Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

text o uhlí

Těsnopisecká zpráva

z 9. schůze Senátu

Parlamentu České republiky

(1. den schůze – 31. října 2007)

(Jednání zahájeno v 10.00 hodin.)

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Vážené kolegyně, vážení kolegové, milí hosté. Dovolte, abych vás přivítal na 9. schůzi Senátu. Tato schůze je svolána na návrh Organizačního výboru podle § 49, odstavec 1 o jednacím řádu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu. Pozvánka byla zaslána včas.

Z dnešní schůze se omluvil pan senátor Jiří Zlatuška.

Pokud jste zapomněli kartu, máte šanci si ji vyzvednout jako náhradní v předsálí sálu.

Nyní podle § 56, odstavec 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Doporučuji, aby to byli senátoři Josef Novotný a Jiřina Rippelová. Má někdo další připomínku? Pokud nemá, svolám k hlasování. Budeme hlasovat o ověřovatelích. Návrh je Jiřina Rippelová a Josef Novotný.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 1 ukončeno, registrováno 58, kvorum 30, pro 54, proti nikdo. Návrh byl schválen.

A nyní přistoupíme ke změně pořadu. Návrhy na změny nám předložil Organizační výbor. Na stole máte už navržený program ve znění změn, jak byly včera projednány Organizačním výborem. Přesto navrhuji toto: Doplnit na pořad 9. schůze body: a) senátní tisk č. K 26/06 Zelená kniha o tržních nástrojích, atd. – projednat, pokud bude zařazen po tisku č. 102. Za b) Tisk č. N 37/06 Návrh směrnice rady, kterým se rozšiřuje oblast působnosti směrnice, atd., zařadit a pokud bude zařazen, projednat po tisku N 34/06. Za c) senátní tisk č. K 45/06 Sdělení Komise Směrem k Evropské chartě, zařadit na 20. místo. Potom je to tisk č. 108 Výroční zpráva o hospodaření Českého rozhlasu za rok 2006, na místo 21. Za e) Návrh volební komise Senátu na vydání usnesení, kterým se upravují vnitřní poměry a podrobnější pravidla jednání Senátu a jeho orgánů při volbě prezidenta republiky, zařadit na č. 22. Za f) Návrh na přikázání návrhu senátního návrhu zákona senátorů Mejstříka, Sequense, atd., zařadit na místo 23., jedná se o prodloužení lhůty. Za g) senátní tisk č. 122 je to Návrh senátního návrhu zákona Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky, zařadit jako bod č. 24.

Pak je jedno vyřazení, a to je vyřazení z dnešního jednání, nebo jednání 9. schůze, tisk č. 104 Smlouva mezi Českou republikou a Etiopskou federativní demokratickou republikou.

Za třetí projednat body: Tisk č. 114 – školský zákon, Návrh na přijetí nového znění přílohy I. Úmluvy o účincích průmyslových haváriích, přesahujících hranice státu, senátní tisk č. K 26/06 Zelená kniha o tržních nástrojích – projednat ve středu 31. října jako první až třetí bod jednání.

Za b) tisk č. 98 – návrh na ukončení Memoranda o porozumění a účasti v Západoevropské organizaci – zařadit ve středu 31. října jako první bod odpoledne. Tisk č. 95 – Úmluva mezinárodní organizace práce č. 187 zařadit ve středu 31. po 14.00 hodině. Za d) senátní tisk č. 115 zařadit ve středu 31. po 17.00 hodině.

Dále je to informace vlády o výsledcích setkání hlav států a vlád – zařadit zítra ve čtvrtek 1. listopadu jako první bod jednání. Dále je to tisk č. 117 návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s dokončením přechodu zemského analogu na digitální televizní vysílání a tisk č. N 34/06 zařadit zítra ve čtvrtek jako druhý a třetí bod.

Ptám se, kdo má další. Už se hlásí paní senátorka Jana Juřenčáková, má slovo. Nemá, odhlašuje se. Takže pan senátor Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig: Hezké dopoledne, vážený pane předsedo, vážení páni místopředsedové, vážení kolegové. Dovolte mi, abych vás seznámil s usnesením výboru pro záležitosti Evropské unie, který ještě dnes ráno před plenárním zasedáním zasedal a přijal usnesení, které se týká pořádání veřejného slyšení na téma: Jaká by měla být budoucí politika České republiky a Evropské unie v oblasti globální změny klimatu. Toto téma zasazujeme do širokého kontextu i v souvislosti s naším budoucím předsednictvím, protože bychom rádi pořádali výborové setkání všech členských zemí v době našeho předsednictví na půdě Senátu, které by se věnovalo tématu bez emisních zdrojů energie, což by spojovalo jednak ekologické téma a jednak by to hlavně způsobilo naše téma o užitelnosti a o budoucnosti energetické nezávislosti České republiky včetně jaderného programu v České republice. Takže toto veřejné slyšení, které bylo po konzultaci s výborem pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a hlavně s kolegou Moldanem připraveno, také výbor již dříve jmenovaný přijal usnesení, který doporučuje pořádat veřejné slyšení na toto téma.

Domníváme se, že toto téma by naší horní komoře slušelo a z toho důvodu bych byl rád, abychom diskusi o tomto, zda budeme pořádat, či nebudeme pořádat, toto veřejné slyšení, zařadili už na právě probíhající schůzi s tím, že bychom rádi, kdyby schůze byla pořádána 21. listopadu v 9.30 hodin. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Kdo má další návrh na změnu pořadu schůze? Nikdo. Pokud nebude nikdo z vás protestovat, hlasovali bychom o návrhu, který vyšel ze schůze Organizačního výboru, jako o celku a následně bychom hlasovali o doplnění pořadu o návrh na veřejné slyšení a jeho zařazení jako bodu. Nikdo neprotestuje. Ještě jednou svolám senátorky a senátory k hlasování.

Hlasujeme nyní o změnách, fixacích apod. podle návrhu Organizačního výboru.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 2 ukončeno, registrováno 72, kvórum 37, pro 68, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Nyní budeme hlasovat o zařazení návrhu kolegy Sefziga jako poslední bod pořadu, jak mi teď doplňuje.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 3 ukončeno, registrováno 72, kvórum 37, pro 68, proti jeden. Návrh byl schválen.

A nyní budeme hlasovat o pořadu naší 9. schůze, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 4 ukončeno, registrováno 72, kvórum 37, pro 70, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Můžeme přistoupit k prvnímu návrhu zákona, kterým je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb.,

o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Tento návrh máme jako senátní tisk č. 114. Prosím pana ministra životního prostředí Martina Bursíka, který zastoupí ministryni školství, mládeže a tělovýchovy, aby nás seznámil s návrhem zákona. Vítejte, pane ministře.

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík: Vážený pane předsedo, páni místopředsedové, dámy a pánové, předkládám vám v zastoupení vlády návrh novely školského zákona, kterým se upravuje přístup cizinců ke vzdělávání a ke školským službám.

Novela byla připravena na základě podnětu Rady vlády ČR pro lidská práva, Ministerstva práce a sociálních věcí ČR a sdruženími zabývajícími se integrací cizinců. Byla totiž kritizována skutečnost, že podle současného znění § 20 školského zákona je nerovnoprávný přístup cizinců ze zemí mimo Evropskou unii k předškolnímu, základnímu, uměleckému a jazykovému vzdělávání v jazykových školách s právem jazykové zkoušky a ke školským službám. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy proto upravilo přístup cizinců z těchto tzv. třetích zemí tak, aby vyhovělo zadání, které bylo uvedeno v usnesení vlády z 30. srpna 2006.

Návrh zákona zajišťuje rovný přístup k žákům plnícím povinnou školní docházku v základních školách a nižších stupních gymnázií jak k základnímu vzdělání, tak ke školnímu stravování a k školským službám. Tento rovný přístup je zaručen všem dětem bez ohledu na to, z jaké země pocházejí, a to i v případech, že není prokázána legalita pobytu dětí na našem území.

Toto vychází z článku 28 Úmluvy o právech dítěte, podle kterého mají smluvní státy Úmluvy uznávat právo na vzdělání dítěte, zejména tím, že zavádějí pro všechny děti bezplatné a povinné základní vzdělání. Podtrhuji základní vzdělání, a tedy také pro děti, které na území smluvního státu pobývají neoprávněně. Ke střednímu vzdělávání mají zajištěný rovný přístup všichni cizinci, kteří pobývají na území ČR legálně a také ti, kteří mají oprávnění k pobytu nad 90 dnů.

S tímto návrhem novely zákona souvisí i odstranění některých legislativně technických chyb v § 183 zákona a také se to promítá do zákona o azylu a do zákona o dočasné ochraně cizinců.

Vládní návrh byl přijat 25. září 2007 Poslaneckou sněmovnou a vláda navrhuje Senátu, aby vyslovil s tímto návrhem zákona souhlas ve znění předloženém Poslaneckou sněmovnou bez pozměňovacích návrhů.

Podotýkám, že brzké přijetí novely zákona je očekáváno cizinci, kteří na území ČR využívají nebo hodlají využívat služeb škol a školských zařízení, a také samotnými školami a školskými zařízeními a jejich zřizovateli.

Tento zákon je v souladu s realizací politiky vládní integrace cizinců a je proto velmi žádoucí tuto novelu zákona o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání přijmout.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů.

Garančním a jediným výborem byl určen k projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, který přijal usnesení, jež máme jako tisk č. 114/1. Zpravodajem je pan senátor Zdeněk Janalík, kterého nyní žádám o zprávu.

Senátor Zdeněk Janalík:Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Pan ministr nám velmi stručně, ale výstižně představil navrhovanou změnu. Já si dovolím na jeho slova navázat krátkým hodnocením návrhu novely zákona.

Argumenty pro a proti přijetí této novely jsou v rovnováze, nedá se říci, že by některý z nich převažoval. Jeden ze záměrů eliminovat administrativní zátěž navrženou úpravou nebude, jak musím konstatovat, zcela naplněn, vyjma základního vzdělávání. V § 20 odst. 1 této normy navrhované změny není obsaženo potřebné komparativní měřítko, tedy česky to nedává smysl.

Je tam třeba doplnit minimálně „občané ČR“, abychom tam srovnání měli. To je předmět prvního bodu pozměňovacího návrhu, který vám byl předložen. Tím již avizuji, že pokud bude postoupeno projednávání tohoto návrhu do podrobné rozpravy, budu navrhovat pozměňovací návrhy tak, jak vám je předložil výbor pro vědu, vzdělávání, kulturu, lidská práva a petice.

V § 160, odst. 3 není zřejmý záměr předkladatele. Dále tato norma obsahuje nesoulad v názvosloví Smlouva o evropském hospodářském prostoru, jedná se o dohodu v evropském hospodářském prostoru. To je další součást pozměňovacího návrhu. Pokud budeme o pozměňovacích návrzích jednat, bylo by dobré, abychom tuto technickou záležitost dali do souladu.

V § 183 b je nesoulad v dikci obsažené v odstavcích 1 a 3. Tam jsme se na výboru bavili o tom, že pokud by předkladatel chtěl vyjádřit nějaký rozdíl, tak to samozřejmě respektujeme, pokud ne, pak bychom předkládali pozměňovací návrh. Předkladatel řekl, že chce vyjádřit rozdíl, což bylo ve výboru akceptováno.

Zásadní věcí je další bod pozměňovacích návrhů, a to v souvislosti s novelou zákona o azylu. Je zde nesoulad s touto novelou a je třeba přečíslovat poznámky pod čarou. Kdybychom tak neučinili, hrozí nebezpečí, že ke dni spuštění schengenského informačního systému v ČR, bude dosavadní poznámka pod čarou číslo 12 c v základním azylovém právním předpisu chybět. Pozměňovací návrh avizuje přečíslování textu 12 c textem 12 e.

Z výše uvedených důvodů doporučuji předloženou novelu zákona schválit s pozměňovacími návrhy výboru pro vědu, vzdělávání, kulturu, lidská práva a petice.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Má otázka zní, zda podle § 107 jednacího řádu někdo navrhuje, abychom se tímto návrhem nezabývali. Nikdo se nehlásí, otevírám obecnou rozpravu k tomuto návrhu zákona. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, končím ji. Není potřeba se ptát pana ministra a zpravodaje, aby se vyjadřovali k něčemu, co neproběhlo. Otevírám podrobnou rozpravu. Přihlášen je pan senátor Zdeněk Janalík.

Senátor Zdeněk Janalík: Dámy a pánové, dovolte mi, abych vám předložil návrh usnesení našeho výboru, tzn. schválené pozměňovací návrhy. Jsou velmi jednoduché. Máte před sebou pět bodů. Myslím si, že je zbytečné, abych to předčítal, protože jsem se je pokusil vysvětlit v rámci zpravodajské zprávy.

Vážený pane předsedo, navrhuji k návrhu zákona, kterým se mění zákon číslo 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, školský zákon, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony ve znění, které máte předložené před sebou.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane kolego, posaďte se, protože ještě není fáze hlasování. Kdo se další hlásí do podrobné rozpravy? Nikdo se nehlásí, podrobnou rozpravu končím. Předpokládám, že zpravodaj garančního výboru se nebude hlásit, když to všechno navrhoval. Táži se pana ministra, zda se chce vyjádřit k pozměňovacím návrhům. Pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík: Pane předsedo, děkuji. Musím zdůraznit, že nejsem ministrem školství, mládeže a tělovýchovy, i když tak, jak věnuji čas vyjednávání o novém ministrovi, obávám se, že na přechodnou dobu co není, může být. Teď je ale mou rolí zastoupit ministerstvo školství a vyjádřit se k pozměňovacím návrhům.

K bodu 1 a 2, kde pan senátor navrhuje, doplnit slova státní občané České republiky, bych se rád vyjádřil tak, že ve vládním návrhu je použito obecné formulace. Jde o to vytvořit stejné podmínky pro občany ČR stejně jako pro cizince. Proto se hovoří o občanech EU a jejich rodinných příslušnících. Touto formulací je pokryta celá entita, které již chceme na základě této novely vytvořit rovné podmínky k přístupu k základnímu vzdělávání. Doporučení ministerstva školství je neakceptovat tuto připomínku.

K třetímu bodu, kde se navrhuje vyškrtnout v § 160, odstavec 3 druhou větu se ministerstvo vyjadřuje také negativně, a to z těch důvodů, že zrušením věty by právní úprava pozbyla na praktickém významu a naopak by tam mohlo dojít k nesrovnalostem, protože by například nebylo vyloučeno to, aby ředitel školy nebo školské zařízení stanovil vyšší úplatu pro cizince, kteří nemají přístup ke vzdělání a školským službám za podmínek stejných jako občané ČR, ale ministerstvo školství nemá zájem, aby k tomuto typu diskriminace či odlišného přístupu mohlo docházet. Proto má ministerstvo za to, aby text zůstal v podobě vládního návrhu.

V bodu 4 navrhujete nahradit slovo snoubit slovem dohody. Nebude to bohužel možné, protože jde o název Smlouvy o evropském hospodářském prostoru.

Abych nebyl tak striktní, v bodu 5, kde jste upozornil na to, že v poznámkách pod čarou je omylem uvedeno číslování podle staršího znění zákona, tady si dovoluji v zastoupení poděkovat za tento podnět. Přijímám to, aby při projednávání zákona byl tento pozměňovací návrh přijat. Je na legislativě, aby uznala, zda jde o legislativně technickou úpravu nebo zda je to vážnější. Hodnotím to spíše jako legislativně technickou úpravu, která může být přijata, aniž by Senát zasáhl pozměňovacím návrhem do tohoto návrhu zákona.

Omlouvám se panu zpravodaji za poměrně příkré hodnocení jeho pozměňovacích návrhů, ale jsem zde v zastoupení. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Nemusíte se, pane ministře, omlouvat. Jsme ve standardní horní komoře parlamentu a názor vlády může být diametrálně rozdílný od názoru výboru.

Jestli se nebude garanční zpravodaj vyjadřovat, měl by nás provést od stolku celým hlasováním.

Senátor Zdeněk Janalík: Vzhledem ke stanoviskům pana ministra navrhuji, abychom o prvních dvou bodech, které spolu souvisí, hlasovali společně, o třetím, čtvrtém a pátém bodu zvlášť. Přestože tady u prvních dvou bodů bylo řečeno negativní stanovisko ministerstvo, domnívám se, že komparační znaménko tam není a vysvětlení není zcela v kontextu tohoto pozměňovacího návrhu. Navrhuji, abychom hlasovali o těchto dvou bodech.

U bodu 3 je negativní stanovisko, u bodu 4 právě proto, že se jedná o název a v názvu je dohoda a nikoliv smlouva. Tím se to mění.

Bod 5 byl přijat pozitivně.

Takže navrhuji, abychom nejdříve hlasovali o bodu 1 a 2.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobře, takže nejprve znělku a pak se zeptám na stanoviska pana ministra i vaše.

Budeme hlasovat o bodu 1, 2. Stanovisko pana ministra zní negativní, pana zpravodaje:

Senátor Zdeněk Janalík: Výrazně pozitivní.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Zahajuji hlasování. Kdo je pro tyto návrhy, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 5 ukončeno, registrováno 73, kvorum 37, pro 45, proti 14, návrh schválen.

Dále budeme hlasovat o bodu č. 3.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Stanovisko, pane ministře. Pan ministr negativní. Zpravodaj?

Senátor Zdeněk Janalík: Pozitivní.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 6 ukončeno, registrováno 73, kvorum 37, pro 45, proti 14, návrh schválen.

A nyní jsme u bodu č. 4. Stanovisko pana ministra, dohoda – smlouva. Negativní. Zpravodaj?

Senátor Zdeněk Janalík: Výrazně pozitivní.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Výrazně pozitivní, takový název nemáme, ale budiž. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku, kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 7 ukončeno, registrováno 73, kvorum 37, pro 47, proti 14, návrh schválen.

A jsme u posledního bodu č. 5. Stanovisko pana ministra je souhlasné. Zpravodaj?

Senátor Zdeněk Janalík: Souhlasné, bez přívlastku.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 8 ukončeno, registrováno 73, kvorum 37, pro 65, proti nikdo, návrh schválen.

Nyní budeme hlasovat o tom, že ve znění pozměňovacích návrhů vrátíme Poslanecké sněmovně tento zákon.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 9 ukončeno, registrováno 73, kvorum 37, pro 53, proti 6. Návrh schválen.

A nyní budeme hlasovat v rámci usnesení Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005, že pověřujeme senátory, kteří by tento náš návrh objasnili v Poslanecké sněmovně. Navrhuji, aby to byli senátoři Janalík a „Bulíř“. Pardon, Bureš. On takový ani neexistuje, jak jsem řekl, omlouvám se. Oba s tím souhlasí.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 10 ukončeno. Registrováno 73, kvorum 37, pro 67, proti nikdo. Návrh byl schválen. A tím končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi i zpravodajovi.

Jsme u dalšího bodu a tím je

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky

k vyslovení souhlasu „Návrh na přijetí nového znění Přílohy I

Úmluvy o účincích průmyslových havárií přesahujících hranice států

(Helsinky, 17. března 1992)“

Máme to jako tisk č. 102a uvede nám jej pan ministr životního prostředí Martin Bursík, máte slovo.

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík: Pane předsedo, paní senátorky, páni senátoři, předkládám návrh na přijetí nového znění přílohy 1 Úmluvy o účincích průmyslových havárií přesahujících hranice států. Úmluva byla sjednána v roce 1992 v Helsinkách, jejím cílem je předcházet škodlivým účinkům závažných průmyslových havárií, které přesahují hranice států na lidské zdraví, životní prostředí a majetek. Důraz je kladen na preventivní opatření, hodnocení rizik, předcházení rizika, předcházení havárií a v případě, že k nim došlo, tak přirozeně na jejich účinnou likvidaci. Pro ČR je Úmluva platná od 10. září 2003. V současné době má 37 smluvních stran včetně Evropského společenství.

Rozhodnutí změnit přílohu č. 1 bylo přijato v listopadu 2006 v Římě. Příloha č. 1 definuje nebezpečné látky pro účely vymezení nebezpečných činností a je čistě technického charakteru. MŽP se snažilo a usilovalo to, aby nemusela tato technická příloha být projednávána v obou komorách Parlamentu a podepsána prezidentem, protože je čistě technická záležitost, ale Legislativní rada vlády trvala na tom, aby to prošlo touto procedurou, i když realita je taková, že nepřijetí této přílohy by bylo zpochybněním práva Evropského společenství.

O co jde? Přijetí změny nebude mít dopad na státní rozpočet, konkrétně se zpřísňují, resp. zpřesňují jednotlivé kategorie hořlavých plynů, hranic pro toxické a oxidující látky, podrobněji se rozdělují výbušné látky, látky nebezpečné pro životní prostředí a toxické pro vodní organizmy a poté vysoké toxické pro vodní organizmy, rozšiřují se skupiny dusičnanu amonného, atd. Čili je to čistě technická norma a já bych vás velmi rád požádal, abyste podpořili návrh na přijetí nového znění přílohy č. 1 této Úmluvy. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, má usnesení č. 102/2, zpravodajem je pan senátor Tomáš Jirsa. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, má usnesení č. 102/1, zpravodajem je pan senátor Vítězslav Jonáš, který má nyní slovo.

Senátor Vítězslav Jonáš: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené senátorky, senátoři, výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se jako garanční výbor zabýval touto Úmluvou, já jenom doplním pana ministra, který nám objasnil podstatu zmiňované přílohy k Úmluvě, že příloha č. 1 je nedílnou součástí Úmluvy, proto je nutné, aby každá změna v této příloze byla schválena jako samotná změna v Úmluvě. Znamená to, že s ním musí vyslovit souhlas, vláda, Parlament a prezident České republiky.

Základní principy Úmluvy jsou v naší legislativě zahrnuty v zákonu č. 59/2006 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Chtěl bych ještě doplnit, že úmluva se nevztahuje na válečné stavy, jaderné havárie, havárie na vojenských zařízeních, havárie přehrad, havárie při pozemní dopravě, havárie v důsledku činnosti v mořském prostředí a na úniky ropných a jiných škodlivých látek do moře.

Pokud smluvní strany uzavřou mezi sebou dvoustrannou dohodu, která bude obsahovat přísnější ustanovení než úmluva, ustanovení úmluvy se jí nebudou dotýkat.

Chtěl bych ještě doplnit pro vaši informaci podstatu změny úmluvy, že změny části I – hořlavé plyny, včetně LPG, mají být přesunuty z části I do části II s tím, že jejich limity zůstaly zachovány, vysoce hořlavé kapaliny se mají rozdělit do skupiny hořlavých kapalin limit 50 tisíc tun, vysoce hořlavých kapalin limit 200 tun a extrémně hořlavých kapalin limit 50 tun. Hranice toxických a oxidujících látek se sníží na 500 tun. Výbušné látky byly rozděleny do dvou skupin s limity 50 tun a 200 tun. Látky nebezpečné pro životní prostředí se mají dělit na toxické pro vodní organismy – limit 500 tun a vysoce toxické pro vodní organismy – limit 200 tun.

Změny v části II skupiny dusičnanů se rozšíří ze dvou na čtyři, limity 10 000, 5000 tisíc, 2000, 500 a 50 tun.

Nově budou doplněny dvě skupiny dusičnanu draselného a limity 10 000, 5000 tun, vodíku s limitem 50 tun, toluenu – 100 tun, ropných produktů – 25 000 tun, bude vypuštěn oxid siřičitý – limit 100 tun.

Předkládané znění Přílohy I Úmluvy je v souladu s ústavním pořádkem ČR, s právními akty EU.

Závěrem, a tím budu citovat i závěr výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, doporučujeme Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací nového znění Přílohy I Úmluvy o účincích průmyslových havárií přesahujících hranice států, přijatého na 4. zasedání konference smluvních stran Úmluvy v Římě.

Určuje zpravodajem výboru pro jednání senátora Vítězslava Jonáše a pověřuje předsedu výboru senátora Ivana Adamce předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego, ptám se pana kolegy Jirsy – kývá hlavou, takže máte slovo jako zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.

Senátor Tomáš Jirsa: Vážený pane předsedo, dámy a pánové., Já bych se připojil k žádosti pana ministra a jménem našeho výboru, který projednával tuto materii 10. října 2007 a všemi hlasy doporučil schválení, takže také bych doporučil Senátu schválit tento návrh na přijetí nového znění Přílohy I Úmluvy o účincích průmyslových havárií přesahujících hranice států. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Také děkuji. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se mně nikdo nepřihlásil, končím ji. Není důvodu se k něčemu vyjadřovat a budeme v této chvíli hlasovat o jediném, to je, že Senát dává souhlas k ratifikaci.

Zahajuji hlasování. Kdo je tlačítko ANO a zvedne ruku, kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování číslo 1 je ukončeno, registrováno 68, kvorum 35, pro 56, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Tím končím projednávání tohoto bodu. Děkuji zpravodajům i panu ministrovi.

Máme další bod a tím bodem je

Zelená kniha o tržních nástrojích pro účely v oblasti životního prostředí

a v souvisejících politikách

Máme to jako tisk K 026/06. Stanovisko vlády máme rozdáno jako senátní tisk K 26/06/01 a K 26/06/02. Předkladatel je pan ministr životního prostředí, který má slovo.

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík: Pane předsedo, děkuji. Také vám děkuji, že jste byli tak laskaví a dali jste ty body dohromady, to je pro nás pěkné. Já myslím, že tato debata by tady mohla být možná nejzajímavější.

Evropská komise předložila Zelenou knihu o tržních nástrojích pro účely v oblasti životního prostředí a souvisejících politikách a ta Zelená kniha vlastně otevírá debatu mezi členskými státy. Oni poslali celkem dvacet otázek, na které ministerstvo životního prostředí jako garant zpracovávalo odpovědi s tím, že o ty odpovědi bylo požádáno pět vysokých škol, aby se na tom podílely. Bylo to koordinováno s ministerstvem financí, průmyslu a obchodu, dopravy a zemědělství jako hlavních partnerů resortu životního prostředí. Také to bylo projednáno v senátním výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a výboru pro záležitosti Evropské unie.

O co jde při využití ekonomických nástrojů? Konstatuje se, že politika ochrany životního prostředí využívá poplatků a plateb, to známe už od 70. let minulého století, ale také že tendencí je přesunout zdanění z přímých daní na daně nepřímé. Rozebírá se tam poměrně podrobně princip ekologické daňové reformě a také princip EU ETS, to znamená obchodování s emisními povolenkami na úrovni EU.

Myslím si, že pro nás účast na této debatě je účast o to zajímavější, že od 1. ledna příštího roku po přesně 10 letech úsilí celkem tuším čtyř vlád, zavést ekologickou daňovou reformu, k tomu dochází u nás v České republice. A jakkoli se někomu mohou zdát parametry ekologické daňové reformy v České republice jako posazené hodně při zemi – mám na mysli sazby spotřebních daní, tak si myslím, že vyhodnocení prvního roku efektu ekologické daňové reformy nám možná hodně ukáže.

Za prvé se nám podařilo dohodnout se na diferenciaci spotřebních daní u uhlí a biomasy pro vytápění. Přijetím daňové reformy v kombinaci se snížením daně z přidané hodnoty u palivového dříví a dřevěných palet z 19 na 9 %, současně se zvýšením – se zavedením spotřební daně z uhlí, která v průměru dělá navýšení konečné ceny pro spotřebitele o 10,71 %, se vlastně ze dne na den vytváří rozdíl – cenový ve výši více než 20 % mezi uhlím pro vytápění v domácnostech a dřívím a biomasou pro vytápění v domácnostech. Bohužel se nepodařilo tam zařadit rostlinné palety, protože v době, kdy jsme připravovali reformu veřejných financí, tak evropský celní sazebník ještě nevěděl, co jsou to rostlinné palety, a to je věc, která bude předmětem další novely.

U elektřiny ta spotřební daň činí pouze nárůst 1 % ceny. Tam očekáváme, že ta reakce spotřebitelů bude prakticky nulová, protože nevyřeší - nárůst ceny konečné elektřiny je 9 % a spotřebitel je zvyklý na daleko větší nárůsty než je 9 % v rámci daňové reformy, u zemního plynu to dělá asi 4,5 %. Ale důležité je to, že v rámci reformy se prosadil princip, že výnosy ze spotřebních daní z energií se vrací do ekonomiky snížením povinných plateb sociálního pojištění, čili to se zdůrazňuje v Zelené knize, že ekologická daňová reforma má svůj efekt i v oblasti zaměstnanosti, že se tím vlastně snižují vedlejší náklady práce, je to součást aktivní politiky zaměstnanosti a inkasujeme tím vlastně dvojí zisk – ochranu životního prostředí a snížení ceny práce. To, co si myslím, že je zajímavé pro Českou republiku, je samozřejmě jak dál v oblasti ekologické daňové reformy, to je také jedna z otázek, které se tam diskutují. My máme ve vládním prohlášení, že od r. 2010 zavedeme daň z CO2. To je daň, která je uplatňována v severských státech, ve Skandinávii a také ve Slovinsku. My jsme zahájili společně s Univerzitou Karlovou a Centrem pro otázky životního prostředí některé práce, rešerše, které se toho týkají, ale upřímně řečeno čekáme na to, co přijde z Evropské komise na přelomu tohoto a příštího roku, protože je avizován další aktuální energetický balíček, který by mohl přinést docela zajímavou dynamiku právě v oblasti využití tržních ekonomických nástrojů v ochraně životního prostředí.

Předpokládá se, že systém emisního obchodování by se změnil a dnešní systém, který je založen na těch národních a alokačních plánech a na přidělení objemu emisních povolenek jednotlivým členským státům podle aktuálních emisí v předcházejících letech, tzv. fathering, kde se přiděluje na základě historických emisí, že by bylo nahrazeno aukcemi. To my považujeme za mimořádně pozitivní změnu v přístupu v oblasti energetiky, kde vlastně ta aukce se týkala 100 % výroby energií, protože tady máme otevřený liberalizovaný trh, v oblasti těch dalších výrob by asi pokrývala zhruba 80 %. A otázka samozřejmě zní, co s výnosy z těch aukcí, jestli se výnosy vrátí zpátky těm členským státům nebo jestli se užijí pro nějakou společnou politiku v oblasti energetiky a ochrany klimatu, toť je otázka. Ale tuto debatu považujeme, že vede správným směrem. Tady v Senátu už jsem byl před vámi s návrhem na začlenění letecké dopravy do emisního obchodování, to je také pozice, se kterou Evropská komise samozřejmě dále pracuje.

To druhé téma, které se diskutuje, jakým způsobem regulovat emise oxidu uhličitého z dopravy – tam to směřuje k tomu, že ty systémy by se měly opírat o měrné emise CO2za ujetý kilometr. Jednotlivé členské státy tímto směrem už jdou. Tady musím konstatovat, že ČR je výrazně a významně pozadu, protože my nemáme vlastně platformu, se kterou bychom mohli pracovat a kde bychom mohli změnit nějaký třeba stávající systém daně z motorového vozidla opřený o objem motoru na systém, který by se opíral o daně, o emise CO2, či jemného poletavého prachu. Takový návrh na ministerstvo životního prostředí máme připraven, máme to připraveno včetně možných sazeb daně z motorového vozidla, kde by se diferencovaly daně podle emisí CO2a u naftových motorů by byl malus, vlastně zvýhodnění té sazby v případě, že motorista by si pořídil filtr pevných částí, který odstraňuje 95 % jemného poletavého prachu, který je nosičem, prekurzorem organických uhlovodíků. Ale my nemáme ten nosič, my máme jenom silniční daň, která je určena pouze podnikatelům. O té budeme mít teď v poledne s ministerstvem financí debatu, jakým způsobem alespoň diferencovat silniční daň tak, aby tam byla nějaká motivace pro řidiče, aby si pořizovali automobily, které mají nízké emise nebo originál verzi na alternativní pohon. Budeme debatovat o tom, jestli je možné zkrátit dobu odpisu pro třeba hybridní automobily nebo pro automobily na stlačený zemní plyn nebo na biopaliva, budeme debatovat o tom, jestli je možné u těchto automobilů dát automaticky odpis DPH, aniž by se jednalo o kombi, protože je přece úplně jedno, jestli ten vůz je kombi nebo není, ale je důležité, jestli je to vůz, který je v zájmu politiky toho kterého státu vytvořit ekonomické nástroje, které budou motivovat motoristy, aby nakupovali tyto typy vozidel. Tento reálný stav je takový, že když si někdo jde koupit auto a chce si koupit filtr pevných částí dieselového motoru, tak si připlatí nějakých 8 – 10.000,- Kč a není tam žádná motivace k tomu, aby toto dělal. Ve Spojených státech, když koupíte hybridní automobil, tak máte automaticky odpis 2.000 dolarů od daní. V Rakousku, když si koupíte automobil s filtrem pevných částí, tak máte v tu chvíli slevu na registrační dani. Prostě celá řada – ve Spolkové republice Německo máte diferencovanou sazbu motorového vozidla, takovou daň tady vůbec nemáme. Čili toto je téma, které považuji za velmi aktuální, a my zkusíme přijít s nějakými variantami a rádi bychom to diskutovali i na vašich senátních výborech. Dříve, než něco takového navrhneme na exekutivní úrovni, tak bychom rádi znali váš názor.

Třetí téma je podpora obnovitelných zdrojů energií, kde je závazek 20 % podílu obnovitelných zdrojů do r. 2020 v Evropě na hrubé domácí spotřebě energií. ČR není v tomto právě velkým šampiónem, i když máme dobrý zákon, který sem táhne zahraniční investory, jsme na 4,9 % dělené elektřiny na hrubé domácí spotřebě a stěží se dostaneme na 8 % indikativní cíl v roce 2010, ke kterému jsme se zavázali v přístupové smlouvě. Energetický regulační úřad teď dolaďuje ceny výkupní pro příští rok. Ty výkupní ceny by měly být v několika typech energií atraktivnější a jinak zůstávají, čili každopádně nejdou dolů. Jednáme o tom, jak se vypořádat s dotacemi, které do tohoto sektoru také směřují a jakým způsobem vybalancovat ten systém tak, aby byl férový.

Já bych jenom shrnul v závěru, že tuto debatu o ekonomických nástrojích v životním prostředí velmi vítáme. V podstatě se jedná o to, že přes veškerou důvěru v tržní ekonomiku je to tak, že největším selháním tržní ekonomiky je to, že nedokáže alokovat externality, nedokáže do té ceny promítnout negativní vlivy na životní prostředí, a proto je tady tendence využívat ekonomických nástrojů ve prospěch životního prostředí, nástrojů, které jsou tržně konformní.

Máme tady další problémy, které jsou specifické pro ČR, které neumíme řešit. Typickým takovým příkladem jsou regiony Ostravska nebo severozápadní Čechy, kde firmy dokáží se vejít do emisních limitů a vypouštějí emise v souladu se zákonem, ale ta koncentrace výrob, energií a hutních výrob je tak vysoká, že imisní limity jsou překračovány o jeden či dokonce dva řády. Nemáme nástroj, jakým způsobem to regulovat. Krajské samosprávy mohou stanovit nižší emisní stropy, ale nemohou se o nic opřít, nemají metodiku, nemají silné postavení pro vyjednávání s těmi partnery a se znečišťovateli. Tady zadáváme nějaké studie, které by nás třeba dovedly k vytvoření bublin, nebo ke zdanění jiných komodit, které jsou vypouštěny, než je oxid uhličitý, jako je např. jemný poletavý prach, které nám teď dělá úplně největší problémy. Čili chci vás jenom upozornit na to, že jsme si vědomi toho, že v některých oblastech nástroje politiky životního prostředí jsou velmi slabé a neefektivní a že chceme-li v nějakém reálném čase zlepšit kvalitu života obyvatel v těchto postižených regionech, tak se musíme velmi zamyslet a přistoupit případně k jiným nástrojům, které dají dlouhodobou informaci znečišťovatelům a zároveň krajským samosprávám, jakým způsobem a jakými nástroji ten stav životního prostředí v těchto oblastech zlepšit.

Takže opakuji, já tu debatu vítám, odpovědi považuji za umění možného, tyto odpovědi jsou kompromisem mezi čtyřmi resorty a zároveň poslanci a senátory, čili jejich míra konkrétnosti odpovídá tomu, kolik partnerů se na nich podílelo, ale to si myslím, že není na škodu. Prostě, otevřeli jsme debatu a jde o to z pohledu ČR využít maximálně těch nástrojů ekonomických a tržně konformních, které nám pomohou motivovat podnikatele k tomu, aby investovali do moderních technologií a do inovací.

Nádherným příkladem plně aktuálním je Plzeňská teplárenská, která dostala v prvním kontrolním období povolenky k vypouštění emisí CO2, uspořila 15 % povolenek, protože se tam rozhodla spolu spalovat biomasu, v Teplárně v Plzni z uspořených prostředků připravila projekt pro náhradu zdroje na zdroj, který bude stoprocentně využívat biomasu, dostala ve druhém kontrolním období alokovány povolenky, vystaví tento zdroj a bude moci vlastně kompletně sadu povolenek, se kterými bude disponovat, prodat na trhu. Přitom se předpokládá, že cena uhlíku půjde nahoru, teď už je někde kolem 20 euro za tunu, trh, který se prakticky zhroutil a byl na dvou euro, jde nahoru a očekává se, že cena uhlíku by mohla jít na nějakých 60 až 80 euro, což už je cena, která je dostatečně motivující k tomu, aby všechny subjekty, které vypouštějí emise oxidu uhličitého, tzn. využívají fosilní paliva, která jsou zahrnuta do emisního obchodování, aby velmi vážně uvažovaly o možných technologických inovacích a modernizaci a zároveň využily nespotřebované povolenky k realizaci zisku. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Výbor, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Má usnesení č. K 26/06/03.

Senátorka Jana Juřenčáková je zpravodajkou. Pojďte, paní senátorko, k řečništi.

Senátorka Jana Juřenčáková: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Dovolte mně, abych vás seznámila se zpravodajskou zprávou k předloženému materiálu.

Zelená kniha o tržních nástrojích pro účely v oblasti životního prostředí a v souvisejících politikách byla představena 28. března 2007 komisaři Evropské komise. Ve svých třech kapitolách se kniha zabývá využitím tržních nástrojů pro účely politiky společenství, možnostmi dalšího využití tržních nástrojů za ovlivnění spotřeby energie a možnostmi dalšího využití tržních nástrojů ochrany životního prostředí.

V úvodu a opakovaně v závěru předloženého materiálu je deklarována vlastní podstata Zelené knihy, a to na jejím základě zahájit debatu mezi členskými státy EU a Evropskou komisí o podpoře aktivnějšího využívání tržních nástrojů s důrazem na nepřímé zdanění.

V této souvislosti je nutné upozornit na skutečnost, že v textu knihy je věnována pozornost pouze formám spotřebních daní. Je opomenuto využití dalšího významného typu nepřímé daně, a to je daně z přidané hodnoty a obecně malá pozornost je věnována možnostem nástrojů pozitivní stimulace.

Nedílnou součástí Zelené knihy je 20 dotazů, které komise položila členským zemím a které měly být v termínu do 31. července t. r. zodpovězeny. Dotazy jsou konkrétně zaměřeny na oblast energie, dopravy, vody, odpadů, biologické rozmanitosti a znečištění ovzduší.

Zelená kniha zahajuje debatu o možnostech využití tržních nástrojů pro účely politik společenství, a to zejména v oblasti politiky na ochranu životního prostředí a v souvislosti s plánovanou revizí směrnice o zdanění energie.

Dokument je strukturován podle oblastí využití tržních nástrojů. První obecná část zahrnuje problematiku ekologické daňové reformy a reformu subvencí škodících životnímu prostředí. V další části se týká tržních nástrojů pro ovlivnění spotřeby energií a část zahrnující problematiku využití tržních nástrojů v oblasti dopravy, vodních zdrojů, odpadů, biologické rozmanitosti a znečištění ovzduší. V oblasti možnosti využití tržních nástrojů komise klade členským státům obecný dotaz, jaké jsou podle nich další oblasti a možnosti využití tržních nástrojů a na úrovni EU nebo na vnitrostátní úrovni. Tržní nástroje by přitom měly podporovat hospodářskou soutěž, zajistit příjem veřejných rozpočtů, ale zároveň také nezatěžovat nepřiměřeně spotřebitele, zejména ty s nízkými příjmy. V oblasti ekologické daňové reformy je daňová reforma záležitostí členských států EU, avšak komise je přesvědčena, že při koordinovaném postupu podporovaném ze strany společenství lze dosáhnout většího pozitivního efektu pro konkurenceschopnost EU, než kdyby členské státy postupovaly zcela samostatně.

V oblasti subvencí škodících životnímu prostředí Zelená kniha považuje za nezbytný krok reformu nebo odstranění subvencí škodících životnímu prostředí, a to jak na úrovni společenství, tak na úrovni členských států.

V oblasti revize směrnice o zdanění energie komise navrhuje revizi této směrnice 2003/96/ES o zdanění energetických produktů a elektřiny tak, aby daň z energií více odrážela dopady spotřeby energie na životní prostředí.

V oblasti tržních nástrojů v oblasti dopravy je podle směrnice 99/62/ES o výběru poplatku za užívání určitých pozemních komunikacích těžkými nákladními vozidly, ve znění směrnice 2006/38/ES – to je směrnice o euroznámce, kdy mají poplatky za užívání silnic vycházet z nákladů na pozemní komunikace, a od roku 2010 také z emisních tříd euro. Všechny externí náklady silniční dopravy však nebudou ani tak zohledněny, a proto komise hodlá analyzovat tuto oblast a předložit model hodnocení vnějších nákladů, tj. zátěž životního prostředí, hluk, dopady na zdraví a dopravní přetížení.

