Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

text o uhlí

Těsnopisecká zpráva

z 4. schůze Senátu

Parlamentu České republiky

(1. den schůze – 7. března 2007)

(Jednání zahájeno ve 13.06 hodin.)

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové, milí hosté, dovolte, abych vás přivítal na 4. schůzi Senátu.

Omlouvám se za malé zpoždění, ale máme několik technických problémů z hlediska našeho programu, resp. účasti ministrů.

Na začátek – a vy to všichni víte – bych měl jednu smutnou zprávu, a to, že náš bývalý kolega, místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř, 19. února 2007 ve věku nedožitých 70 letech zemřel. V předsálí jsou kondolenční listiny a já bych vás nyní poprosil, z kolegiality k našemu bývalému kolegovi, o minutu ticha. (Shromáždění povstává.) Děkuji. (Shromáždění usedá.)

Tuto schůzi jsem svolal na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, je to podle zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu.

Pozvánku jste dostali 20. února 2007.

Z dnešní schůze se omlouvají senátoři Jiří Liška, Petr Pakosta, Václav Jehlička, Liana Janáčková a Tomáš Julínek.

Vzhledem k tomu, že paní senátorka, dnes již bývalá, Jitka Seitlová se 14. února 2007 ujala funkce zástupkyně Veřejného ochránce práv, která je neslučitelná s mandátem Senátu, máme v této chvíli pouze 79 členů.

Registrace je vám jasná, náhradní karty jsou v předsálí.

Nejprve budeme hlasovat o ověřovatelích naší 4. schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 4. schůze Senátu byli pan senátor Josef Novotný a paní senátorka Jiřina Rippelová. Má někdo připomínku? (Nikdo.) Nikoho nevidím, takže po znělce přistoupíme k prvnímu hlasování této schůze.

Zahajuji hlasování o ověřovatelích. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 1 ukončeno, přítomno 61, kvórum 31, pro 60, proti nikdo. Návrh byl schválen. Ověřovateli 4. schůze Senátu jsou pan senátor Josef Novotný a paní senátorka Jiřina Rippelová.

V souladu s usnesením Organizačního výboru č. 45 ze dne 6. března 2007 mám návrh na změnu programu, tak jak vám byl zaslán.

Za prvé:

a)? projednat body, které předkládá ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg – jedná se o tisky č. 33, č. 382, č. 383, č. 384, č. 392, č. 387 a č. 5 – dnes 7. března 2007 po 16.00 hodině,

b)? aby senátní tisky č. 393 a č. 28 byly zařazeny jako první a druhý bod zítra ve čtvrtek 8. března 2007, senátní tisk č. K 015/06 – Sdělení Komise Evropské radě a Evropskému parlamentu: Energetická politika pro Evropu – projednat po senátním tisku č. 23

Za druhé. Vyřadit bod senátní tisk č. 12 – Zpráva vlády o přejímání legislativních závazků.

Dále jsem obdržel žádost ministra kultury Václava Jehličky o přeřazení tisků č. 381 a č. 404 jako první dva body po polední přestávce ve čtvrtek 8. března 2007.

Má někdo další návrh na projednání? (Nikdo.) Nikoho nevidím, nikdo nepolemizuje. Jediný problém, který já vidím, je, že bude-li průběh našeho jednání rychlý, tak nemusí být zítra odpoledne žádné jednání. (Nesouhlasné projevy senátorů.) Slyším kolegy, že budou mít dostatek příspěvků, takže určitě budeme jednat.

Dobře. Nikdo jste se nepřihlásil, nikdo nemá připomínku. Budeme tedy hlasovat o pozměňovacích návrzích k navrženému programu. Ve znění, jak jsem je přednesl a které kopírují usnesení Organizačního výboru.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento pozměněný program, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 2 ukončeno, registrováno 62, kvórum 32, pro 60, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Jsme u prvního bodu

Návrh zákona, kterým se mění zákon číslo 183/2006 Sb.,

o územním plánování a stavebním řádu, tzv. stavební zákon

Senátní tisk č. 21. Prosím pana poslance Vladimíra Dlouhého, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pane kolego, máte slovo.

Poslanec Vladimír Dlouhý: Dámy a pánové, dovolte, abych vás velmi stručně seznámil s předkládanou novelou zákona číslo 183/2006, stavební zákon. Novela je prostá. Spočívá v tom, že výslednicí této novely bude zachován stávající stav, který je naprosto vyhovující. Do nového zákona se dostal pod § 15, písmeno e), nový úřad. Předpokládá se vznik nového úřadu, který by se zabýval stavbami, které podléhají integrovanému povolení.

Stávající stav je takový, že integrované povolení vydávají příslušné odbory životního prostředí podle zákona IPCC a stavební povolání vedou příslušné stavební úřady. Ani zákon IPCC nepředpokládá sloučení těchto řízení a ani to není v praxi možné. Vznik tohoto úřadu by byl naprosto zbytečný a nadbytečný. Smyslem je zachovat stávající stav, počet zaměstnanců ve veřejné správě a nevynakládat tak další zbytečné náklady. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Omlouvám se, ale telefonoval pan ministr Říman, že chce přehodit body, které měly být přehozeny a měl to zařídit jeho kolega ministr Julínek. Omlouvám se, že ve vaší přítomnosti telefonuji.

Děkuji, pane předkladateli, už sedíte – myslel jsem na židli pro předkladatele. Návrh zákona byl přikázán výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který má svou zpravodajku, paní senátorku Soňu Paukrtovou a přijal usnesení, které máme jako tisk 21/2. Garančním výborem je výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Usnesení má tisk č. 21/1. Zpravodajem je pan senátor Pavel Eybert, kterého žádám o zpravodajskou zprávu. Omlouvám se za změnu. Pane kolego, máte slovo.

Senátor Miloslav Pelc: Vážený pane předsedo, vážený pane poslanče, dámy a pánové, pan kolega Eybert má nyní důležité jednání v Poslanecké sněmovně, a proto mě požádal, abych vás seznámil s jeho zprávou, což teď učiním.

V platném stavebním zákoně je zakotven další speciální stavební úřad, a sice integrovaný stavební úřad pro povolování velkých podniků s mnoha stavebními objekty, který má být u krajů úřadem prvoinstančním. Znamená to tedy, že krajské úřady by měly nabrat zhruba po dvaceti úřednících, kteří by tuto problematiku řešili, zatímco dosud byla řešena na stavebních úřadech obcí a měst a kraj byl orgánem odvolacím.

Návrh změny tohoto zákona vrací situaci do původní podoby.

Jelikož dosud nebyly tyto stavební úřady na krajích zřízeny, vzhledem k podanému návrhu a připravenému návrhu zákona a také k tomu, že dosud nedošly na kraje žádné žádosti o integrované stavební povolení, není od věci urychleně tuto novelu přijmout, byť by stavební zákon potřeboval řadu dalších úprav, které by odstranily chyby, nepřesnosti, vadné postupy apod. To je však na delší projednávání a nalezení shody, aby byla parlamentem průchodná.

V případě tohoto návrhu jde o poslaneckou iniciativu s podporou vlády schválenou v prvním čtení podle § 90 jednacího řádu PS, a sice 120 poslanci ze 140 přítomných, proti nebyl nikdo. Jelikož je zákon platný od 1. 1. t. r. jde o retroaktivitu. Protože je potřeba, aby platil co nejdříve.

Počet podaných žádostí je zatím buď nulový, nebo zcela minimální. Doplňovat o přechodné ustanovení třeba kdo by řešil podání v případě schválení zákona místo kraje nedoporučuji, neboť dávám přednost rychlosti. V momentu jednoho pozměňovacího návrhu půjde o lavinu s nejasným koncem. Doporučuji výzvu vládě, ministerstvu pro místní rozvoj v přípravě rozsáhlejší novely přihlédnout k vazbě na související zákony.

Dovolte mi, abych vás seznámil s usnesením výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí ze 7. schůze konané 28. 2. 2007.

K návrhu zákona, kterým se mění zákon 183/2006 o územním plánování a stavebním řádu, tzv. stavební zákon.

Výbor po úvodním slovu zástupce předkladatelů Vladimíra Dlouhého, poslance PS Parlamentu ČR zpravodajské zprávě senátora Pavla Eyberta:

1)? doporučuje Senátu Parlamentu ČR se projednávaným návrhem zákona nezabývat,

2)? určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Pavla Eyberta

3)? pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji vám, pane kolego. Posaďte se prosím, ke stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka paní senátorka Soňa Paukrtová za výbor hospodářský. Máte slovo, paní kolegyně.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane poslanče, pane předsedo, dámy a pánové. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu přijal jiné usnesení než výbor garanční, takže mou povinností je vystoupit. Já bych svého předřečníka, pana kolegu doplnila pouze o několik málo informací. Jedná se o první novelu stavebního zákona, podstata návrhu zákona již tady byla zmíněna. Pokud jde o legislativní proces, tak již také tady bylo konstatováno, že návrh zákona byl předložen 16. listopadu a poté schválen Poslaneckou sněmovnou.

Pokud se jedná o zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem ČR, tak předkládaná novela je dle důvodové zprávy v souladu s ústavním pořádkem a neodporuje ani mezinárodním smlouvám, kterými je ČR vázána.

Pokud jde o zhodnocení souladu navrhované úpravy s právními akty, tak novela je také bezrozporná. Pokud se týká o předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované úpravy na veřejné rozpočty a podnikatelské prostředí ČR, tak zase dle důvodové zprávy návrh novely bude mít pozitivní dopad na veřejné rozpočty, neboť nedojde k nárůstu nových pracovníků na úrovni krajských úřadů. Navrhovanou novelou dojde k zachování současného stavu, kdy stavební úřady obcí jsou zcela kompetentně a odborně vybaveny.

Byl tam zmiňován jeden legislativní problém – ten návrh zákona nemá přechodné ustanovení a garanční zpravodaj zde konstatoval, že jaksi přechodná ustanovení nejsou zapotřebí, protože nedošlo zatím ke kompetenčnímu předání jednotlivých agend z původních obcí jako prvoinstančních stavebních úřadů na kraje jako pro instanční.

Já osobně, jako senátor, jsem jiného názoru. Ale protože zde mluvím jako zpravodaj výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, tak mohu jenom konstatovat, že výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu na 7. schůzi 28. února doporučil schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určil mne jako zpravodaje výboru a pověřil předsedu výboru senátora Ivana Adamce předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji vám.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, paní kolegyně. I když je přihlášen pan senátor Ivan Adamec, tak nemá slovo, protože máme návrh od jednoho výboru, aby Senát vyjádřil vůli se nezabývat tímto zákonem. Takže o tom se bude neprodleně hlasovat.

Budeme hlasovat o návrhu nezabývat se tímto zákonem. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, ruku nahoru, kdo je proti, tlačítko NE a rovněž ruku nahoru.

Hlasování č. 3 ukončeno. Registrováno 68, kvórum 35, pro 15, proti 19.

Návrh byl zamítnut, a já otevírám obecnou rozpravu. První se přihlásil pan senátor Ivan Adamec. Připraví se senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Ivan Adamec: Děkuji, pane předsedo. Pane poslanče, dámy a pánové. Já bych jen doplnil kolegyni Paukrtovou, a víceméně bych konstatoval, že na jednání našeho výboru samozřejmě k navržené předloze žádné připomínky nebyly. Dokonce si myslím, že je dobře, že prvoinstanční řízení nebude na krajském úřadě. Nicméně je potřeba říci, že jsme konstatovali, že je potřeba vám sdělit a sdělit to i navenek, že ten stavební zákon je něco, co nemá v českém právním řádu obdoby, nefunguje to, jak bylo možná zamýšleno. To předpokládané zjednodušení, které bylo deklarováno pro občany – běžte si zkusit postavit přístavek k rodinnému domku podle stavebního zákona.

Já si myslím, že je potřeba tady apelovat na vládu, na ministry, na PS, aby připravili úplně nový zákon, případně takovou novelu, která skutečně bude odpovídat potřebám našich občanů. Proto jsem velmi rád, že jste neschválili nezabývat se, abych vám mohl toto sdělení sdělit. Myslím, že kolega Kubera bude daleko ostřejší ve svém prohlášení. Mně stačí toto. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má senátor Jaroslav Kubera. Připraví se senátorka Soňa Paukrtová.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedo, kolegové a kolegyně. Nevím, proč si myslí pan senátor Adamec, že budu ostřejší. Vůbec nebudu. To, co on načal, je pravda, a pravda je daleko horší. Abychom si nalili čistého vína – to, že kraje navrhly tuto změnu, není proto, že by to nemohly dělat, to jsou zástupné problémy, ale ony to dělat nechtějí. Stejně tak jako obce se brání, my se také bráníme tomu, proč máme rozhodovat o samosprávných obcích, určovat jim, dělat pro ně rozbory, samozřejmě všechno z rozpočtu města.

Pokud by měl někdo hlubší zájem o tom, jak ten zákon funguje, tam mu doporučuji, aby si našel internetovou stránku www.uur.cza přečetl si dotazy pracovníků stavebních úřadů z celé republiky a odpovědí ministerstva. Je to velmi poučné.

Já jsem chtěl dát pozměňovací návrh, který by zrušil tzv. pověřeného – určeného zastupitele, to je úžasná věc – § 47 – pořizovatel ve spolupráci s určeným zastupitelem zpracuje návrh zadání územního plánu, to je odstavec 4. Pořizovatel ve spolupráci s určeným zastupitelem upraví …atd.

My jsme bádali, co je to určený zastupitel, tak tady odpovídají, že zastupitele určí zastupitelstvo obce, žádná kvalifikace není potřebná a hlavně ani určený zastupitel není k ničemu potřebný. A snůška podobných věcí, které si do toho zákona jednotlivé skupiny – obnovování územních plánů nebo aktualizace, to je samozřejmě obrovský business. To se musí někomu zadat, někdo to bude dělat za peníze všechno. Kromě toho budeme povinni dělat integrované plány rozvoje, protože to zase požaduje EU. Kromě toho máme různé strategie, takže všechno dohromady je to hodně práce. Naše šéfka stavebního to řešila tak, že dala výpověď. Já jsem zvědavý, jak teď seženeme stejně kvalifikovanou, bude to velmi těžké, protože se z toho zhroutila. Je to přesně tak, jak říkal kolega Adamec. Rodinný domek – sice média napovídala lidem, že ho postaví bez stavebního povolení, ale na plot stavební povolení potřebují. A podobných věcí je v tom zákoně celá řada.

Já jsem od toho pozměňovacího návrhu ustoupil, nicméně budu považovat, abychom přijali usnesení, které vládu vyzve k novele. Já vám přečtu jedno metodické doporučení odboru územního plánování ministerstva pro místní rozvoj. A je to, prosím, doporučení k jednomu jedinému paragrafu, který se jmenuje - koordinované závazné stanovisko. Zkuste se zaposlouchat, abyste si uvědomili, pro co jste také mnozí z vás tady hlasovali.

Nový stavební zákon, to je zákon č. 183/2006, o územním plánování a stavebním řádu, uplatnil v řízení institut závazného stanoviska podle ustanovení § 149 správního řádu, které není samostatným rozhodnutím ve správním řízení, je podkladem pro vydání finálního rozhodnutí – v uvozovkách – stavebního úřadu, přičemž jeho obsah je závazný pro výrokovou část příslušného rozhodnutí stavebního úřadu.

Správní orgány, které jsou příslušné k vydání závazného stanoviska podle zvláštních předpisů, jsou dotčenými orgány ve smyslu ustanovení § 136 správního řádu.

V návaznosti na institut závazného stanoviska upravil nový stavební zákon v ustanovení § 4 odst. 6 koordinované závazné stanovisko jako zvláštní institut sloužící k racionalizaci a zjednodušení postupů v řízení podle stavebního zákona. V souvislosti s institutem koordinovaného závazného stanoviska vyvstává řadu problémů od otázek organizačního charakteru, to je kdo má v rámci příslušného úřadu vydávat a podepisovat, přes otázky formy a procesních požadavků, zejména, jak o vydání koordinovaného závazného stanoviska žádat, nebo co má koordinované stanovisko obsahovat až po právní problematiku řešení rozporů v jednotlivých typech správních orgánů.

Využití tohoto koordinovaného stanoviska pak má specifickou podobu v úpravě územního řízení, a to podle ustanovení § 86 stavebního zákona, podle kterého příslušný stavební úřad obstarává v rámci svého obecního úřadu také koordinované závazné stanovisko, které žadatel není povinen předkládat.

Samostatnou problematiku představuje institut koordinovaného stanoviska vydávaného pro potřeby postupu správních orgánů, která nejsou ukončena správním rozhodnutím, popř. uplatňování závazných stanovisek na úseku stavebního řádu, zejména v návaznosti na ohlašování jednoduchých staveb nebo u postupů, která nejsou ukončena správním rozhodnutím.

Vydávání koordinovaných závazných stanovisek připadá v úvahu u všech správních orgánů s působností dotčených orgánů, to znamená, jak u orgánů výkonné moci, ať se jedná o ministerstva nebo o jiné správní úřady, tak u orgánů územní samosprávy, tj. orgánů obcí a orgánů krajů při výkonu přenesené působnosti.

U každého správního orgánu je postup při vydávání koordinovaného závazného stanoviska determinován jeho charakterem a organizační strukturou. Z praktických důvodů je dále popisováno uplatňování koordinovaného závazného stanoviska na modelu územního řízení a dotčeného orgánů obecního úřadu s vědomím, že k přijetí obecných závěrů bude nezbytné zohlednit i další aspekty řízení podle stavebního zákona, jakož i specifika jednotlivých správních orgánů, které vykonávají působnost dotčených orgánů podle zvláštních zákonů.

Koordinované závazné stanovisko je úkon učiněný dotčeným orgánem příslušným na základě několika zvláštních zákonů k téže věci, např. k téže dokumentaci pro vydání územního rozhodnutí, které je zpravidla následně připojováno k žádosti.

Koordinované závazné stanovisko nepředstavuje tedy novou zvláštní působnost příslušného dotčeného orgánu, ale je vyjádřením koordinace jednotlivých zvláštních působností podle zvláštních zákonů. Tato koordinace se projevuje v celém procesu vydávání koordinovaného závazného stanoviska, a to při podání žádosti o vydání koordinovaného závazného stanoviska, při slaďování požadavků podle jednotlivých zvláštních zákonů, resp. řešení rozporů v rámci příslušného dotčeného orgánu při vydávání koordinovaného závazného stanoviska v jeho obsahu.

Pro specifikaci požadavků ve fázi podání žádosti o koordinované závazné stanovisko je třeba zdůraznit, že tento institut je upraven ve stavebním zákoně pro potřeby stavebního zákona, a protože je koordinované závazné stanovisko podmiňujícím úkonem podle § 149 odst. 1 správního řádu pro vydání rozhodnutí podle stavebního zákona, musí koordinované závazné stanovisko být vydáno k podkladu, který je vyžadován pro příslušné řízení podle stavebního zákona, zejména k příslušné dokumentaci v rámci územního řízení k dokumentaci podle přílohy č. 4 a 6 vyhlášky 503/2006 Sb.

Dokumentace pro vydání územního rozhodnutí musí být podle citované vyhlášky zpracována v takovém rozsahu a podrobnostech s ohledem na podmínky území a charakter stavby, aby umožnila posouzení záměru v rámci územního řízení, ale také v rámci vydávání podmiňujících závazných stanovisek, a tedy i koordinovaného závazného stanoviska v celém rozsahu.

Přestože právní úprava jednotlivých zvláštních zákonů a jejich prováděcích předpisů je rozdílná a často z hlediska vyžadování dalších podkladů pro vydání závazného stanoviska neúplná, je při uplatňování obecné poučovací povinnosti i na doplnění žádosti nutné vycházet z následujících principů:

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane kolego, já vás nerad ruším. Já jenom položím otázku: Kolik ještě stránek budete citovat, abychom se na to mentálně připravili, protože je to fakt dobré!

Senátor Jaroslav Kubera: Připravte se na to mentálně, že tady budete slyšet zprávy, které jsme každý dostali písemně do svých lavic, a přesto tady budou znovu čteny, tak to také budete muset vydržet!

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Já nemluvím o tom, jestli to vydržíme, my jenom, abychom orientačně věděli, kolik stránek nám ještě přečtete.

Senátor Jaroslav Kubera: Ještě tak šest minut.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji.

Senátor Jaroslav Kubera: Já můžu číst rychleji, ale potom starší kolegové to nestíhají. Vidíte, pan kolega Pavlata už prosí „pomaleji“. (Pobavení.) Ale bude to ve stenu, takže si to pak můžete přečíst, pokud něco nepostřehnete.

Dokumentace pro vydání územního rozhodnutí musí být podle citované vyhlášky zpracována v takovém rozsahu a podrobnostech, aby umožnila posouzení záměru v rámci územního řízení, ale také ve vydávání podmiňujících závazných stanovisek, a tedy i koordinovaného závazného stanoviska v celém rozsahu.

Dokumentace pro vydání územního rozhodnutí musí být zpracována autorizovaným projektantem – další peníze – který je povinen mj. působit v součinnosti s příslušnými dotčenými orgány. Z toho vyplývá povinnost projektanta konzultovat navržené řešení s dotčenými orgány tak, aby mohl pro klienta – stavebníka – zpracovat použitelnou dokumentaci, která bude zohledňovat reálné požadavky dotčených orgánů s ohledem na podmínky v území a charakter stavby.

V návaznosti na to přichází v praxi jako jeden možný postup, kdy projektant, resp. osoba odpovědná za inženýrské činnosti, bude v zastoupení stavebníka žádat o vydání koordinovaného závazného stanoviska.

Z uvedeného tedy vyplývá, že k danému záměru mohou existovat vyjádření, stanoviska poskytnutá jednotlivě dotčenými orgány v rámci konzultací, které však nemohou plnit funkci závazného stanoviska jako podmiňujícího aktu pro vydání územního rozhodnutí. Tím je pouze závazné stanovisko vydané na podkladě dokumentace pro územní řízení, popř. koordinované závazné stanovisko vydané jedním dotčeným orgánem na základě více zvláštních zákonů. Žadatel o vydání koordinovaného závazného stanoviska tedy musí předložit kvalifikovanou žádost, která umožní posouzení podle zvláštních zákonů a stanovení podmínek podle těchto zákonů určených do výroku konečného rozhodnutí, např. územního rozhodnutí.

Pokud je žádost neúplná nebo požádá-li žadatel o vydání pouze jednoho závazného stanoviska, měl by jej příslušný správní orgán poučit ve smyslu správního řádu tak, aby mohlo být koordinované závazné stanovisko vydáno. Podle ustanovení § 4 odst. 6 zahrnuje koordinované závazné stanovisko požadavky na ochranu všech veřejných zájmů, které dotčený orgán hájí podle všech dotčených zvláštních zákonů.

Smyslem vydání koordinovaného závazného stanoviska je na jedné straně racionalizace a zjednodušení postupu pro žadatele, který ač již předem poučen o územně plánovací informaci, žádá adresně dotčený orgán o vydání koordinovaného závazného stanoviska na základě několika zvláštních zákonů nebo žádá o vydání tohoto stanoviska příslušný dotčený orgán bez identifikace všech dotčených zájmů. Tuto identifikaci je pak na základě připojené dokumentace povinen si učinit dotčený orgán sám.

Na druhé straně slouží koordinované závazné stanovisko příslušnému dotčenému orgánu k provázání všech uplatňovaných požadavků v dané věci, aby nebyly duplicitní, aby se nepřekrývaly nebo si neprotiřečily. Tato koordinace požadavků vyžaduje aktivní proces, který z hlediska zákona provádí dotčený orgán a který z praktického hlediska musí zajistit příslušný koordinátor, tj. organizační složka nebo útvar dotčeného orgánu pověřený ve většině případů k této činnosti podle vnitřního předpisu organizačního řádu.

Tady se zastavím. Tento předpis nemůžeme vydat, protože podle zákoníku práce, když nemáme kolektivní smlouvu, nesmíme vydávat vnitřní předpisy. To je jen na okraj, to s tím tak úplně nesouvisí.

V podmínkách obecních úřadů, které zajišťují vydání koordinovaného závazného stanoviska v rámci přenesené působnosti je třeba vycházet z ustanovení paragrafu 109 zákona o obcích, podle kterého je v čele obecního úřadu starosta, přičemž podle ustanovení § 110 je zodpovědný za plnění úkolů obecního úřadu tajemník, je-li tato funkce zřízena.

Pro jednotlivé úseky činnosti obecního úřadu může zřídit rada obce odbory. Rozdělení úkolů při vydávání koordinovaného závazného stanoviska v rámci obecních úřadů tak bude navazovat na vnitřní předpis, podle kterého může být vydáváním a podepisováním koordinovaných závazných stanovisek pověřen starosta, tajemník nebo jiná osoba. Pokud nebude uvedená otázka upravena vnitřním předpisem, bude vždy příslušný k jeho vydání a podepsání starosta.

Z praktického hlediska však bude vhodné upravit v rámci vnitřního předpisu příslušnost k vydání koordinovaného závazného stanoviska jeden z odborů obecního úřadu, zpravidla ten, kterému přísluší obdobné koordinační funkce, např. legislativní a právní, pokud jsou zřízeny, nebo toho odboru, u kterého se předpokládá největší frekvence vydávání závazných stanovisek, to znamená, že bude v největším počtu případů vždy příslušný k vydání závazného stanoviska, a tudíž připadá jako nejvhodnější, aby vydával také koordinované závazné stanovisko.

S ohledem na to, že finální rozhodnutí podle stavebního zákona bude vydávat ten odbor obecního úřadu, který zajišťuje funkci stavebního úřadu, se jeví na druhé straně jako méně vhodné, aby tento odbor byl příslušný k vydávání koordinovaného závazného stanoviska.

V podmínkách krajských úřadů, které zajišťují vydávání koordinovaného závazného stanoviska rovněž v přenesené působnosti, je rozhodujícím ustanovením pro organizaci celého procesu ustanovení § 66 a 68. V čele krajského úřadu stojí ředitel, který podle ustanovení § 69 vydává organizační řád, v rámci kterého může upravit postup při vydávání koordinovaného závazného stanoviska a svěřit tuto činnost některému z odborů.

Postup při vydávání koordinovaného závazného stanoviska: Procesní postup při vydávání závazného stanoviska podle § 149 není podrobně upraven a je třeba vycházet zejména ze základních zásad činnosti správních orgánů podle hlavy dvě části první správního řádu a ustanovení části čtvrté, upravující vyjádření osvědčení a sdělení správních orgánů.

Z praktického hlediska půjde zejména o uplatnění ustanovení o poučovací povinnosti správního orgánu vůči žadateli s cílem, aby byla žádost úplná, a bylo možné koordinované závazné stanovisko vydat. Je třeba zdůraznit, že při vydávání koordinovaného závazného stanoviska se nevede řízení, a tedy se neoznamuje zahájení řízení, a to ani potenciálním účastníkům řízení podle zvláštních zákonů, kteří z tohoto hlediska budou účastníky navazujícího správního řízení podle stavebního zákona, např. územního řízení, ve kterém budou moci uplatnit svá procesní práva, a to i ve vztahu k podmiňujícím úkonům dotčených orgánů, které koordinované závazné stanovisko rovněž představuje.

Z hlediska požadavků na lhůty pro vydání koordinovaného závazného stanoviska je třeba vycházet z ustanovení § 6 odst. 1 správního řádu, podle kterého pokud správní orgán nevyřídí věc bez zbytečných průtahů, učiní tak ve lhůtě přiměřené, není-li zákonná lhůta stanovena.

Za obecně přiměřenou se považuje lhůta do 30 dnů, která se například prodlužuje je-li potřeba provést místní šetření.

Řešení rozporů. Samostatnou problematiku představuje řešení rozporů v případě vydávání koordinovaného závazného stanoviska. Ustanovení § 4 odstavec 6 stavebního zákona předpokládá situaci, kdy koordinované závazné stanovisko nelze vydat, a to v případě, jsou-li požadavky na ochranu dotčených veřejných zájmů v rozporu. Z toho vyplývá, že v takovém případě jednotlivé odbory obecního úřadu zastávají rozporná stanoviska a je otázkou, zda je možné je považovat za skutečný rozpor ve smyslu ustanovení § 136 správního řádu. V případě obecních krajských úřadů je správním orgánem tento obecní krajský úřad jako celek a nikoli jednotlivé odbory obecního krajského úřadu. Přichází v úvahu jako první a zásadní řešení, aby rozpory jednotlivých odborů řešil starosta jako vedoucí obecního úřadu, případně na kraji ředitel krajského úřadu jako jeho vedoucí.

To neznamená automaticky, že by nepřihlédl k legitimním požadavkům příslušného odboru, které vyplývají ze zvláštní zákona. Výsledkem celkové koordinace totiž může být také negativní stanovisko k danému záměru. Smyslem shora citovaného ustanovení o nemožnosti vydat koordinované závazné stanovisko v případě rozporu je požadavek, aby žadatel neobdržel soupis neuspořádaných a vzájemně rozporných požadavků, které de facto nelze realizovat.

Ustanovení § 4 odstavec 6 stavebního zákona o tom, že koordinované závazné stanovisko nelze vydat, jsou-li požadavky na ochranu dotčených veřejných zájmů v rozporu, lze proto interpretovat několika způsoby. Buď, že budou vydána samostatná stanoviska podle jednotlivých zvláštních zákonů, nebo že bude vydáno koordinované závazné stanovisko nerozporných veřejných zájmů a zvlášť rozporné závazné stanovisko. Anebo že bude vydáno negativní koordinované závazné stanovisko.

Volba aplikace jednotlivých možností závisí v konkrétním případě od charakteru daného rozporu. Obecně lze rozdělit skutečné rozpory na meritorní, nebo-li zásadní z hlediska souhlasu nebo nesouhlasu se záměrem jako takovým, a na rozpory podmíněné resp. vyplývající z podmínek stanovených příslušně dotčeným orgánem podle zvláštního zákona k realizaci záměru.

V prvním případě si lze představit vydání negativního koordinovaného závazného stanoviska poté, co příslušný obecní nebo krajský úřad zkonstatuje posouzení žádosti z hlediska několika zvláštních zákonů, přičemž podle jednoho zvláštního zákona se záměrem zásadně nesouhlasí.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane kolego, nadechl jste se, s dovolením vás přeruším. Já vás chápu, že nám chcete předvést, co dokáží úředníci svými příkazy a nařízeními. Já bych spíše stál o váš komentář, protože jako ukázka nám to myslím všem stačilo. Ale protože žijeme v parlamentní demokracii, můžete klidně pokračovat.

