Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

text o uhlí

(2. den schůze – 19. července 2007)

(Jednání zahájeno v 9.33 hodin.)

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Vážené kolegyně, kolegové, milí hosté, v této chvíli mohu zahájit pokračování 7. schůze Senátu. Z dnešní schůze se omluvili senátoři: Karel Schwarzenberg, Jaromír Štětina, Petr Pithart, Pavel Sušický. Pokud kartičku nemáte, je k dispozici náhradní v předsálí. Začneme prvním bodem, a tím bodem je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 365/2000 Sb.,

o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Senátní tisk č. 89.Nyní poprosím pana ministra vnitra a informatiky Ivana Langera, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pane ministře, vítejte. Omlouvám se, teď mě pan ministr upozornil, že je pouze ministr vnitra, a už není informatiky. Přesto, pane ministře, bych byl rád, abyste nás informoval o návrhu zákona; a mikrofon je váš.

Ministr vnitra ČR Ivan Langer: Dobrý den, pane předsedo. Nebývá to zvykem, ale někdy i politik může být rád, že má méně funkcí, proto tedy to upřesnění, že už jen ministr vnitra. Nicméně informatika nadále na základě kompetenčního zákona zůstává součástí působnosti ministerstva vnitra, kdy na základě změny kompetenčního zákona je ministerstvo vnitra i koordinátorem v oblasti informačních a komunikačních technologií ve veřejné správě, což považuji za logický krok, který jen navazuje na strategii rozvoje e–Governmentu poté, co došlo k zániku ministerstva informatiky, resp. sloučení té části ministerstva informatiky, která se zabývala informatikou informatizace veřejné správy.

Návrh zákona, který zde dnes předkládám, je podle mě přesně tou právní normou, která splňuje to, co si všichni přejeme, o čem se dlouhá léta hovoří a zatím se to ne zcela dobře daří naplňovat, a to je zjednodušení praktického života každého občana při komunikaci se státem ve všech jeho úrovních, tedy šířeji nebo obecněji řečeno, při kontaktu s veřejnou správou. Je to návrh zákona, kterému se podařilo – a v dnešní politické situaci v Poslanecké sněmovně to, věřte, nebývá zvykem, získat absolutní podporu všech přítomných poslankyň a poslanců a hlasování bylo naprosto jednoznačné, kdy nebyl ani jeden z poslanců a z poslankyň proti a všichni přítomní tento návrh zákona podpořili.

Jsem přesvědčen, že ten výsledek je dán proto, že tento návrh je skutečně jasným krokem naplnění toho cíle, o kterém jsem hovořil, tj. zjednodušení komunikace občanů s veřejnou správou, zpříjemnění této komunikace a větší komfort a řekl bych větší pro obě dvě strany, nejen pro ty, kteří přicházejí na úřad se žádostí o něco, ale také pro ty, kteří jsou na těch úřadech zaměstnáváni a poskytují tu či onu službu.

Chtěl bych zdůraznit, že ač tento návrh zákona má onen název Zákon o informačních systémech veřejné správy a změny některých dalších zákonů, je vlastně zákonem, kterým naplňujeme jeden z klíčových prvků e-Governmentu v pojetí ministerstva vnitra, a to je projekt Czech POINT. Czech POINT znamená Český podací ověřovací informační národní terminál. Hledali jsme jakousi marketingovou zkratku, značku, logo a jsem přesvědčen, že jakkoliv ten anglický výraz může působit poněkud odtažitě, myslím si, a věřím tomu, že onen symbol, který dostanete v průběhu dneška, pokud jste se s ním ještě nesetkali, tak je taková hezká modrá ledvinka, bude zakrátko jedním z dominantních symbolů na každém úřadu, v každé obci v České republice.

Chci vás ujistit, že projekt Czech POINT není izolovaným projektem, doopravdy zapadá do celé koncepce a strategie a předpokládám, že jste měli možnost v mionulosti se seznámit s tou brožurou, kde je popsána strategie oblasti e– Governmentu, jejímž symbolem je onen panáček Egon, neboť tento projekt jasně zapadá do kroku číslo 1, tj. zánik ministerstva informatiky, sloučení informatiky v oblasti veřejné správy pod jednu střechu. Současně je to krok, který navazuje na náš cíl a ambici, která věřím, že se nám podařila naplnit, a to je vytvoření jednotné komunikační infrastruktury veřejné správy.

Dalším krokem je právě zřízení Czech POINTu. Třetím, nebo dalším krokem v této strategii je elektronizace agend, je to zákon o zrovnoprávnění elektronického a písemného dokumentu. A tím klíčovým bodem, jakýmsi mozkem celého toho organismu, je potom vytvoření koordinovaného systému základních registrů veřejné správy.

Smyslem projektu Czech POINT, což je vlastně kontaktní místo, kontaktní bod toho organismu, je vytvoření kontaktních míst, která budou veřejnosti sloužit k získávání veškerých údajů, opisů a výpisů vedených v centrálních evidencích a registrech. Získávání veškerých údajů, opisů a výpisů, které jsou vedeny v centrálních neveřejných evidencích a registrech, ověřování listin a dokumentů a v té další fázi v okamžiku, kdy budeme mít přijatý e–Government EK, tedy zákon o zrovnoprávnění písemného a elektronického dokumentu, bude toto místo sloužit také ke konverzi písemných dokumentů, se kterými občané přicházejí do jejich elektronické podoby tak, aby se v té elektronické podobě již dostaly jako nedílná součást onoho organismu zvaného Egon.

Prostřednictvím Czech POINTu ve finální fázi bude také možné, hovoříme-li o univerzálním kontaktním místě, podávat a činit veškerá podání všech orgánům státní správy bez ohledu na místní příslušnost. Myslím si, že to je jeden z významných kroků, ke kterým bychom měli dospět z pohledu onoho komfortu a zejména, neboť velmi často hovoříme o problémech dlouhotrvajících právních řízení a absenci kontroly při průběhu toho správního řízení. V okamžiku, budeme-li mít Czech POINTy, budeme-li mít komunikační infrastrukturu, máme-li zákon o zrovnoprávnění elektronického písemného dokumentu a máme-li fungující registry, může občan po podání jakékoli své žádosti mít přehled o tom, v jakém stavu se jeho řízení nachází.

Shodou okolností jsme na toto téma hovořili včera ve vládě, kde ombudsman přinesl analýzu průtahů při některých správních agendách, zejména ve stavebním řízení. A shodli jsme se na tom, že právě absence veřejné kontroly, absence možností každého, kdo podání učiní, zjistit, kdo, kdy, co s jeho podáním dělal, je jedním z důvodů toho, proč některá řízení se takto protahují.

Zpátky k Czech POINTu. Cílem Czech POINTu je zřídit skutečně hustou síť kontaktních míst po celé České republice, a jakkoli ministerstvo vnitra je svojí agendou velmi rozsáhlé, přivítal jsem možnost státi se zakladatelem České pošty, protože Czech POINT a Česká pošta e–Government a Česká pošta jedno jsou a měly by to být organismy, které jsou spolu navzájem propojeny.

Naším cílem je v této fázi zřídit jako základní síť Czech POINTů matriční úřady, jejichž počet dosahuje počtu zhruba 1300 míst, a pobočky České pošty 2000 míst. Když k tomu připojíte i další instituce, jako jsou sídla krajských úřadů, zastupitelské úřady, kontaktní místa Hospodářské komory, vznikne velmi hustá síť takovýchto míst, jejichž prostřednictvím můžete, a může kdokoliv, získávat služby, o nichž hovoříme.

V této první fázi, je to rozjezdová fáze, se jedná o výpis z katastru nemovitostí, obchodního rejstříku, živnostenského rejstříku a vzhledem k tomu, že velmi dalece postoupila komunikace a jednání s ministerstvem spravedlnosti, bude to i rejstřík trestů.

Myslím si, že toto je základní čtveřice základních dokumentů. Nicméně kdyby to mělo zůstat takhle, tak je to málo. A naše ambice je větší a jsem přesvědčen, že se nám tuto ambici podaří také realizovat.

Ještě v letošním roce chceme spustit pilotní projekty na některých zastupitelských úřadech. Myslím si, že ty by neměly být vyňaty vůbec z celkové koncepce. Jestli hledáme univerzální komunikační místo, potom by české zastupitelské úřady v zahraničí měly být, kromě jiného, právě takovými Czech POINTy, jejichž prostřednictvím budou lidé v zahraničí moci komunikovat.

Musím říci, že spuštění pilotního projektu Czech POINT mě naplnilo radostí a překvapením. Radostí z toho, jak obrovský zájem v rámci pilotu tento projekt získal a vyvolal mezi zástupci jednotlivých obcí. My jsme bohužel byli limitováni v rámci pilotu, který probíhá a teď končí, jasně definovaným počtem míst – bylo jich tuším 37 po celé České republice – a setkal jsem s něčím, s čím jsem se předtím dosud nesetkal, a to je zvláštní druh protekce. Pokud si všichni vybavíme, co se skrývá pod pojmem protekce, tak to je získávání neoprávněné výhody, tedy dostat něco za nic. Pilotní projekt Czech POINT vyvolal zvláštní druh protekce v tom, že volali starostové a starostky a žádali o to, aby mohli být zařazeni do projektu Czech POINT. Jinými slovy, volali a chtěli protekci, aby mohli pracovat, aby mohli něco dělat, aby tedy získali výhodu v tom, že mohou pracovat. A myslím si, že kdyby protekce v České republice dostala takovouto náplň, byli bychom určitě světovou kuriozitou.

Říkám to jako zpestření proto, že tento projekt není jen akademická úvaha, že už pilotní fáze jasně prokázala, že ti, kterým je určen, to znamená jak občané, tak zástupci například samospráv, velmi dobře vnímají jeho prospěšnost a užitečnost jak pro občany, tak pro sebe. A je to dáno za prvé tím, že skutečně mohou na místech, kde lidé žijí, poskytovat širší a lepší služby než tomu bylo dosud. A za druhé – a to si myslím, že je klad tohoto projektu – je to proto, že tento projekt vychází důsledně z odmítnutí dosavadní praxe, kdy se na samosprávy přenášejí některé pravomoci, resp. povinnosti a s těmito povinnostmi nepřichází dostatek finančních prostředků.

Kouzlo tohoto projektu spočívá mimo jiné v tom, že ministerstvo vnitra částkou zhruba 120 mil. Kč zadotuje startovací náklady, které jsou nezbytné pro pořízení technologií. Nicméně další agenda, tedy vydávání výpisů a opisů, která je zpoplatněna, je postavena na filozofii, samospráva není – omlouvám se – dojná kráva a tudíž příjem z těchto správních poplatků je příjmem obce. A obec na tom tedy vydělává hned několikrát, nejenom že poskytuje širší služby občanům, nejenom že je poskytuje jakoby příjemnějším způsobem, ale zejména poskytuje je s tím, že to je zajímavá služba zpoplatněná pro obec, a to, co obec vybere, je také příjmem obce.

Měl jsem se možnost seznámit s pozměňovacími návrhy, které byly přijaty v jednotlivých výborech Senátu, a mohu předem prohlásit, že se s nimi ztotožňuji. A paradoxně děkuji i za pozměňovací návrh, který účinnost tohoto zákona posouvá ke kratší době, tedy tím, že by účinnost byla dříve, než navrhovatel původně navrhoval.

Ještě jednou děkuji všem, kteří se ve výborech podíleli na projednávání tohoto zákona, a jsem skutečně přesvědčen, že ona parafráze Armstrongova rčení – toto je malý krok pro českou byrokracii a velký krok pro české občany.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře vnitra, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů.

Návrh zákona byl přikázán výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, má zpravodaje pana senátora Františka Kopeckého a usnesení jako č. 89/2.

Organizační výbor určil garančním výborem výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení má č. 89/1 a zpravodajem je pan senátor Petr Vícha, který má nyní slovo.

Senátor Petr Vícha: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Je pro mne ctí a ne-li svátkem, tedy alespoň významným dnem, moci vás informovat o tomto sice příliš nečtivém, ale velmi významném zákonu týkajícím se kvality poskytovaných služeb z hlediska veřejné správy pro občany.

Přečetl jsem si velmi pečlivě a prostudoval stenozáznam z prvního, druhého i třetího čtení v Poslanecké sněmovně. Věděl jsem, že pan ministr velmi podrobně informuje o tomto zákonu, mám to tedy teď v této chvíli jednodušší. Přesto mi dovolte pár základních údajů.

Jak to nyní funguje? O občanech jsou vedeny různé registry a občan má možnost výpis z těchto registrů získat tak, že k správci tohoto systému, kterým byly katastr nemovitostí, rejstřík trestů, živnostenský nebo obchodní rejstřík, se dostavil a tento výpis dostal. Po přijetí zákona o informačních systémech veřejné správy byl rozšířen počet míst, kde občan může získat ne výpis, ale ověřený doklad, opis z tohoto registru.

Pokud se týká placení, situace je dnes taková, že například pověřený obecní úřad, který vydává občanovi výpis tímto způsobem, podle počtu listů, po přijetí novely podle počtu stran, zpoplatní občana, ale sám za jednu stranu správci systému zaplatí.

Co přináší tato novela? Rozšiřuje počet subjektů, které by měly poskytovat tyto výpisy o krajské úřady, matriční úřady a zastupitelské úřady a zároveň novelizuje příslušné zákony, které se toho týkají – obchodní zákoník, živnostenský, katastrální a zákon o rejstříku trestů.

Dále se upravuje výše správního poplatku a umožňuje se slevit až o 90 procent. Cílem toho bylo pravděpodobně to, aby na některých místech nedocházelo k přílišnému zpoplatnění nebo k vysokým částkám jako tomu bylo u nositele poštovní licence.

Jak pan ministr říkal, tento zákon získal širokou podporu v Poslanecké sněmovně, hlasovalo pro něj 152 ze 156 přítomných, nikdo nebyl proti.

Náš legislativní odpor ale odhalil některé nedostatky, které po projednání ve výborech doporučujeme odstranit. Při snaze sjednotit a omezit u některých subjektů sazbu poplatků bylo bohužel s vaničkou vylito i dítě. A došlo ke dvěma rozporům se zákonem o správních poplatcích. První: u držitele poštovní licence se nyní místo předchozí úhrady zavádí platba správního poplatku, který by měl být jejich příjmem. Je to v rozporu s § 6 odst. 8, zákona o správních poplatcích, kde s určitou výjimkou u samosprávních orgánů je výnos ze správních poplatků příjmem státního rozpočtu. Druhý rozpor se objevil u platby kolkovými známkami.

Třetí chyba nebyla vinou předkladatele, ale paní poslankyně Kateřina Jacques vložila do tohoto zákona drobnou novelu zákona o státní sociální podpoře. Do § 63 odst. 3, vložila novou třetí větu, ale nikdo si nevšiml, že v § 64 zmíněného zákona se odkazuje na tuto třetí větu, která se však vložením nové třetí věty stala větou čtvrtou.

Proto výbor pro veřejnou správu, územní rozvoj a životní prostředí doporučil odstranit tyto chyby a vrátit zákon Poslanecké sněmovně. Navrhovatel při jednání výboru se s tím ztotožnil a doporučil, aby do dalšího jednání hospodářského výboru se zvážila možnost zkrácení termínu tak, aby vrácením Poslanecké sněmovně nedošlo k oddálení rozšíření této služby. To se také na hospodářském výboru stalo a účinnost zákona byla posunuta.

Než vás seznámím s usnesením výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, dovolím si ještě dvě poznámky k tomuto zákonu. V této chvíli rozšiřujeme počet míst, kde se ověřené výstupy mohou vydávat a zlepšujeme tak službu občanům, ale musíme vzít na vědomí, že v této chvíli ne zcela fungují mnohá stávající místa. Jako příklad uvedu držitele poštovní licence, který má možnost toto vydávat na dvou tisících pobočkách, ale v této chvíli se to děje na 73 z nich, které jsou převážně v okresních městech a ještě se tak děje za mnohem vyšší částku a dokonce platíte ještě balné.

Druhá poznámka. Pan ministr také naznačil, že konečným cílem by neměla být situace, kdy občan, který v mnoha případech potřebuje výpis z registru ne pro svou zálibu, ale protože to vyžaduje po něm jiný orgán veřejné správy a občan v této chvíli za peníze dělá ještě těmto orgánům pošťáka – to by se mělo v závěrečné fázi této reformy odstranit a orgány veřejné správy by si výpisy měly získat samy.

Nyní vás seznámím s usnesením našeho výboru.

Po úvodním slovu zástupce předkladatele Mgr. Zdeňka Zajíčka, náměstka pro veřejnou správu, informatiku, legislativu a archivnictví ministra vnitra ČR, zpravodajské zprávě senátora Petra Víchy a po rozpravě výbor:

1)? doporučuje Senátu vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení,

2)? určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Petra Víchu a pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Slovo má zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu pan senátor František Kopecký.

Senátor František Kopecký: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, dovolte, abych krátce sdělil informaci k projednávání tohoto zákona po hospodářském výboru. Myslím si, že má zpravodajská zpráva obsahuje všechny informace, které zde již byly sděleny, a nerad bych dlouho zdržoval.

Hospodářský výbor považuje tento návrh zákona jako velmi pozitivní a zlepšení vztahů veřejné správy k občanovi a lze jen předpokládat a přát si, aby další kroky, které tady byly nastíněny panem ministrem, přišly záhy za ním.

Diskutovali jsme nad problémem správních poplatků ve vztahu k České poště a k Hospodářské komoře. Dospěli jsme ke stejnému názoru a ke stejnému řešení, jaké prezentoval pan garanční zpravodaj. Shodli jsme se na pozměňovacích návrzích, které tuto problematiku řeší. Navíc jsme se zamýšleli nad účinností tohoto zákona a dospěli jsme k tomu názoru, že vzhledem ke zkušenostem z ověřovacího provozu, kdy byly úspěšně zvládnuty všechny činnosti tohoto systému, navrhli jsme zavedení účinnosti fixně od 1. 1. 2008, což přinese našim občanům další přínos.

Usnesení z 13. schůze výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu konané dne 17. července k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy.

Po úvodním slovu zástupce předkladatele Mgr. Zdeňka Zajíčka, náměstka ministra vnitra ČR, po zpravodajské zprávě senátora Františka Kopeckého a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které tvoří nedílnou přílohu usnesení.

Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Františka Kopeckého a pověřuje předsedu výboru senátora Ivana Adamce předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego. Ptám se, zda podle § 107 našeho jednacího řádu někdo navrhuje, aby se Senát tímto návrhem zákona nezabýval? Nikdo se nepřihlásil, otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se jako první přihlásil pan senátor Josef Vaculík, připraví se senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Josef Vaculík: Pane předsedo, pane ministře, plně podporuji předložený návrh zákona, ale mám pocit, že při projednávání unikla jedna drobnost v tomto zákoně, která by mohla způsobovat dvojí výklad jednoho ustanovení. Proto avizuji předložení pozměňovacího návrhu k pozměňovacímu návrhu výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který by měl zamezit dvojímu výkladu.

Postoupený návrh zákona v části novelizujícího zákona o správních poplatcích, to je část druhá, pokud se nepletu, umožňuje snížit správní poplatek za vydání ověřeného výstupu z informačního systému veřejné správy až do 10 % z částky 50 korun za každou započatou stránku. Formulace byla ve stejném znění převzatá i do pozměňovacího návrhu VHZD. Toto stávající znění může mít dvojí výklad, a to snížení sazby o 10 % či na 10 %. Z důvodu srozumitelnosti a jednoznačnosti a naplnění záměru předkladatele navrhuji jazykovou úpravu uvedeného ustanovení, jehož celý text by pak zněl takto:

Správní úřad může snížit poplatek za vydání ověřeného výstupu z informačního systému veřejné správy až o 90 % z části podle písmene b) této položky. Bude tak lépe vyjádřen záměr předkladatele, že minimální výše správního poplatku po snížení je či může být pouze 10 % maximální zákonné sazby.

Obdobnou jazykovou konstrukci používá již platný zákon o správních poplatcích v položkách 27 a 81 sazebníku. Tuto změnu jsem konzultoval i s vedením úseku správy daní a poplatků ministerstva financí a souhlasí s touto úpravou. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, slovo má pan senátor Jaroslav Kubera, připraví se senátor Milan Štěch.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedo, vážený pan ministře, kolegyně, kolegové, já také tento zákon podporuji, je to moderní přístup, je to směr, kterým si myslím, že bychom měli jít a měli bychom ještě doplnit také o to, abychom omezili nutnost výpisů třeba z trestního rejstříku, z obchodního rejstříku. Cílový stav by měl být takový, že pokud by měly orgány, které to pro něco potřebují, třeba při používání zákona o veřejných zakázkách, kdy to musí dodavatelé dodávat, zbytečně se kolem toho papíruje, tak by stačilo docela dobře, kdyby se oni podívali do systému, a měli by potvrzeno, že ta věc je tak, jak je. Ale to bude možná další pokračování.

Já mám několik připomínek. Jednak bych nepřešel jen tak snadno to, co se stalo, že jak ministerstvo, tak Poslanecká sněmovna si nevšimla takové zásadní věci, že Česká pošta ani Hospodářská komora nejsou státními orgány a tudíž je absurdní, aby to byl správní poplatek, protože v takovém případě totiž by nic nevydělaly, protože státní poplatek by byl odveden do státního rozpočtu. Nepředpokládám ovšem v tomto případě, že by to byl úmysl. Je dobře, že na to senátní legislativa přišla.

Pokud jde o to, jak obec na tom vydělá, tak my jsme patřili ke 37 obcím, které začínaly s tímto systémem a to vydělání vypadá tak, že my vydáme někomu za padesát korun výpis z katastru a padesát korun zaplatíme katastru, takže výdělek je nula. To je také předmětem mého pozměňovacího návrhu, protože jak pošta, tak Hospodářská komora mají poplatky mnohem vyšší. Já navrhuji kompromis, který je sto korun, což bude i pro poštu, i když to bude nižší než pošta a HK teď vybírá, natož notáři, ti mají ještě vyšší, ale přece jen to bude pro ně přijatelné zase díky tomu, že v případech hodných zvláštního zřetele je možno poplatek snížit. I když si neumím dost dobře představit, jak ve frontě bude úřednice někomu snižovat poplatek a na základě jakých kritérií, jak to pozná, jestli podle obličeje, že tento člověk vypadá chudě, tak tomu to snížím. Nicméně není to ta zásadní věc, částky nejsou nijak dramatické, ten, kdo potřebuje výpis ze živnostenského, tak nejspíš bude živnostník, a když z katastru, tak nejspíš bude nějaký majitel nemovitosti, takže sto korun určitě není poplatek, který by ho nějakým způsobem ničil.

Co mně trochu vadí, resp. mně osobně to nevadí, my už máme zavedeno, takže jsme v pohodě, ale připomenu to, že do konce roku není fyzicky možné vyměnit řidičské průkazy, které mají být vyměněny, a přesto všichni vyčkají, až úplného konce, kdy v prosinci dojde ke kolapsu a pak budeme rychle řešit, nejspíše se sejdeme a budeme schvalovat zákon o prodloužení toho termínu. Je už spočítáno, že to možné není, ani kdyby teď už všichni začali chodit, tak fyzicky není možné vyměnit. Výsledek samozřejmě bude ten, že média budou opět napadat úředníky, kteří nejsou schopni mít dlouhé úřední hodiny o Vánocích a řidičské průkazy vyměnit. Samozřejmě správný trest by byl, že ten, kdo si ho nevymění, jezdí bez řidičského oprávnění, což je jak známo trestný čin, a to by vedlo k tomu, že by lidé nenechávali věci na poslední chvíli.

Takže já načtu pozměňovací návrh v podrobné rozpravě, byl projednán jak s legislativou, tak s panem ministrem. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, slovo má pan senátor Milan Štěch.

Senátor Milan Štěch: Pane ministře, pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem také k tomuto návrhu zákona nedostal žádné kritické připomínky a také se ztotožňuji se stanovisky, že se stane přínosem pro zkvalitnění výkonu státní služby zejména směrem k občanům. Ale všiml jsem si, a nejsem doufám sám, připomínky legislativního odboru Senátu, který v části IV. Legislativní připomínky v části „obecně“ upozorňuje právě na problematiku výkonu státní správy, resp. přenesení výkonu státní správy na soukromé subjekty.

Já jsem dlouhodobě zastáncem, a nejsem sám, že je to možné za podmínek a v mezích stanovených zákonem a je to v pořádku.

Chci jen upozornit, že existuje ústavní stížnost i zde ze Senátu a ústavní stížnost z PS a ta z PS určitě napadá přenesení výkonu státní správy za podmínek stanovených zákonem v mezích zákona v oblasti tzv. svěřené činnosti dohledu nad bezpečností a ochranou zdraví při práci odborovými organizacemi. Já bych chtěl věřit tomu, že vláda i pan předkladatel v této záležitosti bude do budoucna postupovat kontinuálně a že nebudou činěny rozdíly mezi subjekty, které tyto činnosti vykonávaly doposud, a myslím si, že je vykonávaly spolehlivě.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, slovo má pan senátor Ivan Adamec.

Senátor Ivan Adamec: Děkuji, pane předsedo. Vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, protože jsem se hodně angažoval při schvalování původního návrhu zákona, který se týkal výpisů z různých registrů, tak samozřejmě v tehdejší době jsme upozorňovali na některé problémy, které se ukázaly, že prostě existují, viz Česká pošta, že nebude schopna zvládnout na největších pobočkách činnost, kterou tady deklarovala tehdejší paní ministryně, že je to pro ně brnkačka, protože oni ty systémy mají. Myslím si, že když se podíváme do některých poboček Hospodářských komor, budeme překvapení, že ani tady to není všechno úplně v pořádku.

Proč o tom hovořím? Protože teď to dostávají úřady, které mají matriky, a ani tady si myslím, že to nebude úplně v pořádku, protože jsou matriky, které mají roční výkony v jednotkách. Není to ve stovkách, jako mají velké úřady, které jsou v okresních městech, ale jsou to matriky, které skutečně mají takto nízké výkony a zde si myslím, že to může dělat problémy. Samozřejmě, já si přeji, a jsem podporovatelem tohoto návrhu zákona, přeji si, aby obíhaly dokumenty, nikoli občané, a věřím tomu, že toto je dobrý mezikrok a že dál tato aktivita bude pokračovat, abychom skutečně mohli posílat dokumenty v uvozovkách, protože je to pouze virtuální realita budoucnosti, takže říkám v uvozovkách, a nemuseli jsme posílat naše občany.

Co tu říkal kolega Kubera, já s ním souhlasím, nicméně já jsem pochopil záležitost snižování ceny úplně jinak. Nikoliv pro jednotlivé občany, ale pro instituce, které vydávají opisy a výpisy a myslím si, že takto to bylo míněno i předkladatelem a skutečně tam vidím jeden problém, nikoli problém jak to bude dělat Hospodářská komora a jak to budou dělat pošty, to je jejich vnitřní problém jak si to udělají, tam problém nevidím. Notáři jsou samozřejmě honorováni úplně podle jiných systémů a tam zase ten problém trochu vidím. Ale vidím to tak, kdo na tom městě rozhodne, speciálně na úřadě, protože toto je přenesený výkon státní správy, kdo rozhodne? Když to rozhodne tajemník, tak si také může podepsat cestu někam jinam. To znamená, že za výkon státní správy rozhoduje na úřadě starosta, podle zákona, ale nesmí ji ovlivnit, nesmí zasahovat do věcí, které probíhají v režimu výkonu státní správy. Tady já vidím velký problém, kdo toto bude činit na těchto úřadech, pokud to bude činit tajemník, tak se vystavuje riziku, že se to nebude líbit samosprávě. Že se to nebude líbit minimálně starostovi nebo starostce patřičného místa.

Myslím si, že toto by mohlo být v budoucnosti lépe vyspecifikováno, protože já to skutečně vnímám tak, že to snižování ceny se děje řekl bych pro všechny zákazníky stejně, nikoli pro jednotlivé zákazníky, ale že to rozhodnutí musí být, řekl bych, podloženo tím, že patřičné odpovědné orgány toto rozhodnutí učiní. A tady vidím určitý nedostatek, že to není přesně specifikováno, a pokud by to měl činit tajemník úřadu, tak se vystihuje riziku, že se to nebude líbit tomu, kdo tajemníka odvolává, což je starosta, případně starostka patřičného místa.

To je jenom takové drobné upozornění, jinak samozřejmě jsem pro schválení tohoto návrhu zákona s těmi úpravami, které zde zazněly, a samozřejmě chápu kolegu Kuberu, proč by obec měla dělat něco zadarmo, za 50 Kč, když těch 50 Kč musí odvést zpátky na ten katastr. Myslím si, že je zcela normální, pokud je to položeno do roviny určitého byznysu, což je, protože to dělají soukromé subjekty, tak ta obec by neměla být v jiném režimu. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Nikdo další se mi nepřihlásil, takže končím obecnou rozpravu. Pan ministr má slovo, aby ji okomentoval.

Ministr vnitra ČR Ivan Langer: Děkuji za ta vystoupení. Několikrát se tu opakoval pojem Česká pošta. Musím říci, že tak jak probíhala realizace té možnosti, kterou Česká pošta získala, tak jak zde bylo zmíněno panem senátorem Adamcem, v minulosti, tak s tím spokojen v žádném případě nejsem. Myslím si, že i na tomto případě se dá ukázat, že když dva dělají totéž, není to totéž, a když tři stejné agendy jsou roztříštěny pod tři různé střechy, v každém domě to vypadá jinak.

V tomto smyslu právě vidím velkou výhodu, a to nejenom pro tým, který teď je na ministerstvu vnitra, ale i do budoucnosti, právě v tom, že došlo ke sloučení úseku veřejné správy ministerstva vnitra a informatiky veřejné správy, která byla na vnitru, informatiky, která byla na ministerstvu informatiky a koneckonců také České pošty, pod jednu střechu. A jestli něco ví vedení České pošty a jestli něco vnímá jako úkol a současně příležitost pro sebe do budoucna, tak je to rozšíření služeb v oblasti e-Governmentu. Prostě bude to příležitost pro standardní, nebo ne zcela standardní, ale jiný druh retailu v oblasti veřejné správy. Prostě pošta bude poskytovat služby, které jsou zpoplatněny, a bude na tom moci vydělávat úplně stejně, tak jako banky vydělávají na jakýchkoli bankovních úkonech, které jsou zpoplatněny. A to je přirozené.

Bohužel ten tlak na sjednocení těch systémů na komunikaci byl v minulosti příliš slabý. Teď vás mohu ujistit, že jako stoprocentní akcionář státního podniku Pošta tlak na vedení pošty umím vyvinout tak, aby to fungovalo. To je první poznámka.

Druhá poznámka. Pokud jde o ony správní poplatky, ten systém doopravdy existuje tak, jak je napsán nebo jak zde bylo zmíněno. Nebudu se zde šířeji zmiňovat o tom, s jakými velkými problémy se i nadále potýkáme se správci těch registrů. Stále přetrvává to rigidní myšlení o tom – „to jsou moje data, ty mi nikdo nesebere a s těmi já si budu dělat, co sám chci“. Namísto toho, aby si uvědomili, že to nejsou jejich data, že je mají pouze ve správě a že celá debata, kterou můžeme vést, není pouze o tom, jestli zpřístupnit nebo ne, ale o tom, jakým způsobem zajistit profinancování těch institucí, které ty jednotlivé registry spravují.

Pokud jde o pozměňovací návrh, který zde přednesl pan kolega Kubera, tak já jsem přesvědčen, že v okamžiku, kdy se shodneme na tom principu, že je možné snížit výši správného poplatku, nechť tomu tak je a nechť tento pozměňovací návrh přijat je. Jsem stejně tak přesvědčen, že z té formulace jasně vyplývá, že by snižování poplatku nemělo být ad hoc, individuálně, na základě rozhodnutí té či oné pracovnice, ale je tam správní úřad. Já jsem přesvědčen, že ta polemika o tom, zda starosta nebo tajemník, se vyjasní. Nicméně mělo by to být univerzální. A je to o tom, že nechceme z Prahy a zákonem roubovat výši toho poplatku v té či oné obci, která službu bude poskytovat, ale je na uvážení v tom smyslu, jestli ta výše není příliš vysoká, není možné ji snížit tak, aby tam nevznikl nějaký finanční blok pro občany.

K poznámce pana senátora Štěcha: Já jsem přesvědčen, že je možné outsorcovat celou řadu veřejných služeb nebo státem realizovaných služeb a vždy je třeba ale klást důraz na to, aby byl otevřený systém, umožňující tu službu vykonávat každému, kdo – to je důležité – splní přesně stanovené předpoklady a podmínky pro to, aby tu službu mohl vykonávat. Myslím si, že takové přenesení výkonu veřejné správy na soukromé subjekty se osvědčilo a jde jen o to, naleznout únosnou míru. Já jsem bytostným zastáncem této filozofie. Vzpomeňme si, že ještě před listopadem, jsme měli státní notáře, teď máme notáře s kulatým razítkem a nikdo nezpochybňuje, že to funguje dobře. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Otázka pro kolegu Kopeckého jako zpravodaje, jestli chce vystoupit. Nechce. Takže slovo má garanční zpravodaj – pan senátor Vícha.

Senátor Petr Vícha: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, v obecné rozpravě vystoupili čtyři senátoři – pan senátor Vaculík avizoval předložení zpřesňujícího pozměňujícího návrhu, který nepochybně skutečně je zkvalitněním této normy. Pan senátor Kubera avizoval předložení pozměňovacího návrhu, který by zvedl cenu za první stránku výpisu u těchto poskytovatelů. V této chvíli je to tak, že pouze za první stránku se platí ve vztahu ke správcům tohoto systému, obec nebo někdo jiný vydělá až tehdy, když ten požadavek je na dvě a více stránek, když vydává jednu stránku, tak skutečně to, co vybere od občana, zase zaplatí správci tohoto systému. Vzhledem k tomu, že tam je ta možnost snížení, tak také tato změna je pozitivní. Pan senátor Štěch upozornil na problematiku přenesení výkonu státní správy na nestátní subjekt a konečně pan senátor Adamec vyjádřil obavy ze zvládnutí tohoto systému na mnoha matričních úřadech a upozornil na rizika při tom snižování ceny z hlediska toho, kdo je k tomu kompetentní.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Vzhledem k tomu, že nebyl žádný návrh na schválení, zamítnutí apod., otevírám podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy … (Z místa se hlásí senátor Vaculík.) Pan senátor Kubera avizoval v podrobné rozpravě, jestliže chcete přednést svůj návrh, já prosím, abyste se přihlásili. (Reakce na okolnost, že jmenovaný stojí u řečnického pultu.) Jinak tuto rozpravu končím. Ale vy nemáte slovo, vy jste se nepřihlásil. Slovo má pan senátor Josef Vaculík.

Senátor Josef Vaculík: Děkuji za slovo. Jedná se o pozměňovací návrh k pozměňovacím návrhům obsaženým v usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu č. 119 ze dne 17. července 2007. Konkrétní znění pozměňovacího návrhu zní:

V pozměňovacím návrhu č. 2 v článku 3 ustanovení zmocnění slova „až do 10 %“ nahradil slovy „až o 90 %“. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má senátor Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera: Já se moc omlouvám, pane předsedo, mě tak zaujalo to logo, že mě to trošku rozhodilo.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane kolego, mně to je jedno. (Smích.)

Senátor Jaroslav Kubera: Takže přečtu znění pozměňovacího návrhu, který zní:

Zaprvé: V části druhé článek III před bod 1 vložit nový bod s textem: V položce 3 v části 1 přílohy Sazebník písmeno d) zní: Vydání ověřeného výstupu z informačního systému veřejné správy Kč 100 za první stránku a Kč 50 za každou další započatou stránku.

Zadruhé: V části druhé článek III body 1 a 2 číslovat jako body 2 a 3.

Jen tady jsem dostal dotaz, těch 50,- korun se nemění, ty tam byly. Mění se jenom ta první položka, aby pokryla ten náklad. Druhá se nemění, byla i v tom původním změní takto. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, nikdo další se nepřihlásil, končím podrobnou rozpravu, otázka na pana ministra, zda se chce vyjádřit. Máte slovo. Vaše stanovisko bude pak otázka další.

Ministr vnitra ČR Ivan Langer: Teď na mě kývá kolega z legislativy. Dáte mi prosím minutku, abych si ověřil nějakou informaci, pane předsedo?

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Vy můžete cokoliv, pane ministře.

Ministr vnitra ČR Ivan Langer: To neříkejte dvakrát.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Podle toho, co chcete, aby se prosadilo. Vteřinku, jestli vás mohu poprosit. Otázka pana ministra, zda jsem uzavřel. Ano, ale vystoupení pana ministra jakéhokoli ji vždycky otevírá.

Ministr vnitra ČR Ivan Langer: Děkuji za tolerantnost. Konzultovali jsme otázku výše toho poplatku, tak jak jej navrhuje pan senátor Kubera. Snažili jsme se dělat rychlé srovnání s obdobnými poplatky. Je nepochybně tato varianta možná. V okamžiku, kdy platí možnost snížení správního poplatku, tak jak to bylo přeformulováno, je jasně dáno, v jakém smyslu, tak je to možné. Dávám to na zvážení, zda částka 100,- korun je částkou, která nevybočuje z toho režimu. Neumím to teď upřímně řečeno posoudit, a jen prosím, abychom si promysleli, zda bychom v dobré víře taky nemohli s vaničkou vylít i dítě. Domnívám se, že je to možné v situaci, kdy bude aplikován, mám na mysli v individuálních případech správních úřadů jako takových, princip možného snížení správního poplatku jako takového.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pokračujeme, přihlásil se pan senátor Jaroslav Kubera a připraví se pan senátor Ivan Adamec.

Senátor Jaroslav Kubera: Jen připomenu tvrzení, které jsme tady kdysi probírali. Vzpomeňte si na to, že správní poplatky prakticky nemají sloužit byznysu a my také nechceme na tom vydělávat. Ale je zvláštní, když si přečtete sazebník, že třeba tuším za přihlášení jachty se platí 12 000, ačkoliv náklady s tím nejsou žádné. Jistě jste zaznamenali, že ministerstvo financí chce bohulibě převzít povolování hracích automatů, s tím že obce je budou moci zakazovat, ale už teď si bere 50 % těch poplatků za hrací automaty, takto si vezme 100 % za ty automaty, a ty poplatky nejsou malé.

Opakuji znovu, bojovali jsme tady s katastrálním úřadem více než 2 roky, než se nám podařilo, aby samospráva získala údaje z katastru bezplatně. Pokud se změní zákon tak, že se nebude platit katastru, mimochodem minulý týden jsem podepisoval smlouvu poště na další technické prostředky, které byly na první rok, kdy jsme byli v experimentu, byly zadarmo, a teď už zadarmo nejsou. Teď už je musíme platit. Nechci zdržovat tím, že mi vůbec není jasné, jestli jsem takovou smlouvu mohl podepsat, jestli ji neměla schválit minimálně rada města. A vůbec, kdo podepisuje takovéto různé smlouvy o výpůjčce apod., a to se teď netýká tohoto ministerstva, ale obecně. Nechci zacházet do podrobností, ale chci vás ujistit, že když je možnost snížení a katastr nám nebude účtovat 50,- korun, tak není nejmenší důvod, proč bychom to účtovali. Ale uvědomte si, že stát v této zemi obecně, a poukázal na to Ústavní soud už mnohokrát, a pokud ten stav bude pokračovat, tak dáme ústavní stížnost, protože teď se velmi mluví o RUD, ale vůbec se nemluví o tom, kdy a jak se dostane do zákona minimálně o obcích, ne-li do Ústavy, že stát hradí přenesenou působnost. Zatím je to obráceně. A toto není jediný případ. Za měsíc máme začít vydávat elektronické kotoučky do tachografů, protože kdykoli e neví, kam co předat, tak se to předá na obce s rozšířenou působností. Protože původně to mělo mimochodem vydávat PVT. Teď nejnovější kauza. Soudcům se zdá, že je mnoho trestných činů, kdy řidiči jezdí bez řidičského oprávnění, tak usilují o to, aby z toho byl přestupek, a samozřejmě to budou opět řešit úřady obce s rozšířenou působností.

Tady nejde o to, aby občan byl nějakým způsobem – tady jde o to, aby to zaplatilo režijní náklady. A já vás ujišťuji, že ty režijní náklady nebudou malé, protože v malých obcích, kde sice je matrika, protože jich je hodně, tak těch případů bude tak málo, že to nezaplatí ani režii té úřednice, která to bude dělat. To byl ten důvod. Není nejmenší důvod, že by to mělo být proto, že by občané měli zbytečně platit hodně. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Slovo má pan senátor Ivan Adamec. Pane ministře, až ukončím rozpravu, jestli chcete glosovat, můžete kdykoliv, ale nevím, jestli to je zcela rozumné.

Senátor Ivan Adamec: Děkuji, pane předsedo, pane ministře, budu velmi stručný. Myslím si, že když vytváříme trh, kam pustíme soukromé subjekty, tak trh může fungovat, pokud bude liberalizován, tzn., nebudeme do něj zasahovat a říkat, jestli 100,- korun je moc nebo málo. Myslím si, že je to naprosto zbytečná diskuse k tomuto tématu, protože ta konkurence je tam jasná. Ať si to určí občané, kde si to vezmou, za kolik si to vezmou, a pokud je tam ta možnost skutečně trh uvolnit, jako tak činíme úpravou pozměňovacího návrhu kolegy Vaculíka, je tam řekl bych rozpětí velmi široké, tzn. nevím, proč tady o tom diskutovat. Taky bych mohl říct, mně se stovka zdá moc, dáme tam 200,-, někdo řekne - dáme tam 60,-, někdo 55,-, tak ať si to určí trh, určí si to ti občané, u koho si to objednají a za kolik si to objednají. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Nikdo další se mi už nepřihlásil, takže končím znovu otevřenou podrobnou rozpravu a pan ministr má právo se vyjádřit.

