Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

text o uhlí

Těsnopisecká zpráva

z 14. schůze Senátu

Parlamentu České republiky

(1. den schůze – 10. prosince 2009)

(Jednání zahájeno v 9.06 hodin.)

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobré dopoledne, vážené kolegyně a kolegové, milí hosté, dovolte mi, abych vás přivítal na 14. schůzi Senátu. Tuto schůzi jsem svolal na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o zákon č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu, ve znění pozdějších předpisů.

Pozvánka vám byla zaslána ve středu 25. listopadu 2009.

Z dnešní schůze se omlouvají Václav Homolka, Jan Horník, Karel Schwarzenberg a Daniela Filipiová.

Předpokládám, že máte své vlastní identifikační karty, pokud ne, tak náhradní jsou k dispozici v předsálí Jednacího sálu.

A nyní budeme podle § 56 odst. 4 určovat dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby to byli senátorka Soňa Paukrtová a senátor Rostislav Slavotínek. Má někdo připomínku k tomuto návrhu? Nikoho nevidím, takže na první hlasování svolám všechny senátorky a senátory do sálu.

Zahajuji hlasování o ověřovatelích. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 1 ukončeno. Registrováno 56, kvorum 29, pro 55, proti nikdo. Návrh byl schválen a máme určené ověřovatele.

Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 14. schůze. Návrh na jeho změnu a doplnění v souladu s usnesením Organizačního výboru máte na svých lavicích.

Výbor pro záležitosti Evropské unie přijal včera na svém jednání doporučení k senátnímu tisku č. K 70/07. Navrhuji tento tisk projednat jako poslední bod bloku ministra financí.

Vzhledem k tomu, že náš program je v této chvíli již poměrně rozsáhlý, doporučuji vyřadit z bodu pořadu senátní tisk č. 82 a doporučuji, abychom jej projednali na příští schůzi.

Má někdo další návrh na doplnění pořadu? Pan kolega Marcel Chládek, má slovo.

Senátor Marcel Chládek: Vážený pane předsedo, vážený slovutný Senáte, dovolte mi, abych jako předseda komise pro krajany žijící v zahraničí přednesl návrh na zařazení bodu programu jako č. 12 dnešního jednání, a to návrh rezoluce k 20. výročí návratu svobody do České republiky.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobře, téma je jasné. Nikdo další se už nehlásí do debaty, takže budeme hlasovat nejprve o návrhu kolegy Chládka zařadit nový bod č. 12, návrh rezoluce a ostatní body přečíslovat a v dalším hlasování budeme hlasovat o úpravách, které jsou navrženy Organizačním výborem.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro doplnění bodu kolegy Chládka, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 2 ukončeno, registrováno 59, kvorum 30, pro 49, proti jeden. Návrh byl schválen.

A nyní budeme hlasovat o doplněném a upraveném pořadu podle návrhu Organizačního výboru, jak ho máte před sebou.

Zahajuji hlasování o změněném pořadu. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 3 ukončeno, registrováno 59, kvorum 30, pro 59, proti nikdo. Návrh byl schválen.

A můžeme přistoupit k prvnímu bodu a tímto bodem je

Informace vlády o výsledcích jednání Evropské rady,

která se konala dne 19. listopadu 2009 v Bruselu

Vystoupí ministr financí Eduard Janota, který zastoupí ministra pro evropské záležitosti Juraje Chmiela. Pane ministře, máte slovo.

Ministr financí Eduard Janota: Děkuji. Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych zastoupil tady svého kolegu pana ministra, jak bylo zmíněno, a velmi stručně vás informoval o výsledcích mimořádného setkání hlav států, které proběhlo 19. listopadu 2009 v Bruselu.

Poté, co byla Lisabonská smlouva ratifikována všemi členskými státy a ke dni 13. listopadu 2009 byly uloženy v Římě ratifikační listiny všech členských států, měl být na této mimořádné Evropské radě nalezen politický souhlas s nominacemi na Lisabonskou smlouvou nově konstituované vrcholné posty. Jednalo se konkrétně o tři pozice, a to stálého předsedy Evropské rady, vysokého představitele pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a generálního tajemníka rady.

Kritéria pro výběr kandidátů se týkal vyváženosti z hlediska geografického a politického. Významným faktorem byl rovněž postoj kandidátů ke klíčovým tématům Unie pro nadcházející období, zejména k otázce rozpočtu, na kterou se úzce váže řada dalších významných politik EU. Přihlédnuto bylo rovněž k aktuálnímu obsazení postu předsedy Evropského parlamentu a předsedy Komise.

Stálým předsedou byl zvolen, jak je jistě známo, Belgičan Herman Van Rompuy. Jde o osobnost, která ČR vyhovuje, oceňuje především jeho vyjednávací schopnosti, které mj. prokazoval jako předseda belgické vlády v jednáních mezi valonskou a vlámskou částí Belgie.

Vysokou představitelkou Unie pro zahraniční věci byla zvolena Catherine Ashtonová. Rovněž ji považujeme za profesionálku, která jistě nebude mít obtíže se splněním očekávání spojených s její novou funkcí.

Pokud se týká funkce generálního tajemníka Rady, která již podle Lisabonské smlouvy není spojena s funkcí vysokého představitele pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, byla obsazena současným náměstkem generálního tajemníka Rady Pierrem de Boissieuem.

Po prodiskutování výše uvedeného se Evropská rada zabývala budoucností svého fungování po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost s cílem zajistit jasný a efektivní vzájemný vztah mezi ní, jednotlivými formacemi Rady a rotujícím předsednictvem.

Paní senátorky, páni senátoři, tolik velmi stručně k tomu jednání. Pochopitelně, celé jednání bylo o vyjednávání, takže já myslím, že je zbytečné, abych tady popisoval jednotlivé kroky, které byly v této věci učiněny, jednotlivé kroky a konzultace, které absolvoval i náš ministerský předseda pan Jan Fischer. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Nyní musíme určit zpravodaje k tomuto bodu. Navrhuji, aby se jím stal senátor Luděk Sefzig, předseda VEU. Ptám se, zda s tím souhlasí. Kýve hlavou, takže budeme o tomto bodu hlasovat. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro zpravodaje, tak jak jsem ho navrhl, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE, a rovněž zvedne ruku.

Hlasování číslo 4 ukončeno. Registrováno 60, kvorum 31, pro 49, proti není nikdo. Návrh byl schválen.

Slovo má právě jmenovaný a schválený zpravodaj, pan senátor Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane předsedo. Hezké dopoledne. Vážené kolegyně a kolegové, tato neformální rada byla velice krátká. Moje zpráva bude téměř nulová, protože bych opakoval slova pana ministra, tak mi dovolte jenom navrhnout, abychom tuto zprávu vzali na vědomí.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji a otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže ji končím. Pan ministr nepředpokládá, že se bude vyjadřovat stejně tak, jako zpravodaj k něčemu co neproběhlo. Máme jediný návrh, abychom vzali na vědomí tuto zprávu. K tomu svolám znělkou všechny, kteří mají zájem.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování je ukončeno. Registrováno 64, kvorum 33, pro 56, proti není nikdo. Návrh byl schválen. Tím končím projednávání tohoto bodu.

A jsme u následujícího bodu a tím je

Informace vlády České republiky o pozicích vlády na jednání Evropské rady

ve dnech 10. – 11. prosince 2009

Opět to bude pan ministr financí, Eduard Janota, který nám tuto zprávu přednese, a bude zastupovat ministra pro evropské záležitosti Juraje Chmiela. Máte slovo, pane ministře.

Ministr financí Eduard Janota: Děkuji, pane předsedo, dámy a pánové, program Evropské rady, dnešní a zítřejší, na kterou odjíždí pan premiér, má šest dílčích bodů. Za prvé jsou to institucionální otázky, za druhé ekonomické a finanční otázky a zaměstnanost – k tomu bych se malinko blíže vrátil. Pak je tam tzv. Stockholmský program, tzn. Program Otevřená a bezpečná Evropa ve službách občanů. To je otázka ministrů vnitra a spravedlnosti. Konference v Kodani ke změně klimatu, rozšíření a vnější vztahy.

Co se týče institucionálních otázek, tak tam bude diskuse o fungování ER po vstupu v platnost Lisabonské smlouvy. V prvé řadě jde o otázku, jak bude rozhodnuto o účasti ministrů a čí a jací ministři by se měli ER zúčastnit.

V ekonomické části, o které se zmíním až nakonec, tam byla otázka finanční zaměstnanosti atd. Já se k tomu vrátím. Co se týče otevřené a bezpečné Evropy, program schválili ministři pro justici a vnitro na přelomu listopadu a prosince. Co se týče Kodaňské konference ke změně klimatu, která v současné době probíhá, lze předpokládat, že Česká republika podpoří dosažení globální dohody za podmínky, že bude transparentní, spravedlivá a bude stanovovat závazně měřitelné cíle pro všechny relevantní hráče, ať už vyspělé země nebo rozvojové. A nebude Evropskou unii jako celek jednostranně znevýhodňovat.

To je ostatně v souladu s mandáty předchozích evropských rad. Ohledně rozšiřování Česká republika vítá pokrok Chorvatska a ztotožňuje se s názorem Evropské komise, že splnili zbývající podmínky stanovené po uzavření jednotlivých kapitol. Měla by být vyjednávání dokončena v průběhu roku 2010. Česká republika tradičně zdůrazňuje strategický význam členství Turecka v Evropské unii a podporuje jeho úsilí o politické a ekonomické reformy vedoucí k přiblížení EU a k dalšímu postupu přístupových jednání. Tématem vnějších vztahů bude východní partnerství Unie pro Středomoří a bude přijata deklarace k Iránu.

Dovolte mi pár poznámek k ekonomické části. K podkladu, který mám před sebou, vydala Evropská komise zprávu, ze které vyplývá, že odhaduje v roce 2009 propad růstu ekonomiky HDP v zemích EU ve výši 4,1; a v příštím roce už plánuje růst 0,7; to je pozitivní v kontextu našich úvah o rozpočtu na rok 2010, kde jsme konzervativnější, tudíž je nějaký reálnější předpoklad, že by se neměly opakovat problémy, se kterými se potýkáme v letošním roce.

Co se týče ostatních indikátorů ekonomických, tak předpoklad je, že dojde ještě k poklesu respektive k mírnému nárůstu soukromé spotřeby a veřejné spotřeby v roce 2010. Investice, tam ještě je odhadován pokles, ale už je to pokles diametrálně odlišný od letošního roku, kdy v letošním roce očekáváme pokles investic 11,4 %, kdežto v příštím roce to už je pouze 2 %.

Co se týče inflace, ta by se měla pohybovat na úrovni 1,3 %, to je mírné zvýšení proti letošnímu roku asi o tři desetiny, letos je jednoprocentní inflace.

Vládní dluh až skoro 80 %, čili tady je vidět, že problémy v některých zemích eskalují tuto položku, teď mám na mysli Řecko, mám na mysli i vysoké zadlužení, které vzniklo v celé řadě unijních zemí v souvislosti s řešením bankovní krize; Irsko, obrovský nárůst dluhu Lotyšsko, Maďarsko, takže tady tyto země přispívají k tomu. Tady bych to rozdělil na dvě kategorie – část zemí, která sanovala bankovní sektor jednorázově, ta bude mít velmi špatné výsledky letos, nicméně v příštím roce, když tyto sanace se nebudou opakovat, tak se jejich bilance výrazně změní spíše k 3-4procentní hranici a pak to jsou země, které mají strukturální problémy a tam patří i Česká republika, která byť nesanovala bankovní sektor ani jednou korunou, tak dopad krize je takový, že bude v letošním roce zhruba okolo 6,5 % - myslím deficit veřejných rozpočtů a pro příští rok po včerejším jednání sněmovny – tam se už blížíme někde k 5,6 – 5,7 % HDP s tím, že je to strukturální problém. Náš problém není jednorázový, my máme nastaveny veřejné finance tak, že při ekonomickém růstu do dvou procent nestačí vyrovnat bilanci a permanentně bude vytvářen deficit a dluh.

Co se týče věcí, které nás zajímaly z ECOFINu, tak tématem bude i mikrodohled. Víte, že makrodohled byl schválen – mikrodohled – tady se nám podařilo prosadit naši specifickou situaci, ambici, vlastně cíl Centrální banky, že došlo k přeformulaci funkce dohledu, že byla více respektována naše pozice hope“ a „home“, to znamená, že jsme země, která má bankovní sektor v zahraničních rukách z 95 %, to znamená, že nám velmi záleželo, aby ty tři agentury dohledu neměly přímý kontakt bez průsečíku přes Centrální banku naši na instituce v České republice, zejména pokud by se jednalo o finanční dopady jakýchkoliv možných rozhodnutí, se kterými by nebyl souhlas našeho dohledu.

My jsme zastavili názor, že jestli je všeobecný názor, že problémy světové ekonomiky v oblasti bankovního sektoru byly způsobeny dohledem, tak v České republice toto neplatí.

My jsme si svoji kalvárii odbyli někde kolem roku 2000 a náš bankovní dohled fungoval a také jsme jednou ze dvou zemí, ve které nedošlo k sanaci bankovního sektoru ani jednou korunou. Takže chci tady jenom komentovat, protože vy jste tady měli zástupce Centrální banky, že došlo ke shodě a s výsledky jednání v tomto smyslu jsme – Ministerstvo financí i Centrální banka – spokojeni.

Co se týče dalších věcí, tak pochopitelně otázka revize rozpočtů, ale to jsou, řekl bych, kick-off;začátky jednání o této problematice, tam nedojde k žádným rozhodnutím, půjde spíš o výměnu názorů. Takže tolik stručně k problému, který bude projednávat.

Možná ještě ke klimatu. Tam je otázka otevřená toho takzvaného „fast start – fast finance“, to znamená, jak budou financovány věci ještě do roku dvanáct. My se přikláníme k názoru, že naše zahraniční rozvojová pomoc bude brána do této kategorie jaksi účasti řešení klimatických dopadů, to znamená, že nepředpokládáme žádné finanční prostředky z našeho rozpočtu v období řekněme 2010 – 2012. Nás by se týkalo řádově dvanáct milionů eur, to znamená 3 v roce deset, 4 v roce jedenáct a 5 v roce dvanáct. Ale zdůrazňuji, toto v podstatě bude pokryto naší zahraniční rozvojovou pomocí.

Pane předsedo, dámy a pánové, tolik velmi stručně k tomuto bodu. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Nyní určíme zpravodaje. Navrhuji, aby se jím opět stal pan senátor Luděk Sefzig. Souhlasí s tím, předpokládám, takže budeme o tom mém návrhu hlasovat. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 6 ukončeno, registrováno 63, kvórum 32, pro 55, proti nikdo. Návrh schválen. A slovo má náš – před chvílí zvolený – zpravodaj.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji, pane předsedo. Vážení kolegové, tato rada, která bude probíhat a ke které nyní dopoledne pan ministr nově zvolený s panem premiérem zřejmě dolaďují poslední detaily mandátu, tak se skutečně bude zabývat všemi největšími oblastmi. První oblast je věc týkající se, jak říkal pan ministr, institucionální uspořádání a počtu – například počtu křesel. Víme, že Španělsko hodlá otevřít počet křesel v Evropském parlamentu, který Lisabonská smlouva uvádí, že nesmí překročit 750, a přitom v návrhu neformálních setkání vychází číslo o několik křesel více, je to 754, o 18 křesel více. Z toho údajně se má tato změna týkat 12 zemí a Španělsko má získat největší počet – asi čtyři křesla.

Další věc, kdy by musel být revidován článek 14 této smlouvy. Moje otázka zní, jestli se předpokládá, že tyto změny budou projednávány už na této radě. Pokud tomu tak bude, tak bych jen chtěl upozornit, že by bylo možná velmi vhodné, i když závazek poslední Rady – tomu tak není napsáno, čili že bychom mohli zapracovat podmínky, které si stanovila česká strana v průběhu vyjednávání Lisabonské smlouvy, které podmínil pan prezident a které by mohly být ne do přístupové smlouvy, ale mohly by být zapracovány dříve. Jenom na to vládu upozorňuji, že tato možnost bude, pokud se bude otevírat Lisabonská smlouva, je možné, aby Rada zapracovala podmínky České republiky dříve, než bude otevírána smlouva v souvislosti s přijetím některé další členské země, což by znamenalo, že by tyto země nebyly žádným rukojmím, ale myslím, že by to bylo patřičné, více to spadá – naše podmínky více spadají do vnitřních záležitostí EU než to přístupových smluv. Vyhnuli bychom se minimálně možnosti narčení z jistého zmetku do Lisabonské smlouvy.

Další věcí, na kterou chci upozornit, je věc, týkající se projednání migrační politiky a politiky justice, vnitra a svobody, tzv. Stockholmský program. Náš výbor o něm včera jednal a přijal jej bez výhrady, tudíž nemá význam, abych tuto pozici vlády jakkoliv komentoval.

Třetí oblastí je oblast, která se týká právě probíhající diskuse o klimatických změnách v Kodani, kde bych chtěl upozornit, že námi dnes zařazený bod 70 a 70/07 přijal doprovodné usnesení, v němž upozorňujeme na to, že by bylo vhodné, než budou vynakládány veřejné finanční prostředky, minimálně zvážit, zdali mohou mít dopad na očekávané změny, udělat jakýsi impact assessment pro tyto nemalé veřejné prostředky. Mimo jiné na neformálním setkání Rady pro všeobecné záležitosti má velice podobnou pozici i polská strana, která chce také nejdříve zhodnocení, než se budou přijímat závěry ohledně omezení dusíkového – karbonového hospodářství.

To je můj nejstručnější komentář, který jsem mohl přednést vzhledem k tomu, jak máme nabitý program dnešní schůze. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Otevírám rozpravu. Pane ministře, vy byste zareagoval až na závěr diskuse, jak bývá zvykem. Já vám nebráním, můžete vystoupit jako ministr kdykoli. Dobrá. Slovo má paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Nemám žádný problém, žádnou výhradu k tomu, co zde přednesl pan ministr, ani výhradu k pozici vlády na nadcházející, nebo vlastně téměř už probíhající Evropské radě. Chci jenom upozornit na dvě související věci.

Koexistence členských států v EU je o míře jejich vlivu. Je o schopnosti jednat v rámci EU. Je o tom, zda si dokáže ta která země vydobýt respekt a tedy důstojnou pozici pro zemi jako celek, ale to znamená také pro každého jednoho občana. Z tohoto pohledu se obávám, že nebylo zrovna šikovné to, že jsme nepodpořili člověka, který v Evropské komisi měl skutečně vysoký respekt. Ale budiž. Bylo to politické rozhodování, stalo se. To, co si myslím, že je v této chvíli hodně špatné, je to, že člověk, který byl všemi hlasy ve vládě nominován, tak hned druhý den byl oslaben, byla jeho pozice oslabena tím, že se vlastně největší politická strana od této nominace distancovala.

Vážené kolegyně a kolegové, nemyslete si, že žijeme ve vzduchoprázdnu. Nemyslete si, že tyto kroky nejsou skutečně přísně sledovány. My se zbytečně oslabujeme takovýmito ne úplně domyšlenými kroky.

V této souvislosti chci upozornit ještě na jednu věc, která je tématem této Evropské rady. To je úkol, vystavit diplomatickou evropskou službu. Myslím si, že bude záležet na nás, jaký vliv dokážeme v Evropě mít. Bude záležet na tom, zda dokážeme vybrat lidi, kteří mají kvalifikaci a mají schopnost zúčastnit se práce v této evropské diplomatické službě a mohou tedy být dobrými reprezentanty České republiky.

Další záležitostí je to, co proběhlo na meziparlamentní konferenci v Bruselu, která byla věnována oblasti svobody, bezpečnosti a práva. Chci upozornit na to, že debata na této meziparlamentní konferenci byla velmi vážná. Podle mého názoru právě oblast svobody, bezpečnosti a práva bude oblastí, na které se dál bude odehrávat proces evropské integrace. Myslím si, že tomu musíme skutečně věnovat velkou pozornost.

Já jsem ráda, že výbor pro záležitosti EU zde v Senátu pod vedením předsedy Luďka Sefziga na této věci a v této oblasti pracuje dlouhodobě. Nicméně upozorňuji na tuto oblast i vládu. Protože my musíme být připraveni, musíme mít propracovaná a zargumentovaná stanoviska, pokud chceme ovlivnit dění v Evropě. Pokud chceme využít tu šanci, kterou nám členství v EU dává. To znamená, mít více suverenity s tím, že se více podílíme na rozhodování na úrovni EU.

Náš problém totiž je, že neumíme jednat podle pravidel, resp. máme pocit, že pravidla musíme odmítat, protože jenom to je svoboda. Ale tak to není. My tímto způsobem jenom ztrácíme šance, které jsou nám dány. Já věřím tomu, že se nadále dokážeme domluvit, že dokážeme do těch věcí vstoupit včas, ve chvíli, kdy se o nich jedná a kdy můžeme klást požadavky, a také se to od nás očekává. A kdy je čas, abychom tyto požadavky odargumentovali a také máme šanci je prosadit. Děkuji vám.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan místopředseda Milan Štěch.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, budu velice stručný. Nemám žádné připomínky ke zprávě předkladatele, ale zarazilo mě, že ve zprávě zpravodaje pana Sefziga se objevilo stanovisko, nebo vyjádření nad rámec předložené zprávy. To je, že by bylo možné při otevření Lisabonské smlouvy dříve vyhovět panu prezidentovi v jeho návrhu na to, aby Listina práv občanů EU byla vyňata z účinnosti pro Českou republiku. Já si myslím, že by to bylo velice neseriozní, protože při tom nešťastném dojednávání bylo jasně řečeno, že by to bylo v dalším přístupovém protokolu. To znamená, když by vstupovalo Chorvatsko nebo Island. Předpokládám, že jakákoli vláda, pokud to v budoucnu bude předkládat, což nemusí být úplně pravda, ale pokud to bude předkládat, že by bylo naprosto seriozní a parlamentně čisté, aby to předložila odděleně od samotného návrhu, který – předpokládám – bude k rozšíření EU, nejdříve asi Chorvatsko. To je moje připomínka, nechci ji zapracovat, ale myslím si, že je to potřeba tady říci, protože pan zpravodaj do určité míry vystoupil nad rámec toho, co tu bylo řečeno a jako by navrhoval, aby do Lisabonské smlouvy při první příležitosti byla podle mého názoru vpašována trvale tato výjimka. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Vzhledem k tomu, že já se nemohu odsud přihlásit, tak bych poprosil kolegyni a udělil si slovo.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Vážené kolegyně a kolegové, paní předsedající, pane ministře. Já si myslím, že je dobře, že diskutujeme na téma strategie české vlády při jakémkoli jednání v Bruselu.

Máme na to dokonce i do budoucna takzvaný vázaný mandát z hlediska subsidiarity. Musím ale zareagovat na jednu věc. To je na věty, které tady pronesla paní první místopředsedkyně, která řekla, že respekt každé země se musí vybojovat a že je nutné, abychom na něj dbali. A že my jsme si v daném okamžiku svůj respekt nevybojovali.

Největší prohra letošního roku je vyvolaná demise vlády během předsednictví. Pokud si někdo neuvědomuje, co jsme tehdy zásluhou levice a některých dalších dokázali, tak jsme vytvořili obraz České republiky, jak jsme se zmarginalizovali, tak opravdu se pohybuje někde jinde než v zahraniční politice v Evropské unii. Vůbec jsem nepochopil větu, kterou paní kolegyně přednesla, a to je, že se jedna strana distancovala od nominace. Nevím, od jaké nominace, nevím, která politická strana, a byl bych docela rád, aby se to tady nazývalo správným jménem, abychom se nějakým způsobem nedostávali na úroveň spekulace.

A moje poslední poznámka je tzv. diplomatická vnější služba. Samozřejmě v této chvíli nikdo neví, jaké budou mít pravomoci, nikdo neví systém, nebo aspoň já to nevím, možná, že někde kuloárně, jaký systém bude nominací. A už teď strašit, že nejsme schopni se zařadit, anebo že se budeme špatně zařazovat. Já podle mého názoru chápu, že Lisabonská smlouva bylo určité východisko řešení situace uvnitř Evropské unie, ale já odmítám, aby Českou republiku z hlediska diplomacie zastupoval někdo, kdo je ze Španělska, omlouvám se, že jsem si vzal zrovna tuto zemi.

A pak mám poslední otázku, a ta je na pana ministra. Dnes jsem zachytil, že česká vláda patří mezi tři země, které mají negativní stanovisko k tomu, že v Evropské unii se pro 38 tisíc úředníků bude navyšovat platová hladina skoro o 4 %. Jestliže Evropská unie opravdu necítí, že ekonomická krize potřebuje určitá řešení a jde v tomto souladu, tak moje otázka zní, jestli česká vláda zůstane a vetuje navýšení platů, které je plánováno pro 38 tisíc úředníků. Ale s tím paralelně i všech poslanců a ostatních. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Nechci extendovat tu diskusi, ale nicméně byla jsem vyzvána k tomu, abych odpověděla, takže se hlásím do rozpravy.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Slovo má paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, jen krátce, protože mi byla položena otázka nebo zazněla zde výzva, aby věci byly říkány přesně. Pád Topolánkovy vlády v době předsednictví skutečně nebyl šikovným krokem. Nicméně i zde v těchto prostorách zaznělo z úst kolegů z ODS, že kdyby vláda nekončila, nikdy by projednávání Lisabonské smlouvy zde nedopustili a dodnes by zřejmě Lisabonská smlouva ratifikována nebyla. To za prvé.

Za druhé, byla jsem, to si můžete, kolegyně a kolegové, najít ve stenozáznamech, byla zde výzva, na kterou reaguje, že je potřeba říkat přesně, jestliže jsem řekla, že některá strana nepodpořila nebo distancovala se od nominace. Takže pan kandidát na eurokomisaře pan Füle byl nominován všemi hlasy současné vlády. Hned nato druhý den zaznělo ze strany ODS, že se od této nominace distancuje, že to není její kandidát. A to si myslím, že skutečně člověka, který má být reprezentantem České republiky v Evropské komisi, výrazně oslabuje dopředu. Tolik jsem považovala za nutné říct.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Toto zařízení neumožňuje, abych se přihlásil, ale mně nezbývá než zareagovat. Nerad bych, aby některé věci zůstaly, tak jak byly řečeny.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Prosím, pane předsedo, máte opět slovo.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Paní předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, když jsem slyšel větu o tom, že – a překládám si to do své češtiny, že vláda musela padnout, aby se v Senátu vůbec projednával Lisabon, tak mě zamrazilo, protože vláda Mirka Topolánka, která to podepsala, vláda, která to předložila před rokem a půl do Senátu a umožnila, abychom mohli udělat celou tu proceduru projednávání. Mirek Topolánek jako tehdejší premiér jasně deklaroval, že spojuje svůj osud s pozitivním hlasováním o Lisabonské smlouvě. Tak já bych rád, aby se v této zemi skutečně říkala fakta, a ne, aby se tady oblboval národ. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Je mi skutečně líto, ale až mě pan předseda vystřídá, tak se znovu musím přihlásit do diskuse. Je mi skutečně líto.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Slovo má s právem přednosti paní místopředsedkyně Gajdůšková, připraví se pan senátor Vlastimil Balín.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, pane ministře, ctěný Senáte, nereagovala bych, kdyby nebyla použita silná slova. Ale bohužel musím. Topolánkova vláda samozřejmě padla z jiných důvodů, než byla Lisabonská smlouva, ale zde v Senátu jsme usilovali půl roku o to, aby projednání Lisabonské smlouvy bylo zařazeno na program, protože ze strany klubu ODS bylo toto projednávání neustále odsouváno. A to je prostě fakt. A skutečně při projednávání Lisabonské smlouvy zde zaznělo, že se dostala na program, že je zájem ji schválit ještě za doby premiérování pana expremiéra Topolánka, a bylo to poslední den, kdy pan premiér byl v této pozici. Je to dohledatelné ve stenozáznamech, to jsou fakta.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Slovo má pan senátor Vlastimil Balín.

Senátor Vlastimil Balín: Vážený pane předsedo, pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, já bych chtěl zaplédovat za jednu věc. Jsme v adventním čase, buďte tak hodní, přestaňte si tady vyčítat své viny do šestého nebo sedmého kolena v rámci svých politických subjektů, a zkusme tady prezentovat to, co by nás mělo být hodno. Určitou politickou kulturu, která tady vždycky byla.

Proto bych chtěl parafrází použít slov Josefa Švejka: „Neblázněte. Budete se divit, ale oni jsou tu ještě taky lidi.“

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Nikdo další se už nehlásí, takže končím rozpravu a ptám se pana zpravodaje, jestli chce vystoupit, a následně by vystoupil pan ministr. Ne, pardon. Nejprve pan ministr. Omlouvám se.

Ministr financí Eduard Janota: Děkuji. Aniž bych chtěl jakkoli eskalovat debatu předchozích dvou minut, tak jenom k tomu, že pan komisař Füle byl zvolen vládou po složitých jednáních, protože vláda musela někoho zvolit a jiný kandidát nebyl a byl jednomyslně zvolen všemi členy vlády. To jen na vysvětlení a dál bych to nechtěl komentovat.

Co se týče onoho bodu, který zmínil pan Sefzig, není dnes vůbec jisté, zda ta diskuse při večeři, která se bude týkat institucionálních otázek, zda vstoupí v platnost, jestli se bude s českou, irskou a jinými výjimkami čekat až na úvodní znění, které předpokládalo revokaci smlouvy v souvislosti se vstupem Chorvatska, nebo zdali to bude jinak.

Delegace, která odjíždí na jednání, spíš se domnívá, že toto nebude oficiálně nakousnuto, a když bude, tak spíše je reálnější, že bude dodrženo to, co bylo řečeno, tzn., že se bude čekat až na nejen pro Českou republiku, ale i pro Irsko, až na přístupovou smlouvu Chorvatska.

Já nicméně, pokud tady z vaší strany vznikne jakási potřeba informace premiéra, tak jsem připraven v této věci mu zavolat.

Taktéž předpokládám, že takto to bude, že Česká republika nezmění názor, aby aparátu úředníků a jiných zástupců, kteří mají vztah k Evropské unii, se navyšovaly jejich platy o čtyři procenta. To jsem rovněž připraven zajistit.

A co se týče křesel, to vlastně souvisí také s tím, jak jsem se zmínil na začátku. Čili nepředpokládá se, že toto bude předmětem jednání, ale i kdyby, tak v podstatě já názor, který jsem tady slyšel, panu premiérovi ještě telefonicky před jeho odletem sdělím. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. A nyní má slovo zpravodaj, pan senátor Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane předsedo. Nejdříve vás musím ujistit, že vaše oprávněné obavy o zahraniční politiku neřeší Lisabonská smlouva, nejste jediný, kdo tyto obavy má, ale v Lisabonské smlouvě je explicitně napsáno, že i nadále bude na mezivládní úrovni, takže nemělo by dojít k tomu, aby pod vůlí jistých politických snah a ambicí docházelo k tzv. komunitarizaci zahraniční politiky. To má úplně jiný právní základ, než Lisabonská smlouva je. Unijní politika se bude řídit novou Lisabonskou smlouvou, ale zahraniční politika nikoli.

Dále jsem chtěl reagovat na pana místopředsedu Milana Štěcha, který má

pravdu, že jsem překročil a hovořil nad rámec zprávy. Včerejší informace, které jsem dostal a které jsou skutečně velice čerstvé, jsem považoval za velmi nutné při této příležitosti přednést a upozornit na možnost – neříkám, že to vláda musí udělat – závazek Evropské rady je, že to bude uděláno při přístupové smlouvě. Ale to bylo myšleno tak, nejpozději při přístupové smlouvě, a kdyby se tušilo, že bude vůbec někdo chtít Lisabonskou smlouvu ještě před dalším přístupem otevřít, tak by nepochybně Rada souhlasila s tím, aby to bylo včleněno do dřívější smlouvy. Mně totiž přijde logické, aby se vnitrounijní věci nespojovaly s přistoupením další země. Je to nekorektní vůči nově přistupujícím zemím. A jenom upozorňuji vládu na to, že je možné toto využít. Nic jiného jsem nechtěl říci a je samozřejmě věcí Rady a naší vlády, jak bude toto jednání probíhat.

To byl můj komentář a doporučuji vzít tuto zprávu na vědomí. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Návrh je jasný, zazněl, budeme o něm za chvilku hlasovat.

Hlasujeme o návrhu vzít na vědomí tuto informaci vlády.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko Ne a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 7 ukončeno, registrováno 61, kvorum 31, pro 53, proti nikdo. Projednávání tohoto bodu končím.

Ještě než předám další řízení schůze paní kolegyni Gajdůškové, tak pro stenozáznam sděluji, že se omlouvá pan senátor Vítězslav Jonáš z dnešního jednání.

(Řízení schůze se ujímá první místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Následujícím bodem je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 195. Návrh uvede opět pan ministr financí Eduard Janota, kterého prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr financí Eduard Janota: Děkuji. Dámy a pánové, tento návrh se předkládá z důvodu povinnosti členských zemí EU transponovat do národní legislativy směrnice, které se týkají za prvé místa plnění při poskytování služeb, za druhé vrácení daně, a to jak českým plátcům, kteří žádají o vrácení daně v ostatních státech EU, tak i osobám registrovaným k dani v jiných členských státech, kteří žádají o vrácení daně v ČR čili recipročně. Za třetí týká se předkládání souhrnných hlášení o dodání zboží a poskytnutí některých služeb do jiných členských států.

Dále byla do této novely zahrnuta i dobrovolná transpozice článku 80 směrnice o DPH, týkající se stanovení základu daně ve zvláštních případech.

A nyní postupně k jednotlivým základním bodům.

Co se týče místa plnění při poskytování služeb. Výchozí změnou při stanovení místa plnění při poskytování služeb je nové základní pravidlo pro určení místa plnění u služeb poskytovaných osobám k povinným daním, tzn. podnikatelům a firmám, kde se nově budou tyto služby zdaňovat ve státě, kde má příjemce, a to zdůrazňuji, příjemce služby sídlo, místo podnikání, případně provozovnu, která službu poskytuje. U těchto služeb se uplatní mechanismus, kdy je povinnost přiznat a zaplatit daň přenesena na příjemce služeb. Poskytovatelé těchto služeb budou nově povinni vykazovat tyto služby v souhrnném hlášení.

Základní pravidlo při poskytování služby osobám nepovinným k dani, tzn. soukromým osobám, se nemění. I nadále se budou řídit podle sídla nebo místa podnikání, případně provozovny poskytovatele služby. I nadále se budou u některých druhů služeb uplatňovat výjimky ze základních pravidel, a to převážně v případech, které korespondují se zásadou zdanění ve státě spotřeby.

Co se týče vrácení daně, je upravena problematika vrácení daně osobám registrovaným k DPH v členských státech. Změny spočívají především v podávání a vyřizování žádosti pouze výlučně elektronickou cestou. Žadatel bude podávat žádost o vrácení daně prostřednictvím elektronického portálu spravovaného daňovou administrativou v členském státě, ve kterém je registrován k dani. Žádost, která bude splňovat předepsané náležitosti, se elektronickou cestou postoupí k vyřízení členskému státu k vrácení daně, kterého se žádost týká.

Směrnice dále zkracuje lhůty pro vyřizování žádostí a stanoví sankce za jejich nedodržení.

Co se týče souhrnného hlášení, tak součástí návrhu zákona je také stanovení povinnosti plátce podat toto souhrnné hlášení, pokud poskytl služby s místem plnění v jiném členském státě, u nichž je povinen přiznat a zaplatit daň příjemce služby.

Za účelem boje proti daňovým únikům spojeným s plněními uvnitř společenství, dochází dále ke změnám v období pro uvádění uskutečněných dodání zboží nebo poskytnutí služeb uvnitř společenství. V případě dodání zboží je lhůta pro podání souhrnného hlášení měsíční, v případě pouze poskytování přeshraničních služeb je lhůta pro podání souhrnného hlášení navázána na lhůtu pro předložení daňového přiznání, čili buď měsíčně, nebo kvartálně.

A na závěr co se týče stanovení základu daně ve zvláštních případech. Cílem zavedení těchto dobrovolných pravidel do zákona o DPH je umožnění stanovení výpočtů daně ze základu daně ve výši obvykle ceny při transakcích mezi osobami mající zvláštní vztah k plátci daně a tím zabránění krácení daně. Těmito osobami jsou například kapitálově spojené osoby, osoby blízké a zaměstnanci.

Česká republika toto ustanovení již úspěšně využívala v zákoně o DPH před vstupem do EU. A nyní i směrnice o DPH umožnila takovouto úpravu dobrovolně pro členské státy.

V této souvislosti připomínám, že novela zákona o DPH musí být účinná od 1. ledna příštího roku. Pokud tomu tak nebude, hrozí České republice postih nejenom ze strany EU, ale především i nejednotnost aplikace pravidel pro daňové poplatníky oproti jiným státům EU a také dopady na státní rozpočet, pochopitelně dopady negativní.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, prosím vás o projednání a přijetí tohoto návrhu novely zákona o DPH, zdůrazňuji transpozice, kterou musíme do naší legislativy zapracovat. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane navrhovateli. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 195/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Pakosta, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Petr Pakosta: Dobré dopoledne. Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, budu tentokrát velice stručný. Samotnou normu tady představil pan ministr. Já se omezím na konstatování, že návrh zákona obsahuje některé drobné legislativně technické nedostatky, jako je například jistá duplicita se zákonem o správě daní a poplatků, potažmo s daňovým řádem, a jednu chybu v číslování. Lze ale konstatovat, že tyto nedostatky nejsou natolik zásadní, aby byl návrh zákona zamítnut nebo jenom z tohoto důvodu vrácen do PS s pozměňovacím návrhem.

Pak si dovolím ještě drobné konstatování. Při projednávání této novely zákona o dani z přidané hodnoty se uvažovalo o tom, že bychom připojili pozměňovací návrh, který by se týkal jednak převedení služeb s vysokou přidanou hodnotou lidské práce, jako je např. restaurační stravování, služby holičů či kadeřníků, do snížené sazby daně, a jednak převedl výjimku, kterou má ČR na stavební práce týkající se bytové výstavby, kdy tato výjimka nám dovoluje do konce příštího roku uplatňovat při těchto pracích sníženou sazbu daně na trvalý stav, to znamená, že i po 1. lednu 2011 by bylo možné uplatňovat na tyto práce sníženou sazbu daně.

Podle mých informací jednak jsou oba tyto návrhy součástí právě projednávané novely zákona o dani z příjmů v PS, jednak, jak řekl pan ministr, tato novela je technická a je velmi důležité, aby k 1. lednu příštího roku již byla v platnosti.

Z tohoto důvodu nejsou tedy žádné pozměňovací návrhy předloženy, nebyly ani při jednání hospodářského výboru.

A já vás už jenom seznámím s 244. usnesením výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu ze včerejšího dne, kdy výbor

I.? Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

II.? Určuje zpravodaje výboru pro jednání na schůzi senátorů senátora Petra Pakostu.

III.? Pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

To je ode mne v této chvíli vše. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji vám také, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu, tak abyste se případně k ní mohl vyjádřit.

Ptám se nyní, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho nevidím, mohu tedy otevřít obecnou rozpravu.

Otevírám obecnou rozpravu. Do diskuse se nikdo nehlásí, uzavírám tedy obecnou rozpravu.

Ptám se ještě pana navrhovatele, zda chce něco doplnit. Nechce. Pan zpravodaj také ne.

Byl tedy podán jediný návrh, a to je schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Dovolím si svolat všechny nepřítomné senátorky a senátory k hlasování.

Budeme hlasovat o tom, schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je nyní aktuálně přítomno 58 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 30.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 8 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 30 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo. Návrh byl tedy přijat.

Děkuji, pane ministře. Děkuji, pane zpravodaji.

A my budeme pokračovat dalším bodem pořadu, na který nám opět zůstává pan ministr Janota. Dalším bodem je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních,

ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 676/2007Sb., o povinném značení lihu a o změně zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu,

ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 197. Já opět poprosím pana ministra Janotu, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr financí Eduard Janota: Děkuji. Vážená paní předsedající, ale to je zákon o spotřebních daních, tak jenom mírné upřesnění, abychom se nedostali do nějaké formálně nejasné situace.

Tato novela je rovněž implementací směrnice Rady 2008/118/ES ze dne 16. prosince minulého roku o obecné úpravě spotřebních daní, kterou byla v plném rozsahu nahrazena původní směrnice 92/12/EHS. Česká republika je touto směrnicí přímo vázána a je povinna zajistit její implementaci v plném rozsahu do národní legislativy s účinností od 1. dubna 2010, nicméně tato směrnice přímo ukládá přijetí a zveřejnění zákona nejdéle do 1. ledna 2010. Čili jsou tady pro nás závazné dva termíny, jak zveřejnění zákona nejpozději v lednu, tak v podstatě implementace v dubnu příštího roku.

Hlavním cílem směrnice je poskytnout právní základ pro fungování elektronického kontrolního systému na interkomunitární dopravu vybraných výrobků podléhajících spotřební dani, tzn. minerální oleje, líh, pivo, víno a tabákové výrobky, tzv. Excise Movement and Control System. Zmíněný EMCS vznikl především za účelem boje proti podvodům v oblasti spotřebních daní.

Podstatou systému je nahrazení v současné době používaných papírových průvodních dokladů elektronickými průvodními doklady. Tím dojde k zabezpečení lepší kontroly a řízení dopravy ve vybraných výrobcích v režimu podmíněného osvobození od daně v rámci EU.

Struktura a obsah elektronického průvodního dokladu je stanovena podle nařízení Evropské komise. Toto nařízení je přímo aplikovatelné. Kromě navrhovaných změn ustanovení o dopravě bylo potřeba učinit také další změny, jako je např. aktualizace používaných pojmů a definic.

Dále návrh novely zahrnuje změny jednotlivých ustanovení u spotřební daně z piva, které zohledňují skutečnost, že k technologii výroby piva jsou v praxi ve stále větší míře využívány i takové dílčí technologické principy, které současné znění zákona zcela přesně nepostihuje.

Navrhované právní řešení je v souladu s ústavním pořádkem ČR a není v rozporu s mezinárodními smlouvami, jimiž je ČR vázána.

Dámy a pánové, v rámci projednávání předkládané novely ve výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu Senátu byl schválen pozměňovací návrh pana senátora Petra Pakosty, který ruší osobám, které obchodují se zkapalněnými ropnými plyny ve volném daňovém objemu povinnost používat při své činnosti investičně náročné hmotnostní průtokoměry.

Možnost, instalovat tato zařízení však může být přesto nadále požadována správcem daně při vydávání příslušného povolení.

Výbor doporučuje vrátit projednávanou novelu zákona Poslanecké sněmovně s tímto pozměňovacím návrhem, který lze z hlediska zákona o spotřebních daních považovat za systémový a věcně s tím souhlasit. Přesto si vás, vážené paní senátorky a vážení páni senátoři dovolím v této souvislosti upozornit, že navrácení zákona Poslanecké sněmovně způsobí nesplnění termínu přijetí a zveřejnění zákona nejdéle do 1. ledna příštího roku a může také ohrozit datum povinné implementace, kterým, jak jsem se již zmínil, je 1. duben příštího roku, čímž by došlo k ohrožení obchodu s vybranými výrobky, a to jak na území České republiky, tak i v rámci Evropské unie.

Vím, že to není zcela standardní. Pakliže mám slovo, tak zkusím vysvětlit záležitost pozměňovacího návrhu, kterým byla věc, kterou chce pan poslanec Pakosta vyndat z návrhu, implementována ve sněmovně. A sice bylo to pozměňovacím návrhem pana poslance Souška, který se zasadil o zařazení bodu 124. Smyslem bylo zavést osobám, které plní LPG do tlakových nádob pro výrobu tepla, sazba spotřební daně nula korun na tunu, ve volném daňovém oběhu povinnost používat při své činnosti hmotnostní průtokoměr. Podle argumentace pana poslance měl vést jeho pozměňovací návrh ke snížení daňových úniků.

My jsme jako ministerstvo financí argumentovali proti tomuto návrhu, zejména tím, že jsme říkali, že není koncepční, poukazovali jsme na vysoké náklady na malé a střední podnikatele. Na již existující možnost požadovat po vybraných osobách hmotnostní průtokoměr, technickými nepřesnostmi, zahrnutím dalších osob, atd.

Čili v tomto smyslu stanovisko MF nebylo akceptováno. Později jsme po načtení tohoto návrhu na jednáních mezi zástupci MF, GŘ cel, MPO a České asociace LPG a Českého svazu miniplníren a čerpacích stanic LPG, která se uskutečnila v důsledku schváleného pozměňovacího návrhu, jsme došli k určité shodě obou asociací na tom, že okruh povinných osob by měl být zredukován na plnírny LPG, které plní tlakové nádoby LPG pro výrobu tepla ve volném daňovém oběhu s nulovou sazbou spotřební daně.

Okruh povinných osob by měl být naopak rozšířen na autocisterny, které LPG převážejí. To je však podle našeho názoru neakceptovatelné z důvodu omezení volného pohybu zboží a služeb.

Chci říci, že rozumím pozměňovacímu návrhu pana senátora Pakosty. Nicméně v dané chvíli považuji za velmi problémové časové riziko, které souvisí se schválením, chcete-li zveřejněním implementace transpozice do českého práva k 1. lednu, resp. s plnou implementací k 1. dubnu.

Takže tolik jenom na vysvětlenou. Možná jste pochopili, že se nejednalo v primárním případě o návrh ministerstva financí. Jednalo se o poslanecký návrh, který byl do toho návrhu implementován, takto byl schválen a proto v této podobě předložen na půdu Senátu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane navrhovateli. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 197/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Bis, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Bis: Vážená paní předsedající, vážené senátorky a senátoři, navrhovaným zákonem se transponuje směrnice EP a Rady 2008/118 ES ze dne 16.12. o obecné úpravě spotřebních daní a o zrušení směrnice 92/12/EHS je povinností zajistit implementaci uvedené směrnice v plném rozsahu do národní legislativy s účinností od 1. dubna 2010. Směrnice obsahuje fakultativní ustanovení, které ČR rozhodla netransponovat z důvodu zachování maximální kontroly dopravy energetických produktů.

Transpozice formou odkazu na směrnici je z hlediska zajištění právní závaznosti v naprosté většině případů nedostatečná a nelze ji připustit zejména v případech, kdy z transponovaných ustanovení vyplývají práva nebo povinnosti fyzickým nebo právnickým osobám. Zvláště v případě vymezení definice s dopadem na široký okruh právnických a fyzických osob v praxi, ztěžuje postavení adresátů právních norem a v postatě vede ke stírání rozdílu mezi směrnicemi a nařízeními.

Návrh dále obsahuje změny některých ustanovení u spotřební daně z piva, které vyplývají z praktické zkušenosti daňových subjektů a správce daně.

Při projednávání v PS byla k návrhu připojena novela o povinném značení lihu. Hlavním cílem směrnice je poskytnutí právního základu pro fungování elektronického kontrolního systému na dopravu zdaňovaných výrobků uvnitř společenství, tzv. systém EMCS. Tento systém na rozdíl od současného systému založeného na papírových dokladech urychlí nezbytné formality a usnadní sledování vybraných výrobků v režimech podmíněného osvobození od daně.

Systém EMCS vznikl za účelem boje proti podvodům v oblasti spotřebních daní. Podstatou systému EMCS je nahrazení v současné době používaných papírových průvodních dokladů elektronickými průvodními doklady. Tím dojde k zabezpečení lepší kontroly a řízení dopravy vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně v rámci EU. Bezpečnostní aplikace bude zajištěna na straně ekonomických subjektů zaručeným elektronickým podpisem a na straně celních orgánů pomocí rolí a práv. Data budou bezpečně přenášena do technického centra v Bruselu. V případě nedostupnosti systému bude zajištěno, aby obchodní transakce s vybranými produkty mohly pokračovat bez podpory systému EMCS. Zavedení systému EMCS s vytvářením elektronických dokladů přinese podnikatelům snížení administrativních nákladů a úsporu času, zjednodušení schvalovacího procesu se zahájením a ukončením dopravy vybraných výrobků.

Díky efektivnější výměně informací mezi účastníky transakce a daňovými orgány dojde k rychlejšímu uzavírání transakcí a uvolnění finančního zajištění. Doba vrácení původního dokladu se zkrátí z měsíce a 15 dnů na pět dnů, to znamená výhodu pro odesilatele, který je odpovědný za úhradu daně, který neobdrží od příjemce potvrzení o doručení vybraných výrobků.

Získávání informací o přepravě v reálném čase včetně podrobností o zásilkách usnadní provádění kontrol.