V oblasti hospodaření s vodou rámcová směrnice o vodě požaduje, aby členské státy do roku 2010 zavedly politiku poplatků za vodu, které zajistí efektivní a všestranné využívání vodních zdrojů a přiměřené přispívání hospodářských odvětví a domácností k úhradě nákladů za vodohospodářské služby.

Komise je připravena v rámci společné prováděcí strategie spolupracovat s členskými státy při zavádění a implementaci politik poplatků za vodu.

Prostřednictvím Zelené knihy se obrací na členské státy s otázkou, jakým způsobem může  provádění těchto politik nejúčinněji podpořit.

V oblasti nakládání s odpady je zpoplatnění skládkování odpadů účinným nástrojem pro odklon od skládkování a pro podporu recyklace a využití odpadů. Komise se domnívá, že rozdílná výše daní či poplatků může vést ke zvýšení přepravy odpadů v rámci EU a k narušení hospodářské soutěže mezi subjekty nakládajícími s odpady. Možné řešení spatřuje komise v harmonizaci společných kritérií, včetně ekologicky efektivních minimálních sazeb pro zdanění skládkování. Komise rovněž nabízí podporu členským státům při výměně informací s cílem usnadnit použití tržních nástrojů v oblasti nakládání s odpady.

V oblasti ochrany biologické rozmanitosti je členským státům v prvé řadě pokládána obecná otázka, zda by měly být tržní nástroje v oblasti ochrany biologické rozmanitosti intenzivněji využívány. Výslovně jsou přitom zmíněny tzv. platby za ekologické služby, kterými se mají na mysli nejrůznější příspěvky vlastníkům lokalit s významnými ekologickými funkcemi za péči o ně, případně kompenzace za to, že jsou nuceny omezit hospodářské využití těchto lokalit.

Druhým tržním nástrojem, na jehož možné využití se komise členských států dotazuje, jsou systémy pro vyrovnávání biologické rozmanitosti. V principu se jedná o nástroje podobné obchodování s emisními povolenkami.

Tržní nástroje pro řešení znečištění ovzduší jsou v současné době daně a poplatky za vypouštění látek znečišťujících ovzduší, které již členské státy běžně používají. Zelená kniha se zaměřuje na prozkoumání možností využití systému obchodování s emisemi hlavně znečišťujících ovzduší oxidu siřičitého a oxidu dusíku, a sice na regionální úrovni mezi skupinami členských států.

Pozici vlády tady přednesl pan ministr, tím se zabývat nebudu. Evropská komise schválila materiál v konečném znění koncem března. Je to materiál, který by měl v budoucnosti ovlivňovat podmínky pro podnikání v rámci EU.

Na výboru pro záležitosti EU byl tento materiál přerušen, protože nebyly k dispozici otázky termínů. Pokračovalo se proto v červenci.

Seznámila bych vás s usnesením výboru pro záležitosti EU, které bylo přijato 18. října 2007. 161. usnesení výboru pro záležitosti EU z 20. schůze konané dne 18. října 2007 k Zelené knize o tržních nástrojích pro účely v oblasti životního prostředí a v souvisejících politikách, senátní tisk K 026/06.

Po úvodní informaci náměstkyně ministra životního prostředí, zpravodajské zprávě senátorky Jany Juřenčákové a po rozpravě výbor:

I. přijímá k Zelené knize o tržních nástrojích pro účely v oblasti životního prostředí a v souvisejících politikách doporučení, které je přílohou tohoto usnesení. Doporučení má toto znění. Doporučení k vyjádření Senátu Parlamentu ČR k Zelené knize o tržních nástrojích pro účely v oblasti životního prostředí a v souvisejících politikách. Senát Parlamentu ČR I.1. se seznámil s konečnou podobu odpovědí na Zelenou knihu o tržních nástrojích v oblasti životního prostředí a v souvisejících politikách, které vlády v termínu postoupila EU.

2. zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, jaké dopady může mít možná budoucí legislativní úprava jednotlivých oblastí, je nutné věnovat těmto tématům patřičnou pozornost, a proto

II. žádá vládu, aby plénum v této souvislosti informovala o následujících otázkách: jaké jsou další plány k zavádění ekonomické daňové reformy? Jak chce vláda zajistit, aby nástroje ochrany životního prostředí včetně tržních nástrojů byly nejen environmentálně účinné, tzn., přinesly zlepšení životního prostředí, ale i ekonomicky efektivní, tj. aby náklady nepřevýšily užitky. Které nástroje připravuje vláda v oblasti zdanění energie obecně a elektřiny zvláště? Jaké budou dopady předpokládaných opatření na státní rozpočet a na občany? Které jsou hlavní prvky připravovaného souboru tržních nástrojů v oblasti dopravy? Jaký vliv budou mít plánovaná opatření na ceny jednotlivých druhů dopravy? Jaké principy bude vláda prosazovat v oblasti hospodaření s vodou v ČR a EU? Tolik je doporučení.

Usnesení pokračuje bodem II, kdy výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se k Zelené knize o tržních nástrojích pro účely v oblasti životního prostředí a v souvisejících politikách vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem, III určuje zpravodajkou výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátorku Janu Juřenčákovou IV pověřuje předsedu výboru senátora Luďka Sefziga, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Výbor pro evropské záležitosti požádal o stanovisko výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Zde je zpravodajem pan senátor Bedřich Moldan. Chce vystoupit? Hlásí se. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Bedřich Moldan: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, náš výbor velmi podrobně projednal tento materiál, který považujeme za velmi důležitý. Naše doporučení bylo určitým modelem a vzorem pro usnesení, které nakonec vypracoval výbor pro evropskou integraci. V podstatě je jen rozšířením našeho doporučení, takže s ním samozřejmě musíme vyjádřit souhlas.

Rád bych zdůraznil, že situace v ČR v oblasti životního prostředí a jeho ochrany v poslední době není dobrá. Všichni máme velmi dobře na paměti, že bezprostředně po listopadu, zejména v první části devadesátých let došlo k velmi razantnímu zlepšení životního prostředí, zejména v oblasti životního prostředí ale i vody a dalších parametrech. Toto zlepšování se o všem na konci devadesátých let téměř zastavilo a postupuje velmi pomalu. V současné době jsme svědky spíše stagnace a v některých oblastech dokonce zhoršení. Zpráva o životním prostředí v roce 2006, kterou předložil pan ministr Bursík vládě, konstatovala, že například v oblasti znečištění vody a v oblasti znečištění jemnými prachovými částicemi se v posledních letech situace zhoršila, což je velmi znepokojivé konstatování.

V souvislosti s touto Zelenou knihou musíme konstatovat, že tady je snaha zavést postupně nový typ nástrojů, které by pomohly zlepšit životní prostředí a to v rámci celé EU, proč jsem řekl na začátku tuto informaci o stavu životního prostředí? Tyto nástroje by měly představovat druhou generaci všech prostředků ke zlepšení životního prostředí. Zlepšení v 90. letech jsme dosáhli nástroji, které byly kombinací nástrojů tržně kompatibilních a nástrojů především regulačních. Můžeme je považovat za jakousi první generace. Zlepšení, ke kterému došlo, bylo ve velkém měřítku. Týkalo se hlavních škodlivin, třeba v ovzduší kysličníku siřičitého, jemnější záležitosti, které mají výrazné důsledky zejména pro zdraví lidí, nebyly plně adresovány, protože nástroje na to nestačily.

Pan ministr ve svém úvodním vystoupení zdůraznil několik oblastí, v nichž si nevíme rady, kde nemáme zatím nástroje. Zmínil například regionální situaci na Ostravsku, zmínil emise z automobilů, to je věc, ke které by měly přispět i tzv. tržní nástroj.

Dovolte mi malou terminologickou odbočku. Dřív jsme v českém jazyce užívali termínu ekonomické nástroje, v současné době jsme přeložili anglický termín market base nebo market compatibel jako nástroje tržní. Je to trochu zavádějící, protože to nejsou úplně nástroje, které bychom mohli jednoznačně označit jako tržní. Jsou to nástroje ekonomického charakteru, které zdůrazňuji, že jsou v protikladu proti přímým zákazům, limitům nebo normám.

Takže odtud je ten termín, který je třeba vidět takto a nikoli, že by to byly věci, které nějak podporují tržní hospodářství. To je opravdu terminologická věc. Takže ta Zelená kniha naznačuje, jakými směry by asi měly v budoucnu tyto nástroje se tvarovat, jaká by měla být jejich podoba. A já bych řekl, že v Zelené knize jsou zdůrazněny hlavně tři směry, takové, na které vláda reagovala a na které také reaguje naše usnesení, které vyzývá vládu, aby nás Senát informovala, jak chce dále v té věci postupovat.

První oblast je kompatibilita a harmonizace v rámci celé Evropské unie. To je věc samozřejmě velmi citlivá a velmi důležitá, přitom se týká např. daní. My samozřejmě velmi dobře víme, že harmonizace daňových soustav a daní je otázka mimořádně složitá a citlivá, a proto žádáme vládu, aby nás informovala, jak chce v této věci postupovat.

Druhá otázka je, řekl bych, obecná otázka používání tzv. tržních nástrojů, tzn. jak daleko jít, jak daleko, jak hluboce posunout ekologickou daňovou reformu a případně další nástroje, které se postupně vynořují. Pan ministr hovořil např. o povolenkách, ten systém obchodovatelných povolení nebo různých podobných obchodovatelných entit se může ještě rozšiřovat, čili tam by nás také zajímalo, kterým směrem se uvažování vlády ubírá.

A konečně třetí oblast jsou konkrétní oblasti jednotlivých sektorů, kde vláda některé věci naznačuje zcela jasně, pan ministr se o některých zmínil, o některých se nezmínil, např. oblast dopravy, která je velmi, zmínil se zčásti o silniční dani, ale ono je to samozřejmě daleko rozsáhlejší balík těch věcí. Čili bychom rádi v budoucnosti věděli, jakým směrem se plány vládní v této důležité oblasti ubírají. Pan ministr ve svém vystoupení konstatoval, že vítá tuto diskusi, čili já pevně doufám, že také vítá naše usnesení, které vlastně nabádá nebo žádá pokračování této diskuse.

Já myslím, že to je velice užitečné, protože potom když jsou už jednotlivé zákonné normy a my je potom dostáváme už v konečné fázi, tak často už není dostatečný prostor, čas, chuť a vůle a nálada to všelijak spravovat a vylepšovat. Čili myslím si, že určitě je dobré o té věci s vládou diskutovat předem a vzájemně si slaďovat ty věci, svá stanoviska.

Takže já doporučuji plně schválit usnesení tak, jak bylo předloženo paní senátorkou Juřenčákovou. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego, a já v této chvíli otevírám obecnou rozpravu. Hlásí se pan senátor Václav Roubíček.

Senátor Václav Roubíček: Dobrý den, pane předsedo, pane ministře. Já budu velmi stručný. Já vítám výzvu k diskusi, která tady byla řečena panem ministrem, a můj příspěvek bude velmi stručný a možná, že je předčasný. Já jsem toho názoru, že doprava je velký problém a ještě větší problém než si myslíme a než je takhle hovořeno, ani není tak emise z výfuků, CO2a další, to se dá technicky řešit, ale je to problém brzd, to se budete divit. Přichází to z Ameriky, já bych chtěl panu ministrovi předat materiály, i my se tím tady zabýváme. Když se brzdí, uvolňují se nanočástice, na které se nabalují mutagenní látky a to je opravdu problém.

Dříve se brzdilo azbestem, to byla úplná hrůza, dnes se bohužel nepodařilo vyvinout takové různé materiály, které by byly k životnímu prostředí přátelské. Takže já tu jenom říkám, že to může být další aspekt této velké diskuse. A v Americe už to je pod velkou diskusí. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, slovo má pan senátor Jan Horník.

Senátor Jan Horník: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegové, kolegyně, já bych chtěl upozornit jen na jednu věc – já mám velkou obavu, že Zelená kniha jako taková by nás mohla jako republiku vrhnout někam nazpátek. Mám obavu, abychom se nestali vazaly Evropské unie. Já to zažívám v posledním období především ve věcech Natury 2000. My jsme svého času schválili, Ministerstvo životního prostředí, kolem 900 lokalit v České republice, které ještě nejsou potvrzeny Evroopskou unií, které by potom následně měl vyhlašovat příslušný odbor krajského úřadu. A teď najednou zničeho nic, to dříve se odehrálo o nás bez nás, obcí, a teď přichází další rozšíření asi o 200 lokalit.

Já jsem šokován, že v podstatě Agentura ochrany přírody vyzývá starosty měst a míst, obcí, kde se toto rozšíření má konat, o to, aby sdělili většinové majitele pozemků v těch konkrétních oblastech. A v podstatě nic víc. Nikdo to s námi nediskutuje. Teprve, když se ozveme, tak najednou všichni začnou: hele, pozor, něco se děje, je třeba o tom diskutovat. Opět špatný model jako s přehradami. Naprosto špatně.

A já se obávám, abychom se nedostali i s emisními povolenkami do stejného problému. U mne v regionu je poměrně dynamicky se rozvíjející firma, která paradoxně potřebuje investovat, aby snížila emise, ale na druhé straně, jelikož se dynamicky rozvíjí, potřebuje rozšiřovat výrobu, expanduje na celý evropský trh, tak má povolenek nedostatek. A v podstatě podle sdělení lidí, kteří jsou ve středním managementu, tak se dozvídám, že ty podmínky nebyly až tak ideálně vyjednány a mohlo by se stát, že EU nás zase někam tlačí a bude brzdit náš rozvoj našeho hospodářství. Minimálně středního sektoru, protože co si budeme říkat, velké energetické firmy si nějakým způsobem pomohou, ale tito drobnější a střední podnikatelé to mají všechno trošku složitější.

A když se vrátím nazpátek k Natuře, není to náhodou taky trošku boj bývalých nebo samozřejmě i současných alpských států, které chtějí třeba zamezit rozvoji cestovního ruchu v horách u nás, třeba zimního? Já mám dojem, že to tak je. My jsme dneska v konkurenčním prostředí. A já bych chtěl upozornit na to, přesto, že jsem příznivcem EU a doufám, že jím zůstanu, abychom si ale před EU neklekali rovnou na kolena a abychom doopravdy ty kalhoty nestahovali, než vůbec k brodu dojdeme. Mám dojem, že v Zelené knize můžeme takové skryté věci najít a já bych chtěl požádat pana ministra a samozřejmě i vládu a všechny ty, kteří k tomu budeme diskutovat, abychom si tyto věci vyříkali a abychom se skutečně nestali podvědomě vazaly EU, na což bychom mohli potom později přijít a najednou zjistíme, že nemáme kvóty na mléko, maso atd., atd. Takže to je všechno a jen prosím o obezřetnost. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, slovo má pan senátor Martin Mejstřík.

Senátor Martin Mejstřík: Vážený pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové. Nechtěl jsem reagovat, ale kolega Horník mne k tomu vyprovokoval. Zarazilo mě zrovna od něj slovní spojení – vazalové EU. To je velmi expresivní spojení, ale to, jak toto vazalství tady dokladoval, tak není žádným vazalstvím vůči EU, ale o tom, že veškeré námitky nebo výčitky se v podstatě týkají nás zde v ČR. Není jistě chybou EU a Natury 2000, že krušnohorským obcím diktují něco seshora, aniž je o tom informují.

To je specifická vada nejen komunální politiky, že někdo rozhoduje o obcích, ale to jsou naše úřady a ne Evropská unie, aniž se jich zeptá. Není to tak dávno, co jsme to viděli třeba na příkladu Národního parku Šumava. Já vím, že trochu odbočuji od Zelené knihy, chtěl jsem se jenom zastat Evropské unie v tomto smyslu. Nesvádějme všechny neduhy na ni. Naše neduhy.

Jinak k tomu dalšímu, co zde kolega Horník zmiňoval, abychom byli opatrní ve vztahu k regulativům a směrnicím Evropské unie, protože by to mohlo mít dopady na hospodářství České republiky. Zajisté by to mohlo mít a asi i má, ale uvědomme si, že stav životního prostředí je v přímé závislosti na klimatických změnách a jak jsme zde také nedávno slyšeli, podle některých expertů máme 10 let na to, abychom s těmito změnami něco udělali, jinak potom už nebudeme mít co řešit ani v našem hospodářství, ani v ničem jiném.

A poslední poznámku mi dovolte. Byla zde kritizována Evropská unie, jak už jsem řekl, a to, že s námi nediskutuje, což já si nemyslím, spíše těch mechanismů nevyužíváme, ale je třeba, abychom se podívali do vlastního hnízda. Rád bych z tohoto místa projevil lehkou nevůli s postupem, jak nám byl předložen návrh veřejného slyšení, které se jmenuje, jaká by měla být budoucí politika České republiky a Evropské unie v oblasti globálních změn. Schválili jsme cosi, o čem vůbec nic nevíme, do této chvíle nemáme program tohoto slyšení na stole. Máme se o něm bavit v řádu několika hodin.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Slovo má paní senátorka Alena Gajdůšková.

Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, vážený pane místopředsedo vlády, kolegyně a kolegové. Budu velmi stručná. Jsem nesmírně ráda, že Zelenou knihu o tržních nástrojích pro účely v oblasti životního prostředí máme na stole a myslím, že je to jedna z klíčových záležitostí, kterými se musíme zabývat. Mě mrzí a je to i v souvislosti s debatou, kterou jsme měli ráno na výboru právě o onom veřejném slyšení, které zmínil pan kolega Mejstřík, že bohužel nahlížíme na životní prostředí jenom skrze peníze. Ale já se domnívám, tak to prostě nelze. Rozumím tomu postoji. Přečetla jsem si na webových stránkách našeho pana prezidenta pohled, nebo větu, která hovoří o tom, že z pohledu zisku všechno, co se vzdaluje od současnosti, se rovná nule. Jestliže přijmeme za svou tuto filozofii, tak samozřejmě, že musíme všechno přepočítat na peníze. Nicméně peníze jsou, fungují, musíme s nimi pracovat. A proto je asi dobře, že Evropská unie zvažuje použití tržních nástrojů i v oblasti životního prostředí. Na nás asi je, abychom se bavili o tom, jakou váhu mají mít tyto tržní nástroje a jakou váhu má mít naše vnímání těch věcí, které se vzdalují od současnosti. To znamená, jakou váhu má mít naše vnímání schopnosti planety člověka jako druhu přežít.

A z tohoto pohledu – a proto jsem se přihlásila do diskuse – bych chtěla upozornit, že nejenom CO2, nejenom emise, nejen vzduch, ale voda je také tou základní komoditou, tím základním prvkem, který ke svému životu potřebujeme. Je tady řada lékařů, řekli by přesně, kolik procent v našem organismu tvoří voda. Vodu potřebujeme.

V České republice máme ten problém, že jsme tzv. střechou Evropy a všechna voda z našeho území odtéká. Já se tedy ptám pana ministra, pana místopředsedy vlády na to, jak vláda zohlední záležitost vodního hospodářství a jak zapracuje, jak se bude stavět k té kapitole, která hovoří o hospodaření s vodou v Zelené knize. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má senátor Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo. Pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, já bych chtěl teď především reagovat na to, co řekl pan kolega Mejstřík. Protože my jsme si vědomi toho, že usnesení, které jsme přijali před dvěma hodinami, musíme rychle podle návrhu rozdat všem členům Senátu, tak abyste mohli eventuálně to veřejné slyšení, které už tak má velký počet vystupujících a počítám, že se možná ještě někdo přihlásí, zvážit, abychom zítra – proto jsem to chtěl zařadit na konec programu – mohli to veřejné slyšení schválit. Je vidět i z té následující diskuse, jak hovořila kolegyně, že právě ty otázky, která ona tady zmiňuje, budou vhodným tématem pro to veřejné slyšení.

My tady nyní probíráme problematiku, která je specifičtější, je jenom užší částí toho velkého ekologického tématu. Je to o nástrojích, jak zajistit, aby naše životní prostředí se nehoršilo, aby se naopak zlepšovalo nebo alespoň zůstalo v takové kondici, v jaké momentálně je. Zatím se ukázalo, na výboru jsme to projednávali, že život není jenom o penězích. Ale dosud se nenašel lepší nástroj, než jsou tržní mechanismy, které paradoxně působí často proti trhu jako takovému, jak říkal kolega Pospíšil, abych použil jeho výroku. Ale tyto tržní mechanismy, ekonomické mechanismy jsou podle praxe zatím nejefektivnější. Proto jsme s těmi dovětky doporučili přijetí usnesení plénu Senátu. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Nikdo další se mi už nehlásí, takže končím rozpravu. V této chvíli se ptám pana navrhovatele, jestli se chce vyjádřit.

Místopředseda vlády a ministr životního prostředí ČR Martin Bursík: Děkuji, pane předsedo. Myslím, že je slušností odpovědět na otázky. Děkuji panu prof. Roubíčkovi za podklad, který mi předal, který prostuduji a dám to na ministerstvo.

K podnětu pana senátora Horníka. Já si myslím, že Natura 2000 není téma, které souvisí s ekonomickými nástroji v životním prostředí. Já jsem ochoten s vámi o tom mluvit bilaterálně, asi to není na to, abych tady rozvíjel tento typ debaty. Ale pokud jde o tu vaši poznámku k nějaké firmě ve vašem regionu, střední, malé, která expanduje a bude mít nedostatek emisních povolenek, k tomu bych řekl, že my jsme jako Česká republika dostali zhruba o 5 % více alokace, než byly reálné emise v roce 2005 a 2006.

Ministerstvo životního prostředí posuzovalo, jakým způsobem rozdělit ty povolenky a rozhodli jsme se nepřistupovat k tomu sektorově. To znamená, začít spekulovat o tom, jaké sektory zvýhodníme, a dostat se do pozice, ve které byla Česká republika v tom minulém kontrolním období, kdy kupř. chemický průmysl byl významně zvýhodněn, ČEZ realizoval 3 miliardy ročně zisku na přebytku emisních povolenek. A rozdělili jsme to tak, a myslím citlivě, že u těch malých firem jsme vzali v úvahu emise v roce 2005, 2006, z nich jsme vzali ty větší, protože tam mohou být výrazné fluktuace nebo výrazné rozdíly v těch emisích dány tím, jestli mají nějakou zajímavou zakázku nebo rozšířily výrobu, čili jsme vyšli z té pro ně příznivé hodnoty a tam jsme jim ještě připočítali určitou rezervu, která je vyšší, nežli u těch velkých podniků. Čili my jsme je zvýhodnili, malé podniky, při rozdělování povolenek.

A směřujeme k aukci, kde to bude férové pro všechny, rozšířit výrobu a expandovat, tak se prostě nakoupí na tom trhu větší počet povolenek za tržní cenu s tím, že bude ochráněno to, aby si nemohl někdo zaspekulovat, skoupit veliký objem povolenek a tím vytáhnout jejich cenu nahoru, čili takto to chránit. Důležité na tom je, že jsme nikoho neznevýhodnili ani nezvýhodnili, a kdybychom my k tomu přistoupili, vlastně jsme k tomu přistoupili takto obecně, pouze jsme rozlišili firmy podle velikosti, myslím, že to je nejspravedlivější způsob a nemáme žádné výhrady významné proti způsobu, kterým jsme rozdělili alokaci ČR.

K tomu veřejnému slyšení jsem jenom chtěl říci, že já to vítám, jestli se rozhodnete pro veřejné slyšení, tak je jenom dobře. My jsme se sešli, ministři životního prostředí Švédka, ČR a Francie k tzv. trojce a dohodli jsme se na společné cestovní mapě ochrany klimatu. Budeme koordinovat naši politiku po dobu 18 měsíců, protože naším úkolem bude tu novou energetickou a klimatickou politiku provést procedurou tak, aby do dubna 2009 byla schválena Evropským parlamentem dříve, nežli budou evropské volby. Čili je důležité toto a rád se toho zúčastním, jestli mě pozvete.

K té vodě. Já jsem se k tomu zapomněl vyjádřit v úvodu. Já jsem jménem vlády na radě ministrů zastupoval pozici, že není potřeba přijímat samostatnou směrnici o suchu a nedostatku vody, ale že je možné využít stávající směrnice, které by mohly být platformou pro úspory spotřeby vody. Konkrétně se třeba jedná o směrnici o energetické úspoře v budovách, které by bylo možné adaptovat tak, aby se týkala nejen úspory energií, ale také úspory vody. Ten potenciál tam je mimořádný. Já jsem vybíral nějaké studentské práce, kde na vysoké škole studenti investovali do šetření či splachování na toaletách, návratnost té investice byla čtyři dny. Takže tady stačí jenom nastavit normy takové, aby se skutečně spořilo s vodou. Jde také o odstranění perverzních dotací, protože na jedné straně EU dává výrazné dotace do zemědělství, např. na zavlažování a na druhé straně řeší neudržitelnou exploataci podzemních vod, a to jsou věci, které jdou proti sobě a je potřeba si v tom udělat jasno.

Připravujeme národní program adaptací na změnu klimatu, který bude samozřejmě zahrnovat i konkrétní politiky, techniky, nástroje, jakým způsobem zvýšit retenční schopnost, schopnost zadržení vody v naší krajině. Myslím si, že očekávané, vlastně extrémní klimatické situace, výrazné sucho na straně jedné a na druhé straně přívalové deště, které jsou koncentrovány na nějakém malém území, takže nás povedou k tomu, abychom začali uvažovat jako Krčín z Jelčan a trochu přemýšleli o tom, jak měkkými krajině a přírodě šetrnými způsoby zpomalit povrchový odtok z těch vyšších partií povodí, prostě si podrželi vodu pro období, kdy jí bude nedostatek.

Jinak děkuji za vyjádření pana senátora Sefziga. Rád bych řekl, že environmentální ekonomie a využití ekonomických nástrojů podle našeho názoru je klíčem k efektivní ochraně životního prostředí. My nemůžeme založit úspěch v ochraně životního prostředí a v boji proti klimatickým změnám pouze na dobrovolných nástrojích a nebo na administrativních nástrojích, které tlačí podnikatele do kouta namísto toho, aby je motivovaly k tomu, aby investovaly do moderních technologií, do efektivity, do úspor. Toto je zcela zřejmé a já bych to asi shrnul jednou větou. Tady jde o nové pojetí environmentální spravedlnosti, jde o to, aby každý platil co nejspravedlivěji za to, co ničí. A jestliže někdo jezdí automobilem, který má emise 400 gramů na kilometr a někdo automobil, který má 100 gramů na kilometr, tak se to někde musí projevit. A pak je to celá škála spotřebních daní, přes registrační daně, přes daň z motorového vozidla, u nás silniční daň atd. Naším cílem je v tomto maximální spravedlnost, která motivuje k tomu, aby uživatelé sahali k šetrnějším technologiím, to za prvé. A za druhé je naší snahou internalizovat externality, tzn. promítnout do ceny toho kterého výrobku a služeb co nejspravedlivěji negativní vlivy toho výrobku anebo služeb na životní prostředí. To je strašně dlouhý proces, kdy bychom chtěli internalizovat externality u elektřiny, tak bude ta elektřina stát o korunu dvacet na kilowatthodinu více, a to jsme si vědomi, že tohle asi zřejmě za den či z roku na rok nedokážeme a že je to dlouhá cesta, která tento typ environmentální spravedlnosti zajistí. Děkuji za tu debatu.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Slovo má paní zpravodajka, aby se vyjádřila k proběhlé rozpravě a potom nám řekla text, o kterém budeme hlasovat, a rozhodneme o jeho znění.

Senátorka Jana Juřenčáková: Takže v proběhlé diskusi vystoupilo pět senátorů, jedna paní senátorka. Nezazněl žádný návrh na doplnění usnesení nebo na jiné usnesení, vyjádřil se i pan předkladatel, který vysvětlil určité odpovědi, takže bych doporučila Senátu, aby přijal následující usnesení.

Senát Parlamentu České republiky:

I. Za prvé se seznámil s konečnou podobou odpovědi na Zelenou knihu o tržních nástrojích v oblasti životního prostředí a v souvisejících politikách, které vláda v termínu postoupila Evropské komisi. Za druhé zdůrazňuje, že vzhledem k tomu, jaké dopady může mít možná budoucí legislativní úprava jednotlivých oblastí, je nutné věnovat těmto tématům patřičnou pozornost, a proto

II žádá vládu, aby Senát v této souvislosti informovala o následujících otázkách:

Jaké jsou další plány v zavádění ekologické daňové reformy?

Jak chce vláda zajistit, aby nástroje ochrany životního prostředí, včetně tržních nástrojů byly nejen environmentálně účinné, přinesly zlepšení životního prostředí, ale i ekonomicky efektivní – náklady nepřevýšily užitky.

Které nástroje připravuje vláda v oblasti zdanění energie obecně a elektřiny zvlášť? Jaké budou dopady předpokládaných opatření na státní rozpočet a na občany?

Které jsou hlavní prvky připravovaného souboru tržních nástrojů v oblasti dopravy? Jaký vliv budou mít plánovaná opatření na ceny jednotlivých druhů dopravy?

Jaké principy bude vláda prosazovat v oblasti hospodaření s vodou v ČR a EU.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Text je jasný, jenom to, co máte jako doporučené vyjádření Senátu, to, co četla kolegyně, tak slůvko „plénum“ se měnilo na „Senát“, což je jediná změna v tom textu.

Takže v této chvíli všechny svolám a budeme o tomto hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento text, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování číslo 12 ukončeno, registrováno 70, kvorum 36, pro 61, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji zpravodajce a děkuji i panu ministrovi za projednávání tohoto návrhu.

My se vystřídáme s panem kolegou.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, nyní budeme projednávat bod, kterým je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 219/2003 Sb.,

o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin

a o změně některých zákonů (zákon o oběhu osiva a sadby),

ve znění zákona č. 444/2005 Sb., a zákona č. 178/2006 Sb.

Návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 113.

Prosím pana poslance Jiřího Papeže, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Jiří Papež: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, paní senátorky, páni senátoři, jsem pověřen skupinou předkladatelů návrhu zákona, který je obsažen v senátním tisku č. 113, představit vám tento náš návrh na novelizaci zákona č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin.

Náš v podstatě technický návrh zákona reaguje na přijetí dvou nových právních předpisů Evropských společenství. Jedná se o směrnici komise o uvádění sadby a rozmnožovacího materiálu zeleniny mimo osivo na trh a směrnici Rady o uvádění osiva zeleniny na trh.

Návrh transponuje změny uvedených směrnic do naší národní legislativy. Chci zdůraznit, že uvedená implementace příslušných směrnic je nutná s ohledem na možnost českých podnikatelských subjektů obchodovat s rozmnožovacím rostlinným materiálem v rámci zemí EU. Pokud bychom urychleně tuto novelu nepřijali, hrozí podnikatelské škody a snížení konkurenceschopnosti našich obchodníků a výrobců.

Náš návrh odpovídá ústavnímu pořádku a právnímu řádu ČR a naplňuje požadavky mezinárodních smluv, kterými je ČR vázána.

Připomínám, že Poslanecká sněmovna schválila tento návrh zákona již v prvním čtení podle § 90 zákona o jednacím řádu.

Vážené paní senátorky a vážení páni senátoři, já vám děkuji jménem předkladatelů za pozornost a za podporu našeho návrhu zákona. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane poslanče, pane navrhovateli. Prosím pěkně, zaujměte místo u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 113/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Josef Vaculík a toho nyní prosím, aby nás se zpravodajskou zprávou seznámil.

Senátor Josef Vaculík: Dobrý den, děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, pane poslanče, kolegyně a kolegové. Jak vidíme podle předkladatele, jedná se o poslaneckou novelu zákona, se kterou však vláda vyslovila souhlas a doporučila její schválení ve zkráceném termínu z toho důvodu, že se jedná skutečně o technickou novelu, která je však důležitá pro pěstitele zeleniny.

Jedná se tedy o velmi jednoduchou technickou novelu a také velmi důležitou pro účastníky na evropském trhu. Konkrétně se jedná o stanovení znaků, na které se zkoušky vztahují a minimální podmínky pro zkoušení odrůd určitých druhů zeleniny, přičemž transpozice uvedených směrnic již byla provedena vyhláškou č. 125/2007 Sb., kterou se mění vyhláška č. 449/2006 Sb., o stanovení metodik zkoušek odlišnosti, uniformity, stálosti a užitné hodnoty odrůd, účinnou dnem 1. července 2007.

Věcně se tedy jedná o celou škálu odrůd zeleniny pěstovaných mimo okrasné účely, dále kukuřici cukrovou a kukuřici pukancovou.

Návrh zákona byl Poslanecké sněmovně předložen 17. května 2007 a zároveň předkladatelé navrhli, aby Sněmovna s ohledem na nutnost dodržení transpoziční lhůty, jež u příslušných směrnic je stanovena, s předloženým návrhem vyslovila souhlas již v prvním čtení.

Vláda na své schůzi dne 18. června 2007 usnesením č. 675 s návrhem zákona vyjádřila souhlas. Novela se však dostala na pořad jednání pléna Sněmovny až dne 25. září 2007. Poslanecká sněmovna na své 21. schůzi v pátém volebním období předložený návrh schválila v prvém čtení, a to hlasováním č. 31, ve kterém se z přítomných 173 poslanců pro návrh vyslovilo 139 poslanců, a nikdo nebyl proti.

Jak už zde bylo řečeno, přijetím této novely se umožní obchodování s materiálem uvedeným v novele v rámci EU v souladu s komunitárním právem a zlepší se tak i konkurenceschopnost českých obchodníků a producentů osiv a sadby uvedených druhů.

I přes drobné legislativní připomínky jsem při jednání výboru doporučil schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Výbor respektoval tento návrh a svým 155. usnesením ze 17. schůze konané dne 24. října 2007 doporučil plénu Senátu schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Prosím, posaďte se rovněž ke stolku zpravodajů.

Na tomto místě jsem povinen se zeptat, zda někdo z vás podle § 107 jednacího řádu navrhuje, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo takový mezi námi není, a proto otevírám obecnou rozpravu. Prosím, kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo, takže obecnou rozpravu končím.

A protože byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, budeme o tomto návrhu hlasovat.

Opakuji, že byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupením Poslaneckou sněmovnou. V sále je přítomno 63 senátorek a senátorů, to znamená, že kvórum je 32.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji vám. Vy, kteří jste proti tomuto návrhu, stiskněte tlačítko NE a můžete zvednout ruku.

Právě končí v pořadí 13. hlasování na této schůzi. V sále v okamžiku hlasování bylo 63 přítomných, kvórum bylo 32. 50 hlasů bylo pro, žádný hlas nebyl proti. Návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, byl schválen.

Děkuji panu poslanci jako navrhovateli a panu zpravodaji a konstatuji, že projednávání tohoto bodu skončilo.

Dalším bodem podle schváleného pořadu této schůze je

Návrh zákona, kterým se mění zákon 320/2001 Sb.,

o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů,

(zákon o finanční kontrole), ve znění pozdějších předpisů.

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 116. Prosím pana poslance Libora Ježka, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Poslanec Libor Ježek: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, předkládám vám k projednání a posouzení novelu zákona č. 320 o finanční kontrole ve veřejné správě, která si vytyčila dva cíle. Prvním je vytvořit vládě ČR legislativní rámec pro splnění podmínek v oblasti čerpání finančních prostředků EU v plánovacím období 2007 až 2013, druhým je vytvořit a umožnit ministru financí, který je odpovědný za tuto oblast, strukturu ministerstva financí tak, aby byl schopen podmínky pro čerpání finančních prostředků bezezbytku splnit.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane poslanče, prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Návrh zákona byl přikázán výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor určil svou zpravodajkou paní senátorku Ludmilu Müllerovou a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 116/2.

Návrh zákona dále projednal výbor pro záležitosti EU. Ten svým zpravodajem učil pana senátora Adolfa Jílka a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 116/3.

Organizační výbor pak určil výborem garančním pro projednání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 116/1. Zpravodajem tohoto garančního výboru je pan senátor Jiří Stříteský, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Stříteský: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, nebudu opakovat důvody k této novele tohoto zákona, protože ji zde přednesl pan poslanec Ježek jako předkladatel. Chtěl bych to jen doplnit o to, že tato novela, která byla předložena jako poslanecká iniciativa a její třetí čtení proběhlo 26. 9. 2007, po hlasování byl návrh přijat ze 174 přítomných 165 poslanci pro, žádný nebyl proti. Důležitá připomínka k tomu je ta, že vláda vyslovila souhlas s tímto návrhem dne 2. 5. 2007.

Náš výbor tuto novelu projednával poměrně velmi podrobně s tím, že nás při projednávání zarazilo stanovisko legislativního odboru, že tento zákon není slučitelný s právním pořádkem EU. Chtěl bych zde říci, že během jednání jsme si všechna stanoviska vyřešili a vyměnili. Chtěl bych vás proto seznámit s usnesením našeho výboru. Na svém jednání dne 24. října výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zároveň určuje zpravodajem výboru pro jednání mne.

Doporučuji tomuto shromáždění schválit tuto novelu tak, jak ji schválil výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane zpravodaji, posaďte se ke stolku zpravodajů. Zeptám se paní senátorky Ludmily Müllerové, zda si přeje vystoupit jako zpravodajka výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Ano, přeje si. Paní kolegyně, máte slovo.

Senátorka Ludmila Müllerová: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, náš výbor se předloženou novelou zákona o finanční kontrole zabýval na svém včerejším jednání. Pro schválení tohoto návrhu hlasovali všichni přítomní senátoři. Přesto však debata poukazovala na upozornění Parlamentního institutu i naší legislativy. Týkalo se to slučitelnosti této novely s právem evropských společenství. Protože se jedná o poslanecký návrh, touto výtkou se také velmi podrobně zabývalo ministerstvo financí, konkrétně pan ministr Kalousek konstatoval, že právě při kontrole čerpání prostředků z fondu EU je třeba postupovat podle mezinárodně uznávaných kontrolních a sufitních standardů.

Dosud to probíhalo podle procesních pravidel, která byla odvozena od skutečně zastaralých metodických pokynů pro kontrolní činnost, a to z roku 1959. Právě touto novelou se tato procesní pravidla mění, upravují se pro výkon auditu. Podle vyjádření ministerstva financí se stávají zcela kompatibilní s právem evropských společenství.

Tolik na doplnění debaty, která se odehrávala včera na našem výboru.

Dovolte, abych vás seznámila s usnesením výboru, které předpokládám, že bude shodné jako usnesení výboru pro záležitosti EU. Máte ho jistě před sebou. Protože pan senátor Adolf Jílek není přítomen, dovolte mi, abych to označila jako společné usnesení.

Usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 320/2001 o finanční kontrole ve veřejné správě. Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR.

Usnesení je stejné i z výboru pro záležitosti EU. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní zpravodajko. Zopakuji, že jsme slyšeli společnou zprávu obou výborů, tj. výborů pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a výboru pro záležitosti EU. Táži se: Navrhuje někdo, abychom podle § 107 jednacího řádu vyjádřili vůli návrhem zákona se nezabývat? Takoví mezi námi nejsou.

Otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Paní senátorka Soňa Paukrtová, po ní bude mluvit pan senátor Ivo Bárek.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, pane poslanče, dámy a pánové, zpravodaj hospodářského výboru tady sdělil, že jsme se tím velmi podrobně zabývali. Ano, hospodářský výbor se tím opravdu velmi důkladně zabýval. Já musím říci, že kromě toho, že byla diskutována slučitelnost či neslučitelnost tohoto návrhu zákona s evropským právem tak tam také zazníval další problém, který podle mého názoru v tomto zákonu existuje. A tím problémem je, jak bylo uvedeno i v legislativních problémech, že tam existuje možnost problému s Ústavou ČR. Prostě proto, že předkládaný návrh zákona nedefinuje platební agenturu, která by při tomto podle návrhu měla vykonávat veřejnoprávní kontrolu, čímž není splněn ústavněprávní požadavek uplatňování státní moci jen v případech, které stanoví zákon obsažený v článku 2 odst. 3 Ústavy ČR.

Já musím říci, že jsem se podrobně zabývala vyjádřením Parlamentního institutu a musím říci, že jsem si sehnala i předkládací zprávu do vlády ČR a musím říci, že mne na tom zarazilo několik věcí. Zarazilo mne to, že jednak v předkládací zprávě byl navrhován nesouhlas s poslaneckým návrhem. Co mne zarazilo dále, bylo i to, že v předkládací zprávě se objevuje nesouhlas jednotlivých ministerstev s tím, že tam právě zpochybňují to, zda-li návrh zákona je plně kompatibilní s právem ES. Pokud mohu, tak např. Ministerstvo spravedlnosti se navíc odkazuje na to, že v PS byl podán vládní návrh zákona, který byl podán v r. 2006 a který projednáván nebyl a ten poslanecký návrh zákona je minimalističtější než vládní návrh zákona, který tam byl předložen. A většina ministerstev se vyjadřuje k tomu, že ten návrh zákona je podle jejich názoru nekompatibilní, tak jak uvedl i náš legislativní odbor, to je, že předložený návrh není slučitelný s právem ES, neboť zařazuje audit vykonávaný podle přímo použitelných předpisů ES do systému tzv. veřejnoprávní kontroly, čímž není zajištěno rozlišení kontrolní a auditní činnosti a není zaručen výkon auditu funkčně nezávislým orgánem.

Já tyto námitky přes vše, co tady bylo řečeno, považuji za velmi vážné, považuji i tu námitku event. protiústavnosti návrhu zákona za také velmi vážnou. Přestože všechny výbory přijaly návrh na schválení, tak já vám navrhuji zamítnutí návrhu zákona. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, paní senátorko, slovo má senátor Ivo Bárek.

