Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

text o uhlí

(3. den schůze – 17. července 2008)

(Jednání zahájeno v 9.00 hodin.)

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vážené kolegyně a kolegové, dobré dopoledne. Je 9.00 hodin a pokračujeme v jednání 15. schůze Senátu.

Dovolte mi, abych vás nejdříve seznámil s omluvami z dnešního jednání schůze. Omlouvají se kolegové a kolegyně Luděk Sefzig, Eduard Matykiewicz, Václav Koukal, Karel Tejnora, Tomáš Töpfer, Jiří Čunek, Otakar Veřovský, Josef Zoser, Božena Sekaninová, Tomáš Grulich, Zdeněk Janalík, Jiří Lajtoch, Karel Schwarzenberg a z odpoledního jednání se omlouvají Václav Jehlička a Bedřich Moldan.

Vážené kolegyně a kolegové, prosím, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami. A ještě tradiční informaci, že náhradní identifikační karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu.

Sál se pomalu zaplňuje, takže mi dovolte, abych nejdříve vám navrhl změnu pořadu schůze. Navrhuji projednat jako první bod dnešního jednání senátní tisk č. 274 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů. Je to přání pana ministra a našeho kolegy Václava Jehličky. A dále navrhuji projednat senátní tisky č. K 101/06 a č. K 106/06 jako osmý a devátý bod dnes odpoledne.

Pokud nemáte nikdo další návrhy na změnu dnešního pořadu, myslím si, že můžeme přistoupit k hlasování o této změně.

Zahajuji hlasování o návrhu na změnu pořadu dnešního jednání. Kdo je pro tento návrh? Kdo je proti tomuto návrhu?

V hlasování pořadové č. 25 registrováno 36 senátorek a senátorů, kvorum 19, pro 33, proti nikdo. Návrh byl schválen.

A proto můžeme přejít k prvému bodu našeho dnešního dopoledního programu, kterým je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů

Jedná se o senátní tisk č. 274a prosím našeho váženého pana kolegu, ministra kultury Václava Jehličku, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pane ministře, prosím, máte slovo.

Ministr kultury ČR Václav Jehlička: Děkuji, pane předsedající. Dobré jitro, vážené kolegyně a vážení kolegové. Dovolte mi, abych ve stručnosti odůvodnil vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů.

Navrhovanou právní úpravu lze, až na jednu výjimku, považovat za technickou novelu. Tou výjimkou a těžištěm předloženého návrhu je nový institut plánu ochrany památkových rezervací a památkových zón. Je to nově vložený paragraf 6a.

Tento nástroj umožní vyloučit či omezit vyjadřování orgánů státní památkové péče k zásahům, které v konkrétní památkové rezervaci nebo památkové zóně nemohou narušit její hodnoty.

Abych to nějakým způsobem ilustrativně přiblížil: V České republice máme 40 městských památkových rezervací, 253 městských památkových zón, 61 vesnických památkových rezervací a 211 vesnických památkových zón. Celkem je tedy 565 měst a obcí plošně chráněno. Většina českých měst jsou historická města, týká se to tedy téměř všech českých měst.

V těchto městských památkových rezervacích a zónách, jsou objekty, domy, budovy dvojího charakteru. Jedna část je zapsána jako nemovitá kulturní památka a druhá část v tomto plošně chráněném území nemá statut kulturní památky. A v tom je právě kámen úrazu, neboť vlastník toho objektu, který není památkou, musí žádat orgány státní památkové péče úplně stejným způsobem o závazné stanovisko jako majitel památkového objektu. Mnohdy jsou v památkových rezervacích a zónách objekty například z třicátých, padesátých, šedesátých let členěny a chce-li si majitel bytu v bytovce z 60. let opravit bytové jádro, musí žádat orgány státní památkové péče stejně tak, jako vlastník renesančního domu, který chce opravovat renesanční sgrafitovou fasádu. Jednak to odčerpává síly samotným památkářům, protože někdy až polovina té agendy se týká takových naprosto marginálních záležitostí, a jednak to zbytečně zatěžuje občany – vlastníky památek. A právě nový institut plánu ochrany by toto měl vyřešit.

Vrátím se nyní ke svému textu.

Podle této navrhované novely bude zaveden institut plánu ochrany památkových rezervací a památkových zón, který bude vydávat formou opatření obecné povahy krajský úřad v přenesené působnosti a ve kterém se stanoví, pro jaké domy nebo části rezervace či zóny nebo pro jaké práce na nich si není třeba vyžádat předem závazné stanovisko. Způsob zabezpečení památkové péče bude upraven přímo v tomto opatření.

Tento nástroj velmi ulehčí situaci vlastníků nemovitostí. Bude představovat nižší zátěž i pro orgány památkové péče, bude jednodušší stavební řízení a rovněž se zmenší práce na krajských úřadech, neboť bude méně odvolání.

Menší zátěž to bude znamenat i pro ministerstvo kultury a soudy, kam se majitelé nemovitostí často obracejí. Rovněž bude tento institut představovat menší zátěž pro Národní památkový ústav, jehož odborné vyjádření k vydání závazného stanoviska vždy předchází.

Plány ochrany budou znakem vyšší stavební kultury každého města, kdy města s kraji samozřejmě úzce spolupracují.

Vydání těchto plánů ochrany není povinné, jde tedy o možnost, kdy město požádá krajský úřad, aby pro jeho městskou nebo vesnickou památkovou rezervaci či zónu byl tento plán ochrany vytvořen.

Vše se děje v součinnosti s ministerstvem kultury a příslušným orgánem územního plánování tohoto města, a jak jsem říkal, samozřejmě s příslušnou obcí jako dotčenými orgány.

Náležitosti a obsah těchto plánů pak bude stanoven samostatně prováděcí vyhláškou ministerstva kultury. Návrh je součástí materiálu, který jste dostali do svých lavic.

Chtěl bych tedy zase udělat takovou ilustraci, jak to bude asi vypadat. Jestliže máme jednu ulici nebo část ulice nebo nějaký soubor v památkové rezervaci, který nemá památkové individuální hodnoty, bude tedy pro tyto objekty, které budou v plánu ochrany jednak graficky vyznačeny, jednak budou jaksi v textu plánu ochrany označeny. Na ně se nebude vztahovat potřebnost závazného stanoviska, ale bude – já to přirovnám k nějakému regioaktivu, napsáno, že pro tyto domy se stanovuje, že střechy budou schválené – i krytiny toho a toho typu, fasády budou vápenné v barvách okrová, světle šedá, světle zelená, okna budou dřevěná s bílým nebo hnědým nátěrem, a tím bude stanovený památkový rámec. To bude mít stavební úřad a vlastník nemovitosti se podřídí tomuto jaksi řádu, této regulaci, ale zbytek, například interiéry, výše zmiňovaná bytová jádra či kuchyňské linky, tím se samozřejmě už nebude nikdo zabývat a to bude pouze jeho záležitost.

Součástí novely jsou ještě některé další záležitosti, jednak je to přesun některých kompetencí ve vztahu k národním kulturním památkám z ministerstva kultury na krajský úřad, protože krajský úřad je obecním orgánem vykonávajícím státní správu k národním kulturním památkám. Památkový zákon, který máme, je z roku 1987, prošel spoustou novel a postupně se těmi dalšími novelami do něj zanášely některé věci, které nebyly v pořádku, takže toto je například takové vyčištění zákona.

Dále, a to je druhá významná věc, se navrhuje v naší novele podstatné zvýšení sankcí za porušení povinností podle památkového zákona až na dva miliony u fyzických osob a čtyři miliony u právnických osob, neboť ve stávající výši, což je asi 10 000 korun, to nestojí ani za řeč. Výše sankcí se srovnává se sankcemi v jiných oblastech, například ve stavebním zákoně. Návrh zákona též upřesňuje některé procesní otázky, jako je možnost nahrazení některých listin ve správním řízení čestným prohlášením, provádějí se drobné úpravy vyplývající z praxe, například podřízení režimu vývozu národních kulturních památek pouze souhlasu ministerstva kultury, nikoli vlády a odstraňují se terminologické nepřesnosti vzniklé v důsledku reformy veřejné správy, například národní výbor se nahrazuje slovem krajský úřad.

Předložená právní úprava vychází z pokračujícího záměru vlády minimalizovat administrativní zátěž občanů a současně přiblížit orgány, které rozhodují v jednotlivých typech správních řízení účastníkům těchto řízení.

Chtěl bych závěrem poděkovat výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, který tento zákon projednával v úterý bych řekl velmi podrobně. Do detailu jsme si vysvětlili všechny možné problémy, které souvisí s touto novelou a doporučil výbor schválit náš návrh beze změny.

Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, věřím, že i vy podobně jako kulturní výbor podpoříte tuto drobnou novelu zákona. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, který přijal usnesení pod č. 274/1 a zpravodajem výboru je pan kolega Jaromír Jermář. Pane kolego, prosím, abyste nás seznámil se zprávou výboru.

Senátor Jaromír Jermář: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Pan ministr tady poměrně obsáhle řekl, čeho se tyto novela týká. Já bych jenom velice stručně zrekapituloval a zopakoval, že předložená úprava předchází dlouhodobě připravovaný nový památkový zákon. Hlavním bodem návrhu, o tom zde pan ministr také hovořil, je institut plánu ochrany památkových rezervací a památkových zón. Jedná se o nový nástroj, který bude fungovat formou určité vyhlášky, stanovující, pro jaké domy, nebo části rezervace nebo zóny si není třeba předem vyžádat závazné stanovisko. Novela zákona o státní památkové péči ulehčí situaci vlastníkům nemovitostí, sníží zátěž pro památkáře a zjednoduší stavební řízení. Bude znamenat méně odvolání, menší zátěž pro ministerstvo kultury a soudy, stejně jako menší zátěž pro Národní památkový ústav.

Další významnou částí je podstatné zvýšení pokut a to z toho důvodu, že dosavadní pokuty byly nízké a neplnily úlohu sankcí. Novelu je možné rozdělit do tří základních částí. V první se jedná o zavedení institutu plánu ochrany památkových rezervací a zón, za druhé je to novela, kterou se přesouvají kompetence z ministerstva na krajské úřady a některé kompetence se přesouvají z vlády na ministerstvo kultury. Třetí oblast, kdy dochází k podstatnému zvýšení sankcí a pak čtvrtá, to je okruh technických změn.

Co se týče legislativního procesu, jedná se o vládní návrh zákona, který byl předložen PS 28. února letošního roku. Tento návrh byl schválen s malými pozměňovacími návrhy při třetím čtení schůzí PS 25. června 2008. Ze 183 přítomných poslanců pro něj hlasovalo 167, nikdo nebyl proti.

Výbor pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice projednal tento zákon na své schůzi dne 15. července 2008 a přijal následující usnesení – usnesení č. 141 výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice z 19. schůze konané 15. července 2008 zní: Po úvodním slovu předsedy výboru senátora Karla Bartáka, po odůvodnění návrhu zákona ministrem kultury ČR panem ministrem Václavem Jehličkou a po zpravodajské zprávě místopředsedy výboru senátora Jaromíra Jermáře výbor za prvé doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném PSP ČR, za druhé určuje zpravodajem výboru pro projednání senátního tisku č. 274 na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Jaromíra Jermáře.

Vážení kolegové, já bych vás poprosil o to, abychom tuto novelu přijali.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Vás se kolegyně a kolegové, ptám, zda někdo navrhuje, abychom se tímto návrhem zákona nezabývali. Nikoho nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu končím a vzhledem k tomu, že padl pouze jeden návrh a to schválit tento návrh zákona, takže o tomto návrhu budeme za chvíli hlasovat. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh zákona? Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování č. 26, registrováno 56, pro 54. Návrh byl schválen.

Děkuji, pane ministře, děkuji, pane zpravodaji.

Vážené kolegyně a kolegové, můžeme přistoupit k dalšímu bodu našeho dopoledního jednání a to je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 131/2000 Sb.,

o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů

Jedná se o senátní tisk č. 283a prosím pana ministra vnitra Ivana Langera, aby nás seznámil s návrhem zákona. Dobrý den, pane ministře, prosím, ujměte se slova.

Ministr vnitra ČR Ivan Langer: Vážený pane místopředsedo, milé senátorky, vážení senátoři, dovolte mi, abych byl po konzultacích s některými z vás ve svém úvodním slově stručný. Tento návrh zákona je návrh, který je možná rozsahem velmi stručný, nicméně předcházela mu velmi obsáhlá diskuse a jednání. Výsledkem těchto jednání se zástupci místních, městských a krajských samospráv a se řadou z vás byl závěr předložit oběma komorám Parlamentu ČR technickou novelu, která řeší klíčový problém, ke kterému docházelo a doufejme, že již docházet nebude v případě schválení této normy po volbách do obecních, místních zastupitelstev v případě, je-li podána žaloba na neplatnost voleb.

Je to novela, která řeší tzv. dvojprimátorství, dvojstarostenství a přesně určuje, jakými pravidly se v takových případech, je-li napaden výsledek voleb, bude postupovat, kdo je oprávněn jednat za obec, město, příp. kraj.

Je to novela, která je velmi důležitá zejména vzhledem k blížícím se krajským volbám, jakkoli věřím, že si všichni přejeme, aby nebylo potřebné ji využít, přesto jsem přesvědčen, že znamená zpřesnění současného právního stavu a odstranění možných problémů, ke kterým v minulosti docházelo.

Chci poděkovat těm z vás, kteří se zúčastnili projednávání tohoto návrhu zákona nejen zde v Senátu, ale v průběhu jeho přípravy, a věřím, že tato norma si získá vaši podporu.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení pod č. 283/1. Zpravodajem výboru je pan předseda výboru kolega Ivo Bárek. Pane senátore, prosím, seznamte nás se zprávou vašeho výboru.

Senátor Ivo Bárek: Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já se budu snažit být stejně krátký jako pan ministr. Předložený návrh zákona se stává z novelizací zákona o obcích, krajích a hlavním městě Praze, tak jak už tady pan ministr řekl. Předložený návrh zákona vychází z dosavadních zkušeností z aplikační praxe a klade si především za cíl zajistit pokud možno bezproblémové fungování územních samosprávních celků v překlenovacím období mezi volbami a ustanovení nových orgánů obcí, krajů či hlavního města Prahy.

Jedná se o novelu, která má technický charakter, má však, jak už to tady pan ministr říkal, nesporný význam. Je to o tom, že docházelo, a může docházet, pokud tuto novelu nepřijmeme, viz volby v roce 2006, k rozdílným názorům o tom, kdo je a kdo není oprávněný statutární zástupce obce a kdo je nebo není jménem obce či města, popř. kraje oprávněn vystupovat.

My jsme tuto novelu projednávali na 31. schůzi našeho výboru. Samozřejmě tam byla diskuse, jsou tam některé věci, které jsme se s panem ministrem dohodli, že vyřešíme v následné novele tak, abychom nezdržovali přijetí této novely s ohledem na blížící se krajské volby a hrozící možnost, pokud bychom vrátili zákon do Poslanecké sněmovny, že bychom nemuseli stihnout účinnost tohoto zákona před krajskými volbami.

Dovolte, abych vás seznámil s usnesením č. 98 našeho výboru: Po úvodním slově předkladatele pana ministra Ivana Langera, zpravodajské zprávě mojí a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Určuje mě zpravodajem a pověřuje mne, abych předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Vážené kolegyně a kolegové, ptám se, zda někdo navrhuje, abychom se touto novelou zákona nezabývali. Nikoho nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu končím a budeme hlasovat o jediném návrhu, který zde padl, a to je schválit tuto novelu.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem schválit tuto novelu? Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování pořadové č. 27, registrováno 55, pro 51. Návrh byl schválen.

Děkuji panu zpravodaji a dalším bodem našeho dnešního jednání je

Návrh zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů

Jedná se o senátní tisk č. 299, opět tento návrh zákona uvede pan ministr vnitra Ivan Langer. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr vnitra ČR Ivan Langer: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, říká se, že velké věci nevyžadují příliš mnoho slov. Přesto mi dovolte, abych se poněkud obšírněji, nicméně v omezeném rozsahu, vyjádřil k předloženému zákonu a k zákonu, který s ním souvisí. Podle mého hlubokého přesvědčení jsou to dvě normy, které představují zásadní revoluci v české veřejné správě. Je to norma, resp. jsou to normy, které znamenají zásadní průlom, který česká veřejná správa podle mne nezažila od dob panování Marie Terezie.

Jsou to zákon, které definitivně znamenají možnost zjednodušení, zrychlení, zlevnění, zefektivnění fungování české veřejné správy. Jsou to zákony, které jednou pro vždy staví na stejnou úroveň elektronický a papírový dokument. Normy, které stanoví obligatorně povinnost orgánů veřejné moci mezi sebou vzájemně komunikovat elektronickou cestou, a to prostřednictvím datových schránek, které povinně mají zřízeny podle tohoto zákona veškeré orgány veřejné moci a právnické osoby.

Současně tento návrh zákona také přináší tzv. autorizovanou konverzi papírového dokumentu v dokument elektronický jako základní předpoklad přechodu na tento způsob vzájemného jednání. A současně pro fyzické osoby fakultativně dává možnost zřízení takovéto datové schránky pro usnadnění jejího přístupu při jednání s orgány veřejné moci.

Jako provozovatel, gestor, subjekt, který ze zákona jest oprávněn a povinen zajistit fungování systému datových schránek, je ze zákona určen právní subjekt coby držitel poštovní licence. Tím, že stejně tak jako otázka zabezpečení fungování datových schránek s ohledem na bezpečnost této komunikace i tento návrh zákonodárců byl předmětem určitých polemik. Jsem velmi rád, že při včerejším jednání na výboru zde v Senátu bylo toto rozhodnutí označeno za rozhodnutí správné právě s ohledem na zásadní změnu, kterou tento zákon přináší.

Chci zdůraznit, že stejně tak jako je tomu v současnosti v rámci takzvané univerzální služby, i v tomto případě držitel poštovní licence, který bude mít jisté výjimečné postavení v této oblasti, bude z pohledu cenotvorby podléhat cenové kontrole Ministerstva financí tak, aby nemohlo dojít k jejímu zneužití.

Domnívám se, že je to průlomový zákon, že takovýchto změn člověk nejen ve veřejné funkci, ale obecně v životě příliš mnoho nepotká. Věřím, že tak jako se setkal s masovou podporou v Poslanecké sněmovně a v odborné i laické veřejnosti, setká se s takovou podporou i zde v Senátu.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře. Návrh byl přikázán Ústavně-právnímu výboru, který určil jako svého zpravodaje pana kolegu Jiřího Oberfalzera a přijal usnesení pod č. 299/2.

Dále návrh zákona projednala stálá komise Senátu pro ochranu soukromí, která přijala usnesení pod č. 299/3. Zpravodajem výboru byl určen kolega Josef Kalbáč.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení pod č. 299/1. Zpravodajkou je kolegyně Ludmila Müllerová. Paní senátorko, prosím, seznamte nás se zprávou vašeho výboru.

Senátorka Ludmila Müllerová: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, dovolte, abych vás seznámila se svou zpravodajskou zprávou k tomuto průlomovému zákonu. Je před námi jeden z velmi významných návrhů zákona a skutečná revoluce ve veřejné správě. Je to opravdu ambiciózní projev, který by měl umožnit lidem vyřizovat veřejné záležitosti pomocí elektronické formy.

Jak již bylo řečeno, je to zásadní změna. Myslím si, že účinnost tohoto zákona, která je zatím stanovena od 1. 7. 2009, je nepříliš dlouhá na to, aby si lidé začali tento důležitý průlomový zákon uvědomovat, a to nejen lidé, ale určitě i úřady a že Ministerstvo vnitra určitě bude mít ještě hodně práce na tom, aby jednak doprovodnými normami, to znamená vyhláškou a zejména svou prezentací tohoto projektu, tohoto zákona, lidem i úřadům dostatečně jasně a srozumitelně sdělovalo, o co se v tomto novém zákonu jedná.

Zákon počítá s vytvořením tzv. elektronických datových schránek, které mají zajistit elektronickou komunikaci jednak mezi úřady navzájem, ale také směrem k občanům, k podnikatelům i k firmám. Znamená to tedy, že kontakt mezi fyzickými osobami navzájem a podnikateli a občany tento zákon neumožní. Je to skutečně jen kontakt mezi úřady navzájem a občany a úřady, případně podnikateli, firmami a úřady.

Veřejnými úřady se v tomto případě rozumí státní úřady, orgány samosprávy, státní fondy, ale např. i pojišťovny a podle doplnění z Poslanecké sněmovny tímto úřadem bude i Český rozhlas a Česká televize. Tyto veřejné úřady budou povinně datovou schránku zakládat na rozdíl od občanů a podnikatelů, firem, kterým povinnost uložena nebude a kteří si ji budou zřizovat dobrovolně.

Pokud zákon občanům, podnikatelům, firmám povinnost neukládá, pak je možné tuto schránku zřizovat na základě rozhodnutí ministerstva vnitra bezplatně. Přístup do datové schránky mají mít zřizovatelé prostřednictvím tzv. identifikátoru datové schránky, jehož způsob následně teprve stanoví ministerstvo vnitra vyhláškou. Tady došlo k určité změně proti vládnímu návrhu, který předpokládal, že k přístupu bude sloužit tzv. osobní číslo, ale v PS existovala určitá obava, že by mohlo dojít ke zneužití informací k identifikaci schránek a poté uživatelů konkrétních schránek. Proto došlo ke zpřísnění a bude k tomu sloužit tzv. identifikátor datové schránky.

Druhým tématem tohoto postoupeného návrhu zákona je autorizovaná konverze dokumentů. Zní to poměrně složitě, ale jde o zajištění konverze papírového dokumentu na elektronický a naopak. Lze to chápat jako elektronickou vidimaci. Zjednodušeně řečeno – lze to přirovnat ke skenování, to je k procesu, při kterém dojde za použití skeneru k vytvoření počítačového souboru z písemnosti a naopak. Dokument, který pak takovouto konverzí vznikne, má mít stejné právní účinky jako jsme zvyklí při předběžné ověřené kopii dokumentu.

Autorizovanou konverzi budou podle návrhu zákona oprávněně provádět pouze oprávněné subjekty, tzn. obecní a krajské úřady a také Česká pošta, Hospodářská komora, notáři.

Zajímavé jistě je, že PS vypustila z návrhu zákona ustanovení o zpoplatnění autorizované konverze. Podle mého názoru je příjem žádostí podle posuzovaného zákona, tedy žádosti o provedení konverze, bezplatný. Považovala bych to za velmi významné a byla bych ráda, kdyby se toho pan ministr ve svém vyjádření dotkl.

Dovolte, abych vás seznámila s usnesením výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Dovolte mi, abych z tohoto místa konstatovala, že stejné usnesení přijala i Stálá komise Senátu pro ochranu soukromí. Usnesení zní následovně:

Usnesení z 31. schůze konané 16. července 2008 k návrhu zákona o elektronických úkonech, osobních číslech a autorizované konverzi dokumentu. Po úvodním slovu předkladatele Ivana Langera, ministra České republiky, zpravodajské zprávě a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu schválit projednaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu. Určuje zpravodajem výboru senátorku Ludmilu Müllerovou.

Děkuji za pozornost a těším se na další rozpravu.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně, zároveň jste se vyjádřila za zpravodaje Stálé komise Senátu pro ochranu soukromí pana kolegu Josefa Kalbáče. Je zde ještě zpravodaj ústavně-právního výboru kolega Jiří Oberfalzer. Chcete vystoupit? Ano, máte slovo.

Senátor Jiří Oberfalzer:Dámy a pánové, Ústavně-právní výbor se také zabýval touto předlohou. V diskusi převážně ocenil tuto změnu. Pan ministr ji zde zařadil historicky hned vzápětí za tereziánské a josefiánské reformy. Proto navrhuji, abychom této předloze říkali Ivanův správní patent. (Veselost.) Samozřejmě, že ta předloha přináší obrovský pokrok v otázce doručování a v otázce komunikace správních úřadů s jednotlivci, právnickými osobami i organizacemi státní správy a je to skutečně jednoznačně krok směrem k 21. století a jeho možnostem. Vzdor tomu v našich řadách zazněly některé skeptické poznámky týkající se technologické spolehlivosti a také ochrany osobních údajů. Nicméně předpokládám, že i další rozvoj technologií tyto stránky umožní vylepšit.

Je třeba zmínit, že naše legislativa nalezla – mimo jiné v důsledku toho, že Poslanecká sněmovna při projednávání tohoto návrhu vnesla některé změny do těch předloh a jako obvykle způsobila určité nesrovnalosti – některé nedostatky. Nicméně vzhledem k tomu, že legisvakance je téměř roční, usoudili jsme, že je v zájmu uskutečnění tohoto projektu, aby tento zákon vstoupil v život s tím, že ministerstvo má rok na to, aby některé drobnosti, které se tam objevily, a zmínila se o nich i zpravodajka garančního výboru, byly za tu dobu odstraněny.

Čili závěrem mohu konstatovat, že ústavně-právní výbor doporučil Senátu, aby tuto předlohu schválil.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Vážené kolegyně a kolegové, opět se ptám, zda někdo přichází s návrhem, abychom se tímto návrhem zákona nezabývali. Nikoho nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu. Prosím, kdo z vás se hlásí do obecné rozpravy? Pan kolega Pospíšil.

Senátor Jiří Pospíšil: Pane předsedající, dámy a pánové, já jsem chtěl jenom upřesnit znění těch zpravodajských zpráv. Konverzí žádný dokument nevzniká. Konverzí vzniká jen jiná forma vyjádření toho dokumentu. Ten dokument musí existovat předtím a nemá stejnou platnost. On je tím dokumentem.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Ještě někdo se hlásí do obecné rozpravy? Není tomu tak. Obecnou rozpravu končím. K názoru pana kolegy Pospíšila. Pane ministře, paní zpravodajko, chcete se vyjádřit? Ne. Takže budeme hlasovat o jediném návrhu, který zde padl, to je schválit.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro schválení tohoto zákona? Kdo je proti tomuto návrhu? Hlasování č. 28, registrováno 56, pro 53, návrh byl schválen.

Budeme pokračovat bodem:

Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona

o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů

Jedná se o senátní tisk č. 300. Pane ministře, nechcete nám uvést tento návrh?

Ministr vnitra ČR Ivan Langer: Já jsem byl poučen před zahájením tohoto jednání, že mám být stručný, a proto jsem se pokusil své úvodní slovo k této problematice pojmout komplexně, hovořil-li jsem tedy v prvním případě o vlastním nosiči tohoto zákona, hovořil jsem svým způsobem i o zákonech, které doprovázejí tuto normu.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Ano, pane ministře, ale to byste chtěl být skutečně velmi stručný, pokud byste nám neřekl alespoň toto úvodní slovo. Je to stejné jako v tom předchozím návrhu, to znamená, že zákon byl přikázán ústavně-právnímu výboru, který má svého zpravodaje pana kolegu Oberfalzera a usnesení pod č. 300/2. Dále návrh projednala stálá komise Senátu pro ochranu soukromí. Výsledkem bylo usnesení č. 300/3. Zpravodajem výboru byl opět určen pan kolega Josef Kalbáč, Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání návrhu tohoto zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu, životní prostředí, který přijal usnesení pod č. 300/1 a zpravodajkou výboru je opět naše paní kolegyně Ludmila Müllerová. Prosím, paní kolegyně, máte slovo.

Senátorka Ludmila Müllerová: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, já budu také velmi stručná. Je celkem logické, že povinnosti, které ukládá předcházející navrhovaný zákon řadě subjektů, řadě organizací a institucí, se musí promítnout do dalších zákonů, které potom s tímto budou souviset. Já jenom předešlu, že se jedná o celkem 8 zákonů, které budou tímto zákonem dotčeny a půjde tedy o novelu zákona o správních poplatcích, trestní řád, soudní řád správní, insolvenční zákon, exekuční řád, notářský řád, zákon o správě daní a poplatků a zákon o ověřování.

Rozhodně nebudu ve své zpravodajské zprávě probírat důvody a změny, které jednotlivé zákony budou provázet a ke kterým by mělo dojít. Jenom mi dovolte, abych konstatovala, že náš výbor tuto předlohu projednal, stejně tak jako výbor ústavně-právní a stálá komise Senátu pro ochranu soukromí a že ta usnesení – všechna tři – jsou shodná. Dovolte mi, abych vám je přečetla.

Jsou to usnesení k návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o elektronických úkonech, osobních číslech a autorizované konverzi dokumentů. Takže: Po úvodním slově předkladatele Ivana Langera, ministra vnitra České republiky, zpravodajských zprávách zmíněných zpravodajů, výbory a komise doporučují Senátu Parlamentu České republiky schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji vám, paní kolegyně, za vaši společnou zpravodajskou zprávu a ptám se opět, kolegyně a kolegové, zda někdo navrhuje, abychom se nezabývali tímto návrhem zákona. Nikoho nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu, kterou končím a budeme hlasovat o návrhu – schválit návrh zákona.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem zákona? Kdo je proti tomuto návrhu? Hlasování č. 29, registrováno 56, pro 53, návrh byl schválen.

Děkuji, paní zpravodajko.

Pokračujeme dalším bodem, kterým je

Návrh zákona o Policii České republiky

Jedná se o senátní tisk č. 301a prosím pana ministra Ivana Langera, aby nás seznámil, pravděpodobně teď trochu obšírněji, s návrhem zákona.

Ministr vnitra ČR Ivan Langer: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, jako plachý introvert jsem se včera do pozdních nočních hodin připravoval na své úvodní slovo k reformě Policie ČR. Po důrazném upozornění pana předsedy Senátu jsem své původně dvouhodinové úvodní slovo zkrátil na míru nezbytně nutnou, tak jak si ji tato norma, a normy s ní související, zaslouží.

Jde skutečně o průlom. Jde skutečně o zásadní změnu, která díky těmto normám, které souvisejí s reformou policie a se změnami v nelegislativní části čekají jak českou policii, tak také další subjekty, které se podílejí na oblasti vnitřní bezpečnosti a zejména také pro občany.

Policie České republiky prošla od roku 1990 řadou změn. Nicméně stále v ní přežívá řada principů, metod, které zůstávají téměř padesát let stejné a neměnné!

Policii trápí zejména přílišné do sebe zahledění se, přílišná orientace na represi, trápí ji těžkopádná organizace, neefektivní řízení a z toho plynoucí také ne úplně optimální, tak jak bychom si jistě všichni přáli, míra důvěry veřejnosti vůči policii jako takové.

A to jsme se rozhodli změnit. Rozhodli jsme se udělat nezbytné kroky, které by českou policii přiblížily a v mnoha věcech také posunuly před srovnatelné policejní sbory v evropských zemích.

Zcela ojedinělý byl také přístup, který jsme zvolili při přípravě této reformy. A věřte, že jako člověk, který se od roku 1996 pohybuje v Parlamentu, mohu zodpovědně říci, že takovýto přístup, takováto míra diskuse z pohledu její hloubky, rozsahu, intenzity, detailů jsem zatím nezažil.

My jsme postupovali podle přesně zvolené metody, kdy rok 2006, podzim tohoto roku, byl rokem velmi pečlivé analýzy. Troufnu si prohlásit, že takovéto zrcadlo si česká policie ve svém novodobé historii nikdy nenastavila. Rok 2007 byl rokem ideového zadání v podobě deseti základních pilířů, na nichž reforma stojí. Současně také byl tento záměr, tento ideový záměr velmi obsáhle diskutován nejen s odbornou a laickou veřejností, ale také – a na tom jsem trval – uvnitř policie, tak aby každému jednomu policistovi, který měl zájem se diskuse zúčastnit, který měl zájem říci svůj názor, byla dána tato možnost k dispozici.

Celý projekt reformy policie byl pojat skutečně jako projekt se vším všudy. Tedy včetně projektového řízení a týmu, speciálního týmu, který na ministerstvu vnitra vznikl, který byl a je složen ze zástupců nejen ministerstva vnitra, ale samozřejmě také policie, a v případě, kdy Senát vysloví s těmito normami svůj souhlas, potom tento tým se promění do realizační podoby, kdy bude dominovat účast současných a budoucích krajských ředitelů tak, aby transformační fáze reformy policie, která je plánována od 1. ledna 2009 a má skončit nejpozději k 1. lednu 2012, byla náležitě zajištěna.

Byl-li rok 2006 rokem analýz, rok 2007 rokem ideového zadání a velmi obsáhlé diskuse nad ideovým zadáním, rok 2008 je rokem legislativních změn. Co je jejich výsledkem? Výsledkem těchto změn a výsledkem reformy policie, neboť logicky každý z nás si musí položit otázku „a k čemu to vlastní slouží“, jsou následující věci:

Je to změna filozofie, je to změna organizační struktury, změna ekonomického modelu řízení, změna pravomocí a odpovědností policejních funkcionářů, zeštíhlení, zjednodušení policejní struktury, odprivatizování některých činností, které policie v tuto chvíli vykonává, a podle našeho přesvědčení by je vykonávat neměla, a samozřejmě také modernizace v tom neideovém slova smyslu, nebo toto slovo někteří politici s oblibou používají, nicméně tady v případě policie má zcela jiný rozměr.

Pokud jde o filozofii. Samozřejmě, že platí teze, že sebelepší zákon nic sám o sobě změnit nemůže, ale dobrý zákon znamená předpoklad pro změnu.

Pokud jde o filozofii, policie podle tohoto zákona bude více orientována na službu veřejnosti a na partnerství s ní. Tento styl práce je přímo zakotven v zákoně. Tento zákon poprvé, hovoříme-li o zákonu o policii, definuje povinnost pro policistu dodržovat pravidla zdvořilosti a dbát cti, vážnosti a důstojnosti osob i své vlastní.

Oproti současnému stavu a minulosti tato norma přesně definuje působnost a priority v činnosti policie s tím, že na první místo klade prevenci, tedy předcházení trestné činnosti, a až na druhé místo v pořadí na represi.

Policie také mění svoji organizační strukturu. Současné členění policie odpovídá státnímu uspořádání z roku 1960. A myslím si, že každý z nás dá za pravdu, jakkoli může mít určité výhrady k celému balíku, obrovskému balíku reformy, že tato organizační struktura neodpovídá potřebám třetího tisíciletí.

Zákon proto počítá ve své transformační fázi nejpozději k  1. 1. 2012 s vytvořením čtrnácti krajských ředitelství, které bude provázet rušení okresních ředitelství na úrovni řídícího článku. A to chci zdůraznit, na úrovni řídícího článku bude i nadále, a řekl bych více než dosud, posíleno partnerstvím a spolupráce směrem jak k obecním místním samosprávám z pohledu ředitelů územních odborů uniformované policie a k orgánům činným v trestním řízení, tedy státním zastupitelstvím a soudům z pohledu policie neuniformované.

Policejní správy, policejní ředitelství získají větší míru ekonomické odpovědnosti a pravomocí. Chceme skutečně odstranit současný stav, který lze snadno karikovat tím příkladem, který občas používám, kdy pro rozhodnutí o prodeji jednoho čtverečního metru chodníku před policejní služebnou vzniká velmi tlustý spis, neboť na jeho začátku je žádost příslušného policejního funkcionáře, ta jde na okresní ředitelství, z okresního ředitelství na krajské ředitelství, z krajského ředitelství na policejní prezídium, z policejního prezídia na ekonomický úsek ministerstva vnitra, aby na závěr celého toho procesu byl ministr vnitra jako jediná oprávněná osoba, která je v této věci oprávněna rozhodnout, ten, kdo o takovéto změně rozhodne.

Chceme současně, aby policejní ředitelé neodpovídali jen za bezpečnostní situaci, ale také za podmínky, které svým policistům v daném teritoriu vytvoří.

Policie bude mít štíhlejší strukturu. Trápí-li vedle mnoha věcí něco naši policii, tak je to fakt, že máme příliš mnoho velitelů. Na osm policistů připadá jeden velitel. Je to stejně rigidní struktura, jako z pohledu zajišťování ekonomických činností a obslužných činností, z pohledu občanských zaměstnanců, kdy na čtyři policisty máme v průměru jednoho občanského zaměstnance. A to jsou věci, které brzdí fungování policie a sráží ji mnohdy na kolena.

Policie mění kromě stylu své práce také rozsah nebo bude měnit rozsah svých činností.

Myslím, že všichni z nás známe to rčení „Kam s ním“? Nicméně v případě policie platí trošku v jiné podobě, kde jsou známé z pohledu tabulkových míst, z přepočtu na počet obyvatel po Kypru největší počet policistů na počet občanů. Přesto všichni žijeme s přesvědčením, že policistů není dost a zejména nejsou tam, kde bychom je potřebovali. Příčin tohoto faktu je celá řada. Není možné říct je pouze jeden jediný důvod. Příčiny jsem částečně zmínil, a jednou z  příčin, o které chci hovořit, je také rozsah činností, které policie vykonává a které nemají charakter vlastní policejní činnosti, která je spojena s ochranou práv, svobod, majetku, života a zdraví občanů. To jsou věci, které souvisejí s doručováním písemností, s asistencí u některých rozhodnutí exekutorů, suplování pořadatelské služby etc., a mohl bych takhle hovořit poměrně dlouho.

Poslední věc kterou jsem chtěl zmínit z pohledu změn je ona modernizace. Řada z vás má zkušenost v samosprávě. Myslím si, že každá z vás měl příležitost přijít na téměř všechny druhy státních orgánů a úřadu a troufnu si tvrdit, že kdybych udělal takové malé referendum, jakkoli toto slovo, jak vnímám, je v Senátu je téměř zakázané, tak si troufnu tvrdit, že zážitky které máme z návštěva policejních služeben, zážitky které máte s technickým vybavením policie jsou mnohdy hrůzostrašné. Ano, policie potřebuje i takovouto změnu a my jsme udělali celou řadu opatření na ministerstvu vnitra tak, abychom posílili investiční část rozpočtu policie. Mohu říci, že v souvislosti s reformou policie prožívá a bude prožívat období nejmasivnějších investic do technického vybavení a do zlepšení pracovních podmínek pro policisty. Mám teď na mysli rozsáhlou síť vozového parku a samozřejmě projekt P1000 – modernizace policejních služeben. Celkové investice v rámci reformy policie přesáhnou částku pět miliard korun.

Dovolte mi ještě krátce dvě poznámky. Jedna poznámka se týká kontroly policie a druhá poznámka se týká oněch problémů které vznikly při přípravě těchto norem v PS. Trvám, dal jsem v plen svoji budoucnost politickou, na tom, aby byla posílena nezávislost kontroly v postavení kontrolního orgánu, který se zabývá trestnou činností páchanou policisty. Vzhledem k tomu, že v ČR působí více bezpečnostních sborů, které mají oprávnění blížící se, nebo velmi podobných oprávněních policistů, padlo nakonec rozhodnutí zřídit generální inspekci bezpečnostních sborů jako samostatného bezpečnostního sboru. Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi rozsáhlou a zásadní institucionální i funkční změnu, rozhodli jsme se ji oddělit od samotného legislativního rámce reformy policie a v tuto chvíli je předkládáno pouze částečné řešením s tím, že do konce roku ministerstvo vnitra předloží vládě nový zákon generální inspekci bezpečnostních sborů, jejíž působnost se bude vztahovat nejen na Policii ČR, ale také na Celní správu a Vězeňskou službu.

Poslední poznámka se týká oněch tolik diskutovaných dvou problematických bodů, které vznikly při projednávání tohoto návrhu zákona v PS, a to je vyšetřování trestních činů policistů a působnost městských policií v oblasti bezpečnosti silničního provozu. K první jmenované věci chci říci, že stav který vznikl, považuji za nelogický, nicméně vzhledem k účinnosti této normy, která je plánovaná k 1. lednu 2009, za odstranitelný samostatnou novelou tak, aby byl zachován současný stav, kdy trestné činy policistů vyšetřuje státní zástupce.

Pokud jde o působnost městských policistů, považuji rozhodnutí PS za unáhlené, neprozíravé a z pohledu metodického za špatné. Tento balík zákonů se týká městských policií pouze v jedné oblasti. A to je zpřísnění podmínek pro výkon tohoto zaměstnání z pohledu vzdělanosti a psychologické způsobilosti městských strážníků. Řekli jsme si zcela jednoznačně, že nepůjdeme do problematiky rozsahu a působnosti městských policií, že toto bude řešeno samostatně metodicky, stejně tak jako reforma policie, tedy nejprve rozsáhlá analýza, intenzivní diskuse, definice problematických bodů, návrh jejich řešení, následné projednávání v obou komorách parlamentů. Rozhodnutí PS tedy považuji za takové, jak jsem zde zmínil a i zde chci říci, že na jedné straně vnímám pochybnosti řady z vás, laické i odborné veřejnosti v tom smyslu, zda skutečně některé městské policie, některé samosprávy nepřistoupily k oprávnění měření rychlosti velmi utilitárně z pohledu příjmu pro městské pokladny, nicméně z mého pohledu je funkce a role městských policií v této oblasti nezastupitelná. A říkám-li, že chceme změnit styl práce a filozofii policie, potom jsem skutečně přesvědčen, že policista a policie ČR nemá primárně stát u silnic s radarem a měřit rychlost, ale má působit preventivně na rizikových úsecích silnic.

V tomto smyslu je tedy oprávnění městských policií nezastupitelné republikovou policií, s vědomím toho, že nepochybně ta jakási žlutá karta, která byla rozhodnutím Sněmovny městským policiím vystavena, povede k větší míře sebereflexe a skutečně větší míře spolupráce mezi samosprávami a Policií ČR tak, jak to mj. předpokládá i reforma policie v podobě koordinačních dohod mezi samosprávami a Policií ČR. I tento problém bude řešen novelou, kterou předložím vládě na závěr měsíce srpna tak, aby předpokládaná účinnost byla v souběhu a nedošlo ke změně s tím, že podzim roku 2008 bude podzimem, ve kterém se chceme kromě jiného věnovat také velmi rozsáhlé diskusi na téma quo vadis městské policie.

Vážené paní senátorky a páni senátoři, tak jak jsem řekl při projednávání reformy policie v jednotlivých orgánech Senátu platí, že každý z vás při tak rozsáhlém díle si nepochybně může najít a najde řadu dílčích věcí, které považuje za problematické, za možná lépe řešitelné a řešitelné jinak. Nicméně, osobně jsem přesvědčen, že toto je vskutku historické dílo a že filozofie Senátu v této věci by měla být taková jaká je – podívat se na předložené normy jako celek a položit si otázku zda dávají dobrý předpoklad ke změně k lepšímu. Já jsem přesvědčen, že takové tyto normy jsou. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře. Vážené kolegyně a kolegové, návrh zákona byl přikázán ústavně-právnímu výboru, který určil jako svého zpravodaje pana kolegu Petra Pakostu a přijal usnesení pod č. 301/2. Dále návrh zákona projednala Stálá komise pro ochranu soukromí, která přijala usnesení jako senátní tisk č. 301/3. Zpravodajem byl určen pan kolega Jiří Pospíšil. Organizační výbor dále určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Výbor přijal usnesení pod č.301/1. Zpravodajem výboru byl určen pan kolega Tomáš Jirsa.

Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Jirsa: Vážený pane předsedající, pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové. Nejprve bych rád vyjádřil svůj vztah k tomuto zákonu a vyvrátil možný střet zájmů.

Jsem sice starosta, máme městskou policii, ale naše policie nemá radar. Já jsem původně navrhoval, že lepší zpravodaj by byl kolega Töpfer, který nejdéle z nás všech nosil policejní uniformu v roli npor. Harazíma, ale Tomáš je na dlouhodobé cestě v USA, dlouhodobě plánované, takže – pojďme už vážně.

