Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

text o uhlí

(3. den schůze – 19. dubna 2007)

(Jednání zahájeno v 9.00 hodin.)

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobré ráno, dámy a pánové. Vzhledem

k tomu, že nás v sále není dostatečný počet, abychom mohli jednat, tak bych touto cestou poprosil kolegy, kteří jsou ve svých kancelářích, aby se dostavili do sálu.

Vážení kolegové, zkuste se zaevidovat kartami, abychom měli šanci, kolik je nás v sále. (Kartička, to je takové to s magnetickým proužkem, kdybyste nevěděli, jak to vypadá. Pokud ji nemáte, tak je dispozici v předsálí, jestli ji někdo ztratil. Poprosil bych kolegu Stříteského, aby se odhlásil, protože ještě nebyla zahájena schůze.)

Vážené paní senátorky, páni senátoři, milí hosté, dovolte, abych vás přivítal na pokračování 5. schůze Senátu. Z dnešní schůze se omlouvají senátoři a senátorky Adolf Jílek, Liana Janáčková, Jiří Oberfalzer, Milan Bureš, Ivo Bárek, Ludmila Müllerová, Ivan Adamec, Alena Gajdůšková, Petr Vícha, Josef Zoser, Václava Domšová, Otakar Veřovský, Milan Špaček, Jan Rakušan, Václav Roubíček, Jana Juřenčáková, Karel Schwarzenberg. O kartách jsem již mluvil.

V této chvíli v souladu s usnesením Organizačního výboru č. 66 ze dne 17. dubna navrhuji zařadit na pořad 5. schůze bod, kterým je Volba zástupců Senátu PČR do Parlamentní pracovní skupiny k jednání s poslanci Národní rady Rakouska a členy Spolkové rady Rakouska o problematice jaderné elektrárny Temelín, a to na místo poslední našeho pořadu.

Má ještě někdo připomínku k našemu dnešnímu programu? Nemá. Takže zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento obohacený programo tento bod, zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti, tlačítko ne, rovněž zvedne ruku.

Hlasování číslo 27 ukončeno, registrováno 36, kvorum 19, pro 35, proti 1. Návrh bych schválen.

Jsme u prvního bodu, a tím bodem je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu,

ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Poprosil bych pana ministra zdravotnictví Tomáše Julínka, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr vlády ČR Tomáš Julínek: Pane předsedo, kolegyně a kolegové. Máme před sebou tisk č. 43. Je to již, myslím, 45. novela zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu. Je namístě připomenout, že velmi podobný návrh již Senát jednou projednával. Bývalý ministr však k tomuto návrhu v Poslanecké sněmovně prosadil několik zcela nesouvisejících přílepků. Senátní pozměňovací návrhy, které přílepky, vypouštěly, nenašly v minulé sněmovně pochopení a cestu tohoto zákona tehdy zastavilo až prezidentské veto. Hlavním cílem novely je posílení práv pacientů a jejich blízkých, umožnění pacientovi a dalším osobám uvedeným v tomto zákoně, nahlížet do zdravotnické dokumentace a pořizovat si výpisy, opisy a kopie. Chceme, aby pacient byl skutečným partnerem lékaře subjektem zdravotní péče. Podmínkou takového stavu tak samozřejmě je maximální informovanost pacienta. Dosavadní úprava garantovala pacientovi pouze právo na informace shromážděné ve zdravotní dokumentaci, přičemž častokrát bylo toto právo vykládáno restriktivně, v neprospěch pacienta. O absenci úpravy informování blízkých v případě úmrtí pacienta – vzpomeňme si případ našeho hokejového trenéra – ani nemluvě.

Pacientova práva jsou ve předkládaném návrhu výrazně precizována, pacient má plné právo výslovně určit jiné osoby než osoby blízké, kterým mohou být poskytovány informace o jeho zdravotním stavu, popřípadě vyslovit zákaz poskytování těchto informací. A to všem, neb jen konkrétním osobám. Má právo tak stanovit konkrétní rozsah informací, který může být uvedené osobě sdělen. Zakotvení zákazu poskytování informací je v návaznosti na článek 10, odst. 1 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně nezbytné, a to s ohledem na právo každého na ochranu soukromí ve vztahu k informacím o svém zdraví. Bude tedy plně na pacientovi, jak se svými nově nabytými právy naloží.

Předkládaná novela zákona zaručuje osobám blízkým, event. dalším osobám, které pacient za svého života určil, přístup k těmto informacím, včetně přístupu do zdravotnické dokumentace a pořizování si kopií, výpisů a opisů. I zde má pacient plné právo za života omezit přístup k těmto informacím, a to jak ve vztahu ke konkrétní osobě, tak co se týká rozsahu poskytovaných informací.

Návrh zákona rovněž stanoví povinnosti zdravotnických zařízení při zajišťování již popsaných práv pacientů a dalších dotčených osob, stejně tak, jako některé povinnosti pacienta při realizaci svého práva.

Novela dále obsahuje úpravu dotčených ustanovení tak, aby bylo zřejmé, že i potraviny pro zvláštní lékařské účely jsou součástí zdravotní péče. Zákon o péči o zdraví lidu byl od svého přijetí, jak jsem již řekl, téměř 50krát novelizován. Přesto, nebo snad právě proto, je stále v mnoha oblastech zastaralý, nesrozumitelný, legislativně nesmírně problematický. Vnímám hlasy, které upozorňují na rozličné nejasnosti novely, které se do něj dostaly dílem při jeho přípravě, dílem pozměňovacím návrhy v PS. Ministerstvo zdravotnictví již připravuje nový zákon o zdravotních službách, jenž má nahradit zákon o zdravotní péči. Jsem však přesto přesvědčen, že je nesmírně důležité předkládaný návrh v tomto znění přijmout. Veřejný zájem na rychlém posílení přístupu pacientů k informacím o svém zdraví a zabránění finančního postihu ze strany Evropské unie, je velmi silný. Z pozměňovacích návrhů, jež byly přijaty PS, bych se rád podrobněji zastavil u části druhé, která právě souvisí s oním finančním postihem, tedy novela zákona č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, Stomatologické komoře a Lékárnické komoře. Jedná se o úpravu, která umožňuje hostování lékařů ze zemí EU v České republice a měla být přijata již dávno. Její dosavadní nepřijetí shledala v rozporu s evropským právem Evropská komise, i Evropský soudní dvůr. Velmi reálně nám hrozí pokuta v řádu stovek miliónů korun, pokud však tento zákon urychleně přijmeme, máme dobrou šanci komisi přesvědčit, aby od finanční penalizace upustila, anebo alespoň výrazně limitovala její obsah.

Ministerstvo zdravotnictví předložilo tuto úpravu v rámci komplexní euronovely č. 18/2004 o uznávání kvalifikací a novely dalších 21 zákonů, jež je připravována ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy.

Vzhledem k problémům mimo náš resort však tento návrh stále není připraven k předložení do PS a není známo, kdy bude projednáván. Proto věřím, že je mnohem lepší přijmout tuto nezbytnou úpravu již nyní a nečekat na průběh legislativního procesu tím spíše, že zcela identický text už jednou kompletním připomínkovým řízením a projednáváním ve výborech, plénu Poslanecké sněmovny i Senátu, bez obtíží prošel.

Byl to také důvod, proč ministerstvo zdravotnictví neprotestovalo proti pozměňovacímu návrhu v Poslanecké sněmovně, který řešil problematiku hrozby sankce ze strany Evropského soudního dvora, Evropské komise.

Zároveň to, co jsem teď sdělil, dokazuje, že ministerstvo nerezignovalo na klasický legislativní proces a že jsem se snažil hned po nástupu na ministerstvo zdravotnictví tuto problematiku řešit v rámci euronovely, kterou ale předkládá ministerstvo školství.

Za každý den prodlení od 17. 1. 2007 nám hrozí ještě navíc penále. A záleží jenom na rozhodnutí Evropského soudního dvora, zda nám penále vyměří či nikoli a bude se počítat od toho 17. 1. Tudíž odeslaná zákonná úprava může velmi významně zmírnit tuto hrozbu nebo v podstatě hrozbu penále odstranit a můžeme skončit pouze s pokutou, bohužel nevíme samozřejmě jaké výše. Čím dřív, tím je větší naděje, že pokuta buďto nebude nebo bude ta výše nízká.

Vzhledem k tomu, že se jedná o čistou transpozici evropských směrnic č. 93 16 EHS a 78/686 EHS, která již jednou fakticky prošla, jak jsem se zmínil, jsem přesvědčen, že v tomto případě nedochází k porušení principů právního státu, to znamená, předvídatelnosti, srozumitelnosti a stability práva, ani rovnosti občanů před zákonem ve smyslu nálezu Ústavního soudu publikovaného ve Sbírce zákonů pod číslem 37/2007.

Vážené paní senátorky, páni senátoři, prosím vás o schválení této novely, na kterou čekají již dlouhou dobu pacienti. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře, posaďte se ke stolku zpravodajů. Garančním a jediným výborem pro projednávání byl určen výbor pro zdravotnictví a sociální politiku, který má usnesení jako tisk č. 43/1. Zpravodajem je pan senátor Vítězslav Vavroušek, který má nyní slovo.

Senátor Vítězslav Vavroušek: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás seznámil se zpravodajskou zprávou k novele zákona č. 20 o péči o zdraví lidu, senátní tisk č. 43.

Návrh zákona, kterým se mění zákon o péči o zdraví lidu, byl Parlamentu předložen 9. listopadu 2006. Návrh byl přikázán výboru pro zdravotnictví. Výbor návrh projednal a předložil k němu pozměňovací návrhy, včetně novely zákonů o komorách a výkonu nelékařských povolání. Třetí čtení proběhlo 21. března tohoto roku na 13. schůzi Poslanecké sněmovny. V průběhu diskuse bylo poukázáno na to, že jde o návrh, který se v zásadě neliší od tisku 1045, který byl v polovině roku 2006 vetován prezidentem republiky.

Vládní návrh zákona byl schválen ve znění celkem 15 pozměňovacích návrhů, a to v hlasování č. 138, ve kterém se ze 190 přítomných poslanců vyslovilo pro návrh 97, 64 bylo proti.

Tuto novelu lze rozdělit na několik částí:

A. Část první – novela zákona o péči o zdraví lidu. Podstatnou část novely tvoří úprava otázek týkajících se poučení pacienta o onemocnění a vyšetřovacích a léčebných výkonech, přístupu pacienta a některých dalších osob k informacím o zdravotním stavu pacienta a ke zdravotnické dokumentaci a související povinnost mlčenlivosti. Dále novela řeší přístup osob blízkých ke zdravotnické dokumentaci zemřelých a dává úpravu zákona do souladu se zákonem o veřejném zdravotním pojištění v otázce postavení potravin pro zvláštní lékařské účely.

Pokud jde o poskytování informací o zdravotním stavu pacienta a souvisejících informací – bod 5, § 23, a 13 návrhu, jde-li o pacienta zemřelého, podle návrhu se informace o zdravotním stavu pacienta a související informace poskytují těmto základním skupinám osob: pacientu samotnému, osobám blízkým, členům domácnosti, které nejsou osobami blízkými a dalším osobám, které pacient projevem vůle určil.

Rozsah informací o pacientovi lze rozdělit do čtyř skupin: informace o účelu a povaze poskytované zdravotní péče, každého vyšetřovacího nebo léčebného výkonu, o jeho důsledcích, alternativách a rizicích. Za druhé informace, které jsou nezbytné k zajištění péče o pacienta nebo pro ochranu zdraví osob blízkých pacientovi nebo členů domácnosti, kteří nejsou osobami blízkými. Za třetí informace o aktuálním zdravotním stavu pacienta. Za čtvrté informace o zdravotním stavu pacienta, který zemřel, příčinách úmrtí a výsledku pitvy, byla-li provedena.

Druhý okruh se týká práva nahlížet do zdravotnické dokumentace, což jsou body 8 až 12. Vedle úpravy podmínek poskytování informací o zdravotním stavu pacienta, o skutečnostech souvisejících, upravuje návrh v bodech 8 až 12 právo nahlížet do zdravotnické dokumentace, pořizovat si z ní výpisy, opisy nebo kopie a podmínky realizace tohoto práva. Jde o právo pacienta a osob, které určil, osoby blízké nebo zákonné zástupce či osoby jimi určené, pokud jde o pacienta, který zemřel. A právo zákonem taxativně stanoveného výčtu osob, a to zdravotnické pracovníky a jiné odborné pracovníky, pověřené členy komory, revizní lékaře zdravotních pojišťoven a další osoby, osoby připravující se na zdravotnické povolání a osoby, jimž právo nahlížet do zdravotnické dokumentace náleží podle zvláštních zákonů. Meze práv těchto osob stanoví zákon.

Mimo jiné zde byli například vřazeni zaměstnanci Státního ústavu pro kontrolu léčiv atd.

K bodům 1 až 4 návrhu: Návrhem zákona se dále uvádí do souladu zákon o péči o zdraví lidu se zákonem o veřejném zdravotním pojištění, a to pokud jde o postavení potravin pro zvláštní lékařské účely. Jsou takto postaveny na úroveň zdravotnických prostředků a léčiv. Pak je zde část B, to je novela zákona o České lékařské komoře, stomatologické a lékárnické komoře. Jde o novelu, která nebyla přijata v minulém volebním období a absence předmětné právní úpravy vedla k podání žaloby Komise ES na Českou republiku ze strany soudního dvora. Já si myslím, že tuto část pan ministr vysvětlil dostatečně a já k ní nemám co dodat.

Část třetí je změna zákona o nelékařských zdravotnických povoláních. Návrhem se doplňuje k definici výkon povolání pod odborným dohledem nebo přímým vedením i to, že odborný dohled nebo přímé vedení zdravotnických pracovníků mohou vykonávat nejen zdravotničtí pracovníci způsobilí k výkonu těchto činností bez odborného dohledu, ale i lékaři, zubní lékaři nebo farmaceuti v rozsahu jejich způsobilosti k výkonu zdravotního povolání.

V Senátu tuto předlohu projednal výbor pro zdravotnictví a sociální politiku dne 18. 4. 2007. Proběhla celkem široká diskuse, kterou lze rozdělit na několik tématických okruhů. Za prvé bych uvedl téma administrativní zátěže těchto zákonů především na zaměstnance. Druhý okruh by byla rozprava nad nálezem Ústavního soudu, tak zvaných přílepků. A za třetí to jsou otázky, které pramení z dosti nejednoznačného textu základní materie, což je zákon o péči o zdraví lidu.

Administrativní zátěž nepochybně bude. Nemocnice, které mají již systém ISA nebo dokonce akreditaci, by to mohly důstojně zvládnout. I kdyby zátěž byla ještě větší, než si dovedeme představit, nemůže to být důvod k nepřijetí tohoto zákona, protože je velmi důležité.

Pokud jde o nález Ústavního soudu, diskuse šla spektrem všech politických stran. Samozřejmě, že tyto přílepky jeví některé atributy nález Ústavního soudu. Pokud by Senát nebral vážně Ústavní soud, ztratil by významnou část svého významu. Zde převládl jednoznačný názor, že není jednoznačné, zda je to v rozporu s tímto nálezem. Tento rozpor může určit pouze Ústavní soud. Věcný problém těchto novel zákonů nejenže není problematický, ale z věcného pohledu je správný a pozitivní. Byla by velká chyba, kdyby to nebylo přijato co nejdříve.

Takto bych definoval debatu ve zdravotním výboru na téma ústavního zákona.

Třetí okruh je poměrně dost odborný. Uvedu několik příkladů, zdaleka to nejsou všechny. Pan ministr říkal, že text je nesmírně složitě psán a několikrát novelizován, což způsobuje, že trpí značnou nevyvážeností. Vzniká tak řada potenciálních problémů. Například povinnost informovat pracovníka má každý zdravotnický pracovník způsobilý výkonu zdravotnického povolání, tak není tato povinnost příliš široce pojata, nebo jsou mj. povinni informovat v alternativách, což lze kvalifikovaně očekávat pouze od lékaře a ještě ne od každého. Tam mohou být nějaké problémy.

Stejný problém nastává u pacientů nezletilých, zbavených způsobilosti k právním úkonům. Není to tam dostatečně řešeno. Z textu zákona zmizel zákonný zástupce zmiňovaných osob, řeší se jen situace úmrtí.

V souvislosti s ochranou třetích osob a právem pacienta zakázat poskytnutí těchto informací třetím osobám je třeba poukázat na střed práva pacienta na ochranu před zveřejňováním údajů o jeho životě a nedotknutelnost soukromí podle Listiny základních práv a svobod s ústavním principem ochrany zdraví všech osob. Návrh dal zjevně přednost právům pacienta.

Pokud jde o právo nahlížet do lékařské dokumentace, je kromě jiných problémů nevyřešený problém u osob týraných, uspokojivě je to řešeno jen u dětí, kdy rodiče či opatrovníci podezřelí z tohoto týrání nesmí nahlédnout do dokumentace, ale již to není řešeno u seniorů a u osob zbavených způsobilosti k právním úkonům. Je to asi nepříjemné, ale tyto skupiny jsou týrány také a je otázka, zda dokonce více než děti. Toto bude potřeba také co nejdříve dořešit.

Z diskuse vyplynulo, že tyto a jiné problémy nepochybně vzniknou při zavedení jakéhokoli zákona, který tuto problematiku bude chtít řešit. Je dobré tento zákon kultivovat především praktickými zkušenostmi, nikoliv od stolu. Pokud bude ministerstvo a možná i ministerstva dobře naladěny na tyto podněty, myslím si, že touto kultivací z praxe lze komplexní novelu zákona, která je nepochybně v legislativním plánu, o tyto zkušenosti obohatit a tyto i jiné problémy, které vzniknou v praxi, budou uspokojivě dořešeny.

Myslíme si, že v tuto chvíli nemá cenu teoreticky bádat, jak by to mělo vypadat, život to ukáže mnohem lépe. Toto je zákon, který okamžitě bude konfrontován s životní realitou. Myslím si, že naší povinností je především vnímat tyto problémy a postupně je upravovat. Praxe je mnohem bohatší než teorie, ať je jakákoliv. Jde o to, že bohužel trend politiků, kteří jsou dlouho v politice, je nevnímat názory odborníků. Doufejme, že toto nebude tento případ.

Na základě této poměrně bohaté rozpravy zdravotní výbor hlasoval o usnesení. Ze sedmi přítomných bylo šest pro, jeden se zdržel. Dovolím si přečíst toto usnesení.

24. usnesení výboru pro zdravotnictví a sociální politiku ze 6. schůze konané 18. dubna 2007 k návrhu zákona, kterým se mění zákon 20/1966 Sb., o péči zdraví lidu ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, tedy senátní tisk číslo 43. Po odůvodnění předkladatele ministra zdravotnictví, dr. Tomáše Julínka, zpravodajské zprávě mé a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupením PS a určuje zpravodajem výboru k projednání návrhu zákona mne. Předsedkyně výboru Alena Palečková, ověřovatelka výboru Božena Sekaninová.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego, posaďte se ke stolku zpravodajů. Ptám se, zda někdo podle § 107 našeho jednacího řádu navrhuje, abychom se návrhem zákona nezabývali. Nikoho nevidím. Otevírám obecnou rozpravu, do které je jako první přihlášen senátor Milan Štěch, po něm Soňa Paukrtová.

