Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

text o uhlí

Těsnopisecká zpráva

z 10. schůze Senátu

Parlamentu České republiky

(1. den schůze – 5. prosince 2007)

(Jednání zahájeno v 10.01 hodin.)

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vážené kolegyně a kolegové, milí hosté. Dovolte, abych vás přivítal na 10. schůzi Senátu. Prosím, abyste zaujali svá místa, zahájíme naše jednání.

Tuto schůzi svolal předseda Senátu na návrh Organizačního výboru podle § 49, odstavec 1 o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jde o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána ve středu 14. listopadu.

Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři a senátorky: Přemysl Sobotka, Soňa Paukrtová, Adolf Jílek, Petr Pithart, Milan Špaček, Alena Gajdůšková, Josef Novotný, Petr Pakosta, Jaromír Štětina, Jaroslav Kubera, Václav Roubíček, Jan Horník.

Kolegyně a kolegové, prosím, zaregistrujte se svými identifikačními kartami. Pro vaši informaci připomenu, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu. Nyní podle § 56, odstavec 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 10. schůze Senátu byli senátoři Slavotínek a senátorka Jana Juřenčáková. Táží se paní kolegyně a pana kolegy, zda s tímto návrhem souhlasí. Má někdo připomínky k mému návrhu?

Pokud tomu tak není, zahájíme první hlasování dnešního dne. Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 10. schůze Senátu byli senátor Rostislav Slavotínek a paní senátorka Jana Juřenčáková. Kdo souhlasí s tímto návrhem? Kdo je proti tomuto návrhu?

Konstatuji, že v hlasování č. 1 bylo registrováno 57 senátorek a senátorů, pro hlasovalo 54. Návrh byl schválen. Ověřovateli této schůze byli určeni kolega Rostislav Slavotínek a kolegyně Jana Juřenčáková.

Nyní přistoupíme ke schválení pořadu. Návrh na změnu a doplnění vám byl rozdán na lavice. Doporučuji doplnit na pořad 10. schůze Senátu body senátní tisk č. 120 – Dohoda mezi EU, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis a projednat jej po senátním tisku č. 128.

Dále senátní tisk č. 142 – Vládní návrh působení sil a prostředků Armády ČR v zahraničních operacích v roce 2008. Projednat jej ve středu 5. prosince jako první bod odpoledního jednání.

Dále senátní tisk č. 145 – Návrh senátního návrhu zákona senátora Tomáše Julínka, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů a projednat jej po senátním tisku K 040/06.

Dále projednat senátní tisk č. 126, trestní řád, senátní tisk č. 127, obchodní zákoník, senátní tisk č. 133 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, senátní tisk č. 134 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů ve středu 5. prosince jako druhý až pátý bod odpoledního jednání, senátní tisk č. 136 – Návrh zákona o policii ČR ve středu 5. prosince 2007 mezi 13.00 a 14.00 hodinou. Senátní tisk č. 129 – Návrh zákona o hospodaření energií, senátní tisk č. 130 – Návrh zákona o ochraně, označení původu a zeměpisných označení a o změně zákona o ochraně spotřebitele, senátní tisk č. 132 – Návrh zákona o hornické činnosti, výbušninách a o Státní báňské správě ve čtvrtek 6. prosince jako první až třetí bod odpoledne.

Dále zde mám žádost pana ministra Ivana Langera o pevné zařazení senátních tisků 128 – Zákon o azylu a č. 120 – Dohoda mezi EU, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis, a to jako první dva body dnešního jednání.

Dále je žádost pana ministra dopravy Řebíčka o pevné zařazení senátního tisku č. 125, který se předkládá, a to ve čtvrtek 6. prosince 2007 po 16.00 hodině.

Dalším návrhem je žádost místopředsedy vlády pana Alexandra Vondry o pevné zařazení jím předkládaných bodů. Jde o informaci vlády o pořadu jednání Evropské rady konané ve dnech 13. až 14. prosince v Bruselu a o pozicích ČR. Jedná se o senátní tisky 135, 141, K 41/6 na čtvrtek 6. prosince po 10.00 hodině. Stejnou žádost také poslal pan ministr financí Miroslav Kalousek se zařazením jeho bodů – jedná se o senátní tisky č. 140 a 104 – na čtvrtek 6. prosince po 10.00 hodině.

Přišla také ještě žádost pana ministra zdravotnictví Tomáše Julínka o zařazení jeho bodů, tj. senátních tisků č. 131, K 040/6 a 145 na čtvrtek 6. prosince 2007.

Vážené kolegyně a kolegové, má někdo z vás návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Pan kolega Vaculík.

Senátor Josef Vaculík: Dovoluji si navrhnout vypuštění bodu č. 27 z pořadu dnešní schůze z toho důvodu, že se měl týkat zařazení našeho kolegy Jiřího Čunka do ústavně-právního výboru. Jelikož byl nominován na vládní funkci, považuji za rozumné tento bod dnes neprojednávat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Pan kolega Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Dovolte, abych vás požádal o zařazení bodu M 49/06, což je návrh rozhodnutí Rady. Výbor tento tisk projednal a doporučuje, abychom doplnili usnesení pléna Senátu tak, jak výbor navrhuje. Jelikož jde o záležitost, která je přímo aplikovatelná a kde je také nebezpečí prodlení, byl bych rád, abychom jej projednali na této schůzi. Můžeme vyhovět přání paní ministryně, která žádá, abychom tento bod zařadili na čtvrtek 6. 12. po 15.00 hodině odpoledne. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Pan kolega Stříteský, prosím.

Senátor Jiří Stříteský: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Byl jsem požádán panem ministrem spravedlnosti Pospíšilem, možná, že je to bezpředmětné, ale nebude se moci dnes na jednání dostavit dříve, než před 16:00 hod., čili jestli by mohl být jeho blok zařazen až po 16:00 hod.

A zároveň pan ministr Julínek, který má sice svůj blok zařazen až na čtvrtek 6. prosince, ale prosil, zda by to mohly být jako první tři body jednání. Pokud předpokládáme zítra zahájení v 9:00 hod., tak na 9:00 hod.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Ještě pan kolega Bárek.

Senátor Ivo Bárek: Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, já nebudu předkládat návrh na změnu programu, ale jen bych chtěl upozornit na to, že jsme dnes na schůzi výboru projednali senátní tisk č. 139, tzn. 5. bod našeho navrženého programu. A chtěl bych jenom upozornit na to, že tímto vlastně neplníme lhůtu 24 hodin. Pokud by nikdo z kolegů nic nenamítal, nechal bych tento bod programu zařazený tak, jak je, tj. bod č. 5. Pokud by někdo měl námitku, byli bychom samozřejmě nuceni tento bod projednávat až na zítřejší schůzi s ohledem na jednací řád.

To znamená, že pokud někdo nebude mít námitku, nedávám návrh na změnu programu a doporučoval bych, aby program schůze zůstal tak, jak je. A upozorňuji na to, že jsme dnes měli schůzi výboru, který teprve dnes tento tisk projednal.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Dobře, děkuji. Kolegyně a kolegové, jsou ještě další návrhy na změnu programu? Pan kolega Šneberger. A v mezidobí bych poprosil pány ministry Vondru a Julínka, aby se dohodli, kdo z nich by případně začínal zítra, protože pan ministr Vondra chce také začínat zítra po 9:00 hod. Pánové, prosím, domluvte se.

Pane kolego, máte slovo.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Dámy a pánové, já nemám přímo návrh na změnu programu. Chtěl bych jenom upozornit pana kolegu Vaculíka, že vyřazení bodu „Návrh na změnu ve složení orgánů Senátu“ se netýká pouze pana kolegy Čunka, ale je tam i návrh paní kolegyně Paukrtové, takže vyřazení tohoto bodu by bylo asi v tuto chvíli nevhodné. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Pane kolego Vaculíku, vaše pokyvování beru jako souhlas, že berete zpět svůj návrh, ano? (Souhlas.) Dobře, děkuji.

Kolegyně a kolegové, počkáme, až se dohodnou naši páni ministři Julínek s Vondrou.

Vážené kolegyně a kolegové, mezitím se zeptám, zda má někdo námitku proti tomu, abychom projednávali bod č. 5 již dnes, tak jak o tom hovořil kolega Bárek, protože v případě dnešního projednávání bychom nesplnili 24hodinovou lhůtu, ale můžeme se shodnout na tom, že to nevadí.

Má někdo námitku proti tomu, abychom bod č. 5 projednávali dnes? Nikoho nevidím, takže to beru jako souhlas.

Pan kolega Julínek přichází s návrhem, že by zítra začal s tím blokem po 9:00 hod. a po něm by následoval pan ministr Vondra.

Máme tedy před sebou návrh programu, který bychom upravili tak, že zítra by zahajoval pan kolega Julínek, po něm by následoval pan ministr Vondra. Zítra po 15:00 hod. bychom zařadili bod, o kterém hovořil pan předseda výboru Sefzig, N 49/06 a zároveň dnes po 16:00 hod. bychom zařadili body pana ministra Pospíšila.

Myslím si, že dnešní a zítřejší jednání bude asi komplikované a budeme muset možná ještě program měnit, protože v Poslanecké sněmovně probíhá nejen diskuse o schvalování státního rozpočtu, ale i diskuse o důvěře vládě a myslím si, že to způsobí možná ještě nějaké další změny.

Kolegyně a kolegové, pokud již nikdo nemá zásadní připomínky k návrhu programu, myslím si, že můžeme hlasovat o návrhu, tak jak jsem jej teď předložil, tzn. i s těmi změnami, které jsme do něj na návrh našich kolegů zakomponovali.

O tom tedy budeme hlasovat.

Kolegyně a kolegové, zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem programu, který byl doplněný o změny, které zazněly teď při projednávání? Kdo je proti tomuto návrhu?

V hlasování pořadové č. 2 registrováno 65, kvórum 33, pro 64, proti nikdo. Návrh programu byl schválen.

Můžeme přistoupit k projednávání bodu

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců

na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 383/1991 Sb.,

o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu),

ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Tento návrh máme před sebou jako senátní tisk č. 128.

Prosím pana ministra vnitra Ivana Langera, aby nás seznámil s tímto návrhem. Pane ministře, prosím, máte slovo.

Ministr vnitra ČR Ivan Langer: Pane místopředsedo, milé senátorky, vážení senátoři. Dovolte mi, abych pokud možno stručně odůvodnil a vyjádřil se k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, a zákon o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

Tento balík novel se týká jednoho tématu, a to je migrace. Současně se také dotýká tématu druhého, a to je vstup České republiky do schengenského prostoru, ke kterému dojde v noci z 20. na 21. prosince tohoto roku.

Dovolte mi, abych se vyjádřil k té dominantní části dané problematiky, kterou upravuje tato norma a to je problematika migrace. Migrace je skutečně fenomén, který je a bude součástí našich životů tak, jako tomu bylo v minulosti a naším úkolem, naší povinností a naší odpovědností je tomuto fenoménu čelit nastavením efektivní migrační politiky našeho státu.

Myslím si, že to je přesně téma, při kterém stojí za to se poučit z chyb jiných a tyto chyby neopakovat, neboť špatně nastavená migrační politika v některých starých členských zemích EU je prapříčinou některých negativních jevů, které se objevují dnes a denně na ulicích některých velkých – v uvozovkách – západoevropských metropolí. A je to proto, že tento fenomén má jakousi latenci a jeho průvodní jevy se objeví teprve několik let poté, kdy jsou špatně nastavena ona pravidla.

Já bych byl velmi rád, kdybychom si dokázali vzít poučení od našich partnerů, některých členských států EU, jakým způsobem ne dělat, ne ustanovovat, ne definovat efektivní migrační politiku, a to je základní filozofie, se kterou před vás přistupuji s tímto návrhem zákona.

Máme všichni dobrou paměť a víme, jak důležité bylo pro nás všechny v dobách nesvobody vědomí toho, že existují demokratické státy, které jsou připraveny pomoci těm, kteří unikají ze svých domovských zemí před represí, ať z důvodu politického, náboženského či rasového. Myslím si, že to je zkušenost, kterou bychom si neměli nechat ujít, a měla by být součástí našeho rozhodování a hovoříme-li o efektivní migrační politice státu, měla by na jedné straně být vlídná vůči těm, kteří takovouto persekuci ve svých domovských zemích zažívají, ale na straně druhé musí být tvrdá vůči všem těm, kteří hodlají náš právní řád zneužívat ve svůj vlastní prospěch a k zátěži jinak řádně žijících občanů ČR, či jiných cizinců, kteří zde pobývají s povolením k trvalému nebo dlouhodobému pobytu.

A přesně tyto dvě hodnoty jsou podle mne velmi pečlivě vyváženy v tomto návrhu těchto norem a jsem přesvědčen, že se nám podařilo ji vybalancovat tak, abychom byli na jedné straně otevření vůči těm, kteří to potřebují a na straně druhé byli schopni postavit velmi vysokou a velmi těžko překonatelnou zeď vůči těm, kteří k nám přicházejí s nekalými úmysly.

Chtěl jsem říct, že problém migrace a pobytu cizinců na území ČR dostává jiný význam právě v souvislosti s oním datem, o kterém jsem hovořil, a to je půlnoc z 20. na 21. prosince tohoto roku, kdy končí hraniční kontroly na pozemních hranicích ČR, kdy se ČR stává součástí schengenského prostoru a kdy tudíž přebíráme větší odpovědnost teď už nejen za sebe, ale i také za naše partnery i v oblasti migrace a pohybu cizinců.

Chci také říci zcela jednoznačně, že projednávání tohoto návrhu zákona provázelo neuvěřitelné množství mýtů a to hovořím velmi diplomaticky a budu spíše vkládat do mysli těch, kteří se vyjadřují k tomuto zákonu jiným způsobem než je realita, špatné informace, nedostatek informací, než zlý úmysl.

Tento návrh zákona provázelo neuvěřitelné množství mýtů a já jsem přesvědčen, že jsme byli schopni jak při projednávání tohoto návrhu zákona v PS pak koneckonců i zde v Senátu je vyvrátit a věřím, že při tomto projednávání na plénu již zaznívat nebudou.

Chci říci, že ČR není, jak se nám někdo snaží vnutit, koncentrační tábor obehnaný ostnatým drátem, do kterého žádný cizinec nemá přístup. Česká republika je přiměřeně liberální ve své cizinecké politice a jen za prvních deset měsíců tohoto roku se zvýšil počet cizinců, kteří pobývají v ČR s trvalým nebo dlouhodobým pobytem o 63 279 osob. A uvědomíme-li si, jak malou zemí jsme, jsem přesvědčen, že toto je číslo, které jasně dokumentuje to, že jsme schopni nastavit jasná pravidla a věřím, že tento zákon ta pravidla ještě více zpřesní, aby se z neregulovaného pohybu a přílivu cizinců na území ČR nestal budoucí problém, kterému čelí Francie, Německo a jiné státy EU.

Chci poděkovat všem, kteří se podíleli na projednávání této normy zde v Senátu, a velmi prosím o její podporu. Dlužíme to nám, dlužíme to naším občanům a dlužíme to také naším partnerům v EU, neboť významná část těchto změn souvisí s implementací Směrnice Rady 2005/71 ES a dalších právních norem Evropského společenství. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře, návrh zákona byl přikázán výboru pro zdravotnictví a sociální politiku. Ten určil jako svoji zpravodajku paní kolegyni Alenu Palečkovou a přijal usnesení pod číslem 128/2. Návrh zákona dále byl projednán výborem pro záležitosti EU. Ten určil jako svého zpravodaje pana kolegu Tomáše Grulicha a přijal usnesení, které máme pod číslem 128/3. Následně byl návrh zákona ústavně-právnímu výboru, ten určil jako svého zpravodaje pana kolegu Ladislava Macáka a přijal usnesení pod číslem 128/4. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který přijal usnesení pod číslem 128/1, zpravodajem výboru je určen pan kolega Richard Svoboda. Prosím, pane kolego, seznamte nás se svojí zpravodajskou zprávou.

Senátor Richard Svoboda: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Po zevrubném úvodu pana ministra, s jehož slovy jsem zcela v souladu, se omezím pouze na tlumočení usnesení výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost z 20. schůze, která se konala 28. listopadu tohoto roku, kde po odůvodnění zástupcem předkladatele pana doktora Salivara, prvního náměstka ministra vnitra, mojí zpravodajské zprávě a po rozpravě se výbor usnesl, že doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupením PS. Zároveň mě pověřili zpravodajové ostatních tří výborů, které tuto zprávu projednávaly, tj. výboru ústavně-právního, výboru pro zdravotní a sociální politiku a výboru pro záležitosti EU, abych zde tlumočil, že jejich stanovisko je shodné s naším výborem.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Přesto se ptám zpravodajů – paní kolegyně Aleny Palečkové, pana kolegy Tomáše Grulicha a pana kolegy Ladislava Macáka, zda chtějí vystoupit jako zpravodajové? Nechtějí. Takže se dále ptám, zda někdo navrhuje podle paragrafu 107 jednacího řádu, aby vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho nevidím, takže otvírám obecnou rozpravu.

Kolegyně a kolegové, hlásí se někdo do obecné rozpravy? Nikdo se nehlásí, takže obecnou rozpravu končím.

Padl pouze návrh schválit návrh zákonaa o něm teď budeme hlasovat.

Vážené kolegyně a kolegové, zahajuji hlasování, kdo souhlasí s návrhem zákona? Kdo je proti tomuto návrhu? Hlasování číslo 3, registrováno 64, pro 60. Návrh byl schválen. Blahopřeji, pane ministře. Děkuji našim zpravodajům.

A dalším bodem je

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím

a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace

k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis

Jedná se o senátní tisk č. 120a opět prosím pana ministra Ivana Langera, aby nás seznámil s tímto návrhem. Pane ministře, máte slovo.

Ministr vnitra ČR Ivan Langer: Vážený pane místopředsedo, milé senátorky, vážení senátoři, cílem předkládané dohody je poskytnout právní základ pro participaci Švýcarska na schengenské spolupráci. Vzorem pro přípravu dohody, která byla podepsána 26. října 2004 v Lucemburku, byla smluvní úprava přidružení Norského království a Islandské republiky k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis.

Do značné míry se jedná o technický dokument, které obsahuje mj. seznam dokumentů, které bude Švýcarsko provádět, stanoví postup při projednávání nově přijímaných dokumentů, jejich akceptace Švýcarskem. Po vstupu dohody v platnost nebude Švýcarsko plně aplikovat všechna ustanovení schengenského acquis, to znamená, nedojde k okamžitému zrušení kontrol na hranicích členskými státy EU, neboť plná aplikace je obdobně, jako o tom budeme rozhodovat zítra v Bruselu, tak i v tomto případě je aplikace podmíněna jednotným postojem Rady EU a to v tuto chvíli není předmětem jednání.

Jsem přesvědčen, že tato dohoda je v národním zájmu ČR, a proto doporučuji její schválení. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře. Vážené kolegyně a kolegové, Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, ten přijal usnesení pod č. 120/1, zpravodajem výboru je pan senátor Josef Zoser, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Josef Zoser: Vážený pane ministře, vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, pan ministr se tady zmínil o tom, že se svým způsobem jedná o technickou normu. Já s ním plně souhlasím. I s tím, co tady řekl, jen bych v krátkosti doplnil uvedenou smlouvu o pár drobností.

ČR a dalších 6 států učinily prohlášení ve smyslu výše uvedeného článku smlouvy o EU, že pro ně bude dohoda závazná až po splnění ústavních požadavků, to je u nás po schválení Parlamentem ČR a podpisu prezidentem republiky.

Dohodou se zřizuje též smíšený výbor ve složení Rada EU, Komise Evropského společenství a švýcarská vláda, který by měl řešit problémy přičlenění projednávání budoucích legislativních změn v souvislosti s dohodou. Smíšený výbor bude řešit též případné spory. Stanoveny jsou krajnosti, za kterých může dojít k ukončení dohody a přednost dohody před švýcarskými bilaterálními smlouvami. Provedení dohody nebude mít dopad na podnikatelské prostředí ani životní prostředí a nevyžádá si žádné zvýšené požadavky na státní rozpočet.

To je jen doplněk. A nyní bych vám přečetl usnesení našeho výboru. Je to 102. usnesení z 20. schůze VZVOB, který 28. 11. 2007 po odůvodnění předkladatele, pana náměstka dr. Jaroslava Salivara a mé zpravodajské zprávě přijal následující usnesení. Zaprvé výbor doporučuje Senátu PČR vyslovit souhlas s ratifikací této dohody. Zadruhé určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu mou osobu. Zatřetí pověřuje předsedajícího výboru, senátora a místopředsedu Ladislava Svobodu, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Otevírám obecnou rozpravu k tomuto bodu našeho jednání. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu končím a budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s ratifikací dohody? Kdo je proti ratifikaci?

Hlasování č. 4, registrováno 60, pro 56, návrh byl schválen.

Děkuji panu zpravodajovi, především děkuji vám, pane ministře, za skvěle připravené materiály. Prosím, samozřejmě máte slovo.

Ministr vnitra ČR Ivan Langer: Pane místopředsedo, milé senátorky, milí senátoři, já jsem chtěl, přestože do Vánoc je ještě docela dlouhá doba, poděkovat za spolupráci v tomto roce a myslím to velmi vážně, toto poděkování, protože jsme společně měli možnost prosadit několik klíčových bodů, o jejich užitečnosti pro ČR a její občany jsem přesvědčen.

Byl to zejm. návrh zákona, který umožnil nastartovat projekt Czech Point a věřím, že vy všichni od 1. ledna budete mít možnost vnímat tuto zásadní změnu na 1300 matričních úřadech po celé ČR. Byla to velmi komplikovaná a rozsáhlá tzv. diginovela mediálního zákona. A jsem velmi vděčný, a chci doopravdy poděkovat za to, jakým způsobem jsme měli možnost projednat tuto velmi složitou materii, a jsem přesvědčen, že i toto je norma, která přináší plošný užitek pro všechny občany.

Nepochybně jednou z vlajkových lodí naší spolupráce v letošním roce byla problematika vstupu ČR do schengenského prostoru. Byla to opět skvělá spolupráce s vámi, která umožnila velmi hladké projednání všech nezbytných právních norem.

A na závěr to dnes byl velmi složitý zákon, nad kterým jsme strávili více než rok práce skvělého týmu lidí, který upravuje problematiku migrace, pobytu cizinců a azylu. A také jsem chtěl poděkovat za hladké projednání a maximální podporu. Velmi si toho vážím. Když řekne ministr vnitra, že má nachystaný dárek, tak většinou to vede k velké pozornosti, co že tím dárkem je. Ale věřte, že na důkaz této skvělé spolupráce pro vás máme jako resort připraven vánoční dárek, který souvisí s tím, co jsem již zmínil, tedy s půlnocí z 20. na 21. 12., kdy vstupujeme do schengenského prostoru. A věřím, že potěším ty z vás, kteří jsou filatelisté, věřím, že potěším ty z vás, kteří jsou numismatici. I když budou někteří, kteří nesbírají ani známky, ani mince, tak věřím, že vám udělám radost. Moc vám děkuji a přeji vše dobré v novém roce. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře, za vaše milá slova. I my vám přejeme klidné Vánoce a všechno dobré. Kolegyně a kolegové, budeme pokračovat v našem jednání. Tím dalším bodem našeho programu je:

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb.,

o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů

Tento zákon máme jako senátní tisk č. 137. Prosím předkladatele pana poslance Miloslava Soušku, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pane poslanče, prosím, máte slovo.

Poslanec Miloslav Soušek:Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, kolegové, dovolte mi, abych uvedl návrh poslanců Miloslava Souška, Olgy Zubové, Ivana Ohlídala, Petra Volfa, Anny Čurdové na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, takzvaný školský zákon, a to ve znění pozdějších předpisů. Protože důvody, pro které jsme novelu připravili, jsou podrobně uvedeny v důvodové zprávě, chtěl bych ještě objasnit, a to ne z pohledu zákona, ale z pohledu obecného, proč se tímto tématem budeme zabývat.

Hned na úvod bych vás chtěl seznámit s historií tohoto návrhu. Já se domnívám, že je to stejně důležité, jako důvodová zpráva. Původně mělo jít pouze o jednoduchou technickou novelu, která odstraní zbytečně zavedený byrokratický postup, který je ve školském zákoně. Proto také na začátku byl navržen režim paragrafu 90, aby v Poslanecké sněmovně byl zákon schválen již v prvním čtení. Vzhledem k tomu, že několik dalších záležitostí ve školském zákoně je zřejmě třeba upravit, byl jsem požádán především klubem ODS o to, abychom neuplatňovali § 90 a aby bylo možné přidat ještě další drobné technické novely do tohoto návrhu. Tak se stalo a zákon prošel v normálním režimu, byť ve zkrácené lhůtě.

Cílem všech tří změn, které tam jsou, je: upravit školský zákon, ale upravit ho, pokud je možno, ještě v letošním školním roce. Proto ta platnost zákona, která je uvedena.

Teď bych se vrátil zpátky k tomu zákonu, o co tam vlastně běží a proč jsme ho předložili. Nemusím asi zdůrazňovat, že máme několik stupňů nebo několik typů gymnázií u nás. Jedná se především o čtyřletá, šestiletá a osmiletá gymnázia. O co jde? V případě, že student nebo studentka nastupuje do vyššího stupně gymnázia, dám příklad – osmileté gymnázium, tak místo do šesté třídy jde do primy víceletého gymnázia a musí konat přijímací řízení. Novela školského zákona tak zavedla v minulém roce docela zvláštní postup, to je, že po čtvrtém ročníku osmiletého gymnázia anebo po druhém ročníku šestiletého gymnázia se muselo znovu konat přijímací řízení a žáci jsou přijímáni do vyššího stupně. Má to svoji logiku. Ta logika se opírá o to, že máme základní stupeň vzdělávání, střední a vyšší, a protože víceletá gymnázia prostupují oběma stupni, tak je tam drobná technická komplikace. Jaký však má toto důsledek?

Má to poměrně negativní vliv právě na tu byrokracii. V podstatě žáci, kteří chtějí dále pokračovat ve studiu a kteří splňují všechny náležitosti, to znamená, studovali dobře, musí jít opět do přijímacího řízení. Dobře, asi by nám tolik nevadilo, že se to týká žáků nebo studentů. Nicméně si uvědomme, že se skutečně musí dělat přijímací řízení. Je to byrokracie, která se dotýká především ředitelů škol, dotýká se učitelů škol, ale hlavně zvyšuje určitou nervozitu a napětí v tomto přechodném období, protože žáci víceletých gymnázií tak mají ještě možnost v tomto okamžiku podat přihlášku na další odbornou školu, což také obyčejně činí, a výsledek je ten, že do poslední chvíle mají podanou přihlášku jak na to své gymnázium, tak na druhou školu. To znamená, zvyšuje se napětí i pro ty, kteří přicházejí ze základní školy a chtějí jít na odbornou školu.

Vzniká zde určitá úvaha o tom, že se zmenší prostupnost, to znamená, že žáci ze základní školy mají obtížnější způsob, jak přestoupit na víceletá gymnázia. Je potřeba ale zdůraznit, že žáci ze základní školy by především měli nastupovat do čtyřletých gymnázií a přestup na víceletá gymnázia by měl být určitou výjimkou. A to řeší školský zákon v jiném paragrafu, je to v pravomoci ředitelů škol.

Já nebudu dále udávat podrobně důvody, protože myslím, že jste s nimi seznámeni. Chtěl bych jenom zdůraznit, že tato novela je rozhodně zajímavá pro studenty, stejně tak pro rodiče, stejně tak pro učitele i ředitele škol.

A ještě k tomu vlastnímu průběhu schvalování: V Poslanecké sněmovně k tomu byla poměrně široká diskuse, byla tam spousta různých pozměňovacích návrhů. Nicméně nakonec ta novela, kterou máte před sebou, prošla – dá se říci – drtivou většinou, pouze čtyři poslanci hlasovali proti. Dá se z toho usuzovat, že to je novela, která má poměrně velkou podporu u klubů. Váš výbor zaujal stanovisko mírně odlišné, a to s tím, že chce některé věci pozměnit. O tom asi bude hovořit zpravodaj. Já bych vás nicméně i přes stanovisko výboru požádal, jestli byste mohli tuto novelu zákona podpořit a schválit, a to proto, že pokud se tak nestane zde, bude ohrožen vážně termín, aby tato novela byla uplatněna v letošním školním roce. Já chápu a plně respektuji stanovisko vašeho výboru. Nicméně je potřeba se podívat na to, že existují různě velká zla, která můžeme udělat. Já si myslím, že ten čas, který promarníme, je horší, než když některé drobné věci tam ještě nebudou naprosto stoprocentní, tak jak bychom si všichni přáli.

Chtěl bych vás ještě ujistit za ministerstvo školství, se kterým jsme tuto novelu konzultovali, že je připraveno na další novelu ve školském zákoně, která bude následovat a která by měla případně další věci upravit.

Vážené senátorky, vážení senátoři, požádal bych vás o podporu a doufám, že i studentům před Vánocemi nadělíme pěkný dárek. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane poslanče. Kolegyně, kolegové, Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a přijal usnesení pod číslem 137/1. Zpravodajem výboru je pan kolega Zdeněk Janalík. Pane senátore, prosím o zpravodajskou zprávu.

Senátor Zdeněk Janalík: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, pan poslanec přednesl základní návrh. Já bych si dovolil vás seznámit sice stručně, ale přece jen podrobněji s některými aspekty této novely.

Předmětem změny jsou tři následující záležitosti. První záležitost se týká, jak bylo avizováno, zrušení přijímacího řízení pro studenty víceletých gymnázií mezi nižším a vyšším stupněm gymnázia a také zrušení prostupnosti mezi 9. třídou základní školy a vyšším stupněm gymnázia.

Jedná se o původní záměr předkladatele a dle mého názoru je to logická a podpory hodná změna. Studenti nižšího stupně gymnázia již jednou přijímací řízení úspěšně absolvovali, jsou studenty školy a touto novelou dochází k odstranění zbytečné byrokratické zátěže. Žáci po absolvování 9. třídy mají možnost studovat na gymnáziích ve čtyřletém studiu. Dovolím si osobní poznámku: Z hlediska vzdělávacího se mi jeví jejich příchod do kolektivu, který spolupracuje již čtyři roky, jako problematický. Možnost studia ve vyšším stupni gymnázia přesto existuje, byť prostupnost je tady formálně zrušena.

Zrušení povinnosti pro zřizovatele při povolení výjimky nejnižšího počtu žáků ve třídě či škole s vyučovacím jazykem národnostních menšin hradil ze svého rozpočtu zvýšené výdaje na vzdělávací činnost dané školy – tj. druhá změna v této novele.

Tento pozměňovací návrh již není původním záměrem předkladatelů, je to návrh školského výboru Poslanecké sněmovny. Vzniká zde nerovnost, protože pro školy s vyučovacím jazykem českým tato možnost neexistuje a výše uvedené školy jsou proti školám s vyučovacím jazykem českým již nyní zvýhodněny. V tomto případě také nejsou vyčísleny dopady na státní rozpočet. Z tohoto hlediska avizuji v případě, že dojde k podrobné debatě, pozměňovací návrh, který předkládá i školský výbor Senátu.

