Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

text o uhlí

Těsnopisecká zpráva

ze 7. schůze Senátu

Parlamentu České republiky

(1. den schůze – 18. července 2007)

(Jednání zahájeno ve 13.04 hodin.)

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Vážení kolegyně, vážení kolegové, milí hosté, dovolte, abych vás přivítal na 7. schůzi Senátu.

Tuto schůzi jsem svolal na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, týká se to vždy ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů.

Pozvánku jste dostali s dostatečným předstihem.

Z dnešní schůze se omlouvají senátoři Karel Schwarzenberg, Jaromír Štětina, Jiří Šneberger, Pavel Čáslava, Petr Pithart, Ludmila Müllerová a Pavel Sušický.

Pokud nemáte vlastní hlasovací karty, náhradní jsou k dispozici v předsálí Jednacího sálu.

Nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby to byli pan kolega Jaromír Jermář a pan kolega Josef Novotný. Má někdo připomínky k tomuto návrhu? Není tomu tak, proto přistoupíme k hlasování.

Hlasujeme o ověřovatelích, jak jsem je navrhl. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 1 ukončeno. Přítomno 60, kvórum 31, pro 56, proti nikdo.

Návrh byl schválen a za ověřovatele 7. schůze Senátu jsme zvolili senátory Jaromíra Jermáře a Josefa Novotného.

A nyní přistoupíme k projednání pořadu 7. schůze Senátu. Návrh na změnu a doplnění máte na svých lavicích. Tento návrh vychází z usnesení Organizačního výboru, který navrhuje za prvé doplnit na pořad 7. schůze tyto body:

a) senátní tisk č. K 19/06 – Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu – výsledky přezkumu strategie Společenství na snižování emisí CO2z osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel projednávat ve čtvrtek 19. července jako první bod odpoledne,

b) senátní tisk č. N 30/06 projednat ve středu 18. července jako pátý bod po 15.00 hod.,

c) senátní tisk č. K 28/06 – Zelená kniha – projednat ve středu 18. července jako šestý bod po 15.00 hod.,

d) návrh na prodloužení lhůty pro projednání návrhu senátního návrhu zákona senátorky Soni Paukrtové o výplatě dodatečných náhrad klientům některých bank /senátní tisk č. 74/ projednat jako předposlední bod našeho pořadu,

e) senátní tisk č. 92 – Výroční zpráva Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových za rok 2006, a to na poslední místo pořadu.

Za druhé projednat body:

a)? senátní tisk č. 51 ve středu 18. července,

b)? senátní tisk č. 94 projednat ve středu 18. července jako první po 15.00 hodině,

c)? senátní tisk č. 86 projednat jako druhý bod po 15.00 hodině,

d)? senátní tisk č. 82 projednat jako třetí bod po 15.00 hodině,

e)? senátní tisk č. 83 projednat jako třetí bod po 15.00 hodině,

f)? senátní tisk č. 48 projednat jako sedmý bod po 15.00 hodině,

g)? senátní tisk č. 49 projednat jako osmý bod po 15.00 hodině,

h)? senátní tisk č. 89 projednat ve čtvrtek 19. července jako první bod jednání,

i)? senátní tisky č. 31 a 32, které předkládá ministryně Džamila Stehlíková, projednat ve čtvrtek 19. července jako první dva body po 10.00 hodině,

j)? senátní tisky č. 88 a 50 projednat ve čtvrtek 19. července jako první dva body po 11.00 hodině.

Ptám se, jestli máte návrh na doplnění. Jenom upozorňuji, že všechno, co jsem tady četl, je určité zbožné přání, a je v podstatě na nás, jak dalece dnes a zítra do 19.00 hodiny naložíme s těmito body. Předpokládám, že pokud bychom je neprojednali v tomto termínu, předkladatelé se buď nechají zastoupit, nebo budou jejich body projednány v jiném termínu.

Přesto máte předložen tento návrh. Hlásí se kolega Jiří Zlatuška.

Senátor Jiří Zlatuška: Vážený pane předsedo, mám návrh na změnu pevného zařazení dvou bodů, a to senátních tisků č. 83 a č. 85, aby byly zařazeny na 27. července 2007.

Důvod je ten, že tak, jak byly dodány, nerespektují ustanovení 101 odst. 2 usnesení, které Senát v tomto volebním období přijal, a domnívám se, že by měl být vládě dán čas na to, aby doplnila oba tisky adekvátním způsobem. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Omlouvám se, řešil jsem technické věci. Pane kolego, můžete zopakovat čísla návrhů a vaši představu? Omlouvám se.

Senátor Jiří Zlatuška: Tisky 83 a 85 pevně zařadit na 27. července, je to poslední pracovní den před uplynutím lhůty, aby byl čas pro to, aby vláda splnila požadavek, který jsme k ní formulovali v usnesení 101, odstavec 2 z 6. funkčního období Senátu. Pokud bychom toto neudělali, budeme porušovat vlastní usnesení.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: O slovo se hlásí kolega Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig: Nejsem si jist, zda jste četl návrh, který jsme dopoledne projednali ve výboru pro záležitosti EU a přijali usnesení, které budeme doporučovat plénu Senátu k přijetí a které se týká senátního tisku K 027/06. Jde o Zelenou knihu, evropský výzkumný prostor nové perspektivy. Chtěl jsem požádat, zda by bylo možno zařadit tento tisk ještě na tuto schůzi k tiskům, které bude projednávat paní ministryně Kuchtová.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Tento doplněk Zelená kniha dát do bloků paní ministryně Kuchtové.

Nikdo se další nehlásí, nechám tedy nejprve hlasovat o bodech, které byly doplněním návrhu Organizačního výboru. Začnu návrhem kolegy Sefziga, tzn. zařadit bod „Zelená kniha“ do našeho programu a dát to do bloku paní ministryně Kuchtové. Pro jistotu vás všechny svolám.

Zahajuji hlasování o návrhu kolegy Sefziga. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování číslo 2 ukončeno. Registrováno 64, kvorum 33, pro 61, proti jeden. Návrh byl schválen.

Hlásí se pan senátor Jiří Zlatuška.

Senátor Jiří Zlatuška: Říkal jsem den před lhůtou, čili na 25., nikoli na 27.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Je to oprava vašeho návrhu. O tomto návrhu budeme hlasovat – tisky 83 a 85 zařadit na 25. 7. Je to návrh kolegy Zlatušky.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, rovněž zvedne ruku.

Hlasování číslo 3 ukončeno. Registrováno 66, kvorum 34, pro 12, proti 18. Návrh byl zamítnut.

Nyní budeme hlasovat o celém bloku tak, jak přišel z Organizačního výboru doplněný o bod, který byl schválen, tzn. od kolegy Sefziga – Zelená kniha.

Zahajuji hlasování o změnách v pořadu. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování číslo 4 ukončeno. Registrováno 66, kvorum 34, pro 62, proti jeden. Návrh byl schválen. Tím končím projednávání bodu, který se nazývá pořad našeho jednání.

Jsme u prvního bodu, kterým je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon),

ve znění pozdějších předpisů

Senátní tisk č. 84. Prosím pana poslance Waltera Bartoše, aby nás seznámil s tímto návrhem zákona. Máte slovo, pane poslanče.

Poslanec Walter Bartoš: Vážený pane předsedo Senátu, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, jsem velmi poctěn, že mohu v tak krátké době podruhé vystoupit v horní komoře. Tentokrát je to se zákonem, který odkládá společnou část maturitní zkoušky. Je to zákon, který zvedl velice výrazně mediální hladinu a je to zákon, který se dotýká v tomto roce přibližně 90 tisíc dětí, čili týká se velkého počtu rodin.

Rád bych se vrátil do roku 2004, kdy byl přijat nový školský zákon. Tento nový školský zákon byl v Poslanecké sněmovně přijat pouze jedním hlasem. To chci podtrhnout, protože takto se zákony týkající se oblasti vzdělávání přijímat nemají. Ve vyspělé Evropě je zvykem, že se takové zákony přijímají konsensuálně, protože není možné měnit podmínky ve vzdělávání podle toho, jak dopadly volby a jaká je politická reprezentace. Tento zákon musí být daleko stabilnější, protože vzdělávání není oblastí, kde můžeme dělat změny ze dne na den, je to věc, která má delší časové dimenze. Bohužel takto přijatý zákon v sobě nese spoustu problematických ustanovení, která teď musíme velice komplikovanou a složitou cestou řešit.

Připomenu jako první např. jedna přihláška na střední školu. Pokud chápeme vzdělání jako službu občanovi k tomu, aby prožil úspěšně osobní a pracovní život, tak musí existovat nějaká volba. Jedna přihláška určitě volba není, a je tedy problém.

Druhý problém např. výstupní hodnocení na základní škole, které se odvolává na jakési velmi vágní pojmy a které může tomu dítěti, které odchází ze základní školy, velmi zkomplikovat život. Problém další.

Problémem jsou např. i limity pro malé vesnické školy, limity minimálního počtu žáků, které mohly způsobit to, že obec chce školu, rodiče chtějí školu, škola se dostala pod limit, obec to ráda zaplatí, ale stát řekne, my tu školu rušíme. Problémem je i bezplatný poslední ročník mateřské školy, byť se to tváří sociálně, tak je to přesně naopak.

Jedním z problémů v tom školském zákonu je také to, co veřejnost nazývá státní maturitou, jinak v zákonu je to nazýváno společnou částí maturitní zkoušky. Ten problém spočívá v tom, že tato zkouška není připravena a v Poslanecké sněmovně jsme vedli docela vážnou a bouřlivou debatu. Nakonec jsme se shodli na tom, že tato zkouška má být odložena. Proč tedy tuto zkoušku odkládat?

Za prvé školský zákon zakotvil, že společná část maturitní zkoušky, jinými slovy poprvé centrálně zadávaná část maturity je vázána na tzv. rámcové vzdělávací programy. Dokonce se ve školském zákonu píše, že účelem maturitní zkoušky je ověřit, jak studenti dosáhli cílů, stanovených rámcovým vzdělávacím programem. A teď nastává ten problém. Žádné rámcové vzdělávací programy nejsou a studenti se podle těchto programů nevzdělávají. Není možné něco ověřovat, když se studenti podle toho nevzdělávali. Tato legislativní disproporce byla dva nebo tři měsíce po přijetí zákona odstraněna, resp. jakoby odstraněna novelou, že studenti budou maturovat podle stávajících dokumentů. Nicméně problém to neřeší, protože společná část maturitní zkoušky předpokládá, že studenti, že na ně budou kladeny nároky na všechny stejné, na všechny maturanty z nějakého společného obsahového jádra. To ale neexistuje, protože u nás existují tři typy vzdělávacích programů, tj. ten gymnaziální, druhý středně odborně školský, když to řeknu ve starém jazyku, průmyslovačko zdravotnicko školský, a ten třetí je středně odborně učilištní. Tyto programy nemají žádný průnik a je velice obtížné hledat pro to nějaké společné jádro. Proto není možné zkoušet studenty z něčeho, co neexistuje. Hrozí tak nebezpečí, že se při nastavení přiblížíte k nějakému typu toho vzdělávacího programu a poškodíte studenty z těch dvou dalších. To je první problém státní maturity.

Ten druhý problém, byť může být diskutabilní, považuji ho za velmi důležitý, je otázka jakési korektnosti vůči studentům. Studenti se dozvěděli teprve v druhém ročníku, že budou maturovat podle jiných podmínek. Jsem přesvědčen, že když někdo vstupuje do vzdělávacího programu, má vystupovat za stejných podmínek, za jakých do nich vstupoval. Není možné to měnit. Byť může někdo namítat, že na maturitu se studenti připravují poslední rok a stačí maturitní otázky. Já tento názor nesdílím a myslím si, že to nemá být.

Třetí problém, dopoledne jsem jej zmínil na senátním výboru, v Poslanecké sněmovně jej nikdo nezmiňoval, myslím si, že je také vážný. Stát poprvé zavádí standardizovanou centrálně zaváděnou společnou část, ale to je jenom jedna část maturitní zkoušky, ona dále bude trvat ta klasická maturitní zkouška v podobě tzv. profilové zkoušky, a pokud stát standardizuje tu první část a nestandardizuje tu druhou část, nastává problém, jakým způsobem tu maturitu vlastně budeme hodnotit. Bude ta profilová, ta klasická část pouze nějakým přívěškem, jakou bude mít váhu, jaké bude mít postavení, jak k ní bude přihlíženo. To bohužel také nikdo nevyřešil, a to já považuji za docela vážný problém při hodnocení.

A konečně poslední důvod, proč jsem přesvědčen s předkladateli, že maturitní zkouška má být odložena, spočívá v logistice. Tato zkouška není zajištěna, nikdy jsme ji nevyzkoušeli v plném rozsahu, to že probíhaly maturity nanečisto je sice pravda, nicméně v daleko menším rozsahu, než by předpokládala právě tato společná část maturitní zkoušky. A tak bychom se mohli nadít toho, že např. některé otázky uniknou. Stalo se tak v Maďarsku, stalo se tak také na Slovensku a myslím si, že máme mít logisticky toto perfektně prověřeno.

Tomu tak není, a proto jsme tento návrh zákona předložili. Sněmovna, a já jsem tomu rád, jej schválila napříč politickým spektrem, čili nebylo to jeden hlas jako školský zákon, a výsledkem je to, že navrhujeme, dámy senátorky a pánové senátoři, to, abychom odložili český jazyk, odložili cizí jazyk o dva roky a tu volitelnou část potom o roky čtyři. Já myslím, že je na zdůvodnění z mé strany asi všechno. Pokud v rozpravě bude mít někdo nějaký dotaz, rád odpovím. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Posaďte se, pane poslanče, ke stolku zpravodajů. Garančním a jediným výborem byl výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, který má usnesení jako tisk č. 84/1. Zpravodajem je pan senátor Zdeněk Janalík, kterého žádám o zpravodajskou zprávu.

Senátor Zdeněk Janalík: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, já navážu na pana poslance Bartoše, který nám jednoznačně a srozumitelně představil filozofii celého problému. Já bych pouze doplnil tyto náležitosti:

Novela sice neřeší podstatu problému. Přestože neřeší podstatu problému, přestože obsahuje formální chyby, viz stanovisko našeho legislativního odboru, přesto je přínosná, neboť dle mého názoru může vytvořit časový prostor pro diskusi o té skutečné podstatě problému. Ta podle mého názoru spočívá ve směřování k unifikaci vzdělávání, k potlačení jinakosti, tvořivosti, profilace škol a především k nadměrné administrativní náročnosti. Jediným deklarovaným cílem je úmyslně stanovená, dle mého názoru spíše nestanovená úroveň výstupu středního vzdělávání. Zde už pan poslanec poukázal na vysokou míru nesrovnatelnosti. Domnívám se, že v současné době příliš maturitní zkoušku démonizujeme, protože maturitní zkouška v 21. století má jiný smysl, než ho měla v 19. století.

A v neposlední řadě tento způsob ukončení studia zcela nekoresponduje s filosofií rámcových vzdělávacích programů, potažmo školních vzdělávacích programů. Myslím si, že zde si především musíme položit základní otázku, co je smyslem, co je cílem takovéto zkoušky. Mám pocit, že pokud má být cílem jen jistota, že nikdo nevybočí z řady a že raději budeme mít všechny srovnané a nikoho, kdo by nějakým způsobem byl jiný, tak tedy je to málo.

Přesto doporučuji předloženou novelu zákona schválit, a to především z těchto důvodů: Jak už bylo řečeno, maturitní zkouška v této podobě a v tomto okamžiku není připravena pro realizaci ani po stránce věcné, tedy obsahové, ani po stránce organizační, ani po stránce administrativní. Co považuji také za důležité – maturitní zkouška a jakákoliv její úprava, nebo resp. jakékoliv vstoupení do této novely, způsobí zpoždění vzhledem k 1. září tohoto školního roku, Já se domnívám, že žáci, učitelé i ředitelé škol by měli 1. září vědět, co ten školní rok bude obsahovat, co je v tom školním roce čeká, neměli by se to dozvídat v průběhu rozehraného zápasu, řečeno sportovní terminologií. Tedy navrhuji stejně jako Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice schválit návrh zákona ve znění, postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobře, děkuji, pane kolego. Rovněž se posaďte a já se ptám, jestli podle § 107 našeho jednacího řádu někdo navrhuje návrhem zákona se nezabývat. Nikdo se nepřihlásil, takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se mi rovněž nikdo nehlásí, tak v tom případě ji končím. Nemá cenu se ptát pana předkladatele i zpravodaje na názor na něco, co neproběhlo. Mám jediný návrh, a to je souhlasit s danou předlohou.

Návrh je schválit. O tom teď zahajuji hlasování.

Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 5 ukončeno, registrováno 66, kvorum 34, pro 58, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji, pane poslanče, děkuji i zpravodaji, a končím projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 140/1961 Sb.,

trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů

Senátní tisk č. 85. Poprosím pana poslance Milana Bičíka, aby nás seznámil s návrhem zákona. Mikrofon je váš, pane poslanče.

Poslanec Milan Bičík: Vážený pane předsedo, paní senátorky, páni senátoři. Dovolte, abych vám jménem předkladatelů alespoň ve zkratce zdůvodnil návrh na změnu zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon ve znění pozdějších předpisů, návrhu, který prošel v Poslanecké sněmovně velkou většinou hlasů přítomných, který jste obdrželi jako senátní tisk č. 85.

Návrh obsahuje dílčí změnu v dosavadním § 205 trestního zákona, dosud nazvaného ohrožování mravnosti a dva nové paragrafy jednoznačně vymezují skutkovou podstatu trestného činu přechovávání dětské pornografie a zavádějí skutkovou podstatu trestného činu zneužití dítěte k výrobě pornografie.

Náš návrh byl motivován několika důvody za prvé závěry Světového kongresu OSN ke komerčnímu sexuálnímu zneužívání dětí, obsahem rámcového rozhodnutí Rady unie č. 204/68, o boji proti pohlavnímu vykořisťování dětí a dětské pornografii a kromě jiného také bodem 12 Národního programu boje proti komerčnímu sexuálnímu zneužívání dětí na rok 2006 – 2008, schváleného usnesením vlády ČR z loňského roku č. 949.

Druhým důvodem byla skutečnost, že doporučené termíny přijetí opatření vyplývající ze závěrů výše uvedených jednání, nebyly dodrženy, a to s příslušnými negativními důsledky v dané oblasti, o kterých bylo například v průběhu projednávání tohoto návrhu informováno v médiích v souvislosti se spoluprácí vyšetřovacích orgánů ČR, Rakouska, Itálie nebo Španělska.

Dalším důvodem byla snaha napomoci urychlenému řešení situace využitím Poslanecké iniciativy a pak snahou předkladatelů upozornit v souvislosti s projednáváním tohoto návrhu na celkově nedostatečnou ochranu dětí a mládeže před – na nich páchanými – trestnými činy. Jak už to u podobných návrhů řešících úzkou specializovanou oblast širokého zákona bývá, navrhovatelé se nevyhnuli široké diskuzi. Ta přestože návrh vycházel v podstatě z příslušného ustanovení návrhu nového trestního zákoníku, projednávaného oběma komorami Parlamentu v minulém volebním období – jak Poslanecké sněmovny, tak Senátu – se nevyhnulo zopakování všech dosavadních, ale také se nevyhnulo novým argumentům pro a proti.

Návrh byl na základě této diskuze několikrát upravován až do poslední verze, která byla v Poslanecké sněmovně přijata velkou většinou, když ze 150 poslanců návrh 136 podpořilo a nikdo nebyl proti.

Co je podstatou návrhu? V dosavadním § 205 mj. řazení odstavců, drobných úprav a změny názvu dochází ke zvýšení horní hranice trestní sazby o jeden rok u nového odstavce 2, zvýšené horní hranice trestu u odstavce 3 a do podmínky uplatnění odstavce 3 je nově zařazeno získání značného prospěchu pachatelem trestného činu. Nově pak je zařazen odstavec 4 zabývající se pachatelstvím v rámci organizované skupiny působící ve více státech a získání prostředků velkého rozsahu.

Nový § 205a v kombinaci s dalšími ustanoveními trestního zákona podle názoru předkladatelů – domnívám se, že většiny z PS a Ministerstva spravedlnosti – řeší přijatelně otázku v přechovávání dětské pornografie a reaguje tedy na citované rámcové rozhodnutí Rady Evropské unie a příslušný bod také citovaného usnesení vlády a jeho přílohy.

Nově navrhovaný § 205b považují předkladatelé za stěžejní, neboť reaguje na dosavadní téměř beztrestnost těch, kteří děti přímo zneužívají k výrobě pornografických děl, na přímém zneužití dětí se podílejí a nebo z takových děl značně kořistí. Také zde jsou podle okolností hranice trestních sazeb rozlišeny podle závažnosti stupně společenské nebezpečnosti, a to v celkovém rozpětí od jednoho až po osm let odnětí svobody v těch nejzávažnějších případech.

Chtěl bych vás, vážené paní senátorky a páni senátoři, ujistit, že v průběhu projednávání návrhu a jeho změn předkladateli navrhovatelé pozměňovacích návrhů spolu úzce spolupracovali jak s Ministerstvem spravedlnosti, tak s předními odborníky na trestní právo, legislativci, s dalšími zainteresovanými a že výsledný návrh, který leží před vámi, je vyvážený, a to tak, aby vyhověl požadavkům mezinárodně platných dokumentů a dokumentů přijatých na úrovni České republiky, aby chránil práva těch, proti kterým je trestná činnost v této oblasti vedena, tedy práva dětí a aby nadměrně nepoškozoval práva těch, proti kterým je velmi mimo jiné zdánlivě namířen. Tady mám na mysli skutečně minoritní skupinu osob pedofilního zaměření, využívající dětskou pornografii k sexuálnímu uspokojení nebo motivaci, nebo mám na mysli občany obávající se případných trestných důsledků záměrné provokace spočívající ve zneužití moderní komunikační technologie a techniky.

Potřebné pojistky k tomu vytváří jiné v obecné části trestního zákona, ať už v úvodní části § 3, 4, § 23 až 28, § 33 a 34 a některé další trestního zákona.

Pro ty z vás, kteří se danou problematikou podrobně nezabývají, bych rád sdělil, že po hlasech veřejnosti, po projednání návrhu v Poslanecké sněmovně zcela jednoznačně převažují souhlasná stanoviska, a to včetně elektronické diskuze na různých webových stránkách, které jak víte, bývá někdy i velmi neformální.

Prosím vás proto paní senátorky a páni senátoři, abyste svým hlasem návrh podpořili a umožnili tak brzký vstup novely trestního zákona v platnost. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, posaďte se, pane poslanče, ke stolku zpravodajů. Garančním a jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona byl určen ústavně-právní výbor, který má usnesení č. 85/1, zpravodajem je pan senátor Petr Pakosta, ale předtím se přihlásil s faktickou pan kolega Volný, takže má slovo.

Senátor Jaromír Volný: Dámy a pánové, před chvílí jste dostali na stoly usnesení ÚPV k této věci č. 385/1 a tam došlo k nedorozumění mezi tajemnicí ÚPV, která zajišťovala u legislativního odboru editaci pozměňovacího návrhu, takže to není toto usnesení ve správném znění. Šlo o to, že ÚPV přijal pozměňovací návrh, k němuž paní senátorka Rippelová ještě připojila další pozměňovací návrh, čili ÚPV nepřijal dva pozměňovací návrhy, ale jeden, původní, ve znění pozměňovacího návrhu paní senátorky Rippelové.

Takže já nevím, jak teď pokračovat, jestli bod přerušit nebo pokračovat v obecné rozpravě s tím, že by se tento tisk 85/1 příslušně upravil.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane kolego, když nevíte, tak nám poraďte, Dejte nám návrh, jestli je potřeba 10 minut přestávku na to, aby se zpracoval a upravil nový text, anebo jestli může zpravodaj přednést svou informaci a během té doby zpracovat pozměněný návrh. Já v této chvíli v rámci těchto diskusí navrhuji desetiminutovou přestávku, aby se předkladatelé tohoto pozměňovacího návrhu plus další legislativci dohodli. Ale hlásil se pan předseda klubu Tomáš Julínek.

Ministr zdravotnictví ČR Tomáš Julínek: Pane předsedo, poté, co jste vyhlásil přestávku, možná už to není důležitá poznámka, ale já si myslím, že jsme mohli pokračovat v obecné rozpravě a během toho se text mohl opravit. Ono je to správně tak, jak říká pan kolega Volný, ale není to zásadní, protože je to jen formálně špatně v textu. To znamená, že do podrobné rozpravy bychom to mohli mít opravené. Ale to byl můj návrh, ke kterému jsem se hlásil, vy jste mne předběhl.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedo, já vás chápu, ale jestliže vystoupil kolega Volný s faktickou, která má být skutečně faktickou, a nenavrhl řešení, tak já jsem řekl desetiminutová přestávka, která v tuto chvíli začíná. Ve 13.55 hod. se sejdeme.

(Jednání přerušeno ve 13.44 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 13.58 hodin.)

Předseda Senátu Přemysl Sobotka:Vážené kolegyně, kolegové, budeme pokračovat po krátké přestávce. Požádal bych nyní garančního zpravodaje pana senátora Petra Pakostu, aby nám sdělil svoji zpravodajskou zprávu za jediný a garanční výbor, což je ústavně-právní.

Senátor Petr Pakosta: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, normu charakterizoval zástupce předkladatelů, děkuji mu za to, a nebudu se přímo obsahem této novely zabývat. Spíš vám přiblížím to, jakým způsobem projednával tuto normu ústavně-právní výbor.

Ústavně-právní výbor se ztotožnil s principem té normy, která má za cíl restrikci sexuálního zneužívání dětí. Z tohoto důvodu neměl problém ústavně-právní výbor s navrhovaným paragrafem 205, ale velký problém měl s navrhovaným paragrafem 206a, kde se samostatně činí trestným držení dětské pornografie bez dalšího. Většinu členů ústavně-právního výboru znepokojovala možnost velmi snadného zneužití, spolu s tím, že tato činnost je společensky velmi negativně hodnocena, a ani argumentace obecnými ustanoveními trestního zákona ty pochybnosti většiny členů ústavně-právního výboru neuspokojila.

Z tohoto důvodu ústavně-právní výbor přijal pozměňovací návrh, kterým § 205a navrhované předlohy vypouští. Ale protože by § 205 pozbyl smyslu, tak ústavně-právní výbor v tom pozměňovacím návrhu navrhuje § 205 přijmout v původní podobě.

Dalším pozměňovacím návrhem, o kterém jsme jednali a který jsme schválili, bylo doplnění dosavadního paragrafu 205b, který je nově navrhován jako § 205a. To byl také důvod té chyby, která se vloudila v původním tisku, který vám byl rozdán.

Tyto dva pozměňovací návrhy poté vyústily ve schválený pozměňovací výbor ústavně-právního výboru, který je přílohou tisku 85/1, ve kterém ústavně-právní výbor doporučuje Senátu Parlamentu České republiky projednávaný návrh vrátit Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou uvedeny v příloze.

Tolik snad stručně v úvodu. Vracím slovo. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego, posaďte se ke stolku zpravodajů. Já se ptám, zda podle paragrafu 107 našeho jednacího řádu navrhuje někdo návrhem zákona se nezabývat. Ale přihlásil se mi pan senátor Jiří Zlatuška. Dobře, čili to je, až kdyby byla případná obecná rozprava. Návrh nezabývat se nikdo nepřednesl, takže v daném okamžiku otevírám obecnou rozpravu. Jako první se přihlásil pan senátor Jiří Zlatuška. Připraví se senátor Jiří Žák.