Ministr vnitra ČR Ivan Langer: Jasné slovo ministra – podpora návrhu „pana poslance Kubery“, platí argumenty, které řekl pan poslanec Adamec, a to byl taky…

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Jsme v Senátu, pane ministře. Omlouvám se, že jsem vás přerušil, je to nespolečenské.

Ministr vnitra ČR Ivan Langer: Vy jste doopravdy senátoři. Děkuji za upozornění. Vidíte, jak člověk žije v zajetí některých stereotypů a je tak rozechvělý z příjemného prostředí Senátu, že chybuje v oslovení. Takže podpora pozměňovacího návrhu senátora Kubery, argumenty senátora Adamce jsou i mými argumenty. Jakási míra kompetence v tomto smyslu byla zvažována navrhovatelem od samotného prvopočátku.

Mám-li jen stručně reagovat na to, co říkal pan senátor Kubera, ministerstvo vnitra přichází s řešením, alespoň částečným řešením toho neuspokojivého stavu financování přeneseného výkonu státní správy s tím, že vytvořilo nákladový model výkonů státní správy, ze kterého jasně vyplývá výpočet toho, jaká agenda, kolik co stojí, a jasný závazek do budoucna. V okamžiku, kdy přijde jakákoli nová regulace, potom ten, kdo s touto regulací přichází, má propočet a musí ze svého rozpočtu vyčlenit dostatek finančních prostředků, aby agenda mohla být převedena.

Druhá poznámka. Ministerstvo vnitra přichází také s novým prvkem do legislativního procesu vlády, tj. důslednou aplikací metody RIA, regulace impact accesment, tedy posuzování každého návrhu zákona z pohledu míry regulace, nezbytností této regulace a kvantifikace toho, co s tou či onou regulací přichází, resp. má být přeneseno na obce s přenesenou působností.

Jen jsem toto chtěl říct, protože všechno souvisí se vším a tento problém známe, na rozdíl odminula máme konkrétní návrhy na to, jak tu situaci když ne úplně vyřešit, a ten dluh z minulosti vyřešit neumíme, tak jak zabránit tomu, aby se ten problém prohluboval.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Znovu se ptám senátora Kopeckého jako zpravodaje, opět nechce. A garanční zpravodaj – ale vás, pane senátore, přesto vyzvu, abyste šel k mikrofonu, protože nás budete provázet celým hlasováním a řeknete, v jakém pořadí budeme o všech pozměňovacích návrzích hlasovat.

Senátor Petr Vícha: Pane předsedo, kolegyně a kolegové, myslím si, že se s tímto procesem můžeme vypořádat poměrně jednoduše. Nejprve bychom hlasovali o pozměňovacím návrhu pana senátora Kubery, potom bychom hlasovali o pozměňovacím návrhu pana senátora Vaculíka a třetí hlasování by mohlo být komplexně o celém pozměňovacím návrhu, který vyplývá z výboru hospodářského, kterým je ten jeden bod, týkající se účinnosti širší než usnesení výboru pro veřejnou správu.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Všem je to jasné. Pane ministře, vy jste dal předběžné stanovisko, abych se nemusel opakovaně ptát, takže dáváte souhlas ke všem pozměňovacím návrhům, pana zpravodaje se potom zeptám.

Přihlásil se mi pan kolega senátor Jiří Stříteský. Kolegové, ty čudlíky nejsou na hraní. (Pobavení v sále.) Slovo má pan zpravodaj.

Senátor Petr Vícha: První hlasování bude o pozměňovacím návrhu pana senátora Kubery.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Všichni víme, o čem hlasujeme. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 19 ukončeno, registrováno 69, kvorum 35, pro 63, proti nikdo. Návrh byl schválen. Další návrh.

Senátor Petr Vícha: Další hlasování by bylo o pozměňovacím návrhu pana senátora Vaculíka.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Ještě kdybyste řekl své stanovisko, pane zpravodaji, vždycky.

Senátor Petr Vícha: Doporučuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Zahajuji hlasování – nezahajuji, protože mi mašinka nefunguje. (Pobavení v sále.) Já jsem udělal jenom povinné úkony, ale v rámci tepla zřejmě - (smích v sále) – došlo k přehřátí. Už vypadá, že se to rozbíhá.

Takže zahajuji hlasování o tomto návrhu.

Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 20 ukončeno, registrováno 69, kvorum 35, pro 69, proti nikdo. Návrh schválen. Další návrh.

Senátor Petr Vícha: Třetí hlasování, pokud nebude proti tomuto způsobu žádná námitka, by bylo komplexně o celém pozměňovacím návrhu výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který obsahuje čtyři body. První dva spolu věcně souvisí, třetí odstraňuje ten nedostatek, který vznikl ve sněmovně poslaneckým návrhem paní poslankyně Jacques a čtvrtý posunuje účinnost. Doporučuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Přihlásil se mi s faktickou pan senátor Ivan Adamec.

Senátor Ivan Adamec: Pane předsedo, jenom drobnost pro steno – budou to upravené pozměňovací návrhy ve smyslu schváleného předchozího pozměňovacího návrhu. Nebude to totéž – kolegy Vaculíka.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Takže jestli mohu, pane zpravodaji, pro steno ještě sdělit tuto větu, protože vaše slovo je rozhodující.

Senátor Petr Vícha: Ano, je to tak. Pan poslanec - (smích v sále) – pan ministr mě popletl – pan senátor Vaculík navrhl a my jsme schválili pozměňovací návrh k tomuto usnesení. Takže budeme nyní hlasovat o návrhu, ve znění toho pozměňovacího návrhu pana senátora Vaculíka.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Teď víme přesně, o čem bude hlasování. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 21 ukončeno, registrováno 70, kvorum 36, pro 70, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Mně tady na displeji stále visí Ivan Adamec – už ne.

Nyní budeme hlasovat o tom, zda vrátíme Poslanecké sněmovně tento zákon, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 22 ukončeno, registrováno 70, kvorum 36, pro 70, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Nyní budeme hlasovat o tom, zda senátoři, kteří jsou navrženi, to znamená senátor Petr Vícha a senátor František Kopecký budou ti, kteří tento náš pozměněný návrh v Poslanecké sněmovně předloží. Oba s tím nemají problém, takže zahajuji hlasování.

Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 23 ukončeno, registrováno 69, kvorum 35, pro 68, proti nikdo. Návrh byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu.

Děkuji panu ministrovi i oběma zpravodajům a my se tady vystřídáme.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Kolegyně a kolegové, budeme pokračovat v našem dopoledním programu. Budeme projednávat bod, kterým je

Vládní návrh zákona, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Spolkové republiky Německo o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů

o vzdělání v oblasti vysokého školství, podepsaná v Praze dne 23. března 2007

Senátní tisk č. 51. Návrh uvede ministryně školství mládeže a tělovýchovy Dana Kuchtová, kterou prosím o přednesení návrhu.

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Dana Kuchtová: Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, vláda ČR předkládá tímto Senátu k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohodu mezi vládou České republiky a vládou Spolkové republiky Německo o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání v oblasti vysokého školství.

Vláda s touto dohodou vyslovila souhlas dne 18. října 2006. Dohoda pak byla podepsána v Praze dne 23. března 2007, podepisovala jsem ji já a pan velvyslanec Spolkové republiky Německo.

Dohoda bude sice navenek sjednána jako smlouva vládní, ale dle právního řádu České republiky náleží do kategorie smluv prezidentských a podmínkou jejího vstupu v platnost je ratifikace prezidentem republiky po vyslovení souhlasu Parlamentem ČR.

Dohoda upravuje zejména uznávání rovnocennosti dokladů o vysokoškolském vzdělání, uznávání akademických titulů a vědeckých hodností, včetně práva užívat tento titul na území státu druhé smluvní strany.

Co mě osobně velmi těší je i to, že v dohodě je specifikována možnost uznávat vysvědčení o maturitní zkoušce. Toto vysvědčení jejich držitele opravňuje k přístupu na vysokou školu ve státě druhé smluvní strany.

Je také upravena možnost vzájemného započítávání a uznávání části vysokoškolského vzdělání, přístup k doktorskému studiu a habilitaci. Dohoda také zmiňuje informační povinnosti smluvních stran, podporuje další spolupráci mezi vysokými školami a vymezuje úkoly Stálé komise expertů.

Chtěla bych zdůraznit, že předmětem dohody je úprava, která se týká výlučně oblasti akademického vzdělávání a netýká se tedy uznávání odborných profesních kvalifikací. Tady skutečně tato dohoda nezajišťuje uznávání nebo zajištění nějakého pracovního místa v zemi druhé smluvní strany. Tyto záležitosti potom upravují další vnitrostátní právní předpisy, které se zabývají výkonem povolání.

Uzavírání těchto ekvivalenčních mezinárodních smluv, ve kterém pokračujeme – už je máme uzavřené s několika zeměmi – vychází ze snahy ulehčit situaci žadatelů při uznávání jejich zahraničního vysokoškolského vzdělání, uznávání titulů, části studia, jak už jsem říkala. A toto vše vede k odstranění překážek v rozvoji akademické mobility. Tato představuje v kontextu EU významnou vzdělávací prioritu.

Účelnost sjednání této dohody podtrhuje i skutečnost, že i členské státy EU regulují uznávání dokladů vydaných zahraničními školami svými vnitrostátními předpisy.

Návrh dohody byl projednán dne 30. května 2007 ve výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Senátu a dne 13. června 2007 ve výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu. Oba výbory doporučily Senátu dát souhlas s ratifikací dohody.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, chtěla bych vás také požádat o to, abyste vyslovili souhlas s ratifikací dohody, protože se domnívám, že se jedná o velmi důležitou dohodu, která vlastně zajišťuje pro nás možnost se Spolkovou republikou Německo, jak jsem již říkala, uznávat vědecké hodnosti a která byla připravována v podstatě čtyři roky. Pracovalo na ní čtyři roky, pracovali na ní nejenom zástupci ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, ale také Centrum pro studium vysokého školství, zástupci ministerstva zahraničních věcí, ministerstva zdravotnictví, ministerstva vnitra a ministerstva obrany a AV ČR. Byla to tedy poměrně složitá dohoda, byť její výsledný kontext je takový, že je to dohoda poměrně krátce koncipovaná, ale je to skutečně významný krok k bilaterální spolupráci, posiluje dobré sousedské vztahy, a především, jak jsem říkala, je to dokument významný pro studenty, akademické a vědecké pracovníky obou sousedních zemí, ale také pro studenty, pro absolventy středních škol. V tom je tato dohoda zcela nová.

Dovolila bych si vás požádat o podporu, a jsem samozřejmě připravena k vyjasnění některých problémů, pokud se budete dotazovat. V Poslanecké sněmovně byly např. některé dotazy, které se týkaly možné diskriminace absolventů středních odborných škol. Pokud budete mít zájem, ráda vám to vysvětlím. Či případně omezující podmínka v přístupu ke státním zkouškám. Toto z dohody nevyplývá zcela jasně, ale pokud budete mít zájem, ráda vám vysvětlím, že se o žádnou diskriminaci nejedná, ani absolventů středních škol, ani v přístupu zájemců o státní zkoušky.

Nechci zdržovat jednání Senátu, ale pokud tedy bude dotaz, ráda ho zodpovím.

Jinak se domnívám, že pro úvodní představení této dohody je mé úvodní slovo dostačující. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, paní ministryně, a prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů.

Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 51/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Rostislav Slavotínek.

Garančním výborem je výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 51/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Karel Barták, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Karel Barták: Dobrý den, paní senátorky, páni senátoři, paní ministryně, pane předsedající. Úvodem jenom jednu větu. Po domluvě se zpravodajem výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost panem senátorem Rostislavem Slavotínkem považujte moji zprávu za zprávu společnou.

Předložená česko-německá dohoda je obdobou mezinárodních smluv, kterými se Senát zabýval ve vztahu k Maďarsku – to byl listopad 2004, a k Polsku – to byl květen 2006. Ve vztahu k Německu je možné připomenout protokol mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Německé demokratické republiky o rovnosti dokladů o vzdělávání a vědeckých hodností a titulů, které jsou vydávány nebo udělovány v Československé socialistické republice a Německé demokratické republice ze dne 8. června 1978, který samozřejmě pozbyl platnosti sjednocením Německa dne 3. října 1990. Dohoda upravuje výlučně tzv. akademické uznávání; o tom se už paní ministryně zmínila. Čili jen velmi stručně.

Princip akademického uznávání spočívá v tom, že se posuzuje obsah vzdělání, a to detailním porovnáváním studijních plánů. Výsledkem je rozhodnutí, zda vzdělání získané v zahraničí je rovnocenné vzdělání dosahovanému v České republice a zda tedy uchazeč může být přijat k dalšímu studiu.

Tady opět zdůrazňuji to, že v tom spočívá rozdíl tzv. uznávání profesního, které se zaměřuje na posouzení znalostí a schopností konkrétní osoby pro účely jejího přístupu k regulovanému povolání a činnostem, zatímco akademické uznávání náleží v rámci EU do kompetence členských států, v případě, že nemají smlouvu, je profesní uznávání upraveno obecnými nebo sektorovými směrnicemi o uznávání profesních kvalifikací.

V případě, že by neexistovala mezinárodní smlouva o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů, musí být každý doklad o vzdělání posuzován v relativně komplikované proceduře nostrifikace. Je-li naopak materie v mezinárodní smlouvě obsažena, procedura nostrifikace odpadá. Čili smlouva znamená výrazné zjednodušení této činnosti.

Pro ČR se posuzovaná dohoda vztahuje na všechny vysokoškolské akreditované studijní programy, tedy bakalářské, magisterské a doktorské. Pro Spolkovou republiku Německo je věcná působnost dohody v čl. 1 odst. 1 vymezena negativně. Dohoda se nevztahuje na základní studijní programy s dobou řádného studia kratší než tři roky.

Těžiště dohody spočívá ve vzájemném uznávání řádně ukončeného studia, přičemž se vychází z tabulky uvedené v článku 7. Umožňuje se rovněž uznávání a započtení části studia – zkoušek.

Samostatné ustanovení článku 4 je věnováno přístupu k doktorskému, tedy terciárnímu vzdělávání.

Poněkud nad rámec názvu dohody se pro účely přístupu na vysoké školy výslovně stanoví závazek reciprocitního uznávání českého maturitního vysvědčení, ale pouze vydaného gymnáziem a německého vysvědčení o všeobecné zralosti pro studium na vysoké škole.

V článku 6 dohoda rovněž mimo rámec svého názvu stanoví pravidla pro užívání akademických titulů a vědeckých hodností.

Dohoda byla schválena na dobu neurčitou, vstoupí v platnost dnem, kdy pozdější nostrifikace po splnění podmínek stanovených vnitrostátními předpisy pro vstup dohody v platnost, bude doručeno druhé smluvní straně. I přes označení smluvních stran slovem vláda však jde z pohledu české ústavy o tzv. mezinárodní smlouvu prezidentskou, tedy takovou, která vyžaduje ratifikaci prezidentem republiky po předchozím souhlasu obou komor parlamentu.

Tolik má zpravodajská zpráva.

Nyní mám ještě povinnost seznámit vás se zněním usnesení příslušných výborů. Nejprve 74. usnesení výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost z 15. schůze konané dne 13. června 2007 k předmětné dohodě, tisk má číslo 51/2.

Po odůvodnění zástupce předkladatele Ing. Marka Mory, náměstka ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR, zpravodajské zprávě senátora Rostislava Slavotínka a po rozpravě výbor

1.? doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci této dohody,

2.? určuje zpravodajem výboru k projednávání na schůzi Senátu senátora Rostislava Slavotínka,

3.? pověřuje předsedu výboru senátora Richarda Sequense, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Následují obvyklé podpisy.

Nyní jde o tisk 51/1 – 56. usnesení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice z 6. schůze konané dne 30. května 2007 k předmětné dohodě.

Po úvodním slovu předsedajícího výboru senátora Milana Bureše, místopředsedy výboru, po zdůvodnění náměstkem ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Ing. Markem Morou a po zprávě senátora Karla Bartáka, předsedy výboru a po rozpravě výbor

1.? doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací dohody mezi vládou ČR a vládou SRN o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů, o vzdělání v oblasti vysokého školství podepsaná v Praze dne 23. března 2007,

2.? určuje zpravodajem výboru senátního tisku na schůzi Senátu senátora Karla Bartáka. Následují obvyklé podpisy. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego. Posaďte se u stolku zpravodajů. Vzhledem k tomu, že to byla zpráva společná, předpokládám, že kolega Slavotínek nechce vystoupit. Je tomu tak.

Otevírám tedy rozpravu.

Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu končím. Zazněl společný návrh k tom,u, že Senát dává souhlas k ratifikaci této smlouvy. Přivolám kolegy z předsálí.

Budeme hlasovat o návrhu, že Senát dává souhlas k ratifikaci Dohody mezi vládou ČR a vládou SRN o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání v oblasti vysokého školství podepsané v Praze 23. března 2007.

V sále je aktuálně přítomno 62 senátorek a senátorů, kvorum je 32.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 24 se ze 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 51, proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat.

Děkuji paní ministryni a oběma zpravodajům.

Budeme pokračovat v dalším bodu, který bude mít také paní ministryně. Budeme projednávat bod

Zelená kniha – Evropský výzkumný prostor: nové perspektivy

Zelenou knihu jste obdrželi jako senátní tisk K 027/06, stanovisko vlády vám bylo rozdáno jako senátní tisk K 27/06/01. Prosím paní ministryni, aby nás seznámila s touto materií.

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Dana Kuchtová: Vážené senátorky a senátoři, nejprve děkuji za schválení dohody s Německem.

Dovolte, abych se vyjádřila k usnesení Senátu k Zelené knize, k evropskému výzkumnému prostoru.

Tento materiál byl vypracován Evropskou komisí a byl zveřejněn s cílem otevřít diskusi o současném stavu evropského výzkumu a o výzvách, které před ním stojí. Hlavními adresáty této výzvy byli akademické obce, výzkumné týmy, politické reprezentace, ale také představitelé průmyslu, obchodních a zemědělských podniků, finanční sféry a služeb. Zelená kniha by tedy měla být výzvou k intenzivnějšímu prosazování témat k tomu, aby se společnost rozvíjela na znalostech, abychom dali větší váhu výzkumu vzdělání a inovací, které budou základem udržitelné hospodářské prosperity, soudržnosti a environmentální ochrany.

V současné době jsme svědky rostoucího tempa jednotlivých globalizačních procesů, jsme svědky bouřlivého růstu hospodářství v zemích, jako je Čína, Indie, Rusko a Jižní Korea. Evropské unii nezbývá mnoho času na vedení diskusí, Evropská unie musí jednat. V dosavadním budování evropského výzkumného prostoru bylo vykonáno mnoho, ale snaha orgánů EU je tento proces zintenzívnit a nasměrovat především do nových oblastí, konkrétně do oblasti aplikovaného výzkumu, experimentálního vývoje a prosazování konkrétních výstupů inovačních, které budou schopny obstát na trhu a budou schopné konkurovat výstupům ze zemí, které jsem zmínila, které se tak bouřlivě rozvíjejí.

Očekáváním EU je také vstup nových finančních zdrojů do celého tohoto procesu, především ze soukromého sektoru. To vše již nám definovala Lisabonská strategie, ovšem Zelená kniha je v tomto smyslu novým impulsem k posílení jednotlivých trendů.

K jednotlivým okruhům otázek, které Zelená kniha předkládá, bych ráda zmínila nejprve obecné stanovisko ministerstva školství, vlády a poté některé konkrétní kroky, které v této oblasti podnikáme. Tedy otevření jednotného pracovního trhu vědeckých pracovníků a podporování mobility mezi jednotlivými institucemi bez ohledu na hranice jednotlivých zemí. To je možné dosáhnout vytvářením atraktivních podmínek pro výzkumnou práci, snižováním administrativních bariér. O to se tato vláda velmi snaží, v Parlamentu ČR se v současnosti projednává novela zákona o zaměstnávání vědeckých pracovníků, cizinců. My jsme jako MŠ připravili, rozšířili možnost přístupu ke vzdělání pro cizince.

Další téma je promyšlené budování evropské výzkumné infrastruktury světové úrovně, která by byla srovnatelná a konkurence schopná s obdobnými strukturami jinde ve světě. V současnosti se vytváří přehled české výzkumné infrastruktury a pro jejich systematické budování určitě bude ohromným přínosem operační program věda a výzkum pro inovace, jehož řídícím orgánem je MŠMT. S tím souvisí budování výzkumných institucí špičkové úrovně, tedy center excelence. Dobrými příklady jsou mezinárodní evropské výzkumné organizace jako třeba Evropská kosmická agentura nebo Evropská organizace pro astronomický výzkum. K těmto organizacím my jsme se připojili, ta poslední už byla iniciativa stávajícího vedení ministerstva školství.

Dalším tématem je vytváření prostředí pro účinné sdílení znalostí, protože znalosti se staly důležitou komoditou na trzích.

Proto je třeba vytvářet podmínky pro rychlé bezbariérové komunikace, účinné ochrany duševního vlastnictví a spolupráci na výzkumu. Mimo jiné k tomu jste tady slyšeli vystoupení pana ministra Langera, o rychlou bezbariérovou komunikaci ve veřejné správě včetně správy vědy a výzkumu se tato vláda neustále zasazuje.

Dalším bodem je koordinace výzkumných programů a priorit na národní regionální úrovni s evropskými programy. To se týká především spolufinancování. Vláda podpořila novelu, s kterou přišel pan poslanec Bartoš a pan poslanec Ohlídal. Tato novela umožní použít institucionální prostředky v oblasti mezinárodní spolupráce nikoli jenom na úhradu poplatků za účast ČR v mezinárodních programech. Je to pokrok, protože dosud bylo možné hradit pouze příspěvky a instituce musely spolufinancování hradit ze svých rozpočtů. Nyní bude možné použít prostředky i na úhradu těchto projektů.

Dalším bodem je zajištění otevřeného výzkumného prostoru, to znamená, účastníme se na některých mezinárodních projektech ať je to European Stratition Forum on Research Infrastructure, to je tedy ESFRI, jednáme s European Research Council a samozřejmě vysoké školy spolupracují na bilaterálních vědeckých a výzkumných programech se zahraničím.

Dovolte mi, abych vás tedy ještě informovala o tom, že vláda v podstatě podporuje vědu a výzkum tak, že oproti jiným oblastem nesnižuje prostředky, které do této oblasti směřují, naopak je navyšuje i v letech 2008, 2009, 2010. V roce 1010 by měly prostředky pro vědu a výzkum dosáhnout výše zhruba 26.822 mil. MŠMT z toho spravuje 9.607 mil. a my budeme ještě dále spravovat operační program věda a výzkum pro inovace. Ze zmíněných 9 miliard podporujeme národní program Výzkum II, v současné době se vyhlašuje druhé kolo, vyhlašuje se veřejná soutěž do 25. července a odevzdávání návrhů projektů je stanoveno na 20. září 2007.

Národní program Výzkum II je implementačním nástrojem národní politiky výzkumu a vývoje ČR na období 2004 – 2008 a společně s ministerstvem průmyslu a obchodu zde zabezpečujeme čtyři tematické okruhy a čtyři průřezové programy, a to jsou zdraví a kvalitní život, informační technologie pro znalostní společnost, sociálně ekonomický rozvoj české společnosti, lidské zdroje, mezinárodní spolupráce, podpora přípravy a realizace národní politiky včetně technické pomoci.

Vláda ČR tedy vítá Zelenou knihu jako významnou iniciativu Evropské komise, vítáme také ochotu Senátu zabývat se textem Zelené knihy. Široká diskuse o směřování českého výzkumu a jeho zakomponování do evropského rámce bude tedy otevřena v nejbližší době, ČR se do ní zapojí a věřím, že uvedené nástroje i opatření, ke kterým přistupuje vláda a MŠMT povedou ke zvýšení výkonů ve výzkumu a vědě v ČR a k významnější roli ČR v rámci EU. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, paní ministryně, posaďte se opět u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K 27/06/2, zpravodajkou výboru je paní senátorka Alena Gajdůšková, kterou prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Alena Gajdůšková: Vážená paní ministryně, pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, paní ministryně se dotkla Zelené knihy, ale především se věnovala tomu, jak reaguje na podněty Zelené knihy o Evropském výzkumném prostoru, Česká republika, tak jak samozřejmě paní ministryni přísluší. Protože ale s evropskými dokumenty se nesetkáváme až tak často a ani ne všichni zde v Senátu, dovolte mi přece jen, abych ve své zpravodajské zprávě ještě alespoň stručně naznačila, co Zelená kniha o Evropském výzkumném prostoru představuje. Ta se zaměřuje především na faktory ovlivňující výkonnost výzkumných systémů v Evropě s cílem překonat jejich roztříštěnost. A tak jak řekla paní ministryně, navodit diskusi především na vnitrostátních úrovních.

Při koncepci Evropského výzkumného prostoru vychází ze spojení evropského vnitřního trhu výzkumu, který má zahrnout volný pohyb pracovníků, technologií i znalostí. Dále z koordinace vnitrostátních a regionálních výzkumných činností a programů a politik v rámci EU. A dále spojením iniciativ provádění a financování výzkumu na evropské úrovni.

Vybudování Evropského výzkumného prostoru znamená přezkoumat roztříštěnost v Evropě, tj. koncentrovat síly. Základní rysy Evropského výzkumného prostoru by měly podle Zelené knihy být, tak jak o tom již hovořila paní ministryně, mobilita pracovníků výzkumné infrastruktury dosahující světové úrovně a jejich propojení a dostupnost pro všechna pracoviště z EU. Dále špičkové výzkumné instituce, ale také účinné sdílení znalostí a dobře koordinované výzkumné programy a priority. Také ale je záměr více otevřít světu evropský výzkumný prostor.

Realizovat tyto záměry pomůže Evropská rada pro výzkum, jak už o ní zde bylo hovořeno, Evropský technologický institut, a to za metody otevřené koordinace ve směru již přijaté inovační strategie.

Při všech aktivitách vytváření evropského výzkumného prostoru se podle Zelené knihy promítají tři důležité zřetele. A to je:

Zaprvé: Evropská výzkumná politika by měla kromě prosazování špičkových výsledků vědy podporovat také rozboj a šíření znalostí o oblasti udržitelného rozvoje a sektoru veřejného zájmu, to je zdravotnictví, energetiky, klimatických změn. To vše pod zorným úhlem odpovědného pokroku a společných etických zásad.

Zadruhé: Je třeba hledat přiměřenou rovnováhu mezi spoluprací a soutěží. Společně řešit problémy společného zájmu.

A zatřetí: Podle Zelené knihy je záměr vytěžit maximum z rozmanitosti Evropy, posilováním silných stránek jednotlivých zemí, progresivním rozvíjením možné specializace.

Závěr Zelené knihy formuluje, že z diskuse, kterou Zelená kniha otevírá, vyplynou iniciativy, které budou navrženy Evropské komisi pro rok 2008. To znamená, že bude připravena reforma Evropské poradenské komise pro výzkum a podpora monitoringu vývoje evropského výzkumného prostoru.

K tomu všemu je nutné říci, že pokud se podaří vytvořit v Evropské unii skutečně optimální podmínky pro vědu a výzkum, pak ovoce úspěchu budeme sklízet v horizontu desítek let. A tak jak řekla paní ministryně, je tedy potřeba začít hned.

Výbor pro záležitosti Evropské unie jednání o Zelené knize zahájil již v červnu. Jednání bylo přerušeno a byl požádán o vyjádření výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Současně výbor pro záležitosti Evropské unie rozhodl o konání semináře, jehož cílem bylo prodiskutovat otázky kladené Zelenou knihou s odborníky a kompetentními lidmi v oblasti vědy a výzkumu, tedy s těmi, kterých se vytváření evropského výzkumného prostoru bude bezprostředně týkat.

Seminář se uskutečnil dne 11. července a účastníky byli – tak jak na výboru to někdo řekl – kapitáni vědy, výzkumu, ale i vzdělávání s vazbou na hospodářskou sféru v České republice. V diskusi byly zodpovězeny otázky, které shrnovaly a koncentrovaly těch přibližně 30 dotazů, které Zelená kniha klade a které jsme považovali za klíčové pro náhled na celou problematiku. Ptali jsme se na to, jak hodnotí účastníci semináře účinnost dosavadních aktivit směřujících k vytvoření evropského výzkumného prostoru, v čem spatřují hlavní překážky efektivity evropského výzkumu. Zda se domnívají, že zásady definované v Zelené knize jdou správným směrem k překonávání roztříštěnosti evropského výzkumu. V čem by měla spočívat role Evropské unie v této oblasti a co by naopak mělo být ponecháno na národní úrovni, případně mělo být řešeno na úrovni regionální. Další otázka byla, jaké jsou největší překážky mobility výzkumných pracovníků, jak to ti, kterých se to týká, vnímají. Jakým způsobem by měla být změněna správa a financování evropských univerzit, aby výzkum jimi prováděný byl efektivnější. A také jsme se ptali, jak hodnotí situaci v České republice, pokud jde o efektivitu výzkumu, míru zapojení českých výzkumných pracovišť do přeshraničních projektů.

V každé otázce byla diskuse shrnuta a závěrečná formulace odsouhlasena všemi účastníky. Tyto formulace jsou zahrnuty v návrhu usnesení výboru pro záležitosti EU. Do tohoto návrhu je také zapracováno usnesení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu a lidská práva a petice. Toto usnesení kromě postojům k obecným principům v Zelené knize a situaci v oblasti vědy a výzkumu na evropské úrovni formuluje také to, co je považováno za hlavní překážky efektivity evropského výzkumu a je žádoucí na evropské, národní i regionální úrovni v této oblasti.

Protože celou věc výbor považuje za velmi vážnou, pokud bude usnesení přijato Senátem, bude nejen doporučením vládě, ale navrhujeme také zaslání tohoto usnesení přímo Evropské komisi, tak jak to umožňuje nastavený mechanismus komunikace mezi Evropskou komisí a národními parlamenty.

Text usnesení je obsahem tisku K 027/06/2, protože je velmi rozsáhlý, nebudu ho celý číst, seznámila jsem vás stručně s jeho obsahem ve svém vystoupení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji. Paní kolegyně, posaďte se ke stolku zpravodajů. Vy jste ve svém vystoupení zmínila, že výbor pro záležitosti EU požádal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu a lidská práva a petice a že jste jeho návrhy zapracovali. Ptám se přesto kolegy Roubíčka, zda si přeje vystoupit. Přeje. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Václav Roubíček:Vážení paní ministryně, vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, především se omlouvám, stále ještě špatně mluvím, ale budu se snažit, abyste mi rozuměli.

Na požádání výboru pro evropské záležitosti se náš výbor touto problematikou zabýval a přijal usnesení. K naší spokojenosti všechny ty body, je jich osm, jsou zapracovány v usnesení garančního výboru. Já je tady nebudu číst, ale dovolte mi, jestli vás mohu chvíli zdržet, pár poznámek jako člověka, který s touto problematikou někdy přišel – nebo přichází – do styku. Samozřejmě, že se to krásně poslouchá, tady ty věci, s většinou člověk musí souhlasit. Ale, víte, zahájit diskusi v Evropě o vědě a výzkumu – no, víte, kdo vydává nejvíc peněz na vědu a výzkum v současné době? Už Čína předběhla USA, druhé USA, třetí Japonsko! Takže Evropa nevydává adekvátní prostředky na vědu a výzkum. A je to také vidět. Samozřejmě.

Ale ono to není jen o penězích. Ono je to také o prostředí, ve kterém se ta věda dělá. Čím víc vědců bude do toho mluvit, tím horší bude jejich vztah k tomu, který ty prostředky poskytuje. Vědci mají mít tvůrčí svobodu. Čím víc se budou hledat nějaké priority – neříkám v aplikovaném výzkumu – tím to bude horší, protože vědci, opravdoví vědci, kterých je čím dál méně, v České republice zejména, opravdoví vědci, kteří o vědě jenom nemluví, ale dělají ji, tak ti k tomu chtějí mít klid a prostor.

Proto se mi líbí iniciativa Akademie věd, kde teď úspěšným a renomovaným vědeckým pracovníkům dali prostředky a nechali je být, ať si zkoumají pět roků.

Je trochu iluzí si myslet – sdílení poznatků v Evropě, sdílení poznatků. V každé diplomové práci máte napsáno – bez souhlasu zadavatele nelze získané poznatky předávat třetím osobám. Ve vědě si své výsledky každý také tají, nedomluví se vědec z Brna s vědcem z Prahy. Když si někdo něco v Brně vynalezne, tak si to úzkostlivě, než to patentuje, tak si to tají a je to logické, že si to tají. Konkurence v Praze nebo to je jedno kde je zdravá. Taková ta idealistická nebo idealizující představa, že si budeme všichni sdílet poznatky, se mi zdá nereálná v tom vědeckém prostředí, protože ho znám.

Dále bych chtěl říct jednu poznámku k tomu – víte, my třeba se na škole zabývám výzkumem vlastností oceli. A ta vlastnost oceli se zlepšila, česká ocel má kvalitu. Pro koho to dnes zkoumáme? Zkoumáme to pro indického vlastníka. A je to možné jenom proto, že stát financuje vědu z 22 různých zdrojů, to už paní ministryně ví a doufám, že se to bude řešit. To je další problém a takových problémů je tam celá řada. Nechci vás tady zdržovat otázkami vědy a výzkumu. Považuji Zelenou knihu za začátek nějaké diskuse, ale to by neměla být diskuse, to by měla být činnost.

Jediné, co se v Evropě daří společně a jen proto, že na to jsou potřeba peníze, je výzkum fuzní reakce v budoucí jaderné elektrárně ve Francii. To funguje.

Možná trošku skepse jsem do toho zanesl, nicméně ztotožňuji se s usnesením výboru pro evropské záležitosti a jsem rád, že našich 8 bodů, které jsme přijali na zasedání výboru pro vzdělávání a vědu jsou do tohoto usnesení zapracovány. Děkuji za pozornost a věřím, že moje poněkud skeptické vystoupení vám nezabrání v další činnosti. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji moc, pane kolego. Otevírám rozpravu, do které se přihlásil kolega Škaloud.

Senátor Miroslav Škaloud: Děkuji. Vážený předsedající, vážené senátorky a senátoři, já bych měl k tomuto materiálu pár připomínek, které vyústí do jednoho pozměňovacího návrhu. Podle mě nejpodstatnější na tomto materiálu je, že Evropská komise chce po členských státech, aby jim odpověděly na 36 otázek, které se týkají vědy, výzkumu a možnosti udržení konkurenční výhody Evropy oproti světu prozatím. To co tady řekla ministryně i kolegyně Gajdůšková, to byla taková ta úvodní část, kterou se snažila komise strukturovat a říct, v kterých oblastech si myslí, že by odpovědi mohly být. A do těch oblastí ty otázky vkládala. A ty jsou natolik obecné, že o nich lze těžko diskutovat, a to se týká jak mobility, tak světové úrovně vědy a výzkumu v Evropě. To co bude podstatné, jsou otázky, na které zřejmě bude odpovídat ministerstvo a bude mít čas do konce srpna roku 2007. Vláda tento čas, předpokládám, využije a na otázky se připraví a zřejmě to bude práce řady týmů a výsledek celé řady jednání.

Pokud jde o náš evropský výbor, optimální by bylo počkat, jak na tyto otázky ministerstvo odpoví, a k nim se potom vyjádřit, to je standardní postup našeho výboru. Navíc ten čas tady k zaujetí kompetentního stanoviska nebyl dostatečný, protože materiály byly projednávány před včerejším zasedáním pléna, byli jsme trošku pod tlakem. Na druhé straně návrh na přerušení jednání neprošel ve výboru a máme tedy návrh. Podepsalo se na něm, že byl šitý trošku horkou jehlou, a to zejména z důvodu neztratit čas se vyjádřit v termínu, protože další zasedání pléna bude zřejmě až v září, a to bychom termín odevzdání stanoviska komisi propásli. To byl důvod, proč se vyjádřit za každou cenu, i když jsme ještě neměli stanovisko ministerstva.

To co se výbor pokusil, bylo vytvořit usnesení, které by na uvedené otázky nějak reagovalo, ale neodpovídalo na uvedené otázky jednotlivě. Ale dává rámcové sdělení na základě jednoho slyšení, kterého se zúčastnily osobnosti z vědy, výzkumu a školství, jak už bylo řečeno.

Musím se zmínit pochvalně o tom, o paní Gajdůškové, na její návrh výbor uspořádal toto slyšení, a bylo velice podnětné. Nicméně se domnívám, že pokud jde o efektivitu výzkumu v České republice i jinde, je tady spousta dalších podkladů, které bychom měli zpracovat, a ministerstvo to vezme v úvahu. Ještě jsem ho nestačil dočíst, existuje zhruba stostránkový dokument, který si nechalo vypracovat Ministerstvo pro místní rozvoj a který se týká konkurenceschopnosti České republiky, zpracovalo ho Technologické centrum Akademie věd ČR a Národohospodářský ústav Akademie věd ČR. A v tomto materiálu jsou strukturovaně příčiny a důvody velice dobře popsány a objevují se tam jak byrokratické překážky, daně, nadměrná regulace atp. Domnívám se, že i zde je řada příčin, platných pro Evropskou unii, proč ona třeba má obavy ze své konkurenceschopnosti. O stejných příčinách bylo možné slyšet i na tomto semináři, který uspořádal výbor.

Ale o faktorech, o kterých mluví tato zpráva, není nic uvedeno. Mohl bych tuto zprávu upravit, ale neměl jsem dostatek času. Nicméně jsem se pokusil odstranit alespoň jeden zjevný nesouladu v tomto usnesení, který se týká odst. II. 5., kde se navrhuje harmonizovat administrativní a legislativní podmínky pro vědu a výzkum v EU. Já se domnívám, že tento odstavec tam nemá co dělat, a to z následujícího důvodu: Protože podle smlouvy o založení Evropských společenství, výzkumu se věnuje hlava 18, Evropská unie nedisponuje pravomocemi harmonizovat legislativní a administrativní prostředky v členských státech v oblasti výzkumu a technického rozvoje, a touto částí usnesení by Senát PČR vyzýval komisi k aktivitám, jdoucím za rámec její působnosti. Tolik k mému pozměňovacímu návrhu, který jste dostali včera a který navrhuji k odsouhlasení.

Jinak ještě k tomu usnesení. Samozřejmě všechny další části usnesení nějakým způsobem odrážejí realitu v otázkách konkurenceschopnosti a efektivity vědy a výzkumu. Je ovšem otázkou jejich váha, a zda uvedené údaje nemají ještě další příčiny. Jeden příklad za všechny: V usnesení je napsané, že hlavní překážkou efektivity evropského výzkumu je nechuť k riziku nebo nízká vzájemná důvěra mezi aktéry evropského výzkumného prostoru a podniky atd. To je samozřejmě pravda, ale je jasné, že toto má své další hlubší příčiny, a jednou z nich může být evropská přeregulovanost obecně, o které se např. zmínil pan Wilhelm na slyšení. Děkuji za pozornost a předkládám vám můj návrh k odsouhlasení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego. Dalším přihlášeným je kolega Jiří Zlatuška, má slovo.

Senátor Jiří Zlatuška: Pane předsedající, paní ministryně, dámy a pánové, chtěl bych jenom stručně reagovat na několik věcí z toho, co zde teď říkal kolega Škaloud. Jednak bych si dovolil zdůraznit, že rozvoj evropského výzkumného prostoru je svým dopadem, tak jak to říkal kolega Roubíček, klíčový pro to, aby se oblast Evropy, zejména Evropská unie, rozvíjela schopná konkurence v tom, vytvářet nové poznatky, využívat je a měnit ten jejich dopad ve zlepšování životní úrovně obyvatel Evropské unie.Z tohoto hlediska mám jisté potíže s formulací, kterou použil kolega Škaloud, že ona EU se bojí, jak to dopadne. Myslím si, že my bychom se jako součást EU měli bát těch dopadů.

Dále bych zdůraznil, že včera jsem zde vystupoval několikrát s připomínkou k usnesení 101 odst. 2, které jsme přijali v tomto funkčním období, kde jsme o něco žádali vládu a jak na výboru od předsedy ústavně-právního výboru, tak zde od několika kolegů, většinou z ODS, tedy té řekněme euroskeptičtější části Senátu jsem slyšel, že vzhledem k tomu, že vládu nemůžeme k ničemu zavazovat, tak takové usnesení je naprosto neškodné, zatím se nic neděje.

Trošku s překvapením u té motivace pozměňovacího návrhu kolegy Škalouda slyším, že kdybychom jako Senát přijali takové usnesení, že bychom k něčemu snad mohli vyzývat EU. Myslím si, že bychom si zde měli hodně ujasnit, co vlastně míníme svými vlastními usneseními, jakou váhu jim přikládáme a soustředit se na to, kde mají dopad na vlastní práci. To usnesení, nebo ten materiál, který se nám zde předkládá ve vztahu k evropskému výzkumnému prostoru, je nepochybně vytvářený prostor, který prospěje výzkumu, prospěje zlepšování podmínek v tomto a ty dopady na životní úroveň, dopady na život každého jednotlivce, o těch, doufám, nikdo nepochybuje. Přimlouval bych se proto tedy neuvažovat o přijetí toho, co navrhuje kolega Škaloud.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego. Nyní je přihlášen kolega Tejnora, má slovo.

