Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

text o uhlí

Těsnopisecká zpráva

z 15. schůze Senátu

Parlamentu České republiky

(1. den schůze – 16. listopadu 2006)

(Jednání zahájeno v 9.00 hodin.)

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Vážené kolegyně, vážení kolegové, milí hosté. Dovolte, abych vás přivítal na 15. schůzi Senátu. Tato schůze byla svolána na návrh Organizačního výboru podle § 49 odstavec 1. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 o jednacím řádu Senátu ve znění pozdějších předpisů. Pozvánku jste dostali v předstihu 8. listopadu.

Z dnešní schůze se omlouvají senátoři a senátorky: Rostislav Slavotínek, Vítězslav Vavroušek, Jan Hálek, Luděk Sefzig, Igor Petrov, Petr Smutný, Jiří Liška, Soňa Paukrtová, Zdeněk Bárta, Daniela Filipiová, a Alexandr Novák.

Zároveň vás informuji, že Senát má v současné chvíli pouze 79 senátorů, protože kolegovi Františku Příhodovi skončil mandát 12. listopadu, kolegovi Šimonovskému zanikl 3. června.

Zaregistrujte se, náhradní karty jsou k dispozici v předsálí.

Nyní budeme určovat dva ověřovatele. Navrhuji, aby ověřovateli této schůze se stali senátoři Ivo Bárek a Jaromír Štětina. Má někdo připomínku k tomuto návrhu? Nikdo, takže budeme o tom hlasovat.

Hlasujeme o návrhu na ověřovatele, kterými jsou Ivo Bárek a Jaromír Štětina. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 1 skončilo, registrováno 41, kvorum 21, pro 40, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Dále vás chci informovat, že po dohodě Organizačního výboru přerušíme naše jednání v 11.00 hodin a bude přestávka do 12.30, abychom odcházejícím senátorům umožnili přijmout nabídku prezidenta republiky na setkání.

A nyní k pořadu. V souladu s usnesením Organizačního výboru č. 299 navrhuji tyto změny pořadu.

Za prvé doplnit na pořad 15. schůze Senátu body: senátní tisk č. 399, což je služební zákon, dále senátní tisk č. 401 – návrh zákona o veřejných výzkumných institucích, Ustavení Dočasné komise Senátu pro posouzení ústavnosti Komunistické strany Čech a Moravy, volbu předsedy této dočasné komise, a to na místo 10, 13, 14, 15.

Organizační výbor navrhuje Senátu projednat bod senátní tisk č. 368, což je Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda, kterou se mění Dohoda o partnerství mezi členy skupiny afrických, karibských a tichomořských států na straně jedné a Evropským společenstvím na straně druhé, podepsaná v Cotonou dne 23. června 2000, jako první bod jednání dnes. Potom senátní tisk č. 374, je to Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s přístupem Dohoda o provedení ustanovení Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu ze dne 10. prosince 1982 o zachování a řízení tažných populací ryb a vysoce stěhovavých rybích populací, ve čtvrtek 16. listopadu jako druhý bod. Potom se jedná o senátní tisk č. N 44/05 Pozměněný návrh Směrnice Evropského parlamentu a Rady o spotřebitelských úvěrových dohodách pozměňující směrnici Rady 93/13/EC na čtvrtek 16. listopadu jako první bod odpoledního jednání.

Dále se navrhuje Senátu vyřadit bod senátní tisk č. 373, což je vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu návrh na přijetí změny Úmluvy o posuzování vlivu na životní prostředí přesahující hranice států.

Obdržel jsem ještě žádost ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Miroslavy Kopicové o vyřazení tisku č. 371, což je Mezinárodní úmluva proti dopingu ve sportu, abychom to vyřadili z naší schůze.

Ptám se, zda někdo má ještě další návrh. Hlásí se kolega Jehlička. Prosím o elektronické přihlašování.

Senátor Václav Jehlička: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové. Na základě jednání se zástupcem navrhovatelů senátního tisku č. 401, to je zákon, kterým se mění zákon o veřejných výzkumných institucích, panem poslancem Václavem Menclem a zpravodajem našeho výboru panem senátorem Jiřím Zlatuškou žádám, aby byl senátní tisk č. 401 zařazen jako šestý bod dnešního jednání. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: To je další návrh. Kdo se ještě hlásí? Nikdo. Nyní budeme hlasovat a ptám se, jestli můžeme hlasovat o bloku všech návrhů, které přišly z Organizačního výboru plus návrh kolegy Jehličky, který je jenom přehození pořadí. Nikdo nemá námitku, takže znělkou všechny svolám.

Hlasujeme o našem programu, ve znění všech pozměňovacích návrhů, které navrhl Organizační výborvčetně návrhu kolegy Jehličky.

Zahajuji hlasování.Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 2 ukončeno, registrováno 49, kvorum 25, pro 47, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Jsme u prvního bodu, kterým je

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda, kterou se mění Dohoda o partnerství mezi členy skupiny afrických, karibských a tichomořských států na straně jedné

a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, podepsaná v Cotonou dne 23. června 2000.

Senátní tisk č. 368. Pan ministr zahraničí Vondra je zde. Máte slovo, pane ministře.

Ministr vlády ČR Alexandr Vondra: Dobrý den, pane předsedo, vážené paní senátorky a senátoři, vláda žádá tímto o vyslovení souhlasu Senátu s revidovanou dohodou z Cotonou, ke které se ČR společně s dalšími členskými státy EU připojila svým podpisem v r. 2005.

Nejprve mi dovolte několik krátkých poznámek k dohodě samotné. Dohoda z Cotonou v původní verzi byla podepsaná v r. 2000 a Česká republika k ní v rámci procesu přistoupení k EU přistoupila v r. 2004. Tato dohoda je dohodou, která upravuje unijní vztahy k celkem 79 státům Afriky, karibské oblasti a Pacifiku a v zásadě navazuje na tradiční vztahy západoevropských zemí s těmito státy, které byly původně většinou francouzskými, britskými, holandskými či jinými koloniemi a od konce 50. let dekolonizací západoevropské státy a následně po roce 1957 po podpisu Římských smluv si západní Evropa upravovala obchodní a politické vztahy s těmito zeměmi a zároveň se stále více zapojovala do různých programů rozvojové spolupráce na pomoc těmto zemím. Je to něco, co tvoří oblast tradiční domény Evropy, kde se Evropa tradičně politicky a zejména hospodářsky snaží profilovat a zároveň přebírat odpovědnost i do oblasti rozvojové spolupráce a rozvojové pomoci.

My jsme se k této dohodě logicky připojili se vstupem do EU a hodláme se také připojit logicky i k dohodě revidované.

Předmětem revidované dohody je prohloubení spolupráce zejména ve dvou oblastech. Jedna oblast je spíše politická a navazuje na potřebu posilování spolupráce v oblasti bezpečnostní, včetně potírání terorismu, nešíření zbraní hromadného ničení apod. Druhá oblast je oblast, kde se revidovaná dohoda snaží posílit efektivitu udělované nebo vynakládané rozvojové pomoci i ve vazbě na určité změny pokud jde o rozpočtovou politiku EU v nové finanční perspektivě po roce 2007.

Dámy a pánové, myslím si, že je dobré zodpovědět si základní otázku, v čem je výhodné pro nás být účastníkem tohoto smluvního aranžmá. Největší výhoda spočívá v tom, že řada těchto zemí jsou země menší, zejména v karibské nebo pacifické oblasti, s kterými naše země, která nikdy nebyla koloniální mocností, nemá žádné zvláštní exkluzivní vztahy, a to nám dává velmi rychlým způsobem příležitost mít smluvně upravené vztahy s daleko větším počtem států než tomu bylo dříve. Jen pro zajímavost. V minulosti jsme nějakým standardním způsobem ze 79 států měli smluvně upraveny vztahy pouze s 37 státy. To je nepochybně jeden důvod, proč je to pro nás důležité a výhodné.

Za druhé to souvisí samozřejmě i s tím, že jsme se vstupem do unie na sebe převzali určité závazky v oblasti rozvojové politiky právě se státy prostoru ACP, čili Afrika, Karibik a Pacifik a podepsali jsme zároveň dohodu o financování v rámci evropského rozvojového fondu, čili prvního fondu, do kterého ČR bude aktivně přispívat. Tato dohoda napomůže tomu, aby příspěvky v rámci EDF byly efektivně vynakládány.

Třetí bod, který bych chtěl zmínit, kdybychom naopak revidovanou dohodu odmítli podepsat nebo ratifikovat, zablokovali bychom samozřejmě celý proces, protože k tomu, aby dohoda revidovaná z Cotonou vstoupila v platnost, vyžaduje na jedné straně souhlas všech členských států EU, na druhé straně souhlas nejméně třetiny států ACP. Naopak vyslovení nesouhlasu s touto dohodou by mělo samozřejmě velmi neblahé důsledky na naši pozici v rámci EU, protože všechny státy západní Evropy od Británie po Francii, od Německa po Skandinávii, státy z oblasti mediteránu ratifikují tuto dohodu právě proto, že tato oblast představuje jejich tradiční doménu třeba ve vztahu k jiným částem světa, ať už USA, Čína nebo Japonsko, které zase realizují své hlavní zájmy v jiných oblastech.

Vláda ČR tedy jednoznačně doporučuje se k revidované Dohodě z Cotonou připojit a prosím tímto Senát o vyslovení souhlasu. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro tento návrh výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Výbor má usnesení č. 368/1. Zpravodajem je pan senátor Ladislav Svoboda, který má nyní slovo.

Senátor Ladislav Svoboda: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené dámy a pánové senátoři. Jak jste vyslechli od pana ministra, Dohoda o partnerství mezi členy skupiny afrických, karibských a tichomořských států a Evropským společenstvím a jeho členskými státy byla uzavřena v Cotonou v červnu 2000. Dohoda stoupla v platnost v dubnu následujícího roku a ČR se stala smluvní stranou v květnu 2004.

Cílem partnerství podle Dohody je podpora ekonomického, sociálního a kulturního rozvoje těchto států a dání procesu globalizace silnějšího sociálního rozměru. Je nástrojem EU k nenásilnému prosazení Evropou sdílených hodnot, jako jsou demokratické volby, boj proti korupci, terorismu a dodržování lidských práv.

Důležitou součástí partnerství představuje finanční spolupráce. Celková hodnota finanční pomoci ze strany Evropského společenství je uvedena v přílohách k Dohodě, resp. ve finančním protokolu. Protokol na roky 2000 až 2005 stanovil celkovou částku pomoci ve výši 15 200 mil. euro, z čehož 13 500 mil. euro bylo vyčleněno z 9. evropského rozvojového fondu.

Dohoda byla uzavřena na 20 let s tím, že po každých pěti letech stanoví možnost revize. Tato situace nastala v roce 2004 a podle článku 95 odst. 3 Dohody byla zahájena jednání o této revizi. Konečný text Dohody, kterou se mění Dohoda o partnerství mezi členy skupiny afrických, karibských a tichomořských států na straně jedné a Evropským společenstvím a jeho jednotlivými členskými státy na straně druhé, byl odsouhlasen v Bruselu 23. února 2005 na zasedání Rady ministrů těchto smluvních států a Evropského společenství. Současně s podepsáním revidující Dohody byl podepsán i Závěrečný akt obsahující společná výkladová prohlášení a několik prohlášení Evropského společenství k jednotlivým ustanovením Dohody.

Revidující Dohoda bude mít podle předkládací zprávy přímý dopad na státní rozpočet, neboť finanční protokol předpokládá půjčky a dotace zemím afrických, karibských a tichomořských států z Evropského rozvojového fondu, do kterého bude počínaje lednem 2008 přispívat i Česká republika.

Revidující Dohoda mění a doplňuje původní Dohodu s cílem přispět ke zlepšení vztahů mezi státy skupiny afrických, karibských a tichomořských oblastí a Evropského společenství a zachovávat ducha původní Dohody.

Do Dohody byla mj. vložena ustanovení týkající se mezinárodního boje proti terorismu, prevence žoldnéřských činností, boje proti nemocem souvisejícím s chudobou.

Do stávající přílohy I. bylo vloženo ustanovení o decentralizaci financování na období let 2006 a 2007 a nová příloha I.A, která se týká víceletého finančního rámce pro spolupráci.

V příloze II. byly provedeny úpravy týkající se investičních nástrojů, tedy podmínek půjček, subvencí a rizik směnných kurzů.

Nejrozsáhlejší změny Dohody byly provedeny v příloze IV. Cílem těchto návrhů je mj. zavedení větší pružnosti v oblasti přidělování prostředků a finančního řízení v krizových nebo konfliktních situacích. Celý proces financování má být tak zrychlen a zjednodušen.

V příloze I.A týkající se víceletého finančního rámce spolupráce se strany dohodly jen na obecné formulaci, že v tomto novém období zachová EU výši své pomoci státům afrických, karibských a tichomořských oblastí alespoň na stejné úrovni, jako v případě 9. evropského rozvojového fondu.

Vzhledem k nutnosti upřesnění - jednání byla velmi obtížná – a rozsahu finanční pomoci je v odst. 3 přílohy I.A stanoveno, že o požadovaných změnách víceletého finančního rámce rozhodne Rada ministrů států AKT a Evropského společenství odchylně od článku 95 Dohody, tedy odchylně od pravidel revizí Dohody včetně ratifikace či schvalování měnících Dohodu smluvními stranami v souladu s jejich ústavními pravidly.

Nicméně – a to zdůrazňuji – v dalším jednání byl vypracován návrh vnitřní dohody, která definuje vztahy a podmínky fungování 10. evropského rozvojového fondu mezi členskými státy Evropské unie. Tato vnitřní dohoda obsahuje všechna upřesněná ustanovení finančního protokolu a jako senátní tisk č. 383 bude projednáván na naší další schůzi. Tato vnitřní dohoda podléhá procesu ratifikace, takže více méně obava, že Evropská rada nám diktuje něco, co neodpovídá našemu právnímu rámci, z jedné strany je pravdou, ale z druhé strany nic se neděje, protože tato ustanovení budou ratifikována ve vnitřní dohodě, jak jsem předeslal.

Jenom na okraj: V souladu se zmíněným pravidlem Evropská rada dne 16. prosince 2005 přijala rozhodnutí týkající se mechanismu financování, kterým je 10. evropský rozvojový fond, který pokrývá období na léta 2008 až 2013 a částky přidělených státům afrických, karibských a tichomořských ve výši 22 682 mil. euro.

K podpisu finančního protokolu došlo v červnu 2006 na Radě ministrů těchto států a Evropského společenství v Papua – Nové Guiney a bude začleněn do revidující Dohody.

Dohoda je mezinárodní hospodářskou smlouvou všeobecné povahy a smlouvou politickou a je proto ve smyslu čl. 49 písm. b) Ústavy ČR smlouvou prezidentskou, k jejíž ratifikaci prezidentem republiky je zapotřebí souhlasu obou komor Parlamentu.

Po splnění všech podmínek stanovených v čl. 10 Ústavy ČR se revidující Dohoda stane součástí právního řádu a bude mít aplikační přednost před zákonem.

Na závěr mi dovolte, abych vás seznámil s usnesením výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, senátní tisk č. 368/1, ze dne 1. listopadu 2006:

Po odůvodnění zástupkyně předkladatele Ing. Heleny Bambasové, náměstkyně ministra zahraničních věcí ČR, zpravodajské zprávě senátora Ladislava Svobody, po rozpravě a hlasování výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas s ratifikací Dohody, kterou se mění Dohoda o partnerství mezi členy skupiny afrických, karibských a tichomořských států na straně druhé a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, podepsané v Cotonou dne 23. června 2000. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego, posaďte se rovněž ke stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže ji končím. Nepředpokládám tudíž, že by pan ministr nebo pan zpravodaj se chtěli vyjádřit. Máme jediný návrh a tím návrhem je, abychom ratifikovali tuto dohodu.

Budeme hlasovat o tom, že Senát dává souhlas k ratifikaci Dohody, kterou se mění Dohoda o partnerství mezi členy skupiny afrických, karibských a tichomořských států na straně jedné a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování tři ukončeno. Registrováno 54 senátorů, kvorum 28, pro 51, proti nikdo, návrh byl schválen.

Pane ministře děkuji, zpravodajovi také děkuji.

Dalším bodem našeho jednání je

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s přístupem Dohoda o provedení ustanovení Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu ze dne 10. prosince 1982 o zachování

a řízení tažných populací ryb a vysoce stěhovavých rybích populací

Máme to jako sněmovní tisk 374a já bych poprosil paní Milenu Vicenovou, aby nás seznámila s návrhem.

Ministryně vlády ČR Milena Vicenová: Dobrý den, vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, ráda bych vás informovala o tom, že předložená dohoda má zajistit zachování a trvalé využívání tažných hejn ryb a vysoce stěhovavých rybích populací. Rovněž má na minimum omezit výsledky rybolovu, uchovat celistvost a rozmanitost mořských ekosystémů. Těchto cílů má být dosaženo zejména intenzivní spoluprací přímo mezi pobřežními státy a mezi státy provozujícími rybolov tažných a vysoce migrujících ryb. Vzhledem k tomu, že evropské společenství disponuje kompetencemi v oblasti, které jsou předmětem dohody, Rada evropského společenství přijala v roce 1998 rozhodnutí, které se týká ratifikace této dohody společenství.

Členské státy evropského společenství se musí stát smluvními stranami, aby plnily závazky vyplývající z této úmluvy a aby vykonávaly práva, která jim vzniknou v případě rozdělených kompetencí tak, aby bylo zajištěno jednotné plnění dohody v rámci společné rybářské politiky. Česká republika je smluvně vázána zněním přístupové smlouvy podepsané v roce 2003 v Athénách. Z přístupové smlouvy vyplývá povinnost kontinuálního naplňování právních kroků Evropského společenství a přebírání závazků již platných v rámci EU.

Jednou z povinností ČR ve vztahu k Evropskému společenství je naplňování společné rybářské politiky, na jejímž základě zmíněnou dohodu ratifikovalo již 17 členských států EU. Plnění závazků vyplývajících pro ČR z Dohody je zajištěno. I když nemáme žádnou rybářskou flotilu, v zákoně č. 61 o námořní plavbě je jasně stanoven zákaz mořského rybolovu pro plavidla plující pod vlajkou ČR. Pokud by některé plavidlo překročilo tento zákaz, je tam jasně stanovena i sankce ve výši dva miliony korun. Je tak dostatečně pokryto plnění všech závazků, které pro ČR vyplývají z přistoupení k dohodě. Dohoda nebude mít žádný dopad na státní rozpočet. Rozhodnutí je v souladu s ústavním pořádkem a je také v souladu se závazky vyplývajícími z členství ČR v Evropské unii převzatými v rámci jiných platných mezinárodních smluv a s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji vám, paní ministryně, posaďte se ke stolku zpravodajů.

Tento návrh projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a usnesení jako tisk č. 374/2. Zpravodajem je pan senátor Josef Kalbáč. Garančním výborem je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost se svým usnesením, které máme jako tisk č. 374/1. Zpravodajem je pan senátor Tomáš Jirsa, který nás nyní seznámí se společnou zpravodajskou zprávou.

Senátor Tomáš Jirsa: Vážený pane předsedo, paní ministryně, dámy a pánové, dohoda, vládní návrh zákona, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s přístupem dohoda o provedení ustanovení úmluvy OSN o mořském právu ze dne 10. 12. 1982 na zachování a řízení tažných populací ryb a vysoce stěhovavých populací a chovu velryb zavazuje státy k přijetí konkrétních opatření, která zajistí dlouhodobé zachování a trvalé využití tažných hejn ryb a vysoce stěhovavých rybích populací.

Obsahem dohody jsou obecná pravidla založená na principu tzv. předběžné opatrnosti hospodaření s přírodními zdroji, v tomto případě v podobě výše uvedených rybích populací. Já jsem se stal zpravodajem tohoto zákona pravděpodobně proto, že pocházím z Hluboké nad Vltavou, kde má sídlo a. s. Rybníkářství Hluboká, která je největším producentem kaprů u nás. Tak zřejmě proto.

Paní ministryně nám podrobně vysvětlila obsah této dohody a oba naše výbory, které byly jmenovány, doporučily tuto dohodu ke schválení. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, posaďte se, pane kolego, ke stolku zpravodajů. Přestože to byla společná zpráva, ptám se zpravodaje výboru pro územní rozvoj, pana senátora Kalbáče, zda chce vystoupit. Nechce.

Otevírám obecnou rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže ji končím. Předpokládám, že jako v předchozím případě ani paní ministryně ani zpravodaj se nechtějí vyjádřit k něčemu, co neproběhlo.

Máme jediný návrh a tím je, že Senát vyslovuje souhlas s přístupem k dohodě o provedení ustanovení úmluvy OSN o mořském právu ze dne 10. 12. 1982 o zachování a řízení tažných populací ryb a vysoce stěhovavých rybích populací. Čili Senát dává souhlas s ratifikací.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tuto ratifikaci, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování čtyři ukončeno. Registrováno 48, kvorum 25, pro 43, proti nikdo, návrh byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu, paní ministryni děkuji, stejně tak děkuji panu zpravodajovi.

Jsme u

Návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 574/2002 Sb.,

o přijetí rámcového úvěru Českou republikou od Evropské investiční banky

na financování odstraňování povodňových škod z roku 2002.

Máme to jako tisk č. 390. Nyní poprosím pana ministra financí Vlastimila Tlustého, aby nás seznámil s návrhem zákona. Máte slovo, pane ministře.

Ministr vlády ČR Vlastimil Tlustý: Dobrý den, vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři, dámy a pánové. Podstatou této novely je umožnit využití zbylých 55 milionů korun, které nebyly vyčerpány z tohoto úvěru Evropské investiční banky na odstraňování povodňových škod z roku 2002, a protože zbývá k odstraňování mnoho povodňových škod z roku 2006, tato novela umožňuje těchto 55 milionů dočerpat. Tento návrh je vám předkládán se souhlasem Evropské investiční banky a těch 55 milionů by bylo využito na financování programu Ministerstva zemědělství, které se týkají, jak už jsem uvedl, odstraňování následků povodní a práce na vodohospodářském majetku. Je to tedy v podstatě technická, zcela racionální a nepolitická a bezproblémová novela. Doporučuji vám ji ke schválení. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře, posaďte se ke stolku zpravodajů. Garančním a jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona byl a je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který má usnesení jako tisk č. 390/1. Zpravodajem je pan senátor Milan Balabán, který má slovo, protože už tady stojí.

Senátor Milan Balabán: Děkuji, pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Ve svých vystoupeních jsem obvykle velice stručný a nebude tomu jinak ani v dnešní derniéře. Ten materiál je bez problémový, skutečně, jediný otazník, který jsme měli na výboru při projednávání tohoto bodu, byla otázka úpravy dohody s EIB a bylo nám řečeno, že tato změna dohody proběhla v posledním říjnovém týdnu. To znamená posvěcení ze strany EIB pro tento způsob užití. Jako znamení bezproblémovosti i jednoduchosti tohoto materiálu i jako výraz nejrychlejší podpory výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu doporučil plénu Senátu se tímto materiálem nezabývat. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego, rovněž se posaďte ke stolku zpravodajů. Máme jediný návrh a tím je návrh, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. O tomto návrhu budeme za chvilku hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro nezabývat se, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 5 ukončeno, registrováno 49, kvorum 25, pro 44, proti jeden, návrh byl schválen. Takže děkuji panu ministrovi, který zůstává a zpravodajovi, který odchází. Já bych poprosil kolegu Outratu, jestli by mě vystřídal.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Dámy a pánové, dalším bodem je

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Smlouva mezi Českou republikou a Rakouskou republikou

o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a majetku, která byla podepsána v Praze dne 8. června 2006

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 375a uvede jej opět pan ministr financí Vlastimil Tlustý. Pane ministře, máte slovo.

Ministr vlády ČR Vlastimil Tlustý: Dámy a pánové, i v tomto případě mohu jako základní charakteristiky uvést standardní, bezproblémové, nepolitické, všeobecně prospěšné jak pro stranu podnikatelů v ČR, tak v Rakousku. Tato nová smlouva je uzavírána, protože ta původní stará už je přežitá a tato nová smlouva by měla pomáhat k dalšímu rozvoji ekonomické a obchodní spolupráce mezi Českou republikou a Rakouskem.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane ministře. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 375/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Ladislav Svoboda. Následně návrh projednal výbor pro záležitosti Evropské unie, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 375/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Luděk Sefzig. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 375/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Nádvorník, a toho prosím, aby nás seznámil se společnou zpravodajskou zprávou.

Senátor Jan Nádvorník: Ano, vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, je to společná zpráva, jak řekl pan ministr, je to naprosto standardní věc, kterou tady teď probíráme, protože takových smluv bylo na tomto území schváleno opravdu už mnoho. Takže mně nezbývá opravdu než vás seznámit s usnesením. Ta usnesení jsou velmi podobná, řekl bych stejná, takže všechny výbory doporučují dát souhlas s ratifikací smlouvy. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Ptám se, jestli si přeje vystoupit zpravodaj VZVOB, pan senátor Svoboda. Přeje si vystoupit, prosím.

Senátor Ladislav Svoboda: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Jen v krátkosti, usnesení č. 193 VZVOB ze dne 1. listopadu 2006 senátní tisk č. 375/3 doporučuje Senátu PČR vyslovit souhlas mezi Českou republikou a Rakouskou republikou o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňového úniku v oboru daní z příjmů a majetku, která byla podepsána v Praze 8. června 2006. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Měl bych se dotázat, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro záležitosti EU pan senátor Luděk Sefzig, ten je omluven, předpokládám, že zpráva je společná, takže otevírám obecnou rozpravu. Hlásí se někdo do obecné rozpravy? Nehlásí se nikdo, takže já ji uzavírám. Pane ministře, ani pane zpravodaji, nechcete se pravděpodobně vyjádřit? Dobře. (Z lavice se hlásí senátorka Janáčková.)

Pane ministře, mohl byste udělat laskavost a říci něco, abyste otevřel rozpravu znovu, v dané situaci bych nemohl paní kolegyni dát slovo.

Ministr vlády ČR Vlastimil Tlustý: Vážený pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, tímto pomáhám otevřít rozpravu.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane ministře, rozprava je otevřena. Přihlásila se kolegyně Liana Janáčková.

Senátorka Liana Janáčková: Já se omlouvám, pane místopředsedo, ale já jsem se hlásila i elektronicky. Mně nejde vůbec o meritum věci, protože to je asi jasné, ale já asi nerozumím češtině. To se tak musí skloňovat: Vládní návrh o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku? Já vím, že to asi není meritum věci, ale správně to pan zpravodaj říkal, že je „zamezení dvojího zdanění a zabránění daňového úniku“. Je to tak? Koho čeho? Zabránění komu čemu? Daňového, ne daňovému, prosím.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: (Ruch v sále.) Nepokřikujme, prosím.

