Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

text o uhlí

(3. den schůze – 26. března 2008)

(Jednání zahájeno v 9.31 hodin.)

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté. Dovolte mi, abych vás přivítal na pokračování 12. schůze Senátu. Seznámím vás nejdříve s omluvami na tomto jednání. Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři a senátorky: Milan Špaček, Karel Schwarzenberg, Petr Vícha, Otakar Veřovský, Jiří Lajtoch, Jan Hálek, Ludmila Müllerová, Václava Domšová, Jan Rakušan, Milan Štěch, Alexandr Vondra, Richard Sequens, Zdeněk Janalík, Vítězslav Jonáš, Tomáš Julínek, Alena Palečková, Václav Roubíček, Pavel Sušický, Karel Šebek a Jiří Žák. Prosím vás, abyste se všichni nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami. Kdo si ji zapomněl, náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu.

Jsme usnášeníschopní v tuto chvíli, a já vám navrhuji, abychom se usnesli na změně pořadu schůze, protože ministr vnitra jako navrhovatel prvních tří bodů tohoto pořadu dosud zasedá na schůzi vlády. Takže já vám navrhuji, abychom předřadili bodu 37 a následujícím bod 46, tj. senátní tisk č. 217 Návrh senátního návrhu zákona senátorů Jiřího Lišky, Přemysla Sobotky, Jana Hálka, Václava Jehličky a dalších senátorů, atd. – to potom přečtu celé.

Takže slyšeli jste procedurální návrh. V tuto chvíli je v sále přítomno již 41 senátorek a senátorů, kvorum je 21. O svém návrhu dávám hlasovat.

Kdo jste pro tuto změnu pořadu, zahajuji hlasování, prosím, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Hlasováním č. 71 jsme schválili změnu pořadu, 45 zaregistrovaných senátorek a senátorů, kvorum 23, 44 hlasů bylo pro, nikdo nebyl proti.

Takže prosím, vyhledejte si senátní tisk č. 217. Zahajuji jeho projednávání. Jde o

Návrh senátního návrhu zákona senátorů Jiřího Lišky, Přemysla Sobotky,

Jana Hálka, Václava Jehličky a dalších senátorů,

kterým se mění zákon č. 203/2005 Sb., o odškodnění některých obětí okupace Československa vojsky Svazu sovětských socialistických republik,

Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky,

Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 217. Návrh zákona uvede zástupce navrhovatelů senátor Jiří Liška. Prosím, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové. Podruhé na tomto našem plénu před vás předstupuji se senátní iniciativou, která svým obsahem vychází z nedávné minulosti naší společnosti. Tentokráte je to novela zákona č. 203/2005 Sb., o odškodnění některých obětí okupace naší země vojsky Varšavské smlouvy. Jedná se o novelu tohoto před třemi roky přijatého zákona, jehož cílem bylo zmírnit některé nejzávažnější a nejcitelnější křivdy, které byly našim občanům způsobeny vpádem a přítomností okupačních armád na území někdejšího Československa.

Stát se tak přihlásil k odpovědnosti za selhání jedné ze svých základních povinností, a to v obraně před vnějším nepřítelem. Jako forma kompenzace způsobené újmy bylo zvoleno alespoň odškodnění lidí, kteří byli v souvislosti s pobytem cizích armád zabiti, zraněni nebo znásilněni. Stanovená výše odškodnění odpovídá finančním relacím z doby schválení zákona. Určitě si někteří z vás pamatují, jak dlouze se o tom debatovalo, nakonec se přihlédlo k výši jednorázových částek, které byly vypláceny podle nedávno přijatých právních norem například účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům nebo lidem ve válce odvlečených do Sovětského svazu. To je pro připomenutí toho roku 2005.

Úmysl zákonodárců byl tehdy zřejmý – odškodnit oběti okupace v rozsahu odpovídajícím změněným společenským poměrům po pádu komunistického režimu a srovnatelně k jiným současným zákonům, řešícím náhradu škody. V rozporu s tímto záměrem je ale součástí zákona ustanovení, které říká, že nárok na odškodnění nemají ti, kteří již dříve byli v téže věci odškodněni podle jiného právního předpisu. Tímto jiným právním předpisem byl občanský zákoník platný za komunistického režimu, který v případě usmrcení přiznával kromě náhrady škody na majetku a pohřebného pouze výživné závislým dětem a při škodě na zdraví bolestné a náhrady za ztížené společenského uplatnění. Hrazení výživného a bolestného ze strany státu je zcela jiným právním aktem než je odškodnění obětí okupace. Výše i účel obou těchto odškodnění v tom prvém případě, je spíše vhodné mluvit o povinné náhradě škody, je zcela odlišný. Normalizační moc samozřejmě neměla nejmenší zájem na tom, aby nějak speciálně pomáhala obětem okupace, protože tím by zpochybňovala obraz bratrské pomoci Sovětského svazu a dalších zemí Varšavské smlouvy.

Pro přesnost je třeba uvést, že k odškodnění obětí okupace docházelo také na přelomu let 1991 až 1992, a to podle vládou přijatých zásad pro odškodňování pozůstalých po obětech vstupu, pobytu a odchodu sovětských vojsk a občanů poškozených na zdraví v souvislosti se vstupem, pobytem a odchodem sovětských vojsk.

Tak se tyto zásady nazývaly. Nejde o právní předpis. Ryze formalistický výklad dosavadního znění zákona by tedy mohl vést k závěru, že vyplacené odškodnění podle těchto zásad nijak neovlivňuje výši nynějšího nároku. To by nebylo správné a náš návrh novely zákona na to v příslušných změnách pamatuje.

I v tomto případě můžeme konstatovat, že výše jednorázové finanční náhrady, jeho účel a vymezení je značně rozdílný od zákona o odškodnění.

Vážené kolegyně a kolegové, dosavadní aplikace zákona jednoznačně ukázala, že jeho současné zněn í skutečně zakládá materiální nerovnost obětí okupace, a to jistě nebylo jeho cílem. Z 55 žadatelů jich bylo přes 300 vyloučeno ze správního řízení, protože již dříve byli odškodnění, i když v mnoha případech šlo pouze o několik set nebo tisíc korun k tzv. náhradě škody. Z vládou tehdy vydělených 250 milionů korun bylo do značné míry právě kvůli uvedené překážce vyplaceno pouhých pět milionů. Příznačný je případ člověka, který byl za smrt otce odškodněn podle komunistického občanského zákoníku částkou 2800 korun, a proto neměl nárok na současné odškodnění ve výši 150 000 korun. Proti rozhodnutí správního orgánu ministerstva vnitra se odvolal a svůj spor u krajského soudu i nejvyššího soudu vyhrál. Z rozsudku obou soudů vyplývá, že automatické nepřiznání jednorázové peněžní částky pro dřívější odškodnění se opírá pouze o jazykový výklad příslušných ustanovení zákona, a nepřihlíží již k vlastnímu obsahu a úmyslu zákonodárců.

Rozchází-li se jazykové znění zákona zcela zřetelně a jednoznačně se smyslem a účelem tohoto zákona, není něco v pořádku.

Přesně takový stav můžeme konstatovat u zákona č. 203/2005 Sb. Náš návrh novely to chce napravit. Změna je velmi jednoduchá.

Nárok na odškodnění nebudou mít nadále jen ti, kteří podle dřívějších platných předpisů nebo vládního usnesení byli odškodněni částkou stejnou nebo vyšší, u všech ostatních se současný nárok sníží o dříve vyplacené částky. Jsme přesvědčeni, že toto řešení nejlépe zachovává spravedlivý a rovný přístup ke všem obětem okupace, jejichž utrpení chtěl zákon zmírnit a ne vyvolávat pocity nové nespravedlnosti. Myslím si, že si to všichni postižení zaslouží mj. také proto, že si budeme připomínat 40. výročí obsazení Československa.

Kolegyně a kolegové, návrh jsme konzultovali s příslušným odborem ministerstva vnitra, který se stará o odškodňování poškozených. Tento odbor naši novelu podporuje. Žádám vás proto jménem navrhovatelů o souhlas s postoupením předloženého návrhu k projednávání do výborů.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Josefa Pavlatu, kterému nyní uděluji slovo.

Senátor Josef Pavlata: Dámy a pánové, mám velice ulehčenou úlohu, protože vše důležité bylo proneseno ústy pana místopředsedy Lišky jako zástupce předkladatelů. Chtěl bych jen dodat, že vzhledem k tomu, že po mém vystoupení bude zahájena obecná rozprava, tak pokud nebude navrženo vrácen í k dopracování či zamítnutí, měl by být návrh senátního návrhu zákona přikázán k projednání výborům. V tuto chvíli si dovolím předeslat, aby byl přikázán dvěma výborům, a to výboru pro vědu, vzdělávání, kulturu, lidská práva a petice jako garančnímu výboru a dále výboru hospodářskému. Děkuji za pozornost. Pokud bude zapotřebí, v obecné rozpravě toto přednesu znovu.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane zpravodaji. Prosím, abyste rovněž zaujal místo u stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo, obecnou rozpravu končím., Byl podán jediný návrh zpravodajem senátorem Palatou, abychom návrh zákona přikázali. Pan senátor zdůvodnil, proč oněm dvěma zmíněným výborům. Navrhl, abychom přikázali návrh senátního návrhu zákona výborům pro vědu, vzdělávání, lidská práva a petice a hospodářskému. Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona byl výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Sdílí názor pana navrhovatele, aby druhým výborem byl výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Má někdo další návrh? Nemá, budeme hlasovat o přikázání.

V sále je přítomno 54 senátorek a senátorů, kvorum je 28. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro předložený návrh, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo jste proti tomuto návrhu, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Hlasování pořadové č. 72 skončilo. Přítomno bylo 55 registrovaných senátorek a senátorů, kvorum bylo 28. Pro tento návrh na přikázání výborům bylo 52 přítomných, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat.

Děkuji navrhovatelům a také panu zpravodaji.

Je už přítomen pan ministr vnitra, budeme tedy pokračovat, jak jsme původně předpokládali. Začneme projednávat bod v pořadí 37, senátní tisk číslo 220. Vítám pana ministra Langera a konstatuji, že následujícím bodem našeho jednání je

Návrh zákona, kterým se mění některé zákony na úseku cestovních dokladů

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 220. Prosím pana ministra vnitra Ivana Langera, aby nás seznámil, s návrhem zákona.

Ministr vnitra ČR Ivan Langer: Vážený pane místopředsedo, senátorky a senátoři, dovolte mi omluvu za pozdější příchod, který byl způsobem jednáním vlády, kterého jsem se musel v jednom bodu účastnit. Proto jsem zde nemohl být v plánovaném termínu.

Dovolte mi v tuto chvíli odůvodnit vládní návrh, kterým se mění některé zákony na úseku cestovních dokladů, senátní tisk 220.

Tento návrh zákona se dotýká tří základních problémů. První je odstranění kolize § 3 zákona o cestovních dokladech s Evropskou směrnicí č. 204/38/ES a v souladu s touto směrnicí se rozšiřuje použití občanského průkazu jako cestovního dokladu na všechny typy platných cestovních dokladů. Toto je na první pohled drobná změna, nicméně zásadní změna, která umožňuje používat při cestě uvnitř EU nejen nové typy cestovních dokladů, ale i typy starší, jinými slovy rozšiřuje možnost volného pohybu bez povinnosti používat klasický cestovní doklad oproti současnosti. Myslím si, že to je tedy změna užitečná, a změna, kterou ocení řada našich občanů.

Druhou změnou je umožnění vydávat cestovní doklady se strojově čitelnými údaji a s nosičem dat s biometrickými údaji dětem mladším pěti let. I toto je návrh, který usnadňuje cestování zejména například v souvislosti se zrušením vízové povinnosti s Kanadou, kde dosud platilo vlastně omezení pro cestování rodičů s dětmi v situaci, kdy malým dětem do pěti let zákon neumožňuje vydávání takových druhů cestovních dokladů. Pokud schválíme tento návrh zákona, budou moci i děti mladší pěti mít tyto doklady k dispozici a budou moci využívat výhod bezvízového styku s Kanadou.

Třetí bod, který je předmětem této úpravy, je odložení termínu vydávání cestovních dokladů z údajů o tiscích z původního stanoveného termínu 1. května t. r. V tomto smyslu jsme v určitém časovém tlaku na 1. duben roku 2009. Zde chci zdůraznit, že tento odklad není zapříčiněn nepřipraveností české strany na vydávání tohoto druhu cestovních dokladů, ale odklad byl způsoben na straně Evropské unie a diskusí na téma, jaké vlastně biometrické prvky a jaká data mají příslušné cestovní doklady do budoucnosti obsahovat.

V tomto smyslu je vhodné odložit onen termín tak, aby bylo možné schválit technické specifikace pro zdokonalené bezpečnostní mechanismy pro ochranu otisků prstů a přístupu k nim.

Mám-li shrnout, sečíst, podtrhnout podstatu této změny, první dvě věci se týkají usnadnění cestování pro občany ČR ať již v rámci EU využitím všech druhů osobních dokladů, resp. jednodušší využívání bezvízového styku pro rodiče s dětmi. Třetí problematika se týká odkladu vydávání cestovních dokladů s otisky prstů, a to nikoli z důvodu problému na české straně, ale technické specifikace bezpečnostních mechanismů na straně EU.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane navrhovateli, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.

Ten přijal usnesení, které nám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 220/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Vlastimil Sehnal, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Vlastimil Sehnal: Pane předsedající, kolegyně, kolegové, výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost souhlasil, vyjádřil doporučení k přijetí dnes ráno. Určil zpravodajem mne a já musím říci, že pan předkladatel zcela řekl to, co bych měl nachystáno ve zprávě, takže se ztotožňuji a doporučuji schválit.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Zeptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh nikdo nepodává, a proto otevírám obecnou rozpravu. Prosím, kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo se nehlásí, takže se nikdo nebude ani k ničemu vyjadřovat a můžeme přistoupit po znělce k hlasování o jediném návrhu, který byl podán, a to byl návrh schválit návrh zákona.

Konstatuji, že v sále je v tuto chvíli přítomno 54 senátorek resp. senátorů, znamená to, že kvórum je 28.

Hlasujeme o návrhu přijmout návrh zákona. O tomto návrhu zahajuji hlasování.

Kdo je pro, stiskněte tlačítko ANO, prosím, a zvedněte ruku. Děkuji.

Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Končím v pořadí 73. hlasování a skončilo schválením návrhu zákona. 54 přítomných, kvórum 28, nikdo nebyl proti, 50 zaregistrovaných senátorek a senátorů bylo pro. Takže tím projednávání tohoto bodu skončilo schválením návrhu zákona.

My se vyměníme, pan předseda se ujme řízení schůze.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Dalším bodem je

Návrh směrnice Rady o jednotné proceduře při podávání žádosti

o jednotné povolení k pobytu a pracovní povolení na území členského státu příslušníky třetích států a o společném souboru práv

pro pracovníky ze třetích zemí legálně pobývajících v členském státě

Máme to jako tisk N 61/06. Stanovisko vlády nám bylo rozdáno jako tisk N 61/06/01. Poprosil bych pana ministra vnitra Ivana Langera, aby nás seznámil s tímto materiálem. Máte slovo, pane ministře.

Ministr vnitra ČR Ivan Langer: Pane předsedo, dámy a pánové. Já bych rád uvedl návrh směrnice Rady o sjednoceném postupu vyřizování žádostí státních příslušníků třetích zemí o jediné povolení k pobytu a výkonu a práce na území členského státu a o společném souboru práv pro pracovníky z třetích zemí, kteří oprávněně pobývají v členském státě.

Myslím si, že k této materii stačí uvést jedno jediné. Samotný obsah, pominu-li problematiku úpravy přístupu k dávkám v nezaměstnanosti, který by měl být z návrhu směrnice vypuštěn, je možné konstatovat, že Ministerstvo vnitra jako zodpovědný orgán nenamítá nic zásadně proti takovéto úpravě, nicméně, a to chci zdůraznit, máme vážné pochybnosti o smysluplnosti a správném načasování této směrnice v okamžiku, kdy stále ještě ze strany některých „starých“ členských zemí existují omezení pro občany „nových“ členských zemí v přístupu na pracovní trh. A toto je postoj, který jsme společně s panem ministrem práce a sociálních věcí prezentovali na společném zasedání ministrů vnitra a ministrů práce a sociálních věcí na jednání v Bruselu, kdy jsme upozornili, že taková úprava je z našeho pohledu předčasná a znamená diskriminaci pro občany již existujících členských zemí EU. Jinými slovy, pokud by byla akceptovaná tato směrnice, potom občané třetích zemí, tedy zemí nečlenských EU, by měly větší práva, než jsou práva občanů stávajících členských zemí.

V tomto smyslu jsme také prezentovali náš postoj a byl bych velmi rád, kdybychom v tomto smyslu také nalezli společnou řeč i zde v Senátu.

Návrh směrnice projednal 6. února 2008 výbor pro záležitosti EU Senátu PČR. S ohledem na stanovisko, které jsme dosud k návrhu směrnice zastávali, mohu s potěšením konstatovat, že máme naprosto shodné stanovisko s výborem pro záležitosti EU Senátu, a proto doporučuji Senátu, kdyby se i s tímto návrhem této pozice ztotožnil jako celek.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Přijal usnesení, které máme jako tisk č. 61/06/02. Zpravodajem je pan senátor Tomáš Grulich, který má nyní slovo.

Senátor Tomáš Grulich: Dobrý den, milé kolegyně, kolegové, já se omlouvám za svůj hlas, ale pokouší se o mě jakási chřipka. Děkuji panu ministrovi, který podpořil i náš návrh evropského výboru. Přesto dochází k nějaké drobné změně. Na stůl jste dostali trošičku jiné znění, které nemění obsah, ale odstraňuje mé nedokonalé stylistické schopnosti. Ty změny tam máte udělány kurzivou. Takže když se na to podíváte, zjistíte, že skutečně nedochází ke změně obsahu.

Já si dovolím komentovat tento nový návrh. Prosil bych vás, abyste si ho vyměnili a jestli se s ním také ztotožníte, abyste ho takto odhlasovali.

Výbor pro EU se domnívá, že tento materiál je skutečně vhodným k tomu, abychom mohli rozlišit legální a nelegální migraci. Jestliže chceme bojovat proti nelegální migraci, je samozřejmě nutné, abychom se sjednotili v tom, jak by měla vypadat migrace legální. My už jsme jednou tady odhlasovali naše podivení nad tím, že EU ve svých směrnicích vytváří příznivější podmínky pro pracovníky třetích zemí na pracovním trhu v rámci EU, než je tomu u občanů tzv. nových zemí. Toto podivení jsme vyjádřili v bodu č. 2. Dovolím si ocitovat:

Senát Parlamentu ČR se domnívá, že návrh směrnice je předčasný. Přijetí směrnice by mělo předcházet zrušení přechodných období v oblasti volného pohybu pracovních sil v EU. Pracovníci z třetích zemí by tak mohli získat lepší postavení než občané z EU z tzv. nových zemí.

Žádáme o vypuštění ze směrnice úpravu týkající se dávek v nezaměstnanosti, která by měla být ponechána na rozhodnutí příslušné členské země. Myslím, že to není třeba ani komentovat. Nechceme rozšiřovat řady nezaměstnaných o příslušníky třetích zemí. To je celkem jasné.

Senát Parlamentu ČR žádá vládu, aby jej informovala o tom, jakým způsobem toto stanovisko zohlednila a informovala jej o dalším vývoji projednání.

Pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil Evropské komisi.

Já vám děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se mi hlásí paní senátorka Alena Gajdůšková. Máte slovo.

Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, chtěla bych se jenom zeptat pana ministra, který podpořil stanovisko výboru pro záležitosti EU, aby sdělil Senátu, než rozhodneme, jak jsou plněny kvóty, které máme otevřeny v zemích EU pro možnost zaměstnávání našich občanů, které země již otevřely své pracovní trhy, které země mají pro naše občany ještě přechodná ustanovení a kdy tato přechodná ustanovení vyprší, resp. co česká vláda dělá pro to, aby tato přechodná ustanovení skončila co nejdříve. To za prvé. Za druhé se chci zeptat na to, jakou politiku v oblasti migrace vláda ČR zamýšlí. Já se totiž domnívám, že směrnice, kterou máme předloženu, je navýsost důležitá a potřebná. Je možné, že my zde v České republice v této chvíli problém s migrací ještě nemáme a neznáme. Ale jsou tu záležitosti, které se dříve nebo později dotknou i nás a já si myslím, že je lépe být připraven než poté překvapen. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, paní kolegyně. Nikdo další se nehlásí, takže obecnou rozpravu končím. Vzhledem k tomu, že zazněly otázky na pana ministra, tak předpokládám, že zaujme místo u mikrofonu.

Ministr vnitra ČR Ivan Langer: Děkuji za dotazy a předem se omlouvám, že nebudu schopen na všechny zcela detailně odpovědět, neb nejsem chodící encyklopedie a přiznám se, že čísla týkající se kvót a přesnou specifikaci zemí nepovažuji za primárně předmětné mé odbornosti, neb to přináleží spíše panu ministru práce a sociálních věcí. (Pan ministr dostává listinný materiál.) Ale vzhledem k tomu, že ministerstvo vnitra funguje – nikoliv překvapivě – velmi dobře, mohu vám říci následující:

Přechodná opatření: Belgie, Dánsko, Francie, Lichtenštejnsko, Malta, Německo, Norsko, Rakousko, Švýcarsko. V případě Belgie částečné uvolnění pro nedostatkové profese od 30. 4. 2006, od listopadu 2006 další uvolnění. V případě Dánska zjednodušení administrativních procedur od července 2006. V případě Francie od 1. května 2006 uvolnění pro určité nedostatkové profese – především stavebnictví, cestovní ruch, výroba a zemědělství. Lichtenštejnsko – týkající se pohybu osob a přístupu na trh práce. Malta – uplatňuje se systém automaticky vydávaných pracovních povolení. Německo – s účinností od 1. 11. byl uvolněn pracovní trh pro určené profese a absolventy německých vysokých škol. Norsko – prodlouženo do května 2009. U Rakouska nemám bližší informace. U Švýcarska – přechodná období pro zaměstnané osoby a poskytovatele služeb v určitých odvětvích účinná nejdéle do 30. dubna 2011.

Toto jsou ta omezení. Omlouvám se, přesná čísla vám neumím v tuto chvíli říci, ale dovolím si upozornit na něco podstatného. A teď bych neřekl, že podstatné je, jaké jsou přesné kvóty a jak jsou kvóty naplňovány, ale že stále ještě existují kvóty. To je podle mého přesvědčení podstata problému, neboť my proti samotné harmonizaci přijímacího řízení a práv pracovníků ze třetích zemí nic nenamítáme. My jen říkáme, že je absurdní zabývat se touto problematikou v situaci, kdy některé členské země proti nám stále ještě uplatňují systém kvót a že v důsledku přijetí této směrnice by naši občané byli na tom hůř než občané ze třetích zemí. To si myslím, že je filozofie těch výhrad, které v tuto chvíli vznášíme a říkáme – pokud tato směrnice ano, tak potom s jiným načasováním než je zde předkládána.

Na otázku, co vláda dělá k odstranění existujících bariér, bych mohl zjednodušeně říci: Hodně, maximum. A kdybych chtěl být trochu šťouravý: Víc než vláda předcházející.

Mohu v této chvíli zmínit například problém svobodného pohybu, cestování. Vstup do schengenského prostoru. Avizuji, že sobota tohoto týdne je sobotou, kdy definitivně končí vnitřní hranice EU z pohledu volného pohybu osob na letištích.

Poletíte-li v neděli, poletíte-li v noci ze soboty na neděli, již budete moci využít i těch letištních koridorů pro volný pohyb bez kontroly vašich cestovních dokladů, neboť se ruší i hranice vzdušné, tedy na letištích.

Jaká je politika – vláda v této oblasti se poučila z neúspěšných projektů realizovaných minulou vládou, jejichž cílem bylo přitáhnout do České republiky kvalifikovanou sílu a přesto, že byly investovány miliony korun, počty zahraničních pracovníků, kteří využili těchto projektů, se pohybují v jednotkách – v jednotkách lidí. Pokud byste srovnali efektivitu vynaložených peněz a počty lidí, tak zjistíte, že bývalý projekt ministerstva práce a sociálních věcí v této oblasti lze označit – teď to není nasazování psí hlavy – za extrémně neúspěšný.

Oproti tomu vláda přichází s koncepcí tzv. zelených karet, která vychází z dohody a společného postupu nejen ministerstva práce a sociálních věcí, ministerstva průmyslu a obchodu, nejen ministerstva zahraničí, ale také ministerstva vnitra, který shodou okolností, tuším, dnes po jednání vlády má projednávat tripartita. A tam ten cíl je jasný. Chceme zjednodušit, chceme mít ale právo výběru a chceme mít – a to říkám teď za ministerstvo vnitra – právo definice tzv. bezpečných zemí, jinými slovy právo České republiky na jedné straně se otevřít, zjednodušit proceduru o příchodu kvalifikovaných pracovníků sem, pokud možno je osvobodit od těch „zprostředkovatelských agentur“, které mnohdy působí jako výdělečné firmy, ale současně mít také možnost definovat, co je z pohledu bezpečnostních zájmů České republiky bezpečná země původu, odkud ti pracovníci mohou přijít. Jinými slovy, politika vlády v této věci je aktivní a věřím, že projekt zelených karet ve velmi krátké budoucnosti spatří světlo světa.

Vracím se ale k podstatě problému. Domnívám se ale, paní senátorko, že otázka skutečně nezní v tom, jak jsou naplňovány kvóty, ale že vůbec ještě existují kvóty. Dokud existují kvóty, jsem přesvědčen, že je proti našim zájmům přijímat takové harmonizace, které by znevýhodňovaly naše občany v přístupu na pracovní trh. A to si myslím je nejen problém této směrnice, ale i té druhé směrnice, kde naše výhrady jsou ještě zásadnější. Omlouvám se, že jsem nebyl schopen říci ta čísla. Výčet zemí, které uplatňují kvóty, vám dám, pokud budete mít zájem, k dispozici. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Zpravodaj pan senátor Tomáš Grulich se nechce vyjádřit. V každém případě jsme jeho návrh v rámci zpravodajské zprávy slyšeli a o tomto návrhu také budeme za chvilku hlasovat. Všichni jsme si vědomi, že budeme hlasovat o upraveném návrhutak, jak byl přečten. Budeme hlasovat o našem usnesení, které máte k dispozici – je to I. – III. s podvody u dvojky 1. 2. a u trojky rovněž 1. 2.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 74 ukončeno, registrováno 50, kvorum 26. Pro 41, proti jeden. Návrh byl schválen.

A tím končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi a zpravodajovi. A jsme u dalšího bodu, a to je

Návrh směrnice Rady o podmínkách vstupu a pobytu příslušníků třetích států za účelem výkonu vysoce kvalifikovaného zaměstnání

Tento návrh směrnice máme jako tisk N 062/06. Stanovisko vlády je pod tiskem N 062/06/01. Já bych opět poprosil pana ministra vnitra Ivana Langera, aby nás seznámil s tímto materiálem.

Ministr vnitra ČR Ivan Langer: Pane předsedo, kolegyně, kolegové. Jestli náš postoj k té předcházející směrnici byl umírněný, tak tady bych řekl, že umírněnost klesá. Ambicí předkládaného návrhu směrnice je na jedné straně zvýšit atraktivitu Evropské unie pro vysoce kvalifikované pracovníky ze třetích zemí, a odpovědět tak na potřeby ekonomik členských států na jedné straně, a současně nezhoršit problém nedostatku kvalifikovaných pracovních sil v zemích původu přijímaných pracovníků. A to si myslím, že je cíl, který je obtížně splnitelný. Na jedné straně Evropská unie chce být atraktivnější pro vysoce kvalifikované síly, ale současně chce být atraktivní pouze tak, aby nezhoršila situaci na pracovních trzích v těch zemích původu, což si myslím, že je složitě dosažitelný cíl, leč myslím si, že jen malí lidé si kladou malé cíle.

Za ministerstvo vnitra mohu říci, že se příznivější právní úpravě vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem výkonu vysoce kvalifikované práce nebráníme. Ale zde opět existuje obava, že po dobu trvání přechodných období by ze směrnice oprávněné osoby mohly mít v praxi lepší přístup na trhy práce členských států, které ještě ona přechodná období zachovávají, než občané nových členských států.

A jsme opět u podstaty toho problému, o kterém jsme hovořili před chvílí. Z tohoto důvodu jsem přesvědčen, že je namístě přijetí směrnice, to je dočasně, to je po dobu existence přechodných období odmítat. Já se zde krátce vrátím k jednání, o kterém jsem hovořil. A přiznávám, že pro řadu našich kolegů, kteří seděli tehdy v Bruselu, byl razantní postoj ministra vnitra a ministra práce a sociálních věcí České republiky překvapením, nicméně jen částečně. S velkým pochopením se setkal u těch zemí, které se potýkají se stejnými omezeními jako Česká republika. Myslím si, že je dobré znovu a znovu, nikoliv příliš přehnaně silně, ale dostatečně jasně formulovat vaše postoje v této oblasti. A ten postoj je jasný. Postoj je krystalicky průzračný a je neměnný od prvopočátku.

Chceme sdílet nejen stejné povinnosti, ale také stejná práva. Přichází-li jakákoliv forma regulace a úprav, nemůže to být úprava a regulace, která ještě více komplikuje a nezrovnoprávňuje postavení nejen občanů České republiky, ale všech nových zemí vůči kterým ještě některá omezení jsou aplikována. A tady to není opět otázka nějakého počtu, ale je to otázka principu. Myslím si, že v tomto smyslu je možné podpořit doporučení, které formuloval výbor pro záležitosti EU. Já si oproti předcházející úpravě tady dovolím navíc ještě položit otázku, zda vůbec je celoevropská harmonizace při přijímání kvalifikované pracovní síly v zájmu České republiky. Zda i v této oblasti mají existovat jakési koridory, nicméně je to oblast, u které by měla existovat i nadále soutěž, tak, jak by měla existovat soutěž o podmínky podnikání v oblasti daňové, měla by existovat i soutěž v oblasti pracovního trhu. Domnívám se oproti tomu, že by měl existovat striktní společný postoj Evropské unie, tak je to problematika migrace, společného postupu proti nelegální migraci, legalizaci pobytu nelegálně pobývajících příslušníků třetích zemí na území jednoho z členských států Evropské unie, protože jestli někde nemá být soutěž, tak přesně tady v tomto, protož toto není soutěž v tom dobrém slova smyslu, ale v negativním slova smyslu, neboť nekoordinovaný neharmonizovaný postup legalizace nelegálních migrantů v jedné zemi nemůže způsobit nic jiného, než pobídku pro další nelegální migranty, aby přicházeli a v okamžiku, když ti jsou následně legalizováni a požívají stejná práva a stejné povinnosti, jako občané všech členských zemí, přestává být ten problém jenom problémem té země, která legalizuje, ale začíná to být problém i ostatních zemí.

Jinými slovy, pojďme striktně odlišit následující věci. Za prvé, kde je a kde není v zájmu ČR harmonizace některých předpisů. Zde říkám, je zcela v našem zájmu postupovat harmonizovaně v oblasti boje proti nelegální migraci, co není v našem zájmu – je přesně problematika soutěže v oblasti podnikání a pracovního trhu.

Omlouvám se za tuto trošku filozofickou úvahu, ale myslím si, že je třeba na některé konkrétní právní předpisy nahlížet nejen tím pohledem dílčím detailním – jednotlivých ustanovení, ale je potřeba si nejprve říci, zda toto je součástí naší strategie a našich zájmu a nebát se tyto zájmy jasně definovat, získat pro ně podporu u ostatních členských zemí a pokusit se je také prosadit. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Zpravodajem výboru pro evropské záležitosti je senátor pan Tomáš Grulich, který má tento slovo.

Senátor Tomáš Grulich: Milé kolegyně a kolegové. Tak jako u minulého bodu prosím, abyste si vyměnili návrh na doporučení. Opět jsou tam některé mé stylistické neobratnosti a neohrabanosti, které jsou nahrazeny v tom textu a nemění smysl a jsou vyznačeny kurzívou tak, abyste to mohli velmi dobře rozlišit. Navíc jsme udělali návrhy na doporučení dva, a to z toho důvodu, aby jeden šel pro komisi a druhý pro vládu, protože ve vládě je navíc ještě jedno usnesení, a o tom vás seznámím, až jej budu komentovat.

Nejdříve bych chtěl upozornit na to, na co již podrobně upozornil pan ministr při minulém projednávání, že ministerstvo průmyslu a obchodu, ministerstvo práce a sociálních věcí a ministerstvo vnitra předložily v říjnu 2007 návrh na řešení těchto problémů v rámci projektu tzv. zelených karet. Přesto, že materiál explicitně se neodvolává ani na návrh rámcové směrnice, ani na projekt modrých karet, navrhovaných touto směrnicí, lze zde vysledovat určité společné prvky. Zelená karta bude mít charakter duálního dokladu a bude zahrnovat pracovní povolení k povolení dovoleného pobytu na území České republiky. Předpokládaná směrnice nevylučuje souběžnost obou režimů, tedy tzv. modrých karet evropských a tzv. zelených karet českých.

Když se tyto materiály projednávaly na pracovních skupinách, tak jedna z těch skupin, která byla 11. 1. 2008, tak proti směrnici výrazně pro mé překvapení vystupovalo Rakousko a Belgie, kde máme tato přechodná ustanovení, o kterých hovořil již pan ministr a zároveň se proti této směrnici vyslovilo, nebo proti jejím částem Polsko, Estonsko a Maďarsko. Francie trvá na tom, aby tento materiál byl přijat, nicméně státy, o kterých jsem hovořil, stojí proti určitým částem této směrnice. Rád bych se vrátil k doporučení. Nejdříve bych vzal doporučení pro komisi, kde nejdříve za prvé Senát Parlamentu ČR vnímá návrh směrnice Rady jako důležitý pokrok v naplňování Lisabonské strategie, pokud jde o zlepšení konkurenceschopnosti Evropské unie vůči Spojeným státům, Austrálii a dalším zemím světa, neboť bez vysoce kvalifikovaných pracovních sil ze třetích zemí se nebude dařit snížit úbytek ekonomicky aktivního obyvatelstva v zemích EU. Za druhé se domnívám, že regulace přístupu vysoce kvalifikovaných pracovních sil z třetích zemí na EU – na evropské úrovni je předčasná, to už jsme hovořili i v minulém našem doporučení a za druhé konstatuje, že přijetí směrnice by mělo předcházet zrušení přechodných období pro volný pohyb pracovních sil v rámci EU z důvodů, aby pracovníci ze třetích zemí nepožívali lepšího postavení než občané EU z tzv. nových členských států pokud se jedná o přístup na pracovní trhy členských států EU, které přechodné období prozatím nezrušily. Za třetí doporučuje změnit jednotný postup – jednotný přístup k minimálnímu příjmu – tady je návrh, aby to byl trojnásobek minimální mzdy, což my považujeme za velmi nevhodné, protože cílem je zachovat konkurenci mezi jednotlivými členskými zeměmi. Doporučuje ponechat stanovení minimální mzdy pro uchazeče na rozhodnutí členského státu. Tady dále za třetí pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil Evropské komisi.

K tomu je další návrh pro vládu, doporučení, kdy první body jsou totožné a v  třetím bodu – v III. – za prvé doporučuje vládě, aby pokračovala v záměru zavedení tzv. zelených karet, protože není jasné, kdy bude projednávaná směrnice schválena a zohlednila v projektu tzv. zelených karet přístup EU tak, aby případná implementace nezasahovala do našich předchozích rozhodnutí. Já vám děkuji a ještě jednou se omlouvám za svou předjímavost.

Přededa Senátu Přemysl Sobotka: Já se omlouvám, pane kolego, ale nepřečetl jste pro steno II. 2 – III. 2, kdy Senát žádá vládu, aby informovala o tom, jakým způsobem, atd.

Senátor Tomáš Grulich: Já se omlouvám, já jsem si neotočil stránku. Žádá vládu, aby informovala o tom, jakým způsobem tato stanoviska zohlednila a o dalším vývoji projednávání a aby zaujala stanovisko k možnému blokování přijetí směrnice v době zrušených přechodných období. A za třetí pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil Senátu a popřípadě vládě.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Já vás nechci zdržovat, vím, že máte chřipku, ale to pověření předsedy Senátu, aby on to sdělil Evropské komisi, to patří k tomu usnesení doporučení – posíláme komisi. A tam to usnesení je – posíláme vládě.

Senátor Tomáš Grulich: Posíláme vládě. Omlouvám se.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Je jasné, o čem nás pan zpravodaj informoval. Já v tuto chvíli otevírám rozpravu. Paní senátorka Gajdůšková se přihlásila, máte slovo.

Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené paní senátorky, páni senátoři. Jsem nesmírně ráda, že pan ministr nás tak hezky přesvědčil o tom, jak tato vláda je skutečně nejlepší. Že jenom pokračuje v tom, co započala vláda sociální demokracie a přemalovává to na modro. Je v mnoha věcech také pravda a mohli bychom uvádět příklady. Příklad zelených karet je přesně o tom. Jsem také nesmírně ráda, že tato vláda velmi usiluje o to, aby naši občané v EU měli přesně stejné podmínky jako všichni ostatní občané. Samozřejmě, to nám zakotvuje přístupová smlouva a naše členství v Evropské unii.

Přechodná období, která jsou pro přístup na pracovní trhy ostatních členských zemí, zůstávají asi v pěti zemích, a tato přechodná období příštím rokem končí, resp. bude záležet na vládě ČR, zda dokáže dojednat to, aby tato přechodná období skončila.

Zeptala jsem se záměrně při minulém bodu na to, jak jsou kvóty plněny, protože informace jsou, že naši pracovníci nevyužívají možností získání pracovních míst v ostatních členských zemích, které nám tyto země dávají. To na jedné straně.

Na druhé straně – pokud se týká vysoce kvalifikovaných pracovníků, jsme – možná dobře, v této chvíli v situaci, kdy se musíme snažit o to, abychom především vysoce kvalifikované pracovníky udrželi v naší zemi, abychom je drželi v našich formách a organizacích. O tom by měla být řeč a o to bychom se měli snažit.

Směrnice, které v této chvíli projednáváme, jsou zaměřeny do budoucna. Řeší to, že právě je nedostatek vysoce kvalifikovaných pracovníků v členských zemích EU a nastavují pravidla. Není to o tom, jestli mají lepší podmínky pracovníci z nových členských zemí nebo lidé, kteří se ucházejí o práci z třetích zemí, protože ve směrnici, jak ji máme předloženu, jak ji předkládá Evropská komise, je také zakotven princip komunitární přednosti. Ten znamená, že i když se členský stát rozhodne aplikovat přechodné období pro přístup pracovníků z nových členských států na svůj trh práce, vždy platí, že občané EU, ať už z původních nebo z nových členských států mají při obsazování volného pracovního místa přednost před občany z třetích zemí, což jsou země mimo evropský hospodářský prostor a Švýcarsko.

