Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

text o uhlí

(4. den schůze – 18. července 2008)

(Jednání zahájeno v 9.00 hodin.)

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Kolegyně a kolegové, dobrý den, vítám vás na pokračování 15. schůze Senátu. Myslím si, že bychom měli začínat přesně, je 9.00 hodin.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dovolte mi, abych vás přivítal na pokračování 15. schůze Senátu.

Seznámím vás s omluvami na dnešní jednání. Z dnešního jednání schůze se omluvili tito senátoři a senátorky: Luděk Sefzig, Karel Tejnora, Tomáš Töpfer, Jiří Čunek, Otakar Veřovský, Josef Zoser, Božena Sekaninová, Tomáš Grulich, Zdeněk Janalík, Jiří Lajtoch, Václav Koukal, Eduard Matykiewicz, Jan Hálek, Václav Roubíček, Tomáš Jirsa, Jiří Zlatuška, Jan Rakušan, Milan Špaček, Václav Jehlička, Ivan Adamec, Václava Domšová, Václav Homolka, Petr Vícha, Vítězslav Vavroušek, Vlastimil Balín (po 10.30 hodině).

Jsem rád, že jsem nemusel přečíst celý seznam a schůze může pokračovat.

Prosím vás, abyste se zaregistrovali identifikačními kartami. Ještě pro informaci připomenu, že náhradní identifikační karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu.

Kolegyně a kolegové, budeme pokračovat ve schváleném pořadu jednání a nyní budeme projednávat bod, kterým je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 356/2003 Sb.,

o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů,

ve znění pozdějších předpisů

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 287. Prosím pana navrhovatele, ministra životního prostředí Martina Bursíka, aby nás seznámil s tímto návrhem zákona. Prosím, pane ministře.

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík: Dobré ráno, vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Předkládám vám novelu zákona o chemických látkách. Tím hlavním důvodem novelizace je kompatibilita práva České republiky s Evropským společenstvím. Jedná se hlavně o nařízení Evropského parlamentu a Rady o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek. Možná jste sledovali, že Evropský parlament několik roků vlastně diskutoval o novém nařízení Reach o chemických látkách. Byla to velmi komplikovaná a složitá debata.

Těmi hlavními momenty vlastně nové chemické politiky jsou zhruba čtyři její hlavní pilíře:

Jednak vlastně registrace uživatelů všech existujících a nových chemických látek v nově zřízené agentuře pro chemické látky v Helsinkách, kam se vlastně přesune významná část agendy, která naopak se zredukuje v jednotlivých členských státech. A i chemické látky musí být postupně v určeném pořadí vlastně podle jejich významnosti a rizika zaregistrovány během následujících 11 let u této evropské agentury pro chemické látky. Tam se to řídí podle celkového množství látek a podle fyzikálně chemických, toxikologických, ekotoxikologických vlastností.

Tím druhým bodem je vlastně zhodnocení registrační dokumentace touto agenturou a členskými státy.

A možná to nejdůležitější je povolování, protože u každé látky, která patří do skupin karcinogenních, mutagenních a toxických pro reprodukci nebo perzistentních biologicky akumulovatelných a toxických, se vlastně vyžaduje proces povolování. A patří tam i další látky, které způsobují závažné a nevratné účinky na člověka a na životní prostředí.

A nakonec tím čtvrtým pilířem politiky je možnost omezení používání nebo dokonce zákazu u uvedení té které látky na trh, pokud se zjistí rizika, která nejsou dostatečně kontrolována.

Tento návrh zákona byl projednán Poslaneckou sněmovnou a nyní vám jej předkládám na plénu Senátu s tím, že výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí doporučil Senátu Parlamentu ČR schválit tento projednávaný návrh zákona ve znění, které vám postoupila Poslanecká sněmovna.

Proto si vás také laskavě dovoluji požádat, abyste vylovili souhlas s tímto návrhem zákona. Děkuji pěkně.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji vám, pane ministře, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 287/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Karel Šebek, kterého poprosím o předkladatelskou zprávu. Pane senátore, prosím.

Senátor Karel Šebek: Dobrý den. Pane předsedající, pane ministře, vážené kolegyně a vážení kolegové, doplnil bych úvodní slova pana ministra jenom několika dalšími detaily.

Návrh tohoto zákona předložila vláda Poslanecké sněmovně dne 28. února 2008 a v rámci prvého čtení byl návrh přikázán k projednání výboru pro životní prostředí a výboru hospodářskému. Oba výbory Poslanecké sněmovny přijaly k vládnímu návrhu pozměňovací návrhy, a to výbor pro životní prostředí 16 a hospodářský výbor 20, přičemž většina z nich je totožných. Ve druhém čtení bylo k návrhu vzneseno jednotlivými poslanci dalších šest pozměňovacích návrhů.

Při konečném hlasování ve třetím čtení byl vládní návrh zákona schválen ve znění 27 pozměňovacích návrhů, a to v hlasování č. 112, ve kterém se ze 181 přítomných poslanců vyslovilo 139 pro a nikdo nebyl proti.

Náš výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí se mj. zabýval i náklady a přínosy. Náklady, které je možno pouze velmi hrubě odhadnout, budou představovat 2, potažmo až 6,2 mld. Kč v období 11 let po nabytí účinnosti nařízení. A je třeba říci, že je ponesou převážně právnické i fyzické osoby podnikající v nakládání s těmito chemickými látkami.

Je třeba říci, že ministerstvo zřídilo informační oddělení, které je těmto podnikatelům nápomocno a bude nápomocno při implementaci těchto nařízení. A zatím nebyly registrovány nějaké nepříznivé ohlasy ani z tohoto hospodářského sektoru.

Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který se tímto tématem zabýval na své 31. schůzi konané dne 16. července 2008, přijal usnesení, které si vám zde dovolím citovat:

Usnesení k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Po úvodním slově zástupce předkladatele Karla Bláhy, náměstka ministra životního prostředí ČR, zpravodajské zprávě senátora Karla Šebka a po rozpravě výbor:

I.? Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR.

II.? Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Karla Šebka.

III.? Pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů.

Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat.

Nemám nikoho přihlášeného. V tuto chvíli otevírám obecnou rozpravu.

Do obecné rozpravy se také nikdo nehlásí, obecnou rozpravu končím. Nebudu se ptát, zda se chce pan ministr vyjádřit k obecné rozpravě, jelikož neproběhla. Garanční zpravodaj také ne.

Dovolte mi, abych znělkou přivítal stále otálející senátory a senátorky do sálu, abychom mohli hlasovat.

Kolegyně a kolegové, byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném PS.Aktuálně je přítomno 38 senátorek a senátorů, kvorum je 20. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 52 se z 38 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 20 pro vyslovilo 34, proti byl 1. Návrh byl přijat.

Nyní budeme pokračovat bodem, kterým je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 695/2004 Sb.,

o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů

a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 212/2006 Sb.,

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 293.Návrh opět uvede pan ministr životního prostředí Martin Bursík. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík: Především děkuji za hladké schválení předchozího zákona. Myslím, že teprve dohlédneme důsledků tohoto zákona v dobrém, totiž to, že poskytování informací a významné snížení rizika ve vztahu chemických látek, kde nedokážeme dohlédnout, jaké mohou mít negativní vlivy na člověka, tato novela významně přispěje.

Je zde další novela zákona o podmínkách obchodování s povolenkami skleníkových plynů. S touto novelou jsme se potrápili v PS a byla použita jako jeden z nástrojů v době, kdy se PS potýkala s obstrukcí, což nás trápilo. Kromě toho, že se jedná o technickou novelu, šlo tam také o to – a to byl návrh výboru pro životní prostředí v PS a také hospodářského výboru – jak se bude hospodařit s tzv. jednotkami AAU, což jsou jednotky, s nimiž může disponovat členský stát a reprezentují tunu CO2, kterou členský stát už uspořil ve vztahu k závazkům z Kjótského protokolu. Protože ČR dokázala snížit emise skleníkových plynů od roku 1990 o více než 20 %, tyto jednotky máme k dispozici a jsou ve světě zájemci, kteří mají zájem tyto jednotky odkoupit. Jde například o Japonsko a další země. Trochu s napětím očekáváme, kdy se rozhoupou další státy střední a východní Evropy a vtrhnou s miliony těchto jednotek na trh, kdy se dá očekávat, že tržní cena půjde dolů. Je to závod o čas. Výnosy se dají očekávat ve výši 20 – 30 mld. korun. Podmínkou odprodeje je závazná garance kupujícímu, že výnosy z těchto jednotek budou využity na další snižování emisí skleníkových plynů. Vedli jsme o tom v PS debatu. Návrh byl, aby se výnosy zapojily do státního rozpočtu. Druhý návrh byl, jak je v zákoně o ochraně ovzduší, aby s jednotkami nakládalo ministerstvo životního prostředí prostřednictvím Státního fondu životního prostředí, mj. to byla také reakce na nařízení Evropského parlamentu a Rady, která upravuje princip tzv. housingu a neumožňuje dosud České republice, aby využila prostředky z operačního programu životního prostředí na zateplování rodinných domků a na instalace výroby tepelné energie z obnovitelných zdrojů v rodinných domcích, protože to je oproti nepovolenému principu zlepšení kvality bydlení. S touto věcí se potýkáme zhruba rok. Proto jsme také přišli do PS s tím, že právě výnosy z těchto jednotek by nám mohly pomoci přemostit tuto bariéru v podobě housingu a mohli by nám umožnit alokovat významnější část finančních prostředků pro náhradu vytápění uhlím a zateplování rodinných domků.

Nakonec došlo v PS ke koaliční dohodě nad tímto principem a předkládáme vám sem tento návrh zákona, který alokuje výnosy Státnímu fondu životního prostředí.

Technická část novely zahrnuje úpravu stávajícího zákona tam, kde se zakázalo v praxi, že zákon nedobře funguje. Jestliže například dojde ke sloučení nebo k rozdělení společností producentů, je potřeba také toto upravit pro zákon. Tady se dává možnost životnímu prostředí, aby rozhodnutím upravil alokaci povolenek pro jednotlivá zařízení podle toho, zda došlo k jejich sloučení nebo k jejich rozdělení.

Také se vypouští odstavec 6 a 7 v § 8, což bylo kritizováno Evropskou komisí, protože tam by mohlo dojít k nedovolené státní podpoře. Šlo o to, že se tam dávala producentům garance povolenek v systému přidělování zdarma na dvě kontrolní období, což podle Evropské komise a podle názoru ministerstva životního prostředí není možné.

Myslím, že to je to nejpodstatnější, co si zde dovolím uvést v úvodním slovu. Dovolím si vás požádat, abyste tento návrh zákona schválili mj. také pro časové argumenty, které jsem uvedl. Konkrétně již připravujeme první tranži odprodeje jednotek AAU, a máme za to, že by bylo dobré, kdyby ČR byla první zemí, která tyto jednotky pustí na trh. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře. Návrh zákona byl přikázán výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Určil svého zpravodaje pana senátora Josefa Vaculíka. Přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 293/2.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 293/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Bedřich Moldan, kterého prosím o zpravodajskou zprávu.

Senátor Bedřich Moldan: Vážený pane ministře, pane místopředsedo, vážené senátorky a senátoři, nemám příliš složitou úlohu, protože pan ministr Bursík velmi přesně popsal nejen celou kauzu, tzn. návrh zákona o obchodování s povolenkami, ale také veškeré pozadí i důvody, proč se tato novela přijímá. Doplnil bych jen několik věcí.

Především to, že obchod s povolenkami se v současné době všeobecně považuje za účinný nástroj, tržně kompatibilní, který by mohl přinést výrazné redukce v objemu emisí skleníkových plynů. I když zatím je třeba říci, že dosavadní zkušenosti nejsou úplně optimální. V Evropě už to probíhá několik let – jak všichni víme – a první období nebylo příliš úspěšné, takže pevně všichni doufáme, že v současné době se situace zlepší. Ovšem, jak ministr naznačil, není vyloučeno, že právě tím, že se na trh vesměs světový vrhnou nové tuny emisí, neuskutečněných emisí skleníkových plynů, takže ty ceny, které se v současné době poněkud stabilizovaly a jdou příliš nahoru, takže opět klesnou. Uvidíme, co s tím trh udělá, ale to už je vlastnost trhu, že není úplně prediktabilní a je třeba velmi pečlivě sledovat celý proces.

Ještě mi dovolte poznámku k výkladu pana ministra o finanční alokaci výnosů z eventuálních odprodejů přebytků jednotek AAU, které doporučila PS alokovat do Státního fondu životního prostředí. Je třeba říci, že diskuse, která tomu předcházela, nebyla jednoduchá v PS, ale že tento výsledek je plodem nejen koaliční dohody, ale i věcné dohody mezi ministerstvy průmyslu a obchodu a ministerstvy životního prostředí s tím, že Státní fond životního prostředí bude podporovat nejen své tradiční předměty své podpory, jako jsou úspory energie apod., ale také všeobecné technologie, které povedou ke snížení emisí skleníkových plynů, tzn. včetně eventuálních technologií pro geologické skladování uhlíku. Čili tohle je tedy zřejmý výsledek určitého pokroku v celém pojetí nových technologií a vůbec smyslu finančních prostředků, které se získají z těchto prodejů. Státní fond životního prostředí byl nakonec zvolen proto, že je to instituce transparentní, jejíž hospodaření se dá velmi – nebo minimálně ve srovnání se státním rozpočtem nesrovnatelně lépe upravit, je kontrolován transparentním způsobem radou fondu, ve které mají své místo poslanci především, takže věci budou – už předem je prakticky zaručeno, že budou plně pod kontrolou.

To bylo jen několik malinko poznámek. Už nebudu dále zdržovat a přečtu usnesení, ke kterému dospěl náš výbor. Po úvodním slově zástupce předkladatele Jana Dusíka, náměstka ministra životního prostředí a zpravodajské zprávě senátora Bedřicha Moldana a po rozpravě výbor za prvé doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném PS ČR, za druhé určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Bedřicha Moldana a za třetí pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji za slovo.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane senátore. Ptám se zpravodaje hospodářského výboru, jestli si přeje vystoupit – pana senátora Vaculíka. Přeje si vystoupit, pane senátore, máte slovo.

Senátor Josef Vaculík: Děkuji. Vážený pane ministře, vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové. K tomuto zákonu zde v podstatě padly všechny relevantní informace, i to, že druhá novela byla odvolána kritikou Evropské komise. Ale nepadla zde jedna další doplňující informace, že v současné době ČR vede s Evropskou komisí soudní spor ve věci jejího rozhodnutí o národním alokačním plánu pro přidělování povolenek na emise skleníkových plynů pro roky 2007 – 2012, a to z důvodů práce nejen krácení požadovaného plynu o cca 16 mil. tun povolených emisí. V této souvislosti bych se chtěl pana ministra zeptat, jaký je stav tohoto soudního sporu, jaký očekává výsledek.

Závěrem si dovolím sdělit usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Výbor svým 297. usnesením z 29. schůze ze dne 15. července 2008 k předloženému návrhu zákona přijal doporučení schválit návrh zákona, ve znění postoupeném PS. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Ptám se, jestli někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, končím obecnou rozpravu. Přesto ale požádám pana ministra, i když rozprava neproběhla, aby odpověděl dotaz pana senátora Vaculíka.

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík: Já se vám, pane senátore, omlouvám, já jsem slyšel konec věty, jak jste mluvil o soudní žalobě, tak jsem pochopil, že mluvíte o národním alokačním plánu, co jiného v oblasti emisních povolenek, no. Česká vláda se rozhodla podat žalobu na Evropskou komisi ve věci národního alokačního plánu pro druhé kontrolní období. Vláda se většinově shodla na tom, že snížení alokace Evropskou komisí pro ČR není spravedlivé a tak se vlastně zařadila ke skupině několika – teď neřeknu přesně, jestli čtyř nebo pěti – států, nových členských států, které tímto způsobem problematizovaly alokaci. Myslím, že to je mimo jiné také dobrý důvod a argument, proč odejít od toho systému tzv. get fathering, kdy se vlastně zdarma alokují podle aktuálních komisí plus vlastních informací, které poskytne členský stát o potenciálu rozvoje průmyslu energetiky těch sektorů, které jsou zahrnuty pod systém EU ETS. Myslím, že to je dobrý důvod, proč od tohoto systému odejít, protože to je taková forma vlastně licitování mezi Evropskou komisí a evropskými státy a dlouhodobě to vedlo k tomu, že členské státy měly přealokováno, těch povolenek bylo příliš mnoho a trh s emisními povolenkami se téměř zhroutil. V jednu chvíli emisní povolenka byla zhruba na ceně 2 euro za tunu, v tuto chvíli, někdy před týdnem, čtrnácti dny cena byla 25 euro 70 za jednu tunu. Mohu říci, že jsem s tím návrhem žaloby nesouhlasil. Alokace se vlastně provádí na základě matematického modelu, kde jsou přesně nastavené parametry, kde se sleduje uhlíková intenzita, sleduje se růst HDP. My jsme problematizovali to, že vlastně odhady růstu HDP neodpovídají realitě s tím, že jsme měli možnost toto kritizovat, mimo jiné také proto, že jsme předali naše podklady Evropské komisi se zpožděním. A tudíž už jsme měli údaje o reálném růstu HDP, kdežto Evropská komise vycházela ze statistických údajů. Žaloba je projednávána. My jsme diskutovali ve vládě otázku možného stažení žaloby, ale tahle věc je stále v běhu. Každopádně mohu říci politicky, že to je komplikace před naším předsednictvím Evropské radě 1. ledna, kdy hlavní prioritou Evropské komise je projednání energeticko-klimatického balíčku, o kterém tady budeme jednat.

Já si myslím, že nemohu jít ve výkladu příliš dál. Mohl bych vám dát nějaké podrobnější informace, ale protože jsem loajální k rozhodnutí vlády, tak tady nebudu hovořit o šancích, protože by to nebylo politicky korektní. Ale sledujeme tu věc velmi korektně a zároveň bychom byli rádi, kdyby celý tento případ byl vyřešen do konce tohoto roku, aby nezatěžoval naše předsednictví. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře. Co se týká zpravodajů z jednotlivých výborů, tak s ohledem na to, že rozprava neproběhla, tak asi nemají zájem ani pan senátor Vaculík ani pan senátor Moldan. Já tedy v tuto chvíli přivolám nepřítomné senátorky a senátory znělkou do sálu a budeme hlasovat.

Kolegyně a kolegové, byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je aktuálně přítomno 42 senátorek a senátorů, kvórum je 22, dovolte, abych zahájil hlasování o tomto návrhu.

Kdo je pro návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 53 ze 44 přítomných senátorů a senátorů při kvóru 23 se pro vyslovilo 40, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Dalším bodem je

Návrh směrnice EP a Rady, kterou se mění směrnice 2003/87/ES

tak, aby se zlepšil a rozšířil systém pro obchodování s povolenkami

na emise skleníkových plynů ve Společenství

Materiál jste obdrželi jako senátní tisk č. N 082/06. Stanovisko vlády vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. N 082/06/01. Prosím pana ministra životního prostředí Martina Bursíka, aby nás jako v minulých případech seznámil s tímto materiálem.

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík: Já se vám omlouvám potřetí, dámy a pánové, měl bych vám představit návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se novelizuje směrnice o obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů. Jak asi víte, tato směrnice je součástí klimaticko-energetického balíčku, který mimo tuto směrnici zahrnuje také rozhodnutí o rozdělení úsilí k dosažení redukčních cílů emisí skleníkových plynů v jednotlivých členských státech, to znamená, navrhuje diferencované cíle pro jednotlivé členské státy. Další součástí je směrnice o geologickém ukládání oxidu uhličitého, to bude další bod vašeho jednání a potom je to také směrnice o výrobě energie z obnovitelných zdrojů.

Tato směrnice je bezpochyby nejpodstatnějším základním kamenem nového klimaticko-energetického balíčku. Důvodem přípravy této směrnice bylo vyhodnocení prvního obchodovacího období 2005 až 2007, ve kterém se ukázalo, že systém přidělování povolenek zdarma jednotlivým členským státům není efektivní, že nepřináší dostatečný efekt, a zejména že sektor energetiky se do snižování emisí skleníkových plynů de facto nezapojil a že to podstatné, k čemu vedl systém obchodování a přidělování zdarma, nebylo v tomto sektoru snižování emisí skleníkových plynů, ale zvyšování profitu energetických společností. A proto Evropská komise navrhuje, aby emisní povolenky byly nadále, to je od roku 2013, nakupovány na aukcích. To znamená, že to budou aukce, tržní princip, který určí hodnotu povolenky. Působnost směrnice se také rozšiřuje, měla by zahrnout nově i emise oxidu uhličitého z petrochemického průmyslu, z výroby čpavku, z výroby hliníku, jsou tam také skleníkové plyny, jako je oxid dusný a další. Naopak se navrhuje vyjmout malá zařízení, to je zařízení, která mají tepelný příkon do 25 megawatt a produkují méně než deset tisíc tun oxidu uhličitého ročně.

Tohle je princip, který je pro ČR mimořádně praktický, protože u nás je dominantním producentem CO2 je energetika a tento princip vyřazení malých zařízení, kde se jim odlehčí administrativně, tak ten vyřadí z toho systému v ČR zhruba 33 % subjektů, to znamená, že se významně sníží administrativní transakční náklady, ale přitom se tím vyřadí pouze jedno procento emisí CO2. Čili ten návrh je veskrze praktický, který přijímáme. Nový princip, který je navrhován, je založen na tom, že bude založen emisní strop pro EU jako celek. Strop bude vycházet z alokace v letech 2008–2012 a poté pro jednotlivé členské státy bude snižován každoročně o 1,74 %. To znamená, že ve výsledku v roce 2020 by mělo dojít ke snížení emisí skleníkových plynů o 20 %, což je vlastně závěr jarní rady, ke kterému se také připojila Česká republika.

K tomu je potřeba ještě říci, že cíl, snížit emise skleníkových plynů o 20 % neodpovídá přesně závěrům mezivládního panelu pro klimatickou změnu, který doporučuje stabilizovat globální teplotu na Zemi na maximálně plus dvou stupních Celsia ve srovnání s obdobím před industriální revolucí. A k tomu podle modelových výpočtů mezivládního panelu je zapotřebí snížit emise nikoli o 20 %, ale o 30 %. K tomu Evropská rada se shodla na tom, že závazek 30 % přijme v případě, že dojde ke globální dohodě a že se vlastně ke snižování emisí skleníkových plynů zaváže některý z významných producentů jako jsou Spojené státy nebo Indie, Čína, a tady se vlastně čeká na výsledek zasedání smluvních stran v prosince 2009 v Kodani, ke kterému směřuje veškeré úsilí EU.

Čili mi tady vlastně paralelně pracujeme na dvou procesech. Jednak se snažíme vyjednat konsensus na úrovni Evropského společenství, tedy v podobě tohoto klimaticko-energetického balíčku, kdy vlastně nezbytným předpokladem úspěchu při jednání asi na nejdůležitějších globální konferenci, která tady kdy byla, tak je zřejmé, že nezbytným předpokladem pro úspěch při vyjednávání s rozvojovými zeměmi, s G77 i se Spojenými státy je, aby Evropská unie v tomto byla jednotná. Proto je důležité, aby klimaticko-energetický balíček byl projednán nejpozději do konce března, maximálně začátku dubna, protože poté začíná volební kampaň do Evropského parlamentu a už končí EP s jakýmikoli aktivitami.

Francouzské předsednictví má ambici projednat tento energetický balíček v rámci francouzského předsednictví. My jsme připraveni převzít tuto agentu a dojednat případně konsensus do března. Máme velmi intenzivní komunikaci s EP, známe zpravodaje, zpravodajkou této směrnice je irská evropská poslankyně Avril Doyle, která je mimochodem vynikajícně v obraze, protože, tuším, zastupuje konzervativní frakci, tak je to zajímavá ukázka poslankyně, která je velmi ambiciózní ve vztahu ke klimatu ale zároveň velmi prosazuje nástroje, které jsou kompatibilní s tržní ekonomikou. Myslím si, že výsledek jejího vstupu jako zpravodajky by mohl být velmi zajímavý a pozitivní.

Pozice České republiky k tomuto návrhu je vlastně pozitivní. My podporujeme kompletně návrh Evropské komise vyjma jednoho jediného principu. Podporujeme, že tím referenčním rokem je rok 2005 a nikoli 1990, jak navrhují některé nové členské státy, protože v roce 1990 ještě žádné emisní obchodování v Evropě neexistovalo.

První relevantní data, která máme a můžeme rozdělit sektory, které byly součástí obchodování a mimo obchodování, máme právě z roku 2005. Ta jediná odlišnost České republiky je v tom, že navrhujeme, aby pro sektor energetiky ty aukce v roce 2013 začaly na 20 procentech povolenek a graduálně, postupně narostly až na 100 % v roce 2020.