Senátor Jaroslav Kubera: Já vás už nebudu obtěžovat, ale uvědomte si, že podle tohoto jednoho – já nevím kolik má stavební zákon celkem paragrafů – toto je jeden paragraf a podle toho mají stavební úřady a stavebníci postupovat. Já to říkám jen proto, abychom tady neohlupovali veřejnost, která samozřejmě svůj hněv přenese na stavební úřady, protože ona řekne: Já jsem četl v novinách, že domek mohu postavit na ohlášení, a najednou vy mi tu děláte takové obstrukce.

Já přečtu jen konec. Poznámka: Obsah metodického doporučení může být v průběhu doby aktualizován, a to s ohledem na případné další nejasnosti při jeho aplikaci. A samozřejmě, že tento metodický pokyn nemá žádnou právní – kdyby náhodou něco, tak my nic.

Takže můj závěr je ten, že navrhuji, aby Senát přijal toto doprovodné usnesení: Senát vyzývá vládu České republiky, aby vzhledem k závažným nedostatkům zákona 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu připravila komplexní novelu tohoto zákona. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego. Máme přihlášenou senátorku Soňu Paukrtovou.

Já jen pro hosty na tribuně: pan senátor Kubera četl metodický pokyn Ministerstva pro místní rozvoj ČR.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane poslanče, pane předsedo, já se pokusím být velmi stručná. Měla jsem jiný názor než členové hospodářského výboru na legislativní problém, který se týká tohoto návrhu zákona, a ten legislativní problém se týká toho, že zákon neobsahuje žádná přechodná ustanovení. Předkladatelé se zřejmě domnívali, že se podaří přijmout návrh zákona dříve než stavební zákon, z něhož bylo před chvílí citováno, nabude své účinnosti. Což se ale nestalo, takže v tuto chvíli neexistence přechodných ustanovení může vypadat na první pohled tak, že se nebude vědět, kdy a ve kterém datu, který úřad je příslušný k projednání právě stavebního povolení.

Já nebudu předkládat pozměňovací návrh, protože věřím garančnímu zpravodaji, že zatím nedošlo k převedení kompetencí z obecních úřadů jako prvoinstančních na krajské úřady jako prvoinstanční, nicméně, protože si myslím, že stavební zákon skutečně potřebuje nějaké úpravy a než se k nim dostaneme, tak do té doby zjistíme, zdali je to opravdu tak, jak se teď domnívám, že počet zahájených správních řízení je natolik zanedbatelný, že nemá cenu v tuto chvíli přijímat pozměňovací návrhy.

Nicméně chtěla jsem říci a zdůraznit, že návrh zákona skutečně přechodná ustanovení nemá. To je moje jedna poznámka k té věci, ta druhá, a to si myslím, že také vyžaduje trošku bližší zkoumání, spočívá v tom, že pokud budou speciální stavební úřady, jakékoli obce, tak je otázka, zdali budou schopné a připravené speciální stavební řízení vykonávat. Já si tím nejsem docela jistá, ale nemám k tomu žádný relevantní podklad, takže bych se soustředila na úpravu stavebního zákona, ke kterému pevně doufám, dojde. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, slovo má senátor Josef Vaculík, připraví se senátor Josef Pospíšil.

Senátor Josef Vaculík: Děkuji za slovo. Já navážu tam, kde skončila paní kolegyně. Já jsem měl také na výboru výhrady k této novele, protože nesouhlasím s tím návrhem, jak byl podán a jak byl odůvodněn. Argumentace, že krajské úřady nemají dostatek odborníků na to, aby zvládly tak složitou agendu jako je aplikace IPCC, se mi zdá naprosto zvrácená. Nevím, kde mohou mít obecní stavební úřady tyto odborníky, když jsou někde jeden, někde dva pracovníci. Já skutečně nevím, jakým způsobem to tyto obecné stavební úřady mohou zodpovědně vykonávat a rozhodovat. Dříve rozhodovaly v součinnosti s krajskými úřady, také není pravda, že by byly pozastaveny výkony řízení, co se týče IPCC na krajích. Ve Zlínském kraji vím, že dnes dokončují třetí řízení. Jsem přesvědčen o tom, že tomu je tak i v jiných krajích.

Z důvodu mých vážných obav o nemožnost řádného plnění povinností v rámci IPCC a blížícího se termínu 30. 10., dokdy řada stávajících podniků v resortu zemědělství, jsou to stovky případů, má mít nové integrované povolení ke své činnosti, navrhuji tuto novelu zamítnout. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Slovo má pan senátor Jiří Pospíšil. Připraví se senátorka Alena Gajdůšková.

Senátor Jiří Pospíšil: Pane předsedo, pane poslanče, dámy a pánové. Já jsem rád, že tu kolega Kubera něco přečetl, protože konečně mi někdo vysvětlil úplně a nejednostrunně, jak je to s koordinovaným závazným stanoviskem nebo s integrovaným stanoviskem. Já jsem o tom měl své pochybnosti a jsem rád, že jsem vyslechl toto vysvětlení ministerstva. Je to jasné, srozumitelné, je to jak v Evropské unii.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, slovo má paní senátorka Alena Gajdůšková, připraví se senátor Jiří Nedoma.

Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové. Já jsem se hlásila proto, protože jsem chtěla reagovat na kolegu Kuberu a myslím si, že by mi mělo být uděleno slovo, protože jsem předsedkyní klubu, tedy neprodleně. Ale musím říci, že kdybych na tom trvala, tak jsem se toho domohla. Nicméně tu poznámku činím.

Nicméně považuji za nutné k tomu vystoupení říci, že stavební zákon, jeho komplexní znění bylo projednáváno více než tři roky, pokud vím. A to ve všech odborných grémiích. Bylo projednáváno samozřejmě ve sněmovně a schválen byl stavební zákon tak, jak nyní platí, průřezem politických stran a vysokým kvorem.

Nebyl to zákon, který patřil k těm, kde byl na něj politický pohled.

Pro občany je skutečně zjednodušením, a já jsem nesmírně ráda, že pan kolega použil zrovna příkladu toho koordinovaného stanoviska, protože to je přesně to, co dělá věc jednodušší pro občany. Dříve občan – stavebník musel oběhnout x-úřadů, aby se domohl závazných vyjádření a doložil je do stavebního řízení. Nyní je na úřadu, aby skutečně vypracoval koordinované stanovisko a občan tedy nemusí obíhat jednoho úředníka za druhým.

K tomu je potřeba říci: Pochopila jsem, že tedy pan kolega Kubera se v podstatě brání nikoliv jako senátor, ale jako primátor města. Brání svůj úřad a brání své úředníky. Já se ale domnívám, že úředníci, stejně jako obce, jsou tu pro občany a je tedy na nich, jak si věci naorganizují.

A třetí poznámku k tomu. To, co zde bylo dlouze citováno, bylo, jak bylo řečeno, metodický pokyn ministerstva. Já se domnívám, že toto by si měl pan senátor Kubera v této chvíli vyřídit ve své vládní koalici a nezatěžovat tím zákonodárný sbor. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Já se vám, paní kolegyně, omlouvám za to, že jste nedostala přednost a je to mé nedodržení jednacího řádu.

Slovo má senátor Jiří Nedoma, připraví se senátorka Alena Venhodová.

Senátor Jiří Nedoma: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, já si nemyslím, stejně tak jako kolegyně Gajdůšková, že přijetí tohoto platného zákona by bylo nějaké zjednodušení pro naše občany, protože zatímco dříve všechno musel občan doložit ke stavebnímu povolení, tak to prakticky dneska musí doložit už k územnímu rozhodnutí, takže ta změna tam není pro něj žádná, naopak složitost je potom pro všechny ty úřady a celá věc se jenom prodlužuje a způsobuje to nejenom časové, ale i finanční ztráty.

Chtěl bych se tady krátce zmínit o územním plánování. Už tady o tom jedna nebo dvě věty zazněly, že obce, které prakticky měly rozpracované územní plány, tak podle tohoto zákona, který nemá přechodné ustanovení, tak jak to vadí v tomto případě zřizování úřadů, tak to vadí i u územních plánů. A obcím práce za řadu let de facto padla pod stůl, musely začít znova.

Naštěstí jiné rozhodnutí a jiný metodický pokyn stávajícího ministra, našeho kolegy, kterému bych za to chtěl poděkovat, který tady dneska s námi není, tak umožnil obcím, aby to, co rozpracovaly do 31. prosince 2006, jim platilo, aby nemusely znova obíhat všechny další instituce a pouze ty další kroky už musí dělat podle tohoto zákona.

Měl jsem rovněž v našem výboru připravenou řadu pozměňovacích návrhů, protože zákon skutečně není životaschopný, ovšem pochopil jsem, že nutnost toho, aby nenarůstala další byrokracie, další agendy, že je potřeba bez výhrad podpořit přijetí této kraťounké počáteční novely. A proto jsem velice rád, že zde byl předložen i návrh na výzvu současné vlády, aby v tomto směru celkového pojetí tohoto zákona udělala pořádek, a proto já budu hlasovat pro tuto novelu. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má senátorka Alena Venhodová, připraví se senátor Ivan Adamec.

Senátorka Alena Venhodová: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych jen krátce zareagovala na to, co tady ve vystoupení uvedla paní senátorka Gajdůšková.

Když jsme projednávali v loňském roce stavební zákon, já jsem tehdy vystoupila s návrhem na zamítnutí tohoto zákona se zdůvodněním, že nevede ke zjednodušení, že to není dobrá legislativní norma a že naopak mnohé zkomplikujeme.

Já jsem ráda, že to tady pan senátor Kubera ocitoval, protože vidíme sami, mnozí se tomu smáli, jak absurdní může být nakonec výsledek práce legislativních sborů po třech letech.

A chtěla bych jenom pro oživení paměti paní senátorky Gajdůškové říci, že v Poslanecké sněmovně, když se tento návrh zákona projednával, projednával se dlouze, bylo nachystáno výborem 385 pozměňovacích návrhů, které měly tvořit komplexní novelu tohoto zákona, který se měl dostat do formy, kdy by byl použivatelný. A zpravodajoval to tenkrát, pokud si pamatuji, pan poslanec Pavel Hrnčíř. Z těchto pozměňovacích návrhů nebyl díky spojenému hlasování levice v PS přijat ani jeden.

Zákon dnes máme v této formě, tak jak jej máme, a já bych nebyla ráda, abychom tady oddělovali, že jde úředník proti občanovi a že je tam kvalita a nekvalita. Úředník je také občan, a jestliže úředník neumí podle zákona, který my jsme přijali, sloužit občanovi, pak je špatný zákon. Jestli úředník je kvalifikovaný a byl schopný sloužit podle dřívějšího zákona, není chyba v úředníkovi, ale je chyba v té legislativní normě. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má senátor Ivan Adamec, připraví se senátor Jan Horník.

Senátor Ivan Adamec: Děkuji za slovo. Pane předsedo, pane poslanče, dovolte mi, abych pozdravil občany na galérii, protože určitě patří trošku do mého fan-klubu.

Úvodem mi dovolte jednu omluvu kolegovi Vaculíkovi. Já jsem hovořil za výbor a on skutečně měl jiný názor na výboru. Nicméně chtěl bych říci, že ty připomínky rozhodně nejsou v otázkách záležitostí, které by byly fatální pro tuto novelu, proto i rozhodnutí bylo takové, jaké bylo. Myslím, že pan poslanec to tady vysvětlí.

Co se týká stavebního zákona a jeho projednávání v Parlamentu, tedy i tady v Senátu, jak hovořila kolegyně Gajdůšková. Chtěl bych říci, že každý nový zákon, který se dotkne hlavně činnosti konkrétních lidí, vždy vzbuzuje určitou nedůvěru v nás politicích, ve mně tedy určitě. A vždycky se ptáme, co to přinese, jaké budou dopady a co to všechno může nějakým způsobem způsobit.

Myslím si, že prvotní pohled byl ryze odborný, že my jsme se skutečně zabývali odbornou stránkou věci a že to politikum, o kterém tady hovořily kolegyně Gajdůšková, z toho udělala až sociální demokracie, protože říkala, že lidé budou si moci stavět rodinné domky bez stavebního povolení.

Zkuste si, paní kolegyně, dneska skutečně postavit přístavek k rodinnému domku…

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane kolego, nezlobte se, nemůžete oslovovat paní senátorku přímo, jedině mým prostřednictvím.

Senátor Ivan Adamec: Omlouvám se, pane předsedo, vaším prostřednictvím bych toto vzkázal paní senátorce.

Jen tak reakce na kolegu Kuberu na závěr, už tady nebudu zdržovat. Chtěl bych říci, že ne že budou vinny stavební úřady. Ten největší škůdce bude starosta obce, kde ten stavební úřad je, protože starosta vždycky může za vše. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má senátor Jan Horník, připraví se senátor Bedřich Moldan.

Senátor Jan Horník: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, chci říci, že jsem člověk z praxe a 1. ledna se mě tento zákon přímo velmi těžce dotkl.

A musím říci, že tak, jak jsou připraveny kraje, resp. nepřipraveny a obdobně trojkové obce, které nejsou schopny nic vysvětlit, byla řada školení a výsledek je takový, že vy tam pošlete úředníky, oni tam stráví celý den a vrátí se zpět a nemají žádný právní výklad v tom, jak by měli konat v praxi.

My sami teď pořizujeme zrovna změnu územních plánů a mohu vám říci, že takový marasmus jsem za celou dobu neviděl, a bohužel ta přechodná opatření jsme asi opomněli my všichni tady.

Já už jsem tady jednou řekl, že jsme v rukou jakési administrativy a byrokracie úředníků, protože zákony přece připravuje konkrétní ministerstvo, tzn. ministerstvo pro místní rozvoj a dnes je tam samozřejmě zase jiná koalice ve vládě, nicméně úředníci zůstávají. A to jsou ti praktici, ti by to měli znát, jak fungují stavební úřady v místě, jak fungují na krajských úřadech odvolací odbory regionálního rozvoje. Nicméně o životě nic nevědí. Život ve finále přináší naprosto jiný přístup k věcem. Co četl kolega Kubera, je vůbec hrozné, že se tím někdo zabývá, že něco takového zplodí a že to posílá dál a dává k dispozici. Nikdo se v tom potom nemůže vyznat.

Když se připravují zákony, chtěl bych požádat, aby se udělali co nejjednodušší. Začíná to na ministerstvech. Protože máme novou vládu, chci požádat jednotlivé ministry, aby dbali toho, abychom zákonný marasmus, který dnes máme a ve kterém se nikdo nevyzná, začali nějak likvidovat, abychom se v zákonech vyznali a vyznali se v nich zejména naši občané. Ne všichni mají tolik peněz, aby si mohli zaplatit advokáty a dávat sem potom soudní žaloby na věci, který nám někdo předloží, ale nemají žádný právní podklad.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má senátor Bedřich Moldan. Připraví se senátor Josef Vaculík.¨

Senátor Bedřich Moldan: Vážené kolegyně a kolegové, stavební zákon, o kterém jednáme, je jeden z legislativních aktů, který má mnoho souvislostí s jinými právními dokumenty a zákony. Několikrát tady bylo zmíněno a celá novela se dotýká problematiky integrovaného povolení, tzn. IPCC, kde je problematika definována v zákonu o integrovaném povolení. Je tady ovšem řada dalších zákonů, které mají velmi úzkou souvislost se zákonem o územním plánování. Mám na mysli zejména zákony o posuzování dluhů lidských činností na životní prostředí.

Dovolil bych si doporučit doplnit návrh usnesení, které navrhl pan senátor Kubera v tom směru, abychom zároveň doporučili vládě, aby po komplexní novele, kterou navrhujeme, byly zohledněny návaznosti na důležité stávající zákony, které podle mého názoru v současném stavebním zákonu dostatečně zohledněny nejsou. Jestliže se bude tato novela připravovat, mělo by dojít k zásadnímu zlepšení a pročištění celého našeho právního řádu na tomto úseku. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego, dohodněte se s navrhovatelem usnesení, zda je to vaše společné pozměněné usnesení. Slovo má pan senátor Vaculík, připraví se senátor Josef Novotný.

Senátor Josef Novotný: Většinou s kolegou Nedomou souhlasím, ale v tomto bodě, který zde uvedl, s ním souhlasit nemohu, protože tento zákon, který projednáváme, nepřinese žádné zjednodušení. Stavební zákon, jak byl schválen a platí, má v § 15 vymezenou účinnost pro speciální stavební úřady. Bylo tam celkem pět bodů, dnes celý bod rušíme. Zopakuji činnosti, které speciální stavební úřad bude vykonávat. Znamená to, že bude existovat, i když zrušíme jeho činnost. Jsou to stavby letecké, stavby drah a na dráze včetně zařízení na dráze, stavby dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací, stavby vodních děl a stavby podléhající integrované prevenci. To chceme touto novelou vyloučit.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má senátor Josef Novotný.

Senátor Josef Novotný: Pane předsedo, pane poslanče, navazuji na předřečníka. Podobně se ztrácí provázanost se zákonem 76/2002 o integrované prevenci. Konstatovali jsme, že nelze posoudit rozpracované případy, klidně hovoříme o retroaktivitě tohoto zákona. Obávám se, že dochází k ústupu od ekologických principů vzhledem k velkým stavbám, které se mají povolovat na nejnižším stupni. Došlo k určitému omezení povinnosti zveřejňovat emise při velkých znečišťujících zdrojích. Obávám se, že přesun těchto kompetencí na otce u velkých staveb povede k tomu, že obce už teď neví, kde mají hlavu. Kolega Kubera přesně řekl, že mu rezignovala šéfka stavebního. Případů už je několik. Teď jim ještě přiděláme starosti s velkými stavbami. Myslím si, že to povede k velké nekvalitě. Obávám se, že Zelení při projednávání této první rychlé zbrklé novely stavebního zákona ve Sněmovně spaly. Přikláním se k návrhu zamítnout tento zbrklý dodatek.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Přihlášen je senátor Richard Svoboda, 1. místopředseda. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Richard Svoboda: Chtěl bych požádat po skončení diskuse o 15minutovou přestávku na jednání klubu.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Rozprava je ukončena. Táži se navrhovatele pana poslance Vladimíra Dlouhého, zda se chce vyjádřit. Máte slovo, pane poslanče.

Poslanec Vladimír Dlouhý: Chtěl bych na několik věcí reagovat a zdůraznit. Tím, že se v této novele navrhuje zrušení jednoho speciálního úřadu, jak ho zavedl nový stavební zákon, resp. aby tento úřad vůbec nevznikl, v tom je ta úspora. Dochází k mylnému dojmu, že se jedná o povolování z nějakých speciálních staveb. Není tomu tak. Stavby jsou dosud povolovány běžnými stavebními úřady a do budoucna tak povolovány budou. Zůstává stav, který tady byl, nemění se, pouze nevznikne nový úřad.

Pokud se týká záležitosti integrovaného povolování, je jasné, integrované povolování probíhá na krajích. Krajské úřady jsou vybaveny příslušnými pracovníky, podléhá to zákonu 76, o integrované prevenci a povolování a v rámci tohoto procesu je vydáváno integrované povolení, které předchází jakýmkoli povolovacím řízením podle stavebního zákona.

Nejedná se zde o žádnou změnu, o žádné vytváření nových věcí, zůstává vše při starém jako bylo dosud, pouze nevznikne nový úřad, noví úředníci. Není pravda, že stávající úředníci na stavebních úřadech by nebyli seznámeni s problematikou. Běžně ji řeší a podle ní postupují. Nic se tady nezměnilo.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Mám přihlášené číslo 04 – vláda. Ptám se dotyčného, který sedí na židli č. 4 – vláda, jestli je ministr a chce vystoupit. Kolega se již odhlásil.

Táži se zpravodajky, zda chce vystoupit. Nechce, slovo má garanční zpravodaj Miloslav Pelc.

Senátor Miloslav Pelc: V obecné rozpravě vystoupilo celkem 12 senátorů, respektive senátorek, z toho jeden opakovaně. Byl podán návrh na zamítnutí. Kolega Kubera předložil doprovodné usnesení k zákonu. Kolega Moldan doplnil toto usnesení.

Na závěr chci říci, že výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu doporučuje Senátu tento návrh schválit.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego, přesně tak. V této chvíli na žádost klubu ODS vyhlašuji 15minutovou přestávku do 14.25 hodin.

(Jednání přerušeno ve 14.11 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 14.25 hodin.)

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Vážené kolegyně, kolegové, vyjádřil se navrhovatel, zpravodaj, jsme ve fázi hlasování. Já znělkou si dovolím ještě svolat kolegyně a kolegy. Kolegyně, kolegové, nejprve budeme hlasovat o návrhu „schválit“, pokud to neprojde, o návrhu „zamítnout“ a následně o usnesení, které přednesl kolega Kubera. Jakákoliv modifikace, která nebyla v obecné rozpravě, není možná.

Hlasujeme o „schválit“ tento návrh zákona. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 4 je ukončeno, registrováno 68, kvorum 35, pro 49, proti 6. Návrh byl schválen.

Návrh na „zamítnout“ je nehlasovatelný. Já vám nyní zopakuji usnesení, které navrhl kolega Jaroslav Kubera: Senát vyzývá vládu ČR, aby vzhledem k závažným nedostatkům zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, připravila komplexní novelu tohoto zákona.O tom budeme nyní hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 5 je ukončeno, registrováno 68, kvorum 35, pro 44, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu navrhovateli, zpravodajům a o slovo s právem přednosti pan senátor Richard Svoboda.

Senátor Richard Svoboda: Pane předsedo, kolegyně, kolegové, mým opomenutím nebyl předložen návrh nebo žádost pana ministra Římana, se kterou se včas obrátil na mě a na pana senátora Julínka, aby body, které byly ve schváleném pořadu naší schůze schváleny jako body č. 3, 4 a 5, byly zařazeny po projednání bodů 8 a 9 na zítřejší dopoledne. Žádám tedy, zda byste mohli zvážit tuto změnu programu.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobře. Body 3, 4 a 5 by byly zítra po bodu 9. Chápu to dobře? (Ano.) Procedurální návrh.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 6 je ukončeno, registrováno 67, kvorum 34, pro 55, proti nikdo. Návrh byl schválen.

My se vystřídáme u mikrofonu.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Hezké dobré odpoledne, dámy a pánové, já si zasunu kartu. Dalším bodem našeho jednání podle schváleného programu je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 170/2002 Sb., o válečných veteránech, ve znění zákona č. 190/2005 Sb.

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 22. Prosím paní poslankyni Annu Čurdovou – chvilku počkáme, dobrý den, paní poslankyně, než dojdete ke stolečku, abyste nás seznámila s návrhem tohoto zákona. Vydržte, vážené kolegyně, vážení kolegové, chvilku, než se paní navrhovatelka připraví. Máte slovo, paní poslankyně.

Poslankyně Anna Čurdová:Dobré odpoledne, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych vám jménem předkladatelů předložila tuto novelu, která se týká válečných veteránů.

Domnívám se, že úkolem všech demokratických států je věnovat neustálou péči všem osobám, které nasazovaly své životy v boji proti nacismu a ctít hrdinství těch, kteří tento boj přežili a dožili se současnosti, a samozřejmě ctít i památku těch, kteří v boji padli. Tito lidé svým osobním příkladem a svojí další prací v různých organizacích napomáhají rozvoji demokracie a upevnění vojenských a vlasteneckých tradic.

Druhoválečných veteránů, kteří se dožili dnešních dnů, je asi 4300. Jsou to vojáci, partyzáni, odbojáři a další. Jedná se o osoby, které jsou ve věku 75 let a výše. Řada z nich se přímo zúčastnila bojů, řada z nich byla zraněna, někteří byli za války, ale posléze i v 50. letech komunistickým režimem vězněni, někteří byli donuceni k emigraci. Určitý, a svým významem nepatrný nadstandard, který je jim poskytován Ministerstvem obrany ve formě příspěvku na lázeňskou léčbu a rekreační pobyty, přispívá ke zkvalitnění posledních roků jejich života, a je také určitou satisfakcí za utrpení a strádání, které během války i po válce prožili.

Někteří z nich potřebují s ohledem na svůj věk, zdravotní stav a sociální situaci zajistit pobyt v zařízeních sociální péče. Ministerstvo obrany formou dotací, které jsou poskytovány zařízením, ve kterých jsou váleční veteráni umístěni, zabezpečuje nadstandardní péči o hrdiny, kteří se podíleli na obraně vlasti v době 2. světové války, a tímto způsobem je jim umožněno důstojně prožít jejich zbytek života nebo konec života.

Výše zmíněná forma jakýchsi benefitů, které upravuje právě předložená novela zákona, se jeví v současné době jako nejvhodnější způsob jejich ocenění. Přispívá ke zlepšení jejich zdravotního stavu, psychického stavu a je vhodným způsobem integrace válečných veteránů do majoritní společnosti.

Vláda s navrženou novelou zákona s určitými úpravami, které se týkají doby, kdy vejde v platnost, vyslovila souhlas a stejně tak i Poslanecká sněmovna, která projednala tuto novelu ve zkráceném čtení podle § 90.

Dovoluji si vás proto požádat touto cestou o podporu předložené novely. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, paní navrhovatelko, a prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 22/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaromír Štětina, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jaromír Štětina: Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, dámy a pánové. Já vás seznámím se zpravodajskou zprávou k této dvaadvacítce, kterou máte před sebou. VZVOB jako garanční a zároveň jediný tento tisk projednával 28. února na svém zasedání a přijal k němu usnesení číslo 38. Po odůvodnění zástupce skupiny poslanců, kterým byl Antonín Seďa, zpravodajské zprávě mé a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS. Cílem tohoto poslaneckého návrhu, jak již paní překladatelka řekla, je zachovat úroveň sociální péče válečným veteránům a jejich blízkým.

Do konce loňského roku mohlo ministerstvo obrany zřizovat ústavy sociální péče a poskytovat i další služby a dávky sociální péče válečným veteránům podle § 142 odstavce 7 zákona o sociálních službách. Tento paragraf byl však ke konci roku 2006 zrušen a aby mohly být tyto služby pro válečné veterány zachovány i nadále, navrhli kolegové z PS, za což jim velice děkuji, vložit tento paragraf do zákona o válečných veteránech. Vzhledem k časové prodlevě, která nastala po zrušení příslušného paragrafu zákona o sociálních službách, schválila PS tento návrh již v prvním čtení. Proto doporučuji schválení tohoto návrhu ve znění postoupeném PS. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já vám děkuji, pane senátore, a prosím vás, abyste se postavil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nemám žádného přihlášeného, takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí jako prostý senátor pan senátor Štětina, takže já mu dávám slovo.

Senátor Jaromír Štětina: Děkuji vám, pane předsedající. Já jenom, abyste věděli, že zákon má i své dopady. My jsme zákon o veteránech projednávali, tuším, před dvěma lety, pamatujete si, že jsme rozšiřovali statut veterána i o policisty. K tomu nás tenkrát přivedla situace, kdy jsme měli naši policejní jednotku v Basře a aby měli stejná práva jako vojáci, tak jsme ten zákon upravovali. My jsme se v našem výboru velice často zabývali loni válečnými veterány zejména v souvislosti s kauzou generála Pernického a generála Babince. Ještě loni byli mezi námi, jak víte, krátce po sobě potom pánové generálové zemřeli.

Tenkrát v důsledku rekonstrukce oddělení pro válečné veterány ve Vojenské nemocnici se hledalo náhradní ubytování zvláště pro tyto dva generály, kteří v té době potřebovali, vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, nepřetržitou péči. Nakonec se je podařilo i díky přispění našeho senátního výboru umístit v Domově pro válečné veterány Štrasburk v Praze Bohnicích, kde mohli strávit posledních pár měsíců života v důstojném prostředí.

Dnes existují dva domovy pro válečné veterány. Jeden je v Karlových Varech, druhý je onen Štrasburk, o kterém jsem hovořil, v Praze. Jelikož kapacita těchto domovů není dostačující a také bylo potřeba pokrýt i jiné oblasti naší republiky, schválilo koncem roku 2005 ministerstvo obrany tzv. rozvojovou studii, která se týkala rozhodnutí zřídit do konce roku 2008 dalších šest domovů péče o válečné veterány a dvě léčebny dlouhodobě nemocných, a to v Praze, Žatci, Jeseníku, Hradci Králové, Českém Krumlově, Jihlavě a Olomouci.

Vzhledem ke zvyšujícímu se věku první skupiny válečných veteránů, tj. veteránů ze druhé světové války, se mění i jejich potřeby a domovy péče o válečné veterány i jejich potřeby nebyly schopny poskytovat. Proto bylo zahájeno zřizování nové léčebny pro dlouhodobě nemocné válečné veterány ve Vojenské nemocnici v Praze. Jelikož současná kapacita domovů péče o válečné veterány není dostačující, ani nemůže uspokojit požadavky válečných veteránů, zejména jejich zájem na umístění co nejblíže současnému bydlišti, proto ministerstvo obrany poskytuje dotaci těm, kteří spravují podobná zařízení pro válečné veterány. A bude se tak dít podle paragrafu, který je nám dnes předložen ke schválení. Ještě jednou doporučuji, abychom tento návrh přišlý z Poslanecké sněmovny přijali. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já vám děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným do rozpravy, je senátor Martin Mejstřík.

Senátor Martin Mejstřík: Dámy a pánové, dobré odpoledne. Také já podporuji novelu návrhu zákona o válečných veteránech. Jen krátce jsem chtěl připomenout tuto problematiku. Tento zákon se týká prvního odboje, jehož účastníci už mezi námi nejsou, ale druhého odboje a otázka zůstává u třetího odboje. To je věc, která myslím ještě leží před námi. Již delší dobu se tomuto tématu věnuji a myslím si, že budu-li mít dostatek času, tak před vás předstoupím s nějakou komplexnější novelou zákona o veteránech. Mimo jiné také vzhledem k tomu třetímu odboji.

Současně se tento zákon týká i veteránů z bojů v Jugoslávii a v Perském zálivu atd., což jsou v podstatě naši vrstevníci nebo většinou mladší chlapi, ale i ženy. Ale tuto skupinu veteránů nyní neřešíme.