Senátor Milan Štěch: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, tento návrh zákona, kterým se novelizuje zákon 20/1966 o péči o zdraví lidu je návrhem, který vzešel z diskuse a i z určité veřejné kritiky toho, že pacienti, osoby jim blízké a zdravotníci mají velké problémy s tím, jak podávat informace o zdravotním stavu pacientů. Kritika byla velice silná a byla i do určité míry jednostranná.

Souhlasím s tím, aby takováto novela byla přijata, protože žijeme v době, kdy práva občanů, práva na informace a ochranu osobních údajů jsou těmi, která všeobecně uznáváme. Chci jen upozornit na to, že tímto zákonem zcela legitimně způsobujeme to, že zdravotničtí pracovníci, zejména lékaři, budou mít alespoň podle jejich sdělení zase o něco více administrativní práce. Když se dostanu do nějakého kontaktu s lékaři, stále častěji od nich slyším, že jim právními předpisy způsobujeme stále větší administrativní náročnost. Souhlasím s tím, že v této oblasti to v tuto dobu jinak ošetřit, než je navrženo, nejde. Na druhou stranu bych chtěl vyzvat ministerstvo zdravotnictví, aby se při předkládání dalších zákonů nad touto otázkou zamyslelo. A proti zvyšování administrativní zátěže zdravotnických pracovníků hledalo cesty. Z některých připravovaných tzv. reformních kroků jsem si odvodil, že může naopak určitá správní administrativní činnost narůst, což by nebylo dobře. Proto bych chtěl v tuto chvíli vyzvat, aby se nezapomnělo na administrativní náročnost, když se budou připravovat další právní předpisy týkající se těchto vysoce kvalifikovaných a pro společnost vysoce cenných a drahých zaměstnanců a pracovníků vůbec. Zejména odborníků v této oblasti.

Druhá poznámka je k problematice protiústavnosti. Byli jsme to my, senátoři, i já, kdo jsme podali podnět k Ústavnímu soudu ve věci týkající se odškodnění klientů bank. Ústavní soud rozhodl o protiústavnosti přílepků. Tím vyřešil dlouhý problém, který jsme tady stokrát diskutovali, o otázce, že totiž přílepky jsou špatné, nemravné, že je to znepřehledňování legislativy a že od této praxe je třeba ustoupit. Dnes tady máme krátce poté, co nález Ústavního soudu vstoupil v platnost, zase předlohu, kde přílepky jsou.

Jsou to přílepky, které jsou sice z oblasti zdravotnictví, ale jsou nesourodé a zajisté do této předlohy nepatří. My je schválíme, já sám jsem připraven pro zákon hlasovat tak, jak je navržen, ale myslím, že by asi bylo šťastnější řešení, kdyby předkladatel, pokud potřebuje nutně vyřešit problematiku zákona o komorách a nelékařských zdravotnických povoláních, kdyby býval tuto úpravu předložil v samostatném návrhu a požádal sněmovnu o zrychlené čtení, třeba i formou legislativní nouze. Já jsem speciálně nestudoval, jestli je to možné použít, ale vzhledem k tomu, že hrozí určité finanční sankce a tím pádem ekonomické a finanční dopady, tak si myslím, že by to bývalo bylo možné použít a že by to bylo všeobecně akceptovatelné a vlastně bychom sami neporušovali svá pravidla a také bychom se nevystavovali určitému riziku.

Já předpokládám a doufám, že nikdo z nás nebude podávat ústavní stížnost, ale nemám z toho dobrý pocit, jakou formou se teď po nálezu Ústavního soudu postupuje. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, slovo má senátorka Soňa Paukrtová, připraví se senátor Josef Novotný.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedo, pane ministře, také bych se ráda vyjádřila k tomu, že návrh zákona o péči o zdraví lidu obsahuje dva přílepky, a to o České lékařské komoře, České stomatologické komoře, České lékárnické komoře a dále novelu zákona o nelékařských zdravotnických povoláních.

Základní zákon a přílepky mají společného opravdu pouze to, že jsou v gesci ministerstva zdravotnictví.

Jistě všichni víme, že Ústavní soud označil přílepkovou technologii jako za protiústavní. Pan ministr tady zdůraznil, že přílepky byly přijaty do zákona o péči o zdraví lidu prostě proto, aby se ČR vyhnula značným postihům ze strany Evropského soudního dvora v mnohamiliónových částkách. Ty případy jsou vedeny u Evropského soudního dvora pod čísly C 203/06 a C 204/06 a je skutečností, že mnohamiliónové postihy České republice nesporně hrozí.

Zdá se být zřejmé, že je třeba přílepky přijmout. To je jeden úhel pohledu. Druhý úhel pohledu je takový, že ČR netransponovala příslušnou směrnici včas a správně a nyní se snaží se z této situace dostat tím, že volí legislativní proces, který by mohl Ústavní soud označit jako protiústavní. Takže volba je poměrně komplikovaná, pro mne osobně zcela určitě komplikovaná.

Když jsem se zamýšlela, jakým způsobem budu hlasovat v případě tohoto návrhu zákona, tak bych vám ráda řekla, že shledávám podstatný rozdíl mezi novelou zákona o bankách, který byl přilepen k zákonu o Fondu národního majetku, protože tam bylo zřejmé, že existovalo negativní stanovisko vlády, existoval odůvodněný předpoklad, že celá řada poslanců vůbec nevěděla, o čem hlasuje, a navíc zákon byl zpracován jako naprostý legislativní paskvil.

Na rozdíl od toho tyto přílepky s nimi Ministerstvo zdravotnictví zcela jistě souhlasí a zcela prokazatelně PS v dané chvíli věděla, o čem hlasuje. Čili z tohoto pohledu je opravdu otázkou, jak by posuzoval Ústavní soud případnou stížnost. Nicméně faktem zůstává, že přílepky strašlivým způsobem znepřehledňují český právní řád, i kdyby je Ústavní soud neshledal jako protiústavní, a je třeba v budoucnu se jim pokud možno úplně vyhnout.

Měla jsem původně připravené pozměňovací návrhy, které by vyjímaly dané přílepky, nepředložím je ani nebudu organizovat ústavní stížnost, protože shledávám podstatný rozdíl mezi oběma případy. Na druhou stranu bych ráda vyslovila apel, aby přílepková technologie skutečně používána nebyla, protože srovnáme-li ekonomické dopady, kterým se eventuálně snažíme vyhnout, se škodami, které pácháme, eventuálně tím, že znepřehledňujeme právní řád, tak já myslím, že oba pohledy jsou nesrovnatelné. Chápu tuto situaci jako výjimečnou, a proto nepředkládám ani pozměňovací návrhy ani nebudu organizovat podání k Ústavnímu soudu a děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, slovo má senátor Josef Novotný, připraví se senátorka Alena Palečková.

Senátor Josef Novotný: Pane předsedo, pane ministře, mí předřečníci řekli většinu z toho, co jsem chtěl říci já. Já jen krátce shrnu to, co už jste slyšeli, samotný zákon jsme už tady viděli loni, je to tisk 1045 a k podstatě zákona nejsou vážnější připomínky. Pochybnosti tam jsou, v tom, že naroste administrativa, jsem přesvědčen o tom, že advokáti už se třepou na lékařsko-právní spory ve zdravotnictví, které se vyvíjí a velký tlak bude vyvíjen na lékaře, aby exaktně postupovali. Na druhé straně se tady otevírá informační povinnost dalším zdravotnickým pracovníkům, což bude také velmi náročné, protože i zdravotní sestry budou teď zákonem zmocněny podávat informace a může tam vzniknout spousta zmatků.

Jinak zase na druhou stranu jsem přesvědčen o tom, že lékaři už teď řeší spoustu informačních problémů a řeší je správně, protože znají citlivost problému. Problém je třeba, jak se bude postupovat v informacích, třeba když jsou HIV pozitivní, protože ta informace by zase měla jakýsi ochranný charakter pro další osoby. Jsou tam problémy s dětmi, s úmrtími, s posuzováním stavu příčetnosti toho člověka atd. Ale to jsou lékařské věci. Já si myslím, že bez uvedení zákona do praxe se tyto věci neusadí, a proto k tomu zákonu 20 nemám zásadních připomínek a v této části bych řekl ano.

Přílepky, jak zde kolegové naznačili v části 2 a 3 opět zavádí praxi, kterou už odmítl Ústavní soud, a já bych nechtěl, aby se Senát dostal do pozice, že bude posuzovat kladné nebo záporné přílepky. Já řeknu proč: protože přílepky zásadním způsobem posouvají váhu hodnocení původního zákona. A vždycky se u přílepku najde nějaký důvod, že už něco spěchá, sankce hrozí atd. A my vlastně dobrý zákon často těmi přílepky musíme odmítnout nebo něco s ním dělat dál. Nebo často přílepky ani nehodnotíme. To je ještě horší praxe. Takže já zákon v této podobě podpořit nemohu. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, slovo má senátorka Alena Palečková.

Senátorka Alena Palečková: Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, já mám tady jenom pár poznámek k problematice složitosti administrativy, tak jak o tom mluvil pan senátor Štěch. Já bych k tomu chtěla jen poznamenat, že v současné medicíně nebo v posledních desetiletích složitost narůstá v podstatě geometrickou řadou. Pacient velmi často, téměř pokaždé přechází od jednoho lékaře k druhému. Diagnostika se zcela přesunula z ordinace třeba praktického lékaře, kdy ještě my pamatujeme, jak se moč a krev vyšetřovaly přímo v ordinaci, přesunula se na specializovaná pracoviště, opět narůstá administrativní zátěž. Předávají se služby mezi zdravotníky, mezi lékaři, středními zdravotními pracovníky atd.

Ze všech těchto důvodů pořádek v dokumentaci a opravdu uchování všech důležitých informací může zabránit všem možným omylům, ale i úmyslnému poškození pacienta. Já bych chtěla jen říci, tento úvod byl k tomu, že velkou pomocí v této oblasti je samozřejmě elektronické vedení informací o pacientech, elektronické zdravotní knížky, chcete-li, takto konkrétně proto, že to ušetří spoustu práce u každého dalšího lékaře, že nemusí z každého pacienta dolovat složitě anamnézu, protože i to je oblast, kde může docházet k omylům a chybám, protože samozřejmě pacient často neúmyslně informaci pro příslušnou diagnózu velmi důležitou prostě zamlčí proto, že si to buď vůbec anebo v tuto chvíli neuvědomí, že ta informace je právě tou důležitou.

Samozřejmě bude to mít zase svoje čertovo kopýtko. Bude potřeba ochrany těch informací vedených elektronickým způsobem, ale myslím si, že tímto směrem by se měla ubírat cesta, aby to ulehčilo na jedné straně práci lékařů a na druhé straně pomohlo současné medicíně. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Nikdo další se nehlásí, končím obecnou rozpravu a v této chvíli se ptám pana ministra, jestli se chce vyjádřit. Ano, máte slovo pane ministře.

Ministr vlády ČR Tomáš Julínek: Pane předsedo, kolegyně, kolegové, děkuji za příspěvky. Jenom zdůrazním, že ministerstvo zdravotnictví udělalo akutní legislativní opatření tak, jak jsem se zmínil, již v září. Opravdu není naší vinou, že se zákon zasekl na ministerstvu školství. Netušili jsme to, protože fáze, ve které jsme dávali své připomínky, legislativní fáze, neznamenala, že by ten zákon měl být přijat hned po novém roce, tak kdybychom rozdělili další legislativní proces, tak bychom se stejně nedostali do těchto termínů. Proto jsme kvitovali pozměňovací návrh, který padl, a neprotestovali jsme proti němu.

Co se týče administrativní zátěže, já praxi v nemocnici znám, již dnes, pokud jsou seriozní zdravotnická zařízení, tak záznam o vůli pacienta nechat se informovat, event. nechat informovat příbuzné, se činí do dokumentace. Administrativa spojená s kopírováním a ostatními úkony, opisy, je jednoznačně na administrativních pracovnících, ne na lékařích. Já naopak považuji tento zákon, který daleko více nutí lékaře hovořit s pacientem a probírat s ním části dokumentace a vysvětlovat. To znamená, že pokud mu bere nějaký čas, tak ve prospěch pacienta. Když se podíváte na dikci toho zákona, tak mi musíte dát za pravdu.

Co se týče přílepku, respektuji tu rozpravu, jenom připomínám, že projednávání toho zákona bylo souběžné s rozhodnutím Ústavního soudu, jsou tam rozdíly dnů v podstatě, kdy k tomu rozhodnutí došlo a že ani na půdě sněmovny se ještě ani nerozvinula diskuse o tomto rozhodnutí Ústavního soudu, ale bylo tady férově řečeno, že protiústavnost přílepku by musel znovu rozhodnout Ústavní soud. Děkuji za přízeň a prosím o schválení.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, garanční zpravodaj má nyní slovo.

Senátor Vítězslav Vavroušek: V obecné rozpravě vystoupili čtyři kolegové, většina připomínek se vztahovala k nálezu Ústavního soudu, ale nezazněl žádný návrh na usnesení, takže v tuto chvíli platí pouze jedno jediné usnesení, pane předsedo, a to je přijmout tuto novelu zákona v předloženém znění.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, o tomto návrhu budeme hlasovat. Takže nejprve znělka. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh schválit předlohu, tlačítko ano, zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko ne, rovněž zvedne ruku.

Hlasování číslo 28 ukončeno, registrováno 48, kvorum 25, pro 40, proti 1. Návrh byl schválen.

Děkuji, pane ministře, děkuji zpravodaji a projednávání tohoto bodu končím. My se zde vystřídáme.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Dámy a pánové, budeme pokračovat dalším bodem, kterým je

Návrh zákona o některých opatřeních v soustavě ústředních orgánů

státní správy souvisejících se zrušením Ministerstva informatiky

a o změně některých zákonů

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 41. Návrh zákona uvede pan ministr vnitra a informatiky Ivan Langer, kterého prosím, aby nás seznámil stručně s návrhem zákona. Děkuji. Pane ministře, máte slovo.

Ministr vlády ČR Ivan Langer: Vážený pane předsedající, milé senátorky, vážení senátoři. Beru si k srdci poznámku pana předsedajícího, aby moje úvodní slovo bylo stručné, nicméně přesto mi dovolte, abych míru stručnosti zvážil sám vzhledem k závažnosti tématu, které projednáváme. Zákon o některých opatřeních v soustavě ústředních orgánů státní správy a o změně některých dalších zákonů se jinými slovy nazývá kompetenční zákon a v té podobě, ve které vám ho předkládám, neznamená nic jiného než zrušení – zjednodušeně řečeno – zrušení ministerstva informatiky. Samozřejmě že si můžeme položit otázku, zda společnost, která se čím dál tím více nazývá přívlastkem informační společnost, je tento krok krokem správným a promyšleným, či nikoliv. Zda rušení ministerstva informatiky je v souladu s obecně rozšířeným trendem spojeným s nástupem informačních a komunikačních technologií, či nikoliv. Na tuto otázku odpovídám, že to není v rozporu a je to logický krok.

Mí předchůdci v této funkci za to, že prostřednictvím této instituce dali větší význam slovu informatika, informační a komunikační technologie, nicméně ve své podstatě ministerstvo informatiky působilo spíše jako jakási marketingová instituce, jejímž cílem bylo spíše popularizovat toto téma, než aby se jí podařilo prosadit konkrétní kroky do podoby naší veřejné správy.

Právě proto nové pojetí informatiky, tak jak s ním přišla nová vláda, počítá za prvé se zrušením ministerstva informatiky, nicméně tímto rozhodnutím to neznamená konec rozvoje informačních komunikačních technologií v České republice a e-Governmentu. Tento krok je součástí promyšlené strategie rozvoje e-Governmentu tak, jak ho přijala vláda a v rámci této strategie je zrušení ministerstva informatiky pouze jedním z kroků. Tím dalším krokem bylo, zjednodušeně řečeno, zřízení projektu Czechpointu - Český podací ověřovací informační národní terminál, jednotná komunikační infrastruktura veřejné správy. Je to zákon o e-Governmentu, tedy zákon zrovnoprávňující elektronický písemný dokument. Je to zákon o registrech veřejné správy, tedy promyšlený koncept, který umožňuje e-Government v té podobě, jak o něm všichni hovoří, uvést v život.

My jsme nedávno na konferenci Internet ve státní správě a samosprávě prezentovali nové pojetí e-Governmentu v ČR. Já jsem si dovolil v minulých dnech poslat vám tento koncept sem do Senátu tak, abyste měli možnost se s ním seznámit a věřím, že symbol e-Governmentu v novém pojetí, tedy tento panáček Egon, který jak říkám, i když je oranžový, máme ho rádi, skutečně bude tím symbolem, který bude znamenat, že informační a komunikační technologie nejenom že mají zelenou v české veřejné správě, ale znamená to nový impuls pro její rozvoj.

O ministerstvu informatiky jsem již hovořil a nazval jsem ho, aniž bych chtěl jeho působnost karikovat a znovu říkám, že svůj díl na té cestě si zaslouží, nicméně o jeho funkčnosti nejvíce vypovídají kompetence tak, jak je navrhováno jejich rozdělení v rámci tohoto zákona, který před vámi obhajuji.

Na ministerstvo vnitra by přešla problematika týkající se informatiky veřejné správy na ministerstvo průmyslu a obchodu problematika elektronické komunikace a poštovních služeb a na ministerstvo pro místní rozvoj oblast veřejných dražeb, tedy schvalování provozního řádu provozovatele centrální adresy apod. Myslím si, že již v těchto kompetencích je vidět, že ministerstvo informaci netvořilo sourodý celek a krok, který zde předkládám a jménem vlády obhajuji, je logickým krokem v rámci nového pojetí e-Governmentu v ČR.

Shodou okolností dalším bodem, který budu předkládat zde, a bude projednáván zde v Senátu, je tématika nové evropské směrnice týkající se poštovních služeb. Musím říci, že i celý ten koncept e-Governmentu, tak jak jej předkládáme, počítá díky tomu sjednocení informatiky a veřejné správy, tedy ministerstvo informatiky a ministerstvo vnitra pod jednu střechu, počítá s Českou poštou jako s klíčovým pilířem rozvoje e-Governmentu v ČR. Tolik moje úvodní slovo a jsem připraven zodpovědět jakékoliv vaše dotazy týkající se tohoto tématu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já děkuji panu ministru Langerovi. Byl mnohem stručnější, než jsem původně předpokládal. Návrh zákona byl přikázán výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Františka Kopeckého, a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 41/2. Dále Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. (Reakce na předání figurky ministrem vnitra.) Děkuji, pane ministře. Nemám to brát jako úplatek? Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 41/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Pavel Eybert, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore. Také jste obdržel toho hezkého panáčka a můžete hovořit.