Tento návrh podporuje také Polsko, Rumunsko, z těch nových členských států není zcela jasné které, a není také zcela jasné, jaký je názor Spolkové republiky Německo, která na jarní Radě údajně ústy Angely Merkel se přihlásila k tomuto návrhu, ale teď zase hovoří zcela jednoznačně pro návrh komise, totiž začít na 100 procentech aukcí.

Já bych tomu mohl asi mluvit déle, ale nechci toto ctěné auditorium zatěžovat. Jenom bych si dovolil jednu úvahu k tomu postupnému náběhu aukcí. Dnes na povolenky kolem 25 euro je samozřejmě již zahrnuta v ceně elektřiny. My jsme vypočítávali, co se stane, jestliže naroste cena povolenky na zhruba 40 euro. Z toho výpočtu nám vyšlo, že by cena elektřiny pro koncové spotřebitele narostla maximálně o 10 %.

To, co je podstatné a co se často přehlíží, je to, že výnosy z aukcí povolenek budou příjmem členského státu. Doposud je to tak, že jestliže nějaká firma nebo elektrárenská společnost ušetří emise, příklad – třeba v Plzni dodavatel tepla a elektřiny, který se rozhodl spoluspalovat 20 – 30 % biomasy spolu s uhlím, ušetřil povolenky, odprodal povolenky na trhu, z toho výnosu mohl investovat do té technologie spoluspalování a dál v tom chce pokračovat, tak ten nový systém je odlišný v tom, že výnosy z těch aukcí budou příjmem členského státu. Jde to tak daleko, že členský stát bude moci použít ty výnosy i pro sociální kompenzace. Bude možnost použít ty prostředky i pro nějaké adresné dávky, např. k nějakým sociálně citlivým skupinám, které by nárůst elektřiny mohl ohrozit. Čili v tomto ta flexibilita využití výnosu bude daleko větší, nežli pravidla hospodářské soutěže a ochrany trhu umožňují nyní.

To, co komise navrhuje, také je, aby část toho výnosu členského státu, což bude vlastně nový, doposud nepředpokládaný, neočekávaný příjem státního rozpočtu, 20 procent toho výnosu podléhalo principu IR marking, vlastně opentličkování, resp. vydefinování k použití pro podporu projektů snižování emisí skleníkových plynů anebo přizpůsobování se změnám klimatu v rozvojových zemích. To je téma, které je diskutováno hodně žhavě. V principu je to tak, že je to příjmem členského státu a je na tom kterém členském státu, jak s tím příjmem naloží. Převažuje názor, že by do toho neměla Evropská komise mluvit členskému státu, co bude s těmi výnosy dělat. Na druhé straně je tady názor zpravodajky Avril Doyle, která říká, že by to nemělo být 20 %, ale mělo by to dokonce 50 %. Důvod je ten, že v Evropě se patrně stěží podaří učinit v Kodani nějakou globální dohodu o snižování emisí skleníkových plynů, jestliže neprojeví solidaritu s rozvojovými zeměmi a jestliže nevytvoří fondy pro transfer technologii do těchto rozvojových zemí. Jestliže to také nebude financovat. Toto je jedno z témat debaty, které vedeme na úrovni Rady ministrů a bude samozřejmě čekat ještě i nás v České republice.

Podstatný je také princip solidarity, kdy se určují na základě jiné směrnice stropy emisí skleníkových plynů pro jednotlivé členské státy.

Tady bych rád řekl, že pro nás je to – podle toho, jak se na to díváte; z pohledu ekonomiky příznivé, ta směrnice je k nám docela, řekl bych, šetrná, protože se to vypočítává tak, že se vezme 90 % emisí z roku 2005, což je v našem případě 74,2 miliónu tun z těch emisí skutečných, které byly 82,4 miliónu tun, k tomu se připočte růstový koeficient 31 %, což je koeficient, který byl dán České republice na základě HDP a na základě dosaženého úsilí až doposud, a to nám vlastně umožní začít ty aukce na 118 % emisí, které jsme tady měli v roce 2005, a poté vlastně toto množství bude snižováno tím koeficientem 1,74.

A pokud jde o ty sektory, které jsou mimo princip obchodování, pak tam na té křivce Česká republika také patří k těm státům, kterým bude přiděleno větší množství, nežli byly emise v roce 2005, a to o 9 %.

S tím, že u těch sektorů, které nebudou zahrnuty mezi aukce, se budou povolenky přidělovat na základě tzv. benchmarking, kdy se vlastně pro jednotlivý sektor ekonomiky – nevím, cihlářský průmysl, sklářský atd. – stanoví měrné emise na výrobu jednotky toho produktu.

Při výpočtu se vychází z nejlepších dostupných technologií, a tím se vlastně stanoví referenční hodnoty pro jednotlivé sektory ekonomiky.

Ještě jedna věc je podstatná, to je vlastně riziko tzv. carbon,to znamená úniku uhlíku. Aby se nestalo, že Evropa bude ohrožena importy produktů ze zemí, kde emisní obchodování neexistuje. To znamená, že by se snížila konkurence schopnost Evropy. Tady je několik návrhů, jakým způsobem se bránit tomuto fenoménu. Jedna z těch možností je, že importér bude povinen uhradit alikvotní náklady, tak jako kdyby se zúčastnil toho systému emisního obchodování. Jsou tam i další návrhy.

Je důležité, abyste věděli, že Evropa pracuje s tímto citlivým momentem. Druhá důležitá věc je, že právě u těch sektorů, které jsou vystaveny globální konkurenci, nikoli pouze evropské, se předpokládá, že jim budou přidělovány povolenky zdarma. Evropská komise má do poloviny roku 2010 určit, které sektory do tohoto výčtu náleží a jaká budou ta kritéria. Rok 2010 určila Evropská komise mj. také proto, že se čeká, jak dopadne globální dohoda v Kodani a jak vysoký bude závazek Evropské unie. Jsou tady naopak členské státy, jako třeba Spolková republika Německo, které hodně tlačí na to, aby tato informace byla průmyslu k dispozici dříve.

Skončím tím, co je podstatné – uvědomit si, že všechno, o čem tady mluvíme, se týká období, které počne rokem 2013. Je to věc, kdy průmysl, energetika budou mít dostatečnou dobu k tomu, aby se přizpůsobily tomu novému systému, aby se adaptovaly. Zajímavé je, že např. ČEZ tady, v České republice nedávno oznámil, že jednu třetinu plánovaných investic do modernizace hnědouhelných elektráren přesune do oblasti elektráren na zemní plyn a že tím hlavním argumentem pro toto strategické rozhodnutí je právě projednávaná novela směrnice o emisním obchodování.

Čili je vidět, že cena uhlíku je, a mohla by být, vlastně tím hlavním jedním momentem modernizace evropské ekonomiky, s tím, že hlavní roli bude hrát právě cena uhlíku při strategickém rozhodování průmyslu a energetiky.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře, za obsáhlou zprávu.

Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti Evropské unie. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. N 082/06/02. Zpravodajem výboru byl původně pan senátor Eduard Matykiewicz, ale ten je omluven, takže ho nahradil pan senátor Miroslav Škaloud. Prosím pana senátora Škalouda, aby nám přednesl zpravodajskou zprávu.

Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky, senátoři a hosté, s touto zprávou se nebudu příliš šířit, protože většinu už zde řekl pan ministr Bursík.

Tento materiál je součástí klimaticko-energetického balíčku, který se skládá zhruba z osmi materiálů. Tři z nich byly návrhy směrnic, tři sdělení, jeden návrh rozhodnutí. My jsme zde projednávali už jeden, tzn. směrnice Rady a Evropského parlamentu o podpoře výroby energie z obnovitelných zdrojů. A nyní zde máme tyto dva návrhy směrnice.

Tuto směrnici probíral náš evropský výbor jako výbor garanční a navíc ji ještě projednal výbor hospodářský a výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tyto výbory k tomu přijaly usnesení. Poměrně širší usnesení přijal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. To jsme my na evropském výboru trošku modifikovali, a žádám vás o to, abyste tuto modifikaci schválili.

Vystoupím pak v rozpravě, kde zdůvodním jednotlivé kroky, abych nezdržoval, protože přede mnou vystoupí bez pochyby kolega Moldan, který zdůvodní stanovisko jejich výboru.

Přečtu tedy stanovisko našeho výboru, abych nějak uvedl diskusi.

Stanovisko našeho výboru je poměrně stručné.

Doporučuje Senátu Parlamentu ČR přijmout toto doporučení:

Senát Parlamentu ČR

1.? Poukazuje na nevyjasněné otázky týkající se dopadů navrhované revize směrnice na průmysl ČR ve srovnání s obdobnými sektory v jiných členských státech.

2.? Považuje zavedení aukcionování emisních povolenek za opatření vedoucí k nezávislé alokaci zdrojů v rámci systému, pokud však za sebou nemá možnost uplatnění moderních technologií, bude zde riziko, že uvedené cíle snižování emisí v praxi povedou k rychlému růstu cen veškeré energie, k úpadku celých průmyslových odvětví a zániku pracovních příležitostí. Část evropského průmyslu se může přesunout do těch států světa, které tuto regulaci nezavádějí.

3.? Doporučuje požádat vládu, aby předložila informace o tom, jaké dopady budou mít změny obsažené v navrhované směrnici, včetně zavedení plného aukcionování, na českou ekonomiku.

Tím bych prozatím skončil, a žádám potom o slovo v rozpravě po kolegovi Moldanovi. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: To nemusíte žádat, to se stačí jenom přihlásit.

Dále se tímto tiskem zabýval výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Táži se zpravodaje výboru senátorky paní Soni Paukrtové, jestli chce vystoupit. Paní senátorka stále neví, ale asi chce. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, pane ministře, náš výbor se zabýval energeticko-klimatickým balíčkem jako celkem, tuším někdy na začátku dubna. A debata proběhla jednak o způsobu schválení a jednak samozřejmě o tom, co je jeho obsahem a podstatou.

Výbor se nakonec dohodl na tom, že bude hlasovat o celém energeticko-klimatickém balíčku jako o celku.

Při debatě jsem navrhovala výboru, abychom se přiklonili k tomu hlasovat o každém jednotlivém navrženém legislativním aktu zvlášť. A současně jsem měla k dispozici již v té době schválené doporučení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Hospodářský výbor se nicméně přiklonil k návrhu, abychom hlasovali jako o celku. A podstatou usnesení je, že bereme na vědomí a současně se v usnesení žádá vláda ČR, aby znovu přehodnotila vztah k jaderné energii.

To je výsledek projednávání a týká se i následujícího legislativního aktu, který budeme projednávat, to znamená, že já už potom v další debatě vystupovat nebudu. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji vám, paní senátorko. Následně se tímto tiskem zabýval i výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Táži se zpravodaje pana Bedřicha Moldana, jestli chce vystoupit. Chce vystoupit. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Bedřich Moldan: Vážení přítomní, náš výbor se zabýval touto záležitostí na žádost výboru pro záležitosti EU a vypracoval stanovisko, které bylo podkladem pro stanovisko evropského výboru. Naše stanovisko se od výsledného poměrně málo liší. Já bych jenom uvedl velmi stručně dva body, které v našem stanovisku jsou navíc, totiž, že považujeme obchodování s emisními povolenkami za stěžejní nástroj k dosažení cílů EU v redukci emisí skleníkových plynů a že považujeme zavedení aukcionování místních povolenek za opatření vedoucí k efektivní a nezávislé alokaci zdrojů v rámci systému při zajištění dodatečných zdrojů na financování opatření ke splnění mezinárodních závazků EU.

Na druhé straně si nemyslím, že by toto usnesení mělo být podkladem pro pozměňovací návrh. My se určitě ztotožníme s tím návrhem, který vypracoval jako určitou syntézu výbor pro záležitosti EU.

Tolik co se týče mé zpravodajské zprávy. Dovolím si pak stručným komentářem vystoupit jako senátor.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore, a otevírám rozpravu. Do rozpravy se hlásil již předtím, aniž by byl přihlášen elektronicky, pan senátor Škaloud a posléze pan senátor Moldan. Prosím nejdříve pana senátora Škalouda. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Škaloud: Děkuji za slovo. Začal bych systematicky podle jednotlivých ustanovení, která navrhl výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. A nyní bych okomentoval stanoviska našeho výboru.

Jedním z jeho stanovisek bylo, že považuje obchodování s povolenkami za stěžejní nástroje k dosažení cílů EU v redukci emisí skleníkových plynů.

My se domníváme, že je otázkou, zda je to stěžejní nástroj, pokud je vůbec nástrojem. Protože pokud si elektrárny započtou nárůst ceny povolenek do výsledné ceny, neprodělají na tom. Ale tak konkurenční trh elektřiny v Evropě není, aby byli výrobci nuceni silně investovat do technologií. Cena elektřiny poroste a emise nemusí být příliš omezovány. Stěžejním nástrojem jsou totiž technologie, popřípadě podpora technologií. Bez uplatnění moderních technologií bude důsledkem aukcí povolenek nárůst cen energie a s tím související důsledky. Energetické firmy si s omezeními nakonec poradí, nejvíce však na tom prodělají spotřebitelé. Aukce jsou samozřejmě lepší nežli centrální přidělování. Nicméně ani aukce nepřinutí výrobce investovat do nových technologií. Povolenky nemají podle nás stejný dopad jako tržní signály typu – výroba elektřiny je nákladná – tedy zboží (elektřina) nejde na odbyt – musíme tedy zlepšit proces a snížit emise (abychom byli konkurenceschopní).

Problém je v tom, že odbyt bude stále, protože jiný zdroj energie, tzn. elektřiny konkrétně, řada oborů nemá. To povede k jejímu zdražování a tedy ke zdražení dalších produktů. A paralelním procesem samozřejmě bude i vývoj nových technologií, ale nebude tak silný, jak by se dalo očekávat u volného trhu nebo u podpor technologií. Např. v USA činí podpora pro tento rok zhruba 19 mld. USD, pokud jsem to dobře nastudoval a v EU je to v 7. rámcovém programu 2,8 mld. eur za sedm let.

V USA také existují výrazné podpory prostřednictvím daňových úlev a náklady na technologie v této oblasti jsou odečitatelnou položkou z příjmů.

Neúčinnost prvého obchodovacího období to ukázala dost jasně – zde k podstatné změně v úrovni emisí CO2nedošlo. Komise tvrdí, že to bylo způsobeno přealokací, což znamená, že podniky emise nadhodnotily a nadbytečné množství povolenek výhodně prodaly a cena klesla. Není to zcela vysvětlující, protože náklady na modernizaci vedoucí ke snižování emisí jsou příliš velké. V tom je ten největší problém. Aby byli výrobci nuceni snižovat emise, povolenky by musely být dražší, například 150 až 200 eur za tunu CO2, což by však na druhé straně ohrozilo průmysl, a určitě by to vypudilo spoustu výrobců mimo EU. Buď budou levné a k ničemu to nepovede, rozhodně ne k novým technologiím, nebo budou tak drahé, že to technologie z druhé strany neovlivní, protože to nebude přijatelné pro výrobce, aby v tomto prostoru setrvávali.

Tímto návrhem se obchodování s povolenkami stává vysloveně administrativní nástroj. Stanoví se celoevropský strop, každoroční snižování. Moudré týmy v Bruselu budou rozhodovat mnohdy bez znalosti věci o alokaci na jednotlivé zdroje. Pro zpracovatelská odvětví to de facto představuje stanovení stropů na objemy výroby. Proč to jsou stropy na objemy výroby? Protože je řada oblastí, ve kterých jsou emise technologické, které vyplývají z vlastní podstaty výrobního procesu – například výroba cementu, vápna, železa, oceli, hliníku, ty budou ohroženy. Tam je jednoznačná souvislost. Tato energeticky citlivá průmyslová odvětví – ocelárny, hliníkárny a cementárny, se budou těšit volnějšímu režimu s tím, že v roce 2013 jim budou kvóty na emisní povolenky přiděleny zdarma a prostřednictvím aukcí budou ceny navyšovány. Existuje zde samozřejmě riziko, že dopady povolenek do nákladů způsobí, že se tyto výrobní kapacity budou vymísťovat z EU tam, kde takové nároky nebudou. Také již někteří investoři ohlásili zmrazení modernizačních projektů, například některé energetické společnosti v Německu.

Jedním z možných pozitivních opatření Komise je SET plán, který jsme zde probírali, tj. plán pro energetické technologie. V tomto plánu vyjmenovává Komise z hlediska EU přijatelné nízkouhlíkové technologie, které by stálo za to podpořit, včetně jaderné energie.

Toto je k první větě. Výbor pro územní rozvoj a životní prostředí navrhoval, že považuje zavedení aukcionování emisních povolenek za opatření vedoucí k efektivní a nezávislé alokaci zdrojů při zajištění dodatečných zdrojů na financování opatření ke splnění závazků EU, což je do jisté míry pravda, část přebíráme. Vyškrtli jsme, že je to nezávislé, a přidali jsme: pokud za sebou nebude mít možnost uplatnění moderních technologií, bude zde riziko, že uvedené cíle povedou v praxi k rychlému růstu cen veškeré energie. Chci ještě podotknout, že nárůst cen energií nebudou způsobovat jen povolenky, ale i zmatená energetická politika EU, která již nyní vede k nedostatku energií na evropském trhu. V čem je zmatená? Je to například dlouhodobá eliminace jaderné energie, podpora nestabilních zdrojů, jsou to nadbytečné regulace na nově zřizované energetické zdroje. To je důvod, proč jsme tam dali větu o tom, že by měly mít za sebou možnost uplatnění moderních technologií paralelně s aukcionováním.

Poslední ustanovení máte identické s výborem pro územní rozvoj. Doporučujeme požádat vládu, aby předložila informace o tom, jaké budou mít dopady změny obsažené v navrhované směrnici.

Tímto bych skončil odůvodnění našeho stanoviska s tím, že původní usnesení jsem již uvedl. Pokud by se hlasovalo, hlasovalo by se o původním usnesení.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Moldan. Pane senátore Horníku, dávám mu přednost s ohledem na to, že to ve svém příspěvku avizoval, i když se nepřihlásil.

Senátor Bedřich Moldan: Pane ministře, věci, které se týkají využívání energie skladování, energie distribuce nebo i nových zdrojů, jsou klíčové, ale srovnávat tento nástroj s nástroji, které mají zcela jiný charakter, není zcela na místě. To jsou věci, které běží samozřejmě paralelně. Měli jsme na mysli nástroj typu administrativních, ekonomických, politických a jiných opatření. V tomto považujeme povolenky za klíčové.

Několikrát bylo řečeno, že první období nebylo zcela úspěšné, ale myslím si, že dalo důležitý základ pro to, aby se celá věc mohla dále zlepšovat. Byla o tom dlouhá diskuse, nebudu ji prodlužovat.

Dovolte mi konstatovat, že rozdílné názory v nuancích, které jste měli možnost slyšet v mém vystoupení, ve vystoupení kolegy Škalouda i pana ministra, je vidět, že názory na věc se poměrně rychle vyvíjejí. Mluvíme o poměrně vzdálené budoucnosti, čili je namístě důkladná diskuse. Diskuse probíhá zejména v rámci vyjednávání návrhu této směrnice v Evropském parlamentu. Náš výbor měl možnost se s tím velmi dobře seznámit přímo v Bruselu. Diskuse tam probíhají neustále a budou ještě nějakou dobu probíhat. I když Francouzi deklarují, že všechno stihnou do konce svého předsednictví, jsem přesvědčen, že to nestihnou a že to spadne na nás a že naše předsednictví z tohoto hlediska bude mimořádně náročné. Bude náročné ještě z několika dalších důvodů, a to především proto, že se rychle bude blížit klíčová konference v Kodani, která má být v prosinci 2009. Před ní budou zmíněné volby do parlamentu a nová komise. Práce EU v různých jejích orgánech se do velké míry zkomplikuje. Není to ale jediná komplikace. Další komplikace je, že v současné době – a viděli jsme to na výsledcích summitu G8 v Japonsku, že mezinárodní společenství nehodlá činit žádná velká rozhodnutí, dokud nebude nová americká administrativa. Ta bude v době, kdy budeme mít předsednictví. Ať už to dopadne jakkoli, je zcela jasné, že tam budou nové skutečnosti a nové přístupy a EU a my v jejím čele budeme muset na to reagovat. To je další věc.

Třetí věc je, že EU a komise, všichni vycházíme ze závěrů čtvrté zprávy mezivládního panelu pro změnu klimatu, která byla před rokem zveřejněna. Výsledky, z nichž tato zpráva vychází, jsou dnes více než dva roky staré. Proces prověřování trval tak dlouho, že výsledky v době publikování nebyly zcela nové. Dnes jsme ještě dále. Odborníci – klimatologové upozorňují na zásadní jev, že změna klimatu probíhá daleko drastičtěji a rychleji, než se před dvěma až třemi roky zdálo.

A dokonce s každým měsícem přicházejí nové zprávy, které jsou velmi varující. Takže např. se uváží – pan ministr to tady zmiňoval, že se uvažovalo o tom, že je třeba klima stabilizovat s maximálním zvýšením globální teploty o dva stupně. Předpokládalo se, že bude potřeba kvůli tomu stabilizovat koncentraci skleníkových plynů na úrovni 450 PPM. V současné době se už vyskytují hlasy, že bude potřeba dosáhnout tak drastického snížení, aby stabilizace byla jenom na úrovni 350 PPM. V současné době je něco mezi 400 – 450 PPM.

Čili to by znamenalo drastické snížení i v EU ve srovnání se současností. To jsou nové věci, které nemohou být zatím reflektovány nějakým návrhem legislativy a směrnicemi apod., ale které je nutno si uvědomit, že mohou přijít a že situace se může ještě dramaticky změnit. Myslím si, že zažijeme skutečně horké první pololetí 2009. Musím vyjádřit velké potěšení nad tím, že Senát se těmito záležitosti odpovědně zabývá už dlouhou dobu, že budeme pořádat v lednu jedno z klíčových zasedání zde v Senátu, které bude věnováno problematice klimatu a energie. Také je velmi sympatické a velmi důležité, že v současné době mezi navrženými prioritami vlády pro naše předsednictví – které jsou jenom tři v současné době navrženy – tak tam tematika klimatu, energie je zahrnuta, čili je tady předpoklad, že se skutečně na to dobře připravíme. Já jsem rád, že tato diskuse v tomto směru probíhá. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Jan Horník. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Horník: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Neměl jsem vůbec v úmyslu vystupovat, ale evokoval mě k tomu pan kolega Škaloud, protože v době, když mluvil, tak pan ministr zrovna jeho projevu, se mi zdálo, že nevěnuje patřičnou pozornost, protože mluvil s panem Vondrou – mluvil skutečně o velmi důležitých věcech. Náš průmysl se dneska potýká s obrovskými problémy. Mně připadá, že tato vláda zatím o tom až tak moc nechce slyšet. On ten náš průmysl je zejména nasměrován hodně na vývoz a když si vezmeme, jak se zvyšují vstupy, to jsou vstupy jak finanční, surovinové, tak energetické, do toho zvyšování mzdových prostředků a my přijdeme do tohoto všeho ještě s emisemi a jejich obchodování s povolenkami, tak se začínám obávat, že se řítíme někam, kde budeme mít jednou moc velké problémy.

Je před námi olympiáda v Číně, a všichni vidíme, jak se Čína k tomuto problému staví. V podstatě tam to nikoho nezajímá. My z Číny dovážíme obrovské množství zboží, naši občané toto nekvalitní zboží nakupují v supermarketech. Toto zboží je vyráběno v naprosto nevyhovujících podmínkách totálně znečišťujících životní prostředí. A EU si teď bude hrát na toho největšího hráče na poli toho, abychom životní prostředí co nejvíce vylepšovali. Mám dojem, že tady je obrovská chyba, že umožňujeme, a to jako členové EU, ale i náš stát, tyto levné dovozy. Dám jeden obyčejný příklad. Nám na Karlovarsku naprosto krachují porcelánky. Chci předeslat, že to bude jeden velký problém, sociální problém, protože v porcelánkách mnohdy pracují naši spoluobčané, kteří třeba ani jinou práci nejsou schopni vykonávat. Tento sociální problém nastoupí, nebo teď přichází – a velmi aktuální, protože energie, zejména u plynu se velmi zdražily. A právě naše technologie, našich porcelánek, jsou postaveny tak, že vypalujeme o 200 stupňů víc, než vypalují v Číně. Samozřejmě to stojí finanční prostředky, a proto je Čína dnes konkurenceschopnější, než jsou naši výrobci.

Já na to chci upozornit z toho důvodu, protože samozřejmě i porcelánky budou – a platí nemalé finanční prostředky – a budou platit o to větší až se trh s povolenkami naprosto natvrdo rozjede. V podstatě my to nejsme schopni ustát.