Naproti dosavadnímu právnímu stavu v návrhu zákona o spotřební dani se definuje daňové území Evropského společenství dle uvedené směrnice Rady, zrušuje se institut daňového poradce pro přijímání vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně. Stanovují se podmínky pro vrácení spotřební daně ozbrojeným silám ostatních členských států NATO. Povoluje se ukončení dopravy v místě přímého zadání a osoba, která má u sebe nezdaněné výrobky nezjistitelného původu nebo se podílela na porušení režimu při dopravě výrobků podléhajících spotřební dani, se stává plátcem.

Nebude se také požadovat zajištění daně při dopravě minerálních olejů produktovodem výhradně na daňovém území ČR nebo ze členského státu na území ČR a obráceně a k porušení režimu podmíněného osvobození od daně během dopravy dojde také neukončením dopravy ve stanovené lhůtě.

Osvobození od daně u tabákových výrobků, které byly použity pro výrobní zkoušky, se omezuje jen na případy prokazatelně spotřebovaných nebo znehodnocovaných výrobků.

Doplněným poslaneckým návrhem se doplňuje ustanovení pro povinné používání hmotnostního průtokoměru s neoddělitelným systémem elektronické průkazné evidence vydaných zkapalněných ropných plynů, avšak pouze pro právnické nebo fyzické osoby, které plní zkapalněné ropné plyny uvedené v § 45 odstavce 1 písmeno m), g) do tlakových nádob o hmotnosti náplně do 40 kg včetně pevně zabudovaných nádrží motorových vozidel.

Novela ustanovení o spotřební dani z piva zohledňuje skutečnost, že v technologii výroby piva jsou v praxi využívány technologické principy, které současné znění zákona přesně nepostihují. Úprava některých ustanovení tak odstranila možné odchylky mezi praxí a rigorózním výkladem zákona. K návrhu zákona byla připojena novela o povinném značení lihu, podle které se lihem ve smyslu tohoto zákona stává i líh, který není ve spotřebitelském balení, pokud nejde o líh, který nemusí nebo nesmí být značen.

Novela zákona představuje přes 140 bodů změn. K legislativním problémům patří, že přeznačení písmen § 3 není promítnuto do textu § 49, odst. 21.

Přečíslování v § 4 nebylo promítnuto do § 32, odst. 3. A je otázkou, zda v § 1, odst. 1, písm. e) nechybí odkaz na toto nové ustanovení.

Celkové náklady na zavedení systému EMCS představují náklady na vývoj nové aplikace a provozní náklady na údržbu a provoz. Výdaje vzniknou v kapitole státního rozpočtu MF. Celkové náklady na vývoj aplikace dosahují 31,5 mil. Kč, náklady na provoz a údržbu jsou odhadovány ve výši 8 mil. Kč ročně.

Ekonomické subjekty ponesou pouze náklady spojené s propojením uživatelské aplikace se serverem Celní správy. Předpokládá se, že zavedením systému EMCS dojde ke zvýšení příjmů státního rozpočtu prostřednictvím jak přímých, tak i nepřímých daní. Konkrétní dopad do státního rozpočtu však nelze odhadnout.

VHZD na své 18. schůzi dne 19. 12. doporučil Senátu PČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi senátora Jiřího Bise.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji vám také, pane senátore. Prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, ke kterým se samozřejmě budete moci vyjádřit.

Ptám se nyní, zda někdo navrhuje podle § 107 Jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak, otevírám tedy obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy je první přihlášen pan senátor Kubera, ale nyní se přihlásila s přednostním právem paní senátorka Paukrtová.

Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Soňa Paukrtová: Paní předsedající, pane ministře, dámy a pánové, já bych navázala na pana zpravodaje a pana ministra bych se ráda otázala ke změně zákona o spotřebních daních. Tam v článku 1, bodu 2, v § 2, odst. 1 a bodu 57, § 28, odst. 1 se přímo odkazuje na směrnici, místo aby došlo k její transpozici. Takže se vlastně stírá rozdíl mezi směrnicí a nařízením. Já se chci zeptat, z jakého důvodu byla zvolena taková legislativní technika, když transpozice formou odkazu na směrnici zvláště v případech vymezení definice s dopadem na široký okruh fyzických a právnických osob v praxi ztěžuje postavení adresátů právních norem, kteří jsou pak nuceni vyhledávat právní předpisy, které jim nejsou přímo určeny, a orientovat se v nich.

Chtěla bych se zeptat, z jakého důvodu byla zvolena taková legislativní technika.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera: Dobrý den, vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěl bych jen avizovat pozměňovací návrh, který máte na stolech a který nenavrhuje u piva nulovou sazbu tak, jako je tomu u tichého vína. Když jsem zjistil, nejsa vinař, že u vína je nulová sazba, tak jsem se vyděsil, proč v takové tíživé situaci taková zbytná položka, jako je víno, není zdaněna. Ač státy, jako je třeba Francie, což mne překvapilo, víno zdaněné má. A to částkou 70 Kč na litr v přepočtu na koruny. Nejmenuji země jako Finsko, Irsko, Británie, které mají více než 200 eur na hektolitr. Ale po diskusi s kolegy i s ostatními jsem usoudil, že tudy cesta nevede, protože ta lobby je tak silná, že parlament nemá žádnou vůli ani toho nejminimálnějšího zvýšení nebo zdanění, protože EU samozřejmě tam má z důvodů známých sazbu nula. Nebudu opakovat argumenty, čeho se to týká, že to je podpora vinařství atd.

Takže do toho jsem se neodvážil pustit. Nicméně jsem se odvážil pustit do toho, že nenavrhuji u piva nulovou sazbu tak, jak by to chtěli sladovarníci, kteří vymysleli, že když to takto nejde, tak vymyslí sladové víno. Byli s tím návrhem seriózně i na Ministerstvu financí, kde dopadli samozřejmě, jak dopadnout museli. A jinak ani nemohli. I když to vypadá hezky – pivovar je sladovar, pivovarník je sladovarník. Je to pikantní, v Evropě se občas toto stává. Proto se rum teď nejmenuje rum, ale nevím ani, jak se teď jmenuje, protože rum se, tuším, jmenovat nesmí.

Takže já jsem neudělal nic jiného než to, že jsem vrátil sazbu zpátky tak, jak byla předtím, takže poškození je minimální. Kdežto poškození navýšením o 33 % by bylo obrovské. Všichni se holedbají ohledem na slabší sociální skupiny, takže já se k nim přidávám. Protože opravdu pro důchodce je často jediná radost v týdnu, když jdou 2x týdně do hospody na 2 nebo 3 piva. A pro ně je zvýšení docela radikální. Nejen samozřejmě pro ně, ale i pro pivovary, hostinské apod.

Víte, že restaurace a hospody se vyprazdňují. Často už tam jsou skoro jenom hrací automaty, už se tam ani nevaří, protože návštěvnost je malá. Jen díky rozvážnosti našich poslanců jsme alespoň schválili takový protikuřácký zákon, který je kompromisní a umožňuje jim alespoň to, že udělají oddělené prostory.

Já jen na vteřinu odbočím. Byl jsem ve Vídni, očekával jsem, že to bude velmi těžké, bylo to velmi lehké. Ve Vídni se kouří všude. Dokonce i restaurace, které měly označení, že mají nekuřácký koutek, tak jsem ho marně hledal. Ne proto, že bych si tam chtěl sednout, ale proto, abych se podíval, jak to mají.

Takže to je tento můj návrh. Myslím si, že z hlediska státního rozpočtu je jeho dopad zcela zanedbatelný, ale z hlediska společnosti jak pivovarů, tak spotřebitelů tradičního českého nápoje, kterým je pivo – a já vím, že vinařské země vyvíjejí už dlouhou dobu tlak na to, aby lidé pili více víno a pili méně pivo, a proto vymýšlejí daně na pivo. Takže vás prosím o podporu tohoto návrhu, který opravdu nedělá nic jiného, než vrací ty částky tak, jak to bylo předtím. Nenavrhuje nulovou sazbu na pivo, ač by to s ohledem na víno bylo správné. Ale protože by to byla myšlenka příliš odvážná a neprůchodná, tak bych si ji nedovolil navrhovat a prosím vás o podporu tohoto kompromisního návrhu. A očekávám, že i pan ministr Janota vysloví kladné stanovisko.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, chtěl bych se vrátit k tomu, co tady zaznělo z úst pana ministra. A to se týká problémů miniplníren propanbutanových lahví.

Já pracuji se svými voliči a mezi nimi jsou i podnikatelé. A ti mají zvláštní názory na chování Ministerstva financí v poslední době. Každý se tady zaklíná směrnici EU, někdo si směrnici plete s nařízením. Chtěl bych tedy vědět, jak je ČR vázána směrnicí, kterou se tady ohání pan ministr, když nám tady píšou za Český svaz miniplníren, že podle jejich názoru zákon, který tady máme schvalovat, porušuje Listinu základních práv a svobod. Protože tímto zákonem dochází k jednoznačné diskriminaci jedné strany vůči druhé a vzniká situace, kdy jeden subjekt prodávající LPG je zvýhodněn před druhým subjektem, neboť každý má jinak nastavené parametry podnikání.

Legislativci Ministerstva financí jsou asi opravdu zvláštní, a Ministerstvo financí si myslí, že mu možná všechno projde jak nůž máslem. Možná by bylo jedovaté se zeptat, kolik z legislativců má plzeňská práva, ale to je pro mne nepodstatné. Pro mne je daleko podstatnější věc jiná.

Tady hrozí to, že může dojít k likvidaci více než dvou tisíc pracovních míst. To je věc velmi alarmující, obzvláště v dnešní době a mělo by to být alarmující i pro ministerstvo financí, protože dva tisíce lidí platí daně, sociální, zdravotní pojištění a když ztratí pracovní místa, bude to za ně hradit stát. Plnírny nesouhlasí s tím, že z tohoto návrhu jsou vyjmuty čerpací stanice, kde je spotřební daň nejvyšší a kde skutečně může docházet k únikům. Problém je také to, že měřící pruh hmotnosti průtokoměr i malé podnikatele, vlastníky plníren, přijde na částku přesahující 300 tisíc korun, což oni uvádějí, nevím, jestli je to pravda nebo ne, že je to jejich hrubý roční zisk před zdaněním. Rozhodně v době krize, která zatím neodchází, je to na pováženou. Pro mne je nejdůležitější zachování těchto pracovních míst, než se podílet s ministerstvem financí na diskriminaci části podnikatelů. Podle mne se vůbec nic nestane, když se s aplikací směrnice opozdíme, bude přijat náš pozměňovací – nebo naše pozměňovací návrhy a vrátí se to PS. Pokud nebude pozměňovací návrh v této záležitosti, jsem v zásadě proti takovým nekoncepčním zákonům, které jsou velmi i technicky pochybné. Lobbing totiž z těchto zákonů přímo zapáchá. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Petr Pakosta. Prosím, pane senátore. ¨

Senátor Petr Pakosta: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Já bych vás rád seznámil s návrhem doprovodného usnesení, které jsem předložil. Sděluji, že návrh tohoto doprovodného usnesení vznikl při včerejším jednání výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a já ho předkládám po dohodě se členy tohoto výboru. Zároveň sděluji, že ho předkládá po dohodě ministerstvo financí, které na včerejším jednání zastupoval pan náměstek Petr Chrenko.

Dále k tomu sděluji, že toto doprovodné usnesení předjímá to, že bude přijat pozměňovací návrh, který jste obdrželi jako přílohu usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu k tomuto předkládanému tisku.

Chtěl bych zde zdůraznit jednu věc. Ten zákon by měl být účinný od 1. dubna příštího roku. Od 1. dubna příštího roku – prosím pěkně – to znamená, že implementace směrnice není ohrožena, protože PS má spoustu času na to, aby se tímto naším návrhem zabývala a aby ho přijala. Podle mých informací je PS přijmout v tomto případě senátní verzi a nečiní žádné další problémy.

Co se týče pozměňovacího návrhu, tak ten vám zde představil pan zpravodaj. Já jsem připraven odůvodnit ho velmi podrobně, ale dopředu říkám, že je to velmi suché povídání.

A nyní bych vás seznámil s textem toho doprovodného usnesení – Návrh doprovodného usnesení k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 353/2003 Sb., o spotřební dani, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 676/2007 Sb., o povinném značení lihu a o změně zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, je to senátní tisk č. 197.

Senát Parlamentu ČR žádá Ministerstvo financí ČR, aby ve spolupráci Generálním ředitelstvím cel připravilo návrh k opatřením, která by byla účinným nástrojem proti daňovým únikům při nakládání se zkapalněnými ropnými plyny v rámci stávající legislativy. A za další připravit návrh dalších legislativních opatření v této oblasti.

Tolik návrh doprovodného usnesení. Děkuji vám za pozornost a navrhuji, přimlouvám se za to, abyste schválili zákon ve znění pozměňovacího návrhu, který bude předložen do podrobné rozpravy. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Luděk Sefzig. Prosím, pane senátore.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, vážené paní senátorky a páni senátoři. Troufnu si podpořit kolegu Kuberu, ale chci upozornit na to, že i tento kompromis je s ohledem na nízkoalkoholové kvasné nápoje nespravedlivý vůči pivu, protože víno, jestliže je osvobozeno, tak by i pivo mělo být osvobozeno. V jednom z našich asi dva roky starých usnesení výboru v souvislosti se směrnicí o pivu se hovoří o tom, že by měla být daň odvozena od procenta alkoholu. Pokud tak usoudíme, že do určitých procent tento alkohol osvobodíme od daně, tak budiž zahrnuto i pivo. Čili podporuji alespoň ten kompromis, který navrhl kolega Kubera.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek: Vážený paní předsedající, kolegyně a kolegové. Bohužel mi teď v těchto návrzích, které jsou, řekněme symbolické, protože jestliže to je na hektolitr změna z 24 korun na 32, tzn. osm korun na sto litrů, takže ta sazba přídavků na jedno pivo je – spočítáte každý – velmi minimální asi 4 haléře, tak to není věc – ta je spíše symbolická. Pravdou je, že co se týče vína, a co se týká vína, tak ta podpora je v jiných krajích jiná. Ta není jenom touto cestou. Jednotlivé státy podporují své vinaře jinými dotacemi a to je asi komplex opatření, který bychom tady asi museli zvážit. Takže kdyby ve všech státech se jednalo jenom o to, jakou daní – touto daní jsou zatíženy lihoviny, tak se to dá jednoduše porovnat. Ovšem spotřeba piva i spotřeba vína, tedy spíše jeho výroba, je různými státy různě dotována. To znamená, jak tady bylo řečeno, ve Francii je daň na jedné straně na víno, ale pak je tam několik druhů dotací, které vinař dostává tak, aby vlastně mohl prodávat své víno tak, že on vydělá téměř více, než za co se to víno prodává. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. V této chvíli nemám přihlášeného nikoho dalšího do diskuse. Nepadl návrh schválit. Nikdo, jak se zdá, tak ho ani nehodlá dát, takže uzavírám obecnou rozpravu a otevírám rozpravu podrobnou. Do podrobné rozpravy se hlásí pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře. Proto abych načetl pozměňovací návrh jen připomínám, že Finsko, Irsko, Británie a další země mají více než 200 eur na hektolitr. To jenom pro – ale já bych to víno nechal na pokoji, to opravdu nesouvisí. Je to skutečně, jak říkal pan senátor Čunek tím, že ty dotace, ty sprosté dotace, které ničí trh, ty je potřeba zrušit, a tam, bohužel, naše síla v zemědělské politice není tak silná, aby to někdy dosáhla. Ale ona to dosáhne, až se ten kotel přetopí, krachne, pak ty dotace přestanou, dříve tomu tak nebude.

Mimochodem pracuji na zlepšovacím návrhu, jak se z mléka dá pálit pálenka. Naši zemědělci tento návrh určitě ocení, protože nebudou muset vylívat mléko do polí a ta pálenka je údajně velmi dobrá, takže to by byla další možnost. Pan ministr bude mít také radost, že jim to zdaní a státní rozpočet bude mít příjmy.

Ale zpátky k pozměňovacímu návrhu. Senátní tisk č. 197 v článku 1 za dosavadní bod 133 vložit nový bod 134, který zní: V § 85 odstavec 1 ve sloupci sazba daně v korunách na hektolitr za každé celé procento extraktu původní mladiny se nahrazuje číslo 32 číslem 24, číslo 16 číslem 12, číslo 19, 20 číslem 14, 40, číslo 22, 40 číslem 16, 80, číslo 25, 60 číslem 19, 20, číslo 28, 80 číslem 21,60.

Já to přeložím do češtiny – tam je to odstupňované podle výstavu hektolitrů, ale to důležité základní sazba, která se pouze vrací na původní hodnotu, nesnižuje se tedy ani nezvyšuje. Ještě jednou děkuji za podporu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore. Nikoho dalšího do podrobné rozpravy přihlášeného nemám. Já jsem zaznamenala v obecné rozpravě avízo ještě dalšího pozměňovacího návrhu, takže uzavírám podrobnou rozpravu. Ptám se pana navrhovatele, zda se chce k rozpravě vyjádřit. Ano. Pane ministře, máte slovo.

Ministr financí Eduard Janota: Vážená paní předsedající, dámy a pánové. Já nevím, aby nedošlo u vás k problému, protože jsem pochopil, že je tady bod změny 124 a teď bod nebyl v té podrobné rozpravě načten. Takže nevím teďko, jestli pánové Pakosta a Bis ještě nechtějí přede mnou vystoupit. Pokud ne (domluva se senátory), dobře. Já to takto vnímám, nicméně rozumím tomu, dokonce jsem tady jemně na začátku naznačoval, že tento článek, tento bod, nebyl z dílny ministerstva financí, že tak říkajíc byl implementován v rámci poslanecké debaty. Mám jediný problém, a to problém časový. To je stejné jako s tím návrhem pana senátora Kubery. K tomu se ještě zmíním. Čili pokud bude vůle, a to bych tady poprosil o spolupráci na úrovni Senátu a sněmovny, že případné neschválení toto normy dnešním dnem že bude mít i jakousi dohodu v kooperaci Senátu a sněmovny a jaksi schválení k 1. lednu – tomu dovedu rozumět.

Jinak pochopitelně bych musel zaujmout negativní stanovisko k tomu, ale znovu říkám totéž, co se týká pana senátora Kubery, já to tady ještě upřesním v tom smyslu, že ty čtyři koruny, kterými se odlišujeme od nominální sazby, to je z důvodu kurzových rozdílů, rizika kurzových rozdílů a přitom – rozumějte. Jinak pokud by mělo dojít k úpravě těchto sazeb, tak mám tady v podkladech stanovisko, že by neměly být pod hranicí současně účinných sazeb stanovených zákonem č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních ve znění pozdějších předpisů. Protože to má pochopitelně i rozpočtové konsenkvence. Čili to je moje vyjádření, bohužel nejsem až stoprocentně připraven reagovat na to, co chtěla paní senátorka ve smyslu proč odkaz článku 1 a ne přímá transpozice. V tomto smyslu bohužel vám neřeknu a bohužel, a to je na moji hlavu, já jsem včera opouštěl sněmovnu někdy v půl jedenácté a zřejmě vázla domluva mezi mými podřízenými úředníky, takže proto vám neporadím. Nicméně pokud bude zákon vrácen, tak nějaké vysvětlení bych potom nějakým způsobem zařídil.

Takže tolik moje stanovisko. Čili mně nevadí v případě Součka ani tak obsah jako obava se stihnutím termínu, pokud vy garantujete, že toto bude a že jste v kontaktu se sněmovnou, tak já s tímto problém nemám. Co se týče pana senátora Kubery, pochopitelně tomu nemohu zabránit, aby uplatnil svůj požadavek, nicméně avizuji dopředu stanoviska ministerstva – pokud to bude v kontextu, který jsem tady uvedl, tak je to teoreticky možné. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také panu navrhovateli. Nyní prosím garančního zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Jiří Bis: Předložil jsem nějaké pozměňovací návrhy, jejichž součástí byla i ta otázka – máte to v materiálech – otázka spotřební daně, to znamená to, co navrhoval kolega Pakosta. Já myslím, že v tomto smyslu je to jasné, ty ostatní, které byly předloženy, ty ostatní návrhy nepodporuji. Díky.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, nicméně pane garanční zpravodaji, tak snadné to pro vás nebude, protože já vás nyní žádám, abyste v souladu s jednacím řádem Senátu přednášel pozměňovací návrhy, které zde zazněly tak, abychom o nich postupně mohli hlasovat.

Senátor Jiří Bis: Prvním pozměňovacím návrhem je pozměňovací návrh pana senátora Kubery, který doporučuje snížit sazbu oproti návrhu o 50 %.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Takže když dovolíte, všechny svolám, protože budeme hlasovat o jednotlivých pozměňovacích návrzích. Takže pan zpravodaj sdělil, že budeme v této chvíli hlasovat o pozměňovacím návrhu, který předložil pan senátor Kubera. Já se ptám pana ministra na jeho stanovisko k tomuto návrhu.

Ministr financí Eduard Janota: (Hovoří z místa bez zapnutí mikrofonu.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Takže my jsme za prvé neslyšeli, protože jste neměl zapnutý mikrofon, a tam by asi v této chvíli stačilo říci – ano, ne, případně neutrální stanovisko.

Ministr financí Eduard Janota: Já jednoznačné stanovisko říci nemohu, protože nemám garanci v situaci, ve které jsem, nemám ujištění, zda jsou nebo nejsou tyto sazby minimálně na úrovni hranice, kterou stanovuje zákon 353/2003 Sb. Pokud pan Kubera toto garantuje, tak v tom případě mám stanovisko neutrální. V opačném případě stanovisko záporné.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Pan senátor Kubera s technickou.

Senátor Jaroslav Kubera: Samozřejmě že jsou v souladu, protože opakuji, jsou to ty sazby, které byly předtím, takže jsou zcela jistě v souladu. A jen na okraj, Spolková republika Německa nedodržuje ani sazby, které jsou určené EU, ale to je na okraj. Čili jsou v souladu se zákonem.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkujeme. Pan zpravodaj, prosím o jeho stanovisko.

Senátor Jiří Bis: Tento návrh nebyl součástí návrhu hospodářského výboru, a proto ho nemohu podpořit.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Takže dávám hlasovat o tomto návrhu. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. V sále bylo aktuálně přítomno 73 senátorek a senátorů. Kvórum bylo 34.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 9 ze 73 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 37 se pro vyslovilo 40, proti bylo 19, návrh byl přijat.

Prosím, pane zpravodaji, sdělte nám, o čem dalším budeme hlasovat.

Senátor Jiří Bis: Dále budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu, který navrhuje náš výbor, to je ten, který mění v paragrafu 60 větu druhou, třetí a čtvrtou.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Zeptám se, pane zpravodaji, vás, na stanovisko.

Ministr financí Eduard Janota: Rozumím tomu, že jde o záležitost implementace návrhu pana poslance Součka. V tom případě ministerstvo financí souhlasí, neboť nebylo předkladatelem tohoto pozměňovacího návrhu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Takže stanovisko navrhovatele je souhlasné, jak pan ministr oznámil. Zpravodaj – asi také. Je to návrh z výboru. Dobře.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 10 ze 73 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 37 se pro vyslovilo 68, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji.

Pane zpravodaji, máme tam ještě něco k hlasování? (Nikoliv.) Já se domnívám, že tam zazněl ještě návrh na doprovodné usnesení. O tom budeme hlasovat až na závěr.

V této chvíli musíme v souladu s usnesením Senátu – ne, vyčerpali jsme pozměňovací návrhy a musíme hlasovat o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Nebudu dávat znělku, jsme tu všichni, tak jak jsme byli.

Zahajuji hlasování, kdo je pro to, vrátit návrh zákona s pozměňovacími návrhy, tak jak byly schváleny, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomu návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 11 ze 72 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 37 se pro vyslovilo 66, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Nyní v souladu s usnesením Senátu číslo 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby pověřenými senátory byli pan senátor Jiří Bis a pan senátor Pakosta. Pan senátor Kubera ještě.

Senátor Jaroslav Kubera: Dovolte jednu technickou poznámku v souvislosti se zpravodaji. Já bych moc prosil, aby ti senátoři, kteří nejsou schopni ve sněmovně obhajovat názor Senátu, se vzdali toho, aby obhajovali. Připomenu zákon o privatizaci ruzyňského letiště, podívejte se na záznam ze sněmovny, kde pan senátor Korytář půl hodiny obhajoval sněmovnu; a dvěma větami odbyl návrh Senátu. Je to jeho právo, naposled se takto choval pan exsenátor Zlatuška, který neobhajoval názor Senátu. Takže já bych moc prosil – proto to říkám, protože se teď mluví o zpravodajích – ti zpravodajové, kteří z nějakých ideových, morálních nebo jiných důvodů nejsou schopni obhajovat názor Senátu, ať se vzdají funkce zpravodaje. Ve sněmovně jsme za Senát, nikoli za sebe. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Nevím, kam bych to zařadila v průběhu diskuse, ale budiž. Není rozprava, myslím si, že ji nemůžeme dále rozvíjet. Pan senátor Julínek? Ne.

Byl zde dán návrh na to, aby nás v Poslanecké sněmovně zastupoval pan senátor Bis a pan senátor Pakosta. Dávám tedy hlasovat o tomto návrhu.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 12 ze 70 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 36 se pro vyslovilo 66, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Máme ještě jeden avizovaný úkol, to je, hlasovat o navrženém doprovodném usnesení. Prosím v této chvíli pana senátora Pakostu, který byl navrhovatelem tohoto usnesení, aby nám ještě jednou řekl, o čem vlastně budeme hlasovat. Pane senátore Pakosto, prosím vás, abyste sdělil Senátu, o čem v této chvíli budeme hlasovat, znovu ještě doprovodné usnesení.

Senátor Petr Pakosta: Děkuji. Dámy a pánové, budeme hlasovat o návrhu doprovodného usnesení, který jsem načetl v podrobné rozpravě, a které vám bylo rozdáno na stoly. Žádám vás o podporu tohoto usnesení. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Bylo asi učiněno povinnosti zadost. (Hlasy: Nebylo. Někteří senátoři žádají o nové přečtení usnesení.) Bylo načteno v podrobné rozpravě, musíme se s tím smířit. Děkuji.

Dávám tedy hlasovat o onom doprovodném usnesení, které bychom měli mít i v písemné podobě.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 13 ze 67 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 se pro vyslovilo 59, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím, vážené kolegyně a kolegové, končíme projednávání tohoto návrhu zákona. Děkuji panu ministrovi, děkuji zpravodajům, děkuji všem, kteří se zúčastnili rozpravy.

Budeme pokračovat dalším bodem, ale řízení převezme pan místopředseda Štěch.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Vážené kolegyně, vážení kolegové, budeme pokračovat dalším bodem, kterým je:

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi Českou republikou a Republikou Slovinsko o ukončení platnosti Dohody mezi Českou republikou a Republikou Slovinsko o podpoře a ochraně investic, podepsané dne 4. května 1993 v Praze,

která byla sjednána výměnou nót

Je to senátní tisk č. 151. Uvede ho opět pan ministr financí Eduard Janota, jemuž nyní uděluji slovo.

Ministr financí Eduard Janota: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, volně navážu, ke sjednání dohody ukončující platnost původní dohody na ochranu investic se Slovinskem došlo na doporučení Evropské komise v rámci výroční zprávy hospodářského a finančního výboru o volném pohybu kapitálu za rok 2006. Tam se ukládalo, aby členské státy Evropské unie zvážily další platnost dohod o ochraně a podpoře investic uzavřených mezi jimi navzájem. Důvody doporučení byly následující. Obsah bilaterálních investičních dohod zčásti náleží do působnosti EU, jejichž právní úprava má přednost před úpravou podle dohod o ochraně investic uzavřených mezi členskými státy. Nejasné právní prostředí v oblasti investic může způsobit nepřehlednou situaci při výkladu a použití dvoustranných investičních dohod. Evropská komise v tomto ohledu poukázala na případ sporu mezi investorem a členským státem EU, ve kterém hrozí nebezpečí konfliktu jurisdikcí. Podle příslušné dohody o ochraně investic je investor oprávněn předložit spor Mezinárodnímu rozhodčímu soudu. Zároveň však by mohl spor předložit i vnitrostátnímu soudu s využitím působnosti Soudního dvora ES v otázkách spadajících do výlučné působnosti EU.

Evropská komise rovněž upozornila, že síť investičních dohod mezi členskými státy není úplná. Investiční dohody proto v bilaterálních vztazích zvýhodňují investory pocházející ze zemí, které jsou smluvními stranami těchto dohod. Nerovné zacházení v rámci EU je však v rozporu s principy smlouvy o založení ES.

S ohledem na doporučení Evropské komise schválila vláda ČR usnesením 853/2008 postup při ukončování platnosti dohod o ochraně a podpoře investic, které Česká republika uzavřela s členskými státy EU.

V návaznosti na schválený postup doporučila vláda usnesením 1529/2008 prezidentu republiky, aby zmocnil ministra zahraničních věcí ke sjednání smluv o změně a ukončení platnosti dohod o podpoře a vzájemné ochraně investic, které Česká republika uzavřela s členskými státy EU výměnou verbálních nót.

Ve smyslu výše uvedeného rozhodnutí vlády byla Slovinsku zaslána nóta
7. ledna 2009, ve které Česká republika navrhla ukončit platnost dohody o podpoře a ochraně investic z roku 1993. Česká republika zároveň navrhla vyloučit aplikovatelnost takzvané ochranné lhůty upravené v článku 13 odst. 3 této dohody. Slovinsko nótou ze dne 8. července 2009 přijalo, rovněž formou dohody. To znamená, že byť toto bylo sjednáno ve zjednodušené formě výměnou takzvaných verbálních nót, já doporučuji, aby Senát vyslovil souhlas s tímto postupem a s touto dohodou.

Jinak nad rámec toho materiálu: Situace ohledně smluv o ochraně investic možná dozná změn z pohledu procedurálního, poněvadž naším přijetím Lisabonské smlouvy 1. 12. není zcela vyjasněno, zdali a kdo bude nové smlouvy uzavírat, zda Evropská unie jako celek. Není vyjasněno, zda smlouvy, které jsou v ratifikačním procesu, ukončí tento proces, nebo zdali vstoupí v platnost to generální vyjednávání EU. Tato záležitost je předmětem jednání, berte to spíš jako informaci, že v této věci se jedná. Zatím platí stav, který je, a proto tuto dohodu dneska projednáváme řádným ratifikačním procesem. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane ministře. Návrh projednal Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 151/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Sykáček. Garančním výborem je VHZD. Tento výbor přijal usnesení, které jsme obdrželi jako senátní tisk 151/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Adolf Jílek, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Adolf Jílek: Děkuji, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, nebudu dlouho zdržovat, protože pan ministr řekl všechno podstatné. Jedná se o to, že jenom shrnu, že smlouvy o ochraně investic mezi členskými státy EU pozbyly důvod své existence, a to ze dvou důvodů. Část práva vlastně je na komunitární úrovni a další je, pokud ty smlouvy by měly fungovat, je tady právní nejistota. Proto bylo doporučeno je zrušit, a Česká republika a Republika Slovinsko toto učinily formou výměny nót a my bychom měli dát souhlas s ratifikací. VHZD na své schůzi 4. 11. se zabýval tímto bodem. Po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Tomáše Zítka,náměstka ministra financí ČR, po mé zpravodajské zprávě a po rozpravě doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací Dohody mezi Českou republikou a Republikou Slovinsko o ukončení platnosti Dohody mezi Českou republikou a Republikou Slovinsko o podpoře a ochraně investic, podepsané dne 4. května 1993 v Praze, která byla sjednána formou výměny nót. Mne určil zpravodajem a pověřil předsedu výboru senátora Jana Hajdu, předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Ptám se pana zpravodaje Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pana senátora Jaroslava Sykáčka, jestli chce vystoupit. Ano. Prosím.

Senátor Jaroslav Sykáček: Děkuji. Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, omezím se pouze na citaci usnesení, které k projednávanému vládnímu návrhu přijal Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.

Výbor

I.? Doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci předložené dohody.

II.? Určuje zpravodaje výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Jaroslava Sykáčka.

III.? Pověřuje předsedu výboru senátora Jiřího Dienstbiera, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

To je vše, dámy a pánové, děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane senátore. Otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo nemá zájem, obecnou rozpravu končím. V usneseních výborů, která jsou shodná, zazněl jediný návrh, o kterém nyní budeme hlasovat. To je, dát souhlas k ratifikaci.

Budeme hlasovat o usnesení, které zní:

Senát dává souhlas k ratifikaci Dohody mezi Českou republikou a Republikou Slovinsko o ukončení platnosti Dohody mezi Českou republikou a Republikou Slovinsko o podpoře a ochraně investic, podepsané dne 4. května 1993 v Praze, která byla sjednána formou výměny nót.

Aktuálně je přítomno 57 senátorek a senátorů, kvorum je 29.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v době hlasování číslo 14 bylo registrováno 57, kvorum 29, pro návrh 43, proti nikdo.

Návrh byl schválen.

Děkuji navrhovateli a děkuji zpravodajům. Projednávání tohoto bodu končím.

Dalším bodem je:

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky

k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol mezi Českou republikou

a Bosnou a Hercegovinou o změně Dohody mezi Českou republikou

a Bosnou a Hercegovinou o podpoře a ochraně investic

podepsané dne 17. dubna 2002 v Sarajevu

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk číslo 152. Opět jej uvede pan ministr financí Eduard Janota. Prosím, pane ministře.

Ministr financí Eduard Janota: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, velmi stručně. Na základě článku 307 o založení Evropských společenství je Česká republika povinna uvést všechny své mezinárodní právní závazky, do kterých vstoupila před členstvím v EU, v souladu s komunitárním právem. Výsledkem tohoto je i jednání a protokol, kterým se mění původní Dohoda mezi Českou republikou a Bosnou a Hercegovinou o podpoře a ochraně investic, která byla podepsána, jak bylo zmíněno, v dubnu 2002.

Změny původní dohody byly sjednány na základě návrhů, předložených českou stranou, přinášejí rozšíření výjimky z doložek nejvyšších výhod a národního zacházení, dále možnost omezit převody kapitálu na základě opatření, učiněných Evropskou unií, a konečně také zohlednění některých bezpečnostních zájmů, vyplývajících z členství v EU nebo jiném regionálním seskupení.

Závěrem – sjednáním protokolu se České republice podařilo dosáhnout plné slučitelnosti Dohody o ochraně a podpoře investic s Bosnou a Hercegovinou s komunitárním právem. Doporučuji proto, aby Senát vyslovil s tímto protokolem souhlas. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře. Návrh projednal VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 152/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Sykáček. Garančním výborem je VHZD. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 152/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Adolf Jílek. Prosím, pane senátore, ujměte se slova.

Senátor Adolf Jílek: Děkuji, pane předsedající, kolegyně a kolegové, toto je tisk a po něm budou následovat další, které jsou všechny na jedno brdo, bych tak řekl. Jsou to tisky, které mění, jak už říkal pan ministr, původní smlouvy s nečlenskými státy o podpoře a ochraně investic a dává je do souladu s komunitárním právem. Důvody už tady pan ministr říkal, takže je nepotřebuji opakovat, a jenom přečtu usnesení VHZD ze 17. schůze ze 24. září, kde po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Tomáše Zítka, náměstka ministra financí, a po mé zpravodajské zprávě a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR vyslovit souhlas s ratifikací protokolu mezi Českou republikou a Bosnou a Hercegovinou o změně Dohody mezi Českou republikou a Bosnou a Hercegovinou o podpoře a ochraně investic podepsané dne 17. dubna 2002 v Sarajevu. Určil mě zpravodajem a pověřil předsedu výboru senátora Jana Hajdu předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore, a nyní se ptám, jestli pan zpravodaj Sykáček chce vystoupit. Ano, takže pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Sykáček: Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, jak už říkal kolega Jílek, je to v podstatě všechno na jedno brdo, přednesu tedy opět pouze usnesení našeho výboru.

Výbor za prvé – doporučuje Senátu PČR dát souhlas s ratifikací předloženého protokolu, za druhé – určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jaroslava Sykáčka a za třetí pověřuje předsedu výboru senátora Jiřího Dienstbiera, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

To je vše, dámy a pánové, děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane zpravodaji, a otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo se nehlásí, takže obecnou rozpravu končím. Jako před tím předpokládám, že zpravodajové ani pan navrhovatel nechtějí hovořit, Je tomu tak. Přistoupíme k jedinému návrhu, který byl podán v usneseních obou dvou výborů, a to je, aby Senát dal souhlas k ratifikaci.

Budeme hlasovat o usnesení, které zní: Senát dává souhlas k ratifikaci Protokolu mezi Českou republikou a Bosnou a Hercegovinou o změně Dohody mezi Českou republikou a Bosnou a Hercegovinou o podpoře a ochraně investic podepsané dne 17. dubna 2002 v Sarajevu.

V sále je přítomno 57 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí 29. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko Ano. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko Ne a zvedne ruku. Hlasování č. 15, registrováno 58, kvórum 30, pro návrh 44, proti nikdo, návrh byl přijat.

Děkuji navrhovateli a děkuji také zpravodajům. Projednávání tohoto bodu končím. Dalším bodem je

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi Českou republikou a Gruzií o podpoře

a vzájemné ochraně investic, podepsaná dne 29. srpna 2009 v Tbilisi

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 168a opět jej uvede pan ministr financí Eduard Janota. Prosím, pane ministře.

Ministr financí Eduard Janota: Děkuji, pane předsedající. Ano, tuto smlouvu jsem podepisoval osobně 29. srpna v Tbilisi. Návrh této dohody se shoduje se vzorovou smlouvou, která je obsažena v usnesení vlády č. 303 z dubna 1999. Návrh dohody s Gruzií obsahuje všechny standardní zásady a záruky, které slouží k ochraně investorů na území druhého smluvního státu. Dohoda rovněž obsahuje tzv. harmonizační klausuli, která zajistí soulad s komunitárním právem v oblastech, jež náleží do výlučné působnosti EU. Text těchto ustanovení byl odsouhlasen Evropskou komisí, která se k jejich návrhu vyslovila během bilaterálních konzultací s českými experty.

Gruzie představuje pro české investory perspektivní oblast k podnikání s rostoucí tendencí, co do objemu obchodu a investic. Tato dohoda zajistí českým investorům mezinárodně právní záruky pro realizaci jejich investičních činností, a zejména může do určité míry vyvážit některá rizika, spojená s krátkou demokratickou tradicí a určitou nestabilitou regionu. Stane se důležitým krokem k prohloubení hospodářské spolupráce. Doporučuji proto, aby Senát vyslovil s touto dohodou souhlas. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře. Návrh projednal VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 168/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaromír Štětina. Garančním výborem je VHZD. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 168/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Nedoma. Žádám vás, pane senátore, abyste se ujal svého slova. Vy jste byli garanční výbor, pane senátore. VHZD mám v protokolární zprávě připraveno, že vy jste zpravodajem výboru k tomuto tisku. Prosím, máte slovo.

Senátor Jiří Nedoma: Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, budu pouze suše konstatovat, že VHZD tento materiál projednal a doporučuje ho dnešnímu plénu ke schválení.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore, omlouvám se, že jsem vás zaskočil, ale to patří k životu. A nyní se táží druhého zpravodaje, pana senátora Štětiny za zahraniční výbor, zdali si přeje vystoupit. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaromír Štětina: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, náš výbor samozřejmě také doporučuje tuto smlouvu k ratifikaci. Chtěl bych upozornit na to, že náš výbor tuto ratifikaci doporučil jednomyslně. A proč se tak stalo, bych rád sdělil, pokud mně bude uděleno slovo v obecné rozpravě. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore, a nyní otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Takže první pan Jiří Nedoma. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Nedoma: Děkuji ještě jednou, pane předsedající. Já jsem nechtěl zneužívat postavení zpravodaje k tomu, co tady chci sdělit. Já bych chtěl vyjádřit velkou podporu tomuto návrhu, ačkoliv to nebývá u těchto smluv běžné, ale chtěl bych vás prostřednictvím pana předsedajícího všechny informovat o tom, že skupina senátorů, kde kromě mě v té skupině byl ještě kolega senátor Jirsa, kolega Štětina a kolega Jonáš, jsme navštívili ve dnech 24. – 26. listopadu Gruzii, kde jsme jednali s představiteli jejich parlamentu, vlády, ale i jejich opozice, a s radostí vám chci sdělit touto formou, že tento krok je ze strany Gruzie velmi vítán, neboť podle slov předsedy Parlamentu Gruzie Davida Bakradze je to nejlepší příspěvek České republiky k pokračujícím reformám Gruzie.

Gruzie totiž si je vědoma toho, že nemůže čelit vojenskou silou okupaci některých jejích území, Abcházie a Jižní Osetie konkrétně, a že jedině zařazováním se do struktur Severoatlantické aliance a Evropské unie, a to jedině pokračováním, mírovou cestou, pokračováním a prohlubováním ekonomických a demokratizačních reforem je ta jediná možná cesta, jak se tomuto problému ubránit.

To je to, co jsem vám chtěl sdělit a podtrhnout význam této smlouvy jako jednoho z kroků podpory České republiky. Zároveň bych vám chtěl tlumočit poděkování předsedy gruzínského parlamentu v tom, že tento Senát jako prakticky jediná komora parlamentu mezi parlamenty v Evropské Unii přijala jasné stanovisko, podporující snahu o demokratizaci a reformy a ubránění se stávající okupaci jejich území v Evropě. Děkuji ještě jednou.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí pan senátor Jaromír Štětina, připraví se pan senátor Jiří Pospíšil.

Senátor Jaromír Štětina: Děkuji vám, pane předsedající, dámy a pánové, ta návštěva, kterou jsme uskutečnili, byla velmi významná a byla přijata s velikým vděkem ze strany jak vládnoucí struktury v Gruzii, tak opozice prezidenta Saakašviliho. V tom si byli naprosto jednotní, v odsudku oné brutální agrese, kterou uskutečnila Ruská federace vůči Gruzínské republice loňský rok.

Jestli chceme Gruzii nějakým způsobem pomoci, jak říkal pan kolega Nedoma, musíme jí pomoci zařadit se do Evropských struktur a do NATO, a toto je takový malý příspěvek, který k tomu můžeme udělat, jestliže tuto smlouvu ratifikujeme.

Abyste si uvědomili, jak je to důležité. Když v roce 2003 ona slovutná „revoluce růží“ nastala, tak ekonomické reformy a boj proti korupci odstartoval podivuhodný růst gruzínské ekonomiky. V roce 2005 už byl růst HDP 9,6 %, v roce 2006 9,4, v roce 2007 dokonce 12,4. A v roce 2008, v roce oné invaze ruské armády, poklesl na 2,1. Je vidět, že i hospodářský dopad ruské agrese byl velmi silný.

Proto vás prosím: chceme-li Gruzii pomoci, udělejme i tento malý krok a ratifikujme tuto smlouvu. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám za vystoupení, pane senátore, a nyní bude hovořit pan senátor Jiří Pospíšil. Prosím.

Senátor Jiří Pospíšil: Samozřejmě Gruzii považuji za součást evropské kultury a souhlasím s tím, že by se měla začlenit do evropských struktur. Ale zase na druhé straně doufám, že jste své gruzínské kolegy upozornili na to, že začlenění do evropských struktur jim pomůže s okupací přibližně stejně jako Kypřanům.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Do diskuse není nikdo další přihlášen, táži se, zdali ještě někdo chce. Pane ministře, můžete v diskusi, ale budete mít závěrečné slovo. Chcete do diskuse. Tak pan ministr bude hovořit. Prosím.

Ministr financí Eduard Janota: Spíš teď k diskusi o Gruzii. Protože jsem tu smlouvu podepisoval, jednal jsem jak s prezidentem Saakašvilim, tak ministerským předsedou, tak ministrem financí, ministrem hospodářství. Největší problém Gruzie je totální izolace ruská v Gruzii. Myslím ekonomická, teď nemyslím politickou nebo vojenskou. Gruzie je totálně závislá na všem, co musí dovážet, a musí to být z jiných teritorií než z Ruska. Rusko od nich neodebere ani gram ničeho, čili situace v tomto smyslu je pro ně velmi složitá. A proto v tomto kontextu souhlasím, že dokument, který podepíšeme s ní o ochraně investic, umožní jednak našim podnikatelům podnikat tam, a jednak otevře obchody z té druhé strany. V tomto smyslu bych vás chtěl doplnit, protože ta situace tam je opravdu složitá. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře. Táži se, zda někdo chce ještě vystoupit v diskusi, v obecné rozpravě. Není tomu tak, tak ji končím. Pan ministr prakticky měl závěrečné slovo, takže předpokládám, že už nebude chtít znovu. A pan garanční zpravodaj Jiří Nedoma má zájem vystoupit? Nemá. Děkuji.

Všichni vystupující včetně usnesení obou dvou výborů je ve směru, aby Senát dal souhlas k ratifikaci, takže přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o usnesení, které zní: Senát dává souhlas k ratifikaci Dohoda mezi Českou republikou a Gruzií o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsaná dne 29. srpna 2009 v Tbilisi. V sále je přítomno 54 senátorek a senátorů, kvórum 28. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko Ano a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko Ne a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování č. 16 bylo registrováno 54, kvórum 28, pro návrh 44, proti nikdo. Děkuji navrhovateli. Návrh byl schválen, děkuji navrhovateli a zároveň děkuji i zpravodajům. Projednávání senátního tisku č. 168 končím.

Dalším návrhem je

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací protokol mezi Českou republikou a Uzbeckou republikou

o změně Dohody mezi Českou republikou a Uzbeckou republiku

o vzájemné podpoře a ochraně investic, podepsané dne 15. ledna 1997 v Praze

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 169a opět jej uvede pan ministr financí Eduard Janota. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr financí Eduard Janota: Děkuji. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, velmi stručně opět jde o rekurzivační a negociační dohodu v souvislosti s povinností České republiky, upravit naše vztahy v tomto smyslu s článkem 307, smlouvy o založení Evropských společenství. Výsledkem jednání a uvedení do souladu s komunitárním právem je právě tento protokol, který obsahuje všechny harmonizační klausule, které odsouhlasila Evropská komise.

Chtěl bych jen ještě upozornit, že změny původní dohody přinášejí rozšíření výjimky z doložek nejvyšších výhod a národního zacházení, dále možnost omezit převody kapitálu na základě opatření, učiněných Evropskou unií, a konečně také zohlednění některých bezpečnostních zájmů, vyplývajících z členství v EU nebo jiném regionálním integračním seskupení.

Čili závěrem. Podařilo se dosáhnout sjednání protokolu k dohodě o podpoře a ochraně investic s Uzbekistánem, plného souladu s komunitárním právem. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane ministře. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 169/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Sykáček.

Garančním výborem je VHZD. Tento výbor přijal usnesení, jež jsme obdrželi jako senátní tisk č. 169/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Liana Janáčková, kterou prosím, aby nás seznámila se svou zpravodajskou zprávou.

Senátorka Liana Janáčková: Dobrý den. Pane předsedající, dámy a pánové, náš výbor projednal tento materiál, přednesla jsem na něm svou zpravodajskou zprávu po předchozím přednesení zprávy zástupce ministerstva financí. A protože zde bylo již všechno řečeno panem ministrem Janotou, dovolím si jenom některé drobnosti.

Zaujalo mě například, že protokol byl sjednán v českém jazyce, v uzbeckém a ruském jazyce, a při případném řešení sporů ve výkladu je rozhodující ruské znění. To je zajímavé, že?

Důležité možná je i to, že protokol nebude mít dopad na státní rozpočet, což jsem po včerejšku ráda.

Dovolte mi tedy, abych přednesla usnesení našeho výboru.

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol mezi ČR a Uzbeckou republikou o změně Dohody mezi ČR a Uzbeckou republikou o vzájemné podpoře a ochraně investic, podepsané dne 15. ledna 1997 v Praze.

Po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Tomáše Zítka, náměstka ministra financí ČR, po zpravodajské zprávě senátorky Liany Janáčkové a po rozpravě výbor

I.? Doporučuje Senátu PČR vyslovit souhlas s ratifikací Protokolu mezi ČR a Uzbeckou republikou o změně Dohody mezi ČR a Uzbeckou republikou o vzájemné podpoře a ochraně investic, podepsané dne 15. ledna 1997 v Praze.

II.? Určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátorku Lianu Janáčkovou.

III.? Pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, paní senátorko. A ptám se pana zpravodaje výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Jaroslava Sykáčka, zda chce vystoupit. Ano, je tomu tak, prosím.

Senátor Jaroslav Sykáček: Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, opět se omezím pouze na citaci usnesení výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.

Tento výbor

I.? Doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci předloženého protokolu.

II.? Určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Jaroslava Sykáčka.

III.? Pověřuje předsedu výboru senátora Jiřího Dienstbiera, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Nyní otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo neprojevuje zájem, takže obecnou rozpravu končím. Předpokládám, že pan navrhovatel ani garanční zpravodaj nechce vystoupit. Přistoupíme tedy k hlasování.