Senátor Jiří Zlatuška: Vážený pane předsedo, senátorky a senátoři, já se v tomto vystoupení nebudu zabývat meritorní věcí toho návrhu zákona, ale pouze faktem, který podle předkladatele i podle našich legislativců vyplývá z našich závazků z členství v Evropské unii. Chtěl bych připomenout, že jsme na 5. schůzi 13. dubna přijali usnesení č. 101, které v části druhé říká, že Senát žádá vládu České republiky, aby v předkládaných návrzích zákonů zřetelně vyznačila závazky, které pro Českou republiku vyplývají z jejího členství v Evropské unii.

Ten text neříká nic o tom, jestli ty předkládané návrhy zákonů jsou vládní nebo poslanecké. Koneckonců z logiky věci, že k nám všechny věci přicházejí z Poslanecké sněmovny, kde k nim mohou být přijímány pozměňovací návrhy, vyplývá, že vláda by tady tyto úpravy měla vyznačovat v těch tiscích, které my dostáváme z Poslanecké sněmovny, bez ohledu na to, odkud byly iniciovány.

Musím konstatovat, že tehdy jsem byl zpravodajem tohoto tisku, v jehož rámci se toto doprovodné usnesení na návrh senátora Kubery přijalo. Vyjadřoval jsem se proti, také jsem hlasoval proti tomuto usnesení. Nicméně usnesení bylo většinou 34 přítomných z 57 přijato. A proto si myslím, že by Senát měl být tímto usnesením vázán, že to není usnesení, které je čistě deklaratorní.

Toto možné vysvětlení jsem slyšel dnes na ústavně-právním výboru od pana předsedy Kubery. Nemohu se ztotožnit s tím, že usnesení, která zde přijímáme, jsou jen takové deklarace, které přijímáme proto, aby zazněly, bez toho, aby opravdu měly nějaký praktický dopad. Domnívám se, že kdybychom takhle jednali, že bychom byli poněkud úsměvní, přinejmenším ve vlastních očích, a že by návod, který bychom tím dávali občanům, totiž když si Senát sám přijme nějaké usnesení, tak je nemusí dodržovat, byl velice zvláštním návodem ve smyslu obecného dodržování zákonnosti od občanů.

Proto si dovoluji navrhnout usnesení Senátu – v souvislosti s tímto projednávaným tiskem – v tomto znění:

Senát Parlamentu ČR konstatuje, že návrh zákona, kterým se mění zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, projednávaný jako tisk č. 85, obsahuje podle vyjádření předkladatele i senátní legislativy plnění závazků vyplývajících z členství v Evropské unii, avšak v rozporu s usnesením č. 101 odst. 2 přijatým na 5. schůzi 6. funkčního období Senátu dne 13. 4. 2007. Do předkládaného návrhu, jak byl postoupen Senátu a zpracován do senátního tisku, vláda nevyznačila závazky plynoucí z členství České republiky v Evropské unii.

Senát proto při vědomí toho, že svá usnesení přijímá, aby byla plněna a jejich plnění Senátem vyžadováno,

1.? přerušuje projednání tisku č. 85, aby mohl být text předkládaného tisku vládou upraven do formy, kterou Senát požaduje v odst. 2 usnesení č. 101 z 6. funkčního období,

2.? žádá předsedu Senátu, aby a) upozornil předsedu vlády České republiky na ignorování usnesení Senátu ze strany vlády, b) vyžádal nápravu k provedení tisku č. 85 s nejzazším termínem splnění do 23. 7. 2007, c) předložil Senátu upravený text předkládaného návrhu v opraveném znění tisku č. 85,

3.? dokončí (to se vztahuje k podnětu Senátu) projednávání tisku č. 85 dne 25. 7. 2007 na pokračování 9. schůze Senátu, poté, co bude chybné vyhotovení tisku č. 85 opraveno způsobem, který od vlády České republiky vyžaduje usnesení Senátu.

Jsem srozuměn s tím, že k tomuto návrhu usnesení mohou být pozměňovací návrhy. Já sám si netroufám předložit lhůty, které by byl kratší než ty maximální lhůty, které vyplývají z povahy věci, tedy z toho, jaká je lhůta k projednání tohoto tisku, resp. faktu, že ten tisk musíme mít s minimálním předstihem dvou dnů na to, aby to projednal výbor a mohl postoupit své usnesení Senátu.

Domnívám se, že vztah mezi Senátem a vládou by neměl být takový, že v okamžiku, kdy Senát přijímá tisk, a já nepochybuji o tom, že usnesení č. 101 odst. 2 bylo administrativou Senátu respektováno, čili že vláda byla potkána pro to, aby tyto závazky do tisku vyznačila, takže bychom se měli spokojit s tím, že vezmeme na vědomí, že prostě vláda si nevšímá toho, co jsme se jako Senát usnesli.

Tím, že posuneme projednávání, dáme příležitost k tomu, aby vztah mezi Senátem a vládou v tomto smyslu byl harmonický, aby vláda měla příležitost to doplnit, a přitom my v dané lhůtě tento tisk také projednat.

V souvislosti s tímto usnesením procedurálně dávám také návrh na přerušení projednávání senátního tisku č. 85, ale tak jak je v návrhu usnesení stanoveno. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobře. To je procedurální návrh, o kterém budeme za chvilku hlasovat bez jakékoliv rozpravy, protože tak zní náš jednací řád.

V této chvíli vás všechny svolám. Procedurální návrh zní, abychom projednávání senátního tisku č. 85 v této chvíli přerušili a dokončili projednávání tohoto tisku dne 25. 7. 2007. Tak jsem to pochopil z textu, který jste předložil. Máte slovo, ale i to napsané, za prvé přerušuje a za třetí dokončuje.

Senátor Jiří Zlatuška: Předpokládám, že po přerušení se bude dále projednávat přijímání vlastního usnesení. Nemohu předjímat eventuální možnosti, které má předseda Senátu k jednání s předsedou vlády, aby vyznačení závazku proběhlo rychleji. Dovedu si představit, že vyznačené závazky vláda doplní dnes a můžeme to projednat zítra nebo to doplní za tři dny. Do interakce předsedy Senátu a předsedy vlády nemohu dost dobře vstupovat s ambicióznějšími předpoklady, než s maximální lhůtou, kterou dovoluje termín, který máme k projednání tohoto tisku.

Navrhuji tedy přerušení projednávání. Předpokládám, že na pokračování schůze by Organizační výbor přednesl návrh na zařazení tisku na příslušnou dobu, resp., tak jak při přerušení schůze bude oznámeno pokračování schůze, pokud to bude dřív, nic se nestane.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: V každém případě jste řekl, že je to procedurální návrh na přerušení tohoto bodu. Z toho vycházíme. Předložil jste svůj text, kde v návrhu usnesení v bodu 3 máte pravděpodobně překlep, tzn. dokončit projednávání tohoto tisku na pokračování 9. schůze. Ta bude pravděpodobně v říjnu, dnes je sedmá schůze. Uvádím to pro steno, aby bylo jasné, že máte překlep.

V této chvíli přerušujeme tento bod. Neumím odpovědět, dokdy zareaguje vláda (premiér). O přerušení budeme nyní hlasovat. Nejzazší termín na pokračování je 25. 7. Je to procedurální návrh od kolegy Zlatušky. Všechny svolám.

Budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu kolegy Zlatušky, aby tento bod byl přerušen. Usnesení, které máte na stole, je v této chvíli bezpředmětné, jedině bod číslo 2, který se vztahuje ke mně. Hlasujeme teď ale o procedurálním bodu, tzn., že tento bod přerušujeme.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro přerušení tohoto bodu stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování číslo 6 ukončeno., Registrováno 68, kvorum 35, pro 22, proti 32. Návrh byl zamítnut. Pokračujeme v jednání o tomto bodu. Přihlášeni jsou pan senátor Jiří Žák, připraví se senátor Jaromír Volný.

Senátor Jiří Žák: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, k novele trestního zákona říci několik drobností z pohledu toho, o co se jedná. Možná to nebylo jasně a úplně řečeno.

V rámci boje proti šíření dětské pornografie provádíme úpravu trestního zákona. Jeho smyslem by mělo být omezení šíření a držení dětské pornografie. Je to velmi chvályhodné a přikazuje nám to i EU. V návrhu z Poslanecké sněmovny vidím jeden základní sporný bod, kolem kterého se nesla debata. Body byly dva – zda je dítě do 18 let, ale to není tak podstatné, ale nejpodstatnější je, že v původním návrhu z Poslanecké sněmovny je řečeno, že je trestné držení dětské pornografie.

Na ústavně-právní výboru jsme podali pozměňovací návrh, který se vrací k původnímu znění § 205. Bod držení je z toho vypuštěn.

Chtěl bych vysvětlit, proč k tomu dochází, půjčím si památnou větu pana Kalouska: Když na jednu misku vah dáme možné narušení soukromí a možné zneužití toho, kdy někdo drží jakýkoli materiál a může být postihován za to, že materiál má, například pornografickou fotografii s dítětem, kde bude těžko vysvětlitelné, zda jde o dítě nebo nejde, může dojít velmi snadno k zneužití. Budou to studenti ve škole, kteří se budou chtít zbavit svého vyučujícího, může to být v rámci předvolebního boje, může to být, když bude mít někdo v počítači fotografii, která se mu tam dostane tak, že se mu automaticky otevře nějaké okno – variant a možností je celá řada. Druhá miska vah je to, že dojde k omezení šíření a výroby dětské pornografie. Nejdůležitější není šíření nebo prodej, prvotní je, aby nebyly zneužívány děti, aby nedocházelo k výrobě dětské pornografie, aby se činnost, která je rozšířená po celé Evropě, podařilo omezovat.

Když jsme zvažovali – z mého pohledu to převážilo jednoznačně, jak se podaří snížit výrobu dětské pornografie a její šíření tím, že na druhé straně dovolím vstupovat při domovních prohlídkách a při prohlídkách počítačů, kdy to někdo může použít účelově – když jsem vyhodnotil tuto situaci, dospěl jsem jednoznačně k názoru, že je třeba vrátit se k původnímu § 205 trestního zákona.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: S faktickou se hlásí pan poslanec.

Poslanec Milan Bičík: Paní senátorky, páni senátoři, rád bych upozornil, že v tisku, který jste obdrželi, se slovo držení vůbec neobjevuje.

Dále bych rád upozornil, že pokud jde o diskutovaný § 205 a), má být založen na principu úmyslného trestného činu. Také z tohoto důvodu je použit termín přechovávání, tedy vědomé držení s cílem dalšího použití. Pak je otázka šetření toho, k jakému účelu má být toto další použití využito, zda to množení tohoto materiálu, k jeho distribuci, k prodeji apod., nebo k uspokojení vlastní zvláštní potřeby.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Slovo má pan senátor Jaromír Volný, připraví se senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaromír Volný: Nejprve bych měl poznámku k tomu, co říkal pan poslanec. Otázku pojmu držení versus přechovávání jsme projednávali na ústavně-právním výboru. Nikdo z nás, kromě pana poslance, v tom nespatřoval žádný jazykový rozdíl.

Druhá věc, ke které jsem chtěl zaujmout stanovisko, bylo vystoupení pana senátora Zlatušky, který vystoupil z pozice jako by usnesení Senátu bylo pro vládu závadné. Tak tomu samozřejmě není, nicméně věřím, že vláda přihlédne k usnesení Senátu, pokud jde o materii, o které mluvil. Pan senátor Zlatuška, ale je nutno si uvědomit, že to nebyl vládní návrh. Pan senátor Zlatuška má pravdu v tom, že v usnesení nic takového není, že by mělo jít jen o vládní návrhy, ale nelze to vykládat jinak.

Vláda přece nemůže mít povinnost dodávat tyto věci k návrhům zákonů, které jsou navrhovány někým jiným, než je vláda, ona má pouze povinnost se k takovým návrhům vyjádřit, což v tomto případě učinila. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane poslanče, já vás chápu, že máte stále faktickou, máte na ni plné právo, ale vy jste předkladatel, budete mít šanci na závěr se vyjádřit k bloku všech příspěvků. Jestliže budete komentovat každý příspěvek, ale v daném okamžiku vždycky reagujete na jednoho, který tady má nějakou připomínku. Máte mikrofon, máte na to právo.

Poslanec Milan Bičík:Omlouvám se, pane předsedo, jedná se mi zejména o to, abychom dvakrát – třikrát nediskutovali o jednom problému, který lze velmi snadno vysvětlit. Pan senátor hovořil o tom, že nevidí žádný jazykový rozdíl mezi pojmem držení a mezi pojmem přechovávání. Možná jazykový rozdíl vidět není, jde ovšem o obsahový rozdíl, který vyplývá z terminologie trestního práva.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Jaroslav Kubera. Připraví se senátorka Jiřina Rippelová.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedo, vážený pane poslanče, kolegyně, kolegové, nebudu podrobně rozebírat text, reaguji na držení a přechovávání, protože jsme pořád u toho, co ústavně-právní výbor projednával dva dny. Já bych chtěl zdůraznit, že ani ústavně-právní výbor, a nepochybuji o tom, že ani Senát nepatří k těm, kteří by problém dětské pornografie vnímali nějak okrajově nebo jako problém marginální. Je tomu přesně naopak. Je to problém dokonce ani ne České republiky, je to problém celého světa, v celém světě dochází ke zneužívání dětí k výrobě pornografie za účelem zisku, který zneužívá i ty, kteří jsou buď nemocní, nebo mají nějakou zvláštní zálibu. Tam ani v ústavně-právním výboru nebyly nejmenší pochybnosti o tom, že takovou činnost je nutno co nejpřísněji trestat.

Problém nastal právě s tím držením a přechováváním, a to, co v technických poznámkách říká pan poslanec, je sice pravda, ale jen do té míry, že než se zjistí, jestli ten člověk držel nebo přechovával, tak je praxe taková, že ve společnosti je znemožněn, protože společnost posuzuje věci velmi rychle, je to zmetek, a zvláště v tomto. Vzpomeňte, jak se i kriminálníci chovají k vězňům, kteří byli odsouzeni za zneužití dítěte. Oni to nemají ve vězení lehké, a to často ani u vrahů.

A přesně tak tomu je u takových případů zneužití školačky učitelem nebo vychovatelem, o kterém se za dva roky zjistí, že ona si to vymyslela jenom proto, aby byla před spolužačkami zajímavá, mezi tím ten člověk je rozveden, ztratil zaměstnání, velmi často je z něj bezdomovec, aby potom se mu omluvili, že to byla chyba.

Obdobně je to v tomto případě. Než se zjistí, jestli držel nebo přechovával, tak mu policie zabaví počítač a protože na rozdíl od jiných zemí nemá 24 hodin na to, aby mu ho vrátila, tak si ho půl roku nechá a mezi tím on na tom počítači má také třeba svoji živnost nebo své účetnictví a ono to nefunguje. To byla jedna z otázek.

Další otázka, která je velmi pikantní, byla např. ta, že u nás jsou děti schopné pohlavního styku beztrestně od 15 let, a dokonce zvažujeme velmi vážně, že snížíme trestnost dětí nebo mládeže na 14 let, včetně sexuální dospělosti, čili bude to už od 14 let. A teď si představte, že podle tohoto zákona za současného stavu věcí je možno beztrestně souložit se 17letou vicemiss, ale kdyby si ji ten člověk náhodou při tom vyfotil, tak už přechovává. Přechovává fotografii, je to dítě, to děvče, ta vicemiss, protože jí je teprve 17, nevím, kde vznikla definice dítěte 18, když každý i každý z vás je dítě, i když už je relativně starý, ale všichni jsme dětmi své matky až do svého úmrtí. Takže to byla další věc, která se nám nelíbila v té definici.

Nebyli jsme vedeni vůbec tím, že bychom nechtěli trestat, a vůbec nás nezaujalo, kolika hlasy to bylo ve sněmovně schváleno, protože tyto zákony většinou bývají schváleny vysokým počtem hlasů, protože i poslanci mají své dny a bojí se toho, že ten kdo hlasuje proti, bude v některých bulvárních médiích označen za pedofila, což je u nás dobrým zvykem, aniž by to někdo relevantně zkoumal.

Takže my jsme byli vedeni tímto, proto jsme připravili ten pozměňovací návrh, který nijak nesnižuje trestnost šíření výroby dětské pornografie, pouze chce ošetřit to, co v Čechách, nemusíme chodit daleko, stačí se podívat na včera, kdy po roce je použita nahrávka jistých výroků a je z ní obrovská kauza. A to nejsme před volbami, aspoň doufám pro nejbližší týdny. Před volbami samozřejmě je velmi snadné, a tady jsou pamětníci z 50. let, kdy takové podstrčení letáku někomu pod dveře znamenalo zatčení a často velmi dlouholeté vězení. Nedělejme si iluze. Jsme ještě velmi nezralí a zažili jsme si své.

Čili to byly důvody, aby to bylo každému jasné a aby ani na vteřinu nemohlo zaznít, že snad Senát by byl ten, kdo blokuje trestání takovéto odpor budící činnosti. Tolik jenom k tomu, děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má paní senátorka Jiřina Rippelová, připraví se senátor Martin Mejstřík.

Senátorka Jiřina Rippelová: Vážený pane předsedo, vážení kolegové, vážené kolegyně, ráda bych se vyjádřila jako překladatelka pozměňovacího návrhu, který jsem předkládala na ústavně-právním výboru, který se původně týkal § 205 b, nyní to, o čem budeme hlasovat, byl přečíslován jako 205a. Jedná se o zpřísnění tohoto paragrafu a jedná se o zneužití dítěte k výrobě pornografie, kde s přihlédnutím k praxi a k problémům, které v praxi činí, a to, co chybělo v tom návrhu, který byl předložen z Poslanecké sněmovny, bylo doplněno do § dnes 205a odst. 3 písm. c), které zní: Na osobě svěřené jeho dozoru zneužívá její závislosti. Jsou to ty případy různých dětských táborů, různých zájmových kroužků, na které se nevztahuje školský zákon.

Jinak chci ještě podotknout jednu věc. My jsme se na ústavně-právním výboru seznamovali před nedávnem s návrhem trestního kodexu, který připravil pan doc. Šámal, a já jsem přesvědčena, že i otázka pořizování a držení dětské pornografie, která je v tomto návrhu trestního kodexu stanovena, že i tato se objeví ve schváleném trestním zákoně, protože já osobně si myslím, že i pořizování a držení dětské pornografie, to co tady říkal pan předkladatel, musí být prokázáno jako úmyslný trestný čin, by tam mělo být.

A dále připomínám, že rámcové rozhodnutí Rady Evropy č. 2004/68 k boji proti pohlavnímu vykořisťování dětí a dětské pornografie, ve kterém se členský státy EU mj. rozhodly nekompromisně trestat i pořizování a držení dětské pornografie. V tomto tedy je rozpor. Nicméně hlasovala jsem pro to, aby došlo k přečíslování § 205b na 205a, s tím že věřím tomu, že do budoucna v trestním zákoně bude stanoveno i držení dětské pornografie. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, slovo má senátor Martin Mejstřík, připraví se senátorka Alena Gajdůšková.

Senátor Martin Mejstřík: Dámy a pánové, přiznám se, že jsem příliš nerozuměl tomu, co zde říkala má předchůdkyně u tohoto mikrofonu, na jednu stranu očekává, že se v budoucnu držení objeví v trestním zákonu, ale pak nám řekla, že hlasovala proti tomu, aby to tam bylo.

Chtěl jsem nicméně připomenout jenom tolik, že trestní zákon jako celek se řídí principem úmyslu, zavinění, úmyslného držení, takže celá ta debata mně přijde zbytečná, jestliže jsme zákonodárci, tak bychom tento základní princip měli znát, a trestní zákon není o ničem jiném, než o tom, že je třeba prokázat úmyslný trestný čin, úmysl přestoupit zákon.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má paní senátorka Alena Gajdůšková.

Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, dámy a pánové. Chci říci, že vítám tento návrh, protože ho považuji za velmi, velmi důležitý. Dětská pornografie je jedním z neodpornějších činů s dalekosáhlými důsledky sociálními a také pro zdravý vývoj dětí a pro společnost jako takovou. Hluboce jsem přesvědčena o tom, že společnost musí jasně dát najevo svůj postoj k takovýmto záležitostem. Nicméně se domnívám, že by bylo nutné analyzovat dopady a účinnost návrhu, zejména v případě elektronických médií. V případě neúčinnosti tak přijmout opatření k zabránění šíření dětské pornografie těmito médii. A to se domnívám, že by měl být úkol vlády včetně finanční podpory technických zařízení, blokování pornografických stránek u internetu např. ve školách či jinak dostupných dětem. Osobně jsem pro postihování držení dětské pornografie z jednoho jediného důvodu. Vždycky je lépe postihnout příčinu než následek. A držení je poptávka. Nicméně v zájmu přijetí alespoň nějaké úpravy a zpřísnění návrhu tak, jak ho předložila paní kolegyně Rippelová, budu hlasovat pro navržený pozměňovací návrh.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Nikdo další se už nepřihlásil. Takže končím obecnou rozpravu a táži se pana navrhovatele, pana poslance, jestli se chce vyjádřit. Kývá hlavou, máte slovo i mikrofon. (Připomínka senátora z pléna: Já jsem se přihlásil.)

Pane kolego, mně to tady nesvítí, a tak jedině je šance, aby jediný možný, nebo dva jsem zde viděl ministry, aby otevřeli obecnou rozpravu. Teď už mi naskočilo jméno, pan senátor Václav Homolka, ale já už jsem obecnou rozpravu ukončil.

Takže jedině, máte-li tak závažné důvody, tak musíte v daném okamžiku jít za dvěma ministry, aby otevřeli obecnou rozpravu, nikdo jiný to neumí. Takže kdybyste byl tak laskavý, tak kdybyste se vymazal zase. Děkuji. Slovo má pan poslanec Milan Bičík.

Poslanec Milan Bičík: Vážené paní senátorky, páni senátoři, chtěl bych poděkovat všem, kteří tím či oním způsobem vyslovili k předloženému návrhu podporu. A jsem dlužen ještě určité vysvětlení nebo vystoupení k tomu, co je zde stále kritizováno nebo zmiňováno a toho, kolem čeho se diskuze točí, a to je usnesení vašeho ústavně-právního výboru z dnešního dopoledne nebo spíš poledne, které doporučuje, aby byl přijat pozměňovací návrh, který za prvé ponechává dosavadní § 205 trestního zákona v jeho původním znění a za druhé, u těch dvou navrhovaných paragrafů, § 205a 205b vypouští § 205a týkající se přechovávání dětské pornografie. K tomu bych se rád krátce vyjádřil.

Nechtěl jsem tady tuto otázku již příliš diskutovat, ale pravdou je, že právě kolem těchto problémů se točila velká část diskuzí, které jsme vedli jak s legislativci, tak odborníky na trestní právo, a také s odborníky na evropské právo. Já vám řeknu, proč. Protože v tom vzpomínaném rámcovém usnesení Rady Evropy je v čl. 11 hovořeno o zavedení trestnosti i pouhého držení dětské pornografie. Protože v usnesení vlády vzpomínaném – 949 – z 28. srpna loňského roku ten bod 12 má následující text. Omlouvám se, jestli nebude přesně doslova: zavést trestnost i pouhého držení dětské pornografie. A my, když jsme návrh připravovali, tak už v průběhu přípravy jsme právě dlouho diskutovali a zvažovali všechna rizika a nebezpečí, která by mohla teoreticky a možná – nelze to vyloučit – i prakticky být spojena s tím pojmem držení. A právě proto i v našem návrhu nakonec po diskuzích s orgány, které jsem už tady naznačoval, jsme se vlastně vyhnuli tomuto termínu a použili jsme termín volnější, použili jsme termín, který usnadňuje i práce v případě nutnosti vyšetřovacím orgánům a orgánům našich soudů. Tolik snad a více bych se o té otázce nechtěl zmiňovat.

Pokud se týká možnosti zneužívání dětské pornografie, jak zde bylo hovořeno, znovu připomínám, ano, celý ten trestní kodex je založen na principu úmyslného trestného činu. Pokud není trestní v zákonu u některého ze skutkových podstat trestných činů uvedeno, že se jedná o nedbalostní trestný čin, pak se jedná vždy o úmyslný trestný čin. Čili bez vašeho vědomí – pardon, omlouvám se – bez vědomí kteréhokoliv člověka nelze rozhodnout o jeho vině a o jeho trestnosti, pokud není prokázán úmysl.

A nyní, když dovolíte, omlouvám se z toho důvodu, že usnesení ústavně-právního výboru, jak jste slyšeli, bylo přijato až kolem 12.00 hod., dovolte, abych krátce komentoval, k čemu dojde, pokud bude přijat ten návrh, který vám doporučuje ústavně-právní výbor Senátu. Jak už jsem říkal, dosavadní § 205 bude platit v dosavadním znění, čili oba nové – nebo jeden – ten § 205a, které na něj navazovaly i drobnými úpravami, které byly provedeny v § 205, teď budou tak trošku odtrženy a může se to projevit potom v praxi při jeho uplatňování. Proč? Jinak je formulována úvodní část věty dosavadní § 205, týkající se druhů pornografických děl. Můžete si na místě ověřit, kdo to máte s sebou, že tam zůstává třeba i pojem „a jiných předmětů“. Zvažte sami, zda je to vhodné. Vypadává návrh na zpřísnění případných trestních sazeb pro členy mezinárodně organizovaných skupin, což byl právě problém posledního půl roku. A za čtvrté vypadává navrhované zpřísnění trestní odpovědnosti a příslušných trestních sazeb pro kořistění z pornografie, ať už kořistění ve smyslu získání osobního prospěchu, značného nebo velkého rozsahu. Tím, že by byl přijat ten návrh, který je předložen ústavně-právním výborem k vašemu rozhodnutí, dojde k tomu, že dosavadní trestnost přechovávání dětské pornografie bude ukryta v dosavadním § 205, který současně řeší také otázku – a řeknu to lidově – tzv. tvrdé pornografie, tedy pornografie zobrazující násilí a ponižující lidskou důstojnost a pornografie zobrazující sexuální styk se zvířetem. Domnívám se, že z pohledu dětí, zneužívání dětí, bychom měli tyto věci rozdělit.

Dalším důvodem pak je, že dosavadní právní úprava tak, jak je obsažena v současném trestním zákoníku, je přinejmenším některými mezinárodními organizacemi pokládána za nedostatečnou. Přimlouvám se znovu za to, aby § 205a přes výhrady, které zde zazněly a které možná ještě někomu nebyly dostatečně odůvodněny, aby v návrhu zákona zůstal.

Co se týče § 205 b), ano, já už jsem ve svém úvodním slově hovořil o tom, že se jedná o návrh stěžejní. Na něm jsme právě trvali při všech jednáních. Aby trestní odpovědnost byla zaměřena vůči těm, kteří se přímo podílejí na zneužívání našich dětí, na jejich komerční sexuální zneužívání a využívání, takže jsem rád, že v této části návrhu zákona připomínky v podstatě nebyly, že byl spíš oceněn. Byl bych rád, kdybych mohl jako zpravodaj vyslovit svůj souhlas s pozměňovacím návrhem paní senátorky Rippelové, který byl ovšem v současné době už zapracován do celého komplexního pozměňovacího návrhu. I když se domnívám, a teď hovořím pro odborníky, že ta část, kterou paní senátorka navrhovala, je částečně a dostatečně obsažena v § 34 písm. c) trestního zákona.

Můj závěr a prosba na vás, paní senátorky a páni senátoři, vím, že problematika třeba i drobnějších novel bývá i někdy složitější než přijetí celého zákona. Že velmi složitá je problematika, která se nějakým způsobem dotýká bezprostředního okolí každého z nás, je mu nějakým způsobem blízká prostřednictvím medií, je mu blízká svým obsahem, je mu blízká svým dopadem.

Chápu a budu samozřejmě respektovat osobní rozhodnutí každého z vás, přesto si vás dovolím na závěr požádat – zvažte ještě, zda by nebylo vhodné, aby návrh tak, jak vám byl předložen, byl schválen ve znění, ve kterém vám byl doručen v tisku 85. Všem, kteří toto mé stanovisko podpoří, bych chtěl už předem poděkovat.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego, ale v rozpravě vůbec nezazněl návrh schválit, takže vaše poslední věta, máte technickou, je to vaše právo.