Senátor Ivo Bárek: Pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, já jsem chtěl hovořit o stejném problému jako kolegyně Soňa Paukrtová, ale myslím, že ona to vysvětlila velice dobře. Znovu bych chtěl zdůraznit, že v rámci stanovisek ministerstev bylo 7 ministerstev z deseti přesvědčeno o tom, že návrh není kompatibilní, a samozřejmě i Legislativní rada vlády o tom takto hovořila.

Přesto si dovoluji říci, že když jsme projednávali tento tisk na výboru, že nás hlavně přinutilo hlasovat pro tento návrh to, že si myslíme, že již jsme v této době, tzn. de facto na konci prvního roku programovacího období a pokud by mělo být problémem to, že nebude tento návrh zákona přijat, protože bude problém s čerpáním finančních prostředků z EU, tak to nás přesvědčilo o tom, že jsme všichni hlasovali o přijetí tohoto návrhu zákona. I když jsme si všichni byli vědomi při projednávání tohoto tisku, že tento problém je vážný. Tolik na vysvětlenou a já samozřejmě podporuji s ohledem na to, co jsem řekl, abychom tento návrh přijali.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Slovo má pan senátor Martin Mejstřík.

Senátor Martin Mejstřík: Dámy a pánové, také já se připojím k návrhu paní senátorky Paukrtové s jejím požadavkem zamítnout tento návrh zákona, ačkoliv zde zpravodajové výborů hovořili o tom, že se vypořádali s námitkami, které uvádí zpráva legislativy vycházející ovšem z analýzy Parlamentního institutu a z vyjádření předsedy Legislativní rady vlády Dr. Cyrila Svobody, tak nám nebylo sděleno, jak se vypořádali.

A já si vám dovolím připomenout, na co zejména Dr. Svoboda upozorňuje. On říká, že není zajištěno dostatečné rozlišení kontrolní a auditní činnosti a není zaručen výkon auditu funkčně nezávislým orgánem. To je přece ale důvod, proč bychom tuto normu měli přijímat. A upozorňuje, že tento požadavek vyplývá např. z čl. 58, 59, 62 nařízení Rady Evropského společenství č. 1083/2006 ze stejného roku o obecných ustanoveních a o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti. A dále Cyril Svoboda konstatuje, že protože tyto evropské normy nedodržíme, bude ohroženo čerpání finanční pomoci z výše uvedených fondů. Je známo, že Česká republika co se týče čerpání z evropských fondů, není zajisté tím zářným příkladem. Nejsme schopni z těchto fondů čerpat tolik, kolik bychom mohli. A nyní si opět tuto možnost, přijmeme-li navrhovanou normu, podvážeme.

Bylo zde zmiňováno, že tato novela zákona je potřebná, protože současné mechanismy pocházejí, jsou dány zákony z r. 1959, s tím samozřejmě nelze polemizovat, že tento zákon je zastaralý a evropské normy jsou z r. 2006. A na ty bychom měli navazovat.

Dále Legislativní rada vlády upozorňuje na to, že návrh zákona nedefinuje platební agenturu tak, jak bychom podle Evropského společenství měli. A to souvisí s další výtkou legislativního odboru, který říká, že v § 13 odst. 1 obsahujícím zvláštní ustanovení o procesních pravidlech pro výkon auditu je uvedeno, že při výkonu auditu se pouze přihlédne k mezinárodním auditorským standardům.

Dámy a pánové, co to znamená, že se přihlédne, jednou a po druhé ne a k čemu budeme přihlížet a kdy a jak. Já se domnívám, že z těchto důvodů takovou normu nemůžeme přijmout, byť akceptuji, že vůle možná byla dobrá. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, slovo má paní senátorka Václava Domšová.

Senátorka Václava Domšová: Děkuji, pane předsedající, dámy a pánové, já se připojuji k návrhu senátorky Paukrtové, a to z toho praktického důvodu. My nebudeme od letošního roku čerpat evropské fondy poprvé. Čerpáme je už pět let. Ale já bych vám řekla pár praktických zkušeností. Minimálně pět let čerpáme alespoň u nás v příhraničí programy PHARE, CBC, INTEREC, SAPARD a jiné. Tam určité zkušenosti jsou a věřte tomu, že to je obrovská papírová válka. Starostové a nejen oni jsou zahrnuti množstvím různých finančních kontrol a nejen z české strany, ale pochopitelně máme rozvojové agentury, které kontrolují každý papír a upozorňují na různé nedostatky. A pokud by tam bylo pochybení, zvedají prst a říkají: Co když přijde kontrola z Bruselu? Chceme skutečně na žadatele poslat další z kontrol? Já si myslím, že už v současné době je to neúnosné, takže já jsem pro zamítnutí tohoto návrhu.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko. Kdo se ještě hlásí do obecné rozpravy? Nikdo, takže rozpravu končím a táži se pana navrhovatele, chce-li se k obecné rozpravě vyjádřit. Ano, prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Libor Ježek: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, já se domnívám, že problémy, které tady byly nastoleny, tak v postupu legislativní činnosti byly odstraněny a neexistují. Pokud si vezmeme genezi těch definovaných nedostatků k tomuto návrhu zákona, samozřejmě v rámci připomínkového řízení existuje přes 40 připomínkových míst, z toho sedm vyslovilo nesouhlasné stanovisko. Z těch, kteří vyslovili nějaké stanovisko, tak byli tři proti, takže nesrovnával bych 7 a 3, že je to naprosto zásadně špatně, ale srovnávejme, prosím, teď si nejsem jist, 45 nebo 40 vůči sedmi. Já si myslím, že u celé řady zákonů o těchto připomínkových řízeních je tomu mnohdy i naopak, přesto se pak vyřeší a ten zákon je v souladu s veškerými předpisy, kterých se týká.

Legislativní rada vlády dala své stanovisko, které podle mého soudu bylo vyřešeno přímo na jednání vlády. Bylo-li by to skutečně v rozporu s evropskými předpisy a Ústavou České republiky, tak si vláda nikdy nemůže dát do svého vínku souhlasné stanovisko, bylo-li by to skutečně v rozporu, a sama vláda, která je garantem, že to, co v tom zákoně bude, ona je schopna provádět, tak by nemohla tímto způsobem garantovat.

Já se domnívám, že to, co paní senátorka nastínila, platební agenturu danou zákonem, ta požadovaná definice platební agentury je v podstatě hmotně právní úkon patřící do hmotně právního předpisu, nikoli do procesního. To v prvé řadě, proč to není v tomto zákoně. Navíc platební agentura je definována a zakotvena v zákoně č. 85/2000 Sb., který je platný, tudíž je splněna zákonná povinnost toho článku 2 odstavec 3 ústavy, že je to dáno zákonem. Myslím si, že k tomuto závěru došla i sama vláda, proto se tímto nezabývala.

Dalším argumentem, který mě utvrzuje v tom, že to není v rozporu s něčím, co tvrdí legislativní rada vlády, je i to, že předseda legislativní rady vlády pan Dr. Svoboda byl přítomen při projednávání tohoto návrhu zákona a ani jemným, ani výrazným způsobem nedeklaroval jakýkoli rozpor s procesními pravidly Evropské unie, ani jakýkoli náznak toho, že by tento názor zákona byl v rozporu s Ústavou České republiky. Naopak. Ministr financí veřejně na mikrofon deklaroval, že tento návrh v tomto znění plně podporuje, že není v rozporu s žádnými pravidly Evropské unie a pokud Česká republika nebude schopna čerpat finanční prostředky, tak rozhodně to nebude z toho titulu, že by tento zákon nebyl slučitelný s právem Evropské unie nebo nebyl slučitelný s Ústavou České republiky.

Já jsem samozřejmě na základě vyjádření Parlamentního institutu hledal ten základní bod, na kterém se to všechno točí. Žádný předpis Evropské unie nám nenařizuje oddělení kontroly od auditu. Nebo oddělení auditu od kontroly. Naopak. V těch deklarovaných předpisech Evropské unie je tomu téměř naopak. V jednotlivých hlavách i v jednotlivých paragrafech, ve kterých se hovoří, když má hlava nadpis Řídící a kontrolní orgány, v odrážkách, v pododrážkách, je definován audit, tudíž audit je kontrola. Vezmeme-li si to logikou a selským rozumem, audit v pojetí pravidel Evropské unie je specifický druh kontroly, který má za úkol kontrolovat funkčnost systému.

To, co se v názorech Parlamentního institutu objevilo, tak stanovíme-li si chybný podklad svých úvah, dojdeme přitom, třeba i při správném právním vyjádření tohoto chybného prvopočátečního názoru, k tomu, že se můžeme dostat do takovéhoto rozporu, i filozoficky, i slovně, jak Parlamentní institut, tak i orgány Senátu, které k tomu dávaly stanovisko, které ho jenom komprimovaly a opsaly, to znamená, nebylo to vyjádření jejich vlastního právního názoru, pouze sumarizace názoru legislativní rady vlády, jejíž nedostatky byly odstraněny při jednání vlády a tudíž neexistují, s poznatky Parlamentního institutu, který celou úvahu založil na srovnání auditního a auditorského. Auditní pojetí pravidel Evropské unie má zcela jiný charakter jak své činnosti, tak pojetí, než pojetí auditorské, a to na základě zákona o Komoře auditorů České republiky a auditorech. Tam, když to srovnáme, tak to v podstatě ani srovnatelné není.

Auditoři České republiky se na auditu finančních prostředků Evropské unie vůbec nepodílejí. To je vnitřní audit – rovná se vnitřní kontrola, která s tímto nemá nic společného. Tudíž já jsem přesvědčen, že ani tento rozpor, slučitelnost či neslučitelnost s právem Evropské unie, díky tomu, že ta počáteční úvaha byla vzata z hlediska názvosloví, které s těmito předpisy nesouvisí a spolu vůbec nesouvisí, tak v podstatě se vytvořil víceméně umělý problém, který nezadává naprosto žádný důvod k tomu, aby tato norma byla v rozporu s právem Evropské unie nebo s ústavou.

Paradoxně na posledním jednání výboru pro evropské záležitosti i zástupce ministerstva financí myslím naprosto jasně deklaroval, že podle tohoto zákona jsou příslušné auditní orgány, to znamená ministerstvo financí, schopny ten audit zajistit přesně podle potřeb a pokynů Evropské unie, tak aby certifikační orgán mohl dát ten poslední palec a stanovisko, že jsme připraveni a máme splněny všechny podmínky, abychom tyto finanční prostředky mohli v budoucnu čerpat.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane poslanče, pane navrhovateli. Táži se zpravodajky výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí paní senátorky Ludmily Müllerové, zda se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě. Nepřeje si to. Pane zpravodaji garančního výboru? Ani zpravodaj garančního výboru si nepřeje se vyjádřit. Takže budeme hlasovat, a to nejdříve o návrhu schválit, pak o návrhu zamítnout, neboť oba tyto návrhy byly podány. A stane se tak po znělce.

Přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh, schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je 65 senátorek nebo senátorů, to znamená, že kvorum je 33. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, pro návrh schválit, zvedněte, prosím, ruce a především stiskněte tlačítko ANO. Děkuji vám. Nyní vy, kteří jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Končí v pořadí 14. hlasování této schůze. Nakonec v sále bylo přítomno 67 senátorek a senátorů, kvorum bylo tudíž 34. 40 hlasů bylo pro, 7 hlasů bylo proti, návrh byl schválen.

Tím se druhý návrh na zamítnutí stal bezpředmětným, nemůžeme o něm hlasovat. Konstatuji, že projednávání návrhu skončilo. Děkuji vám, děkuji panu poslanci, panu navrhovateli, děkuji panu zpravodaji.

Protože se blíží čas polední přestávky a protože jsme schválili některé body pořadu jako fixované, zařazuji nyní bod, který máte uveden jako bod č. 8, neboť to má být poslední bod ve středu 31. 10. před polední pauzou.

To znamená body, které máme uvedené pod čísly 6 a 7, které nejsou fixované, se zařazují někam za fixované body odpoledního pořadu. Takže před námi je před přestávkou

Návrh na změnu ve složení orgánu Senátu

Slovy předsedy Senátu 29. října 2007 jsem obdržel rezignaci senátora Richarda Sequense na funkci náhradníka ve Stálé delegaci Parlamentu ČR do parlamentního shromáždění Rady Evropy.

Budeme hlasovat o tom, zda tuto rezignaci vezmeme na vědomí. Nebudu vás už svolávat. Konstatuji, že v sále je 63 přítomných, kvorum je tudíž 32. Takže hlasujeme o návrhu, který znamená, že Senát bere na vědomí rezignaci kolegy Richarda Sequense. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, zvedněte prosím ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Hlasování skončilo 65 přítomných, kvorum 34. Nikdo nebyl proti, 57 bylo pro, v pořadí 15. hlasování této schůze. Čili Senát vzal na vědomí rezignaci kolegy Sequense.

Je tudíž uprázdněné místo, a proto dávám slovo předsedovi volební komise, aby nás seznámil s podanými návrhy. Pan předseda Josef Pavlata má slovo. Prosím.

Senátor Josef Pavlata: Děkuji za slovo. Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Ke dni 29. října rezignoval senátor Richard Sequens na místo náhradníka, to jsme nyní vzali na vědomí.

V této souvislosti volební komise obdržela návrh Klubu otevřené demokracie ze dne 23. října 2007, kterým tento klub navrhuje zařadit na uvolněné místo náhradníka v této delegaci, senátora Jiřího Zlatušku.

Dovoluji si vás informovat zároveň, že volební komise Senátu s ohledem na výše uvedené přijala usnesení číslo 16, kterým navrhuje Senátu v souladu se článkem 4 bod 23 volebního řádu pro volby konané Senátem a pro nominace vyžadující souhlas Senátu zvolit senátora Jiřího Zlatušku náhradníkem ve Stálé delegaci Parlamentu ČR do Parlamentního shromáždění Rady Evropy.

Komise mě zároveň pověřila, abych vás s tímto usnesením seznámil a před volbou většinovým způsobem abych navrhl, aby tato volba proběhla aklamací.

Návrh usnesení potom bude tedy znít takto: Senát bere na vědomí rezignaci senátora Richarda Sequense na funkci náhradníka Stálé delegace Parlamentu ČR do Parlamentního shromáždění Rady Evropy. Za druhé volí senátora Jiřího Zlatušku náhradníkem Stálé delegace Parlamentu ČR do Parlamentního shromáždění Rady Evropy.

Pokud moje informace. A nyní asi bude hlasování.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane předsedo. Slyšeli jste návrh na způsob volby a slyšeli jste také, kdo je nominován na uprázdněnou funkci. Já k tomu otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu končím.

Máme jistotu, že pan senátor, který není přítomen, souhlasí? Souhlasí s touto nominací – paní předsedkyně Paukrtová to garantuje osobně. Takže můžeme přikročit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu, který přednesl předseda volební komise.

V sále je přítomno 65 senátorek a senátorů, kvorum je 33. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, zvedněte ruku prosím a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Děkuji vám.

V pořadí 16. hlasování této schůze skončilo schválením návrhu.65 přítomných, kvorum 34, 50 hlasů bylo pro, nikdo nebyl proti.

Přerušuji jednání naší schůze, budeme pokračovat za hodinu, ve 13.30 hodin. Přeji vám dobrou chuť.

(Jednání přerušeno ve 12.34 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 13.34 hodin.)

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Hezké odpoledne, kolegyně a kolegové, budeme pokračovat v odpoledním programu.

Dříve, než začneme, chtěl bych vám říci, jakým způsobem bychom projednávali jednotlivé body pořadu. Začneme pevně zafixovaným prvním bodem odpoledne, a to bude senátní tisk č. 98, pak bychom se vrátili k senátnímu tisku č. 112 a k senátnímu tisku č. 96 a poté bychom dále pokračovali podle stanoveného programu, jak jsme si ho schválili.

To znamená, že začínáme projednávat bod

Vládní návrh na vyslovení souhlasu Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky s návrhem na ukončení

Memoranda o porozumění o účasti v Západoevropské organizaci

pro vyzbrojování a zásadách její činnosti a řízení

Senátní tisk máme pod č. 98. Návrh uvede paní ministryně obrany Vlasta Parkanová, kterou zde vítám. Vidím, že se blíží, nemusí spěchat, a jsem rád, že to je aspoň ona, když tu nejsou všichni senátoři. Paní ministryně, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů a jinak se můžete ujmout slova k předloženému návrhu.

Ministryně obrany ČR Vlasta Parkanová: Pane předsedající, děkuji za slovo. Hezké odpoledne, vážené senátorky a senátoři.

K předloženému vládnímu návrhu na vyslovení souhlasu Parlamentu ČR s návrhem na ukončení platnosti Memoranda o porozumění o účasti v Západoevropské organizaci pro vyzbrojování a zásadách její činnosti a řízení, sjednaného dne 19. listopadu 1996 v Ostende, který byl vládou ČR schválen jejím usnesením ze dne 30. května 2007, vám sděluji následující:

Ukončení předmětného Memoranda je odůvodněno zrušením Západoevropské organizace pro vyzbrojování ke dni 31. srpna 2006, o kterém rozhodla Rada Západoevropské unie. Rada tento krok učinila v souvislosti s ukončením činnosti Západoevropské skupiny pro vyzbrojování, pro kterou tato vytvářela nezbytný organizační rámec a která zanikla v souvislosti s vytvořením Evropské obranné agentury.

V současné době představuje právě Evropská obranná agentura, vzniklá na základě společné akce členských států EU, hlavní formu pro spolupráci při výzkumu a vývoji v oblasti obrany. Memorandum, s jehož ukončením vám navrhuji vyslovit souhlas, je tedy již fakticky právním dokumentem a jeho formální zachování je zbytečné.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, paní ministryně, posaďte se, prosím, u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako tisk č. 98/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Josef Zoser, kterého žádám, aby nás seznámil se svojí zprávou.

Senátor Josef Zoser: Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych přednesl zpravodajskou zprávu k již zmíněnému senátnímu tisku č. 98.

Paní ministryně nás tady seznámila s problematikou. Já bych jenom dodal, že Česká republika společně s Polskem a Finskem vstoupila vyslovením souhlasu s ratifikací tohoto mezinárodního aktu počátkem r. 2004. Doporučením na ukončení Memoranda o porozumění tichou procedurou bylo pověřeno Norsko, ale nemůže být u nás v ČR akceptováno. V ČR bylo Memorandum projednáváno jako mezinárodní smlouva prezidentské povahy, a tak, jako u jediného z účastníků, tzn. 18 účastníků, kteří byli u podpisu Memoranda, musíme k ukončení platnosti dojít na základě notifikace české strany týkající se splnění příslušných procedurálních požadavků, tj. souhlasu obou komor Parlamentu ČR a prezidenta republiky.

Chci ještě upozornit, že s ukončením platnosti nejsou spojeny žádné finanční náklady.

Náš výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost na své 17. schůzi dne 19. září 2007 svým usnesením č. 82 za prvé doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas s ukončením platnosti Memoranda o porozumění o účasti v Západoevropské organizaci pro vyzbrojování a zásadách její činnosti a řízení, sjednaného dne 19. listopadu 1996 v Ostende, podle návrhu obsaženého v části 3 tohoto materiálu, za druhé určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Josefa Zosera a za třetí pověřuje předsedu výboru senátora Richarda Sequense, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego, také se posaďte ke stolku zpravodajů.

Otevírám rozpravu. Do rozpravy se elektronicky ani v sále nikdo nehlásí, rozpravu tedy končím. Není k čemu se vyjadřovat. Zazněl jediný návrh, a to návrh, že Senát dává souhlas k ratifikaci. Po znělce přistoupíme k hlasování.

Aktuálně je v sále přítomno 37 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 24.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zdvihne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a také zdvihne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 17 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 26 pro vyslovilo 42, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji vám, paní ministryně, děkuji, pane zpravodaji a projednávání tohoto bodu končím.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Dalším bodem je

Návrh zákona o poskytnutí státní záruky České republiky

na zajištění úvěru poskytnutého společností EUROFIMA

za účelem financování nákupu železničních kolejových vozidel

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 112. Prosím pana ministra kultury kolegu Václava Jehličku, který zastoupí pana ministra dopravy Aleše Řebíčka, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr kultury ČR Václav Jehlička: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, pan ministr Řebíček mne požádal, abych ho zastoupil, protože souběžně probíhá schůze Poslanecké sněmovny, kde musí být přítomen.

Předkládám vládní návrh zákona o poskytnutí státní záruky na zajištění úvěru poskytnutého společností EUROFIMA za účelem nákupu železničních kolejových vozidel. Česká republika přistoupila k úmluvě o založení evropské společnosti pro financování železničních vozů EUROFIMA v červenci 2002 a akciová společnost České dráhy jako členská železniční správa společnosti EUROFIMA nemůže získat úvěr od této společnosti bez poskytnutí státní záruky. Zákon 218/2000 Sb., kde jsou rozpočtová pravidla České republiky, opravňuje s účinností od 1. 1. 2001 Českou republiku poskytovat státní záruky jen na základě zvláštního zákona. Proto je Senátu předkládán vládní návrh zákona o poskytnutí státní záruky ČR na zajištění úvěru za účelem financování nákupu železničních kolejových vozidel.

Navrhovaná právní úprava je v souladu s právním řádem ČR, s mezinárodními smlouvami a s akty práva EU a navrhovaný zákon nezapracovává do českého právního řádu právo EU. Státní záruka, která má být podle zákona poskytnuta, představuje veřejnou podporu a jako taková může být poskytnuta pouze, pokud ji komise evropských společenství posoudí jako slučitelnou se společným trhem. Komise ve věci státní podpora N 770/2006, Česká republika rozhodla 10. května 2007 považovat oznámené opatření podpory za slučitelné se smlouvou o evropském společenství a nevznáší námitky.

Lískané úvěrové prostředky použijí České dráhy na úhradu nákladů spojených s pokračováním dvou již dříve započatých víceletých programů obnovy železničních kolejových vozidel. Jedním z nich je průběžné pokračování nákupu elektrických příměstských jednotek řady 471 pro osobní dopravu. V roce 2007 je plánováno ze zdroje společnosti EUROFIMA tři nové jednotky. Budou dodány a následně nasazeny do provozu v roce 2007.

Druhým programem je financování nákupu celkem 20 vysokorychlostních třísystémových lokomotiv řady 380 určených pro osobní dopravu.

Navrhované opatření bude mít zajisté pozitivní vliv na podnikatelské prostředí v ČR a udrží nebo i zvýší zaměstnanost v regionech, kde sídlí dodavatelské a subdodavatelské firmy. Dodavatelem jednotek řady 471 je společnost ČKD Vagonka, a.s. se sídlem v Ostravě. Výrobcem lokomotiv je společnost Škoda se sídlem v Plzni. Oba dodavatelé uvedených vozidel byli vybráni v souladu s platným zněním zákona o zadávání veřejných zakázek. České dráhy přijmou úvěr na základě standardních obchodních podmínek financování společnosti EUROFIMA, podle kterých je úvěrem vždy hrazeno 95 % z celkového objemu finančních závazků spojených s pořízením kolejových vozidel. Zbývajících 5 % je hrazeno Českými drahami z jejich vlastních zdrojů.

Model financování poskytnutí státní záruky je obdobný jako v roce 2003, 2004, 2005 A 2006 podle zákona č. 180/2006 Sb. Úvěrové prostředky od společnosti EUROFIMA jsou vyčleněny čerpáním v roce 2007 příslušnou smlouvou o úvěru a další dokument bude možno uzavřít až po nabytí účinnosti zákona. Následně uzavře ministerstvo financí s Českými drahami smlouvu o úpravě některých práv a povinností v souvislosti s převzetím státní záruky za bankovní úvěr.

Vláda svým usnesením ze dne 11. července 2007 rozhodla o předložení vládního návrhu Parlamentu ČR. Poslanecká sněmovna vládní návrh projednala a schválila 25. září t. r. V předcházejících případech ve stejné věci, kterými byly návrhy zákona o poskytnutí státní záruky a návrhy zákonů o poskytnutí státní záruky ČR na zajištění úvěru, určeného na financování nákupu železničních vozů poskytnuté od společnosti EUROFIMA, vyjádřil Senát svou vůli se návrhy nezabývat. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 112/1. Zpravodajem výboru je pan kolega Ivan Adamec, kterého prosím, aby nás seznámil se svou zpravodajskou zprávou.

Senátor Ivan Adamec: Vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, pokusím se být ve své zpravodajské zprávě stručný. Předložený návrh zákona je klasickým evergreenem v tomto ctihodném shromáždění a mám pocit, že je to dokonce už pátý případ, kdy řešíme zde záruku za úvěr Českých drah, které jsou poskytnuty společností EUROFIMA, kde České dráhy jsou akcionářem této společnosti.

Ten evergreen ovšem v našem případě má trošku malou změnu, než jsme byli zvyklí jindy. Teď se za poskytnutí úvěru neplatí správní poplatek, nýbrž platí se splátka, která je ve velikosti 150 tisíc euro, bude se platit v deseti ročních splátkách do státního rozpočtu za poskytnutí záruky. To si vyžádala komise Evropského společenství, a potom řekla, že to je všechno v pořádku, že navrhované řešení je v souladu se společným trhem a nevznesla proti tomuto návrhu námitky.

Možná jediná připomínka, která k tomuto návrhu vznikla, je ta, že České dráhy čeká transformace, kdy se budou dělit na České dráhy Cargo a České dráhy Osobní přeprava, kde ty tabulky, které jsou předloženy, se týkají Českých drah, akciové společnosti jako takové, kde je obsažena řekl bych ta schopnost splácet.

Náš výbor učinil dotaz k zástupci předkladatele, zda i po rozdělení budou České dráhy v tomto případě k tomuto úvěru solventní a bylo nám odpovězeno kladně.

Dovolte mi nyní, abych vás seznámil s legislativním procesem. Návrh zákona předložila vláda Poslanecké sněmovně dne 26. července letošního roku. Vláda současně navrhla, aby s tímto návrhem zákona byl vysloven souhlas již v prvním čtení. Tento návrh postupu, který je již u tohoto typu zákona tradiční, Poslanecká sněmovna akceptovala a vládní návrh schválila na své 21. schůzi dne 25. září 2007, a to hlasováním číslo 24, ve kterém z přítomných 163 poslanců vyslovilo 159 souhlas, a nikdo nebyl proti.

Jak jsem již avizoval, několikrát zde na plénu obdobné návrhy zákona byly projednány a vždy zde padl stejný návrh na usnesení, který vám nyní přečtu. Je to usnesení našeho výboru, že výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyjádřit vůli návrhem zákona se nezabývat. Určil zpravodajem mě a uložil mi předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Protože zazněl návrh, návrhem zákona se nezabývat, po znělce přistoupíme k hlasování.

Aktuálně je přítomno 64 senátorek a senátorů, aktuální kvorum 33.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh nezabývat se, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 18 se ze 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 50, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi i panu zpravodajovi.

Pana ministra poprosím ještě, aby setrval, a přednesl jako zastupující ministr dopravy další návrh, tj.

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky

k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o letecké dopravě

mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně

a Spojenými státy americkými na straně druhé

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 96. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr kultury ČR Václav Jehlička: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové k Dohodě o letecké dopravě mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a se Spojenými státy americkými na straně druhé: Z politických i ekonomických důvodů Evropské společenství přednostně definuje souvislou leteckou politiku vůči významným třetím zemím. Jejím cílem má být nejen oboustranný rozvoj letecké dopravy, ale i celkové zlepšení vzájemných vztahů s danými zeměmi. Konkrétním projektem je sjednání jednotné dohody v oblasti letecké dopravy za celé Evropské společenství s USA, s cílem vytvoření otevřeného leteckého prostoru mezi oběma stranami.

Mandát pro Evropskou komisi k zahájení jednání s USA o této dohodě byl schválen Radou ministrů dopravy Evropské unie v červnu 2003. Udělení mandátu bylo reakcí na rozsudek Evropského soudního dvora z roku 2002, který označil některé dvoustranné letecké dohody mezi členskými státy a USA za neslučitelné se smlouvou o založení Evropského společenství.

Jednání o textu dohody probíhala od roku 2003 do začátku roku 2007, byla velmi náročná a komplikovaná.

Cílem dohody je jednotná úprava provozu na transatlantickém leteckém trhu mezi Evropským společenstvím a USA a alespoň částečné sblížení regulatorních rámců obou stran. Na základě zvoleného a fázového přístupu k jednání s USA se jedná o komplexní dohodu pro první fázi s tím, že jednání ve druhé fázi bude zahájeno ve stanoveném časovém rámci. V dubnu 2007 vyslovila vláda ČR souhlas se sjednáním této dohody. Dohoda byla následně podepsána s výhradou ratifikace 25. dubna 2007 v Bruselu a 30. dubna 2007 ve Washingtonu D-C.

Dohoda bude – prozatím je prováděna v souladu s vnitrostátním právem smluvních stran od 30. března 2008.

Dohoda bude sjednána jako mezinárodní smlouva prezidentské kategorie, neboť upravuje záležitosti dle článku 49 písm. a) a e) ústavy. Dohoda se předkládá před ratifikací prezidentem republiky Parlamentu ČR k vyslovení jeho souhlasu s ratifikací podle Ústavy ČR.

Sjednání a provádění dohody nebude mít dopad na výdaje státního rozpočtu. Z pohledu České republiky lze sjednání Dohody považovat za přínosné. Za hlavní pozitiva lze označit odstranění problémů nesouladu dvoustranné letecké dohody mezi Českou republikou a USA s komunitárním právem, nastavení alespoň částečné regulatorní konvergence ve vybraných oblastech civilního letectví a stanovení jednotných a liberálních pravidel pro provoz leteckých služeb na transatlantickém trhu, které přispěje k dalšímu významnému rozvoji letecké dopravy mezi Evropským společenstvím a USA.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovoluji si tímto požádat o vyslovení souhlasu s ratifikací této dohody. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane ministře. Prosím, zaujměte opět místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 96/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Ladislav Svoboda. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk 96/1. Zpravodajem výboru je pan senátor František Kopecký, kterého prosím, aby vás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor František Kopecký: Děkuji za slovo. Pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové. Hospodářský výbor projednal tuto dohodu na svém zasedání 17. října letošního roku a pan ministr mně velmi usnadnil moji pozici tady u pultíku, protože nám sdělil v podstatě téměř všechny informace z mé zpravodajské zprávy. Řekl nám důvod, proč tato dohoda vznikla. Řekl nám cíl této dohody. Mně se moc líbí, že hlavním tím cílem je liberalizace letecké dopravy mezi Evropským společenstvím a USA, ale také zajištění rovných podmínek hospodářské soutěže, také vysoká úroveň bezpečnosti, ochrana letectví a samozřejmě ochrana životního prostředí.

Slyšeli jsme, že tato dohoda vstoupí v platnost jeden měsíc po dni doručení pozdější diplomatické nóty a že vlastně završuje první fázi jednání a všechny státy se zavazují k tomu, že do 60 dnů od přijetí této dohody zahájí druhou fázi, ve které budou jednat o dalších otázkách, týkajících se třeba kabotáže, práva usazování, vlastnictví atd. Ve vztahu k ČR tato dohoda v podstatě bude rušit dvoustrannou dohodu mezi ČR a vládou Spojených států amerických o letecké dopravě, která byla publikována pod č. 204/1999 Sb. Tato dohoda obsahuje možnost obou stran kdykoliv písemně oznámit diplomatickou cestou druhé straně své rozhodnutí dohodu vypovědět.

Při jednání jsme diskutovali nad legislativními připomínkami, které naše legislativa k této dohodě má. Diskutovali jsme zejména o oblastech pravidel pro vlastnictví leteckých dopravců, smluvních stran a diskutovali jsme nad málo deklarovaným významem slova „příslušné orgány“. Tolik k mé zpravodajské zprávě.

Závěrem mi dovolte, abych vám přečetl usnesení našeho výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu ze 16. schůze konané dne 17. října 2007: Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o letecké dopravě mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Spojenými státy americkými na straně druhé. Po úvodním slově zástupce předkladatele Ivo Vykydala, náměstka ministra dopravy, po zpravodajské zprávě Františka Kopeckého a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací Dohody o letecké dopravě mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Spojenými státy americkými na straně druhé. Za druhé určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Františka Kopeckého a za třetí pověřuje předsedu výboru senátora Ivana Adamce předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji. Pane kolego, posaďte se ke stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje, ano, vidím, přeje, pan senátor Ladislav Svoboda má slovo a vystoupí za výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.

Senátor Ladislav Svoboda: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, senátoři. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost projednal senátní tisk č. 96 na své 17. schůzi konané 19. září letošního roku. Po odůvodnění zástupcem předkladatele a po zpravodajské zprávě senátora Ladislava Svobody a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací Dohody o letecké dopravě mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Spojenými státy americkými na straně druhé. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego. Otevírám rozpravu k tomuto návrhu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu končím. Vzhledem k tomu, že oba předkladatelé načetli přesně návrh do stenozáznamu a je přítomen dostatečný počet senátorů, takže bez znělky přistoupíme k hlasování.

Kdo dává souhlas k ratifikaci – ANO – zvedne ruku. Kdo je proti – NE – také zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 19 ze 65 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 se pro vyslovilo 53, proti nebyl nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji panu ministrovi za výborně předložené návrhy, děkuji oběma zpravodajům a budeme pokračovat projednáváním dalšího bodu.

Chtěl bych se vrátit k tomu, co jsme schvalovali ráno, tj. schválený pořad 9. schůze, to znamená, dostali jsme se nyní k bodu č. 10, což je bod, který je též pevně zařazený, možno ho projednat po 14:00 hod., což se právě stalo.

Nyní budeme tedy projednávat

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky

Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 187 o podpůrném rámci

pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci k vyslovení souhlasu s ratifikací,

a Doporučení Mezinárodní organizace práce č. 197 o podpůrném rámci v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci

a Doporučení Mezinárodní organizace práce č. 198

o pracovním poměru spolu se stanoviskem vlády k informaci

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 95. Měl ho uvést ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas, který se omlouvá a zastoupí ho náš kolega, místopředseda vlády Alexandr Vondra, kterého prosím o slovo.

Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Dobrý den, vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Dovolte mi, abych uvedl Vládní návrh Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 187 o podpůrném rámci pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci, v zastoupení svého kolegy ve vládě ministra práce a sociálních věcí Petra Nečase.

V r. 2006 proběhla v Ženevě 1995 Mezinárodní konference práce, na níž byly přijaty tři dokumenty obsažené v předloženém materiálu. Na základě čl. 19 Ústavy Mezinárodní organizace práce je vláda ČR povinna předložit všechny úmluvy a doporučení MOP Parlamentu spolu se svým stanoviskem k nim. V tomto případě se jedná o Úmluvu č. 187 o podpůrném rámci pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci, doprovodné doporučení k této Úmluvě a o samostatné doporučení o pracovním poměru.

Obsah Úmluvy se dá v zásadě shrnout jako požadavek na vytvoření národního systému politik a programu BOZP. Tomu vyhovuje vnitrostátní systémový rámec zavedený v ČR v roce 2003, který obsahuje takové prvky, jako jsou národní politika, stanovující cíle a směřování státu k zabezpečení BOZP, národní systém zahrnující infrastrukturu a prostředky k dosažení tohoto cíle a národní program, který stanovuje a rozpracovává úkoly k realizaci národní politiky.

Základní ideou Úmluvy je systematický přístup s důrazem na prevenci a zapojení všech relevantních hráčů včetně sociálních partnerů. Obsah a cíle Úmluvy jsou v souladu jak s cíli vlády v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, tak zejména i s relevantními ustanoveními práva Evropského společenství a vnitrostátní zákonodárství a praxe již nyní plně zajišťují veškeré požadavky této Úmluvy. Z toho důvodu rád předkládám návrh k ratifikaci Úmluvy.

Zbylé dva instrumenty jsou bez právní závaznosti. První z nich, doporučení č. 197 je doprovodným dokumentem, jehož cílem je napomoci provádění již zmíněné Úmluvy o podpoře BOZP. Obsahuje určitá vodítka, návrhy a postupy, kterým by vláda měla či případně mohla věnovat svou pozornost. Je to např. otázka významu prevence v oblasti BOZP, poradenství určeného jak zaměstnancům, tak zaměstnavatelům a také přehled dokumentů Mezinárodní organizace práce, které se mohou pro vládu stát určitou inspirací v této oblasti, atp.

Druhé doporučení č. 198 se pak zabývá určováním existence pracovního poměru. Jedná se především o postavení jednotlivých stran v případně mezních situací z hlediska práva pracovního nebo obchodního, kdy je obtížné rozhodnout, zda se jedná o pracovněprávní vztah se všemi s tím souvisejícími důsledky, včetně zvýšené ochrany zaměstnance jakožto osoby závislé, která se vůči zaměstnavateli nachází v podřízeném postavení. Fakticky se tedy jedná o spory, které jsou v ČR známy jako tzv. švarcsystém.

Z hlediska současné české vnitrostátní úpravy lze říci, že tato debata zde byla v nedávné době vedena při přípravě nového zákoníku práce a že zákon č. 262/2006 Sb., (zákoník práce) obsahuje definici závislé práce mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Dále stanoví, že závislá práce může být vykonávána výlučně v pracovněprávním vztahu podle zákoníku práce, není-li upravena zvláštními právními předpisy. Za základní pracovněprávní vztahy se přitom považuje pracovní poměr a pracovní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Je proto možné říci, že touto vnitrostátní právní úpravou je standard obsažený v doporučení plně naplněn.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane místopředsedo, a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů.

Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 95/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Richard Sequens.

Garančním výborem je výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 95/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Božena Sekaninová, kterou prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Božena Sekaninová: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Základem Úmluvy je povinnost členských států Mezinárodní organizace práce, jež ji ratifikují, podporovat soustavné zvyšování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci s cílem prevence pracovních úrazů, nemocí z povolání a s nimi souvisejících úmrtí. Požadavkům Úmluvy vyhovuje vnitrostátní systémový rámec zavedený v ČR v r. 2003. Ratifikace Úmluvy nebude klást žádné nároky na státní rozpočet a je v souladu s cíli ČR v oblasti BOZP. Nebude mít také bezprostřední dopad na podnikatelské prostředí.

Doporučení č. 198 o pracovním poměru bylo přijato s cílem vyjasnění postavení jednotlivých stran v případech mezních situací. Jedná se o situace, kdy s ohledem na smluvně právní základ a podmínky spolupráce je obtížné rozhodnout, zda se jedná o pracovněprávní vztah se všemi s tím souvisejícími důsledky.

Z hlediska ČR lze uvést, že zákon č. 262/2006 Sb., (zákoník práce) vymezuje v § 1 a § 2 předmět úpravy, jímž jsou právní vztahy vznikající při výkonu závislé práce mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Ustanovení § 3 přitom stanoví, že závislá práce může být vykonávána výlučně v pracovněprávním vztahu podle zákoníku práce, není-li upravena zvláštními právními předpisy. Je proto možné říci, že touto vnitrostátní právní úpravou je standard obsažený v doporučení naplněn.

Doporučení č. 197 doplňuje Úmluvu a obsahuje další vodítka na vnitrostátní mechanismy přijaté Úmluvou, mající však již pouze dobrovolnou povahu.

Závěrem mi dovolte seznámit vás s usnesením výboru pro zdravotnictví a sociální politiku z 11. schůze konané 12. září 2007:

Po odůvodnění zástupce předkladatele státního tajemníka, náměstka ministra Dr. Petra Šimerky, zpravodajské zprávě senátorky Boženy Sekaninové a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci a vzít na vědomí doporučení Mezinárodní organizace práce č. 197 o podpůrném rámci v oblasti BOZP a č. 198 o pracovním poměru. Dále určuje zpravodajkou výboru pro jednání o této smlouvě na schůzi Senátu senátorku Boženu Sekaninovou.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, paní kolegyně, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů.

Nyní bych se rád otázal kolegy Richarda Sequense, zda si přeje vystoupit. Přeje, máte slovo.

Senátor Richard Sequens: Využiji příležitosti, které se mi tak často nedostává.

V našem výboru jsme dospěli ke stejnému závěru, takže by se tato zpráva dala považovat jako společná. Děkuji vám, pane předsedající.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego, opravdu jste nás nezdržel, a otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo v sále ani elektronicky nehlásí, rozpravu končím.

Zaznělo tedy jediné společné usnesení, tak jak ho přečetla kolegyně Sekaninová. Svolám senátorky a senátory k hlasování a potom k němu přistoupíme.

Aktuálně je přítomno 62 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 32. Budeme hlasovat o souhlasu s ratifikací.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zdvihne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a také zdvihne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 20 se ze 64 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 pro vyslovilo 54, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi a děkuji paní zpravodajce.

Přistoupíme k dalšímu bodu, kterým je

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky

k vyslovení souhlasu s ratifikací

Úmluva o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 103a uvede jej, tentokrát již ve své roli, ministr kultury Václav Jehlička. Pane ministře, máte slovo.

Ministr kultury ČR Václav Jehlička: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, nevystupuji již jako ministr železnic, ale jako ministr kultury.

Dovolte mi, abych vás seznámil s návrhem na přístup České republiky k Úmluvě o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů. Tato Úmluva byla přijata na 33. zasedání generální konference UNESCO v říjnu r. 2005 v Paříži. Vstoupila v platnost 18. března letošního roku a ke 13. září t. r. měla Úmluva již 68 smluvních stran, z toho 22 států EU a dalších pět členských států EU již také zahájilo ratifikační proces. Uvádím pro informaci, že jde o Belgii, Maďarsko, Nizozemí, Velkou Británii a jako poslední je Česká republika.

