Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

text o uhlí

Těsnopisecká zpráva

z 13. schůze Senátu

Parlamentu České republiky

(1. den schůze – 5. listopadu 2009)

(Jednání zahájeno v 9.01 hodin.)

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobré ráno, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych vás přivítal na 13. schůzi Senátu. Tuto schůzi jsem svolal na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, vždycky to bude podle zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu. Pozvánka vám byla zaslána ve čtvrtek 22. října 2009.

A nyní omluvy. Omlouvají se Pavel Lebeda, Jiří Liška, Jiří Dienstbier, Tomáš Jirsa, Tomáš Kladívko, Alexandr Vondra, Eva Richtrová, Jiří Lajtoch, Jiří Žák, Jiří Stříteský, Petr Pithart a Pavel Sušický.

Pokud nemáte své identifikační karty, tak náhradní karty jsou k dispozici v předsálí jednacího sálu.

Nejprve podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele naší schůze. Navrhuji, aby to byli senátoři Tomáš Grulich a Jaromír Štětina. Má někdo připomínku? Nemá, takže o tomto návrhu budeme za chvilinku hlasovat.

Zahajuji hlasování o ověřovatelích. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 1 ukončeno, registrováno 45, kvorum 23, pro 44, proti nikdo. Návrh byl schválen. Máme určené ověřovatele, kterými jsou páni senátoři Tomáš Grulich a Jaromír Štětina.

Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 13. schůze. Návrh na jeho změnu a doplnění v souladu s usnesením Organizačního výboru vám byl rozdán na lavice. Má někdo další návrh na doplnění nebo změnu či cokoliv ohledně pořadu schůze? Hlásí se pan senátor Jan Hajda.

Senátor Jan Hajda: Vážený pane předsedo, výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu včera projednal senátní tisk č. 155 – Návrh senátního návrhu zákona senátorů Jiřího Bise a Petra Pakosty, kterým se mění zákon č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů. A proto bych žádal o jeho zařazení.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: A na jaké místo našeho pořadu? Když navrhujete, musíte i uvést, kam bod zařadit.

Senátor Jan Hajda: Do odpolední části schůze.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Jako poslední bod našeho jednání.

Senátor Jan Hajda: Ano, může být.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Tedy jako poslední bod. A kolega Luděk Sefzig má slovo.

Senátor Luděk Sefzig: Hezké dopoledne. Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, včera jsme projednali na výboru čtyři tisky, z nichž bych doporučil, abychom zařadili na dnešní schůzi dva, jimž běží lhůta a bylo by nebezpečí z prodlení.

Je to tisk „Souhrn návrhů nařízení Evropského parlamentu a Rady k evropskému finančnímu dohledu“ a ta čísla jsou N 072, N 073, N 074, N 075 a N 076 jako jeden bod; a sice bod č. 2.

A jako bod č. 3 dnešního jednání senátní tisk č. 064/07, což je „Zpráva Komise Výroční zpráva za rok 2008 o vztazích Evropské komise s vnitrostátními parlamenty“. Oba tisky by měl přednést – a je připraven – pan ministr Štefan Füle. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Jenom poznámku, ten druhý je tisk č. K 064/07, jestli jsem to číslo dobře zachytil. Dobře. Nikdo další už nemá žádný návrh?

Budeme nejprve hlasovat o doplňujících návrzích. Potom bychom hlasovali, pokud bude schváleno, o návrhu v pozměněném znění Organizačního výboru.

Nejprve budeme hlasovat o návrhu kolegy Hajdy, aby tisk č. 155 byl zařazen jako poslední bod našeho programu. Přece jenom vás ještě svolám znělkou.

Hlasujeme o zařazení tisku č. 155 na poslední místo.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 2 je ukončeno. Registrováno 59, kvorum 30. Pro 58, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Budeme nyní hlasovat o návrhu kolegy Sefziga, tzv. společné tisky N 72 až N 76 zařadit na druhé místo našeho programu. A k tomu bod K 064/07 jako bod třetí.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 3 ukončeno. Registrováno 60, kvorum 31. Pro 60, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Nyní budeme hlasovat o celém návrhu na dnešní program, ve znění návrhu Organizačního výboru a nyní přijatých doplňujících návrzích.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 4 je ukončeno. Registrováno 61, kvorum 31. Pro 61, proti nikdo.

Návrh schválen.

Můžeme přistoupit k prvnímu bodu. Tímto bodem je

Informace vlády o výsledcích jednání Evropské rady,

která se konala ve dnech 29. a 30. října 2009 v Bruselu

S informací vystoupí ministr pro evropské záležitosti Štefan Füle, který má slovo.

Ministr pro evropské záležitosti Štefan Füle: Dobré ráno, vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři.

Dovolte mi, abych vás informoval o výsledcích říjnové Evropské rady, která se uskutečnila ve dnech 29. a 30. října 2009.

Jednalo se o klíčové jednání švédského předsednictví, na jehož programu byly také dvě velmi citlivé otázky, tj. aktuální stav ratifikace Lisabonské smlouvy a dohoda na pozici EU pro jednání konference smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu v Kodani, která proběhne 7. až 18. prosince tohoto roku.

Návrh závěrů se skládá ze šesti částí, a dovolte mi, abych se těmto šesti částem věnoval trochu podrobněji.

Nejdříve institucionální otázky. V rámci institucionální části programu byl, já už jsem to naznačil, byl hlavním bodem aktuální stav ratifikace Lisabonské smlouvy. V reakci na obavy vyjádřené prezidentem republiky vyjednala vláda „výjimku“ pro Českou republiku, která bude spočívat v připojení se České republiky k protokolu č. 30 o uplatňování Listiny základních práv EU v Polsku a ve Spojeném království, a to při příležitosti příštího rozšíření Evropské unie. V tomto protokolu není žádná zmínka o tzv. dekretech pana prezidenta Beneše, týká se pouze uplatňování Listiny základních práv EU.

Tzv. česká výjimka by měla rozptýlit obavy všech, kteří by mohli vnímat tuto Listinu jako hrozbu pro Českou republiku, že by byla zneužita tato Listina nad rámec kompetencí Evropské unie. Úroveň ochrany základních práv a svobod českých občanů přitom nebude žádným způsobem snížena, neboť je dostatečně zajištěna Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami o ochraně lidských práv, jimiž je Česká republika vázána. Zejména bych tady chtěl uvést Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv. Tzv. výjimka z Listiny základních práv EU zároveň není absolutní v tom smyslu, že nevylučuje, aby se občané České republiky ustanovením této Listiny dovolávali vůči orgánům Evropské unie.

Dovolte mi také využít této příležitosti, abych konstatoval, že po podpisu ratifikačního instrumentu prezidentem republiky dojde v nejbližších dnech k předání ratifikačního instrumentu depozitáři smlouvy, dojde k tomu v Římě. Smlouva tedy začne platit od 1. 12., a dovolte mi v této souvislosti zvýraznit, že začne platit přesně v tom znění, v jakém byla schválena tímto Senátem 6. května tohoto roku.

Dovolte mi, abych přešel k dalšímu důležitému bodu Klimatická změna a příprava prosincové konference v Kodani. Jednání Evropské rady týkající se klimatu a zejména nadcházející konference v Kodani, kde by mělo dojít k dohodě o globální redukci emisí skleníkových plynů po roce 2012, kdy vyprší stávající dohody, tzv. Kjótský protokol, bylo v zásadě úspěšné. Členské státy znovu potvrdily závazek Evropské unie, která v případě úspěchu dohody v Kodani navýší svůj redukční cíl pro snížení emisí CO2z 20 % na 30 % oproti stavu v roce 1990.

Evropská unie také potvrdila, že si uvědomuje, že k zapojení všech států včetně rozvojových do této budoucí globální redukční architektury je zapotřebí finančních příspěvků ze strany států rozvinutých státům rozvojovým.

Evropská rada vůbec poprvé zmínila ve svých závěrech konkrétní částky, které budou muset vyspělé státy pro tyto příspěvky vynaložit. Celosvětová pomoc rozvojovým státům v rámci nové globální redukční architektury by se podle přijatých závěrů mohla pohybovat mezi 22 – 50 miliardami euro ročně. Toto rozmezí je však stále pouze odhadem a nemá závazný charakter.

V rámci přijatého textu závěrů zmínila Evropská unie svou ochotu podílet se na dosažení dlouhodobého cíle pro rozvinuté státy snížit své emise skleníkových plynů o 80 – 95 % do roku 2050 ve srovnání s rokem 1990. Evropská rada nevyřešila problém tzv. vnitřního building shering – vnitřního sdílení klíče nákladů uvnitř Evropské unie. Jinými slovy – jakým způsobem bude finanční závazek Evropské unie v rámci nové redukční architektury rozdělen mezi jednotlivé členské státy EU. Evropská rada se však shodla na tom, že problém bude řešen v rámci zvláštní pracovní skupiny a že návrh rozdělení vnitřního břemene bude schválen konsensem na jednání Evropské rady.

K ekonomické, finanční a sociální situaci bych rád uvedl následující: I přes zastavení prudkého poklesu hospodářské aktivity v Evropě a stabilizaci finančních trhů není na místě spokojenost s aktuálním vývojem. To je to, co konstatovala Evropská rada. Je třeba brát v úvahu především nejistotu významnějšího budoucího oživení a také očekávané zpoždění nárůstu nezaměstnanosti.

Evropská rada podpořila závěry Rady ECOFINz 20. října týkající se fiskální ústupové strategie, která by měla zajistit postupné snižování angažovanosti v ekonomie. Evropská rada vyzvala tuto formaci rady, aby pokračovala v práci na této strategii.

Dalším tématickým okruhem pro jednání Evropské rady byla reforma dohledu nad finančními trhy. Evropská rada vzala na vědomí dosažení obecné dohody k tzv. makroobezřetnostnímu dohledu a vyzvala předsednictví k zahájení jednání s Evropským parlamentem o této věci. Evropská rada se zabývala také druhou části reformy, tzv. mikroobezřetnostním dohledem a vybrala Radu ECOFIN, aby se do prosince roku 2009 shodla také na zbytku balíčku, aby Evropská rada mohla tuto záležitost projednat na svém prosincovém zasedání.

Česká republika obecně podporuje reformu uspořádání dohledu nad finančním trhem v EU, domníváme se nicméně, že je třeba odstranit některé nedostatky stávajícího institucionálního systému a tím zlepšit jeho fungování. Výhrady, které Česká republika k reformě dohledu má, prezentují zástupci ČR průběžně při vyjednávání na pracovní skupině rady, kde usilují o jejich zohlednění, a já předpokládám, že se k těmto a některým dalším věcem ještě budete chtít vrátit při projednávání dalšího bodu na vašem programu.

Co se týče vyjednávání Evropské unie na mezinárodní scéně, Evropská rada uvítala závazky skupiny G20 k posílení mezinárodního systému finanční regulace a dohledu včetně provedení reformy mezinárodních standardů pro odměňování a dosažení jednotného souboru kvalitních celosvětových účetních standardů.

Jedním z bodů v závěrech je také zmínka o situaci na trhu s mlékem. Evropská rada se na svém jednání této problematice nikterak obsáhle nevěnovala, nicméně některé státy se o této problematice zmínily. Evropská rada ve svých závěrech vzala na vědomí dosavadní výsledky jednání příslušné rady, to je Rada AGRIFISH týkající se řešení situace v sektoru mléka.

K tématům strategie Evropské unie pro region Baltského moře, nelegální migrace a vnější vztahy neproběhla závažnější diskuse a nedošlo k žádným překvapivým změnám návrhů závěrů. Strategie EU pro region Baltského moře byla schválena. Závěry k nelegální migraci se věnují hlavně roli agentury PRONTEX. V části „Vnější vztahy“ byly přijaty závěry k Afghánistánu a Pákistánu.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji vám, pane ministře. A nyní musíme určit zpravodaje k tomuto bodu. Navrhuji, aby to byl senátor Luděk Sefzig, předseda VEU. Ptám se, zda s tím souhlasí. Kývá hlavou. Budeme o tomto mém návrhu hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro kolegu Sefziga jako zpravodaje, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 5 ukončeno, registrováno 55, kvórum 28, pro 48, proti nikdo, takže nyní máte, kolego, slovo jako zpravodaj k tomuto bodu.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane předsedo, a děkuji za důvěru, vážené paní senátorky a páni senátoři. Vyslechli jsme zprávu pana ministra o jednom z nejdůležitějších jednání, které bylo očekáváno celou Evropou, bylo samozřejmě očekáváno i celou Českou republikou, abychom věděli, zdali Evropská rada přijme ten závazek, který má charakter budoucího legislativního závazku, na výjimku, která byla podmínkou pro podpis našeho prezidenta.

Myslím si, že Rada zopakovala některá ujištění, týkající se charty, a já jenom chci připomenout, že kdykoli jsme o ratifikaci Lisabonské smlouvy, ať na úrovni pléna Senátu nebo na úrovni jednání výboru hovořili, vždycky jsme upozorňovali na dva problémy. Problém s chartou a problém, který máme v oblasti parlamentní kontroly politik svobody justice a vnitra.

Kdyby podmínka a problematika, týkající se charty, byla vyslovena hned na začátku tohoto ratifikačního procesu a vláda měla v tomto ohledu – tehdejší Topolánkova trojkoaliční vláda měla v tomto ohledu mandát jasnější, velmi by to ulehčilo práci nejenom mému výboru, ale i nám ostatním senátorům.

My jsme ještě tři dny před finálním jednáním doporučením, které jsme nakonec přijali, na podpis prezidenta, tři dny před tímto posledním rozhodným jednáním jsme jeli k Evropskému soudnímu dvoru do Lucemburku, což byla velmi důležitá cesta, a tam jsme explicitně dotazovali významné zástupce Evropského soudního dvora, pana prof. Mazáka a našeho zástupce pana prof. Malenovského, abychom měli jistotu, že Evropský soudní dvůr převezme judikaturu ze Štrasburského soudu.

To velmi zajišťuje, aby nemohly být rozšiřovány, extendovány některé představy, které bývají často v politické rovině spojovány s možným rozhodováním Evropského soudního dvora, který bude soudit nově třetí pilíř. Evropský soudní dvůr byl vytvořen pro vnitřní trh a nebyl vytvořen pro oblast pracovně právních vztahů a nebyl vytvořen pro oblast lidských vztahů, pro chartu atd. a my jsme dostali ujištění, které je i zapsáno, na zcela explicitní dotaz kolegy Grulicha jsme dostali ujištění, že Evropský soudní dvůr převezme judikáty ze Štrasburského soudu.

Přesto si myslím, že ta vyjednaná výjimka je potvrzením, které je v absolutní rovině, a z toho důvodu odolá nepochybně všem dalším politickým vlivům, které mohou být vytvářeny i na Evropský soudní dvůr, a proto si myslím, že ta podmínka, která byla přijata, je významná.

Není to ovšem, jak jsme četli některé články o jednání české vlády na Radě, že to je snižování sociálního standardu v České republice, to je velká chyba a je vidět že komentátoři věnují nedostatečnou pozornost této tématice. To hovoří jenom o tom, že si základní lidská práva a pracovně právní vztahy a celou tuto oblast budeme dojednávat my tady a budeme ji přizpůsobovat našim podmínkám a my si ji můžeme dojednat dokonce nad evropský standard.

Jen tak mimochodem, pokud procházíte judikáty Evropského soudního dvora právě v této oblasti, tak zjistíte, že Evropský soudní dvůr je velice liberální. Logicky, protože chrání společný trh, a z toho důvodu často rozhodl proti vůli řady odborových organizací. Jen připomenu velmi významné rozhodnutí ve věci Laval. Ti, kdo judikáty znají, tak ví, že Evropský soudní dvůr vůbec nezajišťuje vysoký standard sociálních práv.

Naopak, náš standard je velmi vysoký, a dovedu si představit, že pokud by se vytvářely třeba pracovně právní standardy na základě skutečnosti ekonomické situace v Německu, ve Francii, ve Švédsku, že by mohly být na úkor našich pracujících, protože je lépe vytvářet tyto standardy na základě našich ekonomických vazeb, nikoliv na základě nějakého evropského průměru, a je lepší být štikou mezi kapříky, a zejména v ochraně před nezaměstnaností je velice důležité vytvářet naše podmínky, naše pracovně právní vztahy třeba na základě fungující tripartity té situace, která je v České republice, a ne té, která je průřezově v Evropské unii.

To jenom ke komentářům, které mě velmi překvapily a svědčí o velká neznalosti celé tématiky.

Pan ministr velmi podrobně hovořil o dalších bodech. Jenom připomínám, že hlavním tématem nebyla výjimka, resp. přiřazení České republiky k Velké Británii a k Polsku, když to řeknu zkráceně, ale byla to témata, týkající se životního prostředí. Bylo potvrzeno, že pokud celosvětově i ostatní země se budou snažit snižovat emise, tak že by do doku 2050 80 – 95 % emisí mělo být sníženo ve vztahu k roku 1990. Je tam ta podmínka, že se tak musí chovat všechny země. Evropa má jít příkladem, ale nemá si zhoršovat podmínky ve vztahu k ostatním zemím, a to jak rozvinutým, tak těm nerozvinutým, jak Amerika, Indočína, tak Afrika.

Myslím, že mohu doporučit, abychom zprávu vlády a zprávu pana ministra vzali na vědomí, a zbývá ještě poděkovat za to, že se podařilo tuto výjimku dojednat a jsem rád. Je to potvrzující výjimka, a jsem velmi rád, že Evropská rada projednala, řekl bych, s nadhledem také s určitou noblesou a že se ostatní země a někteří politici z jiných států, a ta diskuse probíhala v našem tisku těsně před zasedáním, že se nenechali strhnout a nediskutovali o historicky velmi citlivých věcech, které je lepší, když ještě na několik desetiletí necháme ve skříních, protože Listina nepřinášela na jedné straně neoprávněné naděje na otevření některých aspektů, na druhou stranu nevytváří a potom ujištění si mohou být čeští občané absolutně jisti, nevytváří nebezpečí a neohrožuje celistvost našeho území. O tom jsme se mj. před naším hlasováním před tři čtvrtě rokem nejen u Evropského soudního dvora, ale i na jiných fórech, přesvědčili.

Jinak bychom tady pochopitelně takovou smlouvu, která by ohrožovala celistvost České republiky, určitě ani nepřijali.

Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu. Přihlásil se pan senátor Bedřich Moldan.

Senátor Bedřich Moldan: Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Myslím si, že skutečně toto zasedání Evropské rady bylo mimořádně důležité jak pro Českou republiku, jak bylo velmi dobře zdůrazněno mými předřečníky, tak také z hlediska důležitého globálního problému, kterým je změna klimatu. Evropská rada se touto otázkou velmi zevrubně zabývala a já bych si dovolil se zeptat pana ministra ještě na několik doplňujících věcí, které jsou pro ČR po mém soudu velmi důležité.

Především jsme slyšeli a víme i z médií, že nedošlo k nějakému definitivnímu dohodnutí schématu zvaného sdílení břemene. Víme, že klíčem pro rozdělení finančních závazků i závazků snížení emisí skleníkových plynů, má být hospodářská vyspělost, není zcela jasné, jakým indikátorem bude měřena, a velikost emisí, také není úplně zcela zřejmé, jak bude zde toto měřeno, je vidět, že tyto otázky se dojednávají, že byla zřízena expertní skupina na úrovni premiérů a že tedy těmto otázkám bude věnována další mimořádně veliká pozornost.

Chtěl bych se zeptat, jestli je představa o tom, jestli tyto věci budou nějak vyřešeny do začátku konference v Kodani, která, jak víme, začíná 7. prosince, to znamená, jak to hraje s termínem prosincové Evropské rady a do jaké míry se počítá s tím, že Evropská rada zaujme nějakou naprosto zásadní nebo aspoň zásadnější postoj vůči závazkům EU na kodaňské konferenci, protože víme, že jak otázka snižování emisí, tak otázka financování patří mezi stěžejní věci.

To je jedna otázka. Neptám se, jak to dopadne, protože to samozřejmě nemůžeme vědět, ani Kodaň, ani ta expertní skupina, ale jestli je nějaký jasný časový harmonogram.

Druhá otázka, jestli na Evropské radě zazněly nějaké byť neformální signály o tom, s jakými postoji přijde americká administrativa, Spojené státy na kodaňskou konferenci, jestli se skutečně počítá s tím, že to bude summit, kterého se zúčastní premiéři a prezidenti včetně pana Obamy a jestli něco o tom je již známo. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má nyní paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, paní senátorky, páni senátoři. Musím říci, že v této chvíli mám velmi rozporuplné pocity. A hned vysvětlím, proč to říkám.

V prvé řadě chci pogratulovat panu premiérovi za to, že to byl on, kdo dal poslední podpis, kterým stvrdil deset let trvající proces dojednávání institucionálních změn v EU a otevřel tak cestu pro Evropu k tomu, aby se mohla konečně přestat zabývat sama sebou a skutečně s plnou vehemencí začít řešit problémy Evropanů, problémy občanů EU, ke kterým patří i Češi. Ale hlavně, aby se Evropa mohla stát plnohodnotným partnerem v globálním světě, partnerem těch největších ekonomik světa, miliardových států, jako je Čína, jako jsou Spojené státy, Brazílie a další.

Tím posledním podpisem premiéra Fischera Česká republika splnila závazek, který dal prezident republiky a Topolánkova vláda vůči Evropskému společenství. Vyřešili jsme záležitost na úrovni EU, a to tou nejkratší možnou cestou, která v té chvíli byla možná. Tím jsme trošku napravili reputaci, kterou jsme bohužel neměli v tu chvíli úplně nejlepší.

Otázka ale zní, za jakou cenu. Vyřešili jsme problém Evropské unie, ale nadělali jsme si tím spoustu problémů doma. My jsme zaplatili dokonce dvojí cenu. Prosazením výjimky nebo chcete-li dodatku, který znamená, že se na české občany nebude vztahovat hlava IV. Listiny práv Evropské unie čeští občané pro budoucnost nebudou mít garantována stejná práva v sociální oblasti, stejná sociální a občanská práva jako ostatní občané EU. Ale o tom, předpokládám, bude více mluvit pan místopředseda Štěch.

Ale ten druhý problém, druhá cena je možná ještě závaznější, protože tu platíme okamžitě. Ti, kteří napadali Lisabonskou smlouvu, i sám pan prezident při podpisu hovořil o suverenitě, kterou ztrácíme tím, že Lisabonská smlouva vstoupí v platnost. Ale Lisabonská smlouva nic nemění na suverenitě, kterou jsme doteďka měli a kterou do budoucna budeme mít. Ale o suverenitu přišel Parlament tím, jak celá věc proběhla, a to nejdříve odkládáním, několikaměsíčním odkládáním podpisu pod Lisabonskou smlouvu a poté, co obě komory Parlamentu ČR vyslovily s touto smlouvou souhlas. Poté pan prezident změnil obsah toho, o čem jsme rozhodli dokonce více než ústavní většinou. Takovéto právo prezident republiky nemá ani u běžného zákona.

Vláda tento požadavek potvrdila a vyjednala, opět bez souhlasu Parlamentu.

Vážené kolegyně a kolegové, domnívám se, že tento fakt nemůžeme vzít na vědomí. Proto tentokrát budu hlasovat proti návrhu usnesení vzít zprávu o jednání Evropské rady na vědomí.

A ještě mi dovolte k druhému významnému bodu, který Evropská rada projednávala. Významnou částí jednání Evropské rady byla strategie EU pro kodaňskou konferenci, tedy postoj k boji proti klimatickým změnám. Já se tedy ptám pana ministra, zda vláda v této věci změnila postoj, a mám související otázku, zda je záměrem české vlády zrušit diplomatické vztahy s Německem nebo vyvolat konflikty s Německem. A tyto dvě otázky souvisejí s tím, co uvedla naše média, že pan prezident v USA jednak se opět vyslovil proti opatřením týkajících se klimatických změn a jednak že vlastně napadl německou kancléřku, což bezpochyby povede ke zhoršení diplomatických vztahů mezi oběma zeměmi. Pokud mé znalosti sahají o tom, jak se utváří zahraniční politika země a pokud znám Ústavu, tak pan prezident je hlavou státu, je reprezentantem země navenek. Jestliže tedy cokoliv pronese, je to postoj České republiky. Ale z Ústavy je pan prezident neodpovědný, za jeho kroky zodpovídá vláda, veškerá jeho vyjádření by měla být kontrasignována. Jestliže tedy pan prezident jaksi vytváří dnes tuto pozici, pak podle mého názoru a podle znalosti Ústavy ji musí posvěcovat vláda, resp. je to podle vnímání zvenku postoj České republiky jako takové.

Moje otázka zní, jak tedy to v této věci je. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Slovo má pan místopředseda Milan Štěch.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. I já samozřejmě patřím k těm, kteří vítáme ukončení ratifikace Lisabonské smlouvy, i když musím s určitým začervenáním se říci, že postup, který v ČR s ratifikací vznikl, a to, co jsme si způsobili v rámci EU, není naším dobrým obrázkem. Je to takový další šrám na našem obrazu. A samozřejmě, že hlavní vinu na tomto našem obrazu nese bohužel pan prezident.

Poslední pokus o obstrukci v souvislosti s Lisabonskou smlouvou přes tzv. výjimku z Listiny základních práv EU byl vyřešen dle mého názoru nešťastně, myslím si, že špatně, a řeknu v následující části mého vystoupení, proč se tak domnívám.

Pan prezident dlouhodobě i s některými členy zákonodárných sborů a s některými politiky celkem nevýznamných politických stran získával veřejnost na svoji stranu tím, že říkal, že existuje vážené ohrožení prolomení Benešových dekretů. Ale přece ta výjimka, která byla v protokolu zakotvena – myslím protokol z 29. října – vůbec neřeší, a nejsem jediný, který to jasně říká, to prakticky říká levá i pravá strana politického spektra, a po ratifikaci to také ani řešeno nebude. A pokud by bylo, tak je otázka, co bude ty dva, tři roky, než další ratifikační proces proběhne. Nechceme přece říkat, že to vytvoří prostor pro to, aby se mohli bývalí občané tzv. Sudet domáhat prolomení Benešových dekretů. V žádném případě k prolomení Benešových dekretů v tomto případě dojít nemůže, protože prolomení Benešových dekretů je ošetřeno mnoha jinými ustanoveními. A mimo jiné podívejte se do celé Lisabonské smlouvy včetně prováděcího protokolu. V článku 345 té tolik odmítané Lisabonské smlouvy naopak je zakotveno, že smlouvy se nijak nedotknou úpravy vlastnictví uplatňované v členských státech. Já si myslím, že právě v Lisabonské smlouvě je další pojistka proti nějakým úvahám a pokusům prolomit Benešovy dekrety, kde se fakticky celé politické spektrum shodujeme, že to absolutně není možné. A také věřím, že v těchto dobách a i v letech následujících naši pokračovatelé žádný takový zákon, který by umožnil prolomit Benešovy dekrety, nikdy nepřijmou.

My jsme přijali usnesení ústavní většinou a přijali jsme Lisabonskou smlouvu v Senátu i v Poslanecké sněmovně. To, co bylo usneseno v Bruselu 29. října a obsahuje protokol o uplatňování základních práv Evropské unie, a já bych to uplatňování nazval vlastně tak, že to bude realizace Lisabonské smlouvy, je v rozporu nebo minimálně v rozporu s duchem toho, co jsme tady v obou komorách českého Parlamentu ústavní většinou přijali, co jsme tady stvrdili. To je prostě zase určitý krok znejistění a vyslání signálu veřejnosti, že v této úrovni prezident, vláda a Parlament jsme schopni připustit takové znevažování aktu přijímání ústavních zákonů.

Můžete mi to vykládat, kdo chcete, jak chcete, míním tedy předkladatele, že to tak není, že to nic nezpůsobuje. Ale tento právní marasmus to minimálně ve veřejnosti, v myšlení lidí způsobuje.

Nedůstojné je i to, že jednání vlády, konkrétně 28. října, bylo utajováno. Vždyť jelo se do Bruselu a veřejnost nevěděla, s čím se tam jede. Že to byla vyjednávací taktika? Tomu příliš nevěřím. Myslím si, že do určité míry neseriózní až ponižující bylo jednání ze strany švédského předsedy vlády, předsedy Rady EU, který nejednal se svým přirozeným partnerem a s člověkem, který je zodpovědný za naši vnější politiku a je zodpovědný Parlamentu, resp. Poslanecké sněmovně, tj. s panem předsedou vlády, ale jednal podle informací, které snad byly i potvrzeny z Hradu, s poradci pana prezidenta. Nevím, jestli jednal telefonicky i s panem prezidentem, ale nevím, jak komu, ale mně se to tedy hrubě nelíbí. To je prostě snižování institucí parlamentní demokracie v České republice.

Vím, že pan předseda vlády Švédské republiky byl v zoufalé situaci, když jedna země blokuje celou Evropskou unii v dalším postupu. Ale považuji to tak, že to bylo ne příliš šťastné, a zase to, myslím si, nedělá dobrý obrázek o stavu naší politiky.

Já chápu závazek vlády v Bruselu jako závazek politický. To prakticky není žádný závazek, který by měl právní váhu. A jak jsem řekl, považuji ho za nešťastný a v rozporu s vyjádřením jasné vůle Parlamentu ČR, tj. s ústavní většinou.

Podle mého názoru nejsme v ČR a zejména v Parlamentu tímto krokem, to znamená tím protokolem, nijak vázáni. My jsme, domnívám se, pořád vázáni tím, co jsme si sami odhlasovali, to znamená komplexní celkovou úpravou Lisabonské smlouvy včetně komplexní Listiny práv a svobod bez jakékoliv výjimky v současnosti i do budoucna. I do budoucna. Ano, my bychom mohli možná, byla by to nějaká „habaďúra“, provádět nějakou retroaktivitu, mohli bychom to chtít nějak změnit, ale zase jaký to bude signál do našeho právního prostředí.

Myslím si, že by bylo nedůstojné, aby Lisabonská smlouva měla i v budoucnu, to znamená po případné další přístupové ratifikaci, pro občany ČR jiný obsahový význam, než pro ostatní občany. Pak bychom si nebyli v rámci EU rovni, byli by mezi námi rovnější. Ale to ještě bohužel naší vlastní politikou.

Já se domnívám, že je potřeba, aby za ty dva, tři roky byla garantována stejná práva a možnosti pro české občany a další subjekty zde jako pro každé jiné občany v dalších zemích Evropské unie.

Je samozřejmé, že v současné době a do doby další přístupové ratifikace budou nám tato práva a nároky zakotvené v Listině garantovány a považuji za nelogické, aby za dva, tři roky byly snižovány, když bychom se měli řídit pravidly, která jsou i pravidla EU, že jednou nabytá práva nemají být snižována. To by prakticky bylo porušeno.

To, co obsahuje protokol o uplatňování základních práv EU, není v souladu s usnesením Senátu, to znamená s naší projevenou vůlí ústavní většinou a my bychom to měli mít při všech našich dalších krocích na vědomí.

Dovolte mi ještě několik poznámek. Pan zpravodaj Sefzig tady ve svém vystoupení hovořil o tom, že bylo upozorňováno ve výborech i při řadě jednání na problémy s chartou, míněno tedy s Listinou, že to je důkaz toho, že o problémech se vědělo. A já si myslím, že to je spíš důkaz toho, že si řada z nás zde je vědoma nesouladu s naším přijatým usnesením. A odůvodňovat to tím, že se o tom vědělo a že někteří měli výhrady, tak je měli prosadit předtím, než jsme tu vyjádřili ústavní většinou vůli Lisabonskou smlouvu přijmout. Naopak vystoupení kolegy Sefziga, ať mi to promine, je důkazem toho, že předpokládám, že i on má pochybnosti v nesouladu, o kterém tady hovoří. Pokud se mýlím, tak se mu omlouvám.

Dávám samozřejmě za pravdu těm, kteří říkají, že to není bezprostřední, okamžité snižování nároků, standardů a ochrany občanů ČR v nárocích, v garancích, které jsou v hlavě IV. v oblasti solidarity zakotveny. Samozřejmě, že nad úroveň, co v hlavě IV. Listiny je, můžeme jít vždycky, ať ji máme a nebo jsme ji před tím neměli. To jsme samozřejmě mohli. Ale co je změna, že bychom po ratifikaci za tři roky, pokud by vstoupil v platnost protokol, mohli jít pod úroveň ochrany, která je v hlavě IV., a to formou běžného zákona. To znamená, parlamentní většina by mohla prostou většinou změnit to, co jsme předtím ústavní většinou tady vlastně garantovali.

Já se domnívám, že to, o čem tady hovořím, snad nenastane, že se nesnížíme k tomu, abychom v budoucnu vyjádřili souhlas změnit naše rozhodnutí, že nám to bude umožněno, aby při přístupových jednáních byla oddělena hlasování týkající se přistoupení nové země, irského protokolu, a té nešťastné vsuvky mezi Velkou Británii a Polsko a že zůstaneme na svých pozicích, protože to, co je v hlavě IV. jsou skutečně, jak se domnívám, práva nové Evropy tzv. třetí generace a že to odpovídá vývoji společenskému, politickému, kulturnímu v celé naší oblasti euroatlantické.

Proto se domnívám, že to skutečně bylo nedůstojné, a když jsme tady přesvědčováni předkladateli, a já chápu, že nějak to musí odůvodnit, když se do takové situace, ne úplně vlastní vinou, dostali, že to není nijak významné a že se vlastně nic neděje, tak prosím vás, proč se to tedy chce nějakým způsobem vyndávat a zanášet tento právní marasmus, protože řada právníků říká, že nyní to jaksi půjde, viz pan Přibáň z Cardiffské univerzity. Ale až by ta změna, ten protokol vstoupil v platnost, tak je naprosto jasné, že je zaděláno na velký právní zmatek, který si bude vyžadovat řadu rozhodnutí možná jak našeho Ústavního soudu, tak i soudů evropských.

Doufám, že to nedopustíme. A proto já se osobně domnívám, že bychom dnes, pokud nechceme popřít to, co jsme tady rozhodli v květnu letošního roku, že jsme ústavní většinou přijali Lisabonskou smlouvu, tak bychom neměli vzít tuto zprávu na vědomí. Je to prostě určitá realita, která nás posunula k tomu, že Lisabonská smlouva bude platit v EU, to je dobře. Ale to, co bylo v protokolu usneseno, jsem plně přesvědčen, že je v rozporu s tím, co jsme tady v květnu letošního roku odhlasovali. Přijetí vzetí na vědomí této zprávy by znamenalo, že zpochybňujeme sami sebe. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. S právem přednosti nyní předseda klubu ODS Tomáš Julínek, připraví se senátor Karel Schwarzenberg.

Senátor Tomáš Julínek: Děkuji, pane předsedo. Vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi krátkou reakci i na předchozí vystoupení a říci nějaká fakta.

Je potřeba znovu a znovu připomínat, kdo je autorem eventuálního marasmu či deziluze v ČR. A já si myslím, že o tom není pochyb, protože to byl právě Jiří Paroubek a ČSSD, kteří shodili vládu Mirka Topolánka uprostřed předsednictví a to byl první impuls, který odstartoval, řekl bych, špatný obraz České republiky, samozřejmě i plno reakcí přímo z ČR, které byly směřovány do Bruselu, včetně žalování sama na sebe, což nedělá žádný stát, na to jsme specialisté my Češi. Můžeme si myslet o vystupování a o konání našeho prezidenta cokoliv, ale Polák, Maďar, kdokoliv by nikdy neřekl na mezinárodní půdě nebo si nestěžoval v Bruselu a vždycky by stál za svým prezidentem a řekl by, že to je jeho prezident a řešil by si to doma.

A já tady zároveň oceňuji jak postup pana místopředsedy vlády, tak diplomatického sboru, kteří tuto situaci sice obtížně, ale nějak zvládají.

Je potřeba tedy připomenout, že to bylo právě naše předsednictví za vlády Mirka Topolánka, která vyjednávala podmínky pro Iry a tím vlastně posunula významně podpis Lisabonské smlouvy dál do dalšího procesu. A na to se velmi zapomíná.

Kdybych byl úplně přísný, tak v podstatě bych měl požadovat po panu předsedovi Senátu, aby dvě předchozí vystoupení považoval za vystoupení, která nejsou plně relevantní k tomu, co projednáváme, protože ta by se měla týkat procesu, který nastane, až tady budeme projednávat změnu Lisabonské smlouvy, eventuálně její dodatky v rámci eventuálního přistoupení Chorvatska, takže tato diskuse patří teprve do tohoto procesu, a my budeme mít možnost se k tomu vyjádřit. To znamená, že my jsme nic nepopřeli. Tím zároveň odpovídám prostřednictvím předsedajícího panu místopředsedovi. My budeme mít příležitost se tady o tom bavit v rámci procesu, který tady v Senátu proběhne. Bylo tedy trošku zavádějící to, co jsme tady slyšeli.

A co se týče pak samotného protokolu a výjimky, tady opravdu nejde o nic tragického, dokonce to může být pro naše občany opravdu výhodnější. Ale teď se nebudu bavit o Benešových dekretech, ale o samotné Listině a o právech tzv. třetí generace. Mám totiž osobní zkušenost z předsednictví a z Rady ministrů zdravotnictví, protože se už dlouhá léta projednává směrnice o tzv. přeshraniční spolupráci, která má v reálu zajistit právo, které bylo zakotveno ve druhé generaci práv, a to je právo na pohyb zdravotních služeb, součásti sociálních služeb.

Toto právo je sice krásně napsáno, ale nárok občané nejsou schopni vymoci ani náhodou. Protože je to podmíněno samozřejmě ekonomickým stavem zemí, ekonomikou, stavem ekonomiky, stavem zdravotních systémů jednotlivých zemí. Můžu vám referovat z rady ministrů zdravotnictví, že je prostě téměř nemožné směrnici napsat a naplnit právo těchto lidí. Já jsem absolutní odpůrce toho, aby se psala práva, která mají být vymahatelná, která v reálu nejsou vymahatelná. A to se týká významně všech práv, která jsou napsána v tzv. třetí generaci práv v Listině.

Protože my už jsme zažili právo na práci a spravedlivou odměnu a víme, jak to v reálu vypadalo. Možná, že ve vystoupení třeba pana místopředsedy Štěcha zazněla určitá nostalgie na tyto tak zvané hodnoty, které potom nejsou vymahatelné. A občané opravdu tento nárok nedostanou. Takže vůbec žádná škoda. Je to jenom zatěžování soudů, určitá spekulace např. v pohybu zdravotnických služeb, se získáváním výhod mezi zeměmi, zatěžování ekonomických systémů, které vůbec nejsou zralé na to, aby mohla tato práva realizovat.

Proto moc doporučuji, abychom radši zůstali u primárních práv jako právo na svobodu, na spravedlivý soud. A pokud si přidáme nějaké právo, aby bylo reálně možné to lidem zajistit.

Dovolte mi ještě na závěr krátkou poznámku k části týkající se ekologie a klimatu. Já rozhodně na to mám svůj názor a nemyslím si, že vystupování pana prezidenta je nějakým diplomatickým faux pas. Je to určitý boj za rozumné vyhodnocování všech kroků, které vedou k udržení dobrého životního prostředí. Jen připomenu, že kdysi v Americe v laboratoři se jeden vědec spletl o desetinnou čárku a tím vznikl dojem, že ve špenátu je strašně moc železa. Trvalo to dvacet let a natočilo se neuvěřitelných dílů Pepka námořníka. A všichni jedli špenát, cpali nám to horem dolem. Než se zjistilo, že on se fakt spletl a že ve špenátu žádné železo není. Takže pojďme si říkat své názory a vůbec nepovažujme za diplomatické faux pas.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Já se omlouvám kolegovi Schwarzenbergerovi, ale přihlásil se s právem přednosti pan předseda klubu sociální demokracie Petr Vícha.

Senátor Petr Vícha: Já se také omlouvám. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Jen krátké konstatování toho, že vystoupení místopředsedů Gajdůškové a Štěcha bylo k projednávanému bodu rozhodně mnohem více než poznámka o vině sociální demokracie za pád Topolánkovy vlády v době předsednictví.

Já za sociální demokracii přiznávám určitou spoluzodpovědnost za vznik této vlády, protože na našich kandidátních listinách byli zvoleni poslanci přeběhlíci, kteří se zbláznili a umožnili vznik této vlády. Ale odmítám odpovědnost za pád této vlády. Opozice má právo navrhovat takové hlasování. Ale tady si ODS musí přiznat, že to byli její poslanci, kteří to převážili na 101 hlasů. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Nyní má slovo pan senátor Karel Schwarzenberg.

Senátor Karel Schwarzenberg: Vážený pane předsedo, pane ministře, slovutný Senáte. Dlužno je dneska poděkovat všem, kteří se zasloužili, že jsme konečně plnohodnotní členové EU. Kteří odstranili problém, který jsme samozřejmě sami vytvořili. A tím se dostali jak v EU do izolace, jak pošramotili naši vlastní pověst v Evropě i ve světě. Je mi velice dobře známo, že to byl nelehký úkol, a tudíž dle mého názoru je opravdu nutné poděkovati panu premiérovi, panu ministru pro evropské záležitosti, panu ministru zahraničí a našim diplomatům v Bruselu i v Praze, kteří se zasloužili o to, aby problém, který byl uměle vytvořen, s velkým umem byl zase odstraněn. Za to bych opravdu rád srdečně poděkoval.

Předvedli jsme se při této příležitosti opravdu v plné kráse. Neboť jak známo – a několikrát to zde bylo zdůrazněno – slavná výjimka nebyla nutná, právní stav a řád ČR nikterak nebyl ohrožen, nicméně ovšem bylo nutné tuto výjimku postavit a dosáhnout, aby se zde na vnitropolitické scéně něco mohlo pohnout.

Musím bohužel říci, že někteří, kteří teď zděsivše, s čím souhlasili, požadují výjimku od výjimky zase, i kdyby nejdřív byli rozšafně přitakávali panu prezidentovi, že se musíme dát do boje o obhajobu Benešových dekretů, snad by teď nevypadali poněkud divně, když vyžadují tuto výjimku od výjimky. Ale to je jiná záležitost.

Pan místopředseda Štěch ve svém proslovu mluvil o předsedovi vlády Švédské republiky, který místo, aby se setkal se svým protějškem, mluvil s pověřencem pana prezidenta. Dovoluji si vzkázati prostřednictvím pana předsedy panu místopředsedovi, že švédská sociální demokracie byla už před desetiletím moudrá dost přenechat Švédsko ve stavu království, a tudíž se vyhnula potížím, které některé evropské republiky se svými hlavami států mají. Švédský král tyto potíže nedělá. Ale to je jen vedlejší připomínka.

Nicméně ovšem přiznávám, že švédský ministerský předseda se musel setkat s těmi, kteří potíže dělají. Málo by mu pomohlo se setkat s těmi, kteří potíže dělati nechtějí. Nýbrž potíže se musejí odstranit. Ale to jsou jen detaily krásné české politiky, která sice v posledních měsících a týdnech posloužila ke srandě králíků, ale už ani ti králíci s nadšením nedupali. O tom vás musím ujistit.

Já doufám, že teď se konečně vracíme k seriózní práci. Že budeme v Evropě jak v Evropském parlamentu, Evropské radě, Radě ministrů, ve všech institucích tak spolupracovat, že odstraníme dojem, který jsme bohužel v tomto roce v Evropě vzbudili. Nezasloužili by si to naši občané? Nezasloužili by si to naši diplomaté, kteří opravdu v poslední době měli spoustu práce, abychom v Evropě dostali lepší obraz.

Ale ještě jednou, hlavní smysl mého vystoupení byl, abych se poděkoval všem, kteří dosáhli, že konečně je tento problém vyřešen. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore. S přednostním právem se přihlásil předseda Senátu pan Přemysl Sobotka. Prosím, pane předsedo.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Paní místopředsedkyně, pane ministře, kolegyně a kolegové, po vystoupení místopředsedkyně Gajdůškové a místopředsedy Štěcha jsem pochopil, jaký jsme národ. Protože my všichni jsme se nějakou měrou snažili, abychom zajistili dokončení ratifikace Lisabonské smlouvy. Tady jsme slyšeli v uplynulých měsících právě od těchto představitelů sociální demokracie, jak je to strašně důležité a že je potřeba udělat maximum pro to, aby se to udělalo. A když se s dostatečným předstihem, s dostatečnou znalostí, o co vláda bojuje, o tu výjimku, tak jsem neslyšel v té době jediné slůvko protestu, že by vláda neměla tímto směrem postupovat.

