Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

text o uhlí

(2. den schůze – 20. března 2008)

(Jednání zahájeno v 9.02 hodin.)

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Vážené kolegyně, vážení kolegové, milí hosté, dovolte, abych vás přivítal na pokračování 12. schůze Senátu.

Nejdříve vás seznámím s omluvami na toto jednání. Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři a senátorky: Karel Schwarzenberg, Václav Homolka, Karel Tejnora, Jana Juřenčáková, Luděk Sefzig, Richard Sequens, Alena Gajdůšková a Milan Špaček.

Prosím vás, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami. Náhradní identifikační karty jsou jako vždy k dispozici u prezence u předsálí Jednacího sálu.

Aktuálně je nyní přítomno již 37 senátorek a senátorů, takže v úvodu navrhnu ještě zařadit na pořad 12. schůze senátní tisk č. 220. Jedná se o včera postoupený návrh zákona, kterým se mění některé zákony na úseku cestovních dokladů, a to jako druhý bod ve středu 26. března 2008. O této možnosti jsme hovořili na Organizačním výboru, pakliže nám bude návrh postoupen včas, abychom projednávání nezdržovali.

Přivolal bych ještě zbylé kolegyně a kolegy a o tomto novém bodu, který bude zařazen na příští středu, dám hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí se zařazením tohoto bodu na příští středu, stiskne tlačítko ANO a zdvihne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a taktéž zdvihne ruku.

Aktuálně je přítomno 46 senátorek a senátorů, kvórum je 24. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 34 ze 46 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 24 pro se vyslovilo 46, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat a tento tisk bude zařazen na příští středu.

Nyní se mi přihlásili dva předsedové klubů v pořadí; nejdříve kolega Stříteský s procedurálním návrhem.

Senátor Jiří Stříteský: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, chtěl bych požádat, zdali by bylo možné, aby senátní tisk č. 201, který je původně přiřazen na příští středu, byl projednáván již dnes po obědě jako bod č. 1. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Ostatní body se tím pádem přečíslují, toto by byl první bod, jinak by pořadí zůstalo zachováno tak, jak to máme před sebou.

Předtím jsem vás již svolal a je to procedurální návrh, budeme o něm tedy hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, tak jak ho přednesl předseda klubu ODS, stiskne tlačítko ANO a zdvihne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko ne a rovněž zdvihne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 35 se ze 47 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 24 pro vyslovilo 41, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat a tento bod byl přesunut tak, jak nám kolega Stříteský přednesl.

Dále se hlásí předseda klubu KDU-ČSL Adolf Jílek, má slovo.

Senátor Adolf Jílek: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, tlumočím zde žádost ministra financí, aby bod „Petice proti diskriminaci obyvatel venkova“ byl pevně zařazen jako poslední bod příští středu 26. března 2008. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Pan předseda Senátu má technickou poznámku.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, vzhledem k tomu, že jde o petici a petenti mají mít informaci, tak je potřeba její projednávání zařadit na přesnou dobu, není možné to nechat jako poslední bod, může být ve 13.00 hodin a může být i v 7.00 hodin večer.

Poprosil bych kolegu, aby navrhl třeba šestnáctou, patnáctou, čtrnáctou hodinu. (Senátor Adolf Jílek navrhuje z lavice 16.00 hodinu.)

Jsem tady mluvčí pana kolegy, tak prý na 16.00 hodinu.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: O tomto procedurálním návrhu tedy opět budeme hlasovat po těchto úpravách bez rozpravy.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem kolegy Jílka, stiskne tlačítko ANO a zdvihne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zdvihne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 36 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 26 pro vyslovilo 50, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím je toto hlasování skončeno. Upravili jsme si tedy program pokračování 12. schůze Senátu třemi procedurálními návrhy, a podle něj nyní již zahájíme jednání.

Vidím, že pan ministr průmyslu a obchodu Martin Říman je přítomen. Začneme tedy nyní projednávat bod

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 19/1997 Sb.,

o některých opatřeních souvisejících se zákazem chemických zbraní a o změně a doplnění zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 455/1991 Sb.,

o živnostenském podnikání (živnostenský zákon),

ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon,

ve znění pozdějších předpisů

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 208. Omlouvám se, že jsem si pana ministra předtím nevšiml, vítám ho zde na plénu Senátu, a prosím ho, zda by zastoupil předsedu vlády Mirka Topolánka a seznámil nás s návrhem zákona.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Říman: Dámy a pánové, pane předsedající, děkuji za možnost obhájit návrh zákona za pana předsedu vlády, který je momentálně na zahraniční služební cestě.

Tato novela zákona se jeví být poměrně bezproblémovou, alespoň tak se zdá podle dosavadního projednávání, ať už na půdě PS nebo na půdě garančního výboru Senátu. Novela implementuje mezinárodní úmluvu o zákazu, vývoji, výrobě, hromadění zásob a použití chemických zbraní do našeho právního řáduj. Implementuje opatření přijatá na konferenci smluvních států uvedení mezinárodní úmluvy. Dále přináší novou úpravu správního trestání v této oblasti, doplňuje podmínky ochrany bezpečnostních zájmů republiky při nakládání s těmito nebezpečnými nebo vysoce nebezpečnými látkami, stanovuje jednotný způsob evidence uvedených látek a snaží se, myslím že částečně úspěšně, snížit administrativní zátěž pro podnikatele v oblasti ohlašování a zesouladění pojmů s předpisy EU.

Garanční výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu doporučil ve svém usnesení tento návrh zákona schválit ve znění, které postoupila Senátu Poslanecká sněmovna. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednáván í tohoto návrhu zákona výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 208/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Ladislav Svoboda, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Ladislav Svoboda: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové senátoři, zákon číslo 19 o některých opatřeních souvisejících se zákazem chemických zbraní nabyl účinnosti dne 26. února 1997. Předkládaná novela v podstatě představuje první rozsáhlejší věcnou změnu proti dřívějším dílčím úpravám, které byly vyvolány buď přijetím jiných zákonů, nebo přesunem kompetencí mezi ústředními správními orgány.

Hlavním cílem nyní předkládané změny jer zapracovat do platné právní úpravy opatření přijatá na konferenci smluvních států Úmluvy o zákazu, vývoji, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a o jejich zničení. Česká republika je signatářem této úmluvy, i když nikdy nevlastnila a ani nevlastní chemické zbraně. Nosným závazkem pro Českou republiku je zajištění kontroly výroby, zpracování, spotřeby, dovozu a vývozu chemických látek, které je potenciálně možné využít pro výrobu těchto zbraní.

Přijatým opatřením jsou rozšířeny podmínky ochrany bezpečnostních zájmů ČR při nakládání s vysoce nebezpečnými chemickými látkami, včetně určení způsobu evidence a zjednodušení stávající ohlašovací povinnosti při vývozu a dovozu.

Při přípravě návrhu zákona byly využity dosavadní poznatky Státního úřadu pro jadernou bezpečnost jako příslušného odpovědného národního orgánu za implementaci úmluvy a jeho kontrolní činnosti. V rámci předkládaných změn je obsažena i nová úprava správního trestání podle vládou přijaté koncepce.

Cesta tohoto návrhu zákona: zákon byl předložen vládou do PS 13. září loňského roku. V průběhu jednání v zahraničním výboru byly podány dva pozměňovací návrhy a později v rámci druhého čtení byl přijat ještě třetí pozměňovací návrh. Ve třetím čtení byl návrh zákona schválen ve znění těchto pozměňovacích návrhů. Přijetí návrhů pouze formálně zpřesnilo text bezobsahových změn. Ze 180 přítomných poslanců 174 se vyjádřilo pozitivně pro přijetí.

Navrhovaná právní úprava přináší hlavně tyto změny: o nálezu chemických zbraní bude příště informován i Hasičský záchranný sbor, zakládá se ohlašovací povinnost nakládání se stanovenými látkami k ochranným účelům, vypouští se možnost stanovovat kritéria pro zařazení stanovených látek na národní úrovni, nově se vymezuje účel, pro který lze udělit licenci pro nakládání s vysoce nebezpečnými chemickými látkami, zavádí se výjimky v licenčním režimu pro provádění záchranných prací vyvolaných mimořádnou událostí, zvyšuje se povinnost jakýkoli dovoz a vývoz, který je nyní nahrazen výrazem převod ohlašovat celním úřadům.

Seznámil bych vás s usnesením číslo 130 výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost z 24. schůze z 12. března letošního roku.

Po odůvodnění zástupcem předkladatele Ing. Dany Drábové, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, zpravodajské zprávě senátora Ladislava Svobody, po rozpravě a hlasování výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego, posaďte se ke stolku zpravodajů. Navrhuje někdo podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho nevidím.

Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se v sále a ani elektronicky nikdo nehlásí, rozpravu končím. Protože není nic, k čemu by se pan ministr a navrhovatel mohli vyjádřit, dám po znělce o návrhu tohoto zákona hlasovat.

Zahajuji hlasování o návrhu zákona tak, jak jej zpravodaj načetl. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 37 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 51, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji, pane zpravodaji. Přistoupíme k projednávání dalšího bodu.

Nyní budeme pokračovat bodem, kterým je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 455/1991 Sb.,

o živnostenském podnikání (živnostenský zákon),

ve znění pozdějších předpisů a další související zákony

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 211. Návrh zákona uvede ministr průmyslu a obchodu Martin Říman a prosím ho opět o slovo.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Říman: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, tento návrh novely živnostenského zákona je vydatnější než předešlá norma. Jedná se o nejrozsáhlejší novelu živnostenského zákona od okamžiku jeho vzniku v roce 1991, tedy po téměř dvaceti letech. Základním cílem, kterým práce na novele byly vedeny na našem ministerstvu, bylo zásadní zjednodušení vstupu do podnikání pro živnostenské subjekty, zejména malé a střední, protože faktem je, že s každou další novelou živnostenského zákona, a bylo jich více než sto v uplynulých letech, se živnostenský zákon a tedy i pravidla, která vytvářel pro vstup do podnikání a podnikání samotné komplikoval a byla tedy příležitost podívat se na živnostenský zákon z gruntu a odstranit balast, který se v průběhu let nashromáždil.

Já si troufnu říci, že se to podařilo. Možná měrou vyšší než jsem doufal, když jsme před rokem a něco na novele začali pracovat. V podstatě se dnes dostáváme do situace, kdy živnostenský zákon a živnostenské podnikání, ty části živnostenského podnikání, které se řídí podle živnostenského zákona, by měly být snazší a jednodušší než tomu bylo na samotném začátku.

Já uvedu několik zásadních změn, které považuji za významné. Za prvé je to výrazná redukce počtu živností. V současné době máme celkem 261 různých typů živnosti, což je jedno z nejvyšších čísel v celé Evropě. Ani státy, které často považujeme za vysoce regulované nebo přeregulované, nemají takové množství živností. Z těchto 261 živností bude, pakliže zákon bude přijat, tak jich zbude 96. To je poměrně výrazná redukce. Nejvíce se na tom podílí redukce živností volných, kterých je v současné době 125. My z těchto 125 živností navrhujeme udělat jednu. Myslím si, že to má hlubokou logiku, která je inherentně obsažena už v dnešním živnostenském zákonu, protože dnes zákon říká, najděte si nějakou ze 125 volných živností, která odpovídá tomu, co chcete dělat. Kdybyste v těch 125 kolonkách živností v těch specifikacích nenašli to, co chcete dělat, tak si to vymyslete a napište to jako 126. Takže z toho logicky vyplývá, že členění na 125 volných živností je svým způsobem nesmysl.

U živností, které nejsou volné, to znamená řemeslné, vázané a koncesované, tam dochází k určité redukci, kdy se spojují některé živnosti, které k sobě mají velmi blízko, ale z nějakých historických důvodů bývaly odděleny. Takovým hezkým příkladem je, že jako samostatné živnosti existuje činnost kováře a podkováře. Takže to je jedna změna, významná redukce počtu živností, což samozřejmě zjednodušuje činnost a administrativní zátěž.

Dalším opatřením je zrušení zásady jedna živnost – jeden živnostenský list. Dnes není výjimkou, že zejména v případě živností volných, ale i těch ostatních živnostník má několik živnostenských listů s tím, že za každý samozřejmě musí zaplatit onu tisícikorunu. Při změně musí zase měnit každou živnost a dále platit. My chceme nahradit tyto živnostenské listy výpisem ze živnostenského rejstříku, na kterém budou uvedeny všechny živnosti, které živnostník má, a za tento jeden výpis zaplatí 1.000,- Kč. To znamená, dojde tady i k jisté nezanedbatelné úspoře, navíc to bude jednodušší.

Tady bych chtěl podtrhnout to, že pro stávající živnostníky to neznamená, že by s platností tohoto zákona museli jít na živnostenský úřad vyměnit si své živnostenské listy za onen výpis. Živnostenské listy budou platit dál, ale samozřejmě v okamžiku, kdy živnostník půjde na živnostenský úřad například pro nějakou změnu, pak přirozeným způsobem dojde k výměně živnostenského listu za výpis z živnostenského rejstříku.

Dále živnostník nebude mít povinnost oznamovat živnostenskému úřadu některé údaje, které již státní správa má nebo může získat jiným způsobem, nebo které oznámil jinde a jsou státní správě známy, jako třeba rejstříkový soud, prokazování bezúhonnosti. K významné změně dochází na úrovni samotných živnostenských úřadů, a to v tom smyslu, že dnes živnostník má tzv. místně příslušný živnostenský úřad, se kterým je povinen komunikovat. Tato místní příslušnost se ruší a díky pokroku v elektronických technologiích je to možné, a proto je dobré toho využít. To znamená, že živnostník bude moci své záležitosti projednat na kterémkoli živnostenském úřadu v ČR, což má samozřejmě význam zejména pro živnostníky, kteří své provozovny mají na více místech než na jednom.

Dalším zjednodušením je usnadnění vstupu do podnikání z hlediska kvalifikací. Tady navrhujeme, aby člověk, který má odborné vzdělání, to znamená příslušné k dané živnosti, tzn. je vyučený, střední škola, vysoká škola, aby pro provozování řemeslných živností nemusel již prokazovat další praxi. Dnes je situace taková, že třeba zedník po vyučení nemůže provozovat živnost zednickou jako OSVČ, ale musí být tři roky zaměstnán jako zaměstnanec, vykonává samozřejmě tutéž práci zedníka, aby mohl vykonávat tuto činnost po třech letech jako OSVČ. Je to do značné míry dehonestace kvality učebních oborů, ale i dalšího vzdělávání a jsme přesvědčeni o tom, že není nejmenší důvod, aby tato podmínka, která zejména pro mladé lidi je často obtížná a často vede k tomu, že lidé ze svého řemesla nakonec úplně zběhnou, tak aby v právním řádu dále byla.

Dalším zjednodušením, na které jsme zvláště hrdi, je snížení administrativní zátěže registračních formulářů, které musí člověk vyplnit. Dnešní formulář má dvacet, resp. dnes už 18 stran a asi 500 kolonek, z nichž samozřejmě podle povahy věci člověk nemusí vyplnit všechny kolonky, ale musí je minimálně projít, aby zjistil, jestli se ho týkají nebo ne. Tento formulář s novým živnostenským zákonem je zredukován na dvě stránky a něco přes stovku zákonem povinných kolonek. Vycházeli jsme z principu, že člověk je povinen vyplňovat pouze ty údaje, které jsou dané zákonem, a ne údaje, které tam byly umístěny do rozsáhlého formuláře proto, že na nějakém úřadě usoudili, že tyto informace by se mohly někdy hodit.

Domníváme se, že bude velmi významné, zvláště když systém bude nastaven tak, že živnostník bude moci – týká se to především volné živnosti, protože samozřejmě u vázaných a dalších musí prokazovat další věci jako je kvalifikace atd. – tak si může vyplnit formulář a požádat o živnost elektronicky, jak já říkám z postele, případně z Czech POINTŮ, které se zavádí, nebo z živnostenského úřadu.Takže ten komfort je poměrně značný.

To jsou asi hlavní věci, které novela živnostenského zákona obsahuje. Na garančním hospodářském výboru zde v Senátu byl návrh zákona, pokud se nepletu, schválen ve znění, jak jej postoupila Poslanecká sněmovna. A já pevně věřím, že tento zákon, který je z hlediska mého ministerstva takovou vlajkovou lodí co se týká odstraňování byrokratické zátěže, nalezne příznivé hodnocení zde v Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji vám, pane ministře, za vaši zprávu a prosím, posaďte se opět ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk 211/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Soňa Paukrtová, kterou prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane ministře, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás v krátkosti krátce seznámila se zpravodajskou zprávou, jejíž součástí je i popis projednávání tohoto zákona na VHZD.

Pan ministr již zmínil, že se jedná o 105. novelu živnostenského zákona. Živnostenský zákon patří mezi ty, které byly v minulosti často novelizovány, a myslím, že tento zákon bude i do budoucna hodně často novelizován. Je pravda, že zásadní systémové změny byly obsahem pouze několika novel a tato novela, která je předkládána, patří do kategorie poměrně zásadních a systémových změn, které přinášejí zásadní a systémové změny.

Hlavním cílem předkládané a rozsáhlé novely je zjednodušení vstupu do živnostenského podnikání. Pan ministr tady popsal, v čem ta zjednodušení spočívají, takže já to již nebudu opakovat. Zmíním pouze některé věci, které tady zmíněny nebyly.

Pokud se týká legislativního procesu, tak Poslanecké sněmovně byl předložen tento návrh zákona 14. listopadu. Následně ho projednával hospodářský výbor, kde padl návrh na schválení ve znění pozměňovacích návrhů. Dále tam také padl návrh na zamítnutí návrhu zákona, nicméně ten návrh nebyl prohlasován, a nakonec při konečném hlasování v Poslanecké sněmovně hlasovalo 155 poslanců pro a 2 byli proti.

Poslanecká sněmovna přijala celou řadu pozměňovacích návrhů, z nichž některé byly technické, některé byly poměrně zásadnějšího rázu. Mezi ně patří i to, že mezi kontaktní místo veřejné správy zařadila i držitele poštovní licence a zařadila tam Hospodářskou komoru ČR.

Pokud bych měla zmínit soulad této novely s ústavním pořádkem ČR, tak podle důvodové zprávy k vládnímu návrhu zákona tento návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Pokud se týká zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami a její slučitelností s akty práva Evropských společenství, tak nutno říci, že předkládaný návrh zákona není transpoziční normou. Důvodová zpráva k vládnímu návrhu říká, že tento návrh je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. A současně je i slučitelný s akty práva Evropských společenství.

Pokud se týká předpokládaného hospodářského a finančního dosahu navrhované právní úpravy, nároků na veřejné rozpočty a podnikatelské prostředí ČR, ta novela by samozřejmě měla usnadnit živnostenské podnikání. To znamená, pokud se týká podnikatelské veřejnosti, ten dopad by měl být všeobecně kladný. Pokud se týká dopadů na veřejné rozpočty, tak je známou skutečností, a i důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona to konstatuje, že bude mít dopady do rozpočtu obcí, speciálně trojkových obcí. Konkrétní dopad na veřejné rozpočty jednotlivých obcí s rozšířenou působností nelze přesně určit z toho prostého důvodu, že není možné předpokládat v současné chvíli, kolik podnikatelů bude kontaktovat ve vybraných případech kterýkoli živnostenský úřad.

Celkový objem příjmů obcí s rozšířenou působností z poplatků souvisejících s agendou živnostenského úřadu byl v roce 2006 přibližně 200 milionů Kč. Počet nově registrovaných živnostenských oprávnění v roce 2006 byl přibližně 178 tisíc. To znamená, že se předpokládá dopad do rozpočtu obcí v rozsahu 20 – 30 % celkového příjmu z poplatků souvisejících s agendou živnostenských úřadů, ale existují i odhady, které říkají, že ten objem může být i vyšší.

A teď bych ráda zmínila, jakým způsobem projednával hospodářský výbor novelu živnostenského zákona. My jsme se tím zabývali 12. března. Byla tam diskutována celá řada problémů tohoto zákona, tak jak jsme na ně byli upozorňováni. Myslím si, že největším problémem tohoto návrhu zákona se může do budoucna stát právě dopad do rozpočtu obcí. Já jsem navrhla hospodářskému výboru pozměňovací návrh, který se týkal záležitosti předávání správních poplatků kontaktním místem veřejné správy obecním živnostenským úřadům, protože ten návrh zákona přesně nespecifikuje a nestanoví podrobnosti týkající se postupu při předávání správních poplatků, ani není zřejmé, jak se bude postupovat v případě, že kontaktní místo veřejné správy vybere pro obec správní poplatek v nesprávné výši.

Zástupci předkladatele vysvětlovali hospodářskému výboru, jak ten postup bude stanoven, a neobávali se žádných problémů z těchto ustanovení. Takže já vám v tuto chvíli nebudu předkládat žádný pozměňovací návrh.

Ale zpět k mé zpravodajské zprávě. Takže toto jsme tam diskutovali, to byly dva okruhy problémů, které byly na hospodářském výboru diskutovány.

Nakonec hospodářský výbor většinově přijal doporučení pro plénum Senátu – schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan:Děkuji vám, paní kolegyně. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu vůli návrhem zákona se nezabývat.Nikoho takového nevidím, otevírám tedy obecnou rozpravu. Jako první se přihlásil kolega Ivan Adamec. Má slovo.

Senátor Ivan Adamec: Vážený pane místopředsedo, pane ministře, dámy a pánové, dobré ráno. Já jsem se přihlásil proto, že návrh tohoto zákona považuji za víceméně stěžejní pro práci VHZD a musím poděkovat zpravodajce, která zde velmi výstižně popsala průběh jednání v našem výboru a velmi precizně zpracovala pro nás zpravodajskou zprávu. Já bych se zde možná zastavil u některých avizovaných problémů, které bychom mohli případně očekávat při zavádění tohoto zákona do praxe. Ale přiznám se, že se toho příliš neobávám, protože si myslím, že teorie je vždycky taková tak šedivá a zelený je strom života, jak se říká. Takže můj návrh je samozřejmě pustit to do praxe, aby se ukázalo, jak tento zákon de facto bude fungovat. Já jsem optimista. Pokud někdo říká, že těch novel nemůže být víc, když už jich je 105, tak já říkám, že může.

Co se týká těch avizovaných problémů, už jsem kritizoval tehdy, když jsme zaváděli Czech POINTY pošty a Hospodářské komory, příliš mnoho se mi to nezdálo. Nezdálo se mi to z jiných důvodů, proč právě tyto dva subjekty budou mít toto výsadní právo.

Co se týká správních poplatků, přiznám se, že mi trochu zatrnulo, když jsem viděl v mediích ten případ s těmi pytli na nádraží a vloudily se mi takové kacířské myšlenky, a to, jak to s tou funkcí naší pošty vlastně je a zda bude zvládat další činnosti, které na ni tímto návrhem zákona naklademe.

Ale přesto chci věřit tomu, že to je exces, který se stává jednou za 100 let. (Z pléna: Milionkrát.) Milionkrát? Doufám, že to nebude víckrát.

Neobával bych se tedy tohoto. Pokud už jsme to samozřejmě pustili do stádia, kdy tam fungují Czech POINTY, tak se domnívám, že by se mělo pokusit tam zavést i vybírání správních poplatků, i přes ty problémy, které zde naše zpravodajka správně avizovala. A tady já osobně vidím nejvíc možných problémů v praxi.

Co se týká toho druhého, dopady na veřejné rozpočty. Já se přiznám, že samozřejmě bych vnímal situaci lépe, kdyby živnostenské úřady nebyly na těch tzv. trojkových úřadech, kdyby byly součástí státního úřadu. Nicméně před lety jsme zde zvolili model sloučené státní správy, to znamená, dneska máme veřejnou správu, kde státní správa je součástí této veřejné správy, někdy v některých případech to ani neumíme pořádně oddělit. V městech si na to dáváme velký pozor, na krajích mám pocit, a nechci být impertinentní, že někdy nevědí, co to je ta státní správa a někdy, co je to ta samospráva.

Dopady tedy samozřejmě půjdou do rozpočtů od trojkových obcí. Nicméně je potřeba si říci jednu věc, že pokud ulehčujeme prostředí, které vlastně ty peníze generuje, to znamená podnikatelskému prostředí, to znamená, že čím více ulehčíme vstupy, nakonec i ta tzv. bezdlužnost podle mě je vynikající nápad, protože jak se zbavit dluhů jinak, než na ně vydělat, tak se domnívám, že v této sféře může dojít tím pádem k jistému oživení, tím pádem k otočení většího množství peněz a tím pádem většího množství podílu daní i pro ty trojkové obce.

Co se týká snížení správních poplatků, a nebudu mluvit o poplatcích za opisy a výpisy, tak tady bude samozřejmě určitá „soutěž“ mezi státními úředníky, resp. mezi úředníky, kteří vykonávají pověřenou státní správu na úřadech trojkového typu. Je to určitá soutěž, která samozřejmě ve výkonu státní správy nám připadá, řekl bych, velmi až nadnesená. Ale ono to tak bude, ti živnostníci si budou moci vybrat, kam si půjdou živnost zaregistrovat.

A navíc nevím, jak vy všichni ostatní, ale my tady už léta říkáme, že nám bují úřednické aparáty, že máme čím dál tím více úředníků, proklamace reformy veřejné správy zůstaly proklamacemi, ale úředníků evidentně přibývá. A zde je moment, kdy manažeři těchto úřadů, tzn., tajemníci a případně i starostové, protože oni jsou za to zodpovědní, za výkon státní správy, mohou tady zasáhnout účinně z hlediska redukce počtu úředníků, kteří budou vykonávat tuto agendu.

Já se toho neobávám, myslím si, že toto je potřeba. Navíc i možnost těchto změn určitě vybudí řadu úředníků k podstatně vyšším výkonům, takže se skutečně ukáže, že jich je tam zbytečně mnoho. Ale uvidíme, praxe ukáže. Měl jsem spíš dotaz, jestli dneska ti úředníci vykonávají všechno, co na ně klade živnostenský zákon, zda mají čas na kontroly apod. Ukáže to tedy praxe.

Co se týkalo praxí u živností, hlavně volných, že nemusí prokazovat dobu praxe. Dneska mi byla položena otázka, zda to nebude snižovat kvalitu prací a služeb, které živnostníci budou poskytovat.

Musím říci, že jsem v tomto velmi liberální a myslím si, že trh bude tou správnou vizitkou, protože nakonec občané nejsou hloupí, když se jedná o jejich zájem, když si chtějí něco koupit, zajistit si určitou službu, tak určitě si budou vybírat kvalitní záležitosti a vůbec nebude záležet na tom, zda ten člověk má 10 let praxe či nikoliv. Záleží na tom, zda je šikovný, zda umí, zda odvádí práci nebo službu, za přiměřené peníze slušný výkon. Já se toho tedy neobávám a myslím si, že je to takto velmi správně.

Co se týká Poslanecké sněmovny, přiznám se, že jsem byl velmi překvapen tím vysokým číslem, 155, které bylo pro schválení, a myslím si, že je to takto dobře a já bych na všechny vás apeloval, abychom skutečně propustili tuto normu panu prezidentovi k podpisu bez dalších zásahů.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego. A jako senátorka se přihlásila zpravodajka paní kolegyně Soňa Paukrtová. Prosím, máte slovo.

Senátorka Soňa Paukrtová: Já už jenom dvě poznámky k tomuto návrhu zákona. Ve své zpravodajské zprávě jsem zde zmínila, že jsem překládala pozměňovací návrh k tomuto návrhu zákona na hospodářském výboru, který v podstatě navracel zákon do vládní předlohy a eliminoval pozměňovací návrh, tuším že pana poslance Urbana, kterým se mezi místa veřejné správy zařazovala Česká pošta nebo držitel poštovní licence a Hospodářská komora. Byla jsem vedena tím, že tam nejsou vyjasněné finanční toky, nebo já jsem se domnívala, že nejsou příliš vyjasněné.

Na druhou stranu tady chci říci, že vám takový návrh nepředkládám, protože osobně považuji tuto novelu za potřebnou a pokud zástupci předkladatele velmi tvrdili, že tam žádné problémy v budoucnosti nebudou a nenastanou, tak vám tento pozměňovací návrh v tuto chvíli nepředložím.

To je první poznámka.

Druhá poznámka se týká informace, kterou jsem dostala až poté, kdy proběhlo jednání hospodářského výboru a týkalo se dopisu České lékárnické komory. Předpokládám, že jste jej dostali všichni. Ti se dožadovali, aby živnost „nákup, skladování, prodej hromadně vyráběných humánních léčivých přípravků“, dále jen prodej vyhrazených léčiv byl zařazen mezi tzv. živnosti koncesované. A zdůvodňovali tento svůj požadavek tím, že existují lékárny v ČR, které jaksi prodávají léčiva, ze kterých lze vyrábět pervitin.

Musím říci, že mě trošku vyděsil dopis České lékárnické komory, a tak jsem si prověřovala, o co vlastně jde. A zjistila jsem, že se jedná o prodej tzv. vyhrazených léčiv mimo lékárny, což by mělo být zařazeno mezi živnosti volné. Nicméně myslím si, že podle informací, které jsem získala, nehrozí, že by tam docházelo právě k prodeji léku, který obsahuje pseudoefedrin a ze kterého lze pervitin vyrábět.

A především a hlavně to tady říkám z toho důvodu, že tím orgánem, který musí vyčlenit léčiva, která je možné prodávat mimo lékárny, tzn. třeba na benzinových pumpách, je ministerstvo zdravotnictví. Já tedy pevně doufám, že seznam léčiv bude přesně takový, jak tady říkám, to znamená, nebude možné z nich vyrábět právě ten zmíněný pervitin. Takže jsem se uklidnila a myslím si, že ani v této věci není potřeba přijímat pozměňovací návrh.

I jako senátorka vám tedy doporučuji, abychom tento zákon schválili ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, paní kolegyně. Ještě jednou se přihlásil kolega Ivan Adamec. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Ivan Adamec: Děkuji, pane předsedající. Pane ministře, dámy a pánové, já velmi stručně k tomu problému, který zde popsala kolegyně Paukrtová.

To je přece jenom o tom, že lékárníci léta bojují, abyste si na benzinových pumpách mohli koupit acylpyrin. A kdo jezdíte autem, jakože všichni jezdíme na daleké cesty a občas vás chytne bolení hlavy, tak musíte vyhledat lékárnu a nikoliv benzinovou pumpu. Já si myslím naopak, že takto je to správně a že lékárníci už by nám neměli vyhrožovat tím, že si z acylpyrinu budeme dělat nějakou drogu, pervitin. Díky.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego. Hlásí se ještě někdo do obecné rozpravy? Pan ministr Julínek, máte slovo.

Ministr zdravotnictví ČR Tomáš Julínek: Děkuji, pane místopředsedo. Možná už je to nadbytečné po tom, co hovořili kolegové. Ale já chci jenom potvrdit a vlastně vás i informovat o tom, že v rámci nových předpisů o předepisování léčiv jsme vyhověli požadavku kriminální policie, co se týče zvláštního režimu výdeje léčiv. Oni nám diktovali, že by to mělo být tím, že budou na recepturní blanket, ale tím bychom zbytečně prodražili náklady na léčiva z veřejného zdravotního pojištění. A my jsme si mysleli jiný režim, zvláštní režim v lékárnách, tzv. zvláštní režim, do kterého SÚKL zařazuje léky, které by mohly obsahovat prekurzory, a součástí toho zvláštního režimu je, že ten, který kupuje tyto léky, musí na vyžádání lékárníka předložit občanský průkaz, a je tam omezeno množství nákupu. A tím jsme tento režim vyřešili. A netýká se to vyhrazených léčiv, která jsou prodávána volně, takže vůbec není potřeba záměr ministerstva průmyslu a obchodu měnit.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego. Nikdo další se do obecné rozpravy nehlásí, obecnou rozpravu tedy končím, a ptám se pana ministra, zda se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě. Nechce.

Nezazněl žádný pozměňovací návrh, oba předkladatelé i zpravodaj doporučili jediný návrh, a to je schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

To znamená, že po znělce přistoupíme k hlasování.

Aktuálně je přítomno 55 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 28.

Zahajuji hlasování o návrhu schválit. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zdvihne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a také zdvihne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 38 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 53, proti nebyl nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji paní zpravodajce i diskutujícím.

Nyní přistoupíme k dalšímu bodu schváleného programu, kterým je

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2002/21/ES o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací, směrnice 2002/19/ES o přístupu k sítím elektronických komunikací a přiřazeným zařízením a o jejich vzájemném propojení a 2002/20/ES

o oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací.

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2002/22/ES o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací, směrnice 2002/58/ES o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací a nařízení (ES)

č. 2006/2004 o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele.