Návrh usnesení, který nám byl přednesen v usneseních výborů, zní: Senát dává souhlas k ratifikaci Protokolu mezi ČR a Uzbeckou republikou o změně Dohody mezi ČR a Uzbeckou republikou o vzájemné podpoře a ochraně investic, podepsané dne 15. ledna 1997 v Praze.

V sále je přítomno 49 senátorek a senátorů, aktuální kvorum pro přijetí návrhu je 25.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V okamžiku hlasování pořadové č. 17 je registrováno 49, kvorum 25, pro návrh 40, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji opět navrhovateli a děkuji také zpravodajům.

Končím projednávání tohoto bodu.

Přistoupíme k dalšímu bodu. Nyní budeme projednávat

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol mezi ČR a Guatemalskou republikou o změně

Dohody mezi Českou republikou a Guatemalskou republikou o podpoře

a vzájemné ochraně investic, podepsaný dne 20. srpna 2009 v Praze

Vládní návrh jsme obdrželi jako senátní tisk č. 171a uvede ho pan ministr financí Eduard Janota, jemuž nyní uděluji slovo. Prosím.

Ministr financí Eduard Janota: Děkuji, pane předsedající. Jde opět o harmonizaci Dohody o ochraně investic s Guatemalskou republikou z roku 2003, opět v návaznosti na potřebu uvést ji do souladu s článkem 307, do souladu s komunitárním právem, opět dle vzoru vzorové harmonizační klauzule.

Chci říci, že ke změně oproti původní dohodě dochází v článcích 3, 6 a 11, které upravují národní zacházení a Doložku nejvyšších výhod, převody a základní bezpečnostní zájmy.

Vzhledem k tomu, že uzavřením protokolu splní ČR závazek, který vyplývá z článku 307, neboť harmonizuje dohodu o ochraně investic s Guatemalou s komunitárním právem, navrhuji, aby Senát vyslovil souhlas s ratifikací protokolu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 171/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Sykáček.

Garančním výborem je VHZD. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 171/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Josef Řihák, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Josef Řihák: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, pane ministře, jak zde zmínil pan ministr již poněkolikáté, ČR je povinna uvést všechny své dosavadní mezinárodní závazky podle článku 307 Smlouvy o založení EHS do souvislosti s komunitárním právem. Pan ministr jako předkladatel zde i řekl, čeho se tento protokol, který mění stávající dohodu, nejvíce týká. Jsou to články 3, 6 a 11, tzn. Doložky nejvyšších výhod, převody kapitálu a bezpečnosti.

Garanční výbor, VHZD dne 9. prosince na své 18. schůzi senátní tisk č. 171 projednal. Po úvodním slově zástupce předkladatele Mgr. Petera Chrenka, náměstka ministra financí ČR, po mé zpravodajské zprávě a po rozpravě výbor

I.? Doporučuje Senátu PČR vyslovit souhlas s ratifikací Protokolu mezi ČR a Guatemalskou republikou o změně Dohody mezi ČR a Guatemalskou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsaný dne 20. srpna 2009 v Praze.

II.? Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Josefa Řiháka.

III.? Pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také vám děkuji, pane senátore. A nyní má možnost vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, pan senátor Jaroslav Sykáček. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Sykáček: Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, dovolte, abych opět přešel rovnou k citaci usnesení našeho výboru.

Výbor

I.? Doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci tohoto protokolu.

II.? Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jaroslava Sykáčka.

III.? Pověřuje předsedu výboru senátora Jiřího Dienstbiera, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

To je vše, děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji a otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo nemá zájem vystoupit, takže obecnou rozpravu končím. Předpokládám, že navrhovatel ani garanční zpravodaj nechce vystoupit. Není tomu tak.

V usnesení obou výborů je zapsán návrh, aby Senát dal souhlas k ratifikaci. O tomto návrhu budeme hlasovat.

Budeme hlasovat o usnesení: Senát dává souhlas k ratifikaci Protokolu mezi ČR a Guatemalskou republikou o změně Dohody mezi ČR a Guatemalskou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic, podepsaného dne 20. srpna 2009 v Praze.

V sále je přítomno 51 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 26.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V okamžiku hlasování č. 18 registrováno 51, kvorum 26, pro návrh 43, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji navrhovateli a děkuji i zpravodajům.

Končím projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem je

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému

a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Posílení mezinárodního financování pro změnu klimatu: evropský návrh pro kodaňskou dohodu

Senátní tisk jsme obdrželi pod označením K 070/07a materiál opět předloží pan ministr financí Eduard Janota. Žádám ho, aby se ujal slova.

Ministr financí Eduard Janota: Děkuji. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, už jsem se zmínil v souvislosti s komentářem k přípravě jednání a stanoviskem pana premiéra na jednání Evropské rady v Bruselu částečně o dopadech financování změn klimatu.

Samotné jednání jak víte, v těchto dnech probíhá. Nějaké přílišné ambice dle mého názoru nelze očekávat. Očekává se spíše politická dohoda o společných cílech a uzavření právně závazné dohody až příští rok na summitu v Mexiku.

Samotný dokument přináší jak potřebné redukční limity pro rozvinuté a rozvojové ekonomiky, tak i nástin finanční architektury pro financování globálního úsilí o snížení emisí skleníkových plynů po vypršení současné úpravy z Kjóta.

Dokument také sloužil jako odklad pro jednání Rady ECOFIN a jak jsem se zmínil, rovněž dnes bude o tom debata i na Evropské radě.

Dle odhadu Komise mohou v roce 2020 celkové náklady na mitigační a adaptační opatření v rozvojových zemích se pohybovat kolem 100 mld. eur ročně. Z veřejných zdrojů by šlo řádově 22 až 50 mld. ročně, přičemž EU by z této sumy platila 10 % až 30 %, asi 2 až 15 mld. eur ročně.

Sdělení uvádí i odhady pro předfinancování a výčet možných variant v podobě příspěvků EU. Detailní mechanismus však včetně problematiky vnitřního rozdělení příspěvků by měly být řešeny až po Kodani.

Závěrem jenom poznámku. Zmínil jsem se o tom, že existuje jakési období do roku 2012, kde by ČR měla dát k dispozici zdroje nikoliv navíc, ale součástí podpor méně rozvinutým zemím jako součást tohoto příspěvku ve výši až do 12 mil. eur za tři roky. To je zahraniční rozvojová pomoc. A je to postup i některých jiných států, které takto přispívané prostředky zahrnují do tohoto typu pomoci v souvislosti s klimatem. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře. Tento tisk projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, jehož zpravodajem je pan senátor Bedřich Moldan.

Garančním výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti Evropské unie. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K 070/07/02. Zpravodajem výbor je pan senátor Otakar Veřovský, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Otakar Veřovský: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vážený pane ministře. Výbor pro záležitosti Evropské unie z 21. schůze konané dne 9. prosince 2009 v návaznosti na usnesení č. 194 z 20. schůze výboru ze dne 2. prosince 2009 a po rozpravě:

Přijímá ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu Radě Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Posílení mezinárodního financování pro změnu klimatu: evropský návrh pro kodaňskou dohodu doporučení, které si teď dovolím přednést.

Toto doporučení bylo přijato po delší rozpravě. Vyjadřuje zároveň obavy ohledně financování, tedy reálného financování, snaží se o prověření informací, které jsou v oblasti klimatu, a apeluje také na Komisi, aby brala všechny názory v potaz.

Dovolte mi, abych nyní toto doporučení přečetl:

Senát Parlamentu ČR

I.? Má obavy z vynakládání značných veřejných finančních prostředků na boj se změnami klimatu, aniž by byla prokázána efektivita opatření ve vztahu k vynaloženým finančním nákladům.

II.? 1. Vyzývá Komisi, aby věnovala další úsilí na důkladné prověření informací a výsledků vědeckých výzkumů, které jsou směrodatné pro další kroky Evropské unie v oblasti snižování emisí skleníkových plynů.

2. Apeluje na Komisi, aby brala v potaz i názory zpochybňující lidské aktivity jako hlavní příčinu změny klimatu a komunikovala i se zastánci ostatních názorových proudů týkajících se této problematiky.

III. 1. Žádá vládu, aby jej informovala o dalším vývoji v této oblasti.

2. Pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil Evropské komisi.

Usnesení výboru dále pokračuje:

Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Otakara Veřovského.

Pověřuje předsedu výboru senátora Luďka Sefziga, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko.

A nyní se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí pan senátor Bedřich Moldan. Nepřeje si vystoupit.

Můžeme otevřít rozpravu, také tak činím a otevírám rozpravu. Kdo se hlásí? Pan senátor Škaloud je prvním přihlášeným. Pane senátore Miroslave Škaloude, máte slovo.

Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky a senátoři, já bych krátce okomentoval naše usnesení. V materiálu komise jsou prezentovány návrhy na astronomické výdaje v souvislosti se záměrem na opatření pro přizpůsobení se klimatickým změnám v rozvojových zemích. To je svým způsobem bohulibý zájem. Pak dále na zmírňování klimatických změn. Tyto náklady by mohly dosáhnout zhruba sta miliard eur ročně do roku 2020 a po roce 2020 by se tato suma měla navyšovat zhruba o 22 až 50 miliard eur ročně. Cituji ze zprávy, kterou jsme dostali na výbor.

Podstatou tohoto našeho usnesení je jakési vlídné upozornění komisi, aby při plánování budoucích výdajů na ovlivňování klimatu bylo postupováno obezřetně a zejména, aby byly prověřeny vědecké základy těch opatření, která jsou podkladem pro další kroky EU v oblasti snižování emisí skleníkových plynů. To není nesmyslný požadavek, zejména poté, co se ukázala zjevná manipulace s fakty prestižního britského Centra pro výzkum klimatu, jehož šéf musel odstoupit a jehož podklady jsou vstupy pro zprávu IPCC.

Je to také kvůli tomu, že uvedené manipulace se dočkaly například čtení v americkém Kongresu a že byly zřízeny i dva vyšetřovací panely v rámci Národní akademie věd Spojených států. Oba panely dospěly k závěru, že prominentnímu grafu reprezentujícímu oteplování ve zprávách IPCC(tzv. hokejce)se nedá věřit.

Další část usnesení je i jistý apel na komisi, aby vzala v úvahu i skutečnost, že ve světové vědecké komunitě existují jiné názory na dominantní vliv nárůstu CO2 na oteplování. Tento apel lze podpořit následujícími skutečnostmi: Heidelberská výzva, čtyři tisíce vědců včetně 72 nositelů Nobelovy ceny, Lipská deklarace, Oregonská petice, dvacet tisíc vědců, 60 vědců z Kanady v roce 2006, Světový geologický kongres z roku 2008 nebo v roce 2007 otevřený dopis prezidenta Světové federace vědců generálnímu tajemníkovi OSN s protestem proti alarmistickým podvodům v médiích a metodám IPCC.

Mohl bych o tom hovořit dlouho, ale nemáme tolik času, abychom šli příliš do hloubky. Jedná se o jakýsi apel a výzvu k trošku odpovědnějšímu přístupu k datům, ze kterého vyplývají ohromné náklady, které nás čekají. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, takže rozpravu končím. Táži se navrhovatele, zda se chce vyjádřit. Prosím, pane ministře, máte možnost.

Ministr financí Eduard Janota: Já jenom chci říci, že tomu usnesení rozumím, bude třeba věci bedlivě analyzovat a jakékoliv výdaje v těchto souvislostech podrobit rozumné kontrole, rozumnému směrování, protože na jedné straně vznikají přehnané ambice a snahy, co řešit v tomto smyslu. Na druhé straně se svět ve finanční krizi, v krizi jsou i rozpočty jednotlivých států, takže bude se muset najít rozumný kompromis v této oblasti. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře. Nyní žádám pana zpravodaje garančního výboru, aby nám připomněl, jaké bylo usnesení jejich výborů, a po tomto usnesení budeme následně hlasovat.

Senátor Otakar Veřovský: Usnesení výboru jsem četl. Táži se, pane předsedající, jestli je musím číst znovu.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Jestli si dobře pamatuji, tak to bylo usnesení doporučení k vyjádření. Takže nebudeme brát na vědomí, ale budeme se vyjadřovat. Je to tak?

Senátor Otakar Veřovský: Ano.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Dobře, tak já přivolám k hlasování.

Vážené kolegyně a kolegové. Budeme hlasovat o vyjádření Senátu k tisku K 070/07 v podobě usnesení, které nám přednesl garanční zpravodaj pan Otakar Veřovský při své zpravodajské zprávě. V sále je přítomno 69 senátorek a senátorů, kvórum pro hlasování je 36. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zdvihne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zdvihne ruku.

Konstatuji, že při hlasování č. 19 bylo registrováno 72 senátorek a senátorů, kvórum 37. Pro návrh 59, proti jeden. Návrh byl schválen.

Děkuji předkladateli a děkuji zpravodajům. Tím jsme ukončili body pana ministra Janoty. My se vystřídáme s dalším bodem.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vážené kolegyně a kolegové, dalším bodem našeho programu je

Návrh zákona o krajském referendu a o změně některých zákonů

Jedná se o senátní tisk č. 199. Návrh uvede zástupce skupiny poslanců pan Jindřich Valouch, který je podle informací, které mám, v současné době na vrátnici, takže chvilku počkáme, abychom mu mohli dát slovo.

Vidím kolegu Chládka, možná bychom mohli čas, který máme, vyplnit tím, že bychom probrali návrh rezoluce ke 20. výročí návratu svobody do České republiky. Pokud byste souhlasili s tímto postupem a pokud by s tím souhlasil i pan senátor Chládek. Senátor Chládek kývá, takže kolegyně a kolegové, dám hlasovat o změně programu. Kdo souhlasí s tím, abychom teď projednávali návrh kolegy Chládka.

Zahájil jsem hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Návrh byl přijat. Teď budeme projednávat, vážené kolegyně a kolegové.

Návrh rezoluce k 20. výročí návratu svobody do České republiky

Prosím pana senátora Chládka, aby nás seznámil s tímto návrhem.

Senátor Marcel Chládek: Vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte, abych vás seznámil s návrhem Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí, která navrhuje Senátu PČR přijmout rezoluci ke 20. výročí návratu svobody do České republiky v tomto znění:

Senát Parlamentu České republiky oceňuje nápomocnou a obětavou činnost zahraničních Čechů před rokem 1989 i po něm, která má za svůj účel podporu mateřské vlasti.

Senát České republiky si uvědomuje nezbytnou a důležitou propojenost mezi vlastí a těmi, kteří z ní odešli či byli dokonce nuceni pod tlakem totalitního režimu ji opustit.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Promiňte, pane kolego. Vážené kolegyně, kolegové. Projednáváme důležitý návrh našeho usnesen, a to je návrh rezoluce ke 20. výročí návratu svobody do České republiky. Prosím, abychom ho tedy projednávali v důstojném prostředí. Děkuji, pane kolego.

Senátor Marcel Chládek: Na včerejším zasedání Komise pro krajany žijící v zahraničí jsme tento návrh jednomyslně odsouhlasili a schválili především proto, že řada krajanů žijících v zahraničí dlouhodobě se zabývá nejen životem v České republice, ale i způsobem, jakým nám pomoci.

Řada z nich byla v minulém režimu perzekvována a byli přinuceni odejít. A naše komise je jeden z mála orgánů, který napomáhá spolupráci i soužití Čechů, kteří žijí zde v České republice, ale i Čechů, kteří žijí v zahraničí. Naším záměrem bylo, abychom alespoň malou měrou ocenili tuto významnou součinnost mezi enklávou Čechů žijících v zahraničí a tady u nás v České republice. A abychom zároveň vyjádřili to, že za jejich práci jim děkujeme a že budeme velmi rádi, pokud tato spolupráce bude ještě nadále více pokračovat.

Já bych ještě zde na půdě Senátu s dovolením podotkl, že Senát jako takový je nejvýraznější instituce, která tyto aktivity podporuje. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane senátore, za přednesení návrhu. A děkuji komisi, že s tímto návrhem přišla.

Vážené kolegyně a kolegové, otevírám diskusi k tomuto bodu našeho programu. Pan předseda Senátu Přemysl Sobotka. A opět vás, kolegyně a kolegové, prosím o klid v sále.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já za sebe a myslím si, že za valnou část z nás mohu výrazně podpořit to, co nám před chvilkou bylo předloženo. Myslím si, že často ani nedoceňujeme, co tady za těch 41 let bylo spácháno na elitách – a říkám to s plným vědomím – elitách tohoto národa, kdy ve dvou vlnách po roce 1948 a 1968 odešla právě téměř milionová emigrace do zahraničí.

Nesmíme to zapomenout, my nejsme schopni, než tímto velmi dobrým, ale malým gestem, jim poděkovat. Já se při svých zahraničních cestách často scházím s krajany a oni na to nezapomněli, odkud vyšli. A já jsem za to moc rád. Takže z mé strany já podporuji toto stanovisko a jsem rád, že vůbec na půdě Senátu vzniklo.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane předsedo. Prosím pana kolegu Svobodu, který je přihlášen. Ale s přednostním právem je kolegyně Paukrtová.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, dámy a pánové. Já musím říci, že jsem také moc ráda, že komise pro krajany žijící v zahraničí přišla s takovou iniciativou. Já si myslím, že to je záležitost, na které se zřejmě téměř všichni shodneme. Těm našim krajanům patří opravdu veliké poděkování a myslím si, že pro ně je to velmi významný signál o tom, že Senát se touto problematikou zabývá a že si uvědomuje, že na světě máme spoustu emigrace, spoustu přátel žijících v zahraničí, jsou to naši krajané, ale jsou to naši přátelé. Takže já jsem tomu opravdu moc ráda. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji a prosím o slovo pana kolegu Balína.

Senátor Vlastimil Balín: Vážený pane předsedající, pane předkladateli, milé kolegyně, vážení kolegové, doufám, že tento významný fakt neznehodnotí skutečnost, že my nemáme klub, tak se o tom neradíme – že i můj hlas tuto rezoluci podpoří. Mluvím za sebe; nevím, jak moji kolegové. Přiznám se ale, že mne trošku mrzí, že významnost tohoto aktu byla trošku zdevalvována způsobem, jak se myšlenka narodila, jak byla předkládána. Myslím, že těch pár slov jsme mohli mít v důstojné podobě v písemném provedení před sebou, abychom to tady nechytali jenom na ucho, protože těch pár vět organizačně asi servis byl schopen napsat. Ale věřím, že kdyby se pan kolega Chládek jen trochu víc snažil, tak to napsal možná sám.

Přesto ale jednu nebo dvě poznámky musím na adresu kvality svobody v našem Českém prostředí a ve vazbě na krajany říci.

S tou v uvozovkách aspoň z mého pohledu kvalitou, jak někteří krajané vnímají svobodu a demokracii obecně, jsem se měl možnost přesvědčit jako člen senátní delegace při nedávném pobytu v Kanadě. Jsem rád, že přístup pana Šuchmy nebyl poplatný celému zastoupení krajanů v Kanadě, ale přesto jsme se jako delegace zachovali tak, že jsem nemohl absolvovat všechna setkání plnohodnotně, byť jsem byl schváleným členem delegace Senátu Parlamentu České republiky do Kanady.

Druhá věc je asi, jak si svobodu nebo demokracii a její prezentaci představujeme i my sami zde v Senátu. Za chvilku budete mít možnost na těch krásných obrazovkách, až se tam bude objevovat hlasování za jednotlivé kluby, shlédnout signaci těchto klubů. Já se obávám, že, protože asi každý vnímáme politickou soutěž, a to, jak pak vypadá politické složení na základě regulérních voleb jinak, a nebo tomu přestávám rozumět. Nic proti tomu, je tam logo ODS, je tam logo ČSSD, ale jaksi TOP a Starostové proboha pro mne a doufám, že i pro někoho z nás není regulérním politickým subjektem, který vzešel z voleb, byť je tady opora v jednacím řádu Senátu a ta signace asi na základě této opory je provedena.

Pak ale musím vznést protest. Nechci mluvit za kolegy z KDU-ČSL, kteří vzešli z regulérních voleb, jsou tady, přes jednací řád už díky vnitřnímu pnutí a tomu, co se odehrálo na politické scéně na vlastní klub rovněž jako my, kteří jsme tady za KSČM, nedosáhli. Takže se na grafické prezentaci rovněž neobjevují. Jsou tam tři panáčci různě barevní, já jsem aspoň rád za to, že je tam jeden v červené naší klubové barvě. Ale jestli toto můžu vzít za oficiální záležitost, své vystoupení, plédoval bych na Organizační výbor, aby to buď narovnal a byla tam i grafická signace minimálně dvou dalších subjektů, jejichž senátoři zde v lavicích sedí, a nebo abychom to narovnali tak, že grafickou signaci stáhneme.

Jinak znovu říkám, já nebudu mít problém rezoluci podpořit. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Technický problém s písemnou podobou rezoluce je vyřešen. Bylo to způsobeno tím, že tento bod byl předřazen. Zároveň bych vás chtěl poprosit, kolegyně a kolegové, abychom tuto diskusi nerozmělňovali. Myslím speciálně diskusi, která se týká tohoto bodu. Jinak je to samozřejmě zcela možné. Kolegyně Paukrtová se vzdává, kolega Štětina, prosím.

Kolegyně Paukrtová se vzdává slova. Kolega Štětina, prosím.

Senátor Jaromír Štětina: Děkuji vám za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, jsem rád, že při projednávání textu této rezoluce na našem včerejším zasedání se tam dostala formulace o tom, že řada krajanů byla nucena odejít do zahraničí pod tlakem totalitního režimu. Ti lidé tam neodcházeli jen proto, že by chtěli vidět dálavy a exotické kraje. Tam odcházeli lidé, kteří byli dlouhodobě ničeni, nebylo jim dovoleno pracovat v těch odbornostech, které uměli. Já bych rád, prostřednictvím pana předsedajícího, svému předřečníkovi položil otázku – uvědomujete si vůbec, proč vás nechtěli kanadští krajané? Oni vás nechtěli proto, že oni vědí, že jejich emigraci, jejich těžký osud mají na svědomí komunisté. Oni nedělají rozdíl mezi Komunistickou stranou Československa a Komunistickou stranou Čech a Moravy. A to je právě to, co byste vy, příslušníci dnešní komunistické strany si měli uvědomit. Myslím, že jestli KSČM chce zaujmout místo v politickém spektru, tak by především měla začít od hlubokého pokání.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Ještě se hlásí kolega Balín, ale opět bych vás chtěl požádat, abychom tuto diskusi nerozmělňovali a příliš nepolitizovali.

Senátor Vlastimil Balín: Pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, předem se omlouvám, ale já jsem tuto diskusi – alespoň se domnívám – do této pozice nedostal.

Prostřednictvím pana předsedajícího ke kolegovi Štětinovi – ne nadarmo se říká „poturčenec horší Turka“. Já, pane kolego, na rozdíl od těch krajanů a možná i na rozdíl od vás nedělám paušalizaci dvou subjektů, jejichž obsah činnosti je naprosto rozdílný. Stejně tak jako neposuzuji lidi podle toho, co jenom říkají, ale i podle toho, co dělají.

A nezlobte se na mě, vy se občas chováte přesně v duchu těch lidí, kteří bohužel jsou ještě v KSČM a které někdy oprávněně krtizujete. Tak bohužel se chováte někdy ideologicky předpojatě jako oni.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Kolegyně a kolegové, kdo další se hlásí do rozpravy? Nikoho už nevidím. Kolega Grulich se hlásí.

Senátor Tomáš Grulich: Já s panem kolegou Liškou většinou souhlasím, ale tentokrát nesouhlasím. Já si myslím, že to je vysoce politické téma a také tak bychom se k tomuto politickému tématu měli chovat. My jsme sem tuto větu dali také proto, aby nedocházelo k tomu, co říkal kolega Balín, tzn. k rozdělování lidí. Je třeba říci, že si vážíme těch lidí, kteří byli nuceni odejít. My jsme psali před rokem 1989 – nechtěli jsme to příliš konkretizovat – ale jsou to lidé, kteří pomohli nejdříve Československu při jeho vzniku v roce 1918, za 2. světové války bojovali se zbraní v ruce za osvobození naší vlasti. A po roce 1948 se zasloužili, někdy i se zbraní a někdy i jen slovem o udržení určité demokratické ideologie, na které můžeme my dnes v klidu navazovat. Proto jim za to patří velký dík.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Pan senátor Jermář je přihlášen.

Senátor Jaromír Jermář: Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, nebudu dlouhý. Myslím, že to tu nezaznělo, pokud jsem přeslechl, tak se omlouvám, ale je potřeba připomenout, že právě naši krajané jsou často větší vlastenci než my. Toto bychom si tady my v ČR měli uvědomovat a já jim za ten jejich pocit hrdosti na to, že patří k našemu národu, k naší zemi, za to jim moc děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Ptám se ještě jednou, zda se někdo chce přihlásit do diskuse. Nikoho nevidím, takže rozpravu končím. Pane předsedo komise, kolego Chládku, chcete se vyjádřit? (Ne.)

Dobře, takže budemehlasovat o návrhu rezoluce tak, jak nám ji předložila stálá komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem rezoluce? Kdo je proti tomuto návrhu?

V hlasování pořadové č. 21 registrováno 70, pro 65. Návrh byl schválen. Děkuji vám a ještě jednou děkuji komisi pro krajany.

Nyní můžeme přistoupit k bodu, který jsme přeskočili, a to je

Návrh zákona o krajském referendu a o změně některých zákonů.

Je to senátní tisk č. 199. A teď prosím pana poslance Jindřicha Valoucha, aby jako zástupce skupiny poslanců nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Jindřich Valouch:Krásný pěkný den, vážené senátorky, vážení senátoři, vážený pane předsedající. Jsem strašně rád, že po tom bodu, co jste teď projednávali, se vrátíme opravdu znovu k demokracii, vrátíme se k tomu, že všichni bychom si měli uvědomit, že demokracie je základ svobody, je základ rozhodování naší veřejnosti, našich občanů k tomu, abychom vždy věděli, jak se máme chovat a jak máme rozhodovat. To je i zákon, který ve své podstatě byl projednán v PS, kdy 3. čtení proběhlo 6. 11. 2009 na 64. schůzi PS. Také, pokud vím a mám informace, ústavně-právní výbor vašeho Senátu 2. 12. se zabýval tímto návrhem. Bohužel nebo bohudík, to je otázka, jak to řekneme, nebylo přijato žádné usnesení. Bylo to takové trošku rozporuplné. Někteří říkali: „Ano, je to zákon, který přináší větší demokracii,“ někteří zase se té demokracie moc báli, takže ve své podstatě také tomu nedali moc hlasů. Ale já bych byl velice rád, abychom si uvědomili, že opravdu referendum a referendum krajské má své opodstatnění.

Protože lidé, kteří žijí v určitých regionech, mají možnost rozhodovat o svém já, jak se bude rozvíjet kraj, jak se bude rozvíjet politika v tomto kraji atd. Čili nebudu dále zdržovat zbytečnými řečmi. Byl bych velice rád, kdybyste vy jako senátoři pochopili, že tento návrh zákona je opravdu zákonem, který opravdu znovu zvyšuje, řekl bych, podíl našich spoluobčanů na demokracii, podíl občanů na rozhodování a tím pádem tedy i dále pomáhal tomu, aby i tito lidé, řekl bych, měli za sebou takovou jistotu, že i oni mají možnost se podílet na rozvoji svého regionu. Takže tolik do úvodu.

Děkuji vám a doufám, že to pochopení zde najdu. Děkuji vám pěkně. Přeji příjemný dnešní den.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane poslanče. Návrh projednal ústavně-právní výbor, který nepřijal žádné usnesení. Záznam je pod číslem senátního tisku 199/2. Zpravodajem výboru byl určen pan kolega Jiří Žák. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení 199/1. Zpravodajem výboru je pan kolega Petr Vícha. Prosím, pane senátore, abyste nás seznámil se svou zpravodajskou zprávou.

Senátor Petr Vícha: Vážený pane předsedající, pane poslanče, milé kolegyně, milí kolegové, obvykle se z tohoto místa a zvláště dneska, když nám to jde od ruky, říká, vše již bylo řečeno, proto jen přečtu zpravodajskou zprávu nebo návrh usnesení, ale určitě je to konečně zákon, nad kterým se trošičku pohádáme, tak mi dovolte pár bodů k tomu říci.

Zatímco místní referendum máme už zakotveno v našich zákonech od roku 1992, tak přestože kraje vznikly v roce 2000, tak krajské referendum v našich zákonech nenajdete. Proto zde dnes máme poslanecký návrh. Připomenu, že ještě Jihomoravský kraj jednou dával do PS návrh, ale ten byl stažen.

Tento zákon je také ve svém obsahu inspirován místním referendem a v podstatě využívá záležitosti, které v místním referendu jsou řečeny. V § 7 najdete výčet záležitostí, o kterých nelze vypsat krajské referendum. Doporučuji si tento paragraf přečíst dříve, než tady budeme přicházet se svými odmítnutími tohoto zákona z těch a těch důvodů, protože na našem výboru zazněla spousta argumentů, které byly nesprávné z toho důvodu, že o tom zákon o referendu vypsán nebyl.

Referendum se vždy vypisuje na celém území kraje. Aby mohlo být vypsáno, může to udělat samo zastupitelstvo kraje a nebo přípravný výbor zajistí 6 % hlasů voličů toho území kraje. Zastupitelstvo je povinno na prvním zasedání, poté co dostane tento návrh, ho projednat a referendum vypsat. Referendum se koná do 90 dnů od vyhlášení a může být buď samostatně v jednom dni, nebo může být spojeno s volbami. K tomu, aby bylo úspěšné, je třeba zajistit účast 35 % oprávněných občanů, a to samozřejmě víme, asi bude v mnoha případech velmi komplikované, protože ti lidé nechodí ani ke krajským volbám. A aby bylo závazné, tak se musí zúčastnit nadpoloviční počet nebo musí nadpoloviční počet být pro, těch zúčastněných, a musí zároveň 25 % voličů souhlasit s předmětem otázky. Účinnost je od 1. 1. 2011.

To by bylo stručně k zákonu. Naše legislativa v něm objevila několik nedostatků. Je tady avizovaný pozměňovací návrh, který řeší uvedené nedostatky. Některé jsou technického charakteru, jeden z nich je možná takový důležitý a věcný, a to je – ten zákon neobsahuje sankce za to, když zastupitelstvo nerespektuje výsledky.

Nyní se tedy dostávám k tomu návrhu usnesení výboru. Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a ŽP po zpravodajské zprávě senátora Jana Horníka, kterou přednesl senátor Petr Vícha, a po rozpravě doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném PS PČR. Určuje zpravodajem výboru mne a pověřuje předsedu výboru Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane zpravodaji, a prosím pana senátora Žáka. Ptám se ho, zda se chce vyjádřit k projednávání tohoto návrhu zákona v ústavně-právním výboru.

Senátor Jiří Žák: Dobré poledne, pane poslanče, pane předsedající, dámy a pánové. Ústavně-právní výbor projednal daný materiál na svém zasedání, jak už bylo avizováno, a nepřijal žádné usnesení. Takže v podstatě nemám co komentovat. Já se přihlásím do obecné rozpravy.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. A vás, vážené kolegyně a kolegové, se ptám, zda někdo navrhuje, abychom se tímto návrhem zákona nezabývali? Nikoho nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu. Do té se hlásí paní předsedkyně klubu Soňa Paukrtová.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, pane poslanče, dámy a pánové, jak tu bylo řečeno, ústavně-právní výbor se tímto zákonem poměrně podrobně zabýval a musím říci, že jsme se jím zabývali z hlediska dvou úhlů pohledu. Ten jeden je otázka principiální, zdali na krajské úrovni má existovat místní referendum. A druhý problém potom byly jednotlivé nedostatky, které jsme v tom zákoně seznali.

Pokud se týče principiální otázky, tak já si myslím, že jestliže existuje referendum komunální, tak by mělo existovat i na úrovni samosprávy kraje. Já jsem absolvovala jedno komunální referendum v roce 2004, organizovala jsem sběr podpisů a mohu říci, že je to neobyčejně těžké. Je pravda, že ta otázka zřejmě občany Jablonce tak příliš nepálila, protože se k referendu dostavilo tehdy 12 % oprávněných voličů. A z toho 98 % bylo pro položenou otázku. V té době ještě platil ten zákon v původním znění, který požadoval účast 50 % oprávněných voličů. My jsme potom ten zákon poněkud změkčili i na půdě Senátu, ale já musím říci, že ten zákon o krajském referendu se inspiroval v tom zákoně o komunálním referendu. Takže já z principu souhlasím, aby se občané měli možnost vyjádřit v krajském referendu.

Já jsem si dovolila vám rozdat pozměňovací návrhy, které tímto předkládám. Ty důvody, které mě vedly k podání pozměňovacích návrhů, jsou jednak úpravy zákona, a podle mého názoru je tam jedna záležitost, která je principiální.

Nedá se přímo říci, že jsou to technické problémy, já se potom k tomu stručně vyjádřím, ale ten hlavní důvod, proč předkládám pozměňovací návrhy, je následující – pan zpravodaj garančního výboru to tady již trochu řekl, já se to pokusím vysvětlit podrobněji.

Týká se to bodu 6 návrhu pozměňovacího – ten pozměňovací návrh je označen jako bod 6. A tady řeknu, o co jde. Zákon o obcích, obecních zřízeních v § 89, odst. 2 dává povinnost ministerstva vnitra rozpustit zastupitelstvo obce v případě, že nerespektuje rozhodnutí soudu o povinnosti vyhlásit místní referendum. Tzn., nějaká skupina občanů sebere příslušný počet podpisů, splní náležitosti, které předpokládá zákon, předloží je zastupitelstvu, zastupitelstvo nevyhlásí referendum. Ta skupina se obrátí na soud. Soud té skupině, tomu přípravnému výboru dá zapravdu. A zastupitelstvo opět nevyhlásí referendum. A v tomto případě zákon o místním referendu nebo resp. zákon o obcích říká, že v tomto případě obecní zastupitelstvo má být rozpuštěno.

Podobné ustanovení není v zákoně o krajském referendu. A já si myslím, že to sankční ustanovení je namístě. Prostě jestliže skupina občanů sežene počet podpisů, který se týká 6 % občanů kraje, jestliže má všechny náležitosti, tak si myslím, že by mělo krajské zastupitelstvo jako takové referendum vyhlásit. Takže to byl hlavní motiv, proč jsem požádala o spolupráci naši legislativu s tím, aby připravila pozměňovací návrhy.

Já se ještě stručně zmíním o dalších záležitostech, které v pozměňovacích návrzích máme. V 1. bodě se stanoví – jako nadbytečné se jeví, že referendem nelze podat ukládání pokut. Samozřejmě to nelze konat, je to nadbytečné prostě proto, že k ukládání pokut se vede správní řízení, tam nelze dělat referendum.

Potom v dalším bodě se zakládá oprávnění zastupitelstva obce vyhradit si delegování členů okrskových a místních komisí zřizovaných na úrovni jednotlivých obcí. V případě, že bude krajské referendum, se podá na základě rozhodnutí zastupitelstva kraje. Toto ustanovení navrhuje jako zcela nekoncepční vypustit, protože konání krajského referenda náleží do samostatné působnosti kraje, tzn., že delegaci těch komisí by měl dělat kraj.

A pak jsou tam ještě další záležitosti, které bych si vám dovolila přednést, pokud propustíte návrh zákona do podrobné rozpravy, tak v podrobné rozpravě. Myslím si, že specielně záležitost sankčních ustanovení je poměrně zásadní, a proto si vás dovoluji požádat, abyste postoupili do podrobné rozpravy tento návrh zákona, abychom o těch jednotlivých pozměňovacích návrzích mohli hlasovat. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně. Prosím pana senátora Jiřího Žáka.

Senátor Jiří Žák: Ještě jednou. Já jsem přistoupil k řečništi teď proto, abych dal návrh na to, zamítnout tento zákon. Děkuji paní kolegyni Paukrtové i panu garančnímu zpravodaji, protože přesně řekli ty důvody, které jsem tady chtěl jmenovat.

Ten zákon kromě jiného, že je nadbytečný – jestli přijímáme další a další zákony, a paní kolegyně Paukrtová za chvíli bude vystupovat se změnou ústavy, se změnou jednacího řádu, kde říká, že zákony by se měly přijímat v nejmenší možné míře a jenom takové, které jsou potřebné, neměly by se moc upravovat pozměňovacími návrhy. Paní kolegyně tady předkládá A4, která s nikým nebyla předjednaná, je to samozřejmě její slovutné právo, ale vyjmenovala velmi přesně, v čem je ten zákon špatný.

Čili z mého pohledu – já se domnívám, že ten zákon je za prvé nadbytečný, za druhé, že míchání přímé demokracie a zastupitelské demokracie je problém. Tento zákon je paralela zákona o místním referendu, ale jak bylo řečeno, schází tam sankční ustanovení a další záležitosti. Bylo hovořeno o tom, legislativa vydala své stanovisko a našla tam zhruba pět chyb, které tam jsou.

Já bych se nerad pouštěl – speciálně u toho, když je to poslanecký návrh – do toho, abychom ho tady předělávali a upravovali do podoby, aby byl použitelný. Z mého pohledu je mnohem korektnější a správnější ten návrh zamítnout. Páni kolegové poslanci si ho mohou podat příště ve verzi, která bude přijatelná a správná. Nechci zdržovat. Děkuji.

Čili já jsem dal na začátku návrh – navrhuji zamítnout tento zákon.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Ano, pane senátore, slyšeli jsme to. Prosím pana kolegu Šebka.

Senátor Karel Šebek: Pane předsedající, pane poslanče, kolegyně a kolegové, demokracie je věc, proti které bych já samozřejmě nikdy nebojoval, ale na druhou stranu z desetileté praxe starosty mohu říci, že tam, kde obec, potažmo kraj a jakákoli forma samosprávy je dobře vedena, tam žádné volání po referendu nezaznívá. Dokonce by se dalo říci, že nejlepší stav je, když občané ani nevědí, kde je obecní úřad, kdo je jejich starostou, protože všechno funguje tak, jak má. Připojuji se k návrhům kolegy Žáka a jenom bych si dovolil ocitovat dvě slova klasiků. Za prvé: Kde je mnoho zákonů, tam je mnoho křivd. To je tuším František Ladislav Čelakovský. A ještě starší od Tacita: Čím horší je stát, tím více má zákonů. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Teď má slovo pan místopředseda Šneberger – chce využít svého přednostního práva? Ne. Takže kolega Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za upřednostnění mé řeči. Já nepodpořím tento návrh, nepodpořím ani žádný další návrh na referendum, ať už je to krajské nebo obecné. Z principiálních důvodů, o kterých se tady hovořilo. Jednak si myslím, že na to, co je v místním referendu, stačí obyčejná anketa. Kdo, kdy takové místní referendum pořádal a platil ho, tak ví, že ty výsledky vzhledem k vynaloženým penězům jsou velmi malé. Ale mají daleko podstatnější vadu. Jestliže chcete něco rozhodnout a není to příliš dobré a nechcete, abyste za to nesli odpovědnost, tak je nejlepší to protáhnout nějakým kolektivním rozhodováním, kde se už nikdy nenajde ten adresát. Každý systém funguje tak dobře, jak má kvalitní zpětnou vazbu. V referendu neurčíte toho, kdo je za to rozhodnutí zodpovědný. A kolikrát se v historii stalo, že se většina mýlila.

Já se domnívám, že nejlepší – a nejhorší, co pro demokracii můžeme udělat, je, zrušit zpětnou vazbu mezi rozhodnutí a zodpovědností za toto rozhodnutí. Přece v českých krajích a všude ve vyspělých státech, nebo ve většině vyspělých států, je tradiční řešení zastupitelská demokracie. Je to z toho důvodu, že za to rozhodnutí, které se udělá v kolektivu, byť vybraných lidí, tak toto rozhodnutí má i zodpovědnost každý, kdo to rozhodnutí učinil, a my tak činíme, má za to zodpovědnost. Konec konců jsme za tu zodpovědnost placeni. Právě proto jsme placeni společností za to, abychom rozhodovali a tu zodpovědnost za to nesli. To je to nejhorší, co na referendech všeho typu je – přímá demokracie vypadá moc líbivě, je to velmi populární, skoro bych řekl populistické. Ale máte zaručeno, že všichni ti, kteří se chtějí přímé demokracie zúčastnit, se také na to připravili? Že se učili, že chodili do školy, že mají nějakou praxi, že umí rozhodnout, že mají zkušenosti, aby to rozhodnutí udělali správné? Anebo to bude jenom populistické rozhodnutí?

Já uvádím často příklad, když se mě ptají na besedách, jak bych se choval jako lékař, který by stranil přímému rozhodování, přímé demokracii. To znamená, že pacienta, který by za mnou přišel, bych poslal na ulici a řekl bych mu: Udělejte si anketu mezi občany, oslovte jich co nejvíce a podle většinového názoru se léčte! Nikdo za to nebude mít zodpovědnost. Myslíte si, že takto byste byli správně léčeni? Já se domnívám, že ne. A přitom fungování státu a politické rozhodování si troufnu tvrdit, ať se to veřejnosti líbí nebo nelíbí, a já to mohu srovnat, je stejně zodpovědné a stejně náročné na vyučování, na studium, na rozhodování, jako je rozhodování v lékařské praxi. Mohu to srovnat. Není v tom velký rozdíl. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Teď prosím pana místopředsedu Šnebergera.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, ten návrh je více či méně absurdní. Řeknu vám důvody, proč. Já jsem zažil několik obecních referend. Proč byl schválen zákon o obecních referendech, je zcela jasné – aby o některých záležitostech, které se týkají obce a nevyhnutelně vyvolávají protesty obyvatel obce, mohli obyvatelé rozhodnout, pokud se sejde dostatečný počet.

Já si neumím představit, vážení přátelé, a řekněte mi, o jaké věci by se rozhodovalo v krajích, v oblastech, které svojí rozlohou, skladbou, demografičností absolutně nemohou mít – jako v obecních referendech – nějaký zájem kraje, který by o tom referendu mohl rozhodnout. Řeknu několik příkladů. Liniové stavby. To je asi argument, který tady všichni řekněte. Jenomže liniová stavba prochází vždycky částí toho kraje. Umím si představit krajské referendum o liniové stavbě, kde obyvatelé, kterých se bude tato liniová stavba týkat – to znamená obcí, kolem kterých tato liniová stavba povede – budou zásadně proti tomu, aby tam ta liniová stavba vedla. Vedení kraje v rámci alibismu vyhlásí krajské referendum a můžeme si jasně říci, jak dopadne. Protože lidí žijících kolem liniové stavby je nepoměrně méně, než zbytek občanů regionu a zbytek občanů regionu bude masivní kampaní přesvědčen, že jim se povede lépe a lépe se dostanou z bodu A do bodu B. Takže referendum dopadne tak, že nakonec zájmy občanů těch obcí budou potlačeny na základě krajského referenda. To je jeden příklad. Takových mohu dát spoustu.

Další příklady. Můžete mi říci, které referendum bude platnější, pokud se bude referendum týkat něčeho v nějaké obci a bude zároveň vyhlášeno krajské a obecní referendum, a každé dopadne jinak. Pak nastane co? Orgány kraje ho budou mít jako závazné pro zastupitelstvo kraje, ony budou něco prosazovat, obec bude mít referendum, které dopadlo jinak, závazné jako referendum obecní a budou rozhodovat jinak. A nastane co?

Jediný důvod, proč chápu, že ten návrh zákona tady je, a byl by logický, pane překladateli, je ten, že je to jakýmsi dalším krokem k tomu, abychom udělali to nejvyšší referendum. Protože pak se řekne – už máme obecní a krajská referenda, už zbývá jenom to národní referendum a zákon, který by toto podpořil. To by bylo seriozní. Bylo by to logické. Ale pak je to třeba říkat na rovinu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Prosím pana senátora Kuberu.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážené kolegyně, vážení kolegové, Jiří Šneberger mi trošku vytuneloval některá témata, protože je před tím slyšel u stolu v hospodě, ale dobře. (Smích.) To nevadí. Já vám řeknu jiný případ, který je velmi aktuální. V Pardubicích tuším v nějaké hale očekávali 12 tisíc lidí, nakonec jich přišly 4,5 tisíce. Jedná se o spalovnu nebezpečného odpadu, která je v samostatné působnosti Pardubického kraje. Takže po schválení tohoto zákona Pardubický kraj vyhlásí krajské referendum na téma této spalovny. Pro budou hlasovat radostně všichni, kteří bydlí dál od toho místa, kde má stát spalovna, a Pardubičtí se můžou scházet někde v té hale, ale nebude jim to vůbec nic platné.

Já mám obecně nedůvěru k referendům a nechci se opakovat, ale přesto to řeknu. Švýcarsko, které je zemí skutečně s vypracovaným systémem malých, velkých referend – já jsem to říkal na výboru, svého času hlasovalo v referendu o mostu přes Ženevské jezero. Referendum dopadlo příznivě pro onen most. I začalo se projektovat, platit a platit, stálo to obrovské peníze. A oni se rozhodli, že pro jistotu, než se začne stavět, udělají ještě jedno referendum, jestli opravdu má ten most být. Ale za tu dobu, co se projektovalo a platilo, doba se změnila a referendum nedopadlo, most se nepostavil.

Kromě toho referendum má jednu obrovskou vadu, že rozděluje lidi na dvě poloviny. Protože málokdy jste v historii viděli nějaké referendum 70 : 30, ale velmi často jste viděli 49 : 51. Což znamená prakticky, že polovina je neuspokojených, naštvaných a ti už pro další referenda příliš nadšeni nejsou.

Mimochodem historie tohoto zákona je zajímavá. Předložilo ho jihomoravské zastupitelstvo do Poslanecké sněmovny, a důvod, proč tak učinilo, byl jednoduchý. Ten, který tady byl řečen. Tam, kde si nevíme rady, třeba takové prolomení těžebních limitů, kde by musel kraj rozhodnout a je to nepopulární opatření, tak ho obejdeme tím, že uděláme referendum, a pak to na nás není, protože když to lidi chtějí, tak to tak mají. Oni ovšem zapomněli – mysleli jenom na ta referenda, která si vyhlásí sami, ale nemysleli na to, že jim také někdo může vyhlásit referendum proti jejich vůli. Na to už nepomysleli. A že se dá obejít každý zákaz, který tam je – jestli si myslíte, že referendum nemůže být o daních nebo o rozpočtu, tak vám řeknu jeden jediný případ, jak to krásně uděláte. Hlasuje se o dopravě, a protože nejsou peníze, tak se chystá omezení linek. Lidé sami vyvolají referendum a v tom rozhodnou, že nesouhlasí s omezením linek. Pro kraj to ovšem znamená, že když nesouhlasí s omezením linek, tak o rozpočtu nerozhodují, ale on bude muset nějakým způsobem navýšit rozpočet. Je to podobné, jako když se řekne – vezmeme peníze z důchodů, protože víme, že nakonec vláda, protože důchody vyplatit musí, ty peníze musí ukrást někde jinde.

Dalším problémem je – zejména tam, kde je mnoho cizinců, jak to s nimi bude. Cizinec, který je občanem EU to má v pohodě. Ale co takový Vietnamec s trvalým pobytem, Arab s trvalým pobytem, který vlastní nemovitosti, bude v referendu – nebude? Jenom v případě našeho města je to téměř 10 % obyvatel, kteří jsou ze hry vyřazeni, přestože tam žijí, mají tam nemovitosti, tak by se nemohli zúčastnit.

Takže je tam spousta takovýchto nedokonalostí a souhlasím s Jiřím Šnebergerem, že jediným cílem tohoto návrhu je, dostat se konečně k tomu celostátnímu referendu, abychom mohli tam, kde naše zodpovědnost se nám zdá příliš velká, tuto zodpovědnost přenést na občany a potom jim říci: Jak jste chtěli, tak to máte. Takže já pro něj nemohu hlasovat.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Prosím paní senátorku Palečkovou. Pane poslanče, budete mít dostatek prostoru po skončení rozpravy.

Senátorka Alena Palečková: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, doufám, že mi odpustíte také pár slov na téma referendum. Velmi souhlasím s tím, co říkal kolega Šneberger, že těžko si lze představit téma, které by se mohlo stát zajímavým pro občany celého kraje, když si představuji kraj, jako třeba Středočeský, který je prstencem kolem Prahy, ale týká se to prakticky všech krajů. Řeknu to na příkladu, který do značné míry kopíruje příklad, který tady dávala paní senátorka Paukrtová, kdy se jednalo o místní referendum v Jablonci. Tam už si dovedu představit téma, které by mělo zajímat všechny obyvatele. Já mám ještě další příklad, který se týká místa v mém volebním obvodě, to jsou tzv. Staré Ďáblice, kde je obrovská skládka komunálního odpadu. Ta skládka už se několikrát rozšiřovala a teď znovu se jedná o dalším rozšíření. Takže v tuto chvíli už je to jedna z největších skládek v Evropě a pokud se rozšíří dále, tak už to bude hora, na které se bude moci možná za 30 let postavit sjezdovka.