Třetí změnou je transformace organizační složky státu Centra pro zjišťování výsledků ve vzdělávání na státní příspěvkovou organizaci. Rovněž zde avizuji případný pozměňovací návrh, jak ho máte uvedený v tisku našeho výboru, protože dle našeho názoru tato uvedená změna jde proti podstatě zákona 219/2000 Sb., o majetku České republiky a je zde nesouhlasné stanovisko ministerstva financí. Neřeší se tam i další záležitosti, jak to bude s nakládáním s majetkem organizační složky, nestanoví se přechod práv a povinností, atd. O tom možná více v následné diskusi. Tolik na úvod.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji panu zpravodaji. Kolegyně a kolegové, navrhuje někdo, abychom se návrhem zákona nezabývali? Nikoho nevidím. Otevírám obecnou rozpravu. Hlásí se pan kolega Bureš, potom pan kolega Zlatuška.

Senátor Milan Bureš: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolím si nesouhlasit s některými názory, které tady zazněly. V případě pana zpravodaje souhlasím s body 2 a 3, v případě pana předkladatele nesouhlasím vůbec. Vysvětlím.

Zazněl zde argument odstranění zbytečně zavedeného byrokratického postupu. Co zřejmě navrhovatel tehdy platné normy, když ji uváděl do praxe, tím zamýšlel? Skutečností je, že máme gymnázia osmiletá, šestiletá a čtyřletá. Děti, které odcházejí po páté třídě, resp. po šesté třídě, plní čtyři a dva roky povinnou školní docházku. Skutečností je, že probíhá řízení a zřejmě nějaké testy. Sami uznáte, že pokud dítě odchází po páté třídě, je v nějakém stupni vývoje. Vývoj se může měnit, stejně jako u těch, kteří zůstali na základní škole a tehdy se nerozhodli pro osmileté gymnázium. Časem jejich vývoj akceleruje a mají představu úplně jinou. Rádi by také do gymnázia přišli. Myslím, že tehdy předkladatel chtěl udělat, aby oddělil nižší a vyšší stupeň gymnázia dalším přijímacím řízením, jehož forma nemusí být formou přijímací zkoušky, aby případné děti, které po čtyřech letech nebo po dvou letech docházky do gymnázia nestačily, nebo neprojevily takové nadání, mohly ze školy odejít a mohly za ně nastoupit děti, které končí základní devítiletou školní docházku a rádi by šly na osmileté nebo šestileté gymnázium, třeba proto, že v blízkosti čtyřleté gymnázium dostupné není, nebo že osmileté a šestileté gymnázium má určité zaměření, které čtyřleté nemá.

Věřím, že těchto případů nebude moc, nebudou to možná ani desítky, ale návrhem tohoto typu, s kterým přichází pět poslanců, se ruší propustnost, kdy děti po ukončení základní povinné školní docházky na základní škole po 9. ročníku nemohou se na tento typ gymnázia hlásit.

Odskočím si pro jeden list papíru a ocitoval bych, který paragraf se ruší. Tímto návrhem se ruší § 61, odstavec 3: Do prvního ročníku vyššího stupně gymnázia lze přijmout uchazeče, kteří úspěšně skončili nižší stupeň šestiletého nebo osmiletého gymnázia a další uchazeče, kteří splnili povinnou školní docházku nebo získali základní vzdělání před splněním povinné školní docházky. Toto se ruší. Je jednoznačné, že prostupnost v tomto případě končí.

Slyšeli jsme, že je to ještě nějak zachováno – je to § 63. Myslím si, že to není pravda. V § 63, který zůstává, se říká, že ředitel školy může uchazeče přijmout do vyššího než prvního ročníku vzdělávání ve střední škole.

Dle mého názoru je to myšleno tak, že je to první ročník vyššího stupně gymnázia. Na podporu toho je potřeba si přečíst poslední větu: V případě, že ředitel školy rozhodne o přijetí uchazeče, určí ročník, do něhož uchazeč bude zařazen.

Je jednoznačné, že je to využité v tom případě, že se stěhuje dítě, odchází z jednoho typu střední školy do typu tohoto gymnázia.

Pravda je, že z přijímacích zkoušek mezi nižším a vyšším stupněm se stala určitým způsobem formalita. Myslím si, že možná zbytečně, že se to nevyužívalo v té podobě, jak by se to mohlo využít, a z formality se stala byrokratická zátěž. Nemám problém s tím, aby se přijímací řízení zrušilo, ale velmi mi vadí znemožnění prostupnosti dětí, které končí základní povinnou školní docházku v 9. třídě. Může samozřejmě zaznít názor, že kdyby nebyla osmiletá a šestiletá gymnázia, nemusíme se o tom dnes vůbec bavit. Diskuse o jejich existenci ve společnosti již proběhla a ještě nás čeká v budoucnosti. Ne, že bych byl zásadním odpůrcem existence víceletých gymnázií, ale myslím si, že na osmiletá a šestiletá gymnázia odchází příliš dětí ze základních škol, které možná ani nadání v takové míře nemají. Co to dělá v šestých případně v osmých třídách na základních školách, si dovedete představit. Je to různé míst od místa. V některých případech to třídy téměř devastuje. Odejdou ti nejlepší a práce ve třídě je trochu jiná, než ve třídě, kde jsou děti vybrané. To ale nechci srovnávat.

A myslím si, že právě diskuse kolem toho by mohla ještě nastat, protože si zároveň myslím, že jakási možnost udržet si děti na základních školách zde existuje, otázka nějaké diferenciace výuky společných předmětů, kdy ti nejvíce nadaní v určitých předmětech jsou skutečně spolu, a navíc po reformě, o které se tady hovořilo, ta možnost bude ještě zvýrazněna v rámci školních vzdělávacích programů a tak si myslím, že odchod dětí na víceletá gymnázia je v mnoha případech i téměř zbytečný. Takhle se to dělo, když existovaly třídy s rozšířenou výukou cizích jazyků, matematiky na základních školách, fungovalo to velice dobře. Teď ten terén je prostě jiný, rodiče samozřejmě mají zájem dávat děti na víceletá gymnázia. Ale já si myslím, že pro jejich vývoj do budoucna kontakt s těmi spolužáky, kteří třeba nejsou tolik nadaní v některých předmětech z hlediska jejich vývoje je možná přínosnější než v podstatě ta selekce, ke které dochází od 6. tříd, případně osmiletých gymnázií.

Já nejsem odborník na sociologii, nejsem odborník na psychologii. Stálo by možná za to si poslechnout i tyto odborníky. A proto si myslím, že diskuse o existenci víceletých gymnázií by měla ještě ve společnosti pokračovat.

Tím jsem trošičku odbočil od tématu, ale přece jenom bych ještě něco málo k problémům tohoto zákona řekl.

Můj názor v podstatě podporuje stanovisko naší legislativy, pokud jste měli možnost si ho přečíst, a v podstatě zčásti i stanovisko vlády, která sice není pro zamítnutí tohoto zákona, nicméně je pro to, aby tam ta prostupnost zůstala zachována.

Zazněl tady slib ministerstva, bavili jsme se na výboru s náměstkem ministra školství, který uvedl, že připravuje jakousi novelu, kde by ta prostupnost měla být nějakým způsobem upravena o více let. V této chvíli se ptám, jestli není tento návrh zákona téměř zbytečný. S největší pravděpodobností to totiž nebude platit pro tento školní rok. Nechme tedy na tom pracovat odborníky skutečné a ne pět poslanců, kteří by přišli s novelou, která bude pomáhat v tom, co potřebujeme.

Zaznělo tady také něco, jakože že této oblasti je dána široká podpora napříč politickým spektrem. Já jenom upozorňuji, že ze 143 přítomných poslanců pro tento návrh hlasovalo 114.

Já se nemohu zbavit dojmu, že tento zákon v podstatě vznikl v zájmu skupiny ředitelů víceletých gymnázií, kteří skutečně to berou jako byrokratickou zátěž to přijímací řízení a tímto způsobem pět poslanců prostě zareagovalo a tento zákon předložilo.

Zanedlouho – to je můj poslední argument a končím – tady budeme mít další novelu školského zákona. Bude řešit možnost dětí, které budou končit základní povinnou školní docházku, aby namísto jedné přihlášky si podaly v prvém kole hned tři. Ale kdybychom schválili tady tohle to, tak zároveň okamžitě omezujeme možnost těch, kteří by se chtěli hlásit po 9. třídě na víceletá gymnázia.

To jsou moje argumenty, a proto vás chci poprosit, abychom návrh tohoto zákona zamítli. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Prosím pana senátora Zlatušku. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Jiří Zlatuška: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, pane poslanče. Já bych navázal na to, co zde říkal kolega Bureš. Souhlasím s většinou těch věcí, které říkal.

Nemyslím si, že tento návrh zákona nemá úplně logiku z hlediska ředitelů víceletých gymnázií. Mám pro ten argument jejich zvýšené byrokratické zátěže do jisté míry pochopení, nicméně zároveň musím reflektovat doporučení expertů na vzdělávání, kteří vesměs vytýkají našemu systému příliš velkou selektivitu na příliš ranných stupních vzdělávací soustavy. Souvisí to s tím, co kolega Bureš říkal o psychickém vývoji žáků.

Víceletá gymnázia jsou vcelku pochopitelným útočištěm pro rodiče, kteří nejsou spokojeni s celkovou úrovní našeho školství, a proto samozřejmě mají ze svého hlediska snahu nacházet pro své děti relativně elitní části vzdělávacího systému. Z hlediska zákonodárců, z hlediska pohledu na vzdělávací systém jako celek, z hlediska toho, jak by měl být strukturován, je to ale snaha, která neprospívá celkovému stavu. A rezignování na to, aby se na zákonodárné i na exekutivní úrovni, ať již se jedná o Parlament nebo ministerstvo, hledaly způsoby, které povedou ke zlepšení stavu celkové struktury středního vzdělávání, takováto řešení podle mého názoru nejsou dobrá a neměli bychom je podporovat. A proto tento návrh k nim nepochybně patří.

Víceletá gymnázia mají tradici z první republiky a po r. 1990 důvod, proč jsme se k nim vrátili, byl jistý druh sentimentu nad kvalitou předválečného vzdělávání, které u nás bývalo. Víceletá gymnázia si z tohoto pohledu nesou příchuť elitního vzdělání. Chtěl bych podotknout, že tomu tak vždycky nebylo. Díval jsem se svého času na historická data z města Brna, jak vypadalo vzdělávání ve víceletých gymnáziích, tedy osmiletých gymnáziích, a na začátku 2. světové války, na začátku protektorátu bylo v Brně, které mělo tehdy nativitu 3.000 nově narozených ročně – dneska se to pohybuje kolem 4.500 – bylo tehdy 16 víceletých gymnázií, z toho 12 se českým vyučovacím jazykem, a v průběhu celé první republiky docházelo k transformaci reálek na víceletá gymnázia. Ta transformace byla vyvolána tlakem rodičů. Na osmileté střední školy gymnaziálního typu se na začátku protektorátu jen v městě Brně otevíralo něco mezi 30 až 35 nových tříd – ty statistiky bohužel nejsou detailní, co se týče otevíraných tříd, ale mají tam počty žáků v těch školách a z toho toto číslo vcelku jasně vyplývá, a až teprve v r. 1941 došlo k podstatné redukci počtu studujících na polovinu. Tehdy se jednorázově udělaly zkoušky, které polovinu česky mluvící populace vytřídily. Tohle proběhlo samozřejmě v celém státě, resp. tehdy protektorátu, jenom se to lišilo proporcemi podle proporcí českého a německého obyvatelstva. A devastaci všeobecného vzdělávání poté dovršilo po r. 1948 Nejedlého komunistického školství, ta jednotná škola, která v podstatě na všeobecné vzdělání začala pohlížet velmi negativním způsobem, zlikvidovala většinu jeho prvků a přesunula důraz směrem k odbornému školství.

Toto je dědictví, které si bohužel přes rok 1990 neseme i do dnešních dob z hlediska prostupné školní soustavy. Prostupnost předválečná byla na tom, co dneska označujeme za elitní konec, hodně v té všeobecné části. Bohužel tou degradací dnes máme snahu se dívat na prostupnost jako na něco, co podporuje podprůměr.

Toto je věc, kterou bychom se ve školském systému měli systematicky snažit změnit. Pokud jste postřehli informace o srovnávacím výzkumu žáků v různých zemích, označované tím akronymem, tj. „ifa“, tak vycházíme meziročně tak na úrovni středních škol s maturitou – vesměs ta úroveň zůstává zhruba zachována. Katastrofální propad je v úrovni zejména ve čtenářské gramotnosti žáků, kteří jsou na odborných učilištích. V  tom meziročním srovnání se projevil mezitím pokles, demografický pokles počtu žáků, kterých se srovnání týkalo, a v zásadě jedna z věcí, která z těch mezinárodních dat čerstvě uveřejněných vyplývá je, že se nemusíme bát větší počty studentů pouštět do všeobecně zaměřeného vzdělávání, protože větší část populace v této části nezpůsobila pokles jejich dovedností nebo znalostí v mezinárodním srovnání – tam vesměs v každé kategorii od středních odborných škol po gymnázia a víceletá gymnázia došlo k mírnému zlepšení, ale to, co necháváme velmi špatné jsou odborná učiliště. Z toho hlediska je pochopitelná obava všech rodičů, kteří mají nějaké ambice pro své děti, aby nechali děti postupovat tím systémem příliš daleko a riskovali, že se nedostanou ani do těch všeobecně vzdělávacích škol. Tam vidím jako hodně logický krok zvětšení počtu přihlášek po deváté třídě. To je nepochybně něco, co tomu systému celkově prospěje a je to změna, kterou bychom podpořit měli. Zde se ale jedná o pravý opak. V podstatě hlídání té selektivity je zaručení toho, že v okamžiku, kdy se někdo od těch význačných kategorií dostane dostatečně brzy, takže prostě zůstane bez ohledu na výsledek.

Zaznělo zde něco o zvyšování byrokracie, to je možná pohled z hlediska ředitelů gymnázií, na druhou stranu z hlediska studentů by nemělo docházet k velkým obavám. Jestli víceletá gymnázia poskytují lepší vzdělání, pak se jejich studenti nemusejí bát toho, že procházejí novým přijímacím řízením, protože to jsou srovnávací zkoušky, které pouze poskytují potvrzení toho, že to vzdělání, které dostávají je lepší než u uchazečů, kteří přicházejí z devítiletek, které jsou kolem. Jestli se někdo tohoto bojí, tak toto vidím jako pravděpodobnější motiv pro odstraňování těch zkoušek než jenom tu otázku byrokracie.

Předkladatel zde v podstatě konstatoval, že toto opatření zhorší prostupnost. A předkladatel i zpravodaj zde říkali něco o tom, že žáci těch devátých tříd by neměli aspirovat na to začlenit se do víceletých gymnázií, ale měli by jít do čtyřletých gymnázií. To je přesně to, co našemu vzdělávacímu systému vytýkají experti na vzdělávání ze zahraničí, přesný opak toho, co se u nás doporučuje – prostupnost fakticky na této úrovni by byla zrušena.

Jestli se zabývat tou byrokracií na úrovni osmiletých gymnázií, nevylučuji, že tam může být nějaké usnadnění, a rozhodně to není ta cesta, která je tady v tomto návrhu předkládána.

Díval jsem se na důvodovou zprávu předkladatelů, když dávali tento tisk do PS. Konstatuje se tam, že ten návrh nebude mít sociální dopady. Dovolím si o tom pochybovat. Ta prostupnost je vedena s ohledem na sociální prostupnost, na nevyčleňování specifických skupin obyvatel, kteří mají předem dánu lepší možnost se vzdělávat a nepochybně takovéto opatření dopady na sociální oblasti, na tuto prostupnost mít bude.

Předkladatelé se zjevně tady touto věcí vůbec nezabývali. Chybí tam pasáž o rovnosti mužů a žen. Dovolím si zdůraznit, že toto je jediná věc, která z hlediska rozdílného fyzického vývoje chlapců a dívek v tom věku, kterého se to týká, může mít dopady a netvrdím, že jsou to věci, ze kterých bych měl já osobně strach, pouze vytýkám předkladatelům, že se nevěnovali vůbec žádné analýze toho, co vlastně ten jejich návrh z tohoto hlediska znamená, co znamená z hlediska těch potřeb vzdělávání nebo té struktury, které je dokonce kvantifikovatelná. Takže bych se připojil k návrhu kolegy Bureše na zamítnutí tohoto návrhu.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Martin Mejstřík. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Martin Mejstřík: Pane předsedající, pane poslanče, dámy a pánové. My jsme tento návrh zákona měli včera na výboru, vedla se kolem něho velká polemika, velká diskuse. Já jsem se nakonec během té debaty přiklonil z původního názoru podpořit zamítnutí, ke zcela opačnému. Do poslední chvíle zde váhám.

Chtěl bych se zeptat pana poslance, protože ten největší spor je – jak řekl kolega Zlatuška – se točí kolem prostupnosti z 9. třídy na 2. stupeň víceletého gymnázia. Na výboru jsme nakonec byli ubezpečováni, že se to řeší, že to vyřeší ta druhá novela, která už putuje do PS nebo tam už dokonce je. Utvrzoval nás v tom i zástupce ministerstva školství, že tato věc bude řešena, takže já jsem podlehl tomuto ujišťování. Potom s čistou hlavou jsem si řekl – proboha, ale vždyť jste na to měli dosti času, protože – a teď chci upozornit – vláda tento návrh novely zákona projednávala v červnu a přesně na tuto věc upozornila. Ona souhlasí s tím záměrem, souhlasí se zrušením zkoušek mezi jednotlivými stupni, ale upozorňuje na to, že se zakládá jistá nerovnost právě při vyškrtnutí toho paragrafu, který zamezuje žákům 9. třídy se hlásit na 2. stupeň víceletého gymnázia a doporučuje zachovat dosavadní znění.

Takže můj dotaz na pana poslance je, když vám to vláda vytkla již v červnu tohoto roku, proč jste se s tím nezabývali, proč jste tuto věc neřešili. My jsme dokonce včera na výboru chviličku uvažovali o tom, že bychom se to tam na koleně pokusili spravit, ale pak jsme to vzdali, na to opravdu my nejsme zas takoví dobrodruzi. Proč vám máme věřit, že to uděláte nyní, když jste to neudělali během několika minulých měsíců. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. V tuto chvíli se do obecné rozpravy nikdo nehlásí. Končím obecnou rozpravu a požádám předkladatele, aby se vyjádřil k obecné rozpravě. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Miloslav Soušek: Vážení kolegové, kolegyně, ta rozprava je velmi podobná, jaká se vedla právě toho půl roku předtím. Já bych odpověděl kolegovi Mejstříkovi, tam jde o některé věci, které jsme si asi vzájemně ne dobře vysvětlili a nebo jsme je nepochopili. Ta první věc – my jsme ten zákon předložili skutečně už v červnu. A je potřeba říci, že vláda zaujala kladné stanovisko. Zdůrazňuji, kladné stanovisko. A pouze tam bylo doporučení, a to je výhrada k tomu, že některé články by tam mohly zůstat. Následně na to proběhlo mnoho diskusí na úrovni ministerstva školství, našeho školského výboru a ve finále ta novela, kterou máte předloženou, byla schválena. Protože jakákoli další úprava má další návaznosti a jenom zhoršuje současný stav. To je první.

Já bych postupně zareagoval na to, co jsem tady měl možnost slyšet. Víte, celá ta diskuse se nemotá vůbec kolem toho, jestli tuto novelu přijmeme a nebo nepřijmeme.

My tady pořád hovoříme o tom, jestli víceletá gymnázia mají být nebo nemají být. To není předmětem této novely. To není předmětem této novely a můžeme k tomu přistoupit někdy později. Ale když už jsme se někdy rozhodli, že budou víceletá gymnázia, tak bychom měli říci, v jakém režimu budou fungovat a jestliže tam je něco nesmyslného, tak to odstraníme.

Začal bych reagovat na kolegu Bureše. V jeho uvažování je velmi velká logická chyba. Protože – budu to říkat jednoduše, aby to bylo snadno pochopitelné – pokud student chce nastoupit na víceleté gymnázium, pokud chce, rozhodne se, tak prostě udělá přijímací řízení, nastoupí do víceletého gymnázia, v tom víceletém gymnáziu prostě pokračuje a studuje. Pokud někdo nechce nastoupit do víceletého gymnázia, je to jeho svaté právo, tak do něho nenastoupí a pokračuje v základní škole. A ve chvíli, kdy ukončí základní školu, tak se může rozhodnout, na jaký typ školy jde a pak prostě nastoupí buď na 4leté gymnázium, nebo na některou odbornou školu atd. Prostě tu možnost má. To není žádné omezování lidských práv nebo svobod. To je možnost rozhodnutí se každého.

Samozřejmě, že mohou existovat i případy, ty případy jsou poměrně řídké a výjimečné, kdy žák, který studuje základní školu, tak chce z nějakého důvodu místa nebo osobních důvodů nastoupit do víceletého gymnázia, a toto je v kompetenci ředitele školy nebo ředitele gymnázia, aby ho přijal na základě jiného paragrafu.

To znamená, že prostupnost pro výjimky je řešena někde jinde a není to, že bude řešena další novelou zákona. Ne, ta tam je, pouze je řešena v jiném paragrafu.

A ještě bych chtěl zdůraznit jednu věc. My máme gymnázia, která většinou mají svůj specifický program. Řeknu – gymnázia s humanitním zaměřením, tam se vyučuje latina. To na základní škole není. Máme gymnázia, která mají nadstavbu v jazycích. To na základní škole není. Teď si představte, že přijde žák ze základní školy a má nastoupit do třídy, kde žáci již 2 nebo 4 roky studovali latinu. On ji nestudoval. On je samozřejmě handicapován. A proto pro něj je určeno 4leté gymnázium. Jsou žáci, kteří jsou schopni to dohnat, jsou schopni udělat rozdílové zkoušky a pak mohou nastoupit do víceletého gymnázia. To je logické. Prostě má tu možnost. Ale my proto, abychom umožnili těmto žákům, aby nastoupili, tak se snažíme perzekvovat ty, kteří tam již jsou. To je přeci fatální nesmysl.

Půjdu dál. Takže víceletá gymnázia ano – ne, já bych vás požádal, abychom tady tu debatu nevedli, protože to není předmětem tohoto zákona. Zdůrazňuji, není předmětem tohoto zákona.

Ministerstvo a odborníci, že k tomu měli dát své stanovisko a nějak to upravit? Ano, stanovili, upravili, MŠMT k tomu dalo své stanovisko, že doporučuje tuto novelu tak, jak je, ve znění předloženém PS. Toto je stanovisko odborníků a MŠMT.

Pak tady byla poznámka, že mandát toho schválení byl malý a bylo tady upozorněno na to, že 4 poslanci byli proti, ale přes 20 poslanců pro to nehlasovalo, zdrželo se hlasování. Řekněme si na rovinu, jak to je. Zdrželi se poslanci KSČM a zdrželi se z toho důvodu, že řekli, že oni víceletá gymnázia nepodporují, a tak nebudou podporovat ani tuto novelu. To má svou přísnou logiku, já toto jejich stanovisko respektuji. Ale ostatní kluby – ODS, ČSSD, SZ a většina KDU řekly „ano“.

Šel bych ještě dál, pokud jde o prostupnost a rovnost šancí atd., tento zákon gymnáziím říkal, že musí dělat postupové zkoušky, ale 6leté konzervatoře postupové zkoušky nedělají. Není tady něco nerovného? Zamyslete se nad tím.

A dále budu pokračovat, jeden žák během studia střední školy dělá jednou přijímací řízení, na jiném typu gymnázia dělá dvě přijímací řízení. Není tady něco nerovného? Zase se nad tím zamysleme.

Proč jsme to neopravili? To byl poslední dotaz kolegy Mejstříka, já myslím, že jsem to tady zdůvodnil. My jsme to ne neopravili, ale výsledek je ten, že je velká shoda na tom, že toto je pro současnost nejrozumnější řešení a že není potřeba na tom nic opravovat. Takže proto jsem na začátku dával své stanovisko k tomu.

A chtěl bych vám říci ještě jednu věc. Je možné, že dnes tuto novelu z jakéhokoli důvodu neschválíte. Ale potom přijde další možnost pro ty, kteří řeknou: „Víte co, ale proč bychom nedělali dvě přijímací řízení na vysokých školách? Proč by studenti, kteří studují pět let VŠ, neměli po dvou nebo čtyřech letech dělat znovu přijímací řízení? A proč bychom každý rok neměli dělat přijímací řízení?“ V tom je právě ten nesmysl a já doufám, že tomu tak porozumíte a novelu schválíte. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji panu poslanci, panu navrhovateli a požádám zpravodaje, aby přednesl zpravodajskou zprávu a zhodnotil obecnou rozpravu.

Senátor Zdeněk Janalík: Děkuji, pane místopředsedo. Já jsem zaregistroval vystoupení tří senátorů. Přitom padly dva návrhy zamítnout a já jako zpravodaj jsem avizoval pozměňovací návrhy, pokud bude propuštěn materiál do podrobné diskuse. Řada věcí, na které jsem chtěl také reagovat, ve shrnutí tady padla, tak je nebudu opakovat, nebudu zdržovat, pouze řeknu k těm vystoupením, že děti, které nestačí po 4. ročníku 4, 8letého studia, tak že mají možnost odejít do jiného studia. Není pravda, že by neměly možnost. A případně to není otázka jen když nestačí, ale když si třeba řeknou, že se chtějí věnovat jinému vzdělávacímu zaměření. A je pak otázkou, zda je nutné třídu za každou cenu doplňovat, nebo zda to není jen ekonomické řešení výhodné pro školu, nikoli pro žáka.

A k té propustnosti bych jen vysvětlil, že tady se lišíme v názoru na výklad. Já se domnívám, že 8leté studium má osm ročníků, tzn., že podle toho, jak tady bylo citováno, ředitel neurčuje studentovi, že jde do 1. ročníku, on jde do 5. ročníku. Tím pádem je tady kompetence ředitele toto marginální množství studentů, kteří by eventuálně do vyššího stupně gymnázia nastupovali, řešit.

Poslední věc, na kterou chci upozornit, je ta administrativní zátěž, která spočívá v tom, že na rozdíl od vysokých škol přijímací řízení na středních školách probíhá podle správního řádu, čili i tato záležitost, kdy studenti, kteří řádně vykonali přijímací řízení a přijímací zkoušky do 8letého studia, mají znovu dělat přijímací řízení po 4. ročníku, kdy vlastně normálně splnili povinnou základní školní docházku a kdy mají ukončen tento ročník bez problému, čili s prospěchem „prospěli s vyznamenáním“ či „prospěli“. Pokud neprospěli, nemohou postoupit. To řeší i pozměňovací návrhy.

Pane místopředsedo, zazněly návrhy zamítnout. O tom bychom měli hlasovat první. A poté, pokud by neprošel tento návrh, tak avizuji pozměňovací návrhy školského výboru.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já vám děkuji, pane zpravodaji, s technickou poznámkou se hlásí pan senátor Bureš. Prosím, pane senátore.

Senátor Milan Bureš: Já se pokusím být stručný. Zazněla tady na mou osobu nějaká nelogičnost. Prosím, jen odcituji § 63, o který se oba pánové opírají. Zkuste s námi posoudit, jestli se to týká žáků, kteří skončili 9letou školní docházku a mají zájem se hlásit na víceleté gymnázium.

„Přijímání do vyššího ročníku vzdělávání ve střední škole. Ředitel školy může uchazeče přijmout do vyššího než 1. ročníku vzdělávání ve střední škole. V rámci přijímacího řízení může ředitel školy po posouzení dokladů uchazeče o předchozím vzdělávání stanovit jako podmínku přijetí vykonání zkoušky a určit její obsah, termín, formu a kritéria hodnocení, a to v souladu s rámcovým vzdělávacím programem příslušného oboru vzdělávání. V případě, že ředitel školy rozhodne o přijetí uchazeče, určí ročník, do něhož bude uchazeč zařazen.“

Já z toho vycházím a vyplývá z toho podle mého názoru, že se to týká dětí nebo studentů, žáků, kteří mění střední školu a musí udělat nějaké vyrovnávací zkoušky ... (Přerušen předsedajícím.)

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger:Pane senátore, nezlobte se na mě, vy zneužíváte technickou poznámku. Není otevřena obecná rozprava. Já vás upozorňuji, že pokud dále budete v tomto pokračovat, budu vám muset odejmout slovo nebo si nechám plénem odhlasovat, aby pokračovala obecná rozprava. Je mi líto.

Senátor Milan Bureš: Tu příležitost vám nedám, pane předsedající, protože jsem právě skončil.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Dámy a pánové, já znělkou přivolám nepřítomné senátorky a senátory do sálu a budeme hlasovat.

Dámy a pánové, byl podán návrh – zamítnout tento návrh zákona. Aktuálně je přítomno 59 senátorek a senátorů, kvorum je 30.

Zahajuji hlasování o zamítnutí – ještě jednou opakuji: o zamítnutí – návrhu tohoto zákona. Zahajuji hlasování: Kdo je pro návrh, ať zvedne ruku nad hlavu a stiskne tlačítko ANO.

Kdo je proti návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 5 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 13, proti bylo 28. Návrh nebyl přijat.

Otevírám v tuto chvíli podrobnou rozpravu. Hlásí se do ní pan zpravodaj – pan senátor Janalík. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Zdeněk Janalík: Dámy a pánové, dovolte mi, abych vám představil pozměňovací návrhy výboru pro vědu, vzdělávání, kulturu, lidská práva a petice s krátkým vysvětlením.

Jedná se o tři návrhy. První: V článku I bod 1 a 2 vypustit, následující body 3 až 6 označit jako body 1 až 4. Důvod: Z návrhu zákona se odstraňuje nerovnost v postavení zřizovatelů škol. Zřizovatelé škol a tříd s vyučovacím jazykem národnostní menšiny při povolení výjimky z minimálního počtu dětí nebo žáků ve třídě nebo ve škole měli mít nadále povinnost uhradit zvýšené výdaje na vzdělávací činnost školy. – Specifické postavení menšinových škol je již nyní dostatečně zohledněno v § 14 odst. 2 a 3 školského zákona.

Za druhé: V článku I bod 1 dosavadní bod 3 upravit takto: V § 61 se na konci odstavce 2 doplňuje věta: Do prvního ročníku vyššího stupně gymnázia postupují žáci, kteří úspěšně ukončili nižší stupeň šestiletého nebo osmiletého gymnázia. – Jedná se pouze o novou dikci, která je přesnější a důsledněji vychází z toho dosavadního paragrafu 61. – Je to jazyková úprava.

Za třetí: V článku I bod 4 – dosavadní bod 6 vypustit. Odůvodnění: Pozměňovací návrh umožňuje, aby Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání zůstalo i nadále organizační složkou státu.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já vám děkuji, pane senátore. Zeptám se pana navrhovatele, jestli si přeje vyjádřit se v podrobné rozpravě. Přeje, přichází k mikrofonu.

Poslanec Miloslav Soušek:Já si myslím, že po té diskusi, která tu byla, už téměř vše bylo řečeno. Zopakoval bych ještě jednou to, co jsem řekl při předkládání.