Chtěl bych také zdůraznit tuto informaci, že v prosinci loňského roku se stalo stranou Úmluvy i Evropské společenství. Přistoupení Evropského společenství k Úmluvě bylo krokem, který podtrhuje její význam v evropském rozměru a uznáním ze strany společenství, že Úmluva je významným nástrojem pro oblast rozvoje kultury a pro její vazby na ekonomickou sféru.

Úmluva implicitně vychází totiž mimo jiné z toho, že kultura je důležitým rozvojovým faktorem a že je významným ekonomickým odvětvím, např. díky tzv. kulturnímu průmyslu.

Rozhodnutí Rady pro vzdělání, mládež a kulturu o přistoupení k Úmluvě i jménem Evropského společenství bylo výsledkem dlouhodobé diskuse členských států EU.

Pro Českou republiku vyplývá nutnost ratifikace Úmluvy z tohoto rozhodnutí, které je závazným dokumentem pro všechny členské státy EU a nutno z přístupu je dána také významem kultury pro náš stát nejen v rovině intelektuální, ale také v rovině jejích ekonomických přínosů pro stát i podnikatelskou veřejnost v ní činnou.

Charakteristika jednotlivých článků Úmluvy je uvedena v předkládací zprávě. Zdůrazním pouze jen její hlavní cíle a pilíře.

Cílem Úmluvy je na mezinárodní úrovni posílit opatření vytvářející podmínky odpovídající významu, který pro lidstvo má rozmanitost jednotlivých kultur a konkrétních kulturních projevů.

Úmluva dále umožňuje ochranu a podporu tvůrčí činnosti a vyžaduje úzkou spolupráci mezi vládními organizacemi a občanskou společností.

Úmluva má tři hlavní pilíře – za prvé potvrzuje suverénní právo státu stanovit své kulturní politiky, za druhé uznává zvláštní povahu kulturních statků a služeb jakožto nositelů identity a specifických významů a hodnot a za třetí posiluje mezinárodní spolupráci a solidaritu ve prospěch zachování bohatství kulturních projevů.

Považuji za nutné konstatovat, že Úmluva není mezinárodní smlouvou, která by přímo zakládala práva nebo povinnosti fyzických či právnických osob. Jejím přijetím nevzniknou negativní vlivy na ekonomiku, zaměstnanost či soukromý sektor. Plnění Úmluvy je v ČR prakticky zajišťováno již nyní prostřednictvím existujících opatření, např. výběrových dotačních programů a výběrových dotačních řízení, které jsou přiměřené možnostem veřejných rozpočtů ČR.

Provádění Úmluvy po její ratifikaci Českou republikou nebude mít vliv na dodatečné požadavky na státní rozpočet a veřejné finance, s výjimkou eventuálního dobrovolného příspěvku do Mezinárodního fondu pro kulturní rozmanitost, případné poskytnutí dobrovolného příspěvku bude řešeno s ohledem na ekonomickou situaci naší země a potřeby mezinárodního společenství ad hoc návrhem zvláštního usnesení vlády.

Dříve, než si dovolím vás požádat o vyslovení souhlasu s ratifikací této Úmluvy, chtěl bych vás ještě informovat, že v minulosti ČR již přistoupila k šesti podobným úmluvám. Je to Úmluva o světovém dědictví, Haagská úmluva, která se týká ochrany kulturního dědictví v ozbrojených konfliktech, dále Úmluva o nepovoleném vývozu, dovozu a převozu kulturních statků, pak je to Všeobecná úmluva o autorském právu, Úmluva o výměně publikací a Úmluva o výměně oficiálních dokumentů. Ke všem těmto úmluvám v působnosti UNESCO ČR přistoupila, nepřistoupila pouze k jedné úmluvě, a to je Úmluva o mořském dnu.

Dovoluji si vás na závěr požádat o vyslovení souhlasu s ratifikací této Úmluvy a děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji vám, pane ministře, a prosím, opět se posaďte ke stolku zpravodajů.

Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 103/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Jirsa.

Garančním výborem je výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 103/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaromír Jermář, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jaromír Jermář: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Omluvte trochu můj hlas, protože bojuji s chřipkou, takže budu se snažit být stručný.

Myslím, že to podstatné tady náš kolega a pan ministr Jehlička řekl.

Úmluva o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů byla přijata na generální konferenci UNESCO 20. října 2005 v Paříži. O tom pan ministr také hovořil.

Česká republika je de facto povinna tuto smlouvu ratifikovat, a to na základě smlouvy o založení Evropského společenství. Vyplývá to z rozhodnutí Rady EU, které je závazným dokumentem pro všechny členské státy.

Úmluva vychází z přesvědčení, že kulturní rozmanitost je charakteristickým rysem lidstva a že by měla být k jeho užitku nadále zachována. Proto mezi základní cíle a hlavní zásady této Úmluvy patří mj. i ochrana a podpora rozmanitosti kulturních projevů, vytváření podmínek pro svobodný rozvoj kultur, podpora dialogu kultur, uznání zvláštního charakteru kulturních činností i služeb a statků jakožto nositelů identity hodnot.

Úmluva dále zaručuje uznání všech kultur a jejich respektování, jestliže jsou v souladu s lidskými právy a základními svobodami. To tady podtrhuji.

V základních zásadách Úmluvy je také zmíněna mezinárodní spolupráce a solidarita, stejně jako zásada udržitelného rozvoje pro zachování kultur a jejich rozmanitosti dalším generacím. Úmluva definuje hlavní pojmy, jakými jsou kulturní rozmanitost, kulturní obsah, kulturní projevy a další.

Já bych jenom připomněl, že se vlastně vláda zabývala tímto návrhem na své schůzi 11. července 2007, kde ho přijala jednomyslně. A Poslanecká sněmovna se tímto návrhem zabývala na své 22. schůzi v minulých dnech v prvním čtení, kdy ratifikace této Úmluvy byla přikázána zahraničnímu výboru. Tehdy tam pro návrh hlasovalo v prvním čtení i na podporu ze 148 přítomných 129 poslanců.

Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice projednal tuto Úmluvu na své 13. schůzi konané dne 17. října 2007 a doporučil Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací Úmluvy o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů. Dále určil zpravodajem výboru pro projednání senátního tisku č. 103 na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Jaromíra Jermáře. Toto usnesení bylo přijato jednomyslně.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Posaďte se ke stolku zpravodajů. Přeje si pan senátor Jirsa vystoupit? Nepřeje. Otevírám obecnou rozpravu. Slovo má pan senátor Barták.

Senátor Karel Barták: Dobré odpoledne, milé kolegyně a vážení kolegové, budu hovořit velice krátce. Na výboru byla nadhozena otázka, že překlad Úmluvy je velmi špatný a že neodpovídá jak jazykově, tak skutečně tomu, co je napsáno v angličtině. V této souvislosti jsem dostal jako předseda výboru pro vzdělávání atd. dopis prvního náměstka ministra kultury Dr. Františka Mikeše, kde vysvětluje, že český překlad Úmluvy o ochraně a podpoře ochrany, že český překlad Úmluvy o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů, dále jen Úmluva, je úředním překladem EU z anglické jazykové mutace Úmluvy. Všechny připomínky mezirezortního připomínkového řízení byly do textu českého překladu zapracovány. Ostatní věci o závazcích, atd., o tom hovořil už pan ministr, to číst nebudu.

Možná bych doplnil garančního zpravodaje o tom, že v našem výboru tato Úmluva byla přijata všemi přítomnými senátory, čili jednohlasně.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Dále je do rozpravy přihlášen pan kolega Miroslav Škaloud.

Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky a senátoři, mám k této Úmluvě několik připomínek. V důvodové zprávě k této Úmluvě je psáno, že pro Českou republiku vyplývá nutnost ratifikace. Je tam dále zmiňováno, podle kterých odstavců smlouvy o založení EU a které články k tomu pomáhají. Musím konstatovat, že kompetence evropských společenství v této oblasti jsou doplňkové nebo podpůrné povahy a EU zajišťuje v oblasti kultury pouze spolupráci v této oblasti. Centrální je upravena pouze oblast audiovize, např. směrnice televize bez hranic nebo vývoz kulturních statků. Kulturní politika tedy patří do působnosti členských států. Pravomoc Parlamentu ČR Úmluvu ratifikovat nebo neratifikovat je v tomto případě stejná jako v případě ostatních mezinárodních smluv suverénní a je zavádějící naznačovat, co dělá předkládací zpráva, že Parlament ratifikovat Úmluvu musí. Legislativa mi jistě potvrdí, že v případě neratifikace žádné sankce České republice nehrozí, na rozdíl třeba od antidiskriminačního zákona, který vychází ze směrnice.

Pokud jde o citované články smlouvy o evropských společenstvích 133 a 151, atd. je konstrukce spojení uvedených právních základů s nutností ratifikovat poněkud krkolomná, a to zejména s přihlédnutím ke skutečnosti, že článek 133 SES, tj. smlouvy o založení evropských společenství, se týká společné obchodní politiky. Rozumím tomu, že se komise snaží usuzovat tak, že kulturní rozmanitost má dvojí povahu, to znamená kulturní a ekonomickou. Z toho vyvozuje některé pravomoci orgánů EU, že by měly být uplatněny rovněž v pravomoci obchodní politiky a ty by měly být vztaženy i na tuto Úmluvu. Domnívám se, že je to poněkud partyzánská metoda, podle které by si EU mohla přebírat další kompetence. To je k této ratifikaci.

Nyní k věcné stránce této Úmluvy. Přestože je Úmluva formulována spíše v deklarativním duchu, že strany mohou, snaží se, uznávají, atd., je zde také uvedena řada zásad. Některé z těchto zásad, například zásada stejné vážnosti všech kultur nebo zásada přístupu ke kulturním projevům celého světa, atd., může do budoucna přinášet rizika nových a nepředvídatelných nároků a konfliktů principů a zásad.

Přestože se nelze z ustanovení této Úmluvy dovolávat porušování lidských práv a základních svobod, jak uvádí, vidím, že existuje řada kulturních postojů, které naše standarty lidských práv v tichosti porušují, a to v EU. Dovolím si ocitovat komisaře Fratiniho ve věci imigrace. Říká: bez ohledu na otázku respektu ke kulturní diverzitě nemůžeme přijímat někoho, kdo věří, že žena je méněcenná nebo kdo praktikuje polygamii nebo někoho, komu naše základní práva nejsou vlastní.

Je zřejmé, že to neříká jen tak, ale ze zkušenosti, ze stávající reálné kulturní diverzity v Evropě. Závěr. Lze si představit, že pole nároků, které se může odvolávat na zásady v uvedené Úmluvě, může být velice široké a bude jen otázkou času, kdy toho někdo využije, aby posunul své nároky na úkor ostatních a přes stávající normy. Nemusím se ani uchylovat k odhadům, stačí se podívat, jaké nároky se již v Evropě objevují – například oddělené lázně a koupaliště pro ženy a muže, jak v řadě případů nárokují vyznavači Islámu. Když popustím uzdu fantazii, mohu citovat všechny existující nároky, v nichž se objevila slova kultura, obtěžování hlukem až po sprejerské nápisy. Zásady uvedené v této Úmluvě se mohou dostávat se stávajícími zásadami do konfliktu a je otázka, zda to stojí zato.

Přestože Úmluva uvádí, že nemůže přímo zakládat práva nebo povinnosti fyzických či právnických osob, neznamená to, že se na ně nemůže někdo v případě prosazování svých zájmů kdykoli odvolávat. Soudy pak budou mít více práce při určení váhy jednotlivých principů nebo zásad. Opět příklad. Stávající hygienické normy versus nárok na rituální podřezávání ovcí v bytech. V současné době je to vážný problém v některých panelových sídlištích v Paříži. To je třeba i proti původnímu úmyslu zákonodárce. Konflikty principů mohou vést k různým nežádoucím důsledkům.

Domnívám se, že zde není důvod uvalovat nová břemena na náš právní řád ve formě dalších zásad nebo principů. Z hlediska České republiky je tato Úmluva nadbytečná, neboť negarantuje občanům ČR nic víc, než jim zajišťuje Ústava ČR a ústavní Listina práv a svobod.

Na závěr bych chtěl podotknout, že Úmluva je založena na nedostatečném pochopení vztahů kulturní rozmanitosti a lidské svobody, konkrétně na nedostatečném pochopení jejich kauzálního vztahu a hierarchie. Není pochyby, že kulturní rozmanitost jako následek a důsledek lidské svobody je plně legitimním společenským jevem a jako takový má být respektován. Pokud v důsledku svobodného lidského jednání v určitých aspektech by došlo k dobrovolnému a svobodnému preferování jednoho kulturního fenoménu nebo modelu, nebylo by pro oslavování kulturní rozmanitosti důvodu. Jak lidé mají legitimně právo využít své svobody a svobodných voleb a volby za účelem kulturní rozmanitosti, pak pokud jednají svobodně i za účelem kulturní homogenity a uniformity. Denně zaznamenáváme množství spontánních dějů, které v jednotlivých oblastech vedou od kulturní uniformity ke kulturní rozmanitosti a jiných od kulturní rozmanitosti ke kulturní homogenitě. Oslavovat kulturní rozmanitost pro kulturní rozmanitost je stejně pošetilé jakoby bylo zachovávat kulturní homogenitu pro kulturní homogenitu. Obojí je úctyhodné do té míry, do jaké je reflexí a důsledkem svobodného jednání občanů a aplikace ústavně zajištěných lidských práv a obojí by bylo zavrženíhodné, kdyby bylo následkem diktátu pošlapávajícího lidská práva a legitimní svobodné preference. To je můj názor, proto se domnívám, že ratifikovat smlouvu není zapotřebí.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Prosím pana senátora Kuberu, aby se ujal slova.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Pan senátor Škaloud poměrně podrobně vysvětlil důvody, proč není vhodné tuto smlouvu ratifikovat. Mám ještě další. Smlouva je jednou z těch, kterými se EU snaží nenápadně získat právní subjektivitu. V předkládací zprávě se píše, že nám nic jiného nezbývá, než smlouvu ratifikovat. Pokud je pravda, že ji schválila EU, pak není co ratifikovat, to je jedna varianta. Pokud na tuto variantu nepřistoupíme a jsme účastníky ratifikačního procesu, máme svobodné právo dát či nedat souhlas.

Podstata smlouvy je v tom, že se zřídí fond, do kterého budou smluvní strany a jiné instituce přispívat a že nejméně jednou za dva roky se na různých atraktivních místech světa sejde konference, kde se bude hodnotit uplynulá činnost. Tak to bývá u mnoha jiných smluv. Přečtu jeden článek, který stačí k tomu, abychom nedali souhlas ratifikací. Je to článek 6 – neshody. V případě neshody v otázce kompetencí smírčí komise rozhoduje komise, zda je či není kompetentní. Chcete ještě něco navíc? Zkuste si tuto větu zopakovat. To je neskutečné. Proto navrhuji, aby Senát nedal souhlas k ratifikaci této smlouvy. Nestane se vůbec nic. Náš právní řád obsahuje ještě z dob socialismu tolik takovýchto podobných věcí, že v České republice kulturní rozmanitost není ničím ohrožena a nebude ohrožena ani poté. Smlouva od začátku říká, že státy zůstávají svrchované, ale v závěru zase říká, že kdo to podepíše a ratifikuje, musí ji plnit. Opakuji svůj návrh: Navrhuji, aby Senát nevyslovil souhlas s ratifikací této smlouvy.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Hlásí se někdo další do rozpravy? Nikoho nevidím, rozpravu končím. Prosím pana ministra, zda se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě. Máte slovo, pane ministře.

Ministr kultury ČR Václav Jehlička: Vážené kolegyně a kolegové, tato Úmluva je z dílny UNESCO, není z dílny ministerstva kultury. Vláda svým usnesením vyslovila souhlas a mou povinností je tuto smlouvu zde předložit. Je zcela na vás, jak se rozhodnete, zda posléze bude smlouvu moci podepsat pan prezident, nebo zda na ni nepřistoupíme, podobně jako jsme nepřistoupili na Úmluvu o mořském dně.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane ministře. Prosím ještě o vyjádření pana zpravodaje.

Senátor Tomáš Jirsa: V obecné rozpravě vystoupili tři senátoři. Pan senátor Kubera dal návrh na nevyslovení souhlasu s ratifikací. Předkládám ale návrh usnesení výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice ze 17. října, kde výbor doporučuje Senátu Parlamentu vyslovit souhlas s ratifikací Úmluvy o ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane zpravodaji. Padly dva návrhy dvou výborů o souhlasu. V rozpravě zazněly dva názory dvou senátorů, že by bylo vhodné o tom nehlasovat. Jednacím řádem je stanoveno, že budeme hlasovat o souhlasu, kdo bude mít jiný názor, může to vyjádřit hlasováním. Po znělce budeme hlasovat.

Aktuálně je přítomno 65 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 33. Budeme hlasovat o tom, zda Senát dává souhlas k ratifikaci, jak bylo doporučeno dvěma výbory. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 21 se z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 33, proti bylo 18. Návrh nebyl přijat, tedy nebyl dán souhlas k ratifikaci.

Děkuji panu ministrovi a zpravodaji a projednávání tohoto bodu končím.

Vystřídáme se nyní u mikrofonu. Další bod bude mít kolega Liška.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vážené kolegyně a kolegové, budeme pokračovat dalším bodem našeho dnešního programu, a to je

Návrh senátního návrhu zákona Soni Paukrtové

o výplatě dodatečných náhrad klientům některých bank

Senátní tisk č. 74, druhé čtení. Paní kolegyně, máte slovo.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, velmi stručně připomenu, co je obsahem státního návrhu zákona o výplatě dodatečných náhrad klientům některých bank. Jedná se o nadstandardní odškodnění klientů Plzeňské banky, a.s. v likvidaci a Union banky, a.s. v likvidaci. Jde o odškodnění fyzických osob, nikoli právnických osob, a to tak, že výše odškodnění je poskytována do výše 4 mil. korun a 90 % vkladů s tím, že jsem při minulém prvním čtení zdůvodňovala, proč jsem navrhovala fyzické osoby a ne právnické osoby. Mohl to zdůvodnit, proč vůbec předkládám tento návrh zákona.

Proč předkládám návrh zákona, který teď prochází druhým čtením? Důvod je jednoduchý. Poslanecká sněmovna i Senát schválily nadstandardní odškodnění klientů některých bank v rámci zákona 443/2006 Sb. Následně skupina senátorů včetně mně podala ústavní stížnost, protože novela zákona o bankách byla včleněna jako přílepek. Ústavní soud vyhověl tomuto požadavku a zrušil novelu zákona o bankách. Protože se jednalo o odškodnění klientů zkrachovalých bank a převážně fyzických osob převážně důchodového věku. Dovolila jsem si proto navrhnout nadstandardní odškodnění. Dosud všichni klienti zkrachovalých bank byli tímto způsobem odškodňováni.

Nenavrhla jsem odškodnění právnickým osobám, protože jsem se domnívala, že se odškodnění má převážně týkat osob fyzických. Tato skutečnost mně byla při projednávání ve výboru vytýkána. Nebráním se tomu, aby byly odškodněny právnické osoby, pokud se bude jednat o právnické osoby, které byly vkladateli ke dni, kdy ČNB a fond pojištění vkladů vyhlásily konkurz na tyto banky, že se nebude jednat o odškodnění právnických osob postupníků. Tomu se nebráním, právnických osob je zanedbatelné množství a neměla bych s tím problém.

Pokud bych se měla zmínit o tom, jakým způsobem to projednaly výbory. Myslím, že zpravodajové jednotlivých výborů vás budou informovat. Jen stručně uvedu, že tento návrh projednal ústavně právní výbor a nepřijal žádné usnesení.

Výbor pro hospodářství, zemědělství, dopravu také projednal tento návrh a rovněž nepřijal žádné usnesení. Pokud bych se měla zmínit o tom, jaké varianty připadají v tuto chvíli v úvahu, mám dojem, že Senát nebude mít příliš velkou vůli návrh zákona schválit v té podobě, jak je předložena. Jak jsem říkala, já se nebráním dopracování toho návrhu zákona, a proto si dovoluji předložit návrh na odročení tohoto návrhu zákona. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně. Návrh zákona projednal ústavněprávní výbor se zpravodajem panem kolegou Jaromírem Volným. A jak už říkala paní kolegyně Paukrtová, výbor nepřijal žádné usnesení. Záznam o jednání je pod č. 74/2. Senát určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten nepřijal také žádné usnesení. Záznam z jednání je pod číslem 74/1. Zpravodajem výboru je pan kolega Jiří Stříteský. Pane kolegové, prosím o vaši zpravodajskou zprávu.

Senátor Jiří Stříteský: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, při prvním čtení návrhu tohoto zákona jsem vyjádřil jisté pochybnosti o tom, zda se jedná o spravedlivou věc, která by mohla napravit určitou situaci. Po projednávání, které bylo v našem výboru, a jak zde již bylo řečeno, tento výbor nepřijal žádné usnesení, zrovna tak jako ústavněprávní výbor. V diskusi zaznělo to, co jsem se už před tím domníval. Já jsem přesvědčen o tom, že odstranění zamýšlené nerovnosti mezi klienty bank v budoucnu může vyvolat nerovnosti jiné. Zároveň se domnívám, že jakékoli zpětné zasahování do procesu odškodňování, a to pouze určité skupině klientů zkrachovalých bank, není systémové a může vyvolat určitou nespokojenost.

U nás na výboru jsme diskutovali i o tom, co zde naznačila překladatelka, že by se do systému odškodnění mohly zpětně zahrnout právnické osoby. Ale přesto si myslím, že jakékoli zpětné zasahování, a opakuji to znovu, není systémové, a proto já osobně navrhuji, zamítnout předložený návrh zákona.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji panu zpravodajovi. I když mám pocit, že jako zpravodaj byste neměl vyslovovat své osobní názory, to je potom samozřejmě možné v obecné rozpravě. Ale ne jako zpravodaj, který předkládá zprávu za výbor. Prosím pana kolegu Jaromíra Volného, zpravodaje ústavněprávního výboru.

Senátor Jaromír Volný: Dámy a pánové, jak už tady bylo dvakrát řečeno, také ústavně-právní výbor nepřijal žádné usnesení k tomuto tisku. Na ústavně-právním výboru byly diskutovány takové otázky, jako jestli mají nebo nemají být odškodněny také právnické osoby, kromě osob fyzických, jestli mají nebo nemají být odškodněni také klienti těchto bank, pokud byli v minulosti odškodněni klienti jiných bank. A v neposlední řadě dal návrh, jestli mají být odškodněni jen přímí klienti bank, nebo také ti, kterým mezitím přímí klienti bank své pohledávky postoupili.

Ten třetí bod, nebo ten třetí problém, to je problém daleko závažnější, než se na první pohled zdá, protože nejsou jenom případy, kdy od přímých vkladatelů koupily pohledávky různé osoby z důvodů podnikatelských, komerčních nebo i spekulativních, jak se praví v důvodové zprávě, ale jde i o takové případy, kdy k převodu těchto pohledávek došlo i mezi rodinnými příslušníky, například pro stáří či nemoc jednoho z nich, který se necítil za těchto okolností fyzicky schopen starat se o své pohledávky, a převedl je proto z těchto praktických důvodů například na manželského partnera, na děti apod.

Já si myslím, že na tyto případy bychom neměli zapomínat a nevidět za vším hned spekulaci, byť i tady musím říci, že spekulace podle našeho právního řádu není nic trestného, není nic závadného. Ono už se to projevilo jednou. A to v případě tzv. restituční tečky, kde tehdy Ústavní soud po následné ústavní stížnosti řekl, že restituční tečka platí pro ty, kteří pohledávky zjistili od těch přímých restituentů. U přímých restituentů dál platí restituční režim podle restitučního zákona. Ale bohužel i tam dochází k případům, kdy starý otec, který má pohledávky, tedy platný restituční nárok na pozemky dosud restitučně vůči němu nevypořádané, převedl tyto restituční nároky na syna s tím – synáčku, já už jsem starý, nemohu pole obdělávat. A i tento jeho syn vlastně podléhá režimu restituční tečky. Čili i v rámci té širší rodiny je tento restituční nárok ztracen, aniž by šlo o nějaké spekulativní chování.

Za této situace, po diskusi o všech těch bodech, která byla poměrně bohatá, ústavněprávní výbor nedospěl k jednotnému stanovisku, a proto tedy také žádné usnesení nepřijal. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji vám, pane kolego. Kolegyně a kolegové, otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí paní kolegyně Gajdůšková. Prosím, máte slovo.

Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, já se nebudu vyjadřovat dlouze, protože paní předkladatelka, myslím, to podstatné řekla. Chtěla bych se jenom odvolat na § 2 předkládané novely, který zajišťuje to, že budou odškodněni ti, kteří nechali v těchto bankách, a nezaviněně, své mnohdy celoživotní úspory, drobní živnostníci, kteří své finance, které v těchto bankách měli, si museli skutečně vydřít. A bylo to nemalé úsilí! A já si myslím, že bychom měli být spravedliví. A že tito lidé, a u nás na Moravě jich není málo, i když tady se jedná i o Plzeňskou banku, si zaslouží, aby s nimi bylo zacházeno tak, jak bylo zacházeno s těmi, kteří o své úspory přišli při zkrachování bank předešlých. Já proto navrhuji, abychom tento návrh schválili. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně. Pan kolega Stříteský má slovo.

Senátor Jiří Stříteský: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, především bych se chtěl omluvit za porušení jednacího řádu mou osobou. Jsem za to ochoten nést trest. Ale přesto mně dovolte, abych opakoval stanovisko, byť po projevu kolegyně Gajdůškové, že by měli být odškodněni – ale my odškodňujeme jenom některé, a řadu právnických osob, které zkrachovaly jenom proto, že nebyly dostatečně odškodněny, necháváme víceméně osudu. Proto opakuji znovu – dávám návrh na zamítnutí tohoto zákona.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Pan kolega Rakušan se hlásí.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, já nevystoupím k meritu toho zákona, ale spíš z hlediska nějaké takové kolegiality a lidské slušnosti. Paní kolegyně Paukrtová je velice zkušená politička a senátorka. Jestliže sama uznala, že by bylo dobré ten zákon odročit, připadaly mi oba dva další návrhy, jak zamítnout, tak schválit, nadbytečné. Protože potom budeme například projednávat návrh na prodloužení lhůty pro projednání ve výboru u senátního tisku číslo 100, a věřím tomu, že prodloužíme tu lhůtu, proč bychom tak neudělali. A jestliže tady předkladatelka sama si přeje prodloužení, tak vás žádám, abyste to vzali v úvahu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego, pan senátor Koukal se hlásí o slovo.

Senátor Václav Koukal: Děkuji za slovo. Pane předsedající, dámy a pánové, já teď nevím, jak mám reagovat na návrh pana místopředsedy Rakušana. Nicméně mám připraveny některé poznámky k tomu zákonu, pokud by ovšem byl odročen, pak bych samozřejmě s nimi nevystoupil. Ne? Dobře.

Když dovolíte, tak vám sdělím některé poznámky a připomínky k návrhu, který by měl řešit dodatečné výplaty klientů některých bank. Za prvé si myslím, že retroaktivní rozhodování o dodatečných nestandardních náhradách za vklady klientů nad rámec platné zákonné normy je v rozporu s principem stability právního řádu. A přispívá k deformaci právního vědomí ve společnosti.

Argumenty, které jsou uváděny v návrhu zákona, že je potřeba rovného zacházení se všemi vkladateli, a jsou do jisté míry problematické, protože rovnost nelze podle mého chápat absolutně, tedy bez ohledu na plynutí času. Ekonomické a právní podmínky ve společnosti se mění, vyvíjejí a požadavek rovnosti lze podle mého názoru vztáhnout jen na stejnou situaci a ve stejném čase. Trvání na principu rovnosti bez ohledu na plynutí času by například zcela znemožňovala zavést například školné, protože každý dotčený student by se mohl cítit diskriminován, jelikož jeho předchůdci studovali zdarma.

Je třeba si uvědomit, že Česká republika je členským státem EU a zákonná úprava pojištění pohledávek z vkladů prošla evropským standardním vývojem a limity byly několikrát zvyšovány. Současná právní úprava plně koresponduje s přijatou směrnicí Evropského společenství a pro permanentní zpětné zvyšování komfortu skladatelů nejsou v podstatě jiné důvody, než čistě subjektivní.

Z průběhu projednávání harmonizační novely zákona o bankách, tedy zákona číslo 319/2001 Sb., dovozuji, že pokud by zákonodárci hodlali stanovit v této novele do budoucna vyšší náhrady za vklady, na 4 miliony Kč, učinili by tak nepochybně při této novele.

Na základě skutečnosti, že zákonodárci při projednávání této novely svým pozměňovacím návrhem schválili limit 25 000 euro, což je mimochodem více, než činí limit v některých jiných státech EU, lze usuzovat, že období retroaktivního nadstandardního odškodňování klientů skončilo a nadále bude používán již pouze standardní model daný právním rámcem příslušné novely zákona o bankách.

Ve světle těchto skutečností se tedy jeví jakékoli další aktivity směřující ke zpětné změně pravidel u jednotlivých odškodňovacích případů jako nadbytečné.

Obecně deklarovaným účelem systému pojištění pohledávek vkladů je ochrana drobných vkladatelů. Limit 4 miliony Kč však zcela zásadním způsobem vybočuje z představy, jakou částkou na svém účtu obvykle disponuje drobný vkladatel. Domnívám se, že situaci je třeba řešit v souladu s logikou celého našeho právního řádu a zásad Unie. Pokud by Senát měl pocit, že s ohledem na uplynulé události by měl být odškodňovací limit stanoven ve výši 4 milionů Kč, měl by iniciovat příslušnou novelu paragrafu 41 e) odst. 2 o bankách a nový limit zakotvit přímo do tohoto ustanovení, a nahradit tak limit dosavadní ve výši 25 000 euro.

Pokud však má Senát za to, že dosavadní limit je dostatečný, měl by se vzdát problematických retroaktivních navyšování tohoto limitu ohledně jednotlivých odškodňovacích případů. Nedodržování tohoto logického požadavku by nepochybně prodlužovalo řetěz dodatečných odškodňovacích aktivit i pro případy příštích pojistných událostí. Myslím si, že retroaktivní odškodňovací návrhy představují pro Českou republiku také riziko ztráty reputace, svými závažnými důsledky poškozují také celou pověst našeho právního řádu z hlediska stability. Také se domnívám, že návrh zákona v tomto znění může vyloučením právnických osob zadávat podnět obrátit se na Ústavní soud.

Domnívám se, že toto stanovisko je v souladu s postojem České národní banky a potažmo také s ministerstvem financí. Myslím si, že bychom měli být dnes odhodláni přetrhnout ten řetěz, který vede do jisté právní nejistoty a do temné propasti dodatečných výjimek. To je tedy můj postoj, z kterého vyplývá, jak asi budu hlasovat.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Prosím opět pana kolegu Rakušana.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, asi jsem mluvil překotně. Mojí ambicí, samozřejmě ani právem není omezovat obecnou rozpravu. Já jsem chtěl spíš filozoficky nahodit na to, že nebylo zareagováno na slova paní předkladatelky a měl jsem takový technický návrh, kdybychom byli i proti schválení, i proti zamítnutí, tak potom máme možnost paní senátorce v tom odročení vyhovět. Ale samozřejmě nemohu vás k tomu nutit, to je můj postoj, jak já bych postupoval ke své dlouholeté kolegyni. Obecná rozprava probíhá a já ji nikomu nezakazuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Protože se nikdo do obecné rozpravy již nehlásí, takže obecná rozprava neprobíhá. (Námitka.) Dobře, ale paní kolegyně by měla možnost po ukončení obecné rozpravy. S tímto návrhem souhlasí, takže obecnou rozpravu končím a prosím paní kolegyni Paukrtovou, aby se vyjádřila k návrhům, které tady padly.

Senátorka Soňa Paukrtová: Já jsem se původně hlásila ještě do obecné rozpravy, takže pokud pan předsedající a vy, dámy a pánové, dovolíte, dovolím si ještě několik slov k tomu návrhu zákona. Já musím říci, že osobně velmi souhlasím s tím, co tady řekl pan senátor Koukal. Ale ten problém je trošku někde jinde. Senát schválil novelu zákona o bankách, která odškodňovala klienty zkrachovalých Plzeňské banky a Union banky ve 100 procentech do výše 4 milionů Kč. Ten zákon byl protiústavní, byl v rozporu s právem Evropských společenství, a mně tehdy jako senátorce nezbylo nic jiného, nebo měla jsem pocit, že mi nezbývá nic jiného, než to předat spolu s dalšími 16 kolegy Ústavnímu soudu. To je problém toho, když tady schvalujeme, byť formou nezabývat se, problematické návrhy zákona, a tento návrh nesporně problematický byl. Vyšel ve Sbírce zákonů, ti klienti měli pocit, asi oprávněný, že mají nárok na to odškodnění. A já jsem měla pocit, že je třeba udělat to, co se stalo v případě všech jiných klientů bank. Totiž to, že dostali odškodnění všichni, a dokonce ve výši 100 %. S tím jsem se osobně smířit nemohla. Jsem toho názoru, že ti klienti mají mít tu 10procentní spoluúčast. Čili já v principu souhlasím, ale situace u toho návrhu zákona měla svůj vývoj, a proto ten návrh zákona.

Pokud bych se měla vyjádřit k návrhu, já bych byla ráda, kdybyste to schválili, ale mám pocit, že asi k tomu není příliš velká vůle, takže pokud byste byli ochotni k tomu odročit návrh zákona, a to tak, aby to bylo projednáno do 31. 12., tak já bych měla možnost tam dopracovat právnické osoby, protože vidím, že by to bylo asi řešení lepší než to, co jsem vám navrhla. Na druhou stranu, pokud se jedná o nadstandardní odškodnění, tak se prvkům nepravé retroaktivity ten zákon vyhnout nemůže, protože jinak to prostě řešit nejde. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně. Pane kolego, Stříteský, chcete se vyjádřit k rozpravě? Pane kolego Volný? (Také ne).

Vážené kolegyně, kolegové, v obecné rozpravě padly tři návrhy – schválit, zamítnout nebo odročit a teď, jak upřesnila paní kolegyně Paukrtová do - po 31.12.2007, takže o těchto návrzích budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem tohoto zákona? Kdo je proti schválení tohoto návrhu?

Hlasování č. 22, registrováno 66, pro 20, proti 19. Návrh byl zamítnut.

Hlasujeme o návrhu zamítnout. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro zamítnutí tohoto návrhu? Kdo je proti tomuto návrhu?

V hlasování č. 23 registrováno 68, pro 37. Návrh byl schválen.

Takže tím jsme ukončili tento bod našeho dnešního programu.

Přistupujeme k bodu

Návrh nařízení Rady o společné organizaci trhu s vínem

a změně některých nařízení

Jedná se o senátní tisk č. N 42/06.

Vážené kolegyně, kolegové, tento návrh zákona měl předkládat pan ministr Gandalovič. Pan ministr Gandalovič se omlouvá a požádal svého ministerského kolegu a našeho kolegu ministra Vondru, aby nás seznámil v zastoupení s tímto materiálem. Pane ministře, prosím, máte slovo.

Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych v zastoupení svého kolegy ve vládě ministra zemědělství Petra Gandaloviče vám stručně předložil Návrh nařízení Rady o společné organizaci obchodu trhu s vínem a o změně některých nařízení.

Jak všichni víme, EU je největším světovým výrobcem, spotřebitelem, vývozcem a dovozcem vína. Přesto, že si toto postavení udržovala unie po mnoho let, nemůže brát jako samozřejmost, nemůže očekávat, že tomuto tak bude na věky věků. Evropský trh s vínem se v posledních letech potýká se značnými přebytky vína, které je stahováno z trhu unie pomocí podpor na tzv. dobrovolnou a nouzovou destilaci. Každoročně je tak odstraněno z trhu asi 15 % výroby vína. Destilace slouží jako stálé odbytiště pro neprodejné, nekvalitní přebytky, zejména z velkých vinařských zemí, jakými jsou Španělsko, Francie nebo Itálie, což deformuje trh a nemotivuje producenty vína, o které není zájem, ke změně produkce. Projevuje se zároveň i pozvolný pokles spotřeby vína v unii. Dalším faktorem zhoršujícím trh s vínem je zvyšování dovozu vína ze třetích zemí vyšším tempem, než se zvyšují vývozy vína z unie. Poměr vývoz – dovoz vína se může již brzy obrátit a EU se může stát čistým vývozcem vína ze třetích zemí. Světový obchod s vínem je již vysoce liberalizovaný a dovozní clo na víno v unii je na nízké úrovni.

Výroba a prodej vín z tzv. nového světa, Spojených států, Austrálie, Argentiny, Chile, silně roste zejména díky zvyšující se kvality těchto vín a zároveň marketingu orientovaného na spotřebitele. Nepružnost postupu pro přijímání a úpravu enologických postupů v EU je na překážku konkurenceschopnosti s víny třetích zemí. Nařízení unie jsou příliš složitá, obzvláště pokud jde o definice, enologické postupy i označování.

Evropská komise se proto domnívá, že pro víno je zapotřebí zachovat zvláštní společnou organizaci trhu. Tato organizace však musí být zásadním způsobem reformována. A pilíře této reformy je možno rekapitulovat asi následně s tím, že k tomu uvedu i pozici, kterou k tomu zaujímá vláda. Jednak se navrhuje zrušení opatření regulujících trh, tzn. destilace, soukromé skladování, podpora na užití moštu v souvislosti s obohacováním a na výrobu hroznové šťávy.

Zde v těchto opatřeních komisi plně podporujeme, neboť řadu těchto opatření stávajících, zejména destilaci, dlouhodobě kritizujeme. Komise chce také zrušit i vývozní náhrady pro stolní vína a tady Česká republika nemá námitky, protože toto opatření my prakticky nevyužíváme. Ale pak v těch dalších opatřeních už ten pohled je poměrně značně kritický a česká vláda bude chtít dosáhnout změn, pokud jde o ta navrhovaná opatření. Jednak se navrhuje vyklučení asi 200 tisíc hektarů vinic v kompenzaci až za 6 tis. euro za jeden hektar. Zde jsme na určitých pochybách, zda by opatření přineslo očekávaný efekt, zvláště když není jasné, zda by mohlo být podpořeno např. i vyklučením zhruba 90 tisíc nelegálních vinic, zejména v Itálii, s tím bychom samozřejmě zásadně nesouhlasili.

Dalším navrženým opatřením je zrušení zákazu nové výsadby, či zrušení systému práv na výsadbu v roce 2013. Zde nepovažujeme za možné, aby pěstitel, který podporou Evropské unie vinici vyklučil, vinici mohl opět vysadit a protože pro pěstitele v současné době zákaz nových výsadeb nepředstavuje zásadní omezení, jsme spíše pro ponechání nebo aspoň značné opoždění zrušení tohoto zákazu. Pro Česko je významný navrhovaný zákaz užití řepného cukru – sacharózy při výrobě vína. U nás je používání řepného cukru velmi tradiční technologií, kterou chceme určitě i nadále zachovat, jsme ta severní země, která se bez toho neobejde. A zákaz užití řepného cukru by velmi zkomplikoval zejména ekonomiku produkce vína u malých a středních vinařů.

Část ušetřených prostředků je přesunuta do tzv. národní obálky, ze které by byla financována restrukturalizace a další opatření, dle uvážení členských států. Dále evropská komise navrhuje přesunout část prostředků do programu rozvoje venkova, kde by byly rezervovány prostředky pro vinařské regiony. Tuto záležitost, pokud vstoupí v platnost, bude nutno ošetřit v české legislativě tak, aby se tyto prostředky nedostaly mimo sektor vinohradnictví a vinařství. Navíc je třeba počítat ve státním rozpočtu s povinnou spoluúčastí členského státu.

Povolování nových výrobních postupů by přešlo do pravomoci komise, tzn. zjednodušení a zrychlení celého procesu. S touto navrhovanou úpravou nesouhlasíme, požadujeme i nadále nutnost schválení radou.

Zrušení zákazu vinifikace moštu ze třetích zemí a mýcením vín ze třetích zemí, resp. přenesení rozhodování na samu komisi je další z navrhovaných opatření. Zde jsme zásadně proti. Narušilo by to tradiční pohled na víno jako na produkt daný původem hroznů. V situaci vysokých přebytků, kdy toto opatření ani není ze strany třetích zemí kritizováno, je tento návrh nelogický a situaci na trhu s vínem by ještě více zkomplikoval.

Dalším opatřením navrženým je zjednodušení značení odrůd i ročník, i u stolních vín a zde tedy přechod na systém PDO, TGI . Tak jako u ostatních potravin, tedy v zemi původu, místě původu. Česká republika je proti tomuto návrhu nebo by to znamenalo vysokou administrativní zátěž pro uživatele jednotlivých zeměpisných označení bez žádné přidané hodnoty. Navíc by po případném zavedení tohoto označení spotřebitel nerozeznal méně kvalitní stolní víno od vína deklarovaného zeměpisným původem, které má vyšší kvalitu i cenu.

Čili suma sumárum navrhované opatření Rady bylo diskutováno na pracovních skupinách Rady v polovině září v Bruselu a ministerstvo zemědělství na těchto pracovních zasedáních Rady aktivně prosazovalo a nadále prosazuje zájmy naší země, které jsou shodné se zájmy prosazovanými se Svazem vinařů a Agrární komorou ČR.