Několikrát jsem se v tom místě zúčastnila místních jednání zastupitelstev i různých občanských spolků, nebo jednání občanů a z toho jsem nabyla dojmu, že převážná většina občanů Starých Ďáblic je s tou skládkou nespokojena. O referendu se jednalo nějakou dobu. Ne dřív s tím nesouhlasilo místní zastupitelstvo, protože se bálo, že bude nějakým způsobem zavázáno, ale protože to není závazné, takže to neprosadí a u svých občanů tím pádem propadne v oblibě, atd.

Nicméně nedávno se tam to referendum skutečně konalo. Předtím byla ještě nějaká schůze, na které byla poměrně hojná účast. Opět jsem si říkala: Bezvadné, to je jasný výsledek referenda. Těch občanů tam přišlo málo, nevím přesně, jaké tam jsou počty, ale chybělo asi 60 nebo 70 lidí k tomu, aby referendum bylo platné. Nerozumím tomu, vůbec to nechápu, protože ta skládka je opravdu děsná. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Prosím pana kolegu Julínka.

Senátor Tomáš Julínek: Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, jenom krátce doplním a připomenu záludnost otázky v referendu. To je většinou další nástroj, kterým se šalamounsky zbavuje zastupitelská demokracie odpovědnosti. Chci jenom připomenout celostátní problém, který je čerstvý teď, po schválení rozpočtu, kdy celý národ, 90 %, je proti zadlužování České republiky. Když takto položíte otázku, tak budou odpovídat takto. Ale když se zeptáte jinak, jestli chtějí učitelé, lékaři, všichni zvednout platy, jestli chtějí novou silnici, jestli chtějí toto nebo ono, byť s upozorněním na zadlužení, tak samozřejmě – protože tu odpovědnost nenesou – všichni, zase 90 % bude hlasovat a odpoví, že ano, zadluží se na základě takového eventuálního rozhodnutí stát. To je takový možná ne úplně férový příklad, ale v místních referendech, o kterých se dá ještě hovořit, tak jak už kolegové říkali, že mohou mít v určitých situacích smysl, můžou být určitým signálem pro místní zastupitelstvo, se také často projeví alibismus zastupitelů v tom, jak formulují otázku a zmatou veřejnost neuvěřitelným způsobem. Prosím, nerozšiřujme to ještě na tu oblast kraje a argumenty proč ne už tady byly řečeny.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Zatím jste byl posledním přihlášeným do diskuse, protože nikoho dalšího nevidím, obecnou rozpravu končím. Prosím pana poslance, aby se vyjádřil k proběhlé diskusi.

Poslanec Jindřich Valouch: Vážené paní kolegyně senátorky, vážení páni senátoři, velice pozorně jsem sledoval diskusi, která svým obsahem byla věcná. Byla k problému, to znamená k tomu, co bylo předloženo. Já bych chtěl jenom upozornit na některé věci, které se pak spojují a výsledek je někde trošku jinde.

Referendum není cíl k rozhodnutí někoho, kdo bude rozhodovat v zastupitelstvu. Je to prostředek z hlediska sociologického. Ano, chci-li zjistit názor většiny, tak zjišťuji názor většiny a na základě toho buď rozhodnu, nebo nerozhodnu. Nikde není řečeno, že musím rozhodnout podle toho, co v referendu bylo. S tím plně souhlasím. Ale je to prostředek, kdy se dává možnost našim spoluobčanům, aby měli možnost se vyjádřit k dané problematice. To je to základní, abychom si to uvědomili. Čili abychom nedávali dvě věci dohromady – rozhodnutí a úvaha o tom, kam ta společnost chce jít, co ti občané mají ve svém regionu, ať je to obec, ať je to kraj, nebo celostátní východisko. Tím končím. Víc k tomu nebudu diskutovat. Každý ať si to rozebere podle svého vědomí a svědomí.

Já také souhlasím s tím, že je to mezikrok. Já si myslím, že nejen referendum obecní, nejenom referendum krajské, ale referendum jako celek by mělo být z hlediska celostátní politiky. To znamená, že by občané měli mít také možnost se vyjádřit k některým věcem a na základě toho potom ti, kteří jsou zodpovědní, by měli možnost se rozhodnout, zda řeknou ano, je to tak, jak vy to vidíte, anebo řekneme ne, protože to je populistické, my tu populistickou politiku dělat nebudeme, dokážeme se postavit proti tomu, protože by to nebylo ekonomické a nebylo by to užitečné pro naši společnost.

Toliko vše, čili bych byl velmi rád, kdybychom propustili dejme tomu tento zákon dále, abyste se vyjádřili k tomu, že opravdu se nebojíme diskutovat s našimi občany, že je dokážeme poslouchat, naslouchat, a že se dokážeme v tom zastupitelském sboru rozhodnout podle toho, zda je to nebo není užitečné pro naši společnost na úrovni obce, kraje nebo celostátního pohledu. Byl bych rád, kdybyste k tomu takto přistoupili a propustili tento zákon, jak zde byl předložen, dále, aby mohl fungovat v rámci naší celé společnosti. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane poslanče. S přednostním právem pan místopředseda Šneberger.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, já nechci podezírat pana poslance, že nezná vlastní návrh zákona, ale je mi velmi podivné, protože to, co tady řekl, odporuje § 49, jeho návrhu zákona, který říká: rozhodnutí v krajském referendu je pro zastupitelstvo kraje a orgány kraje závazné. Potom nějaká anketa, tomu fakt nerozumím. Nezlobte se na mě, pane poslanče. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego, a teď se ptám zpravodaje Ústavně-právního výboru pana kolegy Žáka, zda chce vystoupit. Nechce. Garanční zpravodaj pan senátor Vícha. Pane kolego, zatím se nemusíte přihlašovat, protože to není zatím potřeba.

Senátor Petr Vícha: Dobře. Děkuji za slovo. Rozpravy se zúčastnilo 8 senátorek a senátorů. Kolegyně Paukrtová avizovala pozměňovací návrhy, řekla, že s referendem souhlasí. Kolega Žák dal návrh na zamítnutí, považuje referendum za nadbytečné a špatné. Kolega Šebek se připojil k návrhu na zamítnutí a řekl nám pěkné citáty Čelakovského a Tacita. Kolega Sefzig nepodpoří žádný návrh a hovořil o tom, že je to zbavování zodpovědnosti. Kolega Šneberger řekl, že tento návrh je absurdní a hledal předmět referenda. Řekl, že je to i o potlačování zájmu občanů, bydlících blízko liniových staveb. Kolega Kubera hovořil o vytunelování svého vystoupení předcházejícím řečníkem kolegou Šnebergerem a uvedl příklady dvou referend o mostu ve Švýcarsku. Řekl, že referendum rozděluje lidi na poloviny a že je to prostředek k celostátnímu referendu. Kolegyně Palečková uvedla příklad místního referenda. Kolega Julínek hovořil o tom, že 90 % občanů je proti zadlužování České republiky, ale promyšlenou otázkou v referendu by se to mohlo zvrhnout v to, že veřejnost referendem je matena. A nakonec předkladatel shrnul rozpravu a zmýlil se ve věci závaznosti referenda, což opravil kolega Šneberger.

A nyní jsme před závěrečným hlasováním.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane zpravodaji. Ještě nejsme před závěrečným hlasováním, ještě s přednostním právem kolega Julínek. Ale pane zpravodaji, můžete se vrátit na své místo.

Senátor Tomáš Julínek: Vážený pane místopředsedo, je to technická. Považuji interpretaci zpravodajem jednotlivých vystoupení za nemístné, to není možné, přehrávat interpretaci. Může shrnout, že vystoupilo tolik a tolik senátorů, jak to tady známe, ale nemůže interpretovat jednotlivá vystoupení krátkými glosami. Já bych moc prosil pana místopředsedu a předsedajícího, aby takové jednání příště zarazil.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Pane kolego, nejsem si tak zcela jist, že máte pravdu, protože zpravodaj garančního výboru se vyjadřuje k právě proběhlé rozpravě a je jen na něm, jak to pojme. Ale je to samozřejmě otázka výkladu, myslím si, že teď bychom měli hlasovat dva návrhy, schválit z výboru a zamítnout z rozpravy.

Vážené kolegyně, kolegové, budeme hlasovat o návrhu schválit.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, ať stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE. Hlasování č. 22, registrováno 74, pro 32, kvórum 38, návrh byl zamítnut.

Jako druhý návrh, který padl v rozpravě, je návrh zamítnout. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE. V hlasování č. 23, registrováno 75, pro 39, kvórum 38, návrh byl schválen.

Tím je projednávání tohoto bodu ukončeno. Děkuji vám, pane poslanče, já zároveň přerušuji naši schůzi a budeme pokračovat ve 14.00 hodin.

(Jednání přerušeno ve 13.02 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 14.00 hodin)

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Kolegyně a kolegové, 14. hodina odbila a budeme pokračovat v jednání našeho pléna.

Chtěl bych vám jenom říci, že pan senátor a místopředseda Liška se moc omlouvá, ale jelikož jsme předchozí návrh zákona, což byl návrh o krajském referendu, zamítli a neudělali jsme pověření, tak bychom dříve, než začneme další bod pořadu, měli pověřit dva senátory, aby nás zastoupili při jednání v Poslanecké sněmovně.

Navrhuji tedy, aby těmito senátory byli pan senátor Žák jako jeden ze zpravodajů ústavně-právního výboru a aby dalším senátorem byl předseda ústavně-právního výboru pan senátor Kubera.

Pokud nemá nikdo námitky, dal bych o tomto návrhu, protože je nás, jak vidím, poměrně dostatek, hlasovat jako dokončení hlasování předchozího bodu.

Dovolte mi, abych zahájil hlasování. Kdo je pro návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že hlasování pořadové číslo 24 se ze 42 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 22 pro vyslovilo 22, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat.

Budeme nyní pokračovat dalším bodem programu, a tím je

Návrh senátního návrhu zákona senátora Richarda Svobody

o zrušení rozhlasových a televizních poplatků a o změně některých zákonů

Poprosím vás o klid. Chápu, že rozdávání pozměňovacích návrhů je i pro některé kolegy velmi zábavná činnost, ale přece jenom plénum už začalo.

Návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 52.Tento návrh zákona uvede sám senátor Richard Svoboda. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Richard Svoboda: Pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, senátorky a senátoři. Znovu před vás předstupuji s předlohou zákona o zrušení rozhlasových a televizních poplatků. Tento senátní tisk byl opakovaně projednáván ve všech výborech i v mediální komisi, kam byl poprvé počátkem května letošního roku přikázán. Přesto, že jste se s ním všichni seznámili ve výborech, v komisi i na dvojím projednávání pléna Senátu, dovolím si nyní krátce připomenout, čeho se tento zákon týká.

Zákon ruší televizní a rozhlasové poplatky, které platí české domácnosti a právnické subjekty za to, že vlastní televizní a rozhlasový přijímač a že tedy sledují či potenciálně by sledovat mohly veřejnoprávní vysílání České televize a Českého rozhlasu.

Ročně se na poplatcích tímto způsobem vybere 7,8 mld. Kč. Výběr těchto poplatků stojí stovky milionů korun, po mém soudu zbytečně vynaložených. Protože jsem přesvědčen, že neexistuje žádný rozumný důvod, aby si Česká televize a Český rozhlas vybíraly svou vlastní daň, navrhuji, aby se tento reliktní a neefektivní způsob financování českých veřejnoprávních médií nahradil v plné výši dosavadního výběru mandatorním výdajem státu určeným právě tímto zákonem.

Česká televize ani Český rozhlas nejsou finanční úřad, aby vybíraly daně a na skutečné či domnělé neplatiče posílaly exekutory.

Jako předkladatel chápu a respektuji dvě zásadní a závažné připomínky, které zazněly v průběhu projednávání. První z nich poukazovala na rozpor mezi zákonem o rozpočtovém určení daní touto předlohou, druhá na nereálný, příliš brzký termín účinnosti. Tyto připomínky řeší komisí a jedním z výborů schválené pozměňovací návrhy, které zobecňují původně daní z přidané hodnoty definované finanční zdroje České televize a Českého rozhlasu na prostředky ze státního rozpočtu a zároveň posunují účinnost zákona na počátek roku 2012.

Zásadně odmítám opakovaná a ničím nepodložená účelová tvrzení veřejnoprávních médií přijatá oponenty této předlohy, že zrušení tak řečeného koncesionářského poplatku má jakýkoli vliv na nezávislost veřejnoprávní televize a rozhlasu. Částka pro veřejnoprávní média je v návrhu zajištěna ve stoprocentní výši současného výběru jako povinný výdaj státu, a takový výdaj může být změněn pouze stejným procesem, jakým by potenciálně byla měněna výše současných poplatků.

Z tohoto tvrzení je zřejmé, že míra nezávislosti veřejnoprávních médií zůstává touto úpravou zcela nedotčena. Úmyslně používám sousloví „míra nezávislosti“ a nemluvím o nezávislosti jako takové, protože si nejsem jistý, že současné veřejnoprávní vysílání je prosté politicky motivovaných intervencí. Tato nová úprava však takovému nechtěnému a nezdravému vlivu nedává ani centimetr nového prostoru.

Je možné, že touto falešnou a s předlohou nijak nesouvisející argumentací odpůrci zákona předjímají budoucí možnou diskusi na parlamentní půdě, ve které budou vzneseny otázky, co vlastně čeští občané za oněch bezmála 8 miliard dostávají. Je možné, že se v odmítavé reakci na tento návrh zrcadlí i obava z profesionální a systémové kontroly, které jsou výdaje státu z definice podřízeny. Nic z toho však tento zákon neobsahuje, nic z toho explicitně neřeší, k ničemu takovému nevybízí, byť důslednější kontrola i ony otázky co, v jaké kvalitě a v jakém objemu to vlastně za tyto peníze dostáváme, nejsou předkladateli tohoto zákona cizí.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátoru Svobodovi. Tímto tiskem se zabývala Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky, která přijala usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 52/17, zpravodajem byl určen pan senátor Adolf Jílek.

Senátní tisk projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 52/15, zpravodajem výboru je pan senátor Ivo Bárek.

Následně tento tisk projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, jenž nepřijal usnesení. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk
č. 52/11. Zpravodajem byl určen pan senátor Milan Bureš.

Další výbor, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Výbor nepřijal žádné usnesení, záznam z jednání jste obdrželi jako senátní tisk č. 52/14 a zpravodajem výboru byl pan senátor Zdeněk Schwarz.

Dále tisk projednal výbor pro záležitosti Evropské unie, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 52/10. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Krejča.

Senátní tisk projednal dále ústavně-právní výbor. Tento výbor nepřijal usnesení. Záznam z jednání jste obdrželi jako senátní tisk č. 52/12. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Oberfalzer.

Senátní tisk následně projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 52/13 a zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Dienstbier.

Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 52/16. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Pakosta, kterému v tuto chvíli uděluji slovo. Pane senátore, prosím, máte slovo.

Senátor Petr Pakosta: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já budu tentokrát velmi stručný, a to proto, že s tím, co vám za chvíli přečtu, nesouhlasím a hodlám vystoupit v rozpravě všeobecné jako senátor a doufám, že mi bude umožněno vystoupit i v rozpravě podrobné.

A nyní už vás seznámím s 255. usnesením výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu z 18. schůze tohoto výboru ze dne 9. prosince 2009:

Po úvodním slově předkladatele senátora Richarda Svobody, po zpravodajské zprávě senátora Petra Pakosty a po rozpravě výbor

I.? Doporučuje Senátu Parlamentu ČR návrh senátního návrhu zákona zamítnout.

II.? Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Petra Pakostu.

III.? Pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

To je v této chvíli ode mne vše, děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore, zeptám se, jestli chce vystoupit zpravodaj Stálé komise pro sdělovací prostředky Adolf Jílek. Chce vystoupit. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Adolf Jílek: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, já musím vystoupit, protože usnesení Stálé komise je jiné. Já také s ním nesouhlasím, budu chtít vystoupit v obecné rozpravě. Ale k našemu jednání, které proběhlo dnes ráno, Stálá komise Senátu přijala usnesení, že po zprávě zpravodaje a po odůvodnění předkladatele a po rozpravě doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh senátního návrhu zákona, ve znění pozměňovacích návrhů, které jsou přílohou tohoto usnesení, určilo mě zpravodajem a pověřilo předsedu komise Jiřího Oberfalzera, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Pozměňovací návrhy jsou přílohou tohoto usnesení.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Zeptám se pana senátora Ivo Bárka, který je zpravodajem výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, zda chce vystoupit. Je tomu tak. Takže má slovo.

Senátor Ivo Bárek: Vážený pane místopředsedo, pane kolego, náš výbor projednal tuto materii na své 17. schůzi dne 9. prosince 2009. Projednávání této materie se rovněž zúčastnili zástupci Českého rozhlasu, České televize, ministerstva kultury a ministerstva financí. Všechny čtyři tyto instituce konstatovaly negativní postoj k této materii, včetně gestora tohoto zákona, a tím je ministerstvo kultury, které považuje systém poplatků za stabilizovaný a konstatovalo také, že nesouhlasí s pozměňovacími návrhy, které jsou připraveny.

Já bych znovu tady opakoval důvody, proč jsme hlasovali tak, jak se hlasovalo – z devíti senátorů našeho výboru jich šest hlasovalo pro zamítnutí, jeden se zdržel a dva byli proti – je to, že se zákony mají měnit jen tehdy, když nevyhovují, zastarají nebo již nereflektují reálný stav společnosti, což ani jednu z podmínek tento návrh nesplňuje. Zákon není poptáván Českým rozhlasem, Českou televizí, ministerstvem kultury, natož vládou ČR.

Český rozhlas a Česká televize ve svých stanoviscích vyjádřily negativní postoj k návrhu zákona: Konstatujeme, že systém výběru poplatků v ČR je tradičně mnoho let funkční, stabilizovaný a dostatečný.

Je potřeba velmi zdůraznit, že návrh zákona má negativní dopad na státní rozpočet v rámci mandatorních výdajů ve výši 7,8 mld. Kč. A myslím si, že i tím, že se přeměnil v rámci pozměňovacího návrhu, že by to nemělo hned negativní dopad na příjmy obcí, ale je to prostě zásah do státního rozpočtu, tak proto naše hlasování ve výboru bylo takové, jaké bylo.

Nyní vám ještě přečtu 83. usnesení našeho výboru:

Po úvodním slově předkladatele senátora Richarda Svobody, zpravodajské zprávě senátora Ivo Bárka a po rozpravě výbor

I.? Doporučuje Senátu Parlamentu ČR zamítnout projednávaný návrh senátního návrhu zákona.

II.? Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Ivo Bárka.

III.? Pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátoru Ivo Bárkovi. Nyní požádám o slovo pana senátora Bureše, který je zpravodajem výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Pan senátor Bureš nemá zájem vystoupit.

Dále se zeptám, chce-li vystoupit zpravodaj výboru pro zdravotnictví a sociální politiku pan senátor Zdeněk Schwarz. Také nechce vystoupit.

Zeptám se pana senátora Krejči, jestli chce vystoupit za výbor pro záležitosti EU. Pan senátor mezitím doběhl k řečništi, takže má slovo.

Senátor Miroslav Krejča: Děkuji, pane předsedající. Pane předsedající, pane předkladateli, milé kolegyně, vážení kolegové, dámy a pánové. Výbor pro záležitosti EU přijal následující usnesení:

Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh senátního návrhu zákona, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů, které jsou přílohou tohoto usnesení. Nebudu je číst, protože jsou součástí tisku č. 52/10. Dále určuje zpravodajem výboru na jednání Senátu mne a pověřuje předsedu výboru pana senátora Luďka Sefziga, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Dále se zeptám, jestli chce vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Jiří Oberfalzer. Pan senátor vystoupit chce, již kvačí. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Oberfalzer:Pane předsedající, dámy a pánové, budu stručný. Ústavně-právní výbor nepřijal žádné usnesení, s tím, že v obecné rozpravě nezazněl žádný návrh, ani schválit, ani zamítnout, a v podrobné rozpravě nebyl přijat žádný pozměňovací návrh. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. A posledním je zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Jiří Dienstbier. Pan senátor se zvedá a tím mi naznačuje, že promluviti chce. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Dienstbier: Pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, kolega Svoboda nám zde odůvodnil návrh. Upozornil jsem jako zpravodaj, že sice systém poplatků není vůbec dokonalý, ale to, co se tu navrhuje, by vlastně vytvořilo novou chaotickou situaci a že o tom, jak v budoucnosti se zabývat financováním veřejnoprávních prostředků, bude třeba jednat, také s ohledem na to, aby nevzniklo nebezpečí politických tlaků, ještě větších politických tlaků na veřejnoprávní média než dnes.

Výbor po rozpravě doporučuje Senátu Parlamentu ČR tento návrh senátního návrhu zákona zamítnout, určuje mne zpravodajem a pověřil mě, abych informoval předsedu Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore, a otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Jílek, na poslední chvíli, neboť jsem chtěl již uzavřít obecnou rozpravu. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Adolf Jílek: Pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, avizoval jsem, že chci vystoupit, protože o návrhu, který tady máme, jsem už několikrát mluvil před tím. Chtěl bych jenom připomenout, že v Evropě se vybírají poplatky všude, akorát že různým způsobem. Jediná země, kde se nevybíraly poplatky po určitou dobu, bylo Polsko. Vzhledem k tomu, že televize byla po několik dní černá, protože ve státním rozpočtu nebyly finance, tak ti tuto svoji „vymoženost“ velmi rychle zrušili. To jenom na úvod.

Jsem ochoten se bavit, a to jsem říkal už předkladatelům, o způsobu výběru, o nákladech. Náklady 400 mil. Kč na 8 mld. Kč je zhruba 5 %, což je ve vyšším průměru nákladů na výběr, dá se snížit. Můžeme se bavit o tom, že se to bude dělat jiným způsobem, je potřeba vybírat dva poplatky, nebo stačí jeden, atd. To jsou věci, o kterých je možné vést diskusi.

To je první věc.

Druhá věc, o které si myslím, že je velice důležitá, je to, že pokud bychom přešli na financování ze státního rozpočtu, zvýšíme jenom mandatorní výdaje v době, kdy se snažíme výdaje snížit. Ptal jsem se předkladatelů, kde chcete vzít těch 8 mld. Oni mi řekli, snížíme výdaje. Říkám, ale vy je teď zvyšujete, kde je budete snižovat.

Když se jedná o státním rozpočtu, je potřeba vždycky, pokud se stanoví rámec, najít plus mínus, i když letos, jak jsem zjistil, to tak moc neplatilo. A včera večer mě zděsila nejvíc jedna větička, kterou jsem slyšel jako komentář od jednoho z těch, kteří hlasovali pro rozpočet v této podobě: Těch dvanáct miliard, ta darda navíc, to je jenom procentíčko z celkového rozpočtu, vždyť to nic není.

Těch osm miliard je o trochu míň než to procentíčko, tak to také tak není. A když budeme přidávat procentíčka k procentíčkům, tak si za chvilku opravdu říkáme o to, abychom byli zemí, která bude následovat Argentinu, případně některé další.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Nyní se hlásí s přednostním právem, ale je stejně na řadě paní senátorka Soňa Paukrtová.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, dámy a pánové. Při minulém jednání o tomto návrhu zákona jsem svým hlasem podpořila, aby návrh byl vrácen do výborů. A pevně jsem si slibovala, že předkladatelé přijdou třeba s nějakým jiným návrhem, jak celý komplikovaný proces rozhlasových a televizních poplatků řešit.

Já samozřejmě vnímám to, že určitě nedochází k dokonalému výběru rozhlasových a televizních poplatků, ale to je věcí řešení toho výběru. Já problém vidím o patro výš, protože se skutečně obávám, že veřejnoprávní média mohou být ovlivňována tím, že jsou financována ze státního rozpočtu. Možná si myslíte, že je to neodůvodněná obava. Na druhou stranu v Maďarsku, kde financují přímo ze státního rozpočtu, zcela z veřejnoprávních médií zmizely veškeré kritické pořady a programy a to já si prostě nepřeji.

Jestli je to problém výběru poplatků, pak řešme kvalitnější výběr poplatků. Osobně bych se přimlouvala za to, aby rozhlasové a televizní poplatky byly odpuštěny seniorům, to určitě ano. Ale obávám se, že za tohoto stavu, kdy financováno ze státního rozpočtu, tak prostě pozměňovací návrh k tomuto nepodám, protože si myslím, že ten princip není dobře. Čili já se přikláním k zamítnutí návrhu zákona a děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji paní senátorce Paukrtové. Teď se přihlásil pan senátor Pakosta, ale paní senátorka Gajdůšková – nevyužije svého přednostního práva, takže prosím, pane senátore Pakosto.

Senátor Petr Pakosta: Děkuji, nestává se mi, aby mi dáma dala přednost. Dámy a pánové, omezím se na konstatování některých skutečností. Poplatky za rozhlasové a televizní vysílání mají ve své současné podobě mnoho absurdit. Pokusím se je rozdělit do dvou kategorií. A to praktické či uživatelské a právní a pokusím se ilustrovat je na některých příkladech.

Mezi praktické problémy, které poplatky vykazují, lze určitě zařadit platbu, která je vázána na přístroj a ne na jeho vlastní užívání. Není to navázáno ani na počet lidí, kteří přístroje užívat mohou. A tak pokud budu žít sám, ale budu mít televizor či rádio, platím poplatky. Naopak pokud televizi ani rozhlas nemám, ale mám počítač, mohu sledovat jak televizní, tak i rozhlasové vysílání a neplatím nic?

Navíc připomínám, že se píše 21. století. Doba, kdy bylo zařízení sloužící k příjmu rozhlasového či televizního vysílání zřetelně technicky vymezeno, ta doba je dávno pryč. Dnešní multimediální technika je víceúčelová a možnost příjmu rozhlasu či televize je jen jednou z jejích funkcí. Prostě technika se dostala někam jinam, než kde jsou dnes rozhlasové a televizní poplatky.

Tím se dostávám k další argumentaci. Otázka, kterou bychom si možná měli položit na samém začátku diskuse o možném zrušení poplatků je ta, zda chceme či nechceme veřejnoprávní média. Předpokládám, že po diskusi by padla odpověď, že veřejnoprávní média chceme, požadujeme, poptáváme. Pak je ale namístě argument, že stát požaduje existenci veřejnoprávních médií a stát by je tedy měl zaplatit.

Pokud se týče právních problémů, tak jsou tady také poměrně zásadní, podle mého názoru. Rozhlasové a televizní poplatky, tak jak dnes v ČR fungují, odpovídají pojmu daň se vším všudy. V právní teorii je za daň považováno majetkové plnění ve prospěch veřejného peněžního fondu stanovené autoritativně zákonem. Pokud to není plnění uložené na základě soukromoprávní normy nebo jako sankce za chování odporující právnímu řádu. Samozřejmě, že toto právní pojetí termínu daň naplňuje i legislativní zkratka uvedená v § 1 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků, která zní: Daně, poplatky, odvody, zálohy na ně, odvody za porušení rozpočtové kázně, pokud jsou příjmem státního rozpočtu, včetně příjmů státních finančních aktiv nebo rezervních fondů organizačních složek státu, rozpočtů územních samosprávných celků, státních fondů nebo národního fondu se zahrnují pod jeden společný termín daň.

Současně pak mají uvedené poplatky i právní rysy daně, za které lze považovat mimo jiné neexistenci ekvivalentního protiplnění ze strany veřejné moci. Tedy zde veřejnoprávní služby. Přičemž povinnost platit poplatek je stanovena na základě zákona. Je tedy projevem veřejné moci. S tím, že výběrem poplatků jsou pověřeny veřejnoprávní korporace. Sám poplatek je pak vybírán za účelem uspokojení veřejné potřeby a zatěžuje jen ty subjekty, které jsou spojeny s určitým faktickým stavem, s jakým zákon spojuje povinnost platit poplatek. Čili vlastnictví přístroje.

To, že my tuto daň nazýváme televizním či rozhlasovým poplatkem, je jen skrývání a matení skutečného stavu věci. Navíc nás tato slovní přesmyčka stojí ročně stovky milionů korun na správu této daně. Osobně bych se přimlouval za to nazývat věci pravými pojmy a stanovit pro ně rovnocenné podmínky.

Dovolím si připojit ještě jednu věc, která se týká financování. Připomínám, že s účinností od 1. ledna 2010 zvyšujeme sazbu daně z 9 % na 10, to je ta dolní sazba a horní sazba z 19 na 20 %. Je to logické. Zvyšujeme daně v době, kdy potřebujeme, spotřebu zatěžujeme v době, kdy potřebujeme doplnit díru ve státním rozpočtu. Ale právě to, co je navrženo v rámci pozměňovacích návrhů, posouvá účinnost tohoto zákona do doby, kdy už lze velmi reálně očekávat, že finanční krize nebude řádit. A to, co dnes z kapes občanů tímto způsobem vezmeme, máme šanci schválením tohoto zákona jim zase do kapes alespoň částečně vrátit.

Ještě bych chtěl jednu poznámku prostřednictvím pana předsedajícího na adresu kolegy Bárka, který zde řekl, že zákony se mají měnit tehdy, pokud to někdo poptává. A že tento zákon nepoptává ani Česká televize, ani Český rozhlas, ani vláda. Ale já tvrdím, že tento zákon poptávají občané. Od té doby, co tento zákon je ve hře, tak jsem vedl snad stovky, možná tisíce konzultací s normálními občany a naprosto ojediněle zazněl názor, že by stávající systém měl být zachován ve své drtivé většině normální občané, kteří jsou plátci těchto poplatků, říkají, že by bylo logické, aby tato platba byla provedena na vrub státního rozpočtu.

Poslední věta, kterou řeknu: Avizuji předložení pozměňovacích návrhů, které vám byly rozdány, pokud bude tento tisk předložen do podrobné rozpravy. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Ivo Bárek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Ivo Bárek: Já musím jenom podrobně zareagovat na poptávku občanů. Já myslím, že jsme tu před chvilkou měli zákon o krajském referendu, kde občané nebyli potřeba, teď jsou zase potřeba, takže někdy tomu opravdu nerozumím. Ale já jen ještě pár bodů.

Bylo zajímavé, že právě třeba Česká televize, Český rozhlas, případně Ministerstvo kultury či Ministerstvo financí, i když dostal pan senátor Svoboda některá vyjádření třeba z MF, tak třeba ČRo konstatoval, že teprve u nás na výboru měli možnost promluvit vůbec k této materii. To znamená, paní náměstkyně ministra kultury třeba konstatovala, že je to podle ní tak důležitá materie, že by zasloužila velmi významnou diskusi a že takovéto diskusi de facto nebyli nikde přítomni.

Chtěl bych jen upozornit, že je to jeden z mála zákonů, já si ho ani nepamatuji, řekl bych senátní návrh zákona, který takovýmto způsobem ingeruje do státního rozpočtu. Já si myslím, že jsme nikdy v Senátu takovéto zákony netvořili. Většinou to byly zákony, které se týkaly rodin apod., ale nikdy jsme se takovýmto způsobem nepouštěli do tvorby mandatorních výdajů. Tak bych vás chtěl jenom na to upozornit.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným do rozpravy je paní senátorka Gajdůšková s právem přednostním, nechce využít. Pan senátor Svoboda jako předkladatel. Prosím, pane senátore.

Senátor Richard Svoboda: Dámy a pánové, kolegyně a kolegové, při početných debatách o předloženém tisku jsem opakovaně slyšel argument, který zazněl zde, že poplatky fungují, že zákon nikdo nepoptává, že lidé si zvykli a platí, že změna není potřeba, je zbytečná, nic neřeší.

Není pravda, že poplatky žádné problémy nepřinášejí. Pro statisíce jednočlenných nízkopříjmových domácností je oněch 180 korun měsíčně nezanedbatelným výdajem. V současnosti tento výdaj odpovídá třináctému důchodu, který by tak rádi čeští socialisté před volbami rozdělovali. Pokud kdokoli vynaloží minimální námahu, nalezne početné důkazy toho, jak mnoho lidí se na vybírání poplatků přiživuje a jak mnoha lidem v minulosti zkomplikovaly život. Uvedu zde jen několik příkladů. Například v prosinci 2004 se na nás z České televize linulo, že normální je platit včas. Možná si tu masivní kampaň ještě pamatujete. Televizní poplatky začala vymáhat externí firma a média v zemi informovala: Boj proti neplatičům začíná!

Na začátku příštího roku prezident Soudcovské unie Jirsa sdělil, že česká justice obdrží od ČT 550 tisíc žalob na neplatiče koncesionářských poplatků. Jak oznámil president Jirsa, jde pouze o první vlnu, další žaloby již v menším počtu budou následovat.

Mluvčí ČT Martin Krafl potvrdil, že televize žaloby chystá, jejich počet však poněkud neveřejnoprávně odmítl komentovat, když pravil: Nikdy jsme počet neupřesňovali, může to být méně, může to být více. Média pak spekulovala: Pokud se počet žalob vyšplhá na 550 tisíc, na každý soud v České republice připadne v průměru 6.395 žalob na neplatiče.

Soudce Jirsa, tenkrát místopředseda pro civilní řízení Obvodního soudu pro Prahu 1 to podle dostupných zdrojů komentoval následujícími slovy: Zatímco nyní má můj soud za rok přes 5 tisíc žalob, nyní to bude za měsíc dvakrát tolik.

Tato fakta uvádím zejména pro ty, kteří měsíce a roky čekají na spravedlivý soud s opětovným připomenutím tvrzením veřejnoprávních médií i dalších odpůrců tohoto zákona, že poplatky fungují. Soudci zřejmě neměli do čeho píchnout a televizní výpalné bylo jistě skvělou náplní pro jejich volný čas.

Pokud čekáte na soudní rozhodnutí v jiné vaší při, buďte trpěliví. Soudy nemají čas, řeší teď, kdo má doma televizi.

V tomto statistickém čísle jsou ukryty i některé ostudné doklady arogance médií zřízených a financovaných zákonodárci ve jménu velkých a námi všemi – jak doufám – ctěných idejí. Jistě mi odpustíte příklad jeden z mnoha. V listopadu 2007 podala jako oprávněná osoba Česká televize návrh na nařízení exekuce. Ta byla soudem v Hradci Králové nařízena. Předcházel ji jednoduchý příběh:

Osmdesátiletá důchodkyně při stěhování do domova s pečovatelskou službou zapomněla odhlásit televizi ve starém bytě. Inkasem platila poplatky za nové bydliště. Přesto jí byl po čase vyměřen nedoplatek 1.675 korun plus úroky a příslušenství. Nerozuměla tomu a nereagovala, čímž nabyla právní moci exekuce na důchod. Ke konci listopadu tohoto roku jí při ponechání životního minima strhli 26.500 korun a exekuce dále pokračuje. Vše lege artis, vše v souladu se zákonem za našeho souhlasu.

Na minulém plenárním zasedání jsem poukázal na příklad blanenské kuželny, která se soudila o desetitisíce korun s veřejnoprávní televizí za nevybrané televizní poplatky za přijímače, na nichž od rána do večera padaly místní kuželky, a počítalo se skóre hráčů. Existuje mnoho dalších podobných připomínek podnikatelů například v tom smyslu, že řada firem chce na svých interních okruzích promítat své reklamní šoty, například v místě svého styku se zákazníky své firmy. A nemůže je promítat na LCD obrazovkách či na televizních přijímačích, protože musí používat pouze monitory, protože by musela platit koncesionářský poplatek.

Rovněž Úřad pro ochranu hospodářské soutěže podobně jako soudy jistě neměl lepší program, než se zabývat podnětem z října tohoto roku, kdy bylo zahájeno šetření ve věci kanálu ČT 24 a ČT 4 zda nebyl hrazen z koncesionářských poplatků, zatímco další investoři podobné konkurenční kanály hradili z bankovních úvěrů a privátních zdrojů. Tolik jen některé příklady.

Padla zde slova o kontrole oněch veřejnoprávních inkasovaných málem osmi miliard korun. Slyšel jsem při projednávání na výborech i z úst vedoucích pracovníků těchto médií, kterak je kontrola dostatečná, neboť ji vykonávají rady a Poslanecká sněmovna. Dovolím si teď ilustrovat vážnost, které se těší naše horní komora českého Parlamentu u České televize. Dnes již bývalý tajemník komise pro sdělovací prostředky Senátu se obrátil v červenci t. r. na ředitele ČT s následující žádostí: Vážený pane řediteli, dovoluji si obrátit se na vás s žádostí o strukturovanou analýzu nákladů na výběr televizních poplatků. Včera totiž Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky přerušila projednávání návrhu zákona o zrušení rozhlasových a televizních poplatků s tím, že vás požádáme právě o tyto informace. Schůze naší komise, na které k tomuto bodu přijme stanovisko, bude ve středu 22. července od 8.00 hodin. Velmi vám děkuji za zaslání těchto informací. S pozdravem Jan Jakob, tajemník stálé komise.

29. července, tedy týden po stanoveném datu zasedání komise přichází veřejnoprávně strukturovaná odpověď: Vážený pane tajemníku, celkové náklady na výběr TV poplatků včetně mzdových a provozních nákladů jsou 152 milionů korun za rok. S pozdravem Ing. Robert Kvapil, obchodní ředitel České televize.

Pokud po této odpovědi kdokoli z vás trpí iluzí, že něco ví o finančních tocích České televize, pak mu závidím jeho naivitu.

Rovněž Česká pošta, státní podnik, byla požádána o názor na předložený zákon. V odpovědi pana generálního ředitele je obsažena informace, že pošta vybírá poplatky prostřednictvím soustředěného inkasa plateb obyvatelstva, známého pod zkratkou SIPO. V odpovědi se mimo jiné praví:

Navrhované zrušení zákona č. 348/2005 Sb., tak bude mít významný dopad na hospodaření České pošty, státního podniku a může ohrozit i samotnou službu SIPO, protože Česká televize a Český rozhlas patří mezi její nejvýznamnější klienty.

Z citovaného strukturovaného rozpočtu pana obchodního ředitele Kvapila bohužel nemohu posoudit, zda peníze za tuto službu poště jsou obsaženy v oněch 152 milionech. Zvídavého posluchače jistě nepřekvapí, že jsem se s textem smlouvy nemohl seznámit ani ve veřejnoprávní České televizi ani ve státním podniku Česká pošta s poukazem na obchodní tajemství. Nevím ani to, zda součástí této částky jsou úhrady právníků, exekutorům a vymahačským firmám.

Obávám se, že investikativní novináři by při takové informaci nakládání s veřejnými prostředky na některé z radnic nebo na některém z ministerstev oprávněně protestovali.

Kladu v této souvislosti řečnickou otázku, zda se televizní poplatky platí proto, aby lidé dostali kvalitní mediální služby, nebo proto, aby prosperovala Česká pošta.

Pan generální ředitel rozhlasu Kasík návrh opakovaně označil za úplně popření veřejnoprávnosti Českého rozhlasu. Zřejmě z přesvědčení, že ona veřejnoprávní kvalita je možná pouze a právě při tomto způsobu financování.

Stanovisko rozhlasu z 9. března t. r. s návrhem zásadně nesouhlasí, protože popírá všechny základní principy médií veřejné služby. V dalším se pak zdatně polemizuje s tím, co v předloze není. Protože ČRo si to se mnou bez mé účasti už vyřizoval, chtěl bych panu někdejšímu řediteli sdělit, že mé ješitnosti opravdu imponovalo, že mou maličkost na jeho nejposlouchanější stanici publicista Hvížďala usadil do jednoho pytle s Berlusconim a jeho mediálními manipulacemi. Oba – pana Kasíka i pana Hvížďalu chci ujistit, že garantem skutečné nezávislosti médií nejsou poplatky a tzv. koncesionáři. Ale může jím být pouze Parlament volený v demokratických volbách. A že tato nezávislost je hodnotou, které rozumím, ctím ji a budu ji hájit.

Z úst představitelů veřejnoprávních médií a zastánců stávající úpravy jsem dokonce opakovaně slyšel, že nejlepšími kontroly veřejnoprávní televize a rozhlasu jsou koncesionáři sami. K tomu tvrzení znovu, podobně jako při předešlém projednávání, ironicky sděluji, že všelidové povstání po každém Husákově novoročním projevu nejlépe ukazuje, jak poplatky samy o sobě zaručují svobodu a nezávislost médií.

Mediální komise doporučila pozměňovací návrh bez valorizační doložky, jeden z výběru indexací s valorizační doložkou. Chci vás, dámy a pánové, požádat, abyste návrh propustili do podrobné rozpravy a umožnili hlasovat o těchto pozměňovacích návrzích. Jsem přesvědčen, že ve znění těchto pozměňovacích návrhů se jedná o zákon rozumný, zákon, který zjednodušuje platby obyvatel a zamezuje některým nedůstojným excesům a sporům při vymáhání poplatků. Zákon, který šetří neúčelně vynaložené stovky milionů za jejich výběr. Zákon, který zbaví poplatkové zátěže jednočlenné domácnosti odkázané na penzi nebo sociální dávky. Bylo by populismem tvrdit, že čeští občané takhle ušetří, byť je to tvrzení lákavé. Volby se přece takovou poplatkovou demagogií dobře vyhrávají. Šlo to za třicet, proč by to nešlo za sto osmdesát korun? Stačilo by se přece českých občanů na billboardech zeptat, opravdu chcete platit televizní a rozhlasové poplatky, nechcete? Pak je to snadné, zvolte nás a my poplatky zrušíme.

Říkáte, že taková argumentace je primitivní, prvosignální a hloupá? Souhlasím a s úlevou vítám, že se na tom shodneme. Veřejnoprávní média budou tak jako tak financována z kapes občanů, protože stát nemá a nikdy neměl ani haléř, který předtím občanům nepředepsal v daňových povinnostech. Média veřejné služby by však mohla a měla být financována důstojněji, bez šmírování vymahačů a exekutorů.

Ještě jednu poslední poznámku bych rád věnoval jistě závažnému nebo nejzávažnějšímu argumentu, že oněch málem 8 mld. dále naruší křehkou, po včerejšku rachitickou konstrukci našeho státního rozpočtu. Tato péče je tím dojemnější, že ji slýchávám od všech, kteří po léta z peněz, které nemáme, rozdávají i těm, kteří to nepotřebují.

Na okraj včerejšího rozdělování rozpočtu chci podotknout, že nezdravé státní finance nejhůře dopadnou právě na ty, kteří bláhově po včerejšku slaví, ale zpět k našemu problému.

Mně je přece úplně jedno, jestli vyberete zákonem a plošně, formou tzv. koncesionářských poplatků, 8 mld. od českých občanů institucemi k tomu nákladně zřízenými, nebo stejné peníze zaplatíte rozpočtem. Pokud ne, tak v logice tohoto tvrzení bychom mohli učinit veřejnoprávní instituci třeba z Českých drah a každému, kdo má od místa bydliště k nádraží blíž než 100 km, předepsat poplatek za veřejnou službu kolejové dopravy. Pokud by to bylo na domácnost třeba právě oněch 180 Kč za měsíc a podnikatelé by platili třeba za každého zaměstnance, z bohatých podnikatelů krev neteče, snížil by se deficit bratru o desítku miliard za provozní dotace, které veřejná správa do Českých drah dává.

Po několika takových drobných úpravách by byl český státní rozpočet zdravý jako rybička a zase bychom se mohli začít předhánět v rozpočtové předvolební korupci jednotlivých sociálních a profesních skupin.

Netvařme se, že poplatky nezatěžují české obyvatele, stejně jako daně, že nejsou součástí daňového systému. Je to pokrytecké, stejně jako zamlčování neutěšeného stavu našich veřejných financí. Na základě řečeného vás žádám, abyste předložený zákon ve znění pozměňovacích návrhů podpořil.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným je paní senátorka a místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Prosím, máte slovo.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, pane předkladateli, kolegyně a kolegové. Původně jsem byla připravena na to, že tady jenom řeknu, že jde skutečně o to, jaká míra nezávislosti médií, veřejnoprávních médií bude či nebude a že tedy proto podporuje návrh zamítnout. Nicméně padla tady zase spousta polopravd, spousta vyjádření, o kterých by se dalo s úspěchem pochybovat. Tak mi holt nezbývá, než být zase poněkud delší, ale pokusím se být skutečně pouze věcná a stručná.

Samozřejmě, že by bylo dobře se bavit o efektivitě výběru a efektivitě správy poplatků a samozřejmě, že je potřeba případně přijmout opatření, kterým by se předešlo excesům, o kterých zde byla řeč. Ale já musím podotknout, že tyto excesy jsou pouze modelované případy a silně pochybuji o tom, že se někde staly a že by se nenašla cesta, jak těm konkrétním lidem pomoci.

Bylo tady řečeno, že platba je za přístroj, že není za užívání a že je to nespravedlivé, a vlastně proč se to tak odvíjí? No proto, že naše předchůdce nenapadlo to udělat jinak. Např. ve Španělsku je poplatek za veřejnoprávní média vázán na spotřebu elektřiny. Myslím si, že tak, jak je to u nás, jak to naši předchůdci konstruovali, tedy platba za přijímač, a to u fyzických osob na domácnost, ten je daleko blíže k tomu plnění, jak tady o něm také byla řeč.

Bylo konstatováno, že stát požaduje existenci veřejnoprávních médií a měl by tedy zajistit jejich financování.

Vážené kolegyně, kolegové, to je ale hluboký omyl, skutečně hluboký omyl. Protože existence veřejnoprávních médií nepožaduje stát, existence veřejnoprávních médií je dána mezinárodními úmluvami. Je dána např. amsterodamským protokolem a mezinárodní společenství zakotvuje existenci veřejnoprávních médií, protože to považuje za jeden ze základních prostředků, jeden ze základních principů demokratické společnosti. Protože mezinárodní společenství je si vědomo toho, že demokracie a demokratické svobodné rozhodování každého jednoho občana je závislé na tom, jaké informace se mu dostávají. A veřejnoprávní média objektivní informace vyvážené, kvalitní, kvalitní pořady si přejí lidé. Řekněte jim, že se nedozví pravdu, když veřejnoprávní média nebudeme mít. Řekněte jim to a zeptejte se jich, jestli si to přejí, nebo nepřejí.

Také už jsem posledně vysvětlovala rozdíl mezi daní a poplatkem. Ten rozdíl je zásadní. Daň je součástí státního rozpočtu a tudíž se ve státním rozpočtu vše rozděluje politickým rozhodováním ve sněmovně. Jak to vypadá, jsme si mohli všichni včera osvěžit v paměti, běželo to celý den na ČT24. Myslím, že bychom se skutečně měli poslouchat.

Bylo zde také hovořeno o tom, že nám chybí diskuse o veřejnoprávnosti. Diskusi o veřejnoprávnosti jsem navrhovala už před několika lety v komisi pro sdělovací prostředky. A myslím, že naše komise se tomu věnuje, i když podle mých názorů zdaleka ne úplně dostatečně. Takže vás chci informovat, že tato diskuse o úkolu, účelu a poslání veřejnoprávních médií proběhne v parlamentním shromáždění Rady Evropy na lednovém zasedání. Všichni budou mít možnost se prostřednictvím delegace Senátu do této diskuse zapojit.

Další informace pro vás – v pátek zde v Senátu pořádám seminář právě na stejné téma, kde vystoupí zahraniční odborník na mediální právo. Můžete se také zúčastnit.

Myslím si, že bude dost důležité tuto diskusi vést.

Další omyl – hospodaření. Chybí kontrola státu. Pan kolega Svoboda hovořil o tom, přiznal tedy, že kontrola hospodaření veřejnoprávních médií je úkolem rad, které si k tomu zřizují dozorčí komisi. Já k tomu musím připomenout, že již nyní může kontrolu přínos poplatků, které tvoří téměř 90 % příjmů u Českého rozhlasu a u České televize je to stejné, že toto může kontrolovat nezávislý kontrolní úřad. Samozřejmě zdanění, samozřejmě odvody na správu sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění kontrolují příslušné státní úřady. Takže ta kontrola tam je a ne že není.

Ještě musím reagovat na to, co zde bylo řečeno v případech exekucí, a o tom, jakým ne úplně jemným způsobem dochází k vymáhání dlužných částek, Vážené kolegyně a kolegové, já těm novým musím sdělit, a těm starším připomenout, že to, že veřejnoprávní média skutečně vytvořila kampaň k tomu, aby podpořila výběr poplatků, že to je výsledek práce mediální komise Senátu, nebo komise pro sdělovací prostředky. Byli jsme to my zde v Senátu, kdo skutečně měl velké výhrady a kdo požadoval to, aby se tento výběr zlepšil. Takže my jsme to chtěli a já se domnívám, že je správné podpořit autoritu práva. Ale takže teď nemůžeme naříkat a nemůžeme říkat, že je to špatně.

