Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

text o uhlí

(2. den schůze – 16. března 2006)

(Jednání zahájeno v 9.05 hodin.)

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dovolte, abych vás přivítal na pokračování 10. schůze Senátu. Dovolil jsem si vás svolat znělkou, protože po úvodních omluvách budeme hlasovat o změně pořadu.

Nyní vás seznámím s omluvami na toto jednání. Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Zdeněk Bárta, Jan Hálek, Jaroslav Kubín, Jiří Brýdl, Jiří Stříteský, Václav Jehlička, Milan Špaček, Petr Pithart a Vlastimil Balín. Prosím vás, abyste se zaregistrovali identifikačními kartami. Pro vaši informaci připomenu, že náhradní identifikační karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu.

Nyní navrhuji, abychom projednali senátní tisk č. 273 Návrh zákona o poskytování informací o kvalitě péče ve zdravotnických zařízeních. O tomto návrhu musíme hlasovat, protože jsme ho zařadili na dnešní 11. hodinu, a já navrhuji, abychom ho předřadili na 9. hodinu; na teď. Takže víme, o čem budeme hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 17 se ze 30 senátorek a senátorů při kvoru 16 pro vyslovilo 27. Tento návrh byl přijat.

Následujícím bodem je tedy

Návrh zákona o poskytování informací

o kvalitě péče ve zdravotnických zařízeních.

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 273.

Prosím pana poslance Kubinyiho, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Poslanec Jozef Kubinyi: Přeji vám dobré ráno. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Budu se snažit být stručný, nicméně pár slov na úvod k tomu jednání o zákonu o informacích o kvalitě péče bych rád řekl – v době před rokem 1989, kdy vládl ve zdravotnictví naprostý paternalismus, kdy byly OÚNZ a KÚNZy, kdy každý občan měl přiděleného svého obvodního lékaře a svou nemocnici, kdy byla povinnost samozřejmě odvádět peníze do nikoliv zdravotního pojištění, ale daní, která byla vlastně zdravotní daní - občan neměl žádné právo vědět o tom, jak kvalitně a popřípadě to, za jakou cenu se v kterých zařízeních a u kterého lékaře léčí, protože tato informace nebyla vůbec validní, protože zdraví jako takové bylo považováno jenom za společenskou hodnotu, nikoliv za hodnotu, kterou by měl nějakým způsobem ovlivňovat jedinec.

Po roce 1989 za těch uplynulých 16 a půl roku došlo samozřejmě v naší společnosti v tomto směru k velkým změnám. Došlo k tomu, že dnes si může každý občan vybrat zdravotnické zařízení, může se léčit tam, kde on sám považuje za vhodné a zavedl se systém zdravotního pojištění, které u nás zatím je povinné, i když máme více zdravotních pojišťoven, bez ohledu na to, jestli člověk chce nebo nechce, musí pojištění platit a na druhé straně stát, protože mu tady ukládá tuto povinnost, aby vynakládal nějakou část svých peněz za zdravotní pojištění – on i jeho zaměstnavatelé – tak by měl garantovat zda peníze, které jsou penězi, splátkou zdravotního pojištění určitou kvalitu a určitou řekněme cenu té péče, měl by dělat tomu člověkovi vyúčtování.

Uvědomil jsem si to, že něco není v pořádku nejvíc v době dva roky zpátky, když jsem několik měsíců byl ministrem zdravotnictví. Při jednání s odbornými společnostmi jsem měl k dispozici data právě o kvalitě péče a překvapilo mě, jak velké jsou rozdíly mezi některými zdravotnickými zařízeními. A od té doby v podstatě jsem se snažil nejen já, ale i někteří moji kolegové ve sněmovně, a podotýkám a zdůrazňuji, že je to napříč politickým spektrem, snažili jsme se najít nějaké řešení, jak toho občana vtáhnout právě do systému zdravotnictví a do jeho kontroly právě tím, že by mu byla poskytnuta možnost mít informace o kvalitě péče.

Po poměrně dlouhých řekl bych peripetiích, kdy jsme uvažovali, jestli ta informace má být zakomponována do zákona 48 o zdravotním pojištění nebo zákona 20/66, známého základního zákona o péči o zdraví lidu, nakonec po poradě s legislativním odborem sněmovny jsme vzali jejich názor jako validní a ten názor zněl, že nejlepší bude zavést samostatný zákon, který bude stanovovat povinnost, nutnost nebo právo také občana na to, aby měl informace o zdravotní péči.

V této podobě byl zákon připraven a ten zákon samozřejmě deleguje pravomoci na vyhlášku, kterou připravuje ministerstvo zdravotnictví a ta vyhláška by měla vzniknout za přispění odborných společností a v těch odborných společnostech vlastně od toho roku 2004 si myslím, že celkem markery o kvalitě péče jsou připraveny a většina těch společností ví, co by v té vyhlášce mělo být.

Podotýkám ještě jednu věc, také velmi důležitou, ty informace o kvalitě péče nebudou zveřejňovat jednotlivé poskytovatelé, ale budou je zveřejňovat pojišťovny. Pojišťovny s tímto souhlasí, chtějí ty informace zveřejňovat. Připomínám jenom, že pokus, který byl uskutečněn a není to tak dávno se zveřejněním o kvalitě jednotlivých porodnic, se setkal s bouřlivým ohlasem jednak občanů, ale i následně i poskytovatelů, kteří měli tendenci spíš podávat žaloby a bouřili se proti tomu, že data byla zveřejněna. Takže je skutečně podle mého názoru a názorů mých kolegů spolupředkladatelů velmi nutné, aby v ČR zákon existoval, aby bylo jasně řečeno, že občané mají právo na informace o kvalitě péče a aby bylo možno skutečně občanům ČR, kterým zákony nařizují, že musí odvádět zdravotní pojištění, aby na druhé straně i ten stát byl schopen jim dokladovat, že jim zajišťuje nějakou kvalitu.

Já si myslím, že na úvod v této chvíli je to všechno. Vím, že jednání ve vašich výborech, v obou, kde tento zákon byl projednáván, byla ta diskuse poměrně široká a bouřlivá stejně tak, jako byla bouřlivá a široká i ve sněmovně. Já doufám, že podobně jako tomu bylo ve sněmovně, i když jsme se vypořádali s některými námitkami, že ten zákon uspěje i tady u vás. Jsem samozřejmě připraven v diskusi odpovědět na případné dotazy, případně konfrontovat některé názory. Já vám děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane navrhovateli, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona byl přikázán výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ten určil jako svého zpravodaje senátora Zdeňka Bártu, který je sice omluven, ale zastoupí ho pan senátor Roubíček, a přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 273/2. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 273/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Karel Barták, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se svou zpravodajskou zprávou. Pane kolego, máte slovo.

Senátor Karel Barták: Děkuji, přeji příjemné ráno. Pane ministře, pane předsedající, kolegyně a kolegové. Cílem projednávaného poslaneckého návrhu zákona je stanovit, že každý má právo na informace o kvalitě péče poskytované ve zdravotnických zařízeních a prostřednictvím informací, které budou zdravotní pojišťovny povinně v příslušném rozsahu zveřejňovat, umožnit veřejnosti přístup k informacím o kvalitě péče poskytované v konkrétních zdravotnických zařízeních.

K legislativnímu procesu bych řekl asi tolik, že proběhl v tomto případě standardní cestou. Návrh zákona byl předložen PS dne 25. května 2005. Vláda k návrhu poslala sněmovně své stanovisko, ve kterém se ztotožnila se záměrem předkladatelů návrhu, ale zároveň upozornila na věcné i legislativní nedostatky návrhu, zejména v těchto směrech. Vyjádření z pochopitelných důvodů krátím.

Návrh zákona nestanoví zákonná kritéria při zveřejňování informací, tedy práva a povinnosti dotčených subjektů. Návrh zákona nestanoví druh informací, které mají zdravotní pojišťovny podávat. Návrh zákona neobsahuje sankce za nesplnění povinností a návrh také neobsahuje předpokládaný finanční dopad tohoto návrhu. Zdůrazňuji, že s žádnou z těchto připomínek se PS v průběhu dalšího legislativního procesu nevyrovnala. Reagovala pouze na námitku vlády k § 1, kde bylo v původním návrhu zákona uvedeno, že „občané“ mají právo na informace, atd. To by samozřejmě diskriminovalo lidi bez českého občanství žijící v ČR a čerpající zdravotní péči.

Garanční výbor pro sociální politiku a zdravotnictví svým usnesením doporučil sněmovně návrh zákona schválit ve dvou pozměňovacích návrzích. V jednom z nich slovo „občan“ nahrazuje slovem „každý“. Druhý pozměňovací návrh se týkal názvu zákona. Ve druhém čtení už nebyly z pléna předneseny žádné další pozměňovací návrhy.

V rámci třetího čtení na 53 schůzi PS dne 1. února 2006 byl návrh zákona schválen ve znění dvou výše zmíněných pozměňovacích návrhů. Ze 173 přítomných se pro návrh vyslovilo 126 poslanců, a to napříč politickým spektrem. Proti návrhu byl jeden poslanec a prakticky celý klub KSČM se hlasování zdržel.

Navrhovaná právní úprava stanoví právo na informace o kvalitě péče poskytované ve zdravotnických zařízeních, zdravotní pojišťovnám ukládá povinnost zveřejňovat informace o zdravotnických zařízeních v rozsahu potřebném pro sledování kvality a ceny poskytované zdravotní péče. A ministerstvo zdravotnictví zmocňuje k vydání vyhlášky, kterou se stanoví, rozsah, obsah a forma zveřejnění informací, které mají být zdravotními pojišťovnami zveřejňovány.

Ve výboru pro zdravotnictví a sociální politiku jsme návrh projednávali dne 1. března 2006 v rámci 20. schůze. Diskuse byla vedena k připomínkám, které uváděla už vláda a které nebyly v návrhu zákona schváleném PS odstraněny. Zde jen velmi stručně připomenu – chybí zákonná kritéria pro zveřejňování informací, tedy práv a povinností dotčených subjektů, chybí popsání druhů informací, které mají zdravotní pojišťovny podávat a konečně za nesplnění povinností chybí v návrhu zákona sankce.