Senátorka Liana Janáčková: Myslím si, že čeština není tady správně. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, paní kolegyně. Hlásí se někdo další do rozpravy? Přihlásil se kolega Jiří Oberfalzer.

Senátor Jiří Oberfalzer: Já myslím, že to je dobrá příležitost udělat si jazykový koutek. Bráníme čemu – podle českého jazyka. Komu, čemu? Čili zabránění komu, čemu? Ale jsou jisté regionální odchylky na severní Moravě, kde některé pády se odlišují. (Smích, pobavení v sále.)

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego, příště vezmeme v potaz. Hlásí se ještě někdo další do rozpravy? Nehlásí se tentokrát opravdu nikdo, takže rozpravu uzavírám. Pane ministře, chcete se vyjádřit? Ne. Pan zpravodaj také ne. Přistoupíme k hlasování. Jediný návrh, který je před námi, je dát souhlas k ratifikaci.

Budeme hlasovat o tom, že Senát souhlasí s ratifikací smlouvy. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování pořadové č. 6 se z 49 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 25 pro vyslovilo 44, proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijata končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi a všem zpravodajům.

Dalším bodem je

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Jordánského hášimovského království o zamezení dvojímu zdanění

a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmů,

která byla podepsána v Ammánu dne 10. dubna 2006.

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 377a prosím pana ministra financí Vlastimila Tlustého, aby ho zase uvedl.

Ministr vlády ČR Vlastimil Tlustý: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dámy a pánové. Teď musím proplout úskalími jazyka českého, takže si vám dovolím prezentovat Smlouvu, která zamezuje dvojímu zdanění mezi Českou republikou a Jordánským hášimovským královstvím. I u této smlouvy je na místě slovo „nová“, a to proto, že dosavadní rozsah ekonomické a obchodní spolupráce mezi Českou republikou a tímto královstvím si takovou smlouvu dosud nevyžadoval, nicméně právě jeho rozvoj si takovou smlouvu žádá, aby nebyly poškozovány dvojím zdaněním subjekty na obou stranách. Tato smlouva je vypracována podle vzorových modelů OECD a OSN a i tuto smlouvu vám mohu doporučit ke schválení. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane ministře. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který přijal usnesení, jež nám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 377/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Vlastimil Sehnal. Garančním výborem je výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 377/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Igor Petrov, který je omluven a zastoupí ho pan senátor Ivan Adamec. A toho prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Ivan Adamec: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové. Já se pokusím zastoupit kolegu Igora Petrova a předně se omlouvám, že jeho regionálním přízvukem nevládnu. Pan ministr velmi, řekl bych, velmi přesně popsal obsah této smlouvy. Je to skutečně smlouva podle vzorových modelů, je to smlouva, která má charakter prezidentské smlouvy a mně v tuto chvíli nezbývá nic jiného než vám přečíst usnesení, které víceméně je společné s usnesením výboru, který byl tady citován jako další výbor, který se zabýval touto smlouvou.

Takže po úvodním slově zástupce předkladatele náměstkyně ministra financí České republiky, po zpravodajské zprávě senátora Igora Petrova, kterou jsem přednesl já a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR vyslovit souhlas s ratifikací Smlouvy mezi vládou České republiky a vládou Jordánského hášimského království o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu, která byla podepsána v Ammánu dne 10. dubna letošního roku, určuje zpravodajem pro jednání na schůzi Senátu senátora Igora Petrova, kterého zde zastupuji a pověřuje předsedu Milana Balabána předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Teď se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Vlastimil Sehnal? Nechce. Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo se do ní nehlásí, takže ji zavírám a končím. Prosím, pane ministře, pane zpravodaji, nechcete se k ní vyjádřit? Přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o tom, že Senát dává souhlas k ratifikaci Smlouvy mezi vládou České republiky a vládou Jordánského hášimovského království o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu, která byla podepsána v Ammánu 10. dubna 2006.

V sále je přítomno 47 senátorek a senátorů. Potřebný počet pro  přijetí návrhu je 24. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Návrh byl přijat. V hlasování pořadové č. 7 se ze 47 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 24 pro vyslovilo 41, proti nebyl nikdo.

Děkuji panu ministrovi a zpravodajům a loučíme se s panem ministrem.

Dalším bodem je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 341/2005 Sb.,

o veřejných výzkumných institucích

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 401. Vítám mezi námi pana poslance Václava Mencla a prosím ho, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Václav Mencl:Pane předsedo, paní senátorky, páni senátoři, děkuji vám, že jste umožnili zařazení novely tohoto zákona, neboť problém spočívá v tom, že počínaje 1. lednem příštího roku vstoupí v platnost zákon, kterým se řada státních institucí stane vědeckovýzkumnými institucemi. Problém je v tom, že v době přípravy těchto institucí na transformaci se ukázalo, že pro některé není ta transformace reálná.

Týká se to především Českého hydrometeorologického ústavu, který byl zřízen pro výkon státní hydrometeorologické služby a v době přípravy se předpokládalo, že monitoring vod a ovzduší bude považován za výzkumnou činnost. Tento názor se nepodařilo prosadit s následkem, že tento ústav vykonává pouze ze 7 % výzkumnou činnost. Zařazení do vědeckovýzkumných institucí by znamenalo ohrožení výkonu státní služby tohoto ústavu.

Česká geologická služba byla ze zákona zřízena pro výkon státní geologické služby a opět podle podrobné analýzy není možné výkon státní služby tohoto typu pokládat za výzkum.

Pro Psychiatrické centrum Praha představuje problém především provoz lůžkových zařízení, který nelze opět zařadit do výzkumných činností a změna statutu by znamenala vážné ohrožení této významné léčby.

Nejdelší situace je u Institutu zdravotní politiky a ekonomiky, který byl mezitím zrušen a jeho vyškrtnutí je formálním aktem.

Včera na vašem výboru pro školství a kulturu jsme velmi podrobně probírali všechny aspekty vyřazení těchto institucí. Musím poděkovat panu senátorovi Zlatuškovi, který velmi podrobně zanalyzoval všechny problémy, které se týkají různých aspektů vyřazení z těchto seznamů. Konstatuji, že výbor shledal, že toto vyřazení je možné. Dovolte tedy, abych vás požádal o souhlas s novelou tohoto zákona. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane poslanče. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 401/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Zlatuška, kterého nevidím v sále, ještě se nedostavil. Prosím proto předsedu výboru kolegu Jehličku, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Václav Jehlička: Vážený pane předsedající, pane poslanče, vážené kolegyně a kolegové, vzhledem k tomu, že zpravodaj našeho výboru pan senátor Jiří Zlatuška zřejmě uvízl někde v dopravní zácpě, zastoupil bych ho. Omezím se ale pouze na usnesení, protože zpravodajskou zprávou nedisponuji. Bylo vše ale obsaženo ve vystoupení pana poslance Václava Mencla.

Po úvodním slovu předsedy výboru Václava Jehličky, po odůvodnění návrhu zákona zástupcem navrhovatelů poslancem Václavem Menclem, po zpravodajské zprávě místopředsedy výboru senátora Jiřího Zlatušky a po rozpravě výbor

1)? doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

2)? určuje zpravodajem výboru pro projednání senátního tisku č. 401 senátora Jiřího Zlatušku.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego, posaďte se ke stolku zpravodajů.

Nyní se podle § 107 jednacího řádu ptám, zda někdo navrhuje, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Hlásí se pan kolega Pavlata.

Senátor Josef Pavlata: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte, abych využil výše zmíněného paragrafu a navrhl, abychom se novelou tohoto zákona nezabývali.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Padl návrh návrhem zákona se nezabývat. Přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Návrh byl přijat.

V hlasování pořadové č. 8 se ze 49 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 25 pro vyslovilo 43, proti nebyl nikdo.

Děkuji panu poslanci a gratuluji mu. Děkuji panu kolegovi Jehličkovi, který zpravodaje tak rychle zastoupil.

Pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Václav Mencl: Pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři, dovolte, abych vám za skupinu poslanců poděkoval za přijetí tohoto zákona, byť formou neprojednávání. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane poslanče. Nyní budeme projednávat bod

Senátní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 219/2000 Sb., o majetku

České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, vrácený Senátu Poslaneckou sněmovnou k dopracování

Senátní tisk č. 331. Vzhledem k tomu, že jsme schválili na minulé schůzi pravidla pro projednávání těchto návrhů, můžeme přistoupit k projednávání tohoto tisku. Uděluji proto slovo panu senátorovi Robertu Kolářovi a prosím ho, aby nás seznámil s dosavadním vývojem projednávání.

Senátor Robert Kolář: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, pokud jde o věcnou stránku tohoto návrhu zákona, pouze bych konstatoval, že Senát tento návrh v této podobě schválil již dvakrát a poslal do Poslanecké sněmovny. Vždy to bylo v období, kdy Poslanecká sněmovna končila své funkční období a z různých důvodů tento zákon nebyl Poslaneckou sněmovnou projednán.

Poslední průběh byl takový, že se Poslanecká sněmovna tímto tiskem zabývala a došla k závěru, že jej vrátí Senátu k dopracování z toho důvodu, že zákon obsahuje terminus technikus „dojití“ a Poslanecká sněmovna usoudila, že tento termín se v našem právním řádu nenachází a tudíž že Senát musí svůj návrh dopracovat.

Po konzultacích s naší legislativou jsme došli k závěru, že naopak tento návrh zákona je v pořádku, podobná slovní spojení se vyskytují např. v občanském zákoníku. Domnívám se, že můžeme odpovědně tento návrh schválit v tom znění, v jakém jsme jej již jednou schválili a opět poslat do Poslanecké sněmovny. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Hlásí se někdo do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu končím. Pane senátore, pravděpodobně se k tomu dále nechcete vyjádřit. Konstatuji tudíž, že padl návrh schválit návrh zákona. Přistoupíme k hlasování.

Dámy a pánové, padl návrh zákona senátní návrh zákona v původním znění schválit. V sále je přítomno 49 senátorek a senátorů, aktuální kvórum je 25.

Hlásí se kolega Barták.

Senátor Karel Barták: Trochu jsem se opozdil. Poprosil bych, pane místopředsedo, abyste nás všechny odhlásil a znovu přihlásil, protože v mém okolí je mnoho svítících, ale karty nejsou senátory obsazeny. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji za upozornění, učiním tak. Prosím, přihlaste se všichni znovu.

Probíhá přihlašování. Pan kolega Barták měl zřejmě pravdu.

Budeme hlasovat o návrhu - schválit senátní návrh zákona v původním znění. V sále je přítomno v současné chvíli 39 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 20.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Návrh byl přijat. V hlasování pořadové číslo 9 se ze 44 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 23 pro vyslovilo 44, proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat a tudíž podle § 130 odst. 8 jednacího řádu navrhuji, abychom za prvé pověřili předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu ústavnímu projednání.

A za druhé pověřujeme senátora Adolfa Jílka, senátorku Soňu Paukrtovou a senátora Ivana Adamce, aby návrh zákona odůvodnili v Poslanecké sněmovně. Důvod, proč kolega Kolář to nebude moci učinit, je, že v té době již asi nebude senátorem.

Přistoupíme k hlasování o tomto návrhu.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Návrh byl přijat. V hlasování pořadové číslo 10 se 46 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 41, proti nebyl nikdo.

Tím končím projednávání tohoto bodu.

Byli jsme zřejmě o něco rychlejší než se původně zdálo, takže není v této chvíli přítomen předkladatel dalšího bodu. Proto navrhuji, abychom body č. 13 a 14, tj. „Ustavení Dočasné komise Senátu pro posouzení ústavnosti Komunistické strany Čech a Moravy“ a „Volba předsedy Dočasné komise Senátu pro posouzení ústavnosti Komunistické strany Čech a Moravy“ přesunuly na teď, protože zde si vystačíme sami. (Oživení v sále.)

Zahajuji hlasování o změně pořadu 15. schůze Senátu. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Návrh byl přijat. V hlasování pořadové číslo 11 se ze 41 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 21 pro vyslovilo 33, proti nebyl nikdo.

Dalším bodem podle této změny tudíž je

Ustavení Dočasné komise Senátu pro posouzení ústavnosti

Komunistické strany Čech a Moravy

Dávám slovo předsedovi volební komise kolegovi Josefu Pavlatovi, aby nás seznámil s návrhem na ustavení Dočasné komise Senátu. Návrhy, které předložily senátorské kluby, vám byly rozdány. Prosím, pane senátore.

Senátor Josef Pavlata: Děkuji, pane předsedající. Milé kolegyně, vážení kolegové, jak všichni víme, dne 2. listopadu 2006 zřídil Senát svým usnesením Dočasnou komisi Senátu pro posouzení ústavnosti Komunistické strany Čech a Moravy. Volební komise poté svým usnesením č. 22 stanovila lhůtu pro podání návrhů na členy a návrhů kandidátů na předsedu této Dočasné komise Senátu, a to do čtvrtka 9. listopadu do 16.00 hodin.

Volební komise dále přijala na své schůzi 14. listopadu 2006 usnesení č. 23, v němž konstatovala, že ve stanovené lhůtě obdržela od senátorských klubů tyto návrhy na členy nově zřízené Dočasné komise Senátu:

Klub ODS – senátor Miroslav Škaloud, senátorka Alena Palečková, senátor Jiří Liška, senátor Luděk Sefzig a senátor Jiří Žák.

Klub KDU-ČSL – senátor Josef Kalbáč a senátor Josef Vaculík

Klub otevřené demokracie – senátor Martin Mejstřík a senátor Jaromír Štětina.

Kluby ČSSD a SNK nepodaly žádné návrhy.

Ještě bych zmínil, že pokud jde o kandidáty na předsedu Dočasné komise obdržela volební komise ve stanovené lhůtě návrh Klubu otevřené demokracie, který navrhuje do této funkce senátora Jaromíra Štětinu.

To je v této chvíli ode mě vše a pravděpodobně se za chvíli sejdeme při volbě předsedy této Dočasné komise. Děkuji zatím za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Otevírám rozpravu. Hlásí se někdo do rozpravy? Nevidím nikoho, takže rozpravu končím.

Přikročíme k hlasování. Budeme hlasovat o tom, že Senát ustavuje Dočasnou komisi Senátuve složení, se kterým nás seznámil předseda volební komise a které vám bylo rozdáno.

V sále je v tuto chvíli přítomno 39 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 20.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Návrh byl přijat. V hlasování pořadové číslo 12 se ze 40 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 21 pro vyslovilo 31., proti nebylo nikdo.

Tím končí projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem je

Volba předsedy Dočasné komise Senátu pro posouzení ústavnosti Komunistické strany Čech a Moravy

Vzhledem k tomu, že jsme ustavili komisi, dávám slovo předsedovi volební komise, aby nám sdělil návrhy na kandidáty a další pokyny ke konání voleb.

Pane kolego, vy už jste to řekl, ale řekněte to, prosím, ještě jednou při projednávání tohoto bodu.

Senátor Josef Pavlata: Pane předsedající, dámy a pánové, jak jsem již řekl, volební komise obdržela ve stanovené lhůtě návrh Klubu otevřené demokracie, kterým navrhuje do funkce předsedy výše zmíněné dočasné komise senátora Jaromíra Štětinu.

Předpokládám, že nyní bude k tomuto návrhu otevřena rozprava a po ní vás seznámím s průběhem volby, která se bude konat jako obvykle v přilehlých prostorách.

Zatím děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu končím.

Nyní bych měl přerušit jednání pro konání tajné volby. Pane předsedo volební komise, jaký potřebujete na to čas?

Senátor Josef Pavlata: Jak jsem již uvedl, volební komise obdržela ve stanovené lhůtě pouze návrh KOD, a sice na funkci předsedy navrhuje pana senátora Jaromíra Štětinu. Pro volbu předsedy, která je tajná, pro volbu předsedy této dočasné komise, se použijí příslušná ustanovení volebního řádu pro volbu předsedů komisí Senátu. Chtěl bych říci, že volební místnost je připravena a prosím členy volební komise, aby se tam odebrali. Předpokládám, že stačí, když zopakuji, že na volebním lístku, který obdržíte u prezence, bude uvedeno jedno jméno, a sice Jaromír Štětina s pořadovým číslem 1, a toto číslo budete označovat. Souhlas s kandidátem Jaromírem Štětinou vyjádříte zakroužkováním pořadového čísla před jeho jménem, případný nesouhlas vyjádříte přeškrtnutím pořadového čísla před jeho jménem. Jiný způsob označení nebo neoznačení způsobuje, že volební lístek bude neplatný. Pokud navržený kandidát nezíská nadpoloviční většinu všech senátorů, bude se konat druhé kolo první volby. Volební místnost je tedy připravena. Předpokládám, že vydávání a samotné hlasování stihneme za 15 minut a samotné počítání hlasů bude dalších pět minut, čili doporučuji panu předsedajícímu vyhlásit začátek voleb za minutu a od té chvíle bude běžet 20 minut přestávka na volbu a sčítání hlasů.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego, to teď také učiním. Tímto způsobem stihneme volbu před odjezdem těch z nás, kdo byli pozváni prezidentem republiky na setkání, takže odcházejí.

Přerušuji tento bod, vyhlašuji přestávku do 12.30 hod. a pro senátory, kteří se účastní setkání s prezidentem republiky, budou na nádvoří připravena vozidla Kanceláře od 10.45 hodin hned po volbách.

Přerušuji schůzi.

(Jednání přerušeno ve 10.23 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 12.33 hodin.)

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Vážené paní senátorky, páni senátoři, prosím, pojďte do Jednacího sálu, zaujměte místa, budeme pokračovat vyhlášením výsledků tajné volby předsedy komise Senátu.

Zahajuji přerušené jednání a uděluji slovo předsedovi volební komise, aby nás informoval o výsledku tajné volby předsedy komise Senátu.

Senátor Josef Pavlata: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte, abych vás informoval o výsledcích tajné volby předsedy Dočasné komise Senátu pro posouzení ústavnosti Komunistické strany Čech a Moravy. Počet vydaných hlasovacích lístků byl 59, počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků byl 59, z toho neplatné tři, počet neodevzdaných hlasovacích lístků 0 a pro senátora Jaromíra Štětinu bylo odevzdáno 46 hlasů a znamená to, že v prvním kole první volby byl senátor Jaromír Štětina zvolen předsedou Dočasné komise. Blahopřeji mu.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane předsedo, za podanou zprávu a konstatuji, že Senát zvolil senátora Jaromíra Štětinu předsedou právě pojmenované komise. Pane senátore, blahopřeji a jistě je to příležitost, abyste mohl oslovit kolegyně a kolegy, jak jste si přál.

Senátor Jaromír Štětina: Děkuji vám, pane předsedající, dobrý den, dámy a pánové, já vám děkuji za důvěru a chtěl bych vás ubezpečit, že v této roli budu postupovat uvážlivě, zodpovědně a v souladu se slibem, který jsem zde složil před dvěma lety, když jsem se stal senátorem této slovutné komory. A jelikož jsme tuto komisi zvolili doslova jenom na pár dní, a čas kvačí, já bych rád využil i těch několika dní, kdy tato komise má mandát, než bude, a já v to pevně věřím, při příštím složení Senátu ta komise obnovena, rád bych využil těchto dní a rád bych požádal již dnes zvolené členy komise, aby se zúčastnili krátké pětiminutové dnešní schůzky, protože bych je chtěl požádat, aby mne pověřili jedním úkolem, který bych jim rád předložil. Dělám to jen kvůli tomu, že čas kvačí a je škoda ani těch pár dní nevyužít. Čili, dámy a pánové, členové komise, navrhuji, abychom se na pět minut sešli tady v kuloárech těsně po skončení našeho dnešního plenárního zasedání. Ještě jednou vám děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Také já vám děkuji a budeme pokračovat projednáváním bodu, kterým je

Pozměněný návrh Směrnice Evropského parlamentu a Rady o spotřebitelských úvěrových dohodách pozměňující směrnici Rady 93/13/EC.

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. N 44/05. Stanovisko vlády vám bylo rozdáno jako senátní tisky č. N 44/05/01 až k č. N 44/05/03. Prosím pana ministra průmyslu a obchodu Martina Římana, aby nás seznámil s tímto materiálem.

Ministr vlády ČR Martin Říman: Dobrý den, dámy a pánové, vážený pane předsedající, dovolte mi několik slov k této materii, ke Směrnici o spotřebitelských úvěrových dohodách. Já se musím přiznat, že přistupuji k obhajobě této materie poněkud s rozpaky a zejména z toho důvodu, že se ne úplně ztotožňuji jak s pozicí, která byla vládou ČR a naším ministerstvem do poslední chvíle nebo do nedávných chvil prosazována, a stejně tak musím konstatovat, že se ne úplně ztotožňuji s doporučením výboru Senátu, které bylo přijato 1. listopadu 2006. Proč tomu tak je? Ta pozice, která je prezentována jako pozice České republiky, je vysoce regulačního charakteru, to znamená, že se pod ochranou spotřebitele představuje to, že čím více regulujeme, tím více je spotřebitel chráněn. Já si myslím, že to není pravda, i když vím, na jak tenký led se pouští, protože když někdo řekne toto, tak tím automaticky jako by říkal, že nechce chránit spotřebitele, a to je v dnešní politické korektnosti asi stejná věta, jako když řeknete, že nechcete čistý vzduch nebo vzdělanou mládež.

Nicméně přesto se toho odvážím a pokusím se několika větami své stanovisko zdůvodnit. Argumentace, že novou směrnici potřebujeme proto, že dosavadní úprava znamená roztříštěnost podmínek pro poskytování úvěrů v zemích EU, podle mého soudu neobstojí. Já nevidím vůbec žádný důvod, proč ta roztříštěnost vadí, naopak roztříštěností vzniká konkurenční prostředí a jedině tak si může spotřebitel vybrat, který úvěrový ústav je vhodnější a který ne.

V okamžiku, kdy budeme všechno regulovat tím nejtužším způsobem, jak je tady naznačeno, tak se dostaneme dříve nebo později do situace před 17 lety, kdy bylo jedno, do jakého úvěrového ústavu si půjdeme půjčit novomanželskou půjčku prostě proto, že nic jiného než Česká spořitelna neexistovalo, podmínky byly všude stejné, a to oklikou, z jiné perspektivy, perspektivy, že formálně sice budou existovat různé formálně si konkurující peněžní ústavy nebo jiné organizace, které se zabývají úvěrováním, ale regulací budou svázány tak, že podmínky budou prakticky všude stejné, se dostáváme do téhož stavu. (Poznámky z pléna). Tady jsou asi dva Senáty, jeden tento a druhý Kuberův. (Oživení v sále.)

Já bych doporučoval, abychom se na to zkusili podívat těmito očima, abychom alespoň netrvali na tom, že je třeba regulovat opravdu všechno, např. jak je v bodě 2 usnesení výboru u spotřebitelské smlouvy do výše 200 eur, to je i na naše poměry poměrně nízká částka a myslím si, že alespoň v jakýchsi oblastech je dobré si ponechat více volného prostoru.

Ministerstvo průmyslu a obchodu v nejbližších dnech svůj postoj k této směrnici pravděpodobně přehodnotí, a to v tom smyslu, ve kterém jsem zde hovořil, tzn., že se spíše postavíme vedle zemí, které propagují a obhajují větší míru smluvní volnosti v této oblasti, než země, u kterých je tradiční nebo zvykem tu míru smluvní volnosti mít podstatně nižší. Takže tolik snad na úvod k této směrnici.

Já se ještě jednou omlouvám, že do toho tak trochu možná házím vidle, ale omluvou snad budiž to, že přece jenom to kormidlo té vládě se daří otáčet ne ze dne na den a že některé věci potřebují čas než se k nim člověk prokope. Mně např. trvalo dva měsíce než jsem se v úřadu prokopal k tomu, jakým způsobem se vlastně přijímají stanoviska k projednávaným směrnicím. A protože uběhly dva měsíce ve funkci a já jsem zjistil, že na poradě vedení za ty dva měsíce nebyla žádná směrnice a říkal jsem si to přece není možné, těch směrnic je tolik, jedna stíhá druhou a že bych se dostal právě do nějaké periody, kdy žádná směrnice na MPO není? Tak jsem otevřel tu otázku a samozřejmě, že jsem zjistil – je to velmi zvláštní – že stanoviska z pozice ČR ke směrnicím se prakticky vůbec v té exekutivní rovině neprojednávají na politické úrovni. Je to zvláštní, když si uvědomíme, že zákony, které vznikají jako transpoziční předpisy vzhledem k existujícím nebo přijatým směrnicím, tak ty jsou předmětem bouřlivé politické debaty, přičemž svým způsobem je to úplně zbytečné, protože ony transponují to, co stejně transponovat musíme. Ale ten začátek v okamžiku, kdy se vlastně ta podoba té směrnice tvoří, na základě které se potom transponuje, tak to vzniká někde v šerosvitu úřednických kanceláří bez jakékoliv veřejné politické debaty, a to se pak prezentuje jako pozice ČR, tedy i pozice politická. Takže já se omlouvám, že jsem to zjistil tak pozdě, prostě zjistil jsem, jak se doposud tyto věci dělaly. Nevím, jak si s tím slovutný Senát poradí. Je to váš problém, ale já znovu opakuji, že naše pozice bude pravděpodobně jiná a podstatně liberálnější. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji pane ministře za to, že jste nás seznámil se stanoviskem vlády. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Já konstatuji, že výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. N 44/05/04. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Helena Rögnerová, kterou prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní zpravodajko.

Senátorka Helena Rögnerová: Vážený pane ministře, vážený pane místopředsedo, vážení kolegové, vážené kolegyně. Vyslechli jsme si tady stanovisko pana ministra. Já se pokusím vám přiblížit celý vývoj tohoto záměru a návrhu směrnice. Náš výbor se danou směrnicí zabýval opakovaně. Je to jedno z témat, které se vrací a jsem přinejmenším ráda, že pan ministr vám tady nastínil důležitost některých evropských rozhodnutí v samém počátku, které se možná berou nejprve na lehkou váhu a poté, když už je rozhodnuto, tak se možná všichni podivujeme, k čemu že to došlo. Takže pokud tato osvěta povede v Senátu k vyšší pozornosti těmto návrhům směrnic, tak budu velmi ráda a určitě to je krok dobrým směrem.

Já bych se zmínila k záměru a účelu návrhu směrnice. Návrh si klade za cíl vytvořit podmínky pro skutečný vnitřní trh se spotřebitelským úvěrem a zároveň zajistit vysoký stupeň ochrany spotřebitele. Zároveň není nepodstatné, že má zlepšit jasnost komunitární úpravy, která je v současnosti obsažena ve třech směrnicích. Tyto cíle jsou tak v souladu s lisabonskou strategií, neboť harmonizace ustanovení o ochraně spotřebitele a vzájemné uznávání je klíčovým prvkem strategie Evropské komise pro rozvoj trhu maloobchodních finančních služeb.