Vzhledem k tomu, že zákon č. 283/1991 Sb., o Policii ČR ve znění pozdějších předpisů přijatých ještě před účinností Ústavy ČR, který koncepčně vychází z původního zákona o Sboru národní bezpečnosti, je přes své četné novely již překonaným právním předpisem, má být předkládaný vládní návrh zákona o Policii ČR koncepčně novou právní úpravou reagující na změny ve společnosti a v bezpečnostní praxi. Jak pan ministr obsáhle vysvětlil, a já s tím souhlasím, vládní návrh zákona o Policii ČR upravuje postavení a činnost Policie ČR, dále její řízení, organizaci, stanovuje základní povinnosti Policie ČR, upravuje otázky spolupráce a dalších vztahů, omezení osobní svobody, postupu ve vztahu k věcem, řeší otázku vykázání, zajišťování bezpečnosti chráněných objektů, prostorů i osob, použití donucovacích prostředků a zbraní, práce s informacemi, mezinárodní spolupráce, náhrady škody a náhrady za poskytnutí věcné pomoci, kontroly policie, správních deliktů a rovněž upravuje otázku inspekce policie.

Předkládaný návrh je plně v souladu ústavním pořádkem České republiky, jakož i mezinárodními smlouvami podle článku 10 Ústavy České republiky. Představuje ale drobné zásahy do některých zákonů tvořících právní řád České republiky. Zabezpečuje také právní prostředí pro realizaci současných i budoucích závazků z mezinárodních smluv podle článku 49 Ústavy České republiky.

Zákon podrobně projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost dne 16. července 2008. Usnesení tohoto výboru č. 160 vám bylo rozdáno jako žlutý tisk 301/1. A dovolte mi, abych ho přečetl.

Výbor pro zahraniční věci, obranu, bezpečnost z 31. schůze konané 16. července 2008 k vládnímu návrhu zákona o Policii České republiky, senátní tisk č. 301. Po odůvodnění zástupců předkladatele, dr. Ivana Langera, ministra vnitra, a ing. Jaroslava Salivara, prvního náměstka ministra vnitra, a zpravodajské zprávě senátora Tomáše Jirsy a po rozpravě, výbor doporučuje Senátu Parlamentu České republiky projednávaný návrh zákona schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou České republiky. Za druhé doporučuje Senátu Parlamentu České republiky přijmout k projednávanému návrhu zákona doprovodné usnesení, jehož text máte uveden v příloze. Určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi senátu Tomáše Jirsu, tedy mne, a pověřuje předsedu výboru, Richarda Sequense, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Tak jak již naznačil pan ministr, náš výbor, ale i ostatní výbory, které tuto materii projednávaly, tím doprovodným usnesením reaguje na některé drobné nedostatky, které v tom olbřímím díle se staly, a proto dovolte, abych vám ten návrh doprovodného usnesení našeho výboru, který doporučujeme ke schválení, přečetl. Návrh usnesení Senátu Parlamentu České republiky, kterým se doprovází usnesení Senátu Parlamentu České republiky k zákonu o Policii České republiky, tisk 301, a k zákonu, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Policii České republiky, tisk 302, tady trochu předbíhám, protože v příštím zákoně náš výbor navrhl stejné doprovodné usnesení, a samozřejmě bude přijato jenom jedno, pokud bude přijato.

Senát Parlamentu České republiky je toho názoru, že jím schválený zákon o Policii České republiky a zákon, kterým se, zase trochu předbíhám, mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Policii České republiky, jsou právními předpisy potřebnými a jejich schválení je krokem správným směrem.

Senát Parlamentu České republiky si je nicméně vědom potřeby provést povolaným způsobem dílčí úpravy uvedených zákonů k odstranění dvou jmenovitých vad, a potřeby připravit zásadní legislativní řešení neresortní kontroly bezpečnostních sborů.

Z uvedených důvodů Senát Parlamentu České republiky žádá vládu, aby za prvé vypracovala a podala návrhy novel zákona o Policii České republiky a trestního řádu, kterými by byla napravena chyba týkající se úpravy inspekce policie, k níž došlo při projednávání těchto zákonů v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, s tím, že pravomoc vyšetřovat trestné činy policistů bude navrácena státnímu zastupitelství tak, jak říká dosavadní úprava, b) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, která by umožnila obecní policii v součinnosti s Policií České republiky měření rychlosti vozidel v silničním provozu na zastavěných částech území obce s tím, že měřené úseky budou viditelně označeny příslušnou dopravní značkou upozorňující na měření rychlosti a že tato kompetence obecní policie bude využívána především pro zvýšení bezpečnosti silničního provozu.

Za druhé, předložila Parlamentu České republiky zásady zákona, kterým by měla být zřízena generální inspekce bezpečnostních sborů, jako státní orgán odpovědný ze své činnosti vládě, s pravomocí prověřovat a vyšetřovat trestné činy příslušníků ozbrojených a bezpečnostních sborů. A za třetí, seznámila Senát Parlamentu České republiky s návrhy novel zákonů, podle bodu 1, a zásadami zákona, podle bodu 2, ve fázi před jejich podáním tak, aby k nim mohly výbory Senátu Parlamentu České republiky učinit své připomínky a návrhy.

Teď, když jsem, kolegové, četl toto doprovodné usnesení, tak si uvědomuji, že je pravděpodobně možné ho předložit k hlasování až po eventuelním přijetí obou dvou zákonů, tedy tohoto o Policii České republiky, i těch doprovázejících, protože se v něm odvoláváme na oba dva zákony. Pane předsedající, děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Ano. Je to tak, pane zpravodaji. Děkuji. Teď se ptám, prosím, pana kolegy Pakosty, zda chce vystoupit jako zpravodaj ústavně-právního výboru. Pane kolego, máte slovo.

Senátor Petr Pakosta: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Kolegyně, kolegové, vážený pane ministře, dovolte, abych vás seznámil s tím, jak byl zákon projednáván na ústavně-právním výboru. Policie České republiky si reformu zaslouží, s tím se ústavně-právní výbor ztotožnil, a důvody zde již zazněly.

Ústavně-právní výbor projednal nový zákon o policii dne 9. 7. roku 2008 a s přihlédnutím k důvodům politickým i důvodům časovým se rozhodl zákon doporučit plénu Senátu ke schválení. Protože si však ústavně-právní výbor byl vědom těch nedostatků, které se na tu normu nabalily při projednávání v Poslanecké sněmovně, tak přijal doprovodné usnesení, ve kterém žádá vládu České republiky o předložení takových úprav v zákonu, popřípadě nových zákonů, které by napravily nedostatky nového zákona o policii i doprovodného zákona. K tomu jsme přijali doprovodné usnesení, které se trochu liší od toho, co vám zde četl kolega Jirsa a co bylo usnesením výboru pro zahraniční styky, obranu a bezpečnost. A je tomu tak proto, že ten text schválený ústavně-právním výborem posléze doktor Chaloupka ze senátní legislativy legislativně učesal, čímž text dostal trochu jinou formu, ale obsah zůstal zachován.

Vzhledem k tomu, že ten text, který byl schválen výborem pro zahraniční styky, obranu a bezpečnost, se kterým vás seznámil kolega Jirsa, je, řekl bych, takový učesanější, lepší, doporučuji, abychom při hlasování o doprovodném usnesení podpořili tento text a nikoli text ústavně-právního výboru. Tento můj závěr byl konzultován i s členy ústavně-právního výboru, a myslím si, že s tím není žádný problém.

Teď mi nezbývá, než vás seznámit s usnesením ústavně-právního výboru k projednávanému tisku, které vám bylo rozdáno jako tisk 301/2.

72. usnesení ústavně-právního výboru z 23. schůze konané dne 29. července 2008 k vládnímu návrhu zákona o Policii České republiky. Po úvodním slovu ing. Jaroslava Salivara, náměstka ministra vnitra, který vystoupil jako zástupce navrhovatele, po zpravodajské zprávě senátora Petra Pakosty a po rozpravě ústavně-právní výbor: 1) doporučuje Senátu Parlamentu České republiky projednávaný návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, 2) doporučuje Senátu Parlamentu České republiky přijmout k projednávanému tisku a tisku č. 302 doprovodné usnesení, jehož text je uveden v příloze tohoto usnesení, 3) určuje zpravodajem výboru pro projednání tohoto návrhu zákona na schůzi Senátu senátora Petra Pakostu, a konečně 4) pověřuje předsedu výboru senátora Jaroslava Kuberu, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

To je v této chvíli vše. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Zpravodajem stálé komise pro ochranu soukromí je pan kolega Jiří Pospíšil. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Pospíšil: Stálá komise projednala tento zákon a samozřejmě projednávala dva zákony naráz, takže já si dovolím vás seznámit se stanoviskem této komise. Komise schvaluje stanovisko k tomuto zákonu, které je v příloze tohoto usnesení a pověřuje mne, abych vás s ním seznámil. Toto stanovisko zní, že komise bere na vědomí předkládaný návrh zákona o Policii České republiky, za druhé, že diskutovala uvedenou problematiku ve vztahu k náplni komise a konstatuje, že bude vhodné využít očekávaných novelizací tohoto a doprovodných zákonů ke zpřesnění a dopracování některých ustanovení tak, aby zákon ctil zásady ochrany osobních údajů a soukromí občanů preciznějším způsobem.

Nebudu teď říkat podrobnosti, na to bude dost času právě, až budeme spolupracovat s panem ministrem na slíbených novelách.

Ještě jednu poznámku: Aby pan ministr viděl, že ho pozorně posloucháme, tak já si myslím, že je v pořádku, že policejní ředitel nemůže prodávat chodník před ředitelstvím samostatně, ten chodník není jeho ani policejní, ale státní. Naštěstí tento zákon na této věci nic nemění, a tak, jak je tam popsáno hospodaření s policií uvnitř resortu, je to daleko pružnější a myslím si, že bychom to měli podpořit.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane zpravodaji, a vás, kolegyně a kolegové, se ptám, zda někdo navrhuje, abychom se nezabývali touto novelou zákona. Nikdo se nehlásí, takže otevírám obecnou rozpravu. Písemně se přihlásil jako první do obecné rozpravy pan kolega Nedoma. Prosím, máte slovo.

Senátor Jiří Nedoma: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, novela zákona o policii má mimo jiné uvolnit ruce policistů k jejich práci pro zajištění bezpečnosti občanů včetně bezpečnosti na pozemních komunikacích, přesně tak, jak to tady říkal pan ministr. Zásah poslanců do pravomocí obecní policie v zákoně a v tom doprovodném 361/2000 Sb. týkající se měření rychlosti vozidel jde však přesně opačným směrem.

Pokud by tento zákaz vstoupil 1. ledna v platnost, tak by to neodebíralo ale našim samosprávám a především starostům právo žádat Policii ČR o měření rychlosti v jejich obcích a policistům by více méně nezbývalo nic jiného než trávit čas skutečně za radary u silnic, jak tady pan ministr předeslal.

Uznávám, že v některých obcích se samospráva nechovala doposud vždy seriózně při dohledu nad činností obecní policie a někdy i využívala této možnosti k částečnému doplnění svých finančních příjmů. Stejně tak jako ne vždy řádně dohlížela nad tím, aby obecní strážníci neměřili rychlost tam, kde to na bezpečnost silničního provozu nebo na vliv na životní prostředí uvnitř obcí z hlediska bydlení jejich obyvatel nemá význam. Takovéto schovávání se a měření hned u cedulí nebo na konci obce, kde již není zástavba nebo žádné další komunikace, které to přetínají.

Diskuse v podvýboru pro dopravu ukázala nutnost na vzniklou situaci reagovat, a proto jsem na klubu ODS navrhl text doprovodného usnesení, které se potom stalo i základem doprovodných usnesení jak výboru pro obranu a bezpečnost, tak výboru ústavně-právního. Ovšem z mého původního návrhu vypadl požadavek, aby dílčí novela týkající se měření rychlosti nabyla účinnosti nejpozději k 1. lednu 2009. Znamená to, že pokud by ve spolupráci ministra vnitra a ministra dopravy se tato situace chtěla napravit společně úpravou nebo novelou zákona 361, která se připravuje, na které se intenzivně již mnoho měsíců pracuje, tak by se mohlo stát, že se nepodaří zapracovat tuto opravu do této novely ať už z důvodu, že nedojde k politickému konsensu, který bude velmi obtížný, který se týká především bodového systému. Anebo spadne celá tato novela i tím projednáváním pod stůl. My to nemůžeme vyloučit.

Proto bych velmi trval na tom, abychom posléze – a mám připraven v tomto směru i pozměňovací návrh – doplnili do doprovodného usnesení termín 1. ledna 2009.

Dovolím si při této příležitosti trošku odbočit k novele zákona 361, protože především otázka bodového systému se v expertní skupině, kde jsem za Senát a za komisi pro dopravu zúčastněn, tak ta debata byla velmi vyhrocená, jakým směrem má vůbec novela postupovat. Ale na jedné věci jsme se shodli. I tam padlo několik návrhů na odebrání pravomocí pro obecní policii. Zrovna tak tento návrh padl i na Radě vlády pro bezpečnost silničního provozu, jejíž jsem členem. Všude se s těmito návrhy setkáváme, ale musím říci, že v odborných kruzích je to otázka menšinová. Velice výrazně menšinová. Nicméně je to jakási žlutá karta, jak tady pan ministr řekl, k tomu, že obce by měly více dohlížet na činnost svých policií a neměly by tohoto nástroje, který je jistě dobrým nástrojem z hlediska snížení počtu nehod v obcích a uchránění nebo snižování počtu mrtvých, je dobrým nástrojem, neměla by toho zneužívat. S vlastním návrhem bych si potom dovolil vystoupit až ve druhé diskusi, a to v podrobné diskusi ke druhému balíku doprovodných zákonů. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego, a prosím paní senátorku Gajdůškovou. Paní kolegyně Paukrtová s technickou připomínkou. Promiňte, paní kolegyně Gajdůšková.

Senátorka Soňa Paukrtová: Já se velice omlouvám, pane předsedající, ale já se ptám, zdali vedeme debatu k tisku č. 301 nebo 302, protože novela zákona o provozu na pozemních komunikacích je obsahem tisku č. 302, takže já se ptám, zdali vedeme tisku k tisku 301 nebo 302.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vedeme debatu k tisku 301, samozřejmě. Takže prosím teď paní kolegyni Gajdůškovou.

Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, paní senátorky, páni senátoři. Protože se jedná o velmi závažnou problematiku mající dosah do fungování a v podstatě do bytí či nebytí právního státu, je potřebné podívat se na předložené zákony o policii komplexněji. Nejprve mi dovolte říci východiska našeho pohledu.

Jsme si vědomi toho, že se velmi změnila celková situace ve společnosti. Změnila charakter, bezpečnostní rizika. Musíme počítat i s nebezpečím terorismu, o kterém jsme dříve ani nevěděli. Změnila charakter kriminalita. Organizovaný zločin nezná hranice. Globální ekonomika přináší nejenom pozitiva, ale i trestnou činnost, se kterou jsme se doposud nesetkávali. S tím nelze bojovat a v tomto není možné chránit občany metodami pana rady Vacátka. S tím samozřejmě souhlasíme.

Proto by vlády sociální demokracie připravovaly změny v oblasti bezpečnostních sborů, které měly být zakotveny v zákoně o vnitřní bezpečnosti země jako komplexní úpravě celé této problematiky.

Vnitřní bezpečnost státu, tedy především bezpečí občanů, což neznamená pro nás jen to, že se nebudeme bát večer vyjít na ulici, ale také to, že stát dokáže občanům zajistit, že jejich práva budou respektována a nikomu nebude dovoleno je beztrestně porušovat.

Policie je jedním z výkonných orgánů, které stát má pro garanci toho, o čem mluvím, tedy toho, že práva občanů, jejich bezpečnost nikdo beztrestně nebude moci porušit. První předpoklad k tomu, aby policie takovým nástrojem skutečně byla, je, že bude nejen vládnout potřebnou materiální základnou – mimochodem rekonstrukce služeben byla připravena panem ministrem Bublanem a chci poděkovat panu ministrovi za policisty i občany, že alespoň v něčem drží kontinuitu s předcházející vládou, ale kromě zázemí, efektivního řízení je důležitá především autorita policie. Tady mi dovolte trochu se zastavit.

K tomu, aby si jakýkoli orgán získal autoritu, musí být důvěryhodný, lidé mu musí věřit, musí být jasné jeho kompetence, cíle a úkoly, nesmí se rozcházet slova se skutky. Říkám to proto, že mi připadá absurdní debata o tom, kde má policie měřit rychlost nebo naopak nemá. Je proti zdravému rozumu, že tuto rychlost měří hned za příslušnou cedulí, která rychlost upravuje. Proti zdravému rozumu přece není to, že policie koná a vyžaduje dodržování práva, proti zdravému rozumu je, že příslušná značka je v nesmyslném místě nebo že je nesmyslný zákon, který přijal Parlament, případně vyhláška, kterou vydal někdo jiný. To je naše odpovědnost. Nepodrývejme autoritu svou ani orgánů zajišťujících bezpečnost pro občany tím, že podrýváme autoritu práva. Je totiž stará pedagogická zásada, že autoritu si nemohu podrýt tím, že bych vydala příkaz, o jehož možnosti stoprocentního splnění nejsem také stoprocentně přesvědčena. Tolik obecně.

K samotné předloze. Nejsem odborník na bezpečnostní složky. Myslím si, že trochu něco vím o managementu. Z tohoto pohledu předloha a tedy pan ministr zasluhuje ocenění, což není vždy totéž co pochvala. Ocenit je nutný marketing, se kterým pan ministr tento návrh prosazuje. Velmi zdařile se panu ministru podařilo přesvědčit o tom, že lepší by to být nemohlo. Říkám, že mohlo, pokud by celá věc řešena komplexně z pohledu vnitřní bezpečnosti země. V celé předloze např. není ani zmínka o tom, kdo a jak bude konat např. v případě ohrožení teroristickým útokem, resp. kdo a jak bude činný při případném předcházení.

Druhé ocenění patří tomu, jak pan ministr mistrně zvládl manažerskou úlohu k posílení kompetencí ministra vnitra. Podle našeho názoru má být policie garantem bezpečnosti občanů a garantem dodržování a prosazování vlády práva, ne politickým nástrojem. To jsou základní výhrady, které máme a proč zákon nemůžeme podpořit.

Považujeme za nešťastné, že při nastavování obranných mechanismů státu, jichž je policie jedním z výrazných nástrojů, není možná politická shoda, že se dělá ve spěchu a za každou cenu. Mimochodem – jen Německo dělalo tuto reformu 10 let nebo možná ještě více.

O tom, že se tento zákon prosazuje za každou cenu i s vědomím chyb, které nese, svědčí i procedura, která je zde nastavena, kdy věc Senát chce řešit doprovodným usnesením. K tomu se vyjádřím ještě při příštím zákonu. Neslouží to potřebné autoritě, ani spokojenosti občanů, ani politiků samotných. Je mi líto, že nemohu říci nic jiného.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně. Prosím kolegyni Soňu Paukrtovou, aby nás seznámila se svým příspěvkem.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pro mne je velice obtížné zaujmout stanovisko k tomuto návrhu zákona, protože jsem si plně vědoma toho, že reforma policie je nezbytně nutná a jak je zde připravena, je podle mého názoru i realizovatelná a správná. O to víc mě mrzí, že v doprovodném zákoně jsou evidentně chyby a nedostatky a je obtížné zvednout ruku pro tisk 301 a mít problémy s tiskem č. 302. S tím souvisí to, na co narazila má předřečnice. V tuto chvíli rezignujeme na své právo a pravomoc, upravit evidentní chybu, která se vyskytuje v doprovodném zákonu, a o kterém jsem přesvědčena, že není jediná. Nevím, zda lze omluvit to, že reforma policie je nezbytně nutná a omluvit to, že legislativní činnost zúžíme na formu doprovodných usnesení.

Čím dál tím více se začínám ztotožňovat s názorem, že snaha o legislativně dobrou technickou úroveň zákonů i legislativní proces je v zásadě marná, že vždy bude mít přednost kompromisní politická řešení, a že i Senát v tuto chvíli začíná rezignovat na tuto svou funkci. Mrzí mě to, protože zákon považuji za potřebný a o to více mě mrzí, co se stalo v zákonu doprovodném.

Pokud se týká městských policií, tam je i věcí samospráv, které nemalými finančními prostředky financují tyto městské policie a tím se podílejí na rozšíření bezpečnosti státu. O to spíše by neměla být tato věc řešena komplexním pozměňovacím návrhem.

Současně bych chtěla říci, že základní problém měření rychlosti nespatřuji ani v tom, kdo to měří, ale spíše co se s daty později děje. Jestliže je možné dnes vystopovat pomocí softwaru auto, které jede po celé republice, aniž by byla nějaká omezení na použití těchto dat, považuji to za závažný problém a budu velmi ráda, pokud se promítne řešení této skutečnosti do zákona na ochranu osobních údajů. Velmi mě mrzí, že nastala takováhle situace.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně. Prosím kolegu Igora Petrova.

Senátor Igor Petrov: Vážené dámy a pánové, dovolte, abych se trochu přirovnal ke zpravodaji garančního výboru. Jsem bývalý dlouholetý starosta 40tisícového města. Máme městskou policii a vlastníme radar. Chci se zabývat pouze záležitostí týkající se měření rychlosti u městské policie.

Jsem rád, že pan ministr řekl, že určitě podporuje tuto záležitost a je si vědom i toho, že by městská policie tuto práci měla vykonávat.

Ještě něco z mého 40tisícového města. Jestliže někde padly nějaké názory, že to slouží k výběru peněz a k navýšení rozpočtu města, myslím si, že je to možná ve městech a v obcích, kde mají naprosto nekvalitní zastupitelstvo.

Já si myslím, že kvalitní zastupitelstvo, kvalitní vedení města v podstatě zabezpečí, že peníze takto vybrané například skončí v projektech, které se týkají bezpečnosti v dopravě a je to úplně v pořádku, že se ty peníze vyberou a že je ta obec použije.

Možná ještě druhý argument. V našem městě dlouhodobě docházelo k tomu, že na komunikacích, kde se jezdilo hodně rychle, jsme žádali Policii ČR písemně, oficiálně na všech možných jednáních, aby přijeli a měřili rychlost a nestalo se tak. A pouze tím, že jsme zasáhli z pozice městské policie, tak se situace výrazně zlepšila, a to já patřím k těm, kteří v podstatě tu rychlost nedodržovali, a jsem rád, že dneska to v tom městě vypadá trošku jinak.

Takže tolik jenom na vysvětlení problematiky měření a znovu říkám, jsem rád, že ministr řekl, že si je toho také vědom a že je to obrovská chyba.

Ale druhá záležitost, která mě zaráží, že jestliže už jsme spojili debatu o těch dvou bodech programu, tak proč to nezměníme pozměňovacím návrhem a proč to chceme řešit nějakým doprovodným usnesením, když sám ministr říká, že ve stejném termínu pak dojde k naplnění obou dvou norem, z nichž jedna v této chvíli ještě neexistuje, a tu druhou odmítáme spravit. Já si myslím, jestliže věříme tomu, že se jedná o historický zákon, jestliže věříme tomu, že většina lidí v naší republice ví, že se to změní k lepšímu, tak proč bychom neměli věřit tomu, že v Poslanecké sněmovně se odsouhlasí pozměňovací návrh, který napravuje nějaký naprostý nesmysl. Anebo potom v té Poslanecké sněmovně sedí úplně jiní lidé, než kteří žijí v této republice. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane senátore. Prosím pana senátora Jana Hajdu.

Senátor Jan Hajda: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážení kolegové a kolegyně. Určitě všichni máme zájem na tom, aby policie byla co nejlepší, aby se ambiciózní plán pana ministra naplnil. Ovšem domnívám se, že zde nepadlo jediné slovo o těch, kteří by měli tento ambiciózní plán zabezpečit, a to jsou samotní policisté. Já jsem se tomu trochu věnoval, řeknu zde tři základní připomínky, jinak ostatní předám písemně panu ministrovi.

Na webových stránkách se dočteme, že chybí, nebo je podstav asi pět tisíc policistů. Jaká je situace mezi policisty? Na základě signálů od roku 2006 odešli především starší a zkušení, noví nejsou schopni podle informací z terénu řešit základní trestné činy, poněvadž výchova dobrého policisty trvá pět až 10 roků. Takže současný personální stav v policii z tohoto pohledu je špatný.

Co dělá další velké zlo mezi policií? Je to otázka vzdělání. Bylo stanoveno pro určité funkce vysokoškolské vzdělání apod. A jak se to řeší v praxi? Řada policistů to řeší dvěma směry. První je to, že se vzdělávají na Slovensku v Dubnici nad Váhom v oboru majster odborného výcviku a druhá skupina na obdobné škole v Hradci Králové, kterou za tímto účelem zřídila polská strana a pro její „mimořádnou úroveň“ se jí mezi policisty říká Bolek a Lolek. (Veselost.)

Domníváte se, kolegové, že tito policisté budou mít někdy důvěru nebo úctu mezi samotnými policisty?

Třetí problém, na který chci ukázat: Je to náborová kampaň Policie ČR. Dříve pro přijetí policisty byla jasná kritéria – zdravotní a fyzická. Dneska stačí pouze to, že má čistý trestní rejstřík a je občanem České republiky. To, že dříve musel policista uběhnout něco za 10 minut nebo musel mít zrak v pořádku, to se nehodnotí. Naopak, hodnotí se výsledky náboru, ale že nám mezitím odejde řada dalších schopných policistů, se neříká.

Za čtvrté bych chtěl – to je poslední poznámka – aby se v té reformě dál prostor policistů, zbavili se administrativy, poněvadž podle jejich stanoviska minimálně 50 % pracovní doby řeší papíry apod. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego. Prosím pana senátora Jiřího Žáka.

Senátor Jiří Žák: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, já budu velmi stručný. Mě mrzí, že u předlohy, která je podle mého názoru opravdu velmi kvalitní, a to je zákon o policii, se tady pořád vracíme k tématu měření rychlosti městskou policií. Podle mého názoru měření rychlosti spadá do oblasti bezpečnosti a za tu odpovídá stát, čili jednoznačně Policie ČR. Ta novela k 361, tak jak je koncipovaná, v žádném případě nevylučuje možnost, aby se městská policie podílela na měření rychlosti. Takže já v tom nevidím žádný problém a chtěl bych, abychom ten zákon schválili tak, jak byl předložen. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego. Prosím paní senátorku Janu Juřenčákovou.

Senátorka Jana Juřenčáková: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, protože byla sloučena diskuse k oběma návrhům zákona, chtěla bych navázat na předcházející. Sdružení místních samospráv, které sdružuje více než tisíc obcí, udělalo anketu mezi svými členy a položilo jednu otázku: Zaznamenali jste, že by státní policie měřila dodržování rychlosti v krizových částech vaší obce? Argument odpůrců zachování pravomoci obecní či městské policii měřit dodržování rychlosti na pozemních komunikacích v obci spočívá v tom, že taková činnost významným způsobem zasahuje do rozsahu jiných jejich úkolů a že by tak měla činit pouze státní policie.

V této souvislosti provedlo Sdružení místních samospráv výzkum, jehož výsledek je následující: 31 % říká ano, Policie ČR měří u nás pravidelně, 31 % říká ne, ovšem nevylučujeme, že by u nás Policie ČR měřila dodržování rychlosti, mohlo se tak stát pouze ojediněle, a 37 % říká ne, nevím o tom, že by u nás Policie ČR kdy měřila dodržování rychlosti.

Obrátila se na mě řada starostů, že nesouhlasí s tím, že možnost měření městskou a obecní policií byla vyňata z tohoto zákona. Já můžu mluvit sama za sebe, jak to působí preventivním způsobem, protože například ve městě Zlín jsou po celé trase projížďky, resp. průtahu Zlínem nainstalovány kamery, vy vlastně nevíte, jestli ta kamera je falešná nebo opravdu vás měří, a mě to naučilo to, že opravdu tím Zlínem projíždím 50kilometrovou rychlostí, protože si nemůžu dovolit, abych přišla o body a následně o řidičský průkaz. U řady měst a obcí, které využívají tyto radary, které si pořídily buď do svého majetku, nebo pronajaly od soukromých firem, to působí z jejich pohledu preventivně, i když vlastně není možné předložit teď nějaké statistiky. Takže já bych se přiklonila k pozměňovacímu návrhu paní senátorky Paukrtové, aby byl schválen ten její návrh. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, paní kolegyně, byla jste poslední přihlášená. Není to tak. Hlásí se s přednostním právem předseda Senátu Přemysl Sobotka.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, je jasné, že jsme spojili rozpravu ke dvěma zákonům, ono to ani jinak nejde. Trošku jsem překvapen, že celá debata, přesně jako je o procesu ve Sněmovně, mediálně se odehrává na tom, jestli budou městští policisté měřit nebo neměřit. Zcela se opomíjí, že tato reforma policie je zlomovým bodem vůbec v České republice ohledně policie a že efekt by měl být opravdu směrem k občanovi a k jeho bezpečnosti. Nebývá zvykem, že někoho chválím, ale chválím pana ministra i celé ministerstvo, ale chválím i předchůdce, kteří začínali s touto reformou a mají v mnoha okamžicích k tomu pozitivní vztah.

O to překvapivější bylo hlasování o tomto zákonu, ne o tom doprovodném, v Poslanecké sněmovně, kde blokově sociální demokracie a KSČM hlasovaly proti. A z toho také vychází můj pohled na hlasování o tomto i o tom druhém zákonu.

Jestliže chceme reformu – a já říkám, že ano – tak to schvalme v tomto znění. Jestliže nechceme reformu, protože postoj v PS je spíše blokový a negativní z jedné části, tak přijměme pozměňovací návrhy a osud reformy policie padne vniveč. Takže nevylévejme opravdu s troškou vody i celé miminko a celou vaničku.

Mohu říci jediné: Buďme rádi, že tady jsme nastartovali nějaký proces. A slib pana ministra je pro mě natolik závažný, a věřte, že jsou i páky tady u nás a v jednotlivých politických stranách, že řekl-li ano, připravím novelu a neprovede-li to, tak věřte, že budeme na něj velmi zlí, a pan ministr si toho je určitě vědom. Potom už mu tady žádný zákon neprojde, i kdyby byl sebezlatější.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane předsedo. A nyní prosím kolegu Petra Víchu.

Senátor Petr Vícha: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně a kolegové. Je mi líto, že musím vystupovat po panu předsedovi, protože jsem byl přihlášen již před ním a tak dořeknu to, co jsem chtěl říci, protože jsem chtěl opět vystoupit k záležitosti městských policií.

Je mně to líto, ale stejně jako kolega Petrov si myslím, že jestliže věříme tomu, že pan ministr prosadí tu úpravu v následujícím období, tak není nejmenší důvod si nemyslet, že zde nemůžeme přijmout tuto úpravu a tento zákon bude prosazen.

Nemám střet zájmů, přestože jsem starostou, protože nemáme radar, protože si myslím, že městská policie by měřit neměla. Ale budu hájit to, aby mohla, aby to bylo věcí samosprávy. A těším se na dobu, kdy nebude muset. Kdy nebude muset proto, že Policie ČR bude mít takový respekt, jako v Rakousku, kde si nikdo nedovolí jezdit rychle.

Krátce ocituji z dopisu Policie ČR, který jsme obdrželi, když jsme se na ni obrátili, aby měřila v nebezpečném úseku v obci u školy:

„K vaší žádosti ze dne 16. 10. 2007 – je to tedy celkem čerstvé – vám sděluji, že v současné době Dopravní inspektorát v Karviné disponuje jedním kusem radaru se záznamovým zařízením, který je plně využíván k eliminaci příčin a následků dopravní nehodovosti a je nasazován do nehodových úseků v rámci celého teritoria bývalého okresu Karviná.“

Ten dopis pokračuje. Pro zasmání přečtu poslední odstavec:

„K vašemu dopisu dále uvádím, že vámi konstatovaný dvacetiprocentní nárůst vozidel, která svou rychlost nepřizpůsobí dopravnímu značení v předmětném místě, je nutné rozšířit o konkrétní dny a hodiny překračování rychlosti, jakož i o data vypovídající o rozsahu překročení rychlosti. Po obdržení tohoto detailního rozboru lze v závěru roku, vzhledem ke slíbenému přidělení dvou kusů radaru se záznamovým zařízením na Dopravní inspektorát v Karviné, navýšit četnost kontrol prováděných službou dopravní policie.“

Abychom dodali tyto podklady, museli bychom mít radar, pane ministře.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane senátore. Nyní vystoupí pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, já bych moc prosil, protože už jsem byl upozorněn, abych opravdu byl poslední, já nebudu nikoho provokovat k tomu, aby po mně vystupoval.

Ale musím říci jednu zásadní věc. Jistě si všichni vzpomínáte, když jsme tady debatovali o trestním zákonu, a bude to jako vždycky. Až sem přijde znovu, tak co myslíte, že bude hlavním bodem diskuse? Snížení věku trestnosti na 14 či 13 let. To bude to velmi důležité. A eutanázie bude to druhé. A v této debatě úplně zanikne podstata toho problému, o kterém se má jednat.

A to je přesně příběh toho zákona. Já myslím, že pan ministr Langer by mohl být vděčný panu poslanci Klasovi, že řekl ten návrh, který zamezil městské policii měřit, protože krásně tím zamaskoval ty ostatní problémy, které v zákonu jsou. A to říkám s vědomím toho, že ten zákon podporuji. Ale na druhou stranu naše debata měla směřovat úplně jinam. Měla směřovat tam, jestli náhodou za cenu restrikce a posilování mocenských složek tady nedochází k příliš výraznému omezení osobní svobody. A pan ministr Langer to dobře ví a vím, že o tom velmi přemýšlí, jak vyvážit ty jemné váhy. Ono to souvisí i s bojem proti terorismu, co všechno musíme obětovat v boji proti terorismu, jaká je ta váha a ta míra, jakých ještě svobod se vzdáme, abychom mohli úspěšně bojovat proti terorismu.

A my tady debatujeme o tom, jestli městská policie má nebo nemá měřit rychlost v obcích, což je z hlediska těchto dvou zákonů záležitost naprosto nezajímavá. Ona je zajímavá opravdu jenom a hlavně pro rozpočty těch obcí, jak vám za chvíli sdělím.

Úvahy, které mě vedly k tomu, když si přečtu ten zákon, jestli skutečně je nutné, aby policie měla takové pravomoci, jako se jí tady dávají, že může prohlížet auta, vstupovat do živnostenských provozoven, a jestli je skutečně zajištěno, že v každé politické situaci v ČR tomu tak bude. Naštěstí pan ministr Langer je ještě mladý chlapec, ale umím si představit, že tady bude ministrem i někdo jiný, který to, co my teď do tohoto zákona tak velkoryse dáváme, zneužije. A já mám právě tu obavu – a tady to řekla paní senátorka Paukrtová – jestli vše, to naše takové svaté nadšení, protože teď máme ty kamery na dálnicích, takže my můžeme pomocí těchto zařízení sledovat člověka, každý jeho pohyb. Mobil je identifikovatelný na deset metrů. A když k tomu přidáte kamery, tak se dá identifikovat každá trasa, kde se pohybuje automobil. A jak se pak bude zacházet s těmi daty, to mám obavu, jestli to je skutečně dobře zabezpečeno, aby ta data nemohl nikdo zneužít. A protože každý domů dostáváte osobní dopisy od různých firem, tak víte dobře, že s těmi databázemi se kupčí, prodávají se a že není žádná obrana. To, že od policie unikají fotografie tu pana Svobody, který spáchal sebevraždu, tu pana Čunka, tu někoho jiného, a prodávají se médiím, která na ně čekají, protože to je pro ně zajímavé, tam si já myslím, že by měla být namířena naše pozornost, aby toto bylo co nejlépe zabezpečeno, aby se s těmi daty nemohlo manipulovat.

Když se vrátím k tomu zákonu. A teď se omlouvám panu ministrovi, že zneužívám jeho zákona. Posedlost zákonodárců a úředníků ve zvyšování pokut je už na hraně normálnosti. Vzpomeňte si tady na svaté nadšení pana exministra Šimonovského pro vysoké pokuty v bodovacím systému, kdy jsme tady pak řešili problém cyklisty, který upadl a měl zaplatit 25.000,- Kč, při průměrném platu v ČR asi 18.000,- Kč.

Obdobné příběhy tady máme. Za neuposlechnutí strážníka je 5.000,- Kč, bylo 1.000,- Kč, ale za odhození žvýkačky je do 20.000,- Kč, za čůrání na veřejnosti do 20.000,- Kč. A je lepší ho neuposlechnout, za to je jenom 5.000,- Kč, takže je chytřejší, já tě neposlouchám, dej mi 5.000,- Kč, ale když už jsem se vyčůral, tak mi to odpusť …

Dávat 20.000,- Kč za odhození žvýkačky je naprosté popření normálnosti. Normální je 100,- Kč. I v této situaci stokorunová pokuta je pro každého velmi výstražná. Je naprostý blud, že bohatým podnikatelům je jedno, kolik zaplatí za překročení rychlosti v obci, jak se říká, no tak podnikatel dá policistovi pět tisíc a říká, dám ti to bez lístku, tady to máš a nech si ty peníze. Ti podnikatelé jsou bohatí právě proto, že je mrzí každá koruna, jinak by byli chudí. Jenom ti, kteří rozhazují, jsou chudí. Ti bohatí samozřejmě šetří každou korunou, takže pro stokorunu takový podnikatel dva dny nespí, protože pro něj ta stokoruna má hodnotu, neboť on dobře ví, že halíře dělají talíře, to je známé staré pořekadlo. Každý, kdo utrácí, nemůže být nikdy bohatý. To je tedy velký omyl. A to nemluvím o právnických osobách, kde pokuty jdou do desetimilionů. Pak si vzpomeňme na ty šílené vyhlášky většiny českých měst, která v životě ožralého bezdomovce neviděla, a přesto pro jistotu přijala vyhlášku o zákazu pití alkoholu na veřejnosti, ale sama sebe osvobodila, protože když chlastají na těch zahrádkách a pak močí v parku, tak ti jsou z toho vyjmuti, protože oni přece chlastali v té zahrádce, a ne někde u nějakého stánku.

Přitom samozřejmě existuje jednoduchá možnost, jak se tohoto problému zbavit, protože ty stánky pronajímá město, takže stačí, tak jak jsme to udělali v Teplicích, zvyšovat nájmy každý rok o deset procent a všechny ty stánky samozřejmě zmizely, protože to ekonomicky neutáhly.

Je to elegantní, není to žádný tristní zákaz. První zkušenosti už jasně říkají, jak to dopadne.

Obdobné je dvacet tisíc za zahození žvýkačky. Přitom žvýkačka nám vadí, ale vadí nám v autobuse, kde si na ně sednete a přilepíte se, nebo v kině, kde se žvýkačky lepí, nebo v restauraci pod židlí, ale na ulici zahozená žvýkačka je boží požehnání. Poněvadž když se zahodí dostatečné množství žvýkače, tak dostaneme na chodníku tartanový povrch, který bychom museli platit za těžké peníze. A to běžci, kteří si myslí, že je zdravé běhat, tak si ničí kolena na tvrdém asfaltu a když budou mít tento tvrdý měkký povrch, tak si kolena ničit nebudou. A my kvůli tomu vymýšlíme dvacetitisícové pokuty.

Kdysi, když jsme opravovali v Teplicích divadlo, tak jsem si naivně myslel, že tam zanechali ti dělníci nějaké zbytky cementu, ono to vypadá jako stopa po cementu, tak říkám – oni tady stavěli – práci – zámková dlažba a oni tady teď nechali po cementu takové šedivé fleky. Pak jsem zjistil, že to jsou žvýkačky a říkal jsem jen houšť a větší kapky, nebudeme platit žádné odstraňování, protože to bude rovnocenný povrch, to je fakt úžasný povrch, ta žvýkačka ztvrdne a opravdu ničemu nevadí. Takže je naprosto nesmyslné dávat dvacet tisíc. Dvacet tisíc by mělo být za to, když jdete ve večerních šatech do divadla a tam se skutečně přilepíte a nemůžete to odlepit.

Další věc, která je děsivá je, že vždycky ta námitka je: No ale vždyť nemusí dát dvacet tisíc. Oni přece mohou dát jenom tisíc, když právě uváží, že dvacet tisíc by bylo moc. To je přesně ta podpora korupce, když je někde pokuta od-do, tak samozřejmě ten kdo s ní disponuje, řekne: Víte, že byste mohl dostat až dvacet tisíc za to, že jste se vyčůral? Ale když mně dáte tři stovky a nikde o tom nebudete mluvit, tak to bude v pořádku. Ve všech civilizovaných zemích včetně Turecka mají normálně stanovené pokuty, žádná diskuse v ulicích v Německu není o tom, kolik zaplatíte za rychlost. On to má přesně v sazebníku. Přesně má stanoveno když jste překročil o tolik – ještě vám k tomu řekne paragraf, podle kterého vám pokutu dává, ne že si to vymyslel a má to stanoveno v sazebníku přesně. My jsme o to velmi usilovali a dodnes se nepodařilo zjistit, kde je žába na prameni. Ministerstvo dopravy tvrdí, že je na ministerstvu vnitra a ministerstvo vnitra a policie tvrdí, že je na ministerstvu dopravy. Ptám se tedy, co brání tomu, aby byl jasný a jednoznačný sazebník, že překročení rychlosti o 10 km je – vymýšlím si – tisíc, o dvacet kilometrů dva tisíce a o třicet kilometrů tři tisíce.

Nebudu, přestože bych měl možnost, napadat některé věci například doprava opilců na záchytku, která se přesunuje z Policie ČR v podstatě na obecní strážníky. V Ústeckém kraji, který má osvíceného hejtmana, žádná záchytka není a nikdy nebude, doufám, pokud nebude zákonem uložena, protože si vůbec nemyslím, že by se mělo zacházet tak velkoryse s opilci. Já jsem viděl celu v Dánsku, kam odvážejí opilce a ležela tam žena v letních šatičkách na betonovém lehátku. Já jsem tehdy těm Dánům řekl, že to je velmi nehumánní, protože jestli bude mít zánět vaječníků, tak už nikdy neporodí. Oni říkali, ale ona si to způsobila sama,y proč bychom my jí dávali nějaký luxus? Prostě jednoduše, když se opila – ve Spojených státech je to ještě horší. Tam když se někdo opije a leží ve sněhu, tak ho tam nechají ležet, protože mají dojem, že se zřejmě dobrovolně rozhodl umrznout. To je přístup pro ČR drastický, ale vychází z amerického principu, že každý člověk je svobodný a pokud neobtěžuje někoho jiného, tak není třeba proti němu zasahovat. Samozřejmě to stojí obrovské náklady, v záchytkách nikdo neplatí. Tady je uvedeno, že ten opilec musí zaplatit tu dopravu, ale samozřejmě víte asi, jak to v praxi bude vypadat. Jaký asi je ten opilec. Akorát bude mít radnice další položku pohledávky, kterou podle zákona musí vymáhat až do morku kostí, takže si na to najme nějaké vymahače, a všechno to bude stát obrovské peníze.

Druhá věc, která mě velmi trápí, a také si myslím, že by policie neměla jezdit ke každé banální nehodě, ale ono to má významný vliv na statistiku. Vy si tady jistě vzpomenete, když pan ministr Gross navrhl zvýšení hodnoty přestupku na pět tisíc ze dvou tisíc, jak nám rázem klesla kriminalita. To se dočkáme toho, že nám rázem klesne počet dopravních nehod, protože kdo by hlásil dopravní nehodu, když nedal přednost a rozbil si jenom blatník, když by mu za to hrozilo, že bude mít bodový postih a ještě pokutu. Takže skutečně dojde k tomu, že se lidé budou jakoby více dohadovat a statistika bude vypadat tak, že vlastně je to teď konečně lepší, že máme méně dopravních nehod.