Brali jsme v úvahu také hlavní připomínky našeho legislativního odboru, který nás upozornil, že z pohledu obecných závěrů usnesení Senátu č. 303 ze dne 25. ledna 2006 přijatého na 8. schůzi Senátu v jeho pátém funkčním období – a teď cituji: k projednání usnesení stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury ke stavu zákonodárného procesu v ČR – konec citátu, se návrh zákona jeví jako nadbytečný, neboť problematika poskytování informací ve zdravotnických zařízeních mohla být řešena například novelizací zákona č. 20/1996 o péči o zdraví lidu. Za další – a podle čl. 79 odstavec 3 Ústavy ČR - nestanoví ministerstvo zdravotnictví meze, v rámci kterých má vydat vyhlášku, jíž se má stanovit, rozsah, obsah a forma zveřejňování informací. Chybění takového vymezení je právně velmi nebezpečné, poněvadž ministru zdravotnictví umožňuje vydat vyhlášku jen podle svého uvážení. V podstatě mu tak podepisujeme bianco šek.

Z dosud řečeného by vyplývalo, že garanční výbor by se měl pokusit chyby napravit, nebo návrh zákona zamítnout.

Zde jsou důvody, které převážily a vedly nakonec ke schválení návrhu zákona: Za prvé občané musí mít na předmětné informace právo. Problém je v tom, o jaké informace se má jednat. Za druhé informace o kvalitě a ceně zdravotní péče se budou nepřetržitě měnit, vyvíjet, a to tak, jak se bude dynamicky měnit celá moderní medicína. Bylo by proto nevhodné dávat do zákona konkrétní kritéria, ta musí určit příslušné odborné lékařské společnosti. A jeví se vhodnější jejich změna spíše novelou vyhlášky, než zákona.

V krátké době, kterou na projednávání návrhu máme, jsme nějaká obecná kritéria vhodná pro zakomponování do projednávaného zákona nenavrhli.

Za třetí, jde o první pokus tuto problematiku zákonem řešit. Předpokládá se, že po zkušenostech bude zákon novelizován. Za čtvrté, alespoň já jsem bral v úvahu také skutečnost, že občané po takovém zákoně volají a blíží se volby do PS. Za páté, PS projednávala podobný a podrobnější návrh zákona, ale už v prvním čtení jej zamítla. Měl sněmovní tisk č. 982; a předkladateli byli prakticky shodní poslanci, a tento návrh PS odmítla a v posledním odstavci hovoří o tom, že podobný nebo tento zákon navrhne sama, což se nestalo. Za šesté se dá říci, že předložený velmi obecný kompromis je maximem, na němž se významná většina poslanců v současné době shodla. Po diskusi byl v průběhu projednávání na výboru pro zdravotnictví a sociální politiku podán jediný návrh, a to návrh zákona schválit. Z 8 přítomných pro hlasovalo 5 členů výboru, 2 byli proti a jeden se hlasování zdržel. A nyní mi dovolte, abych vás seznámil s 54. usnesením výboru pro zdravotnictví a sociální politiku z 20. schůze konané 1. března 2006, který máte k dispozici v senátním tisku č. 273/1. Po zpravodajské zprávě senátora Karla Bartáka a po rozpravě výbor za prvé doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném PS a za druhé určuje zpravodajem výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátora Karla Bartáka. Podepsána předsedkyně výboru Alena Palečková. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane senátore. Prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, ke kterým můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Nyní se ptám, zda si přeje vystoupit zastupující zpravodaj výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice pan senátor Roubíček. (Chce.) Pane kolego, máte slovo.

Senátor Václav Roubíček: Vážený pane předsedající, pane poslanče. Jelikož jsem byl asi jediný, kdo je schopen přečíst usnesení výboru pro vědu, vzdělávání, kulturu, lidská práva a petice za nepřítomného zpravodaje senátora Zdeňka Bártu. Po úvodním slovu předsedy výboru senátora Václava Jehličky, po úvodním návrhu zástupce navrhovatelů poslance Jozefa Kubinyiho, po zpravodajské zprávě senátora Zdeňka Bárty a po rozpravě za prvé doporučuje Senátu PČR zamítnout návrh zákona, za druhé určuje zpravodajem výboru pro jednání Senátu senátora Zdeňka Bártu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane senátore. Nyní se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho nevidím, nikoho nemám přihlášeného, tak otevírám obecnou rozpravu. Nyní se ptám, kdo se hlásí do obecné rozpravy. Jako první se přihlásil pan senátor Mejstřík, prosím, má slovo. Připraví se pan senátor Sušický.

Senátor Martin Mejstřík: Dobré ráno, dámy a pánové, pane poslanče, pane předsedající. Já jsem členem výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, kterýžto doporučuje Senátu tento návrh zákona zamítnout. Nebyly zde řečeny důvody, proč. Ač jsem členem, tak si jimi nejsem jistý, ale domnívám se, že by tím největším argumentem pro zamítnutí měla byla neexistence oné vyhlášky. Jinými slovy schvalujeme něco, a nevíme v podstatě co, protože ta vyhláška samozřejmě bude důležitá. Já jsem i přesto tento argument – v podstatě s ním souhlasím a vadí mi také - hlasoval proti návrhu zamítnout. Vzpomeňme si, vážené dámy a pánové, že jsme – není to tak dávno – schvalovali zákon, který nás odkazoval na devět vyhlášek, a také jsme je neměli před sebou, a byl to zákon daleko důležitější s většími dopady možná. Takže přes tuto výhradu jsem nakonec zvedl ruku pro.

Dále argumentem je to, že ten návrh zákona neobsahuje žádné sankce a on je to častý nešvar našich zákonů a popravdě řečeno tyto zákony bez sankcí jakoby v podstatě neměly smysl. Já jsem svým způsobem výhradu obhájil s tím, že v tomto případě v podstatě to zdravotnické zařízení, které nezveřejní informace podle tohoto zákona, tak samo o sobě sebediskvalifikuje – to, že nezveřejní informace, už samo o sobě vypovídá o tomto zařízení. Nevím, jaké jiné sankce bychom zde mohli určit, neměli jsme na to čas o tom přemýšlet, ale domnívám se, že i tato věc by mohla být v kompetenci ministerstva a nemuseli bychom ji možná řešit zákonem. Každopádně ten důvod, který zde uvedl pan poslanec, který ho motivoval k předložení tohoto zákona, a to, že zdravotnická zařízení zacházejí s našimi penězi – a není jich málo – proto bychom měli mít právo se dozvědět o kvalitě péče, kterou vykazují za tyto naše finanční prostředky, je pádný a důležitý. Zákon je jednoduchý, a možná v tom je jeho síla. Takže já ho budu podporovat.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane senátore, slovo má pan senátor Sušický, připraví se pan senátor Tejnora.

Senátor Pavel Sušický: Budu velice stručný, jako lékař jsem všemi deseti pro to, aby lidé se dozvěděli informace, které potřebují, aby se mohli správně rozhodnout. Je to jejich zdraví a rozhodnutí patří jim. Já jsem určitě pro to, a myslím si, že není daleko doba, kdy lidé budou mít nárok i na to, aby i recepty byly psané srozumitelnou formou, aby lékařské nálezy byly psané česky. Je tomu tak ve Švédsku a mně se to líbí a myslím si, že bychom to měli zavést, protože pacient by tomu měl skutečně aspoň trochu rozumět, aspoň to moci přečíst. Ale děkuji za to, že se vůbec poslanci tím začali zabývat. Skutečně mi na tom vadí, že je tam dána příliš široká benevolence ministerstvu zdravotnictví vyhláškou. Tady musím říci, že s posledními vyhláškami, které byly, my nemáme bohužel nejlepší zkušenosti. Věřím, že se to znovu vrátí, a je už jedno, ať to bude součástí dvacítky nebo samostatný zákon, to mně nevadí. Ale chtěl bych, aby bylo jasně stanoveno, které ty informace mají zdravotnická zařízení poskytnout. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji, slovo má pan senátor Tejnora, je posledním přihlášeným.

Senátor Karel Tejnora: Vážený pane předsedající, pane poslanče, kolegyně, kolegové. Tento zákon lze buďto rychle odbýt nebo se mu dlouho věnovat. Pravda je taková, že občana, o kterém se nejvíc mluví, prakticky zdravotnictví v běžném životě nezajímá. Začne ho zajímat až se mu něco stane, tak začne zjišťovat, kde má praktika, kam má jít do nemocnice atd., atd. Takže zredukujme občana na dejme tomu organizace občanské, které se zabývají zdravotnictvím, Svaz pacientů apod., za prvé. Za druhé, různé skupiny v rámci zdravotního systému, ať už to jsou zdravotní pojišťovny, lékaři, nemocnice atd. A tady bych chtěl jenom připomenout, že sám zákon je opravdu takový obecný, že to je v podstatě míněno na konkrétní věc, ze zákona nevyplývá. Tady je jedna věc, že jádro pudla je v tom, že náš zdravotní systém je takový kočkopes a tady zdravotní zařízení nemocniční by měla mít sama potřebu zveřejňovat informace, protože ty informace, pokud jsou pro ně příznivé, samozřejmě zlepšují postavení na trhu zdravotních služeb.

U nás je takový poklid, taková nejistota, očekávání atd. Mně se nestalo za celou dobu, nebo výjimečně, že by přišla nemocnice a řekla: posílejte pacienty, protože my děláme velmi dobře třeba stenty nebo umíme léčit diabetickou gangrénu a máme nejlepší výsledky. V podstatě tady neexistuje tato nabídka zdravotních zařízení a celý problém tkví v systému. Jestli někdo pamatujete nebo jste slyšel, klinika Mayo postavila svou prestiž na operaci kýly. Zkrátka a dobře, oni se chlubí, že mají recidivy 0,4 % a že když někdo chce opravdu mít odoperovanou kýlu, má jít na kliniku, protože tam má velkou šanci, že se mu to provede nejlíp. Takže tohle je takové gesto pro občana.

Druhá věc je, že to moc pro občana není a třetí věc je, že důležitá bude ta vyhláška. Takže to bude takové překvapení, a z toho důvodu nejsem si jist, jestli má význam tento zákon schvalovat. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane kolego. Do diskuse se dále přihlásil pan senátor Stodůlka, kterému dávám slovo, připraví se pan senátor Mejstřík.