U nás v ČR je problematika spotřebitelského úvěru upravena zákonem č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, který transponuje směrnici 87/100 EHS a její dvě novely. Návrh nové úpravy bude znamenat novelizaci platné české úpravy, což je také důvodem, proč Senát věnuje tomuto tématu poměrně značnou pozornost. Návrh směrnice upravuje pouze některé aspekty právních a správních předpisů, které se týkají spotřebitelských smluv. Má umožnit členským státům volnost v přijímání konkrétní legislativy tak, aby daná opatření odpovídala specifické situaci v dané zemi.

Původní návrh se vztahoval na úvěrové smlouvy ve výši 50 tisíc eur, teď jsme v situaci, kdy došlo ke změně a vztahuje se na 100 tisíc eur. Z působnosti směrnice bylo vyňato jedenáct druhů smluv.

Specifický režim je zaveden pro tzv.. přechodný úvěr, úvěrové smlouvy na celkovou částku nepřesahující 200 eur, úvěrové smlouvy uzavřené neziskovými sdružením,i spotřebitelů a dohody mezi věřitelem a spotřebitelem ohledně odložené platby nebo metod splácení.

Volnější režim spočívá především v odlišnostech u poskytování předsmluvních a smluvních informací. Směrnice nově definuje následující pojmy: přečerpání úvěru, celkové náklady úvěru pro spotřebitele, vázané transakce. Směrnice upravuje informace, které musí obsahovat jakákoli reklama na spotřebitelský úvěr. Po ustanovení o smluvních informacích nově právo na odstoupení, právo na předčasné splacení úvěru, vzájemný přístup ke stávajícím soukromým a veřejným databázím, v případě vázaných transakcí, kdy má spotřebitel právo na odstoupení od kupní smlouvy, má také právo na odstoupení od smluv o vázaném úvěru.

Obecně komise navrhuje princip úplné maximální harmonizace, který je brán jako optimální způsob pro vytvoření skutečného jednotného trhu v oblasti spotřebitelských úvěrů. Návrh tak zakotvuje, že státy nesmí zachovávat nebo zavádět jiná ustanovení, než která jsou stanovena v této směrnici. V některých případech poskytuje směrnice určitou volnost na úrovni vnitrostátní transpozice, jak bylo zmiňováno výše.

Komise proto doplňuje svůj přístup k úplné harmonizaci o vzájemné uznání u omezeného počtu otázek, například předsmluvní informace, právo na odstoupení vázané transakce a předčasné splacení nebo překročení celkové částky úvěru.

Dostala bych se nyní k tomu, co zmiňoval pan ministr. Jsme v situaci, že jsou země, které chrání spotřebitele a jsou země, které chrání ty, kteří poskytují úvěr. Je otázka, ke kterému přístupu se přikloníme. Je pravda, že pozice vlády, která tady byla dosud předkládána, se přikláněla k tomu, aby náš spotřebitel byl chráněn. Znamená to, že jsme nyní v situaci, že se snažíme, abychom ze zkušenosti evropských států vyčerpali ty podněty, které vedou k vyšší ochraně a zároveň tak, aby trh, na kterém se poskytují úvěry, byl jednotnější, protože pokud se pohybujeme na úrovni EU, pokud máme hovořit o jednotném trhu, tak by pro každého z nás mělo být jednoduché přijímat úvěr jak v naší republice, tak v jiných zemích a zároveň pokud úvěr přijmeme, měli bychom mít pocit, že jsme stejně chráněni, ať poskytovatelem je jakákoli instituce tohoto evropského prostoru. Tolik k myšlence propojení trhu finančních služeb.

Pozměněný návrh úvěrových smluv představuje poměrně podrobnou úpravu pravidel poskytování spotřebitelských úvěrů. Harmonizace ustanovení o ochraně spotřebitele do oblasti maloobchodních finančních služeb a zároveň vzájemné uznávání je klíčovým aspektem strategie komise pro rozvoj trhu a maloobchodních finančních služeb. Pro českého spotřebitele se bude jistě jednat o příznivější úpravu než je v současnosti, a proto lze jen doufat, že členské státy dosáhnou společně s komisí a Evropským parlamentem – protože tady je spolurozhodovaní procedura – co nejrychleji potřebného kompromisního znění směrnice.

Náš výbor vám předložil určité doporučení. Přečtu ho a okomentuji. V reakci na vystoupení pana ministra bych chtěla avizovat, že je samozřejmě možné přijmout pozměňovací návrh k tomuto usnesení nejprve našeho výboru pro evropské záležitosti, posléze usnesení Senátu. Že je samozřejmé, aby bylo všem umožněno vyjádřit se k jednotlivým bodům, budu v závěru navrhovat, abychom o jednotlivých bodech hlasovali zvlášť.

Náš výbor navrhuje Senátu:

1.? podporuje v obecné rovině návrh směrnice jako opatření směřující k vytvoření vnitřního trhu se spotřebitelskými úvěry a představující zároveň záruku vysoké úrovně ochrany spotřebitele v této oblasti. Považuje za vhodné, aby smlouvy o stavebním spoření, které byly vyňaty z působnosti směrnice, byly upraveny v připravované směrnici o hypotečních úvěrech a byly tak pokryty komunitární úpravou,

2.? doporučuje vládě během dalších jednání prosazovat co možná nejširší působnost směrnice, což znamená zasazovat se zejména o ponechání spotřebitelských smluv do výše 200 eur v působnosti směrnice, protože to jsou právě spotřebitelé beroucí si nízké úvěry, kteří potřebují nejvyšší ochranu. Domnívá se, že stanovení celkové výše úvěru, pod kterou by poskytovatelé úvěru při předčasném splacení úvěru neměli právo žádat o odškodnění, musí být stanovena takovými kritérii, která by zohledňovala rozdílnou ekonomickou sílu spotřebitelů v členských státech EU,

3.? žádá vládu, aby jej i nadále informovala o dalším průběhu projednávání návrhu a o způsobu, jakým toto stanovisko zohlednila. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko. Prosím, abyste se také posadila ke stolku zpravodajů, sledovala rozpravu, zaznamenávala případné další návrhy a zaujímala k nim stanovisko. Otevírám rozpravu. První se hlásí paní senátorka Alena Gajdůšková. Má slovo.

Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, chtěla bych pouze ujistit pana ministra, že Senát si s evropskými dokumenty radí a doufám, že poradí i nadále: zvláště výbor pro záležitosti EU věnuje velkou pozornost těmto směrnicím. Myslím, že Senát pracuje velmi odpovědně a nechybí mu ani politický pohled, jak se ukázalo již při mnohém projednávání a ukáže se hned v následujícím bodu programu.

Pana ministra bych se chtěla zeptat: vedle které země nás chce postavit, jestliže hovořil o tom, že se chce ČR postavit jiných zemí, než které souvisí s touto směrnicí?

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Kdo se dále hlásí do rozpravy? Nikdo, rozpravu končím. Pane ministře, chcete se vyjádřit k tomu, co jste vyslechl – ke zprávě zpravodajky a k rozpravě?

Ministr vlády ČR Martin Říman: Než odpovím na dotaz senátorky Gajdůškové, dovolil bych si polemizovat se dvěma větami paní zpravodajky. Řekla, že se debata člení na dvě skupiny zemí: na ty, které chrání spotřebitele a ty, které chrání ty, kteří poskytují úvěr. Řekl bych, že při vší úctě to nebyla férová věta, protože to je přesně to, jako když jsem říkal na začátku, že ten, kdo si nemyslí, že globální oteplování je největší problém lidstva, tak nenávidí lidstvo. To je věta z této kategorie. Když takto postavíte tuto věc stovce respondentů, 99 – a ten stý je nějaký blázen – odpoví, že je třeba chránit spotřebitele.

Tak to ale přece není, spotřebitele chrání především trh. Dovolím si přečíst z naší důvodové zprávy, co se všechno má regulovat. Kolegyně Rögnerová to již naznačila, zopakuji několik věcí: jak vysoké úvěry mají být regulovány směrnicí, jaká má být dolní hranice, právo na odstoupení, předčasné splacení, zda má mít věřitel právo na odškodněn í, zda má být výpočet harmonizován nebo ponechán na vůli státu, co všechno mají zahrnovat celkové náklady úvěru apod.

Když se nad tím zamyslíte, tak zjistíte, že všechno, co se dá nepochybně zahrnout pod terminus technikus ochrana spotřebitele, tak je nějaká pojistka. Tato regulace je nějakým pojištěním, nikoliv pojištěním na dobrovolné bázi, ale pojištěním, které vytváří regulační princip. A každý, kdo ví, co to je pojištění, tak vám řekne jednu základní pravdu, a totiž to, že každá pojistka zvedá náklady. Pojištění není zadarmo, pojištění je náklad, který se nějakým způsobem, ale vždycky a zákonitě projeví.

V tomto případě to bude znamenat, že sice spotřebitelé budou tzv. částečně chráněni proti uvedeným a dalším rizikům, ale důsledek toho bude jednoznačně, že úvěry budou dražší.

A proč my máme z piedestalu moci určovat, jak se mají spotřebitelé chovat? Někdo investuje do akcií, někdo investuje do dluhopisů, někdo investuje do nástrojů peněžního trhu, někdo si peníze schovává pod polštářem. Všechny tyto investiční nástroje jsou různě riskantní. Budeme snad jednou přijímat směrnici o tom, kolik a do jakých titulů můžeme jako svobodní občané investovat?

Přesně o tom je tato směrnice.

A co se týče otázky paní kolegyně Gajdůškové, vedle jakých zemí se chceme postavit. No, tak jsou to ty země, a konec konců to tady bylo řečeno, které spíše upřednostňují onu smluvní volnost, jako je např. Irsko nebo Velká Británie. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane ministře. A teď ještě jednou má možnost paní zpravodajka vyjádřit se jako poslední a zůstane u řečnického pultu a navrhne nám způsob, jak budeme hlasovat, prosím.

Senátorka Helena Rögnerová: Děkuji, pane předsedající. V rozpravě vystoupila paní kolegyně Gajdůšková s otázkou na pana ministra.

A zároveň máte před sebou usnesení našeho výboru, které se po hlasování stane usnesením Senátu.

Já bych jenom chtěla shrnout, že v podstatě v názoru pana ministra a v názoru prezentovaném jako stanovisko výboru je určitý rozdílný pohled v tom, kde je potřeba do toho procesu vstoupit. Já se domnívám, že tady nejde o smluvní volnost, ale jde tady o určitou informační převahu těch, kteří poskytují, proti těm, kteří, možná někdy i s lehkostí, úvěry přijímají.

V tomto smyslu se tedy i náš výbor postavil k danému návrhu Směrnice, protože máme za to, že za dobu existence porevolučního českého státu ještě nebyly zde vypracovány takové mechanismy, aby dostatečně vytvořily rovnováhu mezi tím, kdo úvěry přijímá a mezi tím, kdo úvěry poskytuje.

Jenom bych si dovolila říci, že se nedomnívám, na rozdíl od pana ministra, že by toto otevření informací a určité možnosti odstoupení od smluv za předem daných podmínek měly jednoznačně prodražovat úvěry.

Bude tudíž na vás, jak se k tomuto usnesení postavíte, a já bych vás provedla hlasováním.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní zpravodajko.

Ještě prosím do protokolu zaznamenat další písemnou omluvu z účasti na dnešní schůzi, a sice senátora Václava Jehličky.

Já svolám senátorky a senátory do sálu a vy nám pak, paní zpravodajko, navrhnete, jakým způsobem budeme hlasovat. Prosím, paní zpravodajko.

Senátorka Helena Rögnerová: Máte před sebou návrh usnesení, které se člení do tří bodů, z nichž první a druhý bod mají dvě odrážky, a domnívám se, že vás nezdržím natolik, když budeme o jednotlivých odrážkách hlasovat zvlášť.

Nejprve navrhuji, abychom hlasovali o bodu 1 pod odrážkou „podporuje“:

Senát podporuje v obecné rovině návrh Směrnice jakožto opatření směřující k vytvoření vnitřního trhu se spotřebitelskými úvěry a představující zároveň záruku vysoké úrovně ochrany spotřebitelů v této oblasti.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Má, prosím, někdo námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nikdo.) Nemá, takže hlasujeme o bodu I. první odrážka.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte, prosím, ruku. (Z pléna volání po stanoviscích.)

Senátorka Helena Rögnerová: Jako zpravodajka výboru návrh samozřejmě doporučuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Omlouvám se, že jsem nevyžádal stanoviska. Ono bylo sice implicite jasné, ale musíme to udělat pořádně.

Prohlašuji hlasování pořadové číslo 14 za zmatečné.

Paní zpravodajka stanovisko již zaujala. Pane ministře, prosím, jaké je vaše stanovisko?

Ministr vlády ČR Martin Říman: Neutrální.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Znovu tedy hlasujeme o bodu I., první odrážka.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji vám. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a můžete zvednout ruku.

Hlasování č. 15 skončilo schválením příslušné části doporučení, a to tak, že přítomných bylo 43, kvórum tedy 22, pro bylo 35, nikdo nebyl proti.

Prosím o další hlasování.

Senátorka Helena Rögnerová: Děkuji. Bod I., druhá odrážka:

Senát považuje za vhodné, aby smlouvy o stavebním spoření, které byly vyjmuty z působnosti Směrnice, byly upraveny v připravované Směrnici o hypotečních úvěrech a byly tak pokryty komunitární úpravou.

Návrh podporuji a výbor také.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Pan ministr má stanovisko nedoporučující.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji vám. Vy, kteří jste proti, teď stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Také toto doporučení I., druhá odrážka bylo schválenov hlasování č. 16. Bylo 42 přítomných, kvórum 22, pro bylo 24 hlasů, tři hlasy byly proti.

Prosím, pokračujeme.

Senátorka Helena Rögnerová: Bod II.:

Senát doporučuje vládě během dalších jednání prosazovat co možná nejširší působnost Směrnice, což znamená zasazovat se zejména o ponechání spotřebitelských smluv do výše 200 eur v působnosti Směrnice, protože jsou to právě spotřebitelé beroucí si nízké úvěry, kteří potřebují nejvyšší ochranu.

Doporučuji a výbor také.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Pan ministr má stanovisko výrazně záporné.

Hlasujeme o doporučení v bodu II., první odrážka.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Vy, kteří jste proti, zvedněte, prosím, ruku a především stiskněte tlačítko NE.

17. hlasování této schůze skončilo zamítnutím doporučení. Bylo 41 přítomných, kvórum bylo 21, pro 17 hlasů a 7 hlasů bylo proti. Toto doporučení tedy bylo zamítnuto.

Prosím o další návrh.

Senátorka Helena Rögnerová: Druhá odrážka bodu 2: Senát se domnívá, že stanovení celkové výše úvěrů, pod kterou by poskytovatelé úvěru při předčasném splacení úvěru neměli právo žádat odškodnění, musí být stanoveno takovými kritérii, která by zohledňovala rozdílnou ekonomickou sílu spotřebitelů v členských státech Evropské unie. Doporučuji a výbor také.

Ministr vlády ČR Martin Říman: Mírně pozitivní.

Místopředseda Senátu Petr Pithart:Neznáme takovouto jemnou stupnici.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Tato část doporučení, tj., že Senát se domnívá, byla schválena. Bylo to 18. hlasování. Bylo 42 přítomných, kvorum 22, 36 hlasů bylo pro, nikdo nebyl proti.

Senátorka Helena Rögnerová: Třetím bodem je bod, kdy Senát PČR žádá vládu, aby jej i nadále informovala o dalším průběhu projednávání návrhu a o způsobu, jakým toto stanovisko zohlednila. Doporučuji a výbor také.

Ministr vlády ČR Martin Říman: Výrazně.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Budeme se učit od sněmovny takto jemně diferencovat. Ale je to jasné, pan ministr je pro.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V tomto posledním, pátém hlasování, jsme schválili bod III doporučení. Bylo 42 přítomných, kvorum 22, 40 hlasů pro, nikdo nebyl proti.

Teď dám hlasovat o celkovém znění doporučení, tzn. I, první, druhá odrážka, II, druhá odrážka a III. Pro jistotu se zeptám – paní zpravodajko, doporučujete?

Senátorka Helena Rögnerová: Ano, doporučuji. Správně pan předsedající upozornil, že vypadla první část bodu dvě, a proto budeme hlasovat o pozměněném návrhu. Doporučuji, výbor také.

Ministr vlády ČR Martin Říman: Ano.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Ve 20. hlasování na této schůzi bylo schváleno celkové znění doporučení. Přítomno bylo 42, kvorum bylo 22, 39 hlasovalo pro, nikdo nebyl proti. Návrh usnesení Senátu byl přijat. Děkuji panu ministrovi, děkuji paní zpravodajce.

Senátorka Helena Rögnerová: Děkuji, pane předsedající, děkuji panu ministrovi a loučím se se všemi kolegy, protože to byl zřejmě poslední bod mého vystoupení. Děkuji za spolupráci a budu se těšit při dalších setkáních. Nashledanou.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: My také děkujeme, bylo to zdařilé.

Nyní budeme projednávat bod, kterým je

Návrh Nařízení Evropského parlamentu a Rady

o zřízení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci.

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk N 71/05. Stanovisko vlády vám bylo rozdáno jako senátní tisky č. N 71/05/01 a N 71/05/02. Prosím pana ministra práce a sociálních věcí Petra Nečase, jehož vítám v Senátu v jeho nové roli, aby nás seznámil s tímto materiálem. Pane ministře, máte premiéru. Už jste tu byl, promiňte.

Místopředseda vlády ČR Petr Nečas: Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych vám předložil zmíněný tisk, který se týká problému globalizace, která samozřejmě s sebou přináší celou řadu plusů i mínusů, možností i výhod, pokud jde o hospodářskou dynamiku, růst konkurenceschopnosti a tvorbu pracovních příležitostí, ale jejím samozřejmě doprovodným projevem je i požadavek na neustálou kontinuální restrukturalizaci, modernizaci ekonomiky jako celku, jednotlivých průmyslových odvětví nebo i příslušných podniků či regionů. Tento proces je samozřejmě logicky spjat nejenom s tvorbou pracovních míst, ale také se zánikem původních pracovních míst v méně konkurenceschopných odvětvích, výrobách, podnicích a někdy také regionech.

Je skutečností, že tyto spíše negativní projevy v podobě zániku míst jsou většinou politicky a společensky viditelnější, bezprostřednější a konkrétnější než ty pozitivní projevy globalizace. Evropská unie chtěla reagovat aktivním krokem, tzn. chtěla zřídit některé konkrétní instituce, proto se Evropská unie snaží předvídat a řídit procesy restrukturalizace na evropské úrovni. Ustavila příslušné fórum pro restrukturalizaci složené ze zástupců vlád, podnikatelů, zaměstnanců, regionálních orgánů a dalších, které se schází dvakrát ročně.

Výrazem těchto iniciativ je i snažení se zmírnit dopady globalizace na jednotlivé zaměstnance, a to právě prostřednictvím vytvoření Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci. S tímto záměrem poprvé přišla Evropská komise na neformálním summitu Evropské unie v říjnu 2005 v rámci svého příspěvku nazvaného Evropské hodnoty v globalizovaném světě, kde se zdůrazňuje nutnost rychlé pomoci nejvíce postiženým jednotlivcům a regionům s tím, že tento nový fond by doplňoval stávající strukturální fondy.

Je skutečností, že vznik těchto fondů je spíše projevem určitého politického aktivismu s tím, že klesá postupně dostupnost jednotlivých strukturálních fondů, především pro staré členské země EU, které samozřejmě procesem globalizace jsou postiženy, střetávají se s ním a jedním z výrazů, jak usnadnit dostupnost těmto společným prostředkům v rámci EU, je i snaha o zřízení tohoto fondu. Rozhodnutí z tohoto neformálního summitu z října 2005 bylo formálně potvrzeno na prosincovém zasedání v r. 2005 Evropské rady a stalo se součástí finanční perspektivy EU na léta 2007 a 2013. Na základě těchto rozhodnutí zpracovala Evropská komise návrh na zřízení evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci, který předložila 1. března t. r. Radě Evropské unie a Evropskému parlamentu a o kterém se dnes intenzívně jedná v rámci Rady Evropské unie v Evropském parlamentu i v rámci jednotlivých členských zemí. Letošní jarní evropská rada vyzvala Radu ministrů Evropské unie k projednání nařízení tak, aby fond mohl začít fungovat od samého počátku nové finanční perspektivy EU, tedy od začátku příštího roku.

Co se týče obsahové stránky materiálu, tady je třeba především zdůraznit některé finanční aspekty, tzn., že se počítá s tím, že maximální výše výdajů financovaných fondem bude činit půl miliardy euro ročně, přitom finanční prostředky pro fond budou čerpány nebo spíše hledány mimo řádný rozpočet EU ze zrušených rozpočtových závazků předchozího roku, tedy nevyčerpaných prostředků, a podotýkám, především nevyčerpaných prostředků nových členských zemí, a z rezervních disponibilních částek pod maximálním finančním stropem každoročního rozpočtu EU. Když to řeknu velmi zjednodušeně, čím především z jednotlivých strukturálních fondů a evropského sociálního fondu apod. méně vyčerpají nové členské země EU, o to více zůstane prostředků starým členským zemím EU, které se primárně chystají býti čerpači z tohoto fondu. Čili je to jakási snaha přehodit výhybky ze strukturálních fondů, kde možnost čerpání pro staré členské země rozšířením EU výrazně poklesla, k této nové technologii prostřednictvím příslušného fondu.

Dosavadní pozice ČR bylo to, že ČR respektuje záměr vytvoření tohoto fondu. Tato pozice je velmi podobná pozici řady členských zemí, ani jedna z členských zemí návrh na zřízení fondu výslovně neodmítla, snad i proto, že ho velmi silně prosazoval francouzský prezident Chirac, avšak převážná většina zemí včetně ČR vyjádřila určité obavy resp. nesouhlas ohledně navržených kvalifikačních kritérií, podle kterých by měl vzniknout nárok na pomoc fondu, to je diplomatická formulace, která má právě dokumentovat to, že nevyčerpané prostředky z prostředků pro nové členské země budou převedeny do tohoto fondu a kvalifikační kritéria by mohla být nastavena tak, že z nich budou moci čerpat především staré členské země.

Některé země požadovaly změkčení těchto kritérií, některé chtějí kritéria více neutrální, která umožní stejné zacházení všech členských zemí bez ohledu na jejich velikost. Některé země naopak navrhovaly, aby tato kritéria byla striktní, a díky nim se intervence fondu omezily jen na malý počet skutečně odůvodněných případů. K těmto zemím se řadila i ČR. Tento názor je v souladu s návrhem Evropské komise, která soustavně upozorňovala členské státy na to, že globalizační fond i vzhledem ke svému rozpočtu zdaleka neuspokojí všechny požadavky a nelze si proto dělat zbytečně velká očekávání. Podle Evropské komise bude fond fungovat spíše jako symbol solidarity mezi občany členských zemí EU, podobně jako fond solidarity na pomoc při přírodních katastrofách.

Pokud jde o další připomínky ČR formované v rámcové pozici, tak po změnách navržených finským předsednictvím akceptuje ČR úroveň příspěvku pro Evropskou komisi na činnost, kterou bude komise při posuzování žádosti provádět, jedná se o 0,35 % Evropského globalizačního fondu. Na návrh Parlamentu by totiž měla Evropská komise zřídit a udržovat webovou stránku o Evropském globalizačním fondu, kde by měly být dostupné všechny informace o Evropském globalizačním fondu v jazycích všech členských zemí. Také datum zachování alespoň jedné čtvrtiny ročního rozpočtu Evropského globalizačního fondu bylo posunuto na září každého roku a úroveň spolufinancování akcí z Evropského globalizačního fondu se navrhuje snížit z 50 % na 45 %.

Tolik tedy, dámy a pánové, základní informace o Evropském globalizačním fondu. V tomto období je klíčové nalézání shody mezi Radou EU a Evropským parlamentem. V případě, že se podaří tato shoda nalézt, tak nařízení by mohlo vstoupit v platnost na začátku příštího roku, jak navrhla Evropská komise ve svém původním návrhu. Paní senátorky, páni senátoři, pane místopředsedo, děkuji za vaši pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane ministře, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Výborem, který se zabýval tímto tiskem, je výbor pro záležitosti EU. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. N 71/05/03. Zpravodajkou výboru je paní senátora Alena Venhodová a tu nyní prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Alena Venhodová: Děkuji, pane předsedající, dámy a pánové, kolegyně senátorky, kolegové senátoři, vážený pane ministře. Dovolte, abych vás seznámila krátce se zpravodajskou zprávou o projednání tohoto bodu o zřízení Evropského globalizačního fondu na půdě výboru pro záležitosti EU.

Projednáním tohoto nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci, tzv. globalizačního fondu, se výbor pro záležitosti EU zabýval na své 50. schůzi konané dne 21. června 2006. K tomuto projednání a po diskusi poté přijal i usnesení a návrhem, předložením tohoto svého usnesení chce požádat plénum Senátu, aby tím podpořil i pozici vlády ČR v rámci projednávání tohoto problému na půdě Evropského parlamentu a evropských institucí.

Pokud se jedná o formu, jedná se o legislativní akt ve formě nařízení, tedy o právní normu, která v členských zemích EU je přímo aplikovatelná. Je to legislativní proces, který probíhá spolurozhodovací procedurou, proto zatím nebylo ještě přijato definitivní stanovisko a dokončovací jednání tohoto problému mají probíhat formou závěrečného rozhodování v prosinci na půdě Rady.

Co se týče projednávání, také se tím zabýval výbor pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny a projednával tento problém 29. března 2006 tím, že předpokládaný návrh vzal na vědomí. My jsme se na výboru pro záležitosti EU zabývali tímto návrhem podrobněji a já bych k tomu řekla jen pár slov. To důležité tady již zmínil pan ministr ve vyjádření předkladatele velmi podrobně a hlavně v aktuální formě, protože od té doby došlo v rámci jednání k věcnému posunu.

Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci, tzv. globalizační fond by měl sloužit jako nástroj sloužící k vyrovnávání dopadů následků globalizace na evropský trh zaměstnanosti, práce a měl by sloužit podle deklarace jako takový pružnější nástroj, protože principy poskytování pomoci ze strukturálních fondů jsou poněkud procedurálně složitější a těžkopádnější. Tedy to je jeden z důvodů, pro který byl tzv. globalizační fond iniciován. Myslím si, že co se týče tohoto záměru, je to jen jeden z důvodů, a souhlasím s tím, co tady řekl již pan ministr, že skutečně má sloužit k dočerpávání nedočerpaných financí a tam záleží na tom, kdo bude šikovnější, čili skutečně to nahrává spíš starým členským zemím.