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady

o zřízení Evropského úřadu pro trh elektronických komunikací

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N 068/06, č. N 070/06, stanovisko vlády vám bylo rozdáno jako senátní tisky č. N 068/06/01 a č. N 070/06/01, shrnutí posouzení dopadů jste obdrželi jako senátní tisky č. N 068/06/02 a č. N 070/06/02

Prosím nyní pana ministra průmyslu a obchodu Martina Římana, aby nás seznámil s těmito materiály. Děkuji.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Říman: Tak tedy do třetice. Pane předsedající, dámy a pánové, v tomto případě se jedná o poměrně významnou a výraznou iniciativu revize tzv. telekomunikačního balíčku, který předložila před vánocemi loňského roku komisařka EU Viviane Redingová a který podle našeho soudu je velmi, velmi kontroverzní, a myslím, že v tomto stanovisku a podle reakcí nejsme zdaleka sami.

Paní komisařka Redingová zaznamenala v loňském a předloňském roce významný politický úspěch regulací roamingu, možná si na to ještě vzpomínáte, který umožnil v podstatě regulovat operátorům ceny za přeshraniční volání, a toto povzbuzení možná vedlo k tomuto poměrně zásadnímu návrhu, který přináší další centralizaci a další, řekl bych, docela brutální regulaci do telekomunikačního trhu.

Celé je to zarámováno zdůvodněním, že telekomunikační trh stále nefunguje tak, jak by měl, že se zde stále projevují rezidua monopolního a dominantního chování na trhu.

Za sebe musím tedy říci, že podle mého názoru je to přesně naopak, že posledních deset let ukázalo, jak technologický pokrok dokáže zatočit vyloženě s monopolisty a dominantními operátory. A jestliže, řekněme, před 15 lety ještě toto mohla být pravda, protože v každé zemi existoval prakticky pouze jeden dominantní nebo i monopolní telekomunikační operátor v rámci pevné sítě, mobily před 15 lety s bídou začínaly, tak dneska nejrůznější technologické novinky ať už v oblasti pevných sítí nebo zejména v oblasti bezdrátových sítí ukazují, že trh je v dobrém slova smyslu rozbit, že je tady rozbitý do jednotlivých navzájem soutěžících segmentů a není zapotřebí jej uměle se snažit nějakým způsobem rozvíjet dál.

Tím mám na mysli zejména návrh, který se zřejmě inspiroval v energetice, to znamená ta tzv. funkční separace, která by některým provozovatelům nařizovala vlastně oddělení infrastruktury od výkonu operátora. Jde o jakési vyvlastnění suchou cestou, či jak bych to nazval, prostě nařízení, že části svého podniku, svého majetku se musím zbavit.

Debata na toto téma probíhá už poměrně dlouhou dobu, jak jsem říkal, v energetice, kde vůči tomu je také poměrně velký odpor. A zde řekněme dominantní hráči přesto jsou ve větší míře než v telekomunikacích, to je prostě fakt. Nicméně je fundamentální otázka, zda takovéto násilné zásahy do fungování firem mohou přinést výsledek, resp. jej ospravedlnit. Zatím se zdá, že nikoliv, jisté pokusy nikoliv vlastnického oddělení, ale řekněme funkčního oddělení v energetice byly provedeny již v minulosti, a že by to mělo nějaký pozitivní vliv na soutěžní prostředí se neprojevilo, spíše naopak.

Funkční separace v telekomunikacích je tedy věc, která kdyby přišla před 15 nebo 20 lety, tak se o ní dá diskutovat, přichází-li dneska v úplně jiné technologické situaci, je to prostě pohled vyloženě do zadního zrcátka.

Dalším návrhem, který je sporný a proti kterému se staví téměř všechny členské země EU, je návrh na zřízení Evropského úřadu pro trh elektronických komunikací. Nejen podle našeho názoru jde o centralizaci, která není zdůvodněna žádným rozumným důvodem. Vedla by pouze k další administrativě a k finančním nákladům. Přikláníme se k tomu, aby činnosti, které je vhodné koordinovat z jednoho místa, i nadále vykonávala skupina evropských regulátorů ERG, jejímž členem je také náš Český telekomunikační úřad.

Máme problém s rozšířením práva veta. Komise pro nápravná opatření, která byla na národních trzích elektronických komunikací – i zde jde o zbytečnou a neúměrnou centralizaci rozhodovacích procesů. Navíc za rozhodnutí nařízená komisí by stejně národně regulační úřady nesly odpovědnost, což je zvláštní nerovnováha mezi pravomocí a odpovědností.

Celkově je třeba říci, že návrh bude asi ještě relativně delší dobu diskutován na evropské půdě. Stanoviska jsou zatím velmi rozdílná. Je ale pravda, že tlak komise, speciálně komisařky Redingové v této věci je velmi silný. Zřejmě bude snaha uzavřít tento balíček do voleb do Evropského parlamentu. Má to výrazně politický podtext.

Stanovisko, které přijaly orgány Senátu jako gestor této problematiky, nemá s tím ministerstvo problém a doporučujeme ke schválení.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane ministře. Posaďte se u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval těmito tisky, je výbor pro záležitosti EU. Přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako tisk N 68/06/02 a N 70/06/03. Zpravodajem výboru je pan senátor Otakar Veřovský, kterého prosím, aby nás seznámil se svou zpravodajskou zprávou.

Senátor Otakar Veřovský: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, výbor pro záležitosti EU na své 31. schůzi ze dne 27. února t.r. projednal tzv. telekomunikační balíček. Omlouvám se, že to nebudu číst znovu.

Podle názoru, který je předkládán plénu, je zde především souhlas se vznikem Evropského úřadu pro trh elektronických komunikací, neboť takový postup se jeví jako neefektivní a navíc je zde nebezpečí, že povede k neodůvodněné centralizaci. Jsou tu ale naopak doporučení, která mají vést k vyvinutí maximálního úsilí k optimálnímu využití stávajících evropských institucí, jednak k harmonizovanému přístupu k aplikaci regulačního rámce a dále k výměně zkušeností a zejména k zajištění bezpečnostních informačních sítí.

Náš výbor zde rovněž požádal o stanovisko VHZD. Věřím, že závěr bude obdobný.
Usnesení, které následně sdělím, je trochu novum. Senát se zde totiž vyjadřuje ve dvou přílohách. V jedné je detailně rozváděno v bodu 3 doporučení vládě ČR, kterou již komise EU nedostane, a druhé komise EU již dostane. Je tam příloha, která by měla být zaslána přímo Evropské komisi. Opět je to v bodu 32, kde je stanovisko adresováno přímo Evropské komisi. Podotýkám, že obě přílohy jsou stejné, jen se liší v uváděném bodu 3. Dovolím si v krátkosti zdůvodnit. Je to z taktického hlediska při přípravě na české předsednictví v EU, kdy finální fáze vyjednávání v telekomunikačním balíčku se dostane na pořad právě do doby českého předsednictví. Proto by bylo vhodné nedávat vnitřní informace dopředu na vědomí radě, neboť pak by při projednávání a diskusi mohl být principiální či radikální postoj v roli předsedy spíše přítěží. Vše je stále v jednání a proto závěrem jen to, že věřím, že pokud nevznikne regulační úřad, vláda najde nejpozději do konce roku stanoviska k využití již existující skupiny evropských regulátorů.

Nyní si dovolím přečíst doporučení Senátu k návrhu směrnice Evropského parlamentu, a Rady, kterou se mění směrnice 2002/21 Evropského společenství o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací, směrnice 2002/19 Evropského společenství o přístupu k sítím a oprávnění a směrnice 2002/20 Evropského společenství – oprávnění pro sítě a služby elektronických komunikací, dále k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2002/22 Evropského společenství o univerzální službě a právech uživatelů, týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací, směrnice 2002/58 Evropského společenství a 2006/2004 o spolupráci v oblasti ochrany spotřebitele.

K návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Evropského úřadu pro trh elektronických komunikací.

Senát se seznámil s návrhy směrnic a nařízení směřujících k revizi regulačních rámcových elektronických komunikací. Uvědomuje si, že na vnitřním trhu elektronických komunikací stále ještě plně nefungují mechanismy v hospodářské soutěži, což brání přeshraničnímu poskytování služeb v této oblasti. Spatřuje základní předpoklad pro nápravu tohoto stavu především v zajištění efektivního provádění platného předpisového rámce včetně ekonomicky a politicky nezávislých vnitrostátních regulačních orgánů. Je toho názoru, že při revizi regulačního rámce elektronických komunikací by mělo být usilováno o minimální centralizaci regulace, a to při maximálním uchování liberálního prostředí na trhu práce. Naopak se domnívá, že komisí navrhované zřízení Evropského úřadu pro trh elektronických telekomunikací je v rozporu s principem, na kterém byla postavena regulace elektronických komunikací v roce 2002, to je dočasným charakterem sektorové regulace a postupným přechodem k regulaci soutěžně právní. Upozorňuje na zřízení Evropského úřadu pro trh elektronických komunikací, že je v rozporu s požadavkem na snižování administrativní zátěže a principem zlepšování právní úpravy a že narušuje institucionální rovnováhu v této oblasti mezi orgány na evropské úrovni. Má za to, že posílení nezávislosti národních regulačních orgánů a zintenzivnění jejich vzájemné spolupráce směřující k větší konzistenci jejich rozhodování v činnosti by mělo být provedeno v souladu s principem subsidiarity prostřednictvím optimálního využití stávajících evropských institucí, zejména skupiny evropských regulátorů. Domnívá se, že by skupina evropských regulátorů měla vyvinout větší úsilí k přesvědčení všech zúčastněných o tom, že představuje schůdnou alternativu k vytvoření Evropského úřadu pro trh elektronických komunikací.

Doporučuje v bodu 3 pro vládu: Podporuje pozici vlády, doporučuje vládě, aby v případě, že návrh na zřízení Evropského úřadu pro trh elektronických komunikací nalezne dostatečnou podporu mezi ostatními členskými státy, prosazovala přepracování návrhu komise směrem k posílení záruk nezávislosti Evropského úřadu pro trh elektronických komunikací a minimalizaci zásahů do kompetencí národních regulačních orgánů,

Žádá vládu, aby jej informovala o tom, jakým způsobem toto stanovisko zohlednila a o dalším vývoji projednávání.

V druhé části bod 3 b): Pověření interní pro vládu není, ale je, že pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Závěrem tolik, že usnesení pro záležitosti EU v těchto senátních tiscích doporučuje k citovaným směrnicím a návrhům na zřízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Evropského úřadu pro trh elektronických komunikací vyjádřit se ve smyslu doporučení přijatého výborem, jak bylo zpravodajem předneseno a schváleno ve dvou přílohách, jak bylo navrženo.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, posaďte se ke stolku zpravodajů. Táži se kolegy Františka Kopeckého, zda chce vystoupit za výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Je tomu tak? Pane senátore, máte slovo.

Senátor František Kopecký: Vážený pane ministře, dámy a pánové, rád bych vás v krátkosti seznámil, s projednáváním tohoto materiálu v hospodářském výboru, kde jsme se zaměřili na nejproblémovější otázku tohoto návrhu, a sice vzniku úřadu. Tento materiál je novelizací pěti směrnic v oblasti regulačního rámce telekomunikací. Nový Evropský úřad pro trh elektronických komunikací, by měl nahrazovat stávající činnosti regulace, které vykonávají tři evropské instituce. Je to skupina evropských regulátorů, což je poradní orgán Evropské komise a tvoří jej členové národních regulačních orgánů členských zemí.

Druhou skupinou je skupina nezávislých regulátorů. Je to nezávislý a poradní orgán.

Třetí institucí je Evropská agentura pro bezpečnost sítí a informací. Toto je centrum odborných konzultací v oblasti bezpečnosti sítí a informací.

Nový úřad by měl nahradit jejich činnost, alem domnívám se, že ne všechny tyto orgány by zanikly a v podstatě by se dublovala jejich činnost. Stejně tak i personálně. Odborníků tak mnoho není, a zřejmě by zastávaly funkce v obou institucích.

Proto hospodářský výbor nedoporučil podpořit vznik úřadu, ale naopak vyvinout úsilí k optimálnímu využití stávajících institucí s maximální snahou zachovat liberální prostředí. Toto je závěr projednávání v hospodářském výboru., Také jsme se shodli, že podporujeme stanovisko vlády.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego. Otevírám rozpravu k tomuto složitému a rozsáhlému tématu. Nikdo se nehlásí, rozpravu končím. Nepředpokládám, že se zpravodaj nebo pan ministr chtějí vyjádřit. Bylo obtížné celou materii načíst. Vycházel bych z toho, co nám přednesl zpravodaj Veřovský s tím, že budeme hlasovat dvakrát, a to nejdříve o doporučení, které se vztahuje k vláděa v druhém hlasování o doporučení, které by šlo k EU.

Po znělce bych nechal tímto způsobem hlasovat. Zahajuji hlasování. První je usnesení, které je adresováno vládě s bodem 3, který je tam plně vyjádřen.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 39 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 42, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Nyní hlasujeme o tomtéž s tím, že bod 3 zní, že pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 40 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 43, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Blahopřeji panu ministrovi k úspěšné návštěvě Senátu. Děkuji zpravodajům.

Než předám řízení schůze kolegovi Šnebergerovi, chtěl bych omluvit z dnešního jednání kolegu Štětinu (ze zdravotních důvodů).

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Vážené kolegyně a kolegové, dalším bodem našeho programu je

Návrh senátního návrhu zákona senátora Tomáše Julínka, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

Návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 145. Tento návrh uvede pan ministr Tomáš Julínek. Pane ministře, máte slovo.

Ministr zdravotnictví ČR Tomáš Julínek: Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, dovolte mi uvést druhé čtení mého návrhu. Udělám na úvod určitou rekapitulaci problematiky, které se tento návrh týká. Připomínám, že se jedná o přesčasovou práci a její řešení ve zdravotnictví, kdy z principu tohoto povolání dochází k požadavkům na vyšší počet přesčasových hodin než je dáno limity a evropskou směrnicí. Je to problém, který se neustále vrací. Udělám krátkou rekapitulaci svého působení v této problematice.

Připomínám, že tato záležitost byla diskutována při přijímání zákoníku práce a že to byl jeden z důvodů, proč zákoník práce nebyl doporučován k přijetí – kromě jiných záležitostí, které teď potvrdil Ústavní soud. Soustředím se pouze na přesčasovou práci.

V říjnu, když jsem nastoupil na ministerstvo v roce 2006, upozorňoval jsem na problematiku přesčasové práce a na problémy, které nastanou při přijetí zákoníku práce v roce 2007 a že dojde k překročení limitu přesčasové práce.

To se již na jaře 2007 ukázalo jako realita, kdy záchranné služby již v první polovině roku měly překročenu přesčasovou práci o tisíce hodin. Snažil jsem se na tuto problematiku upozornit, ale většinou jsem narážel na mlčení a na tiché schvalování černých praktik, které zaměstnavatelé společně se zaměstnanci a odbory praktikovali ve zdravotnických zařízeních, tzn. sjednávání dohod o práci v rozporu se zákonem práce a jinými technikami, kterými se prostě zákoník práce obcházel a obcházela se tím i ustanovení, která garantují zaměstnancům určité garance jako třeba odpočinek, bezpečnost práce apod.

Pod tlakem na změnu potom došlo přece jen k jednání, ale až na konci roku 2007. Mezi tím se nám nepodařilo uplatnit v rámci resortu změny v přípravě tzv. technické novely, která byla provázena dohodou se sociálními partnery a protože na téhle záležitosti k dohodě nedošlo, lépe řečeno se vůbec neprojednávala, tak se v technické novele problematika zdravotnictví neřešila.

Abych netangoval a neznemožnil dohodu se sociálními partnery a důležité technické a technicko-legislativní úpravy zákoníku práce, zvolil jsem cestu nikoli pozměňovacího návrhu k této technické novele, ale cestu a využil jsem svého práva senátora a udělal jsem samostatný návrh. Já jsem ho tady myslím v prvním čtení dostatečně obhájil, jsem si naprosto jist, že návrh, jak jsem ho předložil, řešil situaci a že zároveň tlačil proti zvyšování hodin přesčasové práce a tlačil na reorganizaci práce v nemocnicích tak, aby nebylo potřeba tolik přesčasových hodin, a to je přímo v souladu s tím, co třeba chtějí i odboráři.

Při předložení tohoto zákona se objevily velmi nekorektní komentáře jak ze strany odborů tak ze strany České lékařské komory, které byly interpretovány v médiích a bylo velmi obtížné jednoduché zkratky a velmi zlé a nepravdivé o pracovních sobotách vyvrátit. Dokonce to vedlo tak daleko, že odborové organizace ustanovily stávkovou pohotovost kvůli mému návrhu. Proto jsem se dostal do situace, kdy jsem musel vážit klid ve zdravotnictví, kdy ve zdravotnictví teď běží procesy normálně, pojišťovny platí normálně, jsou přebytky ve zdravotních pojišťovnách, platová situace ve zdravotní se nijak dramaticky nezměnila, a proto jsem přistoupil na jakýsi kompromis a dohodu s odborovými organizacemi, myslím tím se Svazem odborů ve zdravotnictví, vedeného předsedou Schlangerem. Z tripartity vyplynulo, že se má jednat o těchto návrzích, tzn. o mém a o jejich, ale vzhledem k tomu, že odboráři zvolili silovou taktiku, stávkovou pohotovost, tak debata určitě neměla charakter nacházení toho nejlepšího řešení, ale měla charakter silový.

Já jsem vážil klid ve zdravotnictví, proto jsem přistoupil na návrh odborů na řešení přesčasové práce s tím, že za to jsem požadoval stažení stávkové pohotovosti a klid ve zdravotnictví. K takové dohodě došlo mezi mnou a panem předsedou Schlangerem a já jsem na to konto požádal některé z vás, aby mi pomohli předložit komplexní pozměňovací návrh, který by reprezentoval návrh odborového svazu ve zdravotnictví. Tyto pozměňovací návrhy byly uplatněny ve zdravotním výboru a ve výboru pro evropské záležitosti a zároveň tímto komplexním pozměňovacím návrhem byla i vypuštěna část, která se týkala odměňování ve zdravotnictví mého původního návrhu tak, jak jsem ho předložil.

To znamená, máte před sebou můj původní návrh a dva návrhy z výborů, které reprezentují odborářský přístup k řešení a legalizaci navýšení přesčasových hodin ve zdravotnictví. Chci zdůraznit, že tento komplexní návrh je možným řešením, ale trvám na tom, že mé řešení bylo lepší a bylo i konformnější se směrnicí a samozřejmě i s tím působením, co se týče produktivity práce, co se týče tlaku na reorganizaci služeb a tlaku na snižování přesčasové práce. Nicméně tento návrh z mého pohledu situaci ve zdravotnictví řeší a má šanci projít i v PS tak, abychom mohli legalizovat situaci ve zdravotnictví a tím tomu dát zákonný charakter.

Součástí tohoto návrhu i ve shodě s odbory – a já s tím souhlasím – je určitá dočasnost tohoto opatření do roku 2013 a do té doby musíme situaci ve zdravotnictví vyřešit. Vysoce pravděpodobně, a doufám, že nám k tomu pomůže i změna postoje Rady ministrů pro sociální věci, která tuto záležitost intenzivně projednává a je v podstatě před podobným řešením, i co se týče v rámci směrnice, tzn. jakéhosi opt- outu pro tuto oblast, to znamená, reflektuje svoje pokrytectví a reflektuje praxi, která ve zdravotnictví je. Ve všech evropských státech, protože ve všech evropských státech se s tím limitem jenom obtížně vypořádávají.

Proto bych chtěl požádat všechny kolegy, aby respektovali klid, který vznikl díky tomu, že jsem splnil svůj slib, a respektovali naši dohodu, jakkoli chápu, že zákonodárci mohou přistoupit k tomuto návrhu, jak uznají za vhodné.

Prosím všechny kolegy, aby, vzhledem k tomu, že je to i můj návrh a že je to s mým souhlasem, respektovali to, že tohle je možné provedení, které legalizuje navýšení přesčasových hodin ve zdravotnictví, a proto vás prosím, abyste podpořili pozměňovací návrhy, které pocházejí z výborů, a přijali konečné znění mého původního návrhu v té podobě, jak navrhují výbory.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře, posaďte se prosím ke stolku zpravodajů. Návrh zákona byl přikázán VEU, který určil jako svého zpravodaje Adolfa Jílka a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 145/2. Senát určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk 145/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Pavel Čáslava. Prosím ho, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Pavel Čáslava: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, jsme ve druhém čtení návrhu zákona senátora Tomáše Julínka, kterým se mění č. 262/2006 Sb., zákoník práce ve znění pozdějších předpisů. Pan předkladatel nám podrobně vysvětlil účel návrhu, jakož i vysvětlil proces změn, kterými návrh prošel od 1. čtení a já již nebudu jeho výklad dále rozšiřovat.

Dovolte mi pouze stručně připomenout historii legislativního procesu, kterým tento návrh prošel. Tisk byl předložen Senátu 27. 11. 2007, zpravodajem pro 1. čtení jsem byl určen já. Na 10. schůzi dne 6. 12. 2007 byl návrh zákona propuštěn do 2. čtení a přikázán výboru pro zdravotnictví a sociální politiku a výboru pro EU. Původní návrh řešení přesčasové práce ve zdravotnictví se ale, jak jsme slyšeli, setkal s výrazným nesouhlasem odborů. Proběhla proto další jednání zde popsaná navrhovatelem, ze kterých vznikl kompromisní návrh, který v konečné fázi tripartita schválila.

Na 18. schůzi výboru pro zdravotnictví a sociální politiku dne 7. 2. 2008 odůvodnil navrhovatel komplexní pozměňovací návrh vzniklý na základě jednání v tripartitě. V rozpravě pak zpravodaj tento komplexní pozměňovací návrh výboru přednesl. Chtěl bych pro vaši informaci poznamenat, že na této schůzi vystoupil také jako host předseda Odborového svazu pracovníků ve zdravotnictví a sociální péči pan Dr. Jiří Schlanger, který ocenil především dosaženou dohodu o podobě novely. Výbor ve svém 62. usnesení, které vám bylo rozdáno jako tisk č. 145/1 doporučil Senátu projednávaný návrh zákona schválit ve znění komplexního pozměňovacího návrhu uvedeném v příloze tohoto tisku.

VEU na své 31. schůzi dne 27. 2. 2008 přijal usnesení č. 232, ve kterém doporučuje rovněž Senátu návrh ve znění komplexního pozměňovacího návrhu schválit. Toto usnesení vám bylo rozdáno jako tisk č. 145/2.

Protože bych chtěl tento komplexní pozměňovací návrh plénu Senátu přednést, prosím tedy o otevření podrobné rozpravy, abych tak mohl učinit.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já vám děkuji, pane senátore, posaďte se prosím vás ke stolku zpravodajů. Zeptám se pana senátora Adolfa Jílka, jestli si přeje vystoupit se zpravodajskou zprávou VEU. Přeje si vystoupit, takže máte slovo, pane senátore.

Senátor Adolf Jílek: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, vzhledem k tomu, že můj předchůdce vše podrobně řekl, dokonce i přednesl usnesení našeho výboru, já bych jen doplnil, že náš výbor se díval na tuto předlohu zákona především z hlediska evropského práva a jeho srovnatelnosti s evropským právem.

Nakonec jsme došli ke stejnému usnesení, jako došel výbor garanční, a proto tisk 145/2 výbor doporučuje Senátu projednaný návrh zákona schválit, ve znění komplexního pozměňovacího návrhu, který je uveden v příloze, určil mne zpravodajem a pověřil předsedu výboru předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, pane senátore. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám jako prvního přihlášeného pana místopředsedu Senátu pana Jana Rakušana. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, kolegu ministra Julínka znám deset let a mám s ním, jak doufám, velmi kvalitní vztahy. S panem ministrem v celé řadě jeho návrhů zásadně nesouhlasím. Zde by mi však připadalo krajně nečestné a zbabělé, kdybych jeho návrh nepodpořil. Tento návrh je naprosto nutný a říkám to při vědomí toho, že jsem deset let dělal ředitele okresní nemocnice a s těmito problémy jsem se musel potýkat způsoby, které vám zde nebudu říkat.

Bude třeba mít do budoucna jistě více lékařů, třeba z východu, ze Slovenska, z Ukrajiny a nebo postupně pojišťovny zjistí, že některá malá zařízení jsou zbytná a lékaři, kteří tam jsou zaměstnaní, budou moci být zaměstnáni v zařízeních, která jsou větší, a bude tedy ve službách lékařů dost. Ta úprava nyní ve druhém čtení se mi líbí již v tom, že lékaři budou pracovat v přesčasové práci, tedy dostanou za svou práci, kterou dělají navíc, řádně zaplaceno. Tedy ještě jednou deklaruji to, že podpořím návrh, tak jak byl předložen s pozměňovacími návrhy.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane místopředsedo. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Milan Štěch. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Milan Štěch: Pane místopředsedo, pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, já tady nebudu opakovat můj příspěvek, když se projednával původní první návrh pana ministra Julínka, senátní návrh. V mém vystoupení jsem tehdy řekl, že problematika množství odpracovaných hodin, přesčasové práce a pohotovosti ve zdravotnictví je problematika, která se neřešila od roku 1993, a že svůj díl a odpovědnost za ten problém mají především předchozí ministři, jakož i vlády a že je potřeba hledat řešení, které skutečně tento stav zásadně změní.

Předložený pozměňovací návrh pana ministra k jeho původnímu návrhu je samozřejmě i pro mne přijatelnější. Je přijatelnější proto, že tuto problematiku řeší oproti původnímu návrhu, že práce navíc o osm hodin týdně více, možné práce, bude práce přesčasová a nebude to práce v běžném režimu, tudíž tam také bude možnost lepšího ohodnocení. Když se podíváte na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/88, tak ona tam hovoří, že to nemůže být řešení u těchto mimořádných rozšiřování pracovní doby, které by bylo mimo přesčasovou práci. Takže si myslím, že původní návrh pana ministra byl úplně v přímé kolizi směrnicím, ale bohužel ani u tohoto návrhu si nejsem jist, resp. právníci, se kterými spolupracuji, zejména v odborové centrále, že to je úplně v souladu se směrnicí.

Proč jsem rád, že ten návrh pana ministra původní není aktuální, že je tady pozměňovací návrh, je zejména, že už v pozměňovacím návrhu není problematika odměňování, protože přechod u všech zdravotnických zařízení na postup a platnost zákona o mzdě by skutečně podle mého názoru bylo neštěstí a myslím si, že by to destabilizovalo v současné době české zdravotnictví.

Já tady mám tabulky, protože s panem ministrem v našem výboru, když jsme to projednávali, jsem vedl polemiku, jak vypadá v současné době odměňování, a nebudu tady dlouho hovořit, ale mohu vám sdělit, že když si srovnal Odborový svaz zdravotnictví na základě podkladů MPSV za první pololetí příjmy, tak plat lékařů v ČR podle zákona o platu je 41.638,- Kč a podle zákona o mzdě je to 39.214,-Kč. U ošetřovatelů, tzn. zdravotních sester, je to plat 23.288,-Kč a mzda 18.971,-Kč.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, nedivme se, že ve zdravotnictví je taková nespokojenost, a jestli tady pan ministr hovořil, že je klid, mám obavu, že je klid před bouří. Vím, že zdravotní pojišťovny jsou na tom v současné době vcelku slušně, přebytek za loňský rok je v miliardách, ale otázka je, jak dlouho nám to vydrží, když se nepřistoupí k valorizaci plateb za státní pojištěnce a pokud se přijmou některé připravované kroky v oblasti legislativy.

Takže můj názor je následující. Respektuji, že došlo k dohodě mezi zaměstnavateli, Odborovým svazem zdravotnictví, ministerstvem práce a sociálních věcí a ministerstvem zdravotnictví. Je to cenná dohoda a respektuji ji.

Na druhou stranu nejsem přesvědčen, že navrhované řešení je v souladu se směrnicí a za další, pro mě je lidsky nepřijatelné, abychom šli cestou do první poloviny minulého století, kdy pracovní doba byla delší než 48 hodin, včetně přesčasů za týden.

Já osobně si myslím, že je potřeba hledat řešení, a vím, že to je v horizontu delším, aby se ve zdravotnictví nemusely dělat tak velké přesčasy. Protože je to riziko jak pro lékaře, zdravotní personál, ostatní, ale zejména pro klienty-pacienty a nebezpečí pochybení ve zdravotnictví je samozřejmě daleko fatálnější než možná v jiných oborech.

Dále si myslím, že je tu i nebezpečí určitého precedentu. Protože v současné době chybí v některých oborech kvalifikovaní pracovníci a my máme obavu, aby zaměstnavatelé, podnikatelé nezačali tlačit, aby tato výjimka byla i u jiných oborů. A to bychom se skutečně vraceli možná o 100 let zpátky.

Myslím si, že je potřeba neustále vytvářet tlak na to, aby došlo ke změně, aby do služeb v nemocnicích, kde je to nejvíc aktuální, se ve větší míře zapojovali ambulantní specialisté a lékaři prvního styku. Je to běžná praxe v zemích – např. v Rakousku, v Německu, pokud mám dobré informace. Myslím si, že to je cesta, jak přece jenom rozmělnit ten nápor, který na lékaře v nemocnicích je. Samozřejmě dále i to, co říkal kolega Rakušan – bude potřeba zvažovat vyšší stavy pracovníků ve zdravotnictví. Asi na to budeme muset také najít peníze. My dáváme na zdravotnictví necelých 7 % HDP. Průměr Evropské unie je 9 %, nemluvím o Spojených státech, kde to je přes 15 %.

Takže můj názor je, že to je kompromis, který respektuji. Já pro něj hlasovat z uvedených důvodů nebudu, ale také nebudu někde vystupovat výrazně proti tomu, protože je tam cenné i to, že do roku 2013 by tento problém měl být vyřešen v souladu s evropským právem. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Pavel Sušický. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Pavel Sušický: Téma lékařských pohotovostních služeb vzbuzovalo u lékařské veřejnosti vždy emoce. Já sám se ve zdravotnictví pohybuji více než 30 let. Existují určité profese, u kterých je nutné, že kromě základní pracovní doby musí být i tzv. pohotovostní služba. V nemocnicích se nazývá ústavní pohotovostní službou, v terénu pak lékařskou službou první pomoci. Pokud si vzpomínám, tak vždy, když jsme v nemocnici projednávali téma ústavní pohotovostní služby, patřilo to k tzv. ožehavým tématům.

U některých lékařů v současnosti tvoří mzda za pohotovostní službu velmi výraznou složku (i polovinu platu). Proto také většina lékařů sloužit chce. Na druhou stranu je ale nutno říci, že je nutné, aby si lékař odpočinul. Asi nikdo z nás nemá zájem, aby ho ošetřoval lékař unavený z přílišného množství hodin pohotovostní služby. V současnosti se to obchází tak, že lékaři v rámci nějakého jiného „spolku“ nastupují klidně druhý den do další služby a slouží taky několik dní. Když jsem jako primář rozepisoval v nemocnici služby, byl mnohdy velký problém donutit některé lékaře, aby sloužili služby odděleně, a ne „komplety: pátek – sobota – neděle“. Takový lékař je pochopitelně v pondělí velmi unavený a může se dopustit chyby.

Já vidím, že je potřeba – a teď mluvím zejména o větších nemocnicích – ústavní pohotovostní službu zreorganizovat. Brání se tomu bohužel mnohdy právě lékaři. Přetrvává stále systém děláme (resp. měli bychom dělat) od 7:00 do 15:30, potom nastupuje pohotovostní služba. Proč neupravit běžnou pracovní dobu? Proč někteří lékaři nemohou nastoupit do práce později a později dělat? Pacienti by se nemuseli uvolňovat z práce, bylo by lepší využití přístrojů. Je to ale velmi, velmi těžké. Vezmu-li například Masarykovu nemocnici v Ústí nad Labem, tak vám řeknu, že to nedokázal žádný z těch několika ředitelů, které jsem tam zažil, a v podstatě nadále přetrvává systém, datující se již z doby totality. Tenkrát se sloužilo, přátelé, za 6,- až 8,- Kč. To se to nemocnici vyplatilo! To mohla klidně sloužit celá nemocnice a bylo to za pár korun. Dneska, a je to dobře, peníze za služby narostly. Ono o penězích to také je.

Kdybych se pokusil to nějak zhodnotit, tak se mi víc zamlouval první návrh pana ministra, ale i toto beru jako rozumný kompromis. Do budoucna je naprosto nezbytné, aby ředitelé nemocnic se nad tímto problémem dobře zamysleli, aby se jasně řeklo - tyto služby ano, tyto skutečně potřebujeme a tyto jsou zbytné a tak je zrušíme a nahradíme je například pohotovostní službou na telefonu. U řady neurgentních oborů to nemůže být problém. Chci ale také říci, že tam, kde je služba nutná a lékař musí sloužit, tak ať za tuto službu dostane řádně zaplaceno.