Senátor Jiří Stodůlka: Pane předsedající, pane poslanče, dámy a pánové, můj údiv je už jen nad tím, že opět zde máme zákon, který navrhuje koaliční poslanec, třebaže je součástí vládní koalice a má tudíž ministra, který by měl takové věci zpracovávat. Ale budiž, to už je zřejmě u nás běžný postup. Ale já bych pana poslance chtěl upozornit na § 86 zákona o jednacím řádu PS. Má-li být k zákonu vydán prováděcí předpis, může si Organizační výbor vyžádat od navrhovatele jeho návrh a návrh takového předpisu předloží navrhovatel vždy, má-li nabýt účinnosti současně se zákonem. Tento zákon bez vyhlášky nemá žádný význam. Pokud má nastoupit, tak snad máme mít na stole návrh té vyhlášky.

Tak proč tady pořád postupujeme protizákonně? Zákon o jednacím řádu PS je zákon, pokud to víme, a tato činnost, kterou tady provádíme, je de facto nezákonná.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane kolego, slovo má pan senátor Mejstřík.

Senátor Martin Mejstřík: Dámy a pánové, naprosto souhlasím s panem kolegou Stodůlkou, nicméně chovejme se takto principiálně u všech zákonů, nejenom u tohoto. Jsme zde komorou, kde převažuje pravicový pohled na svět. Poměrně často zde zaznívají hlasy o tom, že zákony by měly být co nejjednodušší a neměli bychom náš právní řád zaplevelovat množstvím podrobností, podrobných výčtů a paragrafů. Čím jednodušší, tím lepší. Důvěra v občana. Tady v § 2 se konstatuje, že zdravotní pojišťovny zveřejňují informace v rozsahu potřebném pro sledování kvality. Já si myslím, že tento paragraf by stačil. Zdravotní pojišťovny jsou profesionálně vedené organizace, podniky, jsou tam zaměstnáni odborníci, kteří nejlépe vědí, podle čeho se dá vysledovat kvalita a cena poskytované péče. A nechme na nich, jestli zveřejní potřebné údaje. Když nezveřejní, potom by mělo nastoupit ministerstvo anebo my občané, kterým to nebude stačit. Já se dokonce domnívám, že § 3 bychom mohli vyhodit, tím bychom se zbavili problému s vyhláškou a nechme opravdu na pojišťovnách, jak se s tímto zákonem vypořádají. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám. Nyní je přihlášen do rozpravy pan místopředseda Liška, dávám mu slovo, připraví se kolegyně Gajdůšková.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vážený pane poslanče, kolegyně a kolegové, naprosto souhlasím s panem senátorem Mejstříkem, že zákony by měly být co nejjednodušší, a je to naše snaha a určitě tak by to mělo být. Ale pravda je to, že zákon v té podobě, jaký máme před sebou, je až příliš jednoduchý. Ten totiž říká, že by se měly zveřejňovat informace. S tím všichni souhlasíme. Ale na druhé straně neříká jaké informace, jak, a všechno předává do gesce ministerstva zdravotnictví, které toto má stanovit vyhláškou. Já myslím, že takto jednoduchý zákon je až příliš jednoduchý zákon, a že touto cestou nemůžeme jít.

Pravdou je to, že mnohdy se stává, že nevíme, jaké budou vyhlášky, schvalujeme zákony, které jsou potom navíc upřesňovány vyhláškami, ale nikdy to není v takové podobě, v takovéto podobě, že v podstatě je to vyhláška, která bude rozhodovat a ne zákon. Proto si myslím, že v této podobě nemůžeme tento návrh přijmout.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane kolego, slovo má kolegyně Gajdůšková, připraví se pan senátor Pospíšil.

Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, pane poslanče, kolegyně a kolegové, k tomuto zákonu jsem vůbec nechtěla vystupovat, protože jsem předpokládala, že tak, jak je složen Senát, nebude žádný problém v tom, aby bylo maximum informací podáváno veřejnosti. A včera jsme zde slyšeli u zákona o neziskových zdravotnických zařízeních také spoustu řečí o tom, že občan má právo si vybrat zařízení a že my mu v tom bráníme. Což samozřejmě nebyla pravda. Nicméně jestliže říkáme, že má občan právo si vybrat, tak podle čeho si tedy bude vybírat? Tak se domnívám, že je potřebné, aby měl maximum dostupných informací. To je za prvé. A za druhé, existuje u nás zákon o přístupu k informacím, právo na informace pro občana vůči veřejné správě. Zdravotnická zařízení, ať jsou veřejná, soukromá, ať budou obchodními společnostmi nebo ne, budou hospodařit s veřejnými prostředky. A já se domnívám, že to je ta principiální záležitost, podle které občan má mít právo na informace týkající se těchto zařízení. Domnívám se, že bychom neměli mít problém tento návrh zákona podpořit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, paní kolegyně, slovo má pan kolega Pospíšil, připraví se paní kolegyně Venhodová.

Senátor Jiří Pospíšil: Pane předsedající, pane poslanče, dámy a pánové. Důvěra v občana, to jistě. Ale nevím, jak z důvěry v občana vyplývá důvěra v ministra zdravotnictví, který bude vydávat vyhlášku. To tady vysvětleno nebylo. A zejména v takového ministra zdravotnictví, jakého máme. Ten první půlku svého působení věnoval škrholovským zásahům do systému, za hodně peněz vyvolal neklid a nyní například z premiéra za ještě víc peněz se pokouší uvést to aspoň do tak špatného stavu, jako to bylo před jeho příchodem. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane kolego. Slovo má paní kolegyně Venhodová. Je poslední přihlášená.

Senátorka Alena Venhodová: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, já bych jen krátce pár slov. Zdravotnické služby jsou služby velmi specifické. Etika vztahující se k poskytování těchto služeb by neměla být narušována. Proto také zdravotnické služby na rozdíl od jiných služeb jsou omezeny určitými mantinely, určitými kritérii i v oblasti např. reklamy. O tom se hovoří i v zákonu o komorách, o tom se hovoří v mnoha jiných i interních komorových a etických předpisech.

Chtěla bych říci jednu věc. Pokud nejsou stanovena kritéria o informacích poskytovaných zdravotnických služeb jednoznačně a nezpochybnitelně, tak se dají velmi zneužívat ve prospěch toho či onoho zařízení a může to zakládat i spoustu opravdu nerovných pozic pro hodnocení zdravotnických zařízení. Já bych to viděla jako velmi nebezpečné, jako pouštění se na tenký led, pokud nejsou kritéria přesně stanovena. A tohle je de facto bianco šek, který my tady máme ministerstvu zdravotnictví v této dnešní podobě podepsat.

Já, protože vím, jak funguje etický kodex ve zdravotnictví, právě z toho důvodu i z důvodu, že reklama ve zdravotnictví ohledně zdravotních služeb je omezena, že jsou tam různá jiná nařízení a omezení, já z tohoto důvodu v této fázi a v této podobě takovýto zákon podpořit nemohu, protože ta pravidla nám neříká a protože bychom opravdu podepsali něco a nevíme co.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji, paní kolegyně. Slovo má pan kolega Mejstřík, připraví se pan senátor Kubera.

Senátor Martin Mejstřík: Bude to zákon, u kterého vystoupím snad nejvíc v historii, co tady jsem. Dámy a pánové, problém s vyhláškou já se opravdu pokusím vyřešit tak, že navrhnu, pakliže to propustíte do podrobného čtení, vyhodit § 3, který se týká oné vyhlášky, takže nám zůstane § 2, který konstatuje, že pojišťovny zveřejňují informace v rozsahu potřebném pro sledování kvality a ceny. Je to úžasný pravicový zákon, dává naprostou důvěru pojišťovnám, nechme to na nich, co nám zveřejní, a když budou zveřejňovat špatně, tak si o nich uděláme obrázek. Nic pravicovějšího, si myslím, že se nedá navrhnout. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Slovo má pan kolega Kubera, připraví se pan senátor Liška.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, víte, že já málokdy vystupuji k problematice zdravotnictví, protože si primárně myslím, že naše touha má být - být zdravý, ale já vám řeknu takovou prognózu, jak to dopadne, pokud tento zákon schválíme. To nebude zákon o informacích, o tom, jaká je kvalita jednotlivých zdravotnických zařízeních, ale bude to zákon o formulářích. Protože jakmile se chopí toho zákona úředníci ministerstva, tak vás ujišťuji, že jich vymyslí celou spoustu, protože je to složitý problém, jak tu kvalitu hodnotit, že vymyslí celou spoustu dotazníků, které budou zdravotnická zařízení vyplňovat. Samozřejmě, protože i kraje mají svoji úlohu a i tam jsou úředníci, kteří by tam rádi byli do konce svého života, tak si vymyslí další dotazníky, takže ty dotazníky se budou posílat na kraj, na ministerstvo, pojišťovnám a to bude jediný výsledek tohoto zákona. Občan, protože to je těžký problém, protože podle čeho, podle kvality čaje, v nemocnici chcete hodnotit tu kvalitu péče, nebo podle toho jestli omáčka byla hustá, nebo krev vám vzali tak, že máte modřinu ještě celý týden? Prostě není to jednoduchý problém. Zdravotnická zařízení se musí sama starat o to, aby ukázala, že ona jsou a ona umí. A úplně to nejlepší, jak se člověk dozví o tom, jaká je kvalita toho kterého zařízení nebo toho kterého lékaře, že si to nechá od někoho vyprávět. Někdy to samozřejmě může být zkreslené, protože někdo má smůlu, ale to důležité, co je ve zdravotnictví, je úplně něco jiného. Co tento dotazník ani tento zákon nevyřeší. A je to přístup nebo vztah mezi lékařem a pacientem, protože padesát let se tady podceňovalo to, že polovina toho, co se týká zdravotního stavu, je věc psychologická nikoli medicínská. A kdo sleduje situaci v zahraničí tak ví, jak např. jedná lékař s pacientem v zahraničí, zejména velmi vypracované je to ve Spojených státech a jak je to u nás, protože se tam na tom léta pracovalo. A jenom ta špičková zařízení toto umí, např. vysvětlí pacientovi co ho čeká, jaký zákrok, na rozdíl od jiných zařízení, kde přijde a je tam ve vleku toho, že tam o něm rozhoduje staniční sestra, ta je tam vždycky nejdůležitější, důležitější než primář oddělení.

Takže já vás ujišťuji, že přínos tohoto zákona je nulový, a jediné, co je na něm pozitivní, že je krátký. Je to jeden z těch zákonů, který může překonat jenom zákon o letním čase, který tady byl kdysi zaveden. Všechny ty ostatní jsou dlouhé. Ještě tady napovídá pan senátor Stodůlka, že ještě jeden takový krátký zákon byl. Ale to je také vše, co je na něm kladného. A demagogické vyprávění, kdy si tady někdo dělá politické body, protože chce jakoby ujistit občany, že my děláme všechno dobré pro ně, aby se dozvěděli o kvalitě nemocniční nebo lékařské péče, je samozřejmě nesmysl. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pan kolega Liška stáhl svoji přihlášku, takže slovo má pan kolega Vavroušek, připraví se pak kolega Štěch.

