Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

text o uhlí

Těsnopisecká zpráva

z 12. schůze Senátu

Parlamentu České republiky

(1. den schůze – 19. března 2008)

(Jednání zahájeno v 10.00 hodin.)

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Vážené kolegyně, vážení kolegové, milí hosté, dovolte, abych vás přivítal na 12. schůzi Senátu. Tato schůze byla svolána podle § 49 odst. 1 zákona o našem jednacím řádu. Pokud budu zmiňovat jen jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu. Pozvánka byla zaslána ve středu 27. února.

Z dnešní naší schůze se omlouvají senátoři Karel Schwarzenberg, Václav Homolka, Karel Tejnora, Jana Juřenčáková, Luděk Sefzig a z dopoledního jednání i Karel Barták.

Karty a celý rytmus, doufám, že ovládáte, náhradní karty jsou k dispozici v předsálí.

Nejprve si podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli naší schůze byli senátoři Martin Mejstřík a senátorka Jiřina Rippelová. Má někdo připomínku k tomuto návrhu? Nemá. Takže znělkou svolám na první hlasování.

Zahajuji hlasování o ověřovatelích.

Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 1 ukončeno, registrováno 46, kvórum 24, pro 42, proti nikdo. Návrh byl schválen a máme dva ověřovatele.

Nyní přistoupíme ke schválení pořadu, návrhy na změnu a doplnění pořadu – tento návrh vám byl rozdán na lavice. Všechny změny, které jsou navrhovány, schválil Organizační výbor svým usnesením č. 176 ze dne 11. března a 179 z 18. března.

Nejprve bychom projednali body, které předkládá místopředseda vlády Alexandr Vondra. Jedná se o bod Informace vlády o výsledcích jednání Evropské rady konaného ve dnech 13. a 14. března v Bruselu a o pozicích České republiky, senátní tisky č. 174, 144, 153, 175 a posledním dopoledním bodem by byla volba člena rady Ústavu pro studium totalitních režimů.

Dnes odpoledne bychom zahájili blokem ministra zemědělství Petra Gandaloviče. Jedná se o tisky 191, 206, 212 a č. K 072/06. Po 16. hod. bude následovat blok ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila. Jedná se o senátní tisky č. 193, 198, 199, 200, 202, 203, 204, 205, 207 a č. M 080/06.

Ve čtvrtek, tzn. zítra, budeme pokračovat blokem, který předkládá ministr průmyslu a obchodu Martin Říman a jedná se o tisky č. 208, 211, N 068-070/06. Poté projednáme body, jejichž předkladatelem je ministr zdravotnictví Tomáš Julínek a jedná se o tisky 145, 213 a 152. Následně budou na pořadu návrhy ministra vnitra Ivana Langera, což jsou tisky 209, 210, N 061/06 a N 062/06. Ve čtvrtek jako poslední body dopoledního jednání projednáme tisky 196 a 147 ministra kultury Václava Jehličky.

Čtvrteční odpolední jednání zahájíme tiskem 197, který patří ministru životního prostředí Martinu Bursíkovi. Potom budeme pokračovat body ministra financí Miroslava Kalouska, jedná se o tisky 194, 195, 143, 151 a 156.

Máme také dva návrhy na pevné zařazení bodů na středu 26. března. Jedná se o náš tisk č. 91, který bychom projednali jako první bod dopoledního jednání a senátní tisk č. 100, který projednáme jako první bod odpoledne.

Moje otázka zní, zda má někdo další doplňující návrh, nebo změnu pořadu. Z mého návrhu je celkem jasné, že situace je relativně nepřehledná, a já doufám, že svým jednáním ji zpřehledníme, ale upozorňuji na to, že dnes i zítra bychom končili v 19:00 hod. a budeme pokračovat příští středu, a je možné, že i ve čtvrtek, záleží na tom, jak nám budou jednotlivé body dlouho trvat.

Takže nikdo další návrh nemá. Navrhuji, abychom přistoupili k hlasování o návrzích na změny a doplnění pořadu 12. schůze tak, jak jsem je v rámci usnesení Organizačního výboru přednesl.

Zahajuji hlasování o změnách a o pořadu našeho jednání.

Kdo je pro, tlačítko ANO. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 2 ukončeno. Registrováno 60, kvórum 31, pro 59, proti jeden. A protože návrh, o kterém jsem nechal hlasovat, byl nejen o změnách, ale i o pořadu, tak už nebudeme znovu hlasovat.

Program je stanoven. Začínáme prvním bodem, a tím bodem je

Informace vlády o výsledcích jednání Evropské rady konaného

ve dnech 13. a 14. března 2008 v Bruselu a o pozicích České republiky

S informací vystoupí místopředseda vlády Alexandr Vondra, který má v tuto chvíli slovo, a zároveň ho tady vítám.

Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Dámy a pánové, vážený pane předsedo, jsem tu dnes a otevírám naše dnešní zasedání tím, abych vás informoval o výsledcích jednání Evropské rady, která proběhla ve dnech 13. a 14. března t. r. v Bruselu, a samozřejmě, tak jak je zde dobrým zvykem, i o pozicích, které na ní hájila česká vláda.

Hlavními tématy letošní Rady byly:

1)? Odstartování nového tříletého lisabonského cyklu

2)? Klimaticko-energetické otázky

3)? Problematika týkající se aktuální situace na finančních trzích

4)? Otázka vzniku tzv. Středomořské unie.

Přestože oněm jarním evropským summitům je přezdíváno „lisabonské“, neboť jsou pravidelně věnovány vyhodnocování Lisabonské strategie a vůbec takovému tomu komplexu ekonomických otázek, o Lisabonu jako takovém se tentokrát příliš nemluvilo. Naopak, rok po vyhlášení oněch ambiciózních klimatických cílů zvaných dvacet, dvacet, dvacet, nastal čas lámání chleba a Evropskou radu zcela ovládla debata o tom, jak závazky, které byly učiněny rok předtím, realizovat, a tedy debata o tom, jakou cenu jsme ochotni za tyto závazky zaplatit.

K tomu se za chvíli vrátím.

Ale nejprve tedy, aby bylo povinnosti učiněno zadost, pár slov k Lisabonu nebo k Lisabonské strategii.

Rada odsouhlasila stávající znění integrovaných hlavních směrů pro růst a zaměstnanost a přijala revidovaný lisabonský program Společenství na tříleté období 2008 až 2010. Stejně tak přijala doporučení jednotlivým členským státům při provádění jejich strukturálních reforem.

Zde můžeme s uspokojením konstatovat, že drtivá většina doporučení, která byla adresována České republice, je pokryta legislativním plánem této vlády na příští roky.

Unie doporučuje v zájmu udržitelnosti veřejných financí především neprodleně provést ohlášený program reforem důchodového systému a dále provést reformy systému zdravotní péče a také pokračovat v důležitých ohlášených reformách s cílem modernizovat oblast zaměstnanosti, podporovat elektronizaci veřejné správy, čili ten, tzv. e-Government, a zlepšit přístup k finančním prostředkům pro inovační podniky.

Jak jistě víte, a jak tu často i dokládáme, všechna tato témata patří mezi priority této vlády.

Naše delegace na summitu zdůraznila, jak důležitou oblastí Lisabonské strategie je vnitřní trh a ocenila v tomto směru úsilí i prezidenta komise Barrosa v oblasti snižování administrativní zátěže.

V této souvislosti jsme také podpořili návrh na posílení té tzv. Stoiberovy komise, která si klade za cíl bojovat s přemírou byrokracie vyplývající z unijní legislativy.

Ale, jak jsem již řekl, hlavním tématem této jarní Evropské rady byly otázky týkající se oblasti energetiky a klimatických změn. Na jednacím stole ležel návrh komise, jak snížit do roku 2020 emise skleníkových plynů o 20 % a zároveň zvýšit podíl obnovitelných zdrojů energie také na 20 % podílu v energetickém mixu.

Evropská rada řešila zásadní dilema, jak tedy bojovat proti klimatickým změnám na straně jedné a zároveň jak zabránit odlivu průmyslu a zejména energeticky náročného průmyslu z Evropy do zemí s nižšími ekonomickými standardy. Pokud by stoupl v platnosti aktuální návrh komise, který byl předložen v lednu letošního roku, od roku 2013 by musely průmyslové podniky i výrobci elektřiny nakupovat všechny emisní povolenky v aukcích, zatímco nyní je dostávají na bázi národních alokačních plánů zdarma. To by samozřejmě znamenalo dodatečné náklady v řádech miliard eur. Pokud by neuspěla jednání o tzv. postkjótském systému, která budou vrcholit příští rok na podzim v Kodani, a Evropě se nepodařilo donutit Čínu, Spojené státy a další země, aby přijaly podobně přísné podmínky, evropský průmysl by se dostal do konkurenčně velice nevýhodné situace, a to samozřejmě nechceme společně s dalšími zeměmi připustit.

Česká delegace jela do Bruselu s cílem dosáhnout toho, aby boj proti klimatickým změnám nebyl pro český průmysl likvidační. Česko patří ke státům s vysokým podílem průmyslu za tvorbě HDP. Proto jsme byli s Německem a Polskem lídry jakési koalice, která požaduje postupný návrh na aukce. Společně jsme do závěru Evropské rady prosadili požadavek, aby komise do klimatického balíčku doplnila opatření, jejichž cílem bude chránit energeticky náročný průmysl pro případ krachu mezinárodních jednání.

Považuji to za částečný, ale důležitý úspěch, ještě důležitější však v další fázi bude prosadit se také v diskusi o tom, co je definice toho energeticky náročného průmyslu a také zajistit, aby český průmysl zpod ochranného deštníku nevypadl.

Cenou za ústupek v závěrech Evropské rady, protože komise tu musela couvnout, bylo do určité míry přijetí naopak britského návrhu, který předložil na poslední chvíli Gordon Brown, aby komise do balíčku zapracovala nebo aby na příští Radu předložila návrh na snížení DPH na energeticky účinné zboží a materiály. My jsme se tady původně postavili proti tomuto návrhu s odvoláním na to, že to nepřísluší komisi, nýbrž Radě předkládat takovéto návrhy, nicméně pak v zájmu dosažení konsenzu a poté, co byla slíbena diskuse a některé první modifikace ve prospěch průmyslových zemí, jsme v tomto couvli.

Další zajímavou otázkou, která byla Evropskou radou diskutována, jsou biopaliva. Evropská rada sice nezpochybnila třetí cíl z březnové Rady loni, tj. dosáhnout do roku 2020 desetiprocentní podíl biopaliv na pohonných hmotách, ovšem byla uznána nutnost revidovat evropskou politiku v této oblasti zejména s ohledem na udržitelnost jejich výroby. Již dnes je totiž jasné, že cíle deseti procent bude nemožné dosáhnout pouze z evropských zdrojů a zároveň zvyšování kultivačních ploch a s ním související odlesňování, které zvyšuje skleníkový efekt.

Posledním bodem Evropské rady v této tematické kapitole, ze kterého Česko bude muset vyvodit důsledky, je závěr, že legislativní proces ke klimatickému balíčku bude valen tak, že bude ukončován buď koncem letošního roku, nebo začátkem roku příštího. Čili to tak či onak, přinejmenším v poslední fázi, spadne do našeho předsednictví.

Z toho vyplývá, že velice záhy budeme muset vyřešit, čím budeme postupně nahrazovat alespoň část podílu fosilních paliv, jako je uhlí na našem energetickém mixu, zda plynem, který na oplátku zvýší naši závislost na Rusku, či jadernou energií. Tato otázka bude stále více a více na pořadu našich debat.

Nyní na závěr několik slov k posledním dvěma tématům.

K aktuální situaci na finančních trzích Evropská rada vyjádřila ve svých závěrech znepokojení nad pádem dolaru vůči euru, který se přidává k rostoucí inflaci a k dopadům hypoteční krize. Evropští státníci se poprvé na této úrovni vyjádřili k daňovým otázkám. Vydali prohlášení, že příslušné fluktuace měnného kurzu škodí hospodářskému růstu a vyzývaly k posílení finanční stability.

Pro Česko bude podstatné, aby se nejednalo o první krok k zasahování do nezávislosti Evropské centrální banky, vůči její činnosti je dlouhodobě kritický zejména francouzský prezident. Pro středně velkou zemi jako jsme my, je s výhledem na naše budoucí členství v eurozóně podstatné, aby nezávislost Evropské centrální banky nebyla nijak ohrožována.

Ke středoevropské unii. Po dlouhotrvajících sporech o její podobu – byl to návrh francouzského prezidenta, s kterým přišel loni ve své volební kampani a ke kterému řada zemí v čele s Německem měla výhrady, nakonec Evropská rada schválila společnou pozici k této iniciativě. V iniciativě jsme patřili díky poloze ve střední a východní Evropě k těm zemím, které k projektu měly značně rezervovaný přístup. Proč? Především hrozilo, že by  vztahům se středomořskými sousedy byla věnována nepřiměřená pozornost a že zejména unijní finanční prostředky a zdroje by byly novým mechanismem více tunelovány jižním směrem a méně směrem východním nebo jihovýchodním, tedy tam, kde z hlediska stabilizace evropské periferie nás to zajímá více. Bylo tu samozřejmě také určité riziko, že se jedná o jakousi náhražku nebo kost podanou Turecku.

Nejožehavější nebo nejproblematičtější na této iniciativě bylo to, že by se jí zúčastnili pouze někteří vybraní – Francie a zejména středomořské státy, tudíž že na převodu finančních prostředků jižním směrem by se podílela jen část zemí, nikoliv všechny. Tato rizika se nakonec podařilo eliminovat. Středomořská unie bude jen přejmenovaným barcelonským procesem, tedy toho, co existuje a čeho se zúčastníme v rámci EU. Bude otevřena všem členům unie, nikoli jen členům středomořským. Bude se jmenovat jinak – Unie pro mediterán, nikoli středomořská unie.

Důležité je, že se do závěrů podařilo prosadit prohlášení o unii, přičemž na návrh Polska podporovaným námi, Německem a dalšími, bylo vzato na vědomí, že na příští evropské radě bude projednávána podobná iniciativa ve vztahu k východní dimenzi Evropy, tedy to co nás zajímá a co by mělo unii pro mediterán nějakým způsobem vyvážit.

To je stručná rekapitulace toho, co bylo projednáváno minulý týden na Evropské radě. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane místopředsedo vlády. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Musíme určit zpravodaje pro jednání našeho pléna. Navrhuji, aby jím byl pan senátor Škaloud, místopředseda výboru pro záležitosti EU. Souhlasí s tím? Ano, kýve hlavou. O tomto mém návrhu budeme za chvíli hlasovat.

Zahajuji hlasování o zpravodaji. Kro je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování číslo 3 ukončeno. Registrováno 58, kvorum 30, pro 56, proti nikdo. Návrh byl schválen.

V této chvíli má slovo místopředseda výboru pro záležitosti EU, současný zpravodaj pan senátor Miroslav Škaloud.

Senátor Miroslav Škaloud: Vážené paní senátorkya senátoři, nemám nick tomuto předkladu, jak zde byl uveden, mám zde jen návrh na usnesení Senátu po proběhlé rozpravě. Návrh spočívá v tom, že Senát by vzal na vědomí informaci vlády.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji za tuto zprávu. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se hlásí paní senátorka Alena Gajdůšková.

Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, vážený pan vicepremiére, paní a páni senátoři, myslím si, že patří poděkování panu vicepremiérovi za informace o jednání jarní Evropské rady. Domnívám se ale, že by měla informace o jednání Evropské rady ze strany vlády také v parlamentu předcházet, protože se domnívám, že by se měl parlament vyjádřit k tomu, co hodlá vláda ČR za ČR na evropské úrovni prosazovat, co chce hájit, s čím na Evropskou radu jde. Tento postup byl zvykem také v minulém volebním období. Myslím si, že to byl dobrý zvyk a měli bychom se k němu vrátit.

Slyšíme-li informace o jednání Evropské rady ex post, domnívám se, že by bylo také namístě, abychom slyšeli nejen to, jak Evropská rada proběhla, to si můžeme přečíst, závěry jsou veřejné, ale že bychom měli především od pana vicepremiéra nebo od toho, kdo nám zprávu předkládá slyšet, jakým způsobem se vláda ČR hodlá vypořádat se závěry Evropské rady, protože závěry Evropské rady neznamenají, že si státníci v Evropě něco domluvili, že si o něčem popovídali, ale jsou závazkem pro každý členský stát. Jestliže představitelé vlád jednotlivých členských zemí něco dohodnou, tak také zároveň garantují, že se věci budou dít v jejich zemích.

Jestliže dostáváme informaci ex post, tak si myslím, že bychom také měli slyšet, jakým způsobem bude vláda závěry ER plnit.

Dovolte mi ještě několik poznámek ke konkrétnímu jednání. Velká část jednání jarního summitu byla věnována klimatickým změnám.

Já bych se tedy zeptala, jak se slučuje pozice České republiky s vystupováním pana prezidenta, který oficiálně hlásá pravý opak toho, co je – alespoň tak, jak zatím bylo prezentováno – stanoviskem České republiky. Já se domnívám, že buď Česká republika musí přijmout stanovisko pana prezidenta a na mezinárodním fóru vystupovat tak, jak to hlásá pan prezident, který je hlavou státu, anebo tedy pan prezident musí být v souladu s ústavou, a jestliže je součástí moci výkonné, tak musí oficiálně hlásat, a kdykoli promluví jako prezident v zahraničí, tak oficiálně hlásá, tak musí jaksi být konformní se stanoviskem vlády České republiky. Protože je součástí moci výkonné.

Dále jsem ráda slyšela, že priorita vlády České republiky je podpora vědy a výzkumu a inovací. To bylo další téma evropského summitu. Pak ale se mi zdá, že je s tím poněkud v rozporu to, co se odehrálo v době nedávné, což bylo zrušení významného pracoviště v oblasti inovací, to je brněnského – nebo Evropského design centra umístěného v Brně. Tato organizace, toto pracoviště má velmi úzkou vazbu právě do inovací, přesto vláda České republiky toto pracoviště zrušila. A bylo to pracoviště s evropským rozměrem a s evropským významem.

Dále se domnívám, že v rozporu s tvrzením, že věda a výzkum, inovace je prioritou této vlády, je také postoj k Evropskému technologickému institutu. Ten byl na jarním summitu přijat, rozhodnutím jarního summitu bylo potvrzeno jeho zřízení. Nemá smyslu se vracet k tomu, jak se vláda České republiky k této instituci zachovala. Mě ale nepřestane mrzet, že jsme neusilovali, resp. přerušili záměr získat sídlo Evropského technologického institutu do Prahy, které by velmi a velmi slušelo. Nicméně nemá smyslu plakat nad rozlitým mlékem. Myslím si ale, že vláda České republiky by měla přijmout skutečně zásadní opatření k podpoře trojúhelníku věda – výzkum – inovace, tak jak to předpokládá také struktura ETI. Že by bylo skutečně nezbytně nutné podpořit vědu a výzkum České republiky, vysoké školy a inovační centra tak, aby se mohly zapojit do evropských znalostních společenství, která budou tu základní síť ETI tvořit.

Domnívám se, že vláda by měla usilovat o nominace českého zástupce do řídícího výboru a dozorčí rady, tedy do těch řídících orgánů ETI, když už nemá asi smysl usilovat o centrum zde v České republice.

Nenavrhuji v této věci usnesení. Věřím, že v tomto návrhu nebo náhledu na věc, že v tom úsilí skutečně zapojit český výzkum, vědu, česká technologická centra a inovační centra do sítě evropských znalostních společenství, do sítě ETI, že to je věc, na které se můžeme shodnout. A já doufám, že pan vicepremiér osobně bude garantovat to, že ČR bude o maximální zapojení do sítě ETI usilovat.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, paní kolegyně. Kdo další se hlásí? Nikoho nevidím. Končím rozpravu a ptám se pana navrhovatele, pana místopředsedy vlády, zda chce zareagovat. Zvedá se, takže máte slovo.

Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Pane předsedající, dámy a pánové, asi se hodí, abych na ty tři poznámky reagoval. Pokud jde o tu diskusi tady v Senátu, zda před, nebo po Evropské radě, vy dobře víte, když máme plénum spadající do toho období těsně před Evropskou radou, pak vždy tu informujeme, s čím odjíždíme na Evropskou radu. Pokud plénum zrovna nespadá do toho období, tak to činíme ve vybraných a k tomu určených výborech. To jsem ostatně já i osobně na půdě Parlamentu učinil před odjezdem na Evropskou radu. Je tedy na vás, jestli byste se ještě chtěli zvlášť sejít na plenárním zasedání. Já tady vidím ty reakce. Myslím si, že jsou dostatečně dopředu známa ta data, kdy Evropská rada zasedá, takže můžete harmonogram podle toho uzpůsobit, pokud je o to zájem. Vláda v každém případě se neschovává do žádného úkrytu před vámi. My jsme vždycky chtěli i v té debatě o reformované smlouvě, aby byla kontrolní funkce parlamentu posílena.

Pokud jde o tu otázku prezident a vláda, za prvé mandát byl určen předsedovi vlády. Byl projednáván jak na té vládní úrovni, tak na úrovni pracovního výboru pro Evropskou unii. Prezident, pokud vystupuje jako hlava české delegace, tak má zkušenost s ním je, že se vždy řídí mandátem, kterým ho k tomu vláda vybaví. Pokud mluví jako akademik, nikdo mu myslím nemůže brát tu svobodu jako akademik mluvit. Je znám jeho skeptický postoj k některým těm zejména mitigačním opatřením v tom tak řečeném boji s klimatickou změnou. Já myslím, že to, co jsem vám tady přednášel jako závěry této Evropské rady a koneckonců závěry zatím – žádné fatální – učiněny nebyly, ty budou učiněny až ke konci tohoto roku, toto byla jenom debata, která jakýmsi způsobem nasměrovala jednání o těch zákonných opatřeních, která mají zajistit to, že se závazky budou plnit, tak právě ta debata a můj popis ukázal, že jedna věc je se k něčemu zavázat a druhá věc je být připraven to splnit. A tady, řekněme si upřímně, nic není zadarmo a dostává-li se to pak do roviny toho, jaké ty závazky budou mít konkrétní dopad na životy lidí, na ekonomiku v jednotlivých evropských zemích, tak ta debata vůbec není triviální a černobílá. V mnohém si myslím, že je třeba dát některým těm varováním i za pravdu. Čili chci varovat před nějakým takovým černobílým nahlížením na tento velký problém.

Pokud jde o vědu a výzkum, já v zásadě s vámi souhlasím. Je to jedna z oblastí, která je schopna garantovat to, že Evropa bude konkurenceschopná v té globální soutěži. Česká vláda tomu věnuje nesmírně vysokou pozornost. Já si myslím, že jenom ten samotný fakt, že předseda vlády je předsedou Rady pro vědu a výzkum a skutečně dohlédl na to, že tato rada sedí na Úřadě vlády a skutečně se účastní jejích pravidelných zasedání, dává jakýsi směr koneckonců i při úsilí vlády naplnit konvergenční program tak, abychom neměli problémy s čerpáním fondů, abychom neměli problémy v Evropské unii, čili přináší určité seškrtávání těch rozhazovačných výdajů, tak jediná oblast, kde vláda se snaží, aby ten podíl prostředků na HDP vytrvale rostl, a to jak v tom relativním, tak v tom absolutním měřítku, je právě oblast vědy a výzkumu.

Evropský technologický institut, já jsem rád, že bojujete za Evropský technologický institut, myslím, si, že je to právě ve světle těchto priorit asi důležitější než bojovat třeba za Gender institut, ale na tom žebříčku, my jsme zvažovali, a to dobře víme, bavili jsme se o tom, co je víc z hlediska přínosu pro vědu a výzkum, jestli usilovat o to, aby tady bylo centrum pro navigační globální satelitní systém Galileo nebo virtuální evropský technologický institut, který stejně bude ve více městech, a dospěli jsme tehdy k názoru, že Galileo, pokud se podaří, je více. Já jen upozorňuji, že včera byl v Praze na návštěvě komisař Jacques Barrotpro dopravu, který má problematiku Galileo v portfoliu, a my víme, že se tu objevily problémy s financováním, že původní představa o soukromém financování se nenaplnila, bude to tedy financováno z veřejných zdrojů EU, ale ten systém existovat bude a tudíž i trvá česká kandidatura na jeho umístění tady u nás doma. Čili tuto otázku v žádném případě nepodceňujeme.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Chce se zpravodaj vyjádřit? Máte slovo, pane kolego.

Senátor Miroslav Škaloud: Děkuji za slovo. Vzhledem k tomu, že diskuse již proběhly, tak bych měl návrh usnesení Senátu, a to je, že Senát bere na vědomí informaci vlády o pořadu jednání Evropské rady konaného ve dnech 13. a 14. ledna 2008 v Bruselu o pozicích České republiky. To je všechno.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobře, o tomto návrhu budeme za chvilku po znělce hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování pořadové číslo 4 ukončeno, registrováno 60, kvórum 31, pro 54, proti nikdo, návrh byl schválen, a tím končíme projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem je

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky

k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o stabilizaci a přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně

a Albánskou republikou na straně druhé,

podepsaná dne 12. června 2006 v Lucemburku

Je to tisk č. 174a uvede jej opět místopředseda vlády Alexandr Vondra, který zastupuje ministra zahraničí. Máte slovo.

Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Pane předsedo, dámy a pánové, vláda tímto předkládá žádost o vyslovení souhlasu s ratifikací dohody o stabilizaci a přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně jedné a Albánskou republikou na straně druhé podepsané v Lucemburku dne 12. června roku 2006. Dohoda o stabilizaci a přidružení upravuje formy politického dialogu EU s Albánií včetně posílení regionální spolupráce. Předpokládá vznik volného obchodu mezi společenstvím a Albánií do deseti let od vstupu této dohody v platnost. Dále upravuje pohyb pracovníků, svobodu usazování, poskytování služeb a běžných plateb a pohybu kapitálu. Dohoda také zakotvuje závazek Albánie sblížit právní předpisy s předpisy ES zejména v oblastech vnitřního trhu a vymezuje rámec spolupráce s Albánií v řadě oblastí, zejména v oblasti spravedlnosti, svobody a bezpečnosti. Dohoda zřizuje radu, výbor a parlamentní výbor pro stabilizaci a přidružení, které budou dohlížet na její uplatňování. V souladu s běžnou praxí se ve vzájemných vztazích uplatňuje od 12. června 2006 tzv. prozatímní dohoda týkající se především obchodu, spolupráce a institučního rámce. Platná bude do doby než dohoda o stabilizaci a přidružení vstoupí po ukončení ratifikačního procesu ve všech členských zemích v platnost. Jedná se o standardní stabilizační a asociační dohodu, která je plně podobná dohodám, které Unie již uzavřela s Chorvatskem, Makedonií a Černou Horou a která se v současné době připravuje také se Srbskem a Bosnou a Hercegovinou. Albánská republika se nachází v regionu, o jehož stabilizaci ČR v rámci své zahraničněpolitické orientace dlouhodobě usiluje. Sjednání dohody je jak ve všeobecném zájmu Evropy, tak i v národním zájmu ČR. Vstup dohody v platnost podpoří rozvoj bilaterálních vztahů včetně ekonomické a obchodní spolupráce a přispěje také k dobré stabilizaci balkánského regionu. Nepředpokládá se dopad provádění dohody na státní rozpočet ČR ani na rozpočet Unie. Česko podporuje integraci Albánie do evropských a euroatlantických struktur. Mimo jiné asi víte, že na nadcházejícím summitu NATO v Bukurešti začátkem dubna bude Albánie přizvána s vysokou pravděpodobností do NATO.

Vysoce oceňujeme také stabilizační roli Tirany v regionu západního Balkánu, zejména i zvlášť pozitivně hodnotíme realistický, pragmatický přístup a klidnou politiku, které Albánie uplatňuje ve vztahu k situaci v Kosovu.

Čili vzhledem k velmi dobrým vzájemným vztahům mezi ČR a Albánií, jíž bylo dosaženo po demografických změnách v obou zemích, je ze zahraničně politického hlediska nyní žádoucí o to více, že Albánii hodlá brzy navštívit předseda vlády, čili je žádoucí, aby se česká strana co nejdříve připojila k ostatním členům Unie a tuto dohodu ratifikovala. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Posaďte se ke stolku zpravodajů, pane místopředsedo. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, usnesení má číslo 174/2, zpravodajem je pan senátor Josef Zoser. Garančním výborem je VEU s usnesením číslo 174/1, zpravodajem je pan senátor Václav Koukal, který má nyní slovo.

Senátor Václav Koukal: Pane předsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, zpráva je po dohodě s kolegou Zoserem zprávou společnou a já poté, co pan ministr podrobně popsal smysl a obsah dohody, řeknu jen několik poznámek, které možná doplní zprávu pana ministra. Jedna z poznámek je, že dohoda má vstoupit v platnost minimálně do deseti let a bude to přechodové období, ve kterém bude rozdělena na dvě etapy a po první etapě, která začne v okamžiku, kdy dojde k podpisu všemi členskými státy a Radou Evropy a Albánií, pak začne běžet tato první etapa. A po vyhodnocení první etapy potom bude rozhodnuto o tom, jaký pokrok byl proveden na straně Albánie, a po přechodu druhé etapy bude vyhodnocena i druhá etapa a poté bude možné dojít k podpisu smlouvy. Obsah dohody a cíle dohody jsou standardními záležitostmi, které podepisuje vždy na jedné straně Evropské společenství a jednotlivé členské státy a strana třetí, v tomto případě Albánie, a není nutné dále podrobně obsah této dohody popisovat. Je samozřejmě v zájmu České republiky, aby tato dohoda vstoupila v platnost nejenom ve vztahu k obecnému zájmu EU, a také naše vzájemné obchodní vztahy s Albánií jsou velmi zajímavé a pro Českou republiku užitečné.