Celý problém také souvisí se službou lékařské první pomoci „v nemocnicích se nazývá emergency“. Pokud tato bude skutečně kvalitní, potom řada specialistů může být tzv. na telefonu. Dnes dochází k tomu, že některé nemocnice se spojí v určité větší celky a já se ptám, proč musí v nemocnicích, které jsou mnohdy těsně vedle sebe, sloužit všechny obory? Nemluvím samozřejmě o základních oborech, jakými jsou interna, chirurgie a gynekologie. Ty tam samozřejmě musí bezpodmínečně být.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Vítězslav Vavroušek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vítězslav Vavroušek: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, je to tak 2 roky, kdy tady byl tento návrh v Senátu. Předkladatelem bylo ministerstvo sociálních věcí, pan ministr Škromach. Já jsem se ho z tohoto místa ptal, jakým způsobem bude zajišťovat pohotovostní služby podle platné úpravy zákoníku práce. Jeho odpověď byla taková, že učinil dotaz na ministerstvo zdravotnictví a bylo mu odpovězeno, že to půjde. Já jsem mu říkal, že vím zcela jistě, že to nepůjde. Ten problém je takový, že – aby se mohla naplnit směrnice Evropské unie – je potřeba nejméně 10 let tvrdě na tom pracovat. Je potřeba mobilizovat nejen finanční zdroje, ale především lidské zdroje.

Ta mobilizace lidských zdrojů je dvojího typu. Za prvé se vytvoří takové pracovní a platové podmínky, že přijdou zahraniční, za druhé, že se zvýší počet absolventů. To znamená, tady nejde o to, nalít peníze do zdravotnického systému, 10 let je minimum. Šest let z toho je první absolvent v novém systému a 4 roky trvá, než se vychová doktor k tomu, aby mohl vůbec sloužit. A to těch 10 let je úplně minimum.

Samozřejmě, že my už 10 let o tom mluvíme. Ale jenom mluvíme. Teprve teď konečně se začalo konat. V Německu, v Rakousku začínali v podstatě ve stejných podmínkách, ale na rozdíl od nás o tom nemluvili, avšak začali mobilizovat. Oni ještě navíc měli problém nejen s touto evropskou směrnicí, ale z Německa a Rakouska lékaři odcházeli do Británie, Britové odcházeli do Ameriky a Američané do Japonska. Ten proces byl, je a zřejmě ještě bude. Nejde o to, že odcházeli za ještě vyššími mzdami. Samozřejmě, že to tam trošku bylo. Ale šli za vyspělými technologiemi. To znamená, u solidního lékaře by toto mělo být na prvním místě. Ta mzda, to už ho skoro ani nezajímá. Ale chce pracovat na špičkových pracovištích. A pokud my tyto mechanismy nejsme schopni pochopit, tak budeme neustále němě zírat, jak něco nefunguje. Takže je potřeba mobilizovat lidské zdroje a finanční, bez toho to prostě není možné.

Myslím si, že jsme nějakým způsobem začali. Návrh, který pan ministr předložil, je kompromisní. V řadě případů kompromisní může být definitivní. Já osobně jsem přesvědčen o tom, že to je návrh, který sice odráží plně realitu, ale je to řešení přechodné. Jak dlouho ovšem bude ta přechodnost trvat, v tuto chvíli to neumím určit.

A také chci říci, že co se pohotovosti týká, ono to souvisí s těmi prvními větami, co jsem říkal, mobilizace zdrojů. Ale dokud budou služby vítaným zdrojem příjmu a nikoli jako povinná daň za vynikající vysoký příjem, tak se všechny mechanismy budou brzdit.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným do rozpravy je předseda Senátu pan Přemysl Sobotka. Prosím, pane předsedo.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, já myslím, že je tady ještě několik dalších lékařů, kteří vystoupí, a pak několik laiků, kteří tomu rozumějí. (Veselost).

Já bych chtěl říct jednu větu, a ta zní: Zaplať pánbůh, že leží tento kompromisní návrh na stole, protože je to dohoda, která vznikla mezi odbory a mezi zaměstnavateli, resp. mezi ministrem. Zabraňuje podvodům. A úkolem nás, ať už senátorů nebo poslanců, je přece vytvářet právní prostředí, v němž se nemohou konat podvody. Zabraňuje se zároveň jednání, které je opravdu na hraně zákona. O tom tady mluvil před chvilkou některý můj předřečník. Jestliže si toto neuvědomují někteří, kteří – to je hezké, „někteří, kteří“ – před časem prosazovali ten limit, který je, který se nedal splnit, který je nemožné splnit, tak asi nechápali tu práci ve zdravotnictví. Já jsem rád, že v podstatě jsme se nebavili na téma platů. Jedině kolega Štěch to tady zvedl a udělal z toho diskusi k jiné normě, než je. Jeho připomínka, že je potřeba zapojit ambulantní lékaře do služeb v nemocnici – já bych mu to nepřál, aby se toto realizovalo a ten dotyčný, který má úplně jinou specializaci, aby ho léčil. Opravdu bych mu to nepřál.

Takže vítám tuto normu. Výrazně bych k tomu měl připomínky. Jednu větu bych vynechal. To je v bodu 4 toho paragrafu, kde v bodě b) nesmí být tato smlouva sjednána v prvních 12 měsících ode dne vzniku pracovního poměru. V týdnech, ne měsících. Já si nemohu pomoci, když přijde kvalitní lékař do nemocnice, tak vlastně nemůže využít této přesčasové hodnoty, která je. Takže chtěl jsem dát pozměňovací návrh. Nedám ho a věřím, že valnou částí budeme hlasovat pro tento návrh.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, pane předsedo. Zatím je to last and least.V tuto chvíli je přihlášena ještě paní senátorka Alena Palečková.

Senátorka Alena Palečková: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, nejsem lékařka a nemyslím si, že tomu úplně rozumím, abych navázala na to, co říkal pan předseda Senátu. Já jsem chtěla upozornit jenom na jednu věc. Pokud jde o zákoník práce, tak jak jsme se o něm bavili před dvěma roky, kdy jsme ho schvalovali, tak jsme konstatovali, že jsou obory, kterým prostě zcela beze zbytku nevyhovuje. Při této příležitosti bych chtěla znovu zopakovat, že zdravotnictví je jeden z těch oborů, kterým nevyhovuje prostě z principu. Protože je to obor, ve kterém právě ti nejlepší a nejkvalitnější na dodržování přesně stanovených počtů hodin sami od sebe nebazírují a naopak se snaží využít i toho času mimo vyhrazenou pracovní dobu k získání vyšší kvalifikace.

Zmínil se tady o tom při nějaké příležitosti pan senátor Sequens, který jistě má značné zkušenosti v těchto věcech. A já bych chtěla jenom odkázat na kdysi zveřejněný rozhovor s prof. Bodnerem, který velmi úspěšně léčil našeho bývalého prezidenta Václava Havla, který prohlásil, že jako mladý lékař využil každé minuty k tomu, aby byl povolán na své přání do nemocnice ke každému zajímavému případu. Je to prostě o získávání kvalifikace a já bych byla nerada, abychom se snažili zdravotnictví vměstnat do nějakých přesných časových limitů. Z životopisů různých vynikajících lékařů zjistíme, že to prostě není možné. Samozřejmě nechci, aby pracovali unavení, ospalí lékaři, aby byli rizikem pro sebe i své pacienty, ale já si myslím, že každý kvalitní lékař to dokáže zvážit sám. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, paní senátorko. V tuto chvíli není nikdo přihlášen do obecné rozpravy. Končím tedy obecnou rozpravu. Zeptám se pana ministra, jestli se chce vyjádřit k obecné rozpravě. Pan ministr chce, takže mu dám slovo.

Ministr zdravotnictví ČR Tomáš Julínek: Děkuji, pane místopředsedo. Jenom ještě několik faktů na doplnění. Pokud jde o tu část ohodnocení lékařů, tam se s panem kolegou Štěchem nemůžeme shodnout. I prostá logika mi musí dát za pravdu. Ale několik faktů. Jenom k té statistice, která tady byla čtena, my jsme udělali strukturovanou statistiku a ono to potom vypadá jinak než v těch akciových společnostech. Ale konkrétní příklady.

Přechod na smluvní mzdu samozřejmě nastal v některých nemocnicích, které jsou akciovými společnostmi. Já jsem nedávno navštívil nemocnici v Českých Budějovicích, což je jedna z nejdéle fungujících akciových společností. Tady je také potřeba podívat se na to, že je potřeba čas na hodnocení vývoje. Tato nemocnice permanentně hospodaří se ziskem. Celá nemocnice je z velké části z vlastních prostředků opravována a lékaři tam mají – a sestřičky – poměrně velmi vysoké platy. Byl jsem velmi příjemně překvapen, když jsem projel jižními Čechami, jak tam zdravotnictví funguje. Moc mě to potěšilo. V mnohých částech republiky by toužili po tom, aby to tak bylo.

Byl jsem i v nemocnici Strakonice, která byla zadluženou nemocnicí, příspěvkovou organizací a v podstatě jí dokonce hrozil krach. Tam se podařilo managementu, a tady také záleží na lidech, s přechodem na akciovou společnost namotivovat pracovníky, lékaře a sestřičky, aby z této nemocnice neodcházeli, zůstali tam a vydrželi ten proces konsolidace. A přitom si nemohli – samozřejmě z logických důvodů – rozdělovat takové odměny jako třeba v Českých Budějovicích, kde už to funguje lépe. Ale, dámy a pánové, letos poprvé měla strakonická nemocnice zisk 5 milionů. A poprvé si rozdělili odměny. A takto to bude pokračovat dál, protože se podařilo namotivovat všechny pracovníky tak, aby pochopili, že produktivita nemocnice také znamená jejich vyšší platy.

Byl jsem také na návštěvě v nemocnici Ostrava, která je příspěvkovou organizací, naší, státní příspěvkovou organizací, kde nepochybně je dobře manažersky řízena, protože ze ztrát z minulých let je překlopena v zisk. Pan ředitel Němeček, mimochodem sociální demokrat, ale já si ho vážím především jako ředitele, dokázal udělat zisk 59 milionů. Jsou tam jedny z nejvyšších platů. A jednou ze stížností pana ředitele Němečka je, že narazil na stropy stoprocentního osobního ohodnocení. To znamená, nemůže už těm lékařům dávat víc a dává jim mimořádné odměny. A mimořádné odměny v režimu platů a tohoto režimu mají svá pravidla, tudíž musí tam vypisovat jakési fiktivní zásluhy podle toho, jak tyto úřednické tabulky určují, což se zásadně nehodí vůbec na zdravotnictví. To znamená, Fakultní nemocnici v Ostravě by určitě prospělo to, aby svoje úspěšné manažerování a odpovědnost všech oddělení a klinik mohla být zhodnocena ještě více, zvláště individuálně pro jednotlivé pracovníky, kteří se snaží. Ale i tam je atmosféra dobrá.

Takže zároveň tady na konto naprosto iracionální diskuse o akciových společnostech je potřeba říci, akciová společnost není sama o sobě zárukou prosperity nemocnice. Akciová společnost je jenom základem pro to, aby tomu tak mohlo být. Samozřejmě strašně důležité je, jaký je tam dosazen management a jaká je tam odpovědnost. Akciová společnost jenom vytváří lepší prostředí pro to, aby tomu tak bylo. A vytváří lepší prostředí pro to, aby se jednak reorganizovala péče uvnitř této nemocnice, jednak lépe se namotivovali pracovníci a byla lepší produktivita práce. To je nepochybný fakt. To znamená, to, co je mi podsouváno, že já nějakým automatickým způsobem předpokládám zlepšení situace – nepředpokládám. Strašně to záleží na manažerovi – viz příklad ostravské fakultní nemocnice, která je příspěvkovou organizací a zisk má.

Dokonce za ten zisk chtěl pan místopředseda Zaorálek vyhodit pana ředitele Němečka ze strany, takže asi se nosí v sociální demokracii, aby byl dluh, jinak prostě letíte z partaje. A to je fakt, to si přečtěte v novinách, to není žádné politické nasazování.

Já jsem tedy určitě ministr, který chce, aby se odstraňovaly dluhy, aby zase zdravotnictví bylo ziskové, a ono ziskové být může.

Nevím, co znamená poznámka pana kolegy Štěcha, že je klid před bouří, asi znovu odbory něco chystají, já nevím proč. Pokud jde o situaci ve zdravotnictví, tak nás určitě čekají reorganizace. Ale po tom přece odbory volají. Jestliže já se snažím některá pracoviště sloučit, jestliže tlačím na to, aby vznikly lůžkové fondy, tzn. sloučení některých stanic, jednotlivých oddělení tak, aby nebyl takový tlak na počet pracovníků a tihle pracovníci si mohli užít společných peněz především přes zvýšení platů, tak jsou to právě odboráři, kteří vytvářejí protitlak a protesty.

Jestliže se připravovala racionalizace fungování hematoonkologické péče ve Všeobecné fakultní nemocnici a v Ústavu hematologie a krevní transfúze, tak to právě byl pan předseda Schlanger, který stál nad mou rakví nebo nad nějakou rakví zdravotnictví před ministerstvem zdravotnictví. Tak to jsou pořád protimluvy. Buďto tedy ta reorganizace má proběhnout a odbory o ni opravdu stojí a potom můžeme z toho generovat snížení počtu přesčasových hodin, protože já jsem proti zvyšování počtu přesčasových hodin. Jenom tady platí to, co říkali kolegové, že prostě zdravotnictví už svou povahou takové je, že víc přesčasových hodin vždycky potřebuje, ale není nutné to eskalovat ad ultimum jenom kvůli tomu, aby si na přesčasových hodinách lékaři vydělávali, ale aby se tím naplnila jakási nutnost pro potřeby pacientů.

Takhle to vnímám já a proto je samozřejmě potřeba i jakýsi opt-out pro ty mimořádné situace, jako jsou záchranné služby a některé provozy v nemocnicích, kde se „holt“ bez nějaké hodiny navíc neobejdeme.

Zapojení soukromých lékařů. Tady zase paradoxně potvrdím, že to je samozřejmě možné. Tady budu trošku nesouhlasit s panem předsedou Senátu a budu souhlasit s panem senátorem Štěchem, že to je možné. Ale pojďme si říci, co tomu brání. Brání tomu samozřejmě platová opatření a platové tabulky, protože za ty platy soukromí lékaři, kteří by i rádi chodili do těchto zařízení, prostě chodit nechtějí, to je docela jasná zákonitost. Kdyby byly smluvní platy, tak určitě by se našli někteří, kteří tam budou pravidelně docházet, nedojde k tomu problému, který tady nastínil pan předseda, že totiž vpadne někdo neznalý do provozu nemocnice, a může tam pravidelně docházet a může se účastnit některých typů služeb, kde nevadí to, že je to člověk z terénu a není přímo ošetřujícím lékařem. Ale brání tomu platové tabulky, protože kdyby mu dali smluvní mzdu, tak je to možné.

Co se týče dalších opatření, která by mohla změnit situaci ve zdravotnictví, tak se schovávají právě v připravovaných sedmi zákonech, které právě předkládám ve vládě. Jedná se například o samostatný výkon povolání lékaře, to znamená, že lékař se může přihlásit pouze na smlouvu se zdravotnickým zařízením a tím se může řešit nedostatek některých profesí, jako jsou anesteziologové, patologové i rentgenologové apod. A to předpokládám tudíž, že odbory a sociální demokracie tento zákon podpoří, protože povede k tomu, po čem se volá, to znamená k daleko pružnějšímu přístupu k organizování služeb. A tento institut se dá samozřejmě využít i pro to, aby soukromí lékaři mohli eventuálně vypomoci v nemocnici tam, kde je o ni z jejich strany vůle, ochota, a tam, kde nemocnice to potřebuje.

Brání také nesmyslné normativy Všeobecné zdravotní pojišťovny, některému rozumnému uspořádání služeb, tak jak o tom hovořil pan senátor Sušický. Ale zase je to role pojišťovny, která si místo toho, aby ekonomicky nesmlouvávala zdravotní péči, plete svoji normativní působnost ve zdravotnických zařízeních a zdražuje uměle náklady v těchto nemocnicích, protože si vymýšlí nějaké nesmyslné podmínky. Oni mají chtít kvalitativní podmínky, nikoliv, že budou normovat. Ale toto normování se zase objevuje v návrhu zákona o zdravotních službách, kde je část týkající se zdravotnických zařízení a budou na to navazovat podzákonné normy, které budou určovat tyto normativy technické a personální pro tyto nemocnice, takže také zase doufám, že odboráři a ČSSD přistoupí k těmto návrhům, protože zlepšují tu situaci, kterou obecně kritizujeme.

Je to samozřejmě i role zdravotních pojišťoven, které daleko efektivněji budou schopny nesmlouvávat péči, a ukáže se, že pro některé činnosti a obory není místa v některých nemocnicích, tak jak o tom tady hovořili kolegové, například kolega Rakušan. To znamená, že zase asi by bylo dobré podpořit restituci a renovaci našich zdravotních pojišťoven, aby přistupovaly zcela jiným způsobem ke své roli ve zdravotnictví. A tak bych mohl pokračovat …

Jenom ještě na závěr poznámku k souladu obou návrhů, tzn. mého původního a toho komplexního návrhu. Tady se chci jednoznačně opřít o jednání našeho výboru pro evropské záležitosti, který posoudil obě tyto normy jako konformní v rámci znění směrnice, přičemž spíš zaznívala pozitiva směrem k větší konformitě mého návrhu než toho odborářského. Ale dá se konstatovat, že nedochází k rozporu se směrnicí, takže myslím, že to nebylo úplně přesné, a i analýzy mých právníků to potvrzují.

Děkuji všem za podpoření komplexního návrhu, tzn. potom ve znění celkového návrhu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře. Zeptám se pana senátora Adolfa Jílka, jestli si přeje vystoupit k právě proběhlé rozpravě. Nepřeje. A poprosím tedy garančního zpravodaje pana senátora Pavla Čáslavu.

Senátor Pavel Čáslava: Dovolil bych si velice krátce shrnout obecnou rozpravu. Vystoupilo šest senátorů, a to místopředseda Jan Rakušan, pan senátor Milan Štěch, pan senátor Pavel Sušický, pan senátor Vítězslav Vavroušek, pan předseda Senátu Přemysl Sobotka a paní předsedkyně výboru Alena Palečková. Vystoupili lékaři i nelékaři. Pět z nich doporučilo Senátu přijetí návrhu ve znění komplexního pozměňovacího návrhu, šestý vyjádřil svoji zdrženlivost v tom smyslu, že sice komplexní pozměňovací návrh je přijatelnější než původní návrh, ne však zcela v souladu se směrnicí EU.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane zpravodaji. S ohledem na to, že nezazněl žádný návrh, zahajuji podrobnou rozpravu, ve které lze podávat pozměňovací návrhy. Jestliže se nikdo nehlásí, dám slovo garančnímu zpravodaji panu senátoru Pavlu Čáslavovi. Prosím, pane senátore.

Senátor Pavel Čáslava: Jak je zřejmé z mnou přednesené rekapitulace legislativního procesu, návrh prošel v mezidobí od prvního do druhého projednávání ve výborech podstatnými změnami, které vyústily do podání komplexního pozměňovacího návrhu. A ten se vám teď pokusím popsat.

Komplexní pozměňovací návrh používá pro dosažení stejného výsledku, tedy odstranění porušování zákoníku práce, ustanovení o limitech pracovní doby v praxi zdravotnických zařízení, jiné právní prostředky než ty, které byly použity v návrhu původním.

Změny lze stručně shrnout takto:

Místo zmocnění vlády k vydání nařízení upravující pracovní dobu ve zdravotnictví se nová úprava vkládá přímo do zákona: Rozšíření fondu týdenní pracovní doby se přesunuje do přesčasových hodin.

Komplexní pozměňovací návrh také reflektuje potřebu provázání nových ustanovení o přesčasové práci s ostatními ustanoveními v zákoníku práce.

Návrh rovněž do zákona zahrnuje všechny kontrolní mechanismy vyžadované pro odchylnou úpravu pracovní doby právě v citované směrnici EU.

Konečně, jak už bylo také řečeno, z novely se zcela odstraňuje původní ustanovení o použití zákona o mzdě v příspěvkových zdravotnických zařízeních.

Změna přístupu si vyžádala radikální přeměnu struktury návrhu a taktéž změnu jeho názvu. Čili mění se samotný název návrhu zákona:

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů.

Tak zní nový název:

Nyní krátce ke struktuře. Návrh zákona ve znění komplexního pozměňovacího návrhu má tři části. Část první má dva články, obsahuje změnu v zákoníku práce. V článku 1 místo zmocňovacího § 100 v původním návrhu se vkládá nový § 93a, který zavádí pro zdravotnické pracovníky institut další dohodnuté práce přes čas, která nesmí přesáhnout v průměru osm hodin týdně za období 26 týdnů po sobě jdoucích a v případě zaměstnanců zdravotnické záchranné služby v průměru 12 hodin.

Jednotlivá další ustanovení tohoto paragrafu stanoví podmínky, za kterých lze další práci přes čas se zaměstnancem dohodnout.

Další ustanovení zajišťují soulad nového § 93a s ostatními, tedy staršími ustanoveními zákoníku práce týkajícími se práce přes čas. V článku 2 v přechodném ustanovení se omezuje platnost této novely do 30. 12. 2013. O důvodech této dočasnosti již se zmínil pan předkladatel.

Část druhá obsahuje novelu zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce. Inspektorátům práce je dána pravomoc zakázat nebo omezit výkon další dohodnuté práce přes čas. Tato úprava je nutná pro zavedení kontrolního mechanismu dodržování podmínek pro další práci přes čas, jak vyplývá z evropského práva.

Část třetí obsahuje ustanovení o účinnosti. Zákon nabývá účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícím po dni jeho vyhlášení.

Dovoluji si po tomto seznámení s komplexním pozměňovacím návrhem vás požádat o schválení senátního návrhu zákona ve znění právě předneseného komplexního pozměňovacího návrhu, ve znění přílohy k usnesení výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 145/1. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji vám, pane senátore. Nemám nikoho dalšího přihlášeného do podrobné rozpravy, končím tedy podrobnou rozpravu.

Zeptám se pana ministra, jestli se chce vyjádřit k podrobné rozpravě. Nemá zájem. Pan senátor Jílek také nemá zájem. U pana senátora Čáslavy by to bylo, jak se říká, úplně zbytečné se ptát.

Požádám tudíž pana senátora Čáslavu jako garančního zpravodaje, aby v souladu s jednacím řádem přednášel pozměňovací návrhy, abychom o nich mohli postupně hlasovat.

Senátor Pavel Čáslava: Pane předsedající, on je poměrně obsáhlý.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Ne, pane garanční zpravodaji, tam stačí, abyste řekl, byl přednesen jeden komplexní pozměňovací návrh, budeme o něm hlasovat. A posléze, pokud bude schválen, budeme hlasovat o celém tomto návrhu zákona. Stačila jen tato věta.

Senátor Pavel Čáslava: Zopakuji tedy: Byl přednesen komplexní pozměňovací návrh k návrhu senátního návrhu zákona senátora Tomáše Julínka, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a měli bychom o něm teď hlasovat.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji vám. Před hlasováním požádám o stanovisko předkladatele, to znamená pana ministra Julínka. Ten souhlasí, pan senátor Jílek také souhlasí a předpokládám, že garanční zpravodaj rovněž souhlasí.

Dámy a pánové, přivolám znělkou nepřítomné senátorky a senátory do sálu.

Kolegyně a kolegové, budeme hlasovat o komplexním pozměňovacím návrhu k návrhu zákona, tak jak jej přednesl garanční zpravodaj pan senátor Čáslava.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 41 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 32 pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tímto jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy a můžeme přistoupit k hlasování o schválení návrhu senátního návrhu zákona, ve znění přijatého pozměňovacího návrhu.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu, tak jak jsem ho přednesl. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 42 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 32 pro vyslovilo 54, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Vzhledem k tomu, že návrh byl schválen, proto musíme podle § 130 odst. 8 jednacího řádu pověřit předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupit návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu ústavnímu projednávání, a dále pověřit pana senátora Tomáše Julínka, pana senátora Pavla Čáslavu a pana senátora Adolfa Jílka, aby návrh zákona zdůvodnili v Poslanecké sněmovně.

Dámy a pánové, zahajuji hlasování o pověření. Kdo je pro to, abychom pověřili výše jmenované senátory, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 43 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 32 pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Kolegyně a kolegové, děkuji vám, vystřídáme se nyní s panem místopředsedou Pithartem, a přeji hezký den.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Dobrý den, paní kolegyně, páni kolegové, budu nadále řídit schůzi, a následujícím bodem je

Návrh zákona o přijetí úvěrů Českou republikou od Evropské investiční banky na financování národních podílů u projektů spolufinancovaných

z Operačního programu doprava v programovém období 2007 až 2013

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 213. Prosím pana ministra zdravotnictví Julínka, který zastoupí ministra dopravy Aleše Řebíčka, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pane ministře, prosím.

Ministr zdravotnictví ČR Tomáš Julínek: Vážené kolegyně a kolegové, dovolte, abych přečetl překladatelskou zprávu za svého kolegu.

Předmětem tohoto jednacího bodu je projednávání vládního návrhu zákona o přijetí úvěrů Českou republikou od Evropské investiční banky na financování národních podílů u projektů spolufinancovaných z operačního programu doprava. Návrh zákona byl schválen vládou 12. 12. 2007, dne 13. 2. 2008 vyslovila s návrhem zákona souhlas PS.

Česká republika jako členský stát EU je příjemcem finančních prostředků z fondů. Účelově vázané prostředky pro rozvoj dopravní infrastruktury budou po programovém období 2007 – 2013 čerpány především na základě operačního programu doprava. Operační program doprava je vždy stanoven ministerstvem dopravy, je primárně zaměřen na oblast budování dopravní infrastruktury v majetku státu a počítá s příspěvkem z fondů EU na jednotlivé projekty ve výši až 85 procent, v průměru se předpokládá příspěvek asi 70 %.

Pro roky 2008 až 2010 se počítá v oblasti rozvoje dopravní infrastruktury s čerpáním 99 mld. z fondů EU, z toho se u vybraných akcí s finančním příspěvkem fondů ve výši 84 miliard korun počítá s využitím úvěrů poskytnutých Evropskou investiční bankou na úhradu části národního podílu v celkové výši 34 miliard korun.

Úhrada zbývající části národního podílu bude krytá z prostředků státního fondu dopravní infrastruktury.

Předmětem návrhu zákona jsou úvěry poskytované EIB, díky kterým získá ČR dostatečný objem finančních prostředků na národní spolufinancování projektů dopravní infrastruktury realizovaných v rámci operačního programu doprava. Česká republika žádá od Evropské investiční banky úvěry ve výši 34 miliard. Splatnost úvěru je až čtyřicet let od čerpání prostředků, což se z důvodu předpokládaného pokračování procesu zvyšován í výkonnosti české ekonomiky jeví jako výhodné. Cena zdrojů od Investiční banky je ve srovnání s jinými možnými zdroji od komerčních institucí také výhodná.

Schválení předloženého návrhu zákona je nezbytným předpokladem pro zajištění dostatečných finančních prostředků pro bezproblémovou implementaci operačního programu.

Pro plynulý postup rozestavěných nebo v roce 2008 zahajovaných staveb je nezbytné využití úvěrů od EIB už v roce 2008, a to v předpokládané výši 10,6 miliard s tím, že v roce 2009 je plánováno čerpání ve výši 13,3 miliard a v roce 2010 10,1 mld. Kč.

Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a s mezinárodními smlouvy, kterými je ČR vázána, není v rozporu s právními akty společenství. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane navrhovateli. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 213/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Ivan Adamec, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Ivan Adamec: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás seznámil, se svou zpravodajskou zprávou. Myslím si, že pan ministr Julínek dostatečně popsal, o co jde, pokusil bych se to pouze doplnit.

V letech 2008 až 2010 se v oblasti dopravy počítá s čerpáním 99 mld. z fondů EU, z toho u AXA 84 mld. Kč má tvořit úhrada části národních podílů úvěrem 34 mld. korun. Jejich zajištění je obsahem tohoto tisku. Pokud bychom se nepodíleli spoluúčastí, peníze bychom čerpat nemohli. Zdroje z Evropské investiční banky jsou výrazně výhodnější než komerční úvěry, protože tato banka není orientována ziskově, nejsou vyžadovány další poplatky, sazby jsou PRIBOR, úvěr je možné čerpat v korunách, tzn. bez kursových rizik, splatnost maximálně 40 let od data podpisu, nebo maximálně 26 let od data čerpání.

Čerpání bude probíhat po vertikále Evropská investiční banka, ministerstvo financí, ministerstvo dopravy, Státní fond dopravní infrastruktury.

Pokud to shrneme, jedná se o technický problém. Vzhledem k tomu, jak se hlasovalo v PS, možná to problém nebude. Je ale mou povinností zde připomenout, že jeden problém zde nastolen je. Je to úroveň státního dluhu ČR a jeho další nárůst. Přestože kolegyně a kolegové po mé pravici při těchto slovech se necítí určitě dobře, musím říci, že se tady počítá s tím, že zdroje pro splácení úvěru by měly vzniknout z realizovaných dopravních projektů, podporujících rozvoj a ekonomické oživení regionů v místě staveb. Myslím si, že to lze očekávat, všichni víme, že tam, kde se staví rychlostní komunikace nebo dálnice, oživení je hlavním motorem i v zájmu regionů a míst, kde to povede. V řadě případů dochází k dohadování o trase právě z těchto důvodů.

Dovolte mi zmínit se o legislativním procesu. Vláda návrh zákona předložila Sněmovně 16. ledna a navrhla Poslanecké sněmovně, aby s ním vyslovila souhlas již v prvním čtení. Poslanecká sněmovna na své 27. schůzi dne 30. ledna žádosti o schválení projednání návrhu zákona podle § 90 příslušného odstavce o jednacím řádu PS nevyhověla a návrh zákona přikázala k projednání hospodářskému výboru. Lhůta pro projednání zákona byla zkrácena na tři dny, hospodářský výbor návrh projednal 31. ledna a přijal k němu usnesení číslo 149, kterým doporučil PS návrh zákona schválit.

Ve druhém čtení, které se konalo na 27. schůzi 5. února, prošel návrh jak obecnou, tak podrobnou rozpravou, ve které nebyl podán žádný pozměňovací návrh. V průběhu třetího čtení, které se konalo rovněž na 27. schůzi 13. února letošního roku, byl návrh zákona schválen ve znění předloženém vládou, když v hlasování s pořadovým číslem 195 z přítomných 174 poslanců pro návrh hlasovalo 161, jeden byl proti. Jen perlička – proti byl bývalý ministr financí, za jehož období růst dluhu dosahoval raketového tempa.

Pokud jde o strukturu zákona, je členem do tří paragrafů. V legislativních souvislostech se doporučuje posoudit předložený návrh zákona mj. nejen z hlediska ustanovení článku 140 smlouvy o založení Evropského společenství, který v obecné rovině členským státům ukládá věnovat se nadměrným rozpočtovým schodkům. Nicméně se domnívám, že závěrem, který byl učiněn na 23. schůzi výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu je logický, odpovídá to názorům členů výboru na všechny obdobné návrhy zákonů, které se týkají státního dluhu. I přesto, že občas zde dochází k různým výkladům tohoto typu usnesení, výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyjádřit vůli návrhem zákona se nezabývat. Určil zpravodajem mne a mne také pověřuje, abych toto usnesení předložil předsedovi Senátu.

Dámy a pánové, děkuji vám a prosím o podporu tohoto návrhu.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Pokud bude rozprava, sledujte ji, abyste k ní mohl zaujmout stanovisko.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu navrhl, aby Senát projevil vůli návrhem zákona se nezabývat. O tomto návrhu budeme bezprostředně hlasovat. Prosím ještě pana předsedu.

Senátor Josef Novotný: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, využívám přednostního práva, protože Senát se dlouhodobě vyhýbá odpovědnosti za zadlužování České republiky. Nejedná se o 34 mld. nového úvěru, který si bereme, ale o mnohem více. Pokud bychom teoreticky ztráceli poměrně příznivou úrokovou míru, která je nastavena na 4,5 procenta, jen deset let, jedná se už o 50 mld. Protože ale zřejmě tuto půjčku budeme splácet mnohem déle, jde o zadlužení státu ve výši zhruba 100 miliard korun. Je to způsob, jak obcházíme limity zadlužování ročních rozpočtů a je tragické, že nemáme na spolufinancování přílivu peněz ze strukturálních fondů.

Zásadně nesouhlasím s tímto zadlužováním, protože zadlužujeme nejen své děti, ale už vnuky. Rozhodně nejde o nějaký technický problém, s tím zásadně nesouhlasím. Je to vážný problém. Pokud zmačkneme tlačítko nezabývat se, tak se nezabýváme tím, že naši zemi předáme dalších 100 miliard korun veřejných dluhů. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Po znělce budeme hlasovat o návrhu, jak byl přednesen předsedou garančního výboru.

Zopakuji pro ty, kteří právě usedají do lavic, že výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu navrhl, aby Senát projevil vůli návrhem zákona o přijetí úvěru Českou republikou od Evropské investiční banky na financování národních podílů u projektů spolufinancovaných z operačního programu doprava se nezabývat. Konstatuji, že v sále je přítomno 52, kvorum je 27.

Zahajuji hlasování o návrhu nezabývat se.

Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Končí 44. hlasování, které skončilo schválením návrhu nezabývat se. 52 přítomných, kvorum 27, pro 35, proti 3. Návrh byl přijat. Projednávání tohoto bodu končí. Děkuji panu zpravodaji.