Senátor Karel Tejnora: Vážená paní ministryně, vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Já bych tady chtěl jenom připomenout, že jiné dokumenty v rámci EU říkají, že i EU by měla dávat na vědu a výzkum tři procenta HDP. Většinu z toho by měl tvořit soukromý sektor, který vkládá své prostředky. Česká republika patří k té lepší části Evropy, jak paní ministryně říkala, že 26 mld., což je v podstatě kolem jednoho procenta, jsou evropské země, které ani tuto poměrnou částku nedávají. Chci jenom říci, že míra úspěšných zemí, jak bylo jmenováno kolegou Roubíčkem, tam se dává mezi tři až k pěti procentům HDP na vědu a výzkum. Takže to je jedna věc, kdy chci říci, že nejen tento dokument má zajistit velký rozvoj vědy a techniky síťováním a mobilitou atd. Dále bych vás chtěl upozornit, že opravdu seminář, který pořádal náš výbor pod patronací paní kolegyně Gajdůškové, byl obsazen jmény jako je Lenerová, Pačes, Haas, Šperlík atd. Je to ve stenozáznamu a doporučuji ho přečíst. Jsou tam zajímavé věci, pojem evropský a český byrokrat atd. Takže já jsem skeptický k tomu materiálu, že bude mít nějaký dalekosáhlejší význam, protože vzpomínám si na léta 70., 80., kdy se hodně mluvilo o vědeckotechnické revoluci, ale ta šla mimo náš mírový tábor. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego, a nyní prosím, paní ministryně chtěla krátkou glosu, i když bude mít potom na závěr možnost se vyjádřit ke všem připomínkám.

Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR Dana Kuchtová: Děkuji za slovo. Já jsem jenom velmi krátce chtěla něco říci k projevu pana senátora Roubíčka. Sám ho označil za projev skeptický, ale já si myslím, že byl naprosto realistický. Ten problém vědy a výzkumu je zřejmý. My na něj vydáváme sice podle mého názoru poměrně velké množství peněz, pokud se porozhlédnu po ostatních resortech, které skutečně musely být kráceny významně některé, v některých rozhodně ten nárůst není tak velký, tak u vědy a výzkumy to je téměř osm procent v těch jednotlivých rocích, čili viděno v absolutních hodnotách, je to poměrně pozitivní ve vztahu k vědě a výzkumu, ovšem v těch hodnotách, řekla bych ve srovnání s ostatními zeměmi a v těch absolutně evropských a světových jsme samozřejmě pozadu. Toho jsme si vědomi, ale ta situace se nedá v nejbližších letech jinak řešit, protože deficit veřejných rozpočtů je natolik velký a pokud bychom pokračovali v tomto trendu, tak by, jak říkám kolem r. 2015, nám mandatorní výdaje spolykaly veškeré příjmy a my bychom neměli nejenom na vědu a výzkum, ale dokonce i na platy učitelů a na další a další výdaje. Čili ta situace je skutečně pojmenovaná panem senátorem realisticky. Peníze jsou, peníze neklesají na vědu a výzkum, což je plus oproti jiným oblastem, ovšem ten nárůst není takový, jak bychom si představovali. Já s vámi také souhlasím v tom, že to množství prostředků, které už máme, není využito úplně efektivně.

My jsme např. na vládě zažili diskusi s panem senátorem Jelínkem, který žádal jednoznačně zvýšení svých prostředků pro rezortní výzkum a nebyl spokojen s návrhem Rady pro výzkum a vývoj na další roky. Já tady tu debatu nechci dále nějakým způsobem rozvíjet. Faktem je, že tento rezortismus i v té oblasti vědy a výzkumu výrazně přetrvává. A překlenout ho, o tom už debata začala v rámci Rady pro vědu a výzkum, ale samozřejmě i u nás na ministerstvu školství, protože musíme přemýšlet, jakou úlohu to ministerstvo v příštím období v té celé oblasti vědy a výzkumu bude sehrávat, protože my jsme zatím tím stěžejním rezortem, který zajišťuje peníze pro vysoké školy. Tam si myslím, že by se věda a výzkum měla převážně v budoucnu orientovat.

Já, pane senátore, děkuji za to vaše vystoupení. Chtěl jsem vás tímto jen informovat, že jsme si těch problémů vědomi, a že debata začala. Jsou tady první návrhy ze strany pana prof. Matějů, pana doktora Vašky, jakým způsobem tuto situaci, tu roztříštěnost výzkumu řešit. Já budu ráda, pokud se Senát na té debatě bude podílet. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, paní ministryně. Prosím kolegu Luďka Sefziga s jeho příspěvkem.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dobrý den, paní ministryně. Vážené kolegyně a kolegové. Já nejdříve pro vás některé připomenu, že tento dokument je dokument komunikační. Z EU k nám chodí dva typy dokumentů, jednak legislativní, které jsou pak přepracovávány, třeba i návrhy Poslanecké sněmovny, pak k nám chodí také návrhy komunikační. Ty návrhy komunikační jsou většinou Zelené nebo Bílé knihy a je to přímo vyjádření vůle a žádostí Evropské komise, evropských institucí ostatních k tomu, abychom se jako komora k nějakému problému vyjádřili. Není to tak, jak se možná domnívá kolega Zlatuška, že to má část českou a část evropskou. Ty komunikační dokumenty jsou celé vyprodukované evropskými institucemi. Nevím, možná jsem panu kolegovi úplně přesně nerozuměl, ale ta jeho připomínka k tomu našemu předchozímu usnesení mi přišlo, že asi pramení z toho, že se domnívá, že část toho dokumentu je přepracovaná. Dobře, říká, že ne, takže já jsem tomu dobře nerozuměl.

Já chci hovořit o této problematice s vědomím toho, že 85 % až 90 % veškerého nárůstu ekonomik, nárůstu toho diferenciálu, je založeno dnes na vědě a výzkumu.

Uvědomují si to i daleko méně vyspělé země, které často soupeří s bídou a s věcmi, které ani do tohoto století v Evropě pomalu nepatří, dokonce skoro nepatřily ani do minulého století. Přesto tyto země do vědy a výzkumu investují často velmi neefektivně, ale investují veliké prostředky.

Já se domnívám, že věda a výzkum nejsou založeny jenom na penězích, jsou založeny převážně na entuziasmu. Znám řadu vědců, také jsem nějakou dobu ve vědě působil a vím, že to je hrdost na své výsledky, jsou to i jiné atributy. Ale přesto i ve vědě lze a musí se měřit a musí se posuzovat ekonomicky, prostředky, které se vynakládají do vědy, se musejí zúročit a nesmí to být průzkum zejména v aplikované části, kdy jsou prostředky vyhazovány do vzduchu, a často je to jenom hra na vědu a na výzkum. Tím nechci urazit naprostou většinu českých a světových vědců, ale oni jistě mezi sebou nejlépe poznají, kdo hraje hru a kdo skutečně bádá a kdo je vědeckým pracovníkem.

Náš výbor přijal velmi neobvyklé usnesení. A vychází to z toho, že jsme se snažili reflektovat názory právě těch dotčených – jak tady říkala kolegyně Gajdůšková – kapitánů vědy a výzkumu v České republice, kteří se účastnili našeho veřejného slyšení, a proto je naše usnesení jednak dlouhé, je méně obecné, i když má v některých bodech i velký stupeň obecnosti, například na moje gusto. Ale přesto jsme vytvořili usnesení, které se snaží alespoň základní otázky, které byly položeny, odpovědět co nejkonkrétněji.

Moc děkuji výboru pro vědu, vzdělávání, kulturu, lidská práva a petice, který vypracoval, řekl bych pro Senát typičtější usnesení, které mělo jistou míru obecnosti, ale přitom bylo velmi dobré i ve své kritické části, bylo, jak říkala paní ministryně, a já jí za to děkuji, realistické. Často se skepse zaměňuje s realismem a myslím si, že to je ke škodě věci, nejenom v evropských otázkách, ale i v otázkách jiných.

My jsme dokonce přejali z tohoto usnesení celý bod IV., protože původní návrh kolegyně zpravodajky byl trochu jiný a byl více konkrétní, dokonce by vedl k tomu, aby se vytvářel evropský patent. Myslím si, že to je doba jistě ještě dlouho do budoucna a cesta k nějakému urychlenému vytvoření evropského patentu by spíše byla delší než využití současných práv jednotlivých států a ochrany duševního vlastnictví.

Co jsme nezapracovali do usnesení, resp. hlasováním výbor odmítl, je celkem pochopitelná snaha vědeckých kruhů o zapracování návrhu na daňové úlevy pro ty, kteří buďto pracují ve vědě a výzkumu, a nebo ty, kteří aplikují vědeckovýzkumné poznatky do své praxe. Vyškrtli jsme to z toho důvodu, že se domníváme, že daňová úleva je nástroj velmi efektivní. Všichni to víme a jistě jsou oblasti, v kterých si možná zaslouží zvážit poskytnutí některé daňové úlevy pro některý druh lidské činnosti. Ale domníváme se, že právě věda a výzkum mají být, koneckonců jako každá lidská činnost, efektivní, prostředky, které se vynakládají, mají být vynaloženy efektivně. A právě to, že někdo bude aplikovat vědu a výzkum do své výrobní činnosti, tak by měl být odměněn tím, že začne vyrábět lépe, efektivněji. A proto je zbytečné poskytování daňových úlev.

Chápu, že pokud se setkáte se skupinou lidí, a nemusejí to být jenom vědci, bude to jiná skupina, každý první, po čem sáhne, bude chtít daňovou úlevu na svoji činnost. Je to nejjednodušší nástroj. Ale domnívám se, že trochu pokřivuje trh a spíše vede k tomu, že se pak může investovat do vědy a výzkumu, které nebudou mít žádanou efektivitu. A teď nemyslím jenom efektivitu ve smyslu Lisabonské strategie, tedy té rychlé aplikovatelnosti a konkurenceschopnosti, ale myslím i tu vědu, která hned nebude mít efektivní výsledky, hned nebude přinášet velké zisky a bude to třeba naprosto basální a velmi důležitá věda, kterou ocení třeba až příští generace.

Proto jsme tedy nezapracovali daňové úlevy do našeho usnesení, ač víme, že to je nástroj velice vlivný. Je to mimochodem také proto, že nechceme, aby se z našich vědců a výzkumníků, kterých si velice vážíme a víme, že oni jsou nositeli pokroku, vytvořila silná lobbyistická skupina, která by se jenom snažila vytvářet lobbingem právě poskytování finančních podpor a daňových výhod, a to i do oblastí, které nebudou efektivní.

To je moje vystoupení, kterým jsem chtěl jednak poděkovat kolegiálnímu výboru za stanovisko, které nám na naši žádost dodal. A jednak jsem chtěl vysvětlit, proč z obou původních návrhů vypadly daňové úlevy.

Jinak bych chtěl podpořit návrh na vypuštění části o harmonizaci, protože harmonizace, jak říkal kolega Škaloud, skutečně není součástí právního pořádku EU v této oblasti.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji vám, pane senátore. A prosím ještě kolegu Škalouda, který je přihlášen.

Chtěl bych říci, že při projednávání tohoto bodu je otevřena pouze jedna rozprava, která je obecnou i podrobnou. A vzhledem k tomu, že jste návrh předával včera, tak vás prosím, jestli byste ho načetl.

Senátor Miroslav Škaloud: Děkuji. Řekl bych ještě jednu dvě věty. Nabyl jsem dojmu, že dlužím ještě odpověď kolegovi Zlatuškovi. A ta se týká toho, že on vyjádřil jakousi nelibost, že jsem se zmínil o tom, že EU má nějaké obavy. Zřejmě to cítil jako útok na EU, nějaký nekompetentní.

Je to opravdu tak, vypůjčil jsem si to ze Zelené knihy, kde se v úvodu píše, že EU má opravdu obavy o ztrátu své konkurenceschopnosti v rámci celého světa s novými ekonomicky úspěšnými nastupujícími státy. Nebylo to tedy nic, co bych si vymyslel.

Pokud jde o usnesení, to je opravdu pouze upřesnění, protože po EU nemůžeme chtít něco, co nemůže splnit, a nechtěl bych, abychom vytvářeli falešné iluze.

To je trošku ještě zdůvodnění.

Můj návrh zní následovně:

V části III. odstavec 5 odstranit větu: „Harmonizovat administrativní a legislativní podmínky, s cílem vytvářet stabilní podmínky pro vědu a výzkum, přičemž varuje před centralizovaným přístupem a nadměrnou administrativní zátěží“.

Důvod jsem již řekl. To je všechno, děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego. S technickou připomínkou má zpravodajka a senátorka Gajdůšková jako předsedkyně klubu přednostní právo, prosím.

Senátorka Alena Gajdůšková: V této chvíli skutečně jenom technicky. Jedná se o část II.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji za upřesnění a prosím pana kolegu Zlatušku, který chce reagovat.

Senátor Jiří Zlatuška: Vážený pane předsedající, jenom bych vaším prostřednictvím chtěl kolegovi Škaloudovi odpovědět, co jsem mínil.

Já v okamžiku, kdy říkám, že EU má nějakou obavu nebo ona má nějakou obavu, tak tím referujeme k celku, jehož jsme sami členy. Já osobně jsem z Brna, jsem z Moravy a nebývá zvykem, aby k zákonům, které přijímáme a jsou i na Moravě platné, lidé říkali „Praha si něco přeje, Praha nám to nařídila“. Je to prostě celek, jehož různé formy přijímání legislativy jsou samozřejmě relevantní pro celé území.

Domnívám se, že v tomhle smyslu jsme členy EU, pokládám se za občana EU a nejsou to „oni“, je to naše Evropská unie, my máme mít tyto obavy.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego. Ptám se, zda se někdo další hlásí do rozpravy? Nikoho v sále nevidím, takže rozpravu končím a poprosím, jestli se paní ministryně chce k proběhlé rozpravě vyjádřit nebo jestli jí stačí její předchozí vystoupení? Nechce již vystoupit, děkuji. Poprosím tedy zpravodajku, aby nám shrnula rozpravu a provedla nás hlasováním i s navrženým pozměňovacím návrhem.

Senátorka Alena Gajdůšková: Vážená paní ministryně, pane předsedající, kolegyně a kolegové, než se vyjádřím k proběhlé rozpravě, musím upozornit na tiskovou chybu v tisku 27/06/02. V bodu I, odstavec 4 při úpravě zůstaly ve formulaci již zmiňované daňové úlevy. Rozhodnutí výboru bylo doplnit formulaci vhodnou formou a slova „daňových úlev“ vypustit. Pro stenozáznam – hlasujeme o formulaci v bodu 4 tak, jak to teď přečtu.

Domnívá se, že veřejné prostředky by směřovat vhodnou formou i do firem, které zajistí praktickou využitelnost inovací.

Takto to výbor předkládá plénu Senátu k hlasování.

V rozpravě vystoupilo pět senátorek a senátorů, rozprava byla rozvinutím tématu. Dovolím si ještě malé doplnění.

Samozřejmě, že Zelená kniha formuluje záměr vytvořit podmínky, které podpoří efektivitu vědy a výzkumu, podpoří tvořivost, vytvoří podmínky vědcům, výzkumníkům, ale i začínajícím vědcům, doktorandům k tomu, aby mohli svůj talent bezezbytku uplatnit. Paní ministryně hovořila o tom, že ČR nemá takové ekonomické možnosti, aby vkládala takové prostředky, jako bychom si všichni představovali, do vědy a výzkumu. Je to záležitost nejen České republiky, ale i mnoha dalších zemí. Jde o to nastavit mechanismy, vytvořit podmínky, aby bylo možné i ekonomické prostředky konfrontovat tam, na čem se shodnou vědecké kapacity, instituce a týmy, že je to žádoucí a bude to efektivní.

Stejná úvaha platí i o sdělení vědeckých poznatků. V Zelené knize je téměř přesně formulováno, že jde o to zpřístupnit veřejnosti ty vědecké poznatky, které vznikly díky podpoře z veřejných peněz. Je to zase o synergických efektech, že se nevybádává již vybádané, ale dává se základ k tomu, aby bylo možné, aby Evropa byla schopna rychleji inovovat a být více konkurenceschopnou.

K vystoupení pana kolegy Škalouda k tomu, že jsme měli počkat na vyjádření ministerstva, na stanovisko předložené vládou. Samozřejmě, vláda to udělá, ale my jsme se ptali těch, kteří se v oblasti vědy a výzkumu pohybují, kteří jsou určujícími v této oblasti, jaké překážky oni cítí pro to, aby mohli pracovat na maximum svých schopností. Domnívám se, že členové Parlamentu jsou především zástupci veřejnosti, v našem tématu veřejnosti odborné. Postoj odborné veřejnosti je zahrnut v návrhu usnesení, které předložil výbor. Samozřejmě, že ministerstvo a vláda zapracují své analýzy a své představy.

Tolik k uvedené rozpravě.

Kolega Zlatuška podpořil usnesení výboru a kolegové Tejnora a Sefzig doplnili celou debatu o poznatky, které k této věci měli.

Je nutné se vyrovnat s procedurou schvalování usnesení. Byl podán pozměňovací návrh pana kolegy Škalouda, o něm bude hlasováno jako o prvním a podle výsledku hlasování bude nebo nebude zapracován do návrhu usnesení. Musím upřesnit, možná došlo k nedorozumění v pohledu na formulaci tak, jak je v návrhu usnesení. V Zelené knize se hovoří o tom, že koncepce evropského výzkumného prostoru vychází ze spojení evropského vnitřního trhu v oblasti výzkumu. To je formulováno jako volný pohyb pracovníků, technologií a znalostí. Hovořila jsem o tom na začátku. Jednou z hlavních překážek je označená i v našem usnesení nízká mobilita a bariéry například v přeshraniční spolupráci a v jiných oblastech. K tomu směřuje formulace usnesení, které je formulováno šířeji. Jestliže se mluví o harmonizaci, nehovoří se o harmonizaci pouze v oblasti vědy a výzkumu. Pan kolega Škaloud má pravdu, že v této oblasti to ze smlouvy není možné, ale spíše o harmonizaci podmínek, které by neměly vytvářet překážky v oblasti vědy a výzkumu. Rozhodnete ale hlasováním. První budeme hlasovat o tomto pozměňovacím návrhu a poté o návrhu usnesení jako celku.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, paní kolegyně. Nejprve svolám kolegy do sálu.

Budeme nejprve hlasovat o pozměňovacím návrhu kolegy Škalouda, jak ho technicky upravila paní zpravodajka. Je to doplňující usnesení, které vám bylo rozdáno včera a pan kolega Škaloud ho dnes přečetl.

Zahajuji hlasování o pozměňovacím návrhu pana kolegy Škalouda. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 25 se z 67 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 41, proti 5. Pozměňovací návrh kolegy Škalouda byl přijat. Chápu to tak, že bude zapracován do návrhu, který předložil váš výbor.

Senátorka Alena Gajdůšková: Ano, byl to pozměňovací návrh, kterým se vypouští z části II odst. 5 příslušná věta, takže budeme teď hlasovat o návrhu usnesení bez této věty.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Takže teď budeme hlasovat o celém usnesení, které je velmi rozsáhlé a má přílohu, máte ji před sebou, hlasujeme i o úpravě v bodě 4, kde byly vypuštěny daňové úlevy, což jste si všichni asi již udělali.

Zahajuji hlasování o tomto pozměněném usnesení.

Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zdvihne ruku.

Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zdvihne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 26 se ze 67 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 34 pro vyslovilo 64, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Blahopřeji paní ministryni a děkuji všem, kteří se k tomuto zákonu vyjádřili.

Dalším bodem je

Závěrečná doporučení Výboru pro odstranění diskriminace žen –

kontrolního orgánu Úmluvy a odstranění všech forem diskriminace žen

Závěrečná doporučení jste obdrželi jako senátní tisk č. 31. Uvede je zde v premiéře paní ministryně Džamila Stehlíková, kterou tímto na půdě Senátu vítám a přeji jí zdárný průběh projednávání.

Ministryně vlády ČR pro lidská práva a národnostní menšiny Džamila Stehlíková: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážení přítomní, dovolte mi, abych uvedla závěrečné doporučení Výboru pro odstranění všech forem diskriminace žen. Jedná se o závěrečné doporučení jednoho z monitorovacích lidskoprávních výborů Organizace spojených národů. Ráda bych předložením dvou závěrečných zpráv těchto monitorovacích lidskoprávních výborů přednesla krátký úvod a zařadila tyto výbory do globálního systému OSN a jaký význam mají pro systém ochrany lidských práv v naší republice.

V rámci OSN bylo v období po 2. světové válce zřízeno několik výborů, a to v návaznosti na přijetí několika mezinárodních smluv. Byly to smlouvy nejenom obecného rázu, jako např. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech či Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Jsou tam i úmluvy, které se vztahují k právům specifickým a chrání specificky ohrožené skupiny. Mezi tyto skupiny patří ženy a děti, takže jednou z těchto úmluv je i úmluva o odstranění všech forem diskriminací žen, ke které se přihlásilo 185 smluvních stran, což je 90 procent všech zemí světa. Na rozdíl od regionálního systému, který funguje v Evropě, monitorovací výbory OSN nemají žádný právní nástroj, kterým by plnění těchto úmluv a svých doporučení vymáhaly. Kdežto na půdě Evropy existuje specifický orgán soudního typu – Evropský soud pro lidská práva, OSN dohlíží na plnění úmluv prostřednictvím tzv. měkkých kontrolních mechanismů. Pro tyto cíle zřizuje tyto monitorovací výbory, které čas od času vydávají zprávy a pak vyžadují, aby smluvní strana tuto zprávu vyhodnotila a referovala výboru, jaká přijala opatření.

Po projednání této zprávy smluvní strany výbor vydává svá doporučení, a jaký jsem už zmínila, k plnění těchto doporučení nemůžeme nutit, neboť k tomu nemá právní nástroje. Ovšem, jakou máme povinnost? Naší povinností je příslušný kontrolní výbor informovat, jak jsme toto doporučení projednali a je opravdu na nás, jakým způsobem se s tím vypořádáme, jedná se především o morální a politický apel na členské státy.

Vláda ČR věnuje značnou pozornost projednávání těchto doporučení a velmi oceňujeme, že do tohoto procesu je zapojen i Senát Parlamentu ČR.

Nyní, vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážení přítomní, bych chtěla uvést některé konkrétní základní informace k senátnímu tisku č. 31 – Závěrečná doporučení Výboru pro odstranění diskriminace žen. Česká republika vstoupila ke dni 1. ledna 1993 do všech mezinárodních závazků bývalé ČSFR. Stala se tak i smluvní stranou Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen. Podle čl. 17 této Úmluvy byl zřízen i kontrolní mechanismus, Výbor pro odstranění diskriminace žen OSN.

V průběhu 1. poloviny r. 2004 v souladu s požadavky tohoto výboru vypracovala Česká republika 3. periodickou zprávu o opatřeních přijatých k plnění závazků z Úmluvy. Týkalo se to období mezi lety 1999 – 2003. Po schválení vládou byla zpráva předána výboru v r. 2004. Projednání zprávy proběhlo 17. srpna 2006 v sídle OSN v New Yorku. Výbor uvítal konstruktivní dialog s účastníky české delegace, ocenit aktualizaci zprávy poskytnutou prostřednictvím odpovědi na předběžné otázky výboru. Vyslovil pochvalu České republice za přijetí a každoroční aplikaci materiálu Priority a postupy vlády při prosazování rovných příležitostí žen a mužů. Ocenil také přijetí některých zákonů, např. zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím.

Své hodnocení shrnul výbor do závěrečných doporučení. Tento dokument shrnuje jednak pozitivní aspekty a dále problémy vyvolávající znepokojení, na které navazuje výčet doporučení směřujících ke zdokonalení dodržování práv upravených úmluvou.

Podle bodu 37 závěrečné doporučení doporučuje výbor České republice předložit 4. a 5. periodickou zprávu společně, a to v březnu 2009. Tato zpráva bude reagovat i na závěrečné doporučení. Vláda doporučení výboru projednala na své schůzi 5. února 2007 a doporučila členům vlády, aby při své činnosti přihlíželi k doporučení.

Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, děkuji vám za vaši pozornost, a dovolte mi, abych obecně poděkovala za čas, který věnujete předloženým doporučením, a to včetně práce ve výborech.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní ministryně. Vážené kolegyně a kolegové, návrh projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, který přijal usnesení pod č. 31/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní kolegyně Liana Janáčková. Garančním výborem je výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Tento výbor přijal usnesení pod č. tisku 31/1. Zpravodajem výboru je pan kolega Pavel Čáslava a podle informací, které mám, jedná se o společnou zprávu těchto dvou výborů. Prosím pana kolegu Čáslavu, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Pavel Čáslava: Vážená paní ministryně, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, vzhledem k tomu, že paní ministryně podala velmi podrobnou a zevrubnou informaci, dovolím si soustředit se jenom na některá doplnění k obsahu tisku.

Dokument Závěrečná doporučení výboru pro odstranění diskriminace žen ve dvou úvodních odstavcích vyslovuje uznání a pochvalu za podání zprávy a oceňuje konstruktivní dialog s účastníky české delegace. Materiál pak následně obsahuje dva body označené jako pozitivní aspekty. Vyslovuje v nich rovněž pochvalu České republice za každoroční aktualizaci priorit a postupů vlády při posuzování rovnosti žen a mužů a dále výbor oceňuje přijetí některých zákonů, jako například zákona č. 514/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, odborném vzdělávání, zákon č. 251/2005, o inspekci práce, a zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a rovněž zmiňovaný zákon o oblasti ochrany před domácím násilím.

Dalších 31 bodů je označeno jako hlavní oblasti budící obavy a doporučení. Dovolte mi, abych se stručně věnoval hodnocení této části dokumentu. S některými kritizovanými problémy nezbývá, než souhlasit. Není sporu, že není nikdy dost účinných opatření v prevenci obchodování s lidmi, jak se nám doporučuje například v článku 18. Určitě můžeme sdílet politování výboru vyjádřené v článku 29, že měl ze strany České republiky k dispozici jen omezené množství statistických dat. A můžeme přijmout výzvu obsaženou dále v článku 30 ke zkvalitnění struktury těchto dat, aby výbor mohl lépe posoudit aktuální situaci žen a užívání jejich lidských práv.

U celé řady kritizovaných problémů je však možné konstatovat, že od doby projednání hodnotící zprávy v sídle OSN v srpnu 2006 byl u nás učiněn pozitivní posun. Já jenom připomenu, že ta třetí periodická zpráva, jak bylo řečeno, se vlastně týkala období let 1990-2003 a ta vládou zpracovaná zpráva byla předložena výboru v roce 2004. Čili v tomto smyslu se jeví některá doporučení výboru jako mírně neaktuální.

Například obecný antidiskriminační zákon je v legislativním plánu vlády, týká se doporučení v článku 9 a 10. Dále k oblasti boje proti domácímu násilí jsou dnes již dobré zkušenosti se zákonem č. 135/2006 Sb., který je v platnosti od začátku tohoto roku. V souladu s doporučeními začal fungovat institut vykázání agresora ze společného bydlení, vznikla doporučovaná intervenční centra a řada dalších podpůrných služeb na pomoc obětem násilí.

Důslednost v uplatňování tohoto zákona spolu s medializací některých kauz podle mého názoru přináší pozitivní posun ve společnosti směrem k nulové toleranci – o které se mluví například v článku 14 této zprávy – k násilí na ženách. Ale ukazuje se, že je také potřeba dalšího vzdělávání policistů, státních zástupců a soudců. V tomto smyslu jsou doporučení formulovaná v článcích 13, 15 a 16, které se této problematiky týkají, jistě užitečná.

K otázce neinformované a nátlakové sterilizace romských žen, což je probíráno v článcích 23 a 24 doporučení, je třeba připomenout, že nedávno přijatá novela zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, je ve shodě s doporučením výboru. Jasně definuje informovaný, svobodný a kvalifikovaný souhlas s jakýmkoli lékařským výkonem a podrobně kodifikuje povinnost zdravotnických pracovníků v tomto smyslu. Bylo by však jistě v duchu doporučení, kdyby se ministerstvo zdravotnictví v nějaké podzákonné normě například zabývalo eliminací možných rizik jazykové a kulturní bariéry při informování a souhlasu v případech sterilizace.

Nicméně ve zprávě se objevují některá kontroverzní doporučení, která jsou podle mého soudu nad rámec samotné úmluvy o odstranění diskriminace žen. Dovolte mi, abych se pro ilustraci o dvou z nich krátce zmínil.

První: Výbor v článku 19 doporučení se zabývá nedostatečným zastoupením žen v parlamentu a ve vládě a dokonce mluví o návrhu novely volebního zákona, který předpokládá minimálně 30 % zástupců každého pohlaví. Dále v článku 20 výbor navrhuje v tomto smyslu dokonce finanční stimuly pro politické strany. Domnívám se, že tato doporučení jdou zjevně nad rámec samotné úmluvy, která – připomeňme si – v článku 7 říká, že státy smluvní strany přijmou veškerá příslušná opatření k odstranění diskriminace žen v politickém a veřejném životě země a zejména zajistí na rovnoprávném základě s muži právo hlasovat ve všech volbách a veřejných referendech a právo na zvolení do všech veřejně volených orgánů.

Zadruhé: Problémem je také řada doporučení například článku 19 a 22 označovaných jako takzvaná dočasná zvláštní opatření. Tato dočasná zvláštní opatření jsou v samotné úmluvě jako institut, který má zajistit dosažení cílů úmluvy, má napomoci urychlit dosažení těch cílů, přičemž se počítá s tím, že ona opatření budou opravdu dočasná, poté, co bude dosaženo cíle, odstraněna nějaká diskriminace, budou tato opatření zrušena. Jsou to ta speciální měřítka, kvóty pro urychlení vyrovnání pozic žen a mužů, jak už jsem říkal, například ta zmiňovaná 30procentní kvóta, ale také je to institut zvláštních genderových pověřenců na úřadech, ústředních úřadech, úřadech státní správy, samosprávy, se zvláštními pravomocemi. Jistě cítíte, že tato opatření lze chápat jako druh pozitivní diskriminace.

Tady je třeba připomenout, že samotná úmluva stanovuje, aby si smluvní strana sama zvolila, zda použije těchto speciálních opatření. Dikce úmluvy je jasná, v článku 4 říká: Přijmou-li státy smluvní strany dočasná zvláštní opatření … atd. Čili všimněme si, že je v textu použit podmiňovací způsob „Přijmou-li“. Úmluva tedy v žádném případě nezavazuje smluvní stranu k jejich přijetí a nechává to na jejich vůli. Po mém soudu není proto doporučení v článku 19 namístě použitá formulace, výtka, že – cituji – výbor je nespokojen se zjevnou nechutí českých ministerstev k přijetí těchto dočasných opatření.

Dámy a pánové, není mým úmyslem vzbudit ve vás dojem jakési skepse nad doporučením tohoto výboru. Nechci tvrdit, že odstraňování diskriminace žen probíhá v České republice hladce a bez problémů a že jsou proto závěrečná doporučení jaksi nadbytečná. Vláda České republiky ostatně ve svém usnesení ze dne 5. února 2007 v bodě 2 doporučila členům vlády, aby při své činnosti k doporučením přihlíželi.

Dovolte mi, abych na závěr splnil svou povinnost a seznámil vás s usnesením zaprvé garančního výboru k projednávanému tisku, a potom posléze s usnesením druhého výboru, výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice.

Usnesení garančního výboru vám bylo rozdáno jako tisk č. 31/1 a zní: Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku na své 7. schůzi, konané dne 10. května 2007 přijal 29. usnesení k závěrečným doporučením Výboru pro odstranění diskriminace žen, kontrolního orgánu Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen, senátní tisk č. 31. Po odůvodnění zástupkyně předkladatele ministryně vlády ČR dr. Džamily Stehlíkové, mojí zpravodajské zprávě a po rozpravě výbor 1. doporučuje Senátu PČR vzít na vědomí závěrečné doporučení Výboru pro odstranění diskriminace žen, kontrolního orgánu Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen, 2. určuje zpravodajem výboru pro projednání senátního tisku č. 31 na schůzi Senátu senátora Pavla Čáslavu.

Druhým výborem, který byl určen k projednání tisku, byl výbor Pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, který na své 7. schůzi dne 12. dubna 2007 přijal pod č. 33 usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 31/2, které vám teď přečtu: 33. usnesení Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice ze 7. schůze konané dne 12. dubna 2007: K závěrečným doporučením Výboru pro odstranění diskriminace žen, kontrolního orgánu Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen, senátní tisk č. 31. Po úvodním slovu předsedy výboru senátora Karla Bartáka, po odůvodnění závěrečných doporučení Mgr. Andreou Baršovou, náměstkyní ministryně vlády ČR dr. Džamily Stehlíkové, po zpravodajské zprávě místopředsedkyně výboru senátorky Liany Janáčkové a po rozpravě výbor 1. doporučuje Senátu PČR vzít na vědomí závěrečná doporučení Výboru pro odstranění diskriminace žen, kontrolního orgánu Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace že, 2. určuje zpravodajkou výboru pro projednání senátního tisku č. 31 na schůzi Senátu PČR senátorku Lianu Janáčkovou.

Tolik moje zpravodajská zpráva. Avizuji dopředu, že bych se rád přihlásil do obecné rozpravy s jedním názorem na některá doporučení, s názorem, který je můj osobní a který jde nad rámec mého mandátu jako zpravodaje.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego, a otevírám obecnou rozpravu. Do té se jako první přihlásil pan kolega Škaloud, prosím, máte slov.

Senátor Miroslav Škaloud: Děkuji, vážený předsedající, vážené senátorky a senátoři, já bych měl pár připomínek k tomuto doporučení výboru. To nejpodstatnější, co vám chci říct, že poté, co jsem si podrobně přečetl zprávu výboru, a poté, co jsem si přečetl úmluvu, tak jsem zjistil, že je tam řada doporučení tohoto výboru, v nichž se výbor vyjadřuje k otázkám, nespadajícím do rámce vymezeného úmluvou. O tom se již zde zmínil kolega Čáslava.

Já jsem našel tři takovéto oblasti. Chtěl bych podotknout, že se málo zabýváme dokumenty tohoto typu, kdy nejsou právně závazné, jedná se o jakési doporučení a obvykle je bereme na vědomí. Nicméně tato vyjádření mají svou váhu a v budoucnosti se o ně můžou opřít jak zákonodárci, tak různí aktivisté i média, a ti mohou nepřímo ovlivnit veřejné mínění, a tím i legislativu našeho státu. Toto ovlivňování může být samozřejmě pozitivní a žádoucí, pokud se opírá o námi podepsané mezinárodní smlouvy. Na druhé straně může být škodlivé, pokud vychází mimo rámec, který jim dala smlouva nebo úmluva. A to je právě tento případ. Konkrétně k první výhradě. Dostali jste můj návrh usnesení včetně důvodové zprávy. Já tu zprávu nebudu celou číst, jenom zestručním některé důvody.

První je, že v bodě 19 až 20 závěrečného protokolu je sdělení, že výbor je znepokojen odkladem přijetí návrhu volebního zákona, který předpokládá minimálně 30 % zástupců každého pohlaví. Jak už zde kolega Čáslava řekl, v úmluvě je maximálně právo na zvolení, právo zastávat veřejné úřady, účastnit se na tvorbě politiky atp. Podle mě je z toho zřejmé, že v úmluvě není žádné zmocnění k tomu, aby výbor zasahoval do způsobu, kterým v souladu s vnitrostátními ústavněprávními normami je volena politická reprezentace do zastupitelských sborů. To mi také potvrdil Parlamentní institut, kterému jsem zadal tuto moji pochybnost.

Další bod se týká druhého bodu usnesení v mém návrhu. V bodě 26 se uvádí: výbor žádá smluvní stranu, aby posoudila platové rozdíly mezi muži a ženami, srovnáním ženských a mužských pracovních oblastí a aby učinila kroky k nápravě. Tak jak je tato věta formulována, to nevypovídá o pochybnostech, pokud jde o odměnu za práci stejné hodnoty. Ale lze ji interpretovat jako snahu o stejnou odměnu v různých oborech. V úmluvě o žádných ženských a mužských pracovních oblastech není zmínka. Pouze v čl. 11 je uvedeno, že státy zajistí stejná práva na stejnou odměnu atd., pokud jde o práci stejné hodnoty. To je samozřejmé, proti tomu nelze mít pochybnosti nebo námitky, ale to je zásadní rozdíl mezi formulací tak jak je uvedena v této zprávě výboru.

Chtěl bych říct, že srovnávání platů v různých oblastech jen z toho důvodu, že jeden preferují více ženy, druhý muži, kteréžto obory jsou odlišně hodnoceny, protože je o ně odlišná poptávka, to je krok z jiného světa. Takové pokusy tady nikdy nebyly, ani za totality, a tendence mužů např. studovat obory počítačového nebo chemického inženýrství a žen studovat spíše psychologii nebo marketing, ve svém výsledku může vést ke statisticky většímu platu v oboru počítačové vědy nebo u psychologů. A to proto, že o práci z prvního oboru je větší poptávka než z druhého. Nikoliv z důvodu diskriminace, tak jak je definována v úmluvě. Další, třetí bod mého usnesení se týká bodu 9. Zde je uvedeno, že výbor je znepokojen, že stále neexistuje obecný antidiskriminační zákon. Tato má výhrada je trochu jemnější, nicméně bude jasná, vysvětlím vám ji. Tímto, že je znepokojen jedním antidiskriminačním zákonem, předurčuje existenci obecného antidiskriminačního zákona. A existence směrnice, která je už v běhu, budeme ji implementovat do jednoho zákona, ale neznamená přijetí obecného antidiskriminačního zákona, ale její záměr lze vtělit v principu do dílčích zákonů, tedy je mimo rámec úmluvy, aby nám výbor určoval povahu nástrojů, kterými jsou cíle úmluvy implementovány do právního řádu smluvních stran. Tuto mou pochybnost mi potvrdil Parlamentní institut taktéž.

Navrhuji tedy usnesení doprovodné, souhlasím vzít na vědomí, a toto doprovodné usnesení máte na stolech, a to dává najevo, že závěrečné doporučení výboru se vyjadřuje v některých otázkách tak, že nespadají do rámce, vymezeného úmluvou. Přihlásím se poté do podrobné rozpravy.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Jako další je přihlášena do rozpravy paní kolegyně Gajdůšková. Prosím, máte slovo.

Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové, Česká republika je smluvní stranou Úmluvy pro odstranění všech forem diskriminace žen, tzn., že se zavázala plnit závazky ustanovení této Úmluvy, a to nejen podpisem této Úmluvy, ale také tím, že jsme vázáni mezinárodním právem k tomu, abychom své mezinárodní závazky plnily. Závěrečné doporučení výboru je pak upozorněním na plnění nebo neplnění těchto mezinárodních závazků.

Podle té zprávy tak, jak to bylo řečeno, došlo do roku 2006, tedy za minulé vlády k pozitivnímu posunu zapracování závazků plynoucích z této Úmluvy do čtyř zákonů. Ale rezervy pořád ještě jsou. Mohli bychom dlouze hovořit o projevech diskriminace v praxi, ale to možná by bylo na jinou debatu. Já bych byla velice ráda, kdybychom ji na půdě Senátu vedli. Nicméně projednáváme Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen a já bych se ráda zastavila u dvou upozornění, která jsou v Úmluvě.

První se týká oblasti upravené trestním zákonem při ochraně před domácím násilím. Přes ocenění zákonů, které jak v Úmluvě jsou zmiňovány jako pozitivní krok, tak o nich mluvil zpravodaj pan Čáslava, tak pořád ještě je problém, a ten problém je v prosazování těchto zákonů. V jejich reálném používání v praxi.

Výbor na to upozorňuje. Cituji ze zprávy: Výbor je znepokojen nízkým počtem odsouzených a usvědčených pachatelů násilí vůči ženám, jakož i současnou definicí znásilnění. Zde si myslím, že je potřeba si říci dvě čísla, nejméně dvě čísla. 38 % žen v ČR uvádí, že byly nebo jsou oběťmi domácího násilí. V těchto případech jsou v 94 % přítomny děti u těchto situací. A podle Světové zdravotnické organizace děti, které jsou přítomny u aktu domácího násilí, jsou stejně týranými, jako kdyby fyzické násilí zažily samy. Ten prožitek dítěte při této nepěkné situaci je stejný, jako kdyby to dítě bylo samo týráno.

A přidám ještě dvě čísla, ta jsou ze Zlínského kraje za minulý rok. Bylo předáno soudu z těch X šetření a oznámení případů domácího násilí 27 případů, kterými se soud zabýval. Z těch 27 případů byli jen dva pachatelé odsouzeni, a to ještě tak, že dostali podmínku, i když náš trestní řád dává možnosti odnětí svobody až na několik let.