Senátní tisk číslo N 042/06 projednal na své 14. schůzi dne 12. září t. r. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, a přijal k němu usnesení číslo 132. Takže garančním výborem pak byl výbor pro záležitosti EU, který uvedený senátní tisk projednal na své 19. schůzi dne 19. září a přijal k němu usnesení číslo 153. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře. Výbor, který se zabýval tímto tiskem, jak už bylo řečeno, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení pod číslem 42/6/02. Zpravodajem výboru je paní kolegyně Alena Venhodová. Prosím, paní kolegyně, máte slovo.

Senátorka Alena Venhodová: Děkuji. Pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, dámy a pánové. Dovolte, abych vás seznámila krátce se svou zpravodajskou zprávou, opravdu ve stručnosti, protože problematiku tohoto tématu, kterou se zde zabýváme, vám tady velmi, řekla bych názorně a srozumitelně přednesl pan ministr Alexandr Vondra.

Chtěla bych jenom k tomu dodat pár takových základních věcí. Jedná se o senátní tisk číslo 042/06 Návrh nařízení Rady o společné organizaci trhu s vínem a změny některých zařízení, který je dokumentem Rady pod číslem 11361/07 a dokumentem komise 372.

My jsme předkládali a projednávali toto téma na jednání výboru pro záležitosti EU 17. září 2007. Tento dokument se zabýval v rámci reformy společné zemědělské politiky analýzou trhu s vínem a cílem reformy by měly být ty cíle, se kterými vás tady již pan předkladatel seznámil, tzn. hlavně zlepšení konkurenceschopnosti evropských vín na světovém trhu. Je tady potřeba provést naléhavou reformu v souvislosti s hospodářskou analýzou.

Komise určila problémy a cíle reformy, což jsou sociální a hospodářská rizika, vyplývající z příliš rychlého, rozsáhlého tlučení jako jedno z témat, kterými se zabývali, dále naléhavá potřeba posílit uvádění vína na trh, tzn. zlepšení jeho propagace a rizika snížení kvality, pokud by došlo ke zrušení zákazu dovozu moštu pro vinifikaci a zákazu scelování vín pocházejících z EU a dovážených vín. Země, které víno neprodukují, zdůraznily potřebu zavést opatření efektivnější z hlediska nákladů a orientované více na spotřebitele.

Cílem reformy je, jak už jsem řekla, zvyšování konkurenceschopnosti producentů vína z EU, zlepšení pozic jakostního vína z EU, jako jedno z nejlepších na světě, znovu získávání starých trhů a proniknutí na nové trhy v EU a po celém světě. Dále vytvoření režimu v oblasti vína, které funguje na základě jasných, jednoduchý a účinných pravidel, která udržují rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou. Dále vytvoření režimu v oblasti vína, který zachovává nejlepší tradice výroby vína v EU, zároveň posílí sociální strukturu v četných zemědělských oblastí a zajistí, aby veškerá výroba byla šetrná k životnímu prostředí.

Co se týče shrnutí navrhovaných opatření, myslím, že to tady pan předkladatel také nastínil. Jednak je to zachování společné organizace trhu s vínem po zásadní reformě, potom opravdu ty produkční struktury a regulační rámec přizpůsobit zájmu dosažení udržitelného a konkurenceschopného evropského odvětví vína na obor s dlouhodobou perspektivou, zajistit co nejefektivnější používání finančních prostředků z hlediska nákladovosti, tj. ta opatření, která se ukázala jako neúčinná, konkrétně podpora destilace vedlejších produktů, konzumní alkohol, destilace vína z odrůd s dvojím zatříděním, podpora soukromého skladování a vývozní náhrady a některá další neefektivní opatření, která prodražují výrobu nejsou pro produkci kvalitního vína nezbytná. Navrhovaný přístup má dvě fáze. První fáze v letech 2008 až 2013 by měla obnovit tržní rovnováhu a zároveň nekonkurenceschopným producentům dát možnost opustit odvětví za přijatelných podmínek. Ve druhé fázi by se pak měla zavést opatření ke zvýšení konkurenceschopnosti včetně zrušení práv na výsadbu od 1. ledna 2014.

Jinak, co se týče stanovení národních finančních rámců tak, aby členské státy mohly zlepšit svoji konkrétní situaci, každý členský stát bude moci využívat finanční rámec na následující opatření podle vlastních preferencí, a to nové opatření podpory na propagaci ve třetích zemích, restrukturalizaci a přeměnu vinic, nová opatření podpory na zelenou sklizeň, nová opatření pro nouzové řízení, například pojištění proti přírodním katastrofám, administrativní náklady na vytvoření vzájemného fondu specifického pro odvětví apod.

Dále tam patří vytvoření udržitelnějšího odvětví díky většímu používání opatření na rozvoj venkova. Tady je ovšem skutečně důležité to, co řekl pan ministr, aby prostředky na rozvoj venkova šly do těch jizev po omezení vinařské výroby samotné, to znamená, aby tam zaváděly vedlejší pomoc produkce, nebo aby pomáhaly regenerovat a zkvalitňovat přímo toto odvětví, aby to nebylo využíváno např. do jiných sektorových oborů.

Lepší informování spotřebitelů o evropských vínech. Tam je jasné, že se jedná o lepší propagační a informační politiku a o reklamu evropských vín v rámci světové organizace.

Prevence vzniku rizik pro životní prostředí při produkci vína a jeho uvádění na trh, to znamená od pěstitelských metod až po metody zpracování. Plně by se mělo zohledňovat životní prostředí a metody by měly být velmi šetrné k životnímu prostředí.

Nabídka alternativ k méně konkurenceschopným producentům. Tam jednak nabízí režim úplného se vzdání vinohradnictví a dá pěstitelům reálnou možnost rozhodnout se, zda provádět nebo neprovádět klučení. Jinak stanoviska české vlády jsme slyšeli, že s klučením nesouhlasíme.

Co se týče obchodu se třetími zeměmi, tam se jedná o posílení soudržnosti a zjednodušení a plný soulad s právními předpisy společenství.

Co se týče dopadu na rozpočet ČR, tam se jedná o kofinancování, čili část prostředků ČR by měla proplácet na opatření programu rozvoje venkova. V návrhu se týká sumy od 239 mil. euro až do 950 mil. eur ročně. K těmto částkám potom ČR bude zajišťovat to kofinancování. Toto, co jsem říkala, jsou prostředky z peněz programu EU.

Obecné zásady a obecné připomínky tady už pan ministr přednesl. Já bych chtěla jenom říci, že výbor pro záležitosti EU jakožto výbor zabývající se problematikou evropských opatření a rozvojových programů se tímto tématem zabýval jako výbor garanční právě z důvodu, že se jedná o součást reformy společné zemědělské politiky. A jako dožádaný odborný výbor požádal o projednání a stanovisko výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který toto téma projednal 12. září 2007 na své 14. schůzi. Garančním zpravodajem byl pan senátor Jan Hajda a zástupcem gestora na tomto jednání byl Ing. Mgr. Ivo Vrzal, MBA, náměstek ministra zemědělství.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu k tomu přijal stanovisko, které jako své 132. usnesení přijal ve znění, které by mělo být přílohou vašich materiálů.

Pane předsedající, mohu přečíst toto usnesení?

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Paní kolegyně, já si myslím, že bychom to nechali na pana kolegu Hajdu, kterého jsem připraven vyzvat po vašem vystoupení.

Senátorka Alena Venhodová: Ano, já bych spíš požádala pak vystoupit v obecné rozpravě.

S tímto stanoviskem pak dále pracoval výbor pro záležitosti EU, kde jsem zpravodajkou byla já. A náš výbor se zabýval tímto tématem dne 19. září 2007 na své 19. schůzi a přijal k tomu trochu širší a podrobnější usnesení zohledňující řekla bych více i evropský aspekt těchto navrhovaných opatření pod č. 153 a toto usnesení vám přečtu v rozpravě jako návrh usnesení Senátu.

Vzhledem k tomu, že toto usnesení je dost dlouhé, zdá se mi zbytečné číst je dvakrát. Proto bych nyní svoji zpravodajskou zprávu ukončila a po probíhající rozpravě bych pak ve zprávě zpravodaje ještě shrnula toto usnesení a navrhla k dalšímu hlasování.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně. A před otevřením obecné rozpravy se ptám pana kolegy Hajdy, zda chce vystoupit jako zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který se touto problematikou také zabýval? Je tomu tak, prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Jan Hajda: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych k tomu, co bylo řečeno, ještě dodal následující:

Dne 4. července 2007 v Praze byl představen návrh jednotného trhu s vínem, ovšem s tím, že se ukázalo, že rok konzultací v EU byl na nic, poněvadž připomínky především severních vinařských oblastí nebyly vůbec brány v potaz, a je dobře, že naše ministerstvo při jednání se spojilo s okolními státy, tak, abychom vytvořili řekl bych bariéru, která nedopustí, aby naše vinařství více méně bylo poškozeno.

Ještě bych řekl asi tři věci k tomu. Pokud se týká zákazu řepného cukru na doslazování, je tady jasná taktika jižních vinařských států prodávat přebytky formou moštu vinného na doslazování, ovšem toto by zvýšilo náklad o 2,20 Kč na jeden litr při výrobě vína. A je zajímavé, že jižní státy si chtějí nechat notifikovat používání uměle vyrobené kyseliny, to jim nevadí, a navíc souhlasí s dovozem ze Spojených států galovaných vín, galovaných, tzn., že Spojené státy, výrobci, tam dávají 30 % vody.

Pokud se týká návrhu označení vín, je to pro nás nepřijatelné, poněvadž tady jsme zavedli systém, který jasně spotřebitele orientuje na kvalitu. A pokud by podřadná vína mohla být odrůdou značeny prodávat se v obchodních řetězcích, tak to naše vinaře doslova smete z trhu.

A pokud se týká dotací, tak my trváme na tom, aby se dotace na vinařství v EU rozdělovaly podle plochy vinic, což by bylo spravedlivé, ovšem ty státy, které byly doposud zvýhodňovány, ty jižní, na to nechtějí přistoupit. Řeknu jeden příklad. Španělsko má výměru vinic v rámci EU 7,8 %, ale bere 42 % dotací.

Tolik k tomuto. Jinak jsme rádi, že ministerstvo tvrdě hájí zájmy českých vinařů. A pokud se týká našeho výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, zabýval se situací 12. září 2007 a přijal stanovisko, se kterým vás seznámím, a pověřil předsedu výboru senátora Ivana Adamce, aby informoval vedení Senátu.

Pokud se týká výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, za prvé podporuje prostřednictvím pléna Senátu Parlamentu ČR pozici vlády ČR, která respektuje názory Svazu vinařů, za druhé vyjadřuje znepokojení nad dosavadním průběhem projednávání návrhu nařízení Rady o společné organizaci, nesouhlasí zejména s navrhovaným zákonem použití řepného cukru při výrobě vína, dále nesouhlasí s navrhovaným způsobem rozdělení finančních prostředků do národních finančních rámců a pozitivně hodnotí snahu o zvýšení propagace evropských vín na vývozních trzích. Má zájem být informován o dalším průběhu projednávání návrhu nařízení Rady o společné organizaci trhu s vínem. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Kolegyně a kolegové, otevírám rozpravu. Do rozpravy se hlásí pan kolega Josef Vaculík, prosím.

Senátor Josef Vaculík: Děkuji za slovo. Jsem rád, že tady zaznělo v podstatě souhlasné vyjádření k této problematice jak z úst představitele vlády, tak z úst obou zpravodajů.

Velmi podporuji navržené usnesení, které je výsledkem jednání evropského výboru. Ale měl bych ještě jednu prosbu. Jelikož velmi významným orgánem, který rozhoduje o konečné podobě reformy, je Evropský parlament, žádal bych, aby toto usnesení bylo předáno též všem poslancům za ČR v Evropském parlamentu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. O slovo se dále hlásí paní kolegyně Venhodová.

Senátorka Alena Venhodová: Když dovolíte, řekla bych k tomu také pár slov v rozpravě, protože do zpravodajské zprávy toto nepatří.

Mnohé věci tady zazněly už od mých předřečníků, jak od pana senátora Hajdy, tak od pana senátora Vaculíka, kteří už mnohé řekli.

Chtěla bych jenom říci, že tato součást reformy společné zemědělské politiky je opět jedním takovým krokem, který znevýhodňuje nové členské státy ve prospěch států původních. Vidím to tedy hlavně v návrhu historického zohlednění historického čerpání, tzn. nikoliv historického pěstování a plochy vinic jako takový, ale historického čerpání financí, tzn. včetně financí, které šly do nákladů na destilace méně kvalitních vín. To je přesně Španělsko, o kterém tady mluvil pan senátor Hajda, kdy 7,8 % produkce vína je kompenzováno 42 procenty finančních dotací.

Tolik k té spravedlnosti.

Dále je tady věc, která možná vzbuzuje pochybnost, a to je doslazování sacharózou. Doslazování sacharózou jako takové pochopitelně není doslazování vína samotného, je to jenom přidání sacharózy jako zdroje alkoholického kvašení v době, kdy kvasný proces ve vínu probíhá tak, aby alkoholické hranice bylo dosaženo a přitom chuťové a jiné atributy tohoto vína zůstávaly zachovány. To, prosím, není nic, co by poškozovalo kvalitu vína, a je to postup tradiční. To, že z něj bolí hlava, nemusí, myslím, vzbuzovat starost. Toto vzbuzuje, pokud je doslazováno víno jako takové, nikoliv pokud je to produkt kvasného procesu.

Chtěla bych ještě říci, co se týče produkce vín. Víte, já pocházím z jižní Moravy, tak jako pan senátor Hajda, jako pan senátor Vaculík. A u nás produkce vína není jen produkcí vína jako ekonomickým oborem. U nás je to prostě skutečně záležitost, na kterou je navázáno spousta věcí, kulturních tradic, rozvoje regionu, služeb regionu. Je to území s neopakovatelnou atmosférou, které si ještě svoji identitu zachovalo, a kde zachovat pěstování vína v rámci rozvoje regionu a v rámci tradic a pokračování já osobně považuji za hodně důležité.

Proto bych chtěla říci, že si nemyslím, že bych „kopala“ za vinaře jako za skupinu lidí z nějakých ekonomických nebo jiných zájmů, ale je to skutečně otázka svébytnosti tradic a zachování regionu jižní Moravy. A to si myslím, že tak, jak jsme tady napříč politickým spektrem, si všichni uvědomujeme. A není to řešitelné obcházením nějakých ekonomických a daňových předpisů, ale je to právě nutné hájit v samotném principu, v bázi oboru pěstitelského, historického, tak jak vznikl, tak, jak je na něj navázána tradice folklóru, zvyků, turistiky, kultury a jiných.

Tolik jsem chtěla říci k obecným věcem.

A ještě snad na závěr. Nemyslím si, že bychom tím, že tady podpoříme vládu, byli něčím proti EU. Nikoliv. My jenom chceme, aby se hájilo to, co je spravedlivé. A návrh z Evropy jdoucí spravedlivý vůči našim vinařům není.

Chtěla bych tady zmínit ještě jednu věc. Svaz vinařů ve svých apelech a ve svých výzvách také žádá, aby zatřídění do pásma A a pásma B bylo změněno ve prospěch ČR, protože například Falz v Německu je položena jižněji a přitom zatřídění má výhodnější. Myslím, že toto není záležitost, která by se dala řešit v souvislosti s touto projednávanou tematikou. To je bohužel záležitost, která nebyla dobře vyjednána v přístupových smlouvách v původních podmínkách a jako takovou nelze ji nyní otevírat, protože toto je úplně jiné téma a úplně jiná kapitola vinařství, to, o čem nyní jednáme. Chtěla bych, aby to zde zaznělo jenom jako argument, proč nezařazujeme tuto záležitost do projednávání tohoto bodu, protože skutečně s tímto bodem to projednávat nelze.

Chtěla bych vás poprosit, abyste návrh usnesení výboru pro záležitosti EU, které je poměrně široké a které by mělo dát podporu vládě pro jednání s orgány EU, podpořili. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně. Hlásí se kolega Josef Vaculík o slovo, prosím.

Senátor Josef Vaculík: Chtěl bych jenom reagovat na připomínku mých kolegů z okolí, kteří si přáli být blíže seznámeni s vínem a s tím, co s tím souvisí, i s problémy, se kterými se dnes vinaři potýkají, navazuje to i na navrhovanou reformu.

Rád bych vás pozval na seminář, který pořádá výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu 15. listopadu 2007, zahájení bude v 9:00 hod., kde budete mít možnost se podrobně s problémy a dopady navrhované reformy seznámit. A potom bych vás samozřejmě chtěl pozvat na představení svatomartinských vín, které bude po semináři v 17:00 hod. v Hlavním sále. Jste tedy srdečně zváni.

A ještě bych navázal na to, co říkala paní kolegyně Venhodová. Přejeme si samozřejmě také zachování vinic v tradičních oblastech Česka, tzn. Litoměřice, Mělník atd. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego, za milé pozvání. A kolegyně a kolegové, ptám se, je tady ještě nějaký vinař mezi námi? (Oživení v sále, hlasy: Jsou zde konzumenti vína.)

Prosím, konzumenti ne, to by myslím byla rozprava nekonečná. Pokud tomu tak není, rozpravu tedy končím.

Prosím, paní zpravodajko, zda se chcete k tomu ještě vyjádřit? Ano, máte slovo, prosím.

Senátorka Alena Venhodová: Nechci se vyjádřit nějakou připomínkou. Myslím si, že jsme to tady koneckonců přednesli za všechny příznivce vína my, kteří jsme vystoupili.

A chtěla bych jenom přečíst návrh usnesení, tak jak je navrhl výbor pro záležitosti EU, a shrnout rozpravu, aby se k tomu mohl vyjádřit i zástupce předkladatele.

Je to možné už nyní?

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Ano, prosím.

Senátorka Alena Venhodová: V rozpravě vystoupili tři senátoři, z toho jeden dvakrát, a návrh na nějaký doplňující bod usnesení z rozpravy nevzešel.

Pane předsedající, když dovolíte, přečetla bych návrh usnesení, jak vzešel z jednání výboru pro záležitosti EU ze dne 19. září 2007:

Po úvodní informaci Iva Vrzala, náměstka ministra zemědělství, zpravodajské zprávě senátorky Aleny Venhodové a po rozpravě výbor za prvé přijímá k návrhu nařízení Rady o společné organizaci trhu s vínem a změně některých nařízení doporučení, které je přílohou tohoto usnesení.

Za druhé doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se k návrhu nařízení Rady o společné organizaci trhu s vínem a změně některých nařízení vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem.

Za třetí určuje zpravodajkou výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátorku Alenu Venhodovou.

Za čtvrté pověřuje předsedu výboru senátora Luďka Sefziga, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Nyní, když dovolíte, bych přečetla přílohu:

Doporučení k vyjádření Senátu Parlamentu ČR k návrhu nařízení rady o společné organizaci trhu s vínem a změně některých nařízení.

Senát Parlamentu ČR

I.? 1. souhlasí s nutností reformy společné organizace trhu s vínem, jejímž cílem by mělo být posílení konkurenceschopnosti tohoto odvětví a která by zohledňovala socioekonomický význam evropského vinařství a jeho tradice a neohrozila různorodost a autentičnost evropských vín,

2. vyjadřuje znepokojení nad dosavadním průběhem projednávání reformy, neboť se domnívá, že Evropská komise v reformním návrhu dostatečně nezohlednila ani připomínky České republiky a ostatních členských států, ale ani stanoviska oborových organizací a Evropského parlamentu,

3. považuje za vhodné, aby ČR byla napříště zařazena v přípravné fázi mezi země, v nichž bude Evropská komise prezentovat své reformní návrhy v oblasti společné zemědělské politiky, ve kterých je ČR významným producentem.

II. 1. zdůrazňuje, že reforma nesmí ohrozit podstatu evropského vinařského dědictví, neboť vinařství spadá mezi oblasti, jejichž kulturní, socioekonomické a tradiční aspekty nesmí být opomenuty,

2. pozitivně hodnotí snahu o zvýšení propagace evropských vín na vývozních trzích, posílení národních obálek a zrušení dotací na destilací vín,

3. nesouhlasí zejména s navrhovaným zákazem použitím řepného cukru při výrobě vína, neboť tato procedura je součástí tradičních postupů výroby vín v řadě severně položených vinařských regionů – podotýkám, že není navrhován zákaz acidifikace, která je využívána v regionech jižních,

4. nesouhlasí s kritériem historických výdajů jako jedním z kritérií navrhovaného způsobu rozdělování finančních prostředků do národních finančních rámců, neboť zohledněním minulých plateb by došlo ke znevýhodnění vinařů z nových členských států a severněji položených oblastí a naopak podporuje uplatnění kritéria podílu ploch vinic,

5. podporuje s ohledem na výše zmíněné body pozici vlády ČR, která zohledňuje názory svazu vinařů ČR.

III. 1. Žádá vládu, aby informovala o tom, jakým způsobem toto stanovisko zohlednila a o dalším vývoji projednávání,

2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil Evropské komisi.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně. Pane ministře, chcete se vyjádřit k návrhu paní kolegyně Venhodové a k rozpravě? Pan ministr se nechce vyjádřit.

Kolegyně a kolegové, budeme hlasovat o návrhu tak, jak nám jej předložila paní senátorka Venhodová. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh? Kdo je proti? V hlasování pořadové číslo 24 bylo registrováno 65 senátorek a senátorů, pro 54. Návrh byl schválen.

Děkuji panu ministrovi i paní kolegyni Venhodové. Předávám slovo kolegovi Šnebergerovi.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Dobré odpoledne, dámy a pánové. Následujícím bodem je

Výroční zpráva Českého telekomunikačního úřadu za rok 2006

Senátní tisk č. 76. Navrhuji, abychom nejprve podle § 50, odstavec 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu Pavla Dvořáka na našem jednání. Zahajuji hlasování o účasti pana Dvořáka na našem jednání.

Dámy a pánové, kdo je pro návrh, ať zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 25 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 44, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Dovolte mi, abych přivítal pana Pavla Dvořáka, předsedu Rady Českého telekomunikačního úřadu. Tuto zprávu jste obdrželi jako senátní tisk č. 76. Prosím Pavla Dvořáka, aby nás s výroční zprávou seznámil. Prosím o krátkou zprávu. Vzhledem k tomu, že je zde pan Dvořák poprvé, prosím, abyste předstoupil k pultíku a stručně nás s touto zprávou seznámil – ne zprávu přečíst, máme ještě spoustu dalších bodů.

Pavel Dvořák: Vážený pane předsedající, senátorky a senátoři. Pro mne je velká čest tady být a prezentovat výsledky práce za rok 2006. Nebudu říkat čísla, která tam jsou uvedena, měli jste jistě příležitost si je přečíst. Chtěl bych charakterizovat, co se událo na trhu elektronických komunikací v roce 2006 a zdůraznit nejvýznamnější momenty, které se ve zprávě objevily.

Prvním mezníkem v roce 2006 bylo zavedení přenositelnosti mobilních čísel. Zavedení přenositelnosti v pevných linkách a v mobilních telefonech je jedním z nejdůležitějších faktorů, které podmiňují a podporují rozvoj konkurenčního prostředí. To se České republice podařilo zavést od 18. ledna 2006.

Druhým bodem, který bych chtěl zdůraznit, byl výsledek mezinárodní konference o koordinaci kmitočtu pro rozhlasové a televizní vysílání, míněno digitální vysílání v Ženevě, kde naše delegace uspěla se všemi požadavky. Znamená to, že můžeme v naší republice bez ztráty kytičky budovat až 7 sítí určených pro digitální televizní vysílání, samozřejmě až po uvolnění analogových kmitočtů.

Největším balvanem, který se nám podařilo odstranit v roce 2006, bylo dokončeno analýz relevantních trhů. Chtěl bych připomenout, že analýzy relevantních trhů podle nového regulačního rámce pro elektronické komunikace jsou uhelným kamenem pro to, abychom mohli regulovat nebo naopak raději neregulovat trh elektronických komunikací. Trhů bylo vymezeno 18. Nám se podařilo po určitém zaváhání v roce 2005 analýzy splnit a dokončit jako třetí země EU. Máme za sebou první dávku analýz hotovu. Je třeba říci, že se na řadě míst ukázalo, že náš trh, zejména trh mobilních služeb, je velmi konkurenční a splňuje parametry evropského trhu. Samozřejmě na ostatních trzích zůstává vliv bývalého monopolisty, dříve Českého telecomu, nyní Telefónica. Znamená to, že musela být zavedena nápravná opatření. Ve srovnání s jinými zeměmi se nám podařilo dobře nastavit opatření i cenové relace a cenová opatření, takže naše opatření nebyla napadnuta na rozdíl od Slováků. Naše opatření nebyla napadnuta u soudu a postupně se realizují. Systematicky je vyhodnocujeme.

I v roce 2006 a musím bohužel konstatovat, že i v roce 2007 jsme se trápili s vyúčtováním univerzální služby. To je jedna z věcí, ke kterým bychom rádi, aby Senát podpořil náš návrh na změnu financování univerzální služby, který máme již nyní připraven tak, abychom za sebou netáhli tíhu nesplacených pohledávek z univerzální služby, jak je uvedeno v této zprávě.

Jsem připraven odpovědět na všechny vaše dotazy. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane předsedo. Žádám vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednání této výroční zprávy výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 76/1. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Soňa Paukrtová, kterou žádám, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, pane předsedo, výroční zpráva o činnosti Českého telekomunikačního úřadu je zpracována dle § 110 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích a změně některých souvisejících zákonů.

Zpráva je v první části zaměřena na hodnocení stavu a vývoje elektronických komunikací a pošt. V této části zprávy jsou shrnuty a z pohledu ČTÚ vyhodnoceny hlavní vývojové trendy, přičemž velká pozornost je věnována dokončení procesu analýzy relevantních trhů, jejichž výsledky mají zásadní význam pro uplatnění regulačních opatření a tím pro vývoj tržního prostředí v této oblasti a zvýšení podnikatelské jistoty. V této části a v této souvislosti zpráva rekapituluje i uložená nápravná opatření, jimiž je dle ČTÚ třeba reagovat na zjištěné nedostatky hospodářské soutěže.

Zpráva podává dále informaci o vývoji základních ukazatelů v oblasti poskytování služeb elektronických komunikací a poštovních služeb za období roku 2006. Zde je uvedena i podrobná informace o přípravě přechodu zemského analogového vysílání na zemské digitální vysílání.

V dalších částech zprávy jsou komentovány další činnosti a výsledky, které ČTÚ zajišťuje včetně komentáře k mezinárodním aktivitám ČTÚ. Zpráva se věnuje i řešení účastnických sporů a v této souvislosti zpráva obsahuje informaci o spolupráci s veřejným ochráncem práv.

V závěru zpráva podává informaci o hospodářských výsledcích ČTÚ a plnění stanovených ukazatelů rozpočtu a další informace o činnostech, které jsou pro plnění úkolů ČTÚ nezbytné. Součástí Zprávy je i Výroční zpráva o poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím. Výroční zpráva univerzální služby a Výkaz o hospodaření s prostředky radiokomunikačního fondu.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu projednal výroční zprávu Českého telekomunikačního úřadu za rok 2006 a svým usnesením doporučil plénu Senátu, aby Senát vzal zprávu ČTÚ za rok 2006 na vědomí.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, paní senátorko. Žádám vás, abyste se posadila ke stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu, do které se hlásí pan senátor Jiří Oberfalzer.

Senátor Jiří Oberfalzer:Rád bych pro úplnost konstatoval, že i naše komise se zabývala touto zprávou, přesně řečeno vedení této komise a věnovali jsme jí určitou pozornost. Rád bych vyzvedl, že analýza relevantních trhů je velký úkol, ale vzhledem k tomu, že se toho zhostil náš český telekomunikační úřad jako jeden z prvních mezi třemi členskými zeměmi, tak si myslím, že to stojí za pochvalu.

Rád bych vyzvedl úlohu Českého telekomunikačního úřadu při projednávání návrhu evropské směrnice o regulaci služeb roamingu, kde podpořil i s námi shodný názor, že tato regulace je nepotřebná.

Zajímavé je, že se úřad zabývá také monopolním postavením České pošty a že se připravuje vládní návrh na liberalizaci těchto služeb.

Velmi důležitý je detail, který zde pan předseda zmínil, a to je otázka tzv. univerzální služby, což je určitý rudiment minulosti. Týká se to kromě sociálních služeb také veřejných telefonických stanic, neboli telefonních budek, což je věc, která stojí za přehodnocení, protože ji doprovází značné náklady, které sice jsou přefakturovávány mezi ostatní operátory, kteří působí na trhu telekomunikačních služeb, ale zpožděním úhrad, dokládáním těchto výdajů, protesty a spory vedou k průtahům úhrady vůči poskytovateli této služby, což je O2Telefonica. S tím jsou spojeny značné náklady z prodlení, ale i s administrací. Je to věc hodná pozornost.

Také se domnívám, že bychom tuto zprávu měli vzít na vědomí.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Nikdo není písemně ani elektronicky do rozpravy přihlášen, rozpravu končím. Chci se zeptat pana předsedy, zda se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě.

Pavel Dvořák: Chtěl bych se vyjádřit k jednomu bodu, který pan senátor ve své informaci připomněl, a to je revize regulačního rámce, která v současné době probíhá. Čekáme na datum 13. 11. Obáváme se podle dosavadních signálů, že Evropská komise přijde s dalšími návrhy, které budou směrem k regulaci, např. návrh na vytvoření evropského regulátora a další třeskuté nápady. Doufám, že nalezneme nejen v senátorech Parlamentu ČR, ale i u europoslanců oporu v tom, aby takovéto nápady nebyly akceptovány.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane předsedo. Chce se vyjádřit paní zpravodajka Paukrtová? Nemá potřebu se vyjádřit.

Než přivolám nepřítomné senátorky a senátory, dovolím si vás odhlásit, protože se znatelně změnil počet lidí v sále. Prosím, abyste se odhlásili a znovu přihlásili. Mezitím přivolám nepřítomné senátory a senátorky do sálu.

Dámy a pánové, v tuto chvíli je aktuálně přítomno 28 senátorek a senátorů, kvórum je 15 a budeme hlasovat o návrhu usnesení, tak jak jej navrhovala paní senátorka Soňa Paukrtová. Takže zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 26 se z přítomných 33 senátorů a senátorek při kvóru 17 pro vyslovilo 32, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Já děkuji paní senátorce Paukrtové. Dále děkuji panu předsedovi Dvořákovi za tento bod.

Budeme pokračovat v našem schváleném programu dalším bodem, kterým je:

Sdělení komise Směrem k Evropské chartě práv spotřebitelů energie

Toto sdělení jste obdrželi jako senátní tisk č. K/45/06/01. Původně měl přednést tento návrh ministr průmyslu a obchodu Martin Říman. Omluvil se, za něj tento návrh přednese místopředseda vlády a náš kolega senátor pan Alexandr Vondra. Já vám, pane předkladateli, dávám slovo. Máte možnost přiblížit tento návrh.

Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych v zastoupení ministra průmyslu a obchodu Martina Římana uvedl stanovisko České republiky k Evropské chartě práv spotřebitelů energie. Stanovisko k dokumentu Rady Evropské unie ze dne 5. července 2007, tedy takzvanému Sdělení komise směrem k Evropské chartě práv spotřebitelů energie a jeho příloze v konečném znění pod názvem Aspekty budoucí Evropské charty práv spotřebitelů energie, bylo v rámci veřejné konzultace zasláno Evropské komisi. Tato veřejná konzultace probíhala do 28. září t. r. Po zpracování všech obdržených připomínek má komise v úmyslu přijmout druhé sdělení, které již bude obsahovat znění charty. Termín však zatím není znám.

Ve stanovisku pro komisi jsme uvedli, že Česko v současné době bere na vědomí Evropskou chartu práv spotřebitele elektrické energie, ale navrhované znění textu v některých částech vykazuje postupy, jejichž zavedení by s největší pravděpodobností mohlo vyvolat další finanční náklady, které by se promítly do cen energií. Proto jsme k současnému znění charty uvedli několik připomínek.

Z těch nejdůležitějších bych zde uvedl problém stanovování speciálních tarifů. To v zásadě nekoresponduje s pravidly otevřeného trhu s energiemi a znamenalo by to návrat křížových dotací mezi skupinami odběratelů. Dále se zde hovoří také o snížení – už snížených sociálních tarifech. K tomu je třeba poznamenat, že náklady společností spojené s sníženými sociálními tarify nebo za neuhrazený odběr elektřiny a plynu sociálně slabými obyvateli musí být podle pravidel Evropské unie, jako je nediskriminace, průhlednost a podobně, zahrnuty do nákladů společností, což by přineslo zvýšení ceny pro všechny ostatní kategorie zákazníků. To by následně způsobilo diskriminaci ostatních zákazníků, poškodilo energetické společnosti a převedlo určité povinnosti státu v oblasti sociální politiky na energetické společnosti bez kompenzací, což považujeme za nesystémové řešení.

Jako poslední, ale nikoli nejmenší, problém, bych zde uvedl, že dle názoru komise by se mělo odpojení považovat za nežádoucí řešení neplacení, což naprosto popírá práva a povinnosti plynoucí ze smluvního vztahu mezi dodavatelem a odběratelem.

Jsme tudíž toho názoru, že navrhované znění energetické Charty práv spotřebitelů v určitých momentech překračuje závazné standardy veřejných služeb.

Doporučení senátního výboru pro záležitosti Evropské unie ke Sdělení komise směrem k Evropské chartě práv spotřebitelů energie je v souladu s pozicí České republiky poslané komisi v rámci veřejné konzultace. Vláda bude další proces tvorby této energetické charty sledovat a aktivně přistupovat k jejímu vytvoření tak, aby sloužila pouze svému poslání a nešla za jeho rámec. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já vám děkuji, pane místopředsedo, za přednesenou zprávu. Už jste zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které vám bylo písemně rozdáno jako senátní tisk číslo K/45/06/02. Zpravodajem výboru je senátor Miroslav Škaloud, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Pane senátore, prosím, máte slovo.

Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky a senátoři, dám vám krátký popis mé zprávy v úvodu do této problematiky a zbytek sdělím v rozpravě.

Pokud jde o tuto energetickou chartu, podle Evropské komise je nastávající plné otevření trhu se zemním plynem a elektřinou v EU příležitostí znovu uplatnit další práva spotřebitelů. Pro přijetí charty práv spotřebitelů energie uvádí komise následující čtyři důvody:

První je pomoc pro nejohroženější občany při zvládání růstu cen energií. Ta vede, jak už tu bylo řečeno, k řadě nezvyklých požadavků, například elektřina pro chudé zdarma nebo odpojení jako nežádoucí způsob řešení neplacení. Dále pak rozšíření minimálních informací pro občany tak, aby jim umožnily volbu mezi dodavateli a možnostmi odběru. Dále snížení objemu administrativy v případě, že spotřebitelé mění dodavatele. Čtvrtá část se týká ochrany spotřebitelů před nekalými způsoby prodeje.

Charta hodlá na jedné straně shrnout stávající legislativu společenství týkající se ochrany spotřebitele v oblasti energie. Na druhé straně se snaží uplatnit nové závazky s tím, že by měly být doplněny při aplikaci stávající legislativy. Jiné jsou doporučovány k přijetí na úrovni členských států, ne nutně jednotně, a uplatnění další třídy požadavků je navrhováno prostřednictvím autoregulací.

Za nejproblematičtější považuji uplatňování prvého cíle, tj. pomoc ohroženým občanům. Zde se komise snaží podle mě obejít nemožnost ovlivňovat centrálně sociální systémy členských států, protože sociální politika spadá do jejich kompetencí a činí tak oklikou přes ochranu spotřebitelů. K dosažení tohoto cíle se snaží povinnosti, které zajišťují běžné a propracované sociální systémy, přenášet i na firmy. Její nejabsurdnější návrhy byly výborem pro záležitosti EU odmítnuty. Já vás nyní seznámím s doporučením výboru. V obecné rozpravě vám pak řeknu důvody, proč jsme se tak rozhodli.

Výbor se seznámil s navrhovanými prvky Evropské charty práv spotřebitelů energie. Výbor si uvědomuje důvody vedoucí k sepsání charty. Nicméně se domnívá, že by tento dokument měl sloužit pouze ke shrnutí dosavadních práv spotřebitelů, s cílem zlepšit jejich orientaci a informovanost v podmínkách liberalizovaného trhu s elektřinou a plynem, a ne k formulaci nových nároků nad rámec současné právní úpravy. Dále se výbor nedomnívá, že v rámci sociálních ustanovení charty by bylo vhodné stanovovat speciální – nižší – tarifové úpravy pro zvláštní skupinu spotřebitelů, jelikož by tím došlo k přesunu nákladů na zbylé spotřebitele a tím k jejich znevýhodnění. K podpoře chudých slouží již sociální dávky a celý propracovaný systém posuzování potřeb těchto osob.

Výbor nesouhlasí s omezením možnosti odpojení spotřebitele za daných podmínek od energie, protože se domnívá, že práva a povinnosti plynoucí ze smluvního vztahu mezi dodavatelem a spotřebitelem energie musí být respektována na obou stranách. Řešení výjimečných případů, jako je napojení na přístroj nebo nedostatek prostředků na vytápění v zimě, by měl řešit sociální systém členského státu.

Výbor konstatuje, že opakované užívání neurčitých výrazů, jako například ohrožený spotřebitel nebo energetická chudoba, v návrhu charty znemožňuje diskutovat o skutečných příčinách problémů souvisejících jak s energií, tak s chudobou.

Dále výbor podporuje – s ohledem na výše zmíněné body – pozici vlády ČR.

To je vše, pokud jde o doporučení k vyjádření Senátu. Tímto jsem skončil coby zpravodaj a hlásím se do obecné rozpravy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, pane senátore. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí paní senátorka Alena Gajdůšková. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové. Je mi trošku líto, že jak pan předkladatel, tak pan zpravodaj zúžili celou problematiku jenom na ten jakýsi quasi sociální aspekt, a ono je to celé trošku o něčem jiném. Takže když dovolíte, já bych se vrátila k tomu dokumentu samotnému, abychom věděli, o čem vlastně mluvíme.

Od 1. července 2007 si spotřebitelé ve většině členských zemí EU mohou svobodně vybrat dodavatele energie. To ovšem znamená otevření trhu, ale také to současně znamená, že je potřeba zajistit ochranu spotřebitele v této nové situaci. K vypracování Charty spotřebitelů energie v souvislosti s ochranou nedostatečně chráněných a znevýhodněných zákazníků vyzval Evropskou komisi i Evropský parlament, a to v rezoluci o perspektivě vnitřního trhu se zemním plynem a elektřinou ze dne 10. července 2007.

Obsahem charty, která upravuje práva spotřebitelů v oblastech dodávky elektřiny a plynu, včetně smluv, informaci cen, vyřizování sporů a ochrany proti nekalým obchodním praktikám. To má pomoci spotřebitelům, kvalifikovaně se rozhodnout ohledně výběru dodavatelů a nastiňuje ale také riziko finanční nedostupnosti energetických zdrojů u občanů, kteří mohou být zvyšováním cen energií obzvláště ohroženi. V tomto směru si komise stanovila čtyři klíčové cíle, na nichž by měla být budoucí charta založena.

Je to efektivnější ochrana slabších občanů, více informací spotřebitelům, méně papírování při změně dodavatele a ochrana zákazníků před nekalými prodejními praktikami.

Charta by měla tedy zahrnovat: v oblasti připojení a dodávky právo dostávat za úplatu pravidelné služby v oblasti elektřiny a plynu v předvídatelném rozsahu. Právo bezplatně změnit dodavatele elektřiny a plynu. V oblasti smluv charta obsahuje výčet minimálních ustanovení, jež musí obsahovat každá smlouva s dodavatelem energie. V oblasti cen – energie musí být dostupná za přiměřené, snadno a jasně porovnatelné a transparentní ceny.

Je zajištěna svobodná volba dodavatele, a to zdarma. Dále musí být zajištěna informace o dodávkách energie, smluvních podmínkách, cenách v sazebnících, opatřeních na zvýšení energetické účinnosti a o původu elektřiny a způsobu její výroby.

Je zde také zakotven systém řešení sporů, to by mělo být na principu jednoduchého a cenově příznivého vyřizování stížností.

V oblasti sociálních opatření jde o to, poskytnout sociálně slabším občanům minimální zásobování energetickými službami, elektřinou, teplem a světlem, s cílem zamezit finanční nedostupnosti energie.

Samozřejmě – ochrana spotřebitele musí spotřebitele chránit před nekalými obchodními praktikami. Podle směrnice EU o nekalých obchodních praktikách, které jsou zakázány.

Domnívám se, že vytržení pouze jednoho aspektu té sociální dimenze, a to ještě vztažením k sociálním systémům členských zemí, je nepochopení celé té záležitosti. Dávám tedy návrh, vzít evropský dokument na vědomí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já vám děkuji, paní senátorko. Dále je do obecné rozpravy přihlášen pan senátor Miroslav Škaloud. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Škaloud: Děkuji za slovo. Vážené senátorky a senátoři, děkuji kolegyni Gajdůškové, že uvedla některé věci, které jsem nezpochybňoval. Já se vrátím k těm věcem, které si zaslouží trošku komentáře. Řeknu vám, z jakého důvodu.

Charta kromě toho, že chce shrnovat stávající legislativu, přináší i návrhy nových závazků. A tyto nové závazky by bylo zapotřebí posoudit. Já jsem vybral jenom některé, protože jinak bychom tady byli poměrně dlouho.