A nakonec k tomu měření v obcích. Já jsem si na internetu přečetl – není to z mé hlavy – takovou krátkou větu, která se často říká: Vždyť těch policistů v ČR je málo, nemají radary, oni nám neměří pokuty a tam byla taková krásná věta, jestli když je málo chirurgů budou operovat řezníci. Řezníci také umějí zacházet se skalpelem a s nožem, ale nemají tu správnou kvalifikaci.A to je ten problém. A tady se zvyšují požadavky na kvalifikaci těch, kteří se ucházejí u práci u městské policie, ale nedělejte si iluze, nejsme Londýn. V Londýně když potřebují 200 policistů, tak se jich přihlásí tři tisíce. My když potřebujeme tři policisty, tak se přihlásí dva. A ti, kteří se ukáží jako schopnější, tak přecházejí z městské policie pod policii státní. Velmi kladným jevem toho co se stalo je to, že začne diskuse o tom, kam mají směřovat městské policie. Jestli má být zachováno to, že městské policie byly původně zřízeny kvůli jinému účelu. Měly nahradit tzv. šedý mor, jestli si ho ještě pamatujete. To byli takoví soudruzi v šedivých uniformách, něco jako PSVB nebo Pomocná stráž pohraniční stráže, kteří chodili a sledovali co se děje a práskali. My jsme se kdysi chtěli v Teplicích vrátit k Pomocné stráži městské policie, ale protože ta Pomocná stráž VB si získala tak špatné renomé ve své době, tak je to opravdu nereálné, protože všichni si mysleli, že to bude něco podobného. Ve Spojených státech je to normální věc, dobrovolníci, kteří dostanou košili s výložkami a pomáhají policii v různém udržování veřejného pořádku. Pokud by ovšem výsledkem snažení, které má končit tím, že se městské policie sloučí v policii státní, mělo být to, že se to tak stane a obce si budou platit jakoby státní policii, což ostatně i teď dělají – ty nejlepší věci, které Policie ČR v Teplicích má, jim koupilo naše město, protože jsme si mysleli, že třeba vyhledávat…

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Pane kolego, prosím vás, já bych vám chtěl… Já vám chci poděkovat, že jste zatím nevyprovokoval nikoho jiného než sebe - a můžete pokračovat. (Značné veselí v sále.)

Senátor Jaroslav Kubera: Děkuji, já jsem to tentokrát opravdu neměl v úmyslu. Takže teď konečně k tomu nejdůležitějšímu problému, a to je měření v obcích. Já jsem o tom už někde mluvil, že od 1. července musí mít každý nový dům hasící přístroj a čidlo, které hlásí, kdyby se něco stalo. Pokud účelem této vyhlášky – a není to zákon, je to pouhá vyhláška – je to, aby hořelo méně domů, aby bylo méně mrtvých při požárech, pak tomu rozumím. Pokud ovšem účelem toho je, aby výrobci a dodavatelé hasících přístrojů měli kšeft, pak je to špatné. A to je přesně problém radarů. Jestli je to vše pro výrobce radarů, potažmo obecní rozpočet, tak je to špatně. Jestli je to něco, co má přispět k tomu, aby bylo méně mrtvých a méně zraněných, tak je to dobře. Já jsem přesvědčen o tom, že nejméně v polovině případů je problém v tom, že obce mají nedostatek prostředků a každá koruna je dobrá. Kdybychom totiž určili, že budou za to jenom body – a to by byla ta zkouška, test upřímnosti – kdyby měřily městské policie a nebyly pokuty, jenom body, pak by se ukázalo, že by těch radarů možná až tolik nebylo. Ale já nezpochybňuji to, že každá obec chce mít ve své obci bezpečí, ale musím říct, že jsem si minulý týden vytáhl statistiku v Teplicích, kde se neměří, kde není ani jeden radar a ujišťuji, že měření má nulový vliv. Většina přestupků byla úplně jiných – nesprávný způsob jízdy, nedání přednosti v jízdě, nepřiměřená rychlost, což vůbec neznamená, že to je porušení. Nepřiměřená rychlost může být i 30 km za hodinu – to vás to auto převálcuje, když vás přejede kamion ve třiceti, tak jste mrtví. Takže ale většina byla mimochodem nedání přednosti v jízdě, protože například o přednosti zprava nemá polovina Čechů ani tušení, protože my máme tolik značek, že každý hledá nějakou značku, a když tam značka není, tak neví. Takže je dobře, že diskuse vznikla. Musím ocenit město Votice, které vymyslelo způsob, který je elegantní: na obyčejnou silnici dalo semafor spojený s radarem a když někdo překročil rychlost, tak se na semaforu rozsvítila červená a on si musel chvíli počkat. To si myslím, že je chytré, vtipné a jednoduché.

Jinak podporuji samozřejmě přijetí těchto důležitých dvou zákonů a toto jsou jenom moje poznámky, kterými bychom se za chvíli v budoucnu, až tady budou zase ty drakonické milionové pokuty, měli zabývat.

Děkuji vám za pozornost a moc prosím, abyste na to nereagovali, protože ono ve skutečnosti není za co.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane senátore, odebírám vám tři kytičky, už dvě jenom, jsou přihlášeni dva kolegové. Kolega Richard Sequens.

Senátor Richard Sequens: Pane předsedající, já bych strašně rád vašimi ústy poděkoval kolegu Kuberovi, protože já, když jsem šel ráno do Senátu, tak se mi sem moc nechtělo. Pak jsem tady bojoval se spánkem. Myslím si, že jsem byl důstojným konkurentem pana ministra zahraničí v tu chvíli. A teď jsem se úplně probral a nabudil, že to je úžasné. Takže já bych se chtěl zeptat, jestli, kdyby náhodou, nedej bože, jsem nebyl znovu zvolen do Senátu, jestli bych mohl třeba dělat chirurga v Teplicích, protože tam musí být ohromná sranda. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego. Byl jste zatím posledním přihlášeným. (Ptám se… Radši se neptám a končím obecnou rozpravu.) A poprosím pana ministra, jestli by byl tak hodný a vyjádřil se.

Ministr vnitra ČR Ivan Langer: Dovolte mi, abych neadresně, nicméně ke třem věcem. První. Zaznělo, že reforma policie je předkládána ve spěchu. Není to pravda. Jestli něco předcházelo reformě, tak to bylo 8 let velmi pečlivých analýz a praktické aplikace a zkušeností z fungování policie. Reforma probíhala přesně v těch krocích, tak jak jsem je zde popsal. Rok 2006 – analýza, rok 2007 – ideové zadání, obsáhlá diskuse, rok 2008 – legislativní ukotvení, a rokem 2009 počínajíc – transformační fáze.

Zaznělo zde, že na reformě policie není politická shoda. Musím s velkým politováním konstatovat, že jediný poslanecký klub byl poslanecký klub ČSSD. Setkal jsem se s poslanci z poslaneckého klubu KSČM, Strany zelených, KDU-ČSL, ODS. Jediný, kdo odmítl nabídku na jednání, byli kolegové z ČSSD.

Výsledek hlasování v Poslanecké sněmovně podle mého hlubokého přesvědčení vůbec nebyl o věci. Bylo to jenom pokračování atmosféry a naplnění atmosféry, která v Poslanecké sněmovně vládne. A dokonce to hlasování bylo tak paradoxní, že ti samí poslanci, kteří podporovali reformu policie ve výborech, na plénu hlasovali proti.

Poslední poznámka, kterou chci říci. Já jsem si vědom těch dvou problematických bodů, které v novele jsou. Jasně jsem řekl svůj postoj. A prosím ty z vás, kteří jinak reformu podporují, abyste věřili mým slovům, které jsem zde řekl, že v tuto chvíli již je novela napsána v srpnu do vlády a v září do Poslanecké sněmovny, tak aby souběh těch dvou norem znamenal vlastně uchování současného stavu. Věřte také mým slovům, a myslím si, že dosavadní vaše zkušenost se mnou vám dává pro to dostatek důvodů, že se chceme věnovat problematice městských obecních policií se stejnou metodou práce, jak jsme se věnovali reformě policie, a že nemůže být realizována změna, aniž by se jí měli možnost účastnit zástupci měst a obcí.

A ti z vás, kteří považujete ty dva nedostatky za důvod, proč pro reformu nehlasovat, podívejte se, prosím, kdo pro ty dva nedostatky hlasoval v Poslanecké sněmovně, a podívejte se, zda se naplnila slova některých tzv. bezpečnostních expertů v Poslanecké sněmovně, kteří řekli: My nebudeme hlasovat podle toho, kdo jaký návrh předkládá, ale jak dobrý ten návrh je. Více k tomu nemám co dodat a děkuji vám za rozpravu a za případnou podporu toho velkého díla.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane ministře. A prosím… Kolega Pakosta chce se vyjádřit? Nechce. Prosím garančního zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě a sdělil nám, jakým způsobem budeme potom hlasovat.

Senátor Tomáš Jirsa: Tak v rozpravě vystoupilo 11 senátorů a senátorek, z toho kolegyně Paukrtová dvakrát. Příspěvky se týkaly, tak jak správně poznamenal kolega Kubera, hlavně měření rychlosti a činnosti městské policie, nicméně několik z nás kritizovalo legislativní proces, a to řešení chyb doprovodným usnesením. Nicméně byly avizovány pozměňovací návrhy, několik diskutujících avizovalo své hlasování proti tomuto návrhu, ale zazněl jediný návrh, a to mým prostřednictvím návrh našeho výboru, na schválení tohoto zákona, tak jak nám byl postoupen Poslaneckou sněmovnou. Všechna ostatní doporučení našeho výboru k tomu doprovodnému usnesení bychom projednávali až po eventuelním schválení tisku č. 302. Čili teď, pane předsedající, je před námi jediný návrh na schválení tohoto zákona.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji vám. S tímto je ztotožněn i náš legislativní odbor. Takže tento postup je zajisté správný. Po znělce budeme hlasovat.

Aktuálně je přítomno 65 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 33.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl garanční zpravodaj, a to je pouze schválit. Doprovodným usnesením se budeme zabývat po projednání dalšího zákona.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO, a zdvihne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE, a také zdvihne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové 30 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 vyslovilo 52, proti byli 2.

Návrh byl přijat.

Přikročíme nyní k bodu č. 21., kterým je

Návrh zákona, kterým se mění některé zákony

v souvislosti s přijetím zákona o Policii České republiky

Tento tisk jsme obdrželi jako tisk č. 302. A prosím opět pana ministra Ivana Langera, aby nás krátce seznámil s návrhem zákona.

Ministr vnitra ČR Ivan Langer: Já jsem svým způsobem, tak jak to bylo v případě zákonů souvisejících se zaváděním e-Governmentu, ve svém úvodním slově k tomu zákonu o policii naznačil i změny, které jsou obsaženy v tom změnovém zákoně. Chci jen konstatovat, že to je obsáhlá norma, která se týká téměř 58 zákonů, pokud se nepletu, a přesně souvisí s tím problémem, který jsem nazval „Kde jsou?“, tedy s problémem výkonu mnoha činností, které nemají klasický policejní charakter, které blokují policejní kapacity směrem ke zbytečné administrativě, respektive suplování činností pro jiné subjekty ve státě, včetně soukromých firem.

Je to problém, který se týká například doručování obsílek v občanském soudním řízení, asistence u exekutorů, asistence pořadatelských služeb, účast při dopravních nehodách, a mohl bych takto pokračovat. Je to opět rozsáhlá norma, je to nedílná součást reformy policie.

A platí zde to, co jsem řekl, že nepochybně vzhledem k tomu rozsahu, šíří záběru, je možné najít celou řadu věcí, na které může existovat rozdílný názor a které podle názoru některých z vás tam chybí, měly by být doplněny, nebo naopak by obsaženy být neměly. Nicméně věřte, že právě těch osm let, o kterých jsem hovořil, bylo dobou, kdy v policii se shromažďovaly podněty pro změny, jejichž naplnění potom přináší z významné části tento návrh zákona.

Stejně jako jsem vás požádal o podporu předcházející normy, a děkuji za podporu a vážím si jí, těch 52 hlasů je úžasné číslo, stejně tak vás prosím o podporu i této normy.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji vám, pane ministře. Návrh zákona byl přikázán ústavně-právnímu výboru. Ten určil svého zpravodaje pana senátora Petra Pakostu. Přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako tisk 302/2. Následně návrh zákona projednala Stálá komise Senátu pro ochranu soukromí, která přijala usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 302/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Pospíšil. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 302/1.

Zpravodajem výboru byl určen opět pan senátor Tomáš Jirsa, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Tomáš Jirsa: Pane předsedající, pane předsedo, pane ministře, návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Policii ČR je doplňkovým zákonem zákona o Policii ČR. Oba společně tvoří legislativní část reformy Policie ČR. Hlavním cílem tohoto doplňkového zákona je výrazněji omezit činnost policie, která bezprostředně nesouvisí s jejím základním posláním.

Tento návrh zákona bezprostředně souvisí s reformou policie, avšak ne s organizační strukturou a ekonomickým postavením, tak jako předchozí vládní návrh zákona o Policii ČR, ale s pravomocemi a působností Policie ČR. Jde zejména o to, zpřesnit či rozšířit některé pravomoci Policie ČR, ale především ji odbřemenit od nepolicejních činností. Tímto návrhem zákona se mění například zákony o podpoře sportu, přestupcích, obecní policii, o silničním provozu, občanský soudní řád, exekuční řád, živnostenský zákon, zákon o pobytu cizinců na území ČR, zákon o azylu, trestní řád, zákon o zpravodajských službách ČR, o BIS a vojenském zpravodajství, o vězeňské službě a další.

Z předchozí rozpravy, která proběhla, bylo vidět, že i my všichni jsme pojali tyto zákony jako velice společné a rozprava se týkala také i tohoto doplňkového zákona. Tento zákon projednal garanční výbor, kterým byl určen výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost na 31. schůzi konané 16. července 2008. Po odůvodnění zástupců předkladatele Dr. Mgr. Ivana Langera, ministra vnitra, náměstka ministra vnitra Ing. Jaroslava Salivara a zpravodajské zprávě senátora Tomáše Jirsy a po rozpravě VZOB doporučuje Senátu Parlamentu ČR projednávaný návrh zákona schválit ve znění postoupeném PS PČR a pak přijde to již načtené: Doporučuje Senátu PČR přijmout k projednávanému návrhu zákona doprovodné usnesení, jehož text je uveden v příloze a máte ho všichni před sebou.

Určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Tomáše Jirsu a pověřuje předsedu výboru senátora Richarda Sequense, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane senátore. Chce se vyjádřit kolega Pakosta? Máte slovo.

Senátor Petr Pakosta: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já budu tentokrát stručnější. Ústavně-právní výbor se tiskem 302 zabýval dne 9. července 2008 v návaznosti na tisk 301 a přijal následující usnesení: Doporučuje Senátu Parlamentu projednávaný návrh zákona schválit. Určuje zpravodaje výboru pro projednání tohoto návrhu senátora Petra Pakostu a pověřuje předsedu výboru senátora Jaroslava Kuberu, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

To je ode mne vše, děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane senátora. Kolega Pospíšil se vyjádřit nechce. I když tak nepředpokládám, musím se dotázat, zda si někdo přeje vyjádřit vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak, otevírám tedy k tomu obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se přihlásila kolegyně Soňa Paukrtová.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, budu mluvit o tématu, o kterém jsme tady dosud nehovořili. Návrh zákona nebyl přikázán výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, a z toho důvodu tady nebyla zmíněna poměrně rozsáhlá novela živnostenského zákona, což by se zcela jistě stalo, pokud by zákon projednával také VHZD. Nutno říci, že poměrně rozsáhlá novela byla přijata komplexním pozměňovacím návrhem v Poslanecké sněmovně. Nejedná se o čistý přílepek, protože živnostenský zákon byl otevřen jednou větou, byla to legislativně technická úprava.

Nicméně zásah, který provedla PS komplexním pozměňovacím návrhem, který zcela zjevně neprošel žádným připomínkovým řízením, a tím pádem ani neobsahuje návrh zákona důvodovou zprávu, mi přijde poměrně závažný z toho prostého důvodu, že od 1. 7. 2008 platí novela živnostenského zákona, kterou jsme tady před časem schvalovali, a toto je tedy samostatná novela.

Dovolte mi, abych jen velmi krátce sdělila: Jedna z posledních samostatných novel živnostenského zákona, kterou bylo zasaženo i do systematiky živnostenského zákona s cílem zjednodušit, zpřehlednit a usnadnit vstup do živnostenského podnikání i samotné provozování živnosti, to byla novela, kterou jsme schvalovali pod tiskem č. 211. S těmito záměry se ale neshoduje a proklamovanému závěru neodpovídá návrh novely živnostenského zákona, jak je navržen a projednáván v senátním tisku č. 302. Je zde do těla živnostenského zákona, a to do hlavy II. Provozování živnosti, se vkládají nové paragrafy upravující obsah a podmínky konkrétní živnosti. Kromě skutečnosti, že se opětovně rozděluje výše zmíněnou novelou živnostenského zákona od 1. července živnosti, které jsme od 1. 7. sloučili, tj. z oblasti ostrahy majetku, osob a služby soukromých detektivů, zcela odlišně se řeší u koncesované živnosti ostraha majetku a osob a koncesované živnosti služby soukromých detektivů. Všeobecné podmínky, které zásadně zpřísňují, a to bez toho, aby pro tento krok existoval podklad v podobě zvláštního právního předpisu, jak to předpokládá živnostenský zákon u koncesované živnosti v § 27. Nově se zavádí nový institut čestných prohlášení v hlavě II., tedy v provozování živnosti nesystémově upravuje obsahovou náplň obou živností přímo do živnostenského zákona.

Mohla bych pokračovat dál, problémů, které tam jsou, je celá řada, jeden z podstatných problémů podle mého názoru je, že návrh obsahuje zmocnění na vydání dvou nových vyhlášek k živnostenskému zákonu, které budou v působnosti ministerstva vnitra a ministerstva zdravotnictví, přičemž věcně příslušným ministerstvem pro věci živnosti je ministerstvo průmyslu a obchodu a živnostenské úřady.

Je tam prostě celá řada ustanovení, která jsou značně problematická. Já tuto část nepovažuji za šťastné řešení, a proto bohužel nemohu pro tento návrh hlasovat.

Jinak bych se ještě vrátila k původnímu návrhu. Já jsem vám rozdala návrh ve věci měření rychlosti, pozměňovací návrh, který vrací současný návrh po úpravě Poslaneckou sněmovnou do původní vládní podoby. Ještě jsem se chtěla zmínit o jedné věci. Ve věci novely živnostenského zákona jsem s legislativním odborem nepřipravila pozměňovací návrhy. Byla, a jsem, přesvědčena, že v případě tohoto zákona Senát půjde legislativní činností formou různých doprovodných usnesení a šetřím práci našeho legislativního odboru, byť samozřejmě jsem přesvědčena o tom, že by si za normálních okolností úprava v oblasti živnostenského zákona rozhodně zasluhovala přijetí pozměňovacích návrhů. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, paní senátorko. Prosím kolegyni Alenu Gajdůškovou.

Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, protože se mísila rozprava k těmto dvěma tiskům, dovolím si ještě také trošičku se vrátit. Samozřejmě respektuji rozhodnutí Senátu schválit tisk 301 a panu ministrovi k tomu lze jen blahopřát. A to myslím zcela vážně a upřímně.

Proto se také v tuto chvíli přimlouvám za to, abychom druhý tisk č. 302 propustili do podrobné rozpravy. Chci tedy avizovat pozměňující návrhy.

Jestliže první tisk, který je klíčový pro reformu policie podle představ současného ministerstva, tak druhý tisk by neměl nést onen politický náboj, jak to zde bylo řečeno. Myslím si, že to není dobře v této klíčové záležitosti a nebylo to dobře ani u prvního zákona, ale věci jsou tak, jak jsou.

Dovolte mi, abych obecně na to upozornila, a avizovala navrhované pozměňovací návrhy, které se týkají činnosti městských policií. Úvodem musím říci, že alespoň mé zkušenosti a zkušenosti u nás jsou takové, že městská policie je skutečně orgánem, která zajišťuje veřejný pořádek a bez kterého si zajištění veřejného pořádku ve městě nedokážeme představit. K tomu připočítávám i zklidnění dopravy, dodržování pravidel ve městě, jak o tom už byla tady řeč.

Po konzultacích s městskými policiemi bych si dovolila navrhnout, pokud to bude propuštěno do podrobné rozpravy, zhruba tři pozměňovací návrhy. Jsou předloženy jako jeden celek.

V prvním bodu se pozměňovací návrhy týkají použití některých donucovacích prostředků, tj. vytlačování štítem a prostředek k zamezení prostorové orientace, které podle zkušeností z práce Policie ČR patří k těm nejméně násilným, a přitom velmi účinným.

Druhý bod se týká používání těchto donucovacích prostředků při zákroku pod jednotným velením, to je vztah mezi městskou policí a Policií ČR.

Další bod se týká opatření týkajících se přijetí, odmítnutí či povinností podrobit se lékařskému vyšetření při zkoušce na alkohol. V této chvíli je tato povinnost uložena pouze osobám starším 18 let. Domnívám se, že je potřebné, aby tuto povinnost měly mladistvé osoby, tzn. mladší 18 let. Statistiky uvádějí hrozivý problém, že k nadužívání alkoholu dochází v čím dále tím mladším věku. Také je nutno mít nástroje a je nutné ve vazbě na zákaz podávání alkoholu osobám v mladším věku mít nástroj, jak požití alkoholu u těchto osob prokázat. K tomu směřuje další pozměňovací návrh.

Návrh k umožnění – toto slovo zdůrazňuji – měření rychlosti městským policiím je konsensuálním návrhem, jak o tom byla řeč na půdě Senátu. Jde o umožnění měření rychlosti městským policiím, ale po dohodě s Policií ČR, a v součinnosti s ní s cílem zajistit bezpečnost a plynulost provozu v konkrétních místech ohrožení.

Pokud by se použilo radaru, mělo by to nést preventivní prvek, to znamená, že toto místo by mělo být označeno dopravní značkou, která avizuje měření rychlosti.

Na závěr řeknu něco obecně. Myslím si, že není dobře, abychom na svou legislativní funkci, na svůj úkol zákonodárce rezignovali tím, že budeme přijímat doprovodná usnesení, která v legislativním procesu nemají absolutně žádnou váhu. Myslím si, že naší povinností je přijímat takové zákony, které jsou lidem užitečné. Musíme si uvědomit, že nejde o to, zda se nám některá formulace líbí nebo nelíbí, ale konkrétně v tomto případě policisté i občané budou muset podle těchto zákonů konat, těmito zákony se řídit, a to platí obecně. Myslím si, že bychom měli být skutečně velmi pečliví v tom, o čem rozhodujeme. To je náš úkol, naše pozice. Usnesením věci nenapravíme, nemá to žádnou váhu v legislativním procesu.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně. Prosím kolegyni Palečkovou o její vystoupení.

Senátorka Alena Palečková: Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, dovolte mi několik vět týkajících se jiné oblasti, a to agendy cizinecké policie. Jak se dovídám, agenda povolování pobytu bude přeměněna na civilní úřad. Chtěla bych se pana ministra zeptat, zda se počítá s tím, že bude posílena tato část agendy. Z jednotlivých zpráv, a nedávno i z novin, se dovídám, že tato část agendy je prováděna mnohdy za nedůstojných podmínek pro žadatele. Je tam lístečkový systém, ale nikdo nezaručuje, že ráno vyzvednutý lísteček zajistí žadateli, že týž den bude vyřízen. Poslední zpráva byla od ředitele jednoho z ústavů akademie věd, který povolení pobytu vyřizoval pro vědeckou pracovnici z kterési asijské země, která samozřejmě neumí česky, protože to pro svou vědeckou práci v akademii nepotřebuje. On tam celou anabázi čekání celý den s nejistotou vyřízení absolvoval. Pokud mi na to pan ministr odpoví, děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška:Děkuji, paní senátorko. Hlásí se někdo do obecné rozpravy? Není tomu tak, obecnou rozpravu končím. Prosím pana ministra o reakci na některé otázky.

Ministr vnitra ČR Ivan Langer: Dovolte mně reakci na dotaz. Plánuje se přechod významné části agend, které v této chvíli vykonává cizinecká policie, na ministerstvo vnitra tak, aby tyto činnosti vykonávaly osoby bez policejních uniforem mimo služební poměr.

Situace ohledně povolování pobytu cizinců zejména v hlavním městě Praze je podle mne nedůstojná a znamená zaspání, za které padají tresty a kvůli kterému se dělají konkrétní opatření ke zlepšení. Je to jedno z dědictví, které jsme získali, neboť z poměrně vyhovujících prostor se policie, přestože existuje nárůst této agendy, přestěhovala do prostor, které kapacitně determinují objem osob, které jsou schopny být obslouženy ze strany cizinecké policie. Současně je tam i nedostatečná personální kapacita. K mému velkému překvapení se tam v pátek neúřaduje a v úterý a čtvrtek se úřaduje jen dopoledne. Plánujeme rozšířit prostory, což znamená, že tato agenda bude na více místech. Plánujeme posílení v desítkách osob. Zejména pro osoby z akademické obce plánujeme možnost internetových rezervací pro vyřízení žádostí tak, aby byly schopny se objednat na konkrétní termín.

Považuji to za velké selhání, ke kterému došlo, a vyslovil jsem příslušným policejním funkcionářům svou velkou nespokojenost. Jak mě dobře znáte, když řeknu velká nespokojenost, tak je to skutečně velká nespokojenost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře. Než dám slovo garančnímu zpravodajovi, chce se ještě vyjádřit kolega Pakosta? Není tomu tak. Prosím tedy kolegu Jirsu, aby zhodnotil rozpravu a provedl nás hlasováním.

Senátor Tomáš Jirsa: Pane předsedající, dámy a pánové, v obecné rozpravě promluvily tři senátorky, zabývaly se vlivem projednávaného zákona na ostatní zákony a avizovaly případné pozměňovací návrhy, byl položen dotaz panu ministrovi. Stále trvá návrh výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, tento zákon schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V případě schválení bychom se pak věnovali, tak jak jsem avizoval, doprovodnému usnesení.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Po znělce budeme tedy hlasovat nejdříve o „schválit“.

Přítomno je 63 senátorek a senátorů, kvórum je 32.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zdvihne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zdvihne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 31 se ze 64 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 pro vyslovilo 49, proti byli dva.

Návrh byl přijat.

Poprosím pana zpravodaje Jirsu, aby nás provedl hlasováním o doprovodném usnesení.

Senátor Tomáš Jirsa: Děkuji, pane předsedající. Já jsem ve svém prvním příspěvku načetl usnesení Senátu Parlamentu ČR, kterým se doprovází usnesení Senátu Parlamentu ČR k zákonu o Policii ČR, senátní tisk 301, a k zákonu, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Policii ČR, tisk č. 302. I když tady v obou obecných rozpravách bylo několikrát od některých kolegyň a kolegů kritizováno toto doprovodné usnesení, náš výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost je přesvědčen, že to je schůdná cesta k tomu, abychom deklarovali dvě drobné opravy v těch dvou zákonech, které jsme teď přijali. Čili já navrhuji doprovodné usnesení schválit.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: S technickou poznámkou pan kolega Nedoma.

Senátor Jiří Nedoma: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, jak jsem již avizoval ve svém prvním vystoupení pozměňovací návrh k doprovodnému usnesení Senátu k zákonu o Policii ČR a k zákonu, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Policii ČR a zdůvodnil jsem jej, tak bych si jenom dovolil zde přečíst ten vlastní text, který spočívá ve stanovení účinnosti tohoto následného opatření: V návrhu doprovodného usnesení v bodu 1 písm. b) se na konci připojují slova: „a to tak, aby tato novela zákona nabyla účinnosti nejpozději 1. ledna 2009.“ To je vše, děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego. Domnívám se, že musíme o tomto pozměňovacím návrhu k doprovodnému usnesení hlasovat. Učiníme tak bez znělky.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro to, aby bylo doprovodné usnesení doplněno tak, jak řekl kolega Nedoma, stiskne tlačítko ANO a zdvihne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a také zdvihne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 32 se ze 64 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 pro vyslovilo 55, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Tímto pozměňovacím návrhem doprovodného usnesení bylo doprovodné usnesení, tak jak je načetl kolega Jirsa již při obou zákonech, doplněno. Budeme teď, domnívám se, pane kolego, hlasovat o tom, co jste načetl. Nyní hlasujeme – a opět bez znělky, protože jsme tady kompletní – o doprovodném usnesení doplněném pozměňovacím návrhem kolegy Nedomy, tak jak bylo načteno.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro doprovodné usnesení, tlačítko ANO a zdvihne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zdvihne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 33 se ze 64 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 vyslovilo 53 pro, proti byl jeden, návrh byl přijat.

Pan zpravodaj ještě chce něco okomentovat. Máte slovo.

Senátor Tomáš Jirsa: Děkuji, pane předsedající. Já bych jenom poznamenal, že návrh doprovodného usnesení, který vám byl předán jako příloha ústavně-právního výboru, je tímto nehlasovatelný, protože jsme přijali toto. (Senátor Jaroslav Kubera z místa vyslovuje souhlas.)

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego. Blahopřeji panu ministrovi, který požádal ještě o slovo, na které má samozřejmě jako ministr právo kdykoli.

Ministr vnitra ČR Ivan Langer: Já bych chtěl z tohoto místa poděkovat za spolupráci. Reforma policie byla v jedné své etapě odstartována právě v Senátu a považuji za symbolické, že v Senátu končí její další část. Máme za sebou dva roky tvrdé práce, nicméně dneškem práce nekončí. Vstupujeme do další etapy reformy policie, což je transformační část, která bude trvat tři následující roky. Já vás mohu ujistit, že stejně tak jak jsme pracovali tvrdě, budeme pokračovat a těším se na stejně dobrou spolupráci i v tom nadcházejícím období. Velmi si přístupu Senátu vážím. A to říkám jménem všech, kteří na tom pracovali. Díky.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji panu ministrovi. My jsme se mezitím vystřídali. V tuto chvíli, ač to pro některé z vás bude možná překvapením, je na programu návrh zákona, kterým se mění zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Já jsem vám chtěl jenom sdělit, že kdybyste se podívali do programu, najdete tam, že první bod po 11:30 hod., což je v tuto chvíli, protože je 11:48, jsou dva body ministra Gandaloviče. Pan předseda se hlásí s technickou poznámkou.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, je to sice pravda, ale v tom případě navrhuji změnu našeho programu, abychom teď udělali ještě zákon pana ministra vnitra o veteránech a následně by byly zákony pana ministra zemědělství. Dokonce s tím oba dva souhlasí.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Pane předsedo, na to máte zcela nepochybně právo. Já o tomto návrhu dám neprodleně hlasovat. Jenom chvilku vydržte, než se mi ta karta, která se stále nechce identifikovat, bude identifikovat. Ano, takže mohu dát hlasovat.

Kdo je pro návrh změny pořadu schůze, tak jak ho přednesl pan předseda Sobotka, ten návrh je možný, samozřejmě, dávám hlasovat. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že návrh byl schválen. Pořadové č. hlasování je 34, přítomno 59, při kvóru 30 pro bylo 51, nikdo nebyl proti, návrh byl přijat.

Kolegyně a kolegové, budeme tedy v tuto chvíli probírat:

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 170/2002 Sb., o válečných veteránech, ve znění pozdějších předpisů

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 284. Prosím pana ministra vnitra Ivana Langera, aby nás seznámil s tímto návrhem zákona. Prosím, pane ministře.

Ministr vnitra ČR Ivan Langer: Milé senátorky, vážení senátoři, chci vás ujistit, že nejste svědky ústavního převratu a spojení ministerstva vnitra a ministerstva obrany v nějakou personální unii. Já zastupuji nepřítomnou paní ministryni obrany a dovolte mi tedy v jejím zastoupení říci velmi stručně k předloženému návrhu zákona následující:

Hlavním cílem navrhované právní úpravy je vytvoření chybějícího právního základu pro jmenování válečných veteránů, kterým zanikla branná povinnost z důvodu dosažení věku stanoveného branným zákonem a také ze zdravotních důvodů na základě pravomocného rozhodnutí vydaného v přezkumném řízení do vyšších vojenských hodností.

Návrh novely zákona též uvádí do souladu právní úpravu nákladů za bydlení, stravu a službu válečnému veteránovi s obdobnou právní úpravou v zákonu o sociálních službách, aby nedocházelo k diskriminaci jedné skupiny oprávněných osob.

Návrhem novely se ministerstvo obrany též snaží rozšířit některé služby pro válečné veterány, a proto navrhuje, aby mohlo ze své rozpočtové kapitoly poskytovat některým osobám, které mají nárok na příspěvky, tyto příspěvky z rozpočtu ministerstva obrany.

Současně také návrh novely vytváří zákonnou překážku pro vydání osvědčení válečného veterána těm žadatelům, kteří na jedné straně formálně splňují podmínky pro postavení válečného veterána, přestože kolaborovali s nepřítelem nebo konali službu v nepřátelské armádě, v době rozhodné pro jeho vydání nebyli občany ČR nebo občany států, jejichž je Česká republika právním nástupcem, nebo se dopustili v průběhu mírové operace trestného činu anebo jednání, pro které byli propuštěni ze služebního poměru.

Jak jsem měl možnost seznámit se s touto novelou, můj subjektivní názor jest, že to je novela, která jde správným směrem, a prosím tedy o její podporu.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Výbor nepřijal žádné usnesení a záznam z jednání vám byl předložen jako senátní tisk č. 284/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Richard Sequens. Prosím, pane senátore a zároveň předsedou výboru.

Senátor Richard Sequens: Milé dámy, vážení pánové, důvod, proč tato právní norma je předkládána, zde byl, myslím, dostačujícím způsobem vysvětlen. Já se tedy jenom omezím na dosavadní legislativní proces.

Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas se zkráceným projednáváním tohoto návrhu a prakticky bez rozpravy vyslovila souhlas i se samotnou předlohou.

My jsme měli tento návrh na schůzi včera a kupodivu jsme nepřijali žádné usnesení. Ale takový už je život, někdy se to stává. Diskutovali jsme o tom, koho vlastně by se to týkalo, jakého počtu veteránů a tam jsme jaksi nedospěli ke konsensu. Já se eventuálně vyjádřím v obecné rozpravě a řeknu svůj názor. Teď si myslím, že role zpravodaje je jiná, takže přečtu záznam z jednání našeho výboru:

Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost na své 31. schůzi dne 16. července 2008 k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 170/2002 Sb., o válečných veteránech, ve znění pozdějších předpisů, nepřijal žádné usnesení.

Při hlasování o návrhu doporučit Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou z 8 přítomných senátorů hlasovali 4 senátoři pro, nikdo nebyl proti a 4 senátoři se zdrželi hlasování, tudíž návrh nebyl přijat.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů.

Ptám se, jestli někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli zákonem se nezabývat. Nemám nikoho přihlášeného.

Pan senátor Jiří Liška se přihlásil ještě dříve, než jsem zahájil obecnou rozpravu. V tuto chvíli zahajuji obecnou rozpravu a panu místopředsedovi dávám slovo.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dovolte, abych zahájil tím, že navrhnu, abychom schválili tuto novelu, protože jsem přesvědčen, že je to novela, která sleduje dva základní cíle. Jednak je to zlepšit postavení válečných veteránů a samozřejmě také zvýšení prestiže těchto statečných mužů a žen, a to pokládám za velmi správné.

Ale vystupuji zde především proto, že bych chtěl upozornit na jednu věc, která s tímto návrhem úzce souvisí. Podle senátního návrhu zákona o protikomunistickém odboji, který jsme nedávno v Senátu přijali a který bude na podzim projednávat PS, aby statut válečného veterána měli získat i účastníci 3. odboje. A to jsou často lidé z vojenského prostředí, kteří s nasazením života anebo osobní svobody bojovali za obnovu demokracie naší země.

Tenkrát, když jsme to zde projednávali, tak velká většina senátorek a senátorů byla přesvědčena o tom, že si tento statut plně zaslouží.

Většina z těchto lidí byla komunistickými soudy pravomocně odsouzena, a pokud to byli vojáci, tak byli zbaveni vojenské hodnosti, a to třeba i bez ohledu na jejich zásluhy za druhé světové války.

Po roce 1989 sice došlo k rehabilitacím, ale především v případě vojáků se těmto lidem často nechávaly tzv. zbytkové tresty např. za nedovolené opuštění jednotky nebo dezerci s tím, že zběhnutí je přece trestné za jakéhokoliv režimu a z jakékoliv příčiny. A je to docela komické v zemi s naší historií, neboť prakticky všichni legionáři byli přece zběhové a rovněž účastníci protinacistického odboje z vojenského prostředí domácího a zahraničního byli vlastně také dezertéři.

A proto jsme v návrhu zákona o třetím odboji navrhli zrušit tyto zbytkové tresty, ovšem – a to je hlavní důvod, proč k tomuto tématu vystupuji – podle stanoviska vlády by však pasáž o rehabilitaci měla být ze zákona vypuštěna.

Říkám to proto, že je tady pan ministr a že moje argumenty vezme na vědomí. Nedává mi to – v souvislosti s touto novelou o válečných veteránech – moc smyslu. Buď tam bude pro účastníky třetího odboje výjimka, že mohli být pravomocně odsouzeni a zbaveni vojenské hodnosti, anebo budeme dál akceptovat, že když někdo třeba utekl od tzv. lidové armády, tak na rozdíl od svých druhů za druhé světové války nebo za prvé světové války se stal zločincem, a nemůže být prohlášen za válečného veterána.

Pane ministře, byl bych moc rád, kdybyste na toto mysleli při projednávání tohoto návrhu o třetím odboji v Poslanecké sněmovně a změnili jako vláda její názor k výmazu zbytkových trestů. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane místopředsedo. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Jiří Pospíšil.

Senátor Jiří Pospíšil: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Protože jsem ten, který pravděpodobně způsobil to, že jsme nepřijali žádné usnesení na výboru, tak bych chtěl objasnit své stanovisko.

Já nemám vůbec nic proti tomu, aby se upravovaly sociální poměry válečných veteránů. Dokonce se domnívám, že armáda by se měla o své veterány starat, je tak zvykem na celém světě.

Já jsem podal pozměňovací návrh, aby bylo vypuštěno povyšování těch, kteří již nejsou ve vojenské službě, protože se domnívám, že vojáka ctí právě ta hodnost, kterou si vysloužil v armádě. A oceňovat za zásluhy z minulosti by se mělo jiným způsobem než zvyšováním jejich hodností.

Protože ve vojenském prostředí je prostě každý zvyklý na to, posuzovat člověka podle hodnosti a zařazovat si ho podle hodnosti do jisté úrovně. Argumenty, že je to ocenění těch, kteří chodí po besedách a kteří spolupracují s ministerstvem, mně připadá poněkud dadaistické, jako že budeme mít povyšovány lidi za to, že dělají besedy, mně připadá jako výsměch tomu, proč si jich vážíme.

Pak jsem podal návrh, aby to bylo vypuštěno. Protože sem pro tento návrh hlasoval sám, tak návrh znovu nebudu opakovat, protože prostě jakási efektivita má smysl a když hlasuji pro svůj pozměňovací návrh sám, tak ho nebudu opakovat na plénu. Ale chtěl jsem vám to říct hlavně proto, abyste pochopili, že nemám nic proti jejich oceňování, i když se domnívám, že oceňování by mohlo být řadou jiných způsobů, například naše komise pro vyznamenávání přibližně polovinu navržených na státní vyznamenání bere právě z těchto kruhů. A třetí věc je, že tady se pořád mluví o druhé světové válce, ale z těch veteránů z první – dokonce tam přišla řeč i na první světovou válku – tak veterán z první světové války není už nikdo. Z druhé světové války je jich několik a myslím si, že potřebují jiné věci, než povýšit. Bude se to týkat samozřejmě všech veteránů včetně vojenských policistů, jak jsme schválili nedávno, kteří jsou veterány současnými.

Takže to na vysvětlení mého postoje a na vysvětlení toho, že jsem asi způsobil takový zmatek, že řada lidí potom pro zákon nehlasovala vůbec. Já se hlasování zdržím, protože ta část mi tam vadí, ale návrh žádný nepodávám. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Jaromír Štětina. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaromír Štětina: Děkuji. Pane předsedající, dámy a pánové. Já jsem byl u geneze toho nepřijetí příslušného rozhodnutí. Skutečně se tam vedla diskuse o tom, jestli veterán má dostat zvýšenou hodnost, dokonce se mluvilo i o tom, jestli může být jmenován jako veterán generálem. Padla tam námitka, že bychom měli příliš mnoho generálů. Já bych se proti té námitce chtěl vyslovit, protože si myslím, že ve vojenské psychologii a zejména u veteránů, kteří si ocenění zaslouží, je vojenské povýšení jednou z největší odměn, kterou mohou dostat. A u starých lidí, kterých by se to většinou týkalo, to může někdy být i otázka života a smrti. Já se systematicky zabývám veterány, navštěvuji i hospice, navštěvuji je i ve vojenských zařízeních a vím, jak jsou pyšní na to, když jim je zvýšena hodnost. Proto se domnívám, že bychom měli tento zákon přijmout bez ohledu na to, že náš výbor nepřijal žádné usnesení. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, pane senátore. Nikdo další se zatím do obecné rozpravy nepřihlásil. Končím obecnou rozpravu, požádám pana ministra, jestli se chce vyjádřit k obecné rozpravě. Nechce. Požádám tedy garančního zpravodaje pana senátora Sequense, aby nám zhodnotil obecnou rozpravu.

Senátor Richard Sequens: V proběhlé rozpravě vystoupili tři pánové. Pan místopředseda Liška navrhl přijmout zákon, schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS, takže máme návrh jasný a pak se spíše zabýval problémem zákona o třetím odboji.

Pánové Pospíšil a Štětina poodhalili zákulisí našeho jednání ve výboru a jaksi vysvětlili svá stanoviska. Určitě bychom si o tom mohli ještě hodně dlouho povídat. To já nechci činit, protože mně to nepřísluší jako zpravodaji a pak si vážím času pana ministra, který teď určitě někam spěchá. Takže je jeden návrh zákona, to je schválit návrh zákona, ve znění postoupeném PS, a o tom bychom, pane místopředsedo, měli hlasovat.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Tak zcela nepochybně okamžitě učiním, pane senátore.

Senátor Richard Sequens: Ještě mně poraďte, jak se správně zasouvá, pánové, tady u toho pultíku.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Zasouvá se tak, pane senátore – přesně jste to udělal úplně správně, ale obráceně. (Obveselení v sále.) Já si myslím, že by nebylo nic od věci, kdybyste si šel sednout na místo, zbytek já už dořídím s vaším dovolením. To si myslím, že už nebude tak komplikované.

Takže budeme hlasovat o návrhu tak, jak byl postoupen PS. Přivolám nepřítomné kolegyně a kolegy do sálu.

Vážené senátorky, vážení senátoři, aktuálně je přítomno 55 kolegyň a kolegů. Kvorum je 28. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 35 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 49, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministru Langerovi i panu zpravodaji. Pan ministr tady měl dlouhý blok. Tím nám chtěl sdělit, že tady bylo příjemné dopoledne, že je to tady mnohem lepší, než v Poslanecké sněmovně. Tam se člověk tak nenasměje, tedy skutečně.