Je sice hezké, že obou těchto směrnic ministerstvo vnitra využívá k tomu, aby zesílilo tlak na ostatní členské země ke zrušení přechodných období, ale považuji to trochu za nefér vzhledem k tomu, že i my budeme potřebovat mít dobře nastavená pravidla. Je potřeba říci, že tyto směrnice nejsou o přístupu na trh práce, ale jsou o podmínkách, které pracovníci, kteří se o místa na našem trhu práce, resp. na trhu práce EU ucházejí. Znamená to, že země a zaměstnavatelé nemohou používat tzv. sociální dumping, nemohou, pokud tato směrnice vejde v platnost, vykořisťovat pracovníky z třetích zemí, protože tato směrnice znamená, že i pracovníci z třetích zemí musí mít pracovní smlouvu, která je založena na profesní kvalifikaci a m zdě stanovené, na minimální hranici dle národní legislativy. O tom tyto směrnice jsou.

Protož se přimlouvám za to, abychom neschválili usnesení tak, jak je předloženo. Nebudu navrhovat vzetí na vědomí směrnice, protože by to zřejmě bylo neprůchozí.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Nechci do toho zasahovat, ale pokud nebudeme mít žádný jiný návrh, jsme na tom špatně, pokud bychom neschválili návrh EU. Vy tedy nedáváte žádný návrh.

Dále se do rozpravy nikdo nehlásí, rozpravu končím. Táži se, zda se chce vyjádřit pan ministr. Ano, má slovo.

Ministr vnitra ČR Ivan Langer: Dovolím si zareagovat na vystoupení paní senátorky. Jsou věci a projekty, na které se dá navazovat a navazuje. Jako příklad mohu uvést z pohledu ministerstva vnitra balíček zákonů, který se týká cizinecké problematiky, azylu pobytu cizinců na území ČR. To byl balík zákonů nesmírně složitý a důležitý, zejména v souvislosti se vstupem do schengenského prostoru, na kterém se začalo pracovat na ministerstvu vnitra ještě za mého předchůdci. Některé věci jsme upřesnili, přiznám se, zpřísnili. Jaké bylo mé velké překvapení, když úhlavním bojovníkem proti tomuto návrhu zákona byl můj předchůdce.

Jsou věci, na které se nedá navazovat. Projekt, který spustilo ministerstvo práce a sociálních věcí za ministrování pana ministra Škromacha je projekt, který absolutně selhal. Nemyslím to zle. Utratily se miliony a využilo ho 26, 27 nebo 29 příslušníků třetích zemí. Zelené karty jsou o něčem jiném. Je to sofistikovaný projekt, který není izolovaný. Neodehrává se v rámci jednoho resortu, ale síla je v propojenosti resortů.

Jsou věci, na které bohužel současná opozice – omlouváme drobný politický exkurs – ani navazovat nechce. Mohl bych si položit otázku, zda opravdu je zahraniční politika o České republice předmětem společného zájmu vlády i opozice či nikoli, zda je logické, kdy v okamžiku, kdy se předseda vlády setkává se zástupci disentu a nucených emigrantů z Kuby, Běloruska a dalších zemí, tak předseda nejsilnější opoziční strany jedná s politickou stranou, která je synonymem totality a podpory teroristických režimů, zda je normální, kdy se vládní administrativa orientuje jakýmsi směrem, ale šéf opozice se vyjadřuje k situaci v Číně tak, jak se vyjadřuje, že jede do Ruska a jedná způsobem, který je zcela nekompatibilní se zahraniční orientací této vlády. Tady je důvod se zamyslet, zda je toto v pořádku nebo není a zkusit si položit otázku, jak to bylo předtím. Kouzlo demokracie spočívá mj. v tom, že nikdo nic nemá za definitivní, jednou jsi ve vládě, jednou v opozici.

Mohu-li srovnat přístup bývalé opozice v oblasti zahraniční politiky ČR, byl tisícinásobně loajálnější vůči ČR než je stávající přístup současné opozice. Omlouvám se za tato slova, ale cítil jsem potřebu je po vystoupení paní senátorky Gajdůškové říci.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Táži se pana zpravodaje, zda se chce vyjádřit? Nechce.

Budeme hlasovat nejprve o doporučení Senátu pro Evropskou komisia následně budeme hlasovat o návrhu směrem k české vládě.

Nyní hlasujeme o tom, že Senát se vyjadřuje směrem k Evropské komisi. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti, zmáčkne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování číslo 75 je ukončeno. Bylo 51 registrovaných, kvorum 26, pro 37, proti není nikdo. Návrh byl schválen.

Nyní hlasujeme o našem usnesení směrem k české vládě. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování číslo 76 ukončeno. Registrováno 51, kvorum 26, pro 37, proti 2. Návrh byl schválen. Tím končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi i panu zpravodajovi.

Dalším bodem, který budeme projednávat je

Návrh zákona, kterým se mění zákon číslo 162/2003 Sb.,

o podmínkách provozování zoologických zahrad a o změně některých zákonů, (zákon o zoologických zahradách)

Máme to jako tisk č. 190. Prosím pana poslance Davida Kafku, aby nás seznámiljako předkladatel s návrhem zákona.

Poslanec David Kafka: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři, předstupuji před vás s tématem, který je jednodušší a nepolitický, než byla migrace, kterou jste měli teď.

Zákon o ZOO je zjevně kvalitní a sofistikovaný teď. Důkazem toho je, že už téměř pět let existuje a dosud žádná novelizace nebyla třeba. Přesto v něm život jednu chybičku našel, a sice v definici toho, co ZOO je a co není. Malý zvěřinec na zámku v Častolovicích by za zoologickou zahradu nepovažoval asi nikdo, přesto ze současného znění zákona o zoologických zahradách vyplývá, že pokud by v tomto malém zvěřinci vybírali vstupné, zoologickou zahradou by byl.

Účelem této drobné novely je pouze upřesnit definici toho, co zoologickou zahradou není. Sám odborný text, který se týká zřizování a provozování zoologických zahrad zůstal nedotčen.

Odborně jsem jej dvakrát konsultoval s ministerstvem životního prostředí i s ostatními odborníky na zoologické zahrady, jen ve sněmovně máme dva bývalé ředitele ZOO. Jde o novelu velmi malou a drobnou, ale pro provozovatele malých zvěřinců, které jsou součástí zámků, skanzenů, lidové architektury nebo tzv. pet farem normou potřebnou.

Ve sněmovně proběhla velmi snadno ve zkráceném režimu schvalování. I vás prosím, o její laskavé schválení. Drobné novele sluší jen drobný úvod. Proto bych své vystoupení entrée tímto ukončil. Pokud bude potřeba, vysvětlím.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane poslanče. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Garančním a jediným výborem byl určen výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který má usnesení tisk číslo 190/1. Zpravodajkou je paní senátorka Václava Domšová, která je omluvena. Zastoupí ji pan senátor Jan Horník. Prosím, aby nám přednesl zprávu.

Senátor Jan Horník: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, jak už řekl můj předřečník, jde o jednoduchou úpravu zákona o provozování zoologických zahrad. Obdobně, jak zde přednesl své vyjádření k této novele, proběhla diskuze na našem výboru, kde se téma týkalo především legislativních záležitostí této novely, kdy jsme se přikláněli k vyjádření našeho legislativního odboru, že není v této novele vše optimálně vyjádřeno.

Následujícím hlasováním ale došlo k jednomyslnému schválení tohoto návrhu novely zákona s tím, že zákon jako takový by o zoologických zahradách ani nemusel být. V diskusi, která potom následovala na výboru, jsme se shodli, že všechno pasovat do zákonů a zaplevelovat náš řád je poměrně složitá záležitost. Nicméně následně hlasováním došlo k návrhu výboru, což je doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném PS Parlamentu ČR.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, posaďte se ke stolku zpravodajů. Otázka zní, zda někdo podle § 107 našeho jednacího řádu navrhuje, aby se Senát tímto návrhem nezabýval. Nikdo se nehlásí, otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se rovněž nikdo nepřihlásil, končím ji. Nepředpokládám, že by se předkladatel nebo zpravodaj vyjadřovali k něčemu, co neexistovalo.

Podle garančního výboru máme jediný návrh, což je schválit projednávaný návrh zákona v takovém znění, které jsme dostali. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování pořadové číslo 77 bylo registrováno 45, kvorum 23, pro 33, proti není nikdo. Návrh byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu.

Děkuji panu poslanci i zpravodajovi, my u mikrofonu se vystřídáme.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Kolegyně a kolegové, dalším bodem je

Návrh zákona, kterým se mění zákon číslo 219/2000 Sb.,

o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích,

ve znění pozdějších předpisů

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 192. Prosím pana poslance Petra Bratského, který je ale nepřítomen. Nebudeme mít tedy předkladatele k tomuto návrhu zákona.

Návrh zákona byl přikázán ústavně-právnímu výboru. Ten určil jako svého zpravodaje senátora Jaroslava Kuberu. Přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk 192/2.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk 192/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Josef Vaculík, kterého žádám o zpravodajskou zprávu. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Josef Vaculík: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, byť zde není předkladatel, přesto si myslím, že návrh je tak jednoduchý, že jeho podstatu pochopíte pouze z mého podání. Tento jednovětý poslanecký návrh podaný Petrem Bratským, Michaelou Šojdrovou a dalšími dne 4. 5. 2007 je osmnáctou novelou zákona o majetku státu, která řeší dílčí velmi drobný problém týkající se úpravy užívání majetku České republiky.

Podle navrhované úpravy bezúplatné užívání státního majetku bude moci být nově sjednáno též pro účely práce s dětmi, zatímco podle dosavadní úpravy je to možné pro účely sociální, humanitární, požární ochrany, ochrany obyvatelstva, integrovaného záchranného systému, vzdělávací, vědecké, kulturní, sportovní a tělovýchovné, ochrany přírody a péče o životní prostředí.

V PS byl návrh přikázán výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, který doporučil plénu PS návrh zákona schválit. Vláda na své schůzi dne 13. června 2007 s tímto návrhem vyslovila souhlas. PS návrh zákona schválila na své 27. schůzi 6. února 2008, když v hlasování pod pořadovým číslem 147 z přítomných 190 poslanců bylo 189 hlasů pro, nikdo nebyl proti.

Byť při projednávání na VHZD padla námitka, zda je v současné době nová úprava tak nezbytná, že její přijetí nemůže být odloženo a přijato po důkladné analýze spolu s dalšími eventuálními změnami zákona o majetku státu, výbor uvážil přijetí navrhované úpravy za užitečné a doporučil návrh schválit ve znění postoupeném PS. Stalo se tak na 27. schůzi konané 12. března 2008 usnesením č. 222.

Tím tedy doporučuji schválit návrh ve znění postoupeném PS.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, pane zpravodaji. Přeje si vystoupit pan senátor Kubera jako zpravodaj ÚPV? Přeje. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, ÚPV projednal návrh tohoto zákona na své 18. schůzi 5. března a doporučil Senátu PČR projednávaný návrh zákona schválit ve znění postoupeném PS.

Já jen jednu poznámku, já jsem sledoval diskuzi v PS a trošku jsem se bavil, jak se často používají argumenty pro to, aby něco prošlo. Tam byl vznesen argument, že se vlastně nic neděje, protože stejně rozhodnutí zastupitelstva o tom, jestli dají majetek k dispozici organizacím, které pracují s dětmi, což je velmi slušně řečeno nepravda, protože samozřejmě zastupitelstva o státním majetku v žádném případě nerozhodují. Ale to je na okraj, jak se často argumentuje v PS, když je potřeba získat hlasy pro nějaký návrh. Nijak to nesouvisí s tím, že bychom neměli návrh podpořit. Takže ÚPV doporučuje plénu Senátu schválit tento návrh zákona.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore, ptám se, jestli někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu návrhem zákona se nezabývat. Nemám žádného přihlášeného, ani se dále nikdo nehlásí. Takže otevírám obecnou rozpravu. Zatím nemám nikoho písemně přihlášeného do obecné rozpravy, ani na monitoru nikdo není přihlášen. Končím tedy obecnou rozpravu a padl jediný návrh – schválit příslušný návrh zákona, jak byl postoupen PS.

Přivolám znělkou nepřítomné senátorky a senátory do sálu a budeme hlasovat.

Kolegyně a kolegové, budeme hlasovat o návrhu schválit tento návrh zákona. Aktuálně je přítomno 45 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 23, zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 78 se z 46 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 24 pro vyslovilo 39, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu garančnímu zpravodaji a následujícím bodem je

Zpráva vlády

o přejímání legislativních závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii za rok 2007

Jednací řád Senátu ve svém § 119 odst. b) předpokládá, že vláda předkládá nejméně jednou ročně zprávu o přejímání závazků vyplývajících ze členství v EU do právního řádu, především o provádění legislativních aktů vyžadujících transpozici. Se zprávou vystoupí ministr vlády a předseda Legislativní rady vlády pan ministr Cyril Svoboda, kterému uděluji slovo. Jinak ještě podotknu, že je to senátní tisk č. 179.

Ministr vlády ČR, předseda Legislativní rady vlády ČR Cyril Svoboda: Vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, zprávu znáte. Zpráva není moc lichotivá, a když ji zaktualizujeme k 11. únoru 2008, tak zjišťujeme s velkou lítostí, že zaujímáme dvě významná místa. Pokud jde obecně o transpozici norem ES, zejména EU, jsme na 24. místě, a pokud jde o směrnice vnitřního trhu, bohužel zaujímáme místo poslední. To má sice tu výhodu, že se nikdo nesplete, na kterém místě jsme, ale není to dobrý výsledek.

To, co je třeba zdůraznit, a vláda si toho je vědoma, a proto také bude uloženo příslušným ministrům podat jasnou zprávu, jak budeme pokračovat v transpozici těchto norem, tak je třeba zdůraznit, že nejde po většinou o žádné politicky citlivé normy. Že nejde o normy výbušné až možná na některé výjimky. To znamená, že jde spíše o kapacitu a schopnost státu připravit návrh těchto norem a tyto normy potom příslušně schválit v PS a v Senátu.

Jde o 66 směrnic ES a z toho 62 směrnice vnitřního trhu. Tyto směrnice se transponují a nechci unavovat vás, vážené senátorky a vážení senátoři, kde se který návrh zákona nachází. Chci jen poprosit, abychom si toho byli vědomi a tam, kde skutečně nejde o vážný politický problém, abychom s velkou energií pokročili, abychom zlepšili naši pozici ČR v ES. Je to důležité, protože to je vizitka našeho státu před předsednictvím v EU. Je důležité, abychom předvedli, že kapacita naší státní správy, administrativy, ale také moci zákonodárné, je schopna zvládnout tento technický požadavek v transpozici norem ES, zejména EU.

A to je také důvod, proč si vás závěrem dovolím požádat o nakonec pozitivní stanovisko k antidiskriminačnímu zákonu, protože řekl jsem před chvílí, že se jedná především o normy technického charakteru, ale antidiskriminační zákon je zákon, který poutá naši pozornost, a je to jeden ze sledovaných bodů. Proto prosím, abychom sledovali, co je obecný zájem, že je třeba transponovat a že některá odkládaná témata nám život pouze komplikují, nikoli usnadňují.

A za vládu slibuji, že vláda udělá všechno pro to, aby se naše pozice v přehledu dostihové tabulky EU výrazně zlepšila. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, pane ministře, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Zpráva byla přikázána ÚPV, ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Jiřího Zlatušku, přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 179/2. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání toto zprávy VEU. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 179/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Luděk Sefzig, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Pane senátore, prosím.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, my každoročně projednáváme tuto zprávu. Máme na ni podle našeho jednacího řádu podle § 119a odst. 1 písm. b) zákona 107/99 dokonce právo. Činíme tak s vědomím toho, abychom kontrolovali vládu v trochu statistice, v tom, jak funguje v rámci přijímání sekundárního práva, v rámci přijímání acquis communitairea činíme tak od doby, kdy jsme dávali naše zákony do souladu s evropskými směrnicemi.

Pan ministr si vystavil sám nepříliš lichotivé vysvědčení, dokonce v tom jednom místě zaujímáme poslední místo, ale já musím říci, že to není jenom jeho výsledek, že se jedná o všechna ministerstva, celou vládu, nicméně zodpovědnost visí také na celé vládě.

Nejsou to jen samá negativa, protože skutečně proti roku 2006 do roku 2007 poklesli jsme, co se týče absolutní čísla, z pátého místa; o 16 míst jsme poklesli k listopadu, teď je to dokonce ještě o něco více, ale na druhou stranu není to tak ani výsledek špatné práce vlády, spíše je to výsledek toho, že v jiných zemích je implementace práva rychlejší a méně problémová.

My jsme analyzovali na našem výboru obě ty skupiny, jak všeobecné směrnice, tak směrnice, které jsou zvláště bedlivě sledované, to jsou směrnice týkající se jednotného vnitřního trhu, kde jsou trošku jiná pravidla, co se týče uznání implementace této směrnice do našeho vnitrostátního práva. Tam totiž musí být notifikace celá, tzn. zpráva o tom, jakým způsobem byly zohledněny směrnice, musí být celá, ve všech bodech musí být uzavřena. Pak teprve je tato část směrnice akceptována a řekl bych v tom seznamu nedostatků je odškrtnuta.

Co je velmi potěšující na legislativní práci naší vlády, je to, že máme jednu z nejlepších metodik. Je tak dobrá, že pokud aplikujeme některé směrnice legislativní akty EU do našeho práva, tak bývají k nim velice málo výhrady a protože i klesl absolutní počet, dokonce poměrný počet neaplikovaných směrnic ze 3 % na 2,6 %, tak ta zpráva není jen negativní, je to i zpráva o pozitivech. Největší problém byl ve zdravotnictví. My jsme se snažili analyzovat, proč k 1. listopadu 2007 nebylo 25 směrnic akceptováno. Jednoznačná odpověď, kterou jsme dostali, to bylo tím, že po posledních volbách v roce 2006 trvalo dlouhou dobu, než byla ustanovena vláda a z toho důvodu se některá implementace směrnic opozdila. V té době ale bylo několik zákonů již schváleno oběma komorami Parlamentu a čekaly na podpis prezidenta a ten po listopadu i přišel. Takže dnes počet skutečně klesl.

Já bych se ještě maličko zmínil, co nás čeká, pokud nesplníme všechny úkoly směrnice a tím bych asi svou zpravodajskou zprávu vyčerpal s doporučením, které uvedu na závěr. Nemůžeme si myslet, že v okamžiku, kdy jednu směrnici naše komise, tedy Evropská komise, neschválí nebo nepřijme, že jsme hned žalováni u Evropského soudního dvoru pro neslučitelnost s komunitárním právem. Tomu předcházejí dvě fáze jednání. První fází je, a to je obligatorní fáze předběžného řízení s mimosoudním urovnáním sporu. Další stupeň je žádost o vysvětlení. Pak přichází druhá fáze, to je vydání odůvodněného stanoviska s přiměřenou lhůtou na odstranění. A teprve pokud ani tady nedochází k odstranění diskrepance, tak přichází konečná fáze, to je podání žaloby k soudnímu dvoru pro neslučitelnost s komunitárním právem. Neslučitelnost mezi státy členskými a nečlenskými, odmítnutí transpozice či faktické jednání porušující smlouvu.

V roce 2007, abych doplnil informaci, bylo vyneseno šest odsuzujících rozsudků.

Já doporučuji vzít tuto zprávu na vědomí. My příští rok budeme projednávat znovu a budeme komparovat zprávu za rok 2008 s tou předchozí a popřejeme vládě, aby počet neimplementovaných směrnic se nejenom absolutně zmenšil, tak jako se to stalo v loňském roce, ale aby i poměr a ten relativní vztah vůči úspěšnosti jiných zemí byl větší, rychlejší. Abychom se odlepili ode dna.

Nicméně ještě se zmíním o jedné věci, kterou tady pan ministr trochu mimo program tohoto bodu zařadil, a to je projednání antidiskriminační směrnice. Já jsem na tuto otázku velice často dotazován různými zástupci jiných parlamentů. Musím řici, že v poslední době se na mne obrátil i předseda klubu CSU Bundestagu pan Ramsauer, který byl na návštěvě našeho Senátu, a také jej velice tato část trápila. Musím říci, že tak, jak je antidiskriminační směrnice chápána, tak moje odpověď vždycky zní, že naše Ústava je dostatečně silnou antidiskriminační směrnicí. Je dokonce v řadě věcí silnější, ale zachycuje naše základní práva, která jsou podle všech chart naplněna a směrnice, která je vypsána, tak vlastně trochu vytváří i právo na blahobyt a to může nové členské země, které nemají tak vysokou životní úroveň jako mají občané ve starých členských zemích, tak je to může trošku zpomalit v dohánění starých zemí, proto musíme velmi opatrně tuto antidiskriminační směrnici zvážit a eventuálně její implementaci buď pozměnit anebo ji přímo odmítnout. To ale uvidíme, to bude přece jednání pléna Senátu, pléna PS, a to nebudeme teď předbíhat.

Děkuji vám za pozornost. Jen zopakuji, že doporučuji vzít tuto směrnici na vědomí.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, zeptám se pana senátora Zlatušky, jestli chce vystoupit jako zpravodaj ÚPV. Pan senátor nechce vystoupit jako zpravodaj, ale chce vystoupit v obecné rozpravě. Mám ho přihlášeného, takže ještě chvilku vydržte, já formálně otevírám obecnou rozpravu a prvním přihlášeným je pan senátor Jiří Zlatuška. Teď je to přesně správně podle jednacího řádu. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Zlatuška: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, já bych si dovolil jenom poznámku, kterou jsem nechtěl zdržovat ve zpravodajské zprávě, která by byla jinak shodná, že s vývojem splněných a nesplněných závazků hodnocení komise se projevuje zjevně blahodárný vliv voleb. V legislativní smršti těsně před volbami jsme prudce splnili téměř všechno, poté to jde dolů. Domnívám se, že kdyby se volby konaly častěji a každá vláda se snažila dohnat těsně před svým koncem všechny závazky, že by to umístění bylo podstatně lepší.

Dále si dovolím drobnou poznámku na téma, že se domnívám, že z nelichotivého umístění ČR plyne především poměrně přezíravý postoj, který máme jako zákonodárci k mezinárodním závazkům, které ČR má. A týká se to nejen členství v EU, ale i závazků vyplývajících z jiných mezinárodních smluv. Já si tady dovolím vyslovit svůj názor, že i zde přítomný pan ministr na tom má velmi výrazný podíl tím, že občas musí Parlament jednat nad návrhy norem, které by byly za normálních okolností zbytečné.

Dnes odpoledne budeme takhle projednávat novelu autorského zákona, která nebýt naprosto přezíravého postoje k mezinárodním závazkům, mimo jiné to právě pan ministr zde tehdy místo tehdejšího ministra Dostála odůvodňoval a vyzýval nás k tomu, abychom si těch závazků nevšímali, tak bychom měli nepochybně čas věnovat se přejímání závazků z Evropské unie.

Myslím si, že v tomto je možné také vidět část toho, proč se nám v legislativní práci nedaří postupovat tak rychle jako jiným zemím. Nicméně to hlavní, co bych chtěl navrhnout, je návrh usnesení Senátu v souvislosti s projednáváním tohoto tisku. Navrhuji doprovodné usnesení ve znění:

Senát zrušuje odstavec 2 usnesení č. 101 přijatého na 5. schůzi 6. funkčního období Senátu dne 13. 4. 2007.

Připomněl bych, že toto je usnesení, kterým vyzývá Senát vládu, aby všechny návrhy zákonů, které jdou do Senátu, doprovázela zřetelným vyznačením toho, které pasáže se týkají závazků z členství v EU. Připomněl bych, že jsem se zde několikrát pokoušel neúspěšně navrhovat přerušení s tím, aby příslušný tisk, který dostáváme z Poslanecké sněmovny, byl vrácen vládě k příslušnému doplnění. Toto je situace, ve které máme přijaté usnesení, které se týká této evropské problematiky. Senát naprosto vědomě rezignuje na to, aby to usnesení uplatňoval. Myslím si, že oprávněně rezignuje na to, aby to usnesení uplatňoval, protože tisky k nám chodí z Poslanecké sněmovny, nikoli z vlády. Vláda toto vyznačení dává do Poslanecké sněmovny a chtít nějakou odbočku, kterou mezi Poslaneckou sněmovnu a nás chce vložit znovu vláda a znovu nám ty tisky bude anotovat, je zjevně z procesního hlediska nemožné.

Nicméně nemáme-li mít takříkajíc legraci sami ze sebe, s tím, že jsme si přijali usnesení, které nás ani v nejmenším nenapadne uplatňovat, tak bychom se k tomu měli postavit čelem a to usnesení zrušit. Odtud tento můj návrh. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Další přihlášenou do rozpravy je paní senátorka Jiřina Rippelová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jiřina Rippelová: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, já jsem přesvědčena o tom, že to 25. místo v notifikačním úsilí ČR z 27 členských států skutečně není lichotivé a ráda bych položila jednoduchou otázku panu ministrovi. Vidí důvod ve skluzu v přijímání legislativních závazků v exekutivě nebo v Parlamentu? A co s tím, pane ministře? Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji paní senátorce Rippelové. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, já „bych sem byl býval nechodil“, ale kdybyste si nezačal. Vy jste tady zmínil antidiskriminační zákon, přestože není vůbec dnes na programu. Já jsem sledoval diskusi v Poslanecké sněmovně, kde všichni jednoznačně říkali, že to je hrozný zákon, že je to něco naprosto strašného, a to zprava i zleva, ale že nám vlastně nic jiného nezbývá. Protože my musíme, že? Protože jsme se jednou zavázali, takže musíme.

My jsme tady měli nedávno zákon o ekologické újmě. Dokonce i pan zelený ministr říkal, že je to hrůza, ale že musíme, protože jsme se zavázali. Ale já nemusím. Já musím říci, že nemusí, že nebudu hlasovat pro nic, s čím vnitřně nesouhlasí. Protože jestli musíme – jestli se nám říká, že musíme schválit Lisabonskou smlouvu, protože ANO má jinou hodnotu než NE, tak pak mám velké pochybnosti o tom konglomerátu nazývajícím se Evropská unie. Já si myslím, že vůbec nemusíme. A já myslím, že bychom si to měli pamatovat při schvalování Lisabonské smlouvy.

Dnes Radiožurnál – a to cituji – odvysílal zprávu, že máme málo mandarínů a málo ajatoláhů v Evropské unii. Jestli nevíte, co to je, tak to jsou ti nejvýznamnější úředníci, kteří opravdu tvoří evropská nařízení a evropské směrnice. A prý my málo lobbujeme, aby bylo mezi těmito vysokými úředníky – protože ti jsou rozhodující – více Čechů. To bychom myslím dělat opravdu měli, protože bychom tam vnesli něco nového.

Já si naopak myslím, že 25. místo je velmi dobré, protože jsme ušetřili spoustu peněz tím, že jsme tak rychle nepřijímali nařízení a směrnice, protože ony skoro vždycky tahají peníze z podnikatelů, z daňových poplatníků. Namátkou uvedu takovou tu evropskou zajímavost, to jsou ty zapalovače s pojistkou, kdy se veřejně říkalo, že ty zapalovače už se nesmějí tuším od 1. března prodávat a hned novináři kontrolovali, jestli náhodou ještě někdo je neprodává. A naopak evropské zapalovače bez pojistky se prodávat mohou! To je zvláštní, že? Takže čínské zapalovače bez pojistky se prodávat nesmějí a „romsomy“ a další značky – drahé – se prodávat mohou. Takže tam snad nehrozí, že by děti tatínkovi sebraly ten drahý zapalovač a zapálily stoh.

Kromě toho nám chybí směrnice o sirkách s pojistkou. Protože většina dětí, když způsobí požár, tak ho působí sirkou – a všichni si to pamatujete jako děti, že sirky jsou zajímavé, na zapalovači nic zajímavého není, ten je zajímavý tak, že fetují ten propan-butan z toho zapalovače. Ale sirkami se zapaluje. A tam EU zůstala mnohé dlužna tomu, abychom udělali něco pro bezpečnost našich dětí a nevymyslela zápalky s pojistkou. Ale určitě si myslím, že ty zápalky vymyslí a budou to právě české zápalky, které se zřejmě do té směrnice nevejdou.

Pokud jde o to usnesení, které navrhuje pan senátor Zlatuška, já si myslím, že není nutné ho rušit. To, že se neplní, takových usnesení tady máme možná přes polovinu, která se neplní. A ono to bude velmi zajímavé. Já jsem rád, že jsem získal dalšího příznivce, který bude hlasovat proti Lisabonské smlouvě. Protože Evropská unie nebyla ani schopna dodat členským státům tu smlouvu v konsolidované podobě. Dokonce zakázala její český překlad a tady koluje samizdat, který vytvořila vláda jaksi amatérsky. Ten samizdat samozřejmě není konsolidovaný text. To je jenom jakoby úlitba tomu, aby ti, co si stěžují, si mohli o tom něco přečíst.

Takže já mám k té zprávě tyto výhrady a nebudu pro ni hlasovat, nebo pro vzetí na vědomí, i když jsem si vědom toho, že nevzetí na vědomí je v podstatě protimluv, protože to nic neznamená, když to někdo nevezme na vědomí. Ale já se těším víc na Lisabonskou smlouvu a zejména Listinu evropských práv. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu kolegovi Kuberovi. Taková technická poznámka – slova mandarín a ajatoláh, to není oficiální slovník EU, to je váš slangový slovník. Pravděpodobně. Pane kolego, jestli mi to můžete technicky osvětlit.

Senátor Jaroslav Kubera: Já jsem, pane předsedající, kdybyste dával pozor, říkal, že cituji Radiožurnál z dnešního rána. Tam to bylo řečeno, že se to v EU takto říká a že probíhají velké zákulisní boje a dohody, kdo že bude mandarínem a kdo nebude. Já jsem ty výrazy slyšel dnes vůbec poprvé v životě.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji. Pan ministr s technickou. Koukám, že jsem svojí neobratnou poznámkou tady rozvířil debatu, která není předmětem tohoto jednání. Pane ministře, máte přednostní právo promluvit, takže jestliže chcete promluvit, můžete promluvit přednostně. Prosím. Jestli chcete k tomu technickou poznámku. Jinak jsou ještě další přihlášení do diskuse, pane ministře. Takže vy budete mít závěrečné slovo. (Ministr se vzdává vystoupení.) Děkuji. Další přihlášenou do diskuse je předsedkyně senátorského klubu ČSSD paní senátorka Alena Gajdůšková. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, paní senátorky, páni senátoři, teď se nabízí krásná situace – polemizovat s panem kolegou Kuberou, ale neudělám to, protože on stejně většinou nemá pravdu. Ale chtěla bych se stejně vyjádřit k tomu, co řekl ve smyslu přijímání evropských dokumentů, zda musíme nebo nemusíme. Nemusíme. Samozřejmě. Nikdo z nás nemusí. Nemusí ani Česká republika vůbec nic. My jsme chtěli, od 90. let jsme chtěli být členy EU. O tom, že vstoupíme do EU, rozhodli občané v referendu, a to 77 procenty hlasů všech občanů. Rozhodli jsme se dobrovolně. Byla to naše rozhodnutí. A jestliže jsme se rozhodli vstoupit do klubu zvaného Evropská unie, tak bychom ale měli ctít pravidla, která v tomto klubu platí. A jestliže to neumíme nebo nechceme, tak bychom to měli říci, ale jasně. Nikdo nám určitě nebude bránit z tohoto klubu vystoupit.

Nicméně si myslím, že chovat se tak, že budeme kverulovat, že budeme bojkotovat, že nebudeme spolupracovat, to je asi to nejhloupější řešení a nejhloupější činnost, jakou můžeme dělat.

To, co skutečně musíme, chceme-li být členy klubu zvaného Evropská unie – musíme se naučit využít všech možností, všech šancí, které nám EU dává. Musíme se naučit znát pravidla, která zde platí a také se podle nich chovat.

My jsme shodou okolností v předcházejících bodech jednali o návrzích evropských směrnic. Trošičku jsme se neshodli v postoji k těmto směrnicích. Ale nicméně jsme horní komorou Parlamentu ČR a jako takoví jsme se vyjádřili k tomu, co nám je předkládáno. Záleží samozřejmě na tomto našem vyjádření, ale záleží také na tom, jak se chová naše vláda v EU, nakolik bude respektovat toto naše vyjádření, nakolik se podaří jí vůli této komory, případně celého českého parlamentu v EU prosadit.

Holt nedá se nic dělat, jsme v klubu a chceme v ní obstát, musíme respektovat pravidla, která zde máme.

Graf plnění legislativních závazků, které v EU máme, ale hovoří o tom, že tato vláda moc nechce spolupracovat. Protože jestliže jsme na posledním místě mezi zeměmi EU, tedy v té sedmadvacítce na posledním místě v přejímání směrnic nebo v implementaci směrnic týkajících se vnitřního trhu, tak si to nedokážu vysvětlit nijak jinak, než ? priori odmítáním všeho, co je v EU. Protože je to v přímém rozporu s tím, co tato vláda deklaruje, to je podpora podnikání. To je podpora trhu. Je to, přátelé, v přímém rozporu. Takže jak to tedy je? Co chceme a co nechceme?

Tady se také naskýtá otázka, co je národním zájmem České republiky. Vláda hraje kartou ochrany národních zájmů. Já se nebojím použít slovo nacionalistickou kartou. A jestliže hrajete s touto kartou, tak je nejsnazší najít si nepřítele, najít si někoho, proti komu tu svoji činnost obrátíte. A to je v tomto případě ta zlá, škaredá EU, která nám pořád a neustále něco vnucuje. A my to musíme plnit. I když nechceme, jak řekl pan senátor Kubera.

Ale vraťme se do historie. Už král Jiří z Poděbrad si byl vědom toho, že tento prostor, že země Koruny české budou mít zajištěno bezpečí a budoucnost, budou-li spolupracovat se svými sousedy. Byl to Tomáš Garrigue Masaryk, kdo hovořil o tom, že naše místo, a důstojné místo, tohoto prostoru je zase ve vztahu k ostatním zemím EU. A v této chvíli v globalizovaném světě to platí dvojnásob. My jsme vždycky byli jako Češi, Moravané, Slezané tou nejvýznamnější, nejvíce prosperující částí celku, ke kterému jsme patřili. Můžeme na to být hrdí. Ale proč se toho bojíme? Proč se bráníme skutečně spolupracovat? Proč se nesnažíme více se zapojit do evropských sítí? Proč se nesnažíme podpořit naše vědce, výzkumníky, univerzity k tomu, aby skutečně mohli být důstojnými partnery univerzitám, vědeckým pracovištím v EU? Proč se nepokusíme více podpořit naše firmy atd. Buďme trošičku více sebevědomí. Vždycky jsme na to měli – a myslím si, že i v této chvíli na to máme. Nejsme schopni jako 10milionový národ obstát v globální konkurenci. Ale jsme schopni být dobří a možná nejlepší v mnoha oblastech konání, jestliže se dokážeme zapojit do evropských sítí, jestliže dokážeme využít všech možností, které nám Evropa dává. Ale to se musíme zbavit svých komplexů, toho fenoménu štěněte, které zaženete do kouta a ono tedy jenom kouše.

Myslím si, že máme na víc a já věřím tomu, že tento postoj změníme. Věřím tomu, že ratifikací Lisabonské smlouvy se staneme skutečně rovnocennými partnery všech ostatních členských zemí EU. Že budeme těmi, kteří jí dokáží poté moderovat proces integrace v EU především v době předsednictví České republiky. Já věřím tomu, že jsme a budeme sebevědomými partnery, sebevědomými členy EU a že využijeme potenciál, který nám EU, ale i naše schopnosti k tomuto dávají. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, paní senátorko. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Martin Mejstřík. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Martin Mejstřík: Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, chtěl jsem jenom poopravit paní kolegyni Gajdůškovou. Pro některé to byla 90. léta, kdy jsme vyjádřili touhu stát se součástí EU. Já bych šel ještě dále. Já si vzpomínám, byli jsme tenkrát mnozí z nás na gymnáziích, na vysokých školách, na 70. a 80. léta, jak jsme toužili po tom, stát se součástí té svobodné Evropy, kde se rušily hranice, rušily se pasy. Vzpomínáte si na to, vážené dámy a pánové? A my v té svobodné Evropě jsme. Proto mě mrzí některá vyjádření na adresu EU, slyšíme to zde v podstatě při každé schůzi Senátu, jakoby opravdu Unie byla tou říší zla, ze které pochází všechno špatné a my jsme nuceni být její součástí. Prosil bych nás všechny, kdo zde hovoříme, užijme si té radosti, že jsme její součástí. Užijme si toho, že se nám splnily naše sny z doby dospívání nebo z doby před 30 lety a zkusme se dívat na ten proces pozitivně. A ne jenom negativizovat to, co se tam děje. Máme svůj hlas. Máme své hlasy a jsme součástí úžasného celku, který můžeme ovlivňovat. Děkuji za pozornost.

A nebo si zvolme druhou cestu a staňme se součástí nějaké jiné říše, nějakého nového Svazu sovětských socialistických republik. Nebo něčeho takového.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Nemám nikoho přihlášeného do rozpravy. Ještě se hlásí pan senátor Ivo Bárek. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Ivo Bárek: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, já bych se připojil k Martinovi Mejstříkovi. Já si myslím, že opravdu ta doba tady byla a já jsem rád, že tato slova tady teď řekl. Možná bych to ještě uvedl tím, že jsme tady měli zástupce Rumunska a Bulharska, kteří tady seděli, náš pan předseda je vítal, všichni jsme tady stáli a tleskali. A vůbec tomu nerozumím, co pořád se tady s tou EU jakoby děje, že opravdu je takovým strašákem, když jedněm tleskáme a sami chceme utíkat. Nezdá se mi to dobré.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátorovi. V tuto chvíli nemám již nikoho přihlášeného. Končím rozpravu. Požádám o vyjádření pana ministra, pana předkladatele, pan garanční zpravodaj až posléze.

Ministr vlády ČR, předseda Legislativní rady vlády ČR Cyril Svoboda: Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Poznamenal jsem si sedm bodů nebo sedm otázek, na které dlužím odpověď. První – autorský zákon. Ano, je to pravda, pan senátor Zlatuška má pravdu, že jsem tady řekl to, co jsem řekl, zastupoval jsem vládu a zastupoval jsem pozici ministra kultury. Nemohl jsem říci nic jiného, než co by tehdy řekl ministr kultury, protože jsem sděloval jeho pozici. Ale abych také řekl – je třeba zdůraznit, že ale Senát hlasoval ve smyslu toho, co řekla vláda, tak abychom neřekli, že to padá jenom na hlavu vlády – tehdejší výsledek. Neseme na tom podíl všichni, protože nakonec návrh byl schválen v Senátu v podobě, jak byl předložen vládou. To je autorský zákon.

Kdo nese větší odpovědnost, zda moc zákonodárná nebo výkonná – poctivě říkám, že větší díl odpovědnosti nese věc výkonná, nepochybně proces probíhá i v obou dvou komorách Parlamentu. Nelze říci, že by nebyla žádná odpovědnost moci zákonodárné, ale přiznávám, že hlavní důvod je v odpovědnosti na straně moci výkonné. Tím chci říci, že to není odpovědnost legislativní rady. My pouze posuzujeme ty návrhy jednotlivých resortů, a proto také se vláda rozhodla, že bude s větším důrazem monitorovat chování všech resortů a ministři mají za úkol dát výpočet, tak budou pokračovat, aby ten proces se urychlil. Já jsem napsal všem ministrům dopis, kde jsem identifikoval, o které normy jde, a jsem přesvědčen, že určitě se výsledek dostaví.