Senátor Vítězslav Vavroušek: Vážený pane předsedající, pane poslanče, dámy a pánové. Je zcela jasné, že podávat informace o kvalitě zdravotní péče je navýsost potřebné, nutné, pro zdravotnické zařízení, které se nemá za co stydět, je to dokonce vynikající produkt, vynikající marketing. V tom se asi shodneme.

Já jenom upozorňuji na to, že informace mají obrovskou sílu, obrovskou váhu, obrovský vliv, a jsou velmi snadno manipulovatelné. To znamená, pro informovanost musí být jasně stanoven jednoznačný zákonný rámec. Ten zde příliš není. Tento zákon zmocňuje pojišťovny, což je potřeba si říci, to je dost důležité, ale jestli má být vyhláška nebo nemá, to je věc jiná. Já myslím, že my se musíme rozhodnout, jestli tuto zákonnou normu budeme brát jako tu pověstnou první vlaštovku, protože on ten problém řeší velmi rámcově, nebo zda dáme přednost zákonu, který celou problematiku řeší komplexně, na všech úrovních. Protože ty informace mají svůj průběh, svůj tok. Od někoho k někomu. A tam je právě to největší nebezpečí.

Já z vlastní zkušenosti vím, že čím krásnější výroční zpráva, tím horší nemocnice. Ale vždyť je to umožněno. Zdaleka není přímá úměra mezi informacemi a kvalitou toho zařízení. Protože si to každý dělá jak potřebuje. To je právě ta manipulovatelnost s informacemi, přičemž informace jsou nesmírně důležité. Druhá věc je, při cestě těch informací od někoho k někomu dochází k naprosto neuvěřitelným věcem. I dokonce od nemocnice krajské na kraj, které neustále vyžadují tisíce informací, tak pak si to kraj vydá a jsou zkreslené. Jsou jiné, než které tam ta zařízení došla. Natož tak, když to jde do Prahy na centrum informací, odkud pak čerpají ministerstva, pojišťovny a všechno. Tam se dějí neuvěřitelné věci. Tzn., než ta informace vyjde, tak ta organizace musí mít právo si je zkontrolovat, protože jak už to vyjde, už s tím nic nenaděláte. To už nikomu nevysvětlíte, že to je špatně. Takže to je problém mnohem složitější než se na první pohled zdá a nepodceňujme význam a sílu informací.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji, pane kolego. Slovo má pan senátor Štěch.

Senátor Milan Štěch: Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, vážené kolegyně, vážení kolegové. Předně chci říci, protože tady zaznělo jakoby to bylo dílo jenom pana poslance Kubinyiho, že těch navrhovatelů je více, např. v našem výboru tento návrh hájil pan poslanec Janeček. Za druhé bych chtěl říci, že bychom měli mít na paměti, pokud se uvažuje o vypuštění § 3, že nemáme jednu pojišťovnu, že máme VZP, pak máme osm oborových a nevím jak ony jsou, když jsou každý samostatným subjektem, samy sjednotí, že ty informace budou dostávat občané přece jen aspoň v rámci nějakého balíku nebo přibližně zhruba stejné. Já si dovolím tvrdit, že pokud, a my jsme tedy ve výboru zdravotním a sociálním, když jsme vyslovili souhlas, tak jsme se shodli převážně na tom, že ten zákon je příliš stručný, že je to norma, která nemusí v praxi fungovat tak, jak bychom si to přáli a jak to občané budou očekávat. Ale že to je lepší řešení než současný stav. Ale měli jsme všichni takové smíšené pocity a byli jsme na hraně toho kladného rozhodnutí. A pokud by podle mého názoru byl přijat návrh kolegy Mejstříka na vypuštění § 3, tak si myslím, že z toho směrem k občanům bude – promiňte mi to slovo, naprostá hloupost. Ale bude to superpravicové, a to si myslím, že skutečně stojí za to, aby to tato ctihodná komora zvážila a zvážila samozřejmě i podporu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane kolego, dalším přihlášeným je kolega Mitlener a připraví se pan senátor Rakušan.

Senátor Jaroslav Mitlener: Vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem z vystoupení pana Stodůlky, který je odborníkem na Ústavu a kterému naprosto v tomto důvěřuji, pochopil, že tento zákon přijmout nelze, protože odporuje zákonu o jednacím řádu. Proto se vás ptám, o čem se tady ještě stále vede tato diskuse. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane kolego. Slovo má kolega Rakušan.

Senátor Jan Rakušan: Pane předsedající, pane poslanče, kolegyně, kolegové, je mi dnes velmi líto, že jsem neudělal to, k čemu jsem se zavázal, že budu častěji navrhovat - nezabývat se. Já jsem poslouchal všechny diskutující a zejména jsem poslouchal ta úvodní dvě sdělení. To, jak pana poslance Kubinyiho, tak zejména bych chtěl vyzdvihnout sdělení kolegy Bartáka, které bylo komplexní, úplné a které ukazovalo na všechny chyby a úskalí tohoto zákona, pokud by byl takto přijat. Stejně tak na druhou misku vah dali ty body, proč bychom tak měli udělat. A já se skutečně domnívám, že je to krůček, možná v něčem nějakým způsobem legislativně špatný, možná, co se týče vyhlášky riskantní, ale je to krok vůči občanům. My se zase budeme tady ubíjet vzájemně nějakými argumenty, ale co občana zajímá, je skutečnost, když do té nemocnice přijde, aby tu informaci dostal a na tom bychom měli trvat a měli bychom tomu podřídit i naše rozhodnutí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane kolego, byl jste posledním přihlášeným, nikoho dalšího přihlášeného nemám, tak končím obecnou rozpravu. Ptám se pana navrhovatele, jestli chce vystoupit k proběhlé rozpravě. Pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Jozef Kubinyi: Pane předsedající, děkuji za slovo. Vážené senátorky, vážení senátoři. Poslouchal jsem pozorně rozpravu a chtěl bych k ní zaujmout stanovisko a chtěl bych některé věci možná vysvětlit. Chtěl bych poděkovat zejména výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu, protože přednesený závěr z jeho jednání shrnul ve své řeči před chvílí i pan senátor Rakušan, je přesně to, co si myslím i já. Ano, má to chyby, není to zdaleka dokonalé, nicméně je to asi maximum možného, co se dá v této chvíli dosáhnout, maximum možného kompromisu, který mohl projít přes PS, a je potřeba si uvědomit, že informace a jejich zveřejňování jsou určitým procesem. Ten problém je s obsahem. Ano, problém je s tím, jakou formou by měly být zveřejňovány informace a setkal jsem se s tím právě i na výboru pro vědu a kulturu, kde bylo řečeno, ano, kdyby ta vyhláška ležela tady před námi, víme, o čem hlasujeme, takhle dáváme bianco šek. Takže prosím, abyste si uvědomili jednu věc a to bych velmi nesouhlasil s panem senátorem Kuberou, protože to si myslím, že není od něho tak celkem fér.

Tady ten celý zákon vznikal asi rok a půl; skoro dva. Podíleli se na něm zástupci všech politických stran kromě KSČM. V době, kdy jsme ho připravovali, tak byla na ministerstvu zdravotnictví paní Emmerová, která tomuto zákonu nebyla nakloněna, a myslím, že její názor o tom, že informace by neměly být dávány a že zdraví je spíš společenskou komoditou než osobní, je obecně známo. A taky v dobách (podzim 2004), kdy jsme začínali s tou přípravou, jsme netušili a nemohli tušit, že bude ministrem pan doktor Rath. Takže toto není zákon, který by poslanec předkládal proto, že mu ho podstrčil ministr zdravotnictví, jak to v některých případech bývá.

Takže já bych se tedy ohrazoval proti tomu, že někdo chce z toho vytřískat politické body, protože ten proces byl dostatečně dlouhý a jestliže politické body, tak tady vytřískávám politické body pro ODS, KDU-ČSL a US. Protože všichni tito jsou pod to podepsáni. Jediný, pro koho nevytřískáváme politické body, je KSČM.

Takže zkusím ještě jednotlivé body, které byly. Někteří senátoři, pan senátor Mejstřík a další, bianco šek pro ministerstvo zdravotnictví. Ano, souhlasím. Jenže zapomínáte asi všichni, promiňte mi to, že to říkám tak otevřeně, na jednu jedinou věc. On ten pacient, občan jednoho dne, když ty informace začne dostávat, začne s nimi pracovat, bude si vybírat to zdravotnické zařízení, tak velmi pravděpodobně nedopustí to, aby ta data byla manipulována, nedopustí to, aby si úředníci na ministerstvu vybrali jenom určitý okruh, který bude, a pak nezapomínejte na to, že existuje PS a ctěný Senát, kteří se mohou kdykoli k tomuto zákonu vrátit a pokud už ta vyhláška bude existovat, mohou ji transformovat do zákonů.

Nicméně skupina předkladatelů vycházela skutečně z toho, co taky tady zaznělo, že, a já osobně si taky nemyslím, že by veškeré údaje měly být v zákonu. Naše zákony jsou houštinou velmi nepřehledných, velmi objemných dat, nicméně zákonodárství by mělo asi fungovat tak, že zákon by měl být tím nejvyšším, co je, měl by být v rovině obecné a pak by měla existovat nařízení vlády, vyhlášky a nižší další podzákonné normy.

K panu senátorovi Sušickému: Tady se nejedná o konkrétní data pacienta, tak jak je to myšleno, že si vyžádá nějakou svou dokumentaci nebo dokumentaci o svých příbuzných. Myšlenka těchto informací jsou v podstatě randomizovaná data bez jakýchkoli dat jednotlivých občanů a jedná se o to, že se dozvíte, a možná jsem to na úvod měl říci, ale předpokládal jsem, že to budete chápat, že se jedná o statistická dat o úspěchu léčby. Jestliže máme, a zejména je to možné dobře dokumentovat třeba na chirurgii a onkologii, a to jsou data, která jsem měl na mysli, když jsem říkal, že jsem je v roce 2004 měl možnost vidět. Když si vezmete jedno chirurgické oddělení v jedné nemocnici a druhé v jiné a nebo několik, a dáte je do tabulky, někde bude úspěšnost u dané operace, nějaké konkrétní, třeba apendiktomii, komplikace budou někde 0,2 procenta, někde 2 procenta, někde 6 procent, někde třeba 15 procent. Zkušenost je taková, že u většiny těch zařízení budou ty informace nebo ta kvalita je celkem dobrá. Nicméně některé z nich vybočují, takže umím si představit že z 200 nemocnic, z těch posuzovaných chirurgií bude na úrovni 0,2 až jedno procento 60 procent, mezi 1 až 2 procenty bude dalších 20 procent a jenom zbylých 20 procent pak bude mít hodnotu vyšší, což bude svědčit o tom, že ta kvalita není.