Já ve většině věcí souhlasím s kolegou. Nicméně jsou to věci kosmetické, nejsou to záležitosti, které by o tom rozhodovaly marginálně. Proto bych vás požádal, abyste to schválili bez pozměňovacích návrhů. (Hlasy: To nejde.) A to z toho důvodu ... (přerušení předsedajícím)

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Pane poslanče, bohužel vás musím upozornit, že už jsme v podrobné rozpravě. U nás v Senátu to chodí tak, že pokud není zákon schválen ani zamítnut, přechází do podrobné rozpravy. Takže váš návrh už bohužel není možný.

Poslanec Miloslav Soušek:Dobře. Své stanovisko jsem řekl. Jistě to chápete. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji panu navrhovateli. Zeptám se ještě garančního zpravodaje, ten se pravděpodobně v podrobné rozpravě vyjadřovat nechce. Požádám pana senátora Janalíka, aby v souladu s jednacím řádem přišel k pultíku a přednesl pozměňovací návrhy, aby zazněly a abychom o nich mohli hlasovat. Takže proveďte nás, prosím, hlasováním, pane senátore.

Senátor Zdeněk Janalík:Dámy a pánové, nejprve první pozměňovací návrh, budeme o každém návrhu hlasovat zvlášť. První pozměňovací návrhje: v článku I bod 1 a 2 vypustit a následně body 3 až 6 označit jako body 1 až 4.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, pane senátore. Zahajuji hlasování o tomto návrhu.

Dámy a pánové, kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku nad hlavu.

Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 6 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 44, proti byli 3. Návrh byl přijat. Děkuji.

Dámy a pánové, budeme pokračovat. Prosím, pane senátore.

Senátor Zdeněk Janalík:Druhý pozměňovací návrhse týká tolik diskutovaného bodu. Je to jazyková úprava, tak jak ji máte předloženu v našem tisku.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger:Děkuji, pane senátore. Zahajuji hlasování o druhém pozměňovacím návrhu.

Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku.

Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Dámy a pánové, aby mě někdo neobvinil, že porušuji jednací řád, já beru za to, že pan poslanec jako navrhovatel se vyjádřil ke všem třem pozměňovacím návrhům kladně a pokud je přednáší garanční zpravodaj, i on s nimi souhlasí. Proto se neptám – abyste si nemysleli, že porušuji jednací řád – před každým hlasováním předkladatele a navrhovatele. To je na vysvětlenou. (Nejsou námitky.)

Dámy a pánové, konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 7 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 49, proti byli 2.

Návrh byl přijat. Požádám pana garančního zpravodaje, aby nám řekl další pozměňovací návrh.

Senátor Zdeněk Janalík:Poslední pozměňovací návrhje – v článku I bod 4 dosavadní bod 6 vypustit.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger:Dámy a pánové, zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku.

Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 8 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 49, proti byli 2. Návrh byl přijat.

Tímto jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy. Já děkuji panu garančnímu zpravodaji.

Přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

Dámy a pánové, zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku.

Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 9 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 51, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Dámy a pánové, nyní, v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli pan senátor Zdeněk Janalík a pan senátor Bureš. Zároveň se ptám, zda se svojí rolí souhlasí. Pan senátor Janalík? Souhlasí. Pan senátor Bureš? Také. Takže mi dovolte, abych zahájil hlasování o pověření.

Dámy a pánové, kdo je pro, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku.

Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Dámy a pánové, konstatuji, že v hlasování p. č. 10 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 52, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu poslanci a garančnímu zpravodaji.

Dalším bodem našeho schváleného programu je

Volba členů Rady Ústavu pro studium totalitních režimů

Dle schváleného programu to má být poslední bod před polední přestávkou, tudíž je to správná chvíle. Požádám pana senátora Pavlatu, aby nám jako předseda volební komise a zároveň zpravodaj tohoto bodu přednesl zpravodajskou zprávu. Prosím, pane senátore.

Senátor Josef Pavlata: Pane předsedající, dámy a pánové. Na začátku bych chtěl říci, že podle § 7, odstavec 3 zákona 181 o Ústavu pro studium totalitních režimů a archivu bezpečnostních složek a o změně některých zákonů zvolí Senát z navržených kandidátů dva členy Rady Ústavu z kandidátů navržených Poslaneckou sněmovnou, jednoho člena Rady z kandidátů navržených prezidentem republiky a čtyři členy rady z kandidátů navržených občanskými sdruženími.

Chtěl bych vás informovat, že volební komise obdržela ve stanovené lhůtě, tj. od 1. srpna letošního roku do 24. listopadu letošního roku celkem 50 návrhů kandidátů na členy Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Z toho jednoho kandidáta navrhl prezident republiky Václav Klaus, čtyři kandidáty navrhla Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR a 45 kandidátů navrhla občanská sdružení a jiné právnické osoby.

Všechny návrhy měly obsahovat také doklady ověřující splnění podmínek stanovených zákonem 181 pro výkon funkce člena Rady. Těmi byly výpis z evidence rejstříku trestů ne starší tři měsíce, lustrační osvědčení, čestné prohlášení podle § 7 odstavec 6 podle § 19 zákona 181 a kopie občanského průkazu s vlastnoručním podpisem kandidáta. Kromě toho požadovala volební komise předložení stručného životopisu kandidáta a z praktických důvodů i kontakt na kandidáta a překladatele návrhu.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Promiňte, pane senátore. Dámy a pánové, žádám vás o klid. Je tady velký hluk. Nechte pana senátora mluvit, je dost důležité, abyste věděli, jak se bude hlasovat, aby při vlastním hlasování nevznikly zmatky.

Senátor Josef Pavlata: Děkuji, budu pokračovat. Volební komise se sešla na své 10. schůzi v úterý 27. listopadu a přijala jednomyslně usnesení č. 17, které vám bylo rozdáno do lavic. Táži se pana předsedajícího, zda by se zeptal pléna, zda je nutné, abych celé usnesení přečetl. Má dvě stránky.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Myslím si, že pokud nikdo nebude protestovat, všichni máte návrh usnesení od rána ve svých lavicích. Vidím, že nikdo neprotestuje, požádám vás o minimalistickou verzi.

Senátor Josef Pavlata: Toto usnesení konstatuje, že návrh prezidenta republiky byl jeden, návrhy Poslanecké sněmovny čtyři a pak všechny návrhy občanských sdružení, z nichž se ukázalo, že v případě kandidátů Jaroslava Čvančary, Zdeňka Pavlíka neobdržela komise žádné doklady ověřující splnění podmínek, a proto nebyli zařazeni do voleb. V případě kandidáta Mlynárika neobdržela komise čestné prohlášení podle § 7 – rovněž nebyl zařazen do kandidátní listiny.

V případě kandidáta Vladimíra Hučína neobdržela komise lustrační osvědčení s tím, že byl stanoven termín do doby voleb, což je teď, kdy toto osvědčení bylo předáno. Vladimír Hučín na kandidátce je.

K samotnému způsobu volby. Pro volbu bude použito ustanovení článku 2 volebního řádu Senátu s tím, že je to pro volbu místopředsedů Senátu – kandidáti se volí většinovým způsobem. Volební komise doporučuje hlasovat většinovým způsobem a tajným hlasováním. O této věci bychom nyní měli hlasovat. Pan předsedající pravděpodobně bude umět rozhodnout, zda budeme volit tajnou nebo veřejnou volbou.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Doporučuji, abychom procedurálně hlasovali o tom, že kandidáti se volí většinovým způsobem a tajně. Pokud nikdo nic nenamítá, zahajuji procedurální zasedání o tom, že kandidáti na členy Rady Ústavu pro studium totalitních režimů budou voleni většinovým způsobem a tajným hlasováním.

Zahajuji hlasování. Je přítomno 58 senátorů, kvorum je 30. Kdo je pro návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 11 se z přítomných 63 senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 56, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Požádám pana předsedu volební komise, aby pokračoval ve své zprávě.

Senátor Josef Pavlata: V tuto chvíli začne samotná volba. Volit se bude ze tří různých návrhů. Volební komise na doporučení Organizačního výboru rozhodla, že jako první v pořadí se uskuteční volba kandidátů z návrhů předložených prezidentem republiky a Poslaneckou sněmovnou. Volební lístky budou barevně rozlišeny. U prezence v předsálí prezidentského salonku dostanete v prvním kole první volby barevně rozlišené lístky. Modrý se bude týkat volby člena Rady Ústavy pro studium totalitních režimů z návrhů prezidenta republiky Václava Klauze. Pan prezident navrhl jediného kandidáta – paní Naděždu Kavalírovou. Před jejím jménem je napsáno číslo jedna. Ten, kdo bude souhlasit s její kandidaturou, č. 1 zakroužkuje, kdo nebude souhlasit, č. 1 přeškrtne křížkem.

Obdobně to bude ve druhém případě, kdy budeme volit dva členy z návrhů Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Na žlutém lístku jsou uvedena čtyři jména návrhů, a jsou to pod číslem 1 Vladimír Cisár, pod číslem 2 Ivan Dejmal, pod číslem 3 Petr Fiala a pod číslem 4 Michal Stehlík. Volba bude probíhat tak, že volíme dva z těchto návrhů. Platný hlasovací lístek bude takový, na kterém budou nejvýše dvě čísla před jmény kandidátů zakroužkovaná, zbylá jména budou zakřížkovaná. Takový lístek bude platný.

Ještě bych měl říci, že neplatný bude takový hlasovací lístek, který bude označen jiným způsobem, či zůstane neoznačený. Platný je tedy takový hlasovací lístek, na kterém jsou označena všechna pořadová čísla.

V prvním kole budou zvoleni kandidáti, kteří získali nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů. Pokud z návrhů Poslanecké sněmovny obdrží nadpoloviční většinu více kandidátů, jsou zvoleni ti z nich, kteří obdrželi nejvyšší počet hlasů. Nastane-li rovnost pro kandidáty na volitelných místech, volba se mezi nimi opakuje. Není-li ani pak rozhodnuto, rozhodne los. Nezíská-li nadpoloviční většinu hlasů senátorů tolik kandidátů, aby byl obsazen stanovený počet, tj. v tomto případě dva členové Rady, koná se na neobsazená místa druhé kolo volby.

Do druhého kola pak postupují nezvolení kandidáti z prvého kola, kteří získali v prvém kole nejvyšší počet hlasů, nejvýše však dvojnásobný počet kandidátů než je počet neobsazených míst. Při rovnosti hlasů, se stejným počtem hlasů, postupují všichni kandidáti, ve druhém kole pak jsou zvoleni ti, kteří získají nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů, potom až v případě druhého kola.

V této chvíli bych si dovolil ukončit svoji přednášku o způsobu volby. Opakuji. Volba začne ve chvíli, kdy pan předsedající to ohlásí.

Žádám členy volební komise, aby se dostavili na svá místa. Jinak volební komise a pracovnice Senátu jsou připraveny, aby volba probíhala v klidu.

To je z mé strany všechno. Přeji všem šťastnou volbu.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu předsedovi volební komise za vyčerpávající přednášku o způsobu volby, doufám, že jste ho všichni pochopili.

Otevírám rozpravu, ale ještě s právem přednostním se hlásí pan senátor Stříteský jako předseda klubu ODS. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Stříteský: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, chtěl bych požádat o 10 minut přestávku pro poradu politického grémia předsedů jednotlivých klubů a následně potom o 10 minut přestávku pro jednání klubu, jestli by mi mohlo býti vyhověno.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Pane kolego, je to samozřejmě vaše právo, měl bych teď přerušit schůzi. Ale s ohledem na to, že mám ještě dva přihlášené do rozpravy, souhlasíte s tím, abych přerušil schůzi až po rozpravě, protože pakliže bych to tak neudělal, tak bychom po jednání klubu ODS se tady znova museli sejít, já bych musel dokončit rozpravu a teprve pak bych přerušil schůzi na vlastní volbu. Přijde mi logičtější, pokud dokončíme obecnou rozpravu a já pak přeruším jednání na to, aby mohlo proběhnout politické grémium, jednání klubu ODS a ještě vlastní volba a polední přestávka. Souhlasíte s takto navrženým postupem? (Souhlas.)

Poprosím pana senátora Jiřího Lišku, aby přednesl svůj příspěvek v obecné rozpravě.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, stojíme nyní před sledovanou a těžkou volbou, kdy z velkého počtu vážených a skvělých lidí máme vybrat pouze sedm členů Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Tento ústav je tak trochu naším dítětem, protože vznikl z naší senátní iniciativy, mimo jiné také proto tady teď vystupuji, a od jeho práce si slibujeme výrazný posun v našem poznání nedávné i dávnější minulosti. A jsem přesvědčen, že je proto v našem nejvlastnějším zájmu dát tomuto ústavu do vínku co nejlepší Radu.

Chtěl bych upozornit na to, že Rada není jen jakýmsi poradním sborem, její rozhodnutí jsou závazná a pro další chod ústavu zcela zásadní. A proto by Rada měla být nejen reprezentativním sborem, ale i funkčním a výkonným orgánem a také nárazníkem ve vztahu k veřejnosti, k institucím a k politickým stranám.

Jako jeden ze spoluautorů návrhu tohoto zákona se přimlouvám za to, aby v Radě byli zastoupeni ti, na které komunistický režim nejvíce dopadl, tedy jako představitele odporu a odboje v době komunistické moci, aby tam také byli zastoupeni zástupci disentu z let normalizace. Přimlouvám se i za historiky a odborníky na danou problematiku, aby ze strany Rady nebyly od ústavu vyžadovány nesplnitelné úkoly. Přimlouvám se také za představitele akademické obce, protože jejich zkušenost s předáváním vědomostí mladým lidem bude pro ústav velmi důležitá. A prosím, nezapomínejme také na období 2. světové války, které též spadá do působnosti ústavu.

Vážené kolegyně a kolegové, přimlouvám se za Radu důstojnou a pestrou, která bude jednoznačným přínosem pro ústav jako celek. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu místopředsedovi Jiřímu Liškovi. A dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Jiří Zlatuška. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Zlatuška: Pane předsedající, dámy a pánové. Já bych si v zájmu toho, co zde říkal kolega Liška, dovolil navrhnout úpravu volebního systému, tak aby nebyl omezován počet kroužků na kandidátních listinách.

Volební systém, který byl předkladatelem navržen, vede k tomu, čemu se říká volební paradox. V okamžiku, kdy neomezíme počet kroužků a budeme počítat maximální počet hlasů, je to většinový systém, který vede k optimálnějšímu výsledku i k naplnění té pestrosti, o které mluvil místopředseda Liška.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Pane senátore, musím tedy říci, že o vyjádření požádám předsedu volební komise, aby se nám k tomu vyjádřil. Prosím, pane senátore Pavlato, máte slovo.

Já tedy, popravdě řečeno, je to asi jistým nedostatkem mého intelektu, jsem váš návrh nepochopil, ale pan senátor Pavlata zcela nepochybně ano, takže on nám to vysvětlí.

Senátor Josef Pavlata: Děkuji za předem projevenou důvěru. Ano, já si myslím, že máme stanovený určitý jednací a volební řád, který nás předurčuje k tomu, abychom ty, které chceme, kroužkovali, ty, které nechceme, křížkovali. Proto v případě této první volby – v případě návrhu pana prezidenta a v případě návrhů Poslanecké sněmovny – proběhne volba tímto způsobem. Ale jsem připraven před volbou, která bude patrně v odpoledních hodinách nebo podvečerních hodinách, kdy budeme volit z nějakých 40 až 42 kandidátů, požádat plénum, zda by rozhodlo, že v případě této jedné volby nebude nutno křížkovat, že budou platné jenom ty hlasy, které budou kroužkovány. Ale to bych nechal až na jednání před samotnou volbou.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Pane senátore Zlatuško, souhlasíte s tímto vysvětlením? (Senátor Zlatuška krouží hlavou.) No, nesouhlasíte, ale to je jedno, už se nechce vyjadřovat.

Chcete hlasovat o vašem návrhu? Nechce.

Dámy a pánové, končím rozpravu k tomuto návrhu.

Teď technicky, než se mi zvednete ze sedaček, se zeptám pana senátora Pavlaty. Když teď bude deset minut na politické grémium a deset minut na klub ODS, kdy může začít volba, to znamená, kdy se můžete začít shromažďovat před Prezidentským salonkem, kdy bude volba končit a posléze z toho odvodím, kdy zahájíme odpolední jednání schůze.

Myslím si, že to je naprosto zřetelné a zřejmé, takže pane senátore Pavlato, snad již dnes dopoledne naposledy.

Senátor Josef Pavlata: Ano, vzhledem k tomu, že je 11:57 hod., mysleme si, že je 12:00 hod., to znamená, že pauza 10 + 10 je 12:20 hod. Ve 12:20 hod. začne volba v Prezidentském salonku, resp. v jeho předpokoji, a volba bude trvat 20 minut, samotné sčítání hlasů potom dalších 20 minut. Čili kolem 13:00 hod. bude volební komise schopna vyhlásit výsledky.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji vám, pane senátore. Doporučuji, aby od 12:20 do 12:40 hodin se konala volba. Odpolední jednání zahájíme ve 13.15 hodin.

Dámy a pánové, přerušuji jednání pléna Senátu do 13.15 hodin.

(Jednání přerušeno v 11.58 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 13.17 hodin.)

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Kolegyně a kolegové, vítám vás na našem odpoledním jednání. Dříve, než zahájíme odpolední jednání, mám pro vás krátkou informaci. Jak již patrně většina z vás stihla zaregistrovat, Kancelář Senátu pro vás připravila mikulášskou nadílku. Jedná se o vstupenky na výstavu Albrecht z Valdštejna a jeho doba, a průvodce touto výstavou. Tyto balíčky jsou vydávány na prezenci Jednacího sálu a prosím ty z vás, kteří si je nevyzvedli, aby si to v průběhu odpoledne vyzvedli.

Takže já vám děkuji a teď přistoupíme k tomu bodu, který jsme začali před polední pauzou, a to byla volba. Poprosím kolegu Pavlatu, aby nás seznámil s výsledky volby.

Senátor Josef Pavlata: Já děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, dovolte, abych vás seznámil se dvěma zápisy volby členů Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. V 1. případě to bude zápis a výsledek z návrhů prezidenta republiky Václava Klause.

Počet vydaných hlasovacích lístků byl 70, počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků 70. Z toho neplatné 4. Počet neodevzdaných hlasovacích lístků 0. Chtěl bych konstatovat, že pro paní Naděždu Kavalírovou bylo odevzdáno 55 hlasů a znamená to, že v 1. kole 1. volby byla paní Naděžda Kavalírová zvolena členkou Rady. Blahopřeji jí. (Potlesk.)

Pokračuji výsledkem zápisu o volbě členů Rady Ústavu pro studium totalitních režimů z návrhů PS.

Počet vydaných hlasovacích lístků byl opět 70. Odevzdaných platných i neplatných 70, z toho neplatných 14. Počet neodevzdaných hlasovacích lístků byl 0. Pro pana Vladimíra Cisára bylo odevzdáno 12 hlasů, pro pana Ivana Dejmala bylo odevzdáno 40 hlasů, pro pana Petra Fialu bylo odevzdáno 46 hlasů a pro pana Michala Stehlíka bylo odevzdáno 9 hlasů.

Znamená to, že v 1. kole 1. volby byli zvoleni pánové Ivan Dejmal a Petr Fiala. I jim blahopřeji.

Znamená to, že hned v 1. kolech, v těch prvních 2 částech jsme byli úspěšní a chtěl bych nyní požádat, aby volba členů Rady, navržených občanskými sdruženími či jinými právnickými osobami, byla stanovena na hodinu 15:30. To je moje sdělení a v této chvíli zatím končím. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji předsedovi volební komise, připojuji se ke gratulaci těm, kteří byli zvoleni, a současně konstatuji, že máme nyní odpoledne 2 pevně zařazené body. Já bych vám je nejdříve řekl. Je to návrh zákona, kterým se mění zákon o policii, potom vládní návrh působení sil a prostředků Armády ČR a z dopoledne je to zákon o účetnictví a návrh zákona, kterým se mění zákon o hl. m. Praze. Jsou to 4 zákony, bylo by dobré, kdybychom jednali rychle a racionálně, abychom mohli předsedovi volební komise vyhovět, a tyto 4 zákony jsme měli do 15:30 hotové, protože potom od 16:00 opět přijde pan ministr Pospíšil, který má též již pevně fixované body.

Nyní bychom přikročili k projednávání dalšího bodu. Je to

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 136. Prosím pana poslance Jana Klase, kterého tímto vítám, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Poslanec Jan Klas:Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové, děkuji pěkně za to, že mi horní komora Parlamentu ČR vyhověla v tento poměrně těžký den, kdy před 5 minutami skončilo hlasování o důvěře vládě, které dopadlo skórem 101 pro důvěru, 97 proti důvěře. Takže vláda pokračuje dále ve své práci. Děkuji pěkně za tento vstřícný krok.

Nyní mi dovolte, abych pár větami obhájil můj kratičký návrh zákona, kterým se mění zákon o policii. Je to starý zákon z roku 1991 a vyžaduje byť takovéto kratičké úpravy, abychom mohli postupovat dál, protože příprava, která je na Ministerstvu vnitra vypracovávána, nový zákon, tak bohužel má takový skluz, že komplexní nový zákon o Policii ČR, který pan ministr Langer připravuje v rámci známé reformy Policie ČR, tak jestli přijde v platnost v roce 2008 nebo 2009, tak je to samozřejmě velice pozdě. Proč je to pozdě, dámy a pánové?

Protože od 1. 1. 2009 bude ČR předsedat Radě EU a policie je potřeba, aby se na tento významný akt, kdy ČR bude hostit řadu významných představitelů států, připravila po všech stránkách, i po stránce bezpečnostní.

Nyní mi dovolte vypíchnout asi 7 základních bodů, v čem spočívá tato krátká novela.

V současné bezpečnostní situaci, kdy čelíme hrozbám, např. u nás poměrně velmi často se jedná o organizovaný zločin, zatím díky bohu, v ostatních částech Evropy a světa je to terorismus, musí čelit především ozbrojené složky bezpečnostního styku a tento trend bude nadále posilovat a je velmi žádoucí, aby Policie ČR byla schopna efektivně a profesionálně plnit úkoly v širokém spektru podmínek a situací. Pro zvýšení efektivity zákroků je v moderních bezpečnostních sborech celé Evropy, dámy a pánové, celé Evropy, hromadně využívána široká škála technických prostředků, k nimž naprosto samozřejmě náleží zařízení na osvětlení cíle.

Jedná se o odolné a výkonné odnímatelné či integrované taktické svítilny – tady upozorňuji, nikoli lasery, ty jsou pořád zakázané – taktické svítilny, dnes jste mohli vidět v jednom z deníků, který tady nechci záměrně jmenovat, kde na čelní stránce byl policista, který měl na svém rameni upevněnou tuto taktickou svítilnu. Jde o to, aby tyto svítilny osvětlovaly sektor před ústím zbraně podle zásady „kam mířím, tam svítím a vidím“.

Nejen speciální jednotky, nýbrž i řadoví policisté v přímém výkonu služby musí být vycvičeni a vybaveni pro reálné situace, tedy i pro zcela běžné zákroky za nepříznivých světelných podmínek, za šera či ve tmě. A proto je nutné, aby i oni mohli tento velmi užitečný prostředek při plnění služebních úkolů používat.

Dovolte mi říci, že předmětné ustanovení, kterého se týká moje kratičká novela, tzn. § 39 a) onoho zákona, je navíc silně nelogické, protože umožňuje, aby vybrané speciální zbraně, jako jsou odstřelovačské pušky, jako jsou brokovnice, mohli používat i řadoví policisté, pokud byli k jejich používání zvláště vycvičeni. Ale pozor, to však neplatí pro veškeré zbraně vybavené osvětlením cíle.

A nyní mi dovolte, abych zdůraznil jednu z dalších zásadních věcí. Každý občan ČR, který legálně vlastní zbraň, jako jsem např. já, a myslím, celá řada z vás, může takové příslušenství ke zbrani používat. Tzn., já si mohu na svůj revolver CZ75 instalovat takovouto taktickou svítilnu, ale drtivá většina policistů mimo speciálních útvarů URNA, pořádkové jednotky atd., toto udělat nemůže, na rozdíl od jiných evropských sborů, jak jsem již předeslal. Myslím, že to je docela tristní situace, když každý z nás, kdo vlastní legálně zbrojní průkaz, tak se může takto dovybavit, a policista, který je vycvičen k zákroku, tak to nesmí, protože zákon je tak konstituován, že mu to neumožňuje.

Co se týká debaty minulý týden na vašem výboru, který je příslušný k této problematice, tzn. výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, kde jsem debatoval s pány senátory 28. 11., tak bych se ještě krátce zmínil o tom, že byla i diskuse o tom, jak je tato věc finančně zajištěna. Tzn., jestli má dopady do státního rozpočtu. Chtěl bych vás uklidnit z toho důvodu, protože finanční prostředky související s předsednictvím ČR v EU jsou vyčleněny v rámci kapitoly Min. vnitra dostatečné finanční prostředky, konkrétně 15 mil. Kč a odhaduje se, že tyto taktické svítilny by byly nakupovány postupně, tzn. v časové řadě několika let, takže výdaje, které by se používaly z již vyčleněných peněz, by činily 0 – 3 mil. Kč ročně postupně. Takže tolik asi co se týká stránky finanční.

Jinak samozřejmě každá novela musí být zakončena větou, že novela je v souladu s ústavním pořádkem ČR.

Zatím děkuji pěkně.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane navrhovateli, a prosím, posaďte se u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 136/1, zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Töpfer, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Máte slovo, pane senátore.

Senátor Tomáš Töpfer: Děkuji, pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, já se pokusím být stručný stejně jako je stručná tato novela nebo řekněme mininovela pana poslance Klase.

Zopakuji jen, že předkládanou novelou se má dosáhnout toho, aby základní oprávnění policisty k použití zbraně zahrnovalo i použití zbraně se zařízením na osvětlení cíle. Opět zdůrazňuji, že se nejedná o žádné laserové zaměřovače. Je to prostě standardní policejní výzbroj, je to upevněná svítilna do tmy.

Předkládanou novelizací nejsou dotčeny žádné ústavní pořádky, evropské nebo mezinárodní závazky. Rád bych vás ještě seznámil s legislativním procesem. Vláda vyslovila ve svém stanovisku s tímto návrhem nesouhlas. Považuje sice návrh za věcně přijatelný, avšak vytýká mu dílčí rozsah a velmi okrajový význam. Vláda uvedla, že upřednostňuje komplexní novelu policejního zákona s cílem zásadně zlepšit práci policie. Tato velká novela má mj. zrušit kategorii speciálních zbraní a založit používání jakékoli zbraně policistou na podmínce jeho výcviku s ní.

Výbor pro bezpečnost dolní komory sněmovny doporučil novelu schválit. Sněmovna se s tím ztotožnila a v hlasování vám mohu říci, že ze 154 přítomných poslanců vyslovilo souhlas 134 a to 26. 10. 2007.

Dovolte mi, abych vás ještě seznámil s usnesením VZVOB z 18. 11. 2007 k vládnímu návrhu, kterým se mění zákon č. 283/91 Sb. o Policii ČR ve znění pozdějších předpisů. Je to senátní tisk č. 136, který máte v lavicích.

Po odůvodnění zástupce předkladatele, poslance Jana Klase, zpravodajské zprávě senátora Tomáše Töpfera a po rozpravě výbor zaprvé doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS. Zadruhé určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora T. Töpfera a zatřetí pověřuje předsedajícího výboru senátora Ladislava Svobodu, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego, posaďte se také u stolku zpravodajů. Ptám se nyní, zda někdo navrhuje podle § 107 Jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Hlásí se kolega Richard Svoboda. Má slovo.

Senátor Richard Svoboda: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, já jsem si jist, že při oné velké novele, o které tady mluvil pan poslanec Klas, se bude řešit i to, aby lidé zodpovědní za výzbroj a výstroj policie měli dostatečné pravomoci, aby mohli řešit takto parciální otázky. I z tohoto důvodu bych chtěl navrhnout, aby se Senát tímto návrhem, touto novelou nezabýval. Protože se domnívám, že se jedná skutečně o marginální, dílčí, byť potřebnou věc a že takto vyjádříme svůj vztah k té věci.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego. Zazněl návrh návrhem se nezabývat. Po znělce přistoupíme k hlasování.

Aktuálně je přítomno 51 – dobíhá další – senátorů a senátorek. Aktuální kvorum je 26.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nezabývat se, ruku nahoru a tlačítko ANO.

Kdo nesouhlasí, rovněž ruku nahoru, tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 15 z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 se pro vyslovilo 49, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Děkuji panu předkladateli i zpravodaji.

Přistoupíme k projednávání dalšího návrhu. Dalším bodem je

Vládní návrh působení sil a prostředků Armády České republiky

v zahraničních operacích v roce 2008

Tento návrh jsme obdrželi jako senátní tisk č. 142. Paní ministryni Parkanovou zastoupí náš kolega, ministr zahraničí – Schwarzenberg. Máte slovo, pane ministře.

Ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg: Pane předsedající, slovutný Senáte. Materiál Návrh působení sil a prostředků Armády ČR v zahraničních operacích v roce 2008, který vám byl předkládán, byl schválen usnesením vlády číslo 1179 z 22. října 2007 a jeho cílem je předložit návrh na zapojení České republiky do zahraničních operací pro rok 2008 v souladu se zájmy zahraniční bezpečnostní politiky ČR a závazky vyplývajícími z členství ČR v mezinárodních organizacích.

Tento materiál plně odráží politicko-vojenské nutnosti České republiky a je výrazem spoluodpovědnosti České republiky za bezpečnost naši a našich spojenců, za obranu společných hodnot a zájmů.

V oblasti západního Balkánu si zasluhuje zvýšenou pozornost především situace v Kosovu. Tato srbská provincie, která prozatím ještě zůstává pod správou Spojených národů, stojí na svém historickém rozcestí. Nejasnost kolem jejího konečného statusu činí situaci v této oblasti velmi napjatou a nepředvídatelnou. Přítomnost našich jednotek v provincii je z toho důvodu důležitější, než kdy dříve.

Zapojení do operace KFOR v Kosovu pro nás tedy zůstává nadále prioritou a Česká republika zde předpokládá zachovat úroveň svého stávajícího zapojení. Je zde největší počet našich vojáků v zahraničí.

Vzhledem k postupné redukci vojenských kapacit v operaci Evropské unie Altheav Bosně a Hercegovině se do poloviny roku 2008 navrhuje pokračovat v působení příslušníků Armády ČR na velitelstvích v Sarajevu v počtu do pěti osob.

Působení v Afghánistánu je nejdůležitější operací pro Severoatlantickou alianci. Současná situace je však poznamenána nedostatkem materiálních a lidských zdrojů využitelných bez národních omezení. Stabilizovat Afghánistán neznamená pouze stabilizovat tuto zemi, ale zabránit šíření terorismu a teroristických organizací do okolních států a následně do euro-atlantického prostoru. Z toho důvodu je úspěch mise ISAF klíčový a Česká republika plánuje zvýšit svou úroveň zapojení v této misi. V roce 2008 bude proto Česká republika pokračovat v působení na mezinárodním letišti v Kábulu především prostřednictvím polní nemocnice. Dále lehkou chemickou průzkumnou jednotkou a specialisty vzdušných sil. V souvislosti s darem 12 kusů vrtulníků, z nichž první tři byly předány afghánské národní armádě předminulý týden, Česká republika rovněž navrhuje vyslání týmu odborníků, kteří by prováděli výcvik afghánského personálu.