Třetí poznámka – Lisabonská smlouva. Já tu nechci otevírat toto velké téma, užijete si ho, až se bude Lisabonská smlouva, resp. její ratifikace projednávat v Senátu. Chci jenom poznamenat toto. To je kompromis 27 zemí, to není dílo České republiky. Samozřejmě, že nemůžeme si říkat, že musíme všichni hlasovat pro Lisabonskou smlouvu. Zdá se mi, při vší úctě k panu senátorovi Kuberovi, slabý argument o tom, že ten text není přeložen oficiálně. Jaký podstatný rozdíl bude asi mezi tím textem, který je oficiálně předložen a tím textem, který máme dnes v ruce? To bych chtěl zdůvodnit, kde je zásadní rozdíl, že bych řekl, že tento text je pro mě nepřijatelný a jiný text je pro mě přijatelný. Možná, že budou někde nějaké drobné nuance ve výrazech, a podstata a smysl zůstane stejná. To si myslím, že je potřeba říci, navíc určitě budeme mít texty pro znalce v jazyce evropském jiných členských států EU – buď anglicky, nebo francouzsky – je možno porovnávat pro všechny určitě, k tomu můžeme dát i službu my, náš odbor kompatibility na Úřadu vlády, bude-li potřeba cokoli vysvětlit, jsme připraveni vysvětlit a texty porovnat. Takže tuto službu Senátu nabízíme.

Chci říci toto – budeme předsedat EU, a jestliže neschválíme Lisabonskou smlouvu, může na nás padnout podezření, že se bojíme předsednictví se stálým předsedou Evropské rady a se stálým představitelem pro bezpečnostní a zahraniční politiku, že se tohoto nového předsednictví bojíme, že to nezvládneme v této nové konstelaci. Buďme možná rádi, když se nepodaří ratifikační proces dokončit, ale ať to není vinou České republiky. Já nechci, aby Česká republika byla země, na kterou padne onen stín, že se toho bojíme, že si s tím nevíme rady, protože to bude nový typ předsednictví.

Naopak myslím si hluboce, že může mít dva velké zářezy v dějinách evropské integrace, a to že Chorvatsko za našeho předsednictví vstoupí do EU, to bych považoval za obrovský výsledek, tím se do učebnic dostaneme naprosto bezpečně. Druhý velký zářez v dějinách můžeme mít, že zvládneme nový typ předsednictví, které dosud nikdy nebylo. Je to i velká šance a příležitost. Proto prosím, abyste i tento argument vzali do úvahy, až budeme rozhodovat o ratifikaci Lisabonské smlouvy, jakou vizitku dáváme sami sobě, jak naložíme s tímto textem, až nastoupíme do role předsednické role 1. ledna 2009. Neboť to jsou velká témata a dobře víte, že v tom předsednictví se v době, kdy Evropa bude před Evropskými volbami, takže já očekávám, že možná od nějakého března příštího roku komisaři někteří budou hledat nové zaměstnání, jiní se budou starat o to, aby byli znovu nominováni. Parlament bude v kampani, to znamená, že velká témata od března do června 2009 asi neodehrajeme, protože instituce nebudou fungovat tak, jak normálně fungují, protože budou všichni v kampani před evropskými volbami.

Omlouvám se za to, možná trošku širší komentování toho, co zde zaznělo. Jenom velmi prosím, abychom přemýšleli o Lisabonské smlouvě, o všech souvislostech, i o tom, jak nás vidí lidí vně a jiné ostatní členské země EU.

Antidiskriminační zákon – otázku, zda stačí Listina základních práv a svobod, jsme si kladli i v Legislativní radě. Zpravodajem pro Legislativní radu je člověk, který dnes je naším soudcem u Soudu pro lidská práva. A hlubokou analýzou jsme došli k závěru, že nestačí jenom Listina základních práv a svobod – jsme zase ochotni kdykoliv to přijít vysvětlit, protože tuto základní otázku jsme položili i odborně – zda stačí Listina jako splnění požadavků, které mají být upraveny antidiskriminačním zákonem. Zase – to, co prošlo Poslaneckou sněmovnou, je kompromis. Je to podle mne kompromis, který splňuje ona kritéria, a mohu vás ujistit, že byly předloženy různé návrhy – zprava i zleva – které by z toho udělaly normu těžko aplikovatelnou nebo velmi komplikovaně aplikovatelnou. Proto zase prosím, až budete toto diskutovat, abyste si uvědomili, že případné odmítnutí tohoto návrhu zákona neznamená nic jiného, než že ten příběh budeme odehrávat znovu. Ne, že skončí, budeme ho odehrávat znovu, protože analýza odborníků říká, že pouze Listina – bohužel, nebo pro někoho bohudík, ale z mého pohledu bohužel, nestačí.

Pátá poznámka – potřebuji tady říci ještě jednu skutečnost, o které se málo mluví. Nechci teď mluvit o politické identifikaci, že my jsme Unie, že to není my versus Unie, ale pozor. Naši reprezentanti jednotlivých resortů se dnes podílejí na tvorbě těch norem, které my máme aplikovat a transformovat do českého právního řádu. Podle mého názoru nefunguje dobře komunikace mezi těmi, kteří tu normu připravují a těmi, kteří ji mají tady potom transformovat. Toto je velký dluh, který máme uvnitř státní správy, který je potřeba velmi výrazně napravit. Ale je potřeba říci, že řada a dokonce i většina norem, které dnes již máme transponovat, jsou již normy, na jejichž tvorbě jsme se podíleli. Takže nemůžeme říkat, že dědíme něco z minulosti a že normy, které máme transformovat, nejsou normy, na jejichž tvorbě jsme neměli nějaký podíl. Proto je potřeba sledovat ten proces od samého počátku už od tvorby těchto norem a signalizovat problémy, které máme, abychom potom nečili potíže jenom u té transpozice, protože v evropských institucích si říkají, když jste se na tom podíleli a nesignalizovali jste velký problém, proč ho signalizujete ve chvíli, kdy máte transformovat a neřekli jste to na samém počátku toho procesu. Moje zkušenost, když jsem tam byl za ministra zahraničních věcí je, že úspěšný v Unii je ten, který svůj postoj říká od samého počátku, takže nikoho nepřekvapí na konci. To, co nás oslabuje, není to, že máme jiný názor, ale že ho říkáme na konci procesu, neříkáme ho v jeho průběhu nebo na samém počátku.

Za šesté, nemyslím si a odmítám to, že by vláda měla přezíravý postoj vůči EU, nebo že by měla princip odmítání všeho, co se děje v EU. Takto to není.

Česká vláda hledá a má k některým otázkám silnou pozici a tuto pozici sděluje. A nejsme země, která by byla vnímána jako permanentní odmítat všeho.

Konečně poslední poznámka se týká – sedmá v pořadí – toho, že souhlasím s tím, že jsme do EU vstoupili. Vstoupili jsme do ní v referendu občany České republiky, že to byl náš skutečný dlouhodobý cíl politický, nicméně to, že v EU máme hledací prostor, je evidentní a ten prostor si vybudujeme v tom, když budeme pozitivně přistupovat k tomuto projektu jakožto politickému projektu a prostor si budeme hledat uvnitř, protože podle mého názoru – a jsem připraven o tom rád někdy diskutovat – jaké jsou tendence dnes v Evropské unii ve vztahu hlubší a měkčí integrace. Ale to je nové téma, které tady nechci otevírat, protože nesouvisí se zmíněným tématem. Omlouvám se za svoji rozvláčnost, ale dovolil jsem si reagovat na to, co bylo řečeno v diskusi. Budu rád, když Senát vezme zprávu na vědomí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já vám děkuji, pane ministře, a požádám garančního zpravodaje pana senátora Sefziga, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě. Prosím, pane senátore.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo. Já se vyjádřím jednak z toho důvodu, že doplním pana ministra, protože na jednu otázku neodpověděl paní senátorce Rippelové. Myslím, že má odpověď bude dostatečná a já s ní tedy hned začnu. My jsme se na výboru také snažili analyzovat, zdali problém je na vládě, či zda je problém na Parlamentu – v aplikaci směrnice. Analýza chybí. Analýzy nikdo nemá, protože se to týkalo hodně zdravotnických návrhů, zejména v oblasti toho nejcitlivějšího, v oblasti vnitřního trhu. To byla léková politika nebo lékové zákony a ty už byly schváleny. Odpověď, která byla spíše na vysoké hranici odpovědnosti, byla skutečně svázána s tím, že se dlouho ustavovala vláda. První vláda – tzv. ministerstvo zdravotnictví fungovalo o něco později a tak jak probíhal proces schvalování v Poslanecké sněmovně a později i u nás podpis prezidenta, tak v tom skutečně by se nalezly měsíce, kdy došlo k prodlevě. Čili nebyla to chyba vlády, jenom vlády, urychlení mohlo být i na straně Parlamentu.

Jinak bych chtěl ještě připomenout, že jsem říkal, že je absolutní, že relativní počet těch nedostatků, neschválených směrnic za rok 2007 proti roku 2006 klesl, čili rychlost se zvýšila ze tří procent na 2,6 %, 48 směrnic nebylo ratifikováno, v roce 2007 to bylo jenom 38 směrnic. Čili vysvědčení není tak negativní, jak se v tom srovnání zdá.

Pan ministr tady začal velice zajímavou myšlenku o tom, jak jsme hodnoceni, nebo kdy je vláda, resp. členský stát celý na konci legislativního procesu hodnocen pozitivně a kdy negativně. To je dvojí model. Model severský – Dánsko, Finsko – je, že si vláda jde nejdříve do Parlamentu o předběžný souhlas nebo dokonce o velmi úzký mandát, přesný mandát jednání. Tyto země jsou na jednání Evropské rady velmi potížistické. Tvoří skutečně někdy nepřekonatelné bariéry, setkání se opakují až teprve když si tato vláda, která na svém stanovisku velmi dlouho trvá a prosadí si své změny, tak tato vláda nemá problém prosadit změny ve vlastním státě, a proto jsou hodnoceny pozitivně. My tento model nemáme. Náš výbor ho nikdy nevyžadoval, naopak jsme nechtěli zužovat manévrovací prostor vlády, ale vláda samozřejmě v intencích možnosti později schválené směrnice, protože právě kouzlo těch legislativních aktů, nazývaných směrnice, je v tom, že musí být implementovány národními parlamenty. A kouzlo je v tom, že vláda umí odhadnout, co je ještě pro Parlament akceptovatelné a co akceptovatelné není. To už záleží na zkušenosti ministrů.

Pan ministr tady zmínil věc, která se dotýká naší zprávy, našeho jednání, a to je jednání kolem Lisabonské smlouvy a zmínil také nový typ předsednictví. Já si dovolím jenom nejkratší možnou repliku. Já se domnívám, že nikdo nemůže považovat za velký úspěch, že de facto řízení vlády a význačné postavení premiéra je předáno jednomu ze zvolených zemí, pokud to není právě ten premiér dané země, protože se domnívám, že tím dojde k významnému oslabení premiérské funkce ve vedení rady. Dokonce se domnívám, že by bylo velice seriózní od EU, kdyby rozhodla, že pokud bude ratifikována do roku 2009 všemi členskými zeměmi Lisabonská smlouva, takže by to předání mělo být, a to jsem ve shodě s panem ministrem, protože jsme se o tom nedávno bavili, že by mělo být právě po volbách do Evropského parlamentu, tedy po ustavení nových orgánů a bylo by to za našeho předsednictví. A premiér – bylo by to na konci toho předsednictví a premiér, kdyby v této době předal předsednictví tomu zvolenému, ať je to Blair, Junker či kdokoliv jiný, tak by to bylo vnímáno jistě velmi pozitivně. Pokud bude na nás Evropské společenství vyžadovat, aby premiér předal svoji vedoucí úlohu, řízení Rady zvolenému zástupci a ministru zahraničí, byl – jako bych řekl – v subordinaci vůči vysokému představiteli pro mezinárodní politiku, tak si myslím, že by to bylo spíše snížení předsednické úlohy. To jenom bych chtěl takový můj osobní komentář, omlouvám se za něj, byl delší, než jsem původně čekal. Děkuji.

Doporučuji – navrhuji usnesení vzít tento dokument na vědomí.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji. Ještě než začneme hlasovat, tak bych vám chtěl přiblížit průběh hlasování. Nejdříve bychom měli hlasovat o tomto návrhu, jak přednesl pan senátor Sefzig a posléze o doprovodném usnesení pana senátora Zlatušky, které revokuje naše původní usnesení 101 z loňského roku. Takže přivolám nepřítomné senátorky a senátory do sálu.

Kolegyně a kolegové. Zahajuji hlasování o vzetí na vědomí tohoto tisku. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 79 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 49, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Takže, dámy a pánové, v tuto chvíli budeme hlasovat o doprovodném usnesení, jak máte předloženo na svých lavicích a jak tady v obecné rozpravě přednesl pan senátor Zlatuška, to je vypustit odstavec 2 z usnesení 101 z 5. schůze Senátu ze dne 13. dubna 2007. Takže budeme hlasovat o tomto návrhu. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 80 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 18, proti bylo 13, návrh nebyl přijat.

Děkuji panu ministrovi, děkuji garančnímu zpravodaji.

Kolegyně a kolegové, dalším bodem našeho dnešního jednání je

Zpráva o peticích doručených Senátu Parlamentu České republiky,

jeho orgánům a funkcionářům, o jejich obsahu a způsobu vyřízení

za období od 1. 1. do 31. 12. 2007 a výroční zpráva o činnosti

v oblasti poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb.,

o svobodném přístupu k informacím za rok 2007

Zprávu jste obdrželi spolu s usnesením výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice jako senátní tisk č. 178. Přednesením zprávy byl pověřen předseda výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice pan senátor Karel Barták. Požádám jej tedy o slovo. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Karel Barták: Pane místopředsedo Senátu, milé kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych vás seznámil se 106. usnesením výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice z 15. schůze konané dne 16. ledna letošního roku ke zprávě o peticích doručených Senátu PČR, jeho orgánům a funkcionářům o jejich obsahu a způsobu vyřízení za období od 1. 1. do 31. 12. 2007 a výroční zprávy o činnosti v oblasti poskytování informací podle zákona číslo 106/1995 Sb., o svobodném přístupu k informacím za rok 2007.

Po úvodním slově a odůvodnění předsedou výboru senátorem Karlem Bartákem, zprávy o peticích doručených Senátu Parlamentu ČR, jeho orgánům a funkcionářům,. O jejich obsahu a způsobu vyřízení za období od 1. 1. do 31. 12. 2007 v souladu s § 142 odstavec 4m, zákona číslo 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu a dále výroční zprávy o činnosti v oblasti poskytování informací podle § 18, odstavec 2 zákona číslo 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím za rok 2007 a po rozpravě výbor

I. schvaluje zprávu o peticích doručených Senátu PČR, jeho orgánům a funkcionářům o jejich obsahu a způsobu vyřízení za období od 1. 1. do 31. 12. 2007, která je přílohou číslo 1 tohoto usnesení

II. a) výroční zprávu o činnosti v oblasti poskytování informací podle zákona číslo 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím ne znění pozdějších předpisů, zpracovaná oddělením vztahů s veřejností Kanceláře Senátu za rok 2007, která je přílohou číslo 2 tohoto usnesení

b) výroční zprávu o poskytování informací podle zákona číslo 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím zpracovaná tiskovým tajemníkem Kanceláře Senátu za rok 2007, která je přílohou číslo 3 tohoto usnesení

III. doporučuje Senátu Parlamentu ČR zprávu o peticích doručených Senátu Parlamentu ČR, jeho orgánům a funkcionářům o jejich obsahu a způsobu vyřízení za období od 1. 1. do 31. 12. 2007 a výroční zprávu o činnosti v oblasti poskytování informací podle zákona číslo 106/1999 Sb. o svobodném přístupu informací za rok 2007 vzít na vědomí

IV. určuje zpravodajem pro projednávání senátního tisku na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Karla Bartáka, kterého

V. pověřuje, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu Parlamentu ČR Přemyslu Sobotkovi.

Od doby, kdy byl vynalezen knihtisk, je zbytečné, abych vás podrobně seznamoval s přílohami tohoto tisku. Jen bych uvedl, že jsme v loňském roce obdrželi 22 petic a 50 jiných podání. V této souvislosti jsem nechal zpracovat tabulku, ze které je vidět vývoj těchto peticí.

V roce 2002 jsme projednávali 132 petic, v roce 2003 61, v roce 2004 49, v roce 2005 29, v roce 2006 26 a v loňském roce 22. Z toho vyplývá, že celkový počet peticí se postupně snižuje.

Další věc, na kterou bych možná upozornil: v příloze máme na straně 7, 8 a 9 souhrn petic, které nám byly doručeny. Upozornil bych, že 7 petic, které jsme projednávali, materiál je podle petičního zákona, podepsal jen jeden petent. To je také zajímavá informace.

Byly doručeny dvě velké petice nad 10 000 petentů. Jedna petice se jmenovala - Zachraňte Střední odborné učiliště a Střední odbornou obchodní školu v Jablonci nad Nisou – bylo 11 737 petentů. Bylo to ukončeno. Dnes jako poslední bod našeho programu budeme probírat druhou petici s více než 10 000 podpisy. Petice se nazývá Proti diskriminaci obyvatel venkova. Byla projednána podle petičního zákona, dnes jako poslední bod bude projednávání této petice ukončeno.

V souvislosti s přílohou číslo 32, která hovoří o výroční zprávě, o činnosti v oblasti poskytování informací podle zákona číslo 106 atd. bych chtěl říci, že se při zpracování tohoto materiálu vloudila chybička. Pracovnice, která tento materiál předkládala, se tímto také omlouvá.

V této souvislosti bych vás požádal, abyste si vzali k ruce materiál, který se nazývá Opravené znění přílohy číslo 2 senátního tisku číslo 178. Na druhé straně je červeně vyznačeno, co se proti původnímu tisku mění. Čísla 2006 se mění na čísla 2007. V tom je změna. Možná bych ji přečetl. Mezi dvěma tabulkami na původní stránce 11 se mění text takto: Další informace: v roce 2007 se žádosti o informace vztahovaly k poskytnutí vyjádření, které zaslal Senát Parlamentu ČR Ústavnímu soudu k návrhu na zrušení některých ustanovení zákona číslo 247/1995 Sb., který v roce 2006 podala skupina senátorů (1/07, 2/7). V tabulce pod tím se mění číslování těchto ustanovení.

Poslední část materiálu je výroční zpráva o poskytování informací. Zmínil bych to, že v roce 2007 bylo publikováno celkem 328 tiskových zpráv včetně avíz a mimořádných avíz o akcích konaných v Senátu PČR. Celkem se uskutečnilo 76 tiskových konferencí.

Mediální práci Kanceláře Senátu mimořádně zasáhly dvě mimořádné události roku 2007, a to v souvislosti s konáním všech akcí v rámci roku Albrechta z Valdštejna a mediální kampaně kolem místopředsedy vlády senátora Jiřího Čunka. Tato dvě témata sehrála nejvyšší roli v zájmu o Senát Parlamentu ČR.

Mohl bych skončit svou řeč tím, že bych vás ve smyslu 106. usnesení našeho výboru požádal, abyste příslušné paragrafy schválili a příslušné části zpráv vzali na vědomí. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane zpravodaji, posaďte se ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu končím. Přivolám nepřítomné do sálu a budeme hlasovat o vzetí na vědomí této zprávy. Zahajuji hlasování. Kdo je pro nás, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 81 se ze 49 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 45, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Následujícím bodem je

Změna v orgánech Senátu

Dávám slovo předsedovi volební komise, aby nás seznámil s předloženým návrhem. Pane předsedo, máte slovo.

Senátor Josef Pavlata: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych vás informovat, že volební komise Senátu obdržela od klubu senátorů KDU-ČSL návrh na zařazení senátora Jiřího Čunka do ústavně-právního výboru. V této souvislosti přijala volební komise dvě usnesení na své 12. schůzi 18. března t. r. Jsou to usnesení č. 20 a 21. S nimi vás nyní seznámím.

V usnesení 20 volební komise navrhuje v souladu s článkem 4 bod 7 volebního řádu pro volby konané Senátem a pro nominace vyžadující souhlas senátorů změnit počet členů ústavně-právního výboru na deset členů. Dále komise pověřila předsedu komise, aby s tímto usnesením seznámil Senát.

Vzápětí volební komise přijala druhé usnesení č. 21, ve kterém navrhuje v souladu s článkem 4, bod 7 volebního řádu pro volby konané Senátem a pro nominace vyžadující souhlas Senátu zvolit senátora Jiřího Čunka členem ústavně-právního výboru. Komise pověřila předsedu komise, aby s tímto usnesením seznámil Senát před volbou většinovým způsobem.

Prosím nyní pana předsedajícího, aby tyto změny nechal odsouhlasit s tím, že usnesení Senátu v prvním případě by mělo znít: Senát mění počet členů ústavně-právního výboru na 10 členů.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane předsedo. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu končím. Budeme hlasovat. Znělku nebudu používat s ohledem na to, že tento bod byl velmi krátký. Dám hlasovat tak, jak doporučil předseda volební komise.

Nejprve budeme hlasovat o změně počtu členů ústavně-právního výborua poté ve druhém hlasování o volbě Jiřího Čunka do tohoto výboru.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 82 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 43, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Než zahájím hlasování, požádám kolegu Pavlatu, aby přečetl usnesení k druhému bodu.

Senátor Josef Pavlata: Další návrh se týká zvolení senátora Jiřího Čunka členem ústavně-právního výboru. Návrh usnesení Senátu zní: Senát volí senátora Jiřího Čunka členem ústavně-právního výboru.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane kolego. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento přednesený návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 83 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 42, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Kolegyně a kolegové, přerušuji naši schůzi do 13.15 hodin, na přestávku na oběd.

(Jednání přerušeno ve 12.06 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 13.15 hodin.)

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vážené kolegyně, vážení kolegové, je 13:15, zaujměte prosím svá místa, abychom mohli zahájit odpolední část našeho jednání. Ještě jednou, dobré odpoledne kolegyně a kolegové, zahajuji odpolední část našeho jednání. Tím následujícím bodem, který budeme projednávat, je

Návrh senátního návrhu zákona senátorů Martina Mejstříka,

Richarda Sequense, Josefa Novotného, Jana Horníka a Jaromíra Štětiny, kterým se mění zákon č. 140/1960 Sb., trestní zákon,

ve znění pozdějších právních předpisů

Jedná se o senátní tisk č. 100, 2. čtení. Dovolte mi připomenout, že projednávání tohoto bodu jsme přerušili v průběhu obecné rozpravy ve druhém čtení, kdy předseda senátorského klubu KDU-ČSL podal návrh přerušit projednávání tohoto bodu do příští schůze. Tento návrh byl přijat.

Jedná se o senátní tisk č. 100 a prosím pana kolegu navrhovatele Martina Mejstříka, aby zaujal místo u stolku zpravodajů. Také prosím zpravodaje garančního výboru pana senátora Jaromíra Volného, aby zasedl ke stolku. Takže pan navrhovatel i pan zpravodaj jsou již na svém místě, takže můžeme pokračovat v obecné rozpravě. Do obecné rozpravy se hlásí jako první pan kolega Štětina. Prosím, máte slovo.

Senátor Jaromír Štětina: Děkuji vám, pane místopředsedo, dobrý den, dámy a pánové. Já bych ještě znovu rád přišel se svou troškou do mlýna už ve tříleté diskusi, kterou tady vedeme o zákonu, který se týká zákazu propagace nacismu a komunismu. Na úvod bych si dovolil vám přečíst jeden z mnoha, skutečně mnoha dopisů, které dostávám. Poslouchejte dobře.

„To, co děláte, nemá logiku. Jako komunista s vámi nesouhlasím a musím konstatovat, že vy a podobní jste skutečným břemenem České republiky. Je mi 30 roků. Myslím, že se ještě vašich konců vy pademokrati dočkám, s těmi vrahy Mašíny jste jednička v tuposti, vy demokraté. Budete překonáni a každý z vás osobně se bude zodpovídat lidu ze svých zločinů. Já srp a kladivo nosím. A co vy nosíte? Pohrdání lidmi a slámu v hlavě a blbosti do Senátu, klubu, kde většina jsou „senylní dědci“ (napsáno s tvrdým „y“) na důchodu ještě parazitující na naši zemi. Ale nebojte, jednou přijde čas lidu a on se ozve s pěstí kamennou.“ Podepsán Mikyska Luboš.

Dopis Mikysky Luboše, 30letého komunisty je zakončen upozorněním, že se lid ozve pěstí kamennou. Přemýšlejme, co tím chtěl pan Mikyska říci. Já nabízím několik variant. Tu superliberální, která bude tvrdit, že autor dopisu vyjadřoval jen své vnitřní přesvědčení a použil příměr kamenné pěsti jako symbol odhodlání, jež svou nezvratitelností připomíná žulu. Jelikož tím vyjadřuje svoje svobodné mínění, které je zaručeno Listinou základních práv a svobod, je záhodno mu pogratulovat ke schopnosti stát za svým názorem.

Pan Mikyska je vlastně rodilým demokratem, který vyjadřuje mínění velké části české populace. Ve výtvarném provedení může tato varianta připomínat sochu mladého komunisty stojící směle a neporazitelně s pěstí zvednutou nad hlavou.

Další varianta může připustit dopad kamenné pěsti za účelem vytvoření zvukového efektu. Lid udeří pěstí do stolu a bude to úder vyjadřující upozornění nespokojených. Žádná agrese, vážení kolegové. Pouze kategoričnost úsudku.

A konečně tu máme variantu třetí. Zmínka o kamenné pěsti je hrubou výhružkou násilí. Přijde čas lidu a naše kamenná pěst dopadne na hlavu buržoustům, bohatcům, senylním senátorům, (napsáno s tvrdým „y“). Nic jiného si nezaslouží, leč revoluční násilí.

Pokusme se široké spektrum přístupu ke komunismu, které můžeme zaujmout k jednomu soliternímu bolševikovi, uplatnit na celou Komunistickou stranu Čech a Moravy. Stačí běžně nalistovat stranické dokumenty KSČM včetně těch z posledního VI. sjezdu. Základním pilířem činnosti je zde bez skrupulí uváděn Karel Marx a Vladimír Iljič Lenin.

Při nedávné prezidentské volbě jsme všichni viděli na vlastní oči, kterak KSČM prostřednictvím a vedoucím vlivem svého rigidního křídla vydírala kandidáty, vládní koalici, prezidenta státu i obě komory Parlamentu. Všichni jsme se ptali, jak je 18 let po listopadu možné, že usilují o ekonomickou a politickou moc, falšují historii, derou se na výsluní mediální scény a otevřeně žádají ostatní politické strany o jakési pakty neútočení a slušné zacházení.

Nemluvě o tom, že je to právě KSČM, která hraje roli světového frontmana v úsilí o vytvoření mezinárodních komunistických struktur opřených o bolševický sentiment nad někdejší Komunistickou internacionálou.

Začátkem 90. let obdrželi komunisté time out, oddechový čas, aby se reformovali, tak jak se tomu stalo v řadě jiných zemí bývalého sovětského impéria. Neudělali to. V jejich řadách zvítězili dogmatičtí dinosauři s tvrdě popírající občasné reformní snahy uvnitř strany. Výsledkem je existence poslední stalinské partaje v Evropě, nota bene evropské komunistické strany nejsilnější. Strany, která představuje reálnou politickou sílu, což nám s gustem v posledních měsících předváděla.

Vedení KSČM se opevnilo ve svých pozicích a použilo nedávnou prezidentskou volbu jako generálku na VII. sjezd KSČM, který se bude konat letos v květnu. Vede mocenský boj nejen proti politickým protivníkům, ale i proti snahám vnitřní opozice odstavit fundamentalistické vedení kritikou neudržitelných stalinských a marx-leninských tezí.

KSČM je reálná politická síla, skoro bych řekl je to sakra reálná politická síla. Nikoliv však strana standardní. Byl to právě jeden z prezidentských kandidátů Švejnar, který mnohokrát ve svých čtyřech postulátech podrobil KSČM kritice u jiných českých politiků nevídané: KSČM se neodřekla své předchůdkyně KSČ, KSČM zpochybňuje právo na soukromé vlastnictví, KSČM oslabuje obranyschopnost země požadavkem, aby Česká republika vystoupila z NATO, a zejména neodmítla násilí jako prostředek k dosažení svých cílů. Jan Švejnar velmi dobře ví a věděl, že naše Ústava o násilí hovoří. Článek 5 Hlavy první Ústavy říká, že součástí našeho politického systému mohou být jen ty strany a hnutí, které odmítají, zdůrazňuji přesné znění onoho slovesa, které odmítají násilí jako prostředek k dosažení svých cílů. Komunistická strana Čech a Moravy násilí neodmítá, ve stranických dokumentech, včetně těch ze VI. sjezdu KSČM, považuje za hlavní pilíř své činnosti návodné teze k násilí, vyjádřené klasiky marxismu-leninismu. KSČM porušuje Ústavu České republiky. Je to právě profesor Švejnar, který na rozdíl od svého protikandidáta Václava Klause nepovažuje KSČM za standardní stranu. Splnění jeho postulátů totiž de facto znamená konec komunistické strany.

Skutečnost, že strana, která si činí nárok být součástí parlamentního systému, porušuje hlavní zákon země, představuje právní schizofrenii, která vytváří mnoho kritických situací posledních let. Zákon o politických stranách jasně formuluje, jak postupovat, jestliže je politická strana v podezření z porušení Ústavy. Nejvyšší správní soud je povinen takové podezření posoudit a shledá-li porušení zákona, příslušnou stranu rozpouští. Může to udělat podle zákona o politických stranách na základě podání vlády či prezidenta státu. Naše dospívající demokracie už má dostatek právních prostředků jak se proti nástupu komunismu bránit. K dispozici má dvě cesty. O první už jsem mluvil: Je to rozpuštění protiústavní strany na základě stávajících, již existujících zákonů. Druhou cestou je inovace zákonů, které vznikly v době, kdy prakticky nikdo nepředpokládal nástup komunistů a snahy o jejich reinkarnaci. Je to cesta, kterou nabízí ve svém návrhu novely trestního zákona právě kolega Mejstřík. Učinit propagaci komunismu a nacismu trestnou. Zdůrazňuji, že návrh hovoří o zákazu propagace násilné ideologie, nikoliv o zákazu ideologie samotné, jak se snaží odpůrci novely tvrdit.

Využití obou právních cest společně by mohlo pomoci nejen k dalším dekomunizačních krokům naší společnosti, ale i k realistickému řešení fungování politické strany co do počtu členů největší, strany, která má přes půl milionů voličů a deset procent zástupců v Parlamentu. Námitka, že lze rozpustit stranu, ale těžce se rozpouští stovky tisíc voličů, je zcela relevantní.

Možnost rozštěpu KSČM, která je zřejmá ze všech dokumentů tzv. Teoreticko-analytického pracoviště ÚV KSČM zřízeného k přípravě VII. sjezdu, je čím dál tím zřejmější. Naznačuje, že by právní řešení existence hypertrofovaného komunistického reliktu mohlo pod neustálým a cíleným tlakem proběhnout podle určitého schématu: Reformní síly v KSČM, které cítí neudržitelnost dogmatické platformy, se odštěpí, přeregistrují, odhodí násilnou protiústavní platformu marxismu-leninismu a stanou se standardní dělnickou politickou stranou, tak jak je známe z reformovaných stran v jiných zemích bývalého sovětského impéria. Reformace však nemůže znamenat pouhé přejmenování – důležitá je fáze nové registrace, kdy musí demokratický stát zabezpečit, aby se takové politické uskupení zřeklo jakéhokoliv násilí včetně marxismu-leninismu. Druhá, dinosauří část strany, která bude dále adorovat násilí, pak bude podle zákona snáze rozpustitelná, než kolos, který jsme si nechali na naší politické scéně vyrůst.

K tomu, aby takový politický proces rozštěpení mohl proběhnout, je však třeba soustavného politického tlaku. Komunisté se nikdy sami nereformují. Nikdy se nezbaví dobrovolně teze mladého komunisty Luboše Mikysky o úderu pěstí kamennou, která je stále celostranickým záměrem. K tomu je třeba v zájmu obrany demokracie ústavními prostředky je donutit. Novela trestního zákona dnes představovaná kolegou senátorem Mejstříkem je jedním z kroků takového tlaku.

Reanimace komunismu, a to nejen v České republice, je faktem, před kterým nelze zavírat oči právě tak, nelze bagatelizovat nástup nejrůznějších forem neonacismu. Proti tomu je více než potřebné sjednocení všech demokratických a protiextrémistických sil v české společnosti.

Dnes není čas na upřednostňování a vyzdvihování svých vlastních zásluh v někdejším boji proti totalitě. Není čas ani na vzájemné připomínání chyb a obviňování z té či oné míry benevolence ke komunistům. Je zapotřebí, aby stáli na jedné lodi všichni, komu záleží na definitivním vyrovnání se s komunistickou minulostí: Ať už jsou to krajanské spolky, a organizace sdružující bývalé politické vězně a politicky pronásledované, včetně pamětníků K231, česká liberální a konzervativní inteligence, demokratičtí politici všechny komunistických politické stran, včetně těch sociálních demokratů, kterým ještě neunikl základní rozdíl mezi socialistou a komunistou. Představitelé občanských petic, právě tak jako ti, kteří se podíleli před 40 lety na vzniku Pražského jara a bojovali s bolševismem a sovětismem. I dnes žijící chartisté i představitelé někdejšího Občanského fóra a Klub angažovaných nestraníků, který letos slaví 40leté výročí svého vzniku.

Ministerský předseda České republiky vyjádřil své stanovisko k třetímu odboji velmi jasně oceněním bratří Mašínů a pana Paumera premiérskou medailí. To, že premiér cítí i potřebu právního řešení existence extrémní politické strany, jak se vyjádřil ve Washingtonu, je odvážný krok, který by mohl vést ke sjednocení všech politických sil odmítajících totalitu a je třeba za to Mirkovi Topolánkovi vyjádřit obdiv.

Myslím, že by to měl být právě Senát, který je skutečnou pojistkou demokracie, který by měl premiérovu snahu o skutečnou dekomunizaci země podpořit. Prosím, dámy a pánové, pomožte podporou předkládané novely zákona vystupňovat tlak na extrémní politické síly. Pro demokracii není nebezpečný nějaký Mikyska Luboš, třicetiletý komunista se svou pěstí kamennou, ani puberťáci pochodující Plzní před synagogou. Nebezpečí představují političtí šíbři zneužívající temné kouty lidských duší. Patří sem i bezprecedentní a plánovité zneužívání přirozeného lidského pacifismu českými komunisty ve věci americké radarové stanice. Bohužel do hry, která se pohybuje na hranici přímého ohrožení národních zájmů, se zapojuje spolu s komunisty i paroubkovské vedení sociální demokracie a stahuje ČSSD k ponižujícímu podlézání ruským imperiálním náladám. Ujišťuji vás, že se ruská generalita směje před cestou Jiřího Paroubka do Ruska, až se za břicho popadá nad tím, jak komunisté zdárně nabourávají spojenecké závazky našeho státu. I proto jen se musíme bránit proti reanimaci bolševiků.

Pro ty, kteří oponují právní restrikci extrémních stran poukazem na zachování svobody slova, bych připomněl jeden starý židovský vtip, který jsem nedávno před plzeňskou synagogou slyšel. Mojžíš sestupuje z hory Sinaj a přináší desky s božími přikázáními. „Tak jak, Mojžíši?“ ptají se Židé o překot. „Ukecal jsem to na deset,“ říká Mojžíš. To je ta slavná židovská anekdota.

Bylo to totiž chvílí před tím, než dolů k synagoze, sevřeni kordonem policie, přišli náckové. Několik stovek lidí s jarmulkami i bez nich se nakupilo před hlavním vchodem chrámu. Předávali si spisky plzeňských Židů, kteří tam či onde vyletěli komínem a monotónně četli dlouhý seznam jmen deportovaných, ponížených a zabitých, jakoby zaříkávali iracionální zlo, které se mělo každou chvilku objevit. Tak jsem četl svých 20 jmen. Vzápětí na to se stovka neonacistů, v klinči těžkooděnců, přišourala před synagogu. Kdyby se nad synagogou nevznášel stín hekatomb mrtvých, musel bych se smát. Nepřibyla démonická skvadra ctitelů holocaustu, ale hrstka kluků a holek, trochu uhrovitých, trochu rozpačitých a trochu vzdorovitých, v kožených a celtových bundách. Vydávala monotónní zvuk jakéhosi nacvičeného hesla, v němž jsem nakonec rozeznal hlavní požadavek demonstrace: „Svobodu slova!“. Člověk by jim dal korunu nebo utřel sopl u nosu: Frustrovaní mladíčci z dělnických učilišť osvícení silou pospolitosti, nadaní pýchou nad svou bílou kůží. Viděl jsem je na několika mezinárodních srazech, zavřené v hospodských sálech, ztřískané jak zákon káže, oslněné odvahou tlupy. Ondřej Cakl, mnoholetý bojovník s českými nácky, občas nějaký ten jejich text sebere. Jeden vám ocituji, je to text jedné nacistické písně produkovaný v uzavřených hospodářských sálech: Tváříte se jako řitní otvory, vaše budoucnost jsou pece a plynové komory. Tohle je poslední výzva, hej ty černý labile, buď si rychle sbalíš rance, nebo poznáš cyklon B. A svou prackou prasečí můžeš bratrům zamávat. Až je tím rýčem umlčím, půjdeš je někam zahrabat. Tolik ona píseň.

Svobodu slova! Říkali. Svobodu shromažďování! Svobodu myšlenek! Neberme mladým nacionalistům jejich názor. Mají na něj ve svobodné společnosti nárok. Dokud cyklon B nevypouštějí do cely s lidmi, nesmějí být omezováni. Neberte mladým komunistům jejich marxismus – leninismus. Dokud marx-leninsky nevěší protivníky revoluce, ať se hlásí k Vítěznému únoru. Nechte je pochodovat před synagogami, nechte je 25. února demonstrovat na náměstí Jana Palacha za návrat komunismu. Ten Palach byl vlastně popleta, který neměl o demokracii ani páru. Jsme přece svobodná země.

A já mám návrh pro všechny kolegy zákonodárce: Ctěné liberální myšlenky, vůbec zrušme zákony. Copak si, pánové poslanci a senátoři, neuvědomujete zcestnost společenských smluv, které vaše legislativní roky představují! Sami víte, že jakýkoli zákon, který přijímáte, omezuje něčí svobodu. Přijmete-li zákon, že se bude jezdit vpravo, popíráte zájmy těch, kteří chtějí jezdit vlevo. Konec konců navrhuji, abychom zrušili desatero. Desatero, které je pravzorem neliberálnosti.