Reoperace u totálních endoprotéz u kyčelních kloubů a dalších je velmi důležitá informace. U onkologických pacientů pětileté, desetileté přežít, vstupní diagnóza, stadium diagnózy a vedle toho 5-10leté přežití a máte jasně stanovené kritérium. Mezokomiální infekce a tak dále. Počet těchto případů, které se v daném zdravotnickém zařízení léčí nebo operují – také velmi vysoká výpovědní hodnota, protože jestliže ten chirurg operuje štítnou žlázu dvakrát do roka nebo ji operuje třikrát denně, tak podle toho se dá stanovit, jaká bude asi jeho zkušenost a erudice v tomto daném případě. Takže to jsou asi data, která nemůže poslat nikdo jiný než odborné společnosti. Nemyslím si, že by měly zdravotní pojišťovny dostatek informací ve smyslu, že na to mají odborníky. Myslím si, že by bylo daleko lepší, kdyby spolupracovaly s ministerstvem zdravotnictví. Návrh pana poslance Mejstříka, že se vyhodí z toho to ministerstvo – možná by to nedopadlo špatně, možná ty pojišťovny by data dávaly, ony je samy chtějí dávat, protože pak data vám vlastně udělají to, že o ta zařízení, která budou mít nedostatečnou kvalitu péče, prostě najednou nebude zájem. Jsou jenom dvě možnosti – prostě ti pacienti tam přestanou chodit a to zařízení zanikne, anebo vedení ústavu si vezme do péče personální stav na tom daném oddělení a udělá si tam pořádek třeba změnou primáře. A prostě bude tlačit na to, aby ta kvalita tam byla jiná.

Tady tyto informace mají jeden nesmírně důležitý rozsah, a o tom tady nebylo řečeno. Bude se vytvářet tlak na to, aby ta kvalita vzrůstala, budou se porovnávat mezi sebou, a to způsobem, který bude objektivní a který bude veřejný. Takže myslím, že můžeme třeba se přiklonit i k tomu, že asi by se nic nestalo, ten zákon má skutečně deklaratorní charakter – když se z toho vyhodí ministerstvo zdravotnictví. Většina z vás, kteří tady vystupovali, tak říkali, že je to bianco šek pro ministerstvo. Já chápu, že Senát je převážně pravicový, chápu i nechuť mnohých z vás k ministru Rathovi, ale proboha živého toto nemá nic společného s ministrem Rathem a nemá nic společného ani s tím, že se bude nadmíru papírovat, administrovat, protože jakmile se tato hranice prolomí, já si myslím, že ti lidé ta data budou už vyžadovat další a další sami. A že to bude mít celkem dost explozivní rozvoj a že to bude určitý proces, ale někde bychom měli začít a měli bychom skutečně říci lidem, že mají právo na to, aby informace dostali a mají právo na to, aby byla zpracována data, jak se kde léčí. Prosím vás, ten proces může běžet živelně.

Pojišťovny začaly s tím, že uveřejnily informace o kvalitě porodnic. Ministerstvo zdravotnictví teď, protože tam na to byl nový pan ministr, vydalo jakousi hitparádu nemocnic jako celku. Já osobně jsem o tom napsal článek do Práva. Já s tím absolutně nesouhlasím, protože porovnávat nemocnice je nesmysl. Já jako pacient, když půjdu do nemocnice a budu se rozhodovat, jestli se tam nechám operovat, nebo si tam nechám léčit štítnou žlázu, nebo si tam nechat udělat oční operaci, tak co mi říká průměrná známka té nemocnice? Já netuším, jestli vevnitř té nemocnice je skvělá chirurgie a špatná interna. Anebo opačně, jestli mají dostatek porodů, nebo mají dostatek gynekologických operací – mě nezajímá. Mě zajímá, když jdu na internu, jaká je úroveň té interny, mě nezajímá , jaké je vedle oddělení chirurgické, jestli je dobré nebo špatné. Takže zprůměrňovat nemocnice a udělat si hitparádu je podle mne nesmysl. Já jsem to tam přirovnal v tom svém článku jako kdyby v soutěži miss krásy soutěžily jednotlivé kolektivy ze závodů, škol apod. a nikoliv jednotlivé dívky.

Takže je tady riziko, že se budou data dávat jakoby bez jakéhokoliv zákona, nebude to žádným způsobem upraveno. Ještě jsem chtěl zmínit jednu věc. Masarykův onkologický ústav v Brně se rozhodl, že bude svoje data dávat sám na internet. Nevím, jestli je tam dává nebo ne, ale slyšel jsem to na odborném kongresu, kde jsem byl. Takže ve chvíli, když to svěříte samotným poskytovatelům, samotným zdravotnickým zařízením, nemocnicím, tak vám budou dávat nějaká data, která jsou pro ně výhodná a přesně to je to, co tady zaznělo od některého – myslím, že od pana senátora Vavrouška – takto budou manipulovaná ta data.

Já si myslím, že právě proto je potřeba, aby ta norma byla jednoznačná. My jsme nenašli jinou cestu,než to dát jako vyhlášku ministerstvu s tím, že bude spolupracovat s odbornými společnostmi. A pojistkou toho, že ta vyhláška bude špatná, že to úředníci zpracují jako hromady formulářů a že se to celé zvrhne v něco, co jsme nechtěli, je PS a Senát, která je schopna to potom změnit. A pokud už ta vyhláška bude, tak skutečně je možné ji transformovat, pokud si to budete přát, do podoby zákona, pak ten zákon může mít 50 stránek a bude tam taxativně vyjmenováno, co všechno se má zveřejňovat, jakým způsobem a kde. Pak tedy vyhláška nemusí být žádná. Podle mne je to špatně, protože zákon má být obecný, vyhláška má být podrobná.

Pan senátor Tejnora – jenom poznámka – omylem je, že informace budou nikoliv od zdravotnických zařízení, ale od pojišťoven, takže možná pro vysvětlenou. A že je to moc obecné – k tomu jsem se vyjádřil. Pan senátor Stodůlka – znovu opakuji – autorství je od skupiny poslanců, mimo KSČM – nikoliv od poslance za sociální demokracii jako jednotlivce. Pan senátor Liška – také strach z ministerstva zdravotnictví. S paní senátorkou Gajdůškovou nelze než souhlasit. Já si myslím, že ten základ je skutečně o tom, že někdy by se mělo v zákoně deklarovat, že občan má právo na informace o kvalitě péče. Pan senátor Pospíšil nemá důvěru v ministra zdravotnictví – to už jsem myslím řekl. Paní senátorka Venhodová – zneužití informací, a to bylo stejné i u pana senátora Vavrouška. Já si myslím, že se poměrně rychle ukáže, jestli bude tendence zneužívat nebo ne. Ale myslím si v tomto případě – v tomto případě ani jednotlivé zdravotní pojišťovny – a dokonce jim to ministerstvo zdravotnictví nebude mít za zlé, zneužívat ty informace. Neumím si představit, kdybych já měl skládat nějakou vyhlášku, jak bych to udělal, abych tu nemocnici, z které já pocházím – Fakultní nemocnice v Ostravě – aby oddělení, která tam jsou a moje vlastní, se z toho dostalo co nejlépe a ti ostatní z toho vyšli co nejhůř. Neumím si představit, jak bych zadal ta data, aby se to mohlo manipulovat. Prostě, pokud se to udělá na podkladě těch odborných společností, tak fakt si to nedovedu představit, jak bych zmanipuloval data tak, aby to bylo pro mne výhodné. Neumím.

A pan senátor Štěch – přílišná stručnost – k tomu jsem se už myslím vyjádřil. Pan senátor Mitlener - neumím posoudit, jestli to odporuje zákonu o jednacím řádu. Neumím posoudit v čem, já jsem tady viděl tolik různých přílepků, tolik různých věcí, které se udály v PS a nakonec i v Senátu, že neumím posoudit, jestli skutečně máte pravdu nebo ne. Jestli to odporuje zákonu o jednacím řádu – asi potom se to mělo odhlasovat na začátku, že to je úplně něco, co je nepřípustné, ale já nevím, v čem by to mohlo tak strašně odporovat, protože máme v našem českém zákonodárství věci, které jsou podle mě daleko, daleko horší.

Poslední – pan senátor Rakušan – s tím nezbývá než souhlasit. Takže tolik pro vysvětlenou. A možná úplně na závěr – já bych vás chtěl moc a moc požádat, ale poprosit, abyste věřili, že tady toto nebylo vedeno politickou motivací, právě proto, že se to připravuje dlouho, ale je to i z mého osobního hlediska něco, co já cítím jako potřebu, aby prostě ten občan informace o kvalitě péče měl. Jestliže si myslíte, že ten zákon není dobrý – věcně, formálně má nedostatky, jako že nepochybně je má, ale my jsme prostě nic lepšího nevymysleli, tak dejte nějaké návrhy na pozměnění. Myslím si, že by byla strašná škoda, kdybychom to celé zařízli a kdybyste řekli, že je to něco, co by nemělo být, protože tady je 16,5 roku od skončení režimu, který ty informace a priori nedával. Já si myslím, že je nejvyšší čas, abychom deklarovali, že občan má právo na informace o kvalitě péče a že by je měl dostat. Já vám děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane navrhovateli, a ptám se zpravodaje výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice pana senátora Roubíčka, jestli chce vystoupit. Nechce. Takže dávám závěrečné slovo garančnímu zpravodaji panu kolegovi Bartákovi.

Senátor Karel Barták: Děkuji za slovo. Paní senátorky, páni senátoři, v diskusi vystoupilo 12 z nás, z toho jeden třikrát. Než bych trošku odpověděl jednotlivým senátorům, tak bych vytknul před závorku – v diskusi se směšovaly většinou s žádostí o informace o činnosti zdravotnických zařízení. Zde ale jde o informace, které mají pojišťovny ve své databázi zaplacené z prostředků veřejného pojištění, to je něco úplně jiného. Vůbec nejde o to, jestli paní Hlinková dostane informaci, na co zemřel její manžel. To tady neřešíme.