Tento fond nemá sloužit k dorovnávání přesunu podniků a výrob velkých evropských podniků v rámci evropského prostoru, tzn., že nepostihuje problém, který vznikne přemístěním řešení továrny z Německa do ČR nebo Maďarska, čili do nových členských zemí, ale pouze do oblasti třetích zemí. To znamená, pokud evropská výroba přejde do Asie, do Číny, kde najde levnou pracovní sílu, a v místě jejího působení na původním regionu, vznikne tím vyšší nezaměstnanost.

Tak tam je nárok na čerpání tohoto fondu. Jsou tam dána kritéria, která určují nárok na čerpání jak z hlediska územního, to znamená původně propuštění nejméně tisíc zaměstnanců jednoho podniku včetně pracovníků, kteří ztratí zaměstnání u dodavatelů nebo v oborech souvisejících. Nyní po dalším projednávání na půdě evropských orgánů došlo ke snížení tohoto kritéria na počet 500 a dokonce tam, myslím, byly snahy i o úplně vypuštění tohoto kritéria, což ale nebylo ostatními státy akceptováno oproti navrhovatelům.

Dále se jedná o postižení konkrétního sektoru. Během šesti měsíců, pokud bude propuštěno z jednoho sektoru v rámci území více než tisíc pracovníků na úrovni jednoho nebo více podniků stejného odvětví, také by se na toto vztahovala tato kritéria pro pomoc. Týká se to v našich podmínkách hlavně textilního průmyslu, obuvnictví a oborů, které budou nejvíc a jsou už v dnešní době dopadem levné konkurence třetích zemí zasaženy.

Z evropského globalizačního fondu by měly být hrazeny individualizované podpůrné služby poskytované v reakci na konkrétní situace, ale aktivním opatřením na trhu práce. To je jako pomoc při hledání zaměstnání, profesní poradenství v odborné přípravě rekvalifikace podle konkrétních potřeb včetně dovedností v oblasti informačních komunikačních technologií. Měla by to být také pomoc poskytovaná bývalým zaměstnavatelům propuštěnému zaměstnanci za účelem jeho znovuzapojení do pracovního trhu.

Také hovoří o dočasných příspěvcích příjmu z výdělečné činnosti pro pracovníky starší padesát let, což ovšem je záležitost do jisté míry argumentačně sporná, protože si myslím, že každý stát má svoji politiku zaměstnanosti a svůj sociální systém pomoci pro řešení potřeb nezaměstnaných, čili to už jsou zase věci, které byly formou dalších diskusí, které ještě nejsou úplně dořešeny.

Evropský globalizační fond by měl poskytovat pomoc jedině na žádost členského státu. Každý ten návrh by měl rozpočtový orgán posuzovat individuálně a měl by být pouze doplněním opatření podniků členských států, čili měla by to být taková menší pomocná berlička.

Datum účinnosti nařízení je komisí navrženo k 1. lednu 2007. Co se týče povinností právě činností prováděných v rámci tohoto nařízení, povinnost předkládat vyúčtování tohoto fondu, tak tam by mělo být opatření – měl by Evropský parlament a Rada přezkoumávat toto nařízení z iniciativy členského státu, ale členský stát by zároveň měl mít takové už jako předsunuté právo tuto pomoc zahájit aniž by došlo k definitivnímu projednání s tím, že pokud by tam došlo ke sporu, následně by tyto disproporce byly vyrovnávány jaksi ze zdrojů toho členského státu, který třeba některá kritéria nedodržel.

Rozpočet 500 milionů eur ročně by měl být, jak už bylo řečeno, ze zůstatkových kapacit strukturálních nedočerpaných fondů, ovšem je to záležitost stanovená pro první rok činnosti tohoto fondu. Po roce činnosti globalizačního fondu by měl být tento výsledek vyhodnocen, event. přehodnocen a tato částka rigidní není dána na celou dobu existence fondu, ale pouze pro ten první rok, jak jsem jako zpravodajka pochopila.

Co se týče diskuse na půdě Evropského parlamentu, tam probíhaly také bouřlivé diskuse kolem toho směřování, kolem začlenění, hlavně kolem kritérií. Princip subsiriadity tam byl stanoven, nebo je určen, i princip proporcionality. Co tam bylo diskutováno z hlediska evropské problematiky, byl princip přidané evropské hodnoty, která se jevila jako pochybná.

Co se týče pozice České republiky, ta již tady zazněla. Zazněly tady i výsledky jejího uplatňování nebo jejich postupů v tom dalším jednání z úst pana předkladatele. Nechci je opakovat. Jde jenom o to, že pozice České republiky je rozumná zvláště v tom, že Česká republika usiluje o to, aby tento fond měl, když už vznikl a nedá se diskutovat o tom, jestli má nebo nemá vzniknout, aby měl pouze doplňkovou funkci a mohl reagovat na vzniklou negativní situaci v důsledku globalizace a nedocházelo k překrývání mezi akcemi, které mohou být financovány z evropského globalizačního fondu s akcemi, které je možno podporovat z evropského sociálního fondu.

Tolik k takovému stručnému okomentování nebo zhodnocení. Já jsem ve své diskusi, ve své zpravodajské zprávě právě jako problém viděla i podvazování a deformaci přirozené konkurenceschopnosti a podnikání v dané oblasti, protože jestliže do něčeho takto intervenčně se bude zasahovat formou nějaké podpory a dorovnávání, tak to podle mě trošku zasahuje a narušuje přirozený proces potřeb a prostě je to takové určité umělé řízení a je tam nejednoznačnost kritérií pro poskytnutí těch dotací.

Takže tolik k mé zpravodajské zprávě. Myslím si, že tyto pochybnosti a pozici vlády v tom zohlednilo i usnesení našeho evropského výboru.Já bych byla ráda, aby plénum Senátu toto usnesení podpořilo, protože podporuje i pozici naší vlády a je stále aktuální, byť bylo přijato v červnu tohoto roku, protože se jedná o obecné principy, které ke směřování globalizačního fondu se vztahují. Tím, že náš stát svými reprezentanty vyjednává tento problém s výhradou, také čeká až Senát k tomu nějaké usnesení přijme, protože my jsme zatím tento bod neprojednávali a je to vztaženo právě, i ta výhrada je vztažena i k tomu, že naše komora se ještě touto záležitostí neprobírala. Takže já bych chtěla poprosit – já už bych teď návrh toho usnesení evropského výboru přečetla, abyste se k němu mohli eventuálně vyjádřit.

Po úvodní informaci JUDr. Vlastimila Váni, vedoucího oddělení pro Evropskou unii ministerstva práce a sociálních věcí, zpravodajské zprávě senátorky Aleny Venhodové a po rozpravě výbor na své 50. schůzi 21. června 2006 k návrhu Nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci, přijímá toto usnesení:

1)? Výbor přijímá k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci doporučení, které je přílohou tohoto usnesení,

2)? Doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby se k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem,

3)? Určuje zpravodajkou výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátorku Alenu Venhodovou,

4)? Pověřuje předsedu výboru senátora Luďka Sefziga, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Nyní bych ocitovala to doporučení, které je přílohou.

Senát Parlamentu ČR se domnívá, že družnější nastavení podmínek pro čerpání prostředků z již existujících strukturálních fondů, zejména evropského sociálního fondu, může vést k dostatečně efektivnímu způsobu řešení aktuálních globalizačních výzev a sdílí kritické podněty, které vůči aktuální podobě návrhu na řízení vznáší vláda ČR, přičemž konstatuje, že

1.? vzhledem k dodatečným nákladům spojeným s administrací prostředků, srovnání tzv. technické pomoci evropské komise v článku 8 nařízení, je třeba důkladně zvážit skutečnou potřebu zřízení nového fondu,

2.? mělo by být jasněji prokázáno, zda se návrh na zřízení fondu ve skutečnosti nestřetává s úsilím o posílení vnitřní a vnější konkurenceschopnosti evropské ekonomiky a zda garantuje rovný přístup k pracovníkům postiženým dopady změn ve struktuře světového obchodu,

3.? doporučuje k dalšímu přezkoumání, zda návrh nařízení koresponduje se zájmy všech, zvláště nových členských zemí, a v této souvislosti doporučuje přezkoumat zejména způsob nastavení kvalifikačních kritérií pro čerpání pomoci z prostředků fondu tak, aby nezvýhodňoval pouze vybranou skupinu zemí,

4.? s ohledem na rozdělení kompetencí mezi jednotlivými úrovněmi rozhodování je vhodné zajistit, aby se distribuce finančních prostředků z fondů nestřetávala v případě jeho zřízení s vnitrostátními nástroji politiky zaměstnanosti.

Tolik z mé zpravodajské zprávy, která byla obsáhlá. Vzhledem k tomu, co již řekl pan ministr si myslím, že není potřeba, aby mnohé věci zazněly dvakrát.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, paní senátorko za vaši zpravodajskou zprávu. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se přihlásila paní senátorka Gajdůšková.

Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, vážený pane místopředsedo vlády, vážené paní senátorky a senátoři, nemohu souhlasit s paní zpravodajkou, že navrhované usnesení podporuje stanovisko vlády. Původní stanovisko vlády formulovala ještě minulá vláda a podporovala vznik fondu. Jsem nesmírně ráda, že současná vláda stanovisko nijak příliš nezměnila, jak vyznělo z vystoupení pana ministra.

Navržené usnesení Senátu, sice kulantně, ale sděluje, že žádný globalizační fond nepotřebujeme a tudíž ho nechceme. Slyšela jsem zde v Senátu také zcela vážně míněný výrok, že nám při restrukturalizaci po roce 1990 také nikdo nepomohl, tak proč bychom měli pomáhat jiným? Kromě toho, že takový výrok je vrcholem sobectví, není pravdivý. Nejméně od roku 1992 Česká republika mohla čerpat a čerpala nemalé finance z předstupních fondů – projekty PHARE a ISPA směřovaly jak do vzdělávání a podpory zaměstnanosti, tak do infrastruktury. Jste tady mnozí starostové a víte to lépe nežli já.

Globalizační fond směřuje pouze k lidem, a to nikoli nastavováním střednědobých a dlouhodobých aktivit a projektů v oblasti celoživotního vzdělávání a začleňování především znevýhodněných skupin obyvatelstva ve směru předvídatelných změn na trhu práce, jako je tomu u strukturálních fondů. Toto poněkud kostrbaté vyjádření bylo citací z definic o strukturálních fondech. Ty podporují strategický přístup k zvyšování zaměstnanosti. Globalizační fond má tyto politiky doplnit. Je určen k pomoci členským státům, které o tuto pomoc požádají, v případech – cituji, kdy velké změny ve struktuře světového obchodu způsobují vážné narušení hospodářství, jako je například hospodářské přemístění do třetích zemí, masivní zvýšení dovozů nebo postupný pokles podílu EU na trhu v daném odvětví. Cílem pomoci evropského globalizačního fondu bude opětovné profesní začlenění dotyčné osoby, využití stávajících nebo nových možností zaměstnanosti, omezení nákladů na přizpůsobení se pokud jde o dotyčné pracovníky, regiony a místa.

Citace byla z důvodové zprávy návrhu nařízení a je z ní jasné, že

1.? cíl globalizačního fondu je odlišný od stávajících strukturálních fondů, které nenahrazuje, ale výrazně doplňuje ve chvíli a v místě, kdy to bude potřebné v důsledku dopadů globalizace,

2.? protože prostředky jsou určeny k rychlejšímu vrácení lidí postižených důsledky změn ve světovém obchodu na trh práce a jejich uplatnění, je nesmyslná úvaha o narušení konkurenceschopnosti v důsledku jeho uplatnění, jak je to formulováno v návrhu usnesení. Zdůrazňuji, že prostředky fondu mají směřovat k lidem, ne k firmám a podnikům,

3.? je jasné, že požadavek na přezkoumání možného zvýhodnění některých zemí nemá opodstatnění kromě úvahy, že to nepotřebujeme, tedy nebudeme čerpat a tím budeme znevýhodněni,

4.? kdyby takto egoistický přístup uplatňovaly zakládající země společenství, nikdy by Evropské společenství nevzniklo a Evropa by se ještě dosud vzájemně vraždila. Kromě toho je to velmi krátkozraký pohled. Jestli si někdo myslí, že všude bude šábes, jen v české kotlině čtvrtek, jako je to v anekdotě o rabínovi, skutečně se velmi plete.

Nemůžeme říci, že tím, že jsme přešli od centrálně plánované ekonomiky na tržní hospodářství, jsme jednou provždy všechny problémy vyřešili a globalizace se nás netkne. To je více než naivní. Vysoké procento našeho průmyslu pořád ještě tvoří textil a spotřební zboží.

Ještě jednu poznámku poslednímu bodu navrhovaného usnesení. Zde se říká, že (cituji) - je vhodné zajistit, aby se distribuce finančních prostředků z fondu nestřetávala s vnitrostátními nástroji politiky zaměstnanosti. Dost dobře nechápu, komu je tato připomínka určena. O pomoc z Evropského globalizačního fondu dle nařízení musí žádat členský stát, kofinancování 50 %. Je to členský stát, kdo je zodpovědný – opět cituji. Za řízení opatření, na něž se vztahuje podpora z fondu, jakož i za finanční kontrolu těchto opatření.

Je také na členském státu, jak si koordinuje a jak dokáže dosáhnout synergických efektů vzájemně se doplňujících vnitřních zdrojů a zdrojů z EU.

Závěrem chci říci, že kritiku za každou cenu a apriorní odmítání čehokoli považuji za naprosto kontraproduktivní. Tak takto nevypadá stanovisko vlády ke globalizačnímu fondu, jak se to snaží navodit návrh usnesení a jak to také směřovala paní zpravodajka. O tomto stanovisko bychom měli hovořit. Je škoda, že se návrh usnesení, který máme předložen, nezabývá připomínkami, které k návrhu na zřízení a řízení fondu byly vzneseny na pracovních skupinách a ČR tak nepřispěla například ke zmírnění kritérií pro čerpání z globalizačního fondu, jak o tom hovořil pan ministr, nebo k navýšení jeho finančních prostředků, jak se ozývá z Evropského parlamentu nebo z hospodářského a sociálního výboru, ale také z Evropského výboru regionů.

Navržené usnesení nepovažuji za věcně správné, ani užitečné pro pozici ČR v EU. Navrhuji proto usnesení.

Senát bere na vědomí návrh Nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci a stanovisko vlády České republiky k tomuto Nařízení.

A dovolte mi ještě jednu poznámku. Základem Evropské unie je solidarita. A návrh na zřízení globalizačního fondu je výrazem této solidarity. Návrh usnesení, který bychom měli schválit, je naopak výrazem sobectví. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko. Budeme mít, prosím, váš pozměňovací návrh písemně? (Souhlas.) Ano, budeme.

Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Karel Temnota, po něm promluví pan senátor Jiří Oberfalzer.

Senátor Karel Tejnora: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. My tady děláme typicky to, co je typické pro parlamenty. Diskutujeme nad formou usnesení a přitom globalizační fond je určitou obranou, nástrojem vlivů toho, čemu říkáme s oblibou globalizace. Co to znamená? Globalizace je, že kupující nakupují výrobky, služby atd., které jsou při stejné kvalitě levnější. Čili výroba se přesouvá, a Česká republika toho byla a je svědkem, z bohatých zemí s vysokou cenou prací do České republiky. Pokud dojde ke zklidnění na Balkánu a na Ukrajině, tato výroba se bude dál plynule přesouvat na východ, takže i pro nás by třeba mohl být zajímavý globalizační fond.

Ale co jsem chtěl tady připomenout. Tady nejde o to, jak byrokratizujeme určité veřejné peníze, určité odvody a komu přidělíme a komu ne. Tady jde o to, jestli Evropa je schopna vůbec čelit těmto ekonomickým trendům, protože zákony ekonomické platí, ať si myslí Vladimír Iljič co chce, nebo třeba Evropská komise. A z tohoto pohledu si myslím, že globalizační fond je opravdu spíš byrokratická hrátka Evropské komise nežli zásadní řešení právě těch problémů. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Slovo má senátor Jiří Oberfalzer.

Senátor Jiří Oberfalzer: Já asi plynule naváži na slova Karla Tejnory. Já tomuto fondu říkám fond, kde se chudí skládají na bohaté, protože je jasné, že globalizační dopady, aspoň v této fázi, dopadají jednoznačně na ty nejvyspělejší země z členů EU. Fondy budou plnit všichni.

Kdesi jsem četl, že založit ten fond není žádný problém, protože v jakýchsi fondech jiných zbývají peníze, které je možno k tomuto účelu použít. No, to je přesná, řekl bych, Parkinsonova pastička. Založíme instituci, nebude to bolet, nějaké peníze tady jsou, ale samozřejmě ty se vyčerpají a bude existovat instituce bez peněz a tudíž další důvod, proč zvyšovat odvody do centrální kasy. To je jedno veliké nebezpečí.

Evropa se zaklíná Lisabonskou strategií a neustále zdůrazňuje, jak musí zvyšovat svou konkurenceschopnost. Všechno, co dělá, naprostá většina dokumentů EU, které zde projednáváme, jde přesně opačným směrem – směřuje k regulaci, směřuje k dotačním principům, směřuje ke kvótám, čili k dalšímu omezování volné soutěže.

V Evropě se takto řeší zájmy silných, ať je to víno, ať jsou to zemědělské dotace, ať jsou to ochrany některých druhů průmyslu.

Já si myslím, že tento princip je třeba systematicky odmítat a je třeba se postavit k realitě globalizace, jak to tady lapidárně popsal Karel Temnota, čelem. My prostě musíme počítat s tím, že se jednoduché úkony, jednoduché výroby přesunou do jiných oblastí našeho geopolitického prostoru a Evropa musí na tom začít intenzivně pracovat. Ale představa, že budeme zvyšovat konkurenceschopnost Evropy navenek a v jejím rámci zaškrtíme konkurenceschopnost všech subjektů a států, je naprosto absurdní a vede do pekel. Konkurence buď funguje dovnitř i ven, a nebo nefunguje vůbec. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Slovo má senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, nebudu kritizovat, protože jsem známý „příznivec“ všech komisí a fondů, ale omezím se na to, že přečtu něco, co se událo tento týden:

Úředníci jsou brzdou Evropy. Leckdo to ví, teď s tím snad politici i něco udělají. Dvacetitisícová armáda bruselských úředníků zahlcuje EU předpisy. Kdyby se Unie zbavila jen čtvrtiny předpisů, které bruselští byrokraté vymýšlejí, zvýšilo by to růst v EU o 150 miliard euro, tj. v přepočtu závratných 4,2 bilionu korun, odhaduje Evropská komise.

Dokonce i evropský komisař pro hospodářství Günter Verheugen tvrdí, že právě proto Evropa zaostává za Spojenými státy. Chystá se omezit administrativu o 25 %, a to do r. 2012. Armáda úředníků vydává takové množství nařízení, že to ochromilo evropské hospodářství. Není pravda, že čím víc předpisů máme, tím máme i víc Evropy, prohlásil komisař a navrhl pro začátek zjednodušení 54 unijních zákonů. Jeho návrh v úterý Evropská komise schválila.

Komisař spočetl, jaké peníze musí evropské firmy vydávat na různé úřední úkony nařízené z Bruselu. Každý úředník EU vyrobí denně 83 listů papíru, jimiž zahlcuje své kolegy, a co je horší, i okolní svět. Buďme rozumní, napadá Verheugen. Už před dvěma roky navrhl, aby se úředníci 25 komisařství zamysleli a zjednodušili na 500 předpisů. To se ale nestalo. Byrokraté Verheugenův návrh nesplnili. Byrokraté si myslí, že komisař za pět let odejde, ale oni ve svých židlích zůstanou, soptil Verheugen. To si ale dal! V bruselském mikrosvětě vyvolal učiněnou bouři. Odborový šéf 20 000 unijních úředníků německého úředníka vyzval, aby odešel. V novinách se okamžitě objevila kompromitující fotografie Verheugena z dovolené, kterou strávil v Litvě se šéfkou svého kabinetu.

Verheugen trápí úředníky i tím, že je posílá do malých firem, aby poznali, jaké dopady mají jejich předpisy. Uplatňovat předpisy je opravdu problém, uznal jeden z úředníků poté, co při týdenní brigádě pomáhal od třetí hodiny ráno v jednom rodinném pekařství u Cách. Sám Verheugen brigádničil v jedné braniborské firmě, aby šel svým 350 podřízeným příkladem.

Vyzývám, abychom si to také každý zkusil. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Já ještě doplním do stenozáznamu: Z našeho jednání se také omlouvají páni senátoři Václav Roubíček a Jiří Žák.

Pan ministr Nečas nám sděluje, že na další dva body ho zastoupí pan ministr Pospíšil. Pan ministr Nečas má naléhavé úkoly. To je zajisté možné, jde o to, aby vláda byla zastoupena.

Pokračujeme v rozpravě, protože se do ní ještě přihlásila paní senátorka Alena Gajdůšková.

Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, ctěný Senáte, já bych chtěla prostřednictvím pana předsedajícího poděkovat panu kolegu Kuberovi, který skutečně velmi hezky a barvitě vylíčil, jak opravdu pracuje Evropská komise a že má zájem na tom, aby věci v Evropě fungovaly. Děkuji mu velmi za to. (Potlesk, bouchání do stolů.)

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Já už teď nemohu panu senátoru Kuberovi poděkovat, protože jste to přece jenom udělala vy.

Paní zpravodajka, senátorka Venhodová se hlásí do rozpravy.

Senátorka Alena Venhodová: Kolegyně a kolegové, chtěla bych reagovat na to, co zde zaznělo zvláště ze strany kolegyně Gajdůškové. Chtěla bych říci, že chápu zřízení tohoto fondu, koneckonců navrhl jej komisař Barroso, který není považován za toho nejlevicovějšího, ale chci říci jednu věc: Usnesení výboru pro záležitosti EU, a proto jsem vám řekla to datum, je z 21. června 2006. Prosím, nepodezírejte nás z toho, že v té době byla pravicová vláda.

Chci říci, že stanovisko a pozice vlády ČR přednesené v té době na výboru EU jsme při svém jednání zohlednili a usnesení je v souladu a v souhlasu se stanoviskem tehdejších předkladatelů, tzn. zástupci tehdejšího vedení ministerstva práce a sociálních věcí, a já se skutečně nedomnívám, zda jde o egoismus. Protože pokud se podíváme z pozice ČR, dnešní vyjádření není v tom smyslu, že bude ČR od 1. 1. 2007 bránit nově přistoupivším členům – Bulharsku a Rumunsku – na náš pracovní trh. Naopak, my jsme zastánci toho, ať trh funguje a ať se slabším a chudším pomáhá. To znamená, že náš trh bude otevřen pro pracovníky z Rumunska a Bulharska do té míry, abychom nebyli sobečtí. My ze strany EU a starých členských států jsme se takového pochopení nedočkali a dokonce po včerejším jednání musím říci, že bylo potvrzeno na další etapu a docela tvrdě. Takže já bych neřekla, že toto je sobectví. Solidarita, vážení, je o něčem jiném, nikoli o tom, že se udělá nějaký další pseudofond. Nezpochybňuji, může fungovat, ale zase odčerpává peníze na administrativu, na zřízení další úředníků, je to další překážka, je to další boční kanál, který zas někdo bude muset kontrolovat, bude muset kontrolovat, jak funguje tok peněz, zatímco strukturální fondy jako takové, tzn. jak fond solidarity, tak fond soudržnosti již existují, a šlo by jen o to, jak pravidla nastolit a upravit v konkrétních záležitostech tak, aby mohly fungovat i pro řešení důsledků dopadu globalizace. To je můj názor, který jsem vznesla do diskuse, a vyhradila bych si opravdu podezírání z egoismu. V tomto případě egoismus a nesolidaritu skutečně nevidím. Myslím, že argumenty, které zde zazněly, jsou racionální.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko. Ptám se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy? Nikdo, rozpravu končím. Pane ministře, ještě než budete muset odejít, chcete se vyjádřit k rozpravě?

Místopředseda vlády ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři, chtěl bych jen říci, že podporuji stanovisko výboru, které zde přednesla paní zpravodajka.

Na závěr mi dovolte říci ještě jednu poznámku, která nesouvisí s projednávaným bodem. Dovolte mi, abych jménem svým jako poslance, jako ministra i jménem vlády ČR poděkoval všem odcházejícím paním senátorkám a pánům senátorům za jejich aktivní a kvalitní práci tady v Senátu a přeji jim jménem svým i jménem vlády ČR hodně úspěchů, zdraví v jejich dalším životě, ať se jim daří a budeme se těšit na řadu jiných podobných setkání. Děkuji. (Potlesk).

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkujeme, vážím si tohoto ocenění pana ministra.

Paní zpravodajko, chcete se ještě vyjádřit jako zpravodajka; poté, co jste před chvílí mluvila? Máte na to plné právo. Prosím.

Senátorka Alena Venhodová: Nechci již diskutovat k tématu, bylo tu již řečeno dost. Chtěla bych jen shrnout, že k diskusi k danému tématu vystoupili čtyři senátoři, včetně mě, tedy pět, s diskusním příspěvkem, z toho paní senátorka Gajdůšková dvakrát. Paní senátorka Gajdůšková avizovala, a máme předložen jiný návrh na usnesení, než je návrh evropského výboru, návrh vzít nařízení na vědomí. Takže tímto bych chtěla shrnout jednání v rozpravě a mou zpravodajskou zprávu.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, paní zpravodajko. Budeme hlasovat o dvou návrzích po znělce.

V jednacím sále je přítomno 41 senátorů a senátorek, tzn., že kvórum je 21, pakliže se toto ještě teď nezmění. Ale změní.

Nicméně, paní zpravodajko, jak budeme hlasovat?

Senátorka Alena Venhodová: Prvně bychom měli hlasovat o návrhu paní senátorky Gajdůškové, který byl dán jako protinávrh, tzn., že Senát bere nařízení na vědomí.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Opravím počty. V sále je přítomno 44 senátorek a senátorů, kvórum je 23.

Hlasujeme o návrhu paní senátorky Gajdůškové.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Končí v pořadí 21. hlasování. 44 přítomných, kvórum 23, návrh byl zamítnut, protože pro se vyslovilo 9 senátorek a senátorů, proti bylo 15.

Prosím další hlasování.