Vážení kolegové, nepodlehněte představám, že se komunisté a nacisté sami vzdají násilí jako hlavního pilíře své činnosti, že jej přestanou považovat za prostředek k dosažení svých cílů. Demokracie se musí bránit. Podpořte prosím novelu předkládaného zákona. Jen proto, že to bylo plénum Senátu, které ve svém 550. usnesení dne 2. listopadu doporučilo senátorkám a senátorům připravit návrh senátního návrhu novely trestního zákona ve vztahu k symbolům dvou totalit – komunismu a nacismu. Tento návrh leží před vámi. Pomozte odstranit právní schizofrenii, kdy jedna ze stran prohlašující se za parlamentní porušuje Ústavu a extrémisti svobodně pochodují Českou republikou.

Na závěr, pane předsedající, bych si dovolil přednést návrh, abychom schválili novelu zákona tak, jak ji předkládají autoři této novely. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Jako další je přihlášena paní senátorka Filipiová. Prosím, máte slovo.

Senátorka Daniela Filipiová: Děkuji, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, v posledních letech je kolega Mejstřík velkým bojovníkem proti komunismu. Nyní bojuje za zákaz komunistických symbolů a tímto postojem se definuje jako velký antikomunista. O to více mě zaráží jeho postoj k předsedkyni Konfederace politických vězňů paní Naděždě Kavalírové. Při volbě prezidenta republiky jsem na Pražském hradě byla svědkem velmi zarážející situace. Paní Kavalírová oslovila pana kolegu s tím, že by si s ním ráda pohovořila. Kolega Mejstřík se nevybíravým gestem proti žádosti této dámy, která proti komunistické totalitě bojovala v době, kdy to bylo nesmírně riskantní a doslova životu nebezpečné, ohradil a řekl „s vámi se nebudu bavit“.

Na této historce jsou zarážející dvě věci. Za prvé chování kolegy Mejstříka k dámě, za druhé, a to je pro mě ještě nepochopitelnější, proč pan kolega odmítá s paní Kavalírovou mluvit. Tato dáma by pro něj mohla být velkým zdrojem inspirace, jak se opravdu proti komunistické ideologii má bojovat. Zda opravdově či jen pozérsky, navíc v době, kdy za tento postoj již nehrozí žádný postih. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně. Nyní je na řadě kolega Mejstřík.

Senátor Martin Mejstřík: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vážení hosté, na galerii, ani se mi nechce reagovat na paní kolegyni Filipiovou, ale možná drobné vysvětlení k té situaci, o které hovoří. Já jsem neřekl paní Naděždě Kavalírové, že se s ní nebudu bavit, to určitě ne, paní Naděždu Kavalírovou jsem několikrát zval sem do Senátu, na dnešní projednávání. Komunikoval jsem s ní již tři roky zpátky, při první předloze novely trestního zákona, při dalších akcích, které jsme zde dělali, chystali v Senátu a týkaly se Konfederace politických vězňů a vyrovnávání se s komunismem. Takže ta situace na Hradě byla úplně o něčem jiném a všichni víme, jak vypjatá atmosféra tam byla a jak jsme všichni reagovali v této situaci. Takže jestli se to paní Naděždy Kavalírové dotklo, tak já se jí z tohoto místa omlouvám. Ale nebylo to určitě nic osobního. Byl bych velmi nerad, i kolega Štětina o tom hovořil, kdybychom tak vážné téma, o kterém dnes hovoříme, snižovali na úroveň osobních útoků a výpadů. To jenom úvodem.

To, co jsem chtěl říci původně, k tomu se dostávám nyní. Chtěl jsem vás jenom upozornit na smyčku, kterou s obrazovým záznamem najdete – už jste asi mnozí z vás si ji prohlédli – při cestě do bufetu, na ní můžete vidět jenom necelou polovinu fotografií popravených lidí, popravených občanů Československé republiky komunisty zejména v 50. letech. Je to materiál, který dal dohromady jeden z nás, jeden z občanů České republiky naprosto nevyžádaně námi, senátory. Mně se ten materiál tak líbil, zdál se mi tak příznačný, že jsem poprosil senátní službu, aby vám ho dali k dispozici. Takže je to jenom k tomu, abychom věděli, o čem, o kom se bavíme v této situaci. A jestli to někdo z vás nechápe, tak bych vám doporučil, zajděte si na kávu nebo na cigaretu a podívejte se do tváří těch lidí, kteří byli popraveni. Přímo popraveni. To nejsou lidé, kteří umírali v lágrech, těch je samozřejmě nespočetně větší množství. Je to jenom část z nich, protože mnohé fotografie ještě nejsou dohledány a ten materiál, ta smyčka bude doplněna.

Já jsem chtěl také poprosit pana předsedajícího, zdali by, až skončím toto úvodní slovo, nezopakoval pro plénum návrhy, které zde padly před přerušením schůze před prezidentskou volbou. Abychom věděli, co máme na stole. A dále pokládám za nutné, vážené kolegyně a kolegové, abych vám připomněl proces. A připomínám ho zde již po druhé, ne-li po třetí, ale asi to je stále nutné. Proces, kterým jsme se dostali k dnešnímu předkladu. Víte dobře, že v roce 2005 Senát Parlamentu ČR schválil obdobnou novelu trestního zákona. To byla novela, která měnila § 260 týkající se propagace hnutí. My jsme tam tehdy doplnili pro příklad těch extremistických hnutí, která směřují k potlačování lidských práv a svobod, komunismus a nacismus, komunistické a nacistické. Tato novela prošla v Senátu celkem slušnou většinou, byla zaražena v Poslanecké sněmovně a musím říci, že teprve na druhý pokus se to podařilo. Při prvním hlasování i ve Sněmovně – při prvním čtení – prošla. Novela byla tedy smetena ze stolu. Nicméně Senát pokračoval ve svých iniciativách, které směřují k vyrovnávání se s komunismem, a mimo jiné projednáváním petice Zrušme komunisty. Je to petice – dobře víte – kterou podepsalo v současné době již 76.000 lidí. Tato petice, já jsem vám ji rozdal při projednávání před prezidentskou volbou, takže jsem to neučinil dnes, máte ji určitě v dobré paměti, vyzývá zákonodárce, tzn. senátory a poslance Parlamentu ČR, abychom zakázali propagaci komunistického a nacistického hnutí a výslovně abychom zakázali propagaci těchto hnutí používáním symbolů. Zakažte symboly totality. Je v té petici.

Protože tu petici písemně, nejenom internetově, podepsalo více než 10.000 lidí, projednávalo ji plénum Senátu. A plénum Senátu, tedy naprostá většina z vás, vážené kolegyně a kolegové, schválilo usnesení, ve kterém se říká: Senát doporučuje senátorům a senátorkám připravit návrh senátního návrhu novely trestního zákona ve vztahu k symbolům dvou totalit, komunismu a nacismu. Tuto šanci jsme měli my všichni, chopil se jí nejenom Mejstřík, jak zde bylo uvedeno panem kolegou Štětinou, ale novelu trestního zákona, která vychází z usnesení Senátu, které jsem zde ocitoval, předkládá pět senátorů. Je to vyjma mě kolega Sequens, Novotný, Horník a Štětina. Zde je namístě říci, že jsem se obrátil jakožto ten, který inicioval novelu trestního zákona na všechny senátorky a senátory, tak jak zde sedíte. S tím, že vás žádám o podporu a o spoluautorství na této novele trestního zákona. Vážené kolegyně a kolegové, dostali jste moji výzvu v e-mailové podobě. Oslovil jsem všechny předsedy klubu. Takže jestliže zde vidím některé z vás kroutit hlavou, tak to není má chyba. Nikdo z vás nemůže popřít to, že jste byli vyzváni, abyste se účastnili na tomto legislativním procesu, abyste svou pomocí, svými námitkami, připomínkami pomohli novelu vylepšit tak, aby prošla v Senátu bez jakýchkoli problémů nebo s minimálními problémy. Nestalo se tak. Já zde teď prostřednictvím pana předsedajícího oslovím přímo kolegy z ODS. Oslovil jsem některé z vás opravdu osobně, přímo, nikdo z vás se nechtěl tohoto procesu zúčastnit. Mně osobně to velmi mrzí, protože ta dosavadní spolupráce před prezidentskou volbou byla poměrně velmi dobrá. Takže hovořme nyní o zákonech a o věcech, které se týkají vyrovnávání se s komunismem a s dobou totality.

Leží před námi nový návrh trestního zákona. V té první části se neliší od toho již jednou schváleného. V druhé části se liší – o symboly totalit a opakuji úvodem, vycházeli jsme jako předkladatelé z usnesení Senátu z 2. listopadu 2006. Na toto téma tady bylo velké slyšení a už tam jste mohli v podstatě připomínkovat celý ten proces. Myslím, že to je na úvod z mé strany vše. Rád bych jenom připomenul mou žádost, aby pan předsedající připomněl plénu, které návrhy padly v přerušené rozpravě. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji panu kolegovi. Další je pan senátor Balín.

Senátor Vlastimil Balín: Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, jak jistě víte, nevystupuji k této problematice prvně a to mi snad umožní to, abych se neopakoval. Omezím se pouze na některé glosy toho, co tady odeznělo. V obecné poloze, ani nebudu využívat toho, že bych se prostřednictvím pana předsedajícího na konkrétní kolegy obracel.

Druhou poznámku před těmi glosami: Vystupuji tady přesto, že porušuji jedno ze svých životních pravidel a kréd, protože jsem přesvědčen, že když má hloupost šanci skončit, tak by skončit měla a já se obávám, jestli třeba tím mým vystoupením nebude bohužel pokračovat.

Bylo tady řečeno něco o dokumentech 6. sjezdu. Padlo tady jméno Karla Marxe. První glosa – jestli si uvědomujeme, že v nedávné době byla tato osobnost vyhlášena za největšího myslitele posledního století.

Další teze: KSČM představuje reálnou sílu. Kladu si otázku, jestli to všechno, co se tady kolem této značky odehrává, není právě tou pravou podstatou toho problému. Ta zde vzpomenutá reálná síla.

Volba prezidenta. Pominu to, že výroky pana profesora Švejnara byly podle mého názoru zkresleny a vytrženy z kontextu, ale jednu poznámku udělat musím a jsem o ní přesvědčen: Že kanditátu Švejnarovi velmi ublížilo, že se mimo jiné po jeho boku před kamerami a veřejností při samotné volbě velmi často objevovaly persóny Martina Mejstříka a kolegy Štětiny. (Veselost.)

Často si, vážené kolegyně a kolegové, kladu otázku, jaký je vlastně rozdíl mezi těmi, kteří i dnes tady – a musím poznamenat, že někdy velmi oprávněně – kritizují některé kolegy z politického subjektu, z Komunistické strany Čech a Moravy, za kterou já jsem zde senátorem. A bohužel když některé věci sleduji, poslouchám rétoriku, velmi často mi vychází odpověď, že ten rozdíl příliš velký není, není-li žádný.

Je to plus – znaménko plus a mínus. A je otázka, co je v dané chvíli tím plusem a co je tím mínusem. Já odmítám takovéto černobílé vidění světa, protože jsem přesvědčen o tom, že svět a život je paletou barev, paletou názorů. A použiji výroku kolegy Jirky Dolejše, který říká – já to tady zopakuji, že právo na to, aby rozkvetly, by měly mít všechny květy.

Nemohu se ubránit, vážené kolegyně a kolegové i tomu, že vlastně stojíme na začátku legislativního procesu, toho, čím by se pak měl řídit další proces. A bohužel už podruhé, možná víckrát, ale minimálně podruhé jsem měl dojem, že jsem tady slyšel v jedné osobě vyšetřovatele, státního zástupce, soudce, žalářníka a nechci domýšlet, že i dokonce popravčího. A s takovýmto přístupem v žádném případě souhlasit nemohu a nesouhlasím. Proto opakovaně dávám návrh na zamítnutí této novely zákona.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, do rozpravy je přihlášen pan senátor Jiří Pospíšil. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Jiří Pospíšil: Pane předkladateli, pane předsedající, dámy a pánové. Po emocionální promluvě jednoho z předkladatelů mně nezbývá, než říci několik vět. Musím znovu prohlásit, že boj proti symbolům není bojem se symbolizovanou skutečností. Šipka k východu není východ. A panáček není záchod. Symboly se mění, mají tu vlastnost, že přestanete-li používat jeden, objeví se jiný. Zakážete jeden, objeví se druhý. Zakážete hvězdu, budete mít třešně. Boj o kriminalizaci symbolů stejně tak není bojem s komunisty. Boj o kriminalizaci symbolů je učení se zakazovat. Zdánlivě řešit problémy je totalitní praktika. Je to předstíraný boj a vůbec nebudeme bojovat s totalitními ideologiemi tím, že budeme zakazovat jejich symboly. Mohl bych připomenout to, že třeba naše vážená kolegyně, když se stala kandidátkou komunistů, tak velice citlivě použila náušnice, které připomínají třešně a tím symbolizovala jasně, za koho kandiduje. Znovu opakuji, že zákazem značky propast se nebezpečí pádu do propasti nezmenší, možná spíše naopak. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji kolegovi Liškovi. Opět je přihlášen kolega Mejstřík.

Senátor Martin Mejstřík: Vážené kolegyně a kolegové. Protože ta rozprava je přerušená, budu se možná opakovat. Opakování matka moudrosti. (Šum v sále, rozruch.)

Takže abychom věděli, o čem jednáme … (Žádám pana předsedajícího, aby případné projevy v sále mírnil, a zachovali jsme jistou důstojnost Senátu.) Hovořili jsme o tom, že chtějí-li komunisté zůstat komunisty, nechť zůstanou, pakliže se jim v tom nepokusíme zabránit. Pakliže říkají, že jsou demokratickou stranou, potom ovšem nemohou být komunisty. Rozpor, který musí oni vyřešit, a to co my vydáme, to je jenom vyrovnání – nebo jenom doháníme nedostatky, které jsme udělali po roce 1990 a nepřímo jim v tomto rozhodování pomáháme.

Co je komunismus? Já vám přečtu jenom tři čtyři z Manifestu, od kterého se celé komunistické hnutí odvíjí: Komunisté pokládají za nedůstojné, aby tajili své názory a úmysl. Prohlašuji otevřeně, že jejich cíle lze dosáhnout jenom násilím, svržením celého dosavadního společenského řádu, nechť se panující třídy třesou pod komunistickou revolucí. Proletáři v ní nemají co ztratit, leda své okovy. Dobýt mohou celý svět. To jsou slova toho význačného myslitele, který zde byl připomínán.

Toto je podstata komunismu, a o tom my dnes jednáme. Nejednáme o tom, jestli Mejstřík šlápl někomu na kuří oko. Nejednáme o tom, jestli se Mejstřík někomu líbí nebo nelíbí. Vážené dámy a pánové, mně je velmi líto, že se tato věc, tato záležitost, tato závažná záležitost, dostává na úroveň: Mejstříkovi prostě nic nepodpoříme.

V letech 1948 až 1989 bylo odsouzeno komunistickými soudy ve zmanipulovaných procesech 205.486 celkem nevinných, zcela nevinných a bezbranných lidí. Bylo popraveno podle čísel, která jsou dostupná 248 zcela nevinných lidí. 4.500 těchto lidí zemřelo v lágrech nebo v táborech nucených prací. Přes 350 lidí bylo zastřeleno nebo jinak zabito na hranicích, když se pokoušeli utéci z komunistického ráje. A více než 170 tisíc, už jsem zde čísla připomínal, to je více nebo v podstatě přibližně stejně jako 20 v Liberci nebo 22 v Hradci Králové našich občanů emigrovalo do zahraničí, aby nemuseli vyrůstat a žít v komunistickém ráji. Je dobré připomenout, že to byla zejména elita tohoto národa, která nám dnes citelně schází.

Dámy a pánové, já jsem si dovolil vám rozdat na lavice některé podpůrné materiály a dovolte, abych některý z nich přečetl. Mám za to, že je potřeba, aby prostě zde zazněla některá slova. Možná bych chtěl začít slovy už vzpomínané paní předsedkyně Naděždy Kavalírové. Jsou to její slova, je to text, který ona přečetla na sněmu Konfederace politických vězňů na Žofíně. Je to stanovisko konfederace: My, občané, demokratického státu České republiky, oddaní svobodě a právu, my kteří jsme bojovali ve válce a ilegalitě proti zlomocným režimům nacismu a komunismu, my, kteří jsme prožili dlouhá léta v komunistických otrockých táborech a věznicích, utlačování a ponižování komunistickým násilnickým majestátem, chceme bránit právo a svobodu těžce a znovu nabytou, a to všemi prostředky, protože je to naše svatá povinnost vůči příštím generacím. Chceme hájit naše právo na individualitu svobodného občana a lidská práva v demokratické společnosti. U příležitosti výročí uchvácení moci komunistickou diktaturou v únoru 1948 a nastoupení bezohledné diktatury a krvavé třídní nenávisti komunistickým režimem, vyhlašujeme svůj požadavek k ochraně svobody a práva a trvalého zajištění demokratických principů naší politiky. Požadujeme, aby se konečně politické a společenské reprezentace jednoznačně vyjádřily ke zločinné komunistické ideologii a zločinnému jednání komunistické strany, aby byla komunistická ideologie jednou provždy vyřazena z řad lidské slušné společnosti, aby byla komunistická strana zakázána ze zákona, jako je tomu v případě strany nacistické, aby politická a společenská reprezentace našeho státu se jednoznačně distancovala od všech forem a odstínů zamlžování komunistické odpovědnosti a omluv jednání komunistů. Proto „Mene Tekel“. Aby tyto postoje se staly etickou normou, kde je právo spojeno s povinností a jednáním každého občana s odpovědností. Tedy bude sečteno, zváženo a zlé skutky budou potrestány.

Proto zde jsme, proto předkládáme tuto novelu. Já vám nebudu číst z dopisu sourozenců Mašínových a pana Paumera. Nebudu vám číst z dopisu Wimblada ani z dopisů dalších význačných osobností, které jsme dostali, některé jsem vám namnožil. Jsou to lidé, kteří vědí, co je demokracie a vědí, proč zde dnes jsme, a žádají vás, abyste podpořili novelu trestního zákona tak, jak ji máte před sebou. Já, protože asi jsem poslední – nejsem poslední – pokusím se nicméně reagovat na některé výtky, které zde vyšly v té přerušené debatě z úst pana garančního zpravodaje, a pokusím se s nimi vyrovnat. Dělám to již po několikáté, ale protože znovu a znovu padají a některé tedy jsou nové, musím říci, tak vás žádám o strpení.

První z nich, z těch nových, který zde padl, je odvolání se na Hlavu X. trestního zákona. Tato Hlava X. pojednává o nepromlčitelnosti některých trestních činů – omlouvám se našim hostům na galerii, nyní se budeme bavit v právničině, takže to možná nebude až tak srozumitelné. Pan kolega Volný z toho dovozuje a někteří z vás, že přijetím této novely mnou předkládané, budou postižitelní všichni členové Komunistické strany Československa, dokonce i bývalí členové SSM, případně Svazu československo-sovětského přátelství a já nevím, jakých ještě komunistických spolků. Je to fatální omyl, je to projev neznalosti trestního práva. Já se pokusím pana kolegu Volného a některé z vás přesvědčit třemi, pokud možno stručnými argumenty.

Argument jedna – první a základní. V našem trestním právu platí zákaz retroaktivity, tedy zákaz principu zpětné účinnosti nově přijímaného zákona. Argument druhý – zákaz propagace komunistického hnutí začne platit až po nabytí účinnosti, tedy přijetím této novely Parlamentem ČR, podepsáním panem prezidentem a nemůže se tedy, i když by si to někteří dost přáli, týkat členů Komunistické strany Československa a dalších spolků, které zde kolega Volný citoval a které zde samozřejmě skončily svou činnost po roce 1989.

Argument třetí – přijetím námi navrhované novely bude platit trestnost členství v KSČM. Ano, to je pravda. Bude platit trestnost i v dalších komunistických stranách, pokud je mi známo, máme zde další dvě komunistické strany. Začne platit ale až okamžikem nabytí účinnosti naší novely, to znamená, že od okamžiku přijetí bude platit trestnost členů KSČM a dalších komunistických stran, případně členů rudých hnutí, nacistických nebo jiných. Na ně se začne vztahovat Hlava X., někdy do budoucna, ale ne dříve. To je jeden z argumentů.

K dalším – pan kolega Volný zde neustále namítá námi opětovně vyvracený argument neústavnosti tohoto návrhu. Víte dobře, už jsme o tom hovořili, že Evropská unie a evropské státy po roce 1945, po druhé světové válce přijaly za svou ideu demokracie schopné se bránit. Tak dovoluje v přiměřených mezích omezit práva, zaručené v Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod.

Události po 11. září nikoho z nás nemohly nechat na pochybách, že extrémistické ideologie jsou reálnou hrozbou pro demokratickou společnost i v roce 2008. Odpůrci omezení svobody projevu často argumentují Úmluvou o ochraně lidských práv a svobod, avšak i Ústavní soud ČR v nálezu z roku 2001 zmiňuje ideu demokracie schopné se bránit tím, že tuto myšlenku opakovaně uznal i Evropský soud.

V zájmu demokracie schopné se bránit je nutné zabývat se zásadním zlepšením neúčinné legislativy. Je nepochybné, že nyní platné a ve své podstatě bezzubé ustanovení paragrafu 260 a 261a trestního zákona neumožňuje naší demokratické společnosti se účinně bránit proti extrémistickým ideologiím, ať už jsou tyto ideologie pravicové nebo levicové nebo nějaké jiné. Proto máme za to, že trestní zákon je třeba novelizovat.

Další argument, který se týká údajné neústavnosti – zákaz podpory a propagace komunismu a nacismu není protiústavní, protože Ústava České republiky není hodnotově neutrální. To je další věc, další velká změna, která se stala po roce 1945 poté, co byl poražen nacismus. Naopak, česká ústava klade důraz na nedotknutelné demokratické hodnoty, jako je svrchovanost lidu, reprezentativní demokracie či právní stát. S těmito hodnotami, jak jsme už několikrát řekli, je ovšem podstata komunistického nebo nacistického hnutí v příkrém rozporu.

Je dobré připomenout, že předešlé ústavy včetně ústavy z roku 1920 hodnotově neutrální nebyly a stejně tomu bylo také v Německu, a teprve, jak jsem řekl, poté co odpadla Wiemarská republika a byl poražen nacismus, tak se ústavy evropských států v tomto směru změnily. Proto také Evropská unie přijala princip demokracie, která se musí umět bránit. Ústava odmítá formální legitimitu režimu a formální právní stát. Naše současně platná ústava. Proto je nutné každé hnutí posuzovat nikoliv formálně podle formálního programového prohlášení tak, jak nám ho zde předkládá – nebo v médiích předkládá pan předseda KSČM Filip a další komunisté, ne podle deklarovaného úmyslu, ale podstatu toho hnutí je třeba posuzovat dle objektivní stránky věci, to znamená podle toho, jak objektivně reálně je toto hnutí schopno rozrušit demokracii, vycházeje samozřejmě z historických zkušeností.

Jsme lidé a jednou z našich předností je to, že máme paměť. On Masaryk varoval: Nesmíme nikdy zapomenout, že komunismus se skládá z 10 % ideologie a 90 % taktiky. Komunisté a jezuité mají mnoho společného. Věří na chlup stejně, že všechny prostředky jsou posvěcené, když slouží jejich cíli. Společnou podstatou komunismu a nacismu je, že jsou to totalitní ideologie. Co víc dodat?

Další – já se snažím být hodně stručný, což je těžké, protože ústavní věc, ústavní stránka té naší novely a její údajný spor s Listinou práv a svobod je vážný argument.

Kolega Volný také připomněl rozhodnutí Ústavního soudu z roku 1992, kdy Ústavní soud tehdy zrušil v závorce uváděný komunismus a nacismus jako příklady hnutí, která potlačují práva a svobodu. Máme za to, že námitka je irelevantní, protože předmětný nález vydal Ústavní soud ČSFR, ale dle názoru Ústavního soudu z roku 2001 je právní existence obou ústavních soudů vzájemně nezávislá, není mezi nimi ústa vně-právní kontinuita.

Podle Ústavního soudu ČR je možné, aby náš Ústavní soud rozhodoval znovu v téže věci, aby se odchýlil od právního názoru bývalého federálního Ústavního soudu, a to v případě, že došlo ke změně okolností. Přečtu, k jaké změně došlo. Došlo k posunu v právní úpravě, a to nabytím účinnosti zákona 198/1993 Sb., zákona o protiprávnosti komunistického režimu. Je to jedna ze zásadních změn. Je to zákon, který v době rozhodování federálního soudu neexistoval. V té době také neexistoval výnos českého Ústavního soudu, který posuzoval ústavní podání komunistických poslanců, kteří žádali zrušení lustračního zákona. Český Ústavní soud opět potvrdil platnost lustračního zákona. V roce 2000 byla do trestního zákona zakotvena nová skutková podstata v § 261, která operuje se skutkovým pojmem komunistické genocidy a nacistické genocidy. V roce 1992 to také nebylo. V roce 2001 Ústavní soud zdůraznil, že těsná sounáležitost s předlistopadovým režimem a jeho represivními složkami musí mít negativní následky i do budoucna pro ty jednotlivce, kteří kolaborovali s komunistickým režimem. To jsme v roce 1992 nevěděli a nebylo to součástí rozhodnutí Ústavního soudu.

Co se ještě změnilo od roku 1992? Minimálně od roku 2002 Senát kontinuálně navrhuje na vysoká státní ocenění odbojovou skupinu bratří Mašínů. Premiér Topolánek žijící členy této skupiny ocenil Plaketou předsedy vlády. Byl uznán a oceněn druhý odboj, v procesu je uznání třetího odboje, byl přijat zákon o odškodnění občanů odvlečených do sovětských gulagů. Byl přijat zákon na odškodnění občanů postižených okupací vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968, Senátem byla už jednou přijata novela trestního zákona o zákazu propagace komunismu a nacismu. Byl přijat zákon o Ústavu paměti národa, Ústavu pro studium totalitních režimů. Jinými slovy – po vlně euforie a pochopitelného, ne však opodstatněného optimismu z počátku devadesátých let lze nyní po téměř 18leté zkušenosti konstatovat, že vývoj demokracie nelze v České republice hodnotit jako završený. Naopak, uplynulá léta jednoznačně prokázala, že komunistická strana i neonacistické hnutí místo toho, aby odumíraly přirozenou cestou, naopak se aktivizují.

Ústavní soud v roce 1992 – tím také kolega Volný argumentuje – nepřímo žádal po zákonodárcích, chtějí-li vložit tato dvě slova – komunismus a nacismus – do trestního zákona, aby definovali co to komunismus a nacismus je. S mnohaletým odstupem od tehdejšího rozhodnutí federálního Ústavního soudu máme za to, že nemusí být nezbytně nutné pokoušet se o definici komunismu. Je otázkou, zda komunismus, nacismus nebo jiné ideologie jsou průběžně adaptující na demokratické podmínky, aniž by změnily svou nedemokratickou podstatu právním jazykem vůbec definovatelné. Říkal jsem, že nepřímou definicí je historie těchto hnutí, i to, jak se případně projevují ve státech, kde jsou u moci. Pokládáme tedy tento požadavek Federálního ústavního soudu za překonaný vývojem po roce 1990.

V našem platném právním řádu – prostřednictvím pana předsedajícího vzkazuje panu garančnímu zpravodaji – jsou i jiné právní normy, které pojem komunismu užívají. Kromě již zmíněného zákona o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu je to například zákon 480/1991 Sb., o době nesvobody.

Jako podpůrný argument můžeme uvést i to, že i jiné zahraniční trestní zákony obsahují zákonem nedefinovatelné pojmy, například slovenský nebo polský trestní zákon obsahuje pojem fašismus, fašistický, nacistický a případně komunistický, aniž by to nějak definoval.

Námitka, že je nutné definovat vždy pojmy v zákoně uvedené, neobstojí ani v mezinárodních souvislostech, protože podle evropské úmluvy ani dle praxe evropského soudního dvora není nutné pojmy nacismus a komunismus definovat. Nechci vás zatěžovat podrobnostmi, ale existuje k tomu poměrně rozsáhlá judikatura.

Další podpůrný argument. Byl bych rád, abychom nad ním nemávali rukou jako nad notoricky známým. V roce 1993 přijal Parlament ČR zákon 198. V tomto zákonu parlament – volně cituji – konstatuje toto: Je vědom své povinnosti se vyrovnat se zločinným, nelegitimním a zavrženíhodným komunistickým režimem. Dále je zde řečeno, že komunistický režim a to, kteří ho aktivně prosazovali, jsou odpovědni za způsob vlády v naší zemi v letech 1948 – 1989, kdy docházelo k systematickému vědomému porušování lidských práv a svobod. Parlament se zavázal, že ve své další činnosti bude vycházet z tohoto zákona.

Navrhovaná novela trestního zákona, kterou máte před sebou, přímo navazuje na požadavek zákona 198/1993 Sb. Asi víte, že komunisté tento zákon 198 také napadli u Ústavního soudu. Ústavní soud již v roce 1993 konstatoval, že zákon 198/1993 Sb., není neústavní. Uvedl důvody, které jsou velmi zajímavé. Konstatoval, že kontinuita s komunistickým právem neznamená uznání legitimity komunistického režimu. Řekl, že při kontinuitě se starým právem došlo k hodnotové diskontinuitě se starým režimem. Řekl, že ve státě, který se označuje za demokratický a proklamuje princip svrchovanosti lidu, nemůže být žádný jiný režim legitimní než režim demokratický. Jinými slovy – nemůže být legitimní hnutí, které ve své podstatě chce svrhnout režim demokratický.

Další z argumentů kolegy Volného se odkazuje na Listinu práv a svobod, resp. na Svobodu projevu. Tvrzení, že každý má právo vyjadřovat jakýkoli názor je v rozporu se současným ústavním pojetím svobody projevu. Svoboda projevu není podle Listiny práv a svobod neomezená, její hranice leží tam, kde by mohla ohrozit jiná práva, svobody a zájmy.

Podle článku 17, odstavec 4 Listiny práv a svobod lze Svobodu projevu a právo na informace omezit, pokud jsou splněny tři podmínky. Může k tomu dojít pouze zákonem, což se snažíme plnit, omezení svobody a projevu musí být učiněno z důvodu ochrany taxativně uvedených zájmů (ochrana práv a svobod druhých osob), což také splňujeme. Třetí podmínka, kdy je dovoleno omezit Listinou práv a svobod zaručenou svobodu projevu a shromažďování je předvídatelnost práva, což také splňujeme. Naše znění je naprosto jasné a jeho právní důsledky předvídatelné.

Podobně umožňuje omezovat lidská práva a svobody i Evropský soud. K tomu je také dostatečné množství legislativních rozborů.

Co se týká jiného argumentu – legitimita KSČM. Řekli jsme, že Ústavní soud již v roce 2001 konstatoval, že je třeba odmítnout tvrzení, že režim v letech 1948 až 1989 byl legitimní. To je ke staré KSČM. Minimálně členové komise pro šetření ústavnosti KSČM shledali, že KSČM je přímou pokračovatelkou KSČ. Nepřímo můžeme odvodit, že KSČM je nelegitimní politickou stranou.

Další argument, který zde padá je ten, že nemůžeme zakázat stranu, která má několik set tisíc členů a je dokonce součástí našeho parlamentu. Můžeme, již v minulých letech bylo konstatováno, že například v Belgii byla zakázána také parlamentní strana, která dokonce měla 26 procent hlasů, právě na základě toho, že porušovala demokratické principy.

Poslední z laických námitek: přijetím novely trestního zákona umožníme postihování fotbalistů Slávie, výrobce Heinekenu, čtenáře díla Jiřího Wolkera atd.

Je to velmi laická námitka, velmi často opakovaná. Z pohledu zákonodárců musí být jasné, že trestní zákon, a to co navrhujeme, se týká těch, kteří propagují nacistické nebo komunistické hnutím, což zajisté fotbalisté Slavie ani pijáci piva Heineken nečiní. To jsou argumenty, které se snad týkají garančního zpravodaje a toho, co zde uváděl.

Je uváděno, že novela je nadbytečná, protože současně platná právní úprava umožňuje stíhat jak neonacisty, tak ty, kteří propagují komunismus. Ano, z čistě právního hlediska by mohla vyhovovat. Přečtu vyjádření jednoho z našich respektovaných právníků, kterým zde také pan kolega Volný operoval. Je to Tomáš Sokol. Mimo jiné říká: V našem platném právním řádu existuje zákon, který velmi zjednodušeně řečeno odsuzuje a prohlašuje za nezákonnou a protilidskou činnost komunistické strany do listopadu 1989. Proti tomu zde neexistuje žádný zákon, který by takto označoval působení fašistů, přesněji nacistů na území ČR v době od března 1939 do května 1945. Přitom je nesporné, že v obou případech šlo o projevy totalitních politických a stranických systémů. Pokud jde o symboly těchto systémů je situace absurdní do té míry, že symboly komunismu, a to včetně stranických a posléze i politických představitelů KSČM, lze prezentovat, užívat či propagovat zcela svobodně, zatímco v případě nacistické symboliky je situace dramaticky jiná. Za užití těchto symbolů, je-li splněn předpoklad, že směřuje k propagaci nebo k podpoře, může následovat trestní stíhání a přísný trest.

I Tomáš Sokol upozorňuje na rozpor v praxi, kdy jedno hnutí v trestním řízení stíhají, ale nad druhým zavírají oči.

Poslední argument, který zde nepadl. Víme, že do Poslanecké sněmovny vláda předložila rekodifikaci trestního zákona. Je to rozsáhlý balík. Někdo by mohl argumentovat tím, abychom vyčkali, až sem přijde nový trestní zákon. Chtěl bych vás ubezpečit, že stejná situace byla v roce 2006, kdy tehdejší sociálně demokratická vláda předložila tuto rekodifikaci trestního zákona. V parlamentu ležela téměř jeden a půl roku a potom byla smetena ze stolu. Kdybychom vycházeli z této zkušenosti, můžeme tady čekat na tento nový zákon několik let.

Druhá věc. Když se podíváte na to, co předložila vláda do sněmovny, uvidíte, že v § 260 současně platného znění nedochází k úpravě. Znamená to, že vláda neakceptovala to, co my navrhujeme.

Prosím vás, abychom ani tento argument zde neuváděli a hlavně se jím neřídili. Jsme horní komora parlamentu, jsme samostatnou jednotkou a můžeme zde přijmout svou novelu trestního zákona, jak ji vidí Senát a Poslanecká sněmovna buď bude akceptovat náš názor, nebo nebude. Děkuji za pozornost. Omlouvám se za delší slovo a věřím, že tak jako v prvním případě naši novelu podpoříte.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Omlouvám se panu senátorovi Jirsovi, ale kolega Pavlata má zde písemnou přihlášku, a proto se mu omlouváme. Takže až po kolegovi Pavlatovi.

Senátor Josef Pavlata: Já děkuji, pane předsedající, milé dámy, vážení kolegové, asi bych na začátek měl říct, že jsem Slávista a že občas piji pivo Heineken a nebojím se o tyto značky, že by se jich navrhovaná změna dotkla. Teď vážně. Já jsem vždy tvrdil, tvrdím a budu tvrdit, že komunismus je veliké zlo, veliké zlo, se kterým je nutno bojovat jakýmikoli způsoby, proto jsem si vždy vážil a vždy jsem bojoval za to, aby bratři Mašínové, pan Paumer a jejich odbojová skupina byli oceněni. Podařilo se to alespoň částečně prostřednictvím našeho premiéra. Vždy jsem se snažil proti komunismu nějakým způsobem bojovat, a proto jsem i v tomto případě, přestože jsem na základě právních posudků nabyl přesvědčení, že se nejedná o dobře připravený podklad, byl pro jeho začlenění do našeho pořadu a pro jeho schválení. Svůj názor jsem však začal postupně měnit v tomto konkrétním případě, a to v průběhu druhé poloviny ledna a první polovině února, kdy vrcholily přípravy a samotná volba prezidenta republiky. V němém úžasu jsem sledoval, jak velká většina bojovníků proti komunismu se dokázala bez ohledu na ústavnost neústavnost spojit s představiteli Komunistické strany Čech a Moravy, hlasovat s nimi a vlastně vědět, že bez jejich hlasů si ani ruce neumyjí, a že bez jejich hlasů se nepodaří zvolit prezidenta, kterého oni by si přáli.

V této době se zcela evidentně kormidlo naší politiky otáčelo nejenom doleva, ale vůbec na východ, a bylo to velice, velice nezdravé ovzduší a já jsem v těchto dnech pochopil, že není všechno zlato, co se třpytí, z toho důvodu jsem i odstoupil z dočasné komise pro posouzení ústavnosti KSČM a z toho důvodu dnes nebudu hlasovat pro schválení předlohy.

Chtěl bych prostřednictvím pana předsedajícího vzkázat kolegovi Mejstříkovi: Pane Mejstříku, vy si z této záležitosti děláte pouze a jenom osobní byznys, vy si z toho děláte svoji vlastní předvolební kampaň, ale tato vaše snaha není upřímná. Nebudu souhlasit s vaší předlohou. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Pan senátor Jirsa se vzdal svého slova a teď je na řadě pan senátor Jaromír Volný. Pane kolego, prosím, máte slovo. A omlouvám se, kolega Stříteský jako předseda klubu, ptám se ho, jestli chce přednostní slovo. Ještě jednou se panu kolegovi Volnému omlouvám.

Senátor Jiří Stříteský: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Tak 60 procent toho, co jsem chtěl říci, tady řekl kolega Pavlata. Ale přesto to nezabránilo tomu, abych zde nevystoupil i já. Jsem poměrně starý člověk, chci říci, že jsem se narodil za války a už jako šestiletý pamatuji, co to byl rok 1948. Pamatuji utrpení svých blízkých, pamatuji, kdy můj příbuzný byl zavřen do Jáchymova, pamatuji hodně věcí, které mne poznamenaly na celý život. Přesto, jestli se za něco stydím ve svém životě, tak to je za to, že jsem nenašel odvahu za celých 40 let aktivně vystoupit proti totalitě. Proto se hluboce skláním před těmi, kteří tu odvahu našli a kteří trpěli v komunistických lágrech za to, že měli pravdu trochu jinou.

Samozřejmě mám tisíc důvodů vystoupit za tento zákon, vystoupit proti komunismu. Jenže v současné době mi to připadá zbabělé, protože dneska to všichni můžeme, všichni můžeme dneska všechno a tenkrát, když to bylo nutné, jsme měli strach.

Každý zákon, který má svého předkladatele, má svou váhu podle důvěryhodnosti tohoto předkladatele. My a řada z nás jsme 40 let trpěli a někteří předkladatelé v duchu totalitního režimu slavili a byli příslušníky té vládnoucí třídy. Proto mám pocit, že i některá vystoupení zde byla víceméně vystoupení pro galerii, vystoupení pro televizi a nebyla myšlena upřímně. Bohužel opakuji ten samý pocit, který zde řekl kolega Pavlata, když jsem viděl během prezidentské volby, že pro mnohé předkladatele byla Komunistická strana Čech a Moravy tím nejvěrnějším a nejbližším spojencem, přestal jsem věřit tomu, že tento zákon je myšlen upřímně. Proto nemohu podpořit tento zákon z toho důvodu, že ho doprovázejí teatrální vystoupení od lidí, kterým bohužel nevěří, že to myslí vážně.

Chci podpořit zákon, který bude vyvrcholením demokratického snažení v naší republice, který předloží vláda, který navíc bude mít všechny parametry zákona tak, jak naše legislativa vyžaduje. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, a teď prosím pana kolegu Volného, a prosím klid na galerii. Slovo má pan kolega Volný.

