Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

text o uhlí

Těsnopisecká zpráva

z 5. schůze Senátu

Parlamentu České republiky

(1. den schůze – 26. března 2009)

(Jednání zahájeno v 9.03 hodin.)

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dovolte, abych vás přivítal a zároveň zahájil 5. schůzi Senátu. Tuto schůzi jsem svolal na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o zákon č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu. Pozvánka vám byla zaslána v pátek 6. března 2009.

Z dnešního jednání se omluvili senátoři Petr Vícha, Karel Schwarzenberg, Václav Jehlička, Otakar Veřovský, Jan Horník a Jaromír Štětina. Registraci všichni znáte. Kdo nemá identifikační kartu, náhradní dostane v předsálí jednacího sálu.

Nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli byli senátoři Václav Koukal a Pavel Trpák. Má někdo připomínku? Připomínka není. V tom případě přistoupíme k prvnímu hlasování o ověřovatelích dnešní schůze.

Zahajuji hlasování o ověřovatelích. Kdo je pro senátory Václava Koukala a Pavla Trpáka, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 1 ukončeno. Přítomno 66, kvórum 34, pro 64, proti nikdo. Tento návrh byl schválen.

A nyní přistoupíme ke schválení pořadu 5. schůze Senátu. Návrh na změnu a doplnění v souladu s usnesením Organizačního výboru a následnými žádostmi ministrů o pevné zařazení máte rozdán na lavice. Vzhledem k tomu, že žádostí o pevné zařazení bylo příliš mnoho, seznámím vás pouze s doplněním či vyřazením bodů oproti původnímu návrhu, který jste dostali domů.

Navrhuji tyto změny pořadu 5. schůze:

1.? Vyřadit z pořadu bod č. 29, což je Zpráva o vývoji Evropské unie v roce 2008 a jejím dalším rozvoji.

2.? Doplnit na pořad 5. schůze tyto body:

a)? senátní tisk č. 42 a projednat ho po senátním tisku č. 34

b)? senátní tisk č. 43 a projednat ho po senátním tisku č. 37

c)? senátní tisky č. 44 a 45 zařadit na konec bloku místopředsedy vlády Alexandra Vondry

d)? senátní tisk č. 46 projednat po senátním tisku č. 35

e)? senátní tisky č. K 12/07, K 16/07 a N 10/07 a projednat je po senátním tisku K 22/07

f)? senátní tisk č. K 136/06 a projednat ho po tisku č. 39

g)? senátní tisk č. K 137/06 zařadit na místo 37

h)? senátní tisk č. 306 projednat po tisku N 24/07

i)? senátní tisk č. 13 projednat jako poslední bod 5. schůze Senátu.

Dále bych vás chtěl informovat, že dnešní polední pauza začne zhruba ve 13.00 hodin a skončí ve 14.00 hodin, protože jsme vázáni na pořad schůze, neboť je mimořádné, možná poslední zasedání vlády, takže ministři, kteří jsou v našich řadách, se tohoto zasedání musí zúčastnit.

Ptám se, zda chce někdo doplnit nebo změnit pořad schůze? Pan senátor Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig: Hezké dopoledne. Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, jistě k vaší nevelké radosti si dovolím požádat o zařazení dvou tisků, a sice č. N 32 a č. N 33, které jsme včera na výboru pro záležitosti EU projednali. Přijali jsme podle mého soudu důležité usnesení a tak si vás dovolím požádat, abychom tyto tisky, které by nás neměly nijak extrémně zdržet, projednali ještě na této schůzi.

Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: To máme tedy další návrh. Pak se přihlásila senátorka Ludmila Müllerová a připraví se senátorka Jiřina Rippelová.

Senátorka Ludmila Müllerová: Vážený pane předsedo, páni kolegové, paní kolegyně, dovolila bych si vás požádat o přeřazení senátního tisku č. K 137/06, což je bod č. 37, a to tak, aby byl projednán jako první bod v pátek 27. března 2009, to znamená před bodem č. 28. Má tam být paní ministryně zdravotnictví Filipiová a posléze pan ministr Bursík, nicméně z důvodu pracovního vytížení pan ministr Cyril Svoboda s těmito pány a s paní ministryní toto projednal, takže bych prosila i o změnu zařazení tohoto bodu pevně. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobře. A dále je přihlášena senátorka Jiřina Rippelová.

Senátorka Jiřina Rippelová: Pane předsedo, kolegyně a kolegové, já si dovolím vystoupit v rámci schvalování pořadu s faktickou poznámkou.

Nepřicházím nic navrhovat, přicházím toto ctěné auditorium upozornit na jednu věc, a tou je, že nezařazením nám všem dobře známého senátního tisku č. 181, kterým není nic jiného, než Lisabonská smlouva, na pořad dnešní 5. schůze, porušujeme svůj jednací řád. Lhůta pro projednání této smlouvy ve výborech uplynula na základě usnesení z 2. schůze, která se konala dne 10. 12. 2008 a 9. 2. 2009.

Zařazení této smlouvy na dnešní schůzi nebylo na Organizačním výboru prohlasováno. Chci pouze za klub sociální demokracie sdělit, že jsme velmi seriozně čekali na stav projednávání novel jednacích řádů implementujících Lisabonskou smlouvu. Dnes jsou tyto novely schválené v Poslanecké sněmovně ve zrychleném čtení, jsou tady na půdě Senátu a není tedy důvodu o nich a o smlouvě nejednat.

Klub sociální demokracie má připraveno všech 29 podpisů svých členů a podle vývoje situace týkající se projednání jednacích řádů bude, pokud bude potřeba, předána tato žádost o svolání mimořádné schůze panu předsedovi. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má paní první místopředsedkyně Alena Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, paní senátorky, páni senátoři. K tomu, co řekla paní senátorka Rippelová, snad jenom větičku.

Myslím si, že v této chvíli skutečně vůbec nic nebrání tomu, abychom vydali souhlas s ratifikací Lisabonské smlouvy. Nicméně nebudu nic navrhovat, protože je to odpovědnost především klubu ODS.

Ale chci navrhnout v této chvíli zařazení na pevný čas bodu č. 39 – senátní tisk č. 13 – Petice „Zachraňte Ondráš“. Bylo dobrým zvykem, že jsme projednáváni petic fixovali na konkrétní čas, tak aby ti, kteří se chtějí zúčastnit ze strany petentů, mohli počítat s nějakým časovým horizontem. Proto navrhuji zařadit projednání této petice na pátek ve 14.00 hodin, což se dá předpokládat, že může být před koncem jednání této schůze. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobře. Nikdo další se už nehlásí, takže končím rozpravu.

Jenom poznámku k paní kolegyni Gajdůškové, budeme o tom samozřejmě hlasovat, ale abychom byli v rezervě, že to nebude třeba ve 14.00 hodin, ale ve 13.00 hodin. Může se totiž stát, že plénum bude velmi dělné a budeme ve 12.00 hodin v pátek hotovi.

Pojďme pracovně hlasovat o vašem návrhu s tím, že vy byste se s petenty dohodla na téma, že by tu byli aspoň o hodinu dřív.

A máme několik návrhů.

Nejprve je to doplnění programu, které navrhuje kolega Sefzig. Jsou to tisky N 32/07 a N33/07. Navrhuji, abychom tyto tisky projednali v pátek po obědě – 1. a 2. bod po obědě (možná ale, že žádný oběd nebude); ale musíme tam tyto tisky dostat. Navrhuji, abychom to projednali po 12. hodině. To bude první hlasování.

Druhé bude hlasování o přeřazení bodu, jak navrhla kolegy Müllerová, tzn., bod 37 by se stal prvním bodem zafixovaným na pátek. Potom budeme hlasovat o bodu, který přednesla mpř. Gajdůšková, tj. zafixovat „Ondráš“ na 14.00 hodin.

Pokud nemáte připomínku, nechal bych o těchto návrzích hlasovat en bloc. Pokud má někdo poznámku nebo námitku, můžeme hlasovat postupně. Nemá. Takže en bloc.

Pak bychom hlasovali o celém programu. Ve znění, jak jsem vám přenesl.

Nyní budeme hlasovat o návrzích kolegů Sefziga, Müllerové a Gajdůškové.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 2 ukončeno. Registrováno 70, kvorum 36. Pro 67, proti nikdo.

Návrh byl schválen.

Nyní budeme hlasovat o změnách, vyřazení a doplnění, tak jak jsem přednesl – jako závěr Organizačního výboru.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 3 ukončeno. Registrováno 70, kvorum 36. Pro 68, proti nikdo.

Návrh byl schválen.

Nyní budeme hlasovat o našem programu, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů, tak jak byly v předchozím hlasování schválené.

Zahajuji tedy hlasování. Kdo je pro tento program se změnami – tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 4 ukončeno. Registrováno 70, kvorum 36. Pro 69, proti nikdo.

Návrh byl schválen.

Jsme u prvního zákona. Tím je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 252/1997 Sb.,

o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů

Máme to jako tisk č. 34. Já poprosím pana ministra Petra Gandaloviče, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr zemědělství ČR Petr Gandalovič: Vážený pane předsedo, vážený Senáte, jak víte, při sestavování rozpočtu na rok 2009 byl rozpočet ministerstva zemědělství výrazným způsobem zkrácen. A to tak, že nebylo možné pro tento rok naplánovat plné vyplacení tzv. národních doplňkových plateb top-up. Pro ty, kteří nejste v této problematice úplně zorientovaní, chci říci, že tyto národní platby jsou vlastně přímým nástrojem státního rozpočtu k tomu, jak se doplňují platby z EU, které na základě přístupových dohod ČR a ostatní nové členské země dostávají pouze v určité výši; menší než 100 %. Tato výše se podle těchto přístupových dohod zvyšuje.

V roce 2009 ČR má ČR právo dostávat 60 % z maximálního stropu, který je pro ČR vypočítán. Rovněž má právo až 30 % doplnit ze státního rozpočtu. Problém právě nastal, když jsme sestavovali rozpočet. Samozřejmě, že vláda se snažila stanovit rozpočet takový, aby schodek byl menší než 40 miliard korun.

A bohužel to vedlo k velkým škrtům nejen v rozpočtu min. zemědělství, ale i ostatních resortů. Jak se vyvíjela situace v zemědělství koncem roku, a už bylo zcela jasné, že dochází k propadu cen základních zemědělských komodit, samozřejmě se ukázalo jako nutné najít další prostředky tak, abychom situaci pro české zemědělce alespoň tímto způsobem kompenzovali a nevystavovali je nějaké nerovné konkurenci s jejich konkurenty z původní evropské patnáctky.

Na základě dohody mezi panem premiérem a zemědělskými organizacemi se tedy vláda, resp. došlo k dohodě, že část z těchto finančních prostředků získáme převodem z finančních aktiv Pozemkového fondu, což, musím říci, není příliš systémové, protože tyto prostředky jsou vlastně prostředky z privatizace zemědělské půdy a měly by být určeny do nějakých investic. Na druhé straně je to prostě způsob, který je legitimní a který byl použit i vládami před námi.

Já a skupina poslanců jsme pro urychlení legislativního procesu navrhli poslanecký návrh zákona, tzn., že v tuto chvíli zde vlastně nevystupuji jako ministr vlády, ale jako představitel skupiny poslanců, která návrh předložila. A jeho obsahem je tedy převod 1,3 mld. Kč do rozpočtu min. zemědělství, kde budou právě použity pro doplňkové platby.

Pro vaši informaci vám také chci říci, že vláda samozřejmě vedle toho učinila další kroky, tzn., převedla z rezervních fondů další finanční prostředky, takže pro rok 2009 budou čeští zemědělci mít v podstatě maximální možné dorovnání národních doplňkových plateb. Říkám „v podstatě“, víte, že tady je ještě ve hře kurz koruny vůči euru a já dnes nemůžu říci, jestli to bude maximálně 30 % nebo např. 27, 28 %.

Pro vaši informaci, v roce 2008 právě díky vývoji kurzu koruny jsme vlastně vyplatili maximum 30 %.

K tomuto návrhu zákona jsme ještě na zemědělském výboru dodali drobnou změnu zákona o zemědělství, která rozšiřuje spektrum poskytovaných programů z Podpůrného garančního rolnického a lesnického fondu, kde, jak víte, jsou připraveny finanční prostředky pro poskytování garancí k úvěrům, pro poskytování dalších podpůrných nástrojů tak, aby se podařilo kritickou situaci v sektoru zemědělství zemědělcům pomoci přežít.

Takže toto jsou stručně důvody, které já zde uvádím proto, abyste, vážený Senáte, podpořili tuto novelu zákona o Pozemkovém fondu a zákona o zemědělství.

Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře a poslanče, protože jste v tuto chvíli předkladatel, posaďte se ke stolku. Garančním a jediným výborem byl VHZD, ten přijal usnesení, máme to jako tisk č. 34/1. Zpravodajem je pan senátor Jan Hajda, který má nyní slovo.

Senátor Jan Hajda: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych vás seznámil se svou zpravodajskou zprávou. Pokud se týká předloženého návrhu, jedná se o 21. novelu zákona o Pozemkovém fondu ČR, kterou 9. 12. 2008 předložila skupina poslanců, a to Petr Gandalovič, Jiří Papež, Zdeněk Mach, Pavel Kováčik, Ladislav Skopal a Jiří Hanuš. Jmenuji je proto, aby bylo jasné, že se jednalo o shodu napříč politickým spektrem pomoci zemědělství v kritické situaci.

Cílem návrhu zákona je umožnit použití přímo Pozemkového fondu ČR ve výši 1,3 mld. Kč na národní doplňkové platby k přímým podporám pro rok 2009. A v části druhé, která obsahuje novelu zákona o zemědělství, se rozšiřují oblasti, kam Podpůrný garanční rolnický a lesnický fond může směřovat své projekty, tak jak o tom hovořil pan předkladatel, ministr zemědělství. Pokud se týká některých záležitostí, návrh odpovídá ústavnímu pořádku a právnímu řádu ČR a naplňuje požadavky mezinárodních smluv, kterými je ČR vázána. Navrhovaná úprava je plně v souladu se zákonem 569 o Pozemkovém fondu ČR.

Ve 3. čtení v PS, které proběhlo 18. 2. 2009, pozměňovací návrhy přijaté zemědělským výborem byly PS schváleny a PS projednávanou předlohu zákona v hlasování 386 schválila 184 hlasy z přítomných 192 a nikdo nebyl proti usnesení.

Náš výbor projednal tento návrh na 7. schůzi konané 25. 3., a přijal následující usnesení s tím, že po úvodním slově zástupce skupiny předkladatelů poslance Jiřího Papeže, po zpravodajské zprávě mé a po rozpravě doporučil Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS. Určil zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu mne a pověřil předsedu výboru, mne, předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego. Posaďte se také ke stolku zpravodajů. Nyní se ptám, zda někdo podle § 107 našeho Jednacího řádu navrhuje, abychom se zákonem nezabývali. Nikoho nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se rovněž nikdo nehlásí, takže ji končím a v této chvíli nevidím důvod, aby pan ministr nebo zpravodaj vystoupili k něčemu, co neproběhlo. Máme před sebou jediné hlasování, a to je stanovisko výboru schválit. Takže svolám nejprve znělkou.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 5 ukončeno. Registrováno 65, kvorum 33, pro 60, proti nikdo. Návrh byl schválen. Končím tento bod a jsme u dalšího bodu, a to je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin a o změně některých zákonů

(zákon o oběhu osiva a sadby), ve znění pozdějších předpisů

Senátní tisk č. 36. Slovo má opět pan ministr zemědělství Petr Gandalovič.

Ministr zemědělství ČR Petr Gandalovič: Vážený pane předsedo, vážený Senáte, v tomto zákoně se jedná o velmi odbornou materii, proto mne omluvte, když část svého úvodního slova přečtu, protože bych nechtěl některé z těchto odborných termínů poplést a pro stenozáznam Senátu udělat nějakou chybu. Uvedu tedy, že se předkládá návrh zákona, kterým se mění zákon 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů.

Cílem předloženého návrhu zákona je zejm. promítnout do současné právní úpravy povinnosti týkající se uvádění révového vegetativního množitelského materiálu na trh, a to v návaznosti na novou směrnici komise 2005/43/ES, z níž vyplývá, že certifikovaný rozmnožovací materiál révy, jakož i standardní rozmnožovací materiál révy musí být vždy uznáván úřední osobou. V této novele se navrhuje, aby touto úřední osobou byl Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský.

A teď to přijde ještě složitější, a proto poslouchejte: dochází k vložení nového paragrafu týkajícího se egalizace osiva a v této souvislosti také k zavedení tohoto pojmu do pojmosloví v § 2. Egalizací neboli sloučením partií osiva stejného druhu a odrůdy, které by nemuselo být uznáno, s partií osiva vykazující vysokou kvalitu, se vytvoří partie osiva, která splní požadavky na uznávací řízení.

To je hodně složité, ale věřte tomu, že jsme to připravili přesně tak, aby to bylo v pořádku. A zejm. chci zdůraznit, že tímto se omezí případné finanční ztráty semenářských firem.

V odrůdářské části tohoto zákona dochází k úpravě působnosti odrůdové komise týkající se vydávání rozhodnutí o registraci odrůdy, kde se odrůdová komise bude napříště vyjadřovat pouze k zamítnutí žádosti o registraci, čímž opět dojde ke zjednodušení celého řízení o registraci odrůdy.

U správních deliktů je zpřesněno ustanovení umožňující sankcionovat osoby, které v rozporu se zákonem uvedou do oběhu rozmnožovací materiál, směsi osiv a sazenic zeleniny, a dále je doplněno příslušné ustanovení související s nově vzniklou povinností, stanovenou v § 6a), čímž je opět zmíněná egalizace osiva.

Závěrem vás chci informovat, že návrh novely zákona byl 25. 3. 2009 projednán VHZD, ale to už bych ubíral prostor pro pana zpravodaje.

Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD, ten přijal usnesení, máme ho jako tisk č. 36/1. Zpravodajem je opět pan senátor Jan Hajda, takže máte slovo.

Senátor Jan Hajda: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážení kolegové a kolegyně, jedná se o jednoduchou novelu a k záměru této novelizace náleží především potřeba uvést národní právní úpravu uvádění révového vegetativního a množitelského materiálu na trh do souladu s právem ES. Pokud se týká legislativního procesu, ve 3. čtení konaném 13. 2. z přítomných 176 poslanců pro návrh se vyslovilo 163 poslanců a nikdo nebyl proti. Navrhovaná právní úprava odpovídá ústavnímu pořádku ČR. Přijetí novely zákona nebude mít dopad na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty a hospodářské subjekty ani podnikatelské prostředí ČR.

VHZD projednal návrh zákona na 7. schůzi 25. 3. a přijal 86. usnesení s tím, že po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Stanislava Kozáka, náměstka ministra zemědělství ČR, po mé zpravodajské zprávě výbor doporučil Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS, určil zpravodajem mne a pověřil předsedu výboru, tj. mne, předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego. A moje otázka zní, zda podle § 107 našeho Jednacího řádu někdo navrhuje, abychom se nezabývali? Nikdo. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy o egalizaci a neegalizaci se nikdo nehlásí, takže ji končím. Opět nepředpokládám, že by se pan ministr nebo pan zpravodaj chtěli vyjádřit. Máme před sebou hlasování o návrhu schválit.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování pořadové č. 6 ukončeno, registrováno 65, kvorum 33, pro 58, proti nikdo. Návrh byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu.

Děkuji panu ministrovi i zpravodajovi.

A jsme u dalšího bodu:

Návrh zákona o přijetí úvěru Českou republikou od Evropské investiční banky na financování investičních potřeb souvisejících s prováděním programu Výstavba a obnova infrastruktury vodovodů a kanalizací II.

Senátní tisk č. 42. A máme tu již jasného předkladatele, pana ministra zemědělství Petra Gandaloviče. Máte slovo, pane ministře.

Ministr zemědělství ČR Petr Gandalovič: Vážený pane předsedo, vážený Senáte, tato problematika na rozdíl od té předchozí vám bude určitě podstatně bližší, protože jste v celé řadě případů buď bývalí starostové, primátoři nebo dokonce i současní. Jak víte, ČR v přístupových dohodách k EU na sebe vzala velmi přísný závazek do roku 2010 splnit přísné požadavky evropské směrnice o čistotě odpadních vod, která v podstatě říká, že každá aglomerace nad 2000 obyvatel musí mít adekvátní čištění odpadních vod.

Financování tohoto náročného programu je v současnosti zajištěno v podstatě ze dvou zdrojů, ze dvou resortů. Jednak je to na straně min. ŽP operační program Životní prostředí a jednak na straně min. zemědělství je to program Výstavba a obnova infrastruktury vodovodů a kanalizací. Není asi třeba vás dopodrobna seznamovat s jednotlivými problémy, které se kolem především operačního programu Životní prostředí v posledních letech vyvinuly, předpokládám, že je podrobně sledujete, jedná se především o to, že EK fakticky dodatečně zpřísnila svůj pohled na podmínky, za kterých je ochotna poskytovat evropské fondy do vodárenských soustav, které jsou provozovány soukromým nebo částečně soukromým provozovatelem. Po celé řadě velmi složitých jednání došel resort ŽP, ale musím říci, že to bylo samozřejmě s mandátem vlády, k určitému kompromisnímu řešení, které je vyjádřeno v tzv. podmínkách přijatelnosti, které v podstatě do jisté míry omezují využití finančních prostředků pro určité aglomerace, kterou jsou právě v těch vodárenských soustavách s provozovatelskými smlouvami.

V této situaci se ukazuje jako naprosto nezbytné, abychom měli dostatečně silný nástroj, který do jisté míry doplní tyto finanční prostředky. A tímto nástrojem je právě program Výstavba a obnova infrastruktury vodovodů a kanalizací, který má min. zemědělství. Víte, že tento program probíhá již několik let. My vydáváme ročně řádově 1 mld. Kč na vodárenské a kanalizační projekty pro především menší obce a střední města. Myslím si, že celá řada z vás, opět musím říci, že tak, jak spolu komunikujeme, se s naším programem setkala.

Tento program na rozdíl od programu operačního OPŽP poskytuje menší státní dotaci. Ta dotace se pohybuje kolem 40 % na rozdíl od toho operačního programu ŽP, kde může být dotace až 85 %. Na druhé straně my jsme schopni poskytnout ještě určitý zvýhodněný úvěr ve spolupráci s Českomoravskou záruční a rozvojovou bankou, tzn., ono to pro obec nakonec vyznívá také poměrně výhodně. A jako důležité chci říci, že právě si neklademe žádné speciální další podmínky, čímž neomezujeme ten prostor, do kterého jsme ty peníze schopni poskytnout.

Pro to, abychom mohli dále pokračovat v tomto programu v těch letech 2010 a 2011, je potřeba, abychom získali pro tento program další finanční prostředky z Evropské investiční banky, a to je právě předmětem navrhovaného zákona.

Když jsem předložil tento zákon v PS, tak asi druhý den poté jsem si přečetl v novinách takový článek, který říkal „proč si berete úvěry, za které budete muset platit úroky, proč se to neplatí z těch evropských fondů, kde je to zadarmo?“. A to je právě to, o čem jsem před chvílí hovořil. V evropských fondech bohužel pro určité kategorie obcí jsou limitující podmínky a myslím si, že je správné, aby si obce mohly vybrat, na který z těch programů požádají.

Pro úplnost chci říci, že vláda schválila tento návrh zákona svým usnesením č. 11/94 ze dne 22. 9. 2008, pardon, omlouvám se, tento návrh zákona tady čtu špatně, byl schválen jiným usnesením, ale usnesení č. 11/94 ze dne 22. 9. vláda schválila návrh zákona o státním rozpočtu a zejm. návrh střednědobých výdajových rámců na léta 2010 a 2011. tady chci právě zdůraznit, že přijetí tohoto úvěru nebude mít vliv na stanovený schodek veřejných rozpočtů. Rovněž chci uvést, že min. zemědělství restrukturalizovalo současné úvěry tak, aby tento nový úvěr nepřesáhl stávající objem stávajících úvěrů od mezinárodních finančních institucí.

Jinak pro úplnost, myslím, že v té věcné rovině chci ještě zdůraznit, že v současnosti probíhá další jednání s EK, a to sice ve věci faktického naplnění té příslušné směrnice 271/1991, a to sice směrnice, která ukládá, že do roku 2010 musí ty aglomerace mít adekvátní čištění. Naším cílem je, aby EK uznala, že takovou aglomerací se počítá i aglomerace, kde je zahájena stavba příslušné čistírny odpadních vod, příslušného projektu, který ke splnění té směrnice směřuje. Myslím si, že je to absolutně klíčové v tuto chvíli, k tomu právě také bude použit tento úvěr, protože ten bude použit na ta léta 2010, 2011 na profinancování těchto projektů, kde my se snažíme v tuto chvíli dosáhnout toho, aby nebyl pro ČR ten limit stanoven tak, že to budou jen čistírny, které jsou v tu dobu zkolaudované a v provozu, ale že to budou i projekty, které jsou fakticky ve výstavbě. Myslím si, že je to legitimní a je to způsob, jakým se nám podaří zabránit jakýmkoli sankcím vůči ČR za nesplnění této náročné podmínky.

Nechci vaše jednání, vážené senátorky, vážení senátoři, více zdržovat. Chtěl jsem vám tuto informaci poskytnout, možná trochu nad rámec toho vlastního projednávaného předpisu, protože si myslím, že je to téma, se kterým senátorky a senátoři přicházíte velmi často do styku.

Takže vám děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. A Organizační výbor určil jediným výborem, a tím je VHZD, má usnesení jako tisk č. 42/1, zpravodajem je pan senátor Adolf Jílek, který má slovo.

Senátor Adolf Jílek: Děkuji, pane předsedo, pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, pan ministr tu velmi podrobně popsal důvod, proč je tady tento návrh zákona. Já bych chtěl jen připomenout, že tento zákon tady musí být kvůli tomu, aby se naplnil zákon o rozpočtových pravidlech republiky, protože bez tohoto zákona není možno přijmout úvěr podle rozpočtových pravidel.

Vzhledem k tomu, že tento návrh zákona v PS prošel obrovskou většinou, kdy ze 162 poslanců jich 154 hlasovalo pro, a vzhledem k tomu, že podstata tohoto zákona se dotýká státního rozpočtu, s kterým Senát nemá nic společného, je to věc sněmovny, tak výbor se nakonec rozhodl takto – na své 7. schůzi 25. 3. po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Karla Turečka, náměstka ministra zemědělství ČR, po mé zpravodajské zprávě výbor doporučuje Senátu PČR vyjádřit vůli se návrhem zákona nezabývat. Určil mne zpravodajem a pověřil předsedu výboru senátora Jana Hajdu předložit toto usnesení předsedovi Senát.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Posaďte se také ke stolku zpravodajů, a protože VHZD navrhl, abychom se tímto návrhem zákona nezabývali, což pro veřejnost znamená, že je to vrcholný souhlas s touto normou, takže o tom nechám hlasovat.

Zahajuji hlasování, kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 7 ukončeno, registrováno 68, kvorum 35, pro 61, proti nikdo, návrh byl schválen. Tím končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi i zpravodajovi.

A přistoupíme k dalšímu bodu. Tím bodem je

Národní protikrizový plán vlády

Konvergenční program jsme obdrželi jako senátní tisk č. 29a uvede ho ministr financí Miroslav Kalousek, který v tuto chvíli zastupuje předsedu vlády Mirka Topolánka.

Pane ministře, vítám vás a máte slovo.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dobrý den. Dovolte mi, abych v zastoupení předsedy vlády uvedl Národní protikrizový plán vlády, který je vám k dispozici v tisku včetně poslední predikce ČNB, protože to je v oné kaskádě stále zhoršujících se predikcí ta poslední, tedy ta nejaktuálnější. Obávám se, že to není ta úplně poslední nejhorší, ale to uvidíme v příštích týdnech.

Já vás nechci zdržovat tím, že budu podrobně popisovat jednotlivé kroky, které máte přehledně srovnány podle toho, které jsou legislativní, které jsou exekutivní. Dovolte do úvodu spíše několik obecných slov. Chci říci, že předkládaný plán vyvrací, dokonce i kvantifikuje některé mýty, které lze velmi často zaslechnout ve veřejné diskusi, dokonce i v médiích a z úst některých politiků.

Mýtus č. 1, že vláda reagovala na recesi pozdě. Podíváte-li se na opatření let 2008 a 2009, je zřejmé, že soubor schválených a realizovaných opatření, která byla realizována na podzim 2008, je ve výši 0,8 % HDP, tedy je to 33 mld. Kč. A s multiplikačními efekty podle toho nejkonzervativnějšího odhadu má dopad na ekonomiku ve výši 1,3 % HDP. Jsou to zejm. exekutivní opatření na podporu exportu a některá opatření, která ulevovala poptávce na příjmové straně rozpočtu.

Mýtus č. 2, že vláda ve svých opatřeních nemyslí na lidi, ale myslí jen na ty ošklivé kapitalisty, na podniky a na podnikatele. Tímto demagogickým tvrzením je kritizován fakt, na který já a se mnou jistě celá vláda včetně expertů z NERV jsme celkem pyšní, že více než 3/4 opatření jde na povzbuzení nabídky a méně než 1/4 opatření jde na podporu poptávky. A je to naprosto logické zacílení podle jednoduchého aritmetického výpočtu ze statistiky, že jsme malá, liberální, na export orientovaná ekonomika, kdy 80 % všeho, co vyprodukujeme, musíme vyvézt, a naopak 75 % domácí spotřeby, tedy co spotřebujeme, je import. Z tohoto prostého porovnání, 80 % naší vlastní produkce, utvořené naší zaměstnaností, je export, 75 % naší domácí spotřeby je import, logicky vyplývá efektivita opatření, kdy na jedné straně se volá po zvýšení dávek, po transferech z centrálních fondů do příjmů domácností, které pak, jak si tito ekonomové představují, vyšší vlastní spotřebou povzbudí domácí ekonomiku. A znovu opakuji, 75 % domácí spotřeby je import. A adresát těch zvýšených dávek se logicky chová, na rozdíl od autorů těchto návrhů, ekonomicky a efektivně a jde si koupit to, co je pro něj nejvýhodnější, tzn. domácí ekonomiku, domácí zaměstnanost povzbudí minimálně. Zatímco naopak opatření, která jdou na ulehčení nabídky, na podporu exportu, jsou minimálně z 80 % využity efektivně. Vláda ve všech těch opatřeních měla jednu zásadní prioritu – zaměstnanost. Chtělo by se mi říci „udržení zaměstnanosti“, byl by to velký eufemismus, spíše říkám „snížení tlaku na propouštění“ a to tam, kde jsou veškeré priority, tam jsou veškeré priority našich opatření. Snížení tlaku na propouštění, tedy snaha udržet lidi v práci, nikoli je poslat na pracák, není opatření pro zlé kapitalisty, ale je to opatření pro občany této republiky.

3. mýtus, s kterým bych se rád vyrovnal, je kritika, to není ani mýtus, je to někdy sžíravá kritika o tom, jak se vláda neustále mýlí ve svých prognózách a jak sestavila nerealistický státní rozpočet. Ano, vláda se ve svých prognózách, jak šel rok, mýlila, jako se mýlily všechny vlády, všechny agentury se mýlily. Ukažte mi jednu světovou agenturu, která se za posledních 3/4 roku nesekla alespoň 5x. Prostě ta krize je mnohem hlubší, než vypadalo v létě. Na podzim bylo jasné, že je hlubší, než vypadalo v létě. Dnes je zřejmé, že je mnohem hlubší, než vypadala na podzim. Neexistuje na to precedens a je zřejmé, že většina modelů, z kterých vycházejí predikce renomovaných agentur, nemají oporu v žádném precedentu od 2. světové války. Proto tolikrát opravované predikce. To, že státní rozpočet je počítán na nerealistické příjmy, jsem otevřeně přiznal na veřejnosti i v PS již v září, kdy jsem ho v PS předkládal. Říkal jsem, že je zřejmé, že to nebude 4,8 % růstu HDP, ale poctivé je říci, že nevím, že prostě nevím, tzn., bolestivá operace velkých rozpočtových opatření nás čeká. Má cenu ji dělat na poslední chvíli při rozpisu rozpočtu a v lednu, nikoli salámovou metodou. Opozice, někteří koaliční poslanci vznášeli argumenty do značné míry legitimní, že bych měl přepočíst rozpočet na aktuální makroekonomické indikátory, zdůrazňuji aktuální makroekonomické indikátory, a byl jsem vyzýván, abych přepočetl rozpočet nikoli na předpokládaných 4,8 %, ale ona aktuální 3 % růstu, jak mi několikrát zdůraznil předseda rozpočtového výboru Sobotka. Ó, jak bych si přál, kdyby měl tenkrát pravdu. Bohužel ta 3 % jsou stejně nerealistická jako těch 4,8 %. Vláda dnes pracuje s koridorem 0 až -2 %, tzn., pracuje s předpokladem mírného poklesu a jediná poctivá odpověď, jaký bude skutečný vývoj ekonomiky v roce 2009, jediná poctivá odpověď je, že nevím. Doufáme, předpokládáme, že to nebude horší než -2 %. Ale nemusí to být pravda.

A své pozice, kdy svá opatření samozřejmě budeme korigovat podle skutečného průběhu, který se dnes odhaduje mimořádně obtížně, ten plán, který máte na stole, reaguje na předpoklad 0 až -2 %.

Protikrizový plán přináší pozitivní impuls pro ekonomiku minimálně ve výši 3 % HDP a s dopadem na veřejné rozpočty menším než 2 % HDP. Je to proto, že jsme dávali zejm. na výdajové straně mimořádný pozor, aby každá koruna, kterou do toho mimořádně vložíme, koruna, kterou si musíme půjčit, neboť nemáme tolik likvidity k dispozici, aby vyvolávala výrazné multiplikační efekty. Máte jen 3 kanály, kudy dostanete peníze do ekonomiky a samozřejmě nemůžeme počítat s obnovením HDP, pokud nepotečou peníze ekonomikou. Jsou jen 3 možnosti, jak je tam dostat – banky, které půjčují cizí peníze a jsou mimořádně obezřetné, protože se ocitly v krizi naprosté důvěry jak vůči sobě navzájem, tak vůči výsledkům reálné ekonomiky. Pak peníze soukromých investorů, kteří jsou také velmi opatrní, protože se bojí rizik svých vlastních investic. A potom peníze státního fiskálu, kdy ten státní fiskál je nemá a musí si je půjčovat. Tzn., používáme-li tyto prostředky, které si půjčujeme na úkor budoucích generací na fiskální impulsy do ekonomiky, museli bychom je vždy používat tak, aby současně povzbudily některý z těch druhých dvou kanálů, aby se také podílel na financování reálné české ekonomiky. To je případ projektu Záruka, který jsme implementovali v Českomoravské záruční a rozvojové bance, to je příklad i zrychlených odpisů, to je příklad multiplikačních efektů při financování housingu či zateplování domů. Vždy je tam snaha, aby se vedle té státní koruny podílela také koruna soukromá ať už z bankovního sektoru nebo z kapsy soukromého investora. Opravdu je ten multiplikační efekt téměř dvojnásobný než prostředky, které vynakládáme.

Dovolte, abych ještě poznamenal, že čelíme sice bezprecedentní hospodářské krizi, ale vedle toho, že čelíme rizikům poklesu HDP a zvýšení nezaměstnanosti na straně jedné, tak na straně druhé čelíme rizikům vlastního rozhodování. A musíme to mít na paměti každou minutu. Samozřejmě veškerá protikrizová opatření kdekoli, jakékoli země, jsou rozhodnutí politická. A politici pod tlakem veřejnosti, svých voličů mohou při svých rozhodnutích napáchat více škody než užitku, a s pokorou si uvědomovat tato rizika je naší svatou povinností.

Vidím ta rizika zásadně ve třech oblastech. Tím první – a ne nadarmo to má česká vláda jako velkou prioritu svého předsednictví – je riziko protekcionismu. Protekcionismus je vlastní bratr státního intervencionismu. Vždy, když stát z peněz svých daňových poplatníků intervenuje ve prospěch ekonomiky, tak daňový poplatníci by rádi slyšeli, že ty peníze jsou zaměřeny výlučně na domácí ekonomiku, výlučně na toho domácího zaměstnance, výlučně na tu domácí fabriku. Proč dávat svoje vlastní peníze ve prospěch cizáků.

Je to celkem pochopitelný pocit, který je ve veřejnosti. A politici, zvláště někteří, nejenom u nás, ale i v Evropě, na tuto populistickou vlnu rádi naskakují a říkají, ano, my zajistíme, aby vaše peníze zůstaly jenom doma.

Je to cesta do pekla. Nikoho z nás neuživí naše vlastní spotřeba. Dnes více než jindy potřebujeme své sousedy. Řekl jsem, že v našem případě 80 % všeho, co tady vyprodukujeme, musíme vyvézt. Ale platí to i pro mnohem větší ekonomiky. Nikoho z nás neuživí naše vlastní spotřeba, a jediná šance, jak se z toho dostat co nejrychleji, je co největší svobodný trh bez bariér. Proto je protekcionismus mnohem větším rizikem, než krize sama. A platí to i v lokálním místě.

Jestliže na území města Ostravy zajišťuje z veřejného zdravotního pojištění lékařskou péči jedno státní zdravotnické zařízení, fakultní nemocnice, jedna městská nemocnice a dvě soukromá zařízení, tak v okamžiku, kdy jeden vlastník, v tomto případě konkrétně město Ostrava, se rozhodne intervenovat ve prospěch svého zařízení a těch jiných ne, tak udělá systémově úplně stejnou distorzi, jako kdyby německá vláda řekla, že zavádí šrotovné jenom pro v Německu vyráběné vozy.

Systémově je obojí stejný zločin a systémově je potřeba se tomu bránit, ať už je to lokálně na území jednoho města nebo na území jednoho státu nebo na území EU. Prostě protekcionismus je obrovské riziko plynoucí z politického rozhodování.

Druhým obrovským rizikem je riziko ukvapených rychlých regulací. Čelíme velmi ukvapeným závěrům, že krize byla způsobena, kromě jiného, nedokonalým dohledem, nedokonalou supervizí, špatnou regulací, nekontrolovaný trh to všechno „zmršil“, a proto je potřeba absolvovat dlouhou a trnitou cestu od socialismu k socialismu, aby zase všude rozkvetly růže.

Osmdesát let protikrizových scénářů dává jednu zkušenost: Všechna ukvapená politická rozhodnutí v oblasti regulace přinesla víc škody než užitku. Nemám jediný důvod se domnívat, kdybychom postupovali stejným způsobem, že by to dopadlo jinak. Ano, jsou tu zjevné disproporce, jsou tu zjevná nepokrytá území. Dohodli jsme se i na půdě EU, věřím, že se dohodneme i na jednání zemí G 20, že pokryjeme některá dosud neregulovaná odvětví, jako třeba private equity nebo hedgeové fondy, že zlepšíme kodex agentur, že výrazným způsobem zkvalitníme komunikaci mezi regulátory jednotlivých zemí.

Určitě je potřeba mít to lepší, ale je hrozné riziko mít některá odvětví narychlo, abychom vykázali akci, abychom ukázali, že jsme politicky akční to přeregulovat, svázat sedmi řetězy a ověsit pěti zámky. Také by se nám mohlo stát, že bychom zlikvidovali některá odvětví na finančním trhu, popřípadě zlikvidovali některé produkty a tím omezili tok financí ekonomikou naší země nebo ekonomikami našich zemí, tím tu situaci spíš zhoršili, než zlepšili.

A tím třetím rizikem – a to je riziko, se kterým jsem už otravný, ale musím ho opakovat neustále, a jsem rád, že i v Evropě získává tento hlas silnější zvuk ještě než před třemi měsíci, kdy jsem za něj byl málem křižován – je riziko neúměrných nákladů v budoucnosti. My všechna protikrizová opatření, která děláme, děláme jenom za peníze, které si půjčujeme od svých dětí a od svých vnuků. Nemáme žádné jiné peníze, než ty, které si půjčujeme a je potřeba mít logickou úvahu. Krize vznikla, zobecním-li to, jako následek kultury života na dluh. V okamžiku, kdy to přestalo být ufinancovatelné v privátních institucích, začaly si vlády půjčovat, aby sanovaly svůj privátní sektor ve svých zemích, aby tak vyřešily krizi privátních dluhopisů. A já logicky musím položit otázku, co se stane, když díky takovémuto nekontrolovatelnému zadlužování o patro výše by vznikla krize vládních dluhopisů. Není už potom žádná instituce nejvyššího věřitele, pánbůh nám nepůjčí. Ví dobře, proč, my bychom dokázali zadlužit i jeho.

Pak už není nic. Při krizi vládních dluhopisů, při globální krizi – pak už není nic. Pak si můžete malovat deficity, jaké chcete, můžete argumentovat sociálnem či socialismem, můžete argumentovat jakkoliv, ale když vám někdo nepůjčí na profinancování toho deficitu, tak máte prostě jenom příjmy, které máte, a ty většinou můžete použít na splátky vlastních dluhů. To je takový malý finanční armagedon, který by hrozil, kdybychom si neuvědomovali, že vedle rizika poklesu hospodářského růstu čelíme také… (Předsedající: Prosím, aby v předsálí došlo k výraznějšímu zklidnění, protože to docela ruší)… Já už to ukončím. Prostě nemáme právo zatížit budoucnost většími dluhy, než kterými se naši potomci a následující politické generace dokážou poradit. To je krédo správce, který si uvědomuje, že je smrtelný, a nechce, aby ho budoucí generace proklínali. To jsou tři rizika našeho vlastního rozhodování. Každé z nich je podle mého názoru srovnatelné, ne-li větší, než vlastní riziko krize. Prosím, abychom to při každém svém rozhodování měli na paměti. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Garančním a jediným výborem je VHZD. Má usnesení jako tisk č. 29/1. Zpravodajem je pan senátor Vítězslav Jonáš, který má nyní slovo. Já se vám ještě omlouvám, pane kolego, poprosil bych, aby v předsálí všichni zmlknuli. A jestli je tam kamera, tak ať odejde do vyhrazených prostor.

Senátor Vítězslav Jonáš: Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, byl to velice zajímavý přednes pana ministra. Netroufám si mít stejně zajímavou zprávu, a proto budu jednak stručnější, tak abychom dali prostor jistě zajímavé diskusi. Protože to téma je pro nás velice důležité.

Národní protikrizový plán projednávala PS 18. února. Na jednání byla přijata usnesení, že PS bere národní protikrizový plán na vědomí a žádá vládu, aby do 30. dubna připravila a předložila návrh legislativních změn, které zajistí dlouhodobě stabilní financování veřejné dopravy.

Národní protikrizový plán vlády je dokumentem reagujícím na dopady celosvětového hospodářského útlumu na českou ekonomiku. Připravila jej česká vláda ve spolupráci s Národní ekonomickou radou vlády. Já si dovolím vyjmenovat členy NERV, abych tím poukázal na to, jací erudovaní odborníci pracovali v NERV. Byli to Martin Kocourek, Vladimír Dlouhý, Martin Jahn, Pavel Kohout, Petr Zahradník, Michal Mejstřík, Jiří Rusnok, Tomáš Sedláček, Jiří Schwarz, Jiří Weigl, Miroslav Zámečník. Je mi velice smutno, že nepřijali nabídku, ČSSD, na svoje členy do této rady, potom by to bylo možná jednodušší a došlo by možná k lepšímu konsensu. Plán se skládá z několika částí. Přináší popis opatření, která již byla přijata a realizují se, představuje nová opatření na příjmové i výdajové straně veřejných rozpočtů a zaměřuje se také na opatření, která přispějí k dlouhodobé výkonnosti ekonomiky. Přílohu dokumentu tvoří makroekonomická predikce ČNB, kterou určitě také máte u sebe.

Mezi již realizovaná opatření patří snížení sazby pojistného na nemocenské pojištění a státní politiku zaměstnanosti, snížení sazby daně z příjmů právnických osob, zvýšení garancí úvěrů malým a středním podnikům, zapojení prostředků z rezervních fondů, podpora podnikatelů v zemědělství, vázání provozních výdajů jednotlivých kapitol, posílení programu rozvoje venkova, investice do vědy a výzkumu nad rámec schváleného návrhu státního rozpočtu, navýšení investic do dopravní infrastruktury, navýšení platů zaměstnanců státního sektoru, sociální smír a bezpečnost, navýšení výdajů na přímé platby, podpora exportu, změna zákona o pojišťování a financování vývozu se státní podporou, fiskální impulsy podpory výzkumu a vývoje a snížení záloh na daně z příjmů.

Nová opatření, také se zmíním. Je to novela insolvenčního zákona, slevy pro zaměstnavatele na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, zrušení povinnosti platit zálohy na daň z příjmů pro subjekty zaměstnávající maximálně 5 zaměstnanců, zrychlení odpisů v 1. a 2. odpisové třídě, rozšíření uplatnění odpočtu daně z přidané hodnoty u osobních automobilů, rychlejší vratky DPH, výdajová strana veřejných rozpočtů – exekutivní opatření, garance a podpora úvěrů malých a středních podniků.

Dlouhodobá a jiná opatření. Také se o nich zmíním. Je to urychlení čerpání prostředků ze strukturálních fondů a snižování administrativních nákladů.

Ještě bych zmínil další opatření. Jednání na úrovni EU za účelem umožnění přeřazení některých položek především služeb s vysokou přidanou hodnotou práce a služeb environmentálního charakteru do nižší sazby daně z přidané hodnoty, realizování komplexní reformy školské soustavy s cílem změny metod a principů vzdělávání přístupu k žákům a studentům a dosažení inovací vzdělávacích programů ve smyslu „Bílé knihy. Dopracovat obsahový základ celoživotního učení do podoby národní soustavy povolání a kvalifikací, pokračování v reformě důchodového systému tak, aby bylo umožněno vytvářet úspory na základě vyšší míry spoluúčasti a osobní zodpovědnosti, zpružnění fungování trhu práce prostřednictvím novely zákoníku práce.

VHZD samozřejmě se vždycky zaobírá tím, jaký má dopad kterékoliv opatření na státní rozpočet. Dopad realizovaných opatření z Národního protikrizového plánu je 32,2 mld. Navrhovaných opatření je 41 mld. Kč.

Musím říct, že vláda s vědomím skutečnosti, že cyklické zpomalení ekonomiky je menší hrozbou, než dlouhodobé zadlužení, takto k tomu protikrizovému plánu přistupovala. Národní protikrizový plán si klade za cíl udržení zaměstnanosti a stability veřejných financí. Jde o plán, který je vyvážený. Není krátkozraký. Je oproštěný od nákladového populismu. Je promyšlený. Věřím, že bude účinný.

Proto doporučuji – tak jak doporučil VHZD – vzít protikrizový plán na vědomí. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan místopředseda Senátu Milan Štěch. Prosím, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové! Slyšeli jsme tady předkládací zprávu k vládnímu návrhu protikrizových opatření.

Já budu prezentovat do značné míry jiný názor. Myslím si, že Senát není tím místem, kde bychom měli vést zásadní diskusi. To je spíše Poslanecká sněmovna a jiná místa. Myslím, že budoucnost; pouze budoucnost – ukáže, kdo z nás byl více přiblížen pravdě. Předpokládám, že ani jeden z toho množství názorů, které jsou prezentovány, není úplně přesný, protože současná hospodářská a finanční krize je bohužel velice nepředvídatelná. Je bohužel spíše dynamická. A bohužel nám asi přinese ještě mnohá překvapení.

Ale přesto jsou určité procesy, kde empiricky je možno prokázat, že nejsou nahodilé a že je možné je ovlivnit a také důsledky zmírnit.

Jenom, abychom si uvědomili, možná to ani nejsme schopni. Osobně si nedovedu představit číslo, které teď řeknu. Ale podle renomovaných institucí byla ztráta finančních aktiv v loňském roce ve výši 30 – 40 tisíc miliard amerických dolarů, tj. vlastně 30 – 40 bilionů amerických dolarů. Vyjádřeno něčím, co už si umíme představit, to zhruba odpovídá jednomu ročnímu celosvětovému hrubému domácímu produktu. Na poměry ČR je to HDP v dnešních cenách vytvořený za 200 let. To jsou enormní ztráty finančního bohatství, ke kterým v loňském roce účetně došlo.

Samozřejmě jsou to odhady. Ale odhady poměrně renomovaných institucí. Jenom to rámuje vážnost situace.

Vláda připravila národní protikrizový plán. Myslím, že je dobře, že vláda se této otázce věnovala, i když podle mého názoru poměrně pozdě.

Víme, že ještě při projednávání státního rozpočtu bylo tvrzeno, že nás přímo finanční krize – v té době finanční krize, a její následek hospodářská krize – tolik nezasáhne, nebo vůbec nezasáhne. Že naše banky jsou v dobré kondici, že byly předtím sanovány. Což je pravda a samozřejmě to přineslo výsledek. Ale už nebyla pravda, že důsledky finanční krize nás nezasáhnou. To dnes bohužel velice citlivě pociťujeme.