Senátorka Alena Venhodová: Nyní bych přečetla ještě jednou znění formulované tak, jak doporučuje VEU, aby Senát Parlamentu ČR přijal jako doporučující pro vyjednávání a pozici vlády ČR:

Senát Parlamentu ČR se domnívá, že pružnější nastavení podmínek pro čerpání prostředků z již existujících strukturálních fondů, zejména Evropského sociálního fondu, může vést k dostatečně efektivnímu způsobu řešení aktuálních globalizačních výzev. Sdílí kritické podněty vůči aktuální podobě návrhů nařízení vznáší vláda ČR, přičemž konstatuje, že:

1)? již vzhledem k dodatečným nákladům spojeným s administrací prostředků (srovnání tzv. technickou pomoc Evropské komise v čl. 8 nařízení) je třeba důkladně zvážit skutečnou potřebu zřízení nového fondu,

2)? mělo by být jasněji prokázáno, zda se návrh na zřízení fondu ve skutečnosti nestřetává s úsilím o posílení vnitřní a vnější konkurenceschopnosti evropské ekonomiky a zda garantuje rovný přístup k pracovníkům postiženým dopady změn ve struktuře světového obchodu,

3)? doporučuje k dalšímu přezkoumání, zda návrh nařízení koresponduje se zájmy všech, zvláště nových členských zemí a v této souvislosti doporučuje přezkoumat zejména způsob nastavení kvalifikačních kritérií pro čerpání pomoci z prostředků fondu tak, aby neznevýhodňoval pouze vybranou skupinu zemí,

4)? s ohledem na rozdělení kompetencí mezi jednotlivými úrovněmi rozhodování je vhodné zajistit, aby se distribuce finančních prostředků z fondu nestřetávala v případě jeho zřízení s vnitrostátními nástroji politiky zaměstnanosti.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko. Budeme hlasovat.

Senátorka Alena Venhodová: Myslím, že to je logický celek a nemyslím, že je potřeba o jednotlivých bodech hlasovat zvlášť. Doporučovala bych hlasovat en bloc o tomto návrhu.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Ano. Má někdo námitky proti takovémuto způsobu hlasování? Nemá. Budeme tedy hlasovat o tom, zda schvalujeme vyjádření Senátu Parlamentu ČR v právě přečteném znění.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Návrh byl schválen, bylo to 22. hlasování v pořadí. 43 přítomných, kvórum bylo 22, z toho 30 pro, jeden hlas proti. Návrh na usnesení Senátu byl přijat. Děkuji vám.

Děkuji vám, paní zpravodajko, děkuji vám, pane ministře a počítáme s tím, že vás nyní zastoupí další člen vlády, pan ministr Pospíšil. My se tu vystřídáme.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Dalším bodem je

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 138

o nejnižším věku pro vstup do zaměstnání.

Vládní návrh máme jako tisk č. 370a uvede nám jej místo ministra práce a sociálních věcí Petra Nečase, pan ministr Jiří Pospíšil. Máte slovo, pane ministře.

Ministr vlády ČR Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, já se velmi stručně pokusím odůvodnit tisk, převzal jsem od kolegy Nečase obhajobu tohoto tisku před několika minutami, tak prosím o určitou zdrženlivost v případě vašich dotazů k tomuto materiálu, ale samozřejmě na ně máte plné právo.

Tak tedy k samotnému materiálu. Úmluva o nejnižším věku pro vstup do zaměstnání, která je předmětem předloženého materiálu, patří k nejvýznamnějším úmluvám Mezinárodní organizace práce a její ratifikace je s mimořádným zájmem sledována i dalšími mezinárodními orgány. Z těch nejdůležitějších bych zmínil Výbor OSN pro práva dítěte nebo Výbor OSN pro hospodářská, sociální a kulturní práva. Otázka ratifikace této úmluvy je rovněž předmětem stálého zájmu ze strany Evropské komise.

Úmluva si klade za cíl zajistit dětem celého světa možnost dosáhnout vzdělání potřebného pro další uplatnění v jejich budoucím životě, jakož i zajistit ochranu mladistvých do 18 let věku před pracemi, které jsou schopny ohrozit jejich zdraví, bezpečnost či morálku. Základem úmluvy je závazek státu zakázat práci dětí, které ještě nedosáhly stanoveného věku, ten musí být alespoň 15 let, nebo které dosud nedokončily povinnou školní docházku, a zároveň vymáhat dodržování tohoto zákazu a trestat jeho porušování. Z obecného zákazu jsou vyňaty tzv. lehké práce vykonávané dětmi staršími 13 let, praktické vyučování v rámci přípravy na budoucí povolání a dále práce vykonávané na základě individuálního povolení pro umělecké a podobné účely.

Úmluvu od jejího přijetí v roce 1973 ratifikovalo již 147 států z celého světa, přičemž z celého evropského regionu i kromě České republiky dosud neratifikovalo jen Estonsko. Důvod, proč úmluva nebyla i přes svůj význam dosud ratifikována, je prostý – až do roku 2004 chyběla v ČR základní úprava práce dětí vykonávané mimo pracovně-právní vztahy.

To se změnilo přijetím nového zákona o zaměstnanosti a související novely Zákoníku práce, které uvedly do české legislativy výslovný zákaz dětské práce ve smyslu Úmluvy a upravily výkon komerční umělecké, kulturní, sportovní, reklamní činnosti na základě povolení a za stanovených podmínek, které chrání zdravý tělesný a morální vývoj dítěte. Na základě této právní úpravy a po upřesnění výslovného právního zakotvení povinnosti zaměstnavatele vést seznamy těchto dětí, která ostatně v praxi nečiní problémy, je vládou předkládán tento návrh k ratifikaci.

Dámy a pánové, já vám děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Tento návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, má usnesení jako tisk číslo 370/2, zpravodajem je pan senátor Rostislav Slavotínek. Garančním výborem je výbor pro zdravotnictví a sociální politiku, který má usnesení jako tisk číslo 370/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Milan Špaček, kterého nyní žádám, aby nám řekl svoji zpravodajskou zprávu, která předpokládám, že není společná, že je rozdílné stanovisko.

Senátor Milan Špaček: Děkuji, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku na své 28. schůzi, která se konala 4. října, se zabýval tiskem, kterým je Senátu PČR předkládána k vyslovení souhlasu s ratifikací Úmluva Mezinárodní organizace práce číslo 138 o nejnižším věku pro vstup do zaměstnání. Tato úmluva byla přijata generální konferencí Mezinárodní organizace práce v roce 1973. Pan ministr zde hovořil o některých aspektech, které tato úmluva má, o tom, z jakého důvodu nebyla ratifikována. Já bych se ve své předkládací zprávě zaměřil trošku na historii zákazu dětské práce. Pro zajímavost, tato úmluva číslo 138 byla přijata hlavně proto, aby mohla být zrušena roztříštěnost různých úmluv o nejnižším věku. Těch úmluv bylo celkem deset, z nichž jedna z prvních, která zakazovala nebo ustanovovala nejnižší věk pro práci v průmyslu a byla přijata v roce 1919, ratifikována byla Československou republikou v roce 1921 a ve Sbírce vyšla v roce 1922. To byl jeden z důvodů, proč tuto roztříštěnost dát dohromady do jedné úmluvy.

Jak pan ministr řekl, tuto úmluvu již ratifikovalo 147 států. Vysvětlil také proč u nás nebylo možné dosud ratifikovat tu smlouvu přesto, že některé mezinárodní organizace nad tím vyjadřovaly svůj podiv a nesouhlas, a bylo to opravdu kvůli tomu, že chyběla právní regulace práce dětí, které vykonávají mimo pracovněprávní vztahy.

O tom, jak tato úprava byla vyřešena, hovořil pan ministr, byly to ony dva zákony, které jsme přijímali v roce 2004, kdy začaly 1. října 2004 platit, to jsou ty zákony číslo 435 o zaměstnanosti, 436/2004 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s touto úpravou, s přijetím zákona o zaměstnanosti.

Dalším významným posunem bylo přijetí nového zákoníku práce pod číslem 262/2006 Sb., který má platit od 1. ledna následujícího roku, ve kterém byla v § 246 v odstavci 5 doplněna úprava, která ukládá zaměstnavateli povinnost vést seznamy mladistvých zaměstnanců, osob mladších 18 let se stanovenými údaji tak, jak to vyplývá z článku 9 odstavec 3 Úmluvy.

V mezinárodních organizacích, které se zabývají dětskou prací, bych si dovolil připomenout, že v roce 1998 byla přijata deklarace o základních zásadách a právech k práci, kde závazek účinného zrušení dětské práce patří mezi základní čtyři principy. O rok později, v roce 1999, byla přijata Úmluva 182 o zákazu a okamžitých opatřeních k odstranění nejhorších forem dětské práce, kterou ČR ratifikovala v červnu 2001. Sousední stát Slovensko ratifikoval tuto Úmluvu 138 v roce 1997.

V rámci zpravodajské zprávy se vždycky uvádí, zda bude Úmluva klást nároky na státní rozpočet, takže tady jako zpravodaj prohlašuji, že nebude klást žádné nároky na státní rozpočet, protože požadavky, které se kladou na činnost státních orgánů, jsou již zahrnuty v rámci nyní vykonávaných zákonných povinností, hlavně inspekční činnost v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a na úseku zaměstnanosti.

Úmluva obsahuje 18 článků, přičemž článek 11 až 18 jsou základní technické ratifikační procedury, článek 1 až 10 této Úmluvy je v naprostém souladu s naším právním řádem, s ústavním pořádkem a s mezinárodněprávními závazky. Česká republika s články 1, 2, 3, 6, 8, 9 splňuje, ostatní, tzn. 4, 5, 10 nevyžaduje žádnou úpravu.

Na závěr, ještě předtím, než přečtu usnesení, mi dovolte, abych vás seznámil s tím, jak je to upraveno v členských státech EU, které členské státy Evropské unie mají výjimečně povoleno zaměstnávání dětí mladších 15 let. Je to ve výjimečných případech Estonsko od 15 let, Finsko od 14 let, Litva od 13 let a Velká Británie od 14 let. Tato výjimka se řeší v článku 2 Úmluvy, možnost snížení na 14 let se výjimečně povoluje při nedostatečně vyvinutém hospodářství či vzdělávacích zařízeních.

Závěrem mé zpravodajské zprávy mi dovolte, abych vás seznámil s usnesením garančního výboru.

Je to 69. usnesení výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, které bylo přijato na 28. schůzi tohoto výboru konané dne 4. října 2006.

Je to k návrhu, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 138 o nejnižším věku pro vstup do zaměstnání, náš senátní tisk č. 370. Toto usnesení zní:

Po odůvodnění zástupce předkladatele, vrchní ředitelky ministerstva práce a sociálních věcí Ing. Blanky Elfnertové, zpravodajské zprávě senátora Milana Špačka a po rozpravě výbor

1)? doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci,

2)? určuje zpravodajem výboru pro jednání o této smlouvě na schůzi Senátu senátora Milana Špačka.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Ptám se, zda z výboru pro zdravotnictví a sociální politiku chce vystoupit kolega Slavotínek. Promiňte, za výbor pro zdravotnictví to byl kolega Špaček, kolega Slavotínek je za obranu, bezpečnost a zahraniční věci. Oni mají své usnesení bohatší.

Pan kolega Zoser zastoupí pana kolegu Slavotínka.

Senátor Josef Zoser: Vážený pane ministře, vážený pane předsedo, dovolte mi, abych zastoupil pana kolegu Slavotínka a přečetl usnesení našeho výboru, který se 1. listopadu na své 35. schůzi, po odůvodnění zástupkyní předkladatele Blanky Elfnertové, vrchní ředitelky mezinárodní sekce Ministerstva práce a sociálních věcí ČR a zpravodajské zprávě senátora Rostislava Slavotínka a po rozpravě výbor usnesl:

Za prvé: Doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas

1)? s ratifikací Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 138 o nejnižším věku pro vstup do zaměstnání

2)? stanoví podle čl. 2 Úmluvy č. 135 o nejnižším věku pro vstup do zaměstnání 15 let jako nejnižší věk pro vstup do zaměstnání či výkon práce na jejím území a v dopravních prostředcích registrovaných na jejím území.

Za druhé: Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Rostislava Slavotínka

Za třetí: Pověřuje předsedu výboru senátora Josefa Jařaba, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu Přemyslu Sobotkovi.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Dohodněte se potom s garančním zpravodajem o způsobu hlasování.

Otevírám obecnou rozpravu. Přihlásila se paní senátorka Alena Gajdůšková.

Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, pane ministře, budu skutečně velmi stručná. Úmluva vstoupila v platnost v r. 1973. Jak řekl pan ministr, jsme téměř poslední zemí na území EU, která přistupuje k ratifikaci této Úmluvy.

Je to velmi paradoxní jev, protože dětská práce u nás v republice nejenže se nevyskytuje, ale je v podstatě nemyslitelná. Kolegové učitelé by vám určitě řekli, že mají opačný problém, že mnohdy se rodiče ohrazují proti tomu, aby ve školách děti dělaly cokoli, co jako práce vypadá. A to z pedagogického hlediska samozřejmě není dobré. Úmluva ale pamatuje na tuto záležitost, definuje tzv. lehkou práci nebo práci v rámci praktického vyučování. Nicméně tím spíše je škoda, že z hlediska našich mezinárodních závazků jsme doposud Úmluvu neratifikovali. Doufám, že to dnes učiníme.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Nikdo další se nepřihlásil, rozpravu končím. Ptám se pana ministra, zda jako navrhovatel to chce okomentovat. Nechce. Ptám se kolegy Zosera, zda to chce okomentovat. Nechce.

Slovo má garanční zpravodaj.

Senátor Milan Špaček: Vážený pane předsedo, dohodli jsme se s kolegou Zoserem, který zde zastupuje kolegu Slavotínka, že předložíme usnesení, které zde přečetl. Na vysvětlenou, protože se to týká procedury hlasování, uvedu, proč náš garanční výbor neuváděl ten bod 2 ve svém usnesení. Je to z prostého důvodu, že to bylo šetřeno už usnesením vlády č. 871 ze dne 19. července tohoto roku, které stanovuje nejnižší věkovou hranici pro vstup do zaměstnání na 15 let.

Nyní mi tedy dovolte, abych plénum Senátu seznámil s usnesením: Plénum Senátu doporučuje vyslovit souhlas:

1. S ratifikací Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 138 o nejnižším věku pro vstup do zaměstnání

I 2. S tím, že při ratifikaci bude učiněno následující prohlášení podle čl. 2 Úmluvy, které zní: Česká republika stanoví podle čl. 2 Úmluvy 138 o nižším věku pro vstup do zaměstnání 15 let jako nejnižší věk pro vstup do zaměstnání či výkon práce na jejím území a v dopravních prostředcích registrovaných na jejím území.

A za třetí je to je určení zpravodaje Senátu.

To je usnesení, které předkládám.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Všichni vědí, o čem se bude hlasovat. Budeme hlasovat o usnesení jako celku.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování 23 bylo ukončeno. Registrováno 42, kvórum 22, pro 38, proti nikdo.

Návrh byl schválen.

Tím končím projednávání tohoto bodu.

A jsme u dalšího návrhu, a tím je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 218/2002 Sb.,

o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon),

ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony.

Máme to jako tisk č. 399. Pana ministra práce a sociálních věcí Petra Nečase opět zastoupí ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Máte slovo, pane ministře.

Ministr vlády ČR Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych stručně obhájil tento návrh ministerstva práce a sociálních věcí. Jde o návrh zákona, kterým se mění zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech, jako tzv. služební zákon. Služební zákon měl původně nabýt plné účinnosti 1. 1. 2004 s tím, že některá jeho vyjmenovaná ustanovení nabyla účinnosti již 28. 5. 2002. Tímto dnem nabyl rovněž účinnosti zákon 219/2002 Sb., kterým bylo mj. zřízeno generální ředitelství státní služby jako řídící orgán státní služby s postavením organizační jednotky Úřadu vlády. Dne 13. června 2002 byl schválen zákon 309/2002 Sb. o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o službě státních zaměstnanců, je to tzv. doprovodný zákon k služebnímu zákonu, mám-li to zjednodušit. Tento doprovodný zákon měl nabýt účinnosti 1. ledna 2004. Nabytí úplné účinnosti služebního zákona a tohoto doprovodného zákona bylo dvakrát odloženo. Meritem návrhu, který dnes projednáváme, je víceméně pokus o třetí odložení účinnosti tohoto zákona, pokud to mám lidsky osvětlit.

Poprvé se tak stalo – to odložení – v souvislosti s povodněmi, které postihly Českou republiku v r. 2002 a účinnost obou zákonů byla posunuta na 1. leden 2005. Posléze bylo nabytí účinnosti obou zákonů odloženo v návaznosti na realizaci reformy veřejných financí v oblasti odměňování a to až na 1. leden 2007. Na dnešní schůzi, jak už jsem ostatně naznačil, projednáváme třetí odložení úplné účinnosti služebního a doprovodného zákona, neboť stav veřejných financí stále nedovoluje jejich plnohodnotnou realizaci, a to již přesto, že již bylo upraveno odměňování státních zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech tak, že je mnohem méně finančně náročné, než předpokládal původně schválený služební zákon.

Realizace služebního zákona není v současné době zabezpečena ani institucionálně, neboť v r. 2005 došlo ke zrušení Generálního ředitelství státní služby, to je to, to, co původně vzniklo a k jeho nahrazení odborem řízení lidských zdrojů ve správních úřadech. Generální ředitel státní služby a jeho zástupce nebyli dosud jmenováni. Proto PS schválila návrh vlády na odložení úplné účinnosti služebního zákona a tohoto doprovodného zákona v části první a druhé návrhu zákona na 1. leden 2009. A věřím, vážené paní senátorky a vážení páni senátoři, že i vy tento návrh podpoříte.

V třetí části předlohy zákona, který tu dnes projednáváme, se navrhuje upravit zákon 361/2003 Sb. o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů ve znění pozdějších předpisů. Účinnost tohoto zákona byla v minulosti posunuta z 1. ledna 2006 na 1. leden 2007. Příslušníkům bezpečnostních sborů bylo na rozdíl od státních zaměstnanců odložení tohoto zákona kompenzováno už v r. 2006 mimořádným navýšením prostředků na platy realizované zejména zvýšením platových tarifů v nařízení vlády cca o 15 % na nejvyšší úroveň platových tarifů pro ostatní zaměstnance veřejných služeb a správy.

Pokud bude schválen meziroční nárůst prostředků na platy, navržený ve státním rozpočtu pro r. 2007, byl by rozdíl v úrovni platových tarifů stanovený v zákoně 361/2003 Sb. pro r. 2007 oproti platovým tarifům stanoveným vládou pro tuto profesní skupinu v r. 2006 nižší než rozdíl ve výši platových tarifů mezi roky 2006-7 u ostatních zaměstnanců ve veřejných službách a správě.

Proto se navrhuje vypustit ze zákona závaznou konstrukci stupnice platových tarifů pro první rok uplatnění zákona. O výši platových tarifů by tak rozhodovala vláda svým nařízením stejně, jako tomu má být podle platného znění zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů v následujících letech. Je vhodné ještě doplnit, dámy a pánové, že k původnímu vládnímu návrhu zákona připojila PS z důvodů naléhavosti ještě změnu dvou zákonů, které s uvedenou problematikou nesouvisejí. Jde o část čtvrtou, která obsahuje změnu zákona 236/95 Sb. o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu ve znění pozdějších předpisů. A dále pak jde o část pátou, která obsahuje změnu zákona č. 212/2000 Sb. o zmírnění křivd způsobených holocaustem, kterou se sleduje zrušení zániku práva vypuštěním data 31. 12. 2006. Dámy a pánové, já vám děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Garančním a jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu je výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Má usnesení jako tisk č. 399/1. Zpravodajem je pan senátor Milan Štěch, který má nyní slovo.

Senátor Milan Štěch: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já jsem pozorně sledoval předkládací zprávu pana ministra v zastoupení předsedy vlády a musím konstatovat, že asi tak z 80 % je skoro shodný text, co mám připraveno já a protože jsem zastáncem racionálního jednání, tak nebudu svoji předkládací zprávu tady prezentovat. Snad bych ještě mohl říci u té poslední části, která se týká změny zákona č. 12/2000 Sb., že se jedná o umělecká díla, tzn. umělecká díla, která jsou uznána, že vlastně by měla být dána i na základě Dekretu prezidenta republiky z r. 1945 a zákona z r. 1946 a myslím si, že je správné, že termín 31. 12. letošního roku bude odstraněn, protože by to byla určitá forma skryté diskriminace. Jinak si myslím, že všechno bylo řečeno. Možná, že ještě u toho zákona 361/2003 Sb. o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů ve znění pozdějších předpisů je možno říci, že to, co se navrhuje, aby se nepostupovalo podle platového tarifu v tabulce pro r. 2006, je jakési nutné řešení pokud se nechce připustit, aby tato skupina lidí, tzn. v bezpečnostních sborech, včetně hasičů, měla reálný propad v platu v příštím roce. Vláda i sněmovna se usnesly, že si toto nepřejí a myslím si, že to je také správný návrh. Jinak si dovolím vás seznámit s usnesením našeho garančního výboru. Je to 74. usnesení výboru pro zdravotnictví a sociální politiku z 29. schůze, konané 15. listopadu t. r. k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 218/2002 Sb. o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech, tzn. služební zákon ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, senátní tisk č. 399. Po odůvodnění zástupce předkladatele, státního tajemníka, náměstka ministra práce a sociálních věcí dr. Petra Šimerky, náměstka ministra vnitra Ing. Jaroslava Salivara, zpravodajské zprávě senátora Milana Štěcha a po rozpravě výbor

1)? doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

2)? určuje zpravodajem výboru o projednání návrhu zákona na schůzi Senátu senátora Milana Štěcha.

Tolik usnesení našeho výboru. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Táži se, zda podle § 107 našeho jednacího řádu někdo navrhuje, aby se Senát tímto návrhem zákona nezabýval. Nikoho nevidím. Otevírám obecnou rozpravu. Slovo má pan místopředseda Outrata.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové, je mi opravdu líto, že mé poslední vystoupení v Senátu bude tak kritické jako teď bude. Domnívám se, že toto je skandál. Podmínkou našeho vstupu do EU, abychom si nějakým způsobem v zákoně upravili státní správu. V době, kdy jsme vstupovali, schválili jsme si zákon, který stále posunujeme, a nějak se povedlo, že EU se soustředila spíše na to, zda to máme na papíře než na to, zda to budeme mít ve skutečnosti. O to ani tolik nejde, protože kdybychom to měli zavádět kvůli EU, tak bych tak přísný nebyl. Jsme poslední země v našem kulturním okruhu nejen v EU, která svou státní správu obhospodařuje způsobem, který zaručuje politizaci; způsobem, který vede ke korupci. Přestože máme už dávno načrtnuto, jakým způsobem proti tomu začít postupovat, odkládáme to. Odkládáme to jednou, podruhé, potřetí a pan ministr mi připomenul malicherné důvody, které se uváděly. Skutečný důvod byl jiný, byl ten, že si na to nikdo celou dobu nevzpomněl a až těsně před datem se přišlo na to, že to není vůbec připraveno a že by to stálo nějaký halíř. Nemohu říci, že tento způsob přístupu k vážným odpovědnostem řízení státu by byl tak výjimečný, občas se s tím setkáváme i jinde. Řekl bych, že se s tím setkáváme daleko častěji než bychom měli. Přesně proto, že máme státní správu v takovém stavu, v jakém ji máme. Nemohu tyto důvody přijmout, říkal jsem to před dvěma roky, když jsme to naposled odsouvali. Teď se to asi opravdu nedá zavést. Nejenže se neudělaly žádné přípravy, ale pokud se zrušil úřad, který se snad o to měl starat, ne že bych přeháněl jeho účinnost, ale je mi líto, že to tady obhajuje chudák pan ministr, který na tomto vinu nenese. Neseme na tom ale vinu všichni. Myslím si, že je to opravdu zlé. V některých bodech bych to ještě upravil, je tam více věcí kolem toho. Zákon byl připraven v r. 2002, aby platil v r. 2004 a byl připraven tak, že bylo dlouhé tříleté přechodné období než bude plně fungovat. To z něho není vymazáno. Jestliže bychom to teď odložili do r. 2009 a stal se zázrak a někdo opravdu začal dbát o to, abychom neměli zkorumpovanou a zpolitizovanou státní službu v této zemi, dostali bychom se stejně do cílového stavu teprve v r. 2012, a nikoli v r. 2009. Jak si v naší zemi představujeme, že budeme soutěžit se státy, které si budují státní službu, když se takovýmto způsobem chováme, je mimo mne. Nějak to vždycky na poslední chvíli zachráníme, protože jsme vynikající v improvizaci, ale dlouho to takto nepotáhneme a nebude to fungovat. Bude to čím dál tím zřetelnější.Jsem také občanem Kanady, nejen této země. V Kanadě došlo k zavedení podobného zákona v r. 1927. Tak daleko jsme za světem. Navíc – nevím, jestli si toho všimli autoři novely – když to uděláme tak, jak je to popsáno tady, státní úředníci přejdou nyní pod nový zákoník práce, který celou řadu věcí mění. Vsadím se, že tam bude deset nebo dvanáct bodů, o které někdo zakopne a všechno bude zase úplně jinak, což původně nikdo nečekal, protože to mělo být jinde. Nevím, jestli se mohu ptát pana ministra, který za to není v této vládě odpovědný, natož aby se tomu předtím věnoval. Zeptal bych se stejně, zda se pan ministr domnívá, že existuje nějaká naděje, že snad tady bude nějaká vláda, která se postará o to, abychom byli civilizovanou zemí. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego. Slovo má pan senátor Karel Tejnora.

Senátor Karel Tejnora: Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, dovolte mi několik vět i k tomuto zákonu. Všichni víme, že příčinou dnešního jednání o tomto tisku je státní rozpočet a jeho schodek, který už nebylo možno dále extendovat. Na rozdíl od předřečníka bych se zmínil o části tři, a to o služebním zákonu bezpečnostních složek. Jde o zákon, jehož začátky sahají ještě do dob ministra Grosse jako ministra vnitra, posléze premiéra. V Senátu byl opakovaně projednáván, bylo tam třináct změn. Mezi tisky Senátu a Poslanecké sněmovny byla podána k Ústavnímu soudu stížnost. V dalším jednání došlo k tomu, že z původně rozkročeného finančního návrhu pro příslušníky a odcházející příslušníky byl nárůst snížen o patnáct procent atd. První jeho problémy začaly před dvěma až třemi lety, kdy se dopad zákona na státní rozpočet začal dopočítávat a přišlo se na osm mld. Kč mandatorních nároků na státní rozpočet. Posléze došlo k jeho prvnímu odložení a samozřejmě Poslanecká sněmovna a tehdejší vláda s ministrem už čtyři mld. Kč použila na zvýšení platů. Přebrala dopředu peníze na výplaty, které od 1. ledna chyběly. Co se týče Senátu, náš klub připravoval novelu tohoto zákona. Od návrhu této novely bylo opuštěno myslím ke škodě věci. Mírná úprava a vstoupení do tohoto zákona přinese další problémy. K tomuto tisku se osobně stavím také kriticky a je mi líto, že obě komory nespolupracovaly podstatně lépe. Dnes bychom tady ad hoc neřešili problém státního rozpočtu přes oba služební zákony. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Nikdo další se již nehlásí, takže končím obecnou rozpravu. Ptám se pana ministra, zda seč chce vyjádřit. Je tomu tak, pane ministře, máte slovo.