Ještě poznámka tomu, kdo platí, a kdo ne. Už jsem říkala, že platba je za domácnost, za přijímač v domácnosti. Platí se vždycky jenom jeden. Samozřejmě že je tam sociální klauzule, takže pokud se jedná o rodiny, které jsou v sociální nouzi, tak samozřejmě jsou osvobozeny od poplatků, případně se jim věci dorovnávají prostřednictvím sociálních dávek. Ještě zde byl použit taky argument o tom, jak musí platit nemocnice a o tom, jak musí platit v ordinaci. Existuje čerstvý průzkum. K televizním obrazovkám v čekárnách u lékařů. Na těchto obrazovkách neběží parlamentní zpravodajství. O tom vás můžu i osobně ujistit. Na těch obrazovkách běží reklamy farmaceutických firem. Pokud chce někdo toto provozovat, samozřejmě to lze udělat i prostřednictvím monitoru, není potřeba k tomu rozhlasový přijímač, za který musí platit tak, jak je to v této chvíli nastavené. Totéž platí při podnikání a dalších věcech.

Bylo zde použito také ještě srovnání s důchody, s návrhem sociální demokracie na vyrovnání důchodů. Ctěný Senáte, toto je přesně to, co by se nemělo stát. Toto je přesně důkaz toho, že jestliže dovolíme navázat financování veřejnoprávních médií, stanou se součástí politických tahanic a politických licitací. Toto je důkaz přesně toho, že to nesmíme dovolit.

Ještě možná k tomu, že zde bylo řečeno, že poplatek je plošný, není plošný, platí ho jen ten, kdo přiznává přijímač. Mimochodem je asi 20 % domácností, které přijímač nemají, a tudíž poplatek neplatí.

Pan kolega Bárek už zde přednesl stanovisko ministerstva financí, které bylo negativní. K tomu jenom poznámku, že ze strany ministerstva financí bylo konstatováno, že neexistuje zákon, který by předem přímo určoval absolutní výši výdajů ze státního rozpočtu, a to ani u mandatorních výdajů. I u důchodů se to odvozuje od aktuální výše výdajů. Je to prostě proti základnímu principu zákona o rozpočtu. Stejně tak negativní bylo stanovisko kultury.

Závěrem mi dovolte to postavit ještě do roviny, do které ta debata skutečně patří. My všichni víme, jaká je odpovědnost médií, a jaká je moc médií. Média dokáží udělat hvězdu i z nahodilého člověka a stejně tak dokáží zničit i člověka, který si to samozřejmě nezaslouží. My přece žijeme ve virtuálním světě a víme to. Veřejnoprávní média ale mají pro nás všechny zásadní úkol, a to je udržet virtuální obraz co nejblíže pravdě, co nejblíže realitě. A to je to, za co si lidé platí, a platí přímo bez toho, že by dávali do rukou politiků možnost tento obraz ovlivňovat prostřednictvím toho, jestli přidají nebo uberou peníze na fungování veřejnoprávních médií.

Jen tak totiž může demokracie fungovat. Jen tak se lidé mohou svobodně rozhodovat. A úkol nás, politiků, je úzkostlivě dbát, aby veřejnoprávní média byla skutečně nezávislá. Aby obraz světa, který přinášejí, byl pravdivý, a tam, kde přinášejí názor, sen nebo fantazii, aby bylo jasně řečeno, že přinášejí sen, fantazii nebo názor.

Vážené kolegyně, kolegové, dnes je shodou okolností Den lidských práv. Svoboda, demokracie, je velmi cenným statkem na to, aby byly proměněny za drobné. Jsem hluboce přesvědčena o tom, že nesmíme dopustit, aby nezávislost veřejnoprávních médií, jejichž existence je garancí svobody slova vůbec, mohla být omezena tím, že budou každoročně vydíratelná politickou licitací při debatách o státním rozpočtu. Já vás všechny prosím, skutečně zamysleme se nad tím, zkusme v budoucnu se bavit o těch chybách a chybičkách, které se možná objevují, ale nedovolme skutečně podřídit veřejnoprávní média, jejich nezávislost tomu přímému politickému vlivu každoroční licitace ve sněmovně. Zamítněme předložený návrh zákona, děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji paní senátorce. Pan senátor Julínek má přednostní právo, paní senátorko, ale mohl by vám ho přepustit, ale neudělá to. Takže pan senátor Julínek, jako předseda senátního klubu.

Senátor Tomáš Julínek: Já to právo, pane místopředsedo, využiji. Vážené kolegyně, kolegové. Já jsem tady minule četl argumenty, které nám zaslal Český rozhlas a snažil jsem se vám argumentovat na základě logiky a jiných faktů, že se jedná o argumenty falešné. A také jsem vás tady poprosil, když budete hovořit o narušení nezávislosti České televize nebo Českého rozhlasu nebo dokonce že se lidé nedozví pravdu, jak jsem teďka zaslechl, tak abyste řekli, jakou cestou, jakou formou k tomu vlastně dojde.

Pokud si dobře vzpomínám, tak to určitě nebyla ODS, která nějakým způsobem chtěla korigovat programy České televize. Myslím si, že to byl právě Jiří Paroubek, který toto chtěl. Možná, že by se chtělo zeptat – protože tendence to upravovat, zasahovat do toho vycházela spíš z ČSSD – jak by tedy při přijetí tohoto zákona uplatnil svou vůli třeba předseda ČSSD, aby nebyl některý pořad.

Možná, že by to byl právě ten příklad, který po vás za celou tu dobu chci. To znamená, jak třeba Jiří Paroubek dosáhne toho, zruší pořad, ve kterém je vyobrazen velmi negativně. Zkuste mi to tady takto na mikrofon říci, jak to přesně bude při znění tohoto zákona. Já si to rád poslechnu. A když Jiří Paroubek opravdu díky tomuto zákonu toho bude moci dosáhnout, tak pro to nebudu hlasovat. Věřte, že ne.

Já opravdu znovu volám po seriózní argumentaci. A ten praktický příběh, jak k tomu přesně dojde, že je mandatorní výdaj ve státním rozpočtu a už tady bylo opakovaně řečeno, že je možno je měnit jenom zákonem, jak k tomu dojde. To je jedna zásadní poznámka. Protože já jsem se dneska ráno právě z úst paní místopředsedkyně Gajdůškové v rozhlase dozvěděl, že jestliže tento zákon bude přijat, tak skončí – skončí, zdůrazňuji – veřejnoprávní média. To bych také chtěl vědět, jak přesně skončí. Jakým mechanismem, při přijetí tohoto zákona, když budou mít fixní mandatorní výdaj ve státním rozpočtu, jak zahynou média.

Takže já moc prosím, abyste toto nepoužívali. Zároveň to pro mě je důkazem, tyto falešné argumenty přímo z těch institucí, o kterých tady mluvíme, a z úst některých senátorů, že děláme dobře, že to měníme. Protože nezaznívají seriózní argumenty. To znamená, že ten ďábel je někde jinde, že problém je někde jinde. My jsme tady o něm hovořili, já jsem se o něm zmínil. Je to v tom, že přece jenom hrozí přísnější kontrola hospodaření České televize. Zcela zjevné jsou nedostatečné nástroje televizní rady a ostatních orgánů. Protože není přece možné, že z jedné televize sem přijede jeden zvukař a zároveň je kameramanem, a jeden redaktor, a na stejnou agendu současně přijíždí mikrobus se šesti lidmi z České televize. To přece není normální, zvlášť v dobách krize, zvlášť v té době, kdy škrtíme rozpočty a kdy se snažíme o větší efektivitu a úspory. A o to bychom se měli snažit permanentně, nejenom v dobách krize.

Přesto navrhovatelé dávají stejnou částku, jako se vybere na poplatcích. A ještě je tady návrh na její valorizaci. Ale mohli bychom se přece jenom dozvědět, jestli je opravdu neefektivita, tak jak se jeví navenek, tak jak jsem ji popsal, v České televizi a v Českém rozhlasu. My jsme přesvědčeni o tom, že je. O tom se mluví nahlas. To není žádný problém. My jenom občas máme strach, abychom v té České televizi nebo v Českém rozhlase se nedostali do problémů nebo nebyli zobrazeni tak, jak si nepřejeme. Protože my v těch „reportérech“ budeme, v tom investikativním pořadu. Ale Česká televize v „reportérech“, jak špatně hospodaří a co dělá se svými smluvními vztahy a ostatní věci, o kterých všichni tady víme, nebude. Nenatočí o sobě investikativní pořad – Česká televize a Český rozhlas. Nenatočí!

A to, že je téměř ticho o tomto jednání o poplatcích ve veřejnoprávních médiích, je také nějaký signál. Takže to by nás mělo vést k tomu, že bychom měli podpořit tento zákon. Proč je tam tak ticho? Když si vzpomenu na zdravotnické poplatky, co já jsem se napovídal, je to celkem marginální záležitost, a jak to žilo těmi médii! Jak byly zvědavé veřejnoprávní televize – ty komerční jsem chápal – to bylo neuvěřitelné! A tady ticho. Slyšíte, že by bylo něco v České televizi o tomto jednání, nebo že by se tady rozebíraly argumenty, tak jak je tady přednášíme. Další jednoznačná známka, že nechce Česká televize a Český rozhlas, aby se změnil zákon. Já za tím opravdu vidím, že nechce být více kontrolována, co se týká hospodaření. Protože pokud je na něčem nezávislá, tak na hospodárnosti a efektivitě. To je zcela evidentní. A já musím upozornit na tu stránku, která souvisí s tímto zákonem, to znamená na daleko větší kontrolu.

To jsou podle mě dvě silné indicie pro to, abych podpořil tento zákon a hlasoval pro něj, a prosím i ty, kteří váhají, aby se přidali. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji. V tuto chvíli s přednostním právem paní senátorka Gajdůšková, pan senátor Vícha. Takže paní senátorka Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, byla jsem vyzvána k tomu, abych řekla, jak bude zasahovat, jak bude postupovat pan předseda sociální demokracie. Myslím si, že není potřeba, jak bude postupovat předseda sociální demokracie, protože to nikdy nebyla sociální demokracie, která měla snahu zasahovat do obsahu veřejnoprávních médií. Ale ten, kdo to udělal, byl bývalý premiér a bývalý poradce pana premiéra pan Dalík. A jestli máte tak krátkou paměť, tak vám musím připomenout, že právě to, že odsud, od pana Topolánka a od pana Dalíka šel požadavek na to, aby byl zastaven pořad ve veřejnoprávní televizi, bylo tím základním impulsem a tím základním důvodem, proč sociální demokracie na jaře tohoto roku vyvolala hlasování o nedůvěře vládě. To bylo to základní. To byl ten impuls, který tam byl. A proto také ta vláda padla. Nás mrzí – mě osobně velmi mrzí – že to bylo v době předsednictví. Ale nebylo možno dovolit takto flagrantní zasahování do nezávislosti médií v demokratickém státě. Takže, pane předsedo klubu ODS Julínku, prostřednictvím pana předsedajícího, prosím, zeptejte se doma, jak se to dělá. My vám to nepovíme. My to nevíme.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, paní senátorko. Dalším přihlášeným je pan senátor Vícha, který přenechává slovo již několikrát odsunuté paní senátorce Palečkové. Takže v tuto chvíli jí dávám slovo. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Alena Palečková: Vážený pane předsedající, já děkuji panu senátorovi Víchovi a slibuji, že čas, který tady byl teď natažen, ušetřím. Řeknu jenom několik poznámek, opravdu velmi stručných. Chci připomenout, že z placení poplatků jsou skutečně vyjmuty jenom školy a mediální rady. Nejsou vyloučena žádná zdravotnická zařízení, to znamená nejenom ordinace, o kterých zde byla řeč, ale ani nemocnice. Nejsou vyloučeny ani sociální ústavy.

Dále jsme se tady několikrát dohadovali, nebo jsme několikrát slyšeli, že by bylo možné vyjmutí seniorů z toho placení poplatků. Chci jenom upozornit, že to by byl velký problém. Opět ve zkratce řeknu, pokud by to vedlo k tomu, že více rodin si svého osamělého seniora vezme do společné domácnosti, pak by to byl pozitivní krok.

K panu senátoru Bárkovi – prostřednictvím pana předsedajícího: On se podivil nad tím, že tento zákon je tady projednáván, aniž by byl před tím projednán ministerstvem, a že je to velký zásah do rozpočtu. Já bych se jenom chtěla zeptat, jak dalece byly s různými ministerstvy projednávány zásahy do rozpočtu při včerejším rozebírání Janotova balíčku. Myslím, že ani ministr financí, ani další ministři tím nebyli vůbec nadšeni.

Strašení černými obrazovkami? To jenom vyjadřuje, že máme obavu, že někdy v průběhu roku v tom rozpočtu nebudou na nic peníze. Já se toho upřímně řečeno také bojím. Tento zákon má odloženou působnost za dva roky, takže doufám, že v té době už tam nějaké peníze budou.

A modelovaný příběh, který tady četl kolega Svoboda, není modelovaný, je to skutečný příběh, který může doložit písemnými materiály kolega Šebek a ani právníci si s tím nevědí rady, jak tu seniorku zbavit povinnosti platit naběhlá penále. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Pan předseda klubu sociální demokracie senátor Vícha.

Senátor Petr Vícha: Děkuji za slovo. Udělal jsem dobře, když jsem nechal předřečnici hovořit, protože ona to zase vrátila do té věcné roviny a chtěl bych vyzvat, ať v té rovině zůstaneme a přestaneme mluvit o Dalících, Paroubcích, a ať se bavíme o meritu věci, ať nejsme jako to, co tady dneska odsuzujeme, co jsme viděli včera v Poslanecké sněmovně. A to hovořím na adresu všech stran, které se toho zúčastnily.

Nechci hovořit o nezávislosti televize a rozhlasu, i když to také není nepodstatné. Včera jsme dostali informaci, že je tam 98procentní účinnost, efektivita vymáhání, to je vyšší než u některých daní.

Ale návrh kolegy Svobody má své racionální jádro v tom, že by to bylo určitě vhodnější a efektivnější.

On ale včera na výboru odpověděl na otázku, která tady byla položena, jak by to udělal Jiří Paroubek. Protože tam dostal otázku, co se stane, když budou potom v rozpočtu v příštích letech peníze chybět. Pokud to budu správně interpretovat, řekl, že tak jako se všemi ostatními mandatorními výdaji. A to je právě to – když budou chybět, a ony chybí sakramentsky v rozpočtu, tak bude třeba rozpočet nějakým způsobem vyrovnat, mandatorní výdaje jsou sociální dávky, dobře, snížíme sociální dávky, mandatorním výdajem bude i oněch 7,8 miliardy na Českou televizi a rozhlas. Tak řekneme: Snížíme prostředky na rozhlas a televizi, stačí 101 hlasů. Anebo řekneme při těch licitacích a dohodování potom mezi stranami: Tak nesnížíme, vezmeme to na sociálních dávkách, na něčem jiném, ale nesnížíme, ale vy budete o nás psát tak či onak. Z toho možná mají někteří kolegové strach. Ale o tom jsem hovořit nechtěl.

To, co cítím, že by bylo fér říci o tomto návrhu, je: Zřizujeme nový mandatorní výdaj 7,8 mld. Kč, nechceme zvyšovat státní rozpočet, výdaje státního rozpočtu, snížíme tam a tam. Anebo férově říci, že zvyšujeme schodek státního rozpočtu a říci, že to vyrovnáme tím, že třeba horní sazbu daně z přidané hodnoty z dnes už na 20% zvýšené, zvýšíme – je to třeba spočítat – na 23, 24, aby to bylo korektní. Protože jinak všechny řeči o tom – to jsme viděli včera v Poslanecké sněmovně – že jedni zadlužují a druzí ne, korektní v tom případě nejsou.

My jsme dneska ráno tady také udělali takový tichý zářez – pana ministra Janoty jsem se ptal, v jaké výši – ve výši jedné miliardy korun mi řekl – když jsme řekli, že ty čtyři haléře na pivu není nic. Ale ono v tom objemu to byla, dámy a pánové, podle pana ministra Janoty jedna miliardy Kč navíc – dluhu. Pak si sáhněme do svědomí a neříkejme, že jedna strana je proti zadlužování, když pak takovéto kroky se tady činí. Pan ministr včera chtěl málem rezignovat kvůli miliardám, dneska řekl, že má stanovisko neutrální. Takže mu zase na nějaké té miliardě asi nesejde. Ale nám jako Senátu by na 8 miliardách „sejít“ mělo. A to je ten důvod, pokud neřekneme zároveň to b), zvyšujeme nějaké jiné daně, tak nemůžeme jednat jinak, než že tento návrh zamítneme.

Tím bychom se ovšem neměli do budoucna vyhnout racionálním a seriozním debatám o tom, jak lze zvýšit efektivitu vybírání, a jestli to možná nepůjde takovýmto způsobem, ale i s tím b) – zvýšíme tu a tu daň.

Ke kolegovi Pakostovi – prostřednictvím pana předsedajícího, teď jsem nevěděl, jestli je pán nebo paní předsedající – on říkal, že ta účinnost je až na rok 2012, a to už nebudeme mít ty schodky. Svatá prostoto!

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já jsem teď čekal nějaké další vyjádření, úplně mě to překvapilo, zarazilo, omlouvám se, že jsem okamžitě nepokračoval. Do diskuse je přihlášen pan senátor Jiří Oberfalzer.

Senátor Jiří Oberfalzer: Já bych chtěl, aby neuniklo naší pozornost, že jsme se dnes konečně dozvěděli, proč padla vláda. Bylo to kvůli působení na veřejnoprávní televizi. To je velká novinka. Myslím si, že by neškodilo, když ve stenu bude tato informace zopakována.

Já si přesně nepamatuji, co provedl pan Dalík, zato vím, že Česká televize na intervenci tehdejšího premiéra Jiřího Paroubka zrušila jeden publicistický pořad Milana Šímy. Zato vím, že Česká televize sesadila redaktora komentovaného zpravodajství za to, že tehdejšími premiérovi Jiřímu Paroubkovi kladl nepohodlné otázky a trval na odpovědi na tyto otázky. Byl to pan Borek.

Chtěl bych říci, že veřejnoprávní televize existuje na základě zákona. Je to zákon o České televizi. Aby mohla být zrušena, zničena či nějakým jiným způsobem decimována, musel by se tento zákon zrušit. Aby bylo možno přiškrtit České televizi peníze třeba proto, že se zrovna nedostávají na jiné služby, bylo by nutné změnit zákon o televizních a rozhlasových poplatcích. Přesně řečeno, pokud projde tento návrh, zákon, kterým se stanovuje rozpočet České televizi, výše jejích příjmů, televizi a připomínám samozřejmě i rozhlasu. Přijetí takového zákona je stejně obtížné, nebo stejně snadné, chcete-li, jako přijetí zákona o snížení koncesionářských poplatků. Je to nepřesný pojem, ale schválně tím chci odlišit, že ty poplatky v dnešní době platí občané.

Nerozumím úplně přesně tomu, když zde pláčeme nad tím, že státní rozpočet je chudý a současně tím říkáme, že televizi musí zaplatit občané. Sociální demokracie hovoří velmi často o progresivní dani, toto je daň plošná, ze které není vyňat nikdo. Já mám velký soucit se stavem státních financí, velmi mě to mrzí, ale stejně tak mě mrzí, když je mají zachraňovat i sociálně slabí důchodci a rodiny s dětmi. Myslím si, že bychom si to měli uvědomit.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji. Možná, že bychom měli počkat, než dokončí Česká televize interview, když tak důležitě jednáme. Budeme pokračovat. Dalším přihlášeným je pan senátor Ivo Bárek.

Senátor Ivo Bárek: Jenom krátce zareaguji na kolegyni Palečkovou. Já jsem konstatoval, že to je první senátní návrh zákona, který takovýmto způsobem vstupuje do státního rozpočtu. Já jsem samozřejmě nebyl přítomen, nepřísluší mi to jako senátoru, protože Senát zákon o státním rozpočtu neschvaluje. Chtěl jsem tím jenom říci, že to je první senátní návrh, který vstupuje takovýmto způsobem v takovéto hodnotě do veřejných, neboli státních financí, nic víc, nic míň.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, mě na této předloze zaujal a skutečně dále velmi zajímá ta část, která je jednoznačně pravdivá, to jsou ztráty finančních prostředků, které se dějí – i s těmi všemi nespravedlnostmi – na straně výběru, jak kdo vybírá, za kolik vybírá, tak firmy, které vymáhají apod., a to jsou skutečně desítky, možná sta miliony korun. To je důvod, pro který je mi velmi sympatický tento návrh. Nicméně vy znáte všichni jedno staré přísloví, které mi často opakoval můj otec, a to „kdo platí, ten poroučí“. Asi těžko.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Přátelé, nezlobte se na mě, ale díky České televizi přerušuji schůzi na pět minut, dokud nebude v Jednacím sále klid. Děkuji.

(Jednání přerušeno v 15.20 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 15.25 hodin.)

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Kolegyně, kolegové, čas na přestávku uplynul, doufám, že bude v jednací síni už klid. Omlouvám se tímto panu senátoru Čunkovi, že jsem ho přerušil v půlce slova, ale když půlka sálu vůbec neslyší, co říká, tak věřím, že mu to nebude vadit. Požádám ho, aby pokračoval ve své řeči. Děkuji. Ostatní poprosím, abyste se posadili na místa. Dělal jsem to pro vaše dobro, pane senátore.

Senátor Jiří Čunek: Nejsem vztahovačný. Děkuji. To se dělo 40 roků, vše k našemu dobru, pane předsedající, ale to nechme, to je jiná etapa.

Možná jde o to, abychom tuto vážnou diskusi vedli právě proto, aby to bylo k našemu dobru. Skončil jsem příslovím, kdo platí, poroučí. A řekl jsem či ptal jsem se řečnickou otázkou, zda skutečně občan poroučí, když platí. Odpověď je jasná, občan neporoučí, protože on do toho procesu nemůže zasáhnout žádným jiným způsobem, než mu dovolil zákon. Za občana tady „poroučí“ Poslanecká sněmovna, která posílá radu, která by měla dozorovat atd., atd. Kým je volena tato rada? Politickými stranami.

Takže na té jedné straně máme občana, který platí, volí si své zástupce, kteří by měli dohlížet. Těmi zástupci jsou pochopitelně politické strany. Na druhé straně, kdybychom přijali tento zákon, tak ten, kdo platí, je stát, když ho přijmeme, protože stát ze svého rozpočtu bude dávat finanční prostředky těmto médiím, to je jedna věc, a samozřejmě se může stát to, co již nebudu opakovat a co tady bylo řečeno, že stát se rozhodne nebo dojde k tomu, že ty prostředky mít nebude, a pak bude poroučet také.

Ještě s kolegy, kteří se zrovna po mé pravici baví, což mi tedy nevadí, tak jsme, a je nás tady víc, kteří jsme viděli, co všechno může vláda s finančními prostředky dělat, jaké možnosti má ministerstvo financí směrem k obcím apod., a jak se naopak tyto subjekty chovají k těm, kteří jim finanční prostředky rozdělují. Vím, že to nebezpečí je tady velké. Nicméně tento zákon ho nějakým způsobem neřeší.

Tzn., není řečeno, a já jsem to v této předloze nezaznamenal, jak zabezpečíme, když se posuneme k tomu, co je de facto výhodnější, tzn., že tady nebude ztráta stamilionů korun na cestě od občana k České televizi, ale bude tady… (rozruch v sále).

Teď nevím, mě napadlo, že možná do Senátu jsme zavedli reklamu, je to náš příjem. Já počkám.

Takže ta situace není vyřešena ani na jedné straně. Ani tento zákon neodstraňuje neovlivnitelnost či malou ovlivnitelnost médií, ani to, co je teď, nezajišťuje tuto situaci. A já si myslím, že Senátu by, na jedné straně ano, jsou to finanční prostředky, které možná, kdybychom měli více času a diskutovali o tom, bychom našli ve státním rozpočtu zdroj, ať už zvýšením daní nebo něčeho podobného, zřejmě zvýšením daní, aby to byla nějaká plošná povinnost. Tím myslím především DPH, to dopadne na každého, tzn. zvýšením DPH tak, abychom získali 7 – 8 miliard korun, pak si myslím, že tento návrh by byl velmi jasně diskutovatelný.

Nicméně Senát by se měl zabývat podle mě hlavně tím, jak zkomplikovat cestu těm, kteří chtějí do nezávislosti zasáhnout a jak zároveň zkomplikovat cestu těm, kteří tu nezávislost zneužívají. Byli tady zmíněni reportéři, a já jsem určité údobí svého života byl, ať již v negativním či jakémkoli jiném miláčkem médií, protože jsem v nich, aniž bych chtěl, působil každý den mnohokrát, a já mohu říct podle své zkušenosti, a ta situace se samozřejmě šetří, vyvíjí atd., že nezávislost dostoupila takového formátu, že si v České televizi poroučí v zásadě kde kdo. Určitě to není ředitel České televize.

Konkrétní případy mám u sebe, ale nebudu vás jimi dneska zdržovat, možná na to přijde někdy čas. Ale jen tak pro vsuvku, když vám řeknou opakovaně v televizi, že žijete ze sociálních dávek, že jste sociálka, tak mají pravdu, to je nežalovatelné. V případě Jiřího Čunka to je nežalovatelné, protože měl čtyři děti, ženu na mateřské dlouhou dobu, pobral stejně jako vy všichni do roku 1995 spolu s ostatními občany, kteří stoprocentně pobírali přídavky na děti, přídavky na děti jsou formou sociální dávky, to nezapomeňme. A pak je pobíral dál až do dob y, když byl starostou, i když na ně měl nárok, tak se jich vzdal a již je nepobíral. Nicméně za to období mého života při ženě doma a čtyřech dětech to udělalo hezké peníze.

A pak vám někdo spočítá v účtárně, aniž byste to věděli, za celý váš život 1600 korun příplatku na bydlení, což bylo 56 korun. A pak se v reportérech celý národ dozví, že vy jste ta vyžírka, která bere sociální dávky ve statisících, což byla pravda, ovšem byla to pravda stejně, jako jste na tom vy všichni, a vy nemáte už možnost říct nic jiného, co jsem měl možnost říct tady. To nikoho nezajímá.

Také nikoho, ani Českou televizi jistě nezajímalo, že Nejvyšší soud řekl, že vyšetřování senátora Jiřího Čunka bylo nezákonné. Ale to už je v zásadě minulost, to už nikoho nemusí zajímat.

Přes to všechno, že to je fakt, tak já nemohu dnes hlasovat pro ten návrh, který byl předložen, a to z toho prostého důvodu, že nevím, jak tato negativní situace, kterou jsem teď psal, bude řešena v novém systému. Že bych věřil Poslanecké sněmovně bez vlivu Senátu na státní rozpočet, že se to napraví, to se na mě nezlobte, ale po včerejšku tomu nemůže nikdo z nás věřit.

Jestli tady máme další související zákony, tak se zkusme neškolit v tom, že zákon o státním rozpočtu, je-li schválen, musí nutně upravit ty ostatní. A já tomu nevěřím, že bez nějaké demonstrace, bez nějakého účinného působení by nemohlo dojít k tomu, že média, tedy obecně, nebudou pracovat pod taktovkou toho, kdo zařídí, že budou mít snížené příjmy, anebo naopak.

To samozřejmě předkladateli já skutečně nevyčítám, protože – a chtěl bych pochválit pana kolegu, že velká část tohoto zákona odstraňuje ty stamiliony, které nám všem vadí, ty příběhy. Nicméně není tento systém dokončen. My bychom se překlopili a nevíme, co by to způsobilo. Ta rizika jsou příliš velká. Nicméně ta diskuse o tom, já nevím, jak skončí dnešní hlasování. Ale skončí-li tak, že tento zákon spadne pod stůl, rád bych poprosil zpracovatele a předkladatele, aby v tomto úsilí spolu s námi se všemi pokračoval, protože si myslím, že nevím, kdo jiný než Senát má tu ambici a také tu možnost předložit návrh, který skutečně bude politicky, i lidsky a občansky vyvážený. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátoru Čunkovi a poprosím zatím posledního přihlášeného do obecné rozpravy pana senátora Jiřího Pospíšila. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Pospíšil: Pane předsedající, pane navrhovateli, dámy a pánové, nezbývá mi, než vystoupit. Mandatorní výdaje jsou ty výdaje, které sněmovna nemůže rozpočtovým zákonem změnit sama. Nemůže změnit vyplácené sociální dávky bez souhlasu Senátu, může nás přehlasovat, to samozřejmě může. To je první věc, kterou jsem zde chtěl říct.

Přestávám věřit tomu, že bychom se na této věci mohli domluvit, pravděpodobně to skončí natvrdo hlasováním, protože ta diskuse jde až na dřeň. Když zde relativně pravicový člověk prohlásí, že něco platí stát, pak prostě jsme se dostali až k základu. Stát neplatí nic, stát totiž nemá žádné peníze. Stát má jenom ty peníze, které sebere občanům a které sebere zákonným způsobem občanům.

A o tom rozhoduje prakticky vždycky i Senát. A musím zde říct několik poznámek k tomu, co tady padlo. Není pravda, že v Česku je poplatek založený na vlastnictví rozhlasového nebo televizního přístroje, jak nás tu poučovali někteří. Je to úplně stejné, jako ve Španělsku, je to založeno na odběru elektrické energie. Přečtěte si poslední zákon.

Této povinnosti se můžete zbavit jenom tím, že napíšete čestné prohlášení, ale jinak automaticky, když odebíráte elektrický proud, platíte poplatek. Čili je to úplně stejné jako ve Španělsku. Není také pravda, že daň je definovaná příjmem státního rozpočtu, jak zde bylo řečeno. To není pravda a neplatí to ani naopak, příjem státního rozpočtu vůbec nemusí být daň.

Poplatek za televizi a rozhlas je typická daň s předem určeným příjemcem, stejně jako třeba daň z nemovitosti, která není příjmem státního rozpočtu. Přesto to je daň.

Aby se zajistila nezávislost, předem se rozhodlo, že tuto daň bude občan, který se může z této povinnosti vyvázat pouze čestným prohlášením, když odebírá elektrický proud, že neodebírá elektrický proud, ale takové já prakticky neznám, anebo čestným prohlášením, že opravdu nemá žádný, a je kontrolovatelný a je trestně stíhatelný, tak jinak platí každý tuto daň. Je to stejná daň, jako z komínů nebo jiné historické přímé daně. Je to daň přímá.

Pak musím říct, to už budu jmenovat, kolegovi Bárkovi musím říct, že není pravda, že Senát nezasahuje do státního rozpočtu mandatorními výdaji přímo. Naopak je pravda, že všechny zákony, určující mandatorní výdaje, Senát schvaluje a jedná o nich. Abych si řekl třeba typické sociální, zdravotní a jiné platby občanům samozřejmě projednává Senát. Mandatorní výdaje jsou právě ty, které jsou předem určeny zákonem, ale nejsou k volnému rozhodnutí sněmovny.

A PS je může změnit zase jenom zákonem, který se projedná i v Senátu. (Poznámka z lavic: Sněmovna může zase Senát přehlasovat.)

Může samozřejmě přehlasovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Pane předsedo, diskuse s jiným senátorem od pultíku je něco velmi netradičního. Pan senátor Čunek je dalším přihlášeným do obecné rozpravy.

Senátor Jiří Čunek: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, já se omlouvám, ale chci-li něco zatemnit, zkomplikovat, nepřijmout, tak se ponořím do hlubiny a tajů jednotlivých problémů tak, že v zásadě pak všichni ztratí linku. Možná všichni ti, kteří té věci třeba nemusejí rozumět či ji nemají před sebou.

My všichni bychom asi měli vědět, jak se tvoří státní rozpočet, jaké jsou všechny jeho zdroje apod.

Já jsem řekl jenom příklad u DPH, které zasahuje v zásadě opravdu všechny občany, samozřejmě různě, protože ti, kteří víc kupují, tedy většinou ti bohatší, tak víc platí DPH, atd.

Ale to přece není meritem toho, co jsem říkal, a omlouvám se, jestli to uniklo. Meritem věci přeci je to, že tyto zdroje musíme najít. A já se velmi přikláním k tomu, že z vývoje ve světě, v Evropě je zcela jasné, že ČR se ze svého dluhu, který již bohatě převýšil 1 bilion korun, nevyhrabe zcela jistě do r. 2012. To je jedna věc.

Ale to také nebylo to zásadní. To zásadní je, jak zachováme nezávislost médií, jak je podrobíme kontrole, aby nemohly unikat z těchto institucí peníze nekontrolovaným způsobem a jak především zajistíme, aby se ta média nechovala tak, že jsou skutečně nezávislá, ale i vnitřně, a nevyzařují objektivní skutečnosti, které v naší společnosti probíhají či vlastně ve světě a tím nemanipulují společností. To je přeci to největší nebezpečí. Tím skutečně největším nebezpečím není těch
7 mld., ani těch 8, protože včera Poslanecká sněmovna mávla a bylo 7,5 mld. pryč. Ale to není to největší nebezpečí. Největší nebezpečí je, jestli přes tato média někdo bude ovládat tuto společnost.

A omlouvám se. To bylo asi účelem a úkolem mého sdělení.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Kubera: Pane místopředsedo, já budu velmi stručný, jenom musím opakovaně reagovat na to, co tady opakovaně, ráno v rádiu a tady několikrát, pronesla paní senátorka Gajdůšková. Prostě klamání veřejnosti tím, že jestli budou veřejnoprávní média financována z rozpočtu nebo z poplatků, že to má nějaký vliv na jejich závislost, nezávislost, svobodu. Já vás ujišťuji, že nemá. Mnohem větší vliv mají, mimochodem, Rady České televize, Rady Českého rozhlasu, Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, které já považuji za naprosto zbytečné, ale někdo s tím nemusí souhlasit.

Ale mně dnes žena ráno položila těžkou otázku, na kterou jsem neuměl odpovědět, a to mě mrzelo, protože většinou si na každou otázku odpovím a pak si ji teprve položím. A já jsem nevěděl, a jestli to někdo víte, tak jenom kývněte. Ve velkých hypermarketech jsou stovky LCD a plazmových televizí a na všech běží televizní program. Pravda, často také normální signál, včetně ČT24, jednička, dvojka. Jestlipak platí ty markety, které vy tak rádi ovlivňujete různými zákony, ty řetězce, jestlipak za každý ten přijímač platí televizní poplatek, vždyť to by bylo poměrně slušné množství peněz.

A pak mě napadla ještě druhá otázka, jestli platí Cosa Nostře a všem těm organizacím vyděračským, které stále účtují, ta práva, protože přece když jsme tady měli ty pokoje a nakonec nás Brusel přesvědčil, že pokoj je veřejné místo, pak se ptám, jestli takový hypermarket není veřejné místo, a jestli, když tam vysílají program, by neměly platit všechny autorské poplatky.

Já na to odpovědět neumím. Jestli to někdo ví, rád si to poslechnu. A také bychom mohli zkusit, když zastánci nezávislosti médií je tak zastávají, co kdybychom zkusili, jaká je opravdová situace ve společnosti a nechali ten poplatek dobrovolný. Možná, že by Česká televize měla 15 miliard, protože jestli je pravda to, co slyším, co říkají výzkumy, tak lidé jsou v podstatě nadšeni, že máme veřejnoprávní média. Divím se, že jim nechybí, že nemáme veřejnoprávní noviny. To mi pořád vrtá hlavou a já bych je opravdu chtěl, protože nejsem spokojen s těmi soukromými, protože i Hospodářské noviny, a vy to dobře víte, se daly do služeb bulváru a uveřejňovaly tam, kde máte kancelář a co jak děláte a podobné věci, přesně to, co uveřejňují naprosto legální bulvární noviny, které čtu vždycky v sobotu a baví mě to. Ale ony se nám bulvarizují i ty seriózní noviny. A celkem se nám bulvarizuje i Česká televize, méně Český rozhlas, on nemá čím. Ale Česká televize pochopitelně, aby udělala zprávy zajímavé a konkurenceschopné, tak už také mívá první zprávu vždycky nějaké havárie nebo dítě v baby boxu nebo něco takového, že když si všechny ty televizní noviny skouknete, tak se jdete zasebevraždit. Totéž platí ostatně o tištěných médiích. Zkuste si vzít, tak jako já, všechny noviny denně a přečíst si jenom titulky a jenom silná nátura odolá a nejde se zasebevraždit, protože to vypadá opravdu děsivě.

A jak by to bylo pěkné, kdybychom platili takový novinový poplatek a každý den ráno ve schránce bychom měli veřejnoprávní nezávislé noviny, které by nás pravdivě informovaly. A ejhle, to nikomu nevadí.

Tady je totiž ten důvod, proč se přetvařujete, jiný. Vy se těch médií bojíte, a proto „kvákáte“ někteří z vás do těch médií, že si snížíte platy, že uděláte všechno, že se zbavíte imunity a všeho, jenom proto, že si někteří myslíte, že se někomu zalíbíte.

Já už jsem vám to tady říkal, že až budete nosit deset tisíc, tak se budete divit, že média budou chtít, abyste nosili dvacet. A je to velký nedostatek sebedůvěry a sebevědomí, když se takto ponižujete. Já jsem se tak nikdy neponižoval a nikdy mi to neuškodilo. Tato populistická gesta totiž nenacházejí u voličů to pochopení, které vy někteří byste chtěli, protože je zajímají samozřejmě jejich pásky a jejich platy, už méně je zajímají vaše pásky. Když veřejnoprávní rozhlas odvysílá zprávu, že kdyby si poslanci snížili platy o 30 procent, tak je dost peněz pro učitele, policisty i hasiče a nikdo z toho veřejnoprávního rozhlasu na toho „debila“, s odpuštěním, nereaguje, tak to přeci není veřejnoprávní rozhlas. A věřte, že jsou lidé, kteří tomu opravdu uvěří, protože si neumějí vzít papír a napsat si čísla na papír a podívat se, jak vypadají ty desetinné čárky, co se počítá v milionech, co se počítá v miliardách… A klidně to nechají pustit do éteru a nikdo z rozhlasu nevysvětlí tomu člověku, že se poněkud mýlí. A takovéto fámy pak se stávají fakty, a potom je ta nenávist k politikům, protože lidé jsou často omámeni těmito „bláboly“.

Mimochodem, paní poslankyně Levá má ve sněmovně úžasný návrh, jiný, než je tento, který další skupiny od televizních poplatků osvobozuje, snižuje hranici životního minima a bude další velké skupiny osvobozovat. A já se ptám, proč chce osvobodit lidi, kteří eventuálně nepracují, někteří už třetí generaci, ale mají doma elcédéčko a celé dny se na něj dopoledne dívají a večer často chodí vykrádat osobní automobily. A na druhou stranu senioři, kteří nemají opravdu nic jiného, než psa a televizi, tak ti musí platit mnohem větší částku, než platí za 30 korun u lékaře. Ale když se podívají na inkaso, tak jim to totiž nepřijde, protože tam je to schováno v těch energiích a tam ani ten poplatek není vidět. Kdyby tam měli ten poplatek za návštěvu lékaře, tak by si toho také nevšimli. Když ho mají dát v hotovosti, tak je to samozřejmě rozčiluje.

Jestli je tedy třeba někoho osvobodit, tak jsou to senioři, kteří bohužel nemají žádnou možnost si přivydělat. Ale ti, kteří nepracují, tak není nejmenší důvod, proč by měli být od televizních poplatků osvobozeni.

Já se tedy těším, až sem tento zákon přijde, protože do té doby ten náš bude stále ještě v plenkách, jak se ukazuje, a budu navrhovat, a prosím vás o tu podporu, abychom osvobodili seniory a naopak všechny ostatní skupiny vyřadili. Když má na elcédéčko za 16 tisíc, tak přece musí mít na televizní poplatek. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Jenom bych vás chtěl poprosit, abyste ty expresivní výrazy trochu mírnil, abychom se tak limitně neblížili dolní komoře, jsme stále ještě horní komora a je třeba nějak vystupovat. Slova, jako „kvákání“ a „žvásty“ si necháme do jiné komory. Děkuji.

Nyní vystoupí pan senátor Tomáš Töpfer.

Senátor Tomáš Töpfer: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, je velice těžké hovořit po Jaroslavu Kuberovi, protože mně vzal skoro všechny argumenty, i když expresivními výrazy, které já běžně nepoužívám, takže bych mu rád prostřednictvím pana předsedajícího odpověděl, že ano, že supermarkety platí za všechny plazmové televize. A dokonce vy, kteří se teď díváte na obrazovky tady, na čtecí zařízení, kde vidíte výsledky hlasování, i za ty platí Senát, abyste jenom pochopili tu absurditu výběru koncesionářských poplatků. Dokonce i za vaše notebooky musí platit, pokud v nich máte možnost snímat internetově televizi. Takže ano, platí.

A když si váš zaměstnanec do veřejného podniku, jako třeba do restaurace nebo do obchodu přinese tranzistorové rádio, vy se vystavujete stíhání, protože to je ve veřejném prostoru a za tento přístroj, který si přinese váš zaměstnanec, svůj z domova, musíte platit, dokonce i autorská práva, protože si tam pouští muziku a Ochranný svaz autorský za ně vybírá.

Tak to jenom, abyste pochopili, co to je výběr koncesionářských poplatků. Někdy se s tím seznamte. Je to velmi absurdní a velmi krásné.

A já jenom jednu jedinou větu, kterou tady omíláme o nezávislosti médií, já budu strašně šťastný, až paní místopředsedkyně, představitelé sociální demokracie a představitelé ODS a představitelé jiných stran veřejně prohlásí, že přestanou obsazovat televizní a rozhlasové rady prostřednictvím politického klíče a rozdělení křesel. Tam začne skutečná nezávislost médií. A já jim předem děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátoru Tomáši Töpferovi. Končím obecnou rozpravu a požádám nejdříve předkladatele o příspěvek, prosím.

Senátor Richard Svoboda: Dámy a pánové, snad jen poděkování, že jste se už potřetí věnovali velmi zevrubně tomuto tématu.

Jak už to tak někdy v debatě bývá, diskutující se nejenom že nepřibližují, ale mnohdy vzdalují. Já myslím, že je zjevné, že vykrystalizovaly dva velmi pevné názory, a já věřím, že každý budeme dobře vědět, proč hlasujeme tak, jak jsme se rozhodli. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Zeptám se, jestli chce promluvit někdo ze zpravodajů, začnu: Adolf Jílek, Ivo Bárek, Milan Bureš, Zdeněk Schwarz, Miroslav Krejča, Jiří Obelfalzer nebo Jiří Dienstbier? Nikdo z nich. Dále požádám garančního zpravodaje, aby nám zhodnotil obecnou rozpravu. Prosím, pane senátore Pakosto.

Senátor Petr Pakosta: Dámy a pánové, pokud bych měl dopodrobna hodnotit obecnou rozpravu, tak bych se jednak do toho asi pěkně zamotal, a jednak bych se určitě dopustil několika momentů, které by možná odstartovaly nějakou další vlnu diskusí, takže se omezím na konstatování, že v diskusi vystoupilo 12 senátorů a senátorek, někteří opakovaně. A máme zde v této chvíli dva návrhy, a sice jeden návrh po propuštění do podrobné rozpravy schválit ve znění pozměňovacích návrhů a druhý návrh je zamítnout.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Pane garanční zpravodaji, já nejsem třeba tak bystrý jako vy, ale myslím si, že zazněl i návrh schválit, aspoň z jednoho výboru. Nezazněl žádný návrh schválit?

Senátor Petr Pakosta: Nezazněl. Tuto skutečnost jsem pečlivě sledoval. Návrh schválit nezazněl, takže asi v této chvíli nám nezbude, než podle jednacího řádu hlasovat o návrhu zamítnout, a pokud, jak doufám, neprojde tento návrh, tak otevřít podrobnou rozpravu, ve které by bylo možno předložit pozměňovací návrhy.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Omlouvám se. Děkuji, že jste mě upozornil, já jsem si to tady měl napsáno, tak jsem asi špatně poslouchal.

Kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych před hlasováním pozval všechny nepřítomné senátorky a senátory do sálu. Kolegyně a kolegové, s ohledem na to, že byla dlouhá rozprava, dovolím si vás odhlásit a poprosím vás, abyste se znovu přihlásili. Děkuji.

Dovolte, abychom hlasovali o návrhu posuzovaný návrh senátního návrhu zákona zamítnout.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh zamítnout, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 25 se ze 74 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 38 pro vyslovilo 37, proti bylo 35. Návrh na zamítnutí nebyl přijat.

Otevírám v tuto chvíli podrobnou rozpravu a my se s paní místopředsedkyní vyměníme v řízení schůze.

(Řízení schůze se ujímá první místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Obrazovka už nám naběhla, takže otevírám podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy se přihlásil pan senátor Jiří Oberfalzer, prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Oberfalzer: Děkuji. Já jsem chtěl jenom zkonstatovat, že Stálá komise Senátu, která nemá sama o sobě právo, jak se tady zvykově shodujeme, předkládat Senátu návrhy, doporučila přijetí pozměňovacích návrhů, jejichž autorem je sám předkladatel, a to v alternativě mezi body A a B doporučila pozměňovací návrh pod písmenem B. A protože je potřeba si návrhy osvojit, tak já si je tímto osvojuji. Máte je v písemné podobě v usnesení č. 52/17, což je usnesení Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky.

Ve stručnosti ozřejmím, že pod písm. B se nachází obecnější údaj, že financování bude z rozpočtu, nikoliv z konkrétní daně. Dále v písm. C se odkládá účinnost na rok 2012. V písm. D se upřesňují názvy jednotlivých zákonů. Čili v podstatě jde o změnu účinnosti, jde o zobecnění zdroje těchto financí a konečně o technicko-legislativní upřesnění.

Čili předkládám tímto tyto návrhy za svou osobu, ačkoliv jsou to návrhy schválené senátní komisí.

Chtěl bych jenom upozornit, že pozměňovací návrhy, které schválil výbor pro evropské záležitosti, se právě liší, a to právě písmenem A. Čili tím se do hry dostávají obě alternativy A a B, písm. C a D doporučily oba tyto orgány. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Dalším přihlášeným je pan senátor Petr Pakosta. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Pakosta: Dámy a pánové, já bych podal vysvětlení k tomu, co vám bylo rozdáno pod názvem „Pozměňovací návrhy senátora Petra Pakosty k návrhu senátního návrhu zákona senátora Richarda Svobody… atd.“ Tyto pozměňovací návrhy jsou totožné s tím, co zde již bylo uváděno, a sice návrh nadepsaný A je totožný s tím, co již schválil výbor pro záležitosti EU.

Část nadepsaná b) je totožná s tím, s čím nás teď seznámil kolega Oberfalzer a je to návrh mediální komise. Část c) a d) jsou jednak mediální komisí schváleny a navrženy, jednak výborem pro evropské záležitosti. Čili můžete použít moje pozměňovací návrhy jako jakýsi podklad pro úvahu, ale nebudu je zde načítat, protože to, co bude předmětem hlasování, tak již platně načteno bylo.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Nemám přihlášeného nikoho dalšího do rozpravy, takže podrobnou rozpravu uzavírám. Poprosím kolegy a kolegyně, aby se soustředili a ztišili se. Požádám pana navrhovatele, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Richard Svoboda: Já se nechci vyjádřit k rozpravě jako místopředseda klubu. Chci požádat o pětiminutovou přestávku pro klub ODS. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Samozřejmě, že tomuto požadavku musíme vyhovět, takže vyhlašuji přestávku do 16.10 hodin.

(Jednání přerušeno v 16.02 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 16.10 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Kolegyně a kolegové, vrátíme se do lavic, abychom mohli pokračovat. Čas na přestávku vypršel a my jsme teď ukončili podrobnou rozpravu. Já se v této chvíli ptám senátora Richarda Svobody, zda si přeje vystoupit se závěrečným slovem. Nepřeje. Přeje si vystoupit někdo ze zpravodajů? Nikoho nevidím. Děkuji vám a teď tedy prosím pana garančního zpravodaje, aby se vyjádřil k rozpravě, a současně ho žádám, aby nás v souladu s jednacím řádem Senátu provedl hlasováním a přednášel pozměňovací návrhy tak, abychom o nich mohli postupně hlasovat.

Senátor Petr Pakosta: Děkuji, paní předsedající, dámy a pánové, navrhuji, abychom podklad pro hlasování použili text, který je nazvaný Pozměňovací návrh senátora Petra Pakosty, kdy, jak už jsem říkal část a) je to, co bylo schváleno výborem pro evropské záležitosti. Poté část b) je to, s čím nás seznámil kolega Oberfalzer a co je návrhem mediální komise. A poté částice c) a d), které byly jednak schváleny výborem pro evropské záležitosti a jednak mediální komisí.