Nad opatřením národního protikrizového plánu musím s lítostí vyjádřit názor – není shoda v Poslanecké sněmovně, kde by byla žádoucí. Zejména v této době, kdy se ukázalo, že situace v PS z pohledu vládní koaliční většiny není dostatečná. Myslím, že je to výzva k tomu, aby se hledaly nové přístupy, nové kroky, jak pomoci českému hospodářství a jak také přiložit určité procentuální podíl k vytvoření dobrého postupu. Zejména v rámci EU. Zejména i s odhledem na to, že naše země předsedá Evropské unii.

Co se týka NERV. Víte, když slyším NERV, nezávislí ekonomové – tak hned mě napadá, že se dokáže toto spojení velice zavádějícím způsobem zneužívat. Protože se domnívám, že žádní nezávislí ekonomové, prakticky až možná na malé výjimky několika akademiků učících na vysokých školách, v České republice nejsou.

Máme málo naprosto nezávislých institucí. Nezávislých vědeckých pracovišť, kde by takové pojmenování sedělo. Prakticky skoro všichni, kteří tvořili tzv. NERV, jsou lidé, kteří jsou úzce provázáni s finančními skupinami, které mají svoje velice jasné záměry, a nemůžeme jim to vyčítat, protože předmětem jejich činnosti je tvorba zisku. Samozřejmě, že jsou především tito lidé závislí na svých zaměstnavatelích. Pokud pracují pro vládu, tak chtě nechtě jsou svým povoláním a svou činností – až na malé výjimky – velice ovlivnění.

Musíme si říct, že NERV nebyl nějaký záměr od počátku. NERV byl určitou reakcí na to, že předsedovi vlády, a podle informací z denního tisku a z kuloárů, nepodařilo se sehnat zodpovědnou osobu, která by na sebe vzala díl politické odpovědnosti za opatření vládní koalice k nalezení postupu pro zmírnění dopadů globální krize.

A poslední poznámka ke krizi. Konstatuji, je to můj názor, nemusíte se mnou souhlasit, že v NERV jsou především lidé z toho světa peněz, bankovního světa a finančních skupin. A tento svět, tato skupina lidí – a říkám „svět“ – jako zvláštní skupina lidí, která si vytvořila svůj zvláštní svět na naší planetě, ať se to komu líbí nebo nelíbí. Tato skupina nese rozhodující podíl – dle mého názoru – na současné finanční krizi, která neblaze dopadá na celou oblast hospodářství a vůbec dění na naší planetě.

Nedávno jsem si přečetl větu od pana Samuelsona, který říká, že by byl velice rád, kdyby se pan Freedman dožil této doby, aby mohli diskutovat o tom, jak se komu naplňují jejich představy na ekonomii při jejich uplatňování v reální ekonomice.

Nyní k materiálu.

Především musím říci, že mě, a nejenom mě, chybí analýza; aspoň pokus o pojmenování příčin, z čeho krize vznikla. Pan ministr Kalousek tady přednesl svou vizi, svůj pohled. Říkám, budoucnost ukáže, kdo měl pravdu. V tom materiálu to ale nenajdeme.

Řekl bych, že bez diagnózy, řečeno medicínským způsobem, je léčba nejistá. Může být drahá. Může, a podle mého nastane stav, kdy budeme konstatovat, že léčba byla drahá, pacientův stav se zhoršil, a byl bych nerad, abychom konstatovali, že pacient skonal.

Zdrojů pro záchranu našich firem, našeho ekonomického prostředí, má česká vláda nebývale málo. Nebývale málo. Jejich efektivita použití v navrženém scénáři je podle mě velice, velice nízká.

Kde vidím příčiny současné finanční a hospodářské krize. Není to jenom nezodpovědný přístup manažerů a bankéřů. Samozřejmě mají tam velmi výrazný podíl. Ale je to, velice zjednodušeně řečeno, krize neliberálního systému. Prosím, aby mi bylo rozuměno. Není to podle mého názoru – ale nejenom mého názoru, ale mých spolupracovníků, zúčastnil jsem se řady akcí EU, zejména sociálních partnerů. Není to krize tržního systému. Je to pouze krize jeho liberální odnože. Tržní systém podle mého názoru to poškozuje, a je to škoda zejména v našem prostředí. Samozřejmě, že slyšíme různé názory, kde se snaží někteří říci, že příčinou jsou zásahy státu, že trh nebyl ještě volnější, že mělo být ještě méně regulace. Já bych to velice jednoduše nazval, že tonoucí se stébla chytá.

Opak je pravdou. Je potřeba popravdě si říci, jak si to říkají občané, ale zejména řada ekonomů, politologů, ale i odborníků na sociologii a filozofii, že státy se v posledních dekádách staly jakýmsi podřízeným nebo velice závislým subjektem na finančním sektoru a na to navazujících sektorových skupin; tzn. bankovních, podnikatelských kruhů.

Hypoteční krize, která byla na počátku, a v tom se shodujeme – vždyť to nebylo nic jiného, než v Česku známé letadlo, akorát v maxivyjádření.

Enormní příjmová polarizace jak ve mzdách, tak i v majetku, způsobila, že za poslední dekádu se propadly reálné mzdy v globálním vyjádření a zejména ve vyspělých zemích zhruba asi o 12 %. Ale přitom enormně narůstaly zisky. Přitom docházelo k enormní nabídce zboží a služeb, což je dobře. Zjednodušeně řečeno, aby to bylo k pochopení, lidé zejména střední vrstvy, namísto mezd si brali úvěry. Vidíte, jaký je v tom vnitřní velice vážný rozpor. A to byla příčina toho spuštění nebo provalení finanční krize zejména v oblasti úvěrování a hypoték.

Ano, nabídka zboží a produktů včetně oblasti bydlení enormně velká. Lidé na to neměli svoje vydělané peníze. Brali si úvěry, které jim byly masivně nabízeny za pomoci masivní podpory sdělovacích prostředků.

Kladu si otázku, jak přispěje česká vláda, zejména při jednání v rámci jednání EU k tomu, aby byl světový finanční model změněn. Věta, aby byl světový model změněn, není věta, kterou jsem si vymyslel já – ale je to možná nejčastěji frekventovaná věta při jednáních, které se o řešení globální krize na mnoha globálních úrovních vedou. Je naše vláda schopna sebereflexe? Když obdobným směrem, tzn., který způsobuje tyto problémy ve světě, šla v posledních 3 letech – viz reforma veřejných rozpočtů; neříkám, všechna opatření v této reformě. Ale určité věci týkající se snížení daní příjmově nejsilnějším, daní ze zisku, určitě je krok špatným směrem.

Národní protikrizový plán, který je pokusem opatření ke zlepšení hospodářské situace, jde bohužel podle mého názoru špatným směrem. Vůbec i realizovaná opatření, která jsou v první části tohoto materiálu uvedeny, už dneska ukazují, že nebyla šťastně zvolena.

Myslím, že je namístě návrh, aby se zrušilo zastropování sociálního pojištění, protože prostředků do sociálního pojištění, jak na zdravotní, tak sociální, důchody – prostě bude málo. Samozřejmě, že je i namístě uvažovat o rychlém znovuzavedení progresivního zdanění. Ale to jsou všechno jen částečná opatření.

Myslíme si, že i opatření, která jsou námi podporována, tj. sociální demokracií, kde je shoda; a je jich celá řada, je jich zhruba polovička v těch opatřeních vlády – insolvenční zákon, rychlejší vratky DPH, garance a podpora malému a střednímu podnikání, snížení energetické náročnosti, akce „panel“, školení zaměstnanců a za to určitá kompenzace a další opatření – jsou opatření, která i když budou nasměrována dobrým směrem, budou mít malý efekt. Také popravdě řečeno – nestojí tolik peněz.

Bohužel opatření, která jsou finančně nejnáročnější, a která tady pan ministr financí předkládal jako ty lidsky nejlepší, které jsou ve prospěch zaměstnanců – nebudou mít žádný praktický, nebo jen minimální přínos.

Snížení odvodu sociálního pojištění, který bude znamenat největší výpadek z těchto opatření v příjmech veřejných rozpočtů – 18 mld. Kč, a bude to druhý výpadek, protože před 3 měsíci bylo realizováno snížení pojištění, které také stálo státní pokladnu 18 mld. Kč – nevytvoří podle našeho názoru ani jedno pracovní místo.

Víte, tento názor jsme řekli hned při jednáních – jako zástupci zaměstnanců v tripartitě. A ne s potěšením, ale s určitým smutkem jsem si musel přečíst v Ekonomu č. 8 při dotazu podnikatelské sféry, která z těch opatření budou efektivní a která ne, že právě toto opatření, které je nejdražší, hodnotí manažeři firem jako nejméně účinné. Podporuje ho pouze 7 % manažerů nebo podnikatelů.

Je z toho zcela zřejmé, že platí zásada, že když firma nemá zakázky, když nemá pracovní nebo výrobní náplň, tak i kdyby cena práce byla poloviční, tak lidi zaměstnávat nebude, protože když není co vyrábět, tak není šance lidi v práci udržet. Samozřejmě za jednoho předpokladu, že se nebude dít to, co se např. teď děje. A mám informaci z Jihlavy, kde jsou nuceni zaměstnanci k tomu, aby si pod určitým tlakem, změnou pracovní smlouvy, snížili pracovní úvazek tak výrazně, že budou mít výrazné propady. To bude také znamenat, že se to projeví v oblasti zdravotního a sociálního pojištění.

Zaměstnanci jsou ochotni souhlasit, aby se dělalo na kratší úvazek, ale chtějí kompenzace, kterou jsou dány právními předpisy, alespoň ve výši 60 % za neodpracovanou pracovní dobu. Protože z něčeho musí zaplatit nájmy. Z něčeho musí uživit svoje rodiny. Myslím, že je velice problematické a v kolize s argumentací předkladatelů těchto návrhů – odpočet daně z přidané hodnoty. Pro osobní automobily v podnikatelském sektoru. Jestliže se odmítá šrotovné jako nesystémové opatření, které by mělo malý efekt, protože by to postihlo jenom jeden sektor, a není možné to nabídnout všem občanům, protože ne každý občan může nebo chce vyměnit si auto, tak o to paradoxnější je, že takováto výhoda v době, kdy stát už je ve velkých schodcích, a bude ještě ve větších, tak se umožňuje určité úzké skupině občanů, byť jsou to podnikatelé. Myslím, že bychom si skutečně měli být všichni rovní. Z tohoto pohledu bych byl ochoten to skousnout, kdyby se obdobné opatření umožnilo aspoň formou šatovného.

Pan ministr tady hovořil o nebezpečí určitého protekcionalismu. Já podporuji přístup české vlády v tom, že se postavila proti snaze prezidenta Sarkozyho a některým náznakům. Ale, vážení, nejednáme také podivně, když 14 zemí, zejména Německo, zavedlo šrotovné. My jsme prakticky země, která má největší podíl automobilového průmyslu včetně subdodavatelů na hlavu, a na šrotovné v okolních zemích – Slovensko, Neměcko – vyděláváme. A říkáme, to pěkně vyděláváme, hlavně, že jsme nemuseli přispět. Není to také druhá strana mince, která patří ke slovu protekcionalismus, resp. třeba i dumping?

Já, a nejenom já, jsem zastáncem celoevropských a globálních řešení. Nakonec budeme muset dělat kompromisy. Naše ekonomika je malá a otevřená. Ale nechtějme jenom od našich partnerů ze zahraničí, aby se chovali fér, když my sami úplně toto heslo na své vlajce nemáme.

Stav, který je v reálné ekonomice samozřejmě, a zejména snížení pojištění, zhorší situaci pojišťoven, jak zdravotní tak sociální. Ano, můžou předkladatelé namítnout, že jsou to mandatorní výdaje a že stát je tam dodá z jiných daňových zdrojů. Ale tam nebude také dobře, tam bude také špatně. Myslím, že to bude bianko šek na to, tvrdit, že tyto systémy musí projít odtučňovací kůrou. A k tomu absolutně nebude doba, protože sociální systém bude ve velkém presu, budou na něj velké nároky. Již dneska je jasné, že sociální síť není dostatečně připravena na to, co nás čeká.

Chybí skutečná podpora pro vytvoření nových pracovních příležitostí nebo udržení stávajících pracovních příležitostí. Pan ministr zde hovořil o tom, že podporovat spotřebu, která je z 80 % dovezená, je neseriózní. Ona je zase v obdobném rozsahu vyvezena, nebo naše výroba. A jde tady o minimálně evropskou, hospodářskou solidaritu nebo spolupráci. Vážení, investice do infrastruktury, státní, veřejné, investice do infrastruktury majetku krajského a obecních majetků, kdy každý víte, kolik je na vás tlaku, že obce a kraje chtějí; jak vypadá stav kolejových vozidel na českých dráhách. Přitom tady máme Siemens, výrobce kolejových vozidel, Vagonku, Škodovku – tam by měly být nasměrovány státní zakázky. Tam je naděje, že to bude naše práce, naše naděje, naše přidaná hodnota, a že to bude v náš prospěch a že to bude mít multiplikační efekt.

A o tom se nechce hovořit. Pan ministr možná po mě vystoupí, všechno znectí. Dobře, tak se budeme vzájemně negovat. Ale pak to někdo – a to bude budoucnost – podtrhne a sečte.

Oceňuji řadu opatření, která vláda udělala. Myslím, že teď do určité míry změněná politická situace poté, co se stalo ve sněmovně, a já nechci, abychom šli tady v Senátu cestou sněmovny, by nás měla vést k tomu, zejména zainteresované subjekty, podnikatele, zástupce zaměstnanců, aby se v této krizové politické situaci v naší zemi hledaly průchodná řešení. My jsme třeba se zaměstnavateli jako zástupci zaměstnanců našli 9 okruhů, na kterých jsme se shodli, že je budeme podporovat. Asi jenom polovička se do návrhů dostala.

Věřte mi, že podnikatelé z reálné ekonomiky mají naprosto důvěryhodné informace. Samozřejmě mají určitý pohled, prezentují určitou část hospodářského spektra, ale měli by být u těch jednání.

Co mi velice vadí je, a byl bych rád, kdyby mě toho pocitu někdo zbavil – skutečně můj názor, pocit, že stávající krize v některých opatřeních, která tam sice nejsou detailně rozpracována, se chce zneužít. K tomu, aby se prosadily některé ideové a zejména programové cíle, které mají strany vládní koalice, zejména ODS ve svém programu.

Stručně uvedu např. opt-out v důchodovém systému. Vyvedení 4 % ze systému, který je tvořen 36 % hrubé mzdy, tzn. vyvedení asi 12 nebo 13 % – vidíme, jak ti vypadá v Maďarsku nebo v Polsku. Důchody, které jsou v těchto fondech, mají nějakých 60 % pouze hodnoty. V Americe se soukromokapitálové fondy propadají o 25 % reálné hodnoty. Do toho chce v této době česká vláda jít? Když my máme jen taktak, že můžeme z toho 1. pilíře platit stávající důchody? To nevytvoří žádné nové bohatství, žádnou novou hodnotu, žádné nové zdroje pro důchody. Akorát ty zdroje přeskupí do jiného balíčku pod kontrolu soukromokapitálových fondů. To je prostě provokace, chtít v tuto dobu prosadit opt-out v důchodovém systému.

Zrovna tak návrhy na liberalizaci zákoníku práce. Naše pracovní právo je volnější než pracovní právo na západ od nás ze strany potřeb zaměstnavatelů. Vždyť země, které nám byly dávány za příklad – pobaltské země, Irsko – všechny jsou v krizi. Prostě hospodářskou, finanční krizi opatřením tohoto typu to vůbec neovlivní. Spíš jenom vyprovokují jenom možný sociální střet.

Je také potřeba vzít v potaz, že naše sociální síť byla velice dotvořena v posledních pěti letech. Začalo to už za vlády sociální demokracie. Dokončeno to bylo teď. Řada lidí se pokoušela zneužívat sociální zajištění. Bylo to také v době, kdy nezaměstnanost u nás byla enormně nízká a kdy i lidé nakonec v nejhorším sehnali práci v tzv. šedé ekonomice. Což je špatné, ale existuje to.

Když ovšem teďka začínají přicházet do nezaměstnanosti poměrně početné skupiny lidí a nezaměstnanost bohužel v dnešním roce pravděpodobně překročí hranici 10 %, tak se v této skupině ukáže, že když přišel do nezaměstnanosti člověk, který se jenom živil tím svým zaměstnáním, že průměrná podpora nezaměstnanosti, která je někde ve výši 5,5 tis. Kč – nemůže zajistit podporu a udržení životní úrovně rodiny.

Ano, může někdo říci, že se může občan obrátit na sociální systém, na podporu v hmotné nouzi. Ale vážení, to jsou všechno testované dávky. To přijde kontrolor, úředník a bude zkoumat, zda má člověk, občan televizi, auto, chatu apod. A to si myslím, že po celoživotní práci je ponižující pro občany. To nám prostě nevezmou. Můžete mě tedy odmítat, můžete na mne koukat jakkoli, ale tohle nám lidé nevezmou.

Já si pamatuji, když na jedné konferenci ještě za minulého režimu vstal jeden dělník ve fabrice a řekl: „Vážení, medíček jsme slízali, teď budeme muset kousnout do tvrdého chleba.“ A já mám obavu, že v současnosti to je aktuální i pro nás.

Udržet lidi v práci je nejlepší cíl. Ale prosím vás, to, co je navrženo v opatřeních, tímto směrem nejde.

A ještě poslední oblast, ke které se chci vyjádřit. Nedávno jsem slyšel pana ministra financí, bylo to, zdá se mi, na Primě, to už je jedno, že říkal, že u nás jsou dvě autoritativní instituce, které dělají odhady, predikce. Že to je ČNB a min. financí. Kdybychom měli vycházet z predikcí těchto institucí a zejm. min. financí, tak bohužel by moc autority tyto instituce u nás mít nemohly. Protože jestli ještě v prosinci se schvaloval státní rozpočet, tam byl růst přes 4 %, kdy už všichni věděli, že to je naprosto mimo realitu, jestliže dneska se ještě odhaduje růst v rozmezí 0 – 3 %, pan ministr hovoří o 0 až -2 % teď tady nebo před 14 dny, tak to všechno je podle mě velmi nereálné.

Víte, tvrdit, že nikdo nemůže odhadnout fundovaně a realisticky, jak bude zhruba vypadat ekonomika, její makroekonomické ukazatele v letošním roce, není pravda. Je potřeba, a oni to ti lidé samozřejmě vědí, jen z nějakých důvodů to nechtějí přiznat. Když se podíváme, jak vypadá v současnosti pokles zakázkové náplně, -30 % v průmyslových odvětvích, jsou i odvětví, kde mají přes 40 %. Vývoj průmyslu za poslední měsíce, poslední informace z ledna, propad přes 20 %. Vývoj kupní síly občanů. Když třeba 170 největších firem v rámci kovoprůmyslu pracuje na zkrácené úvazky. Vývoj zaměstnanosti, která roste každý měsíc o více než 0,5 % a někdy to atakuje 1 %, tak to dává dostatečný obraz a zdroj informací, že HDP v letošním roce bude někde kolem propadu -5 %.

Nejsem jediný, který to říká, chci jen upozornit, že v poslední době i v SRN byly zveřejněny informace renomovaných institucí, které hovoří o propadu německé ekonomiky v rozmezí 5 – 7 %. Víme, jak jsme provázáni s ekonomikou SRN. Já to neříkám proto, abych občany strašil. Ty není třeba strašit, ti žijí v reálné ekonomice a jejich zaměstnavatelé také. A oni jim musejí říkat pravdu, jak jsem slyšel včera od pana Kafky ze Siemensu. My prostě musíme lidem říkat pravdu, protože s těmi lidmi musíme hrát fér. A ti lidé vidí, že nemají práci, že firma má o 30, 40 % méně. Tak z toho si asi nespočítají, jak to bude vypadat v makroekonomickém vyjádření, když průmysl dělá u nás 40 % HDP?

Vážení, když si neřekneme tu pravdu, tak také nebudou pravdivá nebo realistická opatření, která jsou na straně nabídky opatření pro zmírnění dopadů krize. Není na to připravena sociální síť. Možná proto nechceme říci pravdu, abychom nemuseli hledat zdroje, jak lidi zachránit před hmotnou nouzí. Já si myslím, že je potřeba mít národní plán, že je potřeba hledat širokou společenskou shodu nad kroky, které budeme dělat. Je potřeba se připravit na to, že to bude bolet. Ale mělo by to bolet všechny. Počínaje námi a konče tím nejméně kvalifikovaným pracovníkem v rámci českého hospodářství. Neměli bychom dopustit, aby to bolelo více, než je zdrávo nebo než je možné a než je důstojné důchodců a rodin s dětmi. Protože to je obraz schopnosti naší společnosti a nejsme na tom tak špatně, abychom se o ně nemohli postarat.

Z důvodů, které jsem tu uvedl, nemůže klub ČSSD podpořit tento návrh, ale jsme připraveni pracovat zejm. v pozměněných vnitropolitických situacích pravděpodobně s novou vládní reprezentací na postupu, který bude efektivní, nebude mrhat zdroji a bude dávat šanci na to, aby maximum lidí mohlo zůstat u nás v reálném pracovním zapojení, aby minimum lidí bylo odkázáno na sociální dávky. A když to bude třeba, aby to zajištění bylo důstojné člověka 21. století.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane místopředsedo. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Jiří Oberfalzer. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Oberfalzer: Já bych chtěl učinit jen dvě poznámky. Není pravdou, že krize byla způsobena selháním liberální podmnožiny tržního hospodářství, jak zde předřečník uváděl, ale právě naopak, porušením liberálních pravidel. To, že byly finanční instituce donuceny poskytovat nedostatečně zajištěné hypotéky v podstatě nesolventním klientům, a bylo to sociální opatření americké vlády a myslím, že to začalo za Billa Clintona – to právě vytvořilo zárodek této zkázy.

Druhá poznámka je, že dumping spočívá v tom, že vláda finančně podporuje, dotuje cenu, tzn., umožňuje svým příspěvkem nižší prodejní cenu. Šrotovné je dumping. Nezavedení šrotovného není dumping.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. A dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, já zaprvé nebudu nikoho napadat, nebudu se vracet do minulosti právě proto, abych nevyvolal dalších osmnáct. Jen řeknu několik poznámek, které mě trápí.

Především tou hlavní příčinou krize, a nebudu teď jmenovat nikoho, kdo a proč to zavinil, bylo to, že ten náš slavný hospodářský růst v minulosti nebyl dán výkonností naší nebo ekonomiky, ale tím, že bylo vše na dluh. Auto na leasing, hypotéka, to všechno bylo na dluh. A ty dluhy se vyčerpaly, ti, kteří postavili domky, si je postavili, pak se to dostalo ke skupině, pro kterou už to bylo velmi problematické a jediný, koho budu jmenovat, je Aleš Michl, analytik Raiffeisen banky, který mě štve už dlouho, teď mluví trošku jinak, ale předtím tady léta namlouval veřejnosti, že jsme méně zadluženi, než jsou lidé ve starých členských zemích. Ale neřekl to B, že schopnost splácet ve starých členských zemích byla několikanásobná.

On je skutečně rozdíl, jestli lidé platí 10 % z měsíčního příjmu na hypotéku anebo jestli platí 80 %, protože pak stačí jakýkoli výkyv, a vůbec to není jen to, že je propustí ze zaměstnání, ale zdraží se energie nebo něco podobného, což je relativně jakoby málo, ale jeho to dostane přesně na tu hranu, kdy už není schopen splácet, a pak už jenom vytlouká. Tu hypotéku si přepíše u jiné banky a pak už to jde dokola a pak už se z toho kruhu nikdy nevymotá. Jsou to mimochodem i ty dluhy, a já jeden pamatuji, vždy ho vzpomínám, kdy naše slavná bytová správa v 90. letech přivedla podnikatele k sebevraždě proto, že když dlužil 30.000 Kč, tak mu nedala výpověď, ale nechala vystoupat ten dluh na 1,8 mil. Kč a on se oběsil, protože to byl zodpovědný člověk a věděl, že do smrti už ten dluh nikdy nezaplatí. Kdyby ho vyhodila hned, tak se z toho nějak dostal a mohl podnikat dál. To zaprvé.

Šrotovné, to je samozřejmě velmi populární pro veřejnost, také ho na Slovensku vyčerpali poměrně rychle. Šrotovné je v pořádku, ale šrotovné musí dávat automobilky tím, že když někdo vrátí staré auto, tak tu novou škodovku si koupí se slevou. Ale tu automobilku mu poskytuje automobilka, tu slevu neposkytuje stát. To je to podstatné.

To, co teď zaznělo a co způsobilo takový rozruch, že to lití peněz, zejm. peněz do bank, od kterých si pak vláda zase ty peníze, které tam nalila, půjčuje, že to je cesta do pekel, to je velmi slabé přirovnání. To je cesta ještě jinam a začíná to také od „p“, protože ony se totiž do těch bank nelijí peníze, tam se lijí potištěné papírky, které si může vláda sice natisknout, ale už se pak nezajímá o to, co s nimi dál, protože ty vlády přeci žádné peníze nemají. Tuším, pan ministr mě opraví, že dluh náš státní je bilión z veřejných rozpočtů a u občanů se také velmi rychle blíží k biliónu, takže to už jsou 2 bilióny. Někdy před 14 dny bylo, že to představuje na jednoho obyvatele 90.000 Kč. Obyvatele to samozřejmě nevzrušuje, protože to četli jen v novinách. Kdyby dostali každý měsíc ještě složenku a začali ten dluh fyzicky opravdu splácet, tak by se pak voličské preference možná přehodnotily.

Další věcí jsou dotace. Já vás ujišťuji, že ten velký příběh Wolf je taková malá legrace. Až se provalí ty velké příběhy s dotacemi EU po roce 2013, tak to budou ty kauzy dvojího druhu. Ten první bude, že se budou ty dotace vracet, protože systém EU je ten, že udělá co nejsložitější podmínky, pak najde chybičku a ty dotace takto rotují dokola. Je to něco, jako když já jsem místo dávek chtěl dávat ty kanálové poklopy, že by ty poklopy rotovaly. Já bych dal místo dávky poklop, on by ho dal do sběrny, já bych ho dal zpátky a tak by to šlo pořád dokola. Nebo kdyby obce provozovaly herny, optimální stav. Dávka do herny, v herně prohraná, herna odvede na sociálku a furt rotují dávky, to jsou perpeta mobile. Ale dotace, já jsem to tady už říkal, to není jen sprosté slovo, to je doslova trestný čin. A já vám řeknu proč. Víte, co je teď největší hit v ČR? Už ne biopaliva, ta už jsou dávno v čudu, tam už přišli na to, že kdyby osázeli úplně všechno, tak by ta auta stejně nejezdila. Teď je nový hit, ten se jmenuje elektrovoltaické elektrárny. Neskutečná hloupost, na kterou jsou ovšem dotace. A všichni ti, kteří za mnou chodí, abych jim prodal nějaké pozemky jako město, že by to tam nastavěli, tak neříkají, že to dělají proto, abychom nahradili nějaké zdroje fosilní obnovitelnými, ale proto, a používají všichni stejné slovo „musíme si přeci ty prachy uloupnout“. Když je někdo tak hloupý, že je dává, tak proč bychom si je nevzali? A ta města, která tak krásně zpracovávají ty IPRM a stavějí ty megahaly za 2,5 mld. a akvaparky a podobné nesmysly, tak ona si budou muset v roce 2014 dát do rozpočtu peníze na to, aby tu halu vytápěla, udržovala v provozu. A ona ty peníze mít nebudou. A když se ještě najde chybička, a to už bude platit nový trestní zákoník, kdy chyba v dotaci je trestným činem ať je úmyslná nebo ne, tak se ta města a jejich voliči budou velmi divit.

Ale já řeknu věc, kde jsme jaksi zapomněli, že máme ještě možnosti bez jakýchkoli finančních prostředků napomoci proti krizi. Zaprvé jsou to výdaje. Zkuste si to každý doma, my teď zkoušíme se ženou, jak to bude v důchodu, tak žijeme jen z těch peněz, co bychom jako měli v důchodu. Dá se to. Vím, že je to těžké pro jednočlenné rodiny seniorů, opravdu je to velice těžké, ale je potřeba se připravit. Já vás ujišťuji, že když vy všichni snížíte doma své výdaje o 10 %, tak to přežijete. Když stát sníží všechny své výdaje o 10 %, tak to republika přežije. To je vyzkoušené dlouhodobě, že to tak funguje. Nechci připomenout, že nezaměstnanost tady bývala mnohem vyšší. Ten polštář, který tu máme, vy si už nepamatujete, já si pamatuji, v mém městě to bylo 18 a ve vedlejším 25 %. A teď je to nějakých 8, 7 %, takže tam je ještě poměrně dobrá rezerva. A došlo k velkému překvapení, to, co vymyslel ministr Nečas, přihlásilo se mi 200 lidí, a to je o jiném zákoně, to je o tom chodníkovém, 200 lidí se přihlásilo od 1. 7., že budou pracovat 20 hodin pro město. Problém je samozřejmě ten, že jedni říkají, že musí mít pomůcky, druzí, že nemusí. A to je to, k čemu jsem se chtěl dostat. Existuje bezplatná cesta. Řeknu vám několik příkladů. Kdybychom teď zrušili některé paragrafy stavebního zákona a územního plánování, tak budeme poměrně úspěšně moci stavět veřejné stavby. Pokud to neuděláme, tak i kdybychom na to měli peníze, tak žádné nepostavíme, protože vždy se najde nějaký doveda, který to zastaví a ještě obstaví městu Karlovy Vary, Žďár nebo nějakému jinému veškerý jeho majetek. Taková je situace. Takže kdyby se pozastavila účinnost, a týká se to i zákoníku práce, tak by to bylo pro ty zaměstnance zajímavé.

Jediné, co mě trápí, a to si dávám za vinu, že jsme neošetřili zaměstnance, to, co se teď dělo v těch sklárnách a v těch továrnách, kde skutečně oni byli ve výpovědi, nedostávali peníze a tam je stát neuchránil žádným způsobem, protože vždy jsou přednostní věřitelé před nimi a oni s těmi jejich mzdami jsou až na konci. To si myslím, že je úkol, který bychom měli splnit a napravit nějakým způsobem.

A pokud někdo vyčítá panu ministru Kalouskovi, že je příliš pravicový, tak vás ujišťuji, že není. On jen opravdu uvažuje zdravým selským rozumem, myslí to správně, protože ono se lehce slibuje šrotovné a dáme vám tohle a ještě tohle, když je to za peníze někoho jiného. Mimochodem začne platit 1. 7. zákon, který mění platové tabulky lidí v domech kultury a podobných institucích, v polovině roku a nikdo neví, kde ta města mají vzít peníze, protože je to závazná tabulka, oni ty mzdy musí dostat, takže se stane to, co je obvyklé. My jim zvýšíme ty tarify a sebereme jim osobní ohodnocení, a to je podle mě špatně. Takže bych moc prosil, snad jsem nikoho nenapadl, aby nebyly nějaké negativní reakce, protože pan ministr pospíchá.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji panu Kuberovi a nyní vystoupí paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, páni senátorky, páni senátoři. Určitě nebudu tak plamenná jako pan kolega Kubera, ale nicméně musím pár slov k tomu, co zde projednáváme, což je protikrizový plán vlády, přidat.

Jsem ráda, že pan kolega Kubera vzpomenul skláře a přimlouval se za to nebo prohlásil, že řešení situace, do kterých se skláři dostali, je dluhem. Proto doufám, že i ODS podpoří návrh úpravy zákonů, který je již předložen v PS a který byl zpracováván spolu se sklářskými odbory. A měl by tedy řešit nejen situaci sklářů, kteří se dostali nyní do problémů, ale i všech dalších, kterých se bohužel tyto záležitosti mohou týkat.

Ale co velmi nejsem ráda a co se mi velmi nelíbilo, to, že pan kolega tady hovořil o tom, že jestliže máme v této chvíli 8% nezaměstnanost, tak vlastně do těch 18, kterou už jsme také v této zemi zažili, že máme ještě dost velký polštář. Jestli tedy takto chce přistupovat k lidem, k občanům, k tomu, jak se žije v této zemi, tak tedy potěš nás pánbůh.

Krize je hlubší, řekl pan ministr v úvodu. Ano, je hlubší, než jsme možná i my předpokládali. Krize finanční velmi rychle přešla v krizi hospodářskou a ty signály zde byly již na podzim minulého roku. Ale je to také krize důvěry. A pokud se budeme stavět nebo bude vládní koalice stavět k řešení krize tak, jak to zde zmínil pan senátor Kubera, tj. že nám bude jedno, že nám bude narůstat nezaměstnanost až do dvouciferných čísel, tak ta krize bude velmi rychle krizí sociální. A poslední fáze krize, jak o tom hovoří teorie, bývají krize politické. A to teď nemluvím o tom, že jedna vláda neobhájila svou důvěryhodnost a že tedy za nějaký krátký čas zde bude vláda jiná. Mluvím o tom, že mohou narůst extremistické skupiny, že skutečně společnost se může dostat do velkých problémů.

Určitě lze tedy pozitivně hodnotit fakt, že vláda již vzala na vědomí existenci krize, kterou popírala i v době, kdy již v ČR se projevovala krize hospodářská. Možná to bylo právě proto, že si vláda byla vědoma toho, že příčinou hospodářského propadu, vysoké inflace loni, ztráty zakázek byla její špatná hospodářská politika. Růst cen energií v roce 2007 a 2008 a odstoupení od konvergenčního plánu, silně fluktuující měna a v podstatě odmítnutí přijetí eura. Na oslabenou ekonomiku pak globální krize dopadla velmi rychle a tvrdě. Nárůst nezaměstnanosti, během 2 měsíců se téměř zdvojnásobil.

Pod veřejným tlakem i pod tlakem opozice vláda nyní předkládá Národní protikrizový plán vlády. Je to jistě chvályhodné, ale pozoruhodný je zejm. dvěma věcmi. Zaprvé je skvělým marketingovým tahem včetně toho, že se v předkládací zprávě především sám sebe skvěle pochválil. Tím ale možná pochvala ze strany každého, kdo si přeje opatření, která budou minimalizovat dopady krize na životní úroveň lidí, a chce skutečně ekonomiku oživit, musí skončit.

Protikrizový plán, který je nám předložen, není nic jiného než realizovaná Modrá šance, jejíž první kapitoly, realizované v reformním batohu, způsobily propad české ekonomiky ještě před nástupem globální krize. To vzbuzuje velké obavy z toho, jak účinné recepty, které nám jsou předkládány na řešení krize hospodářství a krize důvěry pro udržení sociálního smíru a ekonomiky nyní budou.

Předložený protikrizový plán totiž pracuje pouze se dvěma nástroji. Tím prvním je snížení daní a odvodů. A s penězi z evropských fondů. V podstatě nepřináší skutečně nic nového. Snížení daňové zátěže mělo smysl do doby, než jsme se dostali na srovnatelnou evropskou úroveň. To udělala sociálnědemokratická vláda v letech 2002 – 2005. Možná by mělo smysl i v této chvíli, kdyby snížení daní a odvodů znamenalo, že tyto ušetřené peníze budou skutečně použity k zachování pracovních míst, investic do lidí, nových technologií či jiných kroků k překonání dopadů krize. Mimochodem managementy znají prostředky, znají systémy, jak zintenzivnit vnitřní zdroje. Každý, kdo se zabývá věcmi managementu, tak ví, že jestliže chce krizi přežít a chce-li fungovat i po krizi, pak nemůže osekávat vnitřní zdroje, ale musí vnitřní zdroje posilovat a hledat rezervy uvnitř. Mimochodem celý ten systém se jmenuje „performance tuning“, ladění výkonu. A to jsou věci, které by vláda měla podporovat.

Pomoc firem ze strany státu tedy z peněz daňových poplatníků má jediné opodstatnění, a to je pomoc lidem jako takovým. To nejdůležitější pro další vývoj je zachování sociální soudržnosti. Prioritou musí být spravedlivá a vyvážená opatření vůči všem účastníkům na trhu práce. Není možné, aby dopady krize nesli pouze zaměstnanci nebo lidé, kteří jsou najímáni jiným způsobem. A to bohužel 2x. Poprvé ztrátou výdělku a zadruhé omezením veřejných služeb v důsledku výpadku veřejných rozpočtů tím, že vláda svými opatřeními navozuje situaci, kdy veřejné prostředky o své příjmy přijdou.

Navrhovaná opatření nijak nepodporují to, co je důležité nejen pro řešení aktuální krize a jejích dopadů, ale i pro dobu po krizi a zamezení její cykličnosti. A tím je požadavek na společenskou odpovědnost firem, ekologizaci a humanizaci hospodářství, podporu rozvoje lidských zdrojů a zamezení sociálního vyloučení. Mimochodem toto je směr, kterým směřuje EU. V protikrizovém plánu české vlády se nic takového neobjevuje.

Tento plán se tváří, že pomáhá podnikání. Pokud vůbec, tak jen těm, jejichž zisky jsou natolik vysoké, že si i nyní mohou pořizovat věci, na které se vztahují zrychlené odpisy a odpočty na auta nebo neztratili již v minulém roce zakázky v důsledku uměle vyhnané a silné koruny.

Na jediné opatření, které přináší tento plán, nejen multiplikační efekty, ale i strukturální změnu, tj. zateplení budov, je určeno pouhých 500 – 750 mil. Kč. Opatření na aktivní politiku zaměstnanosti neobsahuje žádné, naopak, navržením slev v této oblasti citelně omezuje zdroje pro aktivní politiku zaměstnanosti.

Ani při dost pozorném čtení jsem v programu nenašla nic, co by směřovalo k té nejefektivnější investici, a to je investice do lidí. Znovu proto podtrhuji – úkolem vlády je přijmout opatření pro zabránění dopadů krize a nástroje k jejímu překonání. Ty však musí spravedlivě a vyváženě směřovat ke všem účastníkům trhu práce. Firmám a podnikatelům je potřeba pomoci, ale proto, aby i oni mohli pomoci lidem. Ne proto, aby náhodou neměli nižší zisky. Úlohou vlády je zajistit sociální smír a důstojný život všem. To tento plán podle mého názoru nesplňuje.

Pan ministr Kalousek na počátku řekl, že 80 % naší produkce vyvážíme. Jen z tohoto faktu plynou naprosto dva logické závěry. Zaprvé že bylo nezodpovědné odsunout, resp. odmítnout přijetí eura. A zadruhé že nejsme schopni v našem 10miliónovém trhu bez koordinace s dalšími státy EU krizi zvládnout a že tedy je potřebné mít nástroj, kterým Evropa může skutečně efektivně fungovat. Tím nástrojem je Lisabonská strategie. Celá Evropa čeká na to, kdy tento Senát Lisabonskou strategii ratifikuje, resp. vydá souhlas k ratifikaci.

Česká vláda pak má úkol přijmout opatření o zmírnění dopadů krize na české občany. A bohužel musím říci, že to, protikrizový plán, který je nám předkládán, splňuje v minimální míře.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji a jako další je přihlášen pan senátor Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane místopředsedo, pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, budu určitě stručnější, ale nemohu zde nesdělit dojem, který jsem měl na posledním Joint parlamentary meetingu, tedy na společném parlamentním setkání v Bruselu, kterého se účastnil i pan ministr Kalousek i náš pan premiér a také náš předseda.

Na tato shromáždění jezdím 6 let poměrně pravidelně a často právě v souvislosti s ekonomickými plány. Nejdříve to byla Lisabonská strategie a později, jak se začala blížit krize, začalo se hovořit o těch protikrizových opatřeních. Čeho jsem si všiml a co nemohl nikdo, kdo tam jezdil pravidelně, přehlédnout, bylo to, že naprosto mimořádně začala panovat velká shoda mezi poslanci národních parlamentů a poslanci EP, do té doby věc naprosto nevídaná. Do té doby bylo naprosto poznat podle diskusních příspěvků, kdo je z národního parlamentu, kdo je z evropského parlamentu. Ať se jednalo z ekonomického pohledu o čemkoli. Toto bylo výsledkem nesmírně tvrdé a podle mého soudu neobyčejně přesvědčivé práce pana ministra a této vlády, že se jí podařilo zastavit všechna ta protekcionistická opatření, která jsou mimořádným nebezpečím pro řešení krize. A já jsem byl nesmírně překvapen, že ten antiprotekcionistický proud tam byl i na straně evropských poslanců.

Všem bych doporučil, aby si ještě jednou nebo možná raději 2x, já to ještě udělám, přečetli ta úvodní obyčejná slova, která řekl pan ministr, která jsou velmi kvalitním kusem normálního selského uvažování, toho, co může krizi zastavit, oddálit a zrušit, a co ji naopak vyvolává. Já si toho nesmírně cením, chtěl bych za to poděkovat, protože vím, že to nebylo samo od sebe. A jestli někdy bude někdo hodnotit naše předsednictví, tak bych byl rád, aby si na toto vzpomněl. To není jednoduché, přesvědčit ostatní, když všichni víme, že populismus je neobyčejným lákadlem a lidé vždy raději přijímají dárky, než když se jim říká „musíme více pracovat a začněme sami od sebe, abychom se měli lépe“. A to si myslím, že se této vládě mimořádně podařilo.

Moje druhá poznámka, která bude stručnější, velice jsem sledoval jednání NERV. Myslím si, že je dobře, že NERV byl ustanoven, nicméně pro mne je NERV pouhou bází, kdy beru jako konzultační fórum lidí, kteří pracují, jsou lobbisty, a teď to myslím ne v pejorativním slova smyslu, ve svých jednotlivých oborech, a je dobře, že tato vláda dokázala z jejich připomínek vytěžit to kvalitní, to, co odpovídá selskému rozumu, tomu antiprotekcionismu a ostatním směrům, které jsou dobrým řešením pro léčbu krize.

Pro mne je daleko větší autoritou než celý poradní orgán – je to konec konců jen poradní orgán – je ten, kdo za ty kroky nese odpovědnost. A to je ministr, premiér, ostatní ministři.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Teď vystoupí pan senátor Jiří Stříteský.

Senátor Jiří Stříteský: Pane předsedající, kolegyně, kolegové, já jsem chtěl reagovat bezprostředně po projevu pana místopředsedy Štěcha, použil jsem své právo přednosti. Bohužel nebylo akceptováno. Ale to je jedno. Mezitím vystoupila další místopředsedkyně, takže přibyl další důvod k tomu, abych na tyto projevy reagoval.

Já po projevu pana předkladatele, pana ministra financí Kalouska, jsem zjistil, že jako ekonom, vzděláním ekonom, celou svou životní prací nemám důvodu se k tomuto vyjadřovat. Já považuji Národní protikrizový plán jako maximum, které v daných podmínkách fungování naší vlády bylo možno dát do určitého dokumentu. Samozřejmě bych si představoval řadu rasantnějších opatření, ale víme, v jaké jsme situaci, jaká je situace v PS, jaká je nakonec i situace tady. Čili musíme se spokojit s maximem možného.

Ovšem moje reakce je vybuzena tím, co jsem tady slyšel. To je základní nepochopení ekonomických pravidel, základní nepochopení ekonomického fungování trhu a vůbec celých demokratických trhově orientovaných společností. Krize nevznikla u nás. Krize vznikla někde jinde a bohužel její dopady zasahují do naší ekonomiky a my na ně musíme reagovat. A musíme reagovat tak, i když to třeba nezaznělo, ale všichni to víme, aby dopady pro naši ekonomiku byly co nejmenší.

Já jsem si dělal poměrně přesné poznámky a nebudu reagovat na všechny věci, protože vím, že jakýkoli projev, který trvá déle než 5 minut, je naprosto nezáživný. Ale chtěl bych jednu věc, která mne zaujala, a to je základní nepochopení třeba snížení možnosti odpisů DPH u automobilů. To není proto, aby si podnikatelé mohli koupit auta, jak tady bylo skoro tak trošku předneseno. To bylo proto, aby ta automobilka mohla dále vyrábět. Aby těch několik tisíc lidí tam mohlo pracovat a mohli vyrábět proto, aby se produkty prodaly.

Pořád vzpomínáme Karlovarský porcelán, sklárny, všechno, ale nemluvíme o tom, že vyráběly něco, co se neprodávalo. A já pamatuji z dob reálného socialismu, kdy jsme vyráběli, vyráběli, vyráběli a měli jsme z toho obrovskou radost. Ale už nikoho nenapadlo, co s tím, co jsme vyrobili, budeme dělat. A takových výrobků, které nám po roce 1989 tady zbyly a museli jsme je potom odepisovat, které jsme vyráběli jen proto, aby se vyrábělo, takových je mnoho.

Já považuji Národní protikrizový plán naší vlády jako jedno z optimálních řešení v dané době. A moc mne mrzí, že se právě z toho, co má pomoci nám všem, se stalo populistické, politické, diskutabilní téma, kdy debata absolutně nic neřeší. Já osobně se bojím toho, aby právě dnes při určitém oslabení naší vlády nedošlo i k oslabení právě těchto protikrizových opatření. Naopak bych čekal, že bychom se mohli všichni bez rozdílu politických stran, ale se společným zájmem ekonomické erudice sjednotit na tom, abychom se dohodli třeba i na opatřeních daleko, daleko razantnějších.

Já vám děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí pan senátor, místopředseda Jiří Liška.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, nebudu tady argumentovat podobnými argumenty jako pan ministr, který předkládal Národní protikrizový plán vlády, se kterým plně souhlasím, ale chtěl bych také zareagovat na diskusi, která zde proběhla.

Vracím se k vystoupení pana kolegy Štěcha, který hovořil o tom, že máme různé názory. S tím já naprosto souhlasím. Ano, názory máme různé podle toho, jak se díváme na svět. A podle těchto názorů samozřejmě přistupujeme i různě k tomu, jak by se měla řešit současná komplikovaná ekonomická situace.

Mne v tom, že máme jiné názory, utvrdila i paní kolegyně Gajdůšková. Když jsme poslouchali pana kolegu Kuberu, seděli jsme tady oba, oba jsme slyšeli to, co říká. Ona v tom vidí cynismus nejvyššího řádu v tom, jak hovořil o nezaměstnaných. Já jsem z toho cítil to, že pan Kubera říkal, byly horší doby, byla nezaměstnanost až 18 % a zvládli jsme to.

To jsou tedy ty rozdílné pohledy tak, jak to vidíme. Je to naprosto normální, a myslím si, že v tom není žádný problém.

To, co si myslím, že se tady také odehrává, je tvrdá kritika vládního návrhu, která podle mého názoru nemá racionální jádro, i když pan kolega Štěch připustil, že s naprostou částí věcí, které jsou v návrzích, se dá souhlasit. Ale je to ten styl, kdy jakoby za každou cenu musíme mít opačné názory, kdy jednoznačně odmítáme názory politických soupeřů. S tím, a opět se vracím k vystoupení pana kolegy Štěcha, který hovořil o tom, že budoucnost ukáže, kdo vlastně měl pravdu.

Já tomu moc nevěřím, protože odborníci tvrdí, že politická paměť je zhruba půl roku, za toho půl roku bude tato naše diskuse nebo obecně diskuse, která běží k současné ekonomické situaci, přikryta jinými slovy, jinými sliby a nakonec se ukáže, že se na to, co se říkalo, co se tvrdilo, zapomíná.

Kdo si třeba dnes vzpomene na slova tehdy ještě ne premiéra Špidly, který tvrdil, že zdroje jsou a zdroje budou a jakmile se chopí vlády, že budeme chodit do důchodu v šedesáti letech. Zdroje tehdy nebyly, nejsou, do důchodu v šedesáti nechodíme, přestože byl pan Špidla tehdy předsedou vlády.

Kdo si dneska vzpomene na sliby tehdejšího pana ministra Škromacha, který sliboval padesát tisíc při nákupu nového automobilu a sto dvacet tisíc korun při narození dítěte. Na to si už dnes nikdo nevzpomněl, až možná někteří přední evropští politici, kteří se chopili jeho myšlenky, že by se mohlo při nákupu nového auta dávat těch padesát tisíc, takže vlastně pan ministr Škromach tehdy předběhl dobu. Ale byla to doba, kdy byl relativní blahobyt a auta se dobře prodávala.

Anebo kdo si dneska vzpomene na argumenty tehdejšího pana ministra Sobotky, že můžeme klidně zvyšovat státní dluh, protože třeba Maďarsko, které rád používal jako náš dluhový vzor, je mnohonásobně víc zadlužené a v podstatě nic se neděje. Maďarsko je dnes na pokraji státního bankrotu a bez zahraniční finanční pomoci by se ekonomicky zhroutilo. A k tehdejšímu optimistickému a nezodpovědnému přístupu k zadlužování se dneska vůbec nikdo nehlásí.

Tak si myslím, že to bude zhruba za půl roku, nebo možná za tři čtvrtě roku, k tomu, že by se mělo víc rozdávat, že by se tímto způsobem měla řešit ekonomická krize, se nikdo hlásit nebude.