Dokonce, když pan prezident Václav Klaus přišel se svojí žádostí o výjimku, která se týká opt outu, který byl, tak to byl právě předseda sociální demokracie, který to přivítal, téměř zajásal a oznámil národu, že pan prezident je dobrý. Dneska od dvou čelních politiků sociální demokracie slyšíme, že výjimka je špatně. Já nevím, kde se pohybuji, ale předpokládám stále ještě, že v rozumné společnosti, která se nazývá Česká republika. A poznámka o tom, že jednáni vlády před odjezdem na tento summit 29. až 30., že bylo neveřejné – snad někdo nepředpokládá v rozumné politice, že zahraniční politika se bude dělat pod zraky kamer. To je právě to nejhorší, co se může stát. Protože s nějakou strategií vláda odjížděla, my jsme tam byli s kolegou Vlčkem pozváni jakožto představitelé obou komor. Tam se o zadání pro premiéra hlasovalo v obou problémech, ať už se nazývá jednání o výjimce anebo o změně kodaňských protokolů.

Na tiskovce pan premiér po tomto jednání dostatečně osvětlil, s čím jede na jednání. Nevím, proč poznámka od kolegy Štěcha vůbec zazněla tímto způsobem.

Já jsem výrazně komunikoval ze své funkce s vládou, s premiérem i s ministrem Fülem a měl jsem v uplynulých 14 dnech řadu jednání, a ta obnášela setkání zhruba s dvaceti předsedy parlamentů EU. Všichni uctívali, že je to problém České republiky, že my ho musíme vyřešit a česká vláda ho vyřešila. A já jsem rád, že ho vyřešila. Samozřejmě, náš obraz už nikdo nevylepší. Bude to trvat dalších několik let, než se vrátíme do pozice obrazu České republiky, který jsme opustili v březnu tohoto roku.

A poslední poznámka. Každý máme právo na svůj názor, protože žijeme v parlamentní demokracii. A má to i pan prezident. A jestliže zazní na tomto našem jednání od vysokého ústavního činitele, že pan prezident má každý svůj výrok konzultovat s vládou, tak pak už nejsem v demokracii, to už jsem v jiném režimu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane předsedo. Dalším přihlášeným je pan senátor Miroslav Škaloud. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky a senátoři, já bych se chtěl vyjádřit ke dvěma věcem, které zde padly od mých předřečníků. A to byly věty, které se týkaly toho, proč vůbec výjimku z aplikace Listiny práv Evropské unie, jaký má vůbec význam. Další otázka se týkala toho, do jaké míry mohou být oslabena sociální práva přijetím této výjimky z aplikace Listiny.

Takže k první záležitosti. To podstatné, o co jde v textu této výjimky z aplikace Listiny je to, že Evropský soudní dvůr bude mít další brzdu, aby v oblastech, které stanoví Listina práv EU, nepřekračoval kompetence dané mu zakládacími smlouvami. To je to, co zabraňuje Evropskému soudnímu dvoru a soudům, aby šly nad rámec pravomocí Evropské unie. Někdo může namítnout, proč by to Evropský soudní dvůr dělal, jak může překračovat své pravomoci, navíc když on sám je většinou ten, kdo rozhoduje, kde jsou jaké pravomoci. Praxe totiž ukázala, že interpretace platnosti některých legislativních aktů, nebo stanovení jejich smluvního základu, nebo kompetence k jejich tvorbě mohou být předmětem odlišné interpretace. Stalo se, že Evropský soudní dvůr dal zapravdu třeba komisi oproti vůli členských států při interpretaci záležitostí ve stávajícím třetím smluvním pilíři, kde jsou pány smluv členské státy.

Takže tato obava je do jisté míry reálná a z tohoto hlediska je výjimka z aplikace Listiny jistou brzdou aktivismu Evropského soudního dvora, se kterým jsou někdy špatné zkušenosti.

Nyní, jak mohou být oslabena sociální práva třetí generace a ostatní, pokud vůbec. Nejdřív si řekněme, co to je Listina. Ta, co je připojena k evropské Lisabonské smlouvě. Je to jakýsi mix závazných ustanovení s jakýmisi zásadami. A to i napříč jednotlivými články této Listiny. A do jaké míry je ta či ona část Listiny nebo ten či onen článek proklamací a do jaké míry je závazným ustanovením, tak to lze určit pomocí vysvětlení, které je na konci této Listiny práv.

Já vám ukážu jeden příklad, který je velice ilustrativní. Například článek 31: Každý pracovník má právo na pracovní podmínky respektující zdraví, bezpečnost a důstojnost, atd. To znamená jen to, že je závazné pouze do té míry, do jaké stanovuje závaznost směrnice 89/391/EHS o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany práv zaměstnanců při práci. A směrnice 93/104/ES o některých aspektech úpravy pracovní doby. Všechno ostatní, co byste z toho mohli vyvozovat, je proklamace. Takže zde je ten zásadní rozdíl.

To znamená, v Listině jsou dány buď proklamace obecného rázu, jakési zásady neboli cíle, to, co se státům líbí, že by mohlo v budoucnosti třeba platit, ale neplatí. A pak opatření závazná, která jsou dána buď mezinárodními smlouvami nebo existencí směrnic či přímo aplikovatelných nařízení nebo prostě jen vnitrostátní úpravou.

Takže tady vidíte, že ČR, pokud je předmětem nějaké směrnice, tak se z ní nemůže, i když je to v Listině práv a pochybuji, že by to někdo zpochybňoval.

Zrovna tak se nemůžeme vymanit z žádného práva sociálního, pokud to tak nazveme, pokud je součástí mezinárodní úmluvy, ke které jsme se přihlásili. Takže zde jsou tyto obavy zbytečné.

Jenom bych chtěl ještě dodat, že tak jak je řečeno, tak jak je v doplňku, ve vysvětlení práv stanoveno, co je závazné a co ne, tak nelze vyvozovat z proklamací nějaké závaznosti. Nemůžete třeba chtít, aby všichni pracovníci muslimského vyznání měli modlitebnu. To už z toho vyvozovat nelze. To není v mezinárodních úmluvách, a i když to je obecně řečeno, že mají pracovníci právo na pracovní podmínky, respektující důstojnost, atd., tak toto v tom obsaženo není. Čili to je zásadní rozdíl mezi právy a proklamacemi.

Takže toto vysvětlení bylo jen k tomu, abych vyjádřil trochu osvěty k věcem, které tady padají a o kterých málokdo ví detaily. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Kubera. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážení kolegové, kolegyně, já nejprve paní místopředsedkyně bych poděkoval panu kolegovi Schwarzenbergovi za to, že mě přivedl k rozumu. Já jsem se naivně dodnes domníval, že plnoprávnými členy Evropské unie jsme se stali v momentě, když jsme do Evropské unie vstoupili. Bylo mi tedy divné, že naši lidé nemohou pracovat v Německu a Rakousku, protože nám to nepovolují. Tomu jsem se podivoval. Ale jinak jsem si opravdu myslel, že jsme plnoprávnými členy, kteří můžeme namítat, souhlasit či nesouhlasit. A nyní se dozvídám, že tomu tak není. Moc mě to popravdě řečeno neudivuje.

Jenom Vaším prostřednictvím bych vzkázal panu předsedovi Sobotkovi, vysvětlil mu, jak to bylo s tím, že když byla řeč o Benešových dekretech, tak Jiří Paroubek mlčel, a když se objevila celá výjimka, tak teprve začal protestovat. To je přece jednoduché. On se každý den dívá na průzkumy, a protože průzkumy byly tehdy příznivé, když to bylo o Benešových dekretech, o kterých to mimochodem vůbec není – sama smlouva nezajišťuje sudetským Němcům žádné nároky, ale právě Listina může být prostředkem, oklikou se dostat nikoliv k majetku, ale pochopitelně k náhradám a k penězům. Potom teprve, když se objevila druhá výjimka a výzkumy začaly být jiné, tak reagoval.

Mimochodem, doporučuji mu včerejší anketu. Devět tisíc lidí, což je zhruba osmkrát tolik, než jsou běžné výzkumy veřejného mínění, tak z nich se včera více než 50 % vyslovilo pro vystoupení z Evropské unie. Není to určitě relevantní, protože to bylo na internetu, ale je to určitě informace zajímavá.

Já už se těším na to, až se udělá nějaký seriozní výzkum o trestu smrti a sociální demokracie ho začne silně prosazovat, protože je to populární.

Ale teď k tomu, co říkala paní senátorka Gajdůšková o tom, že suverenitu ztratil Parlament. On ji neztratil. On ji samozřejmě uplatní při schvalování přístupové smlouvy s Chorvatskem. Že to je podvod, to jsme ovšem my nezavinili. Ten podvod vznikl tak, že když Irové hlasovali NE, tak měly ostatní státy říci, že proces skončil a mělo se pokračovat v dalším jednání. To se nestalo, protože vlak už se rozjel příliš rychle, takže Irové byli koupeni za to, že se jim slíbily výjimky. A právě proto, že nikdo nechtěl ratifikovat, protože to by mohlo vyvolat další potížisty, tak řekl dobře, Irové, hlasujte, podruhé se polepšete a my vám ty výjimky dáme.

A aby nemuselo být ratifikováno, tak se vědělo, že se bude někdy schvalovat přístupová smlouva s Chorvatskem. Šup, tak se tam přidají irské výjimky. A stejně tak tam budou přidány výjimky pro Českou republiku, protože Unie velmi dobře ví, že bude pro všechny státy velmi obtížné, a bude to obtížné tady i pro sociální demokraty, aby zablokovali přístupovou smlouvu s Chorvatskem, protože by chtěli výjimku opět vypustit.

To vůbec není tak snadné. Já si vzpomínám, když jsme se ptali, jestli můžeme dát k Lisabonské smlouvě výhradu, tak nám bylo řečeno, že to nejde. Takže ono to nepůjde tak snadno, jak oni si to představují. Já už jsem slyšel dotaz, jestli to bude salámové, že můžeme odsouhlasit přístupovou smlouvu s Chorvatskem, ale nemusíme odsouhlasit – no tak to samozřejmě nebude, to by nebyla právě ta krásná hra. To bude tak, že buď a nebo. To znamená, buď nechcete výjimku, ale pak ovšem jste zavinili, a jste další potížisté, protože jste zabránili přístupu Chorvatska do EU.

Pokud jde o to, že prezident se vyslovil proti klimatickým změnám – on se opravdu proti nim nevyslovil nikdy. On se jen vyslovil proti šílení, které zachvátilo svět a lije miliony a miliardy dolarů a euro do něčeho, čemu jsme říkávali „poručíme větru, dešti“. Ono dokonce ani není jasné, jestli se oteplí nebo ochladí, protože ono to může být také tak, že se nejdřív oteplí a pak ochladí, nebo nejdřív ochladí a potom oteplí. Protože zeměkoule na rozdíl od nás je tady poněkud déle.

Teď se moc omlouvám, že odbočím, ale týká se to právě klimatických změn. Víte, že v Čechách je teď velký hit stavět elektrovoltaické elektrárny, naštěstí už se ozývají hlasy, které upozorňují na to, co se může stát. Sněmovna právě projednává onu obrovskou zakázku na likvidaci ekologických škod na Ostravsku. Já to říkám proto, aby to bylo ve stenu. A vzpomeňte si na mě. Budeme tady řešit zakázku století na likvidaci elektrovoltaických elektráren, kterých se díky tomu, jak se nastavily podmínky, staly obrovským byznysem, který s ekologií nemá nic společného. Takže se zabírají obrovské hektary ploch. Tak jako jsme nedávno viděli žluté plochy, tak teď z letadla uvidíme stříbřité plochy. Protože je to takový byznys! A já vám řeknu, jak ten byznys skončí. Ti, co to dnes s takovou ekologickou láskou dělají, ve správný okamžik zkrachují a řeknou: Státe, máš tady tu ekologickou zátěž, my na to nemáme peníze. Oni budou ještě tak chytří, že si založí firmy na likvidaci. Ale už jiné firmy, kterým stát opět zaplatí. Tak to chodí také – ta ekologie.

A my se vždycky zblázníme, všichni z nějakého nápadu a řekneme si, to je teď ten hit. Hodíme tam výkupní cenu, která mimochodem pro občany zdražuje neskutečně normální energii‘ A nikdo to nechce slyšet, nikdo o tom nechce mluvit, protože v Evropě se to přece nesluší, protože Evropa si přece dala velký úkol, obnovitelné zdroje! Takže naše elektrárny sypou štěpky do kotlů, ať je to dobré nebo ne, jenom proto, abychom splnili oněch tuším 8 %, které stejně mimochodem nesplníme a je to také nesmysl.

Ještě předtím tady byly větrné elektrárny. Jediné perpetuum mobile, kde když nakoupíte proud od ČEZu, a prodáte mu ho, tak na tom vyděláte, aniž hnete prstem. To bude druhá velká ekologická likvidace. A všechno upozorňuji, že jsou to nebezpečné likvidace, čili to bude velmi drahé. Stejně jako likvidace oněch úsporných žárovek.

Takže my budeme mít příležitost, jsem zvědav, jak se s ní vypořádáme, až sem za dva roky přijde ona smlouva s Chorvatskem. A může nastat velmi zajímavá situace ještě v tom přechodném období, protože to je poslední možnost, kdy má Posselt a jeho parta možnost – protože zatím je to protokol a ještě neplatí, protože ta výjimka ještě neplatí, něco zkusit. Jestli to zkusí nebo nezkusí, to nevím. Ale v každém případě vím, že naše předpisy, ať je to antidiskriminační zákon, nebo zákoník práce, jdou daleko a vysoko nad rámec této Listiny. Víme všichni proč, a také všichni víme, že to k ničemu neprospívá.

My si totiž pleteme právo a nárok. Práva má každý všelijaká. Ale nárok má jenom na něco. A myslím si, že už je načase, aby Evropská unie začala psát také Listinu lidských povinností. Ta nám tady chybí. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:Děkuji také, pane senátora. Vaše vzkazy považujte za vyřízené. Dalším přihlášeným je pan senátor Vlastimil Balín. Prosím, pane senátore.

Senátor Vlastimil Balín: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. V dnešní – nemůžu se ubránit dojmu – velmi často jakési ideologické přestřelce, tady zazněla velmi moudrá slova. Já se je pokusím parafrázovat, protože by byla škoda, aby zapadla.

Díky všem, co se zasloužili o ratifikaci Lisabonské smlouvy, domnívám se, že je tady řekl nepřítomný kolega Schwarzenberg, a na rozdíl od kolegy Kubery, byť tam byly některé ještě další přívlastky, tak já jsem ho pochopil, jak to myslel. Víte, občané České republiky přece v referendu vyjádřili vůli být členy Evropské unie. Na nás, na ústavních činitelích, bylo, abychom, po bohužel menších ale spíše si myslím větších peripetiích, dokončili ratifikační proces směrem k Lisabonské smlouvě.

A bohužel se nemohu ubránit dojmu, že i tento dnešní kolorit dnešního jednání připomínající alespoň mě spíše jakýsi volební mítink politických stran do celkového nepříliš dobrého obrazu politické kultury v České republice tak nějak zapadl.

Řekl jsem, že jsem tedy pochopil na rozdíl od jiných vystoupení kolegy Schwarzenberga. Stejně tak se domnívám, že jsem pochopil i vystoupení kolegy Štěcha. A chtěl bych prostřednictvím paní předsedající vzkázat předsedovi Senátu panu Přemyslu Sobotkovi: Ano, každý máme právo, ale určitě máme každý různý stupeň odpovědnosti. Odpovědnosti ve funkci, ve které jsme. A já se obávám, že zejména, pokud šlo o ratifikační proces směrem k Lisabonské smlouvě, tak této odpovědnosti se bohužel na Pražském hradě příliš nedostávalo.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Také bude vyřízeno. Dalším přihlášeným je pan místopředseda Milan Štěch. Prosím, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Vážený paní místopředsedkyně, pane ministře, kolegyně, kolegové, několik málo reakcí skutečně k tématu. Nebude tam elektrická energie ani podobné odbočky. Já si myslím, že v České republice v politickém dění nás bylo mnoho, a jsem přesvědčen, že většina, kteří jsme chtěli, aby ratifikace proběhla rychle a o to, co tu možná je nazýváno, že to jsou nějaké politické hry a možná i předvolební, skutečně jsme o to nestáli.

Mně osobně to často dělalo problémy, když jsem vyjížděl ven. Těžko se to vysvětluje, že tu nemáme jasně stanovené zákonem, Ústavou pravomoci ústavních činitelů a že tak výrazně mohou v zahraniční politice a při přijímání mezinárodních smluv české ústavní subjekty vystupovat, dá se říci, v rozporu.

Také jsme každý chtěli k tomu dosáhnout toho cíle různými prostředky, a samozřejmě že se možná někdy zapomnělo na některé důležité detaily. Já se domnívám, že do této oblasti patří i některé rozhovory předsedy Paroubka, ale nikdy jsem ho neslyšel nikde říct, že by chtěl, aby se u nás vyndala Listina v plném rozsahu. Vždycky jsem ho slyšel, že je jasné a automatické, že se to bude vztahovat jenom na to, co má ošetřit to nebezpečí prolomení Benešových dekretů. Možná tam bylo nějaká nedorozumění.

Ale budu tady mluvit sám za sebe, protože jsme tady byli do určité míry k tomu vyzváni. 15. 10. jsem měl tiskovou konferenci, kde jsem jasně formuloval postoj k tomu, že nemá být připuštěno, aby se na nás vztahovala obdobná výjimka, jako na Polsko a Velkou Británii, neboť my už jsme ratifikační proces v parlamentu ukončili. Zrovna tak jsem 19. 10. doručil všem významným, nebo řadě ústavních činitelů včetně premiéra i předsedy našeho VEU naprosto jasnou rezoluci, která také hovořila v tomto duchu, a právě varoval před tím, aby to nebylo plošné vyjmutí nebo možnost plošného vyjmutí.

Dokonce jsem při rozhovoru s panem premiérem byl informován, že prioritou vlády bude ošetřit pouze případná hospodářská práva, která by se chtěla prolomit, a že se nepřipravuje, aby výjimka bylo plošná na celou čtvrtou hlavu. Bylo to asi 10 dní předtím, než vláda si dala mandát, tzn. před 28, někdy kolem 20. října.

Co se týká poznámky, že pan prezident má naprostou svobodnou vůli se vyjadřovat a jednat, já se domnívám, že v zahraniční politice tomu až tak není, myslím si, že pan prezident by měl konzultovat s vládou své kroky. Musím říci, že v této věci dokonce konzultoval, ale mně vadilo ne tak ani to jednání pana prezidenta, ale to, že to nebyla jednání alespoň tříčlenná, že tam nebyl náš premiér, který je partnerem předsedy vlády Švédska. To je poznámka, nic to na věci nemění.

Co se týká ještě různých výkladů, kolega Škaloud tady zaujal určité stanovisko, jak chápat Listinu. Samozřejmě bude to politické použití této Listiny v případě, že by došlo k naplnění té výjimky, a mohlo by se to promítat do právních norem, zejména do zákonů.

Chci říci, že vy pravděpodobně, kolegyně a kolegové v ODS, chápete tu možnost také rozdílně, protože tady budu citovat určité věci, a pak řeknu, kdo je řekl.

Znovu opakuji, že touto výjimkou se nijak nemění situace ohledně Benešových dekretů. A pak to pokračuje. Schválení výjimky pro Českou republiku z Listiny základních práv EU je pro nás pozitivní a znamená spíše zjednodušení podmínek. Nebudeme tak vázáni naplňováním rozsáhlých sociálních práv třetí generace. Jde například o zvýšení ochrany zaměstnanců v případě propouštění, vyšších nároků na sociální zabezpečení či podmínky kolektivního vyjednávání.

Takhle tu výjimku chápe předseda ODS Mirek Topolánek, viz tisková konference z 30. 10. letošního roku.

A poslední poznámku, to, co tady říkal pan předseda klubu ODS Julínek, že práva, nebo to, co my s kolegyní místopředsedkyní Gajdůškovou hájíme, že to je určitá nostalgie, že jsou to nostalgická práva, je mi ctí, že se můžu pomyslně zařadit k těm 24 zemím, které jsou takto nostalgické, a že se to nazývá, že jsou to práva třetí generace. Já si myslím, že je to namístě nás takto označit a rád si takovéto označení přivlastním, protože pojem ještě nemusí vůbec vyjadřovat obsah, a to se, myslím, vystoupením pana kolegy Julínka stalo. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane místopředsedo. Mám přihlášeného pana senátora Sefziga, ale pane senátore, vy budete mít možnost jako zpravodaj. Chcete jako senátor? Prosím, máte slovo.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Přihlásil jsem se jako senátor, aby mohlo býti eventuálně na moji řeč reagováno, protože každý zpravodaj má tu neklamnou výhodu, že má poslední slovo, a nemůže na něj nikdo jiný reagovat, což bych považoval v tomto případě za neseriózní vůči těm, které oslovím.

Já jsem dostal před týdnem dopis, který tady kolega Štěch zmínil. Dopis s vyjádřením Českomoravského odborového svazu. Dopis jsem vzal za nesmírně vážnou věc a vystupuji zde proto, že velice rád na něj zareaguji. Rád se setkám s předsedy odborů, protože se domnívám, že odbory, místo aby se skutečně věnovaly tomu, co jim nejvíce přísluší, tedy vztahu mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, tak se někdy stávají, a je to v řadě případů i logické, tak se někdy stávají politickým kolbištěm. A to není dobré.

To neznamená, že teď napadám zrovna sociální demokracii, kde ta provázanost je veliká. Není to jen kolega Štěch, který je senátorem, významným představitelem sociální demokracie, a zároveň předsedou tohoto odborového svazu. Je to například i kolega Rath, který začal v odborovém svazu lékařském, pak přešel spíše na politickou rovinu.

Říkám to proto, že to je pro odbory nesmírně citlivá záležitost a v souvislosti právě s ratifikací Lisabonské smlouvy a s tím protokolem, s tou výjimkou, která byla vyjednávána, tak by se mohlo zdát a odborům by se skutečně mohlo přihodit, že mohou na politické aspekty doplatit. Já si dovedu představit, že česká sociální demokracie nebude tou, která bude mít k odborům nejblíže, že to v budoucnu může být i jiná politická strana, ne standardní, jako je česká sociální demokracie, ale že to může být i velmi nestandardní strana, dovedl bych říci až extremistická.

To všechno se může stát, a já z tohoto místa odbory před tímto posunem i před tím, aby se nechávaly jakýmikoliv politiky, zleva, zprava, aby se nechávaly odchýlit od jejich hlavního úkolu, protože ten úkol je skutečně o vztazích mezi zaměstnanci a zaměstnavateli.

Ta výjimka, jak už jsem v úvodní řeči řekl, má jediný cíl. A cíl je, aby se pracovněprávní vztahy v České republice upravovali politickými legitimními rozhodnutími jen na základě našich konkrétních situací, konkrétních výhledů, konkrétních prognóz, a ne aby byly vlivem nějakých rozhodnutí z jiných zemí, z jiných evropských států, aby to byly projevy politické vůle, které mohou vycházet i z našeho území, mohou být přes Brusel prosazovány směrem zpět do členských států, tedy i do České republiky. To je věc, která by českým pracujícím nesmírně ublížila.

Proto k tomu tématu vystupuji.

A druhé téma, které chci zmínit, to ostatní si myslím, že se vejde do mé zpravodajské zprávy, je to, že se v průběhu ratifikace často hovořilo o suverenitě. Suverenita prostě je nebo není. Jakýkoliv přídomek suverenity je zpochybnitelný a je nesmyslný a zavádějící. Pochopitelně že Lisabonskou smlouvou si suverenitu omezíme. Omezíme si ji v několika oblastech. Nejsou to nevýznamné oblasti, je jich více než 10, je jich více než 20. Zatím jich není více než 30, ale Lisabonská smlouva je samoobsluhou na předávání pravomocí a bude záležet jenom na nás, kteří jsou za to zodpovědní, jak budeme pilní, jak se budeme tématu věnovat, kolikrát budeme diskutovat s ostatními, a při té příležitosti budeme moci ty suverénní naše zájmy obhájit anebo neobhájit. A to všechno Lisabonská smlouva umožňuje.

Mimochodem to, že česká vláda při dojednávání prosadila obousměrnou flexibilitu, mě jako lékaři tak nesmírně blízký princip, tzn., že pravomoci se předávají nejenom směrem nahoru, ale i směrem dolů, což mimochodem zvyšuje i ochotu předat ty pravomoci nahoru, když vím, že existuje mechanismus, který je umí vrátit zpět a při jednání Evropské unie se tak mnohokrát prakticky stalo, tak to si myslím, že je věc, která byla jednou z nejdůležitějších věcí. A je teď jenom na nás, jestli budeme moci využít toho obousměrného mechanismu, jak směrem nahoru, tak směrem dolů, aby Evropská unie jako celek byla skutečně funkční, aby byla ekonomicky výborná, tím pádem zajistila i dostatečnou ochranu sociálních práv, aby tím pádem se chovala i ekologicky. To jsou hlavní cíle Evropské unie.

Suverenita je věcí, kdy budu-li žít na pustém ostrově, tak budu samozřejmě velmi suverénní, ale o to nejde. Jde o to, abychom měli co největší možnosti, aby naše schopnost reagovat, pracovat byla co nejširší, a tak my si vědomě některé suverénní aspekty umíme omezit, ale musí to být jenom a jenom účelné. O tom to je.

Rozhodně nebyla omezena suverenita parlamentu dojednanou výjimkou, a to z toho důvodu, že o té výjimce se bude v budoucnu hlasovat, a to už tady řekl pan senátor Julínek. Čili suverenita našich rozhodnutí nebyla touto výjimkou omezena. To bych chtěl ještě říci.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji a ještě se hlásí pan místopředseda Milan Štěch. Prosím, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Moc se omlouvám, už nebudu oslovovat. Chtěl bych říci k tomu, co tu teď bylo řečeno, že všechny odborové centrály, které tvoří Evropskou odborovou konfederaci v Evropě, se účastnily velmi intenzivně na vyjednávání ohledně Lisabonské smlouvy. Prvně, kde byla představena tehdy ještě Ústava, bylo zde v Praze na kongresu evropských odborů. To, co je tam v oblasti Listiny zahrnuto, to bylo předmětem dohody sociálních partnerů v rámci Evropské unie. Odkazovat, že odbory si mají hlídat a mají být jenom u vztahu zaměstnavatel – zaměstnanec na úrovni podniku, to by bylo pro odbory zničující, protože by byly často vytvořeny takové rámce, které by postupně jim neumožnily dobře působit, a za druhé by asi snižovaly velmi výrazně standardy pod úroveň, která je od zaměstnanců očekávána.

Jenom chci říci, že zrovna v ten den, kdy jsem měl tiskovou konferenci, toho 15., tak Polská solidarita, náš partner v Evropské odborové konfederaci, můžu říci moji přátelé, vyzvali premiéra Tuska, aby stáhl, a to bez konzultace s námi, aby stáhl podpis pod tou výjimkou, kterou Polsko má, a aby se Polsko zařadilo mezi ostatní. Předpokládám, že na Polsko se v budoucnu taky ta výjimka vztahovat nebude, protože víme, jak tam byla prosazena.

Podsouvat nám nebo naznačovat, že by odbory mohly sklouznout na pozice a spojovat se s ultraextremisty, to považuje za neseriózní, protože já tady také nemluvím o tom, že například ODS vystoupila z hlavního pravicového proudu v Evropském parlamentu a dostala se na pomyslný okraj v tomto shromáždění. Je to pouze a jen její věcí. Samozřejmě že pokud budou v odborech takoví lidé, jako tam jsou v současné době, tak scestí na extrémní vnímání nehrozí.

Omlouvám se, že jsem mluvil o odborech, ale můj předřečník tuto otázku tady otevřel a myslím si, že by bylo chybou, kdybych na to nereagoval. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane místopředsedo, a ještě se přihlásil pan senátor Jaromír Jermář. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaromír Jermář: Vážená paní místopředsedkyně, milé kolegyně, milí kolegové, vážený pane ministře, nechci hovořit dlouze, bylo toho tady řečeno mnoho. Já bych se chtěl jen připojit, také projevit názor, že jsem velice rád, že ten ratifikační proces je u konce, a chtěl bych poděkovat všem, kteří nějakým způsobem k tomu přispěli. I když to byl proces bolestný, dlouhodobý, opravdu jsem rád, že je u konce. Zaznívaly během té dlouhé cesty, zaznívají dnes názory, že ztrácíme svoji suverenitu, že ztratíme svoji národní identitu, prosím vás, sebevědomý národ se nebojí.

Tomáš Masaryk řekl, že by si přál, abychom byli národem, který se nebude bát, a já věřím tomu, že máme ve svých řadách plno lidí, kteří se nebojí, že se o ztrátu své suverenity a identity určitě bát nemusíme.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Tomáš Töpfer. Prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Töpfer: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, já bych jenom chtěl doplnit to, co říkal pan kolega Jermář. Pan prezident Masaryk říkal „nebát se a nekrást“.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Ano, děkuji. V této chvíli nemám již nikoho přihlášeného do diskuse. Ptám se, zda ještě někdo chce využít svého práva se vyjádřit. Nikoho nevidím. Rozpravu uzavírám. V této chvíli se ptám pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit. Předpokládám, že ano. Prosím, pane ministře.

Ministr pro evropské záležitosti Štefan Füle: Děkuji pěkně, paní předsedající. Vzhledem k tomu, že zde padly některé dotazy, dovolil bych si využít této možnosti. Nejdřív mi dovolte telegraficky se vyjádřit k otázkám, které spadaly do oblasti ochrany životního prostředí.

K panu senátorovi Moldanovi – pracovní skupina nebude na úrovni premiérů, bude na úrovni, která bude blízká složení ECOFINu, takže předpokládám náměstci ministrů financí. Za prvé. Za druhé ta formulace závěrů není taková, že by dávala úplně jednoznačnou interpretaci, kdy má shody být dosaženo, nicméně Česká republika minimálně ještě spolu s dalšími osmi podobně smýšlejícími zeměmi, myslím, že ještě je tam řada dalších, bude samozřejmě vystupovat za to, aby se tak ještě stalo před Kodaňským summitem, protože to podle nás odpovídá závěrům červnové rady, kde pod předsednictvím České republiky jsme takovýto závazek udělali.

Otázka toho, s čím přijdou Spojené státy, s čím přijdou další důležití hráči, jako Čína, to je zatím velká neznámá, a jestli něco bude rozhodovat o úspěchu nebo neúspěchu Kodaně, bude to přístup těchto hráčů, a tam zatím ty zprávy, které zazněly na Evropské radě, nebyly úplně povzbudivé.

Paní místopředsedkyně Gajdůšková mě vyzvala, abych komentoval to, co bylo řečeno ve Spojených státech. Nevím přesně, kde pan prezident pronesl ta slova, neviděl jsem přesný záznam těch slov, nepředpokládám, že by šlo o oficiální jednání a nemám nejmenší pochybnosti o tom, že při oficiálních jednáních pan prezident toleruje stanovisko vlády k ochraně životního prostředí. Stanovisko vlády k ochraně životního prostředí je neměnné.

Já jsem na začátku informoval o výsledcích Rady. Vůbec nepochybujte o tom, že jsme vystupovali aktivně a že jsme zároveň ale bránili naše zájmy, pokud jde o hledání toho vnitřního klíče ke sdílení nákladů uvnitř Evropské unie.

K panu senátorovi Štěchovi, a teď je tady pan technických, než přejdu k tzv. výjimce. To jednání, týkající se části mandátu, který byl zaměřen na tzv. výjimku, ta opravdu byla utajovaná, ale nebyla utajovaná, ale nebyla utajovaná proto, že bychom chtěli něco zamlčovat před českou veřejností, ale byla utajována především s ohledem na naše partnery v Evropské unii.

Vy si možná pamatujete, že v době před Evropskou radou tady začala lítat poměrně dost silná slova ze strany některých sousedních zemí i ze strany Maďarska. Česká republika nechtěla nějakým způsobem omezovat roli švédského předsednictví, které na sebe vzalo, a myslím si, že velmi správně, když jsme my byli předsednická země, tak bychom se určitě chtěli chovat stejným způsobem, vzali na sebe právo i povinnost sjednat tu tzv. českou výjimku.

Proč tvrdím, že to nebylo utajováno směrem do České republiky? Jednak proto, že pan prezident ten požadavek poměrně jasně označil, a), b) vláda ve svém vyjádření 12. října k tomuto požadavku se také v zásadě jasně vyjádřila a řekla, o co půjde. Navíc týden před samotnou Evropskou radou jsem osobně na jednání Poslaneckého klubu pro evropské záležitosti na dotaz, jak by ta výjimka mohla vypadat, řekl větu, která prošla sdělovacími prostředky. Česká republika, čárka. Pokud jde o protokol 30.

A za čtvrté, a to už zde bylo, šéfové obou komor Parlamentu byli přítomni při projednávání mandátu pro tuto Evropskou radu. Byli jsme maximálně transparentní, jak jsme jenom mohli v rámci těch složitých diplomatických jednání.

Švédové jednali s tím, kdo měl palce na té závěrečné fázi ratifikace. A je to pan prezident, který ratifikuje po tom, co Poslanecká sněmovna a Senát dokončí tu parlamentní část ratifikace. Ke komunikaci došlo za vědomí vlády.

Teď mi dovolte ještě pár slov k té tzv. výjimce a dovolte mi jenom velmi stručně zopakovat dvě věty, které jsem tady řekl, a k tomu přidat ještě několik dalších. V úvodu svého vystoupení jsem řekl následující dvě věty: Za prvé úroveň ochrany základních a svobod českých občanů nebude žádným způsobem snížena. A řekl jsem také větu: Výjimka z Listiny základních práv EU nevylučuje, aby se občané České republiky ustanovení této Listiny dovolávali vůči orgánům EU.

Hlava 4, o které se tady hodně mluvilo, bude od 1. 12. tohoto roku platit v tom rozsahu, v jakém jste ji schválili tady v Senátu. A bude platit v tomto rozsahu i po tom, co česká „výjimka“ dostane ten právní rámec a bude schválena v rámci přístupových jednání. To je první poznámka.

Druhá poznámka. Listina základních práv EU je určena unijním orgánům. Pokud je určena členským zemím, tak pouze v rámci výkonu kompetencí Evropské unie. A pan senátor Škaloud o tom hovořil. Zrovna tak – moje další poznámka – hovořil o tom, že v Listině jsou práva na jedné straně a principy a proklamace na straně druhé. Práva, která jsou tam určena, jsou práva, která jsou už některými listinami, jejichž je Česká republika členem, ošetřena.

Pokud jde o principy a proklamace, jde o určení toho, kam směruje celá Evropská unie. A v případě, že na unijní úrovni dojde k přijímání nějaké legislativy, která má ošetřit tato práva třetí generace, tak za prvé Česká republika určitě se bude účastnit sjednávání této legislativy, a za druhé Česká republika určitě bude transponovat toto právo do naší legislativy.

Chtěl bych dále zdůraznit, že vyjednání této tzv. výjimky byl jediný způsob, jak zajistit, aby smlouva, o které jste zde hlasovat ústavní většinou, začala platit do konce tohoto roku. Při našem vyjednávání jsme respektovali vůli Senátu, respektovali jsme skupinu senátorů, která se obrátila k Ústavnímu soudu, respektovali jsme pana prezidenta a samozřejmě jsme respektovali a přivítali také závěr Ústavního soudu, který se vyslovil k souladu Lisabonské smlouvy s naším ústavním pořádkem, a nejenom v některých částech, ale v jeho celku.

Dovolte mi ještě k této ne jednoduché, a rozumím tomu, že politicky citlivé věci, ještě říct několik následujících slov. Výjimka nijak nesnižuje standard ochrany českých občanů. Ani v oblasti základních práv a svobod, ani v oblasti sociálních práv. To vše zaručuje česká Listina základních práv a svobod, Evropská úmluva o ochraně lidských práv a svobod a další smlouvy. Výjimka navazuje na jednostrannou deklaraci, kterou Česká republika již dříve připojila k Lisabonské smlouvě. A ve znění, ve kterém tento slovutný Senát Lisabonskou smlouvu schválil. Má za cíl vyjasnit způsob uplatnění Listiny tak, aby výklad práv v ní obsažených nepřekračoval kompetence Evropské unie.

Co ta tzv. výjimka znamená? Česká republika si vyjednala nejen politickou, ale do budoucna i právní záruku, že unijní ani národní soudy nemohou vykládat práva obsažená v Listině nad rámec svých kompetencí a současného stavu. Účelem protokolu je předejít jakýmkoli pochybnostem o rozsahu výkladu práv, potvrzených v Listině, ve vztahu k právnímu řádu České republiky, a zaručit občanům právní jistotu. Nejde tedy z právního hlediska o meritorní výjimku, nýbrž o zpřesnění interpretace Listiny.

Stejně vyložila uvedený protokol i britská vláda po vyjednání této výjimky pro Velkou Británii. Co to neznamená? Soudní ochrana českých občanů v oblasti základních práv se sjednáním této tzv. výjimky ve srovnání s ostatními členskými státy nezmění. Ostatně práva garantovaná Listinou se uplatňují pouze v oblasti aplikace evropského práva. Nikoliv v národním právním řádu. Výjimka neznamená, že se Listina na ČR nebude vztahovat, nebo že by v ní obsažená práva nebyla vůbec vymahatelná. Je, jak už jsem několikrát řekl, zárukou proti jejímu uplatňování nad rámec kompetencí unie. Lze znovu odkázat na skutečnost, že Listina sama nijak nerozšiřuje stávající kompetence Evropské unie, a tudíž nemůže otevřít prostor pro vymáhání nových práv, která nejsou již dnes před soudy vymahatelná.

Závěrem: Zvláště v oblasti sociálních práv, jako je právo na kolektivní vyjednávání, je třeba upozornit, že Listina sama výslovně odkazuje na platné předpisy evropského práva a národních právních řádů, na nichž závisí nikoli pouze rozsah uplatnění práv zakotvených v Listině, ale sama jejich závaznost a vymahatelnost.

Česká tzv. výjimka zde tedy rozhodně nikterak nemůže snížit standard takové ochrany. Připojením k protokolu č. 30 získá tak České republika významnou záruku správní závaznosti, že působnost Listiny základních práv ve vnitrostátních řádech bude interpretována restriktivně v souladu s pravomocemi, svěřenými Unii.

A moje úplně poslední poznámka, paní předsedající. Včera jsem se věnoval se svými kolegy tomuto tématu na půdě Stálé komise Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury a jsem i nadále připraven v takovém dialogu pokračovat. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane vicepremiére. Slovomá zpravodaj pan senátor Sefzig. Prosím, pane zpravodaji.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo. Kolegové na mě pokřikují, že chtějí hlasovat. Určitě budou mít příležitost. Zazněla nejdůležitější slova, a to slova, která říkají, co je obsahem té výjimky, a já je jenom zdůrazním, protože to je skutečně klíčové slovo, předejít pochybnostem a zpřesnění interpretace. U tak složitého textu, jako je Lisabonská smlouva, je to zapotřebí. Je to zapotřebí pro ty lidi, kteří nestudují Lisabonskou smlouvu, ale chtějí jí alespoň trochu rozumět, chtějí mít nějakou elementární jistotu.

Děkuji paní místopředsedkyni, že nepřerušila kolegu Kuberu, protože on mluvil k věci, i když mluvil o elektrárnách, protože téma životního prostředí se velmi týkalo této konference, tohoto zasedání, a proto jsem také vystoupil, pane místopředsedo, abyste mohl reagovat na mě, protože vím, že jste představitel odborů.

Jinak, co zbývá dodat? Poděkovat oběma vládám, které provedly Českou republiku ratifikačním procesem, tj. vládě Mirka Topolánka, která smlouvu vyjednala, která pak vyjednala podmínky pro Irsko, jak připomněl pan senátor Julínek, a poděkovat této vládě, že se podařilo najít přijatelný kompromis pro všechny strany.

Zbývá také velký dík premiérovi Švédska panu Reinfeldovi, že respektoval ústavní procedury v ČR, a to včetně těch, které probíhaly u všech jednání Ústavního soudu.

Podal jsem návrh na začátku mého vystoupení na vzetí na vědomí. Nezazněl žádný jiný návrh. Někteří moji předřečníci se vyjádřili, že s tímto vzetím na vědomí nesouhlasí, takže rozhodneme skutečně hlasováním, po kterém jste tolik volali.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane zpravodaji. Byl tedy dán návrh vzít informaci vlády o výsledcích jednání Evropské rady, která se konala ve dnech 29. a 30. října 2009 v Bruselu, na vědomí.

Dovolím si svolat všechny k hlasování. Hlasujeme tedy o vzetí na vědomí. Aktuálně je v sále přítomno 60 senátorek a senátorů, kvórum je tedy 31.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 6 se ze 62 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 32 pro vyslovilo 41, proti byli tři. Návrh byl přijat.

Děkuji, pane ministře, děkuji, pane zpravodaji.

Budeme pokračovat dalším bodem, kterým je

Souhrn návrhů nařízení Evropského parlamentu a Rady

k evropskému finančnímu dohledu

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N 072/07 až 076/07, č. N 072/07/01 až 076/07/01.

Pana ministra financí Eduarda Janotu zastoupí ministr pro evropské záležitosti Štefan Füle, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s tímto materiálem. Prosím, pane ministře.

Ministr pro evropské záležitosti Štefan Füle: Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři.

Je mi opravdu ctí, že mohu za ministra financí uvést téma reformy uspořádání dohledu nad finančním trhem v EU. Vzhledem k tomu, o jak zásadní problematiku se jedná, je každá takováto věcná debata přínosem a dobrým podnětem pro další práci. S potěšením také konstatuji, že se pro vás nejedná o problematiku zcela novou, protože jsme se jí zde a s mými kolegy z ministerstva financí již zabývali u příležitosti projednávání Sdělení Evropské komise, které definovalo prvotní záměry a cíle této reformy.

Za českého předsednictví proběhla řada jednání, která vyústila v přijetí konkrétních politických rozhodnutí ve formě závěrů Rady ECOFIN a závěrů Evropské rady z června 2009. A Evropská komise tzv. dohledový balíček předložila 23. září a je nutné říci, že jednání začala téměř bezprostředně poté. Pro švédské předsednictví, stejně jako pro většinu členských států EU, představuje tato agenda jednu z klíčových priorit.

Dohody má být v Radě dosaženo ještě do konce letošního roku, aby byl naplněn požadavek Evropské rady z června na spuštění systému v průběhu roku 2010. Tento cíl, který potvrdila Evropská rada na svém zasedání konaném minulý týden, je nutné mít na paměti, protože je mu podřízen celý průběh jednání.

Balíček zahrnuje celkem pět legislativních návrhů, jejichž prostřednictvím má být vytvořena dvoupilířová struktura.

Za prvé Evropská rada pro systémová rizika, která má zajišťovat tzv. makrodohled, já jsem ho nazýval dříve makroobezřetností, tedy dohlížet a vyhodnocovat rizika ohrožující finanční stabilitu v EU, a v případě potřeby vydávat varování a doporučení.

Za druhé, vznikne evropský systém orgánů dohledu, tzv. mikrodohled, který bude tvořen národními orgány dohledu a třemi evropskými orgány dohledu, které nicméně nebudou vytvořeny zcela nově, ale vzniknou transformací dosavadních dohledových výborů pro bankovnictví, pojišťovnictví a cenné papíry. Tyto orgány mají mít oproti svým předchůdcům posíleny ve svých pravomocech.

A protože Česká republika má k návrhům řadu dílčích výhrad, chtěl bych zdůraznit, že reforma jako celek má naši podporu. Věříme, že nový systém pro sledování a vyhodnocování systémového rizika, stejně jako nová pravidla v oblasti mikrodohledu skutečně odstraní některé nedostatky současného institucionálního systému a zlepší tak jeho fungování. Na jednáních v Radě se proto snažíme vystupovat konstruktivně s cílem najít vyvážené řešení.

Za stanovisko výboru Senátu pro záležitosti EU ze dne 4. listopadu 2009 děkuji jménem ministra financí i jménem svým.

Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, děkuji za vaši pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane předkladateli, a opět vás poprosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. N 072 až 076/07/02. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Jana Juřenčáková, kterou nyní prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Jana Juřenčáková: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Pan ministr ve svém předkladatelském návrhu v podstatě již zmínil řadu věcí, které já mám ve své zpravodajské zprávě, takže budu stručnější a doplním jenom některé věci.