Operační a styčný poradní tým: Nadále se předpokládá pokračování působení jednotky Útvaru speciálních operací vojenské policie nasazené v sestavě britských sil v provincii Helmanna jihu Afghánistánu v rámci operace ISAF.

Nejvýznamnějším záměrem působení v zahraničních misích v roce 2008 je zahájení činnosti českého provinčního rekonstrukčního týmu – PR teamv provincii Loghard v Afghánistánu. Koncept provinčních rekonstrukčních týmů, který propojuje civilní a vojenské aktivity, je důležitou součástí úsilí mezinárodního společenství k zajištění bezpečnosti v Afghánistánu a je nezbytným předpokladem úspěchu snah o stabilizaci této země.

Rozhodnutím převzít zodpovědnost nad samostatným PR teamse Česká republika k tomuto konceptu hlásí a zásadním způsobem tak posiluje svou roli mezi spojenci.

Od konce října do 24. listopadu 2007 působil v Afghánistánu rekonstrukční týmtvořený jak z vojenských, tak civilních odborníků, který mapoval bezpečnostní situaci v provincii, řešil logistické zabezpečení, navazoval kontakty s místními představiteli a představiteli nevládních organizací a definoval potenciální rekonstrukční projekty.

V souvislosti se záměrem vybudovat a vést vlastní PRTstahujeme k 1. lednu 2008 kontingent Armády ČR působící v německém PR teamuve Faierabadudo severu země. Vzhledem k významu konceptu provinčních rekonstrukčních týmů Česká republika dále předpokládá poskytnout podporu pro PRTv provincii Uzgan, kde v současné době působí Nizozemskem vedené úkolové uskupení. Tato podpora by byla časově omezená na druhé pololetí roku 2008 a bude poskytnuta pouze za předpokladu, že český PR team v Loghardbude plně funkční. Konkrétní podoba zapojení je předmětem diskusí s představiteli Nizozemska.

Považuji za nutné na tomto místě připomenout, že v říjnu tohoto roku členové parlamentního shromáždění NATO přijali na svém plenárním zasedání v Reykjavíku dvě rezoluce, ve kterých zdůraznili silné odhodlání severoatlantické aliance ve vztahu k řešení situace v oblasti západního Balkánu a Afghánistánu a vyzvali státy NATO k větší angažovanosti pro zajištění bezpečnosti a stability v těchto oblastech.

Kromě západního Balkánu a Afghánistánu se navrhuje působení v dalších misích. V Iráku zvažuje Česká republika změnu charakteru svého zapojení, v zaměření na výcvik příslušníků iráckých bezpečnostních sborů, irácké policie a armády. V rámci mandátu se navrhuje stávající působení kontingentu Armády ČR v roli strážní jednotky na britské základně v Bastře ukončit ke 30. červnu 2008 a poté už v Iráku ponechat pouze kontingent o síle do dvaceti osob k výcviku. Předpokládá se, že tento výcvik se zaměří na zlepšení schopností irácké armády používat techniku ruské provenience.

V souvislosti s rozhodnutím Evropské unie o zahájení misí EUFOR/TCHAD v Čadu a Středoafrické republice, kde vzhledem k ozbrojeným konfliktům v této oblasti dochází k silnému zhoršení humanitární situace, byla Česká republika ze strany velitelství operace požádána o doplnění předurčeného personálu ve prospěch operačního velitelství. V této souvislosti již od 1. 11. působí jeden důstojník na operačním velitelství ve francouzském Montmartea působí i další na velitelství sil v hlavním městě Čadu. V materiálu se dále navrhuje vyčlenit síly a prostředky Armády ČR do sféry rychléreakce NATO – Response Force, které mohou být v případě potřeby účinně nasazeny k zajištění mezinárodního míru a bezpečnosti ve světě. Význam účasti v těchto jednotkách je jak operační, tak transformační.

Materiál obsahuje také návrh na vojenský příspěvek ČR do systému pohotovostního ujednání Organizace spojených národů. Pro rok 2008 se navrhuje vyslání vojenských pozorovatelů a štábních důstojníků pro logistiku a plánování mimo území ČR do 50 osob.

Pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, žádám vás o projednání předkládaného materiálu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji vám, pane ministře. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Garančním a zároveň jediným výborem, který se uvedeným návrhem zabýval, je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk číslo 142/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Richard Sequens, kterého prosím o zpravodajskou zprávu.

Senátor Richard Sequens: Vážený pane předsedající, milé dámy, vážení pánové, slyšeli jsme zprávu pana ministra zahraničí, ze které celkem zřetelně vyplývá, jak významná věc je naše účast v zahraničních misích. Já bych k tomu snad dodal pouze jednu věc. Ono je to důležité i proto, že voják, který dlí doma v kasárnách a technika, která stojí na dvoře, zastarává fyzicky i morálně a já nevím ještě jak, takže si myslím, že to je dobrá příležitost pro naše vojáky, aby se skutečně dobře připravili pro případ, že bychom je v budoucnu někdy – nedej Bože – potřebovali v ne tak vzdálených končinách.

Náš výbor projednal tento tisk na své 21. schůzi a dospěl vlastně ke stejnému závěru, jako kolegové ve výborech v PS. S tím, že doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas. Já si vám dovolím teď přečíst celé usnesení.

Je to 106. usnesení výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost z 21. schůze konané dne 5. prosince 2007 k vládnímu návrhu působení sil a prostředků Armády ČR v zahraničních operacích v roce 2008.

Po odůvodnění zástupce předkladatele, MUDr. Martina Bartáka, prvního náměstka ministryně obrany ČR, zpravodajské zprávě senátora Richarda Sequense a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR přijmout usnesení tohoto znění:

1. Senát Parlamentu ČR vyslovuje souhlas

- s prodloužením působení sil a prostředků Armády ČR v operaci sil KFOR pod vedením Organizace Severoatlantické smlouvy na Balkáně v celkovém počtu do 550 osob na dobu od 1. ledna do 31. prosince 2008,

- dále vyslovuje souhlas s prodloužením působení sil a prostředků Armády ČR v operaci EU Althea v Bosně a Hercegovině, a to v celkovém počtu do pěti osob na dobu určitou od 1. ledna do 30. června 2008,

- vyslovuje souhlas s prodloužením působení sil a prostředků Armády ČR v silách ISA pod vedením Organizace Severoatlantické smlouvy v Afghánistánu v celkovém počtu do 415 osob na dobu od 1. ledna do 31. prosince 2008,

- vyslovuje souhlas s prodloužením působení sil a prostředků Armády ČR v rámci mnohonárodních opatření v Irácké republice v celkovém počtu do 100 osob na dobu od 1. ledna do 30. června 2008 a v počtu do 20 osob na dobu od 1. července do 31. prosince 2008,

- vyslovuje souhlas s prodloužením působení sil a prostředků Armády ČR v rámci velitelských struktur operace EU v Čadské republice a ve Středoafrické republice vyslaných vládou dnem 1. listopadu 2007 na dobu 60 dnů, a to v celkovém počtu do tří osob na dobu do 31. prosince 2008.

Vyslovuje souhlas s působením sil a prostředků Armády ČR v operacích Sil rychlé reakce Organizace Severoatlantické smlouvy mimo území ČR v celkovém počtu do 100 osob na dobu od 1. ledna do 15. července 2008 a do 343 osob na dobu od 1. července 2008 do 15. ledna 2009 s tím, že o případném vyslání do konkrétní operace rozhodne vláda, která o takovém rozhodnutí neprodleně informuje obě komory Parlamentu ČR.

Za druhé. Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR přijmout usnesení tohoto znění: Senát Parlamentu ČR žádá vládu, aby informovala Senát o nasazení sil a prostředků Armády ČR v zahraničních operacích v roce 2008, a to nejpozději do 30. června 2009.

Dále určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Richarda Sequense,

pověřuje předsedu výboru senátora Richarda Sequense, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji. Posaďte se u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu, do které se hlásí místopředseda Senátu Jiří Liška. Máte slovo.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, mohli bychom využít této příležitosti a poděkovat našim vojákům za skvělou reprezentaci ČR v zahraničí, kde nasazují v mnoha případech i svůj vlastní život a zároveň jim popřát, aby se vždycky ve zdraví vrátili domů. Pane ministře, byl bych velmi rád, kdybyste toto naše přání a poděkování spolu s paní ministryní Parkanovou našim vojákům v zahraničí vyřídili.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji za vaše vystoupení. Myslím, že poděkování je plně namístě. Hlásí se ještě někdo další do rozpravy? Nikoho v sále nevidím, rozpravu končím. Ptám se pana ministra či zpravodaje, zda se k tomuto jednomu příspěvku chtějí vyjádřit. Nechtějí. Po znělce budeme hlasovat. Aktuálně je přítomno 55 senátorek a senátorů, kvorum je v tomto případě 41, protože jde o smlouvu. Zahájíme hlasování s tím, že budeme souhlasit s usnesením, jak nám ho podrobně přečetl zpravodaj. Myslím, že je zbytečné, aby to opakoval, jistě jsme dávali všichni pozor.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto usnesením? Kdo je proti? Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 16 z přítomných 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 41 se pro vyslovilo 46, proti byli tři. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi i panu zpravodaji a přikročíme k projednávání dalšího bodu.

Nyní budeme projednávat

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví,

ve znění pozdějších předpisů

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 138. Prosím pana poslance Petra Rafaje, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Poslanec Petr Rafaj: Vážený pane předsedající, vážené senátorky a senátoři, v zastoupení navrhovatelé bych vás v krátkosti seznámil s naším návrhem změn zákona 563/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Náš návrh spočívá v možnosti, aby občanská sdružení nebo jejich menší jednotky, které mají právní subjektivitu, mohly nadále účtovat ve formě jednoduchého účetnictví. V současném platném znění jim tato výjimka končí k 31. 12. a pak by musely přejít do účtování v podvojném účetnictví, což je pro některé malé jednotky nebo malá občanská sdružení buď finančně náročné a dosti složité. Chtěli bychom jim vyjít vstříc, aby mohly bezproblémově fungovat.

Náš návrh říká, že tyto jednotky, které nepřekročí obrat 2 miliony korun, budou moci dále pokračovat v jednoduchém účetnictví. Podmínka je jejich neziskovost. Je to občanské sdružení, které umožňuje výkon práv osob, která jsou zaručena Ústavou.

Tento návrh nemá žádné nároky na státní rozpočet, byl to obecný konsensus. Prosím, abyste tento návrh podpořili.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane poslanče, posaďte se ke stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Zpravodajem výboru je určen pan kolega senátor Jiří Stříteský, kterého nyní prosím, aby nás seznámil, jakým způsobem byl tento zákon projednán či neprojednán.

Senátor Jiří Stříteský: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, musím zde bohužel konstatovat jednu velmi nepříjemnou věc – ač byl tento zákon určen pro projednávání výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, nebyl tímto výborem projednáván, protože se do projednávání nedostavil předkladatel. V7bor neprojednával tento zákon, tudíž vás nemohu seznámit se stanoviskem tohoto výboru. Předpokládám, že v obecné debatě bych se vyjádřil jako senátor Stříteský.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane zpravodaji. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Mám povinnost se zeptat, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tomu tak, otevírám tedy rozpravu. Hlásí se kolega Stříteský.

Senátor Jiří Stříteský: Hlásím se do obecné rozpravy s tím, že máte před sebou novelu zákona, která ač vypadá velmi nevinně, a v textu představuje jeden malý odstavec, je to poměrně velký zásah do našeho zákonodárného stavu, který se týká účetnictví. Pan poslanec tady zdůvodnil, proč byla tato novela dělána. Osobně bych vás chtěl seznámit s tím, že tady manipulujeme s pojmy podvojné účetnictví a účetnictví jednoduché. Není to tak jednoduché. Jestliže náš legislativní proces předpokládal, že budeme už od letošního roku používat pouze jedinou soustavu podvojného účetnictví, tak v tomto záměru se stala malá chyba. Jako účetní auditor uznávám, ale na druhou stranu musíme vzít v úvahu, že zde existuje obrovské množství několik desítek tisíc organizací, které mají 10 až 14 lidí, které se zabývají neziskovou bohulibou činností, jako je sport, charita a i třeba provozování honební činnosti. V tomto okamžiku všechny tyto organizace by měly od příštího roku vést podvojné účetnictví. Podvojné účetnictví má svoje zásady, svou náročnost. Tady je potřeba vzít v úvahu i to, že tyto organizace na to nejsou vybaveny.

Chtěl bych k tomu říci, že nedodržování zásad podvojného účetnictví vede k určitým pokutám a sankcím. Nechci ani trochu zlehčovat stanovisko našeho legislativního odboru, protože všechno, co je tam napsáno je pravda, ale chtěl bych použít slova poslance Doktora, která použil v Poslanecké sněmovně při obhajobě tohoto zákona, že je potřeba působit i na city, i na to, abychom desetitisícům lidí nekomplikovali život. Proto můj názor je, abychom tento zákon, tuto výjimku schválili. Uděláme dobrou věc, i když to není právě z hlediska zákonodárství to nejlepší. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Přihlášen je pan senátor Adamec.

Senátor Ivan Adamec: Dámy a pánové, cítím potřebu se za náš výbor omluvit, že jsme to neprojednali. Také jsem rád, že poznávám jednoho z překladatelů. Na druhé straně pochopte situaci našeho výboru, jestliže toto jednou připustíme, pak všechny poslanecké návrhy budeme projednávat bez předkladatele. Omlouvám se za to, slibuji, že to neudělám, pokud nebudu muset. Věřím tomu, že členové dolní komory pochopí, že pokud něco navrhují, měli by se osobně dostavit. Není to z naší strany žádná buzerace – omlouvám se za to slovo, ale je to nutnost, která patří do správného legislativního procesu.

Pokud jde o tuto novelu, nemohu se zbavit dojmu, že kolega Stříteský mluvil správně, ale říkal, abychom dali na city a slova pana poslance Doktora. Myslím si, že zákonodárce a city nejde příliš dohromady. Když se jedná o ekonomické zákony, tyto myšlenky bych zákonem zakázal, pokud by to šlo.

Myslím si, že návrh zákona zní velmi hezky pro sdružení, že určitě neprorazím se svým návrhem na tomto plénu, tento návrh zákona je značně chaotický co se týká účetnictví, podle mne bude i zdrojem různých úniků a machinací. Vzhledem k tomu, že zde zastupuji ekonomickou část Senátu, navrhuji návrh zákona zamítnout.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Přihlášen je kolega Sefzig. Má slovo.

Senátor Luděk Sefzig: Vážené kolegyně a kolegové, domnívám se, že zákon trochu odporuje ústavnosti naší republiky a dokonce liteře naší Ústavy, dělá rozdíl mezi penězi, které jsou v tzv. ziskových firmách a v tzv. neziskových firmách, což dokonce naše Ústava vylučuje. Když pominu všechny procedurální věci, které byly pro kolegy z hospodářského výboru nepříjemné, že neměly předkladatele zákona, ale když pominu zásadní věc, že v návrhu zákona je naprosto neadekvátní terminologie, která používá termín jednoduché účetnictví, tak to by snad v návrhu zákona nemělo být. Bál bych se to mimo závorky uvést i do důvodové zprávy, a tady je to psáno přímo v zákoně. Účetnictví je jediné, to je před mnoha lety nazývané podvojné, ostatní je daňová evidence. Neměli bychom si dělat terminologický nepořádek v našich vyjádřeních.

Největší nebezpečí v zákonu je neústavnost, která tkví v tom, že se dělá rozdíl mezi společností ziskovou a neziskovou. Pro finanční kontrolu a účetnictví to nemůžeme v žádném případě připustit z následujícího důvodu. EU mimo jiné dělá úlevy účetním jednotkám jen v tom případě, pokud mají nějaké finanční limity obratu. Kdysi byl myslím asi šest milionů, teď je asi milion. Rozhodně se nemůže dělat rozdíl mezi tím, jestli účetní jednotka je zisková nebo nezisková. Je to diskriminace vůči základním ústavním právům. Nejen proto, že je to v rozporu se směrnicí, tak v našem zákoně bychom to neměli uvádět a schválit. Ač mám jednotku, která účtuje v daňové evidenci, protože má malý obrat ve zdravotnických službách, vím, že je vhodné umožnit některým málo obratovým podnikajícím jednotkám účtovat v tzv. daňové evidenci a nikoli podvojně, přesto se přimlouvám za to, abychom tento zákon neschválili.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego. Prosím pana senátora Martina Mejstříka, aby vystoupil.

Senátor Martin Mejstřík: Dámy a pánové, nejsem účtař, nebudu hovořit o zákonu o účetnictví. Měl bych procedurální návrh. Je to poprvé za pět let, co zde zažívám, že by se zákon projednával v plénu, aniž by to projednal výbor. Chápu důvody, proč výbor neprojednal. Myslím si, že důvod je závažný. Nejednou jsem se s tímto případem takto setkal. Možná, že bychom tímto zahájili precedenční éru, kdyby sem přicházely zákony bez projednání ve výborech. Myslím si, že je to dosti nebezpečné.

Procedurálně navrhuji bod přerušit do projednání tohoto návrhu novely zákona ve výboru.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Zazněl procedurální návrh, o kterém je třeba dát hlasovat. Prosím ještě jednou o přesnou formulaci, o čem budeme hlasovat. S technickou se hlásí kolega Adamec.

Senátor Ivan Adamec: Omlouvám se, ale lhůta k vypršení termínu pro projednání je 13. prosince. Pokud dnes tento návrh neprojednáme, tak ho schválíme.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Táži se, zda kolega Mejstřík po tomto vysvětlení na svém procedurálním návrhu trvá.

Senátor Martin Mejstřík: Netrvám na něm, ale je to opravdu nebezpečný precedens. Byl bych rád, aby na to všichni kolegové mysleli, až budeme připouštět další možnosti neprojednání ve výborech. Asi to není dobré. A apeluji i na poslance, aby se zúčastňovali jednání ve výborech.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego, za to, že jste vzal svůj návrh zpět. A děkuji panu kolegovi Adamcovi, který na to však již upozorňoval ve svém úvodním slově.

Nyní má slovo kolega Milan Štěch.

Senátor Milan Štěch: Pane místopředsedo, pane poslanče, vážené kolegyně a vážení kolegové, chci zareagovat na vystoupení pana kolegy Sefziga. Myslím si, že drobet zamotal mnoho věcí dohromady.

Tady přece není předložen návrh zákona, který by chtěl upravovat účetnictví pro subjekty, jejichž předmětem činnosti je podnikání, to znamená, že podnikají za účelem zisků. Tady je předložen zákon, který chce opravit účetnictví pro organizace, které se řídí podle speciálního zákona, tj. podle zákona o občanských sdruženích. Také je tam pod čarou odkaz na to, jakých organizací se to má týkat. To je jedna věc.

Druhá věc. Je potřeba říci, že ty organizace, ty malé spolky a organizace mají do 31. prosince letošního roku stejně možnost účtovat v tzv., promiňte mi to, jednoduchém účetnictví. A tak se dělo a žádný „bordel“ a žádné zneužívání u těchto organizací prokázáno nebylo.

Větší organizace, které účtují ve větších objemech a jsou také občanskými sdruženími, tam prostě budou mít limit obratu 3 mil. Kč, takže ty, které na to profesionálně mají, budou asi pod větší kontrolou.

Myslím si tedy, že se tady maluje čert na zeď a že jde přesně o to, co říkal pan Stříteský – my těm lidem, kteří to dělají jako koníčky, jako zájmy, dělají v obcích život, občanskou společnost formují, tak jim ten život prostě komplikujeme, a pak se nedivme, že na nás pohlížejí tak špatně.

Proto doporučuji to, co tady pan Stříteský velice dobře řekl. A nemusí to být o citech, musí to být podle mého o rozumu, jestli ti lidé se mohou chovat jako profíci, když to dělají jako zájmovou činnost a hospodaří v malém, nehospodaří v žádných velkých částkách.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane senátore. A přihlásili se mi senátoři, kteří chtějí mít spíše repliku, na prvním místě pan Ivan Adamec.

Senátor Ivan Adamec: Děkuji, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, pane poslanče, já nechci repliku, vůbec ne, naopak já s tím problém nemám, co tady říkal kolega Štěch.

Já mám jenom takový problém, že to, co máme tady před sebou, je něco, co nadělá ve svých důsledcích víc škody než užitku. Ono, kdyby to bylo tak jednoduché, jak to tady bylo nastíněno, tak skutečně by to asi bylo pro ty organizace velmi dobré. Ale když si přečtete rozbor právníků a zjistíte tam některé záležitosti, které v návrhu na první pohled této jednoduché novelky jsou, tak možná dojdete k závěru, že ten návrh zákona je v praxi neaplikovatelný a že nadělá víc škody než užitku. A právě nadělá víc škody v těch místech, kde právě ten bohulibý záměr byl nasměrován, tzn. v občanských sdruženích, která nám působí v obcích a městech.

Říkám to jenom jako upozornění, že je tam velká pravděpodobnost, že s tím budou vážné problémy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane senátore. Prosím pana senátora Luďka Sefziga.

Senátor Luděk Sefzig: Ještě jednou děkuji za slovo. Já se pokusím být co nejstručnější, ale chtěl bych skutečně replikovat na vystoupení kolegy Štěcha. Já sice samozřejmě chápu to, že někdo, kdo z dobré vůle pomáhá třeba druhým, že by mohl být zařazen do nějakého méně přísného režimu. Ale chtěl bych upozornit, že to je přeci situace, kdy bych to vyjádřil slovy, že cesta do pekel je dlážděna samými dobrými úmysly.

A skutečně Evropská unie zcela po právu nerozlišuje, jestli někdo za účelem zisku tvoří cokoliv anebo dělá to za jinými účely, nikdo se přece nezabývá jeho pohnutkami, proč to dělá.

A co se týče oblasti účetní a účetní kontroly, tam bych velmi varoval před tím, aby byly činěny rozdíly, protože bychom se skutečně dostávali do křížku s ústavností, která je blízká všem zemím. Je přeci naprosto lhostejno, jestli finanční kontrola probíhá u tzv. ziskových a nebo u tzv. neziskových organizací.

Jenom tak mimochodem. Vždyť řada z nás nebo všichni máme zkušenosti s neziskovými společnostmi a vážíme si jejich práce. Ale na druhou stranu musíme varovat před tím, aby kontrola – a finanční účetnictví o tom je – probíhala různými mechanismy. Před tím velice varuji.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego. Nyní se jako senátor přihlásil zpravodaj Jiří Stříteský.

Senátor Jiří Stříteský: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, vůbec jsem netušil, že tato novela nás dovede až do vod Evropské unie, do ústavnosti a do těchto různých věcí, které, myslím si, v podstatě momentálně vůbec nejsou namístě.

Varoval bych i před tím, že si tady budeme hovořit o průkaznosti podvojného nebo jednoduchého účetnictví. Už se přikloním i k tomu názvu, který bude brzo i v zákonu aplikován, o daňové evidenci, protože jestli jde s něčím dělat čáry a kouzla, tak to je právě podvojné účetnictví. Ten jednoduchý finanční deník, kam se účtuje v časové posloupnosti, totiž naprosto vylučuje, aby se s tím něco dalo dělat.

Ale chtěl bych říci o tom, že zavedeme-li podvojné účetnictví, zavedeme také to, že vydaná faktura už je účtování o výnosech, nemusí nám být zaplacena a my budeme platit i z toho daně, kdežto jednoduchá daňová evidence účtuje o výnosech akorát v tom okamžiku, kdy nám to přijde na účet.

Čili nerad bych z toho tady udělal kurs účetnictví a školení. Chtěl bych říci to, že pokud budeme důslednými členy EU, tak nás čeká řada novel, ať už je to zákon o auditorech, zákon o daňových poradcích, zákon o účetnictví. Všechno budeme muset aplikovat na evropskou úroveň. A v tomto okamžiku se najde, myslím si, i pro to, abychom legalizovali ty naše, jak už jsem znova říkal, desetitisícové organizace, které doopravdy dneska, když jim dáme něco, aby vyplňovaly, to naprosto nemohou zvládnout.

Prosím vás, nechme vznešených debat, pojďme hlasovat o tom, jestli ANO či NE, protože jsme v určité časové tísni, a já si myslím, že se s tím každý vyrovná podle svého vědomí či svědomí.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego. Hlasovat jistě budeme, ale musíme ukončit obecnou rozpravu, kam je přihlášen kolega Josef Zoser.

Senátor Josef Zoser: Vážené kolegyně, vážení kolegové, já nebudu zdržovat dnešní jednání. Chtěl bych vám jenom sdělit, že pracuji velmi dlouho v institucích a v občanských sdruženích a vím, jaké problémy nastanou ve chvíli, kdy budeme v těchto občanských sdruženích vyžadovat podvojné účetnictví. Já se domnívám, že v tzv. jednoduchém účetnictví, ve kterém jsme účtovali v našich spolcích do této doby, jsme nezaznamenali žádné zásadní problémy. A jestli je to o tom, zda na venkově bude existovat jeden, dva, tři spolky, tak mám obavu, že v některých místech přijdeme o některá občanská sdružení jenom proto, že budeme trvat na tom, abychom i v těchto sdruženích účtovali v podvojném účetnictví.

Přimlouval bych se za to, abychom uvedenou novelu zákona schválili. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego. Dále je přihlášena paní senátorka Ludmila Müllerová. Máte slovo, paní kolegyně.

Senátorka Ludmila Müllerová: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já si myslím, že jsme se společně všichni octli pěkně v prekérní situaci, protože stav, kdy předkladatelé se nedostaví na projednání ve výboru, a domnívám se, že to tady nebylo ani řádně vysvětleno, nemá obdoby.

A v prekérní situaci jsme proto, že pokud prostě dneska řekneme nikoliv, tak ty zmiňované tisíce spolků, drobných organizací, mezi něž patří myslivci, chovatelé, zahrádkáři, ale i sportovní sdružení, to znamená Sokolové, Orli, a myslím si, že většina z nás v některé právě zmíněné drobné organizaci je zainteresován, tak prostě budou v problému. Přiznejme si, že tyto malé drobné organizace ví pět let, co před nimi je. A na druhou stranu je faktem, že když my dnes řekneme „ne“, vinou toho, že předkladatelé nepřišli, a byli to předkladatelé z Poslanecké sněmovny z řad sociální demokracie, ráda bych se zeptala, proč tedy nemohl někdo z oněch uvedených mnoha, pan Hašek, Paroubek, Škromach, Zaorálek a další přijít v takto důležité věci, tak si myslím, že skutečně na to dojedou zejména ty spolky, které se doptat nemohou.

Pan kolega Stříteský tady hovořil i o tom, že v rámci EU bude potřeba novelizovat mnohé předpisy v oblasti účetnictví.

My tady dneska touto novelou dáváme dalších pět let těm organizacím na zjednodušené účtování. Myslím si, že je potřeba, abychom to všichni měli na paměti, abychom všichni věděli, že těch dalších pět let je nerozumné, že by bylo dobré provést zavčas připravenou novelu, tak abychom i těm drobným organizacím dali jasný vzkaz, že takto to nadále nepůjde. Nicméně dnes, v tuto chvíli, se přikláním k tomu, abychom tuto novelu zákona podpořili.

A skutečně by mě ještě zajímalo, jestli by mohl pan poslanec odpovědět na otázku, proč se nemohli dostavit na projednání.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, paní kolegyně. To jistě udělá, pokud to bude vědět, ale až po ukončení obecné rozpravy. Nyní je na řadě kolega Jiří Pospíšil, ale předtím faktickou poznámku má kolega Ivan Adamec.

Senátor Ivan Adamec: Děkuji za slovo. Paní kolegyně, přes vás, pane předsedající, tato změna je navždycky, pokud ten zákon bude platit, ne na pět let.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego, že jste skutečně měl faktickou poznámku, ne jako v Poslanecké sněmovně, nikoliv žádný projev.

A nyní prosím pana senátora Pospíšila, aby se ujal slova.

Senátor Jiří Pospíšil: Pane předsedající, dámy a pánové, dostáváme se do velice prekérní situace. Když to schválíme a učiníme rozumně, já musím říci, že jsem podjatý, protože jsem členem několika organizací sportovních i ekologických a samozřejmě si dovedu představit situace, do kterých se tím dostaneme, prostě když nic jiného, tak budeme muset platit nějakou účetní, která nám tam bude dělat účty. Ale mě tam napadá to důležitější, že my teď vymýšlíme způsob, jak uhnout v podstatě z nesmyslných směrnic EU. Začněme nad tím přemýšlet, že se nám to bude stávat čím dál častěji a přemýšlejme o tom, jestli bychom neměli něco dělat s tou Evropskou unií. Děkuji. (Oživení v sále, smích.)

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego, posunul jste debatu ještě někam dál. Nyní prosím kolegu Ivo Bárka, který, doufám, se bude držet merita věci.

Senátor Ivo Bárek: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, já už jsem tady také nějakým pamětníkem. V Senátu jsem byl v minulém období v hospodářském výboru. Ono to není poprvé, když se nedostaví nějaký předkladatel. I v minulém období se stalo to, že se nedostavil předkladatel, nechci říci tehdy z opoziční strany. Ale tehdy to ten výbor prostě vzal a projednal ten zákon. A přiznám se, že já jsem byl flegmatik a cítil jsem, že to je nutno projednat a tak se to projednávalo.

Já bych prostě nehrál tuto hru. Je to samozřejmě neodpustitelné, myslím si, že se to prostě stávat nemá, ale neměli bychom se tady nějakým tímto způsobem „mlátit“ a měli bychom být trošičku nad věcí.

Já jsem tehdy nad věcí byl a neprotestoval jsem a vzal jsem to hrdinně.

Čili jenom na vysvětlenou, že to není první případ.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji za přátelské vystoupení a prosím kolegu Mejstříka.

Senátor Martin Mejstřík: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, já budu z těch, kteří by tuto novelu rádi podpořili; o těch důvodech zde padla řeč.

Také já slyším ze strany těch „nevládek“ na tuto věc stížnosti, pokud jde o podvojné účetnictví.

Ale chtěl jsem se zeptat předkladatele, případně pana kolegy Stříteského.

Naše legislativa je ve svém doporučení nebo v posudku poměrně hodně striktní a o samotném záměru říká, že je systémově chybný. Potom konstatuje, že ve druhém a třetím čtení došlo k věcem, které zde nebudu citovat. Ale ty vedly k tomu, že v podstatě podle legislativy tento návrh je nepoužitelný. A to bych zase nerad, v Senátu to prostě neděláme, pakliže máme před sebou zmetek, tak ho nepodporujeme, a já jsem nyní mezi dvěma mlýnskými koly.

Rád bych tedy slyšel od vás vysvětlení, zdali se s námitkami legislativy dá nějak vypořádat.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego. Přihlášen byl kolega Jan Hajda, prosím, máte slovo.

Senátor Jan Hajda: Pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, je mi tady z debaty smutno na duši, protože sám bydlím na malé vesnici, dělal jsem řekl bych toho pokladníka v několika spolcích, pomáhám pořád. A pokud chceme, aby dobrovolná činnost na vesnici byla podmíněna jakousi obrovskou legislativou apod., tak jediné, pokud to schválíme, docílíme toho, že v podstatě ta dobrovolná činnost zanikne. Pokud máme nějaké občanské sdružení, které udělá pět tisíc zisku za rok, prosím vás, oni něco ohrožují? Vždyť buďme rádi, že ti lidé ještě vůbec něco dělají na vesnicích apod.