Mně se líbí na vládním návrhu to, že je podle mého názoru skutečně zaměřen na udržení zaměstnanosti. To považuji za nesmírné důležité. Proto samozřejmě tento návrh podporuji. Ale těch několik příkladů jsem uvedl také proto, abychom si uvědomili naši společnou odpovědnost za budoucnost státu, abychom se oprostili od takového toho krátkodobého pohledu na svět, protože svět nekončí nejbližšími volbami a abychom se nepřetahovali o to, kdo víc slíbí voličům. Myslím si, že by to byla nešťastná strategie a tento přístup by určitě nebyl ku prospěchu občanů, o kterých tak rádi všichni hovoříme.

Znovu opakuji: Jsem rád, že se vláda snaží zachovat především práci pro ty, kteří chtějí pracovat, a myslím si, že bychom ji v tomto jejím snažení měli podpořit.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. A s přednostním právem vystoupí paní místopředsedkyně Alena Gajdůšková.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, jenom faktickou poznámku.

Skláři v severních Čechách nepřišli o svou práci proto, že by nebyly zakázky. Bylo zakázek méně, ale není pravda, že nemají zakázky, že není poptávka po českém sklu. Bylo to špatné vedení firem a byla to nečinnost vlády.

Vladimír Špidla říkal, že zdroje byly a že budou. Důsledkem kroků, které tehdejší vláda udělala, byl hospodářský růst v ČR v sedmi procentech. Nyní nám hrozí téměř stejné číslo, bohužel s opačným znaménkem.

A ještě bych se ohradila proti tomu, že naším vzorem bylo Maďarsko. Ano, předpokládám, že pan bývalý ministr financí Slávek Sobotka mohl hovořit o tom, že ČR není vysoce zadlužená, jak nám pořád bylo předkládáno tehdejší opoziční ODS. Ale naším vzorem byly vždycky skandinávské země, které i v této chvíli jsou na tom hospodářsky nejlépe.

A bohužel, je mi velmi líto, že vzorem právě ODS jsou Spojené státy, nejenom nyní v tom neoliberálním pohledu, který už Spojené státy samy překonávají, ale bohužel i v reformách, např. zdravotnictví a dalších.

Myslím si, že bychom se měli skutečně zamyslet, co vlastně chceme a kam chceme v této zemi dojít.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. A nyní vystoupí pan senátor Vlastimil Sehnal.

Senátor Vlastimil Sehnal: Pane předsedající, kolegyně a kolegové. Víte, že nechodím tak často zde před toto plénum, ale teď jsem musel vystoupit, protože se mě to nesmírně dotýká.

Nejsem pouze senátor, ale jsem v prvé řadě zaměstnavatel a přes některé firmy, kde jsem spolumajitelem, zaměstnávám stovky lidí, a vím dobře, o čem je krize.

Krize by v prvé řadě neměla být politické téma. My cítíme dobře ve firmách, kde se zaměstnanci jsme samozřejmě v dennodenním styku, a já jsem nepoznal nebo bych zjistil, že nepotřebuji k tomu, aby vláda, zákonodárci vytvářeli podmínky podpory, abychom uchovali zaměstnanost, abychom se nějakým způsobem dohodli.

To, že se odborům nelíbí, že se zkracuje pracovní doba, že si zaměstnanci domlouvají se zaměstnavatelem zkrácení lhůty, aby zůstali ve firmě, je samozřejmě bolestivá záležitost nejen pro samotného zaměstnance, ale i pro zaměstnavatele. Při snížení zakázek, které mi samozřejmě nepřinese stát, žádným způsobem, poptávku na trhu, která se sníží, řešíme prostě zcela samostatně. A právě proto, že věříme, že krize je cyklus, který samozřejmě má určitý vrchol, ale přejde a budeme potřebovat vyrábět, tak i my samotní přece potřebujeme udržet zaměstnance, kterého jsme vyškolili, na kterého je spolehnutí, který neabsentuje, kterého, jak víme, že když ho propustíme, prostě budeme těžko na jaře, v létě nebo na podzim shánět.

K tomu můžeme mluvit dlouho. Teď k tomu řeknu další věc, i když je to kolega Kubera, jak si lidé půjčují a jak je to téměř nezdravé. Samozřejmě, že ne. Já tady musím říci nahlas, půjčujte si stále více. Na tom funguje produktivita firem, na těch úvěrech. Obávám se a děsím se toho, aby někoho nenapadlo vyzývat k tomu, aby se úvěry neposkytovaly. Spíš vidím daleko jinou věc, že banky, které u nás fungují, které zde působí, nechtějí úvěrovat zakázky a firmy, i přesto, že tyto firmy nemají žádné dluhy, nemají žádné závazky po splatnosti. Tam bych viděl spíš výzvu zákonodárců, exekutivy, aby se tomu tak nečinilo, protože ty zkušenosti samozřejmě máme a jsou dnes a na denním pořádku.

Každý podnikatel nevytváří zisk pro to, tak jak se to říká, a i zde jsme to slyšeli, aby si mohl koupit pěkné auto a mohl si ho užívat. Je samozřejmé, aspoň já to tak dělám, a dělají to tak desítky a desítky kolegů a firem, že naplníme sklady, vyrábíme, jak to jen jde, a pak se to každý snaží prodat. Čili není to v tom, že ten zdroj se vygeneruje a odveze se někam jinam, že se někde jinde daní. Ale samozřejmě při prvním problému každé firmy zaměstnavatel, resp. majitel firmy nebo sdružení majitelů přinese v prvé řadě své finanční prostředky, tak aby firma jela. Divoký kapitalismus přece skončil opravdu, a já bych ho tak nenazýval ani v 90. letech, byla to prostě nezkušenost, šlo se do něčeho, co bylo čtyřicet let přetrháno. A stojíme před tím, že dnes přece firmy, které tu fungují nebo které byly založeny, tak prostě majitel nebo majitelé, akcionáři, se snaží, aby jim vygeneroval zisky, aby firma fungovala dobře. Žádný si svojí kravku nevydojí tak, aby nefungovala, aby pošla.

O poptávce jsem říkal to stejné. Stát přece může maximálně garantovat poptávku svými státními zakázkami na infrastrukturu, může tam být výstavba nových škol v krizi, tam, kde se to může udělat nebo kde může být stavební povolení zařízeno během několika měsíců nebo týdnů. Ale nedovedu si představit, že by se nainvestovalo do infrastruktury, kde nejsme schopni vyřídit stavební řízení za deset, dvanáct roků.

To, co tady přednáší pan ministr Kalousek a to minimum, které by měla každá vláda udělat a které udělala, tak je namístě a je třeba s tím pracovat a je potřeba ho podpořit.

Další věc. Finance do ekonomiky jsou vždy z bankovních úvěrů. A nedovedu si představit, jak soukromým firmám, které jsou soukromé, nejsme ve Francii, může pomoci stát. To si prostě nedovedu představit. Ano, pomoc může být tím, že si mohou odepsat DPH od osobních automobilů, mohou být zkrácené odpisy. To vidím jako plošné opatření, které opravdu může rozhýbat, za prvé může vozový park omladit a za druhé firmy, které vyrábějí, ať už to jsou auta, ať už to jsou stroje, cokoliv, může rozhýbat ekonomiku. Vidím to jako špatně, že je to zde kritizováno, protože to je ten moment, který postihuje opravdu úplně všechny, mohou si všichni do něho „máknout“, a nevylučuje to jednu skupinu od druhé. Tak jak by třeba bylo šrotovné, že na šrotovné by se vydalo x-miliard. A řeknu vám příklad. Jak k tomu přijde podnikatel, který si koupil dneska, včera a předevčírem auto, kterým obměnil vozový park a za týden, za měsíc, přijde jiná firma, která koupí deset aut daleko levněji právě proto, že určitá skupina měla pomoženo.

Dotknu se zde sklářů. Je samozřejmě velice tragické pro ty lidi, že jich je propuštěno tolik a že je to neřešeno. Ale jak je to neřešeno? Neseděli snad ve správní radě a v dozorčí radě zástupci odborů? Když vezmeme konkrétně Crystalex. To nevěděli, že tam je 4,5 mld. Kč dluhů, že jsou po splatnosti, že se prostě nemůže jít tímto způsobem, že výnosy dosahované prodejem a výrobou jsou daleko nižší než vstupy těchto finančních zdrojů z bank. I když jsem tady zaslechl, že je to dobře prodejné, tak samozřejmě, když je to tak dobře prodejné, nevidím důvod, proč někdo nechce tu firmu, proč do ní nevstoupí odboráři se svými finančními prostředky, proč neosloví banku, že prostě udělají společný podnik. To jsou ty momenty, kdy oni nemohou hovořit tím způsobem, vládo pomož. Vláda samozřejmě musí pomoci, musí vytvořit mechanismy tak, aby ti lidé nezůstali na vodě. Ale nelze se bavit o tom, jak je to fantasticky prodejné zboží, když tomu je právě naopak.

Co nám může pomoci? A teď zde nemluvím jako senátor, ale jako podnikatel. Samozřejmě jakékoliv zjednodušení podnikání, ať už snížení daní, snížení odvodů, i když se tomu někdo může smát, ne, i stovky, tisíce, to jsou ty základy, se kterými každý z nás počítáme. Koruna, stokoruna, tisícovka, milion. To jsou přesně ty momenty. Čili jakýkoliv momentální způsob pomoci zjednodušit zaměstnávání lidí, zjednodušit propouštění lidí, to jsou ty momenty. Podnikatel nežije ve vzduchoprázdnu, on dobře komunikuje se zaměstnanci a k tomu, aby vytvářel zisky, aby mu firma fungovala. Bez toho to nejde, to je prostě symbióza, která je absolutní. A není to zlý kapitalista – hodní dělníci. Tak to prostě není. To jsou partneři a vždycky jimi budou.

A úplně na závěr, protože těch bodů bylo samozřejmě spousta.

Já každopádně budu hlasovat pro návrh, který zde přednesl Miroslav Kalousek. A uvědomme si, budu apelovat na to, že krize se nemá stát politickým tématem, krize opravdu přišla, doplatíme na ni všichni, ale zas je to katarze k novému vývoji. Udělejme tedy všechno pro to, a státních zásahů do ekonomiky musí být daleko méně, aby právě krize odezněla, aby škody byly co nejnižší. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí pan senátor Jiří Bis.

Senátor Jiří Bis: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře. Když už mi bylo víc než 60 a prožil jsem víc než 40 let v reálném socialismu a obdivuji, když někdo má v sobě tu odvahu radit předním kapitalistickým státům, jak by měly postupovat v kapitalismu. Já bych se raději v tomto směru od předních kapitalistických států víc učil.

Mám jenom tři poznámky k tomu, co zde bylo řečeno.

Za prvé to, co je napsáno, že je rozhodující pro nás, je exportní politika, export našich výrobků, naše schopnost exportovat. To samozřejmě není důvod s tím polemizovat. A je napsáno v materiálech, že rozhodujícím povzbuzením pro to – a je to v souladu s tím, co jsem zde slyšel na konferenci pro podporu exportu – je kurz koruny, který není nadhodnocený a který je hlavní cestou pro udržení poptávky po českém zboží.

V těchto materiálech je zde poznámka, že současný kurz tuto podmínku splňuje. Já se chci samozřejmě zeptat pana ministra, a to jsem tam nenašel, jaká opatření jsou a budou dělána pro to, aby se takový kurz, který by podporoval naši exportní schopnost, udržel, když je to základní podmínka pro naši exportní politiku.

Druhá záležitost. Vnímal jsem samozřejmě odpuštění DPH pro podnikatele pro nákup automobilů jako určitou podporu poptávky po tomto zboží. A musím říci, že je to efektivní způsob, protože zhruba na jednu vydanou korunu je tam více než čtyřikrát tolik zdrojů soukromých, to znamená ten multiplikační koeficient je tam příznivý.

Ovšem na druhé straně nechápu kritiku, která zde byla ohledně šrotovného, protože šrotovné je podle mého názoru ekonomický nástroj, prakticky ze stejné kategorie, tam DPH se vrací, takže v případě, že by se použil slovenský model, což je 1.000 eur na jeden automobil, potom tam multiplikační koeficient je větší než 8, teprve, kdyby se použilo větší šrotovné než 1.500 eur, tak by se to začalo srovnávat s tím postupem, kterým je odpuštění DPH pro automobily. Vidím tedy tyto nástroje jako úplně srovnatelné a zdá se mi, že šrotovné je ještě trošku progresivnější v zavádění soukromých prostředků pro zvýšení poptávky a nechápu, proč zde, když podporujeme jedno opatření, se tak jaksi zásadně stavíme proti druhému opatření. Pak to samozřejmě vede k výtkám toho charakteru, že podporujeme bohaté a nepodporujeme chudé, i když se jedná o stejný ekonomický nástroj.

A třetí poznámku, kterou bych chtěl mít. Snížení daní u právnických osob má samozřejmě za smysl hlavně to, aby se zvětšily peníze do ekonomiky, aby se tyto peníze utrácely. Chci se také zeptat také pana ministra, jestli by vhodnějším nástrojem vzhledem k skladbě, jaké investory u nás máme, nebylo posílení investičních odpisů, které byly původně, to znamená nesnižovat přímo daně a snížit daně prostřednictvím toho, že zrychlujeme odpisy u velkých investic.

To je všechno. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí senátorka Soňa Paukrtová.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Já nemám žádný problém s přijetím nebo s hlasováním pro vzetí na vědomí Národního protikrizového plánu. Chtěla bych jenom říci, že mě mrzí, že nebyl přijat dřív, ale třeba to nebylo možné.

Přihlásila jsem se z úplně jiného důvodu. Já docela hodně spolupracuji s výrobci, se skláři i s bižuterními podniky, protože bydlím v Jablonci nad Nisou. Chtěla bych tady říci, že skláři ani bižuterní výrobci nevyrábějí neprodejné zboží. Oni jsou ve velice obtížné situaci prostě proto, že Česká republika nemá přijaté euro. Oni vyčíslili, jak doplatili na to, že ČR euro nemá, na kurzové problémy. Oni jsou téměř čistými exportéry, neimportují žádné zboží, které pak používají k výrobě. Konkrétně bižuterní průmysl má samozřejmě své kolísání, někdy je nahoře, někdy je níže atd. Ale oni říkají, že jednou z příčin stavu, ve kterém se nacházejí, je právě to, že ČR nepřijala euro. Nebude se to týkat třeba všech exportérů, ale u těchto je to jasně doložitelné. Oni neříkají, že za vše může euro, ale je to jeden z velkých problémů, se kterým se potýkají. Čili nikoliv neprodejné zboží, ale kurzové problémy byly příčinou nebo jednou z příčin, proč se dostali do takového stavu, v jakém jsou. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, paní senátorko. Nyní jako zatím poslední je přihlášen pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Chtěl bych se vrátit k samému začátku, k tomu, co tady řekl pan ministr financí o nějakých mýtech.

Za prvé. Vláda nereagovala pozdě. Chtěl bych říci, že vláda skutečně reagovala pozdě, protože na podzim roku 2008 bylo řečeno, že žádná krize se nás netýká. Potom později bylo řečeno, že je to krize hospodářská a ne krize finanční. To je tedy názorný příklad toho, jak k tomu přistupovala vláda a ministerstvo financí.

Dále bylo řečeno, že vláda myslí na lidi, jak řekl pan ministr. Je velmi zajímavé, jak tedy myslelo ministerstvo financí a vláda na lidi, když – a tady to zaznělo názorným příkladem u sklářů – vlastnilo 49 % akcií. To znamená, ono vědělo, co se v těch podnicích děje a mělo zasáhnout. Neudělalo nic a místo snížení tlaku na propouštění došlo překvapivě k velmi rychlému propuštění tisíce sklářů.

Není pravda to, a jasně to tady zaznělo, že neměli zakázky. Naopak zakázky měli, a to, proč došlo ke krachu, bylo asi s největší pravděpodobností tím, že zklamal management. A vláda ani ministerstvo financí nezasáhly.

Je další otázkou, co myslel pan ministr financí tím, když myslí na lidi, když vlastně všem občanům v této zemi uvalil další daň ve formě tzv. regulačních zdravotnických poplatků.

A za poslední bych chtěl říci, jaký byl vlastně státní rozpočet, kdo ho sestavoval a jak byl sestavován. Proč byl tedy předkládán tak optimisticky, když, jak tady pan ministr sám přiznal, ani nevěděl, jak to vlastně bude. Krize propukla v roce 2007, v roce 2008 už se dostala k nám. Je samozřejmé, že přišla ze Spojených států, bylo jasně řečeno, že to bylo na základě hedgeových fondů a snížení spotřeby. Ale ve státním rozpočtu se vůbec nepředpokládalo to, že by nás tato krize mohla potkat.

Proč tedy nebyl rozpočet přepočten? Ministr financí říká, že neví, kolik bude pokles DPH. Možná, že bude minus 2 % DPH, ale uvědomme si, že ČR nejvíce exportuje a je svázána se sousedními státy, především s Německem, a tam předpokládají minus 5 % až minus 7 %. Jak to tedy bude pan ministr dál vysvětlovat, když už toto je dneska v Německu jasné? Nebudou zakázky a proto asi nějaké velké půjčky a nebo to, co je prezentováno v tom balíčku, moc nepomůže.

Možná, že ministr je mimo realitu. Slyšeli jste, že řekl, že nás nic nezasáhne, žádná krize, rozpočet, že vůbec vlastně ani neví, že euro tím, že jsme ho nepřijali, že se ochráníme. To jsou věci, které dávají k zamyšlení to, jestli je to ten správný člověk do té doby, která nás čeká.

Chtěl bych ještě upozornit, že zavedl prodloužení odpisů a leasing pro podnikatele, tím jim nemálo ztížil jejich podnikání a situaci. O tom, jaké je administrativní snižování nákladů u podnikatelů, ví každý podnikatel, obzvláště teď, když dává daňové přiznání, kde i předpisy jsou takové, že se v nich skoro nikdo nevyzná. Zavedení superhrubé mzdy v podstatě znamenalo to, že to, co se odpustilo na daních, přišlo zpětně v té tzv. superhrubé mzdě, české vymoženosti.

Nemožnost odpočtu DPH u osobních aut, o kterém se tady diskutuje a ty tzv. mřížky, jsme asi jedinou zemí v Evropě, kde u podnikatelů u osobních aut to nejde odečíst bez té podivné mřížky, to je české specifikum. Ale ostatní státy mají vázanost, do jaké výše, a u jakých automobilů se DPH může odečítat. Rozhodně to není u drahých sportovních aut.

Chtěl bych říci ještě jedno. Plán opatření je podle mého nedostatečný. Zaznělo tam, že celkově to má stát nějakých 73 mld. Kč, což má být asi 1,9 % DPH – je to podle materiálů, které nám byly předloženy – ale že se tím DPH zvýší o 2,9 %.

Dále je tam napsáno, že plán je chytrý. To jsou tedy hodně silná slova od tvůrců, nebo nevím, jestli to pochází z ministerstva financí nebo od těch, kteří to tvrdili. Ale jestli plán je chytrý, to ukáže až doba.

Mluvilo se tady o tom, že by se měl snižovat zásah státu, ale my vidíme pravý opak. Největší ekonomická země světa naopak jde úplně jinou cestou.

Chtěl bych říci, že nejde jenom o kritiku, ale i o několik příkladů, které bych uvedl a které vyčítám panu ministrovi a lidem, kteří to tvořili, protože on to nebyl sám, byl to celý tým lidí, jak předpokládám, kteří tvořili tato opatření. A skutečně to není jenom záležitost politická, ale především záležitost nás všech, aby Česká republika obstála v této těžké době.

Tady se mluví o šrotovném. Je to ale nutnost, protože 70 % českého průmyslu je přímo nebo nepřímo navázáno na automobilový průmysl. A pokud tam nedojde ke šrotovnému, a tady to jasně bylo řečeno, že část z těch peněz se vrátí v podobě DPH, ale především se zapojí úspory občanů, to, co pan ministr chce v tom, že bude prodávat občanům dluhopisy. To znamená, že i tady je určitá možnost k tomu, aby se zapojily finanční prostředky a pomohlo se, protože tady jde o zakázky, o zakázky subdodavatelů, kteří zakázky nemají a kterým by to pomohlo.

Chtěl bych vás upozornit, že kdyby Škodovka nefungovala na principu šrotovného v Německu, že by asi začala možná hromadně propouštět. A co je na tom špatného? Já v tom nevidím žádný protekcionalismus, ostatní státy to zavedly a my to nezavádíme? To je spíše protekcionalismus opačný.

Dále si myslím, že by se mělo uvažovat o snížení DPH u potravin. To je ta sociální pomoc. Uvažuje o tom ostatně i Evropská unie, u léků, ale především u elektřiny a vody. A to jsou nástroje, které jsou v rukách ministra a ministerstva financí.

Jak dlouho ještě bude fungovat ČEZ nebo RWE tak, jak dneska fungují, kde jsou enormní zisky a doplácejí na to vlastně nejen prostí občané, ale i podnikatelé, protože se tím dusí podnikání, protože se tím zvyšují náklady a naše konkurenceschopnost není taková.

Kde je snaha o rychlejší, opakuji, rychlejší čerpání prostředků z EU? Zdůrazňuji slovo „rychlejší“, protože kdo měl někdy dočinění s tím, jak dlouho trvá spolupráce ministerstev pro to, aby tyto prostředky byly uvolněny, tak asi ví, o čem mluvím.

A chtěl bych ještě říci, že by se měla zlepšit konkurence s prostředím středních a malých podnikatelů. To jsou ti, kteří tady drží a budou držet nad vodou ekonomiku a zaměstnanost. A domnívám se, že nepřijetí eura se nám v brzké budoucnosti velmi nevyplatí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore, ptám se, kdo další se hlásí do rozpravy? Nikoho nevidím. Rozpravu končím. A pan předkladatel mi avizoval, že bude chtít vystoupit se svojí závěrečnou řečí. Pane ministře, máte slovo.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, budu velice stručný. (Předsedající omylem zapnul znělku.) Technika mi dala za pravdu.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Omlouvám se, omylem jsem zmáčkl znělku.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Řekl jsem, že budu stručný, a následovala oslavná fanfára.

Kdybych měl reagovat na všechny připomínky, za které děkuji, zdržoval bych vás do večera. Přesto si dovolím zareagovat na některé přímé dotazy nebo tam, kde si opravdu myslím, že nebyla vyslovena pravda.

Před závorku tím vytknu poslední vystoupení. Využiji vnitřní svobody ministra, který bude za hodinu v demisi, a nebudu reagovat na účelovou demagogii senátora Drymla, který ještě v dobách, kdy jsem byl předsedou KDU-ČSL, se mi vnucoval jako zdravotnický odborník zapálený pro křesťanský konzervativismus. Já jsem ho s díky odmítl a stranické konkurenci ho ze srdce přeji.

K otázce paní senátorky nebo spíš k výtce, která se týkala eura. Kurzové vlivy samozřejmě komplikují život exportérům. Nicméně v onom původním termínu 2009 nebylo možno euro přijmout, protože jsme se zadlužovali v oněch časech daleko neúměrně a neplnili jsme maastrichtská kritéria. V zásadě první termín, kdy bychom mohli rozhodnout o přijetí eura, byl loňský rok. A kdybychom to učinili, což bylo na zvážení a na diskusi, tak jsme teď museli vstoupit do dvouleté fáze RM 2 pevného kurzu a ten pevný kurz bychom dnes měli někde mezi 23 a 24 korunami. Upozorňuji na současný kurz mezi 27 až 28 korunami a kladu řečnickou otázku, zda by loňské rozhodnutí, kdy jsme ho nejdříve mohli udělat, dnes nepoškozovalo exportéry mnohem víc než to, že jsme ho neudělali.

Pane senátore Bisi, budeme mít ještě novelu zákona o DPH, kde předkládám návrh na možnost odpočtu DPH u plátců DPH. A tam se pokusím vysvětlit, proč je to zásadně jiný nástroj, ne stejný nástroj jako šrotovné. Teď se omezím jenom na konstatování, že zatímco šrotovné je časově omezená diskriminační výjimka, trvalý odpočet DPH u plátců DPH je trvalé odstranění diskriminační výjimky. To je ten zásadní rozdíl.

K paní senátorce Gajdůškové, která vzpomněla na velký růst v dobách vlády sociální demokracie a současnou recesi, chci prostě jenom poznamenat známý fakt, že jsme malá otevřená liberální na export orientovaná ekonomika a vnější vlivy na nás budou mít vždycky několikanásobně větší dopad, než jakákoliv hospodářská politika jakékoliv vládní koalice. Jako člen mnoha vládních koalic bych k tomu možná měl ještě dodat: Zaplať pánbůh!

Tak jako současná krize, a o tom snad nikdo nepochybuje, k nám byla importována, protože my nemáme krizi vnitřní spotřeby, nemáme ani finanční krizi, bilance našich finančních ústavů jsou stále v dobré kondici. Máme velkou krizi vnější poptávky, to znamená, krize k nám byla importována, tak k nám byla importována i ona konjunktura se stejnou zásluhou všech vlád při recesi i při konjunkturách.

To, co je trestuhodné, je, že v dobách mimořádné konjunktury, která se dlouho, dlouho planetě nevrátí, jsme se dokázali pořád zadlužovat. To je ten problém.

A to samozřejmě dnes významně omezuje náš prostor pro další fiskální impulsy, protože když jsme se zadlužovali v době růstu, co máme dělat v době recese? Zadlužovat se ještě více, abychom se pak zadlužovali ještě méně, až zase porosteme? To je ten zásadní problém. Zda neměly být v době tak zásadního a výjimečného importovaného růstu rozpočty přebytkové, když už ne vyrovnané. Dnes bychom samozřejmě Národní protikrizový plán mohli mít daleko velkorysejší.

Na poznámku, že je škoda, že je přijímán až teď, že je Národní krizový plán až teď předkládán v Senátu, ale celá řada jeho opatření byla implementována již loni na podzim. Znovu odkazuji na kvantifikaci kroků v roce 2007. Kroky jsou zaváděny postupně, exekutivní co nejdříve, s některými legislativními ještě přijdeme. Musím odmítnout, že Národní protikrizový plán není ničím jiným než Modrou šancí v praxi. Není to pravda. To není ani modrý ani oranžový ani růžový, je to poctivá nepartajní práce podle zdravého selského rozumu, a já si strašně vážím všech svých kolegů ve vládě, že jsme dokázali odrazit všechny stranicko-programové priority, které samozřejmě při té diskusi se tam snažily ze všech koaličních stran být vloženy.

Kdyby tomu byl jinak, tak si těžko umím vysvětlit hořký povzdech Jiřího Havla, lídra eurokandidátky ČSSD, že Národní protikrizový plán v mnohém opisoval od plánu ČSSD, což pravda není, ale opravdu některá opatření, která jsou jasná a racionální, můžeme najít v obou dokumentech. Kdyby to byla pravda, tak bych si těžko uměl vysvětlit, proč hlavní věrozvěst Modré šance včera pro údajně malou odvahu ke snižování daní se přidal při hlasování o vládě k těm, kteří daně chtějí prudce zvyšovat. Prostě není to Modrá šance v praxi, je to poctivý Národní protikrizový plán.

Ke všem ostatním diskusím, co více posilovat, nabídku, poptávku, zda regulovat více nebo méně, zda selhal trh či neselhal – já myslím, že když to velmi zobecníme, tak je to o sporu, který pravděpodobně ideově nejen v ČR, ale v celém světě povedeme ještě dlouhá léta. Možná to je neverending diskuse a je to čistě otázka – chceme řešit své současné problémy tím, že budeme mít méně svobody a nebo více svobody? Diskuse, zobecníte-li ji na nejvyšší patro, je o jednom jediném slově, a to je slovo „svoboda“.

K tomu si dovolím, abych vás neobtěžoval jen svými myšlenkami, říci 2 citáty. Citát č. 1 je od Pervanche Beresové, předsedkyně ECON, která když se mnou diskutovala jako s předsedou ECOFIN o protikrizových opatřeních, tak mi šibalsky řekla: „Vy, když říkáte „trh“, tak já vás podezírám, že myslíte volný trh.“ Podezírala mě správně.

Druhý citát je citát klasika a patří k diskusi o tom, co tady říkal pan místopředseda Štěch, zda by státy měly být v podřízené nebo naopak nadřízené pozici vůči finančním institucím. Já jsem přesvědčen, že ani v podřízené ani nadřízené, protože každý jsme tu na něco jiného. Stát tady má namalovat jasné lajny a poslat na hřiště dobré rozhodčí. Ale hru na hřišti už hrát nemá, to mají hrát privátní instituce. A každý má to svoje dělat pořádně. Pokud se jeden druhému do jeho úkolů začne plést, může vzniknout chaos.

A k tomu dovolte citát, kterým uzavřu své vystoupení. Je to citát klasika z oboru filosofie a teorie, a zní: „Majitelé kapitálu motivují občany a spotřebitele ke stále větší a větší spotřebě stále dražšího a dražšího zboží, a to i prostřednictvím půjček, které jsou schopni jim sami zprostředkovat. Zlom nastává v okamžiku, kdy půjčky přestávají být splatitelnými a banky se obracejí o pomoc na státní instituce. Rozhodující vliv státu v bankách je prvním krokem k nové éře, k éře komunismu a to celosvětově.“ Karel Marx, 1867.

Děkuji za pozornost. (Potlesk z pravé strany sálu.)

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji panu ministrovi a táži se pana senátora, zpravodaje Vítězslava Jonáše, zda si přeje vystoupit?

Senátor Vítězslav Jonáš: Já chci shrnout debatu k protikrizovému plánu. Vystoupilo celkem 11 senátorek a senátorů. Trošku mne mrzí, že plodná debata a to, co nastartovala vláda, teď asi nebudeme moci realizovat, a že vyhrála mocichtivost nad tím, abychom se zabývali spíše takovými věcmi, jako je ekonomická recese, dopad na naši ekonomiku a my teď budeme řešit rekonstrukci vlády a budeme se zabývat méně podstatnými věcmi. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane zpravodaji. Protože jsem v době, kdy jste vystupoval, neřídil jednání, předpokládám, že jste návrh usnesení ve svém úvodním vystoupení přečetl. Je to tak? Dobře.

Teď přistoupíme k hlasování o přijetí usnesenítak, jak nám bylo rozdáno a jak ho pan zpravodaj v úvodním vystoupení přednesl.

V sále je aktuálně přítomno 73 senátorek a senátorů, kvorum je 37. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji.

Končím hlasování. Registrováno bylo 73, kvorum 37, pro 43, proti 10. Usnesení bylo přijato.

Děkuji a končím tento bod.

Přistoupíme k dalšímu bodu našeho jednání, a to je

Konvergenční program České republiky (listopad 2008)

Senátní tisk č. 2. Konvergenční program jste obdrželi jako senátní tisk č. 2 a uvede jej ministr financí Miroslav Kalousek, který zastupuje předsedu vlády Mirka Topolánka. Pane ministře, máte slovo.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedo. Dámy a pánové, pokusím se být mimořádně stručný. Konvergenční program je dokument, který ČR na konci 3. čtvrtletí předcházejícího roku posílá do EU, aby tak deklarovala své střednědobé fiskální cíle a plnění kritérií, ke kterým jsme se zavázali. V tomto programu, který už promítal přicházení ekonomické krize, jsme stále ještě deklarovali udržovat deficity pod úrovní 3 % a střednědobě stanovovat fiskální cíle k roku 2012.

V lednu, poté, co už konvergenční program byl předložen v Senátu, jsem informoval EK, že 3 % deficitu HDP je dosažitelné pouze za předpokladu, že by růst HDP se pohyboval někde mezi 1 – 2 kladnými procenty. Při větším poklesu, o kterém bohužel dnes již nepochybuji, nelze udržet deficit na 3 % už jen proto, že jsme současně splnili svůj závazek s plány obnovy a růstu a věnovali 1,5 % HDP na boj s krizí. Tím se ještě vracím k oné výtce, že nemůžeme být černými pasažéry. Nejsme černými pasažéry. Do plánu obnovy a růstu jsme vložili přesně tolik, na kolika jsme se dohodli, a EK to také realizovala.

Konvergenční program byl projednán na březnovém ECOFIN a i s aktualizací doporučen s hlavními doporučeními pro ČR, abychom začali konsolidovat veřejné rozpočty již v roce 2010. To je obecný závazek všech zemí EU. Ti, kteří se podílejí na plánu obnovy a růstu a nemohou splnit 3 % v roce 2009, se zavazují, že začnou konsolidovat hned v roce 2010. 7 zemí, které jsou už ve stavu, který už nedává vůbec žádný prostor pro fiskální impulsy, Maďarsko, Pobaltí, ty mají za úkol začít konsolidovat už letos, a děje se tak za cenu velmi drastických, určitě bych z některých lavic slyšel prudce asociálních kroků. A vůči ČR je formulováno zásadní doporučení a sice provést strukturální reformy související se stárnutím populace, tedy zásadní reformy v sociálním a zdravotnickém systému. Na toto téma jsem tady mohl hovořit již několikrát, takže nechci opakovat známou pravdu, že bez těchto zásadních strukturálních reforem vzhledem k tomu, jak se vyvíjí demografická křivka obyvatelstva, a rostou náklady na zdravotní péči, není myslitelná dlouhodobě udržitelná bilance veřejných rozpočtů.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře. Kolegyně a kolegové, návrh projednal VEU, který nepřijal žádné usnesení. Záznam z jednání byl rozdán jako senátní tisk č. 2/2, zpravodajem výboru byl určen pan kolega Luděk Sefzig, garančním výborem je VHZD. Ten přijal usnesení pod číslem 2/1. Zpravodajem výboru je pan kolega Jiří Stříteský. Prosím, pane zpravodaji, seznamte nás se svou zprávou.

Senátor Jiří Stříteský: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, pan ministr říkal, že bude stručný, já budu ještě stručnější. Chtěl bych jen říci, protože konvergenční program chápeme jako studii dlouhodobé fiskální udržitelnosti daného státu, nejedná se tudíž o posuzování plnění konvergenčních kritérií, což by bylo obsahem tzv. konvergenční zprávy. Tu my tady neposuzujeme, tu tady nehodnotíme, takže bychom se mohli omezit pouze na to, že náš VHZD projednal konvergenční program. Diskuse proběhla za účasti předkladatele, náměstka ministra Ing. Málka a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR vzít na vědomí konvergenční program ČR. Zpravodajem si dovolili určit mne a senátor Jan Hajda to měl předložit předsedovi Senátu. Toť vše.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane zpravodaji a prosím kolegu Sefziga, aby nás seznámil se svou zprávou.

Senátor Luděk Sefzig: I já budu velmi stručný, ale musím korigovat vaše slova, pane místopředsedo, protože náš výbor přijal usnesení, a to sice že jsme vyslovili souhlas s konvergenčním programem. Určili jsme mne jako zpravodaje a také mne výbor pověřil, abych toto usnesení předložil plénu Senátu.

Diskuse proběhla dlouhá, každý rok diskutujeme konvergenční program. Padla řada otázek, které jsme i částečně projednávali při předchozím bodu, proto je zde nechci opakovat. Jenom bych chtěl připomenout, že atraktivita eurozóny, a to je to, k čemu my směřujeme, se také samozřejmě odvíjí od stability a od toho, jakým způsobem se budou rozmělňovat právě maastrichtská kritéria. Je logické, že v době krize, v době, kdy řadě zemí hrozí a nebo již dokonce nastalo porušení maastrichtských kritérií, že další rozvolňování tohoto poměrně přísného algoritmu by vedlo k tomu, že se bude snižovat atraktivita eurozóny a schopnost investovat do eurozóny a ukládat zde peníze se tím bude významně snižovat, což může také podstatně přispět k prohloubení ekonomické krize v eurozóně.

To je vše, co bych chtěl dodat k naší diskusi. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane předsedo a kolegyně a kolegové, omlouvám se, že jsem vás mylně informoval o závěrech jednání VEU. Ale teď otevírám diskusi. Kdo se hlásí do diskuse? Pan kolega Štěch, prosím, máte slovo.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane místopředsedo, pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, i já budu velmi stručný. Chtěl bych k tomuto dokumentu říci, že se domnívám, že prakticky tento materiál je – použil jsem medicínské přirovnání – klinicky mrtvým materiálem, protože vývoj od doby, kdy byl přijat a kdy byl předložen, se velice diametrálně a nepříznivě změnil. Dokumentují to jen čísla. Předkladatel sice v listopadu nebo v říjnu změnil predikci vývoje HDP ze 4,4 % na 3,7 %. Dnes už víme, že je to úplně o něčem jiném. A když si připomeneme, že 1 % HDP je výpadek asi 17 – 18 mld. Kč do veřejných rozpočtů, tak je naprosto zřejmé, že materiál není aktuální, není adekvátní.

Já bych chtěl ještě říci, že tam jsou některé věty, které se domnívám, že nejsou na místě. Hovořit pořád, že ČR má relativně vysoké daňové odvodové zatížení, když máme daňovou kvótu o 5 % nižší, než je průměr EU a teď to vidíme, když se máme podílet adekvátně na určitých opatřeních v rámci EU, tak samozřejmě zdroje příliš nemáme. A když je použijeme, tak o to si bude muset stát vzít větší dluh a těžce ho platit.

Zrovna tak si myslím, že v materiálu teď vzpomínat zavedení opt-outu, což by znamenalo další narušení důchodového zabezpečení v době, kdy výnosnost kapitálu je tak nejistá, je čiré dobrodružství a nezodpovědnost. Proto se domnívám, že nová vláda bude muset na konvergenčním programu zapracovat, aby byl skutečně realistický a reálný, a abychom se podle něj mohli řídit v nejbližším období. Proto také návrh usnesení nepodpořím a myslím, že prakticky skutečně hlasujeme o něčem, co už je úplně v reálném vyjádření jiné.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. A jako další se hlásí paní místopředsedkyně Gajdůšková. Prosím, máte slovo.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, dovolím si jen pár připomínek, a to ze stanoviska, kterým se vyjádřil ke konvergenčnímu programu Svaz průmyslu a dopravy. Ten vznesl konkrétní připomínky. K oblasti fiskální politiky, o čemž už zde mluvil pan Milan Štěch, že materiál v podstatě není aktualizován, zkrátím to.

V oblasti měnové politiky Svaz průmyslu a dopravy opět konstatuje, že prioritou je přijetí eura. I proto, že ČR již několik let zpátky plnila všechna konvergenční kritéria. V oblasti světové ekonomiky je připomínka, že materiál nezohledňuje výkyvy ceny ropy. Pracuje opět se starými údaji.

A nejdůležitější připomínka z mého pohledu je připomínka k důchodovému systému. Když dovolíte, já to ocituji – zavedení tzv. opt-outu jako jednoho z kroků v rámci důchodové reformy je v současnosti velmi diskutabilní. Jak obecně, tak v kontextu celosvětové finanční krize, kdy došlo ke znehodnocení celoživotních úspor důchodců a ostatních občanů jak v USA, tak v řadě dalších zemí.

Existuje riziko, které spočívá zejm. v nutnosti krýt dlouhodobý deficit vzniklý v důsledku přesměrování pojistného v rámci veřejných financí, kdy nelze vyloučit tlak na zvýšení pojistné sazby pojistného, odváděného zaměstnavateli a zaměstnanci na sociální pojištění. Pokud by zdroje státního rozpočtu včetně privatizačních ke krytí tohoto deficitu a nákladů spojených s jeho obsluhou nebyly dostatečné.

Za nezbytné považujeme provést přesné analýzy dopadu takové reformy na veřejné rozpočty ČR s tím, že související daňové odvodové zatížení zaměstnavatelů nepovede ke zvýšení pojistného odváděného na důchody zaměstnavateli, neohrozí bilanci veřejných financí a vstup ČR do eurozóny. Připomínky ke konvergenčnímu programu také dala Hospodářská komora.

Dovolím si opět ocitovat třetí připomínku: „Za podstatný nedostatek návrhu aktualizovaného konvergenčního programu považujeme skutečnost, že rezignuje na stanovení konkrétního, byť eventuálně podmíněného termínu pro připojení ČR k eurozóně.“ Návrh tedy ponechává podnikatelské subjekty v nejistotě, pokud jde o časový horizont, v němž lze očekávat snížení některých podnikatelských rizik, především rizik kurzových.

Když se posuneme kousíček dál, máme k dispozici také materiál o konvergenční zprávě EK, který vytýká několik zásadních věcí, na které konvergenční program ČR nereaguje.

Zaprvé je to to, že doposud nejsou slučitelné právní předpisy ČR v článku 108 a 109 smlouvy. To se týká zákona o ČNB a zákona o finančním arbitrovi. Dalším závažným nedostatkem je zvýšení inflace, které vzniklo v důsledku změn nepřímých daní a růstem regulovaných cen. Inflace dosáhla navzdory v té době posilující koruně až 8 %. ČR tedy nesplňuje kritérium cenové stability a stejně tak nesplňuje v důsledku kroků ČNB kritérium směnného kurzu. Fluktuující koruna v kombinaci s postupy bank, které zafixovaly kurzy koruny pro podnikatelské subjekty a úvěry pro rok 2009 na úrovni podzimu 2008, tj. na dlouhodobě nízké úrovni, je to, co je významným faktorem také při prohlubování hospodářské krize. Ale tu debatu máme už za sebou.

Odmítání stanoveného termínu přijetí eura touto vládou a fiskální a hospodářská politika, která fakticky vede k porušování kritérií potřebných pro přijetí eura, není nic jiného než ideologický odpor v zájmu bank, které nemálo vydělávají právě na kurzových rozdílech.

Firmám, reálné ekonomice ani občanům odmítání eura neprospívá, což potvrzuje i vyjádření takových subjektů, jako je Hospodářská komora a Svaz průmyslu a dopravy. Domnívám se, že je nezbytně nutné dělat takové kroky, aby ČR měla alespoň stanoven horizont, ve kterém do eurozóny vstoupí a euro přijme.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně, nikdo další se do rozpravy nehlásí, takže rozpravu končím. Pane ministře, chcete se vyjádřit? Ne. Pane zpravodaji? Pane kolego Sefzigu, chcete se vyjádřit k rozpravě? Ne. Takže budeme hlasovat.

Z výboru máme 2 návrhy, jednak schválit a vzít na vědomí. Myslím si, že toto je materiál, který bychom měli vzít na vědomí. Pane předsedo Sefzigu, souhlasíte s tím, abychom hlasovali o návrhu vzít na vědomí a ne o návrhu souhlas, jak to máte ve svém usnesení?

Senátor Luděk Sefzig: Já se domnívám, že je to skoro totéž, ale výborové usnesení bylo „souhlas“. Ale jestliže je lepší „vzít na vědomí“, přesto bychom měli hlasovat i o tom výborovém usnesení.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Pane ministře?

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Já si teď vůbec nejsem jistý, jestli mám právo říci svůj názor, protože to samozřejmě je vrcholné právo Senátu. Jen chci upozornit na ten časový soulad. My jsme ho předložili v listopadu do Senátu i do EK, EK ho projednala, řekla už své doporučení. Takže podle mého názoru se s tím nic jiného, než vzít na vědomí, udělat nedá. Ale záleží na vás.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Ano, také si to myslím, protože navíc mám pocit, že naše procedura nezná „souhlas“ a potom „vzít na vědomí“. Takže budeme hlasovat o tom, vzít na vědomí tento materiál.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh? Kdo je proti návrhu? V hlasování č. 9 je registrováno 68, pro je 37, návrh byl schválen.

Pokračujeme v dalším bodu, který bude předkládat pan ministr financí, a to je

Návrh o státním dluhopisovém programu na poskytnutí finanční pomoci

vládě Lotyšské republiky na řešení stabilizace ekonomiky v letech 2009 a 2010

Senátní tisk č. 40. Pane ministře, máte slovo.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji za pozornost. Lotyšsko kultura života na dluh postihla o něco více než ostatní země, tzn., dostalo se do situace, kdy už vláda nemohla krýt financování deficitu na kapitálových trzích vzhledem k nedůvěře kapitálových trhů. V takovém případě přichází na řadu mezinárodní solidarita. Mechanismem, který je v EU domluvený, spolu s EU se Lotyšsko, tak jako předtím Maďarsko a jako nyní Rumunsko, obrací na Mezinárodní měnový fond, který pak ve spolupráci se zeměmi EU poskytne nezbytné minimum pro profinancování státních dluhů. Na rozdíl od půjčky, které běžně děláme na kapitálových trzích, samozřejmě poskytnutí té půjčky je vázáno nesmírně tvrdými podmínkami, které jsou takovou rychlou reformou veřejných rozpočtů v praxi, jako že se sníží platy státních úředníků o 20 % a zmrazí se důchody. Tím, že se zmrazí, tak dochází k poklesu jejich reálné hodnoty a prudce se zvyšuje účast ve zdravotnictví i ve školství způsobem, který přiznám se, děsí i mě. Něco takového bych tady nechtěl. Ale tak to dopadne, když si lidé moc půjčují. Pak ty konce bývají takovéto.

Je významným krokem české vlády, že se rozhodla podílet se vzhledem k velikosti Lotyšska a vzhledem k tomu, že naše pomoc mohla být účinná, tak jsme se zapojili do mezinárodní solidarity k té částce 8,5 mld. eur, kterou Lotyšsko čerpá, částkou 200 mil. Kč. Dominantně se tam angažovaly skandinávské země samozřejmě. Těchto 200 mil. Kč nám nezbývá než si půjčit. A za těch samých podmínek je půjčit Lotyšsku. Jinými slovy, z dlouhodobého hlediska, ze 7letého hlediska, protože půjčku poskytujeme na 7 let, ze 7letého hlediska státní dluh zvyšujeme. Z 8letého už nikoli. My na nich nevyděláme ani korunu, dáme jim to za stejných podmínek, za jakých si to půjčujeme na kapitálových trzích a oni nám to zaplatí plus náklady, které my s tím neseme, tzn. úroky a administrativu. Není to nic jiného než mezinárodní solidarita a pomoc, která nás nebude stát nic, ale také na ni nechceme doplatit a nechceme na ní vydělat. Proto prosíme o schválení tohoto 15letého dluhopisového programu. Upozorňuji, že žádám o 15 let, nemá to žádnou souvztažnost s délkou 7leté půjčky. Těch 15 let potřebuji pro pružnou správu dluhové služby a cash flow dluhové služby.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD, který přijal usnesení pod číslem 40/1. Zpravodajem výboru je pan kolega Stříteský. Prosím, pane kolego, o vaši zpravodajskou zprávu.

Senátor Jiří Stříteský: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, když se podíváte do mé zpravodajské zprávy, pokud ji máte k dispozici, tak tam je napsáno to, co tu vysvětlil pan ministr, takže to nebudu číst znovu. Jen bych chtěl podotknout, že PS s tímto zákonem vyslovila již v 1. čtení souhlas a to ze 189 přítomných poslanců hlasovalo 157 pro a nikdo nebyl proti. Na základě těchto skutečností toto projednával náš VHZD a výbor doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS. Zpravodajem jsem byl určen já a toto sdělení předložil předsedovi Senátu náš pan předseda, senátor Hajda.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego a vás, kolegyně a kolegové se ptám, zda někdo navrhuje, abychom se nezabývali tímto návrhem zákona? Ano, prosím, pan kolega Šneberger.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, bylo dobrým zvykem, že u dluhopisových programů a dalších věcí vázaných na státní rozpočet a další věci jsme s ohledem na to, že nejsme komorou, která má přímou vazbu na státní rozpočet, vždy institut „nezabývat se“ využívali. Takže já tento návrh podávám.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Dobře, o tomto návrhu budeme po znělce hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tím, abychom se nezabývali tímto návrhemzákona? Kdo je proti tomuto návrhu? Hlasování č. 10, registrováno 67, pro 48, návrh byl schválen. Děkuji vám.

A pokračujeme dalším bodem, a to je

Návrh zákona o auditorech a o změně některých zákonů (zákon o auditorech)

Senátní tisk č. 37. Opět prosím pana ministra Kalouska, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Já opět děkuji za slovo. Dovolte, abych jen velmi stručně konstatoval, že se jedná o implementaci směrnice EP a RE o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek.

Významným přínosem je to nejen pro podnikatelské prostředí, protože dojde ke zvýšení důvěryhodnosti účetních jednotek, bude-li jejich zpráva ověřena auditorem. Ale bude to i přínos pro veřejnost a státní instituce. Je tam zavedena taková novinka, kterou je rada pro veřejný dohled nad auditory jako nového orgánu.

Návrh je koncipován tak, že to bude taková čestná rada autorit, bude to prestižní záležitost, nikoli příliš výdělečná, takže zřízení této instituce zatíží státní rozpočet částkou 7,5 mil. Kč.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD, který přijal usnesení pod č. 37/1. Zpravodajem výboru je pan kolega Pakosta. Pane zpravodaji, seznamte nás se zpravodajskou zprávou.

Senátor Petr Pakosta: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, pan ministr zde zákon představil. Já se omezím na konstatování, že se implementuje směrnice EP, jejíž transpoziční lhůta uplynula již 28. 6. 2008, což může ČR způsobit jisté problémy a od toho se bude odvíjet závěr toho, co vám ve své zpravodajské zprávě řeknu.