Chtěl jsem upozornit na to, že dalším problémem, který se pokusím řešit, a tímto vás vyzývám, koho by tato problematika zajímala, tak se rád s vámi spojím a rád na tom budu s kýmkoliv z vás spolupracovat, se týká výsluh a požitků příslušníků represivních složek komunistického režimu, protože víme dobře, byť vzdáváme hold a úctu všem bojovníkům za svobodu, že bohužel exponenti diktátorského režimu, komunistickému režimu jsou na tom mnohde a mnohdy lépe než ti, kteří bojovali proti diktatuře.

To je velké téma, které tato drobná novela opravdu neřeší, ale – zaplaťpánbůh - za tuto drobnou novelu, říkám, budu ji podporovat, ale jsou před námi ještě větší úkoly. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Nyní už opravdu nemám nikoho přihlášeného do obecné rozpravy, končím tedy obecnou rozpravu a táži se paní navrhovatelky, chce-li se k obecné rozpravě vyjádřit. Kýve na mě razantně hlavou, že nechce, pan garanční zpravodaj také ne, takže přistoupíme k hlasování.

Dámy a pánové, byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je aktuálně přítomno 64 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 33.

Dámy a pánové, zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, ať zvedne ruku nad hlavu a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, ať zvedne ruku nad hlavu a stiskne tlačítko NE.

Dámy a pánové, konstatuji, že v hlasování pořadové č. 8 se z 64 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 pro vyslovilo 54, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji paní poslankyni Čurdové, děkuji panu zpravodajovi.

Končím projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem, který budeme projednávat, je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb.,

o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 26.

Prosím pana poslance Pavla Svobodu, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Pavel Svoboda: Dobrý den, dámy a pánové, děkuji za slovo, pane předsedající.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych za předkládající předložil návrh zákona, kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

Tento návrh zákona je velmi stručný a krátký a jednoduše řečeno, řeší situaci společného zdanění manželů v případě, že jeden z manželů zemře ještě před termínem podání přiznání.

Současný stav zákona o daních z příjmů tuto situaci neřešil a v podstatě se jedná o to, že pokud za současného stavu byly splněny zákonné podmínky, které umožňují podat společné zdanění manželů a jeden z těchto manželů zemřel, tak tato možnost nebyla možná. Úpravou § 13a, resp. jejím doplněním o odstavec, jehož znění máte před sebou v tisku č. 26, tímto opatřením se vlastně umožňuje, aby při dodržení podmínek tohoto zákona bylo umožněno uskutečnit společné zdanění manželů i v případě, že jeden z těchto manželů zemřel před termínem podání přiznání.

Chtěli jsme ještě, aby tato novelizace se dotkla roku 2006, takže myslím si, že pokud podpoříte tento zákon, tak toto umožníme.

Nyní umožním, aby se k návrhu vyjádřil zpravodaj.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji vám, pane navrhovateli, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 26/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Ivan Adamec, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Ivan Adamec: Děkuji, pane předsedající. Pane poslanče, dámy a pánové, já budu velmi stručný. Pan poslanec Pavel Svoboda vcelku vystihl, o co jde v navrhované novele.

Zaměřím se na legislativní proces. Skupina poslanců pod vedením poslankyně Šojdrové a dalších dne 8. listopadu 2006 předložila návrh zákona Poslanecké sněmovně a ta návrh přikázala rozpočtovému výboru. Vláda s účelem návrhu vyslovila souhlas, avšak upozornila, že je nezbytné vyřešit některé nedostatky a legislativně technická pochybení.

Navrhovatelé požádali o schválení návrhu zákona podle § 90 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, což bylo plénem odmítnuto, avšak lhůta pro projednání byla zkrácena na 3 dny. Rozpočtový výbor doporučil plénu PS přijmout návrh zákona ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

Poslanecká sněmovna návrh zákona schválila na své 11. schůzi dne 7. 2. 2007, když v hlasování č. 146 z přítomných 181 poslanců bylo 176 hlasů pro a jeden proti.

Pokud jde o změny v návrhu zákona v Poslanecké sněmovně. Poslanecká sněmovna do určité míry vyhověla některým námitkám vlády a návrh zákona upravila.

Návrh zákona co se týká struktury se člení do tří článků a nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Námitky legislativního odboru považuji osobně za nezásadní.

Co se týká společného zdanění, považuji to za nutné vzhledem k tomu, že výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu přijal usnesení, které máte před sebou takové, že pokud vy přistoupíte svým kladným přístupem k návrhu, že nebude širší rozprava, musím říci, že trošku mi uniká smysl společného zdanění manželů, protože nepovažuji to zásadně v rovině sociální, protože se to týká např. i mé osoby, kdy je to prostě jeden klasický příklad rozdílnosti výše platů manželů.

Dále musím konstatovat, že je to velmi drahý špás, který se projevuje výpadkem státního rozpočtu, hlavně v příjmech obcí a někdy to dokonce činí až desetinu příjmů z podílu z daní, což vzhledem k efektivitě tohoto zákona já považuji za docela tristní. Tento propad bude samozřejmě ještě větší, protože o případy úmrtí se samozřejmě zase podstatně zkrátí příjmy, které poměrově dostávaly obce.

Mohu jenom konstatovat, že jsem rád, že navrhovatelé do tohoto nezahrnuli registrované partnerství.

Na závěr mi dovolte seznámit vás s usnesením výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu ze 7. schůze konané dne 28. února 2007.

Po úvodním slově zástupce předkladatele poslance Jiřího Hanuše, po zpravodajské zprávě mé a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyjádřit vůli návrhem zákona se nezabývat. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji vám, pane senátore. Vzhledem k tomu, že příslušný garanční výbor navrhl, abychom se návrhem zákona nezabývali, protože budeme bezprostředně hlasovat, svolám některé naše kolegy do sálu.

Dámy a pánové, vzhledem k tomu, že zazněl návrh, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Přistoupíme nyní k hlasování. V sále je přítomno 60 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 31. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 9 z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 48, proti byl jeden. Návrh byl přijat. Dovolte, abych poděkoval panu poslanci Svobodovi.

Budeme projednávat další bod

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 563/1991 Sb.,

o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 27. Prosím znovu pana poslance Svobodu, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pane poslanče, máte znovu slovo.

Poslanec Pavel Svoboda: Dámy a pánové, dovoluji si za navrhovatele předložit návrh zákona, kterým se mění zákon o účetnictví č. 563/1991.

Tímto zákonem se zjednodušuje a usnadňuje zákonná povinnost podnikatelského subjektu, právnické osoby, zveřejňovat v obchodním věstníku účetní závěrku. Vzhledem k tomu, že stejná povinnost vyplývá těmto daňovým subjektům zveřejňovat údaje i v obchodním rejstříku, považovali jsme za zbytečné, aby tato povinnost platila duplicitně i ve formě zveřejnění v obchodním věstníku. Navíc tato povinnost znamenala pro tyto subjekty i finanční zátěž. Proto si myslím, že tato novela zákona má zásadní smysl.

Podrobný komentář bych přenechal panu zpravodaji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane poslanče. Chtěl bych vás poprosit, abyste se posadil ke stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 27/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Stříteský, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Stříteský: Vážený pane předsedající, pane poslanče, kolegyně a kolegové, velmi jsem přivítal se svou profesí auditora tuto změnu zákona o účetnictví. Chtěl bych vyjádřit přesvědčení, že tato změna nebude poslední, že ještě v zákoně o účetnictví je toho na zjednodušení hodně.

Zároveň s trochou škodolibosti bych chtěl připomenout loňský rok, kdy toto slovutné shromáždění tuto změnu navrhovalo, ale byli jsme bohužel Poslaneckou sněmovnou přehlasováni.

Dovolte mi, abych vás seznámil s usnesením výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který projednal tuto změnu a doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupením Poslaneckou sněmovnou.

Zároveň tento výbor pověřuje mne, abych byl zpravodajem pro jednání na schůzi Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Posaďte se u stolku zpravodajů. Navrhuje někdo podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. Otevírám obecnou rozpravu. Hlásí se pan senátor Ivan Adamec. Má slovo.

Senátor Ivan Adamec: Pane předsedající, pane poslanče, dámy a pánové, nemohu se pocitu škodolibosti v tuto chvíli úplně zbavit. Pokud si vzpomínáte, že je zvláštní, že skupina poslanců navrhuje tento pragmatický a velmi potřebný zákon, nicméně loni jsme zde probírali zákon o elektronických podpisech, který byl sám o sobě zajímavým tématem, a k tomuto návrhu zákona byl přilepen přílepek, který říkal obráceně, co říká návrh této předlohy. Tehdy mě s tím Poslanecká sněmovna vyhnala, protože v té době nebyla politická vůle, a dnes paradoxně sněmovna prozřela a posílá nám tuto opravu ve zvláštním návrhu zákona. V našem právním řádu je to někdy velmi komplikované, pro mne je pocit zadostiučinění, že to tady je. Vítám to a chtěl bych vzkázat prostřednictvím pana předsedajícího panu poslanci, ať vzkáže kolegům poslancům, že jsme rádi, že došli k těmto závěrům a přáli bychom si, aby tomu tak bylo vždy.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Ivo Bárek.

Senátor Ivo Bárek: Navázal bych na kolegu Adamce. Velice dobře si vzpomínám na naši diskusi kolem této části zákona o účetnictví, o zveřejňování. Nejsem schopen si na to přesně vzpomenout, ale mám dojem, že jsme díky tomuto auditoriu tu část, která tam byla, nevypustili a sama odešla do Poslanecké sněmovny. Pamatuji se, že jsem dával pozměňovací návrh na to, abychom to vypustili, ale Senát tento pozměňovací návrh tehdy neschválil. Vracíme se k tomu znovu. Upravil bych to na to, že jsme nebyli tak dobří, jak si o sobě říkáme.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já vám děkuji, pane senátore. To nikdy nikdo není tak dobrý, jak o sobě říká, to je staré známé pravidlo. Takže já už nemám žádného dalšího přihlášeného do rozpravy. Končím obecnou rozpravu a chci požádat navrhovatele, jestli se chce vyjádřit k obecné rozpravě? Pan navrhovatel se nechce vyjádřit. Zpravodaj garančního výboru se také nechce vyjádřit. Takže, dámy a pánové, přistoupíme k hlasování a já znělkou svolán nepřítomné senátory do sálu.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je aktuálně přítomno 57 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí zákona je 29. Zahajuji hlasování.

Dámy a pánové, kdo je pro návrh, ať zvedne ruku nad hlavu a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, ať zvedne ruku nad hlavu a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že hlasování pořadové číslo 10 se z 57 senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 50, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu garančnímu zpravodaji, i panu poslanci Svobodovi za heroický výkon v dnešním dnu. Dámy a pánové, dalším bodem našeho programu je

Návrh zákona, kterým se mění zákon číslo 248/2000 Sb.,

o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 24. Prosím pana Rudolfa Blažka, náměstka primátora hlavního města Prahy, aby nás seznámil s návrhem zákona. Takže pane náměstku, já vás tady vítám a prosím vás o hlavní zprávu.

Náměstek primátora hl. m. Prahy Rudolf Blažek: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, jak již bylo uvedeno, byl jsem pověřen předložit návrh zákona, kterým se mění zákon číslo 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje ve znění pozdějších předpisů nejprve Sněmovně, posléze vám, Senátu. Dovolte mi, abych v krátkosti zrekapituloval důvody, které vedly město Prahu ke zpracování návrhu tohoto zákona. Zastupitelstvo hl. m. Prahy předložilo Poslanecké sněmovně tento návrh v září loňského roku a odůvodnili jsme to tím, že zákon 138/2006 Sb., kterým byl zákon o regionální podpoře novelizován, nezohlednil specifika města Prahy a ve svém důsledku znamená komplikace při čerpání podpory ze zdrojů EU, myslím tím v podmínkách města Prahy.

Těmi specifiky máme na mysli především zcela odlišné postavení Prahy v politice hospodářské a sociální soudržnosti EU ve srovnání s dalšími kraji ČR. Především město Praha spadá pod jiné cíle než ostatní regiony, na rozdíl od ostatních regionů, které spadají pod cíl 1, tak Praha spadá pouze pod cíle 2 a 3 a v následujícím období šestiletém to bude cíl regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost. To tedy znamená, že podmínky pro čerpání podpory ze sociálních fondů jsou v Praze odlišné, a proto také Praha nemá a ani v budoucnu nebude mít žádný regionální operační program. Nemluvě o tom, když se tato novela přijímala, tak v zásadě se týká – myslím tím konkrétně regionální rady – více krajů než jednoho; kromě Prahy a Středočeského kraje, a opravdu v Praze, ve svém důsledku to konkrétně znamená, že když se sejde regionální rada, tak se sejde rada hl. m. Prahy plus čtyři zastupitelé, kteří jsou nominováni radou hl. m. Prahou a vlastně de facto vzniká ta duplicitní struktura, která je skutečně zbytnou administrativní zátěží, a toto ve svém důsledku komplikuje a prodlužuje rozhodovací procesy.

Proto, zkráceně řečeno navrhujeme zrušení regionální rady pro Prahu a svěření agendy zpět orgánům hl. m. Prahy, což povede ve svém důsledku ke zjednodušení a zefektivnění procesu při čerpání podpory ze strukturálních fondů EU.

Pouze závěrem pro úplnost dodávám, že my jsme to v řádném připomínkovém řízení před rokem jednoznačně navrhovali, ale bohužel v rámci toho zákona 138 to nebylo akceptováno a nám to skutečně způsobuje zbytečné problémy a nemá to v podstatě žádný efekt. Děkuji vám za pozornost, a věřím, že i následnou podporu.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji vám, pane navrhovateli, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 24/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Ivo Bárek, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Ivo Bárek: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane radní, kolegyně a kolegové. Myslím si, že pan radní Blažek tady vysvětlil důvody návrhu té novely zákona číslo 248/2000 a opravdu nepovažuji za nutné to tady znovu opakovat. Myslím si, že bychom se spíše měli věnovat legislativním procesům s tím, že zastupitelstvo hl. m. Prahy předložilo PS tento návrh zákona 25. září. Návrh zákona projednala také vláda na svém zasedání a vyslovila svým usnesením č. 1244 souhlas s tím, že návrh zákona bude dopracován takto: Regionální rada regionu soudržnosti jako právnická osoba nemůže zaniknout pouhým zrušením ustanovení zákona, ale musí být zrušena výslovně. Za další – převedení výkonu pravomoci a působnosti z regionální rady regionu soudržnosti Praha musí být uvedeno do souladu s právní úpravou působnosti orgánu hl. m. Prahy. Do návrhu bude promítnuta problematika financování pražských operačních programů. A za poslední jednoznačně bude upraven přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů.

Poslanecká sněmovna na své 7. schůzi konané 30. listopadu návrh zákona přikázala k projednání výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj a ten zpracoval komplexní pozměňovací návrh, který byl projednán ve druhém čtení schválen. Ve třetím čtení, které se konalo 7. února 2007 rozhodla PS o schválení návrhu zákona, ve znění komplexního pozměňovacího návrhu předneseného ve druhém čtení. V tomto hlasování z přítomných 186 poslanců pro návrh hlasovalo 173 poslanců a nikdo nebyl proti.

Návrh zákona je členěn do tří článků. Článek první novelizuje zákon č. 248, článek druhý obsahuje přechodná ustanovení a článek třetí upravuje účinnost zákona, která je stanovena na první kalendářní den následujícího měsíce po dni vyhlášení.

Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí projednal tento návrh zákona na své 7. schůzi 27. února 2007 a k návrhu zákona přijal následující usnesení: Po úvodním slově zástupce předkladatelů Mgr. Rudolfa Blažka, náměstka primátora hl. m. Prahy a zpravodajské zprávě a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR, určuje zpravodajem výboru na schůzi parlamentu mě a pověřuje předsedu výboru senátora Ivo Bárka předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já vám děkuji, pane senátore. Žádám vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem se nezabývat. Nevidím nikoho přihlášeného, takže v tuto chvíli otevírám obecnou rozpravu. Ani do obecné rozpravy se mně nikdo nehlásí.

Končím tedy obecnou rozpravu. Dámy a pánové, přivolám, vzhledem k tomu, že budeme hlasovat, přivolám některé senátory, kteří nejsou přítomni v Jednacím sále.

Dámy a pánové, byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je aktuálně přítomno 56 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 29, zahajuji hlasování.

Dámy a pánové, kdo je pro návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO, dámy a pánové kdo je proti návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že hlasování pořadové číslo 11 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 vyslovilo pro 51, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Já děkuji panu náměstkovi primátora za odůvodnění návrhu. A budeme pokračovat dalším bodem, a tím je

Návrh senátního návrhu ústavního zákona senátorů Jiřího Pospíšila,

Jaroslava Kubery, Přemysla Sobotky, Daniely Filipiové, Milana Balabána

a dalších, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky,
ve znění pozdějších ústavních zákonů

Návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 379. Tento návrh zákona uvede zástupce navrhovatelů senátor Jiří Pospíšil.

Dámy a pánové, pokud vidím na vás, že jste uvedeni trochu ve zmatek, ale my kromě pevně zařazených bodů, které jsou od 16.00 hod., je tento bod jako další nezařazený bod. Abych vám to vysvětlil: Nedošlo k žádnému omylu, ač se jedná o bod, který byl původně bodem 22 pořadu naší schůze, ale ostatní další body už jsou pevně zařazeny a mají v našem programu pevně stanovené místo.

Já požádám pana senátora Jiřího Pospíšila, aby uvedl návrh tohoto zákona. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Pospíšil: Pane předsedající, dámy a pánové, dostává se nám zpátky teď už k formálnímu projednání náš návrh na změnu ústavy, která spočívá v tom, že jsme se rozhodli s dalšími kolegy navrhovateli vyřadit z ústavy imunitu, která se týká obecné trestné činnosti zákonodárců.

Tato novela byla projednána ve výborech. Výbory k tomu přijaly poněkud rozdílná stanoviska. Výbor imunitní reagoval na rozpravu, která zde byla při zařazování tohoto zákona, kde někteří kolegové žádali, aby v tom zákoně byla dána možnost chránit si hlasování komory v tom, že by komora rozhodovala ne sice o trestním stíhání, ale o tom, zda lidé, kteří jsou v trestním stíhání, mohou vykonávat svůj mandát, to znamená, byl podán návrh, aby komora nerozhodovala o tom, zda bude nebo nebude stíhán, ale rozhodovala o tom, zda toto stíhání, pokud o to bude stát policie, probíhalo vazebně; pokud policie bude chtít stíhat zákonodárce vazebně, aby o tom rozhodl Senát nebo komora, které je členem.

Druhý výbor schválil zákon v původním znění. Já se domnívám, že situace je právě tím otevřená, že dává příležitost kolegům vybrat si to znění, které jim bude bližší.

Domnívám se, že není třeba zdůvodňovat, že v podstatě neexistuje žádný teoretický důvod, který by chránil poslance a senátora při jeho práci proti obvinění z obecné trestné činnosti. Já se doopravdy domnívám, že poslanci a senátoři nemají páchat obecné trestné činny. A jinak jejich imunita ve věcech parlamentních je zcela zachována.

Tento návrh se nezabýval tak, jak byly některé námitky, vůbec se nezabýval přestupkovou imunitou. Je to imunita proto, že je tam prostě jiné zacházení, protože to považoval za bagatelní a ta úprava, která byla schválena posledně, se v podstatě osvědčila, s jedinou výjimkou, nejsou projednávány přestupky imunitním výborem.

Stejně tak jsme se nezabývali, jak v diskusi zaznělo, imunitou soudců a ombudsmana, protože to je návrh na změnu ústavy a ústava se o žádné imunitě ani soudců, ani ombudsmana nezmiňuje. Možná vám to připadá neúplné, ale já se domnívám, že – a stejně tak navrhovatelé, se domníváme, že když řešíme změnu ústavy, tak se máme zabývat tím, co v ústavě je, a ne tím, co v ústavě není.

Další věcí je, že řada lidí říkala, že to je jen takový pokus sloužící k volbám. Já se domnívám, že dnešní projednávání je důkazem toho, že nešlo o volební pokus, že to, že třeba bývalý kolega Bárta svého času to označil kolosální podvod, pravdou není.

Musím se vyjádřit také k tomu, že samozřejmě si nejsme jistí, jak s tím návrhem naloží PS. Ale já se domnívám, že v případě, že Senát se jasně vyjádří, že senátoři si pro sebe nežádají imunitu vůči obecné trestné činnosti, bude to dobrým signálem, že chceme tyto poměry napravit, a pro poslance bude velmi těžké, zvláště pak v budoucnosti, aby prohlašovali, že oni pro sebe potřebují zacházení jiné, že oni potřebují jinou ochranu než druhá komora, a že vlastně o trestných činech poslanců, na rozdíl od Senátu, který by mohl tu změnu iniciovat, oni o tu rovnost před zákonem nestojí.

Čili teď bude návrh ve vašich rukou a já vám přeji, abyste se rozhodli dobře. Samozřejmě bych byl rád, kdybyste to schválili. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednala stálá komise Senátu pro ústavu a parlamentní procedury a přijala stanovisko, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 379/2.

Návrh zákona byl přikázán mandátovému a imunitnímu výboru. Ten určil jako svou zpravodajku paní senátorku Danielu Filipiovou a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk 379/3.

Senát určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 379/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Oberfalzer. Prosím ho, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Oberfalzer: Pane předsedající, dámy a pánové, pokud jde o podstatu této materie, bylo zde vysvětleno vše. Ústavně-právní výbor probíral tento návrh ústavního zákona na svých dvou zasedáních, přičemž diskuse se dotýkala prakticky všech témat, která zde pan předkladatel pojmenoval. Tedy ve stručnosti otázky šíře zásahu tohoto zákona, otázky potřebné provázanosti na jiné obecné zákony a také otázky účinnosti.

Na svém dnešním zasedání se většinou ústavně-právní výbor rozhodl schválit návrh zákona v původním znění. Takže je zde výborem doporučené stanovisko schválit ve znění předloženém předkladateli. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já vám děkuji, pane senátore, a ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka mandátové a imunitního výboru paní senátorka Daniela Filipiová. (Ano.) Takže vám, paní senátorko, uděluji slovo.

Senátorka Daniela Filipiová: Děkuji, pane předsedající. Kolegyně, kolegové, já vás seznámím s 3. usnesením mandátového a imunitního výboru, který přijal komplexní pozměňovací návrh k předloženému návrhu. V podstatě jak již tady řekl zástupce předkladatele, tak při tom, jak nás seznamoval s tímto tiskem, tak v podstatě vás i seznámil s tím, jakým způsobem mandátový a imunitní výbor pracovat. A v podstatě náš komplexní pozměňovací návrh se týká toho – ta základní změna je v tom, že zde musí být souhlas komory do 24 hodin, resp. předsedy komory se vzetím zadrženého do vazby.

Jinak se imunita jako taková v tom původním slova smyslu i v tomto návrhu ruší. Takže v podstatě jen takové detaily, že tedy mandátový a imunitní výbor rozhodl 17. ledna tohoto roku, doporučil Senátu Parlamentu schválit návrh v tom znění, v jakém jsem vám právě řekla. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, paní senátorko a ptám se, jestli si přeje promluvit předsedkyně Stálé komise Senátu pro Ústavu a parlamentní procedury paní senátorka Rippelová. Přeje, takže paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jiřina Rippelová: Dobrý den, dámy a pánové, pane předsedající. Toto je moje první vystoupení před tímto mikrofonem, nicméně bych vás jako předsedkyně komise pro Ústavu a parlamentní procedury chtěla seznámit s usnesením této Stálé komise, které bylo přijato již 15. listopadu loňského roku. Naše komise konstatuje, že dlouhodobě podporovala ideu komplexní změny Ústavy, která by ve vzájemné provázanosti vyřešila více otázek považovaných za problematické, k čemuž ovšem chybí vůle dostatečného počtu jak poslanců, tak senátorů. Ve svých vlastních návrzích se pokoušela trestní imunitu omezit jen na dobu trvání mandátu, resp. na dobu funkce poslance či senátora. Navrhované zrušení trestní imunity v podobě procesní exemce je obhajitelné, avšak spojené s rizikem častějších překážek osobního výkonu mandátu v důsledku zadržení, vazebního stíhání případně i výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody.

Vzhledem ke skutečnostem vyplývajícím z tohoto výše uvedeného bodu by měl být jednak zvažován vztah pravomocného odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody k zániku mandátu, neboť ten by nemohl být vykonáván, což poškozuje jak voliče, tak i příslušnou politickou stranu, jednak vyjasňujeme dopad překážky osobního výkonu mandátu na hlasovací kvóra v plénu i orgánech komor. V neposlední řadě relativně velmi rozsáhlou se po redukci trestní imunity poslanců a senátorů a soudců Ústavního soudu stává imunita prezidenta republiky, příp. i zákonem založená imunita veřejného ochránce práv či soudců obecných soudů.

Takže komise doporučuje stanovit další legisvakanci kvůli potřebě navazující novelizace jednacích řádů obou komor Parlamentu, resp. zákonů ukládajících Policii ČR či dalším orgánům činným v trestním řízení informovat komory Parlamentu nebo Ústavní soud o zadržení, vazebním stíhání, příp. pravomocném odsouzení člena těchto orgánů k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a pověřuje předsedu – předsedkyni komise, aby s tímto usnesením seznámil senátory. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já vám děkuji, paní předsedkyně. Jen z jednacího řádu vám chci říci, že komise nemůže předkládat pozměňovací návrhy k návrhům zákonů. Nevím, jestli pozměňovací návrh, který podal pan senátor Macák, je tím, který adekvátně vyjadřuje návrh komise. Není, děkuji. Takže vás poprosím, pokud budete chtít učinit příslušnou změnu tohoto zákona pozměňovacím návrhem, abyste požádala některého ze senátorů, aby tento pozměňovací návrh byl pozměněn. Děkuji ještě jednou kolegyni Rippelové a otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Ladislav Macák.

Senátor Ladislav Macák: Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové. Imunita ústavních činitelů je už dlouhodobě velmi diskutované téma jak médii tak i občany. Také jsme zažili už mnoho různých pokusů o omezení, případně zúžení této imunity. Bohužel ani jeden z těchto pokusů neprošel, a proto nejenom já, ale i celý klub sociálních demokratů senátorů vítáme tuto dnešní iniciativu. Bohužel tam postrádáme jedno. To znamená v čl. 27 odst. 3, tzn. imunitu přestupkovou. Slyšel jsem, že to je maličkost, že maličkostmi se nemá cenu zabývat. Já si ale myslím, že tato maličkost je velmi podstatná, protože přestupky jsou nejčastěji vidět a nejčastěji se dějí. Sice je pravda, že dnes každý poslanec či senátor může říci zaplatím a nehájit se imunitou. Slyšel jsem, že byl jenom jeden případ senátora, který se jí hájil. Ale znám případy, kdy stačí vytáhnout průkaz a policajt, než aby napsal protokol, tak mávne rukou a jde od toho. Ale spoluobčané tohle vidí a vnímají a já se domnívám, že když uděláme přestupek, tak máme stejnou odpovědnost jako každý občan. A tento průkaz by neměl mít žádný vliv. A proto za náš klub sociálních demokratů, pokud bude připuštěna podrobná rozprava, tak si dovolím předložit pozměňovací návrh. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. Do obecné rozpravy se hlásí paní Alena Palečková.

Senátorka Alena Palečková: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Čekala jsem, že bude větší zájem o debatu na toto téma, ale ona se pravděpodobně ještě rozproudí. Já jsem jednou z podepsaných pod touto novelou a že to nebyl z mé strany jen předvolební tah, bych chtěla zdůraznit proto, že již v období minulém, když se hlasovalo o podobném návrhu, tak jsem hlasovala pro zrušení imunity poslanců a senátorů.

Pokusím se ale vysvětlit proč. Já jsem v Senátu již déle než 10 let a ve třech z pěti období, která jsem zde strávila, jsem také pracovala v mandátovém a imunitním výboru. Tak jsem se zúčastnila projednávání několika kauz včetně těch z hlediska veřejnosti nejzajímavějších a nejzávažnějších. Vždycky jsme si na mandátovém a imunitním výboru i zde na plénu říkali, že příslušného kolegu vydáme a z různých důvodů, o tom budu ještě hovořit, ale že budeme osud té kauzy dále sledovat.

Já nevím, jestli někdo z vás nějak výrazně sledoval osud některé z těch kauz, já se domnívám, že jsme v tomto smyslu svůj slib nesplnili, tak jak jsme tehdy deklarovali.

Druhá věc, která mne vede k tomu, že považuji zrušení imunity v této podobě jak je, za rozumné, je, že jsem měla vždycky pochyby o kvalitě těch materiálů, které jsme měli policií předloženy do mandátového a imunitního výboru, většina z nás viděla nedostatky. Někteří žádali o doplnění, a tím pádem o prodloužení jednání; a většinou to nebylo umožněno. Většinou to bylo z důvodu, že bylo řečeno, že se nejedná o politickou kauzu, že to je záležitost, která vznikla před vznikem mandátu a že veřejnost od nás očekává atd. atd..

Důvod, proč já osobně bych byla stála o to, abychom ty materiály, které nás žádaly o vydání některého z našich kolegů, abychom požadovali, aby byly dostatečně kvalitní, nebyl ani tak ten, že by se to týkalo konkrétní kauzy, ale i určitý důkaz toho, že žádáme po policii kvalitní práci nejenom v kauzách týkajících se přímo poslanců a senátorů, ale obecně, protože víme, že i v záležitostech týkajících se ostatních občanů mnohdy policie nepodává kvalitní práci a i to může vést potom k dlouhému jednání u soudu a k vrácení soudům nižšího stupně atd.

Většinou se také v našem rozhodování jednalo o snahu zachovat se podle toho, jaká vznikla ve veřejnosti a v médiích situace kolem těch kauz. Byla tam určitá snaha vyhovět tlaku médií, tlaku veřejnosti. A někdy – a připusťme si to, se také jednalo o určité, byť skryté nebo i neuvědomělé sympatie vůči některému z našich kolegů, zda vydat či nevydat, a to nemluvím jenom o těch případech, kdy jsme vydávali, ale i o některých případech, kdy jsme nevydávali.

Nedokonalost našeho projednávání jak v mandátovém a imunitním výboru, tak na plénu Senátu mě tedy vede k tomu, že je lepší, abychom se podrobili tomu režimu, jaký mají všichni ostatní občané.