Senátor Pavel Eybert: Dobrý den, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Státní a veřejná správa se v minulých letech rozrostla o tisíce úředníků. Některé prameny uvádějí, že od vzniku České republiky je to až 40 tisíc úředníků. Nevím, nakolik se tomu dá věřit, ale toto číslo je hrozivé. Proto se domnívám, že zrušení ministerstva informatiky je krok správným směrem, byť je jisté, že dojde k úspoře pouze několika málo desítek úředníků státní správy. Ze současných asi 120 zaměstnanců ministerstva informatiky přejdou skupiny těchto zaměstnanců i se svými kompetencemi, tak jak zde řekl pan ministr, na ministerstvo vnitra, na ministerstvo průmyslu a obchodu a ministerstvo pro místní rozvoj.

Zde není příliš mnoho prostoru k redukci počtu zaměstnanců – úředníků, protože ty kompetence někdo obsluhovat musí. Nicméně může dojít k zmenšení počtu zaměstnanců na doprovodných provozech, personální oddělení, mzdové oddělení, doprava a také vedení ministerstva – ušetříme jednoho ministra, ušetříme jeho náměstky.

Také skutečností, že vláda posoudila, že ministerstvo informatiky je v postavení, které je vůči ostatním resortům poměrně slabé a že bude lepší, když se jednotlivé kompetence ministerstva informatiky rozdělí na zmíněné silnější resorty, dojde účinněji k prosazování těchto kompetencí.

Takže tato úvaha je jistě také úvahou správnou.

Navržený projednávaný zákon byl jako vládní návrh předložen Poslanecké sněmovně v listopadu 2006 s tím, že vláda předpokládala jeho projednání v režimu podle § 90 odstavec 2 zákona o jednacím řádu PS. To se však pro námitky 50 poslanců nestalo, a tak byl projednán standardním legislativním průběhem a spolu s pozměňovacími návrhy schválen ve třetím čtení 97 hlasy, když 70 poslanců bylo proti.

Zmíněné poslanecké pozměňovací návrhy znamenaly přesunutí zakladatelské funkce příspěvkové organizace Tescom z ministerstva vnitra na ministerstvo průmyslu a obchodu, doplnění koordinační úlohy pro informatiku pro ministerstvo vnitra a změnu zakladatele státního podniku Česká pošta. Tyto změny předkladatel akceptoval a tak prakticky jako vše, co na tomto světě je a co není dokonalé, ani tento zákon není ve všem úplně dokonalý. Mohl obsahovat ustanovení, že movitý majetek přechází na tři uvedená ministerstva a jak se dělí, a že nemovitost – budova přechází na to či ono ministerstvo.

Také v návrhu zákona postrádáme přechodná ustanovení k dokončení neuzavřených řízení ministerstva informatiky ve věci ukončení platnosti některých druhů poštovních známek. Jsou to však jenom drobné vady zákona, které vláda může překonat výkladem, popřípadě svým rozhodnutím o příslušnosti v hospodaření k nemovitosti, k oné budově.

Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí po předkladatelské zprávě pana náměstka Mgr. Zdeňka Zajíčka, mé zpravodajské zprávě a diskusi doporučuje plénu Senátu Parlamentu ČR návrh zákona schválit. Předsedu výboru pověřil oznámením tohoto usnesení předsedovi Senátu a mě pak pověřil přednesením tohoto návrhu na plénu Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Posaďte se, prosím vás, ke stolku zpravodajů. Zeptám se pana senátora Františka Kopeckého, jestli si přeje vystoupit se zpravodajskou zprávou hospodářského výboru. Přeje si vystoupit. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor František Kopecký: Já děkuji, pane předsedající. Děkuji za dáreček, pane ministře. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych pouze doplnil úvodní informace, které jste tady slyšeli k této novele zákona. Rád bych vám přiblížil projednávání v hospodářském výboru.

Jsem profesí analytik-programátor a ministerstvo informatiky mi bylo obsahem i názvem nejbližší. Proto na jedné straně je mi líto, že mám před sebou zákon, který toto ministerstvo ruší. Ale na druhé straně zase můžu posoudit od počátku jeho založení jeho práci a dobře víte, že jsme tady projednávali nejednou jeho předlohu.

Chtěl bych říci, že ministerstvo informatiky bylo zřízeno k 1. lednu 2003 jako ústřední správní úřad pro informační a komunikační technologie, pro telekomunikaci a poštovní služby. Myslím si, že je třeba tady podotknout, že ne – jak uvádějí někteří škarohlídi – jako funkci pro pana Mlynáře. Myslím si, že činnost ministerstva informatiky však zcela nenaplnila očekávání veřejnosti. Přestože velmi pozitivním krokem bylo zavedení elektronického podpisu a také zpracování a následné schválení zákona o elektronických komunikacích, v oblasti e-Governmentu se nedařilo realizovat záměry, které rychlý vývoj informačních a komunikačních technologií umožňoval.

Jedním z důsledků byl také vznik iniciativy ESTA, která poukazovala na nedostatečný stav informačního systému veřejné správy a také hledala efektivní řešení. Česká republika začala ve vývoji e-Governmentu přešlapovat na místě a navíc ministerstvo informatiky, tak jak to tady již bylo uvedeno, ztrácelo kredit svého postavení ve vládě.

Po diskusi v hospodářském výboru, která se týkala zejména legislativních připomínek, které tady již byly naznačeny, jsme dospěli k názoru, že zrušení tohoto ministerstva a převedení kompetencí na uvedená ministerstva bude ve prospěch věci, protože považujeme za důležitější dobře fungující elektronický systém veřejné správy, než pouhé názvy.

Věřím, že změna, kterou tady máme na stole, pomůže razantněji prosazovat informační a komunikační technologie do veřejné správy a tím také rychlejší budování i vývoj e-Governmentu, který je podle mého názoru nezbytným předpokladem dalšího úspěšného rozvoje České republiky.

Na závěr mně dovolte, abych vám přednesl usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu z 9. schůze konané 11. dubna 2007, kdy po úvodním slově zástupce předkladatele Mgr. Lenky Ptáčkové-Melicharové, náměstkyně ministra vnitra ČR, po zpravodajské zprávě senátora Františka Kopeckého, doporučuje výbor Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Františka Kopeckého a pověřuje předsedu výboru senátora Ivana Adamce předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikdo není přihlášen, otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se také nikdo nehlásí, rozpravu končím.

Dovolím si přivolat zbývající senátorky a senátory. Budeme hlasovat o tomto návrhu. Vzhledem k tomu, že padl pouze jeden návrh, a to schválit, proběhne jen jedno hlasování.

Dámy a pánové, byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh zákona, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu zákona, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 29 se z 46 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 36, proti byli čtyři. Návrh byl přijat. Končím projednávání tohoto bodu.

Následujícím bodem je

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady,

kterou se mění Směrnice 97/67/ES týkající se úplného dosažení vnitřního trhu

poštovních služeb ve společenství

Návrh této směrnice jsme obdrželi jako senátní tisk N 100/05, stanovisko vlády vám bylo rozdáno jako senátní tisky N/100/05/01, N100/05/02 a N100/05/03.

Prosím předkladatele, kterým je ministr vnitra Ivan Langer, aby nás seznámil s tímto materiálem.

Ministr vlády ČR Ivan Langer: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, ač to na první pohled nevypadá, tak tento bod souvisí s bodem předcházejícím, tedy se záměrem sjednotit některé agendy, které dosud byly roztříštěny pod jednu střechu. Z vámi schváleného návrhu kompetenčního zákona, kterým zaniká ministerstvo informatiky, vyplývá, že na ministerstvo vnitra přechází funkce zakladatele státního podniku Česká pošta.

Návrh novely směrnice bezprostředně souvisí s postavením České pošty. V některých věcech se konkrétně dotýká situace na českém trhu poštovních služeb a samozřejmě také postavení České pošty a právní formy České pošty, ve které ji nyní známe, tedy státního podniku. Tento návrh novely poštovní směrnice je dovršením sedmnáctileté snahy provést liberalizaci poštovních služeb na území EU. Vychází jak z původní směrnice z roku 1997, tak z její novely z roku 2002. Jejím cílem je liberalizace poštovních služeb na území členských zemí EU v roce 2009.

Domnívám se, že tento záměr je záměrem chvályhodným, že liberalizace na trhu těchto služeb je krokem, na kterém vydělává zejména ten, komu jsou tyto služby poskytovány, tedy klienti a zákazníci, nicméně současně také prolamuje některé monopolní postavení některých podniků v některých zemích. Tento záměr se setká nejen s přívětivou reakcí, ale také s velkou mírou odporu některých členských zemím, které nemají zájem na úplném otevření tohoto trhu.

ČR je v situaci, kdy oblast poštovních služeb je konkurenci otevřen jako jeden z nejvíce trhů v celé EU. V tuto chvíli Česká pošta je ve složitější situaci, než někteří z jejích konkurentů v jiných zemích, je vystavena velmi tvrdé konkurenci, zejména pokud jde o tzv. direct mail. V tuto chvílí se dá říci, že ČR má mít zájem na tom, aby tato směrnice nabyla účinnosti co nejdříve a aby došlo na jedné straně k úplné liberalizaci, na druhé straně také k lepší definici některých služeb, které Česká pošta poskytuje, zejména tzv. univerzálních služeb, což je povinnost doručit na určitém procentu území v určitém čase definované zásilky. Česká republika má zájem na tom, aby tato směrnice spatřila světlo světa co nejdříve, protože představuje jeden z nejotevřenějších trhů na jedné straně, ale současně také toto rozhodnutí znamená další tlak na kroky, které již v rámci České pošty probíhají a jsou připravovány, a to na lepší definici právní formy České pošty než je tomu dosud, neboť státní podnik je méně flexibilní institucí proti obchodním společnostem.

Rád bych využil této příležitosti a informoval vás, že záměrem ministerstva vnitra a informatika, resp. posléze ministerstva vnitra, je spustit proces transformace České pošty ze státního podniku na akciovou společnost stoprocentně vlastněnou státem, nikoliv spustit projekt procesu privatizace v té podobě, jak ji známe, neboť se domníváme, že v tuto chvíli je klíčové změnit právní formu České pošty, umožnit jí upevnit své postavení na klíčových segmentech služeb, které poskytuje, tedy jak vlastní poštovní služby, tak to jsou služby spojené s bankovnictvím, pojišťovnictvím, sázkami, ale zejména chceme, aby Česká pošta byla jedním z klíčových partnerů e-Governmentu. Počítáme s tím, že využijeme velmi hustou pobočkovou síť České pošty čítající zhruba dva tisíce míst k tomu, aby se staly součástí Czech POINT, tedy kontaktního místa pro občany, jehož prostřednictví budou moci komunikovat s kterýmikoli orgány státní správy. V tomto smyslu tento projekt představuje pro vás všechny garanci, že nechceme v žádném případě spěchat s privatizací České pošty, že ji chceme učinit nejdříve dostatečně silnou, moderní, dynamicky se rozvíjející firmu, a teprve potom rozhodnout o tom, zda ji ponechat stoprocentně v rukou státu nebo zda hledat strategického partnera, a potom jakou metodou ho hledat a najít. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře. Posaďte se u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk N 100/06/04. Zpravodajem výboru je pan senátor Luděk Sefzig, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo.

Senátor Luděk Sefzig: Dobré dopoledne, vážený pane ministře, vážený předsedající, vážené paní senátorky a páni senátoři. Náš výbor zařadil při plánování směrnic legislativních aktů, které nás budou v příštím roce zajímat, už v roce 2005 jako jednu ze sedmi směrnic právě směrnici pro úplné dosažení vnitřního trhu poštovních služeb společenství. Tato směrnice je novelou staré směrnice z roku 1997, a pokud bych ji měl nějak jednoslovně charakterizovat, tak je to směrnice jednoznačně liberalizační. Také tam je největší odpor některých politiků, protože cítí, že liberalizace je velice silná, a proto třeba  poslední zprávy, které máme z Evropského parlamentu, jsou takové, které pro liberalizaci příliš nesvědčí a snaží se někteří zástupci některých členských zemí účinnost této liberalizace odsunout až do roku 2011. Původně stanovený termín přijetí této liberalizační směrnice byl rok 2009.

Pan ministr hodně hovořil o České poště. Ono se to ČP skutečně dotýká, ale už se to nedotýká jen ČP, protože náš trh není závislý jen na jednom doručovacím subjektu, na ČP, ale u nás už působí i jiné subjekty, a liberalizace např. ve službách v přímých zásilkách, direct mailu, tak liberalizace prospěla. Prospěla mj. i České poště, která, my si to všichni dobře pamatujeme, byla ještě mnoho let po sametové revoluci velmi zkostnatělou institucí. Ačkoli byla schopna doručit hlavní generální obsah, tzn. doručit zásilku do 50 gramů do každé vesnice, každé obce, uměla to, uměla i všechny ostatní služby, tak o kvalitách služeb by se dalo velice pochybovat a kvalita nebyla valná.

Tím, že přišlo, jako jeden z největších direct mailových provozovatelů TNT z Nizozemí, tak došlo k výraznému zlepšení kvality služeb. Poštovní služby mají část profitní a mají část, která mívá obvykle větší náklady než výnosy. Musím říci, že zatím to není případ ČP, protože ČP je profitní službou, ve svém celkovém výdělku se pořád nachází v černých číslech, je výdělečná a výdělek je jistě zajištěn také tím, že jsme zdražili některé ceny poštovních zásilek.

Licenci u nás přiděluje Český telekomunikační úřad, zajišťuje dostupnost nejen prostorově, ale i finančně. Řeší také problémy a spory s Českou poštou, státním podnikem a ostatními provozovateli.

Česká pošta prodělává podstatné změny, zatím funguje podle zákona z roku 1946. Bylo smyslem zajištění právě dostupnosti služeb z pohledu státu a jeho zaměstnanců, po liberalizaci našeho trhu si hůře zvykala ČP na konkurenční prostředí a v konkurenci se světovými nositeli služeb ztrácela.

Po demokratizaci naší společnosti je však legislativa obrácena více k občanům a nikoli jenom ke státnímu podniku a ČP, která drží monopol na univerzální služby, může být zpětně dotována z tzv. kompenzačního fondu. Toto je nástroj, který pomáhá ke krytí nákladů státu potažmo občanů ze státního rozpočtu tím, že do fondu přispívají provozovatelé na základě přidělené licence z provozu lukrativních poštovních služeb. Je možné, že se v budoucnu oddělí všeobecná poštovní služba, která pak nebude výdělečná a pak může dojít i k subvencování z tohoto kompenzačního fondu.

EU ve své směrnici nebude přikazovat žádnému členskému státu, jak takovou kompenzaci má provést, a to byl hlavní důvod, proč náš výbor neshledal nic závadného na směrnici z pohledu kontroly subsidiarity a proporcionality, protože co jest naše, to naše i zůstane a žádná směrnice nebude nutit členský stát k tomu, aby subvence do těch obecných služeb, aby je řešil nějakou jednotnou směrnicí, jednotným přístupem.

Protože náš výbor neshledal žádný problém se subsidiaritou, tak jsme jej ani nezamítli, návrh směrnice, ale sledovali jsme osud směrnice dále, protože mezitím se jedno jednání přerušilo, pak jsme měli další jednání, které bylo v posledním měsíci, kde jsme přijali usnesení, které vám bylo rozdáno.

Než okomentuji krátce usnesení, a ten komentář bude skutečně stručný, tak jen připomenu, mezi jakou skupinu ČR patří. Při přístupu k této směrnici lze rozdělit členské státy do několika skupin a ČR patří ne k těm, které by liberalizovaly úplně všechno, tzn. jak domácí příchozí zásilky, tak direct maily, tak odchozí přeshraniční zásilky. Takovou liberalizaci si přejí v Evropě pouze tři země, Finsko, Švédsko a Spojené království. U Spojeného království se chviličku zastavím, tam je vlastně královská pošta, Royal Mail. A je zajímavé, že v okamžiku, kdy Británie liberalizovala svůj trh, tak do jejich poštovních služeb přišla pouze čtyři procenta jiných provozovatelů než původem britských, ale co to mělo za efekt – liberalizace, konkurenční boj, ten efekt byl patrný v tom, že se výrazně zkvalitnily služby a paradoxně se i zlevnily některé služby. Je vidět, že konkurenční boj je velice dobrým nástrojem k tomu, jak udělat služby pro občany nejen kvalitnější, ale i finančně přístupnější.

Česká republika patří mezi státy jako je Rakousko, Holandsko, Estonsko a Slovinsko, které jsou rezervované k tomu, aby docházelo k úplné liberalizaci domácích a příchozích zásilek, ale jsme liberálně otevření direct mailům a odchozím přeshraničním zásilkám. Řekl bych, že to je výsledek momentálního stavu ČP, která přece jen potřebuje ještě nějakou dobu a pan ministr to tady zcela jednoznačně řekl, že to potřebuje ještě nějakou ne příliš dlouhou dobu k tomu, aby se byla schopna později vyrovnat s konkurenčním tlakem a bylo by od nás nepříliš dobré, abychom jí tento čas nedopřáli. Ten čas ale bude časem, který je možno stanovit dříve než v roce 2011, který se pravděpodobně dosáhne už v roce 2009.

Na posledním jednání v Evropském parlamentu, já ho jen krátce okomentuji, se zatím k této směrnici vyjádřil pouze výbor pro zaměstnanost a sociální věci a v tomto výboru tak převážil hlas europoslanců z evropské sociální skupiny a zelených a tzv. liberálů, kteří doporučují, aby komise nejprve vypracovala novou studii do konce roku 2009, která vyjasní, jakým způsobem bude obecné poštovní služby zajišťovat i v budoucnu a pak teprve bude zaujímat stanovisko. Řekl bych, že je to taková běžná parlamentní obstrukce, jak přijetí této směrnice oddálit za horizont roku 2009, což mně osobně přijde skoro nedůstojné, nicméně hlavní garanční výbor, to je výbor pro dopravu a cestovní ruch, bude tuto věc projednávat 4. 6. a návrh na plénum bude předložen až 19. 6. Čili 19. 6. bude datum, při kterém se bude rozhodovat o osudu směrnice v Evropském parlamentu.

Náš výbor se postavil k návrhu směrnice velmi vstřícně, a to sice usnesením, které bych dovedl jen na závěr mého vystoupení ocitovat. Jednak bych chtěl připomenout, že jsme skutečně neshledali žádný rozpor s porušením principu subsidiarity a proporcionality a náš výbor doporučil plénu Senátu podpořit návrh dokončení liberalizace trhu poštovních služeb k 1. lednu 2009, protože se domnívá, že vzniklý konkurenční tlak napomůže ke zkvalitnění nabízených služeb.

Za druhé nepodporovat oddálení termínu otevření trhu poštovních služeb, přičemž pro dosažení skutečného vnitřního trhu je potřeba, aby bylo stanoveno stejné datum pro všechny členské státy. A za třetí postupovat v dalším jednání tak, aby ustanovení směrnice neohrozilo kvalitní poskytování poštovních služeb za dostupné ceny, zejména, aby nedošlo ke hrazení zbytkových nákladů všeobecné služby prostřednictvím zvýšení cen poštovních služeb pro jednotlivé, tedy drobné obyvatele. A za čtvrté klást důraz na obezřetnou formulaci podmínek udělování a rozsahu licencí, které budou představovat jedinou záruku dostupnosti a kvality všeobecné služby.