Senátor Jaromír Volný: Dámy a pánové, kolega Mejstřík tady vzhledem k tomu, že už uplynulo téměř dva a půl měsíce od lednové obecné rozpravy, která byla potom přerušena, zopakoval všechny své polemické věty, které tehdy se mnou měl. Já samozřejmě, kdybych chtěl, abyste v tento okamžik měli ve své paměti také to, co jsem řekl já, tak bych musel přistoupit k tomu, že bych zase znovu opakoval důvody, které mne vedly k právnímu posouzení věci tak, jak jsem vám je tady v lednu přednesl. Ale já to dělat nebudu. Zastavím se pouze u jedné věci, a tou je jedno z nesprávných tvrzení kolegy Mejstříka. Já jsem netvrdil, že přijetím této novely by došlo k trestnímu stíhání bývalých členů Komunistické strany Československa a Socialistického svazu mládeže apod. Přečtěte si záznam mého vystoupení a nic takového tam nenajdete. Já jsem tvrdil to, že nelze, jak se snaží předkladatelé, zákon o protiprávnosti komunistického režimu transponovat do našeho trestního práva a že nelze vycházet z ideových předpokladů předkladatelů zákona, mimo jiné i z následujících důvodů, kromě těch, které už jsem uvedl v lednové obecné rozpravě.

Já se ptám kolegy Mejstříka, ptám se ho obrazně: Byla podle jeho názoru Komunistická strana Československa v letech 1948 až 1989 tím hnutím, které směřovalo k potlačení práv a svobod člověka, nebo jak bylo tehdy v trestním zákoně uvedeno, k potlačení práv a svobod pracujícího lidu, protože ničím jiným než těmito dvěma slovy se ten paragraf tehdy nelišil od dnešního?

Kolega Mejstřík ani nemusí chodit k tomuto řečnickému pultu, aby odpověděl, že KSČ bezesporu takovým hnutím byla, protože už to dneska i v lednu řekl několikrát. A já se ho tedy zase obrazně ptám, a proč tedy nejsou trestně stíháni ti, co byli i po roce 1964, odkdy je tento trestný čin nepromlčitelný, členy KSČ? Proč nejsou trestně stíháni? Je to samozřejmě proto, že takto k trestnímu právu – a opakuji, že k trestnímu právu – nemůžeme přistupovat, jak k tomu přistupují navrhovatelé tohoto zákona a jak to prezentují v důvodové zprávě.

Pokud bychom totiž přistupovali k trestnímu právu tak, jak k němu navrhovatelé přistupují a co si od přijetí tohoto návrhu zákona slibují, tak by skutečně kolegové Štětina a Mejstřík museli sedět ve vězení, a to proto, že svým členstvím v KSČ resp. SSM bezesporu podporovali hnutí, které směřovalo k potlačení práv a svobod pracujícího lidu, jak tehdy tento paragraf zněl.

Já bych chtěl říci, že po případném přijetí tohoto návrhu zákona bude situace úplně stejná, jako je teď před jeho přijetím. Nezmění se na tom vůbec nic. Viděli jsme to už v letech 1991 a 1992, kdy v roce 1991 byl přijat obdobný návrh zákona a vyšel ve Sbírce zákonů, Ústavní soud ho v roce 1992 zrušil jako protiústavní, čili zákon platil celý rok a nic se nestalo. Komunistická strana nemusela změnit svůj název, žádní komunisté nebyli zavřeni, čili vidíme, že tehdy, byť ten zákon platil v obdobném znění, tak se nestalo vůbec nic.

Já bych chtěl na závěr říci, a mluvím teď zcela obecně, že je mi úplně jedno, jestli byl někdo členem KSČ, SSM či jiných podobných organizací, co mi však vadí, je v mnoha případech skutečnost, že reakcí některých bývalých aktivních svazáků a komunistů na vývoj, na změnu společenských poměrů po roce 1989, je rafinovaný obrat o 180 stupňů a vpravdě kafkovská proměna v ještě aktivnější a ambicióznější ultrakonzervativce a antikomunisty.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji a do obecné rozpravy je ještě opětovně přihlášen pan kolega Mejstřík. Pane kolego Mejstříku, máte slovo.

Senátor Martin Mejstřík: Vážené dámy a pánové, dostali jsme se přesně na tu úroveň, na které jsme neměli být. Skoro se mi nechce reagovat na ty osobní výpady, které nemají absolutně žádnou souvislost s projednávaným zákonem. Možná začnu trochu z boku. Víte, já jsem člověk, který opravdu, ať z takových nebo makových pohnutek, to je celkem jedno, má zato, že by komunisté měli být postaveni mimo zákon a měli bychom si v této věci udělat stejně jasno, jako v podstatě máme s nacismem.

Ani tam není situace úplně jednoznačná, víme, že vůči neonacistům policie případně justice zakročuje více či méně, někdy lépe, někdy hůře, ale přece jen něco tam činí. U komunistů policie stojí stranou a já vám přečtu vyjádření, které je sice staré také pár týdnů, ale ono se na situaci nic nezměnilo, takže je pořád platné. Vyjádření tiskové mluvčí Policejního prezídia ČR. Tato paní řekla:

Jsou to právě poslanci, a já dodávám, ale i senátoři, samozřejmě, kteří v letech postrevolučních udělali komunistickou stranu stranou parlamentní, tedy nepostavili ji mimo zákon. Já cituji, takže nejsou to má slova. Obdobná situace je i u hnutí, jejichž ideovým základem je neonacismus. Tyto otázky nejsou na parlamentní půdě vyřešeny a nelze tedy očekávat, že je vyřeší policie. Ta při své práci v terénu v žádném případě nevysupluje absenci jasného a zřetelného politického rozhodnutí a společenského konsensu. Pokud se totiž nepřijme legislativa, která by tento problém upravila, tak se s ním bude potýkat jakákoli v budoucnu vládnoucí nomenklatura.

To je jeden z důvodů, proč my jsme se už podruhé rozhodli předložit vám novelu trestního zákona. Abych se vrátil k tomu, co zde padlo – mně je úplně jedno, jestli někdo byl v KSČ nebo je v KSČM nebo byl agentem. Mne to opravdu nezajímá do té doby, dokud se v nových demokratických podmínkách bude chovat slušně, bude podporovat demokracii a nebude volat po komunistickém manifestu anebo zde prosazovat jiné nedemokratické myšlenky. Toto je můj postoj. Já bych se na pana kolegu poslance Filipa s odpuštěním, nemusel by mne zajímat, budu slušný. Ale mne tento pán zajímá, že byl spolupracovníkem StB, protože se nechová jako demokrat. Takže jestliže mně někdo vyčítáte členství v SSM, já jsem to nikdy netajil, vážené kolegyně, kolegové. Já jsem byl jeden ze studentských lídrů právě proto, že jsem byl v SSM, že jsem se poslední dva roky před listopadovým převratem snažil na vysokých školách dělat maximum pro to, aby komunistická diktatura a komunistický režim skončil.

Já se vám nechci ptát, vážené kolegyně a kolegové, vás, kteří jste nebyli v KSČ, kteří jste nikdy nebyli v Pionýru, nikdy jste nebyli v ROH, nikdy jste nebyli v SSM, co jste dělali v roce 1988, 1989. Mne to nezajímá. Mne zajímá, co děláte v tomto okamžiku. A v tomto okamžiku se chováte totálně alibisticky, vymlouváte se, hledáte kličky, obezličky, abyste se nemuseli p ostavit vůči komunistům čelem. Toto je váš postoj. (potlesk na galerii)

Padla-li zde prezidentská volba, vážený pane senátore Pavlato, prostřednictvím pana předsedajícího, a další kolegyně a kolegové, nebyl jsem to já, kdo přerušil projednávání trestního zákona před volbou prezidenta. Byli jste to vy, zejména členové ODS, kdo jste chtěli odložit projednávání tohoto trestního zákona. Já se jenom mohu domýšlet, jaké jste k tomu měli důvody. Ale nebylo to určitě proto, že Mejstřík spolupracoval s komunisty.

Já jsem zde již jednou řekl: první novelu trestního zákona jsme zde projednávali v roce 2005. Tehdy byla trochu jiná situace, nevím, co se stalo tak negativního za ty tři roky, ale tehdy Senát novelu trestního zákona podpořil, schválil a dokonce doporučil, sám sobě si uložil úkol, abychom doplnili tuto novelu trestního zákona o zákaz propagace nacismu a komunismu o symboly těchto hnutí. Takže jestliže zde někdo hovoří o hvězdě Heineken a Slávii, tak je to směšné. Jsme dospělí lidé, jsme v roce 2006 anebo si hrajeme někde na písku? O čem je tato debata? Klidně zapomeňte, že to předkládám já. Představte si zde Naděždu Kavalírovou. Ona vás prosí, abyste zakázali komunistické hnutí! To není Mejstřík! To je Konfederace politických vězňů. Já se hluboce omlouvám všem, komu vadí mé členství v SSM. Nikdy jsem se tím netajil.

Jeden z důvodů, proč ODS nechce podpořit tuto novelu, je čistě osobní. Ano, někdo z vás se zde prořekl. Ano, Mejstřík na podzim bude obhajovat senátní mandát. Takže od tohoto okamžiku si Mejstřík ani neškrtne v Senátu.

Já vás ubezpečuji, vážené kolegyně, kolegové, mně je úplně jedno, jestli budu na podzim znovu zvolen nebo nebudu. Já z toho nemám žádný pašalík. Já se dokážu živit i jinak než být senátorem. Já vás jenom prosím, abyste podpořili to, co po nás občané České republiky chtějí. A to je vyrovnat se s komunismem. (Potlesk na galerii.)

Já mám v této situaci, v tomto momentě, poměrně dost svázané ruce, protože jestliže se strana, která má většinu v Senátu ČR, rozhodne nepodpořit tento zákon, mohu se jenom modlit, aby předložila lepší zákon, a já ho rád podpořím. Já jsem se snažil se svými kolegy udělat maximum. To znamená všechny výhrady, které zde padly, my jsme je prodiskutovali a já mám připravené pozměňovací návrhy, mám zde připravené jiné znění tak, aby bylo jazykově čisté, aby nebyl umožněn výklad jiný než ten, který chceme, mám zde vyjádření na hlavičkovém papíře s podpisem pana ředitele Ústavu pro jazyk český, kde říká, řeknu to svými slovy: Kdo chce, ten slyší, kdo chce vidět, ten vidí, takže samozřejmě tak jak to navrhujeme my v tom původním znění, tak rozumný člověk ví, o co jde.

Ale uznává, ano, aby to bylo úplně jednoznačné, abychom předešli všem možným výhradám a sporům – doporučil nám Ústav pro jazyk český. Přesnější znění, já ho zde mám, mám to připravený jako pozměňovací návrh – budete-li chtít, nechte to projít do podrobné rozpravy. Předložím ho a vyhneme se tak výtkám kolegy Volného, co se týče dvojího výkladu nebo jiného výkladu, co se týče jazykové čistoty. To byla jedna námitka.

Mohu udělat to, že – a také to mám připravené – že podám pozměňovací návrh, který tuto novelu tak, jak ji předkládáme, oseká o to, co jsme tam na vaši žádost, vážené kolegyně a kolegové, přidali. To znamená, osekáme to o symboly a necháme to v tom znění, ve kterém to už Senát v roce 2005 přijal. I to mám připravené.

Ale, dámy a pánové, já uvažuji o tom, jestli to má vůbec smysl. Jestli jenom si neprodloužíme trápení o dalších 20 minut a pak to stejně zamáznete. Já jsem prosil pana předsedu senátorského klubu ODS o schůzku. Nedošlo k ní, necítil potřebu se s námi scházet. Necítil jste potřebu si s námi ujasnit některé problémy, které s tím máte. My jsme byli otevření.

Poslední argument, který zde padl – a tím asi skončím. Pan předseda klubu ODS řekl, že si raději počká, až tento zákon předloží vláda – jinými slovy naše strana. Já vás chci ubezpečit, když se podíváte do rekodifikace trestního zákona, tam jste se mohli pochlapit, tam to ODS už dávno mohla předložit. Už to mohlo viset několik měsíců na internetu k veřejné debatě. Vaše změna, po které vás zde váš pan předseda volá – mám vám přečíst, co předložila vláda? Je to ještě v horším znění, než v jakém to měl Paroubek. Takže takto vy se chcete vyrovnat s komunismem?

Já navrhuji, protože jsem daleko od paní předsedkyně našeho klubu, aby navrhla pauzu na jednání klubu.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: O slovo se přihlásil pan kolega Šneberger, který má slovo.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Prostřednictvím vaším bych chtěl vzkázat panu kolegovi Mejstříkovi dvě informace. První je ta, že to nebyl klub ani nikdo z klubu ODS, kdo navrhoval přerušení toho bodu, byl to předseda senátorského klubu KDU-ČSL. To je třeba připomenout, možná, že to z vás všichni nevíte.

A druhá informace – pane kolego Mejstříku, než se začnete obracet na lavice ODS, tak si zkontrolujte počet senátorů, kteří přišli podpořit váš návrh z vašeho vlastního klubu a z klubu, který připodepsal návrh zákona. Podívejte se, kolik těch, co vám připodepsali návrh zákona tady dnes sedí a aktivně pro zákon vystupuje. Já si myslím, že nežli osočovat někoho jiného, podívejte se do vlastních řad. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní předsedkyně Paukrtová se hlásí o slovo. Má přednostní právo.

Senátorka Soňa Paukrtová: Já bych prosila o 10 minut na jednání vašeho klubu.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: To znamená, že budeme pokračovat v 15.05 hodin.

(Jednání přerušeno ve 14.54 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 15.04 hodin.)

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vážené kolegyně a kolegové, skončila přestávka pro jednání klubů a pokračujeme v obecné rozpravě. Do obecné rozpravy je opět přihlášen pan kolega Mejstřík. Připraví se pan kolega Sefzig. Kolega Mejstřík má slovo.

Senátor Martin Mejstřík: Děkuji, pane předsedající. Jenom jednou větou k panu předřečníkovi. Není to důležité, ale přerušení projednávání bodu před prezidentskou volbou – ano, o to požádal klub KDU-ČSL, v tom jsem byl přesný, ale neprošlo by toto přerušení, kdyby to nepodpořil aktivně klub ODS. Takže ano, návrh vzešel od lidovců, ale s podporou ODS se přerušil tento bod před prezidentskou volbou. Takže ty důvody nechme viset ve vzduchu, můžeme si o nich myslet své.

Co je ale podstatnější, já si myslím, že ta pauza na jednání klubů nám mohla pomoci trochu se zbavit nebo rozdýchat ty emoce, které panovaly. Já sám, kdybych mohl, tak bych navrhl přerušení tohoto bodu, protože se domnívám, že zde padly některé věcné návrhy, ke kterým by bylo dobré se vrátit. Opravdu budu ten poslední, který bude chtít vylít s vaničkou i dítě. Padne-li tady ten návrh, tak já se za něj budu velmi přimlouvat, vrátit tento návrh znovu do výborů nebo minimálně přerušit projednávání toho bodu, tak jak jsme to udělali před prezidentskou schůzí, abychom se mohli s čistou hlavou, poté, co jsme si zde vyříkali některé zážitky, vrátit k meritu věci a projednali to příště tak, aby ten zákon pokud možno prošel ve formě, která bude vyhovovat většině nás, senátorů a senátorek. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Kolega Sefzig. Ale ještě se ptám paní předsedkyně klubu Paukrtové, jestli chce mít přednostní právo. Ne. Takže prosím, pane kolego Sefzigu, máte slovo.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji, paní předsedkyně. Pokud se toto musí brát jako procedurální návrh, tak se o tom musí dát bezprostředně hlasovat. (Reakce mimo mikrofon.) Já jsem dostal upřesnění od předkladatele, že ten procedurální návrh teprve přednese předsedkyně klubu. Děkuji za to, že mi bylo umožněno vystoupit. Budu neobyčejně stručný. Já chápu a rozumím tomu, že pro mnoho lidí, zejména to jsou lidi, kteří doplatili na komunismus, je symbolika neobyčejně důležitá. Chtěl bych upozornit na fakt, že loni podle stávajícího, fungujícího práva byla zrušena jedna mládežnická organizace, která se veřejně hlásila k praktikám komunismu – Komunistický svaz mládeže, tuším, že se tak jmenovala, nevím to přesně, možná že jsem se spletl v názvu. Čili já bych chtěl upozornit na to, že podle našeho stávajícího práva je komunismus nepřijatelný, podle naší ústavy je nepřijatelný. Když se zeptáme fakticky na přínos tohoto návrhu zákona, tak zjistíme, že ten přínos je skutečně více méně jenom symbolický. Já to nepodceňuji. Je to velice důležité, také záleží samozřejmě na autentičnosti předkladatele zákona, to už tady říkali předřečníci.

Já se ale domnívám, že v našem právním pořádku to není zdaleka tak špatné, jak by si někdo mohl myslet, s tím, jak s komunismem naše demokratická společnost nakládá. Konec konců žádná z registrovaných politických stran nemá žádné praktiky komunismu ve svých stanovách. To si myslím, že je důležité. Všechny strany, všichni rozumní lidé, všichni demokraté se zřekli toho, co komunismus představoval. Poslední, kdo se toho veřejně podle některých zřekl, podle někoho nezřekl, podle mě se nezřekl dostatečně, je Komunistická strana Čech a Moravy. Ale za tu ten úkol nikdo jiný nemůže udělat, to musí udělat oni sami. Nejde to ani žádným zákonem, to je „účel světí prostředky“. Myslím, že právě v takto citlivé věci je někdy nutno zvažovat na lékárenských vahách, jaký ten návrh zákona musí být.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Prosím paní předsedkyni Paukrtovou. (Výkřiky z galerie hostů.) Prosím klid na galerii. (Výkřiky pokračují.) Prosím klid na galerii.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, dámy a pánové. Existuje možnost kompromisu v tak citlivé otázce, jako je návrh tohoto zákona. Opravdu ho tady projednáváme již po několikáté. Možná má, možná nemá pouze symbolický význam. Já osobně ho považuji za velmi důležitý. Jestliže existuje možnost kompromisu a úpravy tohoto zákona tak, aby v žádném případě nebyl v rozporu s českou ústavou a aby nebyl ani v podezření, že je v rozporu s českou ústavou, tak z toho důvodu vám navrhuji, abychom ho vrátili k novému projednání těm výborům, které ho již jednou projednávaly, a velmi prosím o podporu tohoto mého procedurálního návrhu. (Reakce předsedajícího mimo mikrofon.) Musím navrhnout termín. Doufám, že během 30 dnů se mohou výbory sejít a návrh posoudit. Takže ten termín je 30 dní. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Ano, tak je to podle § 130 odst. 3. Pokud to mám brát jako procedurální návrh – kolega Volný.

Senátor Jaromír Volný: Zde nejde o procedurální návrh, podle § 130 odst. 2 je to stejný návrh – návrh na vrácení návrhu senátního návrhu zákona výboru k novému projednání – jako návrh na schválení, návrh na zamítnutí nebo návrh na odročení. Konzultoval jsem tento názor s naší legislativou, její pracovníci mi dali za pravdu. Čili až po skončení obecné rozpravy bychom měli hlasovat.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Já se také ztotožňuji s vaším návrhem. Stále ještě je přihlášen kolega Mejstřík, ale chtěl bych ho upozornit, že bude mít závěrečné slovo. Pokud tomu tak není, do obecné rozpravy již není nikdo přihlášen, obecnou rozpravu tedy končím. Ptám se pana navrhovatele kolegy Mejstříka, zda by se vyjádřil k rozpravě.

Senátor Martin Mejstřík: Jestliže vše bylo řečeno, už jsem zde také řekl, že doporučuji přerušení a vrácení novely do výboru, abychom mohli náš návrh upravit, ani ne tak z ústavního hlediska, protože tam se asi budeme střetávat, ale spíš abychom si vyčistili naši novelu, je-li tam podezření z nějaké možnosti dvojího výkladu, tzn. jazykově, případně se dohodli, jestli tam nechat ty symboly. Zdá se, že s tím máte mnozí problém.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Ptám se, zda si přeje vystoupit pan zpravodaj Štětina. Nepřeje. Pan kolega Bureš? Také ne. Pan kolega Volný za garanční výbor, resp. garanční zpravodaj.

Senátor Jaromír Volný: Dámy a pánové, já se přihlásím k tomu, co tady říkal pan kolega Mejstřík, že opakování je matka moudrosti. Jako garanční zpravodaj zopakuji krátce některé věci, které jsem říkal už v lednu, podobně jako to učinil on s jeho argumenty.

Mně nezbývá na závěr, než konstatovat k této rozpravě, ať už k lednové nebo této – březnové, že moje stanovisko je nezměněné. Čili nezbývá mi, než zopakovat, že tento návrh zákona je naprostý právní, věcný a jazykový nesmysl. Návrh zákona je protiústavní, věcně nesprávný a z hlediska češtiny špatně napsaný. Protiústavní je část týkající se trestnosti podpory a propagace komunistického hnutí, a to proto, že je tak špatně napsaná, že z ní není jasné, co je a co není trestným činem. Věcně nesprávná je část týkající se trestnosti užívání, vystavování a šíření symbolů komunistického hnutí, a to proto, že je tak špatně napsaná, že by znamenala trestnost jakéhokoli užití symbolů, např. pěticípé rudé hvězdy nebo srpu a kladiva bez toho, že by se tím projevovaly sympatie ke komunistickému hnutí. Jde například o zmiňované použití pěticípé rudé hvězdy na dresech fotbalistů pražské Slávie, pěticípé rudé hvězdy jako starého pivovarnického stavovského symbolu na etiketách pivních lahví, srpu a kladiva na státním znaku Rakouské republiky nebo na trupech letadel ruské společnosti Aeroflot apod.

Z hlediska češtiny je návrh špatně napsaný proto, že používá mluvnicky nejednoznačnou formulaci, která způsobuje nemožnost jednoznačného určení toho, co je a co není trestným činem, jak jsem vám ostatně doložil při prvním čtení tohoto návrhu zákona písemným stanoviskem jazykové poradny Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR.

Senát by za této situace neměl být hlásnou troubou naprostých právních, věcných a jazykových nesmyslů, a měl by proto návrh zákona zamítnout.

Chtěl bych zde zdůraznit, že v tomto smyslu tady vystupuji jako garanční zpravodaj ÚPV, tedy z pozice práva a ústavnosti tohoto návrhu zákona, a že jsem jinak, o čemž už jsem tady také hovořil při prvním čtení tohoto návrhu zákona, politickým vězněm z období před rokem 1989. Moje stanovisko tedy nevychází z nějaké ideologické podpory komunismu.

Základním rozporem mezi mnou jako garančním zpravodajem ÚPV a navrhovateli celou dobu bylo a je to, že já hovořím o právu, zákonnosti a ústavnosti a oni o komunismu.

Dámy a pánové, na závěr bych chtěl připomenout, že tu byly podány čtyři návrhy, a to návrh na vrácení do výborů, návrh schválit, návrh zamítnout a návrh odročit. V takovém pořadí podle § 130 odst. 2 zákona o jednacím řádu Senátu by mělo být hlasováno. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane zpravodaji. I když si nejsem zcela jist, že návrh na odročení byl jasně specifikován.

Budeme tedy hlasovat. (S technickou poznámkou se hlásí pan senátor Volný.)

Senátor Jaromír Volný: Já tady vystupuji s technickou. Pochopil jsem to tak, že návrh na vrácení byl podán, ale předsedající má o tom pochybnosti, takže co teď s tím.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Pane kolego, já jsem přesvědčen, že nebyl specifikován návrh na odročení, byl zcela jasně definován návrh vrátit k novému projednání do výborů. Odročení padlo jen v diskusi, že by to byla jedna z možných variant, ale nebylo to nikterak upřesněno.

Senátor Jaromír Volný: Byl zde návrh na odročení, cituji ze stenozáznamu z vystoupení předsedy senátorského klubu KDU-ČSL Adolfa Jílka: „A proto navrhuji, abychom odročili projednávání tohoto návrhu zákona do doby, než sem přijde návrh nového trestního řádu.“ Pokud bychom v posloupnosti těch návrhů dospěli až sem, tak by se to muselo trošku upravit, protože trestní řád je něco jiného než trestní zákon. To je drobnost. Ale tento návrh na odročení byl podán a byla by otázka jeho upřesnění, aby měl v tomto smyslu smysl.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Dobře, to byl návrh, který padl při minulém jednání. Ale teď budeme hlasovat tak, jak přicházely jednotlivé návrhy. To znamená, že nejdříve budeme hlasovat o návrhu paní předsedkyně Paukrtové – vrátit návrh zákona, novely k novému projednávání do výborů, a to do ÚPV jako garančního, VZVOB a VVVK.

O tomto návrhu budeme teď hlasovat.

Kdo souhlasí s tímto návrhem? Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování č. 84, registrováno 48, pro 13. Návrh byl zamítnut.

Jako druhý návrh je návrh na schválení. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem schválit novelu? Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování č. 85, registrováno 47, pro 7. Návrh byl zamítnut.

Dalším návrhem je návrh na zamítnutí. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem? Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování č. 86, registrováno 49, pro 28. Návrh byl schválen.

To znamená, tím končí projednávání tohoto bodu programu a já poprosím pana kolegu Šnebergera, aby mě vystřídal, a budeme pokračovat dalším bodem.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Kolegyně a kolegové, dalším bodem je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském,

o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 196. Prosím pana ministra kultury Václava Jehličku, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr kultury ČR Václav Jehlička: Vážený pane předsedající, pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Novela autorského zákona, se kterým před vás předstupuji, je vlastně drobnou a v podstatě technickou novelou, která má jedinou ambici, a tou je reagovat na konkrétní výtky Evropské komise vůči českému autorskému zákonu z hlediska jeho slučitelnosti se závaznou komunitární úpravou. Tyto výhrady jsou předmětem dvou řízení, která jsou vedena proti České republice. V obou řízeních vláda po – zdůrazňuji – zralé úvaze dospěla k přesvědčení a oprávněnosti těchto výtek, a proto Evropské komisi přislíbila kritizovaná ustanovení autorského zákona zrušit.

Vládní návrh novely v prvé řadě odstraňuje výjimku z výlučného práva na provozování rozhlasového či televizního vysílání ve prospěch hotelových pokojů. Tato výjimka se dostala do autorského zákona poslaneckou iniciativou počátkem roku 2005 a ještě téhož roku se stala důvodem, proč bylo zahájeno řízení proti našemu státu. To bylo pozastaveno poté, co se vláda odvolala na tehdy probíhající řízení o předběžné otázce před Evropským soudním dvorem, který byl v identické věci požádán španělským soudem o komunitárně závazný právní výklad.

Vláda se tehdy zároveň zavázala, že v případě precedenčního rozhodnutí v neprospěch výjimky okamžitě zjedná nápravu. Loňského prosince Evropský soudní dvůr věc jednoznačně rozhodl, že tato výjimka je v rozporu s mezinárodní a evropskou úpravou. Brzy na to Evropská komise naší vládě důrazně připomněla její závazek k neprodlenému zrušení příslušného ustanovení. Mimochodem toto soudní rozhodnutí, jak máme zjištěno, se již odrazilo v radikální změně v přístupu i v několika málo státech Evropského společenství, kde tyto odměny dosud neplatily, například v sousedním Rakousku.

S druhým ustanovením návrhu novely, to je s odstraněním požadavku plzeňského sídla žadatele o kolektivní správu, je to v podstatě jednodušší. I v této oblasti je ČR co by člen EU povinna respektovat svobodu volného pohybu služeb, výkon kolektivní správy nicméně zůstane i nadále podmíněn udělením oprávnění. Toto oprávnění uděluje ministerstvo kultury a v praxi je dnes celý tento prostor pokryt dosavadními kolektivními správci, takže zde nelze očekávat vůbec žádný pohyb nebo změny.

Pokud jde o odstranění výjimky z výlučného práva na provozování rozhlasového a televizního vysílání, sama vláda původně připravený návrh po diskusi zúžila tak, aby se týkal skutečně jen hotelových pokojů a nikoliv zdravotnických zařízení, pro která by výjimka měla být podle názoru vlády zachována. Je pravda, že tento postup vzbudil u Evropské komise rozpaky a již jsme byli v té věci požádáni o vysvětlení.

Problém, řekl bych větší problém, je ve změně návrhu, k níž došlo v Poslanecké sněmovně, která spočívá v jeho doplnění určitým zastropováním vybíraných odměn. Problém je v tom, že ve svobodné společnosti a v praxi všech států Evropského společenství se autorské odměny sjednávají na bázi licenčních smluv v rámci soukromoprávních vztahů, tedy bez ingerence státu či jakékoliv jeho omezující reglementace.

Návrh v podobě schválené Sněmovnou již vyvolal negativní reakci nejen v zájmově zainteresovaných nejvýznamnějších mezinárodních sdružení jako je Mezinárodní federace hudebního průmyslu IFPI nebo světové sdružení příslušných autorských svazů.

Závěrem mi dovolte ještě krátce avizovat můj postoj k výsledku projednávání návrhu v garančním senátním výboru. Navrácení návrhu do podoby předložené vládou, které spočívá v bezvýhradném odstranění hotelové výjimky z autorského zákona, samozřejmě vítám, nicméně jako ministr kultury, který je zároveň svým způsobem odpovědný i za mediální problematiku, mám problém s tím akceptovat řešení, které by podnikatelské výdaje z titulu autorských odměn kompenzovalo na úkor koncesionářských poplatků. Jsou to svým způsobem dva oddělené problémy, nebo dva oddělené světy – koncesionářské poplatky a autorská práva. Koncesionářské poplatky slouží k financování veřejnoprávních médií. Jako ministr, který má odpovědnost za mediální oblast, se samozřejmě nebráním zahájení diskuse na téma financování veřejnoprávních médií. To je zatím z mojí strany všechno. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře. Návrh projednala Stálá komise pro sdělovací prostředky. Přijala stanovisko, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk 196/2. Zpravodajem byl určen senátor Jiří Oberfalzer. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk 196/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Vlastimil Balín, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Vlastimil Balín: Vážený pane předsedající, pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, myslím, že úvodní vystoupení předkladatele, pana ministra kultury Václava Jehličky, mně umožňuje být stručný, protože téměř vše podstatné pro projednávání senátního tisku 196, novela zákona číslo 121/2000 Sb., tzv. autorského zákona, řekl. Přesto mi dovolte učinit několik poznámek.

Problematika duševního vlastnictví byla, je a určitě bude zejména z pohledu právní ochrany a sladěnosti určitých proporcí s podmínkami pro tvůrčí duševní práci a pro jiné druhy činnosti a zejména podnikání velmi citlivou otázkou. Projevilo se to již při první novele tzv. autorského zákona v roce 2005 a myslím, že se to projevuje v určitých lobbyistických tracích i nyní.

Při novele v roce 2005, jak si jistě pamatujeme, došlo k řadě emocí na straně odborné veřejnosti, legislativců, podnikatelských kruhů, tvůrčích pracovníků, institucí zabývajících se ochranou autorských práv. Způsobila to především dikce § 23 autorského zákona, vymezující provozování rozhlasového a televizního vysílání prostřednictvím rozhlasových a televizních přijímačů a stanovení výjimky pro hotelové pokoje a zdravotnická zařízení v osvobození těchto zařízení od povinnosti placení autorských poplatků. Výsledkem byla novely, v níž zejména právním odborníci očekávali, jak rychlá bude negativní reakce nejen od domácí aplikace práva, ale zejména ze strany kompetentních orgánů EU. Byla rychlá.

Již v říjnu 2005 došlo v ČR k upozornění od EK na nesoulad výjimky pro hotelové pokoje článkem 3, odstavec 1 a 2 a s článkem 5 odstavec 5 Evropského parlamentu a Rady číslo 2001/29/ES, týkající se harmonizace určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti upravující právo na sdělování děl veřejnosti, resp. výjimky a omezování z tohoto práva. Po tomto upozornění se vyčkávalo na závažnou interpretaci Evropského soudního dvora, které dorazilo do ČR 7. 12. 2006. Závěr rozsudku Evropského soudního dvora byl, že je třeba chápat kategorii sdělování veřejnosti v jejím širokém smyslu. Jinými slovy dle Evropského soudního dvora, aby docházelo ke sdělování, veřejnosti stačí, když hoteloví hosté mají možnost přístupu k dílu. Znamená to, že stačí, aby byl na hotelovém pokoji umístěn radiový či televizní přijímač a host měl možnost vysílání sledovat a není rozhodující, zda si přijímač zapne či nezapne.

Přiznám se, že v převážně většině svých hotelových pobytů já osobně přijímač téměř vůbec nezapínám. Pro odlehčení připomínám starý vtip o možnosti znásilnění: K žádnému sice nedošlo, ale mohlo, neboť dotyčný měl přístroj.

V březnu byla Česká republika opět dotázána od EK, zda byl již český autorský zákon opraven v duchu výroku Evropského soudního dvora. V březnu 2007 dorazilo další upozornění na to, že kolektivním správcem se podle autorského zákona může stát pouze právnická osoba, která má v ČR své sídlo, což je v rozporu se zásadou volného pohybu služeb. Vláda ČR reagovala a předložila PS Parlamentu ČR 11. zářím 2007 novelu zákona. V prvém čtení 24. 10. 2007 nebyl akceptován požadavek na zrychlenou proceduru, a tak druhé čtení v PS proběhlo po projednání ve výborech PS až 29. 1. 2008 v dikci pozměňovacího návrhu výboru. Ve třetím čtení 6. 2. 2008 byla schválena novela autorského zákona ve znění pozměňovacího návrhu poslance Plachého 125 poslanců ze 187 přítomných, 17 bylo proti.

Předložená novela autorského zákona v senátním tisku číslo 196 reaguje v podstatě na uvedená upozornění a požadavky orgánů EU. Ministerstvo kultury vyjádřilo ústy pana ministra k uvedené novele při projednávání v PS neutrální postoj. Přesto se domnívám, že mu asi byl bližší původní návrh, který byl do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR předložen a minimalizoval pokračující hrozbu sankcí ze strany EK.

Na jednání garančního výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice 18. 3. 2008 byl přijat pozměňovací návrh, který je obsažen ve žlutém tisku číslo 196/1 a který jako doporučení vzešel i z jednání Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky ze dne 19. 3. 2008. Jistě jste zaregistrovali, že je určitá nuance v posledním znění v bodu 3, na kterou kolega Oberfalzer rozdal konkrétní pozměňovací návrh.

Žel, ani při projednávání ve výboru a ani dnes nebylo jednoznačně řečeno, zda provedená novela bude dostačující pro vyhovění oprávnění připomínkám EK i výroku Evropského soudního dvora.

Dovolte mi, abych nyní pro protokol přečetl přijaté usnesení garančního výboru a naznačil usnesení. Všichni to máme před sebou a nebude nutné zde recitovat  doslovné znění.

113. usnesení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice z jeho 16. schůze konané 18. března 2008.

K návrhu zákona, kterým se mění zákon číslo 121/2000 Sb., o právu autorském a o právech souvisejících s právem autorským a po změně některých zákonů, tzv. autorský zákon ve znění pozdějších předpisů. Po úvodním slovu předsedy výboru Senátu Karla Bartáka, po odůvodnění návrhu zákona vrchní ředitelkou ministerstva kultury České republiky dr. Petrou Smolíkovou, po zpravodajské zprávě senátora Vlastimila Balína a po rozpravě výbor

1.? doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR s pozměňovacími návrhy, které jsou přílohou tohoto usnesení,

2.? určuje zpravodajemvýboru pro projednávání senátního tiskučíslo 196 na schůzi Senátu Parlamentu senátora Vlastimila Balína.

Schválený pozměňovací návrh je obsahem tohoto tisku, v  uvedených třech bodech, kde – znovu zdůrazňuji – postoupí-li do podrobné rozpravy, určitě uplatní kolega Oberfalzer pozměňovací návrh v bodu 3 předloženého návrhu výborem.

Tolik z mé strany v úvodu pro projednávání této problematiky.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore, prosím posaďte se ke stolku zpravodajů. Zeptám se pana senátora Oberfalzera, jestli chce promluvit jako zpravodaj Stále komise pro sdělovací prostředky. Chce. Takže máte slovo.

Senátor Jiří Oberfalzer: Děkuji, budu stručnější, než jsem si myslel, protože můj předřečník v podstatě popsal situaci, která vznikla po projednání v komisi.

Usnesení Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky máte v písemné podobě před sebou, jako senátní tisk 196/2, a jak už pan senátor Balín upozornil, liší se od usnesení výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice pouze v samotném závěru a sice tím, že naše usnesení doporučuje, aby se článek II, který se týká koncesionářských poplatků odložil svou účinností až na začátek příštího roku.

Protože komise nemá právo předkládat Senátu návrhy – také bylo zmíněno správně, že jsem nechal rozmnožit do vašich lavic svůj pozměňovací návrh, který jsem si vlastně osvojil za komisi a jeho smyslem je učinit pozměňovací návrh k pozměňovacímu návrhu výboru. Smysl jsem objasnil a ještě se o tom podrobněji zmíním, pokud dojde k podrobné rozpravě. Takže stejně komise jako výbor doporučila vrátit tuto předlohu Poslanecké sněmovně ve znění pozměňovacích návrhů. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Navrhuje někdo touto předlohou se nezabývat? Mám tady několik přihlášených, ale pravděpodobně jsou přihlášeni do obecné rozpravy. Nikdo z přihlášených nemá návrh novelou se nezabývat. Otevírám tudíž obecnou rozpravu. Prvním přihlášeným do obecné rozpravy s přednostním právem je předseda senátorského klubu KDU-ČSL pan Adolf Jílek. Pane senátore Zlatuško, je mi líto, ale Senát má jednací řád.

Senátor Adolf Jílek: Kolegovi se omlouvám, byla to věc předsedajícího, nevyžadoval jsem přednostní právo. Přesto inzeruji dopředu jednu věc. V podrobné rozpravě chci podat pozměňovací návrh k pozměňovacímu návrhu výboru v tom smyslu, o kterém si myslím, že je v pořádku. Výborový návrh říká, že jedna podnikající osoba platí jednu licenci v rozhlasových a televizních poplatcích. Převádím to do práva, které odpovídá tomu, na co jsme zvyklí. Znamená to, že jedno přípojné místo (jeden elektroměr) je jedna licence i pro podnikatelské osoby, nejen pro fyzické osoby, jak je v zákoně dávno před tím uvedeno. Uvedl bych příklad. Pokud bychom řekli, že podnikatelská osoba, třeba Česká pošta, platí licenci a má tři tisíce poboček, tak bude platit za jeden rozhlasový a jeden televizní přijímač, zatímco má minimálně tři tisíce přijímačů na svých pobočkách, především rozhlasových.

Dochází tady ještě k jedné maličkosti v pozměňovacím návrhu, který dal výbor, že se přestávají platit poplatky především rozhlasové, za rozhlasové přijímače, které jsou ve služebních automobilech. Je to poměrně velký propad pro příjem Českého rozhlasu na rozdíl od televize. Ta měla navýšení třikrát, ale rozhlas jednou. Proto navrhuji zvýšit částku ze 45 korun na 52 korun. S ředitelem Českého rozhlasu o tom jednali. Avizuji, že tento pozměňovací návrh přednesu. Myslím si, že je to pozměňovací návrh, který by byl rozumným kompromisem proti původnímu návrhu výboru a proti tomu, co by chtěla komise.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Chci podotknout, že jsou tady dva pozměňovací návrhy k pozměňovacím návrhům. Je mi pana senátora Balína upřímně líto, až nás bude provádět případnou podrobnou rozpravou.