Následujícím bodem je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat

proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 634/2004 Sb.,

o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů

Tento návrh zákona jsme obdrželi jako senátní tisk č. 281. Prosím pana ministra zemědělství Petra Gandaloviče, aby nás seznámil s příslušným návrhem zákona. Pane ministře, prosím, máte slovo.

Ministr zemědělství ČR Petr Gandalovič: Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Trochu se vám musím omluvit, že jsem s tím zákonem tady znovu, ale myslím si, že to je dobře, že zde předkládám znovu návrh zákona, kterým se mění zákon č. 246 na ochranu zvířat a proti týrání. Tím důvodem, jak všichni dobře víte je to, že původní tisk 184 byl v průběhu projednávání v PS doplněn pozměňovacím návrhem, který umožňoval tzv. kontaktní norování. To tady v Senátu nebylo přijato. Senát vrátil tento návrh zákona PS s pozměňovacím návrhem. Poslanecká sněmovna setrvala na svém návrhu a následně potom pan prezident vrátil tento návrh zákona Poslanecké sněmovně zpět a potom už nebylo ve Sněmovně dostatek hlasů, tzn., že sněmovní tisk 184 tímto způsobem skončil. Já jsem zde fakticky s novým vládním návrhem zákona, který ovšem – a to bych chtěl z tohoto místa zdůraznit, je identickým textem, který Senát PS vrátil, je to tedy tzv. senátní verze. Zvolili jsme tuto variantu naprosto cíleně, abychom právě zde u vás, v Senátu, získali podporu, kterou už vlastně tato předloha spolu s vašimi pozměňovacími návrhy jednou získala.

Já tedy znovu zdůrazňuji, jedná se o tzv. senátní verzi, tudíž tento návrh zákona neobsahuje možnost kontaktního norování, a obsahuje celou řadu velmi významných úprav, které zlepšují kvalitu péče o zvířata, které zabraňují tomu, aby zvířata při různých zemědělských činnostech, zejména například při přepravě, trpěla.

Tento návrh zákona rovněž nově upravuje oblast handicapovaných zvířat, tzv. útulků, a fakticky je tady celá řada skutečně velmi moderních opatření, která jsou v souladu s evropským právem. Pokud se týká ochrany zvířat při svodech a veřejných vystoupeních, zde bych chtěl zdůraznit, že povinnost zpracovat řády ochrany zvířat je již zavedena od roku 2004. Bylo to obecně vždy kladně hodnoceno ze strany orgánů ochrany zvířat i chovatelské veřejnosti, neboť i tímto způsobem došlo ke zlepšení úrovně zacházení se zvířaty při veřejných vystoupeních. Tyto řády, které byly zpracovány podle dosavadních právních předpisů, zůstávají v platnosti. A nové řády se již zpracovávají nepovinně, to znamená, máme za to, že se tím snižuje administrativní zátěž.

Návrh zákona, jak už jsem předeslal, byl projednán Poslaneckou sněmovnou a byl přijat v prvém čtení 18. června 2008. Dne 15. července 2008 byl projednán ve výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Tento výbor svým usnesením č. 299 doporučil Senátu schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. I s ohledem na tato fakta si dovoluji vás, vážené senátorky, vážení senátoři, požádat o podporu tohoto návrhu zákona v předloženém znění. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, pane ministře. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Vy jste se nám tak hezky vžil do té dvojrole i garančního zpravodaje. Ocitoval jste nám i výborové stanovisko, takže jste ušetřil práci panu senátoru Vaculíkovi, který vám jistě poděkuje. Ale přesto Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako tisk 281/1, zpravodajem výboru je již zmiňovaný pan senátor Josef Vaculík, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Josef Vaculík: Děkuji za slovo. Pan ministr mi skutečně ulehčil práci, protože zde uvedl ty náležitosti přesně tak, jak probíhaly. Skutečně se jedná o identický tisk, který jsme vrátili Poslanecké sněmovně. Chtěl bych zdůraznit, že je potřeba tuto novelu schválit vzhledem k nutnosti implementace pravidel platných v Evropské unii, k čemuž jsme se zavázali, takže každopádně je potřeba tyto úpravy do našeho právního řádu zanést.

Oproti tomu návrhu, který odešel od nás, je přece jenom ten tisk o něco obohacen, a je to o možnost vymáhat po chovateli, jehož dům byl uzavřen soudním rozhodnutím, náklady spojené s péčí o tato zvířata, která se vyvádějí z tohoto uzavřeného objektu a jejichž úhrada připadla obci. A stát tuto náhradu platí. Takže je možnost tady to vymáhat po tom chovateli. Od toho je to rozdílné oproti tomu původnímu textu.

Jelikož se jedná de facto o identický text, s nímž už jednou Senát vyslovil souhlas, tak výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se rozhodl akceptovat toto rozhodnutí a navrhl plénu schválit tento zákon ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Bylo to usnesením č. 299 z 29. schůze konané dne 15. července 2008. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já vám děkuji, pane senátore. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli se návrhem zákona nezabývat. Není tomu tak. Kolegyně, kolegové, otevírám tedy obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Vlastimil Balín. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vlastimil Balín: Vážený pane místopředsedo, pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, já nebudu dlouho hovořit. Chtěl jsem jenom požádat, byť je tady jasný návrh na to schválit předlohu ve znění postoupeném do jednání Senátu, znění Poslanecké sněmovny, chtěl bych přesto požádat, abychom mohli udělat drobné úpravy. Chci avizovat ze své strany drobný pozměňovací návrh k této předloze. Vím, že stejným způsobem, protože to máme v písemné podobě, chce postupovat kolega Vaculík i místopředseda Liška.

Já jenom avizuji nebo chci říci takovou myšlenku, že chápu, že zákon, upravuje-li nějakou materii nebo nějaký problém, by měl být náležitě tvrdý, ale myslím si, že restrikce, vymáhání by mělo být také trošku reálné, aby se vlastní účinek potom v realizaci nemíjel se záměrem předkladatele. Proto bych potom, bude-li materiál postoupen do podrobné rozpravy, vysvětlil blíže ty avizované pozměňovací návrhy, které by právě měly a jejichž cílem je změkčit trochu zejména oblast nedodržování vyhlášek města nebo nepředvádění příslušného zvířete. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Josef Vaculík. Prosím, pane senátore.

Senátor Josef Vaculík: Děkuji. V průběhu projednávání již v únoru v hospodářském výboru jsem upozorňoval na zpřísnění podmínek při stanovení řádů při veřejných vystoupeních. Bylo mi sice sděleno, že ministerstvo připravuje vzorové řády, které budou dostupné na internetu, dosud tomu tak však není. Na posledním jednání jsem byl znovu ubezpečen, že tyto vzory jsou téměř hotové. Já tomu chci věřit, ale… Ne, přesto si myslím nebo vím, že není pravda, co tady říkal pan ministr, v tom, že není povinnost tyto řády zpracovávat. Ta povinnost je právě explicitně uvedena v novele tohoto zákona, a to v bodu 43, kde se uvádí, že se musí zpracovat řády veřejných vystoupení.

Já vím, že v některých případech je to odůvodněné, ale v některých je to zcela nesmyslné. Já sám jsem členem folklorního spolku, který pořádá řadu akcí, kde například přijede kočár tažený koňským spřežením, a už jenom tím, že tam projede, tak bychom museli jako spolek pořádající vypsat řád právě konání tohoto veřejného vystoupení. Tady tato nesmyslná povinnost se týká například i konání různých besídek, kde je nějaký koutek s domácími zvířaty, je to například při hodových průvodech, kde se v některých obcích používá beran či kohout a podobně. A opět na tyto akce by se musel zpracovávat řád pro veřejná vystoupení. Já si myslím, že je to nadbytečný růst byrokracie, s kterou se Ministerstvo zemědělství zavázalo bojovat, dokonce vytvořilo protibyrokratickou komisi. A tady tímto zákonem dochází v podstatě k povinnému nárůstu byrokracie. Z toho důvodu jsem si dovolil připravit pozměňovací návrhy, které ošetřují tuto záležitost. Máte je před sebou. Předpokládám tedy, že není nutné tyto návrhy zde předčítat. Pokud by došlo k podrobné rozpravě, tak samozřejmě pak bych tak učinil.

Ještě k tomu, co říkal kolega Balín, můj pozměňovací návrh se netýká změkčení podmínek při poplatcích. Ten se týká pozměňovacího návrhu pana kolegy Lišky a kolegy Balína. Skupina mých pozměňovacích návrhů se týká pouze zpracování řádu při veřejných vystoupeních. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Ivan Adamec. Prosím, pane senátore, máte slovo.

I když zeptám se pana místopředsedy Lišky, který by měl mít přednostní právo, ale on se o něj nehlásí. Takže předpokládám, že to není problém. Prosím, pane senátore Adamče.

Senátor Ivan Adamec: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, pane místopředsedo, děkuji, že jste mne podle práva nepředběhl. Já se pokusím osvětlit výsledek projednání tohoto návrhu zákona na schůzi VHZD. Já se přiznám, že si nejsem jist, nakolik závažný je problém s řády při předvádění zvířat při veřejných produkcích. Já se zase na rozdíl od kolegy Vaculíka nedomnívám, že to je problém, který by v tuto chvíli měl způsobit to, že tento návrh zákona se vrátí zpět k projednání do PS. Ale přiznám se, že většina z nás přemýšlela trošku jiným způsobem, protože, pokud si vzpomínám, pan ministr to tady správně připomněl, že my jsme vraceli tento téměř identický návrh zákona zpět Poslanecké sněmovně právě s odstraněním kontaktu se živým zvířetem při norování plus tam bylo doplnění těch věcí, o kterých jsme právě hodně diskutovali na VHZD. To byly náklady za zvířata v zabavených prostorách. A to si myslím, že splnilo naše očekávání a dopadlo to samozřejmě tak, že Sněmovna arogantně přehlasovala Senát, až zásah pana prezidenta ji donutil změnit svůj názor a tak výrazně, že při novém legislativním procesu proběhlo zkrácené čtení a vlastně všichni přítomní poslanci byli pro, nikdo nebyl proti. A já mám trošku pocit, že když už jsme jednou obdobnou verzi, která je navíc doplněna o věci, které nás zajímaly v té době, když jsme projednávali tu prvotní záležitost, jestli v tuto chvíli to nevzbudí v poslancích určitou averzi.

Samozřejmě vnímám to tak, že my můžeme všechno v rámci legislativního procesu, ale jestli to trošku není dráždění, jak se říká lidově, hada bosou nohou. A jestli v tomto případě skutečně tyto dva avizované problémy zatím nám stojí za to, abychom tento postup podstoupili. Většina členů hospodářského výboru, že se domnívala, že nikoli, že návrh zákona naplnil naše očekávání, a proto se rozhodla, jak se rozhodla.

Já na vás apeluji, abyste se pokusili tento názor přijmout. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, pane senátore. Posledním zatím přihlášeným je pan místopředseda Jiří Liška. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, pan ministr ve svém úvodu řekl, že se vlastně jedná o senátní návrh, protože byly přijaty v podstatě naše pozměňovací návrhy. Ale už nedodal, že i při projednávání na plénu v únoru letošního roku jsme měli řadu dalších výhrad k této projednávané novele a že ty bohužel nebyly akceptovány.

A to je jeden z hlavních důvodů, proč opakovaně k tomuto návrhu zákona vystupuji. Zcela souhlasím s tím, o čem tady hovořil kolega Vaculík. Já myslím, že na tomto návrhu zákona není zase tak důležité, i když v uvozovkách, jak jsou stanoveny paragrafy, které ochraňují zvířata při veřejném vystoupení a jak jsou stanoveny podmínky pro veřejná vystoupení. To je až problém číslo dvě. Já vidím hlavní nedostatek této normy v tom, že přijímáme zákony – a právě na tomto zákoně to je zcela jasně vidět, že přijímáme zákony nebo části jejich ustanovení, o kterých předem víme, že nebudou naplňována, a to relativizuje náš právní řád a ve své podstatě to nabádá k jeho nedodržování. A říkám to právě při této příležitosti, protože je to jednoduchá norma a je to tady naprosto jasně vidět.

Já jsem se zúčastnil projednávání této normy v hospodářském výboru v úterý a byl tam kolega, který bude rozhodovat a kontrolovat ochranu zvířat při veřejném vystupování. Ten mi říkal: Nic si z toho nedělej, to klidně přijměte, vždyť my k tomu budeme přistupovat se zdravým rozumem. Už jen to, že k této normě chce přistupovat se zdravým rozumem, to v podstatě zpochybňuje to ustanovení, které se konkrétně týká veřejných vystoupení. A on vlastně říká, že tam toho zdravého rozumu mnoho není. A přece není možné, aby jeden kolega zdravý rozum měl, a druhý kolega zdravý rozum neměl. Jeden vyžadoval, druhý nevyžadoval, jeden toleroval, druhý netoleroval, jeden pokutoval, další nepokutoval.

To přece není možné. A to si myslím, že je právě ta největší slabina, která se týká řádů pro veřejné vystoupení zvířat. Navíc je tam samozřejmě možnost byrokratické šikany a dále jsou tam v návrhu zákona ještě další problematická místa. Pan ministr velmi pozitivně hovořil o tom, jak jsou stanoveny podmínky pro péči o handicapovaná zvířata. Já mám naopak pocit, že přísná ochrana handicapovaných zvířat a přísné podmínky, které jsou kladeny na záchranné stanice, ve svých důsledcích povedou k tomu, že činnost těchto záchranných stanic bude výrazně omezena, protože s těmi náročnými podmínkami, které jim tento stát, tento návrh ukládá, se budou velmi obtížně vyrovnávat.

Samozřejmě podporuji změny, které chce předložit kolega Vaculík a já; mám připraven pozměňovací návrh, který se týká výše pokut, stejně jako pan kolega Balín. Je to totéž jako u těch řádů. My jsme dostali od ministerstva zemědělství k tomuto bodu, ke správním pokutám nebo k pořádkovým pokutám vysvětlující dopis, který volně přeloženo říká to, co můj kolega: Nic si z toho nedělejte, je tam sice pokuta až do výše 50.000 korun, ale cituji tady poslední řádek „Nejčastějším způsobem řešení výše uvedených přestupků je pouhé projednání, v případě vyšší intenzity napomenutí, popř. bloková pokuta, jejíž maximální výše je tisíc korun“.

Ptám se tedy, proč tam máme pokutu až do výše 50.000 korun, když vlastně nejčastější způsob řešení tohoto problému je napomenutí, případně bloková pokuta do výše jednoho tisíce korun.

Kolega Kubera tady o tom hovořil v souvislosti se zákonem o policii. Má naprostou pravdu a znovu říkám, tohle je jednoduchý příklad toho, jak schvalujeme věci, o kterých předem víme, že nebudou naplňovány.

Pokud přejdeme k podrobné rozpravě, já se tam od kolegy Balína liším ve výši navrhovaných pokut. Nechávám to v podstatě v původním stavu a důvod, proč jsou vyšší, než navrhuje kolega Balín, je to, že pokud dojde k porušení vyhlášky a při této příležitosti pes někoho pokouše a pokousání není natolik vážné, aby bylo řešeno v občanskoprávním sporu, tak je možné na to reagovat výší pokuty. Ale to, o čem jsem hovořil, je především obecné zamyšlení nad tím, jak bychom měli v zákonodárné práci pokračovat.

Opravdu si myslím, že schvalovat věci, o kterých víme, že nebudou naplněny, že nebudou dodržovány, našemu právnímu řádu neprospívá a škodí to právnímu vědomí našich občanů. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, pane místopředsedo, další přihlášenou je paní senátorka Jana Juřenčáková. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jana Juřenčáková: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, budu mluvit na jiné téma. Nerada mluvím teoreticky, spíše hovořím prakticky. V návrhu zákona v § 4 odst. 1 písm. g), bod 3, je napsáno, že zákaz poškozovat kosti, svaly nebo křídel ptáků starších tří dnů tak, aby bylo zabráněno jejich létání. Narodila jsem se a bydlím na vesnici a řeknu to po praktické stránce věci. Moje maminka chová jako řada lidí na vesnici slepice. Pokud dojde k tomu, že některá slepice začne létat za plot – maminka je vyučená drůbežářka – křídlo jí ustřihne a slepice přestane létat. Podle tohoto návrhu, kde je v § 27 uvedeno, že se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že týrá nebo utýrá zvíře. Nevím, zda tomu dobře rozumím, jestli tím, že ustřihne křídlo, zvíře týrá a pak jí hrozí pokuta až do půl milionu korun.

Nevím, zda ustřihnutí křídla je menší týrání zvířat, než když křídla neustřihne a slepice přeletí na cestu, kde jí přejede buď auto, nebo přeletí k sousedům, kde ji sežerou psi. Ráda bych slyšela odpověď.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, paní senátorko. Nikdo další se do obecné rozpravy nehlásí, obecnou rozpravu končím. Požádám pana ministra Gandaloviče, aby se vyjádřil k obecné rozpravě.

Ministr zemědělství ČR Petr Gandalovič: Chtěl bych se vyjádřit k tématu vztahu mezi Senátem a PS, což je téma velmi citlivé. V žádném případě nejsem zmocněn hovořit za Sněmovnu, ale chci říci, že nejen já jako poslanec, ale všichni poslanci respektujeme Ústavu, jednací řád a právo obou komor postupovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Jinými slovy – ať Senát udělá, co udělá – Poslanecká sněmovna si s tím bude muset poradit.

Na druhou stranu je pravda, že tady projednáváme návrh zákona, který Senát už jednou svou většinou schválil a takto se na něm shodl, že jej chce podpořit v té podobě, ve které je v tuto chvíli tento návrh zákona vládou předkládán. Ke všem zpřesňujícím a někdy možná trochu posunujícím avizovaným pozměňovacím návrhům říkám, že jsme samozřejmě připraveni dále vyhodnocovat působení tohoto zákona a dále jakýmkoli způsobem případně v dalším období, pokud se nějaká ustanovení ukáží jako nesprávná a kontraproduktivní, navrhnout jejich úpravu. Žádný zákon není v tomto případě neměnný a setkáváme se s reakcí na případné problémy běžně.

Pokud se týče pravomoci obcí stanovit obecně závaznou vyhláškou povinnost mít psa na vodíku a penalizovat to pokutou, která je zde považována za nadměrnou, myslím si, že je to výsledkem určité koncepce vlády, která se snaží na jedné straně sjednocovat trestání právnických a fyzických osob, pokud se jedná o stejnou podstatu dotyčného porušení, jednak vlivem určitého vývoje hodnoty peněz tam dávat o něco vyšší hranice. Původní sazba byla 30.000,- Kč. Nedomnívám se, že nárůst na 50.000,- Kč je v tomto smyslu dramatickým nárůstem. Chci zdůraznit, že se stále bavíme o obecně závazné vyhlášce, která je v rukou obcí a bavíme se také o přestupkovém řízení. Jak bylo uvedeno, valná většina takových případů se řeší v blokovém řízení na místě strážníkem městské policie, který je oprávněn v blokovém řízení udělit pokutu pouze tisíc Kč. Prostor pro obce významnějším způsobem penalizovat opakované nebezpečné volné pobíhání mnohdy i ostrých plemen je v rukou obcí. Mám tendenci z lidí na obcích nedělat neuvážené pedanty, ale lidi, kteří mají zdravý rozum, který používají v prostoru, který je jim obecně závaznými předpisy dán.

Pokud jde o svody, je to přesně taková oblast zákona, kde se budete snažit přistupovat kazuisticky a v rámci zákona budete uvádět, že pokud se jedná o jednu ovečku, dvě slepice, případně malého poníka, nemusí se to dělat, ale v případě, že se jedná o slona, který jde v čele nějakého průvodu, dělat se to musí. Stanovit takovou hranici je velmi obtížné. Myslím si, že řešení je v nějakém vzorovém řádu, který už tuto nuanci postihovat může. Navíc chci zdůraznit, že takovýto řád je možné schválit na několik let dopředu. Pokud se veřejné vystupování každý rok opakuje v nějaké obci jako součást regionálních slavností, nepochybně nebude byrokracie nikterak přesahovat rozumnou mez.

Opakuji – uznávám, že jsme v případě, kdy pojem rozum se budeme snažit buď aplikovat …

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Promiňte, pane ministře. Vím, že si tam domlouváte, jak bude vystupovat ovečka či něco podobného, ale nechte pana ministra důstojně promluvit. Je tady hrozný hluk.

Ministr zemědělství ČR Petr Gandalovič: Zkrátím své vystoupení na nejnižší možnou míru.

Argument, který říkal pan senátor Liška, je vážný. Je to otázka celkového pojetí zákona, kde je pojem rozumného používání daného legislativního předpisu. Obávám se, že pokud bychom chtěli, aby rozum byl už obsažen přímo v zákoně samotném, pak se dobereme kazuistického vypočítávání, že do jistého rozsahu a frekvence veřejných vystoupení to nutné není a od jisté frekvence to jisté je, což si myslím, že není dobře.

K paní senátorce Juřenčákové chci poznamenat, že pokud nedojde k porušení nervové tkáně při zastřihnutí letek, nejde o týrání, naopak ustřihnutí zaživa křídla ptáka by za týrání považováno skutečně bylo. V těchto případech doporučuji zastřihovat jen letky, nikoliv křídla jako končetiny. To bychom se dostali ale jinam.

Děkuji vám, doufám, že jste přijali má vysvětlení.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře. Požádám pana senátora Vaculíka, aby se vyjádřil a zhodnotil proběhlou obecnou rozpravu.

Senátor Josef Vaculík: V obecné rozpravě vystoupili tři senátoři. K veřejným vystoupením: povinnost, která je uvedena v zákoně – zpracovávat řády – jde nad rámec předpisu Evropských společenství i platných mezinárodních smluv, tady jde daným požadavkem jednoznačně pouze o nárůst byrokracie, v tomto případě bohužel ministerstva zemědělství.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Byl podán návrh na schválení tohoto návrhu zákona, jak byl postoupen PS. V tuto chvíli přivolám nepřítomné kolegyně a kolegy do sálu a budeme hlasovat.

Vážené senátorky, vážení senátoři, já chvilku počkám, až se všichni zaregistrují. V tuto chvíli je přítomno 50 senátorek a senátorů, kvórum je tedy 26, v tuto chvíli už 53, kvórum 27. Dovolte mi, abych zahájil hlasování o tomto návrhu zákona.

Kdo je pro návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 36 se z 54 senátorek a senátorů při kvóru 28 pro vyslovilo 41, proti byli 4, návrh byl přijat.

Já děkuji garančnímu zpravodaji. Dalším bodem je

Návrh nařízení Rady, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy

přímých podpor pro zemědělce v rámci společné zemědělské politiky a kterým

se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce, návrh nařízení Rady

o úpravách ve společné zemědělské politice prostřednictvím změn nařízení (ES) č. 320/2006, (ES) č. 1234/2007, (ES) č. 3/2008 a (ES) č. /2008,

návrh nařízení Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1698/2005, o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova, návrh rozhodnutí Rady, kterým se mění rozhodnutí 2006/144/ES, o strategických směrech Společenství pro rozvoj venkova (programové období 2007–2013)

– Kontrola stavu

Návrh jste obdrželi jako senátní tisk N 107/06.Stanovisko vlády vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. N 107/06/01. Prosím pana ministra Gandaloviče, aby nás seznámil s tímto materiálem. Pane ministře, máte slovo.

Ministr zemědělství ČR Petr Gandalovič: Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, já se pokusím být opravdu velmi stručný a případné detaily ponechat na vaše případné dotazy, protože celkový rozsah toho projednávaného bodu je velmi široký a nechci to ve svém úvodním slově skutečně nějak časově přehnat.

Obecně je potřeba říci, že země Evropské unie jsou si vědomy, že společná zemědělská politika není úplně ideálním nástrojem a v současné chvíli měnících se poměrů na zemědělském trhu jak uvnitř Evropské unie, tak v globálním kontextu, to vyžaduje, aby společná zemědělská politika na tyto změny reagovala.

Míra úpravy té společné zemědělské politiky v období 2007–2013, to znamená v tom jednom programovacím období, je právě předmětem diskuse a také do jisté míry obsahem toho předkládaného materiálu.

Jak víte, v Evropské unii je tendence, pro každou takovouto politiku nebo pro každou změnu si vymyslet nějaký zajímavě znějící název. Tento proces byl postupně nazván – česky bychom řekli – kontrolou stavu společné zemědělské politiky, v Evropské unii se vžil název zdravotní prohlídka health check. To už je takový pojem, že už se vlastně probírá ve všech jazycích a pod ním si samozřejmě různé členské země představují různé věci, od relativně zásadních změn především ve struktuře těch přímých plateb zemědělců, až po relativně kosmetické, malé změny, které by prosazovaly spíše země, jejichž zájem leží v tom, aby se společná zemědělská politika neměnila. V předkládaném materiálu máte tedy rozklad toho, které z těch věcí Česká republika podporuje, a z jakých důvodů, a naopak, které ty změny považujeme pro nás za nevýhodné.

Zmíním se jenom velmi stručně o jedné oblasti, to je změna struktury přímých plateb. Víte, že od roku 2004, od našeho vstupu do Evropské unie jsou přímé platby zemědělcům vypláceny de facto z velké části na základě počtu hektarů, na kterých ta daná farma hospodaří. V Evropské unii v těch starých zemích je to trošku jinak, tam každá ta farma má svoji specifickou platbu odvinutou od jakýchsi historických referencí z minulého období. Návrh, který je teď předkládán, měl za cíl do jisté míry omezit horní výši těch přímých plateb zemědělcům v závislosti na velikosti farmy. To je věc, s kterou my nemůžeme absolutně souhlasit, protože v České republice - z důvodů, které se nám mohou nelíbit, v řadě případů je to otázka té minulosti družstevnictví a spojování farem s rozoráváním mezí, ale nicméně je to fakt – je průměrná velikost farmy jedna z největších v Evropě, a takové opatření by postihlo poměrně velký počet našich zemědělců. V podstatě by se to týkalo zhruba poloviny zemědělských podniků, které ovšem hospodaří na řádově 90 % zemědělské půdy. Takže toto je věc, s kterou my významně nesouhlasíme. Provádíme, myslím, poměrně účinnou diplomacii v této oblasti, dáváme dohromady skupinu zemí, které mají podobný zájem. Jsou to pochopitelně především země nové evropské desítky, ale je to také Německo, které má své nové spolkové země, ale budete se možná divit, je to také Velká Británie, kde je ta tradice velkých rodinných a šlechtických majetků. Takže právě např. Velká Británie je v tomto případě proti.

Ty ostatní věci, jako je přesun části finančních prostředků do druhého pilíře, to znamená do Programu rozvoje venkova, postupné zrušení mléčné kvóty apod., jsou věci, s kterými můžeme souhlasit a které podporujeme.

Vážené senátorky, vážení senátoři, pokusil jsem se velmi stručně tuto velmi širokou problematiku zde uvést. Předpokládám, že pokud budou nějaké dotazy, mohu být v těch konkrétních věcech podrobnějších. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk N 107/06/02. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Alena Venhodová. Prosím, paní senátorko, o vaši zpravodajskou zprávu.

Senátorka Alena Venhodová: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, s tímto tématem se setkáváme na jednání pléna prakticky už podruhé. V první fázi jsme princip té zdravotní kontroly nebo té diagnostiky v principu společné zemědělské politiky už podrobně rozebírali. Už tenkrát byl předkladatelem tady pan ministr a mluvili jsme o tom, co je nejméně přijatelné a nejvíc poškozující v návrhu právě pro naše zemědělství.

Protože evropský výbor posuzuje tyto materiály spíše z pohledu evropského a implementačního problému práva do legislativy a do problematiky české legislativy, vzhledem k tomu, že je tam záležitost odborná, to znamená záležitost hospodářská, zemědělská, proto evropský výbor při dalším projednávání v této fázi dožádal výbor pro hospodářství o stanovisko a projednání.

Hospodářský výbor ovšem tentokrát poněkud netradičně z hlediska časového, protože se to projednávalo v určité časové tísni, zařadil tento bod na své jednání až po jednání evropského výboru, takže v tomto případě došlo k trošku kuriózní situaci, kdy vlastně dožádaný výbor své stanovisko dal až poté, kdy garanční výbor tuto záležitost projednával jako první za přítomnosti předkladatele, prvního náměstka ministra zemědělství Iva Hlaváče, a kdy evropský výbor už přijal své stanovisko, přijal své usnesení po konzultaci s oddělením pro záležitosti EU, s odborným konzultantem.

A z tohoto stanoviska potom vycházel vlastně dožádaný výbor při svém projednávání na své schůzi, kde zpravodajem tohoto materiálu byl zase kolega Josef Vaculík.

Došlo proto k takové zajímavé situaci. Nebudu se nyní soustřeďovat na věcnou problematiku, protože tu už zde osvětlil pan ministr a už jsme se tím jednou zabývali, ale spíše mně jde o postup formální, kdy vlastně evropský výbor přijal první usnesení jako výbor garanční a dožádaný hospodářský výbor pak přijal usnesení, které se v některých bodech lišilo nebo bylo doplněno, ovšem nikoliv v té míře, aby mohlo být plně akceptováno z pohledu evropského výboru i z pohledu faktického, ale tak, aby zase musela být provedena korekce i v tomto druhém usnesení.

My jsme se na tom sešli v takové pracovní skupině, oba zpravodajové, já jako garanční zpravodajka evropského výboru s kolegou senátorem Josefem Vaculíkem a se zástupci oddělení pro evropské záležitosti.

A domluvili jsme se, že by bylo vhodné přijmout závěrečné usnesení tak, aby se základem stalo usnesení evropského výboru, do kterého bychom přidali vlastně ty věci, které byly doplněny na jednání hospodářského výboru při projednávání jeho usnesení, ale nikoliv všechny, ale jenom ty, které jsou platné nebo žádoucí.

Nevím, jestli nyní bude chtít promluvit kolega Vaculík k projednávání v hospodářském výboru, to už je záležitost řízení schůze.

Ale já bych navrhovala, že vám nebudu číst usnesení nyní, protože rozprava vždycky bývá u evropských témat tohoto typu společná, ale že bych vás vlastně potom při provedení hlasováním seznámila s usnesením, které mimochodem máte jinak všichni k dispozici, a do toho bychom pak při hlasování doplnili ty závěry, o které bychom chtěli rozšířit usnesení evropského výboru z usnesení hospodářského výboru.

Je to poněkud netradiční a je to složitější než obvykle, ale myslím si, že se to dá docela jednoduše zvládnout.

Tolik tedy ke zpravodajské zprávě. Nebudu zpravodajskou zprávu k tomu číst, protože je hodně obsáhlá, a myslím si, že je v podstatě shodná s tím, co tady řekl pan ministr.

Důležité je – a na to bych chtěla jenom upozornit – že v rámci další fáze projednávání v rámci evropských institucí se upustilo od původního konceptu degresivity plateb, čili toho zastropení, které by nás postihlo nejvíce, a kdy se přechází k mírnější formě modulace plateb, která už by byla jako princip akceptovatelná, kdyby ovšem to mělo ještě parametry pro nás vhodné a přijatelné.

To tedy až pak v návrhu usnesení. Nyní bych ukončila svoji zpravodajskou předkladatelskou zprávu s tím, že pak bychom se k tomu vrátili při hlasování.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, paní senátorko, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů.

Výbor pro záležitosti EU požádal o stanovisko výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Táži se pana senátora Josefa Vaculíka, jak už bylo zmíněno, jestli chce vystoupit. Přeje si, prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Josef Vaculík: Děkuji za slovo. Vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, o procesu projednávání tohoto evropského tisku zde již velmi podrobně referovala paní kolegyně Venhodová. Já to mohu jenom potvrdit.

Hospodářský výbor tam doplnil v podstatě dvě věci, a to upřesnil přístup právně k výši plateb v budoucnosti. Hospodářský výbor přijal toto usnesení z toho důvodu, že ČR v podstatě v době svého přistoupení v roce 2004 pobírala 40 % úrovně podpor zemí evropské patnáctky, dneska jsme asi na 70 % a ke 100 % se dopracujeme v roce 2013. Přitom návrh Evropské komise navrhuje snížení plateb i pro nové členské státy už od roku 2012, s čímž vůbec nemůžeme souhlasit, měli bychom se držet přístupové smlouvy. To je jedna věc.

A dále si myslím, že to snížení by mělo být co nejmenší, protože si musíme uvědomit, že v podstatě bychom dopláceli z našeho národního rozpočtu pro farmáře v EU, kde jsou farmičky malé a v podstatě z našich prostředků, z prostředků našich pokladníků bychom dopláceli na farmáře v zemích evropské patnáctky.

Z tohoto důvodu jsme navrhli přijmout jako základ pro rozhodnutí Evropské komise návrh Evropského parlamentu, který pracuje v podstatě s nejnižší mírou modulace ze všech zatím navržených případů.

Další věc, která souvisela s projednávaným problémem, je věc českého předsednictví od 1. ledna 2009. A myslíme si, že naším úkolem je rovněž přispět k otázce konkurenceschopnosti evropského zemědělství jako takového.

Proto jsme rozšířili návrh i o možnost otevření diskuse o širším uplatnění geneticky modifikovaných organismů v evropském zemědělství. V řadě evropských států je používání těchto komodit zakázáno přímo ze zákona. Myslím si, že v rámci světové konkurence je potřeba se této otázce otevřeně postavit a být zodpovědní i v budoucnosti.

Proto jsme tam navrhli rozšíření doporučení vládě v této oblasti. Bylo to po diskusi se zástupci ministerstva zemědělství a bylo to přivítáno jako podnětné a přínosné.

Tolik asi k výsledku projednávání, myslím, že víc asi není potřeba dodat. Na konečném znění jsme se s paní kolegyní Venhodovou dohodli, takže předpokládám, že potom tady přednese závěrečné finální znění usnesení, doporučení Senátu, tak jak bylo domluveno.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já také děkuji. Otevírám rozpravu. Hlásí se pan senátor Jiří Pospíšil a další.

Chci vás jen upozornit, že po tomto bodu bude udělána přestávka na oběd.

Senátor Jiří Pospíšil: Pane předsedající, dámy a pánové, obávám se, že moje připomínka bude procedurální. To přece nejde, aby dva zpravodajové ze dvou usnesení něco. Ale myslím, že co by šlo, aby bylo, že by paní senátorka přednesla to, na čem se domluvili a co bude změnou jednoho nebo druhého usnesení, jako svůj návrh a my bychom schválili tento návrh a pak to připojili k usnesení nebo společný návrh zpravodajů. Ale nějak takto to dát dohromady fakt nejde. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já jsem to také tak pochopil, jak jste navrhoval, pane senátore, i když je to značně netradiční a myslím si, že takovéto postupy by neměly být běžnou součástí chodu Senátu a že bychom celou záležitost měli vždycky probírat až po konečném hodnocení obou výborů a měla by projít Organizačním výborem. Možná, že propříště by se podobné věci už pak nestávaly.

Dalším přihlášeným je pan senátor Jan Hajda. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Hajda: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Pokud se týká předloženého materiálu, měl jsem již připomínky na hospodářském výboru a chtěl bych konstatovat následující: Je správné zaujímáme-li stanovisko k tomu, aby se vytvořily podmínky pro naše zemědělce v rámci společné zemědělské politiky. Musím říci, že pan ministr v tomto je velice aktivní, ale myslím si, že je tady i druhá miska, abychom skutečně vytvořili podmínky – a byli si vědomi – a vytvořili podmínky pro to, aby čeští zemědělci byli skutečně konkurenceschopní a v období těžké globalizace obstáli. Proto mi dovolte několik připomínek. K materiálu nemám připomínky, myslím si, až mě vyslechnete, tak bude celkem jasno. Za prvé vytratila se z toho materiálu otázka potravinové bezpečnosti. V roce 2004 jsme byli soběstační ve výrobě vepřového masa 97 %, v současné chvíli je to 65 % a výroba vepřového neustále klesá a my neděláme nic pro to. Domnívám se, že otázka potravinové bezpečnosti je stejně důležitá jako energetická a další.

To je tato věc.

Za druhé. Jaká je teď situace zemědělců? Díky tomu, že se neřeší euro, zemědělci dostávají za své produkty neustále méně. V současném období uzavřete na začátku týdne kontrakt na řepku, obilí, ovšem každodenním zpevňováním koruny přicházíme o peníze. A jestli tento proces proběhne až do roku 2013, tak je předpoklad, že v roce 2013, pokud se nic nezmění, nikdo se k tomu jasně nepostaví, budeme za svoje produkty proti současnému období dostávat o dvacet procent méně. Tímto pochopitelně se zhoršuje konkurenceschopnost českých zemědělců.

Monitorovací výbor konstatoval, že zpevňováním koruny přišel český venkov již o jeden rok dotací, které jsme obdrželi, nebo který příslib je z Bruselu a v roce 2013 již nebude co rozdělovat.

Předložená zpráva správně říká, že čeští zemědělci nedosáhnou ani v roce 2012 úrovně podpor svých kolegů EU.

Ovšem tak jak to bylo původně předloženo, by se to dalo pochopit, kdyby tady nebyly už první signály o rozpočtu na rok 2009, kdy zemědělci mají být kráceni o více než 30 % a dotace mají být nižší o pět miliard. Toto bude těžká rána pod pás zemědělcům a domnívám se, že jestliže řada z vás tady kritizovala – a možná oprávněně – vládu soc. demokracie, že nevyjednala vždy dobré podmínky, že jsme nebyli vždy srovnatelní se zástupci staré patnáctky EU, tak se ptám, proč nevyužijeme aspoň ve vztahu k našim podmínkám toho, co se domluvilo, poněvadž dopady budou pro zemědělství katastrofální.

Domnívám se, že pokud jsme tady s některými kolegy upozorňovali na neustálé snižování daní, že to bude mít dopad na řadu resortů a domnívám se, že je to tady. Já si myslím, pokud máme předsednictví a pan ministr bude předsedat ministrům zemědělství, že bychom měli ihned další, řekl bych takový prvek – pan ministr byl mezi zemědělci v Lucerně – a mám za to, že dotace by se měly více vázat na produkci a dávat těm, kteří dělají a ne naopak. To je jedna z připomínek. Jinak, protože proběhly první informace o tom, jaké programy se budou krátit, jak se budou krátit národní dotace apod., tak bych měl i dotaz na pana ministra, pokud bude vypuštěn nějaký dotační titul, jestli v budoucnosti bude muset proběhnout nová notifikace apod. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se nikdo další nehlásí. Končím tedy rozpravu k tomuto bodu. Paní senátorko, vy dostanete slovo – já vás nemám přihlášenou – dostanete slovo jako garanční zpravodaj po panu ministrovi. (Připomínka senátorky Venhodové z místa zpravodaje o jejím dalším vystoupení.) Vy máte ještě vystoupení v rozpravě? Tak prosím.

Senátorka Alena Venhodová: Já jsem pochopitelně nemyslela, že při závěrečném hlasování budeme plést ze dvou usnesení jedno. Pochopila jsem to tak, jak bývá zvykem, že vystoupím v rozpravě s návrhem usnesení, které přijal evropský výbor, pak přednesu versi rozdílovou, která vzešla z usnesení evropského, tedy hospodářského výboru a tuto si osvojím a přednesu ji k tomu jako pozměňovací návrh, který doplní usnesení evropského výboru. Doufám, že je to tak dobře, pane předsedající. Já vím, že to není tradiční, ale ono vůbec evropské materiály se neprojednávají běžně podle pravidel, přesných pravidel jednacího řádu, protože jsou trošku specifické a pokud vím, tak jsme to vždycky takhle projednávali.

Já bych jenom chtěla říci ještě k tomu co tady zaznělo, že tady toto projednávání materiálu je skutečně hodně specifické. Pochopitelně bude reagovat hlavně pan ministr, ale i u nás na výboru, pokud projednáváme tento materiál, tak si uvědomujeme sílu toho, co můžeme a sílu toho chtěného. Jako vždycky v těchto věcech je to záležitost nějakého kompromisu a najít nějakou chytrou cestu, která je pro nás ta nejvýhodnější, protože jako silou a chtěním tady těžko zmůžeme to, co chceme. Já bych nyní, když dovolíte, v rámci rozpravy přečetla usnesení výboru pro evropské záležitosti v tom znění, jak bylo přijato s tím, že bych do něj pak sama si osvojila a navrhla přijmout rozdíly vzniklé z jednání na výboru hospodářském.

Přečtu usnesení evropské – to máte myslím všichni k dispozici. Je to 300. usnesení výboru pro záležitosti EU z 38. schůze konané 9. července 2008 k návrhu nařízení Rady, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor pro zemědělce v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce. Dále k návrhu Nařízení Rady o úpravách ve společné zemědělské politice prostřednictvím změn Nařízení evropských společenství č. 320/2006 a ES č. 1234/2007, ES č. 3/2008 a ES č. 2/2008 – pardon, tady to v usnesení chybí – je to chyba tisková, musím to kontrolovat. Není tady uveden, takže je to správně.

Dále k návrhu Nařízení Rady, kterým se mění Nařízení č. 1698/2005 Evropských společenství o podpoře pro rozvoj venkova z evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova a dále k návrhu rozhodnutí Rady, kterým se mění rozhodnutím2006/144/ES o strategických směrech společnosti pro rozvoj venkova, program na období 2007 – 2013 a dále ke kontrole stavu, senátní tisk č. N107/06. Po úvodní informaci Ivo Hlaváče, prvního náměstka ministra zemědělství, zpravodajské zprávě senátorky Aleny Venhodové, který přednesl senátor Luděk Sefzig a po rozpravě výbor za prvé přijímá k návrhu Nařízení Rady, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor pro zemědělce v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce, návrhu Nařízení Rady o úpravách ve společné zemědělské politice prostřednictvím změn Nařízení ES 320/2006, ES 1234/2007, ES 3/2008 a ES č./2008 návrhu Nařízení Rady, kterým se mění Nařízení ES č. 1698/2005 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova, k návrhu rozhodnutí Rady, kterým se mění rozhodnutí 2006/144/ES o strategických směrech Společenství pro rozvoj venkova, program pro období 2007 – 2013, kontrola stavu doporučení, které je přílohou tohoto usnesení.

Za druhé, doporučuje Senátu Parlamentu české republiky, aby se k předloženým návrhům vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem. Za třetí, určuje zpravodajkou výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu České republiky senátorku Alenu Venhodovou. Za čtvrté, pověřuje předsedu výboru, senátora Luďka Sefziga, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu České republiky.

Nyní k samotnému návrhu. Já už nebudu prosím vás číst znovu všechny ty uvádějící tituly nařízení, protože ty se stále opakují. Chtěla bych se soustředit už přímo na ty body toho usnesení, toho doporučení samotného.

Senát Parlamentu České republiky I., 1. podporuje úpravu nástrojů společné zemědělské politiky a uvědomuje si nutnost patřičné reakce na nové výzvy a změny na světovém zemědělském trhu, jako jsou například klimatické změny, udržitelné hospodaření s vodními zdroji, využívání energetických plodin či růst cen potravin, 2. je toho názoru, že rychlé přijetí navrhovaných změn by vytvořilo větší časový prostor pro navazující debatu o podobě společné zemědělské politiky po roce 2013, která by měla přinést její zásadní proměnu.