Chtěla bych připomenout historii tohoto tisku, tak jak byl projednáván u nás v Senátu. 14. července jsme na výboru pro záležitosti EU projednali původní Sdělení Komise – evropský finanční dohled. Tehdy bylo na základě doporučení pracovní skupiny navrženo to, že obnovený rámec dohledu by měl být používán už v roce 2010. A výbor pro záležitosti EU přijal stanovisko ve znění přijatém výborem pro hospodářství, zemědělství a dopravu a stejné stanovisko bylo schváleno na schůzi Senátu 22. července 2009.

Jak již tady bylo řečeno, v září 2009 předložila Evropská komise Radě a Evropskému parlamentu pět legislativních návrhů, které mají provést reformu evropského finančního dohledu. Z pozice vlády tady byla sdělena.

Já bych ještě zmínila stanovisko Poslanecké sněmovny. Výbor pro evropské záležitosti PS rozhodl 454. usnesením ze dne 23. října 2009 o projednávání. Tento materiál zatím v PS projednán nebyl.

V Evropském parlamentu byl zodpovědným výborem určen Výbor pro hospodářské a měnové záležitosti a debata v plénu je plánována předběžně na březen 2010, takže už se nepočítá s tím, že by to mělo platit od začátku roku 2010.

V Radě EU je reforma dohledového uspořádání prioritním tématem v oblasti finančních služeb pro švédské předsednictví.

Z parlamentů členských zemí uplatnily výhradu parlamentního přezkumu při projednávání na úrovni Rady pouze tři státy. Byla to Česká republika, Velká Británie a Slovensko. Projednávání se zúčastnila i Česká národní banka. Ta má následující zásadní připomínky k návrhům: Návrh neřeší přenos odpovědnosti současně s navrhovaným přenosem pravomoci. Návrh neodpovídá závěrům Rady ECOFINu ze dne 9. června 2009. Není účinně zajištěno, že rozhodování evropských dozorových orgánů nezasáhne do fiskální odpovědnosti členských států a v návrzích není respektován požadavek proti pravomoci vykonávat dohled nad finančními institucemi s celoevropským významem. Česká národní banka také upozornila na nedostatečný právní základ.

Návrh má formu nařízení a rozhodnutí, která jsou přímo aplikovatelná. Na základě výsledné podoby schválených aktů budou nutné úpravy některých právních norem ČR. S provozem Evropského výboru pro systémová rizika by neměly být spojeny žádné přímé dodatečné náklady, poněvadž by měl využívat sekretariátu Evropské centrální banky. Financování evropských dohledových orgánů by mělo být náročnější, mělo by být tvořeno členskými příspěvky národních orgánů dohledu a dotacemi z rozpočtu EU. Podle propočtů by bylo nutné navýšení zdrojů pro Českou národní banku z 343 000 eur na 1 371 000 eur do roku 2016. Financování se předpokládá v poměru 60 procent členskými státy a 40 procent z rozpočtu Společenství.

Evropský systém orgánů dohledu vyvolává značný počet obav a otázek. Proto na základě všech informací, které jsme měli k dispozici, výbor pro záležitosti EU přijal doporučení, které jsme včera schválili a které vzápětí vám přečtu.

Cílem tohoto doporučení není blokace jednání, ale to, aby naše návrhy byly vzaty v úvahu při dalším legislativním procesu, protože máme za to, že tyto finanční návrhy se nebudou dotýkat současné finanční krize, ale budou se dotýkat případných budoucích finančních krizí, které nás mohou potkat.

Nyní bych vás seznámila s návrhem usnesení, které přijal včera výbor pro záležitosti EU. Je to dlouhý materiál, ale budu se snažit být rychlá:

187. usnesení z 18. schůze, konané dne 4. listopadu 2009 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o makroobezřetnostním dohledu nad finančním systémem na úrovni Společenství a o zřízení Evropského výboru pro systémová rizika (senátní tisk č. N 072/07), k návrhu rozhodnutí Rady o pověření Evropské centrální banky zvláštními úkoly, které se týkají fungování Evropského výboru pro systémová rizika (senátní tisk č. N 076/07), k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Evropského orgánu pro bankovnictví (senátní tisk č. N 073/07),k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (senátní tisk č. N 074/07),k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy (senátní tisk č. N 075/07).

Po úvodní informaci Kláry Hájkové, náměstkyně ministra financí, Pavla Hollmanna, ředitele Sekce regulace a analýz finančního trhu České národní banky, zpravodajské zprávě senátorky Jany Juřenčákové a po rozpravě výbor za prvé přijímá k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o makroobezřetelnostním dohledu nad finančním systémem na úrovni Společenství a o zřízení Evropského výboru pro systémová rizika k návrhu rozhodnutí Rady o pověření Evropské centrální banky zvláštními úkoly, které se týkají fungování Evropského výboru pro systémová rizika, k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Evropského orgánu pro bankovnictví, k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění, k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Evropského doporučení, které je přílohou tohoto usnesení.

Nyní vás seznámím s doporučením k vyjádření Senátu Parlamentu ČR:

I.? Senát PČR se za prvé seznámil se s legislativními návrhy nařízení a rozhodnutí, které provádí reformu finančního dohledu v EU v duchu sdělení Komise o evropském finančním dohledu z května 2009 a de Larosierovy zprávy z února 2009, 2. je toho názoru, že význam reformovaného evropského dohledového rámce spočívá v prevenci před možnými příštími problémy na finančních trzích,

II.? Za prvé uznává budoucí přínos Evropského výboru pro systémová rizika, který má bdít nad funkčností celého evropského finančního systému, předběžně varovat a vydávat doporučení při náznaku systémového selhání, za druhé je přesvědčen, že každodenní dohled nad finančním trhem musí zůstat v rukou národních dohledových orgánů, a proto je nezbytné, aby při definování role a pravomoci evropských orgánů dohledu byl přesně vymezen jejich rozsah, neboť nesmí v žádném případě dojít k zásahu do fiskální odpovědnosti členských států ani být ohroženo postavení a nezávislost národních dohledových orgánů, že při definování pravomocí evropských dohledových orgánů rovněž nesmí dojít k oddělení pravomoci a odpovědnosti,a že evropské dohledové orgány nemají disponovat pravomocí vydávat individuální rozhodnutí určená jednotlivým finančním institucím, ale že jejich doporučení mají být adresována přímo národním orgánům dohledu, za třetí pozitivně hodnotí vytvoření smíšeného výboru evropských orgánů dohledu, který má umožnit spolupráci evropských dohledových orgánů, za čtvrté potvrzuje dále stanovisko vyjádřené usnesením Senátu č. 251 z 22. července 2009 ke sdělení Komise o evropském finančním dohledu, přičemž znovu zdůrazňuje, že s ohledem na zásadní změny v regulaci finančních trhů musí být kvalita navrhovaných opatření upřednostněna před rychlostí změn, a proto varuje před urychleným projednáváním návrhů jak na půdě Rady EU, tak na půdě Evropského parlamentu,zásadní význam pro regulaci finančních trhů má stejný výklad a aplikace příslušných evropských legislativních pravidel, omezení národních výjimek a užší spolupráce mezi institucemi odpovědnými za finanční dohled v jednotlivých členských státech, za páté vítá zahájení prací Evropské komise a navazující veřejné konzultace v oblasti evropského regulatorního rámce pro přeshraničně působící finanční skupiny v bankovním sektoru, neboť k této úpravě Senát vyzýval v usnesení z července 2009, za šesté uvítal by v budoucnosti hlubší diskuzi o adekvátnosti a zejména efektivnosti evropského systému finančního dohledu ve formě sektorového uspořádání, od kterého se odklání jednotlivé členské státy v rámci jejich národní dohledové struktury, a to s ohledem na vysokou míru propojenosti finančních produktů a služeb, za sedmé doporučuje do souhrnné zprávy o zkušenostech získaných při provádění činnosti evropských dohledových orgánů, kterou má Komise předložit do tří let od vstupu nařízení v platnost, zahrnout rovněž analýzu nákladů a přínosů pro ekonomické zhodnocení efektivity systému dohledu.

III.? Za prvé. Žádá vládu, aby informovala o tom, jak zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednávání, za druhé pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil Evropské komisi, v této souvislosti, za třetí s politováním konstatuje, že dosud neobdržel reakci Komise na usnesení č. 251 z 22. července 2009, obsahující stanovisko Senátu ke sdělení o evropském finančním dohledu, který načrtlo obecný rámec k reformě prováděné předloženými legislativními akty.

187. usnesení výboru pokračuje. Výbor pro záležitosti Evropské unie

II. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se

-? k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o makroobezřetnostním dohledu nad finančním systémem na úrovni Společenství a o zřízení Evropského výboru pro systémová rizika,

-? k návrhu rozhodnutí Rady o pověření Evropské centrální banky zvláštními úkoly, které se týkají fungování Evropského výboru pro systémová rizika,

-? k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Evropského orgánu pro bankovnictví,

-? k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění,

-? k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy vyjádřil se ve smyslu doporučení přijatého výborem.

III. Určuje zpravodajkou výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátorku Janu Juřenčákovou,

IV.? Pověřuje předsedu výboru senátora Luďka Sefziga, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Toť naše usnesení. Chtěla bych ještě doplnit to, že i když předchozí sdělení vlastně projednával hospodářský výbor, tak nyní z časových důvodů výbor toto neprojednával, protože tento materiál se má projednávat začátkem prosince a vlastně bychom nestihli časový prostor.

A ještě další poznámka. Letos v únoru na zasedání ECOFINu v Bruselu zazněla pochvala pro ČR za to, že se jí finanční krize nedotkla tak hodně, jako dalších zemí, i z toho důvodu, že vlastně ČR má jediný dohledový orgán, na rozdíl od jiných zemí, kde jsou dohledové orgány sektorové, od kterých se u nás upustilo.

Tolik na vysvětlenou.

Zatím by to bylo všechno, děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, paní senátorko, za vaši zpravodajskou zprávu. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů.

Než otevřu obecnou rozpravu, musím pro stenozáznam ještě oznámit, že z dnešního jednání se omluvil pan senátor Igor Petrov.

Nyní tedy otevírám rozpravu k projednávanému materiálu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu tedy uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, zda chce ještě vystoupit? Není tomu tak. Můžeme tedy přistoupit k hlasování o návrhu, tak jak ho přednesla paní senátorka Juřenčáková.

Dovolím si svolat všechny senátorky a senátory do sálu, protože je nás tu málo v této chvíli.

Byl podán návrh usnesení, tak jak ho přednesla paní senátorka Juřenčáková. O tomto návrhu budeme nyní hlasovat.

Chvíli ještě počkám, aby měli všichni možnost zúčastnit se hlasování.

Aktuálně v sále je přítomno 55 senátorek a senátorů, kvorum je 28.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 7 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 42, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu navrhovateli, děkuji paní zpravodajce a my se vystřídáme v dalším řízení schůze. (Řízení schůze se ujímá místopředseda Senátu Jiří Šneberger).

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Kolegyně a kolegové, dalším bodem je

Zpráva Komise Výroční zpráva za rok 2008

o vztazích Evropské komise s vnitrostátními parlamenty

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K 064/07a č. K 064/07/01.

Prosím pana ministra Füleho, aby nás seznámil s tímto materiálem.

Ministr pro evropské záležitosti Štefan Füle: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych jménem vlády řekl, že oceňuji dialog, který Evropská komise vede s vnitrostátními parlamenty. Vláda ČR o to více oceňuje zájem, který Parlament ČR projevuje o evropské záležitosti. Důkazem je aktivní přístup výboru pro záležitosti EU Senátu Parlamentu ČR a výboru pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR k tvorbě českých pozic k legislativním i nelegislativním návrhům.

Vláda vnímá velmi pozitivně spolupráci s Parlamentem ČR, která probíhá prostřednictvím častých slyšení ministrů v rámci schůzí těchto výborů.

Ke zvýšení významu vnitrostátních parlamentů a posílení demokratické legitimity EU by měla po dokončení ratifikačního procesu přispět i Lisabonská smlouva, která zavádí princip tzv. žluté a oranžové karty, kdy by návrh Komise odporující principu subsidiarity za splnění dalších podmínek a součinnosti Rady či Evropského parlamentu do budoucna neměl být dále zvažován.

Dále by role vnitrostátního parlamentu v ČR měla být posílena i díky tzv. lisabonské novele jednacích řádů PS a Senátu. Jedná se především o zavedení tzv. vázaného mandátu zabraňujícího vládě, aby bez souhlasu obou komor Parlamentu vyslovila v Evropské radě, resp. v Radě souhlas s některými návrhy na základě klauzulí Lisabonské smlouvy umožňujících zjednodušeným způsobem měnit zakládající smlouvy nebo podmínky výkonu pravomocí přenesených na Unii.

Významné je rovněž oprávnění vnitrostátních parlamentů či jejich komor podat žalobu k Soudnímu dvoru EU proti legislativnímu aktu Unie, pokud by byl v rozporu se zásadou subsidiarity. Toto právo přiznává vnitrostátním parlamentům Lisabonská smlouva a na úrovni ČR je implementováno právě lisabonskou novelou jednacích řádů PS a Senátu.

Dovolte mi závěrem, abych ještě jednou uvítal jmenovitě aktivitu příslušného výboru Senátu. Musím říci, že vláda má radost z toho, že v pomyslné tabulce aktivních vnitrostátních parlamentů se Senát nachází na 7. místě. A mohu sdělit to, co už někteří z vás ví, že vaši kolegové z PS se dostali na místo 22.

A úplně závěrem bych chtěl vyjádřit to, že se těšíme na další spolupráci, o to intenzivnější, až bude platit Lisabonská smlouva. A dovolte mi, abych tímto způsobem také vyjádřil žádost, aby komunikace, která bude, jak doufám, ještě intenzivnější mezi Senátem a Komisí, aby do ní byla vtažena i vláda a aby vláda měla k dispozici tu komunikaci v kopii, kterou zasíláte do Komise a kterou od Komise přijímáte, aby vláda ji mohla vzít v úvahu při vypracování svých stanovisek.

Děkuji pěkně za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu ministrovi. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU, ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K 64/07/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Luděk Sefzig, kterého prosím o zpravodajskou zprávu. Prosím, pane senátore.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Ještě jednou hezké dopoledne, vážené paní senátorky a páni senátoři. Jenom doplním pana ministra. Čtvrtým rokem se komise zabývá vztahy mezi národními parlamenty, hodnotí je ve třech rovinách. Jedna v rovině přímé komunikace, pak to jsou pravidelné návštěvy komisařů v jednotlivých národních parlamentech a pak se také komise vždycky zabývala tím, co bude, tím, jak bude fungovat komunikace mezi komisí a národními parlamenty za platnosti Lisabonské smlouvy.

Jenom připomenu, že to byla Barossova komise, která si uvědomila jako první, že je vhodné jednat s národními parlamenty z toho důvodu, že se tím snižuje demokratický deficit. A že se tím daleko snázeji prosadí a implementuje to na evropských unijních přijaté právo v jednotlivých členských státech. Myslím, že to byl počin uznání významu a vztahu nastolených zástupců lidu, a proto také i Barossova komise je jedna z nejúspěšnějších komisí při tvorbě evropského práva a při jeho implementaci.

Barossův velký počin byl také v tom, že hned na začátku svého volebního období zrušil 150 směrnic. Dnes už si to málokdo uvědomí, ale je dobré si to připomenout. My z národních parlamentů můžeme spolu komunikovat pomocí tzv. IPEX, což je počítačová síť, kam si každý národní parlament může dát své poznámky k jednotlivým legislativním nebo komunikačním návrhům. Týká se to hlavně legislativních návrhů. Problém je v tom, že ne všechny země to tam dávají. Další problém je v tom, že ne všechny země to překládají do uznávaných úředních jazyků. A proto je tato připomínka i součástí našeho usnesení.

Jen pro úplnost dodám, že ze 40 komor, které v EU v současnosti existují, tak reagovalo na podněty pouze 24. Sedm jich nezareagovalo od roku 2006 ani jednou. My mezi ně nepatříme, to jste koneckonců slyšeli. Děkujeme za ta slova uznání.

Dále se v budoucnu budeme určitě zabývat kontrolou Europolu, což je instituce, která by se rozhodně neměla vymknout kontrole národních parlamentů. Barroso zhruba před dvěma lety takovou kontrolu i národním parlamentům přislíbil.

Malou poznámku ještě učiním k tomu, že jsme také v těsném kontaktu s evropskými poslanci, tedy s další důležitou evropskou institucí. Před půl rokem jsem měl jednání s malou delegací, s vyslancem Evropského parlamentu, zpravodajem právě této zprávy o vztazích mezi národními parlamenty a Evropským parlamentem Elmarem Brokema upozornil je na to, že národní parlamenty budou spolu vytvářet na tvorbě evropského práva. Rozhodně jsem odmítl jeho návrh, kdy bychom měli kontrolovat své vlády na základě toho, co se vytvoří a rozhodne právo mezi komunikací komise a Evropský parlament. Taková úloha by byla pro národní parlamenty nedůstojná a musím říci, že na konci jsme se rozešli s tím, že Elmar Brok tento návrh nakonec nepřijal, neuznal ho a přijal spolutvorbu práva v komunikaci s národními parlamenty.

Na závěr mi zbývá jen říci, že nebudu číst celé naše usnesení, je trochu delší. Reaguje i na situaci, která vznikla poté, co jsme poslali komisi výroční zprávu předchozí. Takže jsme tam ke komisi i mírně kritičtí. A vzhledem k tomu, že toto usnesení máte všichni v lavicích ve žlutém tisku, bylo vám ráno rozdáno, tak jej nebudu číst. Jen odkáži na ten tisk a doporučuji, abychom vyjádřili vůli přijmout toto usnesení tak, jak jej evropský výbor navrhuje.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátoru Sefzigovi. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Nikdo se nehlásí, končím tedy rozpravu a budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Sefziga tak, jak ho máte uveden v materiálech, které jsou v příloze tohoto návrhu.

Znělkou si dovolím přivolat nepřítomné senátorky a senátory do sálu.

Kolegyně a kolegové, aktuálně je přítomno 57 senátorek a senátorů, kvórum je 29. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 8 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 29 pro vyslovilo 38, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi Fülemu za jeho dopolední expozé v Senátu.

Nyní budeme projednávat bod, kterým je

Návrh senátního návrhu zákona senátora Richarda Svobody

o zrušení rozhlasových a televizních poplatků a o změně některých zákonů

Návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 52. Tento návrh uvede senátor Richard Svoboda. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Richard Svoboda: Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dámy a pánové. Předkládám vám ke druhému čtení senátní návrh zákona o zrušení rozhlasových a televizních poplatků a o změně souvisejících zákonů. V relativně obsáhlé diskusi, která k tomuto návrhu na půdě Senátu i v médiích zazněla, byla řada připomínek. Dílem věcně reagujících na podstatu předloženého zákona, dílem polemizujících s nikdy nezamýšleným a spekulujících o údajných a domnělých pohnutkách, kvůli nimž byl prý zákon předložen.

Dovolím si tedy ještě jednou zdejšímu ctěnému auditoriu zopakovat důvody, které po mém soudu opravňují vážnou debatu o změně formy financování českých veřejnoprávních médií. Systém výběru tzv. koncesionářských poplatků je přežitý a odpovídá době svého vzniku, tedy 20. letům minulého století. Vede mimo jiné k nesmyslným debatám a výkladům, jaké technické zařízení ještě podléhá nesmlouvavému výběru a jaké už nikoli. Takzvané koncesionářské poplatky už dávno nejsou selektivní a dobrovolnou platbou a nemají tedy ani charakter koncese ani poplatku za službu. Jsou povýtce a pohříchu plošnou daní. Vyjma tradice neexistuje žádný rozumný důvod, proč vybírat daň zasahující bezmála celou populaci tímto obtěžujícím způsobem. Současný systém výběru poplatků je totiž krajně neefektivní. Jejich zrušením se ušetří 300 až 400 milionů Kč za zbytečné finanční transfery.

Současná zákonná úprava se v jistě bohulibém a zdůrazňuji, že v předkladatelem nezpochybňovaném záměru zajistit médiím veřejné služby dostatek financí, uchýlila k nákladnému a poněkud nedůstojnému výpalnému provázenému v mnohých případech exekucemi a bizarními spory. Televize a Český rozhlas však nejsou finančním úřadem a neměly by být výběrčím daní.

V jistém smyslu je současný systém i asociální, protože nezohledňuje rozdíl mezi sociálně zajištěnými či mnohočlennými domácnostmi a domácnostmi jednočlennými, mezi nimiž dominuje početná skupina starobních důchodců.

Předloha navrhuje, aby současný způsob financování byl nahrazen v plné výši mandatorním výdajem státu. V součtu se jedná o 7,8 mld. Kč. Z toho dvě miliardy pro rozhlas a bez dvou set milionů šest miliard pro televizi. To je 100 procent prostředků, které se dnes vyberou formou poplatků.

Opakovaně zdůrazňuji, že případná změna státem povinně vynakládané částky by se odehrávala ve stejném režimu, jaký by nyní provázel změnu výše současných poplatků. Není tedy pravda, že by byla jakýmkoli způsobem dotčena současná míra nezávislosti českých veřejných médií. Toto tvrzení opírám o skutečnost, že ani další významné pilíře demokratického státu, jakými jsou například soudy, nikdy nebyly, nejsou a nemusí být financovány poplatky mimo státní rozpočet, aby byla zvýšena či zachována jejich prestiž a míra jejich nestrannosti a nezávislosti.

Tuto nezávislost garantují demokratické uzance a instituce a s odchodem demokratických zvyklostí a zánikem orgánů, které demokracii reprezentují, zaniká i nestrannost a nezávislost všech pilířů demokracie, tedy i médií.

Možná mne paměť klame, ale nevzpomínám si na masovou neposlušnost tzv. koncesionářů, kteří za normalizace po jednostranných zprávách s projevem Milouše Jakeše, když po těchto zprávách pustili Křeslo pro hosta nebo Ein Kessel Buntes. Tato vzpomínka ve mně nutně rodí pochybnost, zda opakovaná tvrzení veřejnoprávních médií, že právě ony poplatky prý garantují jejich nestrannost a nezávislost, je oprávněná.

V rozporu s tím tvrdím, že takovouto zárukou jsou pouze demokratické instituce a zvyklosti, tedy prvotně Parlament vzešlý ze svobodných voleb.

V průběhu projednávání tisku od 27. března t. r. došlo k řadě diskusí na půdě jednotlivých výborů, v mediální komisi. Uspořádán byl rovněž seminář, kterého se v tomto sále účastnila řada odborníků i zainteresovaných laiků. Této půlroční diskuse se nepochybně mohl účastnit každý, kdo se v první části projednávání tohoto závažného zákona chtěl k dané problematice vyjádřit.

Chci poděkovat všem, kteří vedli diskusi nepředpojatě, i těm, kteří navzdory svým pevným postojům byli ochotni naslouchat polemickým hlasům. K podrobnější reflexi oné uskutečněné diskuse přikročím, bude-li to třeba, po obecné rozpravě. Chci však už nyní upozornit na dvě závažné skutečnosti, které mě vedou k žádosti, abyste svým hlasováním umožnili po obecné rozpravě druhého čtení i rozpravu podrobnou.

Jednoduché pozměňovací návrhy by totiž vyřešily odhalenou kolizi s platným rozpočtovým určením daní a umožnily by odsunout dobu účinnosti zákona na období, kdy státní rozpočet nebude v takové tenzi jako je tomu nyní, v čase hospodářské stagnace. Navíc je kromě těchto avizovaných a komisí pro sdělovací prostředky přijatých změn připraven i pozměňovací návrh, který by v případě vašeho souhlasu umožnil v našem systému obvyklé inflační navýšení dnes v zásadě fixní částky, neboť schopnost vybrat více poplatků se limitně blíží nule. Jistě nemusím připomínat, že současná úprava problém indexace neřeší.

Populista by zřejmě v této chvíli pohovořil také o drtivé podpoře, které se tomuto zákonu dostává od českých občanů podle průzkumu. Podle položené otázky činí tato podpora kolem čtyř pětin respondentů. Měl bych asi mluvit i o více než čtyřiceti tisících lidech, kteří v krátké době podepsali petici za zrušení poplatků. Protože můj elektorát by mi nikdy neodpustil primitivní populismus, nemohu a nebudu tvrdit, že tímto zákonem by se český daňový poplatník zbavil břemene financování médií veřejné služby. Pouze by místo archaické a nehospodárné televizní a rozhlasové daně ve výši 180 Kč měsíce z každé domácnosti byla veřejná média nadále placena přímo ze státního rozpočtu.

Každá domácnost, která vlastní televizi či rádio, by se zbavila břemene 2 160 Kč ročně, zároveň by však každý z nás zaplatil odpovídající podíl jinými daněmi. Třeba oněch 60 miliard, o něž zvýšil daňovou zátěž českých obyvatel tak řečený Janotův balíček.

Namístě by možná byla předkladatelova omluva těm nemnohým, kteří si snad moudře televizi ani rádio domů nepustili. Snad přijmou argument, že jejich podíl na financování médií veřejné služby vychází z většinového a doposud v zásadě obecně sdíleného mínění, že tato média mají svou pevnou roli v utváření kulturního a informačního rámce naší společnosti.

Podtrženo a sečteno. Jedná se ve skutečnosti jen o dílčí zjednodušení daňového systému, které by s sebou mělo jako vedlejší, ale nikoli nepodstatný efekt přinést ty důslednější kontrolu vynakládaných prostředků. Zjitřené reakce pouze potvrzují, že další zásadní debaty o financování, řízení a kontrole médií veřejné služby nás ještě bezpochyby čekají. Výzvy postindustriální informační společnosti v sobě jistě trvale ponesou i výzvy k takové opakované diskusi a možná není daleko chvíle, kdy se redefinicí podoby a úlohy médií veřejné služby budeme muset velmi vážně zabývat. To však není předmětem této předlohy. To tato předloha nezamýšlí a neřeší. Chce pouze a jedině nákladně vybírané stokorunové odpustky za vlastnictví televizních a rozhlasových přijímačů vybírat levněji, sečíst v příslušné kapitole státního rozpočtu a umožnit nezávislému kontrolnímu úřadu, aby prověřil, zda tyto prostředky byly užity v souladu s potřebami občanů a se záměrem zákonodárce. Nic víc a nic méně.

Bude-li nás vzápětí čekat další korektní a otevřená diskuse o tom, co si za oněch osm miliard z daní kupujeme a co za ně dostáváme, pak dostává tento skromný zákon šetřící stovky milionů korun za zbytečné finanční transfery nový smysl. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji panu senátoru. Tímto tiskem se také zabývala Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky, která přijala usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 52/7. Zpravodajem byl určen pan senátor Adolf Jílek. Senátní tisk projednal VUZP, výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 52/6. Zpravodajem výboru je senátor Ivo Bárek. Následně tento tisk projednal VVVK, jež přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 52/5 a dále záznam z jednání, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 52/9. Zpravodajem byl určen pan senátor Milan Bureš. Další výbor, který se zabýval tímto tiskem, je VZSP. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 52/4, zpravodajem výboru je senátor Zdeněk Schwarz. Dále tisk projednal VEU, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 52/3. Zpravodajem výboru byl určen senátor Miroslav Krejča. Senátní tisk projednal dále ÚPV. Tento přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisky č. 52/2 a 52/8. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Oberfalzer.

Garančním výborem je VHZD. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 52/1. V tuto chvíli je nejasná otázka zpravodaje, jelikož mi bylo oznámeno, že pan Vítězslav Jonáš, který byl určen zpravodajem výboru, takže ho měl nahradit pan senátor Pakosta. Já požádám předsedu výboru, jestli by nám to mohl odůvodnit.

Pan senátor Jonáš již běží, takže necháme zpravodajování na panu senátorovi Jonášovi.

Paní senátorko Bayerová, vy nám chcete také něco sdělit? Asi až do obecné rozpravy. Tak se zatím odhlaste, abyste mi tady nečinila zmatek. Děkuji.

Takže pan senátor Jonáš je zpravodajem garančního výboru. Já ho poprosím o přednesení zpravodajské zprávy.

Senátor Vítězslav Jonáš: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, myslím si, že předkladatel tohoto senátního návrhu zákona pan senátor Richard Svoboda objasnil obsah tohoto senátního tisku dost podrobně. Vy sami jste se zúčastňovali několika diskusí a bylo to projednáváno, jak už tady bylo řečeno, komisí na různých výborech. Takže já se soustředím jenom ve své zpravodajské zprávě na legislativní proces.

Navrhovatelem byl mimo jiné senátor Richard Svoboda. Tisk byl Senátu předložen 27. 3. 2009. Projednala to SK pro sdělovací prostředky 27. 5., pak to projednal VUZP a VHZD.

Návrh zákona je dle navrhovatele v souladu s ústavním pořádkem ČR, není v rozporu s mezinárodními dohodami, jimiž je Česká republika vázána. A je v souladu s právními předpisy Evropských společenství. Dle navrhovatele má návrh dopad na státní rozpočet ve výši 7,8 miliardy. Zároveň však o tuto částku klesne zatížení poplatníků rozhlasových a televizních poplatků. K dalším úsporám pak dojde i na straně České televize a Českého rozhlasu, které na administrativním výběru rozhlasových a televizních poplatků ušetří cca 430 milionů Kč za rok. Další úspory pak budou na straně poplatníků za platby poštovními poukázkami a bankami poplatků za příkazy k úhradě. To jsem musel sdělit do své zpravodajské zprávy, protože samozřejmě dopad na státní rozpočet hlavně projednává VHZD.

Závěrem vás seznámím s 234. usnesením hospodářského výboru. Návrh senátního návrhu zákona senátora Richarda Svobody o zrušení rozhlasových a televizních poplatků a o změně některých zákonů. Po úvodním slově předkladatele senátora Richarda Svobody, po zpravodajské zprávě senátora Vítězslava Jonáše a po rozpravě:

1.? Výbor doporučuje Senátu PČR návrh senátního návrhu zamítnout.

2.? Určuje zpravodajem výboru mne a pověřuje předsedu výboru pana senátora Hajdu předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Posaďte se ke stolku zpravodajů, prosím. Nyní se chci zeptat zpravodaje Stálé komise pro sdělovací prostředky pana senátora Jílka, kterého nevidím, pan senátor Jílek asi vystoupit nechce, zeptám se, jestli chce vystoupit zpravodaj VUZP pan senátor Bárek. Dávám mu slovo. Prosím, pane senátore.

Senátor Ivo Bárek: Pane místopředsedo, pane kolego, kolegyně, kolegové, náš výbor tuto materii projednal na své 12. schůzi konané dne 8. července 2009. Samozřejmě debata byla zvláště nad ekonomikou tohoto návrhu a padaly tam tyto připomínky. Zákony se mají měnit, když nevyhovují, zastaraly nebo již nereflektují reálný stav společnosti, což ani jednu z podmínek návrh zákona nesplňuje.

Zákon není poptáván jak Českým rozhlasem, Českou televizí, tak ministerstvem kultury či vládou ČR. Český rozhlas a Česká televize ve svých stanoviscích jednoznačně vyjádřili negativní postoj k návrhu zákona, zejména upozorňují na to, že základním principem médií veřejné služby je jejich nezávislost. Tuto nezávislost může dle jejich stanoviska zajistit pouze nezávislé financování.

Systém výběru poplatků v České republice je tradičně mnoho let funkční, stabilizovaný a dostatečný. Návrh zákona má negativní dopad na státní rozpočet ve výši 7,8 miliardy korun, což v době stávající krize je značně problematické a neodpovědné. Návrh zákona bude mít rovněž negativní finanční dopad na příjmy obcí.

Výbor přijal po debatě toto usnesení: Po zpravodajské zprávě senátora Ivo Bárka a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR zamítnout projednávaný návrh senátního návrhu zákona, určuje zpravodajem mne a pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji panu předsedovi, panu zpravodaji Ivo Bárkovi. Zeptám se zpravodaje VVVK pana senátora Bureše, jestli chce vystoupit. Pan senátor Bureš necítí potřebu. Zeptám se pana senátora Zdeňka Schwarze, který je zpravodajem výboru VZSP. Pan senátor Schwarz necítí potřebu. Zeptám se zpravodaje VEU pana senátora Krejči. Pan senátor Krejča také necítí potřebu. Nyní se zeptám, jestli cítí tuto potřebu pan senátor Jiří Oberfalzer, jako zpravodaj ÚPV. Také necítí potřebu. Takže otevírám obecnou rozpravu.

Do obecné rozpravy se jako první přihlásil pan senátor Hajda, ale paní senátorka Gajdůšková vystoupí jako první.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři, k tomuto návrhu zákona máme pestrou paletu usnesení. Od pozměňovacího návrhu přes žádné usnesení až po návrh zamítnout. Tak jak jsem o tom mluvila už při prvním projednávání tohoto návrhu, jsem přesvědčena o tom, že návrh je potřeba zamítnout, protože fakticky jde o zestátnění veřejnoprávních médií. Tedy o přímé podřízení politickému vlivu. Což musím říci, že blízko výročí sametové revoluce je docela smutná situace. Pokud někdo totiž chce argumentovat, že se financování veřejnoprávních médií jen přesouvá do státního rozpočtu, je nutné vidět, jak se ve kterém případě odehrává debata o tomto financování. Nastavené poplatky platí, pokud není důvod k nějaké změně. O tom hovořil pan senátor Bárek jako zpravodaj výboru.

Navázání na státní rozpočet ale vede ke každoroční debatě o médiích veřejné služby a také k tomu, že rozhodnutí o této kapitole rozpočtu se bude odehrávat na základě většinového hlasování. To přímo odporuje smyslu veřejnoprávních médií, která právě nemají být v prostém souladu s právě vládnoucí většinou. Nýbrž mají být pořád ve stále stejné situaci bez ohledu na ony aktuální většiny.

Veřejnoprávní média mají jeden zásadní úkol. Zprostředkovat lidem objektivní, pravdivé informace. Předestřít pestrost názorů. Vytvářet nové programy, hlídat kvalitu vysílání ať už v oblasti rozhlasu či televize. A nastavovat laťku kvality tohoto vysílání. Jsou pro celý mediální prostor jakýmsi referenčním rámcem. A přiznávám se, že mne docela překvapuje, že o nezávislost veřejnoprávních médií, o té nepodřízenosti nebo co nejmenší podřízenosti politickým vlivům také neusilují redaktoři a redaktorky komerčních médií. Protože jestliže nebudou mít občané referenční rámec, kde budou mít jistotu pravdivých, objektivních, vyvážených informací, tak mohou být v komerčních médiích, pracovníci, redaktorky, redaktoři, velmi a velmi tlačeni k poněkud tendenčnímu informování a k poněkud tendenční práci.

Myslím si, že i v zájmu komerčních médií a především jejich pracovníků je, aby veřejnoprávní média zůstala co nejméně závislá na jakémkoli politickém vlivu.

A když dovolíte, tak jenom stručně argumenty k poplatkům pro a proti, protože ta debata už začala být přece jen ne úplně argumentačně jasná.

První argument pro zrušení poplatků. Lidé ušetří přes 2000 korun ročně. Jak přiznal i pan navrhovatel, neušetří nic, protože by museli platit tuto službu ze státního rozpočtu, a tedy z daní nás všech. Je potřeba přiznat, že kdo by hodně ušetřil, jsou například hoteliéři, kteří platí za každý přijímač, a tam ty částky dělají více.

Za druhé. Ušetřilo by se na nákladech spojených s výběrem a správou agendy poplatků. Naopak. Ten systém by se výrazně prodražil, protože náklady státu na výběr daní je mnohem neefektivnější, mnohem větší než momentální způsob výběru České televize a Českého rozhlasu. Podle kvalifikovaných odhadů by se náročnost výběru prodražila proti současnosti až trojnásobně. Zatížení občanů by stouplo přibližně o půl miliardy korun. To je normální matematika. Jestliže je efektivita výběru rozhlasových a televizních poplatků 98 %, znamená to, že aby Česká televize např. dostala 131,- korun, musí vybrat oněch 135,-. Jestliže celý proces navážeme na správu daní a poplatků, pak aby Česká televize dostala 131,- korun, tak jako dneska, musel by ten výběr být 280,- korun, resp. každého daňového poplatníka to bude stát 281,- korun, což není snížení o těch 400 tisíc, jak zde bylo řečeno, ale naopak navýšení téměř o stejnou částku.

Česká televize a Český rozhlas by získaly záruku stabilního rozpočtu. O tom vůbec nemůže být řeč, to se ukázalo již v této situaci. Jediným příspěvkem ze státního rozpočtu je např. pro Český rozhlas příspěvek na zahraniční vysílání. V okamžiku, kdy se začaly hledat rezervy ve státním rozpočtu, tento příspěvek se dost výrazně snížil. Existuje tedy nejspíš reálná hrozba, že příjmy veřejnoprávních médií by postupně klesaly.

Ještě jeden příklad. Česká republika se zavázala po vstupu do NATO, že rozpočet armády neklesne pod 2,2 % HDP. Dnes je na 1,56 % HDP a stále klesá. Žádná záruka tedy neexistuje a rozhodně ne v období ekonomické krize.

Za čtvrté, média veřejné služby neztratí svobodu a nezávislost, protože tu už stejně nemají kvůli radám, voleným politiky.

K tomu je potřeba říci, že o této věci je skutečně možné se bavit. O tom, jak jsou sestavovány rady, jak jsou voleny rady, je možné se bavit. Tuto záležitost je možné kultivovat, ale dovolte mi zase příklad. Při volbě generálního ředitele České televize se ukázalo, že členové Rady České televize se zachovali navzdory proklamovaným přáním politiků jako svobodní a svéprávní lidé. Rozdíl je možná v tom, že možná si někdo dovolí zavolat generálnímu řediteli, ale ten má svobodu jejich tlaku odolat, protože není tlačen financemi. Ale v okamžiku, kdy politici budou držet pomyslný prst na pomyslném kohoutku toku financí, pak samozřejmě generální ředitel bude v úplně jiné pozici.

Argument pátý. Navrhovatelé také říkají, že média veřejné služby by se mohla stát oficiálně médii státní správy. Zaznělo to někde.

Taková média by zřejmě téměř nikdo nesledoval, a pravděpodobně by jejich osud následoval osud parlamentní TV24, která se stala z rozpočtu naprosto neufinancovatelnou.

Reálně by také hrozilo to, o čem už jsem zde mluvila, že tato média by opanovalo vždy vládnoucí či nejsilnější politické uskupení a získalo by tak propagandistickou výhodu nad svými politickými soupeři.

Argument šestý. Opět jedno tvrzení. Výzkum prokázal, že těsně nadpoloviční většina občanů poplatky platit nechce. Když se zeptáte kohokoliv, zda chce něco platit nebo nechce, tak samozřejmě řekne, že ne. Ale musíte se zeptat také to, za co chtějí či za co nechtějí platit. Tento výzkum navíc byl dost neprofesionálně provedený, neodpovídal mezinárodním standardům, a přesto se jednalo o dost překvapivě pozitivní výsledek.

Z čistě psychologického hlediska je jasné, že pokud občanům položíte onu sugestivní otázku: Chcete něco platit? Řeknou vám, že ne. Ale ta situace je ještě trošku o něčem jiném. Když občanům řeknete, o co jde, předpokládám, že většina z nich by hovořila jinak.

Kolegové a kolegyně z ODS zřejmě budou argumentovat na to, co jsem nyní řekla, poplatky u lékaře. Ale rozdíl mezi poplatkem u lékaře a poplatky za rozhlasové a televizní vysílání je jako rozdíl mezi černou a bílou. Je prostě diametrálně odlišný ve svém principu. Jestliže poplatky u lékaře, jak byly nazvány regulačními poplatky, snižují právo občana na patřičnou lékařskou péči, bylo řečeno, že ten poplatek má regulovat přístup k lékařské péči. Potom naopak poplatky za rozhlasové a televizní vysílání snižují prahovou hodnotu získávání informací a umožňuje tak zlepšení informovanosti a realizace občanských práv.

Poplatky u lékaře vylučují, vytvářejí atmosféru exkluze. Koncesionářské poplatky naopak rozšiřují informační základnu a zahrnují širší vrstvy občanek a občanů a vytvářejí tak atmosféru inkluze.

Jestliže tedy, abych to ještě vysvětlila, chudší vrstvy obyvatelstva jsou v situaci, ve které si rozmyslí, zda budou platit u lékaře, nebo něco koupí dítěti, jsou to tytéž chudší vrstvy, které většinou nemají na internet a jejich mediální gramotnost je příliš nízká na to, aby si veškeré informace k vytváření svých občanských názorů k podložení například volebního chování opatřili sami jinou cestou. Aby tedy objektivní informace získali třeba ze zahraničního tisku anebo tak, že se budou zúčastňovat nejrůznějších jednání, ke kterým mimochodem jinak ani nemají přístup. Jejich rozhodování, jejich uplatňování demokratických práv svobodné volby rozhodování je přímo závislé na tom, jaké informace dostanou. A to je úkol veřejnoprávních médií. I podle mezinárodních úmluv. Ať už jsou to úmluvy a dokumenty Rady Evropy nebo další mezinárodní dokumenty.

Znamená to tedy, že ty, které si pravice drží od těla poplatkem od lékaře, sociologicky se to jmenuje exkluze, jak jsem se snažila vysvětlit, vylučuje ještě jednou, protože se bez veřejnoprávních médií stávají informačně bezbrannými.

Ekonomické důvody o záležitostech současného přesunu a nároku na státní rozpočet zde byly řečeny.

Závěrem mi dovolte, abych shrnula svoje stanovisko do jednoduché věty.

Návrh na zrušení rozhlasových a televizních poplatků, navázání financování veřejnoprávních médií na státní rozpočet je zestátněním těchto médií. A je to první krok k tomu, aby titíž lidé, tatáž skupina, která dneska o toto usiluje, záhy tvrdila, a to také pro historii, že přece státní média nemají v demokratické společnosti co dělat a že je potřeba je zprivatizovat.

Domnívám se, že hodnota nezávislosti médií, hodnota svobody slova je jedna ze základních hodnot, na které stojí demokratická společnost. Doufám, že tohoto jsme si všichni dobře vědomi. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji paní místopředsedkyni Gajdůškové. Další přihlášenou s přednostním právem je paní senátorka Soňa Paukrtová.

Senátorka Soňa Paukrtová: Paní předsedající, dámy a pánové, já také nejsem pro přijetí tohoto návrhu zákona. Budu hlasovat pro jeho zamítnutí.

Důvody jsou zcela zřejmé. Já jsem přesvědčena o tom, že není dobré jakýmkoliv způsobem navazovat veřejnoprávní média na státní rozpočet. Existuje statistika, podle které je řečeno, které státy jsou navázány na státní rozpočet, co se týče veřejnoprávních médií a které nikoliv.

Maďarsko například, větší polovina států nemá veřejnoprávní média navázána na státní rozpočet. Příkladně Maďaři poté co tak učinili, kdy příspěvek na veřejnoprávní média jde přímo ze státního rozpočtu, tak tam zmizela jaksi řada kontroverzních programů a pořadů. Samozřejmě je možné argumentovat tím, že veřejnoprávní média nějak změnila svou rétoriku, že pro to jsou jiné důvody. Osobně si myslím, že pro to jiné důvody nejsou.

Uznávám, že výběr koncesionářských poplatků nemusí být příliš efektivní. Pak je třeba, po mém soudu, zamyslet se nad její větší efektivitou.

Asi je pravda, že by třeba senioři nemuseli platit koncesionářské poplatky. Pak je možné debatovat o tom, zdali některé věkové kategorie by nemusely platit tyto koncesionářské poplatky. Uznávám i skutečnost, že název je dnes přežitý.

Na druhou stranu si myslím, že zachovat alespoň částečnou nezávislost médií tím, že Parlament skutečně schválí výši poplatku, a výběr se děje nějak mimo toho, aby to mohl jakýmkoliv způsobem Parlament ovlivňovat, to mi připadá jako řešení daleko správnější, než zatěžovat státní rozpočet 7,8 miliardami. Občanům říkat – vy nebudete platit teď koncesionářské poplatky, oni to zaplatí nějakým jiným způsobem na daních. Takže na tomto systému se celkem nic moc nezmění. Na jedné straně tedy máme, že dejme tomu, pošta nebude vybírat, a tyto neefektivně vynaložené peníze se nebudou nějakým způsobem neefektivně vynakládat, na druhou stranu z mého pohledu zůstanou zachována alespoň zčásti nezávislá média s možností toho, aby skutečně ty své veřejnoprávní úkoly fakticky plnily.

Já bych se hrozně bála tento systém měnit. Už proto, že on do jisté míry funguje. A znovu říkám, jestli jsou tam nějaká slabá místa v neefektivním výběru, tak to je přece do jisté míry technický problém. Nepřipadá mi dobré systém měnit.