Za druhé v diskusi se směšoval – a to je ten druhý případ – smrt Ivana Hlinky. Teď se stručně pokusím odpovědět. Pan senátor Mejstřík říkal, že nemáme vyhlášku tady na stole během projednávání. Ta by nám byla málo platná, protože pan ministr může vydat pozítří vyhlášku jinou. Já jsem si samozřejmě z neoficiálních zdrojů návrh této vyhlášky získal. Třeba pro péči v lůžkových zdravotnických zařízeních akutní péče se sleduje – těch ukazatelů je v tomto případě 19. Řeknu tři nebo čtyři -průměrná délka hospitalizace, počet zemřelých podle odbornosti, procento reoperovaných, průměrná doba hospitalizace, kolik krve se spotřebuje při operacích – a takhle bych vám tady mohl ukazovat tento návrh vyhlášky, který není samozřejmě oficiální a může se výrazně měnit. Ale na té vyhlášce budou muset pracovat odborné společnosti. Přece je rozdíl, jestli budeme dělat informace Onkologického ústavu, interny, chirurgie, dětského oddělení – to prostě bez odborných společností udělat nelze. Dávat to do zákona je nesmysl. Já jsem říkal, že se bude vyvíjet ten způsob léčby; čili patří to do vyhlášky. O tom, jakého máme ministra současného – my tak zákony dělat nemůžeme, my je musíme dělat z obecného hlediska. Čili to byla vyhláška.

Na ostatní připomínky senátorů odpověděl pan ministr. To, že bude dělat ministerstvo zdravotnictví dotazníky a bude tím zaplavovat zdravotnická zařízení – nebude, protože to jsou informace, které jsou v databázi pojišťoven; čili nejde o práci navíc. Pak zde hovořili někteří – v uvozovkách znalci zdravotnického práva – a byli tak trošičku mimo mísu. Bylo to asi tak, jako kdybych já vás při projednávání tohoto návrhu zákona informoval o tom, že po stolici a před jídlem umyj sobě ruce mýdlem.

Pane předsedající, během projednávání máme dva návrhy, tzn. návrhy výborů, které projednávaly – schválit a zamítnout. Můžeme o nich hlasovat.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane senátore. O těchto dvou návrzích, v tom pořadí, ve kterém jste nám je sdělil, budeme nyní hlasovat. Já si dovolím vás svolat.

Dle jednacího řádu budeme napřed hlasovat o návrhu schválit, který zazněl od výboru. V sále je aktuálně přítomno 58 senátorek a senátorů, potřebné kvórum je 29. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro návrh schválit, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 18 ze 60 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 31 se pro vyslovilo 24, proti bylo 15. Tento návrh nebyl přijat.

Nyní přistoupíme k hlasování o návrhu zamítnout.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro návrh zamítnout, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Tento návrh byl přijat. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 19 se ze 60 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 31 pro vyslovilo 33, proti bylo 20, takže návrh byl přijat; a návrh zákona byl zamítnut.

Nyní bychom měli v souladu s usnesením Senátu č. 65 z 28. ledna 2005 pověřit senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby těmito senátory byli pan kolega Barták a pan kolega Bárta. Prosím, technická.

Senátor Karel Barták: My jsme se, pane předsedající, dohodli s panem senátorem Bártou, že bude-li zákon zamítnut, bude obhajovat názor Senátu pan senátor Bárta. V případě, že by byly pozměňovací návrhy, tak bych zastupoval Senát ve sněmovně já. Čili doporučuji, aby byl první psán pan senátor Bárta.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Jde vám o pořadí a ne o absolutní odmítnutí, pane kolego?

Senátor Karel Barták: Samozřejmě, že vůli Senátu bych těžko odmítal.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji, takže měním pořadí, bude nás zastupovat pan kolega Bárta s panem kolegou Bartákem. Takže o tomto budeme nyní hlasovat. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasíte s tímto pověřením, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 20 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 31 pro vyslovilo 51. Tento návrh byl přijat

Takže končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu poslanci, děkuji zpravodajům.

K těm, kteří byli na začátku omluveni, nyní přibyla omluva pana senátora Jirsy, takže omlouvám i jeho z pléna dnešní schůze.

Nyní jsme se zase dostali do problému s navrhovateli, takže navrhuji projednat nyní návrhy zákonů, které předkládá pan ministr Bublan. Jedná se o senátní tisk č. 270 Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, senátní tisk č. 280 Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 325 o azylu a o změně zákona 283 o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony.

Takže je to procedurální návrh. Navrhuji, abychom hlasovali o tom, že nyní budeme projednávat blok zákonů, které přednese pan ministr vnitra Bublan. Zahajuji hlasování.

Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 21 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 29 pro vyslovilo 43, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Následujícím bodem našeho programu je tedy

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců

na území ČR a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

a některé další zákony.

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 270. Prosím pana ministra vnitra Františka Bublana, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr vlády ČR František Bublan: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Děkuji za to přeřazení, protože kdybych zde měl být odpoledne, tak bych měl problém s interpelacemi a musel bych dát přednost vám a zase bych ochudil některé poslance o jejich interpelace, což by asi nebylo dobře vnímáno. Já si dovolím uvést návrh zákona, kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony. Cílem tohoto návrhu zákona je zohlednit v právním zákonu ČR další nově přijaté právní předpisy evropských společenství v oblasti cizineckého práva.

Do návrhu jsou transponovány důležité právní předpisy evropských společenství týkající se volného pohybu osob, a to jak občanů EU, tak občanů třetích států. Zejména se jedná o směrnici Rady 2003/109 ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími prezidenty, potom směrnici Rady 2004/38 ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, dále směrnice 2004/81 ze dne 29. dubna 2004 týkající se vydávání povolení k pobytu občanům třetích zemí, kteří se stali oběťmi obchodování s lidmi, nebo kteří se stali objekty převaděčství a spolupracují s příslušnými orgány a naposledy směrnicí Rady 204/114 ze dne 13. prosince 2004 o podmínkách přijímání státních příslušníků třetích zemí za účelem studia, výměnných pobytů žáků, neplacené odborné přípravy anebo dobrovolné služby. Návrh obsahuje i adaptační ustanovení, kterými se právní řád ČR přizpůsobuje přímo použitelným právním předpisům evropských společenství a dále zohledňuje další právní předpisy evropských společenství. Konkrétně je to návrh na zásadní změny zejména pokud jde o otázky spojené s povoláním trvalého pobytu cizince na území ČR. Za stávající úpravy jsou přibírány důvody, kdy trvalý pobyt na území může být cizinci povolen bez podmínky jeho nepřetržitého pobytu na území.

V souladu se směrnicí Rady je podstatným způsobem zkrácena dosavadní desetiletá lhůta požadované doby na lhůtu pětiletou. To je skutečně zásadní průlom a podle našich statistických údajů by se ke dni navrhované účinnosti tohoto zákona mělo jednat asi o 38 tisíc cizinců. Další zásadní změny se navrhují i pokud jde o otázky spojené s pobytem občanů EU a jejich rodinných příslušníků na území ČR. Oproti dosavadní právní úpravě již nebude občanům EU vydáván k jejich přechodnému pobytu na území průkaz k povolení pobytu, ale pouze potvrzení o přechodném pobytu na území.

Návrhem se předpokládá zrušení stávající právní úpravy, kdy cizinec je povinen na požádání zastupitelského úřadu žádosti o udělení krátkodobého víza složit v hotovosti nebo na účet zastupitelského úřadu příslušnou částku odpovídající úhradě nákladů spojených s jeho případným vyhoštěním z území ČR – tzv. jistotu. Důvodem tohoto zrušení je nesouhlas tohoto postupu se schengenským acquis. Současně se zjednodušuje možnost získání víza k pobytu nad 90 dnů za účelem podnikání tak, aby řízení o udělení tohoto víza bylo realizováno současně s řízením o získání živnostenského oprávnění, to znamená, že na zastupitelských úřadech si může cizinec jednou žádostí a v jeden den vyřídit jak žádost o vízum, tak i žádost o získání živnostenského oprávnění, nemusí to opakovat a není jedno vázáno na druhé. Ministerstvu vnitra se nově svěřuje působnost pro povolování trvalých pobytů, jde-li o případy státního zájmu, neboť je žádoucí, aby o tomto rozhodoval orgán, který není spjat s policejní prací a je schopen vnímat okolnosti tohoto konkrétního případu v širších souvislostech a možná i trošku objektivněji posuzovat tyto žádosti. Současně se navrhuje i novelizace některých dalších zákonů za účelem jejich uvedení do souladu s právem evropských společenství, které je tímto návrhem zákona implementováno.

Chtěl bych poděkovat výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost za projednání návrhu zákona a vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane navrhovateli, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem k projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 270/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaromír Štětina, kterého prosím, aby nás seznámil se svou zpravodajskou zprávou. Pane senátore, prosím.

Senátor Jaromír Štětina: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové. Tento zákon, který budeme dnes projednávat tady máme prakticky po roce znovu. Pan ministr v podstatě vysvětlil všechny novinky, které jsou v té novele obsaženy. Já bych jenom možná zdůraznil, že těch novelizačních bodů bylo 138, ale přesto byla tato novela ve třetím čtení v PS schválena poměrně jednoznačně. 159 poslanců ze 178 byl pro a nikdo nebyl proti. Bylo tam předloženo asi 20 pozměňovacích návrhů a byly většinou akceptovány. Mezi nimi byly i některé akceptované námitky, které zazněly před rokem tady u nás. To byl ten hlavní předpoklad k tomu, proč hlavní posuzovatel - výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost - se postavil k tomuto zákonu příznivěji, než to bylo v minulém roce, kdy jsme ho tady projednávali.

Než vás seznámím s rozhodnutím našeho výboru, který byl jediným, který to posuzoval, chtěl bych ještě jednou zdůraznit to, co tady už řekl pan ministr, že to nejdůležitější co v tom zákonu je, opravdu to je ten hlavní principiální bod, že se zkracuje lhůta pro udělení trvalého pobytu z 10 let na 5 let. V té lhůtě mezi 5 až 10 lety v případě přijetí této novely bude změněn osud mnoha desítek tisíc lidí. Týká se to i takových věcí, jako je pobyt jejich dětí ve škole nebo sociální pojištění. A z toho důvodu především, když jsme posuzovali v našem výboru tuto novelu, jsme dospěli k tomuto závěru.