Proto si dovolím seznámit vás s usnesením, které je ve shodě obou výborů, jak výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který se tím zabýval 27. února, tak také usnesení našeho výboru pro záležitosti EU, který byl 30. ledna, to bylo 206. usnesení našeho výboru a v tomto usnesení se doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací dohody o stabilizaci a přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Albánskou republikou na straně druhé, které dohody podepsaly 12. června 2006 v Lucemburku. Tolik moje zpravodajská zpráva.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego. Posaďte se ke stolku zpravodajů a já otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže ji končím. Nepředpokládám, že by ať už navrhovatel nebo zpravodaj se chtěli vyjadřovat k něčemu, co neexistuje. Máme jediný návrh tak, jak nám ho přednesl kolega a ten návrh je, že Senát dává souhlas s ratifikací – spojený s těmi dalšími větami.

Zahajuji hlasování.

Kdo je pro souhlasné stanovisko, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 5 ukončeno, registrováno 54, kvórum 28. Pro 43, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu, děkuji předkladateli a oběma zpravodajům. My se tady vystřídáme s kolegou na řízení a budeme pokračovat.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Budeme pokračovat projednáváním bodu, kterým je

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky

k vyslovení souhlasu s ratifikací

Smlouva mezi Českou republikou a Portugalskou republikou

o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací.

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 144, a uvede jej místopředseda vlády Alexandr Vondra, který tentokrát zastoupí předsedu vlády. Panu místopředsedovi uděluji slovo. Prosím.

Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Pane předsedající, dámy a pánové. Vzhledem k neexistenci multilaterální smlouvy o výměně a vzájemné ochraně národních utajovaných informací je jediným nástrojem pro zajištění náležité ochrany utajovaných informací vyměněných v mezinárodním styku bilaterální smlouva. Zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti navíc předpokládá sjednání mezinárodní smlouvy pro určité úkony v rámci mezinárodní spolupráce, tj. poskytování utajovaných informací v mezinárodním styku, uznávání bezpečnostních oprávnění vydaných úřadem cizí moci a podobně. Návrhy na sjednání smluv o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací jsou připravovány pouze s těmi státy, které jsou schopny těmto zajistit alespoň takovou úroveň ochrany, jako jim poskytuje Česká republika. Předmětné smlouvy jsou tedy sjednávány zpravidla se členskými státy NATO nebo EU, neboť tyto státy musí zachovávat minimální standardy ochrany utajovaných informací stanovené předmětnými organizacemi. S ohledem na výše uvedené můžeme konstatovat, že portugalská strana zajišťuje ochranu utajovaných informací na odpovídající úrovni a zachovává stejné základní principy pro přístup k utajovaným informacím jako my tady doma. Vztahy s Portugalskem jsou navíc velmi dobré, oba státy kooperují v mezinárodních organizacích jako je NATO nebo EU a intenzivní spolupráci vykonáváme nyní i v rámci Schengenského prostoru. Koneckonců bylo to Portugalsko, které díky svému know-how, pokud jde o ten starší typ schengenské spolupráce, prosazovalo velmi výrazně to včasné přistoupení států střední a východní Evropy do Schengenu. Je tedy zřejmé, že spolupráce obou států vyžaduje výměnu utajovaných informací. Předkládaná smlouva byla sjednána v souladu s vzorovou směrnicí pro expertní jednání o návrhu takových smluv. Při sjednání byly plně prosazeny zájmy ČR. Navrhovaný text smlouvy je v souladu s ústavním pořádkem, s ostatními součástmi správnímu řádu ČR a s mezinárodními závazky, kterými je naše republika vázána.

Soulad také reflektuje obecně uznávané principy a uzance mezinárodního práva. Závazky, které sjednáním smlouvy vznikají, jsou obdobné těm, které jsou obsaženy již v platných smlouvách o výměně a ochraně utajovaných skutečností a které jsou v současné době aplikovány. Připomínám, že je to velká část evropských území.

Poslanecká sněmovna projednala smlouvu v prvním čtení 30. listopadu a následně s ní vyslovila souhlas s ratifikací 14. března 2008. Čili doporučujeme, aby Senát učinil totéž. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane místopředsedo. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů.

Návrh projednala Stálá komise Senátu pro ochranu soukromí, která přijala usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 144/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Rostislav Slavotínek. Garančním výborem je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 144/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Rostislav Slavotínek, kterého žádám, aby nás seznámil s oběma zpravodajskými zprávami. Prosím.

Senátor Rostislav Slavotínek: Dobré dopoledne, vážený pane místopředsedo, vážený pane místopředsedo vlády, vážené kolegyně a kolegové. Jak bylo řečeno, jedná se o společnou zprávu jak komise pro ochranu osobnosti, tak výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, u nichž obou jsem byl zpravodajem. Pokusím se být co nejstručnější. Tato smlouva stanovuje právní rámec pro výměnu a vzájemnou ochranu utajovaných informací mezi Českou republikou a Portugalskem. Česká republika má podobné smlouvy uzavřeny s řadou zemí EU, i mimo ni, např. také s Ruskou federací, Spojenými státy a Ukrajinou.

Naposledy jsme se zde v Senátu zabývali podobnou smlouvou 20. září 2007, a to smlouvou mezi ČR a Bulharskou republikou. Senát vyslovil souhlas s ratifikací.

Důvody ke sjednání takových smluv vyplývají z členství v Severoatlantické alianci a v Evropské unii. Spolupráce ve vojenské, politické i hospodářské oblasti vyžaduje výměnu utajovaných skutečností, a protože neexistují žádné multilaterální smlouvy, je nutné právní rámec řešit dvoustrannými smlouvami.

Tato předkládaná smlouva je obsahově velmi podobná se smluvními dokumenty tohoto typu, stanovuje základní pravidla pro výměnu a zajištění ochrany utajovaných informací mezi oběma státy. Vymezuje základní pojmy, příslušné orgány, stanoví pravidla pro přístup k utajovaným informacím a pro jejich ochranu.

Již při projednávání podobné smlouvy s Bulharskem bylo upozorněno na to, že tato smlouva, podobně jako tato smlouva s Portugalskem, je sjednávána jako prezidentská na straně České republiky, kdežto na straně Portugalska se jedná o dokument vládní, který nepodléhá schválení Parlamentem. Podle mezinárodní praxe v takových případech má smlouva charakter vládní, nikoliv tedy jako dokument sjednávaný mezi státy. Tato smlouva je, stejně tak jako smlouva s Bulharskem, předkládána jako smlouva mezi státy.

Není to ovšem na závadu a doporučuji tedy, abychom přijali následující usnesení:

Senát Parlamentu České republiky vyslovuje souhlas s ratifikací Smlouvy mezi Českou republikou a Portugalskou republikou o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací.

Toto doporučení je shodné s doporučením komise pro ochranu osobnosti. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, pane zpravodaji, a otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo, takže obecnou rozpravu končím. Pan navrhovatel se nemá k čemu vyjádřit a to znamená, že je možno přistoupit k hlasování.

Byl podán jeden jediný návrh z úst zpravodaje, který zní: Senát dává souhlas k ratifikaci Smlouvy mezi Českou republikou a Portugalskou republikou o výměně a vzájemné ochraně utajovaných informací.

Po znělce budeme hlasovat.

Hlasujeme tedy o souhlasu k ratifikaci. V sále je přítomno 53 senátorek a senátorů, znamená to, že kvórum je 27.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedněte, prosím, ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Hlasování pořadové č. 6 skončilo schválením návrhu dát souhlas k ratifikaci. 53 přítomných, kvórum bylo 27, 45 senátorek a senátorů pro, nikdo nebyl proti.

Tím projednávání tohoto bodu pořadu skončilo. Děkuji panu zpravodaji, panu navrhovateli poděkujeme až na konci jeho vystoupení, neboť budeme projednávat další bod, kterým je „Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva o sociálním zabezpečení mezi Českou republikou a Korejskou republikou, podepsaná v Praze dne 14. prosince 2007“

(Předsedající upozorněn na vynechání bodu pořadu č. 4.)

Já se omlouvám, i když zřejmě za to nemohu, prezidiálka byla zřejmě sestavena jinak.

Nyní tedy budeme projednávat bod, kterým je

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky

k vyslovení souhlasu návrh na výpověď Dohody mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik

o sociálním zabezpečení a Protokolu k této dohodě,

podepsané v Praze dne 2. prosince 1959, ve vztahu k Ruské federaci

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 153a uvede jej za ministra práce a sociálních věcí Petra Nečase místopředseda vlády Alexandr Vondra, kterému uděluji slovo, prosím. Ještě jednou se omlouvám.

Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Ano, pane předsedající, dámy a pánové, vláda si to nebude vykládat jako pokus tuto smlouvu se SSSR uchovat natrvalo ve věčné platnosti.

Na pořadu této schůze je zařazen a tímto předkládám v zastoupení ministra Petra Nečase návrh na vyslovení souhlasu s výpovědí Dohody mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o sociálním zabezpečení z roku 1959 ve vztahu k Rusku.

Základní informace o důvodech, které vedly k tomuto kroku a jeho možných důsledcích, jsou obsaženy v předkládací zprávě a byly podány při projednávání návrhu v příslušných senátních výborech.

Dovoluji si proto znovu pouze zdůraznit, že se jedná o typ smluvního dokumentu, který postrádá jakýkoliv ekonomický základ, některá jeho ustanovení vyvolávají značné nejasnosti a z větší části dohodu ani nelze dnes provádět. Doufáme, že výpověď dohody bude impulsem k tomu, aby na ruské straně bylo urychleno schválení připravované moderní dohody o sociálním zabezpečení, která tuto dohodu nahradí.

V souladu se stanoviskem příslušných senátních výborů doporučuji Senátu vyslovit s výpovědí dohody souhlas. Závěrem poznamenávám, že bude-li výpověď doručena ruské straně do 30. června t. r., pak dohoda včetně přiloženého protokolu k ní pozbude platnosti dnem 1. ledna 2009.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane místopředsedo. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů.

Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 153/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Jirsa.

Garančním výborem byl výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 153/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Alena Palečková, kterou nyní žádám, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Alena Palečková: Děkuji, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, pane místopředsedo vlády, dovolte mi, abych jenom doplnila to, co bylo řečeno panem místopředsedou k návrhu na výpověď této dohody, která je platná od roku 1959.

Náš výbor se tímto návrhem zabýval a po ujasnění si podstaty tohoto návrhu souhlasil s tím, aby ČR tuto dohodu vypověděla. Jen dodám, že jsme se pracovníků ministerstva práce a sociálních věcí tázali na to, zda případná výpověď této smlouvy nepoškodí české občany, kteří jsou v režimu této dohody eventuálně vypláceni a také na to, jakým způsobem budou případné vztahy řešeny nadále. Pracovníky ministerstva jsme byli ujištěni, že v prvním případě k žádnému ohrožení nedojde, ve druhém případě, že ministerstvo práce a sociálních věcí resp. i minulé vlády se již několikrát pokoušeli dohodou ukončit platnost této staré smlouvy a nastavit podmínky podle současně platných a fungujících režimů, jako to máme s jinými zeměmi, aby tam nebyl tzv. teritoriální princip, že občan pobírá zejména důchod v místě svého trvalého bydliště bez ohledu na to, jak dlouho tam pracoval a odevzdával sociální pojištění.

Při opakovaném jednání nedošlo s ruskou stranou k dohodě a nezbývá nic jiného, než přistoupit k tomuto aktu. Po jeho vstupu v platnost, což by mělo být 1. 1. 2009, následné uzavření standardní smlouvy by nemělo být tak komplikované.

Výbor vydal 61. usnesení k tomuto návrhu. Po odůvodnění zástupkyně předkladatele, ředitelky ministerstva práce a sociálních věcí pro oblast EU a mezinárodních vztahů paní dr. Ivy Šolcové a mé zpravodajské zprávě a po rozpravě výbor

1)? souhlasí s návrhem na výpověď dohody mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o sociálním zabezpečení a protokolu k této dohodě podepsané v Praze dne 2. 12. 1959 ve vztahu k Ruské federaci,

2)? určuje zpravodajem výboru pro jednání o této smlouvě na schůzi Senátu senátorku Alenu Palečkovou.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko. Ptám se zpravodaje výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pana senátora Tomáše Jirsu, zda si přeje promluvit. Ano, je tomu tak.

Senátor Tomáš Jirsa: Pane předsedající, pane vicepremiére, dámy a pánové, chtěl bych zdůraznit, že vypovědět smlouvu s Ruskou federaci náš výbor také doporučil. Chtěl bych především ujistit, že tento akt nemůže být považován za snahu jakkoli oslabit sociální ochranu a právní jistoty osob migrující mezi Českou republikou a Ruskou federací a ani za narušení úpravy vztahů v sociální oblasti mezi dvěma státy. Cílem je naopak odstranit deformace v těchto vztazích nastalé v průběhu poslední padesáti let.

Jako místopředseda zahraničního výboru jsem navštívil před projednáním velvyslanectví Ruské federace. Materii jsem prodiskutoval s panem radou Perepečonovem a konzulem Vasiljevem. Pro zajímavost – věděli, že k výpovědi dojde a hlavně se zajímali o to, zda nebudou dotčeny výpovědní současné důchody ruských občanů, kteří je pobírají v České republice a které jsou řádově v tisících. Nebudou dotčeny. To je uklidnilo.

Obě strany připravují novou dohodu. Náš výbor také doporučuje vyslovit souhlas s výpovědí.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore. Máme tu dvě souhlasná doporučení výborů. Otevírám obecnou rozpravu. Konstatuji, že se do ní nikdo nepřihlásil, a proto ji končím. Můžeme přistoupit k hlasování. Máme jediný návrh podaný ze dvou výborů. Návrh na usnesení zní takto:

Senát souhlasí s návrhem na výpověď dohody mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o sociálním zabezpečení a protokolu k této dohodě podepsané v Praze dne 2. 12. 1959 ve vztahu k Ruské federaci.

V sále je přítomno 53, kvorum je 27. Zahajuji hlasování. Kdo s tímto návrhem souhlasí, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo s návrhem nesouhlasíte, stiskněte tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 7 skončilo vyslovením souhlasu s návrhem na výpověď zmíněné dohody. Přítomných 53, kvorum 27, nikdo nebyl proti, 46 hlasů bylo pro. Projednávání tohoto bodu skončilo.

Nyní se dostaneme k vládnímu návrhu, který jsem omylem před chvílí ohlásil. Budeme projednávat bod

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací smlouva o sociálním zabezpečení mezi Českou republikou

a Korejskou republikou podepsaná v Praze dne 14. prosince 2007

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 175. Uvede jej místopředseda vlády Alexandr Vondra, který opět zastoupí ministra práce a sociálních věcí Petra Nečase. Pane místopředsedo, uděluji vám slovo.

Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi úvodem několik slov k předloženému návrhu.

Hlavním smyslem předložené smlouvy je vymezit, ve kterém ze smluvních států bude migrující pracovník platit sociální pojištění. V tomto směru je možno dokument přirovnat ke smlouvám o zamezení dvojímu zdanění. Ve vztahu ke Korejské republice je tato smluvní úprava zvlášť důležitá. Ze zemí Dálného východu je Korejská republika kromě Japonska jedním ze států, z nichž do Česka plynou významné zahraniční investice, a to i prohlubujícími se ekonomickými vazbami na různé subdodavatele prohlubuje intenzitu spolupráce. Tato spolupráce s sebou přináší i růst migrace pracovních sil mezi Českou republikou a Koreou.

Provázanost Koreje s Evropou i na úseku sociálním dosvědčuje fakt, že má sjednány smlouvy o sociálním zabezpečení s řadou států, zejména patnáctky EU. Aplikace pouze národních zákonů by mohla vést k dvojímu pojištění, což je například u korejských manažerů při investicích v Česku komplikace ekonomické spolupráce. Je evidentní, že jedním z hybatelů, proč byla tato smlouva sjednána, je uzavření dohody o investici firmy Hyundai v Nošovicích na severní Moravě. Ve smlouvě s Korejskou republikou jde o důchody a je to přirozený důsledek zaplaceného pojištění. Bližší informace o smlouvě jsou podrobně obsaženy v předkládací zprávě a byly poskytnuty i při projednání v jednotlivých senátních výborech.

Po obsahové i formální stránce je smlouva standardní mezinárodní dokument a navrhuji proto schůzi Senátu jménem vlády vyslovit s předloženým návrhem na její ratifikaci souhlas. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Také já vám děkuji, pane místopředsedo. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 175/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Ladislav Svoboda. Garančním výborem je výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 175/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Alena Palečková, kterou nyní žádám, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Alena Palečková: Děkuji, já vám opět děkuji, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, tento případ je opačný než ten předchozí. Tady naopak smluvně upravujeme podmínky pro sociální zabezpečení se zemí, se kterou jsme doposud žádnou smlouvu neměli a z důvodů, které tady jasně řekl pan místopředseda vlády, takovouto smlouvu v tuto chvíli potřebujeme.

Co se týká zabezpečení, tak tato smlouva upravuje v podstatě z oblasti dávek oblast důchodů a stanovuje pojistnou povinnost a také povinnost odvádět příspěvky nejen na důchodové pojištění, ale i na nemocenské a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.

Co se týká ještě působnosti našeho výboru, je tam stanovena výplata dávek mimo území smluvních států za stejných podmínek jako vlastním občanům. Další část smlouvy vymezuje právnímu předpisu o sociálním zabezpečení, kterého státu budou osoby kryté touto smlouvu podléhat a odvádět pojistné a další podrobnosti, je tam stanoven postup pro výpočet důchodů, a to shodně pro oba státy, pro Českou republiku i Koreu. Stanoví, že při dostatečné době pojištění 25, resp. 15 let se důchod určí se zřetelem k těmto dobám. Stanovuje výpočet tzv. dílčího důchodu atd. To už jsou, myslím, velké podrobnosti.

Důležité je, že to je standardní smlouva, která je velmi podobná nebo totožná se smlouvami, které máme s jinými zeměmi, zejména s těmi vzdálenějšími, kde přece jenom ta migrace je menší než s našimi bezprostředními sousedy.

Výbor tedy po projednání vydal své 63. usnesení, kterým po odůvodnění zástupkyně předkladatele, ředitelky odboru řízení pomoci z Evropského sociálního fondu ministerstva práce a sociálních věcí paní dr. Ivy Šolcové a zpravodajské zprávě mojí, a po rozpravě

1.? doporučil Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci,

2.? určuje zpravodajem výboru pro jednání o této smlouvě na schůzi Senátu senátorku Alenu Palečkovou.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, paní senátorko. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Ladislav Svoboda. Ano, prosím, pane senátore.

Senátor Ladislav Svoboda: Děkuji. Pane přesedající, pane místopředsedo vlády, dámy a pánové senátoři, smlouvu o sociálním zabezpečení mezi Českou republikou a Korejskou republikou výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost projednal na své 23. schůzi dne 27. února letošního roku. Po odůvodnění zástupce předkladatele Mgr. Jiřího Krále a vrchního ředitele odboru migrace a integrace cizinců Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, a po zpravodajské zprávě senátora Ladislava Svobody a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací této smlouvy. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo, takže rozpravu končím a přistoupíme k hlasování. Existuje jediný návrh z obou orgánů Senátu, a to návrh, aby Senát dal souhlas s ratifikací. Po znělce budeme o tomto návrhu hlasovat.

Konstatuji, že v sále je přítomno 55 senátorek, resp. senátorů, kvorum je 28. Budeme hlasovat o návrhu, který přesně zní:

Senát dává souhlas k ratifikaci Smlouvy o sociálním zabezpečení mezi Českou republikou a Korejskou republikou, podepsané v Praze dne 14. prosince 2007.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedněte prosím ruce a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti tomuto návrhu, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Hlasování č. 8 – osmé v pořadí skončilo, nakonec přítomných bylo 58, kvorum tedy bylo 30.

Návrh byl schválen. Senát tedy dal souhlas k ratifikaci uvedené smlouvy 49 hlasy pro, nikdo nebyl proti.

Projednávání tohoto návrhu zákona skončilo a teprve teď poděkuji panu místopředsedovi vlády za splnění role navrhovatele.

Přistoupíme k poslednímu bodu pořadu před polední přestávkou.

Následujícím bodem je

Volba člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů

Návrhy kandidátů na člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů vám byly rozdány, a to jako senátní tisk č. 218. Dávám nyní slovo předsedovi volební komise, aby nám sdělil návrhy na kandidáty a návrh na způsob volby. Pane předsedo, prosím, pane kolego Pavlato.

Senátor Josef Pavlata: Já děkuji. Pane předsedající, dámy a pánové, úvodem mého vystoupení bych chtěl zopakovat, že rada ústavu je nejvyšším orgánem Ústavu pro studium totalitních režimů a je složena ze 7 členů volených a odvolávaných Senátem Parlamentu ČR. V této chvíli je před námi volba šestého člena rady ústavu, a to z návrhů předložených občanskými sdruženími či jinými právnickými osobami, jejichž předmět činnosti je specifikován v § 7 odst. 2 zákona 181/2007 Sb., o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek, a o znění některých zákonů. Zároveň bych rád poznamenal, že posledního, sedmého člena rady ústavu, který nastoupí po zesnulém členu rady panu Dejmalovi, bude volit Senát tehdy, jakmile obdrží od oprávněného navrhovatele, tj. Poslanecké sněmovny Parlamentu, návrhy kandidátů na člena rady ústavu.

Nyní bych vás chtěl informovat, že volební komise obdržela ve stanovené lhůtě, to je od 17. prosince loňského roku do 8. března tohoto roku celkem 13 návrhů kandidátů na členy Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Návrhy předložené občanskými sdruženími či jinými právnickými osobami měly obsahovat také doklady ověřující splnění podmínek stanovených zákonem č. 181. Těmito doklady byly výpis z evidence rejstříku trestů ne starší tří měsíců, lustrační osvědčení, čestné prohlášení podle § 7 odst. 6 a podle § 19 zákona č. 181 a konečně kopie občanského průkazu s vlastnoručním podpisem kandidáta. Kromě toho požadovala volební komise předložení stručného životopisu kandidáta a z praktických důvodů i kontakt na kandidáta a předkladatele návrhu.

Volební komise Senátu se sešla na své 12. schůzi v úterý 18. března, to je včera, a přijala jednomyslně usnesení č. 19, které máte rozdáno, nicméně jsem povinen vás s ním seznámit.

Toto usnesení říká, že volební komise

I.? konstatuje, že ve stanovené lhůtě, tj. od 17. prosince 2007 do 8. března 2008, obdržela komise od oprávněných předkladatelů z řad občanských sdružení či jiných právnických osob následující návrhy kandidátů na člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Čtu podle abecedy, bez titulů: Stanislav Balík, Vladimír Bystrov, Jaroslav Čvančara, Vladimír Hučín, Tomáš Jelínek, Helena Klímová, Vavřinec Korčiš, Ladislav Mrklas, Šimon Ryšavý, Karel Schwarz, Karel Světnička, Marek Tomaštík, Jan Zahradníček

II.? komise konstatovala, že všichni navržení kandidáti splňují podmínky volitelnosti stanovené zákonem č. 181/2007 Sb., o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek a o změně některých zákonů, pro výkon uvedené funkce. Konečně komise pověřila předsedu komise mne, aby s tímto usnesením seznámil Senát před volbou, což jsem v tuto chvíli provedl.

Chtěl bych ještě nyní k samotnému způsobu volby říci, že volba podle zvláštních předpisů, což je náš dnešní případ, je upravena v čl. V. volebního řádu Senátu a podle bodu 3 tohoto článku je třeba, aby Senát rozhodl o tom, zda má být volen člen rady tajným hlasováním, jinak se volí hlasováním neveřejným. Za volební komisi si dovolím navrhnout, aby jako vždy tato volba proběhla tajným hlasováním. To je ode mne všechno a předávám slovo zpět panu předsedajícímu.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Já vám děkuji, pane předsedo. Budeme tedy hlasovat o návrhu, že kandidáti se volí většinovým způsobem tajným hlasováním. V sále je přítomno 57 přítomných, tzn., že kvórum je 29. O tomto návrhu budeme teď hned hlasovat. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji.

Kdo je proti tomuto návrhu, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

9. hlasování bylo hlasování o procedurálním návrhu o způsobu hlasování. Návrh předsedy volební komise byl schválen. 59 přítomných, kvórum bylo 30, 49 hlasy pro, nikdo nebyl proti. Budeme tedy kandidáta volit většinovým způsobem tajným hlasováním.

Otevírám rozpravu. O slovo se přihlásil senátor Jiří Stříteský, předseda klubu, prosím.

Senátor Jiří Stříteský: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já bych chtěl požádat jménem klubu ODS o odložení začátku volby o 20 minut pro poradu klubu a zároveň bych prosil členy senátorského klubu ODS do Frýdlantského salonku. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Určitě, žádosti se vyhoví. Možná je teď na místě, aby nás pan předseda volební komise seznámil s tím, co se bude dít po přestávce, s časovým rozvrhem.

Senátor Josef Pavlata: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, než začne volba, čas řeknu na závěr tohoto projevu, chtěl bych vás upozornit, že volby proběhnou jako vždy v prostoru prezence před Prezidentským salonkem, kde proti podpisu obdržíte hlasovací lístek, na kterém je uvedeno 13 jmen kandidátů, přičemž před každým jménem je uvedeno pořadové číslo kandidáta. Připomínám, že volíme pouze jednoho člena Rady Ústavu a souhlas s tímto jedním kandidátem vyjádříte zakroužkováním pořadového čísla před jeho jménem. Zbývající pořadová čísla potom přeškrtnete křížkem, či chcete-li písmenem x. Nesouhlas se všemi kandidáty vyjádříte přeškrtnutím pořadového čísla před jejich jmény.

Neplatný bude hlasovací lístek odevzdaný na jiném než vydaném tiskopisu a ten, který bude upraven jiným způsobem, či zůstane neoznačen. Platný je ten hlasovací lístek, na němž budou označena všechna pořadová čísla. Jeden kroužek, dvanáct křížků, či třináct křížků. To jsou dvě možnosti, které nám umožní, aby hlas byl platný. V prvém kole této volby potom bude zvolen kandidát, který získá nadpoloviční většinu hlasů z počtu vydaných hlasovacích lístků. Pokud obdrží nadpoloviční většinu více kandidátů než jeden, tak je zvolen ten, který obdržel nejvyšší počet hlasů.

Nastane-li rovnost mezi kandidáty, opakuje se volba mezi nimi. Není-li ani tak rozhodnuto, rozhoduje los.

Pokud nikdo nezíská nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů, koná se druhé kolo volby. V případě druhého kola vás seznámím s postupem, jak budeme hlasovat.

Tím, že bylo požádáno o 20minutovou pauzu, tak si myslím, že by volba měla být zahájena ve 12.00 hodin. Na vydávání hlasovacích lístků a samotnou volbu bych navrhl 30 minut a dalších 30 minut na sčítání a přípravu. Jelikož bude zároveň pauza na oběd, tak asi pan předsedající tuto pauzu oznámí sám.

Chtěl bych teď poprosit, aby se členové volební komise odebrali těsně před 12.00 hod. do Prezidentského salonku, abychom mohli zahájit volbu tak, jak navrhuji, ve 12.00 hod. Prozatím děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Já se obávám, že jsem se dopustil chyby. Pan předseda Stříteský vystoupil v obecné rozpravě, já jsem správně dal o jeho návrhu bezprostředně hlasovat, ale rozprava nebyla ukončena. To, že nás mezitím informoval pan předseda, na tom nic nemění. Já se tedy znovu ptám, jestli chce ještě někdo vystoupit v obecné rozpravě. Paní senátorka Soňa Paukrtová.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, já jsem se pouze chtěla zeptat, zda-li je ukončena obecná rozprava. Vy jste to vysvětlil, takže můj dotaz byl zbytečný a moje přihláška do rozpravy se týkala tohoto problému.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám za bdělost. Hlásí se ještě někdo do obecné rozpravy? Nikdo, tak teď obecnou rozpravu končím a timing platí tak, jak byl oznámen předsedou volební komise.

Odpoledne schůze začíná ve 13.30 hodin.

(Jednání přerušeno v 11.40 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 13.31 hodin.)

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Příjemné odpoledne, dámy a pánové, dovolte, abych zahájil přerušené jednání, udělil slovo předsedovi volební komise, kterému blahopřeji k dnešnímu svátku stejně jako k ostatním Pepíkům, kteří jsou zde v sále přítomni. Prosím tedy kolegu Pavlatu, aby se ujal slova.

Senátor Josef Pavlata: Děkuji jak za slovo, pane předsedající, tak za všechny Josefy za blahopřání. Dámy a pánové, abych vás seznámil se zápisem o volbě člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů.

Počet vydaných hlasovacích lístků byl 72, počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků 72, z toho neplatných 4, počet neodevzdaných hlasovacích lístků 0.

Pro jednotlivé kandidáty bylo odevzdáno: pro Stanislava Balíka 0 hlasů, pro Vladimíra Bystrova 1 hlas, pro Jaroslava Čvančaru 0 hlasů, pro Vladimíra Hučína 4 hlasy, pro Tomáše Jelínka 9 hlasů, pro Helenu Klímovou 12 hlasů, pro Vavřince Korčiše 0 hlasů, pro Ladislava Mrklase 10 hlasů, pro Šimona Ryšavého 1 hlas, pro Karla Schwarze 0 hlasů, pro Karla Světničku 0 hlasů, pro Marka Tomaštíka 0 hlasů a pro Jana Zahradníčka 31 hlas.

Znamená to, že v prvním kole druhé volby nebyl nikdo zvolen. A zároveň to znamená, že do druhého kola druhé volby postupuje paní Helena Klímová a pan Jan Zahradníček.