Poslanec Milan Bičík: Pane předsedo, technický postup je velmi jednoduchý, stačí neschválit pozměňovací návrhy, a pak schválit …

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane kolego, jestli budete tak laskavý, nepoučujte nás o našem jednacím řádu. My jsme docela suverénní komora, známe svůj jednací řád, díky. A nyní pan zpravodaj pan kolega Pakosta.

Senátor Petr Pakosta: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, v rozpravě vystoupilo sedm senátorů včetně kolegy Zlatušky, jehož vystoupení bylo spíše procedurálního charakteru. Kolega Žák upřesnil, co je smyslem novely trestního zákona, kterou právě projednáváme, a vyjádřil své přesvědčení, že novela je přínosná, ale je třeba chránit soukromí. Kolega Volný se zabýval spíše procedurálním vystoupením kolegy Zlatušky. Kolega Kubera reagoval na vystoupení předkladatele a zabýval se držením versus přechováváním, rozdíly, které mezi těmito pojmy jsou. Zdůraznil, a to rád opakuji, že Senát nevnímá problém dětské pornografie jako malý, ale přesně naopak.

Dále kolega Kubera zdůraznil jistý paradox této novely s tím, že děti mohou provozovat pohlavní styk již od 15 roků a podle připravovaného trestního zákona dokonce od 14 roků, ale foceny při tom být nemohou. Jeho příměr s vicemiss jsem si tady poznamenal, bylo to docela zajímavé. Ale co zdůraznil, to byla obava ze zneužití novely trestního zákona, tak jak byla původně navržena, konkrétně § 205 a) dosavadního § 205 a).

Kolegyně Rippelová tady vysvětlovala okolnosti svého návrhu, který ÚPV schválil s tím, že se jedná o zpřísnění konkrétních ustanovení v § dříve 205 a), nově 205 b) a vyjádřil naději, že se to objeví v novém trestním zákoně. Kolega Mejstřík se jednak vyjádřil ke kolegyni Rippelové a zdůraznil, že celý trestní zákon předjímá úmysl, s čímž nelze zcela souhlasit.

Jako poslední vystoupila kolegyně Gajdůšková, která vítá tento zákon, považuje jej za důležitý, zdůraznila, že dětská pornografie je odporný čin, s tím lze nepochybně souhlasit. Dále řekla, že je třeba analyzovat dopady, zabránit šíření elektronickými médii, osobně je i pro postihování držení, ale bude hlasovat pro pozměněný návrh. Tolik rekapitulace rozpravy, která proběhla.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, a v této chvíli otevírám podrobnou rozpravu, protože nezazněl žádný jiný návrh, který by byl hlasovatelný po obecné rozpravě. Do podrobné rozpravy se nikdo nehlásí, ale já bych přesto požádal zpravodaje, aby nám ujasnil, o čem budeme hlasovat, protože víme, že máme změněný text, který se nějakým způsobem po počátečních problémech objevil na stole, ale protože jde o závažné téma, tak bych poprosil o upřesnění a vysvětlení.

Senátor Petr Pakosta: Kolegyně a kolegové, předpokládám, že máte před sebou nové provedení tisku 85/1, který obsahuje usnesení ÚPV č. 27 z dnešního dne. Nové provedení se vyznačuje tím, že na třetí stránce už nejsou tři poslední odstavečky označeny B, ale tato změna je zapracována přímo do předchozího textu. Vzhledem k tomu, že to je jediný návrh, který zde zazněl, tak bychom měli nejprve hlasovat o tomto pozměňovacím návrhu a poté o předloze jako celku buď ve znění pozměňovacího návrhu anebo v původním znění podle toho, zda tento pozměňovací návrh bude přijat.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Takže nám to pak vysvětlíte, až budeme hlasovat v podrobné rozpravě. Nikdo se nehlásí, končím podrobnou rozpravu. Ptám se pana navrhovatele pana poslance, zda se chce vyjádřit. Nechce, takže v tuto chvíli, pane zpravodaji, řiďte nás hlasováním.

Senátor Petr Pakosta: Nejprve budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu ústavně-právního výboru, který byl schválen hlasováním č. 27 z 18. července 2007. Návrh vám byl rozdán jako příloha tisku 85/1.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Bavíme se o opravené příloze?

Senátor Petr Pakosta: Bavíme se o opravené příloze.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: A bavíme se o bodu a) článek 1 úpravy takto? O tom hlasujeme nejprve a společně s tím se bavíme o § 25 a) v plném rozsahu?

Senátor Petr Pakosta: Ano.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Čili vše, co je na tomto papíru, o tom budeme hlasovat? Pane kolego, vy máte jiný papír.

Senátor Petr Pakosta: Já jsem bohužel …

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Vy nemáte ten opravený, proto já jsem si přál, abychom byli všichni seznámeni s tím, o čem hlasujeme, protože teď máme před sebou staženou verzi usnesení ÚPV a máme novou a ta se nazývá Oprava přílohy senátního tisku.

Senátor Petr Pakosta: Omlouvám se, nějak se mi to nedostalo do rukou. Takže hlasujeme o textu, který nahoře na prvním řádku má napsáno Oprava přílohy senátního tisku č. 85/1.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Jenom z technického hlediska – písmeno A) tam nemá být, předpokládám.

Senátor Petr Pakosta: Zdá se, že to písmeno A) tam zůstalo z předchozího provedení, takže prosím, abyste si písmeno A) vyškrtli, to tam být nemá.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka:Všem je jasné, že na textu, který se nazývá Oprava přílohy senátního tisku č. 85/1, se pod těmi tečkami, které předělují ten text, pozměňovací návrhy, škrtá písmenko A) a začíná text: Čl. I upravit takto: - Následně jsme u těch paragrafů 205a s číslovkami 1, 2, 3 a podbody a), b), c). Je všem jasné, o čem budeme hlasovat? Podle návrhu pana zpravodaje budeme hlasovat o celku jako takovém.

Zahajuji hlasování o tomto pozměňovacím návrhu. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 7 ukončeno, registrováno 67, kvorum 34, pro 56, proti 1. Návrh byl schválen.

Tím jsme hlasování o pozměňovacích návrzích skončili a přistoupíme k tomu, že budeme hlasovat o tom, zda návrh zákona, ve znění pozměňovacích návrhů odešleme směrem do Poslanecké sněmovny.

O tom zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 8 ukončeno, registrováno 66, kvorum 34, pro 59, proti 1. Návrh schválen.

A nyní určíme dva senátory, kteří budou tuto pozměněnou normu přednášet v Poslanecké sněmovně. Já nemám žádný návrh. Navrhuji z tohoto postu kolegu Pakostu jako zpravodaje a ptám se, kdo další bude zpravodajem. Slyším jméno pana senátora Volného. Kývá hlavou. Takže máme dvě jména, která budou v této chvíli hlasována, jsou to senátoři Pakosta a Volný, aby odešli s tímto návrhem do Poslanecké sněmovny.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 9 ukončeno, registrováno 66, kvorum 34, pro 60, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu poslanci i pánům zpravodajům.

Jdeme k dalšímu bodu a my se zde vystřídáme.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vážené kolegyně a kolegové, dalším bodem našeho programu je:

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů

na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů

(zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů

Senátní tisk č. 87. Prosím pana náměstka hejtmana Středočeského kraje Viléma Žáka, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, máte slovo.

Vilém Žák:Děkuji za slovo. Pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte, abych stručně představil podstatu námi předkládané nebo navrhované novely zákona č.163/2006 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí.

Ten předmětný zákon v okamžiku, kdy vstoupil v platnost, způsobil drastický, řádový nárůst procesů nebo návrhů, které vstupovaly do toho procesu projednávání EIA. To se neobejde bez administrativní náročnosti, která má samozřejmě dopady do rozpočtů krajů a má to také dopady na investory. Námi předložená novela tyto negativní důsledky eliminuje, a přesto respektuje směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 85/337 EHS.

Ta námi připravená novela byla připravena v úzké spolupráci s ministerstvem životního prostředí a je plně v souladu i se zájmy ministerstva životního prostředí.

Do toho procesu vstupovaly i takové věci, jako byla třeba krbová vložka v rodinném domku nebo dvě parkovací stání před rodinným domem, což samozřejmě určitě nebylo záměrem předkladatele toho zákona a my bychom rádi toto vyřešili.

Já bych na závěr tohoto svého krátkého úvodu vás požádal o schválení našeho návrhu, protože opravdu celý proces se zjednoduší a zlevní.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji panu náměstkovi. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení pod č. 87/1. Zpravodajem výboru je pan kolega Bedřich Moldan, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Bedřich Moldan:Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, předkládaná novela je jednoduchou legislativní úpravou stávajícího zákona, kterým se upravuje posuzování vlivů staveb a činností na životní prostředí. Představuje výrazné zjednodušení procedury, snížení administrativní náročnosti a přitom neznamená nějaké snížení účinnosti tohoto zákona nebo nějaké zmírnění požadavků z hlediska ať už účasti veřejnosti nebo ochrany životního prostředí.

Tato novela byla připravena na základě zkušeností krajských úřadů a krajů při projednávání jednotlivých případů posuzování vlivů na životní prostředí a Středočeský kraj tuto novelu nakonec připravil po dohodě i s ministerstvem životního prostředí.

V postatě jde o zjednodušení celé procedury, tak jak to naznačil pan předkladatel, to znamená, že řada těch případů, které opravdu není potřeba nějak zásadním způsobem projednávat podle tohoto zákona, bude eliminována již v tom úplně prvním stupni – tím způsobem, že předkladatel té žádosti vyplní jednoduchý formulář pro ty takzvané podlimitní záměry nebo činnosti.

Dále jsou tam některé technické novely, technická zjednodušení, která nebudu specificky jmenovat, protože jde skutečně o jednotlivosti.

Poslanecká sněmovna s touto novelou vyslovila jednoznačný souhlas, prakticky nikdo nebyl proti.

Náš výbor po úvodním slově předkladatele ing. Viléma Žáka, náměstka hejtmana Středočeského kraje a mojí zpravodajské zprávě a po rozpravě doporučuje Senátu Parlamentu schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu senátora Bedřicha Moldana a pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu České republiky. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Ptám se vás, kolegyně a kolegové, zda někdo navrhuje, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se také nikdo nehlásí, takže končím obecnou rozpravu.

Pana navrhovatele se jen formálně ptám, zda se chce ještě vyjádřit? Nechce. Zazněl tedy pouze jediný návrh, a to byl návrh výboru schválit návrh zákona. O tom budeme po znělce hlasovat.

Kolegyně a kolegové, budeme hlasovat o návrhu – souhlasit s návrhem zákona. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh? Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování č. 10, registrováno 60, pro 50, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji, pane náměstku, děkuji, pane zpravodaji.

Naším dalším bodem je

Informace vlády České republiky o výsledcích jednání Evropské rady

konaného ve dnech 21. a 22. června 2007 v Bruselu

a o pozicích České republiky

Senátní tisk č. 94. Ale vzhledem k tomu, že jsem dostal zprávu, že pan předseda vlády je na cestě do Senátu, vyhlašuji desetiminutovou přestávku. V jednání budeme pokračovat v 15.15 hodin.

(Jednání přerušeno v 15.03 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 15.20 hodin.)

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vážené kolegyně a kolegové, omlouvám se za delší přestávku. Zahajuji pokračování našeho jednání. Budeme projednávat informaci vlády o výsledcích jednání Evropské rady konané ve dnech 21. a 22. června 2007 v Bruselu a o pozicích ČR. Jedná se o senátní tisk číslo 94. S touto informací vystoupí pan předseda vlády Mirek Topolánek. Pane předsedo vlády, máte slovo.

Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, velmi se omlouvám za pozdní příchod. Sám jsem po vás chtěl, abyste mi zařadili bod pokud možno pevně, a nakonec jsem přišel pozdě. Dnešní jednání vlády bylo přerušeno poměrně zásadním jednáním vlády se zástupci Svazu měst a obcí, a tím se vláda prodloužila. Neprojednali jsme ani deset bodů. Považoval jsem informaci z výsledků Evropské rady za tak důležité, že jsem chtěl tento bod předkládat osobně.

S odstupem času několika týdnů, které uplynuly od konání pravidelné Evropské rady 21. a 22. 6. dali možnost určité reflexe, dali možnost všem státům zaujmout oficiální pozici. Z tohoto pohledu se zdají být všichni maximálně spokojeni. Každý si při vyjednávání našel pozici, kterou bude prezentovat doma před svými médii jako úspěšnou a tu potom jako úspěšnou prezentoval. Osamělý výkřik Romana Prodiho byl spíše výjimkou.

Co se na Evropské radě událo, proč to bylo tak důležité, to Senátu zdůrazňovat nemusím. Po krachu ratifikace smlouvy, která zakládala ústavu pro Evropu nesouhlasnými referendy v Nizozemí a ve Francii, bylo evidentní, že si evropské elity a evropská byrokracie ukrojila příliš velký krajíc, že cíl byl velmi ambiciózní a že se jej nepodaří naplnit v původní proklamované podobě, která překročila původní laekenské zadání, aby bylo smluvní a institucionální uspořádání EU demokratičtější blíže k občanům, jednodušší apod.

Jednání Evropské rady v Bruselu v uvedeném termínu, bylo věnováno převážně problematice procesu reformy smluv EU. Půdu pro toto jednání připravovalo německé předsednictví ve spolupráci s národními šerpy nebo volkenpoints v průběhu předcházejících měsíců. Téma smluvního uspořádání také představuje nejvýznamnější část schválení záměrů Evropské rady.

Ostatní otázky a části závěrů Evropské rady se týkaly spravedlnosti, vnitřních záležitostí, hospodářských a sociálních otázek, životního prostředí, vnějších vztahů, Severního Irska apod. byly předjednány na půdě výboru stálých zástupců rady pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy a na zasedání Evropské rady, což byla spíše škoda, byly pouze formálně schvalovány. Delegaci ČR na této Evropské rady jsem vedl já a doprovázel mě místopředseda vlády pro evropské záležitosti Alexandr Vondra a ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg a ministr vlády a předseda Legislativní rady vlády Cyril Svoboda, který opustil jednání o něco dříve. Chtěl bych veřejně poděkovat celému týmu, který se v posledních měsících věnoval jak legislativním, ústavním aspektům, tak přípravě české pozice a velmi obtížného vyjednávání, které nám nakonec získalo pověst země, která přispěla k pozitivnímu výsledku závěrů Evropské rady a přípravy mandátu pro mezivládní konferenci, která se bude konat začátkem podzimu v průběhu portugalského předsednictví.

V úvodu musím ocenit i přístup německého předsednictví a ambice Angely Merkelové, posunout problém po dvou letech určité stagnace k takovému řešení, které umožní například bezproblémové volby do Evropského parlamentu, které umožní realizovat celou řadu kroků, které EU v roce 2009 realizovat musí v souvislosti s připravovanou finanční perspektivou, se změnou finanční perspektivy atd. Přístup německého předsednictví v průběhu projednávání, ale i osobní přístup Angely Merkelové oceňuji velmi vysoko. Dovoluji si tvrdit, že díky osobnímu nasazení Merkelové právě na této Evropské radě nějakého konsensu vůbec dosaženo bylo. To, že se na tom podílela celá řada dalších Jean Claude Junker v rámci moderování závěrečné diskuse mezi polskou delegací a dalšími, že se na tom významně podílel Sarkomy a někteří další hráči je pravda, ale to, co dokázala Angela Merkelová ve vypjatých situacích, kdy jednání krachovalo a kolabovalo, bylo opravdu unikátní.

Působili jsme na summitu velmi aktivně i tím, že jsme měli připraveny alternativy řešení a permanentně jsme předkládali vlastní alternativy návrhů, které způsobovaly rozkol mezi delegacemi, kdy polská neústupnost znamenala chvílemi začátek konce jednání. Také tam vznikla situace, kdy v jednu chvíli Polsko jednání málem opouštělo.

A to, že jsme neustále drželi Poláky u stolu, byl myslím náš největší bonus, který jsme přinesli na tuto radu. Měli jsme připravený vládní mandát, který vycházel z konsensu tří vládních stran, který se nerodil jednoduše. Tady mohu být velmi otevřený. Pozice občanských demokratů, křesťanských demokratů a strany zelených byla myslím v minulých letech velmi odlišná. Při pohledu na různá řešení, různé detaily, ale taky na celkovou filozofii institucionálního a smluvního uspořádání. Přesto se nám podařilo najít konsensus, vládní pozici, kterou jsme prezentovali, kterou jsme dopředu zcela otevřeně deklarovali nejenom na české politické scéně a v českém parlamentu, ale také svým partnerům v EU. Ta aktivita a četnost bilaterálních jednání jak v ČR v Praze, tak naše v Evropě v posledních měsících byla opravdu enormní.

Jaké byly klíčové body, s kterými jsme do jednání šli, jaký byl mandát v jednotlivých oblastech a co se nakonec vlastně podařilo prosadit, ať už v rámci našich vlastních návrhů, našeho vlastního přínosu, anebo podporou přístupu dalších delegací. My jsme deklarovali, že dáváme přednost po kolapsu toho jednoho dokumentu tradičnímu postupu novelizace stávajícího smluvního rámce. Před původně navrhovaným konceptem ústavní smlouvy, která měla, což bylo pozitivní, nahradit všechny dosud platné texty toho primárního práva EU a smluvního rámce. Ten ústavní koncept byl schválením v závěru Evropské rady opuštěn a na základě znění těch závěrů bude právě na 23. 7. tohoto roku svolána mezivládní konference, která začne připravovat podklady pro jednání jednotlivých zemí a jejímž úkolem bude napsat fakticky detailní paragrafové znění schváleného mandátu, které tvoří přílohu v závěru Evropské rady. Bude se připravovat reformní smlouva, pozměňující smlouvu pro Evropskou unii, a bude se připravovat smlouva, která bude měnit smlouvu o Evropských společenstvích. To je zcela v souladu s naší pozicí, s kterou jsme do toho jednání šli a je třeba říct, že toto bylo jasné již před jednáním evropské rady a celá řada aspektů, které by potom už nebyly na Evropské radě zpochybňovány, byla dojednána právě v předchozích měsících při jednání focal point jednotlivých delegací.

Samozřejmě že reformní smlouva bude obsahovat dva věcné články, pozměňující smlouvu o Evropské unii a smlouvu o založení Evropského společenství. Ta smlouva o Evropském společenství bude nově nazvána smlouvou o fungování Unie, přičemž Unie bude mít jednotnou právní subjektivitu, což je jeden z úspěchů těch, kteří to vtělili do ústavní smlouvy.

My jsme přišli s tím specificky českým přínosem v podobě myšlenky obousměrné flexibility, což byla naše iniciativa a fakticky klíčová priorita v rámci toho jednání o novém smluvním základu. My jsme vycházeli z toho, že to, co už dnes umožňovalo stávající uspořádání, stávající smluvní rámec, nicméně nebylo to nastaveno striktně, kogentně, vymahatelně, co kopíruje např. pozici německé ústavy ve vztahu k jednotlivým spolkovým zemím, a byla to možnost přenášet pravomoci nejenom z úrovně národních států na unijní, komunitární, ale i naopak. Toho jsme dosáhli prakticky na té přípravné odborné úrovni těch zasedání focal points, politicky jsme ten výsledek potvrdili bilaterálně na jednání s Merkelovou, a z našeho pohledu je dobře, že v rámci mandátu pro mezivládní konferenci je ta oboustranná flexibilita popsána poměrně velmi podrobně, a je to tam explicitně vymezeno. Takže i tady se nám podařilo naši vyjednávací pozici prosadit. Zájem, proč využít obousměrné flexibility, vychází z toho, že my jsme si možná daleko více než ty velké státy vědomi, že by měl být zachován princip subsidiarity a proporcionality a měla by být minimalizována možnost snadného průniku evropského práva do oblasti výlučných kompetencí států jiným než řádným způsobem změny primárního práva.

Velmi diskutabilní, někteří lidé budou říkat, že ten mechanismus je zbytečný, ptají se mě, co konkrétně máte na mysli. Říkám: tady přece nejde o žádné konkrétní vymezení, tady jde o tu možnost. Už dnes je fakticky uplatnitelná, nicméně velmi složitě, a my jsme přispěli k tomu, aby vůbec bylo možné ten zpětný přezkum realizovat. To, že to není jednoduché, ten přezkum nebudou provádět pouze orgány Evropské unie, ale bude dána možnost i členským státům a vnitrostátním parlamentům předložit svoje závazné stanovisko, je jenom dobře.

Třetí bod, s kterým jsme jeli jako s mandátem, bylo jasnější vymezení kompetencí a posílení kontrolní role národních parlamentů. Ta nová smlouva výrazně posílí roli národních parlamentů. Mechanismus oranžové karty plus, což je terminus technikus typicky evropský, z původní červené karty navržené Holanďany a námi modifikované oranžové karty se stala oranžová karta plus, které prosazovaly tento princip tento princip v Nizozemí, a my jsme ten princip, a nebyli jsme sami, plně podporovali. Tady se právě umožní národním parlamentům účinněji provádět kontrolu subsidiarity a proporcionality. Budou tam samozřejmě v souladu s mandátem pro mezivládní konferenci prohloubeny kontrolní mechanismy, které jsou rozpracované v původním návrhu ústavní smlouvy, v protokolu o používání zásad subsidiarity a proporcionality a protokolu o úloze vnitrostátních parlamentů. Umožní se vnitrostátním parlamentům řádný přezkum legislativních návrhů Evropské komise včetně možnosti odmítnutí návrhů odporujících principu subsidiarity.

Bude zaveden posílený kontrolní mechanismus v tom smyslu, že ne do 6 týdnů, ale nově do 8 týdnů po zveřejnění nějakého legislativního aktu vznese prostá většina hlasů přidělených vnitrostátním parlamentům, a to odstartuje procedury, jejichž výsledkem může být i odmítnutí legislativního návrhu, který nebude v souladu se zásadou subsidiarity. To, že prostá většina vnitrostátních parlamentů není málo, to, že osm týdnů je velmi krátká doba, to všechno je pravda, ale ta možnost že národní parlamenty v jakémsi hlasovacím konglomerátu prosté většiny mohou zabrzdit snahy evropské komise, případně evropského parlamentu, je jenom dobře. Samozřejmě jsme v rámci mandátu chtěli, aby ta nová smlouva nezhoršila postavení ani rozhodovací ani hlasovací právo České republiky a zemí srovnatelné velikosti v Evropské unii vzhledem ke stávajícímu stavu. Pro nás to nebyla alfa a omega, nebylo to pro nás předmětem veta celého jednání, neměli jsme tam nastolenou žádnou deadline, ale v tomto směru jsme podporovali i ten polský návrh, který podle všech odborných návrhů, nikoliv politických, je nejkorektnějším rozdělením hlasů v Evropské unii, tzv. jagelonský kompromis dnes podporují matematici, neříkám politici, ze všech zemí Evropské unie, kteří o tom něco vědí. Ten kompromis není samozřejmě jagelonský, je to kompromis, který vyplývá z těch dlouhých jednání, to znamená, že ten systém, který byl platný a který je platný dodnes; smlouvy z Nice, bude prodloužen do roku 2014, kdy může být až do roku 2017 prodloužen v případech schvalování určitých rozhodnutí, které si vyžádá jakýkoliv členský stát. Fakticky tedy to prodloužení je o deset let, teprve poté se bude aplikovat buď dvojí většina anebo systém, kde si tam nechává evropská rada pootevřené dveře k jakémukoliv jinému hlasování. My jsme právě v této oblasti přispěli k tomu, že nakonec bylo dosaženo dohody, a to že na závěr toho jednání o půl čtvrté ráno si Lech Katzynsky vymínil na všech ostatních zemích i schválení dodatku 2.17 tzv. joanymy, což je blokovací mechanismus pro ty, kteří se v tom orientují, to bylo nad rámec. A musím říci, že to nebyla věc, kterou by v dané chvíli podporoval kterýkoli ze státníků zbývajících 26 zemí, nicméně nakonec země přistoupily na tento mechanismus.

Pátý bod, který jsme chtěli prosazovat, byla komunitarizace ve třetím pilíři a otázka rozšiřování hlasování kvalifikovanou většinou. Ten výsledek, že v oblasti justice a vnitra sice může docházet k posílené spolupráci v určité části států, podle dohodnutého kompromisu, nicméně účast na takové spolupráci bude pro členské státy dobrovolná a smlouva zde bude dávat možnost jak opt-in, tak opt-out je asi maximum možného. Samozřejmě že ta diskuse k tomu byla nesmírně rozsáhlá.

Jedna z dalších věcí, která byla diskutována velmi silně, byla otázka začlenění Listiny základních práv a svobod unie do textu smlouvy. Zase ti, co se tím zabývají, tak vědí, že by mohlo docházet v určitých případech k určité dvoukolejnosti, kdyby řešily otázku lidských práv a svobod jak klasicky soud ve Štrasburku pro lidská práva, tak soud v Haagu a v tomto smyslu nakonec se podařilo dosáhnout toho, že ten smluvní rámec neobsahuje samostatnou a právně závaznou listinu, ale obsahuje odkaz na tuto listinu, která dohodnuto mezivládní konferencí v roce 1924, protože v těch různých letech byla různá úroveň, hlavně jiná podoba té listiny, který stanoví právně závaznou hodnotu, a vymezí oblast působnosti.

Znění listiny tedy nebude do smluv zahrnuto, přesto bude platné. Je to přesně naše pozice. Jedinou výjimku tam představuje pozice Velká Británie, která vyplývá za prvé ze zvyklostí anglosaského práva, z toho, že vlastně oni nemají ústavu, nemají ani Listinu lidských práv a svobod.

Zajímavou informací v tomto smyslu byl určitý, řekl bych odkaz, nebo určitý statemant Gordona Browna, nového premiéra, který zahájil diskusi o zřízení Listiny lidských práv a povinností, mám pocit, že se to jmenuje v angličtině, což mě nesmírně zaujalo. Vůbec se nediskutovaly na evropské radě takové ty symbolické změny, ty quasi ústavní symboly, všechny atributy evropské státnosti, které předjímaly ten stav budoucí a které fakticky nebyly naplněny ani tou smlouvou zakládající ústavu pro Evropu.

Tento požadavek měla celá řada zemí a ten se vyřešil ještě před zahájením evropské rady, takže tam nebude používán termín ústava, nebude tam ministr zahraničních věcí, bude to vysoký představitel unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, nebude tam zákon a rámcový zákon, zůstává nařízení, směrnice, rozhodnutí. Nebudou obsahovat symboliku tyto smlouvy.

Myslím si, že kolem toho byla spíše rozverná diskuse. Já jsem konstatoval, že když jsem odjížděl, tak na mě ze Strakovy akademie mrkla vlajka Evropské unie a ta tam nepochybně bude viset i po mém návratu, takže myslím si, že to takto brala většina zemí, které chtěly, aby došlo spíše k novelizaci a nikoliv k naplnění té quasi ústavní podoby.

Samozřejmě během portugalského předsednictví proběhne mezivládní konference a my bychom stejně jako ostatní země chtěly, aby během roku 2008 došlo k ratifikaci. Tady je často zmiňována otázka, jakým způsobem k ratifikaci má dojít a tady budu možná taky otevřený.