Neodpustím si drobnou poznámku, že ačkoli jsem toho názoru, že síla EU by měla býti v rozmanitosti, tak v tomto případě se domnívám, že harmonizovat auditorské služby v rámci EU je ku prospěchu věci.

Původní zákon č. 254/2000 Sb. o auditorech byl již 10x novelizován a tím se stal poněkud nepřehledný. Proto cesta nového zákona je určitě vhodnější. Bohužel došlo k jedné věci, a to že návrh zákona byl v PS zaparkován celých 9 měsíců, což nebylo ku prospěchu, ale ku škodě kvality tohoto zákona. To mj. proto, že původní zákon byl novelizován a zejm. byla novelizována ustanovení jiných zákonů tímto zákonem, které se zákonem o auditorech souvisí. Mohu jmenovat např. zákon o úpadku a o způsobech jeho řešení, tedy insolvenční zákon nebo zákon o rejstříku trestu, zákon o podnikání na kapitálovém trhu a další. Bohužel ale ty novelizace původního zákona nebyly promítnuty do textu té schvalované normy a dnes to v tom zákoně visí jako určité memento mori.

Krom toho zákon obsahuje některé další věci, které jsou přinejmenším sporné jako např. že oprávnění poskytovat auditorské služby vzniká na základě vydání oprávnění komorou auditorů namísto dosavadního zápisu do seznamu auditorů, vedeného komorou. Tím mohou vznikat některé problémy, které mohou mít např. za cíl nejistotu té účetní jednotky, která se rozhodne oslovit auditora, zda ten auditor má či nemá oprávnění, přestože v seznamu je zapsán.

Další spornou věcí se jeví být požadavek požívání dobré pověsti z profesního hlediska. Zákon tuto dobrou pověst nijak neupravuje a zřejmě tedy bude záležet na posouzení komory a může zde být nástroj k různým postupům, které v rámci ČR občas můžeme sledovat.

Problematickým bodem shledávám i zbavení mlčenlivosti auditora komorou auditorů. I v tomto případě návrh zákona nestanoví žádné důvody a rozhoduje komora auditorů.

V PS sice byl podán návrh, jímž mělo být omezeno právo komory zbavit auditora povinnosti mlčenlivosti pouze v případě, že je vůči auditorovi zahájeno trestněprávní nebo majetkoprávní řízení. Ale bohužel tento návrh nebyl přijat a musím říci, že i toto řešení bych považoval za výrazně vhodnější.

Vzhledem k tomu, že zákon vykazuje jisté legislativní vady, jak už jsem uvedl, připravil jsem k projednávání zákona na hospodářském výboru pozměňovací návrhy, ale vzhledem k tomu, jak jsem uvedl, že ta transpoziční lhůta uplynula již 28. 6. 2008 a vrácení do PS s pozměňovacími návrhy by mohlo mít poněkud fatální důsledky, to jsem ještě nevěděl, že proběhne úterní zasedání PS, které vysloví vládě nedůvěru, že po dohodě se zástupci předkladatele jsem se rozhodl ty pozměňovací návrhy nepředkládat a hospodářskému výboru jakožto garančnímu jsem navrhl schválení té normy. A se stejným návrhem předstupuji před vás.

Tím se dostávám k závěru svého vystoupení a v něm vás seznámím s 90. usnesením VHZD, kdy po úvodním slově zástupce předkladatele Petra Chrenka, náměstka ministra financí, po zpravodajské zprávě mé osoby a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu mou osobu a pověřuje předsedu výboru, senátora Jana Hajdu, předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

Tolik úvodem, děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane zpravodaji. Kolegyně a kolegové, ptám se vás, zda někdo navrhuje, abychom se tímto návrhem zákona nezabývali? Nikoho nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan předseda klubu Stříteský.

Senátor Jiří Stříteský: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, omlouvám se, ale jako auditorovi by mi asi bylo neodpuštěno, že jsem se k tomuto zákonu nevyjádřil.

My jsme s kolegou Pakostou vedli poměrně velkou diskusi o tom, zda pozměňujícími návrhy vylepšit tento zákon. Ale pak doopravdy i na základě určitého tlaku auditorské veřejnosti jsme dospěli k závěru, že absence tohoto zákona je ve společnosti poměrně dost vysoká, takže doporučíme Senátu, aby ho schválil s tím, že některé drobné nedostatky se už mohou řešit následnou novelou nebo nějakou úpravou.

Velmi bych se tedy přimlouval u vás, kolegyně a kolegové, abychom tento zákon schválili tak, jak nám byl předložen Poslaneckou sněmovnou.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikoho nevidím, takže rozpravu končím.

Pane ministře, pane zpravodaji, chcete se vyjádřit? Nechcete, zahájíme tedy hlasování.

Vážené kolegyně a kolegové, zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem? Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování č. 11, registrováno 66, kvórum 34, pro 54, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Máme ještě třináct minut do 13.00 hodiny. Myslím si, že můžeme přistoupit ještě k dalšímu bodu programu. Pokud nebude do 12.55 hodin doprojednán, tak tento bod přerušíme.

Dalším bodem je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Senátní tisk č. 43. Pane ministře, máte slovo.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, návrh obsahuje jednak harmonizaci s komunitárním právem týkající se osvobození daně při dovozu zboží neobchodní povahy s třetími osobami. To je vyslovená drobnost. To, o co byl rozšířen zcela zásadně, je do diskuse, kterou už jsme vedli při Národním protikrizovém plánu, kde jsem slíbil odpovědět panu senátoru Bisovi, jaký je rozdíl mezi odpočtem DPH a šrotovným.

Víte, zatímco šrotovné je dotační titul časově omezený, to znamená ukončený a pak už nikdy a je to samozřejmě státní intervence, která dělá cenovou distorzi na trhu, tak současný právní stav u DPH je svým způsobem distorzí, neboť každý plátce DPH si může odečíst a uplatnit odpočet na DPH u čehokoliv, co nakupuje a je zatíženo daní z přidané hodnoty, se dvěma výjimkami – umělecká díla a neužitkové automobily, tedy ty, co nejsou N 1. To samo o sobě je diskriminační výjimkou, protože těžko lze pochopit, proč třeba malíř pokojů, plátce DPH, si nemůže tu fabii, se kterou jezdí, odečíst z DPH.

Přiznám se bez mučení, že jsem o tomto kroku uvažoval ještě dávno před krizí. To, co mě utvrdilo v tom, že bychom to udělat měli, je nová definice M 1 a N 1, ta, která se u nás obchází tou mřížkou. Někdo z vás někdy viděl porsche s mřížkou a já jsem viděl porsche s mřížkou, protože ta mřížka to podle bývalé homologace dává do M 1, do kategorie užitkových vozů a umožňuje plátci DPH odečíst si DPH.

Od 1. dubna platí nová směrnice, kde už ta mřížka není tím nejpodstatnějším kritériem, ale je tam dopředu v Evropě automobilkami pečlivě prolobbované kritérium, hmotnostní poměr automobilu vůči prostoru, kde jsou pasažéři a vůči nákladnímu prostoru. Automaticky, ať bychom chtěli nebo nechtěli, i kdybychom zachovali současný právní stav, tak vzhledem k této nové definici M 1 a N 1, kdo má nebo nemá právo na odpočet DPH, kdybychom neschválili tuto novelu, tak dojde k absurdní situaci, že auta, jako volkswagen passat, audi Q 7, BMW X 5, všechny ty obrovské off-roady; všechnyměly automaticky nárok na odpočet DPH, dokonce i škoda superb by měla nárok na odpočet DPH, ale už ne třeba škoda fabia. To znamená, že ten malíř pokojů, kdyby tam chtěl uplatnit odpočet na DPH, tak by si buď musel koupit toho off-roada, anebo si dát do fabie mřížku, což je „blbé“, protože se tam nevejdou štafle. Jedinou systémovou věcí je samozřejmě tuto distorzi odstranit, není to tedy dočasná výjimečná podpora, je to trvalé odstranění výjimky z právního stavu, a umožnit každému plátci DPH si DPH odečítat, bez ohledu na to, zda to je N 1 nebo M 1.

Tím, že jsme se dostali do krize, tak jsem samozřejmě pospíchal a předložil jsem to cestou pozměňujícího návrhu, protože příjemný vedlejší produkt je i vyšší poptávka po automobilech. Ale je to vedlejší produkt, zatímco u šrotovného je to snaha o to přefinancování. Hlavní motiv je dát do toho nějakou logiku, systém a pořádek. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře. Garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení pod č. 43/1. Zpravodajem výboru je opět pan kolega Petr Pakosta. Prosím, pane zpravodaji, seznamte nás se zprávou výboru.

Senátor Petr Pakosta: Ještě jednou dobrý den. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, seznámím vás se svojí zpravodajskou zprávou, kterou maximálně zestručním.

Omezím se na konstatování, že drobná novelka zákona o DPH se nám tady přeměnila v něco, co má výrazně nebo poměrně velký protikrizový charakter, a navíc vnáší do našeho systému DPH další systémovou změnu, resp. posunutí k větší systémovosti zákona, což jako daňový poradce vítám.

Zároveň si dovolím drobnou poznámku na téma zákona o DPH. Jako daňový poradce jsem už zatřiďoval porsche cayen s N 1, pořizovací cena byla zhruba 3,5 mil. Kč, vlastníkem byla jedna známá česká celebrita, její jméno nemohu vyslovit, protože mám mlčenlivost, ale byla to docela zajímavá kauza. Tehdy jsme obhájili jak odpočet DPH, tak tehdy existující reinvestiční odpočet 10 % z pořizovací ceny.

V novele, tak jak bývá u daňových zákonů zvykem, se objevila problematická místa. Jako problematické místo se mi jeví stanovení účinnosti dnem vyhlášení. U daňových zákonů, které se navíc vztahují na úpravu režimu dováženého zboží do ČR, je takové ustanovení poněkud nevhodné a pro spoustu subjektů nepřehledné. Vhodnější by se jevilo posunutí účinnosti na začátek čtvrtletního zdaňovacího období.

Dalším problémem shledávám to, že část navrhovaného zákona má nabýt účinnosti zpětně, a to ke dni 1. ledna 2009. To se týká zařazení rostlin a semen určených k přípravě potravin do nižší sazby daně. To je poněkud problematické. Doufám, že to nebude i precedentem pro legislativní činnost do budoucna.

Dalším problémem může být hranice pro možné osvobození od daně při dovozu tabákových a alkoholických výrobků na 17 roků dovážejícího, to přesto, že zákon v ČR zakazuje prodej tohoto zboží osobám mladším 18 let. Bez ohledu na to, že předpisy EU jsou zde mírnější, máme možnost si tyto věci upravit podle naší národní úpravy a podle mého názoru bychom tak minimálně ve snaze o zjednodušení právního řádu a zachování právní jistoty a přehlednosti měli učinit.

Dostávám se pomalu k závěru své zprávy. Musím konstatovat, že tato novela je veřejností netrpělivě očekávána, a to zejména kvůli změně zákona o DPH, která se týká osobních automobilů. Proto je v současné době těžké navrhovat jakékoliv změny a tím účinnost zákona pozdržet. Přestože tedy jako zákonodárce do jisté míry skřípu zuby a plně chápu pozměňovací návrh naší kolegyně Soni Paukrtové, který nám byl rozdán, tak navrhuji, abychom tuto novelu zákona schválili.

Měl bych vás ještě seznámit s unesením, které k této novele přijal hospodářský výbor, ale bohužel mi někde zmizelo ve spodní vrstvě.

Omezím se tedy na konstatování, že výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu předloženou předlohu projednal a po diskusi navrhuje její schválení, určuje zpravodajem projednání na schůzi Senátu moji osobu a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane zpravodaji. Kolegyně a kolegové, ptám se, zda někdo navrhuje, abychom se nezabývali touto novelou. Nikoho nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu a hlásí se paní kolegyně Paukrtová a pan kolega Dryml.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, pane ministře, pokusím se být maximálně stručná, nicméně nemohu nevystoupit, už proto, že jsem vám rozdala návrh na pozměňovací návrhy, pokud byste předlohu postoupili do podrobné rozpravy.

Musím konstatovat, že návrh zákona o DPH obsahuje čistokrevný přílepek, protože v Poslanecké sněmovně byla k tomuto zákonu přidána novela zákona o dani z příjmů. Myslím si, že to nemá nic společného s protikrizovými opatřeními, už proto, že vznikla ve Sněmovně a pan ministr to nikterak nekomentoval.

Navrhuji tedy, abychom tuto část vypustili formou pozměňovacího návrhu.

Druhá věc, která může a nemusí připadat závažná, je to, že se co se týče přechodných ustanovení a nabytí účinnosti, tady objevují dvě poměrně bezprecedentní záležitosti. Jednak bod 10, který se právě týká zařazení rostlin obvykle k potravinářským účelům, se navrhuje, aby nabyly účinnosti zpětně, a to od 1. ledna 2009. Myslím si, že jsme se zatím s takovým návrhem zákona nesetkali. A chtěla bych říci, že při měsíčním zdaňování období za leden a únor se za zboží se sazbou daně ve výši 19 % od zákazníků již byla vybrána, přiznána a odvedena. To je tedy poměrně hodně neobvyklé.

A právě v tom, kde navrhuji vypustit zákon o DPH, se objevuje ještě jedna záležitost, na kterou se také nepamatuji, že bych se s ní někdy setkala, a to tak, že přechodná ustanovení jsou řešena úplně jiným zákonem než tím, kterým se dnes zabýváme. Ale to nechci komentovat, protože týká se to toho, „přechodná ustanovení k navrženým změnám jsou obsažena v zákonu č. 2/2009 Sb., který byl schválen již v loňském roce“.

Na závěr jsem chtěla říci ještě jednu věc, která mě v tomto zákoně potěšila; a to v zákoně, který nenavrhuji vypustit, to je daň z přidané hodnoty. Já jsem kdysi velice moc usilovala a stále navrhovala, aby zpracování komunálního odpadu bylo zařazeno do snížené sazby, a to se tímto zákonem děje. To jsem tedy velmi ráda.

Na druhou stranu navrhuji, abyste postoupili návrh zákona do podrobné rozpravy a věnovali pozornost mým pozměňovacím návrhům. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Teď prosím pana kolegu Drymla a zároveň ho žádám o to, jestli by mohl být stručný ve svém vystoupení, protože jsme slíbili panu ministrovi, že se bude moci zúčastnit poslední schůze vlády.

Senátor Vladimír Dryml: Opravdu krátce. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, je opravdu zvláštní to, co nám tady předvádí pan ministr Kalousek, když na nás chce, abychom tady odsouhlasili retroaktivitu. To prostě není možné. Nevím, jak důležitá jsou semena a rostliny, tak aby se to zařazovalo od 1. ledna 2009. To nechápu a plně podporuji i paní senátorku Paukrtovou. Přílepky, o kterých tady mluvila, to je také specifikace a specialita Parlamentu, pardon, omlouvám se, už jsem několikrát za to byl peskován, tedy specialita Sněmovny, a už bychom konečně měli udělat si pořádek v tom, co by mělo nebo co by nemělo být podle práva.

Pane ministře, jestli byste nám vysvětlil, co vás k této retroaktivitě vedlo tak závažného, že tady to, na co čeká celá republika, aby si podnikatelé mohli kupovat osobní automobily osvobozené od DPH, že na to museli čekat až do dubna, ale semena a rostliny prý mohou býti už od ledna. Jistě nám to vysvětlí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Pane ministře, prosím, máte slovo.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Myslím, že toto vysvětlení je namístě a já naprosto chápu připomínky pana Pakosty i paní senátorky Paukrtové. Vysvětloval jsem to i ve Sněmovně. Tou snahou je jediný motiv – odstranit vlastní chybu, požádat o pochopení, aby při odstraňování mé vlastní chyby nebyli poškozeni čeští zemědělci.

Ona totiž ta semena byla zařazena do 31. 12. 2008 ve snížené sazbě DPH, neboť šestá směrnice umožňuje mít je zařazeny ve snížené sazbě DPH. Když jsme dělali poslední harmonizační novelu, došlo chybou z anglického překladu k chybě a za zvířata, která jsou povinně v sazbě základní, byla napsána ještě slova semena, ač rostlinná. Nebyl to úmysl ani předkladatele, ani zákonodárce. Tím prostě došlo k tomu, že od Nového roku je to najednou v základní sazbě, což drtivá většina plátců ještě ani netuší a všichni platí tu sníženou, protože nikdy nikoho nenapadlo, že se prostě této chyby dopustíme.

Proto jsem poprosil sněmovnu a prosím i vás, abyste netrestali české zemědělce mojí technickou chybou a umožnili to ponechat ve snížené sazbě celou tuto dobu. To je jediné vysvětlení, není to žádný precedens, a velmi tedy prosím o pochopení.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře. A s jednou větou se hlásí pan kolega Töpfer.

Senátor Tomáš Töpfer: Vážený pane místopředsedo, stihneme polední pauzu a pana ministra uvolníme. Chtěl jsem ho tady přede všemi požádat, protože teď se dostáváme do takové zvláštní situace s odpočtem DPH u osobních aut, že na silnici budou M 1 s mřížkou a budou to tatáž auta, která budou bez mřížky už po 1. dubnu na silnicích také.

Zaděláním té mřížky auto ztrácí bezpečnost. Pokud nějaké takové auto máte nebo jste ho někdy viděli, tak odborný servis mně musí vypnout hlavové airbagy, to znamená, auto, které má za sebou crashtesty a vývoj v automobilce, se stává daleko nebezpečnějším na silnici. My tady diskutujeme o bodovém systému, o tom, že 50 km ve městě je daleko bezpečnější než 60 km ve městě, a přitom tady nám jezdí po silnicích spousta automobilů s nebezpečnými vypojenými hlavovými airbagy.

Chtěl jsem tudíž požádat pana ministra, protože když si někdo vyndá přepážku, tak mu je dopočítána DPH.

Bohužel to tak je. Chtěl jsem pana ministra požádat o nějaký generální pardon, aby se tyto přepážky mohly konečně také i ty, co už tam byly zamontovány, vyndat z těchto automobilů, protože tam chřestí, není tam možno nic naložit. A kdo takový automobil máte, tak víte, o čem já mluvím.

Prosím pěkně o nějaký generální pardon.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Pane ministře, nikdo další už není přihlášen, končím tím tedy obecnou rozpravu a dám vám závěrečné slovo.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Já jenom odpovím. Tady není potřeba dávat generální pardon. Ten pardon dáte vy, když zvednete ruku.

Ještě dnes, když si někdo vyndá mřížku, tak je samozřejmě povinen doplatit DPH, protože tím nesplňuje podmínky pro odpočet.

A ještě poznámka k panu Pakostovi. Tak jako jste mi pomohli vydat daň z příjmů na Nový rok, tak já samozřejmě udělám všechno, aby ta Sbírka vyšla na 1. dubna, protože tady má také pravdu a věřte, že vyjde 1. dubna, když mi s tím pomůžete.

Od 1. dubna tato mřížka není důvodem vracet DPH. Vy si ji můžete vyndat, nechat si to zhomologovat a nic vám nehrozí podle platného právního stavu. To je oficiální výklad ministerstva financí, můžete se spolehnout.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Kolegyně a kolegové, to bylo i závěrečné slovo pana ministra.

Pane zpravodaji, chcete se vyjádřit? Ne, takže kolegyně a kolegové, můžeme hlasovat.

Ještě se hlásí předseda Senátu Přemysl Sobotka.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedající, já bych navrhl, abychom byli všichni odhlášeni a znovu přihlášeni, protože mnoho lidí hlasuje a vůbec tady není.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Ano, odhlašuji vás a prosím, abyste se znovu přihlásili.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tuto novelu? Kdo je proti?

Hlasování č. 13, registrováno 65, kvórum 33, pro 55, proti nikdo.

Návrh byl schválen.

Pane ministře, děkuji vám. Přeji vám dobrou schůzi vlády.

Kolegyně a kolegové, my se opět sejdeme ve 14.00 hodin, kdy budeme pokračovat v našem jednání.

(Jednání přerušeno ve 13.05 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 14.02 hodin.)

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Vážené paní senátorky a vážení páni senátoři. Zaujměte místa, protože odpolední jednání zahájíme procedurálním hlasováním.

Zahajuji přerušené jednání, vítám vás na pokračování 5. schůze Senátu. Dříve než zahájíme naše další odpolední jednání, navrhnu dvě drobné úpravy pořadu našeho jednání. První se týká tří mezinárodních smluv. Jsou to senátní tisky č. 3, 6 a 19. Jejich předkladatel, ministr financí Miroslav Kalousek se z našeho dalšího jednání omluvil a požádal nás o jejich vyřazení z pořadu 5. schůze s tím, že je zařadíme na příští schůzi Senátu.

Zároveň požádal předsedu Senátu ministr vnitra Ivan Langer o změnu v pořadí bloku jeho bodů. Senátní tisk č. 306 bychom projednali jako druhý bod, to znamená po tisku č. 33. Domnívám se, že obě tyto změny můžeme odsouhlasit v jednom hlasování.

Ještě jednou svolám kolegyně a kolegy. Ještě předtím, než tak učiním, protože jsem zmáčkl jiné tlačítko, tak prosím, pane předsedo klubu:

Senátor Rostislav Slavotínek: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, protože se schyluje k hlasování o změně programu, já bych přednesl ještě jeden návrh, o který mne požádal pan ministr Pavel Svoboda právě před chvilkou. Jedná se o senátní tisk č. 27, který jsme dnes ráno zařadili jako bod 39 na zítřejší ráno, jestli se nepletu. On mne požádal – vzhledem k tomu, že se nebude moci zúčastnit zítřejšího zasedání a také vzhledem k tomu, že se nejedná o žádný akutní materiál, který by musel být projednán na této schůzi – o návrh na stažení tohoto materiálu. Čili jedná se o bod našeho programu 39, senátní tisk č. 27.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, takže to by byla třetí změna. A já teď svolám k hlasování.

Budeme hlasovat o procedurálním návrhu, který se skládá z návrhu na vyřazení čtyř bodů programu. Tří bodů ministra Kalouska a jednoho bodu ministra Svobody. Zároveň o změnu pořadí v bloku bodů ministra Ivana Langera. O tomto návrhu zahajuji hlasování.

Kdo jste pro, zvedněte, prosím, ruce a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE. Děkuji vám.

Návrh na změnu programu byl schválen. V sále bylo při hlasování 55 přítomných, kvórum bylo 28. Pro bylo 42, nikdo nebyl proti, takže jsme poněkud pozměnili pořad naší schůze a můžeme začít projednávat další bod. Tímto bodem je

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o právech spotřebitelů

Evropskýsenátní tisk č. N 138/6. Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N 138/06/01 a N 138/06/02. Prosím pana ministra průmyslu a obchodu Martina Římana, aby nás seznámil s tímto návrhem. Pane ministře, vítám vás.

Prosím, ujměte se slova.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Říman: Dobrý den, dámy a pánové, já tady mám dneska samé hodnotné body, tak doufám, že to půjde rychle. Co se týče směrnice o právech spotřebitelů, tak tady se jedná o snahu harmonizovat podmínky a pravidla na poli ochrany spotřebitele v jednotlivých členských zemích, zejména co se týče smluvních aspektů prodeje zboží, tzn. to, co běžně známe pod pojmem jako záruční doba, podmínky v reklamaci apod. Úprava je v dnešní době roztříštěná a je tady snaha podmínky harmonizovat, aby pravidla, protože je to plná a cílená harmonizace, aby spotřebitel měl stejné podmínky v Portugalsku nebo ve Finsku.

Česká republika tuto snahu podporuje s tím ale, že podporujeme takovou harmonizaci, která bude spíše na minimální než na maximalistické úrovni. Což samozřejmě v té debatě je problém, protože v řadě zemí jsou dnešní garance spotřebitelům vyšší než jak je navrhováno a tam bychom se nechtěli dostat. Například v některých zemích je možno reklamovat zboží po pěti dokonce i po deseti letech, což skutečně není ten stav, kam bychom se chtěli obecně dostat. Takže ta základní pozice je, jak jsem řekl, my to podporujeme s tím, že předpokládáme, že harmonizace bude mít spíše minimalistický než maximalistický charakter. To je asi v tomto momentě, kdy je celá ta materie projednávána, kdy rozhodně nedojde k uzavření do konce našeho předsednictví, asi dostačující. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane ministře, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. N 138/06/03. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Guziana, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím.

Senátor Petr Guziana: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Jak už říkal pan ministr Říman, tak v podstatě jste základní informace dostali. Tak bych to jenom mírně rozvedl, nechci zdržovat, protože pozornost po pěti minutách je i vědecky dokázáno, že mizí. Čili návrh je výsledkem několikáté snahy EK o revizi komunitárního práva ochrany spotřebitele. Je založen na cílené plné harmonizaci, která by měla přispět k odstranění existující fragmentace a posílení právní jistoty a tak podpoří zájem podnikatelů rozšiřovat své aktivity přes hranice a posílit důvěru spotřebitelů v přeshraničním nakupování.

Pravidla, která má být směrnice plně sjednocena, zahrnuje povinné informativní spotřebitelů, smluvní podmínky prodeje včetně záruk a práva na odstoupení od smlouvy. Další podrobnosti ještě bude řešit další materiál, což je Zelená kniha, takže tam ještě pár myšlenek doplním.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, pane zpravodaji, prosím, rovněž se posaďte ke stolku zpravodajů a já otevírám rozpravu. Prosím, kdo se hlásí do rozpravy.

Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže můžeme přistoupit k hlasování. Pokud pan senátor přednesl návrh usnesení. Pane zpravodaji, prosím k mikrofonu, všechno musí být zapsáno.

Senátor Petr Guziana: Doporučujeme Senátu PČR, aby k návrhu směrnice EP se vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Buďte tak laskav, není to tak dlouhé, přečtěte to.

Senátor Petr Guziana: Takže výbor:

1.? Přijímá k návrhu směrnice EP a Rady o právech spotřebitelů doporučení, které je přílohou tohoto usnesení.

2.? Doporučuje Senátu PČR, aby se k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o právech spotřebitelů vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem.

3.? Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Petra Guzianu.

4.? Pověřuje předsedu výboru senátora Luďka Sefziga, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: A teď prosím to doporučení.

Senátor Petr Guziana: Senát PČR:

1.? Vítá návrh komise coby nástroj k odstranění přetrvávající fragmentace úpravy ochrany spotřebitelů na vnitřním trhu.

2.? Vyslovuje uspokojení nad tím, že návrh je v souladu s doporučeními, která dal ve svém vyjádření k Zelené knize o přezkumu spotřebitelského acquis z února 2007, zejména pokud jde o dostatečně širokou působnost tohoto nástroje Zvolený princip úplné harmonizace, který omezí roztříštěnost právní úpravy a zajistí společnou vysokou úroveň ochrany. Silný důraz na informování spotřebitelů, které je základem pro jejich zodpovědné chování.

3.? Podporuje pozici vlády.

4.? Žádá vládu, aby jej informovala o tom, jakým způsobem toto stanovisko zohlednila a o dalším vývoji projednávání.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, a nyní budeme hlasovat o návrhu tak, jak jsme jej právě slyšeli. Konstatuji, že v sále je přítomno 51 senátorek, kvórum je tedy 26. Zahajuji hlasování.

Kdo jste pro návrh usnesení tak, jak byl přednesen, prosím, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Děkuji. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Hlasování pořadové číslo 15 skončilo schválením návrhu usnesení. V sále bylo přítomno 54 senátorek a senátorů, kvórum bylo 28. Nikdo nebyl proti. 39 hlasů bylo pro, návrh usnesení byl přijat.

Můžeme pokročit k projednání dalšího bodu, kterým je

Zelená kniha o kolektivním odškodnění spotřebitelů

Materiály jste obdrželi jako senátní tisk K 022/07a K 022/07/01. Opět poprosím pana ministra průmyslu a obchodu Martina Římana, aby nás s tímto materiálem seznámil. Prosím.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Říman: Děkuji, pane předsedající. Tato materie se rovněž týká spotřebitelů. Totiž možnosti jednotného postupu v EU co se týče kolektivního odškodnění spotřebitelů.

Na rozdíl od předešlého návrhu zde máme rezervované stanovisko k tomuto návrhu, který je zatím ve fázi velmi přípravné. Zelená kniha znamená, že komise klade otázky členským zemím, jaký názor mají na případnou další práci na přípravě takovéhoto mechanismu. Z  procesního hlediska předpokládáme, že zhruba do konce března by členské státy měly komisi poskytnout odpovědi, komise by měla na základě toho sestavit určitý materiál a prezentovat odpovědi na Radě pro konkurenceschopnost, která bude tuším v květnu a my jako předsednická země předpokládám, že tématem debaty bude otázka, do jaké míry členské země vidí vhodné vytvoření společného mechanismu pro kolektivní vymáhání spotřebitelských práv.

To, proč my jako členská země se k tomu stavíme rezervovaně, je především proto, že máme pocit, že stávající vnitrostátní procesní prostředky jsou dostačující. I dneska je možno, mohou spotřebitelské svazy uplatňovat u soudu své podněty. Soudy mohou v případě, že se jedná o stejnou materii, sloučit řízení, tzn. bez nějakých dalších mechanismů je toto možné. Jsou zde další mechanismy, jak řešit spotřebitelská práva.

Například loni zavedený systém mimosoudních řešení spotřebitelských sporů, které zavedlo naše ministerstvo, apod. Máme zato, že ten materiál, Zelená kniha, jak byla představena komisi, tak vyžaduje minimálně další dopracování, další analýzy, studie, informace, tak aby v členských zemích, ve kterých existuje různá právní kultura práva hmotného i procesního, aby případná jednotná úprava nenarušila tradiční mechanismy, na kterých je tato část práva založena v jednotlivých členských zemích. Takže jak říkám, zaujímáme k tomu rezervované stanovisko. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Já vám děkuji, pane předkladateli, pane ministře. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je VEU. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk K 22/07/02. Zpravodajem výboru je opět pan senátor Petr Guziana, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Petr Guziana: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, doufám, že už teď přečtu všechno správně. Hromadné spotřebitelské trhy se rozvíjejí a získávají přeshraniční rozměr. Mohou být obětí stejných nebo podobných praktik hospodářského subjektu. Problémem pro tyto subjekty mohou být jednak jednotliví spotřebitelé, někdy i při hromadných nákupech.

Mechanismy soudního kolektivního odškodnění nyní existují ve 13 členských státech. Ovšem vzájemně se značně liší a podávají rozdílné výsledky. Spotřebitelé nemají rovněž dostatečné podvědomí o jednotlivých druzích nástrojů pro vymáhání práv k získání odškodnění, která jsou v rámci fyzického přeshraničního obchodu k dispozici. Důvěra je nejistá.

Účelem Zelené knihy je zhodnotit situaci v oblasti mechanismu odškodnění. Jednak kolektivní odškodnění soudní cestou, dále alternativní řešení sporů mimosoudních jako alternativ depotresolution.V České republice, jak už zmínil pan ministr, existuje projekt mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, který existuje ve všech krajích. Mimosoudní řízení je v prvních dvou fázích bezplatné, v rozhodčím řízení však platí navrhovatel 3 % z hodnoty předmětu sporu, minimálně 800 korun. Evropské řízení drobných náhrad je do hodnoty do 2000 euro.

To je vše, co bych chtěl z těch podrobností zmínit a teď bych mohl přečíst usnesení.

Výbor pro záležitosti EU přijímá k Zelené knize o kolektivním odškodnění spotřebitelů doporučení, které je přílohou tohoto usnesení. Doporučuje Senátu PČR ČR, aby se k Zelené knize o kolektivním odškodnění spotřebitelů vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Petra Guzianu a pověřuje předsedu výboru senátora Luďka Sefziga, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Doporučení k vyjádření Senátu k Zelené knize o kolektivním odškodnění spotřebitelů:

1. Je si vědom toho, že mechanismy kolektivního odškodnění spotřebitelů mohou výrazně urychlit a zefektivnit řešení spotřebitelských sporů.

2. Uznává, že obtíže spojené s přeshraničním vymáháním spotřebitelských nároků vedou ke snížené důvěře spotřebitelů k přeshraničním obchodním vztahům, a proto v obecné rovině doporučuje možnost přeshraničního kolektivního odškodnění.

II. 1. Je toho názoru, že v oblasti kolektivního odškodnění by na úrovni společenství měly být přijímány nezávazné nástroje, které budou co nejvíce zohledňovat charakteristické vlastnosti vnitrostátních právních systémů.

2. Vyjadřuje za těchto podmínek svou podporu těmto opatřením zmíněným v Zelené knize vytvářením mechanismu kolektivního alternativního řešení sporů, propagace samoregulačních opatření, podpora výměny osvědčených postupů členských států, v nichž existuje právní úprava kolektivního odškodnění spotřebitele. Zvyšování povědomí spotřebitelů o stávajících prostředcích odškodnění. Dále důkladnému zhodnocení dosavadní aplikace stávajících předpisů.

III. 1. Vyzývá vládu, aby seznámila s odpovědí, kterou po zohlednění stanovisek zúčastněných subjektů v rámci ČR zašle komisi. Informovala o návazných iniciativách EK. 2. Pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil EK.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane zpravodaji a otevírám rozpravu. Prosím, kdo se hlásí do rozpravy? Paní první místopřesedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Prosím.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, pane ministře, paní senátorky, páni senátoři. Cílem Zelené knihy o hromadném odškodnění spotřebitelů je podpořit především maloobchodní trh, a to v přeshraničním fungování. 76 % občanů nemá přitom důvěru ve fungování tohoto přeshraničního trhu. A jako příčina se uvádí malá důvěra k tomu, že se občané spotřebitelé domohou svého práva. Ve zdůvodnění Zelené knihy se hovoří o tom, že odvětví, v nichž mají spotřebitelé největší problémy se získáním odškodnění v případě hromadných nároků, jsou finanční služby, a to v 39 % zdokumentovaných případů, telekomunikace v 12 %, v dopravě v 8 % a v souborných službách pro cesty a cestovní ruch v 7 %. Přitom se jedná o odvětví, ve kterých je stále více pravděpodobné, že se spotřebitelé zapojí právě do přeshraničních aktivit.

Každý pátý spotřebitel v Evropě se neobrátí na soud, je-li jeho nárok nižší než tisíc eur. A přitom polovina z těchto lidí tvrdí, že tak neučiní pro částku nižší než 200 eur. A pouze 30 % spotřebitelů se domnívá, že je řešení sporů prostřednictvím soudů jednoduché.

Zelená kniha je komunikační dokument. Měla by k ní být rozvedena veliká diskuse a já se domnívám, že právě zde v ČR bychom tuto diskusi měli skutečně spustit. A to nejenom k této Zelené knize, ale i k dokumentu, který jsme projednávali před chvilkou, tedy k ochraně práv spotřebitelů. A já si dovolím tady nesouhlasit s panem ministrem, že by tato ochrana měla být minimální, na minimální hranici. Já se domnívám, že právě u nás v ČR bychom potřebovali ochranu spotřebitelů zvýšit. Potřebovali bychom zvýšit také povědomí občanů, spotřebitelů o jejich právech a samozřejmě nastolit mechanismy, jak se těchto práv mohou domoci. Protože jinak budeme i nadále zemí, kde se sjíždí, bohužel, ne vždycky úplně poctiví obchodníci z celého světa, kteří poškozují nejenom dobré jméno obchodu jako takového, ale především spotřebitele, kteří se horko těžko domáhají svých práv.

Usnesení výboru mohu jenom podpořit a moje vystoupení směřovalo k tomu, abych skutečně požádala a apelovala na to, aby diskuse o právech spotřebitelů a ochraně práv spotřebitelů byla v ČR co nejširší a co nejhlubší. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní místopředsedkyně. Kdo se dále hlásí do rozpravy? Nikdo, takže rozpravu končím a ptám se pana předkladatele, zdali se chce vyjádřit k rozpravě. Nechce. Pane zpravodaji, chcete se, prosím, vyjádřit k proběhlé rozpravě? Nechcete, takže můžeme přistoupit k hlasování. Návrh na usnesení jste slyšeli. Svolám kolegyně a kolegy k hlasování.

Konstatuji, že v sále je přítomno 56 senátorek a senátorů, tzn., že kvórum je 29. Budeme hlasovat o návrhu, jak jej přednesl pan senátor Petr Guziana.

Kdo jste pro tento návrh, prosím, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Končí hlasování pořadové číslo 16. Skončilo schválením návrhu usnesení a to tak, že v sále bylo přítomno 58 senátorek a senátorů, kvórum bylo 30. Nikdo nebyl proti. 46 hlasů bylo pro. Návrh usnesení Senátu byl přijat.

Pokračujeme projednáním dalšího bodu. Je jím

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě,

Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů

– Druhý strategický přezkum energetické politiky = Akční plán EU

pro zabezpečení dodávek energie a jejich solidární využití

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. K 012/07a K 12/07/01. Opět prosím pana ministra průmyslu a obchodu jako předkladatele, aby nás seznámil s tímto materiálem. Prosím.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Říman: Děkuji. Dámy a pánové, dovolte tedy několik slov k onomu sdělení Komise známému spíše pod názvem Druhý strategický přezkum energetické politiky, který my považujeme za velmi významný, důležitý, vhodný zejména vzhledem k prioritám ČR v rámci našeho předsednictví, kde energetická bezpečnost a energetická politika je jedním z klíčových témat, možná po plynové krizi v lednu nejzásadnější téma našeho předsednictví. A proto my tento přezkum, který byl předložen v listopadu, tak považujeme za velmi vhodně načasovaný. A vlastně i diskuse, které jsem byl doposud přítomen, tak se odehrávala na pozadí energetických problémů, kterým jsme čelili nebo čelíme a tudíž je efektivní a je evidentní a viditelná snaha členských zemí dosáhnout v jednotlivých položkách cíle.

Ten přehled je materiál o několika podbodech, informuje o hlavních prioritách energetické politiky EU a je zaměřen dominantně na energetickou bezpečnost a solidaritu mezi státy Unie v případě problémů. Dá se rozdělit do pěti bodů. Za prvé je to otázka infrastruktury a diverzifikace dodávek. Za druhé je to otázka vnějších energetických vztahů, je to otázka strategických zásob ropy a plynu a mechanismu reakce na krizové stavy. Za čtvrté je to energetická účinnost a za páté je to optimální využití domácích zdrojů v jednotlivých členských zemích.

Vezmeme-li si těch pět bodů, tak u každého bychom mohli najít nějaký vitální zájem ČR, ať jsou to zdroje, diverzifikace, interkonektivita v rámci střední Evropy, ale i celé Evropy, zásoby plynu, což je věc, kterou se teď po lednu velmi důkladně zabýváme. Proto my tento materiál podporujeme, snažíme se během našeho předsednictví z toho projednávání ukrojit co největší krajíc, máme určité priority, jako je třeba směrnice o zásobách ropy, kdy bychom rádi, kdyby ta směrnice byla dokončena ještě během tohoto půlroku. Jiné směrnice týkající se třeba účinnosti a další, tak ty po dohodě přenecháváme švédskému předsednictví, případně španělskému, které nastupuje na začátku příštího roku.

Témat k diskusi v rámci tohoto materiálu může být samozřejmě potenciálně celá řada a já bych se v tomto momentě omezil na to, že tento materiál Česká republika výrazným způsobem podporuje.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane předkladateli, prosím, zaujměte opět své místo, a já konstatuji, že výborem, který se zabýval tímto tiskem, je VEU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K 12/07/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Škaloud. A toho nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miroslav Škaloud: Děkuji za slovo, vážené senátorky a senátoři. Tento materiál zapadá do jakési soustavy balíčků energetických, klimatických a podobných, které souvisejí s účinností, s úsporami, s klimatem, ale mají jedno společného, to je energie. Já si dovolím jen několika větami vám udělat úvod.

V březnu 2006 přijala Evropská komise Zelenou knihu o udržitelné a konkurenceschopné energii, kterou jsme probírali. V říjnu 2006 přijala Komise Akční plán pro energetickou účinnost, tam bylo asi 70 opatření včetně úspor energie. Pak jsme měli v lednu 2007 soubor Materiál o energetické politice pro Evropu, tam bylo o vnitřním trhu s energií, o energetické účinnosti. Dále jsme měli v březnu 2007 třetí energetický balíček, ten se zabýval oddělením producentů od přenosových operátorů, posílením práv spotřebitelů atd.

Pak byl energeticko-klimatický balíček, to bylo v lednu 2008, tam byla Směrnice o zlepšení obchodování s povolenkami, směrnice o geologickém skladování kysličníku uhličitého atd. V červnu 2008 vznikl ekobalíček, kde byl akční plán, který akceleruje snahy o šetrnější výrobu a spotřebu. Tam byly revize nařízení o ekoznačkách, ekologickém auditu, o zadávání veřejných zakázek s ohledem na životní prostředí a směrnice o ekodesignu.

Završením požadavků Evropské rady z jara v roce 2007 byl 2. strategický energetický přezkum, který Komise předložila na konci roku 2008. A to je to, co nyní projednáváme. A zastřešujícím dokumentem tohoto souborného energetického přezkumu je Akční plán Evropské unie pro zabezpečení dodávek energie a jejich solidární využití. Ten se skládá ze 12 materiálů. My jsme probírali většinu z nich na našich výborech, jak evropském, tak hospodářském, i na VUZP. Jenom k některým jsme přijali stanovisko a ty zde projednáváme.

Takže tento materiál, který teď máte, který teď projednáváme, tak to je jakýsi zastřešující materiál tohoto posledního balíčku. Hlavní body tu byly řečeny, opět to shrnu jenom pěti větami. Týká se podpory infrastruktury, větší důraz na energetiku ve vzájemných vztazích, které vede EU. Dále zlepšení zásob ropy a zemního plynu, zlepšení energetické účinnosti a lepší využití domácích energetických zásob.

Jsou tu také vyznačené jakési dlouhodobé cíle EU do roku 2050. Mezi ně patří dekarbonizovat dodávky elektřiny, dále ukončit závislost dopravy na ropě do roku 2050.

Dále budovy navrhovat tak, aby se nespotřebovalo více energie, než kolik jsme ji schopni sami vyrobit. A dále inteligentní propojená elektrorozvodná síť, to znamená změny elektrorozvodné sítě, které by byly schopny a přizpůsobeny decentralizované výrobě elektřiny, například z větrných elektráren.

A nyní komentář k tomuto materiálu.

Vcelku jej pozitivně hodnotím, protože v tomto souhrnném dokumentu je zdá se rekapitulace všech životaschopných opatření a zlepšení zabezpečení dávek energií v členských státech EU a většinově je uváděno, do kdy komise připraví nějaké další sdělení a v několika případech se jedná o deklaraci, že dojde ke změnám směrnic.

Tomuto akčnímu plánu by se dala vytknout z mého hlediska pouze nedostatečná podpora jaderné energetiky.

U toho se trošku zdržím.

Jaderná energie je zmíněna pouze v pěti procentech tohoto textu, což je asi více než dvacetistránkový dokument. A z toho většina tohoto textu se týká jaderné bezpečnosti. Je jasné, proč, protože jsou proti tomu jisté výhrady, tak se obyvatelé musí nějakým způsobem uklidnit ze strany komise.

Pouze asi třináct řádek popisuje pozitiva jaderné energetiky.

Tím nejodvážnějším sdělením, které jsem našel v tomto materiálu je, že dekarbonizace dodávek elektřiny v EU do roku 2050 bude, kromě jiného, vyžadovat přechod k jaderné energetice, ovšem pokud se pro ni některé země rozhodnou. Což je však doporučení typu „chytrá horákyně“, protože se v kontextu klimatických změn a ohrožení energetické bezpečnosti jeví pouze jako příliš kompromisní a málo akční na to, že je to akční plán.

Chtěl bych připomenout, že existují jisté ideologické výhrady proti jaderné energii a existuje jakési evropské ignorování jaderné energie. Asi víte, že v nedávné době docházelo v některých státech EU k útlumu jaderného programu jak faktickému, nebo pouze proklamovanému, a to v Německu, Švédsku, Španělsku, Belgii, Nizozemí a Itálii. Tento postoj se však mění a například Švédsko v únoru zrušilo moratorium na výstavbu jaderných elektráren, Itálie se přiklonila k jaderným elektrárnám, ačkoliv po Černobylu úplně zrušila příklon k nim.

Tento útlum byl původně vyprovokován nebo iniciován podle mého zejména ideologickým postojem Zelených proti jaderným elektrárnám. Asi to chápeme, hrají roli ve vládách a tak je jim zapotřebí vyjít vstříc. Ale situace se mění a začíná být kritická, takže myslím, že i my bychom měli říkat věci na rovinu.

Víme o tom, že například Francie, Británie, Finsko, Švýcarsko, Slovensko, Slovinsko, Polsko, Maďarsko, Bulharsko, Estonsko a Litva jadernou energii prosazují.

Evropská komise stále zřejmě pod tlakem evropských rad, ve kterých jsou zastoupeny i státy, které brání podpoře jaderné energie, je ve veškerých materiálech velice kompromisní. Komise vytváří řadu energetických, klimatických, úsporných a jiných balíčků, akčních plánů souvisejících s energetikou, jejichž součástí jsou i konkrétní směrnice s přímým účinkem na legislativu členských států. Ale jaderná energie je vždy popelkou. A ani tento akční plán není výjimkou.

Chtěl bych tomu nějak napomoci, a proto jsem navrhl trošku změnit, vycházeje v našem výboru z usnesení výboru pro územní rozvoj, a modifikovali jsme ho tak, že jsme tam podpořili jadernou energii.

Přečtu vám nyní usnesení, jestli mohu nyní, abychom pak mohli o něm hlasovat:

Senát Parlamentu ČR

I.? 

1. Vítá Akční plán EU pro zabezpečení dodávek energie a jejich solidární využití a související dokumenty (tzv. 2. strategický energetický přezkum) jako další krok k zajištění společné evropské energetické politiky a doplňující již předložené legislativní akty.

2. Domnívá se však, že v něm není dostatečným způsobem akcentován význam jaderné energetiky jako významného budoucího zdroje čisté energie.

II.? 

1. Doporučuje vládě, aby podporovala aplikovaný a technologický výzkum s cílem rozvoje čistých zdrojů energie a výzkum zaměřený na uchovávání energie a její přenosy.

2. Vyzývá vládu, aby využila všech možností, které by přiměly Komisi k aktivnějšímu přístupu v podpoře jaderné energetiky a vývoje nových jaderných technologií.

III.? 

1. Žádá vládu, aby jej informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko a o dalším vývoji projednávání.

To je všechno a pak se přihlásím do obecné rozpravy, pokud budou nějaké návrhy na změny, jako že budou od kolegy Moldana.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane zpravodaji. Slyšeli jsme tedy již doporučení, které je součástí usnesení, a o tom eventuálně budeme v závěru hlasovat.

Následně se tímto tiskem zabýval také výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Táži se zpravodaje výboru pana senátora Bedřicha Moldana, zda si přeje vystoupit. Samozřejmě, očekávali jsme to.

Prosím, pane senátore.

Senátor Bedřich Moldan: Děkuji za slovo.Vážený pane předsedající, vážené senátorky a senátoři, rád bych konstatoval, že náš výbor skutečně se celou problematikou důkladně zabýval a přijal usnesení, které bylo předáno výboru evropskému. Dovolte mi, abych konstatoval, že evropský výbor zčásti naše usnesení přijal, zčásti ho doplnil, což je myslím velmi namístě. Ale co se mně osobně dosti nelíbí, je, že přece jenom část našeho usnesení vypustil a nedoporučil plénu Senátu, aby v tomto smyslu bylo přijato usnesení pléna.

Akční plán o zabezpečení dodávek energie a jejich solidárního využití, jak už můj předřečník konstatoval, se týká celé řady oblastí. A já bych chtěl zdůraznit, že jednou z nejdůležitějších oblastí, které se dotýká, je účinnost využití energie. Účinnost využití energie je v současné době tím daleko nejdůležitějším cílem a nejdůležitějším nástrojem, který by měl pomoci ke zlepšení situace jak v oblasti energetiky, tak v oblasti boje proti změně klimatu a zejména k zajištění energetické bezpečnosti pro Evropu.

Víme dobře, že tato věc je jedním z cílů, které Evropská rada stanovila, známých 20 – 20 – 20, a právě touto otázkou jsme se my zabývali.

Nebudu se dále zabývat otázkou jaderné energetiky. Snad mi jenom dovolte malou poznámku, že jaderná energetika se týká jednoho typu zdrojů, který v současné době, přestože v některých státech dochází k určité renesanci, tak přesto celkově jak ve světovém, tak v evropském výhledu pravděpodobně nebude znamenat nějaký rozhodující příspěvek k řešení energetické situace, zejména proto, že investiční a jiné náklady na jadernou energetiku, jak se ukazuje zejména v poslední době, jsou prostě neúnosné a v konkurenci s obnovitelnými zdroji nejrůznějších typů tato jaderná energetika asi pravděpodobně prohraje.