Máme obligátní závěr, že žádáme vládu, aby nás vláda informovala o tom, jakým způsobem toto stanovisko zohlednila v dalším vývoji projednávání. Já vám děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátoru Sefzigovi za velmi obšírnou a podrobnou zpravodajskou zprávu, a nyní otevírám rozpravu. Do rozpravy se hlásí paní senátorka Soňa Paukrtová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, návrh této směrnice projednával výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu a já bych pouze ráda doplnila zpravodaje výboru pro záležitosti EU v některých detailech.

Náš výbor právě tak, jak tu bylo řečeno, se shodl na tom, že vítá liberalizaci poštovních služeb, že je pro neoddálení liberalizace poštovních služeb, byť podle EK, která zadala studii jako podklad pro svou výhledovou studii, tzv. index připravenosti na liberalizaci poštovního trhu. ČR nevycházela úplně nejlépe, což podle vládního stanoviska je spojeno se stavem poštovního trhu v ČR, na kterém je nízký počet zásilek na obyvatele, takže my jsme se domnívali, že tato studie možná není tak úplně vypovídající a že úplná liberalizace spíše českým zákazníkům prospěje, než ublíží. Samozřejmě liberalizace má celkem dva problémy, jeden z nich je restrukturalizace České pošty a druhý je způsob, jakým bude hrazena tzv. univerzální služba, což znamená, že by občané i na Kvildě měli mít možnost mít doručovány služby, které zcela jistě nebudou ziskové. Takže to je věc, která čeká k rozhodnutí Českou republiku.

Financování univerzální služby bude jistě jejím základním oříškem a z toho i plyne, že dopad na rozpočet ČR v tuto chvíli nelze specifikovat, bude záležet právě na zvoleném způsobu financování univerzální služby. Pokud se týče dopadu na legislativu ČR, tak je jasné, že je třeba přijmout nový regulační rámec, který bude vyžadovat zásadní změnu zákona o poštovních službách, které vychází z existence systému, ve kterém jsou univerzální služby nějak financovány, hlavně prostřednictvím sektoru vyhrazeného subjektu, který tu univerzální službu poskytuje.

Ale myslím si, že to je předmětem budoucí debaty, takže v závěru bych ráda řekla, že usnesení, které tady bylo přečteno, tak schvaloval výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu a přijal jej všemi hlasy. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, paní senátorko, za doplnění zpravodajské zprávy pana senátora Sefziga. Hlásí se někdo další do obecné rozpravy? Nikdo. Já obecnou rozpravu končím. Chce se pan ministr vyjádřit k proběhlé rozpravě? Nemá potřebu. Pan senátor Sefzig? Také nemá potřebu.

Dámy a pánové, já přivolám senátory, kteří nejsou v sále, znělkou, a posléze budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej ve své zpravodajské zprávě přednesl pan senátor Sefzig.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, budeme hlasovat o návrhu tak, jak byl přednesen panem senátorem Sefzigem. V sále je aktuálně přítomno 45 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 23. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku.

Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 30 se z 45 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 23 pro vyslovilo 42, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat.

Já děkuji panu ministru Langerovi za jeho dnešní dva body, děkuji panu senátoru Sefzigovi a předám řízení schůze kolegovi.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vážené kolegyně a kolegové, dalším bodem našeho dnešního programu je

Návrh na konání 10. veřejného slyšení Senátu

Prosím pana místopředsedu Petra Pitharta jako zástupce skupiny senátorů, která tento návrh předkládá, aby nás seznámil s návrhem na konání veřejného slyšení Senátu.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Několik málo slov úvodem. Nad kontroverzním tématem Národní park Šumava jsme se v tomto sále už jednou sešli. A to 19. října 2005 na semináři, tedy nikoli veřejném slyšení, na semináři Problematika Národního parku Šumava. Seminář pořádal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a jeho gestorem byl kolega senátor Bedřich Moldan.

Semináři předcházelo výjezdní zasedání skupiny senátorů a senátorek v Národním parku Šumava s cílem hledat řešení dlouhodobých problémů a odborných sporů nad charakterem tohoto národního parku a šlo také o to udělat si jasno po mediálních reakcích, které namísto toho, aby napomáhaly hledat řešení, vyvolávaly často spíše další konflikty.

Podařilo se nám tehdy do tohoto sálu přivést několik desítek zaujatých účastníků, zaujatých a informovaných, včetně tehdejšího ministra životního prostředí, jihočeského a západočeského hejtmana, vedení NP, odborníky i starosty šumavských obcí. Myslím, že se nám tehdy podařilo pojmenovat mnoho podstatných problémů Šumavy. Řešit je nám samozřejmě nepříslušelo a nepřísluší. Tehdy jsme si však slíbili, že nadále, zejména právě senátorky a senátoři, kteří mají k parku z různých důvodů blízko, budeme tamní situaci sledovat, což jsme alespoň skupina senátorky a senátorů, kteří dnes předkládají návrh na uspořádání veřejného slyšení, splnili.

Navrhujeme uspořádat veřejné slyšení na téma Reálná rizika kůrovcové kalamity po orkánu Kyrill v Národním parku Šumava. Na stole máte návrh usnesení Senátu k návrhu na konání 10. veřejného slyšení. Tento návrh předkládá skupina senátorky a senátorů, která se nazvala pracovní skupinou, je to neformální setkání. Tedy senátorky a senátorů Jiřiny Rippelové, Pavla Eyberta, Tomáše Jirsy, Josefa Kalbáče a Petra Pitharta. Prosím vás, abyste si do návrhu usnesení doplnili dvě menší změny. Zaprvé k bodu 6, vystoupí místo senátora Tomáše Jirsy bývalý ministr životního prostředí a dnešní místostarosta obce Horská Kvilda dr. František Benda. A za druhé prosím, abyste si doplnili mezi hosty pozvané k účasti na rozpravě jméno bývalého ministra životního prostředí, za jehož působení byl národní park zřízen, Ivana Dejmala. Jinak nepokládám za nutné číst vám celý text, protože by to byl dlouhý seznam jmen.

Pane předsedající, já jsem skončil.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové. Otevírám rozpravu k tomuto bobu. Jako první se hlásí kolega Moldan. Prosím, máte slovo.

Senátor Bedřich Moldan: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Já samozřejmě vítám návrh na veřejné slyšení a myslím si, že jeho načasování je velmi důležité, protože skutečně se v současné době šíří obavy o to, aby v důsledku bouře Kyrill nenastala kůrovcová kalamita, která by mohla mít své ohnisko na Šumavě a následně se rozšířit i do jiných oblastí. Chtěl jsem jenom navrhnout doplnění toho usnesení o dva body. Jeden je velmi jednoduchý, totiž v souvislosti s nedávným vývojem v rámci Rady Národního parku šumavského byla také ustanovena jeho vědecká komise a předsedou té vědecké komise byl zvolen dr. Jakub Hruška. Myslím si, že by tento člověk měl být na veřejné slyšení pozván a měla by mu být dána příležitost, aby promluvil. To je drobná poznámka.

Maličko větší poznámka se týká toho bodu, kde se vyzývají k vstoupení různé osobnosti a různé instituce. Myslím, že tam výrazně chybí jeden základní hlas a jedna základní informace, kterou bych doporučil doplnit přímo jako první bod, totiž seznámení se současnou situací v Národním parku Šumava s akcemi, které jsou podnikány proti možnému výskytu kůrovcové kalamity a zhodnocení situace z pohledu národního parku. Jsem přesvědčen, o tom, že vedení národního parku má informace z první ruky a že je velmi povoláno k tomu, aby tu situaci přímo z místa nám osvětlili. Myslím si, že by tento bod měl předcházet všem ostatním, včetně vystoupení pana ministra, se zhodnocením rizik apod. Protože jsem přesvědčen o tom, že teprve na základě určitého nárysu současné situace může mít celé to slyšení smysl. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Kdo dál se, vážené kolegyně a kolegové, hlásí do obecné rozpravy. Nikoho nevidím. Obecnou rozpravu končím. Ptám se pana místopředsedy Pitharta, jak naloží v prvé řadě s návrhy, které přednesl pan kolega Moldan, abychom je mohli případně zapracovat do návrhu usnesení.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Skupina senátorů ve své většině je tu přítomna, s těmi návrhy souhlasí. Já jsem poprosil pana kolegu Moldana, aby bezprostředně zformuloval ten návrh. Pokud jde o ten první, abych uvedl, do které té skupiny vystupujících … (připomínky z pléna). Do té skupiny akademická oblast zařadíme nového předsedu vědecké rady, jestli se nemýlím a doplníme bod II o bod 1., takže ostatní body se přečíslují textem, který vzápětí pan kolega přednese nebo mi ho předá a já ho přednesu. Na vysvětlenou řeknu tolik, že toto veřejné slyšení se začalo připravovat dříve, než došlo ve vedení Národního parku Šumava ke změnám, takže v tom původním konceptu jsme skutečně předpokládali, že by první slovo měl mít odpovědný člen vlády. Za této nové situace pokládám návrh pana kolegy Moldana za plně opodstatněný a jde o – chtěl jsem říci vteřiny – už ani o to ne. (Předávání textu usnesení.) Děkuji vám, pane kolego.

Takže, prosím pěkně, abyste si doplnili na té první stránce, že Senát projednal otázky a zve k vystoupení – seznámení se s současnou situací v Národním parku Šumava v závislosti na hrozící kůrovcovou kalamitu po orkánu Kyrill. A důležité je tady, že ten řečník bude ředitel Národního parku Šumava, tedy nový ředitel František Krejčí. To je všechno, pane předsedající.

Myslím, že bychom mohli hlasovat.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane místopředsedo. Myslím, že nám všem jsou jasné doplňky, ke kterým teď došlo, takže znělkou svolám kolegy, abychom mohli hlasovat o návrhu usnesení.

Vážné kolegyně, kolegové, hlasujeme o návrhu usnesení Senátu ke konání 10. veřejného slyšení Senátu tak, jak nám ho předložil pan místopředseda Pithart.

Kdo je pro tento návrh? Kdo je proti tomuto návrhu?

V hlasování pořadové číslo 31 registrováno 43, pro 37. Návrh byl schválen. Teď, vážené kolegyně a kolegové, přistoupíme k dalšímu dnešnímu bodu programu, a to je

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky

k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi vládou České republiky

a Evropskou organizací pro astronomický výzkum na jižní polokouli

o přístupu České republiky k Úmluvě o založení Evropské organizace

pro astronomický výzkum na jižní polokouli a souvisejících podmínkách

a návrh na vyslovení souhlasu s přístupem České republiky k této Úmluvě

Jedná se o senátní tisk č. 19. A já prosím paní ministryni školství, mládeže a tělovýchovy paní Danu Kuchtovou, aby nás seznámila s tímto návrhem. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

Ministryně vlády ČR Dana Kuchtová: Vážené senátorky, vážení senátoři. Mám tu čest poprvé vystoupit v Senátu a požádat vás o souhlas s ratifikací Dohody mezi vládou ČR a Evropskou organizací pro astronomický výzkum na jižní polokouli o přístupu ČR k Úmluvě o založení Evropské organizace pro astronomický výzkum na jižní polokouli a souvisejících podmínkách, která byla podepsána dne 22. prosince 2006. Dále si vás dovoluji požádat o souhlas s přístupem ČR k Úmluvě o založení Evropské organizace pro astronomický výzkum na jižní polokouli. Tato organizace, zkráceně Evropská jižní observatoř, nebo také ESO, je mezivládní organizací, která byla založena v roce 1962 Belgií, Francií, Německem, Nizozemskem a Švédskem.

Cílem bylo zorganizovat mezinárodní spolupráci členských zemí, spojit jejich personální a finanční možnosti k výstavbě observatoře, která je vybavena špičkovými přístroji a posílit tak konkurenceschopnost Evropy v oboru astrofyziky, v němž dosud dominovaly Spojené státy. Hlavním posláním této observatoře je astronomický výzkum na jižní polokouli. Vláda svým usnesením č. 396 z 12. 4. 2006 schválila tento záměr, tedy to, aby Česká republika vstoupila do mezinárodní mezivládní organizace rozhovory mezi Českou republikou a ESO k 1. 1. 2007 a uložila provést v tomto směru potřebné kroky. Byly uskutečněny přístupové rozhovory mezi Českou republikou a ESO a v těchto rozhovorech byly stanoveny podmínky přístupu. Vládě byl poté předložen k vyslovení souhlasu návrh na sjednání dohody mezi vládou České republiky a ESO. Vláda na své schůzi 12. prosince 2006 vyslovila souhlas jednak s dohodou, jednak s úmluvou a svým usnesením č. 1449 uložila a doporučila provést potřebné kroky v souvislosti se sjednáním dohody a přístupem České republiky k úmluvě.

K podpisu dohody byla zmocněna ministryně školství, mládeže a tělovýchovy – má předchůdkyně paní Kopicová, a dohoda byla podepsána 22. prosince 2006. Dohoda i úmluva jsou mezinárodními smlouvami prezidentského charakteru a k jejich ratifikaci prezidentem republiky je třeba souhlasu obou komor Parlamentu.

Na základě sjednání dohody a přístupem k úmluvě vznikne členství České republiky v mezinárodní organizaci ve smyslu článku 49 písmeno c) ústavy. Sjednání dohody – pokud byste se někdo zajímal, proč bylo nutné – bylo podmínkou, kterou si kladla Evropská organizace pro astronomický výzkum. Česká strana při vyjednávání ji považovala za nadbytečnou, protože vlastně kopíruje text úmluvy, ale byla to podmínka, kterou jsme potom přijali.

Článek 3.1 dohody a příloha 2 k dohodě poskytuje České republiky 120 dnů po 1. 1. 2007 k uskutečnění vnitřního ratifikačního procesu a uložení listiny o přístupu, tedy do konce dubna 2007. Pokud se uložení uskuteční během této doby, máme ještě nějaký čas na to, bude za datum vstupu považována 1. leden 2007 a roční příspěvek pro tento rok bude stanoven k tomuto datu, tedy k 1. lednu 2007.

Je tedy zřejmé, že pokud má Česká republika dodržet uvedenou podmínku časovou, musí schválení oběma komorami Parlamentu proběhnout rychle. A já bych vás rychle informovala o tom, že 21. března Poslanecká sněmovna Parlamentu souhlasila s ratifikací dohody a přístupem k úmluvě, bylo to usnesení č. 268, a dovolila bych si vás, vážené senátorky a senátoři, požádat o totéž. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní ministryně. Návrh úmluvy projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který přijal usnesení pod číslem 19/2. Zpravodajem výboru byl určen pan kolega Jiří Pospíšil. Garančním výborem je výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor přijal usnesení pod číslem 19/1. Zpravodajem výboru je pan kolega Barták. Prosím, pane předsedo, seznamte nás se zpravodajskou zprávou.

Senátor Karel Barták: Děkuji za slovo. Dobrý den, pane místopředsedo Senátu Parlamentu České republiky, paní ministryně, kolegyně, kolegové. Mým úkolem je informovat vás o průběhu a závěrech projednávání tisků č. 19 v garančním výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Dále vás informuji, že po dohodě se zpravodajem výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost panem senátorem Jiřím Pospíšilem považujte mé dnešní vystoupení za společnou zprávu obou zmíněných výborů.

Senátu jsou v tomto tisku předkládány dva návrhy. Návrh na vyslovení souhlasu s ratifikací Dohody mezi vládou České republiky a Evropskou organizací pro astronomický výzkum na jižní polokouli o přistoupení k Úmluvě o založení Evropské organizace pro astronomický výzkum na jižní polokouli a souvisejících podmínkách – senátní tisk č. 19. Dále budu používat jen termín dohoda. A návrh na vyslovení souhlasu s přístupem k Úmluvě o založení Evropské organizace pro astronomický výzkum na jižní polokouli je dodatkem k senátnímu tisku č. 19. Dále budu používat jen úmluva.

Mám štěstí, že paní ministryně nám dohodu i úmluvu podrobně představila a poněvadž jsem jako garanční zpravodaj vycházel ze shodných podkladů předkládací zprávy vlády, tak vás nebudu dále zdržovat tím, že bych četl připravenou část této zprávy a přejdu k vlastnímu projednávání u nás na výboru.

Tisk jsme ve výboru projednali 7. března za přítomnosti zástupce předkladatele Ing. Jana Marka a odborných garantů dohody a úmluvy z Astronomického ústavu Akademie věd České republiky – profesora Jana Palouše, CSc., a Dr. Jiřího Grygara, CSc.

Pan Ing. Jan Marek nám projednávaný tisk představil podobnými slovy jako dnes paní ministryně a dovolím si vás proto dále seznámit s vystoupením odborných garantů dohody a úmluvy.

Slova prof. Palouše – volně cituji: ESO je špičkové zařízení, které nemá analogii ve světě. Řekl bych, že jeden z cílů, který si Evropská unie vytkla, aby byla konkurenceschopná Spojeným státům a jiným konkurentům v optické a v infračervené astronomii, se podařilo naplnit. V jižním Chile vznikla a funguje soustava unikátních a bezkonkurenčních tzv. VLT teleskopů – což je zkratka z anglického very large telescope. My máme s tímto zařízením už praktické zkušenosti, protože tam několik našich kolegů již dlouhodobě pracovalo a pracuje. Vědecké grémium hodnotí předkládané projekty a rozděluje drahý pozorovací čas té stanice. Bylo spočítáno, že jedna vteřina pozorovacího času stojí euro. ESO o sobě tvrdí, že pozorovací čas velmi dobře organizuje, takže nevznikají při pozorování žádné prostoje.

Další zajímavý údaj: Na základě unikátních měření vzniká zhruba jedna výzkumná publikace ve světových časopisech denně. Ve sportovní terminologii možno říci, že jsme v tomto oboru astronomie již postoupili do superligy světové vědy. Zařízení funguje od roku 1962 a má toho mnoho za sebou, takže my se jaksi připojujeme, přiskakujeme do jedoucího vlaku. Tento vlak astronomického výzkumu se ovšem rozjíždí čím dál tím rychleji a potřebné investice stoupají. Třeba v poušti Atacama se už dnes staví interferometr v oboru milimetrových vln a další investicí bude tak zvaný european extremy rush telescope. To je místo, kde by Česká republika mohla v budoucnosti nalézt také svoji parketu.

V této oblasti výzkumu totiž ještě není zodpovězeno mnoho otázek. Představujeme si, že by se Česká republika měla podílet nejen na vědeckých projektech, ale i na technologickém a inovačním vývoji. Z tohoto důvodu chystáme nyní – bude to patrně 17. dubna – takzvaný industry day. Ve spolupráci s ESO hodláme oslovit zhruba 20 podniků v České republice, včetně Meopty Přerov nebo TOS Radotín a jiné podniky, které by byly schopny participovat na zakázkách, které ESO hodlá vytvářet. Takže to bude společný den s inženýry a technologií ESO, kteří přijdou se svými požadavky a budou zjišťovat, jaké možnosti tady u nás existují. Já se domnívám, že pro nás je to po všech stránkách velmi pozitivní. Pokud slova prof. Palouše.