Tolik sdělení volební komise. A nyní bych ještě požádal pana předsedajícího, aby dal hlasovat o tom, jako o procedurálním návrhu, aby druhé kolo druhé volby se uskutečnilo zítra před polední přestávkou stejně, jako tomu bylo dnes v případě prvního kola. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane předsedo za podanou zprávu a současně bez znělky, protože už je nás dost, budeme hlasovat o procedurálním návrhu tak, aby byl tento bod nové volby zítra zařazen pevně před polední pauzu. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro to, aby byl tento bod zařazen, tlačítko ANO a ruku nahoru. Kdo je proti, tlačítko NE a též zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 10 se z 51 přítomných při kvóru 26 se pro vyslovilo 41, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat a byl tedy pevně zařazen na zítřejší den před polední pauzu.

A nyní začneme odpoledním programem tak, jak jsme si ho ráno schválili. Pan ministr Gandalovič je připraven, začnu tedy číst, o čem budeme hlasovat. Pana ministra tímto vítám. Následujícím bodem je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně zákona č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky,

ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické,

dani darovací, dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 191. Prosím tedy zároveň – už jsem ho jednou přivítal – vítám ještě jednou pana ministra Petra Gandaloviče, aby nás tentokrát v roli zástupce skupiny poslanců seznámil s návrhem zákona.

Ministr zemědělství ČR Petr Gandalovič: Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Velmi stručně bych chtěl uvést poslaneckou novelu zákona 95 o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby. Tento poslanecký návrh je poslaneckým proto, že se snažil být rychlý. Na ministerstvu zemědělství připravujeme tzv. velkou novelu zákona 95, která společně s ostatními zákonnými změnami v oblasti nakládání s půdou by měla přijít na pořad jednání vlády teď na jaře a následně by se měla stát velkým tématem pro projednávání, jak už jsem řekl, poměrně zásadních změn nakládání s nejen státní půdou, ale obecně o podmínkách prodeje půdy apod.

Mezitím jsme ovšem zjistili, že stávající ustanovení zákona 95 v podmínkách převodu zemědělské půdy na jiné osoby umožňuje jednání, které je možné s určitým stupněm obecnosti nazvat spekulativním. O co se jedná? Podle tohoto zákona, jak víte, připravují nabídky prodeje zemědělské půdy celkem čtyřem druhům určených osob a v těchto nabídkách se fakticky dává k prodeji příslušný objem státní půdy. Pokud neuplatní na tuto půdu přímo taková osoba nárok, která je přímo upřednostněna, dochází vlastně k obálkové soutěži. A tato obálková soutěž není podle stávajícího znění zákona 95 spojena s žádnou kaucí. Jinými slovy v podstatě ten, kdo dnes uzavře smlouvu o převodu této zemědělské půdy, není žádným způsobem sankcionován, dokonce tento zákon jakoby s touto situací počítal a přímo uvádí, že pokud podepíše tu smlouvu první v pořadí, musí se nabídnout smlouva druhému v pořadí a tak to jde dál, až prostě se jakoby najde někdo, kdo tu smlouvu podepíše.

Při revizi těch jednotlivých případů jsme došli k závěru, že velmi často se v určitých okresech opakovaly případy, kdy vzorec těch firem, které postupně takto odstupovaly, je velmi podobný a nutně nás to vede samozřejmě k tomu, že to je domluvený postup.

Vzhledem k tomu ovšem, že ten zákon takovýto postup přímo předpokládá, není možné nějak jednoduše tento postup napadnout, anulovat nebo dokonce kritizovat. I proto jsme se rozhodli co nejdříve a nejrychleji novelizovat příslušnou část zákona.

Novelizace spočívá právě v tom, že se zavádí kauce pro účastníky této obálkové soutěže, že ta kauce tomu, kdo neuzavře smlouvu na prvním místě, propadá. Ta soutěž se v tom okamžiku vlastně ukončuje, kauce těm ostatním účastníkům se prakticky okamžitě vrací a příslušná zemědělská půda přechází do režimu zákona o půdě § 11a.

To znamená, že se vlastně stává součástí nabídky pro držitele restitučních nároků.

Tady jsme navrhli toto opatření právě proto, že vedle toho, že chceme zpřísnit a vlastně do jisté míry potrestat ty, co nějakým způsobem takto zmaří soutěž, tak na druhé straně také chceme, aby se případně vytvořila větší zásoba půdy pro uspokojování restitučních nároků, kterých ještě pořád máme za několik desítek milionů korun a je potřeba co nejdříve se s touto situací vypořádat.

Proč poslanecká iniciativa? Už jsem to řekl na začátku. My jsme prostě chtěli, aby tato novela byla velmi rychlá, proto jsme to dokonce navrhovali ve zkráceném řízené v tzv. „devadesátce“. V Poslanecké sněmovně se to podařilo prosadit, u vás to bylo projednáno ve výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a v Senátu to bylo schváleno bez pozměňovacích návrhů.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane ministře. Prosím, posaďte se u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 191/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Hajda, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jan Hajda: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, pokud se týká novely zákona č. 95/1999 Sb., chtěl bych říci jenom následující, poněvadž to podrobně vysvětlil pan ministr.

Navrhovaná právní úprava se týká prodeje zemědělských pozemků podle zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby.

Vzhledem k tomu, že docházelo k určitým spekulacím, mění se § 7 a § 8 zákona s tím, že pokud ten, kdo vyhraje soutěž, odstoupí, vyhlašuje se nová soutěž přístupná všem žadatelům o tuto půdu, zavádí se minimální kauce ve výši 5000 Kč podle velikosti pozemku.

Předkládaný návrh novely zákona je plně v souladu s Ústavou České republiky, jelikož narovnává dosud nejednotné podmínky prodeje státní půdy a sjednocuje práva a povinnosti prodávajícího a kupujícího. Navrhovaná právní úprava se nevztahuje k žádným mezinárodním smlouvám ani k právním aktům Evropské unie, jimiž je Česká republika vázána. Navrhovaná novela zákona nebude mít finanční dopad na státní rozpočet, ani na ostatní veřejné rozpočty, nebude mít rovněž dopad na podnikatelské prostředí ČR, nevzniknou sociální dopady ani dopady na životní prostředí.

V Poslanecké sněmovně byla tato novela schválena v prvním čtení.

Pokud se týká našeho hospodářského výboru, ten na své 23. schůzi dne 12. března letošního roku přijal následující usnesení:

Po úvodním slově předkladatele, předsedy zemědělského výboru Poslanecké sněmovny Jiřího Papeže doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodajem senátora Jana Hajdu a pověřuje předsedu výboru senátora Ivana Adamce předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego, posaďte se, prosím, také u stolku zpravodajů.

Je mojí povinností se zeptat, zda někdo podle § 107 jednacího řádu navrhuje, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho nevidím, otevírám tedy obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu tudíž končím. Domnívám se, že ani předkladatel, ani zpravodaj nemá již co dodat.

Zazněl jeden výborový návrh – schválit návrh, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Po znělce dám o tomto návrhu hlasovat.

Aktuálně je přítomno 54 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 28.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zdvihne ruku. Děkuji. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a taktéž zdvihne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 11 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 29 pro vyslovilo 48, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Děkuji zpravodaji, panu ministrovi ještě ne a poprosím ho o uvedení dalšího návrhu, a to je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 569/1991 Sb.,

o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 206,a prosím pana ministra zemědělství Petra Gandaloviče, nyní již ve své funkci, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr zemědělství ČR Petr Gandalovič: Vážený pane předsedající, vážený Senáte. Toto je předloha, ke které byly předneseny pozměňující návrhy při projednávání, takže budu nyní o nich hovořit.

Tento vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky vychází vstříc obcím a krajům při jejich snaze převzít do vlastnictví pozemky pod silnicemi druhé a třetí třídy, případně pod místními komunikacemi v případě obcí.

Víte, že při stavbě silnic druhé a třetí třídy se v minulých desetiletích – myslím tím desetiletí před rokem 1989 – na vlastnická práva příliš nehledělo a tak se mnohdy stalo, že příslušná komunikace vlastně byla postavena takovým způsobem, že byla na půdě, která se potom dostala do vlastnictví Pozemkového fondu ČR.

Pokud obec, která vlastní silnice 3. třídy, případně kraj, který vlastní silnice druhé třídy chce provést jakoukoli opravdu, musel by kraj složitě žádat pozemkový fond o souhlas s provedením stavby. Je to příliš zdlouhavé a není žádný důvod pro to, aby bylo rozdílné vlastnictví mezi pozemky a příslušnými komunikacemi.

To je podstata našeho návrhu zákona.

Pozemky se převádějí bezúplatně. Znamená to, že se mohou převádět, nikoli musí. Musí tam být iniciativa příslušné samosprávy, města, obce nebo kraje a také platí, že příslušná samospráva musí hradit dotyčné zaměření pozemků.

Během projednávání v PS byly předloženy dva pozměňovací návrhy, které jsou v souladu s našimi záměry, jsou to návrhy, které umožňují převedení souborů pozemků souvisejících s převáděnými pozemky, případně řeší předkupní právo pro nájemce pozemků s trvalými porosty, především vinicemi. Je potřeba říci, že tyto dva pozměňovací návrhy nesouvisí s principiálním důvodem, proč je tato novela předkládána, tzn. se samotným problémem pozemků pod komunikacemi 2. a 3. třídy. Na druhé straně tento pozměňovací návrh je v souladu s tím, co bychom stejně třeba předkládali ve velké novele, v tom balíku, o kterém jsem již hovořil. Neviděli jsme žádný důvod, proč v tomto smyslu nevyhovět poslanců a čekat s těmito nespornými změnami až na dobu, kdy bude velká novela schválena. Jako resort jsme dali k těmto pozměňovacím návrhům kladné stanovisko a i já v tuto chvíli vám doporučuji přijmout návrh novely zákona č. 569 ve znění, v jakém ho schválila PS, tzn. nejen vládní návrh, ale i dva přijaté pozměňovací návrhy. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane ministře, za vysvětlení. Prosím, abyste zaujal opět místo u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 206/1. Zpravodajem výboru je kolega senátor Josef Vaculík, kterého prosím, aby nás nyní seznámil, se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Josef Vaculík: Vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, jak už zde řekl pan ministr, jedná se o novelu zákona o Pozemkovém fondu, která má řešit praxí dlouho požadované aspekty. Jde o dvě velmi důležité věci. Jednou je zmíněný převod pozemků na obce, případně kraje, které se týkají příslušných komunikací, které jsou ve vlastnictví buď krajů, nebo místních samospráv.

Druhou otázkou je převod pozemků pod trvalými porosty, které založil nabyvatel a tyto pozemky má v současné době v nájmu. Touto novelou se mu umožňuje přednostní právo převzetí těchto pozemků do vlastnictví.

Pan ministr zde uvedl trochu nepřesnou informaci v tom, že se Pozemkovému fondu umožňuje převést pozemky před komunikacemi do vlastnictví krajů, případně obcí. To bylo v původní vládní předloze, ale definitivní znění, které prošlo PS, ukládá Pozemkovému fondu tyto pozemky převést. Myslím si, že je to mnohem preciznější znění, protože není třeba čekat na iniciativu příslušných samospráv. Pozemkový fond přímo ze zákona má povinnost tyto pozemky převádět. To jen na upřesnění.

Myslím si, že je to velmi důležité sdělení. Pozemkový fond se nebude moci vymlouvat, musí okamžitě začít konat po vyjití tohoto zákona ve sbírce.

Je zde ještě jedna drobná novelka, která upravuje dosavadní ustanovení § 2 odstavec 6 zákona tak, aby toto pojmově odpovídalo platné právní úpravě školského zákona. Tato novelka upřesňuje bezúplatný převod nemovitostí, potřebných pro činnost škol nebo školských zařízení na kraje.

Jak zde vyplynulo z řeči pana ministra, jde o velmi potřebné úpravy v zákonu o pozemkovém fondu. Proto výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu po projednání sporných bodů, které se týkaly zejména převodu pozemků pod trvalými porosty a také povinnosti hradit oddělovací plány v případě převodu pod komunikacemi z prostředků obcí a krajů, dospěl k závěru, že je potřeba tuto novelu podpořit. Učinil tak usnesením číslo 219 z 23. schůze, která proběhla 12. března 2008 s verdiktem schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane zpravodaji i za vaše upřesnění. Pan ministr ale již ve své řeči řekl, že se ztotožnil s pozměňovacími návrhy z Poslanecké sněmovny. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Je mou povinností se opět zeptat, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho nevidím. Otevírám tedy k tomuto bodu obecnou rozpravu. Jsem trpělivý, ale v sále ani elektronicky se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu tedy končím. Chce se pan ministr vyjádřit k poznámce? Nechce. Po znělce zahájíme hlasování k tomuto bodu.

Než zahájím hlasování, zopakuji, že hlasujeme o jediném návrhu, a to výborovém návrhu schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo má jiný názor, stiskne tlačítko NE a také zve dne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 12 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 50, proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat, schválen.Děkuji panu zpravodaji.

Pana ministra si opět ponecháme a přistoupíme k projednávání dalšího zákona. Následujícím bodem je

Návrh zákona, kterým se mění zákon číslo 110/1997 Sb., o potravinách

a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 212. Prosím opět pana ministra zemědělství Gandaloviče, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr zemědělství ČR Petr Gandalovič: Vážení senátoři, dovolte velmi stručně uvést vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 110 o potravinách a tabákových výrobcích. Jak víte, oblast potravin je už dnes z velké části regulována přímo použitelnými předpisy Evropských společenství, a proto naše legislativa na jedné straně na tyto předpisy musí reagovat, musí je aplikovat do té národní legislativy. Na druhé straně je celá řada předpisů, které jsou už používány přímo. Takže např. hygienické požadavky na potraviny už dnes plynou přímo z použitelného nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 852/2004 o hygieně potravin. Z tohoto důvodu v našem českém zákoně o potravinách a tabákových výrobcích byla tato ustanovení vypuštěna, aby nedocházelo k duplicitě.

Vůči potravinářským podnikům dochází k zpřesnění údajů, které musí provozovatel potravinářského podniku oznámit dozorovému orgánu. Je to opět v souladu s požadavky nařízení Evropského společenství 882/2004 o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních předpisů týkajících se krmiv a potravin. Výsledkem získaných informací má být vytvoření jednotného registru všech provozovatelů potravinářských podniků.

Součástí této novely je i novela zákona o Státní zemědělské a potravinářské inspekci. Tady je celá řada zjednodušení, odstraňujeme problémy a umožňujeme snížit počet pracovníků SZPI, aniž bychom více zatěžovali provozovatele potravinářských podniků a naopak samozřejmě zachováváme veškeré co nejvyšší standardy bezpečnosti potravin.

V průběhu projednávání v Poslanecké sněmovně byly doplněny některé pozměňující návrhy, které jsme jako ministerstvo zemědělství přijali a doporučili. Zde v Senátu byl návrh dne 12. března projednán na 23. schůzi výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, ale o tom už bude jistě hovořit pan zpravodaj.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, děkuji a prosím o vaši podporu tomuto návrhu zákona.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane ministře, prosím opět, posaďte se u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako tisk č. 212/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Lajtoch, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Jiří Lajtoch: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, předkládaný návrh zákona, který mění zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, již představuje třináctou novelu zákona o potravinách a tabákových výrobcích, který byl přijat v roce 1997.

Cílem předkládané novely je především zajistit adaptaci zákona o potravinách a tabákových výrobcích na přímo použitelné předpisy Evropského společenství v oblasti potravinového práva. V souvislosti s novelizací zákona o potravinách a tabákových výrobcích je souběžně novelizován i zákon o Státní zemědělské a potravinářské inspekci.

Návrh zákona předložila vláda Poslanecké sněmovně 30. srpna 2007, tak jak tady bylo řečeno před chvílí panem ministrem, bylo podáno celkem 19 pozměňovacích návrhů a 10 technických a legislativně technických úprav. Zákon byl ve třetím čtení 13. února 2008 schválen, z přítomných 177 poslanců se vyslovilo pro 169, nikdo nebyl proti.

Tato vládou navrhovaná právní úprava v zákoně o potravinách a tabákových výrobcích zejména upřesňuje pojmy zdravotně nezávadná potravina, nově vymezuje povinnosti provozovatelů potravinářských podniků, nově specifikuje a vymezuje rozsah informačních povinností provozovatelů, doplňuje požadavky na označení potravin zabalených mimo provozovnu, zakazuje do oběhu uvádět potraviny ozářené v rozporu s požadavky stanovenými zákonem o potravinách a tabákových výrobcích.

Zároveň ministerstvu zdravotnictví ukládá povinnost z moci úřední odejmout souhlas s uváděním do oběhu těch doplňků stravy, které obsahují vitamíny nebo minerální látky jiné, než stanovené prováděcím předpisem. Dále stanoví, že podkladem pro rozhodnutí orgánu dozoru může být i výsledek laboratoře i jiného orgánu dozoru.

V souvislosti s řešením problematiky obohacení potravin zmocňuje ministerstvo zdravotnictví stanovit vyhláškou doporučení denní dávky vitamínů a minerálních látek a nejvyšší množství vitamínů a minerálních látek, které lze přidávat do potravin.

Dále v bodě B Přechodných ustanovení v novele zákona o potravinách a tabákových výrobcích stanoví, že ještě 3 měsíce do dne účinnosti novely zákona lze uvádět do oběhu potraviny neoznačené údaji stanovenými v ustanoveních § 7 písm. d) a e) zákona.

Taktéž stanoví, že pokud jsou splněny podmínky znění bodu 2 Přechodných ustanovení, lze do 31. prosince 2009 při výrobě doplňků stravy užívat vitamíny a minerální látky, které nejsou stanoveny v prováděcím předpise.

Ve třetí části zákona o Státní zemědělské a potravinářské inspekci zpřesňuje a doplňuje definici kontroly, vypouští definice, pojmy a úpravu týkající se saponátových výrobků a mydlářských výrobků, stanoví, že SZPI kontroluje, zda nedochází k porušení práva osob, jimž svědčí ochrana zaručených tradičních specialit, zajišťuje odbornou přípravu osob, které provádějí kontrolu shody podle přímo použitelných předpisů Evropského společenství. Stanoví, že zaměstnanci pověření plněním kontrolních úkolů jsou oprávněni ke kontrole internetové nebo jiné formy zásilkového prodeje provést na základě pověření inspektorátu kontrolní nákup.

Ve čtvrté části zmocňuje předsedu vlády ve Sbírce zákonů vyhlásit úplné znění zákona.

Ten návrh zákona je rozdělen do čtyř oblastí, tak jak jsem hovořil, v první části je to novela v potravinářských a tabákových výrobcích, ve druhé části je novelizován zákon o SZPI, část třetí obsahuje změnu zákona 316/2004, část čtvrtá pojednává o účinnosti.

Návrhem zákona se zabýval VHZD, projednávali jsme tam pět legislativních připomínek, které vzešly z legislativního odboru, nicméně jedna se nám zdála být velice důležitá. Byla to připomínka týkající se úpravy a způsobu lhůty pro předání spisové agendy, která se týká vymáhání pokut z dosavadního exekučního orgánu nově příslušnému orgánu, byla po konzultaci s náměstkem ministra vysvětlena a nebyla dána žádná připomínka.

Na základě těchto skutečností VHZD na své 23. schůzi konané 12. března 2008 po úvodním slově náměstka ministra Stanislava Kozáka a zpravodajské zprávě přijal usnesení, které máte k dispozici jako senátní tisk č. 212/1, které doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji vám, pane kolego, za vaši obsáhlou zprávu a posaďte se ke stolku zpravodajů. Je opět mojí povinností se zeptat, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho nevidím. Otevírám tedy obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se přihlásil jako první senátor Jan Hajda. Prosím ho o jeho vystoupení.

Senátor Jan Hajda: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, k předkládané zákonné normě bych řekl, že je velice významná, neboť se jedná o bezpečnost a kvalitu potravin pro naše občany. S panem ministrem se na mnohém shodneme, ovšem shodu jsme nenašli, pokud se týká činnosti obchodních řetězců.

Domnívám se, že tady i ty pokuty považuji za nedostatečné, že by mělo docházet k odebrání licence. Loni v Holešovicích, v květnu, když jsme s panem ministrem zahajovali výstavu Víno – destiláty, pan ministr už byl plně informován o obrovském podvodu s vínem, který se týkal pančování šesti miliónů lahví, které ovlivňují negativně trh, pokud se týká nejen kvality, ale i ceny. A zemědělce mrzí, že dodnes nedostali informaci. Takže mimo svých připomínek bych chtěl vědět od pana ministra, jestli už je tento případ uzavřen nebo kdy dostaneme zprávu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego, ptám se, zda někdo další se hlásí do obecné rozpravy. Není tomu tak, tak obecnou rozpravu končím a poprosím pana ministra, zda se chce vyjádřit k připomínce kolegy Hajdy.

Ministr zemědělství ČR Petr Gandalovič: Vážené senátorky, vážení senátoři, problematika uvádění potravin na trh je předmětem tohoto zákona. Diskuse o tom, do jaké míry jsou příslušné sankce adekvátní, probíhají poměrně dlouhou dobu a domnívám se, že navržená opatření a navržené sankce jsou v tomto případě správné a adekvátní. Musím říci, že nejlepší samozřejmě je vždy včasná prevence, včasné zjištění a dost významnou roli v této věci hrají i média. To znamená vedle samostatné pokuty pro dotyčný řetězec zveřejnění těch případů, což Státní zemědělská a potravinářská inspekce dělá, nikterak tomu nebrání, takové zveřejnění nepochybně pro příslušný řetězec nebo pro příslušného obchodníka má velmi negativní dopady, mnohdy vyšší než pokuta samotná.

Co se týká případů nalezeného vína, které bylo jinak deklarováno, než ve skutečnosti potom bylo zjištěno, tak to se netýká tohoto zákona, to se týká zákona vinařského, který samozřejmě také má ve své kompetenci SZPI. Tady to vyšetřování pokračuje dál, v současné době je má v rukou policie, je zcela zjevné, že zde docházelo k organizovanému dovozu neznačkových vín, která byla potom uváděna na trh jako vína moravská, mnohdy i přívlastková. To je samozřejmě velmi špatné, také jsme o tom informovali jak poslance zemědělského výboru, tak veřejnost.

V současné době má celou věc v rukou Policie ČR, vyšetřování není jednoduché, protože tam je určitý řetězec firem, z nichž některé evidentně byly v podstatě jen nastrčenými firmami a některé zase řekněme s mírou, do které můžeme nebo nemusíme věřit tvrdí, že o této věci nevěděly, protože tuto zásilku prostě vzaly tak, jak byla deklarovaná. O míře zavinění a o míře vědomosti toho, co tyto konkrétní firmy a osoby v jejich čele činily, musí rozhodnout na jedné straně policie, na druhé straně případně soud. To bohužel já v této chvíli nemůžu dál tady podat bližší informaci.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane ministře, za vaše vysvětlení. Ptám se zpravodaje, zda si přeje vyjádřit se. Nemá zájem. V obecné rozpravě vystoupil jeden kolega se svou připomínkou, ale nepodal žádný pozměňovací návrh, tak tedy po znělce budeme hlasovat o tom, jak nám přednesl návrh senátor Jiří Lajtoch, to je schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Nejdříve přivolám kolegy.

Aktuálně je přítomno 59 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 30.

Zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh zákona, jak byl přednesen, tlačítko ANO a zdvihne ruku.

Kdo je proti, tlačítko NE a zdvihne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 13 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 31 pro vyslovilo 55, proti byl jeden.

Návrh byl přijat. Děkuji panu zpravodaji a přistoupíme k projednávání dalšího bodu. Dalším bodem je

Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu

– Příprava na kontrolu stavu reformy společné zemědělské politiky

Sdělení jste obdrželi jako senátní tisk č. K 072/06, stanovisko vlády vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K 72/06/01. Prosím opět pana ministra Petra Gandaloviče, aby nás seznámil s tímto materiálem.

Ministr zemědělství ČR Petr Gandalovič: Vážený Senáte, dovolte, abych vás informoval o posledním vývoji při projednávání tzv. kontroly stavu společné zemědělské politiky. Říká se tomu jinými slovy zdravotní prohlídka. Jak víte, Komise vypracovala tzv. sdělení Radě a Evropskému parlamentu, což vy jste dostali jako senátní tisk č. 72. V tomto sdělení se identifikovaly problémy, které Evropská komise ve společné zemědělské politice vidí jako nejnaléhavější, a návrh jejich řešení.

Pro Českou republiku se jako nejvýznamnější jeví změna v provádění přímých plateb pro jednotlivé zemědělské podniky a to sice tak, že v budoucnu by měly tyto přímé platby být tzv. zastropovány, tzn., že od výše 300 tisíc eur by vlastně mělo být prováděno určité krácení těchto plateb. Ve svém důsledku by to ovšem znamenalo, že ČR jakožto země s poměrně průměrnou vysokou velikostí farmy by byla krácena vlastně nejvíce ze všech členských zemí EU. Dá se říci, že vlastně spolu se zeměmi, které mají podobnou strukturu zemědělství, což jsou především některé země nové evropské desítky, jako je např. Slovensko, Maďarsko, částečně i Bulharsko, ale i nové země Německa, tzn. nové spolkové země, tak tam by docházelo k největšímu krácení těchto přímých plateb.

My jsme proti tomuto ustanovení od začátku protestovali, protože jsme jednoznačně poukazovali na to, že jakákoli opatření musejí být spravedlivá a musejí dopadat na všechny členské země bez rozdílu, jestli jsou staré nebo nové; nebo malé nebo velké, a jestli mají malé farmy, velké farmy, prostě tato opatření musejí na tyto země dopadat stejně.

Já mám teď možnost vás informovat o posledním vývoji, který nastal v pondělí tohoto týdne v Bruselu, kdy na tento materiál, to znamená, ten váš tisk 72 následoval materiál zpracovaný slovinským předsednictvím, jakožto tzv. návrh závěru rady, který měl jakýmsi způsobem reagovat na předchozí stanoviska jednotlivých členských zemí.

My jsme zpočátku byli s tím docela spokojeni, protože tam v tom návrhu se v článku 12 poukazovalo na to, že zastropování plateb může vést k nespravedlivým důsledkům pro jednotlivé členské státy. Bohužel na základě dalších jednání tam Slovinsko přidalo kouzelné slovíčko „zásadní“ zkrácení nebo zastropování plateb, tudíž v tu chvíli to pro nás přestalo být přijatelné a snažili jsme se nějakým způsobem ještě na poslední chvíli tento materiál ovlivnit. Jak víte, jak je to tak vždycky obtížné na poslední chvíli ovlivňovat znění materiálu, který ta daná členská země nebo to předsednictví předkládá jako konsensus, tak i my jsme s tím měli velké potíže. Postupovali jsme tak, že jsme svolali jednání všech zainteresovaných zemí, jak už jsem řekl, patří mezi ně Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, ale potom jaksi trošku ty aktivity zdrželo, ale patří mezi ně také Německo a možná pro vás překvapivě i Velká Británie. Tyto země podepsaly memorandum, které poukazovalo na tento problém, a podpořily nás při snaze prosadit pozměňovací návrh, tzn. vrátit tam to slovíčko nebo respektive vyjmout to slovíčko „zásadní“.

To se nepodařilo, říkám naprosto na rovinu. Nicméně vzbudili jsme aspoň poměrně vysoký tlak při tomto projednávání a myslím si, že na toto téma ještě bude dále probíhat diskuse, to znamená, že svůj účel to nepochybně splnilo. Také se tím upevnila skupina zemí, které tímto způsobem podobně postupují a vlastně ČR v tom hrála dominantní roli. To si myslím, že z toho řekněme diplomatického hlediska má svou určitou cenu.

Pokračovat to bude dál tak, že Evropská komise teď připraví první verzi příslušného nařízení, které bude projednáváno standardním postupem, my tam budeme pořád toto stanovisko uplatňovat. Podle mých neoficiálních informací komise na toto skutečně reaguje a ten princip zastropování se nějakým způsobem bude snažit propojit s tzv. principem modulace, což je princip, kdy se převádějí prostředky z prvního pilíře té společné zemědělské politiky do druhého pilíře. První pilíř je takový ten, který ne úplně rádi vidíme, to jsou ty přímé platby pro zemědělce, přímé dotace, kdežto druhý pilíř jsou finanční prostředky, které ten zemědělec dostává za nějakou pozitivní činnost, např. za ekologické chování nebo za hospodaření v méně příznivých oblastech, apod., ale také tam patří finanční prostředky pro malé obce na zlepšení jejich infrastruktury.

Takže ta modulace jako samotná je proces, který v podstatě podporujeme do určité míry. Hovoří se až o 12 % převodu prostředků z prvního do druhého pilíře a komise, zdá se, bude tyto dva principy, to znamená zastropování a modulaci nějakým způsobem se snažit propojit. Základem by mělo být to, že peníze, které budou tzv. modulovány, přejdou do druhého pilíře, v každém případě zůstanou v té dané členské zemi tak, aby je mohla použít k rozvoji venkova.

My se na to díváme tak, že i kdybychom neprosadili úplné zrušení toho zastropování těch plateb v prvním pilíři, tak pokud by se podařilo peníze, které zemědělské podniky nedostanou v přímých platbách, dostat do druhého pilíře, tak za určitých podmínek je můžeme zase pro tyto firmy jaksi uvolnit na základě určitých projektů, které tyto firmy připraví. Takže myslím si, že tady je prostor k jednání a tak budeme postupovat dál.