Mezi doporučení – při aplikaci evropské legislativy – patří například následující. Spotřebitelé energie, kteří jsou ve špatné finanční situaci, by měli mít právo využívat základní energetické služby za přiměřené ceny nebo zdarma. Nebo: Členské státy by měly přijmout a publikovat definici ohrožených spotřebitelů. Každý po svém. Samozřejmě nikterak komparativně. Dále mezi návrhy, které jsou doporučeny do působnosti členských států, patří například to, že státy by měly mít k dispozici mimosoudní možnosti řešení sporů. To je v pořádku. Ale ty by měly být pro spotřebitele zdarma.

Další takový zajímavý návrh mezi těmi, které jsou doporučeny k řešení autoregulací, patří například, že odpojení by se mělo považovat za nežádoucí řešení neplacení. Nebo: Zavedení sociálních cen pro definované kategorie spotřebitelů elektřiny a plynu v odlehlých oblastech.

Já nezpochybňuji to, že některé návrhy jsou pozitivní. To se týká zejména rozšíření minimálních informací, které by měl mít spotřebitel a které by měly usnadnit volbu mezi dodavatelem energií, snížení objemu administrativy pro spotřebitele, v tom se určitě shodujeme. Popřípadě ochrana před nekalými způsoby prodeje, což je už dáno řadou směrnic. Ale pokud jde o jeden z hlavních cílů charty, pomoc pro nejohroženější občany EU při zvládání růstu cen energií, jak to nazývají, ten považuji za sporný. Nejenže existují obecná pravidla pro lidi v nouzi, ale pokud rostou ceny energií, je zapotřebí se také orientovat na příčiny jejich růstu.

A nyní vám řeknu tři výhrady, které mám strukturovaně zpracovány. První věc, která je typická pro většinu materiálů z komise, a tady je to jasně definováno, je opakované uchylování se k neurčitým výrazům, v tomto případě jako ohrožený spotřebitel nebo energetická chudoba, v návrhu charty. To znemožňuje diskutovat skutečné příčiny problémů, které souvisejí jak s energií, tak s chudobou. Kdybych to ještě chtěl vyjasnit, tak energetická chudoba je v chápání komise nedostatek prostředků k úhradám za energii. Ale používají-li se ke zdůvodnění regulací neurčité a víceznačné pojmy, znemožňuje to racionálně diskutovat tyto důvody. Možná, že tyto důvody pro regulaci třeba pak ani neexistují. Například je-li důvodem pro regulaci tzv. energetická chudoba, pak tím může být myšleno buď – nedostatek energie, ale zde je zřejmé, že nedostatek energie se nejlépe odstraní výstavbou nových elektráren, případně odstraněním zbytečných bariér pro jejich výstavbu. Nebo za druhé – je tím myšlena chudoba některých skupin obyvatel. Ale pak je nejlepší podporovat chudé přímo. Protože regulace je ten nejhorší způsob, jak jim pomoci. Navíc pojem energetická chudoba může asociovat i jiné druhy nedostatků, například bytová podoba, nebo potravinová podoba a žádný z nich by neměl být řešen regulací poskytovatele ve prospěch dané skupiny. U řešení „bytové chudoby“ pomocí regulace jsme byli a ještě jsme svědky toho, že to je ten nejhorší způsob, jak ji řešit. Častým argumentem pro regulace, který byl použit v tomto případě je, že by měla být uplatněna regulace z důvodu, že daná komodita není obyčejné zboží. Pokud bych to chtěl aplikovat na elektřinu, pak je vhodné připomenout, že s podobným argumentem se zde pracovalo v oblasti bytové politiky a bytů. Důsledky známe – mizivá regenerace bytového fondu, dokonce jeho devastace, neochota majitelů pronajímat byty i neochota investorů stavět nájemní byty, černý trh atd. Přičemž nedostatek bytů je pociťován, i když v poměru k počtu obyvatelmáme stejně bytů jako v západní Evropě. Takže původně relativní nedostatek by se jen prohloubil. A totéž by platilo i pro dostupnost elektřiny, pokud se nedáme tímto směrem.

Já se domnívám, že s regulacemi ve jménu neobyčejného zboží, je zapotřebí nakládat velice opatrně. Účinek může být právě opačný. To znamená: pro okamžité uspokojení řady chudších obyvatel se přijmou regulační opatření, která se v budoucnu obrátí proti nim. To vidíme v současné bytové situaci. Další výhrada spočívá v tom, že obecně péče o chudé, nebo v eurospeaku ohrožené, sociálně slabé atd. prostřednictvím speciálních tarifů a ohledů ze strany firem je nejméně efektivní způsob, jak jim pomoci. Speciální tarif, po kterém volá komise, nelze považovat za přínosný vzhledem k tomu, že k podpoře chudých slouží sociální dávky a celý propracovaný systém posuzování potřebnosti těchto osob.

Přenášení péče o chudé osoby i na firmy produkující energii by vedlo k znepřehlednění takovéto péče, vedlo by ke zbytečným administrativním nákladům zdvojení této péče a přesunu nákladů na zbylé spotřebitele a tím k jejich znevýhodnění. A navíc by se stalo nebezpečným precedentem.

S touto péčí také souvisí návrh komise, který zní, že odpojení by mělo být považováno za nežádoucí řešení neplacení, nebo že spotřebitelé, kteří jsou ve špatné finanční situaci, by měli mít právo mít služby za přiměřené ceny nebo zdarma. Já chápu, že neodpojení elektřiny je pochopitelné, pokud jsou osoby napojeny na přístrojích nebo v případě důchodců v době tuhých zim. Ale formulace návrhu je příliš obecná. A k ošetření takovýchto eventualit by měl být sociální systém. A uvalit obecně povinnosti na dodavatele nebo výrobce, aby dodával někomu, kdo neplatí, nebo je ve špatné finanční situaci, je scestné. Nejenže by se oslabila motivace firem k dalšímu rozvíjení v oboru, ale také by se oslabila motivace lidí, aby si byli na sebe schopni vydělávat. Navíc, jak už bylo řečeno, existují pravidla pro podporu lidí v nouzi. Mám ještě malou poznámku a ta se týká podpory specifických organizací spotřebitelů, kde komise doporučuje prosazovat oficiálně organizace zástupců spotřebitelů energiemi. Já se nedomnívám, že by bylo vhodné zasahovat do organizací spotřebitelů energie a podporovat je víc než jiné spotřebitelské organizace. To je všechno, děkuji vám za pozornost a doporučuji schválení návrhu, který podal výbor pro záležitosti EU.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Další přihlášený do obecné rozpravy je pan senátor Jiří Pospíšil. A pozor, pardon, hlásí se paní senátorka Gajdůšková s přednostním právem. Takže paní senátorka má slovo před panem Pospíšilem. Prosím, paní senátorko, já jsem nevěděl, jestli se hlásíte jako senátorka nebo předsedkyně klubu. Vy jste se připomněl, takže vám dávám slovo.

Senátorka Alena Gajdůšková: Děkuji vám, pane předsedající, pane místopředsedo vlády, kolegyně, kolegové. Využívám teď svého práva, protože chci replikovat hned na kolegu pana zpravodaje, protože v podstatě tím základem jeho vystoupení v této chvíli bylo, že není možné hovořit o něčem, kde nejsou jasně vymezeny pojmy, resp. že ty pojmy se dají vysvětlovat různě. A operoval s pojmy ohroženého spotřebitele a pojmem energetické chudoby. Takže když dovolíte, tak bych vám přiblížila ty dva pojmy především pojem ohroženého spotřebitele. Tento pojem zná například britské právo, kde dodavatelé a distribuční společnosti musí povinně vést registr prioritních zákazníků. To jsou lidé, kteří potřebují více informací nebo pomoc na základě toho, že už jsou v důchodovém věku nebo jsou chronicky nemocní nebo invalidní. Těmto zákazníkům musí být na jejich žádost dodavatelem zdarma vydán čtvrtletní odečet měřiče nebo poskytnuta bezpečnostní kontrola plynu nebo vystavena faktura na třetí osobu, což může být také sociální systém, o kterém tady pan kolega Škaloud mluvil. Přičemž v britském právu platí, že spotřebitelé důchodci nesmí být od energie odpojeni v zimních měsících. V Irsku platí, že lidé invalidní nebo lidé závislí na přístrojích používají jakési zvláštní ochrany, kterou musí respektovat i dodavatelské a distribuční společnosti. A Portugalci znají kodex kvalitní služby, který definuje specifický režim do oblasti elektřiny a plynu pro spotřebitele zase s těmi charakteristikami v důsledku invalidity nebo závislosti na medicínských přístrojích. A dále zde existuje jakýsi sociální tarif se sníženou taxou na energii spotřebovávané ale v omezené míře v domácnostech.

Tyto tři země určitě nebudeme podezírat z toho, že by neměly fungující tržní hospodářství. Pokud se týká termínu, energetická chudoba, je to termín, který je jasně definován vysokou cenou energie, což má dopad na chudé, kteří by nemuseli mít na topení, teplou vodu, světlo, případně základní přístroje v domácnosti. Tyto dva pojmy jsou jasně definovány a já myslím, že s nimi musíme také takto pracovat.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji paní senátorce Gajdůškové. Dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Pospíšil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Pospíšil: Po tom vysvětlení, kdo to je ohrožený spotřebitel, mi připadá zcela neuvěřitelné, že si dovolíme jednat o evropské chartě práv spotřebitelů energií bez toho, že bychom projednávali Evropskou chartu práv spotřebitele pečiva. Protože je naprosto nepřijatelné, aby prostě když člověk nemá peníze, zvláště pak v zimě, tak mu nebyly prodány rohlíky. To je potřeba přece každého člověka a řešit to pomocí sociálních opatření tak, jak to řeší různé státy, jako třeba ČR, například různými výplatami sociálních příspěvků, mně připadá velice riskantní a možná bychom měli nařídit to, že ti chudí by měli dostávat větší rohlíky nebo za nižší cenu. Protože nezlobte se, ale pečivo je stejně důležité pro všechny lidi, samozřejmě pro ty bohaté méně, a ti chudí by měli mít stejná práva, co se týče pečiva, jako co se týče energie. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátorovi Pospíšilovi. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Jaroslav Kubera. Pane senátore, prosím.

Senátor Jaroslav Kubera: Já budu stručný, protože předřečníci už leccos řekli.

Pan senátor Pospíšil ovšem zapomněl ještě na chartu oblečení, protože v zimě oblečení je možná důležitější, než ty rohlíky.

Je to zase jeden z takových příkladů, dnes už jsme tady některé slyšeli, tu o víně, tu o cukru, tu o másle, kdy ta říše dobra chce mermomocí pro nás všechny to nejlepší, a dělá pro to všechno, dokud nás nezničí. Špidlovy mastičky proti sluníčku neprošly, ale to neznamená, že ještě neprojdou.

Každý nápad, který v EU vznikne, i třeba třicetikilometrová rychlost v obcích, protože určitě bude méně mrtvých, když se bude jezdit jenom třicítkou nebo konstrukční rychlost 162 km za hodinu není žádná šílenost, dotačně šílená, aby v tom mocném úřednickém aparátu EU nenašla sluchu.

Myslím si, že je to naprostý nesmysl. Řešit sociální situace tarify prostě nejde. Uvědomme si, že tady vůbec nejde, jak se nás tady snaží dojmout paní senátorka, o lidi staré či postižené. Jde o ty, u kterých je často odpojení zdroje jedinou cestou, jak je donutit k normálnímu chování. To nejsou lidé chudí, kteří by nemohli platit, ale kdyby zaplatili elektřinu, budou mít málo peněz na chlast, budou mít málo peněz na cigarety, které jim tak bezvadně díky EU zdražujeme a oni si je neodpustí, tudíž za ně utratí většinu sociálních dávek a potom nemají na zaplacení elektřiny.

A ono to nebude tak, že někdo dohodí, jak tady píší, že vlády mají právo a někdy i povinnost. To je výraz, že někdy mají právo anebo někdy i povinnost. Já pořád říkám, že tady někdo musel ukrást archiv ústředního výboru KSČ a ty materiály převézt do Bruselu. Já si to jinak neumím představit. To jsou přesně ty věty, přesně ty věty… Milouš Jakeš, pokud má na to čas a ještě sílu, tak se musí každý večer smát, říká: To, co jste mně nedovolili zavést, se vám tady teď pomalu zavádí zpátky.

To jsou všechno takové bláboly. Já jsem si včera po dlouhé době přečetl týdenní monitoring. Zkuste si to přečíst, to se vám chce zvracet z textu úsloví. Dneska ta blbost, podporování ekologického tržního prostředí. To jsou protimluvy, pro podporování tržního prostředí ekologického, to je přesně obráceně.

Já vám tedy řeknu, jak to dopadne. Dodavatelé rádi přijmou rozhodnutí vlád a budou dodávat energii. Ale pozor! Nikoliv zadarmo, k tomu je žádná vláda nedonutí. Oni půjdou na stát, ať jim to refunduje, že těm, ač jim to dali zadarmo, tudíž ať stát zaplatí, a protože stát už má v tuto chvíli bilion dluhů, tak nemá. A kdo myslíte, že to zaplatí? No, kdo jiný – jak to všichni znáte – obce s rozšířenou působností, a nejlépe i za ty občany těch „oerpéček“, které mají ve svém správním obvodu, protože oni jsou tady přece okres od toho, aby to zajistili, a jsou to nakonec jejich občané, tak se o ně musí postarat.

K tomuto se bohužel nedá přijmout žádné zamítavé stanovisko, takže alespoň, proboha, to, co napsala komise, schvalme a nenechme se do toho tlačit. To není konec, to je začátek další a další. Až bude přijata ona Evropská charta, jak doufám, nikdy nebude, tak to budou další a další věci, které budeme povinni, až se s tím všichni umordujeme.

Jenom administrativa s hledáním oněch chudobných energetiků, ale možná, že to bude zase dobrý byznys pro IT, zase další počítače půjčené z nějakého ministerstva, na kterých je budeme evidovat, a další zaměstnanci, kteří budou chodit po rodinách a rozhodovat, jestli je to energeticky chudá rodina nebo to není energeticky chudá rodina.

Cesta je samozřejmě přes sociální systém. Rohlík bude vždycky stát tolik, kolik stojí a nebude rozlišovat, jestli si ho kupuje člověk chudý nebo bohatý, ale je potřeba tomu, kdo je chudý nebo nemocný, nějakým způsobem pomoci.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátorovi Kuberovi a zeptám se paní senátorky Gajdůškové, jestli chce vystoupit s přednostním právem. Je tomu tak, takže paní senátorka Gajdůšková nám vystoupí v této chvíli s přednostním právem. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Alena Gajdůšková: Pane předsedající, pane vicepremiére, dámy a pánové, jenom faktickou připomínku. Ten archiv ÚV KSČ, jak to pan senátor Kubera řekl, by musel být převezen nikoli do Bruselu, ale do Londýna, Dublinu, Lisabonu a Štrasburku, protože jestli pan senátor dobře poslouchal, tak já jsem citovala zajištění práva v těchto zemích v této oblasti, v této věci. A ta charta vznikla na podnět Evropského parlamentu, který zasedá v Bruselu, ale zvláště ve Štrasburku.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji paní senátorce. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Martin Mejstřík. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Martin Mejstřík: Při přenosu notebooku k řečništi se mi to vypnulo. Než mi to naskočí, chtěl jsem připomenout jenom vám velmi dobře známou věc. Chtěl jsem vám z počítače ocitovat, co ta charta má za cíl, ale vy máte tisk před sebou, tak si to, vážené kolegyně a kolegové, pozorně přečtěte.

Chtěl jsem připomenout českou zkušenost. Víte o nějaké jiné firmě, která by nám dodávala elektrickou energii, než je nám všem dobře známý ČEZ? A víte dobře, že ČEZ za posledních několik let geometrickou řadou zvyšuje zisky a stejnou geometrickou řadou zvyšuje ceny této elektrické energie, přičemž třetinu výroby vyváží?

Můžete mně, vážené kolegyně a kolegové, říci, jak náš stát, jak my zde, parlamentáři, jak naše vlády chrání spotřebitele před tímto naprosto zhoubným chováním monopolního výrobce?

A tuto ochranu má na mysli charta. (Oživení v sále, smích.)

Váš smích je výsměchem všem občanům ČR, kteří jsou v zajetí našeho monopolního výrobce. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore Mejstříku. Dále se do rozpravy hlásí pan senátor Miroslav Škaloud. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Miroslav Škaloud: Ještě budu chvíli zdržovat. Jenom upozorním na některé drobnosti z diskuse. Jsou tam části, které jsou již součástí našeho právního řádu, protože charta zahrnuje již některé schválené směrnice, takže o tom nediskutujeme. My diskutujeme o těch věcech, které jsou svým způsobem nové a pochybné.

Pokud začnu odzadu, mluvilo se o ČEZu. Já se z ČEZu s nikým neznám. Podotkl bych, že geometrická řada má jiné parametry, než jak roste cena energií ČEZu. Pokud jde o ochranu spotřebitele, tak u nás padá pod ochranu podle zákona č. 634/1992 Sb., v platném znění. A navíc je spotřebitel energií u nás chráněn regulačním úřadem. Pokud není trh úplný, jako že se o to nyní EU snaží, a on už v podstatě nějakým způsobem je, ale díky tomu, že jsou tu velcí monopolní dodavatelé, tak je tu regulační úřad, který zkoumá, jaké jsou náklady, pokud se nemýlím. A když byla vláda socialistů u moci, tak ona mohla uplatňovat své představy a také je uplatňovala. O tom také svědčí, jak sdělovala média, že Paroubek komunikoval s šéfem regulačního úřadu. Takže regulační úřad nějaké možnosti má, jak je kompenzovat. To jen na vysvětlení, aby nebylo hned jasno, že je tady nějaký velký padouch ČEZ a ten by se měl zpovídat. Jsou tu mechanismy, které ho nějakým způsobem drží v situaci, ve které jsme, tak aby nepřekračoval příliš své zisky, které by měly být přiměřené. To dělá regulační úřad.

Další věc. Bylo tu řečeno, že má velké, astronomické zisky. Možná, že jste nepostřehli, že ČEZ také má ohromnou hodnotu kapitálu. Jestliže vložíte ohromné peníze do něčeho, tak stejná procenta, jako byste dostali z výnosu pekáren, tak v kolosu, který má mnohonásobně větší kapitál, dostanete po absolutní hodnotě větší výnosy. Pokud by tedy někdo namítal, že má velké výnosy, tak pak řekněte procenta kapitalizace, to by bylo rozumné, a uvidíte, že nejsou neobvyklé.

A ještě pokud jde o sdělení paní senátorky Gajdůškové. Vím o tom, že komise vyzvala členské státy, aby si zadefinovaly pojem „ohrožený spotřebitel“. Ano, Británie, Irsko, Portugalsko to učinily, ale já považuji tento přístup za nekoncepční. Buďto nalezneme nějaký společný jazyk, jehož prostřednictvím budeme formulovat společné postoje nebo společná řešení, anebo budeme dávat podobné politické proklamace, které prostě bude každý stát vtělovat do legislativy, jak se mu to hodí, a svědomí komise, že dělá něco pro ty méně majetné, bude čisté.

Podle mě je to nekoncepční, ale je to věcí politické vůle, jak to prostě bude prohlasováno, nebo jak tam to Rada určí.

A v českém právním řádu tento termín není prozatím definován.

To je vše k režimu spotřebitele.

A pokud jde o energetickou chudobu, nezpochybňuji, že každý pod tím může chápat, co uzná za vhodné. Já chci jenom říci, že je nevhodné používat vágní termín, nedoberete se prostě podstaty věci. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji vám, pane senátore. Nemám již v tuto chvíli žádného dalšího přihlášeného …, ale přihlásil se ještě na poslední chvíli pan senátor Štěch. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Milan Štěch: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, pan kolega Kubera má vždycky ten dar, že „kopne“ někdy, řekl bych, až plivne po věcech, které souvisejí s evropskými hodnotami, aby mohl nám všem, ale i veřejnosti sdělit, že EU je vlastně nebezpečí, na které si máme dávat pozor.

Zase si neodpustil tady uvést, že stát je zadlužený a že je zadlužený proto, že je příliš sociální. Myslím si, že by nebylo na škodu si připomenout, že takové ty naše vzory, které si pan Kubera dost uznává, jako jsou třeba Spojené státy nebo Japonsko, jsou v HDP na hlavu násobně víc zadlužené, než jsme my, a třeba tak sociální, jako je EU, nejsou.

A musím naprosto jednoznačně odmítnout to, co tady provedl nebo co tady řekl, a já si myslím, že je velice neseriózní, jakou udělal zkratku. Že vlastně chudí, dávky, které dostávají, prochlastají a podobným způsobem to tady zaznělo. Myslím si, že je to velice nesvědomité, jako kdybych já tady tvrdil, že bohatí jsou ti, kteří si nakradli. Ano, jsou chudí, kteří i peníze, které mají být použity na obživu rodiny, použijí jinak. Bohužel takoví lidé se najdou. Také jsou boháči, kteří nezískali legitimně a legálně své prostředky, ale myslím si, že bychom se měli vyvarovat na obou stranách paušalizace. Jsou to jednoduché zkratky, řekl bych populistické a velice nezodpovědné.

Já si jenom kladu otázku, kdyby bývali naši odborníci na evropské záležitosti, které tady slyšíme, mohli od 50. let EU budovat, jak by asi ta EU vypadala. Myslím si, že by EU dneska byla na úrovni Latinské Ameriky. Zaplať pánbůh, že tito budovatelé nové EU podle scénáře pánů Kaczinských, Topolánků a Kuberů tu šanci neměli, protože to je velké štěstí celé evropské společnosti. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já také vám děkuji za pozornost, pane senátore, nicméně vám musím připomenout, že projednáváme bod „Usnesení výboru – Sdělení Komise směrem k Evropské chartě práv spotřebitelů energie“.

Je mi líto, pane senátore, ale já jsem ve vašem projevu nezaznamenal k tomuto tématu ani trochu, takže mojí benevolencí jsem vám neodejmul slovo, protože nemluvíte k věci. Děkuji.

Dalším přihlášeným je pan senátor Josef Novotný.

Senátor Josef Novotný: Dobré odpoledne. Já také nebudu mluvit k věci, ale mé vystoupení bude jenom několik vět.

Nedá mně než reagovat na to zadlužování. To, že stát dluží nebo už zadlužil nás všecky asi bilionem …

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já bych znovu upozornil …

Senátor Josef Novotný: Já jenom dokončím tu větu a nechci tím skutečně zdržovat.

Je to o struktuře toho dluhu. My jsme už včera projedli to, co jsme měli jíst až zítra. V tom je ten problém. Amerika, Japonsko a ty další státy ….

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Pane senátore, já vás chápu, ale já vás musím požádat, abyste přerušil svůj projev, jelikož nehovoříte skutečně k věci. A mám-li být ke všem spravedlivý, tak budu skutečně spravedlivý ke všem.

Senátor Josef Novotný: Já s tím souhlasím, chtěl jsem jenom, když se diskuse tímto způsobem rozpoutala.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Když diskuse začala sklouzávat k tomuto tématu, upozornil jsem již pana senátora Štěcha. A skutečně jako předsedající schůze nemohu trpět porušení jednacího řádu. Je to porušení zákona. A já bych vás prosil o to, abyste si to všichni uvědomovali.

Ještě jednou pan senátor Štěch. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Milan Štěch: Děkuji. Pane řídící, já bych chtěl, abyste k nám byl objektivní a spravedlivý. Jestli jste pana Kuberu nechal mluvit o tom, o čem mluvil a já jsem na něj replikoval, tak nemůžete přece tvrdit, že jsem nemluvil k věci. Poté by musela být pravda, že k věci nemluvil pan Kubera. Já jsem reagoval na věci, které tady řekl pan kolega Kubera. Najděte si to ve stenografickém záznamu.

A prosil bych, aby tady diskriminace, zejména nás opozice, skončila, protože neustále jsem většinou napadán a osočován a upozorňován, že nemluvím k věci já, protože některé věci se vám nelíbí. Ale když mluví, a tyto diskuse většinou zahajují pánové z koaličních řad, pak to není nikdy napomenutí a není to, že by to bylo mimo věc. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji, pane senátore, nicméně vás upozorňuji na to, že ani teď jste nemluvil k věci a mohl jste vznést faktickou připomínku. Ale upozorňuji vás, že pan Kubera, pokud se podíváte do stenozáznamu, skutečně k věci mluvil, on mluvil o chartě, mluvil o dalších věcech.

Ve vašem vystoupení jsem k danému tématu nezaznamenal ani slovo. A já vás upozorňuji ještě jednou ,pane senátore, a říkám to všem bez ohledu na politické strany, že já, pokud budu předsedat schůzi, nikdy nebudu trpět nikoho, kdo nebude mluvit k věci, ať je z jakékoliv politické strany. A to mi můžete věřit.

V tuto chvíli vám děkuji, dámy a pánové. Nikdo není již přihlášen do diskuse, končím tedy rozpravu a požádám předkladatele, jestli se chce vyjádřit k rozpravě. (K řečnickému pultu se chystá zpravodaj pan senátor Škaloud.)

Vy nejste, pane senátore Škaloude, předkladatel. Předkladatelem je pan místopředseda vlády Vondra. Pan místopředseda Vondra se nechce vyjádřit k rozpravě. Požádám pana senátora Škalouda, aby se vyjádřil k rozpravě jako zpravodaj.

Senátor Miroslav Škaloud: Děkuji za slovo. Také bych se mohl vyjádřit k některým věcem, ale pakliže nechci porušovat jednací řád, vysvětlím to osobně panu Štěchovi, kde bychom byli, kdyby byl Topolánek od začátku u věci.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já vás znova přeruším. Pane senátore, a teď už to udělám naposledy. Vy jste zpravodajem a přednášíte zpravodajskou zprávu. O žádná jiná slova, než zpravodajskou zprávu, tady skutečně nechci slyšet.

Senátor Miroslav Škaloud: Já se omlouvám. Vystoupilo šest senátorů a byla navržena změna usnesení oproti původnímu návrhu usnesení výboru pro záležitosti EU, pouze vzít na vědomí, jestli se nemýlím. To je první věc. (Senátorka Gajdůšková souhlasí.)

Druhý návrh, který je ve hře, je usnesení, které předložil výbor pro záležitosti EU. Měli bychom hlasovat o těchto dvou věcech, první je zřejmě protinávrh.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Musím tady říci, že jsem žádný protinávrh nezaznamenal, pane senátore. Paní senátorka Gajdůšková jenom navrhovala vzít na vědomí bez doprovodného usnesení výboru. (Senátorka Gajdůšková souhlasí.) Dobře, paní senátorko, děkuji.

Dámy a pánové, přivolám naše kolegy k hlasování. Budeme hlasovat tak, jak navrhuje zpravodaj, to znamená o návrhu paní senátorky Gajdůškové o čistém vzetí na vědomí bez usnesení, které přijal výbor. A poté, pokud tento návrh nebude přijat, budeme hlasovat o usnesení tak, jak nám byl předložen výborem.

Doufám, že všichni souhlasíte, navrhl to pan senátor Škaloud jako zpravodaj. (Místopředseda Senátu Jiří Liška namítá, že se nejprve hlasuje o usnesení výboru.)

Chtěl bych vám, pane místopředsedo Liško, říci, znova podle jednacího řádu, a já ho mám skutečně nastudovaný, že se hlasuje v pořadí, jak navrhl zpravodaj daného materiálu. Přečtěte si jednací řád. A zpravodaj navrhl toto pořadí.

Pokud by to nenavrhl, hlasuje se podle jednacího řádu podle obvyklého pořadí, které je stanoveno jednacím řádem. Já respektuji právo zpravodaje hlasovat tak, jak on navrhl.

Budeme tedy hlasovat tak, jak navrhl zpravodaj, nejdříve o návrhu paní senátorky Gajdůškové a poté o návrhu výboru.

Dámy a pánové, přivolám kolegy senátory do sálu.

Dámy a pánové, aktuálně je přítomno 47 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 24. Budeme hlasovat tak, jak navrhuje zpravodaj výboru, to znamená o návrhu paní senátorky Gajdůškové hlasovat o přijetí bez doprovodného usnesení výboru.

Dámy a pánové, dávám hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku nad hlavu a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, ať zvednu ruku nad hlavu a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 27 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 29 pro vyslovilo 20, proti bylo 29. Návrh nebyl přijat.

V tuto chvíli budeme hlasovat o návrhu tak, jak ho máte v písemných materiálech, jak ho předložil výbor pro záležitosti EU. (Z lavice nesrozumitelně hovoří senátor Jiří Pospíšil.)

Já bych vás poprosil, pane senátore, pokud něco chcete, abyste se přihlásil s technickou poznámkou. (Senátor Pospíšil se hlásí s technickou poznámkou.)

Prosím, pan senátor Pospíšil má technickou poznámku.

Senátor Jiří Pospíšil: Prosím vás, teď jsme odmítli vzít tento materiál na vědomí, je tudíž nesmysl hlasovat o něm znovu s doprovodným usnesením. My jsme materiál odmítli vzít na vědomí.

Prosím vás, to je to, že hlasování má přece svoji logiku. My jsme měli hlasovat o usnesení nebo orientačně o tom, ale teď hlasování zní, vzít na vědomí, a to jsme odmítli. A vzápětí potom budeme hlasovat o tom, že to vezmeme na vědomí a dáme k tomu doprovodné usnesení? Je to nelogické.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Pane senátore, co je vám logické nebo není logické, to je sice hezká věc, nicméně máme tady jednací řád, což je zákon. A ten hovoří tak, že hlasovat v pořadí, jak určil zpravodaj daného výboru. Pokud to tak neurčí, je to dáno dalším paragrafem tohoto zákona.

Je sice hezké, co je pro vás logické nebo nelogické, ale v tuto chvíli budeme hlasovat tak, jak určil zpravodaj, tzn. o původním návrhu, který přijal výbor pro záležitosti EU.

Dámy a pánové, hlasujeme. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať zvedne ruku nad hlavu a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, ať zvedne ruku nad hlavu a stiskne tlačítko NE.

Dámy a pánové, konstatuji, že v hlasování pořadové č. 28 se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 30 pro vyslovilo 34, proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat.

Děkuji vám, pane místopředsedo vlády, děkuji vám, pane senátore Škaloude.

Následujícím bodem našeho schváleného pořadu by měl být v tuto chvíli návrh zákona, kterým se mění insolvenční zákon. Ještě se zeptám, jestli je v tuto chvíli už přítomen pan ministr Pospíšil? Není tomu tak, ještě tady není, po 17:00 hod. jsme měli projednávat insolvenční zákon.

S ohledem na to, že tady ještě není a je 17:02 hod., tak doufám, že mi prominete, když ještě projednáme bod

Výroční zpráva o hospodaření Českého rozhlasu za rok 2006

Zprávu máte předloženu jako senátní tisk č. 108.

Navrhuji, abychom nejprve podle § 50 odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí generálního ředitele Českého rozhlasu Ing. Václava Kasíka na našem jednání.

S ohledem na to, že se kvórum příliš nezměnilo, nepřivolám znělkou naše kolegyně a kolegy a dám hlasovat rovnou.

Dámy a pánové, kdo je pro, aby mohl promluvit generální ředitel Českého rozhlasu Ing. Václav Kasík, ať zvedne ruku nad hlavu a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Dámy a pánové, konstatuji, že v hlasování pořadové č. 29 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 28 se pro vyslovilo 52, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Dámy a pánové, dovolte mi, abych zde přivítal Václava Kasíka, generálního ředitele Českého rozhlasu, a poprosím ho, aby přednesl svoji zprávu.

Václav Kasík: Dobré odpoledne. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky a páni senátoři, je mi neobyčejnou ctí, že jsem směl takhle přijít, i když dovolte mi na úvod říci toto:

Mám hovořit o zprávě Rady Českého rozhlasu. To je ovšem orgán, který je kontrolní nade mnou, a je to poněkud nepřirozené, zejména v tu chvíli, když jsem shodou okolností místopředsedkyni Rady Českého rozhlasu před chvílí zde ve foyeru spatřil. Čili já bych nedělal komplikace, tak co si k této věci samozřejmě řeknu, neb jsem k tomu byl vyzván, ale považoval jsem za korektní to takhle všechno uvést.

Děkuji, že mě hodláte vyslechnout.

Zpráva Rady Českého rozhlasu má dvě části. První část se týká vždycky věcí programových a druhá část potom věcí ekonomických. My máme před sebou nyní tu část, která je tedy ekonomická. A pak tedy dovolte, abych několika čísly postihl to podstatné, co se ve zprávě, která je dosti obsáhlá, říká.

Hlavní ukazatel, který hovoří o ziskovosti instituce Český rozhlas, praví, že Český rozhlas v r. 2006 hospodařil se ziskem 151 mil. Kč. To je číslo, které se postupem roku upřesňovalo, neboť před tzv. druhou aktualizací jsme původně předpokládali, že hospodářský výsledek – a pro nás je to skutečně veledůležité číslo – bude pouze na úrovni 87 až 90 mil. Kč.

Proč se stalo to, že hospodářský výsledek byl větší, je v první řadě to, že vymáhání koncesionářských poplatků, které se nastavilo přijetím zákona v r. 2005 tak, že je vymahatelnost daleko vyšší, tak toto vymáhání poplatků a následně získávání dalších koncesionářů, tj. těch, kteří ze zákona mají samozřejmě povinnost platit koncesionářské poplatky, se neustále navyšovalo. Celkem mezi rokem 2005 a 2006, tj. mezi těmi lety, kdy účinnost zákona skutečně vstoupila v platnost svojí vahou, a měli jsme i možnost se podle toho zařídit, byl tedy rozdíl lehce přesahující 300 mil. Kč. Čili mezi rokem 2005 a rokem 2006 je takovýto veliký rozdíl ve výnosech, které vykazuje Český rozhlas.

Tomu všemu byly samozřejmě přizpůsobeny náklady, protože je několik úkonů, které ještě z r. 2005 potom přetrvávaly i pro rok 2006, jako třeba dobudování veškerých regionálních stanic, zřízení ještě dalších míst pro zahraniční zpravodaje, práce se mzdovými prostředky. To všechno jsou záležitosti, které vykonány byly a tudíž se projevily v r. 2006 jednak jistým navýšením nákladů, které jsme si mohli dovolit také proto, že jsme měli prostě i navýšené příjmy, můžeme říci příjmy, i když to není ekonomicky úplně přesný výraz.

Čili těmito věcmi se různě dostáváme až k tomu, co už jsem na začátku řekl, tj. hospodářskému výsledku za r. 2006 ve výši 151 mil. Kč.

Mzdy v r. 2006 činily 550 mil. Kč. To je číslo, které je veliké, a shodou okolností mohu říci, že pro rok 2007 bude toto číslo ještě navýšeno celkem na 710 mil. Kč. A důležité je, že mezi r. 2005 a 2006, kdy skutečně jsme byli místy podfinancováni v tomto směru, se navýšil meziročně tento ukazatel až o 13 procent. Takováto věc nás samozřejmě těší, že jsme to takhle mohli učinit.

Neboli když to shrnu, tak nejdůležitější finanční kroky, které byly provedeny v r. 2006, bylo dobudování regionálních stanic, dobudování sítě zahraničních zpravodajů, navýšení mezd, zavedení plného chodu digitálních stanic. A to bych z těchto hlavních makroukazatelů, charakterizujících hospodaření Českého rozhlasu v r. 2006, považoval asi za podstatné.

Děkuji, že jste mě vyslechli. Jsem připraven na vaše otázky odpovídat. Svůj projev jsem takto zkrátil, protože jsem se držel toho podstatného. Ještě jednou děkuji, že jste mě vyslechli.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane řediteli. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Zprávu projednala stálá komise pro sdělovací prostředky a přijala stanovisko, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 108/2. Zpravodajem byl určen senátor Richard Svoboda.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání této výroční zprávy výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk 108/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Vlastimil Balín, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Vlastimil Balín: Vážený pane předsedající, velmi, leč správně přísný, milé kolegyně, vážení kolegové, pane řediteli, myslím, že nejen já jako zpravodaj, ale zřejmě náš výbor, komise pro sdělovací prostředky a i dnešní schůze Parlamentu ČR jsme v poněkud v zajímavé roli.

Z iniciativy Rady Českého rozhlasu byla do Senátu postoupena výroční zpráva Rady Českého rozhlasu o hospodaření Českého rozhlasu za rok 2006, která byla jako senátní tisk č. 108 přidělena k projednání ve výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice jako výboru garančnímu a dále k projednání do stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky.

Zajímavou rolí je skutečnost, že dle zákona č. 192/2002 Sb., o Českém rozhlasu je dle § 8, odstavec 2, povinna Rada Českého rozhlasu předložit uvedenou výroční zprávu do 31. srpna bezprostředně následujícího kalendářního roku do Poslanecké sněmovny. Navíc je její povinností, aby tato výroční zpráva byla do tří dnů po schválení Radou uveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Přiznám se, že osobně vnímám tuto iniciativu Rady jako projev úcty k Senátu jako jedné z komor Parlamentu ČR. Myslím si, že je to i krok činěný v kontextu snah Senátu samotného po určitém rozšíření jeho kompetencí. Tato by mohla být jednou z nich.

I když chápu návrh usnesení Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky, výroční zprávu Českého rozhlasu o hospodaření za rok 2006 neprojednávat právě z důvodu zákonem konkrétně určené povinnosti pouze k Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, tak se domnívám, že přidělením čísla senátního tisku, určením k projednání v orgánech Senátu, což se stalo, i s ohledem na plnění veřejnoprávní služby Českým rozhlasem této zprávě sluší zařazení na pořad jednání 9. schůze Senátu.

Jsem si vědom toho, že všichni jsme uvedený senátní tisk č. 108 obdrželi a bezpochyby jsme se s ním seznámili. Určitě jsme pozorně vyslechli úvodní slova pana ředitele. Proto chci vyzvednout jako zpravodaj několik velmi málo věcí, především kvalitu zpracování a celkovou dobrou vypovídací schopnost výroční zprávy. Zpráva má analytickou, hodnotící část, je doplněna četnými statistickými údaji v přehledu tabulek a příloh. Nechybí ani výrok auditora a umožňuje meziroční srovnávání. Výroční zpráva ukazuje na dobré hospodaření. Zaujalo mě, což i pan ředitel v úvodu zdůraznil, že již rozpočet na rok 2006 byl proti minulým letům schvalován s předpokládaným ziskem původně jen něco přes 48 milionů korun a ve dvou aktualizacích byl navýšen na očekávaných necelých 90 milionů korun, aby ve výsledku hospodaření za rok 2006 byl nakonec vykázán zisk ve výši 151 mil. korun.

Posuny se během tohoto roku odehrály i v hodnotě dlouhodobého hmotného majetku Českého rozhlasu, kde došlo za rok 2006 k nárůstu o 45,3 milionů korun na jeho celkovou hodnotu 1.944 miliony korun.

Myslím si, že výroční zpráva dokládá celkově dobré a racionální hospodaření s majetkem a veřejnými financemi při plnění veřejnoprávní služby Českým rozhlasem.

Nyní mi dovolte, abych vás seznámil s usnesením č. 93 výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice z jeho 13. schůze, která se konala 17. října 2007 k senátnímu tisku č. 108.

Výbor po úvodním slovu předsedy výboru Senátu Karla Bartáka, po odůvodnění výroční zprávy Rady Českého rozhlasu v hospodaření Českého rozhlasu za rok 2006 generálním ředitelem Českého rozhlasu Ing. Václavem Kasíkem, po zpravodajské zprávě senátora Vlastimila Balína a po rozpravě

I.? bere na vědomí výroční zprávu Českého rozhlasu za rok 2006,

II.? doporučuje Senátu Parlamentu ČR

a)? zařadit senátní tisk č. 108 na pořad 9. schůze Senátu,

b)? vzít na vědomí výroční zprávu o hospodaření Českého rozhlasu za rok 2006,

III.? určuje zpravodajem výboru pro projednání senátního tisku č. 108 na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Vlastimila Balína.

Tolik mé první vystoupení. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger:Děkuji, pane senátore. Žádám vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Dovolte mi, abych se zeptal zpravodaje Stálé komise pro sdělovací prostředky nahradivšího pana senátora Richarda Svobodu, který je předsedou této komise, pana Jiřího Oberfalzera, zda si přeje udělit slovo. Přeje, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Oberfalzer: Děkuji, pane předsedající. Mám usnadněnou roli, protože pan zpravodaj garančního výboru vás seznámil s usnesením naší komise. Je pravda, že toto usnesení se drželo striktně zákona z hlediska povinností. Nepostihuje skutečnost, že nic ze zákona nebrání tomu, aby Senát tuto zprávu projednával.

Je to do jisté míry absurdní v souvislosti s tím, že na programu této schůze je také podán návrh na změnu volby rad České televize a Českého rozhlasu a České tiskové kanceláře, kde Senát bude povinným místem k projednávání těchto zpráv. Musím se přiznat, že děkuji garančnímu výboru, že nás vedl k nacvičování této povinnosti, která bude ze zákona, podaří-li se tuto iniciativu dovést do zdárného konce.

Ke zprávě samotné si dovolím říci několik slov, která budou charakterizovat průběh diskuse v naší komisi. Komise vyjádřila uznání hospodářským výsledkům Českého rozhlasu, a to nejen s ohledem na to, že čísla mohla být výrazně příznivější díky tomu, že se zvedly koncesionářské poplatky, ale je třeba vzít v úvahu jiné skutečnosti. Skutečnost, že Český rozhlas prochází rozsáhlou rekonstrukcí, dokončil výstavbu nové budovy, nakoupil další budovu, takže bude moci svá roztroušená pracoviště po Praze koncentrovat do jednoho areálu na Vinohradské ulici a v přilehlých ulicích v okolí jako je Římská a Italská. Díky tomu ostatní objekty bude moci prodat a vytvořit do budoucna další rezervy na financování rozvoje digitálního vysílání a předpokládám také na digitalizaci archivů. Digitalizaci archivů České televize je věnována pozornost v digitální novele, Český rozhlas se k tomuto projektu chystá vlastními silami. Pan generální ředitel kromě toho, co jsem pojmenoval teď já, zmínil i dobudování regionální sítě. Málokdo věnuje pozornost tomu, že Český rozhlas dostal ze zákona povinnost ve všech nově vzniklých krajích vybudovat svá regionální studia. To všechno stojí nějaké prostředky. Všechny tyto projekty dokázal Český rozhlas uskutečnit z vlastních zdrojů. Hovoříme-li o zprávě hospodaření, stojí to za uznání.