A potom ještě poslední věc. Mě mrzí jedna věc, že tato současná vláda, a to nejsou moje slova, to jsou podnikatelé, kteří se mi stěžují v mém regionu, v podstatě není ochotna naslouchat potřebám podnikatelů – zejména střední vrstvě nebo firem střední velikosti. Pan ministr mi zde asi před půl rokem slíbil, pokud mám v regionu nějaký problém, konkrétně jsem mluvil o společnosti LIAPOR Vintířov – je to věc regionální – a že se spolu domluvíme a budeme tuto záležitost řešit. Nedovedete si přestavit, jak je těžké se k panu ministrovi dostat. A když se to nakonec podařilo, když viceprezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví, čili to není žádný malinký človíček, protože on zastupuje mimo jiné výrobce takového rázu, jako jsou třeba cementárny, tak když zde po třech hodinách konečně nás pan ministr vyslechl, domluvil se termín, pak se domluvily nějaké další schůzky, a výsledek je, že k tomu setkání dodneška nedošlo. Nešlo o jednu fabričku u nás ve Vintířově v Karlovarském kraji. Šlo o výrobce a o podnikatele ve stavebnictví. A tam viceprezident pan Borýsek chtěl s panem ministrem o těchto věcech mluvit. Čili já bych hrozně moc chtěl požádat, aby pan ministr tomuto tématu věnoval patřičnou pozornost nejenom na té úrovni makro, někde v Bruselu, pro nás těžko dohlédnutelné, ale u nás, v ČR.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Nikdo další se do rozpravy nehlásí. Končím obecnou rozpravu a požádám pana ministra, jestli se chce vyjádřit k právě proběhlé rozpravě. Prosím, pan ministr chce, takže prosím, pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík: Děkuji pěkně. Tak velmi stručně. K panu senátoru Škaloudovi – mě trochu zaráží celková skepse k roli ceny uhlíku jako hlavního ekonomického motivačního instrumentu k modernizaci ekonomiky a energetiky. Jaký jiný tržní nástroj, nebo jaký jiný nástroj obecně bude motivovat výrobce k tomu, aby postupně modernizovali a přecházeli na nízkouhlíkové technologie. Jaký jiný instrument postupně promění evropskou globální ekonomiku v ekonomiku, která bude méně závislá na fosilních palivech nebo bude používat technologie, které dochází negativní výsledky emisí skleníkových plynů a hlavně CO2snižovat. Tady přece je potřeba si uvědomit, že od momentu, kdy Evropský soud v Lucembursku rozhodl, že elektřina je zboží jako každé jiné a vlastně zrušil přirozené monopoly v energetice, tak od té doby tady máme konkurenci ve výrobě elektřiny a v obchodování. V přenosu elektřiny nikoliv a samozřejmě, že víme, že u ceny elektřiny vedle části silové elektřiny, která plně podléhá trhu, máme ještě podíl, který přesahuje 50 procent, což je ta regulovaná část elektrické elektřiny, kde se platí za distribuci, přenos, příplatek za kogeneraci, příplatek za obnovitelné zdroje energie, systémové služby atd. Ale tržní cena elektřiny, ta samozřejmě logicky se vytváří na trhu, na spotovém trhu. A teď vy vlastně argumentujete tak, jako by nebyla konkurence ve výrobě, ale ona je. Samozřejmě, že výrobci v konkurenčním prostředí budou sahat po technologiích, které na konkurenčním trhu je dostanou do konkurenční výroby.

V momentu, kdy cena uhlíku bude hrát roli, tak z logiky věci se to stane součástí strategického plánu, ale některé prostě mají vystavit nový zdroj, který bude opřen o bázi čistých uhelných technologií a zároveň zahrnou do nákladů na výrobu elektřiny a tepla předpokládám také cenu povolenky, nebo jestli budou vyrábět z nějakého nízkouhlíkového zdroje, kde cena povolenky bude hrát ve výrobních nákladech na kW.h elektřiny daleko menší roli. Tohle je přece úplně racionální úvaha. Samozřejmě, že existují modely, které ukazují, jak vysoká cena povolenky vlastně je tím impulsem pro takové chování. Ale neznám, nevím o tom, že by byl diskutován nějaký jiný princip, který by pomohl technologickému posunu. To by měl někdo administrativně nařídit, že se k roku 2020 vypnou všechny uhelné elektrárny nebo něco jiného? To si myslím, že by byla věc, která by jako politicky asi nebyla únosná.

A s tím souvisí, myslím, i příspěvek pana senátora Horníka, který, jak jsem pochopil na konci, byl významně motivován také vaší negativní zkušeností s návštěvou zástupců podnikatelů ve stavebnictví. Když jste to tady veřejně řekl, tak já se vám také veřejně omlouvám, že k takové schůzce nedošlo. Já si nepamatuji podrobnosti, asi mi něco uniklo, zachoval jsem se nějak neslušně, tak samozřejmě tohle dáme dohromady. Pošlete na sekretariát žádost o schůzku a já zařídím, aby to bylo co nejdříve a abych tento lapsus napravil.

Vy jste tady mluvil o tom, že Evropa, dokud se bude předhánět v tom, jak je ekologická, tak nás to položí, že nás globální konkurence a Čína položí. Tak tady je potřeba si uvědomit souvislosti. My tady pracujeme na tom, aby evropský trh s povolenkami, který dává cenu uhlíku, tak aby ten evropský trh začal být efektivnější. Na základě zkušeností s prvním kontrolním obdobím. V momentě, kdy se na tom shodneme, trh se rozběhne, už to nebude tak, že by si státy vylobbovaly vysoké národní alokační plány a cena uhlíku padla téměř na nulu. Bude to jinak. Bude se tvořit v aukcích. Bude hrát významnou roli. A my přece zároveň návazně na to v prosinci zveme na palubu i Čínu. My budeme jednat s Čínou. Já předpokládám, že v příštím roce máme naplánovány cesty. Pan senátor Bedřich Moldan tady mluvil o Spojených státech, to je naprosto klíčové. Jsme si samozřejmě vědomi, že bez Spojených států má globální dohoda velmi omezenou účinnost, a jak McCaine tak Obama, se vyjádřili tak, že se zapojí do aktivní politiky ochrany klimatu. Já jsem byl pozván před pár měsíci na univerzitu v Yale, kde 18 guvernérů včetně přítomného guvernéra Arnolda Schwarzeneggera podepisovalo rezoluci, ve které těchto 18 států žádá novou federální vládu, aby v průběhu prvních 100 dnů administrativy přijala federální politiku ochrany klimatu, a těchto 18 států reprezentuje 51 % obyvatel Spojených států.

A k tomu mi řekl před týdnem v Paříži prezident mezivládního panelu pro klimatickou změnu profesor Pacaudi, že je dalších osm států, které se chystají k tomuhle se připojit. Čili je velmi pravděpodobné, že Spojené státy se přidají. A k tomu dodávám, co řekl senátor Bedřich Moldan, my budeme těmi, kdo v zastoupení EU budeme první jednat s novou administrativou Spojených států.

Já už jsem dohodnut se švédským ministrem, že pojedeme společně do Spojených států a stejně tak společně do Číny a stejně tak společně do Ruska, protože to jsou dvě navazující předsednictví. Je důležité, abychom pokryli období až do Kodaně a vystupovali jako Evropa v tomto jednotně a s co největší silou.

Čili to, o čem vy mluvíte, to je vlastně izolovaný pohled na Evropu jako takovou, možná v důsledku projednávání této jedné směrnice. Ale paralelně s pracemi na evropském klimaticko-energetickém balíčku pracujeme také na pozici EU ve vztahu ke globální dohodě v Kodani. Když se to podaří, tak tam Čínu, Indii, Pákistán, Brazílii, Spojené státy a další země budeme mít. A pak už se ty země zaváží k tomu, je to přesný citát, kde se říká, že se budou zavazovat k tomu, že to bude změřitelné, ověřitelné a zároveň o tom budou muset podávat zprávy o snižování emisí. Nebude to u těchto států tak, že by to byla konkrétní procenta snížení, k tomu se bude muset zavazovat vyspělá ekonomika, ale ony se budou také zavazovat ke snižování emisí ověřitelným způsobem a zároveň se počítá s tím, že se tyto státy také přidají ke globálnímu trhu s uhlíkem. A pak jsme doma, pak je všechno v pořádku a poté už tyhle problémy, o kterých mluvíte, tady nebudou. A do té doby se bude Evropa bránit globální konkurencí tím, že na dodávky některých specifických produktů, kde by globální konkurence ohrozila evropský trh, a jsou to především výrobky, které se vyrábějí s vysokou energetickou náročností, tak tam nastaví mechanismy, které by vyrovnaly konkurenční nerovnováhu, která je dána tím, že se to vyrobí v nějaké zemi, která o emisním obchodování nemá ponětí a tento princip tam ještě není zaveden.

Jinak vám velmi děkuji za tuto debatu a velmi děkuji i za to, že se výbory a Senát podrobně touto problematikou zabývají. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, pane ministře, zeptám se garančního zpravodaje, zda se chce vyjádřit k proběhlé diskusi. Chce. Prosím, pane senátore.

Senátor Miroslav Škaloud: Ještě bych možná zareagoval na pár slov pana ministra.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Pane senátore, nezlobte se, vy máte zhodnotit proběhlou diskusi. Já vás samozřejmě asi nepřeruším, je to jenom jakýsi návod, abychom diskusi zbytečně neprodlužovali, protože pak může vystoupit někdo s právem přednostním, a reagovat na vás, a pak zas jiný a další. Chce to trochu trpělivosti a objektivnosti v tom hodnocení.

Senátor Miroslav Škaloud: Slibuji, že nebudu vystupovat dlouho. Kromě předkladatele ministra Bursíka vystoupili čtyři senátoři, někteří dvakrát. Jiný návrh zde nebyl kromě návrhu garančního výboru pro záležitosti EU, a to byl ten, který jsem na začátku přednesl a který bych chtěl nyní odhlasovat. Pokud bych mohl říci ještě jednu dvě věty, myslím si, že kdybychom déle mluvili o této problematice, že bychom se shodli. V usnesení výborů není, že nechceme povolenky, jenom říkáme, že by tento systém měl být doprovázen investicemi do technologií, jinak je zde riziko zvyšování cen. A na tom se shodneme. Takže to je vše, co jsem chtěl říci navíc, a nyní bych rád požádal o hlasování o usnesení výboru Evropské unie.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, pane senátore, usnesení máte přesně popsáno beze změny v tisku č. 082/06/02. Takže o tomto návrhu usnesení budeme teď hlasovat. Já přivolám nepřítomné senátorky a senátory.

Kolegyně a kolegové, budeme hlasovat tak, jak máte obsaženo v materiálua jak to přečetl v rámci zpravodajské zprávy pan senátor Škaloud. Takže zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. (Nějak se nám zastavilo hlasování, vážení přátelé.)

Zkusím znovu dát hlasovat.

Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku.

Stále to nejde. Takže já přeruším hlasování, vážení přátelé, technika nás zradila. Z technických důvodů přerušuji jednání pléna na pět minut. Poděkujte hlasovacímu zařízení, zřejmě již rozprava na něj byla příliš složitá.

(Jednání přerušeno v 10.30 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 10.39 hodin.)

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Kolegyně a kolegové, posaďte se na místa, prosím vás. Vypadá to, že budeme pokračovat. Znovu se zaregistrujte.

Já to považuji sice za automatickou záležitost, ale znovu vám opakuji, udělejte novou registraci. Všichni. (Probíhá registrace.) Já ještě zkusím znělku, jestli funguje.

Vážení přátelé, dámy a pánové, mně tady stejně nejde hlasování. Požádám někoho z organizačního odboru, aby zajistil, aby šlo pustit hlasování, ta možnost tady v tuto chvíli není. Já ji tady na panelu nemám, mám úplně spadlý panel.

(Krátké přerušení.)

Dámy a pánové, bylo mi oznámeno, že naše technika nás vypekla. Já budu muset v tuto chvíli přerušit schůzi na 10 minut, aby organizační odbor zajistil skrutátorky. (Mimo mikrofon oznámeno, že skrutátoři jsou v sále.) Skrutátorky jsou zajištěny, výtečně.

Dámy a pánové, já v tuto chvíli poprvé – je to pro mne premiéra, cítím se tak trochu nejistý – zahájím hlasování mimo hlasovací zařízení.

Kolegyně a kolegové, aktuálně je přítomno 40 senátorek a senátorů, kvórum je 21. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať zvedne ruku. Držte ji samozřejmě nahoře, to je pochopitelné. Vypadá to, že hlasy jsou sečteny. Kdo je proti návrhu, ať zvedne ruku. Také jsou hlasy sečteny. Vydržte chvilku, já vám řeknu výsledek. Kdo se zdržel hlasování? Také máte sečteno. Výtečně! Takže vydržíme – jen chviličku. (Námitka.) Já jsem dával návrh, kdo se zdržel. (Připomínka.) Když tu není, je nepřítomen, pane předsedo. Mohu požádat o výsledky hlasování? (Předány výsledky hlasování.) Ze 43 přítomných senátorek a senátorů bylo 43 pro, nikdo se nezdržel, nikdo nebyl proti. Já vám děkuji. Schváleno.

Kolegyně a kolegové, já předávám řízení schůze v této velmi zajímavé chvíli panu místopředsedovi Liškovi. Budeme pokračovat ve schváleném pořadu schůze.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Kolegyně Gajdůšková se přihlásila. Paní kolegyně, máte slovo.

Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, ctěný Senáte, dovolte mi, abych podala v této chvíli procedurální návrh na změnu programu. Navrhuji, abychom za bod, který teď máme projednávat, tedy po jeho skončení, po skončení bodu 36 dnešního pořadu zařadili bod 39, to je senátní tisk 294, o odpadech. Je to z toho důvodu, že bychom byli velmi rádi, kdyby k tomuto poslaneckému návrh se mohl vyjádřit i pan ministr, protože se to jeho problematiky velmi týká. Dále bych vás požádala o to, abychom byli také vstřícní k paní ministryni Stehlíkové, která je již zde přítomna a zařadili hned po onom senátním tisku č. 294 další body programu, bod 40, senátní tisk č. 272 a 41, senátní tisk 245, kde je předkladatelkou paní ministryně Stehlíková. Ostatní body jsou body, kde předkladatelé jsou senátoři a myslím si, že můžeme být takto vstřícní vůči ministryni a můžeme to zvládnout a celý program takto projednat. Děkuji za pochopení.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Toto byl procedurální návrh. Zkusíme, jestli bude fungovat hlasovací zařízení. (Hlasovací zařízení stále nefungovalo). Toto hlasování je tedy zmatečné.

Nyní se zdá, že už bude hlasovací zařízení v pořádku.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s touto změnou programu? Kdo je proti tomuto návrhu?

V hlasování č. 55 registrováno 43 senátorek a senátorů, kvorum 22, pro návrh 37, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Můžeme tedy pokračovat dalším bodem pana ministra Bursíka, kterým je

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady

o geologickém skladování oxidu uhličitého

a o změně směrnic Rady 85/337/EHS, 96/61/ES,směrnic 2000/60/ES, 2001/80/ES, 2004/35/ES, 2006/12/ES a nařízení (ES)č. 1013/2006

Jedná se o senátní tisk č. N 083/06. Stanovisko vlády bylo rozdáno jako senátní tisk č. N/083/06/01.

Pane ministře, prosím, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík: Pane místopředsedo, děkuji pěkně. Budu dávat v Evropě k dobrému, že při projednávání novely směrnice o emisním obchodování vypadlo hlasovací zařízení a že druhu komora Parlamentu hlasovala jednomyslně o tomto návrhu. To bylo kouzlo nechtěného.

Dovolte, abych vám předložil můj poslední dnešní návrh, návrh nové směrnice o geologickém skladování oxidu uhličitého. K tomu je zapotřebí říci, že Evropská komise považuje vedle energetické účinnosti obnovitelných zdrojů ukládání uhlíku do podzemních struktur jako velmi důležitý nástroj, který by měl snad napomoci vyřešit problém nárůstu instalovaného výkonu elektráren, především v nových dynamicky se rozvíjejících ekonomikách v Číně, Indii, Brazílii, Jihoafrické republice a Mexiku. Metody zachycování oxidu uhličitého jsou tři. Vždycky jde vlastně o separaci CO2ze spalných plynů. Odděluje se to buď před spalovacím procesem anebo v průběhu tohoto procesu. Stojí snad za zmínku uvést to, že vlastně ta separace CO2ze spalin je to, co je na celém procesu nejnákladnější a odhaduje se, že oddělení CO2bude vlastně pokrývat zhruba 70 % nákladů ukládání uhlíku. V současné době se odhadují náklady na zhruba 40 až 60 euro za jednu tunu CO2. Ministerstvo životního prostředí se velmi věnuje tomuto tématu. Česká geologická služba ve spolupráci s experty z Řecka vlastně vypracovala studii. CO2se dá ukládat ve třech typech geologických formací. Je to jednak vlastně ukládání ve vytěžených ložiscích ropy a zemního plynu, kam se pumpuje CO2, s tím, že ještě vedlejší produkt je to, že se dokáže z těch formací vlastně zlepšit výtěžnost ropy zhruba o 10 až 15 %, anebo také výtěžnost zemního plynu.

Druhou metodou je ukládání do netěžitelných uhelných slojí, kde se zase vtlačuje CO2a vytlačuje se metan, čili zase vlastně důlní plyn, který se dá dále energeticky využít, se z toho získává.

A třetí metoda je vlastně do hlubokých slaných aquiferů, do tzv. solanek, kde vždycky záleží na tom ukládat CO2do takové úrovně, kde jsou vlastně optimální parametry pro superkritický stav CO2, což je 31°C.

Odhaduje se, že by to mělo být v hloubce cca 800 m a pak bezpečně zajistit uložený oxid uhličitý. Máme vytipovány zhruba dvě lokality v České republice, jedna je oblast Karpat a českého masivu na východě České republiky, tzv. Karpatská prohlubeň a druhá jsou Doupovské Hory a Podkrušnohoří. Mluvíme o všem s velkými otazníky, technologie ještě není dotažena, jsou tam rizika. Hlavní body debaty se týkají bezpečnosti. Směrnice se týká výběru lokalit pro úložiště, týká se podrobností, jak vypadá žádost o skladování a také se týká kritérií toku CO2, protože se předpokládá, že CO2by bylo dopravováno do místa ukládání produktovody. Směrnice zahrnuje podávání zpráv, kontrolu, finanční záruky provozovatelů, ale také přístup třetích stran k přepravní síti k úložištím.

Dostáváme se do úvahy, kdy podobně jako jiná síťová odvětví se začíná o ukládání uhlíku uvažovat jako o síťovém odvětví, kde budou nějaké produkty, kde je důležité, aby tam byl zajištěn přístup třetích stran, aby je mohli využívat všichni, kteří mají zájem, a tím by toto bylo zajištěno. Je dobré k tomu ještě dodat, že se v Evropě očekává, že během následujících deseti let se bude výrazně modernizovat kapacita konvenčních tepelných elektráren a že se nahradí zhruba třetina elektráren v následujících deseti letech.

Mimo jiné významně k tomu přispívá i ČR, kde technologický cyklus konvenčních elektráren především v severozápadních Čechách je u konce a ČEZ už zahájil modernizaci těchto elektráren. ČEZ se také uchází o jeden z dvanácti pilotních projektů, které by byly podpořeny z prostředků EU. Jeden pilotní projekt by byl realizován u nás. Nevím, zda se uvažuje o Hodoníně nebo Úžině na severu Čech. Je to otevřená otázka.

Tolik krátké představení. Nechci vás déle zdržovat, kazit vám dopoledne. Žádám vás, abyste podpořili další projednávání a proceduru při přípravě této evropské směrnice.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Tímto tiskem se zabýval výbor pro záležitosti EU. Přijal usnesení pod číslem N83/06/02. Zpravodajem výboru je pan kolega Škaloud. Prosím, ujměte se slova.

Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky a senátoři, budu stručný, většinu zde řekl ministr Bursík. Tento návrh směrnice je součástí klimaticko energetického balíčku, o kterém jsem hovořil. Tento materiál projednával jak výbor hospodářský, tak výbor pro územní rozvoj a životní prostředí., Náš výbor k tomu dal usnesení, které vycházelo z výboru pro územní rozvoj. Proč a jak jsme modifikovali jednotlivá usnesení, sdělím ve vystoupení, které bude následovat po kolegovi Moldanovi. Přečtu usnesení našeho výboru.

Výbor doporučuje Senátu, aby se vyslovil následujícím způsobem:

1.? Má za to, že by komise měla připravit lepší rozbor možných rizik vyplývajících z využívání technologie CCS, to je ukládání uhlíku, a zároveň analýzu dopadů, které by mohly mít případné úniky oxidu uhličitého, přičemž považuje za vhodné takovéto materiály poskytnout v různých jazykových mutacích, aby informace z nich vyplývající byly přístupné široké veřejnosti a přispěly ke zmírnění možných obav a k větší všeobecné informovanosti o ukládání uhlíku.

2.? Uvědomuje si důvody vedoucí k podpoře demonstrace technologií CCS ve velkém měřítku, které by měly v budoucnu přispět ke snížení množství oxidu uhličitého v atmosféře, nicméně navrhuje zvážit ekonomickou efektivnost metody, zvláště ve srovnání s využíváním alternativních energetických zdrojů s nízkými emisemi oxidu uhličitého a s energetickými úsporami.

3.? Obává se, aby komise ve snaze o prosazení této nové nákladné technologie nesnižovala dostupnost finančních prostředků pro rozvoj nízkoemisních zdrojů a zvyšování energetické účinnosti, zejména uhelných elektráren.

4.? Žádá vládu, aby informovala o tom, jakým způsobem toto stanovisko zohlednila a o dalším vývoji projednávání.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Tiskem se zabýval také výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Táži se paní kolegyně Paukrtové, zda chce vystoupit. Nechce.

Dále se tímto tiskem zabýval výbor pro územní rozvoj, veřejnou právu a životní prostředí. Pane kolego Moldane, máte slovo.

Senátor Bedřich Moldan: Pane místopředsedo, pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, výbor pro EU zaujal stanovisko, které je totožné s výjimkou jednoho slova se stanoviskem naším. Jediné slovo se týká výměny termínu obnovitelných zdrojů, my jsme použili v bodu 4 nízkouhlíkové zdroje. Pan senátor Škaloud to jistě zdůvodní, nechci se k tomu vyjadřovat.

Považuji za velmi podstatný tento čtvrtý bod, který zní – dovolím si zopakovat naši formulaci: Obává se, aby komise ve snaze o prosazení této nové nákladné technologie nesnižovala dostupnost finančních prostředků pro rozvoj obnovitelných zdrojů a zvyšování energetické účinnosti. Ať už tam dáme tu nebo onu formulaci, podstatné je vyjádření této obavy. K této obavě se musím intenzivně přihlásit. Když si představíme, kolik tato nová technologie bude stát peněz, tak uvažujeme řádově v desítkách miliard a v desítkách procent nákladů na výrobu elektřiny; a vůbec na využití energie z fosilních paliv, tak jsem přesvědčen, že sice krátkodobě toto může přinést nějaké výsledky, ovšem celosvětové odhady říkají, že maximálně touto technologií i v daleké budoucnosti se může maximálně nějakých 15 – 20 procent CO2takto skladovat, když srovnáme třeba současnou produkci CO2 z fosilních paliv. Není to definitivní řešení. Jsem přesvědčen, že definitivní řešení jsou nové technologie vedoucí k decentralizaci, k lepšímu využívání, především k efektivnímu využívání daných zdrojů energie, že je nutné řešit skladování energie, což tato technologie neřeší vůbec, a pochopitelně obnovitelné zdroje.

Dovolil jsem si tuto osobní poznámku. Jinak doporučuji schválit usnesení výboru pro EU.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Otevírám rozpravu, do které je přihlášen pan senátor Škaloud.

Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky, senátoři. Dovolte mi nejprve informaci a poté jedno krátké zdůvodnění znění té jedné věty. Pokud jde o skladování uhlíku, tak už tu bylo řečeno, že Evropská unie hodlá provést několik demonstračních projektů, mám pocit 14 až 16 do roku 2013. Při současných cenách technologií to vypadá tak, že počáteční investice na elektrárny vybavené těmito technologiemi ve srovnání s běžnými elektrárnami budou mít přibližně o 30 až 70 procent vyšší nákladovost. To znamená několik stovek milionů eur na jednu elektrárnu. Na to jsou provozní náklady 25 až 75 procent vyšší než u uhelných elektráren nevybavených těmito technologiemi. Jinak k ukládání – CO2je složitý nákladný proces, u kterého není jisté, jaké budou dopady při hromadném použití této technologie. Protože kysličník uhličitý musí být zadržen, oddělen, skladován, přepraven na místo uložení, musí být provedena operace samotného uložení, na to musí být vynaložena energie s produkcí dalšího CO2včetně vybudování infrastruktury. Tak to jen k doplnění informací, které zde padly.