Doufám, že to ode mě přijímáte jakoby takovou ne zcela přesně připravenou, ale naopak velmi aktuální a otevřenou informaci. Ostatní věci týkající se např. společného trhu s mlékem – víte, že se dále vlastně drží shoda, že mléčná kvóta končí k roku 2015, teď se prosadilo zvýšení o dvě procenta, potom jsou tam ještě určité záležitosti týkající se vlastně možnosti pro ČR používat přímou platbu na plochu, to znamená ten tzv. SAPS; jednotnou platbu na plochu až do roku 2013, to je pro nás také přijatelné. Takže jinými slovy celý ten princip nebo materiál o zdravotní prohlídce společné zemědělské politiky je pro nás přijatelný, s tou výjimkou problematiky přímých plateb a tam, jak jsem řekl, budeme tímto způsobem postupovat, takže vám děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji moc, pane ministře. Ještě bych vám chtěl vyjádřit úctu s jakou pohotovostí a kompetencí jste zareagoval přesto, že jsem vás zaskočil a nechtěl jsem vás pustit. Posaďte se ještě u stolku zpravodajů.

Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K 72-06-02. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Alena Venhodová, kterou prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Alena Venhodová: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Projednávaným materiálem s názvem Sdělení komise Radě a Evropskému parlamentu – Příprava na kontrolu stavu reformy společné zemědělské politiky, se evropský výbor zabýval dvakrát. Zabýval se jím jednak na společném jednání s výborem pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který jsme dožádali o stanovisko o spolupráci, protože se jedná o problematiku odbornou. A po tomto společném jednání, které proběhlo 21. 2., za široké účasti zástupců jak zemědělských kompetentních organizací, tak pochopitelně ministerstva zemědělství a odborné veřejnosti a našich dvou výborů – tam tato problematika byla široce a podrobně diskutována. Poté jsme se k ní vrátili ještě jednou na jednání 27. 2. na jednání výboru pro záležitosti EU a bylo tam dopilováno konečné rozhodnutí, které už mezitím vzešlo ze společného jednání, kde zpravodajoval za hospodářský a zemědělský výbor tady toto téma pan senátor kolega Josef Vaculík.

To, co je podstatou tohoto materiálu, vám tady řekl už pan ministr. Řekl to podstatné. Já si nemyslím, že je třeba zabíhat do podrobností. Je to komunikační dokument komise, který nepodléhá žádnému legislativnímu procesu, nicméně myslím si, že je velmi důležité, aby se tato záležitost projednávala a diskutovala a hlavně aby vláda při jednání na půdě evropských partnerů pak měla dostatečně, řekla bych, krytá záda a podporu i v obou komorách. Myslím si, že to, že jsme tento materiál projednali a že jsme přijali poměrně široké a podrobné usnesení, by mělo vládě sloužit právě jako podpora parlamentní pro další jednání v dalších fázích, které budou následovat.

Víme, že cílem těchto úprav není provést zásadní reformu. Je to opravdu jen kontrola té reformy, která běží od roku 2003 a má sloužit jejímu zhodnocení a vylepšení, protože ukázalo se, že ne všechna opatření fungují tak, jak by fungovat měla, že ne všechno se úplně daří, a víme, že společná zemědělská politika z evropských peněz polyká podstatnou část. To způsobuje, že zemědělství Evropské unie není konkurenceschopné a nemůže odolávat konkurenci z třetích zemí, je velmi drahé a zároveň tím pádem do budoucna může ohrožovat rozvoj země jako takové a postižení nezaměstnaností části lidí, pokud by zemědělství jako takové se dostalo do útlumu. Jde tedy o to, jak je zefektivnit.

Pan ministr už tady jmenoval tři věci, které se nás dotýkají nejvíce a které jsou nejvýznamnější a byly nejvíce diskutovány, a to je pochopitelně záležitost kvót, které by se měly přestat omezovat, které by se měly postupně navyšovat, potom záležitost principu modulace a degresivity plateb, tak jak tady již zmínil.

Já bych ještě zmínila, že se tam diskutovala také záležitost problematiky, řekla bych rizik zemědělské produkce, kdy zemědělské svazy nebo zemědělské odborné organizace původně měly trošku odlišné stanovisko a zastávaly pohled, že by toto krytí rizik měla garantovat Evropská unie, kdežto stanovisko vlády v pozici bylo ponechat tuto záležitost v kompetenci národní.

Nyní bych vás seznámila se zněním usnesení, tak jak jsme je přijali po tomto docela složitém a obsáhlém jednání. Je to jednání výboru pro záležitosti Evropské unie z 31. schůze konané dne 27. února 2008 ke Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu – Příprava na kontrolu stavu reformy společné zemědělské politiky /senátní tisk č. K 072/06/:

Po úvodní informaci Ivo Hlaváče, prvního náměstka ministra zemědělství, zpravodajské zprávě senátorky Aleny Venhodové a po rozpravě výbor:

1.? přijímá ke Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu – Příprava na kontrolu stavu reformy společné zemědělské politiky doporučení, které je přílohou tohoto usnesení,

2.? doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se ke Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu – Příprava na kontrolu stavu reformy společné zemědělské politiky, vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem,

3.? určuje zpravodajkou výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátorku Alenu Venhodovou,

4.? pověřuje předsedu výboru senátora Luďka Sefziga, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

A nyní vás seznámím s vlastním textem doporučení, které je přílohou tohoto usnesení, které jsem nyní citovala:

Doporučení k vyjádření Senátu Parlamentu ČR ke Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu – Příprava na kontrolu stavu reformy společné zemědělské politiky.

Senát Parlamentu ČR:

I.

1.? vítá pozornost, která je věnována kontrole stavu současné zemědělské politiky na národní i evropské úrovni,

2.? je toho názoru, že budoucí změny společné zemědělské politiky by měly být zaměřeny zejména na podporu a zachován konkurenceschopnosti evropského zemědělství a měly by odstranit výjimky a zásahy do základních mechanismů přerozdělování finančních prostředků.

II. Podporuje pozici vlády České republiky, přičemž zejména

1.? souhlasí s ukončením kvótového systému na mléko a mléčné výrobky od roku 2013, čemuž musí předcházet patřičná příprava v podobě postupného navyšování kvót v období 2009 až 2014,

2.? upozorňuje, že snižování přímých plateb, ať už v podobě přesouvání prostředků v rámci modulace z prvního do druhého pilíře společné zemědělské politiky, politiky venkovského rozvoje nebo stanovení odstupňovaného snižování plateb by v žádném případě nemělo ve svých důsledcích znevýhodnit ty členské státy, ve kterých převažují velké zemědělské podniky,

3.? navrhuje, aby prostředky získané snížením přímých plateb byly přednostně směřovány do agroenvironmentálních opatření směřujících k ochraně půdního fondu, krajiny a hospodaření s vodou;

III.

1.? žádá vládu, aby jej informovala o tom, jakým způsobem toto stanovisko zohlednila a o dalším vývoji projednávání,

2.? pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil Evropské komisi.

Toto je tedy návrh definitivního konečného usnesení, které v podstatě evropský výbor převzal z usnesení navrženého z hospodářského výboru po prvním společném jednání. Došlo tam akorát k menší úpravě, že jsme tam dali ještě ochranu krajiny, nikoliv jenom půdního fondu a hospodaření s vodou, což si myslím, že je také podstatné a důležité.

Chtěla bych vás požádat, abychom schválili toto usnesení navržené evropským výborem, tak aby vláda dále mohla i o toto usnesení se v dalším jednání opírat. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji vám, paní kolegyně a posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů.

Byl tu zmíněn výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, a ptám se kolegy Josefa Vaculíka, zda doplní vystoupení kolegyně Venhodové. Je tomu tak, pane kolego, máte slovo.

Senátor Josef Vaculík: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, já bych chtěl podpořit konečný návrh stanoviska, které přijal výbor pro záležitosti Evropské unie. Ten plně vychází z usnesení, které přijal výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu pod č. 201 z 22. schůze konané dne 21. 2. 2008, včetně rozšíření, jak se o něm zmiňovala paní kolegyně Venhodová.

Ještě si dovolím pár slov k vlastnímu obsahu projednávané informace.

Jsem přesvědčen o tom, že diskuse k budoucnosti společné zemědělské politiky dává České republice jedinečnou příležitost ke spoluvytváření upraveného modulu společné zemědělské politiky. Podle stanoviska ČR nelze nadále podporovat z rozpočtu společné zemědělské politiky zemědělské subjekty podle historických výší podpory a stejně tak by se měla vyrovnat úroveň podle členských států. Současný nerovný přístup byl výsledkem přechodného řešení uskutečněných reforem. Vychází z historických skutečností a je z pohledu budoucí společné zemědělské politiky v očích evropských občanů a farmářů z nových členských zemí nadále neobhajitelný. Opačné zájmy má v tomto ohledu řada zemí původní patnáctky EU.

Dosavadní reformy právě vedou ke snižování podílu výdajů společné zemědělské politiky na rozpočtu EU či ke snahám o omezení absolutní výše těchto podpor.

V této souvislosti lze za horizont platnosti tzv. bruselských stropů po roce 2013 vedle varianty přímého snížení výše přímých plateb očekávat diskusi směrem k částečné renacionalizaci, tedy buď převedení některých dotací na národní úroveň při spolufinancování přímých plateb z lokálních zdrojů jednotlivých vlád členských států.

Jak konkrétně renacionalizace, tak spolufinancování, představují pouze přesun výdajového břemene z rozpočtů EU na rozpočty národní bez reálné úspory finančních prostředků. Naopak lze oprávněně očekávat, že by taková situace vedla de facto k soutěži národního rozpočtu k subvencování příslušných sektorů a v důsledku k zásadnímu narušení konkurenceschopnosti subjektů a hospodářské soutěže.

Je zřejmé, že v této soutěži by měly jednoznačně navrch jiné členské státy než ČR. Proto Česká republika myšlenku zavedení národního spolufinancování důrazně odmítá.

Chtěl bych sdělit, že se materiálem zabývaly i profesní organizace zemědělců – Agrární komora, Zemědělský svaz a Českomoravský svaz zemědělských podnikatelů, které k tomuto dokumentu vypracovaly společné stanovisko. Zástupci zemědělců se shodují na tom, že komise si klade správné otázky a reagují na jednotlivé návrhy komise.

Ke zjednodušení systému přímých plateb by podle jejich stanoviska přispělo uplatnění zjednodušeného režimu jednotné platby na plochu, avšak s možností podpořit zvlášť živočišnou produkci a další vybrané sektory. U podmínek podmíněnosti se domnívají, že je nezbytné vymezit jen základní požadavky, které by byly snadno kontrolovatelné. Jednotlivé standardy zavádět postupně a u nových členských zemí až po roce 2013, kdy by se měla úroveň přímých plateb vyrovnat. Nesouhlasí se stanovením stropů výše podpor, neboť by to znamenalo ohrožení konkurenceschopnosti a prosperity evropského zemědělství.

Návrh postupného navyšování mléčných kvót zemědělci považují za možnou přípravu na přechod na volný trh, protože navyšování kvót v období vyšší poptávky, která převyšuje výrobní kapacity, ztratí kvóty svou regulační funkci a dospěje se ke skutečným tržním cenám. Pro řízení rizik v zemědělství zemědělci navrhuji zavedení celoevropského finančního zdroje. V kumulaci s riziky ze změn klimatu, liberalizací agrárních trhů a postupující globalizací může být podle nich řízení rizik na národní úrovni u malých členských států s nízkou úrovní hrubého domácího produktu neúnosné.

U modulace je nutné stanovit stejná pravidla pro všechny podnikatele bez ohledu na velikost a po dosažení sto procent úrovně podpor EU u nových zemí i stejná pravidla pro všechny země.

Nedostatečně řešené problémy:

Považuji za důležité upozornit v souvislosti s otázkou dalšího vývoje výše plateb na systém podpor v rozvinutých neevropských státech. Jako účelný se jeví návrh zemědělských organizací zahájit analytické práce na porovnání zejména zámořských a evropského systému agrárních podpor. Od výsledku analýz pak odvozovat objem, zaměření a systém nezbytných podpor v rámci EU.

Z hlediska dlouhodobé perspektivy a trvalé udržitelnosti žádoucího rozsahu zemědělství vzhledem k prosazované potřebě zajištění potravinové bezpečnosti a rozšíření možností využití zemědělské produkce pro nepotravinářské využití, je dle mého názoru kladen malý důraz na otázky související s hospodařením vodou v krajině, a problémy úbytku zemědělského půdního fondu. Z toho vyplývá, že je zder soulad mezi stanoviskem zemědělců a stanoviskem ministerstva zemědělství. Proto je potřeba v tomto souladu dále pokračovat tak, aby bylo dosaženo těch cílů, které jsou jak v zájmu vlády, tak v zájmu zemědělské praxe.

Ke sjednocení názorů by mělo přispět jednání zástupců zemědělských výborů zemí Visegrádské čtyřky, rozšířené o země Bulharska a Rumunska, které se uskuteční na půdě Senátu v závěru příštího týdne.

Věřím, že se podaří přijmout taková stanoviska, která podpoří pozici vlády, a umožní nalézt do budoucna taková řešení, která budou prospěšná pro náš zemědělský sektor. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji vám, pane kolego, jako druhému zpravodaji. Další výbor se touto materií nezabýval. Otevírám rozpravu. Hlásí se kolegyně Venhodová, tentokrát ne jako zpravodajka, ale jako senátorka.

Senátorka Alena Venhodová: Upravila bych jen přeřeknutí v mé původní zpravodajské zprávě. V návrhu na usnesení je to napsáno správně, ale přečetla jsem u mléčných kvót do roku 2013. Pochopitelně tam patří 2015. Omlouvám se a chtěla bych, aby to bylo opraveno v zápise.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Do rozpravy se hlásí kolega Hajda.

Senátor Jan Hajda: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, k tomu, co bylo řečeno, bych chtěl učinit ještě dvě poznámky.

Nejsložitější částí mimo stropového financování je otázka křížových kontrol, tzn. velice tvrdých 18 opatření, která musí zemědělci udělat pro to, aby potraviny byly bezpečné pro naše spotřebitele. Myslím si, že jsou zemědělci někdy chápáni jako příjemci dotací, ale nezdůrazňuje se, že potraviny, zvláště české – v normách jsme nejpřísnější – jsou kvalitní a že je to daň, pokud se týká kvality potravin. Myslím si, že všichni, hlavně vrcholní politici toto málo zdůrazňují, protože v supermarketech i ty nejbohatší zajímá to, co je nejlevnější.

Včera jsme pořádali seminář k otázce klimatických změn a jejich dopadů na některé oblasti v České republice. Pokud máme od příštího roku předsednictví, domnívám se, že bychom měli být iniciativní v tom, abychom zvýraznili s postupujícími klimatickými změnami rizikovost zemědělské výroby a jak včera konstatovali zástupci pojišťoven, abychom byli jedněmi z iniciátorů a využili možnosti předsednictví pro celoevropský rizikový katastrofický fond. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane senátore. Hlásí se někdo další do rozpravy? Nikoho nevidím. Chce se vyjádřit pan ministr? Máte slovo, pane ministře.

Ministr zemědělství ČR Petr Gandalovič: Na půdě Senátu nechci rozvíjet diskusi o rizikových fondech. Jak bylo řečeno, zdůrazňovali jsme, že by to měla být spíše národní kompetence. Bojíme se, že bychom se tímto způsobem podíleli na financování problémů, které možná mohou být častější v jiných členských zemích. To nevidíme jako správné. Je to stále otevřená věc, o které se bude diskutovat.

Pokud jde o problematiku křížových kontrol, je to téma, o kterém jsem měl možná hovořit. Je to v rámci prověrky funkčnosti. Předpokládá se tam zvážení zavedení poslední etapy křížových kontrol. Je to kontrola, která je pro zemědělce podmínkou, aby mohli dostávat přímé platby. O zavedení se v poslední fázi možná bude diskutovat, že by se odložilo až za rok 2011. To pouze pro upřesnění.

Děkuji za tuto debatu, která je velmi věcná a pomáhá nám komunikovat záležitosti mezi vládou a Evropskou komisí a mezi vámi, členy Senátu a vašimi volebními obvody, kde máte celou řadu lidí, kterých se to týká.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane ministře. Chce se vyjádřit paní zpravodajka? Nechce. Budeme hlasovat o návrhu, který načetla paní zpravodajka – nebudu ho číst – včetně doprovodného usnesení. Přivolám kolegy a potom zahájím hlasování.

Aktuálně je přítomno 59 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 30.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí – tlačítko ANO a zdvihne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a také zdvihne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 14 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 50, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji paní zpravodajce, děkuji panu ministrovi, že se mu podařilo všechny jeho návrhy obhájit, byly schváleny.

Nyní jsme se dostali do takové situace, že máme zafixované body pevně na 16. hodinu. Ale protože si myslím, že náš program je velmi obsáhlý, a nemůžeme si dovolit hazardovat s časem, poprosil bych vás o to, abychom nyní procedurálním hlasováním změnili pořad schůze, a to tak, že předsuneme návrh senátního návrhu zákona senátorů Jiřího Lišky, Přemysla Sobotky, Jiřího Stříteského atd. na tuto chvíli a potom bychom pokračovali, až přijde pan ministr Pospíšil, v normálním programu. Je to doufám zřejmé, jedná se o přesun jednoho bodu, abychom vyplnili pauzu.

Kdo souhlasí s tímto procedurálním návrhem, nechť zdvihne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, tlačítko NE a také zdvihne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 15 z 62 přítomných při kvoru 32 pro se vyslovilo 46, proti byli 4. Tento návrh byl přijat. Upravili jsme tedy průběh schůze. My se s kolegou Šnebergerem vystřídáme u mikrofonu a budeme pokračovat.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Hezké odpoledne, dámy a pánové, dalším, před chviličkou schváleným bodem programu je:

Návrh senátního návrhu zákona

senátorů Jiřího Lišky, Přemysla Sobotky, Jiřího Stříteského, Václava Jehličky, Karla Bartáka a dalších senátorů o účastnících protikomunistického odboje

a účastnících odporu proti komunismu – 2. čtení

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 173. Tento návrh zákona uvede pan místopředseda senátu dr. Jiří Liška. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové, určitě jste zaznamenali, že ocenění bratří Mašínů a Milana Paumera panem premiérem rozpoutalo širokou společenskou diskusi na téma ozbrojeného boje proti komunistickému režimu. Chtěl bych tady ale upozornit a zdůraznit, že projednávaný návrh zákona o protikomunistickém odboji a odporu má daleko širší záběr, než je případ bratří Mašínů nebo boj se zbraní v ruce.

Proto posuzovat tento návrh zákona pouze přes akce bratrů Mašínů by bylo velmi zjednodušené.

Dovolte mi, abych vás informoval o tom, co se událo od prvého čtení. Návrh zákona o třetím odboji jsme zaslali k připomínkování různým zainteresovaným organizacím a v Senátu byl projednáván ve třech výborech. Všechny tři výbory jej doporučily plénu ke schválení. Z jednání výborů vzešlo také několik pozměňovacích návrhů, které reagují jak na připomínky naší senátní legislativy, tak na podněty, které tu zazněly na minulé schůzi. S předloženými návrhy mohu za předkladatele říci, že se ztotožňujeme a že jsme přesvědčeni, že prospívají záměru zákona. Některé mají pouze technický charakter, jiné, které mírně mění obsah návrhu zákona, určitě podrobně vysvětlí zahraniční zpravodaj pan kolega Bureš.

Dovolte mi, vážené kolegyně a kolegové, abych znovu připomenul, že zákon nezakládá nárok na odškodnění nebo nějaké významné materiální hodnoty. Má především morální rozměr, ale také je nutno říci, že na druhé straně není jen hromadný, neadresným konstatováním toho, že existoval odvážný odboj a odpor proti komunismu. V tomto smyslu chce být naplněním zákona o protiprávnosti komunistického režimu z roku 1993, podle kterého byl odpor i odboj občanů legitimní, spravedlivý, morálně oprávněný a je hodný úcty. Proto stanovuje podmínky pro vydání osvědčení účastníka třetího odboje, které mu navíc přiznává statut válečného veterána a také účastníka odporu proti komunismu jako méně vyhrocené a v dopadu i méně riskantní formě boje s totalitou.

Návrh zákona se netýká obětí komunistického režimu, na lidi nespravedlivě odsouzené se zaměřovaly rehabilitační zákony. Zákon o třetím odboji se týká těch, kteří záměrně nechtěli být pouze pasivními účastníky probíhajících dějů a označení oběť se proto brání. Proti nástupu nesvobody a totality i proti jejímu trvání se postavili dobrovolně a s vědomím vysokých trestů, které jim jako nepřátelům vládnoucí moci hrozily. Můžeme říci, že jejich snaha byla možná někdy naivní, mnohdy beznadějná, když stáli proti ohromné státní mašinérii, a jindy, v konkrétních případech, jako byly například útěky do zahraničí nebo zpravodajské práce pro západní služby, velmi účinná. Nakonec – a na to si myslím, že bychom neměli zapomínat – byla ve svém důsledku vítězná, protože právě skutky odboje a odporu neustále udržovaly v povědomí národa touhu po znovunabytí svobody a před světem odhalovaly potlačovatelskou povahu vládnoucího režimu.

Vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi vyjádřit se ještě k jedné věci, která také bývá v našem návrhu kritizována. Komunistický režim trval velmi dlouhou dobu a jeho způsoby ovládání státu a společnosti se proměňovaly, stejně jako možnosti a účelnost kroků činěných proti němu. Konkrétní životní příběhy, osudy a činy a obecně historie se nikdy nedají beze zbytku podchytit v paragrafech.

Proto cíleně návrh zákona nepodává nějaký taxativní výklad toho, co spadá pod odboj a co pod odpor, ale spíše stanovuje základní mantinely a principy toho rozhodování. Tím hlavním je princip osobního nasazení a riskantnosti daného jednání.

To je také důvod, proč je podle návrhu zákona vydávání osvědčení účastníkům odboje a odporu ve shodě s obdobnou právní normou přijatou na Slovensku svěřeno právě Ústavu pro studium totalitních režimů. Nejenže jsou zde soustředěny důležité archivní materiály, ale především tu pracují historici a odborníci, kteří se dlouhodobě tématu třetího odboje věnují. Lidé, kteří k této problematice mají osobní vztah a budou jistě schopni každý jednotlivý případ odpovědně a se znalostí věci posoudit.

Vážené kolegyně a kolegové, mám-li na závěr opakovaně a zjednodušeně vyjádřit, co je účelem předkládané právní normy, tak je to vůle konkrétně se přihlásit k lidem, kteří v období čtyřicetileté komunistické nadvlády bojovali za obnovu svobody a demokracie v naší zemi a byli za to připraveni položit život a nebo být uvězněni. Jsem přesvědčen, že výrazem zralosti společnosti je to, že dokáže ocenit ty ze svého středu, kteří v dobách těžké zkoušky se nebáli a bez ohledu na hrozící následky se postavili za společné dobré proti bezpráví a porobě své i ostatních. Náš stát to tak učinil po první i druhé světové válce a já věřím spolu se svými kolegy předkladateli, že tak učiní, byť trochu opožděně, i po porážce totalitního režimu.

Dovolte mi, abych vás úplně na závěr požádal o to, abyste dali možnost návrhu postoupit do podrobné rozpravy a na závěr jej schválili ve znění s pozměňovacími návrhy garančního výboru. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane místopředsedo, posaďte se, prosím vás, ke stolku zpravodajů. Návrh senátního návrhu zákona projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který určil zpravodajem pana senátora Jaromíra Štětinu, a usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk 173/2. Dále byl tento senátní tisk přikázán výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který určil jako svého zpravodaje pana senátora Vítězslava Jonáše, a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní 173/3. Senát určil garančním výborem pro projednávání tohoto senátního návrhu zákona výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk 173/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Milan Bureš, prosím ho, aby vás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátorem, máte slovo.

Senátor Milan Bureš: Pane předsedající, pane místopředsedo, dámy a pánové, v rámci prvního čtení už jsem vás se svou zpravodajskou zprávou dostatečně seznámil, proto mi dovolte nyní při druhém čtení, abych pouze shrnul některá fakta týkající se tohoto návrhu zákona.

Navrhovaný zákon definuje protikomunistický odboj a odpor proti komunismu, rozlišuje dvě kategorie osob bojujících proti komunismu. Na účastníky protikomunistického odboje a na účastníky odporu proti komunismu. Dále stanoví podmínky pro vydání osvědčení účastníka protikomunistického odboje a účastníka odporu proti komunismu. Specifikuje formy protikomunistického odboje a odporu proti komunismu, je zde také upravena rehabilitace za zbytkové tresty související s trestnými činy některých politických vězňů, na které se nevztahuje zákon č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci ani ustanovení § 6 zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu.

Dále stanoví nároky účastníka protikomunistického odboje a také stanoví působnost Ústavu pro studium totalitních režimů vydávat oprávněným osobám osvědčení popřípadě vydaná osvědčení rušit.

Časově je to období vymezeno, období třetího odboje, daty 25. únor 1948 a 17. listopad 1989. Je třeba také připomenout, že tvůrcům zákona se určitou inspirací stala podobná právní úprava již přijatá na Slovensku.

V rámci projednávání garančního výboru jsme reagovali na připomínky, které, jak tu už pan předkladatel říkat přede mnou, měla naše senátní legislativa, ale také jsme reagovali na některé připomínky vzešlé z polemiky z diskuse v rámci prvního čtení. Takže náš výbor se dopodrobna tímto návrhem zabýval a přijal následující usnesení, se kterým vás nyní seznámím.

Po úvodním slovu předsedy výboru senátora Karla Bartáka a po odůvodnění návrhu senátního zákona zástupcem navrhovatelů místopředsedou Senátu senátorem Jiřím Liškou, po zpravodajské zprávě místopředsedy výboru senátora Milana Bureše a po rozpravě výbor za prvé doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh senátního návrhu zákona ve znění pozměňovacích návrhů, které jsou přílohou tohoto usnesení. A za druhé určuje zpravodajem výboru pro projednání senátní tisku č. 173 na schůzi Senátu PČR senátora Milana Bureše. Děkuji v tuto chvíli.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane zpravodaji, posaďte se prosím u stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VZVOB pan senátor Jaromír Štětina. Přeje si vystoupit, takže dostává slovo. Prosím, pane senátorem.

Senátor Jaromír Štětina: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já chci jen zdůraznit, že náš výbor a já jako zpravodaj jsme spolupracovali úzce na znění usnesení s garančním zpravodajem a naše stanovisko se prakticky neliší od výboru určeného jako výboru garančního. Čili náš výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh senátního návrhu zákona s pozměňovacími návrhy, které jsou přílohou tohoto usnesení a korespondují s těmi návrhy, o kterých zde hovořil pan garanční zpravodaj.

Já bych jen využil a zdůraznil bych jeden aspekt přijetí tohoto zákona. A to, že tento zákon je dalším krokem k dekomunizaci naší společnosti. Myslím si, že těch kroků bude přibývat a rád bych vám radostně sdělil, že dnes Městský soud v Praze potvrdil zrušení Komunistického svazu mládeže a dokonce bych se rád pochlubil, že někteří členové naší komise pro posuzování ústavnosti KSČM se na tom velmi významně podíleli. Takže myslím si, že se letos dočkáme ještě dalších kroků. A chtěl bych poděkovat především autorům tohoto zákona, Konfederaci politických vězňů a všem, kteří se podíleli na jeho přípravě. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, pane senátore. Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VHZD pan senátor Vítězslav Jonáš. Pan senátor si přeje vystoupit, takže dostává slovo. Prosím, pane senátore.

Senátor Vítězslav Jonáš: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se na své 23. schůzi konané 12. března zaobíral tímto návrhem senátního návrhu o účastnících protikomunistického odboje a účastnících odporu proti komunismu s tímto závěrem:

Doporučuje Senátu PČR schválit návrh senátního návrhu zákona, určil zpravodajem výboru pro jednání na schůzi senátora Vítězslava Jonáše, pověřuje předsedu výboru senátora Ivana Adamce předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

My jsme věděli o těch pozměňovacích návrzích, které jsou, nicméně jsme schválili v tom původním znění, ale není to nic proti ničemu a doporučuji já osobně přijmout tyto pozměňovací návrhy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Pane senátore, to je sice hezké, že nám osobně něco doporučujete, ale stanovisko výboru je takové, jaké je, a my o souhlasu budeme muset hlasovat podle jednacího řádu. Takže vaše doporučení je sice hezké, nicméně je to pouze váš osobní názor. Děkuji.

Takže dámy a pánové, já v tuto chvíli otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí místopředseda Senátu pan senátor Jan Rakušan. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Myslím, že je o mně obecně známo, opakovaně jsem to deklaroval, že si vás všech bez rozdílu politických názorů vážím a to za práci, kterou jste odvedli ve svých obvodech, a za to, že jste sem byli čestným způsobem zvoleni. Také nepodsouvám předkladatelům, že by ten zákon předkládali v nějakém špatném úmyslu. Dokonce se domnívám, že zákon je předkládán v dobré víře. Ale přesto mi dovolte, abych několika body okomentoval jenom svůj osobní názor.

Mně se obecně nelíbí politické zákony. Možná si to neuvědomujete, ale které nás obloukem mohou vrátit zpět do totality, proti které se nyní tváříme, že chceme bojovat. Nelíbí se mi dělení lidí na lepší a horší, rudé, hnědé, bílé, černé a posléze, čehož se já bojím, na oranžové a modré apod. „Ústav paměti“ (celý název neznám), za odbornou instituci v žádném případě nepovažuji.

Při veřejném slyšení, které tady pořádala kolegyně Domšová o eutanázii, které mimochodem bylo velmi povedené, jedna přednášející položila otázku, kdo je pro eutanázii, a kdo je proti, nechť zvedne ruku. Kdybych já se nyní zeptal, kdo byl kandidátem, členem KSČ, neboť členem v komunistickém hitlerjungen, SSM, s překvapením bychom asi zjistili, že poměr v naší komoře je jiný, než si myslíme nebo uvádíme.