Zajímavá je jedna drobnost, která by nás mohla inspirovat, pokud budeme příště mluvit o České televizi, že se Český rozhlas rozhodl rezignovat na služby České pošty při vybírání koncesionářských poplatků, čímž zaznamenal značnou úsporu a také si tím usnadnil proces vymáhání koncesionářských poplatků, díky čemuž se platební disciplína koncesionářů výrazně zlepšila. Tyto příjmy si Český rozhlas může důkladně hlídat. Myslím si, že hlavní věci jsem pojmenoval a zazněly ve vystoupení mých předřečníků. Ačkoli usnesení naší komise bylo, abychom tento bod neprojednávali, myslím si, že se nezpronevěřím poslání zpravodaje, když podpořím, abychom tuto zprávu vzali na vědomí. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Otevírám obecnou rozpravu. Nikdo se nehlásí, obecnou rozpravu končím. Požádal bych pana ředitele, aby se vyjádřil k obecné rozpravě, ale protože žádná neproběhla, je to zbytečné. Totéž platí i o zpravodaji tohoto tisku.

Přivolám své kolegyně a kolegy do sálu, abychom mohli hlasovat o usnesení, jak ho předložil v tisku 108/1 výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice.

Dámy a pánové, aktuální je přítomnost 48 senátorek a senátorů, kvorum je 25. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 30 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 47, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat. Děkuji panu řediteli Kasíkovi a panu senátorovi Balínovi.

Vzhledem k tomu, že jsme v tuto chvíli měli projednat pevně zařazený bod – Návrh zákona, kterým se mění zákon o úpadku, táži se, zda je přítomen pan ministr Pospíšil. Není, proto dávám procedurální návrh, že tento návrh, to znamená senátní tisk č. 115, budeme projednávat po 18.00 hodině.

S ohledem na to, že jsme před chvílí hlasovali, nebudu vás přivolávat do sálu. Dávám procedurálně hlasovat, abychom o tisku č. 115 – insolvenční zákon – hlasovali po 18.00 hodině. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 31 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 43, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat.

Znamená to, že budeme pokračovat schváleným programem.

Následujícím bodem jednání je

Návrh volební komise Senátu na vydání usnesení, kterým se upravují

vnitřní poměry a podrobnější pravidla jednání Senátu a jeho orgánů

při volbě prezidenta republiky

S tímto návrhem nás seznámí předseda volební komise. Usnesení volební komise vám mělo být rozdáno, doufám, že bylo. Požádám pana senátora Josefa Pavlatu, aby se ujal slova.

Senátor Josef Pavlata: Pane předsedající, dámy a pánové, toto je poměrně důležitý okamžik, protože pokud usnesení, které navrhnu, bude přijato, tím začíná celý kolotoč kolem voleb prezidenta republiky. Chtěl bych vás informovat, že volební komise Senátu přijala na své 8. schůzi konané 9. října t. r. usnesení č. 15 k zajištění přípravy volby prezidenta republiky v roce 2008. Usnesení máte před sebou a jsem povinen vás s ním seznámit.

Senát po dohodě s příslušnými orgány Poslanecké sněmovny v souladu s ustanovením § 1 odstavce 2 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu stanoví, že

1.? organizační přípravu volby prezidenta republiky zajišťuje pro společnou schůzi obou komor Parlamentu společná volební komise složená z členů volební komise Senátu a volební komise Poslanecké sněmovny. Této společné komisi spolupředsedají předseda volební komise Senátu a předseda volební komise Poslanecké sněmovny.

2.? Návrhy kandidátů na funkci prezidenta podané nejméně deseti poslanci se předkládají ve dvou vyhotoveních společné volební komisi prostřednictvím předsedy volební komise Poslanecké sněmovny a návrhy kandidátů na funkci prezidenta republiky podané nejméně deseti senátory prostřednictvím předsedy volební komise Senátu, a to nejpozději 48 hodin před dnem volby. Upravuje to článek 2, bod 3 volebního řádu Poslanecké sněmovny.

3.? Zápis o výsledcích každého kola volby prezidenta republiky podepisují členové společné volební komise. Tento zápis předá některý z předsedů společné volební komise předsedovi Poslanecké sněmovny, který oznámí výsledky každého kola volby, článek 2, bod 20 volebního řádu Poslanecké sněmovny.

4.? Případné druhé nebo třetí kolo volby prezidenta republiky se bude konat na téže společné schůzi obou komor Parlamentu, byť přerušované, na níž proběhlo první kolo volby prezidenta republiky.

Děkuji, to je z mé strany vše.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. A zároveň předsedo volební komise za přednesený návrh. Otevírám obecnou rozpravu. Nikdo se do ní nehlásí, obecnou rozpravu končím. Přistoupíme k hlasování, jak navrhl předseda volební komise pan senátor Pavlata. Přivolám příslušné senátory a senátorky do sálu.

Dámy a pánové, budeme hlasovat o návrhu, jak jej přednesl pan senátor Pavlata. Zahajuji hlasování. Aktuálně je přítomno 51 senátorek a senátorů. Kvorum je 26. Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 32 se z 52 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 42, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Budeme pokračovat dalším návrhem, a tím je

Návrh na přikázání návrhu senátního návrhu zákona

senátorů Martina Mejstříka, Richarda Sequense, Josefa Novotného,

Jana Horníka a Jaromíra Štětiny, kterým se mění zákon č. 140/1960 Sb.,

trestní zákon, ve znění pozdějších právních předpisů (senátní tisk č. 100),

dále výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost

a na prodloužení lhůty pro jeho projednání ve výborech Senátu

Senátní tisk č. 100. Tento návrh byl přikázán výborům 20. září letošního roku. Lhůta pro výbory uplyne 19. listopadu 2007. Tento návrh senátního návrhu byl přikázán k projednání ústavně-právnímu výboru jako výboru garančnímu a dále výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice.

Prosím zástupce předkladatele pana senátora Martina Mejstříka, aby nás s tímto návrhem seznámil. Jak vidím, pan senátor Mejstřík není přítomen, zastoupí ho pan senátor Jan Horník. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Horník: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, řekl jste všechno podstatné. Mám pouze za úkol předložit plénu usnesení Senátu z 9. schůze tohoto dne k návrhu na přikázání návrhu senátního návrhu zákona též výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a prodloužení lhůty pro jeho projednání ve výborech Senátu. Jelikož tato záležitost byla již na půdě Senátu projednávána před dvěma roky a výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost měl tuto problematiku též na stole, bylo by solidní, aby se i v současné době touto problematikou mohl zabývat.

Doufám, že jste usnesení Senátu všichni obdrželi do lavic. Dovolím si přečíst bod 1, kdy se dále přikazuje návrh senátního návrhu zákona k projednání výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost,

bod 2 – prodlužuje lhůtu pro projednání senátního návrhu zákona senátorů Martina Mejstříka, Richarda Sequense, Josefa Novotného, Jana Horníka a Jaromíra Štětiny, kterým se mění zákon č. 140/1960 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších právních předpisů, senátní tisk č. 100, ve výborech Senátu o 30 dnů, tj. do 19. prosince 2007.

Toto je návrh usnesení k tomuto bodu.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu. Nikdo se nehlásí, obecnou rozpravu končím. Budeme hlasovat o návrhu tak, jak ho přednesl pan senátor Horník. S ohledem na to, že jsme hlasovali před malou chvílí, nebudu přivolávat senátory znělkou, zopakuji, budeme hlasovat o návrhu tak, jak ho přednesl pan senátor Horník. V tuto chvíli je aktuálně přítomno 49 senátorek a senátorů, kvorum je 25. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 33 se z přítomných 49 senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 32, proti byli tři. Návrh byl přijat.

Děkuji panu senátorovi Horníkovi za přednesený návrh.

Budeme pokračovat dalším bodem programu, kterým je

Návrh senátního návrhu zákona Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky, kterým se mění zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi,

ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu,

ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 517/1992 Sb., o České tiskové kanceláři, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 122. Tento návrh zákona uvede zástupce navrhovatelů pan senátor Jiří Oberfalzer. Pan senátor zde není přítomen, vyčkáme chvíli, pan senátor již kvačí, měl by trochu více kvačit a sledovat pořad schůze. Benevolentně mu nechám ještě několik vteřin. Připadá mi, jako kdybyste teprve teď chtěl připravit návrh tohoto zákona.

Pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Oberfalzer: Pane předsedající, dámy a pánové, prosím za omluvu. Program dnes odsýpá takovým tempem, že jsem neměl čas pozdravit svou návštěvu a hned jsem musel běžet zpátky. Omlouvám se.

Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky schválila legislativní iniciativu, která je předmětem našeho dnešního projednávání po prvním čtení. Tímto návrhem zákona budeme měnit celkem čtyři zákony a sice zákon o České televizi, o Českém rozhlasu, o České tiskové kanceláři a o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Úpravy se budou týkat zejména zmíněného systému voleb do mediálních rad, konkrétně Rady České televize, Rady Českého rozhlasu a Rady ČTK. Novela se nedotýká Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a ani Rady pro ČTÚ, protože to jsou svou povahou odlišné instituce.

Cílem této úpravy bude zvýšit reprezentativnost ve složení mediálních rad a zvýšit také transparentnost způsobu volby. Při zpracovávání tohoto návrhu, který procházel dlouhými debatami s odbornými kruhy i v rámci naší komise, jsme zvažovali různé modely, které v zemích EU můžeme najít. Jeden extrém je například rakouský model, kde jsou do úzké rady, která kontroluje média veřejné služby, nominováni zástupci přímo politickými stranami. Je tam přímá kontrola politické reprezentace nad činností těchto médií.

Německý model má naopak velice široké kolegium, čítající několik desítek členů. Toto kolegium ze svých řad volí užší vedení, které vykonává cosi, co by se dalo přirovnat k naší radě. Zajímavé u německého modelu je také to, že jsou zákonem taxativně stanoveny orgány organizace, které nominují do tohoto kolegia své zástupce. Dá se říci, že výkonná moc nebo legislativní moc v tomto procesu nehraje žádnou aktivní roli.

V české praxi můžeme říci, že volba je vždy závislá na momentálním politickém složení Poslanecké sněmovny, která má právo volit. Po některých úpravách příslušných zákonů byla nominace na kandidáty na členství v Radě definována tak, že Poslanecké sněmovně navrhují tyto kandidáty společenské organizace, které nejsou nijak svým zaměřením specifikovány. Například mohu uvést z poslední nedokončené volby třetiny rady České televize, že jeden kandidát byl navržen pěveckým sborem. To se nám zdá příliš bezbřehé a příliš vágní na to, aby se dalo skutečně vysledovat, jaké motivy a pohnutky má ta která instituce, která nominuje, při své nominaci. Náš návrh by se dal charakterizovat tak, že se řídí určitými principy.

Jsou to principy kontinuity. Principem duality volebních míst. Principem omezeného počtu navrhovatelů, to zdůrazňuji a ještě okomentuji. Principem přímé odpovědnosti a dalším principem – dvakrát a dost.

Hovoříme-li o kontinuitě, ta je dána obměnou po třetinách. To by v podstatě nebylo samo o sobě novum. Mandát člena rady je navrhován na šest let, volí se vždy třetina každé dva roky, výjimku zde tvoří Rada ČTK, tam jsme nechtěli do stávajícího pořádku zasahovat. Ostatně Česká tisková kancelář je médium veřejné služby, do jisté míry jenom jako historické dědictví. Není to běžné, aby stát provozoval tiskovou agenturu. Ostatně je v úvahách její privatizace, případně začlenění do nějakého jednoho sdruženého média veřejné služby, nebo do jedné sdružené instituce veřejné služby. Ale to je mimo rámec tohoto návrhu, zdůrazňuji.

K počtu členů: Navrhujeme, aby se u Rady České televize a Českého rozhlasu vyrovnal. Nenašli jsme v podstatě důvod, proč by Rada Českého rozhlasu měla být menší, nebo méně početná, než Rada České televize. Vezmu-li to po čistě formální stránce, pak Český rozhlas má daleko víc stanic než Česká televize. Český rozhlas má daleko více studií než Česká televize. Čili kdybychom hledali nějaký důvod ve velikosti té instituce nebo komplikovanosti té problematiky, tak si myslím, že bychom nepochodili.

Rada České tiskové kanceláře, která je nyní na počtu sedmi, by se zvýšila na devět, tak aby to byl počet dělitelný třemi a tyto třetiny také ještě dělitelné třemi.

Jenom pro vaši informaci, Rada ČT je nyní patnáctičlenná, Rada Českého rozhlasu je nyní devítičlenná.

Princip duality volebních míst je jednoduchý. My navrhujeme zapojit Senát do této procedury, tzn., že by rady těchto institucí vznikaly volbou v obou komorách Parlamentu. A to tím způsobem, že u patnáctičlenných rad, tedy u rad České televize a Českého rozhlasu, by se každé dva roky volili tři členové v Poslanecké sněmovně a dva v Senátu, čili pětice, a u devítičlenné rady by volila Poslanecká sněmovna šest členů a Senát tři. Tento princip by v podstatě diverzifikoval nebo řekněme mírně oslaboval princip voleb podle politického klíče nebo dle momentální politické situace. A to prostě tím, že Senát je obměňován průběžně, a tudíž méně podléhá okamžitým výkyvům na politické scéně.

Tento systém by z našeho pohledu také přivodil větší stabilitu v těchto tělesech.

Další věc, která možná bude také vnímána jako převratná, je princip omezeného počtu navrhovatelů. My navrhujeme, aby kandidáty na členy rad navrhovaly pouze právnické osoby, které budou před každou volbou přímo určeny usnesením dané komory. Každá komora by měla definovat trojnásobný počet institucí, než kolik míst bude obsazovat. Můžeme diskutovat o tom, zda to má být nejméně dvojnásobek nebo zda to má být vícenásobek nebo zda to nemá být žádný konkrétní počet. To je samozřejmě všechno otevřené pro diskusi.

Navrhujeme, aby Poslanecká sněmovna vybírala z institucí, které představují významné kulturní, regionální, zaměstnavatelské, vědecké, sociální, profesní a ekologické organizace. Senátu pak doporučujeme, aby vybíral z kulturních, odborových, národnostních, vzdělávacích a náboženských organizací. Snažíme se tedy, aby charakter těch institucí pro obě komory se také odlišoval.

Tyto okruhy organizací, které by měly mít právo na vyzvání nominovat, jsou vlastně vybrány podle toho, jak zákon definuje povahu veřejné služby. Čili to vše, co je vyjmenováno v povinnostech poskytování veřejné služby, zahrnují právě tyto druhy organizací a institucí.

Je to takový detail, ale také navrhujeme, aby tyto instituce existovaly nejméně pět let. To znamená, nebyly zřizovány například jenom za účelem konkrétní nominace.

Předposlední prvek, který zde chceme zavést, je prvek přímé odpovědnosti členů rady, což bude určitě také věc vášnivých debat. My navrhujeme, aby každý člen toho voleného orgánu byl odpovědný z logiky věci té komoře, která ho zvolila. Jak jsem se už tady zmínil u předchozího bodu, kdy se projednávala zpráva o hospodaření Českého rozhlasu, navrhujeme také, aby výroční zprávy byly projednávány jak ve Sněmovně, tak v Senátu. Je to logické, pakliže se Senát podílí na sestavení těchto rad, musí také projednávat jejich zprávy.

Zajímavá otázka je, jakým způsobem by mohly být rady, nebo členové rady odvoláváni, a tady navrhujeme tento princip: Za prvé – pokud Poslanecká sněmovna a zároveň i Senát neschválí výroční zprávu té dané rady, bude rada odvolána jako celek. Jinými slovy komory se shodnou na tom, že výroční zpráva nevyhovuje. Nebylo by zde nutné opakování. Opakování by nahradil soulad obou komor. Naopak, kdyby jedna komora schválila a druhá ne, pak by ta, která neschválila, si nechala předložit zprávu podruhé, a pokud by podruhé neschválila, měla by právo odvolat ty své členy, kteří zasedají v radě. Čili tam by ten princip byl vlastně v intencích současné úpravy, ale jenom pro tu část rady, která je volena tou kterou komorou. Čili ještě jednou: Každá komora dvojím neschválením odvolává své zástupce, souhlas obou komor naopak vede k odvolání celé rady.

Poslední princip je dvakrát a dost. To znamená, že každý člen rady by mohl být zvolen dvakrát na po sobě jdoucí volební období.

Dámy a pánové, komise pro sdělovací prostředky se domnívá, že touto iniciativou by se mohla napravit určitá – dovolte mně říci – „historická křivda“, že totiž při tvorbě těchto zákonů nebyl Senát brán v potaz. Z logiky věci, a dokonce mně to i někteří poslanci potvrdili, by bylo možná správné, aby celou tuto agendu měl na starosti Senát. Takto daleko jsme ale v návrhu nešli. Chceme tedy jenom tuto kompetenci sdílet a rozložit ji mezi obě komory Parlamentu. A odstranit jistý deficit této zákonné úpravy.

Doufám, že jsem vše vysvětlil srozumitelně, děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego. Posaďte se ke stolku zpravodajů. V této chvíli bych poprosil – vzhledem k tomu, že byl určen pan senátor Pavlata jako zpravodaj Organizačním výborem, takže má slovo. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Josef Pavlata: Já děkuji, pane předsedo. Dámy a pánové, pan kolega Oberfalzer hodně dobře přednesl ten návrh úpravy tohoto zákona, a já si myslím, že mně nezbývá, než doporučit Senátu – ještě bych připomněl, že to, že jsem se stal zpravodajem, jsem se dozvěděl před několika dny v Pekingu na náměstí Nebeského klidu, takže myslím, že to samo o sobě byl dostatečný důvod k tomu, abych doporučil Senátu, aby přikázal návrh senátního návrhu zákona k projednání výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice jako garančnímu výboru. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Posaďte se, pane kolego, rovněž ke stolku zpravodajů. Já otevírám obecnou rozpravu. Hlásí se mi pan senátor Jaromír Volný. Má slovo.

Senátor Jaromír Volný: Dámy a pánové, já samozřejmě nejsem proti přikázání tohoto návrhu do výboru, ale všiml jsem si jedné drobnosti a rád bych na to upozornil. Pokud jsem to dobře pochopil. Pokud ne, ať mě pan kolega Oberfalzer opraví a vysvětlí mi to. Jde o tu pasáž, kde je uvedeno, že kdyby se komory neshodly na té zprávě, pak by měla být předložena nějaká jiná zpráva opravená, a pokud jsem pochopil, jenom do té komory, která to neschválila, pokud by ji znovu neschválila, tak ta komora by měla odvolat jí delegované členy té rady. Já bych upozornil na to, že ti tou komorou delegovaní členové rady zrovna nemuseli způsobit tu nepřijatelnost té zprávy, která je celkovou zprávou rady, tedy vůči oběma komorám, a že to mohli být naopak členové té opačné komory, takže pokud to takto je, tak by možná tento princip měl být ještě domyšlen, zda je logický. A trošku nelogické se mně také zdá, že by potom existovaly vlastně dvě verze zprávy, kdy by jedna verze byla schválena tou jednou komorou a druhá verze až po opakovaném projednání tou druhou komorou, která ji původně neschválila. To dávám jenom jako náměty k přemýšlení a k diskusi ve výborech. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: V této chvíli jsem si dovolil, protože mám kartičku jinde, přihlásit. Potom má slovo senátor pan Jan Horník.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, já jsem si s potěšením přečetl tento text, protože směřuje k tomu, abychom se stali v rámci Parlamentu rovnoprávnou komorou. Mám s tím ale jeden obrovský problém, protože o podobné věci v jiné problematice – k tomu jsme směřovali v roce 1997, 1998 apod. Bez projednání s Poslaneckou sněmovnou jsme nikdy nedosáhli ani toho minimálního úspěchu. A jestliže součástí této normy je také změna jednacího řádu Poslanecké sněmovny, což je bezprecedentní krok, kdy jedna komora zasahuje dojednacího řádu druhé komory, tak já si nedovedu představit, že i tento poslední bod, což je část čtvrtá, nám může vůbec v Poslanecké sněmovně projít. A já z toho důvodu – a neslyšel jsem to od předkladatele – že to nebylo pravděpodobně projednáno oficiálně s Poslaneckou sněmovnou, my neznáme, než názory, co nám řekl pan Oberfalzer, že to bude mít úspěch, pak je to jenom výkřik, plácnutí do vody a naše výbory se budou dlouhodobě zabývat věcí, s kterou s velkou pravděpodobností budeme všichni souhlasit, ale výsledek bude nula, bych v této chvíli navrhl, abychom vrátili předkladatelům tento návrh k dopracování a k projednání, k důkladnému projednání, k nalezení kompromisu s Poslaneckou sněmovnou. Abychom skutečně nedělali zbytečnou práci, která bude trvat tři, čtyři měsíce. Ten výsledek, kdybychom se k němu dopracovali, by byl dobrý, ale bez souhlasu Poslanecké sněmovny nedosáhneme výsledku tohoto znění a zásah do jednacího řádu považuji za velice citlivou věc – i tady by se 81 senátorek a senátorů vzbouřilo. Jednou jedinkrát nám Poslanecká sněmovna zasáhla do jednacího řádu a došlo ke vzpouře. Čili můj návrh je – vrátit předkladatelům k dopracování.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane předsedo. Prosím, pane kolego Horníku, máte slovo.

Senátor Jan Horník: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, já vítám návrh tohoto senátního zákona, a to především z toho důvodu, že je to koncepční řešení. Tak jak jsem svého času mluvil s panem kolegou Oberfalzerem, v podstatě problémy, které nastaly v České televizi, u kterých jsme si představovali, že by je měla řešit Rada České televize, že by měla mít plný počet členů atd., atd., a Poslanecká sněmovna se na tom nebyla schopna dohodnout a nebyla schopna vystoupit, nechci říci až úplně radikálně, ale zřetelně a jasně k situaci v České televizi, tak toto je posun správnou cestou. Já bych chtěl všem, kteří na tom materiálu pracovali, poděkovat. Samozřejmě s tou výtkou, která tady byla od našeho pana předsedy, to bych dal určitě na zvážení. Protože bylo by špatné a pro nás ne nejlepší, kdyby se tato norma nakonec nepodařila prosadit. Já bych vítal, pokud by se nám to podařilo do půlroku. Byla by to úžasná věc. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Kolegyně a kolegové, kdo další se hlásí do obecné rozpravy? Nikoho nevidím, takže obecnou rozpravu končím. Za navrhovatele pan kolega Oberfalzer. Prosím, máte slovo.

Senátor Jiří Oberfalzer: Děkuji. Já to vezmu odzadu. Pokud jde o změnu té výroční zprávy, to je dobrý námět, tam bude třeba dopracovat, jakým způsobem, v jakém rozsahu je možno ji doplnit. Protože jestliže jdou po sobě a jedna bude schválena, druhá by se nějakým způsobem měnila, tak to je detail, který je třeba dopracovat. Myslím, že není problém v procesu dalších čtení toho dosáhnout.

Pokud jde o odvolání části rady, tak tam je slovíčko „může“. To znamená, že daná komora může odvolat své členy rady, ale nemusí.

Protože jsme v procesu konzultací s legislativou také na toto narazili a uznali jsme, že povinnost odvolat své členy rady, když třeba budeme toho názoru, že vina je na těch druhých, by byla absurdní.

Že tady v minulosti takové iniciativy byly, to je mi známo a že toto záleží na Poslanecké sněmovně – to záleží naprosto každý návrh, který odsud odesíláme do Poslanecké sněmovny. A samozřejmě beru tento podnět, abychom zahájili jednání o tomto návrhu zcela vážně. Myslím si však, že je možné taková jednání vést souběžně při procesu projednávání tohoto zákona ve výborech Senátu.

Pokud jde o toto znění, přesně řečeno jistotu, že tento návrh projde v tomto znění, to nemáme také nikdy. Jakmile se stane předmětem projednávání v Poslanecké sněmovně, může zaznamenat všelijaké změny. Třeba i takovou, a to řeknu jenom jako absurdní eventualitu, že by Poslanecká sněmovna kompletně tuto pravomoc převedla na Senát a zřekla se jí.

Změna jednacího řádu je samozřejmě klíčová věc, která musí být Poslaneckou sněmovnou projednána, ale ona logicky s tím souvisí, protože zkrátka jednací řád zahrnuje procedury, které s výkonem této kontroly souvisejí. Čili já beru tu námitku nebo řekněme výzvu na předjednání s Poslaneckou sněmovnou velice vážně. Nicméně bych prosil, abychom kvůli tomu ten zákon nebrzdili a abychom si tento úkol uložili v průběhu procesu jeho projednávání.

Podporuji tedy nadále, aby byl tento návrh postoupen do jmenovaného výboru.

Nebránil bych se tomu, kdyby o to měl zájem ještě jiný výbor, ale nic takového v rozpravě nezaznělo.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Pane zpravodaji, kolego Pavlato, jaký vy máte názor, který vyplýval z diskuse k tomuto návrhu?

Senátor Josef Pavlata: Děkuji, pane předsedající. Já jsem navrhl přikázat našemu výboru, to znamená výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva, petice. Myslím si, že by bylo správné na základě vyjádření kolegy Volného rozšířit to i o výbor ústavně-právní. Ale asi úplně nejsprávnější by bylo vrátit k přepracování, tak jak to navrhl předseda Senátu dr. Sobotka. To je mé vyjádření z proběhlé diskuse, rozpravy.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Takže pokud jsem dobře sledoval rozpravu, padly dva návrhy. Tím prvním návrhem byl návrh pana předsedy Sobotky, vrátit navrhovateli k dopracování a druhý návrh – přikázat. Takže o těchto návrzích, resp. o prvním návrhu budeme hlasovat.

Vážené kolegyně a kolegové, budeme hlasovat o tom, zda vrátíme navrhovateli návrh zákona k dopracování.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem? Kdo je proti tomuto návrhu? V hlasování číslo 44 registrováno 65, pro 47, návrh byl schválen.

Děkuji, pane předkladateli. Děkuji, pane zpravodaji.

Dalším bodem našeho dnešního jednání je návrh na konání 13. veřejného slyšení Senátu... (Námitky.) Omlouvám se, tím dalším bodem je

Návrh zákona, kterým se mění zákon číslo 182/2006 Sb., o úpadku

a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů,

a některé zákony v souvislosti s jeho přijetím

Jde o senátní tisk č. 115. Návrh předloží pan ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil, kterého vítám v našem jednacím sále. Zároveň jej žádám, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pane ministře, máte slovo.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Děkuji vám. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás stručně seznámil s tímto návrhem zákona. Předem se omlouvám za zpoždění, ale předkládal jsem dnes na plénu Sněmovny šest nových zákonů z dílny ministerstva spravedlnosti a bylo vhodné a bylo třeba je projednat jako jeden celek, neboť tvoří první fázi reformy české justice.

Teď tedy zpět k tomu návrhu, který zde dneska projednáváte. Jde o doprovodný zákon k insolvenčnímu zákonu, který přijala Poslanecká sněmovna na konci svého minulého volebního období. Vedle nového insolvenčního zákona projednala též doprovodný zákon, ovšem to projednání dopadlo tak, že byly načteny různé pozměňovací návrhy, které vytvořily z doprovodného zákona jakési odkladiště, skladiště nových poslaneckých iniciativ a ve chvíli, kdy takovýto zákon projednával Senát, pak jej správně vrátil Poslanecké sněmovně v původní podobě bez těchto poslaneckých přílepků a v zásadě Sněmovna již nepřijala ani jednu verzi.

Jinými slovy, ptáte-li se mě, proč dnes projednáváme doprovodný zákon k zákonu, který již téměř rok platí, tak říkám, že ve chvíli, kdy se původní nový insolvenční zákon projednával, měl též svůj doprovodný zákon, ale díky legislativnímu procesu tento doprovodný zákon nebyl přijat. Proto dnes, trošku nestandardně, projednáváme doprovodný zákon k něčemu, co již platí, co je již součástí platného právního řádu a co od 1. 1. 2008 bude též účinné. Jde o právní předpisy, právní normy, které mají úplně jiným způsobem upravit insolvenci v České republice.

K tomu, aby tento zákon – insolvenční zákon – od počátku příštího roku mohl začít platit, být účinný, je třeba, abychom právě přijali tento doprovodný zákon. Protože tento doprovodný zákon obsahuje změny asi přibližně stovky dalších právních předpisů a s jistou nadsázkou řečeno, implantuje toto nové insolvenční právo do platného právního předpisu a přizpůsobuje ostatní právní předpisy tomuto novému insolvenčnímu právu. Bez toho by nový insolvenční zákon nebyl provázán se stávající legislativou a v praxi by nebyl aplikovatelný.

Nemá cenu v tuto chvíli vyjmenovávat všech 100 právních předpisů, které jsou takto novelizovány. Jen zmíním namátkou, že je takto novelizován například obchodní zákoník, občanský soudní řád, zákon o správě daní a poplatků, zákon o spotřebních daních a jiné zákony.

Poslanecká sněmovna tento návrh projednala. Na můj apel se v zásadě vzdala možnosti – lákavé možnosti, když jde o takovýto komplexní zákon – navrhovat další změny dalších zákonů, protože tím by byla ohrožena podstata celého projektu. Já vás také prosím, abyste tento návrh projednali a pokud možno beze změn jej odsouhlasili, protože tento zákon sám žádné kvalitativní věcné změny nepřináší, obsahuje zásadně technicistní úpravy. A jak jsem řekl, mám-li to přiblížit lékařskou terminologií, tak implantuje nový insolvenční zákon do existujícího organismu právních předpisů a umožňuje provázanost mezi novým insolvenčním právem a platnými právními předpisy.

Proto je třeba, aby toto bylo včas přijato, a proto vás prosím, abyste tento návrh projednali a přijali.

Snad jen pro doplnění informací poukáži na to, že návrh obsahuje též určitou úpravu insolvenčního rejstříku, který chceme spustit pozvolnějším způsobem, než jak předpokládala původní velmi ambiciózní úprava, která v zásadě neumožňovala postupný náběh této elektronické formy prezentace dat a elektronického soudního spisu, ale fakticky počítala s okamžitým náběhem všech funkcionalit této složité soustavy. My chceme samozřejmě být odpovědnější, než byli zpracovatelé insolvenčního zákona. Chceme, aby tento zcela průlomový a unikátní projekt – insolvenční zákon – nabíhal postupně, abychom v první polovině příštího roku postupně odstraňovali všechny problémy, které dozajista tento systém přinese.

Je to totiž zcela unikátní věc, která v ČR zatím spuštěna v oblasti veřejné správy a justice dosud nebyla, a tudíž se logicky předpokládá, že tento náběh bude relativně složitý.

To je zpráva doplněná na plénu, kdy Sněmovna podpořila variantu pozvolnějšího náběhu insolventního rejstříku v průběhu 1. poloviny příštího roku s tím, že insolvenční zákon má být účinný od 1. ledna 2008, jak se ostatně původně předpokládalo.

Dámy a pánové, tolik jen stručná informace. Jak jsem řekl, prosím vás o podporu, protože bez tohoto doprovodného zákona bychom nemohli celý ambiciózní projekt nového insolvenčního práva od počátku příštího roku začít pomalu spouštět.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře.

Kolegyně a kolegové, návrh zákona byl přikázán výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který určil jako svého zpravodaje pana předsedu výboru Ivana Adamce a přijal usnesení pod č. 115/2.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor, který přijal usnesení pod č. 115/1 a zpravodajem výboru je pan kolega Jaromír Volný. Pane zpravodaji, prosím, seznamte nás s výborovou zpravodajskou zprávou.

Senátor Jaromír Volný: Dámy a pánové, náš ústavně-právní výbor přijal usnesení, kterým navrhuje Senátu tento návrh zákona schválit.

Nejprve bych se vrátil dvěma drobnými poznámkami k tomu, co tady řekl pan ministr. Ona ta situace loni na jaře byla ještě horší, takže nedošlo k tomu, že by Senát vrátil Poslanecké sněmovně návrh zákona s pozměňovacími zákony a uvedl tak vlastně tento návrh zákona do původní vládní polohy, ale on ho zamítl, neboť těch vad bylo tolik, že byly v Senátu neopravitelné. Také tehdejší informace naší legislativy zněla tak, že s ohledem na rozsah legislativních vad je nepravděpodobné, že je možné všechny zodpovědně postihnout a napravit v rámci časově omezeného legislativního procesu v Senátu.

To je tedy drobná informace, že došlo k zamítnutí a z důvodu ukončení funkčního období Poslanecké sněmovny tato o něm už nejednala.

A pak bych měl ještě jednu drobnost, protože jsem už mezitím na to dostal dotaz, že on to není jenom doprovodný zákon; jeden z těch zákonů, který se tady novelizuje, je i samotný insolvenční zákon, byť jsou to jenom drobné technikálie, takže tento návrh zákona se jmenuje návrh, kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé zákony v souvislosti s jeho přijetím.

V ústavně-právním výboru jsme dospěli k závěru, že jsou tam sice některé drobné chybičky v podstatě technické povahy, že ty však vzhledem k materii velmi obsáhlé, kterou to řeší a k tomu, že je opravdu žádoucí, jak tady o tom hovořil pan ministr, aby i tento zákon začal platit od nového roku, a to, aby bylo ve Sbírce zákonů zveřejněno opravdu co nejdříve, takže tyto drobné technické nedostatky nepředstavují takový problém, aby se nedaly v praxi napravit prostě buď výkladovou praxí nebo analogickou praxí pokud jde o analogie.

Více jsme poněkud diskutovali o dvou věcech, a to pokud jde o změnu zákona o daních z příjmů, že tam chybí standardní přechodné ustanovení, které by tam teoreticky mělo být, neboť daňová přiznání za r. 2007 budou podávána za platnosti a účinnosti insolvenčního zákona a ostatních k němu doprovodných novel po 1. lednu 2008. A nelze ve všech případech předpokládat, že poplatníci budou postupovat ohledně pohledávek v řízeních o konkursech a vyrovnáních pravomocně skončených před 1. lednem 2008 z té pozice, že by všechna tato řízení byla skončena ještě v r. 2007.

Tam je situace taková. Ale tato výtka, na kterou z právně teoretického hlediska naše legislativa upozornila, neplatí jen pro tento návrh zákona, ale platí i pro ostatní daňové zákony, u kterých dochází k novelizaci. A bylo nám vysvětleno, že vlastně autorem této pasáže je ministerstvo financí a že to vždycky upravuje tyto věci svým metodickým pokynem.

Druhá věc, o které jsme podrobněji diskutovali, je obdobná pokud jde o novelu zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů. Tam dochází ke zkrácení lhůty pro uplatnění mzdových nároků z 3 měsíců na 1 měsíc, a také tam není žádné přechodové ustanovení. Tam jsme dospěli k závěru, že platí obecný právní princip o tom, že věci započaté za staré právní úpravy se také podle staré právní úpravy dokončí, takže tím obecným právním principem by se měly řídit potom orgány, které rozhodují o těch věcech tam, kde se bude lámat starý rok s novým rokem a bude přecházet vlastně změna lhůty ze 3 měsíců na 1 měsíc z roku na rok.

I tam jsme dospěli k závěru, že nic není ohroženo, pokud tam vlastně tato dvoje přechodová ustanovení nebudou v těch částech, ve kterých chybějí, a dospěli jsme k závěru, že by bylo žádoucí tento návrh zákona schválit.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Ptám se pana předsedy hospodářského výboru Ivana Adamce, zda se chce vyjádřit a seznámit nás se zpravodajskou zprávou výboru? Je tomu tak, prosím.

Senátor Ivan Adamec: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane ministře, dámy a pánové, pokusím se být stručný. Myslím si, že kolega Volný tady toho mnoho řekl.

My jsme se na výboru tímto návrhem zákona také podrobně zabývali a nakonec jsme došli ke stejným závěrům, i přesto, že kolegyně Paukrtová chtěla podávat pozměňovací návrhy, které více méně máte předloženy na svých stolcích. Přesto jsme došli k závěru, že je potřeba tento návrh zákona schválit tak, aby od 1. ledna 2008 začal v praxi fungovat nový insolvenční zákon, protože pokud si všichni dobře pamatujeme, tak právě kritika starého zákona o konkurzu a vyrovnání byla dost silná a myslím si, že dnes i řada soudních případů, které probíhají v rámci zkoumání různých případů, dává za pravdu, že ten zákon se dávno přežil, nakonec jeho počátky spadají do dob Marie Terezie a Josefa II., a jednalo by se de facto o konkurzní právo, které se uplatňovalo na živnostnících a drobných podnicích.

Dneska podnikatelské prostředí ve světě vypadá trochu jinak a upřednostňování sanačního práva nebo používání sanačního práva znamená oddělování zdravého jádra firem od toho nezdravého je, myslím si, velmi důležité, protože dneska se takového stavu může dočkat firma, která má dejme tomu nadnárodní působnost a počet zaměstnanců jde do tisíců, a myslím si, že pak samozřejmě je potřeba tu firmu v takovémto případě řešit úplně jiným způsobem, než se to dělávalo v dobách Josefa II.

Jenom je zajímavé, že média vždy oslovují výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu právě k tomuto návrhu zákona. A kdykoliv jsme zde schvalovali, jednou to byl posun platnosti rejstříku insolvenčních správců a dneska zde vlastně schvalujeme tento návrh zákona, tak vždy se vracejí k tomu původnímu insolvenčnímu zákonu a znovu a znovu se vyptávají na stejné věci, které už jednou byly schváleny a vlastně od 1. ledna příštího roku budou platit.

Co se týká usnesení našeho výboru, je to 153. usnesení ze 17. schůze konané 24. října letošního roku. Po úvodním slově zástupce předkladatele Mgr. Jiřího Kohoutka, vrchního ředitele legislativní sekce Ministerstva spravedlnosti ČR, po mé zpravodajské zprávě a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodajem na jednání na schůzi Senátu mne a pověřuje mne, abych předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Má závěrečná slova zpravodaje: Prosím vás, abyste skutečně hlasovali pro tento návrh usnesení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane zpravodaji. Kolegyně a kolegové, ptám se, zda někdo navrhuje, aby se Senát tímto návrhem zákona nezabýval? Nikoho nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu. Hlásí se pan kolega Josef Novotný. Prosím, máte slovo.

Senátor Josef Novotný: Vážený pane místopředsedo, vážení kolegové. Insolvenční zákon a související tisk č. 115, je rozsáhlá změna vedená evropským směrem, když to řeknu jednoduše, ale je vytvořena českým právním prostředím, především jaksi k obrazu svému, řeknu-li to jednoduše.

Od ledna příštího roku má platit insolvenční zákon, který umožní soudcům velmi snadné uvalení konkurzu, když zneužijí tohoto zákona, na předem vyhlédnutou firmu, a stačí neuhrazení faktury o dobu delší než 30 dnů a řádově během hodin bude tato firma viset na insolvenčním rejstříku. Pan může samozřejmě probíhat další proces, kdy si nasazený insolvenční správce může zajistit už relevantní poklady k dalším krokům, které vedou k likvidaci firmy.

V § 3 tohoto zákona jsou právě podmínky, které splňuje spousta našich firem v současné době. Jsou to např. i nemocnice, obce a další.

Pokud připustíme, že lze si objednat podvodný konkurz, např. jedním ze společníků firmy, tak vše bude mnohem jednodušší, rychlejší a neprůstřelnější. Prostředník právě domluví pro soudce vše potřebné a pokud jde o firmu, která dluží, sám zajistí i pohledávky po splatnosti. A celé toto se dá velice snadno zneužít. Zbytek pak proběhne podle zákona.

Zákon má neuvěřitelných 434 paragrafů a nyní je k tomu doplněn tiskem č. 115 dalších 92 stran oprav navazujících.

Upozornil jsem na tyto záležitosti už jednou, pak se k tomu ještě dostanu, ale neodhalila je ani Poslanecká sněmovna, ani Senát loni v předvolebním období, a my jsme jenom dokázali proces náběhu zákona zastavit, zpomalit, oddálit, ale nikoliv odstranit ty příčiny, o kterých mluvím, a nejistoty, které slyším od správců konkurzní podstaty a některých soudců, kteří se nechtějí podílet na výhodách, které jim tento zákon teď poskytne. Toliko úvodem.

Dostanu se teď k senátnímu tisku č. 115 a k části 1 k bodu 1, ze které vyplývá, že konkurz nelze prohlásit na veřejné neziskové organizace, jakými jsou nemocnice. Myslím, že to tam dával exministr Rath do tohoto zákona v Poslanecké sněmovně.

Myslím si, že je chyba, že to tam nezůstalo. Na nemocnicích bychom viděli v praxi snadno pochopitelně, jak to lze udělat. Tím, že se z toho nemocnice vyňaly, bude to hůře pochopitelné.

Naopak v bodu 17 v části 1 vítám, že se tak dostalo, a zlepšujeme tím insolvenční zákon, opatření, které by mělo ztížit pozici těch, kteří by chtěli tohoto zákona nečestně využívat, a sice, že se tam dostává ověřený podpis elektronický a eliminují se podvodné praktiky.