To není problém České republiky, ale celá řada zemí přistoupila k té podobě prosté novelizace právě proto, že nechtějí dělat referendum. Nizozemsko, ale i Francie, Velká Británie, celá řada zemí novelizuje smlouvy z Nice právě proto, že nemusí tím pádem kromě Irska, které to má v ústavě, probíhat všelidové hlasování. Já jsem se v tom vyjadřoval velmi opatrně. Já nepředjímám to rozhodnutí České republiky, českého parlamentu, nicméně jestli bych mohl něco doporučit, šel bych touto cestou, protože my jsme o smlouvě z Nice hlasovali již v referendu o přistoupení k Evropské unii a my jsme podpisem přístupových dokumentů tuto smlouvu ratifikovali podruhé, po věcné stránce. Domnívám se, že nedochází k takové změně charakteru toho smluvního rámce, která by si vynucovala referendum, ale pokud bude takový zájem v Parlamentu, já budu poslední, kdo tomu bude bránit. Domnívám se, že to bude ovšem nepraktické, a budeme se tím trochu vymezovat od toho hlavního proudu Evropské unie, která mj. právě proto kvůli, řekl bych, hladké ratifikaci v průběhu roku 2008 toto referendum dělat nemíní.

Samozřejmě to, o čem se ale nehovoří, je vliv na naše předsednictví. Pokud by bylo všechno schváleno a ratifikováno v průběhu roku 2008, tak prakticky by mohl být zvolen prezident Evropské unie, my bychom fakticky formálně mohli přijít o naše předsednictví, ale tak jak to diskutujeme, tak zřejmě ten celý proces bude buď přechodně nastaven až do voleb do evropského parlamentu a tam by se potom sestavovala nová evropská komise, zřejmě by proběhly i ostatní věci, ale je třeba vědět, že tento smluvní rámec může mít vliv i na naše předsednictví a na hodnotu tohoto předsednictví.

V těch ostatních věcech, které nechci zmiňovat detailně, se diskutovalo samozřejmě o Schengenu. Tady, protože ty informace jsou překonané, jdou velmi rychle, to riziko, že by těch 9 starých zemí nenaplnilo nakonec podmínky SIS I for all, je minimální. To varování přišlo včas. Jedná se o země, které podle mne nemají žádný zájem na tom, aby bránily našemu vstupu do schengenského prostoru. Z těch klíčových zemí jako je Rakousko a Německo, tam není žádná, která by neplnila podmínky SIS I for all. My jsme včera na tiskové konferenci vyhlásili určitou informační kampaň, protože těch informací o Schengenu je minimálně. Pouze 24 % českých občanů má nějaké, je spokojeno s informacemi. To nebude jenom o cestování, jenom o zrušení hraničních přechodů, tam bude celá řada dalších aspektů, které se budou týkat například azylové politiky, bezpečnosti apod. a v tomto smyslu vám podáme všechny informace průběžně.

K otázkám hospodářským a sociálním se diskutovala celá řada věcí, žádná z nich nebyla taková, která by vybočovala z toho standardního rámce diskuse a z toho trendu, který je v Evropské radě nastoupen, pak se to týká otázky životního prostředí, změn klimatu a podobně. Ve vnějších vztazích, což samozřejmě je standardně na fóru ministrů zahraničí, se prohloubila evropská politika sousedství, zejména její východní dimenze. Nechci vás tím zdržovat. Je zajímavé, že v průběhu portugalského předsednictví už došlo k jednomu velkému summitu a dojde k dalším třem, což je velmi významné pro zahraniční vztahy Evropské unie. Došlo k summitu v Brazílii, dojde k summitu s Indií, Čínou a Ruskou federací. V rámci toho co diskutujeme, a to jsou případné větší využití obnovitelných zdrojů, biopaliv, jsou to jednání klíčová, protože bez účasti, pokud nebudu brát Spojené státy americké, které nastartovaly diskusi o postkjótském procesu, postkjótské úrovni ochrany životního prostředí, tak právě tyto čtyři země představují největší znečišťovatele a bez jejich účasti na tomto procesu je celá iniciativa a závazné cíle Evropské unie trochu směšné. V tom smyslu ta jednání jsou velmi potřebná.

Myslím si, že tím bych mohl své úvodní slovo uzavřít, pokud byste měli dotazy spíše k tomu, co se dělo v posledních týdnech, to je jednání Ekofinu nebo některé detaily týkající se projektu Galileo, tak jsem samozřejmě ochoten vám je poskytnout. K Evropské radě a diskusi o smluvním rámci je to zhruba všechno, my jsme přistupovali k tomu problému velmi střízlivě, neměli jsme přehnané ambice, myslím, že je evidentní i z vládního mandátu, že to nebyl mandát ODS, že ten mandát byl velmi střízlivý, realizovatelný, já jsem velmi rád, že se nám ho nakonec i realizovat podařilo. Takže jsem k dispozici odpovídat na nejrůznější detaily. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane premiére. Vážené kolegyně a kolegové, nyní určíme zpravodaje pro tento bod jednání. Navrhuji, aby se jím stal náš kolega Luděk Sefzig, předseda výboru pro záležitosti EU a ptám se ho, zda souhlasí s tímto mým návrhem. Souhlasí, děkuji. Takže znělkou svolám kolegy a kolegyně a budeme o návrhu hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, aby se zpravodajem stal kolega Sefzig?

Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování č. 11, registrováno 64, pro 52. Kolega Sefzig je jmenován zpravodajem. Prosím, pane zpravodaji, ujměte se slova.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane premiére, vážené kolegyně, kolegové, moc děkuji za podrobnou informaci, musím říci, že náš výbor měl prakticky tři dny po ukončení velmi náročného jednání v Bruselu možnost díky místopředsedovi vlády se také takto velmi podrobně se závěry jednání seznámit. Udělali jsme to, začali jsme analyzovat výsledky jednání v Bruselu, a než některé otázky nebo některé výsledky naší analýzy tady řeknu, tak abych příliš nezdržoval. Aby naše povídání bylo zajímavé, tak se přece jen vrátím ke dvěma obecným poznámkám.

Je naprosto nepochybné, že bruselským summitem byla ukončena neobyčejně významná etapa, která byla zahájena v r. 2002 laekenským kongresem, kde při laekenském summitu bylo ustanoveno těleso, které mělo zjednodušit jednání v EU, které mělo zrušit demokratický deficit a zvýšit legitimitu jednání. To se ve formaci toho konventu příliš nepodařilo a bylo vidět, že asi bude lepší řešit to na bázi mezivládních konferencí. A tak poté, co dospěla dvě referenda, a tady musím připomenout, že to byla referenda ve dvou zakládajících velmi významných zemích EU, nikoli mezi nováčky, a aniž by došlo ke zmenšení přijímání zákonů, naopak po rozšíření o deset nových členských zemí je počet přijatých směrnic a i implementace těchto směrnic do právních pořádků jednotlivých zemí je vyšší než byla před rozšířením, tak přesto bylo vidět, že ten proces mnozí reformátoři v Evropské unii přáli, takže byl zastaven, a v tomto smyslu bruselský summit, o kterém dnes hovoříme, byl neobyčejně důležitý.

Pan premiér říkal, jak významnou roli měla Angela Merkelová, já bych řekl, že celé německé předsednictví se snažilo ukončit období reflexe ne tím, že příliš vnucovalo své myšlenky, i když zahraniční politika Německa se samozřejmě děje hodně prostřednictvím evropské agendy, ale snažilo se především zjistit, jaké jsou možnosti, a skutečně být dobrým moderátorem té diskuse.

Ještě jednu poznámku, která má obecný charakter, a to je poznámka o úspěšnosti české delegace. Já myslím, že pro mnohé, a to dokonce nejenom v ČR, ale dokonce i v Evropě, bylo velice příjemným překvapením, že to byla právě ČR, která nedopustila, aby Polsko odešlo od jednacího stolu, a v ten klíčový moment v noci to bylo skutečně neobyčejně významné a myslím si, že asi máme velký puvoár k tomu, abychom varovali před dezintegrací v EU, protože my s tím máme historickou zkušenost. Já to na mnohých zasedáních říkám, že kdo jiný by měl varovat před rozpadem EU než ČR, protože každé soustátí nebo každý státní útvar, který vznikal uměle, a ať chceme nebo nechceme, Československo bylo takovým umělým útvarem, který vznikl po rozpadu Rakouska-Uherska a který se rozpadal, ať to bylo na začátku 2. světové války, když vznikl Slovenský štát, anebo později odloučením uměle přilepené rusínské části Československo a nakonec, když vznikly demokratické změny v Československu, tak během několika málo let došlo i k odtržení Slovenska a Čech, a je vidět, že každé umělé spojování má velké riziko, že pokud je umělost toho procesu tak velká, že překoná dostředivé tendence, tak může velice snadno, v československém případě to bylo naštěstí velice mírově a velice poklidně, že může dojít k rozpadu. Proto je dobře, že si nejenom vláda, ale naši reprezentanti uvědomí riziko rozpadu, a proto také, ač mnozí bývají nazýváni europesimisty, tak varujeme před odstředivými tendencemi.

Proto asi splnila i česká delegace svou historickou úlohu a zamezila prvnímu oddělení, kdy Polsko skutečně s pocitem, že by mohlo být převálcováno, by mohlo od stolu klidně odejít a kdo si přečte zápisy, tak ví, jak snadno bylo k tomu, že by vznikla vícerychlostní Evropa, a to vícerychlostní, už tedy velmi významně vícerychlostní, kdy by se oddělovalo jakési jádro. A nechci vůbec mluvit, jak by osud toho jádra dopadl, myslím si, že by nebyl nijak slavný. To je moje druhá obecná poznámka.

Třetí obecná poznámka spočívá v tom, že dnes tady nepovedu dlouhou diskusi, spíš tu naznačím některé aspekty, které jsme probírali na výboru nebo nad kterými jsem se sám zamýšlel, a chtěl bych říci, event. vás pozvat na výjezdní zasedání výboru, výbor pořádá hned v 1. polovině září, ještě vám řeknu termín a místo, výjezdní zasedání, které bude věnováno pouze mezivládní konferenci.

To jednání považujeme za neobyčejně důležité a bude to vlastně logickým pokračováním všech těch výjezdních zasedání, která jsme věnovali Konventu a z kterých máme také usnesení. V tom jednom usnesení se například hovoří také o vhodnosti či naopak v tomto případě spíše o nevhodnosti toho pokušení vytvářet nebo přijímat změny vzniklé na mezinárodních konferencích formou referenda. To i v tom usnesení v roce 2004 – kdo bude mít zájem, já ho tady mám – si můžete přečíst, jak je to neadresné, často zbytečné, nemá to příliš velké opodstatnění, i když bude samozřejmě respektován názor každého poslance, každého senátora.

A teď tedy k těm jednotlivým bodům. Já začnu od konce, od toho, co si myslím, že bude na mezivládní konferenci asi pro Českou republiku i pro jiné členské státy velice důležité. A to je Charta lidských práv. Vím, že naše delegace jela se dvěma hlavními úkoly a tím jedním úkolem bylo nepovolovat výjimky. To se mi obecně velice líbí. Je to dobrý přístup. Ale když už si tu výjimku domluví Británie, Irsko – co se týká Charty lidských práv – i Polsko, je ke zvážení, zdali i Česká republika, nemyslím osamoceně, tak jak to ráda dělá Británie, že si vyjedná výjimky a o zbytek se často příliš nestará, by neměla vyvinout tlak k tomu, abychom udělali přijetí Charty lidských práv v té podobě, jak je v současné době a nezveličovali, nepřijímali tu Chartu lidských práv tak, jak byla navržena v tom konventním návrhu.

To je moje první poznámka a myslím si, vzhledem k občanským právům a k citlivosti těchto práv, poznámka asi nejdůležitější.

Druhou poznámku, kterou bych chtěl učinit, je ? margo zrušení třetího pilíře. V pilířové struktuře Evropské unie – ekonomický, první pilíř je komunitární, rozhoduje tam většina, spolurozhoduje Evropský parlament a hlasování v Radě je kvalifikovanou většinou, není tedy jednohlasné. Vcelku logicky, osvědčilo se to, ekonomika tak funguje, trhy jsou otevřené, máme čtyři základní svobody více či méně naplňované i po přechodných obdobích budou, doufejme, všechny zrušeny.

V oblasti mezinárodního práva – výsledek jednání Bruselu je velmi dobrý, protože tam nedochází k tomu, že by docházelo k přesunu té jednohlasnosti na hlasování kvalifikovanou většinou, ale každý stát má právo jakýkoli návrh Evropské unie vetovat. To si myslím, že v tom je výsledek summitu výborný a jsme spokojení.

Trochu máme problémy – aspoň my, náš výbor – se zrušením třetího pilíře a takovou tou rychlejší komunitarizací. Mně osobně a některým mým kolegům není úplně známa možnost toho op outu a op inu, jestli ten op out bude vysloveně na bázi rozhodnutí národního parlamentu nebo rozhodnutí vlády, o tom se určitě budeme bavit na tom výjezdním zasedání a bude to asi jedna ze stěžejních otázek, které budeme směrem k naší delegaci nebo k vládě mít.

Dalším bodem je bod oboustranné flexibility. Oboustranná flexibilita je podle mého mínění zatím nástroj, který nebyl použit. Já ve svém výboru se už zhruba asi rok snažím najít nástroj, který umožní tu flexibilitu. Ta flexibilita znamená, že o něco jednodušším procesem se budou pravomoci přenášet mezi institucemi, a to jak směrem zezdola nahoru, tak seshora dolů. V praxi vidíme zcela názorný příklad toho, že když ztroskotalo takové to velké evropské rozmáchnutí ve smyslu Lisabonské strategie a po pěti letech ta komise zjistila, že se nepřibližujeme k vyspělým zemím, tak vytvořila takzvané akční plány a vlastně ty pravomoci z evropské komunitární úrovně přesunula sama na úroveň národních států. Čili v praxi je vidět, že tento nástroj je potřebný. Není jenom teoretický, je ryze praktický a Evropská komise jej dokonce použila. Použila jej v tomto názorném případě. A já si myslím, že oboustranná flexibilita, tedy dynamický proces směrem nahoru i dolů, má svoji logiku.

Je mi jasné, že ekonomové mají rádi kategorii, katalog výčtu pravomocí a rádi o tom diskutují dlouze, ale pak mají své jisté, které přetrvává, podle toho, kdo je konzervativní, delší nebo kratší dobu.

Oboustranná flexibilita je dynamický proces. Je řekl bych bližší možná většině reformátorů i konzervativních lidí, zejména mně jako člověku, který pochází z oblasti medicíny, který má rád dynamické procesy a ví, že když se někde něco zastaví, většinou se tam vyprodukuje zánět. Principiálně je flexibilita velice dobrá. Ale mám trochu strach z toho, že ten nástroj není zatím vyzkoušen, ač mu hrozně fandím, ač se prakticky snažím, a v závěru to ještě budu říkat a apelovat na základě jednání, posledního setkání COSACu, ačkoli se hodně snažíme, aby flexibilita a kontrola subsidiarity byla prakticky používaná, nebyl to jenom takzvaný papírový tygr, ale aby se to skutečně stalo nástrojem, tak musím říci, že zatím vyzkoušen tento mechanismus není. Ale jsme na začátku, všechno někdy začíná a já bych byl rád, kdyby to skutečně byla flexibilita, byť s tím, že na začátku možná budou rozhodovat ty flexibilnější útvary, třeba vládní útvary, možná za nějaké z počátku přísnější, později méně přísné kontroly národních parlamentů nebo – když to bude opačně – Evropského parlamentu.

To jsou spíše otázky a možná náměty do diskuse, ale já je tady radši říkám, abychom věděli, jak ta jednání jsou jednak složitá, jednak skutečně jsme na začátku, a jak bude velmi důležité setkání na mezivládní konferenci.

Další moje poznámka, která je neobyčejně důležitá a kde musím říci, že jsem jako člověk, který je z národního parlamentu, trochu méně nadšený z toho závěru, ač vím, že byl udělán neobyčejný kus práce, změnila se úplně rétorika na celém summitu, to jsme do té doby neznali, najednou začaly být brány v úvahu názory Romana Herzoga, zástupců těch takzvaných europesimistů, najednou už nebyl osamocen návrh našeho prezidenta Klause o krizích, které vznikají tím demokratickým procesem a tím, že se takzvaně odděluje legitimita od občanů – legitimita rozhodnutí evropských institucí. Tak ten bod, kde nesdílím takové nadšení, je ten mechanismus oranžové karty. Musím říci, že v návrhu to byla červená karta. My bychom byli radši, kdyby to byla červená karta. A co mě na tom ještě víc mrzí, že se de facto zvýšilo to kvorum. Zatímco v návrhu byla jedna třetina komor národních parlamentů, tak najednou je to půlka. A to už si myslím, že je prosté rozhodování, jaká potom oranžová karta, spíše je to prosté rozhodnutí. Mimochodem stejně tak to kritizoval finský zástupce na tom posledním setkání COSACu. Velmi bych se přimlouval za to, zdali by nebylo možné ještě posílit více vliv národních parlamentů.

Na druhou stranu musím říci, že nepatřím k těm lidem, kteří by prosazovali při jednání výboru, aby parlamenty paralyzovaly práci svých vlád, a to na úrovni národní, ale stejně tak na evropské úrovni. Nemyslím si, že parlamenty by měly tvořit tu dynamičnost nebo to odhodlání změnit něco na agendách, něco na politikách. Měly by to být vlády, měly by to být exekutivy. Z toho důvodu třeba nebudu požadovat některé požadavky, které mají moji kolegové z jiných evropských výborů jiných zemí, kteří třeba chtějí být přímými pozorovateli té evropské mezivládní konference.

Takže tím jsem asi vyčerpal ty zásadní poznámky k institucionální reformě. Chtěl bych důležitý poznatek – Senát se dlouhodobě snažit využívat a naučit používat nejenom české zástupce, české politiky, ale i jiné, zahraniční politiky. Naučit se využití toho principu subsidiarity a zastavení některých procesů nebo naopak urychlení, ale zatím se to příliš nedaří. Mně se asi po dvouletém vyjednávání a po dopisech, kterých mnoho napsala naše stálá zástupkyně v Bruselu mým kolegům, stálým zástupcům v Bruselu, i kolegům – předsedům z jiných výborů, po dlouhém jednání podařilo přijmout, že do konce roku bude projednán, a určitě to budeme projednávat i při tomto jednání, takzvaný test subsidiarity pro jednu směrnici týkající se boje se zločinem, s globalizovaným zločinem. Ještě při minulém zasedání v Berlíně toto nebylo přijato, odmítli to někteří mí kolegové z jiných výborů, kteří řekli, že už to nestihneme, ač to není práce navíc podle mého soudu.

Na závěr bych chtěl tedy říci, že bych byl velice rád, kdyby i naše vláda podpořila poslední návrh COSACu, tedy setkání předsedů evropských výborů, který doporučil ve svém usnesení, že bude vytvořena skupina pozorovatelů mezivládní konference – oni nemají žádné právo tam vystupovat a vůbec ne hlasovat, ale budou pouhými pozorovateli – budou to zástupci té tzv. trojky, tedy trojky COSACu, tj. minulé předsednictví, současné a budoucí předsednictví, a tito tři zástupci tam budou pozorovateli.

COSAC vytvořil pracovní skupinu, kde na můj návrh pracovní skupina byla vytvořena nejenom z těchto tří pozorovatelů, ale ze zástupců všech komor všech členských zemí EU.

Byl bych velice rád, kdyby pan premiér a jeho vláda podpořila to, aby mohli být tři pozorovatelé zemí, z národních parlamentů přítomni jednání, ač vím, že pro to není žádný právní základ. Ale být u toho bude pro nás nejenom symbolické, ale možná i pro exekutivy může být i užitečné.

Děkuji vám za pozornost. Omlouvám se, že jsem hovořil trochu déle, ale myslím, že to odpovídá důležitosti tohoto dokumentu a nakonec i úspěchu, který nepochybně naše vláda při tomto jednání zaznamenala. O to důležitější je to úspěch, že i mnozí už před jednáním, téměř bych řekl, se mu bránili – teď tedy nemyslím z vládní koalice, protože vládní koalice se dokázala v tak neobyčejně zajímavé a široké agendě shodnout na jednotném postupu. A myslím si, že to byl pro Českou republiku ještě větší úspěch. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane zpravodaji. Vážené kolegyně a kolegové, otevírám rozpravu. Do rozpravy se hlásí pan premiér.

Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Omlouvám se, že vystupuji hned. Potom určitě budu reagovat na další příspěvky, ale protože vystoupení kolegy Sefziga bylo velmi rozsáhlé, tak si dovolím reagovat na tři nebo čtyři věci.

Úplně úvodem. To, co bylo dosaženo, pokládám za něco jako super kompromis, kdy musely ustupovat všechny země, a některé velmi bolestně. Osmnáct zemí z 27 už prakticky ústavní smlouvu ratifikovalo. Drtivá většina těchto zemí už vůbec nechtěla na tomto dokumentu nic měnit. Přistupovaly k jednání tak, že problém je na straně těch zemí, které neratifikovaly a nebo ratifikaci ústavní smlouvy odmítly. To znamená, že to, že vůbec byly ochotny otevřít tento problém, vrátit se k tomu, někdy prostě s rizikem třeba domácí situace, protože tam budou vysvětlovat občanům proč dokument, který ratifikovali například v referendu, prostě nebude v té podobě platný.

Znamená to, že tady zcela korektně říkám, že tento kompromis byl bolestný pro všechny, tak jak nemohly být spokojeny všechny země liberálnějšího severu, středu, tak nebyly spokojeny ani země, které já nazývám sacím komandem EU. To jsou země jihu, zemědělské země, které fakticky žádné změny nechtějí, ani žádné další rozšíření. Ty chtějí vysoké zemědělské rotace.

Tím jsem naznačil někde tu dělící rovinu, jak je možné, že se shodli Balkenende, Blair, Topolánek, některé země další, které to možná neříkaly tak hlasitě z těch nových zemí, jak je možné, že jsme měli podobný názor ve spoustě věcí jako Reinfeld a někteří další, a jak to, že Sarkozy, Zappatero, Prodi a další měli názor opačný. To tak prostě je a tam někde je dělící linie, která se týká nejenom ústavní smlouvy nebo nového smluvního uspořádání. Ta se týká obecně filozofie fungování EU a budoucnosti EU a mnohdy také rozšiřování EU.

Přece to, že nebyla schválena ústavní smlouva, nebyla ratifikována, tak prazáklad není přece v tom, že by ti občané, co šli k referendu, ji četli nebo že by ji dokonce studovali, že by věděli, čeho se týká. Přístup byl jasný – oni tím demonstrovali svoji pozici, speciálně ve Francii odmítali další rozšiřování EU. Mnoho zemí západní Evropy dnes už přistoupení Chorvatska cítí jako něco navíc, dost na Chorvatsku. Tento názor mám oddiskutovaný z těch hodin a hodin, které s těmito lidmi trávím. To, co my bereme jako absolutní imperativ při rozšiřovacím procesu EU, a to je integrace západního Balkánu, tak to některé země vůbec nevidí jako reálné v nejbližších letech. O Turecku se odmítají bavit úplně. Východní Evropa je pro ně něco, o čem se nechtějí vůbec ani bavit.

To znamenám, že tady je někde prazáklad neúspěchu ambiciózního dokumentu a v dané chvíli novelizace smluvního uspořádání neznamená nic jiného, než odložení klíčové základní diskuse o budoucích hranicích EU. A dokud tato diskuse nezačne seriózně nejenom mezi byrokraty, politiky, nadnárodními společnostmi a nezačne i na úrovni občanů, dokud občané do toho nebudou vtaženi, ať už jsou z kterékoli země a dokud se s tím nebudou identifikovat, tak žádný ústavní dokument nebude, protože vždycky bude síla těch zemí, které ho budou moci zablokovat, taková, aby ho zablokovaly, i kdyby to měla být Česká republika, protože diskuse je teprve před námi.

K třetímu pilíři, o Chartě lidských práv. To byl kompromis. Měli jsme dvě základní deadline, které by znamenaly veto. Jedna, která byla nemožná nebo nepravděpodobná, a to je předložení něčeho podobného, co bylo odmítnuto v referendech v Holandsku a ve Francii. A druhé deadline bylo veto v případě, že by si některé země vyjednaly významné opt-outy a výjimky ze společných pravidel platných pro všechny.

A u Charty lidských práv to byl velký kompromis, kdy jsme ustoupili ne proto, že by to bylo pod nějakým nátlakem, ale proto, že charakter ústavního pořádku v anglosaském systému, speciálně v Británii a Irsku, je prostě jiný. A navíc i Tony Blair potřeboval přivézt nějaký úspěch. Byl to kompromis.

Polský přístup je pouze dílčí, tak se to týká pouze problematiky rodiny. Nakonec to bylo akceptováno s jistým pochopením v rámci vyjednávání s Polskem.

To, co jsem nezmínil a to, co nezmínil ani Luděk Sefzig, je otázka kodaňských kritérií. Velká diskuse, velký střet. My jsme šli s názorem, který jsme tady měli vydiskutovaný. Nechci říci, že jsme pod tlakem Cyrila Svobody k něčemu takovému přistoupili. Byl to náš názor spíše implementovat kodaňská kritéria jako jakousi jistotu, že nebudou rozšiřovány požadavky na nově přistoupivší země nějakou absorpční integrační kapacitou a dalšími kritérii. Nicméně nakonec jsme přistoupili a pomohli jsme Švédům při diskusi s Holanďany, aby kodaňská kritéria nebyla součástí. Hrozilo totiž, že v případě, že by byla součástí primárního práva, tak by nakonec o přistoupení nové země rozhodoval soud a nikoli jednotlivé členské země při hlasování a při následné ratifikaci, protože by tomu tak opravdu mohlo být.

My jsme se snažili, a je to trend – tím nechci říci, že ti před námi to dělali všechno špatně – ale evidentně už na ministeriádách je viditelná naše aktivita. Myslím si, že když se nezachytí problémy v době nižších subalterních úředníků a jejich jednání, tak už na ministeriádě je problém přicházet s opačným názorem. Proto se snažíme už na ministeriádách a předtím formulovat celkem jasně naši pozici. A v tomto smyslu i otázka třetího pilíře není úplně tak, jak ji vidí kolega Sefzig. Jsou věci, kde naopak chceme, aby byly řešeny, vyčleněny z třetího pilíře. Jeho zrušení je trochu, řekl bych, nivelizováno možností to zabrzdit. A to, že to je prostá většina parlamentů, je opět kompromis, nicméně je tam aspoň ta možnost.

Myslím si, že u oblasti migrace, azylové politiky, u společného rejstříku hledaných osob a podobně naopak princip musí být striktně komunitární, a to se zatím nedaří. V tomto smyslu to budeme konzultovat se všemi ostatními. Myslím si, že u některých aspektů třetího pilíře je dobře, že byly na unijní úrovni, jinak by Evropská unie ztrácela některé atributy Schengenu a některých dalších otázek týkajících se bezpečnosti apod.

U zahraniční politiky je dobře, že to tak dopadlo. Neznamená to, že bychom neměli být schopni se shodnout na společné pozici. Naopak, společná pozice by byla dobrá a v našem případě nemůže být odmítána, aby byla vymahatelná.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane premiére. Prosím pana kolegu Zlatušku, aby se ujal slova.

Senátor Jiří Zlatuška: Pane premiére, dámy a pánové, myslím si, že to, s čím se Česká republika vrátila z Evropské rady, je úspěch, je to krok kupředu. V tom smyslu se liším od opatrného postoje kolegy Sefziga. Nicméně je to úspěch, který je hodně podmíněný řadou věcí, o kterých před chvílí ve svém druhém vystoupení mluvil pan premiér, je z toho příliš cítit to, že se má část rozhodla vzít větší část EU svým způsobem do pozice jistého vydírání. Bohužel takto vnímám pozici ČR s ohledem na to, že premiér České republiky sice na jedné straně argumentuje odmítnutí evropské ústavy v referendu, ale fakticky se v České republice žádné referendum o evropské ústavě nekonalo.

Problém České republiky vzhledem k evropské ústavě není postoj obyvatel jako takových, ale potřeba nejsilnější vládní strany vyjít s racionálně populistickými názory svého čestného předsedy, který je prezidentem. Použil jsem kvalifikaci časopisu The Economist. Myslím si, že kompromis, kterého se podařilo dosáhnout, je podstatným krokem vpřed. Jsem velmi rád, že se alespoň toto podařilo dosáhnout.