Ale to je, prosím, můj osobní názor. Jinak bych chtěl konstatovat, že otázka energetiky a energetické bezpečnosti v současné době není primární otázkou zdrojů, protože zdroje mohou být různé. Ukazuje se, že primární otázkou jsou energetické sítě, přenos energie, decentralizace, zejména ta zmíněná účinnost.

Proto mi dovolte, abych ocitoval část usnesení, které bylo přijato na našem výboru a které zní, že Senát je znepokojen informací o možnosti nesplnění cíle dosáhnout 20procentní snížení spotřeby epidurálních energetických zdrojů do roku 2020, neboť se domnívá, že to je právě energetická účinnost, která představuje nejlepší způsob, jak snížit závislost Evropy na fosilních palivech a dovozech a tím přispívá ke zvýšení její bezpečnosti a udržitelnému využívání zdrojů energie. Takže já bych si dovolil navrhnout doplnění usnesení, které předložil pan senátor Škaloud, a to v posledním bodě třetím, kde byla žádost na vládu, aby informovala Senát o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko a o dalším vývoji projednávání.

Ještě poslední bod, který zní, aby dále informovala Senát o současné situaci v České republice v oblasti energetické účinnosti a o představách o následujícím vývoji. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Slyšeli jsme návrh na doplnění návrhu usnesení a pan senátor Miroslav Škaloud nám pak navrhne, jak se s tím vypořádáme při hlasování. Ale ještě předtím se ptám zpravodaje výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu pana senátora Jiřího Bise, zda si také přeje vystoupit, ano, přeje si. Prosím.

Senátor Jiří Bis: Děkuji. Já bych chtěl říci, že náš výbor projednal uvedený materiál, zaujali jsme k tomu stanovisko a hlavně jsme tlačili na to, že v akčním plánu jsou určité stavby, návrhy staveb plynovodů, sítí, které by měly výrazným způsobem zlepšit situaci v Evropě. Chci upozornit na to, a to je v dalších materiálech, že tyto stavby jsou plánované, existuje o nich určitá dohoda, že by skutečně pomohly bezpečnosti zásobování v Evropě, že by pomohly i bezpečnosti naší republiky, ale finanční zajištění těchto staveb na evropské úrovni těmi standardními nástroji, které jsou, že není zajištěno. Takže to bych chtěl podotknout k tomuto.

Dále bych chtěl ještě upozornit na jednu věc, a to je při projednávání, které bylo, že pokud podporujeme jadernou energetiku, tak ji především podporujeme kvůli tomu, že je to v dnešní době zdroj bezemisní, výrazně bezemisní a že pokud nedojde k zásadnímu využití jaderné energetiky, nelze počítat ani náhodou, že by se mohly cíle 20, 20, 20, splnit.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Máte usnesení, pane senátore?

Senátor Jiří Bis: Usnesení je zahrnuto v tom, co navrhl pan Škaloud.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: To je třeba vždycky explicitně vyslovit. Dobře. Děkuji. Takže mohu otevřít rozpravu. Prosím. Paní místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková, pak si vezme slovo – pochopil jsem to jako senátor – Miroslav Škaloud. Prosím.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Budu velice krátká, nechci se vyjadřovat k dokumentu samotnému, protože s tím samozřejmě lze jenom souhlasit. Jenom bych chtěla připomenout, že jsme již zde na plénu projednávali tzv. set-plán, který hovořil a pojednával o představách Evropské unie v časových horizontech roků 2020 a 2050 právě o tom, jak bude zajištěna energetická bezpečnost pro Evropu.

Pan senátor Moldan o tom hovořil. Tím klíčovým je účinnost, využití energie a také využití všech zdrojů a jaderná energetika tam patří. Hovořilo se o jaderných zařízeních čtvrté generace, kde dneska ještě daleko v této fázi nejsme a probíhá zde věda a výzkum. To je to, proč vystupuji v této chvíli. Chci jenom připomenout k navrhovanému usnesení v bodě II. odst. 1, kde se doporučuje vládě, aby podporovala aplikovaný technologický výzkum s cílem rozvoje čistých zdrojů energie a výzkum zaměřený uchování energie a její přínosy. Že je také potřeba, aby vláda podpořila zapojení českých vědeckovýzkumných pracovišť do evropských sítí. Pracoviště jaderného výzkumu v Řeži u Prahy je jedním z mála vědeckovýzkumných pracovišť v ČR, které skutečně hraje ve výzkumu první ligu i v té evropské a světové úrovni. My jsme zde také projednávali materiály o zřízení evropského technologického institutu. Bohužel, naše vláda přestala usilovat o to, aby sídlo tohoto evropského technologického institutu bylo zde v ČR, kde jsme si mysleli, nebo jsem si myslela v ČR, že zvláště v Praze s bohatou historií vědy a vzdělávání velmi slušelo. Nicméně je otevřená pořád záležitost znalostí společenství. A zapojení se do práce evropského technologického institutu. Já se domnívám, že by vláda měla udělat všechno pro to, aby přispěla a vytvořila takové podmínky, aby minimálně pracoviště v Řeži u Prahy mělo šanci a skutečně se mohlo mezi tato společenství dostat a do vědeckého výzkumu v oblasti energetiky se zapojit.

Já jsem totiž hluboce přesvědčena o tom, že energetika, energetický výzkum, ale i energetické technologie a energetické strojírenství může být takovou českou Nokií. Kromě pracoviště v Řeži u Prahy pořád ještě máme zdroje lidské v této oblasti, máme experty, ale máme i materiální kapacity v oblasti strojírenství. Myslím, že je skutečně potřeba se této problematice věnovat a tuto oblast velmi podpořit od podpory vědy a výzkumu až skutečně po výrobní kapacity. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní místopředsedkyně. Nyní má slovo s právem přednosti paní senátorka Paukrtová. Ne, nepřeje si, nechce využít práva přednosti. Takže pane senátore Škaloude, prosím.

Senátor Miroslav Škaloud: Děkuji. Já to nebudu dál extendovat, myslím, že se tady všichni shodujeme, jenom bych chtěl doplnit pár věcí. Nemám nic proti té jedné větě, kterou říkal pan kolega Moldan, a ztotožňuji se s ním, protože my jsme těch materiálů udělali víc a některé z nich výbory vzaly jen na vědomí, i když tam byla usnesení výboru pro cílený rozvoj. Druhou věc, kterou bych chtěl jenom podotknout, je, že pokud jde o úspory, tak pokud si uvědomíme, že 90 % veškeré energie u nás elektrické, jaderných – z toho – dvě třetiny jsou uhelné a třetina jaderných, do roku 2020 je zapotřebí obnovit téměř všechny uhelné elektrárny, tak nám v úspoře nepomohou. Jsou bezvadné, já s tím naprosto souhlasím, ale je zapotřebí stavět elektrárny. A víte dobře, že pokud nebudou elektrárny, tak nebude ani elektrická energie a kde bychom ji koupili za pár let – Polsko – ti budou likvidovat elektrárny daleko rychleji než my, Německo, ti jsou tak na rovině, Rakousko už dováží kapacitu našeho Temelína, Maďarsko má nedostatek, takže stavět elektrárny pokud navíc nechceme, aby byla energie ještě drahá. Ještě se zvedne její cena a už mimo to elektrárny samotné – energetické balíčky, klimatické povolenky zdraží podle názoru svazu průmyslu po roce 2013 o 30 % elektrickou energii, podle ministerstva životního prostředí jenom o 10. Takže tam někde se to bude asi pohybovat. Takže znovu doporučuji toto usnesení ke schválení, a myslím, že se v podstatě shodujeme. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, takže teď paní senátorka Paukrtová, po ní pan senátor Pakosta.

Senátorka Soňa Paukrtová: Paní předsedající, pane ministře, já jsem moc ráda, že se všichni shodujeme v tom návrhu na usnesení. Já jsem jenom chtěla říci, že velice podporuji tu pasáž o jaderné energetice, protože si opravdu myslím, že to je jaksi energie budoucnosti i současnosti. Smutné na tom všem je, že my jsme vždycky měli špičková pracoviště, špičkové pracovníky. Když jsem se z vašeho pověření zúčastnila jednání té česko-rakouské skupiny, která posuzovala záležitosti kolem Temelína, tak tam je jasně patrné, že všichni ti špičkoví odborníci jsou dnes důchodového věku a bohužel ani ten jaderný výzkum nepostupuje tak, jak by měl. Úspory energie samozřejmě. Já si myslím, že ČR doopravdy čeká vážná debata o jaderné energetice. Já jsem se zúčastnila energetické konference k energeticko-klimatickému balíčku. A tam jasně zaznělo, že je věcí jednotlivých národních států, jak si energetický mix uspořádají. Jaderná energie splňuje dvě podmínky, jednak neprodukuje žádné CO2 a máme ji jako domácí zdroj, takže já si myslím, že ta debata je docela potřebná a nutná. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko. Pan senátor Pakosta – možná že tam má něco zmáčknuto omylem. Tak už mi zmizel. Kdo se ještě hlásí, prosím, do rozpravy? Nikdo. Rozpravu končím. Táži se pana předkladatele, pana ministra, jestli se chce vyjádřit k rozpravě. Nechce. Pane zpravodaji, vy jste se už vyjádřil, ale s vámi budeme hlasovat. Buďte tak laskav a pojďte k pultíku a ještě jednou nám řekněte, jak bude vypadat – už to nemusíte číst celé znovu – ale jak bude vypadat struktura usnesení, abychom správně hlasovali.

Senátor Miroslav Škaloud: Takže struktura usnesení bude identická téměř s tím, co máte na stole; kromě jedné jediné věty, která bude na konci v III. 1) bude tam ještě navíc – žádá vládu, aby informovala o současné situaci České republiky v oblasti energetické účinnosti o představách a následujícím vývoji. To je vše.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Ano, je to jasné. Takže po znělce budeme o tomto doplněném návrhu hlasovat. V sále je přítomno 52 senátorek a senátorů, kvórum je 27. Hlasujeme o návrhu usnesení rozšířeném tak, jak nám před chvílí vysvětlil pan senátor Škaloud. Zahajuji hlasování.

Kdo jste pro, zvedněte prosím ruku a především zmáčkněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Hlasování pořadové č. 17 skončilo schválením návrhu usnesení. 52 přítomných, kvórum 27, nikdo nebyl proti, 41 hlasů pro. Znamená to, že návrh usnesení Senátu byl přijat. My se teď vystřídáme.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Hezké odpoledne, kolegyně a kolegové. Dalším bodem je

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému

a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Větrná energie na moři:

opatření nezbytná pro splnění cílů energetické

Materiál jste obdrželi jako senátní tisky č. K 016/07a K 016/07/01.

Poprosím pana ministra Martina Římana, aby nás seznámil s tímto materiálem. Prosím, pane ministře.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Říman: Děkuji, pane předsedající, tento pro nás trochu kuriózní materiál opravdu představím velmi krátce neb se nás ať chceme nebo nechceme, netýká a nebude týkat, i když v jednom momentu se nás týká, takže v podstatě proti němu nemáme a nemůžeme mít z logiky věci nějaké výhrady. Je to věcí těch, kteří jsou obklopeni šplouchajícím mořem. Nás se nicméně týká, a to tím způsobem, a to také zdůrazňujeme ve svém stanovisku, že budou-li chtít ty státy, které mohou investovat a stavět tyto větrné farmy vysokého výkonu na mořích, tak je třeba mít na paměti také otázku přenosové sítě a posílení jejich kapacit tak, aby energie, která je vyráběna na těchto farmách a která vzhledem k charakteru tohoto zdroje, to znamená i na moři jisté nepredikovatelnosti, tak aby nepoškozovala přenosové sítě nejenom v těch zemích, které jsou příslušné k tomu moři, ale i v dalších zemích jako je třeba ČR vůči Německu, kde problémy vznikající na přenosové síti v Německu v důsledku výkyvů ve výkonu větrných farem se přenášejí i do naší přenosové sítě a v některých okamžicích opravdu může dojít k fatálním důsledkům, k čemuž už v ČR několikráte nebylo daleko. To znamená toto je naše ne snad výhrada, ale poznámka k tomuto materiálu, kterou je třeba mít na paměti. Koneckonců v tom sdělení komise je o tom také komentář a také je na to upozorňováno. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K 16/07/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Škaloud, kterého prosím o představení.

Senátor Miroslav Škaloud: Děkuji za slovo. Vážené senátorky a senátoři. Tento materiál, ačkoliv se netýká nás přímo – výstavba těchto elektráren na moři – jeho důsledky se nás týkají velmi silně. Řeknu několika slovy o čem ten materiál je, protože se to sluší, ale pak budu mluvit hlavně o těch důsledcích, které povedou k jistému usnesení. Nejdříve chci sdělit, že ta komise tvrdí, že existují příznivé legislativní okolnosti pro využití větrné energie na moři, což je pravda, jsou to právní předpisy, např. Směrnice o evropské energii a směrný systém pro obchodování s emisemi, pokyny společenství k podpoře na ochranu životního prostředí atd., atd. a ty usnadňují, aby se tato energie nyní nekonkurenceschopná mohla lépe realizovat. Ona má prioritu při odběru.

Dále komise identifikuje, že problémy se projevují při snaze o zvýšení produkce v několika oblastech, je obtížné to přeložit do srozumitelného jazyka, ale jedná se v podstatě o to, že jsou elektrárny na moři stále drahé, dále že existuje riziko zvýšení nákladů při uplatnění stávajících ekologických předpisů, která si komise už naštosovala předtím a teď jí to začíná vadit. Například směrnice o ptácích, směrnice o stanovištích, směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí a obava z dalších ekologických regulací, například posuzování požadavků na vliv na životní prostředí, které se na moři také musí dělat. A dále je problém propojovacích kapacit. Takže toto identifikuje, nicméně snaží se to řešit tím, že uloží členským státům povinnost vypracovávat vnitrostátní akční plány. Ale to podstatné, pokud jde o kapacity, o tom se zmiňuje velice okrajově a podle mne nesrozumitelně a velice vágně.

Tvrdí, že je pravděpodobné, že pokud se současná rozvodná síť nepřizpůsobí změnám v infrastruktuře výroby energie, může velký rozvoj větrné energie na moři v této síti způsobit potíže. Dále předtím, než bude přesně kvantifikován rozsah a povaha tohoto problému není možné poskytnout konečnou odpověď na otázku, jak ho vyřešit. To je také velice šalamounské. Nicméně nyní v hodnocení větrných elektráren na moři a co z toho Česká republika má za problémy.

Teď krátká osvěta, ale nebude to nudné. Elektrárny na moři mají samozřejmě lepší podmínky, protože stálost větru je tam větší. Nicméně nikdy nebude možné eliminovat nahodilost povětrnostních podmínek, kromě síly větru tam bude také mráz a podobně. Čili to přináší riziko nerovnováhy mezi výkonem zdrojů a zatížením soustavy.

Elektřinu nelze skladovat, co se vyrobí, musí se okamžitě spotřebovat, a protože elektřina z větrných elektráren musí být prioritně odebírána, pak pokud se větrníky roztočí naplno, musí ostatní elektrárny z důvodů stability sítě odstraňovat náhle přebytečné zdroje. A když vítr zeslábne, opět je zapínat. Což u všech zdrojů kromě vodních elektráren je delší proces. Takže vidíte, že řízení stability může být obtížné a může docházet i k výpadkům při kumulaci řady nepříznivých okolností.

Pro vaši informaci chci ještě podotknout, že nerovnováha v síti, jak asi víte, může být způsobena intuitivně. Asi chápeme, když vznikne zkrat na vedení nebo je hodně velká spotřeba, zdrojů je málo, že se rozhodí fáze, sníží se frekvence a vypínají se třeba jističe a vznikají výpadky. Ale jakmile zapojíte nové zdroje, které nebyly převedeny do sítí, tak může dojít k opaku. K tomu, že může dojít k nárůstu napětí, k nárůstu frekvencí a přetížení překročení maximálních hodnot fyzikálně přenositelného výkonu a dovolené tepelné vedení.

Když jsem se díval na analýzy výpadků v Evropě a v Americe, řada z nich vznikla tím, že přetížené vedení se prohnulo více, než bylo zvykem a škrtlo třeba o stromy. Zrovna tam, kde je neposekali. Takže řada různých vlivů, zkumulovalo se několik vlivů a došlo k výpadku.

To, že elektrický proud proudí tam, kde může, a i přes oblasti v tom volném evropském trhu, kde sítě nejsou dostatečné, tak právě může docházet k těmto přetížením sítí.

To byla taková malá osvěta. Jinak celkem větrné elektrárny přinášejí větší požadavky na kapacity, propojení, řízení, koordinaci soustav, blokují se hraniční profily, zhoršuje se resynchronizace a zvyšují se požadavky na záložní konvenční zdroje, které často běží v neoptimálním režimu a jejich provoz je pak mnohem neekologičtější, než kdyby běžely normálně.

To je další známá věc, že musí být záložní zdroje o stejné kapacitě, aby nedocházelo k výpadkům, když přestane foukat vítr.

Já se domnívám, že tak dramatický vzestup větrné energetiky v západní Evropě bude mít mnohem závažnější důsledky než jenom nepřímé náklady ve formě dotací a povinných výkupů. Jsou to rizika výpadků díky zapojení množství nepředvídatelných zdrojů a i totální výpadky mají své náklady.

Nikdo zatím tyto efekty v evropském měřítku přesně nekvantifikoval. Některé odhady hovoří o desítkách miliard euro. Samotná komise problém cítí okrajově. Proto bych se držel tohoto stanoviska, byť okrajového, a trošku bych ho rozvinul s tím, že – teď budu citovat usnesení našeho výboru: Senát doporučuje vládě, aby přistupovala opatrně k dalším podporám větrné energie, dokud nebude jasný způsob bezpečné integrace její rozsáhlé produkce do evropské rozvodné sítě. A pak obligátně žádá vládu, aby jej informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednávání.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji panu senátoru Škaloudovi. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, dalším výborem je VUZP, táži se pana senátora Bedřicha Moldana, jestli chce vystoupit. Pan senátor Moldan – ne. Dále se táži zástupce VHZD pana senátora Bise, jestli chce vystoupit. Pan senátor Bis – také ne. Takže já v tuto chvíli otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí. Končím tedy rozpravu. Do rozpravy se hlásí pan senátor Moldan. To musíme dříve, pane senátore, protože já už jsem ji ukončil, ale jsem tak benevolentní, takže pojďte hovořit.

Senátor Bedřich Moldan: Já se velmi omlouvám, pane předsedající, ale váš monitor je příliš vysoký, a na mne není tím pádem vidět. Ale mohl jsem se hlásit elektronicky.

Dovolte mi jen malinkou poznámku. Já jsem ve svém minulém vystoupení před malinkou chvilkou zdůraznil, že otázka energetiky a energetické bezpečnosti není primárně otázkou zdrojů, nýbrž otázkou přenosů, uchovávání energie atd. A jsem rád, že mi pan senátor Škaloud dal v tomto zapravdu. Je to skutečně dneska trošku někde jinde, než se jenom bavit o zdrojích a jen mi dovolte ještě jednu úplně stručnou poznámku o větrné energii. Tam je obrovská výhoda, že investičně jsou tyto věci minimálně náročné, takže já si myslím, že přestože tady jsou samozřejmě potíže zejména v souvislosti s přenosem a uchováváním energie, tak že tento způsob vyrábění elektrické energie má nepochybně velkou budoucnost. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátoru Moldanovi. Nikdo další se do rozpravy nehlásí, končím tedy rozpravu. Zeptám se pana ministra, jestli se chce k právě ukončené rozpravě vyjádřit. Pan ministr nechce, pan senátor Škaloud také ne, takže kolegyně a kolegové, já přivolám nepřítomné senátorky a senátory do sálu a budeme hlasovat o usnesení tak, tak je navrhl pan senátor Škaloud a tak jak máte přílohu vašeho návrhu.

Aktuálně je přítomno 48 senátorek a senátorů, kvórum je tedy 25, zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 18 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvórum vyslovilo 35, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat.

Dalším bodem je

Návrh směrnice Evropského parlamentu Rady o uvádění spotřeby energie

a jiných zdrojů na energetických štítcích výrobků spojených se spotřebou energie a v normalizovaných informacích o výrobku – přepracované znění

Návrh na řízení jste obdrželi jako senátní tisk č. N 010/07. Stanovisko vlády vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. N 10/07/01. Požádám pana ministra jako v minulém případě, aby nás seznámil s tímto materiálem. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Říman: Děkuji, pane předsedající, a dnes naposled. Co se týče návrhu směrnice resp. rozšíření stávající směrnice, tak jednoduše řečeno jde o to, že stávající štítkování, které známe třeba z domácích spotřebičů, kdy je uvedena energetická efektivnost z hlediska spotřeby jednotlivých spotřebičů, což je zajímavá informace pro kupujícího, takže toto štítkování se rozšiřuje ze spotřebičů, ze zařízení, která spotřebovávají energii, na ostatní výrobky, které jsou nějakým způsobem spojeny se spotřebou energie. Jednoduchým a pochopitelným příkladem jsou třeba okna, kdy kvalita okna, jeho izolační vlastnosti významným způsobem ovlivňuje spotřebu energie v budově. Takže to je princip toho návrhu.

Naše pozice je v podstatě kladná. Navrhujeme nějaké technické úpravy. Samozřejmě, že si můžeme položit otázku, proč se tyto věci mají nařizovat, když by to mohlo být velkou výhodou, otázkou podnikatelské šikovnosti, neboť skutečně je pravdou, že lednička nebo jakýkoli spotřebič nebo to okno s vysokou mírou energetické účinnosti je pro spotřebitele výhodnější než plýtvavý spotřebič nebo okno s mezerami. Ale byla zavedena tato praxe ještě před vstupem ČR do EU a nejde o takovou zásadní věc, kvůli které bychom měli nesouhlasit s těmito návrhy.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, pane ministře. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je VEU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 10/07/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Otakar Veřovský, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Vidím, že to není pan senátor Veřovský, je to pan senátor Trpák.

Pane senátore, takže prosím.

Senátor Pavel Trpák: Byl jsem požádán, abych přednesl zprávu. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, byl jsem kolegou Veřovským, který se tohoto jednání nemůže účastnit, požádán, abych přečetl jeho zprávu.

Cílem přepracovaného znění je rozšířit oblast působnosti směrnice, která je v současné době omezena na spotřebiče pro domácnost, tak aby bylo možno označovat energetickými štítky veškeré výrobky spojené se spotřebou energie včetně výrobků určených pro domácnost, obchodní a průmyslová odvětví a některých výrobků, které nejsou energetickými spotřebiči, například oken, která mají významný potenciál pro úsporu energie během použití nebo po instalaci. Kromě dopravních prostředků.

To vyplývá z obecného cíle zajistit volný pohyb výrobků a zlepšit jejich energetickou účinnost a tím přispět k cílům společenství posílit vnitřní trh, inovaci, konkurenceschopnost EU, chránit životní prostředí a bojovat proti změně klimatu. Tím by se doplnila stávající politika ochrany životního prostředí, například soubor opatření v oblasti energetiky a klimatu přijatý komisí v lednu 2008, pokud jde o využití energie.

Spotřebitelé tak mohou zvážit investice do spotřebičů s lepší funkční způsobilostí, které mají nižší provozní náklady a umožňují úspory, které vyžadují cenový rozdíl.

Stav projednávání návrhu: gestorem vlády ČR je Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR. Vláda se vyjádřila pozitivně k revizi směrnice o energetickém štítkování, u které navíc doporučila rozšířit rozsah povinných informací pro spotřebitele a byla provedena změna grafické podoby štítku. Vláda k energetickému přezkumu vypracovala souborné stanovisko a posléze dodala i stanoviska k jednotlivým dokumentům. Obecně vláda energetický přezkum podporuje a je si zřejmě vědoma důležitosti problematiky. Strategický přezkum je jako celek jednou z priorit českého předsednictví v oblasti energetiky. Zásadní bude příprava závěrů jarní evropské rady 2009.

Vláda se dále pokusí během předsednictví uzavřít diskusi k návrhu směrnice o minimálních zásobách ropy a začít pracovat na návrzích v oblasti energetické účinnosti. Práce bude dokončena pravděpodobně až za švédského předsednictví.

Dopad na státní rozpočet – vláda uvedla pouze v obecné rovině sdělení o energetické účinnosti. (ČR by měla uvolnit finanční prostředky především na tvorbu účinných legislativních opatření, dále pak uvolnit finanční prostředky na podporu institucí zabývajících se problematikou energetických úspor v jednotlivých odvětvích hospodářství.)

Dopad na legislativu ČR – o návrhu směrnic vláda uvádí legislativu, která původní směrnice transponuje, u jejich změn na evropské úrovni. Lze tedy předpokládat i změnu transponujících směrnic. V PS bude tisk projednávat výbor pro evropské záležitosti. V Senátu se tisk projednával ve výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Výbor přijal v tisku následující stanovisko: Doporučuje navrhnout vládě, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila usnesení Senátu č. 67 z 6. funkčního období k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie a jaká je aktuální situace vyjednávání.

Dalším výborem, který se tiskem zabýval, je VHZD. Otázky, které si klademe: Energetická účinnost v souvislosti s navrhovanou změnou a štítkováním vyvstává podobný dotaz jako u nedávno projednávaného návrhu u ekodesignu.

Plánované změny konceptu směrnice budou mít dopad na široké spektrum výrobků, které v tuto chvíli není rozhodnuto. Mají zástupci vlády k dispozici reakci podnikatelů a jejich pozice?

Energetická infrastruktura: Komise navrhuje několik prioritních strategických projektů. To logicky vyvolává dotazy a možná i obavy, zdali mezi těmito prioritami nebude dále prioritizováno, tedy určeno pořadí naléhavosti či vhodnosti investic do některých projektů.

Jaký je nyní stav projektu NABUCO a jeho postavení v případě výše zmíněné prioritizace projektů? Jakým směrem se vyvíjejí debaty o novém finančním instrumentu pro oblast energetiky? Budou zohledňovány v debatě o revizi evropského rozpočtu?

Vláda ve svém stanovisku dále zmiňuje možnosti jeho využití, mohou zástupci vlády uvést konkrétní příklady, jsou-li? Jak jsou ošetřeny české energetické priority? Usnesení výboru pro záležitosti EU: VEU doporučuje projednat tyto materiály na příštím jednání pléna Senátu s tím, že Senát vládu ČR požádá o zprávu, jak jsou plněny cíle energetické politiky státu a jaké jsou prognózy dalšího vývoje v této oblasti.

Tolik zpráva kolegy Veřovského.

Já bych asi přečetl ještě návrh usnesení, jak je tady připraveno: Výbor přijímá k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o uvádění spotřeby energie a jiných zdrojů na energetických štítcích výrobků spojených se spotřebou energie a v normalizovaných informacích o výrobku přepracované znění doporučení, které je přílohou tohoto usnesení. Doporučuje Senátu PČR, aby se k návrhu směrnice EP a Rady o uvádění spotřeby energie a jiných zdrojů na energetických štítcích výrobků spojených se spotřebou energie a normalizovaných informacích o výrobku, přepracované znění, vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem.

Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Otakara Veřovského a pověřuje předsedu výboru senátora Luďka Sefziga, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

A pak tady je ještě doporučení k vyjádření Senátu k návrhu směrnice EP a Rady o uvádění spotřeby energie a jiných zdrojů na energetických štítcích výrobků spojených se spotřebou energie a v normalizovaných informacích o výrobku, přepracované znění. Senát PČR žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila usnesení Senátu č. 67 z 6. funkčního období návrhu směrnice EP a Rady o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie a jaká je aktuální situace vyjednávání.

Takže tolik návrh usnesení.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátoru Trpákovi, který zastupuje pana senátora Veřovského. Můžete se posadit ke stolku zpravodajů, pane senátore. Požádám, jestli se chce vyjádřit pan senátor Moldan. Pan senátor Moldan se chce vyjádřit. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Bedřich Moldan: Děkuji. Děkuji za slovo. Pan senátor velmi obsáhle vysvětlil všechny souvislosti tohoto materiálu. Já bych se pokusil to velmi stručně shrnout. V podstatě na základě našeho doporučení, to znamená doporučení VUZP, přijal evropský výbor doporučení na usnesení, ve kterém v zásadě chce, aby byly vyjasněny definice pojmů výrobky spojené se spotřebou energie a dopad na spotřebu energie. To je podstata té věci.

Mezi tím ovšem nastala situace taková, že toto jsme projednávali už před několika měsíci a v mezidobí Evropská komise na tento náš požadavek již zareagovala a poslala do České republiky požadované vysvětlení. A nejen to. Na vysvětlení Evropské komise dále zareagovala vláda a informuje nás o tom, že definice je tady k dispozici. Dále nás informuje o tom, že se o té věci v rámci českého předsednictví, v rámci celé řady jednání dále jedná, protože přestože to vysvětlení došlo z Evropské komise, naše vláda a zřejmě i vlády jiné s tím nejsou plně spokojeny a dále se na zpřesnění pracuje.

Myslím si, že kdybychom přijali toto usnesení, tak je to – promiňte mi tu paralelu – vlámání se do otevřených dveří, protože celý proces už dále pokračuje, je nastartován a myslím si, že můžeme konstatovat, že se naše přání, která jsme vyjádřili ve výborových usneseních, už splnila.

Doporučil bych, abychom tento materiál vzali na vědomí a nepřijímali k němu žádné usnesení. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego. Tiskem se také zabýval VHZD, zpravodajem je pan senátor Vítězslav Jonáš, který má nyní slovo.

Senátor Vítězslav Jonáš: Pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové. Ve zpravodajské zprávě garančního zpravodaje byla zpráva, že jsme se tím zaobírali, ale nepřečetl naše usnesení, takže já jenom přečtu usnesení VHZD.

VHZD doporučuje navrhnout vládě, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila usnesení Senátu č. 67 z 6. funkčního období k návrhu Směrnice Evropského parlamentu a Rady o stanovení rámce pro určení požadavku na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energií a jaká je aktuální situace ve vyjednávání.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji panu senátoru Jonášovi. Otevírám v tuto chvíli rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, končím tedy rozpravu. K proběhnuté rozpravě se ani jeden nechce vyjádřit, což jsem pochopil. Takže přivolám nepřítomné senátorky a senátoru do sálu a budeme posléze hlasovat.

Kolegyně a kolegové, aktuálně je přítomno 53 senátorek a senátorů, kvorum je 27. Budeme hlasovat tak, jak přednesl ve své zpravodajské zprávě pan senátor Trpák.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo19 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 40, proti byli 3. Návrh byl přijat.

Děkuji, kolegyně a kolegové.

V tuto chvíli – v 15.30 hodin – by měl přijít na řadu blok bodů pana ministra Langera. Ale myslím si, že není důvodu – protože 15.30 hodin bude za 10 minut – abychom nedovolili panu ministru Nečasovi, aby předložil návrh zákona, který se týká peněžní částky nahrazující příplatek k důchodu atd. Takže jestli dovolíte, pan ministr Langer o tom ví a souhlasí, není třeba měnit pořad schůze, protože tam nedochází k žádným posunům, které by byly mimo schválený pořad. Takže dalším bodem je:

Návrh zákona o jednorázové peněžní částce nahrazující příplatek k důchodu

a zvláštní příspěvek k důchodu a o změně některých zákonů

Senátní tisk č. 39.Já poděkuji ještě jednou panu ministrovi Římanovi za jeho blok pořadu.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Říman: Já bych chtěl ještě také poděkovat Senátu za konstruktivní přístup. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: A požádám pana ministra Nečase, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře.

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vláda předložila Parlamentu České republiky projednávaný návrh zákona k řešení některých problémů, které se vyskytly při praktické aplikaci právních předpisů, které upravují poskytování plnění majících odškodňovací charakter, za perzekuce způsobené minulým režimem nebo oceňovací charakter, za účast v odboji za druhé světové války.

Návrh zákona byl vypracován na základě poznatků a požadavků Českého svazu bojovníků za svobodu a Konfederace politických vězňů. Tyto organizace upozornily na to, že jsou občané, kteří splňují všechny podmínky pro přiznání příplatků nebo zvláštních příspěvků k důchodu podle nařízení vlády č. 622/2004 Sb. nebo podle zákona č. 357/2005 Sb., to je zejména účast v odboji nebo perzekuci, s výjimkou pobírání důchodu z českého důchodového pojištění.

Tito občané pociťují jako příliš tvrdou platnou právní úpravu, která finanční ocenění za jejich zásluhy v odboji za druhé světové války nebo odškodnění za perzekuce, zejména zbavení osobní svobody v 50. letech, váže na pobírání tohoto důchodu. Protože by bylo administrativně náročné zakládat nárok na samostatnou periodickou dávku, byla po dohodě s těmito organizacemi zvolena jako forma řešení výplata jednorázové peněžní částky, která bude vypočtena podle průměrné doby dožití. Tato jednorázová peněžní částka se vyplatí na základě žádosti podané u plátce, to je České správy sociálního zabezpečení, nebo u Okresní správy sociálního zabezpečení, anebo – bydlí-li oprávněný v cizině – též u zastupitelského úřadu v cizině.

Těmito alternativami se značně usnadňuje podání žádosti, přičemž se nestanoví žádná lhůta pro její podání.

Součástí návrhu zákona je též dílčí změna zákona č. 357/2005 Sb., v novele zákona č. 357/2005 Sb. se provádějí u výše příplatků k důchodům u vdov a sirotků po účastnících odboje analogické úpravy, jaké byly již provedeny na základě nařízení vlády č. 369/2007 Sb. u těchto pozůstalých po soudně rehabilitovaných osobách. Jedná se o zvýšení příplatku k důchodu o 3000 Kč měsíčně u vdov a vdovců a o 2400 Kč měsíčně u sirotků.

Další změna, která vychází z podnětu Konfederace politických vězňů, se týká podmínky zvláštního příspěvku k důchodu u osob zbavených osobní svobody, které byly rehabilitovány. Dosud platí podmínka pro nárok na tento příspěvek, aby zbavení osobní svobody trvalo alespoň 12 měsíců. Navrhuje se, aby v případech, kdy zbavení osobní svobody mělo trvat tuto dobu, avšak fakticky trvalo kratší dobu jen ze zdravotních důvodů – v praxi tyto zdravotní důvody byly vyvolány zpravidla právě vězněním – zvláštní příspěvek rovněž náležel.

Tato úprava se pak analogicky promítá i do zákona o sociálních službách, kde jsou vymezeny podmínky pro poskytování pečovatelské služby pro rehabilitované osoby.

Součástí návrhu zákona je ještě doplnění zákona o důchodovém pojištění o zmocnění pro vládu, upravit důchodový věk pro některé specifické skupiny horníků, a to v návaznosti na jednání vedená v loňském roce s hornickými odbory.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, návrh zákona byl na základě návrhu vlády schválen v Poslanecké sněmovně v rámci urychleného projednávání, to je v režimu jediného čtení podle § 90 zákona o jednacím řádu, neboť navrhované opatření se týká občanů vysokého věku, a je proto potřebné řešení v jejich prospěch neprodlužovat. Tady chci upozornit, že v případě příslušníků odboje za druhé světové války průměrný věk osob, které budou mít nárok na tento příspěvek, je více než 85 let.

Chtěl bych na závěr požádat, aby i Senát podpořil snahu pomoci těmto lidem prostřednictvím navrhovaných opatření a abychom tedy pomohli osobám účastným odboje a osobám perzekuovaným, které byly rehabilitovány, a chtěl bych požádat paní senátorky, pány senátory, o schválení tohoto návrhu zákona. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, pane ministře. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Návrh zákona byl přikázán VHZD, ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Jiřího Nedomu a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk 39/2. Pane senátore, posaďte se, vy ještě na jaře nejste. Dále určil organizační výbor garančním výborem pro projednání tohoto návrhu zákona VZSP, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 39/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Helena Palečková, ta má v tuto chvíli slovo. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Alena Palečková: Děkuji. Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Pan ministr uvedl tuto předlohu naprosto vyčerpávajícím způsobem a já jenom doplním krátce, co se týče projednávání na našem výboru. My jsme dostali vysvětlení k několika drobným dotazům, které nám nebyly zcela jasné z předložených materiálů. Zejména jsme vedli krátkou debatu o tom, zda jsou ta různá odškodnění, která se dělala od začátku 90. let, ale jak jsme se dozvěděli, tak vlastně první byla prováděna už v roce 1968, první tuším dvě normy, které se týkaly odškodnění, souměřitelná. Ptali jsme se, nebo diskutovali jsme o souměřitelnosti různých typů odškodnění, protože některá jsou prováděna opakovanou částkou pobíranou k důchodu do doby dožití té příslušné osoby, a některá jsou prováděna jednorázovou dávkou, což se týká zrovna této úpravy.

Došli jsme samozřejmě k závěru, že v této oblasti nelze dojít k nějaké absolutní spravedlnosti a že způsob vyplácení různých odškodnění je vždycky vybrán tak, aby pokud možno byl spravedlivý.

Chtěla bych k tomu uvést ještě pár čísel, která jsem tuším neslyšela. Z důvodové zprávy k vládnímu návrhu jsme se dozvěděli, že úprava týkající se odškodnění, by se měla týkat asi 200 osob a průměrná výše jednorázové peněžní částky, která je spočítána z předpokládaného věku dožití, by byla asi 170 tisíc Kč, čili předpokládaná celková výše by byla asi 35 milionů ročně.

Dodám snad ještě tolik, že v Poslanecké sněmovně prošel tento návrh zrychleným projednáváním a byl přijat prakticky všemi přítomnými poslanci.

Chtěla bych navrhnout, a mluví o tom i usnesení našeho výboru, aby i Senátem prošel tento návrh hladce a aby co nejdříve mohlo být začato provádění.

Usnesení z 5. schůze: 15. usnesení VZSP k návrhu zákona o jednorázové peněžní částce nahrazující příplatek k důchodu a zvláštní příspěvek k důchodu, a o změně některých dalších zákonů: Po odůvodnění zástupce předkladatele náměstka ministra práce a sociálních věcí ing. arch. Robina Schinka a zpravodajské zprávě senátorky Aleny Palečkové a po rozpravě výbor

I.? Doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

II.? Určuje zpravodajkou výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátorku Alenu Palečkovou.

Toto usnesení bylo přijato výborem jednomyslně.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji paní senátorce Palečkové za vyčerpávající zprávu. Ptám se pana senátora Nedomy, jestli chce vystoupit. Pan senátor Nedoma nechce vystoupit. Kolegyně a kolegové, ještě se zeptám – navrhuje někdo podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikdo takovou potřebu nemá, takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan místopředseda Senátu, pan senátor Jiří Liška.

Prosím, pane senátore.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, nacismus a komunismus způsobil v naší zemi mnoho škod a utrpení, a všichni dobře víme, že je velmi obtížné dobrat se nějaké absolutní spravedlnosti právě v rovině odškodňovací nebo i oceňovací. Ale při jakémkoli legislativním úkonu v této oblasti musíme myslet také na to, abychom v rámci správného úsilí přilepšit těm, kteří se brali za svobodu naší země nebo nespravedlivě trpěli, se nevědomky nedopouštěli jiné nespravedlnosti v tom, že na někoho ze stejné skupiny zapomeneme, nebo je nějakou podmínkou vyloučíme.

To se stalo, hovořil o tom pan ministr, a právě předkládaný návrh zákona tento stav chce napravit, a proto jej podporuji. A také rozumím tomu, že vládní návrh je projednáván ve zrychleném legislativním procesu, protože se týká lidí, kteří jsou většinou ve velmi vysokém věku.

Ale zároveň si, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovoluji upozornit, že v nově navrhované právní úpravě nadále zůstává jiná striktní diskriminující podmínka, a tou je české státní občanství. Já vím, že to je naprosto pochopitelná podmínka v případě přímo poškození, kdy se vychází z toho, že Česká republika finančně odškodňuje vlastní občany, jimž ona, respektive její právní předchůdci způsobili příkoří, či v jejíž prospěch tito lidé konali. Případné ocenění nebo odškodnění státních příslušníků jiných států je věcí právě těch států, o jejichž příslušníky se jedná. Vím, že se to tak činí.

Ale pokud jde o pozůstalé, především vdovy, tam je celá věc daleko složitější. Ve svých zemích nemají většinou žádný nárok jako příbuzní českých odbojářů nebo politických vězňů, kteří se angažovali zpravidla ve věcech a ve prospěch demokracie v Československu. Žádný nárok tedy nemají. Přitom útrapami si kvůli příbuzenskému vztahu k těmto lidem prošli stejně nebo obdobně jako ti, kteří české státní občanství dnes mají. V těchto případech – já vím, že jich není mnoho, ale jsou, protože na svá práva upozorňují – se domnívám, že by se podmínka českého státního občanství mohla a měla odpustit.

Jak jsem již uvedl, tomu, aby byl ten předkládaný návrh zákona co nejdříve přijat, tomu plně rozumím a nechci být tím, kdo jej bude pozměňovacím návrhem zdržovat. Ale zároveň bych vám chtěl, kolegyně, kolegové, říci, že na nejbližším plénu Senátu po definitivním schválení tohoto zákona předložím návrh novely, která bude tuto nespravedlnost řešit.

Protože má se týká jenom pozůstalých, kteří bývají mladší než ti přímo oceňovaní nebo perzekuovaní, tak věřím, že oni toto prodlení pochopí.

Dovolte mi ještě na závěr jednu poznámku. Je smutné, že ani téměř po 20 letech od pádu komunistického režimu jsme nedokázali vypořádat se všemi závazky, které máme k obětem totalitních režimů. Na druhé straně jsem rád, že na to vláda zas tak úplně nezapomněla. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu místopředsedovi Liškovi. Nikdo další se do rozpravy nehlásí, končím tedy rozpravu. Zeptám se pana ministra, jestli se chce vyjádřit k rozpravě. Pan ministr necítí potřebu. Garanční zpravodajka paní senátorka Palečková se vyjádřit k rozpravě chce. Takže, paní senátorko Palečková, prosím, máte slovo.

Senátorka Alena Palečková: Pane předsedající, nechci se vyjádřit k rozpravě. Já jsem ve své zpravodajské zprávě, kde jsem uváděla finanční částky, opomněla druhou část zákona, kde jsou pravidelné příplatky vdovám, sirotkům atd., která na začátku bude činit asi 135 milionů Kč, ale vzhledem k dožívání těchto osob se bude snižovat. Takže jenom tolik na upřesnění finančních záležitostí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji paní senátorce Palečkové. Máme jenom jediný návrh, to je návrh schválit. Já fanfárou přivolám nepřítomné senátorky a senátorky do sálu a budeme hlasovat, schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Kolegyně, kolegové, aktuální přítomnost 56 senátorek a senátorů, kvorum je 29. Ještě jednou opakuji, že budeme schvalovat návrh, tak jak nám byl postoupen Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 20 se z 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 58, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi Nečasovi. V tuto chvíli budeme projednávat, tak jak máme schválený pořad, bod

Návrh zákona o základních registrech

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 33. Požádám pana ministra vnitra Ivana Langera, aby nás seznámil s tímto návrhem zákona. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr vnitra ČR Ivan Langer: Vážený pane ministře, vážené paní senátorky, páni senátoři, dovolte mi, abych pokud možno co nejstručněji vám představil vládní návrh zákona o základních registrech, který máte k dispozici jako senátní tisk č. 33.

Myslím, že každý z vás máte svou praktickou každodenní zkušenost, že přicházíte na úřad, chcete něco od státu ať v té či oné podobě, a přestože stát o nás ví téměř všechno, znovu a znovu je po vás žádáno, abyste přiložilo to či ono. Ověření, výpis, potvrzení, formulář či jinou formu informací, kterými stát už jinak o vás dávno disponuje.

Aby k tomu nedocházelo, abychom zjednodušili výkon veřejné správy v ČR, zjednodušili ho nejen pro ty, kteří pracují pro stát; ať už ve státní správě či samosprávě, abychom ho zjednodušili, zefektivnili, zrychlili, a samozřejmě také zlevnili pro občany a pro daňové poplatníky – připravili jsme v závěru roku 2006 ucelený projekt zvaný Egon, který je postaven na 4 velkých projektech.

Tím prvním projektem je projekt CzechPoint. Řadu z vás znám osobně. Řada z vás působila, a stále ještě působí v samosprávě. Považuji za zbytečné, resp. za nadbytečné zejména vám zde představovat význam a rozsáhlost projektu CzechPoint.

Jen pro vaši informaci. V tuto chvíli po celé ČR existuje 3528 CzechPointů, které najdete na obecních úřadech, statutárních městech, obcí různého typu, na pobočkách České pošty, najdete ho na více než 300 pracovištích notářů a dále pak Hospodářské komory. Jinými slovy, tento projekt funguje a přidáváme do něj další a další funkcionality.

Tím druhým projektem byla komunikační infrastruktura veřejné správy. Třetím projektem, který bude znamenat skutečnou revoluci ve veřejné správě je zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, který nabude účinnosti 1. července t. r. a znamená přechod od těch známých papírových obálek s modrým pruhem k jiné formě doručování dokumentů a komunikace mezi orgány veřejné moci. A mezi orgány veřejné moci a občany.

Tím posledním a neméně důležitým projektem je projekt základních registrů. Základní registry by měly být čtyři. Je to registr obyvatel, registr právnických osob, podnikajících fyzických osob a orgánů veřejné moci, registr územní identifikace adres a nemovitostí a registr agend orgánů veřejné moci některých práv a povinností.

A právě o tom je předkládaný zákon.

Kromě právního ukotvení těchto 4 registrů zákon také upravuje problematiku již tzv. referenčních údajů, tj. údajů, které jsou nejčastěji využívány orgány veřejné moci, zejména jejich uchovávání, změny, opravy, poskytování jiným informačním systémům veřejné správy.

Nechci zacházet do přílišných detailů, nicméně toto je doslova a do písmene mozek onoho Egona, díky kterému celý organismus, který začal fungovat, dostane úplně jinou kvalitativní úroveň svých funkcí.

Co považuji za důležité zdůraznit zde před vámi, je fakt, že při projednávání vládního návrhu zákona o základních registrech došlo v Poslanecké sněmovně k významné změně.

Původní koncept počítal s 5 zákony. Se střechovým zákonem a následně se 4 samostatnými zákony, které upravují každý jeden registr.

Poslanecké sněmovna svým způsobem vyslyšela volání Legislativní rady vlády a provedla zásadní koncepční změnu, kdy tyto zákony sdružila do jedné právní normy. Čímž zjednodušila legislativní proces, čímž zjednodušila právní řád. Dosáhla toho, že snížila pravděpodobnost možných legislativních kolizí mezi pěti právními normami.

Jinými slovy, sdružila těchto pět zákonů. Jeden, který je vám zde předkládán jako výsledek kompromisu, ke kterému došlo mezi všemi politickými stranami v Poslanecké sněmovně a jako takový byl následně schválen. Skutečně se, vážené kolegyně a kolegové, domnívám, že to je jeden z posledních zásadních právních předpisů, právních norem, která je v oblasti e-Governmentu předkládána a až dosud jsme měli výtečnou spolupráci, a to jak v PS, tak i v Senátu při projednávání těchto právních norem. Jsem bytostně přesvědčen, že to jsou normy, které přinesou vysokou přidanou hodnotu pro českou veřejnou správu bez ohledu na to, jestli hovoříme o jejich zaměstnancích či těm, kterým veřejná správa má sloužit, tedy občanům ČR. Děkuji vám za projednávání tohoto návrhu v Senátu a doufám, že mohu vyjádřit přesvědčení, že i zde tento návrh zákona získá podporu.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já vám děkuji, pane ministře. Jenom krátkou poznámku – jestli to mělo být krátké představení, tak už se někdy těším na to obsáhlé. To skutečně může být zajímavé. (Úsměvně.) Takže, kolegyně a kolegové, Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 33/1. Původně byl zpravodajem určen pan senátor Vícha, je omluven, zastoupí ho předseda příslušného výboru pan senátor Ivo Bárek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Ivo Bárek: Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Já navážu na pana ministra. My jsme se tímto zákonem velmi pečlivě zabývali. Přijetí zákona o základních registrech je dalším z kroků elektronizace veřejné správy a po dosud zavedených CzechPointech a – teď říkám v uvozovkách – datových schránkách, samozřejmě zjednodušeně, které se v praxi projevily v letošním roce, bude zřízení základních registrů a následné přijetí a organizace souvisejících změn zákonů další, jakoby významnou změnou ve fungování veřejné správy. Pan ministr už tady řekl základní registry. Já bych je ještě s dovolením zopakoval, protože si myslím, že opravdu je to velmi důležité – základní registr obyvatel, základní registr právnických osob, podnikajících fyzických osob a orgánů veřejné moci, základní registr územní identifikace adres a nemovitostí, základní registr agend orgánů veřejné moci a některých práv a povinností. Nad uvedenými čtyřmi základními registry má vzniknout ještě informační systém základních registrů, jehož správcem bude nově zřizovaný úřad Správa základních registrů, podřízený ministerstvu vnitra. Cílem je dosažení stavu, kdy občan při styku s veřejnou mocí už nebude muset opakovaně prokazovat a dokládat skutečnosti tak, jak už tady avizoval pan ministr, které stát v době vedení nejrůznějších databází dosud však nepropojených, eviduje.