Pana senátora Hálka zaujal frekvence vznikajících publikací jedna denně. Odpověď prof. Palouše: Na těchto publikacích se podílejí vědci ze všech členských států Evropy sdružených v ESO, ale i z dalších států světa. Počet astronomů v těchto státech se odhaduje asi na 10 tisíc osob a vzniká asi skutečně 300 publikací ročně.

Pan senátor Roubíček během projednávání tisku komentoval snižující se zájem o studium a úroveň vzdělávání v oblasti matematiky, fyziky a chemie, což jsou rozhodující vědní obory pro astronomický výzkum. Kdyby se vaším prostřednictvím podařilo pro mladou generaci zatraktivnit studium těchto předmětů, tak by to byl jenom další pozitivní dopad. Potud slova pana senátora Roubíčka.

Opět budu dále citovat volně z vystoupení dr. Grygara: Evropě se v této oblasti podařil husarský kousek: Spojené státy vedou v základním výzkumu ve velice široké oblasti. Svědčí o tom velký počet nositelů Nobelových cen prakticky ve všech oblastech, ale jsou dvě výjimky, obě jsou evropské. Jednou je Evropská laboratoř pro částicový výzkum, která se jmenuje CERN, vznikla v roce 1963, sídlí v Ženevě a Česká republika patří mezi zakládající země. CERN se od letošního roku stane nejvýznamnějším světovým pracovištěm v oboru částicové fyziky, protože bude mít největší, nejrychlejší a nejlepší urychlovač. Podobnou ambici má i dnes projednávaná úmluva a dohoda s ESO.

To, že taková situace nastala, má obrovský význam pro naši fyziku. Studenti jsou velice chytří, a když vidí, že mají možnost pracovat na světovém pracovišti, tak prostě na tu fyziku jdou. To je taková situace, že proti tomu všechny ostatní jsou druhořadé. Otevírá se nám úžasná příležitost. Jsme jediná země z bývalého východního bloku, která se přidává k Evropské jižní observatoři. Pan prof. Palouš byl předsedou organizačního výboru loňského astronomického kongresu v Praze, kde shodou okolností dosavadní generální ředitelka jižní observatoře paní Katarina Cesarski se stala prezidentkou Mezinárodní astronomické unie a my jsme si tak tady udělali velmi dobré renomé. Takže z odborného hlediska náš vstup do Evropské jižní observatoře je naprosto hladký a právě proto nám vycházejí vstříc i při řešení technických problémů našeho přijetí. Potud slova dr. Grygara.

Závěrem mohu potvrdit, že v diskusi nikdo z přítomných členů výboru přistoupení k úmluvě a dohodě nezpochybnil, víceméně technické připomínky našeho legislativního odboru byly předkladatelem vysvětleny. Nic nebrání tomu, abych vás závěrem svého vystoupení seznámil s usnesením č. 20 našeho garančního výboru ze 7. března, kde se hovoří: Po úvodním slovu předsedajícího výboru senátora Jana Hálka, prvního místopředsedy výboru, po odůvodnění ing. Janem Markem, ředitelem odboru mezinárodní spolupráce ve výzkumu a vývoji ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, po zpravodajské zprávě senátora Karla Bartáka, předsedy výboru, a po rozpravě, výbor doporučuje Senátu Parlamentu České republiky vyslovit souhlas s ratifikací dohody mezi vládou České republiky a Evropskou organizací pro astronomický výzkum na jižní polokouli o přistoupení a souvisejících podmínkách, doporučuje Senátu Parlamentu České republiky vyslovit souhlas s přístupem České republiky k úmluvě o založení Evropské organizace pro astronomický výzkum na jižní polokouli a určuje zpravodajem výboru pro projednávání senátního tisku č. 19 na schůzi Senátu Parlamentu České republiky senátora Karla Bartáka. Obvyklé podpisy – předsedající výboru prof. Ing. Jan Hálek, zpravodaj a ověřovatelem byl dr. Vlastimil Balín.

Dále bych vás seznámil s usnesením č. 44 výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, kde přečtu jenom to, v čem se toto usnesení liší: Po odůvodnění zástupce předkladatele ing. Jiřího Marka, ředitele odboru mezinárodní spolupráce Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, zpravodajské správě senátora Jiřího Pospíšila a po rozpravě výbor doporučuje vyslovit souhlas s ratifikací, určuje zpravodajem senátora Jiřího Pospíšila, pověřuje předsedu výboru senátora Richarda Sequense, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. A obvyklé podpisy – předseda výboru Richard Sequens, zpravodaj Jiří Pospíšil a ověřovatel Rostislav Slavotínek.

Kolegyně a kolegové, děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Přestože to byla zpráva společná, ptám se zpravodaje pana kolegy Pospíšila, zda nechce vystoupit. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Jiří Pospíšil: Paní ministryně, pane předsedající, dámy a pánové, původně jsem nechtěl, protože to usnesení je v podstatě shodné. Já vystoupím jenom k jedné věci, abych uvedl na pravou míru projednávání v našem výboru s tím, co řekla paní ministryně. Ano, samozřejmě, ve vědě probíhá konkurenční boj a víc jde o to, aby publikovali a aby byli na předním místě v těch publikací, aby těch publikací měli dost. Ale to nebyl hlavní důvod, proč náš výbor souhlasil. Ve výboru nikoho ani nenapadlo, že by s touto dohodou souhlasil proto, aby bojoval s nějakou dominancí Spojených států. Výbor souhlasil proto, aby čeští astronomové se zapojili do tohoto výzkumu a pomohli každému hlavně k poznání, které je hodnotou samo o sobě. Čili jde o to, aby se k této zajímavé problematice umožnil vůbec přístup i našim vědcům. My souhlasíme proto, aby se naši vědci do výzkumu zapojili a tedy aby svým kolegům pomohli ve výzkumu, který je prospěšný pro všechny, jak jsem říkal a je hodnotou sám o sobě, nikoli proto, že bychom se domnívali, že je třeba rušit dominanci USA ve vědě. Já se domnívám, že „zaplať Pán Bůh“ za každého, kdo něco zkoumá a pokud do toho vrážejí víc peněz, tak je to naprosto v pořádku, že v té věci dominují.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Otevírám obecnou rozpravu k tomuto tématu. Hlásí se někdo? Nikoho nevidím, takže obecnou rozpravu končím. Ptám se – myslím si, že jenom formálně – paní ministryně, jestli chce vystoupit? Ne. Pan zpravodaj také ne. Takže budeme hlasovat o návrhu.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s ratifikací této dohody? Kdo je proti ratifikaci?

Hlasování č. 32 – registrováno 42, pro bylo 40. Návrh byl schválen.

Děkuji, paní ministryně, za vaše premiérové vystoupení v Senátu. Prosím, máte slovo.

Ministryně vlády ČR Dana Kuchtová: Vážené paní senátorky a senátoři, chtěla bych poděkovat za vstřícný postoj k přijetí této dohody k její ratifikaci a těším se na další spolupráci. Na shledanou!

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Dalším bodem našeho jednání je

Návrh Směrnice Evropského parlamentu a Rady o změně směrnice 2003/87/ES tak, aby se činnosti v oblasti letectví začlenily do systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství

Návrh směrnice jste obdrželi jako senátní tisk N 014/06. Stanovisko vlády vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo N/14/06/01. Prosím pana předkladatele, kterým je ministr životního prostředí Martin Bursík, aby nás s tímto materiálem seznámil.

Místopředseda vlády ČR Martin Bursík: Vážený pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři, velice vítám příležitost seznámit vás s návrhem Evropské komise začlenit do evropského systému obchodování s emisními povolenkami kromě stacionárních zdrojů jako je tomu dosud také leteckou dopravu. Emise z letecké dopravy představují zhruba tři procenta emisí skleníkových plynů, ale velmi rychle se zvyšují. Od roku 1990 došlo k nárůstu v Evropě o 87 procent a odhaduje se, že do roku 2020 se emise způsobené leteckou dopravu více než zdvojnásobí.

V ČR se letecká doprava podílí na celkových emisích méně než jedním procentem, na druhé straně letecká doprava zlevňuje, stává se stále přístupnější, je součástí – je to v souladu s požadavkem na zvyšování mobility obyvatelstva. Toto je na jedné straně, ale na druhé straně strmý nárůst emisí z letecké dopravy, jestliže nebudou aplikována příslušná opatření, může výrazně snižovat efekty a cíle politiky snižování emisí skleníkových plynů, jestliže nedojde k uplatnění ekonomických nástrojů do oblasti letecké dopravy.

A právě z tohoto důvodu vydala Evropská komise v prosinci 2006 návrh směrnice o začlenění emisí skleníkových plynů z civilního letectví do již zavedeného systému Emision Radesceamo EU. Hlavním argumentem je příspěvek ke zmírnění změny klimatu.

Začleněním letecké dopravy dojde k posílení celého trhu s uhlíkem a je všeobecně známo, že jestli něco potřebuje Evropa pro to, aby se ochrana klimatu stala efektivní, je to dát uhlíku jeho cenu. Emisní obchodování, jak bylo nastaveno v současném kontrolním období, se téměř zhroutilo. Cena uhlíku klesla z 30 euro na 1 až 2 euro. Teprve nyní se začíná postupně trh znovu stavět na nohy. Souvisí to s tím, jak Evropská komise přistupuje k jednotlivým národním alokačním kláním členských zemí a jak přísnějším metrem než v prvním období ořezává jednotlivé národní alokační plány a tím vrací uhlíku jeho cenu, i když finále dotáhne trh a ne Evropská komise.

Jaký efekt se očekává? Komise odhaduje, že v roce 2020 bude možno snížit emise CO2 až o 46 procent z letecké dopravy, což by mělo dělat zhruba 183 milionů tun. Klíčové na směrnici je to, že směrnice bude přistupovat shodně k členským zemím EU stejně jako k dopravcům z jiných zemí. Tento přístup, který překračuje schopnost EU, která je schopna jako dosud koordinovat politiku ochrany klimatu v rámci EU 27 a snaží se vést dialog s USA, Austrálií, Indií a Čínou, tak v případě začlenění letecké dopravy do povolenek situace je jednodušší, protože směrnice navrhuje princip, kde letečtí dopravci nezávisle na tom, odkud působí, v momentu, když startují či přistávají na letišti v EU, se stávají součástí emisního obchodování a podle toho jsou jejich lety zatížen.

Otázkou zůstává, kdy systém nastartovat. Původní návrh byl, že od roku 2011 by se vztahoval na všechny vnitrostátní a mezistátní lety na letištích EU a o rok později by to bylo i na lety z letišť v EU, ze kterých se odlétá nebo kde se přistává. Logická úvaha Evropské komise, která směřovala tím směrem, že by se mohlo stát, že jeden rok by všechny transkontinentální lety z Evropy startovaly v Curychu, v Bernu a v Ženevě, vedla k tomu, že by bylo rozumnější dva roky sloučit do jednoho roku. Uvažuje se jako o reálném roku rok 2013.

Jak budou povolenky rozdány? Uvažuje se, že část bude přidělena v aukcích, které budou pořádat jednotlivé členské státy, a gró povolenek by bylo rozdáno na základě reálných emisí v roce 2005 a 2006 metodou tzv. bench-markingu.

Vyňata jsou letadla se vzletovou hmotností menší než 5,7 tun.

Jaká je pozice ministerstva životního prostředí? Samozřejmě tuto iniciativu vítáme. Důležité je, že spolupracujeme s ministerstvem dopravy a se zástupci českých leteckých společnosti a že je tady shoda. Klíčové je to, aby se systém vztahoval i na dopravce ze třetích zemí. Podle názoru Evropské komise je takový odhad, že jestliže se stane, že letecké společnosti přenesou veškeré náklady emisního obchodování na zákazníky, do roku 2012 by se mohla zvýšit cena letu v rámci EU o 1,8 až 9 euro na jeden let a na dlouhou vzdálenost, protože jde o větší zatížení životního prostředí, by to v závislosti na ceně letenek a přesné délce letu. Odhad průměrného nárůstu ceny letenky je 39,6 eur. Samozřejmě, že to bude záviset také na tom, jak se bude vyvíjet cena ropy.

Mimo rámec projednávání bych rád upřel vaši pozornost na skutečnost, že v letecké dopravě je osvobození od daně z kerosinu, neplatí se daň z leteckého benzinu. To považujeme za mimořádnou distorzi na trhu. Je to zvýhodnění jednoho typu dopravců. Je to věc, která je dále k diskusi a která s ohledem na velmi aktivní přístup EU k ochraně klimatu a na závěry formulované na Radě Evropské komise 8. a 9. března je dlouhodobě neudržitelná. To ale není předmětem tohoto návrhu.

Tolik z mé strany předklad. Jsem připraven odpovědět na vaše otázky. Jsem rád, že se výbor pro evropské záležitosti zabýval tímto tématem velmi podrobně. S návrhem usnesení, které vám výbor předkládá k odsouhlasení, se za předkladatele ztotožňuji. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane ministře, zaujměte místo u stolku zpravodajů.

Výborem, který se zabýval tímto tiskem je výbor pro záležitosti EU. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo N14/06/2. Zpravodajem výboru je pan senátor Eduard Matykiewicz, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Eduard Matykiewicz: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, navrhovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady o změně směrnice 2003/87 ES tak, aby se činnosti v oblasti letectví začlenily do systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve společenství je senátní tisk N 14/06. Vychází ze sdělení Evropské komise k omezení dopadu letectví na změnu klimatu ze září 2005, ve kterém došla komise k závěru, že vhodná cesta ke snížení emisí v letecké dopravy je z hospodářského a environmentálního hlediska začlenění tohoto odvětví do systému EU pro obchodování s emisemi. V návrhu směrnice Evropského parlamentu a rady je navrhováno zahrnutí emisí z letectví do již fungujícího systému obchodování s emisními povolenkami a mělo by k němu dojít od roku 2011 nebo 2012. Otázkou však zůstává rozsah působnosti směrnice.

Návrhem směrnice jsme se zabývali ve výboru pro záležitosti EU na své 9. schůzi konané 28. 3. Výbor přijal následující usnesení.

Po úvodní informaci Ruth Biskové, náměstkyně ministra životního prostředí, ředitelky sekce ekonomiky a politiky životního prostředí Vladimíra Slavíčka, ředitele odboru pro předsednictví a záležitosti EU ministerstva dopravy Daniela Solamonová, zástupce Českých aerolinií, a. s. a zpravodajské zprávě senátora Eduarda Matykievicze a po rozpravě výbor

1)? přijímá k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o změně směrnice 2003/87/ES tak, aby se činnost v oblasti letectví začlenila do systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve společenství doporučení, které je přílohou tohoto usnesení,

2)? doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby v návrhu Směrnice Evropského parlamentu a Rady o změně směrnice 2003/87/ES tak, aby se činnost v oblasti letectví, začleněného do systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve společenství, vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem,

3)? určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Eduarda Matykiewicze.

Pověřuje předsedu výboru senátora Luďka Sefziga, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Dovolte mi blíže komentovat doporučení k vyjádření Senátu Parlamentu ČR k navrhované Směrnici předkládané výborem pro evropské záležitosti.

Doporučujeme, že Senát

I. se domnívá, že přes relativně nízkou míru znečištění způsobenou leteckou dopravou je vzhledem k očekávanému nárůstu tohoto odvětví na místě snaha o snížení emisí z letecké dopravy.

Panem ministrem bylo zmíněno, že znečištění z letectví činí asi tři procenta z celkových emisí CO2. Dochází ale k nárůstu letecké dopravy a tím i k vlivu na klimatické změny.

II.

1) Považuje za nezbytnou podmínku možného souhlasu s přijetím směrnice, aby se začlenění letecké dopravy do systému obchodování s emisními povolenkami vztahovalo i na dopravce ze třetích zemí.

Jak bylo zmíněno, existují dvě varianty, zahrnutí pouze leteckých dopravců ze zemí EU a zahrnutí všech dopravců operujících na území EU, tedy i dopravců ze třetích států. První varianta by byla pro EU jednodušší z hlediska vyjednávání, protože nenaráží na odpor například amerických dopravců. S těmi v současné době vede jednání Evropská komise ve snaze dosáhnout dohody ještě před podzimním zasedáním Mezinárodní organizace pro civilní letectví. Tato varianta nicméně znevýhodňuje evropské dopravce proti dopravcům ze třetích států. Proto je v zájmu zachování konkurenceschopnosti potřeba volit druhou variantu,

2) se domnívá, že opatření směrnice by se v zájmu zachování konkurenceschopnosti evropských dopravců měla od počátku vztahovat nejen na lety mezi letišti EU, ale i na lety odlétající z letišť EU a přistávajících na letištích EU. Komise navrhuje zahrnout evropské dopravce do systémů v roce 2011, na základě učiněných zkušeností pak zahrnout o rok později i dopravce ze třetích států. Jedná se o podobný problém jako v případě předcházejícího bodu. Po dobu jednoho roku by byli evropští dopravci znevýhodněni proti ostatním,

3) má za to, že by Česká republika měla usilovat o takové nastavení alokace povolenek, které by neohrozilo konkurenceschopnost tuzemských leteckých operátorů. Jedná se o obecný bod na obranu tuzemských dopravců, mohl by být specifikován o nastavení alokace povolenek na základě nabízených tunokilometrů, což by vyhovovalo ČSA. Dosud se uvažovalo spíše o prolétaných tunokilometrech,

4) vyjadřuje obavu, aby skutečnost, že alokace pro jednotlivé operátory budou založeny na údajích sebraných 24 měsíce před začátkem relevantního obchodovacího období, nevedla k přílišnému účelovému navýšení počtu letů ze strany dopravců. Nedáváme jednoznačnou preferenci jiné metodě, pouze upozorňujeme na to, že pokud bude systém spuštěn například v roce 2011, povede to k tomu, že v roce 2009 se všichni dopravci budou snažit létat co nejvíce,

5) doporučujeme zvážit, zda stanovení celkového počtu povolenek přidělených odvětví letecké dopravy na úrovni průměru emisí v letech 2004 až 2006 plně odráží očekávaný nárůst letectví především v nových členských státech EU. Jedná se o obdobný případ, tady je však obava z toho, že pokud jako zdrojová data použijeme údaje z let 2004 až 2006, neodrazí se v celkovém počtu povolenek obrovský rozmach a nárůst letecké dopravy především v nových členských státech,

6) podporujeme zahrnutí letectví do systému obchodování s emisními povolenkami od roku 2013, což by umožnilo přípravu třetí fáze obchodování již se zohledněním vstupu letectví do systému a zároveň poskytlo tuzemským dopravcům větší prostor pro přípravu. Je to opoziční návrh proti návrhu komise, která prosazuje rok 2011. Zasahovalo by se tak do probíhajícího druhého obchodovacího období s emisními povolenkami 2008 až 2012, zahrnutí od roku 2013 s námi prosazují například Belgie, Rakousko, Slovensko, Lotyšsko a umožnilo by lepší přípravu celého procesu.