Přikročíme k projednání dalšího bodu, kterým je

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky

k vyslovení souhlasu návrh na učinění výhrady ČR

k Úmluvě o mezinárodní železniční přepravě

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 152a uvede jej opět ministr zdravotnictví Tomáš Julínek, který v této roli zastoupí ministra dopravy Aleše Řebíčka. Kolegovi Julínkovi uděluji slovo.

Ministr zdravotnictví ČR Tomáš Julínek: Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, důvodem pro předložení tohoto materiálu je požadavek EK, k dysfunkci mezi právní úpravou Úmluvy COTIFa požadavky práva z Evropského společenství. Úmluva o mezinárodní železniční přepravě COTIFsdružuje smluvní státy, členské státy od mezivládní organizace pro mezinárodní železniční přepravu. V současné době je to 42 států nejen evropských, ale i severoafrických, blízkovýchodních a v současné době je jednání o přístupu Ruska. Jde o tzv. prezidentskou smlouvu. Protokol byl ratifikován v roce 2006.

Protože Úmluva COTIF dlouho nevstoupila v platnost, podmínkou byla nutnost ratifikací nejméně 27 státy, což se stalo až v prvním čtvrtletí 2006, došlo k synchronizační mezeře, kdy zatím Evropské společenství v období let 1999 – 2002 vyvíjelo v komunitární legislativě další regulační opatření týkající se techniky a bezpečnosti. Některé přípojky Úmluvy COTIF upravují záležitosti, které jsou rovněž upraveny právem Evropského společenství. Podle názoru Evropské komise není právní úprava Úmluvy COTIF celá kompatibilní s požadavky práva Evropského společenství., Jedná se o zejména o problematiku schvalování železničních vozidel a součástí infrastruktury pro účely uvedení do provozu a o technické požadavky na železniční vozidla.

Za této situace se Evropská komise obrátila na všechny členské státy Evropského společenství s požadavkem na vydání prohlášení o neaplikovatelnosti některých přípojek. Tento požadavek Evropské komise zdůvodnila skutečností, že se dosud nepodařilo dojednat podmínky přístupu Evropského společenství do COTIF, jejíž součástí by byla derogační klausule, zaručující aplikační přednost komunitárního práva v případě jeho střetu s úpravou Úmluvy COTIF. Evropská komise přitom jasně konstatovala, že pokud členský stát danou výhradu nevydá, zahájí vůči němu řízení o porušení závazků vyplývajících ze smlouvy o Evropském společenství.

Evropská komise navrhla text prohlášení, které je součástí návrhu usnesení v české i francouzské verzi. Přijetí tohoto usnesení nevyvolává žádné finanční ani jiné nároky. Problematika kompatibility obou právních režimů se řeší ve společných pracovních týmech Evropské komise a COTIF s cílem dosáhnout stavu, kdy Evropské společenství nebude mít překážek pro vstup do COTIF, což je zároveň časový okamžik pro ukončení platnosti této výhrady.

Vážené dámy a pánové, v zájmu vyhovění požadavku Evropské komise, tak jak byl uveden v materiálu pro vládu, přimlouvám se za přijetí formy a obsahu usnesení, jak je přijal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost na své 23. schůzi konané 27. 2. 2008. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane ministře, prosím zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 152/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Richard Svoboda. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk číslo 152/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Josef Vaculík. A toho nyní žádám, aby nás se zpravodajskou zprávou seznámil. Prosím, pane senátore.

Senátor Josef Vaculík: Dobrý den, vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, jak už zde bylo řečeno, jedná se o vládní návrh, který by měl řešit rozpor, který vznikl v oblasti mezinárodní smlouvy COTIF v oblasti neaplikovatelnosti přípojků, celkem tato smlouva obsahuje sedm přípojků. Dá se říci, že v oblasti mezinárodních smluv není tato praxe konání výhrad k uzavřeným smlouvám příliš častá. Podle informací sdělených MZV jde o záležitost relativně výjimečnou. Po dotazu na MZV mi bylo sděleno, že v průběhu posledních deseti let uplatnila ČR v rámci ratifikačního procesu mezinárodních smluv, ke kterému dává souhlas Parlament, celkem patnáct výhrad. Takže toto bude šestnáctá výhrada k mezinárodním smlouvám, jíž se Parlament ČR zabývá.

Jak už zde bylo řečeno, součástí platného znění Úmluvy COTIF je celkem sedm přípojek, které jednotně upravují pravidla přepravy cestujících, nákladů, nebezpečného zboží pro přijetí jednotných technických předpisů pro železniční materiál, předpisy pro prohlášení technických norem, pro technickou homologaci železničního materiálu, pro používání vozů a infrastruktury v mezinárodní železniční dopravě.

Hlavním důvodem pro přijetí výhrady je tlak EK, který vychází ze skutečnosti, že v období sedmi let od vypracování textu v roce 1999 a vstoupení Úmluvy v platnost v roce 2006 došlo k odlišné úpravě na úseku techniky a bezpečnosti železniční přepravy na úrovni ES. Podle názoru EK tedy není právní úprava Úmluvy COTIF zcela kompatibilní s požadavky práva ES.

Současně vyvstal problém aplikační přednosti mezi příslušným komunitárním právem a úpravou Úmluvy COTIF v případě jejich střetu. Původní představa EK o aplikační přednosti komunitárního práva se ukázala jako chybná a byla zpochybněna nejen některými členskými státy, ale i posudkem právní služby Rady.

Trvalé řešení všech rozporů by mělo být zakotveno v rámci připravovaného přístupu společenství k Úmluvě COTIF. Úmluva COTIF ve svém článku 38 umožňuje přístup regionálních organizací pro hospodářskou integraci k Úmluvě. V rámci této dohody by měla být sjednána též řádná derogační klausule. Současně bylo dohodnuto, že dohoda o přistoupení bude doplněna o deklaraci společenství určenou ostatním smluvním stranám Úmluvy COTIF, ve které by byl podán přehled rozdělení kompetencí mezi společenstvím a jeho členskými státy.

VHZD se tímto tiskem zabýval na své 22. schůzi konané 21. února 2008 a přijal doporučení vyslovit souhlas s určením výhrady. Přikláním se k tomu, aby usnesení Senátu bylo formulováno podle usnesení VZVOB, kde jsou specifikovány tři přípojky, vůči kterým se ta výhrada přijímá. Takže souhlasím s doporučením pana ministra, jak hlasovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VZOB pan senátor Richard Svoboda. Ano, a má slovo.

Senátor Richard Svoboda: Pane předsedající, dámy a pánové, moje vystoupení bude velmi krátké. Senátní tisk č. 152 je typickým produktem sporu o aplikační přednosti mezi příslušným komunitárním právem a úpravou Úmluvy COTIF v případě jejich střetu, v případě jejich nesouladu. Protože mi jako zpravodaj nepřísluší spekulovat o tom, zda nekonečná byrokracie, která ve výčtu jednání, která kolem této smlouvy probíhala, zda tato nekonečná jednání měla nějaký vliv na kvalitu železniční přepravy, tak se omezím pouze na to, že budu tlumočit usnesení VZVOB. Je to 119. usnesení ze 23. schůze konané 27. února, kde doporučujeme v souladu s předkladatelem a v souladu s garančním zpravodajem Senátu PČR vyslovit souhlas s učiněním výhrady k Úmluvě o mezinárodní železniční přepravě (COTIF), a to oněch třech přípojcích, které se týkají jednotných právních předpisů pro smlouvy o užívání infrastruktury v mezinárodní železniční dopravě, dále jednotných právních předpisů pro prohlašování technických norem za závazné a pro přijímání jednotných technických předpisů pro železniční materiál určený k používání v mezinárodní dopravě. A konečně výhrady týkající se přípojků o jednotných právních předpisech pro technickou admisi železničního materiálu určeného k používání v mezinárodní přepravě. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu. Kdo se do ní hlásí? Předpokládám, že to není kolega Mejstřík, který není na svém místě, ale displej uvádí jeho jméno. Zřejmě to bude jeho notebook. Nikdo se tedy nehlásí do rozpravy, rozpravu končím. Nikdo se k ní nemůže vyjádřit, takže přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o tom, že dáváme souhlas s výhradou. Po znělce budeme hlasovat.

V sále je přítomno 47 senátorek, resp. senátorů, kvórum je tedy 24. Budeme hlasovat o tom, zda vyslovujeme souhlas s učiněním výhrady ČR k Úmluvě o mezinárodní železniční přepravě (COTIF).

Zahajuji hlasování. Kdo je pro souhlas s tímto usnesením, prosím, zvedněte ruku. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Skončilo 45. hlasování v pořadí této schůze a skončilo vyslovením souhlasu s učiněním výhrady ČR k oné Úmluvě, a tím projednávání tohoto bodu skončilo. Nyní můžeme poděkovat panu ministru zdravotnictví za role, které tu plnil, a otevřít jednání o dalším bodu, kterým je „Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 22/2004 Sb., o místním referendu a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 234/2006 Sb., zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů“

Opět jsem se přehmátl, promiňte mi to. Přeskočil jsem senátní tisk č. 209, omlouvám se i panu ministrovi. Protože my ve skutečnosti budeme projednávat bod, kterým je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb.,

o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 209. Prosím pana ministra spravedlnosti. Je to omyl v podkladech, pane ministře, jste to vy. Prosím pana ministra vnitra, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím.

Ministr vnitra ČR Ivan Langer: Dobrý den, pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Přiznám se, že vnitro stačí. Mít vnitro a spravedlnost dohromady by znamenalo, že bych se za chvíli stal klientem jednoho z vašich kolegů, který zde před chvílí seděl, tedy ministra zdravotnictví.

Dovolte mi prosím, abych uvedl vládní návrh zákona, kterým se mění tzv. trestní řád, který souvisí se zavedením nové právní úpravy agenta v § 158 písm. e) trestního řádu, o tzv. protikorupčního agenta. Na první pohled je to dílčí drobná změna, a proto mi dovolte, abych poněkud více pohovořil o celé problematice týkající se plánů vlády v boji proti korupci, neboť pouze tak můžete získat ucelenou představu o tom, že se nejedná o izolovaný dílčí krok, ale že je to jasný, čitelný, srozumitelný kamínek ve velmi pestré mozaice, ze které se skládá celý obraz boje proti korupci.

Hlavní principy boje proti korupci jsou obsaženy ve strategii vlády v boji proti korupci na léta 2006 až 2011 a základním leitmotivem celé této koncepce a strategie jsou tři základní pilíře, na nichž je postavena. Jsou to tři „P“, ze kterých se všechny kroky, o kterých hovoříme a kterých se týká i zavedení protikorupčního agenta, také odvíjejí. Je to prevence, průhlednost a postih.

Prevence spočívá zejména v minimalizaci státních zásahů a regulací, zjednodušení legislativy, omezení objemů přerozdělovaných státem a výrazné debyrokratizaci státní správy. Druhý pilíř – průhlednost – je postaven na zvýšení transparentnosti veřejné správy, zprůhlednění zadávání veřejných zakázek a zejména elektronizaci agend, které jsou ve veřejné správě vykonávány. A teprve na třetím místě, nicméně jako nedílná součást boje proti korupci je třetí pilíř, třetí P, a to je postih. Což neznamená nic jiného než zlepšení podmínek pro práci orgánů činných v trestním řízení, zpřísnění trestů za korupční jednání včetně většího prostoru pro ukládání trestů za korupční jednání.

Možná jste byli informováni, že jedním z cílů této oblasti je zavedení tzv. černých listin firem, které byly odsouzeny za korupční jednání a které se tudíž nebudou moci do budoucna účastnit veřejných zakázek. Do třetího pilíře, tedy postihu, patří i protikorupční agent. Protikorupční agent je institut, který se týká zmiňovaného § 158 písm. e) trestního řádu. Chtěl bych zde zdůraznit jednu věc. Použití agenta samo o sobě je závažným zásahem do práv a svobod osob, je to významný instrument v rukou orgánů činných v trestním řízení, a proto použití agenta musí být definováno tak, aby na jedné straně byla umožněna větší efektivita práce policie, na straně druhé, aby byla minimalizována rizika a šance možnosti pro příliš silný vpád do základních práv a svobod.

V § 158 písm. e) odst. 1 je stanoveno, v jakých případech agent může být použit. Jinými slovy, smí být použit, je-li vedeno trestní řízení pro zvlášť závažný úmyslný trestný čin, pro trestný čin spáchaný ve prospěch zločinného spolčení nebo o jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je ČR vázána. Cílem této úpravy je explicitně umožnit používání agenta v případě podezření spáchání trestného činu korupce s cílem umožnit lepší infiltraci do korupčního prostředí a získávání informací, které budou usnadňovat, resp. umožňovat větší šanci pro odhalení a pro prokázání tohoto druhu trestné činnosti, neboť toto nasazení agenta povede k získávání informací a důkazů nezbytných pro další trestní řízení.

Jsem přesvědčen, že je to krok správným směrem. Cílem mého vystoupení bylo přesvědčit vás, že to není izolovaný krok, ale že to je opatření, které zapadá do celého bloku opatření, o kterých jsem hovořil a které zmiňuje vládou přijatá strategie v boji proti korupci a znovu připomínám, že ta je postavena na třech základních pilířích: prevence, průhlednost, postih, neboť to, čeho jsme byli svědky v minulosti, bylo až přílišné zaměření se pouze na postih a zapomenutí na to, že možná nejefektivnějším, nejlepším způsobem boje proti korupci je zamyšlení se proč vzniká, kde vzniká a zaměření se na omezování prostoru pro její vznik.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane navrhovateli. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ÚPV. Ten přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 209/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaromír Volný, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane kolego.

Senátor Jaromír Volný: Dámy a pánové, ústavně-právní výbor přijal usnesení, kterým doporučuje návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Já bych informace pana ministra doplnil asi o dvě drobnosti. Jednak agent musí být policista, který pracuje pod změněnou identitou. Není to tak, jak si někteří představují, že by policie verbovala agenty mezi civilním obyvatelstvem. Čili musí to být policista.

A trestné činy, kde lze použít agenta, možnost je použít, se rozšiřuje také o to, čemu se říká obecně úplatkářství, to znamená trestný čin přijímání úplatku podle § 160 trestního zákona, podplácení § 161 trestního zákona, nepřímé úplatkářství § 162 trestního zákona. My, když jsme to na ÚPV projednávali, tak se tam také řešila otázka určité skepse, na kolik použití agenta, v tomto případě bude účinné, protože spíše si třeba i já dovedu představit použití agenta při distribuci drog, při obchodování s lidmi apod. z hlediska jeho praktických možností, kde se pod změněnou identitou jistým způsobem vloudí do toho prostoru a tam to bude sledovat. Ale u přijímání úplatků, kde v konečné fázi vlastního předávání úplatků bývají přítomni pouze dva, uplácející a uplácený, tak tam se domnívám, že v oblasti úplatkářství výsledný efekt nasazení agenta nebo jeho reálné možnosti asi nebudou takové jako u ostatních trestných činů, tak jak je zákon vyjmenovává.

Takže to je vše, děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane kolego, pane zpravodaji. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo takový mezi námi není. Otevírám tedy obecnou rozpravu. Prosím, kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo. Obecnou rozpravu končím. Nikdo se k čemu vyjádřit. Existuje tu jediný návrh – návrh na schválení a o tom budeme po znělce hlasovat.

V sále je přítomno 51 senátorek, resp. senátorů, kvorum je 26.

Budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona.

Zahajuji hlasování, kdo je pro, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo jste nyní proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Tím končí 46. hlasování na této schůzi. Skončilo schválením návrhu zákona, 52 přítomných, kvorum 27, 39 hlasů pro, žádný hlas nebyl proti. Tím projednávání tohoto návrhu zákona skončilo.

Před polední přestávkou, nepočítáme-li další kolo volby, projednáme ještě jeden návrh zákona, a to:

Návrh zákona, kterým se mění zákona č. 22/2004 Sb., o místním referendu

a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 234/2006 Sb.,

zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 210. Prosím ministra vnitra pana Ivana Langra, aby nás s návrhem zákona seznámil.

Ministr vnitra ČR Ivan Langer: Vážené paní senátorky, páni senátoři, dovolte mi, abych stručně odůvodnil vládní návrh, který se týká tzv. místního referenda.

Předmětem této novely je na jedné straně zmírnit dosavadní podmínku, že pro platné místní referendum je zapotřebí účasti přinejmenším poloviny všech osob oprávněných hlasovat v místním referendu, neboť požadavek takovéto vysoké účasti fakticky blokuje častější využití místních referend, proto je navrhováno snížení kvora na 35 %. Nicméně, a to chci zdůraznit, neboť se jedná o vážný institut a na jedné straně usnadnění jeho používání by nemělo otevřít bránu k jeho nadužívání a dostávání se do konfliktu mezi výsledky místních referend a rozhodováním místní samosprávy v každodenní praxi, se ponechává ustanovení, které hovoří, že k souhlasnému vyjádření je třeba, resp. k závaznosti výsledků místního referenda je třeba souhlasu alespoň 25 % všech osob, které jsou oprávněny hlasovat v místním referendu. Jinými slovy snižuje se kvorum pro konání místního referenda a pro jeho platnost, nicméně závaznost je ponechána v té hranici 25 % všech osob oprávněných hlasovat v místním referendu. To je jedna část úpravy.

Druhá část úpravy nebývá příliš tradiční z pohledu své charakteristiky, neboť neznám příliš mnoho institucí, ministrů, úřadů, kteří se rádi zbavují nějakých pravomocí, které mají. Tento návrh zákona je takovouto výjimkou, neboť navrhuje ve vztahu dozoru státu nad obecní samosprávou zrušit bez náhrady sankci spočívající v rozpuštění zastupitelstva za neprovedení rozhodnutí přijatého v místním referendu.

Myslím si, že zde je namístě poněkud se zastavit a rozvést důvody, které nás k tomuto návrhu vedou. Za prvé: Jsme přesvědčeni, že takováto sankce z orgánů státní správy je zjevně nepřiměřeným zásahem státu do obecní samosprávy. To znamená, že pokud orgány obce nerespektují rozhodnutí přijaté v místním referendu, pak stát, pověřený dozorový orgán, má reagovat rozpuštěním samosprávného orgánu obce a uvalením nucené státní správy na tuto obec. Jinými slovy takovéto rozhodnutí paradoxně vede k tomu, že výkon samosprávy obce je zcela znemožněn.

Druhý důvod, který nás vede k odstranění této pravomoci, je fakt, že z hlediska obecní samosprávy je sankce problematická i v tom, že dozorový orgán pod hrozbou rozpuštění fakticky ukládá samosprávnému orgánu obce, jak má provést rozhodnutí v místním referendu a ukládá mu tedy, jak má postupovat v oblasti samosprávy. I to je podle nás další důvod, proč tato sankce má být vypuštěna, proč takového oprávnění – v uvozovkách – se stát má zbavit. A to je také důvod, proč současně při diskusi na téma místní referendum na jedné straně chceme usnadnit jeho konání, současně s tím ale nechceme otevřít cestu k jeho nadužívání, a proto je ponechána hranice 25 % jako podmínka pro závaznost místního referenda a vedle toho chceme ponechat skutečně volný prostor pro rozhodování samosprávy, bez nepřiměřených zásahů státu do tohoto prostoru v podobě zrušení oněch sankcí, o kterých jsem hovořil. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Já vám děkuji, pane navrhovateli, prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Návrh zákona byl přikázán ústavně-právnímu výboru. Ten určil svým zpravodajem pana senátora Jiřího Žáka. Výbor nepřijal žádné usnesení, záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 210/2. Organizační výbor určil výborem garančním pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor přijal usnesení, a to vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 210/1. Zpravodajem tohoto výboru byl určen pan senátor Miloslav Pelc, toho nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miloslav Pelc: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane ministře, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás seznámil se svojí zpravodajskou zprávou k této novele. Mám situaci poněkud usnadněnou, protože to hlavní už řekl pan ministr. Přesto mi dovolte, abych některé – a ty nejhlavnější věci – zopakoval.

Předložený návrh zákona má 4 části. První část je novelizace zákona o místním referendu. Druhou novelizace zákona o obcích. Třetí novelizace zákona o hlavním městě Praze. A čtvrtá část se zabývá účinností zákona. A nyní k jednotlivým částem.

Ta první část se týká zákona o místním referendu. Cílem novelizace této části je zmírnit dosavadní zákonnou podmínku pro platnost místního referenda tím, že se snižuje povinné kvorum účasti pro platnost referenda ze stávajících 50 na 35 % oprávněných osob.

I nadále však bude platit to, co platí dosud, že podmínkou závaznosti referenda bude podpora nejméně 25 % oprávněných osob.

Druhá část – ta se týká zákona o obcích a ruší se v ní bez náhrady sankce, která spočívá v rozpuštění zastupitelstva obce za neprovedení rozhodnutí přijatého místním referendem. Tato sankce je nepřiměřeným zásahem státu do obecní samosprávy, protože stát, resp. ministerstvo vnitra pod hrozbou rozpuštění v podstatě ukládá samosprávnému orgánu obce, jak má postupovat ve své oblasti, čili v oblasti samosprávy. Je potřeba říci, že i po zrušení této sankce nebude narušen správní dozor nad samosprávou, který se realizuje rušením nezákonných aktů orgánů samosprávy.

Třetí část pojednává o zákonu o hlavním městě Praze. Výše uvedené je řešeno obdobně v případě hlavního města Prahy. S tím rozdílem, že uplatnění sankce za nedodržení rozhodnutí přijatého v místním referendu příslušné městské části zákon svěřuje Zastupitelstvu hlavního města Prahy.

A konečně čtvrtá část – předložený návrh má nabýt účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení, tedy ve znění pozměňovacího návrhu přijatého Poslaneckou sněmovnou.

Vládní návrh zákona byl předložen Poslanecké sněmovně 4. října 2007. První čtení proběhlo 30. října a návrh byl přikázán našemu sesterskému výboru, který ho doporučil ke schválení. Druhé čtení bylo 30. ledna a byly k němu podány dva pozměňovací návrhy. Třetí čtení se konalo 13. února a návrh byl schválen ve znění pouze jednoho přijatého pozměňovacího návrhu. Z přítomných 182 poslanců se pro návrh vyslovilo 176 poslanců a proti nebyl žádný.

A nyní bych řekl o jedné změně předloženého návrhu zákona provedené v Poslanecké sněmovně proti vládnímu návrhu. Poslanecká sněmovna schválila pozměňovací návrh, kterým bylo posunuto datum stanovení účinnosti zákona.

Navrhovaný zákon je v souladu s článkem 21 Listiny základních práv a svobod a je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Navrhovaný zákon nevyvolá žádné nové nároky na státní rozpočet ani na rozpočty krajů. V důsledku samotného přijetí této novely nelze předpokládat zvýšení nároků na rozpočty obcí. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Pane zpravodaji ústavně-právního výboru, pane senátore Žáku, chce vystoupit? Ano, jakkoli jste nepřijali usnesení. Prosím.

Senátor Jiří Žák: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, já budu velmi stručný. Jak již bylo panem předsedajícím konstatováno, ústavně-právní výbor projednal tento materiál na své 18. schůzi a nepřijal žádné usnesení. Takže já vám k tomuto materiálu asi nic víc říci nedokážu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo takový – pan kolega Jiří Oberfalzer, to byl omyl, všechno v pořádku – tu není.

Otevírám obecnou rozpravu. A již tu máme několik přihlášených, podle pořadí přednosti paní senátorka Soňa Paukrtová, po ní pan senátor Adolf Jílek. (Jmenovaný z místa sděluje, že nevyužije přednosti, paní senátorka Paukrtová rovněž.) Nevyužívá přednosti, paní senátorka také ne. Takže začneme panem předsedou ústavně-právního výboru. Jaroslav Kubera má slovo.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, já jenom trošku obecně. Referenda vždy byla, jsou a budou problémem. Ono ustanovení o rozpuštění, které se kdysi do zákona dostalo, je jasným pokusem ovládnout samosprávu. V České republice vůbec ani po tak dlouhé době od roku 1989 mnozí nepochopili rozdíl mezi samosprávou a státní správou, a reforma veřejné správy jim to ještě ztížila, protože je velmi nepřehledné, co je přenesená působnost, co není. My teď vyplňujeme na radnici takový dotazník kolik, kdo toho dělá v přenesené a samostatné působnosti. Je to v podstatě neřešitelný úkol, takže to je jenom takový odborný odhad, protože ono to ani nejde. Já jsem dostal minulý týden dopis od našeho přeneseného úřadu, že mám sdělit počet kanálových vpustí, kanálů, které vlastní město. Tak jsem té referentce zavolal, říkám: Tak, když jste si ten dopis napsala, tak si na něj odpovězte, protože vy nejste tady jenom státní správa, vy také vykonáváte samosprávu, tak si ty kanály spočítejte a zařaďte si ji do své státní správní kartotéky.

Ale zpět k referendu. Referendum je velmi ošidné, a jestli si poslanci myslí, že to nevadí, že toto se týká obcí a nedotýká se to státu jako takového, tak je chci ujistit, že tomu tak není. Protože není nic jednoduššího, než aby obec, která nechce, aby se postavila dálnice nebo něco jiného, sama vyvolala referendum a pak státu znemožní, aby to či ono učinil. Vždycky bude docházet k rozporům, že místní zájmy jsou velmi často odlišné, dokonce v jednom městě jsou odlišné zájmy jedné čtvrti od druhé. Když chce město vybudovat obchvat a on vede přes zahrádkářskou kolonii, pak nebude problém vyvolat referendum o tom, že ten obchvat je zbytečný, protože oni ho nechtějí, ačkoliv pro zbytek města je to samozřejmě věc, která je velmi, velmi potřebná.

Nemluvím ani o tom, jaký obrovský klacek dostanou ekoteroristé do ruky, byť to tak nevypadá, protože lidé jsou velmi ochotni podepisovat petice, shánět potřebný počet podpisů pro to, aby bylo referendum. Kdo má zájem, ten přijde a když se to kvorum sníží, tak samozřejmě je možné, že přijde dostatek lidí, kteří budou mít ten zájem a to referendum prosadí. Pan Šneberger by tady mohl vyprávět o referendu v Plzni, jaká má být cena v městské hromadné dopravě, byť by to nemělo být předmětem referenda, protože jsou věci, které referendum nemá řešit. Ale zkuste si představit třeba rozestavěnou sportovní halu, najednou referendum a v polovině to referendum rozhodne, že ta hala se nemá dostavovat. Kdo to zaplatí? Oni to nakonec zaplatí stejně ti občané, ale jiní než ti, kteří byli v tom referendu.

Já se přiznám, že jsem odpůrce referend, v zastupitelské demokracii mají být zcela výjimečná a je zvláštní celostátně to ctíme a tady to nectíme. Čili já podpořím pozměňovací návrh pana senátora Oberfalzera, který vypouští reglement státu na rozpuštění zastupitelství, ale ponechává referendum v tom stavu, v jakém je dosud. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Slovo má právě zmíněný senátor Jiří Oberfalzer. Po něm promluví senátorka Liana Janáčková, dále Adolf Jílek a senátor Pavel Eybert.

Senátor Jiří Oberfalzer: Dámy a pánové, jak zde již zmínil můj předřečník, chystám se podat pozměňovací návrh, pokud naše rozprava postoupí do podrobné. Ale přece jenom v obecné rozpravě bych rád využil příležitost a částečně ho okomentoval. Smyslem toho pozměňovacího návrhu je vypustit první část této novely, to znamená o snížení procenta povinného k účasti v referendu, aby toto bylo platné. Rozumím tomu, že druhé procento, které se v této první části vyskytuje, to je ta pětadvacítka všech oprávněných voličů, garantuje, že souhlas s navrženou otázkou bude závazný jedině v případě, kdy bude podpořen de facto stejným množstvím obyvatel jako při současné právní úpravě.

Nicméně si myslím, že samo snižování toho procenta povede, řekněme, k nárůstu marných pokusů předem odsouzeným k neúspěchu. A já se domnívám, že účinná propagace nějakého zásadního tématu nebo zásadní otázky by měla zahrnovat i získání obyvatel k účasti.Bojím se, že usnadněním referenda bychom způsobili eskalaci využívání tohoto nástroje a že by tento nástroj mohl být zneužíván k odvádění politické pozornosti. Jenom si uvědomme, že při kombinaci kvór 35 % a 25 %, jak jsem o nich mluvil, to znamená, že v referendu při 35procentní účasti se musí vyjádřit asi 72 % ze zúčastněných 35 % pro, aby jeho výsledek byl závazný.

Čili můžeme se dopracovat k tomu, že budou pořádána referenda, jejichž smyslem nebude nic jiného, než samotná politická kampaň, nikoli výsledek, protože naději na úspěch nebudou mít větší, ale budou mít daleko větší naději na realizaci.

A myslím, že to není smyslem. Smyslem je dosáhnout toho, aby se tento nástroj, který já vnímám jako výjimečný, zejména v celém prostředí fungování místní samosprávy, aby se nezneužíval a aby sloužil k řešení skutečně podstatných problémů, které jsou schopny vzbudit skutečně masivní zájem obyvatel. A ten se ideálně měří účastí v referendu.

Svůj pozměňovací návrh přednesu v podrobné rozpravě, pokud k ní dojde. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Já jsem opět přehodil pořadí, paní senátorka Soňa Paukrtová tam byla dřív, takže se omlouvám těm třem, kteří budou mluvit po ní. Prosím.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, já tady řeknu něco zcela jiného než moji předřečníci.

Já za prvé vítám snížení kvóra v místním referendu. Já jsem absolvovala místní referendum, organizovala jsem ho a z toho průběhu mohu říci, že absolutně nehrozí, že by někdo jaksi každý měsíc pořádal místní referendum. Ono to totiž není tak úplně jednoduché. Uvědomme si, prosím, že tím dáváme možnost obci, ale i občanům říci, co si o daném tématu myslí. A pokud už se rozhodnou, že budou jaksi vyžadovat komunální referendum, tak to znamená nejen sehnat příslušné podpisy, ale také přijít na zastupitelstvo, předložit zastupitelstvu, diskutovat se zastupitelstvem o tom, jestli na to téma má být referendum, a pak to referendum proběhne.

Kvórum 50 % je tak vysoké, že prostě 50 % občanů nechodí ani ke komunálním volbám, natož pak k místnímu referendu. Já si myslím, že takové může proběhnout pouze tehdy, jestliže se jedná o opravdu velmi malou obec, na jejímž katastrálním území má být úložiště jaderného odpadu. Potom samozřejmě přijde možná i víc než 50 %. Ale pokud jde o jiné otázky, a občané mohou mít jiný názor než místní samospráva, než má zastupitelstvo, tak mi připadá, že návrh ministerstva vnitra je v tuto chvíli rozumný, prostě proto, že zhruba říká, že to je asi ten počet občanů, kteří chodí běžně k volbám.

Já jsem pořádala místní referendum o tom, aby zastupitelstvo dodrželo své usnesení, byť to bylo zastupitelstvo předchozí.

Týkalo se to paliativní péče, hospicové péče. Přišlo tam samozřejmě 12,5 % voličů a z toho 97 % hlasovalo pro to, aby zastupitelstvo dodrželo své vlastní usnesení. Já jsem si potom ale spočítala, kolik znamená hlasů těch 12,5 % a zjistila jsem, že podle posledních voleb

těch 12,5 % byl přesně ten počet lidí, voličů, kteří zvolili vítěze komunálních voleb na čtyři roky, takže jim dali na čtyři roky možnost rozhodovat, a stejný počet lidí rozhodl o jedné jediné otázce, a to zastupitelstvo potom samozřejmě nemuselo respektovat.

Jsem tedy přesvědčena o tom, že zákonná nastavení jsou taková, že podle mého názoru jdou vstříc občanské společnosti a dávají občanům možnost se vyjádřit, ale výjimečně, protože organizace referenda není nějak jednoduchá záležitost.

A teď bych se chtěla zmínit ještě o druhé věci, o vypuštění sankce za nedodržení rozhodnutí v referendu. Já prostě vidím souvztažnost mezi referendem na úrovni celostátní a na úrovni místní. Jestliže skupina občanů dodrží všechny zákonné požadavky, referendum proběhne, občané se vyjádří a zastupitelstvo nerespektuje, tak to je věc, kterou já si vůbec neumím představit, protože jestliže zákonodárce ústavním zákonem zmocní voliče, aby v některé otázce rozhodl, tak svěřuje lidu rozhodnutí, a dává mu vyšší míru legitimity, než kterou disponuje on sám. A potom tudíž nelze podle ústavního zákona nerespektovat výsledek celostátního referenda. A tam žádné kvórum ani není.

A teď si představme situaci, tady kvórum je, občané dodrží a zastupitelstvo nerozhodne. Já to nevnímám jako zásah státu do činnosti samosprávy, ale jako velmi důrazné upozornění na to, že to referendum je třeba skutečně respektovat.

A z toho důvodu, pokud bude návrh zákona postoupen do podrobné rozpravy, tak vám navrhnu pozměňovací návrh, který vrací tuto sankci do zákona.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko. Nyní paní senátorka Janáčková, prosím.