Důležitá je pak také ochrana těchto dat, zejména dat osobních. Toho má být dosaženo jednak omezením okruhu údajů, jež mají být do registru soustřeďovány. Vedená budou pouze některá zákonem taxativním výčtem stanovená data, jednak určení pravidel a technických prostředků bránících neoprávněnému přístupu k nim. Uvedené základní registry budou postupně naplňovány daty. To bude poměrně dlouhý proces, v jehož průběhu bude třeba odstranit chyby ve stávajících databázích.

Předpokladem funkčnosti celého systému základních registrů je stanovení povinností orgánů veřejné moci využívat údaje v nich vedené, což bude zbavovat občany povinnosti dokládat opakovaně některé skutečnosti. Vytvoření základních registrů – a myslím, že to je důležité tady připomenout – nemá v žádném případě znamenat zánik dosavadních rejstříků, čili evidenci. Naopak, celý nový systém přisuzuje těmto tak zvaným agendovým informačním systémům poměrně klíčovou roli, referenční údaje zapisuje editor do základního registru právě prostřednictvím agendového informačního systému.

Druhým důvodem pro zachování evidence je, že v základních registrech budou uchovány pouze aktuální údaje a je tudíž třeba, aby z obsahu agendových informačních systémů bylo možné data zpětně rekonstruovat. Při změně údaje zůstane v základním registru pouze údajnový, zatímco v agendovém informačním systému bude zachována celá historie.

Zákon řeší také otázku přístupu do základních registrů, zasílání výpisů registrů do datové schránky, je-li zřízena a za účelem umožnění zpětné kontroly obdrží každý subjekt záznam o využívání údajů za uplynulý rok.

Tímto zákonem se nemění žádný z platných zákonů. Související změny jsou obsaženy v samotném sněmovním tisku, který ještě nebyl schválen, teď je k projednávání v PS a teprve potom bude po projednání v PS postoupen Senátu. Půjde o velmi rozsáhlý zákon, který mění téměř 200 dalších zákonů. Zákon rovněž neřeší technickou stránku fungování registrů. Informační systém základních registrů bude provozován v síti internetu s předpokládaným zabezpečením.

Správa základních registrů má vzniknout k 1. 1. 2010. Zákon má jinak nabýt účinnosti k 1. červenci 2010. Předpokládá se finanční dopad na veřejné rozpočty. Do roku 2013 se počítá s využitím částky 2 mld. Kč, v níž jsou zahrnuty i prostředky EU.

Ač byl zákon o základních registrech původně projednáván v PS jako samostatný tisk, byl přijat komplexní pozměňovací návrh výboru pro veřejnou správu, který původně samostatné čtyři sněmovní tisky o jednotlivých registrech začlenil do střechového zákona. Myslím si, že pan ministr to tady vysvětlil.

My jsme se tímto tiskem zabývali dvakrát, jednou neoficiálně, jednou oficiálně. Tím neoficiálním jednáním bylo jednání, a to si myslím, že je asi historický přelom, bylo společné jednání výboru pro veřejnou správu a našeho výboru senátního v Lipnici, kdy jsme měli možnost a dostatečný prostor na to, abychom si vysvětlili některé nejasnosti, které třeba v tomto zákoně byly, některé souvislosti. Myslím si, že to bylo velmi významné ku prospěchu věci.

Následně jsme se potom samozřejmě zabývali už právoplatným jednáním našeho výboru. Na tomto výboru jsme přijali následující 35. usnesení:

V úvodním slově zástupce předkladatele Mgr. Zdeňka Zajíčka, náměstka ministra vnitra, zpravodajské zprávě senátora Petra Víchy a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Určuje zpravodajem na jednání Senátu senátora Petra Víchu – já ho tímto zastupuji – a pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátoru Bárkovi, požádám ho, aby se posadil ke stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nevidím nikoho. Otevírám tedy obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se také nikdo nehlásí. Končím obecnou rozpravu. Netuším – asi pan ministr ani pan senátor Bárek se vyjádřit ve věci nechtějí, pokud něco neproběhlo, těžko se k tomu mohou vyjadřovat. Takže kolegyně a kolegové, nezbývá mi, než přivolat nepřítomné senátorky a senátory do sálu a budeme hlasovat.

Vážené senátorky, vážení senátoři, byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném PS. V sále je aktuálně přítomno 64 senátorek a senátorů. Kvórum je 33. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 21 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 pro vyslovilo 56, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Takže kolegyně a kolegové, budeme pokračovat. Dalším bodem je

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky

k vyslovení souhlasu návrh na ukončení platnosti Úmluvy o zřízení

Evropského policejního úřadu založené na článku K. 3 Smlouvy

o Evropské unii a souvisejících smluvních dokumentů

Senátní tisk č. 306. Ministr vnitra Ivan Langer, který je navrhovatelem tohoto návrhu, již sedí u stolku zpravodajů a tak prosím, aby své místo zaujal i zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost senátor Rostislav Slavotínek.

Nejprve bych chtěl zopakovat, že Senát na své 17. schůzi v 6. funkčním období schválil dne 30. října 2008 usnesení č. 499, kterým odročil projednávání tohoto senátního tisku do doby přijetí zákona o zásadách jednání ve styku PS a Senátu mezi sebou navenek. Pan ministr vnitra se následně obrátil na Organizační výbor s prosbou, zda by Senát nezvážil své původní rozhodnutí o odročení a neprojednal tento návrh ještě do konce měsíce března.

Organizační výbor se rozhodl vyjít panu ministrovi vstříc a navrhl zařadit tento tisk na jednání 5. schůze Senátu. Tento návrh jsme pak schválili při schvalování pořadu 5. schůze Senátu.

Abychom mohli tento tisk dnes projednat, navrhuji, aby Senát v souladu s § 60 odst. 4 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, revokoval usnesení Senátu č. 4099 přijaté dne 30. října 2008 na 17. schůzi v 6. funkčním období. O tomto návrhu budeme také hlasovat.

Takže, kolegyně a kolegové, s ohledem na to, že od doby posledního hlasování neuplynula lhůta, která by vyžadovala fanfárou svolat nepřítomné senátory a senátorky, takže v tuto chvíli dám hlasovat o návrhu tak, jak jsem ho před chvílí přečetl.

V sále je aktuálně přítomno 61 senátorek a senátorů, kvórum je 31. Dávám hlasovat.

Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku nad hlavu. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku nad hlavu.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 22 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 32 pro vyslovilo 47, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat.

Uděluji nyní slovo panu ministru Ivanu Langerovi, a prosím ho, aby nás krátce seznámil s projednávaným tiskem s ohledem na to, že jednou jsme tento tisk už projednávali.

Ministr vnitra ČR Ivan Langer: Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři. Dovolte mi, abych vám na úvod svého vystoupení poděkoval za vaši vstřícnost a rozhodnutí a předcházející hlasování, kterým jste umožnili znovu projednávání tohoto tisku. Práce na nové úpravě činnosti Evropského policejního úřadu ve formě rozhodnutí Rady EU byly zahájeny v roce 2006. Nová právní úprava má přispět k lepšímu fungování této organizace a v tuto chvíli je ČR jedinou zemí, která díky své parlamentní výhradě blokuje přijetí rozhodnutí Rady EU.

Chci předeslat, že díky Senátu a díky parlamentní výhradě a díky velmi tvrdému vyjednávání se původní návrh rozhodnutí, který byl připraven Evropskou komisí, po dvou letech diskusí výrazným způsobem proměnil. Díky stanovisku Senátu jsme měli v rukou dost silný mandát pro to, aby náš hlas, naše stanovisko bylo vyslyšeno a došlo ke třem významným změnám zcela v souladu s doporučením Senátu Parlamentu ČR.

Za prvé byla to zásada zachování zásady jednomyslnosti při stanovování priorit činnosti Europolu. Za druhé bylo to omezení vlivu komise na jednání Správní rady Europolu a bylo to ve svém důsledku také odmítnutí návrhu, aby Europol mohl po členských státech požadovat zahájení trestního řízení. Jinými slovy tak, jako v jiných případech, my jsme při všech těch jednáních velmi důsledně dbali na mandát, který jsme od této komory Parlamentu ČR dostali. Nicméně odložení přijetí komplikuje situaci v samotném Europolu a nebude-li rozhodnutí o zřízení Europolu přijato do konce března, resp. nejpozději na Radě pro justici a vnitřní věci 6. dubna, způsobí to Europolu vážné potíže v jeho každodenním fungování.

Týká se to zejména financování jeho činnosti, protože vzhledem k tomu, že na základě rozhodnutí dojde ke změně způsobu financování Europolu, viz financování z členských příspěvků, které přejde na financování z rozpočtu Evropské unie, musí toto být řádně připraveno a vyžaduje to přijetí některých nových interních předpisů, znamenalo by další odložení přijetí rozhodnutí o zřízení Europolu posunutí začátku jeho použitelnosti až na 1. leden roku 2011.

Chci zdůraznit rovněž, že členské státy v návrzích svých státních rozpočtů nepočítají se zachováním příspěvkového financování Europolu, jinými slovy dnešní rozhodnutí Senátu Parlamentu ČR je skutečně velmi důležitým rozhodnutím, zejména v situaci českého předsednictví v Radě EU a umožní mi, pokud Senát podpoří tento návrh, informovat mé kolegy o tom, že původně plánovaný termín, tedy 1. ledna 2010 bude moci být dodržen a bude to pozitivní zpráva ze strany českého předsednictví ostatním kolegům.

Ještě jednou chci zdůraznit, že si vážím přístupu Senátu, který mi umožnil dnešní projednávání a děkuji všem, kteří podpořili zařazení tohoto bodu a podpoří i tento návrh v hlasování.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro záležitosti EU, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 306/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Luděk Sefzig. Garančním výborem je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 306/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Rostislav Slavotínek, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajkou zprávou. Předpokládám, že není nutné číst návrh usnesení Senátu, neboť je součástí usnesení obou výborů a zpravodajská zpráva již tady byla přečtena před tím, než jsme příslušný bod přerušili.

Senátor Rostislav Slavotínek: Dobré odpoledne. Vážený pane předsedající, pane ministře, vážené kolegyně a kolegové.

Je to materiál, který jsme už skutečně projednali, podle mého názoru, docela podrobně, a to na 17. schůzi Senátu dne 30. 10. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost se tímto materiálem zabýval 29. října 2008, tedy ještě v minulém funkčním období. Zpravodajem pro náš výbor byl senátor Josef Zoser, který už není členem Senátu. Čili já ho zastupuji.

Jenom velmi stručně, protože jak jsem řekl, už jsme materiál probírali. Chci jenom připomenout to, že součástí předkládaného materiálu je také návrh na ukončení platnosti smluvních aktů, které definovaly doposud činnost Europolu, a to Úmluva o zřízení Europolu, Protokol o výsadách a imunitách představitelů Europolu, Protokol o výkladu Úmluvy o zřízení Europolu. Cílem ukončení platnosti těchto zmíněných smluvních aktů samozřejmě není zánik Europolu, ale poté bude základem pro další fungování Europolu rozhodnutí Rady EU o zřízení Europolu. Tato změna má svým obsahem umožnit pružnější zavádění nástrojů policejní spolupráce v přímé reakci na vývoj mezinárodní trestné činnosti.

Systém Europolu, to je centrála a národní jednotky zůstávají. Správní rada je složena po jednom zástupci za každý stát plus zástupce komise s tím, že každý má jeden hlas a rozhoduje se dvoutřetinovou většinou. Jak jsem řekl, náš výbor na své 35. schůzi konané dne 29. října po odůvodnění zástupkyně předkladatele, náměstkyně ministra paní Lenky Ptáčkové-Melicharové doporučil Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ukončením platnosti. Součástí usnesení je, že pověřuje předsedu výboru senátora Richarda Sequense, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Myslím, že na tom usnesení se nic nemění. Náš výbor potvrzuje svoje předchozí doporučení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji garančnímu zpravodaji, panu senátoru Slavotínkovi. Nyní se ptám, jestli chce vystoupit zpravodaj výboru pro evropské záležitosti pan senátor Sefzig. Chce. Prosím, pane senátore.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji. Budu mimořádně stručný. Potvrzuji slova pana kolegy, místopředsedy Slavotínka. Jenom bych doplnil, odbrzdění, resp. odstranění překážky v podobě staré smlouvy, se kterou jsme počkali tak, abychom ji mohli zrušit v okamžiku, kdy bude přijat zákon o styku komor, stykový zákon, tak situace se významně změnila s tím, že stykový zákon nepřišel do naší komory, ale dorazil do naší komory společný návrh v jednom tisku na změnu jednacích řádů obou komor společně; s těmi naléhavými fakty, o kterých hovořil pan ministr. Proto se domnívám, že je vhodné, abychom tuto překážku účinnosti nové smlouvy o Europolu skutečně odstranili a podle návrhu a podle usnesení obou výborů tak učinili.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátoru Sefzigovi a otevírám rozpravu k tomuto návrhu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, končím tedy rozpravu. Rozprava neproběhla, nepožádám ani pana ministra ani pana senátora Slavotínka.

Nyní vás asi zarmoutím, kolegové, protože bylo mi řečeno, že musím přečíst celý návrh na usnesení, protože ho musíte slyšet, je poměrně dlouhý. Takže:

Za prvé. Senát vyslovuje souhlas s ukončením platnosti

a)? Úmluvy o zřízení Evropského policejního úřadu založeného na článku K. 3 Smlouvy o Evropské unii ze dne 26. července 1995 ve znění protokolu, kterým se mění článek 2 a příloha Úmluvy o zřízení Evropského policejního úřadu vypracovaného na základě článku 43 odst. 1 uvedené Úmluvy ze dne 30. listopadu 2000, Protokolu, kterým se mění Úmluva o zřízení Evropského policejního úřadu a Protokol o výsadách a imunitách Europolu, členy jeho orgánů, náměstků ředitele, zaměstnanců Europolu ze dne 28. listopadu 2002 a Protokolu, kterým se mění Úmluva o zřízení Evropského policejního úřadu, vypracovaného na základě článku 43 odst. 1 této Úmluvy ze dne 27. listopadu 2003,

b)? Protokolu o výsadách a imunitách Europolu, členů jeho orgánů, náměstků ředitele a zaměstnanců Europolu, vypracovaného na základě článku K. 3 Smlouvy o EU a článku 41 odst. 3 Úmluvy o Europolu ze dne 19. června 1997, ve znění Protokolu, kterým se mění Úmluva o zřízení Evropského policejního úřadu a Protokol o výsadách a imunitách Europolu, členů jeho orgánů, náměstků ředitele a zaměstnanců Europolu ze dne 28. listopadu 2002,

c)? Protokolu a výkladu Úmluvy o zřízení Evropského policejního úřadu Soudním dvoru Evropských společenství prostřednictvím rozhodnutí o předběžné otázce vypracovaného na základě čl. K. 3 Smlouvy o EU ze dne 24. července 1996 ode dne použitelnosti rozhodnutí Rady a zřízení Evropského policejního úřadu, a to v souladu s čl. 54 písm. b) Vídeňské smlouvy o smluvním právu ze dne 23. května 1969.

Za druhé. Bere na vědomí níže uvedené prohlášení, které učiní zástupce ČR v Radě EU při přijímání rozhodnutí. ČR prohlašuje, že považuje akt Rady, kterým se jednomyslně přijímá rozhodnutí Rady o zřízení Evropského policejního úřadu za vyjádření souhlasu všech smluvních stran Úmluvy o zřízení Evropského policejního úřadu založeného na čl. K. 3 Smlouvy o EU, Protokolu o výsadách a imunitách Europolu, členů jeho orgánů, náměstků ředitele a zaměstnanců Europolu, vypracovaného na základě čl. K. 3 Smlouvy o EU a článku 41 odst. 3 Úmluvy o Europolu a Protokolu o výkladu Úmluvy o zřízení Evropského policejního úřadu Soudním dvorem Evropských společenství prostřednictvím rozhodnutí o předběžné otázce vypracovaného na základě čl. K. 3 Smlouvy o EU s ukončením platnosti uvedených smluv ve smyslu čl. 54 písm. b) Vídeňské smlouvy o smluvním právu.

Kolegyně a kolegové, já bych si v tuto chvíli dovolil nepřítomné přivolat znělkou do sálu. Kolegyně a kolegové, než zahájím hlasování, protože už uplynula nějaká doba, někteří sál opustili, takže si vás dovolím všechny odhlásit. Vyndejte, prosím, karty, a všichni se přihlaste znovu. Počkáme.

Takže pokud nemá nikdo výhrady, přítomno je aktuálně 55 senátorek a senátorů, kvórum je tedy 28, zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 23 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 29 pro vyslovilo 53, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat.

My se tady vystřídáme v řízení schůze. Já požádám pana místopředsedu Štěcha.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Vážené kolegyně, vážení kolegové, budeme pokračovat v jednání. Dalším bodem je

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky

k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi vládou České republiky

a vládou Spojených států amerických o posilování spolupráce při prevenci

a potírání závažné trestné činnosti, podepsaná v Praze dne 12. listopadu 2008

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 4a uvede jej ministr vnitra Ivan Langer, kterého žádám o vystoupení.

Ministr vnitra ČR Ivan Langer: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. Cílem předkládané dohody je vytvořit závazná právní pravidla pro spolupráci se Spojenými státy americkými v oblasti boje proti závažné trestné činnosti a zároveň umožnit rozvinutí již tak dobré spolupráce a využívání moderních informačních technologií. Jednání dohody bylo sice součástí balíčku opatření souvisejících se zrušením vízové povinnosti pro občany při cestách do Spojených států amerických, ale její význam tkví především v posílení bezpečnostní spolupráce bilaterální, tedy mezi ČR a Spojenými státy. Tato smlouva, resp. dohoda byla výrazně inspirovaná tzv. Prümskou smlouvou, kterou v roce 2005 uzavřely některé státy. Dohoda přebírá zejména mechanismy Prümské smlouvy pro porovnávání otisků prstů a profilů DNA.

Další ustanovení se týkají výměny informací pro boj se závažnou trestnou činností. Po stránce ochrany osobních údajů, a to považuji za důležité zdůraznit, text dohody doslova přebírá ustanovení dohodnutá s Německem, která zaručují vysoký stupeň standardu ochrany osobních údajů. Tak, jak dospěl k vašemu závěru ústavně-právní výbor, výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost i Stálá komise Senátu pro ochranu a soukromí, i já vám dovoluji si navrhnout tuto smlouvu ke schválení.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane ministře a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednala Stálá komise Senátu pro ochranu soukromí. Komise přijala usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 4/3. Zpravodajem výboru byla určena paní senátorka Jana Juřenčáková. Dále návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 4/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Kladívko. Garančním výborem je ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 4/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Oberfalzer, kterého žádám, aby nás seznámil se svou zpravodajskou zprávou.

Vidím, že tady je asi menší nedopatření. Pan zpravodaj není přítomen. Prosil bych tedy někoho z nejbližších kolegů pana senátora, zda by se mohl podívat, anebo jestli náhradní zpravodaj, ale to by se jistě přihlásil.

Prosím o malou technickou přestávku. Zůstaňte na místech. (Chvíle čekání.)

Hovořit bude pan senátor Oberfalzer jako zpravodaj garančního výboru.

Senátor Jiří Oberfalzer: Pane předsedající, dámy a pánové, pane ministře, já se omlouvám, tato věc mi unikla. Čas, o který jsem vás okradl čekáním na svůj příchod, ušetřím ve svém zpravodajském výstupu, protože náš výbor projednal tento návrh smlouvy na svém řádném zasedání a shodl se jednoznačně na stanovisku schválit, tedy přesněji řečeno vyslovit souhlas. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, pane senátore, a ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Tomáš Kladívko. Ano.

Senátor Tomáš Kladívko: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych vás seznámil s usnesením výboru k dané věci. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost na své 6. schůzi 10. února letošního roku, kde se seznámil s vládním návrhem, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi vládou ČR a vládou Spojených států amerických o posilování spolupráce při prevenci a potírání závažné trestné činnosti, podepsaná v Praze dne 12. listopadu 2008. Výbor přijal toto usnesení, ve kterém doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas s ratifikací této dohody. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám, pane senátore. Paní senátorka Jana Juřenčáková si nepřeje vystoupit, jak jsem byl informován, a proto přistoupíme k obecné rozpravě. Otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí? Hlásí se pan senátor Vladimír Dryml.

Senátor Vladimír Dryml: Vážený pane předsedající, pane ministře, vážené paní senátorky a senátoři, já budu jenom krátký. Jde jednoznačně o posilování euroatlantické spolupráce a jde o boj proti terorismu. Jsem rád, že Spojené státy přistoupily na dohodu s ČR zrovna tak, jak to bylo v případě Německa. A jde o to, že se pouze zavádí nová moderní obecní policejní spolupráce a nové metody. Myslím si, že je dobře je podpořit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji. Kdo další se hlásí do diskuse? Nikoho nevidím, rozpravu končím. A přistoupíme k hlasování. V usnesení garančního výboru byl jediný návrh. Ptám se přesto ještě předkladatele a zpravodaje, zda si přejí vystoupit. Není tomu tak, takže přistoupíme k hlasování. Přečtu ještě návrh usnesení:

Senát dává souhlas k ratifikaci Dohody mezi vládou ČR a vládou Spojených států amerických o posilování spolupráce při prevenci a potírání závažné trestné činnosti, podepsané v Praze dne 12. listopadu 2008. Přivolám kolegyně a kolegy.

V sále je přítomno 58, aktuální kvorum je 30. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Registrováno 60 senátorek a senátorů, kvorum 31, pro 54. Návrh byl schválen.

Nyní se hlásí pan zástupce klubu ODS Richard Svoboda. Uděluji mu slovo.

Senátor Richard Svoboda: Děkuji, pane předsedající. Já bych, když dovolíte, měl návrh ke změně pořadí bodů, které budeme projednávat. Dovolil bych si navrhnout, abychom bod – budu říkat pořadová čísla našeho jednání – 21 a 22, tedy senátní tisky 23/07 a 24/07, zařadili na zítřejší program jednání. Je to po dohodě s panem ministrem. A dále, abychom body paní senátorky Paukrtové 25, 26, 27, znovu říkám pořadová čísla, předřadili projednávání bodu číslo 24, který předkládá pan senátor Kubera. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Slyšeli jste procedurální návrh, o kterém budeme hlasovat bez rozpravy. Protože jsem přesvědčen, že od znělky uplynula velice krátká doba, není ji potřeba dávat znovu. Budeme tedy hlasovat. Aktuálně přítomno 60 senátorek a senátorů, kvorum 31.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, jak byl přednesen, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Registrováno 60, kvorum 31, pro návrh 53, takže tímto přijatým návrhem se budeme řídit.

Pokračujeme v jednání tak, jak jsme si teď odhlasovali. Budeme projednávat

Návrh senátního návrhu ústavního zákona senátorky Soni Paukrtové,

kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky,

ve znění pozdějších ústavních zákonů – první čtení

Návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 30. Tento návrh senátního návrhu zákona uvede navrhovatelka, senátorka Soňa Paukrtová. Uděluji jí slovo.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, dámy a pánové, předkládám vám soubor tří návrhů, které spolu souvisí, a tak když dovolíte, tak úvodní slovo pronesu ke všem třem návrhům, byť samozřejmě vím, že každý z návrhů je potřeba uvést detailně následně.

Kdysi dávno, tuším, že když končila minulá Poslanecká sněmovna, tak tehdy ústavní komise pro ústavu a parlamentní procedury přijala usnesení o tom, jakým způsobem probíhá tvorba práva v ČR a vyjádřila s tím zásadní nespokojenost. Ústavní soud také od té doby několikrát upozorňoval na stav tvorby práva v ČR a jsem na to upozorňována i podnikatelskými subjekty, které potom samozřejmě přijímají právo do aplikace tak, jak my jej schvalujeme.

Před poměrně dlouhou dobou jsem se tedy rozhodla, že se pokusím připravit návrh na úpravu legislativního procesu. Současně s tím, jak jsme probírali jednotlivé momenty, ke kterým se ještě dostanu krátce, tak jsme narazili na několik disproporcí či diskrepancí ve vztahu Poslanecká sněmovna a Senát. Takže vám předkládám poměrně ambiciózní návrh, u kterého jsem si jista, že tak, jak je předložen, s největší pravděpodobností neprojde, rozhodně neprojde Poslaneckou sněmovnou, ale přesto si dovoluji vám jej předložit i se spornými momenty, spornými především z hlediska Poslanecké sněmovny.

Než jsem začala na návrhu pracovat, tak jsem si musela odpovědět na několik opět sporných otázek. Předkládávám vám novelu Ústavy ČR. Vždy, když se připravuje novela ústavy, tak vím, že Senát a specielně Senát poměrně velmi střídmě mění novelu české ústavy. Přesto jsou tam některé momenty, u kterých jsem si byla jistá, že by stálo za to je minimálně prodiskutovat.

Druhá otázka, která byla ještě obtížnější, bylo položit si otázku, zda Senát může či nemůže zasahovat do jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Odpověděla jsem si na tuto otázku opět ano, protože úpravu legislativního procesu nelze udělat bez zásahu do jednacího řádu Poslanecké sněmovny.

Poslední moment, který se týká pouze jednacího řádu Senátu – zařadila jsem tam i debatu o institutu „nezabývat se“, protože se domnívám, že nesplňuje původní roli, kterou z hlediska zákonodárce a tvůrce ústavy tento institut měl plnit.

Teď bych se neobyčejně krátce zastavila u toho, co je předmětem návrhu novelizace ústavy. Navrhuji tzv. výlučné skupinové právo legislativní iniciativy poslanců a senátorů. Jistě víte, že dnes má legislativní iniciativu jeden poslanec, celý Senát a krajské zastupitelstvo. To je podle mého názoru naprosto nesouměřitelné, tak proto navrhuji, aby měla stejná skupina poslanců, stejná skupina senátorů zákonnou iniciativu. Senát by neměl být v pozici nižší síly zákonodárné iniciativy než krajské zastupitelstvo. Krajské zastupitelstvo reprezentuje pouze jeden kraj ČR, Senát reprezentuje celou ČR. Takže já se domnívám, že tady musí dojít k vyvážení.

Jen pro zajímavost, já jsem se svůj návrh samozřejmě pokoušela projednávat se členy Poslanecké sněmovny a tuto pasáž jsem probírala s panem profesorem Jičínským. A on mi navrhoval, abychom zrušili právo legislativní iniciativy krajským zastupitelstvům. Toto jsem neudělala, ale vyrovnávám postavení Senátu nebo senátorů a poslanců.

Dalším návrhem je možnost vlády vyjadřovat se ke všem změnám návrhu zákona. Vláda má z ústavy právo vyjadřovat se ke všem návrhům zákona. Ona se samozřejmě vyjadřuje, ale nevyjadřuje se k tomu, co se potom s vládním návrhem stane, a to mně nepřipadá jako úplně správné.

Jak už jsem říkala, navrhuji zrušit institut „nezabývat se“ při projednávání návrhu zákona v Senátu. Toto ustanovení je také součástí ústavy. Původně ústavodárce měl na mysli u institutu „nezabývat se“, že Senát se bude zabývat pouze některými vybranými zákony z oblasti lidskoprávní, soukromoprávní, že se nebude zabývat úplně všemi zákony, že se nestane komorou čtvrtého pohledu. My se těmi všemi návrhy zákonů zabýváme. Jediný rozdíl mezi tím, když přijímáme usnesení „nezabývat se“ a když schvalujeme, je to, že při institutu „nezabývat se“ je vyloučena rozprava. Takže to zanáší velkou nerovnováhu a nepoměr mezi jednotlivými senátory, protože potom mohou vystupovat pouze ti, kteří mají přednostní právo. Já si myslím, že tento institut nenaplňujeme, a proto volím, dejme tomu, jednodušší a razantnější cestu, tedy navrhuji, aby tento institut byl zrušen.

Dostávám se z hlediska ústavy k naprosto nejspornějšímu bodu, tj. zavedení tzv. souladného veta prezidenta a komor parlamentu. Navrhuji, aby v případě, kdy prezident republiky vrátí návrh zákona, aby o něm hlasovali obě komory parlamentu. A návrh by byl přijat pouze při souhlasu obou z nich. Toto opatření by mělo mít výrazný vliv na stabilizaci hodnot společnosti, které se projeví v zákonodárném procesu.

Já se dokonce domnívám, že to, že pouze Poslanecká sněmovna hlasuje o návrhu vráceném prezidentem republiky, je jistý nedostatek současně platné ústavy. Současně se domnívám, že jestliže existují v zásadě tři instituce, které se podílí na legislativním procesu, tak mně připadá nesouměřitelné, aby vždy mohla Poslanecká sněmovna prohlasovat stále stejným kvorem. Dovoluji si odcitovat následující:

Toto ustanovení je jedno z těch, které jsme vzali a akceptovali vzor Ústavní listiny z roku 1920, která je takřka oficiálně deklarovaným předobrazem stávající ústavy. Ústavní listina za první republiky vycházela ze zásady, že moc zákonodárná náleží Národnímu shromáždění složenému ze dvou komor parlamentu, proto i zásah výkonné moci do zákonodárného procesu, tedy veto prezidenta republiky, měl vzápětí reakci držitele zákonodárné moci, tedy obou komor parlamentu.

Právě tak jako ústavní listina svěřuje také naše ústava zákonodárnou moc dvoukomorovému parlamentu podle čl. 15. A čl. 62 stanoví, že prezident republiky je oprávněn vrátit parlamentu přijatý zákon. V rozporu s tím však čl. 50 odst. 2 stanoví, že o vetu prezidenta republiky hlasuje pouze jedna z komor parlamentu – Poslanecká sněmovna. A to je podle mého názoru neodůvodněnou odchylkou od citovaných zásad. Navrhuji v rovině ústavy zavedení souladného veta prezidenta a komory parlamentu.

To jsou tedy změny, které navrhuji v rovině ústavy. Pokud se týče změny jednacího řádu Poslanecké sněmovny, tam navrhuji výlučné skupinové právo zákonodárné iniciativy poslanců, vyšší požadavky na důvodovou zprávu, vyšší požadavky na náležitosti pozměňovacího návrhu, možnost komory trvat na splnění požadavku na předložení návrhu zákona, zpřesnění pojmu pozměňovacího návrhu, zpřísnění procesu podávání a projednávání pozměňovacích návrhů, možnost předkladatele provést navržené změny nebo návrh zákona stáhnout, možnost vlády vyjadřovat se ke všem změnám návrhu zákona a zavedení souladného veta, které se pak promítá i do jednacího řádu Poslanecké sněmovny.

Já se možná zastavím u věcí, o kterých jsem zatím nehovořila. Vyšší požadavky na důvodovou zprávu. Jistě víte, když sem přicházejí návrhy zákonů, tak důvodové zprávy mívají obvykle zcela formální ráz. Vždy se tam nějak odhaduje, jaké to bude mít dopady na státní rozpočet, do ekologie, do sociální oblasti. Já se přiznám, že poměrně často předkládám Zastupitelstvu Jablonce nad Nisou, jehož jsem členem, různé návrhy a myslím si, že kdybych jim předložila podobnou důvodovou zprávu, tak mně nikdy žádnou zprávu neschválí.

Já si myslím, že v současné době a v současné situaci, kdy na nás dopadne ekonomická krize, tak bychom opravdu měli důsledně trvat na kvalitě důvodové zprávy, která by měla opravdu specifikovat, jaký bude mít zákon dopad do všech oblastí, které jsem říkala. A to už vůbec nehovořím o tom, že neexistuje zdůvodnění pozměňovacích návrhů, které projdou Poslaneckou sněmovnou. Musíme si tady dohledávat, co poslanci tím mysleli a proč vlastně tohle přijali, a už vůbec tam není obvykle zdůvodnění, jaké to může mít ekonomické dopady, a jistě víme všichni, že ekonomické dopady to může mít opravdu velmi značné.

Co se týče zpřesnění pojmu pozměňovacího návrhu, rozlišuji dvě kategorie. Pozměňovací návrh je fakt pozměňovací návrh. Jestliže budu přijímat návrh tak, jak uvádím v důvodové zprávě, o změně řidičských průkazů, tak se pozměňovací návrh týká pouze řidičského průkazu a jeho úprav. Pokud chci řešit odnětí řidičských průkazů, tak tam by to měl projednávat výbor. Ono jde už i za současné situace, nicméně výbory obvykle neprojednávají předložené pozměňovací návrhy tak, jak je předkládají jednotliví poslanci. To je velmi stručně řečeno, co je obsahem jednacího řádu Poslanecké sněmovny.

A pokud se týče jednacího řádu Senátu, tak tam se promítají všechna ustanovení, o kterých jsem hovořila. A z nejvýznamnějších je to, o čem již jsem také hovořila, tj. vypuštění institutu „nezabývat se“. Jak jsem říkala na začátku, já jsem si samozřejmě vědoma toho, že můj návrh je poměrně hodně ambiciózní. Já vám to předkládám prostě proto, že jsem na tom poměrně hodně dlouhou dobu pracovala a myslím si, že to je téma, o kterém by Senát diskutovat měl. Já si myslím, že proces zkvalitnění legislativního procesu je poměrně velmi dlouhý a děkuji, že budete mému návrhu věnovat pozornost. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, paní senátorko, a prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátorku Jiřinu Rippelovou. Uděluji jí slovo. Prosím.

Senátorka Jiřina Rippelová: Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, já bych nerada svoji zpravodajskou zprávu začínala otazníkem a začínala tím, čím končila paní senátorka Soňa Paukrtová, a sice tím, že máme před sebou materii, o které možná tušíme, že v Poslanecké sněmovně nemá šanci na úspěch. Ono, přiznejme si, všechny tři předkládané návrhy posilují pozici Senátu. A už to samo o sobě je věc, která se zcela určitě našim kolegům v dolní sněmovně nebude a nemůže líbit.

Soňa Paurktová tady řekla, proč tyto senátní tisky předkládá. Jednak se týkají změny ústavy, jednak se týkají změny obou jednacích řádů. Důvod pro předložení tady byl zmíněn. Je to neuspokojivý výsledek tvorby práva, způsob, jakým právo a právní předpisy vznikají. Kritiky se objevují jednak v odborné veřejnosti, objevují se samozřejmě i v nálezech Ústavního soudu, ale ve svém usnesení z roku 2006 přijal kritické usnesení k tvorbě práva i Senát. Já sama osobně jsem měla možnost a možná někteří z vás účastnit se odborné konference v Karolinu, která se týkala negativ při tvorbě práva.

Nechci opakovat to, co tady zaznělo, nicméně co vyplývá z překotného stavu tvorby práva? Právní řád, a to mně určitě odsouhlasíte a určitě se mnou budete souhlasit, je v současné době nepřehledný. Snižuje se úsilí o perfektně odvedenou práci, a to již v rovině exekutivní, protože v Poslanecké sněmovně se dá v podstatě změnit cokoliv. Poslanci jsou hodnoceni podle mediálních výstupů, jsou hodnoceni podle toho, kolikrát vystoupí na plénu Poslanecké sněmovny, jsou hodnoceni podle toho, kolik předloží pozměňovacích návrhů. Já v Senátu zatím nejsem tak dlouho, nicméně poznala jsem to například při projednávání novely zákona o soudech a soudcích. S tím souvisela jedna věc. Tento návrh zákona šel do Poslanecké sněmovny v nějaké předloze a na jednání ústavně právního výboru byl předložen komplexní pozměňovací návrh, který nebyl nijak oddiskutován, nijak vydiskutován s odbornou veřejností. Tento komplexní pozměňovací návrh se týkal funkčních období soudních funkcionářů. Tento návrh předkládal a souhlasil s ním sám ministr spravedlnosti prostřednictvím předsedy ústavně právního výboru. To jsou negativa, kdy by se dalo říci, že v Poslanecké sněmovně se dá prakticky změnit cokoliv.

Paní kolegyně Paukrtová se svými návrhy snaží zahájit diskusi, hledat řešení a ztížit celý legislativní proces. Pokud se týká ústavy, navrhuje změnit pět článků ústavy. Můžeme o jejích návrzích, a já bych vás o to velmi požádala, diskutovat ve výboru. Já se domnívám, že úplně nejblíže by k tomu měl mít výbor ústavně právní a senátní komise pro ústavu a parlamentní procedury. Můžeme diskutovat o tom, jestli právě řešení, které paní senátorka Paukrtová předkládá, je tím úplně nejlepším, jestli tedy zrušení zákonodárné iniciativy jednoho poslance a posílení role Senátu tím, že zákonodárnou iniciativu bude mít i skupina senátorů, ona to blíže specifikuje potom v novele jednacích řádů – mělo by se to týkat 10 senátorů, kdy i za první republiky musely být například návrhy zákonů podpořeny 21 poslanci, a zda posílení role Senátu, jak jsem řekla, kdy zákonodárnou iniciativu bude mít 10 senátorů, jestli to naopak ve zpomalení tempa legislativního procesu není institutem kontraproduktivním.

Navrhuje zrušení institutu „nezabývat se“. Myšlenka, že vláda má mít právo vyjádřit se k pozměňovacím návrhům, je určitě správná. Je věcí ovšem, jak bude legislativně vyjádřena. Je tady dle mého názoru i problematická lhůta 30 dnů, když si vezmete, že vláda by měla mít 30 dnů i na vyjádření se k pozměňovacímu návrhu, i by měla mít 30 dnů na vyjádření se k pozměňovacímu návrhu v Senátu. Je otázka, jestli toto zase nebude paralyzovat legislativní proces. To jsou všechno věci, kterými bychom se měli odpovědně zabývat ve výborovém čtení.

Já si vás, vážené kolegyně a kolegové, dovolím požádat a dovolím si vám navrhnout, aby senátní tisk, a teď hovořím o senátním tisku č. 30, který se zabývá změnou ústavy, abyste tento tisk propustili do výborového čtení, aby tento tisk byl přikázán k projednání ústavně právního výboru, aby byla požádána o stanovisko i senátní komise pro ústavu a parlamentní procedury. A myslím si, že stojí za to, podle mého názoru, se tímto návrhem zákona podrobně zabývat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Také děkuji, paní senátorko, a prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Nyní otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo se nehlásí, takže obecnou rozpravu končím. Nepředpokládám, že by paní navrhovatelka – ta možná ano, ale paní zpravodajka asi ne, tak paní navrhovatelka, jestli bude chtít vystoupit. Prosím.

Senátorka Soňa Paukrtová: Já souhlasím s projednáváním ve výborech a děkuji vám ještě jednou za pozornost, kterou mu budete věnovat. A samozřejmě jsem připravena na debatu o čemkoliv, co je v návrhu obsaženo, co říkala paní zpravodajka. A pak jsem chtěla požádat, jestli by bylo možné postupně hlasovat i o dalších materiálech, protože já mám pocit, že jsem ve svém úvodním slově zmínila vše, co jsem chtěla říct ke všem třem tiskům. Já už k tomu nemám co dodat, tak vás prosím o to, abyste tomu věnovali pozornost. A děkuji vám za vstřícnost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Dobře, ale pořád jsme u senátního tisku č. 30. Teď se ptám ještě jednou paní zpravodajky pro první čtení, zdali chce vystoupit. Ano, prosím.

Senátorka Jiřina Rippelová: Já si myslím, pane předsedající, vzhledem k tomu, že všechny tři návrhy spolu souvisejí, že bychom mohli hlasovat o návrzích…

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Ne, já si myslím, že nemůžeme.

Senátorka Jiřina Rippelová: Mohli bychom je projednávat, nebo projednáváme je společně, ale u všech třech návrhů doporučuji, aby byly postoupeny do výborového čtení.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Ano, děkuji. Rozpravu jsme ukončili. Nezazněl žádný jiný návrh než ten, který byl ve vystoupení zpravodajky paní Rippelové, a tento návrh zněl na přikázání. Já než zahájím hlasování, tak vás s ním ještě jednou seznámím: Přikázat návrh senátního návrhu zákona výboru k projednání a jednalo by se o garanční výbor, kterým by byl výbor ústavně-právní, a dále Stálé komisi Senátu pro ústavu ČR a parlamentní procedury. O tomto budeme hlasovat. Přizvu kolegyně a kolegy.

Přítomno 54, kvorum 28. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Hlasování číslo 26, registrováno 55 senátorek a senátorů, kvorum 28, pro 52, takže návrh jsme schválili. Opakuji, tento návrh byl přikázán ústavně-právnímu výboru a komisi pro ústavu.

Končím tento bod a přistoupíme k dalšímu tisku, a to je tisk č. 31. Jedná se o

Návrh senátního návrhu zákona senátorky Soni Paukrtové,

kterým se mění zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny,

ve znění pozdějších předpisů – prvé čtení

Návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 31. Tento návrh senátního návrhu zákona uvede navrhovatelka Soňa Paukrtová. Prosím.

Senátorka Soňa Paukrtová: Já jsem již řekla věcně, co je obsahem tohoto návrhu zákona, tak vás prosím, abyste propustili do jednání ve výborech i tento tisk. Děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, paní navrhovatelko. Ptám se paní zpravodajky, která byla určena organizačním výborem, Jiřiny Rippelové, zda vystoupí, anebo předpokládá, že zpráva předtím byla i pro tento tisk. Kýve, že byla i pro tento tisk, jak navrhovala. Děkuji.

Nyní otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Nikoho nevidím. Teď předpokládám opravdu, že jak navrhovatelka, tak zpravodajka nebudou vystupovat. Je to tak? Ano, děkuji, nebudou, takže můžeme přejít k závěrečné proceduře tohoto bodu, a to je přikázání. Vzhledem k tomu, že jsme tento návrh zákona nevrátili navrhovateli k dopracování, ani jsme jej nezamítli, přikážeme návrh senátního návrhu zákona výboru či výborům k projednání. Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu senátního návrhu zákona, tak jako v předešlém případě, byl ústavně-právní výbor a Stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury. Má někdo jiný návrh? Nemá. Přizvu vás k hlasování.

V Jednacím sále je přítomno 53 senátorek a senátorů, kvorum je 27. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Hlasování číslo 27, při hlasování registrováno 53 senátorek a senátorů, kvorum 27, pro návrh 51. Návrh byl schválen. Děkuji.

Dále budeme pokračovat bodem, kterým je

Návrh senátního návrhu zákona senátorky Soni Paukrtové, kterým se mění zákon č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů – prvé čtení

Návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 32. Tento návrh senátního návrhu zákona uvede opět navrhovatelka senátorka Soňa Paukrtová. Prosím.

Senátorka Soňa Paukrtová: Dámy a pánové, děkuji vám a prosím, abyste tento návrh postoupili k projednání výborům. Já jsem vše již řekla ve svém úvodním slově. Díky.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, paní senátorko, a prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. A ptám se a žádám, jestli vystoupí paní zpravodajka, která byla určena organizačním výborem pro první čtení, senátorka Jiřina Rippelová. Navrhuje opět, aby byla její úvodní zpráva chápána jako společná pro všechny tři tisky. Je tomu tak? (Ano.) Děkuji.

Otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí k tomuto tisku č. 32 do rozpravy? Nikoho nevidím, obecnou rozpravu končím. Nezazněl návrh, abychom vrátili předlohu navrhovateli k dopracování, ani jsme ji nezamítli, proto přikážeme návrh senátního návrhu zákona výboru a komisi. Takový je návrh Organizačního výboru: Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl ústavně-právní výbor a Stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury. Ptám se, jestli má někdo jiný návrh či doplnění. Není tomu tak. Takže opět znělku a budeme hlasovat.

V sále je přítomno 53 senátorek a senátorů, kvorum 27. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Hlasování číslo 28, registrováno 53 senátorek a senátorů, kvorum 27, pro 52. Návrh byl schválen. Blahopřeji paní předkladatelce k jejímu úspěchu.

Senátorka Soňa Paukrtová: Já vám moc děkuji. Opravdu vám velice děkuji.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Přistoupíme k dalšímu bodu. Tím je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb.,

o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů

Senátní tisk č. 38.Prosím pana senátora Jaroslava Kuberu, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, mám připraveny dvě varianty. Ti, kdo už je projednávali ve výborech, je znají. Ta první trvá asi 45 minut, ta druhá trvá asi hodinu a půl. Já nepoužiji ani jednu z nich. Protože se domnívám, a připomínám, že se jedná o senátní návrh zákona, který prošel Poslaneckou sněmovnou. Prošel Senátem. Senát ho poslal do PS, která ho vrátila.

Dala tam drobný pozměňovací návrh týkající se billboardů, který není nic proti ničemu a upřesňující definici chodníku, což je také nadstandard, protože ona je definována. Ale to není podstatné.

Návrh byl schválen v PS 116 hlasy, což je téměř ústavní většina, napříč politickým spektrem. Zkusím jenom reagovat na všechny ty námitky, které všichni známe.

První námitka je, že je to o uklízení sněhu. Vzniklo to tak, že když se zákon začal projednávat, tak média zjednodušeně řekla, že se to týká uklízení, sněhu, a pak už se rozvinula taková mimoběžná debata o tom, o čem zákon je. Zákon není o ničem jiném, než velmi neprávně a jednoduše řečeno, že vrací do režimu občanského zákoníku základní zásadu, že za vlastnictví odpovídá jeho vlastník. Ani o slovo méně, ani o slovo více. Vše ostatní už jsou uměle vytvořené a vzniklé námitky, výpočty a podobné věci. Musím říct, že sám Svaz měst a obcí, sám sobě odporoval ve svém stanovisku, které dal. Protože tam se házelo miliardami jako korunami – 30 miliard; Praha první číslo „střihla“ 3,5 mld., za půl hodiny už to byla jenom 1 mld. Jsou to čísla, která nejsou pravdivá. A kdyby náhodou byla, tak jsou to přesně ta čísla, kolik obce dluží občanům za to, že oni uklízejí.

Situace dříve i nyní je stejná. Ať někdo má vyhlášku, nařízení nebo nemá, je to vždycky stejné. Ti, kteří uklízeli, protože si myslí že je to správně, protože chápou, že žádná obec není schopna za dvě hodiny mít uklizeno 120 km chodníků. Je zvláštní, že některá nařízení občanům ukládají, že oni to tak musí udělat. I když začne padat v osm hodin, a oni v deset mají mít uklizeno, a jsou náhodou v práci. Neberou v úvahu, že jsou lidé, kteří jsou staří a nemohou. A dobrá rada z radnice zní – tak si nejměte firmu. Kdyby si někdo myslel, což byl taky argument, že to není problém, že je to umělý problém, tak tady jsou dopisy všech možných občanů z celé republiky, že je to problém, který trápí. A jestli některé starosty netrápil, tak mě to velmi mrzí. Opravdu jsem asi naivní a stále ještě od roku 1990 věřím, že sedím na radnici pro občany. Že to už není my a oni; my-radnice a my-občané, ale že je to komunita obecní nebo městská, která spolupracuje. Která se dohodne na tom, co a jak se bude dělat. A ujišťuji, že to není žádný problém. I v mém městě se najdou lidé, kteří řeknou, je to jinak, já jsem to četl, tak mi to před barákem ukliďte. Najdou se určitě. Ale jsem přesvědčen, že to budou jednotlivci; ti normální budou uklízet, jako uklízeli. Řekněme si na rovinu, ono jim často nic jiného nezbývá. V Božím Daru, když ráno projede pluh a nahrne dva a půl metru, tak na žádné vyhlášky nekoukají, protože z garáže jinak nevyjedou, než když si tam vykopou cestu. A neřeší, jestli je potřeba nějaké nařízení nebo nějaká vyhláška. Že chodníky nejsou úplně dokonalé, to bych vám tady mohl dokumentovat. Hned druhý obrázek ukazuje, jak uklizený chodník vypadá, když projede sto kamionů. Ne všechny nemovitosti jsou někde na samotě.

Nikoho určitě nenapadne, že by si lidé také mohli natáhnout prodlužováky z garáže, na plot si pověsit montážní lampu a svítit si sami. Každá obec bere jako samozřejmost, že buduje veřejné osvětlení. Vždyť to je jeden z jejich základních úkolů, pečovat o komunikace, osvětlení a odvážet popelnice. Vždyť by se krásně mohlo stát, že bychom občanům řekli, ať se o svůj odpad starají a odvážejí si ho, jak chtějí. Proč by se o to měla starat obec? Bohužel, podle zákona původcem odpadu je obec a bylo by to velmi nepraktické, kdyby si to občané dělali sami. Oni by si mohli i chodníky stavět sami. Akorát, že pak by to byl kousek zámkové dlažby červené, kousek šedivé. Takže obce původně vůbec takto vznikly, že si občané řekli, že jsou některé věci, na které by si mohli někoho najmout, aby to někdo dělal.

Mnozí z vás tu pamatují, kdy domy byly v socialistické péči nájemníků a padaly jim na hlavu. K tomu se určitě už nikdo vracet nechce.