A nyní, proč jsme namísto slov obnovitelných zdrojů dali slovo nízkoemisní, a proč jsme tak doplnili větu o slova týkající se zejména uhelných elektráren. Důvod byl následující. Nízkoemisní zdroje na rozdíl od obnovitelných zdrojů zahrnují totiž i jadernou energii, která se jeví významným prostředkem ke snižování emisí. Paušální prosazování obnovitelnosti nemusí vést ke snižování emisí, jako např. u obnovitelných biopaliv první generace, kde analýzy ukazují, že jejich výroba z potravních zdrojů je škodlivá a pro snižování emisí v mnoha případech neúčinná. Samozřejmě už jsou biopaliva druhé generace, to je k další diskusi. Nicméně Evropa nemá takový prostor pro rozšiřování obnovitelných zdrojů a Evropa jede hlavně na uhlí, a proto je vhodné soustředit se na uhelné elektrárny. Ty mají poměrně reálné rezervy pro zvyšování účinnosti, nyní, pokud se nemýlím, je to 36 procent a v blízké budoucnosti to může být až na 43 procent. Je proto vhodnější neztrácet čas a modernizovat elektrárny při zvyšování účinnosti a současně vyvíjet systém na ukládání uhlíku do komerční zralosti a maximální ekonomické efektivity.

Takže to byla jenom moje krátká připomínka k tomu, proč preferovat zdroje nízkoemisní, ne obnovitelné, pokud jde o terminologii. Takže děkuji vám za pozornost, doporučil bych odsouhlasit usnesení našeho výboru, které jsem již řekl na začátku a které se odvíjí od výboru pro územní rozvoj a životní prostředí. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Kolegyně, kolegové, vzhledem k tomu, že se nikdo do rozpravy nehlásí, tak rozpravu končím. Pane ministře, chcete se vyjádřit? Pan ministr se nechce vyjádřit, pana kolegy Škalouda se neptám, ten hovořil teď. Takže budeme hlasovat o návrhu zpravodaje, to znamená hlasovat o usnesení výboru pro evropské záležitosti.

Vážené kolegyně a kolegové, zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s usnesením výboru pro záležitosti EU? Kdo je proti tomuto návrhu.

V hlasování č. 56 registrováno 41, pro 32. Návrh byl schválen.

Pane ministře, děkuji vám, a my kolegové a kolegyně přistoupíme k dalšímu našemu dopolednímu programu, kterým je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech

a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Tento návrh zákona máme jako senátní tisk č. 294a návrh uvede zástupce poslanců paní Kateřina Konečná. Paní poslankyně, máte slovo. Prosím.

Poslankyně Kateřina Konečná:Děkuji za slovo. Vážené paní senátorky, páni senátoři, vážený pane předsedající. Dovolte mi, abych vám velmi stručně představila návrh, kterým se zabývaly i vaše dva výbory v tomto týdnu. Jedná se o návrh, který má zpřísnit výkup barevných kovů a kovošrotu a dovoz a především poplatky za první registraci při dovozu aut a obecně se týká také zčásti autovraků, které se stávají dost velkým problémem.

Chtěla bych vás informovat o tom, že v PS tento návrh prošel širokou diskusí, které se zúčastnila také řada z vás. Měli jsme k tomu několik seminářů, byl konzultován se Svazem měst a obcí, s Asociací krajů i se zástupci zvěrem. Po této široké diskusi PS přijala návrh, který ve své podstatě se dá charakterizovat u kovošrotu třemi oblastmi. Jedná se nám o to, aby výkup šrotu byl lépe – identifikace osob, od kterých je vykupován, byla prováděna lépe, aby byl také identifikován samotný materiál, který je vykupován a aby nebylo možné rozebírat 48 hodin po vykoupení to, což je ten problém, že když už to nezničí samotní ti, kteří ten trestní čin páchají, jako třeba u kanálů či ničeho podobného, tak to potom velmi rychle často v těch sběrnách zničí samotní sběrnaři, aby to nebylo možné identifikovat. Dále se jedná o omezení plateb v hotovosti, resp. úplný zákaz plateb v hotovosti. K tomuto velmi radikálnímu kroku jsme přistoupili především proto, že se ze sběren stává s odpuštěním mezistanice mezi domovem a supermarketem, či hospodou pro některé. Prostě jdou, ve chvíli, kdy na pivo nemají, tak si tam ty věci odnesou, které potkají po cestě, dostanou za to pár korun a těch pár korun velmi často okamžitě utrácejí. Tohle je prostě realita. Mě to mrzí, že to musím říct, ale je to realita ČR. My jsme se snažili tomu zamezit a jediný způsob, jak tomu zamezit, byl právě zákaz resp. zamezení plateb v hotovosti. Nemyslím si, že to bude až takový problém, protože vzhledem k tomu, že ministerstvo práce a sociálních věcí chce de facto všechny sociální dávky převést bezhotovostní platby a veškeré peníze, které půjdou obcím od státu, budou řešeny bezhotovostně.

Takže realita je, že během příštího roku by 99 procent občanů ČR mělo mít své vlastní bankovní účty, a tudíž by to nemusel být takový problém, jak se to možná na první pohled zná.

Třetí velmi podstatná věc, která prošla PS a o tom se vedla velmi vážná debata, protože to bylo navrhováno ve třech formách – bylo omezení možnosti výkupu od fyzických osob. Nakonec prošel zákaz výkupu od fyzických osob, ovšem s upozorněním, že ne úplný zákaz výkupu od fyzických osob, protože to, co nebude moct být vykupováno od fyzických osob, jsme nechali na prováděcím právním předpisu, které stanoví ministerstvo životního prostředí. To znamená je to trošku fabulace, pokud se bavíme o tom, že chceme zakázat úplně – my pouze chceme dát ministerstvu pravomoc, aby určila, které druhy a které komodity opravdu není možné vykupovat. Chtěla bych říci, že nám primárně opravdu šlo o to ne postihovat poctivé občany, ale zamezit tomu, co se tady děje a co se stávalo trestným činem, protože nám dneska díky krádežím, které se páchají a můžeme si vzpomenout na Terezín, což byla spíše osobní tragédie tohoto národa, že se vůbec něco takového mohlo stát, ale vzpomeňte si na ukradené kolejnice. Vzpomeňte si na ukradené elektrorozvaděče. To jsou všechno věci, které nám přímo ohrožují naše občany na životě, protože až si jednou někdo nevšimne, že tu kolejnici z té lokálky někdo odnesl a v tom vlaku, který tam pojede, budou sedět občané tohoto státu, tak se budeme muset všichni zamyslet, co jsme pro to udělali. Nechci to brát emotivně, ale to se v tomhle národě děje.

Těch případů byly desítky až stovky pouze během posledního půlroku, kdy tuto věc monitorujeme. Takže já si myslím, že bychom se měli zachovat tak, že s tím budeme chtít něco dělat. My jako Poslanecká sněmovna jsme vám předložili návrh, tento návrh byl přepracován návrhem hospodářského výboru v úterý tento týden. Chtěla bych říci, že jako předkladatelé s návrhem hospodářského výboru máme trošku problém, protože přestože se jedná o zpřísnění, protože cokoliv projde, tak bude zpřísnění proti stávajícímu stavu, který v zákoně o odpadech tuto situaci neřeší, tak to není zpřísnění, které my jsme si představovali, a trošku se bojíme toho, abychom pouze papírově něco neschválili a samotná věc nebyla nakonec jiná.

Ono totiž, když si uvědomíte, a když se bavíte s těmi sběrnaři i s lidmi, kteří toto provádějí, tak oni nikdy do sběrny nedonesou celou kolejnici, oni ji velmi rádi rozmlátí, rozeberou, a de facto tam odevzdávají pouze kovošrot. Takže to, že omezíme výkup některých komodit je sice správné, na druhou stranu se sama sebe ptám, zda to bude účinné.

Takže návrh hospodářského výboru já vítám jako alternativu, na druhou stranu mi dovolte za předkladatele říci, že si opravdu myslíme, že nevyřeší ten problém tak, abychom ho v tomto zákonu nemuseli novelizovat postupem času znovu. Na závěr chci dodat, že návrhy byly konzultovány s MŽP po celou dobu projednávání této novely. Bohužel ministerstvo průmyslu a obchodu se k tomuto přidalo až poslední týden před třetím čtení a tady možná pramení problém, že spousta věcí nebyla s MPO prodiskutovávat, ale věřte mi, že to nebyl problém stran navrhovatelů, ale spíše toho, že MPO se o tento zákon prostě předtím nezabývalo.

Dovolte mi na závěr vás poprosit, abychom se zamysleli nad tím, že je to sice malá novela, ale myslím si, že vy jako většinou starostové, místostarostové, zastupitelé měst a obcí mi dáte za pravdu, že je to novela právě pro vás. Protože jste to právě vy, kterým se tato obecně prospěšná zařízení na obcích velmi často ztrácejí. A abyste přijali ať už jakoukoliv verzi, ale alespoň nějakou. Protože celkové zamítnutí tohoto zákona by v tuto chvíli znamenalo, že Poslanecká sněmovna a Senát si sice uvědomují, že máme problém, a také to někteří z nás velmi často prezentují v médiích, ale na druhou stranu s tím problémem nechtějí nic dělat.

Já vám děkuji za pozornost a těším se na rozpravu.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní poslankyně, návrh zákona byl přikázán výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který určil jako svého zpravodaje pana kolegu Františka Kopeckého a přijal usnesení č. 294/2. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení pod č. 294/1. Zpravodajem výboru je pan kolega Ivo Bárek. Prosím, máte slovo.

Senátor Ivo Bárek: Děkuji, pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, paní poslankyně, předložený poslanecký návrh zákona představuje v pořadí již 17 novelu zákona o odpadech. Hlavním cílem této další změny tohoto zákona je zamezit vykupování některých předmětů od neoprávněných držitelů sběrnami nebo výkupnami odpadů a omezit tím množící se případy krádeží některých movitých věcí. Jde nepochybně o závažný a složitý problém, který přetrvává již řadu let.

Návrh zejména doplňuje a zpřísňuje některé stávající povinnosti provozovatelů zařízení ke sběru nebo výkupu odpadu, pokud jde o identifikaci odpadů i osob, které je nabízejí k prodeji či odebrání.

V této souvislosti novela zákona rovněž stanovuje zákaz poskytovat úplatu v hotovosti za vykupované odpady stanovené prováděcím právním předpisem MŽP. Obdobným způsobem, tj. na základě prováděcí vyhlášky, má být zakázán výkup některých druhů odpadů. Novela by měla podstatně přispět ke zpřísnění výkupu barevných kovů ve sběrnách a také přímá opatření k nakládání s autovraky. Měla by znesnadnit páchání trestných činů v podobě prodeje kovošrotu, který však neprodává majitel, ale zloděj. Jedná se o novelu, která je velmi důležitá nejen pro obce, vlastníky veřejného majetku, ale i o jiné vlastníky a nejenom veřejnoprávní. Součástí návrhu zákona jsou i doprovodné novely zákona o Policii ČR a zákona o podmínkách provozu na pozemních komunikacích.

Návrh tohoto zákona předložila skupina poslanců Poslanecké sněmovně 28. listopadu 2007. Vláda ve svém stanovisku vyjádřila nesouhlas, vláda konstatovala, že nedostatky v této novele značně snižují či dokonce znemožňují dosažení zamýšleného efektu. Zároveň vláda uvedla, že připravuje velkou novelu odpadového zákona, jehož součástí bude i předmětná problematika. Nebude velká novela, bude pravděpodobně celý nový zákon o odpadech.

V rámci prvního čtení byl návrh přikázán k projednání výboru pro životní prostředí. Tento výbor doporučil svým usnesením poslanecký návrh schválit ve znění komplexního pozměňovacího návrhu, který byl zpracován v úzké součinnosti s MŽP, čímž de facto došlo k přehodnocení původního negativního stanoviska vlády.

Při druhém čtení bylo jednotlivými poslanci k návrhu vzneseno dalších 13 pozměňovacích návrhů a jeden konkurenční komplexní pozměňovací návrh.

Při konečném hlasování ve třetím čtení byl poslanecký návrh zákona schválen ve znění šesti podaných pozměňovacích návrhů, a to v hlasování č. 17, ve kterém se ze 149 přítomných poslanců vyslovilo 100 pro, a to napříč politickým spektrem, 26 bylo proti.

Původní poslanecký návrh zákona oproti dosavadnímu právnímu stavu zejména rozšiřoval stávající povinnosti provozovatelů zařízení ke sběru nebo výkupu odpadu ve stanovených prováděcích právních předpisech o povinnost identifikovat osoby, které odpad k odkoupení nabízejí, včetně identifikace nabízeného odpadu. Vyžadoval vést u vybraných odpadů ze stanovených podmínek evidenci jejich výkupu a v jejím rámci uvádět i datum a hodinu výkupu. Takto vedenou celkovou evidenci uchovávat po dobu pěti let.

Zakazoval odebrané nebo vykoupené strojní zařízení, veřejně prospěšná zařízení, součásti stavby, umělecká díla či pietní a bohoslužebné předměty rozebírat nebo jinak pozměňovat po dobu 48 hodin od odebrání nebo vykoupení. Ukládal povinnost provádět identifikaci osob a odpadu při výkupu autovraků nebo jejich podstatných částí. Zaváděl nové pojmy, jako je identifikace autovraků, doložení původu autovraků a podstatná část autovraků.

Novelou zákona o Policii ČR bylo rozšířeno policistům stávající oprávnění vstupovat do živnostenských provozoven o vstup do ostatních prostor, kde se nakládá s odpady. Novelou živnostenského zákona došlo ke změně týkající se identifikace autovraku nebo jeho podstatné části a novelou zákona o podmínkách provozu na pozemních komunikacích byly upraveny podmínky trvalého vyřazení vozidel z registru.

Jaké byly zásadní změny provedené oproti poslaneckému návrhu v PS? Při konečném hlasování doznala poslanecká zákonná předloha těchto základních změn. Je zaveden zákaz odebírání nebo vykupování stanovených odpadů od fyzických osob. Je zakázáno poskytovat za stanovený vykoupený odpad úplatu v hotovosti. U vybraných odpadů je nutno uvádět jejich stručný popis a označení umožňující jejich dodatečnou identifikaci. Obcím je přiznáno postavení účastníka v řízení o vydání souhlasu s provozováním zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů nacházejícím se na jejich území. Dosavadní poplatek na podporu sběru, zpracování, využití a odstranění vybraných autovraků ve výši pět tisíc korun je odstupňováno v rozmezí tři tisíce až deset tisíc korun v závislosti na splnění příslušných mezních hodnot emisí ve výfukových plynech ojetého vozidla.

Rozšiřuje se působnost Českého inspekce životního prostředí v evidenci občanských průkazů obyvatel pro účely ověření evidence vedené provozovateli zařízení pro sběr a výkup odpadů. Provozovatel místa zpětného odběru elektrozařízení je zproštěn povinnosti odebrat toto zařízení, pokud je nekompletní, a byla vypuštěna novela živnostenského zákona.

Jak proběhlo projednání této materie u nás na výboru? V rámci projednávání předloženého návrhu na výboru byla na jedné straně konstatována nutnost a podpora řešit tento závažný problém, byly rovněž připomenuty podpůrné argumenty pro přijetí této novely ze strany Asociace krajů a Svazu měst a obcí, které byly jednak doručeny písemně a jednak zazněly v tomto sále při semináři o odpadech.

Na druhé straně vyvstaly některé otázky a výhrady k chybějící analýze dopadu navrhované právní úpravy na fungování systému sběru a výkupu odpadu, posouzení legitimnosti použitých právních nástrojů, což se dotýkalo zákazu výkupu některých druhů odpadů od fyzických osob a zákazu plateb v hotovosti a reálnosti dosaženého cíle v praxi. V rámci rozpravy vystoupil jednak zástupce sdružení výkupců druhotných surovin, které pro vaši zajímavost podalo návrh na svou registraci na Ministerstvo vnitra ČR 14. července 2008, to je dva dny před konáním našeho výboru. A jednak zástupci Svazu měst a obcí.

V debatě vystoupili také zástupci ministerstva průmyslu a obchodu a ministerstva životního prostředí s tím, že informovali o tom, že společně kooperovali na přípravě avizovaných pozměňovacích návrhů, které byly následně ve výboru předloženy a které byly téměř totožné s pozměňovacími návrhy, které přijal na svém jednání výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Rovněž byl podán návrh na schválení novely zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Při hlasování ve výboru se nadpoloviční většina přítomných senátorů přiklonila k tomu, aby tzv. kovová novela zákona o odpadech byla schválena ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, a to zvláště po vystoupení zástupce Sdružení výkupu druhotných surovin. Na základě toho vás seznámím se zněním usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí.

Po úvodním slově předkladatele – poslankyně Kateřiny Konečné, zpravodajské zprávě senátora Ivo Bárka a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu senátora Ivo Bárka a pověřuje předsedu výboru, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Teď prosím zpravodaje výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu pana kolegu Františka Kopeckého, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou výboru.

Senátor František Kopecký: Děkuji, pane místopředsedo. Vážená paní poslankyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, děkuji za možnost vystoupení, protože v hospodářském výboru jsme skutečně přijali odlišné usnesení a rád bych se s vámi podělil o projednávání tohoto zákona.

Moje zpravodajská zpráva obsahuje podobné informace, které tady pan kolega Bárek četl a vaši pozornost by určitě nezaujala. Co vás ale určitě bude zajímat, je, proč jsme přijali pozměňovací návrhy. Obecně lze říci, že u tohoto kratičkého zákona – a jak už bylo řečeno, je to již sedmnáctá novela zákona o odpadech – má předkladatel šlechetný záměr, ale bohužel novela je velmi špatně zpracovaná a troufám si říci, že uspěchaná. Vedou mě k tomu tyto důvody: Jak už tady zmínil předcházející řečník, při projednávání v Poslanecké sněmovně, ve výboru byl přijat komplexní pozměňovací návrh. Na plénu bylo podáno dalších 13 návrhů ke změně, z toho 6 pozměňovacích návrhů bylo přijato. Stejně tak několik připomínek senátní legislativy mě ubezpečilo v tom, že tento názor je správný. Je to škoda, nejen pro čistotu našeho právního řádu, ale zejména je to škoda pro následné uživatele tohoto zákona.

A nyní co bylo předmětem našich hlavních výtek a kde se vedla hlavní diskuse. Byla to otázka paragrafu 18, který zakazuje vykupovat železný odpad od všech fyzických osob. To je od všech našich občanů. Řešení, kdy házíme do jednoho pytle jak zloděje, tak převážnou většinu našich poctivých občanů nepovažujeme za správné řešení. Proto tento pozměňovací návrh zrušuje tento zákaz, ale – a to musím vyzvednout – zpřísňuje identifikaci osob a také identifikaci vykupovaného odpadu. Domníváme se, že spolu s bezhotovostní platbou, i když i to bych řekl, že za čisté řešení nepovažujeme, to splňuje zpřísněná pravidla pro zkvalitnění výkupu ve sběrnách.

Dalším bodem pozměňovacího návrhu je zpřesnění pojmu obecně prospěšné zařízení, které v původním návrhu bylo definováno odkazem na § 182 t. r. z. Podle výkladu naší legislativy by však do výčtu nebyly zahrnuty například dopravní značky, svodidla, kanalizační vpuště ani kabely, a to jsou právě ty předměty, o které hlavně předkladatelům zřejmě šlo. Proto pro účely tohoto zákona jsou pozměňovacím návrhem takové předměty definovány.

Dámy a pánové, na závěr mého vystoupení mi dovolte, abych vás požádal o podporu pozměňovacího návrhu, který jsme přijali ve výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a o propuštění do podrobné rozpravy.

Závěrem mi dovolte, abych vám přečetl usnesení – které bylo již 298. – našeho výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu z jeho schůze konané dne 15. července 2008, kdy po úvodním slově zástupce skupiny předkladatelů poslance Vlastimila Aubrechta, po zpravodajské zprávě senátora Františka Kopeckého a po rozpravě výbor:

1.? Doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení.

2.? Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Františka Kopeckého.

3.? Pověřuje předsedu výboru senátora Ivana Adamce předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

Dámy a pánové, děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Já se teď ptám, zda někdo navrhuje, abychom se tímto návrhem zákona nezabývali. Nikoho nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásil jako první pan kolega Eybert, prosím.

Senátor Pavel Eybert: Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, kolegyně a kolegové, výbor pro veřejnou správu, územní rozvoj, životní prostředí přijal sice těsnou většinou doporučení schválit návrh novely zákona, projednával však také pozměňovací návrhy podobného obsahu, jaké přijal hospodářský výbor. Vzhledem k tomu, že zasedal později než hospodářský výbor, měl tedy více času na přípravu a tyto návrhy byly možná trošku propracovanější, byly podávány na základě shody mezi ministerstvem životního prostředí a ministerstvem průmyslu a obchodu. Nicméně základ těch pozměňovacích návrhů byl stejný, zvýšit kvalitu identifikace osoby – fyzické i právnické, ale také identifikaci vykupovaných odpadů, právě tak jako zmocnění ministerstva životního prostředí k vydání předpisu, pro které odpady je potřeba osoby identifikovat, i seznam odpadů, za jejichž výkup nelze poskytovat úplatu v hotovosti. Jelikož návrh hospodářského výboru řeší podobně tuto problematiku a na našem výboru nebyly pozměňovací návrhy přijaty, chtěl bych vás požádat, abyste hlasovali pro pozměňovací návrhy, které vám v podrobné rozpravě předložím. Jde o úpravy pozměňovacích návrhů, které byly schváleny hospodářským výborem tak, jak se na nich shodli právě zástupci ministerstva životního prostředí a ministerstva průmyslu a obchodu jako na verzi, která umožní lépe připravit vyhlášky, které bude muset ministerstvo životního prostředí vydat k identifikaci osob, od kterých je odpad odebírán, vykupován, i k identifikaci odpadů, které jsou odevzdávány a vykupovány.

Kromě těchto pozměňovacích návrhů hospodářského výboru si dovolím předložit také drobný pozměňovací návrh můj, který zpřesní otázku, zda obce a města mají povinnost nebo jen možnost umožnit původcům odpadů, právnickým osobám, které produkují odpad shodný s komunálním odpadem, využití systému zavedený obcemi a městy ke sběru a nakládání a likvidaci komunálních odpadů.

Jako dostačující na identifikaci toho, kdo do sběrny dodává odpadovou surovinu, je určitě ve vybraných komoditách platba na účet, případně složenkou velice dobrá. Spolu s identifikací na provozovně pak můžeme konstatovat, že bude tento problém minimalizován. Se zvýšením administrace a nákladů při platbě se pak jak poslanecká novela, tak řešení hospodářského výboru, ani našeho výboru vypořádat nedokázalo. Je to zřejmě nutnou daní za zvýšenou ochranu před krádežemi. Přestože jsme pod tlakem některých samospráv, neměli bychom zavést tak přísnou regulaci, která by celý systém historicky v českých zemích provozovaný sběr odpadových surovin zlikvidovala. Měli bychom ztížit, zúžit prostor pro nelegální chování malé části občanů a ne komplikovat a znepříjemňovat život velké většině občanů, kteří se chovají řádně v souladu se zákonem.

Proto věřím, že podpoříte vrácení této novely zákona do Poslanecké sněmovny s pozměňovacími návrhy hospodářského výboru, které jsou mnou potom ještě dál trošku upraveny.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. A prosím pana senátora Josefa Novotného, aby se ujal slova.

Senátor Josef Novotný: Vážený pane místopředsedo, paní poslankyně, vážené kolegyně a kolegové. Tisk č. 294 je ukázkou neschopnosti našeho politického zřízení zabránit obyčejným zlodějnám, jednoduše identifikovatelných občanů. Jak potom chceme bránit zlodějnám bílých límečků, finančních skupin, lichvářů, politiků a dalších.

Řekl bych, že se jedná o zákon vedoucí určitým způsobem k totalitě, kdy evidentně selhávají demokratické principy společnosti řešit obyčejné zlodějny stávajícími zákony. Zákon zakazuje fyzickým osobám prodávat svůj majetek, kovový šrot k dalšímu zpracování, a protože ti, kteří kradou a my je neumíme postihnout, tak omezujeme i další občany. Povede to k obcházení zákona, k omezení recyklace kovů, k růstu ceny kovových výrobků v konečném důsledku.

Je potřeba si uvědomit, že je to otázka selhávání systému, když si zoufalí starostové vynutili tuto změnu přes Poslaneckou sněmovnu. Podobně bude následovat snaha o omezení hazardu, navrácení měření rychlosti, občané se budou radikalizovat proti dopadu lichvy, a když jim přiznáme, že už nemáme na doplácení sociálního blahobytu, tak se bude řešit v ulicích a možná v zákonodárství a nikoliv ve sněmovnách.