A ještě se kratičce vyjádřím k pozměňovacímu návrhu k otázce souhlasu předsedy komory se vzetím do vazby, případně souhlasu příslušné komory se vzetím do vazby. Jestliže nebudeme projednávat vůbec celou tu záležitost, tak nejsem si zcela jistá, jestli je možné během 24 hodin se dopídit nějakého kvalifikovaného rozhodnutí o tom, jestli je možné souhlas se vzetím do vazby, nebo případně nesouhlas, vydat.

Čili já budu hlasovat pro původní návrh, který toto neobsahuje.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji vám, paní senátorko. Dalším přihlášeným do rozpravy je senátor Jaroslav Kubera a připraví se pan senátor Jaromír Štětina. Pan senátor Kubera má slovo.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, budu tentokrát mnohem kratší než při předchozím bodu.

Proč vás žádám o podporu původního návrhu? My, když jsme ho připravovali, tak jsme měli takové dva cíle. Jednak sebrat tu hračku, kterou se tady hraje velmi dlouho, i když ve skutečnosti to vůbec není tak důležité, jak to mediálně vypadá, a pokud možno ji sebrat napořád, protože ony dílčí úpravy vždycky vedou k tomu, ať jsou to platy, imunita nebo něco podobného, že to je nekonečný příběh a každý ústupek, a politici se většinou bojí. Já se usmívám, kolik politiků tady naskočilo na to, že existuje jakási presumpce viny, ačkoliv žádná presumpce viny neexistuje. Ale protože, když dostanou otázku, tak se zamyslí, zejména nad tím, co by tomu řekli jejich voliči, a řeknou to, co si vůbec nemyslí. Je to i v jiných případech, kdy se nechovají tak, jak by se slušelo, jak si myslí, ale jsou ovlivněni, někdo víc, někdo míň, jaké bude mít jejich vyjádření následky.To je jeden důvod.

Proč jsme nesouhlasili s tím měkčím návrhem, to je ten druhý důvod, protože pokud připustíme, že by se eventuálně mohlo stát, že by snad policie někoho zatkla při cestě do zákonodárného sboru proto, aby mu znemožnila hlasování, tak to bychom zpochybnili sami svoji důvěru v demokratický stát, a občan žádnou takovou možnost nemá.

Já si myslím, že schválení té nejtvrdší varianty povede k tomu, že zákonodárci se začnou vážněji zabývat tím, co se děje v naší společnosti, protože když si tak člověk čte média, tak si musí někdy říkat, že žije v úplně jiné zemi. Policejní spisy jsou k dispozici druhý den, s odposlechy se zachází, jako kdyby to byla normální věc, nikdo se nad tím nepozastaví. Teprve když jsou odposloucháváni novináři, tak se podiví, že dokonce i novináři, dokud jsou jenom politici, tak je to v pohodě. Až začnou být tzv. obyčejní, žádní obyčejní občané neexistují, i oni, když se jich někdo ptá, vždycky říkají, jen mě odposlouchejte, já nic nedělám, tak nic nezkazím, tak ať si mě odposlouchávají.

Tam jde o základní principy. A tady je třeba donutit vládu i zákonodárné sbory, aby přijaly nějaké racionální opatření. Kdybych ho navrhoval já, tak v tuto chvíli bych zakázal v České republice odposlechy až do té doby, než bude udělána nějaká legislativní úprava, která je bude nějakým rozumným způsobem regulovat.

To, co se děje, to je víc byznys než pravda, protože samozřejmě všechny ty kauzy Blesku a Šípu přinášejí „krmení“ nekonečné a je to samozřejmě baví, nic proti tomu. Ale dnes jsem si četl na televizi, že čtyři úředníci příbramské radnice byli osvobozeni, protože nic neudělali. Měli se údajně dopustit jakéhosi pronájmu a způsobit škodu 46 mil. Kč.

Když ta kauza probíhala, tak ty titulky a ty články byly mnohem větší než ta dnešní jedna řádka. A takových případů bychom všichni mohli jmenovat celou řadu.

Náš druhý krok s panem senátorem Pospíšilem bude ten, po zkušenostech s tím, že se vyšetřuje i hlasování poslanců, já už jsem tady o tom mnohokrát mluvil, týkalo se to tehdy poslance Mlynáře. Ale ona se vyšetřují i hlasování zastupitelů. Dokonce jsou zastupitelstva, která hlasují tajně i o úplně obyčejných věcech, jenom proto, aby nebylo možno zjistit, jak kdo hlasoval, protože se obávají.

Důvodem tohoto stavu je to, že samospráva po velkém rozmachu se postupně stala státní správou a i policie má pocit, že samospráva se musí chovat tak jako stát. To samozřejmě není pravda. Když se samospráva rozhodne prodat pozemek za korunu a nebude s tím spojena žádná korupce a nic špatného, bude to třeba jenom jejich chyba, tak to nic trestného není, a je to její svaté právo. Bohužel toto právo je zpochybňováno – viz ony odhady, které se teď vyjevily s případem pana místopředsedy Čunka. Jako policii musí být úplně jedno, za kolik oni prodali nebo neprodali, pokud to nebylo spojeno s něčím nekalým. Pokud to bylo pouhé hlasování, protože ad absurdum můžeme odsoudit každé zastupitelstvo, protože iracionálních kroků dělá každé zastupitelstvo spoustu, dává peníze na nesmysly. Ostatně i Senát a Poslanecká sněmovna, kolik by asi bylo let za ten bilionový dluh České republiky, to by bylo možná několikanásobné doživotí, kolik peněz se vyčerpalo neadekvátním a nehospodárným způsobem. Ale o tom jej politika. A politika není o tom, aby se toto vyšetřovalo. Jedině volič je ten král, který rozhodne, že když se chová zastupitelstvo, Poslanecká sněmovna či Senát nějak iracionálně, tak mu to dá najevo v příštích volbách. To vůbec nezpochybňuje to, aby policie vyšetřovala trestné činy, to s tím nemá nic společného. Ale a priori nelze nikoho stíhat za hlasování. A proto náš další návrh bude, aby byli podobně jako zákonodárci kryti i členové krajských a obecních zastupitelstev.

Nic není proti ničemu, aby byli kryti za to, jak hlasují, protože oni, když byli zvoleni, tak slíbili, že budou hlasovat podle svého vědomí a svědomí. A opakuji, pokud s tím není spojeno nic nekalého, tak je to jejich svaté právo.

Proto vás prosím o podporu toho tvrdšího zákona, a nenaskočte na to, za co nás některá média obviňovala, že to Poslanecká sněmovna stejně neschválí. My jsme Senát, my se rozhodujeme svobodně, a co s tím udělá Poslanecká sněmovna, to ať se ptají členů Poslanecké sněmovny.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátorovi Jaroslavu Kuberovi a požádám zatím posledního přihlášeného do rozpravy pana senátora Jaromíra Štětinu o slovo. (Senátor Štětina si nese k řečnickému pultu notebook.) Pane senátore, to teď nevím, jak se vejdete mezi ty mikrofony …

Senátor Jaromír Štětina: Děkuji vám za slovo, pane předsedající. Já se omlouvám, ale potřebuji ocitovat zprávu, kterou jsem si nemohl vytisknout, poněvadž mi přišla elektronickou poštou právě nyní.

Já jsem svůj postoj k imunitě už vyjádřil minule, když jsme tady hlasovali o vydání či nevydání našeho kolegy pana Čunka.

Já jsem upozornil, že žijeme v době, kdy naše demokracie je oslabená, možná, že jsem tenkrát dokonce i řekl svůj oblíbený bonmot, že naše demokracie je v krásném postpubertálním věku. A uvedl jsem některé příklady slabosti naší demokracie poukazem na práci orgánů činných v trestním řízení.

Já bych vám ještě jeden řekl, a upozorňuji, že to je relevantní k této diskusi, což řeknu v závěru své řeči. Upozorním ještě na jeden případ.

Včera se jeden z dlouhodobě obviněných občanů naší republiky pan Hučín dozvěděl, že jeho kauza se bude znovu otevírat, protože krajský soud v Ostravě vyslyšel v jenom bodě dovolání nejvyšší státní zástupkyně paní Renáty Vesecké. Pan Hučín k tomu vydal prohlášení, které si nyní dovolím přečíst:

„Ve věci bodu 2, tedy záležitosti obžaloby Okresního státního zastupitelství v Přerově vedené proti mé osobě týkající se mého odmítnutí vydat v roce 2001 grosstapu a vedení BIS zdroje“, tj. své informátory – to dokládám já, „je důležitá ta věc, která se týká informátora vedeného pod kódem, jenž mě po řadu let informoval o zločinných aktivitách nynějšího okresního státního zástupce v Přerově, náměstka Mgr. Radima Obsta, který trestně stíhá současného místopředsedu vlády Čunka. Informace od tohoto zdroje informátora jsou řádně zdokumentovány ve zpravodajských svazcích BIS. Jedná se o svazky, které jsem založil a spravoval. Informace k osobě státního zástupce Mgr. Radima Obsta vylučují v jeho případě možnost získání bezpečnostní prověrky, kterou ale po mém zatčení dostal. Zdroj, který přenášel informace k osobě státního zástupce Mgr. Radima Obsta byl opakovaně vyhodnocen BIS jako kvalitní a relevantní.“

Chtěl bych upozornit na to, že budu velmi opatrný při hlasování o prudkém zrušení imunity. Přestupková imunita je samozřejmě nemravnost a měla jít pryč. Návrh pana Kubery, že by se měl určitý druh ochrany rozšířit i na obecní úřady také vítám, ale v naší mladé postpubertální demokracii úplně omezit imunity by mohlo vést k tomu, že bychom si také mohli přestat vládnout. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji panu senátorovi Štětinovi. Další přihlášenou je senátorka Gajdůšková. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, jak řekl můj kolega senátor Macák, klub sociální demokracie vítá jakýkoliv návrh na omezení imunity, protože jsme hluboce přesvědčeni o tom, že jsme občané jako všichni ostatní a neděláme si žádné nároky na privilegia. Proto se mně líbilo vyjádření kolegů – předkladatelů tohoto návrhu zákona. Musím říci, že mluvili přesvědčivě a mně osobně se jejich vyjádření v devadesáti procentech velmi líbilo. Jen tam cítím trochu rozpor. Když jsme projednávali konkrétní kauzy, členové klubu ODS se stavěli většinou proti tomu, aby člen komory byl vydán. Je to malý otazník.

Musím ještě za nás říci jednu věc. Po kauzách jako byla Kubiceho zpráva a s tím spojená záležitost paní Jourové, u které se ukazuje, že to byly pouze účelové záležitosti před volbami, tak musím říci, že se obáváme, že můžeme být terčem minimálně znesnadňování naší práce, nechci použít slovo šikana, i když se mně dere na jazyk.

Chceme ale být vystaveni, chceme být v první linii, nechceme se schovávat za imunitu, protože věříme, že ČR je právním státem a že právním státem zůstane. Pokud by neměla být právním státem, pak jsme hluboce přesvědčeni o tom, že my jako zákonodárci, jako lidé veřejně činí, kteří jsou veřejnosti na očích, bychom to měli pocítit na své kůži první, abychom tomu dokázali zabránit. Proto náš návrh na zrušení i přestupkové imunity a doufám, že ho také podpoříte.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji paní senátorce Gajdůškové. V tuto chvíli nemám žádného přihlášeného do obecné rozpravy, tudíž obecnou rozpravu končím. Zeptám se pana navrhovatele, jestli se chce vyjádřit k obecné rozpravě.

Senátor Jiří Pospíšil: Pane předsedající, dámy a pánové, vyjádřím se ke konkrétním věcem. Co tady navrhuje kolega Macák, o tom mluvil již minule. Navrhovatelé samozřejmě rozpravu poslouchali. Část je obsažena v návrhu mandátového a imunitního výboru, a to je ta prodloužená legisvakance, dokonce si myslím, že je tam stejný termín. Výbor k tomu přistoupil, přestože není povinen a ani není zvykem mít hned s přijetím ústavy všechny zákony, které jsou změnou ústavy dotčeny. Pravděpodobně by žádná ústava nevznikla, kdybychom trvali na tom, že všechny zákony, které se jí týkají, mají být hned v souladu s ní. Ústava je návod, kterému se musí ostatní zákony přizpůsobit. Nikdy a nikde se nestalo, aby byly přizpůsobeny zákony hned. Přesto je v návrhu dlouhá legisvakanční doba, aby se tyto návrhy mohly připravit.

K přestupkové imunitě, který je ve skutečnosti imunitou, protože je tam jakási výhoda. Výhoda je jiného druhu. Člověk, který má tuto imunitu, tzn. privilegium vybrat si, kým bude potrestán, neuniká spravedlnosti. Rozdíl je v tom, že si může vybrat a že jeho případ může být řešen jinak než jsou řešeny případy ostatních občanů. V tom se od běžných zvyklostí neliší, že případy běžných občanů jsou řešeny úřady příslušných povolání, kde to má historické důvody – u policistů, vojáků, nádražáků, týká se to také i řidičů tramvají a trolejbusů. Pro ně platí jiným způsobem projednávané postihy při dopravních nehodách. Můžeme uvažovat nad tím, zda „povolání“ zákonodárce je dostatečným důvodem, aby byl způsob jiný. Bude mně jedno, zda návrh bude nebo nebude schválen. Nebudu namítat proti tomu, když bude schválen. Od poslední změny ústavy v této věci se to týkalo jediného člověka, a ten dostal maximální možnou pokutu. Byl to kolega Julínek. Jinak všichni zvolili to, že jejich případy a přestupky byly řešeny v normálním řízení před policií, případně ve správním řízení na obecních úřadech.

Chci se vyjádřit k případům zmíněných kolegou Štětinou a kolegyní Gajdůškovou. Týkalo se to případů pana Hučína a paní Jourové. Domnívám se, že to jsou případy, které s touto problematikou nesouvisí, možná souvisí s pokusy různých politiků zneužít přípravných řízení, trestního řízení a věcí kolem toho k politické činnosti.

Zatím ale spíš se to jeví tak, že soudní orgány v této zemi ani jednou se nenechaly zlákat na tuto cestu. Pokud se bude znovu projednávat případ pana Hučína, já doufám, že to dopadne úplně stejně a že ten soud se bude chovat stejně nepoliticky jako se choval minule. Přesto, že se nám to v průběhu nezdálo, podepisovali jsme petice za to, aby ten soud byl veřejný, já se domnívám, že by veřejný být měl, přesto ten soudce rozhodl naprosto nepoliticky. Co se týče paní Jourové, to už je pak věc novinářů, protože ono se opravdu ve skutečnosti z hlediska trestněprávního nestalo vlastně nic. To, co se týká, co říkal pan kolega Kubera, tomu se asi také vyjadřovat nebudu, protože je samozřejmě docela možné zločinné spiknutí, to by asi zůstalo, tam by šlo o trestnost samotného hlasování, ale to je návrh, který neprojednáváme, takže vlastně se nemáme k čemu vyjadřovat.

Já se domnívám, že každý bude mít příležitost se projevit jak to myslí, s tím, o čem mluvila paní kolegyně Gajdůšková, že občané by si opravdu měli být rovni. Já mohu říci, že budu hlasovat pro tento zákon v jakémkoliv znění, pokud bude ovšem obsahovat tu základní věc, tzn., že otevře trestní stíhání bez schvalování obecné trestné činnosti pro zákonodárce. Já myslím, že tím plníme svůj slib, který jsme dali kdysi, že ten zákon předložíme důsledně a v plné podobě. Možná vám to může připadat jako málo politické, ale mně opravdu na maličkostech nezáleží, případy, které se týkají opravdu jednoho člověka za několik let, kde dostal trest maximální tam i tam, možná by dokonce z policejního stíhání vyšel – nebo z policejního řešení vyšel šel lépe, opravdu to mně je skoro jedno. Mně jde o tu základní rovnost mezi občany a jak se rozhodnete, je na vás. Já budu hlasovat pro všechna řešení, která jsou předložena včetně toho, že když dojde na návrhy kolegy Macáka, tak proto také klidně zvednu ruku, nevím, jak se rozhodnou ostatní, ale já ano. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já vám děkuji, pane navrhovateli. Zeptám se zpravodajky mandátového a imunitního výboru, jestli chce vystoupit k proběhlé rozpravě. (Zpravodajka tam živě diskutuje.) Já se ptám, paní zpravodajko Filipiová. (Nepřejete si, dobře.) Zeptám se nyní zpravodaje garančního výboru pana senátora Oberfalzera, jestli si přeje vystoupit v obecné rozpravě. Přeje, takže mu dávám slovo.

Senátor Jiří Oberfalzer: Já bych to přeformuloval, že si myslím, že to je slušnost. Kromě předkladatele a zpravodajů vystoupili v rozpravě tři senátoři a dvě senátorky, dvakrát byl avizován pozměňovací návrh, jednou bych hodnotil vystoupení jako mírně zdrženlivé a spíše nepřívětivé k tomuto návrhu a dvakrát zaznělo vystoupení podpůrné. Na konci obecné rozpravy se nacházíme v situaci, že je ve hře návrh ústavně-právního výboru schválit. Výbor imunitní navrhuje pozměňovací návrhy, stálá komise doporučuje pozměňovací návrhy. Čili myslím, že můžeme hlasovat o návrhu schválit v původním znění předloženém předkladateli.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Dámy a pánové, je to tak, skutečně tady jiný návrh nikdo z té kategorie nenavrhl. To znamená, pokud nebude schválen návrh – návrh schválit – otevřeme podrobnou rozpravu a budeme hlasovat o pozměňovacích návrzích. Ale návrh schválit tady padl ústavně-právním výborem, a proto v tuto chvíli svolám senátorky a senátory do Jednacího sálu, abychom mohli hlasovat. Takže, dámy a pánové, fanfára.

Dámy a pánové, budeme hlasovat o návrhu schválit návrh senátního návrhu zákona tak, jak ho předložil senátor Jiří Pospíšil a další senátoři. V sále je přítomno 65 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 33. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Dámy a pánové konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 12 ze 68 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 35 se pro vyslovilo 49, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Já vám děkuji a předávám řízení schůze panu senátoru Rakušanovi. Prosím, pane senátore.

Pardon, já se omlouvám. Omlouvám se. Ještě musíme dohlasovat pověření vzhledem k tomu, že je to předáno Poslanecké sněmovně, takže dámy a pánové, návrh byl schválen, a proto podle § 130 odst. 8 jednacího řádu Senátu navrhuji, abychom pověřili za prvé předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu ústavního zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh ústavního zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu ústavnímu projednávání a za druhé senátora Jiřího Pospíšila a senátora Jiřího Oberfalzera a Jaroslava Kuberu, aby návrh ústavního zákona odůvodnili Poslanecké sněmovně.

Takže dámy a pánové, nyní již bez znělky budeme hlasovat o tomto návrhu na pověření tří členů našeho Senátu na odůvodnění tohoto návrhu zákona v Poslanecké sněmovně dávám hlasovat.

Dámy a pánové, kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Dámy a pánové, konstatuji, že v hlasování pořadové č. 13 se z přítomných 68 senátorek a senátorů při kvóru 35 pro vyslovilo 65, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Nyní mi dovolte, abych definitivně předal řízení schůze kolegovi Rakušanovi, děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Dobré odpoledne, kolegyně a kolegové. Vzhledem k tomu, že stále není ještě přítomen ministr zahraničí, budeme pokračovat bodem

Zpráva o peticích doručených Senátu Parlamentu České republiky, jeho orgánům a funkcionářům, o jejich obsahu a způsobu vyřízení za období od 1. 1. do 31. 12. 2006, a výroční zpráva o činnosti v oblasti poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím za rok 2006

Zprávu jste obdrželi spolu s usnesením výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice jako senátní tisk č. 15. Přednesením zprávy byl pověřen pan senátor Václav Jehlička, který už není ve výboru a zprávu přednese senátor Zdeněk Janalík, kterého prosím, aby nás seznámil se zprávou a tímto mu předávám slovo.

Senátor Zdeněk Janalík: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Jak již bylo řečeno, obdrželi jste senátní tisk č. 15, který obsahuje zprávu o peticích doručených Parlamentu ČR. Já se domnívám, že tato zpráva je podrobná, že ji tady nemusím číst. Dovolím si vás tedy seznámit s usnesením výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, lidská práva a petice, který doporučil Senátu PČR tuto zprávu o peticích doručených Senátu PČR, jeho orgánům a funkcionářům o jejich obsahu a vyřízení za období od 1. 1. do 31. 12. 2006 a výroční zprávu o činnosti v oblasti poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím za rok 2006 vzít na vědomí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji vám, pane kolego. Zaujměte místo u stolku zpravodajů, sledujte rozpravu, abyste k ní mohl po jejím skončení zaujmout stanovisko. Tímto otvírám rozpravu. Písemně není přihlášen nikdo, v sále nikoho nevidím, elektronicky také ne – rozpravu končím. A poprosím kolegu Janalíka, zda by řekl návrh tak, jak jste ho měli ve výboru.

Senátor Zdeněk Janalík: Dámy a pánové, náš výbor, jak již jsem předeslal, doporučuje, aby Senát PČR vzal tuto zprávu na vědomí.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Přivolám nepřítomné kolegy – spustím znělku. V sále je aktuálně přítomno 56 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 29.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem vzít na vědomí, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 14 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 43, proti bylo 0. Návrh byl přijat, byl vzat na vědomí.

Děkuji panu zpravodaji a končím toto hlasování.

Vzhledem k tomu, že se dozvídám, že pan ministr je na cestě, do 15 minut se dostaví, vyhlašuji přestávku na 20 minut, tj. do 16.25 hod. (Ministr Karel Schwarzenberg vchází do Jednacího sálu.) Právě dorazil! Vše je, jako vždy, jinak. Odvolávám, co jsem předtím řekl, a ruším přestávku, a budeme pracovat.

Vítám našeho váženého kolegu pana ministra zahraničí, a prosím ho hned za chodu, aby se ujal prvé zprávy, a to je

Zpráva o vývoji Evropské unie v roce 2006 a jejím dalším rozvoji

Ministr vlády ČR Karel Schwarzenberg: Děkuji mnohokrát. Vážený pane předsedající, omlouvám se, že jsem vás přivedl do pozice krále oné televizní pohádky, že jste odvolal, co jste odvolal, a děkuji, že jste mi udělil slovo.

Rok 2006 nepřinesl v procesu evropské integrace nic převratného. Za hlavní výsledky rakouského předsednictví v Radě EU lze považovat schválení finanční perspektivy nalezením kompromisu s Evropským parlamentem a tzv. dvoukolejné rozhodnutí o pokračování ratifikace ústavní smlouvy a praktických reformách v rámci stávajících smluv.

Finské předsednictví ve druhé polovině roku 2006 se soustředilo téměř výhradně na konkrétní projekty a politiky EU, a to zejména v oblastech konkurenceschopnosti, energetiky, spravedlnosti a vnitra, vnější politiky a transparentnosti rozhodovacího procesu. Ke konkrétním výsledkům můžeme přičíst např. Dohodu o legislativním rámci pro chemikálie, ve zkratce REACH, či směrnici o službách, byť nedopadla tak, jak jsme si ji představovali.

Evropská Rada v červnu 2006 schválila kompromisní návrh rakouského předsednictví, který navrhoval, aby reformy politik a praktického fungování EU, tzv. Evropa-projektu, a proces ratifikace Evropské ústavní smlouvy probíhaly po dvoukolejné paralelní linii. Ústavní smlouvu ratifikovaly Estonsko a Finsko. Rozhodnutí Evropské rady, německé předsednictví v Radě EU v první polovině roku 2007 zhodnotí stav jednání ohledně Evropské ústavní smlouvy. Zpráva předsednictví má posloužit jako základ pro rozhodnutí o dalším postupu v reformním procesu v EU. Evropská rada dále jednomyslně odsouhlasila, že do konce roku 2008 by mělo být rozhodnuto o budoucnosti reformního procesu EU.

Česká delegace pod vedením prezidenta Václava Klause položila na červnové Evropské radě důraz na pragmatická řešení směřující k realizaci specifických projektů a vyjádřila podporu k prodloužení reflexního období i podporu pro posunutí definitivního rozhodnutí o Ústavní smlouvě EU do konce roku 2008.

Finské předsednictví provedlo důvěrné konzultace s jednotlivými členskými zeměmi a výsledek těchto konzultací předalo německému předsednictví. Reflexní období lze s koncem roku 2006 považovat za uzavřené.

Rok 2006 zaznamenal úspěšné zakončení 5. rozšíření EU. Od 1. 1. 2007 přistoupily k EU Bulharsko a Rumunsko, a rozšířily tak počet stávajících členských států na 27. Zároveň pokračovala přístupová jednání s Chorvatskem a Tureckem.

Závěry prosincové Evropské rady obsahují odkaz na závěry z prosince 2006, kde se ministři zahraničí shodli na dalším postupu vůči Turecku. Bylo konstatováno, že Turecko dosud neimplementovalo Dodatkový protokol k Ankarské dohodě. V důsledku toho EU pozastavila otevírání těch negociačních kapitol – je jich osm – které přímo souvisí s plněním Dodatkového protokolu a s dopravním embargem Turecka vůči Kypru.

ČR podporující plnohodnotné členství Turecka v EU, žádá pokračování jednání, neboť pouze reformované Turecko s vyřešeným kyperským problémem bude moci vstoupit do EU.

Bývalá jugoslávská republika Makedonie byla Evropskou radou vyzvána ke zrychlení tempa reforem v rámci svého kandidátského statutu. EU v roce 2006 opakovaně potvrdila program ze Soluně, že budoucnost zemí západního Balkánu leží v EU.

Během roku 2006 došlo k završení téměř tříletého období sloužícího k jednání o novém návrhu směrnice o službách na vnitřním trhu. Výsledný přijatý text je třeba vnímat jako kompromis vzešlý z mimořádně složitého a dlouhého vyjednávacího procesu.

ČR bude v této souvislosti usilovat o další liberalizaci vnitřního trhu EU. Popravdě řečeno, ten výsledek je velice vzdálen od původního návrhu komise.

Rok 2006 byl rokem zásadním pro budoucnost evropské energetické politiky. Události na evropské scéně byly do značné míry ovlivněny událostmi na mezinárodní scéně, zejména novoročním sporem mezi Ruskem, Ukrajinou a Moldávií o cenách za dodávky a tranzit zemního plynu.

Vnější a vnitřní aspekty energetické politiky byly jedním z hlavních témat na všech zasedáních Evropské rady v roce 2006, březen, červen a prosinec v Bruselu, v říjnu v Lahti na summitu EU, v Rusku v Soči v květnu 2006 a na summitu G8 v Petrohradě. V červenci roku 2006 se ČR aktivně zapojila do diskuse o evropské energetické politice a bude se v této problematice aktivně angažovat i nadále, například na nadcházející březnové Evropské radě. Po několika letech složitého vyjednávání bylo 18. prosince vydáno nařízení Evropského parlamentu a rady číslo 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně relevantní sekundární legislativy.

Dohoda bude muset být ještě schválena vládami členských zemí EU a jeho parlamentu.

Konečnou legislativu lze považovat za mírné vítězství zástupců chemického průmyslu. V roce 2006 byla uzavřena tzv. meziinstitucionální dohoda mezi zástupci Evropského parlamentu, rady a evropské komise jako formální potvrzení dohody o finanční perspektivě na léta 2007 až 2013. Tento sedmiletý finanční rámec se vyjednával více než dva roky a jednání o něm byla uzavřena až v prosinci 2005 na Evropské radě. Z pohledu ČR je důležitá zejména jedna z příloh meziinstitucionální dohody, kterou je deklarace k revizi finanční perspektivy. Tato revize by měla zahrnout všechny aspekty rozpočtu EU včetně společné zemědělské politiky a systému vlastních zdrojů. Měla by být zahájena zprávou Evropské komise v období let 2008 – 2009 se zahrnuje i období, kdy bude ČR předsedat Radě EU v 1. pololetí 2009. Revize rozpočtu bude pravděpodobně jedním z hlavních témat českého předsednictví.

V oblasti justice a vnitra je pro rok 2006 ve znamení dokončování příprav zaměřených na možnosti rozšíření schengenského prostoru o nové členské státy podle schváleného harmonogramu, to je v roce 2007. V září 2006 však EK informovala o výrazném zpoždění výstavy schengenského informačního systému II. s tím, že k jeho zprovoznění by mělo dojít v létě 2008 a k rozšíření schengenského prostoru až počátkem roku 2009.

Na jednání Rady pro spravedlnost a vnitřní věci 4. a 5. prosince 2006 došlo ke schválení aplikace a termínu pro rozšíření Schengenu, tj. zrušení kontrol na pozemních a mořských hranicích k  31. 12. 2007 a zrušení kontrol na vzdušných hranicích nejpozději do konce března 2008.

Závěr Rady uvádí, že k rozšíření by mělo dojít na konci roku 2007 za předpokladu, že bude včas vybudován SAS I or II a nové členské státy splní všechny požadavky schengenského aqui.

V roce 2006 proběhlo hodnocení připravenosti členských zemí včetně ČR, která potvrdila schopnost splnit všechny požadavky schenského aqui. ČR předpokládá, že se podaří překonat některé technické problémy a všechny středoevropské země, to je Polsko, Slovensko a Maďarsko vstoupí do schengenského prostoru společně s ČR.

V roce 2006 se soustředila pozornost EU v oblasti migrace především na oblast jižní Evropy. ČR podporovala tyto unijní iniciativy, zejména pak návratovou politiku a řízení nelegální migrace a zároveň akcentovala důležitost východní migrační politiky EU. V souvislosti s diskusemi o zlepšení rozhodovacích procesů v oblasti justice a vnitra za finského předsednictví nebylo dosaženo konsensu ohledně aplikace článku 42 smlouvy EU, přemístění třetího pilíře nebo jeho části, tj. spolupráce v oblasti justiční a policejní spolupráce do pilíře prvního.

V oblasti vnější politiky měla být klíčovou oblastí činnosti Světové obchodní organizace (WTO) v průběhu roku 2006 mnohostranná obchodní jednání o rozvojovém programu. Oproti původnímu očekávání a cílům se však nepodařilo nijak pokročit při stanovení jednotlivých modelů mezinárodního obchodu, zejména v oblasti zlepšení podmínek pro přísun v oblasti zemědělských výrobků a v oblasti snižování podpor domácím zemědělským výrobcům.