Nyní dvě poznámky k zákonu, a to k § 3 bod 4 písm. i). Už jsem to tu uváděl při prvním čtení. Musím se bohužel přihlásit k tomu, že ten § i zní: jinak dobrovolně a vědomě se aktivně podílel na budování, rozvoji, upevňování komunistické totalitní moci v Československu. Tak já se k tomu hlásím. Já jsem dělal lékaře, nesabotoval jsem, nesabotoval jsem žádné lidi, takže jsem se snažil pracovat, chodil jsem do práce denně. Jak jsem podporoval totalitní moc? Byl jsem zbabělec a chodil jsem k volbám, chodil jsem k volbám a házel jsem tam lístky a tím jsem legitimizoval tu moc, neměl jsem tu odvahu jako někteří moji kolegové tam nejít.

Ke zmíněným bratrům Mašínovým naopak v bodě 7 vidím bod, který se mi líbí, protože podle něj nemůžou dostat žádné vyznamenání, pakliže se některý jedinec dopustil zvlášť zavrženíhodného jednání, směřujícího k popření individuálních a základních lidských práv a tomuto jednání se v rámci atd. To znamená, to si myslím, že přímo na tento případ sedí. Dál vás zdržovat nebudu, vystoupil jsem proto, abych dal návrh zamítnout tento zákon.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane místopředsedo. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Vlastimil Balín. Prosím, pane senátore.

Senátor Vlastimil Balín: To byla jen taková poznámka, já se omlouvám za to malé zdržení. Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové. Při těchto materiích už se pomalu stává koloritem, že kolega Rakušan je jakýsi předskokan, já nechci říkat, že jsem snad lepší borec, to bych si nedovolil, on je skutečně lepší a je tu déle jak já. Ale už se to stává jakýmsi koloritem, že k tomu vystupujeme. Já nechci a nemám v záměru opakovat to, co už jsem opakovaně k tomuto zákonu nebo k této materii řekl. Přesto jenom několik skutečně málo poznámek.

Nemohu se ubránit dojmu, že tento zákon má legalizovat morální ocenění zavrženíhodných činů. Zavrženíhodných činů v každé společnosti, v každém politickém nebo společensko-ekonomickém systému, kterým je beze zbraní v ruce zabití, vražda. Bohužel, toto tam v některých paragrafech nacházím a takto nejenže mohou být vykládány, ale bohužel ony tak budou fungovat.

Slyšel jsem poznámku, možná že jsem si to udělal, nebo jsem se přeslechl, neslyšel jsem to přesně, že komunisté zde vládli dlouho a specificky – nebo tak nějak to odeznělo od předkladatele. Víte, já se někdy myslím, že současná vláda a nejen ona, ale i bohužel některé orgány, jako by si některé rysy osvojily a příliš té reflexe a určitého poučení, jak by se dalo organizovat a řídit společnost, si nepřevzaly.

Poslouchat samozřejmě nemusíte, neposloucháte jiné problémy, tak proč poslouchat kolegu senátora Balína z KSČM, že? (Poznámka na slova senátora Sehnala, který opouštěl Jednací sál a pronesl: „Poslouchat komunistu, to tedy ne.“)

Já stejně jako kolega Rakušan hodnotím ten návrh jako vyloženě politický zákon. Registroval jsem v těch pozměňovacích návrzích, protože náš výbor byl garančním výborem, takže na rozdíl od vás třeba ty pozměňovací návrhy jsem už slyšel, že ta původní předloha počítala s tím, že nemá nárok žádat o takovéto morální ocenění ten, kdo byl v nějakém orgánu spojeným s fungováním předlistopadové KSČ. Teď je tam určitá změna v tom, že se to rozšiřuje na všechny členy předlistopadové KSČ a v těch diskusích bylo zajímavé poslouchat určité obavy: no jo, ale oni tam měli kandidátskou lhůtu. Jde přece o kandidáty. Víte, na tom je úsměvné to, že někteří možná, byť v té rétorice se – a v dost významných funkcích – jaksi tváří, že by pomalu, až ten zákon začne působit a fungovat, mohli přihlásit o toto morální ocenění, ale nebudou moci, protože byli kandidáty té předlistopadové KSČ. Na druhé straně jim to nic nebrání ani v tom, že fungují třeba jako hejtmani – minimálně Ústeckého kraje za ODS. To jsou takové ty životní paragrafy.

To byla možná nepatřičná poznámka a možná poznámka i – řečeno sportovní terminologií – mimo soutěž. Já bych se chtěl v závěru přihlásit jen k tomu návrhu, který tady už přede mnou odezněl a dám vám též návrh na zamítnutí tohoto návrhu zákona, i když vím, že ta konstelace a to rozložení je takové, že ten návrh je asi zbytečný, přesto podávám. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Tomáš Grulich. Prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Grulich: Vážený pane předsedající, milé kolegyně, kolegové. Říkal jsem si, že se nenechám vyprovokovat, nicméně nedá mi to, abych vystoupil a postavil se k některým věcem, které tady byly řečeny. Kolegové, pravděpodobně ten zákon pořádně nečetli, a nevědí, že se z této skupiny lidí, kteří si zaslouží naši úctu, vydělují lidi, kteří třeba byli součástí represivních složek, mám třeba na mysli, že byl např. v 50. letech odsouzen pan Šváb, tedy soudruh Šváb, nebo prokazatelný vrah Pich-Tůma, tak samozřejmě i když tyto lidi byli odsouzeni totalitním režimem, není možné těmto lidem úctu vzdávat. Tady se nedělí společnost, ale vyčleňují se z lidí, kteří si zaslouží naši úctu, kteří byli odsouzeni komunistickým režimem, tak z těchto lidí musíme odsoudit ty, kteří se vlastně na těch represích podíleli. Já si myslím, že je to jasné a že je to jasné i těm mým předřečníkům, jen to jaksi nechtějí chápat.

Co se týká ještě ozbrojeného boje, kolega Rakušan například říkal, že vždycky ten, kdo někoho zabije, zůstává vrahem, není to pravda. Mezi rokem 1948 a minimálně rokem 1953 nebylo vůbec jasné, jestli bude nebo nebude válka. A samozřejmě tyto lidi, stejně tak jako lidi mezi roky 1939 až 1941, kdy Československá republika nebyla ve válečném stavu s Německem, museli bychom odsoudit všechny odbojáře mezi rokem 1939 až 1941, kdy byla uznána prozatímní vláda v Londýně a teprve v tuto chvíli vstoupila do válečného stavu s Německem. Tak proto prosím vás hleďme na to tak, jak to ve skutečnosti je. Tito lidé, kteří se rozhodli bojovat proti komunismu, byli ve stejném postavení jako ty lidi mezi rokem 1939 až 1941. Nikdy jsme to nezpochybnili a nezpochybňujme to ani nyní. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Dál se hlásí ještě do rozpravy pan senátor Jan Rakušan. Prosím, pane senátore.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Pane předsedající, kolegyně a kolegové. Dám si závazek, že už potřetí nevystoupím, ale nevkládejte mi do úst něco, co jsem neřekl. Já jsem vždycky při projednávání bratrů Mašínových odsuzoval to, že je svázaný omámený člověk podříznut. Odsuzuji totéž, když vidím britského vojáka v Iráku, odsuzuji to na celém světě. Takže já jenom tvrdím, že tato věc – takto jsem ji nikdy neřekl. Navíc asi před týdnem premiér Topolánek řekl, že mučení není ideologické, že mučení je vždycky mučení a topení je vždycky topení, ať je to kdykoliv.

Já si tedy také myslím, že vražda je vždycky vraždou.

A chci říci ještě jednu poznámku. Vy si to možná neuvědomujete, ale já jsem se včera s dojetím díval, jak pohřbívali našeho velikána, možná největšího herce, kterého jsme měli, Radovana Lukavského. A už se objevují sprosté útoky na to, že hrál v Králi Šumavy a že tedy vlastně nějakým způsobem podporoval nebo legitimizoval tento režim. Prosím vás, tímto způsobem se nemůžeme pořád cejchovat.

A protože jsem vždycky používal jenom toho Honzátka, toho svázaného, omámeného, nepoužíval jsem pokladníka, a že předtím tady byla beseda o zemědělství, já vás chci ubezpečit, že pan Lecián, který byl zraněn na Moravě, já pocházím z poloviny rodiny z Moravy a mám tam příbuzné, musím vám říci, že takto by se chovali všichni Moraváci, protože ti si váží půdy, země, vína, všeho takovým způsobem, že když jim někdo zapálí stoh, oni to nevidí jako ideologii, oni to vidí jako Boží nemravnost, že toto se nedělá.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Kolegyně a kolegové, chtěl bych vás jenom poprosit o to, aby se rozprava k tomuto zákonu nezvrhla v diskusi o bratrech Mašínech. Já bych skutečně myslel, že nejednáme k věci.

V tuto chvíli mám ještě přihlášeného pana senátora Martina Mejstříka.

Senátor Martin Mejstřík: Pane předsedající, dámy a pánové, přiznám se, že mě zaskočilo to, že tento bod byl předřazen, protože jsem po včerejším projednávání ve výboru měl s panem místopředsedou Liškou, jedním z navrhovatelů, diskusi a chtěl jsem se s ním o tom ještě pobavit dále v klidu, a nějak jsme tím předřazením neměli čas. Omlouvá se tedy všem, které nyní zaskočím se svým námětem nebo návrhem na drobnou změnu v tomto zákonu.

Pan místopředseda Liška už to slyšel včera, já to zopakuji pro všechny ostatní.

Já samozřejmě vítám návrh tohoto zákona a budu hlasovat pro něj v jakékoliv podobě, která se zde zatím rýsuje. Všechny návrhy, které zatím máme na stole, jsou rozumné a já si myslím, že ani ten můj není jako až tak nerozumný, takže budu samozřejmě raději, když schválíte i ten můj.

Nicméně dal jsem si tu práci a udělal jsem srovnání se slovenským zákonem o protikomunistickém odboji, ze kterého ten náš vycházel. A musím zde konstatovat, že on jej postaven poněkud jinak formálně, ale i obsahově. On v podstatě nečiní rozdílu, nebo ho alespoň tolik nezdůrazňuje, mezi odbojem i odporem. A to říkám s vědomím toho, že česká cesta má určitě své opodstatnění a rozumíme jí, a neberte to jako nějakou výtku nebo zpochybnění, nicméně v kontextech, ke kterým se dostanu, se domnívám, že slovenský model je přece jenom poněkud citlivější vůči lidem, kterých se to vlastně bude týkat.

Slováci totiž, jak už jsem řekl, nerozlišují mezi odbojem a odporem a v podstatě všem lidem, kteří se nějakou měrou pokoušeli nebo aktivně zapojili do protikomunistického odboje, tímto zákonem vzdávají úctu a i něco málo toho hmotného přilepšení, ke kterému se také ještě dostanu.

My, jak zde bylo řečeno, rozčleňujeme a rozlišujeme odboj a odpor a vypadávají nám z toho díky tomuto rozlišení poměrně početné skupiny, kterých bych se rád zde zastal. Jsou to naši českoslovenští občané, kteří byli odvlečeni a tento proces v podstatě únosu byl zahájen již v roce 1945 do Sovětského svazu, do gulagů Sovětského svazu. Dále to jsou naši občané, kteří byli donuceni nebo odveleni do vojenských táborů nucených prací, technických praporů a pomocných technických praporů, a obecně v podstatě političtí vězni jako takoví.

Jestli já něco maličko vyčítám návrhu, který máme před sebou, tak právě to, že vlastně dělá kasty, různě kastuje politické vězně anebo účastníky odboje a odporu.

Říkám, rozumím tomu, ale pokusím se vám vyjádřit to, to co chci sdělit, na příkladu, který jsem zažil v 90. letech. Jako novinář jsem pracoval nepřímo na zákonu o druhém odboji, to byli naši západní letci a východní vojáci, kteří bojovali na východních frontách. A při tomto zákonu o ocenění druhého odboje se ukázala veliká propast mezi tehdejším velícím sborem, který byl v 90. letech jakýmsi způsobem již oceněn, odškodněn, byly jim díky vyšším vojenským funkcím samozřejmě zlepšeny důchody, a tzv. mužstvem, na které se jaksi zapomnělo. A tato zvětšující se propast samozřejmě tzv. mužstvo velmi mrzela a bylo jim to po mnoha letech utrpení a obětí líto.

Domnívám se, že schválíme-li tento zákon bez mého doplnění, které opravdu se domnívám, že není příliš drastické a nemuselo by vyvolat nějaké problémy, tak se nám podaří neúmyslně právě vnést propasti anebo rozpory mezi lidi, kterých si všichni vážíme.

Můj pozměňovací návrh by zněl takto. Vychází tedy, už jsem to přiznal, ze slovenského zákona, a protože je to tak narychlo, tak asistentka to rychle přepisuje do češtiny, já vám to zatím budu překládat ze slovenštiny.

Pozměňovací návrh zní:

Účastníkem protikomunistického odboje nebo odporu je občan, který byl politickým vězněm nebo byl z politických důvodů internovaný, nebo byl v období let 1948 až 1953 zařazen do vojenských táborů nucených prací (technické prapory, pomocné technické prapory) anebo byl v letech 1944 až 1946 civilní osobou protiprávně násilně odvlečenou do bývalého Svazu sovětských socialistických republik a do táborů, které měl bývalý Svaz sovětských socialistických republik zřízené v jiných státech.

Toto je můj pozměňovací návrh, který zpřesňuje osoby nebo okruhy osob, které bychom měli zařadit pod zákon o protikomunistickém odboji.

Mám zde ještě dvě připomínky. Mrzí mě zde kontinuálně se opakující vystupování našich kolegů a kolegyň ze sociální demokracie. Domnívám se, že alespoň u tohoto zákona bychom mohli projevit nějak obecně lidský přístup k této problematice a jestliže si vážíme demokracie, tak bychom měli zde, nehledě na politické rozlišení, kam patříme, do jaké strany, se shodnou na tom, že lidé, kteří bojovali nebo se pokoušeli bojovat proti diktatuře a za principy demokracie, tak bychom přece neměli být jenom proto, že to předkládá nějaká jiná strana, zásadně být proti. To je o tom, na jakých základech přece budujeme demokracii, a toto by snad mělo být jasno i sociální demokracii, že to není o ideologii, ale o podstatě demokracie.

A jenom pro vaši informaci. Jestliže rozšíříme okruh těch jaksi spíše morálně oceněných lidí o to, co zde navrhuji já, tak abyste věděli, jaké to bude mít dopady, co se týče hmotných, finančních dopadů, tak v podstatě velmi minimální. My vedle morálního ocenění jim zakládáme nárok na čestný odznak, což je opravdu minimum, co může naše společnost pro tyto lidi udělat.

Dle zákona o veteránech je to příspěvek na rekreaci nebo lázeňský pobyt, případně na pobyt v domovech důchodců pro veterány se stálou lékařskou péčí, kde si tito veteráni budou muset připlácet, takže se český stát příliš nepřetrhne. Jde spíše o symboliku než o to, že by náš státní rozpočet utrpěl velký šrám. Děkuji za pozornost a věřím, že můj pozměňovací návrh podpoříte.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Než dám slovo paní senátorce Gajdůškové, chtěl bych vám říci, že zde nenastalo žádné temné spiknutí pana senátora Rakušana. Tento návrh byl předřazen, protože byl prvním z návrhů, který nepotřebuje předkladatele. Je to jediný důvod.

Paní senátorka Gajdůšková má slovo.

Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, nechci se vyjadřovat k meritu věci, protože si myslím, že v této chvíli by to asi nevylokl z mé strany přesné. Chci ale dát procedurální návrh související s tím, že tento bod byl zařazen mimo program. Je to bod, který byl zařazen jako pátý od konce. Předpokládalo se, že bude projednáván až za týden. My bychom potřebovali čas si věci ještě promyslet a projednat. Dávám v této chvíli procedurální návrh přerušit projednávání tohoto bodu ještě ve fázi obecné rozpravy a dokončit projednáván í tohoto návrhu zákona v době, kdy se předpokládalo, že bude projednáván, tzn. ve středu 26. března. Děkuji za pochopení.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, paní senátorko. Zcela nepochybně na návrh na přerušení bodu máte jako předsedkyně senátorského klubu nárok. O tomto procedurálním návrhu se hlasuje bezodkladně. Dám o něm tudíž bezprostředně hlasovat. Znělkou přivolám nepřítomné senátorky a senátory.

Kolegyně a kolegové, budeme hlasovat o návrhu předsedkyně senátorského klubu ČSSD paní senátorky Gajdůškové, abychom tento bod, který projednáváme, přerušili v obecné rozpravě a projednávali ho příští týden ve středu 26. března.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 16 se ze 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 13, proti 29. Návrh nebyl přijat.

Dámy a pánové, budeme pokračovat dále. Nemám přihlášeného nikoho do obecné rozpravy, obecnou rozpravu tedy končím. Požádám nejdříve předkladatele tohoto návrhu zákona, pana místopředsedu Lišku, zda se chce vyjádřit k obecné rozpravě. Máte slovo, pane senátore.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi okomentovat proběhlou rozpravu. K vystoupení kolegy Rakušana bych chtěl dodat to, co tady padlo z úst pana kolegy Grulicha, že nejde o žádné dělení lidí. Jde o ocenění těch, kteří se postavili totalitě. Kolik jich bude, je otázkou. Mohou to být desítky, maximálně stovky lidí. Pokud jde o námitku, která tady padla při prvním čtení, tzn., § 3 odstavec 4 písmeno e), pozměňovací návrh, který byl přijat garančním výborem, toto znění upřesňuje a myslím, že ho dává do formy, která uspokojí i pana kolegu Rakušana.

O vystoupení pana kolegy Balína nechci příliš diskutovat, protože nechci ohrožovat jinak konstruktivní a přátelskou atmosféru, která v Senátu je. Dovolte mi poznamenat, že každý posuzuje nedávnou minulost mj. podle svých osobních zážitků, zkušeností a prožitků nebo podle zkušenosti svých blízkých. Je naprosto jasné, že jiný pohled na naši nedávnou minulost má potomek nevinně popraveného člověka jiný názor na minulost má člověk, který byl v komunistické straně a který možná i díky tomu měl docela slušný život.

Panu kolegovi Grulichovi děkuji za podporu.

Bohužel na adresu kolegy Mejstříka musím říci, že jeho návrh by zásadním způsobem vstupoval do celého návrhu tak, jak byl předložen. Obsahově jej vyprazdňuje. Cílem není říci, že všichni ti, kteří byli nevinně zavřeni a v pracovních táborech jsou ti, kteří mohou mít statut bojovníka proti komunismu. Tak to skutečně není. Návrh zákona byl jeho pozměňovacím návrhem vyprázdněn. Cílem je morálně ocenit ty, kteří se dokázali aktivně postavit komunistickému režimu. Probírali jsme to již na výboru. Měl jsem pocit, že jsem to kolegovi Mejstříkovi dostatečně vysvětlil, ale asi jsem nepoužil správná slova.

Ještě jednou váš žádám o to, abyste nechali o to, abyste nechali postoupit návrh zákona do podrobné rozpravy a na závěr ho schválili ve znění garančního výboru.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu předkladateli. Přeje si vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Štětina? Nepřeje. Pan senátor Jonáš za hospodářský výbor? Nepřeje si vystoupit. Dávám tedy slovo kolegovi Burešovi, který je garančním zpravodajem. Prosím, pane senátore.

Senátor Milan Bureš: V proběhlé obecné rozpravě vystoupili celkem čtyři diskutující, z toho jeden opakovaně. Zazněl zde návrh schválit, ten šel z výboru, pak návrh zamítnout, další návrh z garančního výboru je schválit s pozměňovacím návrhem, který předpokládá, že se otevře podrobná rozprava.

Dovolte mi krátkou větu. Také si nemyslím, že je to zákon, který by dělil lidi na dobré a špatné, to snad neumí žádný zákon. O tom, jestli je někdo dobrý nebo špatný, rozhoduje především on sám. Pokud bych měl přistoupit na myšlenku, že zákon takový je, může o tom mluvit člověk, který to vidí pouze prismatem a viděním totalitní doby. Jiná možnost není.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Přivolám nepřítomné senátorky a senátory do sálu. Budeme nejdříve hlasovat o schválení tohoto návrhu zákona a posléze i o zamítnutí. Pokud ani jeden z těchto návrhů neprojde, přejdeme do podrobné rozpravy. Přivolávám nepřítomné do sálu znělkou.

Kolegyně a kolegové, zahajuji hlasování o schválení návrhu tohoto zákona tak, jak jej předložil hospodářský výbor.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 17 se z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovili dva, proti byli čtyři. Návrh nebyl přijat.

Dámy a pánové, budeme hlasovat o zamítnutí tohoto návrhu zákona.

Zahajuji hlasování, kdo je pro zamítnutí, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti zamítnutí, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 18 se z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 8, proti bylo 43.

Přecházíme tedy do podrobné rozpravy, ve které mohou být podávány pozměňovací návrhy. Zatím se mi do podrobné rozpravy nikdo nehlásí. Hlásí. Pan senátor Martin Mejstřík.

Senátor Martin Mejstřík: Já zpřesním svůj návrh. Ten zní přesně takto: V § 4 se vkládá nový bod 8, který zní: Účastníkem protikomunistického odboje nebo odporu je občan, který byl politickým vězněm anebo byl z politických důvodů internován nebo byl v období let 48 až 53 zařazen do vojenských táborů nucených prací (technické prapory a pomocné technické prapory), anebo byl v letech 1944 - 1946 civilní osobou protiprávně, násilně odvlečenou do bývalého Svazu sovětských socialistických republik a do táborů, které měl bývalý Svaz sovětských socialistických republik zřízené v jiných státech.

Nechám rozdat návrh.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, pane senátore. Už jsme pravděpodobně všichni ten váš pozměňovací návrh dostali, takže si ho ostatní senátoři a senátorky mohou ještě přečíst jako písemný návrh. Dámy a pánové, dále se hlásí do rozpravy? Nemám nikoho přihlášeného do rozpravy. Hlásí se ještě dále do podrobné rozpravy pan senátor Milan Bureš. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Milan Bureš: Já bych okomentoval znění pozměňovacího návrhu, který vyšel z usnesení VVVK jako garančního výboru. Vy ho máte před sebou jako žlutý tisk 173/1. Pokusím se o to stručně. Je tam celkem 8 pozměňovacích návrhů. Vezmeme to popořadě.

Pozměňovací návrh se týká § 3, pardon § 2, 3 a 4. V podstatě se jedná o paragrafy, které jednak vymezují jednotlivé pojmy, kdo je a kdo není účastníkem odboje a odporu, čtvrtý paragraf hovoří o formách boje a odporu. Na rozdíl od původního znění dochází tady k určitému zpřesnění tak, aby se některé formulace neopakovaly, aby to znění bylo jasnější.

Pozměňovací návrh č. 2 – ten tam nahrazuje v § 2 písm. d) slova „československé státní občanství“ slovy „státní občanství Československé socialistické republiky“.

Pozměňovací návrh č. 3 – tam dochází k tomu, kdy je to zpřísnění podmínek pro ty, kteří mohou žádat o osvědčení, ať už účastníka odporu nebo účastníka odboje. Takže se tam vypouštějí slova „orgánu“ a „orgánů“, v množném čísle, a nahrazuje se slovem „stran“. Vypouští se následující bod d) a ostatní písmena se „přečíslují“. To zpřísnění je v tom – už to tady zaznělo, že by neměli žádat o toto osvědčení lidé, kteří byli členy Komunistické strany Československa a Komunistické strany Slovenska s výjimkou těch, kteří byli členy pouze v období od 1.1.1968 do 1.5.1969.

Pozměňovací návrh číslo 4, o kterém se zmínil pan kolega Rakušan, ten se trošičku mění, já přečtu jeho změněnou verzi, § 3 odst. 4 písm. i) zní – po „přečíslování“: „se jinak dobrovolně, vědomě a aktivně významným způsobem podílel na budování, rozvoji a upevňování komunistické totalitní moci v Československu“.

Pozměňovací návrh číslo 5, to je v podstatě drobná úprava.

Stejně tak pozměňovací návrh číslo 6 – myslí na to, že s osvědčením souvisí i právo nosit odznak, v případě odnětí osvědčení se doplňuje i „odnětí a vrácení tohoto odznaku“.

Pozměňovací návrh číslo 7 doplňuje postavení Ústavu pro studium totalitních režimů.

Poslední pozměňovací návrh – číslo 8 má 3 části. Mění a doplňuje nadpis zákona, to doplnění zní: o změně zákona č. 170/2002 Sb., o válečných veteránech, ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. V závorce jako zkrácený název – tedy (zákon o protikomunistickém odboji). Ta druhá část řeší osvobození od poplatkové povinnosti, protože předpokládá, že ti žadatelé o osvědčení budou muset doložit určité dokumenty, často ověřené, takže úprava se týká změny zákona o správních poplatcích, aby byli podobně jako žadatelé o statut válečného veterána od těch poplatků osvobozeni. A poslední část, část třetí, osmého pozměňovacího návrhu se týká drobné úpravy v textu v § 10 odst. 4.

To je vše z hlediska seznámení s těmi pozměňovacími návrhy. Celkem jich je osm.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já vám děkuji, pane zpravodaji. Zeptám se pana senátora Lišky, jestli chce vystoupit se závěrečným slovem v podrobné rozpravě. Nemá zájem. Pan senátor Štětina – také nemá zájem, protože pozměňovací návrh výboru, který on zastupuje jako zpravodaj, je podmnožinou totožnou s pozměňovacím návrhem předneseným panem senátorem Burešem, tudíž garančním zpravodajem. Chci se zeptat pana Vítězslava Jonáše, jestli má zájem vystoupit v podrobné rozpravě. Nemá. Žádám tedy pana senátora Bureše, aby v souladu s jednacím řádem přednášel jednotlivé pozměňovací návrhy, které zde zazněly, abychom mohli postupně hlasovat.

Senátor Milan Bureš: Budeme tedy hlasovat o způsobu hlasování?

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já bych v tuto chvíli doporučoval, abychom hlasovali – vzhledem k tomu, že to je výborový návrh – jako celek, takže bychom mohli hlasovat o celém výborovém návrhu. To znamená výboru, který zastupujete jako garanční zpravodaj, pokud nikdo nevznese námitku proti tomu, aby se hlasovalo o jednotlivých pozměňovacích návrzích. Dále bych dal samostatně hlasovat o pozměňovacím návrhu, který přednesl pan senátor Martin Mejstřík.

Začal bych návrhem pana senátora Martina Mejstříka a pak bych pokračoval s tím pozměňovacím návrhem garančního výboru.

Dámy a pánové, ještě před tím, než dám hlasovat, protože teď budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu senátora Martina Mejstříka, zeptám se předkladatele, jaké je jeho stanovisko k tomuto pozměňovacímu návrhu. Nedoporučuje. A garančního zpravodaje – jeho stanovisko? Nedoporučuje.

Takže, dámy a pánové, ještě se hlásí pan senátor Pavel Sušický. Pane senátore, vy jdete předložit pozměňovací návrh? Já jsem skončil podrobnou rozpravu, a vy nemáte přednostní právo. Bohužel, je mi líto. Můžete pouze s klasickou poznámkou. Ale to máte, pane senátore, nějakým způsobem mně oznámit, já to bohužel nevím. Tak faktická poznámka pana senátora Sušického.

Senátor Pavel Sušický: Já se omlouvám, jen faktickou poznámku, prosím o zápis do stena. Já jsem se zmýlil při hlasování – nepožaduji další nové hlasování, ale já ten zákon podporuji, a byl to omyl. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Paní senátorka Liana Janáčková na mne z lavice ukazuje, že ona též je takovou podivně postiženou. A pan senátor Milan Bureš je také tím, kdo hlasoval?

Senátor Milan Bureš: Já mám tady při hlasování v obecné rozpravě jako zamítnutí, že jsem nebyl přítomen. Zjevně jsem přítomen byl, kartu jsem skutečně zastrčenou měl. Hlasoval jsem pro zamítnutí.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Takže, vážení přátelé, nyní jsme si vysvětlili, jak kdo již hlasoval, to je všechno správné a bezvadné. V tuto chvíli zahajuji hlasování o jednotlivých pozměňovacích návrzích. Přivolám nepřítomné senátorky a senátory do sálu, pak vás provedu hlasováním. Takže v tuto chvíli znělka.

Kolegyně a kolegové, zahajuji hlasování o pozměňovacím návrhu pana senátora Martina Mejstříka. Aktuálně je přítomno 66 senátorek a senátorů, kvórum je 34. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO.

Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Dámy a pánové, konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 19 se z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 34 pro vyslovilo 6, proti bylo 17, návrh tedy nebyl přijat.

Dále budeme pokračovat pozměňovacím návrhem tak, jak ho máte uveřejněný v senátním tisku č. 173/1 jako v příloze zprávy garančního výboru. Takže, dámy a pánové, dovolte mi, abych zahájil hlasování o tomto komplexním pozměňovacím návrhu.

Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku nad hlavu.

Já bych poprosil pana ministra Julínka, aby nás neučil jednacímu řádu. Děkuji.

Kdo je proti tomuto návrhu?

Takže konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 20 se z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 34 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat.

Tím jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy, a nyní můžeme přistoupit k hlasování o schválení návrhu senátního návrhu zákona, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Takže kolegyně a kolegové, zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh zákona ve znění pozměňovacích návrhů, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu zákona, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 21 se z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 34 pro vyslovilo 50, proti byli 3, návrh byl přijat.

Kolegyně a kolegové, nyní budeme hlasovat ještě o pověření. Navrhuji, abychom pověřili pány senátory Lišku, Bureše a Hálka, aby nás zastupovali při projednávání tohoto návrhu zákona v Poslanecké sněmovně. O tomto, vážení kolegové a kolegyně, dám hlasovat.

Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku.

Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 22 se z 64 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 pro vyslovilo 49, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat.

Kolegyně a kolegové, bylo mi oznámeno, že pan ministr tady bude do pěti minut, já si myslím, že stojí za to v tuto chvíli udělat pětiminutovou přestávku a pak budeme pokračovat ve schváleném pořadu jednání.

(Jednání přerušeno v 15.56 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 16.08 hodin.)

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Dámy a pánové, pan ministr již dorazil. Omlouvám se za to zhruba 9minutové zpoždění. Budeme pokračovat dál podle schváleného programu, to znamená dalším bodem je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon,

ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků,

ve znění pozdějších předpisů

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 193. Prosím ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pane ministře, máte slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Děkuji. Pane předsedající, dámy a pánové, já se omlouvám za zpoždění. Pokusím se vás stručně seznámit s návrhem tohoto návrhu zákona poté, co se zorientuji a zjistím, jaká je to novela. Tak, jsem-li správně informován, tak se jedná o novelu trestního řádu a dalších zákonů, jejichž cílem je zefektivnit boj proti korupci a vyjádřit tak společnou nebezpečnost korupčního jednání. Navrhovaná novela víceméně přijatá na základě závazků, které Česká republika má v rámci Evropských společenství, ale též jiných mezinárodních organizací. Cílem je, jak jsem řekl, zpřísnit sankce za korupci jako takovou a za praní špinavých peněz.

Ta novela obsahuje celou řadu drobných ustanovení, která jste se měli možnost přečíst, takže já je v tuto chvíli nechci opakovat, tak jen tedy namátkou. Zvyšujeme horní hranice trestní sazby u trestných činů, které se dotýkají korupce. Dochází k zpřísnění též trestu za trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a dochází obecně k zpřísnění postihu u korupce jak přímého, tak nepřímého úplatkářství.

Novela je též zajímavá, že ruší omezení, která byla ustanovena právním řádem daňovým úředníkům, kteří nemohli ve všech případech oznamovat orgánům činným v trestním řízení případy korupce, které byly odhaleny během daňové kontroly. Toto by novelou mělo být odstraněno, to znamená, pokud úředník – zaměstnanec finančního úřadu během daňové kontroly zjistí okolnosti, které nasvědčují korupci, pak dnes bude povinen toto oznámit orgánům činným v trestním řízení.

Novela byla projednána Poslaneckou sněmovnou, která ji schválila. Schválila ji ve znění usnesení ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny a toto usnesení zúžilo obsah novely z jednoho prostého důvodu. Věci, které nebyly součástí našich mezinárodních závazků a na které tedy nebyl časový tlak ze zahraničí, byly z novely vyndány, a to z toho důvodu, že Poslanecká sněmovna už zahájila projednávání nového trestního zákoníku, který už prošel prvním čtením, a proto některé věci, které se dotýkají trestního práva hmotného, přejdou nebo budou diskutovány a případně obsaženy v tomto novém kodexu. To je tedy důvod a i vysvětlení toho, proč novela, která byla schválena Poslaneckou sněmovnou, je oproti vládnímu návrhu zúžena, a to proto, že trestní zákoník už je v Poslanecké sněmovně.

V době, kdy vláda připravovala tento návrh zákona, tak ještě nebylo zřejmé, jakou časovou osou se budou odvíjet práce na novém trestním zákoníku, a nebylo tedy zřejmé, že nový trestní zákoník bude takto brzo na půdě Poslanecké sněmovny. K tomu došlo, a proto není důvod nepřijímat, pokud zde není tlak právě třeba mezinárodních organizací, kde jsme členy, není třeba přijímat ustanovení trestního práva hmotného speciálními novelami. Je vhodné je zapracovat do takovéto jedné novely.

Dámy a pánové, tolik velmi stručně k odůvodnění tohoto návrhu zákona. Budete-li mít nějaké konkrétní dotazy k jednotlivým ustanovením, tak samozřejmě rád je zodpovím, ale na úvod si myslím, že takovéto představení novely je dostačující. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji vám, pane ministře, posaďte se, prosím vás, u stolku zpravodajů.

Návrh zákona byl přikázán ústavně-právnímu výboru. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Petra Pakostu, přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 193/2.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 193/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jan Nádvorník, kterého nyní žádám o zpravodajskou zprávu. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Nádvorník: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Dovolte mi, abych vás seznámil se svou zpravodajskou zprávou k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.

Jak už říkal pan ministr, účelem předkládané novely zákona je zavedení dalších opatření k postihu korupce a praní špinavých peněz. Tato opatření mají původ především v mezinárodních závazcích Evropské unie a v doporučeních OECD a Rady Evropy.

Návrh přináší dále uvedené změny, je jich šest. Zavádí se obligatorní ukládání trestu zákazu činnosti pachatelům, pletich při veřejné soutěži a dražbě, pletich v insolventním řízení a pachatelům přijímání úplatku, podplácení a nepřímého úplatkářství. Zákaz lze uložit na jeden rok až deset let.

Za druhé. Pachatelé nejzávažnější podoby trestných činů podílnictví a legalizace výnosů z trestné činnosti v rozsahu nejméně 5 mil. Kč mohou být podmíněně propuštěni až po výkonu dvou třetin trestu odnětí svobody.

Zvyšují se trestní sazby za vybrané trestné činy. Za prvé úplatkářství podle závažnosti činu o jeden až čtyři roky, přijímání úplatku veřejným činitelem ve výši značného prospěchu namísto dosavadních dvou až osm let nově od pěti do 12 let vězení, dále úmyslné podílnictví legalizace výnosů z trestné činnosti o dva roky, navíc propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty a zákaz činnosti, dále zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění v nejzávažnější podobě, škoda nejméně 5 mil. Kč, místo dosavadního jednoho roku až pět let nově od pěti do osmi let vězení.

Do trestního zákona se vkládá nová skutková podstata trestného činu poškozování finančních zájmů Evropských společenství. To je úmyslná manipulace s doklady pro přístup k prostředkům rozpočtů v působnosti Evropských společenství, jedná se např. o dotace, s následkem nesprávného použití finančních prostředků nebo samo jejich neoprávněné použití apod.

Působnost ustanovení o zániku trestnosti podplácení (§ 163, což je účinná lítost), se vylučuje ve vztahu k zahraničnímu veřejnému činiteli, funkcionáři státu nebo nadnárodní organizace. Úmluva o ochraně finančních zájmů Evropských společenství totiž nedovoluje použití účinné lítosti pro trestný čin podplácení, případy se zahraničním prvkem.

Za šesté. V připojené novele zákona o správě daní a poplatků se prolamuje režim mlčenlivosti daňových úředníků, který dosud nedovoluje oznamovat orgánům činným v trestním řízení případy úplatkářství odhalené během daňové kontroly. Tím se aktivuje povinnost finančního úřadu neprodleně oznamovat státnímu zástupci nebo policejním orgánům skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin.

Účinnost tohoto zákona je stanovena k 1. červenci letošního roku. Přímým startérem k předkládané právní úpravě je rámcové rozhodnutí Rady o praní peněz, identifikaci vysledování zmrazení, zajištění a propadnutí nástrojů trestné činnosti a výnosů z ní.

Dále doporučení v oblasti iniciativ proti korupci, obsažená v hodnotících zprávách adresovaných Česku ze strany pracovní skupiny OECD a skupiny proti korupci GRECO při Radě Evropy.

Posuzovaná novela trestního zákona si svůj obsah více méně vypůjčuje z textu z vládního návrhu trestního zákoníku předloženého 25. února letošního roku jako opakovaný pokus o přijetí nového kodexu trestního práva hmotného.

Návrh zákona připravil pro vládu ministr spravedlnosti, připomínkové řízení proběhlo bez rozporů.

Předseda Legislativní rady vlády doporučil přijetí bez zvláštních výhrad. Vláda předložila Sněmovně zákon v červnu 2007. Ústavně-právní výbor prosadil asi deset pozměňovacích návrhů, o nichž mluvil pan ministr, které vycházely z filozofie omezit novelu jen na nutnou implementaci unijních a jiných mezinárodních závazků. U jiných opatření se rozhodlo vyčkat celistvějšího přístupu a nepostupovat cestou dílčích novel. V konečném hlasování se ze 192 přítomných poslanců vyslovilo 187 pro a nikdo nebyl proti.

Navrhovaná změna zákona o správě daní a poplatků odhalila málo uspořádanou úpravu mlčenlivosti daňové správy a výjimek z ní. Tato úprava se formovala v několika vrstvách bez potřebné jednoty a soustavnosti. Omezuje to právní smysluplnost a srozumitelnost předmětné úpravy.

Náš výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se zabýval touto novelou na 23. schůzi, která se konala 13. března.

Dovolte, abych vás seznámil s 232. usnesením.

Po úvodním slovu zástupce předkladatele Mgr. Františka Korbela, náměstka ministra spravedlnosti ČR, po zpravodajské zprávě senátora Nádvorníka a po rozpravě výbor

1.? doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS,

2.? 2. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Nádvorníka,

3.? pověřuje předsedu výboru senátora Ivana Adamce předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane zpravodaji. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Zeptám se pana senátora Pakosty jako zpravodaje ústavně-právního výboru, zda si přeje vystoupit. Pan zpravodaj si nepřeje vystoupit. Zeptám se, zda si někdo přeje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřit vůli zákonem se nezabývat. Nikdo není přihlášen. Otevírám tedy obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Ivan Adamec. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Ivan Adamec: Vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, budu stručný a budu si možná pokládat některé otázky, na které bych rád slyšel od pana ministra odpověď. Přiznám se, že tato materie, která přišla do výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu je trochu odlišná od toho, co tam probíráme, protože se více náplní blíží činnosti jiného výboru, nicméně veřejné zakázky a záležitosti, které s tím souvisí, náplní našeho výboru jsou.

Pokud se mluví o korupci, o organizované trestné činnosti, politici jsou vždy ostražití, aby se bránili těmto novým normám. Nicméně se domnívám, že je potřeba se nebát a otázky klást. Co tady budu říkat, nesouvisí s tím, že bych byl nějaký podporovatel těchto činností, které jsou neslučitelné s dobrými mravy ve společnosti. Přiznám se, že mě nejdříve zarazily sazby, které jsou rozdílné pro veřejné činitele a sazby, které jsou obecné. Skok mi tam připadá velmi drastický. Navíc se tam používá metoda, která se používala u velmi závažných trestních činů, a to je, že prominutí trestu může přijít až od odpykání dvou třetin b trestu. Nevím, je-li to správné, ale připadá mi to velmi tvrdé. Chápu, že je to aplikace evropské směrnice, nicméně je to můj názor.

Co se týká nové skutkové podstaty trestného činu poškozování finančních zájmů evropských společenství, v návrhu zákonu jsem si našel, jak se to jmenuje doopravdy. Je tam napsáno: kdo vyhotoví, použije nebo předloží nepravdivé, nesprávné nebo neúplné doklady vztahující se k výdajům nebo příjmům souhrnného rozpočtu evropských společenství atd.

Většina z nás má zkušenosti s různými dotacemi, jak ze státního rozpočtu, tak možná i z evropských zdrojů. Formulace mi připadá velmi nebezpečná pro žadatele a zpracovatele těchto dotací. Mám takové zkušenosti, že dotace byla přijata, byla proinvestována v souladu se záměrem, které město mělo, pak přišla jedna kontrola z ministerstva a řekla, že je to v pořádku, přišla kontrola druhého ministerstva, bylo to v pořádku, pak přišel finanční úřad a všechno bylo špatně kvůli nějaké formální položce. Pak se psaly žádosti, psalo se na ministerstvo financí o odpuštění jak vrácení částky, tak příslušného penále. Pokud se to podařilo, všechno bylo v pořádku. Nejsem si jist, zda to nebude kvalifikováno jako trestní čin. To mě velmi zajímá a prosím pana ministra, zda by byl schopen na tuto otázku odpovědět.

Dále se mi nelíbí otázka blamování se finančních úředníků, že jsou nuceni hlásit náznak, pokus o korupci. Platí to již u některých trestných činů, ale je otázka, zda toto je to správné, zda by to nemělo být až po požádání dotyčnými justičními nebo policejními orgány. To jsou otázky, které jsou z mé strany legitimní. Přivítal bych, kdyby nový trestní kodex tady byl dříve než tato záležitost, která je zpracována směrnicí evropského společenství. Připadá mi, že touto normou trochu předbíháme dobu. Děkuji panu ministrovi za odpovědi.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, pan senátor Adamec řekl mnohé, ale já se zastavím u paragrafu, kterému jsme pracovně v ústavně-právním výboru říkali paragraf o rozkrádání majetku v evropském vlastnictví, protože tolik připomíná starý paragraf rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví. Že se evropské peníze lijí po milionech do kanálů, je evidentní. Představte si, že tento zákon již platí a úředníci ministerstva práce a sociálních věcí si uspořádají večírek, který si uspořádali, jak jsme se dočetli v tisku. Mohli by mít problém. Zejména u měkkých projektů je problém, že se často zneužívají. To je evidentní. Nicméně má-li být za to takový trest, pak se ptám, kdo se ještě odváží vzít si nějaké dotace, na které se všichni těší, když lichva u těchto dotací je taková, že když se ukáže chyba, vrací se nejen dotace, ale ještě jednou tolik. Nedovolí si to ta nejhorší lichvářská společnost, která poskytuje lidem úvěry – nedovolí si vymáhat ú=rok 100 procent. Tady stačí chybička, kolaudační rozhodnutí o tři dny později než mělo být a pak už jsme jen kousek od toho, že opozice na zastupitelstvu podá trestní oznámení a bude tvrdit, že to byl úmysl, aby dotace byla získána. Stačí chyba ve výběrovém řízení a Evropská unie má na to deset let. Ti natěšení, co si teď berou často na nesmyslné projekty obrovské peníze, tak další zastupitelstva, která po nich přijdou, budou vracet částky rovnající se jejich několikaletým rozpočtům. Občané se pak budou ptát, proč se jim to neřeklo, že se jim líbilo, že se tady to či ono postaví. Kromě toho celá řada projektů se postaví, protože peníze tečou, a po roce 2013 to budou pouze mandatorní výdaje. Spolek na obnovu venkova bude opět psát petice, že obce nemají peníze ani na základní pokrytí potřeb obce, protože budou několik desítek let vracet dotace.

Proto nemohu se zákonem souhlasit právě kvůli tomuto paragrafu, protože si myslím, že sem nepatří. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Jaromír Volný.

Senátor Jaromír Volný: Dámy a pánové, chtěl bych promluvit k několika věcem. Především k tomu, co říkal kolega Adamec. Tolik bych se nebál chyb, které tam mohou nastat, že by pak byli všichni trestně stíháni, protože platí základní zásada trestního práva, že trestný čin musí být úmyslný, pokud paragraf neříká – byť z nedbalosti. Pokud se někdo splete a neprokáže se mu úmysl, nemůže to být trestný čin.

Ale spíš mám trošku obavy z jedné věci. A na to bych se chtěl také zeptat pana ministra. Pokud jsem to dobře pochopil, tak ti úředníci finančních úřadů budou mít povinnost hlásit případy úplatkářství odhalené během daňové kontroly, jak tady bylo řečeno. Já bych se chtěl zeptat – nebo si nedovedu představit, jak oni to budou odhalovat. Teď samozřejmě nemám na mysli to, a tento zákon nemá na mysli případy úplatkářství, kdy během daňové kontroly ta kontrolovaná osoba nabídne tomu finančnímu úředníkovi úplatek. Já si to představuji tak, že oni z těch podkladů by měli zjistit, odhalit, že někde došlo k úplatku. A to já si nedovedu představit. Já mám pocit, že oni mohou odhalit nějaký nesouhlas v těch účtech. A mám obavu, aby nedocházelo k tomu, že jakýkoliv nesouhlas v účtech, který má jinou příčinu než úplatkářství, oni automaticky, aby byli z obliga, aby jim nemohl někdo vytknout, že něco zanedbali, budou hlásit jako případy podezření z úplatkářství. Takže na to bych se chtěl pana ministra zeptat, jak by to asi mělo probíhat nebo jak si to představuje. Nebo jak bych si to měl představit já. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji vám, pane senátore. V tuto chvíli se nikdo nehlásí do obecné rozpravy. Hlásí se ještě pan senátor Petr Pakosta, dále pan senátor Josef Novotný. Takže pan senátor Pakosta má slovo.

Senátor Petr Pakosta: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, já jsem nevystoupil jako zpravodaj ústavně-právního výboru, a jeden z těch důvodů byl ten, že mé stanovisko coby senátora, je odlišné. Proto jsem se rozhodl vystoupit až v této rozpravě jako senátor. Většinu argumentů, které hovoří proti této normě, řekli moji předřečníci. Já bych chtěl přidat další pohled na věc.

Jako daňový poradce mám poměrně velké zkušenosti s prolomením mlčenlivosti finančních úředníků. To jsou zkušenosti, které jsou často velmi negativní. Z tohoto důvodu mi vadí další rozšíření tohoto prolomení mlčenlivosti. Dovedu si velmi snadno představit, jak dochází ke zneužívání tohoto prolomení. Obzvláště u mimopražských finančních úřadů, kde by mohlo tímto způsobem docházet i k nějakému cílenému útoku na některé subjekty. A z tohoto důvodu já pro tuto normu nebudu hlasovat. To je vše. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Nicméně ještě než dám slovo panu senátoru Novotnému, nemusíte se příště tak upejpat. Normálně sem můžete přijít a říci, že stanovisko výboru je takové nebo je jiné, to nic není. Takových případů, že stanovisko senátora je rozdílné od stanoviska výboru je spousta. Dále pan senátor Josef Novotný. Prosím, pane senátore.

Senátor Josef Novotný: Pane předsedající, pane ministře, pár krátkých poznámek k problému tisku 193. Nedivme se všichni tvrdosti, která je tam zanášena z evropského pohledu. Veřejná funkce je vnímána všude úplně jinak než u nás. U nás je to politický pašalík, kterým je zajištěno krytí toho politika. Ve světě je to vždycky velká politická a společenská odpovědnost, spojená s tou funkcí. A ty sankce a tresty jsou potom odpovídající. Na to si musíme zvyknout, že takto musíme postupovat. Korupce je totiž v podstatě limitujícím – nebo její potlačení – faktorem našeho rozvoje, ať se nám to líbí nebo ne. Nezachrání nás nějaké poplatky nebo sociální škrty. Zachrání nás jenom snížení korupce.

Zkreslování údajů o stavu hospodaření, to je ta část, která je v tisku předložena, je u nás také opomíjena. Znám příklad a můžu to panu ministrovi poskytnout, kdy firma za 3 roky nevedení účetnictví dostane pokutu 15 000 Kč! Za to, že ten jednatel dosud nebyl trestán. Co se mezi tím dělo, není třeba – koupil firmu, zrekonstruoval účetnictví a tři roky se nic nedělo, tak dostal za to 15 000. To se vyplatí, ne? To je měsíční plat účetní.

Další, co v tisku 193 vítám, na rozdíl od těch nesmyslných protikorupčních linek, je, že celkově tato norma by měla být nějakým právním základem tlaku na snížení korupce. Samozřejmě především by měla být projevena vůle všech politiků, abychom s tou korupcí něco dělali. Ta mně bohužel zatím ještě chybí. Nicméně tento tisk podpořím a je to první krok správným směrem.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, pane senátore. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, končím tedy obecnou rozpravu. Pan senátor Novotný se přihlásil znovu, ale pravděpodobně se jedná o to, že má nějaký problém s kartou. Takže já ho poprosím, aby se odhlásil. Dám slovo panu ministrovi, aby se mohl vyjádřit k obecné rozpravě. (Reakce na dění v sále:) Já už jsem ji ukončil, pane předsedo. Skutečně jsem řekl, že končím obecnou rozpravu. Pane ministře, máte slovo, můžete se vyjádřit.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Děkuji, pane předsedající. Já se vyjádřím relativně stručně, protože ta témata všechna byla diskutována v příslušných výborech. Jenom velmi obecně k tomuto. To je přece politické rozhodnutí o tom, zda chceme nebo nechceme skutkovou podstatu, která chrání finanční zájmy Evropských společenství. To není odborné rozhodnutí. To se na mě nezlobte, odborné rozhodnutí, to je v dimenzi, kdybyste zde namítali, že jsme špatně přeložili onen pramen komunitárního práva, že ten překlad je nepřesný, že má být jiný, že jsme něco špatně udělali. Pak je to odkaz na legislativce ministerstva spravedlnosti. Jinak je to politické rozhodnutí, jestli Česká republika chce realizovat své závazky jako členský stát Evropských společenství, anebo nechce. Je to úplně stejná diskuse, kterou jsme dne vedli na plénu kolem antidiskriminačního zákona, který byl dnes přijat Poslaneckou sněmovnou. Takže k tomu já nemám co dodat.

Kritika toho ustanovení, zda bude či nebude zneužíváno, to samozřejmě možné je, ale takovouto diskusi veďme u pramene práva, který je legislativním produktem vlády České republiky, případně Poslanecké sněmovny a je zde tedy možnost ten produkt nebo ten výplod nebo ten plod legislativní činnosti regulovat či upravit. Ale toto je přece něco jiného. To je produkt komunitárního práva, nikoli produkt práva vnitrostátního. Tedy kritika ministerstva spravedlnosti potažmo vlády, že tato úprava, která je navržena, by mohla být tak či onak zneužita, není korektní. Pak tedy řekněme jako reprezentanti moci zákonodárné s plnou vážností, že v tomto bodě nechceme realizovat své závazky jako členský stát Evropské unie a dejme tím signál, že počítáme s tím, že proti nám bude vedeno řízení u Evropského soudního dvora pro nesplnění tohoto závazku, a počítejme tedy se všem konotacemi, které toto může přinést.

Já tedy zde nehoruji za každou cenu pro přijetí tohoto ustanovení. Jsem si vědom určitých rizik, která zde byla zmíněna. Pouze konstatuji, že ministerstvo spravedlnosti potažmo vláda možnosti naformulovat toto ustanovení jiným způsobem v zásadě neměla. A měla dvě možnosti. Buď to vůbec nepředložit a jít do střetu s Evropskou unií, anebo to předložit v duchu textu, tak jak nám to je stanoveno. Zvolili jsme variantu B a vy samozřejmě jako zákonodárci máte legitimní právo takovéto ustanovení odmítnout.

Tolik tedy k tomu, že já zde nebudu hájit tento paragraf, nebudu vysvětlovat, že tento paragraf v zásadě až tak zneužit být nemůže, protože se jedná o úmyslné zavinění, nikoliv nedbalostní, to jest zcela evidentní z oné konstrukce, jak je naformulována. Nebudu se vyjadřovat ani k přísnosti sankce, která je v této oblasti uvedena, protože je adekvátní u jiných hospodářských trestných činů, které jsou v dnešním trestním zákoníku. Protože je samozřejmě možné, jako u každého trestného činu, že za určitých okolností může být zneužit.

Můj osobní pohled je takový, pohled právníka, že si dovedu představit právní řád bez tohoto ustanovení. Můj pohled coby člena vlády, která toto přijala a předložila Parlamentu, je, že se jedná o závazek Evropských společenství.

Jak s tím naložíte jako zákonodárci, je samozřejmě vaše věc. Já vás pouze informuji, že to není originální nápad této vlády, že vláda v této roli plní zde povinnosti, které má Česká republika.

K té druhé otázce, která zde byla vznesena v rámci diskuse u tématu omezení povinností daňových úředníků, k tomu chci konstatovat, že zde jsme vzešli z doporučení OECD, které nás permanentně kritizuje za současnou úpravu. Chci konstatovat, že srovnání, které zde bylo uvedeno, mezi auditory na jedné straně a zaměstnanci finančních úřadů na druhé straně je samozřejmě nepřijatelné, protože zaměstnanci FÚ jsou zaměstnanci státu, mají zcela jinou pozici než auditoři, advokáti, notáři či jiné osoby, v zásadě svobodná povolání, která mají jinou pozici při realizaci principu mlčenlivosti než úředník státu. To srovnání opravdu zde nelze takto činit.

Naopak je běžné a obvyklé, že státní orgány mezi sebou kooperují a je obvyklé a běžné, že pokud se některý ze státních orgánů dozví určité informace důležité pro činnost jiného státního orgánu, tak mu je předá. To je princip spolupráce mezi orgány státu, protože stát je jeden subjekt.

Čili z tohoto pohledu si dovolím upozornit, že nelze mlčenlivost zaměstnance FÚ srovnávat s mlčenlivostí auditora, osoby samostatně výdělečně činné či případně advokáta nebo jiné takovéto profese.

Navrhovaná úprava v zásadě počítá s tím, že daňový úředník ve chvíli, kdy se během kontroly dozví o skutečnost, které zakládají důvodné podezření, že byl spáchán trestný čin korupce nebo obdobný trestný čin vyjmenovaný v zákoně, pak tyto informace pouze předá orgánu činnému v trestním řízení. V žádném případě tedy nejde ke změně působnosti zaměstnanců FÚ v rovině vyšetřovací, je to pouze v rovině povinnosti poskytnout informace případně informační součinnost, nikoli že by se měnila pozice finančních úřadů a že by získávaly působnost v oblasti trestní politiky státu. Tak tomu není.

Opět zde konstatuji, záleží samozřejmě na vás, na vašem politickém rozhodnutí, zda toto ustanovení podpoříte. Konstatuji, že toto není závazek EU, je to věc, která vychází ze zpráv OECD, kde ČR je také členem. My jsme upozornili, že samozřejmě míra vázanosti ČR stanovisky OECD je jiná než je míra vázanosti komunitárním právem jako pramenem práva EU a ES, kde jsme členy.

Takže dámy a pánové, tolik jen velmi stručně k tomuto. Chtěl jsem zde vysvětlit stanovisko vlády. Pokud je někdo z vás vnímá jako alibistické, pak se omlouvám, není tomu tak, pouze poukazuji, že rozhodnutí je spíše v politické než věcně odborné dimenzi, zda takovéto ustanovení je správné či nikoli. Resp. taková diskuse je také důležitá, ale je třeba ji zkombinovat s diskusí o tom, zda chceme tento závazek splnit či nikoli. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, pane ministře. Požádám, jestli se chce vyjádřit pan senátor Pakosta k proběhlé rozpravě, člen ÚPV. Není tu, takže požádám garančního zpravodaje hospodářského výboru pana senátora Nádvorníka, aby nám řekl závěrečné slovo. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Nádvorník: Děkuji za slovo. Vystoupilo celkem pět kolegů a myslím si, že pan ministr některé věci, které tu byly, tak se pokusil vyvrátit. Já si nejsem až tak zcela jist, samozřejmě, jak říká, je to politické rozhodnutí, je to velmi tvrdé, ale my si budeme muset asi zvykat, protože tyto sankce nebo lépe řečeno posílení a stvrzení těchto sankcí asi bude čím dál tím větší.

Samozřejmě pan kolega Pakosta hovořil o zneužívání o prolomení mlčenlivosti. Víme, jak v české kotlině vypadají některé úřady a jak dovedou někteří lidé být ještě papežštější než papež. Jinak pan senátor Novotný vítá zpřísnění sankcí a to je asi vše, co jsem chtěl říci. Takže děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore, padl návrh pouze jeden, a to byl schválit návrh zákona, doporučily nám to oba výbory, jak garanční, tak ÚPV. Takže dámy a pánové, já přivolám nepřítomné senátorky a senátory do sálu. Kolegyně, kolegové, byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Aktuálně je přítomno 62 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 32. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku nad hlavu.

Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 23 se z 64 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 pro vyslovilo 45, proti bylo 5. Návrh byl přijat.

Já děkuji panu ministrovi, my se vystřídáme na empiru s panem místopředsedou Liškou.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vážené kolegyně a kolegové, budeme pokračovat dalším bodem s panem ministrem Pospíšilem, a to je

Návrh zákona o nabídkách převzetí a o změně některých dalších zákonů

(zákon o nabídkách převzetí)

Jedná se o senátní tisk č. 198, pane ministře, prosím, máte slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Děkuji, pane předsedající, já chci nejprve v úvodu poděkovat za přístup při předchozím hlasování. Jsem si plně vědom problematičnosti oné úpravy, ale vysvětlil jsem, proč ji vláda předložila. Děkuji tedy za podporu.

K tomu, co teď máme před sebou, opět uvedu, že se jedná o implementační novelu obchodního zákoníku. Touto novelou implementujeme směrnici Evropského parlamentu a Rady o nabídkách převzetí, která měla být implementována již 20. května 2006. Takže vidíte, jaký v této oblasti má ČR relativně výrazný skluz.

Chci konstatovat, že tento návrh zákona, který vy dnes projednáváte, je však důležitější než pouhý zákon o nabídkách převzetí. Jedná se o jeden ze tří klíčových zákonů, na kterém by dlouhodobě mělo být postaveno české moderní obchodní právo. My počítáme dlouhodobě s tím, že vedle nového občanského zákoníku, který má na podzim tohoto roku schvalovat vláda, by základem soukromého práva v ČR a pak zvláště obchodního měl být nový obchodní zákoník. Vedle toho zákon o přeměnách obchodních společností a za třetí právě tento zákon o nabídkách převzetí. Takže tento zákon bude jedním ze tří pilířů nového obchodního práva v ČR.

Začínáme od tohoto návrhu zákona právě proto, že zde jsme nejvíce opožděni v implementaci, a to téměř již dva roky.

Co přináší tento návrh zákona o nabídkách převzetí? Chci předem konstatovat, že neobsahuje rizikové pasáže spojené squeeze-out. To tady předem říkám, že někdo by mohl vnímat, že se jedná o analogii squeeze-outu.