Proto budu hlasovat pro návrh – zamítnout tento návrh zákona. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, paní senátorko. Dalším přihlášeným s přednostním právem je pan senátor Tomáš Julínek. Prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Julínek: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně a kolegové, vždycky když poslouchám argumentaci, tak žasnu. I přesto, že jsem podobné argumenty, spíš pseudoargumenty slyšel, když jsem prosazoval zdravotní reformu. Byl to neuvěřitelný zásah do mé integrity a strašná rána logice a základním principům. Protože poslouchat např., že zeď je černá, a je potřeba ji natřít načerno, aby byla bílá, tak to je pro mě strašně těžké.

Když ještě navíc jsme dostali do svých e-mailových pošt argumentaci Českého rozhlasu, tak vám můžu garantovat, že je tam sedm argumentů zásadních, z nichž šest je naprosto irelevantních; mimo mísu. A ten sedmý je jenom informace, že v Polsku vybírají poplatky – stejně jako u nás.

Předtím, než okomentuji právě tyto argumenty, které jsou tady používány i v rozpravě, takže toho využiji – toho stanoviska Českého rozhlasu – tak chci poznamenat pár věcí, které vyplynuly z předchozích vystoupení.

Jednak tady došlo k záhadnému předpokladu, že když se budou platit veřejnoprávní média ze státního rozpočtu, tak se bude zvyšovat daňová zátěž občanů. A říká to ještě představitelka ČSSD, která má v plánu zvyšovat daně a priori. Jenom proto, aby mohla rozdělovat peníze.

Je přece zřejmé, že když ze zákona se bude platit něco ze státního rozpočtu, že se každá odpovědná vláda musí vypořádat s fenoménem, že tam má nějakou položku, kterou musí vyčlenit na veřejnoprávní rozhlas ze zákona, tzn., nic jiného jí nezbývá a musí se podívat na plno zbytných položek, které nepochybně v našem státním rozpočtu a ve výdajích máme. Nic jiného to neříká. To přece nic nehovoří o nějakém zvyšování daňové zátěže. Vždyť je to snížení daňové zátěže, když někomu zrušíme 180 Kč měsíčně!

Když slyším, že ušetří hoteliéři, tak to je úplně typická záležitost takového argumentu politického, ale kde si myslíte, že se asi ocitne poplatek za televizi. Nu, v ceně pokoje hotelu. Vždyť to je přece úplně evidentní.

Takže jestliže se chodí a vybírají se od hoteliérů peníze, tak já je vůbec nechráním. Spíš to jenom demonstruje zvláštnost, že tady dělá finance a kontrolora finanční úřad, Česká televize, která se má zabývat produkcí pořadů, a ne vybíráním a drábováním lidí.

Pak tady byla srovnána stabilita státního rozpočtu, která tím údajně bude narušena, s tím, když to budou platit lidé, tak stabilita státního rozpočtu narušena nebude. Ale bude přece narušen přece rodinný rozpočet lidí. To je snad logické. To přece sociální demokraté znají perfektně. Přece je to úplně jasné, ne?

Já prostě nechápu, jak může sociální demokrat zapomenout na to, že když někomu vyměřuji daň, tak ho zatěžuji, a že když v dobách krize je problém se stáním rozpočtem, tak je sakra také problém s rodinným rozpočtem.

Teď k argumentům, které tady předvedla ČT a kolegové, kteří hovořili přede mnou. Ať ještě jednou vystoupí, a prosím, argumentačně doloží, v čem se zvýší závislost ČT, když se změní zdroj jejího financování ze zákona. V čem? Český rozhlas říká v prvním bodu – navržený způsob financování reálně ohrožuje nezávislost médií veřejné služby, jejíž úlohou ve společnosti je přispívat k formování názorů veřejnosti, navázání rozpočtu rozhlasu a televize na momentální rozložení politických sil v Poslanecké sněmovně je neuváženým hazardem.

Prosím vás, na co je navázáno stanovování koncesionářských poplatků? Na politické rozložení v Poslanecké sněmovně, ne? Tak – co se asi tak mění? Jaký je to důkaz zmenšení nezávislosti Českého rozhlasu? Prosím vás, vysvětlete mi to. Nejsem schopen to pochopit. Je to šílené, když to píše nějaký právník nebo zástupce Českého rozhlasu. Dost se nad tím podivuji.

A další argumenty jsou ještě horší.

Občané neplatí za vlastnictví přijímače, ale za možnost přijímat veřejnoprávní vysílání. Tomu argumentu příliš nerozumím. Protože, když si ho dobře vyložím, tak si ho musím vyložit tak, že vlastně pléduji za to, aby to bylo placeno ze státního rozpočtu.

Třetí argument. Financování z rozpočtu znemožňuje dlouhodobé plánování. Jaký je rozdíl mezi tím, když mám stanovený koncesionářský poplatek, a nevím, jaký bude jeho výběr, než když mám stanovenou částku ze státního rozpočtu. Jak to naruší plánování veřejnoprávního média? Jak? Řekněte mi to, prosím vás, kolegové. Já to chci vědět.

Financování z rozpočtu povede k destabilizaci veřejné služby a jako příklad je uvedena objednávka ministerstva zahraničních věcí na financování zahraničního vysílání.

Jako příklad je tady uvedeno, že se MZV rozhodlo snížit svou objednávku zahraničního vysílání. To je argument? Oni náhodou vybrali jedno ministerstvo, tzn. státní orgán, který si u nich udělal objednávku. Není náhodou „x“ soukromých subjektů, které u nich zrušilo nějakou objednávku? Nebo snížilo její objem? Jak to souvisí s tím, že je fixně stanovena ze státního rozpočtu přesná částka, kterou dostane Český rozhlas? Jak to souvisí? Falešný argument. Jednoznačně falešný argument nehodný veřejnoprávního média.

Systém výběru poplatků je tradiční v Polsku, to jsem říkal, to jsem si nezaškrtl, že je falešný argument – to je jenom sdělení.

Hospodaření Českého rozhlasu i při financování prostřednictvím poplatků podléhá kontrole na mnoha úrovních. Jaké kontrole podléhá Český rozhlas? Vždyť my víme, že není nějak zvlášť silná. Samozřejmě je problematická, ať jsou to rady, ať je to PS. Není náhodou větší kontrola nezávislým kontrolním úřadem? Není to náhodou větší kontrola? Který zásadně nezasahuje do programové skladby, co mají a jak mají dělat; jenom pouze jak nakládají s financemi daňových poplatníků, kterým my jsme zákonem nařídili, aby jim dávali peníze.

Takže si myslím, že je tady argument, který je relevantní, že když to bude placeno ze státního rozpočtu, že to bude podléhat řádné kontrole nezávislého kontrolního úřadu. A to je podle mého strašně důležité. Protože jsou to peníze daňových poplatníků, ať jdou přímo z kapes nebo jdou ze státního rozpočtu.

Změna financování nezanedbatelně zatíží státní rozpočet a zvýší jeho schodek. Už jsem tady oponoval paní místopředsedkyni Gajdůškové. Je to zase falešný argument. Proč by to mělo zvýšit schodek? Prostě se s tím musí odpovědná vláda popasovat.

Sám jsem přemýšlel, proč zrovna se hovoří o ODS, která nějakým způsobem – nevím jakým – zneužije roli státu nebo placení ze státního rozpočtu. Nevím jakým, když je to mandatorní výdaj jasně daný zákonem. Ale dovodil jsem si z toho, že pravděpodobně vyhrajeme volby. To jsou záležitosti, které tady padly.

Pak tady byla nemožnost plánování, nestabilita apod. Chci upozornit na to, co možná ne všichni vědí, že pokud projde tento návrh do podrobné rozpravy, že máte na stole pozměňovací návrh, který znamená indexaci té částky, která je ze státního rozpočtu, který je myslím postaven na finanční doložce, já to přesně nechci interpretovat, ale fakticky je tam valorizace této sumy. Takže situace je vlastně lepší pro Český rozhlas a Českou televizi. Chci na to upozornit. Pro ty, kteří říkali argumenty, že částka bude klesat nebo se bude snižovat. Vždycky si na to musí sednout Parlament. A musí rozhodnout na základě informací. Např. na základě kontrolní zprávy NKÚ atd.

Zároveň jsem zaznamenal srovnávání se zdravotnickými poplatky. Já jsem se do toho prostě vůbec pouštět nechtěl, protože je to opravdu „černá a bílá“.

Tyto věci spolu naprosto nesouvisejí. Jenom chci poznamenat, že poplatek nemůže snižovat právo na péči. Právo na péči snižují naše nedostatečné zákony z roku 1966, komunistické. A zákony, které právě právo na péči zakládaly, ČSSD zablokovala v Poslanecké sněmovně. To jsem si prostě nemohl odpustit, když už tady k tomu srovnání došlo.

Jestliže někdo dostává peníze ze státního rozpočtu, tak je v té chvíli zestátněn? To jsem tady slyšel, prosím vás. Slyšel jsem opravdu dobře, že když někdo dostává peníze ze státního rozpočtu, že je zestátněn?! To je pravda? Všechny neziskové organizace už jsou zestátněny, protože obdržely dotaci ze státního rozpočtu? Tzn., my nemáme neziskový sektor, my máme jenom státní sektor? Můžu uvést tisíc příkladů. My máme státní univerzity nebo nemáme? Nebo jsou to nezávislé organizace? Prosím vás, proboha, pojďme si aspoň v Senátu říkat seriózní argumenty. Promiňte určitou emotivnost tady k tomu, ale já vždycky strašně trpím tím, když tady probíhá argumentace a je postavena na nelogických úvahách.

Samozřejmě např. přijímám argument, že je něco zavedeno a funguje a že je potřeba přemýšlet, proč zavést nový způsob. To je třeba legitimní debata, co to přinese a co to odnese. Ale rozhodně je pravda, a to připustila i paní místopředsedkyně, že pokud hovoříme a budeme debatovat o závislosti nebo nezávislosti médií, tak se musíme zásadně bavit o příslušných radách a o způsobu, jak je to nastaveno kontrolně shora. Dokonce, a mám neodbytný pocit, naše veřejnoprávní média nejenže podléhají politickým vlivům, ale možná nepodléhají politickým vlivům, možná podléhají jiným vlivům, a my vůbec nevíme, jakým. A to ještě to nejhorší, co může být.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným s přednostním právem je pan senátor Petr Vícha. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Vícha: Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, pravděpodobně budu vyloučen z klubu ČSSD poté, co tady teď prohlásím, že nemohu jinak, než podpořit ODS a její postoje.

Když jsme tady při minulém jednání pléna schvalovali ten tzv. Janotův balíček, kolegové z ODS navrhli doprovodné usnesení, a já se přiznám, že jsem pro ně hlasoval. Usnesení říkalo, že bychom neměli přijímat v legislativě žádná opatření, která by zvyšovala deficit státního rozpočtu. A já proto nemohu jinak, než dnes hlasovat v duchu tohoto usnesení – pro zamítnutí tohoto zákona, protože ten přináší, když odmyslím všechny argumenty ostatní – deficit vyšší o 7,8 mld. Kč. Protože výběr zároveň nezvyšujeme žádným opatřením. A my tady zároveň neříkáme, že měníme rozpočtové určení daní a vezmeme obcím, krajům, tak abychom ve výnosu, který se nemění, těch 7,8 mld. Kč našli. Takže, kolegové, promiňte mi to, omlouvám se, ale musím v duchu tohoto usnesení hlasovat pro zamítnutí tohoto zákona. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji panu senátoru Víchovi. V tuto chvíli je přihlášen pan senátor Jan Hajda. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Hajda: Vážený pane předsedající, vážený pane zpravodaji. Já ještě o jednání hospodářského výboru, co zde nebylo řečeno i ze strany zpravodaje.

Za prvé. Systém funguje. Není nutno změny. Pokud jsme se ptali, proč není doloženo stanovisko MF, nebylo zodpovězeno, ale my přece všichni, kteří jsme tady schvalovali Janotův balíček, tak známe problémy deficitu státního rozpočtu na rok 2010 i rok 2011. Pokud by se kolegové pozorně dívali kolem sebe a chtěli mít závislost médií na státním rozpočtu, tak víte, jak to dopadlo, když to provedlo Polsko. O prázdninách, o dovolených nevysílal polský rozhlas týden, poněvadž nebyly peníze ve státním rozpočtu. Nechápu, když nevíme, kdy krize skončí, jak je možno takto uvažovat o zatížení státního rozpočtu na rok 2011. A pokud by zde byli sociální demokraté obviňováni z toho, že k tomu mají špatný postoj anebo nechápou tady tyto věci ve prospěch svých voličů, tak bych chtěl říci naopak. Jsem sociální demokrat, znám situaci nezaměstnaných, znám složitou současnou situaci rodin s dětmi. A na základě informací, které mám hospodářský výbor o deficitu státního rozpočtu, vím, že budou potřebovat tito lidé peníze na něco jiného, nežli poslouchat Rolling Stones.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátorovi Hajdovi a dávám slovo panu místopředsedovi Milanu Štěchovi s přednostním právem.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Vážený pane místopředsedo, vážený pane předkladateli, kolegyně a kolegové, omlouvám se, že předbíhám. Chtěl jsem vystoupit až na konec, ale půjdu vystřídat pana místopředsedu Šnebergera v řízení schůze, takže vystoupím již teď.

Budu reagovat převážně na vystoupení pana senátora Julínka, protože on nehovořil ani tak o záměrech a důvodech ze strany ODS, proč tento návrh předkládají, on hovořil a vysvětloval kroky a politiku sociální demokracie. Není tedy možné nereagovat, protože by si někteří z nás a i veřejnost mohli myslet, že to, co tu bylo řečeno, jsou svatá slova. Ono je tomu zcela naopak.

Tady bylo řečeno panem senátorem Julínkem, že sociální demokracie chce zvyšovat daně a priori. Já si slůvko „a priori“ dovolím vyložit jako bezdůvodně a za každou cenu.

Já si myslím, že to, co tu vidíme, je právě naopak zcela zřejmé, že tomu tak není. My nechceme, aby se musely zvyšovat daně, protože bude další mandatorní výdaj ze státního rozpočtu. Já vím, že to je stejně zaplaceno občany. Ale vážení, ruku na srdce. Vždyť přece víte, kolik lidí se i díky dírám ponechaným v zákonech vyhýbá placení daní, placení pojištění. Podívejte se, jaký je rozdíl mezi placením daní z odvodů mezd zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných. Kolikrát tady o tom bylo hovořeno, jak bují švarcsystém v ČR, že ničí veřejné systémy.

Další věc. My jsme to nebyli, kteří zrušili společné zdanění manželů. Sociální demokracie v žádném případě nechce daňově zatěžovat běžné občany, to znamená ty nejširší střední a příjmově slabší vrstvy. A znovu říkám, my jsme nezrušili společné zdanění manželů.

Hrozí samozřejmě vážné nebezpečí ve stavu veřejných financí, ve schodcích. Nejlepší ministr financí, který se pravděpodobně nechal tímto ministrem prohlásit, předložil rozpočet, který měl být založen na růstu pěti procent a nyní stav je minus pět procent, to se nikomu snad ani v Evropě, ani na světě, nepodařila takováhle „kosa“. A dnes je zcela zřejmé, že z důvodu hospodářské krize, ale i daňového populismu předchozí vlády hrozí enormní schodky veřejných rozpočtů. Ten letošní, jak se ukazuje, je největší za posledních zhruba 16 let. A budeme muset chtě nechtě ho zaplatit, a k tomu zaplatit poměrně velké náklady na dluhovou službu.

A já si myslím, že není nic nemravného, ba naopak, když sociální demokracie zcela legitimně ve svém programu, ne někde pokoutně, říká, že chce zatěžovat více daněmi z těchto důvodů, které tu uvádím, těch velkých schodků a velkých nákladů, ty skupiny, které jsou příjmově nejsilnější, a chceme to způsobem, který je zcela běžný, obvyklý v evropské, západoevropské a řekl bych euroamerické civilizaci.

Teď přece všichni víme, jaká je enormní daňová progrese v USA, jaká je enormní daňová progrese v západní Evropě, jaká je enormní daňová progrese tam, kde je největší nárůst a stabilita životní úrovně, tj. ve Skandinávii. My nic jiného nechceme.

Chceme také, aby skončily závody ve snižování daní právnických osob, protože to k ničemu nevede.

A jestliže je rozdíl mezi daňovým zatížením právnických osob Spolkové republiky Německo a námi zhruba 12 procent, no tak samozřejmě, že to je de facto dumping, který se pak negativně projeví i ve stavu veřejných rozpočtů ČR.

Víte, ono když zase přesuneme do mandatorních výdajů státního rozpočtu tuto položku, zase to bude voda na mlýn těch, kteří budou říkat, vidíte, máme velké mandatorní výdaje, musíme je snižovat. Vždyť my ty mandatorní výdaje můžeme mít podstatně nižší, protože ve většině zemí Evropy jsou například náklady na důchody, což je 300 miliard korun, resp. nejsou vůbec součástí státního rozpočtu, a jsou vypláceny a spravovány přes veřejné instituce, to znamená instituce, které stojí mimo státní rozpočet, a jsou to veřejné instituce a nejsou započítávány mezinárodními kritérii do mandatorních výdajů. Když to všechno nahrneme do státního rozpočtu, tak je to voda na mlýn – máme velké mandatorní výdaje, musíme je snižovat, musíme škrtat na těch, kteří to nejvíc potřebují, to znamená tělesně postižení, nezaměstnaní apod. To je také ten jeden skrytý argument, proč se takovéto věci neustále navrhují.

Domnívám se, že je potřeba skutečně uvažovat v kontinuitě věcí, v dlouhodobějším hledisku a nedávat žádné nové mandatorní výdaje do státního rozpočtu, není-li to nezbytně nutné, není-li to pro udržení přijatelné životní úrovně, a když se to týká takových věcí, jako jsou poplatky, které u nás fungují, řekl bych, velice dobře. Jejich výběr je v poslední době velice seriózní, daleko lepší, než výběr daní. Pojištění se vybírá také dobře, ale poplatky jsou druhou kategorií, která se vybírá seriózně, dobře, naopak daně se vybírají v tomto směru bohužel hůře.

Tolik doplnění, když tady bylo řečeno, bavte se seriozně. Já myslím, že serióznost také závisí na tom, jaké všechny argumenty a podklady si vezmeme jaksi na stůl a chceme o nich uvažovat. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane místopředsedo. Ještě dříve, než dám slovo paní senátorce Bayerové, a než k řečnickému pultu paní senátorka dorazí, my se zatím vystřídáme v řízení schůze.

(Řízení schůze se ujímá místopředseda Senátu Milan Štěch.)

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Paní senátorko, prosím, máte slovo.

Senátorka Marta Bayerová: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Možná si někteří z vás vzpomenou, že jsem k tomuto návrhu zákona vystupovala již v prvním čtení a navrhovala jsem jeho zamítnutí. Mým hlavním argumentem bylo, že tento návrh zákona ohrožuje nezávislost českých veřejnoprávních médií. Vyjádřila jsem obavu, že jejich financování ze státního rozpočtu vytvoří tu nejsilnější možnou závislost médií veřejné služby na politickém a hospodářském vlivu, a totiž závislost finanční.

Od té doby jsem se snažila sledovat nejrůznější diskuse v odborné i laické veřejnosti, které se tomuto tématu věnovaly. A stále více jsem narážela na argument stoupenců rušení poplatků, kteří tvrdili, že je to vlastně jedno, jak jsou veřejnoprávní média financována. Buď jim to zaplatí stát z mandatorních výdajů, nebo občané v rámci koncesionářských poplatků. Míra závislosti či nezávislosti veřejnoprávních médií se tím vlastně nezmění.

Jenže nedávno jsme projednávali tzv. protikrizový balíček a v něm se krátily například i výdaje na sociální služby, výdaje na příjmy určitých skupin zaměstnanců. Navíc tušíme, že zřejmě bude na jaře třeba schvalovat balíček nový, který bude opět snižovat některé mandatorní výdaje.

Řekněme si to tedy otevřeně. Pokud by byly výdaje na veřejnoprávní média součástí mandatorních výdajů, budou je mnozí z nás krátit v rámci úspor snadněji, než výdaje na konkrétní potřeby našich občanů. Budou zkrátka na ráně jako jedny z prvních. Takže jsme znovu u oné finanční nezávislosti veřejnoprávních médií. Spíše ji zajistí koncesionářské poplatky, než platby ze státního rozpočtu. A bude-li nás čekat delší období hospodářské krize či stagnace, o to více budeme potřebovat nezávislá veřejnoprávní média. Ta totiž nejsou o ekonomické výhodnosti, ale o pluralitě a samotné demokratické podstatě naší společnosti. Tedy, mělo by to tak asi být, ale to je asi jiná otázka.

Proto se připojuji k návrhu na zamítnutí tohoto zákona.

A panu místopředsedovi, který předtím řídil schůzi, se omlouvám za zmatečné hlasování, já jsem se tam trochu spletla.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, paní senátorko. A nyní bude hovořit pan senátor Jaromír Jermář, připraví se pan senátor Karel Šebek.

Senátor Jaromír Jermář: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, já jenom krátce.

Včera jsem převzal od předsedy Senátu pana Přemysla Sobotky petici v listinné podobě na podporu přijetí zákona o zrušení televizních poplatků. I když to výbor neprojednal, asi bych měl o tom poinformovat.

Tato petice, která probíhala pět měsíců, shromažďuje celkem 1 167 podpisů. Jenom pro srovnání bych tady řekl, že koncem září jsme obdrželi petici od školských odborů „Vzděláváním proti krizi“, která se vlastně snaží o zamezení ponižování financí do školství, tak tato petice za tři měsíce shromáždila 75 603 podpisů.

To jenom pro informaci. A já samozřejmě budu hlasovat také pro zamítnutí tohoto zákona.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Nyní bude hovořit pan senátor Karel Šebek a připraví se pan senátor Jiří Pospíšil.

Senátor Karel Šebek: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, úvodem bych chtěl říci, že patřím k posluchačům rozhlasu už od svého dětství. Poslouchal jsem vždycky veřejnoprávní rozhlas, poplatky tenkrát za mě platili moje rodiče. A jediné stanice, za které jsme poplatky neplatili, byly tenkrát Hlas Ameriky a Svobodná Evropa. Tam jsme ovšem ze svých daní přispívali na velmi drahý provoz rušiček.

Chtěl bych vyslovit názor, že současný stav je určen zákonem, a sice zákonem, který se přežil. Před 80 lety byla zavedena na vlastnictví rozhlasového přijímače koncese, spravovalo ji, pokud vím, tenkrát ministerstvo pošt a telegrafů, protože rozhlasový přijímač byl exkluzivním, přímo luxusním. Dnes jsme obklopeni, ba přímo prostoupeni elektromagnetickým vlněním a ať chceme nebo nechceme, rozhlasový a televizní přijímač je prakticky samozřejmou součástí každé domácnosti, je vlastně součástí životního stylu.

Vedle veřejnoprávních médií jsme obklopeni i dalšími alternativními informačními zdroji šířenými přes satelity pomocí kabelových společností a zcela netušené možnosti přináší bouřlivý rozvoj internetu. Z tohoto pohledu je tedy svoboda šíření informací dnes prakticky neomezená.

Když si dnes platím sdruženým inkasem poplatky za televizní a rozhlasový přijímač, pak za to samozřejmě očekávám program, který není prostoupen reklamami a který obsahuje kvalitní kulturní informace, které ostatní komerční stanice neposkytují, protože to pro ně není tak lukrativní. Rád si ten poplatek zaplatím, protože takové programy a takový styl vysílání vyhledávám.

Dlužno říci, že mi to naše veřejnoprávní média více méně poskytují. Zároveň nesdílím jakékoliv obavy, že by změna financování veřejnoprávních médií ovlivnila nějak další kvalitu, budoucnost či nezávislost těchto prostředků. Naopak bych mohl poskytnout mnoho příkladů toho, jak je současný způsob přežitý. Uvedu jenom dva.

Každá škola, která má odborné učebny, jejich součástí je televizní přijímač, neboť jsou na něm demonstrovány filmy z videa nebo z CD nosičů, popř. výukové programy, platí za jeden každý televizní přijímač.

A druhý, docela drastický příklad je příklad mé starší přítelkyně, která se přestěhovala z bytu do domova s pečovatelskou službou a zapomněla si ve starém bytě odhlásit televizní přijímač. Po několika měsících byla upomenuta. Ona si samozřejmě v domě důchodců platila z inkasa nový přijímač, ale to, že to neodhlásila, mělo za následek několikasetkorunový nedoplatek. A při jejím věku 82 let prostě nereagovala na upomínky a dnes má obstavený důchod a už exekutorům zaplatila 14 500 Kč a exekuce dále pokračuje.

Proto si myslím, že současný návrh nesměřuje proti nezávislosti médií, a pokud někoho ohrožuje, tak výběrčí poplatků a exekuční kanceláře. Budu pro něj samozřejmě hlasovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Nyní prosím o vystoupení pana senátora Jiřího Pospíšila, připraví se a zatím poslední přihlášenou je paní senátorka Palečková.

Senátor Jiří Pospíšil: Pane předsedající, dámy a pánové. Poplatky jsou mandatorním výdajem, přestože tady někteří říkali, že nejsou. Prostě mandatorní výdaje jsou ty, které mají mandát, tedy určení. Je úplně jedno, jakou cestou jdou mandatorní příjmy v tomto případě do určených míst, to znamená do rozhlasu a televize, jsou-li povinnými bez ohledu na to, zda někdo poslouchá rozhlas, kouká se na televizi. Pokud vím, tak už to máme omezeno i tím, jestli vůbec má proud a musí čestným prohlášením ještě k tomu dodat, že nemá proud. V podstatě to tedy je daň v každém případě. Jednou je to přímo televizní daň, podruhé by to bylo v podstatě součástí výdajů státního rozpočtu a příjmů televize.

Výběr daní i výběr poplatků je zatížen vlastními náklady a provázejí ho některé potíže. Je doloženo a zjištěno, že vlastní náklady jsou menší u výběru daní obecných, protože neplatí se daně jen ty, které někteří nezaplatí z příjmů nebo za své zaměstnance povinné, ale je to především DPH, které dělá velké peníze a které se platí.

Není pravda, že systém televizních poplatků funguje. Už byla řada akcí a řada výhrůžek všem neplatičům a řada velmi exemplárních a drastických vymáhání od lidí, kteří to neplatili. Mimo to ten systém je podstatně dražší na vlastní náklady.

Koncese, o které zde někdo mluvil, je něco jiného než poplatek. Koncese je to, že když něco chci přijímat, tak za to zaplatím, obstarám si přijímač, který je známkou toho, že se na to koukám nebo to poslouchám a platím za to, že přijímám. Velmi hezky to vystihla paní místopředsedkyně Senátu, když řekla, že lidé by to chtěli zadarmo. Není pravda, že lidé chtějí hodnoty zadarmo. Když je chtějí zadarmo, tak to zřejmě nejsou hodnoty.

Jinak většina, drtivá většina lidí je za hodnotné věci ochotna zaplatit, a pak je úplně jedno, jestli se jim to sebere prostřednictvím daní, anebo se jim to sebere pomocí donucení platit poplatky.

Nic není zadarmo na tomto světě. Pokud by to bylo zadarmo, znamená to, že se pouze peníze na to sebraly jiným lidem. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Nyní vystoupí paní senátorka Alena Palečková a připraví se pan senátor Tomáš Töpfer.

Senátorka Alena Palečková: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, už tady bylo hodně řečeno a já se nechci pouštět do úvah o tom, jestli změna platby koncesionářského poplatku na platbu z daní nějakým způsobem ovlivní či neovlivní nezávislost médií. Od toho jsou tady jiní, kteří se o tuto problematiku více zajímají.

Náš výbor se v podstatě tím nezabýval, protože jsme čekali na vyjádření komise pro média, takže jsme neměli možnost zamyslet se nad některými věcmi, které by se našeho výboru dotýkaly.

Chci tedy jenom říci, že je podle nedávno zveřejněného údaje, který jsem si někde přečetla, u nás 1,5 milionu seniorů nad 65 let. Vzhledem k tomu, že značná část seniorů v tomto věku žije osaměle, můžeme počítat s tím, že těchto domácností je kolem milionu, spíš možná o něco více. Pro ně koncesionářský poplatek samozřejmě je poměrně značná částka z jejich financí. A platba ze státního rozpočtu, která by je z tohoto vyjmula, by byla vlastně jakousi známkou solidarity těch, kteří mají nějaký příjem, s těmito seniory.

A byl tady návrh na to, že bychom měli uvažovat o tom, jestli tedy seniory nevyjmeme z povinnosti placení koncesionářských poplatků. To by bylo bezvadné. Jenom se ptám. Vzhledem k těm počtům, které jsem tady uvedla, o kolik méně by se potom vybralo a čím by se to tedy nahradilo. Pak by tedy veřejnoprávní média měla o to méně, menší příjem, anebo by to potom zaplatili ti, kteří by nebyli vyjmuti z této povinnosti, to znamená třeba rodiny s dětmi.

Pak chci ještě připomenout, že televizní přijímače jsou také v nemocnicích, v sociálních ústavech, například v čekárnách u lékaře. Sama jsem minulý týden viděla v čekárně u praktické lékařky televizi, na které ona pouštěla pro čekající maminky nějaký program, který informoval rodiče o možnosti různých očkování, léčbě nemocí atd.

A pak chci ještě upozornit na výběr koncesionářských poplatků. O tom tady hovořil kolega Šebek, jaké to může způsobovat problémy. Jenom pro některé seniory ta nutnost jít na poštu, stát tam ve frontě atd. je samozřejmě také nepříjemná.

Žádám vás, abyste si uvědomili i tyto souvislosti, které koncesionářské poplatky mají. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, paní senátorko. Nyní bude hovořit pan senátor Tomáš Töpfer, připraví se pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Tomáš Töpfer: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, já jsem se také přihlásil, abych konečně také jednou byl v televizi.

Chtěl jsem se jenom zeptat prostřednictvím pana předsedajícího, jestli za tyto velkoplošné obrazovky Senát také platí koncesionářský poplatek. Je to přístroj, který může přijímat televizní signál. Mně by to zajímalo, možná, že nám na to pan kancléř odpoví.

Ale to není podstata mého vystoupení.

Paní senátorka Paukrtová se ptala, proč by se měl měnit zákon, co funguje, když už ten zákon funguje a proč bychom měli přijímat nový zákon.

Já myslím, že tento starý zákon, kdy ještě televizní přijímač byla takováto bedýnka pro exkluzivní dívání, já si pamatuji, že jsme se vytrvale dívali i na monoskop, když jsem byl malý, a byli jsme z toho úplně konsternovaní. Tak to už dávno není televize. To je v našich představách, že televizní přístroj je ta lampová skříňka. Televizi máme v autě, v displeji – já tedy ano – v televizi, v mobilu, v jakýchkoliv elektronických přístrojích, v každém počítači.

My se totiž dostáváme také do pasti tímto zákonem. My se dostáváme do pasti, že každý podnikatel musí za všechno, co je schopno přijímat televizní signál, platit koncesionářský poplatek. Rozvoj elektroniky je takový, že – říkám jednoduše – se dostáváme do pasti, zatížíme podnikatele neuvěřitelnou daní.

Je zajímavé, že koncesionářské poplatky jsou vlastně plošná daň. Co si budeme zastírat. To je plošná daň, nespravedlivá daň. Jestliže tady mluvil pan předsedající o progresivní dani, kterou ČSSD chce zavést, tak proč neexistuje progresivní koncesionářský poplatek, proč zmíněným důchodcům a seniorům měříme stejným metrem, jako tomu hoteliérovi, který si cenu televize zahrne do poplatků za hotel, jak tady řekl pan Julínek.

No, já jsem chtěl jenom zdůraznit ještě jednu věc. I já jsem dostal od Českého rozhlasu tu argumentaci, která je opravdu podivná. Pokud tady zaznívá něco o kvalitě, tak já jsem chtěl říci, že kvalita není znakem veřejné služby. To je jenom prostředek pro to. A budu rád, když jednou tu veřejnou službu velmi správně budeme také pojmenovávat a že si ji definujeme. To je takový hrozně krásný obláček, ale přesná definice pořád neexistuje.

Nicméně v argumentaci Českého rozhlasu zaznělo, že financování rozpočtu povede k destabilizaci veřejné služby a jako příklad můžeme uvést skutečnost, že v příštím roce pravděpodobně dojde na základě jednostranného rozhodnutí ministerstva zahraničních věcí ke snížení rozpočtu našeho zahraničního vysílání. Já to řeknu ještě jednou – našeho zahraničního vysílání.

Malý příklad ze světa. Asi všichni víte, co to je VOA, neboli Voice of America, poslouchali jsme to za totality rádi. To je vysílačka Spojených států, oficiální vládní vysílačka, která vysílá do zahraničí a nesmí být slyšena ne území Spojených států, aby momentální vláda nemohla ovlivňovat své voliče.

Čili, pokud se snižuje vysílání do zahraničí, já si myslím, že nezávislost veřejné služby to ohrozit nemůže. Dokonce si myslím, že by zahraniční vysílání naší vlády, našeho ministerstva tady být nemělo slyšet. To je podle mě nezávislá veřejná služba.

Promiňte, já to jenom shrnu, protože všechny argumenty zazněly, a vůbec nechápu, proč se tento návrh tak politizuje. Asi proto, že je v televizi.

Co zmizí? Zmizí potupné vybírání koncesionářských poplatků? Náklady na výběr poplatků, které tady zazněly, jsou až 400 mil. Kč ročně. Prosím pěkně, 400 mil. Kč ročně z pohledu České televize nebo české kinematografie, uvědomte si, kolik to je peněz. 400 mil. korun je nejméně 10 českých velkofilmů, velkofilmů, na které nejsou peníze, česká kinematografie je shání z fondů státní kinematografie, po sponzorech, zoufale. Je to nesčíslně mnoho televizních inscenací, je to možná 100 televizních inscenací ve vnitropodnikových nákladech.

To jenom pro vaši informaci. To jsou ty peníze, které jdou poště. Česká televize má 85 % náklady na svou režii a 15 % svého rozpočtu dává do výroby. To je také velmi zajímavý argument. Ale ten sem pravděpodobně nepatří.

Co se týče nezávislosti, já vůbec nechápu, proč by financování z veřejného rozpočtu mělo být ovlivňováním nezávislosti. Přiznejme si, jak se tady volí rady, mluvme na rovinu, že se volí podle politického klíče, že každá ze stran podle výsledků voleb si nárokuje určitý počet členů. Zahájíme o tom diskusi, jak by se měly tyto rady volit, možná je zrušme. Ale rozhodně neargumentujte tím, že by to ohrozilo nezávislost veřejných médií. Děkuji za pozornost.

Já jsem emotivně zapomněl, že bych rád požádal o propuštění návrhu do podrobné rozpravy a že mám připravený pozměňovací návrh, který k tomuto zákonu dokládá valorizační doložku podobně, jako je to u důchodů, to znamená skutečně kontinuální financování České televize a Českého rozhlasu tak, aby mohly plánovat, aby věděly, že nebudou týrány, protože zákon o státním rozpočtu, který se každoročně schvaluje, je opravdu něco jiného, než mandatorní výdaj státu, který je určen zákonem.

Prosím vás tedy, abyste návrh propustili do podrobné rozpravy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji panu senátorovi Töpferovi a hovořit bude pan senátor Jaroslav Kubera a připraví se pan senátor Čunek.

Senátor Jaroslav Kubera: Já jen několik krátkých poznámek. Mně na tom trochu vadí to, že my jsme tady vedli kdysi diskusi o tom, že kdo má elektrický proud, musí platit televizní poplatek. Možná, že si na to ještě vzpomínáte. Teď je to tak, že kdo má hodiny, tak platí. Ledaže by šel, tuším, někam na poštu napsat čestné prohlášení, že nemá televizi, nebo jak to tam je.

Je to podobné jako kdyby člověk, který má řidičák, si musel koupit dálniční známku. Třeba vůbec nemá auto, ale máš řidičák, mohl bys jezdit. Tak nám tu dálniční známku zaplať. Jednoduše řečeno, jsou služby, které si člověk objedná a zaplatí, to je logické a jednoduché. Pak jsou ovšem služby, které nemají svého odběratele, to je třeba veřejné osvětlení. Což je docela zvláštní. Na rozdíl třeba od dopravy, kde celý svět tvrdí, že doprava musí být vždycky dotována. Já jsem nikdy nechápal proč, protože do dopravního prostředku buď jdu a jedu nebo nejdu a nejedu. Na rozdíl od veřejného osvětlení, které je mimochodem nespravedlivé. Já jsem to říkal, že opilec, který chodí každý den na pivo – dnes tedy sladové víno, jak jsem se dnes ráno dozvěděl, pro budoucnost, už to nebude pivo, ale sladové víno – čili jde do sladovny. A jde v noci, večer, tak mu platíme veřejné osvětlení. Moje babička, která je v pečovateláku, ta nevyleze po šesté hodině ven, takže nevyužívá vůbec veřejné osvětlení, a přesto platí.

Takže to je to, co mi na tom vadí a vzniklo to jasně. To byla koncese, to byla licence. To nebyl plat za službu. A ona poměrně dlouho vydržela.

Pokud jde o seniory, asi víte, že v Poslanecké sněmovně leží návrh paní poslankyně Levé, který zjednodušeně řečeno osvobozuje další a další skupiny od poplatků. Paradoxně však nikoli seniory, ale právě ty, kteří nejvíc využívají televizory. Protože už jejich tatínek nepracoval, oni nepracuji, ani jejich děti nepracují, takže celá rodina je doma a celé dopoledne se dívají na televizi, odpoledne si lehnou a večer jdou za nějakou důležitou prací, aby si přivydělali do svého rodinného rozpočtu. Takže ty chce osvobodit.

Já naopak chci tyto neosvobodit, protože většinou mají televizi LCD, na kterou si vzali úvěr, který nesplácejí. Takže není důvod tyto skupiny osvobozovat. Ale naopak osvobodit seniory, kteří opravdu kromě televize a psa toho už na světě moc nemají. A kupodivu to nikomu nevadí. Ani těm, kteří se tváří jako sociálně citliví. Já si počkám, až sem zákon přijde a avizuji dopředu, že se pokusím ty skupiny prohodit. To znamená osvobodit seniory a naopak ti, kteří mají 1,3 životního minima, jsou všichni osvobozeni podle tohoto návrhu od poplatků. Naprosto nesmyslně, nemá to vůbec žádnou logiku. A kdybyste se chtěli moc trápit, tak vás ujišťuji, že poté, co jsme ratifikovali Lisabonskou smlouvu, tak se nám dokonale podařilo tento problém hodit někam jinam, protože EU se nepochybně v brzké době bude zabývat tím, aby sjednotila systém, a to buď poplatky nebo nepoplatky. Tak jako to dělá v mnoha jiných případech, protože třeba musí být evropské produkce tuším 50 %, černý fotbalista nesmí hrát v evropském klubu, protože tam musí být evropských fotbalistů nevím kolik procent. Takže nepochybně přijde nejprve návrh, který bude vypadat naprosto šílený jako povinná docházka do jeslí. Poté se změní ve směrnici, to už bude silnější. A poté v nařízení. Tak jako to je s telefonními poplatky a se všemi ostatními věcmi, které nás ještě nyní čekají. Takže my se možná tady trápíme něčím – proto jsme tam také dali 2012, to je velmi důležité datum. Že to není žádné vysávání rozpočtu teď, protože jsme si vědomi, že to je složitá záležitost. A to je dostatek času do roku 2012 jak na diskusi, tak na nějaké eventuální úpravy.

Já proto navrhuji podle § 130 našeho jednacího řádu odročit projednávání tohoto návrhu. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Věřím, že zpravodaj si také poznamenal váš návrh. Nyní bude hovořit pan senátor Jiří Čunek. Připraví se pan senátor Sefzig.

Senátor Jiří Čunek: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já se vyhnu všem tématům, která byla pojmenována. Řeknu ten, který mě trápí nejvíc vzhledem k projednávanému meritu věci. Musím říci, že souhlasím s mnohými důvody, kterými pan senátor Svoboda zdůvodňuje předložení tohoto zákona. Určitě ztráta 300 – 400 mil. korun je ztráta ohromná, ztráta na byrokracii. To, co tady říkal kolega senátor Kubera o tom, že se má připravit zákon, kdy ti, kteří budou pod nějakým minimem či maximem, atd., to bude taky legrace, protože to někdo musí vyřídit, to je další administrativa.

Takže já chápu, že tyto návrhy jsou sice zdánlivě bohulibé, nicméně prodražují tuto službu jednoznačně. Anebo prodražují službu státu jednoznačně. Nicméně mě zajímá na televizi hlavně to, že když říkáme, že je veřejnoprávní a takto jsme jí určili platbu, tak jsme po ní něco chtěli. Já se skoro domnívám, že mezi námi není nikdo, kdo by řekl, že naše veřejnoprávní televize je stoprocentně veřejnoprávní, že její program je stoprocentně vyvážený, že dává všem stranám sporu, o kterých informuje mnohdy ve velmi bulvárním vydání skutečně stejný prostor. Určitě já jsem jeden z těch, který možná o tom také něco ví, možná právě díky tomu, že o tom něco vím, tak bez mého vlivu se má rodina v zásadě na televizi nedívá. Mé starší děti, které už se mnou bydlí velmi zřídka, tak televizi ani nemají. A mé mladší děti se dívají na Super Star. Ale myslím, že jinak na nic. Ale nehořekuji nad tím, že bych nechtěl platit, nebo že by někdo platit neměl. Nicméně pro mě je skutečně důležité to, aby ten, kdo chce zhlédnout kvalitní program, program vyvážený a program nezatížený těmito vlivy, tak aby si mohl pustit Českou televizi, případně samozřejmě Český rozhlas a podobně.

A já se ptám, jestli tento návrh k tomu vede. A opět souhlasím s kolegou senátorem Töpferem, že určitě rady, které jsou jmenovány Poslaneckou sněmovnou a samozřejmě politicky vyváženě, tak rady zatím nepřispěly k politické vyváženosti. To znamená, neodvedly práci, kterou jsme všichni očekávali. Teď mluvím; my všichni jako občané. A já se domnívám, že změníme-li platbu, tedy toho plátce, tak dosáhneme toho, mluvíme o tom v tom návrhu. Já bohužel, když vidím kolegu senátora Jíchu, tak musím říci, že z toho, co říkám, tak by možná mohl být vyloučen, ale nemohu být, protože bohužel náš klub už není. Takže nebudu jistě konformní a komfortní s názory svých kolegů, možná v něčem. Ale v jednom určitě. Já bych chtěl, abychom si odpověděli na otázky, které mnozí z vás, a já také, na které se tady ptám. Co řešíme tímto zákonem? Jestli jsme skutečně posunuli věci v České televizi a v Českém rozhlase skutečně k veřejné službě. A protože to ani tento návrh zákona nesplňuje, tak já ho nepodpořím. Ale podpořil bych každý, který by možná tuto situaci takto řešil, ale zároveň jsme si tady řekli, jak vlastně změníme či naplníme odpověďmi tu podstatu. Když tohle uděláme, tak pak si myslím, že dojdeme možná i k nějakému společnému konsensu.

A ještě k těm penězům. Co se týká peněz, tak vy víte, nebo my víme všichni, že Česká televize má snížené procento příjmů z reklamy. Ale kam se to přesunulo? To procento se přesunulo k soukromým televizím, které z toho ten příjem mají. Kdyby za tím následoval nějaký zvýšení odvod směrem ke státu, tak pak bych to chápal. Ale oni mají normální daňové zatížení tak jako každý jiný subjekt. To znamená, my jsme vyvedli od nás peníze k někomu jinému. Možná to je odpověď na těch 40 filmů, protože právě z těchto peněz, o které bychom zvýšili výběr, tak právě z těchto peněz by se možná těch 40 filmů mohlo zaplatit. Ale protože ani na jednu z těchto otázek nemáme v tuto chvíli uspokojivou odpověď, tak si myslím, že tento drobný krok tuto odpověď nenalézá. Tak proto já nemohu tento návrh zákona podpořit, jakkoliv je v mnohém velmi dobrý. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. S přednostním právem přihlášen … omlouvám se, pane senátore, řečniště je vaše. Bude hovořit pan senátor Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo. Budu velmi stručný. Jen chci upozornit na to, že evropský výbor se návrhem zabýval, zjistili jsme, že není v žádném rozporu s evropským právem. Evropa neřeší, i když si pamatujeme, když se projednávala televize bez hranic a jednalo se i o procentech programového vysílání z evropské produkce a z extraevropské produkce. Vždy pouze o doporučení, nikdy nešlo o žádná nařízení, ani to není dost dobře možné, odporovalo by to primárnímu právu.