Já si nesmírně vážím vystoupení kolegy Stříteského, který vidí tuto problematiku tak, co by znamenalo pro dobrovolné organizace přijetí tohoto zákona, a jeho názor podporuji. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego. A nyní opět pan kolega Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig: Slibuji, že vystupuji naposled k této věci. Vážené kolegyně a kolegové, tady přece vůbec nejde o to, že chceme podporovat nějaké spolky a jejich buď daňovou evidenci, nebo účetnictví. Já jsem všemi deseti pro to, aby byla daňová evidence uváděna a umožněna všem subjektům. Ale nikdy nemůže být to, jestli bude daňová evidence nebo nebude daňová evidence. Nemůže být nikdy kritériem, v jaké oblasti ten subjekt vede účetnictví. Kritériem může být vždycky jenom výška. A proto také jsem pro, ať ta hranice je co nejvyšší, tam spadnou pak všechny ty ochotnické dobrovolné spolky. A pokud tam bude velký obrat, tak se nedá nic dělat, je tam tak velký obrat, že jsou tam velká rizika. A tady proti všem vyjádřením některých mých kolegů musím jednoznačně říci, a jsou to dlouhodobě nabyté zkušenosti od skutečně expertů na účetnictví, že podvojné účetnictví je skutečně prokazatelnější a důslednější než daňová evidence. O tom bychom tady vůbec neměli pochybovat.

Chápu všechny důvody, které předkladatel řekl, rozumím jim, ale tento návrh je přímo neaplikovatelný. Mohou jej přepracovat a bude-li tam kritérium jenom velikost obratu, tak nebude určitě problém, aby to prošlo komorou, která by měla dbát na dodržení ústavnosti. Děkuji vám.

(Řízení schůze se ujímá místopředseda Senátu Jiří Liška.)

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Prosím pana místopředsedu Jana Rakušana, který se přihlásil o slovo. Pane místopředsedo, máte slovo.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Pane předsedající, kolegyně a kolegové. Základní věc je to, že teďka suplujeme práci výboru, místo toho, abychom se věnovali práci, která by byla urychlena.

Druhá věc je to, že tady stavíme jakýsi zdravý selský rozum a proti tomu, jestli bude tato novela nebo norma naprosto čistá po stránce ústavní, zákonné, legislativní.

Já tady v tom případě, řeknu to v dobrém slova smyslu, jsem v této oblasti primitiv, a myslím si, že občané od nás požadují hlavně to, abychom jim zjednodušili život a umožnili jim život. A jestliže budeme trvat na čistotě tohoto zákona a přitom omezíme občany v jejich zájmové činnosti a práci, tak děláme sice hezkou práci, ale zbytečnou.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane místopředsedo. Byl jste poslední přihlášený do obecné rozpravy. Ale ještě pan kolega Adamec.

Senátor Ivan Adamec: Omlouvám se všem, že zdržuji, ale musím reagovat na to, že tady nesuplujeme práci výboru. Výbor, pokud měl po odborné stránce posoudit návrh zákona, tak by musel dát „zamítnout“. Tady se samozřejmě bavíme, řekl bych, o politických důsledcích, a teď nemám na mysli rozlišení „levá – pravá“, ale skrz celé politické spektrum, které je zde zastoupeno.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane předsedo, aniž bych chtěl předjímat rozhodnutí výboru, myslím si, že tak by to ani třeba nemuselo být. Ale jste poslední, kdo byl přihlášen do obecné rozpravy, takže obecnou rozpravu končím. Pane navrhovateli, pane poslanče, prosím, jestli se chcete vyjádřit k rozpravě?

Poslanec Petr Rafaj:Vážený pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři, chtěl bych se za své kolegy omluvit, že jsme se na jednání výboru nedostavili včas. Není pravdou, že bychom se nedostavili. Tímto byl pověřen kolega Antonín Seďa, který avizoval při rozhovoru s tajemnicí telefonicky, že se dostaví o 5 až 10 minut později. Když došel o 5 minut později, tajemnice mu sdělila, že předseda pro neúčast rozhodl o tom, že se tento zákon ve výboru projednávat nebude.

Souhlasím s tím, že neúčast předkladatelů je velký problém. Já to chápu, já to ctím, ale pokud je avizováno zpoždění o 5 – 10 minut, to snad nemůže být problémem pro to, aby se to neprojednávalo. Asi došlo někde ke komunikaci, já nevím, jestli to nebylo sděleno nebo nebylo. Takže takový je stav, přesto se omlouvám, souhlasím s tím, je to pravdou, předkladatelé by měli mít povinnost se toho účastnit.

Víte, v současné době stojíme v této společnosti před problematikou umírající občanské společnosti, to jistě cítíme všichni. Občanská společnost jako taková, společnost, která je složena ze sdružení, spolků, různých lidských aktivit, nám odchází. To cítíme, to víme, těchto spolků je stále méně, pořádá se stále méně akcí a my teď máme přijít s tím, že jim ještě do toho, jak se říká lidsky, řízneme tím, že je donutíme dělat podvojné účetnictví.

Na těch vesnicích, kde spolky fungují, můžu vás ujistit, že málokdo to zná. Toto účetnictví se používá u velkých firem a je vcelku složité. Nebudou to dělat, skončí. Protože finanční úřady samozřejmě při 1. kontrole je napadnou, udělí pokuty a tyto spolky se rozpadnou. To nebude fungovat. Takže my zabíjíme další hřebíček do rakve občanské společnosti, kterou tak nutně potřebujeme.

Víte, taktéž není pravdou, že by to bylo protiústavní. Já s tím nesouhlasím, protože i zákon o podvojném účetnictví jako takovém má své účetní osnovy a postupy. Tyto účetní osnovy a postupy, já to možná nebudu citovat přesně, ale jsou pro ziskové organizace, organizace neziskové, veřejnoprávní a pro příspěvkové organizace. Je to rozděleno několik v tomto podvojném účetnictví. Neúčtují stejně, jsou u nich jinak stanoveny účetní postupy. Je jinak stanovena účetní osnova. Takže už v tomto by prakticky bylo řečeno, že podle ústavy je nerovnoprávnost. A už je zavedena a funguje. Tak potom to teda zrušme všechno, jak tady bylo řečeno. Pak by se měla zrušit i zjednodušená evidence, protože také to rozděluje jinak. Navíc my to dáváme pro organizace, které jsou založeny podle speciálního zákona. Takže tímto už je to jednoznačně odděleno a není nikdo diskriminován a v rámci tohoto zákona pak se to nedělí podle nějakých fiktivních kritérií, ale je tam jednoznačně stanovena hranice 3 mil. Kč.

Jednoduché účetnictví, to je účetnictví o penězích. Má dáti – dal. Kdo nezaplatil, kdo zaplatil. Podvojné účetnictví, to je účetnictví o penězích v čase. Myslíte si, že spolky, sdružení, ti hasiči mají účtovat o penězích v čase? Vždyť to je přeci absurdní. Oni potřebují vědět, jestli někdo zaplatil příspěvky, co kdo zaplatil a nic víc, a jestli je zaplaceno. To je pro ně důležité. Oni nepotřebují evidovat nějaké pohledávky, složité odpisy apod. Vždyť to je parta lidí, která chce spolupracovat, která chce něco dělat, být aktivní. Ne o tom tady vytvářet nějaké složité administrativní záležitosti.

Právní rozbor. Asi by se tady měli sejít legislativci z parlamentu a odsud ze Senátu, protože u nás legislativa řekla, že to je v pořádku, že to tak může být, tady legislativa dává k tomu znamínko, že to tak nemůže být. Nevím, kde je pravda, já nejsem právník, nejsem legislativec, já si myslím, že tady by se odborné útvary Senátu a parlamentu měly sejít a jednoznačně si říci, jak to funguje.

Jinak, říká se, že se sem zanáší nějaký problém. Víte, dodnes to funguje, dosud to běží podle jednoduchého účetnictví. Nikdo nesignalizoval nikde žádný problém. Když se přijímal zákon o účetnictví, a já jsem byl jeho zpravodajem v parlamentu, tak tenkrát jsme dávali omezení pro to, že pokud do toho vstoupí problémy s jednoduchým účetnictvím, ve kterém se bude účtovat, tak to bude ukončeno určitým datem a budou muset všichni přejít, a bez diskusí. Mají na to určitý čas, aby se na to připravili, ale pokud to bude dělat problémy, tak taková byla dohoda, a proto jsem mluvil předtím, že u tohoto byl obecný konsensus. Žádný problém nevznikl, žádný finanční úřad nijak neavizuje, že by vznikal problém při kontrolách nebo v tomto systému, tak jsme se shodli, že by se v tom mělo pokračovat dál.

Znovu říkám: hlavní idea je pomoci občanské společnosti, ať funguje, protože opravdu při volném čase lidí i výchově prostě občanskou společnost potřebujeme, bez toho to nebude jednoduché. Takže já bych vám chtěl poděkovat za všechny názory, které tu byly řečeny, a věřím, že tento zákon podpoříte.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane poslanče, s krátkou technickou poznámkou je přihlášen pan kolega Šneberger, pan kolega Adamec a paní kolegyně Palečková. Ale prosím skutečně technicky.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Pane poslanče, mne to velmi mrzí, skutečně jenom technická poznámka. My jsme parlament, pokud to nevíte, také jsme horní a dolní komora parlamentu. Velmi mne mrzí, že když to neznají občané, tak mne to mrzí, ale od člena parlamentu mne to mrzí dvojnásobně.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Kolegyně Palečková měla pravděpodobně stejnou poznámku. A pan kolega Adamec?

Senátor Ivan Adamec: Děkuji. Já mám jiné dvě poznámky. Zaprvé počet spolků v tomto státě roste. To je jedna věc. A druhá věc, já musím reagovat a nechtěl jsem to učinit, protože kolega Bárek to řekl velmi slušně, ale ta realita byla naprosto jiná. A pokud jiná realita byla ve skupině pánů předkladatelů, tak je to o tom, že asi nefungují tajemnice, je potřeba je propustit. A nebo je realita taková, že bychom skutečně volali na patřičné místo ve sněmovně a neustále se měnili předkladatelé, kteří by měli přijít. Dokonce hned v úvodu nám bylo řečeno, že nepřijdou, že mají jednání o rozpočtu. A nakonec, když se dostavili, tak už jsme dávno projednávali jiný bod. Takže to považuji za nutné vysvětlit, protože to nebylo 5, 10 minut a nebylo to tak, jak bylo řečeno.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Dobře, děkuji. A prosím pana zpravodaje, aby se vyjádřil k rozpravě.

Senátor Jiří Stříteský: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, já už nebudu říkat nic závratného, protože všechno jste tady slyšeli. Rozprava byla nad očekávání živá, a když se to shrne, tak všichni měli svým způsobem pravdu. Ale já zase říkám, že je potřeba, abychom se řídili ničím jiným než zrovna momentálně legislativním stavem. Přišel za mnou během diskuse jeden kolega a ptal se mne, zda stanovisko legislativy je doopravdy tak tvrdé? Ano, ono je, ale je tam dole jeden takový malý odstaveček, kterého jste si asi nikdo nevšiml. Já přecituji:

„Na okraj je třeba připustit, že oblasti úpravy, ve kterých se po dlouhou dobu postupovalo podle zrušeného předpisu, lze v našem právním řádu nalézt, vždy však šlo o situaci přechodnou do okamžiku, než měl být přijat nový zákon. Šlo tedy o překlenutí určitého vakua, vzniklého v důsledku nepřipravenosti potřebné úpravy nebo v důsledku absence politické shody.“

Pak je sice napsáno, že v tomto případě se nejedná o toto, ale já si myslím, že ano. Před lety se přijal zákon o účetnictví, stanovily se tam určité parametry a nikdo si v tom daném okamžiku nevzpomněl na 65.000 spolků, kterých se tato úprava bude týkat. Najednou uprostřed kalendářního roku si na to někdo vzpomněl a v tom vznikla poslanecká iniciativa, a proto tady máme na stole tento zákon. Já jsem přesvědčen o tom, že ministerstvo financí, které o tomto problému ví, během příštího roku musí nezbytně připravit vládní novelu zákona o účetnictví a dát tuto anomálii svým způsobem do pořádku. Proto všechno nebude platit navždy, ale do doby vydání nového zákona. A já si myslím, že právě my tímto krokem pomůžeme to přechodné období, to, kdy bychom spolky vystavovali určitým pokutám a určitým nákladům na pořízení podvojného účetnictví, měli ochránit.

Já si myslím, že už tady nebudu nic rozhodovat, doporučovat, všechno už bylo řečeno, takže teď už záleží jen na vás.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane zpravodaji. V obecné rozpravě padl návrh schválit i zamítnout a o těchto návrzích, případně pouze o jednom, budeme hlasovat.

Kolegyně a kolegové, zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh? Kdo je pro schválení?Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování č. 17, registrováno 61, pro 44, návrh byl schválen.

Děkuji, pane poslanče Poslanecké sněmovny, děkuji, pane zpravodaji a kolegyně, kolegové, dalším bodem, který budeme projednávat, je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 131/2000 Sb.,

o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů

Tento návrh máme pod senátním č. 139, a prosím pana Rudolfa Blažka, 1. náměstka primátora hl. m. Prahy, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Pane náměstku, dobrý den, prosím, máte slovo.

Rudolf Blažek:Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, předstupuji před vás s návrhem novely zákona o hlavním městě Praze, jak již uvedl pan místopředseda. Já bych velmi stručně uvedl obsah, podstatu navrhované úpravy. Ono totiž po projednání v PS došlo k tomu, že návrh sice byl PS schválen, ale bez toho základního, proč jsme předkládali tento návrh do PS, to z něho v průběhu projednávání v PS vypadlo. Takže v této chvíli možná paradoxně vypadá ten návrh velmi zvláštně pro vás, protože vlastně město Praha navrhuje pouze zvýšit pokuty.

Já bych chtěl říci, že jsem si vědom výhrad, které gesční výbor Senátu k této předloze měl, i když jsem současně přesvědčen, že náš právní řád rozdílnou výši sazby pokut pro osoby právnické a fyzické ve svých zákonech má uvedenu, ať je to zákon o odpadech, zákon o vodách či o myslivosti, ty jsou dokonce velmi zásadní, rozdíly mezi sazbami pokut pro právnické a fyzické osoby. Stejně tak bych byl schopen velmi intenzívně rozporovat nebo diskutovat na téma ústavního principu rovnosti, nicméně musím říci, že stejně jako vy víte, tak PS, resp. vláda a hl. m. Praha připravuje komplexní návrh novely zákona o hl. m. Praze, který platí už od roku 2000 a v mezidobí se skutečně udála celá řada novelizací, zákon o krajích, resp. zákon o obcích a pokud Senát, jak jsem pochopil po jednání ve výboru, má tak zásadní výhrady, dokážu si představit, že tato dílčí novela nebude pozitivně projednána, schválena a o těchto věcech se bude diskutovat v rámci té komplexní novely.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane náměstku, za vaše úvodní slovo. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor přijal usnesení pod číslem 139/1, zpravodajem výboru je pan kolega Miloslav Pelc.

Pane senátore, prosím, seznamte nás se zpravodajskou zprávou výboru.

Senátor Miloslav Pelc: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, pane náměstku, dovolte, abych vás velmi stručně seznámil s principy této novely a potom abych se trochu zdržel u našeho zdůvodnění, které jsme projednali na našem výboru.

Takže návrh novely zákona řeší dva věcné okruhy stávajícího zákona o hl. m. Praze. Jsou to zaprvé změny v ustanovení § 29, kde jsou upraveny jednotlivé skutkové podstaty správních deliktů fyzických a právnických osob a horní hranice příslušných pokut, které lze za ně uložit. Tak se zvyšuje pokuta z 50.000 Kč na 100.000 Kč fyzickým osobám, které neudržují čistotu a pořádek na pozemku, který užívají nebo vlastní, a narušují tím vzhled městské části.

Dále se zvyšuje pokuta ze 100.000 Kč na 500.000 Kč právnickým osobám nebo podnikatelům za totéž. A konečně se zvyšuje pokuta z 500.000 Kč na 1 mil. Kč právnickým osobám nebo podnikatelům, kteří při výkonu své podnikatelské činnosti znečistí veřejné prostranství, odloží věc mimo vyhrazené místo nebo jinak naruší vzhled městské části.

Dále v této navrhované novele dochází k formulačním změnám výše uvedených správních deliktů.

Druhý okruh se týká ustanovení § 35, odst. 6, kde se rozšiřuje počet výjimek, kdy mohou hl. m. Praha a její městské části ručit za závazky právnických a fyzických osob, a sice se rozšiřuje o závazky honebních společenstev. Protože Praha jako vlastník honebních pozemků může být členem honebního společenstva, a proto musí dostát své zákonné povinnosti, ručit za závazky honebního společenstva podle zákona 449/2001 Sb., o myslivosti.

Tolik úvodem. A nyní mi dovolte krátce něco o legislativním procesu. Návrh zákona předložilo zastupitelstvo hl. m. Prahy Poslanecké sněmovně 27. 2. 2007. Stanovisko naší vlády k tomuto návrhu bylo nesouhlasné. 1. čtení bylo na 14. schůzi PS 25. 4. a návrh byl přikázán k projednání výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, který doporučil jeho schválení ve znění jednoho pozměňovacího návrhu.

Ve 2. čtení konaném na 22. schůzi PS 19. 10. nebyl kromě pozměňovacího návrhu výboru podán žádný jiný návrh.

3. čtení se uskutečnilo na 22. schůzi 31. 10. Návrh zákona byl schválen ve znění pozměňovacího návrhu výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj. Z přítomných 148 poslanců se pro návrh vyslovilo 132 poslanců, 1 byl proti. Při jednání v PS byl z návrhu zákona vypuštěn text obsahující změnu § 44, odst. 3, písm. c) zákona o hl. m. Praze. Tato změna se týkala rozšíření zákonného zmocnění ve vydané obecně závazné vyhlášce na úseku udržování čistoty na veřejných prostranstvích, ochrany ŽP a zeleně. Změna byla z důvodu nesystémovosti a nepřesného používání zákonných pojmů odmítnuta.

A nyní k vlastním problémům. K projednávání správních deliktů, týkajících se neudržování čistoty a pořádku na úseku územní samosprávy, jsou příslušné obce dle § 58 a 60 zákona o obcích a městské části hl. m. Prahy dle § 29 a 30 zákona o hl. m. Praze. Přestože jde v zásadě o typově obdobné delikty, obsahují citovaná zákonná ustanovení neodůvodněné rozdílnosti. Navrhované zvýšení pokut je ve vztahu ke stávající úpravě pokut, obsažené v zákoně o obcích, nesystémové. Znamenalo by to totiž, že typově stejné správní delikty by bylo možno na území Prahy trestat pokutami až 500.000 Kč a 1 mil. Kč, to je § 29, odst. 3 a 4, zatímco na území ostatních obcí v republice pouze pokutou do 200.000 Kč. Jedná se tedy o rozdíl ve výši až 400 %. Toto nesystémové řešení ve svých důsledcích zakládá nerovnost před zákonem, protože výrazně zvýhodňuje delikventy, kteří budou za stejné činy stíháni mimo území Prahy. Stejně tak podle ustanovení § 29, odst. 2 je možno uložit fyzické osobě, která neudržuje čistotu a pořádek na pozemku, který vlastní nebo užívá, pokutu až 100.000 Kč.

Tento delikt je formulován jako tzv. jiný správní delikt, u něhož není nutno prokazovat delikventovi zavinění. Řízení o uložení pokuty je v daném případě možno zahájit do tří let od spáchání deliktu.

V zákonu o obcích se vychází z tradičního a právem respektováno principu, že delikty fyzických osob, které nesouvisejí s jejich podnikáním, se označují a projednávají jako přestupky, což znamená, že mimo území hlavního města Prahy je protiprávní jednání fyzické osoby, která neudržuje pořádek na svém pozemku, kvalifikováno jako přestupek, za který lze uložit pokutu maximálně deset tisíc korun. Je to § 47b odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích. Jedná se tedy o rozdíl ve výši až 900 %, což je téměř o jeden řád vyšší. V přestupkovém řízení je nutno delikventovi prokázat zavinění. Řízení o přestupku je nutno zastavit v případě, že se nepodaří rozhodnout o přestupku do jednoho roku od jeho spáchání.

Je tedy zřejmé, že ustanovení paragrafu 29 odstavec 2 zákona o hlavním městě Praze neposkytuje fyzickým osobám záruku řádného a spravedlivého procesu a mělo by být ze zákona vypuštěno.

Nesystémovým řešením jsou i rozdílné formulace skutkových podstat správních deliktů. Předložená novela paragrafu 29 zákona o hlavním městě Praze nejenže nepříznivý stav daný neodůvodněnými rozdílnostmi řešení správních deliktů na území hl. m. Prahy a v ostatních obcích naší republiky nenapravuje, ale naopak rozdíly výrazně prohlubuje.

Předložený návrh novely zákona o hl. m. Praze není pro oblast správního jednání přínosem. Nejvhodnějším řešením by bylo připravit návrh zákona, v němž by formou novely zákona o obcích a zákona o hl. m. Praze byly obě právní úpravy správních deliktů uvedeny do souladu. Příležitost se nabízí v příštím roce, kdy vláda předpokládá předložit k projednání Parlamentu ČR návrh novel zákonů o územní samosprávě. V jeho rámci, jak bylo zjištěno na ministerstvu vnitra, je otázka sjednocení právní úpravy správních deliktů řešena.

Náš výbor se návrhem změny zákona o hlavním městě Praze zabýval na svém zasedání 28. listopadu. Své jednání následně přerušil a pokračoval dnes. Po podrobných zprávách a diskusi přijal usnesení, se kterým vás seznámím:

V návaznosti na usnesení výboru číslo 52, za přítomnosti JUDr. Blanky Žáčkové z odboru legislativního a právního Magistrátu hl. m. Prahy a po rozpravě, výbor:

I.? doporučuje Senátu Parlamentu ČR projednávaný návrh zákona zamítnout,

II.? určuje zpravodajem výboru projednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Miloslava Pelce,

III.? pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Toto odsouhlasil náš výbor všemi hlasy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane zpravodaji. Kolegyně a kolegové, ptám se, zda někdo navrhuje, aby se Senát tímto návrhem zákona nezabýval. Nikoho nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu.

Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu končím. Vzhledem k tomu, že padl pouze jeden návrh – návrh zamítnout tento návrh zákona, tak o něm budeme teď hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem - zamítnout?

Kdo je proti tomuto návrhu?

V hlasování číslo 18 registrováno 53, pro 34, návrh byl schválen.

Nyní, kolegyně a kolegové, pověříme senátory, kteří odůvodnění usnesení Senátu předloží na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jím byl pan kolega Pelc a pan kolega Eybert. Souhlasíte, kolegové? Ano. Děkuji.

Takže hlasujeme o souhlasu s pověřením.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, aby nás zastupovali kolegové Pelc a Eybert v Poslanecké sněmovně?

Kdo je proti tomuto návrhu?

V hlasování číslo 19 registrováno 53, pro je 34, návrh byl schválen.

Děkuji vám. Děkuji, pane náměstku.

Vážené kolegyně a kolegové, budeme pokračovat naším přerušeným bodem, tj. pokračování volby členů Rady Ústavu pro studium totalitních režimů.

Volba členů Rady Ústavu pro studium totalitních režimů

Senátní tisk číslo 146. Prosím pana předsedu volební komise Josefa Pavlatu, aby nám sdělil další pokyny ke konání volby.

Senátor Josef Pavlata: Já děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, nyní přistoupíme k volbě členů Rady Ústavu pro studium totalitních režimů a to z návrhů, které předložila občanská sdružení či právnické osoby. Podle příslušného zákona zvolí Senát z navržených kandidátů čtyři členy rady ústavu.

Chtěl bych připomenout, že na hlasovacím lístku, který bude odlišen i od těch dvou, které jsme již používali při první volbě, na hlasovacím lístku bílé barvy jsou uvedena v abecedním pořádku jména všech navržených kandidátů s tím, že před každým jménem je pořadové číslo kandidáta. Pro volbu členů rady ústavu se použijí přiměřeně ustanovení článku 2 volebního řádu Senátu. Musím zopakovat, že budeme volit čtyři kandidáty, resp. čtyři členy rady ústavu. Znamená to, že musím svým způsobem vzít zpátky tu nabídku, kterou jsem říkal před první volbou, že bude možno pouze kroužkovat. Ne. Jednací řád Senátu, jehož součástí je i volební řád, zákon číslo 107 je zákon, jak jsem říkal, a nad něj ani případné usnesení pléna Senátu není. Znamená to, že musíme všechna čísla před jednotlivými kandidáty označit – souhlas nejvýše s takovým počtem kandidátů, který byl stanoven pro obsazení míst členů rady, to jsou místa čtyři, zakroužkováním těchto čísel před jejich jmény, a pořadová čísla před jmény ostatních kandidátů je nutno přeškrtnout písmenem X či křížkem. Je možné také vyslovit nesouhlas se všemi kandidáty přeškrtnutím pořadového čísla před jmény všech kandidátů křížkem či písmenem X. Neboli – přeloženo do češtiny – ten, kdo chce, aby jeho hlas byl platný, zakroužkuje nejvýše čtyři čísla před jmény kandidátů, o kterých je přesvědčen, že by měli být členy rady ústavu, všechny ostatní potom překřížkuje.

Já si myslím, že je to dostatečně vysvětleno. Zbývá asi říci, že v prvém kole budou zvoleni ti kandidáti, kteří získají nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů. Opakuji, že přítomný je ten, kdo si vyzvedne proti podpisu hlasovací lístek. Pokud obdrží nadpoloviční většinu více kandidátů než čtyři, jsou zvoleni ti z nich, kteří obdrželi nejvyšší počet hlasů. Nastane-li rovnost hlasů pro kandidáty na volitelných místech, opakuje se mezi nimi volba. Není-li ani potom rozhodnuto, rozhoduje los. Nezíská-li nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů tolik kandidátů, aby byl obsazen stanovený počet, to je čtyři členové rady, koná se na neobsazená místa druhé kolo volby. Do druhého kola potom postoupí kandidáti z prvního kola, kteří získali nejvyšší počet hlasů, nejvýše však dvojnásobný počet kandidátů, než bude počet neobsazených míst.

V této chvíli si myslím, že je moje vysvětlení dostatečné. Uvidíme, zda bude následovat rozprava, možná nějaké žádosti šéfů výborů o pauzu. V každém případě samotná volba, až bude zahájena prostřednictvím pana předsedajícího, bude trvat v tomto případě 60 minut, protože každý z nás, který půjde hlasovat, bude za tou plentou nejméně minutu. Přece jenom je to trošku pracná záležitost. Samotné spočítání potom bude dalších dvacet minut. Znamená to, že po zahájení volby za 80 minut po tom budou vyhlášeny výsledky 1. kola této volby. Prozatím děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane předsedo volební komise. Kolegyně a kolegové, otevírám rozpravu. Kolega Stříteský je přihlášen.

Senátor Jiří Stříteský: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, já bych chtěl, pokud zde proběhne nějaká rozprava, po této rozpravě 10 minut na poradu předsedů jednotlivých politických klubů a následně opět jako dopoledne 10 minut na poradu politického klubu.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Pan kolega Oberfalzer.

Senátor Jiří Oberfalzer: Dámy a pánové, já vím, že náš jednací řád je kniha posvátná, ale přece jenom se ve mně cosi vzpouzí. Při nesporné zralosti a dospělosti všech nás zde přítomných soudím, že bychom se možná mohli pokusit v daném případě udělat výjimku a shodnout se na tom, že při tomto hlasování budou stačit čtyři kroužky a neoznačená pořadová čísla prostě znamenají nesouhlas. Tento systém hlasování je nesmyslný, na tom se myslím shodneme všichni, ale křížkovat čtyřicet jmen, jenom abych dal najevo, že si je nežádám, mi připadá opravdu poněkud zpozdilé. Myslím si, že pokud bychom vyjádřili svou většinovou vůlí, že budeme rozumět i takovému hlasovacímu lístku, kde budou čtyři kroužky jakožto výraz pozitivní volby, že by ta volba byla platná a dala by se jistě i rychleji zpracovat. Obávám se, že v tom lese křížků to bude velmi nepříjemné, hledat kroužky.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Jenom vás prosím, kolegové, kteří se pouštíte do této diskuse, aby nebyla delší než křížkování. (Smích.) Kolega Šneberger.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já budu určitě velmi krátký. Já bych chtěl říci kolegovi Oberfalzerovi, že cesta do pekel je vždycky dlážděna dobrými myšlenkami. To prostě možné není. Pokud to máme jednou dáno v zákoně, tak bychom museli ten zákon změnit. Takže já navrhuji těm, kteří chtějí změnit jednací řád, aby si to tam napsali jako jednu z poznámek. Ale abychom si tady říkali, že si teď uděláme výjimku ze zákona, tak jsme občanům akorát pro smích. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Kolega Volný.

Senátor Jaromír Volný: Já bych se připojil k těm nesouhlasným hlasům k návrhům kolegy Oberfalzera s tím, že největší nebezpečí, pokud bychom to vůbec udělali, něco takového, že bychom nepostupovali podle zákona – tak největší nebezpečí by bylo, že by někdo tu volbu mohl zpochybnit. To znamená, mohl by říci, že neproběhla volba podle zákona, a taková volba je neplatná. Takže já se domnívám, že do takového dobrodružství se pustit nemůžeme.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. To byl poslední příspěvek do rozpravy. Rozpravu končím. Je 15.04, resp. 15.05 – plus dvacet minut, tj. 15.25 hodin. V 15.25 zahajujeme volbu, která bude trvat i se sečtením 80 minut. To znamená, že bychom měli zahájit naše jednání v 16.45 hodin, pokud dobře počítám. Takže ve tři čtvrtě na pět pokračujeme v našem jednání. Je to tak? (Nejsou námitky.) Ještě jednou připomínám, že volba bude zahájena v 15.25 hodin.

(Jednání přerušeno v 15.06 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 16.44 hodin.)

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Vážené kolegyně a kolegové, měli jsme začít před dvěma minutami, ale volební komise stále ještě sčítá naše hlasy. Začneme tedy o několik minut později.

Volební komise skončila svou práci, budeme pokračovat. Dávám slovo předsedovi volební komise, aby nás seznámil s výsledky tajné volby a event. aby nám udělal další pokyny ke konání volby. Pane předsedo, prosím.

Senátor Josef Pavlata: Seznámím vás s výsledky voleb členů Rady Ústavu pro studium totalitních režimů z návrhů občanských sdružení či jiných právnických osob.