III. Žádáme vládu, aby nás informovala o tom, jakým způsobem toto stanovisko zohlednila a o dalším vývoji projednávání, zejména o výsledcích jednání shromáždění Mezinárodní organizace pro civilní letectví.

Tolik k předloženému doporučení k vyjádření Senátu ČR, které bylo schváleno výborem pro evropské záležitosti.

Na doplnění bych chtěl uvést, že výbor pro záležitosti EU požádal podvýbor dopravy hospodářského výboru o projednání této záležitosti. Podvýbor dopravy přijal své stanovisko k navrhované směrnici, jež v podstatě odpovídá navrhovanému usnesení, které přijal výbor pro záležitosti EU.

Tolik k mé zpravodajské zprávě. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, posaďte se ke stolku zpravodajů. Po skončení rozpravy můžete k ní zaujmout stanovisko.

Rozpravu otevírám. Prosím, kdo se hlásí do rozpravy? Jako první se hlásí pan senátor Jaromír Volný, prosím.

Senátor Jaromír Volný: Dámy a pánové, já jsem se přihlásil, abych se na něco zeptal pana ministra.

Z jeho slov jsem vyrozuměl, že tady zatím jsou začleněny do systému pro obchodování s povolenkami stacionární zdroje emisí a není tady, že se tam mají zahrnout i nestacionární. Ale pokud jde o nestacionární zdroje, tak jaksi to nejsou jenom letecké, ale například také pozemní doprava, lodní doprava.

Zajímalo by mě tedy z čistě logického hlediska, nikoliv, že bych se toho dovolával, ale chtěl bych to tam začlenit také, prostě jaká je logika toho, že ze tří nestacionárních zdrojů emisí se uvažuje jen o dopravě letecké a nikoliv o těch dvou dalších. Zatím děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore. Prosím, kdo se dále hlásí do rozpravy? Senátor Jiří Nedoma, prosím.

Senátor Jiří Nedoma: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové.

Chtěl bych jenom zdůraznit, že touto problematikou se zabýval také výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, a to na základě toho, že se na požádání, jak zde již bylo řečeno, výboru pro záležitosti EU tímto návrhem směrnice zabýval i náš podvýbor pro dopravu při hospodářském výboru.

Hospodářský výbor k tomu přijal také své usnesení. A z tohoto usnesení přečtu jenom ten konkrétní bod.

Za prvé, bere na vědomí usnesení podvýboru, které bylo de facto totožné s tím, co tady četl kolega Matykiewicz za výbor pro záležitosti EU.

Dále výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu doporučuje plénu Senátu přijmout následující usnesení:

Senát s ohledem na zachování konkurenceschopnosti evropských přepravců doporučuje vládě ČR požadovat rozšíření platnosti navrhované směrnice pozměňující směrnici č. 2003/87/ES tak, aby její platnost byla rozšířena i na všechny lety z a do států EU se společným termínem účinnosti od roku 2013.

To je v podstatě jednou větou řečeno to samé, co navrhuje výbor pro záležitosti EU. Prosil bych tedy vzít v úvahu nebo potom při hlasování hlasovat o rozepsaném podrobném návrhu výboru pro záležitosti EU.

Jenom bych snad chtěl zdůraznit, že celý systém povolenek má rozšířit již stávající systém povolenek stacionárních zdrojů, ale vychází z toho, že tento systém bude akceschopný a že bude řádně pracovat a že bude mít svůj smysl, což zatím při vyhodnocování pozemního systému příliš nevidíme,j protože při jeho nastartování bylo pochopitelně velice obtížné dobře a správně určit ty limity, což se teď ukazuje, že nebylo právně vhodně zaměřené.

Čili tím myslím, že pokud by se akceptoval rok 2013, tak by se toho na naší národní úrovni dalo dobře využít v době, kdy předpokládám, že bude tento systém pozemních povolenek lépe fungovat a lépe odrážet myšlenku celého zařazení leteckých emisí, která tkví v tom, že tyto povolenky naopak budou letečtí přepravci získávat od těch stacionárních a vytvářet jim tak finanční prostředky pro investování na odstranění emisí z pozemních zdrojů.

To byl ten hlavní filozofický smysl toho, proč se do toho letecké společnosti vtáhly, byť procento znečištění je poměrně malé, i když se uvažuje s tím, že jeho nárůst z hlediska nárůstu letecké dopravy bude poměrně enormní.

Tolik jenom k tomu, že i z tohoto hlediska si myslím, že je výhodné, bude-li to fungovat od roku 2013. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. O slovo se přihlásil senátor Luděk Sefzig, předseda výboru pro záležitosti EU, má slovo.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Pane ministře, my samozřejmě chápeme, že ekologové všichni bijí na poplach a rozumíme tomu a naše usnesení tomu i odpovídá. Víme, že ačkoliv v absolutním měřítku letecký provoz není problémem, protože to je několik málo procent, tuším tři procenta, tak v dynamickém procesu velkého nárůstu je jasné, že ve velmi brzké době letectví se může stát problémem ze strany dodržení nějakých ekologických norem a trvale udržitelného života.

Náš výbor také respektoval usnesení, o kterém hovořil před chvilkou pan předseda podvýboru Jiří Nedoma. Ale náš výbor právě při vědomí toho, jak funguje trh s emisními povolenkami na nehybných zdrojích, tak z toho důvodu jsme tam přidali ještě některé odseky, protože letectví je v mimořádné situaci. Historie letectví je 102 let dlouhá, což je neobyčejně krátká doba, uvědomme si to. A teprve teď dochází k té velké dynamice, k velkému nárůstu počtu letů. A my předpokládáme, že letectví bude tím, co v budoucnu bude usnadňovat přepravu nejenom mezi kontinenty, ale i mezi městy, nejen na dlouhé vzdálenosti, ale i na kratší vzdálenosti.

A protože je velmi těžké určit, kdy má být stanoveno to referenční datum, referenční období pro přidělování povolenek a protože bychom se také rádi vyvarovali toho, aby vznikla tak velká inflace obchodování s povolenkami, jako vznikla poté, co byly povolenky zavedeny pro pozemské zdroje znečištění, tak jsme doporučili období a hlavně věnovat se přesnému určení referenčního období.
Myslím si, v celé té problematice to bude nejsložitější. Způsob ochrany životního prostředí za pomoci motivování povolenkami se zdá jako způsob nejefektivnější, není to výsada Evropanů, první zaváděli obchodování s povolenkami myslím Spojené státy americké. A musím říci, že to je velmi efektivní způsob ochrany životního prostředí.

To jenom na doplnění našeho usnesení, o kterém hovořil pan senátor Matykiewicz. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore. Slovo má senátor Bedřich Moldan, zatím poslední přihlášený do rozpravy. Prosím.

Senátor Bedřich Moldan: Vážený pane ministře, pane předsedající, kolegyně a kolegové. Já jsem rád, že se Evropská unie zabývá nějakým způsobem zahrnutí externalit z letecké dopravy nakonec do ceny letenek. Může se nám to nelíbit, že budou letenky dražší, ale pravdou je, že ceny letecké dopravy, zejména díky nízkonákladovým leteckým společnostem jsou absurdně nízké a že externality z letecké dopravy jsou v tomto kontextu mimořádně vysoké.

A já naprosto nic nemám proti létání. Kdybychom tady dělali anketu, tak asi bych byl jeden z těch, kteří nalétali nejvíc kilometrů v posledních letech. Ale jsem přesvědčen o tom, že prostě ty externality nějak zahrnuty být musí.

Jsem také přesvědčen o tom, že letecká doprava by měla být uplatněna spíše na delší vzdálenosti, zatímco kratší vzdálenosti, o kterých kolega Sefzig hovořil, třeba mezi evropskými městy, tak jsem naprosto přesvědčen, že se postupně uplatní rychlé vlaky, které jsou z hlediska zátěže životního prostředí v podstatě méně náročné.

Ovšem otázka samozřejmě zní, jak to udělat, aby ty externality byly zahrnuty.

Evropská unie zvolila tržně kompatibilní přístup, to znamená obchodovatelná povolení. Mně osobně se tržně kompatibilní přístupy líbí obecně a povolenky se mi líbí také, ale musím říci, že zrovna pro leteckou dopravu si nejsem jist, že tento manévr bude úspěšný. Je to tedy opravdu experiment a uvidíme, jestli se vyplatí.

Ale v každém případě bych byl pro to, abychom tento materiál schválili, a to ve znění usnesení výboru, tak jak nám bylo čteno.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Kdo se dále hlásí do rozpravy? Nikdo, rozpravu končím a táži se pana ministra jako předkladatele, chce-li se k rozpravě vyjádřit. Ano, pan ministr Bursík má slovo, prosím.

Místopředseda vlády ČR Martin Bursík: Děkuji pěkně za udělení slova, děkuji pěkně i za debatu. Myslím si, že je velmi dobře, že horní komora Parlamentu se zabývá takhle detailně emisním obchodováním, když ne kvůli jiným důvodům, tak minimálně proto, že všechno nasvědčuje, že v průběhu našeho předsednictví v roce 2009 se bude lámat chléb, a že to budeme my, kteří budou moderovat diskuse o tom, jak bude finální podoba směrnice vypadat. Proto je velmi důležité, abychom měli vynikající přehled o pozicích jednotlivých států a jestliže tady bude podpora, v lepším případě obou komor Parlamentu, v horším případě té horní komory, tak to samozřejmě bude pro nás dobré.

A teď odpovědi na otázky. Pan senátor Volný zmínil dopravu. Doprava je také zdrojem emisí, a proč doprava není zahrnuta do emisního obchodování. To proto, že ty transakční náklady by byly enormní, protože bychom měli stovky milionů klientů, kteří by se účastnili obchodovacího mechanismu, což vlastně administrativně si ani nelze představit. Proto v příloze dnešní směrnice a našeho zákona o emisním obchodování jsou pouze zdroje, které jsou definovány určitým výkonem a u leteckých dopravců objem dopravy, počet dopravců už vlastně umožňuje, aby se systém obchodování uplatnil u automobilové dopravy. To je tak roztříštěné, že to možné není. A jsou jiné nástroje, kterými je snaha regulovat dopravu. Ta poznámka byla naprosto namístě, protože podobně negativní trend jako v letectví můžeme pozorovat v dopravě, a tak, jak se daří snižovat emise skleníkových plynů v průmyslu a ve službách, tak v dopravě a v letectví jdou radikálně nahoru. V dopravě těch nástrojů je několik. Jednak víte o tom, že se připravuje limit emisí CO2na 1 km ve výši 130 gramů. A tato povinnost bude uložena vlastně automobilkám, vyskytují se detaily, jak to bude vypadat. Třeba jeden mechanismus se opět týká vlastně kreditů, že automobilka, která by vyráběla v portfoliu automobily, které budou mít nižší emise než 130 gramů na 1 km, by mohla prodávat kredity automobilce, která vyrábí nějaká luxusní těžká auta s vysokou spotřebou.

Argumentem proti této metodě je jednoduchá úvaha o tom, že ten systém by fungoval tak, že jednou za rok by Francie vystavovala faktury Německu a Německo by proplácelo faktury Francii.

Dalším instrumentem je mýtné, které samozřejmě znáte důvěrně, spotřební daně z benzinu a nafty. Celá řada států v rámci ekologické daňové reformy uvalila spotřební daně na benzin a naftu, a bylo to přesně v logice toho, o čem mluvil pan senátor Bedřich Moldan, ta motivace byla internalizace externalit. A pak je to podpora alternativních paliv a biopaliv – viz poslední závazný cíl Evropské rady ve výši 10 % biopaliv do roku 2020.

Pan senátor Nedoma podtrhl usnesení podvýboru pro dopravu. To se v podstatě kryje s usnesením tady předneseným panem zpravodajem.

K senátorovi Luďku Sefzigovi. Tam je v podstatě shoda. Nemyslím si, že by bili na poplach pouze ekologové. Myslím si, že situace skutečně láme v Evropské unii. Pan předseda vlády u nás v dolní komoře Parlamentu řekl, ať se to někomu líbí nebo ne, skutečnost, že klima se stalo jednou z priorit EU, musíme brát jako skutečnost, jako danost. A pravda je, že veřejné mínění v tomhle hraje velmi významnou roli.

Tady se shoduji s názorem pana senátora Moldana, že pro krátké lety je skutečně perspektivnější dávat přednost rychlovlakům. A to si můžete vyzkoušet při vašich cestách, především po Evropě, ale i na Tchaj-wanu a jinde. Velmi doporučuji, protože to je zážitek a na vlastní kůži si osahat konkurenceschopnost rychlých vlaků – a teď nemluvím o pendolinu, které je také dobré z Ostravy do Prahy – ale mluvím o skutečných rychlovlacích, které si můžeme v Evropě vyzkoušet.

Bedřich Moldan – a to je vlastně také poslední z těch příspěvků – zmínil, že emisní kredity, vůbec začlenění letecké dopravy je experiment a že má pochybnosti, jak to dopadne. To je odpověď na jiný experiment, se kterým oba pracujeme řadu let. Tím experimentem je exponenciální nárůst emisí skleníkových plynů a prokazatelné vlivy na globální klimatické změny, odlédnuto od toho, že nevíme přesně, v jakém podílu se na globálních klimatických změnách podílí člověk.

Já vám velmi děkuji za tuto debatu, jsem za ni rád. Snad se mi podařilo reagovat na vaše otázky. A vezmu samozřejmě v úvahu i doporučení výboru, abychom doporučení, jestliže Senát je schválí v usnesení, vezmu v úvahu to, že si přejete býti informováni, jakým způsobem vláda s vašimi doporučeními naloží.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane ministře, pane předkladateli. A teď prosím pana zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě a pak nám řekl, o čem a eventuálně, jak budeme hlasovat. Prosím.

Senátor Eduard Matykiewicz: Děkuji za slovo. V rozpravě k předloženému návrhu vystoupili čtyři páni senátoři.

Chtěl bych panu senátorovi Nedomovi poděkovat za doplnění mé informace ohledně zasedání hospodářského výboru, opomněl jsem tuto informaci, za což se omlouvám.

Na položené dotazy odpověděl pan ministr a domnívám se, že nebyl podán pozměňovací návrh, čili k příslušné směrnici je předložen Senátu návrh výboru pro záležitosti EU jakožto jediný návrh, o kterém bychom měli hlasovat.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Dobře, děkuji, pane zpravodaji. V tom případě nemusíte být u řečniště, protože budeme hlasovat o návrhu tak, jak jste jej přednesl.

Konstatuji, že v sále je přítomno 44 senátorek a senátorů, to znamená, že kvórum je 23.

Budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesl senátor Eduard Matykiewicz.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte, prosím, ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji vám. A nyní ti, kteří jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Probíhalo hlasování pořadové číslo 33 a skončilo schválením návrhu. Při 44 přítomných, tedy při kvoru 23, bylo 38 hlasů pro, žádný hlas nebyl proti. Návrh usnesení Senátu byl přijat.

Děkuji panu předkladateli, panu ministru Martinu Bursíkovi i panu zpravodaji senátoru Eduardu Matykiewiczovi.

Můžeme pokračit k dalšímu bodu. Dalším bodem je

Návrh na schválení nominace ověřovatele Senátu

Prosím pana předsedu volební komise, aby se ujal slova.

Senátor Josef Pavlata: Děkuji, pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych vás informovat, že senátorský klub SNK nominoval na uvolněné místo ověřovatele Senátu senátorku Janu Juřenčákovou a já v souladu s článkem 3 bodu 2 volebního řádu navrhuji Senátu jako předseda volební komise schválit tuto nominaci ověřovatelky Senátu Jany Juřenčákové, a to tak, že bych doporučil, aby se o tomto návrhu hlasovalo většinovým způsobem aklamací. To je z mé strany prozatím všechno.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, slyšeli jste návrh pana předsedy volební komise. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nepřihlásil a já ji končím. Přikročíme k hlasování.

Navrhuji tedy, abychom hlasovali o senátorce Janě Juřenčákové jako o nominované ověřovatelce. Konstatuji, že v sále je nyní přítomno 40 senátorek resp. senátorů, to znamená, že kvorum je 21.

Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, stiskněte prosím tlačítko ANO a zvedněte ruku. Děkuji vám.

Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Toto je hlasování číslo 34 v pořadí této schůze a skončilo schválením návrhu. 42 přítomných, kvorum nakonec 22, nikdo nebyl proti, 37 hlasů pro. Konstatuji, že jsme schválili nominovanou ověřovatelku Senátu. Děkuji, pane předsedo a nyní budeme projednávat bod, kterým je

Petice „Zachraňte SOŠ a SOU obchodní v Jablonci nad Nisou“

Tuto petici jste obdrželi jako senátní tisk č. 45. Šetření ve věci této petice prováděl výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor určil svým zpravodajem pana senátora Zdeňka Janalíka. A přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 45/1. Podle našich pravidel Senát při zahájení projednávání petice vezme na vědomí, které osoby zastupující petenty mají požívat práva podle § 142 písm. a odst. 2 zákona o jednacím řádu Senátu, tedy mít možnost zúčastnit se schůze Senátu.

V tomto případě je to paní magistra Dana Kodytková, která je uvedena v usnesení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. O tomto, že bereme na vědomí a že tu, kterou vezmeme na vědomí, budou požívat práv zúčastnit se schůze Senátu, budeme nyní hlasovat.

V sále je přítomno 40 senátorek resp. senátorů, kvorum je 20. O návrhu, který jsem přednesl, budeme hlasovat vzápětí.

Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, zvedněte prosím ruku a stiskněte tlačítko ANO.

Kdo jste proti tomuto návrhu, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Hlasování skončilo, usnesením Senát schválil vzetí na vědomí, že paní magistra Dana Kodytková má možnost účastnit se schůze Senátu. 40 přítomných, kvorum bylo 21, 33 hlasů pro, žádný hlas nebyl proti. Dovolte mi, abych zde uvítal zástupkyni petentů.

Dále Senát hlasováním rozhodne, které z představitelů územní samosprávy, správních úřadů a organizací, jež výbor považuje za dotčené projednávanou peticí, se mohou účastnit schůze Senátu. Seznam těchto osob vám byl rovněž rozdán v usnesení VVVK. Jedná se o pana magistra Josefa Pecku, ředitele předmětné školy, a hejtmana Libereckého kraje pana Petra Skokana, který je omluven, protože je na zahraniční cestě. Zastoupí ho pan dr. Robert Gamba, vedoucí odboru školství, mládeže a tělovýchovy krajského úřadu Libereckého kraje. Navrhuji vám, abychom hlasovali o obou jménech najednou. Má někdo nějaké námitky, připomínky? Nemá. Přistoupíme k hlasování.

Konstatuji, že v sále je stále přítomno 40 senátorů resp. senátorek, kvorum je 21. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro to, abychom souhlasili s účastí jmenovaných, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO.

Kdo je proti, stiskněte prosím tlačítko NE a zvedněte ruku.