Primárnímu právu by také odporovalo, pokud bychom z veřejných prostředků podporovali něco jiného než veřejnoprávní vysílání. A proto také jsou běžné diskuse a velmi napjaté diskuse mezi soukromými subjekty vysílajícími a mezi veřejnoprávními médii. To, oč tu běží, je skutečně jenom a jenom výběr, politicky nezávislý způsob výběru na financování veřejnoprávní části, veřejnoprávního vysílání.

Bylo tady mnohé řečeno. Ten výběr je daleko jednodušší, pokud je uzpůsoben tak, jak je nový návrh zákona předložen. Všichni přece cítíme, jak šroubovaným způsobem se zdůvodňuje výběr tím, že někdo odebírá proud a vlastní televizi. To je stejná filozofie, jako kdyby státní zastupitelstvo navrhlo, že muži musí být všichni obžalováni ze znásilnění, protože na to mají přístroj. To přeci nemůžeme přijmout.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Paní senátorka Paukrtová chce procedurální otázku navrhnout. Takže sdělila, že počká.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Nevystupovala bych už podruhé, protože předpokládám, že každý soudný člověk si debatu dokáže vyhodnotit. Nevystupovala bych tedy, kdyby zde nepadly otázky, a nevnímala jsem, že jsou přímo na nás.

Bylo zde několikrát sdělováno, že vlastně není rozdíl mezi daní a poplatky a že vlastně poplatky jsou jakousi daní. Ten rozdíl je, je zásadní, je právě v tom, že daň je příjmem státního rozpočtu, což znamená, že je státem přerozdělován a sněmovna může rozhodnout o jakémkoliv převodu těchto financí kamkoliv. A to každoročně a při velmi silné politické debatě a při rozhodování politických většin, tak jak jsem o tom mluvila. Jestliže poplatek jde přímo České televizi a Českému rozhlasu, toto je eliminováno.

Byli jsme také napadeni, že sociální demokracie a priori chce zvyšování daní. Pan kolega místopředseda Štěch, myslím si, že jasně konstatoval, že to není pravda. Já k tomu jenom přidám zkušenost a důkaz. Byla to vláda sociální demokracie, resp. vlády sociální demokracie, které snížily složenou daňovou kvótu, daňové zatížení obyvatel této země, cca o 15 %. Naopak vláda ODS to zvládla asi na úrovni 4 %. Takže myslím, že to není potřeba nijak dále komentovat.

Byl zde také argument, a byla nám položena otázka, kdo vlastně rozhoduje o výši koncesionářských poplatků, že je to také politické rozhodování. Ano, samozřejmě, je. Proto jsem také již při prvním projednávání tohoto návrhu navrhovala, abychom se bavili o valorizační doložce těchto poplatků tak, aby skutečně politický vliv na rozhodování o financování veřejnoprávních médií byl minimalizován. Tato valorizační doložka je i v pozměňovacím návrhu, o kterém zřejmě zde bude řeč, ale který my už máme na stole.

Já bych byla nesmírně ráda, kdyby navrhovatelé skutečně za tímto stáli a až přijdeme s návrhem valorizovat rozhlasové a televizní poplatky, aby tento návrh podpořili.

Byla také vznesena otázka, jak vlastně naruší plánování České televize a Českého rozhlasu navázání na státní rozpočet. Elementární logika. Jestliže se rozhoduje o výši financí každoročně, tak prostě nelze víceméně plánovat déle než jen na jeden rok.

Také byla řeč o zahraničním vysílání Českého rozhlasu. Pan exministr by měl vědět, že zajistit finančně zahraniční vysílání Českého rozhlasu má Ministerstvo zahraničí ze zákona. Je to součástí jeho rozpočtu. Má uloženo toto vysílání platit. Ale samozřejmě není určeno, v jaké výši. A o tom ta řeč právě je.

Trvám na tom, že návrh navázat financování veřejnoprávních médií přímo na státní rozpočet je faktickým zestátněním těchto médií. Bylo zde jako protiargument použito financování neziskových organizací. Já si myslím, že to je přesně ten argument, který dokladuje to, že mají pravdu ti, kteří říkají, že je to faktické zestátnění. Protože neziskové organizace samozřejmě mají financování postaveno na příspěvcích ze státního rozpočtu resp. z krajů, z obcí, z těch veřejných rozpočtů. Ale předpokládá se, že si dokáží své finance opatřit také sami. Čili oni nejsou, neměli by být, závislí primárně na veřejných rozpočtech. Což je rozdíl se situací, o které se právě bavíme. A také právě u neziskových organizací se ale ukazuje, že rok z roku prostě se jedná pouze o politickou vůli, zda budou nebo nebudou. Mimochodem, minulá vláda neziskovky osekala tak, že dneska skutečně úpí a mnohé vlastně už i ukončily svou činnost.

Ještě na závěr, je předložen pozměňovací návrh k původnímu návrhu zákona. Ten pozměňovací návrh jen potvrzuje to, co už jsem tady řekla při prvním projednávání. Při prvním projednávání totiž byla veliká široká debata, že se nemusíme bát, že vlastně jde o mandatorní výdaj, na který nebude možné sáhnout, že ten vždycky bude zajištěn. Pozměňovací návrh, který máme v této chvíli předložen, už nemluví o mandatorním výdaji, nemluví o tom, že financování bude z části daně přidané hodnoty, ale že bude přímo navázáno na státní rozpočet, resp., že půjde přímo ze státního rozpočtu.

Takže v lince, o které jsem tady mluvila, že ten vývoj bude tak, mandatorní výdaj, poté státní rozpočet, tedy faktické zestátnění, potom privatizace, se tímto samotným pozměňovacím návrhem potvrzuje. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Hlásí se ještě paní senátorka Liana Janáčková. Máte slovo.

Senátorka Liana Janáčková: Pane předsedající, dámy a pánové, já se vám přiznám, že jsem naprosto v šoku, já nerozumím argumentaci. Možná, že to je dáno mou, třeba trošku nižší inteligencí. Ale opravdu nerozumím paní místopředsedkyni. Ty argumentace jsou tak naprosto zmatené, že nerozumím tomu o tlačení redaktorů a redaktorek, jestli jsou tlačeni v České televizi nebo jsou tlačeni někde jinde. Nerozumím zestátňování, smíchávání s neziskovkami. Já chci jen jednu věc. Neziskové organizace, když dostávají ze státního rozpočtu příspěvky, tak samozřejmě podléhají kontrole. Česká televize nepodléhá kontrole. Já chci, aby Česká televize podléhala kontrole, třeba z Nejvyššího kontrolního úřadu. A to bude moci poté, kdy bude hrazena ze státního rozpočtu. Protože si myslím, že se v České televizi plýtvá a tam kde není kontrola, tak samozřejmě nikdo nenutí nikoho, aby hospodařil se svými prostředky hospodárně.

Jen poslední – a omlouvám se za tuto poznámku – já jsem vždycky prosazovala, aby v politice bylo více žen. Já začínám měnit názor, ale většině kolegyň se omlouvám.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Naběhli další. Ptám se tedy paní senátorky Paukrtové, jestli nechce využít svého práva.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, kolegyně, kolegové, nebudu mluvit o zrušení rozhlasových a televizních poplatků, přestože mám teď chuť po posledním vystoupení k tomu něco říci.

Já jsem vás chtěla požádat o něco úplně jiného. Vzhledem k tomu, jak se vyvíjí naše dnešní debata, chtěla jsem vás moc poprosit, zdali by bylo možné, aby současný bod č. 6, tedy senátní tisk č. 178, který se týká rozpočtových pravidel, nemohl být pevně zařazen za bod 10 a stal se tak druhým bodem našeho odpoledního jednání. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Dobře, znamenám si. Až budeme svoláni k hlasování, což předpokládám, že ještě bude v dopolední části, tak o této procedurální otázce nechám hlasovat.

Pokračujeme v diskusi. Vystoupí pan senátor Tomáš Töpfer, připraví se pan senátor Eybert.

Senátor Tomáš Töpfer: Já jsem jen chtěl zareagovat na tohle vystoupení. Prosím vás, my tady mluvíme o způsobu financování veřejnoprávních médií. Ale nepodléhejte prosím pěkně takové vnější argumentaci, že se v České televizi plýtvá. Já si to nemyslím, já tam často pracuji. Je to stejně hloupý a bohužel neinformovaný argument, jako že se plýtvá v Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Přednostní právo má na vystoupení pan senátor Petr Vícha. Prosím, pane senátore,

Senátor Petr Vícha: Děkuji, pane předsedající. Ani já jsem nechtěl reagovat na předřečnici předtím. Snad jen malou poznámku, že velice dobře rozumím několika slovům, která ona v začátku svého vystoupení řekla a čím zdůvodňovala své nepochopení. A také si nemyslím, že by kvůli tomu co tady prováděla ona, mělo být méně žen v politice.

Ale já jsem vystoupil s procedurálním návrhem podobně jako kolegyně Paukrtová. Navrhuji, protože už pravděpodobně nemůže dojít na to, aby senátní tisk 179 byl projednán dopoledne, protože to už pominulo, tak navrhuji, aby byl zařazen s pevným bodem jako třetí bod odpoledního programu.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Pane senátore, znamenám si, a jako u návrhu předchozího nechám hlasovat, až budeme svoláni. Souhlasíte?

Nyní vystoupí pan senátor Pavel Eybert, připraví se pan senátor Štětina.

Senátor Pavel Eybert: Vážený pane předsedající, milé kolegyně, kolegové, já bych chtěl poukázat na asociálnost dnešního způsobu platby poplatků za televizi a rozhlas. Osoba žijící v domácnosti sama, obvykle odkázaná jenom na důchod, platí stejnou částku jako pěti, šestičlenná rodina, která má všechny své členy výdělečně činné. Čili zatěžujeme tady jednoho jednou šestinou, pětinou, druhého celkově. To opravdu sociálním demokratům nevadí? Vždyť je to přesně naopak, než chtějí u všech ostatních daňových zákonů. Prostě daňová progrese přesně naruby.

Ještě si dovolím poznámku k tomu, co zde říkala paní místopředsedkyně senátorka Gajdůšková k nákladům, které by vznikly na administraci po změně dnes projednávané. Náklad s výběrem daní už stát dnes má, nic by se na něm nezměnilo. Jen by 12x za rok poslal Českému rozhlasu a České televizi částku na její provoz.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Zatím posledním přihlášeným je pan senátor Jaromír Štětina.

Senátor Jaromír Štětina: Děkuji vám, pane předsedající, dámy a pánové, jen bych chtěl krátce reagovat na poznámku paní senátorky Janáčkové, která řekla, že by chtěla, aby vláda kontrolovala televizi. Jakákoli kontrola televize ze strany vlády znamená konec demokracie, protože je to konec svobody tisku. A udivuje mne, že právě klub ODS, který si tak na demokracii zakládá, dokáže ústy svého člena vypustit – s odpuštěním – takový nesmysl. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Další přihlášený s přednostním právem – ne, s přednostním právem pan předseda Sobotka, prosím. Pane předsedo, pustíte kolegyni Janáčkovou jen s technickou? Pan předseda hovoří.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Jakou technickou, pane předsedající?

Já budu velmi krátký. V rámci toho, že předsedající je zároveň šéf odborů a protože podle zákoníku práce, který na nás neplatí, přesto ho můžeme nepřímo aplikovat, po 4,5 hodiny práce je právo na přestávku. Já bych navrhl, abyste přerušil jednání.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Je tady tento návrh. My jsme byli domluveni s místopředsedy, že přerušíme po tomto bodu. Ale padl tento návrh, takže přerušuji jednání. Pardon. Dám teď hlasovat procedurální body a pak udělám přestávku. Ještě předseda klubu ODS pan Julínek.

Senátor Tomáš Julínek: Pane místopředsedo, já mám také procedurální návrh, takže byste to mohl dát hlasovat zároveň. Já navrhuji, aby senátní tisk č. 177, který má paní ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová, byl jako druhý bod odpoledne, to znamená, ještě před bodem, který navrhovala Soňa Paukrtová. Paní ministryně tady čeká už od rána a měla druhý bod. Takže mě o to požádala, jestli by s tím byl souhlas, že bychom to takto zařadili.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Takže já to upřesním, pane senátore. Jako druhý bod by byl bod 177, jako třetí bod by byl návrh, který jsme měli pod číslem 6, třetí bod a jako čtvrtý bod by byl návrh, co byl pod číslem 5.

Ještě procedurální návrh paní místopředsedkyně Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Omlouvám se za ten vstup, ale jestliže dáváme v této chvíli hlasovat o programu, tak si myslím, že by bylo dobré, ale tento bod projednat. Takže dávám návrh, abychom po přestávce dojednali tento bod a poté, tak jak mluvíme, tak jak jsou návrhy na další jednání.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Přivolám hlasováním a pak zformuluji návrhy, jak byly navrženy procedurální kroky.

Vážené kolegyně a kolegové, seřadím to, jak budeme postupovat, jak je to navrženo. Po přestávce, kterou předpokládám, že bude do 14.30, pak ji vyhlásím, budeme dokončovat projednávání senátního tisku č. 52, který máme teď rozjednán. Poté odpoledne bychom pokračovali dalším bodem, tisk č. 177, který jste měli pod č. 4, pak by následoval bod, který jsme měli pod č. 6, a je to tisk č. 178, a čtvrtým bodem v pořadí odpoledního jednání by byl náš původní bod 5, senátní tisk č. 179. Takto to bylo, prosím, navrženo.

Jsou nějaké námitky? Pokud nejsou, zahajuji hlasování. Kdo je pro změnu, tak jak jsem ji načetl, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko Ano. Děkuji. Kdo je proti, stiskne tlačítko Ne a zvedne ruku. Hlasování č. 9, registrováno 63, kvórum 32, pro návrh 58, proti nikdo, návrh byl schválen.

Přerušuji jednání do 14.30 hodin.

(Jednání přerušeno ve 13.32 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 14.30 hodin.)

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Vážené kolegyně a kolegové, budeme pokračovat v jednání naší 13. schůze. Jsme u projednávání senátního tisku č. 52, to je Návrh senátního návrhu zákona senátora Richarda Svobody o zrušení rozhlasových a televizních poplatků a o změně některých zákonů, 2. čtení, a nacházíme se v obecné rozpravě.

Do obecné rozpravy je přihlášen pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážený pane předkladateli, vážené paní senátorky, senátoři, asi jsme měli mnozí z nás ryby k obědu, protože tady chybíme, anebo dojídáme, ale to nevadí, bude to ve stenozáznamu. Chtěl bych uvést na pravou míru některé věci, které tady zazněly ještě před přestávkou.

Vážený pane předsedající, vaším prostřednictvím bych chtěl vzkázat panu předsedovi Senátu, že zákoník práce mluví o tom, že přestávka může být až po šesti hodinách, ne po pěti, takže jsme tady ještě mohli 10 minut, možná čtvrt hodiny vydržet, a měli bychom další bod za sebou.

Za druhé tady zaznělo, že v síti škol se platí. Neplatí. V síti škol se neplatí za televizní přijímače. Je to osvobozeno.

Za třetí bych se chtěl zastat senátorky Janáčkové, která tady pravděpodobně neřekla, že ne vláda, ale NKÚ může kontrolovat. Vláda samozřejmě ne. Kontrola je nutná a rady pracují neuspokojivě. To je jednoznačný fakt a možná, že to je jedna z příčin, proč tady jsou velké tlaky na změny. Není pravda, že ty tlaky na změny tady nejsou. Ta kontrolní činnost by měla být podle mého názoru alespoň tak, jak je to zvykem v Německu, kde kontrolní činnost a objektivita vysílání je podle mého názoru velmi dobře zajištěna a měli bychom si vzít příklad z německých právních předpisů.

Tady také zaznělo něco o valorizaci, a v této souvislosti bych chtěl poznamenat, že i veřejnoprávní média, stejně tak jako senátoři a poslanci by se měli v této době uskrovnit a možná že by stálo za zvážení, aby snížili své náklady o ta čtyři procenta, jak chtějí na nás, a danění diet by jistě bylo také zajímavé u některých vedoucích pracovníků Českého rozhlasu a České televize.

Poslední – já jako muž se musím zastat žen. I když to zní z mých úst velice podivně, tak je to pravda. A jestli bude více nebo méně žen v politice, nezáleží na nás, naštěstí, ale na voličích. Ti rozhodnou, jestli ženy v politice budou nebo nebudou, a žádné kvóty, i když dnes jsou, tak by to neměli spíše nahrazovat absencí žen v politice. Přišli bychom o něco pěkného a hezkého. Je to asi tak, jako když bychom měli vázu bez čerstvé vonící krásné květiny. Já mám ženy rád a přiznám se tady, a to i v politice, i když mají trochu jiné myšlení. Ale to je jenom dobře.

Děkuji a myslím si, že útoky na ženy v politice by neměly patřit do této zasedací místnosti.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Pane senátore, děkuji. Nyní bude hovořit paní senátorka Liana Janáčková, připraví se pan senátor Jiří Oberfalzer.

Senátorka Liana Janáčková: Jenom jsem chtěla upřesnit, opravu jsem neříkala vláda, ale Nejvyšší kontrolní úřad. Také bych chtěl podotknout, že mám muže ráda, i v politice i normálně. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Rádi slyšíme. Prosím, pane senátore Oberfalzere, máte slovo.

Senátor Jiří Oberfalzer: Pane předsedající, dámy a pánové, já bych měl také návrh, a sice na usnesení na závěr naší obecné rozpravy. Tady v té rozpravě zazněla celá řada podnětů. Sám navrhovatel prostřednictvím komise předložil pozměňovací návrhy ke své předloze a myslím si, že i otázky, které se týkají účinné kontroly médií, a zejména když by zde vznikalo podezření, že změnou způsobu úhrady provozních prostředků médií veřejné služby by docházelo k nějakému nebezpečí politického vlivu, myslím si, že by bylo zajímavé hovořit i o úloze, případně nějakém rozšíření kontrolních možností a pravomocí mediální Rady České televize a Rady Českého rozhlasu. Zkrátka že by asi stálo za to ještě z této rozpravy a z dalších podnětů tuto předlohu nějakým způsobem přepracovat.

Čili já dávám návrh, abychom vrátili tento návrh předkladateli na dopracování.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Návrh na dopracování. Náš jednací řád zná návrh – mám pravdu bohužel, v § 130 odst. 1 je návrh na vrácení senátního návrhu zákonů výboru k novému projednání. Musí být, pane senátore, navrženo, kterému či kterým výborům.

Senátor Jiří Oberfalzer: Myslím si, že by měl stačit VVVK, a bylo by dobré, kdyby to dostala také Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Výboru my můžeme rozhodnout, komise je na její dobré vůli. Pan místopředseda Šneberger, prosím.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Pane místopředsedo, děkuji za slovo. Kolegyně, kolegové, myslím si, že logické bude, když to vrátíme stejným výborům a stejné komisi, které to projednávaly už předtím, protože pokud ten návrh má být dopracován, tak zužovat počet výborů, které to mají projednávat, by trochu neodpovídalo logice. Pokud to předtím projednávaly čtyři výbory a jedna komise, tak bych zachoval tento stav. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Ano, tady je nový návrh. Chci jenom vysvětlit, vážení, my jsme ve druhém čtení, a jednací řád přesně stanovuje tu proceduru a není úplně shodná jako v prvém čtení. Návrh, který byl upřesněn, je v pořádku. Tento návrh je ještě širší, takže bych prosil (odpověď ze sálu) – ano. Vrátit všem výborům a požádat komisi. Prosím zpravodaje, aby si to poznamenal.

Jsme v obecné rozpravě a přihlášen je pan senátor Karel Schwarzenberg. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Karel Schwarzenberg: Pane předsedající, slovutný Senáte, mluví se tady o ohrožení nezávislosti naší veřejnoprávní televize a rozhlasu. Já bych neřekl, že je teď čas mluvit o ohrožení, neboť to už dávno existuje. Zde jde pouze o to, jestli tím novým zavedením bezpoplatkového režimu ten politický vliv je přímo ještě rozšířen a prohlouben. O to jde. A já mám takové lehké obavy, že zde, když pořád slyším, že by měla býti zvýšená kontrola, tak kdo bude tu kontrolu dělat?

Když to budeme zase dělat ze strany politických stran, tak ta kontrola vede jedině k tomu, aby zase byl zvýšen jejich vliv. Myslím, že bychom neměli mluvit tolik o kontrole, nýbrž osamostatnění veřejnoprávních prostředků, aby se konečně vymanily z tohoto vlivu. Když tomu tak možné není, tak bych navrhl, že bychom samozřejmě uhradili náklady na českou státní televizi přímo z rozpočtu, že by upřímně a na rovinu všechny – rada televize, rada rozhlasu a všechny byly proporčně obsazeny politickými stranami a předsedové politických stran, kteří jsou zastoupení v Parlamentu, by měli přednostní právo vystupovat ve večerních zprávách. Pak bychom aspoň měli ten stav dosažený a upřímný a nemuseli bychom tady obcházet jako kocouři kolem horké kaše. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji a opět se přihlásil další pan senátor, a to Vladimír Dryml, takže má slovo.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, musím reagovat na svého předřečníka, ale tak to přece není. Chce se říct, že v Německu veřejnoprávní média jsou pod přímým vlivem politiků? Tak to není. My tady akorát říkáme to, že dnešní stav není v pořádku, a chceme, aby ten stav se nějakým způsobem zlepšil, a tady je i návrh, a my jsme s kolegou z komise pro sdělovací prostředky Oberfalzerem byli v Německu, navštívili jsme veřejnoprávní média, a tam je to jasně definováno. Tam naopak je potlačen ten politický tlak. Tam nejsou zástupci politických stran, ale je přesně a jasně definováno hřiště, na kterém se hraje, což bohužel u nás toto není.

A protože jsou signály, a dosti silné, o tom, že hospodaření některých veřejnoprávních médií není v pořádku, a pokud nevěříte mně, tak doufám, že věříte médiím. Jsou různé články v novinách, kde to je jasně napsáno, že je to jasně definováno, tak se volá po tom, aby se s penězi daňových poplatníků, mých, našich, všech, nakládalo efektivně, obzvlášť v době hospodářské krize. Nic víc, nic míň. A proto si myslím, že návrh na dopracování není zase tak špatný, kde by se některé věci, které tady zazněly, z toho vypustily, ale zároveň aby se zajistila ta objektivita toho, čeho se bojíme nejvíce, aby to nebylo pod vlivem politiků. Protože dnes to je pod vlivem politiků. Politické strany do těch rad jmenují svoje na základě politického klíče. Ale v Německu to tak není.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Teď jsou tady kolegyně a kolegové s přednostním právem. Prosím, paní senátorka Soňa Paukrtová má slovo.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, dámy a pánové, já bych se nebránila dopracování toho návrhu zákona, pokud by si kladl za cíl neřešit pouze, jakým způsobem jsou veřejnoprávní média financována. Já souhlasím s tím, co tady zaznělo několikrát, že 400 milionů, pokud končí u pošty, za to by mohly být kvalitní pořady televizní a jiné, to by se mi velmi líbilo.

Na druhou stranu si ale myslím, že ta otázka je podstatně širší. Pokud bych měla hlasovat pro dopracování návrhu zákona, tak v poměrně širším záběru, než si tato novela klade za cíl. Měla by jasně říci, jakým způsobem se posílí veřejnoprávnost médií. Možná by mohla řešit i jednotlivé mediální rady, kde na můj vkus zasedá příliš málo osobností, a ty mediální rady by měly zajistit tu kontrolu, po které tak velmi voláte. Ale rozhodně to nemohou dělat politické strany, ani to nemůže dělat vláda. Tak to není.

Pokud kolegové, kteří ten návrh předložili, se nebudou zabývat pouze televizními poplatky, ale tím, jak zajistit vyšší nezávislost médií, jak zajistit, aby v těch radách zasedaly nezávislé osobnosti, které zajistí i tu požadovanou kontrolu, pak já samozřejmě jsem připravena hlasovat pro odročení, resp. vrácení tak, aby ten zákon v tomto kontextu byl dopracován. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Nyní je přihlášen pan senátor Jaromír Jermář.

Senátor Jaromír Jermář: Já bych jenom krátce bez oslovení chtěl požádat jménem klubu senátorů sociální demokracie po ukončení obecné rozpravy o pět minut přestávky.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, beru na vědomí. Není nikdo přihlášen. Táži se, je zájem ještě vystoupit v obecné rozpravě k tomuto bodu? Pokud ne, obecnou rozpravu končím. A teď vyhlašuji pětiminutovou přestávku na základě žádosti klubu sociální demokracie. Budeme pokračovat ve 14.50 hodin.

(Jednání přerušeno ve 14.45 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 14.50 hodin.)

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Vážené kolegyně a kolegové, budeme pokračovat v projednání tisku 152. Ukončili jsme obecnou rozpravu a ptám se pana navrhovatele, zdali se chce vyjádřit k obecné rozpravě. Prosím, pane navrhovateli.

Senátor Richard Svoboda: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, dámy a pánové, nebudu dlouho extendovat naši politickou diskusi, ale přece jenom mi dovolte říci několik slov. Paní senátorka Gajdůšková tady opakovala ten nejčastější a nejfrekventovanější kritiku všech, kterým se nelíbí tento návrh, a to je to, že by bylo obskurní, kdyby se veřejnoprávní média při každém projednávání rozpočtu stala terčem jakéhosi raketiringu těch, kteří by z toho jejich budgetu chtěli uloupnout něco někam jinam na něco „potřebnějšího“.

Musím tady zopakovat, protože to tady zaznělo, dokonce jako tvrzení, že toto vytváří pozměňovací návrh, že to je opravdu nepochopení této věci, protože ten výdaj je konstruován i v tom pozměňovacím návrhu jako výdaj mandatorní, tzn. výdaj zákonný, a mění se tedy stejným způsobem, jakým by se měnily současné vybírané poplatky. Já opravdu nemůžu přijmout argument, že tato změna nějakým způsobem zvyšuje či mění závislost či nezávislost veřejnoprávních médií, protože to po mém soudu je nepochopení té změny.

Přirozeně by tady bylo možné hovořit o kvalitě mediální diskuse, která se odehrála nad touto uvažovanou změnou o tom, jak vypadala ta diskuse při představa o té diskusi například ze strany veřejnoprávních médií, nakolik ta diskuse byla veřejnoprávně vyvážená a uvolněná, ale já to hodnocení nechám na jiných.

Zopakoval bych tady asi argumenty některých svých kolegů, ale velmi rád bych, když jsme se tady usmívali nad těmi obrazovkami, jestli za ně Senát platí televizní poplatky, tak bych tady rád připomenul, protože kolega Šebek už tady mluvil o důchodkyni, která exekucí platí své opomenutí z důchodu, tak bych rád připomněl historku jednoho podnikatele, který postavil bowlingovou halu. V té bowlingové hale měl desítku obrazovek, ze kterých vyřadil všechny ty věci, které můžou sloužit k příjmu televizního přenosu, a poté se soudil s Českou televizí o sto tisíc, protože chtěla za to, že ty kuželky padají na těch monitorech, ty svoje poplatky.

Takže kromě řady dalších argumentů, které bych mohl přinést, prosím, nepoužívejme ten lehkonohý argument, že ta současná úprava je bez problémů a že nemá problémy. Připomínám 550 tisíc žalob na neplatiče, které zatížily české soudy v roce 2004. Jestli si přejete, můžu v této debatě pokračovat, jak je to bezproblémové opatření. Kdo tohle říká, nemá dostatek informací.

Velmi rád bych vyšel vstříc návrhu kolegyně Paukrtové. Budu vítat, pokud se do návrhu dostanou cestou pozměňovacích návrhů rozumné návrhy, které povedou, a já bych rád navázal i na kolegu Schwarzenberga, které povedou k větší samostatnosti a nezávislosti veřejnoprávních médií, protože není mou ambicí dělat z médií hlásnou troubu nás politiků. Dost na tom, že dostáváme dostatek prostoru na některých kanálech v nočním vysílání. Dost na tom, když nesleduje někdo, kdo trpí nespavostí, protože si myslím, že se jeho problémy mohou dále prohlubovat.

Opravdu se k tomu hlásím a myslím si, že bude vítáno, pokud tuto ryze technickou normu doplní věci, které budou hodny politické debaty, kterou tady vedeme, protože technická změna opravdu neznamenala nic z toho, co jsme velice plamenně diskutovali, protože se opravdu netýká nezávislosti veřejnoprávních médií. Musím na tom trvat a ještě jednou jsem to musel opakovat, protože to tady mnohokrát zaznělo.

Takže já si myslím, že pro tuto chvíli bych svoje vystoupení ukončil, přestože bych skutečně mohl své argumenty doplnit poměrně bohatými konkrétními čísly a informacemi, ale myslím si a věřím, že na to ještě dojde řada při pokračování projednávání tohoto zákona. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane předkladateli, a nyní se táži zpravodajů, zdali si přejí vystoupit. Vyjmenuji je. Byl to pan senátor Adolf Jílek, Ivo Bárek, Milan Bureš, Zdeněk Schwarz, Miroslav Krejča, Jiří Oberfalzer. Přeje si někdo z nich vystoupit? Není tomu tak. Takže nyní prosím garančního zpravodaje, aby se k proběhlé rozpravě vyjádřil. Pane senátore Jonáši, prosím, ujměte se slova.

Senátor Vítězslav Jonáš: Pane předsedající, milé kolegyně, kolegové, debata byla velice plodná, celkem vystoupili, já jsem to nestačil potom zaznamenat, řekněme dvě desítky senátorů a senátorek. Myslím si, že byla potřebná tato diskuse a škoda, že zazněly některé výrazy, které nejsou důstojné k tomuto slovutnému Senátu. Nicméně patří k demokracii také, takže byla někdy i vášnivá tato diskuse.

Zaregistroval jsem tři návrhy a podle jednacího řádu by se mělo hlasovat, je tam návrh vrátit k novému projednání všem výborům. Pak byl návrh zamítnout a pak byl návrh odročit do příštího projednání v plénu. Nebyl stanovený termín, ale spojil jsem si termín do příštího projednání pléna. Jestli takto můžeme dát hlasovat.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Myslím si, pane zpravodaji, že jste to zformuloval přesně. Já nyní přivolám k hlasování. A protože je to první hlasování po polední přestávce, tak si vás dovoluji všechny odhlásit a znovu přihlásit. Prosím, znova se přihlaste.

Chvilku vyčkáme. Mezi tím řeknu, co bude následovat. Budeme, jak navrhl pan zpravodaj, a jak vyplývá z jednacího řádu, hlasovat o návrhu vrátit k novému projednávání, a pokud dovolíte, řeknu, tak jak to bylo, všem výborům, pokud netrváte, abych je znova četl, jinak je mohl číst, a také komisi. To je první hlasování, které budeme teď hlasovat.

Jste všichni připraveni? Je aktuálně přítomno 63 senátorek a senátorů, kvórum 32. Zahajuji hlasování o návrhu vrátit k novému projednávání všem výborům. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. V hlasování č. 10 bylo registrováno 63 senátorek a senátorů, kvórum 32, pro návrh se vyslovilo 36, proti 1, návrh byl schválen.

Tím tento bod dnes končíme a bude v něm postupováno podle našeho právě skončeného hlasování.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Kolegyně a kolegové, pokračujeme v jednání dalším bodem, kterým je

Vládní návrh na vyslání sil a prostředků resortu ministerstva obrany

na ochranu zastupitelského úřadu České republiky v Kábulu v Afghánistánu

Tento návrh jste dostali jako senátní tisk č. 186a uvede jej ministr obrany Martin Barták, kterého nyní prosím, aby se ujal slova.

Místopředseda vlády a ministr obrany Martin Barták: Dobrý den. Vážená paní předsedající, paní senátorky, páni senátoři, předkládám vám návrh na vyslání sil a prostředků ministerstva obrany na ochranu zastupitelského úřadu České republiky v Kábulu v Afghánistánu, který vláda schválila svým usnesením dne 12. října letošního roku.

Ochranu zastupitelských úřadů ČR v oblastech se zvýšeným rizikem útoků proti jejich pracovníkům i zastupitelským úřadům samotným zajišťuje Útvar rychlého nasazení Policie ČR. Zastupitelský úřad v Kábulu je však v řadě ohledů specifický. Afghánistán zůstává i přes nepopiratelný pokrok oblastí s vysokým rizikem pro diplomatický personál. Specifický je zde i charakter ohrožení, kdy teroristická činnost protivládních sil má svoji intenzitou a použitými prostředky charakter spíše polovojenský a vojenský nežli kriminální.

Vzhledem k charakteru tohoto ohrožení a z důvodů kapacitních se navrhuje, aby od 1. ledna 2010 střežení zastupitelského úřadu ČR v Kábulu převzal odřad 601. skupiny speciálních sil v počtu do 20 osob, který tak nahradí dosavadní ochranný tým příslušníků Policie ČR. Úkolem jednotky bude ochrana osob a majetku zastupitelského úřadu ČR v Kábulu, včetně rezidence velvyslance v Afghánistánu.

Finanční náklady na vyslání tohoto odřadu budou plně hrazeny z rozpočtové kapitoly ministerstva obrany. Dotazy padaly na kurz dolaru, který tam je uveden. To je účetní kurz, který fixujeme vždycky na začátku roku podle kurzu České národní banky, výkyvy poté regulujeme z položky „kurzové rozdíly“. A pokud jde o náklady, na to byly také dotazy, jsou v řádu asi o 10 až 20 mil. Kč levnější v případě, že v Kábulu je na ostrahu Policie ČR. Toto navýšení samozřejmě souvisí jednak s navýšením a zálohami počtu lidí a jednak s materiálním vybavením, které samozřejmě odpovídá vojenskému charakteru té mise a ne policejnímu, a je samozřejmě spojeno i s dovybavením pro ostrahu ambasády a jejího okolí.

Vážené paní senátorky, páni senátoři, žádám vás o projednání a schválení tohoto materiálu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane ministře, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Garančním a zároveň jediným výborem, který se uvedeným návrhem zabýval, je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 186/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Töpfer. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Töpfer: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážené dámy, vážení pánové, slyšeli jste zdůvodnění pana ministra obrany. Afghánistán je v krátkodobém horizontu oblastí s vysokým rizikem pro diplomatický personál a je zde i specifický charakter jeho ohrožení, kdy teroristická činnost protivládních sil má svou intenzitou a použitými prostředky charakter mnohdy spíše polovojenský až vojenský než kriminální.

Vzhledem k charakteru ohrožení a z důvodu kapacitního se navrhuje, aby na dobu od 1. ledna do 31. prosince 2010 střežení zastupitelského úřadu v Kábulu převzal odřad speciálních sil 601. skupiny speciálních sil v celkovém počtu do 20 osob.

Chtěl jsem jenom podotknout to, co tady už možná zaznělo, že to není vždy 20 osob, že tento princip je rotační.

Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost přijal na svém posledním zasedání návrh usnesení Parlamentu ČR a vyslovuje souhlas s vysláním sil a prostředků resortu ministerstva obrany na ochranu zastupitelského úřadu ČR v Kábulu v Afghánistánu, a to v celkovém počtu do 20 osob, na dobu od 1. ledna do 31. prosince 2010, a to, prosím, jednomyslně, včetně všech zúčastněných senátorů.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Také vám děkuji, pane zpravodaji, a i vás požádám, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Otevírám rozpravu k tomuto návrhu. Jako první je přihlášen pan senátor Jaromír Štětina. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaromír Štětina: Děkuji vám za slovo, paní předsedající. Dobrý den, dámy a pánové. Já bych jen rád upozornil na fakt, že v Poslanecké sněmovně proti tomuto návrhu vyslat tuto jednotku na obranu našeho velvyslanectví hlasovali pouze komunisté. Já celkem dovedu pochopit, že třeba snaha KSČM, abychom vystoupili z NATO a porušili tak svoje spojenecké závazky, vyplývala z tradiční ideologické nenávisti ke Spojeným státům a jejich spojencům. Dokonce dovedu pochopit, že komunisté nechtějí, aby se zvyšovaly stavy našich vojáků a abychom obstáli jako spojenci v existujících konfliktech.

Ale nedovedu pochopit, jak může být některý poslanec proti tomu, aby v takové rizikové oblasti, jako je Afghánistán, nebyli řádně chráněni čeští občané.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore.

Senátor Vladimír Dryml: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Afghánistán je riziková země a je povinností českého státu i českých politiků, aby zajistili ochranu pro naše občany v zahraničí. A myslím si, že o tom se nedá vůbec diskutovat. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Také děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Čunek, prosím.

Senátor Jiří Čunek: Paní předsedající, kolegyně a kolegové, já bych měl jeden dotaz. Jestli jsem z materiálu správně pochopil, znamená to, že ta hlídka bude asi v počtu pěti lidí, když je to celkový počet dvaceti. A když známe poslední nebo snad předposlední případ toho, jakým způsobem demolují ambasády automobily, tak zřejmě ani tento počet příslušníků naší vojenské jednotky by takovémuto destrukčnímu jednání nemohl zabránit.

A poslední věc. Když tady hovořil pan ministr, tak já jsem se doposud domníval, že se jmenuje Martin Barták a ne Milan, což svítilo na tabuli. To jenom pro opravu.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. V této chvíli není již nikdo další do rozpravy přihlášen. Přesto se ptám, zda si ještě někdo přeje vystoupit v rozpravě. Nikoho nevidím, rozpravu tedy uzavírám.

Ptám se pana ministra, zda se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě. Ano, prosím, pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr obrany Martin Barták: Děkuji, vážená paní předsedající. Já bych jenom upřesnil dotaz. Těch ochránců tam bude v jednu dobu deset až dvanáct podle situace, s tím, že mandát, který si dáváme do dvaceti příslušníků, je pro případ nenadálé situace nebo třeba požadavku na okamžité odvezení našich občanů z ambasády, tak abychom nemuseli, na rozdíl od policie, která mandát nemusí mít, je-li v zahraničí, ale my potřebujeme, byť na jednoho vojáka, tento mandát a těžko bychom to stíhali, byť i nařízením vlády. To je tedy z tohoto důvodu.

A děkuji za upozornění na korektnost mého křestního jména.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Pan zpravodaj se vyjádří k proběhlé rozpravě. Prosím, pane kolego.

Senátor Tomáš Töpfer: Děkuji, paní předsedající. Já jsem chtěl jenom rekapitulovat, že vystoupili tři senátoři, pouze pan senátor Čunek měl dotaz k panu ministrovi.

A rád bych ještě podotkl, že na výboru jsme měli možnost zhlédnout dva krátké filmy o teroristických útocích v Afghánistánu, jak probíhají. Moc hezká podívaná to není. A skutečně asi dvacet ochránců našeho velvyslanectví nejsou velké síly, aby tomu mohly zabránit, to je jistě každému jasné. Ale až se bude příště tady v Senátu jednat o vyslání sil do zahraničí, doufám, že si na to sociální demokracie, která omezila počet vojáků v našich misích, vzpomene. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane kolego, za zpravodajské shrnutí.

Můžeme nyní přistoupit k hlasování o návrhu usnesení, jak jej přednesl pan zpravodaj. Připomínám, že k vyslovení souhlasu s vysláním ozbrojených sil ČR mimo území ČR je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech senátorů.

Svolám senátorky a senátory do sálu. Aktuálně je nyní přítomno 57 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 41.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Děkuji. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 11 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 41 pro vyslovilo 54, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji, pane ministře, děkuji, pane zpravodaji. Děkuji i vám za rychlý průběh projednání.

Dalším bodem, který je na pořadu našeho jednání, je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník,

ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 177. Návrh uvede ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová, kterou nyní prosím, aby nás seznámila s návrhem zákona. Současně se trošku omlouvám, že jsme vás tady nechali tak dlouho čekat. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

Ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová: Děkuji. Dobrý den. Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, předkládám vám k rozhodování návrh zákona, kterým se mění obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Jde o to, že na úrovni Evropské komise byla přijata směrnice o výkonu některých práv akcionářů ve společnostech s kótovanými akciemi. Jde o transpoziční směrnici, u které transpoziční lhůta vypršela již 3. srpna 2009. Tato směrnice si klade za cíl zlepšit a usnadnit výkon akcionářských práv, a ačkoli se působnost této směrnice vztahuje pouze na společnosti s kótovanými akciemi, tak vládní návrh pravidla, která jsou v ní obsažena, navrhuje použít i na všechny akciové společnosti za situace, že se to jeví vhodné.

Mezi základní body navrhované právní úpravy patří umožnění akciovým společnostem nastavit si pravidla pro hlasování na valných hromadách prostřednictvím korespondenčního hlasování, elektronicky či prostřednictvím videokonferencí, dále stanovení podmínek pro podávání návrhů a protinávrhů k bodům programu jednání či stanovení jednotného dne rozhodného pro společnosti, jejichž cenné papíry byly přijaty k obchodování na regulovaném trhu. Jedná se o sedmý den před konáním valné hromady.

A konečně ve vládním návrhu je zakotveno právo zejména drobných akcionářů uplatňovat své návrhy k bodům, které mají být zařazeny na pozvánku na valnou hromadu a budou zařazeny na valnou hromadu ještě před zveřejněním pozvánky.

Transpozice této směrnice je promítnuta také do dalších dvou právních předpisů, a to do obchodního zákoníku a do zákona o podnikání na kapitálovém trhu. A součástí je též technická novela zákona o nabídkách převzetí, která byla zpracována ve spolupráci s Českou národní bankou, která je dozorujícím orgánem v oblasti převzetí nabídek.

Do návrhu je zařazena také novela občanského soudního řádu v části páté, která ukládá soudům rozhodnout v řízení o neplatnosti usnesení valné hromady také o tom, že dotčené rozhodnutí je nicotné.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti, zejména s ohledem na to, že transpoziční lhůta již uplynula, navrhuji, aby Senát tento návrh, kterým se mění obchodní zákoník a další právní předpisy, schválil, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, paní navrhovatelko, a prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů.

Návrh projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 177/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Bis.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právně výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 177/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miroslav Antl: Vážená paní předsedající místopředsedkyně, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, protože jsem si všiml, že nikam nespěcháme, tak nebudu nijak krátit svou zpravodajskou zprávu a nic nevynechám.

Pokud jde o technické záležitosti, chtěl bych říci, že vláda ČR předložila Poslanecké sněmovně tento návrh dne 26. května 2009. V prvním čtení dne 10. června 2009 Poslanecká sněmovna návrh přikázala k projednání ústavně-právnímu výboru. Ústavně-právní výbor 4. září 2009 doporučil Poslanecké sněmovně návrh schválit ve znění jím navrženým změn a doplňků.

Pozměňovací návrh ústavně-právního výboru spočíval v některých změnách, které tedy zkrátím, protože mohu odkázat, že na pozměňovacím návrhu se podílelo ministerstvo spravedlnosti, takže nešel mimo ministerstvo spravedlnosti a je tedy v pořádku.

Ve třetím čtení na 62. schůzi PS 30. září letošního roku byl návrh zákona ve znění pozměňovacího návrhu ústavně-právního výboru přijat celkem jednoznačně.

Nám do Senátu Parlamentu ČR byl tento návrh doručen 12. října 2009, lhůta k projednání nám tedy končí 12. listopadu 2009.

Základním důvodem novelizace je novelizace obchodního zákoníku a novelizace zákona o podnikání na kapitálovém trhu, jak tady paní ministryně řekla. Jde o změny vyvolané směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2007/36/ES ze dne 11. 7. 2007 o výkonu některých práv akcionářů ve společnostech s kótovanými akciemi.

Jak již bylo konstatováno, transpoziční lhůta pro členské státy EU uplynula dnem 3. 8. 2009. Součástí předloženého návrhu jsou i dílčí změny, a to zákona o nabídkách převzetí, zákona o správních poplatcích, občanského soudního řádu.

Velmi stručně o obsahu předmětné novely. Pokud jde o část první, což je změna obchodního zákoníku, obsahuje zejména transpozici zmíněné směrnice Evropské rady a Evropského parlamentu. Jde však o minimální transpozici, a to je potřeba zdůraznit, nejde nad rámec směrnice a respektuje ji a nečiní žádné nepřípustné výjimky. V podstatě jde o změny té části obchodního zákoníku upravující akciovou společnost. Jde zde o posílení postavení České národní banky ve vztahu k akciovým společnostem a podle mého názoru i k výraznému zlepšení postavení akcionářů.