Do rozpravy je přihlášen již avizovaný pan senátor Jiří Zlatuška. Prosím, máte slovo.

Senátor Jiří Zlatuška: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, jak už bylo řečeno, důvod toho, proč dnes jednáme nad touto novelou, je možný postih vůči ČR, kvůli stávající úpravě. Vláda navrhovala dokonce projednávání ve zkráceném režimu v Poslanecké sněmovně. Musím říci na stejné téma, jak jsem říkal dopoledne při projednávání zprávy o plnění přejímání legislativy EU, že toto dnešní jednání považuji za naprosto zbytečné, mohli jsme se mu vyhnout v okamžiku, kdy bychom v roce 2005 projednávali tuto novelu a kdybychom nepřijali usnesení, které bylo ve verzi zákona, která byla zcela jasně v rozporu s evropskou legislativou i s mezinárodními závazky ČRF. Tehdy jsem byl garančním zpravodajem a upozorňoval jsem na tuto okolnost. Dnes dopoledne jsem připomněl panu ministrovi Svobodovi skutečnost, že to byl on, který před časem, v roce 2005, přesně 5. ledna na druhé schůzi Senátu, nabádal Senát k tomu, aby těchto závazků nedbal. Mrzí mě, že tady pan ministr není, protože by si zasloužil za to minimálně dnes stát v koutku na hanbě. Dnes říkal, že tehdy tlumočil pouze stanovisko vlády. Nebyla to pravda, tehdy bylo stanovisko vlády k poslaneckému návrhu záporné. Kdyby PS nebo Senát v roce 2005 vyslyšely tehdy stanovisko vlády, mohli jsme si dnešní projednávání a celý trapas, který k tomu vedl, ušetřit. Pan ministr Cyril Svoboda, když zde v Senátu tehdy jako ministr zahraničí vystupoval místo Pavla Dostála, tehdy uvedl: Byl jsem požádán ministrem kultury Pavlem Dostálem, abych vystoupil jménem vlády k návrhu, který byl diskutován. Poté pan ministr Svoboda pokračoval: Podle mého názoru – vyjadřoval tedy svůj názor – je věc velmi jednoduchá. Otázka zní takto: Je hotelový pokoj místo, kam je veřejný přístup nebo není? Jestliže je, mohu přečíst celou stránku argumentů, v čem je to v rozporu s mezinárodním právem a budu mít pravdu. Dokonce bude jedno, zda bude tento zákon přijat nebo, protože smlouvy podle článku 10 ústavy mají před zákonem přednost. Můžeme se usnést na čemkoli, můžeme přijmout jakýkoli zákon, protože v tomto případě budou mít mezinárodní smlouvy přednost. Nebo je to soukromý prostor, kam není veřejný přístup? Je to otázka pojmů a judikatury, potom mají právo poslanci a senátoři zákon přijmout. Rozumí se v roce 2005, protože je v pořádku. Tato otázka je tudíž takto jednoduchá. Je to otázka uchopení tohoto problému, zda pokoj v hotelu je veřejně přístupným prostorem, zda je to veřejný prostor nebo prostor soukromý, který byl určen z ochrany autorských práv, především zpráva správce autorských práv, který může zasahovat do výkonu těchto práv. Po mém soudu – tedy ministra Svobody – je to takto jednoduché, a proto nebudu číst další text. Všechno ostatní znáte, bylo to řádně zdůvodněno panem poslancem Hovorkou. Pokud by se někdo podíval na internet, pro tento případ jsem v obou případech hlasoval – ministr Svoboda to říkal sám za sebe.

Dnes není ministrem zahraničí, je předsedou Legislativní rady vlády. Je to tato úroveň „profesionality“, která se uplatňuje při přijímání zákonů, které musí být poté novelizovány díky řízením, které jsou proti České republice vedena.

Domnívám se, že kdyby místo přijímání této novely vláda navrhla zákon o osobní odpovědnosti těch, kteří takovýmto způsobem jasně s vědomím toho, co dělají v pozicích, jsou strůjci toho stavu, za který je ČR potom popotahována, byli by zde konkrétní viníci tohoto stavu. Poslanec Hovorka, který to navrhoval, v PS se vyjadřoval stejně přezíravě k mezinárodním závazkům. Tehdejší ministr Svoboda nabádal k tomu, abychom si těchto závazků nevšímali, protože podle článku 10 ústavy se vůbec nic neděje, je to dnešní předseda legislativní rady vlády.

Druhým, kdo by si zasloužil stejné připomenutí v tuto chvíli, je ministr zdravotnictví Julínek, tehdejší předseda senátního klubu ODS.

Když jsem totiž jako garanční zpravodaj šel s tímto zákonem do Poslanecké sněmovny, upozornil jsem poslance na to, že tato norma, kterou jsme v roce 2005 přijímali, je v rozporu s mezinárodními závazky České republiky a že je možné, že budeme tímto způsobem vedeni k odpovědnosti. Tehdy jsem v Poslanecké sněmovně řekl: Dovoluji si proto apelovat na PS, aby při projevení své vůle v tomto případě měla na paměti to, že České republice hrozí přijetím této kontroverzní a nejednoznačné novely autorského zákona závažné sankce ze strany EU, odsouzení za porušení evropského práva členským státem spojené s náhradou škody, a to z důvodu rozpornosti předkládaného návrhu zákona s akty práva EU, zejména s články 3, 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/29 Evropských společenství ze dne 22. května 2001 o harmonizaci atd.

Pak jsem upozorňoval i na výsledky mezinárodních úmluv na poli autorském. Za toto, že jsem toto zmínil v PS a dovolil jsem si apelovat na kolegy zákonodárce v dolní sněmovně, aby celou normu, tak jak byla tenkrát přijata, neschválili, a kdyby tehdy mne vyslyšeli, tak jsme si mohli toto projednávání odpustit a mohli jsme si odpustit i řízení v EU. Tak za toto považoval za vhodné senátor Julínek jako předseda senátorského klubu ODS 28. ledna ve druhý den schůze vyvolat speciální bod programu, který se tehdy jmenoval způsob delegování zástupce Senátu PČR k vráceným a zamítnutým návrhům zákonů k projednání v PS. A měl snahu mě hnát k odpovědnosti k tomu, že jsem měl podle jeho slov, vedlo ho k tomu, jak říká, vystoupení kolegy Jiřího Zlatušky v PS, který za Senát měl obhajovat zákon o autorských právech, a došlo k flagrantnímu porušení respektu k většině Senátu, k rozhodnutí Senátu a pan kolega Zlatuška ve svém vystoupení přímo nabádal poslance, aby hlasovali jinak než by bylo v souladu s rozhodnutím Senátu.

Tehdy jsme, jestli si dobře vzpomínám, trávili dvě hodiny v to pozdní páteční odpoledne debatou, ve které jsem musel připomínat i takové věci, že podle článku 23 Ústavy jsem vázán svým nejlepším vědomím a svědomím a že senátor Julínek s prominutím není moje svědomí, a to samozřejmě ne nejlepší ale ani nejhorší. A jsem rád, že není, abych citoval svá slova z té doby.

Čili v tomto případě této normy jsou naprosto konkrétní viníci současného stavu a prostřednictvím pana předsedajícího bych se zeptal pana ministra, upozorňuji, že pan ministr tehdy byl senátorem, také seděl v tomto sále při přijímání té novely, ale zdržel se hlasování, takže on za toto odpovědnost nenese.

Chtěl bych se ho zeptat, jak se ministři Svoboda a Julínek postavili k této své odpovědnosti v okamžiku, kdy vláda tuto novelu projednávala. Přijde mi přinejmenším pozoruhodné, že s vědomím toho, že měli tenkrát všechny informace, které měli k dispozici, a přesto vehnali ČR do té situace, kvůli které musí teď novelu přijímat, a těm možným důsledkům ze strany EU.

Toto není věc, kterou bychom si nezavinili, zde jsou konkrétní viníci, ti viníci jsou dneska ve vládě a zdá se mi, že nepochybně zvedali ruce – jedni z viníků – jsou ve vládě a přijde mi, že minimálně tato odpovědnost by měla být probírána naprosto vážně a měly by z toho být pro budoucno vyvozovány důsledky.

Ještě drobnost meritorní k tomu, co k nám přišlo z PS. Před tímto bodem zde byla debata o komunismu a o tom, jak je komunismus zavrženíhodný. Já bych rád upozornil na to, že duch toho svázání soukromoprávní úhrady na bázi kolektivní správy autorských práv s koncesionářským poplatkem, tedy jakéhosi soukromoprávního plnění s poplatkem, který je čistě veřejnoprávní, je stejné povahy, jako kdyby se Parlament pokusil stanovit zákonem cenu rohlíku a má koncepčně stejný podklad jako přísná regulace nájmů. Co jiného je poslouchání uměleckého díla než nájem toho uměleckého prožitku od toho, kdo to umělecké dílo provozuje. Poplatek, který uživatel toho díla platí, má stejný charakter jako nájem, a jestliže se obecně liberálně tváříme, že soukromoprávní plnění by nemělo být taxativně stanovováno výší a už vůbec ne odvozováno z nějakých veřejnoprávních poplatků, tak je samozřejmě to, co k nám přišlo z PS naprosto nesmyslné a nepřijatelné a jsem velmi rád, že návrh výborů předpokládá, že tady tato část se v zákoně změní a velice to podporuji. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore, dalším přihlášením do obecné rozpravy je pan senátor Tomáš Töpfer. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Töpfer: Děkuji, pane předsedající, dámy a pánové, asi tady některé argumenty zazní ještě jednou, ale opakování asi nebude vadit. Směrnicí EU zavádíme do autorského zákona povinnost poplatků za užití uměleckého díla, a to pro všechny ty, kteří dále šíří vysílání. Tedy pro hoteliéry, kteří budou muset na základě této normy platit za užití autorských práv za každý přijímač na všech pokojích. Pro vaši informaci se dnes už platí ochranným organizacím i z hudby, která se line z reproduktorů ve výtahu, v čekárně, v letištní hale, ale také v každé hospůdce a baru. Všude tam, kde je televizní či rozhlasový přijímač ve veřejném prostoru.

My respektujeme rozhodnutí Evropského soudního dvora, ač jsou tyto poplatky ochranným organizacím placeny ve skutečnosti dvakrát. Tedy jednou jsou zaplaceny vysílatelem a podruhé šiřitelem tohoto vysílání. Tedy tím, kdo prostřednictvím přijímače umožní poslech či sledování televizního vysílání v hotelovém pokoji, který svým způsobem je náhradou za prostor soukromý. My to respektujeme, i rozhodnutí i argumenty Evropského soudního dvora, které k němu vedly, ale musíme v tomto případě implementovat směrnici EK do našeho právního řádu novelou autorského zákona. A na druhé straně si musíme uvědomit, že touto normou zatížíme podnikatele a nejvíce samozřejmě malé a střední. Nejen, že budou muset z každého přístroje platit ochranným organizacím, ale zároveň také koncesionářské poplatky pro naše veřejnoprávní média. Na rozdíl od fyzických osob, které platí pouze jeden koncesionářský poplatek vždy jen za jednu domácnost bez ohledu na to, kolik užívá televizních či rozhlasových přístrojů, pak právnické osoby platí za každý přístroj.

I když se ty dvě předkládané novely týkají dvou právních norem, tedy zákona o České televizi a Českém rozhlasu a autorského zákona, mohlo by se zdát, že spolu nesouvisí. Ale pak je důležité si uvědomit, že se v důsledku tyto dvě normy potkávají právě u živnostníků, hoteliérů a firem, které souběh těchto poplatků může neúměrně zatěžovat. Poplatníkovi, drobnému podnikateli je zcela lhostejné, zda oba poplatky ve svém důsledku budou zvyšovat, a to dost podstatně, jeho náklady, jsou výsledkem dvou zákonů, dvou norem, které spolu ve Sbírce zákonů nesouvisí. Pro něj to bude pouhý a prostý součet poplatků.

Takřka ve všech předvolebních programech nalevo i napravo se objevuje shodně podpora malému a střednímu podnikání. Novelu autorského zákona, kterou musíme pod hrozbou sankcí EU implementovat do našeho právního řádu, bychom tak mohli snadno kompenzovat. Postavit podnikatele a právnické osoby na stejnou úroveň s osobami fyzickými. Navíc systém koncesionářských poplatků pro právnické osoby, který je nastaven podle systému jeden přístroj – jeden koncesionářský poplatek, začíná být s prudkým rozvojem elektroniky zcela nesmyslný. V současné době totiž je přístrojem, který je schopen přijímat vysílaný signál, nejen rozhlasový nebo televizní přístroj, tak jak jej známe ze století dvacátého. V současnosti už je takovým přístrojem každý osobní počítač i ten, který už dnes můžeme nosit v kapse. Je jím každý mobilní telefon, který je zároveň rozhlasovým a televizním přijímačem. Televizor je už i v hodinkách. V barevném displeji automobilů, možná že už teď se vyvíjejí nějaké hrací náušnice nebo něco, co si ještě vůbec neumíme představit.

Definovat koncesionářský poplatek podle systému přístroj – poplatek začíná být v této době už krajně pochybné. Už dnes si dovedu představit docela malou firmu do 50 zaměstnanců, která musí platit několik desítek koncesionářských poplatků za každý mobil, počítač, za každý automobil, ve kterém je už běžným standardem, že je vybaven nejen rozhlasovým přijímačem, ale i televizorem. A to vše navzdory tomu, že každý z nás koncesionářů platí už poplatky za svou domácnost a ve svém důsledku umí poslouchat, resp. sledovat jen jeden přístroj.

Zatímco demografická křivka v ČR stagnuje a obyvatel mnoho nepřibývá, budou nám geometrickou řadou přibývat koncesionářské poplatky. A závěrem bych chtěl vyzvat, abychom se začali velice rychle zabývat způsobem financování médií veřejné služby, protože už dnes se díky moderní technice dostáváme do legislativní pasti. Základním smyslem koncesionářských poplatků bylo a je oddělit média veřejné služby od možného vlivu politické reprezentace a ochránit tak veřejnoprávní instituce od politických tlaků. Jsem si jist, že lze nalézt adekvátní a účinné způsoby jak nezávislost médií veřejné služby, pokud je tedy vůbec chceme, jak je zaručit. Ostatně takové způsoby v Evropě již existují. Vyhnuli bychom se tak v budoucnu komplikacím s legislativou, která už dnes nereflektuje vývoj nových technologií. Mohli bychom vyškrtnout z rodinných rozpočtů koncesionářské poplatky a vyhnout se tak i jejich dosti potupnému vymáhání.

Dále bych chtěl ještě podotknout, že pokud bude otevřena podobná rozprava, tak bych rád předložil pozměňovací návrh k autorskému zákonu, který ne úzce, ale přesto souvisí s touto problematikou, protože ve chvíli, kdy se z televizorů v hotelích vybírá autorský poplatek za užití díla, tak 50 % z toho jde výrobcům. Ale jsou výrobci audiovizuálních děl, kteří autorům a interpretům odmítají za každé užití díla platit. A proto jsem si malým pozměňovacím návrhem v autorském zákoně dovolil zavázat tyto velké výrobce audiovizuálních děl, aby za každé užití díla platili, neboť také za každé užití díla budou inkasovat. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, pane senátore. Jenom pro podrobnou rozpravu vás chci upozornit, že já mám od vás dva pozměňovací návrhy, které se tváří jako skoro stejné, tak si rozmyslete, jestli platí oba, jeden nebo druhý. Děkuji. Takže vás poprosím potom při podrobné rozpravě, abychom si ujasnili, co tady platí. Nebude to jednoduché, podotýkám. Takže pan senátor Karel Barták, prosím, pane senátore.

Senátor Karel Barták: Děkuji, pane předsedající, místopředsedo Senátu, kolegyně, kolegové, jak pan ministr, tak garanční zpravodaj i další řečníci se zde dotkli negativního výčtu organizací osvobozených od autorských poplatků, tedy hotelové pokoje a zdravotnická zařízení. Samozřejmě jako lékaře mne zajímá důvod, proč tam ti vyjmenovaní zůstali, zdravotnická zařízení, když ministerstvo kultury podávalo návrh na zrušení této výjimky pro hotelové pokoje i pro zdravotnická zařízení. Dostal jsem informaci, že Legislativní rada vlády právě vyškrtla hotelové pokoje, ale ponechala zdravotnická zařízení z toho důvodu, že zdravotnická zařízení stejně jako věznice nejsou veřejný prostor, a proto je možné ponechat tuto výjimku.

Já jsem se obával a trošku obávám toho, že jestliže komise i evropský soud řekly, že máme tyto dvě výjimky vyškrtnout, jestli jsme si nezadělali na seriál, kdy teď přijde další kolečko, že budou protestovat proti zdravotnickým zařízením.

Pro pobavení, když jsem hovořil s jedním poslancem, proč tam nechávají zdravotnická zařízení, tak se mi hrozně líbilo, že prohlásil, že nemocní se dívají na televizi a že to je součást léčby. Já jsem se samozřejmě ptal, o který kanál se jedná a o hlavně o který pořad.

Takže děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji panu senátorovi Bartákovi. Zatím posledním přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Jiří Oberfalzer. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Oberfalzer: Děkuji a přímo navážu na svého předřečníka, mě osobně velmi léčí seriál Dr. House, který jde v rozumné době, kdy i já se mohu podívat na televizi. Ale nyní k věci. Já jsem chtěl jen podpořit některé argumenty, které tady zazněly. Já mám dojem, ale nevím, jestli mne pan ministr neopraví, evropský infringement směřuje právě vůči hotelům. Já mám pocit, že se tento protest ze strany EK netýká nemocnic, čili myslím si, že nakonec došlo k úvaze opravit to, co je nezbytně nutné, neb jsme k tomu přímo vyzváni, a ještě ponechat tuto řekněme sociální výjimku pro tyto typy zařízení.

Já bych chtěl podpořit určitou logiku, která se týká výběru koncesionářských poplatků, přesněji řečeno definice toho, kdo je koncesionářem, a myslím si, že je správné a logické, abychom vnímali stejně, tak jako u soukromých osob, kde bereme za koncesionáře rodinu, přesněji řečeno domácnost, čili jak zde trefně řekl pan kolega Jílek, de facto jeden elektroměr, tak je logické totéž aplikovat na soukromé subjekty. To znamená jedna firma; jeden koncesionář. Chci také podpořit návrh, který avizoval pan senátor Jílek, že chce tento pojem rozšířit, jak lidově říkáme na provozovnu, to znamená nejenom jedna firma, ale každá organizační jednotka, čili opravdu každý elektroměr, aby byl indikátorem toho, kdo je koncesionář. Já chápu, že do jisté míry pan ministr není úplně spokojen, že do této materie vkládáme i tuto otázku.

Myslím si, že velmi hezky to tady vyložil Tomáš Töpfer, prostě respektujeme-li skutečnost, že se autorské poplatky vybírají několikanásobně a je to v souladu s evropskými směrnicemi, máme zde možnost odlehčit podnikatelským subjektům na jiném poli, a to je na poli, které evropská legislativa zatím nereguluje, a to jsou právě koncesionářské poplatky. Já si myslím, že to je rozumný krok, protože bychom skutečně neměli eskalovat zátěž, která se přelévá na podnikatelské subjekty, a vycházet z té filozofie, že když někdo vydělává, tak ať platí, a ať platí pokud možno všechno.

Určitě souhlasím s panem ministrem, že je toto samo o sobě i impulsem k otevření diskuse o financování veřejnoprávních médií, a já i z pozice reprezentanta naší komise pro sdělovací prostředky dodávám, že i diskuse o tom, co skutečně má být veřejnou službou a v jakém rozsahu ji kupříkladu Česká televize a Český rozhlas naplňují a v jakém rozsahu se dostávají mimo tento rámec. Otázka financování s tím velice úzce souvisí, protože pochopitelně veřejnost by měla přispívat právě na tuto službu a jenom na ni. Zjednodušeně řešeno, nikoli na vznik veřejnoprávních estrád, které jsou někdy pokleslejší než ty komerční.

Jenom technický komentář k návrhům, které jsme dostali v sérii od Tomáše Töpfera. Ony nejsou jen dva, pane předsedající, ony jsou tři a ten třetí je zpracován legislativou, jak já rozpoznávám, takže je technicky správný a určitě to poznáte z toho, až vám ho pan senátor, pokud samozřejmě dojde k podrobné rozpravě, bude předčítat, tak ho budete schopni odlišit od těch ostatních.

Myslím si, že jeho návrh je také namístě, souvisí totiž s jednou praxí, která se dnes zejména v oblasti elektronických médií zakořenila a myslím si, že je hluboce nespravedlivá vůči autorům uměleckých děl a také jejich interpretům či ostatním výkonným umělcům. To je, že z pozice síly, to znamená úzkého trhu producentů dramatických děl nebo filmů či hudebních pořadů je vytvářen na autory, scénáristy, ale i na výkonné umělce, zejména herce, takový tlak, aby se vzdávali svých nároků na pozdější autorské odměny za opakované vysílání nebo šíření jejich díla. Protože oni nemají možnost jít ke konkurenci, tak se tomu všichni podvolují, a to čistě proto, aby se nezbavili šance uplatnit se ve výrobě těchto pořadů.

Myslím si, že návrh je rozumný, protože dokud tady nebudou existovat silné herecké nebo jiné profesní odbory, tak jako to známe třeba z USA, tak nejsou schopni se tito umělci účinně bránit a pochopitelně producenti vždy najdou někoho, kdo se rád podvolí tomuto diktátu a vezme nabídku za neposlušného umělce, který se chtěl vzepřít.

Vtip je v tom, že jsou díla, která se reprizují třeba i 20krát, 30krát a umělec pobírá stejný honorář jako ten, který neměl to štěstí, že účinkoval v díle, které by se vícekrát opakovalo, a bylo vysíláno třeba jen jednou nebo dvakrát. Návrh, který pan Tomáš Töpfer předkládá, vlastně nedává možnost umělci, aby se tohoto svého práva vzdal, čímž ho velmi účinně ochráníme proti nátlaku z pozice síly a dominance na trhu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore, byl jste posledním přihlášením do obecné rozpravy. Končím obecnou rozpravu, požádám pana ministra, aby se, jestliže chce, samozřejmě že ano, vyjádřit k obecné rozpravě. Pane ministře, máte slovo.

Ministr kultury ČR Václav Jehlička: Pane předsedající, dámy a pánové, já se stručně vyjádřím, já jsem přišel do PS i k vám s drobnou novelou, která reaguje v tom nejpodstatnějším nařízení EU, a to je zrušení hotelové výjimky, a to bez zastropování, které bylo provedeno v PS, kdy došlo k určitému propojení autorského zákona se zákonem o rozhlasovém a televizním vysílání, protože zastropování se dává do nějaké relace s koncesionářskými poplatky. Takže já jsem nepřišel měnit zákon o rozhlasovém a televizním vysílání, i když, jak jsem říkal, nebráním se třeba v brzké budoucnosti diskusi a změnám ve financování veřejnoprávních médií. Chtěl bych také podotknout, že ministerstvo připravuje rozsáhlejší novelu autorského zákona někdy koncem tohoto roku nebo začátkem příštího roku a tam by pozměňovací návrhy typu pana senátora Tomáše Töpfera samozřejmě našly své místo.

Já za svoji osobu a samozřejmě jako ministr a člen vlády budu podporovat zde pouze zrušení hotelové výjimky bez jakéhokoli zastropování. A tu druhou, o které se zde nehovoří, odstranění tuzemského sídla žadatele o kolektivní správu, novelu autorského zákona pana Tomáše Töpfera, o jehož spravedlnosti nepochybuji, ale nemohu podpořit, protože jsem ho konzultoval s odborníky z mého ministerstva i s naším legislativním odborem a autorský zákon je velmi složitý zákon, který souvisí nejen s evropským právem, ale i s mezinárodním právem a nedovedu zhodnotit všechny důsledky, které zde navržené změny, které nemáme možnost na ministerstvu delší dobu nějakým způsobem posoudit, nemáme na to čas, tak já ho nepodpořím. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, pane ministře, zeptám se garančního zpravodaje pana senátora Balína, jestli se chce vyjádřit k obecné rozpravě. Pan senátor Balín také chce.

Senátor Vlastimil Balín: Pane předsedající, dámy a pánové, jenom stručně. V diskusi vystoupilo pět kolegů, nechci opakovat, co všechno zde říkali, to jsme též slyšeli. Jenom konstatuji, že nepadl žádný návrh v obecné rozpravě na konkrétní hlasování.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já vám děkuji, pane senátore, skutečně musím konstatovat, že nepadl žádný návrh, tzn. návrh na schválení ani zamítnutí, tudíž mi nezbývá nic jiného než v tuto chvíli otevřít podrobnou rozpravu. Hlásí se někdo do podrobné rozpravy? Vidím, že všichni předkladatelé pozměňovacích návrhů se již hlásí, takže první slovo dám panu senátorovi Jiřímu Oberfalzerovi. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Oberfalzer: Jak jsem již předeslal, mám v úmyslu předložit pozměňovací návrh, který si osvojuji za usnesení naší komise, a je to pozměňovací návrh k pozměňovacímu návrhu, který schválil výbor pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Pozměňovací návrh zní takto: Bod 3 zní: 3. v článku III., dosavadní článek II. slova „dnem jeho vyhlášení“ nahradit slovy „prvním dnem prvního kalendářního měsíce následujícího po dni vyhlášení, s výjimkou článku II., který nabývá účinnosti 1. ledna 2009“

Tento pozměňovací návrh ponechává úpravu účinnosti tak, jak navrhl výbor, jen změnu definice koncesionáře, poplatníka, odsouvá na leden 2009. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným do podrobné rozpravy je pan senátor Adolf Jílek. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Adolf Jílek: Děkuji, pane ministře, kolegyně a kolegové, já načtu svůj pozměňovací návrh k pozměňovacímu návrhu, který předložil výbor. Jen bych ještě jednou upřesnil, já jsem říkal v uvozovkách elektroměr, tzn. provozovna atd., čili srovnávám fyzické osoby a osoby podnikající, ať už fyzické nebo právnické.

Takže můj pozměňovací návrh zní: Bod 2 zní:

Za článek I vložit nový článek II, který včetně označení části zní: A. „Část druhá. Změna zákona o rozhlasových a televizních poplatcích“

Čl. II. Zákon č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 235/2006 Sb. a zákona č. 304/2007 Sb., se mění takto:

1. V § 5 odstavec 3 včetně poznámek pod čarou č. 13 a 13a zní: „(3) Poplatník, který je fyzickou osobou, která je podnikatelem (§ 2 obch. zák.), platí rozhlasový poplatek z jednoho rozhlasového přijímače, který používá k podnikání nebo v souvislosti s ním, za každou organizační složku podniku (§ 7 obch. zák.) a televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, který používá k podnikání nebo v souvislosti s ním, za každou organizační složku podniku (§ 7 obch. zák.), a to i v případě, že jich používá v každé organizační složce podniku (§ 7 obch. zák.) k podnikání nebo v souvislosti s ním více; tím není dotčena povinnost platit poplatky podle ustanovení odstavce 1.“.

2. V § 5 odstavec 4 zní: „(4) Poplatník, který je právnickou osobou, platí rozhlasový poplatek z jednoho rozhlasového přijímače, který používá k podnikání nebo v souvislosti s ním, za každou organizační složku podniku (§ 7 obch. zák.), a to i v případě, že jich používá v každé organizační složce podniku (§ 7 obch. zák.) k podnikání nebo v souvislosti s ním více.“.

3. V § 6 se číslovka „45“ nahrazuje číslovkou „52“.

Dosavadní článek II. označit jako článek III.

B. V názvu zákona na konci doplnit slova „a zákon č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů“.

C. nad označením článku I vložit slova: část první, změna autorského zákona,

D. nad označením článku III dosavadní článek II, vložit slova „část 3, účinnost“.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Posledním přihlášeným do podrobné rozpravy je pan senátor Tomáš Töpfer. Prosím, abyste se všichni ztišili, ať slyší ostatní kolegyně a kolegové pozměňovací návrhy, o kterých budou hlasovat. Děkuji.

Senátor Tomáš Töpfer: Jednou větou bych vysvětlil, čeho se pozměňovací návrh týká. Jde o exploataci, tzn. znovuožití díla. Zatímco autorský zákon dává v tuto chvíli na výběr autorům a interpretům, výrobci audiovizuálních děl z pozice síly tento výběr nedávají, autorská práva si vykupují na 70 let, kdy je umělecké dílo chráněno dopředu. Připadá mi to nespravedlivé. Veřejnoprávní média to nedělají, Česká televize a Český rozhlas za každé užití díla platí. Není to nic proti veřejnoprávním médiím. Pokusím se načíst dva pozměňovací návrhy.

V § 64, odstavec 1 písmeno c) se na konci tečka nahrazuje čárkou a doplňují se slova „a to pro každý způsob užití díla zvlášť, tohoto práva se autor díla nemůže vzdát“.

Druhý pozměňovací návrh je v § 96, odstavec 1, kde se nakonec doplňuje nové písmeno d), které zní: „d“ právo na odměnu podle § 64, odstavec 1 písmeno c)“. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Doufám, že jste si všichni udělali dojem, který z těchto dvou předložených návrhů platí.

V tuto chvíli mám ještě přihlášenou do podrobné rozpravy paní senátorku Soňu Paukrtovou. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, pane ministře, nerozlišuji počet pozměňovacích návrhů, a ani se nepovažuji za odborníka z hlediska autorského zákona. Pan ministr tady ale řekl, že ministerstvo předkládalo vládním návrhem zákona drobnou změnu autorského zákona. V pozměňovacích návrzích se ale objevují změny zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, a to jak kolegy Adolfa Jílka, tak ve výborovém pozměňovacím návrhu. Kladu si otázku, zda se z tohoto pohledu nejedná o přílepek či o divokého jezdce pro to, že zákon o televizních a rozhlasových poplatcích nebyl otevřen. Protože se necítím být odborníkem z hlediska autorského zákona, ptám se pana ministra, zda je to přílepek, nebo to není přílepek návrhu na změnu zákona o televizních a rozhlasových poplatcích.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Paní kolegyně, jelikož měníme zákon 121/2000 a pan Töpfer předkládá změnu tohoto zákona, přílepek to asi není. Jak mám napsáno, jedná se o totožný zákon. V tuto chvíli je to ale věcí pana ministra a jeho zhodnocení podrobné rozpravy. Uzavřel jsem z důvodu dalšího nepřihlášeného podrobnou rozpravu. Pan ministr zhodnotí podrobnou rozpravu.

Ministr kultury ČR Václav Jehlička: Omlouvám se kolegovi Zlatuškovi a Bartákovi, že jsem neodpověděl na jejich dotazy. Když se ve vládě hlasovalo o novele autorského zákona, byli pro to všichni přítomní. Nevím kdo chyběl, zda někdo z výše jmenovaných tam byl nebo nebyl, ale vláda to valnou většinou, ne-li všemi hlasy přijala.

Panu senátorovi Bartákovi bych chtěl říci, že zdravotnická zařízení nejsou předmětem řízení ze strany EK a tudíž se vláda rozhodla udělat novelu zákona tak, aby odpovídala nařízení, které je vedeno ve věci hotelových výjimek, což do budoucna nevylučuje to, že se zde sejdeme a budeme řešit výjimku u zdravotnických zařízení. Pokud jde o přílepky, jsou-li nebo nejsou, já nebudu asi umět kolegyni, paní předsedkyni Paukrtové odpovědět, protože nejsem o nic větší legislativec než ona ani odborník na autorský zákon. Nicméně to, co navrhuje pan senátor Töpfer, rozhodně přílepkem není, protože se to týká autorského zákona, ale vesměs změna zákona o rozhlasových a televizních poplatcích by za to klidně mohla být pokládána, a k pozměňovacím návrhům, které zde zazněly: samozřejmě pozměňovací návrh pana senátora Jílka hodnotím jako ohleduplnější k veřejnoprávním médiím, protože ta veřejnoprávní média, obzvlášť Český rozhlas na návrh výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice doplatí tím, že ztratí jednu osminu nebo sedminu svého rozpočtu, a návrh pana senátora Jílka je ohleduplnější. Proto bych se přikláněl více k němu, než k tomu výborovému návrhu s pozměňovacím návrhem pana senátora Oberfalzera. K bodu 3. Nemám výhrady, podporuji ho a novelu, kterou předkládá pan senátor Tomáš Töpfer – samozřejmě že bych o ní uvažoval, ale až v té novele autorského zákona, v té vládní novele, kterou chceme předkládat někdy na konci roku. Protože skutečně neumím domyslet dopad toho jeho návrhu v celém kontextu mezinárodního práva a autorského zákona. To je všechno.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji pane ministře, posaďte se prosím. Mám přihlášeného s přednostním právem pana senátora Stříteského. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Stříteský: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, chtěl bych požádat o šest minut přestávku na poradu klubu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji. Prosím vás, pane předsedo, ještě než vyhlásíte, myslím že by stálo za to v tuto chvíli ještě mít vyjádření garančního zpravodaje a potom bychom, až se vrátíme do sálu, už rovnou šli po jednotlivých pozměňovacích návrzích. Před hlasováním požádám pana senátora Balína, aby se vyjádřil k podrobné rozpravě.

Senátor Vlastimil Balín: Vážené kolegyně a kolegové, bylo tady několikrát avizováno od pana předsedajícího, že to bude dost složité. Chci předeslat, že to možná tak složité nebude po konzultaci s našimi legislativci. Měli bychom po této konzultaci absolvovat pět hlasování. Než uvedu jaká, cítím určitou povinnost povysvětlit čtvrtý pozměňovací návrh, který byl předložen od kolegy Töpfera., Byl trochu redukcí toho třetího, protože se tam v rychlosti objevily některé věci, které nevázaly v anonci na předložený text. Proto byl načten obsah jeho dvou pozměňovacích návrhů.

Nyní k pěti postupným krokům našeho hlasování.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Pane předsedající, možná by stálo za to, udělat teď přestávku, až se vrátíme zpátky, tak byste řekl, jak budeme hlasovat, a pak budu dávat jednotlivá hlasování. Myslím si, že to bude v tuto chvíli lepší.

Přerušuji jednání na šest minut na zasedání senátorského klubu ODS.

(Následuje krátké přerušení jednání.)

Čas uplynul, prosím, abyste se posadili do lavic, budeme pokračovat. Prosím pana kolegu Balína, aby nás v souladu s jednacím řádem provedl hlasováním o pozměňovacích návrzích.

Senátor Vlastimil Balín: Přestávka byla dobrá, protože jsem avizoval pět kroků k hlasování. Opravím se, kroků bude šest. Po konzultaci s legislativou bychom měli absolvovat následujících šest hlasování. První hlasování by mělo být o celkovém komplexním protinávrhu k výborovému návrhu kolegy Jílka.

Ve druhém kroku bychom absolvovali hlasování o dalším dílčím protinávrhu kolegy Oberfalzera, dále bychom hlasovali samostatně o bodu číslo 1 z výborového návrhu.

Čtvrtý krok hlasování by bylo hlasování o usnesení garančního výboru jako celku ve znění pozměňovacích návrhu.

V pátém kroku bychom se vyjadřovali hlasováním k pozměňovacím návrhům kolegy Töpfera.

Šesté hlasování by mělo ve směru přikázání vrácení PS ve znění pozměňovacích návrhů.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Pane kolego, prosím, abyste před každým hlasováním zopakoval, aby senátorky a senátoři přesně věděli, o čem v daném kroku hlasují. Přivolám znělkou nepřítomné senátorky a senátory do sálu.

Pane kolego Balíne, o čem budeme hlasovat v prvním kroku?

Senátor Vlastimil Balín: Dámy a pánové, v prvním hlasování hlasujeme o komplexním pozměňovacím návrhu kolegy Jílka, jak byl načten k pozměňovacímu návrhu výboru.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Prosím o stanovisko pana ministra jako předkladatele. Pane kolego Kubero, nemáte co navrhovat, hlasování navrhuje garanční zpravodaj. Ten navrhl, jak budeme hlasovat. Před hlasováním chci stanovisko pana ministra.

Ministr kultury ČR Václav Jehlička: Nedoporučuji nic nad rámec vládního návrhu.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Pan kolega nedoporučuje. Pan garanční zpravodaj? (Neutrální.) Hlásí se s právem přednostním předseda Senátu pan Přemysl Sobotka.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedající, pane ministře, sice nám garanční zpravodaj řekl, jak budeme hlasovat, ale k tomu můžeme mít připomínky. Já navrhuji, abychom v případě kolegy Jílka hlasovali po jednotlivých bodech.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: O tom návrhu, pokud nevznese nikdo námitku, dám potom hlasovat později, nicméně, pane kolego Kubero, za vás to mohl říci předseda klubu nebo někdo s právem přednostním. Vy už bohužel tuto možnost nemáte. Takže je tady návrh, abychom hlasovali o jednotlivých bodech, které navrhl kolega Jílek, samostatně. Zeptám se na stanovisko pana ministra.

Ministr kultury ČR Václav Jehlička: Pardon. Já bych si jenom potřeboval upřesnit. Ten návrh pana senátora Jílka neobsahuje ten bod I. výboru? (Ne.) Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Takže, pane ministře? (Ministr nedoporučuje.) Stanovisko garančního zpravodaje o tom hlasovat po jednotlivých bodech?

Senátor Vlastimil Balín: Já jsem svůj návrh dal.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Takže v tuto chvíli je rozpor mezi návrhem, který dal pan předseda. Prosím, pane ministře.

Ministr kultury ČR Václav Jehlička: Doporučuji. To mně nevadí.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Takže hlasovat po jednotlivých bodech nevadí. Pan garanční zpravodaj nesouhlasí. V tuto chvíli mi dovolte, abych zahájil hlasování o návrhu pana předsedy senátu pana Přemysla Sobotky, abychom hlasovali o pozměňovacím návrhu Adolfa Jílka po jednotlivých bodech.

Takže zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování číslo 87 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 27 pro vyslovilo 33, proti byli 3. Návrh byl přijat.

Budeme tedy hlasovat o jednotlivých bodech pozměňovacího návrhu pana kolegy Jílka. Tak to bylo podáno předsedou Senátu, tak to bylo odhlasováno. Já požádám garančního zpravodaje, aby nám…

Senátor Vlastimil Balín: Mohu, pane předsedající, chtěl jsem vás o to požádat, jestli mohu i tímto hlasováním ctěný Senát provést.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: To jsem vás právě chtěl požádat.

Senátor Vlastimil Balín: Ten návrh byl o tom, že budeme hlasovat, chtěl bych navrhovatele, aby mne sledoval, tři hlasování v rámci prvního hlasování, o bodu 1, 2 a 3. Tak jak je to tam nastaveno.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já tedy myslím, pane kolego, že bychom měli hlasovat o A, B, C a D.