Také všichni řešíme případy, kdy 20metrové smrky bychom rádi pokáceli, protože je tam kdosi kdysi v rámci brigády zasázel a ony vyrostly, ale podle současných předpisů už je pokácet nelze, takže oni musejí svítit i ve dne. A když si požádají o pokácení stromů, tak to musejí dát k soudu, aby vůbec dosáhli toho, aby se ten strom pokácel, protože jiné předpisy říkají, že by se pokácet neměl. Takže pokud jde o obce, dokonce i pro ty, kteří pořád tak pláčí s těmi penězi, všechna nařízení obcí platná – mimochodem, zvláštní je, že jsou v přenesené působnosti – to je na tom pikantní, to nejsou obecně závazné vyhlášky, ale nařízení.

Mohl bych vám tady možná pro zajímavost tu jednu přečíst, protože ona je opravdu pěkná, jak upozorňuje radnice občana, že neuklízí tak, jak by měl a že to je naposled. „Vážený občane, vážený majiteli. Na základě připomínek spoluobčanů (čili někdo ho prásknul) a naší kontrolní činnosti byly zjištěny nedostatky v zimní údržbě. Vyzýváme vás tímto k neprodlenému odstranění závad ve schůdnosti chodníku přilehlého k vaší nemovitosti a dále k průběžnému odstraňování následně vzniklých závad.“ Nebudu to číst celé, podepsán ing. Miloslav Pecivál, vedoucí odboru obrany a technického zabezpečení. A já v tu chvíli jsem ty mříže toho pracovníka zvláštních úkolů a úplně ve mně trnulo. Ale on nedělal asi nic jiného, než... Je to shodou okolností dopis tomuto pánovi, co mu tam jezdí ty kamióny.

Pak tu mám jiný obrázek. Jestli si vzpomenete na to, když spadly kusy ledu v Klatovské ulici v Železné Rudě, spadly rampouchy a těžce to zranilo nějakou paní. A tady se píše: Majitelé domů si však často místo soukromých firem volají na pomoc hasiče. Pokud nejde o bezprostřední ohrožení veřejné budovy, to bychom nedělali nic jiného, než jenom jezdili, to si musejí sami zařídit a najmout si za 2500 plošinu, která jim ty rampouchy otluče.

A teď si představte babičku s osmitisícovým důchodem, která si za 2500 najme plošinu, protože jinak jí hrozí, že bude platit regres někomu, na koho spadl rampouch. Nikoho ani nenapadne, že by byl odpovědný někdo jiný než majitel domu. Na druhé straně, když majitel domu, a také tady mám o tom dopisy, si udělá lešení a zatepluje dům, já jsem ani netušil – to jsou 30tisícové částky, které zaplatí za zábor veřejného prostranství toho podniku, který je povinen uklízet.

Další velkou námitkou byla legisvakance. Že není čas, že je to rychle. My celou dobu, a ten zákon se projednával velmi dlouho, jsme se hrozili toho, aby nenabyl účinnosti těsně před zimou, protože to by skutečně mohl být problém. Ono ale shodou okolností to vyšlo tak, že je legisvakance úplně přesná, protože jsme v březnu a největší zajímavost určitě nastane zase až v listopadu, protože také si někteří představují, že se to týká pouze sněhu. Vůbec ne. Samozřejmě upadnout se dá i na psím exkrementu, na mokrém listí, na celofánu od tatranky a na všem možném jiném a ta zodpovědnost se vztahuje na všechno.

Pokud jde o to, že je jakoby teď krize a kde vezmou, tak já jsem potěšený, protože jak navrhl pan ministr Nečas – a prosím nezaměňovat s veřejně prospěšnými pracemi, to je úplně jiný institut – nezaměstnaní mají od 1. července povinnost odpracovat pro obec 20 hodin někde na veřejných pracích, aby dostali dávku v plné výši. Já jsem si říkal: nikdo se nepřihlásí. V tuto chvíli už máme 200 přihlášených na tyto práce, takže v létě budou sbírat papírky a v zimě budou ty nejkritičtější místa, což lidi kritizují, přechody, zastávky apod.

Takže já bych nechtěl vyvracet další námitky, které se toho týkají, ale závěrem řeknu, že tlak, který byl proti tomu zákonu, vůbec nebyl od občanů. Ten byl od starostů a jenom ještě od některých. A Tomáš Jirsa by vám mohl říci, když měl se starosty setkání, tak on se jich nejdřív zeptal, jestli ten zákon četli, oni řekli, že ne, že četli Mladou frontu a dívali se na televizi. A když si ho přečetli, tak kupodivu najednou rychle opadlo to protestování proti tomu a chovali se docela rozumně. I pan Pakosta z Hory svaté Kateřiny, který mne příjemně překvapil, kde taky nemají žádný problém tam uklízet, odjakživa, ani netušili, že je na to nějaký zákon.

A takové argumenty, že je to zvykové právo – on nikdo neříká to druhé, že ani za Adolfa Hitlera ani za první republiky, kdy museli uklízet domovníci a zákon jim dokonce zaručoval plat, tak nikdy nebyli odpovědní. To je totiž rozdíl. Ono je něco jiného, když zákonem můžeme nařídit. Pokud jde o Prahu, tak ta má tu výhodu proti nám ostatním. Ona má svůj zvláštní zákon o hlavním městě Praze. A prostě zastupitelstvo má zákonodárnou možnost si do svého zákona dát třeba mnohem tvrdší podmínky než jsou někde jinde, protože Praha je opravdu velká a také absurdity jsou tu největší. V Praze jede multikára s pluhem a zvedá tu radlici podle plánu, když jede kolem soukromého domu, tak ji musí zvednout, takže mu akorát udělá ledové koleje, ale nesmí hrábnout. Protože když hrábne, tak se dopouští přestupku, protože za někoho jaksi přebírá zodpovědnost.

Například Praha 1 proti tomu nic nemá, protože říká, my stejně z technických důvodů to neděláme a jezdíme normálně. Tady Senát také by měl správně uklízet, protože je tady vlastník a má tady přilehlou nemovitost.

Takže já na závěr řeknu, že se nestane vůbec nic a můžeme si to za rok říci. Bude to tak, že ti, co uklízeli, budou uklízet stejně, protože každý hostinský, každý majitel obchodu, který je trošku chytrý, tak si před krámem uklidí, aby mu tam zákazníci chodili, notabene, aby mu tam nenanesli bláto. A ten, který to nedělá, protože je bordelář, tak to nebude dělat nikdy. Ani v jednom dopise, kterých tady mám opravdu balíky, se nepíše, že jim jde o to, že by nechtěli uklízet. Jde jim jen o to, že americké móresy se tady uchytily velmi rychle, znáte ty soudy s lékaři, my se rychle učíme. A samozřejmě, jsou i soudy, kdy si někdo vyhlídne, že právě si zlomí nohu a říká, kdo tady ale bydlí. Bacha, tady ne, u tý babky, to bych z toho nic neměl. Ale pan senátor tady má domeček, tak šupajdy, kamaráde a plať.

Já to mám zařízené tak, že naštěstí mým sousedem je fotbalista Fenin, takže každému říkám, u Fenina, u Fenina, prosím vás, protože Fenin, z toho můžete vyrazit mnohem víc. Ale to je legrace, ale ona to opravdu legrace není a opravdu vás ujišťuji, že se nestane vůbec nic. A pokud jde o zákonodárce, ti jsou na tom jakou soudci. Jejich hlavním úkolem je nepodlehnout žádným lobbistickým tlakům, což se bohužel ne vždy podaří, ale uvažovat tak, jak se uvažovat má. To, že někomu se to nelíbí, to je možné, ale opakuji znovu – na radnicích jsme tady pro občany a ne občané pro nás. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane navrhovateli a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona byl přikázán ÚPV. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Jiřího Žáka a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 38/3. Dále byl návrh zákona přikázán VUZP. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Jiřího Lajtocha a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 38/2. OV určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 38/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Nedoma, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Zastoupí pan senátor Pakosta.

Senátor Petr Pakosta: Dámy a pánové, já budu velmi stručný. VHZD na své 7. schůzi 25. března letošního roku projednal předložený návrh zákona. Po úvodním slově zástupce skupiny předkladatelů senátora Jaroslava Kubery, po zpravodajské zprávě senátora Jiřího Nedomy a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jiřího Nedomu a pověřuje předsedu výboru senátora Jana Hajdu předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

To je vše, děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane zpravodaji a také vás prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a sledoval rozpravu, případně k ní zaujal stanovisko. Ptám se nyní, zda si přece vystoupit zpravodaj VUZP pan senátor Jiří Lajtoch. Ano, prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Lajtoch: Vážená paní místopředsedkyně, vážení kolegové, dámy a pánové, já bych se asi opakoval, protože pan Kubera už o tom hovořil nesčíslněkrát. My jsme tuto novelu zákona projednávali 18. března na VUZP, kde jsme přijali usnesení: Doporučuje Senátu PČR zamítnout projednávaný zákon.

Důvod zamítnutí byl hlavně v tom, že jsme obdrželi stanovisko, vystoupil i zástupce Svazů měst a obcí místopředseda pan Jech, kde v 10 bodech deklaroval zásadní nesouhlas s tímto návrhem zákona, a upozorňoval, že tuto problematiku projednávali na všech možných sezeních krajů se závěry, že obce nesouhlasí s tímto návrhem zákona. K tomuto stanovisku se připojilo 951 starostů a starostek. Taktéž si myslím, že to byl jeden z argumentů, že VUZP navrhoval tento zákon zamítnout.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane kolego. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV pan senátor Jiří Žák. Ano, prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Žák: Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, ÚPV projednal daný materiál na své 7. schůzi dne 18. března s následujícími závěry:

1.? Doporučuje Senátu Parlamentu projednávaný návrh zákona schválit, ve znění postoupeném PS PČR.

2.? Určuje zpravodajem výboru pro projednání tohoto návrhu zákona senátora Jiřího Žáka.

3.? Pověřuje předsedu výboru senátora Jaroslava Kuberu, aby se svým usnesením seznámil předsedu Senátu.

Před chvílí, a nepřísluší mi to komentovat, tady zazněl návrh na zamítnutí. Já se pořád domnívám, že jde o velké nepochopení. Zaznělo to v úvodní řeči pana předkladatele, tento zákon pouze přenáší odpovědnost na vlastníka. Nic víc, nic méně. O žádném úklidu tam nikde není ani slovo. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane kolego. Nyní se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Pan senátor Jiří Žák, prosím.

Senátor Jiří Žák: Já bych si dovolil dát návrh, abychom se tímto návrhem zákona dále nezabývali, protože jsme jej tady již řádně projednávali, prošel PS a dávám tento návrh.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane kolego. Protože byl dán návrh návrhem zákona se nezabývat, přistoupíme k hlasování.

Zahlédla jsem pana senátora Bárka, ještě technickou poznámku před zahájením hlasování.

Senátor Ivo Bárek: Já se omlouvám, ale nemohu, paní místopředsedkyně, k tomuto tématu takto vystoupit, k bodu nezabývat se. A vědom si své legislativní povinnosti odcházím od pultu, ale zásadně nesouhlasím.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Svolala jsem všechny senátorky a senátory k hlasování. Hlasujeme o návrhu návrhem zákona se nezabývat. Zahajuji tedy hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Aktuálně bylo při hlasování přítomno 57 senátorek a senátorů a aktuální kvórum bylo 29. Pro návrh se vyslovilo 25 senátorek a senátorů, proti návrhu 18. Návrh byl zamítnut.

Byl podán návrh, takže v této chvíli otevírám obecnou rozpravu. Do rozpravy se hlásí s přednostním právem pan místopředseda Senátu Milan Štěch a dále s přednostním právem paní senátorka Paukrtová.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji, paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, budu velice rychlý. Byl jsem tak jako asi mnozí z vás osloven starosty, hovořil jsem i s obhájci tohoto návrhu. Je zajímavé, jak se o tom hodně diskutuje. A chtěl bych k tomu říci následující věc. Myslím si, že když provádíme v právním řádu naší země formou senátorské nebo poslanecké iniciativy, měli bychom dobře zvažovat, jaké kroky činíme. Protože z praxe víme, že to bývají prakticky většinou ty nejvíce problematické kroky.

Za druhé, když jsem se ptal, jak vypadá tato problematika v okolních zemích, tak jsem byl ujištěn právníky ze Sdružení měst a obcí, že ve většině okolních zemí je praxe obdobná jako v ČR, i když to není úplně úzus. Za další bych chtěl říci, že vím, že kolega Kubera, který tady v minulosti vystupoval docela kriticky zejména k vládním návrhům, kdy se ukládala obcím nová povinnost a kritizoval zejména tu věc, že když se ukládá nová povinnost obcím, že se k tomu také má dát patřičná suma finančních prostředků. Takže do určité míry se ptám, tohle také bude stát nějaké zdroje, obcí, kde je počítáno s tím, že ty prostředky na to v rozpočtu, resp. z daní dostanou.

Myslím si, že toto opatření přichází v nešťastnou dobu, kdy signalizuje Ministerstvo financí a kdo si umí aspoň drobet spočítat, jaké budou dopady z finanční krize i v naší zemi do obecních a městských rozpočtů tak ví, že obce budou mít velké starosti zajistit financování činností, které doposud dělaly. Hovoří se o propadu příjmu obcí až možná do deseti procent a v tuto dobu jim dát novou povinnost touto formou si myslím, že je nešťastné.

Také je velké nebezpečí, že se zvedne tlak na zvýšení pojistek odpovědnosti za škodu v tomto směru.

Já si myslím a rozumím tomu, proč kolega Kubera a další toto navrhují, protože jejich návrh má určitou logiku. Ale myslím si, že řešení je jiné. Že řešení by bylo být skutečně v oblasti hmotně-právní odpovědnosti a že by takový návrh měla předložit exekutiva, konkrétně Ministerstvo vnitra ve spolupráci s Ministerstvem spravedlnosti.

Myslím, že i ve vystoupení kolegy Kubery byl určitý rozpor. On tady argumentoval s problematikou rampouchů na domech a s tím, že má nějaké informace, že se k tomu zdrženlivě stavějí třeba hasiči s množstvím kapacit, které mají pro srážení a úklid tohoto nebezpečí, ale to je do určité míry v rozporu s tím, co tvrdí. Protože chtě nechtě ty střechy nejsou obce, jsou soukromníků. Takže já si myslím, že v té argumentaci tady si do určité míry pan kolega rozporoval. A ono jde i o to, že tak jako u některých pozemních komunikací, konkrétně u chodníků v řadě měst a obcí je nejasnost. Třeba v obci, kde já bydlím, jsou u některých chodníků velké nejasnosti, komu vůbec ty chodníky do dneška patří. Proto si myslím, že tento návrh by neměl být podpořen. Jsem rád, že se pustil i v tuto dobu do obecné rozpravy a že bychom měli žádat Ministerstvo vnitra a Ministerstvo spravedlnosti, aby v duchu úvah a názorů kolegy Kubery a dalších připravilo návrh, který ovšem nebude znamenat, že zodpovědnost přejde de facto úplně bez jakéhokoliv zajištění na obce, ale že tam bude de facto zachováno zvykové právo a aspoň bude ponechána dosavadní aktivita občanů. Protože hlavním cílem by mělo být nejenom, kdo bude zodpovídat, ale aby chodníky byly schůdné a občané po nich mohli chodit.

A když nebudou moci z nějakých důvodů, tak aby to bylo tak ošetřeno, že nebude de facto postiženým majitel toho domu, to souhlasím, ale že také nebude naháněn jak pes v kleci obecní úřad, konkrétně starosta. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane místopředsedo. Dále je s přednostním právem přihlášena paní senátorka Soňa Paukrtová, předsedkyně klubu. Prosím, paní předsedkyně.

Senátorka Soňa Paukrtová: Paní předsedající, dámy a pánové. Já tento návrh zákona podporuji. Já se domnívám, že majitel má odpovídat za chodník, který je jeho a má být pojištěn tak, aby pokud se na něm stane úraz, aby to řešila obec a ne majitel přilehlé nemovitosti.

Já bydlím ve městě, které má snad největší spad sněhu v České republice. My jsme v letošním roce vynakládali 500 000 Kč denně na zimní údržbu a již velmi dlouhou dobu tam máme plán zimní údržby chodníků a uklízíme chodníky bez ohledu na to, jaký je majitel přilehlé nemovitosti. Samozřejmě, že máme plán zimní údržby postavený tak, že nemůžeme hned po spadu sněhu uklidit všechny silnice a všechny chodníky. To už u nás občané chápou.

Já si myslím, že starostové, pokud protestují, tak mají strach z jediného, že občané jim řeknou – tak v tom zákoně vy teď odpovídáte za chodníky, tak je taky uklízejte. A starostové a zastupitelstva na to nebudou mít finanční prostředky. Ale tenhle problém v našem městě, kde je kalamitní situace téměř každou zimu, když je spad sněhu, tam to lidé pochopili.

My řešíme jiný problém. U nás si občané stěžují, že nemohou spát, protože pluhy, co odstraňují sníh, je v noci budí, a chodí si na to stěžovat. Což mi přijde úplně absurdní. Ale znovu opakuji, řešit se to dá, není to problém a zákon je jen o tom, že ten, kdo je majitelem, odpovídá za škody, které se tam stanou. Za úrazy, které se tam stanou.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, paní senátorko. Dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Pospíšil.

Senátor Jiří Pospíšil: Paní místopředsedkyně, dámy a pánové, debata, tak jak se rozvinula ve sdělovacích prostředcích a nakonec, jak to začíná probíhat i tady, je v podstatě velice nešťastná. Všichni hovoří o tom, kdo bude uklízet chodníky, kdo bude zametat, což je práce. A nikdo nehovoří o tom, že tu práci vlastně zákon ani nenařizuje. Ten zákon, protože existují ženevské konvence, které nucenou pracovní povinnost zakazují, říká jenom to, že když se na tom chodníku něco stane, tak následky ponese majitel přilehlé nemovitosti, jehož ten chodník není.

A jaksi z debaty vypadla ta věc, že samozřejmě existují prostředky, jak vyhlásit pracovní povinnost a jak zamést chodníky, dokonce zadarmo. Prostě pokud to obec nezvládá, tak může vyhlásit kalamitní stav a v této situaci může nařídit pracovní povinnost a může vyslat své občany uklízet v podstatě cokoli, co uzná za vhodné.

Tady se prostě nechají lidé uklízet chodníky, nehledě na to, že robota byla zrušena kdoví kdy. Nehledě na to, že pracovní povinnost bez kalamitního stavu podle ženevských povinností nařídit nelze, tak dokonce se nelze nařídit už ani vězňům, ale občanům obce ano. Tak prostě říkají, my to zametat nestihneme, proto to nechte tak, aby oni to museli uklízet.

A víte, proč to občané musejí uklízet? Musejí to uklízet proto, že když jsou odpovědni za cizí pozemek, za bezpečnost na cizím pozemku, tak se na to nemohou pojistit. Žádná pojišťovna vás nepojistí na to, že nesete odpovědnost za to, co se stane na cizím pozemku. Oni řeknou: To je vaše? Vy řeknete: Ne. Oni řeknou: Nezlobte se. Takže obec se pojistit může, protože to její pozemek je, a obec se také většinou pojistí. A je pravda, že ve slušných obcích, když se něco stane, tak obec to hradí, i když to vlastně přísluší občanovi. Ale nemusí, protože zákon říká, že za to odpovídá občan. A tady ta babička, která tu byla zmíněna, tak ta se pojistit nemůže. A představte si, že se něco stane někomu s trvalými následky a bude platit celý život. A my říkáme, necháme to tak, protože někdo nemá peníze na zametání. Mně to připadá strašně absurdní. Opravdu pokud obec nestíhá zametat, starosta má vyhlásit kalamitní stav, může si pozvat armádu, která mu pomůže, může nařídit občanům, že se prostě dostaví k pracovní povinnosti. A třeba ty tři centimetry zvládnou.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Také děkuji. Slovo má pan senátor Ivo Bárek.

Senátor Ivo Bárek: Vážená paní místopředsedkyně, milý kolego Jardo Kubero, vážení kolegové, kolegyně. Já jsem samozřejmě rád, že můžeme nad tímto zákonem jistým způsobem diskutovat, protože si opravdu myslím, že některé argumenty Svazu měst a obcí jsou zásadní a důležité. Několik poznámek a potom možná nějaké vysvětlení. Obec a občan. Já si myslím, že prostě občané v obcích žijí a začíná se mi zdát, že se tady rozděluje obec a zastupitelstvo a my ve vedoucích funkcích v zastupitelstvu a pak ti občané. Já si myslím, že ten postup je naprosto scestný. Když mluvíte s některými zastupiteli v obcích, tak oni cítí, že to je jakýsi problém do rozpočtu, že odpovědnost obecních zastupitelstev prostě je.

Dneska, když se podíváte na to, komu občané důvěřují, tak oni ze 66 procent důvěřují obecním zastupitelstvům. Nám velmi málo, zákonodárců a vládě skoro stejně, to znamená je podle mě zásadní se připomínkami obcí zabývat. A pokud Svaz měst a obcí, i když ho kolega Kubera nazývá jistou lobbistickou skupinou, se dotazuje a říká pozor, je tady nějaký problém, tak si myslím, že tím problémem se opravdu musíme zabývat.

Jsou tady jiné lobbistické skupiny, tabákoví výrobci, loterijní zástupci a podle mne, já místo toho, abych se zabýval těmito lobbisty, tak opravdu si myslím, že je důležité se lobbistickou skupinou zástupců obcí a měst, kteří zastupují 10 mil. občanů, si myslím, že je opravdu důležité se zabývat. Proto podle mne ten problém je pořád stejný. Pokud na to budou nějaké peníze a obce do toho budou muset nějakým způsobem jít, tak peníze z občanů budou muset vytáhnout nebo to bude z rozpočtů.

Já bych řekl jen některé připomínky. Myslím si, že tady projednáváme novelu, která je v tuto chvíli naprosto nedůležitá a která se bez nějaké zásadní poptávky tady vynořila. Vůbec nevím, kde se tady vynořila, protože už v roce 1997 vláda a parlament tento problém projednávaly. A došel k tomu, co tady dnes máme, a nějakým způsobem funguje. Nechci věřit tomu, že se jedná o nějaký populistický návrh, tak jak o tom hovoří mnozí starostové a primátoři obcí a měst. Opravdu nechci věřit.

Samozřejmě, náš výbor se touto novelou zabýval, tak jak už tady zpravodaj říkal. My jsme si tam pozvali zástupce Svazu měst, místopředsedu Jecha, Spolku pro obnovu venkova, přihlásil se tam i zástupce hlavního města. Oni tam dávají nějaké argumenty. Říkají, pozor na to, je v tom prostě nějaký problém a my na to upozorňujeme. A myslím si, že v některých těch věcech mají pravdu. Já rozumím tomu, že je tady nějaký problém v tom, že máme jistou odpovědnost. A myslím si, že opravdu znění, které v zákoně je, není zrovna šťastné.

Myslím si, že i obce a města jsou si toho vědomy. A my když jsme projednávali ten zákon, tak zástupci Svazu měst říkali: My jsme schopni to pochopit, ale pochopte nás, pokud na to budou nějaké finanční prostředky, my se alespoň na to musíme nějakým způsobem připravit. To nemůže být ze dne na den, že tady vznikla nějaká novela, která něco řeší. Upozorňují na to, že nebyla provedena žádná analýza ekonomiky a dopadů na obce. Viz máme tady propočet Svazu měst a obcí, který zastupoval v dopisu, který nám zaslal pan předseda europoslanec Vlasák. A opravdu upozorňuje na to a má tam jakýsi součet, že to bude nějakých 30 mld. Dobře, když to nebude 30 mld., bude to jedna třetina nebo jedna čtvrtina. Tak pořád se jedná o několik mld. Kč, o kterých se podle mého názoru tady bavíme.

A když si vezmete dohromady, že jsme dneska v této krizové situaci, kdy jdou obcím příjmy dolů. Mají před sebou kofinancování různých kanalizací a těchto věcí. Tak si myslím, že automaticky tímto zákonem dostáváme obce do problémů, aniž hovoříme o tom, zda mají či nemají uklízet chodníky.

Já k tomu úklidu jenom ocituji to, co bylo v důvodové zprávě předkladatelů: Podle platného právního stavu tvořeného zákonem z roku 1997 o pozemních komunikacích i předchozí právní úpravy je vlastník nemovitosti, která v zastavěném území obce hraničí se silnicí nebo s místní komunikací, odpovědný za škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti na přilehlém chodníku vzniklá znečištěním, náledím nebo sněhem. I když zákon neobsahuje explicitně povinnost odstraňovat závadnosti ve schůdnosti, vyvozuje se tato povinnost v odst. 7 § 27 zákona č. 13/1997 Sb.

Takže na jedné straně mluvíme o odpovědnosti, ale povinnost uklízet i v důvodové zprávě předkladatelů existuje. A proto se starostové bojí. Říkají ano, zvláště starostové malých obcí, nás to prostě bude pravděpodobně stát peníze. V zákoně se samozřejmě nehovoří o penězích vůbec. Bere se to na lehkou váhu, že se nic vlastně neděje, že to je vlastně sranda. Já si prostě myslím, že sranda to není. Obce prostě budou, jak znám starosty, se budou snažit nějakým způsobem situaci řešit a předpokládám, že se k tomu nějakým způsobem budou stavět a jenom tak to nehodí za hlavu.

Dovolte mi, abych vám tady ocitoval dopis nebo poznámky pana doktora Zdeňka Pešu, starosty Olešnice, což je Obec roku ČR. A on se ptá a sám si i odpovídá. Jaké podle vás budou minimální a jaké maximální náklady a) na nákup či zajištění techniky pro úklid chodníků a b) na zajištění či najmutí pracovníků na úklid? Uveďte případně, jakým způsobem jste k vyčíslení nákladů došli. Minimální náklad je nula. To tehdy, budeme-li z dikce zákona pouze odpovědni za škody vzniklé úrazem na chodníku. Již dnes platíme pojistku na podobné škody způsobené pádem na chodnících přilehlých k nemovitostem v majetku města. Ve směrnici si dáme 4 až 10 dní na úklid chodníků a pak to zvládneme současnými silami (dva muži).

Maximální náklady znamenají vzít všech 7 procent nezaměstnaných ve městečku, to je cca 70 lidí na minimální mzdu s odvody, to je 13 500, to je 945 tisíc krát šest měsíců zimního období, to je 5 670 000. K tomu 70 lopat na sníh po 200 Kč a máme 14 000. Přibližně v 5 měsících ze šesti měsíců pracovního poměru ušetříme, protože když nepadá sníh, budou pracovníci v pracovní pohotovosti na 60 procentech mzdy, to znamená výraznou úsporu 1 890 000 Kč. Těmto 70 pracovníkům přičleníme úsek 16 km chodníků, což je na jednoho asi 220 m chodníků. Stálo nás to sice polovinu daňových příjmů, ale je to pěkný záměr, jak řešit krizi a nedělat si hlavu s ostatními problémy obcí, když na ně nezbyly v rozpočtu peníze. Což občané jistě pochopí.

A tak můžu samozřejmě číst dál.

Já jsem nad tímto samozřejmě velmi přemýšlel. Znovu říkám, já rozumím tomu, jak je to v tom zákoně napsáno. Řekl bych, že tomu rozumějí i starostové obcí. Ale bohužel jsme v té době, ve které jsme, a myslím si, že obce dostaneme do problémů. Opravdu si z toho nedělám legraci a myslím to naprosto vážně, že určitě dopad do rozpočtů obcí bude mít. Proto vám navrhuji a předložil jsem pozměňovací návrh, abychom zákon nechali tak, jak je. Já jsem se na tom dohodl se Svazem měst a obcí a oni u nás na našem výboru doporučovali alespoň toto řešení s tím, že by se měla oddálit jakoby účinnost tohoto zákona a já ve svém pozměňovacím návrhu navrhuji 1. 1. 2012 a žádám vás, abyste takto ten návrh schválili.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, pane senátore. Prosím pana senátora Zdeňka Janalíka.

Senátor Zdeněk Janalík: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové. Dovolím si pohled starosty města středně velkého – 12 tisíc obyvatel. Tady padla spousta věcí o Svazu měst a obcí. Ale my tady nejsme pro Svaz měst a obcí. My jsme tady za občany a občané ty chodníky nevlastní.

Já bych vám chtěl říci jenom pár drobností. Když jedou technické služby s multikárou, tak to dneska funguje tak, že jedou po chodníku, pak vyjedou bokem, po nějaké době se vrátí a zametají. Takže ty náklady, jak tady bylo řečeno, můžou být nula a můžou být také větší, ale ony ve skutečnosti na tom místě jsou. Já jsem starosta, který hodně dbá na tom, abychom pokud možno neplýtvali penězi. Myslím si, že jsem hodně šetrný. Domnívám se, že Svaz měst a obcí je určitě výborná organizace, ale myslím si, že je tady kolem toho velká a zbytečná hysterie. Obce mají vyčleněny peníze na zimní údržbu. Zimní údržba v posledních čtyřech letech, pokud si matně vzpomínám, probíhala ve většině měst jednou. To jen na okraj.

Chtěl bych říci, že tady mnohokrát zaznělo, že my jsme tady kvůli občanům. Zazníval tady takový apel, jak se máme na to dívat, na občany. Já vám řeknu jeden příběh. Když jsem v letošní zimě několikrát ve čtyři hodiny ráno – pro mě to byla taková příjemná rozcvička v mých téměř 50 letech – se střetl s důchodci v ulici, ve které bydlím, oni mi říkali: Pane senátore, to je skvělé, že je tam ten zákon. Víte, já mám Bechtěreva, manželka má kýlu, my máme 82 roků. Ale my jsme zvyklí, když se to má, že my musíme, a kdybych nešel já, tak manželka by šla. Nemohl byste sem, pane starosto, poslat tu multikáru? A naproti mně bydlí soused, který je starý jako já, a on za celou zimu nevylezl a tou lopatou nehodil. Ono je to trošku složitější.

My se tady zastáváme obcí a měst, které na to mají prostředky, mají na to možnosti. Každé město má možnost dát na ulici cedulku, že „Tento chodník se v zimě neudržuje“, což ten občan nemůže udělat. Je to tak. Pan senátor Kubera, primátor Teplic tady o tom hovořil, já vám garantuji, že dnes chodníky uklízí 75 % občanů, a také vám garantuji, že jakmile projde tento zákon, tak z těch 75 % občanů bude zase 75 % občanů uklízet, protože když kopa toho sněhu před domem je taková, že z domu nevyjdou, tak to uklidí, protože chtějí mít před svým domem pořádek. Spousta občanů dneska seká trávu kolem svých domů, dělají to zadarmo, protože chtějí mít kolem svého domu pěkně a pořádek. Pokud budou chtít zaplatit, tak to znamená, že to město to má zaplatit, protože to jsou jeho pozemky.

Jestliže jsme tady několikrát apelovali v minulých případech na občany, tak tady je to o občanech. Město vlastní pozemky. Město se má o ně starat. Věřte mi, že město na to má prostředky, město na to má příslušné kapacity. A to vůbec nemluvím o tom, že existují veřejně prospěšné práce, které se dají velmi dobře využívat, a nemluvím o tom, že od 1. července je možné, aby si lidé, kteří jdou na sociální podpoře, tuto dávku zvýšili tím, že odpracují měsíčně 20 hodin prací. To se dá také zorganizovat a dá se takovýmto způsobem bez jakýchkoli finančních potřeb a požadavků pro města tyto věci naplnit.

Takže nepodléhejme, prosím, tlaku Svazu obcí – samozřejmě pro starostu je to pohodlné, v okamžiku, kdy to ti lidé uklidí, oni to vždycky všichni neuklidí, ale v okamžiku, kdy to ti lidé uklidí, nemusí tam poslat multikáru. Nebo ten shrnovač, když to řeknu po našem. Ale mnozí lidé to dělají proto, že mají nějakou odpovědnost vůči městu, vůči společnosti, ale je to pro ně mnohdy nesmírně obtížné. Takže já bych vás poprosil, abychom se na to podívali z toho komplexu a tento návrh schválili.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Jiří Žák. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Žák: Ještě jednou dobrý večer. Slibuji, že už naposledy. Ono se moc nového k tomu zákonu říci nedá. Já bych chtěl říci, že málokdo z těch starostů, kteří protestovali, tušilo, o čem ten zákon je. Valná většina, alespoň tak jak já jsem s nimi hovořil, vycházela z informací v novinách, ale nečetli tu novelu sami. Já tvrdím s plnou zodpovědností, že dopady u obcí, kde padá sníh, budou nula.

Já jsem radním ve městě Bruntál a jsem na tom velmi podobně jako paní senátorka Paukrtová, která je radní v Jablonci nad Nisou. Nám tam sníh padá každou zimu. My máme plán údržby sněhu. Technické služby uklízejí po celém městě a je technicky naprosto vyloučeno udržet chodníky v takovém stavu průchodnosti a schůdnosti, aby si někdo nemohl zlomit nohu. Jestliže to technicky nelze zabezpečit, jestliže pozemek, chodník vlastní obec, nevidím vůbec žádný důvod, proč by za to měla nést 84letá nemocná důchodkyně, která ani netuší, že tu povinnost má. Ale v momentě, kdy si tam někdo nohu zlomí, ze zákona bude muset platit ona.

Jsou dvě kategorie měst. Jsou města, kde se provádí zimní údržba běžně, a znovu sklouzávám k tomu, že se bavíme o údržbě, nikoli o principu, že se pouze přenáší odpovědnost. Ale když už jsme na to narazili, jsou města typu Praha, kde napadne v zimě centimetr sněhu, ten vydrží půl dne a potom není, kde by teoreticky mohly vznikat nějaké náklady, ovšem pak tady máme zase úplně jiné rozpočtové určení daní. A já se domnívám, že i město Praha je připraveno na to, solit a sypat chodníky.

Těch poznámek mám hromadu, svůj názor jsem vyjádřil mnohokrát. Myslím si, že je vysoce logické, aby došlo k úpravě tak, jak by mělo dojít a že to opravdu pro běžné obce naprosto žádný náklad nebude. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková:Děkuji také, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Karel Kapoun. Prosím.

Senátor Karel Kapoun: Vážená paní předsedající, vážení kolegové, kolegyně. Vystupuji dnes poprvé, je to pro mě premiéra, a zrovna v takovém bodu, který je pro mě příliš senzitivní. Již sedmým rokem jsem místostarostou malého městečka, pětitisícového, a když jsem se dozvěděl o této zákonné iniciativě, tak mě zamrazilo. Tady se otevřela Pandořina skříňka. Systém, který tady funguje, je dá se říci od středověku. Taková ta křehká hranice, vágní, hranice mezi občany a městem nebo obcí, se tímto způsobem obrovsky narušuje. Ti lidé si navykli starat se o to, co mají nejen ve svém majetku doma, za plotem, ale i o to, co mají před plotem, protože jim to dělá jakousi – přesně tak, teď mi to paní Paukrtová napověděla – vizitku. Je to prostě vizitka toho občana, jaký má vztah ke své obci. To znamená, udržuje si čisto na svém chodníku, na nějaké ploše, která je třeba naproti tomu chodníku apod. Je to opravdu vztah člověka k obci. Tím, že to upravíme v zákoně, je to krásně a dá se říci zásadově vyjádřené – vlastnictví, rovná se odpovědnost.

Ale opravdu – a tak to cítím, myslím, že to byl pan Žák nebo pan Janalík – 75 procent lidí chodníky uklízí a po tom zákonu je uklízet bude dál. Samozřejmě, někteří ano. Ale někteří budou říkat – když to uklidím, tak mi to zaplatíte.

Jestliže se ten zákon takto vytvořil a řeklo se, že obec se k tomu bude hlásit tím, že ty služby, tu zodpovědnost převezme a také to bude hradit, tak se těm lidem neřeklo, pro které to teď v dobré víře děláme a zbavujeme je zodpovědnosti, že je to také bude něco stát. Protože obec ty peníze nevymyslí. Ona je bude muset někdy získat. A odkud je získá? Samozřejmě nějakým daňovým poplatkem od svých občanů. Takže to je opravdu začarovaný kruh, který vy jakoby přetínáte a otevíráte tu Pandořinu skříňku, že se toho opravdu bojím. A nejhorší je to, že případným schválením tohoto zákona – doufám, že k tomu nedojde – jenom zvyšuje lhostejnost lidí k věcem veřejným. A to je podle mne zásadní morální zásada, kdy tímto zákonem jenom podpoříme větší lhostejnost, která v současné době ve společnosti je a neustále se zvyšuje. Je to jenom další krok a další argument v tomto smyslu, který se objevuje.

Ještě bych se chtěl vyjádřit k jedné věci. Myslím, že to za něj říkal pan senátor Pospíšil, nejsem si úplně jist, že se občan nemůže pojistit proti těmto škodním událostem. Já jsem několik let dělal pojišťovacího agenta a vím, že když si pojistíte barák, můžete si pojistit odpovědnost za škody způsobené cizím osobám. A to je samozřejmě i na chodnících přilehlých k nemovitostem, i když vám nepatří. Takže možnost občana pojistit se proti těmto věcem je.

Pak je tady záležitost, kde můžeme na úklid jako město využít veřejně prospěšných prací nebo veřejné služby, to je teď nový institut, a že ti lidé vlastně zadarmo vykonají práci ve prospěch města. To je sice strašně hezká věc, ale ty lidi bude muset někdo řídit. Těm lidem bude muset někdo tu práci dát, vybavit je pomůckami, vyškolit je, zkontrolovat jejich práci atd. Představte si, že v tom malém městě, kde je 20 lidí na úřadě, každý má svoji kumulovanou funkci, pak dostane dejme tomu 20 – 30 lidí, denně jim dá práci, denně je zkontroluje. On prostě nebude moci dělat agendu, za kterou je placen. Jenom proto, že se teď vyskytla tato věc a ta obec na ni není opravdu připravena. A že to bude stát peníze, to tu dokladoval Svaz měst a obcí a další, kteří dělali předběžné propočty, kolik nás a ty obce to bude stát. Nevím, co všechno se z toho může dál vyvinout. Bude to opravdu hektická záležitost, napne to citlivé vztahy občanů s obcí. Opravdu zvažte, jestli do této věci půjdete.

Já bych vás opravdu před tímto chtěl moc varovat.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Další přihlášený je pan senátor Vlastimil Sehnal. Registruji, že podniky vzbuzují velké emoce. Prosím kolegy, aby vydrželi ještě do konce jednání.

Senátor Vlastimil Sehnal: Paní předsedající, kolegyně a kolegové, já jsem nesmírně nadšen, že to přijmeme, doufám. Předřečník Kapoun zde hovořil o tom, kolik lidí bude muset zaměstnat. To jsou přesně ty momenty – od rána hovoříme o krizi a 35 mld., ať už budou z pokladny obce, samozřejmě půjde do podnikatelského sektoru, bude zaměstnáno, i když v sezóně, několik tisíc lidí, budou odvedeny daně, bude prodáno několik tisíc zařízení na úklid sněhu, které bude vyrobeno. O čem zde hovoříme! Stát nemusí vynaložit ani korunu a 35 mld., jestli mám věřit výpočtům, které jsou, půjde do ekonomiky. Co byste více chtěli! Jak byste chtěli podpořit poptávku? Co je to poptávka? To je přesně ten moment. To jsou ty rukavice. To jsou ty lopaty, jak tady kolega říkal. Já jsem také starostoval. A víme dobře, o čem všichni hovoříme, že obce to utáhnou. A navíc – obec, to je dole to řízení, přesně ví, co má dělat. Ve spoustě obcích je už stejně dneska nakoupená technika, občané nepoklízejí. Nebo naopak, jak říkal kolega Janalík, poklízejí, těch 75 procent si bude poklízet, protože pořádek před svým domem chtějí mít. Ale 45 mld. – zamysleme se nad tím. To je přesně ten moment, který krizi pomůže. Já věřím tomu – naopak – na co nejsou připraveni? Na to, že bude v listopadu sněžit? To přece víme, to se opakuje rok co rok. Teprve je konec března, takže do listopadu úplně v pohodě. Věřte, že to pomůže ekonomické situaci.

Vy mi chcete říct, že se prodává ročně za 16 mld. sekaček na trávu. Před 15 lety se neprodávaly. Letos se prodávají zařízení pro úklid sněhu. A kupuje je každý z nás. Vy jste nebyli nikdy v Mountfieldu? Nemáte doma sekačku? Nemáte doma hráblo na sníh? Ty obce je mají také. Samozřejmě jich budou kupovat více, lepší. Mohou se sdružovat. Vznikne spousta soukromých firem s tím, že budou dělat pro jednu obec, pro pět, pro deset. Obce si je budou najímat, tak jak si je najímají teď. Vezměte si, že malé obce nemají své firmy na úklid. Stejně si je najímáme od s.r.o., která vznikla a která to dělají. Takže to je jenom pomoc ekonomice. Myslím si, že toto je vynikající moment a příležitost, abychom mohli pomoci hospodářství, které je v krizi, která přichází. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Další přihlášenou je paní senátorka Jana Juřenčáková. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Jana Juřenčáková: Děkuji za slovo, paní předsedající. Pane předkladateli, kolegyně a kolegové, já jsem tady vystupovala již na podzim, když se sem dával ten původní návrh a hlasovala jsem proti tomu, protože jsem tehdy říkala, že obce na to nejsou připravené. Ano, souhlasím s tím, že obce by kupovaly vybavení, ale bohužel nemají za co. Já nevím, jestli vy víte, jaká je současná finanční situace obcí. Na obci, kam minulý měsíc, v únoru nebo vlastně v březnu, přišlo někde 20, někde 40 z těch prostředků, které chodí klasicky. Ten, kdo dostával milion, dostane 400 000 Kč. Kdo dostal 700 000 Kč, dostane 150 000 Kč. Vzhledem k tomu, že je hospodářská krize, že z finančních úřadů se stává sociální ústav – protože na finančním úřadě se nevybírá, na finančním úřadě se dávají přiznání, kde se neplatí ani koruna, ale spíše peníze vracejí, protože občané, podnikatelé, poplatníci žádají o vratky. Situace je taková, že na sociálce se doplácí, protože se změnil zákon. Takže obce by kupovaly, kdyby měly za co.

Souhlasím s tím, že velká města, nebo větší města to mají zajištěné, protože mají svoje technické služby, které mají svoje zaměstnance na veřejně prospěšné práce. Ony to umějí zajistit. Ale je řada malých obcí, menších obcí, menších měst, kde tuto situaci nemají vyřešenu a tím, když to dneska schválíme, zaženeme je do situace, kdy příští zimu budou muset nějakým způsobit řešit.

Ona stačila už medializace, když se to začalo projednávat. Řada lidí si už myslela, že to platí a už tuto zimu se stalo to, že lidi říkali „my to dělat nemusíme, proč bychom to dělali“ a chodníky zůstávají neuklizené. Já jsem také starostovala. Když jsem v roce 2000 vytvářela obec od nuly, protože jsme se osamostatnili, tak první, co bylo, uzavřela jsem pojistku o odpovědnosti za škody, protože jsem si říkala, kdyby se něco stalo, že musíme být jako obec pojištěni. Nestalo se nic, ale řešili jsme to, i když občané to mají uklízet, že pokud se něco stane, tak tu finanční zodpovědnost si vezme obec.

Takže já bych vás prosila, abyste se připojili k návrhu mého předřečníka pana kolegy Bárky, aby se schválil pozměňující návrh, aby se odložila účinnost. Protože pokud bude situace stejná, tak jak je, že obce budou bez peněz, a to budou – protože když se nevyberou daně z příjmů, daň z přidané hodnoty, tak nebude co rozdělovat – tak řada obcí bude mít problém, aby vůbec zaplatila svoje mandatorní výdaje, to znamená mzdy, energie, náklady na školy. Proto vás prosím, abyste přijali ten pozměňovací návrh.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také, paní senátorko. Nyní mám s přednostním právem přihlášeného pana předsedu Petra Pitharta. Pan místopředseda si přeje vystoupit. Prosím.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Vážená paní předsedající, já jsem si nakonec vzal přece jen slovo. Ne proto, že bych si myslel, že té problematice extra rozumím a proto, že jsem patrně možná jediný z vás, který se profesionálně živil úklidem chodníků, ale proto, že jsem oslovil písemně 19 zastupitelstev ve městech a městysech svého volebního obvodu a poprosil jsem je, aby si důkladně prostudovali ten návrh. Takže to není tak, že to nečetli. A z těch 19 starostů, kteří odpovídali za zastupitelstva, jenom dva s tím návrhem souhlasili, pět s výhradami, pokud by byly zajištěny finance, 12 bylo rozhodně proti.

A neodpustím si, abych se trochu nevytahoval. Když jsem říkal, že jsem se tím živil, když jsem byl zaměstnancem podniku Sady, lesy a zahradnictví, tak jsme museli podepsat vedoucímu, že ve čtyři hodiny ráno se v zimě probudíme, podíváme, jestli napadl sníh, a když napadl, tak jsme museli být v pět hodin na svazích Petřína, aby do šesti bylo všechno uklizeno.

To bylo, jak se říká, za totality. Já si nedovedu představit, že by tato novela prospěla tomu, aby chodníky byly v šest hodin ráno uklizeny.

A řeknu ještě něco, co mě napadlo a co tu snad nebylo řečeno. Já mám takový pocit, že se tím přetrhává jedno z posledních pout občana ke své pospolitosti, že ti lidé dělali opravdu něco, co by vlastně striktně právně dělat nemuseli, a že to dělali právě pro nějaký pocit solidarity se svými sousedy a s lidmi, kteří po těch chodnících chodí.

Teď to bude teda právně čisté, ale tohle to pouto bude přetrženo. Kdybych to měl shrnout, tak bych řekl, že tento návrh je vítězstvím myšlenky nad zdravým rozumem. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane místopředsedo. A nyní je přihlášen pan senátor Jaroslav Kubera. Vzdává se nyní slova, bude mít možnost vystoupit jako předkladatel v závěru. Dalším přihlášeným je pan senátor Josef Řihák. Prosím, pane senátore.

Senátor Josef Řihák: Paní předsedající, kolegyně a kolegové. Já si myslím, že všichni starostové jsme byli vyzváni, abychom vystoupili, protože tady zaznělo, že ti, kteří jsou proti tomuto návrhu zákona, by se měli oprostit od lobbingu. A pak tu zaznělo, že ti, kteří jsou proti, že se bojí, že se bojí zodpovědnosti.

Ano, já dělám také starostu a já se také bojím, protože nám chodí, jako každému z vás, zprávy o daňových příjmech, které dostáváte na radnice. Tady teď někdo o tom mluvil. Očekává se prostě pokles o deset, dvanáct procent, nevím přesně o kolik. Vezměte si, kolik je to peněz. Máme schválené rozpočty. Budu tady mluvit krátce. Nebudeme schopni toto splnit. Je to problém finanční, a když to někdo nařídí, tak ať nám to prostě zaplatí. Ale jak tady říkal pan kolega Pithart, že pět s připomínkami bylo pro, když to někdo zaplatí.

Druhý problém je lidský. Možná někde v Teplicích už se 200 lidí hlásí o práci. U nás tomu tak není, asi jsme trošku jiní. Ale tento problém lidský tady budete mít. Nebudete mít tolik lidí, aby to dělali.

To vybavení, to je možná o lobbingu, že obce budou muset platit nějaké jiné traktůrky, budou muset platit lopaty, rukavice a jiné věci. Ale proč v rámci krize to mají platit obce? Jestliže to někdo nařídí, ať to taky přece zaplatí.

My máme obrovskou zodpovědnost vůči městům. Vy si myslíte, že jsme takoví, kteří by tu 84letou babičku nechali něco dělat. Když přijde, tak přece všechny věci se dají řešit. Tady se furt mele, jako kdyby ten, kdo je pro zákon, je zodpovědný starosta, ten to kde jde proti zákonu, že nemá rád občany vlastního města. To je přece nesmysl.

Já vidím problém v tom, že celá věc se zpolitizovala, zase jako vždycky je před nějakými volbami a racionální myšlení trošku chybí. Proto já podpořím maximálně ten návrh, který by to odložil. Vždyť přece Svaz měst a obcí, to jsou starostové, jsou to lidé, kteří mají velké zkušenosti. Pojďme opravdu vzít rozum do hrsti a podpořit aspoň pozměňovací návrh, odložit to. Obce a města se na to musí připravit.

Neumím reagovat na to, jak tady někdo řekne, že jede multikára, tam je pluh a tady se to zvedne a tam se to zase dá. To jsou přece věci, které se dají dohodnout.

Problém přilehlých chodníků k nemovitosti je ten, že tyto chodníky mají také jiné rozměry, byly dřív stavěny, jsou menší. A technika, malá technika, bude muset být úplně jiná.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Dalším je pan senátor Ivo Bárek, prosím.

Senátor Ivo Bárek: Budu vystupovat jenom krátce. Vrátím se k zákonu, který tady vznikl v roce 1997. A dovolím si tady ocitovat z důvodové zprávy, ne dnešní, ale z roku 1997, to znamená, kde jsme žili v plné demokracii, za plně demokratické vlády. A jenom to tady přečtu:

Tento zákon v roce 1997 byl schválen drtivou většinou poslanců a následně i senátorů.