Počet vydaných hlasovacích lístků byl 67, počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků 67, z toho čtyři neplatné. Počet neodevzdaných hlasovacích lístků nula. Pro jednotlivé kandidáty bylo odevzdáno pro Stanislava Balíka dva hlasy, pro Patrika Bendu 42 hlasů, pro Johna Boka nula hlasů, pro Petra Broda 16 hlasů, pro Jana Cieslara jeden hlas, pro Čestmíra Čejku 41 hlasů, pro Daniela Doležala 4 hlasy, pro Michala Ďuroviče 3 hlasy, pro Jitku Gruntovou 4 hlasy, pro Jiřího Grušu nula hlasů, pro Vladimíra Hučína 3 hlasy, pro Tomáše Jelínka 7 hlasů, pro Jana Kalouse 2 hlasy, pro Michala Kopečka nula hlasů, pro Miroslava Koptu nula hlasů, pro Vavřince Korčiše nula hlasů, pro Antonína Kostlána nula hlasů, pro Vladislava Kučíka jeden hlas, pro Oldřicha Kužílka 3 hlasy, pro Václava Linkova nula hlasů, pro Milana Macáka 2 hlasy, pro Radomíra Malého nula hlasů, pro Jiřího Mikulku nula hlasů, pro Ladislava Mrklase 17 hlasů, pro Milana Paumera 2 hlasy, pro Michala Pehra 3 hlasy, pro Huberta Procházku nula hlasů, pro Šimona Ryšavého jeden hlas, pro Karla Schwarze 7 hlasů, pro Eduarda Stehlíka 8 hlasů, pro Michala Stehlíka 43 hlasy, pro Karla Strachotu nula hlasů, pro Františka Šedivého nula hlasů, pro Alenu Šimánkovou nula hlasů, pro Petrušku Šustrovou jeden hlas, pro Marka Tomaštíka 6 hlasů, pro Oldřicha Tůmu 2 hlasy, pro Martina Vadase jeden hlas, pro Lukáše Valeše jeden hlas, pro Martina Weise nula hlasů, pro Jana Zahradníčka 18 hlasů a pro Petra Žantovského 9 hlasů.

Znamená to, že v prvním kole první volby byli zvoleni Patrik Benda, Čestmír Čejka a Michal Stehlík. Blahopřeji jim.

Chtěl bych zároveň podotknout, že do druhého kola první volby postupují Jan Zahradníček a Ladislav Mrklas.

Tolik sdělení volební komise. Chtěl bych nyní požádat pana předsedajícího, zda by bylo možné, aby druhé kolo volby proběhlo zítra před polední pauzou.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane předsedo. Předsedající bude zajisté respektovat váš návrh. Seznámím vás nyní se situací.

Předpokládali jsme projednání čtyř tisků pana ministra Pospíšila, který je ale vázán ve sněmovně. Budeme tedy společně improvizovat. O slovo k podání procedurálního návrhu se přihlásil pan místopředseda Šneberger. Navrhne změnu pořadu.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, měl bych komplexní návrh na změnu pořadu. První je vyřazení bodu č. 27, což dnes ráno navrhoval pan Vaculík. Omlouvám se, ale původně na Organizačním výboru nechala tento bod zařadit paní senátorka Paukrtová – dovolbu člena mediální komise. Organizační výbor jí vyhověl. Až poté byla možnost zařazení pana Čunka do ústavně-právního výboru. To pan Vaculík dnes stáhl. Omlouvám se, že paní Paukrtová nakonec návrh na dovolení člena mediální komise nepodala, tudíž tento bod je prázdný a nemá cenu ho v tuto chvíli projednávat.

Připojuje se i předseda volební komise.

Dále navrhuji, abychom přesunuli body pana ministra Pospíšila, to znamená senátní tisky č. 126, 127, 133 a 134 na pozdější hodinu. Navrhuji od 18.00 hodin. Navrhuji začít projednávat bod č. 26, senátní tisk č. 149 – pravidla hospodaření senátorských klubů pro rok 2008. Doufám, že jste to všichni pochopili. Myslím si, že pokud nevznese nikdo námitku, není nutné hlasovat o návrzích jednotlivě. Navrhuji hlasovat o tomto pozměňovacím návrhu společně.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane místopředsedo. Má někdo připomínky proti tomu, že odhlasujeme zároveň stažení jednoho bodu, tj. číslo 27 a přehození bodů pana ministra Pospíšila s bodem 26? Nikdo nemá námitky.

O tomto procedurálním návrhu dávám hlasovat.

Kdo je pro, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Procedurální návrh na změnu pořadu byl schválen. Bylo to 23. hlasování. Přítomno bylo 62 senátorek a senátorů, kvorum bylo 32. 51 hlasů bylo pro, jeden hlas byl proti. Změnili jsme pořad.

Zahajujeme projednávání bodu

Pravidla hospodaření senátorských klubů pro rok 2008

Tato pravidla jste obdrželi jako senátní tisk č. 149. S těmito pravidly vás seznámí předseda výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu pan senátor Ivan Adamec. Prosím, pane předsedo.

Senátor Ivan Adamec: Pane předsedající, dámy a pánové, kolegyně a kolegové, budu velmi stručný, protože pokud jste se podívali do materiálu, který má název „Pravidla hospodaření senátorských klubů na rok 2008“ a porovnáte to s obdobným loňským materiálem, nenajdete tam žádnou změnu, která by měnila pravidla hry.

Protože pro každý rok je třeba tato pravidla odhlasovat, předstupuji před toto plénum s návrhem pro rok 2008. Připomenu, že měsíční výše příspěvku činí pro senátorský klub 31.850 Kč a na každého člena klubu 4.615 korun.

Náš výbor se zabýval tímto materiálem na své 18. schůzi, která se konala 28. listopadu a přijal toto usnesení:

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu Senátu po úvodním slově Ing. Františka Jakuba, vedoucího Kanceláře Senátu a po rozpravě za prvé doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit pravidla hospodaření senátorských klubů pro rok 2008, které tvoří přílohu tohoto usnesení.

Žádá předsedu Senátu Parlamentu ČR, aby byl tento bod zařazen na jednání schůze Senátu. Určuje zpravodajem mne a pověřuje mne předložit toto usnesení předsedovi Senátu s žádostí o zařazení tohoto bodu na schůzi Senátu.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám a posaďte se u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu končím. Můžeme přistoupit k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Adamec. Nepokládám za nutné, aby znovu návrh zopakoval od mikrofonu.

Konstatuji, že v sále je přítomno 61 senátorek a senátorů, kvorum je 31. Budeme hlasovat. Kdo je pro předložený návrh, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 24 bylo přítomno 61 senátorek a senátorů, kvorum bylo 31. Návrh byl schválen 54 hlasy pro, nikdo nebyl proti. Tento návrh byl přijat.

Děkuji panu předsedovi a tento bod končím. V duchu odhlasovaného procedurálního návrhu nezbývá než počkat do 18.00 hodin a pak projednat tisky 126, 127, 133 a 134. Do 18.00 hodin by byla přestávka.

Ale hlásí se paní senátorka Jana Juřenčáková s iniciativním návrhem. Prosím, máte slovo.

Senátorka Jana Juřenčáková: Kolegyně a kolegové, chtěla bych za klub SNK navrhnout změnu, abychom pokračovali teď bodem 28, a dále do doby, než se do Senátu dostaví předkladatel pevně zařazených bodů.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: To znamená, abychom pokračovali body 28 a dál a k bodu 31?

Senátorka Jana Juřenčáková: Až k bodu 31, a to do té doby, než by přišel předkladatel.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Pak bychom museli zase změnit hlasováním pořad. Čili navrhujete pokračovat tak dlouho, dokud nebude předkladatel přítomen.

Senátorka Jana Juřenčáková: Ano, abychom využili volný čas, který by zde do 18:00 hod. zůstal.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Dobře. Prosím pěkně, až se dostaví předkladatel, buďte tak hodná a navrhněte zase změnu pořadu.

Začneme tedy projednávat senátní tisk č. 79 a budeme eventuálně pokračovat tisky 97, 105 a 150, event. toto projednávání přerušíme, dostaví-li se pan ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil.

Děkuji za procedurální návrh a dávám o něm okamžitě hlasovat.

Kdo je pro, stiskněte, prosím, tlačítko ANO a zvedněte ruku. Děkuji vám. Kdo s tímto návrhem nesouhlasí, ať stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Končí hlasování pořadové č. 25. V sále bylo přítomno 59 senátorek a senátorů, kvórum bylo 30.

Návrh na změnu pořadu byl schválen 53 hlasy pro, nikdo nebyl proti.

Zahajuji projednávání bodu

Senátní návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů,

vrácený Senátu Poslaneckou sněmovnou k dopracování

Návrh máte předložen jako senátní tisk č. 79.

Dovolte malou rekapitulaci na začátek projednávání tohoto bodu.

Senát svým usnesením č. 179 ze 7. schůze přikázal tento senátní tisk k novému projednání ústavně-právnímu výboru a mandátovému a imunitnímu výboru.

Ústavně-právní výbor svým usnesením č. 31 ze dne 22. srpna 2007 požádal o prodloužení lhůty pro nové projednání senátního návrhu ústavního zákona. Této žádosti Senát vyhověl svým usnesením č. 201 z 20. září 2007.

A dále budeme tedy pokračovat v souladu se schválenými pravidly jednání o návrzích zákonů vrácených Poslaneckou sněmovnou Senátu jako navrhovateli k dopracování podle čl. 3, tj. po projednání vráceného návrhu zákona výborem jedná Senát obdobně podle ustanovení zákona o jednacím řádu Senátu o druhém čtení návrhu senátního návrhu zákona.

Nacházíme se tudíž právě ve druhém čtení. Uděluji slovo panu senátorovi Jiřímu Pospíšilovi, prosím.

Senátor Jiří Pospíšil: Pane předsedající, dámy a pánové. Ano, ta změna byla provedena bez toho, že bychom to projednali, obávám se, že tady není jedna ze zpravodajek, ale informaci o tom mohu poskytnout.

Byl jsem při všech projednáváních. Návrh byl projednán v obou výborech, v obou výborech byl také přijat pozměňovací návrh, jehož text tady však nemám, ale to je věcí zpravodajů.

Byl tedy přijat pozměňovací návrh. A další pozměňovací návrh, který zaváděl obecně zvýšenou ochranu pro zastupitele, přijat nebyl, v jednom výboru byl odmítnut zcela, ve druhém výboru k němu nebylo přijato usnesení, hlasování bylo přesně napůl, čili také nebyl přijat.

Máme tedy jeden pozměňovací návrh. Situace je taková, že až se seznámíte s tím, jak návrh projednaly výbory, můžeme o tom dále jednat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů.

Jak už bylo řečeno, návrh zákona projednal mandátový a imunitní výbor a jeho usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 79/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Daniela Filipiová.

Senát určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 79/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Oberfalzer, a toho nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Oberfalzer: Pane předsedající, dámy a pánové, jak uvedl předkladatel, při projednávání v ústavně-právním výboru byla původní předloha, která se nám vrátila z Poslanecké sněmovny k přepracování, pozměněna, a sice pozměňovacími návrhy pod č. 1 a 2, které máte v tištěné podobě jako přílohu usnesení 79/1. Ústavně-právní výbor tyto pozměňovací návrhy přijal a doporučil plénu, aby v této podobě, tzn. v podobě pozměňovacích návrhů, tuto předlohu přijal.

Ve stručnosti, co je smyslem pozměňovacích návrhů. Zatímco původní návrh rušil trestněprávní imunitu úplně, tzn., v článku 27 ústavního zákona č. 1 se rušily odstavce 4 a 5 a v čl. 86 se odstavce 1 a 2 rušily stejně tak, tak pozměňovací návrh znamená, že naopak se text těchto článků mění, a sice do té podoby, že poslance nebo senátora lze zadržet – nebudu citovat doslova, abych nezdržoval – ale jenom se souhlasem předsedy příslušné komory.

Stejně tak nelze zatknout anebo vzít poslance nebo senátora do vazby bez souhlasu komory, jíž je členem.

Vyslyšeli jsme tedy námitky, které zazněly při projednávání v Poslanecké sněmovně, tj. že by neměla existovat možnost k fyzickému zabránění výkonu poslaneckého nebo senátorského mandátu.

Navrácení těchto dvou podmínek do Ústavy znamená, že není možno zadržet senátora nebo poslance ve chvíli, kdy se například chystá nějaké důležité hlasování. Čili nemůže tento institut zadržení nebo vzetí do vazby, či zatčení, být zneužit ve prospěch nějakého výsledku hlasování.

Čili v tomto smyslu byl pozměněn původní, řekl bych lehce drakonický návrh úplného zbavení imunity.

Stejně tak v článku 86 je pozměněn odstavec 1, a sice v obdobném smyslu, to znamená, že odstavec 1 bude znít:

Odst. 1: Pro trestné činy spáchané při výkonu funkce soudce Ústavního soudu nebo v souvislosti s výkonem této funkce lze soudce Ústavního soudu trestně stíhat nebo vzít do vazby jen se souhlasem Senátu.

Čili po těchto úpravách, které zmírňují totální odstranění imunity, ústavně-právní výbor tento návrh doporučuje ke schválení.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů.

A uděluji slovo zpravodajce mandátového a imunitního výboru paní senátorce Daniele Filipiové.

Senátorka Daniela Filipiová: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, chci vás seznámit s usnesením mandátového a imunitního výboru, který také samozřejmě projednal tento návrh zákona. Přijal v podstatě novou verzi této novely, původně vlastně senátního návrhu s tím, jak už tady říkal zpravodaj ústavně-právního výboru kolega Oberfalzer, že došlo v podstatě k jakémusi jakoby změkčení toho, že poslance nebo senátora lze zadržet pouze při spáchání trestného činu s tím, že ovšem může být zadržen se souhlasem jedné či druhé komory a o uvalení vazby musí rozhodnout příslušná komora na své první následující schůzi.

Teď jenom technická data. Mandátový a imunitní výbor to projednal 30. října 2007, a v podstatě schválil návrh senátního návrhu ústavního zákona ve znění pozměňovacích návrhů, tak jak jsem vám zde uvedla.

Možná ještě co se týče jednání mandátového a imunitního výboru. Na jednání mandátového a imunitního výboru byl ještě podán další pozměňovací návrh, který chtěl svým způsobem stanovit indemnitu pro zastupitele na jednání obecních či městských zastupitelstev, protože bohužel velmi často se stává, že zastupitelé jsou vyšetřováni z toho důvodu, jakým způsobem hlasovali, a to rozhodně není v pořádku, není to v souladu s naším právním řádem.

Nicméně tento pozměňovací návrh na jednání přijat nebyl, nedostal potřebnou většinu hlasů, takže tolik k informaci o projednávání tohoto bodu.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko, paní zpravodajko. A otevírám rozpravu. Do rozpravy se přihlásila paní senátorka Jiřina Rippelová.

Senátorka Jiřina Rippelová: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, jak víte, zasedám v těchto lavicích jen něco málo přes rok a hned na počátku svého působení jsem byla poctěna vaší důvěrou zvolením do funkce předsedkyně ústavní komise, což pro mne mj. znamenalo závazek zorientovat se v oboru, který mi až do té doby nebyl tak blízký. O to více mne potěšilo, když jsem záhy zjistila, že se ústavní komise dlouhodobě těší v odborných kruzích velmi dobrému renomé. Možná i díky jejímu přispění získal v oblasti ústavodárství dobrou pověst i Senát a to jako aktér, jenž má napříč senátorskými kluby vlastní představu o podobě ústavního pořádku i o způsobu jeho případných změn.

Díky promyšlenosti a důslednosti svých postojů se stal také Senát respektovaným i v očích těch expertů a poslanců, kteří mu jinak příliš nakloněni nebyli. Zamítl celou řadu návrhů ústavních změn a napomohl také přijetí dalších. Jen máloco je však tak křehké jako dobrá pověst. A obávám se, že téma imunity jí může poněkud otřást. Nejde totiž ani tak o to, že si něco myslíme, resp. něco navrhujeme, ale že jsme s to v krátké době měnit názory. To příliš nesvědčí o jejich promyšlenosti a principiálnosti. Narážím tím na to, že někteří z kolegů jedním dechem navrhují úplné zrušení procesní trestní imunity poslanců a senátorů i její přiřčení členům zastupitelstev krajů a obcí i členům orgánů těchto zastupitelstev.

Každý z těchto přístupů je krajní. Nezdá se mi však možné podporovat na jedné straně rasantní zúžení imunity, případně její rasantní rozšíření. Pomíjím přitom, že tradičně slouží ochraně zákonodárného sboru reprezentujícího lid jako celek před šikanou výkonné moci. Nemůžeme však na všechny případy možné šikany reagovat přidělením imunity dalším a dalším funkcionářům různých orgánů veřejné moci.

Jsem i kvůli pověsti Senátu ráda, že dnes jednáme o pozměňovacích návrzích dvou výborů, jež v podstatě zohledňují část stanoviska ústavní komise k původnímu návrhu na zrušení procesní trestní imunity. Upozorňovali jsme tehdy právě na problém osobního výkonu mandátu při zadržení či vazebním stíhání. To se řeší, byť asymetricky, pro poslance a senátory na jedné straně, a soudce Ústavního soudu na straně druhé. Zajímalo by mne však, proč je zadržení poslance nebo senátora omezeno, zatímco pro ústavní soudce to neplatí? Ráda bych též věděla, zda návrh byl se soudci Ústavního soudu konzultován, neboť právě taková praxe by měla být samozřejmostí při jakýchkoli změnách právní úpravy té či oné instituce.

Osobně mi byly bližší návrhy zachování trestní imunity na dobu trvání mandátu, před lety schválené i ve formě ústavodárné iniciativy Senátu. Pozměňovací návrhy obou výborů jsou však nesporně vylepšením návrhu, který nám PS vrátila k dopracování. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko. O slovo se přihlásila paní senátorka Daniela Filipiová. Prosím.

Senátorka Daniela Filipiová: Děkuji, pane předsedající. Já jsem již tady ve své zpravodajské zprávě hovořila o tom, že na mandátovém a imunitním výboru byl předložen pozměňovací návrh, který by se také týkal ne imunity, ale indemnity zastupitelů, takže jde o to, že by nebyli trestně stíhatelní za hlasování a projevy na jednání zastupitelstva.

Původní pozměňovací návrh byl vlastně rozporován právě z toho důvodu, že v jeho znění bylo, že nelze postihnout člena zastupitelstva pro hlasování v zastupitelstvu a v orgánech územněsprávního celku. Tam padaly argumenty, že by se toto vztahovalo i na lidi, kteří nejsou volenými zástupci, protože víme, že třeba v různých komisích jsou i lidé, kteří nebyli zvoleni. Tento argument jsme poté uznali, a proto já bych teď ráda avizovala, že pokud projde projednávání tohoto návrhu do podrobné rozpravy, tak bych chtěla předložit upravený pozměňovací návrh – ne ten, který byl na jednání ÚPV a mandátového a imunitního výboru – ale v tom slova smyslu, jak jsem již říkala, že by vlastně nebylo možné stíhat člena zastupitelstva pro hlasování v zastupitelstvu územně-samosprávného celku. Jde tedy o ustanovení článku 103, které by znělo, že člena zastupitelstva nelze postihnout pro hlasování v zastupitelstvu územního samosprávného celku a za projevy učiněné v zastupitelstvu územního samosprávného celku nelze člena zastupitelstva trestně stíhat.

Jsme si vědomi, my, kteří jsme tam předkládali tento pozměňovací návrh, že to vlastně může být nějakým způsobem rozporováno, nicméně bohužel množí se případy, kdy dochází k tomu, že členové zastupitelstva jsou – nechci použít přímo slovo „kriminalizováni“, ale dám ho do uvozovek a použiji ho právě za projevy, resp. za to, jakým způsobem hlasovali, a policie v rámci vyšetřování toho, zda nedošlo k nějakému korupčnímu jednání, právě zjišťuje, jak kdo hlasoval.

A my si právě myslíme, že to není v pořádku a rádi bychom tímto pozměňovacím návrhem dali jakýsi signál, že není možné takto postupovat a trestat za kolektivní hlasování. Proto, jak jsem již řekla, pokud projde projednávání tohoto návrhu zákona do podrobné rozpravy, tak předložím opět tento pozměňovací návrh. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Pan senátor Jiří Oberfalzer vystoupí jako senátor.

Senátor Jiří Oberfalzer: Děkuji, já jsem chtěl jen drobně fakticky poopravit to, co říkala paní senátorka. Hlavní problém té drobné úpravy pozměňovacího návrhu, který avizovala, spočíval v tom, že vlastně imunita se týkala pouze zastupitelů. Čili nikoli dalších členů např. komisí. A tam byl velice správný názor, že by v těch komisích pak byli lidé dvojího druhu, jedni s jakousi imunitou, ti by se tam mohli svobodně vyjadřovat, a ti druzí ne. Čili jen upřesňuji, ten pozměňovací návrh spočívá v tom, že tyto orgány územně-správních celků zcela vyndaly, a týká se to jen svobody projevu zastupitelů v zastupitelstvu nebo v radě.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Kdo se dále hlásí do obecné rozpravy? Nikdo se nehlásí, takže rozpravu končím. A uděluji slovo panu senátorovi Jiřímu Pospíšilovi, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě a doporučil plénu, jak máme dále postupovat.

Senátor Jiří Pospíšil: Děkuji za slovo. Pane předsedající, dámy a pánové, tady to, co se odehrálo při formálním projednávání, kritizováno nebylo. Bylo oceněno to, že to je zmírněno. Ochrana zákonodárného sboru vlastně těmito návrhy zatím narušena nebyla. Já jsem již doložil několikrát, že za 15 let bylo z důvodu zadržení zabráněno hlasovat jednomu zákonodárci při jednom dni hlasování. Tam proběhla hlasování, jak si vzpomínám, tři, ne, proběhla dvě, a kdyby bylo třetí, tak by se tím ani nezměnilo. Leč přesto námitka, že to je možné, tak té se vyhovuje v tom, že ne, že by se zabránilo zadržení poslance či senátora, ale rozhodoval by o tom celý kolektivní orgán, tak jako zatím rozhodoval o stíhání za trestné činy.

Návrh, tak jak je, není na jedné straně jako zvýšení imunity a na druhé straně snížení imunity. Ten návrh v podstatě pořád ruší imunitu pro obecnou trestnou činnost. A pořád hájí právo zákonodárců a případně pokud by byl přijat i ten pozměňovací návrh, tak i zastupitelů svobodně se vyjadřovat v orgánu, kde se projednávají věci, ke kterým byli zvoleni. A to, že mohou říci, aniž by byli trestně stíháni, to, co cítí potřebu říci, a že nemohou být stíháni za to, jak hlasovali.

Oni samozřejmě mohou být stíháni za jakýkoli jiný trestný čin, kdyby se dopustili spiknutí za účelem připravení města o nějaké prostředky a doložilo se jim, že to hlasování byl prostředek jiné trestné činnosti, tak samozřejmě stíháni být mohou. Tam je, že nemohou být stíháni za hlasování, čili že nemůže být trestný čin odůvodněn pouze tím, že tak hlasovali. Musí být odůvodněn jiným způsobem, musí být doloženo daleko více jiných věcí.

To je celá podstata návrhu, která brání tomu, aby tak jako v některých případech bylo celé trestní obvinění, jako se stalo v případě krumlovských, uspořádáno tak, že se dopustili trestného činu, konkrétně myslím, že tam šlo o správu cizího majetku, takže se ho dopustili tím, že hlasovali. A to bylo vše. A je pravda, že za to ještě nikdy nikdo nebyl odsouzen. Jen za tento čin. Leč pro jistotu by to zvyšovalo jistotu, že mohou hlasovat, ať jsou v opozici, ať jsou ve vládě toho města, prostě podle svého mínění. To je všechno.

Pokud bude přijat bez toho návrhu, vlastně se tak moc nestane. Ale jakýmsi způsobem se budou dále vyčleňovat zákonodárci, kteří byli zvoleni ke správě tohoto státu, nad obecní a krajská zastupitelstva, která podle ústavy tento stát tvoří.

Je na vás, jak s tím naložíte. My jsme se jako navrhovatelé pokoušeli vyhovět námitkám, které jsme slyšeli jak v projednávání tady, tak v PS, a já vám doporučuji, abyste hlasovali podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkujeme. Ještě jednou vyzývám paní senátorku Danielu Filipiovou, aby se tentokrát vyjádřila jako zpravodajka k proběhlé rozpravě. Paní senátorka nemá co říci. Takže poslední slovo bude mít zpravodaj garančního výboru, pan senátor Jiří Oberfalzer.

Senátor Jiří Oberfalzer: Děkuji, pane předsedající. V diskusi kromě předkladatele a zpravodaje vystoupili ještě 2 senátorky, jedna z nich byla zpravodajka mandátového a imunitního výboru.

Jak v usnesení ÚPV, tak ve vystoupení zpravodajky senátorky Filipiové jsou anoncovány pozměňovací návrhy. V obecné rozpravě nepadl žádný návrh; ani schválit, ani zamítnout.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Ale jsou tu návrhy obou výborů.

Senátor Jiří Oberfalzer: Jsou anoncovány návrhy, čili prosím, abychom postoupili do podrobné rozpravy.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Do podrobné rozpravy můžeme postoupit tehdy, nebude-li návrh schválen. Já musím dát hlasovat o návrhu schválit.

Senátor Jiří Oberfalzer: Ten návrh ale nepadl, pane předsedající.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Je v usnesení obou výborů.

Senátor Jiří Oberfalzer: Schválit ve znění pozměňovacích návrhů.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Musím hlasovat.

Senátor Jiří Oberfalzer: Ano, ale musí být přece odsouhlasen plénem. Já si neumím představit, že bychom mlčky schválili pozměňovací návrhy navrhované výborem, aniž bychom o tom hlasovali. Já si myslím, že to jsou pozměňovací návrhy a musí tedy v podrobné rozpravě být o nich hlasováno.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: O slovo se přihlásil pan místopředseda Šneberger. Je to vážná věc, takže odpusťte, že se tady dohadujeme.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já jen drobnou faktickou připomínku. Já mám před sebou usnesení obou výborů a v těch výborech je napsáno „schválit ve znění pozměňovacích návrhů“. A pozměňovací návrhy jsou označeny na další straně, ale tam návrh, který říkala paní Filipiová, není. Tudíž já předpokládám, že oba výbory zapracovaly tento pozměňovací návrh do původního znění a budeme hlasovat schválit o tom doplněném znění, tak jak navrhují výbory. Nevím, jestli je to správné, pokud ne, tak pak skutečně musíme schválit pozměňovací návrhy, jak byly výborové, pak další, pokud budou navrženy, a v tom mají pravdu oba zpravodajové, že pokud ten návrh nebyl zakomponován do nového návrhu a jak mi tvrdí oba zpravodajové, tak výbory ho nezakomponovaly, tudíž skutečně budeme muset hlasovat o pozměňovacím návrhu v přílohách výborů. Asi se nedá nic jiného dělat.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Slovo má zpravodaj garančního výboru.

Senátor Jiří Oberfalzer: Já si myslím, že ta situace je velice jednoduchá. V obecné rozpravě nepadl návrh ani zamítnout, ani schválit. Máme usnesení výborů, které doporučují schválit ve znění pozměňovacích návrhů, a těmi se musí plénum nějakým způsobem zabývat. Čili já myslím, že není možné bez vstupu do podrobné rozpravy se k těmto pozměňovacím návrhům dopracovat. Čili já soudím, že obecná rozprava skončila bez návrhu a otevírá se podrobná.

Pokud jde o návrh paní senátorky Filipiové, samozřejmě ten může přijít v úvahu jedině v podrobné rozpravě, protože byl podán během tohoto jednání a mimochodem, dostali jste ho již v písemné podobě do svých lavic.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Obecná rozprava neskončila, protože ta formule nebyla vyslovena. Hlásí se v tuto chvíli pan senátor Václav Vlček?

Nehlásí, takže v tom případě ukončuji obecnou rozpravu. Nebyly námitky proti interpretaci situace z úst obou zpravodajů, a proto rovnou otevírám podrobnou rozpravu. Prosím, hlaste se do podrobné rozpravy, aby se uplatnily pozměňovací návrhy, které byly signalizovány.

Jako první se přihlásil pan senátor Jiří Oberfalzer.

Senátor Jiří Oberfalzer: Aby bylo formalitám učiněno zadost, odkazuji na usnesení obou výborů, které projednávaly tento tisk a které ve své příloze zveřejnily, a máte je v tištěné podobě na lavicích, pozměňovací návrhy, které doporučují schválit. Já jsem o nich hovořil v obecné rozpravě, tak předpokládám, že je nemusím teď již více rozvádět.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Ano, je tomu tak, pozměňovací návrhy byly vysvětleny, byť se to stalo v obecné rozpravě. Navíc je máme před sebou v písemné podobě. A teď se o slovo hlásí paní senátorka Filipiová.

Senátorka Daniela Filipiová: Takže já teď skutečně formálně podávám pozměňovací návrh článku 103 ústavy, který máte před sebou. Jeho smysl jsem řekla, takže je samozřejmě zbytečné, abych ho četla. A stejně tak formálně tady teď vlastně v takové dvojjediné roli jako zpravodaj mandátového a imunitního výboru vás odkazuji na pozměňovací návrhy, které jsou přílohou usnesení mandátového a imunitního výboru. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, kdo se dál hlásí do podrobné rozpravy? Nikdo. Podrobnou rozpravu končím a pana senátora Oberfalzera prosím o jeho závěrečné slovo, ale především o to, aby v souladu s jednacím řádem přednášel pozměňovací návrhy, navrhl způsob, jakým o nich budeme hlasovat, a vedl naše hlasování. Prosím.

Senátor Jiří Oberfalzer: Děkuji za slovo. V podrobné rozpravě budeme brát na vědomí pozměňovací návrhy obou výborů – mandátového i imunitního a ústavně-právního a dále pozměňovací návrh, který byl podán a písemně distribuován do lavic od paní senátorky Filipiové. Já se zeptám, jestli by byla námitka proti tomu, kdybychom o pozměňovacích návrzích, které schválily oba výbory, hlasovali en bloc a zvláště potom o pozměňovacím návrhu paní senátorky Filipiové.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Zkoumám, zda nejsou nějaké námitky, to znamená dvojí hlasování o pozměňovacích návrzích výborů a o pozměňovacím návrhu paní senátorky Filipiové. Takže k tomuto důležitému hlasování svolám všechny znělkou.

Konstatuji, že v sále je přítomno 63 senátorek a senátorů, kvorum je 32. Budeme hlasovat o pozměňovacích návrzích, které předložily ústavně-právní výbor a mandátový a imunitní výbor.O těchto návrzích zahajuji hlasování.

Kdo jste pro tyto návrhy, zvedněte prosím ruku a především stiskněte tlačítko ANO. Děkuji vám. Kdo jste proti těmto návrhům, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Hlasování pořadové číslo 26 skončilo. Ve skutečnosti šlo o první pozměňovací návrh – byl schválen – 65 přítomných, kvorum bylo 33, nikdo nebyl proti, 63 hlasů bylo pro. Děkuji, prosím.

Senátor Jiří Oberfalzer: Jako druhý pozměňovací návrh bychom nyní posoudili pozměňovací návrh podaný paní senátorkou Filipiovou, který jste dostali do lavic v písemné podobě. Připomínám, že jde čistě o beztrestnost za projevy a hlasování zastupitelstva, čili o nic jiného zde nejde.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Ano, všechno je jasné, žádné námitky. Zahajuji hlasování.

Kdo jste pro druhý pozměňovací návrh, zvedněte prosím ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Děkuji.

Skončilo hlasování pořadové číslo 27. Druhý pozměňovací návrh byl schválen. 64 přítomných, kvorum 33, 42 hlasů bylo pro, 8 hlasů bylo proti.

Takže tento návrh byl přijata teď budeme hlasovat – už nebudeme hlasovat.