V červenci 2006 byla jednání prakticky zmražena. Koncem roku došlo k obnovení neformálních konzultací o hlavních tématech a mezi jednotlivými členskými státy, čímž vysvitla naděje, že politický impuls pro obnovení zásadních jednání v následujícím roce bude nalezen. Česká republika profilující se jako liberální stát v zájmu urychlení revitalizace světového obchodu a doporučování jednostranných pravidel podporuje myšlenku co nejrychlejšího obnovení jednání.

Vnější působení EU v roce 2006, tj. další rozvoj společné zahraniční a bezpečnostní politiky včetně několika operací společné bezpečnostní a obranné politiky přispělo k pozitivnímu vnímání unie jako respektovaného globálního hráče. Nejaktivnější je vnější politika EU v uplynulém roce ve vztahu k západnímu Balkánu, Kosovu, Srbsku, Bosně a Hercegovině, Albánii, ve východní Evropě zejména Rusko, Bělorusko a Ukrajina, Blízký východ, Libanon a blízkovýchodní mírový proces, iráckému jadernému programu.

V oblasti rozvoje politiky EU byla v roce 2006 dokončena ambiciózní reforma struktury finančních nástrojů vnějších akcí EU. Nástroje vnější byly reformovány tak, že kromě geografického záběru zahrnují rovněž horizontální sektor. Mezi nejvýznamnější z těchto nástrojů patří nástroj pro rozvojovou spolupráci, což s výjimkou regionů ACP, Afriky, Karibiku a Tichomoří věnuje všem rozvojovým regionům světa. Dále nástroj pro evropské společenství a partnerství, nástroj před vstupní pomocí pro kandidátské a přidružené země, nástroj pro podporu lidských práv a demokracii ve světě, nástroj stability, nástroj pro humanitární pomoc atd. Tím vlastně bude agenda v roce 2006 ukončena. Děkuji za vaši pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane ministře, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Nyní budeme muset určit zpravodaje pro toto jednání. Navrhuji, aby se jím stal senátor Luděk Sefzig, předseda výboru pro záležitosti EU, kterého se ptám, zda s tím souhlasí. Kývá, že ano. Budeme tedy o tomto návrhu hlasovat.

V sále je aktuálně přítomno 48 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 25. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 15 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 39, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

A nyní má slovo předseda výboru pro záležitosti EU pan senátor Luděk Sefzig, prosím.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, vážení pánové místopředsedové, vážené kolegyně a kolegové.

Při pohledu do prořídlých senátních lavic bych skoro chtěl říci „moji věrní“, jak kdysi začínal jeden z mých profesorů, když náš v auditoriu nebylo příliš. Věřím tomu, že dnes při pokročilé technice se řada kolegů dívá na televizi a sleduje tuto debatu.

Náš výbor zprávu o stavu EU neprojednával. Domnívám se, že v návalu práce je lepší se věnovat jednotlivým agendám v době, kdy Senát formuluje své stanovisko a v době, kdy tedy naše vláda pak může zohlednit toto stanovisko a prosadit je event. při jednáních na Evropské radě nebo na jednáních v institucích EU.

Zpráva je velice obsažná, pan ministr nám ji podrobně přečetl. Já bych si přesto dovolil několik komentářů.

Evropská unie nezačala v roce 2006, ani v roce 2007 neskončí. Je v průběhu, dokonce jsme v předvečer 50. výročí podepsání Římských smluv, a to, že někteří tvrdí, že EU je v krizi, k tomu bych chtěl říci, že to není pravda. EU v žádné krizi není. EU probíhá určitým obdobím reflexe, které má trvat dva roky, ale je vysoce pravděpodobné, že bude trvat ještě déle, do té doby, než budou vytvořeny nové instituce, než budou formulovány, které se institucí týkat budou.

Myslím si, že ty změny nebudou tak dramatické, jak si mnozí politici v některých zemích představovali, a pomalu dozrává doba, že během tohoto německého předsednictví bude zřejmě uzavřena diskuse kolem staré ústavní smlouvy a zřejmě z jejich podkladů a z některých jejich závěrů se bude formulovat nová pozice.

Dovolte mi ještě několik málo slov k Ústavní smlouvě, protože se to skutečně táhne jako červená nit na všech jednáních, která se vůbec netýkají institucionální reformy, které se týkají často ekonomických věcí, ale přesto se všichni politici vracejí zpět, někteří s nadějí, někteří naopak s odmítavými stanovisky k Ústavní smlouvě.

Měl jsem tady v Praze ve svém výboru jednání v nedávné době s nově instituovaným panem velvyslancem za Francii a stejně tak i s nově jmenovaným velvyslancem Holandska. A musím vám říci, že ani jedna z těch zemí nepřipouští, že by opakovala referendum nebo že by opakovala hlasování v parlamentu o té samé Ústavní smlouvě, která byla předložena a kterou zhruba v polovině roku 2005 lidé těchto dvou suverénních zemí, zemí, které byly zakladateli EU, kteří tuto smlouvu odmítli.

Česká republika určitě nebude jediná a nebude stát na České republice, pokud se k té staré Ústavní smlouvě ještě někdy v budoucnu bude vyjadřovat, která jediná by tento dokument zamítla.

Někdy slyšíme v Bruselu nebo ve Štrasburku hlasy, že by Česká republika mohla být, podobně, jako daleko výrazněji se někdy v některé agendě chová Polsko, trouble makerem. Zatím mohu říci, že Česká republika není takto vnímána, a já jsem přesvědčený o tom, že nikdy takto vnímána nebude.

Vybudování evropského chrámu nebude určitě jednoduché a určitě to nebude modlitebna, do které se budeme chodit modlit k nadpřirozeným bytostem, bude to určitě funkční institucionální struktura, která bude velice pomáhat ekonomickému rozvoji, bude pomáhat k tomu, abychom se skutečně stali konkurenceschopnou ekonomikou k těm, které jsou dnes rychleji se rozvíjející než je Evropa, a i k těm, které se rozvíjely v minulosti rychleji, než se rozvíjela Evropa.

Ovšem prostor obchodu a podnikání i samozřejmě života je v Evropě dnes již jeden z největších. Po rozšíření na 27 zemí, a chci upozornit, že se to zcela legitimní, plánovanou cestou, velmi precizních negociací, kdy poslední dvě země byly podrobeny daleko větší kontrole než to bylo u těch předchozích zemí v roce 2004, a vše fungovalo podle té, jak všichni víme, ne úplně dokonalé smlouvy z Nice, a prostor a proces rozšíření fungoval a Evropa tím určitě neutrpěla.

Chtěl bych ještě upozornit, že v roce 2006 byly dvě země, které i po těch dvou zamítavých stanoviscích pokračovaly v negociacích a v uznání a v ratifikaci Ústavní smlouvy. Bylo to Estonsko a Finsko a obě tyto země Ústavní smlouvu ratifikovaly. Jenom pro úplnost bych dodal, že to nebylo cestou referenda. To koneckonců smlouva nepředpojímá, že ve všech zemích bude muset být referendum, záleží to na té či oné členské zemi, jak sama určí.

Česká republika byla vždycky na straně těch, kteří přáli rozšíření EU, myslím teritoriální rozšíření. Určitě je to dáno tím, že jsme ještě nedávno, před několika lety stáli ante portas a čekali jsme na shovívavou a jistě i jinak zkušenější náruč společenství. Není tedy divu, že Česká republika podporuje vstup zemí, jako jsou země Balkánu, s určitými výhradami bych řekl převažuje i názor na rozšíření o Turecko. Rozhodně by bylo velkou chybou zamítnutí jednání s Tureckem na základě mnoha nevyjasněných otázek kolem rozdělení Kypru. Koneckonců i na naší půdě v Senátu na to bylo ústy pana místopředsedy Pitharta asi před dvěma lety velmi dobře upozorněno. A všichni, kteří mají zkušenosti, a my v České republice jsme senzitivnější na tu situaci, která na Kypru je, protože také jsme byli před druhou světovou válkou částečně okupováni, byli jsme okupováni i v roce 1968 tehdejšími vojsky Varšavské smlouvy. A víme, že přestaneme-li jednat s Tureckem, Turecko to nebude řešit takovou rychlostí, jako když EU bude s Tureckem o přístupu do EU jednat a bude si tedy moci klást i podmínky vůči rovnému vyrovnání bez nadržování ať té kyperské nebo turecké straně, ale tak, aby problém Kypru byl vyřešen. Je trochu zvláštní, že v době, kdy hlavním zákonem pro evropské země je, a já doufám, že bude, demokracie, že v této době je jedna část jedné suverénní země EU de facto okupována, ať to vzniklo historicky vzato z celkem pochopitelných důvodů, ale že i v současné době je okupována vojsky, které nejsou členskou zemí EU, jsou pouze kandidátskou zemí.

Hodně diskusí na všech setkáních se točí kolem peněz. Musím říci, že finanční perspektiva byla uzavřena tak, že Česká republika je s ní spokojena.

Jsme na hlavu největšími příjemci evropských eur, což nás velice těší. Bude nám to trochu dělat starosti se spolufinancováním, ale i tady se podařilo snížit procento spolufinancování z 25 procent na 15 procent.

Myslím si, že řada věcí může zůstat na diskusi, pokud by se někdo ze senátorů chtěl zeptat na detaily, je možné se k tomu ještě vrátit.

Na závěr bych řekl, že závěrečné měsíce minulého roku byly spojeny s tzv. pasarelou, která je již v amsterdamské smlouvě a která umožňuje za souhlasu všech členských zemí přesun třetích pilířových záležitostí týkajících se prostoru vnitřní bezpečnosti do prvního pilíře. Na výboru tomu věnujeme mimořádnou pozornost. Měli jsme výjezdní zasedání, protože nechceme, aby se to dělo bez kontroly Parlamentu a už vůbec ne bez kontroly vlády, aby to bylo rozhodnuto jen na setkání ministrů. To by určitě bylo velmi problematické. Náš výbor teď projednává jednu politiku, ke které se určitě vrátíme na plénu. Nyní bych tím nezdržoval.

K otázce rozšíření schengenského prostoru hovořil pan ministr podrobně. Byl to i jeden z bodů minulé nebo předminulé schůze, kdy jsme se věnovali systému rozšíření tak, aby ČR pokud možno i s ostatními nově přistoupivšími zeměmi se stala co nejdříve členem schengenského prostoru a „zdržování“ na hranicích při celních a pohraničních kontrolách nás minulo.

Děkuji za pozornost a těším se eventuálně na diskusi.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Jako první je přihlášena senátorka Alena Gajdůšková. Máte slovo.

Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane ministře, pane předsedající, vážené paní senátorky a senátoři, chci poděkovat panu ministrovi za přednesenou zprávu. Musím říci, že její obsah odpovídá úhlu pohledu ministerstva zahraničí. Domnívám se, že bychom měli možná slyšet spíše ještě úhel pohledu člověka, který je odpovědný za evropskou agendu a vnímá evropskou agendu jako vnitřní záležitost, protože je do vysoké míry vnitřní záležitostí.

Mimochodem jsme jako země raritní, protože EU se v této chvíli zabývají tři vládní činitelé.

Ve zprávě mi chybí velmi závažné problémy, kterými se EU zabývala v r. 2006. Je to celá oblast lidských práv. Byla uzavřena smlouva Evropské komise a Rady Evropy o spolupráci v oblasti lidských práv, byla v loňském roce zřízena agentura EU pro lidská práva. S tím také souvisí zřízení genderového institutu, které má své sídlo v Litvě, mohl být v Praze.

Již v říjnu přijala Evropská komise legislativní a pracovní program na rok 2007. Domnívám se, že to by bylo také pro nás velmi zajímavé podívat se, co EU pro rok 2007 připravuje.

Dalším velmi závazným tématem EU na evropské scéně je globalizace. Zde si dovolím zdůraznit závažnost tohoto tématu několika údaji. Každý týden staví Čína novou elektrárnu. Populace v Egyptě roste za každých 9 měsíců o jeden milion obyvatel. V Indii již v r. 2004, a je to tak téměř každý rok, bylo zřízeno devět tisíc nových míst pro inženýry informačních technologií. Svět dynamicky roste, a to má velký vliv na celý náš kontinent a EU musí tuto záležitost řešit. EU je největším exportérem na světě, ale pohybujeme se v globálním světě a je potřeba, aby členské státy spolupracovaly a fungovaly tak, aby globalizace byla příležitostí, aby nebyla hrozbou a bariérou.

V EU je také za klíčový problém považován problém stárnutí obyvatelstva a narůstání podílu seniorů v populaci. Toto je problém, který je pozitivním vývojem, nicméně společnost není připravena na zvládnutí tohoto problému a je zde potřeba přijmout mnohá opatření a udělat mnohé kroky, aby tento pozitivní vývoj také pozitivním zůstal.

Ve zprávě chybí celá jedna zásadní dimenze EU, a tím jsou sociální aspekty vývoje EU, které jsou na evropské scéně na rozdíl od současné ČR považovány za klíčové.

Uchování evropského sociálního modelu je nejen cílem EU, ale kromě bezpečnosti také zásadním motivem pro většinu toho, co se v Evropě děje, počínaje lisabonskou strategií pro konkurenceschopnost a konče smlouvou o Ústavě pro Evropu. Sociální dimenze v EU by si jistě zasloužila celé jedno rozsáhlé jednání. Věřím, že k tomu bude příležitost např. ve formě veřejného slyšení.

Budu se v této chvíli věnovat tématu, které se ke své škodě a neoprávněně v ČR stalo ideologickým střetem. Víte, že tímto tématem je Smlouva o Ústavě pro Evropu, jak se zkráceně nazývá euroústava. Zde je potřeba říci a zdůraznit, že je to smlouva, jak vyplývá z oficiálního názvu tohoto dokumentu, tedy Smlouva o Ústavě pro Evropu. Dovolím si připomenout z historie projednávání tohoto bodu. Smlouva byla připravena konventem, což bylo rozsáhlé společenství pověřené Radou EU. Tento dokument byl projednáván na mezivládní konferenci v červnu 2004, byl podepsán šéfy vlád všech členských států na podzim r. 2004.

Nechci hovořit o obsahu té smlouvy, to by bylo skutečně na dlouhé povídání. Je třeba ale říci, že pouze přibližně 50 stran je podobno ústavnímu textu tak, jak vnímáme ústavní text v právních řádech většiny členských zemí. Tato část podobná ústavnímu textu vymezuje hodnoty Evropské unie, přesnější institucionální architekturu a kompetence jednotlivých institucí. Dalších zhruba 70 stran je Charta základních práv a svobod a zbytek do těch zhruba 300 stran je souhrn už existujících smluv.

Odpůrci euroústavy hovoří o své představě o tom, že by smlouva, evropská ústava měla býti podobná ústavě americké.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, americká ústava je skutečně krátká, je kratší jak těch 300 stránek navržené smlouvy o ústavě pro Evropu, ale judikáty k této ústavě mají tisíce stran. Myslíte si, že je to přehlednější? Ptám se tedy, jestliže vláda ČR mluví o novém textu nebo o jakési minismlouvě, co tedy chce omezit – kompetence Evropského parlamentu nebo národních parlamentů, které smlouva posiluje? Nebo občanů, kterým dává novou možnost zapojení se do procesu rozhodování v Evropské unii? Nebo chce vypustit díl 2 Chartu práv a svobod? Nic jiného totiž v tomto textu nelze, protože je to souhrn stávajících smluv.

Dále se ptám, jak si vláda ČR představuje ratifikační proces. Vídeňská úmluva o smluvním právu stanovuje postup nakládání s mezinárodními smlouvami. V oddíle 1 článek 9 – dovolím si citovat článek 9 odstavec 2: text smlouvy se přijímá na mezinárodní konferenci dvoutřetinovou většinou přítomných hlasujících států, ledaže se tyto státy stejnou většinou rozhodly použít jiné pravidlo. Nebo – a článek 10 text smlouvy se stává původním a konečným, je-li zachován postup stanovený v textu nebo dohodnutý státy, které se podílely na vypracování smlouvy.

Já si k tomu dovolím ještě ocitovat z inauguračního projevu Hanse Poetteringa, současného předsedy Evropského parlamentu, který ve své řeči mimo jiné řekl: Chceme napomoci tomu, aby byl za německého předsednictví radě na summitu ve dnech 21. až 22. června v Bruselu sjednán harmonogram a mandát, na jehož konci bude stát úplná realizace obsahové podstaty evropské ústavy do příštích voleb do Evropského parlamentu v červnu 2009. Rád bych připomenul, že ústavní smlouvu podepsalo všech 27 vlád. Přirozeně však musíme respektovat výsledky referenda. Odhlédněme však od toho, pokud změna vlády v jedné zemi zpochybňuje to, co bylo v rámci Evropské unie ujednáno – nejen, že to rozvrátí národní společnosti, ale náš již dost složitý kontinent bude navíc stále více ztrácet schopnost jednat. Musíme se přihlásit k našim evropským právním zásadám.

Hans Poettering nejmenoval Českou republiku, nicméně toto jeho vyjádření je na naši adresu. Já netvrdím, že musíme souhlasit se vším, co se v EU navrhuje. A také to není ani cílem, ani účelem. ani principem jednání v Evropské unii. My máme mnoho příležitostí jako národní parlament, vláda, ale i regiony a sociální partneři podílet se na přípravě a rozhodování v EU. Ale chceme-li být seriozním partnerem a mít dobré jméno v Evropě i v ostatních jednotlivých zemích, pak musíme respektovat to, co řekl Hans Poettering – dodržovat smlouvy.

To je základní závazek České republiky ve vztahu ke smlouvě o ústavě pro Evropu – předložit je k ratifikaci v České republice. Podle názoru sociální demokracie by tato ratifikace měla proběhnou referendem.

A dovolte mi, ještě než skončím, jednu repliku na to, co zde řekl pan zpravodaj, předseda výboru senátor Sefzig. Mluvil o tom, že ani ve Francii a v Holandsku, tedy v zemích, které v referendu odmítly smlouvu o ústavě pro Evropu, nemůže dojít k tomu, že by byly ochotny tyto země nějak se ještě ke smlouvě přiklonit nebo vůbec se jí zabývat.

Já si dovolím citovat čísla z výzkumu Eurobarometru z prosince 2006, což je dva nebo tři měsíce pozpátku. V případě Evropské ústavní smlouvy je možno konstatovat posun ve prospěch jejích stoupenců o 6 %, z jarních 47 % na 53 %. Největší podpoře se dle průzkumu těší v Polsku – 63 %, také v Nizozemsku – 59 % a Francii 56 %. Za současné konstelace tedy smlouva o ústavě pro Evropu prošla referendy i v těchto zemích, které smlouvu odmítly.

Takže zopakuji svůj závěr. Myslím si, že je na vládě ČR předložit smlouvu k ratifikačnímu procesu a je zbytečné bavit se, respektive považuji za zástupný problém hovořit o jiném textu pro smlouvu o ústavě pro Evropu. Není to nic jiného – a připomíná mi to chování mojí malé vnučky, když večer má jít spát, tak má vždycky moře jiných problémů, chce se jí čůrat, má velký hlad. Chování naší vlády k textu smlouvy o ústavě pro Evropu mi připadá obdobné. A je mi to moc líto.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, paní kolegyně. Táži se, zda se někdo další hlásí do rozpravy? Ne. Kolega Jiří Zlatuška, máte slovo.

Senátor Jiří Zlatuška: Já bych si dovolil připojit se k tomu, co zde říkala kolegyně Gajdůšková na postoj vlády k Evropské ústavní smlouvě. Včera jsem sledoval diskusi v televizním pořadu – tam mě zaujala charakterizace našeho oficiálního přístupu ke znění té smlouvy, kterou použil Vojtěch Cepl. Ten vzpomenul rakouského císaře, když slyšel novou Mozartovu skladbu a byl dotázán na názor, načež zalapal po dechu a řekl: Příliš mnoho not. To jsou v podstatě výhrady, které se vůči evropské ústavní smlouvě ze strany ČR ozývají a myslím si, že je vhodné žádat, aby v okamžiku, kdy zaznívají hlasy ke zdrženlivosti, aby zároveň zaznívala jasná představa, co je vlastně ten alternativní pohled. Já nevěřím, že soustava multilaterálních ad hoc iniciativ nějakých menších skupin států v EU může pro občany nahradit obecný rámec, který by měl ve všech těch oblastech, které Evropská unie pokrývá, dávat stejné možnosti na celém teritoriu Evropské unie. Z toho hlediska si myslím, že trvání na naší vlastní suverenitě, která je často odpůrci přijetí evropské ústavní smlouvy používána, že ve skutečnosti oslabuje práva našich občanů a ve svém důsledku jim škodí. Totéž se domnívám, že ve světle toho, co zde zaznělo kolem našich možných rozpaků, alespoň některých z nás, k imunitě, respektive k postupu našich orgánů, které působí v oblasti trestního řízení, tam v okamžiku, kdy by zde bylo větší pole působnosti třetího pilíře v EU, kde bychom se více řídili těmi normami, které dnes v těch tradičních zemích EU považujeme za samozřejmé, prospělo by to našim občanům i nám samotným.

Proto bych se velmi přimlouval, pane ministře, abyste ve vládě působil na to, aby se tento postoj změnil. Osobně bych se odlišil od postoje sociální demokracie v tom, že si myslím, že není nutné v této věci organizovat referendum. Myslím si, že by neměl být problém předložit tuto věc Parlamentu tak, aby se jak poslanci, tak senátoři, mohli vyjádřit, co jim vlastně vadí na tom, když se pouze zkatalogizují stávající smlouvy definující EU a k tomu se přidá poměrně stručný a přehledný text. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan:Děkuji, pane kolego. Nyní s právem přednostním se přihlásil první místopředseda Senátu Petr Pithart. Máte slovo, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane předsedající. Paní senátorky, páni senátoři, já jsem využil toho práva proto, abych mohl reagovat na slova paní senátorky Gajdůškové, aby mezi tím, co řeknu, a tím, co řekla ona, nebyla příliš velká prodleva.

Já se s intencemi té smlouvy, která je tak nešťastně nazvána – připomínám, že v tom zadání Laakenské konference nebylo vytvořit žádnou ústavu. Ten název se objevil dodatečně a četl jsem jednu analýzu, že to vlastně mediální svět vnutil Evropanům, protože to je čtenářsky nebo divácky komfortnější, když se to nazve tímto srozumitelným, ale zavádějícím způsobem.

Já se s s intencemi té smlouvy ztotožňuji a je mi proti mysli ta často demagogická argumentace suverenitou a národními zájmy. Ale já si nemyslím, že je možné tu smlouvu ratifikovat. Kdybychom ji ratifikovali nebo souhlasili s tím, že ji budeme ratifikovat, tak vlastně vzkazujeme Francouzům a Holanďanům: hlasovali jste špatně, dostavte se znovu k reparátu!

Já, kdybych byl Francouz a hlasoval všemi deseti pro tu smlouvu, tak bych nemohl souhlasit s tím, že jako Francouz budu hlasovat podruhé, i když bych si myslel, že moji spoluobčané se mýlili. To prostě není možné, hlasovat podruhé o témže textu!

Já si myslím, že opravdu je třeba se srozumět s tím, že tu bude nějaký nový text. Přál bych si, aby byl podstatně kratší. Já jsem patřil k několika zoufalců, nevím, slyšel jsem, že jich ještě pár po Evropě je, kteří se pokoušeli ten text zkondenzovat a zkrátit. Pracoval jsem na tom s jedním německým kolegou a to naše úsilí bylo přerušeno těmi neúspěšnými referendy.

Já totiž jsem nepochopil, jak mohl konvent odsouhlasit takovýto text s vědomím, že se v některých státech bude patrně ratifikovat referendem. Když se bude ratifikovat referendem, tak to znamená, že je povinnost toho státu nastrkat to lidem do schránek a co? Předstírat, že ti lidé to budou číst, ačkoliv dobře vím, že to vlastně číst nebudou? Je to vlastně arogantní postoj k občanům, protože já jim říkám: Heleďte se, já vím, že to stejně číst nebudete, ale pro forma, tady to máte a chceme, abyste hlasovali pro.

To dílo konventu se prostě nepovedlo. Pak ještě bylo nazváno ústavní smlouvou, pak se z toho stala Smlouva o ústavě pro Evropu. Nevím, co to je ústava pro Evropu. A teď je z toho ta zavádějící diskuse, že by se to mělo podobat ústavě USA. To je také špatně. Ústava je prostě atribut státu a s tím prostě nehneme! EU není stát a nejspíše nikdy státem v tom běžném slova smyslu nebude. Je to orgán sui generis, neexistuje žádná finalita, nikdo neví, a je to dobře, kam to vlastně směřuje, a kdy, kudy tam dospějeme, je to příběh s otevřeným koncem. To je to, co se mně na EU líbí. Ale jedno vím jistě, že stát to nebude a slovo ústava je naprosto zavádějící a ten text získal řadu nepřátel také proto, že se prostě takto nazval.

Do stejného ranku patří ministr zahraničí EU. To prostě mému, s prominutím, právnickému citu, to prostě odporuje. Smiřme se s tím – buď tady uděláme plané gesto a budeme ratifikovat text, o kterém víme, že ho Francouzi a Holanďané ratifikovat nebudou, a je to dobře, že ho nebudou ratifikovat, anebo tedy pracujme na textu novém, kratším, přehlednějším, takovém, který event. budeme moci dát lidem do schránek s čistým svědomím, že z nich neděláme pitomce!

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane místopředsedo. A přihlásil se senátor Jiří Nedoma a prosím ho o slovo.

Senátor Jiří Nedoma: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, jakkoliv souhlasím s tím, co tady v závěru svého vystoupení pan místopředseda Pithart řekl, tak se na rozdíl od některých řečníků, kteří zde vystupovali přede mnou, nedomnívám, že řešení problematiky – a teď mi promiňte, jestli řeknu euroústava, smlouva, dohoda, jakkoliv to nazvu, je to nejdůležitější, co trápí současnou EU a především její obyvatele.

Ve zprávě, kterou jsme tady vyslechli, jsme slyšeli celou řadu problematik, které EU řeší a jsou to problematiky, které nějakým způsobem spojují jednotlivé země EU a jedna z těchto problematik, kde k tomu spojení, bych řekl, dochází přímo fyzicky, je i doprava. V otázce dopravy je řada problémů a dneska je situace v podstatě taková, že např. v otázce silniční dopravy, bezpečnosti silniční dopravy existuje 27 různých legislativ ve 27 různých státech, přestože ta doprava skutečně bytostně propojuje Evropu.

V EU v roce 2006 vznikly některé iniciativy k tomu, aby se vytvořily jednotné předpisy, které budou platit pro celou EU a já mám v tomto okamžiku podle informací, které jsem získal přímo v Bruselu, i obavy, aby to nebylo jakési stanovení předpisů zase ze shora, moudří komisaři, aby něco nevymysleli, co potom budou chtít vnutit do legislativ národních.

Pochopitelně ano, ta diskuse o tom z národních úrovní směrem do EU tak, aby se našla pokud možno nějaká společná řeč, která by vyústila ve společnou nebo velice podobnou legislativu ano, ale nikoliv tím opačným způsobem, že někdo vymyslí něco moudrého a bude to dolů nařízeno.

Podobný způsob je i v otázce těch tzv. inteligentních technologií, kdy si myslím, že ČR by mohla významným způsobem pomoci určité stagnaci, ke které tam v současné době dochází. A já bych proto velice chtěl poprosit zde přítomné ministry naší vlády, aby i nadále intenzivně bojovali o umístění Úřadu dohledu pro Galileo u nás v Praze, protože si myslím že je to přesně to, co by tu iniciativu ČR mohlo zdůraznit. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego, a prosím pana senátora Karla Tejnoru, aby se ujal slova.

Senátor Karel Tejnora: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, já bych rád tady řekl dvě tři poznámky k řečené ústavní smlouvě. Ať ji odmítneme na parlamentní půdě nebo přijmeme, ať bude se rozhodovat v referendu, tak jako tak, ta ústavní smlouva nebude platná. Je to skoro zbytečný krok, a přesně, jak pan místopředseda Pithart zde říkal. Máme se přidat k těm, kteří mají poučovat Francii, Anglii a Nizozemsko? Tudy, myslím, že cesta nevede.

Co v podstatě ústavní smlouva obsahovala, je rozhodování. Dnešní schéma, trojpilířové, kde otázky ekonomické jsou přijímány pouze konsensem, by byla tato koncepce zrušena a rozhodovalo by se kvalifikovanou většinou. Česká republika jako desetimilionový stát má riziko, že jednou i několikrát bude přehlasována, a sami víte, že i když maličkost – otázka spotřební daně na pivo, resp. alkohol v pivu, může být pro nás citlivá a pak takovéto rozhodnutí v rámci Evropy může mít dopady politické v ČR, kdy se vlastně veřejné mínění obrátí proti Evropě, proti Bruselu a právě toto je na zváženou, jestli by nevyvolalo větší odstředivé tendence než další diskuse o ústavním uspořádání EU.

Byli jsme svědky rozšíření, a musím opět vzpomenout věty pana prezidenta, že rozšiřování a prohlubování najednou dost dobře k sobě nejde. Kdo aspoň z povzdálí sleduje práci našeho výboru, ví, že je jenom problém, když to řeknu velmi lidově – volný prostor umožňuje volný pohyb zločincům všeho druhu a logicky k tomu patří i europolicie, která je může pronásledovat po celém prostoru EU. Ale on problém s eurozatykačem, kdy v ČR nakonec bez ústavních směrnic jsme si to nějak vysvětlili, tak v sousedním Německu si to ústavní soud nevysvětlil a je v tom problém. A takovýchto problémů, zemědělskou politikou počínaje, pohybem služeb, toho můžeme najmenovat desítky a desítky, kde ty problémy jsou opravdu vážené a nejdou uspěchat.

Já bych chtěl varovat, aby nikdo nevěřil, že přijetí ústavní smlouvy se rovná zároveň jakési politické blaho všech euroobčanů – nic se tím nevyřeší. Pokud by i toto dopadlo, budeme mít ve svých knihovnách tuto knihu, kterou pramálo kdo bude číst. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego, Teď se jako senátor přihlásil předseda výboru Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig: Vážené paní senátorky, páni senátoři, mnohé už řekl pan místopředseda Pithart. Já jsem v tom svém vystoupení chtěl zdůraznit to, že jsem jednal s nově instituovanými velvyslanci Francie a Holandska, diskutoval jsem s nimi tu možnost, zdali by oni sami o své vůli nevyprovokovali diskusi, jestli o něčem takovém uvažují. Dostal jsem ze všech stran vždycky zamítavou odpověď, včetně předsedů evropských výborů těchto zemí.