Senátor Vlastimil Balín: No vidíte to, takže to budou čtyři hlasování. A první hlasování bude o bodu A z návrhu kolegy Jílka.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Takže zahajuji hlasování. Ještě pan předseda má pozměňovací návrh. Nebo chce vystoupit s právem přednostním. Já bych vás požádal, aby, pokud budete dávat návrhy, jste je přednášeli precizně, abychom precizně věděli, o čem budeme nebo nebudeme hlasovat. Prosím, pane předsedo.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Já navrhuji, abychom hlasovali bod 2 dohromady. Pak je část A, a tam zvlášť jedničku, zvlášť dvojku, zvlášť trojku. V tom případě jednička dvojka dohromady, jestli to je návrh, ale trojka samostatně.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Pak nebylo by lepší, jestli je to jenom tak, abychom hlasovali nejdříve samostatně o bodu 3. Pokud bude přijat, tak pak hlasovali o celém návrhu. Pokud nebude přijat, o tom pozměněném návrhu, že tam nebude ten bod 3. Ušetříme si jedno hlasování, pane předsedo. Souhlasíte s tím takto? Pan předseda neví. Pan předseda ví, pan předseda říká, že ano. Pan kolega Balín nám doporučí, jak v tuto chvíli budeme hlasovat. Prosím, pane kolego.

Senátor Vlastimil Balín: Zopakuji, jestli jsem vás dobře poslouchal, pane předsedající, hlasujeme nyní o bodu A bod třetí. V tomto bodu A § 6 se číslovka 45 nahrazuje číslovkou 52. Je to tak, pane Jílku?

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Takže mohu dát hlasovat o tomto návrhu? Kdo je pro tento návrh? Ještě počkáme, až začne hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 88 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 27 pro vyslovilo 22, proti bylo 9. Návrh nebyl přijat.

Budeme tedy hlasovat v tuto chvíli o zbytku pozměňovacího návrhu pana senátora Jílka bez odstavce A3. Je to tak, pane garanční zpravodaji? (Zpravodaj souhlasí.)

Takže zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 89 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 27 pro vyslovilo 43, proti byl 1. Návrh byl přijat. Poprosím vás, abyste nám specifikoval další hlasování.

Senátor Vlastimil Balín: Ano. Budeme hlasovat o návrhu kolegy Oberfalzera, který byl zdůvodněn a načten.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: V tuto chvíli zahajuji hlasování, kolegyně, kolegové, dávám hlasovat…. Pardon, stanovisko ještě pana ministra? (Ministr doporučuje, garanční zpravodaj doporučuje.)

Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 90 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 27 pro vyslovilo 46, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Další hlasování, pane kolego.

Senátor Vlastimil Balín: Dalším hlasováním by bylo hlasování samostatně o bodu č. 1. V čl. 1 bod 1 upravit takto: „1) v § 23… další text, končí to tím slovem rovněž… Z toho výborového návrhu.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji. Stanovisko pana ministra? (ministr doporučuje). Stanovisko garančního zpravodaje?

Senátor Vlastimil Balín: Neměl bych, ale doporučuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Pane zpravodaji? (Zpravodaj doporučuje.) Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku? Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 91 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 27 pro vyslovilo 51, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Prosím o další hlasování, pane senátore.

Senátor Vlastimil Balín: Dále bychom měli hlasovat o návrhu výboru jako celku, ve znění přijatých a schválených pozměňovacích návrhů.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji. Stanovisko pana ministra. (Ministr nedoporučuje.) Stanovisko garančního zpravodaje? (Zpravodaj doporučuje.)

Zahajuji hlasování. Dámy a pánové, kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 92 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 27 pro vyslovilo 30, proti byl 1. Návrh byl přijat.

Další hlasování, pane senátore.

Senátor Vlastimil Balín: Předposledním hlasováním je hlasování o těch dvou bodech z pozměňovacího návrhu kolegy Töpfera. To je ten bod 1. Teda takto, já to radši načtu. Za prvé, v § 65 odst. 1 písm. c) se na konci… tečka atd. A další text je bod 3. V § 96 odst. 1 se na konec doplňuje písmeno d) atd. O těchto dvou věcech budeme hlasovat.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Poprosím o stanovisko pana ministra. (Ministr nedoporučuje.) Garanční zpravodaj? (Zpravodaj doporučuje.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 93 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 27 pro vyslovilo 33, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Další hlasování?

Senátor Vlastimil Balín: Nyní bychom měli hlasovat o vrácení předlohy Poslanecké sněmovně, ve znění schválených pozměňovacích návrhů.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já zahajuji hlasování. V tomto případě se na stanovisko pana ministra a garančního zpravodaje neptám. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento upravený návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 94 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 27 pro vyslovilo 38, proti byl 1. Návrh byl přijat.

Já děkuji garančnímu zpravodaji. A budeme hlasovat o pověření. To znamená, kdo doprovodí a odůvodní tento návrh Poslanecké sněmovně. Doporučuje garanční zpravodaj dvě jména? Nemá je. Takže já určím z pléna. Pan senátor Oberfalzer, pan senátor Töpfer. Garanční zpravodaj by odůvodnil? Tak pan senátor Balín, pan senátor Oberfalzer. Můžeme to tak nechat?

Takže budeme hlasovat o pověření. Pověřujeme pana senátora Oberfalzera, pana senátora Balína, aby odůvodnili tento vrácený návrh zákona Poslanecké sněmovně. Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Kolegyně, kolegové, konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 95 se ze 47 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 24 pro vyslovilo 41, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat.

Já děkuji garančnímu zpravodaji. Děkuji panu ministrovi, i když ten tady má ještě jeden bod. My se vyměníme. Mě vystřídá v tuto chvíli pan kolega Pithart.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Schválili jsme program této schůze, ve kterém je uvedeno, že jako první bod po 16.00 hodině bude projednánávána

Petice proti diskriminaci obyvatel venkova

Tuto petici jste obdrželi jako senátní tisk č. 91. Petici projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Ten určil svým zpravodajem pana senátora Ivo Bárka. Usnesení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice se stanoviskem výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 91/1.

Podle našich pravidel Senát při zahájení projednávání petice vezme na vědomí, které osoby zastupující petenty mají požívat práv podle § 142 písm. a) odst. 2 zákona o jednacím řádu Senátu, tedy mít možnost schůze Senátu se zúčastnit. V tomto případě je to pan Mgr. Eduard Kavala, který je uveden v usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí.

Přistoupíme k hlasování. Budeme tedy hlasovat o tom, že pan Mgr. Eduard Kavala bude požívat práv podle § 142 odst. 2 zákona o jednacím řádu.

O tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo jste pro, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Děkuji. Kdo jste proti tomuto návrhu, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku? Konstatuji, že v sále je přítomno 41 senátorů a senátorek, kvórum je tedy 21. Pro 29, nikdo nebyl proti. To znamená, návrh byl přijat.

Takže dovolte, abych zde přivítal zástupce petentů. Dále by Senát hlasováním měl rozhodnout, kteří z představitelů orgánů územní samosprávy, správních úřadů a organizací, jež výbor považuje za dotčené projednávanou peticí, se mohou zúčastnit schůze Senátu. Ale vzhledem k tomu, že jsou pouze ministři, a ti mají právo vystoupit na schůzi podle § 50 odst. 1 vždy, nebudeme o nich hlasovat. Seznam těchto osob vám byl rovněž rozdán v usnesení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Jedná se o ministra financí Miroslava Kalouska, ministra zemědělství Petra Gandaloviče, ministra životního prostředí Martina Bursíka a ministra vnitra Ivana Langera. Jedinou výjimkou je náměstek ministra pro místní rozvoj Jiří Vačkář. O tom, že i on má právo eventuelně vystoupit, musíme hlasovat. Opět konstatuji, že v sále je přítomno 40 senátorek a senátorů, to znamená, že kvórum je 21. Kdo je pro posledně uvedený návrh, zvedněte prosím ruku. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruce. Děkuji. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Návrh na souhlas s účastí náměstka Jiřího Vačkáře byl schválen. 41 přítomných, kvórum 21. Nikdo nebyl proti. 31 hlasů bylo pro. Tedy dovolte, abych přivítal zástupce stran dotčených peticí.

Článek 3 našich podrobnějších pravidel praví, nestanoví-li Senát jinak, že každá z těchto osob může vystoupit v rozpravě nejvýše dvakrát, a to vždy nejvýše na deset minut. Nyní uděluji slovo zpravodaji výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, panu kolegovi Ivo Bárkovi. Prosím.

Senátor Ivo Bárek: Pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, my jsme byli tím výborem, na který byla přenesena odpovědnost za vyřízení této petice. My jsme se touto peticí pečlivě zabývali na třech zasedáních a dospěli jsme k závěru, že je potřeba k této petici zaujmout nějaké konkrétní stanovisko a k tomu jsme si pomohli tím, že jsme uspořádali veřejné slyšení našeho výboru.

Toto veřejné slyšení našeho výboru proběhlo dne 16. října 2007, kde jsme pozvali jednak samozřejmě petenty, ale pozvali jsme i dotčené, kteří byli touto peticí dotčeni, to znamená, pozvali jsme i zástupce ministerstev, pozvali jsme také zástupce Parlamentního institutu. A v těch bodech, které jsou uvedeny v té petici, jsme se snažili nějakým způsobem v rámci toho veřejného slyšení vyjádřit. To znamená, byly to body rozpočtové určení daní, kodifikace pojmu venkova a odpovědnost za jeho další rozvoj. Snažili jsme se také v kodifikaci pojmout pojem venkova v cizích zemích, zvláště v Evropské unii. A samozřejmě k těmto bodům byla vedena rozprava. V rámci toho slyšení, mnozí z vás jste se účastnili, myslím si, že by bylo zbytečné se dopodrobna zabývat tímto veřejným slyšením.

Náš výbor se po veřejném slyšení sešel dvakrát, a to na své 20. a 22. schůzi výboru. A doporučil k této petici přijmout naše usnesení číslo 59, které bylo směřováno výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Senátu. Přijali jsme toto usnesení. A k tomuto usnesení byl proveden návrh pro usnesení Senátu Parlamentu České republiky, a to je tady toto. Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí považuje za žádoucí, aby ministerstvo financí České republiky připravilo nový zákon o rozpočtovém určení daní s účinností nejpozději od 1. 1. 2010 tak, aby zohlednilo venkovský prostor, b) ministerstvo pro místní rozvoj společně s ministerstvem zemědělství předložilo změnu zákona číslo 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů, která by zahrnovala i problematiku rozvoje venkova včetně vymezení pojmu venkov, a c) aby vláda předložila Parlamentu návrh novely zákona číslo 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, tzv. kompetenční zákon, tak, aby byla povýšena a zprůhledněna resortní odpovědnost za venkov a jeho rozvoj.

Toto naše usnesení přijal výbor pro vzdělání, vědu, kulturu a lidská práva a petice Senátu, který de facto to naše usnesení nějakým způsobem zopakoval ve svém usnesení číslo 91/1. Zatím děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane zpravodaji. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Já otevírám rozpravu. Předpokládá se, že v ní vystoupí zástupci petentů a představitelé dotčených stran. Prosím, hlaste se, kdo hodláte vystoupit. Prosím. Vystoupit se chystá zástupce petentů pan Mgr. Eduard Kavala. Prosím, pane magistře.

Eduard Kavala:Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové senátoři, vážení hosté. Dovolte, abych se na úvod představil. Představil sebe i organizaci, která předložila předsedovi Senátu Parlamentu České republiky doktoru Sobotkovi petici proti diskriminaci venkova. Mé jméno je Eduard Kavala. Jsem profesí i praxí venkovským učitelem, 19. rokem starostou obce Bělotín se sudetskou minulostí a 9. rokem předsedou Spolku pro obnovu venkova České republiky, jehož zakladatelem byl nedávno zesnulý Ing. Ivan Dejmal. Mezi cíle spolku, na jehož půdě se zrodil program obnovy venkova, dnes se k němu oficiálně hlásí už více než 4200 obcí a je dodnes i programem vládním, a který je nositelem idejí a vyhlašovatelem každoroční soutěže Vesnice roku, jsou přispívat k rehabilitaci venkova, podporovat posílení jeho hospodářské stability, vytváření příležitosti ke spolupráci při obnově a rozvoji venkova, účastnit se evropské spolupráce při obnově venkova a překonávat úzce resortní přístup k řešení venkova. Přečteme-li si naši petici, pak je plně v souladu s dlouhodobými cíli našeho spolku a bohužel je i důrazným zvoláním: Jsou zde cíle, které nikdo z odpovědných této země v průběhu minulých let nezpochybnil, ale nabyli jsme přesvědčení, že se naše provenkovské snažení míjí cílem. Není tudíž plácnutím do vody či snahou se zviditelnit, ale chce být důrazným upozorněním na balancování tzv. na hraně, které v každém okamžiku může znehodnotit vše pozitivní, co se na našem venkově v posledním desetiletí událo. Termín desetiletí je záměrný. Nechci planě diskutovat o tom, zda jsme v etapě obnovy či rozvoje venkova, to je oblíbené téma některých rádoby venkovanů. Nechci také analyzovat, co se událo na našem venkově po roce 90, kdy se vedle snahy o nápravu majetkových křivd, kdy došlo k rozložení téměř celého systému života. Posledních deset let je doba, kdy je možno především u samospráv vnímat koncepčnost řešení, poučení se z předchozích chyb, a to vše naráží na bariéry, a ty jsou právě předmětem naší petice.

V tomto okamžiku mně, vážení, dovolte vám poděkovat za to, že díky vašemu hlasu byl nastartován proces, který by měl postavit náš venkov z hlavy na nohy. Hovořím o malé úpravě v rozpočtovém určení daní. Nyní jsme v etapě zkoumání toku financí, a jsem optimistou, že vše bude finančně završeno novým zákonem o rozpočtovém určení daní od roku 2011. Za nastartovaný proces díky. Jsou tady však další body petice, kde netrpělivě očekáváme právě vaše resumé. Nedefinice pojmu venkov se lidem žijícím trvale na venkově mstí právě v období, kterému říkáme evropská sedmiletka 7 – 13. Každý z nás chodil do školy a má ponětí o elementární množinové terminologii. Je-li však podmnožina nadřazena množině, je to špatně. Nastavení finančních podpor pro venkov jako celek a zemědělství jsou jednoznačně diskriminační a lobbyistické a v rozporu s cíli současného evropského směřování. Zde se odvoláváme na deklaraci Živý venkov z roku 1996, čili na období, které bylo dlouho známo.

Je zbytečné plakat nad rozlitým mlékem, ale vzhledem k prodlevě, která je u všech venkovských dějů zákonitá, upozorňujeme, poučme se, definujme venkov, co má jméno, to také existuje, a vrátí se to jednou nám všem.

Bod třetí naší petice je úzce svázán s předchozími dvěma. Narovnejme finance venkovských obcí, ať stojí na vlastních nohách, definujme venkov a ten pak ukotvěme v systému odpovědnosti, tj. dejme onu v uvozovkách tabuli na barák, kde se budou sbíhat nitky, jež z něj vyjdou v podobě dlouhodobé vize našeho venkova. Přetahování o peníze a přehazování si odpovědnosti za 46 % obyvatelstva a téměř 90 % území naší země je opravdu nedůstojná hra. To je smysl našeho petičního snažení. Snad jen dva postřehy na závěr mého dnešního vystoupení. Petice vznikla tři čtvrtě roku před volbami do Parlamentu České republiky. Náš spolek oslovil písemně všechny kandidující strany a požádal je o programy, které směřují k našemu venkovu. To proto, abychom mohli dát vedle sebe sliby a následnou realitu. Nebylo to špatné čtení, říkali jsme si. Podpoříme dobré snahy také naší peticí. Byli jsme však otřeseni realitou tzv. venkovských lobbyistů. Za dva předvolební týdny vyhrožovali jednou vejci, podruhé drůbežím, potřetí vepřovým. Prý v zájmu celého našeho venkova. Do tohoto období jsme vstoupit odmítli. Co bylo po volbách, to pak víte. A museli jsme znovu čekat.

A co na úplný závěr? Dva dny již sedím v hodnotící komisi na ministerstvu pro místní rozvoj a poslouchám průběžné hodnocení vědeckých zkoumání na téma možností řešení regionálních disparit. Témata si naše vysoké školy a univerzity formulovaly samy.

Průběžný závěr po prvním roce zkoumání? Existuje sice opravdu Ostravsko a Mostecko, ale zásadním disparátním územím se jeví, světe div se, právě náš venkov. Disparitou je v tomto případě chápána právě kumulace problémů, jež v delším horizontu vede ne k udržitelnému, ale naopak neudržitelnému a nikoli rozvoji, ale vývoji právě našeho venkova. A to snad nikdo nechceme.

Děkuji vám za pozornost a věřím v pozitivní závěr, který pro nás bude oporou v našem dalším snažení. Děkuji jménem svým i všech petentů a venkova jako celku.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane magistře Kavalo a ptám se, kdo se hlásí do rozpravy? Do rozpravy se hlásí ministr financí Kalousek. Prosím.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážení petenti, dovolte, abych na sebe vzal svůj díl, který přísluší ministrovi financí, a to je samozřejmě především otázka rozpočtového určení daní.

Dříve než okomentuji to, co jsme společným úsilím schválili a o co se teď společným úsilím snažíme, tak dovolte, abych v zásadě obcím poblahopřál k výsledkům za rok 2007.

Možná nebude bez zajímavosti informace, že jejich celková bilance byla rozpočtována v deficitu 6,5 miliardy korun a skutečnost je 9,5 miliardy pozitivní, to znamená zhruba o 15 miliard, dopadla bilance obecních rozpočtů, samozřejmě všech dohromady, jak venkovských, tak velkých měst lépe.

Vlivy byly dva. Tím prvním nesporně pozitivním byl mnohem větší výběr sdílených daní, tím druhým vlivem, ne tak pozitivním, bylo menší než očekávané čerpání ze zdrojů EU. Já beru samozřejmě vážně petici, která byla předložena Spolkem pro obnovu venkova a diskusi, kterou vede venkovský prostor, konec konců byl to jeden z hlavních důvodů, který inicioval v loňském roce diskuse o novele zákona o rozpočtovém určení daní, kde jsme se rozhodli, že celý systém potřebuje naprosto zásadní změnu, nicméně zásadní změnu by nebylo možné provést k 1. 1. tohoto roku a odstranit nejpalčivější problémy. Proto jsme se rozhodli jít cestou per partes, ty nejpalčivější a nejkritizovanější problémy odstranit novelou k 1. 1. 2008 a ihned následně zahájit práce nikoli na novele, ale úplně novém zákonu o rozpočtovém určení daní, který samozřejmě nikdy nebude ideální, spravedlivý, ale který dá-li Bůh, bude podpořen širokou dohodou obcí všech velikostí v rámci politického spektra, že bude do značné míry alespoň střednědobě, když ne dlouhodobě, stabilní a zajistí tak obcím jistotu v plánování jejich zdrojů, což je jedna z nejdůležitějších potřeb, které samozřejmě plánování obcí má.

Já se nechci dlouze vracet k vášnivé diskusi loňského roku, byli jsme jí všichni účastni. Chci ještě jednou poděkovat všem zúčastněným. Jen připomenu, že základní principy, které byly zmíněny, že do propočtu příslušných podílů obcí se zařadilo nové kritérium, a to výměra obce a prostý počet obyvatel a výměra obce. Každému tomuto kritériu byla přiřazena 3 %, což samozřejmě zvýhodnilo především právě malé obce. Zbývajících 94 % sdílených daňových příjmů je přerozdělováno počtem obyvatel, které jsou upraveny velikostními koeficienty.

Ke zmírnění dopadů, které tahle změna měla, přispěla centrální sféra ze svých zdrojů tím, že se vzdala části svých příjmů a posílila podíl sdílených daní z 20,59 % na 21,4 %, což v absolutním vyjádření pro rok 2008 činí částku blížící se pěti miliardám. Rezignovali jsme samozřejmě na diskuse o specifických koeficientech, které přísluší historicky městům Plzni, Ostravě, Brnu a Praze. Diskuse nás teprve čeká. Těmito úpravami se výrazně v řadě případů až násobkovitě zvýšil příjem nejmenších obcí, pouze u 20 došlo ke ztrátám. Tady si troufnu říci, že pouze teoretickým, protože v desetinách procent. U jedné obce, to je známý případ Olomouce, došlo k významnému propadu, logicky, protože byla těsně nad stotisícovou hranicí a tam po dohodě mezi vládou a magistrátem Olomouc se vykompenzoval tento výpadek jednorázovou investiční pomocí ve výši 250 milionů korun.

To myslím bylo uspokojivé řešení, o kterém jsme všichni přesvědčeni, že je přechodné a všichni doufáme, že k 1. 1. 2010 bude platit nový zákon, na němž jsme práci zahájili bezprostředně poté, co byla tato novela schválena, ve spolupráci se zástupci územních samospráv, se Spolkem pro obnovu venkova, se Sdružením samospráv a samozřejmě se Svazem měst a obcí počítáme s intenzívní spoluprací i příslušných orgánů, jak PS, tak Senátu.

Prvním krokem, ke kterému jsme přikročili, je zadání a provedení podrobné analýzy financování výkonů státní správy a samosprávy územně správních celků tak, abychom měli skutečně relevantní množství dat pro úvahu, jakou míru břemene nesou obce různých velikostí v daném mikroregionu, regionu a větším regionu. Tato analýza bude provedena nezávislým subjektem, aby byla pokud možno zajištěna její nestrannost. Po shromáždění těchto dat předpokládám diskusi o množství kritérií, která budou rozhodovat o podílu na sdílených daních. Klasický příklad – zahrneme do rozhodovacích kritérií nadmořskou výšku, ano nebo ne? Subjektivně se přiznám, ano, já bych si to přál, ale zahrneme ji tam jedině tehdy, pokud se na tom většinově dohodneme. Tak můžeme pokračovat v celé řadě dalších kritérií. Až se na nich dohodneme, čeká nás pravděpodobně nejsložitější diskuse, a to diskuse o specifických velikostních koeficientech a kterým městům by měla anebo neměla příslušet. Já jenom připomenu historii, Plzeň, Brno a Ostrava mají své specifické velikostní koeficienty historicky, protože před reformou veřejné správy byly nejenom obcemi, ale také okresy. Takže to byl důvod ke specifickým koeficientům.

S reformou veřejné správy je pochopitelně tento argument silně relativizován a města se specifickými koeficienty z toho celého podílu obecněji obcemi sdílených daní vybírají více než 50 %. I tam budeme velmi obtížně, a věřím, že s dobrou vůlí, hledat nějakou společnou společenskou dohodu.

Upřednostňuji kvalitu před rychlostí. Zaznívaly hlasy, že by bylo dobře mít tento nový zákon od 1. 1. 2009. Ta diskuse je natolik obtížná a složitá, že jsem přesvědčen, že to je nesplnitelný termín a kdybychom ho chtěli splnit, tak by to byla norma ušitá horkou jehlou, protlačená o jeden jediný hlas, jejíž stabilita by byla nesmírně křehká a hlavní efekt, aby to zajistilo nějakou stabilní jistotu, plánovaných zdrojů by byl silně oslaben. Já budu pokládat za mimořádný úspěch, jestliže se nám podaří vydiskutovat dohodu a na základě vydiskutované dohody uskutečnit legislativní proces tak, aby nový zákon platil od 1. 1. 2010.

To bych pokládal za úspěch a za poměrně rychlý proces právě pro složitost té diskuse. Právě proto, že neexistuje žádný exaktní výpočet, neexistuje žádný šém, existuje jenom dobrá vůle a většinová dohoda, jak budeme sdílet rozpočtový prostor určený pro obecní samosprávy a fungování obecních potřeb.

Nelze počítat s výjimkou čerpání investičních prostředků z fondů EU, nelze počítat s nějakými zdroji venku. To znamená, že přerozdělení proběhne na křivce: bude-li mít někdo dostat přidáno, logicky na úkor někoho jiného, který bude mít méně. Jde jenom o to, aby s tím pokud možno drtivá většina z nás souhlasila, aby to mělo nějakou logiku. Úmyslně se vyhýbám slovu spravedlnost, protože v přerozdělovacích procesech se pojem spravedlnost hledá velmi obtížně.

Takže já své vystoupení uzavřu poděkováním vám všem, kteří se na této diskusi podílejí, a vyjádřením víry, že společný konsensus se nám podaří nalézt. A ještě jednou za to děkuji.

Dovolte ještě jednu poznámku, která tolik nesouvisí s rozpočtovým určením daní, ale souvisí právě s onou stabilitou prostředků, které si budou moci obce ze sdílených daní plánovat, a to je pochopitelně daňová politika státu a úvaha právě pro stabilitu, zda při snižování odvodové zátěže raději nehledat tituly, které nejsou sdílenými daněmi. Což je příspěvek do diskuse, zda odvodovou zátěž místo u daně z příjmu fyzických osob, která sdílenou daní je, radši nehledat u sociálních odvodů, které sdílenými odbory nyní nejsou a jejich snížení tak nesníží příjmovou základnu obcí a regionů, ale to už je úvaha pro vrcholovou politickou reprezentaci a nikoli pro rozpočtové určení daní.

Podotýkám to jenom proto, že samozřejmě rozpočtové určení daní a podíl obcí a krajů toto rozhodnutí významně ovlivní. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane ministře. Vidím, že je připraven k vystoupení pan ministr zemědělství Petr Gandalovič. Prosím. Ptám se pana předsedy Stříteského a paní předsedkyně Gajdůškové, zda budou souhlasit s tím, oni mají právo přednosti, aby předtím vystoupil náměstek ministra pro místní rozvoj Jiří Vačkář, který pak musí odejít. Oba souhlasí. Pane ministře, prosím.

Ministr zemědělství ČR Petr Gandalovič: Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, myslím si, že neexistuje žádný úředník ani politik, který by nebyl rád, kdyby jeho ministerstvo získávalo větší kompetence, kdyby oblast, kterou jeho ministerstvo má na starosti, byla nějak lépe a přesněji zákonem vymezena apod. Jistě je spousta různých iniciativ, které by měly směřovat k vytvoření ministerstva sportu, vědy, ministerstva cestovního ruchu apod. a tak je potřeba se dívat i na předložený návrh na to, aby byl přijat samostatný zákon o venkově ČR, případně aby byl novelizován kompetenční zákon.

Znovu opakuji, asi by bylo ode mne velmi pozitivní, kdybych teď řekl ano, je to dobrý nápad, pojďme takový zákon schválit, ale já se chci zeptat jak petentů, tak samozřejmě vás, senátorky a senátoři, zda si opravdu myslíme, že pokud existuje nějaký problém, že jej vyřešíme tím, že schválíme nějaký nový zákon nebo že povýšíme kompetence nějakého státního orgánu. Já jsem k těmto věcem velmi skeptický. Myslím si, že samotní petenti vědí, že už existující zákon o regionálním rozvoji 248/2000 obsahuje v § 4 termín venkovský region a nejsem si jist, jestli je možné najít nějakou lepší a přesnější definici.

Myslím si, že je důležité dívat se na to, co se skutečně dělá a co se pro venkov dělat bude. Samotní petenti přiznávají, že historie petice už je poměrně dlouhá a že hlavní otázka, tzn. rozpočtové určení daní, se mezitím dost výrazným způsobem posunula právě ve prospěch malých obcí. Myslím si, že málo se zde o všem řeklo, že mezi tím také byl uveden do života program rozvoje venkova, tzn. soubor evropských fondů, které má ve své kompetenci ministerstvo zemědělství, a který se právě jmenuje Program rozvoje venkova. To znamená, nejmenuje se to program rozvoje zemědělství nebo něco takového. Je to program rozvoje venkova a je to celkem 13 mld. Kč ročně do venkovského prostoru.

Možná nevíte, že ČR byla druhá z evropských zemí, která uvedla tento program do života, tzn. jinými slovy v tom resortu v oblasti podpory venkova vůbec neplatí, že by ČR neuměla čerpat evropské peníze, ale naopak, byli jsme jedni z prvních, kdo tento program uvedli do života a kde už v současné chvíli máme třetí výzvu. Ano, je pravda, že program obsahuje různé osy, tzn. různé peníze pro různé oblasti. A samozřejmě dost významnou část tam hraje samotné zemědělství, to si řekněme otevřeně. Ale já se celou dobu snažím překonávat rozpor nebo konflikt mezi pojetím peníze do zemědělství, podpora zemědělství a peníze do venkova. Samozřejmě, že se nám to na některých jednáních vždycky trošku dostane proti sobě a ti, kteří lobbují za zemědělské podniky, říkají, vydáváte moc peněz na venkov, ale oni nám sebrali tolik a tolik peněz. A zase samozřejmě starostové menších obcí říkají, vy upřednostňujete zemědělskou výrobu.

Ta věc se přece takhle oddělovat nedá. Prosperující zemědělství nemůže existovat bez dobře fungujícího venkova, bez kvality života na venkově, protože pak nebude mít dostatek pracovních sil a bude odkázán na různé námezdní síly, na občany z jiných zemí apod., a to už vždycky je daleko horší.

Naopak, řekněme si opět otevřeně, zemědělství je dominantní ekonomickou aktivitou ve venkovském prostoru, tzn., že venkov nikdy nebude prosperovat, pokud nebude prosperovat české zemědělství. Protože to přináší do venkova základní zdroj ekonomických prostředků.

My se snažíme na našem ministerstvu tyto zájmy vylaďovat, takže z těch čtyř os programu rozvoje venkova jsou jednotlivé věci poděleny poměrně spravedlivě a myslím si, že se obraz našeho venkova i díky těmto penězům začíná obracet.

Ty osy, které jsou vysloveně jenom pro venkov, to znamená tzv. třetí a čtvrtá osa, obsahují tři miliardy korun ze 13 miliard. Osa druhá, tj. zemědělství se zvýšenými nároky, ekologické zemědělství, zemědělství v méně příznivých oblastech, obsahuje asi 7 miliard korun, to je jeden z největších objemů. A zbytek jde právě do první osy, to je podpora našeho konkrétního výrobního zemědělství, ale jsou tam např. taková opatření jako je podpora začínajícím zemědělcům, to znamená snaha udržet na venkově mladé a umožnit jim vstoupit do zemědělského podnikání. A to je zase spojeno s tzv. předčasným ukončením zemědělské činnosti, tzn. určitý mechanismus předání farmy z otce na syna.

Chtěl bych zmínit význam pozemkových úprav, které podporujeme 1,6 mld. Je to nesmírně významný trend, který by měl fakticky obraz naší krajiny vrátit před násilnou kolektivizaci a rozorávání mezí. Chtěli bychom, aby naše krajina vypadala tak, jak ji znali naši předkové, kde skutečně to nejsou prázdné pojmy, jako ekologická stabilita, retenční schopnost. To jsou pojmy, které zná každý, kdo bydlí na vesnici a komu po větším dešti se spláchne zemina z blízkých polí tzv. od jezeďáků na jeho zahradu nebo na ulici. Takže to jsou věci, kde investicemi do zemědělské krajiny zlepšujeme kvalitu života na venkově.

Nebudu hovořit už ani o samotných protipovodňových opatřeních, tam věnujeme rekordní objem finančních prostředků. Lesy ČR mají tzv. Program 2000, což je podpora regionálních aktivit včetně podpory turistických aktivit.

Takže já, vážený senáte, chci tady velmi jasně zdůraznit, že už v této chvíli se ministerstvo zemědělství cítí jako ministerstvo venkova a my samozřejmě vítáme podporu, kterou nám petice tímto způsobem dává. Nicméně myslím si, že důležitější jsou skutečně tyto činy a konkrétní finanční prostředky než nějaké přemalovávání názvů nebo nekonečná debata na půdě kompetenčního zákona, což jak víte, vždycky zaměstnává úředníky na nekonečně dlouhou dobu, a myslím si, že skutečně je potřeba, abychom se věnovali spíše té konkrétní práci.

Já teď raději skončím své vystoupení, abych nemluvil příliš dlouho. Jsem samozřejmě k dispozici pro vaše dotazy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane ministře. Nyní promluví pan náměstek ministra pro místní rozvoj Jiří Vačkář.

Jiří Vačkář: Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Dovolte mi, abych řekl několik slov k uvedené problematice. Mě asi nikdo nebude podezřívat z toho, že nefandím rozvoji venkova, protože v roce 1991 vláda, které předsedal zde pan předsedající v tu dobu přijala Program rozvoje venkova, a já v době, kdy jsem seděl v PS, jsem do něj tehdy vložil první prostředky a do doby, kdy jsme ho předávali krajům, tak jsme tam „proinvestovali“ zhruba 10 mld. korun.

Já si nechci přičítat žádnou velkou zásluhu, protože si myslím, že zásluha byla na tom, že jsme program udělali. Naši starostové ho pochopili, zřídili jsme ho jednoduchý, na jedné stránce se vyplnily základní údaje a program relativně jednoduše sloužil. Protože právě starostové malých obcí, když si mají žádat z tzv. malých evropských zdrojů, takže oni to nejsou schopni vyplnit a vzhledem k tomu, že jsou tam kolem toho dost velké náklady, tak si ani někdy nepožádají a je třeba nadále udržovat vedle evropských zdrojů – a jistě víme, že tam je pětinásobný převis ve výzvě, určitě by mi to pan ministr zemědělství potvrdil, také ještě národní programy. Programy krajské a i náš národní program, který v letošním roce tam dává 120 milionů korun, to znamená zhruba 30 milionů budeme potřebovat na soutěž rozvoje venkova pro oceněné, protože jsme tam provedli valorizaci, za tu dobu se ty věci také posunuly a také proto, abychom vykrývali drobné akce, 300, 400 tisíc, o které jsou schopni si žádat i starostové nejmenších obcí a které slouží pro vykrytí drobných věcí, které oni potřebují pro svůj život.

Protože oni nejsou schopni dát někde statisíce, miliony do toho, aby profinancovali některé větší věci. A proto já říkám, že je třeba národní programy stále ještě udržovat, protože jsou důležité a prospívají pro rozvoj zejména malých obcí.

Určitě je dobře, že se o těchto věcech bavíme, ale málokdo ví, že předvstupní program SAPPARD, který jsme dělali spolu s ministerstvem zemědělství, na rozdíl od ostatních evropských států, těch nově přistupujících, vlastně nesl třetinu pro obce. To neměl prakticky nikdo z předvstupního programu, že jsme viděli důležitost a byli jsme schopni s ministerstvem zemědělství se dohodnout.

Já každopádně chci říci to, že je někdy složité vymezit, co je venkov. Co je venkovský prostor, kdo tam patří, kdo tam nepatří, protože jak dnes vidíme, zápasíme s tím, že máme město, které má 590 obyvatel, máme městyse, které mají čísla řádově někde podobná. Vedle toho máme například největší obec, která se loni přihlásila do soutěže Vesnice roku, která měla 5211 obyvatel, protože ona se cítí vesnicí. Na Moravě je to jinak. V Čechách je to opět jinak a je to někdy trošku složité přesně pojmenovat a popsat a říci ano, toto tam patří, to tam nepatří. A já osobně se kloním k té věci, že je třeba udržovat věci v širší rovině. Na venkově se musí podílet více ministerstev než ministerstvo zemědělství. Tam se musí podílet ministerstvo životního prostředí, musí se tam podílet všichni ostatní a je to do určité míry širší pojem než aby se nechal zapasovat přesně do jednoho ministerstva. A já osobně chci říci to, že si myslím, že je dobré, a chci říci také to, že právě ministr financí jednak tím, že se tam udělala určitá revize daní, které byly velmi nespravedlivé. Můžeme si zase říkat, že to není zcela spravedlivé, ale je to lepší než to bylo, a na druhé straně chci říci, že právě ministr financí nám teď zase ještě mírně pomohl v tom, že pro malé obce jsme zase mohli rozdělit ještě o 50 milionů víc.

Jsou to malé peníze, ale je třeba prostředky skládat, dávat je dohromady a hledat cesty k tomu, abychom rozvoj zabezpečovali. Sedím v monitorovacím výboru programu rozvoje venkova a vadí mi to, když se začneme dohadovat se zemědělci, co čí je a co mu patří nebo nepatří. Po čem budou zemědělci jezdit, když nikdo nebude spravovat cesty, když tam nebude vybudovaná infrastruktura a když tam jejich děti nebudou moci chodit do školy. Je to nesmysl. Neříkám, že máme zemědělství zrušit, ale je třeba věci vyvažovat a hledat optimální cesty k tomu, aby se venkov rozvíjel.

Za řadu věcí se nemusíme stydět, protože jsme s pochopením i vás, kteří tady sedíte, udělali velký kus práce v rozvoji venkova, ale ještě to nestačí. Cesty je třeba hledat, je třeba, aby ministerstva spolupracovala a ne se dohadovala o kompetencích. Je třeba hledat optimální cestu k rozvoji venkova. Věřím, že nastoupenou cestu i to, že se věci tady projednávají v obou komorách Parlamentu, je důležité. O věcech se hovoří a pojmenovávají se. Pokud se nám to společně povede, dostaneme se v rozvoji venkova dále. Přeji, ať se nám to společně povede.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane náměstku. O slovo se přihlásila paní senátorka Gajdůšková, po ní promluví pan senátor Stříteský.

Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, pane ministře, vážení zástupci petentů, jménem klubu ČSSD chci říci, že bezezbytku podporujeme návrh usnesení tak, jak je nám předložen. Mohli bychom se podepsat pod všechny argumenty, které zde uvedl pan Kabát. Chci ale k tomu říci, ještě dvě věci.

Je potřeba říci, že nestojí venkov kontra město. Máme zde prostor naší země, který se vzájemně doplňuje, ovlivňuje a život v něm podmiňuje. Máme zájem celé toto území rovnoměrně rozvíjet tak, aby lidé jak ve městech, tak na venkově důstojně žili. Jestliže nemáme patřičné peníze, jak se ukazuje, do venkovského prostoru, ale mohli bychom vzpomenout i velké debaty o zdravotnictví, o školství, to jsou všechno veřejné služby, kde to, že nejsou podporovány patřičným způsobem, dopadá na venkovské obyvatelstvo zvláště obtížně, jakou má potom logiku to, že tato vláda snižuje daně těm nejbohatším, právnickým osobám, z nichž 80 % je se zahraniční účastí. Znamená to, že to, co neodvedou zde na daních, vyvádí mimo území České republiky, tedy i mimo území nejen měst, ale především našeho venkovského prostoru.

Solidarita, to je to klíčové slovo, to je klíč k prosperitě a k důstojnému životu všech občanů této země.

K petici, kterou zde projednáváme, chci říci, že venkov je pro nás všechny oázou, zdrojem síly, ale troufám si říci také zdravým prostředím, a to nejen proto, že je zdravější vzduch a voda než ve městě, ale především proto, že ve venkovském prostoru jsou pořád ještě zdravější vztahy mezi lidmi a také stálé hierarchie hodnot je taková, jak si v civilizované společnosti představujeme.