Když jsem se ptala, co je příčinou tohoto jevu, který má samozřejmě dalekosáhlé a neblahé důsledky jak v oblasti sociální, tak v jakési atmosféře ve společnosti, ale má také naprosto jasné a ekonomicky vyčíslitelné dopady, bylo mi řečeno, že problém je v čase, problém je v té dlouhé době, která je od ohlášení činu, ohlášení domácího násilí po dobu než vlastně policie – ale ze strany policie mi bylo řečeno, že se snaží pracovat velice rychle – ale ten problém je o tom rozhodování soudu. A jestliže trvá celý proces rozhodování soud rok, dva, tak samozřejmě s postupujícím časem se jaksi rozplývá a rozmělňuje jednak to, jak vnímá záležitost sama oběť, samozřejmě i to, jak se k věci vyjadřují svědci. Nehledě na to, že pokud oběť domácího násilí musí být v dalším kontaktu po dobu konání tohoto procesu s tím, kdo je agresorem, tak samozřejmě, že se ten, kdo je týrán, že se bojí, že se prostě obává. A mnohdy se stává, že sama oběť stáhne návrh na řešení nebo prostě popře, to, co vypověděla na začátku celého šetření.

Další záležitostí je znásilnění. Ve zprávě se hovoří o tom, že je potřebné přijmout definici, která by zaručovala potrestání jakéhokoliv aktu sexuální povahy, spáchaného na osobě, která s tímto asi nesouhlasí, a to i v případě, když neklade odpor. Opět se domnívám, že je to velmi závažná věc a lidé, kteří se těmito věcmi zabývají, by vám mohli vykládat naprosto otřesné případy, kdy skutečně byla žena napadena způsobem – ale nemusí se jednat jenom o ženu, jsou známy i jiné případy, kdy skutečně byla velmi ponížena lidská důstojnost obětí a přesto se nedomohly žádné nápravy, žádného odsouzení pachatele.

Výbor dále doporučuje, aby ČR zvýšila úsilí při prevenci obchodování s lidmi a přijala Úmluvu o potlačování nadnárodního organizovaného zločinu. Domnívám se, že je nezbytně nutné se přihlásit k této úmluvě, a hlavně přijmout opatření zamezující obchodu s lidmi a s tím související ve většině případů prostituci.

Touto problematikou se velmi intenzivně zabývá Rada Evropy. Dokument Rady Evropy obsahuje množství srovnání a množství analýz o tom, že tento jev není ojedinělý. Já zde chci upozornit na to, že my jsme všichni velmi usilovali o to, aby ČR vstoupila do schengenského prostoru. Až se tak stane, bude to velmi pozitivní krok pro všechny naše občany. Rub ale našeho vstupu do schengenského prostoru bude, že daleko snáze se u nás budou pohybovat ti, kteří se obchodem s lidmi zabývají. Já tedy apeluji na to, aby byla přijata opatření, která by obchodu s lidmi zamezila a zamezila také všem záležitostem, které s tím souvisejí.

Určitě by se zde dalo dlouho hovořit o upozorněních na nízké zastoupení žen v rozhodovacích procesech. Jen tak mimochodem – v mnohých zemích, které my považujeme za méně civilizované, jako jsou země středního východu, je zastoupení žen stejně vysoké, mnohdy vyšší než v ČR, která se tváří jako velmi civilizovaná země. A jen tak na okraj, Tomáš G. Masaryk kdysi řekl, že úroveň země se pozná podle toho, jak se chová k ženám. Nicméně protože prozatím většinově rozhodují muži, já to považuji za problém mužů a nebudu se k tomu vyjadřovat.

A teď, když dovolíte, ještě se krátce vyjádřím k návrhu usnesení, který předložil pan kolega Škaloud. V tomto návrhu usnesení jsou tři body, které v podstatě odmítají nebo ohrazují se proti formulacím ve zprávě o plnění Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen.

Domnívám se, že návrhy, tak jak je máme předloženy, nejsou zase úplně přesné. Naše usnesení považuje za problematické, „aby výbor zasahoval do způsobu, jakým je v souladu s vnitrostátními ústavněprávními normami volena politická reprezentace …“

Tak, jak jsem zprávu četla, nemám pocit, že by výbor zasahoval do toho, jakým způsobem bude volena vnitrostátní politická reprezentace. Jen se prostě říká, že zastoupení žen v našich orgánech není odpovídající, není odpovídající ani složení populace, kde v ČR je více než 50 % žen, a není odpovídající dokonce ani sociologickému náhledu na chování skupin, který jasně formuluje na základě výzkumů a analýz, prostě vědecky formuluje, že každá skupina se chová jednoznačně podle dominantního pohlaví, pokud v ní není zastoupeno alespoň 30 procenty pohlaví druhé.

Druhý bod se tady ohrazuje proti požadavku vyrovnání platových rozdílů.

Vážení a milí kolegové, prostřednictvím pana předsedajícího: Jste skutečně přesvědčeni, že je správné, aby ženy braly nižší plat za stejnou práci? Z jakého důvodu žena je horší, je méně dobrá, než muž? To přece nelze v 21. století myslet vážně. A o tom to je. Statistiky zase jasně dokládají, že i v ČR je pořád ještě 17procentní rozdíl mezi platy žen a mužů za stejnou práci, na stejných pozicích. To prostě nemá žádné opodstatnění.

A bod třetí se ohrazuje proti určování povahy nástrojů, kterými jsou cíle Úmluvy implementovány do právního řádu smluvních stran.

Nástroje, pokud jsou zmiňovány v Úmluvě, jsou ověřenými způsoby, jak dosáhnout nápravy, ze zkušeností implementace v civilizovaných zemích. A já se domnívám, že my bychom se poučit měli.

Myslím si, že takovýto návrh usnesení bychom přijmout neměli, protože pokud ho přijmeme, tak jenom budeme vystavovat vizitku sami sobě, že to, co je v civilizovaném světě normální, že jakákoliv diskriminace je odmítána, pro nás normální není. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Jako další je přihlášena paní kolegyně Ludmila Müllerová.

Mezitím bych chtěl upozornit pana kolegu Škalouda, že při projednávání těchto textů nemáme tzv. podrobnou rozpravu, takže pokud chce předložit své návrhy, musí tak učinit teď v obecné rozpravě.

Prosím, paní kolegyně, máte slovo.

Senátorka Ludmila Müllerová: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi také několik slov k této projednávané problematice.

Chtěla bych říci, že závěrečná doporučení jsou vlastně oběma komorám Parlamentu ČR předkládána vládou pouze k informaci. Ale cítím, že jejich obsah je natolik závažný, že reakce našeho Senátu je zcela nepochybně namístě.

Podle mého soudu vychází text z premisy, že by orgány veřejné správy měly, a možná dokonce mohly, zasahovat do utváření společenských vztahů a lidské mentality a odstraňovat tak z lidského myšlení „nepohodlné“ prvky.

Jsem přesvědčena, že takový přístup je v přímém rozporu s principem demokratického právního státu. Ochrana lidské důstojnosti, která je proklamována v mezinárodních dokumentech, zajišťuje vlastně ničím nerušenou privátní a intimní sféru, stejně jako svobodný rozvoj celé společnosti.

Stát by vlastně neměl tyto principy porušovat snahou o výchovu a rozhodování o tom, jakým způsobem lidé mají mezi sebou utvářet vztahy, jak si mají rozdělovat funkce v rodině nebo mezi sebou uzavírat smlouvy. Dovolte mi tedy, abych přednesla pár výhrad k některým doporučením Výboru pro odstranění diskriminace žen, zejména k těm, které, jak tady správně poznamenal pan zpravodaj, budí obavy. Podle bodu 11 a 12 výbor upozorňuje na fakt, že jeho předchozí doporučení stran posílení státní struktury nebylo Českou republikou dostatečně zohledněno. Současná institucionální struktura ČR podle výboru nedisponuje dostatečnými rozhodovacími pravomocemi, viditelnosti, ani lidskými a finančními zdroji, tak aby mohla účinně koordinovat snahy o urychlení implementace Úmluvy a podporu rovnosti žen a mužů ve všech sférách na úrovni národní, regionální i místní.

S touto výtkou ohledně nedostatečného institucionálního zajištění rovnosti žen a mužů si myslím, že nelze souhlasit. Domnívám se, že agenda je v české veřejné správě zajištěna institucionálně zcela dostatečně. Naopak bych mohla z vlastní zkušenosti diskutovat o nutné existenci Rady vlády pro rovnost žen a mužů, a naopak možná vzniku nebo založení Rady vlády pro rodinu jako orgánu, který by reagoval na problémy dnešní společnosti, mezi něž patří zcela nepochybně diskriminace rodin daleko více než diskriminace skupiny osob podle pohlaví.

K otázce institucionálního zajištění bych ještě dále chtěla připomenout, že snaha výboru udělovat doporučení o uspořádání vnitřní struktury ministerstev je z mého pohledu poněkud nešťastná.

Daná záležitost je přece plně v kompetenci české vlády, která vytváří strukturu ministerstev právě s ohledem na efektivitu veřejné správy. Výbor by se tedy měl především zaměřovat na výsledky, nikoliv na formu jejich prosazování, kterou by měl ponechat opravdu na zralé úvaze naší politické reprezentace.

Co se týče orgánů genderové rovnosti na regionální a místní úrovni, tak si myslím, že tady by asi bylo vhodné upozornit na to, že ČR už dávno není orgánem centralizovaným a že tedy má svoje místní a regionální samosprávy, které si tyto problematiky samy dokáží řídit.

Byla tady zmínka i ohledně tzv. stereotypů. Výbor ve svém dalším doporučení budícím obavy ve svých dvou bodech, konkrétně v bodu 13 a 14, vyslovuje svůj podíl nad setrváním hluboce zakořeněných tradičních stereotypů v chápání rolí a povinností žen a mužů v rodině a ve společnosti obecně, které se odrážejí ve výběru vzdělání u žen, v jejich pozici na trhu práce a v jejich nižší účasti v politickém a veřejném životě. Tato doporučení určitě vychází z bezpředmětné výhrady, která se obrací proti samotným základům právního státu. Nad přetrváním tradičních stereotypů můžeme vyslovovat svůj podiv, ale to je také vše, co veřejná správa s tím může dělat. Jednak je to veřejná správa, jednak je to trochu zarážející podiv výboru pro odstranění diskriminace žen.

Rozhodně nemůže, a neměl by být úkol státu, snažit se ovlivňovat lidskou mentalitu a život společnosti jako takové. Hovořila jsem o tom v úvodu. Stát, který se pasuje do role vychovatele a zdroje společenské morálky, je vždy a za všech okolností do určité míry státem totalitním.

Myslím si, že nemá právo zasahovat do určité autonomní sféry lidské svobody, zejména takové sféry jako je rodina, s výjimkou situací, kdy dochází k porušování zákona nebo dokonce chtít v této sféře v oblasti rodiny realizovat propagační osvětové kampaně, o nichž právě výbor v těchto doporučeních hovoří.

Je ještě možná dobré připomenout, že je s podivem, že výbor bere určitou jistotu v rozlišování toho, které stereotypy jsou přijatelné nebo nepřijatelné, protože v bodu 13 hovoří o setrvávání hluboce zakořeněných tradičních principů. Myslím si, že je dobré se i nad tím zamyslet.

Poslední doporučení, které bych ráda zmínila, že i ta věc, kterou zmiňoval pan senátor Škaloud. Jsou to požadavky výboru týkající se věci volebního zákona. Považuji je za velmi nekorektní, je to velmi citlivá záležitost. Myslím si, že úprava volebního systému je plně v kompetenci demokratické národní reprezentace. Pouze ta může podle svého nejlepšího svědomí měnit volební zákon a nesmí podléhat přitom vnějším nátlakům.

Právě naopak bych cítila zavádění jakýchkoli kvót určitým diskriminačním krokem, který v tomto systému nemá ospravedlnění.

Mohla bych hovořit o dalším, ale o tom se již zmiňovala jak kolegyně, tak i kolega. Na závěr svého vystoupení bych chtěla kolegům doporučit přijmout v dané věci navržené usnesení panem kolegou Škaloudem. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, paní kolegyně. Jako další je přihlášen pan kolega Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig: Vážené kolegyně a kolegové, mám jednu technickou připomínku. Slíbili jsme panu ministrovi dopravy, že jeho dva body projednáme před polední přestávkou – abyste počítali s tím, že se naše dopolední jednání ještě protáhne.

Budu se snažit být co nejstručnější. Vystupuji hlavně z toho důvodu, abych podpořil kolegu Škalouda, který si dal velkou práci s tím, aby zhodnotil celý materiál a navrhl alternativní usnesení, které odpovídá principu subsidiarity, o které často hovoříme, a který určuje, aby si každý stát legislativu, zejména co se týká volebních zákonů a dalších věcí, určil sám. Že výbor pro odstranění diskriminace žen je užitečný zejména v některých oblastech, kde jsou ženy skutečně diskriminovány, tomu věřím.

Máme přece ale antidiskriminační zákon v naší legislativě už dávno, od vzniku nového Československa. Vtělili jsme ho dokonce do nejvyššího zákona, do Ústavy. Máme Ústavou zajištěnu antidiskriminaci. Nechtěl bych se dožít toho, aby vznikl výbor pro odstranění pohlavního protekcionalismu.

To, o čem hovořila před chvílí kolegyně Müllerová, ve svém důsledku by vedlo – pokud bychom zavedli kvóty do našeho volebního systému nebo i jiné kvóty do čehokoli jiného – vedlo k vytváření nesmyslné pohlavní protekce. Je to diskriminace daleko horší. Nechtěl bych se dožít toho, aby se muži nebo ženy z toho důvodu, aby splnily nesmyslnou pohlavní kvótu, nechávali operovat na opačné pohlaví. Tyto absurdity bychom chtěli dopustit přijetím takovéto legislativy? To snad není možné. Naše legislativa je legislativou, která dokonce ústavně zaručuje antidiskriminaci. To je důležité tady připomenout.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego. Prosím pana senátora Mejstříka.

Senátor Martin Mejstřík: Budu polemizovat s návrhem kolegy Škalouda na doprovodné usnesení. Mám s tímto návrhem tento problém. S názorem pana kolegy nesouhlasím, jeho návrh se netýká podstaty věci, týká se pouze formální stránky. Rád bych zde zdůraznil, že výbor pro odstranění diskriminace žen při OSN nemá jiné pravomoce, než nám doporučoval. Tato zpráva není nic jiného než doporučení. Návrh, který nám předkládá pan kolega, protestuje, že nám tento výbor má něco určovat. Není to ale pravda, nic nám neurčuje.

Domnívám se, že usnesení tohoto druhu jsou důkazem našeho malého sebevědomí a jako takové je naprosto zbytečné. Naopak bych se zabýval, jako to dělala kolegyně Müllerová a další, obsahovou stránkou věci. To se mi zdá daleko důležitější. O obsahu nebudu diskutovat.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego. Do obecné rozpravy se přihlásil kolega Čáslava.

Senátor Pavel Čáslava: Pane předsedající, vzdávám se svého příspěvku, protože kolegyně Müllerová řekla vše, co bych jinými slovy řekl.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji. Paní kolegyně Venhodová.

Senátorka Alena Venhodová: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, paní ministryně, jen velmi krátce, protože to podstatné řekla kolegyně Müllerová a kolega Sefzig. Chtěla bych to podpořit, je to totéž, co jsem chtěla říci já. Podstatu problému musí řešit společenské podmínky a klima, které jsou ovšem obsaženy v jiných normách, nikoli v nějakém antidiskriminačním jednorázovém opatření, které používá prvků sociálního inženýrství na principu kvót nebo jiných limitů a bude zase uměle působit do vztahu ve společnosti.

Ten problém sám nevyřeší. Jinak bych chtěla říci k tomu, co zde řekl kolega Mejstřík, že forma určuje obsah, jako jsou to věci formální, ale obsah a dopad těchto návrhů výboru, které zde padají, jsou opravdu o obsahu, se kterým se my nemůžeme ztotožnit. A musím říci, že třeba poměr žen ve veřejných funkcích, zastoupení, a tlak při volebních procesech, je dán také tím, že se možná ženy necítí tak diskriminovány. Přece emancipace probíhá léta. Řekla bych, že po této stránce ČR patří k těm nejpokročilejším, nejvyspělejším i v rámci EU, kdy skutečně právo na práci a právo na sebeuplatnění v minulých letech popíráno nebylo. Chci jen říci, že obecně platí to, že jestliže je nějaký prvek diskriminován, tak protitlak a nespokojenost se projevuje do zvýšeného zájmu v té oblasti. To, že ženy vysoký zájem o zastoupení v nejvyšších funkcích nejeví, je otázka možná jejich rozhodnutí a také toho, že necítí potřebu po emancipaci, realizaci, a ty, které je cítí, tak ty přece mají možnost se uplatnit.

Koneckonců, důkazem toho je tady paní ministryně, paní kolegyně Gajdůšková, já a další kolegyně, které jsme se rozhodly a chceme se této oblasti věnovat. A jinak opravdu myslím, že je to jenom záležitost vnímání a rozhodnutí společnosti jako takové a my se musíme soustředit na práci na novém trestním řádu, na zavádění a dodržování legislativy, která má být smysluplná, na aplikaci rodinného práva, kde určování zastoupení např. návrhu jedné třetiny dětí v jeslích v rámci evropské rodinné politiky, my připadá také absurdní. To jsou prostě věci, o kterých si nemyslím, že jsou produktivní, a že bychom je měli aplikovat bezhlavě. Proto také podporuji návrh pana kolegy Škalouda. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně, teď je přihlášen pan kolega Škaloud a potom pan kolega Kubera.

Senátor Miroslav Škaloud: Já jsem přišel načíst návrh, ale ještě předtím potřebuji říci jednu nebo dvě věty. Znovu zdůrazňuji, že stejná odměna za stejnou práci je správný přístup. Uvedl jsem to ústně tady u pultíku, uvedl jsem to i v důvodové zprávě. To, co já zpochybňuji, je stejná odměna za práce počítačových inženýrů a psychologů. Takhle to lze interpretovat. Srovnat platové podmínky v ženských a mužských oblastech. To je naprosto jednoznačné. Takže k mému návrhu, zní následovně:

Senát

I. Oceňuje, že Výbor pro odstranění diskriminace žen (dále Výbor) vyslovil své uznání za přijetí řady zákonů a opatření směřujících k naplnění cílů Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen (dále Úmluva).

II. S politováním konstatuje, že se Závěrečné doporučení Výboru vyjadřuje k řadě otázek nespadajících do rámce vymezeného Úmluvou o odstranění všech forem diskriminace žen, přičemž zejména považuje za problematické, aby Výbor:

1. zasahoval do způsobu, jakým je v souladu s vnitrostátními ústavněprávními normami volena politická reprezentace do zastupitelských sborů smluvních stran Úmluvy (bod 19 a 20 Závěrečného doporučení).

2. požadoval vyrovnání platových rozdílů v tzv. „ženských“ a „mužských“ pracovních oblastech, (bod 26 Závěrečného doporučení).

3. určoval povahu nástrojů, kterými jsou cíle Úmluvy implementovány do právního řádu smluvních stran (bod 9 Závěrečného doporučení).

III. Pověřuje předsedu Senátu, aby s tímto usnesením seznámil vládu ČR a Výbor pro odstranění diskriminace žen – kontrolní orgán Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego, a prosím pana kolegu Kuberu, který je jako poslední přihlášený do naší obecné rozpravy.

Senátor Jaroslav Kubera: Já doufám, že jako poslední, nebudu toto celé číst, jenom úryvek, budu si to šetřit na antidiskriminační zákon.

„Ráčkující či koktající rozhlasoví moderátoři, obtloustlé a krátkonohé modelky, rachitičtí vzpěrači, dýchaviční a astmatičtí maratónci, novináři bez schopnosti zformulovat větu, simultánní tlumočníci bez talentu na jazyky, dyslektičtí učitelé češtiny – o jaké absurdní zemi to mluvíme? To jen trochu dříve a poněkud exponovaně kreslíme svět, do kterého nás za pár let může přivést stále sílící modla našeho věku, jíž říkejme kult ekvalismu či kult rovnosti.“

To je malý úryvek z článku Mojmíra Hampla, člena bankovní rady České národní banky, který je výborný a dlouhý a říkám, šetřím si ho na antidiskriminační zákon. Mne v poslední době zaujalo, že tenistky na Wimbledonu si vymohly stejné odměny jako muži. To byl hezký počin, podařil se, dostaly stejně, mělo to malý háček. Ženy hrají na dva vítězné sety a muži hrají na tři vítězné sety. Takže tady došlo k zjevné diskriminaci, protože muži museli odvést více práce, aby dostali stejnou odměnu. Říkám to proto, abych poukázal na absurditu toho, do čeho se řítíme, to, co možné vůbec není, kdybychom se zbláznili, tak my vám dítě neporodíme. I když možná…, ale rozhodně se na tom nemůžete usnést. Možná se nám to jednou podaří.

Opravdu už to uráží schopné ženy, které nepotřebují žádné kvóty a tady byly ty příklady uvedeny, a pokud se objevuje v tisku tvrzení, že potřebujeme prezidentku – ženu, ať paní senátorka Gajdůšková jde do toho. Možná, že ji zvolíme, možná, že ne, ale aby to bylo nařízené, že jedno volební období to bude muž a druhé volební období to bude žena a potom zase muž, to je přece absurdní. Zkuste si představit ta procenta, vy starší si vzpomeňte, když jsme v parlamentu museli mít 30 % dojiček, 20 % dělníků, 5 % učitelů, už si nepamatuji, jak ty kvóty byly – k čemu to vedlo, absolutně k ničemu. Svět se také může řídit přirozeností. Takže já opakuji, to usnesení je přijatelné a je to zase jenom výsledek někoho, kdo se chce zviditelnit a řítit se někam.

My máme takovou žlutou příručku na radnici, které vypracovaly naše genderistky, že máme zkoumat i počet cestujících v autobusech, aby byla přesně polovina žen a polovina mužů. Úplně vážně. Že máme přehodnotit městské dotace, aby ženské a mužské oddíly dostávaly stejně. My tam ale zrovna ženský oddíl fotbalistek nemáme. A nakonec, proč by měly být ženské a mužské? Proč by fotbal nemohli hrát ženy a muži dohromady? Hokej to samé. Vždyť to je diskriminace. Takže když budete chtít, tak najdete diskriminaci všude a nikdy ji žádnými kvótami neodstraníte.

Ostatně proč je tady diskriminace, že do Senátu mohou být voleny jenom ženy nad čtyřicet let? Jak by to tady oživila pětadvacetiletá děvčata, kdyby tady mohla, a také by si mohla hájit tu svoji mladou skupinu nekonzervativní. A není tomu tak. A vadí to někomu - kromě mne? Nevadí. Ale vážně. Prostě tudy cesta nevede a ty konce bývají – druhý příběh s opalovacími krémy, zdánlivě nesouvisející věc. Kdosi šílený vymyslel to, co už konečně víme, že faktor tři je menší než faktor dvanáct, tak teď to tam bude jinak, abychom už vůbec nevěděli, kterým krémem se máme namazat. Včera britský poslanec, široce publikováno, konstrukční rychlost automobilů 162 km. Dokonce další návrh je 30 km v obci. A to vypadá jako šílené návrhy, které nikdy nemohou projít, ale právě ty nejsilnější návrhy většinou projdou. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego, rozpoutala se další diskuse, kolega Pospíšil, kolegyně Gajdůšková. Upozorňuji, že čeká pan ministr dopravy a že teprve potom bude vyhlášena polední přestávka.

Senátor Jiří Pospíšil: Já se domnívám, že když jde o tak důležité věci, tak prostě počká.

Ale já jsem chtěl jenom jednu krátkou věc, výbor je znepokojen, tady čtu, odkladem přijetí návrhu volebního zákona, který předpokládá minimálně 30 % zástupců každého pohlaví. Ono totiž v češtině, kde máme vlastně duál, tzn., že je jich více než dvě, já myslím, že by se měl používat termín obou pohlaví.

Senátorka Alena Gajdůšková:Vážená paní ministryně, pane předsedající, kolegyně a kolegové, já jsem říkala, že se nebudu vyjadřovat ke kvótám, k zastoupení žen ve volbách, protože to je skutečně při tom, když v orgánech rozhodují muži, záležitost mužů. Ale ráda bych upozornila na ty obecně přijímané omyly, bohužel znějící i z úst některých žen, že když žena chce, tak může, že je to jenom na ní a to tvrzení, že kvóty nejsou účinné a jsou naprosto zbytečné, dokonce diskriminující.

Jeden argument už jsem řekla, o 30 procentech v jakékoli skupině, která způsobí to, že ta skupina rozhoduje, jako kdyby tam obě dvě pohlaví byla zastoupena rovnoměrně. To si myslím, že je docela důležité.

Druhá věc je, že kvóty jsou – jak se ukazuje z analýz, které prováděla Rada Evropy – skutečně nejefektivnějším způsobem, jak procento zastoupení v rozhodovacích orgánech změnit. Já jsem hluboce přesvědčena o tom, že dřív nebo později bychom se samozřejmě dopracovali k vyváženosti, protože příroda prostě spěje k harmonii, ale aby to šlo rychleji, tak prvky pozitivní diskriminace, takzvané kvóty, jako přechodné období jsou skutečně nejefektivnějším nástrojem, jak ukazují analýzy všech možností, všech prostředků, které kdy ty které země zavedly.

A já si dovolím citovat v této chvíli z materiálu, který jsem si táhla ze stránek ministerstva práce a sociálních věcí. Budu tím argumentovat svoji jednu hypotézu, že být v této chvíli mladým, zdravým, bohatým mužem do 35 let, což je jediná sociální skupina, která se skutečně nepotkala s žádnou formou diskriminace, tak se budu hodně snažit, abych měla zakotveny v mezinárodních úmluvách, jako je třeba tato, ale i v národní legislativě, taková opatření, která by diskriminaci odstraňovala, respektive nepřipouštěla. Takže když dovolíte, budu chviličku číst:

Feministické hnutí od 70. let usiluje o odstranění všech forem diskriminace žen. Což znamená, že vznikla i studia zabývající se touto problematikou a samozřejmě zrcadlově studia, která se zabývala ženami, se zabývají také postavením mužů. A objevuje se ve vědě, sociologii a dalších termín „nové mužství“. A teď už skutečně cituji:

Nové mužství polemizuje s pojetím muže jako řídícího principu. Mužská studia přinesla zjištění, že hierarchie pohlaví se obrátila proti mužům samotným. Neustálý požadavek vysokého výkonu úspěšnosti vůdčí role totiž způsobuje stress, agresivitu, neuspokojenost. Muži se až čtyřikrát častěji než ženy stávají oběťmi násilí jiných mužů i sebepoškozování. Petr Döge upozorňuje na škodlivost nadřazování mužské racionality nad zdánlivě typicky ženskou emocionalitou. Mužům je přiznávána jen určitá výseč emocionálního spektra, je jim upírána empatie. Za to se pěstují pocity dominance a soutěživosti, které jsou živnou půdou pro machismus, sexismus a rasismus. V souvislosti s rostoucí podporou žen v dřívějších mužských doménách upozorňuje Döge na nedostatek tolerance mužů v typicky ženských činnostech. Současné mužství je tedy definováno požadavky trhu na úkor kvality života mužů. Pan Döge doporučuje vytvořit rámec pro přestavbu pracovních struktur a prosazení původně ženských hodnot v souladu člověka s přírodou, nahrazení dominance spoluprací, harmonizací duševního a fyzického světa.

Myslím si, že by bylo skutečně dobré se o věcech bavit v souvislostech a s představou budoucího vývoje. Znovu říkám to, co už jsem zde jednou řekla: Postoj společnosti k mužům a ženám, postoj společnosti k těm, kteří jsou oběťmi diskriminace, kteří mohou být diskriminováni, jako nejrůznější handicapované skupiny, a to samozřejmě nemusí být jenom ženy, i když v této chvíli projednáváme Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen, je skutečnou známkou kvality společnosti.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Jako poslední je přihlášen pan kolega Pospíšil.

Senátor Jiří Pospíšil: Nezlobte se, já musím ještě jednou reagovat na tu debatu z hlediska svého oboru, dlouhou dobu jsem byl psychologem a dokonce se dá říci, že snad ještě jsem psychologem na minimální úvazek. To jsou přece odborné práce, které jsou abstraktní a vydělují abstraktní skupiny, které ve skutečnosti vůbec neexistují. Nic takového, jako sociální skupina 35letých mužů neexistuje, pokud to není přechodná skupina, která vznikala odpočinkovým způsobem, třeba v hospodě. Ve skutečnosti prostě neexistuje svět mužů a svět žen, to jsou teoretické konstrukce, které různí autoři převážně odborně takových těch zajímavých knih vytvářejí. Ale ve skutečnosti je to tak, že v této společnosti existují skupiny, ve kterých žijí společně – daleko základnější skupinou je skupina třeba rodina, kde žijí obě pohlaví dohromady, mají společné problémy, společné trápení, musí nějakým způsobem spolu vycházet neustále, a nic takového, jako muži ve společnosti a ženy ve společnosti neexistuje. Ano, jsou chvíle, kdy se některé skupiny scházejí, co já vím, v kavárně spíš nějaké skupinky žen, ale to nejsou přece formalizované skupiny a nedá se o nich mluvit, jako že to jsou společenské síly. Rodina je daleko silnější skupina, obec je daleko silnější, a žijeme prostě společně. Aspoň většina z nás.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Paní kolegyně Paukrtová se přihlásila do rozpravy.

Senátorka Soňa Paukrtová: Paní ministryně, pane předsedající, já se moc omlouvám. Já vím, že jsme v časové tísni. Já se to pokusím zkrátit. Já jsem původně opravdu vůbec nechtěla vystupovat. Chci říci dvě věci.

Zaprvé: Já nejsem vůbec příznivcem kvót ve volebních zákonech. Já totiž přesně vím, jak to dopadlo ve Francii, kde ty kvóty byly nařízeny, kde 50 % žen muselo být na všech kandidátkách, a v roce 2000 jsem měla možnost se setkat s Francouzkami, které jásaly, že se jim to podařilo prosadit. A když jsem o pár let později byla ve Francii a ptala se, jak to dopadlo, tak mi bylo řečeno, že levicové strany to dodržují, pravicové strany platí pokuty. Takže já si od toho moc neslibuji.

Ale přesto si myslím, že říkat, že nemáme před sebou práci na odstranění diskriminace žen, nelze, že to tak není. Já si myslím, že existuje zaprvé skrytá diskriminace, a to, co mně se jeví jako obzvlášť závažné, je skutečnost, že v současné době třeba podnikatelská veřejnost nezaměstná mladou ženu, nebo s velkými rozpaky, má velké problémy zaměstnávat matky malých dětí, a pokud ta matka malých dětí do práce nastoupí, tak má velké problémy s ošetřováním toho dítěte.

Čili já si myslím, že jednou z cest, jak k tomuto napomoci, je například daňově zvýhodnit podnikatele, kteří budou zaměstnávat matky dětí například do šesti let. Já si myslím, že v této rovině by bylo rozumné se o tom bavit a nemyslím si, že by kvóty to vyřešily. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Paní kolegyně Paukrtová je poslední přihlášenou do obecné rozpravy. Obecnou rozpravu končím a prosím paní ministryni, aby se vyjádřila k proběhlé rozpravě.

Ministryně vlády ČR pro lidská práva a národnostní menšiny Džamila Stehlíková: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážení přítomní, velice si vážím té kvalitní a hloubkové debaty, kterou jsem ani neočekávala, a musím říci, že jsem dnes poprvé v horní komoře a rozdíl se pozná i podle toho, že tady debata je věcnější, hlubší a jde k jádru věci. Bohužel, nemám časový prostor reagovat na každý projev, nicméně se domnívám, že se shodneme na tom, že je stále zapotřebí hledat rovnováhu mezi obecnými hodnotami rovných příležitostí pro ženy, pozor, mluvím o rovných příležitostech, jedná se o rovnost šancí, nikoliv o rovnost výsledků, to je rozdíl, na jedné straně, a na druhé straně mezi kulturními hodnotami, které ve zprávě jsou pojmenovány stereotypem. Nejsou to stereotypy, jsou to kulturní vzory, které musíme respektovat a které při nejlepší vůli často nemůžeme ovlivnit, ruku na srdce. I když si představím, že centralisticky nařídíme jakási opatření, která by měla mít za cíl ovlivnit nějaké vžité zakořeněné rodinné stereotypy. Nemyslím si, že jer to možné, to sociální inženýrství možné není.

Nicméně beru debatu jako podnět pro sebe, pro to, že stále musíme hledat harmonii mezi muži a ženami, a taky budeme informovat výbor, že nejenom vláda ČR, ale i Senát PČR věnoval této debatě značnou pozornost a takto se zapojil do dialogu mezi výborem OSN a českou veřejností, protože podstata tohoto dokumentu komunikačního charakteru je právě dialog, a jsem ráda, že i výbor dostane od Senátu zpětnou vazbu, ať už to usnesení, které přijmete, bude jakékoliv. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní ministryně. Prosím pana zpravodaje o závěrečné vystoupení.

Senátor Pavel Čáslava: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, kolegové a kolegyně, já si dovolím nehodnotit debatu, která byla opravdu velmi rozsáhlá, jenom připomenu, že v ní vystoupilo 9 senátorek a senátorů, někteří dvakrát, paní kolegyně Gajdůšková, pan kolega Škaloud, pan kolega Pospíšil. Pojďme, jestli pan předsedající dovolí, přestoupit k hlasování.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Dobře. Prosím, pane zpravodaji, doporučte nám způsob hlasování.

Senátor Pavel Čáslava: Na prvním místě bychom hlasovali o usnesení: Senát Parlamentu ČR bere na vědomí závěrečná doporučení Výboru pro odstranění diskriminace žen, kontrolního orgánu Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen. Následně bychom hlasovali o doprovodném usnesení, které navrhoval kolega Škaloud.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Víme všichni, o čem hlasujeme. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s usnesením, tak jak nám bylo předloženo výborem? Hlasování č. 27, registrováno 53, pro 47, návrh byl schválen.

A teď budeme hlasovat, pane zpravodaji, o doprovodném usnesení kolegy Škalouda. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem? Kdo je proti tomuto návrhu? Hlasování č. 28, registrováno 53, pro 36, návrh byl schválen.

Děkuji, paní ministryně. Paní ministryně, já se omlouvám, ale vzhledem k tomu, že je půl druhé, pan ministr Řebíček souhlasí s tím, že bude pokračovat v bodech až po naší přestávce, tak bych vás chtěl poprosit, jestli byste mohla také přijít až po polední přestávce, protože pokud bude diskuse podobná té dnešní – paní předsedkyně Palečková se přimlouvá za to, abychom dokončili body paní ministryně Stehlíkové. Dobře, takže dávám na doporučení paní předsedkyně výboru, a budeme pokračovat posledním bodem, který nám bude předkládat paní ministryně Stehlíková.

Závěrečná doporučení Výboru pro práva dítěte – kontrolního orgánu

Úmluvy o právech dítěte – ke Zprávě České republiky

o plnění Opčního protokolu k Úmluvě o právech dítěte

o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů

Senátní tisk č. 32. Paní ministryně, máte slovo.

Ministryně vlády ČR pro lidská práva a národnostní menšiny Džamila Stehlíková: Vážené paní senátorky, páni senátoři, já to trochu zkrátím, protože poznámky obecné povahy jsem už uvedla při minulém projednávání, při projednávání minulého bodu. Jedná se o to, že Česká republika přistoupila a podepsala opční protokol k Úmluvě o právech dítěte, stalo se to v roce 2000. S protokolem vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky jej ratifikoval. Následně jsme předložili v roce 2005 závěrečnou zprávu, kterou výbor pro práva dítěte projednal 17. května 2006 bez účasti České republiky, bez účasti delegace, a schválil závěrečná doporučení, která vám teď předkládám k informaci.

Celkem 12 doporučení směruje do různých oblastí, např. výchova, vzdělávání, sociální a zdravotní péče o dítě, v oblasti legislativní a trestně právní, např. výboru doporučuje zajistit příslušné finanční a lidské zdroje pro plnou realizaci protokolu včetně zdrojů na fyzické a duševní zotavení a sociální neintegraci dětí, které byly vtaženy do konfliktu. Jedná se pochopitelně o děti, které se dostávají na území České republiky jako žadatelé o azyl či jinou formu mezinárodní ochrany.

Výbor doporučuje také přesněji regulovat a definovat postihy za zapojování dětí do ozbrojených konfliktů, což rovněž není problematika České republiky, ale nás se např. týká, aby osoby mladší 18 let, které navštěvují vojenské a policejní školy získaly odpovídající znalosti o způsobech chování v souladu s úmluvou o právech dítěte.

V závěru výbor požaduje, aby informace o plnění protokolu byly zahrnuty do třetí a čtvrté periodické zprávy o naplňování úmluvy o právech dítěte, kterou má Česká republika předložit do 30. 6. 2008. Vláda projednala doporučení výboru na své schůzi 5. února 2007 a doporučila členům vlády, aby při své činnosti k doporučením přihlíželi. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní ministryně. Vážení kolegové, prosím o klid. Návrh projednal Výbor pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, který přijal usnesení pod č. 32/2. Zpravodajem výboru byl určen pan kolega Zdeněk Janalík a garančním výborem je Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Tento výbor přijal usnesení pod č. 32/1. Zpravodajkou výboru je paní předsedkyně Alena Palečková. Prosím, paní předsedkyně, máte slovo.

Senátorka Alena Palečková: Vážený pane předsedající, paní ministryně, kolegyně a kolegové, doufám, že tím, že jsem přispěla k tomu, že tento bod bude doprojednán před přestávkou, jsem nerozpoutala takovou rozsáhlou debatu, jako byla k předchozímu bodu, ale věřím, že ne, že tento bod není zdaleka tak kontroverzní.

Obecný úvod přednesla paní ministryně. Náš výbor projednával tento materiál na své 7. schůzi dne 10. května 2007. A v podstatě jsme akceptovali doporučení uvedená v předloženém materiálu.

V diskusi byla diskutována jenom některá doporučení nebo některé body z tohoto materiálu. A já se zmíním pravděpodobně o dvou. Jeden z nich se týká doporučení, aby smluvní strana přehodnotila svou legislativu z hlediska zrušení obchodu s ručními a lehkými zbraněmi se zeměmi, ve kterých se obyvatelstvo mladší 18 let přímo účastní konfliktů jako členové ozbrojených sil států či ozbrojených skupin, atd. atd.

Nevím přesně, jestli naše legislativa něco takového upravuje, ale v každém případě obchodování se zbraněmi by mělo podléhat takovéto kontrole.

Druhá věc, která mě zaujala a o které jsme krátce diskutovali na našem výboru, je záležitost, která je pod bodem 2 nazvaným „Odvod dětí“. A tam je konstatováno, že u nás výbor zaregistroval, že značné množství dětí navštěvuje střední vojenské či policejní školy a upozorňuje na nedostatek informací ohledně mechanismů pro podávání stížností, které mají děti navštěvující vojenské a policejní školy k dispozici.

Mne osobně zaujalo konstatování značného množství dětí a vyvolává to u mě otázku, jakým způsobem je tedy vojenské školství organizováno v ostatních demokratických zemích. My víme, že u nás mají vojenské střední školy dlouhou tradici, tím dlouhou myslím už tradici prvorepublikovou. Nicméně otázka, zda by specializace k vojenství či k policejní práci skutečně měla býti činěna až po 18. roce věku, po nějakém všeobecném vzdělání, a nabízí se tady úvaha, zda tímto způsobem v budoucnosti nevést školství v této oblasti.

To byly dvě věci, které jsme diskutovali.

Pak tam pozornost ještě zasluhuje oblast, která se týká migrantů, tedy zejména dětí, které přicházejí jako uprchlíci na naše území.

Výbor po diskusi o těchto tématech přijal usnesení, ve kterém po odůvodnění zástupkyně předkladatele, ministryně vlády ČR MUDr. Džamily Stehlíkové a zpravodajské zprávě senátorky Aleny Palečkové a po rozpravě doporučuje Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí závěrečná doporučení Výboru pro práva dítěte ke Zprávě České republiky o plnění Opčního protokolu k Úmluvě o právech dítěte o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů a určuje zpravodajem výboru pro projednání senátního tisku č. 32 na schůzi Senátu senátorku Alenu Palečkovou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně. Pane senátore Janalíku, přejete si jako zpravodaj výboru vystoupit? Nepřejete, děkuji.

Kolegyně a kolegové, otevírám obecnou rozpravu k tomuto tématu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, to znamená, že rozpravu končím a budeme hlasovat o návrhu, tak jak nám jej předložila paní kolegyně Palečková, tzn. vzít zprávu na vědomí.

Kolegyně a kolegové, hlasujeme o tom, zda vezmeme na vědomí závěrečné doporučení Výboru pro práva dítěte.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem? Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování č. 29, registrováno 48, kvórum 25, pro 39, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji, paní ministryně.

Kolegyně a kolegové, ještě než vyhlásím polední přestávku, ještě jednu formální záležitost, úpravu našeho pořadu.

Doporučuji, abychom hlasovali o tom, že schválené body programu, které má předložit pan ministr Vondra, to bylo po 15.00 hodině, budou předloženy až po projednání bodů, které bude předkládat pan ministr Aleš Řebíček.

Kdo souhlasí s tímto návrhem? Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování č. 30, registrováno 47, kvórum 24, pro 40, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Vyhlašuji polední přestávku do 14.45 hodin.

(Jednáno přerušeno ve 13.38 hodin.)