Myslím si, že je skutečně nepraktické zabývat se dál ústavní smlouvou. Ta ústavní smlouva vznikla v neobyčejně nešťastné době, v době bezprostředně před a během rozšíření, kdy ty nové země tam dokonce neměly ani své zástupce, měli je tam jenom jako pozorovatele, kteří neměli právo hlasovat a nelze se vůbec divit opatrnosti, že v některých zemích, nejenom nových, ale těch starých po tom velkém rozšíření, vznikly určité obavy. Holanďané měli obavy, že jsou ohroženy jejich trhy se službami, Francouzům se zase zdála smlouva příliš málo sociální. Ty důvody byly různé. V ČR jistě najdete jistě naprosto legitimní názor, který já sdílím, že po tak velkém rozšíření pochopitelně dojde k rozšíření rozhodovacích mechanismů.

Ve třídě, kde je 30 žáků, se lepší rozhoduje, když rozhoduje většina, a ne, když může jeden nebo malá skupina žáků vetovat rozhodnutí celé třídy. To je pochopitelné. Ale přeci v tom samotném rozhodování ještě není záruka úspěchu. A daleko lepší pro nově přistoupivší země je, když mají všichni, aspoň po určitou dobu, než se vyrovnají rozdíly, než si získáme zkušenost s tím, jak instituce fungují, že mají všichni možnost být členy té diskuse. Ne, ustoupit, vytvořit kompromis, není nic nelegitimního. To všichni jistě rádi v politice děláme, děláme to denně, ale problém je v tom, že s námi někdo o tom kompromisu jedná a my, když ten kompromis vytvoříme, tak ten, kdo s námi jedná, si to pamatuje a potom nám může také vyjít vstříc a vytvořit kompromis. Toto dohadování je důležité!

Ta ústavní smlouva trochu jednostranně nastavuje usnadnění rozhodování, ale vymyká se to po předání těch pravomocí, na Radě ministrů se to přestává vymykat kontrole vlády, natož pak parlamentům. Pravda, posiluje se úloha Evropského parlamentu. Jsme si jistí, že Evropský parlament je ten, který odstraní ten tolik kritizovaný demokratický deficit? Já si tím ještě jistý nejsem. Nemáme přeci žádnou dlouholetou zkušenost, jako mají jiné země.

Doba to byla velice složitá. Já si myslím, že všechno chce svůj čas. Určitě nějaký dokument vznikne, ale EU není v krizi a čím víc uvážlivě k tomu budeme přistupovat, tím to bude lepší.

Úplně na okraj a skoro je mi to trapné připomínat, ale v době vrcholné diskuse o Evropské ústavní smlouvě bych jenom pro připomenutí uvedl citát jednoho z otců té ústavní smlouvy – pana prezidenta Chiraca, který řekl, že nové členské země propásly dobrou příležitost mlčet. To je správná demonstrace toho, jak s námi v budoucnosti bude jednat. Byl to možná ojedinělý názor, jistě většina francouzských politiků by se s tím neztotožnila, ale takovéto signály, pokud dostávají nové země a vůbec nejsme malou zemí, jsme středně velkou zemí, tak přeci musíme být minimálně ostražití. Navíc opatrnost, jak tvrdí i pan ministr Schwarzenberg, patří mezi typické znaky české nátury. Já si myslím, že na tom je hodně pravdy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego. Reagovat chce paní kolegyně Gajdůšková. Prosím, máte slovo.

Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, já budu skutečně jenom reagovat, budu velice stručná.

Musím uvést na pravou míru – začnu tím posledním tvrzením. Z nových zemí neratifikovaly Smlouvu o ústavě pro Evropu pouze ČR a Polsko, pokud vím. Je to trošku přece jenom o něčem jiném. Nechci se pouštět v této chvíli do polemiky o obsahu té smlouvy, o rozhodování kvalifikovanou většinou či jednomyslně. My ty debaty máme s kolegou Sefzigem už za sebou na půdě výboru a skutečně s tím nechci zdržovat.

Ale musím v této chvíli reagovat, a je mi líto, že na pana místopředsedu Pitharta, protože tady je potřeba říci, že pokračování v ratifikaci neznamená pohrdání vůlí občanů Holandska a Francie. Stejně tak bychom totiž mohli říct, že neratifikovat znamená pohrdat dalšími 16 zeměmi, z nichž některé také rozhodly v referendu, nejenom ratifikací v Parlamentu. Prostě dalších 16 zemí už tuto smlouvu ratifikovalo. A jestli my teď řekneme, my se tím nehodláme zabývat, také to může být považováno za pohrdání vůlí občanů těchto zemí.

A podstatná je ještě další věc. Šéfové vlád na mezivládní konferenci zabudovali do samotného textu ústavy ustanovení, které předjímá, že může v rámci ratifikačního procesu, že některá ze zemí neratifikuje smlouvu, že se to může stát. Tuším, ž je to čl. 60, jestli si to dobře pamatuji, a tam je prostě ustanovení, že pokud neratifikuje jedna nebo více zemí, ale většina zemí ratifikuje tuto smlouvu, pak rozhodne Evropská rada o tom, jak bude dál pokračováno.

Čili ta smlouva sama v sobě toto ustanovení má. Domnívám se tedy, že je naprosto legitimní a nemůže být požadováno za vyjadřování postoje vůči dalším občanům jestli ten ratifikační proces doběhne nebo nedoběhne. A já si myslím, že nepředložit tuto smlouvu k ratifikaci České republice je pohrdání vůlí českých občanů,. Protože i český občan má právo se k této věci vyjádřit, a vyjádřit se svobodně.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, paní kolegyně a prosím pana kolegu Miroslava Škalouda, který je zatím posledním přihlášeným.

Senátor Miroslav Škaloud: Vážené kolegyně a kolegové, nebudu mluvit dlouho, ale některé údaje, které tu byly vysloveny, mě vyprovokovaly abych zareagoval. Já jsem si udělal pár poznámek k současnému stavu euroústavy a nemohu se ubránit, abych pár slov neřekl. Chci říci, že tady se objevilo několik vět o tom, co je a co není problémem Evropské ústavy v současné době, ale vyskytla se tu řada mýtů počínaje tím, že fiktivním problémem je, že zbytek smlouvy je jen součástí smluv předchozích, že to žádný problém není, což samozřejmě není pravda. Tam přechází další množství kompetencí. A řada změn v hlasování přechází z jednomyslného na většinové. Dále vznikají nové pravomoci při rozhodování rady, která předtím vůbec nebyla, ať již jednomyslná nebo většinová atd. Ministerstvo zahraničí vydalo poměrně slušnou publikaci na toto téma, kde se tabulkovou formou popisují veškeré změny a je toho poměrně dost.

Dalším mýtem bylo, že problémem evropské ústavní smlouvy je multilateralita versus společná smlouva. V tom také podle mne není problém, tady společné smlouvy existovaly a pokračují.

Já bych vám řekl, co si myslím, zase z jednoho úhlu pohledu, co je hlavním problémem Evropy a ten tato evropská ústavní smlouva neřeší. Ještě předem chci podotknout, že hlavní hráči v Evropě, Francie, Německo, Velká Británie, tam k ratifikaci smlouvy nedošlo. Ve Francii to nedopadlo, v Německu to nepodepsal prezident, je to u jejich Ústavního soudu a v Británii také nedošlo, ta čeká jak se situace vyvine. Já se domnívám, a to je jakási analýza, že hlavní problémy jsou na jedné straně demokratický deficit a na druhé straně zbytečná centralizace. Ten deficit, to je neprůhlednost, nedostatek demokracie, zrušení dělby moci, není jasné, koho volat k odpovědnosti, není jasné, kdo rozhoduje, ubírá-li se vývoj špatným směrem. To je kritika, která pramení převážně ze strany příznivců federalismu.

Druhá kritika je ze strany příznivců mezistátního uspořádání a ta spíš vytýká centralizaci, tj.přebírání stále většího podílu kompetencí, větší náklonnosti ke zbytečným regulacím a přibývající legislativa už neprospívá dynamice této společnosti. Já jen chci podotknout, že to jsme si všimli mnohokrát, já jsem to párkrát zdůrazňoval, třeba centralizace, víte dobře, že ministři si obvykle schvalují na evropských radách věci, které by se jim nepodařilo protlačit na domácích parlamentech. Tak oni zatlačí na komisi, dostanou to na radu a vrací se to. Všichni se tomu potom diví. Nejen my, ale i v celé Evropě. A to je jeden z mechanismů, který centralizaci velice silně podporuje. A je velice známý.

Další důvod, který centralizaci podporuje je judikatura evropského soudního dvora, který využívá všechny možnosti v kompetenčních otázkách, aby rozhodoval v každém případě ve prospěch EU a integrace a centralizace.

Padla tady otázka co dál. Jak by se měl vývoj ubírat. Jednu možnost nastínil třeba bývalý prezident Německa Herzog, také bývalý soudce Ústavního soudu, ten navrhuje řadu změn. Například uzavřený katalog kompetencí. Vždyť stávající systém sdílených pravomocí je poměrně směšný. Máte tam pravomoci sdílené, ale ty, co si vezme EU, tak už jsou její. Takže je to velice nejasné. Dále navrhuje možnost zpětného převedení některých kompetencí na členské státy. Dále navrhuje zastavit plíživou centralizaci prostřednictvím judikatur Evropského soudního dvora, například soudním dvorem pro kompetenční otázky atd.

Já myslím, že kompetentně by se o Evropské ústavní smlouvě dalo hovořit hodně dlouho, samotný parlamentní institut vytvořil stostránkovou publikaci na téma ústavní smlouvy, a kdybychom šli do hloubky, určitě bychom se zhostili svého úkolu jednat o smlouvách odpovědně, kompetentně. A ne povrchně, ve formě frází, které můžete číst pouze v novinách. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane kolego, a táži se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy. Pokud tomu tak není, děkuji všem diskutujícím za kultivovaný projev a rozpravu končím. Ptám se pana ministra, zda se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě. Chce, děkuji.

Ministr vlády ČR Karel Schwarzenberg: Jenom zcela krátce. Já se omlouvám paní senátorce Gajdůškové, je pravda, že jsem ve své zprávě nedostatečně zpravil Senát o činnosti EU v oblasti lidských práv. Za to se omlouvám a doufám, že příště to bude lepší. Co se týče evropského sociálního modelu, tam máme, jak víte, trošku rozpor, já vidím různé evropské modely, vy vidíte jeden evropský model, nicméně na úrovni Evropské unie se neudál další pohyb, takže jsem to do své zprávy nepojal. Kdyby se v této oblasti něco pohnulo, tak bych vám zajisté podal zprávu. Co se týče návrhu Ústavní smlouvy, předložit ke schválení v referendu, musel by k tomu být zvláštní ústavní zákon. Předložit to Parlamentu, nepovažuji za velmi smysluplné, protože jsem přesvědčen, že by Ústavní smlouva toho času Parlamentem neprošla, možná snad dolní komorou, sotva, ale horní komorou, ale já bych řekl – kdybychom to takto výslovně odmítli, tak bychom vůči našim partnerům v EU, kteří to schválili, jsou zastánci stávající smlouvy, udělali něco, čím bychom se spíše negativně projevili, než když necháme zablokovanou Ústavní smlouvu svému klidnému spánku.

Co se týče GALILEO, tak vláda velmi silně o to usiluje, nejenom já, ale také pan premiér při všech návštěvách Bruselu, ale také u našich partnerů z EU, velice orodoval pro tento projekt, aby byl umístěn v Praze, tak doufám, že v tom budeme mít úspěch. Jinak bych se k diskusi o budoucí smlouvě, jakáž to bude, statut nebo co, nerad vyjadřoval, neboť jestli je přítomen kolega dr. Vondra, který má tyto záležitosti na starosti a zajisté je kompetentnější než já, aby se k tomu vyjádřil. Děkuji mnohokrát.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji, pane ministře, poprosím zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě a potom ho poprosím ještě, aby na závěr přednesl to, o čem budeme hlasovat. Děkuji.

Senátor Luděk Sefzig: Vážené paní senátorky a vážení senátoři. V rozpravě vystoupilo celkem sedm senátorek a senátorů. Já všem děkuji, je vidět, že Ústavní smlouva, ač ji mnozí nazývají již mrtvým dokumentem, tak je stále diskutována a jistě ještě nějakou dobu diskutována bude. Já bych si dovolil navrhnout usnesení, že bereme zprávu pana ministra a zprávu vlády na vědomí. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Děkuji. V sále je přítomno aktuálně 54 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 28.

Budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesl senátor Luděk Sefzig.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že hlasování pořadové č. 16 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 29 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodajovi.

My se nyní vystřídáme v řízení schůze. (Řízení schůze se ujímá místopředseda Senátu Petr Pithart).

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Vážené paní senátorky, páni senátoři, nyní budeme projednávat bod

Informace vlády o pořadu jednání Evropské rady konaného

ve dnech 8. a 9. března 2007 v Bruselu a o pozicích České republiky

Jednací řád Senátu ve svém § 119 písm. a) předpokládá, že Senát jedná o informaci vlády o pořadu a výsledcích jednání Evropské rady.

S informací vystoupí místopředseda Alexandr Vondra, kterému tímto uděluji slovo.

Místopředseda vlády ČR Alexandr Vondra: Pane předsedající, vážené dámy a pánové, Evropská rada bude mít své pravidelné výroční zasedání jarního typu, to znamená zasedání, které se soustřeďuje na plnění tzv. Lisabonské strategie ve dnech 8. a 9. března 2007. Českou republiku na této schůzi bude zastupovat delegace, kterou vede předseda vlády Mirek Topolánek a dále v jeho doprovodu budou ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg, ministr financí Miroslav Kalousek, můj náměstek Jiří Šedivý a náměstek ministra životního prostředí pan Dusík.

Hlavními tematickými okruhy tohoto zasedání Evropské rady budou podle návrhu německého předsednictví tři základní body, které pak budou vtěleny i do příslušných závěrů tohoto summitu.

Tyto tři body je možno zrekapitulovat velmi stručně následujícím způsobem:

Bod č. 1 – Lisabonská strategie pro růst a pracovní místa,

bod č. 2 – Problematika zlepšování regulatorního prostředí,

bod č. 3 – Integrovaná energetická politika a politika ochrany klimatu.

Kromě toho bude pořádána zítra pracovní večeře pro hlavy států a vlád členských zemí EU, na které bude probírána tzv. Berlínská deklarace, tedy text, který by měl být schválen na následujícím zvláštním summitu EU, který se uskuteční v neděli 25. března 2007 v Berlíně a má za účel jednak připomenout si 50. výročí podpisu Římských smluv a zároveň nějakým způsobem zrekapitulovat, kde jsme pokud jde o dnešní pohled na EU a její bezprostřední budoucnost. Čili je to jakýsi odrazový můstek k dalším debatám na téma ústavní reformy včetně té tzv. Ústavní smlouvy.

Toť tedy stručně k programu této schůze.

A teď k závěrečnému dokumentu, k němuž také vláda ČR na dnešním zasedání v Kolodějích přijala příslušný mandát pro předsedu vlády.

Celý dokument by se měl jmenovat „Evropa společně k úspěchu“ a první část Lisabonská strategie pro růst a pracovní místa. Ta má několik subkapitol, nechci tu zacházet do podrobností, ale v zásadě, co je důležité i z našeho hlediska.

Evropská rada chce vyzvat Evropskou komisi k předložení komplexní revize jednotného trhu v 2. pololetí 2007, tzn. za portugalského předsednictví, a v této oblasti se zaměřit zejména na posílení čtyř základních svobod vnitřního trhu, které by měly dále podpořit mezinárodní konkurenceschopnost EU. V této oblasti je důležitá nedávno přijatá směrnice o službách jako jeden z klíčových nástrojů k využití právě potenciálu tohoto dynamického sektoru hospodářství, s tím, že jakkoliv konečná podoba směrnice o službách byla přijata v poměrně okleštěné podobě v Evropském parlamentu, tak přesto prioritou by samozřejmě měla být úplná konzistentní a včasná transpozice této směrnice ze strany členských států.

Dalším důležitým bodem této pasáže je výzva k členským státům, aby vyvinuly úsilí k postupnému snížení tzv. transpozičního deficitu směrnic vnitřního trhu na jedno procento, a to nejpozději do roku 2009.

Dále se v příslušných závěrech odrazí také vůle EU pohnout společně se Spojenými státy a dalšími zeměmi při jednání, Světové obchodní organizace o další liberalizaci světového obchodu.

Kromě toho zmíněný dokument v první části se zabývá i oblastí inovací, výzkumu a vzdělávání. Opakovaně se tady zdůrazňuje důležitost plnění cíle výdajů na výzkum a vývoj ve výši 3 procent hrubého domácího produktu do r. 2010.

Dokument se také zabývá, jako již tradičně, potřebou reformovat a modernizovat Evropský sociální model s cílem zvyšovat jeho celkovou konkurenceschopnost v globálním měřítku.

Nyní pokud jde o to, co ČR v rámci těchto politik zastává. V rovině fiskální, hospodářské politiky zaměřené na růst a stabilitu, kde se v dokumentu bude celkem s uspokojením konstatovat, že po mnoha letech přešlapování na místě evropský hospodářský prostor přece jenom prochází určitým dynamičtějším růstem. Předpoklad růstu HDP v rámci celku EU asi 2,7 % na letošní rok. Tak z našeho pohledu, kdy dynamika růstu českého hospodářství je samozřejmě výrazně vyšší, jde především o potřebu znovu vrátit českou ekonomiku do trajektorie konvergenčního programu.

Mimo jiné i o tom jsme dnes mluvili na vládě, protože v následujících dvou týdnech bude pravděpodobně schvalován konvergenční program, kde se chceme zavázat, že se vrátíme do trajektorie deficitu státního rozpočtu pod 3 % během následujících dvou let.

Pokud jde o snižování transpozičního deficitu, tedy závazku jít na 1 % v roce 2009, tento ambiciózní cíl podporujeme. Stávající číslo pro nás na základě posledního intermarket board z února je 1,6. Tady nejsme úplně v čele, ale patříme rozhodně k zemím, kde dynamika snižování deficitu je vyšší než nižší.

Pokud jde o evropský sociální model, patříme ke skupině zemí severního půlměsíce EU – Británie, Holandsko, skandinávské země, kde se zasazujeme o to, aby byl kladen větší důraz spíše na modernizaci, flexibilitu a dynamiku modelu, než posilování tradičního evropského wellfirststay.

Pokud jde o druhou část závěrů, tedy kapitole, která se nazývá better regulation, byli bychom rádi, kdyby se tam alespoň jednou objevilo slovo deregulace. Pro toto najít dnes v EU konsenzus nebo většinu je obtížné. A musí se používat korektní slova jako je lepší regulace.

Nejpodstatnější na tom a poměrně pozitivní trend je závazek snížit administrativní zátěž, která vyplývá z evropské legislativy o 25 %. Tady tyto aktivity za účelem snižování administrativní zátěže jsou neseny zeměmi jako Nizozemí, Dánsko, Británie a my jsme se k nim po celou dobu připojovali. Česká republika zde podporuje požadavek Evropské rady na stanovení národních cílů pro snížení administrativní zátěže členskými zeměmi a patříme mezi šest členských zemí společně s Dánskem, Holandskem, Švédskem, Rakouskem a Británií, které mají stanoveny národní cíle snižování administrativní zátěže, v našem případě se jedná o 20% do roku 2010.

Třetí oddíl závěrů – integrovaná energetická politika a politika ochrany klimatu, je to nejdůležitější, co se bude na Evropské radě zítra nebo pozítří schvalovat a co vyvolá asi největší pozornost médií. To jsou zejména rozhodnutí, která vyplývají z Evropskou komisí uveřejněného energetického balíčku. Myslím, že jste tady měli k diskusi papír energetická politika pro Evropu, která byla 10. ledna přijata komisí. Na základě toho bude schvalován akční plán, který směřuje:

1.? k vytvoření skutečného vnitřního trhu s energiemi,

2.? chce směřovat k urychlení přechodu k nízkouhlíkové energii,

3.? chce přispět ke zvýšení energetické účinnosti,

4.? chce přispět k vytvoření účinného mechanismu solidarity pro řešení problémů s dodávkami energií a vytvoření společné vnější energetické politiky, což je zejména odpověď na žádosti zemí jako Polsko a baltské státy při problémech s uzavíráním plynových a ropných kohoutků,

5.? přispět k monitorování energetických potřeb EU. Tady je to odpověď i na českou iniciativu, kdy Evropská komise navrhuje zřízení úřadu energetické observatoře.

Pokud jde o politiku zohledňující změny klimatu, tady se Evropská rada bude hlásit k cíli snížit celkové emise skleníkových plynů do roku 2020 vůči roku 1990, ovšem za předpokladu, že ostatní rozvinuté země budou realizovat srovnatelné snížení emisí, což je samozřejmě otázkou.

Rada ministrů životního prostředí schválila před dvěma týdny závěry, které obsahovaly tzv. dvoustupňový cíl, který říká, že průměrná globální teplota povrchu země se nemá zvýšit o více než dva stupně Celsia do konce 21. století a v podobném smyslu je pasáž i v závěrech.

Pokud jde o pozici ČR k energetickému balíčku, museli jsme především rozhodovat ve třech věcech. Jakou mít pozici k závazku stanovení národních cílů přimíchávání biosložek biopaliv do benzinu a nafty ve výši 10 % do roku 2020, dále má-li být závazek podílu obnovitelných zdrojů na celkovém energetickém mixu do roku 2020 ve výši 20 % závazný nebo pouze indikativní a jaká je naše pozice k návrhům, které se v dokumentu objevovaly pokud jde o oddělování ve vertikálním smyslu distribuce od sítí jak v obchodu s elektřinou, tak v obchodu s plynem.

Česká pozice je taková, že jsme bezvýhradně podpořili závazek 10 % biopoaliv jako pevný závazný cíl pro každou zemi do roku 2010. Pokud jde o 20procentní podíl obnovitelných zdrojů, tam odjíždíme na summit s tím, že dáváme přednost, aby byl tento cíl pouze indikativní. Vycházíme z toho, že náš energetický mix na národní úrovni 20 % v žádném případě se splnit nemůže. Přestože i kdyby Unie nakonec inklinovala schválit 20 % jako závazný cíl, nebude se to vztahovat na každou jednotlivou zemi. Na toto téma očekáváme ještě diskuse. Poměrně závažná diskuse proběhla v pondělí. Snahou Německa a Británie je protlačit 20procentní cíl jako závazný. Proti zatím je Francie a většina nových členských zemí. Je to jedna z věcí, která nadále zůstává otevřena a definitivně bude rozhodnuta zítra nebo pozítří.

Pokud jde o unbundling, tak se podařilo najít uspokojující kompromisní formulaci spočívající v tom, že preferován je unbundling efektivní. My tady plně podporujeme dokončení integrovaného konkurenčního trhu s elektřinou a plynem v Evropě, ovšem návrh na další, tj. vlastnické oddělování činnosti neboli ten ownership unbundling, podle nás nemá smysl, není-li předem vyhodnocen dopad stávající legislativy, která už ten částečný unbundling zavedla a pak dále zejména, není-li dostatečně posílena strana nabídky a nejsou-li k dispozici dostatečné kapacity, a tím v situaci, ve které se v současné době nacházíme, by násilné umělé vlastnické oddělování v tom vertikálním smyslu mohlo vést i k narušení stability a bezpečnosti dodávek v energetickém sektoru.

Prostě situace těch zemí, které jsou ve středu Evropu a zejména v tom obchodu s plynem závisí na dodávkách z jednoho směru. My, Maďaři, Slováci, Němci, je poněkud jiná, než třeba situace Britů a Španělů, kteří ten unbundling podporují i v tom vlastnickém smyslu už dnes.

Čili toť aspoň k pozicím ČR k nejdůležitějším tématům. My jsme také přišli s návrhem, aby EU pořádala určité fórum, které by diskutovalo otázky, příležitosti a limity jaderné energetiky, ale zde zatím kvůli nesouhlasu Rakouska nepočítáme s tím, že by se to asi podařilo prosadit v těch nejbližších dvou dnech.

Kromě toho snad na závěr ještě dvě poznámky. Už na Ekofinu před dvěma týdny a stejně tak i včera na Radě pro všeobecné záležitosti opět přišla skupina zemí, tentokrát vedená Rakouskem, ale já bych řekl, podnícená do značné míry Německem, ale Německo jako předsednická země s tím nemůže samozřejmě chodit na trh aktivně sama, čili skupina zemí vedených Rakouskem se pokusila iniciovat debatu o harmonizaci daní. Byla tedy odmítnuta skupinou zemí, ve které jsme pochopitelně nechyběli ani my, ale upozorňuji na to, že je zjevný trend v EU tuto věc znovu a znovu nastolovat.

A konečně poslední téma, které bylo hodně diskutováno v médiích a které zatím k žádným závěrům kvůli nesouladu v pozicích v členských zemích nedospělo, je otázka emisí CO2v automobilovém průmyslu, kde Komise přišla s tím návrhem na redukci asi na těch 130 gramů na kilometr, čili počítáme s tím, že na toto se ještě odehraje asi diskuse. My vzhledem k tomu, že jsme země, kde automobilový průmysl hraje poměrně významnou roli a má zásadní dopady na ekonomiku, nepatříme tedy k těm, kteří by tady byli jakoby na čele těch zpřísňovatelů. Ta pozice je podobná jako u Německa a některých dalších zemí. Uvidíme, zdali se nakonec nějaká obecnější deklarace do závěrů summitu nepromítne.

To je aspoň stručná rekapitulace, co nás čeká a co my tam hodláme zastávat. Díky za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane místopředsedo vlády. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a promiňte, že jsem vás funkčně ponížil, když jsem vás představoval.

Nyní určíme zpravodaje. Navrhuji, jak jinak, aby se jím stal senátor Luděk Sefzig, předseda výboru pro záležitosti EU, kterého se ptám, zda se svou rolí souhlasí a on souhlasí. My budeme po znělce o tomto návrhu hlasovat.

V sále je přítomno 50 senátorek a senátorů, znamená to, že kvorum je 25. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť prosím zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo s návrhem nesouhlasíte, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Právě končí hlasování pořadové číslo 17. V lavicích bylo nakonec 49 senátorek a senátorů, kvorum bylo 25. Návrh byl schválen. Pro bylo 43 hlasů, nikdo nebyl proti. Pan senátor se stává zpravodajem a já mu uděluji slovo. Prosím, pane předsedo.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane místopředsedo vlády, vážení pánové místopředsedové Senátu, vážené paní senátorky a páni senátoři, já myslím, že po tak podrobné zprávě pana místopředsedy vlády mám možnost se skutečně soustředit spíše na komentář některých těch míst, která nás v Senátu nejvíce zajímají.

Úplně na začátek mi dovolte, abych jenom zahájil, a nečekám, že dokončíme tuto diskusi, bude to určitě předmětem mnoha příštích měsíců, ne-li let, ale právě dnes jsme den před velmi důležitým jednáním Evropské rady, vrcholného politického orgánu, který udává směr dalšího rozvoje EU a teď se zamýšlíme nad tím, jakou pozici vláda má mít, jak má silný mít mandát, jak má být svázána usnesením Parlamentu, jehož my jsme jednou komorou.

To jsou naprosto legitimní a velmi důležité otázky, které jistě v budoucnu povedou k tomu, aby ten tolik kritizovaný a před chvilkou i mnou citovaný demokratický deficit v EU nebyl, prostě aby občané věděli, o čem jejich orgány, o čem jejich politici a jejich zástupci hlasují a s čím se oni samé ztotožňují. Pokud někdy Evropa byla v krizi, tak to většinou nastalo tím, že některé země, jejich politici přehnali očekávání a usnesli se na něčem, co potom sami v podobě konkrétních legislativních aktů ve své zemi nedokázali prosadit.

A proto mi dovolte, abych tento obecný úvod úplně na začátek připomněl, protože to jsou naprosto zásadní otázky. Vláda nemůže být svázána nějakým naprosto přesným určením, jak má hlasovat, protože bude muset vést řadu kompromisních jednání s ostatními členy EU. Zase na druhou stranu nemůže mít úplně volné ruce k tomu, aby v různých nechci říct přímo hnutích myslí, ale za různých okolností hlasovala o něčem, co by potom v budoucnu předkládala Parlamentu a Parlament to neschválil. Já se této oblasti ještě jednou dotknu při tom, když budu jenom krátce komentovat oblast konvergenčního programu. Tolik jenom obecný úvod. Já jej sám považuji za velice důležitý a myslím, že teď nastala doba, abych s tím seznámil i plénum.

Mě velice těší, že ČR patří mezi ty země, které jsou transformačně velice úspěšné – máme 1,6 % netransformovaných směrnic, což je velmi nízké číslo. Patříme mezi úspěšné země a určitě se nám podaří to číslo snížit pod 1 % do roku 2009.

Velmi mně bylo sympatické a zaujalo mě, že česká delegace pojede na jednání Rady s velmi kvalitním a dobrým návrhem, abychom přestali zakrytě hovořit o reformách, protože všichni víme, že reformy EU potřebuje, že to budou reformy jednotlivých zemí tak, jak konec konců Lisabonská strategie ve svých akčních plánech pro jednotlivé země i hovoří. Líbí se mi, že ČR mění toto slovo posílení evropských modelů, různých, třeba sociální model, hovoří o reformě.

Je nasnadě, že ČR bude i zastávat reformy tak, aby každá země reformu vlastního sociálního systému udělala s plnou zodpovědností a samozřejmě s velikým ohledem na potřebné. Neplýtvat tam, kde nejsou potřební, kde se plýtvá sociálními dávkami a zase na druhou stranu sociální dávky šetřit pro ty, kteří je doopravdy potřebují. Jistě to bude v každé zemi předmětem mnoha politických diskusí a nevyhne se to ani České republice. Je mně sympatické, že ČR chce změnit název jedné podkapitoly, kde se hovoří slovo posílení nahradit přímo reformou. Nazývejme věci pravými jmény. To jsme přece před těmi sedmnácti lety nejvíce požadovali v době, kdy byla sametová revoluce. Takže to je spíš jen takový sémantický exkurz, ale velice důležitý. Jsem rád, že se bude hovořit o revizi jednotného trhu, to je také jedna z věcí, která Českou republiku velice tíží a věřím tomu, že naše delegace bude úspěšná.