Na schůzi výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, byla to 27. schůze dne 15. března, jsme k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb., atd. dospěli k tomuto. Po odůvodnění zástupce předkladatele Miroslava Koudelného, prvního náměstka ministra vnitra ČR a zpravodajské zprávě Jaromíra Štětiny a po rozpravě výbor za prvé doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném PS. Mne určil jako zpravodaje a pověřuje pana předsedu výboru Jařaba, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu panu Sobotkovi. Toto rozhodnutí bylo prakticky jednoznačné ve výboru a já sám, jestli dojde k hlasování, budu hlasovat pro toto rozhodnutí výboru.

Ještě bych chtěl učinit poznámku, že pokud se dostaneme do obecné rozpravy, já bych rád zmínil některé z těch nedostatků, které tento zákon má. Nebudu je předkládat; ani jako výbor je nepředložil, jako pozměňovací návrh, protože máme na mysli právě těch několik desítek tisíc lidí, kteří úpěnlivě čekají na tuto novelu. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. A nyní se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Pan kolega Feber.

Senátor Ondřej Feber: Pane předsedající, dámy a pánové, zřejmě došlo k nedorozumění, neboť ústavně-právní výbor se touto normou zabýval a má své usnesení, které zní: nezabývat se. A když už mám slovo jako zpravodaj tohoto výboru, tak bych jen krátce zdůvodnil, proč. Promiňte mi, spletl jsem si normy…

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Takže oba se omlouváme. Takže nikdo nenavrhl podle § 107, aby se nezabývalo, takže otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Pan kolega Štětina, prosím.

Senátor Jaromír Štětina: Děkuji vám, pane předsedo. Já bych jen zmínil ty dvě věci, které stále vidím jako sporné. Myslím si, že až dojde k další novelizaci tohoto zákona, což se jistě brzy stane, tak si myslím, že se o to můžeme znovu poprat. Především mám na mysli dva body. Je to ten bod, kde se hovoří o místě, kde si může zažádat o vízum cizinec. Podle rozhodnutí Senátu, které jsme přijali, kde jsme dali pozměňovací návrh minule, jsme dokonce přijali pozměňovací návrh, kde se tento paragraf ruší. Nyní tam opět ten paragraf vplouvá. Já bych vám připomněl o co jde. Hovořili jsme tady minule např. o případu onoho chilského obchodníka, který obchoduje v Evropě, chce kšeftovat v Praze a vlastně by si musel jet přes oceán pro to vízum zpátky, což ho odradí od toho, aby sem jel. Nebo se to týká lidí, kteří se nemohou vrátit do zemí svého původu z důvodů politických, protože by byli ohroženi. Toto je záležitost, která by stála za to, abychom se jí ještě příště zabývali. Opakuji, že to neuplatňuji jako pozměňovací návrh, jenom připomínám, že to je stále živá a otevřená otázka.

Druhý, řekl bych hypotetický, pozměňovací návrh se týká překážky ve vycestování. Podstatou toho ustanovení je, že policie hledá rozhodnutí o správním vyhoštění, nicméně při vydání bude zkoumat tzv. překážku ve vycestování.

Po loňské kritice se v tomto bodu aspoň podařilo to, že se policie musí při vydání rozhodnutí vyjádřit k překážce vycestování. Nicméně já se domnívám, že tato navrhovaná úprava je stále nedostatečná a proto by bylo potřeba, podle mého názoru, aby policie, když zjistí, že se na cizince vztahuje překážka ve vycestování, neměla by vůbec rozhodnutí o správním vyhoštění vydat. Takové rozhodnutí totiž postrádá svůj smysl. Pro ty, kteří nejsou důvěrně seznámeni s touto tématikou, překážka ve vycestování je taková skutečnost, která může nastat, kdyby ten člověk byl vyhoštěn do té které země a tam by mu hrozilo nebezpečí smrti nebo nebezpečí mučení nebo zacházení podobného druhu. To je ta překážka ve vycestování. Mimochodem je v tom dalším zákoně, který budeme projednávat, také novelizována. Takže bych rád, kdybychom, až nám to znovu přijde na stůl se tomuto hypotetickému pozměňovacímu návrhu věnovali. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane kolego. Nikoho dalšího nemám přihlášeného do obecné rozpravy, proto obecnou rozpravu končím. Ptám se pana navrhovatele, jestli se chce vyjádřit k obecné rozpravě. Pane ministře, máte slovo.

Ministr vlády ČR František Bublan: Děkuji, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Já jenom k tomu, co zaznělo k těm dvěma připomínkám na vysvětlenou. Začnu tou překážkou ve vycestování. Ten pojem se ruší, v tom následném zákoně o azylu uslyšíte, že místo tohoto pojmu je tzv. doplňková ochrana, která má v podstatě stejnou právní sílu jako žádost o azyl. Takže myslím, že tímto zákonem bychom to vyřešit mohli, za prvé. A ta druhá věc jsou ty žádosti o víza. My samozřejmě tento zákon vždycky musíme konzultovat s MZV, s jejich možnostmi a pokud nebudeme mít funkční vízový informační systém, pokud nebudeme napojeni na ten evropský informační systém, tak musíme zůstat u té starší praxe, protože ty ostatní zastupitelské úřady by neměly dostatek informací a nemohly by rozhodovat kompetentně. Jakmile se staneme zaprvé součástí schengenského prostoru, za druhé budeme napojeni na ten vízový informační systém, tak potom i tato otázka bude vyřešena a pro ty cizince můžeme nastavit lepší komfort. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji, pane ministře. Pan garanční výbor se zřejmě nechce vyjádřit, takže zazněl pouze jediný návrh z výborů, návrh zákona schválit, a o tom budeme po znělce hlasovat.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném PS. V sále je aktuálně přítomno 52 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení tohoto návrhu je 27.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro schválit návrh zákona, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 22 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 42, proti nebyl nikdo, tento návrh byl přijat. A tím také končí projednávání tohoto bodu. Děkuji panu zpravodaji, děkuji panu ministrovi a přistoupíme k dalšímu návrhu bodu.

Následujícím bodem našeho jednání je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu),

ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony.

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 280. Pana ministra vnitra Františka Bublana prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr vlády ČR František Bublan: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Cílem návrhu tohoto zákona je opět zohlednit v právním řádu ČR další nově přijatý právní předpis ES v oblasti azylového práva a to směrnici Rady 2004/83 ES ze dne 29. dubna 2004 a o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohly žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu a o obsahu tohoto postavení. Jde o tzv. kvalifikační směrnici. A hlavním cílem této kvalifikační směrnice je na jedné straně zajistit, aby členské státy uplatňovaly společná a stejná kritéria pro určení toho, které osoby skutečně potřebují mezinárodní ochranu, a na druhé straně je jejím cílem zajistit, aby rozsah, v jakém jsou těmto osobám poskytovány dostupné výhody a dávky, byl ve všech členských státech obdobný.

Přibližování pravidel o uznávání a obsahu uprchlického statutu a statutu subsidiární ochrany by mělo pomoci omezit sekundární pohyb žadatelů o azyl mezi členskými státy, tzv. azylovou turistiku. Současně však není založena překážka pro rozhodnutí členských států uplatňovat příznivější ustanovení pro státní příslušníky třetích zemí nebo pro osoby bez státní příslušnosti, které žádají o mezinárodní ochranu ze strany členského státu a to tehdy, kdy je takováto žádost podána, protože dotyčná osoba je buď uprchlíkem ve smyslu článku 1 Ženevské úmluvy, nebo osobou, která potřebuje mezinárodní ochranu z jiného důvodu.

Zásadní navrhovanou změnou zákona o azylu je zavedení institutu mezinárodní ochrany. Tento institut má dvě formy, a to je azyl a doplňková ochrana. Doplňková ochrana jako nový institut přitom nahrazuje stávající překážky vycestování podle § 91 zákona o azylu. Žadatel o udělení mezinárodní ochrany podává pouze jednu jedinou žádost a ministerstvo vnitra jako příslušný správní orgán provede správní řízení, v němž přezkoumá, zda žadatel splnil zákonné podmínky pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany. A pokud ten žadatel o udělení mezinárodní ochrany v řízení splní zákonné podmínky k udělení obou těchto forem mezinárodní ochrany, udělí se mu azyl jakožto forma ochrany vyšší.

Součástí návrhu je kromě novely zákona o azylu i novelizace dalších zákonů, např. zákona o zaměstnanosti, zákona o pobytu cizinců na území ČR, školského zákona nebo živnostenského zákona. Jde především o reflexy ustanovení kvalifikační směrnice a změny související se změnou systému mezinárodní ochrany a změny nezbytné pro aplikaci zákona o azylu.

PS schválila tento návrh zákona na žádost vlády již v prvním čtení podle § 90 odst. 2 zákona č. 90/1999 Sb., o jednacím řádu PS. A to vzhledem k tomu, že se jedná o normu provádějící transpozici směrnice Rady 2004/83, která by měla být do právního řádu ČR transponována nejpozději do 10. října 2006.

Na závěr děkuji ústavně-právnímu výboru, výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost za projednání návrhu zákona. A děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane navrhovateli, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona byl přikázán výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Josefa Pavlatu a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 280/2. Dále byl návrh zákona přikázán ústavně-právnímu výboru. Ten určil jako svého zpravodaje senátora Ondřeje Febera a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 280/3. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 280/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaromír Štětina, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se svou zpravodajskou zprávou.

Senátor Jaromír Štětina: Děkuji vám za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, to je ta věrná družka předcházejícího zákona, zákon o azylu č. 325/1999, také jsme ho tady měli takřka před rokem. V podstatě to, co jsem říkal o tom prvním zákoně, se týká i tohoto zákona. Tady ta nekonfliktnost v PS, byla vyjádřena tím, že byl ten zákon schválen hned v prvním čtení bez rozpravy. Vzhledem k tomu, že se jedná o normu, která převádí směrnice EU a má lhůtu nejpozději do 10. října, proto vláda požádala, aby byl schválen už v prvním čtení a já se přimlouvám, abychom ten zákon nechali projít, aby nebylo přijetí ohroženo.