Navrhuji, abychom hlasovali v pořadí nejprve ta část, která je označena jako b). Pokud by tato část nebyla schválena, pak bychom mohli hlasovat o části, která je označena jako a). Ty dva návrhy jsou variantní. Poté bychom mohli hlasovat o části c) a d) v jediném hlasování.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Je zde trošku problém, takže nedá se nic dělat, bude muset pan zpravodaj vždycky říci, o čem se přesně hlasuje. Pane zpravodaji, prosím vás, řekněte nám, o čem budeme hlasovat. Co tedy navrhujete jako první hlasování.

Senátor Petr Pakosta: Navrhuji, abychom hlasovali o návrhu mediální komise, který je v textu označen jako část b). Návrh má čtyři body. Vyjadřuje se k § 10 odst. 1, kde se zavádí slova „pravidelný daňový příjem z výnosu daně z přidané hodnoty“ se nahrazují slovy „prostředky ze státního rozpočtu“.

Za druhé v části druhé v § 10 odstavce 2 se slova „daňový příjem podle odstavce 1 písmeno a)“ nahrazují slovy „prostředky ze státního rozpočtu“ a slova „daňového příjmu“ se nahrazují slovem „úhrnu“.

Za třetí v části třetí v § 10 odstavci 1 písmeno a) se slova „pravidelný daňový příjem z výnosu daně z přidané hodnoty“ nahrazují slovy „prostředky ze státního rozpočtu“.

Za čtvrté v části třetí v § 10 odstavci 3 se slova „daňový příjem podle odstavce 1 písmeno a)“ nahrazují slovy „prostředky ze státního rozpočtu“. A slova „daňového příjmu“ se nahrazují slovem „úhrnu“.

Je to návrh mediální komise, resp. jeho první část a navrhuji, abychom o této části pozměňovacích návrhů hlasovali.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Dobře, návrh zazněl, můžeme dát hlasovat. Je po přestávce, myslím, že zde všichni jsou, nebudu dávat znělku a zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, jak ho přednesl pan zpravodaj, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že hlasování pořadové číslo 26 se ze 74 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 38 pro vyslovilo 37, proti bylo 31. Návrh nebyl přijat.

Prosím, pane kolego.

Senátor Petr Pakosta: V takovém případě můžeme hlasovat o textu, o pozměňovacím návrhu, resp. jeho části, kterou navrhuje výbor pro evropské záležitosti. A to sice o části, která v mém rekapitulačním textu je označena jako část a). Je to v podstatě variantní proti tomu, o čem jsme před chvílí hlasovali, ale je tam tzv. inflační doložka.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Zahajuji hlasování o tomto návrhu.

Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 27 se ze 74 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 38 pro vyslovilo 37, proti bylo 30. Návrh nebyl přijat. Prosím dál.

Senátor Petr Pakosta: Dalším návrhem je změna účinnosti zákona, kde se rok 2010 nahrazuje rokem 2012 a myslím, že můžeme hlasovat společně s poslední částí návrhu, kde se upravují návrhy jednotlivých zákonů. Jedná se o návrh, který schválila jak mediální komise, tak výbor pro evropské záležitosti. Navrhuji, abychom hlasovali o těchto dvou částech pozměňovacího návrhu společně.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Ano, máte na to samozřejmě právo. Zahajuji hlasování o tomto pozměňovacím návrhu.

Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 28 se ze 74 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 38 pro vyslovilo 37, proti bylo 30. Návrh nebyl přijat.

Děkuji vám. Jestli se nepletu, tak vzhledem k tomu, že nebyl přijat žádný návrhtýkající se tohoto zákona, zákon svou cestu v této chvíli končí.

Děkuji vám, děkuji panu navrhovateli, děkuji panu zpravodaji, vám všem a můžeme pokračovat dalším bodem jednání.

Nyní budeme projednávat bod, kterým je

Návrh senátního návrhu zákona senátorů Vítězslava Jonáše, Jiřího Bise, Tomáše Julínka, Petra Víchy, kterým se mění zákon č. 243/2000 Sb.,

o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávním celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní),

ve znění pozdějších předpisů

Návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 188. Tento návrh zákona uvede senátor Vítězslav Jonáš a já ho prosím, aby nás seznámil s tímto návrhem. Vás všechny prosím, abyste vytvořili opět důstojné prostředí zde v Senátu, aby nás pan senátor Jonáš mohl seznámit se svým návrhem.

Senátor Vítězslav Jonáš: Jestli dovolíte, já chvíli počkám, než se po předchozím bodě uklidní.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Já vás ještě poprosím, kolegyně a kolegové, buďte kolegiální a vytvořte prostor panu senátoru Jonášovi. Děkuji vám.

Senátor Vítězslav Jonáš: Já vám také děkuji, paní předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, předkládáme společně s dalšími senátory návrh novely zákona, jehož cílem je dosáhnout v zákoně 243 z roku 2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům, zákon o rozpočtovém určení daní, úpravy postavení dotčených krajů a obcí, na jejichž území je umístěna významnější výroba elektřiny.

Navržená novela reaguje na opakované připomínky obcí a krajů, do jejichž rozpočtu podle současné právní úpravy nespadají podíly výnosů daně z elektřiny.

Cílem novely je možnost kompenzovat jisté znevýhodnění krajů a obcí plynoucí z umístění velkých výroben elektřiny na jejich území, především jaderných a uhelných elektráren. Tato území jsou omezena zejména ve svém dalším rozvoji a podíly na výnosu daně z elektřiny jim pomohou toto omezení kompenzovat. Takové určení části daně z elektřiny přineslo krajům a obcím každoročně stabilní a zákonem zaručený objem finančních prostředků a umožnilo tak lépe plánovat svůj rozvoj a nebýt závislými na nahodilých a nenárokových dotacích a grantech od elektrárenských společností.

Dobře vím, jak je nedůstojné přijímat účelově sponzorské dary a granty od společností, protože jsem dělal 16 let starostu obce Dukovany, a už od té doby byla velká snaha, aby kompenzace přešly do systémového řešení, a o to jsme se také samozřejmě snažili po celou dobu. Myslím si, že si dobře vzpomínáte na rok 2006, kdy v Senátu se projednávala novela atomového zákona, kde tyto kompenzace byly řešeny, a Senát v tomto složení v r. 2006 schválil kompenzace. Tato novela se projednávala v současné době na půdě Poslanecké sněmovny, a já si ale myslím, že tento náš společný návrh napříč politickým spektrem je systémovější, než otevírat atomový zákon a z něho vytahovat peníze na kompenzace z jaderného účtu, který slouží úplně k něčemu jinému. Pro upřesnění říkám, že slouží k řešení konce palivového cyklu, to je, aby byl dostatek peněz na definitivní uložení, jak vysoce radioaktivních odpadů. Tento princip je uplatňovaný v mnoha zemích Evropské unie, založil i princip dlouhodobého dobrého sousedství velkých výroben elektřiny se svým okolím na bázi vzájemně stimulovaného rozvoje a prosperity.

Z každé vyrobené megawatthodiny nebo elektřiny se převádí příspěvek obcím 1,5 Kč do obcí a krajům 6 Kč. V případě elektráren s havarijním pásmem, to jsou jaderné elektrárny, kde dopad se týká většího okruhu obcí než jen těch v bezprostřední blízkosti, se 90 % příspěvků kraje, tj. 5,4 Kč z megawatthodiny převádí obcím v tomto havarijním pásmu.

Návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a mezinárodními právními závazky České republiky, což je samozřejmé. V podstatě je důležitější skutečnost, že předpokládaný dopad na veřejné rozpočty podotýkám je neutrální, přibližně 553 milionů korun zůstane v obcích a krajích v blízkosti významných výroben elektřiny, což je přibližně 50 % z celkového výnosu daně z elektřiny.

Samozřejmě dopad na státní rozpočty je o tu částku ponížen, o 0,5 milionu korun. Dopad na podnikatelskou sféru je ale pozitivní, zvýšený objem finančních prostředků v dotčených regionech bude stimulovat rozvoj především výstavby veřejných služeb a drobného podnikání, což bude mít další pozitivní multifikační efekt pro kvalitu života v regionech.

Z navrhované novely zákona nevyplývají žádné dopady na životní prostředí, sociální dopady ani dopady na rovnost mužů a žen. Omlouvám se, že k tomuto návrhu musel být přijat pozměňovací návrh na Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Jsou to připomínky Energetického regulačního úřadu, aby mohla být lépe zpracována data pro potřebu výpočtu těchto kompenzací, upřesnění, k čemu se vztahuje výroba více než 100 gigawatthodin a podle jakých údajů budou příjmy vypláceny. Pak je to legislativně technické upřesnění, aby bylo zřejmé, k čemu se vztahuje výroba více než 100 gigawatthodin, a pak je to legislativně technické upřesnění, aby bylo nezpochybnitelné, co je míněno sousedící obcí a bylo zřejmé, k čemu se vztahuje výroba 100 gigawatthodin.

Mění se způsob rozdělení příjmů pro obce tak, že místo kritéria polovina podle počtu obyvatel – to rozdělení – a polovina že by byla podle velikosti katastru – použije se poměrné rozdělení podle procentuálního podílu obcí na výnosu daní podle odstavce 1 tohoto zákona, způsob, který je obvyklý.

Legislativně technické upřesnění, aby nedošlo k souběhu skladby jako u obce, která má výrobu na svém území, a zároveň jsou obce sousedící. To je technické, ale je jasné, aby to tam bylo naprosto zřejmé, že když dostane příspěvek jako obec, na jejímž území leží elektrárna, nemůže ho dostat jako sousedící.

Konstrukce celkových příjmů obcí v zóně havarijního plánování dané výrobny elektřiny se upravuje tak, aby tento celkový příjem obrážel velikost zóny havarijního plánování. Mění se způsob rozdělení příjmů pro obce tak, že místo kritéria polovina podle počtu obyvatel – polovina podle velikosti katastru se použije poměrné rozdělení, to už jsem říkal, to je vlastně u krajů i u obcí stejné, proto to říkám dvakrát, že to je i v tom § 4.

Já myslím, že pozměňovací návrhy máte předloženy, máte před sebou, některým jsem dneska rozdal i tabulku s výpočtem podle výkonu jednotlivých elektráren, teda podle práce odvedené, a to, jak se to vztahuje – ty peníze  – souhrnu pro obce v tom území i pro kraje. Vím, že jsou připomínky, že tento zákon je trošku nesystémový a že není řešeno rozpočtové určení daní komplexně. Ale zase dobře víte, že na ministerstvu financí projednávání rozpočtového určení daní bylo teď pozastaveno. Já si myslím, že právě tato novela zákona může otevřít cestu k tomu, aby do veřejných prostředků do našich obcí a měst se dostaly peníze, musíme si říct, které někdy nesprávně rozděluje stát.

Proto se velice přimlouvám, aby tato novela, která navazuje na desetiletou snahu obcí v okolí jaderných zařízení, a která na základě podnětů těchto obcí je i solidární k uhelným lokalitám, aby tato novela byla Senátem schválena. Pevně věřím, že pomůžeme tím rozvoji obcí a měst v českých zemích. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Senátní tisk projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Ludmila Müllerová. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 188/2. Garančním výborem je Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 188/1. Zpravodajem výboru je senátor Petr Pakosta, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane kolego.

Senátor Petr Pakosta: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Samotný předkládaný tisk zde velmi podrobně zhodnotil zástupce předkladatelů včetně pozměňovacích návrhů, které již byly schváleny na obou vyžádaných výborech. Takže já si mohu pouze dovolit konstatování, že návrh vykazoval drobné legislativní problémy, které však byly po dohodě s předkladateli odstraněny během projednávání ve výborech. A další drobnost je to, co, jak doufám, bude upřesněno na základě mnou předložených pozměňovacích návrhů, které vám byly rozdány na lavice, a jejich předložení tímto avizuji.

Dovolím si ještě konstatovat, že podle mého přesvědčení je tento návrh krok k větší systémovosti rozpočtového určení daní, je to krok, není to zásadní počin.

Doufám, že to není krok poslední a že v tomto úsilí budeme pokračovat.

Nyní vás seznámím s usnesením výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu z 18. schůze tohoto výboru ze dne 9. prosince 2009, kdy po úvodním slově předkladatele senátora Vítězslava Jonáše, po zpravodajské zprávě senátora Petra Pakosty a po rozpravě výbor za prvé – doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh senátního návrhu zákona s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení. Za druhé – určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Petra Pakostu a za třetí pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

To je ode mne v tuto chvíli vše a děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, vám také. Opět vás poprosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, a ptám se nyní zpravodajky výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, zda si přeje vystoupit. Paní senátorka Müllerová si přeje vystoupit. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Ludmila Müllerová: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové. Dovolte mi, abych vás seznámila se zpravodajskou zprávou, která je z výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Pan kolega Jonáš jménem předkladatelů nás velmi podrobně seznámil s předlohou novely zákona o rozpočtovém určení daní. Konstatuji, že návrh stanovuje, že z výnosu daně z elektřiny bude plynout do příjmů krajů určitá částka prostřednictvím rozpočtového určení daní. Stejně tak mají být v rámci rozpočtového určení navýšeny příjmy obcí, na jejichž území nebo v jejichž sousedství se zmíněná elektrárna nachází. Předkladatelé, jak tady bylo řečeno, navrhují stanovit pevnou částku za vyrobenou elektrickou energii a tu pak přenést do rozpočtového určení daní. Konstatuji, že to je zásadní změna systému rozpočtového určení a znamená to, že budou o tyto částky potom navýšeny mandatorní výdaje ze státního rozpočtu, které se ale budou odvíjet od množství vyrobené energie, nikoliv tedy od výnosu daně, jak je to doposud zvykem.

Na toto téma proběhla zásadní debata, mám na mysli ve výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Musím konstatovat, že bylo přijato shodné usnesení tak, jak bylo přijato ve výboru hospodářském, to znamená, že výbor doporučuje schválit doporučený návrh senátního návrhu zákona s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení. V tuto chvíli děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, paní senátorko. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí. Hlásí se paní senátorka Müllerová, tentokrát jako senátorka do obecné rozpravy. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Ludmila Müllerová: Také děkuji. Paní předsedající, jsem ráda, že jsem to stihla. Ráda bych vás seznámila s připomínkami, které jsem avizovala na jednání výboru pro veřejnou správu a životní prostředí a dovolte mi, abych je přednesla v tuto chvíli tady.

Současné rozpočtové určení daní je definováno shodně pro všechny obce a kraje. Návrh na posílení daňových příjmů jen u těch krajů a obcí, které jsou dotčeny blízkostí výrobny elektřiny, tedy elektráren, já osobně proto považuji za naprosto nevhodný. Konstatuji, že to z tohoto pohledu je nesystémové řešení, a mohly by tyto podobné příjmy chtít všechny obce, které leží, nebo na jejichž území leží další výrobny, ať už to jsou chemičky, ať už to jsou teplárny, hutě a podobně. Předpokládám a domnívám se, pan kolega zpravodaj gesční to tady říkal, že věří, že budeme postupovat dál. Čili já věřím, že podobné novely v tomto duchu budou plynout právě z dotčených obcí tohoto typu.

Stejně tak konstatuji, že tomuto návrhu zákona o rozpočtovém určení daní nepředcházela a nebyla nám předložena podrobná analýza, která by podobné argumenty pro současnou změnu zákona obsahovala. To znamená, nebylo určeno, zda a v jakém rozsahu mohou ve stávající době získávat dotčené obce, zejména právě obce, dotace v návaznosti na existenci elektráren, tak zvané ty duhové dotace. Myslím si, že by na toto téma mohla řada obcí, v jejichž katastru se zmíněná elektrárna nachází, referovat velmi podrobně.

Jak už jsem říkala ve své zpravodajské zprávě, tak navržený způsob posílení příjmů dotčených obcí a krajů považuji za nevhodný právě k současnému nastavení rozpočtového určení daní, které je založeno na stanovení procentních podílů, na inkasu daní a nikoliv na inkasu pevných částek. To považuji za poměrně zásadní. Právě tak předkladateli nebyl dostatečně vysvětlen způsob ohledně určení navržených částek, to znamená 1,5 až 6 korun z každé vyrobené megawatthodiny. Určitě je také nejasný způsob převodu prostředků náležejících ať už obcím nebo krajům, týkající se termínů objemu a převody prostředků obcím i krajům – nebylo by možné aplikovat na stávající platná ustanovení, která se odvíjejí od převodů podílů obcí a krajů od aktuálních přírůstků inkasa daní. To že jsme dnes získali od předkladatelů tabulky, které tady hovoří o nějakých propočtech a dopadech, to považuji také za poměrně zásadní problém při projednávání takto zásadních materiálu. Pokud bych se měla pokusit navrhnout způsob – já sama se domnívám, že tato novela nepatří do novel, které iniciuje Senát právě vzhledem k tomu, že se nepodílí na schvalování státního rozpočtu. V tuto chvíli končím své výtky, které bych chtěla na adresu této novely zákona poskytnout. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, paní senátorko. Další přihlášenou je paní senátorka Soňa Paukrtová. Prosím, máte slovo.

Senátorka Soňa Paukrtová: Paní předsedající, dámy a pánové. Já také nepodpořím tento návrh zákona jednak z důvodu, které tady říkala paní kolegyně Müllerová, jednak proto, že se domnívám, že zákon o rozpočtovém určení daní jaksi by neměl být senátní novelou – to za prvé. A za druhé že on stejně potřebuje podle mého názoru rozsáhlou novelizaci. Jestliže jsou některá města statutární významně upřednostňována oproti malým obcím, pak to považuji za zásadní problém. Myslím si, že není možné schvalovat návrh, který má nesporné dopady do státního rozpočtu a zase nezohledňuje spoustu dalších jiných faktorů. Mohly by tady – a paní kolegyně o tom také hovořila – mohly by přijít další obce, které budou říkat, my tady máme rozsáhlé skládky. Já bych za město Jablonec mohla požadovat jakési navýšení daní proto, že u nás hodně chumelí, a tudíž máme velké výdaje při úklidu sněhu a tak dále. Já si myslím, že ta novela je v tuto chvíli nesystémová a hlasovat pro ni nebudu. I když samozřejmě chápu, že předkladatelé byli vedeni dobrou snahou pomoci obcím a občanům, kteří se vyskytují v případě těchto výroben elektřiny.

Na druhou stranu se domnívám, že do této doby nějakým způsobem financoval ČEZ jednotlivé obce, poskytoval jim nějaké odměny za to, že na svém území strpí takovéto výrobny.

Já si myslím, možná, že mi to pan kolega Jonáš vyvrátí, ale já jsem přesvědčena o tom, že to tak je, považuji tento návrh v tuto chvíli za nesystémový a nebudu pro něj hlasovat.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Petr Vícha. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Vícha: Vážená paní předsedající, vážení kolegové, předkladatelé byli vedeni dobrou snahou, jsem jedním z nich, avšak po přečtení stanoviska naší legislativy a po diskusi na včerejším výboru a zejména po vyslechnutí ředitele odboru z ministerstva financí musím sebekriticky uznat, že to perla není. O trošku klidnější jsem po tom, co jsme dneska tu miliardu na tom pivu dali a dělám si už menší vrásky kvůli tomu, že tady o půl miliardy ochuzujeme státní rozpočet, byť to zůstává ve veřejných rozpočtech, jde to obcím. Ale systémové by bylo říci, jestli chceme ze státního rozpočtu půl miliardy dát obcím, tak daň z elektřiny o to zvýšit, aby se státní rozpočet o to neochudil. Jestliže jsem takhle argumentoval u televizních poplatků, nemohu teď sebekriticky neříci, že i tady by to platit mělo. Protože však zákon jde do Poslanecké sněmovny, ta se jím bude zabývat, tak to beru v tuto chvíli pozitivně v tom duchu, že se otevírá nějaký problém, s kterým se dlouho nic nedělalo a možná se najde nějaké lepší, systémovější řešení. Měl jsem potřebu toto sdělit, protože jsem pod tím zákonem podepsán. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Dalším senátorem a prozatím posledním je pan senátor Jiří Bis. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Bis: Vážená paní předsedající, vážení kolegové, když jsme dávali dohromady tento zákon, tak jsme vycházeli z jednoho základního stavu. V dnešní době se najde velké množství lidí, kteří nic nechtějí. Nechtějí vedle sebe silnici, nechtějí vedle sebe výrobnu, elektrárnu atd. Ale všichni chtějí svítit, všichni chtějí topit, všichni chtějí mít všechno k dispozici a pokud možno svými auty courat po celém světě. Je potřeba tento egoismus trochu zlomit. To znamená, ti, kteří na svém území a u svých domovů musí strpět energetická zařízení, tak dát, přerozdělit část daně, kterou tyto výrobny platí do státní pokladny. Není to celá daň, je to polovina. A je to určitá odměna těm lidem za to, že u sebe toto zařízení trpí.

Proto si myslím, že to je postup správným směrem, že není pořád možno zobecňovat všechno, až by všichni všechno měli a nikdo není ochoten nějakým způsobem přispívat k té společné věci a k té společné pokladně. Viděl bych to jako správný princip. Není to samozřejmě už finální řešení, asi časem budeme muset podobným způsobem zohlednit chemické provozy a jiné, ale ti lidé, kteří se podílejí na našem společném blahobytu, by z toho alespoň takovou drobnost – a ty obce – jako je určitý zvýšený příspěvek z té daně, měli mít. Je to spravedlivé, pro ty lidi je to čestné a myslím si, že bychom to měli akceptovat. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Seznam se nám rozrostl, takže pokračovat bude pan senátor Jiří Nedoma.

Senátor Jiří Nedoma: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, já vystupuji jen v reakci na to, co tady bylo řečeno, že tento návrh alespoň rozpoutá nějakou diskusi v Poslanecké sněmovně, která zatím chybí. Chtěl bych říci, že ta diskuse nechybí. Ta diskuse probíhá. Probíhá prostřednictvím zástupců Poslanecké sněmovny, ale i Senátu, Svazu měst a obcí, krajů, vysokých škol, ministerstva financí. Sedí tady mezi námi kolegyně Müllerová; momentálně tady nevidím kolegyni Juřenčákovou, s kterými jsem se pravidelně zhruba rok velmi často setkával nad prací této komise při ministerstvu financí, která si dlouhodobě klade za úkol vytvořit spravedlivý systém v rozpočtovém určení daní, který dneska není.

Požadavků z nejrůznějších stran bylo tolik, že poté, co vysoké školy provedly analýzu všech systémů a potřeb měst a obcí z pohledu velké obce vůči malým, obce, kde mají chemii, kde mají doly, kde mají elektrárny, kde mají vysokou nadmořskou výšku sníh, naopak v nížinách potopy atd., to všechno se více než rok probíralo nejen v diskusi, ale i na akademické půdě našich vysokých ekonomických škol.

Mohu vám říci, že když byla zpracována analýza, která zohledňuje všechny dosavadní známé faktory, které toto ovlivňují a která byla několikrát novelizována, tak výsledek byl ten, že v tom okamžiku padla vláda, která měla politický mandát s tímto něco udělat. Když jsme byli těsně před předkládáním nějaké změny do Parlamentu jako celku, tak jsme práci přerušili. Té práci mimochodem předsedal současný ministr financí pan Ing. Janota. Udělali jsme to právě z toho důvodu, aby vláda, která nemá politický mandát, neotevřela břehy v Poslanecké sněmovně desítkám a desítkám pozměňovacích návrhů, které budou chtít lobbovat za ten či onen důvod, a shodli jsme se aspoň na jednom. Že materiály dáme k ledu do doby získání politického mandátu nové vlády a začneme se tím potom opět seriózně zabývat. S tím, že tam už přijdou nově zvolení zástupci.

Bohužel bez konzultace s námi vznikla mezi kolegy takováto iniciativa, která otevřela jednu setinu z toho, co se skrývá pod problematikou rozpočtového určení daní. Já tomu nebudu bránit. Původně jsem chtěl hlasovat proti. Teď jenom budu avizovat, že se hlasování zdržím. Ale jenom proto, aby se to k diskusi do Poslanecké sněmovny pustilo. Doufám, že zvítězí zdravý rozum a že nezačnou poslanci na konci svého politického mandátu v Poslanecké sněmovně vytvářet perspektivy možná na desítky let v tomto státě kolegům z krajů a z měst a obcí a že to skončí u té diskuse. A že to skončí tak, že se řekne: Ano, vraťme se k jednacím stolům za účasti odborníků z vysokých škol a snažme se tento systém dořešit. Proto se toho hlasování zdržím.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Dalším přihlášeným je senátor Adolf Jílek. Prosím, pane senátore.

Senátor Adolf Jílek: Děkuji, paní předsedající. Vážené kolegyně a kolegové. Zazněla tady slova o spravedlnosti. Já myslím, že ta v tomto systému nikdy nebude úplná. A i kdyby snad se něco povedlo, co se blíží spravedlnosti, tak vždycky někteří budou nespokojení s tím, že dostávají málo, jiní zase budou poukazovat, že sousedi mají o trošku víc. Takže toto bych raději vypustil a toto téma bych nezařazoval.

Myslím si, že tento pokus, který máme před sebou, je reakcí na situaci, která je vzhledem k dalšímu rozšiřování energetických zdrojů – protože to co tady říkal předřečník, že všichni všechno chtějí a nikdo nic nechce připustit u sebe, musíme nějak pozitivně motivovat.

Je to způsob pozitivní motivace. Chtěl bych říci, že peníze, o kterých se tady mluví, a proto jsou v konkrétních částkách, jsou peníze z tzv. ekologické daně z energie. Nejsou to peníze z jiných zdrojů. Takže si myslím, že jsou to peníze, které jsou určeny pro města a obce, pro řešení jejich problémů. Myslím si, že jestliže program fondu nedokáže popsat – žádné programy nedokáží popsat to, abychom zpracovali program, který by umožnil vznik nebo rozšíření zdrojů, neumíme to, tak to udělejme trošku jinak. Je to jedna z cest, jeden pokus. Já bych vás chtěl poprosit, abychom to zkusili. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji vám také, pane senátore. Zatím posledním přihlášeným je pan senátor Vladimír Dryml. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, vážení předkladatelé, kolegyně a kolegové, podle mého názoru se jedná o další nešťastný pokus o získávání peněz pro obce a kraje velmi nesystémovým a velmi zvláštním způsobem, dalo by se říci opět to, co jsem tady už jednou říkal, velmi lobbisticky naladěným. Překvapuje mě způsob rozdělování, za který se staví hlavně ODS, která říká, že žádné přerozdělování by nemělo být. Jde o jednoznačný zásah do státního rozpočtu, protože tady se píše – navrhuje se účinnost od začátku kalendářního roku vzhledem k návaznosti na státní rozpočet. Pochybuji, že ministr financí, který tady není přítomen, s tím počítá. Anebo se bude zvyšovat cena elektrické energie, nebo ekonomické daně – s dopadem na celý český průmysl. Jenom kvůli některým obcím, které by měly dostat – nebo krajů – více nežli ostatní. Jsem zvědav, jestli za chvíli nepřijdou obce, že by chtěly také nějaké přerozdělení, protože třeba leží u vodních přehrad, nebo tam častěji prší, nebo fouká vítr. Chápu, že se chce někdo zviditelnit před nastávajícím volebním rokem, jako třeba u Dukovan, ale myslím, že mu to stejně nepomůže. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, to byl poslední přihlášený. Ptám se, jestli si přeje ještě někdo vystoupit v obecné rozpravě. Není tomu tak. Uzavírám obecnou rozpravu. Ptám se pana navrhovatele, zda si přeje vystoupit. Ano. Máte právo.

Senátor Vítězslav Jonáš: Vážené kolegyně a kolegové, já vám děkuji za tuto diskusi. Já jsem samozřejmě čekal některé tyto připomínky, protože byly vzneseny i na hospodářském výboru a na výboru pro životní prostředí a veřejnou správu. Nicméně budu reagovat jednotlivě a začnu tím, co tady říkal pan místopředseda nynější TOP 09 Kalousek, který říká: Od spravedlnosti je tady Hospodin, já jenom přerozděluji peníze. Já doopravdy vím, že nejde najít spravedlnost ani v rozpočtovém určení daní, kdy bychom se na tom domluvili všichni napříč politickým spektrem. Vždycky bude někdo, kdo bude víc zvýhodněn, někdo bude méně zvýhodněn a vždycky k tomu budou připomínky.

Myslím si, že právě proto, že – jak tady bylo řečeno – ČEZ třeba dává duhové dotace, že i obce v okolí elektráren tyto peníze spotřebovávají, je špatně, že je spotřebovávají z těchto grantů. To by mělo být spotřebováno na charitu, na volnočasové aktivity. Ony tyto peníze, které jsou na něco jiného, dávají do rozpočtu obcí, ale víte, co je paradoxní? Dávají se peníze jenom těm nejbližším obcím – právě těm obcím, z které jsem já. Obec Dukovany – jestli si myslíte, že my na tom budeme nějak profitovat, my už přece profitujeme. Bez nás samozřejmě elektrárna neudělá vůbec nic, dává nám speciální dohody, které máme a dokonce, když si zvedneme pětinásobně daň z nemovitostí, tak máme takové příjmy – ale to právě bylo trnem v oku těm ostatním obcím, které – víte dobře z případů jaderných elektráren i uhelných – bývají někdy více zatíženy než samotná obec, která je v nejbližším okolí.

My jsme hledali právě toto řešení, protože to byly veliké připomínky, aby to nešlo z nákladů té společnosti a nešlo to sponzorskými prostředky, ale aby to doopravdy bylo z odvedené daně. A my jsme našli nosič, to je ekologická daň, a říkali jsme: To je to správnější, než ten návrh, který říká, že to budeme zvyšovat náklady a promítne se to do ceny energie. To znamená náklady typu – když budeme zvyšovat odvod do jaderného účtu, protože tam budeme potřebovat tyto peníze. Proto ty připomínky, proto vznikl tento návrh, abychom to vzali z odvedené daně, z ekologické daně.

To, že to má dopad na státní rozpočet, tím se netajím. Já jsem to tak tady řekl. Nicméně použiji na to, že právě v této době státní energetickou koncepcí znovu otevíráme a budeme rozšiřovat Temelín a Dukovany. Možná, že mi nevěříte, ale je to skutečně tak, že obce na toto čekají. Proto to teď otevírám, protože v případě, že to nebude, nebude souhlas ani v rámci posouzení vlivu na životní prostředí, a nedovedu si představit, jak obce přistoupí ke schvalování územního plánu. Já vím, že to je trošku vydírání, řeknete, ale ono to skutečně teď přichází. Já si myslím, že to přinese několikanásobně větší efekt a peníze do státního rozpočtu, nebo pro Českou republiku, nebo pro energetiku, jak chcete, jenom těch půl miliardy, které se uvolňují ročně, věřte tomu, že se zkrátí proces povolování a že tam nebudou nesmyslné námitky a protesty, protože každý si spočítá, že přítomností dalšího bloku, ze zvýšení výkonu v případě modernizace zařízení bude obec motivována ve svém rozvoji.

Já jsem se už o tom zmínil, reaguji na to, co řekla kolegyně Paukrtová, řekl jsem, že to takto vždycky bylo, byly to i ty dislokační poplatky. Já nechci, abych byl starostou nejbohatší obce a ti ostatní okolo mě neměli nic. Myslím si, že tam je výhoda, že se můžeme uchopit nějakého pásma, to je to havarijní pásmo, že tam můžeme rozdělit tyto peníze. Můžu říci, že asociace krajů právě solidárně k tomu přistoupila a řekla: Ano, my budeme souhlasit, že to nepůjde – v tomto případě v lokalitách jaderných – do rozpočtu krajů, ale my se zřekneme ve prospěch těch obcí v našem kraji, protože ony to přímo dostanou, a to se mi, musím říci, od hejtmanů líbilo.

Já myslím, že už jinou připomínku nebudu komentovat, protože bych se opakoval. Pevně věřím, že se zde najde většina ke schválení našeho návrhu. Není to populistický návrh. Já nejdu – to vzkazuji prostřednictvím předsedajícího panu senátoru Drymlovi – do voleb. Je to doopravdy v příštím roce. Je to skutečně pod tlakem obcí a měst – já jsem inicioval právě jednání na ministerstvu průmyslu, tak, abychom se domluvili a našli řešení, a že řešení přichází právě teď, to jsem částečně zdůvodnil, ale přichází po desetiletém úsilí, abychom něco systémově řešili. Já také pevně věřím, že v Poslanecké sněmovně to rozpoutá diskusi, že už by se to skutečně mělo řešit a podíl na výnosu daní by měly dostávat i veřejné rozpočty, rozpočty obcí. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane zpravodaji. Nyní se ptám zpravodajky VÚZP, zda si přeje vystoupit. Není tomu tak, děkuji vám. Pane zpravodaji garančního výboru, prosím, vyjádřete se k proběhlé rozpravě.

Senátor Petr Pakosta: Děkuji. Na jednotlivé podněty, které v obecné rozpravě zazněly, reagoval už zástupce předkladatelů, takže já se omezím na konstatování, že v rozpravě vystoupilo 7 senátorů, někteří normu podpořili, někteří i vysvětlovali, někteří se stavěli proti. Máme zde jediný návrh v této chvíli, a to je schválit ve znění pozměňovacích návrhů, které nám byly rozdány v rámci usnesení výborů, které se tímto zákonem zaobíraly. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji vám. V této chvíli nemáme o čem hlasovat, protože čekáme na pozměňovací návrhy. Otevírám podrobnou rozpravu. Pan senátor Petr Pakosta, prosím.

Senátor Petr Pakosta: Děkuji. Jak jsem avizoval na začátku tohoto bodu, byly přijaty pozměňovací návrhy, a sice VUZP a VHZD. Návrhy jsou obsahově totožné, ale protože se tam jednak objevila jedna legislativní nepřesnost, která by velmi ztížila aplikaci toho zákona, a poté vzhledem k tomu, že stav projednávání by neumožnil, aby při dodržení lhůt platil tento zákon již od 1. ledna 2011, ale zřejmě až od roku dalšího, tak proto jsem si dovolil předložit pozměňovací návrhy, které vám byly rozdány a se kterými vás nyní seznámím.

Pozměňovací návrhy k senátnímu tisku 188/1 k usnesení VHZD

1. V bodě 5 a v bodě 8 přílohy k usnesení výboru č 188/1 slovo „ostatních“ vypustit.

Jak jsem již říkal, jde o legislativně technické zpřesnění, neboť jinak by matematicky nebylo možné podíl na příjmech správně stanovit.

2. Za bod 10 přílohy k usnesení VHZD č. 188/1 doplnit nové body 11 a 12, které znějí: „11. za čl. I vložit nový čl. II, který zní:

„Čl. II

Přechodná ustanovení

Kraje a obce obdrží příjmy dle § 3 odst. 4 a 5 a podle § 4 odst. 6 – 9 zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní), ve znění zákona č. 483/2001 Sb., zákona č. 377/2007 Sb., a ve znění tohoto zákona, poprvé v rozpočtovém roce 2011.

Údaje za kalendářní rok 2009 o netto výrobě elektřiny ve výrobnách elektřiny s roční výrobou elektřiny více než 100 GWh elektřiny s přiřazením ke katastrálnímu území, na kterém se výrobna elektřiny nachází, je držitel licence na výrobu elektřiny povinen podle § 3 odst. 5 a § 4 odst. 9 zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosu některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní), ve znění zákona č. 483/2001 S., zákona č. 377/2007 Sb. a ve znění tohoto zákona, předat Energetickému regulačnímu úřadu do 31. srpna 2010 a Energetický regulační úřad je povinen tyto informace předat Ministerstvu financí do 15. září 2010.

Dosavadní čl. II označit jako čl. III.

12. v čl. III slova „1. ledna 2011“ nahradit slovy „15. dnem po jeho vyhlášení“.

Krátce k odůvodnění: Jde o úpravu, která je nezbytná a která navazuje na bod 2 a 10 usnesení VHZD, neboť je třeba vyřešit termíny pro sběr dat pro rok 2010.

Tolik pozměňovací návrh. Možná jste si všimli, že navrhuji pozměnit usnesení VHZD, a jak jsem říkal, obě výborová usnesení jsou obsahově zcela totožná. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji vám také, pane senátore. Ptám se, zda se ještě někdo hlásí do podrobné rozpravy. Nikoho nevidím, takže podrobnou rozpravu uzavírám. Ptám se paní zpravodajky VUZP, zda si přeje vystoupit. Nepřeje. Ptám se pana navrhovatele, zda si přeje vystoupit se závěrečným slovem. Pan navrhovatel ano, takže prosím, máte slovo.

Senátor Vítězslav Jonáš: Žádám vás o podporu pozměňovacího návrhu, protože vyšel z legislativy a je o tom, aby sběr dat byl v pořádku. Je to doplnění, omlouvám se, že změna musela být až na plénu, ale sami vidíte, že to je technická změna. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také a požádám v této chvíli pana garančního zpravodaje, aby nás provedl hlasováním. Vy jste vše načetl, takže není potřeba to všechno opakovat, jenom je potřeba říct, o čem budeme přímo hlasovat. Svolám kolegy a kolegyně. Prosím, pane zpravodaji.

Senátor Petr Pakosta: Nejprve bychom hlasovali o textu, který vám byl rozdán a který nese název Pozměňovací návrhy senátora Petra Pakosty. Je to ten text, se kterým jsem vás před chvílí seznámil. Pokud tento text bude přijat, tak budeme hlasovat o návrhu, předloženém VHZD, ve znění případně přijatého pozměňovacího návrhu mé osoby, a potom bychom hlasovali o návrhu zákona jako celku. Poprosím paní předsedající, aby dala hlasovat o textu, který je nadepsán „Pozměňovací návrhy senátora Petra Pakosty“.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: V sále je aktuálně přítomno 65 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 33. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko Ano a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko Ne a zvedne ruku. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování č. 29 se z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 34 pro vyslovilo 59, proti byl 1.

Návrh byl přijat.

Prosím, pane zpravodaji.

Senátor Petr Pakosta: Děkuji. Nyní budeme hlasovat o textu, který vám byl rozdán jako usnesení VHZDjako schválené pozměňovací návrhy v tomto výboru, ve znění právě schváleného pozměňovacího návrhu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Ráda bych zahájila hlasování, ale pořád máme ještě to minulé. Zahajuji další hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování č. 30 se z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 34 pro vyslovilo 59, proti byl 1.

Návrh byl přijat.

Senátor Petr Pakosta: Děkuji, a nyní bychom tedy hlasovali o návrhu jako celku, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování č. 31 se z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 34 pro vyslovilo 57, proti byli 3. Návrh byl přijat.

Děkuji panu zpravodaji, děkuji panu navrhovateli, návrh byl schválen, a proto podle § 130 odst. 8 Jednacího řádu Senátu navrhuji, abychom pověřili předsedu Senátu, aby zajistil opravu důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu ústavnímu projednání. A za druhé abychom pověřili senátora Pakostu a senátora Jonáše – ne? Takže senátora Jonáše a senátora Bise, aby návrh zákona zdůvodnili v Poslanecké sněmovně.

Přistoupíme tedy k hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko Ano a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko Ne a zvedne ruku. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování č. 32 se z 67 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 34 pro vyslovilo 64, proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat.

Děkuji navrhovateli, děkuji zpravodaji, a tím projednávání tohoto bodu končíme a my se opět vystřídáme. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Dalším bodem je

Výroční zpráva Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2008

Máme to jako tisk č. 176. Navrhuji, abychom nejprve podle § 50 odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí předsedkyně Rady Ústavu pro studium totalitních režimů Naděždy Kavalírové na našem jednání. O tom budeme nyní hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Hlasování č. 33 skončilo, registrováno 61, kvórum 31 pro vyslovilo 47, proti nikdo.

V této chvíli mohu přivítat předsedkyni Ústavu pro studium totalitních režimů paní Naděždu Kavalírovou. Vítám vás a seznamte nás s tiskem, který máme jako senátní tisk č. 176.

Naděžda Kavalírová:Vážený pane předsedající, dobrý den vespolek, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, mám tu velikou čest už podruhé vystoupit před vaším plénem, abych uvedla výroční zprávu Ústavu pro studium totalitních režimů. Je to mladá instituce, fakticky vznikla až v únoru minulého roku. Ale přesto si troufám tvrdit, že i za ten necelý první rok obhájila důležitost své existence a plnila přesně ty úkoly, které jste jí jako zákonodárci uložili.

Přitom vstupní pozice ústavu byla velmi obtížná. Jedni v něm chtěli vidět jakýsi kouzelný proutek, jehož mávnutím se rázem vyřeší všechny problémy na poli našeho vyrovnávání se s komunismem. Druzí se chtěli dočkat naplnění svých temných předpovědí o politizaci historie a čekali na jakoukoliv chybu, kterou ústav udělá.

Ústav však navzdory tlaku a kritice z obou stran především pracoval, pořádal konference včetně mezinárodních, jako byla konference Bezpečnostní aparát, propaganda a Pražské jaro na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy nebo Aktivity NKVD, KGB a její spolupráce s tajnými službami střední a východní Evropy 1945 – 89 zde v Senátu. Pořádal semináře a výstavy, vydával publikace, digitalizoval archiválie, stal se koordinátorem a iniciátorem všech možných aktivit, které především mladé generaci přibližují naši novodobou historii.

To vše zachycuje výroční zpráva, kterou nyní projednáváte. Jsem přesvědčena, že za 1 rok, kdy se ústav nadto i organizačně dotvářel a stal se velkým pomocníkem všech potřebných změn v archivu bezpečnostních složek, toho opravdu není málo. Dokonce jsme o rok dál, takže mohu prozradit, že postavení Ústavu je nyní velmi dobré, že je jak na mezinárodním, tak domácím poli uznávaným a oceňovaným partnerem.

Mediální realita však často mívá se skutečností jen málo společného. To jistě jako Senát dobře znáte. Věřím, že naši činnost tedy budete hodnotit podle opravdu odvedené práce a výsledků, nikoli více či méně virtuálních a ve své podstatě malicherných kauz.

Tímto bych mohla skončit. Bohužel však nepřicházím jen s hrdostí nad vykonanou prací, ale i s velkou obavou a prosbou na vás. Možná jste zaznamenali, že rada ústavu se dostala do vážného sporu s ministerstvem vnitra, které přes ústní dohody a uprostřed probíhajících jednání náhle rozhodlo o vypovězení nájemní smlouvy klíčového oddělení archivu k 31. 12. letošního roku a jeho vystěhování 60 km za Prahu.

Je to oddělení operativních svazků kontrarozvědky a vyšetřovacích svazků. Tedy archiválií první kategorie, které zvláště pro nás, politické vězně z 50. let, představují jeden z nejcennějších pramenů poznání pozadí tehdejších dějů. Je zde 4,5 km archiválií, což si jistě umíte představit, co znamená stěhovat.

Ministerstvo vnitra přitom ví, že spolu s vládní dislokační komisí velmi intenzivně jednáme o sestěhování ústavu a archivu do jedné budovy. A to v horizontu příštího a přespříštího roku. My si uvědomujeme dočasnost a i určitou nevýhodnost rozprostření ústavu a archivu do mnoha objektů, takže to chceme řešit. Ale dvojí stěhování části archivu v takto krátké době za sebou opravdu považujeme za nesmyslný a nekoncepční postup, který jednoznačně ochromí jak činnost archivu, tak zprostředkovaně i ústavu, a ve výsledku nepochybně uškodí i zpravodajským službám a orgánům činným v trestním řízení, vůči nimž musí archiv plnit zákonné povinnosti. Jeden státní orgán se tu prostě vůči druhé státní instituci nechová korektně.

Jako rada jsme před 14 dny napsali dopis ministru vnitra s prosbou o schůzku. Do dnešního dne nám nebylo odpovězeno. Osobně se domnívám, že pan ministr Pecina ten dopis do vlastních rukou nedostal. O to je to pro mě smutnější.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, prosím o pomoc. Když jste schvalovali existenci ústavu a archivu, vzali jste na sebe i určitou povinnost nejen sledovat všechny kroky této nové instituce, ale také ji svým způsobem chránit.

A ona teď vaši ochranu potřebuje. Situace je velmi vážná. Stane-li se něco skutečnou překážkou v plnění úkolů archivu i ústavu, tak, jak jste to před lety navrhli, tak to bude znemožnění chodu archivu i ústavu na dlouhou dobu kvůli nesmyslnému dvojímu stěhování, které se samozřejmě odrazí i v personálním vybavení dislokovaného pracoviště.

Proto opakuji prosbu o pomoc a děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, paní předsedkyně. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů.

Zprávu projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a přijal usnesení, které máme jako tisk č. 176/2. Zpravodajem je pan senátor Jan Hálek.

Garančním výborem je ústavně-právní výbor. Přijal usnesení jako tisk č. 176/1. Zpravodajem je pan senátor Jan Nádvorník, který má nyní slovo.

Senátor Jan Nádvorník: Vážený pane předsedo, vážená paní Kavalírová, kolegyně a kolegové. Výroční zpráva Ústavu pro studium totalitních režimů je obsáhlá, podrobná a popisuje činnost této instituce. Obsahuje mnoho grafů a fotodokumentace. Tomuto ústavu, který vznikl teprve nedávno a měl se vlastně úplně jinak jmenovat, se daří mapovat události z dob nesvobody.

Zmíním se o hlavních okruzích jeho bádání, jeho výzkumu. Je to vývoj a organizační struktura Komunistické strany Československa, bezpečnostní aparát Ministerstva vnitra, justice 1948 – 1960, Pražské jaro, vězeňství v českých zemích 1938 – 1989, odboj a odpor proti komunistickému režimu 1948 – 1989.

Výstupy z tohoto bádání jsou dvě mezinárodní konference, dvě sympózia, třicet dva seminářů, jeden filmový festival, dvacet osm publikací, z toho čtyři periodické, čtyři edice, pět monografií, osm katalogů výstav, sedm učebnic a příruček, jedenáct výstav, digitalizace cca pěti milionů stran dokumentů, web přístupy cca dvě stě tisíc.

Badatelny archivu měly asi 1500 badatelů, 4100 návštěv, předloženo bylo
40 tisíc archivních jednotek.

Jinak co se týče hospodaření, celkové výdaje rozpočtu ve výši 184 mil. Kč byly vyčerpány téměř celé. Rozpočet nebyl v žádné oblasti překročen.

Chtěl bych také upozornit, že pro příští rok v rozpočtu byly poměrně slušně sníženy finanční prostředky, což jsou samozřejmě pro badatele, kteří začínají teprve svoji badatelskou činnost, velmi nepříznivé okolnosti.

Jinak ústavně-právní výbor se sešel 4. listopadu 2009, a doporučil plénu Senátu vzít výroční zprávu ÚSTR na vědomí. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Slovo má pan senátor Jan Hálek, zpravodaj výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice.

Senátor Jan Hálek: Vážený pane předsedo, vážená paní předsedkyně, dámy a pánové. Ústav pro studium totalitních režimů byl zřízen zákonem č. 181/2007 Sb., a myslím, že bude vhodné, abych v rámci této výroční zprávy krátce připomněl jeho hlavní cíle.

Ústav pro studium totalitních režimů zkoumá období komunistické totalitní moci, antidemokratickou a zločinnou činnost orgánů státu, zejména jeho bezpečnostních složek, a zločinnou činnost Komunistické strany Československa i dalších organizací založených na její ideologii. Analyzuje příčiny a způsob likvidace demokratického režimu v období komunistické totalitní moci, dokumentuje účast domácích a zahraničních osob na podpoře komunistického režimu a odporu proti němu, získává a zpřístupňuje veřejnosti dokumenty vypovídající o době nesvobody a období komunistické totalitní moci, zejména o činnosti bezpečnostních složek a formách pronásledování odporu, převádí bez zbytečného odkladu převzaté dokumenty do elektronické podoby. Dokumentuje nacistické a komunistické zločiny, poskytuje veřejnosti výsledky své činnosti, zejména zveřejňuje informace o době nesvobody, o období komunistické totalitní moci, o činech a osudech jednotlivců a vydává a šíří publikace, pořádá výstavy, semináře, odborné konference a diskuse.

Výroční zpráva je velmi přehledně zpracována a obsahuje základní okruhy – předání majetku, hovoří o výzkumu a hospodaření. Ale o tom však již bylo řečeno vše. A proto mi dovolte, abych přečetl 74. usnesení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice z 11. schůze konané dne 4. listopadu 2009 k výroční zprávě Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2008.

Po úvodním slovu předsedy výboru senátora Jaromíra Jermáře, po odůvodnění Dr. Naděždy Kavalírové, předsedkyně Rady Ústavu pro studium totalitních režimů a po zpravodajské zprávě prvního místopředsedy výboru senátora Jana Hálka, přednesené místopředsedou výboru senátorem Milanem Burešem, a po rozpravě výbor

I.? Doporučuje Senátu Parlamentu ČR výroční zprávu Ústavu pro studium totalitních režimů za rok 2008 vzít na vědomí.