Nová úprava přináší do akciového práva významné změny v oblasti výkonu tzv. nemajetkových práv akcionářů týkající se zejména účasti na řízení společnosti. Nová úprava se dotýká nejen svolávání valných hromad, podmínek pro účast na valné hromadě a forem účasti na valné hromadě, ale též umožnění distančního výkonu hlasovacího práva, tj. bez osobní účasti akcionáře či jeho zástupce na valné hromadě, a to elektronickým a dalším hlasováním.

Nad rámec směrnice, jak jsem se již zmínil, se práva akcionářů vztahují nejen na společnosti, jejichž akcie jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu, ale i na společnosti s nekótovanými akciemi.

Dále je zde mimo jiné zpřesnění stávajícího znění ustanovení § 183a obchodního zákoníku upravující veřejný návrh na koupi či směnu účastnických cenných papírů tak, aby byly odstraněny pochybnosti, které přinesla jeho aplikace v praxi.

Část druhá se týká změny zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Ta reflektuje změny obsažené ve směrnici a formuluje je pro emitenty kótovaných akcií.

Nově se stanoví požadavky na obsah pozvánky či oznámení o konání valné hromady či obdobného shromáždění vlastníků cenných papírů.

Rozšiřuje se informační a poučovací povinnost emitenta vůči akcionářům o jejich právech. Po konání valné hromady se nově stanoví povinnost emitenta uveřejnit počty hlasů, jimiž byly přijaty návrhy podané na valné hromadě, popř. počty hlasů proti návrhu nebo jimiž se hlasující zdrželi hlasování, včetně podílů, které představují na základním kapitálu společnosti.

Dochází zde mimo jiné k upřesnění náležitostí výročních zpráv emitentů kótovaných cenných papírů a doplňují se zcela správně skutkové podstaty správních deliktů emitentů odpovídající porušením zavedených povinností.

Část třetí. To je změna zákona o nabídkách převzetí. Nesouvisí zcela se směrnicí, ale zohledňuje zkušenosti ze stávající aplikační praxe, a to zejména České národní banky coby orgánu dohledu, reaguje na obtíže s aplikací, snaží se o nápravu tak, aby nadále nedocházelo ke zneužívání některých ustanovení stávajícího zákona.

Změna zákona o správních poplatcích pak pouze dává do souladu znění jednotlivých zpoplatněných položek se současným zněním zákona o nabídkách převzetí.

Pátá část se věnuje změně občanského soudního řádu a pouze v odst. 5 v § 200e občanského soudního řádu se týká nicotností usnesení valné hromady a reaguje tak na platnou judikaturu a vlastně odstraňuje problémy praktické.

Poslední část je část česká, která stanovuje účinnost a navrhuje ji stanovit k prvnímu dni prvního měsíce následujícího po dni vyhlášení zákona.

Pokud jde o legislativní problémy, legislativní odbor našeho Senátu opět precizně připravil podklady pro posouzení předkládaného zákona, a to včetně legislativně technických připomínek. Škoda, že tyto detailní nelogičnosti nebývají odstraňovány už v dolní komoře Parlamentu, což jsme tady ovšem už několikrát konstatovali. Jde však podle mého názoru, ale i podle názoru ústavně-právního výboru k dílčí problémy, které však nebrání schválení tohoto právního předpisu.

Včera jsme věc projednávali v ústavně-právním výboru. Vedla se tam konstruktivní diskuse a bylo jednomyslně schváleno, tím nemyslím jedním hlasem předsedy pana Kubery, ale skutečně všemi hlasy přítomných členů ÚPV.

Jménem ÚPV navrhuji, aby Senát Parlamentu ČR schválil předkládanou novelu obchodního zákoníku, ve znění postoupeném nám Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR dne 12. 10. 2009.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji vám, pane senátore, a prosím, abyste se i vy posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu, tak, abyste se na závěr mohl k ní vyjádřit.

Nyní se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu pan senátor Bis. Ano. Pane senátore, prosím.

Senátor Jiří Bis: Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové. Chtěl bych jenom doplnit několika poznámkami kolegu Antla, které by se týkaly změn, jež přináší navrhovaná úprava.

Především jsou to změny, které se mají týkat kótovaných společností, ale mají být přiměřeně použity i pro společnosti s nekótovanými akciemi. Zde dochází k drobnému nedostatku, protože většina poučujících a informativních novostí, které přináší transpozice směrnice, je upravena až v zákoně o kapitálovém trhu, to znamená, není upravena ve vlastním obchodním zákoníku, a tedy její použití pro společnosti s nekótovanými akciemi bude díky tomu omezené.

Chtěl bych ještě říci, že dost důležitou věcí, která z toho také vyplynula, je to, že už není možné, aby byly pozastaveny obchody s akciemi v době konání valné hromady. Toto ustanovení bylo z našeho právního řádu vypuštěno.

Náš výbor projednal uvedenou navrhovanou úpravu a přijal k tomu usnesení, že doporučuje Senátu schválit uvedený zákon. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane kolego. Ptám se nyní, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat.

Nevidím nikoho, mohu tedy otevřít obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se jako první přihlásila paní senátorka Soňa Paukrtová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Soňa Paukrtová: Paní ministryně, paní předsedající, dámy a pánové. Já podpořím tento návrh zákona, protože si myslím, že nejen transponuje příslušnou směrnici, ale jeho ustanovení jsou jaksi přínosná i obecně v našem právním řádu.

Přesto mi dovolte dvě poznámky.

Ta první se týká změny zákona o nabídkách převzetí, u které bylo konstatováno, že technicky cosi upravují. Já si myslím, že to není tak úplně technické, byť vychází ze zkušeností České národní banky, a vím, že Česká národní banka byla spoluautorem. Tady se jedná vlastně o pozitivní úpravu ve prospěch minoritních akcionářů, kteří v minulosti byli vysqueezováni. A tehdy, jestli si vzpomínáte, i Senát podpořil protinávrh k tomu, že pokud majoritní akcionář si musí zajistit nějaké posouzení příslušné ceny, tak ČNB do jisté míry měla být posuzovatelem a oponentem. To v mnoha případech bylo zneužíváno, jak tady bylo již řečeno, takže v tomto směru se pozice ČNB posiluje, a to jednak, jestliže majoritní akcionář nečiní, to znamená, neobstarává si žádné posudky, a má i větší možnosti, jak je posoudit.

Čili já tuto změnu vítám a nemyslím si, že by to byla změna pouze technická.

Nicméně přesto ještě dovolte, abych se zmínila o jednom legislativně technickém problému.

Tady bylo konstatováno správně panem zpravodajem, že to jsou technické problémy, které by měla odstraňovat jaksi Poslanecká sněmovna, a my se smiřujeme tady s tím, že příliš respektujeme to, že některé zákony neobsahují přechodná ustanovení. V tomto případě tady dochází k tomu, že je novelizováno ustanovení, které se týká již zrušeného, dokonce pět let zrušeného zákona o cenných papírech.

Já nejsem s touto legislativní praxí spokojena a pevně doufám, že si s tím ministerstvo nějakým způsobem poradí. Nicméně bych chtěla konstatovat, že přechodná ustanovení se běžně v zákonech nestanoví, v tomto případě dokonce dochází k novelizaci zrušených ustanovení a osobně to nepovažuji za dobrou legislativně technickou praxi.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, paní senátorko. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Luděk Sefzig. Prosím, pane senátore.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Už dávno pominula doba, kdy evropský výbor projednával transpoziční směrnice. Bylo to v době před vstupem ČR do EU. A já si pamatuji, že jsme opakovaně žádali i v pozdější době, aby v návrzích, které k nám přicházejí, zejména které transponují evropské právo, bylo vyznačeno, která ta část se týká právě oné směrnice z 11. července 2007, tedy směrnice č. 2007/36/ES.

A můj dotaz je, zdali tato směrnice byla bezezbytku transponována a zdali lze některé aspekty nebo některé části novely zákona, které tam jsou, označit za to, že už jsou nad rámec transpoziční směrnice.

Pak mám ještě jeden dotaz. Podle jakého kritéria jsou navrhovány ryze neevropské, ale české poplatky, které jsou v části čtvrté. Podle mého soudu by tyto poplatky měly odpovídat nikoliv možnosti ziskovosti daného výkonu, ale měly by spíše odpovídat administrativním nákladům, a to přece jenom tak velký rozdíl mezi administrativními náklady, jako je třeba prodloužení lhůty pro předložení nabídkového dokumentu a přijetí žádosti o vydání předchozího souhlasu se zdůvodněním výše protiplnění při výkupu kótovaných cenných papírů na straně druhé, kde ten rozdíl činí devět tisíc.

Zajímalo by mě, zdali nejde o jakési dodatečné dodanění nebo dovybrání poplatku za ty, kteří se snaží obchodovat a být úspěšnější.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Nemám v tuto chvíli dalšího přihlášeného do obecné rozpravy. Ptám se, zda se někdo ještě chce vyjádřit v obecné rozpravě. Není tomu tak, takže obecnou rozpravu uzavírám. Táži se paní navrhovatelky, zda se chce vyjádřit v rozpravě? Ano, prosím, paní ministryně, máte slovo.

Ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová: Já bych reagovala nejprve na slova paní senátorky Paukrtové. Musím říci, že s nelibostí, byť s naprostým pochopením jsem si vyslechla stížnosti směřující k nekvalitní legislativní práci. Beru ji osobně na sebe, protože si uvědomuji, že legislativní práce ministerstev a mého ministerstva není vždy perfektní a nejsem vždy spokojena s tím, že je opravovaná jak v jedné tak v druhé komoře Parlamentu. A pevně doufám, že budu moci ovlivnit, aby se to už víckrát neopakovalo.

Pokud jde o druhou připomínku k tomu, že zejména technická novela o nabídkách převzetí není pouze technickou novelou, je tomu skutečně tak. Nicméně děkujeme České národní bance, protože to, co je vlastně nad rámec – čímž současně odpovídám na dotaz pana senátora Sefziga – totiž, že zejména technická novela, která jak jsme si řekli před chvílí, není úplně technickou novelou, tak to je přesně tou částí, která není transpozicí směrnice, ale jde nad rámec směrnice. A v ostatních bodech jde o úplnou transpozici směrnice.

Pokud jde o dotaz, který směřuje ke správným poplatkům, tak musím říci, že podle podkladů, které tady mám, jde o výsledek připomínkového řízení s doporučením, aby se poplatky objevovaly v této výši. Nicméně nemohu vyloučit, že argument, který pan senátor zde vznesl, takže ten samozřejmě může být namístě. To znamená, není úplně vyloučeno, že vlastně díky této směrnici dojde k jistému zvýšení správních poplatků. Takže nechám prověřit, aby se tyto tendence neobjevovaly v dalších zejména transponovaných směrnicích.

Jinak pokud jde obecně o připomínku k výtkám směřovaným k ministerstvu, tak toto si beru za své. A zejména k požadavku, který přednesl pan senátor, to je aby důvodová zpráva, eventuálně materiály, které posíláme dál, aby se z nich přesně dalo vyčíst, které části jsou plnou transpozicí a které nejsou, tak slibuji za Ministerstvo spravedlnosti, že další všechny návrhy, které bude Senát dostávat, už tyto informace obsahovat budou.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Myslím, že mohu tlumočit i poděkování za ten slib. Nyní se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj VHZD pan senátor Bis. Nechce. Děkuji tedy, pane kolego. Prosím pana zpravodaje garančního výboru, aby se vyjádřil k právě proběhlé rozpravě.

Senátor Miroslav Antl: Velmi stručně. Vystoupili dva senátoři, paní ministryně ihned zareagovala, takže je třeba hlasovat o jediném návrhu, návrhu na schválení.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Ano, je to tak, přistoupíme tedy k hlasování. Já svolám senátorky a senátory k hlasování.

Byl podán jediný návrh, tedy návrh schválit návrh zákona tak, jak nám byl postoupen Poslaneckou sněmovnou. Zahajuji tedy hlasování.

Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 12 z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 se pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat.

Děkuji paní ministryni, děkuji panu zpravodaji a my přistoupíme k dalšímu bodu

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 218/2000 Sb.,

o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 250/2000 Sb.,

o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 178. Návrh uvede poslanec Miroslav Kalousek, kterého nyní vítám a prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, paní předsedající, dobrý den, vážené dámy, vážení pánové. Jak už jsem uvedl včera na hospodářském výboru, jsem sice předkladatelem, ale nejsem zpracovatelem a autorem tohoto návrhu novely zákona. Tím je finanční oddělení rozpočtové legislativy Ministerstva financí. Já jsem se chystal ještě jako ministr financí tuto novelu předložit do řádného legislativního procesu do vlády, když tu vláda padla a byl stanoven termín předčasných voleb. V obavě, že řádným legislativním procesem by se nepodařilo do předčasných voleb tento návrh schválit, jsem využil dobrodiní zkráceného procesu, který je určen pro poslanecké návrhy, a ještě jako ministr jsem ho předložil jako poslanecký návrh.

Kdybychom věděli, že předčasné volby nebudou, byl by to návrh vládní a hájil by ho tady ministr financí. Tolik tedy ke genezi této předlohy, která je předlohou ryze technickou. Zpřesňuje pojmy, zpřesňuje některé finanční toky na jeho základě, nálezu Nejvyššího kontrolního úřadu. Je jasně pojmově stanoveno, že všechny změny, které se v rozpočtu během rozpočtového období stanou, jsou rozpočtovými opatřeními. Je jasně stanoveno, co je to konečný rozpočet organizační složky státu, je jasně stanoveno, co jsou to výdaje profilující, co jsou to výdaje neprofilující a jak se s těmi či oněmi výdaji může či nesmí nakládat.

Asi nejvýznamnější věcná změna, která zjednodušuje současnou situaci, je změna jak se budou, schválíte-li tuto novelu, vracet daně a pokuty, které z rozhodnutí soudu musí organizační složka vrátit, když ji předtím vyměřila a vybrala. Už je nebude muset platit ze své rozpočtové kapitoly, ale zaplatí se z příjmového účtu státního rozpočtu. Je to celkem logické opatření. Představte si, prosím, situaci, kdy například Úřad pro hospodářskou soutěž vyměří vysokou pokutu, například 80 milionů korun, táhne se soudní řízení tři, čtyři roky. Po čtyřech letech správní soud rozhodne, že pokuta byla udělena neoprávněně a že ji má ÚHS vrátit. Samozřejmě on takové prostředky rozpočtované nemá, teoreticky by hrozil vlastně až kolaps takovéto instituce. Aby se tomu zabránilo, muselo by dojít ke komplikovaným rozpočtovým opatřením včetně usnesení vlády a zasedání rozpočtového výboru. Zatímco bude-li stanoveno, že se to může vrátit z příjmového účtu státního rozpočtu, finančně to vyjde nastejno a je to mnohem méně komplikované. Takže se za tuto změnu velmi přimlouvám.

Děkuji hospodářskému výboru za projednání a jsem vám k dispozici k vašim otázkám.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane navrhovateli a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 178/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Pakosta, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Petr Pakosta: Dobré odpoledne, vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane poslanče. Já budu poměrně stručný. Sám tisk č. 178 zde představil předkladatel. Já se omezím na konstatování některých drobných nedostatků. V návrhu chybí přechodné ustanovení a jsou zde legislativně technické chyby, nenavazující číslování odstavců a také chybějící čísla novelizovaných zákonů.

Jak jsem byl včera při jednání hospodářského výboru ujištěn, s těmito nedostatky lze zákon aplikovat. Dále zákon odkazuje výslovně na zákon o správě daní a poplatků, který ale, pokud si dobře pamatujete, od 1. 1. 2011 přestane existovat a bude nahrazen daňovým řádem.

Jaký jsem byl panem předkladatelem včera při jednání hospodářského výboru ujištěn, tak rozpočtová pravidla republiky se novelizují každý rok, čili příští rok při pravidelné novelizaci, mohu-li to tak říci, bude tento nedostatek odstraněn.

Nezbývá mi než vás seznámit se 226. usnesením VHZD ze 17. schůze ze dne 4. listopadu 2009. Po úvodním slově předkladatele poslance Miroslava Kalouska, po zpravodajské zprávě senátora Petra Pakosty a po rozpravě výbor

1.? Doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

2.? Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Petra Pakostu.

3.? Pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

To je ode mne v této chvíli vše, děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkujeme také za zpravodajskou zprávu a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Ptám se nyní, zda někdo podle § 107 jednacího řádu navrhuje, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho nevidím. Otevírám tedy obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí. Uzavírám tedy obecnou rozpravu. Ptám se pana navrhovatele, zda chce ještě něco dodat k návrhu. Ne. Děkuji. Pan zpravodaj garančního výboru – také ne. Takže děkuji vám.

Můžeme přistoupit k hlasování o návrhu, který zní schválit návrh zákona, kterým se mění zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech ve znění, které nám bylo postoupeno Poslaneckou sněmovnou.

Dovolím si všechny svolat.

V sále je nyní aktuálně přítomno 50 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 26. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 13 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 26 pro vyslovilo 45, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji, pane poslanče, děkuji, pane zpravodaji. Tímto je projednávání tohoto bodu ukončeno.

Podle schváleného programu je následujícím bodem

Návrh zákona o vlastnictví letiště Praha-Ruzyně

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 179.Návrh uvede pan poslanec Jindřich Valouch, který zastoupí původně oznámeného předkladatele pana Bohuslava Sobotku. Prosím pana poslance Jindřicha Valoucha, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Poslanec Jindřich Valouch: Krásné pěkné odpoledne, vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Jsem rád, že se mi opět dostalo té cti vystoupit před Senátem za předkladatele návrhu zákona o vlastnictví letiště Praha-Ruzyně, který byl ve třetím čtení 30. 9. tohoto roku na 62. schůzi PS Parlamentu ČR schválen. Věřím, že jste se všichni měli možnost se sněmovním tiskem 738 podrobně seznámit, neboť byl Senátu postoupen 12. 10. letošního roku.

Předkladatele tohoto návrhu zákona vedla objektivní skutečnost, že mezinárodní veřejné letiště Praha-Ruzyně je největší civilní letiště v ČR a má nesmírný dopravní, jakož i strategický význam. Vzhledem ke skutečnosti, že vláda ČR svým usnesením č. 666 ze dne 2. června 2008 o postupu privatizace majetkové účasti státu ve společnosti Letiště Praha, a.s. schválila přímý prodej, a to ve výši 100% majetkové účasti státu uvedené společnosti nabyvateli, který bude vybrán ve veřejném výběrovém řízení, jako metodu privatizace podle zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby ve znění pozdějších předpisů. K tomuto prodeji však doposud nedošlo.

Předkladatelé jsou přesvědčeni o tom, že privatizaci mezinárodního veřejného letiště Praha – Ruzyně dosud žádný zákon nezakazuje, což je podle názoru navrhovatelů v rozporu s důležitým dopravním i strategickým významem veřejného zájmu, neboť letiště Praha-Ruzyně je majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti. I strategické zájmy ČR jednoznačně hovoří pro zachování státního vlastnictví tohoto letiště.

Z předneseného vycházel i zákon č. 544/2005 Sb., o výstavbě vzletové a přistávací dráhy pod č. 06R – 24L letiště Praha-Ruzyně, který tuto výstavbu, jakož i všechny stavby, které budou v oblasti technické infrastruktury zajišťovat jejich provoz, prohlásil za věc veřejného zájmu. Výlučné vlastnictví státu, regionu, jiných veřejnoprávních korporací či právnických osob s plnou majetkovou účastí státu je v případě letiště obvyklé i v řadě zemí EU. V předloženém návrhu zákona jste se mohli seznámit s uvedeným právním stavem v následujících zemích. Budu citovat tyto země: Francie, Španělsko, Německo, Švédsko, Portugalsko, Nizozemí, Lucembursko, Irsko, Slovensko, Polsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Rumunsko a Bulharsko.

Předkladatelé navrhují v návaznosti na čl. 11 odst. 2 Listiny základních práv a svobod stanovit zákonem, který majetek je nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství, veřejného zájmu a tím smí být jen ve vlastnictví státu nebo určených právnických osob. Konkrétně se navrhuje stanovit, že letiště Praha-Ruzyně smí být jen ve vlastnictví ČR, potažmo státu. Nebo právnických osob se sídlem ve státě, které jsou plně vlastněny státem a budu citovat: což v současné době je i stávající Letiště Praha, a.s.

Tak je uvedeno v navrhovaném zákoně, je takto navrhovaná právní úprava s ústavním pořádkem ČR. Je i v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je ČR vázána. A je i v souladu s právem EU.

Vážené senátorky, vážení páni senátoři. Věřím, že po diskusi a věcném i racionálním projednání zde předloženého návrhu zákona o vlastnictví Letiště Praha-Ruzyně vyjádříte svým hlasováním s tímto předloženým návrhem zákona souhlas. Dovolte mi, abych vám poděkoval za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane navrhovateli. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD. Tento výbor nepřijal k danému tisku žádné usnesení a záznam jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 179/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Karel Korytář, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím.

Senátor Karel Korytář: Vážený pane místopředsedo, pane poslanče, vážené paní senátorky, páni senátoři. Mezinárodní veřejné Letiště Praha-Ruzyně je největší civilní letiště v ČR a má nesmírný dopravní, jakož i strategický význam.

O tom, jaké důvody vedly předkladatele k předložení návrhu tohoto zákona, hovořil pan poslanec Valouch, to znamená, hovořil o usnesení vlády z 2. června 2008 č. 666. A hovořil také o veřejném zájmu, který byl určitým způsobem deklarován v zákoně 544/2005 Sb., o výstavbě vzletové a přistávací dráhy. Té druhé přistávací dráhy, o které už tady hovořil. To byly hlavní důvody k předložení poslaneckého návrhu zákona, který stanovuje ve smyslu článku 11 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, že vymezený majetek, to je Letiště Praha-Ruzyně, může být pouze ve vlastnictví České republiky nebo právnických osob se sídlem na našem území, v nichž má stát stoprocentní majetkovou účast.

Bylo tady taky hovořeno o příkladech z Evropy zejména, kdy je řada letišť v zemích, které jsou srovnatelně velké či větší. Řada mezinárodních letišť, která jsou ve vlastnictví státu, a je to z těch významnějších většina.

Mezi další důvody, které se vyslovují pro tento zákon je neexistující dopravní politika státu, nebo alespoň její aktuální verze, která by jasně definovala roli letecké dopravy v kontextu s dopravou železniční a silniční.

Tyto důvody nebyly součástí důvodové zprávy předkladatelů, ale prakticky, pokud náš hospodářský výbor měl posuzovat tuto materii, je důležité jí posuzovat v tomto pohledu. Přece jenom otázka dopravní politiky je prioritní záležitostí v České republice. Dnes určitě.

To znamená, aktualizace dopravní politiky byla ve své době zadána ministrům dopravy Řebíčkovi i Bendlovi, ovšem ke krátkosti času jejich působení se tak nestalo. Dále, jak prokázal i prodej Českých aerolinií, nejde o nejvhodnější obchodní klima pro původně vládou zamýšlenou privatizaci. Svědčí o tom i podivně prezentované záměry s fúzí s Českými aeroliniemi, nebo i rozhodnutí vlády o odstoupení od prodeje samotných Českých aerolinií pro jeho nevýhodnost.

Ačkoliv obecná zákonná úprava provádějící toto ústavní ustanovení neexistuje, v právním řádu lze nalézt případy, kdy vlastníkem určitého majetku smí být výhradně stát nebo tuzemské právnické osoby, týkající se např. nerostného bohatství, obrany České republiky či sídla Parlamentu.

Existuje i zákon omezující majetkové dispozice s některými letišti: takto zákon č. 166/2004 Sb., o převodu některého majetku do vlastnictví některých krajů, stanovuje v § 4, že letiště převedená na kraje musí zůstat po dobu 10 let ode dne nabytí letiště ve vlastnictví kraje, přičemž po uplynutí této lhůty si musí kraj v případě převodu vlastnictví k letišti zachovat spoluvlastnický podíl v rozsahu nejméně 51 % na majetku tvořícím letiště. I to je mantinel, který by měl platit i pro naše největší letiště.

A co se týká jednorázovosti zákona. I takové situace náš právní řád zná, ať už to byla výstavba infrastruktury, v této souvislosti to může být i druhá vzletová dráha, bez ohledu na to, zda byly nakonec využity nebo ne. Návrh tohoto zákona předložila skupina poslanců Poslanecké sněmovně 13. února 2009. O předložení do Senátu hovořil pan předkladatel. Vláda ve svém vyjádření návrh zákona odmítla, a to především z důvodu neodůvodněného zásahu moci zákonodárné do moci výkonné. Při konečném hlasování ve třetím čtení na 62. schůzi PS byl dne 30. září 2009 poslanecký návrh zákona schválen v navrhovateli předloženém znění, a to v hlasování č. 83, ve kterém se ze 153 přítomných poslanců vyslovilo 96 pro a 47 bylo proti. Návrh tohoto zákona představuje dle naší legislativy realizaci výsostně politického rozhodnutí o vymezení výlučného státního vlastnictví, vlastnictví obcí nebo určených právnických osob, které předpokládá ustanovení čl. 11 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Podmínkami pro takové stanovení je, že jde o majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu. Několik poznámek naší legislativy se týkalo zejména absence prvku obecnosti, konkrétního vymezení majetku, či zda je majetek vymezen dostatečně určitě. Definice letiště je obsažena v zákoně o civilním letectví.

Nicméně, přes všechny přednesené argumenty a po rozsáhlé rozpravě VHZD jako garanční výbor na své 17. schůzi 4. listopadu nepřijal žádné usnesení, když pro schválení byli 4 senátoři, 3 proti a 1 se zdržel hlasování. Pro zamítnutí se vyslovili 4 senátoři a 4 byli proti; z 8 přítomných. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore. Prosím vás, abyste se posadil u stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž se můžete po skončení rozpravy vyjádřit.

Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak. Otevírám obecnou rozpravu. Jako první se písemně do rozpravy přihlásil pan senátor Jiří Nedoma. Bude nyní hovořit. Připraví se pan senátor Adolf Jílek.

Senátor Jiří Nedoma: Děkuji za toto slovo, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, pane poslanče, já jsem neměl možnost zúčastnit se diskuse o tomto bodu na hospodářském výboru, protože jsem v té době zastupoval Senát v PS s jiným zákonem. Proto bych rád v této obecné rozpravě uplatnil svůj názor.

Podle mého názoru tento velice stručný a krátký návrh zákona, který vlastně zakazuje do budoucna privatizaci letiště Praha-Ruzyně jako takového, má celou řadu nedostatků. Ty nedostatky bych rozdělil do dvou rovin. V první rovině, to je věcná rovina, kde není například jasné jednoznačně, o jaký majetek zde jde. Majetek není vymezen dostatečně určitě, a navíc ještě v té první větě, kde se hovoří, že jde o veškeré nemovitosti, v druhé polovině věty se hned uvádí, že jde zejména o některý majetek a stručně řečeno startovací, přistávací plocha a věci použitelné k provozování letecké činnosti.

Dále ten zákon jako takový znemožňuje privatizaci jakékoliv části nemovitostí na území letiště Praha. Já bych chtěl připomenout, že už dnes to, co bývá většinou vnímáno jako majetek letiště Praha, a to, co slouží k vlastnímu provozu, tak z větší části není majetkem letiště Praha. To, co dělá provoz provozem, ta letadla jsou majetkem leteckých společností, a to, co činí ten provoz odpovědný, je řízení letového provozu, což je státní podnik, a tento podnik vlastní budovy a veškerý majetek, potřebný k provozu letadel. To znamená radary, majáky, navigační soupravy, ale např. největší budova vůbec na letišti Praha, ten technický sál tzv. pro řízení s tou věží, to není vůbec majetkem letiště Praha. Letišti Praha patří pomocné provozy a prostory pro odbavování cestujících včetně jejich komfortu, jako jsou prodejny apod.

Dále jde o silné omezení konkurenceschopnosti letiště Praha, bude-li tento zákon přijat, letiště, které potřebuje nutně vstup strategického partnera pro realizaci potřebných investic. Všichni víme, že je potřeba, aby mohlo konkurovat toto letiště, a my chceme, aby zůstalo významným leteckým přístavem České republiky, potřebuje nutně dráhu, potřebuje nutně vlakové spojení, potřebuje metro. To jsou náklady, investice ve výši desítek miliard. A víme všichni dobře, podle rozpočtu, že my takové peníze nemáme.

Konkurenceschopnost je oslabena, jako by nestačila skutečnost vytváření dojmu u veřejnosti finanční skupinou Penta, že konkurenceschopnost pražského letiště je ohrožena, a to nesmyslným záměrem přesunout nízkonákladové letecké spoje v objemu 3,5 milionu cestujících za rok do Vodochod při ohrožování životního prostředí okolních měst a obcí.

Tyto věcné nedostatky by se však daly odstranit pozměňujícím návrhem. Věřím, že bychom došli ke shodě, jaká opatření přijmout k tomu, aby se letiště mohlo dále rozvíjet, mohlo fungovat jako hlavní letecký přístav v České republice, a při tom aby byla zajištěna dostatečná kontrola státu nad tímto letištěm, a to i majetkově.

Horší je druhá rovina vad, a to jsou vady v právní rovině. Návrh zákona neodůvodněně zasahuje do moci výkonné, která v tomto případě náleží do pravomoci a odpovědnosti Vlády ČR. Vláda to také dala najevo ve svém vyjádření. Tím dochází k narušení ústavní dělby moc mezi mocí zákonodárnou a výkonnou, tak jak je vymezena v hlavě druhé a třetí naší Ústavy.

Návrh se zároveň vymyká dosavadním zvyklostem tím, že předmět výlučného vlastnictví není vymezen v obecném zákoně, zabývajícím se příslušnou problematikou. Zároveň zákon tím, že se týká konkrétního letiště, postrádá prvek obecnosti jako jeden ze základních atributů právního předpisu. Zatímco tedy nedostatky ve věcné rovině je možné řešit pozměňovacími návrhy, jak už jsem tady předeslal, vady v právní rovině jsou neopravitelné.

Protože jsem stejného názoru, jak už tady řekl kolega Korytář, že letiště Praha má nesmírný význam z hlediska dopravního pro naši republiku, a protože vidím přijetí tohoto zákona jako blokační pro jeho další rozvoj, navrhuji návrh zákona zamítnout. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore, a dále je s přednostním právem přihlášena paní senátorka Soňa Paukrtová. Prosím, máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, pane poslanče, kolega Nedoma řekl mnohé z toho, co jsem chtěla říci i já. Také se přikláním k návrhu na zamítnutí tohoto návrhu zákona. Myslím si, že ty vady, které tam jsou v rovině nejen právní a legislativní, ale především v rovině ústavní, jsou skutečně neodstranitelné, a já si prostě nemyslím, že bychom měli přijímat takovéto návrhy zákonů.

Letiště Praha-Ruzyně je skutečně výjimečné. To znamená, že ta rovina obecnosti vzhledem k našim požadavkům naší Ústavy, jestliže obecnost je jedním z atributů právního předpisu, pak by jistě zasloužil daleko většího zdůvodnění, proč právě letiště Praha-Ruzyně a ne něco jiného, nějaké jiné letiště. Já tam postrádám i hledisko bezpečnostní. Nic z toho se zde neobjevilo.

Čili musím konstatovat, že hledisko obecnosti nebylo zdůvodněno, na můj vkus vůbec, tzn., že tento ústavní problém skutečně ústavním problémem je. Je navíc skutečným zásahem moc zákonodárné, pokud bychom tento návrh zákona přijali do moci výkonné nezpochybnitelně.

Pokud se týče té další věci, tzn., že se ten návrh vymyká dosavadním zvyklostem v naplňování čl. 11 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, prostě proto, že ten majetek je vymezen velmi obecně. Přikláním se k návrhu na zamítnutí návrhu zákona. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, paní senátorko. Nyní bude hovořit pan senátor Adolf Jílek. Dalším přihlášeným je pan senátor Karel Korytář.

Senátor Adolf Jílek: Pane předsedající, pane poslanče, kolegyně a kolegové, já budu trochu kratší než moji předchůdci. Jenom bych chtěl říct za prvé, že tento návrh zákona, který máme před sebou, se tváří jako zákon, přitom je to politická proklamace. Takhle to musím brát. Chápu ji, ona je možná, ale pokud bychom tuto záležitost vsunuli do zákona o letectví nebo letecké dopravě, kde by se řeklo, že letiště, která jsou taková a taková, vlastní ten a ten, je to dostatečně obecné, je to v pořádku. Pokud je to takto, je to opravdu to, co říkala moje předřečnice, je to zásah moci zákonodárné do exekutivy, protože tohle je čistě exekutivní akt, a já si myslím, že poslanci mají dostatečné možnosti exekutivu ovlivňovat tak, aby nedělala věci, které se jí nelíbí.

Z tohoto důvodu považuji tento zákon nejen za nadbytečný, ale řekl bych dokonce za škodolibý, protože tak, jak je předložen, by vyvolal mnoho problémů a dalších záležitostí, které si nedovedu představit.

Přikláním se k návrhům, které tady už byly. Návrh zamítnout tento návrh zákona. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji. Další vystupující bude Karel Korytář. Prosím, pane senátore.

Senátor Karel Korytář: Pane předsedající, kolegyně, kolegové, v této chvíli vystupuji ještě jako jeden z diskutujících právě z toho důvodu, že především zopakuji a připomenu ještě ty důvody, které vedly k předložení tohoto zákona, tzn., vládní usnesení lze realizovat ihned. Nestačí ujištění, že tato vláda, která je úřednickou vládou, ho nemůže provést. Může samozřejmě. Domnívám se, že nic nebrání tomu, aby tento přijatý zákon budoucí vláda vzešlá z voleb do Poslanecké sněmovny mohla prakticky se k němu znovu vrátit v případě navrženého zrušení a navrhnout způsob privatizace.

Ani vládní usnesení neobsahuje přesný výčet všeho majetku, které letiště má obsahovat. Máme k dispozici zákon o civilním letectví, který definuje letiště jako takové. Pokud tady bylo hovořeno o té budově, kde se řídí letový provoz, samozřejmě že zákon o civilním letectví určitě neuvádí, že toto je součástí civilního letiště jako takového.

Navíc to klima, jak jsem o něm hovořil, není dnes příliš příznivé, kdy jsme v obrovském tlaku rozpočtu. A tady bych řekl jedno pořekadlo – nejsme tak bohatí, abychom nakupovali levné věci nebo abychom levně prodali. Domnívám se, že i ten odklad, který by mohl být, ten půlroční nebo pozdější, podle toho, kdy se nová vláda k tomu rozhodne, řešit i tuto privatizaci, v každém případě by mohl sloužit k tomu, aby se případná privatizace provedla s dobrým zhodnocením.

Proto chci navrhnout, a to nepadlo ani v jednání výboru ani v diskusi, schválit tento zákon ve znění, postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Dále vystoupí pan senátor Jan Horník. Připraví se pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jan Horník: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Mám takový dojem, že se ocitáme dnes 20 let po revoluci v prostředí, kdy najednou začínáme zase brát sílu moci do svých rukou a chceme rozhodovat o majetku, který mnohdy v tomto případě, alespoň já to tam vidím tak schované, je dnes v soukromých rukách. Co je to letiště Praha – Ruzyně? Jaké je to přesně vymezení, jaký je to prostor? To je to, nad čím vzlétáváme a vracíme se z našich zahraničních cest. Odkud-pokud? Jaké jsou to pozemky?

Nic takového se v návrhu tohoto zákona neobjevuje, ani na to není odkazováno. Pod tím si dovedu doopravdy představit i velmi široký prostor. Dnes silnice R6, která vede na Karlovy Vary a kde jistá část je již připravená na překlenutí nové startovací dráhy. Kde doleva a doprava je ještě letiště Praha – Ruzyně a veškeré s tím související nemovitosti?

Jsem samozřejmě pro to, zákony mám rád, když jsou jednoduché, čitelné, nejsou složité. Ať se nikdo na mě nezlobí. Když tady momentálně budeme hlasovat o miliardách, možná desítkách miliard majetku, tak že to uděláme na základě jednoho a druhého paragrafu naprosto ne jasně vymezeného.

Nechci už opakovat to, co říkali kolegové. Budu hlasovat proti přijetí tohoto zákona, a to hlavně pod vlivem toho, že nevím, jaké možnosti ztráty majetku tam můžou očekávat buďto naši spoluobčané v tom prostoru žijící, nebo i firmy, právnické osoby. A to je ten důvod, čemu bych chtěl zamezit, protože svým způsobem je to možná i vyvlastňovací zákon.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Vystoupí pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážené kolegyně, vážení kolegové, budu nesmírně stručný. Já jenom se pokusím uklidnit ty, kteří jsou proti privatizaci letiště Ruzyně, protože my tady teď nehlasujeme o tom, jestli má být nebo nemá být privatizováno. Ten problém toho zákona není věcný, ale právní. A já si neosobuji právo říkat, jestli je na hraně ústavnosti nebo není, to nám nepřísluší. To není argument. To by někdo musel podat stížnost k Ústavnímu soudu. Ale on je právně špatně, a to je ten důvod, proč navrhujeme jeho zamítnutí.

A nakonec vám řeknu jednu jedinou větu. Když 20. srpna 1968 přistávala sovětská letadla s výsadkáři na ruzyňském letišti, tak v té době bylo nepochybně státní. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Dále je přihlášen pan senátor Jiří Pospíšil. Prosím.

Senátor Jiří Pospíšil: Možná už to bude nadbytečné po té větě, co tu řekl pan kolega, sedí támhle. Co se týče zmíněných strategických, pokud nebyly hospodářsko-strategické důvody, jednalo se o bezpečnostní důvody, tak je úplně jedno, čí je letiště, protože převzetí letišť armádou je připraveno velice dobře právně. A jak víme, tak i to, že – ale to bych opakoval tu větu, prostě můžou být stovky letadel a letiště se vydá.

Na druhé straně, pokud by na nás zaútočil opravdu silný soupeř, tak čtvrt hodiny po začátku války žádné přistávací plochy v Ruzyni nebudou.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Ještě paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková. Prosím.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, paní kolegyně, páni kolegové, poslouchali jsme tady a posloucháme v poslední době plamenné řeči o tom, jak ztrácíme suverenitu přijetím Lisabonské smlouvy a vůbec naším vstupem, nebo jako členská země Evropské unie. Naše suverenita je ale tím, že jsme členskou zemí EU, nikoliv menší, ale naopak větší. A o to větší, o naše spolurozhodování o tom, co platí v celé Evropské unii. Jako občané České republiky i Evropské unie máme v globálním světě sílu nikoliv 10 milionů lidí, ale sílu 470 milionů lidí.

Jsou ale záležitosti, které si jako stát a národ skutečně musíme střežit. A to s tou suverenitou souvisí. K těm patří taková strategická místa, jakým je jediné místo na území České republiky, které je současně schengenskou hranicí, tedy vnější hranicí nejenom České republiky, ale také Evropské unie.

Česká republika nemá moře. Naším mořem je vzduch a letiště je jediným místem, které nás spojuje s celým světem. A promiňte mi teď trošičku silnější výrazy. Jen ignorant a naprostý hlupák by si prodal jedinou přístupovou cestu ke svému domovu. A to by se stalo, kdyby došlo k prodeji letiště Praha.

Vnímám výhrady toho legislativního charakteru, ale problém je v tom, že z tohoto hlediska, tedy z hlediska obecnosti či jednorázovosti zákona je letiště Praha v České republice jedno jediné. Těžko může být tento zákon obecný.

A když jsem mluvila o tom, že jen hlupák by si prodal jedinou přístupovou cestu ke svému domovu, tak to nemluvím o tom, že bych chtěla vidět zemi, která si zprivatizuje své státní hranice. Kdyby takovéto, promiňte mi výraz nesmysly, žádnou vládu nenapadaly, nemusel by do toho vstupovat parlament. Proto se připojuji k návrhu schválit návrh zákona, tak jak nám byl postoupen Poslaneckou sněmovnou.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Dále se přihlásil pan senátor Jiří Pospíšil. Prosím.

Senátor Jiří Pospíšil: Je to jenom faktická poznámka. Já protestuji proti tomu, aby některé formy vlastnictví byly pokládány za vyšší a suverénnější. Je to v rozporu s naší Ústavou.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikoho nevidím. Obecnou rozpravu končím. Táži se pana navrhovatele, zdali si přeje vystoupit. Ano, je tomu tak. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Jindřich Valouch:Vážené paní senátorky, páni senátoři, jestli mi dovolíte, z té diskuse bych chtěl zareagovat na některé věci, které si myslím, že by bylo dobré, abychom si uvědomili, že řešíme problém, a velice rád bych chtěl říct, že to není politická provokace. Kdybychom nazvali jakýkoli zákon, kdokoliv ho podává, s jakýmkoli návrhem, tak bychom museli říci, že každý zákon, ať je podán jakoukoli stranou v parlamentu, je politická provokace, a to si myslím, že vůbec není pravda.

Myslím si, že po dvaceti letech v demokratickém státě má každý právo podat nějaký návrh, o tom návrhu může být diskutováno a každá politická strana v parlamentu včetně celé občanské veřejnosti má právo se k tomu vyjádřit. Byl bych velice rád, že i tento zákon nebereme, že je to politická provokace.

Velice rád jsem slyšel pana Kuberu, který dal politické přirovnání k roku 1968, že právě proto, že majetek byl velmi bych řekl v rukou státu, tak přistávala letadla zde na Ruzyni. Já řeknu druhou otázku, že bylo letiště také v rukou státu, tehdy vojenské, v Přerově, a tam žádné letadlo z tzv. spřátelených států nepřistálo, protože tam byli lidé morální, kteří to nepřipustili a dělali všechno, aby tam ta letadla nepřistála.

To není o majetku, o vlastnictví, ale o vztahu, kdo využívá tento majetek, kdo je vlastníkem a jak se k tomu potom chová. Takže to jenom jsem chtěl říct na návrh, co tady bylo z hlediska, řekl bych, té politické provokace, protože je to ze života a je to dáno. Mohli bychom diskutovat.

Vůbec bych nechtěl do tohoto problému jakoukoli politiku vztahovat, protože jde o problém věcný. Zazněly tady věci z hlediska pestrosti vlastnictví. Myslím si, že o tom to je, že v celkové nejenom Evropské unii, ale ve světě je pestrost vlastnictví, je to soukromé vlastnictví, družstevní vlastnictví, státní vlastnictví a vlastnictví municipalit. Považme, že vlastnictví jako takové má široký pestrý charakter a vždycky je potřeba vztah k vlastnictví dát do souvislostí, které souvisí s tím, čeho chceme dosáhnout z hlediska celospolečenského zájmu, ekonomiky, efektivnosti státu atd.

Domnívám se, že je dobré, kdyby se o tomto návrhu dále diskutovalo, protože si myslím, že by bylo možno najít určitou pestrost řešení z hlediska legislativních věcí, z hlediska názorových věcí, čili já bych byl velice rád, kdyby tento návrh, jak byl navržen, že ho zde neschválíte.

Raději bych byl, kdyby se řeklo, že budeme o něm dále jednat, jak jsme jednali o zákonu, který byl před tím, z hlediska řekl bych dopravní infrastruktury, protože si myslím, že jedině diskusí o najité cesty řešení bychom společně mohli dojít k nějakým dalším závěrům.

Dámy a pánové, já více diskutovat nebudu, ale chtěl bych, abychom si uvědomili, že tento zákon nebyla politická provokace. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Táži se pana zpravodaje, zdali si přeje vystoupit. Ano, prosím, pane garanční zpravodaji, máte slovo.

Senátor Karel Korytář: Pane předsedající, dámy a pánové, ještě doplním, než navrhnu, jakým způsobem budeme hlasovat a faktická data o proběhlé rozpravě, ještě některá vysvětlení k proběhlé rozpravě.

Z pohledu ústavního práva je rovněž právo přijímat i politická rozhodnutí v parlamentu, tzn., to není něco, co se nesmí. Takže není to dáno tím, že přijímáme pouze věcná, pouze řešení, která s politikou nemají co společného. Ale pan předkladatel vám připomněl, že každý návrh má své podhoubí tohoto druhu. A politikou hospodářského výboru je také to, že musíme sledovat, aby byla realizována a upřesněna jednoznačně dopravní politika státu, a letiště do toho určitě patří.

Co se týká připomínky pana senátora Nedomy, že nelze privatizovat objekty v prostoru letiště, já si myslím, že ani strategický partner, který by v privatizaci uspěl, by nedával záruku, že tomu tak bude možné. Takže tomu bych se určitým způsobem bránil.