Odstavec II., 1. považuje za přínosné upuštění od konceptu degresivity přímých plateb a jeho nahrazení konceptem progresivní modulace, která představuje pro zemědělce v zemích s historicky danými většími rozlohami farem menší snížení přímých plateb, 2. vítá nosnou myšlenku navrhovaných změn, a to posilování politiky rozvoje venkova v podobě přesouvání prostředků v rámci modulace z prvního do druhého pilíře společné zemědělské politiky, a 3. potvrzuje stanovisko vyjádřené usnesením Senátu č. 319 z 19. března 2008, přičemž opakovaně zdůrazňuje, že budoucí změny společné zemědělské politiky by měly být zaměřeny zejména na podporu a zachování konkurenceschopnosti evropského zemědělství a měly by odstranit výjimky a zásahy do základních mechanismů přerozdělování finančních prostředků, za další - snižování přímých plateb v jakékoli podobě by v žádném případě nemělo ve svých důsledcích významně znevýhodnit ty členské státy, ve kterých převažují velké zemědělské podniky.

Odstavec III, 1. podporuje aktivní přístup vlády k současné debatě o stavu společné zemědělské politiky a očekává, že bude podobně postupovat i nadále, 2. žádá vládu, aby jej informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko a o následujícím projednávání, za další – o vývoji debaty o podobě společné zemědělské politiky po roce 2013, za další – o její pozici před touto debatou, zejména s ohledem na budoucí předsednictví České republiky v Radě Evropské unie a na spolupráci s ostatními předsednickými zeměmi, za další – o dopadech reformy společné zemědělské politiky na rozpočet Evropského společenství, 3. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil Evropské komisi.

Toto je tedy původní usnesení Výboru pro záležitosti Evropské unie. z výborového usnesení hospodářského výboru jsme se domluvili s kolegou Vaculíkem a s odbornými pracovníky VOEZu, že bychom uvítali zabudovat některá doplnění a nebo pozměnit některou původní formulaci v tomto smyslu… A sice v odstavci II, v bodu č. 2. nikoli „vítá“, ale „podporuje“. V odstavci 3. doplnit původní dvě odrážky o odrážku třetí a čtvrtou, kdy odrážka třetí hovoří „zatížení modulací by mělo být pro všechny farmy“, odrážka čtvrtá dále říká: „modulované finanční prostředky by měly být přednostně využity k ochraně půdy a vodního režimu v krajině. Takto by zněl pozměněný odstavec č. 3.

A v odstavci III by se doplnil po bodu 1. bod 2. jiného znění, který říká toto: „Doporučuje vládě v rámci předsednictví otevřít otázku geneticky modifikovaných organismů v zájmu růstu konkurenceschopnosti evropského zemědělství.“ Další původní dvojka, trojka by byly přečíslovány na odstavečky 3 a 4. Tolik tedy změny navrhované, doplněné hospodářským výborem.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, paní senátorko. Dovolte mi, abych se do rozpravy přihlásil ještě já. Předávám schůzi panu senátoru Pithartovi.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Slova se ujímá místopředseda Senátu, kolega Šneberger.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, kdybych měl být skutečně upřímný, tak bych navrhl vyřazení tohoto bodu z programu. Protože tady se začíná rozmáhat nešvar, že s ohledem na konání schůze se prostě materiály připravují z výborů nehotové. Přece není možné, a vůbec nechápu, jak se to mohlo stát, že jeden výbor požádá druhý o stanovisko, napíše si vlastní usnesení, ještě než od toho výboru to stanovisko dostane, a pak dají dvě naprosto podobná, sice, ale v něčem rozdílná stanoviska na plénum. Tam přece měl proběhnout nový výbor, který by zhodnotil stanovisko hospodářského výboru a připravil novou zprávu.

Já musím říci, že budu na organizačním výboru žádat o to, aby byly na plénum zařazovány materiály, které mají jednoznačné stanovisko, zvláště u evropských tisků. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane kolego.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Kolegyně, kolegové, v tuto chvíli se do rozpravy nikdo nehlásí, takže končím rozpravu, a požádám pana ministra Gandaloviče, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr zemědělství ČR Petr Gandalovič: Vážené senátorky, vážení senátoři, tak jak paní zpravodajka navrhl, jak to základní usnesení, tak i pozměňovací návrhy, to znamená doplnění těch věcí, které výbor pro hospodářství schválil nad rámec toho původního usnesení, tak mi to připadá dobré. A myslím si, že v tom širším kontextu to mohu podpořit. Chtěl bych zdůraznit to, že opravdu problematika GMO je velmi citlivou záležitostí. Jsem rád, že jste na to poukázali, protože toto je jedna z cest, kterou je možné se, samozřejmě za předpokladu splnění všech bezpečnostních a zdravotních kritérií, vydat.

K těm poznámkám pana senátora Hajdy bych chtěl říci několik drobných upřesnění. Co se týká potravinové bezpečnosti, nebo někdy se také používá slovo soběstačnosti, je prostě potřeba si uvědomit, že evropský trh je jednotný trh a že tím, jak jsme vstoupili do Evropské unie, tak jsme prostě přijali ta pravidla, která zde platí, to znamená, že neexistuje žádné omezení pro vývoz ani pro dovoz. Na naše zemědělství otevření se takto celé Evropě prostě mělo nějaký dopad. A musím říci, že v některých oblastech to má dopad, se kterým nejsem spokojen, a nedělá mi radost. Nicméně v rámci pravidel společné zemědělské politiky je velmi málo možností, jak proti tomu bojovat.

Zase je potřeba také říci, že je celá řada jiných oblastí, oproti tomu sektoru prasat, který je skutečně v určitém kritickém stavu, jako je například výroba mléka. Víte, že skoro třetina našeho vyrobeného mléka se vyváží. Je to například pěstování pšenice, kdy také zhruba třetina nebo, možná řekněme, 25 % pšenice přesahuje naši domácí spotřebu a jde na vývoz. V letošním roce dokonce očekáváme velmi dobrou úrodu, takže tam tento faktor možná bude ještě silnější.

Takže ono není možné hovořit o jaksi stavu našeho zemědělství, je potřeba hovořit o určitých konkrétních sektorech a ptát se, zda máme nebo nemáme nástroje s tím něco dělat.

Co se týká rozpočtu, přestože Senát rozpočet neschvaluje, je samozřejmě správné, když se zajímáte o jednotlivé kapitoly a o to, jak bude moci ministerstvo zemědělství řekněme dál podporovat určité oblasti našeho zemědělství. Já rád o tom podám zprávu. Musím říci, že navrhované škrty jsou velmi silné. Vláda takto musí postupovat a netýká se to jen mého resortu, pokud chce dostat pod kontrolu deficit státního rozpočtu, a to je naše základní priorita. Co se týká návrhu na to, abychom dotovali produkci, tak tady musím říci, že není v současné chvíli realistický. Protože právě současná podoba společné zemědělské politiky a navíc právě opatření v rámci kontroly stavu ještě více působí na to, aby se tzv. odtrhla podpora od produkce. Opět bychom na toto téma mohli široce hovořit. Z určitého pohledu my jako ČR už máme v podstatě tyto podpory od produkce odtržené od samého vstupu do EU s tím, že v rámci národních doplňkových plateb máme určité nástroje k tomu, abychom podpořili citlivá odvětví jako je např. právě chov dobytka nebo pěstování chmele a výroba škrobu.

Takže tam jsou určité prostory, jak právě tyto produkční citlivé sektory podpořit.

A pokud se budeme bavit o silné koruně, to je samozřejmě věc, která dopadá nejenom na zemědělce, ale fakticky na všechny výrobce, kteří chtějí exportovat, resp. kteří jsou v konkurenci s nějakými subjekty v zahraničí, kdy skutečně konkurovat za situace takhle silné koruny je pro každého těžké. Ale opět řekněme na rovinu, netýká se to jenom zemědělců, to se týká prostě všech odvětví národního hospodářství. Ale na druhé straně – a nechci tady dělat samozřejmě nějakou přednášku – myslím si, že např. to, jakým způsobem přijímá Slovensko euro, na jakém směnném kurzu je stanovena hodnota slovenské koruny a eura jako fixní vstup do eura. Otázku je také možno pojmout opačně: není náhodou to, že koruna posiluje pro naše občany, ne pro naše jednotlivé sektory, ale pro naše občany, nakonec výhodou? To je otázka, kterou asi není možné řešit v rámci tohoto projednávaného bodu, ale chci zdůraznit, že je i opačný pohled na posilování koruny a na pozdější přijetí eura než tak, jak to interpretoval pan senátor.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře, požádám paní senátorku Venhodovou jako garanční zpravodajku evropského výboru, aby zhodnotila proběhlou rozpravu.

Senátorka Alena Venhodová: V proběhlé rozpravě vystoupili tři senátoři kromě předkladatele pana ministra, který se pak vyjádřil závěrečným slovem, včetně zpravodajky. Dále v rozpravě byl přednesen pozměňovací návrh ve smyslu úpravy původního usnesení evropského výboru doplněním o rozdílovou verzi hospodářského výboru.

Když dovolíte, pane předsedající, já bych pro přehlednost body asi četla jednotlivě a „hlasovala aspoň odstavec po odstavci“.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Paní senátorko, já vůbec nechápu, proč chcete „hlasovat odstavec po odstavci“. To je zpráva, to nejsou ani pozměňovací návrhy, to se dá hlasovat najednou, pokud k tomu nikdo nevznese výhradu. Zbytečně tady budeme mít sedm hlasování, když můžeme odhlasovat to, co jste načetla v obecné rozpravě. Pokud nikdo nevznese jiný návrh. A máme to jedním hlasováním celé spláchnuté.

Senátorka Alena Venhodová: Dobře, já jsem pochopila vaši poznámku, že zpochybňujete návrh jako nesrozumitelný, takže jsem to, promiňte, takto pochopila. Jestliže to berete takto, jsem velmi ráda, a děkuji vám za vstřícnost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Není zač.

Senátorka Alena Venhodová: Chtěla bych jenom říci na vysvětlenou, že tato situace vznikla z toho důvodu, že se projednávala skutečně v časové tísni a vzhledem k plánovaným zahraničním cestám a k pracovním plánům obou výborů. Vzhledem k tomu, že toto je poslední schůze pléna, kdy tento materiál mohl být projednán, tak jsme přistoupili k tomuto netradičnímu způsobu, byť vím, že to není úplně v pořádku. Ale chtěli jsme vyjít vstříc i vládě, aby vláda při dalším jednání o tomto tématu měla v ruce mandát podpořený stanoviskem parlamentní komory. Tedy tolik ještě jednou jako omluvu a na vysvětlenou, proč k této situaci došlo. Já doufám, že se do této situace nebudeme víckrát dostávat.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, paní senátorko, za váš příspěvek. Chtěl bych jen podotknout, že chápu situaci, ale měli bychom také znát staré dobré heslo Cesta do pekla je dlážděna dobrými myšlenkami.

Takže budeme, kolegové a kolegyně, hlasovat o návrhutak, jak v obecné rozpravě upravený návrh evropského výboru o stanovisko hospodářského výboru paní kolegyně Venhodová přednesla. Přivolám nepřítomné senátorky a senátoři do sálu a budeme hlasovat o tomto návrhu.

Kolegyně a kolegové, aktuálně je přítomno 41 senátorek a senátorů, kvórum je 21. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 37 se ze 45 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 23 pro vyslovilo 31, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministru Gandalovičovi, děkuji paní senátorce Venhodové. Přerušuji schůzi do 15.00 hodin.

(Jednání přerušeno ve 13.28 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 15.02 hodin.)

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Vážené kolegyně a kolegové, budeme pokračovat v našem jednání. Dalším bodem je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb.,

o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 582/1991 Sb.,

o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů

Tento návrh máme jako tisk č. 285a s návrhem nás seznámí ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas. Máte slovo, pane ministře.

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dámy a pánové, dovolte mi, abych úvodní slovo k tomuto návrhu zákona začal poněkud netradičním konstatováním. Pro vládu ČR by bylo nejjednodušší a nejpohodlnější tento návrh zákona nepředpokládat, protože tento návrh nese s sebou celou řadu věcí, které se nesetkávají s velkou popularitou nebo pochopením. Efekty přijatých opatření se projevují až v dlouhodobém horizontu, dokonce drtivá většina z nich nastane až po roce 2017. Pro vládu, která by chtěla být populární, oblíbená až populistická by bylo nejpohodlnější tuto normu vůbec nepředkládat.

Vláda ČR chce být ale zodpovědnou vládou a právě proto bez ohledu na tyto faktory, na politické pohodlí nebo populismus se rozhodla tento návrh předložit, protože jsme hluboce přesvědčeni o tom, že jakákoli vláda ČR v jakém stranickém, politickém nebo personálním složení, pokud by chtěla být vládou odpovědnou, by podobný návrh předložit musela. Důvodem k tomuto kroku je, že důchodový systém ČR je dlouhodobě neudržitelný. Už po roce 2017, a není vyloučeno, že ještě dříve, se systém důchodů v České republice začne propadat do deficitu, pokud zůstane ve stávající podobě. Tyto deficity se budou postupně prohlubovat tak, až kolem 2050 roční deficit pouze v důchodovém systému bude tvořit 4 – 5 % hrubého domácího produktu ročně. To znamená, že v roce 2050 by kumulovaný deficit důchodového systému dosahoval téměř pětinásobku hrubého domácího produktu a znamenal by pohromu pro veřejné finance.

Důvodem tohoto vývoje důchodového systému je demografická situace ČR. Je to zpráva, ze které bychom neměli být smutní, protože prodlužování naděje na střední délku života je pozitivní jev a je dobře, že k tomu v ČR dochází, ale v kumulaci s celkovým demografickým vývojem, to má své konsekvence, které odpovědná politická reprezentace musí brát v potaz. I nejčerstvější údaje Českého statistického údaje, které shrnují údaje za rok 2007, ukazují, že se tento demografický vývoj u nás prohlubuje. V ČR poklesl podle údajů Českého statistického úřadu počet občanů do 14 let na pouhé 14,2 % celkové populace. Přitom počet občanů starších 65 let dosáhl 14,6 %. Znamená to tedy, že v ČR v minulém roce na každých 100 občanů do 14 let připadá 102 občanů starších 65 let. I z těchto čísel je zjevné, že demografický vývoj je věc, kterou je třeba brát v potaz a vážně. V současné době máme zhruba 21 % našich občanů starších 60 let, po roce 2030 bude každý třetí občan této země starší 60 let a občané starší 80 let dosáhnou téměř 1 milión osob. Znamená to tedy, že na tento vývoj musíme reagovat. Vývoj je důsledkem prodloužení doby dožití, která se od roku 1989 zvýšila u mužů o 5,6 let a u žen o 4,5 roku. Demografové předpokládají, jsou to podložené studie, že každých 6 následujících let se v průměru doba dožití bude zvyšovat o l1 rok. Je to pozitivní zpráva, není to špatná zpráva, ale musíme ji brát v potaz při debatě o důchodovém systému. Znamená to tedy, že naděje na dožití u osob, kterým v loňském roce bylo 60 let, je u mužů více než 18 let a u žen více než 22 let. Znamená to, že česká politická reprezentace má velmi zúžený manévrovací prostor a má pouze tři hypotetické možnosti, jak na tento vývoj, který povede k obrovskému kumulovanému deficitu ve veřejných financí, reagovat.

První možností je nedělat nic, tvářit se, že se nic neděje a přehodit toto rozhodnutí na další politické reprezentace, které přijdou později a které budou muset v každém případě tyto změny provést, protože tyto změny vycházejí z objektivního demografického vývoje. Pouze změny budou muset být rychlejší, prudší a i ve vztahu k některým sociálním skupinám drastičtější.

Návrh, s kterým přichází vláda, je naopak návrhem, který předkládá pozvolné změny, které jsou rozloženy v horizontu desítek let, na které se může každý připravit a postupně se jim přizpůsobit.

Druhou možností je radikální zásah do základních parametrů důchodového systému, jak řešit tuto deficitnost důchodového systému. Znamená to dramaticky zvýšit odvody na důchodové zabezpečení – tady nemluvíme o zvýšení odvodů o několik procent, ale spíše o dvojcifernou částku. Zde chci připomenout, že odvody na sociální pojištění v České republice jsou tak vysoké, že patříme mezi čtyři země s nejvyššími odvody na sociální pojištění v rámci celé EU, nebo by to znamenalo drasticky snížit vyměřovací základ důchodů a v budoucnosti vyplácet menší důchody.

Ani jednou z těchto dvou předchozích cest vláda České republiky nechce jít. Proto vláda předkládá tento návrh změn v rámci důchodového systému.

Uvedl jsem, jak se na stránce výdajů promítá demografický vývoj negativně do důchodového systému vzhledem k demografickému stárnutí obyvatelstva.

Ale tento demokratický vývoj se negativně promítá i na straně příjmů důchodového systému, na počtu plátců do důchodového systému. V současné době v České republice je zhruba pět milionů plátců do důchodového systému, 4,2 miliony z nich jsou zaměstnanci, ten zbytek jsou osoby samostatně výdělečně činné. Podle údajů Českého statistického úřadu však do roku 2030 ve věkové kohortě 25 – 64 let fyzicky ubude v této zemi tři čtvrtě milionu lidí. Jenom do roku 2015, to znamená za následujících 7 let, bude tento úbytek znamenat 150 tisíc osob, to znamená 150 tisíc mínus osob platících důchodové pojištění, v tom roce 2030 tři čtvrtě milionu plátců pojištění. Samozřejmě část tohoto vývoje bude vykompenzována řízenou migrací, ale tady mluvíme o variantách řádu několika desítek, maximálně 100 tisíc plátců pojištění, to znamená, zdrcující většina tohoto úbytku plátců důchodového pojištění nebude nijak vykompenzována.

To znamená na jedné straně zvýšené výdaje díky stárnutí obyvatelstva, na druhé straně snížené příjmy, také díky důsledku stárnutí obyvatelstva a demografického vývoje.

Je tedy evidentní, že musí dojít ke změnám a že tyto změny musí být provedeny poměrně rychle, že je nelze odkládat a že naopak pozitivním důsledkem těchto změn je, že budou pozvolné a bude je možné provádět v horizontu následujících let.

Nyní mi dovolte, dámy a pánové, abych charakterizoval základní změny, které jsou obsahem tohoto návrhu. Tím nejvíce známým, a médii traktovaným prvkem tohoto návrhu, je postupné prodlužování věku odchodu do důchodu na 65 let tempem, které je v podstatě v této zemi zavedeno zákonem od roku 1996, to znamená u mužů prodlužování věku odchodu do důchodu o dva měsíce za každý kalendářní rok, u žen o 4 měsíce za každý kalendářní rok, které je dnes již schváleno v roku 2017. To znamená, tento návrh říká, že tímto tempem by se prodlužoval věk odchodu do důchodu by po roce 2017, že v roce 2030 by dosáhl 65 let u mužů, bezdětných žen a žen s jedním dítětem, s tím, že pak podle počtu dětí vždy o jeden rok, od dvou dětí dále, by byla snížena věková hranice odchodu do důchodu žen.

Současně s tímto prvkem je zde navrženo, aby se poté, co bude dosaženo hranice věku odchodu do důchodu 63 let a bude se prodlužovat nad 63 let, stejným tempem prodlužovala i možnost předčasného odchodu do důchodu tak, že po dosažení 65 let bude možnost odejít do penze o pět let dříve. S tím, že se zavádí i zvýšená redukce procentní výměry od třetího roku tohoto předčasného důchodu, protože předčasné důchody jsou věc, která deformuje důchodový systém. Já bych chtěl připomenout, že v současné době v České republice jedna třetina starobních penzí jsou předčasné starobní penze. A pokud do toho započítáme velký počet invalidních důchodů, především částečných invalidních důchodů, jejichž počet za posledních 12 let narostl o dvě třetiny, tak skutečný reálný věk odchodu do důchodu v současné době, který by u mužů měl být více než 61 let, je ve skutečnosti 58 let a u žen 56 let. To znamená, i oblast předčasných důchodů musí být nějakým způsobem řešena.

Dalším prvkem tohoto návrhu je postupné prodlužování minimální povinné délky pojištění z 25 let na 35 let. Tady chci připomenout, že současná hranice 25 let pochází ze zákona z roku 1964, je tedy více než 40 let stará a odpovídá tehdejší střední délce života a naděje do žití. To znamená, jestliže od té doby došlo k poměrně významnému posunu v těchto parametrech, tak se musí prodloužit i minimální povinná délka pojištění. Drtivá většina občanů České republiky již dnes by se splněním tohoto parametru neměla žádný problém. Protože včetně započtení náhradních dob průměrná délka pojištění u občana, který v současné době odchází do důchodu, je 42 let. Čili těch 35 let, kterých se tempem jeden rok; za jeden kalendářnírok, dosáhne v roce 2019, splní naprosto bez problémů drtivá většina občanů této země.

V současné době je v České republice obrovský počet tzv. náhradních dob, což jsou doby, které se sice započítávají do doby důchodového pojištění, nicméně se v tom období za ně neplatí žádné příspěvky. Jsme dokonce v tomto parametru na prvním místě v rámci EU. Je to nezdravý proces, to je třeba si objektivně říci, a až jedna čtvrtina započtených dob jsou ve skutečnosti náhradní, bezpříspěvkové doby. To znamená, dochází tady k návrhu, aby byla zrušena náhradní doba u vysokoškolského studia, která vůbec není standardním opatřením v rámci západoevropských důchodových systémů a která je naopak nespravedlivá vůči těm lidem, kteří nemají vysokoškolské vzdělání a v době, kdy někdo studuje na vysoké škole, tak tito lidé, vrstevníci ve stejném věku, odvádějí důchodové pojištění. S tím, že ale zavádíme možnost dobrovolného dokupu, zpětného dokupu kdykoliv v průběhu života tohoto období studia za poměrně výhodnějších podmínek, než je tomu v současné době. To znamená, kdokoliv si bude moci kdykoliv v budoucnosti, i třeba s odstupem desítek let, zpětně tuto dobu vysokoškolského studia dobrovolně připojistit v rámci tohoto průběžného důchodového systému.

Další výraznou změnou je změna invalidních důchodů. Invalidní penze dnes, dámy a pánové, tvoří téměř 20 % výdajů důchodového systému a jsou po starobních penzích dokonce druhým nejvýznamnějším sociálním transferem v rámci českého systému, objemově vyšším, než je třeba celý systém státní sociální podpory, sociálních služeb apod. Navrhujeme zavést třístupňovou invaliditu jako podstatně spravedlivější krok, který navíc bude motivovat u těch občanů, kteří budou mít nižší pokles pracovní schopnosti, k rychlejšímu hledání cesty k reintegraci na trh práce, protože dnešní systém je udělán tak, že člověk, který má 30procentní pokles pracovní schopnosti, nedostane ze systému invalidních důchodů ani korunu, člověk se stejným platem a stejnou délkou pojištění, který má 35procentní pokles pracovní schopnosti a 65procentní pokles pracovní schopnosti, což jsou diametrálně odlišné parametry – 35 % poklesu pracovní schopnosti a 65 % - tak dostanou stejný částečný invalidní důchod. A to je bezesporu nespravedlivé. Navíc u těch občanů, kteří mají ten nižší pokles pracovní schopnosti, okolo 35 – 40 %, je to vlastně demotivuje k tomu, aby se snažili reintegrovat na trh práce.

Současně se prodlužuje podmínka doby pojištění, kde dnes je podmínkou získání invalidního důchodu to, že v uplynulých 10 letech měl ten občan alespoň pět let pojištění. Tady zavádíme druhou možnost, kdy se rozšiřuje tato podmínka na podmínku, že v posledních 20 letech měl být 10 pojištěn, což se ukazuje z hlediska praxe jako pozitivní krok.

Velmi výrazným opatřením, které je obsaženo v tomto návrhu důchodové reformy, je motivace k tomu zůstávat na trhu práce déle, tzn. motivační prvky k tomu, aby i lidé, kteří dosáhnou penzijního věku, dále pracovali a dále se ucházeli o zaměstnání. Mimochodem, trh práce to bude velmi potřebovat. Znovu tady chci připomenout to číslo, že do r. 2030 ubude ve věkové kategorii práceschopných obyvatel 25 až 64 let tři čtvrtě milionu lidí. Těchto tři čtvrtě milionu lidí bude chybět na trhu práce, to znamená, že poptávka po starších pracovnících bude velmi výrazná, a již dnes se ukazuje, že zaměstnanost osob ve věku 55 až 64 let v posledních sedmi letech velmi výrazně stoupla, u žen dokonce o polovinu oproti stavu před sedmi lety, čili tady se pozitivně projevuje vliv trhu práce.

My chceme dále tuto možnost motivovat. To znamená, že zavádíme tady možnost souběhu pobírání poloviční penze s další pracovní aktivitou, která by vedla k tomu, že za každých 180 dní výdělkové aktivity by se zvýšila procentní výměra důchodu o 1,5 %, a jako druhá možnost je možnost souběhu plné penze a pracovní aktivity, když za každých 360 dní by se zvýšila procentní výměra důchodu o 0,4 % výpočtového základu. Znamená to, že chceme vytvořit podmínky pro postupný odchod z trhu práce a pro delší setrvání pracovníků na trhu práce.

Vedle toho přináší tento návrh zvýhodnění pro některé skupiny obyvatel. Je to především pro rodiče, zpravidla maminky více dětí, protože se tímto návrhem ruší omezení zápočtu tzv. vyloučených dob, to znamená, klesá tady riziko toho, že výdělek těchto vícečetných maminek bude rozředěn dlouhým pobytem u dětí při péči o děti. A tím pádem toto navrhované opatření umožní, aby tyto maminky, nebo abych byl genderově korektní, rodiče, byť jsou to z 99 % maminky, tak aby dosáhli na vyšší důchod, než na který dosáhnou v současné době.

Stejné opatření je zde zavedeno i vůči osobám, které pečují o osobu závislou, na péči jiné osoby, kde v případě, že se starají o tuto osobu alespoň 15 let, tak se tady zavádí konstrukce tzv. fiktivního příjmu a fiktivních odvodů, na základě kterého tyto osoby, které zpravidla o blízkou osobu takto pečují, dosáhnou na výrazně výhodnější podmínky důchodu a na vyšší důchod, než dosahují podle stávající právní úpravy. A já se nebojím říci, že ve vztahu k osobám, které pečují o jinou osobu závislou na pomoci, se stává tímto český důchodový systém možná vůbec nejvelkorysejší v rámci EU, protože nejenom tím, že tato péče se počítá jako náhradní doba, což, mimochodem, funguje pouze v pěti dalších zemích EU, v drtivé většině členských zemí EU se tato doba nepovažuje za náhradní dobu, tím, že jsme tady také snížili, nebo resp. zrušili omezení tzv. vyloučených dob a tím, že nyní zavádíme tuto konstrukci fiktivního příjmu, tak vlastně činíme tento systém velmi velkorysým vůči těmto osobám. A já si myslím, že je to správně.

Chci také říci, že tady dochází z hlediska genderového přístupu k neutrální úpravě při úpravě vdoveckých a vdovských důchodů, kdy se sjednocují příslušné hranice pro trvalý vdovecký nebo vdovský důchod tak, aby tato hranice činila jednotně věk vždy o čtyři roky nižší než je důchodový věk pro muže stejného data narození.

Dámy a pánové, vážené paní senátorky, páni senátoři, tento návrh pak samozřejmě obsahuje celou řadu technických a legislativních úprav, které souvisejí velmi často také se změnou terminologie, souvisejí i s úpravou dalších zákonů ve vztahu k přechodu ze stávajícího systému invalidních důchodů na třístupňové invalidní důchody.

Účinnost tohoto zákona je navržena od 1.1.2010 proto, aby správce tohoto pojištění, Česká správa sociálního zabezpečení měla dostatečně dlouhou legisvakanci na přípravu na tento důchodový zákon. Bude to velký kus práce, který bude mj. souviset s novým systémem invalidních důchodů, a tato zhruba rok a čtvrt trvající legisvakance bude velmi pozitivní.

Chci také říci, že lze očekávat, že po roce 2017, kdy se začne projevovat vliv zvyšování důchodového věku, tak odhadovaná roční úspora výdajů bude činit v r. 2050 minimálně 1,2 % hrubého domácího produktu, do roku 2030, v případě přijetí tohoto návrhu zákona, budou výdaje na český průběžný důchodový systém ve výši zhruba 8 procent hrubého domácího produktu. Tady chci ale upozornit, že z hlediska mezinárodního srovnání náš důchodový systém, naše penze nepodléhají odvodům na zdravotní a sociální pojištění a také zdanění, což není úplná samozřejmost všude ve světě. Pokud započteme tento vliv, tak skutečná odpovídající částka z hlediska mezinárodní komparace dosahuje asi 10 % hrubého domácího produktu.

Jak jsem již řekl, obsahuje tento návrh opatření jak stabilizační, tak ochranná, tak velmi výrazně motivační. Jsem přesvědčen o tom, že všechna tato opatření tvoří vyvážený mix, že je to správný návrh a je to především návrh, který je správný a zodpovědný vůči budoucnosti této země. Já jsem přesvědčen, že si nemůžeme dovolit hazard s důchodovým systémem, který by vedl k tomu, že po r. 2017 začne náš důchodový systém produkovat poměrně výrazné deficity, které, jak jsem již řekl, v následujících desetiletích budou činit částky čtyř až pěti procent hrubého domácího produktu ročně.

Právě proto bych vás, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, rád požádal o podporu tohoto návrhu zákona. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Návrh zákona byl přikázán výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor má zpravodaje senátora Jiřího Stříteského a usnesení, které máme jako tisk č. 285/2.

Garančním výborem je výbor zdravotnictví a sociální politiku s usnesením č. 285/1. Zpravodajem je pan senátor Josef Novotný, který má nyní slovo.

Senátor Josef Novotný: Děkuji za slovo. Pane předsedo, pane ministře, tisk č. 285 – změna zákona o důchodovém pojištění – je vlastně vyústěním čtyřleté snahy reagovat na stárnutí obyvatelstva, a předcházela mu obsáhlá analýza tzv. Bezděkovy komise. A musím říci, že tento zákon jako jeden z mála prodělal řádný legislativní proces, nezasáhlo do něj žádné významné lobby, jak to bývá zvykem, a ani nebyl v PS podstatným způsobem pozměněn.

Současný stav obsažený, spíš obsloužený zákonem č. 155/1995 Sb., je dlouhodobě neudržitelný. A v tomto zákoně je také neudržitelná silná redistribuce, kterou nelze stupňovat, a skutečně nám hrozí ty deficity, jak o nich mluvil pan ministr.

Po jeho vystoupení, protože on o tom zákonu mluví velmi fundovaně a odborně, budu muset zredukovat své vystoupení, zejména v jádru toho zákona, kdy jen zopakuji, že parametrické úpravy, které nastávají, jsou doba pojištění a náhradní doba pojištění, zvýšení hranice odchodu do důchodu, upravuje se výše důchodů a upravují se také podmínky nároku na důchod.

Co tady snad nezaznělo, tak se pokusím kromě toho třístupňového invalidního důchodu zmínit, že zrušením 55 let hranice, kdy se dává vdovský důchod, jeho výše se stanovuje na 50 procent nároku, který se odvozuje ze starobního nebo invalidního důchodu, a obdobně se počítá i sirotčí důchod po zemřelém rodiči.

Tyto úpravy se promítnou do 32 zákonů, zejména změny invalidního důchodu. A jeho okamžitý efekt se skutečně nedostaví, a tam vláda dělá skutečně dobrou práci pro budoucnost, protože ten efekt začne nabíhat postupně a k cílům, jako je udržitelnost a přijatelnost důchodového systému, bude třeba realizovat ještě další slibované reformy dalších pilířů důchodového systému, které se, doufám, připravují a budou průchozí.

Legislativní proces tohoto zákona začal už v roce 2004 vznikem analýz a vláda ho schválila 11. 2. tohoto roku. Poslanecká sněmovna 25. 6. počtem hlasů 95, proti bylo 91 hlasů. Poslanci vnesli deset pozměňovacích návrhů, které jsem zmínil, zásadní parametrické změny zákon neovlivní.

K účinnosti zákona bych chtěl uvést, že jeho základní účinnost je 1. 1. 2010, patnáct ustanovení o organizaci a provádění sociálního zabezpečení vstupuje v platnost dnem vyhlášení a ustanovení o péči o závislou osobu 1. 7. 2009 a pak jsou tam ještě některé drobné kombinace těchto dvou termínů.

K problémům, které jsou v tisku obsaženy, bych uvedl, že se tam na několika místech kříží úpravy v souběžně projednávaných zákonech, vzniknou v několika případech nadbytečné pasáže, a některé jsou podmíněny schválením dalšího zákona, který bude následovat. Myslím si, že tyto problémy se dají později odstranit a zdůvodnit, proč navrhujeme výboru technickou úpravu zákona.

A právě proto, že se jedná o dlouhodobou změnu v zásadě koncepční, je potřeba politická shoda, která byla dosažena v Poslanecké sněmovně, a byl bych nerad, abychom s vaničkou vylili i dítě vrácením tohoto zákona, obzvlášť v této prázdninové době.

Jsem přesvědčen, že prostoru pro novelizaci bude dost. Ministerstvo práce a sociálních věcí a Česká správa mají velmi kvalitní právní aparát, několikrát jsem se o tom přesvědčil, že jsou schopni výklady věcí, které nebudou sedět, ošetřit tak, aby nehrozila občanům škoda. Pan ministr nezmínil, že v zákoně, který se připravuje, se tříletá zpětná doba domoci se nějakých změn v důchodu nebo nepravostí se prodlužuje o pět let, takže kdyby došlo u někoho k nějakým nepřiznaným nárokům, tak je dostane pět let zpátky.

Dál bych se zmínil, že zákon má velmi dobře propracované přechodné ustanovení střetu vstupu starého a nového zákona.

Teď bych se zmínil k diskusím na našem zdravotním výboru. Zazněly tam obavy, zda se přebytky důchodů v současném stavu důchodového účtu nepřelijí, nepoužijí na druhý pilíř. Byli jsme ujištěni, že se s tím nepočítá. OSVČ odvádí průměrně 1900 korun a zaměstnanec 5200 korun. Tato nerovnováha v té příjmové důchodové stránce se neprojevuje zdaleka tak na té stránce poskytování důchodů, protože tam ten rozdíl je podstatně menší, takže se dá říct, že celý systém všichni – zejména ti vysocí plátci dotují tyto osoby, protože rozdíl v důchodech je podstatně nižší. Podobně je to u vysokých plátců a plátců, kteří platí někde kolem minimální mzdy.

Průměrná doba práce je v současnosti 42 let, takže těch 35 let – o tom byla na výboru také velká diskuse – by neměla zásadním způsobem ohrozit skupinu studentů nebo vysokoškoláků, kterým zápočet nebo doba studia se nebude počítat.

K problematice horníků se vyjádřím až jako senátor, s tím tady nechci zdržovat.

Náš výbor se usnesl na následujícím usnesení: výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, za druhé určuje zpravodaje výboru k projednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátora Josefa Novotného.

Takže toto je usnesení našeho výboru a já vám tuto chvíli děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, posaďte se, kolego, ke stolku zpravodajů. Slovo má zpravodaj výboru pro hospodářství pan senátor Jiří Stříteský.

Senátor Jiří Stříteský: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, jelikož se jedná o velmi důležitý zákon, který představuje v podstatě první etapu důchodové reformy, tak bych si dovolil vás upozornit na 295. usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který na své schůzi 15. července rozhodl, že výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS, zpravodajem určuje mne a pověřuje senátora Ivana Adamce, předsedu výboru, předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Já se nyní ptám, zda podle § 107 našeho jednacího řádu někdo navrhuje, abychom se nezabývali touto novelou zákona. Nikdo se nehlásí. Otvírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se přihlásil pan senátor Milan Štěch.

Senátor Milan Štěch: Pane předsedo, pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěl bych k tomu, co tu bylo zatím řečeno, říci, že v PS nebyla shoda nějaká absolutní, byla shoda v rámci vládní koalice a tato první etapa důchodové reformy byla prosazena pomocí poslanců, kteří kandidovali za strany, které měly úplně jiný přístup k důchodové reformě, nebo aspoň částečně jiný přístup.

V první části mého vystoupení bych chtěl krátce říci, že jsme předložili ve výboru pro zdravotnictví a sociální politiku – myslím klub sociální demokracie – pozměňovací návrh, který neprošel. Dneska ho dáváme také k dispozici a byli bychom rádi, kdyby se tato problematika dostala aspoň do podrobné rozpravy, abychom ho mohli uplatnit. V tomto komplexním pozměňovacím návrhu ponecháváme stanovení důchodového věku na 63 letech a navrhujeme započítávat náhradní doby studia pro vznik nároku na důchod, umožnění předčasných důchodů horníkům a v jiném režimu i dalším náročným profesím – tam s odvoláním na § 103 zákoníku práce, který se týká zdravotních kritérií.

Dále navrhujeme nezhoršovat přístup k invalidním a částečně invalidním důchodům a při možnosti pěti let předčasného odchodu do důchodu, v případě, že by došlo k prodloužení důchodového věku, tak navrhujeme, aby nebyl od třetího roku zaváděn režim nároku kráceného koeficientem 1,5 % za každých 90 dnů vyměřovacího základu, protože to by vedlo k velkým ztrátám na důchodech.

Návrh, který máme před sebou, je prezentován a považován za první etapu důchodové reformy. Já se k ní vyjádřím, ale vyjádřím se i k dalším záměrům, které mají následovat, protože pokud je to první etapa, tak není možné jenom posuzovat první etapu okleštěně, ale je potřeba se dívat i do předpokládaných a připravovaných dalších kroků.

Cílem první etapy a vůbec důchodové reformy má být stabilizovat důchodový systém na nejbližší desítky let – v důvodové zprávě se mluví o roku 2033 a vytvoření předpokladů pro jeho ufinancovatelnost. Já bych ještě k tomu dodal, že cílem by mělo být, a předpokládám, že i je, zajištění důstojných důchodů ke stáří.

Kladl jsem si otázku, jestli tento cíl, nebo tyto cíle předložená novela řeší. A je to možno považovat skutečně za vážně míněný cíl, který je v návrhu zapracován? A odpověď hned do úvodu zní, že ten cíl ufinancovat důchody je tam zapracován částečně, ale to ostatní, to znamená, jaké jsou pro to předpoklady, si myslím, že bohužel není míněno vážně.

Proč, se pokusím zodpovědět v další části mého vystoupení. Za prvé, pokud je tedy cílem, aby systém byl do budoucna vyrovnaný, ufinancovatelný, tak hned první problém nastává vlastně v reformě veřejných rozpočtů, protože došlo k zastropování výběru pojištění ve výši čtyřnásobku průměrného výdělku v národním hospodářství, což si myslím, že není dobrý krok, pokud je hlavním cílem reformy finanční vyrovnanost. A vím, že se bude namítat, že ti bohatí platí příliš, ale ono potom by stálo za otázku, jestli taková spravedlnost je také v oblasti odměňování a podobně. Ale pokud tedy máme vážné problémy, tak bychom se měli soustředit na jejich vyřešení, a ne ty problémy ještě jaksi rozšiřovat tím, že zastropováním vzniká vlastně v systému větší díra, protože zastropování na čtyřnásobku znamená ročně výpadek do systému z roku na rok zhruba 8 miliard korun.

Další disproporce je v placení pojištění. Pan zpravodaj to tady naznačil. Já mám s sebou nějaké konkrétní propočty. A je podle podkladů České správy sociálního zabezpečení doložitelné, že osoby samostatně výdělečně činné, kterých je u nás dost a přibývají, měsíčně v průměru odvádějí do systému sociálního zabezpečení 1945 korun. Zatímco za zaměstnance a zaměstnanci sami odvádějí v průměru měsíčně přes 5 200 korun. Přitom výplata důchodů je podle stejného pravidla. Můžeme namítnout, a oprávněně, a toho se děsím, že to je danajský dar pro budoucí generace, že důchody osob samostatně výdělečně činných budou žalostně nízké, budou asi ve výši 2/3 průměrného důchodu dnes. To si myslím, že je velký problém.

Na druhou stranu ty důchody jsou daleko vyšší, než tyto osoby do systému dávají. Tyto osoby se nepodílejí adekvátně na financování důchodů, obrazně řečeno, svých rodičů. Za to nemůže jenom tato vláda, ale také za to můžou samozřejmě předchozí vlády. A pokud si máme udělat výchozí pozice do důchodové reformy skutečně fundované a realistické, abychom na tom základě postavili pevný dům, tak toto by se mělo narovnávat. Já nevolám, a říkám to z tohoto místa, po tom, že by se skokově osobám samostatně výdělečně činným měly odvody zvýšit na to, co odvádí v průměru zaměstnanec. To by celou řadu osob samostatně výdělečně činných zlikvidovalo. To je mi jasné. Ale jde tady o určitou náběhovou křivku, která v minulosti byla přijata, bohužel ale zrušena. V našich pozměňovacích návrzích se tam objevuje aspoň pro nejbližší léta. A také je možné hovořit o tom, jako to mají v některých zemích, že by třeba při určitém rozběhu živnostenského podnikání byla určitá podpora ze strany státu, že by, tak jak se platí za některé jiné osoby systému, tak že by za tyto osoby třeba něco dával stát z jiných položek, to znamená třeba z daní. Já se ještě k tomu vrátím. Ale to by samozřejmě znamenalo že bychom nemohli tak výrazně snižovat daňovou kvótu.

Ale jestli chceme problémy vyřešit a považujeme důchodovou reformu a budoucnost důchodů zhruba tří milionů občanů za jeden z hlavních politických a společenských problémů, tak bychom o této věci měli vážně diskutovat, protože systém do budoucna privilegia, velká privilegia prostě nemůže vydržet.

Ale těch nerovností a těch úniků je tam daleko více. Vezměme si, jaké velké možnosti, a zejména po reformě veřejných rozpočtů, které jsou dávány rozbujení schwarz systému. Dále je tady problematika agenturního zaměstnávání. Moji kolegové z některých odborových svazů, například KOVO, doložili, že agenturním zaměstnáváním přicházíme v systému sociálního zabezpečení o miliardy korun ročně. Vím že pan ministr učinil už určité kroky, aby se situace zlepšila, ale existuje obava, jestli už se ten systém nerozbujel, protože agentur práce tu máme skoro dva tisíce v České republice. A není to proto, aby byla vyšší mobilita pracovní síly. Tam je právě skryta často snaha, aby pracovní síla byla v uvozovkách levnější. Ale na úkor koho? Mimo jiné také na úkor odvodů do sociálního zabezpečení.

Dále jsou tady činnosti, které stále nám začínají přibývat pod rouškou jakési mobility a z kterých se také neplatí pojištění. Dohody o provedení práce, smlouvy o dílo a další a další. Víme, že více peněz se do soukromých kapes přelívá přes různé výnosy z akcií a podobně, a je tady další věc, a tady už musím mluvit o druhé etapě, je záměr v druhé etapě vytvořit nebo udělat tzv. opt-out, to znamená vyvést určitou část prostředků z prvního pilíře, to je to, co spravuje Česká správa sociálního zabezpečení, do soukromokapitálových fondů. A to mi nejde dohromady. Když chceme stabilizovat systém v prvním pilíři a říkáme, že do roku 33 to bude stabilizovat tento návrh, který je převážně restriktivní vůči občanům, a hned plánujeme, že předkladatel vyvede tři procenta ze systému a dává to do soukromokapitálových fondů.

Já vím, že pan ministr řekne, že to chce nahradit výnosy z privatizace. Já pro to osobně nejsem, protože co se má privatizovat, to jsou věci, které jsou, už bych řekl, zlaté klenoty české ekonomiky, a jsou to strategické oblasti, jako je energetika, doprava a další. A za druhé, když už by k tomu došlo, a já pro to nejsem, tak si myslím, že je lepší ty peníze dát na podporu připojištění, než přímo to dát jako kompenzaci za opt-out, protože opt-out v dnešní době je velice riskantní a já se ještě o tom zmíním.