Senátor Jiří Oberfalzer: Já se domnívám, že bychom měli hlasovat o celku, ale ve skutečnosti je to náš návrh po přepracování.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Projednávání tohoto návrhu ústavního zákona končí.

Senátor Jiří Oberfalzer: Asi by bylo správné, abychom to odhlasovali celé. Ano, protože jsou senátoři, kteří třeba nesouhlasí s tím, že byl schválen druhý návrh, a třeba celek nepodpoří. Měli bychom hlasovat ještě o celku, jinými slovy o tom, že Senát souhlasí s takto pozměněným senátním návrhem.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Ano, o návrhu jako o celku, který v sobě zahrnuje oba pozměňovací návrhy.

Žádné námitky nejsou, takže zahajuji poslední hlasování, pokud jde o tento návrh. Hlasování je zahájeno.

Kdo jste pro celkové schválení, zvedněte prosím ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování skončilo, 65 přítomných, kvorum 33. Nikdo nebyl proti, 50 hlasů bylo pro. Návrh schválen.

Teď prosím, aby se dohodli předsedové výborů, koho pověříme, aby tento návrh byl obhájen ve Sněmovně. Použijeme naše stanovisko z předcházejícího projednávání. Navrhuji vám, aby senátoři Jiří Pospíšil, Jaroslav Kubera a Jiří Oberfalzer odůvodnili návrh ústavního zákona ve znění pozměňovacích návrhů v PS. Páni senátoři přítomní souhlasí s tímto pověřením. Ano, souhlasí.

Hlasujeme o usnesení souhlasit s pověřením. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte prosím ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji vám. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Návrh na usnesení o pověření byl schválen. Bylo to 29 hlasování v pořadí této schůze, 64 přítomných, kvorum bylo 33, nikdo nebyl proti, pro 53. Děkuji oběma zpravodajům, vlastně třem zpravodajům a konstatuji, že projednání tohoto návrhu ústavního zákona skončilo.

Protože pan ministr spravedlnosti se dosud nedostavil, pokračujeme v duchu našeho usnesení dalším bodem, kterým je

Návrh senátního návrhu zákona senátora Jiřího Zlatušky, kterým se mění zákon 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů

Návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 97. Tento návrh zákona uvede pan senátor Jiří Zlatuška. Prosím. (Prosím o pozornost.)

Senátor Jiří Zlatuška: Pane předsedající, dámy a pánové. Ten návrh, jak jsem ho předkládal, se týká dvou věcí, jednak je to přístupu občanů zemí z EU k činnosti znalců a tlumočníků a dále je to záležitost úpravy tak zvaných znaleckých úřadů. Já se budu v tomto svém zdůvodnění věnovat zejména té druhé části, která je meritem věci.

Už zavedení soudních znalců je v řadě odvětví považováno za garanci odbornosti a nestrannosti názorů a závěrů, obsažených ve znaleckých posudcích. Znalecké posudky jsou zejména vyžadovány pro úkony související s oceňováním majetku nebo obchodních transakcí.

Občanský soudní řád, tedy zákon 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů předpokládá v § 125 využívání znaleckých posudků jako jednoho z možných důkazních prostředků, stejně jako § 127 využívání soudních znalců pro posuzování odborných znalostí, na jejichž posouzení může záviset výsledek soudního rozhodnutí.

Obdobná ustanovení obsahuje rovněž trestní řád, tedy zákon 141/61 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zejména v § 89 odstavec 2 nebo § 164 odstavec 1, resp. v oddílu čtvrtém trestního řádu. Kvalita znaleckých posudků mj. přímo determinuje obecné právní jistoty a rovnost občanů před zákonem.

Zákon upravující ustanovování a činnost soudních znalců, tedy zákon číslo 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, jehož novelu předkládám, prošel od svého přijetí v dobách zcela jiných společenských poměrů i charakteru za těchto poměrů působících institucí pouze jedinou novelizací, zákonem číslo 322/2006 Sb..

Tato novelizace dílčím způsobem reflektuje změnu ve struktuře institucí, obrážejících zejména působení organizací vznikajících na bázi obchodního zákoníku. Nejednalo se v ní o odraz podstaty změn, ke kterým v obchodním zákoníku došlo vzhledem k povaze tzv. znaleckých ústavů, zatímco v poměrech před rokem 1990 bylo možné uvažovat o ekonomických subjektech, které pod toto označení spadají pouze ve smyslu podniků státního charakteru, bez reálné možnosti vlastního pole působnosti, mohou pod toto označení dnes spadat fakticky jakékoli obchodní společnosti, které si znalcovství zapíší do předmětu své činnosti a figurují jako znalecké ústavy na seznamu vedeném ministerstvem vnitra na základě pověření § 21 odstavec 3 zákona o znalcích a tlumočnících.

Pro tento seznam takzvaných ústavů ve smyslu zákona o znalcích a tlumočnících není zákonem stanovena žádná věcná podmínka zařazení fakticky libovolné obchodní společnosti na tento seznam.

Zákon nepředpokládá žádné přezkoumávání věcné způsobilosti takové společnosti tuto činnost vykonávat. Statutární orgány společnosti neskládají žádný slib obdobný slibu individuálních znalců z § 8 zákona, není pro ně předepsána povinnost řádného výkonu znalecké činnosti a rozsahu, který ve smyslu § 5 až 12 stanovuje individuálním znalcům zákon.

Novela zákona o znalcích a tlumočnících zákonem 322 byla výsledkem poslanecké iniciativy poslankyně Dundáčkové z 19. 8. 2005 ze závěru 4. volebního období Poslanecké sněmovny. Jednalo se o jediný úspěšný návrh na novelizaci tohoto zákona. Jediným jeho obsahem bylo přidání odstavce 3 do § 17 zákona tak, aby se umožnilo zvýšení odměny u plátců DPH o výši odváděné DPH v analogii s úpravou změn pro advokáty, notáře, patentové zástupce a soudní exekutory.

Ve čtvrtém volebním období PS byla navržena novelizace zákona o soudcích a tlumočnících a trestního zákona skupinou poslanců se zástupcem poslancem Janečkem – to bylo tehdy v červnu 2004, ve které se předpokládalo zpřísnění postihu pro křivě vykonávanou znalcovskou nebo tlumočnickou činnost individuálních znalců nebo tlumočníků.

Meritum věci lze demonstrovat pasáží s odůvodněním poslance Janečka při předkládání návrhu do prvního čtení. Cituji: Naše policie koná, naši soudci soudí, ale jsou situace, kdy fakticky o tom, zda někdo bude či nebude odsouzen, nerozhoduje soudce ani vyšetřovatel, ale rozhoduje soudní znalec. Přitom tento soudní znalec nese jen malou míru rizika, že při špatném posudku, či při úmyslně zkresleném posudku by byl nějak postižen. Tento návrh navrhuje, aby byla umožněna možnost, aby znalec či tlumočník, který úmyslně provede či vykoná špatně svůj úkon, to znamená, podal falešný či nepravdivý znalecký posudek, byl doživotně vyškrtnut ze seznamu znalců a tlumočníků, aby takovému člověku hrozila sankce, že se již nikdy nebude moci honosit tím, že je soudním znalcem nebo tlumočníkem. Zde zdůrazňuji, že tehdy se dokonce ani nejednalo o znalecké ústavy, v té skupině předkladatelů se jednalo o fyzické osoby. Ani tento návrh neuspěl, byl vrácen navrhovatelům k přepracování a z konce volebního období PS fakticky skončila jeho existence. Důvodem bylo nesouhlasné stanovisko vlády, argumentující existencí stávající možnosti posoudit míru prohřešku a určit zákaz činnosti – to ale zdůrazňuji – platí pouze pro fyzické osoby, protože právní odpovědnost adekvátních právnických osob nemáme a stejně jako neadekvátnost principu „jednou a dost“, která byla v návrhu této úpravy při požadovaném doživotním vyškrtnutí ze seznamu znalců obsažena. Vrácení zákona k přepracování bylo zjevně i zcela neoprávněné s ohledem na nežádoucí zaplevelování právního řádu dílčími úpravami zákonů.

Ve třetím volebním období PS byl předložen poslanecký návrh poslance Cyrila Svobody – to byl tehdy tisk 803 z 15. prosince 2000, který tehdy předpokládal, že bude zřízena komora soudních poradců s dobrovolným členstvím, který předpokládal změnu výkonu ověřování předpokladů i způsobu postihu neadekvátního výkonu znalecké činnosti. Tento návrh byl odmítnut v prvním čtení na základě negativního stanoviska vlády, které zejména kritizovalo důsledky nedobrovolného členství v komoře, omezenou legitimitu jejího vyjadřování k nečlenům a neřešenou kolizi s existencí více stávajících sdružení znalců.

Ten vlastní návrh vcelku logicky vycházel z úpravy svobodných povolání, stojících mimo živnostenský zákon, kde profesní komory zajišťují aplikaci specifických profesních kritérií na odbornou činnost, které se daná oblast týká. V odůvodnění navrhovatele této úpravy byl obsažen poukaz na nedostatečné mechanismy odborného dohledu na výkon činnosti znalců.

Tehdy tehdejší poslanec, dnes ministr Cyril Svoboda tam uváděl absence řádně instituované a pravomocemi vybavené komory soudních znalců – má mj. v České republice za následek, že v současné době nikdo aktivně nedohlíží z hlediska odbornosti na výkon znaleckých činností soudními znalci a stávající komora soudních znalců nemá pravomoci k tomu, aby působila jako plnohodnotný subjekt.

Vcelku se ztotožňuji s odmítnutím vlády, že toto může být úprava, která nemusí být zcela žádoucí, nicméně bych poukázal na to, že tehdy v tom ústním zdůvodnění ještě tehdejší poslanec Cyril Svoboda zdůraznil rovněž, že u soudních znalců – „za jejich profesionalitu odpovídá jen velmi málo lidí a jen vedení na ministerstvu spravedlnosti a v justici.“ Konec citátu. Zdůrazňuji u znaleckých ústavů tam začleněných de facto není ani tato odpovědnost. Cyril Svoboda tehdy přidal poukaz na problém odborné kontinuity s předlistopadovým režimem. Zase cituji: V České republice je zhruba asi 10 000 znalců, mnoho z těchto znalců bylo jmenováno před mnoha lety, jejich jmenování nebo trvání jejich funkce není vůbec ovlivněno změnou klimatu v ČR. Nová situace vyžaduje, aby znalci byli schopni posuzovat velmi mnoho komplikovaných otázek, které před nimi před rokem 1989 nikdy nebyly. A Cyril Svoboda tehdy také zdůraznil významnou roli znaleckých posudků, když se ptal, kdo je soudní znalec? Soudní znalec je osoba, která podává odborné stanovisko v řízení před správním orgánem nebo před soudním orgánem. Tam má znalec podávat tzv. znalecký posudek, a to jeden z důkazů, který se provádí před soudem nebo před správním orgánem. Fakticky otázku, kterou odpovídal znalec, pouze předkládá státnímu orgánu a státní orgán na základě tohoto dobrozdání znalce rozhodne. V okamžiku, kdy si extendujeme tady tyto výhrady na obchodní společnosti, které působí ve formě znaleckých ústavů, tak je toto nebezpečí ještě výraznější.

Tehdy námitky vlády předkladatel uznal. Nebyl úspěšný s požadavkem na vrácení návrhu k přepracování. K tomu se ještě v závěru vrátím. A rozprava i výsledné hlasování svědčí o většinové politické neakceptovatelnosti převodu znalců na režim svobodných povolání. Meritorně však fakticky obsahuje zpochybnění toho, že by stávající úprava působení znalců na bázi zákona z předlistopadového období byla bez problémů a mohla odpovídat současnému politicko-právnímu stavu v České republice. Stejně jako problém kontinuity ustanovování znalců na bázi zákona z roku 1967.

Žádná z těchto výhrad se kupodivu ovšem netýkala působení znaleckých ústavů, jejichž existenci zákon nejen předpokládá, ale v § 21 odst. 1 dokonce stanovuje pro státní orgány i prioritní požadavek pro využívání jejich služeb v oblastech, kde tyto ústavy existují.

Ta existence znaleckých ústavů byla v roce 1967 do zákona vtělena na hypotetické bázi možného vzniku takových ústavů v budoucnu. V odůvodnění na plénu Národního shromáždění k tomu 6. dubna 1967 tehdejší ministr spravedlnosti Neuman uvedl pouze tato slova – cituji: Návrh zákona předpokládá, že v budoucnu může docházet k postupnému vytváření expertizních ústavů zaměřených přímo na posudkovou činnost v některých vybraných oborech, kde pro to budou zvlášť příznivé podmínky. Od takových ústavů pak budou vyžadovány znalecké posudky v první řadě. Taková úprava může přicházet v úvahu především v lékařství. – Konec citátu.

Z toho, co jsem řekl, je zřejmé, že institut těch ústavů kvalifikovaných pro znaleckou činnost spočívajících v zápisu do příslušného seznamu ministerstva spravedlnosti těžko může v souvislosti se současným působením jednotlivých obchodních společností typu společností s ručením omezeným nebo akciové společnosti splňovat ty implicitní odborné nároky, které dikce zákona předpokládala.

V roce 1967 bylo zjevně zbytečné uvažovat nad způsobem zajištění odbornosti posuzovatelů tak, aby nedocházelo k tunelování patřičné odbornosti, mechanismy státní a politické moci byly v té době schopny v případě takových ústavů zajistit jejich adekvátní úroveň, a to bez ohledu na to, že by faktická měřítka této úrovně byla politicky deformovaná.

Právní úprava tímto způsobem bezplatná ovšem žádné takové mechanismy využívat nemůže. Okamžikem zapsání obchodní společnosti do seznamu znaleckých ústavů získává tato společnost právo vydávat znalecké posudky bez ohledu na kompetenci jednotlivých zpracovatelů nebo jednatelů vystupujících jménem společnosti. Obecně formulované nároky § 22 odst. 3 jsou těžko aplikovatelné nebo vymahatelné v okamžiku, kdy jednotlivé osoby v té společnosti neprocházejí žádným odborným nebo osobnostním filtrem výběru a nepodléhají ani znaleckému slibu.

Zákon stanoví, že v případě soudního projednání za obchodní společnost vystupuje statutární orgán, to je například vazba na § 126 odst. 4 a 131 o. s. ř., nebo osoba určená znaleckým ústavem v písemně zpracovaném posudku, to je § 22 odst. 1 zákona o znalcích a tlumočnících. Nikdo z nich přitom nemusí být osobně znalcem, který splnil věcné i formální náležitosti jmenování soudních znalců nebo i jako fyzických osob. Trestní zákon předpokládá v § 175 skutkovou podstatu nepravdivého znaleckého posudku. Tato odpovědnost je však bez problémů aplikovatelná pouze na znalce jako fyzické osoby. Vlastní posudek znaleckého ústavu je poskytován právnickou osobou, kde trestní odpovědnost statutárního orgánu za obsah může být problematická. Totéž platí pro osobu určenou znaleckým ústavem, která se nemusela na problémových partiích posudku podílet. Posudek může sestávat z řady dílčích částí, kde k podstatnému zkreslení obsahu dojde až jejich kombinací. Přitom tyto části mohou být zpracovány různými fyzickými osobami a konkrétní trestní odpovědnost vůči konkrétnímu viníkovi zde nemusí existovat.

Tomu problému působení takovýchto znaleckých ústavů se dosud žádný legislativní návrh nevěnoval. Přesto zdůrazňuji, že se nejedná o problém hypotetický a prakticky se tyto problémy vyskytují. Jeho reálnost bych rád dokumentoval například na příkladu usnesení rady města Vsetín, bylo to číslo R/8/1 u 8. řádného zasedání konaného 14. února 2007, o stanovení znalce, kterému bude zadáno zpracování ohodnocení hodnoty obchodní společnosti Vsetínské byty, s. r. o., v té mediálně známé kauze tehdejšího vsetínského starosty a našeho současného kolegy senátora.

Rada města Vsetín v tomto usnesení vyjádřila zpochybnění posudku znalce ing. Vlastimila Zajíčka jako fyzické osoby a rozhodla se zadat zpracování posudku pražské společnosti HBM Hoped, s. r. o. Nahlížíme-li na tento krok z hlediska dikce zákona v současném znění, je nový posudek zadán znaleckému ústavu, což je instituce, která neformálně může požívat větší důvěryhodnosti než jednotlivý znalec jako fyzická osoba. Tento obrázek se však změní, pokud nahlédneme do obchodního rejstříku a podíváme se na historii takové společnosti. Do obchodního rejstříku byla zapsána 3. května 2002 s předmětem činnosti v oblasti služeb administrativní správy a služeb organizačně hospodářské povahy. Toto určení bylo vymazáno 15. března 2005, kdy společnost přibrala jako společníka soudního znalce ing. Jiřího Brejchu a do předmětu činnosti zapsala oceňování majetku pro věci movité, věci nemovité, nehmotný majetek, finanční majetek, podnik a činnost podnikatelských, finančních, organizačních a ekonomických poradců. A zřejmě na základě tohoto určení a soudního znalce mezi společníky byla takto zapsána do seznamu znaleckých ústavů ministerstva spravedlnosti. Obchodní podíl tohoto znalce ing. Jiřího Brejchy jako společníka byl ze společnosti rok poté, 22. března 2006 vymazán. Zde ovšem bez následků pro obsah seznamu znaleckých ústavů.

V případě podobnému tomuto vznikají oprávněné pochybnosti, že začlenění znalce jako jednoho ze společníků na období potřebné k zápisu do seznamu znaleckých ústavů může být pouze účelovým krokem, který nadále takové obchodní společnosti umožňuje používat znaleckou doložku bez dalších faktických nároků na obvyklé požadavky na takovou činnost znalců jako fyzických osob. I kdyby takové podezření nebylo namístě, v tomto konkrétním případě zákon i praxe používání znaleckých ústavů pro takové případy fakticky umožňuje.

Náprava tohoto stavu legislativy by v ideálním případě mohla vycházet z úpravy těch takzvaných svobodných povolání, ale to bylo s ohledem na historii pokusů samozřejmě jen politicky nepřijatelná varianta. S ohledem na konstrukci zákona navrhuji relativně minimalistickou změnu v tom, že znalecké posudky ústavů musí být osobně vypracovávány jednotlivými pracovníky, kteří jsou jako fyzické osoby zapsány v seznamu znalců a také v orgánech takových společností musejí být znalci. Takováto úprava by mohla zajistit, že požadavky na zpracování znaleckých posudků vypracovávaných znaleckými ústavy ve smyslu zákona, to znamená obchodními společnostmi zapsanými do seznamu znaleckých ústavů ministerstva spravedlnosti, by byly svými nároky na zpracování a možnými postihy vůči zpracovatelům, kteří se zpronevěří proti požadované kvalitě a nestrannosti jejich zpracování srovnatelné s těmi, které je možno vyvozovat proti znalcům jako fyzickým osobám. Úprava by odstranila zřejmě anachronismus v zákoně z roku 1967, který nechává velký prostor pro jednání, které zjevně není v souladu s obecným očekáváním uživatelů zákona.

Na jednání výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, který je garančním výborem, zazněl argument předsedy legislativní rady vlády Cyrila Svobody, uvádějící skutečnost, že novela zákona o znalcích a tlumočnících je součástí legislativního plánu vlády. Dovoluji si poukázat na skutečnost, že novelizace tohoto zákona se již v legislativních plánech vlád objevuje několik volebních období a v jednom případě došlo i k tomu, že byl připravován věcný návrh k interním připomínkám. Všechny tyto snahy však dosud – na rozdíl od Slovenska, které vycházelo ze stejného výchozího právního stavu a má novou verzi zákona o znalcích a tlumočnících – nedošly ani k předložení předlohy do Poslanecké sněmovny, natožpak k přijetí takové normy. Legislativní plán vlády dnes předpokládá účinnost možné normy až v roce 2010, což poskytuje dostatečný prostor pro úpravu, kterou zde navrhuji a která by aspoň v té dočasné době odstraňovala problém, který v zákoně evidentně a průkazně existuje.

Když v roce 2000 dala vláda Eduarda Zemana (ministra školství) negativní stanovisko k poslaneckému návrhu, končil tehdy poslanec Cyril Svoboda svůj proslov ke kolegům v Poslanecké sněmovně se žádostí: Proto vás, vážené poslankyně, vážení poslanci, žádám, abyste tento návrh zákona nezamítali v tomto prvním čtení, aby byl propuštěn do dalšího čtení, abychom mohli pokračovat v diskusi na toto téma. Myslím, že je to něco, co potřebuje Česká republika, aby se zvyšovala úroveň znalců, jejich profesionalita.

Navzdory tomu, že dnes jako ministr a předseda legislativní rady vlády dal Cyril Svoboda negativní stanovisko k tomu návrhu novely, který předkládám, s poukazem na výhled v legislativním plánu vlády, dovolím si parafrázi těch jeho tehdejších slov: Vážené senátorky, vážení senátoři, žádám vás, abyste tento návrh zákona schválili, aby byl propuštěn do dalšího posuzování v PS, abychom mohli pokračovat v diskusi na toto téma. Myslím, že je to něco, co Česká republika potřebuje, aby se zvyšovala úroveň znalců a jejich profesionality. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Senát určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 97/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Karel Barták. Prosím ho, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Karel Barták: Dobrý podvečer, paní senátorky, páni senátoři, pane místopředsedo Senátu, já vám přečtu usnesení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu a lidská práva a petice číslo 83 ze dne 17. října letošního roku:

Po úvodním slově předsedajícího výboru senátora Jana Hálka, po odůvodnění návrhu senátního návrhu zákona navrhovatelem senátorem Jiřím Zlatuškou, po zpravodajské zprávě předsedy výboru senátora Karla Bartáka a po rozpravě:

1. výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR zamítnout návrh senátního návrhu zákona,

2. určuje mne zpravodajem pro dnešní schůzi a projednávání tohoto tisku.

Důvody, které vedly výbor k zamítnutí jsou ty, že skutečně ministr a předseda legislativní rady vlády dr. Cyril Svoboda mně poslal 14. září letošního roku dopis, v němž říká, že výhled plánu legislativních prací vlády na rok 2008 předpokládá, že zákon číslo 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů, by měl být předmětem legislativní činnosti vlády ve 4. čtvrtletí 2008, kdy se předpokládá, že ministerstvo spravedlnosti jako věcný gestor této problematiky vládě předloží nový návrh zákona o znalcích a tlumočnících, který by měl nabýt účinnosti k 1. lednu 2010.

Ačkoli jde senátní návrh zákona o znalcích a tlumočnících správným směrem, kdy se má obchodním společnostem zamezit působit a vystupovat jako znalecké ústavy pokud nesplní nároky a nedodrží podmínky odpovědnosti, které zákon předpokládá u znalců jako fyzických osob, jsem přesvědčen, že v současné době, kdy se začínají rozbíhat práce na zcela novém zákoně o znalcích a tlumočnících, není přijetí novely stávajícího zákona zcela nezbytné.

Myslím si, že výbor vzal také v úvahu informaci k návrhu senátního návrhu zákona, kde je více než stránka legislativních problémů. S těmito legislativními problémy se předkladatel nevypořádal, a proto jsme rozhodli o zamítnutí tohoto zákona. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Prosím, posaďte se rovněž ke stolku zpravodajů. Já otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Zatím nikdo. Já musím panu senátoru Zlatuškovi naznačit, že by měl navrhnout schválení toho svého návrhu, protože ten návrh musí zaznít v obecné rozpravě nebo musí být závěrem některého z výborů. Prosím.

Senátor Jiří Zlatuška: Vážený pane předsedající, já jsem se domníval, že to poslední, co jsem říkal, byl návrh na schválení. Navrhuji schválení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Stalo se. Hlásí se ještě někdo do obecné rozpravy? Nikdo, takže rozpravu končím. Svolám vás z přilehlých prostor a budeme hlasovat nejdříve o návrhu na schválení a pak o návrhu na zamítnutí.

Konstatuji, že v sále je přítomno 51 senátorek, resp. senátorů. To znamená, že kvorum je 26. Budeme hlasovat o návrhu schválit návrh senátního návrhu zákona tak, jak jej předložil pan senátor Jiří Zlatuška. O tomto návrhu vzápětí dám hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji.

Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Končí 30. hlasování v pořadí, 53 přítomných, 27 kvorum. Konstatuji, že návrh na schválení návrhu zákona byl zamítnut, a to tak, že 13 hlasů bylo pro, 13 hlasů bylo proti.

Nyní budeme hlasovat o návrhu na zamítnutí návrhu senátního návrhu zákona.

O tomto návrhu dávám hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro návrh zamítnout, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Děkuji.

Kdo jste proti tomuto návrhu, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

V hlasování pořadové číslo 31 návrh – zamítnout – byl schválen, 55 přítomných, kvorum 28, 30 hlasů bylo pro, tedy přes kvorum, 8 hlasů bylo proti.

Tím projednávání tohoto návrhu senátního návrhu zákona skončilo. Děkuji panu zpravodaji.

Teď bychom měli navrhnout opět změnu. (Porada u předsednického stolu.) Nemusíme. Návrh zněl – po 18. hodině, a to už je, takže pan ministr Pospíšil může začít předkládat své návrhy zákonů. Hlásí se s právem přednostním předseda klubu Občanské demokracie. Prosím, pane senátore, pane předsedo Stříteský.

Senátor Jiří Stříteský: Vážený pane místopředsedo, kolegové a kolegyně, já jsem samozřejmě chtěl požádat, abychom se vrátili k projednávání tisku 127 atd., čili bloku ministra Pospíšila, ale abychom nebyli v projednávání rušeni, chtěl jsem požádat o souhlas s hlasováním a projednáváním po 19. hodině, abychom tento bod dnes dobrali.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. To byl procedurální návrh na možnost, projednávat a také hlasovat ještě po 19. hodině. O tomto návrhu dávám okamžitě hlasovat jako o procedurálním.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Ještě to nejde – zahajuji hlasování teď. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Jste-li někdo proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Procedurální návrh v hlasování pořadové číslo 32 byl schválen. V sále bylo přítomno 57 senátorek a senátorů, kvorum bylo 29, 43 pro, dva proti. Můžeme jednat a také hlasovat ještě po 19.00 hodině. Vystřídáme se u předsednického stolku.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Kolegyně a kolegové, budeme pokračovat bodem

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 126. Prosím pana ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pane ministře, máte slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Pane předsedající, dámy a pánové, chci poděkovat za velkorysost a shovívavost Senátu k návrhu ministerstva spravedlnosti a k možnostem předkladateli, zda obhájit. Všichni znáte důvod, proč jsem vás žádal, aby byly tyto body odsunuty až na konec dnešního jednání.

Úvodem mi dovolte malou repliku k vašemu předchozímu bodu. Téma soudních znalců a tlumočníků je velmi důležité téma zanedbané předchozími vládami v posledních osmi letech. Urychlili jsme dokončování nového zákona. Nový zákon v paragrafovaném znění je již napsán, v těchto dnech byl dokončen. Bude začínat legislativní proces, zatím připomínkový proces a na jaře bude na vládě a bude možné jej v příštím roce projednávat. Proto si myslím, že váš postup je správný, protože částečné změny této složité materie by nebyly ku prospěchu a ke zvýšení právní jistoty. Několik vět k návrhu trestního řádu, který máte v tuto chvíli před sebou. Budu pouze konstatovat, že se jedná o novelu implementačního charakteru. Implementujete rámcové rozhodnutí Rady. Jde o věc, kde konstatuji, že tento pramen komunitárního práva je dobré implementovat do našeho právního řádu, že je zde zjevný přínos, a to v té rovině, že nám umožní, pokud tento návrh přijmeme, uplatnit princip vzájemného uznávání peněžitých trestů a pokut a náhrady škody. Budeme to znamenat, že justiční orgány členských států EU budou navzájem uznávat rozsudky či rozhodnutí orgánů států, ve kterých je uložen občanovi EU nebo i jiným osobám peněžitý trest nebo jiná sankce v podobě například pokuty. Jinými slovy – je-li občan z ČR odsouzen ve Francii k peněžitému trestu, pak dosud ve chvíli, kdy neměl majetek na území Francie, Francie, která odsoudila občana České republiky, jen obtížně vykonávala takovýto trest. Do budoucna bude moci být takovýto rozsudek francouzského soudu vykonán i na území ČR. Tím doháníme volný pohyb služeb, peněz a kapitálu, kdy se majetek „volně přelévá“ mezi členskými státy EU, ale možnost postihnout majetek je dosud omezen a na národní jurisdikci. Dnes není problém pro občana, kterému hrozí peněžitý trest v jednom státě EU, aby své peníze nebo majetek převedl do jiného členského státu EU a možnost postihu takovéhoto majetku je velmi omezena.

Cítíte, že ve chvíli, kdy dochází k volnému pohybu peněz a obecně majetku je nutné, aby trestní právo na to reagovalo. Reaguje na to tímto způsobem.

Tento návrh má i svůj humanitární rozměr. Nejde o to jen efektivně vykonávat peněžité tresty nebo pokuty, ale jde o to efektivně činit náhradu vůči obětem trestných činů vůči poškozeným. I zde platí stejný princip, že pokud je někdo odsouzen v určitém státě a majetek má v jiném státě a je-li odsouzen mimo jiné k náhradě škody vůči oběti trestného činu, jen velmi obtížně tato oběť trestného činu se vůči pachateli ohrazuje a obtížně dostává odškodnění. Tento návrh umožní, aby oběť trestného činu, Francouz, jehož pachatel – Čech je ve Francii odsouzen, aby žádal odškodnění vůči českému pachateli, má-li český pachatel pouze majetek na území ČR.

Snažil jsem se na jednoduchém případu vysvětlit, o co jde. Jde o vzájemné uznávání trestů, pokut a náhrady škody vůči obětem trestného činu. Myslím si, že je to rozměr, který je ku prospěchu efektivity trestního práva a ku prospěchu obětem trestné činnosti.

Proto vás žádám, dámy a pánové, abyste tento návrh podpořili. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu ministru Pospíšilovi. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto zákona ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 126/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaromír Volný, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaromír Volný: Ústavně-právní výbor přijal usnesení, kterým navrhuje Senátu tento návrh zákona schválit. Pan ministr tady podrobně vysvětlil, o co jde. Nemám k tomu co dodat. Zdůraznil bych, že jde o peněžité tresty a pokuty, v čemž je určitý právní rozdíl, jestli o tom rozhoduje soud nebo správní orgán – myslím v pojmech, co je to peněžitý trest a co je to pokuta z hlediska našeho práva. U nás se musí přezkoumat, což dělá krajský soud, jestli je to také podle našeho práva trestné. To je jedna ze základních podmínek – s několika výjimkami, které jsou v zákonu uvedeny, jediný případ, kdy trestné jednání v zahraničí nemusí být trestné u nás, je také porušení pravidel silničního provozu. Někomu se může stát, že dostane pokutu v zahraničí a u nás, i když podle našeho právního řádu tímto způsobem silniční pravidla neporušil, po ověření všech formalit bude toto rozhodnutí prováděno. To je snad jediná zajímavost, kterou jsem chtěl k tomu doplnit. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátoru Volnému. Žádám ho, aby se posadil ke stolku zpravodajů. Navrhuje někdo podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikdo není přihlášen, otevírám obecnou rozpravu. Nikdo není přihlášen, obecnou rozpravu končím.