Pokud se podíváme střízlivě na to, co se stalo v dohodě, se kterou se vláda vrátila vzhledem k tomu, co připravil konvent v návrhu evropské ústavy, příliš velký krok kupředu to není. Nepochybně jsme ztratili transparentnost. Vychvalovat si, že se zákony nebo závazná ustanovení nebudou takto jmenovat, ale budou se nazývat direktivy nebo regulace, nepřispívá k tomu, že struktura je jasnější.

Zůstala složitost ústavní smlouvy, ale nepřinesla se logická zjednodušení, která ústavní smlouva přinášela. Ústavní smlouva byla kritizována za to, že je příliš složitá, že v přílohách byla řada konkrétních smluv, ale fakticky znamenala zjednodušení celkového rámce. Co se dnes odehrálo, zjednodušení není, ale fakticky v řadě oblastí pohyb kupředu nastal. Nastal samozřejmě s kompromisy, o nichž pan premiér mluvil. To, co říkal o Tony Blairovi, platí nepochybně pro každého premiéra jednotlivé členské země EU včetně našeho premiéra, totiž že se potřebovali vrátit domů s tím, že budou prezentovat svůj kus vítězství.

Tento rozpor mezi zájmem budovat EU jako celek, který se zároveň bude starat o své občany – připomenul bych Sarkóziho citát, že EU by především měla chránit občany EU, v citátu neřekl před čím by je měla chránit, ale vztah k občanům je tam evidentní – tato část činnosti se v potřebě každého premiéra jednotlivého členského státu vrátit se před své domácí publikum s vítězstvím způsobuje, že se společné dílo značným způsobem eruduje. Motivy toho jsou pochopitelné. Každý premiér jednotlivého členského státu potřebuje na domácí půdě vybojovávat své politické body pro to, aby příště uspěl na národní úrovni. Je dobré být si vědom toho, že to, co se na jedné straně deklaruje jako vítězství a úspěch, je ve skutečnosti projevem tohoto. V tom je zakopán klíč ke krizi větších útvarů skládajících se z národních států, nikoli v tom, že by celek jako takový nebyl života schopný.

Myslím si, že je velmi významné, že se podařilo při téměř 50. výročí smlouvy o Evropě dojít alespoň k nějakému společnému postoji členských států. Nicméně opět je zde selhání politických elit při prosazování evropské ústavy. Domnívám se, že selháním politických elit je spíše to, že se zachovávají některé faktické atributy, ať už je to vlajka, symbol, hymna EU. Řeklo se pouze, že tyto věci – protože to lidé „nechtějí“ – se nezačlení do těchto dokumentů. Nepochybně nebudeme vyměňovat řidičské nebo občanské průkazy kvůli tomu, že kolečko z hvězdiček není „oficiálním“ znakem EU, necháme si to na svých dokumentech, přestože deklarujeme vítězství nad tím, jak jsme uspěli v tom, že toto není symbol suverénní entity. Nepochybně si z druhé strany ani za současné situace náš prezident nepověsí nad Pražský hrad vlajku EU, přestože by to již nebyla vlajka suverénní entity, ale pouze takovýto neformální „symbol“.

Je škoda, že to, co je výsledkem jednání fakticky znamená, že se přerušil ústavní projekt, který měl v sobě zahrnout dvojitou legitimitu EU jako unie nejen státu, ale i občanů. Přímá vazba k občanům se v tom pojetí, se kterým se vlády z Berlína vrátily, vytrácí.

Je samozřejmě špatné, že bude přetrvávat zmatek v pojmenování závazných ustanovení stejně jako zmatek, který bude způsobován tím, že budeme mít vysokého představitele místo ministra zahraničí, protože toto nepřispěje k lepšímu porozumění tomu, co se děje ve vztahu k EU z hlediska občanů.

Připomněl bych to, co se zde v tomto sále odehrálo dnes při schvalování novely trestního zákona. V okamžiku, když se tato novela projednávala na výboru, byli jsme seznámeni s tím, že příslušné ustanovení je závazné a že budou sankce z toho, když to do našeho právního řádu nezahrneme. Navíc jsme se dozvěděli, že vláda vůči Senátu nemá ani takový vztah, že by nám musela podrobnosti sdělovat. Poté vyjde najevo, že se nejedná o závazné ustanovení.

Všechny takovéto nejednoznačnosti zůstanou, a pokud se objevují na úrovni toho malého počtu relativně zasvěcených lidí, jako je těch 81 senátorů, tak nepochybně budou v mnohem větší míře přetrvávat ve společnosti jako takové. Počty opt outů mezi jednotlivými členskými zeměmi samozřejmě jsou problémem, to není vítězstvím, a je to problém pro občany. Vláda to samozřejmě může deklarovat jako své vítězství nicméně z hlediska pohledu na EU, ve které by zejména občané členských států měli mít stejná práva, podléhat stejným principům a stejným povinnostem, v tomto smyslu je každý z jednotlivých opt outů narušením tohoto přístupu k občanům a je to narušením toho, co bychom měli i českým občanům jako členská země EU dávat.

Samozřejmě ta reformní smlouva může – zatím ještě není nic na papíře, zatím je to jenom výhled – může reprezentovat významné zlepšení ve vztahu k efektivitě a úrovni demokracie unie, když to srovnáme se smlouvou z Nice, ale tento příslib ještě zbývá skutečně dokončit. Myslím si, že jakkoliv máme snahu posilovat nebo vážit si své suverénní role jako zákonodárci, je dobré, že v rámci EU se posiluje role Evropského parlamentu a potenciální přímé navázání směrem k občanům. Je velmi významným výsledkem, že Charta základních práv je právně závazná pro členské státy, protože to je něco, co přináší občanům členských států vymahatelná práva, kdekoliv se pohybují.

Toto jsou věci, kde mi není jasné, z jakého důvodu bychom měli litovat toho, že se občanům tato práva uniformně přes celou EU zaručují. Zůstává nicméně nad ty oblasti, ve kterých panuje shoda, značná část problematických věcí, zejména bych zmínil společnou politiku směrem k bezpečnosti a zahraničí, protože tam požadavek jednomyslnosti bude problémem v okamžiku, kdy máme efektivně řešit takové věci jako vztah mezinárodnímu terorismu apod.

Myslím, že nebezpečí dvojrychlostní nebo dokonce vícevrstvé Evropy není tímto zažehnáno, protože v okamžiku, kdy se nepodaří tu smlouvu přetvořit v dokument, který bude skutečně na stole a bude závazně přijat všemi členskými státy, tak se znovu objeví skupina, která se bude chtít pohybovat ve vývoji EU dopředu v těch intencích, které v Evropě byly 50 let, po které EU resp. její předchůdci existovali. A v tomto smyslu ještě není všechno vyhráno. Ta potřeba nové dohody zde trvá, ta ještě nebyla vyřešena a je velmi důležité, aby se týkala zejména občanských práv jako takových.

K problémům se třetím pilířem, resp. obecně s věcmi vymahatelnosti i trestního práva, bych se trošku podivil nad tím, proč bychom měli se bát společných závazných principů, které budou platit před Evropskou unií, když kvalita vymáhání práva u nás je velice vzdálena ideálu. Nevím, jestli si někdo myslí, že takové kauzy jako vydání Krejčíře nebo jeho iniciální postihnutí by se hůř uplatnilo v okamžiku, kdy by tím subjektem, který by tam vystupoval, byla přímo EU, nikoliv jen ČR, jestli si myslíme, že nedokončených případů trestních řízení, které by měly být dokončeny, ale z nějakých důvodů byly zahrány do autu, jestli takovéto věci věříme, že jsou u nás dělány lépe, než bychom dokázali dělat na základě společných pravidel, která by platila v celé EU.

Nevěřím, že ten koncept Evropy jako jídelního lístku je koncept, který je nosný a který by občanům naší země přinášel lepší perspektivu než EU, ve které jsou to občané, kteří sdílejí stejná práva a stejné možnosti. V tomto smyslu jakékoliv opt outy, jakákoliv diferenciace tohoto druhu, jakékoliv odkloňování vývoje směrem k Evropě národních států je nepochybně vývoj, který není příliš žádoucím směrem. Může být nevyhnutelný, ale nevidím důvod, proč po něm explicitně volat.

V zásadě to pozitivní hodnocení, které mám z toho, s čím se vrátila vláda z Berlína, ve mně mírně vzbuzuje dojem citátu ze seriálu Twin Peaks, kde jeden ze sloganů, který se tam objevuje, je „owls are not what they seem,“ tedy „sovy nejsou tím, čím se zdají“. Tato nejednoznačnost toho, co se vlastně čím rozumí, ta je v tom, s čím se přišlo z Berlína, velice zřetelná. A jestliže konvent byl orgánem, který byl konstituován s politickým mandátem, konec konců i Senát tam měl svého zástupce, tak v tuto chvíli se práce na nové smlouvě bohužel přesouvá do dílny v podstatě diplomatických technokratů. A toto také není krok směrem k větší transparentnosti. Nicméně zaplaťpánbůh aspoň za ten pohyb směrem dopředu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Prosím paní kolegyni Gajdůškovou, aby se ujala svého slova. Prosím, máte slovo.

Senátorka Alena Gajdůšková: Děkuji. Pane premiére, pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři, pan kolega Zlatuška už mnohé z toho, co jsem měla na srdci, řekl. Já bych jenom podtrhla z jeho vystoupení dvě věty, a to je pořád ještě to varování, o kterém já jsem z tohoto místa mluvila také již několikráte, a to je varování před vícerychlostní Evropou nebo Evropou vícejakostní. A pokud vím, tak na summitu už k tomu daleko nebylo. Ve chvíli, kdy bylo Polákům sděleno, že buď se domluví, anebo to bude bez nich. Myslím si, že to bylo velmi vážné varování ze strany většiny Evropských zemí. Ta druhá věc se týká Listiny práv a svobod, ale k té se ještě dostanu.

Musím říci, že jinak mě velmi potěšilo, že pan premiér považuje informace o jednání Evropské rady za důležité, ale já se tedy musím zeptat, proč tyto informace a mandát na jednání Evropské rady tak vehementně odmítá projednávat v Poslanecké sněmovně.

Stejně by mě bylo bývalo potěšilo, kdyby ČR skutečně přispělo k hledání pozitivních výsledků a bylo tedy její fungování oceněno na evropském summitu. Naše informace je, a vyplývá to i z analýzy sdělovacích prostředků, že Česká republika byla jen dalším polským blížencem bez vlastní tváře.

A v té souvislosti se ptám, musím tedy podotknout na úvod, že vnímám ideovou blízkost nacionálně konzervativní polské vládě ze strany naší nejsilnější politické strany, ale ptám se, co tedy toto spojenectví a velmi úzká vazba na Polsko za cenu prosazování a hájení polských požadavků, které nám v podstatě nepřinášejí, ne v podstatě, ale nepřinášejí, spíš České republice přinášejí problémy. Tak co tím tedy česká vláda sleduje?

Pan premiér také jásal nad tím, že – formulovat to nějak v tom smyslu, že smlouva o Ústavě pro Evropu neuspěla, ale že se Evropa nebo EU vrací k smlouvám, které již platí. Zase jenom se naskýtá otázka, zda tedy takto si jako Česká republika představujeme větší transparentnost EU, větší zjednodušení dokumentů a jednání v EU.

Jestliže tedy ponecháváme to množství smluv, které jsou v platnosti, místo toho, abychom podpořili smlouvu o Ústavě pro Evropu, a ještě tedy to považujeme za úspěch, je to skutečně myslím si v rozporu s tím, co česká vláda hlásala.

Myslím, si že je správné, že nám jde o větší demokratičnost, transparentnost, přehlednost, jednoduchost.

Myslím si, že také je dobře hlídat, a Výbor pro záležitosti Evropské unie to dělá velmi důsledně, a to je hlídání a prosazování vždycky ve všech pohledech na evropské dokumenty z principu subsidiarity. Česká vláda si vytkla za cíl jít na Evropský summit s prosazením požadavků na oboustrannou flexibilitu. Tady je potřeba říci, že princip subsidiarity je zakotven ve stávajících smlouvách a princip subsidiarity vždycky funguje oboustranně, ono je to totiž o tom, že to, co je efektivní dělat na nižší úrovni, tak je potřeba tam dělat, a to, co je ale efektivnější dělat na úrovni vyšší, tak je potřeba předat na tu vyšší úroveň. Mám skutečně radost z toho, že hovoříte o obou stranách principu subsidiarity, o tom posunu na obě strany, tedy jak nahoru, tak dolů. A doufám, že česká vláda bude opět důsledná a my v evropském výboru také, že nebudeme blokovat ty záležitosti, které skutečně je efektivnější dělat na úrovni EU, jak tomu bylo s kolizními normami.

Ve vztahu právě k té oboustranné flexibilitě není ale namístě použití příkladu Lisabonské strategie, protože tam nešlo o předávání kompetencí, ale tam šlo o to, že Lisabonská strategie od samého počátku nebyla pouze úrovní Evropské unie, ale vždy a od samého počátku se počítalo s tím, že pokud se nezapojí členské země a nebudou, nevezmou za své principy Lisabonské strategie a nebudou fungovat v těch rámcích, které Lisabonská strategie vymezila, tak to fungovat nebude. A to bylo jenom zvýrazněno v dokumentu obnovené Lisabonské strategie.

Také to souvisí s požadavkem posílení role národních parlamentů. Já opět jenom doufám, že tato vláda bude stanoviska národních parlamentů respektovat a bude se snažit své pozice projednávat jak v Senátu, a my si toho nesmírně vážíme, že právě senát je tou oblíbenou komorou této vlády, ale také ve sněmovně.

Říkala jsem, že se dostanu k začlenění Listiny práv a svobod do Smlouvy o Ústavě pro Evropu nebo do té reformované smlouvy, jak se také používá. Jenom si dovolím malinkou repliku. Docela mě zaráží, že strana, která má ve svém názvu přívlastek demokratická a mnohdy se prezentuje jako téměř jediná demokratická strana v této zemi, že odmítá to, co dává záruky demokracii a dodržování lidských práv evropským občanům. Já bych očekávala, že spíš za to Občanská demokratická strana bude bojovat.

Na závěr, předposledně, poznámku k ratifikačnímu procesu. Pan premiér neřekl, že to není problém ČR. Já se ptám, zda tomu máme rozumět tak, že ODS bude hlasovat pro ratifikaci reformované smlouvy parlamentu. Doposud to totiž znělo z úst premiéra a představitelů ODS tak, že smlouvy odmítáme a ta debata o tom, že Smlouvu o Ústavě pro Evropu bude potřeba ratifikovat referendem nebyla o ničem jiném, než o tom, že občané si tuto smlouvu přáli na rozdíl od ODS. Byla představa, že v referendu občané by Smlouvu o Ústavě pro Evropu schválili, kdežto parlamentem by neprošla, což byla skutečně raritní situace v Evropě. Opět potěšující zpráva od pana premiéra.

A na závěr snad ještě tolik, že byla zde jak ze strany pana premiéra, tak ze strany pana zpravodaje pana předsedy Sefziga vyslovena chvála evropskému předsednictví. Samozřejmě hlubokou úctu Angele Merkelové. Skutečně to, jak německé předsednictví probíhalo a jak se Německo snažilo postupovat v Evropě, to je skutečně potřeba pochválit. A já bych chtěla jenom říci, že doufám, že to nebyla jenom planá slova, ale že to byla inspirace pro českou vládu, pro realizaci českého předsednictví, protože to skutečně cenné na německém předsednictví a tom, jak postupovala Angela Merkelová, bylo to, že Německo i za cenu kompromisů, i za cenu vlastních ústupků hledalo prospěch Evropské unie, snažilo se o to, aby se členské země skutečně dohodly, aby se prohloubila evropská integrace a aby tím Evropská unie dosáhla co nejdříve cíle býti skutečně globálním hráčem, resp. této představě a očekávání evropských občanů, že Evropa bude globálním hráčem, dostát.

Příprava našeho předsednictví se totiž zatím nese spíš v duchu českého nacionalismu, než hledání potřeb EU jako celku a posilování její úlohy v globálním světě. Takový postup samozřejmě úspěšný být nemůže. A připravilo by to Českou republiku o velkou šanci, kterou předsednictví v EU každé členské zemi dává. A to je posílit svůj vliv v EU a získat respekt a důstojné postavení nejenom pro zemi, ale i pro občany této země. A já doufám, že tomu tak bude i v případě ČR. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Nikdo další, vážené kolegyně a kolegové, do rozpravy není přihlášen, takže kolega Štěch.

Senátor Milan Štěch: Vážený pane předsedo vlády, vážený pane místopředsedo, já si myslím, že bruselský summit byl v postoji naší vlády přece jen alespoň pro nás, kteří jsme eurooptimisté a někdy až zastáváme názory, které se někomu mohou zdát jako eurofederalistické, trochu posunem. Předseda vlády nám tady dnes spolu se zpravodajem, což si myslím není úplně šťastné, když jsou z jedné politické garnitury, převyprávěli své potřeby, jak prezentovat bruselský summit, zasedání Evropské rady.

Já si skutečně myslím, že vláda na základě analýzy vývoje postoje západoevropských vlád i na základě bilaterálních jednání došla k názoru, že je potřeba trochu hodit zpátečku, když to řeknu velice lapidárně, protože postoj polské vlády, který není vnímán obecně dobře, začal být v posledních měsících výrazně spojován s Českou republikou. Byli jsme považováni za jakési podporovatele, pomocníky, možná i něco trochu horšího. A myslím, že si naše vláda uvědomila to, čehož se já osobně bojím, že by nás to mohlo dostat do určité izolace. A vzhledem k tomu, že Polsko je daleko větší země, ke které má řada zemí, zejména Německo, určité závazky, tak by se nakonec mohlo stát, že při určité změně by se Polsko z propasti rychle dostalo, ale my bychom tam alespoň v myšlení lidí v západoevropské části unie bohužel mohli zůstat.

Pan předseda vlády tady hovořil o tom, že některé země bývalé patnáctky mají strach z rozšíření na východ. Musíme si položit otázku, proč. Ony neměly z rozšíření strach, když se to rozšiřovalo o nás ani tolik, alespoň já jsem to při řadě jednání, kterých jsem se zúčastňoval i na této úrovni, nepozoroval. Samozřejmě vyjma pohybu pracovní síly, což nám samozřejmě vadilo. Také se to podařilo do určité míry postupně eliminovat, tak proč dnes ony mají tento strach?

Já si myslím, že to je proto, že také my jsme tomu do určité míry přispěli tím, že jsme začali nejen moralizovat, to by nebylo to nejhorší, ale že jsme začali poučovat, aniž jsme dokázali, že si některé vlastní problémy umíme vyřešit. Například transparentní jednání, efektivní boj proti korupci, rozšířenou šedou ekonomiku a další a další naše vnitřní problémy, kterých se bývalá klasická EU bojí. Já si myslím, že to přináší určité konkrétní problémy a jestli se bude v budoucnu projevovat určitá nejistota až odpor k rozšiřování EU, tak si položme otázku, jestli jsme k tomu také svým jednáním nepřispěli a nepřispíváme i my.

Ale já bych se chtěl dotknout ještě něčeho jiného, o čem tady moc nehovoří a co nám jistě musí ležet na srdci, a to je další náš proces začlenění. Vedle Schengenu začíná být stále aktuálnější, doufám i pro vládu, přijetí eura.

Já si myslím, že europesimismus, který se tu u nás bohužel rozšířil, se odráží i v postoji občanů a projevuje se určitou nedůvěrou k přechodu na jednotnou měnu. Já nejsem ten, který by po ní úplně volal, ale na druhou stranu si uvědomuji, že bez eura budoucnost není a že výhody z přijetí eura jsou větší než přešlapování na místě a zaostávání za ostatními sousedními zeměmi, které euro do roku 2012 pravděpodobně přijmou. Já si myslím, že přijetí eura potřebuje důvěru občanů, protože jakákoli měna v jakékoli části světa, kontinentu či v jakékoliv zemi, není bez důvěry lidí dobrým politickým, ani společenským faktorem.

Samozřejmě není důvěry bez stabilní měny. A já si myslím, že bychom se spíše měli pokusit sjednotit síly, využít prosperitu a růst, které dnes zažíváme, i když v konvergenčním programu vlády, který byl přepracován, v reformě, která se teď připravuje, se uvažuje, že dojde k poklesu HDP ze 6 a více procent na 4,8 %. Já bych tu chtěl do určité míry vyzvat k tomu, abychom měli na mysli, jak přijetí eura může být občany vnímáno, pokud nebudeme působit europesimisticky za každou cenu, a nevolám po eurooptimismu za každou cenu, ale pokud dokážeme skutečně spojit přijetí eura s vyšším růstem životní úrovně pro drtivou většinu občanů, tzn. se snahou vytvořit silnou střední třídu. Já si myslím, že v současné době bohužel Česká republika se v této oblasti, vytvoření silné střední třídy, uchyluje jiným směrem. Ale o tom jistě budeme hovořit nad návrhy dalších zákonů, které sem do Senátu pravděpodobně dospějí. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: O slovo se přihlásil ještě kolega Škaloud. Máte slovo.

Senátor Miroslav Škaloud: Vážený pane předsedající, senátorky, senátoři. Já bych jen krátce zareagoval, tady padlo od pana senátora Zlatušky a tuším od senátorky Gajdůškové něco o tom, jak někdo může být proti zakotvení právní závaznosti charty základních práv, že je to dokument, který zvyšuje úroveň ochrany občanů. Já bych chtěl připomenout, že charta neobsahuje jen vymahatelná práva, ale také nejrůznější aspirace, zvláště sociální povahy. A tím devalvuje skutečná lidská práva. Dále, jak konstatuje Roman Herzog ve svém článku pro Die Welt ze 13. června 2007, Charta se vyjadřuje k věcem nespadajícím do kompetencí EU a slouží k tomu, aby si orgány Unie přisvojovaly práva, která jim členské státy nesvěřily, např. v antidiskriminační legislativě. Roman Herzog byl přitom předsedou prvního evropského konventu, který chartu v roce 2000 připravoval, jako bývalý německý prezident a bývalý člen spolkového ústavního soudu. Ještě bych chtěl dodat, že Charta je nadbytečná, vytváří třetí standard ochrany lidských práv vedle národních listin a Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a vzniká tak chaos. Přitom by stačilo, aby EU přistoupila k této evropské úmluvě. Tolik jen věcně na vysvětlenou. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. A protože teď již skutečně nemám nikoho přihlášeného do rozpravy, tak rozpravu končím. Pane premiére, chcete vystoupit na závěr rozpravy?

Předseda vlády ČR Mirek Topolánek:Mě uklidňuje jediná věc, znalosti nejenom parlamentu našeho, ale i parlamentů zahraničních. Já celkem odpouštím jak panu senátorovi Zlatuškovi, tak paní senátorce Gajdůškové i Milanu Štěchovi to jejich vystoupení, protože vím, že ho nemohli myslet úplně vážně. Beru jako politický kolorit to, na co jsem si už dávno zvykl, že když náhodou řeknu, že je něco bílé, tak opozice řekne, že je to černé, i kdyby to bylo skutečně bílé. Musím říci, že mi to trochu už přestalo vadit.

Vadí mi to trochu u Senátu, protože ho přece jenom pamatuji – jako jeden z mála lidí, kteří byli senátory a jsou poslanci, že ten charakter se natolik změnil, a musím se omluvit svým kolegům v Poslanecké sněmovně, kterým často říkám, že senátoři jsou korektnější, věcnější, chytřejší a odpovědnější. Je to tak nastejno, přátelé.

Musím říci, že tolik mýtů, tolik spekulací, tolik nejrůznějších pověr, kolik zaznělo v těch vystoupeních, možná ani nestojí za komentář, ale přece jenom pár komentářů mi dovolte.

Já to mám napsáno, jak to šlo za sebou, takže to nebude úplně ústrojné a organické, ale přesto. Tady přece ta diskuse od Laekenu přes Konvent, Řím až k těm ratifikacím byla výrazně posunuta. Laekenská konference dala podle mě jasné zadání, a ano, souhlasím s tím, že ani dnes není naplněna. Ale jestli něco Konvent překročil, pak to byly právě ty čtyři zásady v Laekenu, a právě Konvent do toho vnesl ambice některých politiků, některých politických reprezentací, některých zemí a tím v podstatě celý vývoj té diskuse zkomplikoval.

K Listině lidských práv a svobod už mluvil kolega Škaloud. Já chci říci – prosím vás, četli jste naši ústavu? Máte pocit, že Listina lidských práv a svobod v naší ústavě negarantuje našim občanům práva a svobody, o kterých si myslíme, že jsou univerzální? Prosím vás, kde to žijete! Listina lidských práv a svobod je dokument, který plně garantuje našim občanům práva a svobody, o kterých si myslíme, že jsou univerzální. Jsem hluboce přesvědčen o tom, že to řešení, které zvolila Evropská rada, je i z praktických důvodů té dvojkolejnosti až trojkolejnosti posuzování lidských práv a svobod jediným možným řešením. To, že bych si jako šťastnější představoval to, že se všichni přihlásí k jedné úmluvě z roku 1957 a budou platit stejná lidská práva pro národní státy, stejná lidská práva pro instituce Evropské unie a stejná lidská práva pro občany Evropské unie.

Chtěl bych ubezpečit všechny, kteří říkají, že situace se zkomplikovala, že z hlediska rychlosti, efektivity projednávání nejrůznějšího typu legislativy se přistoupením deseti, respektive dvanácti zemí rychlost a efektivita projednávání zvýšila o 25 %. Takže asi to nebude ten hlavní důvod, to znamená komplikovanost, složitost, já nevím, prodlužování projednávání, která by nás měla vést ke zjednodušování. My chceme nejenom zjednodušovat. My chceme také vyšší míru demokracie do toho rozhodování. A mě mrzí, že mě někdo podezřívá, že já, případně má strana, případně má vláda, což není totéž, chce něco jiného.

Poznámka o Sarkozym byla úsměvná – jestli chce něco Nicolas Sarkozy, tak to je ochrana před konkurencí. Ten francouzský přístup obecně k Evropské unii komplikuje jednání WTO a jednání z Dauha, komplikuje snížení já bych řekl někdy nesmyslných – nebo redukci společné zemědělské politiky, komplikuje celou řadu vyjednávání například o volném pohybu služeb, to, co my chápeme – a pro naše občany je důležité, tak to speciálně Francie se svým dlouholetým přístupem k Evropě spíš komplikuje. Mimo jiné i proto se nemůžeme na všem shodnout. A je to logické, hledáme ten kompromis, hledáme tu cestu, která umožňuje jít společně v integrovaném celku.

K symbolům. Ten cíl, proč odstranit kvazi ústavní symboliku z těch dokumentů, které se dnes schvalují, je přece trochu over kill, to znamená trochu přehnaný, ale má symbolizovat jediné: Toto není ústava. Toto nezakládá v této chvíli – a já vůbec nevylučuji, že někdy zakládat může a že někdy může dojít k tomu, že se dočkáme Spojených států evropských, já to ani nechci karikovat, myslím to vážně, nicméně v této chvíli my jasně říkáme: Není to prozatím porušení principu Evropská unie, celek, který dává dohromady národní státy. V mé kanceláři jsou na stejné úrovni tři vlajky. Je to vlajka České republiky, je to vlajka Evropské unie, je to vlajka Severoatlantické aliance. Takto to vnímám. Můj ministr zahraničí není Chavier Solana. Můj ministr zahraničí je Karel Schwarzenberg, a já to tak cítím, tak mi to odpusťte. Pokud to někdo cítíte jinak, já vám ten názor neberu.