Senátorka Liana Janáčková: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Chtěla bych se drobně zmínit o situaci, kterou prožívám momentálně ve svém městském obvodu v Ostravě – Mariánských Horách a Hulvákách. Je to taková specifická situace. Možná, že jste postřehli, že jako jediní v republice jsme ztratili právo nakládat se svým majetkem díky statutu, resp. díky rozhodnutí statutárního města Ostravy, který právě nám toto hospodaření odejmul.

A v souvislosti s referendem, pane ministře, jestli byste mi mohl říci, a i v souvislosti s tím, co říkala paní kolegyně Paukrtová, nechat tam tu sankci, představuji si situaci, kdy občané našeho městského obvodu udělají referendum, jestli už s kvórem 50 % nebo 25 %, to je celkem jedno, zaváží nás k určitému rozhodnutí, teďka řeknu hypoteticky, dejme tomu, že náš městský obvod by se chtěl oddělit z Ostravy, byť je to destruktivní, byť je to možná nesmyslné, ale přesto toto referendum by vzniklo. Zaváží nás jako samosprávu, kdy my nemáme žádnou pravomoc k právnímu rozhodnutí. Bude-li tam sankce, rozpustí náš městský obvod, nebo ho nakonec rozpustí statutární město Ostrava, nebo nás nerozpustí, nebo nás prostě jenom vymažou.

Chtěla bych, aby se tento zákon zabýval i situací ve statutárním městě. A díky tomu, že si myslím, že to bylo neoprávněné rozhodnutí statutárního města, už jsem požádala váš dozorový orgán, aby tuto situaci vyšetřil, ale možná změna tohoto zákona o referendu to může zkomplikovat ještě daleko víc.

Prosila bych tedy, kdyby se jednoznačně dala vyšetřit situace v městském obvodu Mariánské Hory – Hulváky v Ostravě. Trápím se tím hodně, mám toho hrozně moc na krku, kulky, trestní oznámení, referendum …, no, na jednu ženskou moc. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Nyní pan senátor Adolf Jílek.

Senátor Adolf Jílek: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, já souhlasím částečně s kolegou Oberfalzerem, částečně se Soňou Paukrtovou, ale s každým trochu jinak. Za prvé, snížení kvóra na 35 % se mi nelíbí z jednoho prostého důvodu. U menších obcí to jaksi bude znamenat daleko vyšší inflaci referend. Z toho mám obavu, protože současný stav při těch 50 %, když je referendum, tak se vede předvolební boj, a to dvojí. Jedni říkají, přijďte a řekněte ANO této otázce a ti odpůrci říkají, nechoďte k volbám, bude to neplatné. Čili ve většině případů rozhodují ti, kteří nepřijdou. A je to také zcela legální způsob, jak vyjádřit svůj názor a jak dosáhnout toho, že prosadím svůj názor. Proto se mi toto snížení nelíbí.

Na druhé straně zrušení té sankce. Vím, že na jedné straně je to oprávněný požadavek, ovšem na druhé straně znám zastupitelstva, která se chovají zcela neurvale a další volby to nezmění, protože těch pár lidí, kteří vlastní pár podniků, jsou schopni vždycky si sehnat patřičný počet hlasů a budou tam bačovat znovu.

Tady jsou tyto dva pohledy, nevím, jak z toho ven, ale v každém případě asi pro mě bude nejjednodušší udělat to, o čem přemýšlím, a to znamená, podpořím pozměňovací návrh, který tady avizoval kolega Oberfalzer.

A tu druhou věc budeme muset nechat na voličích, ono to někdy trvá několik volebních období, než se to usadí, ale asi to jinak nepůjde. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Teď má slovo pan senátor Pavel Eybert.

Senátor Pavel Eybert: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, začnu obligátním: Nechtěl jsem vůbec vystupovat, ale po vystoupení paní kolegyně Soni Paukrtové si myslím, že je to potřebné.

Já vítám návrh novely zákona o místním referendu, a to pro jeho druhou a třetí část. V doposud platném znění zákona o obcích a hlavním městě Praze máme zakotvenu povinnost rozpustit zastupitelstva, která nerealizují výsledek nějakého referenda, které dospělo k úspěšnému konci. Je nepochybně právem občanů vyjádřit v referendu podporu nějaké záležitosti, kterou si přejí. Je však otázkou, zdali je taková otázka uskutečnitelná nebo nikoliv.

Uvedu malý příklad. Občané si v referendu přejí výstavbu například mostu přes řeku, aby byly nově spojeny části města, obce, rozdělené řekou. Je to jistě legitimní požadavek zlepšující kvalitu soužití v daném místě, kterému se žádné rozumné zastupitelstvo nebrání.

Problémem, mimo jiných, se určitě stane financování takového projektu. Když se zastupitelstvo bude snažit sebevíc, nemusí se mu podařit potřebný objem finančních prostředků získat. Je naším zájmem, aby takové zastupitelstvo bylo povinně na základě zákona rozpuštěno, vypsány nové volby a nové zastupitelstvo vystaveno stejné hrozbě, které neumí čelit, neboť náklad na stavbu tohoto typu se naprosto vymyká možnostem rozpočtu obce, města a dotační titul na takovou záležitost buď není vypsán, nebo je pro vysoký převis požadavků prostě nemožné se k prostředkům dostat.

Na základě svých dlouholetých zkušeností starosty i senátora jsem přesvědčen, že by tomu tak být nemělo. Referendum ukládající zastupitelstvu povinnost zařídit něco, co převyšuje jeho možnosti, ale i jeho program by nemělo nahrazovat volby, ve kterých se v poměrně krátkém čtyřletém horizontu odehrává soutěž v zastoupení občanů k řešení místních záležitostí tohoto typu na základě volebních programů, se kterými jednotlivé politické subjekty vstupují do soutěže ve volbách do místních zastupitelstev.

Proto nemohu souhlasit s navrhovaným pozměňovacím návrhem, který připravila paní kolegyně Soňa Paukrtová a který by vlastně ponechal stávající zákonnou povinnost rozpustit každé zastupitelstvo, které by nerealizovalo výsledek referenda. Změny zastupitelstev ponechme na volbách, a mějme na paměti, že odpovědnost nesou zastupitelstva a nikoliv navrhovatelé referend.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane kolego. Slovo má pan senátor Martin Mejstřík.

Senátor Martin Mejstřík: Vážený pane předsedající, pane ministře, já začnu replikou na poslední slova mého předřečníka. K rozpuštění zastupitelstev nebudu zde nijak horovat, ale myslím si, že to je jeden z prvků přímé demokracie, ke které dříve nebo k jejímž některým dílčím realizacím dospějeme. Víte sami, že teď při volbě prezidenta se znovu objevila diskuse a znovu se nám dostane určitě na stůl diskuse o přímé volbě starostů, hejtmanů. A toto je prostě jeden z těch prvků, o kterém je dobré diskutovat. Nechci teď vyjadřovat svůj názor, ale je dobře, že se o tom bavíme.

Ale co jsem chtěl glosovat, to je jeden nebo dva názory, které zde zazněly, týkající se sníženého procenta nutného počtu voličů, aby bylo referendum platné, z 50 % na 35 %. Jeden z mých kolegů zde řekl, no, nechť vyjádří občané svůj zájem o tu kterou problematiku a když nepřijdou, tak prostě „holt“ i toto je odpověď. Jiný to řekl jinými slovy, neúčast je legitimní postoj, na který mají občané právo, a tento postoj jasně vyjadřuje to, že o tu věc zájem nemají. To znamená, nedosáhnou 50 %, nemají zájem a je to legitimní vyjádření.

Neberte nyní příliš vážně má slova, ale kdybychom takto argumentovali ve vztahu k Parlamentu, tak nejsme schopni Parlament ustavit. Vzpomeňte si, kolika procenty průměrně je volen Senát a ani Poslanecká sněmovna nedosahuje samozřejmě 50 % účasti.

Zkusme se tedy na to podívat i takto.

To je vše, co jsem chtěl říci, děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Slovo má pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera: Já jsem také nechtěl vystupovat dvakrát, ale vyprovokovalo mě to, co říkala paní senátorka Paukrtová.

Víte, ono největším problémem referenda je otázka. To je totiž to nejtěžší na referendu, jak dát otázku. Dáte-li jednoduchou otázku, dostanete jednoduchou odpověď: Jste pro, aby se zvýšily platy učitelům?

Nedávno takový výzkum byl. Ano, ano. A jste pro to i tehdy, když o kolik se jim platy zvýší, o to se vám váš plat sníží? Aha, tak to už asi ne.

Nebo referendum o trestu smrti. Po vraždě malého Rokose by zřejmě referendum dopadlo tak, že většina veřejnosti by si přála trest smrti. Bylo by toto referendum závazné, když náš závazek k Evropské unii trest smrti zapovídá, jak bychom se s tím vypořádali?

Ono to tedy není tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá. Je to zásadní rozhodnutí, jestli je tu anebo nebo zastupitelská demokracie. Mohlo by být také obecné referendum o nějakém zákonu, a kdyby Sněmovna nevyhověla a nezrušila ten zákon, tak by byla rozpuštěna a byly by předčasné volby. I to je samozřejmě možné.

Je ovšem otázka, jestli si to přejeme. A ona ani referenda nejsou úplně zadarmo. Není to tedy vůbec tak jednoduchá otázka, že se populisticky navrhne takovýto zákon, který vypadá, jako že by sloužil přímé demokracii, která je velmi složitá.

Referendum v sídlišti, jestli má být parkovitě nebo park, většinou vychází půl na půl. Mimochodem, referendum je velmi nespravedlivé, protože téměř vždycky je výsledek 51:49, málokdy je to 90:10. A to znamená, když se referendum zrealizuje, tak polovina těch, kteří měli jiný názor, vlastně není uspokojena. Ono nejlepším je samozřejmě konsenzus, ale konsenzus je těžký, proto bylo vymyšleno hlasování, které také není příliš spravedlivé, protože vždycky nějaká menšina tím hlasováním utrpí.

Myslím si tedy, že když bude přijat návrh pana senátora Oberfalzera, že se nic dramatického nestane, než to, že někteří populisté, kteří z takovýchto věcí těží, z nich těžit nebudou.

To je všechno.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Zatím jako poslední do obecné rozpravy je přihlášen pan senátor Ivo Bárek.

Senátor Ivo Bárek: Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Asi budete překvapeni, ale já tady jdu podpořit pana ministra, protože si myslím, že návrh, který předložilo ministerstvo vnitra, je prostě jakýsi kompromis a je rozumný.

Ten zákon už dávno platí, my se tady o tom bavíme, že to jsou nějaké obrovské problémy. Podle mě to vůbec nejsou žádné obrovské problémy. A já si myslím, že bychom se měli naučit diskutovat. Mně se zdá, že tím, že tady zrušíme jakousi možnost přímé demokracie, že začínáme spíš směřovat směrem na východ než na západ.

V našem legislativním stanovisku je jedna krásná věta:

Zákon o místním referendu umožňuje realizovat právo občanů obce podílet se na správě věcí veřejných přímo, což je jedno z politických práv garantovaných v článku 21 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v článku 25 písm. a) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, který je součástí našeho právního řádu.

Myslím, že diskuse o věcech veřejných na místní úrovni patří, že zastupitelstvo není rada nejmoudřejších a že zastupitelství souhlasí s konáním místního referenda. Bez toho to nejde. Mohou u toho být různé názory, zastupitelství se nějak může rozhodnout. Nechoďme cestou, že místní referenda budeme zrušovat.

K mostu přes řeku. Rozumím tomu, co říkal kolega Eybert a určitě má v tom pravdu. Je to ale o tom, že občanům budeme vysvětlovat, že jejich ideje jsou nějaké, ale realita je jiná. Právě to patří k tomu, že to občanům budeme umět vysvětlit. Pokud to neumíme, nemáme dělat zastupitelstvo.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Kdo se ještě hlásí do rozpravy? Nikdo, rozpravu končím. Chce se pan navrhovatel k rozpravě vyjádřit? Chce.

Ministr vnitra ČR Ivan Langer: Děkuji za diskusi, protože přesně odráží problematičnost návrhu a rozdílnost pohledů na problém. Plním zde úkol, který vychází z programového prohlášení vlády. Kdyby záleželo na mně, předkládal bych návrh v jiném znění, které by se ale zase líbilo pouze části z vás. To je naprosto přirozené.

Děkuji za jedno z posledních vystoupení, kde bylo použito slovo kompromis. Toto je kompromisní návrh, který na jedné straně chce vyjít vstříc těm, kteří si myslí, že by místní referenda měla dostat větší šanci, současně tam ale ponechává pojistku, aby nedošlo k nadužívání a aby výrazná menšina v dané obci nezavazovala obecní a městské zastupitelstvo k něčemu, pro co se nevyjádřila většina obyvatel, kteří v obci bydlí.

Druhá část návrhu je to, co zde bylo zmíněno. Nechci být ministr, který rozpouští zastupitelstva. Buď platí, že samospráva je samospráva a stát má vykonávat dozor v mezích dozoru, který mu přísluší, nebo potom ministr vládne samosprávě. A to je špatně. Je to kompromisní návrh.

S každým diskutujícím bych dokázal najít část vystoupení, s kterým naprosto souhlasím. Problém je, že se všechny názory nedají promítnout do jednoho návrhu, aby to mohl podpořit každý. Je to kompromisní návrh. Kdybych neplnil úkol, který mám jako ministr koaliční vlády, nebyl bych tady vůbec nebo bych tady byl s jiným návrhem.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane ministře. Pane zpravodaji ústavně-právního výboru, přejete si vyjádřit se? Nepřeje. Pane zpravodaji garančního výboru, máte možnost vyjádřit se k právě proběhlé rozpravě.

Senátor Miloslav Pelc: V obecné rozpravě vystoupilo osm senátorek a senátorů, z toho pan kolega Kubera opakovaně. Byly zde avizovány dva pozměňovací návrhy. Jeden vypouští část první, druhý pozměňovací návrh vypouští druhou a třetí část. Obě strany se shodly na tom, že zůstává část 4, tzn. účinnost. V případě, že by oba návrhy byly schváleny, je novela dokonale vyprázdněná.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane zpravodaji garančního výboru. Konstatuji, že během projednávání tohoto návrhu zákona byl předložen návrh na schválení návrhu zákona. O tomto návrhu výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí budeme po znělce hlasovat.

V sále je přítomno 60 senátorek a senátorů, kvorum 31. Budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona, ve znění postoupeném PS. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

47. hlasování skončilo rozhodnutím zamítnout návrh na schválení. Přítomno bylo 62, kvorum 32, pro návrh na schválení bylo 22, proti bylo 17. Kvora nebylo dosaženo.

Otevírám podrobnou rozpravu. Jako první se přihlásil kolega Jiří Oberfalzer.

Senátor Jiří Oberfalzer: Dámy a pánové, chystám se podat pozměňovací návrh, který vám byl v tištěné podobě rozdán do lavic. Jeho smyslem je vypustit první část návrhu, která mění procenta pro platnost referenda, které se uskuteční, tedy minimálně 50 %. Znamená to zanechat současný stav. Vypustit změnu procent, všechno ostatní zanechat, tzn. tu část, kterou pan ministr komentoval, že se vláda vzdává své pravomoci rozpustit zastupitelstva.

Pozměňovací návrh zní:

1.? z názvu návrhu zákona vypustit zákon číslo 22/2004 Sb., o místním referendu a o změně některých zákonů ve znění zákona číslo 234/2006 Sb.. Bude-li tento návrh přijat, tato část novely odpadá.

2.? část první z návrhu zákona vypustit, tzn. odstranit změnu procent, dosavadní části 2 až 4 označit 1 až 3 a dosavadní článek II až IV označit jako článek I až III. Rád bych k tomu dodal, že vrácení do současného stavu v žádném případě neznamená zrušení možnosti přímé demokracie, jak tady padlo. Jen se rozhodujeme o míře použití tohoto instrumentu. Navrhuji, aby zůstal současný stav – tj. smysl mého pozměňovacího návrhu.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Nyní bude mluvit paní senátorka Soňa Paukrtová.

Senátorka Soňa Paukrtová: Předkládám pozměňovací návrh, který vám byl také rozdán na lavice, a který znamená ponechání sankce za nerespektování rozhodujícího referenda po dodržení všech zákonných předpisů a zní:

Z názvu návrhu zákona vypustit slova „zákon číslo 128/2000 Sb., o obcích, obecních zřízeních, ve znění pozdějších předpisů a zákon číslo 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze ve znění pozdějších předpisů.:“

Druhý návrh: druhou a třetí část vypustit. Dosavadní část 4 označit jako část 2 a dosavadní článek 4 označit jako článek 2.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Kdo se dále hlásí do podrobné rozpravy? Nikdo, podrobnou rozpravu končím. Ptám se pana navrhovatele, zda si přeje vystoupit se závěrečným slovem?

Ministr vnitra ČR Ivan Langer: Omlouvám se, že jsem byl chvíli mentálně nepřítomen, není to mým zvykem. Máme dramatickou situaci na dálnici D1, kde je katastrofální stav. V hromadné nehodě jsou desítky či stovky aut, ucpávka je 40 km, je to na 90. až 130. km, je tam osm vážně zraněných a 33 zraněných. Řešíme to.

Byl bych rád, kdyby se Senát vyjádřil schválením vládního návrhu. Budu ale respektovat rozhodnutí Senátu. Zjevně to vypadá tak, že poprvé ze Senátu odejdu s nepořízenou. Vždycky je něco poprvé. Slibuji, že se polepším.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Budu se ptát na vaše stanovisko k jednotlivým položkám pozměňovacích návrhů. Nejprve se zeptám pana zpravodaje ústavně-právního výboru Jiřího Žáka, zda si přeje vyslovit k proběhlé rozpravě. Nepřeje.

Pane zpravodaji garančního výboru, prosím, vyjádřete se, protože nám navrhnete způsob, jakým budeme o pozměňovacích návrzích hlasovat.

Senátor Miloslav Pelc: Máme tady dva pozměňovací návrhy. Nazval bych je jednička a dvojka. První byl pozměňovací návrh pana kolegy Oberfalzera a druhý byl pozměňovací návrh kolegyně Paukrtové.

První pozměňovací návrh se týká vypuštění procent – navrácení do původního stavu.

Druhý pozměňovací návrh se týká vypuštění části 2 a 3, což se týká sankcí ve vazbě na zrušení zastupitelstev. První pozměňovací návrh je návrh Oberfalzera, druhý je kolegyně Paukrtové.

Navrhuji hlasovat nejprve o prvním pozměňovacím návrhu, potom o druhém, protože spolu věcně nesouvisí.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Předpokládám, že budeme hlasovat o návrzích jako o celcích. Nejprve bude znělka, pak se zeptám pana ministra.

V sále je přítomno 65, kvorum 33. Budeme hlasovat o prvním návrhu kolegy Oberfalzera.

Pane navrhovateli jaké je vaše stanovisko?

Ministr vnitra ČR Ivan Langer: Ke všem návrhům se vyjádřím neutrálně.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Garanční zpravodaj souhlasí. Budeme hlasovat.

Kdo je pro návrh pana senátora Oberfalzera, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Tento pozměňovací návrh byl schválen. Přítomno bylo 65, kvorum 33, pro bylo 42, proti 10.

Pane zpravodaji, co z toho plyne?

Senátor Miloslav Pelc: Že byl schválen.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Ano. Myslel jsem, jestli nám nedáte nějaký pokyn stran dalšího hlasování.

Budeme hlasovat o druhém návrhu paní senátorky Paukrtové. Je to možné?

Senátor Miloslav Pelc: Ano, je to možné.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: To jsem chtěl slyšet o návrhu paní senátorky Paukrtové.

Pan ministr má stanovisko neutrální, zpravodaj nesouhlasí.

Prosím o hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Druhý pozměňovací návrh byl zamítnut. Přítomno bylo 65, kvorum 33, pro 9, proti 16.

Budeme hlasovat o návrhu jako celku, jak jej pošleme do PS. Připravíme si senátory, kteří nás návrh doprovodí.

Protože jsme vyčerpali hlasování o pozměňovacích návrzích, přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

V sále je přítomno 65, kvorum 33. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Návrh byl schválen. Přítomno 65, kvorum 33, pro 50, proti 4.

Podávám návrh pověřit senátora Miroslava Pelce a Jiřího Oberfalzera, aby odůvodnili usnesení Senátu na schůzi PS.

V sále je přítomno 65, kvorum je 33. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s těmito návrhy na ověření, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo nesouhlasíte, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Návrh na pověření byl schválen. Přítomno 66, kvorum 34, nikdo nebyl proti, 58 hlasů bylo pro. Tento návrh byl přijat, projednávání tohoto bodu skončilo.

Děkuji panu navrhovateli a oběma zpravodajům. O slovo se přihlásil místopředseda Senátu.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, myslím si, že v tuto chvíli je nutné udělat změnu pořadu schůze. Dovolte, abych přednesl jednoduchý návrh.

Senátní tisk N 061/06 přesunout na 26. 3. jako druhý bod dopoledního programu, senátní tisk N 062/06 jako třetí bod dopoledního programu 26. 3., senátní tisk 196 na 26. 3. jako druhý bod odpoledne a senátní tisk číslo 147 jako třetí bod odpoledního programu 26. 3. Tato změna pořadu schůze je domluvená s příslušnými předkladateli, nebude tam žádný problém.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Byl podán procedurální návrh, o kterém dávám okamžitě hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Návrh na změnu pořadu byl schválen. 65 přítomných, kvórum 33, pro 62, nikdo nebyl proti.

Součástí schváleného pořadu je před polední přestávkou

Volba člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů

Budeme tedy pokračovat v bodě, který jsme přerušili. Dávám slovo předsedovi volební komise, aby nám udělil další pokyny ke konání volby. Pane předsedo Pavlato, prosím.

Senátor Josef Pavlata: Děkuji, pane předsedající, dámy a pánové, opakuji, že jsme včera nezvolili šestého člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů a do druhého kola druhé volby postoupili paní Helena Klímová a pan Jan Zahradníček. Samotná volba by měla proběhnout za chvíli s tím, že jako vždy v prostoru prezence před Prezidentským salonkem obdržíte proti podpisu hlasovací lístek, na němž jsou uvedena dvě jména, přičemž před každým jménem je uvedeno pořadové číslo kandidáta. Paní Helena Klímová má pořadové číslo 1, pan Jan Zahradníček má pořadové číslo 2.

Souhlas s jedním z těchto kandidátů vyjádříte zakroužkováním pořadového čísla před jeho jménem, zbývající pořadové číslo přeškrtnete křížkem či chcete-li písmenem x. Nesouhlas s oběma kandidáty vyjádříte přeškrtnutím pořadového čísla před jejich jmény.

Neplatný bude takový hlasovací lístek, který bude odevzdaný na jiném než vydaném tiskopise, a ten, který bude upraven, jiným způsobem či zůstane neoznačený. Platný je ten hlasovací lístek, na němž budou označena obě pořadová čísla. Buď jeden kroužek, jeden křížek, nebo dva křížky.

Připomínám, že ve druhém kole bude zvolen kandidát, který získá nadpoloviční většinu hlasů z počtu vydaných hlasovacích lístků. Pokud ani po druhém kole by nebyl zvolen člen Rady, bude se konat na neobsazené místo nová volba podle volebního řádu.

Já bych nyní poprosil kolegy z volební komise, aby se odebrali do Prezidentského salonku, abychom mohli nejpozději za pět minut po skončení mého vystoupení zahájit volbu.

Vydávání hlasovacích lístků a samotná volba bude trvat stejně jako včera třicet minut a sčítání lístků dalších dvacet minut, čili od vyhlášení předsedajícím bude trvat přestávka 50 minut, ale předpokládám, že pan předsedající celou obědovou přestávku prodlouží. To už nechám na něm.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Takže budeme pokračovat ve 14.15 hodin; ve 13.05 hodin začíná vlastní volba.

(Jednání přerušeno ve 13.03 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 14.16 hodin.)

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vážené kolegyně a kolegové, prosím, zaujměte svá místa, je již více než 14:15, zahájíme odpolední část našeho dnešního jednání, takže prosím o klid. Jako první dostane slovo předseda volební komise kolega Pavlata, aby nás informoval o výsledku tajné volby člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Pane předsedo, máte slovo.

Senátor Josef Pavlata: Já děkuji, pane předsedající, dámy a pánové, dovolte, abych vás seznámil s výsledkem volby člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, druhé kolo.

Počet vydaných hlasovacích lístků byl 70. Počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků 70. Z toho neplatných 3. Počet neodevzdaných hlasovacích lístků 0. Pro paní Helenu Klímovou bylo odevzdáno 24 hlasů, pro pana Jana Zahradníčka bylo odevzdáno 39 hlasů. Znamená to, že ve druhém kole druhé volby byl zvolen členem Rady pan Jan Zahradníček. Já mu blahopřeji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane předsedo, já myslím, že my také blahopřejeme panu kolegovi Zahradníčkovi a přejeme mu úspěch v Radě.

Nyní přejdeme k našemu odpolednímu programu. Prvním bodem je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů

Jedná se o senátní tisk č. 201a s návrhem zákona nás seznámí pan poslanec Miloslav Kala. Pane poslanče, prosím, ujměte se slova.

Poslanec Miloslav Kala: Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Předkládám vám novelu zákona o střetu zájmů, která je poslaneckou iniciativou, kterou předložila 21. března 2007 skupina poslanců, a tato norma prošla prvním čtením na 15. schůzi 13. června 2007.

Předkladatelé měli za cíl reagovat na první zkušenosti s aplikací zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů. Našim cílem bylo především usnadnit veřejnosti práci s elektronickým registrem, umožnit novinářům, aby mohli informovat o majetkových poměrech volených veřejných funkcionářů a kromě toho se předkladatelé pokoušeli reagovat i na některé poznatky a kritiku odborné veřejnosti v oblasti definice střetu zájmů a dalších záležitostech.

Po debatě v prvním čtení a po přikázání k projednání v ÚPV jsme však jako předkladatelé byli konfrontováni s požadavkem řešit otázky spojené s řešením případného porušení zákona nebo případného nesplnění povinností, které jsou tímto zákonem uloženy.

Hlavním problémem se ukázal rozsah jednotlivých porušení, který se do značné míry kryje se skutkovými podstatami přestupků, případně trestných činů, a dále založení nové procedury svěřené správním soudnictvím.

Uskutečnila se celá řada jednání, iniciativ, konzultací, o kterých je nadbytečné tady hovořit, nicméně výsledkem spolupráce předkladatelů s ministerstvem spravedlnosti, kterému bych chtěl i zde velmi poděkovat, došlo k tomu, že byl zpracován komplexní pozměňovací návrh, který vycházel z našeho původního návrhu, ale rozšiřoval právě otázku trestání a otázku hlavy číslo VI., odpovědnosti veřejných funkcionářů. Navrhuje se, aby se veřejný funkcionář dopustil přestupku tehdy, pokud nepodal oznámení o osobním zájmu podle § 8, pokud nedodržel lhůtu k podání prohlášení podle § 9 až 12. A nově se zavádí: Nepodal je ani v dodatečné lhůtě.

Dalším potom je: Uvedl zjevně nepřesné, neúplné nebo nepravdivé údaje v prohlášení podle § 9 až 11 a § 12 odst. 2. A dále případně vykonával funkci nebo činnost, kterou tento zákon stanoví jako neslučitelnou s výkonem funkce veřejného funkcionáře. Za všechna tato porušení zákona pak může být udělena pokuta do výše 50.000,- Kč.

Původní rozsah porušení zákona byl upraven tak, že celá hlava VI., Odpovědnost veřejných funkcionářů a řízení byla vypuštěna, neboť tyto skutkové podstaty lze stíhat podle přestupkového nebo trestního zákona. A naopak zachování platného znění zákona by vzhledem k principu, že nelze dvakrát trestat za jeden čin, by bylo chybné. Správní soudy jsou navíc koncepčně povolány k řešení jiných otázek, a proto jsme navrhli, aby za případné porušení zákona se postupovalo podle přestupkového zákona na úrovni obcí s tzv. pověřením tří.

Kromě této nejzásadnější změny došlo potom k úpravám okruhů veřejných funkcionářů. Některé kategorie byly zpřesněny, případně upraveny tak, aby nedocházelo k výkladovým sporům. To se týkalo zejména policie. Někteří veřejní funkcionáři, zejména soudci a státní zástupci, byli z okruhu veřejných funkcionářů naopak vypuštěni poté, kdy ministerstvo spravedlnosti přislíbilo vyřešit tuto otázku v rámci novely zákona o soudech a soudcích.

Při projednávání zda na půdě v Senátu v ústavně-právním výboru a v komisi se ukázalo, že s okruhem veřejných funkcionářů jsou ještě další problémy a my jako předkladatelé jsme se spolupodíleli na zpracování pozměňovacích návrhů, které by ty námitky, které zde byly uplatněny, vyřešily.

Za sebe a za skupinu předkladatelů říkám, že pokud by byly přijaty pozměňovací návrhy, které jsme v období od projednání v ústavně-právním výboru do dnešního jednání připravili, tak bych prosazoval, aby Poslanecká sněmovna schválila návrh tohoto zákona ve znění, které projde Senátem.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, tolik moje stručná úvodní zpráva. Chtěl bych poděkovat za vstřícné přijetí a odborné projednání v orgánech Senátu i za dnešní diskusi a podporu našemu návrhu. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Liška:Děkuji, pane poslanče. Kolegyně a kolegové se tady snažili svým hlukem vám vytvořit domácí prostředí, tak jste myslím spokojen. (Veselost.) Chtěl bych říci, že návrh zákona projednala stálá komise pro soukromí a přijala stanovisko pod č. 201/2, zpravodajem byl určen pan kolega Jiří Pospíšil. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor, který přijal usnesení pod č. 201/1. Zpravodajem výboru je pan kolega Jaromír Volný. Pane senátore, prosím, abyste nás seznámil se zpravodajskou zprávou výboru.

Senátor Jaromír Volný: Dámy a pánové, ÚPV přijal usnesení, kterým doporučuje projednávaný návrh zákona vrátit Poslanecké sněmovně ve znění pozměňujících návrhů, které jsou uvedeny v příloze. V příloze je uveden pozměňující návrh jediný, který posunuje účinnost tohoto zákona na 1. leden 2009.

Já jsem jako zpravodaj našel v tom zákoně tolik vad a nedostatků, že jsem na jednání výboru doporučil návrh zákona zamítnout. Tento návrh však nebyl schválen, neboť z 8 přítomných senátorů 4 byli pro zamítnutí a 4 tento návrh nepodpořili. Proto byl schválen – později – pozměňovací návrh tak, jak jsem vás s ním seznámil, a to z následujících tří důvodů:

Za prvé: V zákoně je určitým způsobem zakotvena retroaktivita, ten výraz musím dát trošku do uvozovek. On má totiž začít platit dnem vyhlášení ve Sbírce zákonů, a pokud se tak stane do 30. června, tak tam přibyla skupina lidí, kteří budou muset podávat čestné prohlášení, budou je muset podávat o skutečnostech, které se staly v roce 2007. A protože někteří nevěděli v roce 2007 ještě o této své povinnosti, která jim nastane, pokud by byl tento návrh zákona schválen, v jarních měsících tohoto roku, tak nemusí mít pro to čestné prohlášení podklady.

Za druhé: Návrh zákona nemá vůbec žádné přechodné ustanovení, které by řešilo situaci, že někdo od začátku tohoto roku už to čestné prohlášení podal. On je tam sice termín do 30. června, ale nikomu se nebránilo podat ho, a některé takové případy jsou, už od 1. ledna. Čili někteří už ta čestná prohlášení pro to dali. A nabude-li zákon účinnosti, tak co s tím? Budou muset podávat ještě to druhé podle nového zákona? Nebo stačí to první? Pokud budou muset podávat i to druhé, což není jasné, to zas někdo bude muset vykládat, tak co s tím prvním? To se jim vrátí? A co v případě, když v tom prvním museli uvádět některé skutečnosti, a také je tam uvedli, kdežto podle toho nového tam ty skutečnosti uvádět nemusí. Co se s tím stane? Pokud se bude zpřístupňovat i to první, tak některé skutečnosti, které nejsou povinni uvádět, se budou začerňovat, bude se to nějak cenzurovat? Nebo co se s tím bude dělat? Takže to byl druhý důvod, proč ÚPV se shodl na tom, že účinnost zákona by měla být posunuta na 1. ledna 2009.

Třetí důvod je ten, že pokud někteří budou vědět, že zákon nabude účinnosti v těchto jarních měsících, tak si budou moci vybrat. Je pro ně výhodnější ta dosavadní právní úprava? Pak to podají, než nový zákon nabude účinnosti. Je pro ně výhodná ta nová právní úprava? Tak si počkají a podají to až potom.

Takže, dámy a pánové, to by bylo všechno, co jsem vám chtěl říci jako zpravodaj ústavně-právního výboru.

Místopředseda Senátu Jiří Liška:Děkuji, pane kolego. Nyní má slovo zpravodaj stálé komise Senátu pro ochranu soukromí, pan senátor Jiří Pospíšil.