To znamená, že dneska je tady v Senátu pravděpodobně naprosto jiné myšlení, protože podle mě v té době senátoři si prostě byli vědomi, co to znamená.

A v této důvodové zprávě se psalo:

Návrh přejímá právní úpravu odklízení sněhu a posypu náledí na chodnících nejen z dosud platné úpravy, ale i z úprav předchozích, a je běžná i ve státech EU. Toto ustanovení není v rozporu s Listinou základních práv a svobod, neboť jde o povinnost uloženou zákonem za účelem ochrany zdraví a práv druhých osob, tj. vyloučení úrazů chodců, které by jinak vznikaly při naplnění jejich práva obecného užívání veřejně přístupných chodníků.

Touto otázkou se zabýval i Ústavní soud a svým nálezem uveřejněným pod č. 93/1994 Sb., neshledal tuto povinnost vlastníků sousední nemovitosti jako protiústavní.

Teď už samozřejmě chápu, že vlastně tento zákon je protikrizový, což mě, přiznám se, vůbec nenapadlo, ale už asi vím, proč to je. Ale znovu bych chtěl apelovat na vás. Zdá se mně, že když někdo řekne, že to starostové nečetli, tak já nevím, oni jsou jako nějací hloupí nebo něco takového. Ti lidé se tím opravdu zabývají, mají strach a mají odpovědnost k obci a k občanům. A nejsou to jenom nějací takoví „hej počkej“. Ti lidé se tím opravdu zabývají, a byl bych velmi opatrný, poněvadž skutečně si myslím, že dopad na obce to bude mít.

Znovu říkám, rozumím tomu, co tady kolega Kubera předkládá. Ale prostě v této době si myslím, že je to naprosto, naprosto špatně. A pojďme tedy do toho, alespoň tento zákon odložit tak, až obce na to budou mít.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Václav Homolka. Prosím, pane senátore.

Senátor Václav Homolka: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové. Myslím si, že tady zbytečně stále dokola něco opakujeme a nechceme si porozumět. Myslím si, že jde prostě o spravedlnost a nápravu věcí, které se vývojem staly a nastaly.

Tady panuje – vezmu třeba naše 16tisícové město – nerovnost mezi občany, protože když se stane něco u rodinného domku, tak ejhle – hned známe viníka. Když se stane něco na chodníku před panelovým domem, tak to by vůbec nikdo nezkoumal, který vlastník bytu zrovna vyhodil něco z okna, nějakou banánovou slupku a někdo po ní uklouzl.

Myslím si, že to je dost důležité, abychom si to na nějakém případu porovnali. A odpovědnost z toho potom úplně krásně vychází.

Byl jsem za starostou našeho města a ten mi řekl, že nám pojišťovna vyměřila ze základu pěti miliard majetku – my jsme si mysleli, že máme tak dvě až tři miliardy, ale to přehodnotili, takže letos máme dokonce pět miliard, a o dva tisíce platíme méně než v loňském roce. Tak jsem rovnou starostovi řekl, ať si ty dva tisíce schová na to, až přibudou některé ty chodníky. A on říká, že v tom majetku se to prostě ztratí a obec nic nenavýší. Jsou to řádově stovky nebo tisíce korun za rok, je to více méně směšná částka.

Tady na to se tedy nevymlouvejme, takhle to prostě je.

A my jsme se tady bavili o ledačems, ale ještě jsme se nebavili o psích exkrementech. A na tom bych já to chtěl vysvětlit tak, aby to pochopil úplně každý.

Když se před rodinným domkem na chodníku obce objeví psí exkrement, tak ten majitel, ať je to babička nebo kdokoliv, to prostě uklidí, skřípe zubama, nadává, ale vždycky to uklidí.

A tady si myslím, že všecky ty naše debaty vždycky končily. Prostě to uklidí a hotovo.

A o co teda jde? No, jde o to, že když tam někdo jde a uklouzne a zlomí si nohu, tak proč by měl odpovídat vlastník nemovitosti, vlastník baráčku? On za to přece nenese žádnou odpovědnost, on za to nemůže. A on to uklidí, nadává, ale uklidí to. Vždycky to udělá. Ale jestli mu ještě chceme napařit tuto zodpovědnost, no tak to se cítí samozřejmě ukřivděn. A za takovéto lidi já budu prostě bojovat, protože jsem v Senátu a nejsem tady někde na radnici. Tam ať si poradí s úklidem. Tam uklízet vždycky budou. A myslím si, že takhle bychom k tomu měli přistupovat. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Jaromír Jermář, máte slovo.

Senátor Jaromír Jermář: Vážená paní místopředsedkyně, milé kolegyně, vážení kolegové. Debatujeme o tomto tématu a máme samozřejmě různé názory. Já uvedu jeden příklad z mého volebního obvodu. Je tam obec Bílá Líná?, která má přes 100 obyvatel, asi 102, 103. Ještě donedávna měla rozpočet 300 tisíc, 400 tisíc ročně, teď se jí to téměř zdvojnásobilo, ale stejně je to velice málo. A ona bude muset vynaložit nejméně dalších 100 tisíc.

V této obci, když ráno rozsvěcejí, tak musejí pět minut předtím, než odjede autobus a ihned potom zase jít zhasnout. Nemají žádného uvolněného funkcionáře, lidé tam dělají spoustu věcí zdarma. A bude to pro ně opět další, další výdaj, na který nebudou mít. A já věřím a jsem přesvědčen, že takových obcí jsou v naší zemi další stovky. I na tyto obce bychom tedy měli myslet.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji. Nyní se s přednostním právem přihlásil pan senátor Jiří Stříteský, předseda klubu ODS, prosím.

Senátor Jiří Stříteský: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, sleduji počet přihlášených, sleduji diskusi a mám oprávněnou obavu, že bychom projednání nemuseli do 19:00 hodin stihnout. Proto chci požádat, abychom prodloužili naše jednání a hlasování i po 19:00 hodině tak, abychom vyčerpali dnešní program. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. O tomto návrhu budeme hlasovat bez rozpravy. Svolám všechny paní senátorky a pány senátory do sálu.

Budeme hlasovat o návrhu prodloužit naše jednání do vyčerpání dnešního programu, což je do konce tohoto bodu, i po 19.00 hodině, včetně hlasování, tak, abychom mohli náš pořad dnes dokončit.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Děkuji vám. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Aktuálně bylo registrováno 60 senátorek a senátorů, kvórum bylo 31. Pro návrh se vyslovilo 53 senátorek a senátorů, proti jeden.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 30 byl návrh schválen, můžeme tedy v našem jednání pokračovat a hlasovat i po 19.00 hodině. Děkuji vám.

A dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Miroslav Nenutil, který má nyní slovo.

Senátor Miroslav Nenutil: Vážená paní místopředsedkyně, milé kolegyně, vážení kolegové, omezím se na krátké konstatování.

Jsem starostou osmitisícového západočeského města, v mém senátním obvodu je zhruba 130 tisíc občanů a 84 obcí a měst. Tak zvaná chodníková novela pana kolegy Kubery je určitě v povědomí podstatně delší dobu, než mám tu čest sedět v lavicích Senátu. Za celou tu dobu se na mě neobrátil ani jeden z občanů, který by řekl: No, pane Nenutile, toto ten pan Kubera hezky vymyslel, koukejte pro to hlasovat! Ale desítky kolegů starostů, kteří mě varovali, abych si uvědomil zodpovědnost, s jakou budu hlasovat, nejen jako senátora, ale i starosty.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Dalším přihlášeným je pan senátor Václav Koukal. Prosím, máte slovo.

Senátor Václav Koukal: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové. Je to samozřejmě nemravné, aby někdo měl zodpovědnost za to, že na přilehlém chodníku k jeho nemovitosti se stane něco a on by měl nést následky. Ovšem za dvacet let, co jsem na radnici, nikdy taková situace nenastala. Jde o to, jestli jsme trošku ten problém tady nevytvořili.

Chtěl bych ještě něco říci k pracovním silám, které bychom mohli používat na práce, které pro obec jsou dobré a prospěšné. Máme v podstatě tři kategorie – veřejně prospěšné práce, pak jsou to alternativní tresty a pak je to také tzv. veřejná služba, která platí od letošního roku. Ale podmínky pro obce nejsou příznivé. To bohužel tak je.

Co se týká veřejně prospěšných prací, tam je jistý limit i finanční, který má k dispozici pracovní úřad, ale i podmínky na to, aby mohla obec najmout ty lidi, jsou do jisté míry omezené a víc než nějakých deset lidí asi obec těžko může dát dohromady na to, aby veřejné práce prováděli.

U veřejných služeb je to tak, že je tam jakýsi motivační faktor, že pokud občan, který je na dávkách, by pro obec dvacet hodin odpracoval, pak má základní částku, která je 3.126 Kč. Pokud ji neodpracuje, tak hluboko klesne, klesne na 2.020 korun. A pokud by pro obec odpracoval víc než 30 hodin, tak může dostat 3.700 Kč. Motivace tam tedy bezesporu je. Má to ovšem jeden háček, že jsou z toho zase velké výjimky a že k těm lidem nemáme přístup v okamžiku, kdy je potřebujeme. Nemůžeme jim říci, přijď v sobotu nebo v neděli nebo v pátek odpoledne. V podstatě těžko se nasmlouvá jakýsi rytmus, který by vyhovoval těmto potřebám.

Tam bychom měli možná přemýšlet o tom, jak nabídku pracovních sil pro obce lépe navrhnout a stimulovat.

Já si také dost dobře neumím poradit s tím, kdybych to parafrázoval, co tady říkal kolega Kubera, že se na nás obracejí občané. Oni se na nás obracejí, ale abychom tento zákon neschválili, protože zastupitelstva obce, a je jich asi tisíc, říkají, že to není dobrý zákon. A s tím mám trošku problém, protože to nejsou žádní spadlí lidé na radnici, ale to jsou lidé, kteří v obci žijí, kteří byli zvoleni, kteří mají důvěru, a zastupitelstva to vnímají v tomto okamžiku trochu jinak, než to vnímáme v některých vystoupeních tady.

V tom mám tedy rozporuplné pocity. Ve Svitavách jsme to dělali, když to tedy personifikuji, tak, že když někdo neuklízel a vyhláška mu to nařizuje, tak městský policajt tam zašel, řekl, ukliďte to, buďte kolegiální. A on cítil tlak vyhlášky, která k tomu vede a uklidil to.

Obávám se, jestli se nerozpojí vztah občanů s obcí v tomto případě, protože může to být trochu takové děravé, že někteří, když uvidí, že sousedi se nechovají tak, jak by se měli chovat, možná rezignují. Z toho mám tedy docela obavu.

Ale vracím se k námětu, o kterém jsem mluvil. Měli bychom přemýšlet, jak k dispozici obcím ty lidi, kteří jsou na dávkách, anebo mohli by vykonávat veřejně prospěšnou práci, jak je lépe k obcím posunout. Myslím, že to by věcem docela pomohlo.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. A nyní je na řadě pan senátor Jiří Pospíšil, prosím.

Senátor Jiří Pospíšil: Já budu už jenom tak jako glosovat to, co jsem zaslechl, a z toho část se týkala i mne. I když to nebylo přímo na mou osobu, tak prostě bylo zde řečeno, že podporou tohoto zákona prý trháme – a já ho podporuji, čili trhám nějaké pouto. Dokonce to pouto, které pochází ze středověku.

Tak si to proberme. Všichni, kteří říkají, kolik to bude stát, počítají s tím, že občané přestanou zametat sníh ve chvíli, kdy nad nimi nebude bič odpovědnosti, že budou platit, někdy i do konce života. To znamená, že ti občané zametají jenom proto, aby se vyhnuli následkům, když se tam někomu něco stane.

Myslím si, že to tak není. Domnívám se, že to pouto je ještě starší, není středověké, ale je biblické, a lidé budou dál zametat, i když nebudou pod tou knutou, budou prostě zametat před svým prahem.

Tady opravdu jde o tu odpovědnost za to, že se někomu něco stane na tom a já jsem povinen to městu uklízet. Já jsem ochoten zametat před svým prahem, já to i dělám. Nepamatuji si nikoho, že by proti tomu protestoval. Dokonce v baráku, jsou to dva vchody, každý zametá jenom před svým vchodem, ale jsme spoluvlastníci a je to 16 bytů a tvoří to jeden majetkový celek, ale každý zametá před svým vchodem. Prostě někdo tam vyměňuje cedulky, já už ani nevím, kdo, a když na mě přijde řada, tak prostě když napadne sníh, tak ho uklidím.

A funguje to dokonce tak, že když oni vědí, že tam nejsem, protože jsem v Praze, tak to uklidí a já to pak vezmu další týden za toho, kdo to předtím za mne uklízel. Normálně, funguje to.

A někdo si zlomí nohu. Mohu jít na společenství vlastníků s tím pojištěním? Někdo říkal, že se mohu pojistit. Já jsem to zkusil. Nejde to. Šel jsem do pojišťovny a říkal jsem, já se chci pojistit na svou odpovědnost za to, když budu zametat. A oni říkají, to je barák, kolik vás tam je? A já jsem říkal, no šestnáct. Oni říkají, no tak ať si to pojistí společenství vlastníků. Já jsem říkal, ne, já se chci pojistit sám, protože když se to stane v tu dobu, kdy já to uklízím, tak samozřejmě to pak všichni hodí na mě. Já se chci pojistit na tu dobu, kdy tam visí cedulka s mým jménem. Oni říkají, kdy tam visí? Já říkám, no, jednou za osm týdnů tam visí, já ani nevím, kdo ji tam dává. A oni říkají, vy si děláte „srandu“, to vás nemůžeme pojistit.

Nejde to pojistit.

Já ponesu individuální odpovědnost. Stane se, že napadne sníh v šest hodin ráno, a dokonce ani to pojištění mi nepomůže. Vyptával jsem se pak podrobně a oni mi řekli, no, počkejte, to pojištění platí jenom, když tam budete mít řádně uklizeno.

Jestli se tedy strhá nějaký středověký vztah, takový základní středověký vztah, tak se trhá vztah vrchnosti a robotníků.

Jestli uklízíme před svým prahem prostě proto, že tam sníh být nemá, aby tam lidé mohli chodit, tak to nebude stát ani korunu, mimo té částky, kterou na pojištění za svůj pozemek zaplatí obec navíc. Kdo chodí před mým domem, pojištění nemá. A mimo to, proč by to obec platila, když to vlastně nezpůsobila, když zákon říká, že jsem odpovědný já. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Nyní jako další je přihlášen pan senátor Vlastimil Balín. Prosím, pane senátore.

Senátor Vlastimil Balín: Vážená paní místopředsedkyně, milé kolegyně, vážení kolegové. Přiznám se, že nejsem vůbec žádným příznivcem zejména na úrovni zastupitelstev, kde většinou, vy to znáte, máme jeden takový zajímavý institut v jednacích řádech, že lze dát návrh na ukončení diskuse. Já to nikdy neudělal, jsem toho zarytým odpůrcem. Ale přiznám se, že průběh diskuse mě vlastně donutil, já původně vystupovat nechtěl, a svrběla mě pusa, abych něco takového tady jenom jaksi z hecu neudělal.

Nejvíc mě mrzí, tak jak se tady diskutovalo, že se neposloucháme. Několikrát, myslím dvakrát minimálně, kolega Žák tady řekl dvouslovné označení podstaty této novely – odpovědnost vlastníka. Říkal to i předkladatel. Ohrazovali jsme se, že se nám některým ta novela „zdrcla“ na úklid chodníků většinou od sněhu, když toho sněhu moc nebývá, jsou to výjimky až na ty lokality, odkud tady také kolegové hovořili, z Bruntálu a z horských oblastí.

Ale přitom ti, kteří argumentovali, tak nehovořili o té podstatě novely, nehovořili o odpovědnosti vlastníka, ale protiargumentovali opět zase jenom úklidem.

A nejkomičtější pro mě bylo, a zkuste si to potom poslechnout ze záznamu, když půjdu na to pravé, levé dělení, tak pravicová část Senátu – jestli to tak mohu označit, asi se nikdo neurazí, takový je život – tady v podstatě, aspoň z mého pohledu, argumentovala levicovými argumenty. A obráceně, z levicové části jsem slyšel pravicové argumenty.

Zkuste si to zanalyzovat. A víte, nejen při tomto problému, někdy se nám prostě občan, který nám mandát dává a kterému bychom se měli zodpovídat, se nám hodí a v opačném případě se nám prostě někdy nehodí. Obávám se, že to, co se tady kolem této novely odehrává, a my tuto diskusi, i když ne tak rozjitřeně jako nyní v tom druhém pokračování, už jsme tady částečně absolvovali předtím, než to šlo do Poslanecké sněmovny. Tenkrát přece ještě krize v takovém rozbujelém stadiu nebyla. Ona bude pokračovat. A když jsem tady poslouchal některé argumenty, tak se mi chvilkami zdálo, že kdyby ta krize nebyla, tak snad by si ji někteří vymysleli, aby měli argument pro to, jak teďko najednou nějaká konkrétně stanovená odpovědnost obce za její majetek, že by se tam mohlo něco stát. Byl tady jeden příspěvek, že dvacet let se tam nic nestalo. Ale je to určitá pojistka. Kdyby se tam něco stalo, tak to bude ochrana té 84leté babičky, jak tady někdo argumentoval.

A stejně jako kolega Kubera celá řada z nás jsme dostávali, jsou takové specifické novely, tato byla jedna z nich, spoustu mailů a argumentů. A mne na tom nejvíc děsil určitý dogmatismus toho, jak se argumentovalo.

Nevím, jestli jste všichni dostali dnes, abych nebyl obecný, podklad, to jméno tady zaznělo, ekolog, místostarosta Hory Svaté Kateřiny od nás nahoře z Krušných hor, pan Pakosta. Já se vám přiznám, mít tam argument, jeden z argumentů velmi zásadních, že bychom to neměli podpořit, protože proboha ta novela neřeší případ, kdy ten sníh spadne ze střechy na chodník. Co s ním uděláme? A to už pominu to, že když se tak pan místostarosta a známý ekolog dere o tu čistotu, tak běžte se podívat, jak vypadá situace kolem jeho nemovitosti. „Bordel“, že to tak musím říct, neskutečný. Neskutečný bordel. A to prostě vědí všichni. A sebere jedenáct podpisů. Já jsem si nedal tu práci, abych si porovnal, kdo z nich je tím „řadovým“ občanem, kterému leží na srdci to, abychom, jako senátoři, tady dneska zúročili svůj mandát, a tuto novelu jsme odmítli. Jedenáct podpisů a těmi se prostě argumentuje. Měli bychom někdy zvažovat, co ty dotyčné k tomu případně vede a jestli to není opravdu takový ten, řekl bych, až nežádoucí lobbismus.

Myslím kolega Bárek tady hovořil o důvodové zprávě, já jsem si toho také všiml, která svým způsobem trošku navodila takový ten nešťastný přístup k úklidu atd. Ale já to vnímám tak, důvodová zpráva je důvodová zpráva, ale já se většinou snažím rozhodovat při posuzování materií podle obsahu. A já si myslím, že obsah je skutečně – a znova to říkám – o odpovědnosti vlastníka.

Trošku mě zamrzelo, že ti, kteří tady argumentovali jako starostové, třeba nedokázali kvantifikovat, kolik vlastně ta pojistka stojí v rámci rozpočtu. Myslím si, že nejblíže pravdě bude Vašek Homolka, který tady naznačil, že nula od nuly pojde, ale určitá jistota by tady prostě měla být.

Co mě ovšem nejvíc zamrzelo, a to je důvod, proč jsem se rozhodl tady vystoupit. Místopředsedy Senátu pana Pitharta si velmi vážím pro jeho kultivovaný projev, obsah sdělení, které nám vždy dává. Ne, že bych to nepochopil, ale myslím si, že to bylo příliš břitké a přísné hodnocení této novely, označení, že je to vítězství myšlenky nad zdravým rozumem. Já si naopak myslím, že touto novelou je zde upřímná snaha předkladatelů něco narovnat. Na takové označení samozřejmě každý má právo, ale z mého pohledu bylo až příliš břitké.

A poslední věc. Já určitě podpořím tuto novelu, protože pokud jde o odklad, který je tady doporučován, musím si klást otázku. Nějakou dobu se to odvíjí. Chtěl bych se zeptat, jak už jste se třeba začali v některých obcích nebo i ve městech na takové věci chystat. Myslím si, že za ty tři roky se stejně na nic nechystají, akorát to využijí pro další lobbování pro to, aby tady případně vznikl nějaký návrh, že to, co by se dneska s nějakou změnou odkladu schválilo, tak by se potopilo a nic potřebného by se v tomto neodehrálo.

Omlouvám se za to, že jsem vás zdržel, ale ještě jednou říkám, že určitě novelu podpořím. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Také děkuji. Dále je přihlášen pan senátor Jiří Stříteský.

Senátor Jiří Stříteský: Paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, před chvilinkou jsem se zřekl svého přednostního práva, udělal jsem chybu, protože většinu podstatných věcí řekl pan kolega Balín, to, co jsem chtěl říci já. A to je ten základ.

Já jsem dělal osm let primátora 90tisícového města, a když poprvé přišel kolega Kubera s touto myšlenkou, tak jsem v podstatě přesně argumentoval jako řada z vás, až mě to donutilo k tomu, abych o celé věci přemýšlel, a zjistil jsem, že tady vůbec nejde o sníh nebo o něco takového, o náklady, o peníze. Tady jde přesně o to, jak to formuloval a jednoznačně řekl kolega Balín. Tady jde o odpovědnost za svěřený majetek. Odpovědnost za škody, které se způsobí na mém majetku.

Bavíme se tady, kolik tisíc bude stát ta pojistka. Nic nebude stát, protože všichni řádní hospodáři mají tzv. sdružené pojištění majetku, kde už je skoro ta odpovědnost zahrnuta. A jestliže není, tak to je pár tisíc nahoru, pár tisíc dolů. A v té pojistce, třeba jen tak pro vaši informaci, je největší částka pojištění proti vandalismu, že nám malují na sochy, ulamují hokejky našim hokejistům před naší arénou, atd. To je tato věc.

Trošku mě překvapilo vystoupení pana místopředsedy Pitharta, protože tady tvrdí, že obeslal své starosty, a já jsem udělal skoro totéž. Máme regiony vedle sebe a na regionálním sněmu, kde jsem starosty měl, jsem je zpovídal z očí do očí. A po určité diskusi jsem je přesvědčil, protože oni vůbec nechápali tuto záležitost, která tady je, že tady jde doopravdy o odpovědnost.

A na závěr vám řeknu humornou příhodu, která se stala. Máme ulici, jsou tam rodinné domky. První domek – neuklidili sníh, druhý domek – neuklidili sníh, ve starém domku bydlí stará babička, vylezla, shrabala sníh. A ten čtvrtý dům zase neuklidili. A na tom, jak shrabala ten sníh, zůstal tam ledový zmrazek. Šel mládenec, uklouzl, roztrhl si kalhoty a chtěli to na babičce, aby jí to zaplatili. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji také. Dalším přihlášeným je pan senátor Jan Hajda.

Senátor Jan Hajda: Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové. Já se domnívám, že v průběhu celého projednávání se nepřihlédlo k jedné ze zásad evropského práva obecného, a to je to, že kdo nařizuje, ten platí. My tady v tomto zákoně – já s tím nemám problém – přenášíme povinnost na obce a přenášíme na ně ekonomické povinnosti, aniž bychom řekli, kde na to vezmou. Chápu to třeba u kolegy Stříteského, ale kolegové a kolegyně, jiná situace je u velkého města, kde je obrovský příjem daní apod. Ale tento týden tu měla starosty obcí do 500 obyvatel kolegyně Müllerová. Hlavním bodem komise pro rozvoj venkova byly pozemkové úpravy. Já jako jediný jsem nepodpořil usnesení, poněvadž jestliže se ročně má udělat asi miliarda pozemkových úprav včetně všech opatření v přírodě, kde jsou protierozní, protipovodňová, biokoridory, a v okamžiku, kdy se to dodělá, má se to předat starostům těchto malých obcí, oni jsou povinni to udržovat. Kde na to vezmou peníze? A zástupci ministerstva zemědělství na to nedokázali odpovědět, kdo starostům na to v krizi dá peníze, kde vezmou na traktory, sekačky apod., aby to udržovali.

Myslím si tedy, že vůči malým obcím a jejich starostům, kteří zápasí s rozpočty apod., že na ně valíme povinnosti, ale neříkáme, kde na to vezmou peníze.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Ještě je přihlášen pan senátor Jiří Pospíšil. Pane senátore Pospíšile, jste přihlášen do rozpravy, chcete vystoupit? Ano, prosím.

Senátor Jiří Pospíšil: Mne by opravdu zajímalo, jak na hrazení pojistného je potřeba kupovat sekačku. Já tomu prostě nerozumím. Ale začínám si myslet, že tomu začínám tak rozumět, a jestli to tak je, tak mi to potvrďte.

Je tady řada lidí, která si myslí, že když nebude ta hrozba, že lidé přestanou chodníky zametat vůbec a nebudou chodníky uklízet. Ale já tomu prostě nevěřím, myslím si, že lidé budou dál uklízet své chodníky, akorát nebude ta hrozba. A ti, co neuklízeli, nebudou uklízet dál, a ti, co uklízeli, budou uklízet dál. A na to není potřeba kupovat žádné sekačky a traktůrky. Já vůbec nechápu, když si vezmu třeba náš barák, tak když se něco stane, tak městský chodník dokonce spravujeme za své peníze, protože chceme to tam mít hezké.

My jenom chceme, abychom neplatili za to, když si tam někdo zlomí nohu na našem pozemku. To je celé. A nevím, co to má společného s traktůrky, sekačkami a náklady, s obrovskými finančními náklady pro malé obce.

Jde o základní nepochopení. A je–li to tak, tak si opravdu tady někteří myslí, že lidé jsou ochotni pracovat pouze pod knutou. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: Děkuji, pane senátore. Ještě se přihlásil pan senátor Josef Řihák. Prosím, máte slovo.

Senátor Josef Řihák: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já už bych nevystupoval, ale jsou tu ti, kteří vystupují třikrát, mluví tu o robotě. Já si myslím, že když se chce někdo pojistit, nemusí si kupovat sekačku. To asi nedokážeme vysvětlit. Ale podívejte se, jaké všichni máme jiné informace ze svých regionů. Myslím si, že se zřejmě nedohodneme. Určitě diskusi ukončovat nebudeme, můžeme diskutovat dál. Myslím si, že by to mělo být bez těch trošku kamenných projevů, protože to, co se navrhuje, to nesmysl je.

Víte, já mám zase informace ze svého regionu, že 80 starostů je proti. Nemluvme tady o robotách, nemluvme tady o nějakých kuratelách. Myslím si prostě, že bychom k tomu neměli možná už vystupovat, protože si nic nového tady zřejmě neřekneme. Pouze by to zaznělo, že já bych musel tvrdě reagovat na svého předřečníka.

Já bych požádal, abyste mě nekomentoval! (Směrem ke stolku zpravodajů.) Teď nevím, kdo z vás jste mě komentoval.

Místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková: V této chvíli není nikdo přihlášen, takže já se ptám, zda se chce ještě v této chvíli někdo přihlásit do rozpravy? Nevidím nikoho, přihlášen nikdo není, takže rozpravu končím. Táži se pana navrhovatele, chce-li se vyjádřit k obecné rozpravě. Chce. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera: Řekli jste si o to sami! Já jsem se vás ptal na začátku, jestli chcete delší nebo kratší. Vy jste chtěli kratší. To byla ovšem vaše chyba. Hodím tedy druhou variantu a dáme si delší.

Já vám tady budu číst, a to nelžu, protože tady nemám maily, tady mám jenom dopisy a garantuji vám, že ještě ve tři hodiny ráno budete poslouchat čtení! Já to neudělám a každému, kdo to bude chtít, tak dám tyto dopisy přečíst a možná, že byste se divili.

Já jsem tady několikrát zaslechl, jak starostů i Svaz měst a obcí – on se neptá občanů, dokonce ani zastupitelstev, on dal dopis a on si sám tady protiřečí. Já tady samozřejmě všechny materiály mám, tady je ta tabulka. Tady jsou vyčísleny ty miliardy, ale je tu také vyčísleno pojištění. Ony jsou všechny pojištěny, tady najdete možná pět nebo deset obcí, které si to asi tak za tři tisíce pojistí. Takže on sám si odporuje. Já se k tomu ještě dostanu.

Já půjdu popořadě. Za prvé, pro pana Bárka. Toto není žádná předvolební novela. Tato novela vznikla hluboko, hluboko před rokem 1989, kdy bylo explicitně určeno, že úklid chodníků je povinen dělat majitel, nájemce nebo provozovatel. A tam se dospělo k velkému problému už tehdy. Všichni to znáte: sídliště, obecní chodník, kus zeleného pásu, chodníček kolem paneláku. A ejhle, už byl problém, kdo má tedy co uklízet. A to se táhlo velmi dlouho, takže to není žádný návrh, který vznikl najednou teď někdy! Pozměňovací návrh, to není pozměňovací návrh, to je návrh na zamítnutí zákona! Tak je to, protože že by obce někdy měly – obce nebudou mít samozřejmě nikdy dost peněz, ale protože jsem použil bohužel kratší projev, tak tady pořád jaksi jedeme po rovnoběžkách, které se sbíhají v nekonečnu. Mluvíme tady každý úplně o něčem jiném. To jenom pro pana kolegu Bárka. Žádná ekonomická analýza se nedělala, analýza byla o pojištění a tam jsme usoudili, že to skutečně není velký problém a také se ukázalo, že to velký problém není.

Pak bylo – starostové v malých obcích. To samozřejmě já uznávám a vím problémy, ale tam to většinou kupodivu – čím menší obec, tím menší problém. Asi to tak bude. Čím menší obec, tam lidé jsou opravdu na to zvyklí. Škoda, že tu není pan kolega Horník, který by nám tady řekl, jak je to u nich v obci v Božím Daru. On to řekl tehdy na výboru.

Pan kolega Kapoun, místostarosta malého městečka – funguje od středověku. Když uklidí dělníci, tak zaplatíte. Kdo je bude řídit? To je samozřejmě velký problém, kdo je bude řídit. Na tom ztroskotaly veřejně prospěšné práce. Teď na tom zřejmě budou trošku troskotat i tyto práce, těch 20 hodin, ale už jsem to vyzkoumal. Naše holčičky také říkaly, že to musí být podle zákoníku práce, a to ať se zamyslí ten, kdo ho prosazoval, ale toto není práce podle zákoníku práce. Je naprosto absurdní, aby se člověku, který bude sbírat papíry, a nepovídejme pořád o sněhu, aby se mu dávala obuv s pevnou špičkou, montérky, které samozřejmě večer prodá v hospodáře. Ne, ne, ne! Je to vymyšleno jinak. První den sbíráš do černého pytle papíry a už máš větší dávku. Z této dávky si koupíš takovou hůl s hřebíkem, aby ses nemusel ohýbat. To už jsi mistr světa. Pak si koupíš hrábě, protože jenom vlastní nářadí mu nikdo neukradne a on ho neprodá, protože si ho bude hlídat. Když něco vyfasuje, tak to ukradne. Dělá se to i ve firmách.

Já jsem myslel u soukromých firem, že to nepůjde. Když slyším podnikatele, jak říkají, kolik jim rozkradou nářadí, vrtaček a všeho možného, ať už na stavbě, kde dělají, někdo jiný nebo i zaměstnanci. Ve Francii má každý nářadí svoje a je problému, protože on si ho pohlídá. A řídit je bude právě ten, který projde procesem sbírání papírů, hůlka s hřebíkem, hrábě a ty už jsi takový frajer, ty budeš šéf party! A lidé jsou motivováni. Oni potřebují motiv! My tady pořád řešíme, už máme druhého ministra, který tady řeší, jak to udělat. Já už jsem to tady říkal stokrát, že nepřizpůsobivý potřebuje peníze ihned. On nebude dělat nic, když dostane peníze až za měsíc. On je musí dostat denně, a to je díky našim předpisům velký problém.

Pan kolega Štěch – kde vzít prostředky. Kdyby se Svaz měst a obcí více staral o to, o čem tady mluvíme už dlouho, aby přenesenou působnost hradil stát, jestli se nám konečně podaří to dát do zákona, jako se nám to podařilo u sociálně právní ochrany dětí, tak vás ujišťuji, že na tom velmi ušetříme. Zatím je to tak, že kompetence narůstají, mimochodem z dnešních, co jsme tu dnes schválili, to také nebylo zadarmo! Situace je už dokonce taková, že si mají na CzechPoint, na přenesenou působnost, psát projekty na evropské peníze. Tam jsme už skončili!

A teď novinka: tachografy. Ten, kdo je z ORP, což je okresní úřad, abychom věděli, o čem mluvíme, tak ví, že začneme dělat na tachografy cosi zase podle zákona. Ale čtečky, to si všechno kupte sami! Děvčata musí mít každá kartu, která vypadá zadarmo, ale ona není zadarmo. Každý rok za 800 korun si ji musí obnovovat, nesmí si půjčovat, musí to mít každý, kdo s tím přijde do styku, protože podle nového trestního zákoníku, kdo vznikne do počítačové sítě na půjčenou kartičku, se dopouští trestného činu.

Takže tam je náš prostor! Přenesenou působnost chcete, tak si ji zaplaťte! A oni by velmi přibrzdili zákon o odpadech, pytlíky a podobné nesmysly, kdyby to všechno museli platit. My mimochodem na sociálně právní ochraně dětí vracíme ministerstvu každý rok 5 mil. korun. Bude se vám to zdát neuvěřitelné, píšou o nás v novinách, že jsme blázni, protože my bychom je mohli utratit, ale museli bychom vzít příslušné množství zaměstnanců, a ti už bychom podle zákoníku práce nikdy nemohli propustit. Pak dojdou peníze a dámy nám zůstanou. Takže radši vracíme peníze.

Vy jste mě tady pověřili minule, že mám přes víkend napsat zákon o komunální dani, která by nahradila daň z nemovitostí. Já jsem tedy nelenil a včera jsem do večera seděl na Ministerstvu financí nad komunální daní a nad daní infrastrukturní, která se vám bude líbit a líbila se i ministerstvu.

Já ji popíšu jenom velmi jednoduše. V každém katastru obce se spotřebovává elektřina, plyn, voda a další média. Ti, kdo dodávají a mají z toho užitek, tak je to tak, že dnes zaplatí věcné břemeno, rozflákají jeden chodník a tím věc skončila. Ne, ne, ne! Z každého kilowattu, z každého kubíku zaplatíte, hošánkové, malý drobáček, halířek! Ale halíře dělají talíře a panečku, najednou bude peněz víc a my si chodníky už opravíme sami.

Tento návrh se líbil. Komunální daň má problémy technické, ale jsou řešitelné a myslím si, by bylo správné, aby nahradila daň z nemovitostí a současně zmizely některé poplatky, které stojí obrovské peníze – administrativa, dluhy, namátkou odpady, ty by v ní mohly být obsaženy. Ona by byla dokonce možná menší, než je dnešní daň z nemovitostí a přinesla by obcím peníze, které by si mohly regulovat. Ale já tady zdržovat.

Nejasnosti na katastru. Já jsem před zasedáním si u nás ověřil – padesátitisícové město, 130 km chodníků, tak jsem se ptal na majetkovém, jestli je nějaký problém. Ano, byly asi dva problémy, protože tam byl nějaký pozemek, přes který šel chodník. Oni nám ho nabídli, my jsme si ho koupili. Jinak to žádný dramatický problém není. Samozřejmě jsou nějaké výjimky, ale většina chodníků opravdu patří obci.

Zvykové právo – já už jsem to říkal na výborech – zvykové právo je príma, nejlépe otrokářské. Ale musíte mít to štěstí, že jste otrokář! Když máte smůlu, že jste otrok, tak už tak nadšený z toho nejste. Stejně tak, když jste nevolník, tak lenního pána tak moc nemilujete, kterému pořád něco odvádíte. Takže zvykové právo bych tady moc nezmiňoval. A mimochodem, protože nařízení o úklidu, když chcete nařízení o úklidu sněhu, který vás tak baví, tak se nevydává obecně závazná vyhláška, ale vrchnostenské nařízení rady města, takže to je výkon přenesené působnosti. To jen na okraj pro toho, koho to právně zajímá.

Že by někdo naháněl starostu, to vás ujišťuji, že nikdo starostu nenahání. Ne že by ho nenaháněl, ale ne kvůli tomu. U nás může nahánět jak firmu, která uklízí, ta je pro jistotu také pojištěna, tak nás, ale nahánění trvá asi pět minut, protože mu dají adresu pojišťovny nebo mu to vybaví a pojišťovna to zaplatí bez jakýchkoliv problémů, agent to dělá sám. Nikdy jsme s tím žádný zvláštní problém neměli.

Paní senátorka Paukrtová, to jenom poznámku, stejný problém. Stříkali jsme ulice ve dne. Lidi říkali, že řidič je blbec a u stanice nevypne vodu a ostříká všechny, kteří stojí na stanici. Proč to nemůžeme dělat v noci? Dobře, občan náš pán, začali jsme to kropit v noci. V tu ránu stížnosti, že nemůžou spát, protože je ruší oranžové světlo, co se točí, a to nám svítí do okna, psala paní, a nemůže spát. Doporučil jsem jí, ať se odstěhuje na samotu.

Pan kolega Pithart. Já jsem z toho stejně smutný, protože on je právník a on dobře ví, že tento zákon je správně a že se sněhem nemá pranic společného. Ale stejně dobře ví, anebo se mýlí a myslí si, že KDU-ČSL má hodně starostů v malých obcích a nechce je rozčílit. Bohužel ale hodně starostů v malých obcích nejsou voliči KDU-ČSL. To by si měl pan kolega Pithart spočítat, protože i Svaz měst a obcí neoslovoval žádná zastupitelstva. Udělal anketu mezi starosty, kteří v té době vůbec netušili, o čem to je. A že nejsou všichni stejní, já vám tady přečtu dopis jednoho starosty velké čtvrti Ústí nad Labem, který píše panu Jechovi, výkonnému předsedovi, nebo co to dělá ve Svazu měst a obcí:

„Vážený pane Jechu, dnes jsem se dočetl v Lidových novinách, že Smočil protestuje proti tomu, aby se odpovědnost za stav chodníků z vlastníka přilehlé nemovitosti přenesla na vlastníka komunikace. Protože podle vás chce svaz za rušení příslušné novely někde apelovat, chtěl bych vám připomenout setkání starostů v Ústí nad Labem v minulém roce, kdy vedle vás sedící senátor Kubera vysvětloval svůj návrh novely předmětného zákona. Pokud se pamatuji, tak jeho vystoupení se nesetkalo s žádnými protesty přítomných starostů, spíše naopak, a proto se ptám, na základě jakého lobbingu chce svaz apelovat na zrušení.

V novele zákona nejde o úklid sněhu nebo listí, ale jde tam o odpovědnost za způsobenou škodu na zdraví, na majetku apod. Za stav chodníků, myslím technický, stejně odpovídá vlastník, tj. obec, tak proč by měl za jiný stav chodníku odpovídat někdo jiný. Podle mých zkušeností je hořekování některých starostů nepatřičné, protože většina vlastníků přilehlých nemovitostí stejně nečeká, až někdo přijede chodník uklidit, a uklidí si ho sám, aby se dostal z domu i do něj. Každá obec má mít svůj majetek pojištěna, tedy včetně chodníku a také způsobených škod, tak proč se bude muset ještě pojišťovat vlastník přilehlé nemovitosti proti tomu, že si někdo na obecním chodníku před jeho nemovitostí zlomí nohu. K úrazu může dojít i na vlastníkem přilehlé nemovitosti uklizeném chodníku, protože je špatný jeho technický stav, například díra nebo boule. Kdo bude posuzovat, zda úraz byl způsoben jen uklouznutím, nebo dotyčný uklouzl proto, že šlápnul na bouli?

Existuje ještě dalších mnoho důvodů, proč jako starosta s novelou zákona souhlasím. Zdravím.“ Nebudu číst jméno, aby neměl problémy u ostatních.

A pokračujeme dál. Skončili jsme u pana kolegy Pitharta. Pan kolega Bárek. Zase demagogicky tady vyprávěl z důvodové zprávy z roku 1997! To přece bylo úplně jinak! V roce 1997 se rušil zákon 135/1961 Sb., který ukládal přímo a jasně povinnost odstraňovat závady ve schůdnosti chodníků vlastníkům, správcům nebo uživatelům nemovitostí. To bylo to, co jsem vyprávěl ze staré doby. Pak se to zdálo přeci jenom trochu přitažené za vlasy, tak zákonodárce udělal takovou kouzelnou obezličku, povinnost zrušil a nechal tam odpovědnost. A to právě byla příčina potíží, protože potom pouze výkladem se dalo dovodit: kdo odpovídá, uklízí.

A rovněž tak citace z nálezu Ústavního soudu nikde nejsou přesné. Ústavní soud také zmínil, když posuzoval vyhlášku města Loun, že ano, nařídit uklízet může vrchnostenským nařízením, ale musí také platit. Já se ještě asi dostanu k placení. Tady to bylo řečeno, kdy kdo bude za co platit. Nikdo se občanů neptá, kdo jim to zaplatí nebo z čeho oni to budou platit.

Pan kolega Homolka jenom říkal o tom, že jde o nápravu.

Pan kolega Nenutil, to je přesně ono, že nikdo se na něj neobrátil. Já jsem tedy vzdal a dám mu všechny maily a možná i jim dám jeho mail, aby mu to všichni zopakovali, aby měl co číst přes neděli.

Pan kolega Koukal úplně popsal situaci, nebudu ji opakovat, že VPP je problém, i veřejné práce. Je to pravda, ale když chce vědět, kolik lidí, tak se stačí podívat na hlasování na internetu, kolik tisíc lidí to trápí. Ne, že to nikoho netrápí! Trápí samozřejmě! Oni se bojí postihu. Jim jde o to, že se bojí, že vyčůraní lidé poučení Amerikou je budou žalovat za to, že si zrovna na jejich chodníku zlomili nohu.

Ano, pan kolega Balín, dobře známe situaci pana Pakosty – bordel na parcele. Přesně tak si u nás občan stěžoval, že je město špatně uklizené. Já jsem zajel k jeho domu. V plotě díry, na zahradě bordel! Podívejte se na některé občany, co mají na zahradách! Takový bordel kdyby byl v obci, tak vás zabijí! Ale když je to na jejich chalupě a už tady není Baťa, který ve Zlíně řekl, že žádné chaloupky a trosky z plexiskla a z kusů plechu se nesmí na zahradách stavět, proto Zlín vypadal tak pěkně. To je hrůza! Co kde najdou, to tam hodí. Já musím říct, že také rád nosím takhle z různých železných nedělí věci, domů, ale zahradu mám uklizenou.

Pan Hajda, to už jsem říkal. Kdo nařizuje, platí. Takže když obec vydá nařízení, tak platí. Takhle tomu rozumím. Kdo nařizuje, platí. Takže obec, když vydá nařízení rady města, tak by měla platit. To je přece logické, to tady bylo řečeno. Ale to ne! Takže 30 mld. v tuto chvíli, jestli je pravda to, co tady píše Svaz měst a obcí, obce dluží občanům! To je panečku pálka. A když jim to občané odpustí, tak budeme mít spousty peněz.

A to jsem tak zhruba pomaličku vyčerpal a už vás nebudu otravovat. Já znovu opakuji, nejsou to rovnoběžky. A poslední věta. Obce mají jednu obrovskou výhodu – když nemají peníze, tak mají zákon. Tabulka, to není měření rychlosti. Tabulka se jmenuje „tento chodník se v zimě neudržuje“. V Karlových Varech je jich hodně. Já jsem si ji zkoušel dát na můj chodník, ale to mi holky z odboru říkaly, to ne, pane primátore, to vy nesmíte, to my si tam můžeme dát „tento chodník“, ale vy ne, vy si pěkně uklízejte! Takže to je krajní možnost, když už pořád mluvíme o sněhu, ale opravdu o sněhu to není. Co napadané listí? V našem městě je obrovské množství stromů a úklid nás stojí přes 80 mil. korun ročně, z toho zimní údržba dělá nějakých možná 8 - 10.

A já jim vždycky říkám, a už jsem to několikrát udělal, teď jsme v té době – nedovolím, aby uklízeli sníh, protože v březnu a v dubnu sníh vždycky do druhého dne roztaje. To je zajímavé akorát pro firmy, aby najely kilometry. Mimochodem i kilometry jsme jim trošku očesali. Zatím globální oteplování pokračuje úspěšně, takže tento problém tady za pár let vůbec nebudeme mít. Praha může nejméně mluvit, tady sníh nevydrží, protože Praha je celá teplá (smích), protože je tady hodně černého asfaltu, jsou tady tmavé střechy a všimněte si, že v Praze nikdy sníh nevydrží. A Praha Křičí. A jestli pan zelený radní Janeček počítá s miliardami v Praze, že řekne 3,7 a za pět minut řekne, že miliarda, tak to je divné počítání! Jestli takto počítá Svaz měst a obcí, tak potěš nás pánbůh!

Já vás prosím o podporu a ujišťuji vás, že až se tady sejdeme za rok, že uvidíte, že se opravdu nestane vůbec nic. On totiž dominový efekt pracuje. Znáte to, v činžáku, když se přestane uklízet, přestanou uklízet všichni. Ale i obráceně. Když si jeden udělá fasádu nebo plot, tak druzí si to udělají také. Takže dominový efekt je jak do nepořádku, tak do pořádku. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Děkuji vám a nyní prosím garančního zpravodaje, zda si přeje vystoupit.

Senátor Petr Pakosta: Vážený pane předsedající, vážený pane předkladateli, dámy a pánové, skutečně jsem zvažoval, jestli po tomto mám ještě vystoupit, anebo ne, ale nakonec jsem se rozhodl, že ano, byť po Kuberovi to bývá tradičně těžké.

Já bych jenom připomněl, že v diskusi vystoupilo 17 senátorek a senátorů, někteří opakovaně. V diskusi zazněly argumenty pro schválení předlohy i proti jejímu schválení. Jenom bych si dovolil drobounkou rekapitulaci. Zaznělo zde, že skutečně se jedná o pouto mezi občanem a obcí a zaznělo zde, že toto pouto je zde již od středověku a jmenovalo se tehdy robota. Čili za sebe dovozuji, že jednáme o zrušení jednoho z posledních reziduí roboty.

Částka 35 mld., kterou uvádí dokument, který jste jistě i vy dostali od Svazu měst a obcí, a tato částka by měla být zvýšením nákladů na zimní údržbu nebo údržbu chodníků. Díval jsem se také na kalkulaci. Připadá mi poněkud zvláštní a řekl bych, že je podstatně nadsazená. Skutečná částka bude výrazně nižší.

Překvapilo mě, že někteří kolegové poněkud jednostranně prezentovali názor zastupitelů, potažmo starostů a poněkud zanedbávali názor občanů. Nebudu jmenovat, každý ví.

Dvakrát jsem si tady podtrhl poznámku, že se úklid nařizuje, že se městům a obcím nařizuje úklid. Skutečně to není pravda. Jak tady řekli někteří kolegové, a velmi hezky to formuloval kolega Balín, odpovědnost vlastníka. A o tom to je!

Já už bych si dovolil jenom závěrečnou rekapitulaci. Máme zde v této chvíli dva návrhy, kdy jeden z výborů navrhuje normu zamítnout, další výbor, ústavně právní, navrhuje schválit a výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu jako výbor garanční navrhuje rovněž schválit.

Poprosil bych, aby o těchto návrzích bylo v této chvíli hlasováno.

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Pane zpravodaji, děkuji. A tak, jak jste konstatoval, přistoupíme nyní k hlasování. Budeme nejdříve hlasovat o návrhu schválit a pak uvidíme dále, jestli budeme hlasovat o „zamítnout“, případně otevřeme podrobnou rozpravu. Přivolám kolegyně a kolegy k hlasování.

Aby hlasování bylo naprosto regulérní, odhlásím nás, vyndejte si kartičku a nyní se znovu přihlaste. Chvilku počkáme, aby stav naběhl. Zdá se, že se počítadlo zastavilo. Je nás aktuálně v sále přítomno 61, kvorum 31.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh -schválit, jak nám bylo postoupeno Poslaneckou sněmovnou,ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Registrováno 61, kvorum 31, pro se vyslovilo 33 senátorek a senátorů.

Návrh byl schválen. (Někteří senátoři pomalu odcházejí.) Prosí ještě o klid!

Senátor Jaroslav Kubera: Já jsem jenom chtěl poděkovat, že právo zvítězilo nad láskou a závistí. (Pobavení.)

Místopředseda Senátu Milan Štěch: Vážené kolegyně, kolegové, zítra budeme pokračovat od 9.00 hodin a do této doby přerušuji naši schůzi.

Přeji vám hezký večer, dobrou noc.

Zítra ráno v 9.00 hodin pokračujeme. Na shledanou.

(Jednání přerušeno v 19.12 hodin.)