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Skončila naše polední přestávka a zahajujeme další jednání bodem, který je

Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu –

Výsledky přezkumu strategie Společenství na snižování emisí CO2

z osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel

Jedná se o senátní tisk K 019/06. Stanovisko vlády nám bylo rozdáno jako senátní tisk K 19/06/01. S tímto materiálem nás seznámí pan ministr obchodu a průmyslu Martin Říman. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr průmysl a obchodu ČR Martin Říman: Pane předsedající, dámy a pánové. Budu velmi stručný, pokud jde o komentáře a stanoviska dokumentu Evropské komise týkající se výsledku přezkumu strategie společnosti na snižování emisí CO2 z osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel.

Dosud mezi Evropskou komisí a výrobci automobilů je uzavřena dobrovolná dohoda na snížení emisí CO2u nových vozů na hranici 140 g/km od r. 2008. Evropská komise nicméně zpochybnila dodržení této dohody na konci r. 2006, dá se říci, že to nedoložila, ale navrhla legislativní rámec do poloviny r. 2008, který by ukládal automobilkám snížit emise na 120 g CO2na km. Tento návrh byl podroben jednání jednotlivých členských zemí. V České republice byly na tuto problematiku ve vládě různé názory – ve výboru pro EU. Konečná pozice byla projednána a odsouhlasena až na úrovni vlády. V květnu byl tento bod zařazen na jednání Rady ministrů pro konkurenceschopnost a následně na Radu ministrů životního prostředí i na Evropskou radu, kde bylo dohodnuto, že celkový cíl 120 gramů do r. 2012 platí, ale nebude – to je pro nás důležité, a to jsme prosazovali ve svém stanovisku – platit plošně, ale bude se lišit pro jednotlivé země, výrobce i kategorie vozů, protože je rozdíl mezi Fiatem Punto a např. Škodou Superb.

S tímto stanoviskem jsme jako Česká republika poměrně spokojeni. Nyní probíhají a budou probíhat jednání na úrovni jak komise, tak členských států, jak toto pravidlo, které bylo politicky dohodnuto, technicky naplnit, jaké třídy automobilů, jaké hodnoty emisí apod.

Přečetl jsem si usnesení všech výborů, která se k tomu vyjadřovala a osobně nemám vůči usnesení jednotlivých výborů žádnou námitku. Stanoviska výborů podporují stanovisko vlády. Za to bych chtěl poděkovat.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Posaďte se ke stolku. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Má usnesení, které máme jako tisk K 19/06/02. Zpravodajem je pan senátor Eduard Matykiewicz, který má nyní slovo.

Senátor Eduard Matykiewicz: Pane předsedo, pane ministře, vážené paní senátorky a senátoři, Evropská komise v předkládaném sdělení v senátním tisku K 019/06 navrhuje novou revidovanou strategii pro snižování emisí CO2osobních a lehkých užitných automobilů. Navazuje tak tematicky na nedávný přezkum energetické politiky EU, tzv. energetického balíčku z 10. 1. 2007 a na loňský přezkum Bílé knihy o dopravě. Tento přezkum považuje za prioritu tzv. udržitelné mobility, která si klade mimo jiné za cíl snížit environmentální dopady odvětví dopravy. Komise je vedena především snahou zastávat vedoucí roli v boji proti klimatickým změnám a zároveň snižovat svou závislost na dovozu ropy a ropných produktů a omezovat znečišťování ovzduší. Proto je nyní předkládán návrh na novou strategii přístupu k otázce emisí CO2, který by více zapojil automobilový průmysl do řešení těchto problémů.

Silniční doprava je druhým největším zdrojem emisí v celé EU. V současné době sice platí dobrovolné dohody mezi evropskými, japonskými a korejskými výrobci aut o snížení emisí CO2, které však podle Komise nevedou k dosažení ambiciózních cílů na snížení průměrných emisí z nových aut, jak bylo řečeno panem ministrem na 120 g/km.

Komise předkládá sdělení, ve kterém nastiňuje chystané kroky, směřující k dosažení uvedené hodnoty. Pod tlakem automobilek nakonec komise upravila svůj původní záměr do kompromisnějších podob, kdy bylo úkolem výrobců do roku 2012 snížit limity emisí na 130 gramů na kilometr, dalších 10 g na kilometr by bylo dosaženo komplementárními opatřeními, např. stanovením minimálního valivého odporu pneumatik, zvýšení používání biopaliv, zavedení monitorovacích systémů tlaku pneumatik apod.

Vážené kolegyně a kolegové, sdělení komise rady a Evropského parlamentu na snížení emisí CO2v osobních automobilech je dokumentem nelegislativní povahy, dokumentem informačního charakteru. Sdělení není v rozporu s principem subsidiarity. VEU sdělení projednal na své 15. schůzi konané 27. června a po úvodní informaci Tomáše Hünera, náměstka ministra průmyslu a obchodu a mé zpravodajské zprávě, po rozpravě přijal ke sdělení komise rady a Evropského parlamentu výsledky přezkumu strategie společenství a na snižování emisí CO2v osobních automobilech a lehkých užitkových vozidlech doporučení, které je přílohou tohoto usnesení.

Doporučuje Senátu PČR, aby se ke sdělení komise rady a Evropského parlamentu, výsledku přezkumu strategie společnosti na snižování emisí CO2 z osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem. Určil mne jako zpravodaje pro jednání schůze Senátu a pověřil předsedu klubu, senátora Luďka Sefziga, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

O stanovisko k tomuto sdělení požádal výbor pro záležitosti EU výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu a výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Vycházejíce z jejich přijatých stanovisek a vlastních záměrů  VEU doporučuje k vyjádření Senátu Parlamentu ČR ke sdělení komise radě Evropského parlamentu výsledky průzkumu strategie společenství na snižování CO2 z osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel následující návrh.

Senát PČR za prvé konstatuje, že objem emisí CO2z automobilové dopravy je závažným světovým problémem a jeho snižování je důležitým cílem Evropského společenství, na jehož dosažení se ČR musí podílet.

Za druhé podporuje snižování emisí CO2automobilové dopravy primárně formou autoregulace. Doporučuje, aby vláda při dalších jednáních efektivně uplatňovala integrovaný přístup k realizaci cílů vyjádřených ze sdělení komise radě a Evropskému parlamentu. Doporučuje vládě požadovat na Evropské komisi prověření ekonomických dopadů navrhovaného cíle snížení emisí CO2z automobilové dopravy, žádá vládu, aby maximálně urychlila vypracování dopadové studie navrhovaných opatření pro ČR.

Podporuje pozici vlády za podmínky ekonomicky realizovatelných navrhovaných opatření a žádá vládu, aby informovala o tom, jakým způsobem toto stanovisko zohledňuje a o dalších projednáváních. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego, posaďte se ke stolku zpravodajů. Jak už jste zmínil, o stanovisko váš výbor požádal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu, životní prostředí, ten má zpravodaje pana senátora Karla Šebka a já se ptám, zda chce vystoupit, zvedá se, takže máte slovo, pane kolego. Předtím se zeptám ještě kolegy Nedomy z druhého výboru, jestli chce vystoupit. Ten ne, dobře.

Senátor Karel Šebek: Vážený pane ministře, pane předsedo, já bych jen konstatoval, že stanovisko výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí bylo zapracováno do výsledného stanoviska zpravodaje výboru pro záležitosti EU, takže více bych k tomu nedodával. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobře, děkuji. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí kolega Mejstřík, máte slovo.

Senátor Martin Mejstřík: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, vážení přátelé. Tato schůze se koná, jak je možné zjistit, když vyjdeme z této klimatizované místnosti uprostřed vlny veder, jaká naše republika i Evropa už dlouho nezažila. Takže si vychutnáváme naplno klimatické změny. Jak jsem zde konstatoval ne tak zcela dávno, dle odborníků, vědců z celého světa máme přibližně deset let na to, abychom jednali a se změnami klimatu začali něco dělat dříve, než bude pozdě. Silniční doprava je druhým, největším zdrojem emisí CO2. Hlavním původcem skleníkového efektu. Takže je třeba jasně a razantně snížit emise oxidu uhličitého v dopravě. Evropská rada, a v ní zasedají představitelé všech vlád, tedy i naší vlády, jednomyslně potvrdila, že bychom měli dosáhnout úrovně emisí CO2na úrovni 140 gramů na kilometr v letech 2008 až 2009 a 120 gramů na kilometr v roce 2012. Evropský parlament tyto cíle nejen plně podporuje, ale dokonce žádá mnohem přísnější limity.

Jak jistě víte, EU to napřed zkoušela po dobrém. V průběhu devadesátých let uzavřela dobrovolné dohody s asociacemi korejských, japonských a evropských výrobců automobilů a tyto dohody se týkaly snížení emisí CO2. Tak, jak EU předpokládala, že by se snižovat měly. Avšak tato cesta se projevila jako naprosto neúčinná. Nefunguje. A proto nám EK píše: Nebudou-li přijata dodatečná opatření, nepodaří se v horizontu do roku 2012 splnit cílovou hodnotu EU s CO2na kilometr. Vzhledem k tomu, že dobrovolná dohoda nebyla úspěšná, považuje komise za nezbytné zaujmout legislativní přístup. To je citace. A v citaci pokračuji dále: Komise nejpozději do poloviny roku 2008 navrhne legislativní rámec pro dosažení cíle EU ve výši 120 gramů, přičemž se zaměří na závazné snížení emisí CO2na 130 gramů CO2 na kilometr prostřednictvím pokroku v oblasti technologií vozidel a na další snížení o 10 gramů CO2na kilometr na základě jiných technických zlepšení a zvýšeného používání biopaliv. Konec citace.

Už i toto znění je kompromis. Výsledkem silného lobbingu automobilek. Vážené dámy a pánové, občané, nejenom my, ale všichni občané této země kolabují z horka, kolabují děti, kolabují lidé v Evropě, prostě svět se otepluje. Jde o zdraví a o život. (Smích v sále.)

Musíme zvážit, zdali chceme chránit zdraví, zdali chceme chránit nejen naše životy, ale zejména životy našich dětí a dalších generací. Takže já se domnívám, že se na nás všichni dívají, samozřejmě my určujeme směr, my, tento zákonodárný sbor určuje, kudy naše země půjde a jak se k tomuto problému postavíme. Můžeme se tvářit, že se nic neděje a je to také postoj. Já jsem ovšem očekával jiný postoj tohoto sboru. Nicméně co zjišťujeme? Zjišťujeme, že všechny zúčastněné výbory sice konstatují, že objem emisí CO2z automobilové dopravy je „závažným světovým problémem“, to se tak sluší říkat.

Ale na druhé straně dva výbory – a teď budu citovat výbor pro záležitosti Evropské unie, který říká, že podporuje snižování emisí CO2v automobilové dopravě, primárně tvorbu autoregulace. Dále jiný výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu podporuje také snižování emisí CO2v automobilové dopravě, ovšem opět primárně formou autoregulace. Prosím vás pěkně, dámy a pánové, co to je autoregulace? Mně se zdá, jestli se vás mohu dotázat, tedy členů těchto výborů, jak jste dospěli k tomuto termínu a co znamená tento termín? Všichni jsme sdělení evropské komise dostali jako senátní tisk K 09/06. V celém tisku jsem se o žádné autoregulaci nedočetl, ani písmenko, ani zmínka.

A že by výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí konal jaksi odvážněji? Ovšem, že ne. Ten doporučuje vyjádřit souhlas s pozicí vlády a vláda – ta souhlasí se stanovením závazného limitu 120 gramů na kilometr až v situaci – cituji: kdy by stávající dobrovolné dohody byly v roce 2009 vyhodnoceny jako neúčinné. Proboha, vždyť právě proto, že komise zjistila, že jsou neúčinné, tak po nás chce další kroky. A to legislativní kroky. Proč tedy naše vláda chce čekat další dva roky? Komise řekla: Dohoda nefunguje.

Dámy a pánové. Můžete mi vysvětlit – a znovu se vracím k té autoregulaci – co to je, proč se domníváte, že tato imaginární autoregulace bude lépe fungovat než dohody? Otazník. Navíc všechny výbory mají k těmto požadavkům jak jinak, výhrady a podmínky, je samozřejmě potřeba požadovat na vládě a evropské komisi prověření ekonomických dopadů snižování emisí z aut, vypracování studií, atd., atd.

Vážené kolegyně a kolegové. Já se domnívám a už jsem to zde říkal jednou, že Česká republika namísto toho, aby měla ambici se stát tím, kdo určuje směr v tom pozitivním směru, tak ukazuje opět jenom svoji malost, svůj nedostatek vize, neschopnost podpořit společný cíl, který přesahuje hranice našeho malého českého rybníčka. Opět je třeba ukázat, že my v České republice žijeme na jakémsi ostrově uprostřed Evropy, kde neplatí selský rozum, neplatí klimatické změny, kde my prostě tomu rozumíme lépe, než celá Evropa, celý svět, kde máme na všechno svůj vlastní, jakkoliv komplikovaný a vágní, nicméně vlastní recept. Takže, já už končím tuto svou řeč. Nesouhlasím ani s jedním z návrhů, ani s jedním výborem a předložím vám, bude-li puštěno toto projednávání do podrobného čtení, tak bych vám předložil pozměňovací návrh k návrhu usnesení výboru pro záležitosti EU, kde bych si dovolil změnit bod II a případně zrušil i bod 5. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, slovo má pan senátor Bedřich Moldan.

Senátor Bedřich Moldan: Vážený pane ministře, vážený pane předsedo, vážené senátorky a senátoři. Je velmi pravděpodobné, že současná vlna veder má dosti úzkou souvislost s celkově probíhající globální změnou klimatu, která opravdu obsahuje jako závažný prvek oteplování a rovněž mimo prakticky veškerou rozumnou pochybnost je, že se na globální změně klimatu podílí významnou a pravděpodobně nejvýznamnější měrou oxid uhličitý, který vzniká spalováním fosilních paliv, to znamená také z automobilů. V současné době doprava není dominantním zdrojem emisí skleníkových plynů, v České republice už vůbec ne. U nás je daleko nejdůležitějším zdrojem energetika, která je pořád, jak víme především na bázi uhlí. To ovšem neznamená, že emise z automobilů nejsou významným zdrojem, jsou významným zdrojem. U té dopravy obecně a u automobilové dopravy zvlášť platí snad jako v jediném významném sektoru hospodářském bohužel stále to, že emise, a tím i zátěž prostředí roste ve skutečnosti rychleji, než roste hrubý domácí produkt, takže tady nedochází pořád ještě k tomu oddělení křivek zátěže prostředí a křivek růstu hospodářského výkonu. Takže z tohoto hlediska je naprosto zřejmé, že snaha limitovat a omezit emise skleníkových plynů z dopravy, konkrétně v tomto případě z automobilů je správná a legitimní a je třeba ji podporovat. Otázka ovšem zní, jestli tento způsob je rozumný a jediný možný. Těch způsobů je samozřejmě celá řada. Když se podíváme na návrhy, které pracovní skupina č. 3 z mezivládního panelu pro změnu klimatu doporučuje, tak tam například pokud se týká dopravy, je řada doporučení, týkajících se určitého managementu, poptávky po dopravě apod. Takže jenom snížení emisí tím, že se uvalí takovéto limity na automobily, samozřejmě nemůže stačit.

Nechci říci, že to je nerozumné, je to samozřejmě rozumné, je třeba to podporovat. Já jsem přesvědčen, že stanovisko naší vlády, které bylo podpořeno při jednání několika výborů, vcelku rozumně reflektuje pozici české vlády. Je to výsledek kompromisu mezi různými návrhy, konkrétně třeba mezi návrhy ministerstva životního prostředí a ministerstva průmyslu a obchodu, a já doporučuji toto stanovisko podpořit. I když samozřejmě je možno si představit stanovisko ještě tvrdší. Ale myslím si, že počkat s určitým vyhodnocením výsledku těch všech dobrovolných dohod, v čem se také skrývá ono slůvko autoregulace, je rozumné a že ta tendence nastoupená je správná.

Chtěl bych jenom informovat, že na poslední Radě ministrů životního prostředí EU byl tento přístup rovněž podpořen, přičemž bylo zdůrazněno, že mají právě automobilky zintenzívnit své úsilí o snižování celkové emise skleníkových plynů. Čili poslední výsledky rady v Bruselu jsou, řekl bych, v plném souladu s tím stanoviskem naší vlády. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Jiří Nedoma.

Senátor Jiří Nedoma: Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, já jsem původně nechtěl vůbec vystupovat, jako zpravodaj jsem se také vzdal tohoto práva, protože všechno řekl kolega Matykiewicz, který shrnul, respektive výbor pro evropské záležitosti shrnul stanoviska všech tří výborů, které se tím zabývaly, a naše stanoviska byla v tomto zapracovaná. Nicméně musím vystoupit v reakci na kolegu Mejstříka, který se otevřeně zeptal, ať mu někdo vysvětlí, co to je ta autoregulace. Dovolil bych si tedy prostřednictvím pana předsedajícího panu kolegovi Mejstříkovi vysvětlit pojem, který jsme zanesli do našeho usnesení ve výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu v této záležitosti.

Pochopitelně ekologické porovnání výsledků každého spalovacího motoru je v přímé úměře i ke spotřebě paliva. Při současné konkurenci automobilek na celém světě je tento parametr, který je jaksi podvojný, jeden z hlavních parametrů rozhodujících se zákazníků potom pro použití tohoto motoru natolik důležité, že většina spotřebitelů a zákazníků se rozhoduje a tímto parametrem se řídí. Světové automobilky jsou tudíž samy tou autoregulací technickou, technického spojení tlačeny k tomu, aby udržely krok s vývojem ostatních automobilek. To je ta autoregulace, které využíváme při snižování emisí kysličníku uhličitého a o kterou nám jde, ke které jsme konstatovali i v našem výboru, že pochopitelně považujeme to snížení za velice důležitý cíl Evropského společenství a tedy i České republiky. Tak jak tady kolega Moldan o tom hovořil, je to i nástroj, který je uznávaný Evropským společenstvím.

A jenom bych si ještě dovolil malou poznámku k těm současným vedrům, že pokud sledujeme sdělovací prostředky, tak víme, že současná situace není zaviněna globálním oteplováním, ale rozsáhlou tlakovou výší nad jižní Evropou, která nám přinesla do naší republiky horký vzduch z Afriky, kde v současné době teplota dosahuje přes 40 stupňů Celsia, takže není se čemu divit. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Martin Mejstřík. (U řečnického pultu stojí pan senátor Kubera.) Pane senátore Kubero, já jsem dal slovo panu senátoru Martinu Mejstříkovi, přesně jak se přihlásil, jestli byste si zase šel sednout.

Senátor Jaroslav Kubera: Já jsem si, pane předsedo, na tabuli četl své jméno, bylo tam napsané, a proto jsem přišel.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Ne, tam je napsáno „připravuje se“. (Smích.) Hovoří pan senátor Martin Mejstřík.

Senátor Martin Mejstřík: Nechci již polemizovat, jenom snad poznámku, že samozřejmě každou změnu přinese nějaká vlna něčeho, takže z Afriky sem bude proudit teplý vzduch, ale o tom opravdu klimatické změny nejsou, ani tato diskuse.

Protože tento druh tisku – jak jsem byl upozorněn – neumožňuje podrobnou rozpravu, tak bych přece jenom vám tady rád načetl změnu, kterou jsem avizoval. Je to můj pozměňovací návrh, který dostáváte teď na stůl. Vychází z usnesení výboru pro evropské záležitosti, záležitosti EU. V podstatě zůstává tento text stejný až na bod II. 1., kde výborový text nahrazuji textem jiným, a to tímto: Senát podporuje legislativní opatření ke snižování emisí CO2z automobilové dopravy navrhované Evropskou komisí. Druhá změna se týká bodu 5, kterou tím pádem zrušuji text, který zní takto: Podporuje pozici vlády za podmínky ekonomické realizovatelnosti navrhovaných opatření.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pokud to chápu, pane kolego, tak to všechno ostatní zůstává. Váš text pozměňovacího návrhu je poněkud méně přehledný, je dobře, že jste nám to vysvětlil. A nyní má slovo pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera:Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, již podruhé mi dnes poslouží Mojmír Hampl, a proto budu velmi stručný:

Ekologismus jako varování. Pro důkaz toho, že věci dnes absurdní mohou být zítra zcela běžné, netřeba chodit daleko. Stačí prostý pohled na nedávný vývoj další ideové zbraně hromadného ničení, kterou je ekologismus. Na začátku 70. let minulého století, v době vzniku meadowscovských predikcí limitů pro Římský klub by asi také bylo absurdní předvídat, že se důležitou politickou otázkou pro vyspělý svět jednou stane snaha o systematické ovlivňování klimatu a dokonce počasí člověkem. A hle, stačily k tomu ani ne tři desítky let. Obezřetnosti je třeba zavčas. Ekologisté jsou antihumánní. Jsou antihumánní proto, že základní, byť ne zcela přiznanou tezí jejich ideologie je, že vývoji světa překáží člověk. Je jen nutným zlem, bez nějž by bylo na světě lépe. To stačí. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Nikoho dalšího přihlášeného nemám, končím – ještě že jsem to neřekl, senátor Ivan Adamec. Jinak jste měl smůlu.

Senátor Ivan Adamec: Děkuji. Pane předsedo, pane ministře, já bych si dovolil tady také polemizovat s kolegou Mejstříkem, protože on sice – nedá se nic dělat, musím tady obhájit stanovisko našeho výboru – četl usnesení, ale nepřečetl si pravděpodobně celou zprávu, která k tomu usnesení je. Protože my tam zmiňujeme problematické body doporučení výboru, pojem autoregulace už vysvětlil kolega Nedoma, takže doufám, že se k tomu nemusím vracet. Ale já to přečtu, protože si myslím, že je to velmi důležité, aby bylo jasné, proč náš výbor se zachoval tak, jak se zachoval. Rozhodně to nebyla známka malosti jednání našich členů, ale byla to známka velké prozíravosti.

Komisí navrhovaný cíl na snížení produkovaných emisí z automobilové dopravy u nových vozů na 120 gramů na kilometr do roku 2000, vrácený jako velmi ambiciózní. Naplnění takového záměru může mít závažné hospodářské důsledky spočívající především v ohrožení konkurenceschopnosti evropských výrobců automobilů z důvodu vysokých finančních nákladů na implementaci ekologicky šetrnějších technologií. Dnes se přitom již ukazuje, že účinnou samoregulací nebo tou autoregulací došlo ke snížení emisí ze 186 gramů na kilometr v roce 1995 na 161 gramů na kilometr v dnešní době. Přitom ta dohoda o té autoregulaci je mezi výrobci evropských i neevropských vozů.

Současně není ani jasné, kdo bude nést náklady drastického snižování imisí, tedy zdali výrobci nebo spotřebitelé s tím, že by zároveň musel být evropský trh uzavřen prodeji vozů, které emisní limity neplní. Řešení tohoto problému komise v dokumentu nenastiňuje. Komise by proto měla v této fázi vést další odbornou diskusi o problematice snižování emisí z automobilové dopravy s odhadem dopadů na celou ekonomiku Evropského společenství v návaznosti na opatření v mezinárodním obchodu. Jako neúčelné se na jednu stranu jeví ustanovení přísných limitů u evropských výrobců s tím, že občané členských států Evropské unie budou jezdit na automobilech neevropských výrobců, které budou v konkurenční výhodě. Prostě lidé si koupí auto, jaké budou chtít. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Teď už nikoho nemám, končím rozpravu. Pane ministře, chcete se vyjádřit? Nechce. Pan zpravodaj senátor Matykiewicz má slovo.

Senátor Eduard Matykiewicz: Děkuji. Vážené kolegyně, vážení kolegové, v rozpravě vystoupilo 5 senátorů, z toho jeden dvakrát. Padl pozměňovací návrh na změnu původního návrhu výboru pro evropské záležitosti, předložený panem senátorem Mejstříkem. Doporučoval bych v případě hlasování hlasovat o pozměňovacím návrhu pana Mejstříka. Neprojde-li jeho návrh, hlasovat návrh, který předložil Výbor pro evropské záležitosti.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: To je správné, že jste nás navedl, takže nevím, jestli budete hlasovat ze své židle nebo odsud, doporučuji, abyste byl u mikrofonu. Nejprve pozměňovací návrh, který sice přednesl kolega Mejstřík, ale pro jistotu ho zopakujte.

Senátor Eduard Matykiewicz: Senát PČR 1. konstatuje, že objem emisí CO2v automobilové dopravě je závažný světovým problémem a jeho snižování je důležitým cílem Evropského společenství, na jehož dosažení se Česká republika musí podílet. Pak je návrh pana Mejstříka: II. 1. podporuje legislativní opatření ke snížení emisí CO2z automobilové dopravy, navrhované Evropskou komisí, doporučuje, aby vláda při dalším jednání efektivně uplatňovala integrovaný přístup k realizaci cílů, vyjádřených ve Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu, doporučuje vládě požadovat na Evropské komisi prověření ekonomických dopadů navrhovaného cíle snížení emisí CO2z automobilové dopravy a žádá vládu, aby maximálně urychlila vypracování dopadové studie navrhovaných opatření pro Českou republiku. III. žádá vládu, aby jej informovala o tom, jakým způsobem toto stanovisko zohlednila, a o dalším vývoji projednávání.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Nejprve znělku a budeme hlasovat. (Fanfára) Nejprve budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu pana senátora Mejstříka. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, tlačítko Ano a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko Ne a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 31 ukončeno, registrováno 59, kvórum 30, pro 12, proti 27, návrh byl zamítnut.

A nyní budeme, předpokládám, hlasovat o původním návrhu v celém rozsahu. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, tlačítko Ano a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko Ne a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 32 ukončeno, registrováno 60, kvórum 31, pro 55, proti nikdo, návrh schválen.

Pane ministře, děkuji vám za vaši práci, děkuji zpravodajům a budeme pokračovat dalším bodem, a tím je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu),

ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích,

ve znění pozdějších předpisů

Tento návrh máme jako tisk č. 88,a konečně se dočkal pan ministr dopravy Aleš Řebíček svého bodu, a má tedy slovo.

Ministr dopravy ČR Aleš Řebíček: Pane předsedo, děkuji. Dámy a pánové, vážené senátorky a senátoři, jedná se o technickou novelu 361, kterou předkládám jako poslanec, nikoliv jako ministr dopravy. A je to z toho důvodu, že na půdě Poslanecké sněmovny všemi dopravními experty i poslanci byl iniciován návrh, řešit věci, které se netýkají dlouhého sledování, ale jedná se o duplicity, o určité technické nedostatky, z toho důvodu ho podepsali všichni poslanci, řekněme dopravní experti.

Tato technická novela si nekladla ambice zásadně změnit 361, skutečně se jednalo pouze o dílčí záležitosti. Ministerstvo dopravy finalizuje podklady pro začátek odborné diskuse, ať už na úrovni Senátu či Parlamentu, kterou bych rád inicioval v září. Ještě potřebujeme, i když jsme slibovali, že to vyhodnotíme po roce, tak bohužel potřebujeme ještě dva měsíce, abychom posoudili prázdniny a jak e chovají řidiči po dobu prázdniny, protože první dva měsíce po zavedení původní novely minulý rok, tak se řidiči chovali nestandardně, takže říkám, finalizujeme to a v září bychom na půdě Senátu, aspoň takto jsme o tom hovořil v hospodářském výboru Senátu, v podvýboru pro dopravu, bychom udělali první konferenci a zahájili ty diskuse, abychom byli schopni do konce roku předložit vládní návrh, ale pokud možno vydiskutovaný jednak odbornou veřejností, ale i Parlamentem a Senátem.

Proto vás, když se vrátím k této technické novele, tak bych vás rád požádal, kdybyste se zachovali stejně jako Poslanecká sněmovna a neměli snahu do toho více zasahovat, protože tu diskusi v září otevřeme a bude rozhodně prostor pro všechny, abychom se dostali dál. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Mně nepřísluší vás kárat, ale jestliže budete celou problematiku probírat v Parlamentu a pak v Senátu, tak bych vás rád upozornil, že podle Ústavy máme jenom jeden Parlament, který má dvě komory.

Návrh zákona byl přikázán ÚPV, ten má svého zpravodaje senátora Jiřího Žáka a usnesení tisk 88/2. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který má usnesení jako tisk č. 88/1 a zpravodajku paní senátorku Soňu Paukrtovou, která má slovo.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane ministře, pane předsedající, dámy a pánové. Novela zákona o provozu na pozemních komunikacích, jak tady již sdělil pan ministr, se týká odstranění některých nepřesností, duplicit a věcných nesprávností, které přinesla rozsáhlá změna zákona o silničním provozu, která vstoupila v platnost 1. července 2006.

Pokud bych se měla zmínit o legislativním procesu, je to poslanecký návrh zákona. Pan ministr dopravy jej předložil jako šéf skupiny poslanců, dá se to tak říci.

My jsme se samozřejmě ptali, z jakého důvodu legislativní proces probíhá tímhle poněkud méně standardním způsobem, a bylo nám řečeno, že vlastně ta technická novela jsou záležitosti, na kterých se Poslanecká sněmovna prostě shodla.

Nakonec se z přítomných 180 poslanců pro vyslovilo 169.

Pokud bych se měla zmínit o změnách oproti platné právní úpravě, tak odstraňuje výjimku ze zákazu zastavení a stání na zákonem vymezených místech pro řidiče vozidel poskytovatelů poštovních služeb, stanoví, že dopravně psychologické vyšetření může provádět pouze klinický psycholog, a v této věci byl přijat jediný pozměňovací návrh, takže se provádí psychologické vyšetření běžným způsobem, tak jako se provádělo doposud.

V bodovém hodnocení se napravují legislativně technické chyby a vypouští postih za užití silnice pro motorová vozidla nemotorovými vozidly a porušení povinnosti vyplývající z informativních značek obytná a pěší zóna.

V doprovodné novele přestupkového zákona doplňuje skutkovou podstatu přestupku ve věci chybějící, zakryté, znečištěné, upravené nebo nesprávně umístěné SPZ. V doprovodné novele k přestupkovému zákonu se upravuje skutková podstata přestupku spáchání dopravní nehody řidičem tak, aby byl řidič sankcionován pokutou jen v případě, že způsobí zranění jiné osobě, než je řidič sám. V doprovodné novele odstraňuje z přestupkového zákona skutkové podstaty přestupků, u kterých je sankce za jejich spáchání duplicitně obsažena v zákonu o podmínkách provozu na pozemních komunikacích.

Pokud bych měla hodnotit soulad navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem ČR, tak lze konstatovat, že není v rozporu s ústavním pořádkem, ani s mezinárodními smlouvami, kterými je ČR vázána, ani s právem Evropských společenství.

Pokud jde o předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované úpravy na nároky veřejných rozpočtů, státního rozpočtu, podnikatelského prostředí a dopadu do životního prostředí, lze říci, že se nepředpokládají dopady do žádné z těchto oblastí.

Účinnost je navrhována dnem vyhlášení.

Kdybych měla jaksi vám trošku přiblížit debatu, která se odehrála v hospodářském výboru, tak jsme vzali na vědomí, že jsou to prostě body úpravy zákona č. 361/2000 Sb., na kterých se Poslanecká sněmovna shodla. Je pravda, že v Senátu se konal seminář, který sumarizuje všechny nedostatky tohoto zákona. A my jsme si dokázali představit i řešení jiné, než navrhuje tento zákon, resp. řešení i dalších nepřesností, duplicit zákona č. 361.

Nakonec jsme konstatovali, že shoda PS byla dosažena pouze na těchto bodech. Spokojili jsme se s ujištěním pana ministra, že letos v září dojde k nastartování debaty o tomto zákonu, a dohodli jsme se, že v tom speciálně podvýbor pro dopravu bude hrát jaksi významnou roli.

Nakonec výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu doporučil plénu Senátu schválit návrh zákona, určil mě zpravodajem a pověřil předsedu výboru senátora Ivana Adamce předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

Doporučuji vám tedy schválit tento návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Vzhledem k tomu, že to nebylo avizováno jako společná zpráva, ptám se pana senátora Jiřího Žáka jako zpravodaje ústavně-právního výboru, jestliže chce vystoupit? Je tomu tak. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Jiří Žák: Vážený pane ministře, pane předsedo, kolegyně a kolegové, dobré odpoledne.

Ústavně-právní výbor projednal na své 11. schůzi předevčírem novelu zákona č. 361/2000 Sb. Domnívám se, že pan ministr a paní kolegyně zpravodajka Paukrtová vám řekli všechny podstatné věci.

Chtěl bych jenom upozornit na to, že již před rokem a něco, když jsme tady tento zákon schvalovali, byli jsme si dobře vědomi toho, že zákon vykazuje celou řadu nedostatků.

Paní kolegyně Venhodová tehdy navrhovala odročení nebo odložení účinnosti, aby se tyto nedostatky daly napravit.

A já s potěšením i výbor konstatoval, že ministerstvo dopravy si to uvědomuje, že vzniká tato technická novela a že očekáváme nové projednávání.

Ústavně-právní výbor na svém jednání doporučil plénu Senátu návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego. A ptám se, zda podle § 107 našeho jednacího řádu někdo navrhuje, aby se Senát nezabýval tímto návrhem zákona? Pan místopředseda Jan Rakušan, prosím.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Vzhledem k tomu, že vysvětlení jak pana ministra, tak paní zpravodajky bylo velmi uspokojivé, a jsem si vědom toho, že jestli něčemu všichni rozumíme, tak to jsou auta, zákony a týrání zvířat, a proto bych chtěl předejít tomu, abychom tvořili tyto zákony na plénu, dávám návrh nezabývat se tímto návrhem zákona.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: O tomto návrhu budeme hlasovat bez další rozpravy.

Budeme hlasovat o návrhu nezabývat se touto normou.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 33 ukončeno, registrováno 61, kvórum 31, pro 50, proti 4. Návrh byl schválen.

Tím končím projednávání tohoto bodu.

Děkuji, pane ministře, paní zpravodajko i pane zpravodaji.

Jsme u dalšího bodu, kterým je

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky

k vyslovení souhlasu s ratifikací Evropsko-středomořská letecká dohoda

mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně

a Marockým královstvím na straně druhé

Návrh máme předložen jako tisk č. 50, a slovo má pan ministr dopravy Aleš Řebíček.

Ministr dopravy ČR Aleš Řebíček: Děkuji, pane předsedo. Dámy a pánové, vážené senátorky a vážení senátoři. Úvodem mi jenom dovolte, abych se omluvil za pochybení, které jsem udělal při minulém zákonu ve věci názvosloví. Jsem zde poprvé a tak jsem byl možná trochu nervózní.

Evropsko-středomořská letecká dohoda mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Marockým královstvím na straně druhé.

Z politických i ekonomických důvodů Evropské společenství přednostně definuje souvislou leteckou politiku vůči sousedním zemím EU. Jejím cílem má být nejen oboustranný rozvoj letecké dopravy, ale i celkové zlepšení vzájemných vztahů s danými zeměmi. Jedním z konkrétních projektů je záměr Evropské komise sjednat s Marockým královstvím jednotnou leteckou dohodu za celé Evropské společenství.

Rada ministrů dopravy EU schválila na svém zasedání v prosinci 2004 mandát pro Evropskou komisi k zahájení jednání o Evropsko-středomořské letecké dohodě mezi Evropským společenstvím a Marockým královstvím. Text dohody byl po úspěšných jednáních parafován dne 14. prosince 2005 v Marakéši. Dne 22. listopadu 2006 vyslovila vláda ČR souhlas se sjednáním této dohody. Dohoda byla následně podepsána s výhradou ratifikace v Bruselu dne 12. prosince 2006 na zasedání Rady EU pro dopravu, telekomunikace a energetiku.

Cílem dohody je jednotně upravit oblast civilní letecké dopravy mezi členskými státy EU a Marockým královstvím. Dohoda bude sjednána jako mezinárodní smlouva prezidentské kategorie, neboť upravuje záležitosti podle čl. 49 písm. a) a e) Ústavy.

Dohoda se proto předkládá před ratifikací prezidentem republiky Parlamentu ČR k vyslovení jeho souhlasu s ratifikací podle Ústavy ČR. Česká republika podporuje sjednání Středomořské letecké dopravy mezi ES a Marockým královstvím, protože stávající dohoda mezi ČSSR a Marokem o letecké dopravě podepsaná v Rabatu v roce 1961 již neodpovídá současné situaci v civilním letectví.

Sjednáním dohody bude vytvořen liberalizovaný rámec pro civilní leteckou dopravu mezi státy EU a Marockým královstvím na základě jednotného právního rámce, což bude prostřednictvím rozvoje sítě leteckých linek vzhledem ke geografické poloze přispívat k celkovému rozvoji vztahů v různých oblastech i mimo civilní letectví.

Dovoluji si tímto požádat Senát Parlamentu ČR o vyslovení souhlasu s ratifikací této dohody. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Výbor pro zahraniční věci a obranu, kterému to bylo přidělení, má usnesení číslo 50/2. Zpravodajem je pan senátor Vlastimil Sehnal. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Má usnesení – je to tisk 50/1. Zpravodajem je pan senátor Jan Nádvorník, který má slovo.

Senátor Jan Nádvorník: Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, pan ministr zcela pregnantně popsal všechny zásady této dohody. Text dohody je v souladu s ústavním pořádkem a s ostatními součástmi právního řádu ČR, se závazky vyplývajícímu z členství ČR v EU, se závazky převzatými v rámci jiných platných smluv a s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva. Sjednání a provádění dohody nebudou mít dopad na výdaje státního rozpočtu.

Nyní dovolte, abych vás seznámil s usnesením výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu číslo 105 z 11. schůze konané 13. 6. 2007.

Po úvodním slovu zástupce předkladatele Ivo Vykydala, náměstka ministra dopravy ČR, po zpravodajské zprávě senátora Jana Nádvorníka, kterou přednesl senátor Ivan Adamec a po rozpravě výbor:

1.? doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací evropské středomořské letecké dohody mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Marockým královstvím na straně druhé,

2.? určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Jana Nádvorníka,

3.? pověřuje předsedu výboru senátora Ivana Adamce předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Vzhledem k tomu, že to nebyla společná zpráva, táži se senátora Vlastimila Sehnala, zda chce vystoupit. Nepřeje si vystoupit.

Otevírám obecnou rozpravu. Obecná rozprava není, tudíž nepředpokládám, že by se pan ministr nebo zpravodajové chtěli vyjádřit k něčemu, co neexistuje.

Máme zde jediný návrh, že Senát dává souhlas s ratifikací této dohody.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování číslo 34 ukončeno. Registrováno 56 senátorů a senátorek, kvorum 29, pro 54, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Pane ministře, děkuji. Děkuji i zpravodajům.

Jsme u dalšího bodu, kterým je

Zelená kniha: přístup veřejnosti k dokumentům orgánů

Evropského společenství – přezkum.

Je to tisk K 28/06. Stanoviska vlády nám byla rozdána jako tisky K 28/06/01 a K 28/06/2.

Prosím místopředsedu vlády a senátora Alexandra Vondru, aby nás seznámil s tímto materiálem.

Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Pane předsedající, dámy a pánové, Evropská unie se v posledních patnácti letech zejména mění a mění se mj. tím, že se snaží více otevírat veřejnosti. V roce 1996 bylo právo veřejnosti na přístup k informacím vymezeno v článku 225 Amsterodamské smlouvy a následně pak podle nařízení číslo 1049/2001 mají občané právo získávat dokumenty Evropského parlamentu, rady i komise.

Od té doby prudce vzrůstá počet žádostí o přístup k dokumentům orgánů EU. Každoročně se přibližně jedná o 50% nárůst žádostí.

Základním právním předpisem, který upravuje nakládání práva občanů získávat dokumenty institucí EU, je nařízení 1049/2001. Na základě toho nařízení je možno přístup občanům odepřít pouze na základě taxativně vymezených důvodů uvedených v tomto nařízení a to například s ohledem na bezpečnostní důvody či na skutečnost, že dosud probíhá projednávání uvedené záležitosti.

V dubnu loňského roku pak Evropský parlament přijal rezoluci otevírající otázku, zda by v současné době nebylo vhodné zabývat se novelou nařízení. Důvody k této rezoluci byly zhruba dvojí. Za prvé v té době byly již k dispozici určité zkušenosti s poskytováním přístupů dokumentů občanů včetně judikatury případných studií a stížností. Za druhé v září 2006 bylo také přijato jiné nařízení číslo 1367, které upravuje přístup občanů k dokumentům EU v oblasti životního prostředí. To upravuje tento přístup v některých oblastech odlišným způsobem.

S ohledem k výše uvedenému komise proto připravila Zelenou knihu k veřejnému přístupu k dokumentům institucí EU a v dubnu t. r. tento konzultační dokument zveřejnila. V rámci tříměsíčního konzultačního období je tímto dána možnost vyjádřit se k předloženým otázkám vztahujícím se k současnému vztahu přístupu občanů k dokumentům.

V Zelené knize jsou shrnuty poznatky ze stávající praxe zpřístupňování dokumentů veřejnosti včetně otázek například ochrany dat, které zase upravuje jiné nařízení. Je tam samozřejmě rozepsána úprava přístupů v oblasti životního prostředí daná právě druhým klíčovým nařízením. V závěru pak oné Zelené knihy je obsaženo 8 základních otázek, na které EU poptává odpovědi ze strany členských států.

Pokud jde o stanovisko ČR, tak česká vláda předložení této Zelené knihy jednoznačně vítá, neboť patříme právě k zastáncům co nejtransparentnějšího a nejotevřenějšího přístupu k informacím všech dokumentů EU. Národní pozice ČR byla schválena dne 26. června 2007 na výboru pro EU na pracovní úrovni a zároveň byla přijata pozice Senátem, resp. senátním výborem pro záležitosti EU den následující, tj. 27. června.