Co se týká poslední připomínky, do doby přijetí platné dopravní politiky bychom neměli privatizovat. A jakou máme jinou možnost, než touto formou, která se vám zdá, že je příliš tvrdá, příliš zavání něčím z minulosti. Já jsem se ještě podíval do připomínek naší legislativy, a tam se hovoří o možných otázkách, které by mohl případně Ústavní soud k tomuto návrhu zákona uplatnit. Např. zda daný předmět právní regulace není brán libovolně. Není brán libovolně. V textu i důvodové zprávě je zdůvodněno, proč byl vybrán a z jakého důvodu. Zde je dostatečně odůvodněn svou zvláštností. Samozřejmě, strategická role a otázka největšího letiště, které samozřejmě potřebuje kvůli své konkurenceschopnosti s ostatními letišti investovat, ale v každém případě v době a za situace, kterou jsem sdělil už ve svém předchozím vystoupení.

A potom, zda nedochází k diskriminaci vůči případům stejného druhu, ta odpověď se nabízí už z přijatého zákona vůči krajům, že přece jenom letiště tvoří organickou strukturu, ať je to hlavní letiště v Praze či regionální letiště v Přerově a jinde. Na tyto otázky lze odpovědět i pozitivně, a není to zase v rozporu přímo s naším ústavním pořádkem.

Na závěr jenom statistika. Vystoupilo v rozpravě 9 senátorů a senátorek. Někteří dvakrát. Bylo navrženo schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou a padl tady návrh opakovaně zamítnout. Měli bychom hlasovat v pořadí schválit a poté zamítnout.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Ano, děkuji, pane zpravodaji, a přistoupíme k hlasování, tak jak nám sdělil pan garanční zpravodaj.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění, postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 61 senátorek a senátorů, kvórum je 31.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 14 bylo registrováno 61 senátorek a senátorů, kvórum 31, pro návrh 28, proti 29, návrh byl zamítnut.

Budeme pokračovat druhým návrhem, který byl předložen, a to je návrh zákona – zamítnout.Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. V okamžiku hlasování pořadové č. 15 registrováno 62, kvórum 32, pro návrh 33, proti 20, návrh byl schválen.

Než ukončíme tento bod, budeme hlasovat o pověření.

Je navrženo pověřit senátora Karla Korytáře. A prosím výbor, koho dalšího navrhuje. Zaznělo zde jméno pana senátora Nedomy. Pane senátore, souhlasíte, že byste byl pověřen odůvodnit v Poslanecké sněmovně naše stanovisko. Pan senátor souhlasí.

Navrženi tedy jsou páni senátoři Korytář a Nedoma. Budeme hlasovat, připravte se.

V sále je přítomno 60 senátorek a senátorů, kvórum je 31.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V okamžiku hlasování č. 16 registrováno 60 senátorek a senátorů, kvórum 31, pro návrh hlasovalo 48, proti nikdo. Pověření bylo schváleno.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, končím tento bod, děkuji jak navrhovateli, tak i zpravodaji, a prosím, abychom se vyměnili v řízení schůze.

Hlásí se předseda klubu ODS pan senátor Tomáš Julínek. Prosím, máte slovo.

Senátor Tomáš Julínek: Děkuji. Pane místopředsedo, poprosil bych o desetiminutovou pauzu za klub ODS, ale dělám to pro paní předsedkyni výboru pro zdravotnictví, která potřebuje narychlo svolat výbor pro krátké jednání. Prosím o poshovění 10 minut. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Dobře, přesně deset minut, budeme pokračovat v jednání v 16:41 hod. (Jednání přerušeno v 16:31 hod. – pokračovalo v 16:41 hod.)

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Kolegyně a kolegové, budeme pokračovat v přerušeném jednání, je 16:41 hod.

S faktickou poznámkou se mi přihlásila paní senátorka Doupovcová a paní senátorka Venhodová. Dávám slovo paní senátorce Doupovcové k faktické poznámce.

Senátorka Hana Doupovcová: Dobrý den. Pane místopředsedo, chtěla bych, aby do stenozáznamu bylo uvedeno, že ve druhém hlasování k zákonu o vlastnictví letiště jsem chtěla hlasovat NE a na sjetině je uvedeno ANO.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, paní senátorko. Steno to zcela jistě zaznamenalo. Paní senátorka Venhodová má také faktickou poznámku.

Senátorka Alena Venhodová: Pane místopředsedo, já bych chtěla řešit podobný problém. Já jsem naopak hlasovala NE a na sjetině mám uvedeno ANO. Prosila bych jenom o opravu, nežádám pochopitelně opakované hlasování. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Je to tedy jedna minus jedna, to je nula. Děkuji.

Kolegyně a kolegové, pro steno máme všechny návrhy.

Dalším bodem je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 211/2000 Sb., o Státním fondu

rozvoje bydlení a o změně zákona č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů

České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby

a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 180. Návrh uvede zástupce skupiny poslanců paní poslankyně Zdeňka Horníková, kterou nyní prosím o předkládací zprávu. Paní poslankyně již kvačí, takže za několik vteřin bude moci tuto zprávu přednést. Paní poslankyně, prosím, máte slovo.

Poslankyně Zdeňka Horníková: Hezké odpoledne, vážený pane předsedající, dámy a pánové. Dovolte mi, abych vás seznámila s návrhem novely zákona o Státním fondu rozvoje bydlení. Je to zákon č. 211/2000 Sb.

A než zapomenu, tak bych chtěla na začátku poděkovat za velmi seriózní, vstřícné a konstruktivní jednání na vašem výboru, který včera tento zákon řešil, a navrhuje ho vlastně k přijetí s nějakými změnami, ale k tomu se dostaneme na konec.

Dovolte mi, prosím, na úvod pár slov v obecné rovině.

Postavení Státního fondu rozvoje bydlení. Státní fond rozvoje bydlení vznikl v roce 2000 a vznikl jako zcela legitimní nástroj bydlení. Někdy vznikají diskuse, zda tento státní fond má své oprávnění na existenci. A já musím říci, že v tuto chvíli tato diskuse je celkem zbytečná, protože nástroje na bydlení vedle Státního fondu rozvoje bydlení jsou zároveň programy ministerstva místního rozvoje. Jsou to záležitosti, které se týkají ministerstva financí, dneska už i Státního fondu životního prostředí, který má zvláštní program „Zelená úsporám“. A musím říci, že Státní fond rozvoje bydlení v tuto chvíli zabezpečuje fungování programů, které nezajišťuje žádná jiná instituce, mezi nimi klíčový program, a to je program Panel, o kterém budu za chvíli hovořit podrobněji.

Zvláštní postavení ovšem Státní fond rozvoje bydlení mezi ostatními fondy, jako je Státní fond dopravní infrastruktury nebo Státní fond životního prostředí, má. On totiž nejen, že je legitimním nástrojem politiky, ale má jednu velikou nevýhodu. Od roku 2005 tento fond nemá žádný trvalý příjem. Od roku 2005, kdy skončil Fond národního majetku, který pravidelně vlastně doplňoval příjmovou stránku fondu a dnes svým způsobem se fond jakoby „stravuje zevnitř“ – promiňte mi ten výraz, ale já myslím, že je poměrně výstižný, protože fond má sice program, má sice úkoly, ale nemá prostředky na to, aby je plnil. Proto nás tento stav, který není novinkou, tento stav je tady už vlastně tři roky a tři roky upozorňujeme na to, aby se rozhodla vláda, zda chce státní fond, pokud ano, aby mu zajistila příjmovou stránku, pokud ne, aby problém řešila jinak.

Musím bohužel říci, že se dostáváme do situace, kdy v roce 2010 se dostane fond do velmi složité situace, protože nebude mít na krytí některých nákladů, které je povinen ze zákona díky programům, které schvaluje vláda a Poslanecká sněmovna, nebude schopen to plnit.

Proto jsme se rozhodli navrhnout novelu zákona č. 211/2000 Sb., a využít přechodně rezerv, které Státní fond rozvoje bydlení má, rezerv, které jsou tvořeny vlastně z finančních prostředků. A to jsou finanční prostředky, které jsou určeny k financování závazků, které fond má, k závazkům, které jsou v časovém horizontu 10 až 15 let. A tyto prostředky jsou v jakési rezervě. Ale neexistuje jiná možnost, než zákonné, jak tyto prostředky na čas přechodný využít. Pokud bychom ten prostor vyrobili a tyto prostředky přechodně v roce 2010 mohli použít, protože ve státním rozpočtu nejsou, pak musíme logicky zajistit příjem těchto prostředků v roce 2011 a následně z jiných zdrojů.

Jako zdroj se samozřejmě nabízí státní rozpočet, případně já bych viděla i na jiné zdroje. A když se podíváte na „Zelená úsporám“, kde se disponuje v řádu desítek miliard, tak si myslím, že kdo hledá, tak najde.

Jestli mi dovolíte, já bych stručně připomněla jeden program, který je absolutně klíčový, a myslím, že ho znáte všichni, znáte ho ze svých obcí a ze svých míst bydlišť. Je to program, který funguje několik let, je to jeden z takových stálic, kterému lidé důvěřují, podobně jako stavebnímu spoření. Je to program, který je prioritním protikrizovým opatřením a je to program, který je určen k modernizaci, opravám, zateplení, úsporám atd. všech bytových domů a jmenuje se Panel.

Ono to slovo „Panel“ vyvolává takový zvláštní pocit, proč zrovna panel, takže musím říci, že došlo v průběhu let k tomu, že není to panel jako technologie, protože tento program plní úlohu, kde dotuje úrokové sazby k úvěrům, které si berou – a teď pozor! – fyzické osoby, právnické osoby, obce. To znamená, že tento program je určen absolutně všem, nikoho nediskriminuje.

Za druhé. Tento program je určen všem technologiím, nejenom panelovým, ale všem stavebním technologiím.

A jak už jsem říkala, nejedná se v žádném případě o přímou dotaci, a tudíž o jakékoliv pochybnosti, zda nemrháme se státními prostředky, ale jedná se pouze o dotaci úrokových sazeb, což já bych řekla, že možná od nás politiků je jenom taková milá pozornost těm, kteří se snaží postarat o své vlastní bydlení, zateplit si bydlení, zkvalitnit si bydlení, nadále se řídit programem energetických úspor a tento program si myslím, že by měl pokračovat.

Pokud bychom nepřijali návrh novely tohoto zákona, tak si myslím, že program Panel v tuto chvíli je ohrožen. Když jsme předkládali tuto novelu zákona do Poslanecké sněmovny, žádali jsme sněmovnu, aby byl projednán návrh ve zkráceném režimu v § 90, a to proto, že jsme věděli, že nás čekají předčasné volby. Já jsem ráda, že se našel dostatek času, abychom stihli návrh v klidu projednat a vyřadit z tohoto návrhu bod, který byl klíčový, problémový a se kterým měla problém vláda, Ministerstvo financí.

Byl to bod, který hovořil o tom, že prostředky fondu budou také použity na krytí určitých závazků v sociálním bydlení. Tady vás chci, vážené paní senátorky a páni senátoři, upozornit, že tento bod je vyřazen, není v tomto návrhu zákona, a tím odpadl klíčový problém, který mělo Ministerstvo financí. Včerejšího jednání na vašem výboru se účastnili i tři zástupci z Ministerstva financí a jednoznačně vyjádřili souhlas s tím, jaký dneska má tvar a jak vypadá dnešní návrh novely, a s touto novelou souhlasí.

To znamená, že v tuto chvíli není záporné stanovisko vlády, není záporné stanovisko Ministerstva financí, ani Ministerstva pro místní rozvoj. A jenom bych si dovolila ještě upozornit, že při hlasování v Poslanecké sněmovně díky tomu, že jsme odstranili problémový moment podpory sociálního bydlení, tak pro tento zákon hlasovalo kolem 150 poslanců, nikdo nebyl proti, pouze někteří se zdrželi.

Chtěla bych ještě jeden takový drobný postřeh. Někdy se říká, že se jedná o další mandatorní výdaj. Prosím, není to mandatorní výdaj. Nikdy bychom si nedovolili zvyšovat deficit státního rozpočtu. Tento návrh v žádném případě neovlivní státní rozpočet ani v roce 2009, ani v roce 2010, jenom umožní fungování programu Panel v roce 2010 a v roce 2011 je přímo na vládě a na Poslanecké sněmovně, tudíž tento návrh nic nepřikazuje, jenom dává prostor a možnost, aby se našly prostředky, aby nadále fungoval program Panel.

Dovolte mi, vážené dámy a pánové, zda bych mohla tímto ukončit uvedení tohoto návrhu a požádat vás o jeho podporu. Vlastně rozloučím se dvěma čísly. Možná že nevíte, že podpora elektrárnám – slunečním, větrným činí 7,5 mld. Peníze, které by byly potřeba na fungování programu Panel, se pohybují od nuly do 4 mld., a to na rozhodnutí vlády, v jakém rozsahu bude chtít program podpořit.

A druhé číslo, jak jsem slíbila. Koruna vydaná ze státních prostředků do tohoto programu Panel vyvolává investici 3 až 4 korun ze soukromého sektoru. Proto ještě jednou zdůrazňuji, že je to vyloženě prioritní protikrizové opatření, ke kterému se pozitivně vyjádřila řada ekonomů, včetně NERVu, a tento program jako jediný z programů, které máme na podporu bydlení, stoprocentně tito ekonomové podpořili. Proto si zde dovoluji předkládat tento návrh a požádat vás o jeho podporu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, paní poslankyně. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 180/1. Zpravodajkou výboru byla určena paní Eva Richtrová, která je ale z dnešní schůze omluvena, proto ji zastoupí pan senátor Pavel Eybert, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Pavel Eybert: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážená paní poslankyně, vážení kolegové, výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí na své 16. schůzi konané 4. listopadu projednával tento návrh zákona o Státním fondu bydlení, který nám do Senátu dorazil z Poslanecké sněmovny, a to právě za přítomnosti paní poslankyně Zdeňky Horníkové jako předkladatelky.

V diskusi byly zhodnoceny dopady této předložené novely, a to zejména ze dvou pohledů. Za prvé. Státní fond rozvoje bydlení má uzavřeny smlouvy, které by v logice důvěryhodnosti ke státním institucím měly být dodrženy. A za druhé, zda zákonem příliš nezatěžujeme do budoucnosti státní rozpočet náklady.

Vzhledem k tomu, že Poslanecká sněmovna na své 62. schůzi schválila text zákona tak, že nárok na každoroční dotaci ze státního rozpočtu ve výši všech dotací, které sám poskytne, jsem navrhl výboru podpořit pozměňovací návrh, který zužuje závazek státu jen na poskytnutí prostředků ke krytí závazků vyplývajících ze smluv již uzavřených na podporu oprav a modernizace bytových domů. Dovedete si jistě představit, že v dnešní ekonomické situaci státního rozpočtu je taková redukce asi potřebná.

Jelikož výbor tento pozměňovací návrh akceptoval, přijal usnesení doporučit plénu Senátu Parlamentu ČR vrátit Poslanecké sněmovně návrh zákona s pozměňovacím návrhem, který máte v příloze usnesení výboru. Paní senátorku Evu Richtrovou určil zpravodajem, já ji zde zastupuji pro její nepřítomnost, a pověřil předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátoru Eybertovi. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli se tímto návrhem zákona nezabývat. Nemám nikoho přihlášeného, tak otevírám obecnou rozpravu.

Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Dryml, dalším přihlášeným je pan senátor Čunek. Takže požádám pana senátora Drymla, aby přednesl svůj příspěvek do rozpravy. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážená paní předkladatelko, kolegové, kolegyně, čl. 1 odst. 3: „Dotace ze státního rozpočtu je poskytována fondu každoročně, nejméně ve výši skutečných výdajů určených schváleným rozpočtem fondu na poskytování nenávratných dotací.“

To znamená, mě by zajímalo, o jaký objem prostředků se vlastně jedná v době hospodářské krize a tlaku na státní rozpočet, kde se šetří všude, včetně nás. A za druhé „nejméně“, to znamená, že se něco naplánuje a nejméně tolik se dá. To je vlastně určitý bianco šek. Mě by zajímalo tedy, o jak velké množství prostředků se jedná, a jestli Ministerstvo financí, které šetří všude možně, tak najednou tady má otevřenou ruku, protože tady se nic nemluví o nějakém programu Panel. Tady je prostě jasně dáno, že vy si uděláte nějaký rozpočet a stát vám musí za to každoročně, to není jednorázově, každoročně vám musí zaplatit to, co vy si naplánujete! Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátorovi Drymlovi. Požádám o příspěvek pana senátora Jiřího Čunka. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, paní poslankyně, já velmi podporuji tento poslanecký návrh, a to z toho důvodu, a teď se omlouvám vám všem, že jsem nestihl ze sněmovny přejít tak, abych slyšel řeč paní předkladatelky, ale jedná se skutečně o jednu z dotací, která má vysokou návratnost.

To znamená, nejde jenom o to, že bude zatepleno a jsou tady velké energetické úspory samozřejmě pro kapsu příslušných občanů, kteří bydlí v příslušných bytových domech, protože o to jde, ale jde také o firmy, které tyto práce, těch asi 32 položek, protože to není jenom zateplení, to jsou výměny rozvodů, opravy balkonů atd., program je směrem k panelovým domům velmi široký a je to tak správně, tak každá koruna, kterou stát dává, tak se mu bohatě, bohatě vrátí zpátky.

A čas, kdy stát vydá a kdy dostane zpátky, tak tento čas, dokonce bych řekl, že může v určitých případech být téměř minusový, a to proto, že ve chvíli, kdy družstevníci nebo společenství vlastníků uzavře smlouvu se Státním fondem rozvoje bydlení, tak v tu chvíli vlastníci mohou spustit samozřejmě opravu. A protože někdy nebo velmi často dochází k odkladu splátek, a tady jde o platbu od 2,5 procentního bodu do 4 % z úroků – jak víte, úroky dneska jsou někde kolem 5 % pro tuto sféru, od 5 do 6 %, to znamená dům, který dělá rozsáhlou opravu, dostane až 4 %, to znamená, má téměř zadarmo peníze! A splácet začne samozřejmě většinou až po roce.

To znamená, ve chvíli, kdy stát přislíbí příslušnému domu, ať zůstanu v obecné rovině, peníze, tak v tu chvíli, když nastupují firmy, těmto firmám se samozřejmě začne platit a firmy odevzdávají DPH. To je to první, co další měsíc odevzdají apod. Takže státu se skutečně naprosto jednoznačně tyto peníze rychle vrátí. To je první věc.

Druhá věc je, že tento program z mého pohledu, a omlouvám se, je to částečně také moje dítě spolu s jinými kolegy, tak tento program je daleko lepší než nějaké jiné dotační tituly – teď nechci hanobit některé, ale všechny dotace jsou v zásadě špatným podnětem pro některé ekonomické subjekty. V tomto případě my říkáme: kdo z vás udělá velkou opravu, dostane velké procento, to znamená od 2,5 do 4 %. To za prvé. A za druhé, především lidé si sami de facto musí složit veškeré prostředky. Tady je příspěvek jenom na úroky. A to si myslím, že je významná věc a je vidět, jak to velmi generuje v zásadě chuť lidí opravit si své sídlo, tedy své bydlení.

A tady to znamená, že my nevydáváme nějakých 20, 30, 40 % nějaké dotace, kdy pokud tyto dotace jsou takto velké, pak vzniká problém s různými korupčními příklady a chutěmi, což v tomto případě je v zásadě zcela omezeno, protože dům sám o sebe pečuje, dům sám chce, aby opravy byly co nejlepší, v co nejlepší kvalitě a zároveň za co nejlepší cenu. A my k tomu dáváme tento podíl peněz.

Já bych plédoval hodně za to, abychom ani tento program nezužovali, a tím částečně odpovím svému předřečníkovi. A to proto, že celý tento program, mluvíme tedy jenom o roku 2010 mj., má v rukou vláda a také parlament. Kolik peněz tam dá, které položky chce naplnit, to znamená, jestli to bude jenom Panel, anebo něco jiného – mj. Panel z tohoto fondu čerpá hluboce přes 90 %. Ostatní věci, které tam jsou, jsou marginální. Já chápu senátorky a senátory v hospodářském výboru, kteří řekněme tuto úpravu, která je tady navrhována, předkládají. Já si myslím ale, že je škoda kvůli takovéto v uvozovkách marginalitě, která bude jistě a může být velmi jednoduše pohlídána skutečně vládou i parlamentem, kam peníze v tomto fondu jdou, jak se bude vydávat a kolik se bude vydávat v roce 2010 z tohoto rezervního fondu, tak já si myslím, že to nestojí za to, abychom zdržovali tento zákon a vraceli ho do sněmovny, protože nic než prodloužení a možná neschválení tomuto bohulibému záměru nehrozí. To skutečně ne!

Co se týče čísel tohoto fondu. Záležitost je taková, že na panelové opravy řekněme v letech 2004, 2005, 2006 bylo vydáváno někde kolem 900 mil. Korun, posléze se částka zvýšila na 1,5 mld. a v roce 2007 to bylo 4,3 mld. korun. A v zásadě, abychom pochopili, protože se mě někteří kolegové ptali, o co vlastně jde, jde o to, že bohužel státní fond musí ručit a musí mít svůj celý objem prostředků, který poskytne příslušnému žadateli, v rozložení 12 let, tedy průměrně doba, kdy poskytuje do úplného splacení úvěru, kdy stát poskytuje 2 nebo 4 %, tak doba splácení úvěru v průměru u tohoto fondu tvoří 12 let, to znamená, je to jedna dvanáctina, tak v tomto případě tedy se jedná o to, že celou částku za 12 let tento fond u sebe musí držet. Pokud my schvalujeme teď v zásadě období jednoho roku, tak mluvíme o odkladu jedné dvanáctiny uzavřených smluv, tedy na dobu, která je od nás hodně vzdálena. A já jsem přesvědčen, že to je v bodě ekonomické krize vynikající produkt, výborný počin. A jedna z posledních vět paní poslankyně, kterou jsem zaslechl, když jsem přišel – mluvila o NERVu. Ano, je to pravda. NERV naopak doporučil zvýšit částky, které se do tohoto fondu dávat budou.

Jsem přesvědčen, že skutečně pro řešení ekonomické krize, pro občany a skutečně pro příjem státu, a to podtrhuji, pro příjem státu v měsících, ne v letech, je to výborný čin, který uděláme tím, že schválíme tento návrh tak, jak je. Já sám doporučuji vám všem, abychom schválili návrh tak, jak je předložen bez pozměňovacích návrhů. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. S právem přednosti je přihlášena paní senátorka Soňa Paukrtová.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, paní poslankyně, já jsem nebyla přítomna na projednávání tohoto zákona na žádném z výborů, tak mi proto dovolte takový dotaz. Já jsem se dočetla, že k tomuto návrhu zákona existuje poměrně razantní nesouhlasné stanovisko vlády. Chtěla bych se zeptat, jestliže tento zákon je tak přínosný, a já jsem připravena tomu věřit, jestli tato předloha zapadá do koncepce vládní bytové politiky, jestli tomu tak skutečně je. Prosím o odpověď. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, paní senátorko. Nyní je přihlášen pan senátor Jiří Pospíšil.

Senátor Jiří Pospíšil: Pane předsedající, paní poslankyně, dámy a pánové, víte, že jsem starý skeptik a já teď něco řeknu. Přesně stejným mechanismem podpory vznikla poslední krize ve Spojených státech, která zachvátila posléze celý svět. Přesně stejným mechanismem a to, že nebyly kontrolovány vstupy!

Já děkuji panu kolegovi Čunkovi za to, že nám řekl, jak exponenciálně rostou vstupy do fondu. Uvedl zde i další věci, ze kterých můžeme počítat. Paní poslankyně řekla, že každá koruna, která se do toho dá, vyvolá investice ve výši 3 korun. Investice ve výši 3 korun přinesou přibližně 20% zvýšení DPH, a to je prosím míň než jedna třetina! Čili peníze se nevrátí nikdy! Prostě se nevrátí nikdy!

A hlavně to, že tam není omezení – když jsme slyšeli, jak jeden rok to bylo 100 mil., další rok to bylo 1,5 mld., třetí rok to byly 4 mld., tak to, že tam není hranice, je pro mě důvodem k tomu, abych navrhl zamítnutí. Prostě já se domnívám, že parlament nemůže slíbit komukoliv neomezené prostředky, a tady je slibuje! A není to na rozhodnutí vlády, je to jasně v zákoně napsáno, že kolik si naplánují, tolik dostanou! To je zákon a tím se vláda musí řídit! Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji. Je ještě jednou přihlášen pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek: Moc se omlouvám. V roce 2007 to bylo 4,3 mld. proto, že nebyly uspokojeny žádosti za mnoho let předtím. To za prvé. Tyto peníze jsme vygenerovali určitým způsobem, nebudu vás zdržovat. Už další rok v roce 2008 tyto peníze byly třetinové. Takže nejenom fond, ale ministr samozřejmě, předsednictvo fondu, Poslanecká sněmovna, všichni upravují, kolik peněz z tohoto fondu se může uvolnit.

To znamená, že v tomto případě to není žádná pirátská skupina, která by peníze uvolňovala jaksi bezbřeze, protože to znamená, že by dávala půjčky v mnoha miliardách, to znamená, teď nevím aktuálně, kolik ve fondu zajištění je. Myslím si, že to je 12 nebo 8 mld.? (6!) To znamená, že v žádném případě, pane kolego, prostřednictvím předsedajícího, to není tak, že by se fond či ředitel rozhodl, že dneska právě to vypadá na to, díky počasí, že se rozdělí 5 mld. žádostí. To není pravda! Fond je hlídán. Vláda samozřejmě může ministrovi uložit, doporučit atd. Tady bych se tohoto skutečně neobával.

Co se týká návratnosti finančních prostředků. Přece návratnost není jenom v DPH. Já jsem mluvil záměrně o DPH jenom proto, že DPH se vrací samozřejmě podle toho, jak má plátce nastaven mechanismus, ale v každém případě se vrací v měsících. Pak přeci tady platíme lidi, zdravotní pojištění, firmy odvádí daně – většinou. A tento komplement způsobí to, že koruna, kterou my vydáme, tak je podstatně větší. To není jenom DPH, tedy 20 % ze 3 nebo 4 korun. Dopočítejte si, kolik stojí pracovník, kolik je to odvodů atd. Takže je to jednoznačné! Fondu tuto tabulku může – je škoda možná, že tady není, protože už ji jednou vypracoval. Je to asi rok a půl. Částky se nezměnily a v této tabulce byl jednoznačný výsledek: peníze, které dáme, tak se nám bohatě vrátí. To není dálnice, kterou postavíme s důvěrou, že se lépe bude jezdit, bude více bezpečno, a že učiníme v území v řádu let nějaký podnikatelský stimul. Tady řešíme věci skutečně v měsících. A dřív, než peníze dáváme, tak už je dostáváme. Taková je pravda!

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Ano. Pan senátor Pospíšil se přihlásil s faktickou poznámkou. Pan senátor Dryml mu dá přednost. (Souhlasí.)

Senátor Jiří Pospíšil: Nádherných plánů perspektiv jsou přeplněné stohy knih, z nichž skvělá budoucnost plyne a voní jako vodky líh. Já tady čtu, a nemůžete říkat, že nemám pravdu, že je tu napsáno: dotace ze státního rozpočtu je poskytována fondu každoročně nejméně ve výši skutečných výdajů určených rozpočtem fondu na poskytnutí nenávratných dotací. A je tam napsáno schváleným rozpočtem fondu, ale tento rozpočet si schvaluje fond! Tam není státním rozpočtem. A to tady čtu a to je právě novinka, která ve všech důvodech, co jste říkal, nebyla, a proto to mohla vláda omezovat, proto vláda prostě řekla: dáme tolik a tolik, proto mohl parlament a kdokoliv říct, už nejsou peníze. Ale toto je zákon! To není žádná sranda! A tady je, že je poskytována každoročně nejméně ve výši skutečných výdajů určených schváleným rozpočtem fondu na poskytování nenávratných dotací. Nezlobte se, jakékoliv dotace, když je někomu dáte – multiplikační teorie se rozvíjela hodně za socialismu, jak je bezvadné investovat do silnic. V tom byl mistr myslím jistý, já už si jméno nepamatuji, měl přezdívku Hitler, původní jméno už nevím. Já tady čtu, a vy nemůžete říkat, a proto jsem se přihlásil, že nemám pravdu, když jsem tady přečetl znění zákona. Pan kolega Dryml také!

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: To je sice pravda, ale toto nebyla faktická poznámka, pane senátore. Dle jednacího řádu se faktická poznámka nemá týkat projednávaného bodu jednání.

Senátor Jiří Pospíšil: Faktická poznámka je přece k tomu, když se musím ohradit proti tomu, co řekl o mně. On to řekl o mně! To nebylo o projednávané věci. On řekl, že nemám pravdu! Já tady jenom dokládám, že jsem si nevymýšlel.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Pane senátore, já se s vámi tady teď nebudu přít. Já si myslím, že to faktická poznámka nebyla, a já řídím schůzi. Až budete řídit schůzi vy, vaše názory můžou být také směrodatné. Pan senátor Dryml.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážená paní předkladatelko, kolegyně a kolegové, po vystoupení kolegy Čunka v tom mám ještě větší zmatek, protože on tady řekl, že se to vztahuje jenom na dobu jednoho roku, ale tady bohužel v tomto zákoně je napsáno každoročně! Tak já nevím, co si o tom mám myslet, a doufám, že to tady paní předkladatelka prostřednictvím pana předsedajícího nám vysvětlí.

Druhá záležitost je, kde se tady řeklo, že tady to může stát státní rozpočet až 4,3 mld. ročně, ale nikdo neříká, že to nemůže být miliard třeba také 6 nebo 8, protože se říká, že to je vlastně nevyrovnané. Takže kdo tady říká to, že jednou to bude 1,5 mld., podruhé to bude 4,3 mld., potřetí to bude 6 mld. Kdo nám to zaručí, když v tomto zákoně je napsáno, že to musí být? A nejméně! Nejméně to, co si naplánuje fond. Jsou to nenávratné dotace! Rozumím tomu, že se dá práce firmám, že se ušetří na zateplení, i když v případě některých panelových domů, kde konstrukce je poškozená a přitom se zateplují, to je otázka něčeho jiného. Ale tady se nemluví jenom o tom, že je to program panel, který tady neustále zaznívá. Tady je to dáno všechno plošně. Je to v podstatě to, co jsem už jednou tady řekl, bianco šek.

A já bych chtěl vědět, kolik to tedy je, kdo zaručí, že se to nebude každoročně zvyšovat – asi nikdo, a proč se tady tvrdí, že to je na dobu jednoho roku, když tady se nepíše, že to je na dobu jednoho roku, ale napořád!

A těžko vláda bude moci dělat něco s něčím, co je dáno zákonem. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátoru Drymlovi, přihlásil se pan senátor Pavel Eybert, prosím, pane senátore.

Senátor Pavel Eybert: Děkuji za slovo. Já bych pana kolegu Drymla i ostatní, kteří operují se slovíčkem každoročně, odkázal právě na pozměňovací návrh, který jsme přijali u nás na výboru. My jsme s tím měli také určitý problém, právě proto, aby to nezatěžovalo příliš do budoucna, tak jsme se shodli na pozměňovacím návrhu, který to krytí směřuje právě jenom na opravu a modernizace bytových domů, tam, kde jsou již uzavřené smlouvy. Já dokonce chci ještě podat za sebe pozměňovací návrh k pozměňovacímu návrhu, který přijal výbor s tím, že by to bylo na smlouvy uzavřené do 31. prosince roku 2010, aby to bylo jednoznačně zatím na jeden rok. Protože jsem si také vědom možných problémů, které by mohly nastat. Nicméně ještě k dalším věcem bych se potom chtěl vyjádřit jako zpravodaj na závěr obecné diskuse. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Ještě jednou pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jiří Čunek: Vážené kolegyně a kolegové, já se omlouvám, jestli to znělo tak, že jsem vyvracel nebo útočil na některého z kolegů. Já jenom říkám, že ta spočítaná cena zní takto: na jednu vynaloženou korunu získá stát 1,27 korun ze čtyř daní. To je spotřební daň, DPH, daň z fyzických a právnických osob. Vůbec tam nejsou další multiplikační efekty, jako jsou ty daně, o kterých jsem ještě mluvil, to znamená platba práce, to znamená, nemáme nezaměstnané, ale máme naopak lidi zaměstnané, které neplatíme v nezaměstnanosti, a podobně.

Takže o to tady šlo. Jestli tady vznikají pochybnosti a obavy, které nedokáže rozptýlit předkladatelka, z toho, že nejde jenom o jeden rok, ale že by tam mohlo dojít k bezbřehému plýtvání, tak já tedy říkám, bezbřehé plýtvání není jako u nějakých dotací. Tady zkrátka někdo žádá jeden milion korun na opravu domu, dostane úvěr řekněme pětiprocentní z toho jednoho milionu, takže je to 50 tisíc za první rok. A tento úvěr je mu kryt státem ve 2,5 – 4 %. Tak to je s těmi penězi.

Takže v zásadě ti lidé musí splatit celou jistinu, zbytek úrokové sazby, kterou si nevyjednali. Řekněme, kdyby si dojednali úrokovou sazbu 4 % a dostali 4 %, mají to za nulu. Většinou je to aspoň řekněme procento, dvě, platí. A tady tedy žádná ztráta, i kdyby k tomu náhodou došlo, že by fond rozdělil víc peněz, tak 1,27 koruny se pořád vrací.

Faktem je, že jestli jsou tam takové nejasnosti – já jsem tento návrh nenapsal, omlouvám se, proto o něm nechci mluvit ani ho takto hájit, jak tady namítáte proti některým větám, to uznávám. Nicméně pořád tady platí to, že vynaložíme-li miliardu, tak dostaneme miliardu 270 milionů zpět ještě vlastně po dobu doběhu té daně, to znamená v tomtéž kalendářním roce část a v následujícím kalendářním roce zbytek. A to ještě, prosím, jsme nedali na úvěrování vůbec nic. A kdyby se vydalo víc miliard, tak je to násobek. Takže pro státní rozpočet to je pořád dobrý příjem. Mimo udržení zaměstnanosti a podobně.

Takže já osobně bych se toho tolik nebál. Ten fond samozřejmě si nedělá, co chce, je podpora toho ministra a jsou v tom fondu poslanci samozřejmě také s jinými lidmi. Jestli je tam ta nepřesnost, k tomu se skutečně nechci vyjádřit. Já se omlouvám, jestli to znělo nějak jinak, ale reagoval jsem na pana kolegu senátora Pospíšila pouze v té částce, že to není jenom DPH a je to částka, která se vrátí, je vyšší. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Vladimír Dryml. Prosím, pane senátore.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já opravdu nechci zdržovat, ale protože je zde tolik nejasností, tak proto je potřeba to tady jasně říci, protože se jedná o poměrně velkou částku peněz. V žádném případě já nejsem člověk, který by nechtěl podporovat bydlení v České republice nebo zateplování domů. Ale jako člověk, který dělal zákony, tak jsem vždycky měl ve zvyku – a ona je to dokonce i povinnost – aby se v zákonech uvádělo, jaký to bude mít dopad na státní rozpočet. A to tady není. To znamená, že to je možná i jeden legislativní nedostatek. Já osobně budu hlasovat pouze s pozměňovacím zákonem. Díky.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji. Tím jsme zatím vyčerpali přihlášky do obecné rozpravy. Paní poslankyně, vy dostanete okamžitě slovo, pokud uzavřu rozpravu, jako předkladatel dostanete slovo. Pokud chcete hovořit v rozpravě, mohu vám slovo dát.

Takže já v tuto chvíli končím obecnou rozpravu. Zeptám se, jestli chce vystoupit předkladatel. Pravděpodobně paní poslankyně chce vystoupit, to už avizovala, tak poprosím paní poslankyni Horníkovou o slovo. Prosím.

Poslankyně Zdeňka Horníková: Vážený pane předsedající, já vám velice děkuji za slovo. Myslím si, že je mou povinností reagovat a pokusit se vysvětlit dotazy, které zde padly z úst pana Drymla, paní Paukrtové a pana Pospíšila. Já se pokusím být stručná, abych nějak dvakrát nerozplizovala celou problematiku.

Panu senátoru Drymlovi chci říci, že v tuto chvíli má fond uzavřeny závazky ve výši 1,045 milionu a tyto závazky jsou kryty rozpočtem. Jsou to finanční prostředky, které … já jen že hovořím k panu senátoru Drymlovi, tak kdyby chtěl slyšet mou odpověď, tak já mu ji teď říkám. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Paní poslankyně, schůzi řídím já, ne vy. Až budete vy sedět na mém místě, budete řídit schůzi. Takže já vás poprosím, abyste si odpustila podobné poznámky. Děkuji.

Poslankyně Zdeňka Horníková: Chci říci, že závazky, které fond uzavřel, v tuto chvíli má kryty. Na druhou stranu my musíme říci, jestli Panel chceme nebo nechceme. Jestli nechceme, tak ho zrušme, a řekněme si, že máme náhradu něco lepšího. Znovu připomínám, Panel je program, kde nejsou žádné přímé dotace ani mandatorní výdaje. Panel je program, kde nepřímo dotujeme úrokové sazby k úrokům, které si berou osoby fyzické, právnické a obce. Není to žádná přímá dotace.

Možná pro zajímavost pro vás, pány senátory – chci vám říci, že během posledních dvou – tří let jsme zrušili přes dvacet dotačních titulů, které mělo MMR, kde já si dovolím tvrdit, že jsme skutečně plýtvali prostředky ze státního rozpočtu. Ty programy jsou zrušeny. Státní fond rozvoje bydlení má v podstatě dnes dva klíčové programy. Jeden program je určen mladým rodinám a je to půjčka a úvěr ve výši 300 tisíc, který je kryt řádným rozpočtem. To je jeden klíčový program – podpora mladých lidí při zajištění si bydlení ve výši 300 tisíc plus pak nějaké dodatky, narodí se dítě atd. Ty myslím, že nejsou klíčové.

Druhý program je program Panel a jiné programy, všechny ty dotační tituly na výstavby nájemních bytů, 300 tisíc na bytovku plus dotační tituly na infrastruktury atd., kde máme dvacetileté záruky nakládání s byty, problémy obcí, do kterých se dostaly při tom, že jsme několikrát měnili pravidla hry atd., jsme všechny zlikvidovali. Tak chci říci, jsou tu dva programy.

Jeden na podporu mladých a druhý na revitalizaci, opravu stávajícího bytového fondu. Jestli si někdo myslí, že starý stávající bytový fond nepotřebujeme, že domy můžou spadnout a že klidně můžou mít vysokou energetickou náročnost, tak to prostě řekněme nahlas! Tady vypadl jeden z klíčových důvodů, který tady nepoužil pan senátor Pospíšil. Energetické úspory! Všichni o nich stále dokola mluvíme. Já vím, že teď jsou těžko vyčíslitelné, to panu senátoru Drymlovi neumím říci. Ale umím mu říci zase dvě věci. Prosím vás, nežijeme ve vzduchoprázdnu. Tolik i k panu poslanci Pospíšilovi. Přece máme vládu a ministerstvo místního rozvoje. Vláda určí a ministr místního rozvoje určí, které programy chce, aby tady existovaly. On určí, jestli ten program tu bude nebo nebude. Nekupujeme žádného zajíce v pytli.

Jestli ministerstvo a vláda určí, že to má být program Panel, což udělala, pak musí zajistit financování tohoto Panelu. A prosím vás pěkně, nevystavujeme nikomu žádný bianco šek. Do sněmovny musí přijít návrh rozpočtu státního fondu rozvoje bydlení, ten rozpočet probíhá, jeho schvalování, ve výboru a následně v PS. Nikdy nikomu nikdo nevystaví žádný bianco šek. Já neumím číst někde ve vzduchoprázdnu, jestli počet žádostí bude 100.000, 200.000 nebo 500.000. Žádosti se postupně vyřizují, naplňují a já jsem také na začátku řekla, že výdaj může být nula, protože vláda prostě program nebude chtít, může být nula, protože se prostředky nenajdou a program Panel se zastaví. Anebo si řekneme, že na rok 2010 – a proto já tady mluvím o roku 2010 jako kritickém, protože na tento rok nemáme krytí ze státního rozpočtu, proto hledáme prostředky jinde. Proto tady padá rok 2010. Že tam není krytí ze státního rozpočtu, můžeme udělat jediné, že program Panel zastavíme.

Tolik k panu Drymlovi a má si myslím, že částečně i k panu Pospíšilovi, protože co je totální absolutní priorita znovu opakuji, jsou energetické úspory, program vlády a schvalování každé koruny v Poslanecké sněmovně.

Paní senátorce Paukrtové – v našem původním návrhu byla věc, která přiznávám, že se nepovedla. My v tuto chvíli máme pro sociálně potřebné v podstatě tři tituly, kterými můžeme pomoci. Je to titul „příspěvek v hmotné nouzi“, „doplatek na bydlení“ a „příspěvek na bydlení“. Já si myslím, že stejně tak jako vy, jsem si vědoma, že by měl existovat jasný adresný konkrétní příspěvek, konkrétní osobě v konkrétní situaci. A tady si myslím, že už několik let jsme dlužni tomu, abychom tento ucelený příspěvek měli a tato jednotlivá dílčí řešení pak v pořádku nejsou.

Musím přiznat, že to, co jsme měli v našem návrhu, že fond by mohl částečně krýt i náklady spojené s dotacemi anebo podporou pro sociální bydlení, byl nešťastný, špatný, proto jsme ho také vyřadili. To byl ten problém, který mělo Ministerstvo financí a vláda. Ten vypadl a přiznávám, opravdu bylo to nešťastné. Jinak vláda s návrhem, který prošel Poslaneckou sněmovnou, všemi kluby a říkám, nikdo nebyl proti, byl podroben jasné podrobné diskusi, byl přijat, nemá proti němu výhrady ani MMR ani vláda, ani ministr financí.

Já nevím, co bych víc dodala. Samozřejmě je na vás, jak se rozhodnete. Já tu určitě nejsem proto, abych vás tady nějakým způsobem násilím přesvědčovala. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji. S přednostním právem se hlásí předseda Senátu pan Přemysl Sobotka. Prosím, pane senátore, pane předsedo, máte slovo.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedo, kolegyně, kolegové, paní předkladatelko, já když jsem vás teď poslouchal – a teď nevím, vás můžu oslovovat napřímo – tak jste řekla jednu základní větu. Nejsou peníze v rozpočtu na projekty Panel a podobně na rok 2010. A když se podíváte, odkdy je tento zákon platný, tak od roku 2011. Tak z nás tady nedělejte trošku v omyl uvádějící senátorky a senátory.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, teď požádám garančního zpravodaje, aby zhodnotil proběhlou rozpravu. Prosím, pane senátore.

Senátor Pavel Eybert: Děkuji za slovo. V podstatě se tady vystřídali tři – čtyři diskutující, každý několikrát. K panu kolegovi Drymlovi – já myslím, že on už ví, že pozměňovací návrh neříká nic o každoročním řekněme naplňování prostředků do fondu. A že už také ví, že návrh rozpočtu musí projít Poslaneckou sněmovnou, kde se schválí objem, kterým může fond v daném roce disponovat. Program Panel, jak tady bylo řečeno, zabezpečuje opravy a vylepšení stavu velké spousty panelových domů v České republice s obrovsky vysokou zanedbaností a já si myslím, že by fungovat nějakým způsobem měl.

Paní kolegyně Paukrtové už myslím dostala vysvětlení teď už od předkladatelky, a to sice v tom, proč tam původně nesouhlas vlády byl. Nesouhlas byl právě s podporou nákladů na bydlení v sociálních bytech, kde zákon ve své pasáži dával prostředky právě na sociální bydlení napřímo. Také to považuji za nešťastné, tak jak to tady okomentovala paní předkladatelka.

Já se nedomnívám, že by tento program vedl k nějaké hypoteční krizi, tak jako se tomu stalo v USA a přeneslo se to dál do dalších států. Je to pouze na podporu úroků a v omezeném množství právě na základě toho, kolik schválí PS do rozpočtu Státního fondu bydlení. Státní fond bydlení má dnes nějakých 13 miliard, které má k dispozici. Šest je z toho základní mění, ostatním ručí právě závazky. Ale má-li ručit v průběhu až 12 let na splácení, potřebuje mít právě možnost s nimi manipulovat. Proto to není přímo ze státního rozpočtu, ale je to z rezerv, které má státní fond. Ale musíme mu zákonem umožnit, aby s nimi mohl disponovat.