Teď mně jenom dovolte malou poznámku ke konvergenčnímu programu. Česká republika se v předvolebním období přihlásila k velmi štědrým sociálním cíleným dávkám a nejenom díky nim, ale některým změnám zákonů, bylo to, řekl bych téměř napříč politickým spektrem, například společné zdanění manželů, porodné, které bylo velmi štědře pojato. Dostal se do situace, kdy se odchýlila od trajektorie, kterou měla namířeno ke konvergenci a my jsme se zavázali přijmout euro a vstoupit do eurozóny. Musím říci na začátek, že jsem si ověřil, že Evropská komise nás nijak časově nelimituje. Chce jenom, abychom se vrátili na trajektorii přibližování k euro. Abychom se za poslední půl rok nebo tři čtvrtě roku od této trajektorie odchýlili, dá se to dokonce i kvantifikovat to odchýlení je asi 0,6procentního bodu. Není to drama co se týče absolutní hodnoty poněkud kritické je to, že ten trend se zatím nevrací zpět k stabilitě našeho rozpočtu a omezení deficitu našeho rozpočtu. To asi vidím, že ČR4 může být při ne diskusi na radě, ale třeba při příští diskusi v komisi může být kritizována. Já jenom chci pana ministra upozornit, že jsme tento týden projednávali konvergenční program. To jednání jsme přerušili a přerušili jsme je zhruba do dubna, do doby, kdy předpokládáme, že vláda předloží už návrhy k tomu, abychom se vrátili zpátky k té trajektorii a skutečně si komise velmi nezakládá na to, abychom dali konečné datum, kdy vstoupíme do eurozóny, ale jde jen o trend.

A poté, kdy projednáme navržené změny, přijmeme takové usnesení, abychom do jisté míry dali i vládě záruku, že až přijde s reformami a předstoupí před plénum PS a hlavně pak plénum Senátu, aby vláda měla předběžný souhlas alespoň z evropských výborů k tomu, že tyto reformy budou v budoucnu přijaty. Je to takový mandát, který se u nás příliš nepoužívá, ale může v jednání s komisí pomoci. Nebude to podepsaný bianco šek, ale bude to takové předběžné schválení reformních změn a vrácení se zpátky k trajektorii splňující konvergenční program.

Deregulace, to by se nám všem také velmi líbilo, ale uvědomme si, že nejlepší regulace je žádná regulace, ale každý úspěch, který povede k tomu, že bude sníženo regulování rovnostářství mezi zeměmi a kdy bude naopak posílen systém dobrého příkladu před regulací, před direktivou, myslím si že se s tím tato komora ve větší míře bude shodovat. V tomto tedy vládu také jistě podpoříme.

Asi nejhlubší diskuse bude určitě o energetické politice. Byl jsem překvapen a je to můj trochu osobní pohled, že energetika je pro Polsko takovým hrajícím fantem k tomu, aby si trochu vyřizovala účty s Ruskem. Vím, že byli velmi vystrašeni v době, kdy se Německo začalo domlouvat s Ruskem, že povedou jiný ropovod, že povedou ropovod přes moře, ale EU slíbila odbočku do Polska, ale na jednáních, které já jsem měl v rámci V4 s Poláky, tak jsem cítil, že Polsko se chce hodně zaštítit silnou pozicí EU a začít hrát jakoby silnější roli vůči Rusku. Myslím si, že určitě budete v tomto smyslu také atakováni na našem posledním setkání evropských výborů, tak na předsedech na tzv. malém COSACu, kde se scházejí předsedové evropských výborů, bylo právě přijato takové usnesení, které polskou otázku velice posiluje. Byl bych rád, aby se při takových jednáních Rusko necítilo být v presu, být vydíráno ze strany EU. Měla by to být diskuse rovných s rovnými, i když máme i my s Ruskem své zkušenosti, stejně jako Poláci.

Energetická politika bude za chvilku diskusí dalšího bodu a náš výbor energetickou politiku projednával, proto bych tuto otázku tady více kromě té mé osobní poznámky nechtěl zveličovat a více zde diskutovat.

Malou poznámku o tom, jak velmi zajímavým způsobem se někteří politici v EU snaží harmonizovat daně, což já považuji za velice brzdící metodu k rozvoji EU. Posledním návrhem bylo a projednávalo se, zdali by neměly být harmonizovány daňové základy. Tedy, aby se pak odpočty daly vypočítávat podle stejných kritérií. Já osobně se domnívám, a nejsem v tom jediný, že právě snaha o harmonizaci daňových základů je snahou o zahájení harmonizace daní. Myslím si, že tady bychom měli být ve velikém střehu, abychom se nedočkali harmonizace daní. Občané si nepřejí mít stejné daně, občané si přejí mít co nejnižší daně, ale soutěž o co nejnižší daně proběhne ve všech zemích podle jejich vlastního uvážení. A pak ať funguje pravidlo dobrého příkladu. To myslím, že by mělo být, samozřejmě ty daně jsou provázány se sociálními výdaji, to není nic proti sociální politice EU.

Já bych tímto asi ukončil můj krátký komentář k velmi podrobné zprávě, řekl bych téměř strategické zprávě, kterou tady pan místopředseda vlády přednesl, a popřál bych celé delegaci hodně úspěchů a těšíme se na zprávu po příjezdu z jednání z rady. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane kolego. Pane předsedo, pane zpravodaji, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů.Otevírám rozpravu. Jako první se do ní přihlásil pan senátor Bedřich Moldan, po něm promluví paní senátorka Gajdůšková a jako třetí je zatím přihlášen Martin Mejstřík.

Senátor Bedřich Moldan: Pane předsedající, děkuji za slovo, vážené kolegyně, vážení kolegové tyto summity EU, které se konají pravidelně vždy v jarním období mají speciální charakter, protože jsou zaměřeny na řešení takových věcných problémů, zejména spojených s tou známou lisabonskou strategií a naopak na ty summity, které jsou vždy na konci toho předsednického období zůstává potom řešení takových základních organizačních, administrativních a vůbec politických otázek. Tento summit, jak jsme slyšeli, jeho velmi důležitou součástí je energetická politika, ne-li vůbec hlavní součástí. Tato energetická politika má samozřejmě velkou souvislost s environmentálními problémy, takže mi dovolte, abych se stručně dotkl těch věcí, které byly zde řečeny.

Především bych si chtěl všimnout toho cíle, který byl deklarován již poněkolikáté evropskými politiky, že je třeba dosáhnout toho, aby se nezvýšila průměrná teplota na zeměkouli do konce století o více než dva stupně Celsia. Je třeba říci, že to je cíl velice náročný a já osobně pochybuji, že ho bude dosaženo, protože se ukazuje, že je tady velmi silné spojení mezi koncentrací skleníkových plynů v atmosféře a mezi vzrůstem teploty, a jak se zdá, koncentrace skleníkových plynů bude dále stoupat, ale dokonce, i kdyby nestoupala, i kdyby zůstala na té úrovni, jako je dnes, tzn. zhruba o 40 procent více než bylo v předindustriální době, tak je téměř jisté, že bude limit dvou stupňů Celsia překročen.

Je to samozřejmě taková symbolická hodnota, že globální změna klimatu má celou řadu jiných aspektů, které jsou ve svých důsledcích výrazně horší než je jenom samotné oteplení. Je to zvýšení hladiny oceánů, která podle posledních výsledků je rychlejší než se ještě před řekněme dvěma lety nebo před rokem předpokládalo. Je tady zvýšená frekvence různých těch extrémních jevů počasí, jako jsou silné bouře, lijáky apod..

To je sice cíl ušlechtilý, ale osobně jsem dosti skeptický v tom, jestli se podaří ho dosáhnout.

S tím souvisí závazek, nebo resp. určité úsilí dosáhnout 30procentního snížení emisí oxidu uhličitého, rozumí se tedy skleníkových plynů vyjádřených v ekvivalentech oxidu uhličitého do r. 2020 za předpokladu, že se ostatní průmyslově vyspělé státy, eventuálně další státy světa k tomu nějakým způsobem, zatím nedefinovaným, připojí.

Já bych velmi apeloval na Českou republiku, aby se tohoto cíle co nejvíce snažila Evropská unie dosáhnout, a to nikoliv jenom na svém vlastním území a svými vlastními prostředky, ale zejména intenzivním jednáním se zbytkem světa, protože tady je klíč. Víme, že Kjótský protokol není nějak zvlášť úspěšným nástrojem, a to zejména z toho důvodu, že se ho účastní jenom velmi malý zlomek celkových emitérů skleníkových plynů.

Druhou věcí, kterou bych rád zmínil, jsou tedy vlastní principy energetické politiky. Podle mého názoru stojí zdravá energetická politika na třech pilířích. Jeden pilíř jsou čisté zdroje energie, především tedy zdroje obnovitelné, druhý pilíř je efektivní využití energie a třetí pilíř je decentralizace.

My jsme tady slyšeli od pana místopředsedy vlády o tom, že se vlastně hlavně jedná o ty obnovitelné zdroje, že se diskutuje o různých cílech, jestli indikativní nebo závazné. Po mém soudu je to v podstatě jedno, protože jaký závazný cíl, stejně se dá samozřejmě těžko vymáhat ho nějakými zákony apod., takže v tom nevidím nějaký zásadní rozdíl.

Ale podstatné po mém soudu je, aby se EU především zaměřila na to, v čem jsou evropské technologie světově na tom nejlépe, a to je právě efektivní využití energie. To je parketa, kde Evropa výrazně převyšuje např. Spojené státy. A to jsou věci, které by se tedy měly výrazně podporovat jakýmkoliv způsobem, čili technologie vedoucí k efektivnímu využívání energie.

S tím souvisí také ten třetí pilíř, a to je decentralizace. Jestliže se hovoří o energetické bezpečnosti Evropy, tak ta energetická budoucnost Evropy by měla být založena na decentralizovaných systémech, které jsou podstatně méně zranitelné než všecky ty centrální záležitosti založené na sítích elektrických apod.. Tím samozřejmě nemám na mysli, že by se měly ty sítě nějak rušit apod., ale rozhodně by se měl daleko větší důraz dát právě na ty decentralizované systémy.

S efektivním využitím energie, což osobně považuji za vůbec klíčovou věc, samozřejmě pak souvisí limit 130 gramů CO2na kilometr pro automobily. K tomu bych chtěl podotknout, že podle posledních výsledků je to právě doprava, která nejrychleji roste, která se stává postupně nejdůležitějších zdrojem emisí CO2. V ČR tomu tak není, ale ve zbytku Evropy je to opravdu vážný problém, protože zejména nákladní doprava roste rychleji, stále ještě roste rychleji než roste HDP, což je opravdu vývoj nežádoucí a myslím si, že by se mělo všechno udělat pro to, aby se tento vývoj zvrátil.

Těch 130 gramů je takový po mém soudu poněkud zoufalý výkřik Evropské komise, která se snažila poměrně dlouhou dobu dosáhnout dobrovolných dohod s průmyslem. Tyto dobrovolné dohody skutečně existovaly a průmysl se zavázal k tomu, že sníží tuto hodnotu na 120 gramů. Ale bohužel, automobilky své závazky v tomto nesplnily, a proto se Evropská komise snaží touto silovou cestou, která je samozřejmě mnohem horší, donutit automobilky k tomuto efektu.

K tomu mi ještě dovolte na závěr jenom malinkou poznámku k dopravě. Doprava se totiž vyznačuje celkově tím, že zdaleka nemá internalizovány své externí náklady, které působí škody na životním prostředí. To je velký problém a myslím si, že právě jedna z těch věcí může být i určitý tlak na automobilový průmysl, aby snížil emise CO2. Tyto náklady se samozřejmě promítnou do uživatelských cen, ale myslím si, že to je jediná cesta.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane kolego. Slovo má paní senátorka Alena Gajdůšková.

Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, pane vicepremiére, kolegyně a kolegové, budu velmi stručná, já myslím, že už mnohé bylo řečeno v předchozím bodu.

Určitě nebudeme mít žádný problém, určitě se shodneme v postoji k mandátu vlády pro jednání Evropské rady v oblasti zlepšování regulace. Tam to je určitě obecný zájem. Stejně tak v oblasti integrované energetické politiky a politiky ochrany klimatu. Pan senátor Moldan o tom mluvil velmi obšírně a velmi dobře, a já si myslím, že tam se můžeme shodnout.

Ale já bych se chtěla zeptat v oblasti Lisabonské strategie, resp. v záležitosti jedné z podkapitol Lisabonské strategie, a to je posílení sociální dimenze. Tak, jak tomu rozumím, Lisabonská strategie se skládá v podstatě ze tří pilířů a je založena právě na principu vyvažování všech těchto tří pilířů, tedy podpora konkurenceschopnosti, sociální dimenze a respektu k životnímu prostředí.

Jestliže Česká republika jde na jednání Evropské rady s návrhem, abychom slovo posílení sociální dimenze nahradili výrazem reforma sociální dimenze, zajímalo by mě, co to znamená. Obávám se, že reforma v našem pojetí nebo současné vlády může znamenat spíše snahu redukovat. Má otázka zní: Jaká je představa případné navrhované reformy, co si záměnou slovíčka posílení slovem reforma máme představovat a jakým směrem by se případné reformy měly ubírat. Cítím to naprosto neorganicky.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní kolegyně. Slovo má senátor Martin Mejstřík.

Senátor Martin Mejstřík: Pane předsedající, pane vicepremiére, dámy a pánové. Jak jsme přesouvali body projednávání dnešní schůze Senátu, pomíchalo se nám to trochu a projednáváme teď postoj vlády před tím, aniž bychom projednali oranžový materiál, návrh Komise, který se týká evropské energetiky. Možná tolik na vysvětlenou nejen vám, ale i panu vicepremiérovi. Oranžový tisk budeme probírat až zítra. Původně jsem chtěl také vystoupit až zítra, ale protože vláda již zítra odjíždí, tak si myslím, že chceme-li jí něco doporučit, měli bychom udělat tak nyní.

Stručně se dotknu dvou poznámek, které zde pronesl kolega Moldan. Mluvil zde na téma klimatických změn a energetické politiky. Zmínil Kjótský protokol s tím, že se ho údajně účastní malý počet emiterů, což není zdaleka pravda. Z velkých emiterů jsou to jen USA, a myslím, že tam také směřovala poznámka kolegy Moldana na naši zahraniční politiku a na politiku EU. Kjótský protokol určitě není beze smyslu, ale jestliže se k tomu USA nepřipojí, je to jen polovina úspěchu. Může nás těšit, že i v USA díky poslednímu vývoji na zeměkouli konečně se ozývají hlasy, které jsou kritické vůči nepřistoupení USA ke Kjótskému protokolu.

Druhá poznámka se týká energetické bezpečnosti Evropy, o které se zmínil kolega Moldan. Neřekl to, hovořil o decentralizaci. Decentralizace ale znamená příklon k obnovitelným zdrojům energie. O tom také bude má další řeč.

Dámy a pánové, naše vláda jede do Bruselu, ale mimo jiné projednávala i návrh Evropské komise, který se týká energetické politiky EU. K tomuto tématu náš pan prezident Václav Klaus řekl toto: „Rozumní lidé nepodléhají bulvární žurnalistice a sledují výsledky vědeckých výzkumů.“ To nám sdělil v časopise CEP letter, který byl rozdán senátorům v únoru 2007.

2. února t. r. byla v Paříži zveřejněna čtvrtá zpráva mezivládního panelu ke klimatickým změnám při OSN. Jistě jste o tom mnohé četli. Sdělím vám k tomu, co jste se z tisku nedozvěděli.

Mezivládní panel ke klimatickým změnám tvoří asi 2500 vědců z celého světa. Ve zprávě, která u nás zůstala takřka nepovšimnuta, dochází mezinárodní panel OSN k alarmujícím zjištěním. Globální koncentrace skleníkových plynů v atmosféře se od roku 1750 výrazně zvýšila v důsledku lidské činnosti. Jejím hlavním zdrojem je využívání fosilních paliv. S velmi vysokou pravděpodobností a více než 90%ní jistotou je globální oteplování způsobováno lidskou činností. Podotýkám, že to není názor Martina Mejstříka, ale je to závěr mezivládní skupiny, jíž se zúčastnilo 2500 světových odborníků. Tito odborníci dlouhodobě pozorují tyto jevy:

Koncentrace CO2v atmosféře se zvýšila z preindustriálních 280 ppm na současných 380 ppm. Je to nejvíce za posledních 650 tisíc let. Nacházíme se daleko za hranicemi přirozených výkyvů. 11 z 12 posledních let v rozmezí 1995 až 2006 patří k 12 nejteplejším rokům od počátku našich záznamů, tedy od roku 1850. Posledních 50 let na severní polokouli bylo velmi pravděpodobně nejteplejších za posledních více než 1300 let, globální oceán se ohřívá do hloubky 3000 metrů. Horské ledovce a sněhové pokrývky ubývají na obou zemských polokoulích, tání grónského a antarktického ledovce přispívá k stále rychlejšímu zvyšování se hladin oceánů. Na severní polokouli roztává termafrost, což je trvale zmrzlá horní vrstva půdy. Výrazně zvýšené srážky jsou pozorovány na východě obou Amerik, v severní Evropě a v severní a střední Asii. Saharská oblast, středomoří, jižní Afrika a jižní Asie naopak vysychají. Na obou polokoulích zesilují západní větry, v severním Atlantiku roste výskyt tropických cyklonů. Od 70. let jsou pozorovány intenzivnější a dlouhodobější sucha a vyšší četnost těžkých srážek. Roste četnost horkých dní a nocí a vln vedra, ubývá chladných dní a chladných nocí a mrazů.

Dále tato skupina ve své zprávě předpovídá: Na konci 21. století bude teplota zemského povrchu v průměru o 2 až 4 stupně Celsia vyšší, než na konci minulého století. Hladina světového oceánu vzroste až o 0,6 m. Zvyšující se hladiny oxidu uhličitého v atmosféře povedou k okyselování globálního oceánu, dokonce století může dojít k snížení pH až o 0,35.

Myslím si, že nejen odborníci si dokáží představit, co změny pH v oceánu mohou způsobit.

Sněhová pokrývka se bude zmenšovat, bude tát termofrost, budou tát ledovce na obou pólech, podle některých scénářů do poloviny století zcela zmizí letní ledový pokryv severních ledových oblastí. Zesílí tropické cyklony, bouře se posunou směrem k pólům, ve vyšších zemských šířkách zesílí srážky, ale subtropy budou vysychat. Je velmi pravděpodobné, že se mořské proudění v Atlantickém oceánu v tomto století zpomalí asi o 25 %.

I kdybychom stabilizovali hladiny skleníkových plynů na úrovni roku 2000, bude globální oteplování pokračovat po dalších 20 let.

Závěr: Vědci se shodují, že máme jen 10 let na to, abychom podnikli zásadní kroky na snížení emisí skleníkových plynů a na záchranu klimatu. Není to jenom tato mezivládní skupina při OSN, ale na mezinárodním internetu jsme se mohli dočíst, že je i jiná americká vědecká společnost American association advance of Science, což je skupina sdružující 262 vědeckých organizací a akademií věd, která reprezentuje 10 milionů členů z celého světa, vydala 18. 2. t. r. zprávu, která označuje globální klimatické změny způsobené lidskou činností za rostoucí hrozbu celé lidské společnosti. Závěr zprávy jsem si dovolil vám rozdat.

Podotýkám, že nejsem vědec, ale je obecně známo, že vědci jsou v podstatě skeptici a ke všem informacím a zdrojům přistupují velmi ostražitě. Jestliže asociace sdružující 10 milionů vědců z celého světa zveřejní zprávu, jejíž výtah máte v ruce, je to alarmující. Tato skupina vyzývá k okamžité činnosti, k agresivnímu výzkumu a vývoji nových čistých technologií a k rapidnímu snížení emisí skleníkových plynů.

Pro vědce v neobvykle angažovaném duchu tito lidé, tito vědci apelují: „Je čas najít politickou vůli ke společnému konání. Potřebujeme silné lídry na všech úrovních. Čas nadešel nyní. Musíme se výzvě postavit. Dlužíme to budoucím generacím!“ Podotýkám, toto jsou zejména američtí vědci.

Evropská komise nyní předkládá členským státům Unie balíček s názvem Energetická politika pro Evropu, který poprvé navrhuje Evropě závazné cíle v ochraně klimatu. Jedná se mj. o cíl 20 % energie z obnovitelných zdrojů.

Předseda Evropské komise Manuel Barroso říká toto: „Tento týden jsou na Evropskou radu upřeny oči celého světa – od Pekingu, přes Moskvu, po Washington.“ V úterý prohlásil pan Barroso, že očekává přijetí cílů velkou většinou států EU. V Evropě již přinesl rozvoj obnovitelných zdrojů 300 tis. pracovních míst a Evropská komise hovoří právem o nové globální průmyslové revoluci. Přijetí závazných cílů poskytne průmyslu ekonomickou jistotu; jistotu, že investice do rozvoje nových technologií jsou a budou smysluplné.

Závaznost cílů je nezbytná pro důvěryhodnost evropské politiky ochrany klimatu. V posledních dnech se skutečně řada evropských států k závaznosti cílů přihlašuje. Jsou to: Švédsko, Německo, Rakousko, Dánsko, Belgie, Itálie, Španělsko, Portugalsko, Slovinsko, dokonce i Velká Británie a nejnověji Francie. Závaznost podporuje i předseda Evropského parlamentu Hans Gerd Poettering z křesťanských demokratů.

Vážení přátelé, dámy a pánové, z toho výčtu vidíte, že zatím jediní, kdo se nepřipojili, je Maďarsko, ČR a Polsko. Je na čase si uvědomit, že ČR se nachází uprostřed Evropy ve společenství států, kam jsme se vždy chtěli vrátit. Nemáme jiné klimatické poměry než celý svět, nenacházíme se na žádném ostrově, jemuž se klimatické změny vyhnou, prostě jsme součástí nejenom Evropy, ale celého světa.

Globální oteplování se tudíž týká i nás – Čechů, Moravanů a Slezanů. Musíme se přihlásit tedy ke společné odpovědnosti za evropské a globální životní prostředí. Musíme podpořit veškeré aktivity Evropské komise, které směřují k odvrácení globálních klimatických změn.

Rád bych proto poprosil vás, vážený Senát, aby využil své pravomoci a požádal vládu alespoň o to, aby v Bruselu podpořila snahu Evropské komise o zavedení závazných cílů v ochraně klimatu. Závaznost cílů podporuje i naše Ministerstvo životního prostředí. Je signifikantní, že proti se staví Ministerstvo průmyslu, ale možná bude dobré připomenout nám i veřejnosti, že jsme jedinou evropskou zemí, která má Zelené ve vládě. A zde bych rád podotkl, že možná na rozdíl od většiny Evropanů, domnívám se osobně, že zelená politika je pravicová politika. Je to o zodpovědnosti.

Máme zeleného místopředsedu vlády, máme ministra zahraničních věcí za Stranu zelených. Zdá se mi, že není ani možné, abychom závaznost cílů Evropské komise na ochranu klimatu nepodpořili. Proto jsem vám rozdal na stůl návrh usnesení ctěného Senátu; nevím, co bude navrhovat pan kolega Sefzig jakožto zpravodaj, ale můj návrh je o tom, že Senát doporučuje vládě, aby podpořila závazný charakter i toho cíle 20procentního podílu obnovitelných zdrojů na spotřebě elektrické energie v EU do roku 2020. Znovu podotýkám, ČR nežije na ostrově, jsme součástí světa, pánové! Díky za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. A slovo má senátor Josef Novotný.

Senátor Josef Novotný: Pane místopředsedo Senátu i vlády, já bych teď otočil tím kormidlem diskuse z globálních výší na český píseček, a musím navázat na kolegu Moldana a Mejstříka v tom, že ta věc, o které diskutujeme, je vážná, mluvím o energetické záležitosti EU, a že je třeba začít dělat něco hned. Hned, to je řada postupných kroků, které když neuděláme okamžitě, tak se budou těžko potom v nějakém tom roce 2020 nebo někdy, až budeme mít plnit nějaké limity, budou se těžko dohánět.

Já jsem v souvislosti s přijímáním zákona o obnovitelných zdrojích č. 180/2005 Sb. upozorňoval na možnou krizi vzniklou z toho, že zmizí dřevní štěpka z trhu a že spalováním štěpky ve velkých elektrárnách v podstatě se začne deformovat současný trh s existující dřevní štěpkou jako opadu z nějaké dřevovýroby. Ta situace už nastává. Dřevní štěpka se zdvojnásobila za ty necelé dva roky a těm, kteří si za státní dotace pořídili biomasové kotelny a další, dochází dech.

A zde bych apeloval právě na místopředsedu vlády, budu se obracet i na předsedu vlády, aby urychleně se mohlo alespoň umožnit pěstování dřevní špěpky jako energetické rostliny u nás ze zákona o zemědělském půdním fondu. Ten totiž vylučuje, aby zemědělci tuto dřevní štěpku pěstovali, protože musí vyjmout tuto půdu z půdního fondu – byť bezplatně, nicméně se dostávají do pozice, že tato půda není předmětem dotací, takže byli by hloupí, kdyby pěstovali tuto štěpku. Nikde v Evropě se tak neděje a já v současné době dokončuji důvodovou zprávu a pošlu předsedovi vlády, aby se vláda tohoto chopila a urychleně tuto maličkou novelu projednala. Proto bych vás chtěl požádat, abyste o tom věděli a potom, až s tím vláda něco začne dělat, tak tuto normu podpořili.

A ještě poslední dvě poznámky. Ta decentralizace skutečně úzce souvisí právě s biomasou a místními energetickými zdroji, včetně výroby elektrické energie. A ještě jednu poznámku. Globální oteplování se skutečně netýká jenom přímořských států atd., ale třeba mého volebního obvodu, kdy v teritoriu okresu Žďár nad Sázavou, na Vysočině, skupují půdu Holanďané. Asi dokážete odhadnout, proč to dělají.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, a ptám se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy. Pan senátor Novotný byl poslední přihlášený. Nikdo, takže rozpravu končím. Ptám se představitele vlády, zda si přeje vystoupit k proběhlé rozpravě. Pane místopředsedo, přejete si vystoupit? Prosím.

Místopředseda vlády ČR Alexandr Vondra: Dámy a pánové, velmi stručně k tomu návrhu senátora Martina Mejstříka. Já bych se přimlouval za to, aby vláda měla volný mandát na to, jak se rozhodne podle té diskuse. Znovu tvrdím, my jsme příklad země, která s vysokou pravděpodobností ten 20procentní cíl splnit nemůže, čili bychom neměli tam být mezi těmi, kdo kážou vodu, když budou pít víno. A samozřejmě já tím nevylučuji, že když v kontextu té debaty se názory vyvinou, někde se něco za něco vymění, že to tak nakonec nemůže skončit, ale rozhodně bych se přikláněl k tomu, aby ten mandát zůstal volný a vláda se mohla rozhodnout a nebyla jakkoliv omezována ze strany Senátu.

K té otázce posílení nebo reforma, to myslím také s tím souvisí. Hezky se mluví o Evropě, ale pak, když se schvalují jeden za druhým ty sociální zákony, které pak znemožňují vládě nebo státu plnit konvergenční program, tak je to zase o tom rozdílu mezi vodou a vínem. Nelze mít oboje a my tady se samozřejmě kloníme za to, aby byly ty systémy reformovány, nikoliv, aby Evropa více a více zabředávala do státu sociálního blahobytu, kdy se všem vše rozděluje, ale pak v té konkurenci s Čínou a dalšími, o kterých vy jste mluvila, samozřejmě nebudeme schopni soutěžit. Čili to jen reakce. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane místopředsedo, a nyní uděluji slovo zpravodaji, panu senátorovi Luďku Sefzigovi, aby se rovněž vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo. Nechci dále košatit naši diskusi. Děkuji všem diskutujícím. Bylo vidět, že skutečně energetická politika i zítra vzbudí velkou pozornost a musím říci, že zcela zaslouženě. K poznámce pana místopředsedy vlády o tom, aby vláda měla raději volný neomezený mandát, tudíž, abychom nepřijímali usnesení navržená naším kolegou panem senátorem Martinem Mejstříkem, bych jen chtěl dodat a podpořit požadavek vlády. Země, které jsou tak velké jako ČR a v takové úrovni vyspělosti ekonomiky, sama o sobě zavádí moderní technologie, které jsou samy o sobě šetřivé vůči zevnímu prostředí. Přesto by byla chyba, abychom si, tak odkázaní ale přitom v absolutním měřítku s tak malým podílem na zhoršování stavu zevního prostředí, abychom si sami dávali větší kritéria, než jsou zapotřebí.

V době naší transformace by nám to mohlo ztížit zejména v oblasti rozvoje, v oblasti rozvoje průmyslu i nakonec ve svém důsledku i potom v sociální oblasti by se nám to mohlo vymstít.

Ten volný mandát právě s ohledem na to, že je ve vládě a vláda je koaliční, právě se zástupci Strany zelených si myslím, že toto by pro sympatizanty této strany a této politiky mělo být dostatečnou zárukou k tomu, aby na jednání na radě v Bruselu byla prosazena taková pozice, která i této skupině bude vyhovovat. Proto já osobně nepodpořím návrh kolegy Mejstříka ačkoli jinak naprosto nepochybuji, že snižování podílu neobnovitelných zdrojů a tedy zvyšování toho podílu obnovitelných zdrojů je jistě správnou tendencí. Děkuji vám za pozornost.

Navrhuji vzít na vědomí informaci vlády o jednání Evropské rady v Bruselu.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Vzít na vědomí, ale před tím budeme hlasovat o návrhu pana senátora Mejstříka.

Senátor Luděk Sefzig: Samozřejmě, že se ujmu své povinnosti a přednesu návrh. Návrh pana senátora Mejstříka je: Senát doporučuje vládě, aby podpořila závazný charakter cíle dvacetiprocentního podílu obnovitelných zdrojů na spotřebě energie v EU do roku 2020.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. V sále je přítomno 51 senátorek a senátorů. Znamená to, že kvorum je 26. O tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte prosím ruce a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji, kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Návrh na schválení toho doporučení byl zamítnut. 52 přítomných, kvorum 27, 11 hlasů pro, 21 hlasů proti.

Nyní budeme hlasovat o návrhu, pane zpravodaji, prosím.