V okamžiku hlasování pořadové číslo 36 bylo v sále přítomno 40 senátorek a senátorů, kvorum bylo 21. Pro se vyslovilo 32 přítomných, nikdo nebyl proti. Tedy mi dovolte, abych zde přivítal také zástupce stran dotčených peticí.

Článek 3 našich podrobnějších pravidel praví, nestanoví-li Senát jinak, že každá z těchto osob může vystoupit v rozpravě nejvýše dvakrát. A to maximálně na 10 minut.

A nyní uděluji slovo zpravodaji VVVK panu Zdeňku Janalíkovi. Pane senátore, pane zpravodaji, máte slovo, prosím.

Senátor Zdeněk Janalík: Děkuji, pane předsedající. Vážené paní senátorky, páni senátoři, pan místopředseda Senátu nás seznámil s meritem věci. Já bych jen doplnil, že Senát PČR obdržel petici, kterou podepsalo 11 737 petentů a podle § 142 odst. A jednacího řádu Senátu PČR máme tedy povinnost se touto peticí zabývat. Garančním výborem byl ustanoven VVVK a ten svým usnesením č. 21 ze 7. března 2007 rozhodl o postupu řešení této petice. Rozhodl se tedy, že uspořádá veřejné slyšení výboru, které se bude zabývat touto peticí, aby v rámci tohoto veřejného slyšení byla vyjasněna stanoviska zúčastněných stran a bylo na základě závěrů, ke kterým jsme při veřejném slyšení dospěli, bylo navrženo usnesení pro výbor, který toto usnesení přijal, je to usnesení č. 36, které výbor projednal na svém posledním zasedání a které máte k dispozici jako tisk č. 45/1.

Tolik snad na úvod. Ještě bych zdůraznil, že usnesení bylo konzultováno s oběma stranami a že je záležitostí konsensuální. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane zpravodaji, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů a otevírám rozpravu.

Předpokládá se vystoupení petentů a osob dotčených stran. Tedy jde o paní Danu Kodytkovou jako zástupkyni petentů, pana Josefa Pecku jako ředitele školy, paní senátorku Soňu Paukrtovou, zastupitelku města Jablonec nad Nisou, a pana Roberta Gambu, vedoucího odboru školství, mládeže a tělovýchovy krajského úřadu Libereckého kraje.

Písemné přihlášky k vystoupení v rozpravě nemám, takže kdo se hlásí do rozpravy? Paní Kodytková, prosím.

Dana Kodytková:Dobrý den, pane předsedající, vážení páni senátoři a vážené paní senátorky. Jak zde již bylo řečeno, já zastupuji petenty, tj. osoby, které podepsaly petici na záchrany SOŠ a SOU obchodního v Jablonci nad Nisou. Já bych vás tu jen krátce seznámila s několika body. Jako první by vás možná mohlo zajímat, co nás vedlo k sepsání petice. Vzhledem k tomu, že věc, o kterou se jedná, se dotýká značného počtu lidí, tj. nejen studentů a žáků této školy, ale i jejich rodičů, jejich rodinných příslušníků a dalších, tak si myslíme, že by bylo bývalo potřeba, aby se k této věci rozvinula nějaká veřejná diskuse. To bohužel nenastalo, takže ve chvíli, kdy pan ředitel naší školy a zároveň pedagogové a studenti a my jako rodiče jsme se z tisku v listopadu dozvěděli, že už je připravený hotový materiál na sloučení naší školy se školou v Liberci, tak studenti, my rodiče, pedagogové školy i školská rada jsme se rozhodli, že sepíšeme petici.

Podařilo se nám získat 11 737 hlasů, to už váš kolega říkal, a v březnu tohoto roku došlo ke slyšení petičního výboru Senátu tady u vás. Výsledkem byl návrh usnesení, který máte před sebou. Já bych jenom z návrhu usnesení vaši pozornost zaměřila na bod 1, kde je napsáno, že Senát PČR konstatuje, že Liberecký kraj akceptuje přednesený návrh petentů a pracuje s jimi navrhovanou možností sloučení SOŠ a SOU obchodního v Poštovní ulici 10 se Střední školou řemesel a služeb v ulici Smetanově 66, obojí v Jablonci nad Nisou, při zachování stávajících oborů.

Musím říci, že z jednání jsme odcházeli, jak já, tak pan ředitel Pecka s vědomím, že zástupci krajského úřadu opravdu toto potvrdili, že tento náš návrh sloučit jednu jabloneckou školu s druhou jabloneckou školou vezmou jako variantu číslo 2 ke své původní variantě.

10. dubna se konalo jednání rady kraje, ze kterého vyplynulo usnesení a tím bylo, že radní odsouhlasili první variantu, tj. sloučit naši školu se školou v Liberci, přestěhovat. To jsem se já osobně nedozvěděla z webových stránek ani od nikoho z krajského úřadu, ale od novináře, který mi volal a ptal se mne, co si o tom myslím.

Další jednání v této věci bude 24. dubna na zastupitelstvu kraje. My jsme tu před vystoupením tady před vámi měli jednání ve Frýdlantském salonku i s panem zástupcem krajského úřadu, kde on řekl, že naše druhá varianta je součástí materiálu, který je předkládán zastupitelům kraje. Já jsem si tím nebyla tak úplně jistá, protože ta příloha má 56 stran, ale podívala jsem se tady díky vašim pracovnicím na internet, kde je návrh programu vyvěšen, a tam jsem se dočetla, že v bodě pořadu jednání č. 31, který má název Změny vzdělávací soustavy středních škol Libereckého kraje, je konkrétně na stránce 31 bod H, který se týká sloučení SOŠ gastronomie a služeb v Liberci s naší SOŠ. Já nechám na vás, abyste posoudili, jestli tam druhá varianta je nebo není a přečtu vám těch šest řádků:

„Sloučení těchto dvou škol s následným přesunem do areálu Střední školy gastronomie a služeb Liberec. Vznikne tak regionálně profilované centrum oboru gastronomie služeb a obchodu, přičemž bude v plné míře využito materiálně technického zázemí areálu v ulici Dvorská. Část žáků SOŠ a SOU obchodního Jablonec již vykonává odbornou praxi v libereckých nákupních domech, tudíž se nejedná o dopravně nedostupnou variantu.“

O tom, kolik žáků teď vykonává odborný výcvik v libereckých nákupních domech, nebudu hovořit, o tom bude hovořit pan ředitel Pecka. Kolik z celkového počtu žáků je v libereckých nákupních domech.

To jen proto, abyste si udělali obrázek o tom, jak dostanou zastupitelé kraje návrh naší varianty 2 nebo ne.

Co bych chtěla říci úplně na konec? Já bych chtěla říci, že my samozřejmě jako rodiče, jako žáci, studenti, pedagogové školy víme, že v dnešní době není vůbec jednoduché udržet jak finančně, tak i z jiných hledisek takovou budovu, v jaké naše škola sídlí. To znamená, stoupají náklady na energie, to je jedno hledisko. Druhé hledisko je, že počet dětí se snižuje, protože se jich prostě rodí méně, takže se dá předpokládat, že v následujících letech, a k tomu musím říci, že má právě v příloze krajského zastupitelstva, nebo v tom materiálu to mají opravdu podrobně zpracováno, je to velice vypovídající materiál, hodně obsažný. Je vidět, že si s tím někdo dal opravdu hodně práce. Tohle my samozřejmě chápeme.

Ale nechápeme jednu věc, proč školu z Jablonce stěhovat do Liberce. Proč to nemůže být v rámci Jablonce, když podobná škola je v Jablonci, má tam zázemí pro naši školu, tzn. jak kmenové učebny, tak odborné učebny, to, co chybí, by se tam dobudovalo za mnohem menší peníze a co je nejdůležitější ze všeho, to jsou děti, které do té školy chodí. To nejsou děti jen z Jablonce nebo pár z Liberce. To jsou děti z Jablonecka, Frýdlantska.

Ale důležité je Jablonecko a když to vezmete na trase Jablonec, Harrachov, Kořenov, odtamtud jezdí žáci z Josefova Dolu, pro ně dostat se už do Jablonce je docela jako – časově – nějaká náročnost tam je. Je to hodinu, hodinu dvacet, teď když pojedou ještě do Liberce, tak je to o další půlhodinu víc a než se dostanou do té školy od té tramvaje, tak to zase nějaký čas jim vezme. To je jedno hledisko, to časové, oni v podstatě tak stráví více než hodinu a půl denně tím cestováním navíc z Liberce. A druhé dost myslím nezanedbatelné hledisko je, že to ty rodiče bude stát zase o nějaké peníze navíc. Já vím, že krajský úřad má na tohle připravenou odpověď – tak mohou jít na internát. Ale ten internát nestojí dneska 50 korun. Ten stojí 2400 nebo kolem 2000 a více, takže to je pro ně další finanční zátěž. Tohle byl ten důvod, proč my jsme se pustili do té petice, protože si myslíme, že krajský úřad a jeho pracovníci prostě nevidí za těmi čísly děti, ty živé lidi. (Připomínky z pléna.) Dobře, Liberecký kraj, když ne krajský úřad.

A ještě jednu úplně poslední poznámku. Já si myslím, že žijeme v takové době, v jaké žijeme a že když bychom my, rodiče, svým dětem šli příkladem v tom, že budeme zase jenom trpně snášet to, co někdy někdo vymyslí a nebudeme se proti tomu nějak bránit, přesto, že naše děti nás do toho tlačí, tak to není dobrý příklad, protože když vnímají něco jako ne dobrého, tak je potřeba, aby to nahlas řekly. Já netvrdím, že to musí dopadnout, jak ony chtějí. Může to dopadnout i jinak, ale je potřeba o tom s nimi mluvit. Není možné si někde něco sepsat, ne vyvolat – vědět, že se to týká dost značného počtu lidí a vůbec o tom ani veřejně nediskutovat. To si myslím, že je špatně. Já vám děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám paní Kodytková. Podle našich pravidel faktická poznámka slouží k tomu, aby byly věci uvedeny na pravou míru. K takové faktické poznámce se přihlásil zpravodaj výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice kolega Zdeněk Janalík.

Senátor Zdeněk Janalík: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, já jenom opravdu takovou faktickou poznámku k tomu, co tady bylo řečeno. Já si nedovolím vůbec vstupovat do práva paní magistry říci cokoliv, ale ve Frýdlantském salonku, kde jsme hovořili, jsem se pokusil vysvětlit, že existují jednací řády zastupitelstva, Senátu atd. a tedy jestliže rada Libereckého kraje pracovala s nějakými materiály, tak doporučila jeden, o kterém se rozhodla většinově a který je potom skutečně v materiálech uveden. Ale i tam, ve Frýdlantském salonku, bylo vyjasněno, že všechny kluby zastupitelů všech politických subjektů, které jsou zastoupeny v Libereckém kraji, byly seznámeny s tou druhou možností. Druhá věc je, že s tím byl seznámen Výbor pro vědu, vzdělávání a zaměstnanost Libereckého kraje, kterýžto jakožto poradní orgán zastupitelstva, je v této oblasti rozhodující. A třetí věc je, že v podstatě to usnesení tak, jak je formulováno v našem tisku, také znamená to, že tento druhý návrh si může osvojit kterýkoliv ze zastupitelů a přednést ho, protože by s ním měli být seznámeni způsobem, který jsem prezentoval, takže ho tedy může přednést na jednání zastupitelstva Libereckého kraje s tím, že právě jsme se snažili rychle projednat tuto petici na našem plénu, aby právě byla projednána před tím, než bude zasedat zastupitelstvo Libereckého kraje. Čili jestliže na internetu visí materiál, tak samozřejmě visí ten, který byl doporučen radou. Tolik jenom na upřesnění. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane zpravodaji. Mám tu písemné přihlášky pana Josefa Pecky a pana Roberta Gambu. Takže slovo má pan Josef Pecka. Prosím.

Josef Pecka??: Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Dovolte mi, abych se jako ředitel dotčené školy vyjádřil k navrhovanému záměru změn ve vzdělávacích ústavech typu škol Libereckého kraje. Slyšeli jste v předešlém příspěvku, že proběhla dvě jednání. Jedno jednání zde ve výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva s určitým výstupem usnesení. Následně na to proběhlo jednání 10. dubna Rady Libereckého kraje, kde byly zvažovány a doporučovány závěry pro zastupitelstvo Libereckého kraje a mezi těmito doporučeními nebyla obsažena druhá varianta. Zastupitelé, radní měli plné právo zvolit variantu první. Předpokládáme, že tu druhou variantu spojení naší školy se školou libereckou budeme navrhovat na zastupitelstvu Libereckého kraje 24. dubna prostřednictvím jednoho ze zastupitelů.

Z těch návrhů změn, které jste tady slyšeli, vyplývá, že to spojení by se nemělo realizovat, nemělo uskutečnit a volba padá na variantu první. V návrhu se také uvádí, že část žáků našeho učiliště a Střední odborné školy vykonává odbornou praxi v libereckých nákupních domech, tudíž se nejedná o dopravně nedostupnou variantu. Chci jenom podotknout, že naši žáci nevykonávají odbornou praxi, nýbrž odborný výcvik. Odbornou praxi vykonávají žáci středních průmyslových škol nebo obchodních akademií.

K tomu chci říci toto – odborný výcvik tvoří společně s teoretickou přípravou výuku komplexní, která vzdělává žáky a tato výuka je propojena s obchodními organizacemi. Ten odborný výcvik jako takový je realizován potom u smluvních partnerů a probíhá za účasti učitelů odborného výcviku, instruktorů odborného výcviku na pracovištích poskytovatele odborného výcviku. Jenom pro srovnání – v Jablonci, na Tanvaldsku a Železnobrodsku máme celkem nasmlouvaných 45 pracovišť odborného výcviku. Počet smluvních pracovišť v Liberci je 8. Z celkového počtu 275 žáků vykonávajících odborný výcvik je 75 % na pracovištích v Jablonci, Tanvaldsku a Železnobrodsku. V Liberci a okolí pouze 25 % žáků, a to těch, kteří převážně bydlí v Liberci.

Při rozmisťování žáků na jednotlivá pracoviště odborného výcviku přihlížíme k místu jejich bydliště a k přání rodičů. Snažíme se tím minimalizovat finanční zatížení rodin a samotným žákům umožnit získat větší časovou rezervu pro vlastní studium, zaměřené na přípravu do školy a volnočasové aktivity. Na otázku položenou žákům v dotazníkovém šetření v rámci autoevaluace školy – co je pro vás nejčastější překážkou v dosahování lepších studijních výsledků, odpovědělo 68 % dotázaných z 312 respondentů – nedostatek času. S tou časovou ztrátou úzce souvisí také větší finanční zatížení rodin. V případě dojíždění žáků do Liberce na teoretické vyučování, odborný výcvik by rodiny s nízkým finančním příjmem a neúplné rodiny velice problematicky financovaly vzdělávání svých dětí. Úvahy potom dojíždění z Harrachova, Zlaté Olešnice či Nové Paky do Semil či Turnova se jeví – nebo ubytování žáků ještě v domovech mládeže – se jeví pro tyto sociální skupiny jako představa zcela vzdálená a nepřijatelná.

Uvedu příklad Žáka, který by dojížděl z Kořenova do Liberce. Kořenov je obec ležící mezi Desnou a Harrachovem, tedy na trase Jablonec – Tanvald – Kořenov – Harrachov. Tento žák by musel vyjíždět v 5.45 hod., za hodinu, tedy v 6.45 přijede do Liberce, kde musí přistoupit na tramvaj a v Liberci je v 7.11 hod. Čas, který stráví na cestě – 2.52 hod. Za jízdné zaplatí 70 Kč denně, což je 1.400 Kč za měsíc. Tyto údaje jsou převzaty z informačního serveru idos.cz. Sloučením obou škol, jak té naší, jablonecké, tak té liberecké, nedojde pouze k ekonomickému zatížení rodin dojíždějících žáků a ke značným časovým ztrátám, ale také ke snížení nabídky v oboru vzdělání s výučním listem pro děvčata z celého regionu Jablonecka, Tanvaldska a Železnobrodska.

Osobně jsem přesvědčen, že spojením obou jabloneckých škol, tedy té střední odborné školy a středního odborného učiliště obchodního a střední odborné školy technické a řemesel, střední technické školy a řemesel, by došlo ke vzniku kvalitního vzdělávacího komplexu, který by využil vynikajícího počítačového zázemí, datové projekce, praktických a odborných zkušeností všech pedagogů, využil by inovativní metody práce ve vyučování a hlavně četného počítačového software, které mají obě školy ve výbavě.

Nově vzniklá škola by soustředila žáky ze vzdálených horských a podhorských oblastí, kterým by tak nevznikaly velké nároky finanční spojené s dojížděním a v konečné fázi by získali dostatek času pro rozvoj vlastní osobnosti a hlavně pro přípravu na výuku do školy. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane Pecko, a nyní má slovo podle písemné přihlášky pan Robert Gamba. Dále je přihlášena paní senátorka Soňa Paukrtová.

Robert Gamba: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Především mi dovolte, abych z tohoto místa omluvil ještě jednou pana hejtmana Petra Skokana, který je na služební návštěvě v Číně. Stejně tak omlouvám i svého resortního náměstka, který ze zdravotních důvodů nemůže být přítomen. Proto Liberecký kraj zastupuji já.

Velice vítáme možnost v rámci tohoto projednávání vystoupit a vysvětlit důvody kraje, proč optimalizuje síť škol. Důvody jsou naprosto zřejmé. Jsou to demografické důvody, nutnost realizovat kurikulární reformu, nutnost realizovat dlouhodobý záměr, který mj. hovoří o integraci vzdělávání a přesunech kapacity vzdělávání, která bohužel je vykoupena nutností zhoršit částečným způsobem dostupnost vzdělávání v našem kraji. Jinak to prostě nejde.

V žádném případě nepatří mezi zásadní důvody, proč provádíme optimalizaci, důvody ekonomické.

Liberecký kraj se pochopitelně zabýval i samotnou peticí, která tady byla přednesena, zvážil všech sedm důvodů, které byly v této petici uvedeny a mimo jiné i na základě jednání vašeho výboru vypracoval do základního materiálu v případě Jablonce dvě varianty řešení – přesun vzdělávací kapacity do Liberce nebo přesun této kapacity k jiné jablonecké škole.

Mimo jiné dvě varianty vypracoval i tam, kde petice sepsána nebyla. Pro zajímavost uvádím Českou Lípu, Jilemnici, Turnov, všude tam, kde byl nějaký spor, jsme vypracovali pro jednání zastupitelstva více variant.

Materiál jako takový jsme předložili pochopitelně politickým klubům. Všechny čtyři politické kluby, které zasedají v zastupitelstvu Libereckého kraje – ODS, ČSSD, KSČM, SOS – dostaly materiál ve dvou variantách. V souladu s jednacím řádem výstup do rady už nemohl být dvouvariantní, tam byla pouze varianta jedna v případě Jablonce, a to přesun do Liberce. Přesto jsme předevčírem na jednání orgánu Zastupitelstva Libereckého kraje, kterým je výbor pro vzdělávání, upozornili všechny zástupce i členy – zastupitele, kteří zasedají ve výboru, že v materiálu, který dostali v poslaneckých klubech, jsou uvedeny varianty dvě, tak aby pro ně nebylo složité přednést v případě, že o to projeví zájem zastupitelstvo, pozměňovací návrh, který by navrhoval sloučení kapacity obchodní školy z Jablonce s jinou školou v Jablonci. To jenom na úvod. Já myslím, že už to tady zmínil pan senátor Janalík.