Senátor Jiří Pospíšil: Pane předkladateli, pane předsedající, dámy a pánové, komise novelu projednala za účasti navrhovatele a přítomen byl též ředitel Úřadu pro ochranu osobních údajů pan Igor Němec. V rozpravě se komise zabývala zejména zhodnocením působení zákona doposud, konstatovala, že s výjimkou zdržení jmenování jednoho ministra a několika informativních článků v novinách zákon nezpůsobil zatím nic, než administrativní zátěž institucí.

Tato administrativní zátěž se týká také Senátu, který byl podle dosavadní právní úpravy evidenčním místem také pro senátory a soudce. Ti soudci právě působí nejdůležitější problém.

Působnost ve vztahu k senátorům je vyložitelná ústavou. Ve vztahu k soudcům ji stanoví tento zákon. Ústava o vztahu k Senátu a soudcům nepraví nic s výjimkou soudců Ústavního soudu a její výklad spíš dává argumenty odpůrcům takového řešení. Je také na pováženou, když se zákonodárci stávají úřadem správním a tím vlastně mají funkci moci výkonné.

Výbor má také plnit věci zákonem nařízené pouze usnesením – umí a neví, jak má zúřadovat povinnosti ze zákona, třeba podat podání ke krajskému správnímu soudu, když takové usnesení není schváleno, když prostě pro ně není zvednuta ruka.

Pak se komise radila, co s tím, když se některá špatná ustanovení nahrazují jinými špatnými mimo to, že souhlasila s tím, že řada věcí se v tom návrhu zjednodušila, případně odpadla. Termín právnická osoba blízká vzbudil potěšení a podivení.

Komise se nakonec rozhodla novelu zákona doporučit zejména proto, že je skoro jedno, v jaké formě existuje zákon, který nefunguje vůbec. Je otázkou, zda to není nakonec dobře. Komise měla na mysli zejména problém nezávislosti soudců a také důstojnost a funkci Senátu, který nemůže být úřadem a není jasné, jak by měl naplnit nároky zákona, když veškerá svá rozhodnutí přijímá hlasováním.

Opravdu nikdo neví, co se bude dít, když zákon ukládá evidenčním orgánům něco udělat a senátoři pro usnesení, kterým by se naplnil zákon, ruku nezvednou. Taková věc se úřadu prostě stávat nemůže.

Protože tento problém řešil tento návrh, tak pod vlivem předkladatele, zpravodaje, tedy mě, výbor to nakonec schválil.

Já vám řeknu některé zkušenosti. V současné době podle platného zákona podalo asi 35 soudců svá podání, z toho takových 20 % to mělo špatně. Těm jsme psali dopisy a projednávali jsme to na výboru. Asi u 10 % jsme museli zahájit s nimi správní řízení, nebo já nevím, jak mu říkat, když je to u krajského správního soudu a je to přestupek. Oba dva jsme vyhráli. Vyhráli jsme je s tím, že námi navrhovaná minimální pokuta udělena nebyla, leč bylo konstatováno, že soudci porušili zákon. A bylo jim nařízeno, aby ho splnili. V rozhodnutí bylo též to, a to mně připadalo naprosto neuvěřitelné, že pokud tak nesplní, tak se máme obrátit na soud znovu a žádat o výkon rozhodnutí. Mě by zajímalo, jak se bude vykonávat rozhodnutí vyplnit formulář u 75letých soudců – bývalých.

Z tohoto hlediska já můžu jenom říci, že komise vyslovila s touto novelou souhlas, protože řešila některé problémy – „bližší košile než kabát“. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego, já se vás, kolegyně a kolegové ptám, zda někdo navrhuje, abychom se tímto zákonem jako Senát nezabývali. Nikoho nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu. Jako první se písemně přihlásil pan kolega Jaromír Volný.

Senátor Jaromír Volný: Dámy a pánové, já se vás pokusím seznámit s důvody, které mě vedly k tomu, že jsem na jednání ÚPV navrhl zamítnutí tohoto návrhu zákona a v této chvíli, než vás s těmito důvody seznámím, tak formálně také navrhuji návrh tohoto zákona zamítnout.

Zákon ještě nestačil být ani prakticky účinný, zdůrazňuji slovo prakticky, nikoli právně, a už se tak obsáhle novelizuje. Zatím ho totiž byli nuceni použít jen ti, co ve funkci buď končili, nebo začínali, ale rozhodující zkušenosti s ním mohou být posouzeny až po 30. červnu 2008, což je termín, do něhož teprve budou nuceni podat čestná prohlášení všichni, jichž se zákon týká.

Na jednání ÚPV mě upřímně řečeno také překvapilo i zdůvodnění zástupce navrhovatelů pana poslance Kaly, který ve své úvodní řeči dosud platný zákon velmi znectil, obšírně a důrazně hovořil o tom, jak je špatný, a že proto tuto novelu zasluhuje. Já jsem si však před tím zjistil, že on pro tu dosud platnou právní úpravu hlasoval, tehdy před těmi 2 lety. Tak jsem se ho ptal, proč to tedy činil, když je to tak hrozně špatné. On mi po urgenci dal odpověď, kterou bych označil jako takovou, že není hodna člena Parlamentu ČR.

Jde tedy o poslaneckou iniciativu, se kterou vláda vyslovila nesouhlas, a v Poslanecké sněmovně se to pak řešilo tzv. komplexním pozměňovacím návrhem. Jinými slovy se to lidově řečeno tak nějak pytlíkovalo. Při tom jsem objevil pozoruhodnou věc. Zjistil jsem, když jsem se podíval na výsledky hlasování tehdy a teď, že mnohdy titíž poslanci, kteří tam před 2 lety skupinu soudců lidově řečeno horem dolem prosazovali, nyní zase skupinu soudců z tohoto zákona vehementně odstraňovali. Podle toho také vypadal výsledek. Ze zákona sice vypadlo asi 3 000 soudců, naopak tam přibylo asi 10 500 ředitelů a ředitelek mateřských a základních škol apod.

Z různých podobných důvodů se proti návrhu zákona přímo na jednání ÚPV postavili zástupci Svazu měst a obcí a předsedkyně OS státních orgánů a organizací paní Alena Vondrová, kterým bylo na jednání ÚPV umožněno vystoupit. S tím, že zástupci SMO se přikláněli ke změně některých ustanovení pozměňovacími návrhy, kdežto paní předsedkyně Vondrová souhlasila se zamítnutím návrhu zákona, který jsem na jednání výboru jako zpravodaj podal.

Návrh zákona obsahuje také vážné legislativně technické nejasnosti, tak bych je nazval. Já bych vám přečetl stanovisko naší legislativy k jednomu bodu, to je k § 2 odst. 2 písmenu d).

Ustanovení zahrnuje mezi kontrolované veřejné funkcionáře vedoucí zaměstnance druhého až čtvrtého stupně řízení podle zákoníku práce, kteří jsou u finančních toků a veřejných zakázek v organizačních složkách státu. Takové vymezení zahrnuje mj. zaměstnance ministerstva obrany, vč. Generálního štábu Armády ČR, který je součástí tohoto ministerstva. Viz § 7 odst. 3 zákona č. 219/1999 Sb. Generální štáb se účastní nakládání s financemi a veřejných zakázek, avšak ti, kdož rozhodují, jsou vojáci z povolání dle zákona č. 221/1991 Sb. a zákona č. 143/1990 Sb. o platu vojáků, mj. s jinými stupni řízení, nikoli zaměstnanců podle zákoníku práce. To nejspíše znamená, že se v daném vztahu zákon o střetu zájmu na tyto vojáky nevztahuje. Obdobně by zřejmě bylo třeba nahlížet na vojáky – finanční služba, službu pro veřejné zakázky v Armádě ČR.

Dámy a pánové, armáda je přitom institucí, kde jsou finanční toky a zadávání veřejných zakázek jedny z největších v republice, ne-li největších vůbec. A my budeme vlastně zaujímat stanovisko, nebo jsme v právní situaci, že v tomto případě se zákon na vojáky nejspíš nevztahuje.

Tak špatně je to napsáno. Jaké nejspíš? Tak buď se na ně vztahuje, nebo se na ně nevztahuje a má to být v tomto směru dobře napsáno. Já se totiž obávám, že pokud si vojáci jeden z těch způsobů, jak postupovat vyberou, může to dopadnout jako v tom letitém vtipu, kde výsledek bude takový, že dojde k hledání viníků, k potrestání nevinných a k vyznamenání nezúčastněných.

Dámy a pánové, z těchto důvodů jsem jako zpravodaj na jednání ústavně-právního výboru navrhl zamítnutí tohoto návrhu zákona. Jak jsem již říkal ve své zpravodajské zprávě, neprošlo to v poměru 4 : 4, a tak zamítnutí tohoto návrhu zákona navrhuji nyní.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. A prosím nyní paní senátorku Rippelovou, aby se ujala slova.

Senátorka Jiřina Rippelová: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové. Novela zákona o střetu zájmů, kterou dnes projednáváme, byla v Poslanecké sněmovně schválena 151 ze 182 přítomných poslanců napříč politickým spektrem.

Ústavně-právní výbor PS připravil, podotýkám za odborné pomoci ministerstva spravedlnosti, komplexní pozměňovací návrh, ve kterém doplnil řešení některých tíživých problémů zákona o střetu zájmů. Mohu jmenovat například okruh funkcionářů podléhajících zákonu, systém sankcionování veřejných funkcionářů, vypustil záměr na uložení oznamovací povinnosti týkající se manžela, atd.

Tento komplexní pozměňovací návrh ústavně-právního výboru byl s drobnými technickými úpravami ve třetím čtení přijat.

Tento návrh však obsahuje i některé velmi problémové body. A já zmíním například v článku 1 v bodu 7 v § 2 odst. 2 písm. c), se za veřejného funkcionáře, na kterého by se měl tento zákon vztahovat, jsou zařazeni, jak tady říkal pan kolega Volný, i vedoucí zaměstnanci druhého až čtvrtého stupně řízení podle zvláštního předpisu, kterým je zákoník práce, tedy zaměstnanci druhého až čtvrtého stupně řízení právnické osoby zřízené zákonem, státní příspěvkové organizace, příspěvkové organizace územního samosprávného celku, což jsou mj., a také to tady bylo řečeno, i všichni ředitelé škol a školských zařízení zřizovaných krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí. A těchto ředitelů je cca 10 tisíc.

V odst. 3 téhož paragrafu je uvedena částka 250 tisíc Kč. A povinnosti podle tohoto zákona by se měly vztahovat i na veřejné funkcionáře, rozuměno tímto zákonem, který nakládá s finančními prostředky orgánu veřejné správy jako příkazce operace ve smyslu zákona o finanční kontrole, pokud hodnota finanční operace přesáhne 250 tis. Kč. Tato hranice se jeví jako příliš nízká a zahrnuje tak příliš široký okruh osob.

A poslední věc, kterou bych tady chtěla zmínit. Tato novela vypouští dosavadní zmocnění, resp. povinnost vlády vydat nařízení, jímž určí záležitosti, o nichž se rozhoduje ve správním řízení, a jsou důvodem pro vztažení povinností vyplývajících ze zákona o střetu zájmů na vyjmenované osoby.

Z těchto záležitostí se nově vylučuje pouze rozhodnutí v blokovém řízení.

V případě všech správních rozhodnutí, v nichž dotčené osoby rozhodují bez ohledu na to, o kterých věcech se správní řízení vede, a tady si dovolím říci to, že ve veřejné správě, a všichni to víte, je vydáváno značné množství správních rozhodnutí, která jsou natolik regulována příslušnými zákony. Zmíním např. správní rozhodnutí o přiznání dávky v hmotné nouzi, o přiznání příspěvku na péči podle zákona o sociálních dávkách a že je bezpředmětné, aby se na vedoucí zaměstnance vykonávající tato správní rozhodnutí, kteří jsou vedoucí odboru, vedoucí oddělení v organizačních složkách státu na úřadech a v organizačních složkách územně samosprávných celků, což je na krajských, městských, magistrátních úřadech, vztahovala působnost zákona. Jednalo by se rovněž o zbytečnou administrativní zátěž správce příslušného registru. O tom již tady hovořil předseda komise.

Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, v případě, že předložený návrh zamítneme – bylo to tady předneseno – je předpoklad, že Poslanecká sněmovna vzhledem k počtu hlasů, kterými byl zákon schválen, setrvá na svém rozhodnutí, tato novela zákona se stane účinnou dnem vyhlášení, i s nedostatky, na které jsem výše upozornila.

Vím, že zákon není dokonalý. Nicméně jsem přesvědčena o tom, že stojí za to, aby Senát pozměňovacím návrhem vrátil tento zákon Poslanecké sněmovně. A tímto avizuji, že v případě, že návrh bude propuštěn do podrobné rozpravy, mám připraven pozměňovací návrh, který podepsalo i několik mých kolegů. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně. A jako další je přihlášen pan kolega Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, já vám v úvodu připomenu jiný zákon o střetu zájmů, který skončil u Ústavního soudu, kde byl zrušen, ale předtím si vzpomeňte na ty scény, kdy odstupovali zastupitelé z důvodu neslučitelnosti, někde jinde zase chytře čekali, takže neodstupovali. A toto je podobná materie. Ta materie totiž není výsledkem nějaké diskuse nebo nějakého seriozního zkoumání toho, jak by měl vypadat zákon o střetu zájmů, ale je výsledkem takové mediálně politické honičky. A dokud ta honička se týkala jenom omezeného počtu lidí, zejména zákonodárců, tak se všem líbila. Když se ale začala dotýkat více než 10 tisíc osob, tak už se tak nelíbí. A kdyby se týkala, a to budoucnost určitě přinese, protože zase budou spásonosiči, kteří to budou ještě rozšiřovat a ještě to rozšiřovat … Je to podobné jako majetkové přiznání. Když to bylo 10 milionů, tak se všichni smáli, že nás se to netýká, tak jen ať majetkové přiznání dávají. Pak ovšem následuje snížení hranice na pět, čtyři, tři, dva, jeden a pak už se týká prakticky každého občana. A najednou začne křik: To my už zase nechceme až tolik.

To je přesně ten příběh.

Paní Vondrová tam byla plakat za odboráře, Svaz měst a obcí tam byl plakat za funkcionáře samospráv, a každý hrál jenom tu hru, ať ti naši vypadnou, soudci a státní zástupci také, tam PS jaksi udělala ten úkrok. Ale to by všechno nebylo důležité. Ale je to opět naprostý legislativní zmetek. Když si přečtete, nevím, jestli máte k dispozici stanovisko ministerstva vnitra k tomuto materiálu, které se mimochodem vyvinilo z toho, že mělo dát ten registr, a oni si velmi rychle spočítali, že dělat registr pro deset tisíc veřejných funkcionářů si vyžádá zvýšené personální a finanční nároky a provedení příslušných personálních, finančních, organizačních a technických opatření, a to s ohledem na předpokládanou účinnost novely ještě v průběhu 1. pololetí 2008.

Jestli tato novela vstoupí, tak vás ujišťuji, že nikdo nebude umět dělat registry, nikdo neumí vydat prováděcí právní předpis, protože ministerstvo vnitra se toho zbavilo, a ti ředitelé školek, škol a další to budou dělat podle svých resortních ministerstev, takže to budou hlásit každý na své příslušné, tu školství, tu kultury, tu někoho jiného, což je naprosto absurdní, takže z toho bude veliký chaos.

Obce nejsou připraveny vůbec, protože ono se to týká obcí, kde to budou dělat tajemníci, přestupky těch funkcionářů budou řešit přestupkové komise podle jejich trvalého bydliště, tudíž jejich zaměstnanci. A tak bych mohl pokračovat velmi dlouho.

Sám bych mohl mít zájem na tom, aby se ten zákon přijal, protože legislativní chybou i uvolnění funkcionáři samospráv, které obce nebo kraje delegovaly kamsi a kde to dělají zadarmo, přestože zodpovídají celým majetkem, tak od okamžiku učenosti by opět mohli býti placeni. Nevím, jestli to by vyhovovalo těm, kteří jim to kdysi záviděli.

To hlavní je retroaktivita, ta je tam naprosto evidentní, protože vybírám si jenom tu ředitelku mateřské školky, proto, že ona nemusela loni nic sledovat, ale letos by musela do června hlásit, protože když ten zákon nabude účinnosti, tak ona je povinna do 30. června nahlásit vše podle této novely.

Takovéto kvaltování je, myslím si, naprosto zbytečné. A pokud Sněmovna dospěla k závěru, že chce vyřadit soudce a státní zástupce ze seznamu těchto funkcionářů, a důvody jsou tam nasnadě, když to bude na internetu, tak to bude dostupné prakticky každému, protože hackeři se do toho dostanou samozřejmě. A ten zákon není o střetu zájmů, ale právě o tom, stane se to předmětem politických bojů a šarvátek, protože oni někoho obviní a bude se o tom mluvit a pak se zjistí, že tomu tak není a budou se zabývat jenom tímto. Administrativa není připravena a je to typický příběh chaotického přijímání a rušení zákonů bez toho, že by o nich proběhla seriozní diskuse.

Myslím si tedy, že nejde v podstatě udělat pozměňovací návrh, který v nouzi navrhl ústavně-právní výbor, protože tam zase se nelíbí PS, že pokud by byl přijat, tak osvobodí ty nově přidané, ale zůstanou tam soudci a státní zástupci. A ani tam není úplně jednotný názor, jestli tam mají být nebo nemají být. Oni oprávněně namítají, že největší zájem o ty seznamy budou mít jimi odsuzované osoby, aby si zjistily, kterému soudci zapálit chatu nebo udělat něco jiného.
Správný postup samozřejmě by byl, kdyby ty registry byly uschovány u někoho, kdo by za ně odpovídal a kdo by mohl v případě podezření z nějakého střetu zájmů s registry pracovat. Ale udělat z toho naprosto veřejnou věc … Mimochodem, předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů má také zásadní výhrady k tomu, jak je to koncipované. A je to zákon, který je přijímán právě jenom pod vlivem toho, že to je něco, co nutně potřebujeme. Mimochodem, už celá léta ten zákon je zcela bezzubý, on žádnému střetu zájmů samozřejmě nezabraňuje, on je jenom o šmírování, o ničem jiném. Ten zákon nikdy nic, protože ten, kdo bude chtít lobovat, tak to samozřejmě udělá přes někoho jiného, nebude to dělat sám. To jenom bývalý kolega Fischer to tady jednou udělal sám za sebe a samozřejmě mu to bylo vyčteno a mohl za něj udělat kdokoliv jiný, protože jenom hlupák by to dělal sám, když má střet zájmů, tak požádá kolegu.

Je to tedy velmi složitá situace, ale tuto složitou situaci zavinila Poslanecká sněmovna. A já si myslím, že my bychom se na podobných věcech jako Senát podílet neměli. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Pan senátor Jaroslav Kubera byl poslední přihlášený do obecné rozpravy, a protože se nikdo další nehlásí, tak obecnou rozpravu končím.

Pane poslanče, prosím o vaše vyjádření k proběhlé rozpravě.

Poslanec Miloslav Kala: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, ta kritika byla zdrcující a je velmi obtížné na jednotlivé věci reagovat.

Já považuji za nutné říci, že souhlasím s tím, že debaty o zákonu, který v současné době platí, tzn. o zákonu č. 159/2006 Sb., byly nedostatečné. Bylo to zřejmě z řady důvodů. Určitě do těch důvodů patří jak mediální honičky, o kterých se tu hovoří, tak i to, že se blížily volby, i to, že byl nález Ústavního soudu, který rušil předchozí zákon. Těch faktorů tam byla zcela jistě velká řada.

Z naší strany předkladatelů a spolupráce s ministerstvem spravedlnosti si myslím, že byl odveden kus práce v tom, aby tento stav se zlepšil. Domnívám se, že Senát má příležitost přispět k tomu přijetím pozměňovacího návrhu a domnívám se, že celkový stav potom bude lepší než ten stávající.

Pokud se kritika vrací k současnému zákonu č. 159/2006 Sb., potom musím říci, že já jsem nebyl jeho autorem. Souhlasím nebo přiznávám se tady k tomu, že jsem pro tento zákon hlasoval a ty důvody jsem na ústavně-právním výboru zřejmě ne příliš obratně vyjádřil.

Děkuji vám za debatu a věřím, že se nám podaří posunout tuto záležitost o kousek dál. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane poslanče. Pane zpravodaji, pane kolego Jaromíre Volný, vaše slovo k proběhlé diskusi.

Senátor Jaromír Volný: Já už věcně nebudu nic dodávat. Pouze připomenu, že v obecné rozpravě zazněl jediný návrh, a to návrh zákona zamítnout.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: V rozpravě zazněly všechny tři návrhy, jednak návrh schválit zákon, tj. z usnesení Stálé komise pro ochranu soukromí, pak návrh zamítnout a dále zazněl i návrh vrátit návrh s pozměňovacími návrhy.

Senátor Jaromír Volný: Já mám pocit, že stálá komise Senátu nemůže plénu navrhovat nic. Pokud to navrhla, nelze to považovat za návrh. Ale pokud tady bude vůle hlasovat po návrhu na schválení, tak nechť dá pan předsedající hlasovat.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Pan zpravodaj stálé komise nás seznámil s usnesením, ve kterém je návrh schválit návrh zákona, takže o tomto návrhu budeme po znělce hlasovat.

Prosím, pane kolego Volný, ještě technickou poznámku před hlasováním.

Senátor Jaromír Volný: Pracovníci legislativy souhlasí s mým právním názorem, že komise nemůže Senátu předkládat žádné návrhy.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vycházel jsem z toho, že návrh na schválení tady zazněl v průběhu vystoupení pana kolegy zpravodaje z komise. Myslím si, že bychom o tomto návrhu měli hlasovat.

Tento návrh zde zazněl, takže o něm nyní dávám hlasovat.

Kdo souhlasí, abychom schválili tento návrh? Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování č. 54, registrováno 65, kvórum 33, pro jeden, proti 22.

Návrh byl zamítnut.

Hlásí se pan předseda Senátu, prosím, máte slovo.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Já samozřejmě ctím výsledek a budeme hlasovat dále. Ale v každém případě, pane předsedající, byla to chyba, že jsme o tom hlasovali, protože komise nemá právo navrhovat, a byla to zpráva komise. V komisi mohou být i nečlenové Senátu, a pak by to mohlo být samozřejmě ve střetu zájmů jako blázen…

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Dobře, je to poučení pro příště.

Budeme nyní hlasovat o návrhu zamítnout.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh? Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování č. 55, registrováno 67, kvórum 34, pro 48, návrh byl schválen. Návrh zákona tedy byl zamítnut.

Nyní ještě budeme hlasovat o pověření, kdo s tímto návrhem půjde do Poslanecké sněmovny. Doporučuji, aby to byl pan kolega Jaromír Volný, a prosím někoho z komise nebo z ústavně-právního výboru. Komise doporučila návrh schválit, takže někoho spíš z ústavně-právního výboru, kdo je ochoten s panem kolegou Volným odůvodnit usnesení v Poslanecké sněmovně.

(Z pléna se hlásí senátor Jiří Oberfalzer.)

Dobře, pan kolega Jiří Oberfalzer. Budeme tedy ještě hlasovat o návrhu, aby Senát v Poslanecké sněmovně zastupovali kolegové Jaromír Volný a Jiří Oberfalzer.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování č. 56, registrováno 68, kvórum 35, pro 57, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji, pane poslanče, děkuji, pane zpravodaji.

Než přistoupíme k dalšímu bodu našeho odpoledního jednání, dovolte mi oznámit, že pan ministr Václav Jehlička se omlouvá z odpoledního jednání.

Kolegyně a kolegové, ještě jednou se omlouvám za komplikace, které jsem způsobil.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Jsme u návrhu zákona

Návrh zákona o předcházení ekologické újmě a o její nápravě

a o změně některých zákonů

Jde o senátní tisk č. 197. Prosím ministra životního prostředí Martina Bursíka, aby nás seznámil, s návrhem. Zároveň ho vítám.

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, předkládám vám návrh zákona o předcházení ekologické újmě a její nápravě, což je zákon, který je čistou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady v odpovědnosti za životní prostředí.

Myslím si, že v úvodu je důležité říci, že návrh zákona striktně vychází z uvedené směrnice a nejde nad rámec směrnice. Diskutovali jsme to opakovaně na ministerstvu životního prostředí a nebylo ani jednoduché návrh zákona úspěšně provést vládou ČR a dokonce ani PS. Maje tradičně dobrou zkušenost a pocity z projednávání v Senátu s určitým napětím očekávám, jak se zachováte nyní po prezidentské volbě a také k tomuto návrhu zákona v Senátu. Budiž mi uklidněním, že projednáváme zákon na Zelený čtvrtek. Ve finále by to snad mohlo dopadnout dobře. Otevřeně vám říkám, že jsem se s návrhem zákona poměrně dlouhou také trápil.

Směrnice, kterou připravila ekonomická komise a Rada a schválil parlament, je zajímavá v tom, že je to první pokus EU řešit jiným způsobem než dosud – složkově – škody na životním prostředí a předcházet ekologické újmě komplexním způsobem, ekosystémovým. Je pravda, že když se podíváme na stávající legislativu životního prostředí v ČR složkovou a porovnáme se směrnicí, kterou transponujeme do našeho právního řádu tímto pokusem, ukazuje se, že celá řada instrumentů nám chybí. V našich zákonech není stanovena povinnost provádět preventivní opatření v případě, že hrozí vznik ekologické újmy na jednotlivých složkách životního prostředí, neexistuje u nás objektivní odpovědnost provozovatelů vybraných rizikových činností ve vztahu ke složkám životního prostředí, nejsou stanoveny nápravy a způsoby nápravy ekologické újmy. Znamená to, že není důsledně princip pro znečišťovatele prováděn a nestanoví se ani povinnost, kdo hradí náklady za ekologickou újmu. Nemáme dosud v legislativě tzv. finanční zajištění, tzn., jistotu, jestliže nějaký subjekt poškodí životní prostředí závažným způsobem

, aby byl finančně zajištěn a neutekl z odpovědnosti. Pak by to musel hradit z veřejných prostředků stát. Specificky nám chybí zákon, který by složkově upravoval půdu. Máme zákon o ochraně zemědělského půdního fondu a lesní zákon, ale nemáme ochranu půdy tak, jak to vyžaduje směrnice. K tomu je třeba říci, že Evropská komise připravuje rámcovou směrnici o půdě, ale směrnice havarovala na Evropské radě. Britové, Němci a Francouzi to odmítli, protože mají svou vlastní úpravu. Alespoň výsek, který specifikuje tato nová směrnice Evropského parlamentu o odpovědnosti na životním prostředí, potřebujeme upravit.

Návrh zákona se vztahuje na provozovatele vybraných provozních zařízení, která jsou považována za riziková. Jde například o skládky, spalovny odpadu, úložiště těžebních odpadů, velké průmyslové podniky nebo přeshraniční přepravu odpadů. Provozovatelé mají povinnost v případě bezprostřední hrozby ekologické újmy provádět preventivní opatření. Když k újmě dojde, mají za povinnost provést nápravná opatření.

Důležité je, že zákon nestanoví povinnosti obcím – to bych vzkázal především panu senátorovi Kuberovi a naopak by obcím tento návrh zákona měla pomoci.

Provedli jsme také hodnocení dopadu regulace RIA. Výstupem z toho bylo, že ekonomické dopady mohou být pouze k provozovatelům rizikových činností částečně ke státu, ale nikoliv k obcím.

Co je na návrhu podstatné je to, že postačuje prokázání příčinné souvislosti mezi aktivitou subjektu a mezi újmou a nevyžaduje se prokázání protiprávní činnosti. Je možné, že provozovatel to činí v rámci povolené činnosti, a přesto dojde k ekologické újmě, a má za povinnost uvést to do původního stavu či do stavu blízkého původnímu stavu. Pak je tam založeno, že mu mohou být proplaceny zpětně vynaložené náklady na provedená nápravná opatření.

Jsou tam různé formy uvedení do původního stavu. Jsou tam tři různé kategorie. Ve vládě jsme nejvíce diskutovali téma finančního zajištění. Ukazuje se totiž, že stávající pojišťovnický trh nenabízí takové instrumenty, které by mohly subjekty využít. Je to čerstvá materie. Očekává se, že teprve v roce 2010 předloží Evropská komise zprávu o účinnosti směrnice a o podmínkách finančního zajištění, a teprve na základě vyhodnocení toho, jak pojišťovnické trhy zareagovaly na tuto směrnici a zákony v jednotlivých členských státech, bude možno vyhodnotit, jaké jsou nabídky těchto produktů na pojišťovnickém trhu.

Z tohoto důvodu jsme se ve vládě rozhodli přistoupit k odkladu účinnosti povinnosti zabezpečit finanční zajištění o pět let. Znamená to, že finanční zajištění by bylo povinné od 1. 1. 2013. Ostatní části zákona podle předkladu by měly nabýt účinnosti tři měsíce po publikaci ve Sbírce zákonů.

Tolik překlad.

K pozměňovacím návrhům, které byly přijaty ve výborech Senátu.

Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí doporučil vrátit návrh Poslanecké sněmovně se čtyřmi pozměňovacími návrhy. Velmi podrobně jsme je analyzovali s tím, že vzhledem ke skutečnosti, že podle našeho názoru pozměňovací návrhy jsou spíše formálního charakteru a nemění zásadním způsobem návrh zákona, dovolím si vás požádat, abyste vyjádřili souhlas s návrhem zákona ve znění, ve kterém byl tak pracně schválen PS. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a jediným výborem výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení číslo 197/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Bedřich Moldan, kterého prosím o zpravodajskou zprávu.

Senátor Bedřich Moldan: Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, pan ministr vysvětlil dost podrobně, o čem předloha zákona je, nebudu to opakovat. Dovolte mi jen několik poznámek.

Zákon poprvé operacionalizuje pojem ekologická újma, protože je to pojem v našem právním řádu ojedinělý. V mezinárodním právu se to příliš nerozlišuje. My rozlišujeme mezi ekologickou újmou a ekologickou škodou. Škoda je tehdy, když nastane nějaké konkrétní osobě, ať už právnické nebo fyzické, zatímco újma je obecně definována v zákoně 17 – když se stane něco nepříznivého pro životní prostředí a nikomu to nepatří. Tato transpozice směrnice, která podle našeho názoru zcela shodného s tím, co tady vysvětlil pan ministr, nejde nad rámec směrnice, která měla být již transponována před rokem. Právě proto, že jde o materii velmi novou a neobvyklou a složitě právnicky uchopitelnou, došlo km tomu, že je tady určité zpoždění. V současné době máme na krku určité rozhodnutí Evropského soudního dvora a jsme poněkud v časové tísni. Zdá se, že se směrnici podařilo transponovat do zákona. Předloha zákona stanoví podmínky, za nichž vzniká povinným osobám, což jsou podnikatelé a další osoby vykonávající vybranou činnost, povinnost provádět preventivní, a pokud vybranou činností dojde k ekologické újmě na uvedených přírodních zdrojích, nebo taková újma bezprostředně hrozí – to je také novinka, že se zde hovoří o bezprostřední hrozbě újmy – ukládá také nápravná opatření. Vybranými činnostmi zákon rozumí například používání zařízení, která podléhají integrované prevenci podle zákona o integrované prevenci a zařízení pro nakládání s odpady, vypouštění odpadních vod do povrchových vod, odběr povrchových a podzemních vod, nakládání s nebezpečnými chemickými látkami nebo přípravky a jejich přepravu, nakládání s geneticky modifikovanými organismy, či přípravky nebo přeshraniční přeprava odpadů.

Zákon považuje za ekologickou újmu jen takovou újmu, která je měřitelná a má závažné nepříznivé účinky na vybrané přírodní zdroje, což jsou tři kategorie – volně žijící živočichové, planě rostoucí rostliny, přírodní stanoviště, to je první kategorie, druhá kategorie – podzemní a povrchové vody, třetí je půda.

Z hlediska odpovědnosti provozovatelů je zákon stejně jako směrnice postaven na principu objektivní odpovědnosti. Hovoří se tady pouze o takové újmě, která je měřitelná.

Podstatnou změnou, kterou přináší tento zákon proti stávající právní úpravě obsažené ve složkových zákonech je, že podmínkou provedení nápravných opatření provozovatelem není jen jeho protiprávní jednání. Ke vzniku odpovědnosti nebo povinnosti provést nápravné opatření postačuje prokázání příčinné souvislosti mezi provozní činností a vznikem ekologické újmy. Nevyžaduje se prokázání protiprávnosti a zavinění ve formě úmyslu nebo nedbalosti.

Návrh zákona tedy vychází z toho, že ke vzniku ekologické újmy může dojít i na základě povolené činnosti. Provozovatelé jsou povinni provádět preventivní a nápravná opatření a nést náklady, nicméně v případě, kdy provozovatel způsobí ekologickou újmu a neporuší přitom zákon nebo příslušné povolení, mohou jim být na základě zákona zpětně proplaceny vynaložené náklady na provedená nápravná opatření.