Výpadky v systému důchodového zabezpečení, účtu u České správy sociálního zabezpečení mimo jiné také způsobuje, i když to je pouze v miliardách nebo ve stovkách milionů, například to, že jsou zmrazeny platy veřejných zaměstnanců. I příští rok mají být zmrazeny, dokonce letos propadají o 4 procenta a příští rok, je otázka, jaká bude inflace, ale pokud má být objem navýšen o 1 a půl procenta, tak tam propad bude zase.

Takže my si myslíme, že je potřeba v první etapě udělat zejména pořádek v systému a shánět zdroje na příjmu. Jde prakticky o peníze, které jsou pro občany, kteří jsou na nich závislí, to znamená o peníze pro staré lidi. Místo toho bohužel se reforma soustřeďuje velmi výrazně na restrikce. Neříkám, že v té reformě nejsou dobré věci. My jsme celou řadu věcí podpořili a nedělá nám problém je podpořit, i když třeba jsou také bolestivé, ale pokud přestaneme tlačit na to, aby se udělal pořádek v rámci České správy sociálního zabezpečení, resp. prvního pilíře, ne Česká správa sociálního zabezpečení, ta si vede dobře, ale myslím to, co spravuje, ten první pilíř, tak těžko můžeme v té reformě pokračovat.

My navrhujeme, jedná se o paragraf, který má řešit možnost, pokud se prodlouží důchodový věk ze 63 na 65 let, kdy pan ministr navrhuje možnost předčasných důchodů v 60 letech, tak my navrhujeme, aby důchody nebyly tak kráceny od třetího roku. Protože tam dochází k takovému krácení, že například při důchodu, který by byl po zhruba 45 odpracovaných letech ve výši 11 250 korun, by došlo ke krácení o 5 130 korun a důchod s tímto modelem krácení 1 a půl procenta za jedno čtvrtletí od třetího roku by byl krácený pouze na 6 120 korun, to znamená 5 130 korun by byla sankce za to, že ti lidé většinou tedy z důvodů, že už jsou fyzicky opotřebovaní nebo že už zaměstnavatel jim nechce poskytnout práci, odejdou o pět let dříve, tak přijdou o polovičku důchodu.

To prostě není žádná alternativa pro ty těžké profese, to je normální trest. Po 40 - 45 letech těžké práce se jim nabízí, že mohou jít sice o pět let do důchodu dřív z vážných důvodů, ale na oltář vlasti dají skoro polovičku důchodu.

To, co jsem teď tady uvedl, to znamená nezajištění dostatku zdrojů pro první pilíř, a to jsou naše nejvážnější výhrady k první etapě. Kdyby toto bylo řečeno, a my jsme to dlouhodobě připomínkovali, věřte mi, že by náš přístup k první etapě byl daleko konsensuálnější.

Dále máme připomínky k tomu, že se neřeší kompenzace za důchodové kategorie, které byly v roce 1993 prakticky zrušeny, a my nechceme, a já to zdůrazňuji, znovu zavádět důchodové kategorie. Protože ty platí potom všichni ostatní. Ale je potřeba prověřit některé věci a vím, že pan ministr Nečas to dělá, a to je ke chvále, protože předchozí ministři do toho příliš kousnout nechtěli. Prověřuje zdravotní situace horníků v současné době, protože jsou informace např. z polských zdrojů, že na těch slojích, kde pracují i horníci na Ostravsku, je skutečný věk dožití horníků 57 let. My nemáme důvěryhodnou informaci k dispozici, jak je to v Česku, vím, že teď se nějaké šetření právě připravuje, ale pokud by to byla pravda, tak je nereálné a nelogické, aby pro tuto skupinu lidí byl stanoven důchodový věk v 65 letech. Pak se nedivme, že horníci oprávněně hovoří o důchodech in memoriam. Protože oni se toho průměru nedožijí a vlastně horníci, kteří svůj aktivní život platí pojištění, tak sponzorují nás všechny ostatní. A pokud by se toto prokázalo, tak potom je, myslím, na místě, aby byly řešeny možnosti předčasných odchodů pro tyto skupiny i v rámci prvního pilíře.

Pokud by se to nepotvrdilo, tak je potřeba ale výrazně hledat cestu a i u všech ostatních těžkých profesí přes efektivnější systém důchodového připojištění, to znamená tak, aby se na financování důchodového připojištění v daleko větší míře, násobně větší míře než dnes, podíleli zaměstnavatelé, kteří tyto lidi zaměstnávají, protože většinou jsou vysoce ziskoví a k poškozování zdraví dochází, i když největší pojistkou jsou expoziční doby. Ale expoziční doby, to není nějaký univerzální preventivní prostředek. To je nějaký průměr, ale lidská schránka je velice rozdílná a někdo vydrží v tomto prostředí bez problému 20 let a někdo je tam obrazně řečeno oddělanej za pět let. Kdo jste v této profesi dělal nebo měl nějaké kolegy nebo známé, tak víte, že to je velice rozdílné.

Takže toto by bylo potřeba skutečně řešit a částečně se to začíná řešit, ale vím, že taky pan ministr při rozpravě ve výboru a při jiných debatách hovoří o tom, že si to mají zaměstnanci prostřednictvím odborů vyřídit v kolektivním vyjednávání a domluvit vyšší připojištění ve stávajícím systému. Toto snad není míněno vážně, protože bohužel zaměstnavatelé na to dobrovolně nepřistoupí a ze strany vlády dlouhodobě není podpora kolektivnímu vyjednávání, jako je to třeba na Západě. A také o tom svědčí to, že přes všechny sliby do dneška není ratifikovaná Úmluva 154 o podpoře kolektivního vyjednávání.

U prodlužování důchodového věku se nebere ohled na to, že v naší zemi je doba dožití stále kratší, v průměru asi o čtyři roky, než je to na západ od nás. Ale co je podstatné, a prosím, aby se to bralo vážně, jestli se chce přesvědčit veřejnost a i my a jestliže máme třeba obhajovat nebo pomoci ustát některé věci, které se lidem zdají nespravedlivé, tak je potřeba hovořit a hledat řešení záležitosti, o které budu hovořit. A to je to, že v ČR je roční fond pracovní doby v průměru o 200 hodin delší než je v zemích EU, se kterými je zaváděný systém srovnáván. Když si to přepočteme během aktivního pracovního života na odpracovaná léta, tak jsou to vlastně čtyři roky. Takže my v Česku vlastně pracujeme v průměru už dnes při 63 letech důchodového věku do 67 let.

Já nechci tady hrát nefér, vím, že velkou položku v tom dělá to, že máme méně zkrácených úvazků. A tato problematika se zejména týká žen, protože ženy na Západě často pracují na čtyři, šest hodin. Ony za to vydělají takové peníze, že to té rodině vedle hlavního živitele, toho přednosty postaru, stačí k ufinancování nákladů rodiny. Ale u nás to tak možné není. U nás ženy musí pracovat 8 hodin, nabídka kratších úvazků ani není. Ale hlavně pracují pro to, že potřebují zajistit příjem do rodiny. A proto si myslím, že nebylo nic špatného, že ženy odcházely do důchodu dříve než muži, protože myslím, že i současné ženy mají stále dvě směny. Jednu pracovní a druhou v rodině, i když se poměry mění, možná mladší muži jsou lepší, než byla naše generace.

Co se týká další oblasti, která není dobře zvážena podle našeho názoru, a mne to osobně překvapilo, že se na nás obrátila Studentská komora při vysokých školách, která není nějaký vyhraněný klub, ale jsou to mladí lidé s různými společenskými a zejména i s různými politickými názory. To chci říci, i lidi, kteří jsou třeba voliči jiných stran než strany, kterou já tady zastupuji. Ale obrátili se na nás a vedli jsme o tom diskusi. Oni mají vážné výhrady k prodlužování doby potřebné pro nárok na důchodové zabezpečení a zejména ve věci rušení náhradních dob.

Oni upozorňují na to, že doktorandská studia dnes často končí déle než v 25 letech, že oni budou pracovat v době, kdy už bude skoro 50 % vysokoškolsky vzdělaných, a jestliže máme průměrný výdělek někde kolem 63 % občanů, že jsou pod průměrným výdělkem, tak je naprosto zřejmé a v budoucnu to určitě nepůjde níž, naopak diferenciace neustále narůstá, že velké skupiny i vysokoškolsky vzdělaných lidí, zejména v humanitních oborech, dnes jsou to např. učitelé, jsou pod průměrnými výdělky. A teze, že vysokoškoláci si mohou více odložit na připojištění, výrazně více, úplně neplatí, protože oni budou možná patřit do té skupiny s průměrnými výdělky a to ještě dávám otazník. Já si myslím, že v budoucnu možná nadprůměrně placeny budou skupiny lidí vykonávající černá řemesla, klempíři, instalatéři a podobné profese, protože všichni je budeme potřebovat, a oni na trhu – bohužel i díky školské politice v minulých letech – nebudou.

Takže prodloužení povinné doby pojištění pro nárok na vznik důchodu a nezapočítávání doby studia pro nárok na důchod jsou věci, které působí jedním směrem a mohou být velký problém. Začíná si toho všímat i celá řada mladých lidí, což je dobře, že se o důchodový systém zajímají, protože o důchodovém systému v budoucnu za 20 – 30 let by silně měly diskutovat také samozřejmě generace těch mladších.

První etapa předurčuje i etapy další. Zejména v oblasti zajištění zdrojů. Včera na výboru jsme se shodli a pan ministr to konstatoval, já jsem to od něj ještě neslyšel, ale myslím si, že to bylo míněno seriozně, a my to říkáme už několik měsíců a let, že na zajištění slušných důchodů v budoucnu bude potřeba více peněz. A já si myslím, že toto, pokud to s důchodovou reformou myslíme vážně, musíme veřejnosti říkat všichni.

Považuji za populistickou politiku to, že budu na jedné straně snižovat pojištění a daně, a na druhé straně vím, že na důchody potřebuji více. Jasně řekněte, že lidé si mají důchody zaplatit ze své kapsy, což znamená bez solidarity. Víme, jaké jsou těžké možnosti pro některé skupiny si výrazně zajišťovat důchody do budoucna.

Pokud se bavíme o budoucnosti a o zajišťování dalších zdrojů, je otázkou, jak efektivněji získávat tyto zdroje, jak je spravovat a jak je plátcům pojištění poskytovat. Musím říci, že zde bude a je velký zájem, jako v jiných věcech, různých skupin se na tom přiživit. To je zřejmé. Panem zpravodajem bylo řečeno, že žádné lobbyistické skupiny neovlivňují první etapu důchodové reformy. Není to pravda, i na mně byl činěn určitý nátlak, abychom opt-out umožnili a další a další. K opt-outu se ještě vyjádřím.

Pokud jde o cestu opt-outu, za sociální demokracii prohlašuji – je to po naší programové konferenci, kterou jsme měli v Pardubicích, že je pro nás nepřijatelná. Pokud chce s námi někdo v budoucnu vážně dělat politiku, která bude konsolidovat české hospodářství, bude řešit nejvážnější problémy, jako je energetika a další, musí počítat i v dalších oblastech. Byl jsem jedním z těch, kteří na této konferenci tuto věc měli na starosti, a proto mohu říci, že přes opt-out u nás cesta nevede, je pro nás nepřijatelná. Ne proto, že bychom byli zaseknutí a nechtěli hledat možnosti, ale nevede proto, že je naprosto prokazatelné, že by op-out oslabovat první pilíř, což má ve správě Česká správa sociálního zabezpečení. Česká správa sociálního zabezpečení podle našeho názoru je jedna z nejlépe pracujících institucí v České republice, její provozní režie je 1,5 %. Kdyby takové provozní náklady měly i ostatní instituce, bylo by to dobré. Je velice spolehlivá, zajišťuje redistribuci prostředků a je schopna i naše batohy, které jako politici změnami zákonů do systému vnášíme, zvládat tak, že lidé stabilně dostávají důchody.

Pokud by se přešlo na soukromokapitálové fondy, bude tato režie násobně vyšší. Byl jsem rád, že k tomu nedávno konečně něco řekla Česká národní banka, která na to upozornila. Zejména jde o vyšší režii, protože je určitý zápas o klienta a režie v určitých momentech bývají i přes 10 %. Z tohoto pohledu je třeba zvažovat, zda op-out udělat.

Další jiná věc, která je nasnadě je ta, že v současné době je výnosnost kapitálu nižší, než je růst reálných mezd. Soukromokapitálové fondy nejsou schopny v dnešní nejisté ekonomice a stavu kapitálových operací vydělat podstatně více, aby to vyrovnalo riziko, které v tomto druhu podnikání je. Vím, že se to nebude důchodovým fondům líbit, ale máme větší odpovědnost než ony, ony mají odpovědnost za byznys, my za zajištění důstojných důchodů.

Ke zkušenostem ze zahraničí. Pamatuji se, když před 10 až 12 lety přicházely mise z MMF a Mezinárodní světové banky na odbory a dávaly nám za příklad Latinskou Ameriku a zejména Chile. Dnes ani neceknou. Když jsme se jich na to zeptali, odpověděli, že za to neodpovídají, že to bylo věcí politiky. Systémy tam zkrachovaly, nemají tu výnosnost, která se čekala. Příkladem jsou i okolní země. Opt-out způsobil problémy v řadě dalších zemí. Nejvíce je možno příklad vidět na Slovensku. Tam za několik let utratili všechny výnosy z prodeje energetických společností a příští rok nemají na vyplácení důchodů, pokud neprovedou nějaká opatření. Proto dnes Fico dělá opatření, aby se počet účastníků v soukromokapitálovém spoření snížil, protože nemají peníze na vyplácení průběžného systému, neboť určitá část lidí přijala to, co se jim nabízelo, že si budou spořit jen z větší části spořit na sebe – z 9 % pojištění a že na průběžné důchody budou dávat méně. Je to krásné lízátko, ale má hořký konec.

Z tohoto pohledu si myslíme, že není dobře jít do rizika soukromokapitálových fondů ve větším rozsahu. Soukromokapitálové fondy dnes tady také působí – penzijní fondy. Dejme jim větší možnost a šanci k připojištění.

Myslím si, že i tady platí jedna věc: když se uvažuje o tom, že by se na opt-out použily pro Českou správu sociálního zabezpečení – aby se vykryly výpadky z příjmů – prostředky z privatizace ČSA, lesů, ale zejména ČEZu, tady bych se chtěl obrátit zejména na ty, kteří varují před revidovanou Lisabonskou smlouvou, že je to nebezpečí ztráty suverenity, jak to, že se nebojí ztráty suverenity v těchto strategických oborech, kterou jsou pro naši zemi rozhodující. Většina společností, které by se o koupi ucházely, jsou společnosti, kde velký podíl mají jiné státy. Myslím si, že hledat spásu v prodeji energetických a dalších společností se státní účastí, že to vykompenzují, není šťastné, protože bychom šli z bláta do louže.

Co se týče opt-outu, často odborníci hovoří o tom, že by to bylo obětování současné generace. Současná generace by měla zajišťovat placení průběžných důchodů, to znamená současných důchodců a přitom by si měla ještě v nějakém rozsahu spořit, a to výrazně, na své důchody. Že to bez této oběti nepůjde, je jasné. Myslím si ale, že by to nemělo být formou opt-outu na úkor prvního pilíře.

Abychom nebyli osočováni a podezíráni, že jen říkáme co ne, stručně naznačím, jak by se podle našeho názoru mohlo v důchodové reformě postupovat a kde bychom pravděpodobně nalezli shodu. Říkám to sám za sebe, ale vím, že tento názor je silný i v sociální demokracii – že v současné době nevede cesta přes švédské účty, tento model se vážně diskutoval. Není špatný, ale chybí nám jedna věc: nepodařilo se za posledních osm až devět let vytvořit silnou střední vrstvu. Střední vrstva nám neposiluje, spíše se dostává k životnímu minimu.

Na druhé straně si pamatuji diskuse, kdy Václav Klaus v první komisi pro důchodovou reformu při Poslanecké sněmovně byl v té době zásadním odpůrcem vyvádění peněz na soukromokapitálové fondy. Vím, že za 10 let se mohou měnit názory. Nikomu nevyčítám, že se názory mění, protože tato oblast je velice složitá a hledají se i zkušenosti ze zahraničí.

Nyní k tomu, jak by se mohlo postupovat v důchodové reformě. Především si nevnucujme, že je pouze jedna cesta. Není to pravda, možností je více.

Také netvrďme, že kdo nepodporuje tuto cestu, je nezodpovědný. Máme stejnou odpovědnost jako každý jiný a chceme jí dostát. Máme možná jiné priority, možná vidíme jinou skupinu občanů na prvním místě, ale chceme také mít stabilní systém i za 50 let.

Za prvé narovnat platby do systému – to znamená OSVČ a další a snížit úniky. Úniky jsou strašně vysoké přes firmy, které dělají agenturní zaměstnávání, z některých věcí se pojištění neplatí apod. Nesnižovat daňovou kvótu. Pokud se sníží o 3 až 4 % daňová kvóta, potom nemluvme o stabilizaci důchodového systému, je to nemožné. Sleduje se potom jiný cíl, privatizace.

Myslíme si dále, že je potřeba zapojit do důchodového systému výnosy z daní. Jsme téměř poslední země v Evropě, která nemá v důchodovém systému zapojeny výnosy z daní.

Zvažovat ekologické daně. Jde to proti sobě. Čím se lidé budou chovat ekologičtěji, tím méně se do systému důchodů dostane. Je potřeba dát část prostředků ze stabilnějších daňových příjmů. Zase s tím souvisí nesnižovat daňovou kvótu. Neříkám, že ji máme zvyšovat, protože pokud udržíme hospodářský růst, prostředky nám zajišťuje. A to je to důležité.

Vidíte, že se nemuselo udělat až tolik opatření a veřejné rozpočty se dostaly u nás do docela slušné kondice. Dva roky plníme bez problémů maastrichtské kritérium. Co to způsobilo? Vysoký hospodářský růst. Pokud udržíme hospodářský růst, máme i lepší pozici pro důchodovou reformu.

Posílit motivaci pro připojištění. Je potřeba více zainteresovat zaměstnavatele. Pan ministr tu mluvil o tom, že máme vysoké pojištění. Vážení, nevytrhávejme jednu část, jednu výseč. Jednotkové náklady práce, což je nejkompletnější ukazatel toho, jak jsme konkurenceschopní, máme velice nízké, zejména ve zpracovatelském průmyslu. Já mám čísla z roku 2006, měli jsme to nižší než Poláci. Není potřeba se tady strašit, že pojištění je katastrofálně vysoké. A pokud to někde snižujeme, proč jsme to nedali – proč to nechceme dát na důchody! Proč to vyvádíme úplně mimo!

O konkurenceschopnosti našich zaměstnavatelů, našich firem to vůbec nerozhoduje, to ukázala poslední léta. O tom rozhodují úplně jiné věci, mimo jiné např. i stabilita právního systému, abychom to každé dva, tři roky neměnili, aby zaměstnavatelé a podnikatelé věděli, jaké budou právní předpisy třeba za deset let a mohli předvídat podnikatelské prostředí.

Je potřeba tedy více zainteresovat a motivovat zaměstnavatele, aby větší prostředky dávali na připojištění. V západní Evropě připojištění dělá až 20 procent, minimálně polovičku na to dávají zaměstnavatelé. Někde i podstatně více. Samozřejmě motivovat i občany, zejména ty, jejichž kupní síla to umožňuje, aby se připojišťovali. A pokud bychom výnosy z privatizace měli k dispozici, tak se moc přimlouváme za to, aby se daly právě na motivaci připojištění, a ne formou opt-outu dávaly de facto zadarmo penzijním kapitálovým fondům.

Dále je potřeba podívat se i na další věci. A to, že potřebujeme pro důchodovou reformu získat veřejnost. Pokud ta důchodová reforma bude prováděna jenom formou restrikce a nebudou napraveny chyby a nedostatky, tak nám veřejnost neuvěří a nemohou ani někteří veřejnost přesvědčovat, že musíme věci, některé věci dělat a že si zase budeme muset drobet utáhnout opasky. Pokud nebude pořádek, tak není možno přesvědčit veřejnost, že je to míněno vážně.

Cesty, které jsou navrhované, to mi promiňte, já to z toho naprosto jasně vyčtu, to jsou cesty k postupnému zvětšení podílu soukromých zdrojů, to znamená k větší privatizaci tohoto systému, ale k oslabování solidarity. Já vím, že někteří nemají rádi slovo solidarita. Možná, že přehnaná solidarita není dobrá. Ale na druhou stranu solidarita ve stáří nebo ke starým je, myslím, nezbytná podmínka pro fungování demokratické země. Je známý citát z Masaryka, že úroveň společnosti se pozná podle toho, jak se stará o děti a o staré děti. A tady si myslím, že bychom se za tu solidaritu nejen neměli stydět, ale že bychom ji měli posilovat. A nebudeme ji posilovat, pokud budeme snižovat pojištění, pokud budeme oslabovat první pilíř a budeme říkat, že ty peníze se vydělají přes soukromokapitálové fondy. Ne, bude se muset na důchody dát víc a musíme najít společenský konsensus, aby to bylo stabilní na několik desítek let.

A já jsem tady hovořil o Jižní Americe. Jižní Amerika se vydala cestou, kdy si myslela, že tyto věci se zajistí přes soukromé subjekty a právě tím soukromokapitálovým spořením. Ne, nepodařilo se to. A jaká z toho byla politická odezva. Dneska vidíme, že Latinská Amerika, Jižní Amerika je prakticky červená. Já to říkám jenom jako zkušenost a vyzývám k tomu, abychom nad důchodovou reformou skutečně seriózně jednali a neříkali, že je jenom jedna cesta.

Proto klub sociální demokracie navrhuje zákon zamítnout. V případě, že se to nepodaří, což je předpoklad, tak máme připraveny pozměňovací návrhy, rádi bychom je uplatnili. Pokud ani na to nedojde, věříme, že za několik let nám občané České republiky umožní, abychom důchodovou reformu korigovali podle našich představ. Ale také to nebude lehké, to je jasné, nebude to cesta růžovým sadem, ale myslíme si, že by důchodová reforma neměla být dělána tak, že by byla založena z velké části jenom na restrikcích a že by nezačala tím, že se v systému udělá větší pořádek. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Tak, a máme sadu přihlášených. Dalším je paní senátorka Alena – ne, kolega Novotný má právo přednosti. Nebere si právo přednosti, takže senátorka Alena Palečková.

Senátorka Alena Palečková: Děkuji za nevyužití práva přednosti. Kolegyně a kolegové, já budu nepoměrně stručnější než byl můj předřečník, zejména proto, že nebudu mluvit o tom, o čem tento zákon není, ale o tom, o čem je. Protože převážná část vystoupení mého předřečníka byla o opt-outu a dalších předpokládaných krocích reformy, o kterých v předložené novele opravdu není ani zmínka. A dokonce ani nepředpokládá, že by se musela další reforma ubírat tím směrem, o kterém tady můj předřečník mluvil.

Já chci jenom pro vás zopakovat, o čem toto je. Podstatnou částí je postupné zvyšování věku odchodu do důchodu tak, že se to vlastně naplní až u dnešních čtyřicátníků a mladších. To bych chtěla zdůraznit proto, že často se změn v důchodovém systému obávají lidé, kteří už v důchodu jsou a není jim neustále dostatečně vysvětlováno, že jich se skutečně tyto změny netýkají.

Konečná hranice 65 let u mužů a bezdětných žen a odečet těch až tří roků u žen, které vychovaly více dětí, v okamžiku, kdy bude naplněna, to znamená v r. 2030, bude opět jednou z nejnižších konečných dob v zemích Evropy, zejména té Evropy, které jsme zvyklí říkat západní. I země nepoměrně bohatší než jsme my – a my jsme měli možnost teď na jaře se seznámit s Norskem a Holandskem – už v této době tuto hranici mají, posouvají ji na věk 67. Dokonce v Norsku na 70. rok věku. Zdůrazňuji, že jsou to země bohatší, země, které mají velké nerostné bohatství, které ho vždycky nevyužívají v současné době, neplývají, neutrácejí je, ale naopak si je schovávají na dobu, kdy dojde k tomu nepříznivému demografickému vývoji, podobnému jako u nás.

Prostě ty důvody pro zvyšování věku odchodu do důchodu jsou všude notoricky známé a všude to dělají podobným způsobem, to znamená prodlužováním věku.

Zopakujme si znovu, že tím, že se prodlužuje věk dožití, tak se také enormně prodlužuje věk čerpání důchodu. Moje maminka, které je 93 let, bere důchod už 33 let. A takových lidí bude přibývat!

Opatření a prodlužování potřebné doby pojištění z 25 na 35 let, jak říkal pan ministr, už v současné době většina důchodců u nás naplňuje bohatě. Dokonce i vysokoškoláci, kteří dejme tomu od 23 – 24 let pracují, na těch 35 let bohatě dosáhnou. Tím jsem se dotkla toho nezapočítávání doby studia jako náhradní doby a ten příklad s doktorandským studiem pan ministr myslím vysvětlí, protože to není přesně tak, jak o tom bylo hovořeno.

Třístupňová varianta invalidních důchodů. Každý asi víme o tom, že jsou problémy s tzv. částečnými invalidními důchody u lidí, u nichž ta invalidita je tak vysoká, že skutečně je obtížné, aby byli zaměstnáni a aby si nějakým způsobem přivydělali. Třístupňová varianta, kde bude rozlišení detailnější, rozhodně bude spravedlivější.

A co bych ještě chtěla zdůraznit a co považuji za velice pozitivní změnu, je

takovéto usnadnění zaměstnávání důchodců, tzn. vlastně takové postupné prodlužování věku odchodu do důchodu, které bude umožněno už i současným nebo v blízké budoucnosti nastupujícím důchodcům. To znamená, že budou moci za prvé pracovat bez omezeného úvazku, že nebudou muset každý rok vlastně žádat o prodloužení pracovního úvazku, budou moci pobírat poloviční starobní důchod a vlastně podíl příjmu, který budou mít, se jim bude i dále započítávat do základu, čili základ se jim bude dále navyšovat. I to je velká výhoda. A dokonce, i pokud bude někdo pobírat celý důchod a bude dále pracovat, i jemu se bude výpočtový základ navyšovat o 0,4 % za každý další odpracovaný rok.

Výhodnější zápočty do péče o osobu závislou. Jistě všichni známe ze svých kanceláří případy lidí, kteří pečovali dlouhou dobu o své blízké, kteří nebyli jaksi schopni samostatné existence, a tito lidé pečující potom měli problémy se svým vlastním důchodem. I tady je to samozřejmě krok správným směrem. A zdůrazňuji, že toto je první vláda, která se o tuto problematiku začala starat.

Přistupujme k tomuto návrhu tak, jak jsem řekla. Je to první krok nebo dokonce prolog k nějaké důchodové reformě a schvalme návrh tak, jak nám byl předložen. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Slovo má pan senátor Josef Novotný.

Senátor Josef Novotný: Ještě jednou děkuji za slovo. Chtěl jsem k hornické problematice, jak jsem avizoval, říci pár poznámek.

Zabývám se touto problematikou již dlouho, protože v mém obvodu jsou uranové doly. A právě letitou spolupráci s ministerstvem považuji za velmi dobrou, protože chci mluvit o duchu atmosféry, která v této problematice panuje, protože jsem se zúčastnil přípravné skupiny, která se zákonem zabývala a již dlouhodobě ho sleduji.

Ministerstvo práce a sociálních věcí si uvědomuje, že 65letý horník, hutník a pracovník podobné těžké profese je nesmysl a snaží se řešit a hledat možnosti odstraňování jak tvrdostí u některých těchto kategorií mezi nimi, tak i neoprávněných výhod, např. ten zmetek do zákoníku práce, kterým se umožnilo odcházet s doživotním zabezpečením i poměrně mladým horníkům, byl již odstraněn a snad neponese následky v soudních dohrách.

Tahle záležitost se tam tedy řeší. A panuje i shoda, že hornictví není celoživotním povoláním, že to je profese spíše pro mladší skupiny a že by měli odcházet ještě použitelní lidé bez zdravotního poškození. A hledají se tam už s předstihem určitá řešení, připravuje se na úrovni hlavního hygienika zmíněná studie za účasti odborů, která by měla připravit, nastavit nějaké řešení, někdy koncem roku to bude hotové. Proto si myslím, že není třeba komplikovat přijetí dnes projednávané normy problémem horníků.

Souhlasím samozřejmě s předřečníky, že zdravotní poškození u některých profesí je více méně také problém firmy, u které se dělá, a musejí se na těchto škodách také podílet.

Nikdo – a jsem rád, že to tady nezaznělo – také nezpochybňuje zrušení kategorií již koncem roku 1992, tak jak bylo přijato a od té doby se vlastně ctí.

Mám tady ještě jednu poznámku, která mě inspirovala, kterou říkal kolega Štěch. Je to získání důvěry veřejnosti. To je velice dobrá poznámka, protože pro druhou etapu, penzijní připojištění, musíme skutečně důvěru veřejnosti získat. A já tady v tomto mám jednu prosbu, protože z 48 penzijních fondů, které u nás fungovaly, postupným špatným hospodařením a naivitou a často i záměrem jich většina zkrachovala nebo byla transformována a přesunuta někam jinam a je jich v současné době deset, pod velkými bankami, protože tam je zaručena jakási stabilita jménem těch bank. Nicméně těch pět fondů, které jsou v likvidaci, největší z nich je penzijní VIVA fond, plus další čtyři, představuje asi 50 tisíc klientů a je vážnou kaňkou na druhém pilíři, protože tito lidé vlastně už v životě nepůjdou do penzijních fondů, protože přišli zhruba o 250 až 280 miliónů.

Já jsem oslovil předsedu vlády, zatím to nevypadá, že by se do toho hrnul, a myslím si, že v souvislosti s projednáváním druhé reformy bychom měli tuto problematiku otevřít, myslím tím odškodnění těch asi 50 tisíc lidí a dát jim jasný signál, že stát dává jakési záruky, které by mohly penzijní fondy představovat, protože současný stav, kdy inflace je zhruba dvojnásobná než výnosovost těch fondů, tak neznamená motivaci a účastníci jsou spíše symboličtí, byť máme 3 600 000 klientů zapojených do systému, tak jejich vklady jsou minimální, využívá se jenom daňového odpočtu a nic víc. Rozhodně se nedá počítat, že by to byl pilíř. V současné době to je jenom maličký pilířek. A abychom z toho udělali pilíř, tak je potřeba i toto odstranit.

To je trošičku poznámka k tomu problému, který projednáváme. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Slovo má paní senátorka Alena Gajdůšková.

Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, pane ministře, paní senátorky, páni senátoři. Chci navázat na to, co zde řekl Milan Štěch, který byl myslím velmi vyčerpávající k celému tomuto tématu. Chtěla bych tedy býti velmi stručná a upozornit jenom na další aspekty celého problému.

Těmi dalšími aspekty jsou demografický vývoj. Tím vlastně pan ministr své vystoupení začal. Já bych k tomu chtěla říci, že nejenom demografický vývoj z pohledu narůstání seniorů, tedy lidí v důchodovém věku, ale demografický vývoj také z pohledu natality, která je na druhém konci životního cyklu.

Včera už jsem tady o tom mluvila a vzbudila jsem docela veselí. Ale já si myslím, že to veselá záležitost vůbec není. Jestliže prostě hovoříme o udržitelnosti důchodových systémů, musíme také stejně hovořit o propopulační politice, o podpoře porodnosti. A že ty věci jsou reálné, že to nejsou jenom politické proklamace, byste se dozvěděli z demografických dlouhodobých studií, které např. dělá Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy.

Z těchto dlouhodobých studií se jasně ukazuje, že propopulační politika má zcela reálné dopady do natalitního chování, tedy do porodnosti především středně příjmových skupin. To jsou lidé, kteří přistupují samozřejmě odpovědně k životu, odpovědně tedy i k tomu, zda budou mít děti, zda budou mít jedno dítě nebo více dětí.

Tyto skupiny si samozřejmě umějí spočítat a také velmi přemýšlejí o tom, jestli jedno nebo více dětí uživí, jestli mu zajistí důstojný život. A pro ty je důležité, a tedy velmi ovlivňující to, jestli a jaký bude demografický vývoj. Proto je také důležitý sociální smír ve společnosti, protože pro ně je důležité, jestli jejich děti budou mít perspektivu důstojného života, zda se budou muset bát o práci nebo zda budou mít předpoklad dobrého zaměstnání.

Má to široké souvislosti. Jsem si toho vědoma, ale byla bych také ráda, kdyby si toho byla vědoma tato vláda a neničila a neodvolávala opatření, která zde vůči rodinám, s dětmi již byla, jako byly podpory při narození dítěte, jako byly rodinné přídavky, jako bylo společné zdanění manželů. To všechno byla propopulační opatření, která se jasně projevila na tom, že porodnost v této zemi začala stoupat. Bohužel, tato vláda zrušila tato opatření a svou hospodářskou politikou opět vede společnost k tomu, že porodnost dříve nebo později začne klesat. Potom samozřejmě se musíme bavit jenom o tom, co uděláme na té druhé straně životního cyklu, tzn., na straně v oblasti důchodů a toho, jak řešit narůstající skupinu seniorů.

Druhý aspekt, který k projednávané problematice patří, je postavení současných důchodců. To skutečně není záviděníhodné. Na ně totiž nejvíce dopadají důsledky osekávání veřejných služeb a zpoplatnění téměř všeho. Vláda tvrdí, že nemá peníze ani na pokrytí inflace, na valorizaci, kterou by si důchodci zasloužili, aby si udrželi reálnou životní úroveň jako doposud. Přitom vláda současně navrhuje snížení sociálního pojištění.

Moje otázka tedy zní – tak jak to tedy je, jsou nebo nejsou peníze? Jestliže přece nemám na potřebné výdaje, tak si nemohu dovolit snižovat příjmy. To ví každá hospodyňka.

Pan ministr použil čísla o počtech seniorů a trendy. K tomu je potřeba dodat, že senioři nejsou v žádném případě skupinou, která společnost zatěžuje, ale těmi, kdo si to již odpracovali a kdo zasluhují úctu.

Vážené kolegyně a kolegové, protože se zde víc rozumí ekonomickým kategoriím, chci zdůraznit, že senioři jsou také významnou skupinou spotřebitelů. Tím, jak tato skupina bude narůstat, tím víc také bude ovlivňovat spotřebitelské chování a velikost spotřeby, což je zcela jasná ekonomická kategorie. A tím víc také bude ovlivňovat život společnosti obecně.

Proto si myslím, že je také potřebné věnovat velkou pozornost přípravě na aktivní stáří. Pan ministr tady hovořil o tom, že návrh chce motivovat k tomu, aby se lidé, kteří dovršují důchodového věku i dále zapojovali do pracovního procesu, aby zůstávali na trhu práce. Myslím si, že toto je skutečně potřeba pochválit, že to trh práce skutečně potřebuje, ale k tomu je také potřeba nastavit podmínky, a to jsou podmínky ve vzdělávacím procesu, to jsou podmínky, které je potřeba vytvářet už pro lidi v produktivním věku k tomu, aby uměli své stáří prožít aktivně.

Chci říci, že jsem přesvědčena o tom, že je nutné se věnovat potřebám seniorů s velkým respektem a velkou pečlivostí a to není tak těžké. Potřeby seniorů jsou reálné a jsou známy. Senioři také mají své zástupce, kterým je třeba Rada seniorů ČR. Tito zástupci jsou připraveni k jednání, k velmi fundovanému jednání o tom, co senioři potřebují. Já bych závěre k takovýmto jednáním a k této pozornosti pana ministra ráda vyzvala. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Já v této chvíli požádám kolegu, aby mě vystřídal, já bych kratičko promluvil.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Slovo má předseda Senátu Přemysl Sobotka.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Relativně nerad reaguji na někoho, ale moje předřečnice pronesla větu vláda zničila porodnost. A já se ptám, kde má obsah pro tuto větu, protože co já vím, tak v této chvíli největší problémy jsou s tím, jak se těhotné mají dostat do porodnice, protože jich je hodně. Otázka podpor – nechci příliš kritizovat, jestli podpory ano nebo ne. V těch nejhorších letech, což byla 40., 50. a 70. léta, byla největší pozornost vůbec v Československu. A to tehdy nejenže nebyly dobré sociální, ale nebyly dobré ani ekonomické podmínky. Tak jenom nemám rád silná slova. Tato vláda nezničila porodnost. Porodnost bude taková, jak budou lidé chtít.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane předsedo. O slovo se opět přihlásila paní senátorka Alena Gajdůšková. Po ní promluví paní senátorka Jana Juřenčáková.

Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, ctěný Senáte. Za prvé si nejsem jista, že jsem řekla, že vláda zničila porodnost. Možná ano, v každém případě jsem tím myslela to, co pochopil pan předseda, tedy že v důsledku hospodářské a tzv. reformní politiky vlády dochází ke snížení porodnosti a za tím si skutečně stojím a zobrazují to čísla, protože, vážené kolegyně a kolegové, je potřeba se podívat na dlouhodobé trendy a je potřeba také vědět, že pořád ještě v této chvíli se nám potkává porodnost u silných ročníků, tzv. Husákových dětí a poté také odložená natalita. A ta čísla ale neodpovídají těmto dvěma faktům, ta čísla by měla být minimálně o polovinu vyšší, než v této chvíli jsou, pokud by byla normální situace a pokud by zde fungovala propopulační politika. Takže, prosím vás, ověřte si fakta. Tak to prostě je. To je potřeba vidět v kontextech a je potřeba skutečně znát ta čísla a argumentovat tím, že porodnost ve 40. a 50. letech byla vyšší, i když byla hospodářská situace skutečně špatná, no, proboha, to byla normální reakce na druhou světovou válku. Zase – podívejme se do těch věcí a potom nemůžeme mluvit tak, jak to tedy zde zaznělo.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Slovo má paní senátorka Jana Juřenčáková.

Senátorka Jana Juřenčáková: Pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, já jsem nechtěla už zdržovat, ale musím reagovat. Já nejsem členem žádné politické strany, jak dobře víte, a nejsem vlastně tady v Senátu dlouho. A já vítám to, že vláda konečně našla odvahu řešit penzijní reformu, protože ta reforma se měla řešit už dávno. Nemám ráda, když někdo pořád kritizuje a říká „mělo by se, kdyby se“. Já se vždycky ptám, co jste pro to udělali, aby to bylo jinak. Pan kolega Štěch tady mluvil o tom, že osoby samostatně výdělečně činné budou mít nízké důchody, protože odvádějí do systému málo. Ale je to jejich rozhodnutí, těch osob samostatně výdělečně činných, kolik tam odvádí. Protože oni ví, že když si odvedou málo, že se toho důchodu velkého nedočkají. Takže my přece nemůžeme řešit za ně jejich rozhodnutí, plaťte si tam více. Je to jejich rozhodnutí. A nejsou to zase všichni. Jsou to výjimky, které si platí málo. Já nechci reagovat osobně, ale myslím si, že od roku 1998, pokud si pamatuji, do roku 2006 tady byly vlády ČSSD. Takže pokud víte, že ta situace je taková už dávno, tak proč už se s těmi reformami nezačalo dříve? Z pohledu budoucnosti, z pohledu ekonoma tuto reformu podpořím, protože pokud se s tím nic neudělá, tak na to doplatí naše děti, ale v opačném smyslu, jak jste mluvili vy. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Slovo má pan senátor Milan Štěch.

Senátor Milan Štěch: Já jenom na objasněnou. Chápu, že kolegyně Juřenčáková samozřejmě nemůže vědět všechno, a nevyčítám jí to. Je starosta, umí jiné věci dobře. Ale osoby samostatně výdělečné činné si nestanovují kolik budou a nebudou odvádět na sociální zabezpečení. To je u nemocenského, jestli chtějí nebo nechtějí být pojištění. Ale u OSVČ to ovlivňuje silně vyměřovací základ. A chci jenom říci, že v minulosti se začal vyměřovací základ zvyšovat, ale v rámci reformy veřejných rozpočtů vyměřovací základ byl zastaven. Takže tady jsou naprosto jasné věci. A já jsem nehovořil o tom, co by se mělo. Já jsem konkrétně říkal, co tedy navrhujeme, jak by se mohlo postupovat.

A určité kroky v systému stabilizace udělané byly i za minulých vlád. To není pravda, že ne. To by ten systém vypadal samozřejmě daleko jinak. Vždyť za vlády Vladimíra Špidly se prodloužil důchodový věk ze 60 na 63 let. To je jasné. To je pravda. A já jsem tady také řekl, že my se nebráníme v nějakém horizontu, že se třeba bude prodlužovat, ale je potřeba před tím, než se prodlouží, udělat pořádek v tom, aby v systému nebylo tolik úniků, aby do systému se platilo co nejspravedlivěji, aby tam nebyly výjimky. Protože to nejde o to, že OSVČ budou mít potom jenom malé důchody, je to také vážný problém, a bude to vážný problém, ale oni se nepodílí na financování důchodu „obrazně řečeno“ svých rodičů adekvátně jako 4 a půl milionu zaměstnanců České republiky.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: A to byl poslední přihlášený. Končím obecnou rozpravu. Pane ministře, chcete se vyjádřit k proběhlé rozpravě? Předpokládám, že ano, protože máte popsáno dost papírů. Máte mikrofon.

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dámy a pánové, kdybych měl reagovat na všechno, co zaznělo především z úst paní senátorky Gajdůškové a pana senátora Štěcha, tak bychom tady strávili další hodinu, nicméně já musím říci, že přece jenom některé z těchto věcí si zaslouží reakci.

Za prvé pan senátor Štěch kritizoval, že jsme zavedli zastropování. Já musím říci, že jsme byli poslední členskou zemí Evropské unie, která neměla stropy na odvody sociálního pojištění. Stávala se z toho konkurenční nevýhoda pro Českou republiku. Protože ať si to sociální demokraté chtějí připustit nebo nechtějí připustit, o výši svých daní dneska nehlasují lidé pouze rukama a hlavou u voleb, ale také nohama, prostě tím, kde zdaňují. Vysoce kvalifikované výroby s vysokou přidanou hodnotou a tím pádem s vysokými platy, jako jsou například IT technologie nebo elektronika, naprosto logicky nepůjdou do oblastí, kde mají vysoké vedlejší náklady práce. A i samotní lidé, nejenom firmy, dneska pro ně není problém se přeregistrovat k jinému zdaňovacímu subjektu, který má sídlo mimo území České republiky.

Položme si jednu jedinou otázku. Kde v současné době zdaňují největší finanční skupiny v rámci České republiky, jejichž vlastníci jsou Češi? Ani jedna z nich nezdaňuje v České republice. Všechny zdaňují v rámci Evropské unie. Čili tato krátkozraká politika by vedla k naprostému ve skutečnosti výpadku ve zdaňování. Prostě velká část těchto lidí a firem by zdaňovala jinde.

Já souhlasím s debatou, kterou tady otevřel pan senátor Štěch z hlediska příjmů, a sice odvodů, které se týkají smluv o provedení práce, dohod, tantiémů a podobně. to je legitimní diskuse. Určitě řada z vás zaznamenala, že v rámci stabilizačního reformního balíčku u zdravotního pojištění již tyto věci byly zahrnuty. A chceme-li v budoucnosti mimochodem sloučit výběr daní a pojistného, tak to znamená jako základní krok sloučit vyměřovací základy. A potom by tedy mělo naprosto logicky to, co podléhá odvodům z daní, podléhat i odvodům na sociální a zdravotní pojištění. A ty základy by měly být stejné. To je prostě technicky nutná podmínka pro sjednocení těchto výběrčích míst.