V žádném případě, drobný akcionář zde není nucen cokoli činit, v zásadě nabídky převzetí jsou o povinnosti nebo možnosti podle konkrétní situace vymezené v zákoně velkého akcionáře učinit nabídku převzetí malému akcionáři.

Jinými slovy učinit mu nabídku, nikoliv povinnost – malému akcionáři, že velký akcionář od něj odkoupí akcie. Nabídka převzetí je samozřejmě ve dvou dimenzích. Za prvé je činěna na základě vlastní úvahy velkého akcionáře a nebo má tzv. tip dodatečné nabídkové povinnosti, a to v případě, kdy je majoritní vlastník držitelem 90 procent akcií akciové společnosti, pak zde vzniká povinnost učinit takovouto nabídku vůči malému akcionáři. Víceméně tato nabídková povinnost je jistou možností pro minoritního akcionáře, jak ukončit investici ve společnosti, kdy je již minimální pravděpodobnost, že bude držen likvidní trh s jinými cennými papíry. Jinými slovy zde vzniká spíše nabídka, nová možnost pro drobného akcionáře, nikoliv povinnost.

Ten zákon obsahuje rozsáhlé pasáže, které se týkají samotného procesu, jak probíhá tato nabídková povinnost, jak je realizována, co vše vstupuje do hry. Jsou zde upravena procesní práva o bezpečnosti České národní banky, která hraje klíčovou roli při určování ceny při povinné nabídce převzetí – jak je určována cena. Ta cena je v zásadě schvalována Českou národní bankou a vychází z průměrné ceny na trhu v určitém časovém období, a to šesti měsíců.

Je zde tedy snaha stanovit taková pravidla, která zaručí maximálně spravedlivý proces, férový proces pro drobného akcionáře tak, aby jeho práva pokud možno nebyla poškozena, ale po přijetí této úpravy byla naopak zaručena a ještě určitým způsobem zvýrazněna.

Já zde nechci celou úpravu probírat podrobně, protože to je velmi složitá technicistní úprava. Jedná se o část akciového práva, což je část společenstevního práva v obchodním zákoníku, proto jsem chtěl jenom vysvětlit tu filozofii, směr, kterým se úprava ubírá, budou-li v rozpravě dotazy, pak samozřejmě na ně budu reagovat.

Co zde chci konstatovat, je otázka samotného squezze-outu zaznamenali jsme, že zde je snaha u některých senátorů v této novele napravovat nebo opravovat otázky související s squezze-outem. Pro ty z vás, kteří nejsou informováni, co tento odborný termín znamená, pak dodávám, že se jedná v zásadě o jistou formu vyvlastnění minoritního akcionáře. Minoritní akcionář není oprávněn prodat, ale za jiné situace a jiných pravidel a podmínek je povinen prodat majoritnímu akcionáři.

Zde chci konstatovat, že ČR má právní úpravu squezze-outu, která se v tuto chvíli nachází před Ústavním soudem a ministerstvo spravedlnosti zastává konzistentně politiku vyčkání rozhodnutí Ústavního soudu v této věci tak, aby bylo zřejmé, zda současná právní úprava je, či není v souladu s ústavním pořádkem ČR, např. s právem vlastnit. A teprve poté, co se Ústavní soud shodne na výsledku a sdělí své rozhodnutí, tak je ministerstvo spravedlnosti připraveno činit a konat, samozřejmě případnou novelu připravit tak, jak bude jaksi připraveno a vyneseno rozhodnutí Ústavního soudu. Jinými slovy já si myslím, že je rozumné počkat na rozhodnutí Ústavního soudu, které očekává v řádech dnů, pokud jsem dobře informován, v řádech dní bude toto rozhodnutí a pak případně v rámci nápravy – případné – zdůrazňuji, abych nepředjímal rozhodnutí Ústavního soudu – případné protiústavnosti, připravit novelu.

Proto vás žádám, dámy a pánové, o jistou zdrženlivost, co se týče úpravy squezze-outu v této novele. Vyčkejme na rozhodnutí Ústavního soudu, a pokud jaksi nebudete mít připomínky k samotnému meritornímu obsahu této novely, tak vás prosím, abychom v této novele jiná témata neřešili, a to z toho důvodu, jak jsem řekl v úvodu, kdy zde implementujeme jaksi resty ještě minulé, myslím tím levicové vlády, směrnici, kterou jsme měli implementovat, měla být implementována 20. května 2006. Jinými slovy, zde máme skluz a případné zbytečné vrácení k jinému tématu se vrácením do Poslanecké sněmovny tento skluz bude prohlubovat.

Tolik mé úvodní slovo a já jsem samozřejmě připraven reagovat na případné dotazy.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře. Návrh zákona byl přikázán ústavně-právnímu výboru. Ten určil svoji zpravodajkou paní kolegyni Jiřinu Rippelovou a přijal usnesení pod č. 198/2. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Výbor přijal usnesení pod č. 198/1 a zpravodajem výboru byl určen pan kolega Kopecký. Pane zpravodaji, prosím, máte slovo.

Senátor František Kopecký: Děkuji za slovo, pane místopředsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové. Dovolte mi, abych vás seznámil se svou zpravodajskou zprávou k tomuto návrhu zákona. A také abych vás seznámil s průběhem projednávání v hospodářském výboru. Jak už tady bylo uvedeno panem ministrem, tak tento návrh zákona je vnímán jako první krok reformy obchodního práva a já si osobně myslím, že tento krok je velmi dobrým směrem.

Tento návrh zákona řeší, jak transpozici směrnice Evropského parlamentu v oblasti nabídek převzetí společností s kótovanými akciemi, tak vytváří samostatný právní rámec pro činnost velice specifickou v této oblasti a myslím si, že tak zpřehledňuje náš právní řád. Co se týče obsahu a vysvětlení pojmů, myslím, že pan ministr nám přiblížil, co to je otázka nabídky převzetí. Kromě této systémové změny bych rád dodal ještě další hlavní změny, které tento zákon přináší, a to, že stanoví návrh za rozhodný podíl ve společnosti, umožňující její ovládnutí jako 30 procent podílu ze všech hlasů, spojených s účastnickými cennými papíry emitovanými cílovou společností.

Dále bych chtěl uvést, že zákon ruší dosavadní nabídkovou povinnost, která vznikla v případě překročení hranice 2/3 a ? na hlasovacích právech cílové společnosti jako zbytečně omezující a zatěžující nabyvatele i trh. A zavádí tzv. dodatečnou nabídkovou povinnost, která vzniká v případech, kdy navrhovatel získá na základě nabídky převzetí 90% podíl na cílové společnosti a která umožňuje minoritním akcionářům ukončení jejich investice.

O nové konstrukci ceny při nabídce převzetí zde již bylo také hovořeno. Zavádí se tzv. prémiová cena a můžu zde říci, že mnohem větší pole působnosti má dohlížitel, čili Česká národní banka.

Poslední věc, kterou bych zde zvýraznil, je, že lhůta pro podání nabídky převzetí se zkrátila z dosavadních 60 dnů od data, kdy navrhovatel rozhodný podíl získal nebo překročil, na 30 dnů. Součástí tohoto zákona jsou, jak už tady bylo uvedeno, i paragrafy, které se týkají squezze-outu. Kolem squezze-outu bylo při projednávání na hospodářském výboru, řekl bych, největší diskuse a nejvíce rušno. Většinovým hlasováním jsme podpořili návrh, že v tomto návrhu zákona v podstatě vyčkáme na rozhodnutí Ústavního soudu, které by mělo snad proběhnout do konce tohoto měsíce. A shodli jsme se v názoru, že je dobré tento návrh zákona nechat v této podobě.

Účinnost tohoto zákona se navrhuje k 1. dubnu 2008. Závěrem mi dovolte přednést usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, kdy po úvodním slově zástupce předkladatele Mgr. Františka Korbela, náměstka ministra spravedlnosti ČR, po zpravodajské zprávě senátora Františka Kopeckého a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Za druhé určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Františka Kopeckého. Za třetí pověřuje předsedu výboru senátora Ivana Adamce předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Vidím paní zpravodajko ústavně-právního výboru, paní kolegyně Rippelová, vidím, že chceme vystoupit, tak prosím, máte slovo.

Senátorka Jiřina Rippelová: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, já se omezím pouze na seznámení vás se zpravodajskou zprávou ústavně-právního výboru, který projednal senátní návrh zákona č. 198 na své 18. schůzi dne 5. března a doporučil Senátu Parlamentu ČR projednávaný návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určil mě jako zpravodajku a pověřil předsedu výboru senátora Jaroslava Kuberu, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Já osobně mám jenom jednu obavu – hovořil o tom už zpravodaj garančního výboru – a to je účinnost tohoto zákona, která je stanovena k 1. 4. 2008, zda se do této doby podaří uveřejnit tento zákon ve Sbírce zákonů, aby pak mohla účinnost skutečně nastat k 1. 4. 2008. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji vám. Kolegyně a kolegové, ptám se, zda někdo navrhuje, aby se Senát tímto návrhem zákona nezabýval. Nikoho nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu. Kolegyně Soňa Paukrtová je přihlášená jako prvá, tak prosím, máte slovo.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane místopředsedo, pane ministře, dámy a pánové. Předložila jsem v rámci rozpravy hospodářskému výboru soubor pozměňujících návrhů, který navrhuje upravit poměrně velmi nerovné postavení minoritních akcionářů. Já vám tento soubor nepředložím prostě proto, že si myslím, že je rozumné vyčkat rozhodnutí Ústavního soudu. Nicméně pokusím se zdůvodnit, proč jsem jej předložila hospodářskému výboru a proč si myslím, že je potřeba vyvlastněním minoritních akcionářů formou squezze-outu se zabývat, ať už ústavní soud rozhodne jakkoli.

Pokusím se připomenout, jak úprava squezze-outu, tedy vyvlastnění minoritních akcionářů byla do českého právního řádu schválena. Stalo se tak formou přílepku k dlouho očekávané novele obchodního zákoníku v květnu roku 2005. A potom během léta roku 2005 bylo velké množství minoritních akcionářů vyvlastněno.

Tato úprava je skutečně poměrně hodně jaksi nevyvážená, majoritní akcionář – minoritní akcionář. V závěru léta potom byla projednána schválena úprava, opět formou přílepku, tentokrát k návrhu zákona o dozoru nad finančním trhem.

Chci tím jenom říci, že v podstatě o vyvlastnění, což je zbavení majetku minoritních akcionářů za určitých podmínek, nebyla vedena na půdě Parlamentu diskuse. Byla přijata formou přílepku, bez důvodové zprávy, bez normálního projednání parlamentní cestou, bez projednání, bez připomínkového řízení. Jestliže v České republice existovalo šest milionů lidí, kteří získali akcie v rámci kuponové privatizace a potom touto formou byl schválen návrh zákona o squezze-outu, tedy vyvlastnění, tak já osobně to vůbec nepovažuji za standardní proces. A proto tedy se skupinou senátorů jsme podali v roce 2005 stížnost k Ústavnímu soudu a nařízené jednání se odehraje dne 27. března t. r., tedy příští týden.

Předala jsem své návrhy na pozměňovací návrhy zástupcům ministerstva spravedlnosti. Já bych si velmi přála, aby bylo upraveno postavení minoritních akcionářů, ať už dopadne projednání u Ústavního soudu jakkoliv.

A zmíním jenom jednu jedinou věc. Jsou vyvlastňovány minoritní akcionáři, vlastníci nekotovaných akcií mimo rámec nabídky převzetí, což je podle mého názoru mimo rámec evropských směrnic. Tam totiž se odehrává vyvlastnění minoritních akcionářů v rámci nabídky převzetí pouze u kotovaných akcií.

Ten evropský předpis tedy podle mého názoru nahrazuje veřejný zájem, který listina vyžaduje při vyvlastnění majetku. Jistě víte, že je nutné splnit tři podmínky. Vyvlastnění se může dít pouze na základě zákona, ve veřejném zájmu a za úhradu. To v případě nekotovaných akcií, mimo rámec nabídky převzetí rozhodně splněno nebylo. A postavení minoritních akcionářů – a opravdu vás nechci zdržovat – je opravdu velmi nerovné a domoci se práva soudní cestou velmi, velmi složité.

Jinak v závěru chci říci, že já návrh zákona o nabídkách převzetí velmi vítám, myslím si, že to je vyvážená norma a která se pouze dotýká toho zmiňovaného squezze outu a ráda respektuji to, že ministerstvo spravedlnosti vyčká rozhodnutí Ústavního soudu. Pouze bych si přála, aby se squezze-outem zabývalo, ať už rozhodnutí Ústavního soudu dopadne jakkoliv. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně. Nikdo další není do obecné rozpravy přihlášen, takže obecnou rozpravu končím. Pane ministře, chcete se vyjádřit? Ano, prosím.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Nejprve jednu poznámku ke squezze-outu. Squezze-out bude nově upraven nejpozději v novém obchodním zákoníku, který by v letošním roce měla vláda projednat společně s občanským zákoníkem. A je samozřejmě možné uvažovat i o rychlejším přijetí určitých změn, což v případě nálezu Ústavního soudu, který by případně rušil tuto právní úpravu nebo částečně ji rušil, by asi muselo následovat. Čili nejpozději v rámci nové kodifikace obchodního práva bude squezze-out nově upraven.

To je první poznámka.

A druhá poznámka k oné účinnosti. To je věc, která v zásadě má formální charakter. V případě, že účinnost v návrhu zákona není určena anebo je v návrhu dříve předtím, než zákon je přijat, pak samozřejmě zákon je účinný v okamžiku, kdy nabude platnosti, to znamená dnem vyhlášení ve Sbírce zákonů.

Protože tento zákon nemá jaksi žádné transakční náklady, použiji-li tento termín, pro navrhovatele ani pro jiné orgány moci výkonné z něj nevyplývají nějaké povinnosti, které musí splnit před aplikací samostatné právní úpravy, tak nebude problémem, pokud tato právní úprava bude účinná v okamžiku platnosti, to znamená v okamžiku vyhlášení ve Sbírce zákonů. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře. Pane kolego Kopecký, chcete se vyjádřit? Nechcete. Paní kolegyně Rippelová? Také ne.

V průběhu projednávání zazněl pouze jeden návrh, a to návrh schválita o něm teď budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s předloženým návrhem zákona? Kdo je proti tomuto návrhu? Hlasování pořadové číslo 24 registrováno 56, pro 46.

Návrh byl schválen.

Můžeme přejít k dalšímu bodu

Návrh zákona o přeměnách obchodních společností a družstev

Je to senátní tisk 199. Prosím pana ministra spravedlnosti Pospíšila, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Projednáváme dnes dvě klíčové novely obchodního práva. Vedle nabídky převzetí je toto další klíčová norma, která je částečně vyvolána potřebou upravit nekvalitní českou vnitrostátní úpravu, která upravuje transformaci obchodní společnosti, resp. akciových společností. Dále jsme vázáni opět povinnostmi jako členové EU a jsme tak povinni transponovat tzv. desátou směrnici o přeshraničních fúzích kapitálových společností, která měla být transponována do právních řádů nejpozději 15. března 2007. I tady máme zpoždění, ale ne tak výrazné, proto návrh dnes projednáváme.

Nejprve stručné osvětlení pojmu, co je skryto pod pojmem přeměna obchodních společností a družstva. Pokud to mám velmi zjednodušeně popsat, tento termín zahrnuje procesy, které vedou buď k fúzím obchodních společností, tzn., že z několika vznikne jedna, nebo naopak procesy, které vedou k rozdělení obchodních společností. Znamenán to, že z jedné vznikne několik. Proces je velmi složitý, variant je více. Pouze pro neprávníky si dovoluji takto zjednodušeně tento pojem uchopit a prezentovat jej.

Fúze a rozdělování jako klíčové termíny tzv. přeměn obchodních společností, přičemž novinkou úpravy je, že se týká také tzv. přeshraničních fúzí. Je to situace, kdy jedna obchodní společnost je z jedné členské země EU, druhá z jiné členské země EU a je zde stanoveno obecné pravidlo pro přeshraniční fúzi.

Hovořil-li jsem v úvodu o tom, že současná úprava tohoto fenoménu je nekvalitní, pak k tomu chci dodat, že úprava obsažená v obchodním zákoníku byla několikrát novelizována. Je zde mnoho normativních odkazů. Snad největším problémem je to, že platná právní úprava se vztahuje pouze na akciové společnosti. Dochází-li k přeměnám jiných obchodních společností než jsou akciové společnosti, pak je podpůrně užíváno těch ustanovení obchodního zákoníku, která se vztahují na obchodní společnosti – akciové společnosti.

Sami vidíte, že toto není příliš dobrý stav, protože to v praxi vyvolává celou řadu otázek a nejasností, protože transformace, která se vztahuje na akciové společnosti, reflektuje jejich specifika a jejich rozdílnost od jiných typů obchodních společností. Samozřejmě reflektuje i to, že akciové společnosti jsou velmi složitým typem obchodní společnosti a je třeba více záruk při transformaci takovýchto „velkých“ obchodních společností. Použije-li se tedy podpůrně toto právo pro jiné typy, třeba pro s.r.o. nebo komanditní společnosti, pak je to nevhodné i z toho důvodu, že právní úprava je složitá a pro jednodušší typ obchodních společností je i z důvodů složitosti nevhodná, protože s.r.o. nebo komanditní společnost si zasluhuje jednodušší úpravu fúzí a rozdělování, než je úprava pro akciové společnosti.

Tolik několik důvodů, proč předkládáme samostatný návrh zákona. Chceme vytvářet nové obchodní právo pro futuro, nejen novelizovat současný platný obchodní zákoník. Tato část obchodního zákoníku, která se týká transformací či fúzí akciových společností je velmi složitá, po různých novelizacích nepřehledná a další rozsáhlá novela by danou právní úpravu ještě více znepřehlednila. Proto jde zákonodárce formou samostatného zákona, který už nebude úpravou platného právního předpisu, ale bude projektem, který souvisí s novým budoucím obchodním zákoníkem. Navrhovatel počítá s tím, že tento zákon, bude-li přijat, volně zakomponuje do budoucího obchodního zákoníku, stejně tak jako předchozí normu, kterou jste odhlasovali.

Tolik stručné představení tohoto velmi složitého návrhu části obchodního zákoníku. V případě jeho přijetí lze předpokládat výrazný dopad na podnikatelskou sféru v ČR. Tato část obchodního práva se stane uživatelsky přijatelnou právní úpravou na rozdíl od současné úpravy, která uživatelsky vstřícná příliš není. Souvisí to i s programem vlády podporovat podnikatelské prostředí, resp. vytvářet kvalitní podnikatelské prostředí včetně právních instrumentů a právního rámce. Proto vás prosím o podporu tohoto návrhu a děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře. Návrh zákona byl přikázán ústavně-právnímu výboru. Určil jako svou zpravodajku kolegyni Rippelovou a přijal usnesení pod číslem 192/2. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Přijal usnesení pod číslem 199/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Stříteský. Pane kolego, máte slovo, seznamte nás s výborovou zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Stříteský: Vážený pane místopředsedo, pane ministře, vyslechli jsme zde zprávu předkladatele pana ministra spravedlnosti Pospíšila, který se nám snažil vysvětlit veškerou problematiku, která souvisí s návrhem zákona o přeměnách obchodních společností a družstev.

Jak zde bylo řečeno, předkládaný návrh zákona je jedním ze tří pilířů nového obchodního práva. Samozřejmě celá tato změna obchodního práva ještě nedoznala konce. Nebudu zde opakovat všechny důvody, které řekl pan ministr, které má ve své zpravodajské zprávě, které jsou také o informacích k návrhu zákona o přeměnách obchodních společností a družstev, ale pro mne velmi důležité bylo, že jsem si ověřoval reakci právnické veřejnosti v naší republice. Musím konstatovat, že byla poměrně velmi příznivá. Moje krédo je, že všechny zákony, které vedou ke snižování administrativních nákladů, a tento zákon by měl také zvyšovat mobilitu obchodních společností a družstev, předkládal jsem zprávu našemu výboru k tomu, aby náš výbor doporučil Senátu Parlamentu ČR schválit tento zákon. Dovolil bych si zde ocitovat usnesení našeho výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, kdy po úvodním slovu předkladatele, Mgr. Františka Korbela, náměstka ministra spravedlnosti a zpravodajské zprávě senátora Jiřího Stříteského, po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Zpravodajem určuje mne, a pověřuje předsedu výboru senátora Adamce předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji vám, pane kolego. Prosím paní senátorku Rippelovou, aby se ujala slova.

Senátorka Jiřina Rippelová: Kolegyně a kolegové, dovolím si doplnit informaci z legislativního procesu v Poslanecké sněmovně, kdy tento návrh zákona projednával hospodářský výbor, který k němu přijal 48 pozměňovacích návrhů., Převážně se jednalo o legislativně technický charakter. Ústavně-právní výbor PS posunul nabytí účinnosti zákona k 1. 7. letošního roku.

Ústavně-právní výbor Senátu projednal tento návrh zákona rovněž 5. března letošního roku. Budeme ještě teď návazně schvalovat další návrh zákona, který se týká doprovodných zákonů k tomuto zákonu.

Ústavně-právní výbor doporučil Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určil mě zpravodajkou a pověřil pana předsedu Jaroslava Kuberu, seznámit s tímto usnesením plénum Senátu.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, kolegyně a kolegové, ptám se, zda někdo navrhuje, abychom se tímto návrhem zákona nezabývali. Nikoho nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se také nikdo nehlásí, takže budeme hlasovat o jediném návrhu, který vyšel z našeho projednávání tohoto návrhu, to je schválit.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem schválit tento zákon? Kdo je proti tomuto návrhu? V hlasování pořadové číslo 25 registrováno 53, pro 43. Návrh byl schválen.

Můžeme tedy přistoupit k dalšímu bodu našeho programu, to je navazující zákon. Je to

Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona

o přeměnách obchodních společností a družstev

Senátní tisk č. 200. Opět, pane ministře, prosím, máte slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Děkuji, pane předsedající. Já tady budu velmi stručný. Tento návrh zákona je vlastně technickou novelou, která umožňuje implantovat desátou směrnici o přeshraničních fúzích do našeho právního řádu. Je zde obsaženo kolem 20 novel, resp. je zde novelizováno 20 platných právních předpisů a provedení těchto novel je nezbytné k tomu, aby nový zákon mohl fungovat. Takže žádám o jeho podporu.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře. Zpravodajové se nemění, v ústavně-právním výboru je to paní kolegyně Rippelová s usnesením, které mám pod číslem 200/2, organizační výbor určil garančním výborem VHZD, který přijal usnesení pod číslem 200/1. Zpravodajem výboru byl určen pan kolega Stříteský. Pane kolego, seznamte nás se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Stříteský: Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, i já budu velmi stručný. Dovolil bych si ve své zpravodajské zprávě pouze upřesnit číslo zákonů, kdy pan ministr říkal kolem 20, já říkám přesně 24 zákonů, které je nutno novelizovat k tomu, aby bylo možno implementovat tento nový zákon do českého právního řádu.

Náš výbor to chápe jako nutnost, nezbytnost, pokud jsme schválili předchozí zákon, v podstatě nám nic jiného nezbývá, aby mohl fungovat, než abychom schválili i tento zákon. Proto vás seznamuji s usnesením našeho výboru, kdy opět po úvodním slově atd. výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Opět určuje zpravodajem mě a pověřuje předsedu výboru předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Toť vše, děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Paní kolegyně Rippelová? Ne. Takže se ptám, kolegyně a kolegové, zda někdo navrhuje, abychom se nezabývali tímto návrhem zákona. Nikoho nevidím. Otevírám obecnou rozpravu. Nikdo se nehlásí.

Obecnou rozpravu končím a budeme hlasovat o návrhu schválit.

Kolegyně a kolegové, teď to tady bylo lehce zmatečné z mé strany, takže prosím, to, co je psané na tabuli, neberte za vážnou záležitost. Teď právě zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s návrhem schválit? Kdo je proti tomuto návrhu?

V hlasování č. 27 registrováno 52, pro 42. Návrh byl schválen.

Pokračujeme dalším návrhem zákona, to je:

Návrh zákona

o výkonu zabezpečovací detence a o změně některých souvisejících zákonů

Jedná se o senátní tisk č. 202. Opět prosím pana ministra Pospíšila, aby se ujal slova a seznámil nás s návrhem zákona.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych odůvodnil tuto velmi důležitou právní normu z pohledu trestní politiky státu. Jedná se o právní předpis, kterým Česká republika na úseku trestní politiky dohání západní Evropu. Západní Evropa zavedla zabezpečovací detenci již v 70. letech a my ji zavádíme s třicetiletým odstupem. Tím jaksi zdůrazňuji závažnost tohoto předpisu a nutnost jej co nejdříve přijmout a zavést v České republice do praxe.

O co jde v rámci tzv. zabezpečovací detence? Zabezpečovací detence je v zásadě forma ochranného opatření, jak naložit s pachatelem trestného činu, kterému buď je uložen trest a vedle toho je mu ještě uloženo takové to ochranné opatření, anebo z důvodu nepříčetnosti nebo jiného zákonného důvodu mu trest nemůže být uložen.

Zabezpečovací detence se bude týkat pachatelů závažných trestných činů – to znamená, zaměřuje se opravdu na ne běžnou kriminalitu – kteří spáchají trestnou činnost z důvodu duševní poruchy nebo jiné duševní úchylky, která vede k tomu, že jejich volní rozumová stránka je potlačena. Jinými slovy budou takto postiženi pachatelé, kteří páchají trestnou činnost, i když jejich vůle v tomto směru je zasažena, a v zásadě nechtějí takovouto trestnou činnost páchat. Jedná se např. o sexuální devianty, kteří z důvodu právě své úchylky páchají často sexuální delikty, anebo o agresory, kteří opět z důvodu duševní poruchy páchají takovouto trestnou činnost.

Jinými slovy jedná se o osoby, které jsou nebezpečné pro společnost a u kterých právě proto, že páchají trestnou činnost mimo svoji rozumovou a volní stránku, nelze předpokládat, že trest odnětí svobody jako takový je převychová. Protože oni nejsou schopni realizovat, mentálně zpracovat převýchovu, uvědomit si společenskou nebezpečnost a takříkajíc se polepšit. Protože tu trestnou činnost páchají pod vlivem faktoru, který stojí mimo jejich vůli. To znamená, nemohou se volně, dobrovolně podřídit určité převýchově.

Podle právní úpravy se toto bude týkat osob, které mimo to, že jsou takto postižené, mimo to, že páchají zvlášť závažnou trestnou činnost, se ještě odmítnou podrobit ochrannému léčení. Ve chvíli, kdy pachatel se podrobí ochrannému léčení, pak nemusí nastoupit takto razantní institut, jako je zabezpečovací detence.

Co to v praxi bude znamenat? Osoba bude umístěna do detenčního zařízení, které bude v zásadě, mám-li to přiblížit laikům, kombinací zařízení, kde bude poskytována ostraha, to znamená, bude zde vězeňská služba vykonávat ostrahu na jedné straně, na druhé straně té osobě bude poskytována zdravotnická péče, tak aby se její duševní stav nebo jiná medicínsky indikovaná příčina jejího chování nezhoršovala, ba naopak zlepšovala. Jinými slovy, laicky řečeno, zabezpečovací detence je kombinace léčebného ústavu a v zásadě vězeňského zařízení, na jedné straně zde bude ostraha a na druhé straně zde bude odborná péče, která bude pachatelům trestné činnosti poskytována.

Specifikem této právní úpravy je to, že na rozdíl od trestu odnětí svobody, který je určován na základě zákona v určitém rozmezí, tak zabezpečovací detence bude uložena na dobu neurčitou a vždy po určité době dojde k přezkumu duševního stavu pachatele trestného činu a teprve v případě, že se ukáže radikální zlepšení a to že nehrozí společnosti nebezpečí útoku takového pachatele, tak pachatel bude moci být propuštěn. Jinými slovy ve zvlášť závažných formách jednání může pacient strávit více méně zbytek života v zabezpečovacím zařízení.

Tím se česká úprava liší od některých zahraničních úprav, třeba na rozdíl od německé úpravy, kde je zabezpečovací detence vždy uložena na určitou dobu, pachatel je poté propuštěn a teprve, když znovu spáchá trestný čin, tak je znovu umístěn do zabezpečovací detence. My považujeme tyto fáze, kdy dotyčný znovu páchá trestnou činnost, za nebezpečné, chceme je vyloučit a bude-li to pachatel, který se nebude dobrovolně podrobovat léčbě, a nebudou indikována u něj zlepšení, tak může být takto umístěn na dobu neurčitou.

ČR samozřejmě nezná toto zařízení, takže nelze odhadovat, jaký bude počet klientů takovýchto zařízení ve srovnání s jinými úpravami, kde již jsou s tímto institutem větší zkušenosti. Můžeme říci, že přibližně 200 – 500 klientů by mohlo být indikováno takto v ČR. Tomu též odpovídá to, že ministerstvo spravedlnosti připraví od účinnosti zákona dva ústavy, za prvé ústav v rámci vězeňského zařízení v Brně a druhý ústav bude buď v objektu Vidnavy a nebo uvažujeme ještě o objektu věznice v Opavě. Ale ten druhý ústav ještě budeme diskutovat.

Dámy a pánové, já vás tedy žádám o podporu tohoto návrhu zákona, který z pohledu, jak jsem již jednou řekl, trestní politiky státu je klíčový, protože chrání společnost před pachateli závažné trestné činnosti, kteří bohužel nejsou schopni svou volní a rozumovou stránkou ovlivnit to, zda páchají či nepáchají trestný čin. A jsou to osoby, které se nechtějí dobrovolně podrobit léčbě a je u nich velké riziko recidivy. To znamená toho, že budou pokračovat v páchání trestné činnosti.