Diskuse o dvourychlostní Evropě a o Evropě vícerychlostní, případně flexibilní, je skutečně vážná diskuse a žádám vás, abyste ji racionálně započali. Dvourychlostní Evropa vznikne právě – a byla tato tendence zřetelná i na Evropské radě – zjednodušením principu posílené spolupráce, vytvářením nového hard corn, tvrdého jádra, a nucením těch řekl bych satelitů, těch jednotlivých okruhů těch států, ať jsou bližší či vzdálenější na té oběžné dráze kolem hard corn, kolem tvrdého jádra, k respektování již dohodnutých věcí. To je přece princip, který nechceme. Chceme maximálně možnou vyjednanou shodu a jednotná pravidla pro všechny bez výjimek. Nás nezajímají historické op outy, o tom, jestli se smí lovit v těchto vodách nebo jestli ryby se smějí konzumovat v takové či v takové podobě. My jsme přece země, která chce stejná pravidla pro všechny.

Diskuse o tom, jestli Evropa má být flexibilní při tom dalším rozšiřování nebo a la carte nebo jiná, to je skutečná diskuse, o kterou vás opravdu žádám. Protože to je skutečná politická diskuse. A nemůže být předjatá nebo předjímat to řešení. Toto je jediné možné řešení. Toto řešení je špatné. Protože ta odborná diskuse v těch evropských kruzích, které nejsou podjaty ideologicky, se vede tímto směrem.

To, co říkala paní senátorka Gajdůšková o Poslanecké sněmovně, bych v Poslanecké sněmovně označil jako lež. V Senátu řeknu, že je to nepravda. Poslanecká sněmovna byla řádným způsobem a řádně zařazeným bodem informována o mandátu vlády, s jakým na tento summit Evropské rady v Bruselu, nikoli v Berlíně, jede. A Poslanecká sněmovna byla řádně zařazeným bodem informována o výsledcích tohoto jednání. Pokud někdo tvrdí, že to je nedostatečné – já si osobně myslím, že je to přesně to, na co má Poslanecká sněmovna a Senát právo. A velmi rád všechny informace před a po – poskytnu – a také tak činím. Standardně. Jak v Senátu, tak v Poslanecké sněmovně. Když ne na úrovni celé komory, minimálně na úrovni příslušných výborů.

Otázka referenda. Já jsem se snažil bezprostředně po skončení Evropské rady nepředjímat řešení, které Česká republika preferuje. Řekl jsem, že je možné to i ono řešení. Můj osobní názor, pokud ho chcete znát, a já jsem poslanec, takže budu o tom hlasovat, je, že nepreferuji referendum v otázce prosté novelizace smluv, které jsme již fakticky ratifikovali a v referendu schválili. To znamená, že můj soukromý právní názor je, že referendum v této věci není nutné. Pokud se obě komory Parlamentu třípětinovou většinou všech poslanců a třípětinovou většinou přítomných senátorů rozhodnou, že proběhne referendum, já mu bránit nebudu a vezmu na sebe tu odpovědnost, informovat českou veřejnost seriózně a korektně o tom, co jim toto nové smluvní uspořádání přináší.

Diskuse kolem eura, milý pane senátore, kolego Štěchu, bylo to nejhorší, co jsem o tom euru v poslední době slyšel. Kdybychom neměli takový stav veřejných rozpočtů, kdybychom neměli netknuté – reformou netknuté pilíře veřejné, jako je sociální, zdravotní a důchodové pojištění, kdybychom opravdu v těch posledních letech nezaspali, tak jsme to euro v roce 2010 měli! Jestliže chceme vůbec mít jakous takous šanci se bavit o roku 2012, nezbývá nám nic jiného, než provést poměrně bolestnou, vybalancovanou reformu veřejných rozpočtů a postupně realizovat reformu těch pilířů, které má na starosti vláda. Podnikatelský sektor to nepochybně zvládne.

Podnikatelský sektor to nepochybně zvládne. Není tedy chybou této vlády, pokud euro nepřijmeme v r. 2010. Chci, aby to tady zaznělo jasně a zřetelně, protože mi to připadalo velmi nekorektní.

Úplně závěrem. Já vítám jakoukoli diskusi a poměrně chladným mě nechávají některé ne úplně korektní poznámky.

Chtěl bych se dočkat toho, co u některých zemí, přestože mají svoji koalici, svoji opozici, svoje extrémní nebo extrémistické strany, tak musím říci, že většinou vystupují v zahraničí velmi jednotně. Já jsem ani jako senátor, tehdy ještě opoziční, nevystupoval nikdy proti zájmům České republiky, ať jsem byl členem jakékoli delegace. Vždycky jsem hájil Českou republiku a fakticky vládní názor. Pokládám to za korektní. Pokládám to za nezbytné. Pokládám to za jediné možné řešení, pokud chceme být vnímáni jako země, která si umí vydiskutovat problémy doma.

Volám tedy po diskusi bez nekorektních výpadů, bez podjatých poznámek, bez řekl bych rádoby chytrých upozornění, které jsem tady dnes slyšel.

Takovou diskusi vítám a jsem na ni připraven a děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane premiére, a prosím kolegu Luďka Sefziga, zpravodaje.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. V dnešní velice košaté diskusi vystoupila jedna senátorka a tři senátoři. Nechci jednotlivá vystoupení komentovat, už jen z toho důvodu, že jsem skutečně ze stejné politické strany, jako je pan premiér. A o to je pro mě paradoxnější, ale naprosto vysvětlitelné to, co říkal kolega Zlatuška, kdy cítil z mé řeči trochu jakoby ne až tak hlasité jásání nad výsledkem jednání summitu. Já jsem s ním osobně spokojen, ale rozdíl je tam patrný. Je patrný z toho, že pan premiér tady nereprezentoval názor ODS, ale reprezentoval tady názor trojkoalice, a proto také tento názor je trochu odlišný třeba od mého soukromého názoru. A k tomu my budeme teď věnovat právě naše výjezdní zasedání.

Jednu důležitou věc bych chtěl připomenout paní kolegyni Alence Gajdůškové, a to je věc týkající se subsidiarity. V ústavní smlouvě – já vím, že už je to tři roky, co jsme ji probírali – je subsidiarita charakterizována, když bych to řekl opisně, jako subsidiarita sui generis. Není to ta subsidiarita, ten princip, který byl úplně na začátku, v encyklice, ale je to ten princip, kdy EU dává kompetence těm národním státům na základě svého uvážení. To je přece paradox. Subsidiární princip musí naopak fungovat tak, že se předávají pravomoci odspoda nahoru, a když teda ten horní to neumí, tak zase může předat pravomoci dolů.

Ale v ústavní smlouvě je návrh přesně takto řekl bych opačně. Kdyby tady byl kolega Jílek, tak bych ho citoval. Při jednom jednání řekl, to je asi subsidiarita proti té normální subsidiaritě, je asi v takovém rozdílu, jako je dárek proti ukradenému zboží. Přesně tak to je. Jestliže si EU osvojí pravomoci, které jí nikdo nepřidělil a ona pak vlastním rozhodnutím na úrovni evropské agendy rozhodne, zda se o ně bude starat sama anebo národní státy – a tak to v ústavní smlouvě je, doporučuji, abychom si to ještě třeba na začátku výjezdního zasedání připomněli.

Jinak nemám k tomu další komentáře. Myslím si, že pan premiér tady zodpověděl všechna sporná místa, která byla. A doufám, že budeme mít velkou účast na výjezdním zasedání našeho výboru i ze strany vlády.

Děkuji vám za pozornost.

A dovolte, abych navrhl usnesení – to je asi to nejdůležitější, kvůli čemu jsem teď k řečništi přišel – a to je, že by plénum Senátu mělo vzít na vědomí informaci vlády ČR o jednání summitu. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego, budeme tedy o tomto návrhu na usnesení hlasovat.

Prosím, pane kolego Sefzigu, abyste ještě jednou zopakoval návrh na usnesení.

Senátor Luděk Sefzig: Navrhuji toto usnesení:

Plénum Senátu Parlamentu ČR bere na vědomí Informaci vlády ČR o výsledcích jednání Evropské rady konaného ve dnech 21. – 22. června 2007 v Bruselu a o pozicích České republiky.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Dobře, děkuji. O tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh? Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování č. 12, registrováno 68, kvórum 35, pro 51, proti nikdo.

Návrh byl schválen.

Děkuji, pane premiére.

Kolegyně a kolegové, budeme pokračovat dalším bodem programu, a prosím místopředsedu Senátu Jana Rakušana, aby se ujal dalšího řízení schůze.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Kolegyně a kolegové, hezké pozdní odpoledne.

Následujícím bodem je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, zákon č. 267/2006 Sb., o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců, zákon č. 264/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákoníku práce, ve znění zákona

č. 585/2006 Sb., zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu,

zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů,

a zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 86.

Prosím nyní pana ministra práce a sociálních věcí Petra Nečase, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Obsahem předloženého senátního tisku č. 86 je pouze odložení účinnosti zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců a změn souvisejících zákonů o dva roky, tj. k 1. lednu 2010.

Odložení účinnosti nové úpravy úrazového pojištění zaměstnanců má především zabránit nedostatečnému zajištění nároků těch zaměstnanců, kteří utrpěli pracovní úraz nebo u nichž byla uznána nemoc z povolání, což reálně hrozí v důsledku toho, že nositel pojištění nemá potřebné prostředky na realizaci nového zákona.

Odložení účinnosti je potřebné i k vytvoření časového prostoru pro analýzu úpravy, která byla schválena v loňském roce v samém začátku volebního období, což se nesporně odrazilo v její kvalitě a která bude tudíž vyžadovat řadu změn.

Chtěl bych zdůraznit, že v dané chvíli není připraveno žádné jiné koncepční řešení, zda bude opraven stávající zákon, resp. zda bude navržen nový zákon, kterým by upravoval systém úrazového pojištění tak, že bude organizováno státem a jeho nositelem bude Česká správa sociálního zabezpečení nebo zda bude navrženo nové koncepční řešení, které by mělo více předností než dosavadní úprava, to teprve by měla ukázat zmíněná analýza.

Dámy a pánové, chtěl bych připomenout, že tento návrh zákona, který byl projednáván v březnu loňského roku Senátem, byl výraznou většinou hlasů odmítnut senátory. Návrh na zamítnutí byl schválen 46 hlasy, s tím, že proti tomuto návrhu na zamítnutí nehlasoval žádný senátor, a toto hlasování šlo napříč všemi senátními kluby. To znamená, pochybnosti o kvalitě tohoto zákona, byly názorem, který byl v Senátu široce sdílen a je bohužel neprozřetelností Poslanecké sněmovny, že přesto tento návrh zákona prohlasovala.

Zákon o úrazovém pojištění zaměstnanců spočívá na zcela jiných principech než stávající úprava odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání podle Zákoníku práce. Mezi nejvýznamnější změny patří převedení provádění úrazového pojištění do státní sféry, tj. do kompetence České správy sociálního zabezpečení a dále přechod od vyrovnávacího principu, kdy se vyrovnává rozdíl mezi dřívějším výdělkem před pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, a novým výdělkem po tomto úrazu nebo nemoci k tzv. dávkovému principu, kdy se odškodňuje pokles pracovní schopnosti v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání formou dávek úrazového pojištění, jejichž výše závisí na míře tohoto poklesu a nepřihlíží se již k dosahovanému příjmu po úrazu nebo nemoci.

Pro Českou správu sociálního zabezpečení znamená provádění úrazového pojištění zcela novou agendu, která vyžaduje personální, organizační, technické, informační a programové zajištění. Náklady na toto zajištění představují zhruba 570 milionů korun. Tyto prostředky však ve státním rozpočtu na rok 2007 nejsou a nebyly připraveny žádnou z vlád, které v průběhu minulého roku připravovaly návrh státního rozpočtu.

Vedle těchto 570 milionů korun navíc, které by potřebovala Česká správa sociálního zabezpečení, aby mohla spustit tento systém úrazového pojištění, znamená to mj. navýšení počtu zaměstnanců České správy sociálního zabezpečení o více než 520 osob.

Původní termín účinnosti k 1. 1. 2008 již není reálný a skrývá řadu rizik pro zaměstnance i nositele pojištění v nedostatečném organizačním, rozpočtovém a dalším zajištění tohoto zákona. Navíc některé povinnosti podle zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců, které se týkají předávání dokladů České správě sociálního zabezpečení, mají dosavadní poskytovatelé náhrad za pracovní úrazy a nemoci z povolání splnit do konce srpna letošního roku. Včasné schválení tohoto zákona je nezbytné z toho důvodu, abychom zbytečně administrativně nezatěžovali tyto subjekty.

Vzhledem k novému pojetí právní úpravy úrazového pojištění zaměstnanců je časový prostor navrhovaný odloženým účinnosti o dva roky přiměřený, neboť všichni máme svoje zkušenosti s kvapně zpracovanými návrhy zákonů.

Všeobecně sdílíme špatnou zkušenost s první polovinou loňského roku včetně gigantických rozpočtových dopadů, které dnes musíme řešit prostřednictvím vládního stabilizačního balíčku, vůbec už nemluvě o kvalitě těchto norem, z nichž některé musíme opravovat dříve, než vstoupily v platnost, což bude i předmětem dalšího senátního tisku číslo 72, který tady má být projednáván.

Chtěl bych velmi zdůraznit, že tento systém úrazového pojištění, který jako princip, tzn. úrazové pojištění prováděné státní organizační složkou v podobě České správy sociálního zabezpečení, je legitimní možností, jak řešit systém úrazového pojištění. Nicméně tento systém podle stávající podoby zákona a ve stávajícím finančním zajištění je absolutně nerealizovatelný od 1. ledna příštího roku a vedl by ke kolapsu tohoto systému. Tento kolaps by mohl do obrovských problémů strhnout i Českou správu sociálního zabezpečení, která nemá finanční prostředky na zavedení tohoto systému, protože v těchto dnech a hodinách se potýká se značnými finančními obtížemi, které plynou z toho, že nemá dostatek provozních prostředků, což budeme muset řešit ve spolupráci s ministerstvem financí.

Chcete využít prodlevy k podrobné analýze systému úrazového pojištění. Nikdo nehájí stávající systém úrazového pojištění založený na duopolu dvou pojišťoven, nikdo nechce, aby se tento systém zbytečně prolongoval. Tento systém je mimo vší pochybnost špatný, nefunkční i z hlediska hospodářské soutěže a základních pravidel fungování ekonomiky. Jsou k dispozici minimálně tři naprosto legitimní modely. První model, který je obsahem tohoto zákona, je model, že úrazové pojištění organizuje stát prostřednictvím své organizační složky, v tomto případě České správy sociálního zabezpečení.

Druhý model je model, ve kterém by úrazové pojištění bylo zabezpečováno prostřednictvím pojišťovacího trhu, ale liberalizovaného, tzn. nikoli omezeného pouze na jednu nebo dvě pojišťovací společnosti, ale na více pojišťovacích společnostech.

Třetí model by představoval model, kdy by například toto pojištění bylo zabezpečováno soustavou zdravotních pojišťoven, případně speciálně zřízenou veřejnoprávní úrazovou pojišťovnou, co by ale znamenalo zcela jiné pojetí zákona a tohoto systému.

Chci jednoznačně říci, že vláda a ani ministerstvo práce a sociálních věcí nepřistupují předpojatě k jakékoli z těchto variant, a že je považujeme za naprosto rovnocenné. Chceme pečlivě zvážit a prodebatovat v obou komorách parlamentu výsledný model.

Chtěl bych požádat Senát o to, aby tento návrh zákona byl schválen. Neodložení účinnosti tohoto zákona by znamenalo kolaps tohoto systému, protože státní rozpočet nepočítal s tak vysokými náklady na zavedení tohoto systému a půl miliardy korun není rozpočtováno a Česká správa sociálního zabezpečení není schopna tento systém od 1. ledna příštího roku provádět. Také kvalita tohoto zákona vzbuzuje mnohé otazníky.

Chtěl bych připomenout, že tento návrh zákona, který byl schválen a v Senátu projednáván v březnu loňského roku, byl vypracováván externě, mimo ministerstvo práce a sociálních věcí, nebyl projednán ve standardním vnitřním připomínkovém řízení. Vůči tomuto zákonu mají výhrady odborné složky ministerstva práce a sociálních věcí jak z hlediska odborného a věcného, tak z hlediska legislativního. Z hlediska věcného návrhu zákona a jeho legislativního provedení nebyl zpracováván na ministerstvu práce a sociálních věcí, byl zpracováván mimo. Odborné složky ministerstva mají obrovské množství výhrad vůči této podobě zákona, což je podle mého názoru o důvod víc, abychom byli vůči této podobě zákona nesmírně ostražití, což Senát v březnu loňského roku vyjádřil i svým poměrně jednoznačným hlasováním.

Paní senátorky, páni senátoři, chtěl bych vás požádat o podporu tohoto vládního návrhu zákona.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane ministře, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona byl přikázán výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Určil jako svého zpravodaje pana senátora Ivana Adamce. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk 86/2. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk 86/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Milan Štěch, kterého prosím, aby nás seznámil se svou zpravodajskou zprávou.

Senátor Milan Štěch: Vážený pane místopředsedo vlády, vážený pane předsedo Senátu, vážené kolegyně a kolegové, v České republice máme stále systém zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatelů za škody způsobené pracovním úrazem a nemocemi z povolání. Je to ojedinělý systém, který přetrvává z minulých let. Byť byly od roku 1992 činěny některé pokusy, tak až v loňském roce se podařilo připravit nový systém na bázi pojištění tak, jak je to obvyklé u dalších zřetele hodných událostí jako je například nemoc, zdravotní stav, ale i důchodové zajištění.

Od června loňského roku máme tedy platný, i když do současnosti stále neúčinný zákon 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění. Pan ministr, předkladatel, tady uvedl, že zákon má řadu chyb a uvedl řadu důvodů, proč je potřeba zákon odložit.

Zákon byl tvořen v období, kdy se připravovala řada dalších jiných zákonů, byl tvořen na základě programového prohlášení vlády, která vzešla z voleb v roce 2002, a byl tvořen v období, kdy Ministerstvo práce a sociálních věcí zpracovávalo zákoník práce, zákon o nemocenském pojištění, zákon o sociálních službách a můžu jmenovat další zákony, které byly de facto klíčové, a bylo to dohánění určitého skluzu z období předtím, protože od roku 1998 se muselo velice intenzivně pracovat na harmonizaci našeho práva s právem EU.

Je sice pravda, že na tomto zákoně se také podíleli externisté, ale to není nic mimořádného. Vždyť v ČR např. střešní, hlavní zákon občanského práva, to znamená občanský zákoník, zpracovává také skupina externistů v čele s profesorem Eliášem a nikdo se tomu nepodivuje. Byl to zákon zpracovaný a předkládaný do vlády Ministerstvem práce a sociálních věcí, ačkoliv je nám podsouváno, kdo se všechno na něm podílel-nepodílel, a byl to vládní návrh. Ten návrh byl schválen, i když po zamítavém vrácení Senátem.

Co se týká návrhu na odložení, ten je tu dneska proto, jak se domnívám, že Ministerstvo práce a sociálních věcí v posledním období zhruba tak roku nesplnilo svoji zákonnou povinnost a nepracovalo na podzákonných normách. Částečně i Ministerstvo zdravotnictví, které tam má také určitý podíl. A toto je záminka k odůvodnění, že zákon není k užívání připraven. (Bouchání některých senátorů do lavic a námitky, že nejde o zpravodajskou zprávu.) Zrovna tak finanční zabezpečení je otázkou toho, jestli to do rozpočtu bylo dáno nebo nebylo, ale pokud si uvědomíme, že… (Námitky, že nejde o zpravodajskou zprávu.) To je moje zpravodajská zpráva! Takovou jsem přednesl i ve výboru.

Jestli si uvědomíme, že režie na úrazové pojištění do roku 2004 činila 29 %, tak od roku 2004 byla snížena na 13 -15 %, a když se hovoří o nedostatku finančních prostředků, pak chci upozornit, že na úrazové pojištění se vybere – např. v loňském roce 5,199 mld. korun, z toho na plnění jsou vyplaceny necelé 3 mld. korun a správní režie, která činí zhruba 15 %, jde pouze dvěma monopolním pojišťovnám – Kooperativě a České pojišťovně a činí 700 mil. korun a zbytek přichází do státního rozpočtu. Toto platí firmy a de facto tento stav někomu vyhovuje. Vyhovuje možná částečně vládě, vyhovuje zejména těm dvěma monopolním komerčním pojišťovnám. Proto si myslím, že diskuse o nedostatku peněz je neseriózní, protože peníze jsou, jen je třeba, aby byly jinak alokovány.

Co se týká návrhu na odložení. Návrh byl projednáván v Poslanecké sněmovně, protože vláda tam předala svůj návrh, který schválila 4. dubna letošního roku. Poslanecká sněmovna vládní návrh schválila 93 hlasy ze 180 přítomných poslanců, 84 bylo proti. Tady v předkládací zprávě pana ministra a na výboru opakovaně bylo hovořeno o tom, a musím toto tady uvést, protože vím, že bude návrh na schválení bez další diskuse, dalšího výboru…

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Pane kolego, promiňte, já si myslím, že tady předjímáte, protože ten návrh tu třeba bude, máme ho, ale bude se o něm teprve hlasovat, tak bych vás poprosil, aby stejně tak, jako uvádíte tyto argumenty, jste potom uvedl ještě i argumenty, které padaly ve výboru, aby zpráva měla objektivní ráz a neměli někteří kolegové výhrady. Děkuji.

Senátor Milan Štěch: Pane řídící, jestli jde skutečně o objektivitu, tak musím uvést teď to, co uvedu, protože tady i ve výboru pan ministr uvedl, že návrh je tak špatný, že pro něj pro jeho přijímání tady v Senátu, to znamená pro zamítnutí, hlasovali i členové klubu sociální demokracie a že prakticky nikdo jiný ho nepodpořil, a že tudíž i já jsem se zdržel hlasování a nebyl jsem de facto proti zamítnutí. A tady je jedno velké nedopatření, které pan ministr asi přehlédl, resp. jeho podřízení mu to špatně připravili, protože v Senátu poslední hlasování, které je na internetu, není o tom, jestli bylo zamítnutí nebo nezamítnutí, ale je o tom, koho Senát pověřuje, aby ho v Poslanecké sněmovně zastupoval Tam je pravda, že tři členové klubu sociální demokracie hlasovali pro to, aby náš navržený kolega Sušický nás zastupoval, zatímco ostatní hlasovali proti nebo se zdrželi. Takže i tady na plénu bylo řečeno něco, co je velká nepravda a zrovna to samé bylo řečeno na výboru, s čímž tedy bylo, abych řekl, nesprávně operováno. Já ani nebudu pana ministra vyzývat, aby se omluvil, protože věřím, že k tomu dojde i bez výzvy. Tolik předkládací zpráva. Děkuji za pozornost.

Ještě pardon, ještě musím přečíst usnesení. Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku na 10. schůzi konané 18. července 2007 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře... Pardon, já jsem si vzal jiné usnesení.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: My počkáme, pane kolego. Já jenom chci upozornit, že má poznámka měla jenom charakter toho, aby naše jednání mělo opravdu ráz objektivity. Nebyla namířena proti vám, ba právě naopak.

Senátor Milan Štěch: 37. usnesení výboru pro zdravotnictví a sociální politiku z 10. schůze konané dne 18. července 2007 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 266/2000 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, senátní tisk č. 86.

Po odůvodnění předkladatele ministra práce a sociálních věcí RNDr. Petra Nečase, zpravodajské zprávě senátora Milana Štěcha a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodajem senátora Milana Štěcha. Podepsána předsedkyně výboru, ověřovatel a zpravodaj. Tolik usnesení.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego, posaďte se ke stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ano, slyším, že si přeje. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Ivan Adamec: Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já musím vystoupit, protože náš výbor přijal odlišné usnesení od výboru, kde jste ho slyšeli před chvilkou. Já tady nehodlám rozebírat, čí je vina, že zákon se schvaloval těsně před volbami, čí je vina, že nejsme schopni ho uvést v život. Já jenom bych chtěl říci, že jsme se zabývali tím, že Senát už jednou tento zákon zamítnul. Ne z titulu řekl bych možná ani tak politického boje, ale protože to je legislativní problém, protože v současné době je tam odhaleno více než sto chyb řekl bych vážného charakteru a myslím si, že o řadě dalších z nich ještě nevíme.

To si myslím, že je důvod, proč výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, řekl bych, přijal takové stanovisko, které budu prezentovat. Myslím si, že skutečně bychom si měli dát v Senátu velký pozor, abychom hájili zákony, které už jsme jednou zamítli právě z těchto důvodů. Myslím si, že možná i alarmující je hlasování opozice ve sněmovně, která se od počátku snažila, aby tento zákon nebyl přijat. Tato novela, která se týká skutečně jenom posunutí termínu platnosti, a myslím si, že to je nefér, protože to skutečně hrozí kolapsem a je to protistátní, nechci říct, čin, ale činnost, která nesvědčí tomuto státu, a já bych chtěl apelovat na ně, aby tak nečinili.

Nicméně jsem zpravodajem, nebude zneužívat svého postavení, přečtu vám návrh usnesení, které je velmi jednoduché. Je to 117. usnesení z 13. schůze ze 17. července letošního roku. Výbor po úvodním slově zástupce předkladatele Mgr. Jiřího Krále, vrchního ředitele Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky, po mé zpravodajské zprávě a po rozpravě doporučuje Senátu PČR vyjádřit vůli se návrhem zákona nezabývat, určuje zpravodajem mne a pověřuje mne předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost a myslím si, že nezabývat se v tuto chvíli je nejsprávnější výraz pro plénum Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane senátore, vzhledem k tomu, že zazněl návrh návrhem zákona se nezabývat, zahájíme hlasování. Nejdříve svolám znělkou kolegy z předsálí.

Aktuálně je přítomno 66 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 34. Zahajuji hlasování o návrhu – zákonem se nezabývat. Kdo je pro, tlačítko Ano a zdvihne ruku. Kdo je proti, tlačítko Ne a též zdvihne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 13 ze 69 senátorek a senátorů při kvóru 35 se pro vyslovilo 45, proti bylo 15, návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi, děkuji oběma zpravodajům a přikročíme k projednávání dalšího bodu.

Nyní budeme pokračovat bodem, kterým je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti,

ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce,

ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění zákona č. 29/2007 Sb.

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 82. Návrh zákona uvede opět ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas, tentokrát však jako zástupce skupiny poslanců. Prosím pana ministra, aby nám řekl úvodní slovo.

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Petr Nečas: Pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři, úvodem mi dovolte mírnou procedurální zatáčku; zdůvodňující, proč tento návrh je předkládán skupinou poslanců a proč je poměrně neobvykle předkládán, přestože se týká kompetenčně ministerstva práce a sociálních věcí, nikoli ministrem práce a sociálních věcí, ale poslancem Petrem Nečasem. Ten důvod je velmi jednoduchý. Vzhledem k tomu, jak byl přijat zákon o sociálních službách č. 108/2006 Sb., tak celá řada legislativně technických nedodělků se projevila v tom, že přinášel určité problémy v aplikaci vzhledem k nejednoznačné definici některých pojmů, kdy u části zákonů je to možné pokrýt výkladem, u části zákonů je lépe, aby to bylo skutečně jednoznačně stanoveno zákonem. Poslanecká sněmovna řešila tento problém tzv. přílepkem k úplně jinému zákonu, kde to bylo načteno v průběhu druhého čtení.