Ministr vlády ČR Jiří Pospíšil: Já jen v jedné větě, protože si nečiním nárok věcně o tomto návrhu diskutovat.

Byl jsem osloven panem místopředsedou, jaké vidím naděje na zkvalitnění této legislativy. Já se za to moc omlouvám, ale i když platí, že naděje umírá poslední, tak mám pocit, že tady již zemřela, takže v nejbližší době nevidím světlo na konci tunelu.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má garanční zpravodaj pan senátor Štěch.

Senátor Milan Štěch: Děkuji, pane předsedo, budu velice stručný. V obecné části diskuse vystoupili dva kolegové, byl vznesen pouze dotaz, žádný návrh nezazněl. Myslím si tedy, že se může hlasovat o návrhu usnesení garančního výboru schválit.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Všem je jasné, že jediný návrh je na schválenía o tom budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh schválit, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 24 ukončeno, registrováno 46, kvórum 24, pro 32, proti 6.

Návrh byl schválen.

Tím končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi a děkuji zpravodajovi. Poprosil bych kolegu Outratu, jestli by mě vystřídal v dalším řízení schůze. (Řízení schůze se ujímá místopředseda Senátu Edvard Outrata.)

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Kolegyně a kolegové, dále budeme projednávat bod

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky

k vyslovení souhlasu s ratifikací Druhá dodatková úmluva o vydávání mezi

Českou republikou a Spojenými státy americkými a Dodatková úmluva

o vzájemné právní pomoci v trestních věcech mezi Českou republikou

a Spojenými státy americkými (Praha, 16. května 2006) a Dohoda o vydávání mezi Evropskou unií a Spojenými státy americkými a Dohoda o vzájemné právní pomoci mezi Evropskou unií a Spojenými státy americkými (Washington, 25. června 2003).

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 376a uvede jej ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Pane ministře, máte slovo ve své vlastní věci.

Ministr vlády ČR Jiří Pospíšil: Dobrý den, dámy a pánové, ještě potřetí. Jsem rád, že se konečně dostávám k tématu, kvůli kterému jsem dnes do Senátu přijel.

Jedná se o balík čtyř mezinárodních smluv, které spolu tematicky a právně souvisejí, proto je projednáváme jako jeden bod, a já se pokusím, byť nejsem specialistou na mezinárodní právo veřejné, vám to velmi stručně osvětlit.

Nebudu opakovat názvy, jak je tady již řekl pan místopředseda. Jde o čtyři mezinárodní smlouvy, dvě jsou mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými, dvě jsou mezi Evropskou unií a Spojenými státy americkými.

Nejprve velmi laicky a stručně, proč se to projednává jako jeden balík.

V zásadě Evropská unie uzavřela dvě dohody s USA v roce 2003 a zavázala své členy transponovat obsah těchto dohod do vzájemných bilaterálních smluv. To znamená na základě dvou mezinárodních smluv EU – USA přijala Česká republika jako členský stát EU zbylé dvě smlouvy. To je ten kauzální nexus, ta provázanost toho, co bylo nejprve a co na to v zásadě navázalo.

Velmi stručně k tomu, co je obsahem těchto smluv. Jedna smlouva, duální vazba smluv se týká vydávání odsouzených, ta druhá oblast se týká právní pomoci v trestních věcech.

Nejprve tedy vydávání, resp. otázka tzv. extradice. Jak jsem řekl, smlouva mezi EU a USA byla uzavřena již v roce 2003 a od té doby se připravuje smlouva mezi ČR a USA. Chci úvodem nejprve říci, že ČR by pravděpodobně přistoupila k nové extradiční smlouvě mezi ČR a USA, i kdyby takováto smlouva mezi EU a USA nevznikla, a to z toho důvodu, že naše platná extradiční smlouva pochází z roku 1925, je již notně zastaralá a nutnost reagovat na vývoj trestního práva hmotného a procesního, nutnost reagovat na změnu v mezinárodních vztazích by nás stejně vedla k přijetí nové mezinárodní smlouvy.

Chci říci, že v tuto chvíli jde o Druhý dodatek k této úmluvě, protože první dodatek byl přijat již v roce 1935, proto ta číslovka dvě. My tedy nepřijímáme novou extradiční smlouvu, ale zůstává v účinnosti původní extradiční smlouva z roku 1925, vedle toho je První dodatek z roku 1935 a teď projednáváme Druhý dodatek.

To jenom na vysvětlení názvu, proč se to nazývá Druhá dodatková úmluva. Je to dodatek k tomu, co tady je účinné od roku 1925.

Důležité je to, že dochází k výrazné modernizaci extradičních vztahů mezi ČR a USA. Projevuje se to např. v tom, že se výrazně rozšiřuje okruh trestných činů, tzv. extradičních trestných činů, chcete-li, neboli trestných činů, za které je možné dojít k vydání osoby. To znamená, že ten okruh je mnohem širší, než co obsahuje původní úmluva.

Ono se to upravuje i jiným způsobem. Není již zde taxativní výčet, ale je to stanoveno hranicí trestní sazby, to znamená v zásadě jakousi mírou společenské nebezpečnosti.

Co je důležité z hlediska mezinárodně právního a co jste asi též projednávali ve výboru je to, že tato extradiční smlouva se nevztahuje na vydávání vlastních občanů, to znamená, problém, který ČR již delší dobu řeší s USA a který též odkládal uzavření vlastní bilaterální smlouvy, v zásadě zde není řešen. Znamená to, že my nepřistupujeme na to, co po nás Spojené státy americké chtějí, aby součástí této extradiční smlouvy bylo to, že se budou vydávat vlastní občané.

Zde bychom se dostali k diskusi, nakolik by vydávání vlastních občanů bylo či nebylo v souladu s Listinou základních práv a svobod, na to jsou různé názory. Já zastávám názor, že vydání občana proti jeho vůli je v rozporu s Listinou základních práv a svobod; ostatně toto téma se diskutovalo při přijímání Evropského zatýkacího rozkazu, takže to zde nechci otevírat, protože i Ústavní soud svým judikátem k tomuto tématu a k této části našeho ústavního pořádku se vyslovil.

Dámy a pánové, nechci to dál protahovat. Dnes na stole máte za prvé Druhou dodatkovou úmluvu, s tím související Smlouvu mezi USA a EU. Pouze doplním, že přímo účinná a aplikovatelná na území ČR bude ona bilaterální Smlouva mezi ČR a USA. A účinná ona Smlouva mezi EU a USA bude teprve ve chvíli, až všechny členské státy v rámci EU inkorporují tyto závazky do svého vnitrostátního práva.

Vidíte tedy, že je zde nejen věcná a obsahová sounáležitost, ale i vzájemná provázanost účinnosti těchto dvou mezinárodních smluv.

Tolik k extradici.

Teď to druhé téma v druhém balíku smluv se týká, jak jsem řekl, právní pomoci mezi smluvními stranami v oblasti trestní politiky, v oblasti trestních věcí.

Zde chci říci, že my máme samozřejmě uzavřenou bilaterální smlouvu s USA o vzájemné právní pomoci v trestních věcech. Tato smlouva je mnohem mladší než v té druhé oblasti, je z roku 1998. Přesto si myslím, že přijetí dodatku této úpravy na základě smluvního vztahu EU a USA bude přínosem.

Protože, pokud jste tu smlouvu četli, přináší nové efektivní instrumenty, jak je možné zefektivnit vzájemnou právní pomoc v trestních věcech. Nechci to zde opakovat, jen poukáži na to, že tato smlouva přináší možnosti využití moderních komunikačních prostředků, tzn. faxů, elektronické pošty, atd. To dosud při komunikaci mezi státy v rámci trestního řízení nebylo smluvně takto podchyceno. Umožňuje to například nové typy důkazků a vyšetřování, například výslech prostřednictvím videokonference. Opět věc, která dosud smluvně ošetřena nebyla. Umožňuje to do budoucna zřizovat společné vyšetřovací týmy a jiné věci, které určitě posílí účinnost vzájemné spolupráce při vyšetřování trestné činnosti, což je v tuto chvíli, podíváme-li se na hrozbu mezinárodního terorismu, pro nás zvláště důležité. Všichni víme z poslední doby, že mezinárodní terorismus se již nevyhýbá ani České republice. Mluvím o ohrožení a nebezpečí, které před několika týdny řešila tato vláda.

Jinými slovy, dámy a pánové, myslím si, že podpora této smlouvy, tohoto prvního dodatku o vzájemné právní pomoci v trestních věcech bude pro naše orgány činné v trestním řízení a pro naše trestní soudy určitě přínosem a určitě povede k větší jejich efektivitě.

Dámy a pánové, i zde platí to, co platilo o prvním balíku dvou smluv. Přímo účinná a aplikovatelná v našem právním prostoru bude bilaterální smlouva ČR, USA, smlouva mezi EU a USA pouze vytváří jakýsi právní rámec a přímo aplikovatelná na našem území nebude.

Dámy a pánové, já vás v tuto chvíli jako člen vlády žádám o podporu tohoto materiálu. Snažil jsem se i tuto složitou materii mezinárodního práva zde trochu lidsky přiblížit, a pokud budete mít nějaké dotazy, tak na rozdíl od předchozích bodů jsem připraven je odpovědět. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane ministře. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 376/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Josef Jařab. Garančním výborem je ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk 376/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaroslav Kubín, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jaroslav Kubín: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové. Budu mít svou úlohu ulehčenou, protože pan ministr, který se svým třetím vystoupením dostal dnes na své pole působnosti, ve svém vystoupení velice dobře nás seznámil s vládním návrhem čtyř dodatkových úmluv, resp. dohod o vydávání, z nichž dvě jsou mezi ČR a Spojenými státy americkými a dvě mezi EU a USA.

Moje zpráva bude společná s výborem pro zahraničí, obranu a bezpečnost, protože naše usnesení a usnesení obou výborů je shodné.

Myslím, že pan ministr tu osvědčil a řekl ty otázky, které byly velmi diskutovány na našem výboru, a to jsou teoretickoprávní otázky ve věci, zda je důvodné, aby všechny tyto vnitrostátní smlouvy, tedy smlouvy na vnitrostátní úrovni, byly parlamentním souhlasem k ratifikaci, i o tom, aby tyto dohody a úmluvy, všechny čtyři, byly schvalovány jedním hlasováním v jednom bloku. Těžko co k tomu říci, i když samozřejmě existují i jiné návrhy, jiné teoretické konstrukce, o kterých můžeme samozřejmě i diskutovat.

Proto mi dovolte, abych přečetl usnesení ústavně-právního výboru č. 119 ze dne 27. září t.r., ve kterém na naší schůzi, která byla konána k vládnímu návrhu, který předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu ratifikaci druhá dodatková úmluva mezi ČR a USA a dodatková úmluva o vzájemné právní pomoci v trestních věcech mezi ČR a USA, dále dohoda o vydávání mezi EU a USA a dohoda o vzájemné právní pomoci mezi EU a USA.

Po úvodním slově pana doktora Romana Poláčka, náměstka ministra spravedlnosti, který vystoupil jako zástupce navrhovatele, a po mé zpravodajské zprávě a po rozpravě ústavně-právní výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby dal souhlas k ratifikaci druhé dodatkové smlouvy o vydávání mezi ČR a USA a dodatkové smlouvy o vzájemné právní pomoci v trestních věcech mezi ČR a USA a dohodu o vydávání mezi EU a USA a dohody o vzájemné právní pomoci mezi EU a USA. Dále určuje zpravodajem výboru pro projednávání tohoto návrhu na schůzi senátora Jaroslava Kubína a pověřuje předsedu výboru ústavně-právního pana senátora Jaroslava Kuberu, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Ptám se, jestli si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, ale nevidím ho tady.

Usnesení výboru je úplně shodné s usnesením, takže rád bych přijal zprávu jako společnou, pokud budou souhlasit členové výboru pro zahraniční věci. Tím pádem otevírám obecnou rozpravu. Kdo se do ní hlásí? Nikdo, takže ji končím. Zeptám se pana ministra, jestli se chce vyjádřit. Nechce.

Přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o tom, že Senát dává souhlas k ratifikaci Druhé dodatkové úmluvy o vydávání mezi ČR a USA a Dodatkové úmluvy o vzájemné právní pomoci v trestních věcech mezi ČR a USA, Praha 16. května 2006, a Dohody o vydávání mezi EU a USA a dohody o vzájemné právní pomoci mezi EU a USA, Washington 25. června 2003.

V sále je přítomno 45 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 24.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Návrh byl přijat. V hlasování pořadové číslo 25 se ze 48 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 39, proti nebyl nikdo. Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi a zpravodajům.

Přejdeme k dalšímu bodu, kterým je

Informace komisí Senátu o činnosti za rok 2006

Informace jste obdrželi jako senátní tisk č. 403. Senát v pátém funkčním období zřídil pět stálých komisí a jednu dočasnou a stanovil jim úkoly. Zároveň jim uložil svým usnesením č. 13 z 15. prosince 2004 a č. 93 z 31. března 2005 a č. 456 z 19. dubna 2006, aby jednou ročně informovaly Senát o plnění stanovených úkolů.

Prosím především pana senátora Josefa Kalbáče, který zastoupí kolegu Hadravu, aby nás seznámil se zprávou Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí.

Senátor Josef Kalbáč: Pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, milé kolegyně, kolegové. V roce 2006 se Stálá komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí především soustředila na pořádání již 4. ročníku Týdne zahraničních Čechů, na kterém byli přítomni zástupci krajanských spolků z mnoha zemí světa a kde se v plenárních zasedáních a v jednotlivých regionálních sekcích projednávala řada otázek dotýkajících se jejich právního postavení ve vztahu k České republice, kulturních, vzdělávacích a školských aktivit a zejména se týkala otázek ke zlepšení spolupráce mezi zahraničními Čechy a Českou republikou v různých sférách života.

Tato jednání se uskutečnila jednak na půdě Univerzity Karlovy a poté v jednotlivých sekcích, také v prostorách Valdštejnského paláce zde v Senátu. Na závěr celé této konference pak proběhla akce s názvem Významná česká žena ve světě, kterých bylo vyhodnoceno celkem pět. V oblasti podnikání to byla proslulá podnikatelka Ivana Trumpová ze Spojených států. Stefanie Grifit Jonesová z Velké Británie, která je známa jako odbornice na finančnictví a bankovnictví. Pak to byla vynikající česká malířka a ilustrátorka Rut Kohnová z Německa. Olga Machoňová – Pavlů ze Švýcarska, jako známá česká dirigentka a tou pátou byla Eva Širačka ze Slovenska, jedna ze zakladatelek Ligy proti rakovině, která byla vyhodnocena v roce 2005 mezi 65 nejvýznamnějšími lékaři světa.

To je ta první část, která se týká činnosti Stálé komise pro krajany. Ta druhá část se dotýkala oblasti legislativní, kdy zejména byly řešeny otázky vícenásobného státního občanství, kdy Česká republika již šestkrát novelizovala a přijala další podněty k novelizaci, které přicházejí od různých skupin obyvatel a krajanů, takže vláda rozhodla danou problematiku analyzovat a připravit do příštího období k dalšímu řešení.

Kromě toho se komise zabývala tzv. Dnem Čechů v zahraničí, kdy bylo v úvahu navrženo datum 5. června, neboť toho data se v roce 1878 narodil dnes již bohužel skoro zapomenutý český spisovatel a zeměpisec Stanislav Nikola, který procestoval významnou část světa a který v roce 1909 např. redigoval známou knižnici Země a lidé. A tak nakonec datum Dne Čechů bylo odloženo.

Třetí část, která spadá do sféry této komise, byly zahraniční cesty. Uskutečnily se dvě. Ta první do Portugalska, protože Portugalsko je známo největším počtem krajanů ve světě. Ačkoli ve vlastní zemi žije 10,5 miliónů lidí, tak 4,5 miliónů dalších občanů z této země tvoří krajanské spolky po celém světě. A druhá návštěva byla ve Spojených státech amerických, kdy tentokrát komise navštívila západ Spojených států. Došlo k řadě besed mezi krajany, které bezpochyby napomohly dalšímu propagování a informaci o naší vlasti a také přispěly k většímu zájmu a posléze též k účasti v červnových parlamentních volbách.

Na závěr bych chtěl říci, že pro příští rok počítá komise opět s pořádáním několika odborných seminářů, které by se měly týkat oné legislativní problematiky, dále by mělo docházet k dalšímu mapování krajanské komunity v zahraničí a seznamování krajanů s možnostmi řešení. A zcela na závěr, vážení přítomní, bych chtěl sdělit, že Senát je v zahraničí skutečně vnímán velmi pozitivně jako hlavní partner při jednáních s krajany a že významně napomáhá dobré kontinuální spolupráci, aby krajané byli nadále hrdi na svou vlast, aby o ní věděli čím dál více. A to je, myslím, i poslání této senátní komise. Mám za to, že k tomu mohou přispět i další zahraniční cesty senátorů nejen z této komise, ale i z dalších orgánů Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Dále prosím pana senátora Ivana Adamce, aby zastoupil senátorku Danielu Filipiovou a informoval nás o činnosti Stálé komise Senátu pro práci Kanceláře Senátu.

Senátor Ivan Adamec: Děkuji, pane předsedající, dámy a pánové, já se pokusím nahradit Danielu Filipiovou, předsedkyni Stálé komise Senátu pro práci Kanceláře Senátu. Nejdřív mi dovolte několik statistických čísel. Komise se scházela pravidelně zhruba v měsíčních intervalech, aby vždy aktuálně projednala všechny předložené náměty, žádosti, přehledy apod. V r. 2006 se konalo celkem osm řádných schůzí, na kterých bylo přijato celkem 88 usnesení. Projednáváno bylo průměrně 10 – 15 bodů na každé schůzi. Během roku bylo přijato 29 usnesení per rollam, a to zejména v období, kdy nemohla být z důvodu vytíženosti senátorů svolána řádná schůze a hrozilo ohrožení konání termínu akce. Činnost této komise a její práce má velmi široký rozsah a velmi široké spektrum práce. Při své činnosti vychází ze Senátem schválených úkolů a i v pátém funkčním období komise řešila řadu problémů, které přinesl život, a řešila je velmi operativně.

V roce 2006 komise řešila a přijímala usnesení k následujícím věcem. V průběhu roku schvalovala potřebné aktuální změny v organizačním řádu Kanceláře Senátu, a to v důsledku personálního auditu, který byl v Kanceláři Senátu proveden. Došlo ke změně organizační a personální struktury. Dále projednávala architektonický záměr a ekonomickou kalkulaci a schválila konečnou verzi Informačního centra Senátu. Zabývala se čerpáním rozpočtových prostředků kapitoly 303 Senát v jednotlivých čtvrtletích roku 2006 včetně čerpání výdajů na zahraniční cesty, cestovné senátorů.

Průběžně řešila zaviněné i nezaviněné škody senátorů. U zaviněných škod, které byly způsobeny ze strany senátorů, doporučila komise vedoucímu Kanceláře Senátu, aby od nich byla požadována úhrada škody. Nezaviněné škody doporučila připsat k tíži rozpočtu Kanceláře Senátu. V r. 2006 bylo vyřešeno celkem 22 škodních případů. Také byly dořešeny i dlouho se vlekoucí dosud nevyřízené škody, nevrácený či ztracený majetek bývalých kolegů.

V poslední době se s masivním přechodem na elektronický systém rezervace letenek vyskytují stále častěji poplatky účtované za stornování letenek z vážných důvodů ze strany senátora. Tyto záležitosti též řeší stálá komise.

Komise se také zabývala dokončující se rekonstrukcí Kolovratského a Malého Fürstenberského paláce včetně výstavby podzemních garáží a s tím související dislokací senátorů a pracovníků Kanceláře Senátu. Průběžně udělovala souhlas vedoucímu Kanceláře na zadávání veřejných zakázek nad 6 miliónů korun ke korektním zakázkám. Několikrát aktuálně schvalovala úpravu provozní doby gastronomických oddělení v souvislosti s provozním režimem Kanceláře Senátu, především v souvislosti s nulovou či velmi malou přítomností senátorů a pracovníků v prostorách Senátu o vánočních svátcích a v době letní omezené činnosti Senátu.

Projednávala škody způsobené pracovníky Senátu a jejich řešení škodní komisí. Řešila podnět některých senátorů, ať už stížnosti na komplikované parkování v areálu Senátu, některé připomínky k zásobování a kvality jídla v senátorské restauraci, upozornění na špatný úklid apod.

Schvalovala dodatky k původní směrnici o pravidlech užívání a pronajímání prostor sídla Senátu a poté odsouhlasila celé nové znění této směrnice. V této souvislosti schválila návrh na stanovení cen za tyto služby.

Celkem schválila 48 akcí, které se konaly v areálu Senátu. Ve druhé polovině roku platí nová směrnice pro využívání prostor v sídle Senátu a tak komise schvaluje pouze akce komerční. Zabývala se problematikou ubytování senátorů v Jinonicích a doporučila s ohledem na úsporu finančních prostředků po jednání klubů senátory přestěhovat tak, aby bylo možno od června letošního roku omezit předmět nájmu alespoň o jeden dům. Komise dále projednávala návrh na vyřazení vozidel z majetku Senátu a dále byla průběžně informována o tom, jak se realizují akce k 10. výročí Senátu PČR.

Ve dnech 9. – 12. října 2006 se komise na základě pozvání předsedy partnerského výboru pana Johna Dennehy z května 2003 zúčastnila dlouho plánované pracovní cesty do Irského parlamentu.

Tuto delegaci ve složení Pavlata, Stříteský, Nedoma a Petrov jsem vedl já. Cesty se též zúčastnil vedoucí Kanceláře Senátu.

Vzhledem ke specifickému zaměření činnosti Stálé komise pro práci Kanceláře Senátu byla snaha projednat co nejvíce otázek týkajících se organizační struktury Irského senátu, jeho propojení s veřejností, vybavení jak po stránce materiální, tak vybavení týkající se výpočetní techniky.

Dále byly otázky směřovány na možnosti využívání a pronajímání prostor cizím organizacím, a to komerčně i nekomerčně, podmínky pro uspořádávání výstav, koncertů, finanční zabezpečení těchto akcí, sladění užívání historických prostor veřejností a Senátem, v jakém počtu pracovních sil jsou tyto služby zabezpečovány apod..

V neposlední řadě byly konzultovány otázky zabezpečení servisních služeb senátorům, systém stravování senátorek a senátorů a celá řada dalších problémů.

Irská strana měla opravdový zájem na řešení a zodpovězení řady vzájemně proložených otázek. Závěrem lze říci, že tato jediná zahraniční cesta byla velmi podnětná a myslím si, že pro nás prospěšná.

Závěrem mi dovolte, abych vám zde odcitoval vzkaz paní předsedkyně Daniely Filipiové, která závěrem konstatuje, že komise jako orgán Senátu byla ve svém složení dělná. Chce poděkovat všem členům komise za obětavou práci v minulém roce. Očekává, že v dalším funkčním období bude komise pracovat stále stejně kvalitně. Čekají ji pravidelné úkoly, složitá jednání o dislokaci v souvislosti s ukončením rekonstrukce i v důsledku voleb, hledání řešení kvalitnějšího využívání prostor Senátu nejen pro vlastní práci nás senátorů a orgánů Senátu, ale především o koncepci využívání těchto historických prostor, jedněch z nejlukrativnějších v Praze, i pro veřejnost.

Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Dále prosím paní senátorku Václavu Domšovou, aby nás informovala o činnosti Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova.

Senátorka Václava Domšová: Pane předsedající, dámy a pánové, Stálá komise pro rozvoj venkova pracovala v r. 2006 ve stejném složení jako v r. 2005 a pokračovala ve své činnosti týkající se problematiky a iniciativ v oblasti rozvoje venkova a podnikání ve venkovském prostoru.

V r. 2006 se komise sešla na osmi schůzích, z toho na dvou výjezdních a uskutečnila dvě rozpravy, a to v březnu s náměstky ministra zemědělství na téma „Financování společné zemědělské politiky EU v České republice“ a v listopadu s ministryní zemědělství na téma „Zemědělství – venkovský prostor“.

Dne 31. ledna 2006 pod záštitou předsedy Senátu zorganizovala naše komise ve spolupráci se Spolkem pro obnovu venkova a Komorou malých obcí při Svazu měst a obcí ČR setkání vítězných obcí v soutěži Vesnice roku 2005. Následně byli vítězové přijati i premiérem Jiřím Paroubkem a také ministrem pro místní rozvoj Radko Martínkem v Lichtenštejnském paláci, kde byla podepsána nová pravidla a oficiálně vyhlášena soutěž Vesnice roku 2006. Skvělým závěrem slavnostního dne bylo přijetí zúčastněných prezidentem republiky na Pražském hradě. Této aktivity si velice cením, protože si myslím, že se ještě nepodařilo, aby vítězové soutěže Vesnice roku v jeden den navštívili tři nejvýznamnější instituce. Vím, že si toho starostové velice cenili. Oni si to však také zasloužili.

V lednu naše komise delegovala senátora Ondřeje Febera do pracovní skupiny ministerstva financí zabývající se rozpočtovým určením daní.

V únoru komise navštívila Bruntálsko, kde se seznámila s problematikou tohoto regionu, který patří k jedněm z nejproblematičtějších a nejzanedbatelnějších s vysokou mírou nezaměstnanosti. V bohatém programu, který připravil místopředseda komise senátor Jiří Žák, komise navštívila oblasti Rýmařovska, Krnovska, Albrechticka a Osoblažska. Během výjezdu se uskutečnil seminář, kde hlavním tématem byl Program rozvoje venkova ČR na léta 2007 až 2013. Pozvání přijali i zástupci ministerstva zemědělství, ministerstva pro místní rozvoj, hejtman Moravskoslezského kraje i poslanci Parlamentu ČR.

V březnu uspořádala naše komise seminář na téma Obce a struktura jejich příjmů. S hlavními referáty vystoupili zástupci ministerstva financí a svazu měst a obcí ČR. Velký zájem o tuto problematiku dokázala i velká účast ze strany starostů zejména malých obcí, senátorů, ale i bohatá diskuse.