Návrh také stanoví za určitých podmínek provozovatelům vybraných činností povinnost zabezpečit si finanční krytí nákladů na preventivní nebo nápravná opatření s tím, že její plnění je odloženo do roku 2013. Zdůvodnění tady pan ministr jasně vysvětlil.

Předložený návrh je transpozicí příslušné evropské směrnice a neobsahuje žádné její rozšíření.

Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí se na své 26. schůzi, která se konala 12. března 2008, zabýval projednáním této předlohy. Po úvodním slově Ing. Ruth Bízkové, náměstkyně ministra životního prostředí a zpravodajské zprávě senátora Bedřicha Moldana a po rozpravě doporučil Senátu parlamentu vrátit návrh zákona PS parlamentu s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu parlamentu senátora Bedřicha Moldana a pověřuje předsedu výboru senátora Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu parlamentu.

Dříve než vás seznámím s pozměňovacími návrhy, dovolte mi konstatovat, že jako zpravodaj jsem po dosti obsáhlých konzultacích dospěl k závěru, že doporučím výboru, aby schválil tento zákon bez pozměňovacích návrhů. Důvod je takový, že pozměňovací návrhy sice mohou dílčím způsobem přispět k určitému zpřesnění některých paragrafů, ale nevyjadřují se k podstatě zákona. Sám jsem je nedoporučoval, ale byly podány. Dovolím si je přečíst. Jsou čtyři pozměňovací návrhy.

První je v § 2 písm. i za slova fyzická osoba vykonávající nebo řídící provozní činnost vložit slova „zařazenou do seznamu provozních činností uvedených v příloze č. 1 zákona nebo další činnost, která splňuje podmínky stanovené v § 5 odst. 2“.

Za druhé. V § 7 odstavec 7, na konci první věty slova „může určit, která nápravná opatření budou provedena jako první“ nahradit slovy „může určit provádění nápravných opatření“.

Za třetí. V § 19, odstavec 1, písmeno a), za slova § 6 odstavec 1, doplnit slova „nebo podle odstavce 6, čtyři věty první“.

Za čtvrté. V § 19, odstavec 1, písmeno c) za slova „§ 7, odstavec 1 doplnit „podle § 7, odstavec 4 věty první“.

Dovolím si signalizovat, že v obecné rozpravě vystoupím jako senátor a navrhnu chválení tohoto zákona. V situaci, kdy zákon by nebyl schválen, dovolím si přednést některé pozměňovací návrhy, které odůvodním, a jsou jiné, než je navrhl výbor. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego, posaďte se ke stolku zpravodajů. Otázka pro plénum zní: Navrhuje někdo podle § 107 našeho jednacího řádu, aby se Senát tímto návrhem zákona nezabýval? Nikdo se nepřihlásil. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se v tuto chvílí hlásí pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, především poprosím pana předsedu – je velmi přísný, že začnu mluvit o náměstkyni primátora Markétě Reedové. On bude říkat, že to nesouvisí s tímto zákonem, ale po druhé větě pozná, že to s tím velmi souvisí.

Ten problém, který ona nadnesla a který naše veřejnoprávní média zajímá už celý týden, je o tom, že Dopravní podnik hl. m. Prahy bude stíhat nehodné poslance a senátory, pokud by se pokoušeli jet na základě zákona zadarmo. A je to založeno na tom, že stát nemůže ukládat soukromým dopravcům zákonem, že někoho mají vozit zadarmo. V takovém případě ovšem nemůžeme tento zákon schválit, protože tento zákon nařizuje paradoxně soukromým právnickým osobám mnohé, a to velmi nepříjemné, a státní podniky z toho režimu vyjímá. To je zvláštní, proč tam tedy nejsou všechny podniky včetně státních. I státní podniky mohou způsobit ekologickou újmu. Já vám řeknu, proč tam nejsou, protože ony by musely platit vysoké pojistné, které bude nezbytné pro to, aby, kdyby způsobily ekologickou újmu, byly pojištěny, a to by se dotklo jejich případného hospodářského výsledku. A kdyby např. takovou ekologickou újmu způsobil ČEZ, tak by stát měl menší dividendu. Takže proto byly vyjmuty státní podniky a proto také i Markéta Reedová teď ví, že je možné zákonem nařídit něco i soukromému subjektu.

Bylo to tak jasné, že se vůbec divím, co se kolem toho dělo. Říkám to jenom proto, jinak bych o tom nemluvil. Ten zákon je samozřejmě špatný a i vláda a dokonce i pan ministr ví, že je špatný, ale protože je to směrnice, tak je to směrnice, a i když je směrnice špatná, tak jednou jsme tam, tak musíme směrnici dodržovat.

Já se nebudu zabývat vlastní materií zákona, ale můj pozměňovací návrh bude spočívat v něčem jiném. V tom zákoně se dává neziskovým organizacím opět obrovská pravomoc, téměř stejná jako státním orgánům, do tohoto procesu vstupovat. Já jejich možnost ještě rozšiřuji, protože na rozdíl od dlouhých vět, které musí mít poznámky pod čarou 12 a 13, já je mít nemusím, a ten odstavec jsem upravil tak, že to mohou podávat všechny fyzické a právnické osoby, ale ty, které jsou ekologickou újmou dotčeny a nebo u nichž je takové dotčení pravděpodobné.

Důvod, proč to navrhuji, je snadný. Vzpomeňte si na všechny příběhy v České republice, kdy organizace sídlící v jižních Čechách vstupují do řízení konajících se v Brně a naopak. Já navrhuji to, aby to mohly dělat ale ty, kterých se ta problematika dotýká. Aby nebylo možné to, co je např. možné podle zákona č. 114, že už po sedmnácté prohrály spory o dálnici D8 a znovu podávají další a další návrhy, opět nacházejí další a další brouky nebo jeřáby české, aby zabránily té stavbě. A často to dělají tak ne úplně nezištně, jenom proto, že je jim zájem přírody nade vše, ale velmi často to dělají z důvodů velmi zištných a ty případy jsou známé, jak najednou třeba za něco tu žalobu zase stáhnou a netýká se to přírody.

Takže moc prosím o podporu tohoto návrhu. Já až bude někdy otevřen zákon 114, tak opět budu navrhovat i tam, protože to, že města musí posílat všechna stavební povolení, která si tyto organizace vyžádají, protože jim to zákon 114 umožňuje, a ony si pak jenom vyberou ta, která budou blokovat, a k tomu právě chtěly využít referenda, které jsme tady dnes probírali. Protože ono to je velmi snadné, když lidi vystrašíte, tak oni podepíší všechno. Já budu zítra řešit také jednu petici o kamionech, které nikam nepojedou, ale někdo někoho vyplašil, že tam pojedou a ony tam ve skutečnosti žádné nepojedou.

Takže prosím o podporu tohoto návrhu, který není podle mne proti směrnici EU, protože jim dává veškerá práva, dokonce rozšiřuje počet těch organizací, protože výčet není nikdy úplný a vždycky se může najít ještě nějaká, která tam nebyla, a bude se muset ten zákon novelizovat. Ale to, aby působily na celém území i tam, kde absolutně žádný zájem na tom mít nemohou, a jim stačí, aby si daly do stanov, každí tři občané založí sdružení, do stanov si dají, že předmětem činnosti sdružení je ochrana přírody, a už jsou v režimu tohoto zákona a už mohou ovlivňovat dění v celé republice. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Dále se hlásil pan kolega Moldan. Připraví se pan senátor Martin Mejstřík.

Senátor Bedřich Moldan: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, já si dovolím navrhnout pozměňovací návrhy, resp. odůvodnit, podám je v podrobné rozpravě, které se týkají dvou věcí. První věc je určité zpřesnění, které spočívá v tom, že v § 12 odst. 3 se navrhuje, aby v souladu se směrnicí, je to určité vyčištění toho návrhu, podle té směrnice mohou členské státy dovolit provozovateli, aby nenesl náklady na nápravu, na nápravná opatření, pokud provozovatel prokáže, že nejednal úmyslně ani z nedbalosti a že škody na životním prostředí byly způsobeny povolenou emisí nebo událostí. A tyto skutečnosti je třeba prokázat ve správním řízení, to znamená, že správní orgán o nich musí rozhodnout. Proto navrhnu příslušný pozměňovací návrh.

Druhý pozměňovací návrh odpovídá na to, co konstatoval můj vážený kolega pan senátor Kubera. Skutečně tam došlo při schvalování v PS k dosti – po mém soudu a souhlasím s tím plně – nešťastnému pozměňovacímu návrhu, totiž že se z odpovědnosti finančního zajištění vypustily státní podniky, to znamená, formulace je taková: Provozovatelé, kteří mají právo hospodařit s majetkem státu; tak navrhnu, aby toto bylo vypuštěno.

Ještě mi dovolte, abych se vyjádřil k návrhu kolegy Kubery na změnu § 8. Tam si dovolím s tím zásadně nesouhlasit, protože srovnání se zákonem 114 tady rozhodně není namístě. Tady je jenom využita určitá dikce toho, kterých organizací se to týká, tento zákon. Jde o upozornění na možnost ekologické újmy, to je něco zcela jiného než nějaké zastavení stavby dálnice apod., to je něco naprosto kardinálně jiného, takže z toho důvodu si nemyslím, že by tady to bylo dostatečně odůvodněno. A navíc, jestliže bychom přijali tento pozměňovací návrh, a PS se k němu přiklonila, tak se vážně odchýlíme od zcela jednoznačné dikce směrnice, která zcela jasně hovoří o tom, jak je definováno v § 8, tak je jasně řečeno, že se týká fyzických a právnických osob, které mají dostatečný zájem na rozhodování o životním prostředí v souvislosti se škodami na životním prostředí, a nebo prohlašují, že došlo k porušení práva, je-li to požadováno správním právem procesním členského státu jako podmínka. A za tímto účelem se zájem jakékoli nevládní organizace usilující o ochranu životního prostředí a splňující všechny požadavky vnitrostátního práva považuje dostatečný pro účely tohoto odstavce.

Takové organizace jsou také považovány za nositele práv, která mohou být porušena ve smyslu odstavce,který říká, že je možné upozornit na porušení práva. Já jsem přesvědčen, že tato formulace je naprosto jasná a jednoznačnáa že to, co navrhuje pan senátor Kubera, není adekvátní směrnici a že by nebylo možno to považovat za dostatečnou transpozici.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má senátor Martin Mejstřík.

Senátor Martin Mejstřík: Pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové. Nechci být příliš zlý na Zelený čtvrtek, ale neodpustím si poznámku k panu senátorovi Kuberovi. Já s ním nemohu samozřejmě souhlasit, co se týká jeho námitek vůči nevládním organizacím se sídlem jiným než v obci nebo místě, kterého se potenciálně bude týkat nějaký problém. Notabene na toto téma zde hovořil daleko lépe kolega Moldan. Mně jde spíše o filozofický princip, takže mně se zdá to, co říká pan Kubera, jako naprosté nepochopení a já se obávám, že záměrné nechápání problematiky, protože samozřejmě nevládní organizace se sídlem třeba v Liberci, která má celostátní působnost a bude se chtít angažovat třeba v Brně, tak nevidím důvod, proč by měla být z tohoto vyřazena.

Přijde mi to stejný typ argumentace, který jsme slýchali v době totality anebo slýcháme i nyní, když se zajímáme třeba o Kubu, tak nám Castro vzkazoval, starejte se o sebe. V době, kdy žijeme ve společném světě, což můžeme brát jako ten svět globální, ale i v menším rozměru jako občané této republiky, tak samozřejmě mne zajímá, co se děje v Brně, byť žiji v Praze.

Takže směřuji k tomu, že jestli pan senátor Kubera míní vážně to, co zde říkal, tak potom by měl podle mne upravit svůj pozměňovací návrh, protože tím, co zde navrhuje, se nedocílí toho, co chce. On by tam měl vyloženě konstatovat, že právnické a fyzické osoby musí být přímo registrovány v tom místě. Nevím, vzpomenete si, jak to chcete, ale i věcně to je špatně, co navrhujete.

Takže znovu, doufám, že jednou zde přestaneme slýchat slova o ekoteroristech, protože nikdo z těch, kteří se o životní prostředí zajímají, tak ekoteroristé nejsou, ale jsou to lidé, kteří sdílí společnou zodpovědnost nebo se o to alespoň snaží. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Nemám právo vás komentovat, ale slovo ekoterorista jsem tady neslyšel, takže jste to pravděpodobně slyšel někde jinde. Slovo má pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera: Já nebudu reagovat na slova kolegy Mejstříka, ale jen připomenu to, co tady říkal pan senátor Moldan. On neřekl odst. 4, já vám ho tedy přečtu. Nestátní nezisková organizace má možnost stát se účastníkem řízení podle odst. 1, pokud se do osmi dnů od zveřejnění oznámení o zahájení řízení na portálu veřejné správy písemně přihlásí k řízení u příslušného orgánu.

Takže nejenže na něco upozorňuje a pak někdo koná, ona se stává účastníkem řízení. Mně to nevadí, ale pokud je to právnická nebo fyzická osoba, která je nějak tou ekologickou újmou dotčena.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikdo, končím. Pane ministře, chcete se vyjádřit? Máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík: Děkuji pěkně, pane předsedo. Já děkuji za debatu, myslím si, že velkou část argumentace za mne převzal pan senátor Bedřich Moldan, takže mu za to chci poděkovat. K pozměňovacímu návrhu pana senátora Kubery, který se týká účasti veřejnosti na možnosti také podat žádost o řízení o uložení preventivních opatření nebo nápravných opatření. Tady musím říci, že citoval naprosto přesně pan zpravodaj senátor Moldan článek 12 odst. 1, to je směrnice o ekologické újmě, což je de facto promítnutí Aahurskésměrnice do této směrnice, kterou my tímto zákonem transponujeme do našeho právního řádu.

Kromě toho, že my bychom se tímto pozměňovacím návrhem dostali do rozporu se směrnicí s možnými důsledky, tak si myslím, že stojí za to také zamyslet se nad tím, že při vší úctě a s dovolením, ta formulace, kterou navrhujete, je velmi široká a ohromně vágní. Protože navrhujete, že tu žádost mohou podat fyzické a právnické osoby, které jsou ekologickou újmou dotčeny, ale jestliže se jedná o preventivní opatření, tak stěží mohou být ekologickou újmou dotčeny, protože k ní ještě nedošlo. To je myslím první slabé místo toho návrhu. A nebo, u nichž je takové dotčení pravděpodobné. A tady bych se podíval na to, jak se správní úřady budou vypořádávat s tím a rozlišovat, jestli ten, kdo podal žádost, je skutečně oprávněn k tomu ji podat a zároveň je účastníkem řízení a nebo není, protože to umožňuje tak široký výklad, že si myslím, že tak, jak je to specifikováno v návrhu zákona, kde se jedná o explicitně vymezená občanská sdružení nebo nadace nebo nadační fondy, tak si myslím, že tam není sporu. Tam prostě buď předloží ty dokumenty a mají to právo anebo nemají. A jenom si myslím, že příměr k zákonu 114 a k negativním zkušenostem z jeho aplikace tady v tom konkrétním případě podle mého názoru skutečně nesedí. Takže tady já bych nedoporučoval přijetí tohoto pozměňovacího návrhu.

To, kde považuji za oprávněné se zamyslet nad pozměňovacím návrhem, to je poslední pasáž, kterou zde přednesl pan senátor Moldan, a totiž vlastně náprava pozměňovacího návrhu, který přednesl v PS pan poslanec Zgarba, kdy vypustil z toho okruhu osob, které jsou povinny se finančně zajistit, státní podniky. To je samozřejmě klientelismus a přirozeně, že to principiálně není správné. A toto je snad jediný pozměňovací návrh, který bychom z principiálních důvodů, protože jinak ani ne tak z důvodů ochrany životního prostředí, protože jinak to padne na stát ty závazky a budou hrazeny z veřejných zdrojů, ale čistě z principiálních důvodů a nějakého liberálního a férového přístupu k subjektům, toto bychom uvítali jako MŽP. Otázkou ovšem je, jestli tento jeden návrh a pak několik dalších, které považujeme za povýtce formální, jestli stojí za to, a to je na vašem ctěném uvážení, do toho jít. Protože pravdou také je, že směrnice měla být transponována ke 30. 4. 2007, že bylo zahájeno řízení o porušení článku 226 Smlouvy o Evropském společenství a že Evropská komise hodlá v nejbližší době podat na ČR žalobu k Evropskému soudnímu dvoru a je zřejmé, že jestliže nebudeme mít tu transpozici, tak je pravděpodobnost, která hraničí s jistotou, že u toho soudu prohrajeme. Čili tady nechávám samozřejmě na vaší úvaze, jak se k tomu postavíte. Já bych byl přirozeně úplně nejraději, kdyby zákon prošel ve tvaru, ve kterém byl schválen v PS, a měli jsme to za sebou.

Jinak, a to je poslední úvaha, já tam, kde jsem byl chycen za slovo, že směrnice je špatná a tudíž návrh zákona je špatný, já jsem to úplně takto nemyslel. Je to systémově úplně nový přístup k ochraně životního prostředí. Je to něco, co nevíme přesně, jak ty nástroje budou efektivní. Spíše máme za to, že to bude vyžadovat určitý čas, než si ta aplikace sedne a možná nějaké další úpravy, ale principiálně ten princip k tomu, že se vlastně nahlíží na ochranu životního prostředí, takhle systémově, komplexně z pohledu a ekosystémově, to vidíme jako koncepčně správné. Čili není to tak, že bychom k tomu přistupovali totálně úkorně, ale brali bychom to pouze jako nějakou povinnost nebo nutnost.

Ještě jednou vám děkuji za tu debatu.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Poprosím pana zpravodaje, jestli se chce vyjádřit, pana senátora Moldana. Nechce se vyjádřit.

Takže jestli mne paměť neklame, nepřišel návrh schválit ani zamítnout. Takže přišel, proto mám potvrzeno, že mám chabější paměť.

Takže budeme hlasovat o návrhu schválit.

Zahajuji hlasování o návrhu schválit tento návrh zákona. Kdo je pro, zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 57 ukončeno, registrováno 60, kvorum 31, pro 22, proti 7, návrh byl zamítnut.

Otevírám podrobnou rozpravu. Do té se přihlásil pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera: Já jenom, než načtu ten pozměňovací návrh, aby bylo jasno, pane ministře, já ho podpisuji, takže to, co jste říkal, nebyla pravda. Paragraf 8 – originál: osoby dotčené ekologickou újmou nebo osoby, u nichž je takové dotčení pravděpodobné nebo. A já mám: mohou podat fyzické a právnické osoby, které jsou ekologickou újmou dotčeny nebo u nichž je takové dotčení pravděpodobné. To není vůbec žádný rozdíl proti tomu textu, který je v zákoně.

Takže přečtu pozměňovací návrh:

Za prvé: V § 8 upravit odstavec 2 takto: Žádost podle odst. 1 mohou podat fyzické a právnické osoby, které jsou ekologickou újmou dotčeny nebo u nichž je takové dotčení pravděpodobné. Poznámky pod čarou 12 a 13 vypustit. Následující poznámky pod čarou a odkazy na ně odpovídajícím způsobem přeznačit.

Za druhé: V § 8 vypustit odstavec 4, dosavadní odstavec 5 označit jako odstavec 4. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pan senátor Moldan se hlásí. Jinak je tam takové tlačítko, pane kolego, abych vás příště nepřehlédl.

Senátor Bedřich Moldan: Já se omlouvám, pane předsedo. Kolegyně a kolegové, dovoluji si navrhnout tři pozměňovací návrhy, které vám byly rozdány. Přesto je přečtu.

V § 3 se odstavec 2 zrušuje a stávající odstavce 3 a 4 přečíslují.

Za druhé: § 12 odst. 4 zní: Příslušný orgán rozhodne, zda provozovatel činnosti uvedené v příloze 1 k tomuto zákonu, který provedl nápravná opatření k odstranění ekologické újmy nebo za kterého je zajistil příslušný orgán, nenese jejich náklady, pokud prokáže, že a) neporušil právní předpisy nebo rozhodnutí vydaná na jejich základě a ekologická újma byla způsobena emisí nebo událostí, která byla výslovně povolena podle zvláštních předpisů, poznámka 17, nebo b) podle stavu vědeckých a technických znalostí v době, kdy došlo k emisím nebo k dané provozní činnosti, nebylo uvažováno za pravděpodobné, že by způsobily ekologickou újmu.

Za třetí: Z § 14 odst. 3 se vypouštějí slova „a provozovatelé, kteří mají právo hospodařit s majetkem státu“.

Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, kdo další se hlásí? Nikdo. Končím podrobnou rozpravu a ptám se, jestli se chce pan ministr vyjádřit. Až potom ve stanovisku. Pan zpravodaj – toho bych poprosil, aby nás provedl hlasováním o pozměňovacích návrzích tak, jak zazněly. Máte slovo.

Senátor Bedřich Moldan: Děkuji za slovo, pane předsedo, já bych si dovolil navrhnout, abychom hlasovali v podstatě podle jednotlivých paragrafů, protože spolu příliš nesouvisejí a jenom v některých případech si dovolím navrhnout hlasování společné.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobře, začněte nějakým návrhem.

Senátor Bedřich Moldan: Začnu tím návrhem, který máte na lavicích, to jsou pozměňovací návrhy z výboru, jsou čtyři a já si myslím, že můžeme ty poslední dva spojit, ale ty první se týkají opravdu jiných věcí.

První návrh je – v § 2 písm. i) za slova „fyzická osoba vykonávající nebo řídící provozní činnost“ vložit slova „zařazenou do seznamu provozních činností uvedených v příloze číslo 1 zákona, nebo další činnost, která splňuje podmínky stanovené v § 5 odst. 2“.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Takže já nejprve svolám všechny a pak budeme hlasovat o tomto návrhu.

Zahajuji v této chvíli hlasování o prvním návrhu. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku.

Nezeptal jsem se na stanovisko pana ministra.

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík: Já jsem se neozval, protože je v tomto případě neutrální.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Já se omlouvám. Takže hlasování č. 58 ukončeno. Registrováno 63, kvorum 32, pro 43, proti jeden, návrh schválen.

Další návrh, pane kolego.

Senátor Bedřich Moldan: Další návrh je opět výborový. V § 7 odst. 7 na konci první věty slova „může určit, která nápravná opatření budou provedena jako první“ nahradit slovy „může určit pořadí prováděných nápravných opatření“.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Díky. Pan ministr – stanovisko. (Neutrální.) Zpravodaj. (Neutrální.)

Takže zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 59 ukončeno. Registrováno 63, kvorum 32, pro 48, proti 1. Návrh byl schválen.

Další.

Senátor Bedřich Moldan: Další je bod 3 a 4 návrhu výboru. Oba se týkají § 19, jde o doplnění § 19 odst. 1 písm. a) a písm. c) stejnými slovy, která máte před sebou.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pan ministr – stanovisko. (Také neutrální.) Pan zpravodaj. (Neutrální.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 60 ukončeno. Registrováno 63, kvorum 32, pro 48, proti 1. Návrh schválen.

Další.

Senátor Bedřich Moldan: Jako další bych navrhl hlasování o pozměňovacích návrzích pana senátora Kubery, o kterých můžeme hlasovat najednou, protože se týkají oba § 8 a spolu souvisejí. Máte je před sebou, takže myslím, pane předsedo, že můžeme hlasovat.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Stanovisko pana ministra. (Zdvořilý nesouhlas.) Neznám tento název, ale budiž. Pan zpravodaj. (Nesouhlas.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 61 ukončeno, registrováno 63, kvorum 32, pro 33, proti 8. Návrh byl schválen. Další.

Senátor Bedřich Moldan: Další návrh je můj vlastní návrh, u kterého soudím, že je možno hlasovat zároveň o prvním a druhém bodu, protože se týká podobných otázek. Týká se to § 3 a § 12. Opět to máte před sebou.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Stanovisko pana ministra. (Souhlas.) Pan zpravodaj. (Souhlas.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 62 ukončeno, registrováno 63, kvorum 32, pro 56, proti nikdo. Návrh schválen.

Další.

Senátor Bedřich Moldan: Poslední pozměňovací návrh je opět můj. Je to bod 3. Máte to před sebou. Přesto to přečtu, protože tento návrh považuji za velmi důležitý: Z § 14 odst. 3 se vypouštějí slova „a provozovatelé, kteří mají právo hospodařit s majetkem státu“.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane ministře, vaše stanovisko. (Souhlas.) Pane zpravodaji. (Souhlas.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 63 ukončeno, registrováno 63, kvorum 32, pro 56, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Budeme hlasovat o tom, zda vrátíme Poslanecké sněmovně návrh zákona, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

Zahajuji hlasování, kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 64 ukončeno, registrováno 63, kvorum 32, pro 54, proti jeden. Návrh byl schválen.

A nyní si musíme určit v souladu s naším usnesením, kdo přednese tento náš pozměněný návrh a obhájí ho v Poslanecké sněmovně. Navrhuji, aby to byl pan senátor pan Bedřich Moldan, ale potřebuji ještě jednoho. Hlásí se někdo? Pan senátor Bárek je jako druhý. Takže v daném okamžiku budeme hlasovat o pověření pana senátora Bedřicha Moldana a pana senátora Bárka, aby odůvodnili náš závěr Poslanecké sněmovně.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 65 ukončeno, registrováno 62, kvorum 32, pro 54, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Pane ministře, já vám děkuji, děkuji i zpravodaji.

My se tady vyměníme s kolegou Šnebergerem.

Vítám pana ministra financí Kalouska, jehož seriál začíná.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Ještě jednou hezké odpoledne, dámy a pánové. Dalším bodem je:

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla),

ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví

a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojišťovnictví),

ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb.,

o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů,

a zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některýchsouvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Doufám, že čtení názvu toho zákona nebude delší než projednávání zákona samo. To by mě opravdu překvapilo.

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 194. Poprosím přítomného a připraveného pana ministra financí Miroslava Kalouska, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, abych předložil z pověření vlády návrh zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Motivem této předlohy je za prvé implementace směrnice z roku 2005 č. 14 Evropského společenství, za druhé vylepšení právní normy na základě dosavadních zkušeností.

Dovolte, abych připomněl hlavní změny, které tento návrh přináší. Je to zejména navýšení minimálního limitu pojistného plnění pro škodu na věci ze současných 18 milionů na 35 milionů. Dochází k výraznému zvýšení pojistné jistoty tím, že z garančního fondu v případě škod způsobených provozem nezjištěných vozidel, za která odpovídá nezjištěná osoba, po platnosti tohoto zákona už nebude vyloučeno plnění za věcnou škodu v případech, že je plnění i za újmu na zdraví. Dojde k významnému zjednodušení prokazování pojištění odpovědnosti. Navrhujeme zrušit doklad o pojištění odpovědnosti, protože zcela nejenom na území státu, ale i jako mezinárodní doklad postačí zelená karta. A protože na neplatiče by měla být přísnost, tak tento návrh navrhuje výrazné zvýšení pokut za neplnění povinností stanovených, včetně toho, že stanovuje spodní a horní hranice.

Návrh zákona byl projednán v Poslanecké sněmovně, schválen s některými pozměňujícími návrhy, s kterými jsem souhlasil, protože nevedly k omezení teoretického počtu nepojištěných a tedy nezákonně provozovaných vozidel. Já bych chtěl poděkovat senátorům z výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a ústavně-právního výboru za projednání této novely a samozřejmě požádat o schválení předloženého zákona. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: : Děkuji, pane ministře. Sedněte si, prosím, ke stolku zpravodajů. Návrh zákona byl přikázán ÚPV. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Jiřího Žáka. Přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 194/2. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VHZD. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk 194/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Igor Petrov, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Igor Petrov: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, myslím si, že vše bylo řečeno zástupcem předkladatele, panem ministrem. Dovolte, abych možná jenom doplnil takové zajímavosti. Jedna z nich – jedná se o zákon, který má dlouholetou tradici. První zákon, který řešil tuto problematiku, pochází již z roku 1935. Pak bych možná ještě doplnil pana ministra v tom smyslu, že limity pojistného plnění jsou nastaveny v této úpravě zákona tak, aby se daly automaticky upravovat dle komisí zveřejněných limitů v Úředním věstníku Evropské unie.

Zákon je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Z hlediska dopadu na státní rozpočet se dá říci, že bude mít částečný dopad z titulu navýšení pojistného u vozidel provozovaných organizačními složkami státu.

Z legislativního procesu – ve 3. čtení pro návrh hlasovalo 174 ze 182 přítomných poslanců, což znamená, že byl přijat naprostou většinou.

Nyní závěr. Po projednání v našem výboru, přestože legislativní odbor měl řadu připomínek, myslím si, že tyto připomínky nemění podstatu zákona a lze je použít do budoucna při dalších úpravách tohoto zákona, ale myslím si, že není nutno je uplatňovat v této chvíli jako pozměňující návrhy.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu tedy doporučuje přijmout návrh ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji. Posaďte se, prosím, u stolku zpravodajů.

Zeptám se pana zpravodaje Žáka z ústavně-právního výboru, zda nám chce přednést svoji zprávu. Je tomu tak. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Žák: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, ústavně-právní výbor projednal na své 18. schůzi dne 5. března 2008 tisk č. 194 a svým usnesením doporučuje plénu Senátu schválit tento návrh zákona, tak jak byl postoupen, určuje zpravodajem mne a pověřuje předsedu ústavně-právního výboru pana senátora Jaroslava Kuberu seznámit s výsledkem jednání výboru předsedu Senátu.

Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Standardně se zeptám, jestli někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli se zákonem nezabývat. Nikdo se nepřihlásil.

Otevírám tedy obecnou rozpravu. Hlásí se někdo do obecné rozpravy k tomuto návrhu zákona? Nemám nikoho přihlášeného písemně ani na monitoru, nevidím nikoho, že by se hlásil z místa. Uzavírám tedy obecnou rozpravu k tomuto návrhu zákona.

Nebudu se tedy ptát pana ministra, ani garančního zpravodaje, ani zpravodaje ústavně-právního výboru, jestli se chtějí vyjádřit.

Přivolám nepřítomné senátorky a senátory do sálu a budeme hlasovat o jediném návrhu, a to je návrh schválit tento návrh zákona tak, jak byl postoupen Poslaneckou sněmovnou.

Dámy a pánové, vyslechněte si naši krásnou znělku.

Kolegyně a kolegové, budeme hlasovat o návrhu schválit tento návrh zákona. Aktuálně je přítomno 54 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 28.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 66 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 29 pro vyslovilo 43, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu garančnímu zpravodaji, pan ministr ještě bude pokračovat dalšími body.

Následujícím bodem je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 185/2004 Sb., o Celní správě

České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 13/1993 Sb.,

celní zákon, ve znění pozdějších předpisů

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 195a já poprosím teď pana ministra financí, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Dovolte, abych velmi stručně osvětlil velmi krátkou novelu, jejímž smyslem vlastně je označení speciálního certifikačního pracoviště Celní správy České republiky. Vychází to z motivu práva uznat statut oprávněného hospodářského subjektu těm subjektům, které jsou dostatečně kreditibilní, včas platí, skládají jistoty a chovají se řádně. Tak komunitární právo od roku 2005 jim umožňuje udělit certifikát oprávněného hospodářského subjektu, což pak znamená významné výhody při kontrole celními orgány, jsou prostě méně šikanovány, protože jsou důvěryhodné. A v zákonu musí být označeno pracoviště, které má právo toto oprávnění oprávněného hospodářského subjektu udělovat a také odnímat při porušení povinností, neboť toto udělení pak platí na celém území Evropské unie.

Je vám tedy předkládána novela, že tímto pracovištěm bude pověřeno Celní ředitelství v Českých Budějovicích.

Prosím o schválení tohoto návrhu.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 195/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Nádvorník. Prosím, pane senátore, předneste nám zpravodajskou zprávu.

Senátor Jan Nádvorník: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, dovolte, abych vás seznámil se svojí krátkou zpravodajskou zprávou.

Jedná se opravdu o malou novelu zákona o Celní správě České republiky a novelu celního zákona, kterou předložila vláda.

V zákoně o Celní správě České republiky se konkretizuje celní úřad, který bude v Českých Budějovicích.

Dovolte, abych vás seznámil s legislativním procesem. Návrh zákona byl v Poslanecké sněmovně předložen 27. července 2007 s tím, aby s návrhem vyslovila souhlas již v prvním čtení. Vzhledem k tomu, že proti tomuto postupu byla vznesena námitka, Poslanecká sněmovna na své 22. schůzi, která proběhla 16. října 2007, v prvém čtení přikázala návrh zákona k projednání rozpočtovému výboru. Rozpočtový výbor projednal návrh zákona dne 8. listopadu 2007 a v přijatém usnesení doporučil Poslanecké sněmovně, aby vládní předlohu návrhu zákona schválila bez připomínek.

Ve druhém čtení, které proběhlo na 27. schůzi dne 1. února 2008, byl přednesen jeden pozměňovací návrh týkající se účinnosti.

Ve třetím čtení, které se uskutečnilo na téže schůzi, Poslanecká sněmovna projednávanou předlohu zákona schválila 181 hlasy z přítomných 192 poslankyň a poslanců, jeden hlas byl proti.