Z jasných důvodů nepožádám pana ministra a ani zpravodaje, budeme o tomto návrhu hlasovat. Padl návrh na schválení. Přivoláme přítomné kolegy a kolegyně do sálu znělkou a posléze budeme o tomto návrhu hlasovat.

Aktuálně je přítomno 55 senátorek a senátorů, kvorum je 28. Dovolte, abych zahájil hlasování. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 33 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 49, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Dalším bodem je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník,

ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 200/1990 Sb.,

o přestupcích ve znění pozdějších předpisů

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 127. Prosím pana ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Zde budu také velmi stručný. Jde o novelu, která má opět charakter euronovely, implementujeme více než 10 směrnic evropského společenství, které nebyly implementovány v minulých letech, kde Česká republika měla určité resty. Tímto návrhem jsme se snažili při příchodu na ministerstvo odstranit vady, nedostatky a skluzy, které vznikly za minulé vlády. Proto tato novela v sobě obsahuje věci, které spolu až tak ne vždy plně souvisí. Jedná se v zásadě o směrnice, které se týkají obchodního práva. Je to „uklízecí“ novela, která odstraňuje resty, které Česká republika na úseku obchodního práva měla.

Bylo by možné zde dlouze hovořit o tom, co se novelizuje. Jde o dílčí drobné věci. Mám-li uvést základní věci, řeknu tolik, že se zpřesňují pravidla pro posílení informovanosti spotřebitelů a obchodních partnerů, podnikatelů, a to v případě, že podnikatel zveřejňuje informace na webových stránkách, zpřesňují se pravidla, kdy dochází ke klamavému či neúplnému uvedení údajů, zpřesňují se pravidla pro zápis do obchodního rejstříku, stanovuje se povinnost, která je sankcionována formou přestupků v případě, že někdo uvádí neúplné a nepřesné informace v obchodním rejstříku, resp. neohlásí změny, které nastávají.

Dochází ke změně v postavení třetích osob, které mají charakter rezidentů na území ČR, dlouhodobě pobývajících rezidentů, kteří se také zapisují do obchodního rejstříku, při jejich zápisu dochází k zjednodušení jejich postavení. V zásadě platí pro ně stejná pravidla jako pro občany ČR.

Ještě zmíním to, že se do budoucna umožňuje zápis do obchodního rejstříku i v cizím jazyce. Zvláště to má význam pokud je zápis dokládán listinami v cizím jazyce, ovšem vedle toho musí být uveden obsah dokumentu v jazyce úředním, to znamená v češtině.

Zdůrazňuji, že se jedná o novelu, která má odstranit nedostatky v implementaci evropského práva na úseku obchodních společností a obchodního práva ve vztahu k ČR. Její přínos je spíše dílčí než komplexní, ale z hlediska postavení ČR v EU je přijatelnost této novely důležitá. Proto vás žádám o podporu tohoto návrhu a o jeho přijetí. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji vám, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk 127/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Jiřina Rippelová, kterou prosím, aby nás nyní seznámila se zpravodajskou zprávou. Paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jiřina Rippelová: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, pan ministr tady odůvodnil novelu zákona, kterým je obchodní zákoník ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Při projednávání v Poslanecké sněmovně byl tento návrh označen jako EU novela.

Doplnila bych, že kromě toho se ještě v této novele uvádí do souladu terminologie zákona o podnikání na kapitálovém trhu s terminologií obchodního zákoníku. Například označení důvěrné informace se nahrazují pojmem vnitřní informace. Napravují se legislativně-technické nedostatky předchozích novelizací, špatné odkazy, atd.

Pokud se týká procedury do Senátu, návrh zákona byl doručen 13. 11. 2007. Organizačním výborem byl přikázán k projednání ústavně-právnímu výboru jako výboru garančnímu. ÚPV přijal k tomuto tisku na svém jednání 28. 11. 2007 po úvodním slovu náměstka ministra Františka Korbela a po mé zpravodajské zprávě usnesení:

I.? Doporučuje Senátu Parlamentu ČR projednaný návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II.? určuje zpravodajkou výboru pro projednání tohoto návrhu zákona na schůzi Senátu senátorku Jiřinu Rippelovou,

III.? pověřuje předsedu výboru senátora Jaroslava Kuberu, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

V souladu s usnesením ÚPV doporučuji Senátu schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, paní senátorko. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Navrhuje někdo podle § 107 jednacího řádu, aby vyjádřil Senátu vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikdo se nepřihlásil, otevírám obecnou rozpravu. Nikdo se nehlásí, obecnou rozpravu končím. Z pochopitelných důvodů ani pana ministra, ani paní senátorku Rippelovou nebudu zvát k našemu jednacímu pultu.

Přivolám nepřítomné senátory a senátorky do sálu a budeme o tomto návrhu hlasovat.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.V sále je přítomno 51 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí zákona je 26.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 34 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 45, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Dalším bodem je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 120/2001 Sb., o exekutorech,

o exekuční činnosti a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 133. Prosím pana ministra spravedlnosti Pospíšila, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pane ministře, máte slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Děkuji, pane předsedající, i teď se pokusím být maximálně stručný.

Jedná se o novelu zákona o soudních exekutorech a exekuční činnosti, tzv. exekuční řád. Všichni asi z médií víte, jaké problémy doprovází výkon tohoto nejmladšího právnického povolání v ČR, nemusím zde podrobně tyto věci rozebírat. A tímto drobným návrhem, touto drobnou novelou nebo malou novelou, jak jí nazýváme na ministerstvu, malou novelou exekučního řádu chceme zpřísnit dohled ministerstva spravedlnosti nad výkonem exekutorské činnosti.

Vedle tohoto zpřísnění novela obsahuje ještě další drobné instituty, které mají vést ke kultivaci výkonu exekutorské profese v ČR.

Hned v úvodu chci říci, že to, že právní úprava, která byla přijata před několika lety a měla charakter poslaneckého návrhu, bude muset projít revizí. Je zcela evidentní, a shodnou se na tom jak příznivci, tak odpůrci soukromých exekutorů jako takových.

Chci konstatovat, že zde dnes projednáváte drobnou novelu nebo tzv. malou novelu, že ministerstvo v těchto dnech již dokončuje tzv. střední nebo chcete-li větší novelu, jejímž cílem je komplexní úprava právního předpisu přijatého právě v roce 2001 na základě poslaneckého návrhu.

Jinými slovy, my jsme po několika letech existence této formy exekutorství v ČR udělali jakousi revizi pozitivně právní úpravy a v nejbližších dnech předložíme vládě tuto řekněme koncepční komplexní novelu a tato koncepční komplexní novela by mohla být v příštím roce projednávána na půdě Parlamentu.

Tím také zdůrazňuji to, proč novelu, kterou nyní projednáváme, nelze považovat za komplexní nebo novelu, která by měla řešit všechny aktuální problémy spojené s výkonem exekutorství v ČR. Opravdu řeší pouze určité dílčí problémy, a to ty problémy, které nám připadaly v určitou chvíli jako nejaktuálnější.

Mám-li tedy říci, co novela přináší, pak, jak jsem již řekl, přináší to, že zpřísňuje dohled ministerstva spravedlnosti na výkon exekutorství. Dosud oprávnění ministerstva sice bylo dáno zákonem, ale ministerstvo nemělo žádné prostředky, jak provést revizi činnosti exekutora, jak zjistit, zda opravdu dochází na jeho straně k pochybení a na základě těchto zjištěných informací podat kárnou žalobu. Ministerstvo spravedlnosti dosud nemůže žádat exekutora o součinnost při dohledu nad jeho činností, nemůže ji žádat, aby ministerstvo nahlíželo do spisů, které jsou řekněme problémové, kde dochází k určitým problémům. Ministerstvo nemůže žádat exekutora o poskytnutí obecné součinnosti při výkonu dohledu.

Proto tato novela, která, mám-li to říci stručně, více méně ukládá exekutorům povinnost součinnosti vůči ministerstvu ve chvíli, kdy ministerstvo uplatňuje a realizuje svoji dohledovou působnost.

To je ta hlavní filozofie, a ti z vás, kteří v příslušném výboru tento návrh četli podrobně, tak znají jednotlivá práva a jednotlivé povinnosti, které zde nově exekutorům vznikají a oprávnění daná ministerstvu spravedlnosti.

Pak jsou zde ovšem i další věci, které obecně vedou ke kultivaci výkonu exekucí, např. zavádíme tzv. vykonavatele exekutora. Z médií asi víte, že častým problémem je to, že samotnou exekuci fakticky vykonávají lidé nekvalifikovaní, či vpadávají do soukromí třetích osob, že se zmocňují majetku, který by neměl podléhat exekuci, se bohužel nechovají profesionálně. Proto my zpřísňujeme pravidla pro zaměstnance exekutorských úřadů a samotnou řekněme vrchnostenskou činnost, samotné mocenské oprávnění vůči dlužníkovi budou vykonávat tzv. vykonavatelé exekutora, kdy stanovujeme přísnější pravidla, stanovujeme povinnou praxi, stanovujeme povinné vzdělání, stanovujeme podmínku složení kvalifikační zkoušky atd.

Jinými slovy, chceme kultivovat ty zaměstnance exekutora, kteří přicházejí do styku s dlužníkem, kteří exekuují samotný majetek a kteří by tedy měli být za prvé profesionální a za druhé by měli být korigováni určitým etickým kodexem, protože ve chvíli, kdy dochází k takovému zajišťování majetku dlužníka, tak většinou jsou to chvíle, které jsou celkově velmi vypjaté a je třeba, aby lidé, kteří takto činí, byli profesionálové jak po odborné stránce, tak po stránce řekněme etiky výkonu této činnosti.

Dámy a pánové, chci závěrem říci, že i přes problémy, které jsou medializovány a na které novela reaguje alespoň částečně, jsme si vědomi jako ministerstvo spravedlnosti významu exekutorů pro vymahatelnost práva v ČR, v žádném případě exekutory jako takové nepovažujeme za omyl a za tak říkajíc šlápnutí vedle. Myslíme si, že bez zavedení soukromých exekutorů by vymahatelnost práva v ČR byla na mnohem nižší úrovni než je v tuto chvíli.

Naším cílem tedy je nikoliv omezovat či snižovat efektivitu exekutorů, ale pouze kultivovat výkon její činnosti a zpřísňovat pravidla dohledu a dohled též činit více účinný. Ostatně v té velké novele, o které jsem hovořil, počítáme s tím, že by každý předseda okresního soudu mohl vykonávat dohled nad svými exekutory v rámci svého okresu. To by mělo onu efektivitu zaručit ještě více, než když výkon dohledu nad celým exekutorským stavem vykonávají dva úředníci ministerstva spravedlnosti. To opravdu není dostatečné.

Dámy a pánové, já vás tedy prosím, abyste tuto novelu podpořili. Zdůrazňuji, že to je první krok ministerstva spravedlnosti k činnosti, kterou jsem nyní popsal, tzn. k činnosti kultivovat výkon exekutorství v ČR, a jak jsem řekl, je to první krok a během příštího roku by měla následovat komplexnější a rozsáhlejší novela. Přesto vás prosím, abyste tuto novelu podpořili a tím přispěli ke kultivaci exekutorství v ČR. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 133/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Oberfalzer, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Oberfalzer: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, cílem předkládaného návrhu novely zákona č. 120/2001 Sb., jak zde již zaznělo, je specifikovat nástroje a postupy, jakými může ministerstvo spravedlnosti a exekutorská komora vykonávat dohled nad činností soudních exekutorů. Zkušenost s činností soudních exekutorů ukazuje jistou potřebu regulace či spíše supervize nad výkonem jejich praxe. Všichni známe z médií celou řadu excesů, přehmatů, kterých se někteří exekutoři dopouštějí ve snaze dosáhnout rychle a účinně výkonu soudního rozhodnutí, potažmo své vlastní odměny. Jejich agilnost v některých, a já chci uvést, že výjimečných případech, působí pak místo nápravy křivdy nové.

Chtěl bych však zdůraznit, že jde o ojedinělé případy, a měli bychom si uvědomit, že zde sehrávají svoji roli i média, která se zásadně zabývají extrémními kauzami, a měli bychom se ubránit tomu, abychom si na jejich základě dělali nějaké obecně platné soudy.

Ve snaze sjednat nápravu si musíme zkrátka dát pozor, abychom s vaničkou nevylili i dítě, protože je potřeba spravedlivě říci, že zřízení institutu soudních exekutorů významně přispělo ke zlepšení a zefektivnění vymáhání práva a díky činnosti exekutorů se věřitelé dočkávají návratu svých pohledávek ve větším rozsahu, ve větším počtu případů a hlavně rychleji.

Z tohoto pohledu mi přijde předkládaná novela jako velice vyvážená, obezřetná při sledování cíle zlepšení výkonu exekucí cestou lepšího dozoru a přitom neochromení tohoto potřebného institutu k prosazování práva v ČR.

Novela také zavádí institut exekučního vykonavatele po vzoru soudních vykonavatelů a specifikuje činnosti, kterými mohou být exekutorem vykonavatelé pověřeni. Zavádí také požadavky a podmínky způsobilosti pro výkon této funkce a stanovuje, jaké ostatní úkony mohou provádět ostatní běžní zaměstnanci exekutora.

Novela ovšem neřeší některé známé problémy. Např. otázku smluvní odměny exekutorů. Je určitě zásadní otázka, zda vůbec takový institut má existovat, nebo zda má být brán jako výjimečný, nikoli standardní, protože je otázka, zda nesouhlas oprávněné osoby s požadovanou odměnou exekutora nemůže vést k oslabení jeho pozice při výkonu exekuce, a tedy vymáhání jeho práv na povinné osobě.

Zákon také nedává legální možnost, aby exekutor v případě, že zabaví nějaký majetek omylem, jej mohl bez prodlení a dalších procesních opatření vrátit. To tato novela bohužel také neřeší.

V Poslanecké sněmovně byl předložen poslanecký návrh, jeden z několika mála, myslím, že ze dvou, které neprošly. Měl umožnit, aby se předmětem exekuce také mohly stát cenné papíry. Z praxe jsou známy případy, kdy povinná osoba převede svůj majetek právě do cenných papírů a pak se oprávněné osobě (ale také oprávněně) vysmívá jako nedobytná. Oprávněná osoba pak hradí veškeré soudní i exekuční výdaje, ačkoli by její pohledávky i uvedené náklady mohly být z hodnoty cenných papírů snadno uspokojeny.

Tato otázka je zcela jistě komplikovanější, její řešení by se muselo dotknout i jiných zákonů, o cenných papírech apod. A pan ministr již při projednávání této novely ve Sněmovně přislíbil se nad tímto problémem zamyslet a případně ho zapracovat do komplexní novely, která i zde byla avizována.

Já proto uvítám, pokud budeme o tomto záměru ujištěni i zde v Senátu.

K dalším otázkám k diskusi jistě patří i myšlenka místní příslušnosti exekutora, tedy, zda by měl mít působnost obecnou, a nebo jenom pouze v obvodu toho soudu, kde má exekutor své sídlo.

Jistě by se našla i celá řada dalších podnětů více či méně důležitých, doplňků či pozměňovacích návrhů. Nicméně ústavně-právní výbor po diskusi a zvážení všech okolností přijal na své 16. schůzi usnesení, kterým doporučuje, a to převážnou většinou, aby plénum Senátu tuto novelu schválilo, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Dovolím si tedy odkázat na usnesení výboru, které zní: schválit. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nemám nikoho přihlášeného, otevírám tedy obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Jaromír Volný. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaromír Volný: Dámy a pánové, já s názorem jak pana ministra, tak zpravodaje na tento návrh souhlasím a budu hlasovat pro jeho schválení.

Ale chtěl bych pana zpravodaje v jedné věci doplnit a využít příležitosti pana ministra k tomu, abych ho upozornil na dvě věci, které by se v komplexní novele měly řešit.

Pan zpravodaj kolega Oberfalzer tady již zmínil případ, kdy exekutor se splete, něco odveze omylem a pak už nemá zákonnou možnost, aby tento svůj omyl uznal a věci vrátil. Upozorňoval jsem na to již pana náměstka Korbela na jednání ústavně-právního výboru. On říkal, že to by snad nebyl problém. Ale mluvím o tom proto, že mám výslovně na mysli případ, kdy ten exekutor to sám uznal. On vlastně si může splést byt, vniknout do jiného, někdy dokonce bez přítomnosti majitele, ten pak přiběhne a exekutor bohužel v těchto případech říká: No, já bych rád to vrátil, uznávám, že jsem tu chybu udělal, ale ono už to nejde.

Čili to je jedna věc.

A pak bych chtěl ještě pana ministra upozornit na jinou věc. Někteří, kterým byl zabaven majetek, si stěžují na to, že když podali vylučovací žalobu u soudu a soud to uznal, že exekutor vlastně jim ten majetek odvezl neoprávněně, tak se pak marně domáhají toho, aby exekutor jim ten majetek zase přivezl. On říká: Jó, ano, soud rozhodl, že vylučovací žaloba je oprávněná, že jsem vám to odvezl neoprávněně, ale mně zákon nepřikazuje, abych vám to přivezl. Sjednejte si dopravu a zajistěte si dovezení toho svého vlastně neoprávněně exekvovaného majetku ve vašem čase a na vaše náklady. Proto v komplexní novele by mělo být řešeno i toto, že pokud majitel věci to bude po exekutorovi požadovat, takže jeho povinností je, aby ty věci vrátil v případě, kdy uspěl s vylučovací žalobou u soudu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Nemám již nikoho dalšího přihlášeného do obecné rozpravy. Končím tedy obecnou rozpravu. Zeptám se pana ministra, jestli se chce vyjádřit k jedinému příspěvku, který byl přednesen v obecné rozpravě? Pan ministr se vyjádřit chce, takže má slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Velmi stručně se vyjádřím k několika podnětům, které tu zazněly.

Nejprve k smluvní odměně. Lze mít různé pohledy na různé problémy spojené s výkonem exekutorství. Proto, když dovolíte, vám budu říkat svůj názor na to.

Osobně se domnívám, že smluvní odměna v oblasti exekutorství by být neměla. Je to zkrátka jednou v zásadě forma správního úřadu a já osobně se nedomnívám, že by zde měla být smluvní odměna ze zcela pragmatických racionálních důvodů. Jak znám současnou podobu exekutorského stavu, který v zásadě vznikl revolučně, náhle, bez toho, že by se zde evolučně pozvolna ten stav vytvářel a kultivoval, tak smluvní odměny by vedly k tomu, že by někteří exekutoři v rámci řekněme boje o klienty nastavovali řekněme takové odměny, které by třeba jiní exekutoři nemohli akceptovat. A věřte, že by to vedlo k velkým řekněme konkurenčním a celkovým bojům uvnitř exekutorské komory, exekutorského stavu.

Možná jednou, až se ten stav zkultivuje, dospějeme na úroveň, kdy bude moci zde být zcela kompletní volná soutěž a i možnost volně upravit ceny. Ale v tuto chvíli, jak znám současný stav exekutorského stavu, bych to nedoporučoval. Čili ta replika je takto stručná, mohl bych uvádět i teoretické důvody, ale na ty tady teď není čas.

Územní obvody. Tady naopak zase řeknu, že jsem pro zachování současného stavu, aby exekutor mohl působit na celém území, a to z toho důvodu, že kdybychom vázali exekutory pouze na určitý okres, tak zkrátka a dobře existují okresy, které jsou, co se týče skladby klientů, tak neatraktivní, že by se tam exekutor neuživil, což je problém číslo jedna.

A problém číslo dvě. Jsou zkrátka exekutoři, je to dáno tou revoluční situací, za kterých ten vztah vznikal, kteří zkrátka nejsou tak rychlí a efektivní jako jiní exekutoři. A pokud my řekneme občanovi: V tvém okrese musí působit tento exekutor a ty nemáš možnost si vybrat jiného exekutora, o kterém víš, že to dělá lépe, rychleji, je kvalitnější, je jenom férovější atd., tak tím v zásadě bychom velmi podvázali jistou míru kreativity, kterou, byť se jedná v zásadě o výkon státní agendy, právě soukromý exekutor do výkonu této činnosti přináší. A brzo bychom se mohli dostat na úroveň toho, co jsme kritizovali a proč jsme zřídili soukromé exekuce, protože exekuce soudní nefungovaly a nefungují, fungují příliš těžkopádně a pomalu. Čili mimo jiné proto, že možnost volby toho, kdo bude exekuci vykonávat, je u nich výrazně omezena.

Jsem tedy pro, aby exekutoři působili na celém území. V praxi to nepřináší problémy. A ve chvíli, kdy je dán v zásadě numerus cleusus, stanovený počet exekutorů, nikoliv volný počet, což je správně při výkonu státní moci, tak si myslím, že by ještě minimálně po dlouhou dobu nebo určitou dobu měla být celostátní územní působnost pro exekutory, protože podle mého názoru je to bonus pro klienty. Klient si může vybrat exekutora podle jeho výsledků a činnosti, ne podle toho, kterého mu shodou okolností exekutorská komora přidělí do jeho okresu.

Na druhou stranu je třeba znova uvažovat o tom, jak omezit to, že pak jsou záměrně bráni exekutoři z druhé strany republiky a obrovsky rostou náklady spojené s přemisťováním věcí, se zajišťováním věcí atd. Ale to lze upravit pouze tím, co mimo jiné v té novele je, že se proplácejí pouze přiměřené náklady, nikoliv náklady komplexní nebo náklady obvyklé. To znamená, pokud někdo má sklad na uskladnění věcí při exekuci movitých věcí na druhé straně republiky, tak to zkrátka je i otázka další diskuse a výkladu a případně úpravy, zda lze náklady na uskladnění věcí na druhé straně republiky, pokud je lze uskladnit kdekoliv jinde, jedná se o obvyklou věc, ne o briliantový náhrdelník, který musí být v trezoru někde v Praze, nebo o bibli z 16. století, která musí být ve speciálně klimatizované místnosti v Praze, ale pokud se jedná o běžnou věc, tak to lze samozřejmě všechno zákonem upravit.

Takže to je jen rychlá replika. Cenné papíry, ano, cenné papíry dlouhodobě musí být předmětem exekuce, protože je to zdroj, kam lze skrýt aktiva, která jsou dnes exekucí nepostihnutelná. V tom má pan senátor pravdu. My jsme ten návrh, který byl načten na plénu, nepodpořili z toho důvodu, že jsme měli obavu o legislativně technické provedení a o skloubení této právně složité matérie, protože jde o exekuci nehmotného statku právě s úpravou obsaženou v občanském soudním řádu. Takže tam počítám, že to v novele bude obsaženo. Chtěl-li pan senátor ubezpečení i na vašem plénu, nikoli pouze na plénu PS, tak je zde dávám.

Velmi stručná replika na pana senátora Volného, zda nemůže vrátit exekutor věci, přiznám se, že to slyším poprvé, já nevidím jediný důvod, není žádná zákonná překážka, proč by exekutor nemohl věci vrátit, které exekuuje omylem. Mohu říci, že se na to podíváme ještě podrobněji, ale já jsem to jako praktický problém nezaznamenal, přiznám se. Nejsem zase takový znalec exekutorského práva, abych vám řekl, že to opravdu právo neumožňuje, ale můj selský rozum mi říká, proč by to nebylo možné? Je otázka, jestli náhodou se exekutor takto nevymlouval a nechtěl ty věci zachovat zajištěné. Tam bych si potom opravdu kladl otázku, jestli když to exekutor říkal, jestli to tak doopravdy také je. Ovšem je to téma, které, pokud vám to slíbil pan náměstek, tak já to potvrdím, prověříme, a pokud to tak opravdu není, tak to v právní úpravě upravíme.

Otázka vylučovacích žalob a vrácení věci přímo tomu, kdo byl neoprávněně takto postihnut exekucí, kdo nebyl dlužníkem anebo byla zajištěna věc, která nebyla adekvátní ve vztahu k dluhu, tak k tomu konstatuji, že si nedovedu představit, že by zákon takto kasuisticky podrobně upravoval i to, že exekutor, který neoprávněně věc postihne, tak ji doveze na místo, odkud ji odvezl. To se domnívám, pane senátore, a určitě se mnou budete souhlasit, že by mělo být předmětem etického kodexu exekutora, předmětem etických pravidel, stavovských předpisů, nikoli zákona. Je úplně absurdní, aby zákon takovéto věci upravoval. Je přeci logické, pokud udělám chybu a postihnu majetek, tak pak zaprvé věc vrátím na místo, odkud jsem ji odvezl, a případně nahradím náklady. U těch nákladů bych to vnímal, že by to mělo být upraveno v zákoně, a pak je otázka, jestli dovoz na původní místo není spojen právě s náhradou nákladů, které vznikly vůči takto poškozenému. A pokud to tak není, pak je to, co vy říkáte, podnět pro zapracování do etického kodexu, který vydává Exekutorská komora. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, pane ministře. Zeptám se zpravodaje, jestli se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě? Pan zpravodaj se chce vyjádřit, takže prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Oberfalzer: Děkuji. V rozpravě vystoupil jeden senátor, Jaromír Volný. Jen podotknu, že jak ho my kolegové známe, tak se ve svých závěrech většinou nemýlí, ale debatu o této skulince v zákoně, případně otázce možnosti pojednání problémů v etickém kodexu, což byl případ druhé námitky pana senátora, ponechme mimo tuto oficiální tribunu na další odbornou debatu v kuloárech či na ministerstvu. Tedy závěrem: v rozpravě nezazněl jiný návrh než návrh ÚPV schválit ve znění postoupeném PS.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Vážené kolegyně, vážení kolegové, přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném PS.

V sále je aktuálně přítomno 58 senátorek a senátorů, pro schválení je potřebný počet 30. Zahajuji hlasování. Dámy a pánové, kdo je pro návrh zákona, ať stiskne tlačítko ANO a stiskne ruku.

Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

A byl bych rád, aby ten, kdo zmačkl diskusi u senátora Oberfalzera, aby ji vypnul.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 35 se ze 60 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Takže budeme pokračovat dále a budeme projednávat bod

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 169/1999 Sb.,

o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů,

ve znění pozdějších předpisů

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 134. Prosím pana ministra Pospíšila, dnes již naposledy, počtvrté, aby přednesl předkladatelskou zprávu.

Prosím, pane ministře.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Jako v předchozích bodech budu velmi stručný, dámy a pánové. Jedná se o drobnou novelu, která má spíše symbolický význam než výrazný praktický dopad. Cílem této vlády na úseku výkonu trestu odnětí svobody je výrazně zvýšit počet vězňů, kteří pracují. Bohužel předchozím vládám se toto příliš nedařilo, pravidelně jsme měli zaměstnáno méně než 50 % práceschopných vězňů.

Za rok fungování vlády Mirka Topolánka se zaměstnanost vězňů, těch, kteří mohou pracovat, zvedla z 50 na 60 %, což si myslím, že vůbec není špatný výsledek. Dlouhodobě bychom rádi toto číslo zvedli až k 70 %.

Důvody jsou jednoduché, všichni asi tušíte, vězni, kteří pracují, nejenže tak přispívají na výkon trestu odnětí svobody, tzn. důvod je fiskální. Ale ještě důležitější je důvod resocializační, protože vězni, kteří pracují a vytvářejí si pracovní návyky, často získávají i výuční listy a obecně vlastně vzdělání při výkonu trestu, poté, co jsou propuštěni z výkonu trestu, mají-li takovéto pracovní návyky, pak míra, že podlehnou recidivě, budou pokračovat v trestné činnosti, je nižší než u vězňů, kteří nepracují a po propuštění z výkonu trestu často nemají jinou možnost obživy než pokračování v páchání trestné činnosti. Takže to je důvod, proč chceme posílit práci vězňů. Resocializační důvod a důvod ekonomický.

Návrh přináší drobnou změnu, která snižuje zákonná omezení pro to, aby vězni pracovali, a to v té rovině, že vězni dosud mohou odmítnout práci pro soukromý subjekt, pro soukromou obchodní společnost a dále i pro ostatní právnické osoby, které nejsou státem. Obce, kraje a veškeré právnické osoby, které jsou obcemi či kraji zřizovány.

Je předmětem rozsáhlé diskuse, zda vězeň může či nemůže odmítnout pracovat pro soukromý subjekt. Část právní teorie říká, že může toto odmítnout, že to je součástí mezinárodních závazků, ke kterým ČR přistoupila, k úmluvám, které přijala v rámci Mezinárodní organizace práce. Část teoretiků říká, že vězeň může být nucen pracovat i pro soukromý subjekt.

My se přikláníme k té druhé rovině, ale v tuto chvíli provádíme právní analýzy a zjišťujeme, zda lze vězně nutit, aby pracoval pro soukromý subjekt. Nicméně nic nám nebrání, žádný mezinárodní závazek, abychom již v tuto chvíli nutili vězně pracovat vedle toho, že jsou povinni pracovat pro stát, aby také takto pracovali pro obce, kraje a jimi zřizované organizace, nemocnice, školy, muzea, knihovny a další a další právnické osoby.

Návrh, který máte před sebou, tedy přináší jediné. Přináší to, že do budoucna vězni nebudou moci odmítnout práci pro obce, kraje a jimi zřizované organizace, jinými slovy rušíme v současném právu obsažený souhlas vězně s tím, že bude pracovat pro obce, kraje a jimi zřizované organizace.

Dámy a pánové, jak jsem řekl, jedná se o drobnou změnu, leč z hlediska symboliky podle mého názoru o změnu důležitou, a proto vás žádám o její podporu.

Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, pane navrhovateli, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ÚPV, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 134/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaromír Volný, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jaromír Volný: Dámy a pánové, ÚPV přijal usnesení, jímž navrhuje Senátu návrh tohoto zákona schválit. Jednání ÚPV nebylo dlouhé, diskutovala se tam vlastně jen jedna jediná otázka, o které tady mluvil pan ministr, zda ve všech případech lze ty subjekty, ve kterých má stát nebo veřejnoprávní subjekty většinovou majetkovou účast, tzn. většinu akcií, většinu hlasovacích práv, jestli na něj lze pohlížet jako na objekt veřejného práva nebo soukromého. Zde je nutno si uvědomit, že i subjekt, i organizace, kde má stát 100procentní vlastnictví, vlastnictví až 100 % akciového podílu, je podle obchodního práva subjektem nestátním a je subjektem soukromým. Tato diskuse nebyla nijak vyhrocená, a proto ÚPV navrhl návrh tohoto zákona schválit.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, pane senátore. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikdo se nehlásí. Otevírám tedy obecnou rozpravu. Hlásí se nám někdo do obecné rozpravy? Nikdo přihlášený není, končím tedy obecnou rozpravu. Z pochopitelných důvodů nebudu žádat pana ministra, ani pana zpravodaje, aby se vyjádřili k obecné rozpravě, a můžeme přistoupit k hlasování.

Kolegyně a kolegové, byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném PS. V sále je aktuálně přítomno 58 senátorek a senátorů, kvorum je 30, zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku.

Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 36 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 53, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Dámy a pánové, dovolte mi, abych poděkoval panu ministrovi, abych poděkoval předkladateli, abych poděkoval zpravodajům.

Přerušuji jednání této schůze do zítřka – do 9 hodin ráno. Takže, dámy a pánové, hezký večer, zítra v 9 hodin ráno se tu znovu sejdeme.

(Jednání přerušeno v 19.13 hodin.)