Já bych rád na závěr svého vystoupení řekl, že usnesení, které navrhujete, kraj vítá. Zároveň děkuji za úsilí, které jste věnovali řešení petice, jmenovitě panu senátorovi Janalíkovi. Děkuji vám, že jste pomohli kraji realizovat tak nesmírně obtížný a citlivý proces, kterým optimalizace vzdělávání je, protože samozřejmě nejsou to jenom čísla, týká se to lidí, dětí, rodičů, pedagogů, obcí, prostě je to složitý proces. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane Gambo. O slovo se přihlásila paní senátorka Soňa Paukrtová.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, dámy a pánové, já jsem tady dnes ve dvojjediné roli, protože zastupuji vedení města jako členka zastupitelstva Jablonce nad Nisou, byla jsem pověřena tím, abych vám sdělila stanovisko města Jablonce nad Nisou.

Je zcela jasné, že optimalizace sítě středních škol je vždycky vysoce citlivou záležitostí, protože dochází k redukci sítě škol a je to záležitost velmi obtížná. Město Jablonec samozřejmě respektuje to, že o tom rozhodne Zastupitelstvo Libereckého kraje. Pouze vyslovuje svůj názor, který podpořilo zastupitelstvo města Jablonce, a ten názor zní, že Jablonec nesouhlasí s tím, aby ty obory středního odborného učiliště obchodního byly přesunuty do Liberce, Jablonec navrhl vlastní variantu, o které tady již bylo hovořeno, to je, aby tato škola byla sloučena s jinou školou, která je oborově podobná, na katastrálním území Jablonce nad Nisou.

Důvody, proč zastupitelstvo vyslovuje tento názor, jsou v podstatě dvojí. Ten první názor je takový, že většina měst se snaží o zachování sítě – své školské sítě, ať už se jedná o školy základní nebo o školy střední, jejichž město není město zřizovatelem, to je důvod jeden. A ten důvod druhý tady byl již také zmiňován, ta škola, obchodní učiliště, neposkytuje vzdělání pouze jabloneckým dětem, ale dětem, žákům, kteří dojíždějí ze spádové oblasti a pro ně se značně ztíží situace, zkomplikuje situace, pokud budou muset jezdit do Liberce. Jsou to většinou děti ze sociálně slabších rodin, takže i ta finanční stránka rodin není úplně zanedbatelná.

Musím říci, že se plně ztotožňuji s usnesením, které přijal výbor pro vědu, vzdělávání, lidská práva a petice. Musím říci, že projednání na výboru proběhlo naprosto korektně a chtěla bych také poděkovat panu kolegovi Janalíkovi za to, že to projednávání proběhlo tímto způsobem.

V tuto chvíli jabloneckému zastupitelstvu nejde o nic víc, o nic méně, než aby krajští zastupitelé byli seznámeni – a to byli, a snad budou i na jednání krajského zastupitelstva – s variantou, které jsme řekli jablonecká, to je s tou, která zachová ty jednotlivé obory na katastrálním území Jablonecka v rámci jiné střední školy. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko. Kdo se dále hlásí do rozpravy? Pan předseda Senátu Přemysl Sobotka, dále se přihlásil pan senátor Jaroslav Kubera.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Dopředu říkám, že jsem v určitém konfliktu zájmů, protože jsem Liberečák, zároveň jsem Jablonečák a zároveň jsem z Libereckého kraje. Já se nebudu vyjadřovat k tomu meritu věci, k tomu tématu, o kterém se tady jedná. Měl bych návrh, který by trošku upřesnil vztah Senátu k petentům a k peticím jako takovým. Když jsem si přečetl návrh usnesení, tak skutečně my se můžeme vyjadřovat, a myslím to vážně, pouze k petentům. My se nemůžeme vyjadřovat k ředitelům a doporučovat cokoli ředitelům škol atd., pokud na to nemáme zákonnou normu. Takže to je můj pocit.

Čili v bodě 2 bych si dovolil navrhnout úpravu tohoto bodu, místo slova „doporučuje“, by tam bylo „Senát navrhuje“ a vyškrtnout část za slůvkem „petentů“, to znamená „a řediteli SOŠ s SOU obchodní v Jablonci nad Nisou“ a pak už text pokračuje – propracovat a předložit jasné argumenty. To je můj návrh. Protože opravdu nevidím možnost, jak může Senát zasahovat a doporučovat něco ředitelům škol.

A malá poznámka – prolínalo se tady, i od kolegyně Paukrtové, optimalizace sítě, je to věc opravdu nesmírně složitá, citlivá, já jsem pro každou střední a vysokou školu. Ale má to také aspekt, který je potřeba dodržet, a proto jsem navrhl změny v tom usnesení. Takže díky za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane předsedo. Slovo má senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, vážení petenti, já nebudu mluvit o tomto konkrétním případě, ale pokusím se ten problém zobecnit, protože my jsme tady tuším šest hodin zasypávali nebo nezasypávali důl Frenštát, jestli si vzpomínáte. Já si myslím, že všechno má příslušet tomu, komu to přísluší a jakmile připustíme to, co právě díky našemu jednacímu řádu tady je, že my projednáváme prakticky lokální záležitost, kdyby to nabylo vyšších rozměrů, tak za chvíli nebudeme projednávat nic jiného, než petice, než je to učiliště, zítra to bude nemocnice, pozítří to bude něco jiného. A já mám k peticím velmi rezervovaný vztah z toho důvodu, že ony jsou vždycky nespravedlivé. My máme dvě petice v našem kraji, dvě stě tisíc lidí podepsalo dostavbu dálnice D8 a 199 tisíc lidí podepsalo, že se má vybudovat tunel. A teď má někdo rozhodnout, jak má být ta petice vyřešena.

Petice se totiž nedá vyřešit, ale petenti vždycky mají pocit, že když napíší petici, tak jediné správné řešení je vyhovění petici ve všech bodech, a ono tomu vždycky tak není.

My se tím musíme zabývat a změnit v tomto smyslu nějakým způsobem jednací řád, protože zrovna toto je záležitost výsostně příslušných měst, potažmo Libereckého kraje a Senát v té věci nemůže nic jiného udělat, než že si tady o tom popovídá. To je všechno. Může ten problém možná zobecňovat, jak by měla nebo neměla procházet taková sloučení. Ale téměř vždycky tam dochází ke střetu zájmů, každá školka, která se někde slučuje – všimněte si, že vždycky je to ředitelka nebo ředitel té školky, která má být slučována s tou druhou, kde samozřejmě z toho vyplývá, že ze dvou ředitelů bude jeden. Tak vždycky na čele té petice je příslušný ředitel toho zařízení, které má být sloučeno či zrušeno, a není nic jednoduššího, než trošku nahecovat rodiče dětí, kteří tak učiní ochotně – protože u nás podepisování peticí není spojeno s poplatkem, což by mělo být. Každý podpis, aby se dala vážnost té petici, by měl být vázán na to, že se k tomu přidá také 1000 Kč, opravdu, já si myslím, že to tak je správné, že podpis u nás nic nestojí, dokonce dnes už za něj ani nemůže být nikdo postihován, jako v minulosti.

Takže opakuji, myslím si, že tato záležitost sem vůbec nepatří, tato konkrétní záležitost, Senát se může bavit obecně o slučování škol, nemocnic, všeho jiného a zejména dělat v zákonech nějaká opatření, třeba proti tomu, aby nedocházelo k nepravostem, ale řešit konkrétní petici – je 14 krajů, ale 6200 obcí. Já vím, že je to tam podmíněno tím, že je třeba sehnat určitý počet podpisů. Ale mohli bychom dojít v budoucnu k tomu, že nebudeme řešit nic jiného, než petice.

Já přeji samozřejmě jak Libereckému kraji, tak učilištím, aby to dopadlo dobře. Ale nemůžu jim v tom nic poradit. Je to logické, že každý starosta, primátor, když mu chtějí zrušit ve městě školu, ač si myslí, že je to ekonomicky správné, navenek křičí ne, ne, ne, to v našem městě musí zůstat, ať to stojí, co to stojí. Bohužel nelze to udělat tak, aby se město Jablonec, když už tu školu tam za každou cenu chce, stalo jejím zřizovatelem a platilo její náklady. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane kolego. Slovo má paní senátorka Soňa Paukrtová, která se znovu přihlásila do rozpravy.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedo, pane předsedající, já vás doopravdy nechci, dámy a pánové, příliš zdržovat. Ale já si nemyslím, že bychom se měli tak úplně uzavírat, byť lokálním, problémům. Nikdo přece neříká, že tyto lokální, regionální problémy nemá řešit na té místní úrovni město, kraj. Ale jestliže se na nás obrátí 11 tisíc občanů, tak si myslím, že bychom je měli vyslechnout a kromě jiného se dozvíme i to, co se v tom určitém kraji děje a neděje. Já přece netvrdím, že to máme vyřešit. Řešit to rozhodně nebudeme, ale vyslechneme si problémy, které občany tíží a nejsem si úplně jista, jestli 10 tisíc občanů není dostatečný apel na to, abychom se tím tady zabývali. Já samozřejmě vím, že se seženou podpisy na některé typy protestů a petic. To já všechno vím. Ale já si přesto myslím, že jsme senátoři nejen proto, abychom schvalovali či neschvalovali zákony, ale jsme také zástupci svých regionů. A mě mrzí, že se zabýváte záležitostí, která měla být vyřešena v rámci Libereckého kraje. Nicméně podle počtu těch podpisů je asi zřejmé, že to tam těm lidem leželo na srdci víc, než v jiných oblastech. Takže si myslím, že je správné, že projednáváme petice. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko. Znovu se o slovo přihlásil předseda Senátu Přemysl Sobotka. Pane předsedo, prosím.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, já jsem nezaznamenal tady jediné slovo, na které teď reagovala kolegyně Paukrtová, o tom, že nechceme projednávat – myslím si, že ta výtka, která byla přednesena, padla trošku na nepravou půdu. Mám ve svém jednacím řádu jasně dáno, abychom se zabývali peticemi, které mají určitý počet podpisů, ať výbor nebo plénum, tomuto dostál. Takže tady přece nezaznělo od nikoho, že bychom se neměli zabývat tímto tématem. My jsme se o něm bavili a bavíme se o něm podle mého odhadu už zhruba tři čtvrtě hodiny.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane předsedo. Kdo se hlásí dále do rozpravy? Pan senátor Kubera. Prosím.

Senátor Jaroslav Kubera: Bude to velmi krátké, pane předsedající. Já nemůžu nereagovat na to, že senátor se stává zástupcem svého regionu – to je hluboký omyl, taková fáma, která se tady šíří. Zákonodárce ve chvíli, kdy je zvolen, se nestává zástupcem ani své obce, ani svého regionu, ale stává se zákonodárcem a jeho jednání má dopady na všechny obyvatele dané země. Je to přesně špatně, kdy on se tváří, že je jenom za region – viz porcování medvěda v Poslanecké sněmovně. To jenom na okraj.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore. Kdo se dále hlásí do rozpravy? Nikdo. Rozpravu končím. Pan zpravodaj – prosím vyjádřete se k proběhlé rozpravě.

Senátor Zdeněk Janalík: Děkuji, pane předsedající. V rozpravě vystoupilo šest řečníků, z toho pan předseda Sobotka, paní senátorka Paukrtová a pan senátor Kubera dvakrát. Chtěl bych říci jenom tolik, že pan předseda Sobotka navrhl změnu usnesení a já bych se chtěl k tomu jako zpravodaj přidat, čili si to osvojit. V podstatě ve znění, že v bodě II. Senát navrhuje petentům propracovat a předložit věcné argumenty a zdůvodnění jimi navrhované varianty pro jednání Zastupitelstva Libereckého kraje – smysl toho usnesení se nemění, je ale přesněji vyjádřeno to, jakou Senát má kompetenci. K vystoupení pana senátora Kubery bych chtěl jenom říci, že jsme ve výboru i na veřejném slyšení – i Senát – plně respektovali kompetence zřizovatele.

Tady nehodláme zasahovat do kompetencí zřizovatele. Senát považujeme za prostředek pro komunikaci, pro její navázání.

Ze zákona lze převést zřizovací funkce na obec. Znamená to, že Jablonec, pokud by Liberecký kraj chtěl toto realizovat, může si zřizovací funkci převzít.

Dovolím si vás seznámit s návrhem usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk 45/1. Nebudu to celé číst – oznámení, doporučení, navrhování a pověření mě jako zpravodaje a předsedu Bartáka jako člověka kompetentního, aby to oznámil předsedovi Senátu a Organizačnímu výboru, ale přečtu pouze závěrečnou část:

Senát Parlamentu ČR

1)? konstatuje, že Liberecký kraj akceptuje přednesený návrh petentům a pracuje s navrhovanou možností sloučení škol v Jablonci,

2)? navrhuje petentům propracovat a předložit věcné argumenty a zdůvodnění jimi navrhované varianty pro jednání zastupitelstva Libereckého kraje,

3)? podporuje zohlednění odborného hlediska se zřetelem k požadavkům hospodářské sféry v regionu Jablonce nad Nisou,

4)? konstatuje, že petice číslo 3/07 se stala prostředkem pro komunikaci zúčastněných stran. Liberecký kraj projednává záměr se samosprávou Jablonce nad Nisou a konstatuje, že stanovisko petentů bylo vzato na vědomí.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane zpravodaji. Zpravodaje máme pro to, aby nás seznámil s tím, o čem budeme hlasovat. Osvojil si návrh pana předsedy Senátu.

Má někdo námitky, abychom hlasovali po takto upraveném návrhu výboru? Nemá. Po znělce budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Zdeněk Janalík.

V sále je přítomno 36 senátorek a senátorů, kvorum je 19. Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Zdeněk Janalík.Kdo je pro tento návrh, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Konstatuji, že je to 37. hlasování v pořadu této schůze a že skončilo schválením návrhu na schválení usnesení v předneseném znění. Bylo přítomno 37, kvorum 19, 33 hlasů bylo pro, nikdo nebyl proti. Návrh byl schválen.

Děkuji petentům, děkuji zástupcům kraje, děkuji panu zpravodaji. Předávám řízení schůze před zahájením posledního bodu pořadu dnešní schůze.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Vážené kolegyně a kolegové, dalším bodem je

Volba zástupců Senátu PČR do Parlamentní pracovní skupiny k jednání s poslanci Národní rady Rakouska a členy Spolkové rady Rakouska

o problematice jaderné elektrárny Temelín

V úvodu dávám slovo předsedovi Senátu Přemyslu Sobotkovi. Pane předsedo, máte slovo.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, před nedávnem navštívil ČR rakouský kancléř. Jeden z bodů jednání na úrovni kancléř – náš premiér a následně i zde v Senátu bylo téma Temelín a jeho problém. Oba – jak kancléř, tak premiér, se dohodli na tom, že by bylo dobré udělat parlamentní pracovní skupinu, která by na úrovni parlamentářů řešila problém informace, desinformace atd., které jsou kolem Temelína a samozřejmě i s daným výsledkem, což je trochu z mého pohledu zneužívání tohoto problému k blokádě hranic.

Dohodl jsem se s předsedou Poslanecké sněmovny, že tato pracovní skupina bude složena z obou komor. Poslanecká sněmovna bude mít deset členů, naše komora bude mít tři členy. Podobné složení bude s velkou pravděpodobností i z rakouské strany.

Tento náš návrh jsme v úterý večer předložili rakouským zástupcům parlamentu, kteří tady byli na akci regionálního partnerství. Oslovil jsem dva výbory, výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu a výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Hospodářský výbor jsem požádal, aby vybrali dva senátory, životní prostředí jednoho senátora. Prosím vás, abyste tento závěr a návrhy, které přišly z výborů, akceptovali při hlasování, které by mělo proběhnout. Vše je směřováno k tomu, aby se celá situace zklidnila a aby tato pracovní skupina mohla začít pracovat co nejdříve. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane předsedo. Dávám slovo předsedovi volební komise, aby nás seznámil s návrhem na volbu zástupců Senátu PČR do parlamentní pracovní skupiny k jednání s poslanci Národní rady Rakouska a členy Spolkové rady Rakouska o problematice jaderné elektrárny Temelín. Pane senátore Pavlato, máte slovo.

Senátor Josef Pavlata: Chtěl bych jen sdělit, že v souvislosti s celým tímto problémem přijaly dva výbory Senátu na základě žádosti pana předsedy Senátu usnesení, kterým navrhují jako zástupce Senátu do uvedené parlamentní pracovní skupiny pana senátora Pavla Eyberta – to je usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí číslo 23 ze dne 12. února 2007 a senátorku Soňu Paukrtovou a senátora Vítězslava Jonáše – to je usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu číslo 82 ze dne 11. dubna 2007. Zároveň jako předseda volební komise v závěru svého vystoupení navrhuji, aby Senát hlasoval o navržených zástupcích Senátu do parlamentní pracovní skupiny většinovým způsobem aklamací.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu končím.

Můžeme přistoupit k hlasování o vyslovení souhlasu se zřízením parlamentní pracovní skupiny k jednání s poslanci Národní rady Rakouska a členy Spolkové rady Rakouska o problematice jaderné elektrárny Temelíns tím, že Senát budou zastupovat tři senátoři, a to dva nominovaní výborem pro hospodářství, zemědělství a dopravu a jeden bude nominován výborem pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. (Přivolám fanfárou ostatní senátory do sálu k hlasování.)

Vážené kolegyně a kolegové, budeme hlasovat. Kdo je pro návrh, který byl přednesen, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 38 se z 38 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 20 pro vyslovilo 37, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Dále budeme volit zástupce Senátu Parlamentu ČR do parlamentní pracovní skupiny k jednání s poslanci Národní rady Rakouska a členy Spolkové rady Rakouska o problematice jaderné elektrárny Temelín,se kterým vás seznámil předseda volební komise. Zopakuji jména: pan senátor Pavel Eybert, pan senátor Vítězslav Jonáš a paní senátorka Soňa Paukrtová.

Dámy a pánové, můžeme hlasovat. Kdo je pro návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 39 se z 38 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 20 pro vyslovilo 37, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Dámy a pánové, zvolili jsme zástupce. Nyní ještě musíme přistoupit k hlasování o tom, že Senát pověřuje předsedu Senátu, aby s tímto usnesením seznámil předsedu PS.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Vážené kolegyně a kolegové, konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 40 se z 37 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 19 se pro vyslovilo 36, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme vyčerpali program dnešního jednání naší schůze. Děkuji vám za účast.

Další termín schůze bude upřesněn Organizačním výborem. Předpokládejme, že to bude konec května. Děkuji a na shledanou, přeji hezké prožití jarních dnů!

(Jednání ukončeno ve 12.46 hodin.)