Přijetím tohoto zákona odstraníme hrozivé případy, kdy z léčebny z psychiatrie utíká sexuální deviant a na útěku pokračuje dále v páchání trestné činnosti. Ne zřídka jsme bohužel svědky toho, kdy pachatel takto uteče z psychiatrické léčebny a ještě cestou při útěku znásilní nějakou oběť a pokračuje tedy v páchání trestné činnosti. Právě detenční ústavy tomuto do budoucna zabrání. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře. Kolegyně a kolegové, Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor, který přijal usnesení pod č. 202/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Ladislav Macák. Prosím, pane kolego, seznamte nás se zpravodajskou zprávou výboru.

Senátor Ladislav Macák: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Pan ministr zde obšírně zdůvodnil tento návrh zákona a potřebnost detenčních ústavů. Já k tomu jen dodám, že zaplať pánbůh, že tento návrh zákona máme na stole, protože opravdu nám toto zařízení chybělo a stále chybí. Mám jedinou obavu, jestli za tři čtvrtě roku se stačí připravit zařízení, která by mohla fungovat dle tohoto zákona od nového roku, tak jak má být účinnost tohoto zákona. Takže mi dovolte bez nějakého dalšího povídání vás seznámit s 57. usnesením ÚPV z 18. schůze, která se konala 5. března letošního roku.

Po rozpravě a úvodním slově pana náměstka ministra spravedlnosti Františka Korbela přijal ÚPV za prvé, že doporučuje Senátu PČR projednávaný návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou PČR. Za druhé určuje zpravodajem výboru pro projednání tohoto návrhu zákona na schůzi Senátu mne. A za třetí pověřuje předsedu výboru Senátu senátora Jaroslava Kuberu, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Ptám se, zda někdo navrhuje, abychom se tímto zákonem nezabývali. Nikdo nenavrhuje, takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu končím a budeme hlasovat o návrhu schválit tento návrh zákona.

Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto zákonem?

Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování č. 28, registrováno 52, pro 41, návrh byl schválen.

My můžeme přejít k dalšímu bodu našeho odpoledního programu, a to je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,

ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 97/1963 Sb.,

o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů

Jedná se o senátní tisk č. 203. Pane ministře, prosím opět, buďte tak laskav a seznamte nás s návrhem zákona.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Dovolte mi, abych vás stručně seznámil s tímto návrhem zákona, s touto novelou občanského soudního řádu. Opět jde o dílčí novelu, která však má svůj fatální význam pro efektivitu české justice, je součástí celkové reformy české justice, protože přináší velmi klíčový institut, tzv. elektronický platební rozkaz, který umožní, aby nemalá část soudních sporů – jedná často o statisíce, přibližně kolem 300.000 platebních rozkazů ročně je vydáno v ČR – do budoucna mohla být řešena elektronicky a tím vyřešena v mnohem kratší lhůtě a za mnohem menší asistence zaměstnanců justice než dosud.

Model, který je zde navržen a o kterém se bavíme, je v zásadě obvyklý v mnoha zemích západní Evropy. ČR tak dobíhá to, co jinde úspěšně funguje, a inspirací pro úpravu, kterou v tuto chvíli projednáváme, nám právě bylo Rakousko, kde funguje tato úprava, a Německo, kde také již velmi úspěšně několik let, snad dokonce téměř 20 let elektronický platební rozkaz funguje. Cílem tedy je, aby v případě, že bude podán návrh na vydání platebního rozkazu do budoucna, tzn. věřitel podá návrh, aby mu dlužník uhradil určitou částku, tak dnes to funguje tak, že je vydán platební rozkaz, kde je konstatováno, že dotyčný, tzn. dlužník je povinen uhradit určitou částku, a teprve když dlužník podá odpor, tzn. vyjádří nesouhlas s takovým rozhodnutím soudu, tak probíhá klasické civilní sporné řízení, ve kterém je dokazováno, zda zde existuje pohledávka, zda je zde určitá sporná částka a obě strany dokazují svá tvrzení a nakonec soud rozhodne, zda dotyčnému přísluší částka či nepřísluší. Pokud to mám schematicky říci.

První fáze, tzn. ono vydání platebního rozkazu do samotného odporu, který činí dlužník, tak tato první fáze je v zásadě opravdu mechanická, ovšem tím, že se provádí mechanicky, skrze úředníky, tak je časově nákladná a i nákladná na pracovní sílu.

Proto je možné zavést elektronický platební rozkaz, kdy celý tento proces první fáze civilního řízení bude probíhat elektronicky bez dotyku lidské ruky. To znamená, bude vydán návrh na vydání platebního rozkazu v elektronické podobě, zpracuje ji program, který bude justice vlastnit, vydá se na konci, vytiskne se platební rozkaz a ten bude automaticky doručen účastníkovi řízení. V případě advokátů a jiných profesionálů, to znamená exekutorů, notářů, doručování již bude probíhat elektronickou cestou.

Chci konstatovat, že elektronický platební rozkaz tedy v žádném případě nepřináší to, že by soudce do budoucna nahrazoval stroj, tak jak se snažila interpretovat určitá média. V žádném případě. Soudce a jeho rozhodovací činnost, jeho volné hodnocení důkazů a jeho vynesení rozhodnutí a zdůvodnění není nahrazeno žádnou formou elektronické cesty. Pouze první fáze, tzn. vydání platebního rozkazu, kde se nic neposuzuje, kdy se více méně vytisknou informace poskytnuté věřitelem nebo navrhovatelem v rámci procesního řízení, tak to všechny postupy, které mají mechanický charakter, na kterých neparticipuje soudce, do budoucna budou probíhat elektronickou cestou. To je hlavní význam tohoto zkrácení a zefektivnění, nikoli že by soudce a jeho rozumová činnost byla nahrazována nějakým počítačem či jiným přístrojem. To v žádném případě.

Dámy a pánové, jak jsem již konstatoval, tento institut existuje v mnoha zemích EU. Prosím vás tedy o jeho podporu, protože touto variantou přiblížíme českou justici západním standardům. Počítáme s tím, že by většina návrhů mohla být podávána elektronicky, protože se počítá mimo jiné s tím, že chceme bonifikovat toho, kdo podá elektronický návrh, a to tak, že soudní poplatek u elektronického podání bude poloviční oproti poplatku u klasického materiálního podání.

Důvodem je i mimo jiné to, že stát v případě elektronického podání má s takovým návrhem méně práce než v případě, že musí úředníci na soudu podání přenášet, vyřizovat, razítkovat atd. Takže je i spravedlivé, aby stát v takovém případě vybíral menší soudní poplatek.

Příklad Německa jasně ukázal, že taková bonifikace, to znamená, menší soudní poplatky u elektronických podání vedly k masovému využívání instrumentu elektronické justice, a já doufám, že podobně tomu v rámci tržního chování našich občanů bude i v ČR. Prosím vás tedy o podporu tohoto návrhu, který je vlaštovkou elektronizace české justice a bez kterého se česká justice západním justičním systémům jen obtížně může přiblížit. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře. Garančním a zároveň jediným výborem pro projednání tohoto návrhu zákona byl určen ÚPV, který přijal usnesení pod č. 203/1. Zpravodajem výboru je pan kolega Jaromír Volný. Pane senátore, prosím, seznamte nás se zprávou výboru.

Senátor Jaromír Volný: Dámy a pánové, ÚPV přijal usnesení, kterým doporučuje návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Pan ministr už tu věc tady podrobně vysvětlil, takže já připojím jen to, že ÚPV se podrobně zabýval některými nevýznamnými nebo drobnými terminologickými nedokonalostmi, které v žádném případě aplikovatelnosti zákona nebrání, a poté přijal usnesení tak, jak jsem vás s ním seznámil. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji vám, pane kolego. Ptám se, zda někdo z vás navrhuje, abychom se nezabývali tímto návrhem zákona. Nikdo takový není, otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, tedy obecnou rozpravu končím a budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem zákona? Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování č. 29, registrováno 56, pro 50. Návrh byl schválen.

Dalším bodem našeho odpoledního programu je

Návrh zákona o zahájení činnosti Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě

Jedná se o senátní tisk č. 204. Pane ministře, opět je na vás, abyste nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych stručně odůvodnil tento návrh zákona, který si myslím, že je už z názvu jasné, co je jeho obsahem. Obsahem je zahájení činnosti pobočky Krajského soudu v Brně, konkrétně pobočky v Jihlavě. Zde je třeba konstatovat možná několik úvodních vět. Ministerstvo spravedlnosti se systematicky připravuje na to, že dlouhodobě ve všech krajích, kde funguje krajská samospráva, vzniknou v horizontu několika let krajské soudy. V tuto chvíli máme v ČR 14 samosprávních krajů, ale 8 krajů soudních, přičemž ta území se nepřekrývají a v praxi to činí určité problémy.

Dlouhodobou vizí resortu tedy je, aby se územní obvody samosprávních krajů překrývaly s územními obvody justičních krajů. Je to dáno i politickou realitou, kdy zájem krajské samosprávy na tom, aby ve všech samosprávních krajích byly též krajské soudy, je velmi intenzivní, a tento proces krajská samospráva výrazně podporuje.

Ministerstvo spravedlnosti tedy pozvolna toto připravuje s tím, že své kroky koordinuje s ministerstvem vnitra tak, aby v jednotlivých krajích vznikly nejen krajské soudy, ale též krajská státní zastupitelství a krajská ředitelství policie. Jedině tak má smysl srovnávat úroveň justičních krajů a krajů samosprávních.

Dnes tedy projednáváte jeden z kroků této tendence a snahy, která má být dokončena do roku 2012, kdy by samosprávné kraje měly mít stejné územní obvody jako kraje justiční.

V tuto chvíli tedy řešíme problém Jihlavy, kde je situace taková, že zákon počítá s tím, že v Jihlavě vznikne pobočka Krajského soudu v Brně, přičemž okamžik, ke kterému zahájí pobočka činnost, bude určen samostatným zákonem. A dnes zde právě máme takovýto zákon, který počítá s tím, že tato pobočka v Jihlavě zahájí činnost dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Jakou podobu pobočka bude mít, jaké agendy se budou v Jihlavě vykonávat, to je samozřejmě otázkou rozhodnutí předsedy Krajského soudu v Brně. Počítáme s tím, že ten rozvoj bude pozvolný. Je třeba konstatovat, že pobočka v Jihlavě má již dnes zajištěné materiální podmínky na své fungování, neboť byl v nedávné době v Jihlavě otevřen nový justiční palác, kde tato pobočka může sídlit.

Jinými slovy, já vás žádám, dámy a pánové, o podporu tohoto návrhu, který umožní vznik pobočky Krajského soudu v Jihlavě, která bude předzvěstí toho, že v Jihlavě v dohledném horizontu vznikne samostatný Krajský soud.

Vznik Krajského soudu v Jihlavě by v tuto chvíli neměl být velkou zátěží pro rozpočet ministerstva spravedlnosti, protože jak jsem řekl, justiční palác v Jihlavě již byl otevřen a personální substrát, chcete-li, personální obsazení soudu by nemělo být o výrazném dalším nárůstu počtu soudců, ale o jisté formě dislokace soudců v rámci soudního kraje. Dojde-li k rozdělení nápadu, to znamená část nápadu, která je dnes řešena v Brně, bude-li vykonávána v Jihlavě, tak je logické, že tato změna musí být doprovázena též personální změnou, to znamená, že část soudců, kteří tuto agendu dnes vykonávají v Brně, ji budou vykonávat například v Jihlavě. Čili samotná pobočka Krajského soudu v Jihlavě by v tuto chvíli neměla přinést další finanční zatížení.

Dámy a pánové, tolik tedy na vysvětlenou, proč zde dnes máte tento návrh. Já jsem připraven samozřejmě v rámci rozpravy odpovědět na další dotazy, které se týkají jak pobočky brněnského Krajského soudu v Jihlavě, tak případně změn, které souvisejí se vznikem krajských samospráv a které se tedy v horizontu do roku 2012 dotknou též soustavy krajských soudů v České republice. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře. Garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona byl určen ústavně-právní výbor, který přijal usnesení pod č. 204/1. Zpravodajem výboru je pan kolega Jiří Žák. Prosím, pane senátore, seznamte nás se zpravodajskou zprávou výboru.

Senátor Jiří Žák: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, máme před sebou velmi jednoduchý návrh zákona a já se domnívám, že pan ministr tady k tomu řekl určitě všechno, co bylo možné říci.

Tento zákon má všeho všudy tři paragrafy, které pouze stanovují nebo upřesňují, kdy má zahájit činnost tato pobočka Krajského soudu v Brně. A je potřeba zdůraznit, a myslím si, že to tady již zaznělo, že se jedná pouze o dopřesnění zákona č. 6/2002 Sb., který říká v § 13 odst. 3 zákona o soudcích a v příloze č. 6, že pobočky krajských soudů tam uvedené zahájí svou činnost dnem, který stanoví zvláštní zákon, což je ten případ, který projednáváme.

Ústavně-právní výbor na svém jednání projednal tento návrh zákona a doporučil Senátu Parlamentu ČR projednávaný návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR, určil mě zpravodajem a pověřil pana senátora Jaroslava Kuberu, aby s usnesením výboru seznámil předsedu Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. A já se ptám, zda někdo navrhuje, abychom se nezabývali tímto návrhem zákona. Nikdo to nenavrhuje. Otevírám tedy obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu končím a budeme hlasovat o návrhu schválit.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem zákona? Kdo je proti tomuto návrhu?

V hlasování č. 30 registrováno 56 senátorek a senátorů, pro 52, návrh byl schválen.

A můžeme přejít k dalšímu bodu, a to je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů

ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Jedná se o senátní tisk č. 205a opět poprosím pana ministra Jiřího Pospíšila o odůvodnění tohoto zákona.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Jedná se o návrh zákona, kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Tato změna je součástí celkové reformy Rejstříku trestů, kdy filozofií ministerstva spravedlnosti je činit takové změny, které učiní služby poskytované Rejstříkem trestů uživatelsky příjemnými pro občany České republiky. Změny, které probíhají, jsou v různých dimenzích, například vznikla nová místa na území České republiky, kde je možné výpisy z Rejstříku trestů žádat a přímo na místě dostávat.

Tady ta změna je také důležitá, protože výrazně posiluje komunikaci mezi orgány státu, resp. mezi Rejstříkem trestů jako orgánem a jinými správními orgány. Jde o to, že dosud, pokud občan je účastníkem správního řízení a byl od něj požadován doklad bezúhonnosti, pak on sám byl povinen si vyzvednout výpis z Rejstříku trestů a ten správnímu orgánu předložit. Jinými slovy, vzniká zde zbytečná komplikace, která byla časově celkově náročná.

Dlouhodobě počítáme s tím, a to je hlavní obsah této změny, že pokud občan bude účastníkem správního řízení a správní úřad bude chtít doklad o jeho bezúhonnosti, tedy výpis z Rejstříku trestů, pak nebude správní úřad tento doklad požadovat po občanovi, ale požádá Rejstřík trestů v rámci komunikace mezi státními orgány a Rejstřík trestů mu tyto informace poskytne. Občan tak tedy bude zbaven zátěže v případě, že je účastníkem správního řízení, žádat na Rejstříku trestů výpis z Rejstříku trestů a tento doklad o své bezúhonnosti pak správnímu orgánu předkládat.

Je to sice, jak jsem řekl, drobná novela, ale její jednoznačný přínos pro občany je myslím na první pohled evidentní, a proto vás prosím o její podporu. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře. Garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona byl ústavně-právní výbor, který přijal usnesení pod č. 205/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Zlatuška. Pane kolego, prosím, seznamte nás se zpravodajskou zprávou výboru.

Senátor Jiří Zlatuška: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, náš ústavně-právní výbor tuto předlohu projednal dne 5. března 2008 a přijal, jak již bylo řečeno, usnesení ve znění, kdy doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Na jednání výboru jsme konstatovali, že celý tento zákon byl naprosto neproblémově projednán v Poslanecké sněmovně.

První čtení tam proběhlo 31. 10. 2007, druhé čtení 29. 1. 2008 v obecné i podrobné rozpravě, byly přijaty vcelku logické pozměňovací návrhy, a zákon byl schválen ve třetím čtení dne 13. února 2008.

Ztotožňuji se s tím, co zde říkal pan ministr, že je to velmi žádoucí úprava, která velice usnadní život občanů v okamžiku, kdy vstupují do správního řízení, kde potřebují výpis z Rejstříku trestů.

Jsou s tím spojeny poměrně malé náklady jednotlivých orgánů, které si budou muset opatřit kvalifikované certifikáty pro elektronický podpis. Tam se možná v minulosti stala do jisté míry chyba, že vydávání těchto certifikátů je vnímáno jako záležitost komerční, takže nejsou tyto certifikáty ani pro veřejnou správu vydávány bezplatně.

A dovolím si ke své zpravodajské zprávě připojit ještě poznámku, kterou jsem ostatně říkal i na výboru, kdy už při projednávání správního řádu jsem navrhoval pozměňovací návrh, kterým by se uložilo orgánům veřejné správy v okamžiku, kdy existují potřebná data v rejstřících, které drží některý z orgánů veřejné správy, tak aby se předávala bez toho, aby musel občan tyto údaje přenášet tak říkajíc od jednoho okénka ke druhému.

Tehdy ministr vnitra Gross tento návrh nedoporučil a také nebyl Senátem schválen. A jsem velmi rád, že aspoň tento malý krok, pro ministerstvo spravedlnosti ale jistě velký, pro občany České republiky účastnících se správního řízení, je teď konán. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Ptám se, zda někdo navrhuje, abychom se nezabývali tímto návrhem zákona. Nikdo, takže otevírám obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu končím a budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem? Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování č. 31 registrováno 52 senátorek a senátorů, kvórum 27, pro 48, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Máme před sebou další bod, který je předposledním bodem našeho dnešního programu, a to je

Návrh zákona o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státních zastupitelství a o změně souvisejících zákonů

Jedná se o senátní tisk č. 207. Pane ministře, opět vás prosím, abyste nám představil návrh tohoto zákona.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedající, dovolte mi, abych stručně představil tento návrh zákona. Je to zcela nový zákon, který patří důležitým právním předpisům reformy justice.

Cílem je změnit postavení vyšších soudních úředníků takovým způsobem, aby vyšší soudní úředník do budoucna mohl vykonávat v zásadě veškerou administrativní agendu, která je spojena s rozhodovací činností soudu a vedle toho též mohl vydávat nemeritorní procesní a jiná rozhodnutí, která dosud činil soudce a která, jak jsem zdůraznil, nemají meritorní charakter. Je tak nově nastavena působnost vyšších státních úředníků.

Dále, a co je zcela nové, zavádí se institut úředníka státního zastupitelství, kdy do budoucna i státní zastupitelství budou moci mít takovouto kvalifikovanou administrativní pracovní sílu.

Počítá se s tím, že do budoucna by mohl předseda soudu na základě vlastního rozhodnutí za odcházejícího soudce přijmout dva až tři vyšší soudní úředníky, pokud uzná za vhodné posilovat tuto administrativní dimenzi a tím efektivněji regulovat strukturu zaměstnanců svého soudu.

Vedle tohoto je ještě dobré říci, že ministerstvo spravedlnosti připravuje výrazné změny na Justiční akademii a připravuje tzv. bakalářské vzdělávání, které by absolventům středoškolského vzdělání nabídlo tříletý bakalářský vysokoškolský obor „vyšší soudní úředník“ a ve spolupráci s právnickými fakultami, zvláště pak brněnskou a olomouckou, tak zatraktivnilo práci či povolání vyššího soudního úředníka.

Trend tedy je celkově dlouhodobě snižovat počet soudců v České republice, kterých je 3063, a naopak některé agendy a povinnosti přenášet na vyšší soudní úředníky, jejichž počet a hlavně kvalifikace do budoucna by měla vzrůst.

K tomu je tento zákon, k tomu, jak jsem řekl, slouží změny v Justiční akademii. A já vás prosím, abyste přijetím tohoto zákona podpořili tento trend nebo tento pilíř reformy české justice.

Změny v personální struktuře české justice vycházejí ze zkušeností v zahraničí, kdy se jasně ukazuje, že česká justice má přílišný nebo výrazný počet soudců a na druhou stranu má relativně malý počet takovéhoto kvalifikovaného administrativního aparátu, a to zvláště ve srovnání s jinými zeměmi Evropské unie. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře. Garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona byl určen ústavně-právní výbor, který přijal usnesení pod č. 207/1 a zpravodajem výboru je pan kolega Jiří Oberfalzer, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Oberfalzer: Dámy a pánové, podstata tohoto návrhu zde jasně zazněla. Smyslem je odlehčit soudcům z kvalifikovaných a důležitých rozhodování, zefektivnění fungování soudů, za účelem zkrácení délky jednotlivých procesů.

Návrh zákona popisuje přesně rozsah pravomocí vyšších soudních úředníků, stejně tak jako vyšších úředníků státního zastupitelství, kde a jaké úkony mohou dělat, kde a jaké úkony si může soudce vyhradit a kde a jaké úkony musejí konzultovat se soudcem.

Je zde tedy řekl bych docela precizně propracovaný systém, který dává šanci, aby vyšší úředníci odňali to největší administrativní břímě z beder soudců a manažerů soudů.

Co bych rád vyzdvihl jako pozitivum je, že toto není proces, který je nadiktován od A do Z, otevírá možnost, aby si soudy takovýmto způsobem práci usnadnily a zefektivnily, a ponechává na předsedech soudů manažerské rozhodnutí, jak bude proces přechodu do nového systému probíhat, tj. v jakém rozsahu a v jakých konkrétních příležitostech a osobách.

Návrh zákona také stanovuje přesné podmínky kvalifikace a umožňuje i určité rychlé překvalifikování v případech zkušených úředníků soudů ve zkrácené lhůtě.

Všechno ponechává na rozhodování předsedů, čili dává do rukou předsedů významné manažerské funkce a rozhodování o efektivním fungování jimi řízeného soudu.

Nemohu než tuto předlohu doporučit. Snad jen poznámka, že v Poslanecké sněmovně byla přijata bez jakýchkoliv problémů s vysokou mírou podpory od všech politických stran.

Ústavně-právní výbor na své poslední schůzi tento návrh projednával a jednoznačně doporučil jeho přijetí. To je také náš závěr a naše doporučení plénu Senátu.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Vážené kolegyně a kolegové, navrhuje někdo, abychom se tímto návrhem zákona nezabývali? Nikoho nevidím. Otevírám obecnou rozpravu, do které se také nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu končím. Budeme hlasovat o návrhu schválit tento návrh zákona.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem zákona? Kdo je proti tomuto návrhu? V hlasování číslo 32 registrováno 51, pro 48. Návrh byl schválen.

Přistupujeme k poslednímu bodu našeho dnešního odpoledního programu a to je

Návrh Rozhodnutí Rady o posílení Eurojustu, kterým se mění rozhodnutí

Rady 2002/187/SVV ze dne 28. února 2002, ve znění rozhodnutí

Rady 2003/659/SVV o zřízení Evropské jednotky pro soudní spolupráci (Eurojust) za účelem posílení boje proti závažné trestné činnosti

Jedná se o senátní tisk M 80/06. Pane ministře, seznamte nás, prosím, s tímto materiálem.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: U tohoto návrhu budu velmi stručný, protože jsem se až na místě dozvěděl, že ho budeme projednávat.

Uvedu tolik, že všichni víme, jak působí Eurojust v rámci organizací, které jsou buď přímo integrální součástí evropských společenství a EU nebo s nimi úzce spolupracují. Eurojust je instituce, která výrazně přispívá v boji proti organizovanému zločinu a u zločinů, které mají mezinárodní aspekty, respektive překračuje hranice národních států v rámci EU a je pro naše orgány činné v trestním řízení efektivním spolupracovníkem.

Přitom nedochází k přenosu národní suverenity na tento orgán. I pro eurorealisty je Eurojust orgán, který je přínosem v boji proti organizovanému zločinu a zločinu, který překračuje hranice.

Proto Česká republika přistoupila k zemím, které uvažují o reformě Eurojustu, o posílení jeho dalších aktivit. Zdůrazňuji takových aktivit, které by nevedly k omezení suverenity jednotlivých členských zemí EU, ale vedly by k efektivnější spolupráci těchto zemí a k dalším formám této spolupráce. Za tímto účelem také máte materiál, který popisuje možné formy spolupráce. K tomu se též máte vyjádřit.

Nechci zde jednotlivé formy popisovat, protože jsou v dokumentu, který jste měli k dispozici. Pouze konstatuji, že tento dokument se snaží například vypořádat s tím, že roste počet případů, které jsou řešeny Eurojustem, resp. případů, kdy Eurojust zprostředkovává komunikaci mezi orgány činnými v trestním řízení mezi jednotlivými členskými zeměmi.

Ukazuje se, že tato forma komunikace, kdy Eurojust vstupuje jako spojovatel, koordinátor, je dnes již zastaralá, a musí dojít k určitým změnám v této oblasti.

Je zde také snaha vytvořit orgány Eurojustu, které by fungovaly permanentně a stále poskytovaly služby jednotlivým členským státům. Jedná se o tzv. pohotovostní koordinační skupinu, která by v rámci Eurojustu fungovala permanentně a byla permanentně k dispozici jednotlivým zemím.

Dále je zde zajímavá úvaha vytvořit národní koordinační systémy Eurojustu, které již fungují v jistém zárodku a komunikovaly by s centrálou Eurojustu v Haagu.

Jinými slovy – tento materiál, který je spíše analýzou, není pramenem komunitárního práva, stojí za to, aby byl podpořen. Filozofií není přenášet další působnost na orgán stojící mimo národní stát, národní suverenita v této oblasti je zde plně zachována.

Cílem je prohlubovat, podporovat a zefektivňovat formy spolupráce mezi jednotlivými členskými státy EU v boji proti zločinu, a to jak organizovanému, tak zločinu, který svým významem překračuje hranice jednotlivých členských států.

To je oblast, kde se shodneme jak eurooptimisté, tak eurorealisté, že je dobré v této oblasti se realizovat a oblast spolupráce, nikoliv přenášení kompetence a působnosti, dále posilovat.

To je filozofie materiálu, který jsem stručně uvedl, a prosím o jeho podporu.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře. Výborem, který se tímto tiskem zabýval, je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Přijal usnesení pod číslem M 80/06/02. Zpravodajem výboru je kolega Tomáš Jirsa. Pane zpravodaji, prosím, ujměte se slova a seznamte nás se zprávou výboru.

Senátor Tomáš Jirsa: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, náš výbor to projednal společně s již dříve projednanou materií na výboru pro evropské záležitosti a přijali jsme k tomu poměrně rozsáhlé usnesení, které máte v příloze a které si dovolím ve zkrácené formě přečíst.

S tímto usnesením to navrhujeme schválit. Jak proběhlo v rozpravě na výboru, usnesení mi dalo určité posílení jednacích pravomocí úředníků ministerstva spravedlnosti pro vyjednávání v této věci.

V několika momentech tam hrozí určité zvýšení byrokracie, resp. zahlcení aparátu informací.

Doplňující usnesení zní:

Senát Parlamentu ČR

I.? Považuje navrhovanou reformu fungování Eurojustu za krok směrem k větší efektivitě instituce, jehož dosavadní úspěšná existence Eurojustu prokázala určité nedostatky zejména s ohledem na rozdílné postavení a kompetence národních členů;

II. 1) domnívá se, že je nutné, aby veškeré prezentované změny byly dostatečně odůvodněny praktickou potřebou a podloženy adekvátním právním základem,

2) s uspokojením konstatuje, že návrh obecně potvrzuje Eurojust jako instituci pro přeshraniční spolupráci v trestních věcech s koordinační rolí a nesvěřuje mu výkonné pravomoci,

3) domnívá se, že návrh je obecně v souladu s principem subsidiarity,

4) není mu zřejmé postavení navrhované pohotovostní koordinační skupiny, které není v návrhu dostatečně zpracováno s ohledem na jejich praktický přínos ve srovnání se současnou praxí,

5) Senát se obává možného zahlcení národních členů informacemi, pokud by došlo k přijetí článku 132 v jeho současné podobě,

6) navrhuje s ohledem na potřebu demokratické kontroly evropských orgánů zajišťujících spolupráci v oblastech úzce se dotýkajících práv a svobod občanů ustanovit mechanismus, umožňující národním parlamentům výkon této demokratické kontroly.

III. Senát žádá vládu, aby ho informovala o tom, jakým způsobem toto stanovisko zohlednila a o dalším vývoji projednávání.

Dámy a pánové, přijmeme-li toto usnesení, které odsouhlasil jak výbor pro evropské záležitosti, tak náš výbor, dáváme tím pokyn ministerstvu spravedlnosti, aby takto dále pracovalo a dále nás o věcech informovalo.

Zejména bych zdůraznil odst. 6, že chceme, aby národní parlamenty měly kontrolu nad tímto řešením.

Navrhuji respektovat usnesení našeho výboru a doporučuji schválit usnesení, které jsem předložil. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Dále se tímto návrhem zabýval výbor pro záležitosti EU. Táži se zpravodaje výboru kolegy Tomáše Grulicha, zda chce vystoupit.

Senátor Tomáš Grulich: Náš názor je shodný.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí.

Jediné, co nám zbývá, je hlasovat o návrhu, který nám předložil kolega Jirsa.

Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s návrhem, jak jej přednesl kolega Jirsa? Děkuji.

Kdo je proti tomuto návrhu?

V hlasování pořadové č. 33 registrováno 54, pro 49.

Návrh byl schválen.

Tím jsme vyčerpali veškerý program našeho odpoledního jednání.

Děkuji hlavně panu ministrovi, který měl dnes náročný úkol.

Přeji vám hezký večer.

Začneme zítra v 9.00 hodin dopoledne. Na shledanou!

(Jednání přerušeno v 18.23 hodin.)