Senát, který projevil svůj jednoznačný názor zvláště po příslušném rozhodnutí Ústavního soudu o protiústavnosti těchto přílepků, tak vrátil tento návrh zákona s tímto přílepkem zpět do Poslanecké sněmovny, Poslanecká sněmovna respektovala názor Senátu podpořený navíc rozhodnutím Ústavního soudu, a schválila znění podle Senátu, tzn. bez tohoto přílepku. Na druhé straně ale tady zůstal ten praktický problém terminologické nejednoznačnosti ve vztahu k některým zákonům, jako je především zákon o státní sociální podpoře a zákon o zaměstnanosti, a ten neobvyklý způsob podání cestou poslaneckého návrhu byl odůvodněn časovým tlakem. Prostě podání poslaneckého návrhu je rychlejší legislativní cestou, než podání oficiálního vládního návrhu, a to byl ten jeden jediný důvod, proč tento návrh, který je de facto vládním návrhem, protože byl zpracován legislativou ministerstva práce a sociálních věcí, proč byl formálně podán jako poslanecký návrh právě proto, abychom tento časový tlak zvládli, vzhledem k tomu, že přílepek byl protiústavní, a byl tedy nerealizovatelný a tento názor vyjádřil i Senát a my jsme to respektovali.

Ten problém je v tom, že zákon o sociálních službách, tak jak byl přijat a jak platí od 1. 1. 2007, změnil v některých případech způsob posuzování zdravotního stavu. Nová právní úprava již nezná některé pojmy, jako je poem dlouhodobě těžce zdravotně postiženého dítěte, vyžadujícího mimořádnou péči. Nezná pojmy, jako je osoba částečně, převážně nebo úplně bezmocná. Namísto toho naopak zavádí pojmy, které vymezují osoby závislé na pomoci jiné fyzické osoby ve čtyřech stupních, tak jak to známe ze zákona o sociálních službách.

Vzhledem k nejednoznačnému výkladu a aplikaci právě u těchto konkrétních zákonů, to znamená zákon o státní sociální podpoře, o zaměstnanosti, o inspekci práce, tak byla připravena tato novela. Je naprostou pravdou to, co uvedla ve svém stanovisku legislativa Senátu, že touto novelou nejsou upraveny terminologické nejednoznačnosti i v celé řadě některých jiných zákonů, nicméně ten právní stav je takový, že u těchto zákonů, které jsou zmíněny v tomto tisku, opravdu ta terminologická nejednoznačnost přinášela problémy při aplikaci a je potřeba ji co nejrychleji odstranit.

Proto také Poslanecká sněmovna schválila tento návrh již v prvním čtení a naprosto jednolitě všemi poslaneckými kluby a tím vlastně tento návrh zákona má svůj věcný význam, nikoli politicky problematický, střetový význam.

Také bych chtěl velmi zdůraznit to, že ty opravy, které by případně bylo možno provést i u dalších zákonů, jak na to poukazuje senátní legislativa, tak to jsou právě ty zákony, kde je možné překlenout tuto terminologickou nejednoznačnost právním výkladem. Nepřináší to praktické problémy. Nicméně v průběhu legislativního období, jak budou tyto jednotlivé legislativní normy otevírány, tak ta terminologická nejednoznačnost bude upravena i u nich, tak jak na to poukazuje i stanovisko senátní legislativy.

Vedle těchto terminologických nejednoznačností tento návrh zákona také upřesňuje ustanovení týkající se vydávání potvrzení o době péče o osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby pro účely důchodového pojištění, zdravotního pojištění a zaměstnanosti.

Dámy a pánové, jedná se o jednoduchou, nekonfliktní právní úpravu, která je pod jistým časovým tlakem, proto bych vás chtěl požádat z hlediska aplikace v praxi o vaši podporu, aby tento návrh byl schválen. Dámy a pánové, děkuji vám za vaši pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane ministře, a prosím, abyste opět zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona byl přikázán VHZD, a ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Vítězslava Jonáše a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 82/2. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 82/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Alena Palečková, kterou prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Alena Palečková: Děkuji, pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, dovolte mi přednést zpravodajskou zprávu garančního výboru k tomuto tisku. Musím říci, že moje úloha je v tomto případě nesmírně lehká, protože pan ministr zmínil všechny aspekty, které se tohoto návrhu týkají. Tak mi promiňte, že možná některé z nich zopakuji a uslyšíte je podruhé.

Jak bylo řečeno, cílem navrhované právní úpravy jsou terminologické úpravy, které nebyly v uvedených zákonech důsledně provedeny po 1. lednu 2007, kdy zákon o sociálních službách č. 108/2006 nabyl účinnosti. Jedná se o zmíněné pojmy osoby závislé na pomoci jiné fyzické osoby ve čtyřech stupních místo dosavadního pojmu osob částečně, převážně nebo úplně bezmocných. Tuto terminologickou úpravu je potřeba převést do všech ostatních norem, ve kterých se vyskytuje, včetně pojmu dlouhodobě těžce zdravotně postiženého dítěte, vyžadujícího mimořádnou péči.

Jedná se tedy o převážně technické nebo terminologické úpravy a jedinou faktickou úpravou je úprava v zákoně o sociálních službách, kde se upřesňuje ustanovení o vydávání potvrzení o době péče o osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby pro účely důchodového, zdravotního pojištění a zaměstnanosti.

Legislativní proces proběhl tak, jak byl zmíněn panem ministrem, včetně toho, že on byl ve skupině poslanců podávajících tento návrh a vzhledem k tomu, že byla potřeba těchto legislativně technických úprav časově naléhavá, bylo navrženo, aby byl zákon schválen již v prvním čtení ve zrychleném režimu, což se stalo, vláda 18. dubna s tímto návrhem vyslovila souhlas a PS jej schválila 5. června 2007 v prvním čtení, kdy z přítomných 168 poslanců pro návrh hlasovalo 142 a nikdo nebyl proti.

Náš výbor se touto předlohou zabýval na své dnešní 10. schůzi a po odůvodnění prakticky totožném, jaké jsme slyšeli tady, a po rozpravě přijal usnesení, které vám za chvíli přečtu. V rozpravě jsme se hlouběji zabývali jen připomínkou naší legislativy, že není zcela důsledně terminologická změna provedena ve všech zákonech, ve kterých by být provedena měla a po debatě s legislativci ministerstva, s panem ministrem jsme byli upozorněni na to, že pokud by v zákonech o dani z příjmů, v zákoně o pomoci v hmotné nouzi, v zákoně o platu a některých dalších záležitostech státních zástupců a v některých dalších byla provedena tato terminologická změna, došlo by k jevům řetězení potřeby změn v dalších zákonech, které souvisejí se mnou zmíněnými normami, a tak by došlo k téměř nekonečnému procesu a bylo by potřeba mnoha dalších a dalších přílepků a byli jsme ujištěni o tom, že za prvé je možné tuto situaci zvládnout výkladem a za druhé tak, jak budou tyto normy postupně znovu projednávány, novelizovány nebo nějakým jiným způsobem se jimi bude zabýváno, tak tam úpravy budou následně prováděny.

Po tomto vysvětlení výbor doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou a za druhé určuje zpravodajem výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu mne. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, paní kolegyně, posaďte se u stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu kolega Jonáš. Přeje, tak máte slovo, pane kolego.

Senátor Vítězslav Jonáš: Pane předsedající, vážený pane místopředsedo vlády, vážené kolegyně a kolegové. Jak jsem byl upozorněn, měl bych zkrátit svou zpravodajskou zprávu, a tak to učiním, protože vše podstatné k této změně bylo řečeno. Jenom doplním, že návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem, s právem Evropské unie a mezinárodními smlouvami podle článku 10 Ústavy a že přijetí zákona si nevyžádá zvýšené nároky na veřejné rozpočty. Rád bych vás seznámil s výsledkem projednání v hospodářském výboru. 116. usnesení jsme přijali na 13. schůzi konané 17. července s tím, že po úvodním slově zástupce skupiny předkladatelů poslance Davida Kafky, po zpravodajské zprávě senátora Vítězslava Jonáše a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS, určuje zpravodajem výboru projednání na schůzi Senátu senátora Vítězslava Jonáše a pověřuje předsedu výboru senátora Ivana Adamce předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane senátore. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho nevidím, otevírám tedy obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí kolega Balín, a má jako první slovo.

Senátor Vlastimil Balín: Vážený pane předsedající, pane místopředsedo vlády, milé kolegyně, vážení kolegové. Já jsem strašně rád za poznámku, kterou v úvodu této novely udělal pan předkladatel, kdy konstatoval, že novela je o věcnosti obsahu a nikoliv o nějakém politickém podtextu. Já jsem vás přišel požádat, možná poprosit, jestli bychom nemohli postoupit tuto novelu do podrobné rozpravy, kdybych chtěl podat, resp. již máte před sebou na stolech pozměňovací návrh. Co mne k tomu vedlo, je v důvodové zprávě, já bych přesto některé myšlenky zopakoval. Vedlo mne k tomu konkrétní oslovení od lidí, kteří se paliativní péčí na úrovni hospiců zabývají, a především skutečnost, že minimálně dvakrát v těchto prostorách proběhl seminář organizovaný těmito odborníky a Senátem k problematice paliativní péče. A na obou jednáních jsme slibovali a bylo to jedním ze závěrů, že při příslušné novele ošetříme v zákoně 108 potřebu financování, chcete-li vícezdrojového financování této činnosti.

Bohužel v připomínkovém řízení na MPSV v roce 2006, přestože připomínky byly podané, se nedostala do příslušného zákona definice sociální péče poskytovaná při hospicové paliativní péči. Proto bych návrh rád uplatnil nyní při projednávání novely příslušného zákona. Podstata je prostě v tom, že obsahem poskytování hospicových služeb je skutečně kromě zdravotní péče vázané na zdravotní stav pacienta v terminálních stádiu nemoci také poskytování souboru služeb sociálního charakteru a péče včetně určitého institutu sociálního poradenství, psychologické, duchovní podpory nejen pacienta samotného, ale i jeho rodinných příslušníků, kteří jsou v té souvislosti ve velmi složité životní situaci.

Pravdou je, že tato část péče byla dosud hrazena z prostředků Ministerstva práce a sociálních věcí, ale nyní v podstatě není pro takový postup opora právě v zákonu č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.

Jenom pro ty, kteří se o to třeba více nezajímáme, bych se pokusil rozklíčovat termín vícezdrojové financování. Tam v podstatě na úrovni hospiců použiji ten příklad, jak to funguje. Při hospicu v Mostě je jednak osobní podíl klienta zhruba na úrovni 150,- Kč za den. Počítalo by se s příspěvkem zhruba 250,- Kč od Ministerstva práce a sociálních věcí. Již od prosince 2006 mají hospice projednáno a dopisem z prosince 2006 potvrzenou i spoluúčast Všeobecné zdravotní pojišťovny zhruba na úrovni částky 500,- Kč.

Současné fungování hospiců je v podstatě pouze na bázi sponzorských finančních prostředků, tak jak seženou na osobní účasti klientů, kteří jsou jaksi na konci své životní dráhy. A bohužel velmi podstatnou část hradí i příslušné samosprávy, ať už městské, obecní nebo i z úrovně kraje.

Proto, znovu zdůrazňuji, byl bych velmi rád, kdybychom v souvislosti s projednáváním novely zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, mohli takovou tu drobnou novelu, která by nastavovala určitou jistotu pro fungování této jistě ne nevýznamné služby v občanské veřejnosti, udělat.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji vám, pane senátore. Dále je přihlášena kolegyně Soňa Paukrtová. Prosím ji o vystoupení.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane ministře, pane předsedající, kolegové a kolegyně, já jsem také dostala podnět od provozovatelů deseti hospiců v ČR, tedy pokud jde o paliativní péči. A protože se o tuto činnost poměrně dlouhou dobu zajímám, také jsem se domnívala, že by bylo možné, ne snad v tomto zákonu, ale spíše v některém dalším zákonu přijmout takové usnesení, aby zajistilo hospicové péči, kamenným hospicům potřebné financování. Problém je v tom, že ony v současné době jsou financovány z 60 procent ze zdravotních pojišťoven, a pokud by spadly do kategorie sociálních lůžek, znamenalo by to, že by propad ve financování byl poměrně velký.

Navazuji na svého předřečníka. Velmi bych si přála, aby paliativní péče jaksi zůstala zachována, aby se naopak rozvíjela, prostě proto, že tato zařízení poskytují péči lidem, kteří jsou v poslední fázi života, a nejen jim, také jejich rodinným příslušníkům, a je to péče velmi potřebná. Nicméně se obávám, že pokud bychom dnes přijali takové usnesení, že je přesuneme do kategorie sociálních lůžek, tak to bude naopak znamenat propad v jejich financování.

Rozhodla jsem se, že se budu touto problematikou zabývat jak na Ministerstvu práce a sociálních věcí, tak i na Ministerstvu zdravotnictví, abych se dopátrala, jaké by bylo vůbec nejvhodnější řešení. A chtěla jsem pana ministra poprosit, zda-li by nemohl věnovat hospicům a paliativní péči pozornost. Ale bohužel se obávám, že tady je kombinace péče zdravotní a sociální a v okamžiku, kdy je přesuneme do sociálních služeb, tak to bude naopak znamenat zhoršení financování.

Změna má nastat k 1. lednu 2008. Domnívám se, že je trochu času k tomu, abychom ještě měli možnost tento problém řešit.

Bavili jsme se o této problematice v hospodářském výboru a myslím si, že je potřeba se tím zabývat. Ale v tuto chvíli bych nepodávala pozměňovací návrh na přesun do zákona o sociálních službách.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji vám, paní kolegyně. Dále je přihlášen pan senátor Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vyspělost každého státu, jeho zdravotnická vyspělost a vyspělost v sociální oblasti se dá právě velice dobře měřit a posuzovat na takových těch krajních a velmi důležitých oblastech, jako je paliativní péče.

To, co tady říkala kolegyně Paukrtová, bych mohl dvakrát podepsat, protože znám toto prostředí a vím, že není úplně jednoduché. Byť by novela byla sebemenší, tak finančně jsou to ohromné přesuny, které jsou jednak ze zdravotnického rozpočtu a jednak z rozpočtu sociálního. A chtěl bych požádat předkladatele tohoto návrhu, jestli by mohl nějakým způsobem kvantifikovat, jaké jsou to finanční přesuny, protože to evidentně zatíží VZP. Osobně se domnívám, že by skutečně bylo lepší takovouto novelu přijmout zvlášť mimo dnes projednávanou novelu.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji vám, pane senátore. Jako další se přihlásila zpravodajka Alena Palečková jako senátorka.

Senátorka Alena Palečková: Děkuji, pane předsedající. Chtěla bych potvrdit to, co říkala moje předřečnice paní senátorka Paukrtová i kolega Sefzig. Myslím, že každý z nás nebo většina z nás se setkala s požadavkem hospiců, aby k tomuto přesunu, k této změně došlo.

Chtěla bych upozornit, kromě toho, co bylo řečeno a co je pravda, že tímto krokem bychom vlastně spíše zhoršili nebo zcela určitě zhoršili postavení hospiců. A myslím, že pan ministr to potom ve své závěrečné řeči ještě podrobně vysvětlí.

Chtěla bych upozornit ještě na jeden fakt, že tato novela byla podávána tím legislativním způsobem, jak bylo vysvětleno, skupinou poslanců a nakonec projednávána ve zrychleném režimu v PS proto, aby naléhavá potřeba terminologických změn vlastně nebránila užívání zákona. A jakákoli změna, a nejenom tato, protože ta je i formálně asi špatná, ale i kdybychom měli jaksi něco kvalitativně lepšího, co bychom považovali za důležité změnit, rozhodně by bylo lepší to udělat při nějaké další novelizaci nebo při nějakém dalším otevření příslušného zákona a nezdržovali vlastně vstup této novely v praxi.

Tímto bych chtěla požádat, abychom určitě v budoucnu věnovali paliativní péči velkou pozornost. Je to záležitost přinejmenším dvou ministerstev, ale v tuto chvíli se nám to určitě napravit nepodaří a naopak bychom zabrzdili účinnost této novely. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, paní kolegyně. Hlásí se někdo další do obecné rozpravy? Hlásí se pan ministr Tomáš Julínek, máte slovo.

Ministr zdravotnictví ČR Tomáš Julínek: Děkuji. Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, já jsem právě dobíhal, abych to vysvětlil, ale víceméně to řekla paní senátorka Palečková.

My tuto problematiku řešíme, tato problematika není izolovaná na hospice, ta se týká veškeré dlouhodobé péče. A v rámci velké novely tohoto zákona, které připravuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, už má Ministerstvo zdravotnictví připraveny připomínky a jsme s panem ministrem ve shodě a domlouváme se na tom, jak to zařídit.

My víme, že § 52, tak jak je postaven, není dostatečný na to, aby kryl související sociální služby u všech dlouhodobých hospitalizací, zdůrazňuji u všech, nejenom u hospicové a paliativní péče. To tedy víme a snažíme se nyní v rámci § 52 najít a našli jsme metodiku, jak sociální lůžko zajistit, tudíž služby zajistit na těchto lůžkách, ale jsme si vědomi, že to je nedostatečné. Ale bude to i v kontextu zákonů, které připravuje Ministerstvo zdravotnictví, velké novely zákona o veřejném zdravotním pojištění, kde budou stanovena jasná pravidla pro dlouhodobou péči, která bude korelovat s tímto zákonem o sociálních službách.

Tady bych vás poprosil, že to, co je jako pozměňovací návrh na našich stolech, není vůbec řešením této problematiky.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego. Hlásí se další do obecné rozpravy? Nehlásí, obecnou rozpravu končím. Prosím pana ministra, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Petr Nečas: Paní senátorky, páni senátoři, v prvé řadě bych chtěl konstatovat několik věcí.

Všechna zařízení, která provádějí paliativní léčbu hospicového typu, mají možnost požádat o příspěvek ze systémů sociálních služeb. Pokud se zaregistrují podle zákona 108/2006 Sb., jako poskytovatelé sociálních služeb, mají dostupnost těchto dotací především v oblasti realitní, odlehčovací péče a pak samozřejmě v oblasti sociálního poradenství. Také na základě dotačního řízení v letošním roce dostala hospicová zařízení ze systému sociálních služeb dotaci ve výši přesahující 30 milionů korun, což je částka srovnatelná s loňským rokem, byť o něco nižší, ale kraje i obce dostaly v dotačních titulech nižší objem dotací, protože společně s těmito dotacemi prostřednictvím systému sociálních služeb, příspěvku na péči, proudí do zařízení poskytujících paliativní péči další prostředky prostřednictvím příspěvku na péči. Znamená to, že částka je naprosto srovnatelná s loňským rokem. Opakuji – jakékoli hospicové zařízení, pokud se zaregistruje jako poskytovatel sociálních služeb především v oblasti realitních odlehčovacích služeb, případně sociálního poradenství, se dostane k dotacím, jako se tomu stalo v letošním roce.

Návrh, který byl předložen, je návrh motivovaný dobrými úmysly. Zde bych navázal na pana ministra zdravotnictví, pana senátora Julínka, že se obávám – jsem si poměrně jist – že tento návrh v této podobě, pokud by byl přijat, obrátil by se proti hospicům mj. i proto, že by je zařadil pod kategorii nouzové péče, což řeší § 52 zákona o sociálních službách, kde se poskytují kombinované sociální a zdravotní služby. Musím potvrdit, že máme silný zájem společně s panem ministrem zdravotnictví senátorem Julínkem, najít společné řešení. Považuji za velmi důležitý a závažný problém vyřešit problém paliativní léčby. Tento návrh, jak by byl přijat, zhoršil by postavení hospicových zařízení tím, že by na základě tohoto návrhu s pravděpodobností hraničící s jistotou byly podrobeny tlaku zdravotních pojišťoven, aby odešly z paušálních plateb, které dnes mají, do systému, kdy by musely vykazovat seznamy úkonů, což by podle našeho hlubokého přesvědčení a i odborné části ministerstva vedlo k tomu, že by ve skutečnosti jejich příjmy ze systému zdravotního pojištění poklesly proti stávajícímu stavu a jejich finanční situace by se zhoršila. Chceme vyřešit zařízení hospicového typu, máme již načrtnuté řešení společně s ministerstvem zdravotnictví a chceme ho předložit. Jsme si vědomi toho, že existují zdravotnická zařízení, která poskytují současně sociální služby, kde lůžko má kombinovaný charakter. Netýká se to jen hospicových zařízení. Chci připomenout, že právě na tyto typy lůžek je například ve všeobecné pokladní správě v rámci systému sociálních služeb vyhrazeno půl miliardy korun ve státním rozpočtu právě pro zdravotnická zařízení poskytující kombinované a sociální služby.

Hospicová zařízení dosahují na systém dotací ze sociálních služeb, pokud se zaregistrují jako zařízení poskytující sociální služby, především v oblasti realitní péče a sociálního poradenství. Objem je srovnatelný včetně příspěvku na péči s loňským rokem. Předložený návrh by s vysokou pravděpodobností vedl ke zhoršení finanční situace hospiců. Společně s ministerstvem zdravotnictví intenzivně pracujeme na nalezení řešení, které by dlouhodobě zaručilo kvalitní financování tohoto nesmírně potřebného zařízení tak, aby se v ČR tato zařízení rozvíjela.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane ministře. Ptám se pana zpravodaje kolegy Jonáše, zda se chce vyjádřit. Kývá hlavou, že nechce. Prosím tedy paní zpravodajku garančního výboru, aby se vyjádřila k proběhlé rozpravě.

Senátorka Alena Palečková: Pane předsedající, domnívám se, že k rozpravě není co dodat, že vše bylo vysvětleno. Omlouvám se, že jsem nesledovala, kolik senátorů vystoupilo a ani nebudu rekapitulovat, co kdo říkal. Všichni jsme to vnímali. Opakuji svůj návrh – abychom schválili předložený návrh ve znění nám postoupeném.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Po znělce můžeme přistoupit k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Aktuálně je přítomno 63 senátorek a senátorů, kvorum je 32.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh zákona, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 14 ze 67 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 se pro vyslovilo 59, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi a oběma zpravodajům. Opět se vystřídáme u mikrofonu.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vážené kolegyně a kolegové, budeme pokračovat dvěma body, které bude předkládat pan ministr zemědělství Petr Gandalovič. Měly by to být dva poslední body našeho dnešního jednání. Prvním je

Návrh zákona, kterým se mění zákon číslo 91/1996 Sb., o krmivech,

ve znění pozdějších předpisů

Senátní tisk č. 83. Prosím pana ministra Gandaloviče, který již přichází, aby se ujal slova.

Ministr zemědělství ČR Petr Gandalovič: Vážený pane předsedající, vážené senátorky a senátoři, připomnělo mi to, když jsme na vojně říkali, že spěcháme, abychom čekali, a pak čekáme, abychom spěchali. Omlouváme za prodlevu a za své lapání po dechu.

Předkládám návrh zákona, kterým se mění zákon 91/1996 o krmivech ve znění pozdějších předpisů. Je to materie, která je vám velmi blízká a zaujme vaši pozornost, proto se pokusím být nesmírně stručný.

Jde o návrh zákona, kterým se harmonizuje naše legislativa s právě EU, konkrétně s nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 183/2005, kterým se stanoví požadavky na hygienu krmiv.

Je tam nově upraveno řízení o schválení provozu krmivářského podniku a řízení o registraci tohoto provozu. Tento návrh stanovuje nové obecné požadavky na skladování krmiv, doplňkových látek a premixů tak, aby bylo zajištěno zachování jejich zdravotní nezávadnosti.

V návaznosti na toto zmiňované nařízení je také nově upravena činnost Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského při provádění dozoru nad kvalitou krmiv. Je upravena oblast biologického zkoušení, které musí předcházet vzniku nových druhů krmiv.

V Poslanecké sněmovně PČR byl tento návrh doplněn pozměňovacími návrhy, na kterých jsme se s poslanci shodli, neboť šly prakticky v souladu s našimi představami a návrh upřesňovaly, především v oblasti sankcí, kde např. se rozdvojil režim sankce pro fyzickou a právnickou osobu a přišlo nám to rozumnější.

Zde byl návrh zákona projednán 17. července ve výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který byl výborem garančním a výbor ve svém usnesení, vážené senátorky, vážení senátoři, vám doporučuje návrh zákona přijmout. Proto bych vás rád poprosil o vyslovení souhlasu s tímto vládním návrhem zákona. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení pod číslem 83/1. Zpravodajem výboru je pan kolega Jan Hajda. Pane kolego, prosím, abyste nás seznámil s vaší zpravodajskou zprávou.

Senátor Jan Hajda: Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, pan ministr to řekl velice výstižně, proto mi dovolte, abych doplnil stanovisko garančního zpravodaje výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Hlavním cílem navrhované právní úpravy je dosáhnout souladu zákona s přímo použitelnými předpisy Evropských společenství, odstranit ta ustanovení, která jsou obsažena v nařízení i v zákoně o krmivech, upřesnit některé povinnosti, které v obecném slova smyslu z nařízení vyplývají.

Navrhované změny jsou nezbytné vzhledem k požadavku srozumitelnosti a přehlednosti zákona, jeho pojmů, stanovených povinností a sankcí, včetně dalších ustanovení. Sjednocení pojmů zákona s terminologií směrnic a nařízení znamená pro veřejnost snazší orientaci v národní i evropské legislativě. Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavou a ústavním pořádkem ČR a naplňuje požadavky mezinárodních smluv, kterými je ČR vázána.

Z hlediska zabezpečenosti činnosti příslušných státních orgánů si navrhovaná právní úprava zákona nevyžádá žádné nároky na finanční prostředky ze státního rozpočtu nebo ostatních veřejných rozpočtů.

Novela zákona nebude mít vliv na podnikatelské prostředí České republiky a nebude mít žádné sociální dopady, ani dopady na životní prostředí. Chtěl bych říci, že většina výrobků krmiv v ČR již má ISO a technologie výroby odpovídá těmto podmínkám.

Chtěl bych říci na závěr, že realizace tohoto zákona zabezpečí kvalitní výrobu bezpečných a zdravotních potravin pro naše občany. Pokud se týká návrhu usnesení, výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu projednal návrh zákona dne 17. července 2007 a doporučil jej postoupit na zasedání Senátu ke schválení ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Ptám se vás, kolegyně, kolegové, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho nevidím, otevírám obecnou rozpravu. Hlásí se pan kolega Zlatuška.

Senátor Jiří Zlatuška: Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, přistupuji dnes podruhé s téměř stejnou věcí, až na to, že jsem akceptoval možné pochybnosti kolegy Volného v předchozím případě u hlasování o tisku 85, kdy se jednalo o poslaneckou iniciativu. Zde máme co do činění s vládním návrhem zákona, ve kterém jsou závazky plynoucí z členství ČR v EU.

Konstatuji, že zde neplatí výhrada, kterou mi zde na plénu sdělil poté, co jsem neuspěl s návrhem na přerušení jednání v případě tisku 85. Zde se jedná o vládní návrh, tedy naše usnesení 101 z 6. funkčního období v bodě dvě žádající vládu ČR, aby v předkládání návrhů zákonů zřetelně vyznačila závazky, které pro ČR vyplývají z jejího členství v EU; podotýkám, že jsem tehdy pro toto usnesení nehlasoval, ale cítím se jím být vázán, tak toto měla vláda splnit. Konstatuji, že zde máme k jednání opět předlohu zákona, ve které tento požadavek Senátu vláda ČR nesplnila. Nevidím navíc racionální důvod pro to, proč by nemohlo dojít k dohodě předsedy Senátu a předsedy vlády. Koneckonců, v jednom z předchozích bodů již bylo konstatováno, že jsou tito lidé ze stejné politické strany, takže bych čekal, že zde nebudou vznikat tyto disharmonie.

V každém případě navrhuji usnesení Senátu v souvislosti s projednáváním tohoto tisku ve znění, že Senát konstatuje, že návrh zákona, kterým se mění zákon č. 91/1996 Sb., o krmivech, ve znění pozdějších předpisů, projednávaný jako tisk 83, obsahuje plnění závazků vyplývajících z členství v EU, avšak v rozporu s usnesením č. 101 odst. 2 přijatém na 5. schůzi 6. funkčního období Senátu dne 13. 4. 2007 do předkládaného návrhu, jak byl postoupen z Poslanecké sněmovny Senátu a zpracován v senátním tisku, vláda nevyznačila závazky plynoucí z členství ČR v EU.