V dubnu uspořádala naše komise tiskovou konferenci, na které jsme společně s představiteli Spolku pro obnovu venkova seznámili novináře se stanoviskem k Programu obnovy venkova v ČR pro léta 2007 až 2013, kde jsme vyjádřili znepokojení nad tím, že současná fáze příprav tohoto programu neodpovídá strategickým záměrům využití venkovského prostoru a je v rozporu se strategií EU.

V květnu jsme ve spolupráci se Spolkem pro obnovu venkova uspořádali v hlavním sále Senátu slavnostní setkání k 15. výročí vyhlášení Programu obnovy venkova. Pozvání na toto setkání přijali ti, kteří se podíleli na jeho přijetí a vyhlášení, a to místopředseda Senátu Petr Pithart, expremiér, jehož vláda tehdejší Program obnovy venkova v r. 1991 projednala, ekolog Ivan Dejmal, exministr životního prostředí, který program v r. 1991 do vlády předkládal a Jaromír Císař, exministr pro místní rozvoj, během jehož působení se program stal vládním programem.

Já zde stále mluvím o Programu obnovy venkova, ale vězte, že je to jeden z mála programů, který venkovu skutečně pomáhá a je to tam vidět.

Ve dnech 3. – 5. května hostila naše komise poslance zemědělského výboru Národní rady Slovenské republiky. Byla to v podstatě oplátka naší návštěvy, kterou jsme uskutečnili před rokem v tomto období na Slovensku. Program se Slováky byl zaměřen na výměnu zkušeností, např. čerpání fondů EU, problematiku zemědělství a rozvoje venkova, reformu správních celků i např. na přímé volby starostů.

V květnu se také pod záštitou naší komise a z podnětu místopředsedy komise senátora Josefa Vaculíka uskutečnilo slavnostní vystoupení folklorního souboru Dolina ze Starého města v Sala terreně Valdštejnské zahrady.

24. května přijala komise na základě žádosti Svazu měst a obcí ČR delegaci starostů a podnikatelů z Francie – departement Belfort. Přijetí se zúčastnil také místopředseda Senátu Petr Pithart. Starostové z Francie si velice tohoto přijetí vážili, jak nám potom napsali v následném dopise.

V červnu členové komise uskutečnili pracovní zahraniční cestu do Dánska. Cesta byla zaměřena na seznámení se s dánským přístupem k řešení problematiky rozvoje venkova. Při jednáních např. na ministerstvu potravin, zemědělství a rybolovu bylo diskutováno o společné zemědělské politice EU, o zvyšování životní úrovně na venkově, o údržbě a rozvoji životního prostředí.

Naše komise převzala i záštitu nad výročním setkáním Prepare a workshopu, které se uskutečnilo 19. června v Hlavním sále Senátu. Prepare program je zaměřen na posílení a propagaci mezinárodní výměny zkušeností v rozvoji venkova. Tato setkání se každoročně konají v jedné ze zemí EU a letošního setkání se zúčastnilo 22 států. Přijetí v Senátu si všichni velice vážili a vyjadřovali se o něm velice pochvalně.

Naše komise byla také hlavním iniciátorem ústavní stížnosti ve věci zrušení koeficientů v rozpočtovém určení daní, které jsou diskriminující zejména pro venkovské obce. Ústavní stížnost podepsalo 28 senátorů, já vám za to moc děkuji, Ústavnímu soudu byla tato stížnost podána 28. června.

V srpnu uskutečnila naše komise výjezd do Pardubického kraje. Po únorovém výjezdu na Bruntálsko, které bojuje s vysídlováním a obrovskou nezaměstnaností, komise navštívila opačný případ, venkovskou oblast Pardubicka, která je vyloženě příměstská a s tím souvisejí i klady a zápory života v těchto sídlech. Členové komise navštívili například tepelnou elektrárnu v Opatovicích, zemědělský podnik ZEAS, Lesní družstvo Vysoké Chvojno a obce, kde jsme diskutovali se starosty o jejich problémech.

V září jsme uskutečnili druhou zahraniční pracovní cestu, tentokrát do Francie, kterou vedl místopředseda Senátu Jiří Liška. Návštěva Limuzínska a Bretaně díky tomu, že jako dopravní prostředek byl zvolen automobil, se neomezila jen na města. Náročný program byl zaměřen na návštěvu soukromě hospodařících zemědělců, zpracovatelského průmyslu, střední zemědělské školy a jednání, ať už na radnicích nebo se zástupci agrárního sektoru. Tématem jednání byla společná zemědělská politika Evropské unie, rozvoj venkova a způsob podpory zemědělství a venkova francouzským státem.

Ve stejné době se pak místopředseda komise senátor Josef Vaculík zúčastnil Národní konference o venkovu v klášteře Teplá. Základem jednání byl opět program obnovy venkova, jak jinak.

Senátor Josef Zoser zastoupil naši komisi při slavnostním vyhodnocení soutěže Vesnice roku 2006 v Liptále, v obci, která se stala vítězem letošního ročníku této soutěže.

V letošním roce pokračovala spolupráce se Spolkem pro obnovu venkova ČR, kterému naše komise dělá takovou záštitu při jejich zasedání v sídle Senátu a také se Svazem měst a obcí ČR. Já jsem se dokonce v prosinci letošního roku stala místopředsedkyní Spolku pro obnovu venkova. Také se pravidelně zúčastňuji předsednictev Komory malých obcí při Svazu měst a obcí ČR, abychom stále byli v kontaktu.

Členové naši komise pravidelně přispívají i do časopisu Senát, kde informují o činnosti naší komise.

Na 22. listopadu připravujeme slavnostní setkání při příležitosti pětileté účasti ČR v programu Entente Florale, tj. evropská soutěž nazvaná Kvetoucí sídla, která se už po několikáté vyhodnocuje, resp. slavnostně se předávají ceny právě tady v Senátu a já bych si vás všechny na tuto akci dovolila pozvat. Je to příští středu.

Na konci roku 2006 komise ještě chce uspořádat seminář na téma Budoucnost lesnictví a dřevo zpracovatelů ve venkovských oblastech ČR.

Myslím si, že náplň naší komise je bohatá. Já bych moc chtěla poděkovat všem členům komise za aktivní účast a za zájem o tuto problematiku, protože si myslím, že našemu venkovu to skutečně pomáhá a starostové a venkovské obyvatelstvo tyto aktivity velice oceňují. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, paní senátorko. Teď prosím pana senátora Jiřího Oberfalzera, aby nás seznámil se zprávou Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky.

Senátor Jiří Oberfalzer: Dámy a pánové, naše zpráva je obsahem materiálu, který jste dostali k ruce, takže já se opět omezím na stručný výtah, ale v úvodu se musím omluvit, že se nám podařilo jedno drobné technické nedopatření. Až se podíváte na naše jednání o zákonu, o rozhlasovém a televizním vysílání tak zjistíte, že jsme tam hovořili o zvláštních ohledech ve věci televizního vysílání vůči nevidomým. Měli to být neslyšící. Ještě to v podkladech Senátu opravíme. Je to nepříjemné, trapné nedopatření, které jsem při kontrole zprávy přehlédl. Tímto se omlouvám.

Pokud jde o komisi, pak bych chtěl říci, že jsme absolvovali šest poměrně náročných schůzí, měli jsme jedno výjezdní zasedání do Mladé Boleslavi. Navštívili jsme i zbývající veřejnoprávní instituce, byla to konkrétně Česká tisková kancelář a Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Zapojili jsme do našich diskusí zástupce médií a všech regulačních orgánů tak, jako od začátku bylo naším zvykem.

Projednávali jsme pět tisků, měli jsme k tomu čtyři usnesení a spoustu pozměňovacích návrhů, z nichž valná část byla také přijata plénem Senátu. Dali jsme si za úkol zorganizovat také jednu meziparlamentní konferenci pod záštitou předsedy Senátu dr. Přemysla Sobotky – byla to 8. evropská konference členů národních parlamentů o informačních a komunikačních technologiích, která se poprvé uskutečnila mimo území starých evropských členských zemí. Tématem byl průsečík e-govermentu a e-demokracie, jak může prostředí parlamentarismu určovat standardy zapojení a využití informačních komunikačních technologií. Zúčastnilo se jí celkem osmdesát členů evropských parlamentů z celkem 90 zemí a mezi nimi byla také místopředsedkyně německého parlamentu.

V Mladé Boleslavi jsme navštívili – tam konají festival – festival Evropský filmový úsměv a uspořádali jsme krátký seminář o otázce financování regionálních filmových festivalů.

Také jsme uspořádali jednu aktivitu, která se pokoušela o oživení námětu k rekonstrukci senátního internetového výstupu, tedy k webovým stránkám. Byla to soutěž pro středoškoláky, které se zúčastnilo 28 soutěžících z celé řady škol z celé republiky. Výstup sice neměl zásadní vliv na novou podobu senátních stránek, ale myslím si, že přinejmenším jako vedlejší produkt způsobil, že se žáci středních škol seznámili s činností Senátu a zejména při rozhodování o struktuře toho webu museli poznat čím vším se zabýváme.

Dovolím si neskromně uzavřít konstatováním, že naše komise pracovala pilně, a že si v řadách dotčených institucí, ať už soukromoprávních nebo veřejnoprávních, pokud šlo o agendu mediální nebo agendu spojenou s činností ministerstva informatiky a ministerstva kultury, naše komise vydobyla celkem respekt a dodnes se na nás obracejí.

Věřím, že tato komise obhájila svou existenci a že ji Senát zřídí i v dalším volebním období. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Teď prosím pana senátora Jiřího Stodůlku, aby nás seznámil s informací o činnosti Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury.

Senátor Jiří Stodůlka: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, komise pro ústavu a parlamentní procedury byla založena již v roce 1998, tj. dva roky po vzniku Senátu a neformálně pracovala už předtím jako reakce na tehdejší politické dění, kdy došlo poprvé v ČR k problémům na vládní úrovni a parlamentní úrovni. Tenkrát Senát cítil potřebu se vyslovit k pokusům, jak zvládnout vládní krizi a z toho také vznikla ta myšlenka, aby Senát založil právě ústavní komisi. Tato komise za roky činnosti vypracovala řadu iniciativ, které se týkaly jednak změny Ústavy ČR v jednacím řádu a vyjadřovali jsme se k dalším věcem, které souvisejí právě s ústavou a ústavností. Ústava je totiž zákon, kde Senát je nepřehlasovatelný. Kde Senát hraje roli toho, kdo má přímý vliv na podobu ústavního systému. A proto jsme se domnívali, že jakýkoliv názor Senátu na změny ústavy by měl být velmi pečlivě projednávána prodiskutováván.

Domnívám se, že za řadu jednání, které komise měla nejen v posledním roce, ale za celých 8 let, jsme se setkali na půdě komise s odborníky na ústavní právo a legislativu, kteří působí jak na vysokých školách, tak i na všech možných institucích. Domnívám se, že je těžko vyčítat senátní komisi nepřipravenost k vyjadřování se k případným ústavním změnám či jejich iniciací. Všechny návrhy, které vycházely ze senátní komise nebo případné připomínky k návrhům, které jsme zde dostali na projednání, byly velmi pečlivě diskutovány. Bylo zváno množství odborníků, kteří nám pomáhali v naší práci. Chtěl bych velmi z tohoto místa poděkovat, že tomu tak bylo, že jsme si vydobyli jisté vážnosti v těchto kruzích a rádi k nám přicházeli nejen ministři a ministerští úředníci, ale i funkcionáři vysokých škol a právních fakult celé ČR.

Měli jsme také řadu zahraničních osob. Velmi často bylo setkávání se s kolegy ze Slovenské republiky, protože naše problémy jsou velmi blízké po rozdělení státu a rádi jsme se dívali na to, co Slováci provedli s ústavními změnami, které se u nás jen vyskytovaly, ale které se u nich dostaly do praxe. Srovnání bylo zvláštní, příklady byly i nebyly následováníhodné.

Nechtěl bych hodnotit jen poslední rok. Dnes je to i moje poslední vystoupení na půdě Senátu. Chtěl bych poděkovat všem, kteří kdy pracovali v této komisi. Byli jsme známí tím, že prvních pět let jsme zasedali v pátek dopoledne, čímž jsme spolehlivě odrazovali kolegy, aby do této komise vstoupili, protože jsme se domnívali, že bychom měli mít čas, prostor a klid, abychom mohli jednat. Byli jsme tímto naším postojem známi. V komisi pracovali právě proto lidé, kteří o danou problematiku měli zájem. Mohl bych vzpomenout řadu jmen lidí, kteří působili v ústavní komisi – dva poslanci Evropského parlamentu, byla tam senátorka Lastovecká, která je dnes státní soudkyní, velmi často jsme spolupracovali s panem doktorem Rychetským jako senátorem, ministrem, místopředsedou vlády. To jsou jména, která byla spojena s touto komisí. Jsem hrdý na to, že jsem měl možnost se s řadou těchto lidí setkávat.

Komise sice nevyjíždí do zahraničí jako jiní kolegové, na to jsme získali peníze až letos a vzhledem k tomu, že jsme si naplánovali cestu do Rakouska, které prožívalo parlamentní volby a předsednictví v EU, nakonec se ji nám nepodařilo uskutečnit, přestože k rakouskému modelu máme velmi blízko. Myslím si ale, že se to následovníkům podaří.

Na závěr bych chtěl apelovat na vás, kteří zůstáváte v Senátu, abyste pokračovali v činnosti této komise, abyste si byli vědomi toho, že právě Ústava a ústavní zákony jsou z hlediska Senátu to nejdůležitější, co tady děláme. Všude jinde můžeme být lehce přehlasováni, tady máme většinou poslední slovo. Zkusme si uvědomit tuto naši váhu. Těm, kteří budou pokračovat v této komisi, chtěl bych popřát hodně úspěchů, aby navázali na to, co jsme zde udělali.

Ze svého osobního hlediska bych vám chtěl poděkovat za to, že jsme mě častokrát byli nuceni poslouchat, ač jsem vás třeba svými názory obtěžoval, chtěl bych se za to také omluvit. Přeji vám, aby Senát dále nesl to poselství, které je mu dáno Ústavou ČR a možná aby i v budoucnosti byl schopen posílit své postavení. Mně se to nepodařilo, doufám, že mí následovníci dosáhnou více. (Potlesk.)

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Prosím pana senátora Vlastimila Sehnala, aby nás seznámil se zprávou dočasné komise Senátu pro zjištění osob z politických důvodů zadržených, vězněných a jinak perzekuovaných běloruským režimem.

Senátor Vlastimil Sehnal: Zpráva bude nejkratší, protože komise vznikla 30. března letošního roku a řádně se sešla dvakrát. Schůzek jednotlivých členů s různými organizacemi, ať už s ministerstvem vnitra nebo zahraničí, bylo asi 20. I za tu krátkou dobu jsme stihli zde přivítat v Senátu lídra běloruské opozice pana Melinkjeviče, přijeli všichni zástupci demokratických sil, kteří zde byli přijati, přijeli zástupci demokratické opozice, kteří se chtějí ucházet v komunálních volbách v Bělorusku, právě tak přijeli studenti na týdenní pobyt a byli hosty v Hluboké. Právě tak byli přijati výborem pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.

Za 7 měsíců činnosti si komise vydobyla pověst majáku, protože jsou přímé kontakty s běloruskou opozicí. Jednali jsme se zástupci polského ministerstva zahraničí a velice úzké kontakty jsou s Člověkem v tísni. Všechno je popsáno ve zprávě. Věřím, že „dočasná komise“ bude pokračovat v dalším volebním období. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Otevírám ke všem zprávám rozpravu. Hlásí se někdo do rozpravy? Nehlásí se nikdo. Rozpravu končím. Můžeme přistoupit k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu usnesení vzít na vědomí informace komisí Senátu o činnosti za rok 2006. V sále je přítomno 43 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 23. zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Návrh byl přijat. V hlasování pořadové číslo 26 ze 44 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 23 pro bylo 36, proti nebyl nikdo.

Končím projednávání tohoto bodu. Předávám řízení schůze, protože budu podávat zprávu o stálé delegaci.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vážené kolegyně a kolegové, dalším bodem je

Informace stálých delegací Parlamentu České republiky

o činnosti za 5. funkční období.

Tyto informace máme jako senátní tisk č. 402. A nyní prosím pana kolegu Josefa Jařaba jako člena Stálé delegace PČR do Parlamentního shromáždění Rady Evropy, aby nás seznámil s činností této stálé delegace.

Senátor Josef Jařab: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, jak bylo už řečeno, závěrečná zpráva o činnosti Stálé delegace Senátu PČR do Parlamentního shromáždění Rady Evropy za období prosinec 2004 až listopad 2006 je součástí tisku č. 402.

Já vzhledem k tomu, že nemám jinak příjemný hlas, dneska ho moc příjemný nemám, takže bych vás asi dlouho neobtěžoval a jistě si zprávu v klidu přečtete sami. Dovolte proto jenom několik slov, kterými bych rád komentoval tuto závěrečnou zprávu.

Za prvé si uvědomuji, že to je vlastně moje poslední vystoupení na půdě Senátu a byl to také poslední rok, kdy jsem působil po osmi letech působení dvakrát za sebou 1996-1998 a potom 2000-2006 právě ve Stálé delegaci Senátu PČR.

Skladba této naší delegace byla kolegyně Filipiová, kolegyně Gajdůšková, kolega Jirsa a já. Byli jsme zastoupeni v různých výborech. Já si myslím, že další důvod, proč bych to nerad četl, je, že by se tam objevilo příliš mnohokrát jméno Jařab, což by znělo jako samochvála. Ale spíše bych řekl, že naše čtveřice, kdybychom viděli zprávu za celou parlamentní delegaci, a je potřeba to říci, je potřeba to říci do archivu, odvedla několikanásobněkrát více práce a vystoupení než ta daleko početnější delegace z PS. Myslím si, že i to je potřeba říci.

Všichni jsme byli pochopitelně zapojeni do práce výborů, každý z nás byl v nějakém jiném politickém klubu. Několikrát jsme každý z nás pozvali ať už prostřednictvím klubů nebo výborů také na území ČR, konkrétně do Prahy a jinam, kolegy z výborů nebo představitele Rady Evropy, ať už z té, řekl bych, řídící byrokratické části a nebo Parlamentního shromáždění. Byl tu dokonce i pan prezident parlamentního shromáždění René van der Linden na konferenci v Černínském paláci na jaře letošního roku a na konferenci, myslím, že velmi důležité, před volbami v Bělorusku.

Snad bych měl říci několik slov k tomu, jaká je vlastně opravdu role Rady Evropy. Víme, že je to 46 zemí, a na rozdíl od rozšiřujícího se Evropského společenství, resp. Evropské unie. A z toho tady vyplývá jakýsi, řekl bych, spor o to, kdo bude nadále garantovat sledování lidských práv, demokracie a práva a zákona v Evropě a potom samozřejmě i mimo Evropu. Otevřeně řečeno, jde o to, kdo si vezme tuto záležitost za svou, jestli to bude Brusel a nebo to zůstane Štrasburku. Já bych byl rád, a nejenom proto, že jsem osm let pracoval v Radě Evropy, abychom podporovali, a protože budeme dotázáni v jistých chvílích, existenci Rady Evropy. Nemyslím si, že by se Rada Evropy už přežila. Ona kolikrát byla interpretována jako takový předstupeň, taková předsíň ke vstupu do EU, jako jakási předsíň a přípravna pro řekl bych změny demokratické, změny, které jsou žádoucí, ať už z pohledu dodržování lidských práv a vlády zákona.

To je jedna věc.

A myslím si, že k tomuto střetu, k jakémusi napětí dochází v této chvíli, pochopitelně jako vždycky, se to projeví hlavně v záležitostech financování toho nebo onoho centra.

A snad ještě jednu věc. I my, i když nejsme komora, která bezprostředně ovlivňuje řízení státu exekutivou, tzn. nemáme možnost interpelací vůči vládě, nicméně víme, že ministři k nám chodí se svými návrhy, a proto bych doporučil vytvořit trošku větší tlak na naši exekutivu a jak je reprezentována ve výboru ministrů v Radě Evropy, aby přinejmenším přejímala dokumenty, které jsou přijaty Parlamentním shromážděním Rady Evropy a pokusila se je přenést samozřejmě do každodenního politického života.

Sám za sebe musím říci, že jsem byl autorem tří až čtyř takovýchto zpráv, a pokud vím, ani na ministerstvu kultury, ani na ministerstvu školství, ani v rektorské konferenci o nich prakticky nevědí. Snažil jsem se soukromě nějakým způsobem je dostat třeba aspoň na internet těchto institucí, ale je to samozřejmě povinnost našeho zastupitele, tzn. ministerstva zahraničních věcí nebo kohokoliv jiného, koho vláda vyšle do Rady Evropy, aby tyto materiály přenesli, ať už v překladech a nebo v nepřekladech, to je jedno, na naše území a do politického chodu naší země.

K tomu bych rád vyzval a chtěl bych poděkovat členům naší delegace za spolupráci a přeji všem dalším reprezentantům Senátu PČR v Radě Evropy hodně trpělivosti a hodně odhodlání k práci a vůbec vám všem, s nimiž se žehnám. Já všem bych si dovolil z tohoto místa v této chvíli říci: Děkuji vám za osm let, po které jsem měl možnost s vámi tady prožít a s vámi spolupracovat. Děkuji panu místopředsedovi, panu předsedovi, vedení Senátu a všem kolegyním a kolegům. Děkuji pěkně. (Potlesk.)

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane předsedo, a děkuji vám také nejen za vaše poslední vystoupení v Senátu, děkuji vám za celkovou práci, kterou jste zde pro Senát za osm let udělal. Děkuji.

A nyní prosím pana kolegu Outratu, aby nás seznámil s činností Stálé delegace PČR do Parlamentního shromáždění Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Prosím, pane kolego.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, zprávu o činnosti máte v tisku č. 402, takže také se jí nebudu v detailu zabývat.

Parlamentní shromáždění Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě bylo založeno v květnu 1991a v podstatě se zabývá hodnocením uplatňování opatření organizace členskými státy a diskutuje o tématech projednávaných Radou ministrů a vrcholnými summity OBSE.

Naše stálá delegace se skládala ze sedmi až osmi lidí, tři byli ze Senátu, a pracovala víceméně ve stejném složení, aspoň senátní část, delší dobu.

Hlavní náplň činnosti spočívala zejména v účasti na zasedáních, výročních a zimních, kde jsme byli přítomni většinou všichni, protože to byl způsob, jak uplatnit šest hlasů, které ČR měla při hlasování. V dokumentu také najdete, že byla celá řada různých konferencí.

Je zajímavé, že pravidelné ekonomické fórum se každý rok koná v Praze a měli jsme tedy možnost u nás hostit značnou část tohoto Parlamentního shromáždění.

Co ovšem považuji za nejdůležitější na naší práci, není ani tak tato účast, kterou jsem teď rychle shrnul, ale monitorování parlamentních voleb.

Nástupnická organizace Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě a tudíž po pádu berlínské zdi a po změnách na přelomu 80. a 90. let ztratila jednu z nejvýznamnějších složek své dosavadní činnosti. Ukázalo se však, že právě v monitorování tří pilířů, tří košů původní konference a zejména pak monitorování voleb si organizace našla velice významné pole působnosti. Toho jsme se účastnili, seč jsme mohli, dosti hojně, jezdili jsme do zemí, kde se volby konaly. Byly volby na Ukrajině, kde jsme je monitorovali v Moldavsku, v Ázerbajdžánu, opět na Ukrajině byly další volby, na Černé Hoře, Bosně a Hercegovině, v Lotyšsku a Tádžikistánu.

Význam tohoto monitorování byl samozřejmě zčásti v té věci samotné, v tom, že jsme pozorovali a připomínkovali, jak volební proces probíhá, resp. uváděli své připomínky k tomu, zda volby byly demokratické a do jaké míry splňovaly předpoklady demokratických voleb, hlavní přínos ale myslím byl v tom, že voliči viděli zájem světa o to, co se v jejich zemi děje a jak postupně pokračují v zavádění demokratických řádů, resp. alespoň procesů, že viděli, že svět je přítomen a pozoruje to. U většiny z nich to bylo velice důležité a myslím, že jsme tam pomohli skutečně dobré věci i se všemi ostatními.

Pro nás samotné to bylo také velice zajímavé, protože jsme poznali část světa, která se probojovává ještě k demokracii, a někdy jsme mohli hodnotit pokrok od jedněch voleb ke druhým. Pro detaily opět odkazuji na dokument.

Musím říci, že jsem měl pocit velice dobrý, měl jsem pocit, že naše účast byla vysoce oceňována a našli jsme tam řadu známých a přátel z ostatních zemí, kteří velice obětavě pracují k tomuto stejnému cíli.

Také skládám tuto funkci s tím, jak tento týden mi končí volební období. Také bych chtěl poděkovat kolegům, kteří sloužili v této komisi, za podporu v této práci. Přeji si, abychom zůstali takto aktivní jako Senát v této oblasti. Myslím si, že národy, jejichž volby jsme monitorovali, potřebují tuto mezinárodní podporu a dávat jim ji tímto způsobem je naše povinnost. Doufám, že ti, kteří budou následovat v této komisi, se k ní postaví také tak pozitivně, jako snad jsme se stavěli my všichni.

Využívám této příležitosti také, abych poděkoval Senátu za těch 6 let, co jsem tu strávil, doufám, že jsem tu mnoho lidí neurazil nebo se jich nedotkl, pakliže by se tak bylo bývalo stalo, tak se omlouvám. Přeji Senátu, aby nejen byl tím sborem střízlivého druhého úsudku, kterým již je a který, myslím, byl od začátku, ale aby byl také jako takový chápán v národě. Snad se to povede, myslím, že už jsme pokročili dobře tímto směrem. Za sebe děkuji všem, kteří k tomu přispěli a chtěl bych si myslet, že jsem k tomu přispěl také já sám trochu. Děkuji vám všem. (Potlesk.)

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego a také vám děkuji nejen za toto vaše poslední vystoupení u řečnického pultu.

Kolegyně a kolegové, nyní má slovo pan kolega František Kopecký, člen Stálé delegace Parlamentu ČR do Středoevropské iniciativy.

Senátor František Kopecký: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás seznámil se závěrečnou zprávou o činnosti Stálé delegace Parlamentu ČR do Středoevropské iniciativy, která je součástí tisku 402. Nebudu ji zde přesně citovat, ale spíše se zaměřím na důležitá místa této zprávy.

Rád bych vám pouze připomněl, že Středoevropská iniciativa byla založená v roce 1989 jako kvadragonála s účastí Rakouska, Itálie, Jugoslávie a Maďarska. V současné době sdružuje 18 zemí střední a východní Evropy a je zajímavá tím, že součástí této iniciativy jsou státy, které jsou členy Evropské unie, dále ty, které očekávají vstup do EU, a také nečlenové. Činnost Středoevropské iniciativy je zaměřená na rozvoj spolupráce členských zemí v procesu transformace a na podporu těch, které, jak jsem uvedl, nejsou členy EU, při jejich začleňování do procesu evropské integrace. Napomáhá rozvoji regionální spolupráce v řadě konkrétních oblastí a myslím si, že je to i součástí a obsahem jejich struktury.