Proto jsme přesvědčeni, že je potřeba venkov podporovat, že každá koruna, kterou sem dáme, se celé společnosti bohatě vrátí, protože zde lidé dokáží svou aktivitou a pílí každou do venkovského prostoru vloženou korunu náležitě zhodnotit. Proto si venkovský prostor naši podporu zaslouží, a proto podporujeme návrh usnesení tak, jak je nám předložen.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, paní senátorko. Nikdo není přihlášen, táži se, kdo se hlásí. Pan ministr financí Kalousek.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Jen velmi stručnou odpověď na řečnickou otázku, která byla položena: Jaký má smysl snižování přímé daňové zátěže u právnických osob a u vysoce kvalifikovaných fyzických osob. Je to právě potřeba solidarity. S paní senátorkou Gajdůškovou souhlasím. Budou-li odvody neúměrně vysoké, pak si právnické osoby najdou sídlo mimo území České republiky a budou-li vysoce kvalifikované osoby zatíženy neúměrně vysokými a progresivními odvody, půjdou pracovat jinam. Svět je veliký, jsou kvalifikovaní a jinde, kde je nebudou tolik odírat, nechají se rádi zaměstnat. Pokud se tak stane, kdo mi bude platit daně na solidaritu? Budeme-li mít převahu těch, kteří natahují ruce, protože mají potřebu solidární pomoci před těmi, kteří jsou schopni platit, můžeme si o solidaritě povídat, ale nebudeme mít pro ni žádné zdroje. Právě proto, že máme sociální cítění a právě proto, že nám tolik leží na srdci potřeba solidarity, musíme nastavit odvodovou zátěž, aby byla konkurenceschopná a daňoví poplatníci by rádi na solidaritu platili daně. Tolik odpověď na otázku paní senátorky.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Prosím pana senátora Bárka o vystoupení.

Senátor Ivo Bárek: Vystupuji za sebe, ale také za výbor. Všechny věci, které jsme tady slyšeli, jsme se snažili akceptovat. Rozuměli jsme výhradám ministerstva zemědělství a víme, že problém definice venkova není absolutně jednoduchý. Proto jsme zvolili usnesení tak, jak jsme ho navrhli, proto jsme se scházeli dvakrát na našem výboru, abychom pečlivě zvážili slova, která v usnesení jsou. Myslím si, že jsme našli společnou notu na to, jak má usnesení vypadat.

K vymezení venkova bych se dostal pomůckou. Díval jsem se na stránky Českého statistického úřadu. Je tam zpracovaná zajímavá brožura, která se jmenuje Rozvoj venkova v Jihomoravském kraji v letech 2000 – 2006. Jsou zde zajímavé návrhy definic venkova či venkovského prostoru, s čímž by například mohla ministerstva, která jsou uvedena v našem usnesení, pracovat. To jen na doplnění.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore. Ke slovu se přihlásil pan senátor Stříteský.

Senátor Jiří Stříteský: Pane předsedající, páni ministři, nemám nic proti petici, proti diskriminaci obyvatel venkova, ale odkazuji se přímo na věc, která je v petici. Hovoříme tady o venkově, ale nedokážeme definovat, co to venkov je. Uvedu to na jednom příkladu. Jsem přesvědčen o tom, že obce do deseti kilometrů v okruhu Pardubic nejsou venkov. Nehovořil bych tam vůbec o diskriminaci. Vidím desítky lidí, mezi něž patřím i já, kteří se za lepší kvalitou bydlení stěhují do těchto obcí. Obce mají infrastrukturu, mají městskou dopravu, mají divadlo, filharmonii, mají nemocnici do deseti kilometrů. Tyto obce bych nepovažoval za venkov. Proto bych se přimlouval, abychom nejdříve definovali, co to venkov je, které obce jsou venkovem a které nejsou, a pak budeme hovořit o diskriminaci. Věřím, že obce, které jsou daleko od těchto center, mohou být svým způsobem diskriminovány.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Nyní prosím zástupce petentů pana Kabalu.

EduardKavala: Pane předsedající, dámy a pánové, využiji svého druhého vstupu na tomto váženém jednání. V prvé řadě chci paní kolegyni vzkázat, že to bude z mých chlapských úst znít možná srandovně, možná směšně, ale jsem vždycky dojatý, když přijedu do Prahy. Nejsem zvyklý dívat se jen do chodníku a přemýšlet, co kde v Praze vyšmejdit, ale Prahu prožívám. Pocit, že město patří nerozdílně k této zemi, vnímám velmi citově, vždycky v roli předsedy spolku jsem říkal, že jestli někdo začal s obnovou venkova, nebyli to vesničané sami, byli to ti osvícení chalupáři. Je to fakt. Všech těchto lidí je potřeba si vážit. Proto jsme ale petici nesepsali.

Panu ministrovi zemědělství chvi říci, že to, že chcete toto naplnit činy, je třeba vám za to poděkovat. Vím, že jste to konkrétně nezpůsobil, ale 96 procent prostředků ze společné zemědělské politiky je vázáno na zemědělství a 4 procenta jsou vázána venkovu. Jak nestojím proti městům, tak nestojím proti zemědělcům. Je otázka, kdo tuto hráz staví. Rozhodně to není ani spolek ani venkov jako takový, který chápeme i s tím suburbanem, o kterém mluvil pan kolega. Nemá si na co stěžovat, pokud bydlí v dosahu 10 kilometrů. To je o něčem jiném.

Jestliže jsme požádali o to, abyste odhlasovali, že je potřeba definovat venkov, myslíme to zcela vážně. Váš předchůdce v Olomouci si sezval starosty a řekl nám, co nás čeká od roku 2007 do roku 2013 – světlé zítřky. Pak si vyměnil garnituru v téže místnosti, já jsem tam zůstal. Řekl: nebojte se, chlapi, já vůbec nevím, co venkov je. To snad stačí. To jsou věci, které musíme pojmenovat. Dítě, které je zavřené v babyboxu, není dítě, protože nemá ani jméno. Teprve až se to otevře a dostane jméno, je s ním tak nakládáno.

K pozemkové úpravě. Jsem jedním z těch, který má ze čtyř katastrů ve třech pozemkovou úpravu. Jsem na to pyšný, ale jak se prodala státní půda, tak jsem v tom třetím. Takhle nebylo možno udělat ani jednu polní cestu, abych obsloužil mladé prosperující zemědělce v obecním zastupitelstvu. Vzkazují vám, že nechtějí dělat kvůli dotacím, že dělají kvůli tomu, že je to jejich práce. Ani o tom to není. Pozemkové úpravy nemohou být samospasitelné, pokud tram není jediný metr státní půdy.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Nyní promluví pan senátor Milan Štěch.

Senátor Milan Štěch: Vážené kolegyně a kolegové, vážení páni ministři, vážení zástupci petentů, stanovisko obecně k venkovu řekla kolegyně Gajdůšková. Nemohu mlčet k tomu, co tady jako reakci provedl pan ministr financí Kalousek. Nemám právo kritizovat vládní koalici, když si do programu dala, že bude výrazně snižovat daně. Je to její věc, ale mám právo kritizovat dopady, které to způsobuje. Pokud se používá argumentace, že když nesnížíme daně právnických osob právě tak, jak přijala v batohu vládní koalice, že Českou republiku čeká jen to špatné, je to neseriózní do diskuse mezi slušnými lidmi. Víme, že investoři k nám v největším rozsahu přicházeli v době, kdy zdanění právnických osob bylo přes třicet procent. Víme, že efektivní míra zdanění za dva roky, pokud bude naplněn vládní program, u právnických osob bude zhruba poloviční než v SRN. Je otázkou, zda touto politikou nevytváříme dumping vůči západním zemím, které díky své daňové politice mohly zajišťovat rovnoměrný rozvoj všech skupin obyvatelstva včetně venkova. Netěším se na dopady, které to přinese, a mám z toho obavu, protože dnes po svém volají pracovníci veřejných služeb, velká část také žije na vesnici, po svém oprávněně volá venkov, protože největší bohatství z venkova, které máme, což jsou přírodní zdroje, krásná krajina, to, čemu se říká krajinotvorba, potřebuje všude na světě značné finanční prostředky a jinak tomu nebude ani v ČR.

Moc bych prosil, aby se vedla seriózní diskuse o dalším snižování daní. Jsem rád, že včera si konečně někteří liberální ekonomové všimli toho, že by bylo rozumné nejdříve stabilizovat veřejné prostředky ve vyrovnaném stavu a pak teprve pokračovat v závodění, ve snižování daní. Kdo to vždycky odnese je ten slabší. Pokud se bavíme o městě a venkově, všichni víme, že slabší v tomto případě po stránce finanční vždycky byl a bohužel nadále je, venkov. Jde o to, aby nešťastné reformy neudělaly venkov mnohem slabším.

Proto podporuji to, co tady za nás kolegyně Gajdůšková tlumočila. Pokud bychom chtěli mluvit o daních, vždycky musíme vycházet ze srovnání s těmi, kterým se chceme přibližovat a také se jim v posledních letech přibližujeme díky dobrému hospodářskému růstu.

Jak se ukazuje, prudké snížení daní žádný hospodářský růst nenastartuje, naopak se očekává pokles. Myslím si, že je potřeba v těchto věcech vzít rozum do hrsti a neuchylovat se jen k ekonomickým teoriím, které v praxi nikde nebyly potvrzeny.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Nyní má slovo pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, páni ministři. Naváži na kolegu Štěcha a uvedu konkrétní příklad, který jsem již jednou říkal a který se znovu a znovu potvrzuje. Poplatek za psy v našem městě činil tisíc korun za jednoho psa. Poplatek jsme snížili na 200 korun za psa bez výjimek. Tato částka vznikla tak, že ze zákona o místních poplatcích senioři platili 200 korun a my jsme chtěli jen jednu sazbu. Kdybychom měli volbu, a mohli jsme udělat 300 korun, měli bychom výrazně vyšší výběr poplatků za psa, než byl v době, když byl 1000 korun. Teď máme výběr stejný. Daň byla snížena pětkrát a výběr je stejný. Chcete větší důkaz toho, že snižování daní nemusí vždycky vést k většímu výběru? I když to jsou zatímní výsledky, potvrzuje to, že od začátku roku byl výběr daní slušný. To ale není téma dnešního hovoru. Naším tématem je boj venkova s městy, a to je zásadně špatně. Není to o tom, jestli se městům vezme a malým obcím dá, nebo zda se dá malým obcím méně a městu se přidá. To je špatně. Mnozí z vás četli Káju Maříka. V Lážově měli všechno, byl tam holič, obchod, kolař, dnes v těchto Malých vesnicích není nic. Řeknu vám proč.

V jedné obci jsem řešil, proč tam není krám. Měl jsem zařídit, aby tam byl krám. Zařídili jsme, měli tam krám. Za chvíli ale zkrachoval. Víte proč? Když obyvatelé zjistili, že si majitel krámu ohodil barák a koupil auto, řekli, že to má z toho, že je u něho cukr dražší o třicet haléřů než v Hypernově. Samozřejmě měl zboží dražší, ale kdokoli mohl ve vsi zazvonit, krám otevřel a mohli si nakoupit. Oni si ale objeli hypermarkety a zjistili, že to je levnější. Postupně všichni obchodníci zkrachovali. Druhá věc je petice. Opakuji – nedává nikomu právo, aby byla vyřízena kladně. Je to jeden z velkých omylů petentů. Myslí si, že když napíší petici, tak ten, komu je určena, musí vyhovět tomu, co si petenti přejí. To není pravda. Všimněte si, jak se některé obce chovají – nechtějí radar, nechtějí dálnici, nechtějí továrnu, nechtějí nic, co by narušilo jejich klid. Pak ale zjistí, že když se postaví dálnice o 20 km dál, chtěli by na každé pole zvláštní most. Česká republika má nejvíce dálničních mostů na světě. Má 6000 obcí a každá obec, když je dálnice, chce udělat most, aby mohli přejíždět z jednoho konce obce na druhý nebo z jednoho konce pole na druhý konec. Obce by se velmi divily, kdyby musely najet 80 km po okreskách, aby se dostaly na dálnici. Pak by protesty nebyly tak dramatické.

Myslím si, že ať je obec malá či velká, měla by být svým způsobem soběstačná. Cesta je jinde, je tam, že jsme ještě nepochopili, že tady od roku 1990 existuje samospráva. Státu se to moc nelíbí a byl by velmi rád, kdyby se z obcí staly opět národní výbory, které by byly pod kuratelou ministerských úředníků. Je to pro ně praktičtější, v přenesené působnosti velí. V samostatné působnosti se obec může rozhodovat tak, jak rozhodne její zastupitelství.

Chtěl bych říci, že to není o boji, je to o tom, aby se nevymýšleli další a další přenesené působnosti. Vladimír Špidla kdysi řekl památný výrok – zdroje tady jsou, ale množství zdrojů se lije do kanálů, ať na různých pochybných dotacích, které způsobují valnou část všech problémů. Dotace je vždy to, co se musí někomu ukrást, aby se to někomu jinému mohlo přerozdělit. Kdo to rozděluje je King, protože je to on, na kterém to záleží. Vzpomeňme na porcování medvěda, jak to poslance baví, kolik kdo dostane do svého regionu. Často se to dává za projekty, které nemají žádný smysl. Hovořil jsem o tom v souvislosti s evropskými penězi, kdy jsou všichni natěšeni, ale valná část peněz bude utracena neefektivně. Vzniknou z nich další mandatorní výdaje v následujících deseti letech a opět budou petice, že například domov důchodců udělal z dotací, ale na provoz dotace nebudou.

Myslím si, že venkov nelze definovat – na venkově jsou obce, Česká republika má tolik obcí jako Francie, ale nikdo se neodváží říci, že počet obcí je pro Českou republiku neúnosný. Žádná politická reprezentace si netroufla říci tak jako v Německu, že obec bude, když má školu, když má základní atributy obce, a když je nemá, musí se s jinou obcí sloučit. Je to velmi nepopulární opatření. Jsou obce, které to nepřežijí, jako to nepřežijí firmy. Řada obcí se tak zadlužila, že už nejsou schopny samostatného života.

Definovat venkov, jak říká místopředseda, venkov je to, kde lišky dávají dobrou noc. Ono to ale není vždycky nevýhoda, lišky tam sice dávají dobrou noc, ale nejezdí tam vozy technických služeb a neblikají, jak si mi jedna paní stěžovala, že to bliká do oken. Nebo že ve dne na stanici tramvaje kropí vozy. To se na venkově stát nemůže. Je tam zdravější vzduch, je tam příjemnější bydlení. Proto se tam všichni podnikatelé stěhují, protože pozemek tam stojí stovku, ale ve mě stě pět. Vznikají sídlišťátka jen z těchto ekonomických důvodů. Je-li to urbanisticky dobré nebo špatné, to nevím. Krajinotvorba je také stavba dálnice. Například dálnice do Německa – nic hezčího jsem neviděl, je opravdu pěkná, vysázeli kolem stromky, ale přesto stále máme petice, že nechceme dálnici. Říkají – máme už všechno hotové, nic nedělejte.

Navrhuji, abychom petici vzali na vědomí, abychom nepřijímali žádné usnesení, které někomu něco ukládá. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Kdo se ještě hlásí o slovo? Pan senátor Vaculík.

Senátor Josef Vaculík: Nechtěl jsem vystoupit, ale musím, protože pan kolega Kubera mě vyprovokoval. Dlouho vedený spor o tom, jak se dívat na venkov. Myslím si, že tady nejde o boj mezi městem a vesnicemi, ale o zajištění důstojných podmínek ve všech koutech naší republiky. To by měl být náš úkol. Chápu petici tak, že směřuje k naplnění tohoto poslání státu, kterého se stát nemůže vzdát. Proto velmi podporuji návrh usnesení, který zde byl podán. Tím navazuji i na slova kolegy Stříteského, který také chápe problém s definicí venkova, protože někde je venkov něco zcela jiného než to, co je kolem Pardubic. Jsou to především odlehlá místa, kde dosud není vybudována infrastrukturní síť, kde se občané nedostanou po zpevněných komunikacích ke svým domům apod.

Stejně tak se mně nelíbí názor, že obec, která nemá například školu nebo zdravotní středisko, by neměla existovat. Podle mě je to fatální omyl. Takovým obcím zamezíme přísun finančních zdrojů, donutíme je zaniknout? Lidi přestěhujeme jinam? Jak si to pan kolega Kubera představuje? Velmi se přimlouvám, abychom podpořili přijetí usnesení tak, jak bylo navrženo příslušnými výbory.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Do rozpravy se hlásí paní senátorka Soňa Paukrtová.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, původně jsem také nechtěla vystupovat, ale myslím si, že je legitimní, jestliže lidé píší petice. Je také jasné, že ne všem peticím je možné vyhovět. Je to určitá forma komunikace. Zavrhovat paušálně petice je stejné jako když se minulý týden zvýšilo kvorum v komunálním referendu na nesmyslných 50 procent. Nevím, jestli se tak obáváme debaty s občany, já se jí nebojím. Myslím si, že usnesení výboru pro veřejnou správu a životní prostředí je velmi rozumné. Nejsem odborník na venkovský prostor, ale osobně mi nevadí, že u nás existují malé obce, že máme tolik obcí v České republice. Možná, že to není tak ekonomické, ale na druhou stranu obce fungují. Ve svém senátním obvodu mám 75 obcí, které pravidelně objíždím. Jsou to obce, o nichž hovoříme, jsou v zapadlých místech, mají vysokou nadmořskou výšku, je tam hodně sněhu a lidé s tím zápasí, ale nestěhují se odtud. Nepodceňovala bych občany, jejich petice, i to, že eventuálně vyvolávají komunální referenda. Hlavně se přimlouvám za to, abychom přijali návrh, který nám předkládá výbor pro veřejnou správu. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Slovo má pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Vyprovokoval mě kolega Kubera. Nerad bych skončil, jako středisková obec, ale spíše u střediskové obce. Je třeba si uvědomit, že v minulém období, zejména po roce 1989 se mnoho obcí osamostatnilo a zaplať pánbůh za to. V některém prostoru středisková obec v minulém režimu sehrála kladnou roli, ale ne vždycky tomu tak bylo. Mám dojem, že různorodost, která je dána velkým počtem obcí nás také obohacuje. Každé místo znamená trochu jinou tradici. Když si uvědomíme, jak máme obrovsky vykořeněné území po bývalých sudetských Němcích, tam jsme dosud nebyli schopni napravit škody z minulého období. V severočeském regionu je to bída a utrpení, co je v jednotlivých vesnicích. Chtěl bych poděkovat vládě a programu pro rozvoj venkova. Když jsem se podíval, komu byly přiznány dotace, když vidím, co všechno se za to udělá ve vesničkách, které dříve neměly žádnou šanci. Je to velká poklona ministerstvu zemědělství. A moc za to děkuji. Nerad bych se dočkal doby, kdy přijde někdo z centra a řekne: Ty budeš přisloužený k tomu a tomu. To je špatná cesta, možná nás k tomu donutí ekonomika, že malé obce nakonec nebudou mít na svůj vlastní život a budou se muset k někomu přičlenit. Nedělejme to ale násilím. Proto předloženou petici podporuji a podporuji usnesení našeho výboru.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Pane ministře financí, máte slovo.

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek: Promiňte, dámy a pánové, nechci už zdržovat, ale diskuse o těch satelitech mi připomněla, že jsem vám možná dlužen informaci. Diskuse o novém zákoně, o rozpočtovém určení daní, se samozřejmě neobejde bez diskuse o zákonu o dani z nemovitosti, která je stoprocentním příjmem obce. A já jsem se na základě té diskuse rozhodl předložit vládě, ten návrh už je v legislativním procesu, zrušení osvobození patnáctiletého u novostaveb. Dělám tak s vazbou na budoucí možnost městských zastupitelstev zvyšovat daň z nemovitostí koeficienty 1, 2, 3, 4, 5. A nepřipadá mi logické, aby se to týkalo, doškových, promiňte mi ten pracovní název, doškových nebo starších budov obývaných například důchodci a přitom budou osvobozeny novostavby právě těch, kteří hledají tu lepší kvalitu bydlení na venkově. Takže tento návrh je předložen. Bude záležet na vás, zda mu dáte či nedáte podporu. Svoji logiku má.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane ministře. Slovo má paní senátorka Jana Juřenčáková. Prosím.

Senátorka Jana Juřenčáková: Vážený pane předsedající, vážení páni ministři, vážené kolegyně, kolegové, já si myslím, že po té diskusi, která tady proběhla, tak problém je v tom, že každý z nás odněkud pochází a každý se na to dívá ze svého úhlu pohledu. A jak tady bylo řečeno o solidaritě daní, tak by mělo být řečeno i o solidaritě těch větších s menšími. A teď tu máme ta ministerstva, která se každé svým určitým podílem starají jak o obce, tak o města. Já si myslím, že pokud přijmeme usnesení tak, jak bylo navrženo výborem, tak není to nic proti ničemu. A bude pokračovat diskuse, která byla nastolena a díky které vlastně došlo i k určitému posunu. Takže bych vás chtěla také požádat, abyste pro toto usnesení hlasovali. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuj vám. Slovo má pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera: Já jenom opravdu velmi krátce, protože paní senátorka Paukrtová mne obvinila, že mám něco proti peticím. Já proti nim opravdu nic nemám, jenom říkám, že není žádná záruka, že každá petice bude vyřízena ke spokojenosti petentů. Ani to není možné.

Ale pan ministr tady říkal o dani z nemovitosti. Já s ním hluboce souhlasím, ale obávám se, že se mu to nepodaří prosadit. Ale já si myslím, že daň z nemovitosti je skutečně daň, která by měla být zrušena a měla by být nahrazena komunální daní, kterou by si opravdu stanovovaly obce. Ono to má ale háček. Už teď ta možnost, kterou dal zákon obcím, tak narazila na to, že starostové říkají, no jo, ale to budeme potom my, kdo lidem zvyšuje daň. Když to byla vláda, tak to se říkalo, ta vláda v té Praze. Ale teď to jsme my. Ale my přece tu daň zvyšujeme proto, abychom v té obci mohli pro lidi dělat něco lepšího. Jenom je to politická odvaha jim říci, že budou platit místo 900 korun pětkrát tolik. Ale obec potom bude mít z čeho žít. To už jsou velmi významné prostředky. A kromě toho to povede k tomu, že obce budou privatizovat, protože z obecních domů toho moc na té dani jaksi nedostanou. Tak to jsem chtěl jenom na to, že nemám opravdu nic proti peticím. Ale opakovaně tvrdím, že ne každá petice musí být vyřízena kladně.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Kdo se hlásí dále do rozpravy? Nikdo. Takže rozpravu končím. Pane zpravodaji, prosím, abyste se k proběhlé rozpravě vyjádřil a předložil nám návrh usnesení, o kterém budeme hlasovat. Prosím.

Senátor Ivo Bárek: Pane předsedající, já se budu snažit být krátký. Já jenom k panu kolegovi Kuberovi. Samozřejmě vyřízena kladně. Když se podíváte na tu petici a žádost petentů, tak si myslím, že to naše usnesení není to, že opisujeme to, co petenti žádají, ale myslím si, že prostě to naše usnesení vychází z toho veřejného slyšení, kde byli i zástupci jednotlivých ministerstev a kde padaly různé návrhy na řešení.

To znamená, myslím si, že ta petice je vyřízena rozumně a myslím si, že bychom ji mohli; to naše usnesení, mohli přijmout. Ale k tomu závěru. To znamená, byl tady návrh, abychom petici vzali na vědomí, to je jeden návrh. A druhý návrh je návrh usnesení, které si dovolím přečíst.

Senát Parlamentu České republiky považuje za žádoucí, aby Ministerstvo financí České republiky připravilo nový zákon o rozpočtovém určení daní s účinností nejpozději od 1. 1. 2010 tak, aby zohledňoval venkovský prostor, považuje za žádoucí, aby Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky společně s Ministerstvem zemědělství České republiky předložilo změnu zákona číslo 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů, která by zahrnula i problematiku rozvoje venkova včetně vymezení pojmu venkov, a opět považuje za žádoucí, aby vláda České republiky předložila Parlamentu České republiky návrh novely zákona číslo 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, kompetenční zákon, tak, aby byla povýšena a zprůhledněna resortní odpovědnost za venkov a jeho rozvoj.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. A po znělce budeme hlasovat.

Pane zpravodaji, řekl jste, že jsou dvě možná usnesení. Jak budeme podle vás hlasovat? Buďte tak laskav.

Senátor Ivo Bárek: Já bych dal asi prve hlasovat o usnesení našeho výboru. Pokud by nebylo přijato, tak potom návrh pana senátora Kubery, abychom vzali na vědomí.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Je souhlas s tímto pořadím hlasování? Ano. Nevidím žádné námitky. Konstatuji, že v sále je přítomno 39 senátorek a senátorů, 40. Znamená to, že kvórum je 21.

Hlasujeme o návrhu usnesení Senátu Parlamentu tak, jak jej předložil výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedněte prosím ruce a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti tomuto návrhu, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruce. Tento návrh byl schválen. Opakuji. 40 přítomných, registrovaných. Kvórum 21. Pro 22, proti 1 hlas. Takže návrh usnesení byl schválen.

Já děkuji petentům, děkuji představitelům dotčených institucí, děkuji panu zpravodaji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: A my budeme projednávat předposlední bod dnešního pořadu, kterým je

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Úmluva o zachování nemateriálního kulturního dědictví

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 147a uvede jej ministr kultury Václav Jehlička, kterému uděluji slovo.

Ministr kultury ČR Václav Jehlička: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, tuto úmluvu můžeme zařadit do skupiny úmluv, které již Česká republika ratifikovala, a jsou to například Úmluva o ochraně světového dědictví UNESCO, díky jíž se naše republika může před světem chlubit vlastně relativně největším počtem světových kulturních památek UNESCO, které mají nejenom kulturní a společenský význam, ale také veliký ekonomický význam, protože jsou to vlastně ty nejvýznamnější reference pro zahraniční návštěvníky, kteří do těchto míst, jako je Praha, Český Krumlov, Telč, Kutná Hora, přijíždějí a utrácejí zde peníze. Takže tuto Úmluvu o zachování nemateriálního kulturního dědictví bych zařadil vedle této Úmluvy o ochraně světového kulturního dědictví. Nechrání tedy něco nemovitého, ale chrání určité tradice, určité zvyky a určité výjimečnosti, které naše země má.

Já jenom tady, protože je po Velikonocích, tak připomenu některé tradiční zvyky, kterými bych se pak dostal dále. Jenom pro určité zamyšlení, že na zelený čtvrtek například řada lidí jí špenát nebo něco zeleného, aby byli celý rok zdraví, a zjišťujeme, že jde o prastarý zvyk převzatý ze slavnostní židovské večeře pesah.

Věříme na to, že zvony odletí do Říma, aby se vrátily až na bílou sobotu. A možná někteří z vás při posledním zvonění podle jiného starého zvyku zacinkali penězi, aby se u vás udržely celý rok. Na velký pátek se otvírá země, aby ukázala poklady. A na boží hod velikonoční obětovali hospodáři ve východních Čechách poli kus mazance, vejce a vína, aby byla štědrá úroda. V pondělí se u nás prožívá velikonoční pomlázka, o jejímž stáří svědčí vzpomínky pražského kazatele Konráda Waldhausera už ze 14. století, ale patrně je ještě starší, protože jde o dávný omlazovací rituál.

Proč tedy o tom mluvím, protože základní kulturní identitu každého z nás vytváří právě takové rituály, které vnímáme už jako děti. Těšíme se na ně, radujeme se z nich, když je prožíváme. Každému z nás maminka nebo babička vyprávěla trochu jiné pohádky a zpívala trochu jiné písničky. Někteří dokonce vyrůstali ve svébytných oblastech naší země a někteří dokonce odmalička nosili, nebo když byli malí, lidový kroj a sami se aktivně podíleli nebo ještě podílejí na lidových obyčejích, které jinde moderní doba už vytěsnila v překotném tempu našich životů a v překotném procesu globalizace.

Tradiční lidové obyčeje jsou zpravidla spojené s církevním rokem a jsou tak přirozeným základem konzervativního přístupu ke světu. Nehmotné kulturní dědictví, lidová slovesnost, řemeslo, hudba, tanec vytvářejí jakousi protiváhu modernímu světu, ale současně jsou pramenem inspirace soudobého života. Mohl by Leoš Janáček složit operu oper Její pastorkyňu, pokud by se nepohyboval v prostředí živého folkloru? A že to je pramen, který nevysychá, dokládá podle mého názoru soudobý úspěch Čechomoru. A osvícení lidé už od počátku 20. století vytvářeli podmínky pro ochranu těchto křehkých věcí, které se musí předávat z generace na generaci, jinak vyhynou.

Proto také dnes před vás předstupuji s návrhem, který je ve světě považován za nadějný nástroj k ochraně toho všeho, o čem jsem mluvil, a je to Úmluva o zachování nemateriálního kulturního dědictví UNESCO.

Ještě bych vás chtěl seznámit s  tím, že v České republice již je na tomto prestižním seznamu slovácký verbuňk, připravuje se masopust na Hlinecku a jízda králů ve Vlčnově. Rozhodně tyto krásné kulturní události se stanou silným magnetem. Nebudou mít jen ten kulturní význam, o kterém jsem hovořil, ale i silný ekonomický význam, protože se stanou silným magnetem pro zahraniční návštěvníky, ale i místní návštěvníky…

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Prosím kolegy, aby zaujali svá místa. Nebývá to tady zvykem.

Ministr kultury ČR Václav Jehlička: Ve Francii a v Belgii je na tomto seznamu procesí obrů a draků, v Brazílii je to samba, v Kambodži je to královský balet, v Číně opera Kung, v Indii tradiční védské zpěvy, v Itálii sardinské pastorální zpěvy, v Japonsku divadlo Kanuli, na Slovensku umění fujary, ve Španělsku mystérium v Elche a mohl bych tak pokračovat dále.

Já si myslím, že tím, když Česká republika bude ratifikovat tuto úmluvu, nezaplevelíme nikterak náš právní řád, ale naopak učiníme dobrý krok v tomto období, kdy vlastně všechno na celém světě se nějakým způsobem glajchšaltuje, globalizuje a všude vlastně bude všechno stejné až na to kulturní dědictví a na to, o čem jsem teď hovořil.

Chtěl bych říci, že tato úmluva byla přijata na 32. zasedání konference UNESCO v roce 2003. V současné době k ní již přistoupilo 79 států ve světě, z toho 30 evropských.

Důsledky tohoto kroku, když přistoupíme k této úmluvě, budou možnost využívat ochranu, kterou úmluva poskytuje pro nemateriálně kulturní statky na celém světě, také možnost, a to je také dost důležité, podílet se na mezinárodní spolupráci a pomoci v této oblasti v zemích třetího světa především. Potom je to posílení mezinárodní prestiže České republiky, jejího kulturního dědictví, protože jak víte, ve světě dnes něco znamená ta značka, ta značka staré dobré kvality a umí to i zboží prodávat.

Budeme mít také možnost nominovat nejvýznamnější projevy té naší tradiční kultury k zápisu na reprezentativní seznam nemateriálního kulturního dědictví UNESCO, což je podobný seznam jako seznam světového kulturního dědictví. A proto si myslím, že bychom tuto úmluvu měli zde v Senátu schválit, aby mohlo dojít k ratifikaci.
Chtěl bych říci, že úmluva nezakládá žádné povinnosti ani práva fyzických či právnických osob a provádění úmluvy nebude mít žádné dodatečné požadavky na státní rozpočet a veřejné finance s výjimkou nějakého eventuálního dobrovolného příspěvku do fondu pro kulturní rozmanitost.

Já bych vás chtěl, dámy a pánové, požádat o to, abyste schválili návrh této úmluvy.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane ministře, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 147/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Töpfer. Garančním výborem je výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk číslo 147/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaromír Jermář, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jaromír Jermář: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, myslím, že to základní tady pan ministr řekl. Snad ještě pouze to, že vláda vyslovila souhlas s přístupem k úmluvě na své 39. schůzi 29. října. Hlasovala jednomyslně pro schválení.

Úmluva o zachování nemateriálního kulturního dědictví je tedy mezinárodní smlouva uzavřená v rámci organizace UNESCO a vychází právě z vědomí důležitosti zachování národního nemateriálního kulturního dědictví a z přesvědčení, že je nezbytné je posílit zejména mezi mladými generacemi. Mezi cíle této úmluvy patří zachování nemateriálního kulturního dědictví, zajištění úcty k němu, zvýšení vědomí o něm na místní, národní a mezinárodní úrovni. Nemateriální kulturní dědictví je definováno jako zkušenosti, znázornění, vyjádření, znalosti, dovednosti, nástroje, předměty, artefakty, kulturní prostory s nimi související, které společenství považují za součást svého kulturního dědictví. O těch jednotlivých příkladech tady hovořil pan ministr.

Toto kulturní dědictví je předáváno z pokolení na pokolení a je nezbytnou součástí identity a kontinuity každého národa. A na základě této úmluvy přijímá každý stát nezbytná opatření pro zajištění zachování nemateriálního kulturního dědictví vyskytující se na jeho území.

O tom, že úmluva zakládá reprezentativní seznam nemateriálního dědictví, tady již bylo hovořeno, a je to především pro lepší zviditelnění tohoto kulturního dědictví, a také fond nemateriálního kulturního dědictví, kam tedy ten příspěvek nesmí překročit 1 % příspěvku státu do rozpočtu UNESCO, což v našem případě je to částka někde okolo 100 tisíc korun, která je pohyblivá podle toho, jak sílí koruna.

Výbor pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice na své 15. schůzi konané 16. ledna přijal 105. usnesení k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Úmluva o zachování nemateriálního kulturního dědictví, senátní tisk číslo 147. Máte i toto usnesení výboru. Takže já ho ocituji, abychom pak věděli, o čem budeme hlasovat.

Po úvodním slově předsedy výboru Senátu, senátora Karla Bartáka, po odůvodnění prvním náměstkem ministra kultury České republiky doktorem Františkem Mikešem a po zpravodajské zprávě místopředsedy výboru senátora Jaromíra Jermáře a po rozpravě výbor 1) doporučuje Senátu Parlamentu České republiky vyslovit souhlas s ratifikací Úmluvy o zachování nemateriálního kulturního dědictví a 2) určuje zpravodajem výboru pro projednávání senátního tisku číslo 147 na schůzi Senátu Parlamentu Jaromíra Jermáře.

Možná snad bych ještě připomněl to, že na základě seznamu UNESCO se orientují cestovní kanceláře v zahraničí a proto právě i to zapisování českých kulturních fenoménů na seznam utvořený na základě této úmluvy jednoznačně podle mne přinese České republice ekonomický prospěch a rozvoj regionů.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Posaďte se prosím ke stolku zpravodajů. Pane senátore Töpfře, přejete si promluvit? Ne. Takže otevírám obecnou rozpravu. Konstatuji, že se do rozpravy nikdo nepřihlásil, a tedy ji končím.

Přistoupíme k hlasování. Padl jediný návrh, aby Senát dal souhlas k ratifikaci. A o tom budeme po znělce hlasovat.

Budeme hlasovat o návrhu usnesení, kterým Senát dá souhlas k ratifikaci Úmluvy o zachování nemateriálního kulturního dědictví. V sále je přítomno 41 senátorek a senátorů, kvórum je 21. Zahajuji hlasování, kdo je pro tento návrh, zvedněte ruce a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. A nyní, kdo jste proti tomuto návrhu, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruce.

Končí právě 99. v pořadí hlasování na této schůzi. Skončilo schválením návrhu dát souhlas k ratifikaci úmluvy. Děkuji navrhovateli a oběma zpravodajům.

A přistoupíme k poslednímu bodu pořadu této schůze, kterým je

Návrh senátního návrhu zákona stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky, kterým se mění zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi,

ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 484/1991 Sb.,

o Českém rozhlase, ve znění pozdějších předpisů, zákon číslo 517/992 Sb.,

o České tiskové kanceláři, ve znění pozdějších předpisů

Návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 214. Pro úplnost konstatuji, že se jedná o nový návrh, předložený poté, co jsme předchozí návrh vrátili navrhovateli k dopracování. Tento návrh zákona uvede zástupce navrhovatelů, senátor Jiří Oberfalzer. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Oberfalzer: Dámy a pánové, s ohledem na postupující čas a jasnou gestikulaci mnohých z vás, abych se dlouze nešířil o této předloze, využiji skutečnosti, že tento návrh zde již byl prezentován a že jste byli s jeho myšlenkami seznámeni. Při předchozím pokusu prosadit ho k projednávání ve výborech byl vrácen k přepracování v zásadě ze dvou důvodů, jednak kvůli mechanismu schvalování zpráv a za druhé kvůli tomu, že se pokoušel řešit i otázku jednacího řádu Poslanecké sněmovny, což nepatří k oblíbeným zásahům i mezi komorami navzájem.

Vzali jsme tyto připomínky v úvahu. Pozměnili jsme návrh tak, že se vůbec jednacím řádem sněmovny nezabývá a mechanismus jsme zdokonalili, zjednodušili, a nová podoba, kterou předkládáme, umožňuje větší nezávislost těchto rad.

Já se nechci o tom dlouze šířit, jediná poznámka, že jsme dostali poměrně obšírnou informaci od legislativního odboru. Chci říci, že všechny připomínky, které tam zazněly, až na jednu, která není úplně relevantní, jsou zpracovatelné při projednávání ve výboru, a už teď držím v  ruce návrh, jak se s nimi vypořádat v průběhu projednávání ve výboru pro kulturu, vědu a tak dále.

Čili já si dovolím vás požádat, abyste propustili tento návrh do výborů, abychom s ním mohli dále pracovat. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore, zaujměte prosím místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajkou pro první čtení paní senátorku Lianu Janáčkovou. Tu dnes zastoupí pan senátor Josef Pavlata, a tomu nyní uděluji slovo. Prosím.

Senátor Josef Pavlata: Já děkuji, pane předsedající, dámy a pánové, jsem rád, že končíme jako jsme začali, protože jsme rovněž připravovali senátní návrh zákona při zahájení dnešní schůze, proto bych chtěl říci, že zástupce navrhovatelů se vyjádřil velice přesně, vše důležité popsal, a já bych chtěl jen předběžně říci, po obecné rozpravě, pokud nebude navrženo, aby návrh senátního návrhu zákona byl vrácen k dopracování a nebo aby byl zamítnut, tak již teď předbíhám, že navrhnu, aby Senát přikázal tento návrh zákona k projednání VVVK jako výboru garančnímu. Prozatím děkuji za pozornost, a věřím, že jubilejní 100. hlasování bude úspěšné.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, vskutku jste přesně popsal, co nás očekává. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Jak jste napověděl, otevírám obecnou rozpravu. Kdo se do ní hlásí? Nikdo, takže rozpravu končím. Vskutku je před námi jediný návrh, návrh na přikázání.

OV navrhuje, aby garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl VVVK. Má někdo jiný či další návrh? Nikdo, takže dávám o tomto návrhu OV bezprostředně hlasovat.

Konstatuji, že v sále je přítomno 38 senátorek a senátorů, kvórum je 20, zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem OV, prosím stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruce. Děkuji vám. Kdo jste proti tomuto návrhu, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruce.

Návrh na přikázání výboru byl schválen. 39 registrovaných senátorek a senátorů, kvórum bylo 20.

Všech 39 hlasů bylo pro, takže to se právě sluší na 100. hlasování v pořadí. Nikdo nebyl proti.

Pane senátore Oberfalzere, děkuji. Děkuji i vám, pane senátore Pavlato.

Předběžná informace. Další plénum Senátu předpokládáme ve dnech 23. a 24. dubna. Děkuji vám všem za práci, přeji vám šťastnou cestu a dobrou noc.

(Jednání ukončeno v 18.43 hodin.)