Odpovědi na otázky zase jsou k dispozici, já tady nebudu složitě a dlouze rekapitulovat. V zásadě se kloníme k tomu, že se nedomníváme, že v odpovědi na otázku zda informace poskytované prostřednictvím rejstříku a třeba na internetových stránkách jsou ve stávající podobě dostatečné. Pokud jde o obsahovou stránku, tak tam problém nevidíme, informace jsou objemné, obsáhlé, nicméně jsou poměrně obtížně k nalezení a obtížně k porozumění a samozřejmě inovace v tomto směru by byla vítána.

Také zastáváme názor, že by větší důraz měl být kladen na aktivní stránku šíření informací. Nejenom tedy otevřít se těm, kdo ony informace požadují, ale zároveň je i nabízet, a to zejména cestou zlepšování elektronických informačních systémů.

Já bych asi, abych své úvodní slovo neprotahoval, skončil, usnesení senátního výboru považujeme také za kvalitní, takže si myslím, že samozřejmě budeme Senát dále informovat o tom, jak se práce na Zelené knize budou vyvíjet.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane místopředsedo. Výbor, který měl tento tisk ve své gesci, byl výbor pro záležitosti EU, má usnesení č. K 28/06/03, zpravodaje pana Luďka Sefziga, který má slovo.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane předsedo. Pan místopředseda vlády uvedl celou tematiku, já jen doplním poznámkou, že pokud chce EU zvýšit svou legitimitu, tak musí samozřejmě své občany zatáhnout do problematiky evropských politik, a to znamená zvýšit informovanost občanů. Ten trend byl zahájen už v Maastrichtské smlouvě, kde výzva byla pouze deklaratorní, bylo to prohlášení č. 17, ale hned po následujících několika letech už ve smlouvě o EU se objevil článek, že „každý občan Unie a každá fyzická nebo právnická osoba s bydlištěm nebo sídlem v členském státu EU má právo na přístup k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a komise atd. atd.“

Mimochodem komise je tou institucí, která je nejvíce kritizovaná za uzavřenost svých materiálů. Proto vznikla Zelená kniha na základě četných připomínek nevládních organizací, evropského ombudsmana a dalších i národních parlamentů, aby byl přehlednější přístup a hlavně aby byl přístup co nejtransparentnější. Mimochodem předpokládá se v Zelené knize, že odpověď nebo zamítavé stanovisko k poskytnutí informací, odůvodnění zamítnutí by mělo být do pouhých 15 dnů, to je docela zajímavý údaj. Je to velmi krátký termín. Je samozřejmě možnost po zamítnutí se odvolat, končí to odvoláním, nejprve prvoinstanční soud, pak je až Evropský soudní dvůr, který může rozhodnout o udělení nebo naopak neudělení výjimky.

To je asi všechno, co jsem chtěl doplnit ke stručnému, ale obsahově dokonalému úvodnímu slovu pana místopředsedy vlády a jenom mi dovolte, abych vás seznámil s usnesením, které máte k dispozici i v písemné podobě.

Doporučuje, aby Senát:

Za prvé. Přivítal Zelenou knihu jako další krok k větší otevřenosti a transparentnosti evropských institucí,

Za druhé. Domníváme se, že rejstříky, jejichž prostřednictvím instituce poskytují informace o dokumentech, jsou ve své současné podobě nejen nedostatečně přehledné, ale i nedostatečně obsáhlé, a to zejména v případě komise.

Za další. Mělo by dojít k vyjasnění definice pojmů legislativní dokument. Vzhledem k tomu, že tato kategorie by měla být přímo přístupná a zároveň by mělo být průběžně zvažováno přímé zpřístupnění dalších dokumentů, neboť by to přispělo k odlehčení administrativní zátěže s jejich zpřístupňováním na základě žádosti.

Za další obecná povinnost poskytovat informace by měla být rozšířena na veškeré orgány a subjekty společenství.

Dále vyzýváme komisi k velmi obezřetnému přístupu při zvažování možnosti zakotvit výjimku z povinnosti poskytovat informace z důvodu nepřiměřenosti či nevhodnosti žádosti, neboť to by mohl v důsledku vést k dalšímu omezení práva na přístup k dokumentům.

Za další vyzýváme vládu, aby nás seznámila s reakcí zaslanou na adresu Evropské komise, a o následných iniciativách, a pověřujeme pana předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil Evropské komisi.

To je tedy celé naše usnesení. Já vám děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se mi nikdo nehlásí, takže ji končím. Tím pádem se nemá k čemu vyjadřovat ani pan ministr ani pan zpravodaj a máme jediné hlasování, a to je hlasování, které bude o tom, že Senát v rámci toho jak vám přečetl kolega Sefzig, vítá tento dokument, atd. To bude jediné hlasování, které budeme mít. Říkám to dobře, pane zpravodaji?

Senátor Luděk Sefzig: Ano.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Budeme hlasovat o usnesení tak, jak máte v tisku z výboru pro záležitosti EU.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 35 ukončeno, registrováno 48, kvorum 25, pro 41, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodajovi. My se vyměníme a budeme pokračovat.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Kolegyně a kolegové, budeme pokračovat dalším bodem

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky

k vyslovení souhlasu „Návrh na přijetí změn čl. 25 a čl. 26

Úmluvy o ochraně a využívání hraničních vodních toků a mezinárodních jezer“

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 48. Ministra životního prostředí Martina Bursíka zastoupí místopředseda vády Alexandr Vondra. Pane místopředsedo, máte slovo. Děkuji.

Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych vám místo kolegy místopředsedy vlády Martina Bursíka předložil vládní návrh na přijetí změn čl. 25 a čl. 26 Úmluvy o ochraně a využívání hraničních vodních toků a mezinárodních jezer.

Tato Úmluva byla sjednána v rámci Evropské hospodářské komise OSN dne 17. března 1992 v Helsinkách s cílem zajistit ochranu vodních toků a jezer, sdílených více státy a jejich únosnému a racionálnímu využívání. Úmluva vstoupila v platnost pro ČR dne 10. září r. 2000 a v současné době má celkem 35 smluvních stran čítaje v to i Evropské společenství.

Změny Úmluvy, které byly iniciovány Švýcarskem, byly sjednány na 3. zasedání stran Úmluvy, které se konalo v Madridu v listopadu 2003 a tam přítomná delegace ČR přijetí těchto změn, které byly schváleny usnesením vlády, podpořila.

Cílem změn je umožnit státům OSN, které nejsou členy Evropské hospodářské komise OSN přistoupit k Úmluvě v případě, že si to tyto státy přejí, ovšem samozřejmě za podmínky předchozího souhlasu zasedání stran Úmluvy. Změny v těch dvou článcích v zásadě, jak jejich dopad podpoří harmonizaci právní úpravy, tak Evropské hospodářské komise právě s těmi dalšími státy a prostřednictvím výměny zkušeností a spolupráce také budování kapacit na podporu provádění této Úmluvy ve státech mimo region Evropské hospodářské komise.

Tyto změny byly zatím ratifikovány šesti smluvními stranami Úmluvy, jmenovitě Maďarskem, Holandskem, Polskem, Rumunskem, Švédskem a Lucemburskem, a proto na 4. zasedání stran Úmluvy, které se konalo loni v listopadu v Bonnu, zazněla výzva k jejich urychlenému přijetí dalšími státy tak, aby změny mohly vstoupit v platnost.

Přijetí změn pro Českou republiku nebude mít dopad na státní rozpočet ani na vnitrostátní úpravu. Připraveno sdílet své zkušenosti v oblasti ochrany vod nejen se státy Evropské hospodářské komise, ale právě i s dalšími zainteresovanými státy, je tedy to, co my vyjádříme zde dnes, pokud s onou změnou nebo dvěma změnami vyjádříme svůj souhlas, což nepochybně je věc v našem zájmu.

Úmluva je smlouvou prezidentské kategorie, s její ratifikací vyslovil Parlament ČR a je tudíž také nutné, aby změny Úmluvy byly odsouhlaseny i Senátem. Návrh na přijetí změn Úmluvy byl dne 6. června 2007 projednán a schválen výborem pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a následně pak 13. června 2007 také výborem pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu Parlamentu ČR. Žádám vás proto, abyste svým rozhodnutím umožnili další posun v ratifikačním procesu ve věci této Úmluvy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane místopředsedo. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 48/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Ladislav Svoboda. Garančním výborem je výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 48/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Horník, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jan Horník: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a kolegové. Já mám dojem, že pan ministr poměrně plně a věcně vystihl meritum věci. Já si dovolím jenom doplnit z mojí zprávy pár detailů. Chtěl jsem doplnit, že změny vstoupí v platnost pro strany této Úmluvy 90 dnů poté, kdy dvě třetiny smluvních stran Úmluvy uloží do depozitáře své listiny o přijetí změn. Dále pak, že změny Úmluvy pojednávají o věcech, jejichž práva jsou vyhrazena zákonu, a proto je v souladu s ustanovením čl. 49 Ústavy České republiky třeba k jejich přijetí souhlasu obou komor Parlamentu. Obdobně tomu bylo již při ratifikaci původně schvalované Úmluvy v r. 2000.

Dále pak že odpovídající právní úprava umožňuje ČR přistoupit ke změnám Úmluvy, je to dáno zákonem č. 254/2001 Sb., o vodách, tzv. vodní zákon a zákonem č. 59/2006 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými přípravky.

Náš výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí na své 13. schůzi konané 6. června 2007 přijal následující usnesení: Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci změn čl. 25 a čl. 26 Úmluvy o ochraně a využívání hraničních vodních toků a mezinárodních jezer (Helsinky, 17. března 1992), za druhé určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Jana Horníka a za třetí pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

K tomu bych ještě dal dovětek – pokud máte při sobě zprávu výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, že ta usnesení jsou stejná, nicméně se v čl. 1 liší, a to místy, kde byly přijaty ty dokumenty, ta Úmluva. Náš výbor se domnívá, že bychom měli ctít tak, jak byl nazván tisk č. 48, kde se v té závorce uvádí Helsinky, 17. března 1992, to je schválení té úplně původní Úmluvy, a ne tak jak je tomu u výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost – Madrid 28. listopadu 2003. Tam pouze byly navrženy ty změny toho čl. 25 a 26. Takže toto je i domluveno s naší legislativou, že bychom měli spíš hlasovat o tom usnesení v tom znění, které předkládá výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego, a děkuji za upřesnění. Také zaujměte místo u stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost? Přeji. Pan senátor Ladislav Svoboda má slovo.

Senátor Ladislav Svoboda: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, senátoři. Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost projednal senátní tisk č. 48 na své 15. schůzi 13. června 2007. Po odůvodnění zástupce předkladatele dr. Dusíka, 1. náměstka ministra životního prostředí ČR, zpravodajské zprávě senátora Ladislava Svobody a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci změn čl. 25 a 26 Úmluvy o ochraně a využívání zahraničních vodních toků a mezinárodních jezer, změn přijatých v Madridu dne 28. listopadu 2003. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí. Rozpravu končím. Není se tedy k čemu vyjadřovat než k tomu rozporu těch dvou zpráv, proto bych poprosil pana zpravodaje, aby nás provedl hlasováním, o čem budeme hlasovat, zda o návrhu jeho výboru. Pane kolego Horníku, prosím vás, abyste řekl na mikrofon, zda budeme hlasovat o návrhu vašeho výboru nebo výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.

Senátor Jan Horník: Pane předsedající, po dohodě s naší legislativou navrhujeme, aby se hlasovalo o usnesení tak, jak jej předložil výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, protože i modrý tisk, který máte před sebou, číslo 48, má v té závorce právě ty Helsinky 17. března 1992, byť na další stránce už se zase nachází Madrid. Ale měli bychom asi ctít to, co je na tom modrém tisku.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Já s vámi plně souhlasím, chtěl jsem, aby to bylo na mikrofon a na steno. Děkuji. Zahájíme hlasování. Přivolám kolegy.

Budeme hlasovat o návrhu, který zní:

Senát dává souhlas s ratifikací změn článku 25 a článku 26 Úmluvy o ochraně a využívání hraničních vodních toků a mezinárodních jezer (Helsinky, 17. března 1992).

Aktuálně je přítomno 46 senátorek a senátorů, aktuální kvorum 24.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, nechť stiskne tlačítko ANO a zvihne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zdvihne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 36 se ze 49 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 39, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu místopředsedovi, děkuji oběma zpravodajům. Budeme pokračovat dalším bodem. Budeme nyní projednávat:

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky

k vyslovení souhlasu změna Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti

na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (Aarhuské úmluvy)

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 49. Ministra životního prostředí Martina Bursíka opět zastoupí místopředseda vlády Alexandr Vondra, kterého prosím o slovo.

Místopředseda vlády ČR pro evropské záležitosti Alexandr Vondra: Děkuji. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi tedy předložit návrh na přijetí změny Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí. Tato úmluva, která je známa jako úmluva Aarhuská, byla sjednána dne 25. června 1998 na 4. ministerské konferenci Evropské hospodářské komise OSN – životní prostředí pro Evropu v dánském Aarhusu za účelem podpory zpřístupňování informací o životním prostředí veřejnosti, vytváření podmínek pro aktivní účast veřejnosti v rozhodovacích procesech týkajících se těchto otázek a zajišťování právní ochrany v záležitostech uvedených.

Pro Českou republiku je platná od 4. října 2004 a v současné době má 41 smluvních stran, včetně Evropských společenství. Rozsah činností, na které se úmluva vztahuje, je podrobně specifikován v její příloze 1. Jde o poměrně významné činnosti, projekty a velké záměry v oblastech, jako je třeba energetika, chemický průmysl, nakládání s odpady apod. V zásadě jde o činnosti, které podléhají posuzování vlivů na životní prostředí EIA podle zákona č. 100/2001 Sb., ve znění zákona z roku 2004.

Změna úmluvy byla přijata na 2. zasedání smluvních stran konaném v květnu 2006 v kazašském Alma-Aty. Jejím cílem je přesněji stanovit postupy informování veřejnosti a účasti veřejnosti při rozhodování o záměrném uvolňování GMO´S – geneticky modifikovaných organismů do životního prostředí. Přijetí změny bylo reakcí zejména na významný pokrok právě v oblasti biotechnologií a v uvádění těch GMO´S do zemědělské praxe a také rozvoj mezinárodního obchodu s těmi geneticky modifikovanými organismy koncem 90. let minulého století.

Přijetí změny a její implementace bude přínosem zejména pro smluvní strany Aarhuské úmluvy s transformující se ekonomikou, které dosud nemají vnitrostátní právní úpravu pro přístup veřejnosti k informacím v oblasti nakládání s GMO´S.

Z věcného hlediska se jedná o problematiku, která je v kompetenci Evropského společenství, takže členské státy EU pověřily komisi, aby jménem společenství vedla ona jednání o změně.

Příslušným předpisem obsahujícím ustanovení o přístupu k informacím a účasti veřejnosti je směrnice 2001 č. 18 Evropského parlamentu a Rady ze dne 12. března 2001.

Pokud jde o národní úroveň, je v České republice problematika upravena zejména zákonem č. 78/2004 Sb., o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty, ve znění zákona č. 346/2005 Sb. a prováděcími vyhláškami k tomuto zákonu. Přijetí změny zde předkládané si nevyžádá úpravu těchto právních předpisů a také nebude mít žádný dopad na státní rozpočet.

Aarhuská úmluva upravuje práva a povinnosti osob, a proto bylo třeba k ratifikaci a nyní k ratifikaci změn souhlasu obou komor parlamentu a prezidenta republiky. Návrh byl dne 6. června 2007 projednán výborem pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí Senátu a posléze 13. června výborem pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Oba výbory vyslovili s ratifikací změny souhlas.

Žádám vás proto, abyste dali souhlas k ratifikaci navrhované změny a umožnili posun v ratifikačním procesu tak, aby mohl být dokončen do začátku roku 2008 v souladu s rozhodnutím Rady ministrů životního prostředí Evropské unie ze dne 18. prosince 2006. Přijetím změny Česká republika potvrdí svůj zájem o podporu přístupu veřejnosti k informacím v oblasti nakládání s GMO´S. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan:Děkuji. Pane místopředsedo, zaujměte opět svoje místo. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 49/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Jirsa. Garančním výborem je výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 49/1, zpravodajem výboru byl určen senátor Pavel Eybert, kterého zastoupí při dnešním jednání jeho kolega senátor Miloslav Pelc, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miloslav Pelc: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane místopředsedo vlády, jak už bylo řečeno, zastupuji kolegu Pavla Eyberta, bude to zpráva společná za oba výbory.

Náš výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí se předloženou změnou Aarhuské úmluvy zabýval na své schůzi dne 6. 6. 2007. Při projednávání konstatoval, že předkládaná norma upravuje práva a povinnosti osob v souladu s ústavou, a to článkem 49 písm. a) Ústavy České republiky, a proto je zapotřebí k jejímu přijetí souhlasu obou komor Parlamentu.

Faktická změna, jak už bylo řečeno, oproti dosavadnímu stavu, je stanovení obecné povinnosti všech smluvních stran, čili států, zabezpečit včasné a účinné informování veřejnosti již předtím, než bude dokončeno řízení o povolení plánovaného uvolnění geneticky modifikovaných organismů do životního prostředí. Je v ní definováno, které informace nesmějí být považovány za důvěrné a veřejnost musí tak k nim mít zabezpečen veškerý přístup.

Změna předkládaného návrhu vstoupí v platnost pro tyto strany, které ji přijali, a sice 90. dnem od okamžiku, kdy ji přijaly nejméně tři čtvrtiny smluvních stran. Po zprávě předkladatelů, zpravodajské zprávě senátora Pavla Eyberta a diskusi náš výbor přijal usnesení, ve kterém doporučuje plénu Senátu dát souhlas k ratifikaci změny Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí.

Výbor pověřil předsedu výboru senátora Ivo Bárka seznámit s tímto usnesením předsedu Senátu PČR a senátora Pavla Eyberta přednést vám tuto zpravodajskou zprávu, což jsem právě učinil za něj. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego. Posaďte se u stoku zpravodajů. Vzhledem k tomu, že to byla správa společná a kolega senátor Tomáš Jirsa si nepřeje vystoupit, otevírám rozpravu. Do rozpravy se v sále ani elektronicky nikdo nehlásí, rozpravu tedy končím.

Kolegyně a kolegové, budeme hlasovat o návrhu: Senát dává souhlas k ratifikaci změny Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (Aarhuské úmluvy).Aktuálně je přítomno 49 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 25.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí – tlačítko ANO a zdvihne ruku. Kdo je proti – tlačítko NE a zdvihne také ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 37 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 38, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu místopředsedovi, který se zhostil svého úkolu, oběma zpravodajům a přikročíme k projednávání dalšího návrhu.

Dalším bodem je

Návrh senátního návrhu zákona senátora Martina Mejstříka,

kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích,

o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu

Návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 39. Tento návrh uvede kolega senátor Martin Mejstřík. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Martin Mejstřík: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, stojím před vámi s drobnou novelou, kterou jsem vám už jednou představoval, takže budu velmi stručný. Novela zákona o státních svátcích, významných dnech a dnech pracovního klidu spočívá v tom, že nahrazuji v § 4 Mezinárodní den žen dnem Svátek matek, který by se měl slavit druhou neděli v květnu.

O důvodech jsem se zde již zmiňoval a předpokládám, že budu mít možnost ještě v obecné rozpravě, tak opravdu to nechám na ni. Snad jenom toliko, že jsem bytostně přesvědčen o tom, že Mezinárodní den žen byl ideologicky zneužit, je to jeden ze symbolů bývalé komunistické diktatury, byl do našeho právního řádu vsunut až v roce 2004 a jak uslyšíte dále potom v obecné rozpravě, tak opravdu v podstatě jde o mezinárodní ostudu – o tom jsem přesvědčen, na rozdíl od Svátku matek, který má podobný charakter, dokonce i vznikl za podobných okolností, ale díky bohu jeho tradice šla jinou cestou, je slaven většinou demokratických států celého světa a hlavně to byl a stále doufám, že je a zůstane součástí československé a samozřejmě i české historické tradice spojené s první Československou demokratickou republikou, s tou republikou Masarykovou, na jejíž základech doufám chceme stavět i nadále.

To je snad všechno k předkladu. Ekonomické dopady na státní rozpočet jsou nulové, jelikož se nejedná o volný den. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Návrh zákona projednal ústavně-právní výbor, který určil zpravodajem pana senátora Jiřího Žáka a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 39/3. Návrh zákona byl přikázán výboru pro zdravotnictví a sociální politiku. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Josefa Novotného a nepřijal žádné usnesení. Záznam z jednání vám byl rozdán jako sněmovní tisk č. 39/2.

Senát určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ten přijal usnesení, která vám byla rozdána jako senátní tisky č. 39/1 a 39/4. Zpravodajem výboru je pan senátor Josef Pavlata, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Josef Pavlata: Já děkuji, pane předsedající. Vážené senátorky, vážení senátoři, jak již bylo naznačeno, náš výbor přijal dvě usnesení, přičemž druhé ruší to první. My při přijednávání změny zákona, která byla původně podána Martinem Mejstříkem jako velice jednoduchá, neboli zařadit mezi významné dny Svátek matek a vyřadit z významných dnů Mezinárodní den žen, jsme se při projednávání rozhodli, že je potřeba na tento zákon se podívat trochu komplexněji a když už se do něj zasahuje, udělat ten zásah o něco větší.

Proto jsme rozhodli v prvním usnesení, že Svátek matek zařadíme mezi ostatní svátky a z významných dnů vyřadíme nejenom mezinárodní den žen, ale i tři další, které byly již jednou Senátem neschváleny, ale potvrzeny Poslaneckou sněmovnou, a to sice Den vzdělanosti, Den rodiny a 10. červen – Vyhlazení Lidic. Proč jsme se k tomu tak rozhodli, je to, že jestliže chceme mít Den vzdělanosti, Den rodiny, musel by být i Den dětí, musel by být Den kulturních pracovníků, musel by být Den senátorů, musel by být den, na cokoliv si vzpomeneme.

Významný den je totiž každý den, který prožíváme.

Nicméně po určitých dalších projednáváních jsme na včerejší schůzi toto usnesení revokovali s tím, že přesto, že Den vyhlazení Lidic je již svojí myšlenkou obsažen v 27. lednu – Den památky obětí holocaustu a předcházením zločinům proti lidskosti, chtěli bychom, aby tam byly samozřejmě i Ležáky a další obce, které byly vyvražděny a tím bychom zahltili tento zákon daleko více, než si zaslouží. Proto jsme včera rozhodli, že Lidice jako symbol všech těchto zrůdných nacistických pomst a dalších událostí necháme mezi významnými dny. A proto jsme na závěr přijali usnesení č. 39/4, ve kterém jsme zrušili usnesení z 8. schůze z 6. června 2007, jak jsem o něm nyní mluvil.

Za druhé jsme doporučili Senátu Parlamentu ČR schválit návrh senátního návrhu zákona ve znění komplexního pozměňovacího návrhu, který je přílohou tohoto usnesení a zpravodajem pro projednání tohoto senátního tisku jsem byl určen já.

A schválený komplexní pozměňovací návrh, který je přílohou tohoto usnesení, máte před sebou, nicméně já tento základ přečtu:

V článku I. zákona č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění zákona č. 101/2004 Sb., a zákona č. 129/2006 Sb., se mění takto:

1.? V § 2 se za slova „1. květen – Svátek práce“ vkládají „druhá neděle v květnu – Svátek matek.

2.? V § 4 se slova „8. březen – Mezinárodní den žen“, slova „7. duben – Den vzdělanosti“ a slova „15. květen – Den rodin“ zrušují.

Neboli přeloženo do češtiny, Svátek matek je tímto návrhem zařazen mezi ostatní svátky jako druhá neděle v květnu a mezi významné dny nebude nadále patřit Mezinárodní den žen, Den vzdělanosti a Den rodin.

Vzhledem k tomu, že za chvíli se dozvíte i další usnesení výboru ústavně-právního, který došel k trochu jinému výsledku, myslím si, a již jsme učinili určitá předběžná jednání se členy tohoto výboru a se zpravodajem, že by bylo dobře znovu ve výborech nebo na společném zasedání tento zákon ještě jednou projednat a dát mu konečnou podobu. Zatím děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji vám, pane kolego, za to, že jste nám objasnil celý průběh jednání vašeho výboru.

A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zdravotnictví a sociální politiku pan senátor Josef Novotný. Přeje, máte slovo, pane kolego.

Senátor Josef Novotný: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, přečtu jenom záznam z jednání výboru pro zdravotnictví a sociální politiku ze 7. schůze konané dne 10. května 2007 k zmíněnému návrhu zákona pana kolegy Mejstříka.

Výbor nepřijal žádné usnesení. Pro návrh doporučit Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona hlasoval jeden senátor, dva byli proti a tři se hlasování zdrželi. A při hlasování o pozměňujících návrzích, které následovalo, nebyl také žádný návrh přijat.

Zmíním se jenom krátce o tom, že pozměňující návrhy se týkaly toho, že se vypustí MDŽ a nezavede se Den matek. A další pozměňující návrh spočíval v tom, že se přidá Den matek a zachová se MDŽ, tak jak je tomu v současnosti.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji vám, pane kolego. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Jiří Žák. Je tomu tak. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Jiří Žák: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, ústavně-právní výbor projednal na svém jednání dne 17. července 2007 senátní tisk zákona senátora Martina Mejstříka, kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu. A při svém jednání přijal pozměňující návrh, který máte předložen na svých lavicích jako usnesení č. 39/3, a doporučil plénu Senátu přijmout pozměňovací návrh tak, jak to schválil.

A protože už toho řečeno dost, tak je to asi všechno. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego. A otvírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se jako první přihlásil Milan Štěch. Má slovo.

Senátor Milan Štěch: Pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem k tomuto návrhu poměrně dost hovořil už na předešlých schůzích, kde se tento návrh projednával, ještě než šel do Poslanecké sněmovny, takže nebudu opakovat to, co si o tomto návrhu myslím. Nic dobrého to není.

A chtěl bych tady sdělit svůj názor na to, že v posledních týdnech jsou s členy českého Senátu spojována slova jako podezření z korupce, rasismus, a mám obavu, že je možno v posledních hodinách přidat, zejména poté, co jsem se seznámil s návrhem ústavně-právního výboru, i slůvko „kabaret“, ale myslím si, že by lépe sedělo slovo „barbarství“.

Já osobně se od takovýchto návrhů zcela jasně distancuji a myslím, že jsou to návrhy, které nás vracejí hodně, hodně zpátky.

Domnívám se, že vypuštění MDŽ, ale zejména 1. máje, je buď neznalost, ideologická přepjatost a zmatení, a nebo je to populismus vyhovující úzce vyhraněné skupině občanů. Myslím si, že nic z toho není omluvitelné.

V demokracii je samozřejmě možné takovéto návrhy podávat, ale ve skutečně demokratické společnosti by takovéto návrhy nikdy nemohly projít.

Doufám, že se tomu stane i v českém Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego. Nyní prosím pana ministra Tomáše Julínka.

Ministr zdravotnictví ČR Tomáš Julínek: Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, chci předložit návrh na hlasování ve smyslu § 130 našeho jednacího řádu odst. 2 a 3 příslušného paragrafu a dát návrh na vrácení návrhu senátního návrhu zákona výboru k novému projednání.

Vzhledem k tomu, co tady bylo řečeno v prvním vystoupení, tak si dokáži představit kontroverzi, kterou jenom toto první vystoupení vyvolalo. Vzhledem k tomu, že ústavně-právní výbor jedná na poslední chvíli před tímto plénem a vyvolá polemiku v naší obecné rozpravě, tak si myslím, že je na místě, aby byl použit tento paragraf.

Navrhuji zároveň ve smyslu odst. 3, aby byl vrácen do výboru ústavně-právního a do výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. A pokud by se předsedové těchto výborů shodli na tom, že udělají společnou schůzi výborů a všichni zájemci se budou účastnit této společné schůze, že by mohlo dojít k velmi účelné debatě, nebo možná neúčelné debatě, ale už na půdě výborů. A my tady na plénu bychom tohle nemuseli absolvovat.

Prosím tedy ty, kteří by souhlasili s touto procedurou nebo ztotožnili se s takovýmto návrhem na hlasování, aby zvážili své přihlášky do obecné rozpravy a abychom mohli o tomto návrhu co nejdříve hlasovat. Poznamenávám, že kdyby to neprošlo, tak se nic neděje, protože podrobná rozprava bude následovat a mohou se podávat další návrhy, popřípadě pozměňovací návrhy.

Toto dávám na zvážení slovutnému Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane ministře, myslím si, že garanční zpravodaj tento návrh zaznamenal, ale není to procedurální návrh. Proto bude obecná rozprava pokračovat. Kolega Balín má slovo.

Senátor Vlastimil Balín: Vážený pane předsedající, milé kolegyně a kolegové, pane předsedající, chtěl bych vaším prostřednictvím vzkázat kolegovi Julínkovi, že se pokusím nebýt kontroverzní. Nesdílím jeho optimismus, že když se o tomto problému bude diskutovat na půdě dvou výborů za účasti případně dalších zájemců, že se takovýto přístup k tomuto zákonu nebude diskutovat následně na fóru zde na schůzi Senátu. Takový optimismus nesdílím.

Vážené kolegyně a kolegové, domnívám se, že tento zákon má určité specifikum v tom, že vždy při novelách šlo o určitý konsenzus toho, jak se tvořil třeba institut významných dnů. To byla otázka toho, jak se tam dostal například Den vzdělanosti, Den rodin a další. Myslím si, že to mělo svou logiku a nebylo to důvodem pro jitření vášní v širším okruhu naší veřejnosti, jako jsou bohužel opakované kroky torpedující ve významných dnech takové otázky jako je Mezinárodní den žen a dokonce i otázka Prvního máje. V tom musím souhlasit s kolegou Štěchem. Osobně to hodnotím jako krok, který by dehonestoval pozici ČR a druhé komory Parlamentu ČR v očích pokrokové světové veřejnosti.

To, jaká je to citlivá materie, dokladovala otázka změněného přístup garančního výboru k přehodnocování svého původního usnesení, protože se domnívám, že ti, kteří to iniciovali a předkládali, si uvědomovali citlivost tohoto kroku, co by mohl – když by ho případně Senát udělal závěrečným hlasováním vyvolat ve společnosti. Přesto je mi sympatické to, co zde navrhl kolega Julínek a osobně takovýto návrh podpořím při hlasování.

Byla tady zpravodajem garančního výboru řečena teze, že každý den, který prožíváme, je významný, s tím lze souhlasit, ale obávám se, že kdyby Senát přijal tuto novelu ať v předloze nebo v dikci pozměňovacích návrhů, s nimiž jsme měli možnost se seznámit v podkladových materiálech z výboru, tak se obávám, že dnešní den by pro druhou komoru českého parlamentu významným nebyl, spíše naopak. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego. Přihlášena je paní senátorka Paukrtová, která ale nevyužívá svého přednostního práva. Proto promluví Martin Mejstřík, jako senátor, nikoli jako předkladatel.

Senátor Martin Mejstřík: Dámy a pánové, dříve než přečtu to, co jsem chtěl původně sdělit a s čím jsem vás chtěl seznámit, musím se vyjádřit k tomu, co zde proběhlo během diskuse. Chtěl bych vám všem připomenout, že lhůta pro projednávání tohoto zákona skončila již 12. června. Již dnes jsme dávno po lhůtě. Domnívám se, že tato novela zákona nebyla tak složitá, abychom museli jako sbory moudrých a dospělých lidí ji prodlužovat o více dní. Jestliže dnes odhlasujeme vrácení do výborů, spadnou do toho senátní prázdniny a zdá se mi pro tento sbor nedůstojné, abychom takto jednoduchou normu projednávali tři čtvrtě roku.

Jako předkladatel zákona, a předkládal jsem jednoduchou novelu, s tímto navrhovaným postupem kolegů nesouhlasím. Bylo na to dost času. Nesouhlasím ani s tím, že by výbory projednávaly tuto věc na poslední chvíli. Jestliže to projednávaly na poslední chvíli, je to jejich smůla, měly na to času dost, ale ústavně právní výbor to projednával 17. června a den poté to projednával petiční výbor, který zasedal mimořádně včera a udělal v návrhu drobnou změnu. Nejde o podstatné věci, které bychom nebyli schopni zhodnotit nyní během rozpravy. Nesouhlasím tedy s dalším odkladem. To je jedna věc.

Druhá věc, kterou jsem chtěl zde připomenout. Mám dojem, a mrzí mě to, že se zde stávají věci, zejména u tohoto zákona, které odvádějí pozornost od původního záměru předkladatele, kterým jsem v tomto případě já. Když jsem přišel s návrhem na Velký pátek, tak to komora tam vsunula vyřazením MDŽ. Náš pan profesor na vysoké škole tomu říkal vypuštění bílého králíčka. Vypustí se bílý králíček, který je mimo téma, ale všichni se za ním rozběhnou a o meritu věci se nikdo nebaví. Nyní se to stává podruhé. Jsem ochoten pochopit pohnutky pana kolegy Pavlaty a celého našeho výboru, který se rozhodl využít příležitosti mého předkladu a tento zákon zpracovat z gruntu od podlahy, udělat z něj koncepčně jasnou záležitost. Vážení přátelé, na to jste měli čas před mým předkladem a budete ho mít po mém předkladu. Prosím, abychom se bavili jen o MDŽ a jen o Svátku matek. Jak jste slyšeli v prvním čtení, má motivace k tomuto předkladu se týká tématu vyrovnání se s komunismem. To, co do tohoto příběhu „zanesl“ petiční a ústavně právní výbor, je jiná písnička. Omlouvám se za tuto reakci, nemohl jsem ale jinak.

Situace se komplikuje. Je mi jasné, že bude složité přesvědčit vás o tom, abyste nadále neodkládali projednávání tohoto zákona, ale pokusím se vás o tom přesvědčit.

Po následující řeči se budu věnovat jen MDŽ a svátku matek. Dovolte, abych se úvodem zastavil o definice Mezinárodního dne žen, jak ji můžete najít v anglické verzi internetové encyklopedie Wikipedia, to znamená verze, která je používána více na západ od našich hranic.

MDŽ „je dnem globálních oslav ekonomických, politických a sociálních výdobytků žen. Ve svých počátcích byl politickou událostí a posléze se stal součástí kultury mnoha zemí. Především Ruska a zemí bývalého sovětského bloku.

Dovolím si krátce zrekapitulovat důležité prvky v historii a významu MDŽ. Poprvé byl slaven v r. 1909 ve Spojených státech. V r. 1910 uspořádala Socialistická internacionála 1. mezinárodní ženskou konferenci v Kodani, kde byl vyhlášen MDŽ na návrh německé socialistky Kláry Zetkinové. Po vítězství bolševické revoluce v Rusku přesvědčila komunistická feministka Alejandra Kolontai Lenina, aby z MDŽ učinil oficiální svátek nově vzniklého bolševického státu.

Rád bych zde připomněl, že oslavy MDŽ v Rusku na jaře 1917 se staly v podstatě předzvěstí následující podzimní Velké říjnové revoluce. Proto Kolontai přesvědčovala Lenina. A Lenin tedy Kolontai vyslyšel a MDŽ se stal opravdu oficiálním svátkem sovětského Ruska. V r. 1965 byl MDŽ prohlášen za den pracovního klidu v Rusku, resp. v Sovětském svazu, a to usnesením nejvyššího Sovětu Sovětského svazu, a sice, cituji: V upomínku na vynikající zásluhy sovětských žen při budování komunismu.

Často se říká, že slavení mezinárodního dne žen podpořila Organizace spojených národů. OSN skutečně přijala skutečné usnesení, avšak kdo tento návrh předložil a kdo jej prohlasoval, lze nalézt v archivu OSN v New Yorku, kde jsem zapátral. A zjistil jsem následující. Valné shromáždění OSN přijalo v r. 1977 usnesení, kde mj. vyzývá členské státy, aby prohlásily některý den v roce za den OSN pro práva žen a mezinárodní mír. Návrh této rezoluce podaly státy, které byly tehdy ovládány komunistickými diktaturami. Byla to Kuba, Československo, Etiopie, NDR, Maďarsko, Madagaskar a Mongolsko. Pro návrh pak na plénu hlasovaly státy tzv. světové socialistické soustavy, čili komunistické diktatury. Tyto diktatury samozřejmě neměly s demokracií nic společného. Dále tento návrh podpořila řada států třetího světa, které opět byly pod vlivem sovětského bloku.

Demokratické státy, a to podotýkám, všechny státy bývalé západní Evropy, Spojené státy americké, Kanada, Austrálie, Nový Zéland a další byly proti této rezoluci nebo se zdržely hlasování. Nepodpořily tuto rezoluci nikoli proto, že by byly proti právům žen, nýbrž proto, že šlo o jasnou politickou hru komunistických diktatur. Dnes o 30 let později a po pádu sovětského bloku je MDŽ oficiálním svátkem v Arménii, Ázerbájdžánu, Bělorusku, Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Makedonii, Moldávii, Mongolsku, Tádžikistánu, Ukrajině, Uzbekistánu a Vietnamu. Vietnam je dodnes komunistickou diktaturou, Bělorusko je poslední diktaturou v Evropě. Postsovětské státy Kazachstán, Tádžikistán, Uzbekistán a další mají autoritativní prezidentské režimy. Mongolsko a Ázerbájdžán jsou považovány za autokratické nebo částečně autokratické státy. Žádná z těchto zemí neslouží jako vzor rozvinuté demokracie. Žádná z nich není vzorem dodržování lidských, natož ženských práv.

Po pádu totalitního režimu v Československu bylo od slavení MDŽ jako jednoho z typických symbolů starého režimu rychle upuštěno. Mezinárodní den žen byl však paradoxně vůbec poprvé v naší před i po listopadové legislativě definován až 15 let po pádu komunismu v Československu, a to v roce 2004.

Byl zařazen mezi významné dny novelou zákona č. 245/2000 Sb., kdy se to stalo na podnět poslankyně Čurdové za ČSSD, kterou podpořili poslanci její strany a KSČM. Podařilo se jim vpašovat tuto novelu do návrhu novely, jež zavedla do kalendáře dva nové významné dny, a to vzpomínku na oběti nacismu a vzpomínku na oběti komunismu. Jaké paradoxy.

Novela zákona o státních svátcích z r. 2004 předložená sociálními demokraty a komunisty v PS, která vůbec poprvé v našich dějinách zakotvuje MDŽ v zákoně, tedy znovu nastolila tradici vlastní komunistickým diktaturám a zařadila ČR symbolicky do blízkosti států, kde se ženská a obecně lidská práva tak, jak je chápe OSN, nerespektují. Zařadila nás mezi státy, kde rozhodně nikdo z nás nechce být.

Dovolte, abych ještě jednou připomněl definici MDŽ. Oslavy ekonomických, politických a sociálních výdobytků žen. Jaké byly ekonomické, politické a sociální výdobytky žen za 40 let diktatury, která byla provázena, cituji: porušováním lidských práv a svobod, programovým ničením tradičních hodnot evropské civilizace, morálním a hospodářským úpadkem, justičními zločiny a terorem proti nositelům odlišných názorů, nahrazením fungujícího tržního hospodářství direktivním řízením, destrukcí vlastnického práva. Citace zákona 198/1993 Sb.

Kolik žen např. zasedalo v politbyru KSČ, kolik ve vládě, kolik ministryň v komunistických vládách jsme našli, kolik žen bylo šéfkami socialistických kombinátů, dolů, hutí, výrobních podniků, kolik žen bylo vidět ve významných funkcích veřejného nebo alespoň akademického života? Je nevyvratitelným faktem, že ženy nucené žít v komunistické diktatuře měly mnohem méně práv a příležitostí, než ženy žijící v téže době v demokratickém světě. Co hůře, komunistická diktatura se nezdráhala dopouštět na ženách zrůdného fyzického násilí, týrat je, mučit a dokonce i vraždit.

Svátek MDŽ slavený komunisty jednou za rok byl pouhým výsměchem, alibismem, který měl zastřít skutečnost, že lidská a ženská práva pro komunisty z principu nikdy nebyla tématem. Šlo jim jako v každé diktatuře o zotročení, ponížení lidí, o jejich přeměnu v ustrašenou, bezprávnou a nemyslící masu.

Zatímco režim pompézně slavil MDŽ, dopouštěl se odporného pošlapávání nejzákladnějších lidských práv tisíců a desetitisíců žen, které pronásledoval za jejich názory či dokonce za názory jejich manželů a blízkých. Za komunistické hrůzovlády byly v politických procesech odsouzeny tisíce žen, desítky z nich zahynuly v komunistických věznicích a pracovních táborech. Byli to čeští komunisté, kteří si v od nacismu osvobozené Evropě dovolili popravit ženu, osobnost předválečného Československa, účastnici druhého odboje vězněnou a mučenou nacisty, statečnou demokratku a bojovnici za práva žen dr. Miladu Horákovou.

Už jen z piety ke všem ženám, které se staly oběťmi komunismu, a vrátím se k nim možná za chvíli, možná na podzim, nemůžeme připustit, aby ČR MDŽ oficiálně slavila jako významný den s odkazem na 40 let komunistické diktatury ČR a s odkazem na ženské oběti světového komunismu považuji za nutné tento ideologicky zneužitý a zneužitelný den ze seznamu významných dnů vyškrtnout.