Středoevropská iniciativa není mezinárodní organizací s pevnou institucionální strukturou, ale dobrovolnou iniciativou. Stálou delegaci našeho parlamentu tvoří pět poslanců a tři senátoři, kromě mě jsou to kolega Josef Kalbáč a pan kolega Jiří Zlatuška.

Rád bych vyzvedl a okomentoval tři zásadní události v tomto období, a sice jednání parlamentního výboru Středoevropské iniciativy v Bratislavě, které se uskutečnilo 5. a 6. května 2005. Tématem tohoto zasedání bylo regionální vzdělávání v členských zemích a budoucnost ekonomik založených na vědomostech a úlohách moderních technologií. Členské státy Středoevropské iniciativy souhlasily s vytvořením výborů pro informační společnost za účelem rozšiřování a implementace nástrojů přispívajících k naplnění lisabonské strategie v členských státech.

Další událostí, a řekl bych poměrně významnou, bylo parlamentní shromáždění Středoevropské iniciativy v Bratislavě 3. a 4 . listopadu 2005. Tématem tohoto zasedání byla role národních parlamentů při komunikaci s veřejností ohledně agendy Evropské unie. Dále sociální model v podmínkách členských států Středoevropské iniciativy a dále diskuse k procesu reformy parlamentních dimenzí. Proč jsem zde uvedl, že bylo toto zasedání poměrně významné?

Protože na závěr toho jednání byla přijata změna jednacího řádu, o kterém se dlouze diskutovalo, v podstatě již od roku 2002, a hlavním iniciátorem změny jednacího řádu byla právě Itálie, která směřovala tuto organizaci spíše k pevné institucionální struktuře a řekl bych, že jsem velice rád, že se podařilo zastavit tento trend a Česká republika podpořila v tomto směru rakouský návrh, který celou tuto strukturu v podstatě zefektivňoval a navrhl snížit počet výborů a místo sedmi ad hoc výborů nakonec jsou tři výbory, jednak výbor pro politické a vnitřní záležitosti, dále výbor pro ekonomické záležitosti a třetí pro kulturní.

Národní delegace nadále budou nést své vlastní náklady a náklady na organizaci jednotlivých zasedání ponese předsedající země. Systém hlasování zůstal také stejný, každá delegace má pouze jeden hlas. Celkový počet delegátů Středoevropské iniciativy je jen pro zajímavost shodný s číslem počtu senátorů, čili 81.

Součástí tohoto návrhu bylo také to, že sekretariát Parlamentní dimenze se nebude vytvářet a toto všechno přispělo k efektivnosti celého sdružení.

Poslední akcí Středoevropské iniciativy bylo Parlamentní shromáždění v Albánii, v Tiraně, které se uskutečnilo před 14 dny, 2. až 3. listopadu 2006. Hlavním tématem bylo vysokoškolské vzdělávání v členských státech. Předsedající zemí byla v letošním roce Albánie, rotující období je jeden rok a v příštím roce bude pořádající zemí Bulharsko.

Dovolte mi závěrem kratičký osobní pohled ke Středoevropské iniciativě. Myslím, že tady mohu uvést, že jsem byl po mé první účasti na Parlamentním shromáždění někdy v roce 2003 ve Varšavě poměrně skeptický, protože jsem neviděl nějaké konkrétnější záměry, konkrétnější projekty či úkoly. Myslím si, že současný pohled je asi takový, že vnímám Středoevropskou iniciativu jako sdružení, které přispívá k bezpečnosti a bezpečnostní strategii celého toho prostoru a tím vytváří také základní podmínku ke zlepšování hospodářské situace v jednotlivých zemí. Proto si myslím, že především z tohoto důvodu je zapotřebí toto sdružení podporovat a věřím tomu, že její vývoj se bude ubírat tím směrem k podpoře bezpečnosti tohoto prostoru. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego, a prosím nyní člena Stálé delegace Parlamentu ČR do Parlamentního shromáždění NATO pana senátora Karla Schwarzenberga, aby nás informoval o činnosti delegace.

Senátor Karel Schwarzenberg: Pane předsedající, slovutný Senáte. Parlamentní shromáždění NATO bylo jako Severoatlantická shromáždění založeno v roce 1955. Zpočátku vystupovalo jako organizace na NATO nezávisle, ale během doby se mezi nimi vyvinula řada formálních pracovních vztahů, v uvedeném období začalo vystupovat jako parlament NATO. To se projevilo i změnou názvu, když na výročním zasedání v roce 1998 v Edinburgu se souhlasem NATO shromáždění přijalo název Parlamentní shromáždění NATO. A od roku 1999 také používá nové logo.

Vzájemná podpora a spolupráce Parlamentního shromáždění a NATO, pravidelné konzultace s generálním tajemníkem třikrát ročně a s dalšími představiteli, jednání stálého výboru PS atd. se ukazuje jako zásadní při získávání politické podpory pro aktivity NATO.

Parlamentní shromáždění ustanovilo v tomto období pravidelnou spolupráci s Evropským parlamentem. Parlamentní shromáždění prohlubuje také v tomto období spolupráci s parlamenty středoevropských a východoevropských zemí. Po přijetí do NATO se ČR zastoupená parlamentní delegací stala řádným členem Parlamentního shromáždění NATO. Po změně statutu členství z asociovaného na řádného člena bylo třeba volbami v obou komorách Parlamentu ČR doplnit členy delegace, podle stanov Parlamentního shromáždění má ČR sedm členů a sedm náhradníků. Poměr členů jednotlivých komor je stanoven na pět poslanců a dva\ senátory, stejně jako náhradníků.

Senátní část Stálé delegace u Parlamentního shromáždění NATO pracovala v 5. funkčním období ve složení Vítězslav Vavroušek a Karel Schwarzenberg jako členové a kolegové Jaroslav Mitlener a Rostislav Slavotínek jako náhradníci. Delegaci Poslanecké sněmovny vedl poslanec Pavel Severa, který byl i vedoucím celé delegace.

V roce 2005 se zástupci Senátu zúčastnili celkem pěti akcí. Společné zasedání výborů se konalo v únoru 2005 v Bruselu. Hlavními tématy byla politická agenda NATO pro rok 2005, budování veřejné podpory činnosti, operační priority a vývoj protiteroristických operací. Pravidelné jarní zasedání proběhlo v květnu v Lublani, tématy zasedání byly tradičně situace v Iráku a v Afghánistánu, vztahy mezi NATO a EU a otázky společné bezpečnostní a zahraniční politiky. V civilní oblasti se účastníci zaměřili na situaci na jižní Kavkaz a ve střední Asii. Zasedání výboru pro civilní aspekty bezpečnosti se konalo ve Spojených státech. Věnováno bylo zejména boji proti bioterorismu, konkrétně otázkám medicínských a jiných opatření, hrozby útoků antraxem a systémů na detekci biohazardu.

Pozorování prvních parlamentních voleb v Afghanistánu, které proběhly v září 2005, se spolu se mnou zúčastnil i senátor Štětina, který byl vyslán společností Člověk v tísni. Monitoring ve volebních místnostech mohl bohužel z bezpečnostních důvodů probíhat pouze v Kábulu. Šlo o první parlamentní volby v historii země.

Výročního zasedání v listopadu v Kodani se zúčastnil kolega Vavroušek. Zasedání vždy navazuje na témata diskutovaná na zasedání jarním, zejména se soustředilo na situaci v Iráku a Afghánistánu, v ekonomické oblasti na vztahy s Čínou a Asií vůbec a otázky chemických a biologických zbraní. V roce 2006 se zástupci Senátu zúčastnili dosud dvou akcí. Podzimní zasedání právě probíhá v Quebecku a Senát tam zastupují kolegové Vavroušek a Slavotínek. Společné zasedání výborů se konalo tradičně v únoru v Bruselu. Hovořilo se o transformaci NATO a poté se konal kulatý stůl s velvyslanci Spojených států, Francie a Německa při NATO.

Další část byla věnována rozšíření Evropské unie o Bulharsko a Rumunsko. Hlavními tématy jarního zasedání v Paříži byly situace v Afghánistánu, role NATO při zajištění bezpečnosti ve střední Asii a v oblasti jižního Kavkazu, situaci v Bosně a Ukrajině, energetická bezpečnost, otázka Číny a jaderná politika Iránu a situace v této zemi vůbec.

Přiznávám, že tato zpráva mívá pouze omezený zájem, proto jsem ji pojal jako velice stručnou. Pokud někdo z kolegů má zájem o kompletní zprávu, je k dispozici na organizačním odboru a na zahraničním odboru. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane senátore. Nyní uděluji slovo člence Stálé delegace PČR do Západoevropské unie Prozatímního shromáždění pro evropskou bezpečnost a obranu paní senátorce Aleně Palečkové.

Senátorka Alena Palečková: Děkuji. Pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, mám pocit, že naše únava už dostoupila vrcholu a nejsme už téměř schopni registrovat všechny ty zprávy, ale nicméně máte je v tisku, takže každý si může dle svého zájmu vyhledat a přečíst podrobnou zprávu. Tedy velmi stručně, doufám, že se mi podaří vytáhnout ty nejdůležitější věci.

Západoevropská unie vznikla jako obranná aliance evropských států, v rámci které si členské státy poskytovaly vzájemné záruky pomoci v případě napadení. Základní organizací, která ovšem toto má zajišťovat, je samozřejmě NATO a ZEU, tak měla tvořit jakýsi politický prostor pro konzultace a koordinaci některých politických a specifických otázek.

V průběhu roku 2000 v souvislosti s rozšiřováním EU a institucionalizací některých těch obranných otázek v EU byly aktivity ZEU zredukovány a došlo ke shodě o nutné transformaci otázek krizového řízení EU. Zůstalo zachováno Parlamentní shromáždění ZEU, které se přejmenovalo na Prozatímní shromáždění pro evropskou obranu a bezpečnost, ale je nutno podotknout, že zůstala Západoevropská unie jedinou evropskou parlamentní institucí, která umožňuje národním parlamentářům monitorovat problematiku obrany a bezpečnosti.

V letošním roce bylo 50. jubileum vzniku této organizace, což bylo samozřejmě doprovázeno řadou slavnostních i pracovních příležitostí, seminářů, konferencí atd.

Co se týče České republiky, byla přijata jako přidružený člen v r. 1999 v souvislosti se vstupem do NATO, v říjnu 2004 v souvislosti s rozšířením EU získala Česká republika statut přičleněného člena, což umožňuje našim zástupcům hlasování jak na plénu, tak ve výborech a mohou se také stát zpravodaji předkládaných zpráv, předkládat pozměňovací návrhy atd.

Senátní část delegace má dvě členky a dva náhradníky, kteří mají v případě nepřítomnosti členů stejná práva. Sněmovní část delegace je pětičlenná, pět členů, pět náhradníků.

Shromáždění ZEU má dvakrát ročně řádné plenární zasedání v Paříži – v červnu a v prosinci – a mezi tím probíhá řada setkání na úrovni výborů. Parlamentní shromáždění projednává zprávy předložené jednotlivými výbory, hlasuje se o textech zpráv, doporučeních a rezolucích, vede rozpravy o aktuálních politických otázkách, jejichž seznam z té poslední doby máte také v tom tisku.

Plenárního shromáždění se vždycky zúčastňují významní hosté z členských i nečlenských zemí. Jsou to vystoupení prezidentů, premiérů, ministrů zahraničí, pro evropské záležitosti, obrany atd. atd. Dále je možnost svolávat mimořádná zasedání ve spolupráci s národními parlamenty a organizují se tématicky zaměřená kolokvia nebo semináře k aktuálním otázkám.

Členové senátní delegace jsou členy výborů, do jejichž činnosti se aktivně zapojují, zúčastnili se v tom posledním období od listopadu 2004 do teď 20 zasedání výborů. Složení bylo takové, že členy jsem byla já, jako členka výboru pro obranu a paní senátorka Seitlová ve výboru pro parlamentní vztahy a styk s veřejností, náhradníky pan senátor Oberfalzer, člen výboru pro obranu a paní senátorka Rögnerová, členka politického výboru. V příloze je podrobný seznam těch akcí výborů, i dalších, ale to si myslím, že v tuto chvíli už nemá cenu dále prodlužovat a je to také k dispozici na odboru pro zahraniční záležitosti. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, paní kolegyně. Teď prosím člena Stálé delegace PČR do Meziparlamentní unie pana kolegu Karla Bartáka, aby nás seznámil se svou zprávou.

Senátor Karel Barták: Děkuji. Pane místopředsedo, zprávu o činnosti stálé delegace PČR do Meziparlamentní unie za roky 2005-2006, na jejímž zpracování jsem se aktivně podílel, najdete v projednávaném tisku č. 402. Mohu být tedy velmi stručný.

Meziparlamentní unie je mezinárodní organizace, založená už v r. 1889. A v současné době se účastní 138 parlamentů světa. Když bych to měl charakterizovat, tak převahu mají země třetího světa. Cílem Meziparlamentní unie je prostřednictvím meziparlamentního dialogu podporovat kontakty a výměnu názorů a zkušeností mezi členy parlamentů celého světa a zkoumat otázky celosvětového významu se záměrem aktivně zapojit parlamenty do jejich řešení a napomáhat ochraně lidských práv.

V rámci Meziparlamentní unie existuje celkem šest geopolitických skupin. Naše delegace pracuje jako součást tzv. 12+, což je většina členských zemí států Rady Evropy.

V projednávaném funkčním období pracovalo v delegaci osm poslanců, samozřejmě pouze do doby posledních voleb do sněmovny. Členy delegace byli čtyři senátoři: Tomáš Julínek jako vedoucí senátní části, Ivo Bárek, Jiří Pospíšil a já.

Ty konkrétní aktivity, na kterých jsme se podíleli a iniciativy, které jsme nějak iniciovali, ty jsou součástí té zprávy a myslím si, že bych možná pro občany mohl sdělit, že občané se mohou s celou zprávou seznámit na senátní internetové stránce. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji vám, pane kolego. A konečně prosím člena Stálé delegace PČR do Eurostředomořského parlamentního shromáždění pana senátora Josefa Vaculíka, aby nás informoval o činnosti této delegace.

Senátor Josef Vaculík: Dobrý den, vážení pane místopředsedo, kolegyně a kolegové. Eurostředomořské parlamentní shromáždění vzniklo v r. 2003 s přímým odkazem na eurostředomořské partnerství, tzv. Barcelonský proces, který byl odstartován v září r. 1995.

Cílem tohoto projektu je vytvoření Středomoří oblastí míru a stability, založené na respektování lidských práv, demokracie a právního státu. V ekonomické oblasti je záměrem dosažení sdílené prosperity především postupným zřízením zóny volného obchodu.

Třetím hlavním směrem spolupráce je sociální a kulturní partnerství, dialog kultur a spolupráce při řešení migračních otázek.

Tolik jsem si dovolil úvodem citovat ze své zprávy z mise v této delegaci. Dále si dovolím připojit jen několik poznámek k textu, který máte k dispozici ve svém tisku.

Prvním zástupcem Senátu Parlamentu ČR od roku 2003, kdy vzniklo toto Eurostředomořské parlamentní shromáždění, byl kolega Luděk Sefzig, od roku 2004 připadla tato čest mně. Byl jsem členem výboru pro politické záležitosti, bezpečnost a lidská práva. Dalšími dvěma členy výboru pro ekonomické, finanční a sociální záležitosti a vzdělání a výboru pro zlepšování životních podmínek byli poslanci Svoboda a Kužvart. V současném volebním období Poslanecké sněmovny byl zatím do tohoto shromáždění delegován poslanec Ondřej Liška.

V březnu 2005 se uskutečnilo výroční zasedání Eurostředomořského parlamentního shromáždění, jehož význam podtrhl svou účastí i místopředseda Senátu pan Petr Pithart a zdůraznil tak zájem našeho Senátu o vytvoření oblasti míru a stability ve Středomoří. Bohužel tento výroční summit musel konstatovat, že partnerství dosud nepřineslo očekávané výsledky a ani nepřispělo ke snížení napětí v oblasti tak, jak by mohlo a dosud nemělo přímý vliv na hlavní nevyřešené konflikty ve středomořské oblasti.

V oblasti hospodářské sice došlo k významnému pokroku na trhu se zbožím, ale nepřineslo žádoucí hospodářský blahobyt. Ještě bych chtěl doplnit, že na jednání našeho shromáždění cíleně navázala jednání druhé eurostředomořské konference o zemědělství, konané v závěru září tohoto roku. Spolupráce v oblasti zemědělství by měla být posílena formou doplňkovosti s cílem otevřít volný trh nejpozději do roku 2010, stejně jako v ostatních tržních oblastech.

V závěru jednání byl vysloven předsedou zemědělského výboru Evropského parlamentu panem Josephem Daulem návrh na zřízení eurostředomořského zemědělského fondu, který by měl začít fungovat v novém rozpočtovém období po roce 2013 a jenž by měl sloužit všem zemím v oblasti Středomoří, tedy i státům jihu Evropy k dosažení žádoucích strukturálních změn v oblasti zemědělství.

Závěrem musím bohužel konstatovat, že barcelonský proces, který je jediným existujícím pokusem v celém eurostředomořském regionu o vytvoření prostoru míru, stability a prosperity v tomto území, dosud nepřinesl očekávané výsledky. Tento proces by měl být účelně a cíleně doplňován evropskou politikou sousedství a strategického partnerství. Tyto politiky by se neměly navzájem překrývat.

Nedošlo ke snížení napětí v oblasti a dále se násobí problémy s migrací ze severoafrických zemí do států jižní Evropy a nedaří se úspěšně řešit ani arabskoizraelský konflikt. Domnívám se, že pouze mírové dořešení tohoto konfliktu cestou vytvoření plnohodnotného samostatného palestinského státu a uznání suverenit Izraele všemi arabskými zeměmi může přinést plošnou realizaci cílů barcelonského procesu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Otevírám rozpravu. Přihlášena je kolegyně Alena Gajdůšková.

Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, páni místopředsedové, kolegyně a kolegové, vím, že už toho za dnešek máme dost, ale mrzí mě, že jsem nemohla vystoupit hned po vystoupení pana senátora profesora Jařaba, který zde přednesl zprávu o činnosti delegace Rady Evropy. Pan profesor senátor Jařab hovořil o tom, že Rada Evropy je velká instituce, sdružuje 46 států, z toho pět přidružených, mezi kterými jsou například takové země jako je Mexiko nebo Kanada.

Říkám to tady proto, že chci zdůraznit, že kdo si na takovémto mezinárodním fóru získá úctu a respekt, je velkou osobností. Pan profesor Jařab svou zprávu přednesl skromně. Chci tady dosvědčit, že profesor Jařab byl v české delegaci Rady Evropy za Senát skutečně uznávanou a respektovanou autoritou, byl druhým místopředsedou výboru pro kulturu, vědu a vzdělání a členem podvýboru pro kulturní dědictví a dále členem podvýboru pro média. Podílel se na mnohých velmi vážných dokumentech, které byly podkladem mezinárodních úmluv, které poté fungují, přistoupily k nim členské země Rady Evropy. Měl takovou autoritu, že dokázal zorganizovat zasedání výboru pro kulturu, vědu a vzdělávání zde do Senátu na téma Autonomie a zodpovědnost univerzit v 21. století.

Říká se, že každý je nahraditelný, ale domnívám se, že autorita a úcta, kterou pan senátor Jařab měl na mezinárodním poli bude těžké nahraditelná. Chtěl jsem, aby to tady zaznělo.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, paní kolegyně. Doufám, že to kolega Jařab někde slyší, upozorníme ho na to, aby si to aspoň přečetl.

Hlásí se ještě někdo dále do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu končím. Táží se, zda si někdo z těch, kteří přednášeli zprávy, přeje vystoupit k rozpravě? Přejdeme k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu usnesení vzít na vědomí informaci stálých delegací Parlamentu ČR o činnosti za 5. funkční období. V sále je přítomno 40 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 21.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Návrh byl přijat.

V hlasování pořadové číslo 27 ze 43 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 22, pro se vyslovilo 35, proti nebyl nikdo.

Děkuji a projednávání tohoto bodu končím.

Nyní budeme projednávat poslední bod našeho programu, kterým je

Zpráva předsedy Senátu o činnosti Senátu v 5. funkčním období

Prosím pana předsedu Senátu Přemysla Sobotku, aby nás se zprávou seznámil.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedající, kolegyně a kolegové. Nedávno skončily šesté doplňovací volby do našeho Senátu, a to znamená, že dnes uzavíráme své 5. funkční období. V tomto složení jsme zde naposledy.

Já, když jsem před dvěma lety byl vámi zvolen za předsedu tohoto Senátu, stanovil jsem si několik priorit.

Ve svém dalším vystoupení bych vám chtěl sdělit, co se nám podařilo, nepodařilo, co je dobrého, nedobrého.

Naše základní práce, kterou já považuji za nejméně dvě třetiny naší práce, spočívá v legislativním procesu. Bylo by zbytečné jmenovat tu teď jednotlivé zákony, které jsme pomohli změnit tak, aby občanovi ČR nestavěly zbytečné překážky, ale aby mu pomáhaly lépe žít.

Má to svoji logiku. Životní a profesní zkušenosti, zkušenosti z komunální politiky a větší spjatost s vlastním regionem nám umožňují lépe odhadnout praktický dopad těch či oněch nařízení, vyhlášek a zákonů.

Dostali jste na stůl určitá statistická data a já jsem s překvapením zjistil, že jsme za dva roky projednali 241 zákonů, z toho dva byly ústavní, že jsme schválili 89 zákonů, že jsme vrátili Poslanecké sněmovně 103 zákonů, z toho naše znění bylo v 56 případech odsouhlaseno. Zamítli jsme v podstatě 38 zákonů; a nepřijato, kdy zůstal v podstatě takový zákon mimo hru, bylo 16. Jak vidíte, dali jsme 10 ústavních podání, projednali 62 mezinárodních smluv, 10 zákonných iniciativ jsme poslali do Poslanecké sněmovny.

Toto ukazuje, že naše základní práce je dobrá a výsledek právě přijatých zákonů v našem znění – a mohu vám říci, že to je zkušenost z celé Evropy – znamená, že jsme nejúspěšnější horní komora v celé Evropě v bikamerálním systému.

Dali jsme si také za úkol, že se pokusíme změnit naši vizáž, že se pokusíme více otevřít veřejnosti. Asi jste postřehli, že náš časopis má novou formu, je před dokončením změna našich webových stránek, otevřelo se informační centrum.

A zase trošku statistiky. Číslo 360 odborných akcí, které zde proběhly, je samozřejmě číslo obrovské a je potřeba se zamyslet, jestli to není číslo inflační. Často se stává, když to někdo sledujeme, že tady sedí ke konci těch slyšení nebo konferencí a seminářů několik lidí a příliš je obsah již nezajímá.

Provedli jsme 90 kulturních akcí, koncertů, vernisáží a měli jsme také šanci k 10. výročí našeho Senátu mít ukončení našeho kulturního léta.

743 organizovaných prohlídek Senátu s č. 61 573 návštěvníků ukazuje, že veřejnost má o tyto prostory zájem.

Další částí, a myslím si velmi významnou, je naše zahraniční politika. Tady jsme slyšeli zprávy z jednotlivých delegací, a samozřejmě to ukazuje, že v parlamentní demokracii a v parlamentní zahraniční politice hraje Senát v rámci své stability velmi dobrou roli.

Chtěl bych upozornit na tři deklarace, které se podařilo z iniciativy českého Senátu přijmout v rámci V4. Byla to deklarace o terorismu, deklarace o volném pohybu pracovní síly za účasti eurokomisaře Špidly a poslední minulý týden otázka schengenského prostoru v Košicích. Považuji za to za velmi dobré a český Senát tam na těchto jednáních byl vnímán velmi dobře.

Závěrem bych chtěl říci několik vět, a je to určité mé vyznání.

Senát je a bude součástí našeho ústavního systému. Za uplynulých deset let své novodobé historie nejenže mnohokrát dokázal opodstatněnost své existence, ale postupně – a tomu jsme myslím všichni velmi rádi – se dostáváme do podvědomí lidí coby plnohodnotná komora našeho Parlamentu.

Zvláště se to projevuje právě v této době, kdy vzhledem k politickému složení Poslanecké sněmovny je částečně ochromena její činnost a Senát je tak jedinou stoprocentně fungující částí Parlamentu ČR. Důvěra veřejnosti v český Senát stále stoupá a dokonce jsme v posledním průzkumu předstihli i Poslaneckou sněmovnu.

Ale tady mám malou poznámku. Možná, že je to spíše slabostí tohoto našeho souseda než naší genialitou.

Myslím si, že nás do dalšího období čeká hodně práce. Díky, a vám všem, za to, co jste za dva roky vykonali pro tento Senát, díky všem úředníkům. A pevně věřím, že budeme ve své práci pokračovat. Hezký den! (Potlesk.)

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane předsedo. Otevírám rozpravu. Hlásí se někdo do rozpravy? Nikdo se nehlásí, takže rozpravu končím. Nepožádám proto pana předsedu, aby se k ní vyjádřil. A můžeme rovnou přistoupit k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu vzít zprávu předsedy Senátu na vědomí. V sále je přítomno 48 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 25.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Návrh byl přijat. V hlasování pořadové č. 28 se ze 48 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 25 pro vyslovilo 47, proti nebyl nikdo.

Projednávání tohoto bodu končím, ale pan předseda Senátu se přihlásil s právem priority.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Vážené kolegyně a vážení kolegové, za chviličku předsedající skončí naše poslední zasedání, a já bych si vás dovolil všechny pozvat do našeho Rytířského sálu na malé setkání, které by bylo určitým společenským završením 5. funkčního období Senátu. Doufám, že přijdete.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane předsedo, přijdeme jistě.

A vzhledem k tomu, že jsme projednali všechny body schváleného pořadu 15. schůze končím tuto poslední 15. schůzi Senátu v 5. funkčním období a přeji Senátu v 6. funkčním období a ve všech obdobích dalších ještě další úspěchy.

Loučím se s vámi sám osobně s touto funkcí a se svým působením v Senátu. A za nás všechny se loučím s ostatními senátory, kterým také skončí mandát. A přejme si hodně úspěchů jak zde, tak v dalším životě mimo Senát.

A teď pojďme na to občerstvení, na které nás pozval pan předseda.

Končím 15. schůzi Senátu. (Potlesk.)

(Jednání ukončeno v 16.49 hodin.)