II.? Určuje zpravodajem výboru pro projednávání senátního tisku č. 176 na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Jana Hálka.

Podepsáni Jaromír Jermář, předseda výboru, Jan Hálek, zpravodaj výboru, a ověřovatel výboru Vlastimil Balín. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego. Otevírám obecnou rozpravu. Jako první se přihlásil pan senátor Jiří Dienstbier.

Senátor Jiří Dienstbier: Pane předsedo, vážená paní Kavalírová. Já souhlasím s tím, že je potřeba, abychom měli archiv bezpečnostních složek v jednom domě, aby byl přístupný všem skutečným badatelům.

Beru na vědomí, že ústav, který se původně chtěl jmenovat Ústav paměti národa, ačkoliv je to ústav paměti Státní bezpečnosti, poněvadž paměť národa je samozřejmě daleko širší a větší, než paměť Státní bezpečnosti, že organizuje různé výstavy, veřejné přednášky atd.

Problém je v tom, že to není vědecký ústav. Je to státní ústav, což je samo o sobě už chyba, protože vědecký ústav by měl být zcela nezávislý.

Když se podíváme na to, co ústav zatím produkoval, tak bylo o něm slyšet často a zpočátku se ústav projevoval jako dodavatel policejních záznamů o celebritách chtivým médiím. A myslím si, že tato jeho aktivita dávno neskončila. Žádné bádání vlastně nemá skutečné objektivní výsledky a není náhoda, že někteří mladí historikové, kteří tam původně šli s nadějí, že tam budou bádat, byli natolik znechuceni, že z  ústavu odešli, protože na tomto způsobu předstíraného bádání se odmítají podílet.

Třeba Tomáš Zahradníček, který před dvěma lety byl velkým podporovatelem ústavu, včera napsal v Mladé frontě, že se tu založil jakýsi ústav dějin KSČ nové doby, v němž opět nepůjde o výzkum, ale o správné názory. Ty výstupy jsou více méně propagandou, nejsou-li to čisté skandály.

Já nevím, jestli je to záměr nebo neumětelství pracovníků ústavu, kdy nejviditelnější metodou není vědecké bádání, které bylo doprovázeno oponenturou, ale ve skutečnosti skandalizace.

Kromě toho, jestliže vedení ústavu umožňuje různým brigádníkům, kteří nemají žádnou kvalifikaci, aby se tam hrabali v archivech a mohli potom výsledky tohoto svého pseudobádání publikovat, někdy dokonce v rodinném projektu, jako v případě skandalizace Milana Kundery, kde navíc došlo k celé řadě podvodů, a kromě toho i pan Žáček i autoři se tak tiše někde už od toho distancují, ale nikdo se dosud Kunderovi a některým jiným skandalizovaným neomluvil, tak to jsou absurdity, které je třeba odstranit.

Myslím si, že bychom měli podpořit požadavek, který zde navrhuje kolega Liška, aby archiv ústavu byl řádně zajištěn, aby byl pohromadě, aby bylo možné, aby skuteční historici v něm mohli bádat, ale abychom si uvědomili, že skutečné bádání může dělat pouze nezávislá vědecká instituce a nikoliv instituce, která je v podstatě státní a jejíž pracovníci navíc nemají ani kvalifikaci, kterou se musí každý historik učit, např. práci s prameny už v 1. semestru na filozofické fakultě.

Proto si myslím, že bychom neměli podpořit tuto zprávu. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Pan místopředseda nevyužívá svého práva přednosti, takže nyní vystoupí pan senátor Tomáš Jirsa.

Senátor Tomáš Jirsa: Vážený pane předsedo, vážená paní předsedkyně, dámy a pánové. Na rozdíl od váženého předřečníka se domnívám, že hlavní idea Ústavu pro studium totalitních režimů, tak jak je definována zřizovacím zákonem
č. 181/2000 Sb., tj. poznání, zpracování a zpřístupnění historických pramenů a dalších svědectví o totalitních režimech a událostech k nim vedoucím, je neustále platným důvodem pro existenci této instituce.

Připomínám, že zákon několikrát popisuje činnost ústavu jakožto službu veřejnosti založenou na nestranném zkoumání. Zveřejňování lidských osudů poznamenaných totalitou a dokladů o režimní zvůli a násilí pak tuto službu veřejnosti naplňuje, zejména např. časopis Paměť a dějiny a další publikace.

Nicméně nejsem nekritický nadšenec ústavu a v několika málo věcech bychom se možná s předřečníkem shodli.

Vážená paní předsedkyně, možná to vzkážete do ústavu. Myslím si, že vedení ústavu opravdu nedokázalo vždy sehnat kvalifikované historiky a archiváře, případně nahradit ty, kteří z ústavu z různých důvodů odešli.

Druhá výtka – ústav se někdy až příliš ochotně stává součástí mediálně lákavých kauz, které zastiňují jeho skutečné, tj. badatelské a osvětové pověření. A někdy se ústav nedokázal odpoutat od oficiálních či neoficiálních vazeb na politické subjekty, které pak zpochybňují jeho nestrannost, např. aktivní přítomností politiků na jeho akcích a konferencích.

Nicméně domnívám se, že je v moci ústavu, mladého ústavu a jeho vedení tyto nedostatky napravit tak, aby jej veřejnost vnímala jako hodnotnou akademickou instituci, která přispívá k rozvoji našeho poznání a nikoli jako součást mediálních či politických rozporů. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Jaromír Štětina.

Senátor Jaromír Štětina: Děkuji vám za slovo, pane předsedo. Dobrý večer, dámy a pánové, dobrý večer, paní Kavalírová.

Já mám mezi svými přáteli dva vzácné muže. Jeden se jmenuje Penc a druhý se jmenuje Křižan. Oba dva mají své zkušenosti s totalitním režimem. A jak víte, oba tito muži se utkali ve zvláštním petičním boji, přičemž Standa Penc, známý pěstitel koz a nekompromisní nepřítel komunistů, se obul do ústavu a jmenovitě do ředitele ústavu pana Žáčka a dokonce požaduje jeho hlavu.

Druhý vzácný muž, pan režisér a scénárista Křižan, se proti tomu postavil, a já bych vás rád seznámil s jeho míněním, poněvadž mínění Standy Pence jste si všichni přečetli v novinách, poněvadž ho sdělovací prostředky mnohokrát použily.

Já tedy nyní jen prostě ocituji výzvu na podporu Ústavu pro studium totalitních režimů, kterou v současné chvíli podepsalo více než 350 velmi významných jmen veřejného života naší republiky. Je to krátké:

Vyrovnání se s minulostí je nezbytné, aby naše společnost skutečně dospěla ke svobodě a demokracii. Tedy je nutné poznat a pochopit příčiny, které vedly k nastolení a trvání totality v naší zemi. Účinným a nenahraditelným nástrojem k tomu je Ústav pro studium totalitních režimů. Tendence ČSSD a KSČM ke zrušení či paralyzování tohoto ústavu považujeme za nebezpečné a trestuhodné. Stejně tak neuvážené pokusy o zpochybňování jeho práce a výstupů. Proto vyslovujeme Ústavu pro studium totalitních režimů a jeho činnosti plnou podporu.

Toť hlas značné části české veřejnosti. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedo, vážená paní Kavalírová, vážené kolegyně, vážení kolegové. Chtěl bych navázat na to, co tady řekl senátor Dienstbier.

Vážení, to je demokracie, mít různé názory. Je to o tom, že tady je levice, je to o tom, že je tady pravice a demokracie je o tom, abychom našli i určitou společnou řeč.

Není žádným tajemstvím, že ČSSD se staví velmi negativně k činnosti ústavu. Mně samotnému to někdy připadá jako dřívější Ústav vědeckého komunismu. A já vám to řeknu hned, proč. Vykládá si dějiny podle svého, dělá určitý druh politiky a místo toho, aby zkoumal historii, tak se soustřeďuje na některé mediálně velmi problematické příklady.

Tady zaznělo z úst paní Kavalírové, jaké jsou úkoly. Rozhodně, vážení, není jedním z úkolů ústavu to, co udělal v poslední době, to znamená, že zveřejnil jména našich agentů, a to i v cizině, po roce 1989. Tímto zásadním způsobem pošpinil nejen jméno tohoto ústavu. Ale řekněte mně, která země mimo Českou republiku, prodala svoje agenty v cizině? To je dobrá odvedená práce? Přitom jde o životy řady lidí, kteří pracovali pro tento stát. A to zdůrazňuji ještě jednou – i po roce 1989. A některé ochotně převzali naši spojenci, zejména USA na Blízkém východě.

Ještě jednou. Velmi opatrně s tím, protože tento ústav má velké pravomoci a velkou sílu a nic není černé, nic není bílé. Uvědomme si, že nasazovat životy pro tuto zemi je velmi záslužná věc. A opakuji, bylo to v cizině. A není možné, aby se takto lehkomyslně zahrávalo se životy těchto lidí.

Proto mám velké výhrady, ne všechny, ale některé velké výhrady k činnosti tohoto ústavu.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má místopředseda Jiří Liška.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové. V prvé řadě mi dovolte, abych nesouhlasil s vystoupením kolegů Dienstbiera a Drymla. Myslím si, že to byla vystoupení velmi laciná a právě vycházela z hodnocení ústavu, která vychází ze zpráv a z médií. Já bych chtěl říci, že ústav se nezaměřuje na mediálně zajímavé případy, ale média si vyhledávají zajímavé případy, které skandalizují. To je podstata věci. To je myslím to nepochopení. A potom soudit práci ústavu z toho, co se píše v médiích a především v těch bulvárních a když jsme tady před několika hodinami hovořili o tom, že i veřejnoprávní média nabíhají na rovinu bulváru, tak si myslím, že to je velmi zjednodušený pohled a že takhle se skutečně ústav ani archiv nedají posuzovat.

Já jsem byl jeden z těch, kteří stáli při vzniku ústavu. A když se na něj dívám s odstupem času, co jsme tehdy chtěli a k čemu se ústav propracoval, tak já musím říci, že jsem spokojen. Chtěli jsme tehdy to, aby se otevřeli archivy. Aby o informacích, které jsou v archivech, nerozhodovali ministerští úředníci, kteří buď nechtěli, nebo někomu dali, někomu nedali, neotevřeli. Dneska je všechno přístupné, je všechno otevřené. Chceme, aby z naší minulosti byly věci schované někde v sejfu na někoho a vytahovaly se, když se to hodí, jako se to dělalo v dobách, kdy archiv byl pod Ministerstvem vnitra? Já myslím, že to nechceme. Zkrátka je to otevřené, a pokud máme hovořit o naší minulosti, tak musíme mít možnost seznámit se i s informacemi, které právě jsou v archivech, které vznikly činností Státní bezpečnosti.

Takže si myslím, že jeden z hlavních důvodů, kvůli kterému byl ústav založen, ten byl naplněn. Archivy jsou otevřeny.

Druhý důvod je to, o čem se tady hodně mluvilo, to je činnost dokumentační, historická, vzdělávací. Já myslím, že se to také naplnilo. Argumentů, které zde padly, zde byla celá řada a opět přes veškerou kritiku – a kritika byla i částečně zevnitř, samozřejmě já to také sleduji, ale bylo to spíš výsledkem osobních vztahů mezi jednotlivými pracovníky ústavu než to, že by se ta práce tam v zásadě dělala špatně.

Média se zabývají především povrchními senzacemi. Já myslím, že na to bychom neměli naskakovat, a tomu bychom neměli příliš naslouchat. Není pravda, jak říkal kolega Dienstbier – škoda, že zde není – že to je státní instituce. To není státní instituce. To je něco charakteru veřejnoprávní instituce. Má svoji radu, která řídí, je zřízen zákonem, je to něco podobného jako jsme hovořili o České televizi nebo o Českém rozhlasu.

Ještě k důvodům, kvůli kterým vznikl ústav a které byly naplněny. Je to také to, že jsme chtěli, aby tady byla instituce, která by mohla spolupracovat s podobnými institucemi v bývalém táboře socialistických zemí, protože všechny ty země si prošly podobným vývojem, všude vládla komunistická strana a s pomocí státních a tajných složek, to se podařilo. A já myslím, že také v této oblasti je český ústav rovnocenným partnerem právě těchto zahraničních institucí.

Ústav měl od začátku, ještě před svým vznikem, řadu kritiků. Kritiky má stále a kritiky bude mít také stále. Je to především, když si to rozklíčujete a vynecháte z toho mladé historiky, kteří odešli kvůli tomu, že se nepohodli s vedením ústavu, tak je to především od lidí, kteří by byli nejradši, kdybychom na naši minulost zapomněli, kdybychom se k ní nevraceli. A je to mnohdy i proto, že se nechtějí vracet. Ti kritici se nechtějí vracet ke své vlastní minulosti. A já si myslím, že to by nebylo dobré. Tady já vidím velký výchovný účinek ústavu a otevření archivů, který jakoby říkal občanům: Lidé, chovejte se slušně! Jestli si myslíte, že když vám někdo slíbí, že se nikdo nikdy nic nedozví, protože to bude uschováno někde v nějakých temných skříních a nikdo to nikdy na světlo boží nevytáhne, tak to jste na velkém omylu. Dávejte si pozor, co děláte, jak se chováte. Myslím si, že tenhle rozměr ústavu a otevření archivů je nezanedbatelný.

To, co mne skutečně zarazilo, bylo to, o čem hovořila paní předsedkyně, a to je to, že Ministerstvo vnitra dává výpověď archivu. Vidím v tom skutečně velký problém. Teď nemluvím o těch technických věcech, že to je složité, že se zabrání na určitý čas pracovat s archivy, že to je ekonomicky náročné, že tady je naděje, že se ústav i archiv sestěhují do jedné budovy, takže by to bylo dvojí stěhování, o kterém hovořila paní předsedkyně. Takže to si myslím, že je opravdu velmi zvláštní a dokonce by se to dalo třeba i vykládat jako snaha Ministerstva vnitra částečně omezit činnost archivu a tím i činnost ústavu. A přitom ústav, kterému je archiv podřízen, jsme jako zákonodárci definovali jako nezávislou organizační složku státu. To je to, o čem jsem hovořil a co pan kolega Dienstbier považuje za státní organizaci.

I podle zákona ústav i archiv mají mít sídlo v Praze a teď dochází jakoby k narušení toho, co bylo jednou z hlavních myšlenek při vzniku ústavu. Škoda, že jsme tyto informace neměli v době, kdy se zpráva projednávala na výborech. Bylo by to myslím jednodušší, ale přesto mi dovolte, protože cítím jako vážné nebezpečí, že by skutečně mohlo dojít k vystěhování archivu, že bych si dovolil doporučit plénu Senátu, aby přijalo doprovodné usnesení k této výroční zprávě.

Návrh doprovodného usnesení máte na lavici. Já jsem tam provedl ještě jednu takovou drobnou spíš technicko-formulační změnu. Dovoluji si to přečíst:

Senát Parlamentu České republiky žádá Ministerstvo vnitra České republiky – a tady je ta drobná změna – zvážit, ne ke zrušení – zvážit rozhodnutí o vypovězení nájemní smlouvy s archivem bezpečnostních složek z objektu Střelničná 10, Praha k 31. 12. 2009 a hledat jiné řešení – to je místo formulace hledání jiného řešení – které umožní řádný chod archivu bezpečnostních složek.

Za druhé žádá vládu České republiky k podpoře kroků vedoucích k nalezení vhodného společného objektu pro Ústav pro studium totalitních režimů a Archiv bezpečnostních složek.

Vážené kolegyně a kolegové, prosím o podporu tohoto doprovodného usnesení. Skutečně byl to Senát, kdo pomohl založit ústav. Senát má k němu určité povinnosti a myslím si, že když se dostane ústav do problémů, tak bychom se měli pokusit pomoci tyto problémy vyřešit. Děkuji vám.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, slovo má senátor Jiří Pospíšil.

Senátor Jiří Pospíšil: Pane předsedo, vážená paní Kavalírová, dámy a pánové, nejsem odborně schopen posoudit kritiku, která se přesouvá na adresu ústavu. Nejsem ani sto posoudit odborně, jakým způsobem ústav pracuje. Ale jednu věc vidíme bezpečně. Z toho, jak jsem se několikrát v životě setkal s archiváři a s historiky a moje žena koneckonců se zabývá také takovým starším oborem, tak vím, že někdo pracuje s prameny a někdo pracuje s hodnoceními. A ten ústav pracuje s prameny, zatímco veškerá jeho kritika vychází z toho, že nikdo neřekne, že ty prameny tam nejsou. Všichni zatím vždycky jenom řekli, že si myslí, že to tak být nemůže. Nebyla to kritika na základě studia stejných pramenů nebo nalezení dalších pramenů. Čili pracuje-li ústav špatně – je to docela dobře možné, já to neumím posoudit – tak jeho kritici pracují ještě hůř. To je jedna věc.

Ale s archivy jsem se jednou setkal během své životní pouti, a to při dělení Armády České republiky. A tehdy se vedla velice zanícená debata o dělení archivu jednak personálního, který je na Slovensku, a jednak archivu zpravodajské zprávy, který byl zde. A samozřejmě, že v této věci jsem konzultoval řadu odborníků z archivnictví, z historie, všichni bez výjimky říkali: Na archivy nesahat. Dělení archivů je vůbec zločin a stěhování archivů je nesmírně nebezpečné. Nesmírně nebezpečné z hlediska práce. Tehdy to skončilo tak, že přes odpor řady osobností z různých částí tehdejší federace a přes velice vypjatou situaci se nám podařilo zabránit tomu, aby se ty archivy vůbec pohnuly z místa. Dnes to zpětně odborníci považují za velmi dobré řešení.

Ti odborníci, když jsme se o tom bavili, tak dokonce poukazovali na případ archivů, které se týkaly vlastně Vídně a vzniku republiky. Tehdy také se volalo po tom, aby se archivy rozdělily, přestěhovaly a dodaly části. Dnes titíž odborníci říkají, že je to dobře, že to zůstalo na jednom místě a že je dobře, že to zůstalo vcelku. Totéž se týká historických knihoven. Stěhování je považováno vždycky za nebezpečné pro tyto instituce. A já jak tak sledují, jde o to, že se asi má stěhovat dokonce dvakrát. Tam a pak zase někam zpátky a v průběhu let hrozí opravdu nebezpečí, že se archiv nezachová anebo se nezachová v takovém stavu, aby byl v celistvosti a dobře použitelný.

Proto já v každém případě na základě i svých životních zkušeností, přestože to někdy vyvolává různé vzrušené debaty, podpořím usnesení, které navrhl kolega Liška, a vím, proč to dělám a prosím vás, abyste udělali totéž.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Nyní bude hovořit pan senátor Alexandr Vondra. Připraví se senátor Tomáš Grulich.

Senátor Alexandr Vondra: Dámy a pánové, pane předsedající, paní předsedkyně, já jsem podporoval ústav v době svého vzniku, dnes podpořím jak usnesení navržené kolegou Liškou, tak i zprávu, kterou tu předkládá paní předsedkyně Kavalírová. Myslel jsem si, že ani vystupovat nebudu muset, ale po tom, co tady zaznělo, se vyjádřit chci. Zazněly tu dvě výtky a myslím si, že jak těm výtkám, tak všem dlouhodobým kritikům ústavu patří, jak mi tady napověděl Tomáš Töpfer ono gogolovské „nezlobme se na zrcadlo, když máme křivou hubu“. Já to říci můžu, protože já má fyzicky křivou hubu a když mě televize snímá z blbého úhlu, tak mi to vždycky pár lidí v mailu připomene. Ale o to víc to platí přeneseně v tom gogolovském slova smyslu.

K těm výtkám. Zveřejnění seznamu lidí, kteří byli agenti. Já zdůrazňuji jednu věc, nebyla zveřejněna žádná jména, která měla co do činění s tou službou až po roce 1990. Byla to jména, která sloužila dříve. A na co si tady prosím vás hrajeme? Všechna ta jména má k dispozici KGB. A proč by je nemohla mít k dispozici česká veřejnost? Já si myslím, že jestli nám jde o bezpečnost tohoto státu, tak je lepší, když je bude mít k dispozici veřejnost a nejenom ruská KGB, která je samozřejmě nevyhodila, neskartovala. Laxní vztah Jiřího Dienstbiera k minulosti je všeobecně znám, ale já jsem rád, že ta instituce začala tím, že poskytuje informace, že pracuje s těmi prameny, jak říkal Jiří Pospíšil, že přestože není státní instituce, je spíše institucí veřejnoprávního charakteru, tak ano, stát byl u jejího zakládání a stát má vliv. My máme vliv.

Jsem rád, že nezačala tím, že interpretuje. Samozřejmě, že jsme demokratická země, jsme demokratická instituce a k demokracii patří, že každý může mít různé názory. Proto jsem rád, že ústav tak, jak jeho činnost vidíme v prvních letech, se soustřeďuje na to, že poskytuje informace, že zpřístupňuje informace a v diskusích, které se kolem zpřístupňování informací vedou, tak tam už ta interpretace je a nikdo nikomu nebrání interpretovat bíle, černě, bleděmodře nebo červeně.

Takže dovolte mi to ukončit tím, že se domnívám, že ústav je důležitý, že je důležitá i podpora Senátu tomuto ústavu. Neznamená to samozřejmě, že ústav nemůže svou činnost dále zlepšovat, jak říkal Tomáš Jirsa. Myslím si, že bude

potřebovat více historiků. Že lidé, kteří se kolem toho motali, tak by měli ustat s těmi debatami a skutečně se víc soustředit na práci. Ale to, čím se ústav zatím může prokázat, konkrétní činností, desítkami publikací – před tím tu nic takového nebylo – tak si myslím, že je dobrá vizitka. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore. Nyní bude vystupovat pan senátor Tomáš Grulich, připraví se paní senátorka Marta Bayerová.

Senátor Tomáš Grulich: Vážená paní předsedkyně Kavalírová, vážený pane předsedající, milé kolegyně, kolegové. Je mi docela líto, že někteří kolegové, kteří zde vystupovali, vycházejí z informací, které mají pouze z médií a z médií ne vždy úplně valné povahy.

Hovořím k vám jako jeden z 4998 lidí, kteří chodí do badatelny, tolik lidí badatelnu tohoto archivu navštívilo. Kdybyste si udělali trošku srovnání a otevřeli si www.stránky podobné organizacejako je například Ústav pro soudobé dějiny, tak kromě toho, že tam na fotce na vás vykoukne Jiří Paroubek, tak byste si mohli udělat srovnání, kolik publikací vyprodukoval tento ústav Akademie věd.

Kolik publikací vyprodukoval ústav, o kterém dnes hovoříme. Co se týče stěhování, rád bych vás upozornil na to, že se má stěhovat 17 km archivních materiálů. 17 km, to je 17 km papíru, takhle za sebou jdoucích, a teď si představte, jestliže se takový archiv stěhuje, je to velmi nebezpečné, protože stačí přehodit 3 – 4 papíry z jedné krabice do druhé a už to někdo najde jenom náhodou. Proto velmi podporuji návrh kolegy Lišky, který je vám předložen, a těším se, že archiv bude dále působit, může působit samozřejmě lépe, ale minimálně tak, jak působí.

Jenom ještě pro vaši informaci, co se týče zpřístupňování materiálu, tak jsem si ze zprávy, kterou máte, vypsal, že třeba bylo digitalizováno 4,7 milionu archiválií. Když se podíváte do jiného archivu, zeptejte se, kolik tam mají digitalizovaných věcí. To se týká téměř nule.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní vystoupí paní senátorka Marta Bayerová, připraví se pan senátor Vladimír Dryml.

Senátorka Marta Bayerová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. K předložené zprávě si dovolím tři poznámky. První vás možná překvapí. Musím se sice přiznat, že jsem si dovedla představit efektivnější a objektivnější způsob bádání naší minulosti, než umožňuje vznik Ústavu pro studium totalitních režimů. Zdálo se mi, a tak je to dosud, že tato úloha měla připadnout skutečně akademické instituci, a ne instituci vzešlé z lůna policejních a zpravodajských služeb. Ale když už se tak stalo, očekávala jsem a očekávám od Ústavu pro studium totalitních režimů, že nám jako výsledky své badatelské činnosti představí badatelské výstupy objasňující skutečně závažné problémy naší minulosti.

Jak vlastně ten mechanismus moci fungoval, tomu velel, kdo nesl konkrétní zodpovědnost za konkrétní porušování zákonů apod. I já mám zájem na objektivním poznání naší nedávné historie. Padni komu padni. Opravdu je to tak.

S tím souvisí i moje druhá poznámka. Týká se hodnověrnosti svazků spolupracovníků Státní bezpečnosti. Zatím se mi zdá, že pro pracovníky ústavu něco jako důkazy pravdy existují současné skutečnosti. Ale což to není tak, že většinu mediálních sporů vyhrávají ti, kteří podávají žalobu na ochranu osobnosti a tvrdí, že spolupracovníky StB nikdy nebyli. Naposledy např. herec Kanyza, předtím herečka Bohdalová a mnoho dalších. Má již ústav zpracovanou nějakou seriózní studii na téma věrohodnosti svazků spolupracovníků StB? Jestliže ano, pak k jakým závěrům došla? Jestliže ne, jak vůbec může ústav s těmito svazky pracovat?

Na straně 93 projednávané Výroční zprávy se uvádí, že proti ústavu bylo v roce 2008 vedeno… (Pohyb senátorů v Jednacím sále.) Já bych si počkala, až si pan kolega sedne.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Prosil bych o klid, splníme přání paní senátorky, prosím.

Senátorka Marta Bayerová: Je vedeno 47 soudních sporů na ochranu osobnosti. Předpokládám, že jde právě o výše uvedené případy osob údajných spolupracovníků StB. Ve zprávě však chybí, jak tyto spory probíhají, zda v nich byly vyneseny vůbec nějaké rozsudky a jaké. Řekla bych, že právě výsledky těchto sporů jsou jedním z rozhodujících kritérií smysluplnosti a efektivnosti práce ústavu. Protože pokud bude ústav tyto spory většinou prohrávat, tak nejen že neplní řádně svoji funkci, ale navíc se tím dopouští mimořádně závažné protispolečenské činnosti. Vystavuje totiž mnoho našich spoluobčanů do mimořádně složitých životních situací.

Dovolte mi v této souvislosti jeden modelový příklad. Na konci sedmdesátých let chtěli rodiče navštívit svoji dceru, která žila v emigraci. Nebyli schopni získat povolení, a tak požádali manžela své neteře, který pracoval u StB, aby jim pomohl. On to zařídil. Zařídil to tak, že otce zaregistroval jako spolupracovníka a zajistil jim několik výjezdů za dcerou. Příslušný pracovník StB získal asi odměnu, zřejmě ano, za nového agenta a klid v rodině. Příslušné zprávy si psal sám, uváděl v nich informace obecně známé, případně získané od jiných spolupracovníků. Pak byl svazek nalezen v archivu ústavu.

Výše uvedený příklad uvádím jako modelový. Ale znám ho od svých přátel, kterým skutečně důvěřuji a vím, že jejich vyprávění je pravdivé. Není to však podstatné. Je možné, že takové podobné případy další existovaly. Jestliže je to možné, tak jakou hodnotu mají příslušné svazky StB? A jaké důsledky může mít jejich využívání vůči lidem, kteří v nich sice byli z různých důvodů evidováni, ale nikdy s StB nespolupracovali. Tohle jsme chtěli vědět?

A třetí poznámka se týká dokumentačních a vzdělávacích projektů ústavu. Projednávaná zpráva uvádí jejich počty a já uznávám, že kvantita je úctyhodná. Jenom aby opravdu bylo dobře, kdybychom věděli, jaký dopad na posluchače tyto akce mají. Obávám se, že bychom byli zklamáni. Raději to řeknu opět příběhem.

Když se koukal 14letý vnuk mé kamarádky na nějaký film pro pamětníky, zeptal se jí, zda skutečně v padesátých letech pomáhali lidé v době dovolené i stavět třeba školu. Jestli to vůbec bylo možné. Kamarádka mu přisvědčila, že možné to bylo, prostě že je to pravda. Načež vnuk pravil, že na besedě ve škole jim říkali, že v padesátých letech byly tenkrát jen politické procesy a koncentrační tábory. A to nám tedy lhali? – zeptal se jí. Co mu měla kamarádka odpovědět? Zkrátka si nejsem jistá, že Ústav pro studium totalitních režimů přináší naší společnosti to – nekruťte nad tím hlavou – co jsme od podobné instituce očekávali. Možná je to ale jenom můj subjektivní názor a pocit, jiným to samozřejmě vyhovuje. Proto se při této zprávě zdržím. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji za vaše vystoupení. Prosím pana senátora Vladimíra Drymla, připraví se pan senátor Tomáš Kladívko.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážená paní Kavalírová, kolegyně, kolegové. Já rozhodně nejsem zastáncem dřívějších dob, na to zapomeňte. Ústav dělá dobrou práci v některých věcech. Někdy ale dělá velké chyby. Velmi mě mrzí, že každý, kdo tady vznese kritiku proti ústavu nebo má jiný názor, je tady některými z vás považován málem za agenta KGB. Kritika přece slouží k nápravě a předcházení chyb. Plně souhlasím s tím, že stěhování archivu je velmi rizikový, bezpečnostní faktor. Je potřeba se ptát ministerstva vnitra, co je k tomu vede, jestli je to skutečně atak proti ústavu, nebo jestli to jsou finance, nebo naopak, jestli je to lepší ochrana? Já to nevím. A rozhodně se na to budu ptát ministra vnitra.

Je ale, vážení, zásadní nepochopení funkce tajných služeb zveřejňovat jména agentů v cizině. Zveřejňují snad Spojené státy nebo Anglie své agenty? A ještě k tomu veřejně? On je to dokonce v některých těchto zemích trestný čin. Některé archivy se otvírají po 50 letech, některé až po 200, a některé nikdy. Nikdy. Protože ono se opravdu jedná o velice citlivou záležitost a v tom, promiňte, udělal ústav velikou, velikou chybu.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Zatím poslední je přihlášen a bude hovořit pan senátor Tomáš Kladívko.

Senátor Tomáš Kladívko: Děkuji, pane místopředsedo. Vážená paní předsedkyně, kolegyně a kolegové. Dovolte mi několik poznámek k této problematice. Dneska tady během projevu jedné naší kolegyně zaznělo, že 10. prosinec je Den lidských práv. Já bych se vrátil asi o pět dní, to znamená 5. prosince roku 89, kdy došlo na území tehdejšího Československa k velice zajímavé věci. Po mnoha místech naší země vzplály ohně a nebyly to žádné ohně oslavné, ale bylo to pálení archivů. Pálení archivů StB, to znamená, zhruba 14 dní po naší sametové revoluci 17. listopadu začaly složky StB pálit archivy, aby nikdo nemohl vědět, co se tenkrát před 40 – 50 lety dělo. Zaplať pánbůh, že část těchto archivů byla zachráněna a Ústav pro studium totalitních režimů teď postupně dává zbytky archivů dohromady a předává je české veřejnosti.

Já jsem byl v posledním volebním období v Poslanecké sněmovně předsedou stálé komise pro sledování procesu zpřístupnění svazků vzniklých činností bývalé StB. Tato komise byla ustanovena v roce 2003. Trošičku exkurze do historie. My jsme se teprve v roce 1996 odhodlali k tomu, že zpřístupníme část svazků, které vedla bývalá StB. Mnozí si pamatujete, že v roce 1996 začal fungovat tzv. Pardubický archiv, kde bylo poprvé možné o lidech, kteří se zabývali tím, a chtěli vědět, jestli na ně Státní bezpečnost vedla nějaké svazky, jim umožnila do toho nahlédnout. Ale byla to příliš složitá věc. Já si pamatuji na slova svého kolegy z Poslanecké sněmovny, politického vězně Gusty Bubníka, který do těch Pardubic se jel podívat, co o něm vedla – nevedla StB. Ten proces byl tak složitý, on se musel objednávat, několik dní dopředu, oni mu napsali, kdy může přijet, takže to bylo velice složité. A více méně lidí, kterých se to týkalo vzhledem k jejich věku, cesta do Pardubic byla velmi složitá. K jaké zlomové situaci archivnictví došlo v roce 2003, kdy byl přijat nový zákon o archivnictví, a ten umožnil otevření všech archivů bezpečnostních složek, umožnil otevření archivů StB, umožnil otevření archivů vojenských, vojenských složek. Na základě toho vznikla stálá komise pro sledování procesu zpřístupnění těchto svazků, kterou jsem byl v minulém volebním období předsedou, a ta se setkávala s několika postupy. Vojenské archivy naprosto bez problémů – vojáci zpřístupňovali, co mohli, vojáci dělali pravidelné semináře, kam zvali veřejnost a vysvětlovali, jak fungovala tehdejší zpravodajská činnost proti občanům České republiky. Na rozdíl od přístupu další instituce, a to je Úřadu pro zahraniční styky a informace. Stálá komise fungovala tak, že na ni se mohli obrátit občané, kteří zažádali tuto instituci, a tato instituce jim nevydala nebo neumožnila přístup ke svazkům. Tito občané se pak obraceli na komisi a komise zkoumala, zda-li skutečnosti v těch spisech jsou tak závažné, aby nebylo možné je zveřejnit. Můžu vám říct, že z deseti případů pouze u jednoho stálá komise doporučila nezveřejnit. Ostatní věci byly zbytečně utajovány, a proto si myslím, že bylo dobře, když vznikl Ústav pro zkoumání totalitních režimů, že všechny tyto archivy přišly aspoň na čas pod tento ústav a on je mohl otevřít nejen té veřejnosti, které se to týká, to znamená těch, kterých se přímo činnost StB týkala, ale i všem ostatním, hlavně badatelskému prostředí, abychom dostali celkem ucelený obraz o tom, co se tady před více než 40 lety dělo.

K současnému stěhování archivu – v úterý proběhlo jednání dočasné komise pro posouzení ústavnosti KSČM, kde byl přítomný pan ministr Pecina. Já jsem kladl otázky, proč podepsal výpověď archivu bezpečnostních složek k 30. 9., aby se tento archiv musel přestěhovat. On mi odpověděl na to, že bohužel ze strany ústavu v posledních několika týdnech, nebo dvou měsících, neproběhla žádná komunikace, tudíž na základě toho, že ústav nekomuníkoval, tak on podepsat výpověď. Já jsem ho vyzval, že toto není normální situace, že tyto instituce, které jsou placeny ze státního rozpočtu, by takto neměly vůči sobě jednat, a požádal jsem ho, aby vyvolal taková jednání, která by zabránila tomuto kroku. Pan ministr Pecina tam prohlásil, že archiv nezůstane 1. ledna někde na ulici, a že se pokusí vyvolat nějaká jednání. Myslím si, že je škoda, že ministerstvo vnitra nějakým způsobem nejednalo. Když jsem se pak bavil se zástupci ústavu, tak oni mi říkali, že komunikují s ministerstvem prostřednictvím těch nových datových schránek. Je paradoxní, že zřejmě ministerstvo vnitra, které datové schránky zřídilo a neumí je používat. Tolik několik poznámek. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Než přistoupí další diskutující, tak vám chci sdělit, že z dnešního jednání se omlouvá pan místopředseda Senátu Pithart a pan senátor Antl. A nyní vystoupí pan senátor Tomáš Töpfer, připraví se pan senátor Richard Svoboda.

Senátor Tomáš Töpfer: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, vážení kolegové, mě dojal příběh, který tady říkala paní senátorka Bayerová. Já jsem ho vyslechl s dojetím, že jsou takové případy. Jediné, proti čemu bych se rozhodně ohradil z její strany, je, znevažovat hodnověrnost archivu. Já vím, že ty snahy tady jsou, budou a bude o ně usilováno. Ty archivy prostě existují. Jestli jsou hodnověrné nebo ne, je věc zkoumání, věc badatelů, ale těch 17 kilometrů těch kostlivců, které ještě přijdou, ty tam prostě jsou. Taková byla státní bezpečnost, taková byla totalita, a státní bezpečnost byla prodlouženou rukou Komunistické strany Československa. Takže teď se dozvídat od komunistické poslankyně, že to není hodnověrná doba, těch 40 let archivu, já se tohoto trošku bojím. Na mě osobně státní bezpečnost vedla svazek, dochovalo se 324 stran, z toho dva roky byly skartovány. Já vás prostřednictvím pana předsedajícího zvu, já vám svůj svazek ukážu, abyste věděla, co je a co není hodnověrné, co všechno se tam dozvíte. Já už jsem na spoustu věcí zapomněl, takže jsem na jednu stranu vděčný státní bezpečnosti, protože je tam zmapován můj život a na mnoho věcí už jsem zapomněl. Rád si je připomenu. Víte, to, čeho se bojíme, to není archiv. To je ta naše minulost. A já jsem chtěl poděkovat všem, kteří se zasloužili o to, že ten archiv vznikl, a využít této příležitosti a poděkovat paní předsedkyni za její práci, využít toho, že je tady mezi námi, popřát jí hodně zdraví, hodně štěstí do další práce ústavu. A pokud paní senátorka Bayerová nebude hlasovat, protože tuto zprávu máme vzít na vědomí, tak jí zbývá jediné – nevzít ji na vědomí, což je velmi obtížné, když něco slyším, že to nevezmu na vědomí. Já vám k tomu přeji hodně zdraví. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Další a zatím poslední přihlášený je pan senátor Richard Svoboda. Prosím, pane senátore.

Senátor Richard Svoboda: Dámy a pánové, kolegyně a kolegové. Velmi mnoho z toho, co jsem chtěl říct, řekli moji dva předřečníci, kolega Kladívko a kolega Töpfer. Já bych chtěl reagovat jenom na výtky a připomínky, které tady říkali ti, kteří vyčítají ústavu nedostatečnou historickou kompetenci, nekoncepční historickou práci, takovou metodologickou poznámku, že historická práce obecně má nějaké svoje fáze. Různé metodologické školy to různě popisují, obvykle se shodují na tom, že v první fázi je fáze heuristická, cesta k pramenům, studium těch pramenů a velmi mnoho těch klasických historických škol hovoří o tom, že historik potřebuje zásadní odstup od svého materiálu, že to, že žil v tu dobu, že je s ní emocionálně fyzicky spjat je výhoda pouze zdánlivá a že to není dobrá podmínka pro skutečnou historickou práci.

Já si myslím, že bychom měli tu reálnou historickou práci nechat budoucím univerzitním pracovištím, až budou ti, kteří jsou v těch archivech, spát svůj spravedlivý věčný spánek, protože tam přijde čas pro skutečné historiky. Dnes je naší povinností archivy otevřít, zpřístupnit, zabránit jejich devastaci, zabránit jejich zničení, informovat veřejnost o těch věcech, které jsou případně bezpečnostním problémem pro nás pro všechny. Já si myslím, že to by mělo být cílem i našeho dnešního jednání, aby mělo nějaký smysl. Já chci rovněž za tu práci poděkovat a chci podpořit usnesení, které tady přednesl kolega Liška.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Vystoupí paní Marta Bayerová, připraví se pan senátor Luděk Sefzig. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Marta Bayerová: Vážení kolegové, já samozřejmě vezmu zprávu na vědomí. Nic jiného se podle mě dělat nedá, samozřejmě. Ale mrzí mě, že mám pocit, že někdy se udělají nová obvinění a dělají se nešťastnými lidi, kteří si to nezaslouží. Proto jsem řekla ten svůj příspěvek. Rozumíte mi? Já neříkám, že bylo všechno v pořádku. To bych si rozhodně nemyslela. Ale nechci, aby se stávaly nové křivdy a abychom se my zase museli za nějakou dobu zpovídat a dělat další ústav nějakého šetření, co se v naší době stalo špatného. Tak jsem to myslela, pane kolego. Proto mě to mrzí. Vy se můžete usmívat, ale já to tak skutečně myslím, ať jsem členka jakékoli strany, jsem člověk, jsem tady mezi lidmi a mám takové přesvědčení. Mrzí mě to a chtěla bych, abychom opravdu šli spíš dopředu a hledali to, co nás spojuje, než to, co nás rozděluje. A to byl důvod mého vystoupení.

Také bych tady mohla třeba různě pozdravovat, provokovali mě k tomu, abych pana kolegu Štětinu, který tady není, pozdravila od jeho kamarádů ze Sovětského svazu. Nebudu to dělat, protože to nemá smysl. Prostě pojďme dál, ano, kdo si co zavinil, ať si také odpyká. Ale pojďme dělat dál něco pozitivního. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Jenom bych vás chtěl poprosit – dejte pozor na přímé oslovování, to platí pro určitou část vystupujících i před tím. Prosím, pane senátore.

Senátor Luděk Sefzig: Dovolte, abych vyjádřil pocit, že je mi velice líto, že tento úřad nebyl schopen pracovat hned na začátku 90. let, ale vím, jak to dlouho trvalo kolegu Liškovi a některým kolegům, kteří mnoho let usilovali o to, aby podobný ústav vznikl, a nesmírně si té jejich práce vážím. Trvá několik let a věřte, že každý ústav, každá organizace se musí nejdříve hodně učit, ale nyní je nejvyšší přidanou hodnotou to, že nejsou žádní kostlivci, že informace jsou dostupné, že jsou uchované, že jsou pod jednotlivými čísly, nemohou se ztrácet, to všechno, co probíhalo v prvních dnech po sametové revoluci.

Já jsem se přihlásil kvůli jedné poznámce, kterou považuji za důležitou. Když dnes s odstupem let čtete historii druhé světové války, tedy také totalitního systému, tak zjistíte, jak strašně vysoký počet českých občanů, českých četníků kolaboroval s tehdejší mocí. Myslím si, že je velká škoda, že něco podobného nebylo zkoumáno dříve, ale věřím tomu, že i na toto období totality se dostane, a že tam už je ten historický odstup. A myslím si, že každý by měl mít pocit, že jakákoli kolaborace s totalitou nebo s neprávem, s křivdami se do budoucna vždycky objeví a že se nemůže vyplácet.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Přihlášen je pan senátor Vlastimil Balín. Prosím.

Senátor Vlastimil Balín: Vážený pane předsedající, paní doktorko, milé kolegyně, vážení kolegové, každý příklad je zavádějící a já jsem dlouho zvažoval, zda na půdě Senátu něco sdělit o své vlastní kauze nebo o tom, co v jiné souvislosti tady někdo připomněl směrem k tomu, co se objevilo dílčím způsobem na stránkách Hospodářských novin ve vazbě na požitky, které jako senátoři, nebo zákonodárci obecně máme – koneckonců pan Čunek s tím má velmi bohaté zkušenosti. Prostě fungování a práce této instituce, ústavu je v lidech. Je v lidech, jak se věci a problémy uchopují, jak se zhodnocují, a když to budu brát na svoji situaci, ve které jsem na Mostecku - zhruba dva roky velmi intenzivně, v letošním roce jsem byl donucen některé věci dát k prozkoumání orgánům činným v trestním řízení, protože to bylo až tak nechutné, že už se to týkalo mé manželky, její rodiny – vazby údajně na spolupráci s nacismem atd., říkám jen základní záležitosti. Ale jednou – doufám, že to stihnu do konce svého mandátu – sdělím všechny podrobnosti této ctěné sněmovně, aby bylo vidět jedno velké nebezpečí.

Ústav a historická paměť odkrývají, řekl bych, malé rybky, velmi malé rybky. Spousta lidí bohužel na dost významných místech, velmi slušně ekonomicky zabezpečených, protože byli na správných místech, měli v rukách potřebné informace; vybudovali si velmi zajímavé ekonomické postavení a dneska „takhle ukazuje“, a na koho ukáže, tak má sílu toho člověka znemožnit, odrovnat. Byla tady poznámka i směrem k tomu, co dokáží sdělovací prostředky. Já vím, kdo to dělá, jen policie není ochotná jít – nebo nepustí státní zástupce na rozkrytí příslušných IP adres, které samozřejmě také mám. Tak to funguje. Bohužel ty věci jdou až do vlastního politického tábora, což je vždycky velmi smutné. Ve svazcích najdete člověka pod krycím jménem Trojan. Nejvíc mě mrzí, že je zneužito – možná nevědomky z dob minulých – takové krásné jméno, velmi slavné, aspoň já si rodiny Trojanových jako herců velmi vážím, kéž by takových rodin bylo víc. O to víc je mrzuté, že člověk s tímto krycím jménem takovéto věci organizuje a řídí. Obrana proti tomu, vážení není.

Mohl by tady povídat pan kancléř, co se po něm chce, jaké informace, kam až jsou někteří lidé ochotní zajít.

Možná někteří jsou spokojeni. Na Mostecku se to týká senátora Balína, nota bene ještě senátora za tu obskurní politickou stranu, jak jsem se dočetl v jednom vyjádření státního zástupce, který zastavoval kroky Policie ČR. Takovéto hodnocení si může dovolit říci politolog, ale ne člověk na takovémto místě, aby konstatoval, že jestli se o někom veřejně říká, že zpronevěřuje jako statutární zástupce finanční prostředky instituce, kde je statutárním zástupcem, že zpronevěřuje finanční prostředky Senátu, tak to je velmi smutné.

Obávám se, že směrem do dnešní doby – asi ta doba je opravdu málo a chce to nějaký odstup, jak tady říkal kolega, tuším senátor Svoboda, přede mnou. Omlouvám se za tento malý exkurs a za vylití si svého problému, který z vašeho hlediska možná zdánlivě s tímto problémem nesouvisí, ale já se obávám, že souvisí. Když už budeme dělat nějaké výstupy, tak to udělejme tak, aby to poučení z historie bylo natolik silné a natolik průkazné, a třeba i natolik zavazující právě ty orgány, které nás takovýchto lidí můžou zbavit nebo minimálně jim říci dost, takové věci se nedělají ve slušné demokratické společnosti, a nesmějí se dělat, tak pak bych sklapl podpatky a akceptoval bych takovéto fungování této instituce. Omlouvám se, ale potřeboval jsem si odventilovat svoji dušičku.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Pan senátor Balín byl poslední přihlášený, takže si dovolím diskusi ukončit.

Končím diskusi. Ptám se navrhovatelky, chce-li se vyjádřit k proběhlé rozpravě. Ano, chce. Prosím.

Naděžda Kavalírová: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych využila této chvilky. Je pro mě velice cenné, že jsem tady vyslechla pro a proti. Ale na obranu činnosti ústavu musím říci, že ústav má archiv, pracuje s torzem informací. Té protistraně minulého režimu se skutečně podařilo zlikvidovat, co se zlikvidovat dalo. Proto ten ústav, co má a zpracovává a bude zpracovávat dále, pracuje pouze s torzem. My se přece bojíme pravdy o minulosti, to je o nás známé. Proto ani pravda o nacismu a době nacistické okupace není plně objasněná. Než se objasní pravda o době komunistické éry, to bude trvat generace. Ale já jsem hrozně šťastná, že jsem mohla přijít k vám a přiznám se, že tuto čest, to pozvání jsem povýšila na takové místo, že jsem si dokonce vzala – vy jste si toho možná ani nevšimli – propůjčené státní vyznamenání Masaryka první třídy, to je ta zlatá hvězdička, kterou mám, aby dokumentovala i můj vztah a úctu k vám, k Senátu České republiky, a strašně, strašně bych si přála, a to mi dovolte, abych řekla – nedovolte, nedovolte, aby mezi vás vstoupil ten duch pokleslé politické kultury, nebo nekultury, který panuje ve sněmovně. Prosím vás, to nedovolte. Nechte nám, lidem mé generace a bývalým politickým vězňům, nechte nám tu naději, že v této zemi je pořád ještě naděje věci vylepšit. Jinak vám děkuji, že jsem vám i toto mohla říci. Děkuji. (Potlesk.)

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji za vystoupení. Nyní prosím, aby pan zpravodaj garančního výboru zhodnotil průběh rozpravy a přednesl návrh na usnesení. Prosím.

Senátor Jan Nádvorník: Dámy a pánové, vystoupilo celkem senátorů a jedna senátorka. Z toho jedna senátorka a jeden senátor dvakrát. Diskuse byla velmi zajímavá. Byla dlouhá. Byla nejenom k výroční zprávě, ale byla i o problémech ústavu, a to si myslím, že je dobře, protože by bylo potřeba, abychom se některé nesrovnalosti nebo některé věci, které se v nejbližší době chystají, snažili zažehnat.

Byly tady výhrady ke zveřejnění jmen agentů, otevření archivů, pochvala kolegy Grulicha, diskuse o nemožnosti studia v archivech atd. Sami jste to viděli. Já si myslím, že ještě nejsme z toho venku. Nejsme z toho venku, protože příští rok bude podobná diskuse, debata o výroční zprávě pro tento rok. Ale my musíme nasměrovat všechny síly k tomu, nedošlo k uzavření archivů, aby byly archivy otevřeny, aby bylo možné zkoumat a vyrovnat se tak s minulým režimem nesvobody.