V bodu 70 je ale navržena pětiletá lhůta k vyškrtnutí dlužníka ze seznamu dlužníků. Mně připadá tato lhůta nelogická. Znamená totiž, že u fyzických osob budou ještě pět let po pravomocném ukončení insolvenčního řízení evidováni, jaksi dehonestováni, a přitom tato lhůta koliduje s živnostenským zákoníkem a obchodním zákoníkem, kdy stanoví tříletou lhůtu, kdy dlužník nemůže podnikat nebo nemůže zastávat funkci statutárního orgánu, takže si myslím, že teď dva roky navíc jsou tam zbytečné a jaksi navíc.

Vítám také, že v bodu 73 v části 1 je změněna šibeniční dvouhodinová lhůta, alespoň, že se nemusí dodržovat o víkendu. Myslím si, že je to zbytečné a že úprava, která je teď předkládána, je správná. Vedlo by to k ohromným nárůstům finančních nákladů soudů, protože by tam neseděl jenom insolvenční soudce, ale on by s sebou potřeboval aparát, protože je zvyklý na to takto pracovat. Myslím si tedy, že úprava, která se ve Sněmovně do návrhu dostala, je dobrá.

Pak jsem se chtěl krátce zmínit o úpravě zákona č. 140, trestního zákona. V bodu 3 je definována skutková podstata trestného činu specifikovaná v § 126 tr. zák. Jsou to ohrožení insolvenčního řízení. Nová definice je taková neurčitá, nejasná a může být podle mě zneužita. Současná úprava je konkrétnější a lépe vymezuje skutkovou podstatu trestného činu. Kdyby byla šance, doporučoval bych tuto část ponechat postaru.

V bodu 4 je podobná změna, kdy účast státního zastupitelství dříve spadala do celého konkurzního řízení a nyní je omezena jenom na řízení, ve kterém se řeší dlužníkův úpadek, nebo mu hrozí úpadek. Není tedy jasné, proč zde není napsáno, že účast státního zastupitelství spadá na celé insolvenční řízení.

K bodu 5. Je problém, který shrnul okresní soud, který má sídlo podle nové úpravy v místě, kde má správce sídlo, tak na něj se přenáší teď všechny úkony, které bude provádět. Mělo to snad být vedeno nějakou ekonomizací těchto vztahů, ale když budou odpůrci z Brna a firma nadělala pohledávky v oblasti Znojma, tak tam k žádným úsporám nedojde a podle mě se jedná o další výjimku z místní příslušnosti obecných soudů, což ještě více komplikuje orientaci v našem soudnictví.

Totéž platí v té samé části u bodů 5, 6 a 7.

A pak bych se krátce zmínil o živnostenském zákoníku, který je tiskem 115 také novelizován. Překážka k provozování živností je zde pouze v případě, že byl vyhlášen konkurz a neřeší se zde celé insolvenční řízení. Čili je to zase jakýsi rozdíl, který mi není jasný.

Nemluvím o tom, že je zde řada legislativně technických chyb. Např. v § 10 odst. 1 je písm. j), které už tam je a není tam řešeno jeho odstranění v současném paragrafu.

Pak ještě v zák. č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců v bodu 4 dochází ke zkrácení lhůty zaměstnance k uplatnění svých požadavků ze tří měsíců na jeden měsíc. Je to tady už navrhováno upravit kolegyní Rippelovou, vrátit to na původní tři měsíce. Řešením by možná bylo nechat to někde mezi, na dva měsíce, protože zrychlení je potřebné, ale jeden měsíc je šibeniční doba, kdy než se všichni rozkoukají, tak prošvihnou lhůtu.

K bodu 7 je podobná výtka. Zde je snižována lhůta ze 14 dní na 7 dní. Tato lhůta je velice krátká, když si uvědomíte, že zaměstnavatel má předložit Úřadu práce seznam dlužných mzdových nároků všech svých zaměstnanců. Domnívám se, že firma, která je v kritické finanční situaci, dluží zaměstnancům, není schopna do sedmi dnů z té situace ještě splnit zákonnou povinnost a oznámit vlastně, co všem dluží.

Chápu, že je to vedeno správným směrem, ale jestli si uvědomíte situaci krachující firmy, tak toto je nesplnitelný požadavek.

Naznačil jsem řadu legislativně technických chyb, na které upozornila i naše legislativa, a my bychom je měli – od toho jsme tady – i v tom procesu odstranit. A my jsme se před rokem touto novelou už zabývali, rok uplynul, jsme zde zase ve stejné situaci. Je tady pres, pan ministr říkal, je potřeba to schválit, všichni se přimlouváte, zpravodaj, abychom tuto normu protlačili a že už se zase chystá novelizace na příští rok. O těch chybách samozřejmě víme. A kdo za to může? Proč to takhle děláme? Co jsme ten rok dělali?

Závěrem řeknu toto: Pokusil jsem se při oddalování lhůty, kterou jsme zde dělali s insolvenčním zákonem, zde k tomu promluvit, spojil jsem se s panem ministrem i se zpracovateli a skutečně se podařilo na některé drobné připomínky upozornit, a jak jsem naznačil, některé jsou i odstraněny.

Ale narazil jsem bohužel na situaci, kdy i zpracovatelé ve mně nebudí důvěru. Nebudí ve mně důvěru v tom, že zpracovatelé zákona „kopou“ zcela nezištně za stát a že připravují normu, která je po této stránce pro stát výhodná.

Není v silách naší komory s tím něco udělat v současné době. Já to alespoň musím říci. Velice mě to mrzí a utvrzuje mě to v přesvědčení, že v některých případech zásadní normy už neřídíme, že vznikají jinde, nikoliv ve službách státu, ale ve službách skupin, které si přes tyto normy prosazují svoje zájmy.

Byť se jedná o technickou úpravu, tak tisk č. 115 nemohu podpořit ke schválení. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. S přednostním právem vystoupí pan ministr Jiří Pospíšil, připraví se paní kolegyně Paukrtová.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, chtěl jsem původně reagovat na konci rozpravy, ale zazněla tady slova, která jsou natolik fatální a závažná, že si myslím, že je nutné na ně reagovat bezprostředně a ne až na konci rozpravy.

Termín, že zpracovatelé v panu senátorovi nevzbuzují důvěru a že nemá důvěru v to, že činí tu činnost nezištně za stát.

Já tady, a myslím, že mohu přímo jako ministr, že nemusím prostřednictvím pana předsedajícího, se pana senátora natvrdo zeptat, jestli to mám brát tak, že označuje úředníky ministerstva spravedlnosti jako osoby, které podlehly korupčnímu jednání, když ne nezištně připravují právní předpisy.

Byl bych rád, aby to řekl tady napřímo jasně. Celé jeho vystoupení bylo plné kritiky a invektiv, na což má plné právo, to já respektuji, ale mrzí mě, že nic nebylo konkrétně. Nezazněl zde jeden konkrétní jasný argument.

Byl bych tedy velmi rád, aby bylo jasně řečeno, kdo z úředníků ministerstva spravedlnosti nebudí důvěru, jaká jsou fakta a důkazy, že tito úředníci nepracují nezištně. Myslel tím, že pracují za jiný zisk, než je jejich oficiální legální příjem, a já samozřejmě proti tomu zakročím. Ale není možné zde na plénu druhé komory Parlamentu ČR konstatovat, že úředníci asi nepracují nezištně a že podléhají lobbyistickým zájmovým skupinám a nechat to jen tak přejít.

Pane senátore, já vás vyzývám, abyste to doslova specifikoval, konkretizoval, a já samozřejmě je prošetřím a pokud je shledám jako oprávněnými, pak z toho vyvodím důsledky. Ale nemohu toto tvrzení přejít.

A pokud to říkáte jen tak do větru, pak tedy po vás budu žádat omluvu. Buď svá slova tedy jasně doložíte a já to prošetřím a prokáže se to, tak budu chtít, abyste se úředníků ministerstva spravedlnosti omluvil.

Zazněla tady řečnická otázka, co dělali úředníci, že rok uplynul a jsme ve stejné situaci. Velmi mě mrzí, pane senátore, že jako zákonodárce jste tedy lépe nesledoval činnost ministerstva spravedlnosti v oblasti insolvence. Pokud byste ji sledoval, tak byste viděl, že rok se věnoval v nelehké situaci např. přípravě insolvenčního rejstříku, který musíme od příštího roku spustit. Jsme v situaci, kdy několik zaměstnanců IT placených za státní peníze vymýšlí systém, který v ČR nikde nefunguje, lepí to, tak říkajíc, na koleni, dělají to od rána do večera, vymýšlejí to, pracují na tom. Vymysleli nejprve studii, pak vymysleli softwarovou studii, nyní připravují konečné řešení. Já tady říkám, že jestli něčemu ministerstvo věnovalo pozornost, pak to věnovalo právě přípravě na spuštění insolvence.

Máte-li jiné poznatky, tak vás opět prosím o jejich konkretizaci, protože obecná teze, že ministerstvo nic nedělalo, není pravdivá.

K samotnému návrhu zákona chci konstatovat, že ti, co jej doopravdy četli a nečetli pouze materiály svých lobbyistů, kteří jim to předložili, tak moc dobře vědí, že návrh, který tady dneska leží, je úplně jiný než návrh před rokem, je úplně jiný, je kompletně přepracovaný. Je to zákon, který byl „dělán“ narychlo. Je to sto novel dělaných v termínu několika měsíců, přičemž na tom pracovalo několik resortů. Říkal tady správně pan zpravodaj, že jsou tam pasáže, které dělalo ministerstvo financí, za jejich kvalitu odpovídá ono. Ministerstvo spravedlnosti není nadresortní instituce odpovědná za vládní legislativu.

Jsou tam samozřejmě určité problémy, ale připouštějí to i kolegové, kteří to tady četli u vás v Senátu, že tyto drobné věci odstraní aplikace. Srovnávat tedy tento návrh a jeho kvalitu s tím, co bylo před rokem, je v lepším případě naprostá neznalost. Návrh vzhledem k délce času, který jsme k tomu měli, je v zásadě kvalitní. Jsou v něm určité drobnosti, o kterých víme, a ty aplikační praxe odstraní, nebo to odstraní instituce ministerstva financí, jak tady bylo řečeno panem zpravodajem.

Nemohu si neodpustit tuto poznámku. Odmítám zásadně tezi, která mohla vyvolat dojem, že jsme vám poslali to samé. To není pravda. My jsme to kompletně předělali, kompletně upravili a přišel vám úplně jiný návrh zákona, který samozřejmě vzešel z toho, co zde bylo před rokem, ale je to přepracováno, zapracováno a hlavně to reaguje na aktuální stav legislativy. My bychom vám ani nemohli poslat to samé co minulý rok, protože během roku v ČR se tak strašně změní legislativa, každý rok, byť byla minulý rok určitá, nechci říci vládní krize, ale určité dlouhé vyjednávání po volbách, které zbrzdilo legislativní proces, tak i tak bylo přijato mnoho zákonů a právní úprava na to reaguje.

Jinými slovy. Já zde konstatuji, že návrh, který zde máte, je opravdu jiný, nejsou v něm žádné fatální zásadní problémy, které způsobí problémy v praxi. Jsou to věci, které aplikace odstraní a které by pro praxi neměly činit problémy.

Bohužel, dokonalý právní předpis nedokonalé lidské bytosti ještě nevymyslely, zvláště máme-li na to půl roku a máme-li před sebou více než sto právních předpisů.

Tolik jenom má poznámka.

K samotnému insolvenčnímu zákonu. Už minule jsem tady říkal, že názor pana senátora je věc, se kterou já absolutně nemohu souhlasit, řečeno trošku slovy klasika mé politické strany, je to jiné vidění světa. Já to respektuji, ale chci upozornit na jednu věc, že ne pravicový ministr spravedlnosti za ODS, ale mezinárodní organizace typu OECD a jiné prestižní instituce, Mezinárodní banka, evropské struktury, všechny konstatují, že současný platný a účinný konkurzní zákon je naprosto dlouhodobě neudržitelný, že právní úprava, která vznikla v 1. pololetí 90. let, v r. 1992 při budování grinderského kapitalismu u nás, není dneska aplikovatelná. A nemusím chodit pro konkrétní příklady, všichni je známe, jak současný zákon způsobuje, aby věřitelé se nedostali ke svým penězům.

To je pravda, ten, kdo to rozporuje, asi nežije v české realitě. Současný zákon je dlouhodobě neudržitelný z toho důvodu, že bohužel dostatečně nechání zájmy věřitelů. To je ta klíčová věta. Zákon, který bude účinný od 1. 1., je samozřejmě nedokonalý právní předpis, to přiznávám, je to zákon, který vznikl na konci volebního období jako kompromis, jako slepenec vládního návrhu, Jahnova návrhu, Pospíšilova návrhu a je to něco, co vznikalo na koleni. Prohlasovali jsme to proto, že nikdo nevěděl, jak dopadnou volby, a hrozilo, že kdyby náhodou volby dopadly jinak a byla zde jiná vláda, nebylo by zde žádné insolvenční právo. A šli bychom dále podle zákona z roku 1992. Věřte, že z hlediska mezinárodního ratingu by to na nás mělo velmi negativní neblahý dopad. Slovenská republika již několik let jede podle nového insolvenčního zákona. Jsme propadající ve vztahu k Slovensku. Slovensko má právní předpis, o kterém tady hovořím, který byl přijat na konci minulého volebního období.

Proti platnému insolvenčnímu zákonu, který bude účinný od začátku roku, lze mít mnoho výhrad, lze tam najít mnoho věcí, které jsou nejasné, které praxe bude muset řešit. Taková je realita. Chci ale upozornit, že trend a směr, kterým jde, je jednoznačně správný. Jde směrem posilování postavení věřitele, jde směrem přesnějších pravidel při rozhodování o konkurzu, jde tím směrem, že dlužníkovi a věřitelům se nabízí více variant. Vedle samotného konkurzního řízení se nabízí další varianty jako je samotná reorganizace, oddlužení, konkurz fyzických osob a podobně. Vějíř možností, jak řešit dluhy dlužníka, se výrazně rozšiřuje.

Konstatuji zde, že návrh je správný a praxe ukáže, kde jsou konkrétní praktické problémy. Pokud se praxe s nimi nepopere, pak přijde novelizace. Upozorňuji, že je to běžné, že to bylo v Německu i jinde. Kdyby pan senátor trochu vnímal německou realitu, pak by viděl, že Německo se také s tímto zákonem popíralo a dlouze bojovalo. Zpuštění nového insolvenčního zákona Německu zabralo tři roky, my to spouštíme po 1,5 roce v situaci, kdy čtvrt roku nebyla stabilní vláda, kdy jsme měli jiné problémy. I tam to v praxi způsobilo určité problémy.

I když počítám, že 1. ledna nastanou problémy a první pololetí bude krizové, pevně věřím, že se ukáže, že tato právní úprava je správná a jde správným směrem, byť soudci a někteří odpůrci této novely ji kritizují. Je to stejné, jako se ukázalo u reformy, kterou jsem připravil u obchodních rejstříků. Zjednodušení obchodních rejstříků, formuláře, byť v 1. čtvrtletí způsobily problémy, dnes naopak vedou k tomu, že si nikdo nestěžuje na zápisy do obchodního rejstříku. Řekněte mi, kdo si dnes stěžuje na to, že by obchodní rejstříky nefungovaly. Dnes je ticho. V době, kdy jsem připravil úpravu, všichni měli plná ústa toho, že to nebude fungovat, že to je špatné, že je to prokorupční, atd. Dejme insolvenčnímu právu šanci, je to věc, která jde jednoznačně správným směrem, která vzešla z německé a americké právní úpravy. Ti lidé, kteří to psali – osobně je znám, vyšli z toho, co platí jinde v západní Evropě. Není tam nic nestandardního. Jsou to opsané vzory západní Evropy. Jak na to bude reagovat česká praxe, teprve se ukáže.

Říkám to také proto, že jsem byl opoziční poslanec a hájím v zásadě bývalý návrh. Byl veden dobrými úmysly a je to jednoznačně pozitivní posun insolvenčního práva. Jaké bude potřebovat ještě doladění, to ukáže praxe. Prostor pro korupci, okrádání dlužníků se jednoznačně utužuje, v žádném případě nerozšiřuje. Kdo tvrdí opak, buď návrh nečetl, nebo je veden ne úplně kalými úmysly.

Prosím, aby pan senátor řekl, kteří úředníci z ministerstva spravedlnosti podle jeho názoru nepracují nezištně. Pro mě jako osobu odpovědnou za tento zákon a za resort spravedlnosti je to fatální informace a samozřejmě budu chtít, aby se prošetřila. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře. Kolegyně a kolegové. Mám přihlášeny tři kolegyně a kolegy s přednostním právem. Táži se paní kolegyně Paukrtové, zda chce využít tohoto práva, i kolegy Novotného? Nechtějí. Prosím tedy kolegu Stříteského.

Senátor Jiří Stříteský: Vážený pane místopředsedo, chtěl jsem požádat o prodloužení projednávání tohoto bodu s možností hlasování ještě po 19.00 hodině tak, abychom dnes tento bod uzavřeli.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: O tomto návrhu budeme hlasovat. Využívám této příležitosti, abych vám oznámil, že náš kolega Stříteský byl zvolen dnes předsedou klubu ODS.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, abychom dokončili tento bod pořadu s hlasováním po 19.00 hodině? Kdo je proti tomuto návrhu?

V hlasování pořadové číslo 35 registrováno 60 senátorek a senátorů, pro 53. Návrh byl schválen. Budeme jednat po 19.00 hodině.

Prosím o slovo paní kolegyni Paukrtovou.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, před chvílí jsem si kladla otázku, zda mám po vystoupení pana ministra před vás předstoupit, ale udělala jsem to. Souhlasím s panem ministrem v tom, že původně insolvenční zákon jde správným směrem a je nespornou skutečností, že doprovodný a implementační zákon, který dnes projednáváme, je zcela jinou a určitě kvalitnější normou než ta, která nám byla předložena před poslaneckými volbami, který jsme tady právem zamítli.

Přistupují k tomu z toho důvodu, že i tato norma vykazuje některé chyby. Jak bylo řečeno, nejsou nijak fatální a celou řadu z nich nemohl ovlivnit předkladatel z toho důvodu, že například k části 80 zákona o DPH, kde v bodu 3 označení odstavce číslovkou 11, by se mělo nahradit číslovkou 12 proto, že do zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů do ustanovení § 99 byl vložen nový odstavec 11 a dosavadní odstavec 11 byl nově označen jako 12. Znamená to, že zákon, který dnes projednáváme, se odkazuje na jiný odstavec a tím je celé ustanovení neúčinné. Tuto záležitost předkladatel ovlivnit nemohl.

Bylo tady řečeno, že části, které se týkají daňových zákonů, běžně ministerstvo financí předkládá tak, že se zapomíná na přechodná ustanovení, nedodává je tam, a potom je vysvětluje metodikou. Myslím si, že tento postup správný není. K celé řadě zákonů existují daňoví poradci, kteří radí daňovým poplatníkům, jak tento systém užít. Musím konstatovat, že toto předkladatel těžko může ovlivnit a je to ustálená praxe ministerstva financí, se kterou nesouhlasím.

Takových chyb, o nichž jsem tady mluvila, je tam celá řada. Stojíme teď před rozhodnutím, zda chyby opravit nebo neopravit. Velmi musím říci, že velmi často podléháme několika mýtům při projednávání v Senátu.

Mýtus č. 1 je, že zákon velmi spěchá. Každý zákon velmi spěchá. Senátu je vyhrazeno v legislativním procesu zanedbatelná lhůta 30 dnů. Pokud víme, že zákon má chyby, měli bychom ho opravit. Myslím si, že i tak by bylo možné stihnout lhůtu 1. 1. 2008.

Pokud jsme tady v situaci, že je nám předkládána naléhavost a nutnost zákona a neopravíme chyby, do jisté míry se zbavujeme svého práva, které nám stanovuje ústava.

Dalším mýtem, který tady běžně slyšíme je, že legislativně technické nepřesnosti se odstraní aplikací a na meritum věci nemají žádný vliv. Chtěla bych v této souvislosti připomenout, že jsme tady kdysi museli schválit novelu zákona o investičních pobídkách, která spočívala v tom, že jsme museli doplňovat jediné interpunkční znaménko.

Dalším mýtem, který tady je, je, že se chyby odstraní novelizací. Já musím říci, že také s tímto mýtem mám osobní problém, protože si myslím, že není jasné, kdo a kdy příslušnou novelizaci předloží a jakým způsobem bude projednána, jakým způsobem projde Poslaneckou sněmovnou a už vůbec si potom nevím rady s tím, že podle původního zákona vzniknou nějaké vztahy a ty jsou potom těmi dalšími novelizacemi měněny a otázka je, jestli to je správný postup.

Čili já si myslím, že v tuhle chvíli jsou tam chyby, o kterých tady bylo řečeno, že nejsou fatální, možná, že nejsou fatální, ale víme o nich. Já jsem přesvědčena o tom, že by bylo mnohem rozumnější je opravit než se spolehnout na to, že se odstraní aplikací apod.

Proto vám navrhuji, abychom postoupili návrh zákona do podrobné rozpravy a já jsem připravena vám předložit pozměňovací zákony, které se rozhodně netýkají meritu věci, které nejdou do věcné podstaty toho zákona, které si pouze kladou za cíl odstranit jednotlivé chyby. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji vám, paní kolegyně, slovo má paní senátorka Jiřina Rippelová. Prosím, paní kolegyně, máte slovo.

Senátorka Jiřina Rippelová: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, já bych chtěla navázat na slova paní senátorky Paukrtové a chtěla bych úvodem říci, že nemám nic proti koncepci insolvenčního zákona. Nicméně některé chyby, které se v něm objevily, a zejména z těchto pro mne nepochopitelných a to dost v tomto případě zkrácených lhůt, se chci věnovat 61. části zákona a chtěla bych vás požádat, aby byla připuštěna podrobná rozprava, ve které bych chtěla načíst pozměňovací návrh. Ten by se měl týkat zkrácení lhůty pro uplatnění mzdových nároků zaměstnanců zaměstnavatele, který se ocitl v úpadku. A věřte mi, že jednoměsíční lhůta je skutečně lhůta, kdy zaměstnanec, který je mnohdy dezorientován tím, co se kolem něho děje, navíc v případě, kdy sídlo firmy je na opačném konci republiky.

Protože tady zřejmě nebude vůle zabývat se tímto pozměňovacím zákonem v podrobné rozpravě, tak bych se přesto pana ministra chtěla zeptat, proč došlo ke zkrácení tříměsíční lhůty na jednoměsíční lhůtu a chtěla bych ho vyzvat k tomu, aby v případě, že návrh bude schválen v předložené podobě, tak aby byla předložena novela zákona, která tříměsíční lhůtu bude obsahovat a zákon o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele bude v tom původním návrhu.

Takže žádám, aby nebyl schválen návrh zákona v předložené podobě a aby byla umožněna podrobná rozprava. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně a prosím pana senátora Novotného, aby se ujal slova.

Senátor Josef Novotný: Tak ještě jednou a doufám, že už naposledy, vážení kolegové, já myslím, že se shodujeme s panem ministrem a s vámi se všemi, že starý konkursní zákon je špatný a že je potřeba změna. Tady jsem to nezpochybnil stejně tak, jako že nový insolvenční zákon je směřován evropským směrem. Já chci panu ministrovi odpovědět na to, jak mám být konkrétní.

Já jsem byl konkrétní v problematice, které se věnuji řadu let, v hazardních hrách. A následovalo trestní oznámení a všechny ty další kroky. Po roce a půl se nestalo nic. Byl sice obviněn náměstek Prouza, ale pak se zjistilo, že by museli být obviněni všichni. To znamená náměstek pan Šulc a moravský ředitel loterií. A tak když kradl jeden, tak na to umíme přijít, ale když kradou všichni, tak je z toho systém. A to se musí udělat nějak jinak.

Tak podobně je to v tomto případě a já budu hrozně rád, protože je všem jasné, co tady sedíte, že terminál je automat na druhou. Automaty reguluje zákon, ale terminál, daleko nebezpečnější věc, nereguluje nikdo. Může se vyvést mimo zákon. Čili já bych spíš to panu ministrovi vrátil, ať sjedná nápravu tady v obcházení zákona o loteriích, já mu k tomu přidám i posudky a daleko konkrétnější věci a budu rád, když se dostaneme někam a pohneme s tím.

V tomto případně bych mu konkrétně řekl jenom, ať se podívá směrem do Brna, kde se tento zákon připravoval. Možná ho něco napadne. V této chvíli je to vše. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego, a teď je přihlášen k vystoupení pan kolega Štěch.

Senátor Milan Štěch: Děkuji, pane předsedající, pane ministře, já se přikláním k tomu, že insolvenční právo, úpadkové právo potřebuje zásadní změny a myslím si, že před dvěma, třemi lety se vykročilo správným směrem a mohu potvrdit, vím o tom, že nad úpadkovým právem, nad insolvenčním zákonem konkrétně, myslím, pracovala skupina parlamentní, vládní, tehdy v širokém politickém spektru a nebylo to předmětem zásadního politického boje. Myslím si, že tam byla na všech stranách určitá shoda najít kompromis. Já si myslím, že možná pan ministr drobet přehnal, když hovořil o tom, že kdyby volby nedopadly, jak dopadly, že bychom tu žádný zákon neměli. Já myslím, že to pravda není, že bychom měli zákon podobný a že by samozřejmě možná na to byly zase drobet jiné pohledy z opozičních lavic, ale to patří k věci.

Já bych chtěl navázat ve svém vystoupení na to, co tady říkala kolegyně Rippelová, protože jsem měl pocit, že pan ministr se úplně neorientoval. Hovořím konkrétně k bodu 4 části 61., kde došlo k tomu, že se lhůta tří měsíců pro uplatnění mzdových nároků zaměstnanců u příslušného úřadu práce v případě, že zaměstnavatel před vyhlášením konkursu nevyplácel řádně mzdy, snižuje ze tří měsíců na jeden měsíc. Tato úprava byla do našeho právního řádu před několika lety, už je to dost let zpátky, zavedena z důvodu, že existuje směrnice, která ukládá členským zemím, aby pro případ takovéto situace ochránily tuto skupinu občanů, zaměstnanců, protože oni v té době de facto nemají možnost, když pracovali, se zajistit jinak, a stejně by většinou zůstali na bedrech státu, ale v jiném systému, tzn. sociálním, kde tato lhůta byla bez jakékoli diskuse ze tří měsíců změněna na jeden měsíc.

Já jsem ještě včera navečer pátral, jak se to narodilo. V připomínkovém řízení k zákonu, které už probíhalo před pomalu dvěma roky, tento návrh nebyl. Tam byly tři měsíce, tam se nic neměnilo. Ovšem když bylo vypořádání připomínkového řízení, tak pravděpodobně, jak jsme zjistili, někdo z MPSV resp. představitel MPSV v rámci připomínkového řízení toto uplatnil a v tichosti to prošlo. Domnívám se, že to byl určitý lobbing buď úřadu práce, nebo České správy sociálního zabezpečení a nemohu to nazvat jinak, než že mi to připadá, že je to snaha zjednodušit si práci.

Uvědomme si, že když firma jde do konkursu, tak většinou je v ní na straně zaměstnanců hrozný zmatek. Oni se většinou bojí konkursu, oni ho nechtějí, bývají ti poslední, kteří dávají návrh na konkurs. Většinou jim managementy slibují, že je později vyplatí, že jim doplatí a oni většinou sice s nedůvěrou, ale spoléhají na ně, aby to nebyli oni, kdo udělají ten rozhodující krok, kdy jim firma přestane dávat možnost si vydělávat na chléb vezdejší. A mám obavu, že jednoměsíční lhůta, zejména u firem, které mají třeba působnost na řadě míst v republice, je skutečně velice krátká a že to není uděláno dobře.

Takže skutečně, kdyby to bylo možné tady prosadit, aby se tam nechala lhůta tří měsíců. Pokud by prošel návrh, aby se to schválilo, tak bych chtěl požádat pana ministra, aby se na to podívali, a pokud nebudou pádné důvody, resp. prověřili, proč tam byly tři měsíce, nebylo to tam dané náhodou, já myslím, že to tam bylo dáno z těch důvodů, které tady popisuji, tak aby lhůta tři měsíce, resp. i třeba kompromis, jak tu říkal kolega Novotný, dva měsíce, byla lhůta vrácena. Přece to má sloužit lidem, kteří jsou velmi postiženi tím, že přijdou o práci, nemají na zajištění své obživy prostředky a de facto by je ve své působnosti směrnice do určité míry v našem prostředí mohla omezovat, sužovat. Takže tolik k tomu problému, o kterém tady hovořila už moje kolegyně. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego a prosím pana senátora Adamce.

Senátor Ivan Adamec: Děkuji, pane předsedající, dámy a pánové, já už jen stručně. Chtěla jsem říci, že skutečně, co se týká politické shody nebo neshody, nepadlo to tady ve zpravodajských zprávách, ale tento návrh zákona byl ve Sněmovně schválen 142 hlasy ze 146, z čehož asi ti čtyři měli zasunutou kartu a nebyli přítomni ve Sněmovně, takže to skutečně je na tom řekl bych politická shoda a dál to nechci rozebírat. Ovšem právě já jsem hovořil v té krátké řeči o tom, že ty velké firmy, právě pro ně je tento nový způsob nového insolvenčního zákona velmi dobrý právě v tom, že konkurs nebo konkursní řízení automaticky neznamená likvidaci firmy. Tam se mělo právě u těchto velkých firem oddělit zdravé jádro od nezdravého a uplatňovat tam sanační princip, který právě chrání zaměstnance. To si myslím, je velmi důležité říci, to je jedno gró tohoto návrhu zákona.

Jinak kolegovi Novotnému, prostřednictvím pana předsedajícího, bych chtěl sdělit, že já jsem členem věřitelského výboru firmy, která dluží město peníze, sedm, deset let a konec konkursního řízení je v nedohlednu a peníze také. Ty už tam dávno nejsou. Jediný, kdo na tom vydělal, byli oddělení věřitelé státních organizací a samozřejmě správce konkursní podstaty. Přeji vám, abyste někdy viděli, jak se může podle starého zákona změnit správce konkursní podstaty. Věřitelé si mohou říkat, co chtějí, nikdo na ně nedá.

Chci říci, že právě tento nový návrh zákona nechtějí konkursní správci a nechtějí ho někteří konkursní soudci. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Pan kolega Adamec byl poslední přihlášený do obecné rozpravy. Kolega Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, opravdu stručnou poznámku. K tomu, aby to tak nevypadalo, tak my jsme návrh paní senátorky Rippelové ve lhůtě skutečně projednávali velmi zodpovědně v ústavněprávním výboru. V podstatě jsme se s nim ztotožili, a když jsme vzali v úvahu všechny okolnosti tohoto zákona, tak jsme konstatovali a konstatovalo i Ministerstvo spravedlnosti prostřednictvím pana náměstka, že tato připomínka bude vzata v úvahu stejně jako všechny ostatní, které byly vzneseny, a při nejbližší novele, o čemž jste jistě přesvědčeni, že bude vzápětí velmi brzy následovat, tam budou tyto připomínky zapracovány. Takže to jenom na okraj, že to nebylo tak, že někdo někoho převálcoval a nebral. My jsme si uvědomovali, že to je vážná věc a brali jsme ji v úvahu a když jsme to dali na váhu, tak se nám zdálo, že to není to, kvůli čemu bychom měli ten zákon vracet. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego, a teď skutečně již nikdo není přihlášen do obecné rozpravy, takže obecnou rozpravu končím. Pane ministře, prosím, máte slovo, abyste se vyjádřil k rozpravě.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil: Děkuji, vážený pane předsedající. Mne velmi mrzí, že zde pan senátor Novotný na mou výzvu nereagoval, já jsem se nedozvěděl, kdo z úředníků Ministerstva spravedlnosti vytváří dojem, že nejedná čestně a že tu je nějaké podezření, možná dokonce i z korupce, resp., budu citovat doslova, že nejedná nezištně za stát. To jsem si zapsal jako terminus technicus z vystoupení pana senátora. Čili bych dál trval na tom, že žádám, možná interně, když to nejde veřejně, aby mi ty informace byly předány, jinak budu písemně žádat pana senátora, aby se úředníkům Ministerstva spravedlnosti omluvil, protože si myslím, že je třeba dodržovat určitou štábní kulturu i na půdě zákonodárného sboru, kde může zákonodárce ať dolní či horní komory v zásadě říci cokoli, tak si myslím, že určitá štábní kultura a slušnost by se měla dodržovat, i když zákon umožňuje říci cokoli. To je tedy jenom na okraj k tomu, co bylo řečeno panem senátorem Novotným.

K tomu, co bylo řečeno v rámci diskuse a zvláště pak paní senátorkou Rippelovou. Já v tuto chvíli nechci zde polemizovat o to, jestli lhůta má být jeden měsíc nebo tři měsíce, to opravdu nechci tady rozebírat. Já si myslím, že lhůta jeden měsíc pro občana pro to, aby učinil určitý právní úkon je dostatečná, podíváme-li se na to, kolik má dnů občan na to, aby podal i ve třeba velmi fatálních věcech odvolání, aby se vyjádřil v rámci správního řízení atd., tak lhůty jsou v zásadně vždycky do jednoho měsíce.

Proč by měl mít občan kratší lhůtu, aby podal odvolání ve své trestní věci, která na jeho dopad může mít zcela fatální charakter, je-li odsouzen za nějakou závažnou trestnou činnost, než když uplatňuje určitý nárok v rámci tohoto speciálního právního předpisu.

Jinými slovy, já tím nechci říci, že to nemá být opět tři měsíce, jenom říkám, že to je složitější a že MPSV, a nechci mu tu nyní dělat arbitra, určitě nějaký důvod pro tuto změnu bylo. Nicméně mohu slíbit, že bude-li připravována, jako, že bude, další úprava, tímto tématem se můžeme podrobněji zabývat. Nechci však slíbit, že přineseme onu původní úpravu, protože já teď nemohu říci důvody resortního ministerstva, které tuto úpravu učinilo. Pouze konstatuji, že měsíční lhůta pro učinění právního úkonu např. pro aplikaci nároku v českém právním prostředí, v českém právním řádu, není ničím výjimečná, ba naopak patří k nim delší lhůta, uděláte-li si komparatistiku s jinými právními předpisy a já jsem například sáhl do oblasti podání opravného prostředku. Ale nechci to srovnávat, může někdo vystoupit a tvrdit, že to je něco jiného atd., ale říkám, že to je téma, kterému se dále můžeme věnovat.

Takže když to uzavřu: témata, která zde byla řečena, drobné úpravy, my se jimi budeme zabývat, mohu slíbit, že ty, které jsou nesporné, zapracujeme v příští novele, ty, které jsou diskutabilní, viz. třeba ona lhůta, o tom ještě můžeme vést diskusi. Já si také chci zjistit u kolegů ze sociální demokracie, proč to na plénu podpořili a nebyl to pro ně problém, je vidno, že to asi není takový spor ani ideový, spíš je to možná věcný problém a v žádném případě to nechci nyní zlehčovat. Já slibuji, že se tím budeme zabývat. Ale zase chci být korektní, nechci slíbit, že to opravíme, to by asi nebylo úplně korektní v tomto směru. Ale to téma nezasuneme.

To je asi tolik obecně. Já chci jenom říci na závěr, jestli dovolíte, protože to téma mělo mít trošku obecný charakter diskuse o tom, jak mají vypadat právní předpisy, tak přátele, nežijme v iluzi, že se nám někdy podaří přijmout právní předpis bez chyb. Přemýšlejme o tom, jestli chyby, které tam jsou, způsobují neaplikaci právního předpisu nebo aplikaci odlišnou od úmyslu zákonodárce. Pokud nikoli, neříkám, že máme být velkorysí, ale smiřme se s tím, že právní předpisy vždycky budou mít chyby. To je obecná replika, dovolím si říci trochu provokativně, byť byste možná z úst ministra spravedlnosti měli slyšet jiné věci, ale bylo by to vytváření utopie, kdybych vám tvrdil něco jiného, takže se spíš zabývejme, jestliže problémy, které tu byly vzneseny a na které bylo upozorněno a já za to děkuji, opravdu lze v praxi odstranit, např. podzákonným právním předpisem Ministerstva financí anebo nelze. To je podle mne ta rovina diskuse, o kterou vás prosím a kterou bychom měli řešit.

Co je odstranitelné aplikací případně jinými instrumenty práva, to prosím nechť je odstraněno, ale v další novele to jako jistou purizaci toho právního předpisu můžeme doodstranit. Tak to jsem si dovolil ještě takto říci.

A k tomu, co zde bylo řečeno, že všechny právní předpisy spěchají – ona je doba hektická, většina právních předpisů spěchá, ale věřte, že tento právní předpis, opravdu, a to je vzkaz paní senátorce Paukrtové, která mne nyní neposlouchá, že tento právní předpis opravdu spěchal trošku více než ty jiné díky tomu, že 1. 1. to musíme nějakým způsobem spustit, a budu prosit jak vládní strany, tak opoziční strany, abyste vůči nám byli shovívaví, protože to bylo společné dítě, které má mnoho vad, a musíme ho společně vychovávat a napravovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře, ptám se pana kolegy Adamce, zda se chce vyjádřit k rozpravě. Nechce. Pan kolega Volný jako garanční zpravodaj.

Senátor Jaromír Volný: Já bych se na závěr v rámci takového celkového zhodnocení zastavil u dvou vystoupení. V prvé řadě vystoupení pana senátora Novotného, a tady bych podpořil pana ministra, že tento zákon je zcela jiný a nesrovnatelně lepší než ten, který jsme tady na jaře roku 2006 zamítli z těch důvodů, jak jsem o tom mluvil ve své zpravodajské zprávě. Já vám tady přečtu, jak probíhalo třetí čtení v PS toho tehdejšího, míním toho, co jsme my zamítli, tehdejšího zákona, probíhala diskuse v PS, kde mohu citovat pasáž:

V průběhu třetího čtení, které se konalo dne 19. dubna 2006, podala poslankyně Parkanová návrh na zamítnutí, který odůvodnila mj. tak, že již v průběhu projednávání tohoto tisku v ústavněprávním výboru jsme byli naším legislativním odborem upozorněni na skutečnost, že návrh novelizuje v celé řadě případů návrhy, které jsou souběžně novelizovány z jiných důvodů a tak hrozí celá řada kolizí a těžko předvídatelných důsledků. Je více než zřejmé, že výsledkem bude legislativní zmetek, který bude nutné zcela zásadně znovu opravovat. Tolik paní poslankyně Parkanová 19. dubna 2006.

Je nutno říci, že s tímto požadavkem neuspěla v PS, návrh nebyl zamítnut, byly k němu přidány přílepky, jak už tady o tom hovořil pan ministr, takže srovnávat tehdejší návrh, který k nám přišel, s tímto dnešním návrhem, a tázat se, co celou tu dobu dělalo ministerstvo spravedlnosti, takže si myslím, že to správné není.

Dále ještě k panu senátorovi Novotnému. Já jsem byl zpravodajem všech tří tisků, tzn. návrhu insolvenčního zákona a návrhu zákona o insolvenčních správcích i tohoto doprovodného tehdy a pokud pan kolega Novotný má námitky vůči vlastnímu insolvenčnímu zákonu, tak je otázka, proč je nepředložil tehdy, protože pokud si pamatuji, tehdy žádné takové námitky tady neměl.

Pokud jde o kolegyni Paukrtovou, to, co ona říká, je samozřejmě v zásadě pravda, že by se mělo všechno opravit do těch nejmenších detailů, ale je to otázka filozofická a praktická. Buď to budeme dělat vždy a za všech okolností a nebo to nemá cenu, protože já tu pozoruji za pět let, co jsem tady, různá volání v různých momentech jednak pro to, aby se tady něco do důsledků opravilo, ale pak se na druhé straně říká – ono to z těch a z těch důvodů prostě nejde. Vždyť to není tak dávno, kdy jsme schvalovali tuším nějaký zdravotnický zákon, kde hrozila České republice nějaká sankční pokuta ve výši snad několik miliard korun, jak tady někdo prohlašoval, já jsem to neověřoval, no a řeklo se, co můžeme dělat, přece si tu pokutu nenecháme prostě zaplatit, tak z těchto praktických důvodů to musíme schválit. Takže buď všichni a vždy anebo je to vždycky licitace podle toho, jak se to komu zdá důležité právně, prakticky, politicky případně jinak.

Takže tady bych svou řeč ukončil. Já si myslím, že skutečně v této situaci je nejlepším řešením návrh zákona schválit, jak ostatně oba výbory nám doporučily, čili máme dvakrát z výborů návrh schválit. Pan senátor Novotný řekl, že to nepodpoří, ale nechápal jsem to tak a myslím, že nepodal návrh na zamítnutí. A bylo tady několikrát voláno po tom, aby byl návrh zákona propuštěn do podrobné rozpravy z důvodu podání pozměňovacích návrhů.

Takže moje konečné doporučení je návrh zákona schválit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. O tomto návrhu budeme hlasovat.

Kolegyně a kolegové, zahajuji hlasování. Kdo je pro schválení tohoto návrhu zákona? Kdo je proti návrhu?

Hlasování číslo 36, registrováno 59, pro 41, návrh byl schválen.

Děkuji, pane ministře, děkuji, kolegové zpravodajové. To bylo naše dnešní poslední hlasování. Zítra zahajujeme v 9.00 hodin, prosím. Dobrou noc.

(Jednání přerušeno v 19.22 hodin.)