Ještě mi dovolte se krátce zastavit u Svátku matek. Ten vyjadřuje úctu k ženám, matkám a jejich roli ve společnosti a nemá politický charakter. Původ bychom nalezli v antické mytologii. Novodobá historie svátku se vztahuje k činnosti sociálních aktivistek ve Spojených státech amerických, kde byl poprvé slaven 10. května 1908. O 6 let později byl prohlášen prezidentem W. Wilsonem národním svátkem Spojených států. Dodnes je tam jedním z nejoblíbenějších.

Za to, že byl svátek matek zaveden i v demokratickém Československu, vděčíme především dr. Alici Masarykové, nejstarší dceři prvního československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka, přičemž Alice Masaryková byla velkou osobností první republiky, která se z komunistických dějin jaksi vytratila. Studovala medicínu, filozofii, sociální práci na univerzitách v Praze, v Lipsku, Chicagu. Za 1. světové války byla za pomoc proti vlastizrádné činnosti otce zatčena a vězněna ve Vídni, kde jí hrozil trest smrti.

Nebyla popravena jenom díky mezinárodnímu tlaku a tlaku zejména Spojených států. Tato statečná, vzdělaná, společensky angažovaná osobnost, pozdější první dáma Československa, spoluzakládala Sociologickou sekci Svazu čs. Studentstva a Sdružení akademicky vzdělaných žen. V letech 1918–1920 byla poslankyní Národního shromáždění. Roku 1919 založila Čs. Červený kříž a byla jeho předsedkyní téměř 20 let. A byla to právě Alice Masaryková, která stála u zrodu Svátku matek a organizace, jako byla Čs. ochrana matek dětí, Sokol, Orel, Yvka, křesťanské spolky i některé další ženské komise. Tyto spolky, které jsem jmenoval, stály všechny za myšlenkou Svátku matek.

Svátek matek byl podobně jako v celé západní Evropě – už jsem o tom hovořil – a v USA jedním z nejvíce oblíbených svátků a je jím dodnes.

Ironické je, že možná právě proto, že byl tak populární, se v našem zákonodárství poprvé, a zatím naposledy, objevil v roce 1947 a možná byste neuhodli, kdo jej navrhl. Byli to komunističtí poslanci, kteří v zákoně č. 95 z roku 1947 o daru Československé republiky dětem k Svátku matek tento návrh podali a zasadili se o jeho prohlasování. Tento zákon podepsali dr. Beneš, Gottwald a Nejedlý. Po únorovém puči komunisté druhdy opěvovaný Svátek matek zavrhli a v 50. letech, když už byla československá společnost dostatečně komunistickým terorem zdecimována a nemuseli se obávat veřejného mínění, vyzmizíkovali ho z kalendáře a nahradili „oblíbeným“ MDŽ.

V rámci obnovy humanistických hodnot zničených komunistickou diktaturou, v návaznosti na násilně přerušenou historickou tradici demokratického předválečného Československa a v souladu se soudobou i tou historickou tradicí demokratických států navrhuji zavést Svátek matek zákonem jako významný den.

Vážené dámy a vážení pánové, navrhuji tedy schválit návrh novely zákona o státních svátcích v původním, tedy v mém znění.

Dojdeme-li do podrobné rozpravy a rozhodnete-li se ukončit projednávání tohoto zákona dnes bez odkladu na podzim, avizuji pozměňovací návrh k tomu svému předkladu, který ovšem není nic jiného, než čistě legislativně technické úpravy, tak jak to naši legislativci navrhli. Takže nemění se nic na významu toho mého předkladu, jenom jde o technickou úpravu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego. Chtěl bych ostatní kolegy a kolegyně upozornit, že stále probíhá obecná rozprava, toto nebylo závěrečné slovo předkladatele. Chtěl bych ještě před tím, a nemám ambici ani právo omezovat někoho v obecné rozpravě, připomenout velmi inteligentní návrh kolegy Julínka. Nyní prosím kolegyni Soňu Paukrtovou, zda by se ujala slova.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, já jsem také návrh pana kolegy Julínka považovala za rozumný, nicméně předkladatel návrhu zákona s tím nesouhlasí. Musím říci, že předkladatel návrhu zákona pan senátor Mejstřík předkládal původně úplně jiný návrh zákona, který se týkal toho, že chtěl, aby v kalendáři bylo vyznačeno, že Velký pátek je významným dnem. A k tomu se mu dostal Mezinárodní den žen a tím pádem on teď předkládá zákon, kde řeší vlastně Mezinárodní den žen, vypouští jej z významných dnů a zavádí tam Svátek matek.

Pokud předkladatel nesouhlasí, tak nevím, jestli je možné přerušit, ale v každém případě ty návrhy, které tam jsou dodány formou pozměňovacích návrhů, si myslím zaslouží debatu. Já samozřejmě chápu snahy kolegů, ale ty svátky nebo významné dny v našem kalendáři se nějakým způsobem vžily, jsou o určitých symbolech a já si myslím, že pokud je šmahem vypustíme, tak to může vyvolat různé reakce, i když samozřejmě na to máme právo. Ale přesto si myslím, že to je poněkud citlivá věc a že bychom v této věci měli postupovat uvážlivě.

Já se ještě vrátím k tomu, co tady říkal Martin Mejstřík o Dni matek a Mezinárodním dni žen. Já jsem hlasovala pro vypuštění Mezinárodního dne žen z významných dnů našeho kalendáře proto, že má za sebou to stigma komunistického svátku. Na druhou stranu bych ale tady ráda řekla, že mi nepřipadá jako adekvátní říkat „nahrazujeme Mezinárodní den žen“ – a teď aniž bych se toho svátku jakkoli zastávala – „Svátkem matek“. Já mám totiž pocit, že Mezinárodní den žen byl mezi různými skupinami žen vždycky vnímán nikoli jako svátek komunistický, ale jako jisté zhodnocení jiné role ženy, nikoli té mateřské, ale její jakési veřejné role.

Slavili jsme v období totality Svátek matek a v místě, kde žijeme, nikdy nebyl aktivní feminismus, takže já mám za to, že ženy, které budou postrádat Mezinárodní den žen, jistě si takový den oslaví, aniž by byl v kalendáři a všechny naše maminky jistě potěší, když v kalendáři najdou Svátek matek. A pro ten já opravdu jsem. Ale jenom chci říci, že to jsou celkem dvě role ženy – mateřství a její eventuální život veřejný. A netrvám na tom, aby ženy měly nějaký svátek, kterým se oceňuje jejich veřejná činnost. Já si myslím si, že úplně stačí, když se to občas od svých mužských protějšků dozvíme. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji vám, paní kolegyně. Jsou přihlášeni další tři. Zeptám se kolegyně Gajdůškové, jestli využije přednostního práva. Kývá, že ne. Prosím proto kolegu Richarda Sequense. Kolega Richard Sequens se naštěstí zmýlil. Tedy kolegyně Gajdůšková má slovo.

Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, debatu o tom, zda Mezinárodní žen nebo zda Svátek matek, jsme zde už vedli. O tom, zda je něco zařazeno jako významný den v kalendáři, se dají vést určitě dlouhé debaty. Ale snad bychom si měli říci, co to znamená.

Je to jenom jediné, a to je to, jak společnost vnímá to, co je s takovým významným dnem spojeno. Jak společnost vnímá hodnoty, které jsou obsahem toho, co je zařazeno do kalendáře jako významný den. Jak si toho váží či neváží.

Já se domnívám, že pokud se týká vztahu k ženám a k matkám zejména, má naše společnost přes všechno úsilí sociálně demokratických vlád přece jenom mnoho dluhů. A proto bych jako smysluplnější viděla tu dnešní debatu například o tom, proč máme 85 % zaměstnaných žen ve věkové skupině kolem 25 do 30 let, to je u absolventek. A proč v okamžiku, kdy tyto ženy přivedou na svět první dítě, nebo těch dětí mají více, jsou ve skupině, která je zaměstnána s bídou kolem 35 %, což je daleko pod průměrem Evropské unie.

A je to samozřejmě o tom, jaké podmínky ve společnosti jsou, zda se dá sladit pracovní role, kariéra s rolí matky a s péčí o rodinu.

Také by bylo asi smysluplnější a důležitější než o návrzích, zda zrušit či nezrušit mezinárodní den žen, se bavit o tom, proč firmy v ČR se zajímají tak málo o jiné možnosti pracovních vztahů, než je osmihodinová pevná pracovní doba, proč tak málo připouštějí flexibilní možnosti pracovně právních vztahů od zkrácených úvazků až po nejrůznější další formy práce tak, jak to náš zákoník práce již dnes umožňuje a proč na rozdíl o firem na západ od našich hranic se tak málo zajímají o sociální odpovědnost firem, kterou firmy skutečně mezinárodní a velmi úspěšné firmy mají zapracovánu do svých firemních strategií a ty firmy, které mají sociální odpovědnost zapracovánu do svých strategií, se ukazují dlouhodobě jako jedny z nejúspěšnějších. A stejně tak ve světovém srovnání jsou nejúspěšnější ty země, kde muži a ženy spolupracují, rovnoměrně se podílí jak na práci v hospodářství, tak na řízení společnosti, ale také na péči o rodinu. Tyto země totiž využívají celý svůj potenciál, potenciál všech svých lidí, které mají k dispozici, na rozdíl od těch, které ženy buď přímo diskriminují, nebo minimálně omezují jejich přístup, jak už do pracovního procesu nebo nevytváří jim podmínky, tak do rozhodovacích procesů tak, jak jsme o tom zde již mluvili.

Nicméně máme návrh na změnu v kalendáři. A já už jsem říkala, že to neznamená nic jiného než deklaraci toho, co je v ČR vnímáno jako hodnota. Z tohoto pohledu vnímám návrh na zařazení Svátku matek mezi významné dny. Myslím si, že se shodneme na tom, že děti jsou v životě jednotlivce, ale i společnosti to nejdůležitější nebo jedna z nejdůležitějších věcí, protože bez toho, že bude pokračovat rodina, bez toho, že bude společnost pokračovat dalšími generacemi, to všechno ztrácí smysl.

A proto nechť máme Svátek matek, ale nechápu a nerozumím tomu, proč tak až křečovitě se snažíme vymazat z kalendáře a proč tedy tak křečovitě deklarujeme to, že se nepotřebujeme bavit o tom, co znamená zapojení žen, proč tak odmítáme to, co celý civilizovaný svět – a už desítky let, přes sto let – vnímá jako hodnotu. Mezinárodní den žen se skutečně – a já teď mám na jazyku sice slovo slaví, ale ono to není asi to správné. Mezinárodní den žen je na celém světě příležitostí k tomu, aby lidé vnímali oběti, které ženy, ale i osvícení muži přinesli proto, aby byly rovnoprávnými bytostmi s muži, aby ve společnosti skutečně spolupracovali, aby byl využit celý potenciál společnosti.

Připomínají se historicky po dlouhá léta vybojovávaná práva žen na lidské podmínky, pracovní podmínky, na rozumnou pracovní dobu, ale i na tak pro nás dnes samozřejmou věc, jako je volební právo žen a právo být volen. Ale tento den se v celém světě také vzpomíná na to, že pořád ještě jsou ženy oběťmi domácího násilí tak, jak jsem o tom mluvila dnes ráno, pořád ještě bohužel jsou ženy těmi nejbědnějšími oběťmi válečných konfliktů, pořád ještě jsou země, kde se nebaví o tom, jestli ženy mají nižší platy o 17 procent, o kterých mluvíme my v ČR, ale kde se baví o tom, že ženy jsou tou nejbědnější skupinou mezi bědnými, protože jestliže země jsou chudé, ženy jsou mezi těmi nejchudšími.

A to jsou věci, kde pořád ještě máme za co bojovat, kde je potřebné skutečně zvednout hlas a kde je potřebné pomoci. A já skutečně nechápu, proč v ČR se máme od tohoto rozměru Mezinárodního dne žen, který historicky vždycky měl a má, proč se od toho máme distancovat tím, že vymažeme Mezinárodní den žen z našeho kalendáře.

Zkusme skutečně zapřemýšlet, povznesme se nad naše myslím si velmi předpojaté náhledy a zkusme se podívat na věci trošku s nadhledem a vnímat hodnoty, které i ten Mezinárodní den žen v celém světě znamená. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, paní kolegyně. Jako poslední je zatím přihlášen kolega Jaromír Jermář, který má slovo.

Senátor Jaromír Jermář: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně senátorky, vážení kolegové senátoři, já se budu snažit být stručný, protože pravděpodobně věřím, že ještě budeme o této problematice debatovat na výborech.

Chtěl bych tady jenom připomenout, že počátky Mezinárodního dne žen, hovořil tady o tom pan kolega Mejstřík, jsou spojeny především s lidskými právy, s bojem za osmihodinovou pracovní dobu, s bojem za volební právo žen a za další demokratické výdobytky, které jsou dnes pro nás samozřejmé.

Malinko bych možná tady poopravil – pan kolega Mejstřík hovořil o tom, že v Rusku oslava MDŽ v roce 1917 odstartovala bolševickou revoluci. To bylo v únoru, podle našeho kalendáře tedy 8. března, ale právě tyto nepokoje a manifestace žen tam pomohly odstartovat pád carské vlády a nastoupila na ruské poměry poměrně demokratická vláda, prozatímní vláda, která také potom zavedla všeobecné volební právo pro ženy. Proto si myslím, že těch věcí je tady více, proč bychom si měli mezinárodní den žen připomínat. Ano, v poválečných letech byl tento den zneužit. Ale podívejme se, kolik výročí bylo zneužito! Nebudeme si připomínat 5. květen 1945? Také toto datum bylo zneužito v době komunistické vlády. Nebudeme si připomínat některé osobnosti našich dějin, ať to byl Jan Ámos Komenský, ať to byl Karel Havlíček nebo i třeba Tomáš Masaryk, o kterém ještě v roce 1950 k jeho stému výročí narození prohlásil Klement Gottwald, že je to jedna z největších osobností našich dějin. Později se samozřejmě už k tomuto výroku nehlásil.

Ale proto jsem zastáncem toho, aby Mezinárodní den žen zůstal významným dnem v našem kalendáři. Ale stejně tak podporuji, aby významným dnem byl i Den matek.

A ještě krátce k 1. květnu. Mohu říci, že návrh ústavně-právního výboru mě opravdu velice překvapil. Myslím si, že počátky 1. máje mají podobnou charakteristiku, nebo ony už začínaly dříve, ale souvisely také s bojem za lidská práva, za všeobecné volební právo, za osmihodinovou pracovní dobu. A to si myslím, že zase je velice důležité i pro nás, abychom si toto připomínali.

A možná, když už se tady hovořilo o Alici Masarykové, to je žena, které já si nesmírně vážím, měl bych se možná zmínit také o Charlottě Masarykové, manželce T. G. Masaryka, která se pravidelně účastnila prvomájových oslav ještě v době Rakousko-Uherska. A 1. května v roce 1923, krátce před tím, než zemřela, tak prohlásila, byla to její poslední jasná slova:

„Dnes je 1. květen, 1. máj. Ten svátek já jsem vždycky bytostně cítila, a musíme si neustále připomínat, že je ještě mnoho lidí trpících, kteří potřebují naši pomoc.“

Byl bych tedy rád, abychom si tyto dva významné dny i v tomto duchu připomínali a abychom je prostě ponechali tam, kde jsou. Myslím si, že si to zaslouží, jak Mezinárodní den žen, aby byl mezi našimi významnými dny, tak aby samozřejmě 1. máj byl naším svátkem.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego. Ještě jednou se mně přihlásila kolegyně Alena Gajdůšková.

Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, já se omlouvám, že jdu ještě jednou k tomuto řečništi. Přiznávám se,že jsem nezachytila v původních návrzích, že by měl být zrušen 1. máj, proto jsem k této otázce v prvním svém vystoupení nevystupovala. Byli jsme v podstatě s celým výborem pro záležitosti EU na přijetí zahraniční delegace teď před chvílí.

Dovolte mi tedy, abych ještě větičku řekla k 1. máji.

Víte, já jsem ze Zlína. A Zlín je spojen se jménem Tomáše Bati. A ve Zlíně se už od těch 30. let minulého století v baťovských firmách 1. máj vždycky slavil. Byl to skutečně Svátek práce, které si všichni ve Zlíně vždycky vážili a váží. A 1. máj se ve Zlíně v tomto duchu slaví i dneska, organizuje to magistrát města Zlína. A je to skutečně svátek, kdy se lidé sejdou, kdy se potkávají ve městě, kdy si užívají té atmosféry, která je velmi pěkná, velmi radostná. A říkám, je to skutečně o úctě k práci a k lidem, kteří tu práci dělají.

A musím říci, že doufám, že mluvím za většinu lidí ze Zlína, že by nám bylo hrozně líto, kdybychom ten 1. máj, tak jako za dob Tomáše Bati nemohli slavit dál. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, paní kolegyně. Stále probíhá obecná rozprava. Ještě před tím, než v ní budeme pokračovat, chtěl bych všem předcházejícím řečníkům poděkovat za korektní vystupování, a chtěl bych zcela výjimečně poděkovat i těm, kteří nevystoupili.

Nyní má slovo Martin Mejstřík.

Senátor Martin Mejstřík: Dámy a pánové, já nebudu tím, kdo nebude vystupovat. Dovolte mi tedy využít toho privilegia, že jde o můj návrh zákona, a tedy si ho užiji.

Já vás ještě jednou žádám a prosím, abyste upustili od pokusů jakkoli do toho zákona zasahovat a obohacovat ho nebo ochuzovat. Jestli máte tuto chuť, prosím, sejděte se, tak jak jste to avizovali na začátku projednávání tohoto návrhu zákona, udělejte si svůj návrh zákona, ale prosím pěkně, věnujte se mému návrhu, budu vám velmi vděčný.

Můj návrh nepojednává ani o Dni rodin, ani o Dni vzdělanosti, ani o 1. máji. Můj návrh zákona se týká MDŽ a Svátku matek. Můj návrh zákona se týká vyrovnání se s komunistickou minulostí, se kterou Den rodin, ani Den školství nemá opravdu nic společného. Můj návrh se týká toho, že trvám, a chci vás o tom přesvědčit a chci přesvědčit Parlament ČR, že MDŽ by byl komunistickou diktaturou naprosto zprofanovaný svátek, který sloužil diktatuře, který byl k naší ostudě patnáct let po převratu, kdy se do naší země vrátila demokracie, naším Parlamentem přijat a stal se zákonem, stal se svátkem ze zákona. (Velký hluk v Jednacím sále.)

Pardon, neposloucháte. MDŽ, který se do našeho práva dostal opravdu až díky komunistům, jako součást jejich ideologie.

Mě velmi mrzí, že jsem tady v první řeči mluvil k prázdnému sálu.

Vážení přátele, domníval jsem se, že jsme komora, která v některých věcech má jasno, že jsme komora, která si vzala za svůj úkol se tématu komunismu věnovat.

Já se pokusím zůstat v korektní rovině. Znovu zopakuji na dotaz paní senátorky Gajdůškové, proč se snažíme tak křečovitě zbavit se MDŽ. Vždyť já jsem o tom tady hovořil již poprvé, v prvním čtení a hovořil jsem o tom ve své první řeči před chvílí.

Hovořil jsem o tom, že tento svátek měl podobné kořeny jako Svátek matek, vznikl podobně jako Svátek matek ve Spojených státech amerických, ale nicméně prostě byl, bohužel, uchopen komunisty a bohužel celým východním blokem byl ideologicky zneužit.

My nežijeme ve vzduchoprázdnu, my nežijeme na tom pověstném ostrově, který tady neustále musím zmiňovat, kde se dějiny zastavily. Žijeme v zemi, která zažila 40 let totality.

A znovu vám připomenu to, co jsem zde již jednou říkal. Mezinárodní den žen – a vím, že nyní nehovořím k vám, dámy a pánové, z pravé strany, ale k těm svým kolegyním a kolegům z levé strany – je oficiálně, to znamená zákonem ustaven v těchto zemích, já vám je přečtu, kam jsme se zařadili v roce 2004: Ázerbájdžán, Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Makedonie, Moldávie, Mongolsko, Tádžikistán, Ukrajina, Uzbekistán, Vietnam a Arménie. (Velký hluk v sále.)

Místopředseda Senátu Jan Rakušan:Prosím o klid, aby pan senátor Mejstřík nemusel mluvit tak nahlas.

Senátor Martin Mejstřík: Tyto státy mají zákonem stanoveno, nechci říci, oslavy… Jestli vás obtěžuji svou řečí, tak bych vážené kolegy prostřednictvím váženého pana předsedajícího požádal, abyste šli do foyer si povídat. Nezlobte se. Nedělám to nikomu z vás, tak bych vás prosil o stejnou laskavost.

Další příspěvek k tomu, abych vám připomněl, abych osvěžil vaši paměť, co to MDŽ bylo. Ocituji z dopisu, kterých jsem nedostal až tak málo, vybral jsem jenom jeden:

„Je hrozné, jak musíme i v dnešní době poslouchat neuvěřitelné lži a urážky od komunistů, a ještě horší je to, jak národ snadno, a jak je vidět, snad i rád, zapomíná.“

Samozřejmě, že MDŽ komunisté odpudivě zneužili, od malých pracovišť přes fabriky až po ÚV. Nikdy neopomněli pochválit věrné soudružky, manažerky, partnerky a matky, které pevně stojí v čele boje za naplnění historické úlohy dělnické třídy, které vychovávají naše děti v duchu marxismu-leninismu a proletářského internacionalismu, které obětavě naplňují závěry sjezdu KSČ a tím přispívají k vítězství míru a socialismu. Proto ho nechci v kalendáři.

Toto pro nás všechny, pro tuto zemi 40 let znamenalo MDŽ o trapnosti průběhu oslav, které končily brzkým odchodem starostlivých matek domů, a pozdním příchodem zpitých otců není nutno mluvit. Pánové to zajisté pamatují.

Jiný text na osvěžení paměti. Oficiální tisková zpráva ČTK ze 7. března 1989: ÚV KSČ, prezident ČSSR a vláda ČSSR uspořádali dnes na Pražském hradě při příležitosti MDŽ přátelské setkání s delegací československých žen ve Španělském sále členky delegace srdečně pozdravily generálního tajemníka ÚV KSČ a předsedu ÚV MF ČSSR Milouše Jakeše, předsedu vlády Ladislava Adamce a další členy předsednictva ÚV KSČ Jana Fojtíka, Aloise Indru, Ignáce Janáka, Ivana Knotka, Františka Pitru, Miroslava Štěpána a Karla Urbánka, kandidáty předsednictva ÚV KSČ Josefa Hamana a Vladimíra Hermanna, předsedu ÚKRK KSČ Jaroslava Hajna a členy sekretariátu ÚV KSČ Josefa Mevalda, Vasila Mohoritu, Jindřicha Poledníka a Rudolfa Rohlíčka.

Vážené dámy a pánové, toto je MDŽ v socialistické praxi. Slyšeli jste tam jediné ženské jméno? Ženy přišly pozdravit patriarchát, pánové, to je MDŽ v roce 1989.

Zpráva pokračuje: Setkání se rovněž zúčastnili vedoucí oddělení ÚV KSČ členové předsednictva ÚV MF ČSSR, místopředsedové federálního shromáždění a federální vlády a ministři vlády ČSSR. V čele delegace 250 předních pracovnic z průmyslu, zemědělství, obchodu, služeb, školství, zdravotnictví, vědy, kultury, umění, poslankyň, zastupitelských sborů, příslušnic Lidových milicí a funkcionáře ženského hnutí byla členka sekretariátu ÚV KSČ a předsedkyně ÚV Československého svazu žen Marie Kabrhelová. Ejhle – žena.

Jménem stranických a státních orgánů, jménem generálního tajemníka ÚV KSČ Milouše Jakeše a prezidenta ČSSR Gustáva Husáka blahopřál členkám delegace i všem československým ženám k MDŽ předseda vlády ČSSR Ladislav Adamec. Při této příležitosti blahopřál rovněž ženám – matkám, které dnes dostaly za příkladnou výchovu dětí vysoká státní vyznamenání. Projev soudruha Ladislava Adamce vyslechly členky delegace s velkou pozorností a přijaly ho dlouhotrvajícím souhlasným potleskem. Toto je pro nás MDŽ.

Nezpochybňuji definici MDŽ, jak jsem zde o ní hovořil, nezpochybňuji právo žen na rovnost šancí a další práva, ale zvládněme to bez MDŽ.

Skončil bych své odůvodnění návrhu, proč se domnívám, že tento svátek bychom měli vědomě, bez smíchu, bez úsměšků, bez ironie s naprosto jasnou hlavou a s plným vědomým vyškrtnout z kalendáře se vší vážností. Přečtu vám poslední svůj text.

MDŽ se odkazuje k ženským právům stejně tak, jako se k nim odkazovala komunistická diktatura, když jsem hovořil o tom, že MDŽ naprosto účelově zneužívala. Podívejme se ale na osudy některých žen, které byly přesvědčením demokratky a které se provinily komunistům jen tím, že třeba měly jiný názor nebo pomáhaly těm, kteří jiný názor měli. Má motivace k návrhu tohoto zákona pramení z úcty k těmto ženám, jejichž práva komunistický režim 40 let pošlapával. Sami víte, že ideologickým nepřítelem komunistů číslo jedna byli za první republiky křesťané. Když se podíváme na osudy některých žen činných v křesťanské demokracii, ve straně lidové, v křesťanském hnutí, nebo ve skautingu, zjistíme, že jejich osudy byly podobné. Nejde jen o osudy z let padesátých. Domnívám se, že si zaslouží alespoň 26 žen, které jsem vybral z desítek a stovek, aby jejich životní osudy v nejstručnější podobě a jejich jména tady zazněla.

Z těch, které se hlásily ke křesťanskému hnutí: Helena Kučerová, narozená v roce 1929, v letech 1947 až 1948 pracovala jako úřednice na předsednictvu vlády, v roce 1951 zatčena a odsouzena v případu O-aktis; strávila 9 let ve vězení. V roce 1960 propuštěna na amnestii, v roce 1961 opět zatčena. V případě tzv. ilegální KDS odsouzena na další dva roky. K tomu jí byl připočítán zbytek starého trestu ve výši dalších 6 let.

Helena Kučerová umírá ve vězení ve svých 37 letech.

Antonie Svobodová – od roku 1930 členkou lidové strany. Pracovala jako spisovatelka a redaktorka. Po roce 1945 je členkou ÚV NF žen a poslankyní zemského národního výboru v Praze. Odsouzena za údajný zločin k 15 letům, propuštěna na amnestii v roce 1960. V roce 1961 opět odsouzena ke dvěma a půl rokům za údajné podvracení republiky, přičemž k trestu byl připočítán zbytek neodpykaného trestu z roku 1950.

Vážený pane předsedající, mohl byste zajistit klid v sále?

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Pane kolego, už jsem o to kolegy prosil. Myslím, že vaše vystoupení je někdy kontraproduktivní, a nejsem schopen to jinak udělat, než že poprosím, aby se ztišili.

Senátor Martin Mejstřík: Děkuji vám za to, pane předsedající.

Antonie Hamanová, narozena 1914, byla řeholnicí kongregace Milosrdných sester sv. Karla Bartolomějského. Zatčena v roce 1952 krajským soudem v Českých Budějovicích, odsouzena na 8 let za špionáž.

Dagmar Skálová, narozena 1912, populární skautská vedoucí. Zapojila se do pokusu o protikomunistický vojenský převrat. Zatčena v roce 1949, odsouzena k trestu smrti – změněno na doživotí. Prošla věznicemi v Ruzyni, Pankráci, Kutnou Horou, Znojmem, Pardubicemi. Propuštěna podmínečně v květnu roku 1965. V roce 1968 se ovšem angažuje v K 231 a v obnoveném skautingu. Jako jedna z mála je nositelkou nejvyššího skautského vyznamenání Zlatého stupně Řádu Čestné lilie v trojlístku a v roce 1997 obdržela Řád TGM.

Dr. Markéta Pavlíčková – Heřmanová, narozená v roce 1922. V roce 1950 těsně před svatbou a ukončením studia medicíny zatčena spolu s bratrem a se svým snoubencem Albínem Heřmanem. Velezrada třináctičlenné skupiny v čele s plzeňským historikem profesorem Čadíkem spočívala v balíčkové pomoci vězňům v lágru v Horní Bříze. Odsouzena na 22 let.

Několik dalších osudů z řad věřících žen. Jen během katolické akce v Praze byly odsouzeny Marie Jadrná, zdravotní sestra, na 11 let, Marie Vašková, malířka, odsouzena na 10 let, umírá ve vězení, Elena Kelerová–Ondráková, absolventka Matfyz v Praze – na 8 let.

Věra Běhalová, úřednice Francouzského velvyslanectví, odsouzena na 7 let.

Božena Kratochvílová, švadlena, odsouzena na 5 let.

Komunistům ale nevadili jen politici či političky. Vadili jim všichni a všechny, kdo měli jen trochu jiný názor. Kdo měli vůbec nějaký názor. Takže z těchto žen, které nebyly političkami:

Profesorka Růžena Vacková, nar. 1901, byla profesorkou UK Filozofické fakulty, během 2. světové války se angažuje v protinacistickém odboji, v r. 1945 zatčena a do konce války nacisty vězněna v cele smrti. Roku 1947 byla jako druhá žena v historii republiky jmenována mimořádnou profesorkou na FF UK. Roku 1948 se jako jediný pedagog UK zúčastnila studentských pochodů na Hrad. Posléze samozřejmě následuje zákaz přednášek na UK a vězení. Dostala 22 let. Po 20 letech byla tato paní profesorka propuštěna a byla plně rehabilitována v r. 1969, aby jí za rok poté komunisté opět rehabilitaci odňali. Tato dáma jako jedna z velmi mála obětí politické perzekuce 50. let podepisuje Chartu 77.

A osudy dalších žen, za jejichž práva se komunisté tak bili:

Jana Hrušková, nar. 1928 ve vesničce Boškov u Znojma. Při pokusu o emigraci do Rakouska zatčena, byla těhotná, po výsleších potratila miminko, odsouzena na 15 let. Po propuštění již děti mít nikdy nemohla.

Oldřiška Kajtová, nar. 1921 ve Velké Bíteši, malířka. Zatčena za přátelskou pomoc Petru Křivkovi, účastníkovi druhého československého odboje.

Já bych rád požádal členy Konfederace politických vězňů, aby se podívali na jednání tohoto pléna Senátu. Možná budou překvapeni.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Pane kolego, předsedající smí vstoupit do rozhovoru, já myslím, že ta poznámka byla nadbytečná. Myslím, že Senát se chová demokraticky, poslouchá vás dlouho, protože podle § 64 se můžeme též usnést bez rozpravy o tom, že doba k vystoupení nebude delší než 10 minut. Nikdo nic takového nenavrhuje, vystupujete opakovaně, nikdo nám do toho nemluví. Byl bych rád, kdybyste mluvil jen k těm, kteří jsou v sále.

Senátor Martin Mejstřík: Vážený pane předsedo, nebudu komentovat, ale jen bych si dovolit zaprotestovat, není pravda, že mi do toho nikdo nemluví.

Oldřiška Kajtová, nar. 1921 ve Velké Bíteši, malířka. Zatčena za přátelskou pomoc Petru Křivkovi, účastníkovi druhého československého odboje v Anglii, měla čtyřletého syna, odsouzena na 14 let těžkého žaláře.

Jiřina Slámová – Minaříková, nar. 1927 v Rajhradicích u Brna. Převáděli s manželem přes hranice lidi ven z komunistického ráje. Manželovi se podařilo uprchnout do Rakouska, žena však byla zatčena, odsouzena k 18 letům, přičemž její dvě děti samozřejmě zůstali nezaopatřeny.

Já beru opravdu jen vzorky žen, dámy a pánové, myslím, že vás dosti šetřím, takže dovolte mi ještě opravdu několik málo osudů z těch stovek.

Čtyři osudy tzv. prostých žen, neangažovaných, v podstatě nepolitických jsem zmínil před chviličkou. S politikou prvorepublikového parlamentu byli největšími konkurenty komunistů členové Národně socialistické strany. Z nich asi nejznámější a zároveň nejtragičtější ženská oběť komunistického režimu v Československu, osobnost výrazně angažovaná za ženská práva je dr. Milada Horáková. Dr. Horáková se narodila v r. 1901, vystudovala práva na UK v Praze. Od r. 1929 působí v Československé straně národně socialistické, v řadě sociálních spolků a v ženském hnutí. Je blízkou spolupracovnicí senátorky Františky Plamínkové, velké osobnosti ženského hnutí, kterou popravili nacisté v r. 1939. V témže roce se do protinacistického odboje zapojila i paní Milada Horáková. R. 1940 však byla nacisty zatčena a vězněna až do konce války. Po válce v letech 1945 – 1948 byla členkou ústředního výboru ČSNS, byla poslankyní Národního shromáždění, předsedkyní Rady Československých žen a místopředsedkyní Svazu osvobozených politických vězňů. Roku 1948 po zahájení čistek se vzdává poslaneckého mandátu. Za rok poté je zatčena a posléze odsouzena přes protesty celého tehdejšího demokratického světa k trestu smrti.

Další významnou národní socialistkou, političkou, byla Františka Zemínová. Stejně jako Milada Horáková byla přesvědčenou demokratkou, laskavou ženou a přitom bojovnicí za práva žen. Byla povoláním účetní, ale již od r. 1897 působila v ČSNS, spoluzaložila výbor pro volební právo žen, přednášela, publikovala. Byla účastnicí 1. i 2. československého domácího odboje. V r. 1918 až 1938 byla předsedkyní ústředí žen při ČSNS. Po válce je místopředsedkyní této strany. Od vzniku Československa, tedy od r. 1918 až do r. 1948, samozřejmě s výjimkou válečných let, byla poslankyní. Mimo jiné byla kolegyní poslankyně dr. Alice Masarykové. Podobně jako dr. Horáková odchází v březnu 1948 z politického života, což ji ovšem nezachránilo a v monsterprocesu s Miladou Horákovou byla odsouzena na 20 let. Při jejím věku, kdy jí bylo 68, se tento rozsudek rovnal trestu smrti.

Sociální demokraté nakonec. Komunisté si na ně brousili zuby již od r. 1921. Ale teprve v r. 1948 přišel den zúčtování. Ti, kteří s komunisty kolaborovali, ti přežili. Ti, kteří si zachovali rovnou páteř a zůstali věrni demokracii, museli být zničeni. A nejen muži, ale i ženy. Tak tedy několik příběhů žen činných v sociální demokracii za všechny. A zejména za všechny ty bezejmenné.

Drahomíra Vosková, nar. 1920, ve 30. letech členkou mládežnické organizace sociální demokracie, členkou samotné strany se stala až v r. 1945 ve věku svých 25 let. V letech 1946 – 1948 byla místopředsedkyní okresního, krajského výboru sociálně demokratické strany v Karlových Varech. Po únoru 1948 odmítá spolupracovat s KSČ, protože věří v dr. Edvarda Beneše a silně jej podporuje. Pokouší se založit ilegální sociální demokracii, v r. 1954 je zatčena a odsouzena k 11 letům těžkého žaláře.

Dámy a pánové, archivy ministerstva vnitry a další archivy jsou naprosto neprobádanou studnicí těchto tragických osudů. Před našimi historiky ještě leží veliký úkol, takže kolikrát nevíme přesně, za co, proč, jakým způsobem a na jak dlouho byly tyto ženy, a mluvím nyní o sociálních demokratkách, odsouzeny. To co víme, že byly odsuzovány v rámci velkých skupin v různých kauzách, které byly spojovány s protikomunistickým odbojem.

Tak např. v kauze Skokan František a spol. byla odsouzena i Anna Kořínková. V této kauze byl vynesen trest smrti a další tři rozsudky byly v řádu desítek let. Přes tuto skupinu měly být předávány zprávy sociálním demokratům v exilu.

Kauza Špaček Čestmír a spol., při ní v únoru 1954 byli odsouzeni Čestmír Špaček a Elvíra Gajgrová, bývalí krajští sociálně demokratičtí funkcionáři na Liberecku.

Kauza Lubor Holub a spol. JUDr. Holub spolu s Václavem Podešvou, Emilem Hilarem, Boženou Dymákovou a Aloisií Mokrou roku 1955 byli odsouzeni za to, že v rámci ilegální organizace sociální demokracie organizovali sociální fond, z něhož byli podporováni rodinní příslušníci zatčených osob.

Kauza JUDr. Jan Žáček a spol. Jan Žáček spolu s Vlastou Pospěchovou a dalšími 12 osobami byli odsouzeni za organizování ilegální organizace sociální demokracie na Ostravsku.

Kauza Miloslav Šimák a spol. Šimák spolu s Václavem Osvaldem, Štěpánem Šindlerem, Marií Válkovou a Karlem Hrubým byli odsouzeni za spojení s ilegálním vedením sociální demokracie v zahraničí.

Za obdobnou činnost byla v kauze Karel Křepelka a spol. odsouzena i Jarmila Laubová a Karolína Křepelková a také Marie Tichá a dalších 9 osob, protože spolupracovali mimo jiné s Václavem Majerem, předúnorovým kandidátem na předsedu sociální demokracie, který odmítal kolaborovat s komunisty.

Dámy a pánové, řekl jsem, že to je jen několik osudů z desítek a stovek.

Nebudu vás již nadále trápit a zdržovat citací toho, za jakých podmínek byly tyto ženy vyslýchány, za jakých podmínek byly tyto ženy odsuzovány, za jakých podmínek byly tyto ženy uvězněny.

Ale právě úcta k těmto ženám a velká neúcta ke komunistickému režimu mě vede k tomu, abych vyřadil MDŽ ze zákonů. Lépe vám to vyložit nedokáži. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego, byl jste poslední v obecné rozpravě, nikdo další se nehlásí, proto obecnou rozpravu končím a troufnu si bez konzultace říci, že jmen, která jste jmenoval, je nám stejně líto, prožíváme to všichni, z levé i pravé části spektra. Nyní ovšem musíme dodržet jednací zákon a vy jste navrhovatel, máte nyní opět slovo v obecné rozpravě. Prosím, pouze k obecné rozpravě.

Senátor Martin Mejstřík: Dámy a pánové, byly předloženy, pokud si dobře pamatuji, čtyři návrhy, jeden návrh na schválení, to znamená můj, potom je zde návrh petičního výboru, který máte před sebou, nebudu jej citovat. Dále je zde odlišný návrh ústavně-právního výboru, který vycházel z petičního, ale obohatil ho o Svátek práce, vy ho máte před sebou, nebudu ho definovat, a čtvrtý návrh, který zde zazněl, byl návrh na vrácení návrhu zákona k projednání. Jinak diskusi hodnotit nebudu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji panu navrhovateli. Musím se, i když pan kolega Pavlata je již delší dobu nastartovaný, zeptat kolegy Novotného, zda chce vystoupit. Nechce. Kolega Žák? Též nechce. Prosím tedy zpravodaje garančního výboru, aby se vyjádřil k obecné rozpravě a provedl nás hlasováním.

Senátor Josef Pavlata: Pane předsedající, dámy a pánové, kolega Mejstřík zhodnotil obecnou rozpravu, ale vyhodnotil ji špatně, protože po obecné rozpravě se hlasuje pouze o návrzích, pokud padnou, a to je návrh na vrácení návrhu senátního návrhu zákona výboru k novému projednání, návrh na schválení, návrh na zamítnutí, návrh na odročení. Teprve pokud takovýto bod nepadne, tak v podrobné rozpravě se podávají pozměňovací návrhy. Čili jsme nyní v situaci, kdy se pokusím ještě jednou krátce tu rozpravu zhodnotit.

Vystoupilo pět senátorů a dvě senátorky; z toho jedna dvakrát a jeden také dvakrát. Jeden ze senátorů dokonce křičel, což bylo takové zvláštní. (Smích.) V každém případě padly dva návrhy. Byl to návrh pana senátora, ministra dr. Tomáše Julínka, a to návrh na vrácení návrhu senátního návrhu zákona výboru k novému projednání. Pak byl podán předkladatelem panem kolegou Mejstříkem návrh na schválení toho jeho původního textu. A v tomto pořadí bychom měli o těch návrzích hlasovat.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Pane kolego, já se jenom zeptám, tam musí být, když to budeme vracet k novému projednání, daná lhůta a také kterým výborům.

Senátor Josef Pavlata: Ta lhůta je stanovena do 30 dnů, že se musí sejít a v tom návrhu a v tom návrhu pana senátora, ministra dr. Julínka bylo jednoznačně řečeno, že navrhuje, aby to bylo k projednání výborům ústavně-právnímu a pro vědu, vzdělávání, kulturu, lidská práva a petice.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji za upřesnění, omlouvám se. Dovolím si nechat o tomto návrhu hlasovat. Ještě než přistoupím k hlasování, kolega Josef Pavlata načte ještě jednou to, o čem budeme hlasovat.

Senátor Josef Pavlata: Nyní budeme hlasovat o návrhu na vrácení návrhu senátního návrhu zákona výborům k novému projednání. Jedná se o výbory ústavně-právní a pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro vrácení výborům, tlačítko ANO a zdvihne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a také zdvihne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo38 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 48, proti byli 3.

Návrh byl přijat. Bude postupováno podle toho, jak bylo odhlasováno. My se nyní vystřídáme u mikrofonu.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vážené kolegyně a kolegové, dalším bodem dnešního programu je:

Senátní návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů,

vrácený Senátu Poslaneckou sněmovnou k dopracování

Jedná se o senátní tisk č. 79. Prosím pana kolegu Jiřího Pospíšila. (Hlasy z pléna: Není, počkejte ještě.) Pokud není kolega Pospíšil, tak prosím, aby ho … (Hlásí se ministr Julínek.) Kolega Julínek, ano.