Už tady zaznělo, že výbor ústavně-právní navrhl vzít tuto výroční zprávu na vědomí, takže vás o to žádám.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Já jenom připomenu, že teď budeme hlasovat o návrhu, tak jak byl přednesen, protože v obou dvou výborech je návrh shodný, a poté budeme hlasovat o doprovodném usnesení, které předložil pan místopředseda Senátu Liška. Pozveme k hlasování.

V sále je přítomno aktuálně 60 senátorek a senátorů, kvorum je 31.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, tak jak ho přednesl pan senátor Jan Nádvorník, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování pořadové číslo 34, registrováno 62, kvorum 32, pro návrh 59, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji navrhovateli a oběma zpravodajům.

Ještě tady máme návrh doprovodného usnesení. Doprovodné usnesení nám bylo rozdáno, bylo přečteno, také bylo v odůvodnění upozorněno na malé změny, které myslím není potřeba tady opakovat, takže bychom mohli přistoupit k hlasování, pokud není námitek.

Budeme hlasovat o doprovodném usnesení, tak jak jej přednesl pan místopředsedu Senátu Liška.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 35, registrováno 62, kvorum 32, pro návrh 59, proti nikdo. Návrh byl schválen.

To bylo doprovodné usnesení, tím jsme vyčerpali tento bod. Děkuji paní Naděždě Kavalírové. Děkuji panu zpravodajovi.

Budeme pokračovat. Pan místopředseda Senátu Liška má přání vystoupit. Prosím.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, mám k vám jednu velkou prosbu, vzhledem k tomu, že vím, že je obecná dohoda na tom, že budeme dnes v 7 hodin končit, to znamená, že všechny body pevně zařazené nemůžeme dnes projednat, prosím vás o předřazení a projednání mého bodu, je to senátní tisk č. 196, který se týká odškodnění. Já si myslím, že ho bez problémů do 7. hodiny zvládneme. Takže prosím o zařazení tohoto bodu teď na program.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Je to procedurální návrh. Pan senátor Čunek chce vystoupit? Tady je to bez rozpravy. Já musím nechat hlasovat, nezlobte se. Máte procedurální návrh? (Ano.) Prosím.

Senátor Jiří Čunek: Já se omlouvám. Viděl jsem, že celé odpoledne tady čeká paní ministryně Kopicová, mně se zdá, že bychom ten bod měli probrat také.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: To rozhodneme. Je tady procedurální návrh, musím nechat hlasovat. Hlasuje se bez rozpravy.

Kdo je pro návrh přednesený panem senátorem Liškou, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování č. 36, registrováno 60, kvorum 31, pro návrh 53, proti nikdo.

Chtěl bych sdělit, že jsem byl upozorněn, že paní ministryně, které se hluboce omlouvám, má tady na programu jednání více bodů a stejně bychom pravděpodobně její body dnes nestihli do těch 19.00 hodin, jak jsme se jako kluby dohodli. Zítra na její body dojde. Budeme se řídit aktuálně upraveným programem. Dalším bodem je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 203/2005 Sb., o odškodnění některých obětí okupace Československa vojsky Svazu sovětských socialistických republik, Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky,

Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 196. Návrh uvede senátor Jiří Liška, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, vážený pane předsedající, děkuji vám, vážené kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych vás v krátkosti informoval o projednávané novele zákona. Myslím si, že většina z vás, kteří zde jste již delší dobu, si pamatujete, že zhruba před 2 lety jsme schválili …(Předsedající:Prosím o klid. Kdo máte něco k vyřízení – promiňte, pane místopředsedo – tak to vyřizujte prosím vás venku.) …že jsme schválili novelu zákona č. 203/2005, o odškodnění některých obětí okupace naší země vojsky Varšavské smlouvy. Zhruba po roce a půl Poslanecká sněmovna tento náš návrh projednala a schválila a opět se tedy vrací k nám s jedinou změnou, a tou jedinou změnou je doba účinnosti, do kdy lidé mohou požádat o ty náhrady.

Krátce připomenu, že současné znění zákona přiznává návrh na odškodnění pouze těm pozůstalým po zabitých a zraněných nebo znásilněným osobám, které již dříve nebyly odškodněny podle jiného právního předpisu. Fakticky to znamená, že většina obětí okupace bohužel na odškodnění nemá nárok, neboť podle tehdejšího občanského zákoníku dostali bolestné nebo náhrady škody na majetku, případně pozůstalí pohřebné nebo nezletilé děti výživné. Jednalo se často o částky v řádu stovek nebo tisíců, každopádně mnohonásobně nižší, než by jim přiznal zákon z roku 2005.

Naše úprava, kterou jsme tehdy přijali, je jednoduchá. Tuto překážku rušíme s tím, že současný nárok snižujeme o všechny částky, které byly již dříve vyplaceny. Tolik, myslím, ve stručnosti.

Ve sněmovně byl přijat jediný pozměňovací návrh, a to prodloužení lhůty k podání žádosti. Ve sněmovně získal tento náš senátní návrh výraznou podporu, neměl problémy ani při projednávání v našich výborech, a proto vás prosím o podporu a o schválení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Omlouvám se, že tady drobet vyrušuji. Návrh projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 196/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Vítězslav Jonáš. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednání tohoto návrhu zákona Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 196/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Hálek, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Hálek: Vážený pane předsedající, vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, jak již bylo řečeno, cílem zákona je důslednější provedení zmírnění nejzávažnějších křivd, které byly poškozeným občanům způsobeny v důsledku přítomnosti okupačních vojsk na území Československa. Pan místopředseda zde poměrně podrobně uvedl důvody a realizaci tohoto zákona, takže mi dovolte jen připomenout, že zhruba z 500 žadatelů bylo téměř 300 vyloučeno, protože byli již dříve odškodněni. Přitom se jednalo pouze o vyplacení několika stovek nebo tisíců korun. Z vydělených 250 milionů korun bylo dosud vyplaceno pouze 5 milionů.

Jeden konkrétní příklad. Poškozený byl za smrt otce odškodněn pouze částkou 2800 korun, ale už neměl národ na odškodnění ve výši 150 tisíc.

Chtěl bych poznamenat, že i Nejvyšší správní soud se již v roce 2007 k tomuto problému vyslovil a vyslovil přesvědčení, že automatické nepřiznání jednorázové peněžní částky pro dřívější odškodnění se opírá pouze o jazykový výklad a nepřihlíží k jiným druhům přiblížení se k zákonné normě, které právně přicházejí v úvahu.

Takže ještě jednou zopakuji základní myšlenku návrhu, která upravuje § 2 zákona č. 203/2005 Sb. tak, že nárok na odškodnění je vyloučen, pokud bylo dřívější odškodnění stejné či vyšší, než stanoví projednaný zákon.

Nyní dovolte, abych přečetl 79. usnesení VVVK z 12. schůze, konané dne 2. prosince 2009 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 203/2005 Sb. Odškodnění některých obětí okupace Československa vojsky Svazu sovětských socialistických republik, Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky.

Po úvodním slovu předsedy výboru senátora Jaromíra Jermáře, po odůvodnění návrhu zákona senátorem Jiřím Liškou, místopředsedou Senátu, po zpravodajské zprávě senátora Jana Hálka, prvního místopředsedy výboru a po rozpravě výbor za prvé doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou a za druhé určuje zpravodajem výboru senátora Jana Hálka. Podepsán předseda výboru Jaromír Jermář. Zpravodaj výboru Jan Hálek a ověřovatel výboru Zdeněk Janalík. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám také, pane senátore, prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a ujal se své funkce v plném rozsahu. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VHZD. Ano, pan senátor Vítězslav Jonáš bude vystupovat. Prosím.

Senátor Vítězslav Jonáš: Milé kolegyně, kolegové, jenom tlumočím, že VHZD doporučuje schválit tento zákon. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane senátore, a ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 Jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Ano, pan místopředseda Jiří Šneberger bude hovořit. Prosím, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, myslím si, že i když to obvyklé, tady si myslím, že bez problémů můžu dát návrh nezabývat se, vzhledem k tomu, že jde o senátní návrh, který tady byl několikrát projednáván, a sněmovna v něm neudělala žádné dramatické změny, s kterými souhlasil i předkladatel. Takže si myslím, že tady je to na místě. Děkuji. Ten návrh podávám.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Ano, děkuji a rozhodneme hlasováním. V sále je přítomno 55 senátorek a senátorů, kvórum 28.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh nezabývat se, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 37, v okamžiku hlasování registrováno 56, kvórum 29, pro návrh 56, návrh byl přijat, projednávání tohoto bodu končím.

Hlásí se někdo? Pan předseda klubu ODS Tomáš Julínek. Prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Julínek: Děkuji, pane místopředsedo. My jsme tadypo debatě s kolegy z ostatních klubů a s paní ministryní Kopicovou dospěli k návrhu, že by se mohly ještě projednat body 16, 17, 18. Pardon, vzal jsem jiný papír. Je to bod 18, 19, 20. To byl starý program. Protože paní ministryně Kopicová to přednáší za něj a pak bychom ty své dva body – měly by to být body velmi rychlé, a z těchto důvodů musím navrhnout, abychom mohli hlasovat a jednat po 19. hodině.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Takže návrh zní: Hlasovat po 19. hodině, projednat body 18, 19, 20, jednací čas podle našeho jednacího řádu je maximálně do 21.00 hodin. Hlásí se paní předsedkyně klubu Soňa Paukrtová. Prosím.

Senátorka Soňa Paukrtová: Paní ministryně tady čeká spoustu hodin. Ale nejsou tady náhodou petenti? Ne. Nejsou tady lidé, co zastupují petenty. Dobře, děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Klid, prosím. Prosím, pan senátor Petrov.

Senátor Igor Petrov: Prosím vás, ten dotaz nezněl, jestli mezi těmi body jsou petenti, ale že ti petenti tady čekají celý den, a jestliže vezmeme ty tři body od paní ministryně, musíme vzít ty petenty. Copak tady budou spát v Praze?

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Prosím, abyste dávali návrhy, které budou odpovídat jednacímu řádu, tzn. procesní, a ne diskusi.

Senátorka Soňa Paukrtová: Já jsem měla procesní návrh, ale nevěděla jsem, zdali petenti jsou přítomni. Jestliže jsou přítomni, tak navrhuji, abychom ještě projednali tu petici. Omlouvám se. Následující bod. Až po bod 20. Prostě abychom projednali petici petentů, kteří tady čekají.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Došlo k modifikaci návrhu. Pan předseda Julínek s tím taky souhlasí. Navrhuje se tedy hlasovat po 19. hodině a projednat ještě body 18, 19, 20 a 21. Znovu upozorňuji, maximálně do 21. hodiny, pak jednání bude ukončeno.

Zahajuji hlasování bez znělky. Prosím, posaďte se. Kdo je pro tento návrh, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko Ano. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskněte tlačítko Ne a zvedněte ruku. Hlasování č. 38, registrováno 53, kvórum 27, pro návrh 42, proti 1, návrh byl schválen, takže se budeme řídit tímto usnesením. Pokračujme, ale prosím vás, buďte tak hodní a mějte ohled na lidi, kteří uvádějí zprávy, a na zpravodaje. Diskutujte mimo Jednací sál.

Nyní budeme jednat o bodu, který zní:

Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím

nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví požadavky

na akreditacia dozor nad trhem, týkající se uvádění výrobků na trh

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 198. Návrh uvede ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Miroslava Kopicová, která zastoupí ministra průmyslu a obchodu Vladimíra Tošovského. Paní ministryně, vítám vás, máte slovo. Dobrý den.

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Miroslava Kopicová: Dobrý večer, vážený pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři, velice vám děkuji za rozhodnutí, že vyslechnete ještě některé dokumenty. Jejich uvedení, které přináším z vlády.

Dokument, o kterém bude nyní řeč, je dokument, tedy návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem, týkající se zavádění výrobků na trh.

Důvodem předložení návrhu zákona je adaptace právního řádu k zajištění přímé aplikace nařízení Evropského parlamentu a Rady Evropského společenství č. 765/2008. Navrhované změny se týkají pravidel pro akreditaci, dozor nad trhem, kontrolu výrobků ze 3. zemí a označování výrobků CE, aby bylo zajištěno, že výrobci, na které se vztahuje volný pohyb zboží v rámci Evropského společenství, zachovávají vysokou úroveň ochrany veřejného zájmu, jako je ochrana zdraví, spotřebitele, životního prostředí.

Návrh zákona mění v odpovídajícím rozsahu příslušné právní předpisy pro potřeby přímé aplikace uvedeného nařízení. Jedná se konkrétně o zákon o technických požadavcích na výrobky, zákon o rostlinné péči, zákon o hnojivech, zákon o obecné bezpečnosti výrobků a zákon o České obchodní inspekci.

Ve své podstatě se jedná o normu technického rázu, která přizpůsobuje náš právní řád přímo použitelnému právnímu předpisu Evropského společenství.

Vážené paní senátorky, páni senátoři, věřím, že svými hlasy tento návrh podpoříte již s ohledem na skutečnost, že citované nařízení Evropského společenství nabývá účinnosti 1. ledna 2010. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, paní ministryně, a vaše místo je u stolku zpravodajů. Organizační výrob určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 198/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Stříteský, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím.

Senátor Jiří Stříteský: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, slíbil jsem, že budu maximálně stručný. V podstatě se tady jedná o adaptaci právního řádu k zajištění přímé aplikace nařízení Evropského parlamentu a Rady Evropských společenství. K této novele nebo k tomuto zákonu měl samozřejmě určité výhrady náš legislativní odbor, protože tam jsou některé nedostatky, což při poměrně dlouhém projednávání v našem výboru spělo k doprovodnému usnesení k senátnímu tisku č. 198, kdy žádáme ministerstvo průmyslu a obchodu, aby některé ty kosmetické další vady tohoto tisku mohly být vylepšeny.

Jinak vás seznamuji s usnesením našeho výboru, které doporučuje Senátu Parlamentu schválit návrh zákona ve znění, postoupeném Poslaneckou sněmovnou, a doporučuje Senátu Parlamentu, aby přijal k senátnímu tisku č. 198 doprovodné usnesení, které tvoří přílohu tohoto usnesení. A jelikož všichni toto usnesení máte, ušetřím vás od toho, abych vám ho tady četl, protože předpokládám, že jako pilní senátoři to máte pečlivě nastudované. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore, ano, vaše místo je u stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 Jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak. Přistoupíme a otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, tak si ji dovolím ukončit. Předpokládám, že paní navrhovatelka nebude chtít vystoupit, pan zpravodaj také nechce vystoupit, takže můžeme přistoupit k hlasování.

Zazněl jediný návrh, a to schválit. Je nás tady málo, počkám, jestli ještě nějací běžci doběhnou. Zdá se, že jich moc nebude.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 35 senátorek a senátorů, kvórum je 18. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskněte tlačítko Ano a zvedněte ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko Ne a zvedne ruku. Hlasování č. 39, registrováno 36, kvórum 19, pro návrh 31, proti nikdo, návrh byl schválen.

Ještě doprovodné usnesení? Tak se omlouvám, to je v pořádku. Tento návrh byl přijat a ještě bych prosil pana zpravodaje, aby nás seznámil s doprovodným usnesením, a nechám o něm hlasovat.

Senátor Jiří Stříteský: Já se omlouvám, pane předsedající, ale já jsem tady o tom hovořil, o doprovodném usnesení, a dokonce jsem řekl, že ho každý má přečtené. Takže myslím, že to nebudu opakovat, tak bychom mohli nechat jenom hlasovat o doprovodném usnesení.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Ano, omlouvám se, já jsem myslel, že to je k usnesení. Doprovodné usnesenímáme před sebou a budeme pokračovat v hlasování.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro přijetí tohoto návrhu, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování č. 40 registrováno 36, kvorum 19, pro návrh 26, proti nikdo.

Návrh byl přijat.

Tím tedy končíme projednávání tohoto bodu. Děkuji paní ministryni, děkuji zpravodaji.

Pokračujeme dalším bodem, kterým je

Sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému

a sociálnímu výboru a Výboru regionů – o pokroku dosaženém v rámci sedmého rámcového programu – pro výzkum

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K 047/07a K 047/07/01. Prosím paní ministryni školství, mládeže a tělovýchovy Miroslavu Kopicovou, aby nás seznámila s tímto materiálem.

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Miroslava Kopicová: Děkuji vám, pane předsedající. Vážené dámy a pánové. Projednávaný dokument byl zpracován Evropskou komisí s cílem zhodnotit dosavadní pokrok a implementaci sedmého rámcového programu pro výzkum. Zpráva bude základem pro zpracování střednědobého hodnocení sedmého rámcového programu, které by mělo být dokončeno na podzim příštího roku. Výsledky plynoucí z tohoto střednědobého hodnocení budou použity pro úpravu další fáze sedmého rámcového programu, ale také pro nadcházející diskusi o finančním rámci EU, tedy postlisabonské strategie po roce 2010, ale také k přípravě osmého rámcového programu.

Sedmý rámcový program kombinuje kontinuitu a nové mechanismy, ty programy, které se osvědčily už v šestém rámcovém programu, jsou dále rozšířeny. Myslím tím na příklad program Marie Curie ERA, ERANET apod., ale jsou tam také nové nástroje. Jedním z nich je např. Evropská rada pro výzkum, která je všeobecně považována za jeden z největších úspěchů sedmého rámcového programu. Ukázalo se, že pro tento program bylo např. předloženo a přijato 11 tisíc návrhů.

Jsou tam i další nástroje a technologické iniciativy, jako Artemis, další a další.

Dalším významným krokem sedmého rámcového programu je významnější otevření se evropského výzkumu světu, a to proto, že většina světových výzev, jako jsou klimatické změny, infekční choroby, chudoba, otázky energie, nové či obnovitelné zdroje, bezpečnost, multidisciplinární výzkum atd., vyžadují potřebu širší efektivní mezinárodní spolupráce.

Vůdčí myšlenkou je globalizace vědy a cirkulace poznatků. A proto se k rámcovým programům postupně připojují další státy, které nejsou členy EU. Z poslední doby se připravuje asociace Ruska. A podporují se v sedmém rámcovém programu společné výzkumné aktivity v oblastech obecného zájmu, které jsou přínosné jak pro EU, tak pro další státy.

Klasickou spoluprací, kdybych měla uvést jednu za všechny, je výstavba mezinárodního výzkumného termonukleárního reaktoru ITER, které se zúčastní Japonsko, Korea, Čína a další.

Zpráva uvádí také oblasti, na které je třeba upřít v budoucnosti pozornost a hledat cesty ke zlepšení. Těmi je např. nízká účast malých a středních podniků v sedmém rámcovém programu či účast nových členských států. Tuto věc jsme také řešili v rámci našeho předsednictví. Je jasné, když se účastní takového programu dva malé české výzkumné ústavy a Siemens, kdo profituje z takového programu.

Dalším záměrem je zdokonalit řízení, zjednodušit administrativu, zefektivnit financování apod.

Doporučuji tuto zprávu vaší pozornosti. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, paní ministryně. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K 047/07/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Krejča, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miroslav Krejča: Děkuji. Pane předsedající, paní ministryně, dámy a pánové. Velice si cením vašeho rozhodnutí ve smyslu doprojednat tyto tisky ještě na dnešním jednání, proto budu maximálně stručný a soustředím se spíše na zdůvodnění toho, proč výbor pro záležitosti EU nevzal tento dokument pouze na vědomí, ale přijal usnesení s doporučením pro plénum Senátu. Je to z toho důvodu, že po vyhodnocení prvních dvou let sedmého rámcového programu pro výzkum, to znamená rok 2007 a 2008, zjišťujeme, že zapojení subjektů z ČR jak početní, tak z hlediska úspěšnosti, nesplňuje očekávání a nesplňuje kapacity a možnosti, které jako republika máme.

Doporučení, které přijal výbor pro záležitosti EU, je určitý apel na to, abychom se víc zapojili, efektivněji zapojili a abychom nebyli těmi, kdo dotuje evropský výzkum, ale naopak byli těmi, kdo z prostředků jiných zemí dokáže víc vyčerpat, víc vztáhnout na naše výzkumné aktivity.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane senátore. Ano, vaše místo je u stolku zpravodajů.

A nyní otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Zájem nikdo neprojevuje, takže rozpravu končím. Předpokládám, že paní navrhovatelka ani pan zpravodaj nebudou vystupovat. Je tomu tak.

Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesl pan senátor a zpravodaj Miroslav Krejča.

V sále je přítomno 35 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 18.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V okamžiku hlasování pořadové č. 41 registrováno 37, kvorum 19, pro návrh 31, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji předkladatelce i zpravodaji. Projednávání tohoto bodu končíme.

Nyní budeme projednávat bod

Zelená kniha – Podpora vzdělávací mobility mladých lidí

Materiál jste obdrželi jako senátní tisk č. K 057/07a K 057/07/01. Prosím paní ministryni školství, mládeže a tělovýchovy Miroslavu Kopicovou, aby se ujala slova.

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Miroslava Kopicová: Děkuji vám, pane předsedající. Vážené dámy a pánové, předkládáme Zelenou knihu mobility mladých lidí ve vzdělávání a českou pozici k tomuto dokumentu.

Zelená kniha mobility mladých lidí je doporučující dokument Evropské komise, který shrnuje cíle, přínosy a možnosti vzdělávání a stáží mladých lidí v zahraničí a také současné bariéry omezující mobilitu ve vzdělávání.

Mobilitou ve vzdělávání se sice rozumí získávání nových znalostí a dovedností v zahraničí, tedy v jiné zemi EU nebo i mimo EU, v kterékoli fázi celoživotního vzdělávání. Předkládaná Zelená kniha se však vztahuje i k největší a nejdůležitější skupině účastníků mobility ve vzdělávání, tedy k mladým lidem, jejich učitelům a vychovatelům. Podpora jejich mobility patří mezi základní priority EU.

Mezi členskými zeměmi panuje jednoznačná shoda o přínosech mobility ve vzdělávání. Od července do 15. prosince letošního roku probíhá ve všech členských zemích EU veřejná diskuse k Zelené knize. V ČR ji zorganizovalo ministerstvo školství, které oslovilo všechny důležité skupiny partnerů, orgány zastupitelské demokracie, školy všech stupňů, jejich zřizovatele, asociace škol, odborné instituce a samozřejmě studenty.

Dokument projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a výbor pro záležitosti EU Senátu Parlamentu ČR a výbor pro evropské záležitosti PS Parlamentu ČR.

V současné době už byla veřejná diskuse v ČR uzavřena a ministerstvo školství připravilo pozici ČR k tomuto dokumentu, kterou v pondělí 8. prosince diskutoval výbor pro EU na vládní úrovni. Nyní bude postoupena Evropské komisi. Ministerstvo školství tento dokument vítá. V principu se ztotožňuje s jeho cíli a navržené strategie se už nyní ve své kompetenci snažíme naplňovat, a to za využití evropských prostředků.

V pozici ČR shrnujeme řadu příkladů dobré praxe z českého prostředí a předkládáme doporučení, jak studium a stáže mladých lidí a jejich učitelů a vychovatelů v zahraničí dále podpořit a usnadnit především na straně jejich lepší informovanosti, zlepšování přenositelnosti kreditů, uznávání ukončeného vzdělání v rámci EU i mimo ni, zlepšení finančních podmínek mobility včetně podpory z rozpočtu EU, odbourávání vízových bariér a zejména při mobilitě občanů ze třetích zemí a rozšíření možnosti organizované mobility ve vzdělávání také pro děti, zejména ve věku 10 – 14 let, kdy se formují jejich základní kulturní postoje.

Já sama jsem vedla program Leonardo 10 let. Mohu potvrdit, jaký vliv tato zahraniční zkušenost na děti má a jak je důležité se mu věnovat. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, paní ministryně. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K 057/07/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Krejča, kterého prosím, aby se ujal slova.

Senátor Miroslav Krejča: Děkuji za slovo. Já se opět soustředím především na zdůvodnění toho, proč výbor pro záležitosti EU tento tisk nevzal pouze na vědomí, ale předkládá ho zde v Senátu s doporučením.

Je to z toho důvodu, že v Zelené knize jsme narazili na některé pasáže, které nás vedou k tomu, že se domníváme, že některé kvantitativní stanovené cíle budou pro nás obtížně naplnitelné, a také proto, že právě tyto kvantitativní ukazatele převažují nad kvalitativními. V tom smyslu je koncipováno naše doporučení, které zde předkládáme v Senátu.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Ano, děkuji, pane senátore. Vaše místo je u stolku zpravodajů.

Následně se tímto tiskem zabýval výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Táži se zpravodaje výboru pana senátora Zdeňka Janalíka, zda se chce vyjádřit? Ano, je tomu tak, prosím, pane senátore.

Senátor Zdeněk Janalík: Vážené kolegyně, vážení kolegové, pane místopředsedo, já velice krátce.

Výbor se zabýval touto problematikou na své 10. schůzi dne 7. října 2009, a zaujal stanovisko, které je plně v kontextu se stanoviskem, které tady předložil pan senátor Krejča a současně doporučil věnovat se prioritám, o kterých hovořila paní ministryně. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Kdo se do ní hlásí? Nikdo se nehlásí, takže rozpravu končím.

Předpokládám, že paní navrhovatelka i pan garanční zpravodaj nechtějí vystoupit.

Pan garanční zpravodaj i pan zpravodaj školského výboru ve shodě navrhli doporučení k vyjádření Senátu, tak jak je v přiložených červených tiscích, takže můžeme přistoupit k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesl pan zpravodaj a senátor Miroslav Krejča. V sále je přítomno 40 senátorek a senátorů, kvorum je 21.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V okamžiku hlasování pořadové č. 42 registrováno 40, kvorum 21, pro návrh 36, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji paní předkladatelce i zpravodajům. Tím projednávání tohoto bodu končím.

Nyní budeme projednávat další bod, kterým je

Petice vzděláváním proti krizi

Tuto petici jste obdrželi jako senátní tisk č. 182. Petici projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Marcela Chládka. Usnesení výboru vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 182/1.

Podle našich pravidel Senát při zahájení projednávání petice vezme na vědomí, které osoby zastupující petenty mají požívat práv podle § 142a odst. 2 zákona o jednacím řádu Senátu, tedy mít možnost zúčastnit se schůze Senátu. V tomto případě je to Mgr. František Dobšík, který je uveden v usnesení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice.

Přistoupíme k hlasování. V sále je přítomno 37 senátorek a senátorů, kvorum je 19.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové č. 43 registrováno 40, kvorum 21, pro návrh 39, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Dovolte mi, abych zde přivítal zástupce petentů, představitelů orgánů územní samosprávy, správních úřadů a organizací. Výbor považuje za dostatečně projednanou petici a mohou se tedy zúčastnit schůze.

Obě strany bude zastupovat ministryně školství, mládeže a tělovýchovy paní Miroslava Kopicová. Omlouvají se zástupci ministerstva financí a ministerstva práce a sociálních věcí.

Podle článku 3 našich podrobnějších pravidel mohou petenti i zástupci dotčených orgánů správy a samosprávy vystoupit v rozpravě nejvýše dvakrát, a to vždy nejvýše na deset minut. Nyní uděluji slovo zpravodaji výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice panu Marcelu Chládkovi. Prosím, pane senátore.

Senátor Marcel Chládek: Děkuji, pane předsedající. Vážené senátorky, vážení senátoři, výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice uspořádal veřejné slyšení k projednání petice č. 15/09 Vzděláváním proti krizi 1. prosince v úterý, kdy za účasti zástupců petentů a zároveň zástupců všech již dnes zmiňovaných tří ministerstev byla projednána za hojné účasti veřejnosti veřejně tato petice. Tato petice není vždy správně prezentována, protože mnohdy je v médiích prezentována pouze jako zvýšení finančních prostředků na platy učitelů. Ono to tak není, protože se především zabývá zlepšením podmínek vzdělávání pro žáky a studenty. Dále se zabývá zlepšením podmínek pro práci učitelů a ostatních pedagogických pracovníků i ostatních pracovníků škol. A dále připomíná v petici a apeluje na to, aby se naše děti učily v moderních školách s adekvátními učebními pomůckami.

Po tomto veřejném slyšení výbor na své schůzi 2. prosince tuto petici opět projednal a zároveň přijal následující usnesení:

Za prvé oznamuje OV Senátu, že šetření ve věci petice 15/09, senátní tisk č. 182 Vzděláváním proti krizi bylo ukončeno. Za druhé doporučuje Senátu PČR na základě zevrubného seznámení a projednání senátního tisku 182 petice Vzděláváním proti krizi na veřejném slyšení 1. prosince 2009 přijmout usnesení, jehož návrh je uveden v příloze tohoto usnesení. Dále navrhuje Organizačnímu výboru zařadit na pořad následující schůze Senátu tento bod. A za čtvrté určuje, že osobami zastupujícími petenty, které požívají práv podle § 142a odst. 2 jednacího řádu jsou mluvčí petičního výboru. Zároveň v příloze, kterou máte všichni před sebou, je návrh usnesení Senátu. Já pro zkrácení a vzhledem k pokročilé době si dovolím, pane předsedající už tento návrh nečíst, pokud nikdo nebude trvat na tom, abych ho znovu přečetl. Předpokládám, že všichni ho máte před sebou.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Jsou nějaké námitky? Nejsou, takže budeme se tím řídit. Všechno, pane zpravodaji? Děkuji. Otevírám rozpravu a navrhuji, aby jako první v rozpravě vystoupil zástupce petentů pan František Dobšík a pak následně paní ministryně školství Kopicová. Prosím, máte slovo, pane předsedo.

František Dobšík: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážená paní ministryně, vážení hosté. Vystupuji zde jako osoba, která je pověřena jednat jménem petičního výboru k petici Vzděláváním proti krizi. Její text znáte, a proto v úvodu pouze připomenu, že je to vyjádření názoru a apel na vás, na ústavní činitele.

Ti, kdo petici podepsali, vyjádřili svůj názor, že i v obtížných podmínkách, kterým Česká republika ale v kontextu celý svět prochází, by měla být respektována a uchována taková hodnota, jakou je systém vzdělávání nastupujících generací, jeho úroveň, podmínky dalšího vzdělávání atd. Diskuse se k tomu vedou neustále a já osobně nabývám dojmu, že je téměř vyčerpána slovní zásoba českého jazyka, jak zdůraznit význam vzdělávání jako podmínku prosperity, jak docenit zvyšování kvalifikace občanů jako jediný a rozhodující faktor ekonomického růstu České republiky.

Nedovedu zde lépe vyjádřit tyto myšlenky, než jak byly prosazovány v programech politických stran, v záměrech vlád i v projevech politiků. Na druhou stranu je tu však přítomna až ohromující škála nápadů jak zdůvodnit, proč to slíbené stát neplní. Proč a co nejde, slyšíme v těchto dnech a nové sliby určitě uslyšíme za nedlouho před poslaneckými volbami. To všechno zde říkám proto, abych vás požádal o trochu jiný přístup. Pokud považujeme, tedy i vy, paní senátorky a páni senátoři, považujete kvalitní školství za podmínku budoucí prosperity a reálnou naději pro náš stát, že není třeba snad jiného než v hierarchii hodnot vybrat si přednější a ty preferovat. Rád vám předložím pro vaše rozhodování některé úvahy a argumenty. Pokusím se být stručný a nezdržovat.

Zaměstnanci školství stejně jako ostatní občané požívají řadu práv, mezi nimi právo petiční, shromažďovací, sdružování a právo svobody projevu. Využíváme tedy tohoto ústavního práva a o tom svědčí i naše petice. A také v minulých letech pedagogové i nepedagogové podepisovali petice, účastnili se demonstrací, svobodně se v masmédiích vyjadřovali k problémům školství a formálně právně s tím potíže nejsou a je vše v pořádku. Ale působí to na mne, že podstata problémů je obdobná jako před dávnými lety, kdy se kantoři dožadovali alespoň minima pro své živobytí a také, aby bylo čím psát na tabuli a aby byly vůbec nějaké učebnice.

Vždyť my také byť v modernějších podmínkách v podstatě každý rok promiňte mi, škemráme o dostatečné finance pro školy a spravedlivou odměnu za práci. Opakovaně připomínáme, že je třeba zajistit stabilitu pro funkci systému zvaného regionální školství a že nelze každoročně čekat, až co ve státním rozpočtu na vzdělávání zbyde. V takových podmínkách nelze dosáhnout vysokou kvalitu vzdělávání a kvalitu, o které se mluví a kterou nutně potřebujeme. Další každý odklad řešení problémů je pro školství škodlivý.

Vážný problém regionálního školství je poměrně rozsáhlá nekvalifikovanost pedagogů. Značná část z nich – běžně se uvádí až 20 procent – nemá vzdělání stanovené právními předpisy. Tento stav je však stále komplikován tím, že učitelé, kteří sice předepsanou kvalifikaci mají, nevyučují předměty své získané aprobace a tato situace se dlouhodobě nemění. Když byl s účinností od 1. ledna 2005 přijat zákon o pedagogických pracovnících, obsahoval výjimku z kvalifikace na dobu pěti let. To je do konce letošního roku. Tato lhůta uplynula a ukázalo se, že bez pokračování výjimky by bylo nutné řadu škol zavřít. Kvalifikovaní pedagogové jaksi chyběli a chybí. Přijatá novela zákona proto prodlužuje výjimku z kvalifikace o dalších pět, což jste vlastně i vy odsouhlasili. A slovo v zákoně v § 32 písm. d) pěti se nahrazuje slovem deseti. Je tím ale toto všechno vyřešeno? Asi se všichni shodneme, že není.

A příčiny neutěšeného stavu? Je málo absolventů škol vzdělávajících pedagogy? Určitě rozhodně ne. Mají absolventi zájem nastoupit na místa učitelů a vychovatelů a setrvat v něm? Odpověď zní, že velká část z nich tento zájem nemá. Nezájem je důsledkem toho, že platové poměry pedagogů jsou dlouhodobě neřešeny. Čísly vás zatěžovat nebudu.

Snahy o snížení platů ve školství, které se tady projevily v tomto roce, byly potvrzením těchto lidí o správnosti jejich rozhodnutí práci pedagoga se obloukem vyhnout. A věřím tomu, že v takové praxi nechceme pokračovat. Naznačených otázek platů ve školství se petice dotýká, ale není to jediné a hlavní téma. Také platové poměry nejsou problémem v celém komplexu pracovně-právních vztahů školských zaměstnanců. Podfinancování regionálního školství se projevuje nejenom v platové úrovni, ale i v oblasti tzv. ostatních neinvestičních výdajů. To je rozpočtový zdroj mimo jiné určený na pomůcky, školní potřeby, učebnice a také na vzdělávání pedagogických pracovníků.

Bohužel, v posledních letech zaznamenáváme snížení těchto výdajů, což má nepříznivé důsledky pro činnost škol. Například z údajů Asociace ředitelů základních škol zveřejněné v Učitelských novinách v čísle 45 z letošního roku vyplývá, že ostatní neinvestiční výdaje v letech 2007 až 2009 poklesly o 55 až 60 procent. Situace zhoršoval i v roce 2008 růst cen. Pokud by tento trend měl přetrvávat, je ohrožena vůbec realizace kurikulární reformy a reálné je nebezpečí kvality výuky.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Argumenty, které jsem zde ve stručnosti uvedl na podporu požadavků petice, ukazují, že vzniklé problémy nelze jen tak přecházet. Nejde o žádné spekulace a vůbec ne o žádný populismus, ale o neúprosnou realitu. Výsledek včerejšího jednání sněmovny o rozpočtu zabránil zhoršování současného stavu, avšak pouze pro rok 2010. Tím se ale podmínky pro školství nezlepšují a není řešena jeho budoucnost.

Zásadní návrhy, rozhodnutí očekáváme od MŠ a nejen od něho, ale i od vás, od členů zákonodárného sboru. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji a nyní prosím paní ministryni školství, mládeže a tělovýchovy Miroslavu Kopicovou.

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Miroslava Kopicová: Děkuji, pane předsedající. Vážené paní senátorky, páni senátoři, pane předsedo školských odborů, Ministerstvo školství dostalo petici, o které dnes hovoříme, z Úřadu vlády s podpisy více než 90 000 pracovníků školství, kteří s textem petice souhlasí a vyjádřili to svým podpisem. Z toho faktu je zřejmé, že situací ve školství je zneklidněna podstatná část školských zaměstnanců. Otázka financování a úrovně regionálního školství je jednou z našich priorit a je evidentní, že jsme se touto peticí velmi vážně zabývali a zabýváme.

Ekonomická krize, jak se zmínil pan předseda, skutečně zasáhla v rámci zasažené ekonomiky také školství a bylo nutné přijmout řadu omezujících opatření. Je pochopitelné, že v současné situaci je návrh rozpočtu i po změně provedené parlamentem včera pro oblast školství do jisté míry restriktivní. Ministerstvo školství sice připravuje opatření, která povedou k mnohem rozsáhlejšímu využití evropského sociálního fondu zejména, ale je zřejmé, že tyto zdroje nenahradí zcela předpokládaný pokles průměrných platů pracovníků tohoto resortu.

Jsme sice přesvědčeni, že kvalita vzdělávání dětí, žáků či studentů a ani podmínky práce učitelů nebudou touto restrikcí zhoršeny, aby to znamenalo skutečný pokles kvality vzdělávání v České republice. Nicméně pokles a stagnace průměrných platů a mezd ve školství i pokles výdajů ze státního rozpočtu na učební pomůcky jako dlouhodobý trend je zcela neudržitelný a za takový ho považuji. Otázky budoucího financování školství jsou skutečně na pořadu dne.

Já vám uvedu v rovině konkrétních čísel a údajů situaci v oblasti regionálního školství pro rok 2010 tak, jak v současné době vypadá. Ve srovnání s reálným rozpočtem pro regionální školství v roce 2009 byl vládou navržený rozpočet běžných výdajů pro rok 2010 nižší zhruba o 4,1 miliardy korun, to je 4,9 %. Z toho v oblasti mezd a odvodů asi o 3,6 miliardy, tedy asi o 4,65 %. To v oblasti běžných výdajů asi o půl miliardy, což činí asi 7,5 % poklesu. Po výsledku včerejšího jednání o státním rozpočtu na rok 2010 v Poslanecké sněmovně se situace velmi podstatně změnila, neboť pro mzdovou oblast regionálního školství bylo schváleno posílení o 3,1 miliardy korun proti původnímu vládnímu návrhu.

Dnes může MŠ v oblasti vývoje mezd v regionálním školství předpokládat v letech 2009 a 2010 zhruba následující vývoj. V roce 2009 ve srovnání s rokem 2008 předpokládáme, že průměrný plat v regionálním školství vzroste asi o 6,7 %, tedy ze 20.448 na 21.810 korun, tedy téměř o 1.400 korun měsíčně. Z toho u pedagogů o téměř 1.600 korun měsíčně proti loňskému roku. Tedy z 23.777 korun na 25.370 korun. U nepedagogů měsíčně o 900 korun z 12.800 korun na 13.600 nebo 13.700. A v roce 2010 můžeme díky reálné pravděpodobnosti určitého přirozeného úbytku počtu zaměstnanců ve vazbě na pokračující pokles počtu žáků regionálního školství počítat s udržením průměrného platu ve školství zhruba na úrovni očekávané v roce 2009.

Ekonomická krize bohužel dopadla na velkou část hospodářství, ale my jsme přesvědčeni, že dopad do resortu školství, který se vlastně ve výsledném rozpočtu na rok 2010 promítne pouze do snížení výdajů na učební pomůcky, by neměl mít žádný zásadnější význam pro kvalitu vzdělávání. A to i z toho důvodu, že MŠ hodlá tuto oblast poměrně výrazně posílit ze strukturálních fondů. Já oznámím příští týden na tiskové konferenci, že zahajujeme program 4,5 miliardy do základních škol. Hovoříme tedy o tom, že zhruba připadá na každou školu milion korun. A tyto prostředky budou z poloviny určeny na pomůcky a z poloviny na platy, a to platy s vyššími hodinovými sazbami, což samozřejmě znamená, že se tím navýší průměrný plat učitelů.

Musím říci, že se také staráme o to a připravujeme nový systém financování školství. Děláme rychlé úpravy uvnitř resortu samotného, ale máme připraven i velký projekt na změnu financování celého resortu. A věřím, že ještě za mého působení dojdeme k nějakým rozumným výsledkům. Zabýváme se samozřejmě otázkami demografického poklesu, sledujeme, jaká je naplněnost škol, která samozřejmě výrazně poklesla. A předpokládáme, že pokud jde o střední školy, tak realizace maturity, která bude zrealizována tak, že děti nejenom udělají a neudělají maturitu na nějakou známku, ale bude také přiložena škála, na kolik bodů, nám dá také první odhad, které školy by možná stály za zrušení.

Cítím jen naznačit, že pohled na financování školství je velmi komplexní a že na něm pracujeme. Já se o tom zmiňuji, protože petice není o financích, je také o tom, co dalšího pro školy děláme. Musím říci, že v rámci tohoto projektu budou mít učitelé velikou možnost dělit hodiny matematiky, hodiny jazyků. Budou mít možnost sami se vzdělávat, a to velmi jednoduchým způsobem. Budou stanoveny jednotkové ceny na pomůcky. Chcete-li si koupit elektronickou tabuli, do určité výše nám nemusíte nic dokazovat, na konci ukážete, že máte doklad, že jste to koupili v limitu. Vlastně se nebudou psát projekty, odškrtají se aktivity, které se budou odehrávat. Ale o tom nechci podrobně hovořit.

Chci také říci, že protože jsme se pustili do posuzování toho, čemu bych mohla říci optimalizace sítě, ale nechci to říkat, abych nevzbudila emoce, ustavuji radu ministra pro regionální školství, v těchto dnech dáváme dohromady všechny náměty na možné členy. Mohla bych hovořit o hodně věcech, které děláme. Byla tady řeč o tom, že nám ve 20 % učí ve školách nekvalifikované pedagogové. Částečně je to také otázka toho, že na trhu není přátelsky dostupná nabídka vzdělávání, takže my jsme připravili projekt, který je velmi konkretizován.

Já jsem nechala udělat screening, kde jsou ti učitelé. Poslala jsem dotazníky na všechny školy a my dneska víme, jak jsou staří, v jakých oborech je jejich nedostatek, jestli jim chybí pedagogické vzdělání nebo obor a také víme, jestli potřebují Mgr. nebo jestli jim stačí Bc., záleží, o který typ školy se jedná.

Budu jednat hned v lednu s děkanem a ze strukturálních fondů jim zaplatíme projekt, kde mohou ušít vzdělávací nabídku na míru učitelů, kteří budou mít zájem si toto vzdělání doplnit. Mohu říci, že jsem minulý týden rozhodla o možnosti volitelného předmětu etika, protože to považuji za zcela zásadní problém naší společnosti. Vydali jsme metodický pokyn k moderním dějinám, protože, jak jsem sledovala vaši diskusi, víte, že dnes vykládat nedávné dějiny je velmi těžké pro učitele, kteří často také, jako většina z nás, stojí svýma nohama ještě v minulosti. Udělali jsme jim, myslím, velmi příjemný moderní metodický pokyn, jak tyto dějiny učit s odkazy na doporučenou literaturu, na to, na čem děti by se měly vzdělávat, kde by měly mít povinnou literaturu, která by jim doplnila tyto věci, toto vzdělání atd. Mohla bych mluvit dlouho, ale nebudu zneužívat vaší laskavosti, že jste byli ochotni mě teď vyslechnout.

Mohu jenom říct, že my všichni víme, že magický trojúhelník: vzdělání – výzkum – inovace, v něm tkví naše budoucnost. A má jeden roh, který je ke všemu ještě krásný, protože je plný mladých lidí, a to je vzdělání. Tak ho prosím podporujte. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, paní ministryně. Jsme v obecné rozpravě, přihlášen je pan Marcel Chládek, připraví se pan senátor Jaromír Štětina. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Marcel Chládek: Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, vážené senátorky, vážení senátoři. Vzhledem k tomu, že návrh tohoto usnesení byl školským výborem schválen ještě před tím, než byl projednáván rozpočet v Poslanecké sněmovně, tak bych doporučil, abychom z původního návrhu vynechali kapitolu, která se týká navýšení rozpočtu v kapitole ministerstva školství. S dovolením bych ocitoval nový návrh, který by poté zněl, že Senát Parlamentu České republiky bere na vědomí petici č. 15/09 Vzděláváním proti krizi. Za druhé konstatuje, že vytváření důstojných a motivačních podmínek pro práci učitelů a ostatních školských pracovníků, zajištění kvalitních podmínek pro vzdělávání žáků a studentů, je v kompetenci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. A za třetí doporučuje Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy České republiky a Ministerstvu financí České republiky, aby společně hledaly systémové řešení problémů uvedených v petici.

Zároveň bych ale chtěl za sebe říci, že bychom tento problém neměli podceňovat, protože tuto petici podepsalo 90 tisíc lidí. Tento problém, jestli si vzpomínáte, tak se nám neustále vrací na stůl. A vždycky se hovoří o tom, že investice do vzdělávání je investice do budoucnosti, ale vždycky je tomu tak, že když je potřeba někde sebrat peníze, tak se sáhne do kapitoly školství a je jedno, jestli už je to na úrovni centrální nebo na úrovní nižší.

Já – a myslím si, že nejsem sám, jezdím na svých výjezdech po svém regionu do řady škol a můžu vám říct, že mi je smutno, a někdy stydno, v jakých podmínkách musí naši učitelé pracovat, a v jakých podmínkách se učí naše děti. Bohužel, mnohdy se setkávám s tím, že když trošku nadlehčím tu situaci, tak řada dětí si prohlíží vypelichaného ptáka, kterého si prohlížel už jejich otec a jejich děd. Já si myslím, že naše školství si zaslouží mnohem větší podporu a mnohem větší zájem nás všech, protože pokud tomu tak nebude, tak si myslím, že nebudeme národem vzdělaným, ale budeme národem pohůnků. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane senátore. Nyní bude hovořit pan senátor Jaromír Štětina. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaromír Štětina: Děkuji, pane předsedající. Velmi rychle. Dobrý večer, paní ministryně. Já jsem s povděkem zaznamenal vaši připomínku o výuce moderních dějin. Já se dlouho snažím upozornit na to, že bychom neměli být společenskou organizací, které výuku dějin suplují. Bohužel se tomu dlouhá léta tak děje. Vemte si festival Jeden svět. Nebo akci Jeden svět na školách, který Člověk v tísni pořádá. Já myslím, že by bylo dobré, kdyby ministerstvo školství právě s těmito organizacemi, které to dělají, navázalo spolupráci, a nakonec se snažilo, aby převzalo tuto úlohu samo, protože výuka moderních dějin skutečně je u nás ve velmi špatném stavu. Moc vám děkuji, že jste se o tom zmínila. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Pokud tomu tak není, obecnou rozpravu končím. Prosím pana zpravodaje, aby se vyjádřil k rozpravě, resp. aby nám ještě jednou řekl, o čem budeme hlasovat.

Senátor Marcel Chládek: Děkuji, pane předsedající. Takže v rozpravě jsme vyslechli vystoupení zástupce petentů pana Františka Dobšíka, který nám stručně popsal svůj postoj k petici i co je jejím obsahem. Zároveň jsme vyslechli vystoupení paní ministryně školství a poté v rozpravě vystoupili dva senátoři, kteří vesměs se vyslovili společně na podporu vzdělávání v České republice. Pro jistotu ještě jednou přečtu návrh usnesení Senátu.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Já myslím, že je usnesení zaznamenáno, já si to dovolím teďka převzít a budeme hlasovat o návrhu usnesení Senátu Parlamentu ČR tak, jak bylo navrženo výborem ve znění vámi přednesené úpravy, která reaguje na jednání, které včera o rozpočtu bylo včera v Poslanecké sněmovně. Je to tak? (Ano, děkuji.) Děkuji, budeme hlasovat.

Budeme hlasovat o usnesení tak, jak ho přednesl pan senátor zpravodaj Marcel Chládek. V sále je přítomno 38 senátorek a senátorů, kvórum je 20. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti návrhu, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Konstatuji, že v hlasování číslo 44 bylo registrováno 39, kvórum 20. Pro návrh 33, proti nikdo. Návrh usnesení byl schválen.

Děkuji předkladateli. Děkuji petentům, děkuji paní ministryni a zpravodaji. A končím projednání tohoto bodu.

Protože jsme projednali všechny body v pořadu tak, jak jsme se dohodli, přerušuji jednání Senátu.

Pokračovat budeme zítra od 9.00 hodin.

Dříve, než se rozejdete, chci ještě upozornit, že vás zve vedoucí Kanceláře Senátu pan František Jakub na ochutnávku moravských vín, která probíhá od 19.00 hodin v S-klubu. Takže přeji vám všem hezký večer a přerušuji jednání do zítra – do 9.00 hodin.

(Jednání přerušeno v 19.49 hodin.)