Senátor Luděk Sefzig: O návrhu, že bereme na vědomí informaci vlády o jednání na Radě Evropy v Bruselu.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. O tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Děkuji. Vy, kteří jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Návrh na vzetí na vědomí byl schválenv hlasování pořadové číslo 19. Přítomných 52, kvorum 27, 44 pro, nikdo nebyl proti. Děkuji zástupci vlády, předkladateli a panu zpravodaji.

A máme ještě 25 minut na to, abychom projednali jednu nebo více mezinárodních smluv, přesně řečeno jde o ratifikaci vnitřní dohody. Budeme totiž projednávat bod

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Vnitřní dohoda mezi zástupci vlád členských států, zasedajícími v Radě, kterou se mění Vnitřní dohoda ze dne 18. září 2000

o opatřeních, která mají být přijata a o postupech, které mají být dodrženy,

při provádění dohody o partnerství AKT-ES,

podepsaná dne 10. dubna 2006 v Lucemburku.

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 382a uvede jej ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg. Pane ministře, máte slovo.

Ministr vlády ČR Karel Schwarzenberg: Pane předsedající, slovutný Senáte. Já bych měl jednu prosbu. Vzhledem k pokročilému času bych tu nečetl celou obšírnou zprávu o každé smlouvě, které jsou takto rutinní smlouvy, pouze kdyby někdo ze senátorů měl zvláštní zájem, tak samozřejmě podám přesnou zprávu. Jinak abychom to včas stihli, četl bych pouze krátkou zprávu. Doufám, že se proti tomu nevznese bouřlivý potlesk.

První je vládní návrh, který, jak už byl panem předsedajícím citován první titulek a s cílem sladit revidovanou dohodu z Cotonou, kterou Senát projednal a vyslovil dne 16. 11. 2006 souhlas s ratifikací s vnitřní dohodou o postupech. Bylo navrženo i sjednání revidované vnitřní dohody o postupech v souvislosti s přijatými změnami v rámci dohody z Cotonou. Revidovaná vnitřní dohoda v postupech byla projednána v Senátu výborem pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. PS vyjádřila souhlas s ratifikací 1. 2. 2007. Postup v platnost revidované vnitřní dohody je nutná ratifikace všemi členskými státy EU. Žádám vás, vážené senátorky, vážení senátoři o vyslovení souhlasu s ratifikací této dohody.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane ministře, prosím zaujměte místo u stolku zpravodajů. OV určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, jež jste ob drželi jako senátní tisk č. 382/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Ladislav Svoboda, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Ladislav Svoboda: Děkuji, pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové senátoři. Dne 23. června 2000 byla v Cotonou podepsána dohoda o partnerství mezi skupinou afrických, karibských a tichomořských států na straně jedné a Evropským společenstvím a jeho státy na straně druhé. Po pětileté dohodě došlo k přehodnocení a k provádění dohody z Cotonou v těchto oblastech, které spadají do kompetence členských států, byla mezi zástupci vlád zasedajícími v radě sjednána vnitřní dohoda o opatření, která mají být přijata, a o postupech, které mají být dodrženy při provádění dohody o tomto partnerství.

Jejím cílem je mj. stanovit podmínky, za kterých členské státy určí společné postoje, které mají přijmout zástupci společenství v rámci Rady ministrů afrických, karibských a tichomořských států a Evropského společenství a zejména úpravy vynucování některých ustanovení dohody a stanovit postupy řešení sporu.

Změnami jsou zejména dotčeny dva články a příloha. Do čl. 3 byl přidán odkaz na čl. 11b revidující dohody, který se týká spolupráce v boji proti šíření zbraní hromadného ničení a v čl. 9 pak doplněn výčet autentických znění Vnitřní dohody o postupech a jazyky nových členských států, nynějších je 20.

Revidující dohoda o postupech podle čl. 2 schvaluje každý členský stát v souladu s vlastními vnitřními ústavními předpisy. Z pohledu českého právního řádu se jedná o mezinárodní smlouvu prezidentské kategorie, k jejíž ratifikaci je třeba souhlasu obou komor Parlamentu ČR. Z pohledu komunitárního práva se pak jedná o smlouvu ve výlučné působnosti členských států.

Nyní vás seznámím s usnesením výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost k senátnímu tisku č. 382:

Po úvodním slově Jaroslava Bašty, náměstka ministra zahraničních věcí pro aktuální politické otázky, který vystoupil jako zástupce navrhovatele, po zpravodajské zprávě senátora Ladislava Svobody, po rozpravě a hlasování výbor doporučuje Senátu PČR vyslovit souhlas s ratifikací této dohody. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, a otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozprava tím skončila. Nikdo nemá možnost se k ničemu vyjádřit, takže nezbývá než hlasovat o jediném návrhu, totiž o tom, že Senát dává souhlas s ratifikací. Po znělce budeme hlasovat.

Konstatuji, že v sále je přítomno 48 senátorek a senátorů, tzn., že kvórum je 25.

Budeme hlasovat o návrhu, aby Senát dal souhlas s ratifikacíoné Vnitřní dohody, jejíž dlouhý název tu byl dvakrát přečten, máte ho před sebou.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskněte, prosím, tlačítko ANO a zvedněte ruku. Děkuji vám. Vy, kteří jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Senát schválil návrh s tím, že dává souhlas s ratifikací Vnitřní dohody. V hlasování č. 20 z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 26 se pro vyslovilo 42, nikdo nebyl proti. Návrh byl schválen. Děkuji navrhovateli a zpravodaji.

Budeme projednávat další bod. Ale hlásí se pan senátor Adolf Jílek, prosím, máte slovo, předseda klubu může vystoupit kdykoliv.

Senátor Adolf Jílek: Pane předsedající, po dohodě s panem ministrem dávám procedurální návrh, abychom body pana ministra zahraničí, tzn. až po senátní tisk č. 5, projednali dnes i po 19:00 hod. a hlasovali o nich.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Jsou nějaké námitky proti tomuto procedurálnímu návrhu? Nejsou, dávám o tomto procedurálním návrhu hlasovat.

Kdo je pro, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Končí hlasování pořadové č. 21. Šlo o procedurální návrh, který nám umožní jednat i hlasovat i po 19:00 hod.. Konstatuji, že v sále bylo přítomno 48 senátorek a senátorů, kvórum tedy bylo 25. Pro bylo 37 hlasů, žádný hlas nebyl proti.

Nyní budeme projednávat bod

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky s vyslovením souhlasu s ratifikací Vnitřní dohoda mezi zástupci vlád členských států, zasedajícími v Radě, o financování pomoci Společenství v rámci víceletého finančního rámce pro období 2008 – 2013 v souladu s dohodou o partnerství AKT-ES a o přídělu finanční pomoci zámořským zemím a územím,

na které se vztahuje část čtvrtá Smlouvy o Evropském společenství,

podepsaná dne 17. července 2006 v Bruselu

Vládní návrhy jste obdrželi jako senátní tisk č. 383a uvede jej ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg. Pane ministře, dávám vám slovo.

Ministr vlády ČR Karel Schwarzenberg: Pane předsedající, slovutný Senáte. Česká republika přistoupila k dohodě z Cotonou na základě aktu o podmínkách přistoupení od 1. května 2004. Dohoda z Cotonou vytváří právní základ pro rozvojovou spolupráci a pomoc a odráží nové trendy ve spolupráci EU se zeměmi Afriky, Karibiku a Tichomoří, zahrnující kombinaci rozvojové spolupráce a pomoci, politické dimenze, vzájemných vztahů a v obchodě ekonomických aspektů. Naplňování rozvojových fondů v zemích AKT se realizuje prostřednictvím finančních zdrojů evropských rozvojových fondů.

Vnitřní dohoda o financování 10. EDF definuje vztahy a podmínky pro fungování 10. EDF mezi členskými státy EU.

Pro vstup v platnost Vnitřní dohody pro financování 10. EDF je nutná ratifikace všemi členskými státy EU. Potěšující při projednávání dohody o financování 10. EDF v obou komorách Parlamentu bylo zjištění o hlubokém povědomí a potřebnosti aktivit ČR na poli rozvojové spolupráce se zeměmi tohoto regionu.

Vnitřní dohoda o financování 10. EDF byla projednána v Senátu výborem pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Poslanecká sněmovna vyjádřila souhlas s ratifikací dne 1. 2. 2007.

Žádám vás, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, o vyslovení souhlasu s ratifikací této dohody.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane ministře, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 383/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Ladislav Svoboda. Uděluji mu slovo.

Senátor Ladislav Svoboda: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové senátoři, evropský rozvojový fond je určen pro financování rozvojové spolupráce. Pro uvedení dnes již plánovaného 10. evropského rozvojového fondu je nezbytné přijetí dvou dokumentů. První finanční protokol byl přijat radou ministrů dne 22. května loňského roku, po odezvě v Papua Nová Guinea. Před námi je zejména vnitřní dohoda o financování či naplnění 10. evropského rozvojového fondu, která definuje vztahy o podmínkách fungování tohoto fondu mezi členskými státy EU. Ratifikace s touto dohodou musí proběhnout do 31. 12. letošního roku, aby bylo možné od 1. 1. 2008 10. Evropský rozvojový fond uvést do praxe. ČR se bude podílet na financování tohoto fondu poprvé. Podle distribučního klíče činí podíl příspěvků na financování tohoto plánu 0,51 % celkového objemu, což znamená finanční příspěvek ve výši 115,68 milionů eur, což je 3,5 miliardy korun. Přestože 10. Evropský rozvojový fond je uzavírán na roky 2008 až 2013, budou platby do fondu na základě předpokladu komise realizované v horizontu let 2011 až 2017. Důvodem časového rozdílu mezi vznikem závazku a realizací plateb je rozdíl projektů a jejich proplácení.

Z pohledu komunitárního práva je vnitřní dohoda o financování 10. Evropského rozvojového fondu smlouvou ve výlučné pravomoci členských států. Z hlediska právního řádu ČR se jedná o smlouvu naplňující články 49 Ústavy ČR, a proto se jedná o smlouvu prezidentské kategorie, k jejíž ratifikaci je třeba souhlasu obou komor Parlamentu.

Výbor pro zahraniční věci a bezpečnost předkládá plénu usnesení č. 6 z 13. prosince 2006, kdy po úvodním slovu Jaroslava Bašty, náměstka ministra zahraničních věcí a zpravodajské zprávě senátora Ladislava Svobody a po rozpravě a hlasování výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací této dohody.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane zpravodaji. Otevírám rozpravu. Nikdo se nehlásí, můžeme přistoupit k hlasování, protože je před námi jediný návrh, aby Senát dal souhlas s ratifikací.

V sále je přítomno 49 senátorek a senátorů, kvorum je 25. Budeme hlasovat o návrhu, který spočívá v tom, že Senát dává souhlas s ratifikací vnitřní dohody, atd., jak je před vámi popsáno. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Hlasování skončilo. Bylo to 22. hlasování. 49 přítomných, kvorum 25, 40 hlasů bylo pro, nikdo nebyl proti. Návrh byl schválen.

Dále budeme projednávat bod

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s přístupem druhý protokol k Úmluvě na ochranu kulturních statků

za ozbrojeného konfliktu přijatý 26. března 1999

na diplomatické konferenci v Haagu

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk 384a uvede jej opět ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg. Máte slovo.

Ministr vlády ČR Karel Schwarzenberg: Pane předsedající, slovutný Senáte, úmluva na ochranu kulturních statků za ozbrojeného konfliktu z roku 1954 je hlavním mezinárodním instrumentem pro zajištění ochrany kulturních statků v průběhu ozbrojených konfliktů. Společně s Úmluvou byl také přijat první protokol k Úmluvě, který upravuje zejména ochranu kulturních statků na obsazených územích. Československá republika se stala smluvní stranou Úmluvy a prvního protokolu dne 6. března 1958.

Smutné zkušenosti s ničením památek v 90. letech jak na Balkáně, tak v Perském zálivu byly důvodem k tomu, aby se vypracoval druhý protokol k Úmluvě. Druhý protokol vstoupil v platnost 9. března 2004 a dosud jej ratifikovalo 42 států. Česká republika, na jejímž území se nachází velké množství památek a dalších významných kulturních statků, má logicky nejvyšší zájem na zvýšení jejich mezinárodněprávní ochrany.

Přístupem k druhému protokolu ČR vyjadřuje svůj souhlas být vázána těmito novými pravidly mezinárodního práva a současně přispěje k tomu, aby tato pravidla byla respektována v mezních situacích, kdy se bude rozhodovat o zachování kulturních památek pro další generace.

28. listopadu 2006 byl schválen souhlas s ratifikací druhého protokolu výborem pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice v Senátu. Návrh na vyslovení souhlasu s ratifikací druhého protokolu byl schválen výborem pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu. Návrh na vyslovení souhlasu s ratifikací druhé protokolu byl schválen zahraničním výborem Poslanecké sněmovny a 1.2.2007 návrh na vyslovení souhlasu s ratifikací druhého protokolu byl schválen Poslaneckou sněmovnou.

Vážený senátorky a senátoři, prosím o vyslovení souhlasu s ratifikací této úmluvy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane ministře, zaujměte prosím místo u stolku zpravodajů.

Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 384/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Jirsa. Garančním výborem je výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice.

Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 384/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Milan Bureš. Žádám ho, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Milan Bureš: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, bude to zpráva za oba výbory.

Důvodem pro přijetí druhého protokolu bylo jednak rozsáhlé ničení kulturních památek během války v bývalé Jugoslávii a v Perském zálivu, ale také kritika slabé účinnosti Úmluvy a prvního protokolu. Druhý protokol má tedy zajistit kvalitativně lepší uplatnění Haagské úmluvy.

Mezi hlavní přednosti a doplnění druhého protokolu patří mj. následující.

Zdokonaluje opatření na zachování kulturních statků tím, že je jasně definuje, například jasně stanoví pro útočící stranu nezbytná opatření při provádění vojenského útoku.

Značně rozšiřuje ustanovení Haagské úmluvy, která se týkají kulturních statků za ozbrojeného boje a poskytuje jim tak mnohem progresivnější ochranu než tomu bylo původně. Vytváří zcela novou kategorii zesílené ochrany pro kulturní statky, které jsou pro lidstvo zvláště cenné, což jsou zejména památky zapsané na seznamu světového dědictví podle jiné úmluvy, a sice Úmluvy na ochranu světového kulturního a přírodního dědictví, jíž je Česká republika rovněž smluvní stranou.

Dále definuje mj. závazky pro případ vážného porušení ochrany kulturních statků a upřesňuje podmínky individuální trestní odpovědnosti pachatelů.

Připouští aplikovatelnost 2. protokolu pro případ ozbrojených konfliktů nemajících mezinárodní charakter a stanoví její omezení. Právně zakládá volený malý mezivládní výbor – 12 členů, jehož hlavní funkcí je dohlížet na provádění Haagské úmluvy a 2. protokolu, přiznávat či odnímat zesílenou ochranu a poskytovat mezinárodní pomoc.

2. protokol nijak nenahrazuje Haagskou úmluvu, ale doplňuje ji. Jinak řečeno, vstupem 2. protokolu v platnost jsou vytvořeny dvě úrovně ochrany kulturních statků.

Jedna je základní úroveň na základě Haagské úmluvy pro její smluvní strany, a druhá, vyšší úroveň ochrany, je pro smluvní strany 2. protokolu. 2. protokol vstoupil v platnost, jak už bylo řečeno, 9. března 2004 a doposud jej ratifikovalo 42 států. Z evropských států je to např. Rakousko, Švýcarsko, Slovensko, Maďarsko. Myslím si, že není důvod, aby mezi tyto státy nepatřila ČR.

Závěrem mi dovolte tedy seznámit vás s usnesením č. 218 výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice z 34. schůze konané dne 28. listopadu 2006.

Po úvodním slově předsedajícího výboru senátora Jana Hálka, po odůvodnění dr. Ivanou Červenkovou, ředitelkou mezinárodně právního odboru Ministerstva zahraničních věcí ČR, po zpravodajské zprávě předsedy výboru senátora Václava Jehličky a po rozpravě výbor:

1. doporučuje Senátu PČR vyslovit souhlas s přístupem k 2. protokolu k Úmluvě na ochranu kulturních statků za ozbrojeného konfliktu, přijatý dne 26. března 1999 na diplomatické konferenci v Haagu;

2. určuje zpravodajem výboru pro projednání senátního tisku č. 384 na schůzi Senátu PČR senátora Václava Jehličku, kterého jsem tímto zastoupil. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Já děkuji, pane senátore, a ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Tomáš Jirsa. Nepřeje si vystoupit.

V tuto chvíli tedy otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo písemně, a zatím ani na displeji, nepřihlásil, takže v tuto chvíli končím obecnou rozpravu, a přistoupíme k hlasování. Já přivolám některé senátory, kteří jsou v předsálí znělkou.

Dámy a pánové, budeme souhlasit s usnesením: Senát dává souhlas s přístupem k 2. protokolu k Úmluvě na ochranu kulturních statků za ozbrojeného konfliktu, přijatého dne 26. března 1999 na diplomatické konferenci v Haagu.

V sále je aktuálně přítomno 46 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 24. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, ať zvedne ruku nad hlavu a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, ať zvedne ruku nad hlavu a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 23 se ze 46 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 39, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Dámy a pánové, nyní budeme projednávat bod, kterým je

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dodatkový protokol k Ženevským úmluvám

z 12. srpna 1949 o přijetí dalšího rozeznávacího znaku,

přijatý dne 8. prosince 2005 v Ženevě

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 392a uvede jej ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg. Pane ministře, prosím, máte slovo.

Ministr vlády ČR Karel Schwarzenberg: Pane předsedající, slovutný Senáte. Diplomatická konference vysokých smluvních stran Ženevských úmluv na ochranu obětí války z roku 1949 přijala dne 8. prosince 2005 Dodatkový protokol k Ženevským úmluvám o přijetí dalšího rozeznávacího znaku.

Dne 12. dubna 2006 podepsal tento protokol s výhradou ratifikace velvyslanec ČR ve Švýcarsku Josef Kreuter. Jde o následující problém. Poněvadž jak Červený kříž, tak Červený půlměsíc a dodnes je ještě rozeznáván starý perský znak – zář vycházejícího slunce, ale ty první mají náboženské konotace, které vzbudily v jistých zemích protest, tak se rozhodl jako doplňující znak, kterým se neruší ty předešlé, ale který se může používat mimo nich – následující znak, který je označený, já nevím proč, jako červený krystal. Je to červený čtvercový rámec na bílém poli postavený na hrot.

Jak říkám, doplňuje stávající znaky a má s nimi rovnocenný mezinárodní právní status. Je možné do červeného krystalu položit vlastní státní znak za podmínek stanovených Dodatkovým protokolem.

Návrh na vyslovení souhlasu s ratifikací protokolu 3 schválen výborem pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu. Návrh na vyslovení souhlasu s ratifikací protokolu 3 schválen zahraničním výborem Poslanecké sněmovny. Návrh na vyslovení souhlasu s ratifikací protokolu 3 schválen 1. 2. 2007 Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Já děkuji, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 392/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Vlastimil Sehnal, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Pan senátor Sehnal se omlouvá, asi bychom od něj neuslyšeli ni slůvka, jelikož je po operaci hlasivek, tak zpravodajskou zprávu přednese pan senátor Tomáš Jirsa.

Senátor Tomáš Jirsa: Děkuji. Jak již bylo řečeno, tento dodatkový protokol stanovuje ještě jeden znak, který bude používán k označení zdravotnických jednotek, jejich materiálu a personálu a jejich ochraně v situaci ozbrojeného konfliktu.

Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost podrobně projednal tento dodatkový protokol a všemi hlasy ho doporučil plénu k odsouhlasení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Já děkuji, pane senátore. V tuto chvíli otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, nemám žádného písemně přihlášeného, ani nikoho přihlášeného na monitoru, končím tedy obecnou rozpravu a přivolám senátory, protože budeme o návrhu hlasovat.

Dámy a pánové, usnesení bude znít: Senát dává souhlas k ratifikaci Dodatkovému protokolu k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949 o přijetí dalšího rozeznávacího znaku, přijatého dne 8. prosince 2005 v Ženevě.

Aktuálně je přítomno 47 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 24. Zahajuji hlasování. Dámy a pánové, kdo je pro návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Dámy a pánové, konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 24 se z 47 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 42, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Budeme pokračovat dále ve schváleném programu jednání pléna.

Nyní budeme projednávat bod, kterým je

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi Českou republikou

a Organizací spojených národů o relokaci svědků Mezinárodního

trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii

Vládní návrh jste ob drželi jako senátní tisk č. 387a uvede jej ministr zahraničí pan Karel Schwarzenberg. Pane ministře, máte slovo.

Ministr vlády ČR Karel Schwarzenberg: Pane předsedající, slovutný Senáte, mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii je soudním orgánem zřízeným rezolucí Rady bezpečnosti OSN za účelem vyšetřování a potrestání osob odpovědných za vážné porušení práva a ozbrojených konfliktů na území bývalé Jugoslávie po 1. lednu 1991. Dohodu o přemisťování svědků sjednávají členské státy OSN s touto organizací za účelem zajištění ochrany osob svědčících v průběhu soudních procesů, které probíhají před Mezinárodním trestním tribunálem.

Dohoda byla z české strany předmětem několika připomínek a návrhů na doplnění, které byly akceptovány. Vedle ministerstva zahraničních věcí se na jednání o textu dohody podílelo ministerstvo vnitra. Dohoda mezi ČR a OSN byla podepsána 15. září 2006 v Haagu. Schválení této smlouvy buď bude její účinnost dočasně omezena na Krátké období, vyjádří ČR svou podporu nejen Mezinárodnímu trestnímu tribunálu pro bývalou Jugoslávii, ale též základním zásadám práva ozbrojených konfliktů. ČR vždy podporovala mezinárodní trestní soudnictví a ochranu základních zásad práva ozbrojených konfliktů.

Dohoda o relokaci čili přemístění svědků byla schválena na zasedáních následujících výborů: ÚPV Senátu 6. prosince 2006, VZVOB Senátu PS ČR 13. prosince 2006 a zahraniční výbor PS PČR 18. ledna 2007. Dne 1. února 2007 schválila dohodu o relokaci svědků Poslanecká sněmovna. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já vám děkuji, pane ministře. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk 387/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaromír Štětina. Garančním výborem je ústavně-právní výbor, ten přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk číslo 387/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Ladislav Macák, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Ladislav Macák: Vážený pane předsedající, pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Nebudu to také protahovat, protože se nejedná o žádný konfliktní dokument, můžeme relokovat, nemusíme relokovat, takže vás seznámím se šestým usnesením ústavně-právního výboru ze3. schůze, která se konala 6. prosince loňského roku. Na této schůzi po úvodním slově náměstka ministra a diskusi ÚPV doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci dohody mezi ČR a OSN o relokaci svědků Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii. Za druhé určuje zpravodajem mne, za třetí pověřuje předsedu výboru Senátu Jaroslava Kuberu, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Já vám děkuji, pane senátore, posaďte se ke stolku zpravodajů a já požádám pana senátora Štětinu, který je zpravodajem VZVOB jestli si přeje vystoupit. Nepřeje. Otevírám obecnou rozpravu, nemám žádného písemného přihlášeného ani na monitoru, tudíž obecnou rozpravu končím a budeme hlasovat.

Dámy a pánové, budeme hlasovat o usnesení. Senát dává souhlas k ratifikaci dohody mezi ČR a OSN o relokaci svědků Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii.Aktuálně je přítomno 49 senátorek a senátorů. Aktuální kvorum je 25. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh usnesení ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 25 se ze 49 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 41, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat.

Budeme pokračovat dalším bodem schváleného programu a tím je

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Polskou republikou

o spolupráci v boji proti trestné činnosti při ochraně veřejného pořádku

a o spolupráci v příhraničních oblastech podepsaná ve Varšavě

dne 21. června 2006.

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 5a ministra vnitra Ivana Langera zde zastoupí ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, který má slovo.

Ministr vlády ČR Karel Schwarzenberg: Pane předsedající, slovutný Senáte, cílem předkládané smlouvy je poskytnout právní základ pro zintenzivnění policejní spolupráce a rozvíjení nových forem při potírání a prevenci závažné trestné činnosti přesahující hranice státu, při ochraně veřejného pořádku a bezpečnosti a při ochraně společných státních hranic. V současné době je spolupráce v této oblasti upravena zastaralou a současným potřebám nevyhovující dohodou o spolupráci mezi federálním ministerstvem vnitra ČSFR a ministerstvem vnitra Polské republiky ze dne 5. září 1991.

Smlouva umožní vedle tradičních forem spolupráce při prevenci a odhalování trestných činů jako např. výměna informací týkajících se konkrétních trestných činů, spolupráce při pátrání o osobách a věcech, či výměna informací o výsledcích kriminalistického a kriminologického výzkumu i nové formy spolupráce jako např. zřizování společných hlídek působících v blízkosti státních hranic. Zřizování společných pracovišť a přeshraniční pronásledování osob. Tento jeden článek ovšem vstoupí v platnost teprve když vstoupí Schengen v platnost, protože polská strana si vymínila, že toto nechce teď uplatnit, teprve při vstoupení Schengenské dohody. Nadále zajišťuje kontinuitu bezpečnostních doprovodů vlaků.

Smlouva podrobně upravuje působení policistů, resp. celníků na území druhého státu. Standardním způsobem upravuje rovněž předávání osobních údajů a utajovaných skutečností. Podobné úpravy jsou již sjednány se všemi ostatními sousedními státy, takže teď se policejní spolupráce s Polskou republikou dostane na stejnou úroveň jako obdobné úpravy uzavřené se Slovenskem, Rakouskem a Německem. Ovšem v případě Německa je to několik smluv odpovídajících federálnímu uspořádání Německé spolkové republiky.

Návrh byl předložen současně oběma komorám PČR, v Senátu byl návrh přikázán VZVOB a ústavně-právnímu výboru. Oba výboru návrh projednali 17. ledna 2007 a doporučily Senátu vyslovit s návrhem na ratifikaci smlouvy souhlas. V PS proběhlo první čtení návrhu 2. února 2007.

Návrh byl přikázán k projednávání zahraničnímu výboru, který se jím zatím nezabýval. Přesto bych velice prosil, vážené senátorky a senátoři, abyste vyslovili souhlas s uzavřením této smlouvy. Děkuji mnohokrát.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane ministře. Návrh projednal ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 5/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Václava Domšová.

Garančním výborem je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 5/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Josef Zoser, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Josef Zoser: Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Předesílám, že se jedná o společnou zpravodajskou zprávu obou výborů, tj. výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a ústavně-právního výboru.

Projednávanou smlouvu je možné zkráceně označit jako smlouvu o policejní spolupráci. Jedná se o obdobnou smlouvu, kterou jsme v plénu Senátu schvalovali v loňském roce, byla to smlouva s Rakouskem. V minulosti byla též mj. obdobná smlouva ratifikována s Německem a Slovenskem, jak už nám tady pan ministr sdělil.

Spolupráce obou smluvních stran bude uskutečňována na dvou úrovních, a to centrálních a v příhraničních oblastech, tj. v příhraničních krajích, příp. v pásmu 25 km od státní hranice.

Příslušnými orgány ČR budou kromě MV ČR a Policejního prezídia ČR, též Generální ředitelství cel a MF ČR.

Z pohledu již přijatých obdobných smluv se sousedními státy se projednávaná smlouva liší odložením účinnosti čl. 11 s tím, že uvedený článek bude účinný až po zrušení kontroly na státních hranicích smluvních stran, a to bude s největší pravděpodobností od 1. ledna 2008, tj. po vstupu do schengenského prostoru.

Jak zde bylo sděleno panem ministrem, obdobnou smlouvu s vypuštěním čl. 11 Polská republika uzavřela i s dalšími sousedy, tj. Slovenskem a Německem.

V čl. 12 se stanovují způsoby podpory za účelem odstranění ohrožení veřejného pořádku v boji proti trestné činnosti nebo při ochraně státní hranice.

Ještě se zmíním o čl. 13, který řeší ochranu cestujících a nákladu v železniční dopravě mezi poslední stanicí na území jednoho státu a první stanicí státu druhého. Umožňuje provádět nezbytná opatření k zajištění veřejného pořádku a bezpečnosti osob a majetku v souladu s právními předpisy státu, na jehož území se dopravní prostředek nachází.

Po ratifikaci předkládané smlouvy pozbude splatnosti Dohoda o spolupráci mezi ministerstvem vnitra České a Slovenské Federativní Republiky a Polské republiky, podepsaná 5. února r. 1991. Vláda smlouvu schválila 12. dubna 2004 s klasifikací prezidentská smlouva a byla podepsána 21. června r. 2006.

Nyní mi dovolte, abych přečetl usnesení obou výborů, které shodně přijali na své 4. schůzi dne 17. ledna 2007:

Po odůvodnění zástupcem předkladatele Ing. Jaroslava Salivara, ministra vnitra, a zpravodajské zprávě,

1)? doporučuje Senátu PČR vyslovit souhlas s ratifikací této smlouvy,

2)? určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Josefa Zosera,

3)? pověřuje místopředsedu výboru senátora Ladislava Svobodu, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Děkuji Vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Šneberger: Děkuji, pane senátore. S ohledem na to, že se jedná o společnou zpravodajskou zprávu, nebudu se ptát senátorky Václavy Domšové z ústavně-právního výboru na stanovisko ústavně-právního výboru a otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se mi písemně a v tuto chvíli ani na displeji nikdo nepřihlásil. Končím tedy obecnou rozpravu a znělkou přivoláme senátorky a senátory do sálu, aby se dostavili k hlasování.

Dámy a pánové, dovolte mi, abych vám přednesl návrh usnesení:

Senát dává souhlas k ratifikaci Smlouvy mezi Českou republikou a Polskou republikou o spolupráci v boji proti trestné činnosti, při ochraně veřejného pořádku a o spolupráci v příhraničních oblastech, podepsané ve Varšavě dne 21. června 2006.

Dovolte mi v tuto chvíli, kdy je aktuálně přítomno 50 senátorek a senátorů, při kvóru 26, abych zahájil hlasování.

Dámy a pánové, zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh usnesení, ať zvedne ruku nad hlavu a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 26 se z 50 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 26 pro vyslovilo 46, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji navrhovateli a zpravodaji.

Dámy a pánové, přerušuji 4. schůzi Senátu. Sejdeme se zítra v 9.30 hodin, a budeme pokračovat ve schváleném programu jednání.

(Jednání přerušeno v 19.26 hodin.)