Vážené dámy a pánové, doporučuji podle usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu z 23. schůze schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Zeptám se, jestli někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu se návrhem zákona nezabývat? Nemám nikoho přihlášeného na monitoru. Poté tedy otevírám obecnou rozpravu k tomuto návrhu zákona. Hlásí se někdo do obecné rozpravy? Nemám nikoho zapsaného ani písemně, ani na monitoru, končím tedy obecnou rozpravu.

Nebudu se obligátně ptát pana ministra ani garančního zpravodaje a rovnou krásnou znělkou přivolám nepřítomné do sálu.

Kolegyně a kolegové, byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Aktuálně je přítomno 57, kvórum je 29.

Zahajuji hlasování. Kdo je tento návrh zákona, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu zákona, nechť stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 67 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 29 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji garančnímu zpravodaji, panu ministrovi ještě ne, má tu další návrhy.

Dalším návrhem je

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky

k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi vládou České republiky

a vládou Království Bahrajn o podpoře a ochraně investic,

podepsaná dne 15. října 2007 v Praze

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 143a uvede jej pan ministr financí. Pane ministře, máte slovo.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, 15. října 2007 jsem v Praze podepsal s bahrajnským princem, neboť v Bahrajnu ministři financí jsou tradičně členy královského rodu, Dohodu o podpoře a ochraně investic. Neměli jsme do dnešního dne s Královstvím Bahrajn takovou dohodu. Je zpracována podle vzorové smlouvy s jednou poměrně významnou odchylkou, nicméně odchylkou, která nijak neruší právní jistotu investorů, a sice odchylkou, která se týká islámských investičních fondů, které musí být opřeny o právo šária. Oproti jiným investičním fondům v těchto fondech investoři nemají garantovaný automaticky zisk z úroků, ale alikvotní částí podílejí se jak na ztrátách, tak na ziscích. A co je ještě podstatnější, že tyto fondy nesmějí investovat do zakázaných aktivit, jako je výroba alkoholu, tabáku, popřípadě produkce pornografie. To znamená ten, kdo by svoji ekonomickou budoucnost viděl v těchto komoditách, nemůže to dělat přes investiční fondy v Bahrajnu.

Jinak bahrajnská strana souhlasila se všemi našimi požadavky, jsou plně kompatibilní i se smlouvami v rámci Evropské unie a schválení této smlouvy výrazně posílí právní jistotu investorů obou zemí.

Prosím tedy o její schválení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 143/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Jirsa.

Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 143/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Nádvorník, kterého požádám o zpravodajskou zprávu. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Nádvorník: Děkuji za slovo. Já myslím, že pan ministr všechno popsal. Je to naprosto standardní Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Království Bahrajn.

K Bahrajnu možná akorát taková zajímavost, že v Bahrajnu v roce 1932, myslím, že to bylo v červnu, byla vlastně objevena první ložiska ropy, takže tam se začalo poprvé na Blízkém východě těžit.

Ale spíš bych vás asi seznámil s usnesením našeho výboru, které doporučuje Senátu Parlamentu České republiky vyslovit souhlas s ratifikací Dohody mezi vládou České republiky a vládou Království Bahrajn o podpoře a ochraně investic, podepsaná dne 15. října 2007 v Praze.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji vám, pane senátore. Chtěl bych se zeptat pana senátora Jirsy, ale on zde bohužel není, škoda, mohl nám říci něco zajímavého jakoby z historie Bahrajnu. Ale pana Jirsu bohužel oslovit nemohu, ztrácí pořadí.

A otevírám v tuto chvíli obecnou rozpravu. Hlásí se někdo do obecné rozpravy? Nevidím nikoho, nemám přihlášeného nikoho písemně ani na monitoru, končím tedy obecnou rozpravu.

Pan ministr ani pan garanční zpravodaj se logicky vyjadřovat nebudou k něčemu, co neproběhlo.

Znělkou svolám nepřítomné senátorky a senátory do sálu a budeme hlasovat.

Kolegyně a kolegové, budeme dávat souhlas k ratifikaci této dohody.

V sále je aktuálně přítomno 53 senátorek a senátorů, kvórum je 27.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 68 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 27 pro vyslovilo 40, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji garančnímu zpravodaji.

Dalším bodem je

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky

k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou

a Novým Zélandem o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu, která byla podepsána v Praze dne 26. října 2007

Tento tisk jsme obdrželi jako senátní tisk č. 151a je to předposlední bod. Pane ministře, máte slovo.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Je to další z dlouhého seriálu smluv proti zamezení dvojímu zdanění.

Dovolte jen, abych zdůraznil, že Nový Zéland je poslední zemí ze všech zemí OECD, se kterou dosud tuto smlouvu nemáme platnou. Byla podepsána 26. října 2007, kdy jsem ji podepsal na ministerstvu financí v Praze s velvyslancem Nového Zélandu v České republice.

Je to standardní modelová smlouva podle vzoru OECD, která dává daňovým rezidentům z obou zemí jistotu, že nebudou zdaněni dvakrát a oběma zemím dává jistotu, že budou mít svůj spravedlivý podíl na daňovém odvodu těchto rezidentů.

Smlouva rovněž zakotvuje poměrně důležitou část, na které trváme u všech smluv tohoto typu v článku 26, a to je výměna informací, což je nástroj proti těm, kteří by si do jiné země chtěli ulévat nezdaněné peníze.

Prosím os chválení této smlouvy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji vám, pane ministře.

Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 151/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Vlastimil Sehnal.

Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 151/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Stříteský, kterého požádám o zpravodajskou zprávu. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

Senátor Jiří Stříteský: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, vůbec nebudu zdržovat, jenom vás seznámím s usnesením našeho výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který doporučuje Senátu Parlamentu České republiky vyslovit souhlas ratifikací Smlouvy mezi Českou republikou a Novým Zélandem, zpravodajem určuje mne a já vám toto usnesení zde předkládám. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Zeptám se pana senátora Vlastimila Sehnala, který právě přichází, zda se chce vyslovit? Není tomu tak. Dámy a pánové, otevírám tedy obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy také nemám nikoho přihlášeného, proto končím obecnou rozpravu, a znělkou přivolám nepřítomné senátorky a senátory do sálu.

Kolegyně a kolegové, budeme vyslovovat souhlas s ratifikací této smlouvy. Aktuálně je přítomno 51 senátorek a senátorů, kvórum je 26.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 69 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 27 pro vyslovilo 46, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji zpravodaji a požádám pana ministra, aby nám přednesl další bod, kterým je

Konvergenční program České republiky (listopad 2007)

Konvergenční program jste obdrželi jako senátní tisk č. 156. Poprosím tedy pana ministra, aby nám ho uvedl jako svůj poslední bod.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Dámy a pánové, tento dokument je poměrně podrobný, je to významný strategický dokument české vlády v oblasti její rozpočtové politiky. Vláda ho zpracovává vždy na podzim každého roku pro další období. Je to program její střednědobé fiskální konsolidace, který předkládáme Evropské komisi a Radě ministrů financí EU Ekofin. Program reflektuje skutečnost, že je s námi vedeno řízení o nadměrném schodku. Rovněž reflektuje skutečnost našeho závazku, že v roce 2008 snížíme deficit věrohodným způsobem pod tři procenta, dostatečně hluboko i pro případné cyklistické nepříznivé vlivy, aby tam byl dostatečný polštář pro případ, že by se ekonomika vyvíjela méně příznivě než dosud s cílem dlouhodobě věrohodně dosáhnout pokud možno vyrovnané bilance tak, aby v roce 2012 nebyl deficit vyšší než jedno procento.

Po poměrně drtivé kritice, zcela oprávněné, svých kolegů na jaře roku 2007 se tento program na jaře 2008 setkal na Radě Ekofin s velmi příznivým hodnocením, což bylo možné zaznamenat i ve sdělovacích prostředcích. Evropská komise i rada ministrů financí Ekofin hodnotí první reformní balíček jako krok správným směrem, který významně přispěl ke konsolidaci veřejných rozpočtů, nicméně v hodnocení nás upozorňuje na skutečnost, které jsme si velmi dobře vědomi, že jsme nadále zemí s vysokým fiskálním rizikem, což souvisí se stárnutím populace. Jsme vyzváni k tomu, co je i tak naší prioritou a úsilím, abychom s ohledem na předpokládaný nárůst výdajů spojených se stárnutím obyvatelstva zlepšili dlouhodobou udržitelnost veřejných financí provedením nezbytné důchodové reformy a systému zdravotní péče.

Dovolte, abych k tomu doplnil svůj komentář nad rámec tohoto programu. To, co parlament schválil v loňském roce, mi umožňuje bez problémů sestavit rozpočty hluboko pod tři procenta do roku 2010. Tam končíme a tím je program prvního balíčku vyčerpán. Pokud neprovedeme nezbytné systémové změny v důchodové a zdravotní reformě, pak v dalším období naprosto neodvratně v souvislosti se stárnutím populace se začnou nůžky bilanci mezi příjmy a výdaji rozevírat a o dlouhodobé udržitelnosti nemůže být řeči. Říkám to proto, abych zdůraznil nezbytnost systémových změn v penzijním a zdravotním pojištění. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře. Program projednal výbor pro záležitosti EU, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 156/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Luděk Sefzig.

Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk číslo 156/1. Zpravodajem výboru je senátor Ivan Adamec, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Ivan Adamec: Vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, myslím si, že pan ministr popsal předložený materiál. Je také pravda, že jednání našeho výboru proběhlo už 21. února. Od projednávání tohoto materiálu uplynul dost dlouhý čas. V této chvíli nebudu dále komentovat slova pana ministra, řekl to velmi vyčerpávajícím způsobem. Jeho poslední příspěvek bych mohl přeložit tak, že je to určitá výzva ke zdravému rozumu a hledání shody při řešení těchto složitých problémů. Myslím si, že je potřeba, aby to tady zaznělo, protože jinak budeme mít velké problémy v následujících letech.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu přijal usnesení na 22. schůzi, která se konala 21. února. Po úvodním slově zástupce předkladatele Ing. Jana Málka, náměstka ministra financí ČR, po zpravodajské zprávě mé a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí konvergenční program. Určuje zpravodajem pro jednání na schůzi mne a pověřuje mne předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

Diskuse na výboru byla velmi široká a zajímavá. Co jsem řekl na závěr, platí v plné míře. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Přeje si vystoupit zpravodaj výboru pro EU kolega Sefzig? Ano.

Senátor Luděk Sefzig: Vážení místopředsedové, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, tento bod našeho programu jsme projednávali bezprostředně poté, co Ekofin, Rada ministrů financí vyslovila velmi důležitou a pro nás potěšující zprávu, že Česká republika je na konvergenční linii. Nejde o absolutní čísla, jde o trajektorii, o to, zda se přibližujeme k zdravé ekonomice, k eurozóně, nebo zda se od ní oddalujeme. Málokdy v ekonomice je tak rychlý výsledek jako nastal tento. Velice nás to potěšilo, a proto jsme také na našem výboru vyslovili souhlas ve formě vzetí na vědomí tohoto dokumentu. Vládě děkujeme za to, že našla dostatek odvahy k tomu, aby vrátila zpátky zdraví našich financí.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Otevírám obecnou rozpravu, do které se hlásí pan senátor Milan Štěch, po něm pan senátor Jan Hajda.

Senátor Milan Štěch: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, bylo tady hovořeno, že jsme v posledním období ze strany Evropské komise chváleni. Myslím si, že je to pravda, protože poslední tři roky poté, co se přijalo opatření, že nevyčerpané prostředky jednotlivých resortů se mohou převádět do dalšího období, se ukázalo, že s našimi veřejnými financemi to není tak špatné, že v rámci ministerstev jsou rezervy. Schodek pod tři procenta k HDP dosahujeme v posledních třech letech. Loňský rok se pohyboval kolem dvou procent. Myslím si, že i současná vláda a koalice musí uznat, že to ještě nebyla zásluha jejích reformních kroků, protože reformní dopady opatření působí od 1. 1. letošního roku, vyjma snad inflačního očekávání. To je to, co je nový problém, který ještě ve zprávě do listopadu 2007 týkající se konvergenčního programu popsán nebyl. Je to prudký nárůst inflace. Toto kritérium jako ČR v současné době neplníme, i když uznávám, že hodnocení bude po roce. Je ale jasné, že to bude přes šest procent. Už i renomované subjekty to předpokládají. Vím, že ministerstvo financí ještě před přijímáním státního rozpočtu mělo odhad inflace pro letošní rok 3,8 procent, dnes jsme na inflaci 7,5 procenta a je zcela zřejmé, že se inflace celoročně bude pohybovat přes 6 procent. Určitě se bude pohybovat do října letošního roku na velkých číslech.

Myslím si, že nastartovaný hospodářský kurs, podpora investiční politiky, opatření, která byla provedena v minulosti, se osvědčily. Spíš mám obavu, že reformní batoh může podvázat hospodářský růst. Pamatuji si, když dnešní premiér Topolánek hovořil jako předseda nejsilnější opoziční strany, že pokud bude přijat jejich program a dostanou šanci, hospodářský růst se bude pohybovat kolem osmi procent. Dnes ale bohužel směřujeme od šesti procent níže. Vím o situaci americké ekonomiky, která se přenáší do České republiky, ale mám obavu, aby se neopakovaly dopady z roku 1997, kdy dva úsporné balíčky tehdejší Klausovy vlády přivedly v následujících letech české hospodářství do červených čísel. Pochopitelně, že se už na prvních signálech ukazuje, že reformní batoh nebyl šťastný. Začíná klesat vnitřní poptávka, spotřeba, vedle zahraničního obchodu je vnitřní spotřeba velkým tahounem naší ekonomiky. Nejistota lidí směrem k dopadům, protože budou muset vydávat více peněz formou přímých plateb za služby, může narůstat. Pokud se bude prosazovat privatizace zejména ve zdravotnictví, odrazí se to ve zpomalení hospodářského růstu. O tom konvergenční program z listopadu 2007 české vlády vůbec nemluví.

Osobně nedoporučuji zprávu vzít na vědomí. Zpráva neodpovídá už dnes realitě české ekonomiky. Byť jsme byli Evropskou komisí pochváleni, byli jsme jejími orgány pochváleni spíše za výsledky, které se v posledních letech dosahují. Vím, jak se zprávy dělají. OECD i Světová banka, většinou analytici, kteří se vyberou v České republice, napíší určité podklady, experti, kteří sem přijedou, je přeberou, a pak se to tak prezentuje. Myslím si, že už za tři měsíce po vypracování zprávy je realita vývoje naší ekonomiky z části jiná. Mám vážné obavy, že zejména na přelomu letošního a příštího roku bude na tom ještě naše ekonomika, bohužel zejména díky reformě veřejný h rozpočtů hůře. Vím, že se mnou velká část nebude souhlasit, ale vážení přátelé, počkáme si.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Další přihlášený do rozpravy je pan senátor Hajda.

Senátor Jan Hajda: Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, vážení kolegové a kolegyně, své vystoupení ke konvergenčnímu programu opírám o konvergenční program předložený na našem výboru v únoru, skutečné výsledky roku 2006 a 2007, stanovisko E ropské komise, hodnocení České národní banky a Českého statistického úřadu. Konvergenční program zpracovaný na základě odhadů v listopadu měl nám být upřesněn minimálně o jednu stránku na základě skutečných výsledků.

Současná vládní koalice prostřednictvím konvergenčního programu předložila prognózu podílu veřejných financí na HDP pro rok 2006 4 procenta, pro rok 2007 4,1 procent. Z pohledu skutečných výsledků je zřejmé, že se jedná buď o neschopnost analýzy, nebo o záměr, neboť skutečnost za rok 2006 činí 2,65 a za rok 2007 2 procenta. Na základě těchto výsledků se ukazuje, že na základě rozpočtu sestaveného ještě vládou ČSSD je možné dosáhnout poklesu deficitu veřejných financí hluboko pod tři procenta požadované pro přijetí eura.

Dovolte mi, abych zdůraznil některá čísla a fakta za minulý rok. Hospodářství v minulém roce rostlo tempem 6,6 procenta, v HDP na obyvatele se blížíme průměru EU. Roste životní úroveň, parita kupní síly činí 60 procent průměru EU, cenová hladina se blíží západoevropským zemím a česká koruna od roku 1998 posiluje tři procenta ročně a bude posilovat i v dalším období podle odhadu ČNB o 1,5 až 2 procenta ročně. Výkyv v letošním roce nastal výrazně u inflace, která byla naplánována zvýšením DPH u potravin, energetickými daněmi a ve zdravotnictví. I přesto je ČR na dobré cestě k euru, protože v ekonomice platí čísla.

Je třeba odpovědět na některé otázky. Přestože nejsem příznivcem brzkého eura, domnívám se, že je třeba odpovědět na otázky, které často slyším: Kolik naši exportéři a příjemci dotací již prodělali na čerpání dotací z evropských fondů ve vztahu k posilování koruny. Pokud se týká zemědělství, například v minulém roce podle agrární bilance je to necelé 2,6 miliardy korun.

Pokud se týká dalších příjemců dotací jako třeba městské obecní úřady, uvedu příklad z našeho okresu. U zpracovaného projektu vodohospodářské struktury Břeclavsko chybí na základě zpevňování koruny 130 milionů korun a starostové se ptají, kde prostředky mají brát.

Další tlak, který se vzhledem ke zpevňování koruny začíná jevit je, že začínáme být drazí v cestovních ruchu. Mám informace z cestovních kanceláří jako předseda podvýboru pro cestovní ruch.

Domnívám se, že je třeba dát zásadní odpověď, což v konvergenčním programu není na dotaz, kdy bude stanoven termín pro euro.

Pokud se tohoto týká, nebudu rovněž hlasovat pro, protože konvergenční program by se měl doplnit na základě skutečných výsledků. Zdržím se hlasování tak, jako na hospodářském výboru. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Jaromír Volný.

Senátor Jaromír Volný: Dámy a pánové, dva předřečníci se vyjádřili v tom smyslu, že budou hlasovat pro to, aby zpráva nebyla vzata na vědomí. V této věci bych nemluvil, kdyby se mi už v minulosti nestalo, že se mě někteří kolegové ptali, co se stane, když se zpráva nevezme na vědomí. Nestane se samozřejmě nic, je to právně irelevantní. Je to zdvořilostní forma pléna, kterému se zpráva přednáší, aby vůbec na to něco řekla. Vysvětlil bych to na tomto případě. Dnes je čtvrtek, co se stane, když to nevezmeme na vědomí? Stejně bude čtvrtek.

Chtěl jsem tuto otázku vyjasnit, protože už jsem ji dostal několikrát. Přimlouvám se, abychom ze zdvořilostních důvodů dali najevo, že jsme zprávu vyslechli a že ji bereme na vědomí. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátoru Volnému. Uvedu jiný příklad. Když vás zastaví policista a pokutuje, je těžké nebrat to na vědomí.

Děkuji panu senátorovi Volnému, je posledním přihlášeným do obecné rozpravy. Obecnou rozpravu končím. Zeptám se pana ministra, který si přeje nepochybně k obecné rozpravě vystoupit.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Dovolte mi stručnou reakci na některé připomínky, které tady zazněly. Samozřejmě, že každá fiskální strategie je opřena o ty indikátory, které jsou aktuální v okamžiku jejího zpracování. Proto se to každý rok opakuje a jsou si toho vědomi všichni analytici, kteří zprávu rozebírají a chápou, že může v tržní ekonomice dojít k posunu některých indikátorů, protože zpracovatel v říjnu nebo v listopadu nemohl nic tušit o pohybu cen zboží na komoditních burzách, nemohl nic tušit o pohybu cen ropy.

Hovořil-li jsem o příznivém hodnocení, hovořil jsem o hodnocení let 2008 a dále, nemluvil jsem o hodnocení 2006 a 2007. V roce 2007 jsme byli kritizováni za výhled na rok 2007 a za výdajové limity roku 2007. Za přístup do roku 2008 se hodnocení mění a to zejména proto, že rok 2008 je prvním historickým rokem, kdy vláda dodržuje zákon o rozpočtových pravidlech. V roce 2004 se staly součástí našeho právního řádu střednědobé výdajové limity. Od toho okamžiku, kdy se staly součástí našeho právního řádu, a bylo to jedním z významných nástrojů, který dva hoši – jeden se jmenoval Kalousek a druhý Sobotka – v roce 2004 prosadili v Kolodějích do našeho právního řádu, aby byly stanoveny závazné výdajové limity a tím se řeklo, že když bude vývoj příjmů lepší než se čeká, že půjde na úkor snížení deficitu, nikoli vyšší výdajů – to byl smysl reformního opatření, a to je smysl ustanovení v zákonu 218/2000, ale vláda se na to vždycky vykašlala. Poprvé vláda ČR dodržela zákon, který sama navrhla – navrhla ho vláda sociální demokracie – byla to vláda Mirka Topolánka v návrhu státního rozpočtu 2008. To je nejvýznamnější počin státního rozpočtu a konvergenčního programu pro rok 2008 a dále.

Souhlasím s tím, že vývoj příjmů v letech 2007 byl skutečně lepší, než se očekávalo ještě na jaře v roce 2007 a jsem dalek k tomu, abych tady vedl spor, zda to bylo díky vládní politice nebo vládní politice navzdory. Dámy a pánové, jsme velmi malá, otevřená a liberální ekonomika a vnější poptávka kolem nás bude vždycky na vývoj v HDP působit násoskovitě více než jakákoli hospodářská politika vlády. Jako člen vlády si k tomuto konstatování dovoluji říci, zaplať pánbůh.

To znamená, nemá cenu bít se v prsa, kdo způsobil nebo nezpůsobil 6,5 % v roce 2007, je dobře, že jsme měli v roce 2007 6,5 % a je neospraveditelné, že v okamžiku, kdy ekonomika je na vrcholu svého potenciálu, máme vůbec nějaký deficit. Protože co chceme dělat, až nebude meziroční hospodářský růst. V tržní ekonomice to není věčný stav. Neexistuje žádná teorie trvale udržitelného hospodářského růstu. Po dobrých časech samozřejmě přicházejí časy horší, a pokud nevyužijeme dobrých časů na nezbytné reformy, které se v časech dobrých samozřejmě dělají snáz, protože růst vytváří polštář – čtyři procenta, to je 120 mld., to je hodně peněz, ty umožní vytvořit sociální polštář – pokud nevyužijeme těchto dobrých časů pro nezbytné reformy zejména v oblasti sociálního a zdravotního pojištění, tak až přijdou časy horší, pak jakákoli vláda bude přinucena ke krokům v podstatě daleko tvrdším, než vlády, které navrhují tato opatření v dobách hospodářského růstu.

Dochází k paradoxu, na který často upozorňuji, že ten, kdo v dobrých časech odstrkává, odstraňuje a nechce reformy, tak se ve svém důsledku chová paradoxně dramaticky asociálně, protože připravuje mnohem horší sociální situaci pro časy horší.

Že inflaci, která souhlasím, je mnohem vyšší než predikovalo ministerstvo financí, způsobil dopad reformy, to prosím pěkně odmítám. Reforma dopadá do celkové inflace, jejíž výše byla v lednu zhruba 7,5 %, během roku 2007 předpokládám, že celková úroveň meziroční inflace v roce 2008 bude 5,5 – 6 %, souhlasím. Myslím si, že kromě potravin se ve všech oblastech komodit tento nárůst zastaví. V potravinách předpokládáme dlouhodobě, že tento růst bude pokračovat, což upřímně řečeno je námět na zamyšlení, jak dál v zemědělské a energetické politice EU. A jestli nepřichází čas se zamýšlet, že buď budeme muset otevřít evropský trh potravin třetím zemím anebo se zamyslet nad tím, jestli náhodou nebudeme každý metr potřebovat pro výrobu potravin a nikoli pro výrobu něčeho jiného. Myslím si, že růst cen potravin je velkým mementem pro naše uvažování, jak dál právě v energetické a zemědělské politice.

Administrativní vlivy způsobené DPH a ekologickými daněmi se na této míře inflace podílejí 1,2procentními body.

Co se týče termínu stanovení eura, myslím si, že se ví, že jsem z těch, kteří by si ten termín velmi přáli a příliš ho neoddalovali. Fakt je, že konvergenční kritérium se nejmenuje tři procenta. Konvergenční kritérium se jmenuje dlouhodobá a důvěryhodná udržitelná bilance. A já už jsem si dovolil při předkládání konvergenčního programu zdůraznit, že to, co jsme udělali, se vyčerpá do roku 2010 a pak už nemáme v ruce žádné nástroje, abychom mohli mít dlouhodobou a udržitelnou bilanci pro jakékoli ekonomické cykly za předpokladu, že neprovedeme zásadní systémové strukturální změny v těch oblastech, které souvisí se stárnutím populace.

Vláda je odhodlána o tyto změny zápasit. Víme dobře, jaké je složení politických sil a termín, jakkoli by ho všichni uvítali, musí být především důvěryhodný. Jestli nevíme, že prosadíme strukturální změny, které nám mohou zajistit dlouhodobou udržitelnou bilanci, tak těžko můžeme říci termín, protože by to dopadlo úplně stejně jako za vlády Vladimíra Špidly, která v dobré víře v roce 2004 vypískala termín přijetí eura na rok 2009, aby pak svou rozpočtovou politikou udělala všechno pro to, aby ho nemohla dodržet. To znamená, že v roce 2006 – 2007 musela vláda říci, že ten termín je nedodržitelný. Což je samozřejmě blamáž. V ekonomice je přesná aspektace mimořádně důležitá. Podruhé bychom se takovéto blamáže neměli dopustit. To znamená, řekneme ten termín tehdy, když budeme vědět, že jsme prosadili strukturální změny na výdajové straně veřejných rozpočtů a tudíž že jsme si jisti, že to nejužší konvergenční hrdlo, což je bilance veřejných rozpočtů, můžeme věrohodně dlouhodobě udržet hluboko pod tři procenta někde kolem jednoho procenta.

Co se týče kurzovních vlivů, neprodělává nikdo nic. Peníze v eurech přicházejí v plné výši. Samozřejmě že pokud někdo si nasmlouval smlouvy v korunách a počítal s nějakým kurzem, tak se dopustil toho, že veškeré riziko z kurzovních vlivů přenesl na sebe. Ten, kdo nasmlouval s dodavatelem dodávky v eurech, přenesl riziko kurzovních vlivů na dodavatele. To bylo svobodné rozhodnutí každého investora, já jsem pouhý ministr financí, já mohu dnes zatleskat za prozíravost těm, kteří smlouvali v eurech. A těm, kteří smlouvali v korunách a přenesli kurzové riziko na sebe, musím říci, že se hold nedá svítit. Že si ty peníze někde musejí sehnat. Že kdyby nedošlo k apreciaci ale depreciaci, tak by také určitě neběželi vracet. Prostě kurzová rizika, od toho jsou rizika.

Jen si dovolím podotknout při této příležitosti, protože jsem velmi často pod tlakem, abych zvažoval zajištění těchto prostředků, protože samozřejmě lze zahedžovat příjmy, že ve vší úctě k dobré vůli těchto doporučení to neudělám. Zahedžovat 27 mld. euro z evropských peněz je šílená kurzotvorná operace. Kdybych to jenom řekl, že to chci udělat, tak druhý den posílí koruna minimálně o padesátník. To znamená, není možné, aby na posilování koruny se podíleli negativně pouze čeští exportéři a veřejná správa si umyla ruce. Prostě o rizika se musíme dělit rovným dílem, a proto já ty evropské peníze nikdy „nezahedžuji“. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já vám děkuji, pane ministře. Zeptám se zpravodaje EU, jestli chce pan Sefzig vystoupit. Má na to právo. Již běží a rád vystoupí.

Senátor Luděk Sefzig: Já jsem včera byl na jednání V4, kde jsme také jeden bod věnovali zkušenosti s eurem. Myslím, že toto je přístup, který je velmi zodpovědný a já za něj děkuji. Jenom z té diskuse, která proběhla, bych chtěl ještě říci, že mne velice těší, že odbory a kolega berou velice vážně inflaci, protože to jsou právě často mzdy, které inflaci zvyšují anebo ji umí nastartovat. Není to tak ani v ČR, ani v jiných zemích tomu tak není. Inflace je z velké části nastavena tím, že se zdražily pohonné hmoty. To koneckonců víme, protože občas benzin nebo naftu bereme a jsou to zdroje pro veškerou ekonomiku. Je dobře, že toto všechno umíme zvážit a že si uvědomujeme i zodpovědnost za velikost inflace. Jinak v ČR inflace není tak dramaticky vysoká jako v některých jiných popřevratových zemích po roce 1989. Takže ještě je to dobré. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore a dám slovo jako poslednímu, tzn. garančnímu zpravodaji. Prosím, pane senátore Adamče, máte slovo.

Senátor Ivan Adamec: Děkuji, pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já jsem rád, že pan ministr tady celou problematiku popsal velmi dobře. Ekonomika je ekonomika a žádná ideologie s tím nic neudělá. Ať zleva nebo zprava, já si myslím, že je potřeba opravdu se oprostit od svého politického zaměření a koukat na peníze a na finance tak, jak skutečně jdou.

Možná bych si dovolil ještě komentovat vystoupení kolegy Hajdy, kdy on se ptal na rizika podnikatelů, měst. Já mám ovšem jinou otázku, která, kdybych byl levicově zaměřený, tak bych se ptal, jak rychle se zavedení eura projeví v peněženkách našich občanů, nikoli podnikatelů. A protože samozřejmě i jako pravicový volič jsem volen občany, nikoli podniky, tak tato otázka pro mne je velmi vážná a rozhodně bych se rozhodoval tímto směrem.

Kolegu Volného samozřejmě – to byla správná glosa – nicméně komentovat ho nebudu. Já si myslím, že tady byl jediný návrh vzít na vědomí a i přesto, že inflace je trošku jinde, než se předpokládalo, a že ekonomika vypadá malinko jinak, než bylo v původním konvergenčním programu, přesto bych vám doporučoval tento materiál vzít na vědomí a skutečně jsem rád, že tady zaznělo oproštění od toho, že reformní balíčky způsobují takovouto inflaci. Není to pravda a všichni to víme, tak to říkejme. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Pane senátore Štěchu, pouze s faktickou poznámkou. Faktická poznámka, abych vám ocitoval jednací řád, se nemá konat k projednávané věci.

Senátor Milan Štěch: Já chci jen upozornit, že je možná škoda, že neexistuje v Parlamentu to, co kdysi bývalo v Poslanecké sněmovně, možnost menšinového zpravodaje. Viděli jste, že na závěrečné slovo vystupují tři lidé, kteří jsou de facto z jednoho koaličního bloku a že v demokracii by i v závěrečném slovu menšina měla mít právo říci svůj názor.

K tomu, co říkal pan ministr Kalousek, bychom samozřejmě měli co říci, třeba o tom, jak se projevuje na veřejných financích snížení některých daní zejména právnickým osobám, které máme poloviční co v Německu, za dva roky budeme mít progrese u fyzických osob a další. Končím, abych nezneužíval faktické, ale přemýšlejme o tom, třeba se také jednou poměry mohou vyměnit a bylo by dobře, aby i menšina měla právo v závěrečném slovu říci také svůj názor. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Pane senátore, možná, že to nevíte, ale v jednacím řádu je tzv. přednostní právo, tzn., že pokud by tu byla přítomna vaše předsedkyně, mohla by vystoupit kdykoli, s čímkoli, jakkoli. Takže vaše předsedkyně klubu přesně tak, jak jste řekl, může nahradit jakéhosi menšinového zpravodaje a myslím si, že pokud by se toho nezneužívalo, tak tato metoda, která je v rámci jednacího řádu zcela legitimní, tak se využívat pro to, co jste řekl, dá. A právě se hlásí s většinovým právem pan senátor Rakušan a jde nám k tomu říci jistě trefnou poznámku.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Pane předsedající, pane ministře, prostřednictvím pana předsedajícího panu kolegovi Volnému: nechci být nezdvořilý, ale to, co nám nyní zbývá, to naznačil kolega Štěch, je právě ta drobná nezdvořilost. My to nevezmeme na vědomí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já nechci být nezdvořilý k vám, to vy nemůžete vědět, jestli to vezmeme nebo nevezmeme. Hlasování proběhne, až přivolám naší oblíbenou znělkou nepřítomné senátorky a senátory do sálu.

Kolegyně a kolegové, budeme hlasovat o návrhu usnesení tak, jak jej přednesl zpravodaj garančního výboru.Aktuálně je přítomno 56 senátorek a senátorů, kvórum je tedy 29. Já zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, ať zvedne ruku nad hlavu a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 70 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 29 pro vyslovilo 43, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Kolegyně a kolegové, já přerušuji naši 12. schůzi do středy 26. března do 9.30 hodin. Hezké Velikonoce.

Pan ministr ještě s posledním slovem. Prosím, pane ministře.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Já jsem chtěl poděkovat za vlídné zacházení a popřát všem krásné a požehnané velikonoční svátky.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: I já bych si dovolil vám všem popřát krásné velikonoční svátky. Sejdeme, jak již jsem řekl, příští týden 26. března ve středu v 9.30 hodin.

(Jednání přerušeno v 16.57 hodin.)