Senát proto při vědomí toho, že svá usnesení přijímá proto, aby byla plněna a jejich plnění Senátem vyžadováno:

1. Přerušuje projednávání tisku 83, aby mohl být text předkládaného návrhu vládou upraven do formy, kterou Senát požaduje v odst. 2 usnesení 101 z 6. funkčního období.

2. Žádá předsedu Senátu, aby:

a) upozornil předsedu vlády ČR na ignorování usnesení Senátu ze strany vlády;

b) vyžádal nápravu provedení tisku 83 s nejzazším termínem splněním 23. 7. 2007;

c) předložil Senátu upravený text předkládaného návrhu v opraveném znění tisku 85.

3. Dokončí – podmět je opět Senát – projednávání tisku 83 dne 25. 7. 2007 na pokračování 7. schůze Senátu poté, co bude chybné vyhotovení tisku 83 opraveno způsobem, který od vlády ČR vyžaduje usnesení Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Mám tedy brát tak jak předtím váš návrh jako procedurální návrh, kterým bychom teď přerušili jednání tohoto bodu?

Senátor Jiří Zlatuška: Vážený pane předsedající, předpokládal jsem, že se ještě budou moci vyjasnit event. nějaké nejasnosti o tom, jestli toto usnesení, které jsme přijali, tady tím míním usnesení 101 odst. 2, je v tomto případě aplikovatelné. V předchozím uznávám, že to byl poslanecký návrh, čili mohly tam být nějaké nejasnosti. Tady jsem měl zato, že by bylo vhodné vyvrátit jakékoliv pochybnosti o tom, že pokud přerušení nezrealizujeme a nebudeme vyžadovat, aby tisk byl upraven do původní formy, že tím budeme porušovat něco, co jsme sami přijali a tedy dávat tím občanům návod na to, jak se obecně chovat k právnímu řádu, že pravidla nejsou od toho, aby byla přijímána, pravidla jsou jen od toho, aby se deklarovala a poté se jejich plnění nevyžadovalo.

Nicméně když jsem byl takto vyzván, pokud nepovažujete za nutné toto dále objasňovat, vznáším i návrh přerušení projednávání tohoto bodu.

Místopředseda Senátu Jiří Liška:Dáme o tom hlasovat, ale tady vzniká jeden poslední problém, pokud přerušíme toto jednání, potom nemůžeme jednat o návrhu vašeho usnesení. V tom vidím jistý problém. Ale pokud dáváte procedurální návrh o přerušení, dávám o něm hlasovat.

Kolegyně, kolegové, hlasujeme o procedurálním návrhu kolegy Zlatušky, přerušit tento bod jednání. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh? Kdo je proti tomuto návrhu? Hlasování č. 15, registrováno 64, pro 21, návrh byl zamítnut.

Pokračujeme v obecné rozpravě. Do obecné rozpravy se nikdo další nehlásí, končím obecnou rozpravu. Pane ministře, chcete se vyjádřit?

Ministr zemědělství ČR Petr Gandalovič: Vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, nečekal jsem, že kolem tohoto zákona vznikne tak dramatická situace, nicméně vzhledem k tomu, že zde byly vzneseny určité výhrady k formě předložení tohoto zákona ze strany vlády ČR, cítím se povinován na to jistým způsobem odpovědět. Přiznám se, že nejsem přesně seznámen s tím obsahem toho usnesení, tak jak je zmiňováno, nicméně v této chvíli vás mohu všechny ubezpečit, že ten předložený návrh je čistýma jednoznačným přepisem, resp. aplikací toho předmětného nařízení evropského parlamentu a rady.

Jinými slovy chci zdůraznit, že na našem ministerstvu se snažím vždy kontrolovat, zda není do novelizace zákona, která je předkládána v souvislosti s potřebou harmonizace, zda tam není nějakým způsobem přidána nějaká regulace, zda tam úředníci nevloudili nějaká další pravidla, razítka a různé schvalovací věci, tak jako tomu bylo u tzv. balených koblih. Nicméně mohu vás ubezpečit, že tento návrh nevkládá na naše zemědělce žádné další povinnosti nad rámec toho předmětného nařízení Evropské rady a Parlamentu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře, pane zpravodaji, chcete se vyjádřit? Nechcete. V obecné rozpravě padl pouze jeden návrh, dovolím si drobnou poznámku. Myslím si, že není možné přerušit jednání a zároveň hlasovat o usnesení k tomu bodu, to není možné. Pokud bych mohl dát návrh, ať pan kolega Zlatuška připraví něco podobného s tím, že to můžeme mít jako zvláštní bod programu, ale tohle nemá řešení. Pokud přerušíme, nemůžeme hlasovat o usnesení.

Budeme hlasovat o návrhu schválit tento návrh zákona. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem? Kdo je proti tomuto návrhu? V hlasování č. 16 registrováno 66, pro 62, návrh byl schválen.

Kolegyně, kolegové, přistupujeme k dalšímu bodu, je to

Sdělení Komise o návrzích změny nařízení Rady (ES) č. 318/2006 o společné organizaci trhů v odvětví cukru a nařízení Rady (ES) č. 320/2006,

kterým se zavádí dočasný režim restrukturalizace cukrovarnického průmyslu

ve Společenství návrh nařízení Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 320/2006, kterým se zavádí dočasný režim restrukturalizace cukrovarnického průmyslu ve Společenství návrh nařízení Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 318/2006 o společné organizaci trhů v odvětví cukru

Jedná se o senátní tisk č. N30/06. Stanovisko vlády bylo rozdáno jako tisk č. N30/06/01. Prosím, pane ministře, abyste nás seznámil s tímto materiálem.

Ministr zemědělství ČR Petr Gandalovič: Vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, reforma společné organizace trhu s cukrem je vážná věc. A je natolik vážná, že může znamenat významné nebezpečí pro tak tradiční a doposud relativně prosperující odvětví, jako je cukrovarnictví v České republice. Protože vím, že na půdě Senátu byly principy cukerní reformy už mnohokrát prezentovány, pokusím se i teď být velmi stručný. Jak víte, cukerná reforma byla naplánována na 4 roky, během toho období měly být ceny cukru a řepy sníženy řádově o 40 %.

Ten problém, jak jistě víte, spočívá především v tom, že světová cena cukru je podstatně nižší než cena evropská a jedině celní bariéry zajišťují takto vysoké ceny cukru. Současně cukrovarnické podniky měly být svým způsobem motivovány k odevzdání asi 5 – 6 milionů tun kvóty cukru, což je řádově čtvrtina toho výchozího stavu.

V České republice jsme to zažili takříkajíc na vlastní kůži, kde, jak víte, té možnosti odevzdat cukerní kvótu využila firma Eastern Sugar, nechává si vyplatit tzv. restrukturační platbu za to, že opustila tři české doposud relativně dobře fungující cukrovary a česká cukerní kvóta tak poklesla o 22,5 %.

Bohužel celá tato reforma se minula účinkem, protože v rámci celé EU zdaleka nedošlo k tak významnému poklesu, jak bylo očekáváno, a navíc se ukazuje, že celá řada států, kde pěstování cukrovky má nepochybně podstatně horší podmínky než u nás, prakticky žádnou cukernou kvótu neodevzdala.

Ta příčina je pravděpodobně v rozdílném majetkovém uspořádání cukrovarnického průmyslu, kde zatímco v těch původních členských zemích bývá zvykem, že samotní pěstitelé mají jakýsi majetkový podíl na cukrovarech, tak jako tomu bylo ostatně u nás za první republiky. V ČR, jak víte, jsou cukrovary zcela majetkově odděleny a v řadě případů, tak jako tomu bylo u Eastern Sugar, byly v rukou nadnárodní společnosti. O to lépe se té firmě rozhoduje z hlediska dalšího působení, protože logicky je to jenom ekonomická úvaha.

Komise když viděla, že se ta původní představa o cukerní reformě minula účinkem, přichází s návrhy změn, které mají, tak jak je toto prezentováno, reformu urychlit a hlavně zatraktivnit. Bohužel máme pocit, že opak je pravdou. Je pravdou, že ta atraktivita se v pojetí komise především odráží ve zvýšené částce za tzv. kompenzační platbu, tzn. za platbu pro pěstitele cukrovky, kteří přestanou pěstovat cukrovku, což je takové zvláštní ustanovení, že ten, kdo už několik let nepěstuje cukrovku, tak prakticky tuto platbu pobírá.

To je taková specifika zemědělství, kterou já se snažím občanům zdůvodňovat, není jednoduché vysvětlit daňovým poplatníkům, že někdo pobírá peníze za něco, co už fakticky dlouhodobě neprovozuje, ale tak to prostě je a má to určitým způsobem svoje racio.

Novinka, která nás velmi znepokojuje je, že EK navrhuje, aby možnost zahájit restrukturaci, to znamená odejití z trhu, byla dnes dána přímo pěstitelům. A spolu ruku v ruce se zvýšenou kompenzační platbou je to velké lákadlo pro tyto pěstitele, kteří by mohli přijmout tuto platbu, odejít z pěstování cukrovky a dále tak ohrozit náš cukrovarnický průmysl. Další moment, který je pro nás velmi nepřijatelný, je to, že se EK neohlíží na to, kolik jednotlivé státy doposud odevzdaly nebo o kolik přišly na cukerní kvótě, ale snižování kvóty fakticky chce dělat dále plošně. To je pro nás opět nepřijatelné, jak už jsem říkal, jsou státy, které doposud neodevzdaly ještě ani tunu.

Takže celá debata na radě ministrů, kterou jsem absolvoval mj. teď naposledy v pondělí, ale to téma se předkládá již poněkolikáte, je pro nás ne zcela nadějná, protože bohužel ČR nenachází jako tradiční čistý vývozce cukru spojence v této debatě. Jinými slovy, zdá se, že pravidla, která jsou spíše, jak už jsme řekli, ušitá na míru těm zemím, které mají tradiční provázání pěstitelů s cukrovary, tak tato pravidla nám nevyhovují, ale bohužel země, které by mohly s námi nějakým způsobem souhlasit, většinou už o cukerní kvótu přišly v daleko větší míře než my, některé dokonce skončily s pěstováním cukrovky, jako například Slovinsko, úplně. Dá se říci, že dnes jsme tak trochu zajedno se Slovenskem, částečně s Maďarskem, ale to je asi všechno a není velká naděje, že se nám podaří najít nějaké další spojence.

Takže já se omlouvám, vážené senátorky a senátoři, že vám nesu tak špatnou zprávu, je zcela jasné, že budeme dále své argumenty hlasitě prosazovat. Chci zdůraznit, že náš postup konzultujeme prakticky denně detailně s nevládními organizacemi, s Agrární komorou, se Svazem pěstitelů cukrovky, ale dokonce i s Českomoravským cukrovarnickým svazem a všechny tyto organizace náš postup podporují a prosazují jej sami na půdě nevládních organizací, evropských struktur, ve kterých jsou členy. Takže je možné, že naděje ještě není tak úplně ztracená, nicméně zpráva, kterou vám nyní podávám, příliš optimistická není. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře, výborem, který se zabýval tímto tiskem je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení pod číslem N 030/06/2. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Alena Venhodová. Prosím, paní kolegyně, máte slovo.

Senátorka Alena Venhodová: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Zabýváme se projednáváním materiálu, který už tady věcně přednesl a hodně dopodrobna vysvětlil pan ministr. Tento materiál má plný název Sdělení komise o návrzích změny nařízení Rady (ES) č. 318/2006 o společné organizaci trhů v odvětví cukru na nařízení Rady (ES) č. 320/2006, kterým se zavádí dočasný režim restrukturace cukrovarnického průmyslu ve Společenství, dále návrhu nařízení Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 320/2006, kterým se zavádí dočasný režim restrukturalizace cukrovarnického průmyslu ve Společenství a návrhu nařízení Rady, kterým se mění nařízení č. 318/2006 o společné organizaci trhů v odvětví cukru.

Co se týče zařazení tohoto materiálu, je to forma sdělení. Forma sdělení jako taková nepodléhá legislativnímu procesu a tím pádem i v rámci projednávání nemusí mít tak přísná časová pravidla a proces jako návrhy legislativního charakteru. Návrh nařízení potom po projednání komisí na návrh komise potom Rada rozhoduje kvalifikovanou většinou a po konzultaci posléze s Evropským parlamentem. Tolik jenom, abych nastínila vývoj, jak bude dále probíhat a co bude s touto fází reformy společné zemědělské politiky se dít na půdě EP.

Co se týče projednávání na půdě Senátu PČR, materiál byl u nás zařazen do projednávání na výboru pro záležitosti EU a o stanovisko jsme požádali VHZD, který tento materiál jako dožádaný konzultační výbor projednal dne 13. 6. na svém jednání. V rámci jednání hospodářského výboru tento materiál předkládal a zpravodajoval pan kolega senátor Jan Hajda.

Výbor pro záležitosti EU potom na programu řádně projednával tento materiál už se stanoviskem VHZD dne 27. 6. 2007. Po zprávě předkladatele zástupců ministerstva zemědělství, po mé zpravodajské zprávě zapracoval stanovisko VHZD do našeho návrhu usnesení, který jste dostali jako návrh usnesení pro jednání pléna Senátu k této problematice.

Nevím, jestli mám nyní číst naše usnesení, já bych ho spíš přečetla až na závěr a k tomuto tématu obecně bych se chtěla ještě vyjádřit v obecné rozpravě. Tolik na úvod.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní zpravodajko. Než oslovím pana kolegu Hajdu, hlásí se pan kolega Jílek, předseda klubu KDU.

Senátor Adolf Jílek: Pane předsedající, pane ministře, vzhledem k tomu, že se blíží 19.00 hodina, podávám dva procedurální návrhy.

První procedurální návrh, abychom tento doprojednali a hlasovali i po 19.00 hodině.

A druhý procedurální návrh se týká změny zítřejšího programu na žádost ministryně školství, která žádá, aby jako druhý a třetí bod byly zítra projednány její tisky, a to tisk č. 51 a tisk č. K 27/06. Je to předjednáno i s paní ministryní Stehlíkovou, která měla body po 10.00 hodině. A dále pak na žádost místopředsedy vlády našeho kolegy Alexandra Vondry navrhuji jeho tři body senátní tisk č. K 28/06, senátní tisk č. 48 a senátní tisk č. 49 projednat zítra jako první tři body po 15.00 hod.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. O tomto návrhu budeme teď hlasovat.

Kolegyně a kolegové, má někdo výhrady, abychom o těchto dvou procedurálních bodech hlasovali dohromady? Nikoho nevidím, takže hlasujeme o obou návrzích dohromady.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s těmito návrhy? Kdo je proti těmto návrhům?

Hlasování č. 17, registrováno 59, pro 45, návrhy byly schváleny.

Ptám se pana kolegy Hajdy, zda se vyjádřit jako zpravodaj VHZD.

Senátor Jan Hajda: Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu projednal tento materiál 13. června s tímto závěrem: Na žádost výboru pro záležitosti Evropské unie zpracoval stanovisko k tomuto sdělení komise uvedené v příloze tohoto usnesení, ve kterém se říká:

1.? Vyjadřuje znepokojení nad dosavadním průběhem restrukturalizační reformy cukerného pořádku, a to zejména vzhledem k nepoměru odevzdaných kvót na cukr jednotlivými členskými státy.

2.? Domnívá se, že předpokládaný návrh nepředstavuje systémové řešení neuspokojivého průběhu restrukturalizace cukerného pořádku a že díky němu dojde k ještě větším rozdílům v odevzdávání kvót.

3.? S uspokojením konstatuje, že komise hodlá u případného lineárního krácení kvót na cukr zohlednit ty členské státy, jejichž vnitrostátní kvóta již byla snížena.

4.? Podporuje prostřednictvím pléna Senátu Parlamentu České republiky pozici vlády České republiky, která reflektuje stanovisko oborových organizací a k navrhovaným změnám se staví odmítavě.

5.? Má zájem být informován o dalším průběhu projednávání návrhu v rámci pracovních formací Rady Evropské unie a na půdě Evropského parlamentu.

6.? Doporučil zařadit tuto předlohu k projednání plénu Senátu, mě určil zpravodajem a dále pověřil předsedu výboru senátora Ivana Adamce, aby předložil toto usnesení předsedovi výboru pro záležitosti Evropské unie a předsedovi Senátu.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego. Vážené kolegyně, kolegové, otevírám rozpravu. Kolega Vaculík, prosím. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Josef Vaculík: Děkuji. Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, dovoluji si vystoupit s podpůrným stanoviskem k pozici České republiky k reformě společné organizace trhu s cukrem.

Stávající návrh úpravy reformy formou úplaty producentům za dobrovolné vzdání se kvóty je kladivem na podfinancované zemědělské systémy v nových členských zemích Evropské unie. Zemědělci původní evropské patnáctky jsou na tom finančně nesrovnatelně lépe za předchozí léta štědrých zemědělských dotací. Při vstupu do Evropské unie jsme ze společného rozpočtu pobírali – tedy naši zemědělci – 40 % úrovně dotací s možností navýšit podpory o 10 % z národních zdrojů s plánovaným vyrovnáním úrovně v roce 2010.

Zvolená metoda, kterou navrhuje Evropská komise, ve mně vyvolává pocit, že se jedná o vytváření oficiálního systému korupce ze strany Evropské komise. Jako jediný možný způsob za současného stavu bych připouštěl plošné krácení všem stejně se započtením dosud odevzdaných národních kvót. Arogance Evropské komise k požadavkům a návrhům nových členských zemí je však taková, že se obávám neúspěchu v obhájení našich pozic.

V této fázi postupu reformy se mi jako dobré východisko jeví návrh Finska, který padl na jednání Rady pro zemědělství a rybářství právě minulé pondělí, jak se o tom zmiňoval pan ministr, při jednání v Bruselu. Finsko předneslo pro Českou republiku zásadní kompromis vztahující se k nové navrhované možnosti, aby restrukturalizaci iniciovali také přímo pěstitelé. Dle finského návrhu by toto opatření bylo fakultativně ve státech, které se již vzdaly více než 20 % své kvóty.

Takový stát by mohl rozhodnout, zda pěstitelům umožní podávání žádostí o restrukturalizační podporu či nikoli.

Návrh podpořilo několik členských států, kromě předkladatelů – Finska také Česká republika, Slovensko, Dánsko, Řecko, Rumunsko a Itálie. Určitou potřebu brát v připomínkách k restrukturalizaci ohled na vlastnické struktury v členských státech vyslovilo také Polsko, s jeho hlasem pro finský návrh ovšem nelze v této chvíli jednoznačně počítat. K finskému kompromisu se tedy zatím nepřipojila dostatečně solidní skupina, která by vahou svých hlasů mohla návrh komise zablokovat.

V každém případě je komise připravena zohlednit při finálním krácení restrukturalizaci, kterou každý členský stát do rozhodného okamžiku realizuje.

Důležitou otázkou dalších jednání bude, zda by se krácení vypočítávalo na členské státy nebo přímo na jednotlivé podniky a podle jakého koeficientu. Obecně paní komisařka na radě upozornila, že novelizovaný cukerný režim bude měřit všem stejně a nabude zavádět žádné specifické výjimky pro jednotlivé členské státy. Tomu se ovšem nedá příliš věřit.

Pokud by nedošlo k dohodě o změně nařízení z roku 2006, byl by zachován status quo, který by znamenal lineární krácení nevýhodné pro Českou republiku. V tom je pro nás velké nebezpečí, proto přeji panu ministrovi dostatek spojenců v prosazení našich zájmů.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego. Prosím paní kolegyni Venhodovou, aby se ujala slova.

Senátorka Alena Venhodová:Pane předsedající, kolegové a kolegyně, já bych chtěla nyní k tomu říci pár slov z obecného pohledu na tento problém jako takový, tak jak jsem komentovala ve své zpravodajské zprávě v rámci výborového jednání.

Je to jeden z kroků, které by měly vést k reformě společné zemědělské politiky. To znamená k reformě drahé zemědělské produkce, která není ve světě konkurenceschopná. Není to jenom potřebou vlastní regulace tohoto trhu a odbytu, je to také tlakem WTO, Světové organizace pro obchod, která tlačí na to, aby se trh Evropské unie otevíral třetím zemím, které vyrábějí pochopitelně levněji a potřebují odbytiště.

Já jen nechápu logiku věci v tomto opatření, které chce lineárně krátit všem stejně, přičemž chce zvedat konkurenceschopnost. Přece konkurenceschopnost se musí opírat o efektivitu, o maximální snížení nákladů, to znamená v rámci produkce té které komodity bych považovala za logické a rozumné, jestliže se přihlédne skutečně k tomu, co v kterém státě má tradici, co umí kvalitně a levně vyrobit a co je konkurenceschopné na světových trzích. Takováto zemědělská politika může obstát v rámci mezinárodní konkurence. Jestliže zvolí formu nějakých lineárních plošných škrtů a dá se říci takového sice působivého a rozhodně efektivního v důsledku vlastně korupčního odbytného – protože nic jiného než odbytné to vlastně pro ty zemědělce není, nebo pro tyto výrobce – tak nemyslím, že tím se vyřeší ten problém. Koneckonců ta první fáze proběhla tak, že z předpokládaných 4 milionů tun během prvních čtyř let vlastně došlo k odevzdání během prvních dvou let celkově asi 1,8 nebo necelé 2 miliony tun a z toho mohly zase zpátky státy nakupovat. To znamená, že původní výrobci vlastně dokoupili kvóty ve výši skoro jednoho milionu tun, čili ten konečný výsledek byl vlastně necelých tři čtvrtě milionu tun. A to je efekt celých dvou roků té první reformy. Proto byla nezdařená.

Proto v té další fázi tato opatření, která lákají ty pěstitele, ovšem je to opět cíleno vůči novým členským zemím, protože tady není ta vazba pěstitelů na cukrovary, není tam ta provázanost vlastnických vztahů a zájmu na tom odbytu a na tom vývoji do budoucna.

Chtěla bych jen říci, že podle mě k této fázi už je situace České republiky velmi těžká na trhu této komodity a projednávání tohoto případu. Ale pro mě je to příklad toho, že skutečně EU a některé její instituce neměří všem stejně, že je tady tlak a lobbismus původních členských států vede k tomu, že nejednají z principu a v zájmu samotné věci, ale v zájmu některých subjektů a zájmu některých států. Důkazem toho je, že státy, jako je Německo, Belgie, Dánsko, Francie, Nizozemí, Rakousko, Velká Británie a z nových Polsko, kde je velká zemědělská lobby, neodevzdaly ani tunu této kvóty. A nyní se bude krátit všem včetně ČR, těm, kteří ji odevzdali.

Je škoda, že spojenci v této problematice už se nevyskytují v takové míře, aby se dala vytvořit koaliční negociační skupina, která by tento problém jako takový na půdě Evropské komise blokovala, protože myslím, že toto řešení je skutečně velmi nespravedlivé, ale nevidím reálnou sílu ČR v tomto uspět.

Chtěla bych se jen zeptat pana ministra. Nevím, jestli bude možnost a jestli se bude otevírat podrobná rozprava. Je tady i trochu zvědavost z mé strany, jak nyní po tomto jednání Rady ministrů, které nyní proběhlo, se bude postupovat v dalších krocích.

Je to nelehká úloha, také bych přála naší delegaci aspoň dílčí úspěchy, tak aby řepný a cukerný průmysl, který u nás má velkou tradici a který hlavně je rentabilní a efektivní a v určité oblasti tvoří velmi výraznou komoditu, zvláště na Moravě na Hané a je rozhodně konkurenceschopný ve světovém průměru, aby se udržel.

Tolik bych chtěla říci ještě k tomu, co jsem nestihla říci v úvodu.

A až bude ukončena obecná rozprava, přečtu potom návrh usnesení v tom znění, tak jak ho tady přečetl pan senátor Hajda. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně. Kolegyně a kolegové, chce se ještě někdo přihlásit do rozpravy? Nikoho nevidím, takže rozpravu končím. Pane ministře, máte závěrečné slovo.

Ministr zemědělství ČR Petr Gandalovič: Na dotaz paní senátorky chci říci, že za prvé budeme dále diskutovat ze zeměmi, které mají aspoň s námi podobnou situaci, anebo i s těmi, které už o cukerní kvótu a o výrobu cukrovky nebo cukru jako takového přišly úplně. Ale svým způsobem můžeme s nimi, dalo by se říci, metodou vyjednávání a nějakých vzájemných podpor jednat o možném spojenectví vůči tomuto návrhu.

To je jedna věc.

Druhá věc. Budeme samozřejmě usilovat o to, aby aspoň ten vzorec na snižování kvóty podstatně více zahrnul dosavadní odevzdanou kvótu, protože je pravda, že v nějakém malinkém poměru už dosavadní odevzdaná kvóta se zohledňuje, ale zdaleka to není v tom poměru, v jakém např. Česká republika nebo jiná země o kvótu přišla. My jsme přišli prakticky o čtvrtinu cukerní kvóty, to znamená logicky by takto významný podíl měl být započítán pak do případného plošného krácení. Tudy se budeme snažit nesmírně intenzivně jednat.

Princip iniciace cukerní reformy, resp. restrukturace ze strany pěstitelů, to je jakési oblíbené dítě paní komisařky a komise jako takové, takže myslím, že tam nemá smysl moc proti tomuto protestovat a spíš bude potřeba jednat na půdě našich nevládních organizací, cukrovarnických svazů, aby skutečně nezneužili pěstitelé podmínek, které jsou jim takto lukrativně nabízeny, aby ukončili pěstování cukrovky. Myslím si, že potom to bude tak trošku i na nás, zda přijmeme tento jaksi jidášský groš anebo udržíme aspoň nějaký objem výroby cukru u nás.

To jsou zhruba taktiky, kterými se budeme ubírat.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře, a paní kolegyně Venhodová nám předloží návrh, o kterém bychom měli na závěr hlasovat.

Senátorka Alena Venhodová: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, v rozpravě, která už byla ukončena, nevím, jestli mám říci, že vystoupili tři senátoři a pan předkladatel. Já bych jenom teď přečetla návrh usnesení, o kterém bychom hlasovali ve znění, jak jej v definitivním znění schválil výbor pro záležitosti EU na základě stanoviska hospodářského výboru:

Senát Parlamentu ČR

I.

1) vyjadřuje znepokojení nad dosavadním průběhem restrukturalizační reformy cukerného pořádku, a to zejména vzhledem k nepoměru odevzdaných kvót na cukr jednotlivými členskými státy,

2) domnívá se, že předkládaný návrh nepředstavuje systémové řešení neuspokojivého průběhu restrukturalizace cukerného pořádku a že díky němu dojde k ještě větším rozdílům v odevzdávání kvót,

3) s uspokojením konstatuje, že komise hodlá u případného lineárního krácení kvót na cukr zohlednit ty členské státy, jejichž vnitrostátní kvóta byla snížena v důsledku toho, že se podniky vzdaly kvóty podle čl. 3 nařízení ES č. 320/2006,

II.

podporuje pozici vlády ČR, která reflektuje stanoviska oborových organizací a k navrhovaným změnám se staví odmítavě,

III.

žádá vládu, aby jej informovala o dalším průběhu projednávání návrhů v rámci pracovních formací Rady EU a na půdě Evropského parlamentu.

Toto usnesení bylo přijato dne 27. 6. 2007.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně. A o tomto vámi předneseném návrhu budeme nyní hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s vyjádřením Senátu, tak jak nám jej předložila kolegyně Venhodová? Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování č. 18, registrováno 55, kvórum 28, pro 50, proti jeden. Návrh byl schválen.

Děkuji, pane ministře.

Kolegyně a kolegové, bylo to poslední hlasování dnešního dne.

Končím dnešní jednání. Zítra zahajujeme jednání v 9.30 hodin.

(Jednání přerušeno v 19.08 hodin.)