Já si myslím, že toto řešení přijímáme pod tlakem starostů, protože ve své zpupnosti a odtrženosti od reality nejsme schopni bojovat s korupcí, nefunkčností státní správy. A myslím si, že jedině tímto bychom dosáhli toho, že se bude řešit problém odpadů standardními způsoby a nikoliv touto 17. novelou, kterou nepodpořím.

Myslím, že některé části novely jsou velice dobré, že je potřeba je využít v novém připraveném zákonu a postupovat standardní cestou s využitím stávajících zákonů a ten problém takto nezveličovat a nezavádět do našeho právního řádu tento systém nátlakových akcí, protože se nám to může velice rychle vymstít. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. A prosím o slovo pana senátora Bedřicha Moldana.

Senátor Bedřich Moldan: Děkuji za slovo. Vážená paní poslankyně, pane místopředsedo, kolegyně a kolegové. Pan senátor Bárek a pan senátor Eybert tady podrobně vylíčili průběh projednání na našem výboru, tzn. výboru mj. pro životní prostředí. Já musím konstatovat, že po delší úvaze jsem se sám přiklonil k názoru, který tady prezentoval pan senátor Eybert. Po mém soudu je nepochybné, že je potřeba regulovat razantním způsobem současnou neudržitelnou situaci při výkupu kovového odpadu, a náš dík nepochybně patří Poslanecké sněmovně a poslancům, že s touto iniciativou přišli a že tento návrh je připraven.

Ale rovněž je zřejmé, jak bylo zde již několikrát konstatováno mými předřečníky, že tato předloha potřebuje určité doplnění. Já jsem přesvědčen, že návrhy, které vypracoval pan senátor Eybert, takovéto doplnění představují. A sám za sebe velmi doporučuji, až budou tyto návrhy v podrobné rozpravě podány, abychom je schválili.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. A před panem kolegou Horníkem má přednost pan ministr Bursík, který se přihlásil. Pane ministře, mám tady vaši přihlášku do diskuse, máte přednostní právo, prosím.

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík: Omlouvám se, pane místopředsedo. Dámy a pánové, dovolte, abych se krátce k tomu vyjádřil.

Předně bych se rád omluvil, že resort životního prostředí nepřichází sám s takovouto novelou zákona. Realita byla taková, že my jsme připravovali na ministerstvu životního prostředí komplexní novelu zákona o odpadech, která také zahrnovala otázku likvidace autovraků, také tuto část tzv. kovošrotové novely a celou řadu dalších věcí. Poslanecká iniciativa nás předběhla, my jsme jako ministerstvo začali intenzivně spolupracovat. S předkladateli proběhl seminář, byli jsme ve výborech, dá se říci, že jsme spoluautory některých pasáží zákona. Spolupráce byla velmi dobrá, a nakonec musím otevřeně říci, že jsme vlastně vděčni za to, že poslanci a poslankyně s takovýmto návrhem přišli, protože mezitím Evropský parlament schválil novou rámcovou směrnici o odpadech, která mj. umožní členským státům omezit nebo zakázat dovoz odpadů, což je velmi důležitý princip, který jsme my do evropské směrnice prosadili. Ale zároveň schválení této nové směrnice nám vlastně zúžilo prostor prakticky na nulu, abychom přicházeli s velkou novelou zákona, když vlastně už známe konkrétní znění směrnice a je racionálnější vypracovat zákon nový.

Čili pracuje se na novém zákonu. A teď tady máte poslanecký návrh, který upravuje tu materii, kterou diskutujete. Já bych se k tomu jenom krátce rád vyjádřil.

Původní návrh poslanců nebyl zdaleka tak radikální, jako ten, který k vám přichází z Poslanecké sněmovny. Ten počítal s tím, že se vlastně omezí možnost výkupu od fyzických osob pouze u vybraných komodit. Ve výboru pro životní prostředí a poté vlastně v reakci na množící se krádeže se poslanci rozhodli, že vlastně navrhnou obecný zákaz výkupu od fyzických osob. A takhle také návrh schválila Poslanecká sněmovna.

My se jako resort přikláníme k tomu, co je formulováno v senátním návrhu pana senátora Eyberta, to znamená taxativně vymezit případy vybraných druhů kovového odpadu, u kterých by platil zákaz výkupu od fyzických osob, samozřejmě zpřísnit identifikaci. A myslíme si, že v této verzi by tato novela zákona mohla přinést účel, o který zde jde. Jsme také rádi, že součástí jsou ty poplatky za autovraky, které byly vlastně v Poslanecké sněmovně ještě navýšeny.

To je instrument, který velmi potřebujeme k tomu, abychom regulovali oblast autovraků. Potud stanovisko ministerstva životního prostředí k předkládanému návrhu, který ve verzi pozměňovacího návrhu pana senátora Eyberta podporujeme.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Slovo má kolega Horník.

Senátor Jan Horník: Vážená paní poslankyně a vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, když jsme projednávali novelu tohoto zákona v našem výboru, upozorňoval jsem na tři věci, o nichž si myslím, že je potřeba říci j e i na plénu. První velmi důležitá věc je, že chceme odpad identifikovat a evidovat. Bohužel jsem nikdy neobjevil ani u předkladatelů jakýkoli náznak toho, že bychom tento odpad mohli evidovat elektronicky. V poslední době na plénu probíráme poměrně dost rozsáhlé změny ve státní správě, správě v oblasti její elektronizace a u odpadů by to bylo také na místě. Dnes není pro žádného výkupce problém pořídit si kvalitní fotoaparát za 6 – 7 tisíc korun a nevyfotografovat jen odpad samotný, ale i toho, kdo tam odpad přiveze. Snad by to nenarazilo na problém s ochranou osobních údajů. Toto se přehraje do počítače a policie nebo ti, kteří musí konat, když dojde k trestnému činu, v databázi by lehce mohli získat údaje, dokonce by se daly formou mailů přeposílat za určitých podmínek.

Chtěl bych poprosit ministerstvo životního prostředí, až bude vypracovávat prováděcí vyhlášku, případně směrnice, které budou upravovat tuto novelu zákona, aby se nad touto záležitostí elektronického zpracování dat zamyslelo.

Druhá věc, která je v § 18, odstavec 10 je povinnost 48 hodin s vykoupeným nebo odebraným odpadem nikterak nakládat. Čas se mně zdá velmi krátký, přijedete na chatu a zjistíte, že tam nemáte měděný okap, ale zjistíte to až za týden, protože jste během týdne v práci a přijedete tam až v pátek. Většinou se v poslední době zcizují zejména kovové části, mobiliáře spíše na odlehlých místech. Ani hotelový komplex na Klínovci se nedá ohlídat, i když tam bydlí lidé a nad hlavou jim loupají měděný plech. Podařilo se je již dvakrát chytit. Škody jsou obrovské, ani ne tolik na plechu, jako následné škody, protože je to u kostelů kulturní památka. Přijdou deště a nepodaří se to rychle opravit a škody jsou ve skutečnosti mnohem větší. Doba 48 hodin je krátká a výmluva výkupců, že nemají dostatek skladovacích prostor, není namístě, protože vždycky čekají na určitý objem, který potom dávají do dalšího zpracování.

Nejdůležitější je výkup autovraků. Zde se přímo uvádí v § 37, v odstavci 1: Poplatek se platí při první registraci použitého vybraného vozidla v České republice – jde zřejmě o dovozy ze zahraničí. Dále je zde další věta: Pokud je již vozidlo v České republice registrováno, platí se poplatek při první přeregistraci vozidla. Domnívám se, že Škoda 100, Škoda 105, 120 a 130 bude platit do kategorie C, tzn. že se bude platit 10 000 korun. Naši spoluobčané, kteří vlastní škodovky, což jsou hodně užívané modely, pokud budou chtít toto vozidlo převést třeba na syna, zaplatí 10 000 korun. Byl jsem upozorňován na to, že tomu tak nebude, že to bude jen u dovážených vozidel, ale dikce v odstavci 1 v § 37m je jasná. Upozorňuji na to, že občané, kteří půjdou přeregistrovat vozidlo Škoda 100 zaplatí 10 000 korun, kdy vozidlo samo o sobě bude mít cenu pět tisíc korun.

Pokud schválíme tuto novelu zákona včetně pozměňovacích návrhů, které připravil kolega Eybert, tato dikce se tam dostane.

Jsem pro jakoukoli novelu v této oblasti, která nám pomůže ochránit zejména společný veřejný majetek i soukromý a podporuji pozměňovací návrhy, které předložil kolega Eybert.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji pane kolego. Slovo má pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane místopředsedo, vážená paní poslankyně, že tu máme problém, je evidentní, že trápí všechny obce včetně mé je také evidentní. Na druhou stranu to ale nemůže znamenat, že budeme zcela rezignovat na právo.

Chtěl bych zmínit několik věcí, které s tím souvisí.

Poslanecká sněmovna tento zákon projednávala ve 22.10 hodin poté, co zažila obrovský maratón, předtím ztratila několik dní obstrukcemi. Mám jisté pochybnosti, zda si všichni jasně uvědomovali k čemu to je a o čem hlasují. Není to jen problém kanálů a měděných okapů, je to také problém vykrádání aut a kradení aut – velmi vážný aut v ČR, a přesto nikoho nenapadne, aby ten, kdo jednou vykrade auto, dostal čip a byl tak navždy evidován, že kdykoli by se přiblížil k nějakému autu, na policii by čip zazvonil a bylo by vy staráno. Určitě bychom tím výrazným způsobem snížili vykrádání aut. Zkusím predikovat k čemu dojde, pokud by byl zákon schválen v předložené podobě. Češi jsou velice vynalézaví. Pokud „košohrad“, který přijde se šrotem do sběrny nebude mít účet, nejlépe někdo z party nebo nejlepší řešení bude, když si majitel sběrny zřídí účet, kam bude dávat peníze do sběru a zlodějům bude vyplácen částku mnohem menší, než by měli dostat. Děje se to už teď, že jim vyplácí nižší částku než je hodnota sběru. Většinou to jsou lidé, kteří jsou rádi, že dostanou alespoň nějaké peníze.

Možné řešení by bylo také to, které bylo v minulosti, kdy Sběrné suroviny byly národní podnik a bylo snadné si tam udělat pořádek. Myslím, že to ani paní poslankyně, přestože je z té strany, dnes ani nechtěla, abychom znovu tento národní podnik zaváděli.

Třetí možnost je vrátit zpět k § 15 prvního a nejlepšího zákona o obcích č. 367, kdy měly obce možnost o jistých provozovnách na svém území rozhodovat, tzn. je nepovolit. Pak by situace vypadala následovně. Najdete-li ve vaší sběrně kanálovou vpusť, nalepíme samolepku „provozovna z technických důvodů uzavřena“ a druhý den dostanete rozhodnutí, že jste přišel o licenci provozovat tuto činnost. To je také jedno z možných řešení.

V každém případě bychom měli alespoň opravit zákon. Zklamání bude velké. Ukáže se, že cesta vede jinudy, k náhradě kanálů gumovými vpuštěmi, k náhradě svítidel bezpaticovými stožáry a hlavně lepší prací všech, kteří mohou cosi kontrolovat, protože to nedělají. Nepamatuji si případ, že by policie obvinila z veřejného ohrožení někoho, kdo ukradne ze sloupu veřejného osvětlení spodní kryt, přestože je tam zcela volných 220 W a dítě ze školky může být smrtelně zraněno. Paradoxně bude stíhána učitelka, že na děti nedávala pozor.

Pokud jde o autovraky, bylo řečeno, že není dobré, když zaplatí 10 000 za přepis Škody 100. Je to dobré, protože to umožňuje modernizovat vozový park.

Mimochodem všichni se diví, proč v Japonsku mají tak moderní vozový park. Oni ho mají proto, že každá další technická prohlídka stojí dvakrát tolik než předchozí. To znamená, že lidé si rychle spočítají, že je lepší si koupit nové auto než platit zbytečně pořád za technickou prohlídku takové velké sumy. Ostatně mají tam i jiné ustanovení, že kdo nemá místo na stání svého vozidla, si žádné vozidlo nemůže koupit. To říct v Čechách, co by vám na to občané řekli, že každý si musí pro své parkování své místo zajistit. V Japonsku, které má 100 mil. obyvatel, toto ustanovení platí. A kupodivu se dodržuje.

Kdybychom se tedy podívali na ten zákon právně, tak je jediná varianta – ten zákon zamítnout. Druhá varianta je také ho schválit a nechat dojít až do hořkých konců, až se zjistí, že je v podstatě nepoužitelný. Jestli si někdo opravdu myslí, že je možné přijmout vyhlášku, kde bude výčtově uvedeno, co se nesmí vykupovat, tak se hluboce mýlí, protože k té vyhlášce bude každý den přibývat další a další položka tak, jak se objeví další a další věc. Zapomeneme tam dát hliníkovou satelitní anténu, objeví se ve sběrně, šup, dáme do vyhlášky hliníkovou satelitní anténu. Ono to souvisí s tím, jak se mění komodity na trhu. Některé jsou zajímavé, některé nejsou. Občas je zajímavý papír, občas jsou zajímavé kovy. Teď je zajímavá měď, protože je na trhu nedostatková, zítra to může být něco jiného.

Pokud se povede panu ministru Bursíkovi zavést i vratné lahve, tak možná ten problém trošku ubude, protože velká skupina lidí se začne věnovat kšeftování s vratnými lahvemi, protože dnes už chytří vědí, že se vyplatí v Německu koupit pivo a přepravku vrátit tady, protože pivo potom vyjde asi o tři koruny levněji, protože tady je záloha daleko jinačí, vysoká, takže to dostane člověk zpátky. V Německu je malá a on si zlevňuje – a spousta našich hostinských to tak dělá. To říkám jenom na konto toho, abychom se nenechali uchvátit vrácení PET flašek, to bude další problém, který si vytvoříme.

Takže já se přimlouvám, pokud neprojde návrh zamítnout, nevím ani, jestli byl podán, tak se přimlouvám alespoň, abychom to vrátili PS s tím pozměňovacím návrhem, ale ujišťuji vás, že do roka a do dne je tady ten zákon zpátky s příslušnou novelou. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego, a prosím pana kolegu Štěcha.

Senátor Milan Štěch: Děkuji. Pane místopředsedo, paní poslankyně, kolegyně a kolegové. Myslím si, že předkladatelé, poslanci řeší problém, který je vážný, a to tady paní poslankyně říkala, že to také může způsobit velkou újmu nejen na majetku, ale na zdraví, která skutečně nad námi všemi, kteří máme zodpovědnost, visí. Na druhou stranu si myslím, že je chyba, že po těch událostech, které jsou známy z posledních měsíců a let s takovým komplexním řešením nepřichází vláda, protože se domnívám, že to je typicky průřezová záležitost, že by to měl být návrh ministerstva průmyslu, ministerstva vnitra, ministerstva životního prostředí, protože tady je velké nebezpečí, že pro řešení jednoho problému vytvoříme nové problémy, lépe řečeno, že s vaničkou vylijeme i dítě.

Já osobně mám velké problémy s tím a daleko snadněji by se mi třeba k tomu přistupovalo a podporovalo, kdyby k tomu bodu 3 návrhu byla prováděcí vyhláška, byl prováděcí předpis. Protože já si myslím, že my jako zákonodárci máme toto umožňovat za podmínek a v rozsahu stanovených zákonem. A tady to mi tam do určité míry chybí, já jsem v tomto velice opatrný, protože jsem zásadním odpůrcem toho, aby kvůli porušování zákonů určitou skupinou, jednotlivci, byli kolektivně trestáni všichni občané. Osobně se domnívám, že předkladatelé vycházeli z toho, že vykupují odpad – v tomto případě mám na mysli zejména kovový šrot – pouze velké výkupny, ve velkých městech, většinou okresních městech a krajských městech, ale dneska jsou výkupny i v malých městech.

My jsme za to velice rádi, protože ve své podstatě za prvé ten odpad také je zdrojem příjmů těch lidí, kteří to prodávají a za druhé odpad jsou ochotni tam dovézt a nekončí někde na černých skládkách apod. Za další si myslím, že není možné tyto malé provozovny nějak omezovat. A mám pocit, že v bezhotovostním styku budou omezeny, protože pro větší kovošrot není problém bezhotovostní styk provádět, ale ty malé firmičky, kde to třeba ten občan má jako vedlejší činnost, dělá to dvakrát třikrát týdně dvě hodiny a jsme všichni rádi, že takovou službu poskytuje, tak si myslím, že ti prostě to zavřou, protože kdyby měli úhradu neprovádět v hotovosti a měli by to provádět bezhotovostním stykem, tak samozřejmě je to velký problém.

Za poslední – často tento šrot také dávají lidé, kteří prostě nemají možnost bezhotovostního styku a ani to neumí obhospodařovat. Prostě jsou to staří lidé, jsou to lidé, pro které je to komplikace a ty malé částky, které se v tom budou pohybovat, to budou velice komplikovat.

Chápu stanovisko Svazu měst a obcí a na druhou stranu musíme brát také na zřetel a jsme tady zejména kvůli řadovému občanovi a tomu si myslím, že zbytečně budeme věc komplikovat. Takže mám s tím velké problémy. Nekritizuji předkladatele, naopak je chválím, ale myslím si, že je potřeba, aby do toho vstoupily výrazně resorty, které jsem tu jmenoval, možná i některé další, aby to bylo průřezové a aby se tyto nedostatky, které v tom vidíte vy, a já také, odstranily. Možná tím pozměňovákem jsem ochoten to ověřit, ale celkově si myslím, že to není dobře připraveno a ani to předkladatelé úplně připravit nemohli, protože když jedno zruší, tak druhé způsobí stres, to je zcela zřejmé, protože oni ty možnosti komplexního řešení prostě nemají takové jako má vláda, resp. jednotlivá ministerstva. Takže to jsou některé moje připomínky do diskuse. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Prosím pana kolegu Šebka.

Senátor Karel Šebek: Vážený pane předsedající, paní poslankyně. Já bych jenom bezprostředně zareagoval na slova pana kolegy Štěcha. Já si myslím, že občané jsou trestáni především tím, že jim mizí kulturní předměty nemalé hodnoty, nevyčíslitelné hodnoty, že mizí i výsledky práce jiných. Nikdo z občanů není natolik závislý na zisku ze sběru surovin, aby nemohl oželet dvacetikorunu, ale mohl se svobodně rozhodnout, zda ten svůj sběr, který nemá velkou hodnotu, přenechá nějaké organizaci, ať jsou to hasiči, nebo kdo, nebo skauti a že jakýkoliv pokus zamezení toho stavu, který již přerostl společensky únosnou mez, stojí. Takže si myslím ještě na margo malých sběren, podobně třeba dopadly sběrny papíru. Dneska papír má velmi malou hodnotu, řeší se to bezplatným odevzdáváním do systému sběru tak, jak to mají obce v povinnostech. A myslím si, že stanovisko Svazu měst a obcí vychází z reálné situace dobrého hospodáře a správy věcí veřejných, a proto bych se přiklonil pro přijetí těch pozměňovacích návrhů, jak je tady přednesl pan kolega Eybert. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego a prosím pana kolegu Vaculíka, který je teď přihlášen. Pane kolegu Vaculíku, teď jste přihlášen do rozpravy.

Senátor Josef Vaculík: Děkuji za slovo. Chci jenom vystoupit s podporou návrhu usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a avizovat předložení drobného pozměňovacího návrhu k tomuto usnesení, protože při projednávání vypadlo ještě „elektrozařízení“. Takže mám k tomu připraven pozměňovací návrh. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Jako poslední je přihlášen pan kolega Macák. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Ladislav Macák: Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, kolegyně a kolegové, všichni tu říkáme, ano, je to špatné, musíme s tím něco udělat nebo bylo by potřeba něco udělat.

Co se týče sběru kovového odpadu, tak jsme banánovou republikou, že se rozkrádá, kde se co dá a 90 % odevzdaného šrotu od fyzických osob, tak to jsou většinou ty věci, které chybí někomu dalšímu. Už jsou to dnes umělecká díla, viz např. Mariánské Lázně, kde se nestydí rozřezat bronzovou sochu a odevzdat ji do sběrny. Jsou to chybějící součástky, které zabezpečují provoz Českých drah, to asi také všichni víme. Opravdu je ohrožen život a zdraví.

Všichni říkáme, ano, někdo by s tím měl něco udělat. Ale hodně z nás tady mluví o tom, že je potřeba, aby to udělal někdo jiný, aby se to někdy udělalo, aby se něco změnilo. To znamená, dál dáváme zelenou tomu, co se dnes děje. Takže já bych byl pro to, abychom se zamysleli, jestli opravdu chceme, aby k nějaké změně došlo a řekněme díky, že zatím tento návrh tady je z poslanecké iniciativy. Nic nebrání, aby jakékoliv ministerstvo připravilo komplexní novelu a pak se o ní bavme. Přijímáme spoustu zákonů, kdy říkáme: Ona se hned připraví novela, teď to musíme přijmout. A potom se udělá novela třeba za 14 dní, když to přeženu.

Ale tady najednou říkáme, ne, počkejme, ať to připraví ministerstvo, a nebo ať někdo něco. Já osobně podporuji návrh, který přišel, a zaplať pánbůh, že by něco konečně platilo. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, jste posledním přihlášeným do rozpravy, nikdo další se nehlásí, rozpravu končím. Prosím, pan kolega Stříteský.

Senátor Jiří Stříteský: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, já bych chtěl před hlasováním krátkou poradu klubu na 10 minut.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Takže teď prosím paní poslankyni Konečnou, aby se vyjádřila k rozpravě.

Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji, já bych vám chtěla moc poděkovat za předkladatele i za tuto rozpravu. I když musím konstatovat, že mě trošku mrzí, že jsme ji nevedli před přijetím v Poslanecké sněmovně, resp., že jste ji s námi – většina z vás – rozpravu nevedli. Ona by se totiž možná spousta věcí vyjasnila.

Novela není uspěchaná, novela byla opravdu půl roku konzultována a konec konců před rokem 2006 tady byla velmi podobná novela, která nakonec nebyla přijata pouze proto, že se měnilo funkční období a že už ji v PS, když vy jste ji vraceli, neměl kdo znovu odhlasovat. Vzpomeňte si na to. Takže to není nic nového. Chtěla bych stejně jako vy říci, že bych si velmi přála, abychom – jako předkladatelé – nemuseli tímto martýriem projít a aby to za nás udělal někdo jiný, potažmo ministerstvo životního prostředí, ministerstvo průmyslu a obchodu. Ale to se nestalo. My jsme na to poctivě dva roky čekali. Dva roky od voleb jsme se snažili konzultovat a mluvit o tom, že je to potřeba. Bylo nám neustále opakováno, že to přijde s velkou novelou zákona o odpadech. Ta je nakonec stažena.

Takže já jsem zde dnes opravdu pro to, že si myslím, že jsme udělali maximum možného. Chtěla bych jen říci, že se opravdu nejedná o zákaz výkupu. Takto to tam dnes napsáno není. A že nejasnosti, které tady byly, a s panem kolegou Horníkem jsme se snažili některé věci konzultovat i na výboru s řadou z vás, tak si myslím, že jsme se snažili vysvětlit, co k tomu předkladatele vedlo. Já chápu, že s největší pravděpodobností projde návrh hospodářského výboru. Znovu opakuji, že pokud tady pan senátor Kubera řekl, že do roka a do dne se potkáme u nové novely zákona o odpadech, tak já mu garantuji, že jestli projde návrh hospodářského výboru, tak se tu potkáme daleko dříve, protože tento návrh je tak nevymahatelný a nevyřeší nám ten problém, že to jinak nejde.

A poslední věc, kterou chci říci, my nechceme omezovat občany této republiky. Ale já si myslím, a každý z vás je starosta, zastupitel, mluvíte s lidmi, když se jim vysvětlí, že sice možná jednou za rok nebudou moci odevzdat nějakou věc, kterou opravdu budou mít doma, ale na druhou stranu jim nikdo nebude mít důvod ukrást okapy, jim nikdo nebude mít důvod ukrást věci, které volně leží před jeho barákem, tak jak se to dneska stává, tak to ti občané možná přivítají s daleko větší radostí. Protože dnes se podle oficiálních statistik vykupuje od občana ČR, respektive na jednoho občana připadá 300 kg kovošrotu ročně. Zamyslete se, každý z vás, kdo jste odevzdali do sběrny, možná i někteří za celý život, 300 kilogramů kovošrotu. Od fyzických osob. To je reálné č., se kterým se potýkáme. A je evidentní, že to je pouze o tom, že si někdo něco takzvaně půjčí, odevzdá to a obce to, pokud je to dobrá sběrna, najdou a vykoupí nebo si zpět, pokud není, tak se to roztaví a skončí v hutích. Takže to je realita. Tři sta kilogramů kovošrotu, to je to číslo, které my chceme omezit. Ne na úkor poctivých občanů, ale na úkor toho, aby k tomuto nemohlo docházet.