Já bych chtěl také velmi zdůraznit, že problematice horníků věnujeme velkou pozornost, že máme vytvořenou speciální tripartitní skupinu, že jsem právě dnes rozhodl o tom, že některé skupiny horníků budou řešeny speciálním opatřením v rámci odstraňování tvrdosti zákona, a další věci v dialogu v rámci této tripartitní skupiny připravujeme.

Já bych jenom také chtěl současně zdůraznit, že když tady pan senátor Štěch mluví o tom, že u nás je delší fond pracovní doby, než je v západní Evropě, a implikuje z toho, že bychom měli chodit do důchodu dříve. Ano, tento fond pracovní doby je delší, ale prostě proto, že máme tragicky nízkou produktivitu práce. Dámy a pánové, Česká republika dosahuje 82 % průměru HDP na hlavu podle parity kupní síly, ale produktivitou práce měřené na jednoho pracovníka dosahujeme pouze 73 % průměru Evropské unie. Ale když si vezmeme pouze původní starou patnáctku, tak ta je ještě 10 % nad tímto průměrem, čili to je 110 versus 73. Ještě tristnější je tento údaj, pokud produktivitu práce přepočteme na jednotku pracovní doby. Pak je Česká republika na 53 % průměru Evropské unie z hlediska produktivity práce. Jsou to statistické údaje Českého statistického úřadu, každý si je může najít ve výroční zprávě ČSÚ shrnující loňský rok. Čili máme-li takto tragicky nízkou produktivitu práce, tak se samozřejmě nemůžeme divit, že výkonnost ekonomiky je doháněna vyšším fondem pracovní doby.

Poslední poznámka – mýtus kolem doktorandského studia. Chci připomenout, že i ve stávajícím znění důchodového zákona je započítáváno pouze 6 let po 18. roce věku, to znamená zdrcující většina studentů doktorandského studia již dnes nemá toto doktorandské studium započítáváno jako náhradní dobu, protože zpravidla to doktorandské studium se studuje po 24. roku věku.

Musím říci, že s mnohým s tím, co tady řekl pan senátor Štěch nesouhlasím, ale respektuji, že v této oblasti se vyzná. Dával tady jaksi v plén celou řadu faktů, konkrétních postojů. Já s jeho některými postoji můžu, s některými nemusím souhlasit, nicméně jsou aspoň podloženy fakty. já bych proto chtěl velmi poprosit, abychom tady skutečně vycházeli z faktů i v případě debaty paní senátorky Gajdůškové, protože její tvrzení o porodnosti opravdu netuším, nemám ponětí, kde je vzala. V loňském roce se narodilo v této zemi 114 tisíc dětí. Fundovaný odhad v letošním roce je minimálně 118 až 120 tisíc dětí. My na vývoji počtu rodičovských příspěvků jednoznačně vidíme, že v této zemi porodnost roste, nikoli klesá, jak nás strašila paní senátorka Gajdůšková.

A do konce vše nasvědčuje tomu, dámy a pánové, že přírůstek obyvatelstva v letošním roce bude rekordním přírůstkem od roku 1950, čili za poslední více než půlstoletí. Takže prosím, nestrašme se tím, jak tady vláda zdevastovala porodnost, je tomu právě naopak. A já to mohu dokumentovat dokonce na konkrétních číslech, protože opět v databázi Českého statistického úřadu si může kdokoliv včetně paní senátorky Gajdůškové najít údaje o tzv. statistice rodinných účtů. Z ní by se dozvěděla, že relace mezi čistými peněžními příjmy zaměstnanců s dětmi a zaměstnanců bez dětí je v prvním čtvrtletí letošního roku po zavedení tzv. – cituji předsedu ČSSD Paroubka – protilidových reforem, nejvyšší od roku 1993. Jinými slovy, konečně se nám podařilo reformními opatřeními této vlády přestat rozšiřovat nůžky, které byly mezi rodinami bez dětí a rodinami s dětmi.

Poprvé od roku 1993 se tento poměr zvedl na 60,3 %, v posledním roce vlád sociální demokracie 2005 a 2007 to bylo mimochodem 58 % a ukazuje se, že dárkový předvolební balíček z roku 2006 měl na příjmy rodin s dětmi naprosto zanedbatelný přírůstek. Na rozdíl od daňových změn, které připravila tato vláda, které platí od 1. ledna letošního roku.

Jinými slovy, čisté peněžní příjmy na hlavu v rodině domácnosti zaměstnance s dětmi narostly v letošním prvním kvartále v porovnání s prvním kvartálem loňského roku o 11,3 %, to znamená, byly reálně vyšší při sedmiprocentní inflaci. Takže prosím, vycházejte z faktů, ne z ideologicky podbarvených dojmů, které nejsou podloženy vůbec ničím.

To se mimochodem týká opět i důchodců. Statistika rodinných účtů ČSÚ jednoznačně ukazuje, že průměrný čistý příjem na hlavu v rodinách důchodců dosahuje 82 % čistého příjmu na hlavu v rodinách zaměstnanců. A je to údaj, který je naprosto stejný jako údaj za rok 2007 a za rok 2006, čili nedošlo ke zhoršení, k rozevření nůžek mezi ekonomicky aktivní částí obyvatelstva a důchodci. Naopak tato situace se ještě po srpnové mimořádné valorizaci důchodů výrazným způsobem zvýší. Tyto názory prosím opírejme o konkrétní fakta.

A poslední poznámku k vystoupení, kde se paní senátorka Gajdůšková podivovala nad tím, že připravujeme důchodovou reformu a současně snižujeme sociální pojištění, tak jak to, že když říkáme, že nám ty peníze chybí, takže snižujeme sociální pojištění. Sociální pojištění je tvořeno třemi složkami. Je tvořeno důchodovým pojištěním 28 %, což jsou účelově vázané, tzv. omašličkované prostředky, a dalšími 4,4 % placené zaměstnancem a zaměstnavatelem na nemocenské pojištění a 1,6 % placené zaměstnancem a zaměstnavatelem na státní příspěvek zaměstnanosti. Vláda navrhla snížení těchto dvou položek, to znamená nemocenského pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Tyto dvě položky v žádném případě žádným způsobem nesouvisí s důchodovým systémem. Vláda nenavrhla snížení důchodového pojištění. Čili toto opatření je naprosto neutrálním vůči příjmům důchodového pojištění, nijak je neovlivní, nijak je neohrozí.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Takže děkuji, pane ministře, ptám se kolegy Stříteského, jestli chce vystoupit. Nechce. Takže slovo má garanční zpravodaj pan senátor Novotný.

Senátor Josef Novotný: Děkuji za slovo, snad už naposledy. Shrnu diskusi, která byla velmi bohatá. Kolega Štěch hovořil o zastropování odvodů a věnoval se příjmové stránce. Nastínil nějaká řešení z jeho pohledu. Kolegyně Palečková doporučovala a nebo dovysvětlovala ten zákon a obhajovala ho. Já jsem hovořil o problematice horníků a odškodnění po zkrachovalých penzijních fondech, kolegyně Gajdůšková hovořila o porodnosti a péči o seniory. Připojila se ke kolegovi Štěchovi. Předseda senátu Sobotka reagoval na to, že vláda nezničila porodnost. A na to zase reagovala ještě kolegyně Gajdůšková dovysvětlením. Kolegyně Juřenčáková připomněla nutnost reforem a určitý skluz v jejich provedení. A na to reagoval ještě kolega Štěch. Čili vystoupilo šest senátorů, z toho dva vystoupili dvakrát.

Oba zpravodajové navrhli zákon schválit ve znění postoupeném PS a kolega Štěch navrhl zákon zamítnout. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Takže návrhy jsou jasné. Znělkou svolám všechny kolegyně a kolegy.

Budeme hlasovat o návrhu schválit. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 38 ukončeno, registrováno 60, kvórum 31, pro 43, proti 10, návrh byl schválen, končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi i zpravodajům a my se vyměníme.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Takže my jsme se vyměnili, ale pan navrhovatel zůstává, protože budeme projednávat bod

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 286. Návrh zákona uvede ministr práce a sociálních věcí pan Petr Nečas. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dámy a pánové, účinnost nového zákona o nemocenském pojištění byla již dvakrát odložena a v současné době je odložena na 1. leden 2009. Tento zákon schválený v roce 2006 byl za tu dobu podroben analýze a na základě této novely bylo využito i praktických poznatků orgánů nemocenského pojištění a některé tyto poznatky byly zahrnuty do této novely. To znamená, že významná část této novely má charakter legislativně technický a věcně nijak nemění schválenou úpravu nemocenského pojištění. A v podstatě se tím napravují některé nedostatky zákona o nemocenském pojištění, které spočívají především v neprovázanosti s celou řadou zákonů, které byly projednávány a schvalovány současně s tímto zákonem o nemocenském pojištění.

Vedle toho právě na základě analýzy se provedla i úprava, která vede ke zjednodušení tohoto zákona. Jako příklad lze uvést zpřesnění okruhu údajů vedených zaměstnavateli, aby se nejednalo o nadbytečné údaje. Sjednocuje se vyměřovací základ pro pojistné u osob samostatně výdělečně činných s jejich základem pro daň z příjmu, což je opatření, které následuje se zaměstnancem, v závislé činnosti bylo toto opatření provedeno od 1. ledna letošního roku.

Zjednodušuje se také postup při podávání opravných přehledů osobami samostatně výdělečně činnými a také se nově vymezuje vedlejší samostatná výdělečná činnost.

To je první okruh, který zahrnuje tento návrh zákona.

Druhým okruhem jsou některé věcné změny, z nichž nejvýznamnější je navrhovaná změna, která vede k tomu, že se zvyšuje počet zaměstnanců z 25 na 50 u zaměstnavatele, který se chce přihlásit do systému s vyšší sazbou pojistného, ale s úhradou poloviny náhrady mzdy v případě prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti. Znamená to, že rozšiřujeme spektrum firem, které si mohou vybrat mezi těmito dvěma systémy.

Třetí částí tohoto zákona je část, která nebyla původně obsahem vládní předlohy, která do něj byla vložena dodatečně. Je to reakce na nález Ústavního soudu z 23. dubna 2008. Tímto rozhodnutím, které rušilo některá ustanovení zákona o nemocenském pojištění k 30. 6. 2008, byl vytvořen velmi malý časový prostor pro jinou formu legislativní reakce na toto rozhodnutí Ústavního soudu. Provedli jsme pečlivé legislativní analýzy a došli k názoru, že nejrychlejší cestou jak zareagovat na nález Ústavního soudu, je využití původního návrhu, kterým byl otevřen zákon o nemocenském pojištění s tím, že se věcně jedná o stejné téma, jinými slovy – v žádném případě se nejedná o přílepek. Znamená to, že jsme vyšli z rozhodnutí Ústavního soudu, který uvedl, že není správné zavádět garanční dobu beze změny povinnosti platit pojistné na nemocenském pojištění a také řekl, že je třeba zohlednit to, že karanténa není věcí uvážení jednotlivého člověka, ale je objektivní skutečností vynucenou správním rozhodnutím. Důsledkem nálezu Ústavního soudu je to, že od 30. června letošního roku jej po první tři dny nemoci vypláceno nemocenské ve výši 60 % denního vyměřovacího základu. Tento návrh navrhuje, aby od 1. září bylo vypláceno 25 %. Jsme si vědomi, že pro Českou správu sociálního zabezpečení a pro zaměstnavatele je obrovskou komplikací, když se mezi prosincem a lednem příštího roku třikrát mění tento systém, ale ponechat výplatu prvních tří dnů ve výši 60 % až do konce letošního roku by mělo závažné rozpočtové důsledky, protože by to zvýšilo výdaje státu minimálně o 5 miliard korun. Znamená to, že vláda musela zareagovat a vrátila tuto sazbu na 25 %.

Dále se touto novelou po účinnosti nového zákona o nemocenském pojištění snižuje sazba na nemocenské pojištění placeného zaměstnanci, neboť garanční doba zůstala zachována pro účely náhrady mzdy nebo platům v období prvních tří dnů. Snížení představuje 0,1 % a přesně odpovídá částce, která je na výdajové stránce placena za první tři dny nemoci v případě 25procentního náhradového poměru a dokonce s jistou rezervou zhruba 100 milionů korun je tato úleva pro zaměstnance vyšší. Není to symbolicky stanovené snížení o 0,1 % bodu, ale vychází z pojistně matematického propočtu.

V návaznosti na uvedený nález Ústavního soudu se ruší od roku 2009 garanční doba u náhrady mzdy a platu při karanténě. Předpisy účinné od roku 2009 se tak dostávají do souladu se závěry nálezu Ústavního soudu.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi na závěr, abych vás požádal o podporu tohoto návrhu zákona.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane navrhovateli. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona byl přikázán výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor určil svým zpravodajem pana senátora Vítězslava Jonáše a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 286/2.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 286/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Milan Štěch, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Milan Štěch: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Co se týká zpravodajské zprávy, návrh zákona byl předán do Poslanecké sněmovny v únoru letošního roku jako technická novela. Technická novela reagovala na skutečnosti, že od doby schválení zákona č. 186/2006 Sb., docházelo k odkladu účinnosti zákona a mezitím byly přijaty i další zákony, které je třeba do zákona promítnout, resp. odstranit některé nesoulady.

V technické novele byla původně řešena některá upřesnění a zjednodušení a byly také opraveny nedostatky, které byly za tuto dobu shledány. Také tam byly promítnuty některé změny rozšíření variant volby zejména pro organizace s menším počtem zaměstnanců. Pan ministr uváděl do 50 osob.

Ve druhém čtení v Poslanecké sněmovně byly podány pozměňovací návrhy, a to především návrhy pana ministra Nečase, kterým reagoval na nález Ústavního soudu z 23. dubna letošního roku ve věci návrhu na zrušení některých částí zákona 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů.

Ústavní soud k 30. 6. letošního roku zrušil část ustanovení týkající se karenční doby, tzn. neposkytování nemocenské v zákonu č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění. Ústavní soud v odůvodnění mimo jiné uvedl – budu citovat, „že se jedná o poněkud pohodlný až svévolný postup ze strany státu, který kvůli neurčitému počtu zneuživatelů nemocenských dávek plošně postihuje všechny kategorie zaměstnanců“.

Pan ministr Nečas navrhl, aby v období od 1. 9. letošního roku do 31. 12. 2008 byla v prvních třech dnech nemoci a karantény náhrada ve výši 25 % daného vyměřovacího základu. To je to, co bylo do doby přijetí účinnosti reformy veřejných rozpočtů, to znamená do konce loňského roku.

V této věci je také potřeba říci, že od 1. 1. 2009 bude nadále platit nový zákon o nemocenském pojištění, který má č. 187/2006 Sb., ve znění reformního balíku. Tam nemocenská náleží až od 15. dne trvání nemoci. A za prvních 14 kalendářních dnů bude náležet náhrada mzdy od zaměstnavatele s tím, že náhrada nebude náležet první tři dny. Zároveň podle této novely dojde ke snížení platby pojištění o 0,1 %, a to na straně zaměstnance.

Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku se na včerejším jednání návrhem zabýval. Při jednání bylo hovořeno ze strany senátorek a senátorů o prospěšnosti karenční doby. Bylo hovořeno, že garanční doba je častá v zemích EU, že ji má řada zemí. Na druhou stranu byly mnou uplatněny námitky, že je to určitým způsobem kolektivní trest. Odvolávám se tady na citaci Ústavního soudu. Myslím si, že nejde jen o pojištění, ale i o otázku náhrady mzdy, protože zaměstnavatelům byla dána velká sleva na odvodu pojištění.

Co se týká dalšího, problém je, že dávky jsou i v dalších dnech, to znamená od 4., resp. od 15. dne také nízké jak v oblasti náhrady mzdy, tak i v oblasti dávky nemocenského pojištění. Byl podán pozměňovací návrh, který je dnes také podán na plénu, protože v našem výboru nebyl přijat.

Pokud se týká usnesení našeho výboru, stručně vás s ním seznámím.

82. usnesení výboru pro zdravotnictví a sociální politiku k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 187/2006 o nemocenském pojištění ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, senátní tisk č. 286.

Po odůvodnění předkladatele ministra práce a sociálních věcí dr. Petra Nečase, zpravodajské zprávě senátora Milana Štěcha a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

To je to rozhodující z jednání našeho výboru, tolik zpravodajská zpráva. Své osobní názory si nechám na podrobnou rozpravu, abych neporušoval statut zpravodaje. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu pan senátor Vítězslav Jonáš. Ano, pane senátore, prosím.

Senátor Vítězslav Jonáš: Pane místopředsedo, pane ministře, dámy a pánové. Já myslím, že podstatu k navrhovanému zákonu řekl zde podrobně pan ministr Petr Nečas a i zpravodaj garančního výboru celkem přiblížil tuto novelu. Já bych jenom doplnil, že návrh je v souladu s ústavním pořádkem ČR a ostatními obecně závaznými právními předpisy. Navrhovaná právní úprava má v podstatě technický charakter a nepřináší nové věcné úpravy, které by byly v rozporu s právem EU, např. Směrnicí Rady č. 79/7 ES o postupném zavedení zásady rovného zacházení s muži a ženami v oblasti sociálního zabezpečení. Náš výbor se zajímá vlivem na státní rozpočet a ta musím konstatovat, že navrhovaná právní úprava nemá dopad do státního rozpočtu ani do rozpočtů územně samosprávních celků. Proto vás hned seznámím se závěry našeho výboru.

Po úvodním slově zástupce předkladatele Mgr. Jiřího Krále, vrchního ředitele sekce ministerstva práce a sociálních věcí, po mé zpravodajské zprávě a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS, určuje zpravodajem výboru Vítězslava Jonáše a pověřuje předsedu výboru senátora Ivana Adamce předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Já vám také děkuji, pane senátore a ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 našeho jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Je tu někdo takový, prosím. Není. Takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se přihlásil pan senátor Milan Štěch.

Senátor Milan Štěch: Vážené kolegyně, vážení kolegové. Budu také stručný, i když jsem se asi spletl a řekl jsem, že vystoupím až v podrobné rozpravě a na tu pravděpodobně nedojde (s úsměvem), takže v obecné rozpravě – neudělám vám některým radost. Takže k té předloze ještě několik poznámek, které jsem nechtěl jako zpravodaj do zpravodajské zprávy dávat, protože jsou mým názorem, resp. názorem klubu sociální demokracie, který také zastupuji v této věci.

Je potřeba říci pro objektivnost diskuse, že nemocenské dávky v ČR bohužel vždycky byly velice nízké. Po roce 2006 – předtím se poměrně vysoce propadaly, protože se nevalorizovaly redukční hranice, po r. 2000 se zavedla valorizace redukčních hranic a bohužel „batoh“ tuto valorizaci, myslím reformní batoh, to znamená od 1.1. letošního roku zrušil.

Co se týká karenční doby, samozřejmě, že zhorší situaci příjemců dávek, to znamená, v době nemoci to bude propad. Mám tady konkrétní čísla a mohu říci, že jsou to částky, které budou řádově ve stokorunách podle délky nemoci pochopitelně a bude také záležet na příjmu. Zajímavé je si připomenout, že by zaměstnanec, který bude mít průměrný výdělek v národním hospodářství, který se očekává v letošním roce asi 23.700,- Kč, při 14 dnech nemoci před reformou veřejných rozpočtů a před změnou zákona o nemocenském pojištění by pobíral 5.624,- Kč, tak po reformě 4.123,- Kč, to znamená propad 1.501,- Kč a při třicetidenní nemoci by s tak průměrným výdělkem v národním hospodářství dostal dávku ve výši 14.248,- Kč, což si myslím, tak na zajištění rodiny. Vezměte si, co stojí náklady na bydlení, jak se vyvíjí základní životní potřeby, zejména co se týká potravin, tak po reformě má propad 3.373,- Kč, to je, že mu zůstanou dávky ve výši 10.875,- Kč. To jsou velké propady.

Já to říkám preventivně, protože pan ministr většinou v posledním slově vypálí nějaká nová čísla, já už nemám možnost na něj reagovat. A on to vždycky bývá minimálně někde mezi. Já dokonce tvrdím, že všechna ta čísla budou čísla, jak se říká natvrdo, až tady bude celoroční výsledek, protože je potřeba znát také změnu struktury spotřebního koše zejména u rodin s dětmi, samoživitelek a další a další a toto samozřejmě se velice těžko v průběhu pololetí nebo dokonce pěti měsíců může seriózně vyhodnotit.

Ta čísla tu říkám, protože jsou spočitatelná. Ale co se týká indexů, a zejména s ohledem na vývoj životních nákladů, si myslím, že budou seriózní až po konci letošního roku.

Je pravda, že v řadě zemí – a já tady o tom budu hovořit – je karenční doba – a uvedu tady ty země – ale většinou v těch zemích, kde mají karenční dobu, tak mají dávky od čtvrtého dne nebo oni mají také karenční dobu i jen jeden den, tak mají dávky podstatně větší. A kdyby to bylo míněno, aby ti lidé nebyli nějak, řekl bych, podporováni, spíš aby byli odrazováni, aby nešli marodit, tak se divím, že se ta kompenzace nedá v dalších dnech, aby i zase měli prostředky za nemoc, když už nemoc je vážnější a trvá delší dobu, aby prostředky prostě dostali za ostatní dny. Ale bohužel, jak je vidět zejména po reformě veřejných rozpočtů, je propad nemocenské velice výrazný.

Myslím si, že řešení, které se navrhuje od 1. 1. příštího roku, to znamená, že první tři dny nemají zaměstnavatelé platit náhradu mzdy, je v rozporu s duchem vyjádření Ústavního soudu. My budeme zvažovat, zdali se na Ústavní soud znovu neobrátíme a myslíme si, že je to i neseriózní z důvodu toho, že za prvních čtrnáct dnů, které budou zaměstnavatelé vyplácet jako náhradu mzdy, teď už teda deset dnů, dostali úlevu na odvodu pojištění ve výši 1,9 %, pojištění se jim snížilo ze 3,3 % na 1,4 %.

To je více než o polovičku, a přitom průměrná délka nemoci v ČR je hodně přes 30 dnů, takže je zřejmé, že skutečně oni na této změně vydělají a vydělají snadno, protože v loňském roce byla úspora v systému nemocenského pojištění asi 9 mld. Kč, jestli se nepletu, a v letošním roce se předpokládá úspora 17 mld. Kč. Prostředky tedy byly a nebylo potřeba takovou restrikci provádět. Znova říkám. Když se tedy chtějí lidé odrazovat, aby nešli marodit, tak potom se měly zvýšit dávky v dalších měsících, a možná, že bychom se na tom byli schopni přece jenom shodnout.

Jak se nemocenská platí v zemích na západ od nás, mám tady výtah, protože pan ministr nás včera na výboru informoval nebo použil některé informace, tak já jsem si to rychle spočítal, jsou to nejaktuálnější data, aby pan ministr věděl, že to je z organizace EU, takže jsou to čísla, doufám, důvěryhodná.

Mohu vám říci, že z 23 zemí, protože nepočítám nás a není tam Rumunsko a Bulharsko, tak 8 zemí nemá žádnou karenční dobu, čtyři země mají jeden den a deset zemí má tři dny.

Ale podívejme se, jaká je výše dávek. Například Belgie prvních 7 dní 100 %, pak 60 %, bílé límečky 100 %, a jsou tam ještě limity směrem k rodinám s dětmi. Dánsko 100 %, podle příjmů za první čtvrtletí, maximálně 458 euro, je to zastropované. Francie 50 %, maximálně 44 euro, v případě, že jsou tam děti, tak maximum 60 euro. Lucembursko také 100 %, Německo prvních 6 týdnů plná mzda od zaměstnavatele, pak nemocenská ve výši 70 % 52 týdnů. Nizozemsko 70 %. A takhle bych mohl pokračovat…

Neříkám, že musíme mít dávky jako na západ od nás, ale naše kupní síla je daleko nižší, a nebezpečí je v tom, že dávky v nemoci a náhrada mzdy nepokryjí základní životní potřeby, které i vinou inflace, která je v posledním období 7procentní, prudce narůstají.

Mám tedy obavu, že to, co je nám navrhováno, je jen motivováno zčásti tím, aby lidé míň marodili. Ale znova říkám, to bych tedy chápal, že vstup do nemoci je nějak blokovaný karenční dobou, ale ostatní dávky by potom měly být vyšší, a to se bohužel nenavrhlo.

Co se týká našeho pohledu na problém. My v tom vidíme snahu snížit příjem lidí, že tady je snaha snížit náklady práce, protože jak tady pan ministr říkal, v další etapě se navrhuje snížit pojištění. My jsme mysleli, že tyto peníze, když se ušetřily, by se mohly použít třeba na zvýšení důchodového pojištění, kde peníze jsou potřeba. Ale tady je vidět, že se chtějí snížit jednotkové náklady práce, a říkám, ty jsou v Česku velice nízké.

A co se týká produktivity práce, jsem přesvědčen, že ty poměry jsou naprosto v pořádku, protože je také potřeba vzít v potaz, že průměrná parita kupní síly v ČR je pořád dost pod 50 %, a to je teda méně než je parita produktivity práce. A já si tohle nechám spočítat, ale myslím si, že tu paritu také ovlivňuje velmi výrazně právě parita kupní síly, a také to, že výrobky se od nás vyvážejí často podhodnoceny a pak se prodávají třebas v jiných zemích už s určitou marží těch firem, které je od nás vyvážejí.

A tady právě je ten důvod, že se třeba plátci daní stěhují někam jinam. Pokud naše republika tím začíná být poškozována a jiné slušné země, tak by se mělo v rámci EU hledat určité řešení pásem, za které by se nemělo jít. A já vím, že třeba Německo nebo Švédsko v minulosti toto navrhovaly, vím, že u nás k tomu byl odpor, ale pak si nestěžujme, když také nechceme v EU pomoci, aby se těmto „únikářům“ a těm, kteří nehrají fér, jaksi drobet ztížily podmínky. Vím teď například, že v některých zemích, myslím, že to bylo Maďarsko, dokonce soud řešil jako daňové úniky právě toto zdaňování mimo zemi, kde firma působí. Myslím si, že tímto směrem bude muset v EU jít, protože takové ty daňové ráje, Kajmanské ostrovy a další, které by vznikaly v EU, to by k ničemu dobrému nevedlo, to by vedlo jenom k tomu, že bychom si konkurovali v tom, že budeme méně a méně lidští a že budeme jaksi ubírat peníze, které by měly patřit starým lidem, nemocným apod. Myslím si, že v tom není budoucnost Evropy.

Tolik k tomuto materiálu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. O slovo se přihlásili pan senátor Kubera, má slovo, po něm pan senátor Vítězslav Vavroušek.

Senátor Jaroslav Kubera: Budu velmi stručný. Pane předsedající, já bych rád požádal vaším prostřednictvím pana Štěcha, o kterém je známo, že strašně rád stávkuje, jestli by si teď nechtěl na chvilku zastávkovat.

To bylo k věci.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Nyní tedy pan senátor Vítězslav Vavroušek.

Senátor Vítězslav Vavroušek: Pane předsedající, dámy a pánové, já budu téměř stejně stručný.

V celé té diskusi se trošku pozapomnělo na fakt, který je podle mého názoru nejvýznamnější. To, že se 3 dny bere méně, může v konkrétních případech způsobit potíže, dokonce i ty částky ve střednědobé neschopence, což je zhruba do jednoho měsíce, mohou způsobit potíže, dokonce se bude možná muset v konkrétních případech sáhnout do úspor.

Ale zásadní problémy by způsobil necitlivý zásah do kategorie dlouhodobé neschopnosti. A tady v tomto případě je potřeba zdůraznit, že to tak není. V této novele a v této koncepci je trend u dlouhodobých neschopností vzestupný. A myslím si, že to je věc, kterou rozhodně nelze označit jako asociální, naopak je to věc nesmírně pozitivní. A myslím si, že je škoda, že to zde vůbec nezaznělo, protože dlouhodobá neschopnost může způsobit zásadní problémy. Ale v tomto případě je to řešeno velmi důstojným způsobem. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, a ptám se, kdo se ještě hlásí do rozpravy. Pan senátor Milan Štěch.

Senátor Milan Štěch: Já k tomuto musím uvést následující. Víte, ono to je na první pohled, protože tam sice se zajišťovalo 80 %, ale je tam vyměřovací základ z 90 %, takže ono to je stejně nebo méně, jak se mi zdá, o nějakou korunu, než to bylo. Není tam žádné posílení, pane kolego, prostřednictvím řídícího. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. To byla více méně faktická poznámka. Ještě někdo si přeje vystoupit v obecné rozpravě? Nikdo, obecnou rozpravu končím.

Pane navrhovateli, přejete si vyjádřit se k obecné rozpravě? Ne, pan ministr si to nepřeje. Pane senátore Jonáši jako zpravodaji, přejete si vyslovit se? Nepřejete. Pane senátore Štěchu jako zpravodaji garančního výboru? Také ne.

Nezbývá tedy než přistoupit k hlasování, protože je tu návrh na schválení, resp. přesněji řečeno, jsou tu dva návrhy na schválení z obou výborů, které se návrhem zákona zabývaly.

Konstatuji, že v sále je přítomno 60 senátorek a senátorů, to znamená, že kvórum je 31.

O návrhu na schválení návrhu zákona zahajuji hlasování.

Kdo jste pro, zvedněte ruce prosím a zvedněte tlačítko ano. Děkuji vám. Vy, kteří jste proti, nyní máte možnost stisknout tlačítko ne a zvednout ruku.

Končí 39. hlasování v pořadí a skončilo schválením návrhu schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Nakonec bylo přítomno 62 senátorek a senátorů a kvorum tedy bylo 32. 45 hlasů bylo pro, 3 hlasy byly proti, návrh zákona byl schválen.

A tím skončilo poslání pana ministra Nečase. Děkuji mu, děkuji také všem zpravodajům.

A přistoupíme k projednání dalšího bodu, kterým je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 278. Předseda nejsilnějšího klubu je za obrazovkou a já ho někdy nevidím a omlouvám se. Přihlásil se o slovo a má ho.

Senátor Jiří Stříteský: Vážený pane předsedající, kolegové, kolegyně, pouhým nahlédnutím do dnešního programu zjistíte, že z devíti avizovaných bodů jsme prozatím projednali jenom dva. A já proto bych chtěl poprosit ctihodné shromáždění, jestli by souhlasilo s tím, abychom mohli jednat a hlasovat ještě po 19. hodině, abychom aspoň určité penzum našich zákonů dokázali schválit. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Dobře, aby nebyly potom spory, pane předsedo, včera jste navrhoval projednání dvou bodů. Tam to bylo jasné, limit byl dán. A dneska, máte nějakou představu?

Senátor Jiří Stříteský: Moje představa je naprosto jasná, všech devět bodů.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Slyšeli jsme – všech devět bodů, procedurální návrh. Ještě předtím paní předsedkyně klubu Gajdůšková.

Senátorka Alena Gajdůšková: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, než začneme hlasovat o tomto procedurálním návrhu, tak chci oznámit, že klub sociální demokracie má na dnešní večer připraveno zasedání, a já tedy budu požadovat v 19.30 přestávku na jednání klubu, nejméně do 22 hodin.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Bude-li schválen návrh pana předsedy Stříteského, pak v 19.30 podáte procedurální návrh na přestávku a plénum Senátu rozhodne. Toto nebyl procedurální návrh, nýbrž budeme hlasovat o procedurálním návrhu předsedy klubu ODS.

O tomto návrhu, tedy abychom projednali včetně hlasování samozřejmě devět bodů, o kterých jsme předpokládali, že je dnes projednáme, dávám hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, stiskněte tlačítko ano a zvedněte ruce. Děkuji. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko ne a zvedněte ruce.

Hlasování pořadové č. 40, procedurální návrh byl schválen – 60 přítomných, kvorum 31, 43 hlasů pro, 4 hlasy proti.

Pokračujeme v projednávání bodu, který jsem jenom avizoval. Pokračuji. Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 278. Prosím pana ministra financí Miroslava Kalouska, aby nás s návrhem zákona seznámil. Prosím, abyste zaujali svá místa.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, já jsem si vyslechl debatu, ze které vyplývá jistá časová tíseň, a nechci ji zvyšovat. Jedná se o čistou transpozici, byť je to novela tak důležité daně, jako je DPH, nejedná se vůbec o sazbu, není tam žádné politikum, je to čistá transpozice norem EU. Já děkuji výboru za projednání a prosím o schválení.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane navrhovateli. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 278/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Ivan Adamec, a toho nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Ivan Adamec: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já bych se pokusil vás seznámit se svou zpravodajskou zprávou, která bude také velmi stručná. Pan ministr řekl, že je to sladění ustanovení zákona o DPH s ustanovením směrnice 2006/112/ES a jde dále také o zpřesnění o zjednodušení některých ustanovení a někdy i těch, která nejsou závazně upravena komunitárním právem.

My jsme tento návrh zákona projednali na své 29. schůzi a víceméně z diskuse vyplynulo to, že případné výtky naší legislativy a některé možné úpravy nejsou natolik závažné, abychom bránili postoupení tohoto návrhu zákona k podpisu panu prezidentovi, a proto mi dovolte, abych vás seznámil s návrhem usnesení našeho výboru z 29. schůze, kdy výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodajem na schůzi Senátu mne a pověřuje mne, abych předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Dámy a pánové, já vám děkuji za pozornost a jsem vám k dispozici případně v obecné rozpravě. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Zaujměte prosím místo u stolku vedle pana navrhovatele. Já se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo takový není, takže otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Do obecné rozpravy se nehlásí nikdo, rozpravu končím. Nebudu vyzývat ani navrhovatele, ani zpravodaje, aby se vyjádřili, a protože tu je jeden návrh, totiž na schválení návrhu zákona, přistoupíme po znělce k hlasování.

V sále je přítomno 54 senátorek, resp. senátorů, kvorum je 28. Zahajuji hlasování o návrhu schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Kdo jste pro, stiskněte tlačítko ano a zvedněte ruce. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko ne a zvedněte ruce.

Končí hlasování pořadové č. 41, skončilo schválením návrhu zákona, 54 přítomných, kvorum 28. 38 pro, nikdo nebyl proti.

Projednávání tohoto návrhu zákona skončilo. Děkuji panu zpravodaji Adamcovi, pan ministr zůstává na hřišti, protože následujícím bodem je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví,

ve znění pozdějších předpisů, a některé zákony

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 279. Prosím pana ministra financí Miroslava Kalouska, aby nás s návrhem zákona seznámil.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Opět velmi stručně. Dámy a pánové, přes svoji nezáživnost je novela tohoto zákona, řekl bych, skutečným průlomem decize, tedy řízení veřejné správy. Jistě se mnou budete souhlasit, že nelze efektivně řídit ani rodinné finance, natož pak firemní bez jasné informace, kolik mám k dispozici, kolik jsou náklady na tento organizační prvek, kolik to stojí a kolik z toho možná někdy získám. Tak přesně tyhle informace decize veřejné sféry nemá.

V roce 90 jsme se ocitli v situaci, kdy účetní závěrky jak v privátní, tak ve veřejné sféře nezobrazovaly a nemohly zobrazovat věrný a pravdivý obraz hospodaření daného účetního subjektu. Zatímco privátní sféra v běhu za konkurenceschopností velmi brzo dosáhla mezinárodních standardů v oblasti účetnictví a účetnictví v privátní sféře skutečně zobrazuje věrný a pravdivý obraz hospodaření, tak veřejná sféra zůstala na úrovni roku 90. Prezident, předseda vlády, hejtman, nikdo nemá reálný přehled o skutečném stavu hospodaření. Organizační složky státu účtují způsobem, který odpovídá platné legislativě, a ta platná legislativa není schopna dát vám věrný a pravdivý obraz hospodaření. Klasických je několik primitivních příkladů. Účtuje-li podnikatel o své pohledávce, tak ví, nejenom za kolik ji pořídil, ale ví ze svého účetnictví, jaká je asi také reálná cena té pohledávky, to znamená, kolik odepíše nebo kolik získá. Veřejná sféra zná jenom pořizovací cenu.

Příklad ještě křiklavější. Největším státním majetkem v tuto chvíli pravděpodobně jsou Lesy České republiky. Legrace je, že státní podnik Lesy České republiky má ve svém základním jmění a ve svém účetnictví pouze nemovitosti, zpevněné cesty, techniku, ale to největší bohatství, které je více než bilion korun, to dřevo, co roste z té půdy, to není v účetnictví. To je pouze statistická evidence. To není ani ve státním účetnictví. Česká republika má majetek v lesích jistě větší než bilion korun, jistě větší než je objem jednoho státního rozpočtu, ale v zásadě to nemá, protože to nemá v knihách.

Je trochu tristní, že rok 2008 je rokem, který je prvním rokem, který se to snaží napravit. Tato novela, bude-li schválena, já vás o to prosím, a bude-li aplikována, a nebude aplikována z úterka na středu, ten proces bude dlouhý, bude se muset inventarizovat, ohodnocovat, bude muset být použita spousta zvláštních instrumentů. Jedním z nejvýznamnějších instrumentů aplikace tohoto zákona je projekt státní pokladny, takže bude to běh na dlouhou trať, ale bude-li tento zákon schválen, pak je to legislativní podklad k tomu, abychom zavedli pořádek do státních financí, do financí veřejných rozpočtů, a to nejenom z hlediska rozpočtu, tedy z hlediska cash flow, tedy z hlediska syntetického finančního účtu, ale zejména z hlediska analytického účtu, to znamená stavu majetku, závazků a pohledávek. Byť je to velmi nezáživná norma, je velmi průlomová. A my jsme na ní pracovali s mimořádným úsilím. V Poslanecké sněmovně nepadl ani jeden pozměňující návrh, což beru jako kompliment. Děkuji příslušnému výboru Senátu za projednání a prosím o schválení této naprosto mimořádně důležité právní normy.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane navrhovateli. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno, a to jako senátní tisk č. 279/1. Zpravodaj výboru je pan senátor Jiří Stříteský, kterého prosím, aby nás se zpravodajskou zprávou seznámil.

Senátor Jiří Stříteský: Vážený pane přesedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, musím říci, že doopravdy s takovým velkým vnitřním uspokojením jsem přijal zpravodajování tohoto zákona, protože jsem tady viděl poprvé takovou velikou šanci, kdy můžu uplatnit svoje profesní znalosti auditora. Takže zpravodajování jsem se ujal s daleko větší razancí, než bývá obvyklé, kdy se spoléháme pouze na zprávy, které nám předkládají určité orgány, nebo důvodové zprávy atd. A musím říci, že jsem velmi spokojen s touto novelou. A chtěl bych poděkovat Ministerstvu financí v čele s panem ministrem Kalouskem, a věřte tomu, že to není pochlebování, za jejich odvahu s něčím takovým vyjít ven. Protože to, že tato novela bude řešit letitý problém našeho účetnictví, myslím tím republikového, je velmi důležité.

Zároveň bych k tomu chtěl říci, že to nebude jednoduché. Samozřejmě i předpokládám, že i tato novela, i když je velmi dobře udělaná, tak není definitivní, možná v průběhu, a já jsem chtěl to srovnání také použít, ale použil ho pan ministr, je to doopravdy běh na dlouhou trať. A během tohoto běhu se může leccos vyskytnout, takže můžeme se i my tady setkat někdy s drobnými úpravami nebo s některými detaily, které bude třeba napravit.

Nebude to ani novela levná, protože řada organizací se bude muset softwarově připravit. Možná že i někde v některých organizacích dojde k nárůstu pracovních sil, ale ten výsledek, to, že budeme věrně a přesně vědět o tom, jak hospodaříme, si myslím, je to, co nás na konci tohoto běhu čeká.

Čili já osobně jsem s tímto velmi spokojen. Dovolte mi, abych vás seznámil i s názorem našeho výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, kde po diskusi, kterou jsme vedli s náměstkem ministra, panem inženýrem Eduardem Janotou, jsme došli k závěru, že výbor doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Jak vidíte, tak zpravodajem určil mne, a zároveň pověřil předsedu senátora Ivana Adamce předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Prosím, ptám se, navrhuje někdo podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikdo takový mezi námi není. Takže otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo. Obecnou rozpravu končí. Paní senátorka Juřenčáková o desetinu vteřiny před ukončením rozpravy. Prosím.

Senátorka Jana Juřenčáková: Já bych se jenom chtěla krátce zeptat pana ministra na § 25 odst. 1, kde je uvedeno, že kulturní památky, sbírky muzejní povahy, předměty kulturní hodnoty a církevní stavby, pokud není známa jejich pořizovací cena, se budou oceňovat vlastně ve výši jedné koruny. Já jsem profesí daňový poradce, takže mně to není jasné, jestli pak bude obraz účetnictví věrný a správný.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Já se zeptám, jestli chce ještě někdo. Pane ministře, když chcete, můžete vystoupit hned. Vy můžete kdykoliv v rozpravě.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Cokoli opravdu ne. Minimálně Kalouskové si to nemyslí, pane místopředsedo.

Já děkuji za tu otázku. Bude věrný a pravdivý právě pro tu absurditu. Je to trend ve všech zemích EU, ve všech zemích, které aplikují moderní účetnictví. U kulturních památek, tam kde známe pořizovací hodnotu, tak uvedeme v účetnictví pořizovací hodnotu. Tam, kde neznáme, což je většina případů největší kulturních pokladů, tak oceníme nejmenší možnou mincí. Protože nikdo neumí ocenit Katedrálu Sv. Víta, nikdo neumí ocenit korunovační klenoty. Jakákoli cifra je cifra nesmyslná. Právě proto, aby to bylo věrné a pravdivé, tak uvádíme – a je to explicitně uvedeno v zákoně – nejmenší možnou minci. A je to pravdivé v té absurditě. V účetnictví to chceme mít a dáváme tu jednu korunu, abychom jasně řekli, to je nevyčíslitelná hodnota.

Úplně stejně Francouzská republika vede Katedrálu Notre Dame v účetní hodnotě jednoho eura. Zcela jistě by ji nikdo za jedno euro neprodal. Takže my povedeme Katedrálu Sv. Víta v účetní hodnotě jedné koruny, přejdeme-li na euro, pravděpodobně v hodnotě jednoho eura. Zajímavá diskuse byla o korunovačních klenotech. Zda máme vést za korunu jablko, žezlo, korunu, roucho po koruně a nebo, zda korunovační klenoty jako komplet účtovat za jednu korunu. Zvítězila varianta B, protože tím je řečena nedělitelnost toho pokladu. Tím vůbec není řečena hodnota. Je to způsob, jak to zavést do účetních knih a současně říci, že cena je nevyčíslitelná. Postupují tak všechny země, na nic lepšího jsme nepřišli. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane ministře. Rozprava ještě neskončila, takže se naposledy zeptám, chce-li někdo vystoupit. Nikdo, takže teď ji definitivně uzavírám. Pane zpravodaji, chcete se vyjádřit k rozpravě? Nepřejete si. Pan ministr se vyjádřil, takže já konstatuji, že byl podán jediný návrh na schválení návrhu zákona. O něm budeme po znělce hlasovat. V sále je přítomno 55 senátorek a senátorů, kvorum je 28. Zahajuji hlasování o návrhu schválit návrh zákona, ve znění postoupeném PS.

Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Končí 42. hlasování. Skončilo schválením návrhu zákona, a to tak, že 56 přítomných a kvorum 29, nikdo nebyl proti, 50 hlasů bylo pro.