Ministr zdravotnictví ČR Tomáš Julínek: Pane místopředsedo, já se omlouvám, ale já jsem se hlásil ještě před započetím tohoto bodu a chtěl jsem navrhnout, abychom mohli hlasovat po 19. hodině – procedurální návrh, protože teď jsme tady všichni v plné sestavě, tak abychom to mohli rozhodnout, nebo alespoň v té sestavě, která teď momentálně v Senátu je. Já si myslím, že by bylo dobré dokončit ty čtyři body, nebo kolik jich zbývá, ještě dnes. Tak jsem to chtěl navrhnout nyní.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Dobře, to je procedurální návrh, o kterém se hlasuje bez rozpravy.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tím, abychom hlasovali i po 19. hodině? Kdo je proti tomuto návrhu? Hlasování č. 39, registrováno 56, pro 51. Návrh byl schválen.

Prosím pana kolegu Kuberu, aby se ujal slova a zastoupil nepřítomného pana senátora Pospíšila.

Senátor Jaroslav Kubera: Děkuji, pane předsedající. Jak jistě víte, Poslanecká sněmovna nám tento tisk vrátila tzv. k dopracování. My na to máme své usnesení, jak postupovat v takovémto případě, a já návrh je: přikázat tento tisk k novému projednání, jinými slovy, vrátit k projednání do výborů.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Otevírám rozpravu k tomuto návrhu kolegy Kubery. Nikdo se nehlásí, takže rozpravu končím a budeme hlasovat o návrhu tak, jak nám ho předložil pan kolega Kubera. Pane senátore, já vás žádám, abyste ještě jednou, prosím, zopakoval svůj návrh, abychom všichni věděli, o čem teď budeme hlasovat.

Senátor Jaroslav Kubera: Budeme hlasovat o přikázání tisku do výborů k novému projednání. Není to tentýž případ, jako jsme měli předtím. Tam není lhůta 30 dnů, to je vlastně nové první čtení, podle toho usnesení. O tom budeme hlasovat.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: A jedná se o jaké výbory?

Senátor Jaroslav Kubera: To já teď neumím, ale ústavně-právní stoprocentně, ale které byly ty druhé, pomožte mi! Mandátový a imunitní.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, abychom tento návrh zákona postoupili ústavně-právnímu výboru a mandátovému výboru? Kdo je proti tomuto návrhu? V hlasování č. 40 registrováno 55, pro 50. Návrh byl schválen.

Kolegyně, kolegové, dalším bodem našeho programu je

Návrh podrobnějších pravidel jednání Senátu

o dokumentech postoupených Senátu přímo orgány Evropské unie

Jedná se o tisk č. 52. Prosím předsedkyni Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury paní kolegyni Jiřinu Rippelovou, aby nás seznámila s tímto návrhem. Paní kolegyně, prosím, máte slovo.

Senátorka Jiřina Rippelová: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, Stálá komise pro Ústavu ČR a parlamentní procedury projednala na své 5. schůzi 26. dubna letošního roku materiál, který se týká přímé komunikace mezi Senátem a Evropskou komisí, jde o postupy a priority. Přijala následující usnesení:

Stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury: Za prvé, schvaluje návrh podrobnějších pravidel Senátu o dokumentech postoupených Senátu přímo orgány Evropské unie, který je přílohou tohoto usnesení, jako návrh usnesení Senátu podle § 1 odst. 2 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. A pověřil mě jako předsedkyni komise, abych předložila toto usnesení Organizačnímu výboru.

Dále tento návrh podrobnějších pravidel o dokumentech postoupených Senátu přímo Evropskou unií projednal na své 13. schůzi, která se konala 30. května letošního roku, výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který přijal shodné usnesení jako naše komise, a návrh podrobnějších pravidel projednal také výbor pro EU dne 13. 6. letošního roku na své 14. schůzi. Tento výbor přijal rovněž shodné usnesení, ovšem s tím rozdílem, že při projednání dokumentu postoupeného Senátu přímo orgány Evropské unie se nepoužije ustanovení o lhůtě uvedené v § 119d odst. 1 věty prvé zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně. Organizační výbor požádal o projednání pravidel výbor pro záležitosti EU, který přijal usnesení pod č. 52/2. Zpravodajem výboru je pan kolega Sefzig. Prosím, pane kolego, abyste nás seznámil s usnesením výboru.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji, pane místopředsedo. Budu velice stručný. My si velice ceníme, coby zástupci národních parlamentů, že můžeme dostávat materiály přímo z EU. Velký význam to mělo a má to zejména pro horní komory, které nemohou přímo interpelovat členy vlády, a proto tu tzv. Barrosovu iniciativu, protože to skutečně začalo až za poslední komise pod vedením Barrosa, tak je to jistě postup, který nám velmi imponuje.

Na druhou stranu nechceme paralyzovat vládu, ať už Evropskou komisi nebo naši, a z toho důvodu jsme dokumenty, které k nám přímo byly posílány, tak jsme projednávali tak, abychom i s výsledky seznamovali vládu. Při jednání komise, a já komisi a paní předsedkyni komise děkuji za návrh, který vytvořila, ten tříčlánkový návrh pro vnitřní usnesení Senátu, tak jsme diskutovali a v podstatě jsme popsali to, jak celá akce od roku 2004 v Senátu probíhá. Dokumenty, které k nám přicházejí z evropských institucí, jsou projednávány, dáváme je na vědomí vládě a informujeme o výsledcích jednání i dotčené odesílající evropské orgány.

To, že jsme řekl bych trochu ještě pozměnili první článek, to znamená, že jsme ho ještě doplnili ještě o první větu prvního odstavce paragrafu 119d, to vychází z toho, že dokumenty, které k nám chodí z evropských institucí, nemají takovou naléhavost, aby musely být projednány předsedou výboru do pěti dnů, a proto jsme vypustili i tuto větu. Jinak se plně přikláníme k názoru komise pro Ústavu a parlamentní procedury a doufáme, že Senát přijme usnesení v té podobě, v jaké jej náš výbor doporučil. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Druhým výborem, který projednával tato pravidla, byl výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který přijal usnesení pod číslem 52/1. Zpravodajem výboru je pan kolega Pospíšil, kterého zastoupí pan kolega Ladislav Svoboda. Pane kolego, máte slovo.

Senátor Ladislav Svoboda: Pane předsedající, dámy a pánové, kolegové, výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost na 13. schůzi 30. května projednal senátní tisk č. 52, který odůvodnil zástupce předkladatele senátor Volný; senátor Pospíšil jako náš zpravodaj se vyjádřil rovněž k tomuto tisku a po rozpravě a hlasování výbor schvaluje návrh podrobnějších pravidel jednání Senátu o dokumentech postoupených Senátu přímo orgány Evropské unie, který je přílohou usnesení 52/1, jako návrh usnesení Senátu podle § 1 odst. 2 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Určen byl senátor Jiří Pospíšil, kterého jsem tímto zastoupil. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Otevírám rozpravu k tomuto bodu našeho jednání. Nikdo se nehlásí, rozpravu tedy končím.

Paní kolegyně Rippelová, chcete se ještě vyjádřit? Ne, dobře.

Budeme tedy hlasovat o návrzích, které zazněly z obou výborů.

Vážené kolegyně a kolegové, zahajuji hlasování. Kdo souhlasí se schválením návrhu podrobnějších pravidel jednání Senátu o dokumentech postoupených Senátu přímo orgány Evropské unie? Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování č. 41, registrováno 48, kvórum 25, pro 34, proti nikdo. Návrh byl schválen. Děkuji paní předsedkyni Rippelové a komisi.

Kolegyně a kolegové, přistoupíme k dalšímu bodu našeho jednání, a to je

Návrh na změnu ve složení orgánů Senátu

Prosím pana předsedu volební komise, aby nás seznámil s návrhy, které vzešly ze senátorských klubů.

Pan kolega Josef Pavlata, předseda komise, již přichází. Pane kolego, máte slovo.

Senátor Josef Pavlata: Pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, chtěl bych konstatovat, že dne 26. června 2007 oznámil předsedovi Senátu svou rezignaci na členství ve Stálé delegaci Parlamentu ČR do Parlamentního shromáždění NATO senátor Alexandr Vondra. Téhož dne rezignoval na místo náhradníka v této stálé delegaci senátor Jiří Nedoma.

Volební komise Senátu obdržela v této souvislosti návrh senátorského klubu ODS ze dne 10. července 2007, kterým klub navrhuje zařadit na uvolněné místo člena Stálé delegace Parlamentu ČR do Parlamentního shromáždění NATO senátora Jiřího Nedomu a zároveň na uvolněné místo náhradníka v této delegaci navrhuje zařadit senátora Jiřího Žáka.

Dovoluji si vás informovat, že volební komise Senátu s ohledem na výše uvedené přijala usnesení č. 12, kterým navrhuje Senátu v souladu s článkem 4 bod 23 volebního řádu pro volby konané Senátem a pro nominace vyžadující souhlas Senátu zvolit senátora Jiřího Nedomu členem Stálé delegace Parlamentu České republiky do Parlamentního shromáždění NATO a zároveň navrhuje zvolit senátora Jiřího Žáka náhradníkem v této delegaci.

Na závěr mě pak volební komise pověřila, abych vás s tímto usnesením seznámil – před volbou většinovým způsobem – a zároveň navrhuji, aby tato volba proběhla aklamací. Nevím, je-li ještě nutném, abych usnesení přečetl, máte ho pravděpodobně před sebou, ale asi to bude lepší.

Usnesení Senátu k návrhu na změny ve složení orgánů Senátu.

Senát:

1.? bere na vědomí rezignaci senátora Alexandra Vondry na funkci člena Stálé delegace Parlamentu České republiky do Parlamentního shromáždění NATO, bere na vědomí rezignaci senátora Jiřího Nedomy na funkci náhradníka Stálé delegace Parlamentu Českého republiky do Parlamentního shromáždění NATO,

2.? volí senátora Jiřího Nedomu členem Stálé delegace Parlamentu ČR do Parlamentního shromáždění NATO a senátora Jiřího Žáka náhradníkem Stálé delegace Parlamentu ČR do Parlamentního shromáždění NATO.

O tomto návrhu bychom nyní měli aklamačně hlasovat.

Zatím děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane předsedo. Vážené kolegyně a kolegové, otevírám rozpravu k tomuto bodu, k návrhu, který předložil předseda volební komise. Nikdo se nehlásí, nejsou žádné připomínky ke způsobu volby. Končím obecnou rozpravu a budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tím, aby se kolega Jiří Nedoma stal členem delegace a kolega Jiří Žák náhradníkem do delegace Parlamentu ČR do Parlamentního shromáždění NATO? Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování č. 42, registrováno 55, kvórum 28, pro 44, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Můžeme tedy pokračovat dalším bodem, a tím je

Výroční zpráva Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2006

Jedná se o senátní tisk č. 80. Navrhuji, abychom nejprve podle § 50 odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů pana Igora Němce na našem jednání.

O tomto návrhu budeme teď hlasovat.

Vážené kolegyně a kolegové, zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tím, aby pan předseda Igor Němec se zúčastnil našeho jednání? Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování č. 43, registrováno 50, kvórum 26, pro 40, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Vítám vás, pane předsedo, a prosím, abyste nás seznámil s výroční zprávou vašeho úřadu.

Předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů Igor Němec:Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové. Dovolte mi, abych vám předložil výroční zprávu za Úřad pro ochranu osobních údajů a začal rovnou zmínkou o zahraničních aktivitách našeho úřadu, protože minulý rok ovlivňovali práci úřadu více než kdykoliv předtím.

Především se naplnila v roce 2006 podstatná část programu, pomoc komisi Bosny a Hercegoviny, v němž úřad plnil úlohu hlavního koordinátora i odborného garanta pro Evropskou komisi.

Byl to program, kterým jsme vykonávali jakousi misi v oblasti ochrany osobních údajů v Bosně a Hercegovině, jejímž cílem bylo připravit návrh zákona a vytvoření legislativních podmínek pro vznik podobné instituce jako jsme my. Tento projekt úspěšně skončil začátkem letošního roku.

Zároveň probíhala příprava nové agendy na přistoupení České republiky do schengenského informačního systému.

Evropská komise klade velký důraz na kontrolu, snad nad největší databází osobních údajů v Evropě, se kterou je spojen schengenský systém. A tak jsme rádi, že náš úřad prošel na závěr úspěšně evaluací orgánů Evropské komise.

Dále v rámci nekontrolních aktivit bych rád zmínil i trochu netradiční téma pro náš úřad, a to je něco, co bychom mohli nazvat propagací tématu ochrany soukromí u veřejnosti.

Ve spolupráci s Českou televizí jsme vytvořili sérii třinácti pořadů o ochraně osobních údajů, které pod názvem „Neznalost neomlouvá, aneb každý máme tajemství“ odvysílala Česká televize v měsících září až prosinec. Každý z dílů zhlédlo 160 tisíc až 320 tisíc občanů.

Jako přípravu na Den ochrany osobních údajů vytvořil úřad strategii působení na mladou generaci. Vydal pro děti a mládež speciální čísla svého bulletinu a získal od ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy akreditaci svého programu Ochrana osobních údajů ve vzdělávání, který bude realizován v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků.

Jsme trochu překvapeni zájmem vzdělávacích institucí o toto téma a jsme potěšeni zájmem o tento projekt i v zahraničí.

Nyní několik slov k podstatě činnosti našeho úřadu, což je kontrolní a dozorová činnost. Nemohu nezmínit v této části specifickou problematiku zpracovávání osobních údajů jako jednu za všechny, což je nakládání s odposlechy. Říkám to zde proto, že tuto kontrolu jsem zařadil do našeho programu na rok 2006 na základě diskuse, kterou jsme zde v Senátu před rokem vedli a také proto, že se Česká republika z hlediska ochrany osobních údajů zejména kvůli odposlechům ocitla v zahraničním ohodnocení organizací Privacy International na průměrném místě. Výsledkem kontroly bylo zjištění, že systém nakládání s odposlechy je v České republice pojat vágně a nesystémově. K odposlechům se mohou dostat až 3000 lidí. Dle našeho názoru za nynější legislativní situace není například možné zabránit úniku odposlechů do médií. Jsme rádi, že tyto výsledky pomohou ministerstvu vnitra k nápravě tohoto zastaralého systému. Podrobněji o této problematice se můžete dočíst na straně 31, kde se dočtete i to, že k jednomu datovému souboru bylo evidováno 33.300 uživatelských oprávnění.

Statistiku o všech kontrolách najdete na straně 11 až 41.

Snad jedno číslo za všechny: Nárůst počtu vyřízených stížností proti roku 2005 jsme měli 53 %.

Rád bych na závěr díky možnosti zde vystoupit zmínil některé legislativní problémy, s nimiž se náš úřad potýká a s nimiž se setkává v rámci dozorové činnosti. Úřad dlouhodobě čelí tlaku veřejnosti domáhající se ochrany svého soukromí v souvislosti se snadným přístupem do veřejných registrů, jimiž jsou katastr nemovitostí a obchodní rejstřík. Opakovaně v souvislosti s tím dostává Úřad stížnosti občanů, které ovšem nemůže řešit vzhledem k právní úpravě umožňující nedostatečně regulované využívání těchto registrů. Chtěl bych jenom připomenout, že vládou uváděný projekt e-Governmentu bude znamenat významné posílení rodného čísla jako jediného identifikátoru, což bude muset znamenat jiný přístup k těmto registrům. Máme takovou změnu od ministerstva vnitra slíbenou.

Díky velké dostupnosti techniky roste počet instalovaných kamerových systémů. Prakticky neřešena zůstává oblast využívání skryté kamery v novinářské praxi a využívání osobních údajů v novinářské praxi. Vznikají nebo už se vedou databáze s biometrickými prvky jak na státní, tak na soukromé bázi.

To považuji za jedno z největších nebezpečí v případě zneužití.

Jsem přesvědčen, že toto vše bude znamenat řadu legislativních úprav. Rádi spolu s vámi se na nich budeme podílet. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji vám, pane předsedo, posaďte se ke stolku zpravodajů. Zpráva byla přikázána výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Určil jako svého zpravodaje pana senátora Ivana Adamce a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 80/2.

Dále byla zpráva přikázána výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Určil jako svého zpravodaje pana senátora Václava Roubíčka a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 80/3.

Následně tisk projednala Stálá komise Senátu pro ochranu soukromí, která přijala usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 80/4. Zpravodajem byl určen senátor Ladislav Macák, který je také zároveň zpravodajem ústavně právního výboru.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání této výroční zprávy ústavně právní výbor. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk 80/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Ladislav Macák, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskými zprávami.

Senátor Ladislav Macák: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové. Předem předesílám, že má zpráva bude jako zpráva společná s výborem pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Zpravodaj kolega Roubíček mě požádal vzhledem k tomu, že máme stejné doporučení, abych ji uvedl jako zprávu společnou. Zároveň to bude zpráva za komisi na ochranu za komisi na ochranu soukromí.

Předřečník mluvil obšírně o činnosti Úřadu za rok 2006. Všichni máme k dispozici jejich výroční zprávu, která je podrobná, vyčerpávající v potřebných údajích, které má obsahovat. Proto nebudu široce mluvit o jednotlivých věcech.

Ve stručnosti shrnu, že tento Úřad s 89 zaměstnanci za rok 2006 mimo jiné věci vyřešil 476 stížností, provedl 1130 kontrol, přijal 89 správních rozhodnutí, udělil 64 pokut a odpověděl na 1574 dotazů.

Z těchto čísel je vidět, že tento Úřad má své místo v našem státě, v našem pořádku a že je dobře, že byl založen.

Je dobré, abychom si všichni tuto zprávu přečetli, protože je tam spousta informací a údajů, které můžeme použít i pro naši běžnou praxi ve svých obvodech, případně i při jiné příležitosti.

Přečtu 25. usnesení ústavně právního výboru z 12. schůze, která se konala 18. července letošního roku.

Po rozpravě přijal ústavně-právní výbor toto:

1.? doporučuje Senátu Parlamentu ČR vzít na vědomí výroční zprávu Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2006,

2.? určuje zpravodajem výboru pro projednání tohoto návrhu na schůzi Senátu senátora Ladislava Macáka,

3.? pověřuje předsedu výboru senátora Jaroslava Kuberu, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego, posaďte se ke stolku zpravodajů. Kolega Adamec kývá, že chce vystoupit za svůj výbor. Má slovo.

Senátor Ivan Adamec: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, pokusil bych se popsat jednání, které proběhlo na výboru pro hospodářství k výroční zprávě Úřadu pro ochranu osobních údajů. Zpráva je zpracovaná velmi dobře. Možná bych měl připomínku, aby anglická verze nebyla součástí jedné výroční zprávy, aby byla samostatnou verzí. Myslím si, že pro nás i pro občany našeho státu, kteří mají o výroční zprávu zájem, stačí verze česká.

Myslím si, že Úřad odvedl kus práce. Nakonec nárůst činnosti proti roku 2005 nám něco říká. Myslím si, že určitá nedotknutelnost soukromí je stále jistým problémem v našem státě. Je to problémem i u nás, u politiků, kdy rozhodujeme o zákonných normách, které mohou do osobní roviny zajít. Včera jsme zde například měli zákon o dětské pornografii, a i toto bylo předmětem určitých obav a našich pozměňovacích návrhů, což možná média v některých případech trochu nepochopila. Je to problém. Probírali jsme několik námětů. Uvítali jsme, že se zpracovávaly policejní odposlechy, že se Úřad zabývá kamerovým systémem. Vnímáme, že problematika u obecního kamerového systému nebo kamerového systému ve školách je již dobře zmapována.

Nicméně zajímá nás samozřejmě otázka soukromí nás politiků, protože pokud dobře vnímáte, používají se takové metody, jako jsou skryté kamery, skryté odposlechy na dálku, kdy nemáme žádnou možnost se bránit a jde skutečně jenom o to, aby tady někdo řekl, kam až soukromí nás politiků a samozřejmě i dalších občanů, kam až to soukromí dosahuje. Já si myslím, že to usnadní spoustu možných střetů a konfliktů do budoucna, pokud se toto podaří definovat aspoň ve viditelných obrysech, protože skutečně na to narážíme a samozřejmě slýcháváme názory, že politik je věcí veřejnou úplně celý a na druhé straně říkáme, že tomu tak není, že by se měla posuzovat pouze ta část, která se věnuje veřejnosti. Takže samozřejmě záležitost je velmi složitá, já bych velmi přivítal, kdyby úřad vzal tento podnět na vědomí, abychom byli skutečně podstatně lépe připraveni, jak se s celou tou záležitostí poprat. Jinak z mé strany samozřejmě návrh usnesení je naprosto shodný, takže ho tady opakovat nemusím, myslím si, že samozřejmě jako u každé takové zprávy je potřeba ji vzít na vědomí. A myslím, že je zde potřeba vyslovit i určitou pochvalu vedení a panu předsedovi tohoto úřadu, protože se zde skutečně za poslední rok udělal kus práce. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego za vaši zprávu a otevírám rozpravu. Do rozpravy se jako první přihlásil místopředseda Senátu Jiří Liška, kterého prosím o vystoupení.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vážené kolegyně a kolegové, vážený pane předsedo, myslím si, že právě my v naší zemi bychom si měli být vědomi toho, jak je důležité chránit lidské soukromí. Máme dlouholeté zkušenosti s totalitním státem, který právě svou moc a vládu zakládal o systematický sběr různých osobních údajů a informací soukromého rázu, které pak zneužíval a využíval a prostřednictvím těchto informací mj. své občany ovládal. Při této příležitosti bych rád citoval ruského revolucionáře a teoretika Nikolaje Ivanoviče Bucharina, který řekl: Socialismus, to je především evidence. A myslím si, že měl hodně pravdy.

Všichni dobře víme, že informace znamenají v moderní době moc a mít moc je vždy velkým pokušením. Chceme-li ovládat druhé, je nejlepší, když o nich všechno víme. Záminek pro to, proč omezovat naše soukromí, se přitom najde vždycky dost a dost.

Myslím si, že bychom neměli v této oblasti ustupovat a právě proto, že jedním z těžko pochopitelných, ale základních atributů naší svobody je právě chránění naší svobody.

Když se podíváme z tohoto pohledu na činnost Úřadu pro ochranu osobních údajů v minulém roce, tak musím říci, že je velmi dobře, že se začal zabývat intenzivněji kamerovými systémy, které se zavádějí mnohdy z naprosto malicherných důvodů už téměř všude možně. Vítám proto, že úřad v mnoha případech kamery nepovolil, že vydal jasné stanovisko, za jakých podmínek je možné jich používat. Pan předseda se o tom zmínil ve své zprávě, jak velmi neuspokojivé jsou naopak závěry z kontroly Policie ČR. Právě v souvislosti s uveřejněnými odposlechy. A rozhodně není něco v pořádku, když k velice citlivým osobním údajům mají nekontrolovatelný přístup desítky, stovky, někdy i tisíce osob, když se právo na nahlížení do spisů vykládá jako možnost kopie čehokoli, aniž by o tom byl učiněn zápis, a když se povinnost policie informovat veřejnost o své činnosti důsledně nespojuje s povinností zachovávat presumpci neviny. Myslím si, že to dobře známe i z jednání, která tady proběhla na půdě Senátu.

Ukazuje se proto jako nezbytně nutné monitorovat právě přístupy do neveřejných registrů státní správy, aby se dalo přesně zjistit, kdo a proč se s jistými osobními údaji seznamoval. To není proti tomu, co jsem říkal na začátku, to není pro ochranu osobních svobod, ale je to naopak. Respektive jsem se nepřesně vyjádřil, ale toto omezení naopak podporuje osobní svobody.

Velmi komplikovaná je také kontrola institucí, jejichž činnost vymezuje zvláštní právní předpis, který se aplikuje přednostně před zákonem o ochraně osobních údajů. Jedná se evidentně o nerovnoměrné zvýhodnění určitých skupin správců, kteří jen díky legislativní výjimce nemusí splňovat obecné právní podmínky na zpracování a ochranu dat. Mnohdy k tomu skutečně není oprávněný důvod, a to si myslím, že je to výzva i pro Senát, speciálně pro naši Stálou komisi na ochranu soukromí. Stejně tak by měla řešena ochrana samostatně podnikajících osob, kdy se udává rodné číslo jako DIČ a domácí adresa jako sídlo firmy. A také jsem přesvědčen o tom, že by měl být omezen také vstup do katastru nemovitostí, ale o tom zde pan předseda již také hovořil.

Myslím si, že zpráva je velmi dobře vypracovaná a že činnost úřadu za loňský rok byla na velmi dobré úrovni. Děkuji, pane předsedo, děkuji vám, kolegyně a kolegové.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane místopředsedo za vaše vystoupení a táži se, zda se někdo další hlásí do rozpravy. V sále ani elektronicky nikoho nevidím, rozpravu tedy končím a ptám se pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit k jednomu vystoupení, které proběhlo, nebo zda mu stačí úvodní slovo, které měl.

Předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů Igor Němec: Děkuji, snad jenom dvě věty, skutečně poznámka s anglickou verzí je případná, už to tak příště nebudeme dělat, rozdělíme to, my ji musíme vypracovávat, protože se také rádi chlubíme a vlastně i musíme v EU. Nicméně i to je důvod, proč je prodloužen termín projednávání této zprávy a zprávu vlastně projednáváme až v červenci za rok 2006. Čili to beru na vědomí, příště už se tak nestane. To samé vnímám; jako minule jsem vnímal podnět k odposlechům, tak vnímám podnět, abychom se zabývali tématem, stručně řečeno, novinářská praxe v ochraně osobních údajů.

Protože jsem si vědom, že zde platí zákon č. 101 na ochranu osobních údajů. A tiskový zákon žádnou výjimku ze zákona na ochranu osobních údajů nemá. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane předsedo, a prosím kolegu Macáka, zpravodaje garančního výboru, aby zhodnotil průběh rozpravy a přednesl návrh usnesení.

Senátor Ladislav Macák: V rozpravě vystoupil jeden diskutující a všechny výbory i komise mají shodný návrh, aby Senát vzal na vědomí tuto výroční zprávu za rok 2006.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, všichni víme, o čem budeme po znělce hlasovat.

V sále je aktuálně přítomno 51 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 26. Budeme hlasovat o návrhu usnesení vzít na vědomí, jak jej navrhl senátor Ladislav Macák.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 44 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 27 pro vyslovilo 49, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat.

Hlasování končím, děkuji panu předsedovi, děkuji zpravodajům a končím projednávání tohoto bodu a opět se vyměníme.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vážené kolegyně a kolegové, čekají nás dva poslední body dnešního našeho jednání. Tím předposledním je:

Návrh na prodloužení lhůty pro projednání návrhu senátního návrhu zákona senátorky Soni Paukrtové o výplatě dodatečných náhrad

klientům některých bank, ve výborech Senátu

Senátní tisk č. 74. Tento návrh byl přikázán výborům 8. června letošního roku, lhůta pro výbory uplyne 7. srpna. Nyní uděluji slovo předsedovi výboru panu kolegovi Adamcovi, aby nás s tímto návrhem seznámil.

Senátor Ivan Adamec: Děkuji, pane předsedající. Já bych si dovolil požádat o prodloužení lhůty o 60 dní na projednávání návrhu tohoto zákona. Tento návrh zákona vznikl jako senátní iniciativa kolegyně Soni Paukrtové v návaznosti na verdikt Ústavního soudu ohledně takzvaného přílepku. Já se domnívám, že ta doba, kterou jsme měli na projednávání i vzhledem k období, které v tuto chvíli nastává, je nedostatečná. Náš výbor pro hospodářství, zemědělství, dopravu se zatím návrhem ještě na své schůzi nezabýval i z titulu toho, že neustále nás dotazují další občané, kteří jsou postiženi činností těchto bank, a my bychom potřebovali delší dobu na to, abychom mohli zaujmout správné stanovisko. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane předsedo. Kolegyně a kolegové, otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu končím. Ptám se paní navrhovatelky Soni Paukrtové, chce-li se vyjádřit k tomuto návrhu, který zde padl.

Senátorka Soňa Paukrtová: Já bych prosila, abyste tu lhůtu prodloužili, a souhlasím s tím.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Dobře, ale, pane předsedo Adamče, nepadla lhůta. (Hlas: 60 dní.) Omlouvám se. Takže o tomto návrhu budeme hlasovat.

Vážené kolegyně a kolegové, zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, prodloužit lhůtu k projednání návrhu zákona o 60 dnů? Kdo je proti tomuto návrhu? V hlasování č. 45 registrováno 51, pro 47. Návrh byl schválen.

My můžeme přistoupit k poslednímu bodu našeho dnešního programu, to je:

Výroční zpráva Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových

za rok 2006

Jedná se o senátní tisk č. 92. Kolegyně a kolegové, navrhuji, abychom nejprve podle našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí generálního ředitele Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových pana ing. Miloslava Vaňka na našem jednání. O tomto návrhu budeme teď hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem? Kdo je proti tomuto návrhu? V hlasování č. 46 registrováno 49, pro 42. Návrh byl schválen.

Já zde mohu přivítat pana generálního ředitele Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových ing. Miloslava Vaňka. Pane generální řediteli, prosím, abyste nás seznámil s výroční zprávou vašeho úřadu. Prosím, máte slovo.

Miloslav Vaněk:Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi, abych ve stručnosti řekl takové úvodní slovo k výroční zprávě, kterou máte před sebou.

Úřad – dále budu říkat ÚZSVM – byl založen 1. 7. 2002. Byl založen víceméně jako finanční prokuratura a jako finanční prokuratura se choval do konce roku 2002 a od 1. 1. 2003 zdědil majetek po okresních úřadech, když tyto úřady byly zrušeny.

Finanční prokuratura dneska zastává výlučné jednání před soudy, dohodnutá jednání i vedlejší účastenství, vydává právní stanoviska státním organizacím, Pozemkovému fondu, zastupuje bezplatně obce při určovacích žalobách a řeší takové kauzy, které jistě znáte i ze sdělovacích prostředků, jako je Diag Human, katedrála Pražského hradu, Kinského palác, Rytířská, přístav Hamburg, regresy ve Francii, Petschkův palác a další. Nejnověji bude řešit i Petrcíle a žalobu ČSOB na stát.

V majetku má zhruba 470 tisíc položek, což dělá při účetní hodnotě zhruba 22 miliard Kč, při tržní hodnotě se dá mluvit zhruba o 60 miliardách Kč, nemovitého majetku má 211 tisíc, z toho 207 tisíc jsou pozemky. Dále se stará o majetek takzvaně zajištěný, to je majetek, který je zajištěn při podezření, že byl získán z trestné činnosti. To na nás přešlo z Policie České republiky – známé kauzy Krejčíř, soudce Berka atd.

Čili úřad nabyl majetky po okresních úřadech, dále usnesením vlády získal do majetku 63 silničních a dálničních přechodů, více než 10 tisíc pozemků od Agentury ochrany přírody a krajiny a ročně má zhruba 1500 takzvaných odúmrtí. Mezi tím se nachází i 149 kulturních památek, z toho je 378 nemovitostí. Dále jsme zdědili takzvané pozemky v dobývacích prostorech, které jsou trošku problematické v tom, že důlní společnosti, které o ně požádaly, nemají termín, do kdy je musí vykoupit, čili pakliže je vykoupí třeba až za 10 let, tak my se musíme 10 let o tyto pozemky starat. Dále existují i stavby ke stabilizaci svahových deformací, což jsou stavby, které byly postaveny při povodních. Byly postaveny i na soukromých pozemcích, leckde nebyly zkolaudovány, takže úřad se také o ně stará.

Dále bych chtěl říci, že úřad má i majetek v privatizaci. Bylo vypracováno do dnešního dne zhruba 78 privatizačních projektů podle zákona 92/91 a byly předány objekty, jaké je třeba Nemocnice František, Nemocnice Bílina, Nemocnice Fifejdy, desítky poliklinik atd.

Dále, co na nás přišlo z okresních úřadů, je zhruba 68 tisíc smluv – takzvaných příspěvků na investiční a bytovou výstavbu, které se pohybovaly od 30 do 150 tisíc a dneska ty smlouvy dobíhají. Tam, kde nebyly splněny stavebníkem podmínky, prošetřuje se tato kauza a buď se příspěvky vracejí nebo se dělají splátkové kalendáře, popřípadě dochází ze závažných důvodů k jejich prominutí.

Další taková věc, která na nás nedávno spadla, je stavební zákon. To znamená, že my budeme za spolupráce například Ředitelství silnic a dálnic vykupovat pozemky, které jsou určeny na dálnice nebo silnice prvních tříd.

Chtěl bych říci, že cílem našeho úřadu není majetek schraňovat, ale spíše majetku se zbavovat, a to myslím majetku, který není potřebný nejen pro úřad, ale ani pro stát.

Čili z jedné strany my se zbavujeme majetku, z druhé strany nám přibývá, i když v relativním čísle majetek ubývá. Já nechci zde dlouho hovořit, chtěl bych jenom říct, že existuje způsob, kdy při účetní hodnotě do 3 mil. úřad může sám realizovat majetek. Pakliže tato cena je nad 3 mil. nebo se jedná o bezúplatné převody, musí smlouva jít na tzv. doložku, a to buďto na Ministerstvo financí nebo na Ministerstvo kultury, když se jedná o kulturní památku, anebo na Ministerstvo životního prostředí.

Já mám ještě jeden takový, bych řekl, poznatek, že samozřejmě my nefungujeme stejně jako realitní kancelář, protože když potřebujeme některý majetek zrealizovat, musíme zjistit veškeré jeho nabývací doklady, jestli se skutečně jedná o majetek státu, musíme zjistit, jestli tam není restituce nebo církevní restituce nebo jestli se nejedná o historický majetek státu, a teprve potom lze s majetkem disponovat.

Samozřejmě toto a celá procedura, která prochází i majetkovou komisí, sepsáním smlouvy atd., trvá někdy tři čtvrtě roku až rok. Teprve potom jde tato smlouva na Ministerstvo financí nebo na kulturu nebo na životní prostředí a tam má svůj další osud, kdy někdy její schválení trvá mnohdy stejně dlouho jako u nás.

Další takový problém, který je, a tím bych asi pomalu skončil, jsou majetky tzv. ničí. To jsou majetky, které jsou zapsány na katastru, ale nemají žádného vlastníka. Je velká stížnost nebo podivení občanů, protože když jakýsi třeba drobný stavebník chce přes tento pozemek převést přípojku na vodu, plyn, elektriku atd., tak mu ji stavební úřad nepovolí, protože zde nemá povolení vlastníka. Vlastník prostě neexistuje.

Já už jsem se dvakrát zúčastnil porad u ombudsmana, který tam má stohy těchto stížností, v uvozovkách, a my bychom navrhovali, aby tento ničí majetek byl přepsán na stát; s tím, že by měl desetiletou, patnáctiletou blokaci a pakliže by v tomto období, kdy by byl tento majetek uveřejněn, se nikdo nepřihlásil, tak by s ním stát mohl naložit podle svých předpisů. Tím by aspoň bylo jakési světlo na konci tunelu, že tyto majetky budou, já bych řekl, zlegalizovány a bude se s nimi moci nakládat.

Na závěr bych chtěl říct, že nás čeká také Schengen s tím, že když máme 63 přechodů, tak že jsme zodpovědní za to, spolu s Ředitelstvím silnic a dálnic a s pohraniční policií, aby vyhovovaly hraniční přechody průjezdům.

Teď probíhá intenzivní jednání mezi námi a ŘSD a Cizineckou policií ČR, která má své požadavky. Tam vidím zatím akorát jediný problém, že podle mého názoru nebyly zatím dostatečně osloveny kraje, hejtmani, kteří na mnohých přechodech mají silnice II. a III. tříd, které jsou v majetku krajů.

Jenom pro váš přehled, máme třeba 131 pozemků pod dálnicemi 990 dobývacích prostorů, máme 34 tis. komunikací, máme 786 rybníků, máme 115 hřbitovů a urnových hájů, máme vodní toky v přirozeném nebo upraveném korytě – dohromady přes 11 tis. atd. atd. Těchto bych řekl způsobů využití pozemků, které jsem teď jenom namátkově přečetl, je 105 tis., ale u dalších 105 tis. není na katastru vyznačeno využití, čili tam nás čeká další činnost.

Čili jestli mohu takto skončit své úvodní slovo a samozřejmě pakliže budou jakékoliv dotazy, budu-li vědět, okamžitě zodpovím. Pakliže bych náhodou nevěděl, skutečně náhodou, tak odpovím písemně. Děkuji zatím za slovo.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane řediteli, za vaši informaci. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednání této výroční zprávy výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten přijal usnesení pod č. 92/1. Zpravodajem výboru byl určen pan kolega Ivan Adamec. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Ivan Adamec: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážený pane generální řediteli, kolegyně, kolegové, co se týká předložené zprávy, tak té se určitě nedá nic vytknout, popisuje stav a průběh věcí v reálné podobně.

Možná je tam jedna zajímavá záležitost, která vyplývá z čísel o hospodaření. Příjmy jsou 991 mil. korun, výdaje 1,919 mld. korun. Náklady na úřad a jeho činnost jsou tedy cca 1 mld. Majetek, který nyní spravuje, je vyčíslen na 22 mld. korun. Pokud by se tedy vstupní stav neměnil, jsou schopni majetek zlikvidovat náklady na svůj provoz za 22 let. To je velmi zajímavé číslo. To znamená, že samozřejmě tento úřad by se měl co nejrychleji zbavovat majetku. Myslím si, že tady kolegové, co jsou aktivními starosty nebo byli starosty, mají své zkušenosti s tímto úřadem už z minula a skutečně to, co tady popisoval pan generální ředitel, lhůty tří let jsou zcela běžné, byly běžné, protože ta doložka skutečně rychleji k prodeji nedošla.

Na druhé straně musím říct, že jiný státní úřad, který vlastní řekl bych státní půdu, se chová ke starostům, resp. obcím ještě hůře, protože jim pozemky prostě prodá pod nosem někomu jinému. To si myslím, že je tady potřeba vyzdvihnout, že tento úřad se takto nechová, že skutečně jsem vycítil i od vedení teď pod panem generálním ředitelem, že je zájem prodávat tento majetek, aby měl konkrétní vlastníky, a skutečně okruh problémů, které zde zmiňoval, tak jsme se pokusili při jednání výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu zakomponovat do usnesení, kde samozřejmě u zprávy nemůže mít jinou podstatu, než ji vzít pouze na vědomí.

Já si myslím, že i dotazy, které jsme měli na jednání našeho výboru, na schůzi našeho výboru, které se týkaly možná i nerovnoměrného zastoupení těchto úřadů v některých oblastech našeho státu, byly dobře vysvětleny, řekl bych, velikostí bývalých krajů, a že argumenty, které padly, samozřejmě nás uspokojily.

Než vás seznámím s usnesením našeho výboru, možná bych měl jednu připomínku zde ke Kanceláři Senátu, a to je to, že nám jako garančnímu výboru ta zpráva byla poskytnuta na nosiči CD. Myslím si, že pro garanční výbor by mohla být v písemné podobě, protože nám jako senátorům, kteří se tím zabývají, stejně nezbývá nic jiného, než si ji vytisknout, abychom měli před sebou a mohli si ji nějakým způsobem připravit a dělat poznámky.

To jenom připomínka, kterou jsem zde chtěl vznést, aby se toto nedělo, protože ta druhá zpráva, která tady dneska byla probírána, tak byla dokonce ve dvojjazyčné verzi vytištěna pro všechny.

Dovolte mi, abych vás seznámil se 115. usnesením našeho výboru z 15. schůze:

Po úvodním slově předkladatele Ing. Miloslava Vaňka, generálního ředitele Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, po mé zpravodajské zprávě a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu České republiky vzít na vědomí výroční zprávu za rok 2006 Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu mne a doporučuje prostřednictvím pléna Senátu PČR:

a) aby vláda novelizovala zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů o platnosti právních úkonů Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových při hospodaření s majetkem státu bez předchozího souhlasu Ministerstva financí, Ministerstva kultury a Ministerstva životního prostředí;

b) aby vláda komplexně řešila tzv. „pozemky ničí,“ za které se ze zápisu v katastru nemovitostí považují pozemky, u kterých není vlastník znám, vlastník po dobu alespoň 10 let nevykonává vlastnické právo k nemovitosti nebo jako vlastník je zapsána právnická osoba, která zanikla bez právního nástupce.

Dále doporučuje zařadit tento bod na schůzi Senátu a pověřuje mne, abych předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego, a otevírám rozpravu k tomuto bodu našeho jednání. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám.

Pane řediteli, chcete se ještě vyjádřit ke zprávě zpravodaje? Nechcete, dobře

Budeme tedy hlasovat o návrhu, tak jak nám jej předložil předseda výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem, tak jak nám byl předložen panem předsedou Adamcem? Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování č. 47, registrováno 49, kvórum 25, pro 45, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji vám, pane řediteli.

Toto bylo naše poslední hlasování na 7. schůzi Senátu.

Kolegyně a kolegové, další schůze Senátu bude kolem 20. září 2007, tak s tím, prosím, počítejte ve svých letních plánech.

A přeji vám všem šťastnou cestu domů a hezké léto. Na shledanou!

(Jednání ukončeno v 19.02 hodin.)