Já se na to prostě nechci dál dívat, a nechci čekat na to, až se opravdu jednou ztratí něco, co život opravdu ohrozí a zapříčiní věc, kterou už nikdy nebudeme moci vrátit zpátky, děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní poslankyně. Pane zpravodaji Františku Kopecký, chcete vystoupit k rozpravě? Nechce. Pane zpravodaji garančního výboru, kolego Bárku, máte slovo.

Senátor Ivo Bárek: Budu mít jen krátké vystoupení. Vystoupilo šest senátorů, padly tady návrhy podpory, tak jak k nám tato materie přišla z Poslanecké sněmovny, tak tady samozřejmě padly pozměňovací návrhy, které budeme možná nadále řešit. To je zatím vše.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. V průběhu rozpravy padl návrh schválit a o tomto návrhu budeme hlasovat po desetiminutové přestávce, o kterou požádal pan předseda klubu ODS Stříteský. Budeme pokračovat ve 12.17 hodin.

(Jednání přerušeno ve 12.07 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 12.17 hodin.)

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vážené kolegyně a kolegové, je 12.17 hodin, skončila přestávka na jednání klubu a já zahajuji hlasování o návrhu schválit předloženou novelu zákona.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh – návrh schválit? Kdo je proti tomuto návrhu? V hlasování č. 57 registrováno 46, pro 9, návrh byl zamítnut.

Vážené kolegyně a kolegové, otevírám podrobnou rozpravu.

Jako první se přihlásil pan kolega Eybert.

Senátor Pavel Eybert: Vážený pane předsedající, paní poslankyně, kolegyně a kolegové, dovolím si seznámit vás s pozměňovacími návrhy, které jsem avizoval v obecné rozpravě.

Doporučuji, aby v článku I. za bod 1) se vložil nový bod 2) tohoto znění:

Obec může na základě smlouvy umožnit původcům, kteří produkují odpad zařazený podle Katalogu odpadů jako odpad podobný komunálnímu z činnosti právnických osob a fyzických osob, oprávněných k podnikání, k využití systému zavedeného obcí pro nakládání s komunálním odpadem. Následující body odpovídajícím způsobem přeznačit. A to z toho důvodu, že současná úprava neříká úplně jednoznačně, jestli obec může nebo obec musí.

A dále potom, tak jak jsem avizoval, dva pozměňovací návrhy k návrhům hospodářského výboru, které schválil hospodářský výbor, které jenom upřesňují, upravují problematiku, a to ve smyslu, tak jak vznikla postupně shoda mezi oběma příslušnými ministerstvy, a to životního prostředí a průmyslu a obchodu.

V bodě 2 v § 18 odst. 4 upravit znění takto:

Provozovatel zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů nesmí za vykoupené odpady stanovené prováděcím předpisem podle odst. 10 poskytovat úplatu v hotovosti.

Je tam vypuštěna ta mezivěta, protože slůvko „zařízení“, které tam má hospodářský výbor, dělá potom velký problém ve vyhlášce, která by stanovovala ty druhy odpadů, které se mají nebo nemají vykupovat za hotovost.

V bodě 3 upravit text takto – je to § 18 odst. 10:

Ministerstvo stanoví vyhláškou:

a)? seznam odpadů, které je oprávněná osoba při jejich odběru nebo výkupu identifikovat a u nichž je oprávněná osoba povinna při jejich odběru nebo výkupu identifikovat osoby, od kterých odpad odebrala nebo vykoupila a vést o získaných údajích evidenci,

b)? seznam odpadů, za jejichž výkup nelze poskytovat úplatu v hotovosti.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego, jako další je přihlášen senátor Vaculík.

Senátor Josef Vaculík: Děkuji. Jak už jsem avizoval, bude se jednat o doplňující pozměňovací návrh k usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Pozměňovací návrh jste dostali na stůl, ale jelikož je tam uvedena legislativní zkratka, po dohodě s naším legislativním odborem je třeba uvést celistvý název, tak jak se přísluší. Takže cituji:

Pozměňovací návrh k usnesení výboru pro hospodářství č. 298 ze dne 15. července 2008:

1. V bodě 2 v § 18 odst. 6 větě druhé za slova „strojního zařízení“ se vkládají slova „elektrickým nebo elektronickým zařízením“.

2. V bodě 2 v § 18 odst. 9 větě druhé za slova „strojní zařízení“ se vkládají slova „elektrická nebo elektronická zařízení“.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Ještě někdo se hlásí do podrobné rozpravy? Nikoho nevidím, takže podrobnou rozpravu končím. Paní poslankyně, chce se vyjádřit a mít závěrečné slovo? Budete mít samozřejmě možnost se ke každému pozměňovacímu návrhu při hlasování se vyjádřit.

Poslankyně Kateřina Konečná: Abych nezdržovala – já jenom chci říci, že to, co teď navrhl pan senátor Vaculík, je věc, kterou jsme také konzultovali při přípravě tohoto návrhu zákona, a chtěla bych vás všechny požádat, abychom nerozšiřovali tento zákon na další věci, v tomto případě ještě elektrozařízení a elektroodpady. To je věc, která se musí řešit samostatně. Ministerstvo na té novele pracuje, byla zpracovaná v té velké novele a ve chvíli, kdy bychom tam toto doplnili, tak ten zákon dostává úplně jiný rozměr. Není to konzultováno ani s MŽP, ani s MPO, aspoň podle mých informací v posledním týdnu to nebylo konzultováno, a já bych nechtěla, abychom v Poslanecké sněmovně tento zákon museli zamítnout proto, že se to nedá opravit pouze vložením do jednoho paragrafu. Tento problém se musí řešit komplexněji. My o něm víme, chce to čas. My jsme slíbili ministerstvu životního prostředí, že v této věci se do tohoto nebudeme míchat. Takže bych byla docela ráda, kdybyste toto vzali v potaz, protože se nám touto malou, krátkou vsuvkou může stát, že celý zákon dostane úplně jiný smysl.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní poslankyně. S technickou poznámkou pan kolega Vaculík. Nebo s faktickou.

Senátor Josef Vaculík: Děkuji. Já bohužel musím oponovat. Tato problematika byla konzultována na ministerstvu životního prostředí, jak s náměstkem Bláhou, tak s paní Ing. Směšnou, která je ředitelkou odboru odpadů a dohodli jsme se právě na tomto znění.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji za tuto faktickou poznámku.

Pane zpravodaji Františku Kopecký, chcete se vyjádřit k předloženým pozměňovacím návrhům? Ano, přeje se vyjádřit, prosím.

Senátor František Kopecký: Děkuji, pane místopředsedo. Rád bych, abychom podpořili návrhy hospodářského výboru. Návrhy pana kolegy Eyberta v podstatě upřesňují bod 2 a 3 pozměňovacího návrhu hospodářského výboru, s čímž souhlasím, a s bodem č. 1 rovněž. A co se týče kolegy Vaculíka, tak ten podal vysvětlení v této chvíli. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. A teď tedy prosím pana garančního zpravodaje kolegu Ivo Bárka, aby přednášel pozměňovací návrhy, které zde zazněly, abychom o nich mohli hlasovat. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

Senátor Ivo Bárek: Děkuji, pane místopředsedo. Dovolte, abych začal pozměňovacími návrhy odzadu. To znamená, že první návrhy souvisejí s pozměňovacími návrhy, které přijal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. A na závěr bychom se pak dostali k hlasování o návrzích pana senátora Eyberta, k prvnímu bodu, který se netýká těchto pozměňovacích návrhů a je jeho vlastním návrhem.

Máme tedy před sebou pozměňovací návrhy pana senátora Josefa Vaculíka, kterými se doplňuje a zpřesňuje pozměňovací návrh, který přijal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Prosím o stanoviska. (Paní poslankyně nedoporučuje, stanovisko zpravodaje je neutrální.)

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s pozměňovacími návrhy kolegy Vaculíka? Kdo je proti těmto návrhům?

V hlasování pořadové č. 58 registrováno 50, kvorum 26, pro 30, proti dva. Návrh byl schválen.

Senátor Ivo Bárek: Pane místopředsedo, dále budeme pokračovat pozměňovacími návrhy pana senátora Eyberta, ale druhou spodní polovinou, což jsou pozměňovací návrhy k usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, tak jak je pan senátor předložil a načetl.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Doporučujete hlasovat o obou bodech současně.

Senátor Ivo Bárek: Ano, dohromady.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Prosím o stanoviska. (Paní poslankyně i zpravodaj souhlasí.)

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s těmito návrhy? Kdo je proti?

V hlasování pořadové č. 59 registrováno 51, kvorum 26, pro 49, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Senátor Ivo Bárek: Nyní jsme upravili pozměňovací návrhy výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a nyní navrhuji, abychom hlasovali en bloc o pozměňovacích návrzích výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, doplněných o již přijaté pozměňovací návrhy.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Prosím o stanoviska. (Paní poslankyně souhlasí, stejně tak zpravodaj.)

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s těmito návrhy? Kdo je proti těmto návrhům?

V hlasování pořadové č. 60 registrováno 51, kvorum 26, pro 50, proti nikdo, návrh byl schválen.

Senátor Ivo Bárek: A nyní bychom hlasovali o posledním pozměňovacím návrhu, který podal pan senátor Eybert, tzn. v článku I. za bod 1 vložit nový bod tohoto znění: (a následuje text).

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Prosím o stanoviska. (Paní poslankyně i zpravodaj souhlasí.)

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem? Kdo je proti tomuto návrhu?

V hlasování pořadové č. 61 registrováno 51, kvorum 26, pro 49, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Tím jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy.

A nyní budeme hlasovat o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem? Kdo je proti tomuto návrhu?

V hlasování pořadové č. 62 registrováno 49, kvorum 25, pro 46, proti jeden. Návrh byl schválen.

A ještě prosím o souhlas s pověřením. Navrhuji, abychom pověřili kolegy Ivo Bárka a Františka Kopeckého odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Ptám se vás, kolegové, zda s tímto pověřením souhlasíte.

(Oba souhlasí.)

O tomto návrhu budeme nyní hlasovat. Kdo souhlasí s tímto pověřením? Kdo je proti tomuto návrhu?

V hlasování pořadové č. 63 registrováno 51, kvorum 26, pro 46, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji, paní poslankyně. Je přihlášen pan kolega Stříteský.

Senátor Jiří Stříteský: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, přicházím s pozměňovacím návrhem, který spočívá v tom, že navrhuji ctihodnému Senátu vyřadit z dnešního programu bod 42, a to senátní tisk 298. K tomuto návrhu mě vedou následující skutečnosti:

Podobný návrh ústavního zákona má připraven vláda ČR a opětovnou aplikaci připravuje i ČSSD. Domnívám se, že by bylo spravedlivé a dobré, abychom všechny tři návrhy projednávali společně a dokázali vybrat ten nejlepší.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane předsedo. Slyšeli jsme procedurální návrh na vyřazení jednoho bodu z programu. Paní předsedkyně klubu má právo vystoupit kdykoli.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane místopředsedo, pokud jeden klub nesouhlasí s úpravou programu, nemůže být hlasována taková změna programu. Za Klub otevřené demokracie s takovým návrhem nesouhlasím.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Hlasování bylo zmařeno. Přikročíme k projednání dalšího bodu, kterým je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 155/1998 Sb.,

o znakové řeči a o změně dalších zákonů a další související zákony

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 272. Vítám paní ministryni Džamilu Stehlíkovou a poprosím ji, aby nás seznámila s návrhem zákona.

Ministryně vlády ČR pro lidská práva a národnostní menšiny Džamila Stehlíková: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky a páni senátoři! Úkol přepracovat zákon 155/1998 Sb. vyplývá jednak z národního plánu podpory a integrace občanů se zdravotním postižením na období 2006 až 2009, jednak z aktuálních potřeb zdravotně postižených, především s kombinovaným postižením, kterým je hluchoslepota, neboť stávající zákon o znakové řeči nemůže dostatečně garantovat potřeby a komunikační prostředky této skupině osob při používání znakové řeči. K realizaci tohoto úkolu byla zřízena při vládním výboru pro zdravotně postižené občany…

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Prosím kolegy vlevo, aby vyjednávali ve foyeru.

Ministryně vlády ČR pro lidská práva a národnostní menšiny Džamila Stehlíková: Děkuji, pane předsedající.Speciální skupina, která byla složena ze zástupců resortů především školství, práce a sociálních věcí a zdravotnictví, dále ze zástupců akademické obce a především organizací hájících zájmy neslyšících a hluchoslepých osob. Předložený návrh zákona vychází z jejich připomínek, podnětů a doporučení. Upozorňuji na to, že do průběhu celého legislativního procesu zástupci těchto osob se zdravotním postižením hráli prim v návrhu nových úprav, které vycházejí vstříc potřebám těchto občanů.

Smyslem této novely je především zajistit komunikační potřeby a prostředky občanů postižených hluchoslepotou na stejné úrovni jako u osob neslyšících. S tímto cílem bylo uvedeno do zákona dalších sedm komunikačních prostředků, které dosud nebyly zákonem ukotveny a které jsou používány především hluchoslepými osobami. Jedná se prstovou abecedu, znakovanou češtinu, vizualizaci mluvené češtiny, vibrační metodu, Lormovu abecedu atd.

Z tohoto hlediska bylo zapotřebí zrušit ty části zákona, které odkazují na již neplatné ustanovení.

Výraznou změnou, které bylo dosaženo během legislativního procesu je změna terminologie, kde se mění i samotný název zákona, protože výraz znaková řeč byl nahrazen novým výrazem komunikační systémy neslyšících a hluchoslepých osob. Tato změna se promítla nejen do toho zákona, a do celé řady dalších zákonů. Z toho pramení i to, že ve velice krátkém časovém termínu, kdy probíhalo projednávání zákona ve sněmovně, neboť poslanci byli velmi vstřícní a přednostně zařazovali projednávání tohoto zákona na program, vloudilo se několik chybiček, kdy se terminologická technická změna nedostala do všech legislativních norem, ke kterým se vztahuje.

Proto navrhuji podpořit návrh, který zakotví tuto změnu i do zákona o České televizi a do zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Chápu, že je to technicky trochu komplikované, protože poté, co by to Senát schválil, musí se to vrátit don sněmovny. Zase bychom ale odvedli všichni zúčastnění dobrou práci a výsledná zákonná norma by už neměla jedinou závadu, ani technickou.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, paní navrhovatelko. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů.

Návrh zákona projednala Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky a přijala stanovisko, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk 272/2. Zpravodajkou byla určena paní senátorka Liana Janáčková.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 272/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Liana Janáčková, kterou nyní prosím, aby nás seznámila se zpravodajskými zprávami.

Senátorka Liana Janáčková: Dámy a pánové, paní ministryně, bylo hodně řečeno a vzhledem k tomu, že je nás tady tak málo, nebudu dlouho vysvětlovat rozdíly, které jsou v tomto zákonu hlavně zdůrazňovány. Proč je nahrazována znaková řeč dvěma pojmy a to českým znakovým jazykem a znakovou češtinou – je to složitější na vstřebání tohoto problému. Velmi pečlivě jsem se tomu věnovala, a přesto jsem podávala jen legislativní pozměňovací návrhy do mediální komise i do našeho výboru. Máte usnesení, kde jsou čtyři pozměňovací návrhy s tím, že dva jsou jen legislativní, protože v komplexním pozměňovacím návrhu v PS| vypadly odkazy do občanského soudního řádu a do občanského zákoníku a nadále se v některých ustanoveních opírají o tzv. znakovou řeč, která – kromě názvu zákona už jinde nefiguruje. V dalších dvou pozměňovacích návrzích jde op vypadnutí slova českého před český znakový jazyk a změn a pádu v určitém ustanovení.

Posléze jsem se rozhodla přidat ještě další pozměňovací návrh. Protože jsem pochopila, díky tomu, jak reagovala Asociace neslyšících, že vlastně při komplexním pozměňovacím návrhu v PS se špatnou terminologií stala chyba a že právě v zákonech, o kterých paní ministryně už teď mluvila a bylo to na základě vzájemné dohody a vzájemného souhlasu, se místo jednoho pojmu dostala do zákona druhá terminologie, takže v zákonu o České televizi je termín: byl český znakový jazyk i znaková čeština; a ta tam v tom případě nemá co dělat. Takže v obou zákonech zcela vypustit „znakovaná čeština“. Je to opravdu složité, a já vás tím nechci utvrzovat v nějakých problémech, nebo abyste studovali tuto záležitost. Měla jsem připravenou delší zpravodajskou zprávu, ale toto je opravdu jen to nejdůležitější, co vám mohu říci. Takže bych doporučovala, pokud to bude propuštěno do podrobné rozpravy, tak vzít v úvahu nejenom usnesení mediální komise a našeho výboru, ale i rozšíření o pozměňovací návrhy, které prakticky budu předkládat v podrobné rozpravě. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko, prosím posaďte se ke stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo takový tady není, takže otevírám obecnou rozpravu. Prosím, kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo. Rozpravu končím. A konstatuji, že nebyl podán žádný návrh z těch, které připadají v úvahu, tedy ani schválit ani zamítnout a otevírám podrobnou rozpravu. Prosím, kdo se hlásí do podrobné rozpravy? Paní předsedkyně klubu.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, já se obávám, že jsme neusnášeníschopní. Já bych vás poprosila, abyste nás nechal odhlásit a přihlásit, abychom zjistili faktický stav, kolik nás tu je.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Samozřejmě, že před jakýmkoliv hlasováním bych dal stav zjistit, ale v tuto chvíli podle tabulek je nás 28, čili jsme usnášeníschopní. Prosím, chcete, paní zpravodajko, něco říci? (Připomínka senátorky Janečkové k předsedajícímu – bez mikrofonu.) Tady si ho zasuňte, protože budete řídit hlasování. (Problém zpravodajky s přihlášením se.) To chvilku trvá, musí to svítit modře.

Takže je otevřena podrobná rozprava. Já bych teď svolal kolegyně a kolegu, aby slyšeli, o čem budu hlasovat, protože jinak bychom to museli zopakovat. Takže zcela mimořádně znělku. (Senátoři se vracejí do sálu.)

Tentokráte musíme počkat opravdu na všechny, já vás pro jistotu všechny odhlásím. Prosím, abyste se znovu zaregistrovali, abychom měli opravdu jistotu, že jsme usnášeníschopní. Prosím, znovu se zaregistrujte, jsme na hraně usnášeníschopnosti.

Konstatuji, že Senát je usnášeníschopný, nově příchozím sděluji, že vás všechny vypnu, a teď se znovu zapněte, prosím.

Takže paní zpravodajka přečte pozměňovací návrhy, a řekne, jak si představuje, že o nich budeme hlasovat. Prosím.

Senátorka Liana Janáčková: Možná ještě pro ty, kteří tady nebyli, zopakuji, že z komise mediální i z výboru jsme doporučovali vrátit PS s pozměňovacími návrhy, které jsou přílohou usnesení. V tuto chvíli ještě podávám jako senátorka další dva pozměňovací návrhy a dovolím si, protože je to ve vzájemném souladu, načíst usnesení a dovolím si navrhnout hlasování o tomto usnesení včetně dvou pozměňovacích návrhů, které jsem předložila a které jsem vysvětlila před chvílí.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Dobrá, já se ptám, jestli jsou nějaké námitky proti tomuto způsobu odsouhlasení pozměňovacích návrhů? Nejsou. Takže můžeme začít hlasovat. Hlasujeme o všech pozměňovacích návrzích en bloc.

Pardon, teď teprve budou přečteny celé. Prosím.

Senátorka Liana Janáčková: Takže výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky – protože jsem zpravodajkou obou – k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 155 o znakové řeči a o změně dalších zákonů a další související zákony po odůvodnění předkladatele, po zprávě zpravodajky a po rozpravě i výbor i komise doporučují Senátu Parlamentu ČR vrátit návrh zákona PS Parlamentu ČR s pozměňovacími návrhy, které jsou přílohou tohoto usnesení plus další dva pozměňovací návrhy, které jsem předložila, takže celkem šest pozměňovacích návrhů – které mám načíst?

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Konstatuji, že v sále je přítomno 32 senátorek, resp. senátorů, znamená to, že kvórum je 17.

O pozměňovacích návrzích, jak jste je před chvílí slyšeli, zahajuji hlasování.

Kdo jste pro, zvedněte prosím ruce a stiskněte tlačítko ANO. Vy, kteří jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruce.

(Připomínky z pléna.)

Já jsem se ptal, jestli jsou nějaké námitky. (Další připomínky.)

Senátorka Liana Janáčková: Já jsem se ptala, jestli to tak může být.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Pane senátore, pojďte s faktickou poznámkou prosím k mikrofonu.

Senátor Jiří Pospíšil: Já prosím, aby se postupovalo podle jednacího řádu. Výborové návrhy číst není potřeba. Další návrhy je potřeba číst. Výborové návrhy lze vždycky za jeden výbor schválit naráz, pokud jsou shodné, tak lze naráz; a prostě od jiného autora se musí číst zvlášť.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Je s tím souhlas? Ano, takže paní zpravodajka teď navrhne jiný způsob hlasování. Děkuji, pane senátore.

Senátorka Liana Janáčková: Já jsem jen v té genezi říkala, že to byly moje návrhy, které jsem dávala do výboru i do komise, a moje návrhy jsou rovněž tyto dva poslední, ale byly z určitého důvodu. Ale to je jedno.

Nechávám tedy hlasovat o návrzích z komise a výborů, to znamená čtyři a posléze o dvou následujících. A omlouvám se ještě jednou.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Takže hlasujeme o prvních čtyřech, které přišly z výboru.Zahajuji hlasování.

Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste prosti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. To bylo 65. hlasování o pozměňovacím návrhu a skončilo jeho schválením.

Přítomných poslanců 33, kvórum 17, nikdo proti, 31 hlasů bylo pro.

Senátorka Liana Janáčková: Teď bychom hlasovali o dvou pozměňovacích návrzích, které jsou označeny číslem 5 a 6 a dostali jste je do lavic, které jsou: V článku 9 slova „nebo znakované češtiny“ vypustit. Šestý pozměňovák: V článku 10 slova „znakovaná čeština“ vypustit.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, takže hlasujeme o zbylých pozměňovacích návrzích.

Kdo je pro, zvedněte, prosím, ruku a stiskněte tlačítko ANO, kdo je proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Druhý pozměňovací návrh byl rovněž schválen. Přítomných 35, kvórum 18, 32 bylo pro, žádný hlas nebyl proti.

Takže vyhlaste závěrečné hlasování. Budeme hlasovat o tom, zda ve znění pozměňovacích návrhů postoupíme tento návrh zákona Poslanecké sněmovně, tedy o návrhu jako celku.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte, prosím, ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Toto je 67. hlasování a skončilo návrhem schválitnávrh zákona, vrátit Poslanecké sněmovně návrh zákona ve znění pozměňovacích návrhů.

Přítomných 37, kvórum 19, nikdo nebyl proti, 36 hlasů bylo pro.

A naposledy budeme v souvislosti s tímto zákonem hlasovat o tom, zda souhlasíte s pověřením. Dávám návrh pověřit pana senátora Milana Bureše, aby odůvodnil usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. A samozřejmě paní senátorku Lianu Janáčkovou. Pan senátor Bureš souhlasí s tímto pověřením. Děkuji vám. Takže hlasujeme o pověření.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Děkuji vám. Kdo nesouhlasí s tímto návrhem, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Hlasování o pověření skončilo schválením návrhu. Přítomných 36, kvórum 19, nikdo nebyl proti, 33 hlasů bylo pro.

Děkuji vám, paní zpravodajko, děkuji, paní ministryně.

Dalším bodem je

Závěrečná doporučení Výboru organizace spojených národů pro lidská práva – kontrolního orgánu Mezinárodního paktu o občanských a politických právech

Závěrečná doporučení jste obdrželi jako senátní tisk č. 245a uvede jej opět paní ministryně Džamila Stehlíková. Paní ministryně, máte slovo a odpusťte, že jsem poněkud zazmatkoval.

Ministryně vlády ČR pro lidská práva a národnostní menšiny Džamila Stehlíková: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, Česká republika je smluvní stranou Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Pakt disponuje vlastním kontrolním mechanismem, kterým je Výbor pro lidská práva. Výbor je kontrolním orgánem mezinárodního paktu o občanských a politických právech, ke kterému bývalá ČSSR přistoupila již v roce 1968. V roce 2006 předložila Česká republika výboru druhou periodickou zprávu o plnění paktu, následně vydal výbor závěrečná doporučení.

Doporučení se týkají zejména postupu policie především vůči některým etnickým menšinám a ostatním ohroženým skupinám, a to zejména při zatýkání a zadržování, neexistence nezávislého orgánu s pravomocí přijímat a prověřovat stížnosti na použití nepřiměřené síly a další možné zneužívání pravomoci policie. Protiprávní sterilizace žen, nízkého zastoupení žen v politickém životě, přetrvávajícího používání klecových lůžek, neexistence komplexního legislativního rámce ochrany před diskriminací, diskriminace Romů v přístupu k bydlení a v dalších oblastech. Neúměrně vysokého počtu romských dětí umístěných v ústavech sociální péče a diskriminace cizích státních příslušníků žijících v ČR a další řady problémů, pokud se jedná o problematiku občanských a politických práv.