Děkuji, pane zpravodaji, a vyzývám navrhovatele ministra financí Kalouska, aby nás seznámil s návrhem

Návrh zákona o státním dluhopisovém programu na úhradu jistin

státního dluhu, splatných v letech 2009 a 2010, a na úhradu jistin

státních dluhopisů odkupovaných z trhu v letech 2009 a 2010

Je to senátní tisk č. 282.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji za pozornost. Cítím jistou nostalgii při předložení tohoto návrhu zákona a uctivé prosbě o jeho schválení. Předkládal jsem ho v PS po sedmihodinové šílené diskusi o zdravotnických regulačních poplatcích a omluvil jsem se PS s tím, že po tak naprosto zásadní diskusi o tak zásadním problému, jako je třicetikorunový poplatek, předstupuji s takovou marginálií, jako je prosba o schválení dluhopisového programu ve výši 255 mld. korun. Byla to marginálie, schválili to rychle.

Přestože je to tak ohromující číslo, tímto návrhem nezvyšuji ani míru státního dluhu, ani zadluženost státu. Tento dluhopisový program v tomto objemu je určen na dva účely. Tím hlavním je splátka listin v letech 2009 a 2010, které nás čekají a kdy restrukturalizujeme státní dluh způsobem běžným pro všechny dlužníky z jihočeských nádraží: Franto, půjči mi stovku, abych ji mohl vrátit Lojzovi.

Prostě my musíme splatit poměrně velké množství jistin, na něž nemáme aktuální disponibilní zdroje, naše rozpočty nebyly přebytkové, nemáme vytvořeny rezervy, tedy musíme vydat nové emise státních dluhopisů, abychom z jejich výtěžku mohli zaplatit jistinu a dlužili dál. Říká se tomu restrukturalizace. V různém objemu to používáme všichni. Bezdomovci na nádraží ve stokorunách, ve státě ve stovkách miliard. To je jedna část. Druhá část je částka zhruba do 35 mld., kdy na základě novely rozpočtových pravidel z roku 2006 jsme začali úspěšně aplikovat praxi správy státního dluhu, kdy je-li situace na trhu mimořádně příznivá, skupujeme státní dluhopisy dříve, než přichází povinnost splátky jistiny. A děláme to právě tehdy, když víme, že v tu chvíli za ně dáme méně, než bychom museli platit v okamžiku, kdy by přišla splátka jistiny. Tím se výrazně zpružní správa státního dluhu. V roce 2007, kdy jsme to aplikovali poprvé, jsme tímto způsobem ušetřili kapitole dluhová služba téměř dvě miliardy, takže to je už částka, za kterou to stojí a stojí za to takhle flexibilně pracovat se státním dluhem. Jinými slovy, dovoluji si vás poprosit o souhlas o státní dluhopisový program za a) peníze, které budeme muset zaplatit na jistiny bývalých dluhů a budeme je dlužit dál. Za b) objem do 35 mld., který budeme mít k dispozici, abychom mohli zkupovat z trhu dluhopisy v okamžiku, kdy trh bude příznivý, staré dluhopisy likvidovat a dlužit dál a tím šetřit.

Jsou to nástroje dluhové služby, refinancování státního dluhu, zpružnění státního dluhu. Nejsou to nástroje zvyšování státního dluhu, a proto si dovoluji bez výčitek svědomí požádat o schválení.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane navrhovateli. Prosím, posaďte se. OV určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 282/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Ivan Adamec. Prosím ho, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Ivan Adamec: Děkuji, pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, já budu stručný se svou zpravodajskou zprávou. Pan ministr popsal, o co vlastně jde, o restrukturalizaci státního dluhu a možnosti splácení v jednotlivých letech pokud je příznivá situace, odkupování těch dluhopisů do výše 35 mld. korun. Já si myslím, že to je velmi pozitivní zpráva, i tento návrh, a mně nezbývá než se soustředit pouze na legislativní proces. I přesto ve Sněmovně proběhla všechna tři čtení. Dokonce byl pokus o pozměňovací návrh tak, aby se lhůta splatnosti zkrátila na třicet let, což z hlediska rozložení zátěže podle mého soudu nebylo správné a také ten pozměňovací návrh nebyl přijat.

V závěrečném hlasování ze 180 přítomných poslanců pro hlasovalo 154, jeden byl proti.

Náš výbor projednal tento návrh zákona na své 29. schůzi 16. července a zachoval se tradičně konzervativně, jak jsme byli vždy zvyklí a je to vlastně jediný druh zákona, kde náš výbor předkládá plénu návrh návrhem zákona se nezabývat.

Usnesení zní takto: Po úvodním slově a po zpravodajské zprávě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyjádřit vůli návrhem zákona se nezabývat. Určuje zpravodajem pro jednání na schůzi Senátu dne a pověřuje mne předložit usnesení předsedovi Senátu.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore. Táži se pana senátora Škalouda, zda chce vystoupit v rozpravě. Nebyla zahájena, a možná ani nebude. Pan senátor Rakušan jako místopředseda Senátu má možnost vystoupit kdykoliv.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Náš klub podpoří tento návrh – nezabývat. Chtěl bych vyjádřit úctu k hospodářskému výboru, ale i jeho členům v předchozím období. Pokud se týká dluhopisového programu, postupoval vždy konzistentně bez ohledu na to, jaká byla vláda nebo ministr financí.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Byl podán procedurální návrh, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Po znělce budeme o tomto návrhu hlasovat.

V Jednacím sále je přítomno 53 senátorek a senátorů, kvorum je 27. Hlasujeme o návrhu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Zahajuji hlasování.

Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Hlasování pořadové č. 43 končí. Skončilo schválením návrhu vyjádřit vůli návrhem zákona se nezabývats tímto výsledkem: 53 přítomných, kvorum 27, 44 pro návrh, žádný hlas nebyl proti. Projednání návrhu zákona skončilo.

Děkuji zpravodaji Adamcovi, děkuji panu ministrovi za krátký a úspěšný vstup na půdu Senátu.

Konstatuji, že dalším bodem je

Návrh zákona, kterým se mění zákon 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě,

ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 288.

Vítám – chtěl jsem říci pana ministra Řebíčka, ale vidím, že bude zastoupen panem ministrem Alexandrem Vondrou, takže vás jako senátora nevítám, ale prosím, abyste nás seznámil s návrhem zákona.

Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Pane předsedající, dámy a pánové, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych uvedl v zastoupení svého kolegy ve vládě ministra Aleše Řebíčka návrh zákona, kterým se mění zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě. Předkládaný návrh zákona je euronovelou, protože hlavním účelem je transpozice několika právních předpisů evropských společenství do našeho práva. Zejména jím je transponována směrnice č. 2005/44 o harmonizovaných říčních informačních službách, tzv. RIS na vnitrozemských vodních cestách ve společenství. I tato směrnice zavádí říční informační systém zejména pro potřebu provozovatelů plavidel na vybraných vnitrozemských vodních cestách členských států Unie, a to za účelem podpory a řízení provozu na vodní cestě.

V podmínkách naší země se bude RIS zavádět na labsko-vltavské vodní cestě, která jako jediná u nás svou kapacitou odpovídá požadavkům uvedené směrnice, na nichž se má RIS zavést. Provozovatelé plavidel na této cestě budou mít za předpokladu vybavení svého plavidla příslušnou technikou ze zákona zjištěn přístup k informacím vedených v RIS o provozu na vodní cestě, o mimořádných událostech na této cestě, o plavidlech, o přepravovaném nákladu na nich a také o přístavních poplatcích. Tolik pokud jde o práva z toho vyplývající.

Současně však budou mít i také povinnost ve spolupráci se správcem RIS vkládat vedle správce vodní cesty a dalších zákonem stanovených subjektů do RIS informace vztahující se k podpoře a řízení provozu na vodní cestě.

Návrh novely zákona zajišťuje kromě toho dále transpozici směrnice 2006/87, kterou se stanoví technické požadavky pro plavidla vnitrozemské plavby a naopak se jím zrušuje směrnice č. 82/714. V této souvislosti se částečně mění dosavadní výprava technických požadavků na plavidla vnitrozemské plavby a úprava jejich technické způsobilosti a jejího schvalování.

Kromě transpoziční části obsahuje návrh novely také novou úpravu regulace provozování vodních skútrů na vnitrozemských vodních cestách. Podstata regulace spočívá v oprávnění plavebního pořadu rozhodnutím vymezit kompletní plochu k provozu vodních skútrů. Tato rozhodnutí se však mohou učinit pouze se souhlasem příslušné obce a správce vodní cesty, což bych chtěl podtrhnout.

V rozhodnutí stanoví stavební úřad budoucímu provozovateli plochy podmínky a povinnosti, za nichž lze pro vodní skútry umožnit provoz. Tyto podmínky vykrývají zejména ze zájmů ochrany životního prostředí a oprávněných zájmů dotčených obyvatel a rekreantů nebo návštěvníků v dané lokalitě.

Novela byla včetně několika poslaneckých pozměňovacích návrhů schválena dne 25. 6. letošního roku Poslaneckou sněmovnou a věřím, že také Senát tento zákon podpoří a přispěje tak nejen k zajištění nezbytné slučitelnosti našeho dopravního práva s právem evropských společenství, ale i ke zlepšení podmínek pro provozování plavby na vodních cestách.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane navrhovateli. Prosím, navrhněte místo u stoku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 288/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Nedoma. Toho nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Nedoma:Vážený pane předsedající, vážený pane místopředsedo vlády, kolegyně a kolegové. Pan místopředseda vlády tady naprosto vyčerpávajícím způsobem vás tady seznámil s předmětem tohoto návrhu zákona. Já myslím, že mi nezbývá nic jiného než říci, že výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se zabýval touto problematikou na 29. schůzi konané 16. července 2008. Výbor přijal – nebo souhlasí se všemi předloženými opatřeními a po úvodním slově zástupce předkladatele doktorky Daniely Kovalčíkové, náměstkyně ministra dopravy ČR a po zpravodajské zprávě mojí a po rozpravě, ve které zazněly pouze dvě výtky, a to je to, že je škoda, že podobný informační systém nefunguje na našich silnicích. A druhá je to, že je škoda, že podle tohoto systému RIS se někdy přepravce dozví pouze to, že naše řeky nejsou splavné. Jinak byl vysloven souhlas a výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určil mne jako zpravodaje výboru k projednání na schůzi Senátu a pověřil předsedu výboru senátora Jiřího Adamce předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Toť vše.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Je tu někdo, kdo navrhuje, abychom vyjádřili vůli se návrhem zákona nezabývat. Nikoho takového nevidím, ani neslyším, takže otevírám obecnou rozpravu. Prosím, kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo? Rozpravu končím. Takže můžeme začít hlasovat. Je tu jeden jediný návrh na schválení návrhu zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Po znělce budeme hlasovat.

Konstatuji, že byl podán návrhschválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V jednacím sále je přítomno 45 senátorek nebo senátorů, kvórum je tedy 23. Zahajuji hlasování.

Kdo jste pro tento návrh, stisknete tlačítko ANO a zdvihněte ruku. Děkuji vám. Kdo jste proti tomuto návrhu, stiskněte tlačítko NE a zdvihněte ruku.

Hlasování pořadové č. 44 končí.

Návrh schválit návrh zákona byl schválen. 46 přítomných, kvórum 24, nikdo nebyl proti, 37 hlasů bylo pro. Projednávání tohoto návrhu zákona skončilo. Děkuji zpravodaji a můžeme začít projednávat další blok, kterým je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě

ve znění pozdějších předpisů

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 289. Poprosím opět pana ministra Alexandra Vondru, který opět zastoupí ministra dopravy Aleše Řebíčka, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Pane předsedající, dámy a pánové, jak jinak po plavbě vnitrozemské, logicky přichází na pořad novela zákona o plavbě námořní. Jedná se stejně tak jako v prvním případě o euronovelu, tedy hlavním účelem návrhu je zajištění transpozice právní úpravy hned několika směrnic ES do českého právního řádu. Novela upravuje především uznávání průkazů způsobilosti námořníků vydaných jak jinými členskými státy Unie, tak i státy nečlenskými. Pokud se týká o průkaz způsobilosti, velitelé lodě musí tento vedle znalosti anglického jazyka prokázat i znalost jazyka českého a také znalost českého právního řádu, protože loď plující pod vlajkou ČR je pod jurisdikcí této republiky a velitel lodě vykonává některé veřejnoprávní pravomoci.

Cílem navrhované právní úpravy je též zlepšení ochrany mořského životního prostředí, zdůraznění zodpovědnosti za jeho znečišťování a možnosti efektivnějšího postihu odpovědných osob. Konkrétně jde například o povinnost provozovatele námořního plavidla a velitele lodi zajistit, aby do moře nebyly vypouštěny znečišťující

látky nad stanovené limity a zabránit tak znečišťování moří.

Rozšiřuje se také právo plout pod vlajkou ČR i na provozovatele námořního plavidla, který je občanem jiného členského státu Unie nebo státu tvořícího evropský hospodářský prostor nebo má sídlo v těchto státech.

Upravuje se platba poplatků za právo vlajky, které se nově odvozují od délky trvání tohoto práva oproti dosavadní platbě paušálního ročního poplatku. Cílem je snížit administrativní náročnost vybírání poplatků a zatraktivnit tuzemský námořní rejstřík především pro české provozovatele námořních jachet, čímž by v konečném důsledku došlo k vyššímu počtu zápisů do domácího námořního rejstříku a ke zvýšení příjmů státního rozpočtu. Návrh byl včetně legislativně technických pozměňovacích návrhů schválen ve třetím čtení PS v den 25. června.

Věřím tedy, že i Senát podpoří tento zákon a přispěje k dosažení slučitelnosti úpravy zákona o námořní platbě s právem ES. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane navrhovateli. Prosím, zaujměte místo u stoku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávaní tohoto zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 289/1, zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Nedoma. Prosím ho, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Nedoma: Dámy a pánové, tato novela, která se pro změnu zabývá námořní platbou, je jistě věcí potřebnou z hlediska využití majetku, který naši občané mají a používají k námořní platbě. Já mohu říci, že hospodářský výbor tuto záležitost projednal přesně v intencích toho, o čem nás tady pan místopředseda vlády před chvílí informoval. Pouze bych doplnil snad jedinou věc, a to je jediný sporný bod, který jsme diskutovali, týkající se nestanovení výše poplatků za právo plout pod státní vlajkou ČR, což navrhovatel zdůvodnil tím, že je to počáteční zavedení tohoto systému a že teprve ten systém teprve po určité době se musí vyhodnotit a pak zasadit k tomu v nějaké další novele. Čili není to chyba, je to záměr předkladatele.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu na své 25. schůzi po úvodním slovu zástupce předkladatele dr. Daniely Kovalčíkové, náměstkyně ministra dopravy ČR, po zpravodajské zprávě mé osoby a po rozpravě doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS, určuje mne zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu a pověřuje předsedu výboru senátora Ivana Adamce předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, pane zpravodaji, prosím, posaďte se rovněž ke stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo takový návrh nepodává, takže otvírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo se do obecné rozpravy nehlásí. Končím ji a budeme hlasovat, protože je tu návrh na schválení návrhu zákona. Po znělce začneme hlasovat.

Pro příchozí zopakuji, že byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

V Jednacím sále je 49 senátorek a senátorů, znamená to, že kvórum je 25.

O návrhu na schválení návrhu zákona zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji vám. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Končím hlasování pořadové č. 45 a končí schválením návrhu schválit návrh zákona s tímto výsledkem: 49 přítomných, kvórum 25, žádný hlas nebyl proti, 43 hlasů bylo pro. Návrh zákona byl schválen.

Projednávání tohoto bodu skončilo, děkuji panu zpravodaji.

Budeme projednávat další bod, kterým je

Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě:

Evropské agentury – cesta vpřed

Sdělení jste obdrželi jako senátní tisk č. K 101/06.Stanoviska vlády vám byla rozdána jako senátní tisky č. K 101/06/01 a č. K 101/06/02.

Prosím pana ministra Alexandra Vondru, aby nás seznámil s tímto materiálem.

Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Pane předsedající, dámy a pánové. Smyslem předkládaného sdělení nazvaného Evropské agentury – cesta vpřed z března letošního roku je znovuotevřít diskusi o úloze regulačních agentur Evropské unie a o službách, které tyto agentury Unii poskytují. Vyplývá z toho potřeba zamyslet se nad účelností a efektivitou fungování těchto agentur, eventuálně provést v jejich soustavě nezbytné korekce či inovace.

Sdělení nastoluje otázku vytvoření horizontálního rámce regulačních agentur. Tato problematika má relativně dlouhodobý vývoj, který však v posledních letech poněkud ustrnul. Evropská komise nyní navrhuje opustit myšlenku interinstitucionální dohody a hodlá vytvořit pracovní skupinu, která – cituji z onoho sdělení – „by umožnila stanovit základní pravidla platná pro všechny agentury a přitom zohlednit všechny hlavní problémy, s nimiž se potýkají“.

Co k tomu říci, jaké je naše stanovisko? Česká republika vítá opětovné zahájení diskuse o evropských regulačních agenturách. Domníváme se, že základními principy přístupu k těmto agenturám by měly být účelnost, zjevná přidaná hodnota, transparentnost, demokratická kontrola a respektování subsidiarity. Důležitým prvkem by také měla být snaha o zjednodušení a odstranění zbytečné duplicity a byrokracie. Nepochybně v tom seznamu tyto faktory lze najít.

Vytvoření navrhované pracovní skupiny by ovšem logicky mělo následovat až po dokončení hodnocení stávajících agentur. Nejsme si proto zcela jisti načasováním a posloupností kroků, tak jak je Komise ve sdělení prezentuje, tedy vytvoření pracovní skupiny již nyní a hodnocení agentur až koncem roku 2009. Tento postup se nám zdá být ukvapený, postrádá logiku a není příliš hospodárný. Obáváme se příliš ukvapeného postupu v tak složité a komplexní problematice. Na druhé straně jsme názoru, že během diskuse v rámci EU o agenturách by neměl nastat stav znemožňující vytvářet nové agentury ad hoc v případě legitimní potřeby. K tomu se ještě vrátím.

Jsme také názoru, že není v našem zájmu zabývat se touto nesmírně komplexní a citlivou problematikou zrovna v exponovaném období našeho předsednictví. Česko by navíc mělo zastávat takovou pozici, která by umožnila načasovat zásadní rozhodnutí ve věci agentur až po volbách do Evropského parlamentu, neboť lze očekávat, že ve věci agentur toto rozhodnutí přijme Evropská komise až se začátkem svého nového funkčního období.

Navrhujeme tedy odsunout dobu pro přijetí zásadního rozhodnutí až za horizont roku 2009. Náš přístup se záměrně vyhýbá kontroverzní myšlence vytvořit pracovní skupinu a odkládá zásadní řešení otázky agentur až po období po výkonu našeho předsednictví.

Ve prospěch této pozice hovoří mj. skutečnost, že ke stanovení základních pravidel platných pro všechny agentury, jakož i diskusi o nich, byť se mělo přistoupit teprve po provedení horizontálního hodnocení regulačních agentur, které má být uzavřeno koncem roku 2009.

Záměr Evropské komise nepředkládat návrhy na zřízení nových regulačních agentur do doby, než bude provedeno jejich hodnocení, tedy až do roku 2009, je z hlediska zájmů ČR, zejména pokud jde o snahu umístit na našem území Evropský dozorčí úřad pro globální navigační satelitní systém, tedy ono známé Galileo, je nevýhodný. Záměr Evropské komise navíc dostatečně nepřihlíží k potenciálním potřebám praxe, neboť by mělo být uplatňováno spíše opačné pravidlo – novou agenturu zřizovat pouze tehdy, je-li to nezbytné. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane ministře, pane předkladateli, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K 101/06/03. Zpravodajem výboru je pan senátor Václav Koukal. Ten je ale omluven a laskavě ho zastoupí paní senátorka Alena Venhodová. A já ji nyní prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Alena Venhodová: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych zastoupila kolegu Koukala a seznámila vás krátce s projednáváním, tak jak proběhlo na evropském výboru.

S podstatou problémů a s hlavním gró, které tento návrh řeší, vás již seznámil pan ministr. Já bych se nyní pouze obrátila k tomu, že při projednávání toto proběhlo v jedné fázi za přítomnosti zástupce ministerstva zahraničních věcí. Argumenty tam zaznívaly podobné v diskusi, tzn. hlavně zefektivnit práci agentur, zprůhlednit ji tak, aby byla jasná přidaná hodnota, ale přitom aby nedocházelo k duplicitám, aby skutečně vložené peníze, protože je tam myslím 1,1 mld. euro objemu, které obhospodařují, byly využívány prospěšně a efektivně pro společné problémy, které mají řešit.

Já bych to dále nerozváděla, přečtu vám jenom záznam a návrh usnesení pro plénum Senátu, tak jak jej odhlasoval jako návrh výbor pro záležitosti EU.

Je to 293. usnesení, máte je jistě před sebou, z 38. schůze výboru pro záležitosti EU ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě: Evropské agentury – cesta vpřed: Po úvodní informaci Radka Pecha, ředitele odboru pro všeobecné záležitosti EU ministerstva zahraničních věcí, zpravodajské zprávě senátora Václava Koukala, kterou přednesl senátor Luděk Sefzig, a po rozpravě výbor přijímá ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě: Evropské agentury – cesta vpřed doporučení, které je přílohou tohoto usnesení, doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě: Evropské agentury – cesta vpřed, vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Václava Koukala a pověřuje předsedu výboru senátora Luďka Sefziga, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Nyní, když dovolíte, odcituji návrh tohoto doporučení, tedy doporučení k vyjádření. Návrh tohoto usnesení je v tomto znění:

„Senát Parlamentu ČR:

I. 1. Vítá znovuzahájení diskuse o regulačních agenturách Evropské unie.

2. Domnívá se, že základními principy přístupu k agenturám by měly být účelnost, přidaná hodnota, transparentnost, demokratická kontrola a dodržování principu subsidiarity.

3. Upozorňuje na potřebu zamezit duplicitám při zřizování agentur v rámci EU, i ve vztahu k jiným mezinárodním organizacím.

II. 1. Souhlasí s názorem vlády, že vytvoření interinstitucionální dohody, tedy skupiny, by mělo následovat až po dokončení hodnocení stávajících agentur.

2. Považuje za nezbytné, aby debata týkající se posouzení fungování stávajících agentur probíhala i na vnitrostátní úrovni, a vyzývá vládu, aby napříč resorty tuto diskusi iniciovala.

3. Bere na vědomí, že vláda hodlá hájit takovou pozici, která by umožňovala načasovat zásadní rozhodnutí ve věci evropských regulačních agentur až po volbách do Evropského parlamentu, neboť očekává, že toto rozhodnutí přijme Komise na začátku nového funkčního období.

4. Předpokládá, že před začátkem našeho předsednictví bude vypracována koherentní strategie pro vedení případných jednání na téma agentur v EU.

5. Doporučuje zvážit možnosti efektivnější distribuce finančních prostředků určených na provoz unijních agentur.

III. Vyzývá vládu, aby jej informovala o dalším průběhu debaty o evropských agenturách, a to jak na úrovni evropské, tak vnitrostátní.“

Tolik tedy návrh textu usnesení Senátu tak, jak jej předkládá po svém usnesení výbor pro záležitosti EU. To je vše z mé zpravodajské zprávy.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko, za vaši zpravodajskou zprávu.

Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se přihlásil pan senátor Jiří Pospíšil. Prosím.

Senátor Jiří Pospíšil: A je to tady! Pane ministře, pane předsedající, řešíme problémy, jak regulovat regulační agentury, zejména nesmíme zapomenout na problém, jak regulovat Agenturu pro koordinaci národních regulátorů. (Pobavení.)

Je to záslužná a důležitá činnost. Já asi podpořím to, že budeme podporovat odložení této regulace regulátorů, a neměli bychom zapomínat na to, že nejlepší regulací regulátorů je zrušení regulací, a to včetně regulačních agentur, zejména Agentury pro koordinaci národních regulátorů, což by bylo naplněním těch velkých čtyř svobod, nemusím je tady opakovat, mluvilo se tam o volném pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Kdo se dále hlásí do rozpravy? Nikdo, rozpravu končím. Přejete si, paní zpravodajko, vyjádřit se k rozpravě? Ne. Pane ministře? Také ne, takže přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesla paní senátorka Alena Venhodová. V sále je přítomno 45 senátorů, senátorek, kvorum je 23. Hlasujeme. Kdo je pro schválení tohoto návrhu, zvedněte prosím ruce a stiskněte tlačítko ano. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko ne a zvedněte ruku. Děkuji.

Hlasování končí, je to 46. hlasování, skončilo schválením návrhu– 46 přítomných, kvorum bylo 24, nikdo nebyl proti, 38 hlasů bylo pro. Vidím, že se přihlásil pan předseda klubu ODS Jiří Stříteský, patrně s procedurálním návrhem. Prosím.

Senátor Jiří Stříteský: Pane předsedající, kolegyně, kolegové, protože si myslím, že na sebe musíme být nároční, tak bych prosil ještě o zařazení k dnešnímu projednání body č. 273 a 277. Je to po dohodě s ostatními politickými kluby také v úctě k předkladatelům, kteří celé odpoledne čekají na to, až se na ně dostane řada. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. O procedurálním návrhu dám okamžitě hlasovat. Kdo jste pro, zvedněte prosím ruce a stiskněte tlačítko ano. Děkuji. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko ne a zvedněte ruku.

Procedurální návrh, nechci to předjímat, ale byl schválen – 45 přítomných, kvorum 23, 34 hlasů bylo pro, nikdo nebyl proti.

Já vás ještě provedu dalším bodem, kterým je

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému

a sociálnímu výboru a Výboru regionů – EU jako globální partner pro rozvoj? Jak urychlit pokrok směrem k dosažení rozvojových cílů tisíciletí

Tak se sdělení jmenuje. Obdrželi jste jej jako senátní tisk č. K 106/06. Stanovisko vlády vám bylo rozdáno jako senátní tisk K 106/06/01. Poprosím opět pana ministra Alexandra Vondru, aby nás s tímto materiálem seznámil. Prosím, pane ministře.

Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Ano, pane předsedající, dámy a pánové, v září roku 2000 byla na summitu Organizace spojených národů v New Yorku přijata deklarace k tzv. Millenium Development Goals, neboli deklarace tisíciletí k osmi rozvojovým cílům.

K hlavnímu cíli – tehdy stanovenému OSN – patřilo snížení extrémní chudoby ve světě na polovinu a odstranění hladu. Mezi dalšími do osmi tedy dopočítanými cíli dá se zmínit také požadavek na snížení úmrtnosti matek a novorozenců, podpora rovnosti žen a mužů, zajištění přístupu k pitné vodě atp.

Předpokládalo se dosažení uvedených cílů do roku 2015, tedy během 15 let. Tyto cíle jsou respektovanou, uznávanou, zřejmě nejdůležitější rozvojovou metodou pro všechny státy světa. V letošním roce jsme v polovině mezi obdobím 2000–2015 a bilance naplňování ukazuje, že se cíle daří plnit pouze v některých částech světa a jejich celkové splnění v globálním měřítku je ohroženo. A právě tato skutečnost je důvodem, proč Evropská komise připravila předložené sdělení, které máte k dispozici.

Jaké je naše stanovisko? ČR sdílí znepokojení nad pomalým a nerovnoměrným postupem v naplňování rozvojových cílů tisíciletí, zejména je deficit patrný v subsaharské Africe. Zdůrazňujeme samozřejmě, že primární odpovědnost za dosažení cílů nesou samy rozvojové země, zatímco vyspělé země včetně států EU mají odpovědnost přispět dostatečnou a efektivní rozvojovou pomocí a ostatními rozvoj podporujícími politikami, jako je třeba politika obchodní či migrační.

Rád bych v této souvislosti připomněl několik opatření vlády, kterými se snaží k naplňování těchto cíl přispívat. Za prvé, v září 2007 vláda rozhodla o transformaci systému zahraniční rozvojové spolupráce v naší zemi, to jest o sjednocení gesce za zahraniční rozvojovou spolupráci v rámci Ministerstva zahraničních věcí a vytvoření České rozvojové agentury, která má implementovat bilaterální rozvojové projekty, tak aby nedocházelo k různým duplicitám a voluntarismům. Agentura zahájila svou činnost 1. ledna 2008. V současnosti má 10 pracovníků, od roku 2009 jich má mít 19.

Za druhé, v únoru letošního roku vláda schválila věcný záměr zákona o zahraniční rozvojové pomoci a spolupráci a v současné době je v Černínském paláci připravováno jeho paragrafové znění. V letošním roce zahájila činnost i mezirezortní rada pro zahraniční rozvojovou spolupráci. Transformace by měla zajistit, že Česko bude schopno efektivně vynaložit podstatný nárůst objemu finančních prostředků na zahraniční rozvojovou pomoc v souladu se svými zahraničně politickými zájmy a cíly, které jsou definovány v koncepci.

A konečně třetí a poslední poznámka se týká celkového objemu finančních prostředků, který Česká republika poskytuje. Potvrzujeme tímto svůj postoj z května 2005, to znamená usilovat o dosažení úrovně 0,17 % HDP do roku 2010 a 0,33 % HDP do roku 2015. Současně však musíme konstatovat, že vzhledem k ekonomickým a rozpočtovým možnostem nelze jít za rámec těchto závazků. Kromě otázek kvantity je důležité klást také důraz na kvalitu poskytované pomoci.

A konečně jedna poznámka. Daří se držet určitou trajektorii nárůstu prostředků na rozvojovou spolupráci, pokud ji měříme zejména v těch absolutních číslech. Tam uvedu příklad. V roce 2008 činí celková částka téměř 4 miliardy korun. A v roce 2010 počítáme, že bude činit zhruba 4 a půl miliardy korun. Ale samozřejmě s tím, jak české ekonomika zažívá ta léta dynamického růstu HDP, tak samozřejmě pak ta poměrná čísla, tam docilovat nárůstu je samozřejmě daleko obtížnější. Podobný příklad dneska vlastně vidíme i, když pozorujeme, jaké jsou výdaje státu na obranu a plnění třeba závazků v rámci NATO, kdy je samozřejmě obtížné ta 2 % držet, když ekonomika roste 5ti nebo 6ti procentním tempem. Podobný příklad je i v této oblasti, nicméně pokud jde o ta absolutní čísla, tak se tam ty závazky plnit daří. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Děkuji, pane ministře, pane předkladateli. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Výbor, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Ten výbor přijal usnesení, a to vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K106/06/02. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaromír Štětina, ale toho nyní zastoupí jeho kolega, pan senátor Jiří Pospíšil. Prosím ho,m aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Pospíšil: Pane ministře, pane místopředsedo, dámy a pánové, ano, ten složitý název je o rozvojové pomoci. Nebudu ho zde číst, to by zabralo více času než možná celá moje zpráva.

My jsme o tom diskutovali dvakrát. Dostali jsme velice podrobnou informaci od doktora Karfíka, vrchního ředitele, a byl tam i Šimon Pánek, ředitel společnosti Člověk v tísni. Dověděli jsme se a potvrdily se naše informace o tom, že se pomoc, zejména co do struktury, rozvojová pomoc České republiky zkvalitňuje. Pak jsme konstatovali, že opravdu je o to zájem i mezi občany. Například jsme se dozvěděli, že když šlo o tsunami, tak že čeští občané mezi sebou vybrali více peněz než čtyřnásobně velké Polsko, že jsme Slovensku na kalamitu v Tatrách poskytli dvakrát tolik peněz, než poskytli Slováci, no takže na občana to vychází asi tak stejně. A že jsme konstatovali, že ty peníze opravdu přibývají. Zejména jsme opravdu museli konstatovat, že se zkvalitňuje ta práce, provádí se profesionálněji a sleduje cíle zahraniční politiky České republiky a není to už někdy zastřená vývozní činnost podniků, abych tak řekl.

Takže, já vám teď přečtu naše doporučení, naše usnesení. my vítáme zřízení České rozvojové agentury, jež podle názoru výboru přispěje k účinnosti rozvojové spolupráce poskytované Českou republikou. V bodu 2 jsme spojili uspokojení, že objem oficiální rozvojové pomoci poskytované českou republikou v posledních letech postupně narůstá. Pak tam máme takovou ostrou prosbu – vyzývá vládu, aby přehodnotila svůj postoj ohledně procentuálního podílu objemové rozvojové pomoci na hrubém národním důchodu, především pak nastavila, a teď je tam důležité slovo – trend směřující ke splnění závazků přijatých státy EU v roce 2005. Tam ta nastavená procenta z celé Evropy plní asi 4 státy, takže když se nám podaří aspoň k tomu směřovat, myslím si, že bude dobře. A za třetí – žádá vládu, aby jej informovala o tom, jakým způsobem toto stanovisko zohlednila. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Já vám také děkuji, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí. Pan senátor Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedající, já jenom navrhuji, aby vzhledem k situaci České republiky byl vypuštěn ten bod 2, který vyzývá vládu, aby přehodnotila svůj postoj, protože jak bylo řečeno, ten procentní podíl stoupá i tak a samozřejmě to má dopady na rozpočet České republiky.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Takže byl podán návrh, je to vlastně protinávrh vzhledem ke stanovisku komise. Kdo se dále hlásí do rozpravy? Nikdo. Tak teď rozpravu končím a poprosím jak pana zpravodaje, tak pana ministra, aby se vyjádřili, protože v rozpravě byl podán návrh. Prosím.

Senátor Jiří Pospíšil: Ten bod 2 je tam dvakrát. Takže já se ptám, jestli se jedná o bod římská dvě, arabská dvě. Římská dvě, arabská dvě. Ano. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Pane ministře, prosím, chcete se vyjádřit?

Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Já myslím, že to je v zásadě neutrální, ale být to tam nemusí.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Dobrá. Takže teď už budeme jenom hlasovat, po fanfáře. Pan senátor Pospíšil jako zástupce zpravodaje nám tedy řekne, o čem přesně pak budeme hlasovat. Nejdříve začneme protinávrhem.

Senátor Jiří Pospíšil: Tak jak máte před sebou tisk, tak se jedná o přílohu k usnesení, na zadní straně příloha k usnesení č. 163. A budeme teď hlasovat o pozměňovacím návrhu vypustit z článku II bod 2, který zní: Vyzývá vládu, aby přehodnotila svůj postoj atd.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Ano, jsou nějaké námitky proti takovému postupu? Nejsou. O návrhu kolegy Kubery zahajuji hlasování.

Kdo jste pro, zvedněte, prosím, ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Pozměňovací návrh, o kterém se rozhoduje v hlasování č. 48, byl zamítnut. 48 přítomných, kvorum bylo 25, hlasů pro bylo toliko 23, proti bylo 8, takže návrh byl zamítnut.

Teď budeme hlasovat o návrhu, jak jej přednesl pan senátor Jiří Pospíšil. Zahajuji hlasování.

Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO.

Nefunguje, bylo to příliš rychlé, stroj už je unaven.

Tak teď zahajuji hlasování. Ne, já jsem také unaven. Já jsem to zmáčkl omylem dvakrát. Mělo to být jen jednou. Úplně všichni jsme unaveni.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE. Návrh byl schválen. 48 přítomných, kvorum 25, 1 hlas byl proti, 39 hlasů bylo pro.

Skončilo projednávání tohoto návrhu. Ještě není 19.00 hodin a my se tady vystřídáme s kolegou místopředsedou.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Kolegyně a kolegové, budeme pokračovat bodem

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti a o změně zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků,

ve znění pozdějších předpisů

Tento návrh zákona jste obdrželi jako tisk č. 273.Návrh zákona uvede pan poslanec Michal Doktor, kterého tímto vítám a prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Poslanec Michal Doktor: Vážený pane předsedající, vážené dámy paní senátorky, páni senátoři, dovolte, abych na úvod svého vystoupení poděkoval za zařazení tohoto bodu na vaše dnešní jednání. Nyní dovolte krátce několik slov k projednávané věci.

Poslanecká sněmovna schválila usnesením č. 841 novelu zákona 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti a zákona 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Základní zákon, k němuž se projednávaná novela obrací, popis předmětu regulace, stanovení limitů regulace platby, rovněž volba ekvivalentu uvedeného v měně nikoli naší národní, a podotýkám, že tento zákon je jeden z mála zákonů, který už pracuje s měnou uvedenou v eurech, v tomto případě 15 000 euro, včetně stanovení represe byly přijaty v roce 2004.

Praxe používání zákona včetně toho, jak se mění průběžně kurz české koruny k euru, nevedly k vyhodnocení některých jevů, které vyvolává jednak nejasné ustanovení některých částí zákona, tak reálná praxe používání zákona v ekonomice, a navrhl jsem změny, jejichž smyslem a cílem navržených účinků je změnit dnes platnou konstrukci represe. Napříště mají být tresty odvozovány podle míry společenské závažnosti. Napříště bude činěn i rozdíl mezi fyzickými osobami podnikajícími a fyzickými osobami nepodnikajícími. Stejně tak má být napříště činěn i rozdíl v trestání mezi fyzickými osobami a osobami právnickými.

Záměrem novely zákona je snížit administrativní náročnost vyvolávanou právě udělovanými nebo ukládanými pokutami. Neukládat pokuty tam, kde jejich náklady jednoznačně převyšují dopočitatelné výnosy. Záměrem je také zachovat autoritu zákona, učinit jej více spravedlivým a v částech stanovujících způsob a kompetence prováděných kontrol doplněním odkazu i zákon funkční. Dnešní zákon přes to, jak tvrdé represe uplatňuje, resp. které navrhuje uplatňovat, poskytuje ve smyslu procesních nejasností totiž mnoho prostoru pro spekulace a únik před zákonem.

Dovolte, abych na závěr svého vystoupení uvedl, že paradoxně, ačkoliv dnešní zákon haraší až možností udělení pětimilionové sankce resp. pokuty bez ohledu na podstatu přestupku a jeho společenskou závažnost, odkazuje v části kontrolních mechanismů na neexistující části zákonů, tedy neexistující části zákona celního a neexistující části zákona o správě daní a poplatků a velmi eurudovanému čtenáři, tak poskytuje možnost, jak před spravedlností a účinky tohoto zákona uniknout.

Dovolte, abych na závěr svého vystoupení poděkoval členům hospodářského výboru za způsob projednávání věci, jsem připraven odpovídat na případné dotazy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane poslanče, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení jako senátní tisk č. 273/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Soňa Paukrtová, kterou prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, pane poslanče, dámy a pánové, já navážu na pana předkladatele a sdělím informace, o kterých si myslím, že máte vědět. V první řadě bych řekla, že podle důvodové zprávy k vládnímu návrhu zákona by tento zákon neměl být v rozporu s ústavním pořádkem ČR, ani s mezinárodními smlouvami, kterými je ČR vázána. Navrhovaná úprava opět dle důvodové zprávy nebude klást požadavky na finanční prostředky státního rozpočtu i veřejných rozpočtů.

Vlastně jediným tématem, o kterém jsme na australském výboru hovořili, byla následující záležitost. Během legislativního procesu byl samozřejmě poslanecký návrh postoupen vládě k vyjádření.

Vláda konstatovala, že souhlasí za předpokladu, že návrh bude upraven celkem ve třech bodech, z nichž ten poslední třetí bod se jevil jako nejzávažnější, totiž povinnost uložit pokutu za správní delikt, jehož se dopustila právnická nebo podnikající osoba, bude stanovena jako povinnost bezpodmínečná, tzn., že v příslušných ustanoveních budou slova – lze uložit – nahrazena slovy – uloží.

Předložila jsem hospodářskému výboru pozměňovací návrhy, jejichž součástí bylo i vyhovění názoru vlády. Během debaty ve VHZD se však ukázalo, že poslanci si byli plně vědomi toho, že nerespektují stanovisko vlády a záměrně uplavili zákon tímto způsobem. Samozřejmě, že to možné je. Když se podíváte na to, jak hlasovala PS, tak zjistíte, že z přítomných 179 poslanců bylo pro 168 a 2 hlasy byly proti.

Hospodářský výbor na svém včerejším jednání přijal usnesení doporučit vám schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Toto rozhodnutí respektuji a ani jako senátorka vám nebudu předkládat pozměňovací návrh. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, paní kolegyně. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Navrhuje někdo návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí. Končím ji. Po znělce budeme hlasovat o jediném návrhu, který byl navržen, a to schválit.

Aktuálně je přítomno 44 senátorek a senátorů, kvorum je 23. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro – schválit, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a také zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 50 se ze 47 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 44, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji paní zpravodajce a panu poslanci, gratuluji mu k úspěchu.

Budeme pokračovat dalším bodem, kterým je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 321/2004 Sb.,

o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů

(zákon o vinohradnictví a vinařství), ve znění pozdějších předpisů

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 277. Vítám pana poslance Ladislava Skopala, kterého prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Omlouvám se mu, že čekal celý den.

Poslanec Ladislav Skopal: Pane předsedající, neomlouvejte se, Poslanecká sněmovna někdy zdržuje senátory také celý den. Chápu, že byla spousta práce a bylo potřeba projednat zákony velice důsledně.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, máte před sebou návrh zákona, kterým se mění zákon č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství. Přiznám se, že předkladatelé předkládali úplně jinou novelu tohoto zákona. Jednalo se nám o odpuštění splátek na výsadbu vinohradů, ale vzhledem k tomu, že nebyla dohoda mezi předkladateli a ministerstvem zemědělství, předkladatelé stáhli tuto část novely a byl dohodnut s Vinařským fondem odklad splátek o čtyři roky s tím, že máme určitý prostor na řešení tohoto problému. Po dohodě s ministrem zemědělství Petrem Gandalovičem byl předložen pozměňovací návrh týkající se orgánů Vinařského fondu, ať již rozšíření orgánu, kde není žádný vliv na zvýšení finančního hodnocení, protože orgány nejsou odměňovány – jak rada Vinařského fondu, tak dozorčí rada Vinařského fondu. Byl určitý problém s možností odvolání rady Vinařského fondu, protože současná rada byla neodvolatelná mimo poslanců a senátorů, protože návrh na odvolání museli dát ti, kteří navrhli ministrovi jmenovat, což ne vždycky se muselo stát. Vyhověli jsme panu ministrovi v jeho požadavcích a souhlasili jsme po určitých dohodách s tím, že tato novela bude přijata, protože bylo potřeba ji uskutečnit co nejrychleji. Tím je předložena i Senátu ke schválení.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, abych vás požádal já i jménem ministerstva o schválení této malé novely a předložení prezidentovi k podpisu.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane poslanče. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako tisk 277/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Hajda, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jan Hajda: Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, vážené kolegyně a kolegové, dovolte, abych doplnil to, co k tomuto zákonu řekl pan poslanec Skopal, že na této verzi, z níž zůstalo 50 %, se dohodli poslanci ze sociální demokracie, kteří ji předkládají s ministrem Gandalovičem. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu ho projednal 15. července na 29. schůzi. Přijal k němu následující usnesení:

Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Určuje jako zpravodaje mne a pověřuje předsedu výboru senátora Ivana Adamce předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego, posaďte se ke stolku zpravodajů. Táži se, zda si někdo přeje návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak, otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, končím ji. Po znělce budeme dnes naposled hlasovat.

Aktuálně je přítomno 46 senátorek a senátorů, kvorum je 24. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh zákona, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 51 se ze 47 senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 45, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Gratuluji moravské sekci pana poslance a senátora k úspěchu, měli svůj vlastní zákon.

Vám všem děkuji za trpělivost a zvu vás na pokračování 15. schůze zítra v 9.00 hodin ráno. Děkuji a hezký večer.

(Jednání přerušeno v 19.08 hodin.)