Už jenom zmíním naposledy, že pozměňovací výborový návrh vychází z toho, co požaduje MF, aby zákon neměl žádné negativní dopady do státního rozpočtu a modifikoval původní znění zákona právě do podoby, kterou si představovala vláda, když něco podobného chtěla sama připravit. Ale vzhledem k okolnostem, které měly vyvolat předčasné volby, už to nebylo stihnutelné na vládní úrovni a šlo to poslaneckou iniciativou, aby Fond bydlení mohl v roce 2010 fungovat.

Takže já znovu tady řeknu doporučení výboru schválit s pozměňovacím návrhem tak, jak ho máte v textu usnesení našeho výboru. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Ještě se hlásí s právem přednosti paní senátorka Soňa Paukrtová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, dámy a pánové, já se omlouvám, nemám ve zvyku po ukončené obecné rozpravě vystupovat. Ale vyjádření vlády se týkalo tedy problematiky, o které hovořila paní poslankyně Horníková, ale netýkala se jenom jí.

Vláda na jednání své schůze 20. dubna 2009 přerušila projednávání materiálu Návrh aktualizace nástrojů bytové politiky, který předkládal ministr pro místní rozvoj. Tento zásadní materiál strategické povahy řeší mj. i problematiku způsobu financování a použití prostředků Státního fondu rozvoje bydlení. S ohledem na závažnost problematiky bytové politiky vláda doporučuje nepředjímat zásadní rozhodnutí v oblasti podpory bydlení před konečným projednáváním výše uvedeného.

Dále je tam konstatováno, že vláda považuje navrhované řešení, které v podstatě spočívá v uzákonění nároku státního fondu na určitou výši státní dotace, za obtížně přijatelné, neboť není v souladu s postupy rozpočtového procesu ve smyslu zákona č. 218/2000 Sb. A pak jsou tam ještě věci týkající se nízkopříjmových skupin, to tady citovat nebudu. Ale vláda zároveň upozorňuje, že skutečnost, že navrhovaný způsob použitých prostředků Státního fondu rozvoje bydlení by mohl být považován ze strany Evropské komise za nedovolenou veřejnou podporu, neboť z návrhu není zřejmé, zda by aplikace předmětného ustanovení byla v souladu s podmínkami poskytování služeb v obecném hospodářském zájmu.

Já se moc omlouvám, ale tohle je vyjádření vlády. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, paní senátorko. Takže byl podán v obecné rozpravě návrh zamítnout. Návrh zákona, pokud tento návrh nebude schválen, postoupíme do podrobné rozpravy. Takže mi kolegyně a kolegové, dovolte, abych přivolal nepřítomné do sálu.

Aktuálně je přítomno 56 senátorek a senátorů, kvorum je 29. Zahajuji hlasování o zamítnutí předmětného návrhu zákona.

Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 17 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 25, dva byli proti. Návrh nebyl přijat.

Takže v tuto chvíli postupujeme do podrobné rozpravy. Já otevírám podrobnou rozpravu. Hlásí se někdo do podrobné rozpravy? Pan senátor Eybert. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Pavel Eybert: Vzhledem k tomu, že nebyl přijat návrh zamítnout tuto novelu zákona, tak vás odkážu na usnesení VUZP, 79 usnesení, ve kterém máte návrh pozměňovacího návrhu, že dotace ze státního rozpočtu se poskytne z fondu nejméně ve výši potřebné ke krytí závazků vyplývajících ze smluv uzavřených na podporu oprav a modernizace bytových domů. Což je dost omezující oproti původnímu návrhu, tak jak jsem zde říkal, kolik schválí Státnímu fondu bydlení PS ve svém rozhodnutí, tolik může nasmlouvat o tom Státní fond bydlení podpory úroků.

Takže vás prosím o přijetí tohoto pozměňovacího návrhu a vrácení návrhu zákona zpět do Poslanecké sněmovny. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji. Do podrobné rozpravy se hlásí ještě pan senátor Jiří Pospíšil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Pospíšil: Mně tam opravdu vadí to, že tam není stanovena hranice. A to všechno, co se dělo, to je z minulého. Teď schvalujeme nový zákon, který říká, že se to poskytne ze státního rozpočtu a hotovo. A proto já bych dal pozměňovací návrh k pozměňovacímu návrhu, že dotace ze státního rozpočtu se poskytne ve výši potřebné ke krytí závazků vyplývajících ze smluv uzavřených na podporu oprav, atd., nejvýše však ve výši tří miliard Kč. Tomu bych rozuměl a bylo by to srozumitelné. Je to dvakrát tolik, než jak paní poslankyně říkala, že bylo uzavřeno. A já tam vidím hranici. Vím, že to nepřekročí každou mez, a že to neporoste takovýmto způsobem. Tomu bych rozuměl. Pak nepodepisujeme bianco šek a budu pro to hlasovat, za těchto okolností.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, hlásí se ještě někdo do podrobné rozpravy? Hlásí se pan Přemysl Sobotka s přednostním právem. Prosím, pane senátore.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedající, kolegyně, kolegové, chápu pozměňovací návrh, ale stále zůstává to, s čím jsem vystoupil minule, to znamená účinnost od roku 2011 a tady jsme slyšeli, že to má řešit problém roku 2010. Já bych rád k tomu slyšel nějaké vysvětlení.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu předsedovi. Hlásí se pan senátor Čunek? Nechce vystoupit do podrobné rozpravy. Předkladatelka už se vyjadřuje jenom k jednotlivým pozměňovacím návrhům. Pokud chce vysvětlit návrh pana předsedy Sobotky, tak ještě před ní je další přihlášený, pan senátor Petr Vícha.

Senátor Petr Vícha: Děkuji, vážený pane předsedající. Já bych chtěl požádat pouze o desetiminutovou přestávku pro jednání klubu před hlasováním.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Pokud, pane senátore, budete souhlasit, než ukončím podrobnou rozpravu, což bude ihned po nesmírně krátkém vystoupení předkladatelky, tak bych učinil desetiminutovou přestávku. Takže poprosím paní poslankyni Horníkovou, aby vysvětlila jen otázku pana senátora Sobotky.

Poslankyně Zdeňka Horníková:Já bych ráda odpověděla panu senátorovi Sobotkovi. Skutečně my nemůžeme už dnes zasahovat a nemůžeme ovlivnit státní rozpočet na rok 2010. Tudíž nemůžeme mu přikazovat teď zákonem, rozpočet je připraven a my ho nestihneme ovlivnit.

Nám jde v podstatě o to, abychom mohli použít prostředky, které jsou v rezervě na fondu v roce 2010, a abychom měli jistotu, že státní rozpočet připravovaný v roce 2011 tyto prostředky tam ze zdrojů, které uzná za vhodné, vrátí. Proto je tam účinnost od 1. ledna 2011, abychom se nedostali do nějaké krize, protože už jsme v listopadu 2009.

Pokud tam pan senátor shledává nějaký procedurální problém, tak se nesmírně omlouvám. Já to lépe vysvětlit neumím, ale určitě v tom není něco, že bychom chtěli porušit nějaká rozpočtová pravidla. Možná bych požádala o konzultaci s panem ředitelem fondu.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Paní poslankyně, nezlobte se, já jsem vám dal velmi krátce slovo, děkuji. Takže bych přerušil v tuto chvíli jednání pléna na deset minut na jednání klubu ČSSD. Poté budeme pokračovat.

(Jednání přerušeno v 17.48 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 17.58 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážené kolegyně a kolegové, prosím, abyste zaujali svá místa, abychom mohli pokrčovat v našem jednání. Nemáme tu paní navrhovatelku. Ještě jednou vás všechny požádám, abyste už uzavřeli kuloární jednání, abychom mohli dále pokračovat.

Protože jsme ve fázi, kdy byla uzavřena podrobná rozprava, požádám pana garančního zpravodaje, aby se k proběhlé rozpravě – vyjádřila se k ní i paní navrhovatelka, tak požádám pana garančního zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě a aby nás provedl hlasováním. Děkuji.

Senátor Pavel Eybert: Byly podány dva pozměňovací návrhy. Jeden výborový, který máte napsaný, a pak byl podán pozměňovací návrh panem kolegou senátorem Jirkou Pospíšilem, který bych chtěl doplnit, že ta hranice, do které mohou být fondu prostředky poskytnuty, bude nejvýše tři miliardy korun. Písemně tento pozměňovací návrh nemáme. Doporučuji schválit pozměňovací návrh předložený výborem, děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Mám tomu rozumět, že není možné hlasovat o pozměňovacím návrhu pana senátora Pospíšila?

Senátor Pavel Eybert: Bylo by dobře, kdyby byl předložen písemně, protože je to pozměňovací návrh, který pozměňuje pozměňovací návrh, podaný výborem. Poprosil bych pana Pospíšila prostřednictvím předsedající, aby ho podal.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: V tom okamžiku ale musím vyhlásit opět přestávku. Stačí 10 minut? Vyhlašuji přestávku na 10 minut proto, aby mohl být podán pozměňovací návrh písemně. Děkuji.

(Jednání přerušeno v 18.01 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 18.10 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Kolegyně a kolegové, vzhledem k tomu, že ještě není rozdán písemný návrh, prodlužuji přestávku o dalších pět minut. Děkuji.

(Jednání přerušeno v 18.01 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 18.14 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážené kolegyně a kolegové, pozměňovací návrhy se rozdávají, požádám vás, abyste zaujali svá místa, abychom mohli pokračovat v projednávání tohoto bodu. Čas vyhrazený na přestávku již uplynul. Pozměňovací návrhy v souladu s Jednacím řádem Senátu v písemné podobě již máte na lavici. Poprosím pana garančního zpravodaje, aby v souladu s Jednacím řádem Senátu přednášel pozměňovací návrhy, které zde zazněly, abychom o nich mohli hlasovat.

Senátor Pavel Eybert: Pozměňovací návrh výboru číst nebudu, přečtu pouze pozměňovací návrh senátora Jiřího Pospíšila k pozměňovacímu návrhu výboru. Text máte právě rozdaný. Tzn., že se vypustí ve výborovém pozměňovacím návrh slůvku „nejméně“ a nakonec se doplní slova „nejvýše však ve výši 3 miliard korun“.

Hlasování doporučuji nejprve schválit výborový – obráceně. Nejprve hlasovat o pozměňovacím návrhu pozměňovacího návrhu a poté o celkovém pozměňovacím návrhu. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Pane garanční zpravodaji, prosím vás, abyste řekl stanovisko k tomuto návrhu.

Senátor Pavel Eybert: K tomu návrhu pana senátora Jiřího Pospíšila mám neutrální stanovisko.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vás, paní navrhovatelko, se ptám na stanovisko k návrhu.

Poslankyně Zdeňka Horníková:Já navrhuji schválit návrh tak, jak byl schválen ve výboru. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Čili negativní stanovisko k tomuto pozměňovacímu návrhu. Děkuji.

Můžeme tedy zahájit hlasování. Ještě všechny svolám, i když předpokládám, že jste všichni na místech.

Aktuálně je přítomno 58 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 30. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 18 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 30 pro vyslovilo 25, proti bylo 5. Návrh nebyl přijat. Prosím, pane zpravodaji.

Senátor Pavel Eybert: Nyní tedy budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu výboru, tak jak ho máte předložen z výboru. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Myslím, že nemusíme pouštět znělku.

Zahajuji tedy hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 19 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 30 pro vyslovilo 54, proti byl 1. Návrh byl přijat.

Vyčerpali jsme tedy všechny pozměňovací návrhy, přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. V sále je aktuálně přítomno 56 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 29. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko Ano a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko Ne a zvedne ruku. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování č. 20 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 30 pro vyslovilo 53, proti byl 1. Návrh byl přijat.

Nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli senátor Eybert a pan senátor Ivo Bárek. A zároveň se ptám, zda se svojí rolí souhlasí. Ano, souhlasí.

Přistoupíme tedy k hlasování. Byl podán návrh pověřit senátora Pavla Eyberta a senátora Ivo Bárka odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko Ano a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko Ne a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 21 se z 5 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 28 pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme ukončili projednávání tohoto bodu. Děkuji paní poslankyni paní navrhovatelce, děkuji zpravodaji a budeme pokračovat. Přihlásil se nyní o slovo předseda klubu sociální demokracie Petr Vícha. Prosí, pane předsedo.

Senátor Petr Vícha: Děkuji. Vážená paní předsedající. Jménem svým, ale také z pověření předsedy klubu ODS, což bude definitivně důvodem k mému vyloučení, navrhuji, abychom hlasovali, jednali a zkrátka úplně všechno i po 19. hodině.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Ano pane předsedo. Protože je to procedurální návrh, nechám o něm hlasovat bez rozpravy. Ale protože jsme se mezi tím trošičku rozutekli, rychle svolám znovu k hlasování.

Hlasujeme o návrhu prodloužit naše dnešní jednání i po 19. hodině. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 22 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 26 pro vyslovilo 46, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Můžeme tedy v klidu pokračovat dalším bodem jednání, kterým je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 563/2004 Sb.,

o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů,

ve znění pozdějších předpisů

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 181. Návrh uvede zástupce skupiny poslanců Walter Bartoš, kterého nyní prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Walter Bartoš:Vážená paní předsedající, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři, předstupuji před vás s novelou zákona č. 563/2004, což je zákon o pedagogických pracovnících. Je to zákon, který stanoví kvalifikační předpoklady pro to, aby lidé, kteří vyučují, mohli v těchto školách vyučovat kvalifikovaně.

V tomto zákonu se ukázaly některé věci v průběhu těch 5 let jako věci problematické, z nichž jedna je obsažena v § 32, a je to stanovení lhůty pro tzv. nekvalifikované učitele, pětileté lhůty, do které oni musí začít studovat.

Ukázalo se v průběhu praxe, že ne všichni učitelé začali studovat a ne také všichni učitelé začali studovat z vlastní viny. Protože vysoké školy v mnoha případech nevypsaly patřičné obory vzdělání, koneckonců když se podíváte na pedagogické fakulty, tak místo toho, aby vypisovali dnes už témata podle rámcových vzdělávacích programů, tak tyto fakulty vypisují pořád staré kombinace typu matematika, fyzika, chemie, biologie apod. Takže pedagogické fakulty jsou ty, které kulhají za reformou, a díky tomu spousta učitelů nemohla nastoupit a získat tuto kvalifikaci.

Podstatou tohoto návrhu zákona je v podstatě to, že se prodlužuje ta lhůta o dalších pět let. Ta lhůta se prodlužuje z toho důvodu, že pokud tito učitelé, kteří nezačali do 31. 12. 2009 studovat, by tahle lhůta nebyla prodloužena, tak by museli z tohoto povolání odejít. V mnoha případech by mohlo dojít k velice složitým situacím, mířícím téměř ke kolapsům v některých regionech, protože podle údajů, které mám já k dispozici, nezávisle na tom také ministerstvo školství získalo podobné údaje, tak jsme se pohybovali někde přibližně těsně pod 20 %. Ztratit 20 % učitelů v regionálním školství by podle mého názoru bylo problematické.

A znám spoustu případů, kdy nekvalifikovaný učitel, který má praxi, odejde z toho školství, ale ředitel za něj nemá žádnou adekvátní kvalifikovanou náhradu, takže místo něj pak nastoupí jiný, který je bohužel ještě horší, protože nemá vůbec žádnou praxi.

Takže bych vás moc poprosil, abyste tento zákon podpořili. Chci říct, že ve sněmovně prošel napříč politickým spektrem jako nůž máslem, takže doufám, že i v Senátu to bude také tak.

Vážená paní předsedající, děkuji za slovo a vám všem děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane navrhovateli, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Prosím o klid především v předsálí, protože už jsme trošku vyčerpaní všichni a ono to skutečně ruší.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VVVK, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 181/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Milan Bureš, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Milan Bureš: Paní předsedající, pane poslanče, dámy a pánové, zákon o pedagogických pracovnících, který nabyl účinnost dne 1. ledna 2005, v prvé řadě definuje pedagogického pracovníka takto: Pedagogickým pracovníkem je ten, kdo vykonává tzv. přímou pedagogickou činnost ve školách, školských zařízeních a v zařízeních sociálních služeb, § 2 odst. 1 tohoto zákona.

Je třeba zdůraznit, že zákon se vztahuje na pedagogické pracovníky škol a školských zařízení všech zřizovatelů, pokud jsou zapsány v rejstříku škol a školských zařízení. Nikoliv tedy na akademické pracovníky škol vysokých.

Podstata dosud platného zákona spočívá ve stanovení předpokladů pro výkon činností pedagogického pracovníka, které lze rozdělit na obecné, společné pro všechny druhy pedagogických činností, a na zvláštní, spočívající v získání odborné kvalifikace podle druhu vykonávané pedagogické činnosti.

Aby fyzická osoba, nesplňující předpoklad odborné kvalifikace, mohla vykonávat přímou pedagogickou činnost i po 1. lednu 2005, stanovil zákon v § 32, jak už tady bylo řečeno, tehdejším písm. a), časově omezenou výjimku, podle níž tak může činit, pokud nejdéle do pěti let, tj. do konce roku 2009, zahájí studium, potřebné k získání tohoto předpokladu.

Taková fyzická osoba pak bud emoci vykonávat přímou pedagogickou činnost i po 1. lednu 2010, a to až do doby, než své studium ukončí.

Námi dnes projednávaný návrh zákona navrhuje prodloužení doby, v níž fyzická osoba, která nemá odbornou kvalifikaci pro přímou pedagogickou činnost, může povolání pedagogického pracovníka vykonávat. Podle stávající právní úpravy, jak už jsem uvedl výše, musí pedagogičtí pracovníci, kteří nesplňují odbornou kvalifikaci, zahájit nejpozději do konce 2009, tj. do 5 let od účinnosti zákona, studium k jejímu získání. Navrženou změnou se prodlužuje tato lhůta o dalších 5 let, tedy na konec roku 2014. V podstatě běžela a běží 10letá lhůta.

Důvodem navrhované změny, jak uvádí předkladatel, je jednak velké množství pedagogických pracovníků bez požadované odborné kvalifikace – necelých 20 %, kteří by byli bez výše uvedené úpravy zřejmě nuceni přestat na konci roku 2009 vykonávat přímou pedagogickou činnost, což by v některých regionech mohlo vést ke kolapsu určitých typů škol a školských zařízení.

Číslo, které je tady uváděno, je samozřejmě jakési průměrné. Lze od toho odvodit, že zřejmě budou školy, kterých se to nebude týkat buď vůbec, nebo velice málo, ale na druhé straně lze předpokládat, že škol, kterých se to bude týkat dosti podstatně, bude podstatně více.

A druhým důvodem měla být nedostatečná nabídka distančních a kombinovaných forem studia, jejichž absolvováním mohou nekvalifikovaní pedagogičtí pracovníci odbornou kvalifikaci získat. Tady stojíme před otázkou, zda tedy v roce 2014 bude situace v tomto jiná.

Součástí projednávaného návrhu zákona je také novelizační bod 2 – z § 34 platného zákona se navrhuje odstranit bez náhrady věta: Na řízení o udělení akreditace vzdělávací instituce nebo vzdělávacího programu se vztahují obecné předpisy o správním řízení, pokud není dále stanoveno jinak. Tato změna byla převzata ze souběžně projednávaného vládního návrhu a zdůvodnění, které lze uvést, je to, že je to vlastně vyjádření nadbytečné, nebo´t vztah subsidiarity vyplývá z § 1 odst. 2 správního řádu. Návrh zákona dále počítá s nabytím účinnosti od 1. ledna 2010.

Na našem výboru proběhla celkem, bych řekl, velmi dobrá diskuse, do které se zapojili všichni přítomní senátoři, a v podstatě jsme diskutovali nejčastěji témata, která byla asi tato: Otázka počtu těch, kterých se případná výjimka bude týkat. Dále otázka tvrdosti či přísnosti předpokladů pro výkon činnosti pedagogického pracovníka tak, jak je uvedena v zákonu o pedagogických pracovnících. A poslední, a tam jsme se trošku lišili s předkladatelem, byla otázka, jakou lhůtu tedy budou mít ti, kteří nově nastoupí nekvalifikovaní do škol. Podle vyjádření předkladatele by to mělo být do konce roku 2014, kdy by měli zahájit studium. Zazněl u nás názor také, že může být určitý výkladový problém v tom smyslu, že by se to také dalo vykládat tak, že nově nastupujícímu pracovníkovi poběží 10letá lhůta, kterou se to prodlužuje.

Ještě připomínám, že v současnosti, zrovna dnes, prošla prvním čtením novela zákona o pedagogických pracovnících ve sněmovně, která upravuje tuto záležitost u nekvalifikovaných nově nastupujících pracovníků tak, že musí zahájit studium do dvou let. Je ovšem otázkou, zda se vůbec podaří do voleb tento zákon ve sněmovně schválit tak, aby byl i v Senátu.

Já bych vás tedy ještě seznámil se závěrečným usnesením, jenom krátce. Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice po projednání doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji vám také, pane senátore, a poprosím vás, abyste se i vy posadil ke stolku zpravodajů. Ptám se nyní, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak. Mohu tedy otevřít obecnou rozpravu. Otevírám obecnou rozpravu. Nikdo se do obecné rozpravy nehlásí, uzavírám tedy obecnou rozpravu.

Ptám se, zda se chce ještě pan navrhovatel vyjádřit. Nechce. Pan garanční zpravodaj – předpokládám také, že ne. Je tomu tak. Můžeme nyní přistoupit k hlasování. Byl podán jediný návrh, a to schválit návrh zákona ve znění tak, jak nám byl postoupen Poslaneckou sněmovnou. Svolám všechny k hlasování.

Hlasujeme o návrhu schválit zákon o pedagogických pracovnících, ve znění postoupeném nám Poslaneckou sněmovnou. V sále je aktuálně přítomno 45 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 23.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 23 se ze 46 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 43, proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat.

Děkuji panu navrhovateli, děkuji panu zpravodaji, a tím jsme ukončili projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem dnešního jednání je

Návrh senátního návrhu zákona senátorů Vítězslava Jonáše, Jiřího Bise, Tomáše Julínka, Petra Víchy, kterým se mění zákon č. 243/2000 Sb.,

o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní),
ve znění pozdějších předpisů

Návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 188. Tento návrh senátního návrhu uvede navrhovatel, senátor Vítězslav Jonáš. Prosím, pane senátore.

Senátor Vítězslav Jonáš: Vážená předsedající, kolegyně, kolegové, protože je pokročilá hodina, já budu dosti stručný, i když si jsem vědom důležitosti této novely, protože samozřejmě jsme už to projednávali, nebo vy jste to projednávali, kteří jste v minulosti projednávali novelu atomového zákona a zabývali jste se podobnou tématikou, takže vám je celkem jasné, o co v tomto případě půjde. Takže já zestručním svůj přednes.

Předkládá se návrh novely zákona, jehož cílem je dosáhnout v zákoně č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní), úpravy postavení dotčených krajů a obcí, na jejichž území je umístěna významnější výroba elektřiny.

Hlavním principy navrženého zákona jsou také, aby ze spotřební daně, to znamená ekologická daň, která je příjmem státního rozpočtu, zůstala část na územích obcí a krajů, kde se vyrábí elektřina, a to ve výrobnách, které odvádí ekologickou daň. Jedná se o jaderné elektrárny a jedná se i o uhelné elektrárny. Myslím si, že toto je skutečně systémovější řešení než novela atomového zákona, která je teď projednávána v Poslanecké sněmovně, která řeší jenom lokality jaderné a používá k tomu jenom jaderný účet.

A protože vy jste už, jak jsem předesílal, schvalovali v minulosti tuto novelu atomového zákona, dokonce jste ji schválili v Senátu, neprošla akorát v Poslanecké sněmovně proto, že to bylo v roce 2006 před volbami, tak bych chtěl jenom upozornit na to, že pokud někdo by se chtěl ubírat tímto směrem, je to špatné a nesystémové z toho důvodu, že jaderný účet je určen výhradně k něčemu jinému. Ten je určen k řešení konce palivového cyklu, řekněme k vyřešení definitivního úložiště.

A bylo by velikým problémem, kdybychom každým rokem z tohoto účtu brali cca 0,5 mld. korun. Potom by nám na toto řešení nezbyly peníze. Zatímco náš společný návrh senátorů Jiřího Bise, senátora Julínka, senátora Víchy a můj návrh to řeší systémověji a je to přímo navázána na výrobu elektrické energie. A jestli jste si všimli, i výpočet je dán, kolik jednotlivá elektrárna vyrábí, to znamená, pokud elektrárna má v kraji určitou kondici, tak samozřejmě podle toho také zůstane část vyšší, anebo menší jako příjem do těchto obcí.

Dopad na státní rozpočet, bych řekl, že je neutrální, i když víme, že samozřejmě tyto prostředky byly používány do Fondu životního prostředí, ale protože budou použity ve veřejných rozpočtech obcí a krajů, tak si myslím, že je to ještě lepší. A my převážně se rekrutujeme z komunálních politiků a víme, že tyto prostředky můžeme rychle investovat a budeme je samozřejmě investovat i do projektů, které zlepší životní prostředí. To si myslím, že je velice důležité.

Já vás chci požádat závěrem o to, abyste propustili tento náš návrh do 2. čtení, tj. do projednání ve výborech – v hospodářském a ve výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. A žádám vás také o zkrácení lhůty na projednání o 30 dní, a to proto, že právě v Poslanecké sněmovně je návrh atomový. A tam podle rozhodnutí hospodářského výboru se prodloužila lhůta na projednání. A je taková dohoda, že se čeká na náš návrh, který tam přijde tím pádem dřív v době před schválením novely atomového zákona. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení pana senátora Petra Pakostu. Prosím, ujměte se slova.

Senátor Petr Pakosta: Děkuji. Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, budu poměrně stručný. Jsem přesvědčen, že návrh, který nám byl předložen, je daleko systémovější než použití jaderného účtu, ostatně to zde konstatoval i zástupce předkladatelů.

Za sebe bych chtěl říci, že doufám, že práce na více systémovém rozpočtovém určení daní budou pokračovat, že toto není poslední krok, a nezbývá mi, než požádat vás, abyste tomuto návrhu dali šanci a propustili jej k projednání do výborů tak, jak tady navrhoval předkladatel. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane zpravodaji. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. A nyní otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Není tomu tak, nikdo neprojevuje zájem, takže obecnou rozpravu končím. Předpokládám, že navrhovatel, ani zpravodaj nechtějí doplnit své zprávy. Když nebyla rozprava, není k čemu se vyjadřovat. Je tomu tak, nemají zájem vystoupit.

Jelikož nebyl přednesen návrh, abychom návrh vrátili navrhovateli k dopracování, ani návrh na zamítnutí, můžeme přistoupit k třetímu kroku, a to je přikázání. Vzhledem k tomu, že tyto návrhy nezazněly, organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednávání tohoto senátního návrhu byl výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, a dále výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Táži se, zdali má někdo ještě další, jiný návrh. Není tomu tak, takže přistoupíme k hlasování.

Návrh na přikázání výborům byl přednesen. Aktuálně je přítomno 46 senátorek a senátorů, kvorum je 24. Zahajuji hlasování, což se mi nedaří… Pardon, kartička mi nefunguje. Už je to v pořádku.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování pořadové číslo 24 registrováno 47, kvorum 24, pro návrh 46, proti nikdo. Návrh byl schválen.

A budeme pokračovat v hlasování, protože pan předkladatel předložil návrh na zkrácení lhůty pro projednání návrhu zákona ve výborech o 30 dnů v souladu s § 128 odst. 4, to tedy znamená ze 60 dnů na 30 dnů, a budeme o tomto návrhu hlasovat.

Registrováno je 47, kvorum 24 a přistoupíme k hlasování o zkrácení lhůty k projednání ve výborech. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Sděluji vám, že v okamžiku hlasování č. 25 bylo registrováno 47, kvorum 24, pro návrh 45, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji navrhovateli a zpravodaji a blahopřeji v prvním kole k úspěchu. Tento bod jsme ukončili.

A máme před sebou poslední bod 13. schůze. Budeme projednávat

Návrh senátního návrhu zákona senátorů Jiřího Bise a Petra Pakosty,
kterým se mění zákon č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování
s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů

Návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 155. Tento návrh zákona uvede senátor Jiří Bis. Pane senátore, prosím, ujměte se slova.

Senátor Jiří Bis: Vážený pane místopředsedo, kolegové a kolegyně samozřejmě. Když jsme 22. července schovali poslanecký návrh zákona o povolenkách, tak jsme přijali doprovodné usnesení, na základě kterého jsme se zavázali osobně, my z hospodářského výboru, že předložíme co nejrychleji novelizaci tak, abychom upravili alespoň termíny, které se nám tenkrát zdály a podle vyjádření mnohých byly spíš jenom pouze pro jednoho výrobce.

Při přípravě této novelizace vznikla rozsáhlá diskuse. Obdrželi jsme připomínky několikrát od Ministerstva životního prostředí, od Ministerstva průmyslu a samozřejmě jsme měli připomínky i od jednotlivých výrobců. Výsledkem toho je rozsáhlá novelizace původního zákona č. 695/2004 Sb., která v mnoha směrech upřesňuje to, co bylo původně řečeno, zavádí nová pravidla, včetně sankcí za neplnění, dělá vysvětlení, co to je investiční proces, a celkově podrobněji specifikuje celou tuto záležitost.

Má to ještě jednu výhodu, že tato novela, se domnívám, z právního hlediska je i určitou opravou přílepku, který tenkrát byl, protože my neopravujeme přílepek, ale původní návrh. To je všechno, co jsem chtěl říci k základnímu.

Při minulém schvalování povolenek jsme byli obviněni, že jsme lobbisté ČEZu. Teď, když schválily nový návrh dva výbory, tak jsme byli obviněni, že jsme lobbisté teplárenství, protože teplárny a ČEZ představují naprostou většinu české energetiky. Toto aktuální obvinění svědčí o tom, že ti, kdo o tom jednali, a ti, kdo to schvalovali, fandili celému sektoru výroby elektřiny a že se nepodřizovali jednomu výrobci. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Senátní tisk projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Zpravodajem výboru je pan senátor Ivo Bárek. Usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 155/2. Senátní tisk projednal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu jako výbor garanční. Zpravodajem výboru je pan senátor Vítězslav Jonáš, usnesení výboru jste obdrželi jako senátní tisk č. 155/1. Prosím pana senátora, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Vítězslav Jonáš: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, kolega senátor Bis jako jeden z předkladatelů nás obeznámil s návrhem senátního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 695, o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů. Hospodářský výbor se tímto návrhem velice podrobně zaobíral a kvitoval to, že došlo ke splnění závazku, který jsme si dali na minulém plénu tak, abychom rozšířili možnost investování do čistých technologií i ostatním výrobcům v energetice a v teplárenství. A jak říkal kolega senátor Bis, myslím si, že je to dobře.

Já bych vás tím pádem seznámil už jenom s usnesením výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Návrh senátního návrhu senátorů Jiřího Bise a Petra Pakosty, kterým se mění zákon č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů. Po úvodním slově předkladatele senátora Jiřího Bise, po zpravodajské zprávě senátora Vítězslava Jonáše výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh senátního návrhu zákona s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Vítězslava Jonáše a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Chtěl bych vás, vážené kolegyně a kolegové, jménem těch, kteří hovoří, požádat, abyste se ztišili, protože i oni jsou unaveni a dá jim to jistě velkou pozornost a námahu, aby vás, jak se říká, překřičeli. Děkuji.

Nyní uděluji slovo panu zpravodaji výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí Ivo Bárkovi. Prosím, pane senátore.

Senátor Ivo Bárek: Vážený pane místopředsedo, pane předkladateli, kolegyně, kolegové, já se také budu snažit býti krátký. Jenom doplním, že jsme se velmi poctivě zabývali na našem výboru problematikou předkládané novely. Návrh, který jsme tady měli na stole a který se snažíme upravit pozměňovacími návrhy, trpěl některými nedostatky. A rovněž bych chtěl upozornit na to, že všechny pozměňovací návrhy, které tady jsou navrženy, byly dělány v souladu a ruku v ruce také s pracovníky a s vedením Ministerstva životního prostředí, kteří na našem výboru ke všem pozměňovacím návrhům dávali kladná stanoviska.

Já rovněž tady jenom přečtu jenom naše usnesení, které je de facto naprosto totožné s usnesením výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, to znamená, že výbor doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení, určuje zpravodajem mě a pověřuje mě, abych předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. A nyní otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí jako první do rozpravy? Pan senátor Jan Horník. Prosím, máte slovo.

Senátor Jan Horník: Ještě jednou pěkný večer, vážené kolegyně, kolegové, já chci připomenout to, co zde bylo řečeno předkladatelem, že jsme vlastně schválili novelizaci zákona o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů v rámci zákona, který se stal nosičem v jakési legislativní tísni, aspoň takhle nám to bylo předkládáno, Poslanecké sněmovny, protože měla být rozpuštěna.

To znamená, že byl natvrdo udělán přílepek k zákonu o spotřebních daních, a toto byl přílepek naprosto čistý, přestože Poslanecká sněmovna mohla využít svého zrychleného postupu. Neučinila tak a poslanci v podstatě vpašovali do bezproblémové novelizace zákona o spotřebních daních tento čistý přílepek.

Pokud by vše šlo bývalo čistou cestou, tak tady dneska budeme a asi se nebudeme ani dohadovat a bez problémů novelu zákona, kterou předkládají naši kolegové, schválíme, protože oni navrhují změnu termínů, které byly nereálné v předešlém předloženém znění, a napravují některá pochybení.

Mluvím teď pouze o věci legislativní. To znamená, to je čistě legislativní. Vůbec ne o tom, jestli povolenky mají být, nebo nemají být dávány zdarma státem, nebo mají být nějakým způsobem zpoplatněny. Dokonce se mi líbí systém, který se mezitím vykomunikoval, že pokud společnosti, které budou mít podle tohoto zákona nárok na získání povolenek zdarma, tak bude učiněno po jejich investicích a po uznání, že tyto investice jsou v pořádku a byly řádně využity, tak potom finanční prostředky získají. Je to možná čistší model než třeba model, který funguje-nefunguje v rámci dotačního programu Zelená úsporám. Tomu rozumím.

Jsem také rád, že přece jenom vznikla dost velká diskuse už od červencového schválení u nás v Senátu, a to z toho důvodu, že aspoň jsme byli vyslyšeni, aspoň jsme mohli o předmětné věci diskutovat, a vzpomínám si, že právě teplárenské společnosti byly ty společnosti, které samy tvrdily, že vše je připraveno lobbistickými skupinami kolem ČEZu. A já tomu i rozumím, je to legální. Ale ony byli těmi, kteří se cítili ohroženi, že nebudou moct získávat zdarma povolenky, protože nebyli na celý proces připraveni.

Takže já dávám návrh na zamítnutí této novelizace zákona, a to z toho důvodu, že neodpovídá ústavnímu pořádku, že není legitimní ve smyslu toho, že budeme novelizovat zákon, který byl čistým přílepkem a který, pokud by ho Ústavní soud mohl posuzovat, a mohl by ho posuzovat, tak věřím v to, že by posoudil tento přílepek obdobně jako jiné přílepky již v minulosti.

Chci vás tedy požádat, abychom nenovelizovali něco, co je legislativně špatně. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Váš návrh jsem zaznamenal, věřím, že zpravodaj také. A nyní vystoupí pan senátor Adolf Jílek, prosím.

Senátor Adolf Jílek: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, chtěl bych se teď ohradit proti vystoupení mého předřečníka, protože my nenovelizujeme přílepek. Tady je návrh zákona, který mění zákon o obchodování s povolenkami. Ten nemění přílepek, ten mění původní zákon.

Ano, ve znění, které je i s tím přílepkem, ale to je původní zákon, my nenovelizujeme něco, co tady bylo. A my jsme si to dali za úkol. Jestli si vzpomínáte, tak v doprovodném usnesení jsme si dali za úkol, abychom napravili chyby, o kterých jsme věděli, že jsou, ale v rámci 30denního projednávání to nebylo možné.

Myslím, že věcně je to správně, i legislativně je správné to, co teď děláme. A nemohu souhlasit s tím, že novelizujeme přílepek. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, pane senátore. Nikdo další již do rozpravy není přihlášen. Táži se, zdali někdo ještě chce využít svého práva vystoupit? Není tomu tak, rozpravu končím.

Ptám se navrhovatele, zdali se chce k obecné rozpravě vyjádřit?

Senátor Jiří Bis: Chtěl bych se vyjádřit až potom k pozměňovacím návrhům.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Pane senátore, pokud budou pozměňovací návrhy, tak byste se samozřejmě mohl vyjádřit, ale vy máte právo, nyní se vyjádřit. Tak jestli chcete, ano, anebo ne. Na pozměňovací návrhy také nemusí dojít.

Senátor Jiří Bis: Bylo avizováno už v usnesení našeho výboru, že je to schváleno s pozměňovacími návrhy. Chtěl bych říci jenom dvě věci.

Za prvé zdůraznit to, že skutečně nenovelizujeme přílepek, ale novelizujeme původní zákon.

A chtěl bych trošku uvést na pravou míru to, co se používá, bohužel to používají i média naprosto nesprávně.

Žádné povolenky nejsou dávány zdarma. Povolenky jsou dávány proti investičnímu plánu ve stejné výši, jako je cena povolenek, ne zadarmo, ale za investiční plán. Pokud nebude splněn investiční plán, náš návrh obsahuje sankce, jak se bude postupovat proti tomu, kdo nesplní tento investiční plán.

Opakuji tedy. Nedávají se žádné povolenky zdarma, dávají se jako protiúčet k investičnímu plánu. To je velmi významná změna oproti tomu, co se říká. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. A táži se pana zpravodaje výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, zda si přeje vystoupit? Nepřeje. Pan garanční zpravodaj může vystoupit, má slovo.

Senátor Vítězslav Jonáš: V rozpravě jsem zaregistroval jediný návrh pana senátora Horníka na zamítnutí.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Ano. Z výboru jsou pozměňovací návrhy, z pléna byl přednesen návrh zamítnout, návrh na schválení nezazněl.

Přistoupíme nyní k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu zamítnout. Aktuálně je přítomno 44 senátorek a senátorů, kvórum je 23.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 26 bylo registrováno 44, kvórum 23, pro návrh jeden, proti 29. Návrh byl zamítnut.

A vzhledem k tomu, že jiný návrh nezazněl, zahajuji podrobnou rozpravu, ve které lze podávat pozměňovací návrhy. Kdo se hlásí do podrobné rozpravy? Pan senátor Petr Pakosta, prosím.

Senátor Petr Pakosta: Děkuji, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, já jsem se domníval, že z hlediska logiky by bylo dobré, zde načíst pozměňovací návrh, který přijal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu …

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Pane senátore, když dovolíte, není potřeba načítat pozměňovací návrh, když je v podobě žlutého tisku a byl nám rozdán. Prosím, pokračujte.

Senátor Petr Pakosta: Děkuji za poučení, omlouvám se. Kolegyně a kolegové, pozměňovací návrh, který vám byl rozdán, a který nese dole můj podpis, dále ještě zjednodušuje původní tisk. Původně použitá formulace byla nad rámec evropské směrnice č. 2009/29/ES, v jejíchž mantinelech se pohybujeme. A formulace, kterou vypouštíme, rozšiřuje v podstatě možnosti investic do všech čistých ekologií, určitě to je zájmem České republiky a směrnice tento postup umožňuje. Já vás proto žádám o podporu tohoto návrhu.

To je první věc.

A druhá věc. Dovoluji si navrhnout, abychom navrhli Poslanecké sněmovně projednání předlohy, pokud bude schválena, v režimu § 90 odst. 2 jednacího řádu PS.

Takto to bylo konzultováno i s naší legislativou a bylo mi řečeno, že takhle je to správně. Prosím tedy i o podporu tohoto návrhu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Dobře. Já bych to viděl takto: Není to obvyklé takto, pokud jde o § 90 jednacího řádu PS, a proto, až ukončíme podrobnou rozpravu, a budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu pana senátora Pakosty k pozměňovacímu návrhu výboru, a poté, než budeme přijímat usnesení k pověření předsedy, aby se vypracovala zpravodajská zpráva pro PS, odhlasovali bychom předtím speciálně to, že žádáme o režim v „devadesátce“, aby všechny potřebné věci prošly hlasováním.

Ještě jsme pořád v podrobné rozpravě. Hlásí se pan místopředseda Jiří Šneberger, prosím.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, já si myslím, že doporučení sněmovně projednávat „devadesátku“ můžeme přijmout pouze jako doplňkové usnesení. To znamená, že doporučuji, abychom celý tento bod projednali až po pověření a po pověření přijali doplňkové usnesení, které půjde k tisku, kde bude doporučeno sněmovně, projednávat návrh v režimu „devadesátky“. Myslím si, že takhle je to úplně zřejmé a jasné.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Dobře, já jsem také chtěl, aby to bylo odděleno od merita věci, ale uděláme to tímto způsobem, pokud nejsou námitky. Námitky nejsou.

Jsme pořád ještě v podrobné rozpravě. Hlásí se ještě někdo do podrobné rozpravy? Není tomu tak, takže podrobnou rozpravu končím a táži se pana navrhovatele, zda se chce k podrobné rozpravě vyjádřit. Nechce.

Táži se zpravodaje výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí pana senátora Ivo Bárka, zdali se chce vyjádřit? Nechce.

Pane zpravodaji garančního výboru, prosím vás, vyjádřete se k rozpravě. Nechcete, ale budete muset v souladu s jednacím řádem přednášet pozměňovací návrhy a budeme o nich postupně hlasovat.

Senátor Vítězslav Jonáš: Byl předložen jeden pozměňovací návrh oproti původnímu návrhu výboru senátorem Pakostou, takže o něm by se mělo hlasovat.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Aby to bylo úplně zřetelné a jasné, budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu pana senátora Pakosty k pozměňovacímu návrhu výboru.

Prosím o stanoviska. (Stanovisko navrhovatele je kladné, rovněž stanovisko garančního zpravodaje je kladné.)

Pozvu nepřítomné senátorky a senátory k hlasování do sálu. Vzhledem k tomu, že žádný náš kolega a kolegyně nepřišli do jednacího sálu, takže není potřeba návrh opakovat.

Jenom připomenu, že budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu k již podanému pozměňovacímu návrhu výboru.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 27 bylo registrováno 44 senátorek a senátorů, kvórum 23, pro návrh 38, proti nebyl nikdo.

A nyní bychom měli hlasovat o pozměňovacím návrhu výboru ve znění přijatého pozměňovacího návrhu.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 28 bylo registrováno 44, kvórum 23, pro návrh 40, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme vyčerpali pozměňovací návrhy a můžeme přistoupit k hlasování o schválení návrhu senátního návrhu zákona, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

V sále je přítomno 44 senátorek a senátorů, kvórum je 23.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 29 bylo registrováno 44, kvórum 23, pro návrh 40, proti jeden. Návrh byl přijat.

A nyní podle § 130 odst. 8 jednacího řádu Senátu navrhují, abychom pověřili za prvé předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu ústavnímu projednání.

Za druhé, abychom pověřili senátora Jiřího Bise a ještě dalšího senátora (navržen senátor Petr Pakosta, který souhlasil), tedy senátora Petra Pakostu, aby nás zastupovali a odůvodnili v Poslanecké sněmovně tento přijatý návrh.

Jsou nějaké jiné návrhy? Nejsou. Přistoupíme k hlasování.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 30 registrováno 44, kvórum 23, pro návrh 42. Návrh byl schválen.

Prosím ještě, zůstaňte na svých místech. Jak navrhl zpravodaj a jak tady již bylo navrženo panem místopředsedou Šnebergerem, nyní bychom hlasovali o doprovodném usnesení, které by obsahovalo návrh a žádost na Poslaneckou sněmovnu, aby byl tento náš návrh projednáván podle § 90 jednacího řádu PS. Doufám, že to říkám správně, legislativa neprotestuje.

Toto je návrh, myslím, že můžeme nyní o něm hlasovat. Jsou nějaké námitky? Nejsou.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, prosím, abyste stiskli tlačítko ANO a zvedli ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

V okamžiku hlasování č. 31 registrováno 44, kvórum 23, pro návrh 37, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji navrhovateli a zpravodajům a projednávání tohoto bodu končím.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, vyčerpali jsme pořad naší 13. schůze Senátu. Děkuji vám za konstruktivní přístup. Schůzi končím.

Konání další schůze bude samozřejmě včas oznámeno.

Děkuji vám, dobrý večer, dobrou noc!

(Jednání ukončeno v 19.18 hodin.)

<<<<<<< HEAD ======= >>>>>>> dcc76c226a822eba7de92542ab205182cf5f82c0