Na druhé straně výbor vyjádřil a vzal na vědomí pokrok, kterého ČR dosáhla v celé řadě dalších oblastí, například při potírání domácího násilí a v některých dalších oblastech. Informace o tom, jak ČR zohlednila některá vybraná doporučení, má být výboru podána do jednoho roku od vydání závěrečných doporučení. Vláda projedná toto své vyjádření na své nejbližší schůzi.

Děkuji Vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní ministryně. Garančním a zároveň jediným výborem při projednávání tohoto tisku je výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor přijal usnesení pod číslem 245/1 a zpravodajkou výboru je opět paní kolegyně Liana Janáčková. Prosím, máte slovo, paní kolegyně.

Senátorka Liana Janáčková: Děkuji, dámy a pánové, já bych jen doplnila paní ministryni o jednu skutečnost, a sice že další, to znamená třetí periodická zpráva má být Českou republikou výboru předložena do 1. srpna 2011. A protože všechna fakta o této zprávě a o těchto doporučeních výboru byla paní ministryní zde přednesena, myslím, že by bylo zbytečné opakovat je znovu. Takže vám sděluji, že výbor tuto zprávu projednal a navrhuje Senátu vzít tuto zprávu na vědomí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji vám, paní kolegyně. Otevírám obecnou rozpravu, do které se hlásí pan kolega Škaloud.

Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky a senátoři, já nemám námitky vzít zprávu na vědomí, ale dovolte, abych sdělil několik věcných pochybností, které ve mně tento materiál vyvolává.

Za prvé chybí zde zdůvodnění těchto doporučení. Jako příklad – tady uvádí výbor, že bere na vědomí, že Česká republika popírá, že by jí byly známy případy, že využíváme letadla cizích států k přepravování – nebo umožňuje letadlům cizích států přepravování osob do zemí, kde riskují – tyto osoby, že budou vystaveny mučení. Česká vláda to popírá, přesto nám tady výbor doporučuje, abychom to znovu prošetřili. Nechť je třeba důvod, že se to někdo dočetl v novinách, jako nějaké fámy, nebo ať sdělí nějaký jiný důvod, věcný. U každého tohoto bodu chybí tato stanoviska. Z tohoto hlediska se mi to zdá jako doporučení nějakého spolku zahrádkářů, kteří si můžou vymyslet cokoli.

Podobně bych se zeptal ministryně, zda vláda dala nějaké stanovisko. Pokud vláda o tomto materiálu ještě nejednala, myslím, že bychom to měli projednat teprve poté, až se vláda vyjádří nebo až dostaneme nějaké zdůvodnění. Ale nechci zbytečně zdržovat, spíš kladu jenom otázku na ministryni, ale ještě než ji přednesu, tak chci zmínit, že mě tady zaujala slova, že máme zahájit trestní řízení proti domnělým pachatelům. To je přece úplně absurdní. Jako by tady neexistoval soudní systém a možnost někoho obžalovat a postupovat podle procesních pravidel. Je to takové amatérské, dělá to na mě dojem velmi umělý.

Co by mě zajímalo – jenom jedna otázka na ministryni. Prosím vás, kdo je členem tohoto výboru, minimálně aspoň za Českou republiku, pokud tam někdo je a s jakým mandátem tam ten člověk je, kdy dochází k nějakým obměnám a podle jakých pravidel jsou tito lidé do tohoto výboru vybíráni. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Pan kolega Mejstřík je přihlášen do rozpravy.

Senátor Martin Mejstřík: Vážený pane předsedající, paní ministryně, dámy a pánové, nebýt pana kolegy Škalouda, tak jsem se domníval, že nebude žádná diskuse. Já se pokusím reagovat na některé jeho výtky.

Myslím si, že postup lidskoprávního výboru OSN není amatérský. Spíš mi je líto, že si kolega Škaloud nezjistil některé skutečnosti, na které se ptal. Ten výbor vydává zprávu jednou za čtyři roky s tím, že každé zprávě předchází projednávání námitek, ke kterým ten výbor dospěje, nebo skutečností, ke kterým dospěje. V takovém předběžném kole v Ženevě, které se konalo i před touto zprávou, proběhla tato debata letos na jaře, kam byli pozváni jednak zástupci vlády, jednak např. i zástupci odborné veřejnosti, včetně těch postižených, případně nevládních organizací. Tam se ta stanoviska vyjasňovala. Na základě této proběhlé debaty potom výbor posoudil znovu argumenty jedné nebo druhé strany a vydal tuto zprávu. Takže jestliže zde padlo slovo „amatérské“, tak si myslím, že to bylo velmi neadekvátní. To jenom věcně k tomu procesu.

Jinak bych se rád zmínil o způsobu projednávání. Já jsem členem lidskoprávního výboru a z mého pohledu jako člověka, který se zabývá lidskými právy, není podstatnějšího dokumentu, než je tento. My jsme členy OSN. Patříme mezi demokratické státy. Mohlo by se nám zdát, i nám zde, zákonodárcům, že okamžikem svržení diktatury jsme se vypořádali s problémy lidských práv a máme zde čistý stůl. Bohužel nemáme čistý stůl, stejně tak jako ho nemá žádný stát. Lidská práva je potřeba hájit a sledovat kontinuálně. To se netýká jenom České republiky, ale i Spojených států amerických a všech zemí. Je to samozřejmě otázka lidské svobody a ta musí být hájena a sledována v každém okamžiku.

Takže není zásadnějšího dokumentu a trochu mi bylo líto, že při projednávání v lidskoprávním výboru by tato zpráva prošla podobně jako zde za naprostého nezájmu zúčastněných, mých kolegů.

Co mě ovšem zamrzelo ještě více, byl fakt, a to se mi zdá naprosto varovné, nechci používat silnější slova, že v momentě, když jsem se pokusil otevřít debatu, tak někteří kolegové a kolegyně se pokusili tuto debatu podobně pseudoprocedurálním návrhem, jako jsme zažili před chviličkou v případě návrhu zákona kolegy Horníka k přímé volbě prezidenta, zamezit diskusi. To byl moment, kdy jsem nevěřil vlastním uším a očím, je-li to myšleno vážně, že by v demokratickém parlamentu mí vážení kolegové a kolegyně mysleli vážně to, že si odhlasujeme, že nebudeme pokračovat v diskusi nad takto důležitým dokumentem! I kdyby nebyl tak důležitý, tak to je skandální. Ale naštěstí zvítězil zdravý rozum a dostali jsme se k té věcné debatě.

Dovolte mi, vážení kolegové a kolegyně, ještě jednou vypíchnout některá z témat, na která nás lidskoprávní výbor OSN upozorňuje.

Je to zejména – pominu-li romskou otázku, která si myslím, že klopotně, nicméně je sledována, a je zde snaha o řešení jak ze strany vlády, tak ze strany nevládních organizací, pominu-li otázku např. klecových lůžek, což je také mediálně i politicky sledovaná věc – ale co se mně osobně zdá jako daleko závažnější, je zde naprosto striktní požadavek na zřízení nezávislé policejní inspekce. Inspekce nezávislé na ministerstvu vnitra, potažmo na policii samé. Což je věc, která se dotýká všech, každého z nás, každého občana České republiky.

To znamená, není to tak marginální – v uvozovkách – věc, jako např. klecová lůžka, o kterých se vedou dalekosáhlé debaty již několik let. O tom se náš výbor v podstatě nebavil.

Je zde požadavek, který já spatřuji jako velmi zásadní, a zde si dovolím ocitovat – neocituji, protože to nemůžu najít – na uveřejnění všech bodů této zprávy, tak jak je výbor OSN předkládá, tak aby se tato zpráva dostala veřejnosti, aby se dostala státním orgánům, nám do Parlamentu, což už se stalo, ale také nevládním organizacím.

Smyslem je, že jde právě o lidská práva a měli by s touto zprávou být naši občané seznámeni. Nenabyl jsem dojmu, že by v tomto punktu třeba vláda chystala nějaké zásadní opatření.

Ale o čem chci hovořit zejména? To je bod, který zde nezmínila ani paní ministryně, který dokonce není zmíněn ani v důvodové zprávě, ani ho nezmínila paní kolegyně zpravodajka Janáčková. A přitom to je první z bodů této zprávy. A to je otázka restitucí.

Víte dobře, že jsem – 6 let – členem komise pro krajany žijící v zahraničí. Ti, kteří sledují práci této komise a problematiku, kterou řešíme, tak víte dobře, že se krajané pravidelně zde v Praze scházejí na jednání. Jsou to zástupci krajanských organizací z celého světa, včetně těch, kteří žijí na východě – v Evropě nebo na západě – v Austrálii, prostě z celého světa. A opakovaně mezi jinými požadavky žádají naši vládu, aby se nevyřešeným restitucím našich krajanů věnovala.

Při posledním jednání tohoto reprezentativního sboru v Praze byli dokonce účastníci pozdraveni předsedou vlády panem Topolánkem a dalšími ministry. Nicméně tato otázka, to znamená nevyřešené restituce našich krajanů, je stále neřešena.

S lítostí musím konstatovat, že ji neřeší ani naše krajanské komise senátní, byť si ji na začátku tohoto volebního dvouletého období po posledních volbách zařadila na program jednání a měl to být jeden z bodů, kterým se naše komise měla zabývat.

Já si dovolím vás s touto problematikou seznámit, protože je to věc, která se táhne již téměř 20 let. Nebude to dlouhé, ale dovolte mi několik základních údajů.

Restituce byly řešeny celkem čtyřmi zákony. Přitom tři z těch hlavních – to byl zákon č. 87/1991 Sb., č. 229/1991 Sb., a č. 243/1992 Sb. – v sobě zahrnovaly podmínku státního občanství. A to je klíčová záležitost, která vyřadila naše krajany, zejména ze Severní Ameriky, s možností restituovat. Problematika dvojího občanství leží neustále na stole, naše komise se jí zabývá šest let, apelujeme na vládu, ale nedaří se ji přes veškeré sliby řešit. A to je věc, která naše krajany vyřadila z restitucí.

Existují minimálně dvě poměrně velká nevládní sdružení, která se snaží tyto restituce řešit. Je to Česká koordinační kancelář se sídlem v Kanadě a s pobočkami v Německu a Austrálii. A v Praze to je Svaz občanské sebeobrany, přičemž každá z těchto skupin řeší trochu rozdílné problémy týkající se restitucí. Zatímco Svaz občanské sebeobrany naráží na problematiku české justice – o té zde nechci hovořit, protože to je trochu jiné téma, a ani Výbor OSN pro lidská práva se o tom nezmiňuje – tak druhá skupina, Česká koordinační kancelář se sídlem v Kanadě a pobočkami v Německu a v Austrálii, jak jsem řekl, řeší právě problematiku restitucí v návaznosti na občanství.

Ačkoliv tato kancelář zastupuje dle vyjádření předsednictva plus minus milion našich občanů, kteří žijí v zahraničí, kteří museli, za mnohdy dramatických okolností, emigrovat z komunisty ovládaného Československa, tak podíváme-li se blíže na ta čísla případů, které tato kancelář se snaží vyřešit, tak nejsou až tak šokující. Je jich plus minus 150, přičemž ovšem 43 těchto stížností už projednával Výbor OSN pro lidská práva a v přibližně 20 případech tento výbor konstatoval, že v ČR jsou porušována lidská práva a vyzval českou vládu k řešení tohoto porušování lidských práv. Z plus minus 150 přihlášených případů máme 20 již zcela zjevně zanalyzovaných případů s tím výsledkem, že jde opravdu o porušení lidských práv.

Pro ČR by to mělo mít tento závěr: Nejde o majetky, kde by se jednalo o desítky miliard, bavíme se maximálně o 150 případech. Domnívám se, a je to tedy můj osobní názor, že tato analýza schází a je ostudou českého státu, že ji ani český stát nenechal zpracovat. Nicméně se domnívám, že by český rozpočet, resp. spíše rozpočet ČR unesl vypořádání těchto případů.

Je to možné dvojím způsobem – buďto tedy naturální restituce, tzn., co bylo ukradeno, to bude vráceno, anebo nějakým odškodněním.

Problém shledávám pro mě v poněkud nepochopitelném nezdůvodněném postoji české vlády. Českou republiku zastupuje před Evropským soudem pro lidská práva Dr. Vít Šorm, který při nedávné návštěvě kongresmanů USA, kteří se mj. na půdě Senátu za přítomnosti pana předsedy Sobotky a dalších senátorů dotazovali i na tento problém, na problém restitucí, tak v doporučení, které my jsme dostali před touto schůzkou do ruky – a zde budu citovat – pan Dr. Šorm doporučuje toto: „Zaujmout konformní přístup, v této otázce vyslechnout protistranu, dát jen velice obecný komentář a vyhnout se jakýmkoliv slibům.“

Obecně potom ministerstvo zahraničních věcí definuje náš postoj, tzn. postoj ČR takto: Jedná se o vnitřní záležitost ČR. Neztotožňujeme se s názorem Výboru OSN pro lidská práva. Názor Výboru OSN pro lidská práva není pro ČR, ani pro jiné členské státy OSN, závazný.

Takto také odpovídá restituentům, i takto v tomto roku odpověděl pan ministerský předseda Topolánek našemu lidskoprávnímu výboru, když jsme vznesli vládě v této otázce dotaz. Vláda pokládá tuto věc za vyřízenou, nehodlá se k ní vracet, aniž v podstatě se vyrovnává s argumentací těch postižených občanů bývalé Československé republiky.

Já jsem vám předložil protinávrh k návrhu paní kolegyně Janáčkové, resp. k návrhu lidskoprávního výboru, abych byl přesnější. Než ukončím tento svůj příspěvek, rád bych vám přečetl kratičký výňatek z dopisu senátora Benjamina Cardina, kdy pan Cardin je místopředsedou Helsinského výboru Kongresu USA, náměstkovi ministra vnitra panu Dr. Kohoutovi. Senátor Benjamin Cardin zde píše:

„Vaše vláda reagovala na rozhodnutí Výboru OSN pro lidská práva argumentací, že rozhodnutí výboru nejsou právně závazná. Souhlasím. Nejsou právně závazná. Nejde zde však o to, zda jsou doporučení Výboru OSN pro lidská práva závazná. Jde o to, že Výbor OSN pro lidská práva má pravdu. Odepření restituce majetku na základě občanství je nečestné a diskriminační.“

Vážené kolegyně a kolegové, můj protinávrh k usnesení Senátu máte před sebou. Bude-li příležitost, tak vám ho ještě načtu.

Já doporučuji v podstatě k tomu, aby Senát vzal zprávu Výboru OSN pro lidská práva na vědomí, ještě druhý bod, kde v podstatě apelujeme na vládu, aby restituce řešila buď naturální restitucí, anebo odškodněním postižených osob.

Děkuji za pozornost a vítám případnou diskusi.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Do diskuse se již nikdo nehlásí, takže rozpravu končím, protože při tomto projednávání není obecná a podrobná rozprava, ale pouze rozprava.

Paní ministryně, chcete se vyjádřit k rozpravě? Ano, prosím, máte slovo.

Ministryně vlády ČR pro lidská práva a národnostní menšiny Džamila Stehlíková: Já musím reagovat, protože byly položeny otázky, na pana senátora. Ano, pochopitelně z hlediska Výboru OSN pro lidská práva máme povinnost, jelikož jsme smluvní stranou, reagovat v podstatě na závěrečná doporučení, která výbor bude dávat k našim periodickým zprávám o plnění lidských práv. Nicméně tato opatření jsou měkká, na rozdíl od doporučení evropských, protože na evropské úrovni obdobné výbory mají možnost ukládat pokuty či jinak sankcionovat doporučení orgánů OSN, včetně toho výboru, mají spíš charakter udržení mezinárodní reputace, mezinárodní prestiže.

Proto vláda věnuje pozornost včasným reakcím na doporučení, která výbor vydává. V únoru byla sada doporučení projednána vládou. Vláda to vzala na vědomí a na základě výstupů z jednotlivých resortů a zprávy o stavu lidských práv vláda vypracovává odpovědi, které vysvětlují výboru, proč věci jsou takové a jaké chystá změny a kroky k tomu, aby se přiblížila stavu v souladu s mezinárodním paktem a občanských a politických právech. Znamená to, že tato doporučení nejsou hlavním dokumentem vlády, protože to není ani dokument vlády, ani odpovědí na tato doporučení výboru OSN. Hlavním dokumentem v oblasti lidských práv je souhrnná zpráva o stavu lidských práv, která byla přijata zhruba před měsícem vládou a vláda to prezentovala i na webových stránkách a na tiskové konferenci. Je to ale otázka medializace, jakou se tomu věnuje pozornost.

Z hlediska toho, kdo je členem výboru, už jsem panu senátorovi Škaloudovi říkala, že to jsou renomovaní odborníci v oblasti lidskoprávní, především právníci a odborníci na lidská práva, kteří se mění. Obhajobu, kterou jsme vedli před rokem v Ženevě – když tam jedete, nikdy dopředu nevíte, kdo bude výbor zastupovat, vždycky je to asi deset zástupců výboru, kteří připravují otázky a na obhajobě diskutují se zástupci určitého státu. Žádný stát nemá čistý stůl, ČR není výjimečná, což nám není ke cti. Ideální stav lidských práv, stejně jako ideální demokracie je cílový stav, o který usilujeme, ke kterému směřujeme, ale každá země má celou řadu nevypořádaných problémů. Z hlediska tohoto problému, který otevřel kolega Mejstřík – jde o problém historický, jedná se o to, že máme nevypořádané restituenty, což nám dělá problémy před výborem pro lidská práva. Obecně vzato je ale nemožné odškodnit všechny osoby postižené historickou křivdou. Je to dvakrát obtížnější, když se zejména jedná o občany cizího státu. Proces restitucí, který probíhal v ČR, měl své historické pozadí a nelze očekávat, že by mohl proběhnout naprosto ideálně a došlo by k odškodnění všech osob, aniž by následně došlo ke křivdě. Vždycky musíme brát v potaz to, že pokud napravujeme jednu historickou křivdu, často dochází ke křivdám dalším, je postižen občan, který má vztah k majetku, který je vracen. Je to velice složitá otázka, která není jednoduchá a je dána právně historickým pozadím toho, co probíhalo v posledních mnoha desetiletích na území této republiky.

Nemyslím si, že to lze vyřešit jedním usnesením Senátu právě k projednávání doporučení výboru pro lidská práva, která obsahují celou škálu lidskoprávních záležitostí. To, že se touto problematikou zabývá Senát, je věc pozitivní. Budu informovat vládu na nejbližším zasedání, kdy budeme projednávat odpověď českého státu na tato doporučení a budeme je schvalovat tak, abychom to zaslali do výboru.

Nejdůležitějším přínosem pro náš stát je dialog. Není jediného státu v EU, který by nesklidil. Velice tvrdou kritiku výboru, ale jako ČR jsme vždycky chváleni, že dialog běží, že usnesení a doporučení výboru jsou projednávána nejen vládou, ale i parlamentem ČR. V udržení tohoto kvalitního dialogu vidím smysl i dnešního jednání. Věřím, že tato doporučení vezmete na vědomí, neboť jde o velice vážný institut OSN, s nímž jsme ve smluvním vztahu.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní ministryně. Prosím paní zpravodajku o závěrečné slovo.

Senátorka Liana Janáčková: Paní ministryně, dámy a pánové, než zhodnotím diskusi a budeme se věnovat hlasování o návrhu usnesení, ráda bych se prostřednictvím pana místopředsedy ohradila vůči panu senátorovi Mejstříkovi za to, že kritizuje moji zpravodajskou zprávu. Myslím si, že vzít na vědomí je to nejkorektnější, co jsem mohla navrhnout tomuto auditoriu. Byla bych ráda, aby se příště kolega Mejstřík zdržel jakýchkoli káravých řečí, nejen na adresu nás, členů výboru, ale tato metoda se přenáší i na kolegy v Senátu. Přeji si, aby se pan kolega Mejstřík alespoň ke mně takto nechoval a nekritizoval mé zprávy. Tuto zprávu si mohl, vzít on, stejně jako já.

Zhodnotím diskusi. Vystoupili dva senátoři – pan kolega Škaloud a pan kolega Mejstřík. Pan kolega Mejstřík přidal ještě protinávrh, kdy k prvnímu bodu bere na vědomí, přidal ještě druhý bod, který tady ozřejmil.

Přečtu doporučení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, kde doporučujeme Senátu vzít na vědomí závěrečná doporučení výboru OSN pro lidská práva, kontrolního orgánu mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

O protinávrhu se asi bude hlasovat na prvním místě. Po poradě s panem místopředsedou se pustíme do hlasování, pokud není jiný návrh postupu.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Paní zpravodajko, řeší to s kolegou Mejstříkem. Prostřednictvím kolegy jsme to konzultovali s legislativou, která je přesvědčena o tom, že to jsou dvě rovnocenná usnesení. Nejdříve bychom měli hlasovat o usnesení výboru, které bylo podáno jako první a potom o usnesení, které předkládá pan kolega Mejstřík. V případě, že nebude přijato usnesení výboru, budeme hlasovat o usnesení kolegy Mejstříka.

Senátorka Liana Janáčková: Rozumím tomu tak, že pokud bude přijato jedno usnesení, o druhém se už hlasovat nebude.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Ano. Věřím, že všechny kolegyně a všichni kolegové chápou, jak budeme hlasovat. Není to pozměňovací návrh, je to druhé usnesení. Každý, kdo teď bude hlasovat ví, že když nebude hlasovat pro usnesením, které předkládá výbor, může následně hlasovat pro usnesení, které předkládá kolega Mejstřík.

Prosím kolegu Volného, snad do toho vnese světlo.

Senátor Jaromír Volný: Já jsem se přihlásil faktickou poznámkou. Návrh kolegy Mejstříka je nadepsán jako pozměňovací návrh. Ale právoplatný princip je, že věci se neposuzují podle toho, jak jsou nazvány, ale podle svého obsahu. To znamená, buď je to nazváno pozměňovacím návrhem, tak ve skutečnosti je to návrh alternativní, protože kdyby to byl pozměňovací návrh, tak by musel mít jinou formu, i obsah, tzn., muselo by tam být napsáno – výborový návrh se mění tak a tak, že k bodu 1 se přidává ještě bod 2, a ten zní takto a takto. Takže byť je pod názvem pozměňovací, tak věcně je to návrh alternativní.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Takže ještě jednou opakuji, kdo chce hlasovat pro návrh kolegy Mejstříka, nechť prosím nehlasuje pro návrh usnesení výboru, protože pokud nebude přijato usnesení výboru, budeme hlasovat o usnesení kolegy Mejstříka. Pokud bude přijato usnesení výboru, budeme hlasovat následně o návrhu usnesení, které předložil kolega Mejstřík. Pokud nebude přijato usnesení výboru, tak budeme hlasovat následně o usnesení, které předložil kolega Mejstřík. Myslím si, že je to všem jasné, takže dovolte, abych znělkou svolal všechny do sálu.

Zahajuji hlasování. Hlasujeme. Kdo je pro usnesení tak, jak bylo předloženo výborem? Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování č. 69, registrováno 46, pro 33. Návrh byl schválen.

Usnesení navržené kolegou Mejstříkem není dále hlasovatelné. Končíme projednávání tohoto bodu a přistupujeme k dalšímu bodu, který uvede kolega Šneberger.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji. Hezké popoledne, dámy a pánové. Pokračujeme bodem, kterým je

Návrh senátního návrhu zákona

Stálé komise Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury,

o zásadách jednání a styku Poslanecké sněmovny a Senátu mezi sebou

a navenek, a o změně zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu,

ve znění pozdějších předpisů (stykový zákon)

Návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 296.Tento návrh zákona uvede zástupkyně navrhovatelů senátorka Jiřina Rippelová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jiřina Rippelová: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové. Stykový zákon, nebo tzv. stykový zákon je téma, které se začalo diskutovat v r. 1997. Dneska se píše r. 2008 a vy máte před sebou oficiální senátní verzi, oficiální návrh senátního návrhu zákona. Za těch 11 roků se vystřídala na jeho práci řada orgánů, vystřídalo a pracovalo se s větší nebo spíše menší intenzitou, a teprve vloni se podařilo zintenzívnit vzájemné diskuse jak na úrovni vedení komor, tak na úrovni naší partnerské komise PS. Pokusili jsme se vyhovět řadě připomínek poslanců a považujeme návrh zákona v předkládané podobě, řeknu, v zásadě za dohodnutý, i když samozřejmě, protože se jedná o návrh zákona, který bude schvalován v režimu článku 40 Ústavy, nemůže tady ani jedna z komor vnucovat nějakým způsobem vůli komoře druhé. Nebudu podrobně seznamovat s návrhem stykového zákona. Po mně vystoupí zpravodaj, odkazuji na důvodovou zprávu, kterou máte na svých stolcích a dovolím si vás, vážené kolegyně a kolegové, požádat vzhledem k tomu, že tento zákon je na počátku cesty legislativním procesem, doporučit jej vaší pozornosti a požádat o propuštění do fáze výborového jednání. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já vám děkuji, paní senátorko. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Jaromíra Volného, kterému tímto uděluji slovo. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaromír Volný: Dámy a pánové, co to je stykový zákon, všichni víme. Také všichni víme, po těch 15 letech, co Ústava předpokládá existenci, jak je zapotřebí. Viděli jste to při nedávné volbě prezidenta republiky. Stykový zákon řeší sice 11 bodů, ale nejdůležitější – aspoň podle mého názoru – je právě pasáž týkající se společné schůze obou komor Parlamentu k volbě prezidenta republiky. Tady bych uvedl to nejdůležitější, co vás asi bude zajímat, a to je způsob volby, jestli veřejně nebo tajně. Návrh předpokládá tajnou volbu s tím, že obě komory se ovšem mohou shodnout na tom, že volba bude veřejná. A pokud by byla volba veřejná, tak jsou možné dva způsoby, a to buď tak, jak se hlasuje o důvěře nebo nedůvěře vlády, to znamená podle jmen s vylosováním toho, která komora bude hlasovat jako první a v rámci té příslušné komory hlasováním prvního poslance nebo senátora, abecedním postupem dále dokola. Anebo druhá možnost veřejné volby – je tam navrženo pomocí lístků, kde je uvedeno jméno poslance nebo senátora, takový lístek poslanec nebo senátor vyplní, odevzdá volební komisi a volební komise výsledky sečte a potom vlastně jednotlivé hlasy tak, jak hlasovali jednotliví poslanci nebo senátoři, zveřejní.

Dámy a pánové, to je takový nejdůležitější bod, který ten návrh řeší. Já bych chtěl, a to bude poslední, co k tomu řeknu, vysvětlit, proč jsou dva tisky, to znamená, proč se jedním tiskem navrhuje stykový zákon a novela zákona o jednacím řádu Senátu a zvláštním tiskem novela zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Je to na základě požadavku poslanců při společných jednání obou ústavních komisí, obou komor Parlamentu, kdy oni poukazovali na to, že zatímco stykový zákon a zákon o jednacím řádu Senátu jsou obsaženy v článku 40 Ústavy, to znamená musí je schválit obě komory a Senát v této věci není PS přehlasovatelný, tak pokud jde o jednací řád PS, tak tam je Senát případně PS přehlasovatelný, pokud by PS s tím jak Senát případně pozměnil jednací řád PS nesouhlasila. Takže to je důvod pro to, aby vlastně byť meritorně, tisky 296 a 297 jsou – nebo formálně rozděleny do dvou tisků, tak ve skutečnosti jde o jednu materii, která z výše uvedeného důvodu na výslovnou žádost poslanců, aspoň těch, co byli při té společné schůzi obou ústavních komisí, toto požadovali. Ono by se sice nic nestalo, kdyby to bylo spojené z hlediska věcného, protože v návrhu, který mění jednací řád PS, se pouze ve třech bodech něco vypouští – právě to, co se přesunuje do stykového zákona.

Ale samozřejmě, pokud by poslanci chtěli této příležitosti a pozměnit něco ve svém jednacím řádu, tak by to mohl být do jisté míry právní problém.

Čili já jako zpravodaj jsem nenalezl v tomto návrhu zákona, na kterém se shodly obě ústavní komise, to znamená senátní a poslanecká, já jsem tam nenašel nic, s čím bych podle mého názoru nemohl primárně souhlasit. A protože zde není důvod ani pro zamítnutí ani pro vrácení navrhovateli k dopracování tak nic takového nenavrhuji a návrh by měl být přikázán Senátem výborům k projednání. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane zpravodaji. Prosím, posaďte se ke stolku. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí paní senátorka Alena Gajdůšková. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, že je stykový zákon nezbytný, jsme si vyzkoušeli na vlastní kůži všichni při volbě prezidenta. O přijetí stykového zákona usilovala předcházející Stálá komise pro ústavu a práce trvala 11 let, jak paní senátorka v roli předkladatelky už také říkala.

Minulé komisi se nepodařilo dojednat stykový zákon, protože o tom dojednání to právě celé bylo. Takže já si myslím, že patří v této chvíli poděkování předsedkyni Stálé komise Senátu pro ústavu paní senátorce Rippelové a celé této komisi, že skutečně se konečně stykový zákon podařilo dojednat a naformulovat.

My totiž stykový zákon nebudeme potřebovat jen při další volbě prezidenta. Pokud ho vůbec budeme při volbě prezidenta potřebovat. Budeme ho potřebovat dřív, a to mnohem dřív, při předsednictví ČR v EU. V období předsednictví a nejenom v té chvíli by totiž byl velmi užitečný společný výbor pro EU, jak to předpokládá Ústava. Tak dalece ovšem ochota poslanců při formulaci stykového zákona nešla. Stykový zákon ale má zakotvenu alespoň jednu možnost, kterou si myslím, že musíme využít, a to je zřízení pracovní komise pro řešení konkrétní otázky.

Jsem přesvědčena o tom, že první společná pracovní komise by měla být ustavena právě pro přípravu předsednictví a pro fungování v rámci předsednictví, a to hned po nabytí účinnosti stykového zákona.

Jde o to, že předsednictví je nejenom úkolem pro vládu moderovat fungování EU, pro regiony připravit zázemí a také příležitost představit se Evropě. Ale je to velký úkol také pro Parlament, který musí přispět jak k prezentaci ČR v EU, tak k politické debatě o zásadních otázkách v EU. A v neposlední řadě má také úkol odpracovat prosazování priorit, které si ČR pro dobu předsednictví stanovila. A v tom má skutečně Parlament nezastupitelné místo. Bez součinnosti obou komor ovšem tuto svou úlohu nebudeme schopni úspěšně spojit.

Proto ještě jednou myslím, že je potřeba poděkovat za práci Stálé komisi pro Ústavu, její paní předsedkyni, protože jsme skutečně rádi, že stykový zákon konečně spatřil světlo světa.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, paní senátorko. Nikdo další se do rozpravy nehlásí. Končím tedy rozpravu. Zeptám se paní senátorky Rippelové, zda si přeje vyjádřit k proběhlé rozpravě. Nepřeje. Pan senátor Volný také ne, a jelikož nebyl podán návrh; ani na vrácení ani na zamítnutí, takže přikážeme návrh senátního návrhu zákona výborům k projednání. Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl ústavně-právní výbor. Má někdo další jiný návrh? Není tomu tak.

Přivolám kolegyně a kolegy do sálu a budeme hlasovat o návrhu, který jsem právě přednesl. Kolegyně a kolegové, aktuálně je přítomno 42 senátorek a senátorů, kvórum je 22. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 70 se ze 43 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 22 pro vyslovilo 40, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Nyní budeme pokračovat bodem

Návrh senátního návrhu zákona Stálé komise Senátu

pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury,

kterým se mění zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny,

ve znění pozdějších předpisů

Návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 297. Tento návrh zákona uvede předsedkyně SK Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury senátorka Jiřina Rippelová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jiřina Rippelová: Tady snad jednou větou, už to tady bylo řečeno, to, co se přesouvá z jednacího řádu Poslanecké sněmovny do stykového zákona, se vypouští z jednacího řádu PS. To znamená, že toto je norma, která má ryze derogační charakter. Když tady zaznělo na závěr dnešní schůze před prázdninami poděkování mé osobě, tak já si poděkování dovolím směřovat ještě k jedné osobě. Je to pan docent Kysela, tajemník Stálé komise. A chtěla bych poděkovat i naší legislativě.

Jinak si dovolím navrhnout, aby i tento návrh byl propuštěn do legislativního procesu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, paní senátorko. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Jaromíra Volného. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaromír Volný: Já už jen teď formálně potvrzuji to, co jsem říkal při projednávání předcházejícího bodu a to před chvílí řekla paní senátorka Rippelová.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí.

Končím tedy obecnou rozpravu a vzhledem k tomu, že jsme návrh zákona nevrátili navrhovateli ani jej nezamítli, takže přikážeme tento návrh zákona výboru či výborům k projednání. OV navrhuje, aby garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona byl ÚPV. Já si myslím, že doba k představení zákona byla relativně krátká, takže nepustím znělku a dovolil bych si, abychom ihned hlasovali.

Takže dámy a pánové, zahajuji hlasování k tomuto návrhu zákona.

Kdo je pro, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku, kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 71 se ze 41 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 21 pro vyslovilo 36, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji paní senátorce Rippelové, děkuji panu senátorovi Volnému a budeme pokračovat již posledním bodem schváleného pořadu schůze, a tím je

Návrh senátního návrhu Ústavního zákona senátora Jana Horníka,

kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky,

ve znění ústavních zákonů č. 347/1997 Sb., č. 300/2000 Sb., č. 395/2001 Sb.,

č. 448/2001 Sb., a č. 515/2002 Sb.

Návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 298. Tento návrh senátního návrhu ústavního zákona uvede navrhovatel pan senátor Jan Horník. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Horník: Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane místopředsedo, já nebudu zdržovat úvod dlouhým výčtem všech zákonů, v jejichž znění Ústava ČR a budu se snažit vzhledem k pokročilé době být co nejkratší.

Materiál, který jste dostali v modrém tisku, v podstatě obsahuje vše důležité, vč. důvodové zprávy. K dispozici jsme dostali též práci naší legislativy, která poukazuje i na jisté nepřesnosti v předloženém návrhu, které se dají určitě v případě postoupení tohoto návrhu novelizace ústavního zákona ještě následně vyčistit.

Já bych chtěl říci jednu důležitou věc. Jsem sám navrhovatelem tohoto zákona. Nesnažil jsem se pro něj získávat žádnou politickou podporu, a to z jednoduchého důvodu, protože mám dojem, že o této tématice se mluví již velmi dlouho, minimálně od roku 2002, a politické strany, napříč spektrem, jednou jsou pro, podruhé jsou trošku míň pro. Nicméně z průzkumů veřejného mínění všeobecně trvale vyplývá, že naši občané by si přáli prezidenta volit přímou volbou.

Dneska máme asi jiné časy, než byly v době, kdy zasedalo Revoluční Národní shromáždění 14. 11. 1918, kdy byl zvolen prezidentem Tomáš Garrique Masaryk, kdy proběhlo všechno velmi rychle, kdy předsedající Karel Kramář vyzval přítomné, aby za prvního prezidenta Československé republiky zvolili Tomáše Garrique Masaryka. Po této výzvě se ozvalo „výborně, sláva, hlučný potlesk“ a prezident v podstatě zvolen, kdy pan Kramář pouze konstatoval, že k tomu došlo jednohlasně. Obdobně – pro nás možná v naší době trošku absurdně – probíhala volba prezidenta, 29. 12. 1989, opět dá se říci v jakési revoluční době, kdy naprosto totalitní parlament jednomyslně zvolil Václava Havla prezidentem, a to 183 přítomnými poslanci Sněmovny lidu a 140 poslanci Sněmovny národů. Tyto časy se snad již nebudou opakovat, doufejme, že žádnou revoluci nebudeme potřebovat.

Nicméně vás chci požádat, zdali byste našli v sobě sílu a návrh novely ústavního zákona postoupili výborům. Možná také proto, abychom našli zde v Senátu dostatek času, abychom se o této materii mohli spolu bavit, abychom ji mohli hodnotit, abychom ji mohli možná doplňovat, a to navzdory tomu, že víme, že v Poslanecké sněmovně je návrh sociální demokracie, který momentálně je na 6 měsíců stažen z projednávání na doplnění a že současně vláda pověřila ministra Pospíšila, aby vypracoval vládní návrh.

Já mám dojem, že tento návrh není proti ničemu a byl bych rád, kdybyste pochopili moje snažení na základě mého vystoupení ve Španělském sále, kde jsem vyzval k tomu, abychom dospěli k přímé volbě prezidenta. Čili toto je logické vyústění a byl bych rád, kdyby kterýkoli z návrhů, který nakonec snad uspěje, byl ku prospěchu našim občanům.

K tomu si dovolím ještě jednu velmi krátkou poznámku. Byly spuštěny webové stránky – www.primavolbaprezidenta.cz. Ty jsou na podporu přímé volby prezidenta a je úplně jedno, který návrh a kdo ho nakonec podává a v jakém znění možná bude jednou novela Ústavy ČR případně schválena. Já vám děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger:Děkuji, pane senátore. Organizační výbor určil zpravodajem pro prvé čtení senátora Jiřího Zlatušku, který se však omluvil. Já navrhuji, aby ho v tuto chvíli zastoupil pan senátor Jiří Žák. Ale ještě než pan senátor promluví, tak toto bohužel - jelikož to není určeno organizačním výborem, ale je to můj návrh – musíme odhlasovat. Kolegyně a kolegové, já přivolám nepřítomné senátorky a senátory do sálu a začneme hlasovat.

Budeme hlasovat o tom, aby pan senátor Jiří Žák se stal zpravodajem pro první čtení. Moment, ještě chvilku počkejte.

Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 72 se z 42 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 22 pro vyslovilo 38, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Kolegyně a kolegové, dávám slovo panu senátoru Jiřímu Žákovi. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Žák: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, má role v tuto chvíli je velmi jednoduchá. Byť jste materiál dostali, kolega Horník tady říkal nějaké zdůvodnění. Téma volby prezidenta je samozřejmě nesmírně vážné téma, které si zaslouží velmi rozsáhlou a dlouhou debatu. Nedomnívám se, že toho jsme schopni teď a proto navrhuji propustit návrh do výborů. Já osobně bych navrhoval výbor ústavně-právní a komisi pro ústavu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane kolego. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí paní senátorka Gajdůšková s právem přednostním, poté pan senátor Kubera. Prosím, paní senátorko. I tak jste se přihlásila dříve než pan senátor Kubera.

Senátorka Alena Gajdůšková: Děkuji, pane předsedající. Ctěný Senáte, za klub sociální demokracie zopakuji notoricky známý fakt. Přímá demokracie je jednou ze základních hodnot, ke kterým se sociální demokracie hlásí. Proto už léta prosazujeme naplnění Ústavy ČR – přijetí zákona o obecném referendu a přímou volbu prezidenta.

Protože se však jedná o ústavní zákony, neměli jsme doposud sílu, přesně řečeno dostatek hlasů na to, tyto záležitosti prosadit. V této chvíli, jak už bylo řečeno, ve Sněmovně opět leží sociálně demokratický návrh na přímou volbu prezidenta. Jde nám však o věc, nehodláme se tedy přetahovat o to, kdo více a rychleji.

Proto podpoříme návrh pana senátora Horníka k tomu, aby byl postoupen výborům Senátu k projednání. Považujeme to za dobrý důvod – vést i na půdě Senátu k této věci hlubší debatu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Jenom na doplnění, paní senátorko Gajdůšková, ten návrh na propuštění do výborů dal pan senátor Žák, je to zpravodaj, ale to je v pořádku. (Poznámka paní senátorky Gajdůškové mimo mikrofon: Já jsem řekla, že ho podporujeme.) Že ho podporujete? Já jsem to asi přeslechl.

Pan senátor Kubera se nám hlásí o slovo.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, mě zaujala věta senátora Horníka, že je úplně jedno, jaký návrh projde. Ona právě dokázala tu druhou stránku věci. Debaty o přímé volbě prezidenta mají dva aspekty. Jsou lidé, kteří si opravdu myslí, že by prezident měl být volen přímo, veřejnost si to evidentně přeje, z výzkumů veřejného mínění to evidentně vyplývá. Protože veřejnost je pod dojmem toho, že když bude prezident volen přímo, bude to více demokracie a bude moci veřejnost více ovlivnit tu volbu, zejména po oné nepřímé volbě poslední, která se odehrála na Pražském hradě.

Jen bych chtěl připomenout, že za prvé demokratičtější to zásadně není, to není ta podstata problému, protože jsou země evidentně demokratické, kde je nepřímá volba prezidenta, a jsou evidentní diktatury, kde naopak je volba prezidenta přímá a více demokracie jim to žádným způsobem nepřidává.

Že by to bylo tak snadné, jak to vypadá, že se jenom tak udělá zákon, což jsou skoro všechny ty návrhy, že se změní v Ústavě jenom to, že volba je přímá a o dalších věcech, jako o rozdělení pravomocí mezi prezidentem, Senátem a sněmovnou se už mluvit tolik nechce, protože by to byla komplikace a změna Ústavy, to jsou dojmy liché. Skutečnost bude taková, že ta věc se zadrhne už na tématu, jak volit. Tam jsou různé návrhy. Jeden návrh je, volit tak jako do Senátu, tzn., postupují dva kandidáti, ve druhém kole vítěz, pak jsou další návrhy, kdy postupují tři nejúspěšnější. Nejradikálnější návrh je, že ten, kdo získá v prvním kole nejvíc hlasů, je prezidentem.

A je potřeba si také uvědomit, že jsme prožili mnoho diskusí o tom, zda prezident má být stranický, nadstranický nebo jaký, a panu prezidentovi Klausovi se často vyčítalo to, že je čestným předsedou ODS, tudíž že je prezidentem stranickým.

Když tady bude přímá volba, tak opravdu někdo věří tomu, že přijde zázračný člověk typu Jana Švejnara nebo někoho jiného, který bude apolitický a bude vládnout jako moudrý otec vlasti? Nikoliv. Do volební kampaně nastoupí politické strany, a protože ony disponují největšími finančními prostředky do kampaně, tak bude zvolen prezident navýsost politický, který se ani nebude tajit tím, že je prezidentem politickým.

Anebo může nastat druhá věc, že se objeví člověk typu Billa Gatese, který si prostě tu kampaň koupí a stane se prezidentem České republiky.

Pokud si myslíte, že to není možné, tak vás odkazuji na výsledky voleb v Mostě a sledujte pozorně volby v Ústeckém kraji do krajů, jestli je nebo není možné.

To znamená, že omezit debatu na to, hurá, ať je veřejnost spokojená, jsem to já nebo já nebo sociální demokracie nebo ministr Pospíšil a vláda, já jsem vám to zařídil, že ta demokracie teď je konečně tak velká, že jste to ani netušili a vy můžete volit prezidenta přímo.

Samozřejmě hned druhým bodem a druhým návrhem bude to, že je třeba volit hejtmany, starosty, primátory také přímo, pokud možno také bez jakéhokoliv zásahu do příslušných zákonů. To je ale totiž ten největší problém, protože jak si potom pan senátor Horník představuje situaci, kdy bude starostou a zastupitelstvo bude složeno z úplně jiných politických kruhů, a on bude chtít koupit hotel a zastupitelstvo nebude chtít koupit hotel, bude mít ten starosta právo veta, nebo bude mít právo veta to zastupitelstvo, nebo jak to bude? A to je jenom malá obec, to není Česká republika. Tam je ta situace ještě mnohem složitější.

To byl také důvod, proč jsme původně navrhovali, abychom nechali dojít všechny ty tři návrhy a o těch návrzích se seriozně bavili. Ale já vás ujišťuji, že jen málokdo z nás se dožije přímé volby prezidenta, protože já si myslím, že tam není prvotní ten zájem, že někdo si přeje přímo volit prezidenta, ale prvotní zájem je zavděčit se voličům.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Další přihlášenou je paní senátorka Jiřina Rippelová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jiřina Rippelová: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, k samotnému návrhu. Myslím si, že Ústava je tak závažný zákon, že návrh na změnu Ústavy by neměl podávat jednotlivec, ale ta změna by měla být nějakým důsledkem širší shody.

Chci upozornit také na to, že ten návrh vychází z okruhu bývalé čtyřkoalice a byl už jednou Senátem odmítnut.

Nicméně považuji ho za příspěvek do diskuse, a protože, jak tady bylo řečeno, jsou v podstatě tři návrhy a pan ministr Pospíšil připravuje další, myslím si, že bychom se měli na podzim seriozně bavit a buď se shoda najde, nebo se shoda prostě nenajde.

A za ústavní komisi se hlásíme k tomu, že na podzim v této diskusi budeme pokračovat. A pokud nám tento návrh bude přikázán, tak o něm budeme diskutovat spolu s ostatními. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, paní senátorko. S technickou poznámkou se hlásí pan senátor Kubera. Ale technická poznámka není podle jednacího řádu možná, přátelé, ač to tady často vyslovujeme, je možná pouze faktická poznámka. Tak s faktickou poznámkou vystoupí pan senátor Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera: Jen faktickou. Pane místopředsedo, já jsem zapomněl na konci svého projevu navrhnout, právě vzhledem k závažnosti této tematiky, aby byla postoupena všem výborům v Senátu a Komisi pro Ústavu. A za ústavně-právní výbor žádám o prodloužení lhůty o 30 dnů.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, pane senátore. V tuto chvíli se nikdo do rozpravy nehlásí, rozpravu končím.

S ohledem na to, že jsme návrh zákona nevrátili, ani jsme ho nezamítli, tak vám navrhuji tento postup:

Budeme hlasovat od tzv. nejširšího k nejužšímu. Není to přesně specifikovaný postup podle jednacího řádu.

Nejdříve bych dal hlasovat o návrhu, který přednesl pan senátor Kubera, všem výborům a Komisi pro Ústavu, včetně prodloužení lhůty v ústavně-právním výboru o 30 dnů. Pokud by tento návrh nebyl přijat, hlasovali bychom o návrhu, který podal pan zpravodaj Žák, tzn. ústavně-právní výbor a Komise pro Ústavu. A pokud by ani tento návrh nebyl přijat, hlasovali bychom pouze o ústavně-právním výboru, tak jak to navrhuje Organizační výbor.

Myslím, že to je pro všechny zcela zřetelné. Hlásí se s technickou, nebo spíše s faktickou poznámkou pan senátor Pospíšil. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Pospíšil: Faktickou k tomu, co jste teď řekl. Pokud senátor Kubera požádal pro ústavně-právní výbor o prodloužení lhůty o 30 dnů, tak toto prodloužení platí samozřejmě pro všechny výbory.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Dobře, pokud to pan předseda takto myslel… A ještě s faktickou pan senátor Volný, který má v ruce jednací řád a zcela jistě z něj odcituje něco, co já jsem nepochybně zanedbal. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaromír Volný: Je to tak. (Oživení v sále.) Pravdu má pan senátor Pospíšil, protože v § 120 jednacího řádu týkajícího se prvního čtení návrhu senátního návrhu zákona se v odst. 3 říká:

Lhůta k projednání návrhu senátního návrhu zákona ve výborech je 60 dnů od rozhodnutí o jeho přikázání výboru k projednání.

A odst. 4: Lhůtu uvedenou v odst. 3 může Senát zkrátit nebo prodloužit, a to nejvýše o 30 dnů.

Čili z toho dovozuji, že je pravda to, co říkal kolega Pospíšil, že ta lhůta musí být stejná pro všechny výbory.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Víte, ono je to logické. Pokud tu lhůtu prodloužíme u jednoho výboru, tak když ty ostatní výbory to projednají v kratší lhůtě, tak se to stejně dá projednávat na plénu ve druhém čtení až po 90 dnech, byť je ta lhůta prodloužena pro jeden výbor.

Prosil bych vás vzhledem k času, k tomu, že je pátek, abychom se nedohadovali na toto téma. Já dám samozřejmě hlasovat tak, jak nám přikazuje jednací řád.

Pan senátor Kubera ještě s faktickou poznámkou.

Senátor Jaroslav Kubera: Pokud jste dobře poslouchali, já jsem říkal, že žádám o prodloužení za ústavně-právní výbor, nikoliv pro ústavně-právní výbor, takže samozřejmě jsem tím myslel obecné prodloužení pro všechny výbory. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: A v tuto chvíli mi dle jednacího řádu nezbývá nic jiného než se zeptat navrhovatele, jestli souhlasí s těmi návrhy, jak byly postupně podány. Pane navrhovateli, souhlasíte se všemi těmi návrhy, jak byly podány. (Souhlasí.)

Pan senátor Žák? (Souhlasí.)

Nejdříve tedy budeme hlasovat, aby byl přikázán tento návrh zákona všem výborům a komisi pro Ústavu v prodloužené lhůtě o 30 dnů.

Dámy a pánové, po znělce dám o tomto návrhu hlasovat.

Kolegyně a kolegové, aktuálně je přítomno 42 senátorek a senátorů, kvorum je 22. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 73 se ze 42 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 22 pro vyslovilo 40, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji vám.

Tím jsme vyčerpali celý pořad jednání 15. schůze.

Tuto schůzi končím, sejdeme se na podzim, bude oznámeno po schůzi Organizačního výboru, kdy to přesně bude.

Přeji vám hezké prázdniny, hezkou dovolenou a mnoho dalších pracovních úspěchů!

(Jednání ukončeno ve 14.14 hodin.)