Ten zákon má celou řadu novinek, o kterých tady hovořil podrobně pan ministr. Já bych se zmínil potom v obecné rozpravě, bude-li, o dvou opět hypotetických pozměňovacích návrzích do budoucna, o kterých bychom měli hovořit. Čili to si nechám až do případné obecné rozpravy.

Co se týče usnesení našeho ústavně-právního garančního výboru, které bylo přijato na 27. schůzi výboru z 15. března 2006 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb. atd. Po odůvodnění zástupce předkladatele Miloslava Koudelného, prvního náměstka pana ministra vnitra ČR, zpravodajské zprávě mojí a po rozpravě výbor za prvé doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS. Mne určuje zpravodajem a pověřuje pana předsedu výboru Jařaba, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu Přemyslu Sobotkovi.

Pak již byly avizovány výsledky jednání dalších dvou výborů, pravděpodobně by bylo dobré, kdyby pan Pavlata a pan Feber jako zpravodajové plénum seznámili s tím jednáním. Já jenom prozradím, že v podstatě všechny ty výbory mají stejný nebo poměrně stejný názor. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane senátore, a prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko.

A nyní se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice pan senátor Josef Palata. Přeje, pane senátore, prosím, máte slovo.

Senátor Josef Pavlata: Děkuji, pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice přijal shodné usnesení jako ústavně-právní výbor, nicméně hovořil o tomto zákonu a konstatoval, že předložený návrh zákona je v podstatě reakcí na nutnost uvést český právní řád do souladu s evropskou legislativou a samotnému obsahu posuzované novely nelze mnoho vytknout a to právě s ohledem na uvedenou nutnost toho souladu. Byly tam však určité problémy, ke kterým se určitě pan ministr bude umět vyjádřit. My jsme o nich hovořili, především o tom, že je poněkud nesrozumitelný odstavec 1 čl. II přechodných ustanovení. Je poněkud strohý a text tohoto odstavce nedává cizincům, ale ani Cizinecké policii návod, jak by si měli cizinci upravit svůj další pobyt na území ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Pravděpodobně bude nutné výkladové stanovisko MV či Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie. Tento obsah ovšem nelze dopředu předvídat. Předkladatel zákona by měl asi dopředu sdělit, co přesně si myslí pod pojmem úpravy dalšího pobytu na území. Rovněž tak by stálo za to mluvit o bodu 83 z ustanovení § 78 b, kde je upraveno udělování víza za účelem strpění v případě, že cizinec podá proti rozhodnutí krajského soudu kasační stížnost. Časová platnost tohoto víza je omezena na domu jednoho roku s tím, že v případě, že není řízení o kasační stížnosti skončeno, může policie dobu platnosti víza prodloužit. V tomto případě by asi lepší byla formulace konstatovat jako policie dobu platnosti víza prodlouží. Neboť v případě neprodloužení by žadatel musel vycestovat a byla mu tak vlastně odňata možnost účastnit se řízení před soudem. Nicméně, jak již jsem naznačil, náš výbor po úvodním slovu náměstka ministra Mgr. Koudelného, po mé zpravodajské zprávě doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS PČR a určil zpravodajem výboru mne, což jak vidíte se stalo, takže usnesení je zčásti již naplněno. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane kolego. A nyní dávám slovo panu zpravodaji ústavně-právního výboru kolegovi Feberovi.

Senátor Ondřej Feber: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, já dokončím to, co jsem zahájil ve své horlivosti při projednávání zákona o cizincích. Ty dvě normy spolu úzce souvisí, řeknu jen proč. Ústavně-právní výbor na svém zasedání 8. března navrhuje svým usnesením Senátu touto normou se nezabývat. Ústavně-právní výbor zjistil, že co se týče dalších částí tohoto návrhu, kterými se mění další právní předpisy, je jich tam celá řada, shledává ústavně-právní výbor určité vady v legislativním procesu, protože se v tomto návrhu předjímají určitá znění těchto norem, kdy např. v zákonu o hmotné nouzi, který není ještě zaveden do našeho právního řádu, se upravují některá ustanovení tak, že se předjímá co bude.

Ústavně-právní výbor nemá v úmyslu bránit tomu, aby tato norma byla přijata, důvody tady byly řečeny. Jsme pro novelu přizpůsobení se unifikaci pravidel členských států EU. Proto se ústavně-právní výbor doporučuje touto normou nezabývat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Takže vzhledem k tomu, že ústavně-právní výbor navrhl návrhem zákona se nezabývat, budeme nyní o tomto návrhu hlasovat.

Budeme hlasovat o návrhu ústavně-právního výboru návrhem zákona se nezabývat. Aktuálně je přítomno 55 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro schválení tohoto návrhu je 28.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 23 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 29 pro vyslovilo 32, proti bylo 7. Tento návrh byl přijat. Proto končím projednávání tohoto návrhu zákona a děkuji všem třem zpravodajům, děkuji panu ministrovi.

Při souběhu jednání Poslanecké sněmovny a Senátu máme stále nedostatek předkladatelů, takže nyní si budeme muset odhlasovat další změnu pořadu. Navrhuji projednat bod, který předkládá ministr obrany pan Karel Kühnl. Jedná se o senátní tisk č. 217 - Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změna článku 1 Úmluvy ze dne 10. října 1980 o zákazu nebo omezení použití některých konvenčních zbraní, které mohou způsobovat nadměrné utrpení nebo mít nerozlišující účinky, přijatá v Ženevě dne 21. prosince 2001, a Protokol o výbušných zbytcích války (Protokol V), přijatý v Ženevě dne 28. listopadu 2003.

Přistoupíme nyní k návrhu o změně programu schůze. Budeme hlasovat o novém návrhu projednat bod pana ministra Kühnla. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 24 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 29 pro vyslovilo 45, tento návrh byl přijat.

Dalším bodem našeho jednání je tedy senátní tisk č. 217. Já už nebudu číst jeho dlouhý název, a uvede jej ministr obrany pan Karel Kühnl. Pane ministře, prosím, máte slovo.

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky

k vyslovení souhlasu s ratifikací změna článku 1 Úmluvy ze dne 10. října 1980

o zákazu nebo omezení použití některých konvenčních zbraní, které mohou způsobovat nadměrné utrpení nebo mít nerozlišující účinky, přijatá v Ženevě dne 21. prosince 2001, a Protokol o výbušných zbytcích války (Protokol V), přijatý v Ženevě dne 28. listopadu 2003.

Ministr vlády ČR Karel Kühnl: Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Předkládám vám jménem vlády materiál, který se týká jednak ratifikace změny Úmluvy o zákazu nebo omezení použití některých konvenčních zbraní, které mohou způsobovat nadměrné utrpení nebo mít nerozlišující účinky. A jednak vám předkládám ratifikaci nového protokolu 5 k této úmluvě o výbušných zbytcích války. Ten protokol se jmenuje Protokol o výbušných zbytcích války. Zjednodušeně řečeno čistě procesně tato předmětná úmluva podle svých vlastních ustanovení se může měnit, případně doplňovat dalšími protokoly bez konferencí zúčastněných zemí, bez toho, že by bylo nutné je podepisovat a závazné se tyto nové změny, případně nové protokoly, stávají pro účastnické země tím, že notifikují závaznost těchto změn a protokolů samy pro sebe na příslušném místě u depozitáře smlouvy. Protože se ale jedná podle našeho vnitrostátního práva o tzv. smlouvu prezidentskou, můžeme k této notifikaci přistoupit teprve poté, co změny a protokoly případně budou schváleny oběma komorami Parlamentu a ratifikovány prezidentem republiky.

K jednotlivým problémům. Jedná se za prvé o změnu Úmluvy a o nový protokol. Změna Úmluvy se vztahuje k jejímu čl. 1 a je to docela zásadní změna, protože předmětem této změny je rozšíření použitelnosti a aplikovatelnosti celé Úmluvy i jejích protokolů vedle ozbrojených konfliktů mezinárodních rovněž na ozbrojené konflikty, které nemají mezinárodní povahu, čili zjednodušeně řečeno ozbrojené konflikty vnitrostátní povahy. Z logiky věci je asi správné, aby instrumenty mezinárodního humanitárního práva ochraňovaly před zbytečným utrpením civilní obyvatelstvo ve všech druzích ozbrojených konfliktů, nejenom v ozbrojených konfliktech mezinárodních.

Z hlediska České republiky by se v případě přijetí nejednalo o průlomové rozhodnutí, neboť už v současné době je ČR vázána v oblasti mezinárodního humanitárního práva řadou závazků i pro případ vnitrostátních ozbrojených konfliktů. Pokud jde o nový protokol 5, jeho hlavním účelem je snížit utrpení civilního obyvatelstva, které v oblastech dnešních ozbrojených konfliktů je často způsobováno nevybuchlou nebo opuštěnou municí. Je to opravdu velké humanitární riziko, které trvá i po ukončení bojů, a protokol 5 se snaží tyto dopady omezit, a to jak prostřednictvím preventivních opatření, tak i opatření následných. Ratifikace obou těchto nových – ony nejsou tak nové – ale v této chvíli nových mezinárodně právních instrumentů by podle názoru vlády i samozřejmě podle mého názoru znamenala významný příspěvek ČR k rozvoji mezinárodního humanitárního práva, a proto vás žádám o vyslovení souhlasu s předloženými návrhy.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane ministře, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Garančním a zároveň jediným výborem je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Ten přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 217/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaromír Štětina, kterého žádám, aby nás seznámil se svou zpravodajskou zprávou. Pane senátore, prosím, máte slovo.

Senátor Jaromír Štětina: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové. Ratifikace této úmluvy patří k velmi důležitým aktům a zároveň patří k ratifikacím úmluv, které jsou na jedné straně velmi důležité a na druhé straně se ve světě velmi málo dodržují. Já bych vám chtěl říci tři příklady, čeho se ratifikace týká. Co se týká toho formálního uspořádání té úmluvy, to vám vysvětlil velmi podrobně pan ministr včetně protokolů, které jsou součástí této úmluvy. Já vám dám tři příklady toho, proč bychom měli tuto úmluvu podpořit.

První – představte si na Kavkaze chlapa, který sedí v zákopech, je to příslušník gerily, a ten vysype před sebe zásobník patron ze svého kalašnikova AK47, vezme pilník a u každého toho náboje upiluje špičku. Tím vznikne náboj, který letí excentricky a dovedete si jistě představit, co udělá v těle protivníka. To je první příklad.

Druhý příklad – představte si válku v Kosovu a představte si v Severní Albánii příslušníky gerily UČK, kteří přijedou na náměstí s volhou, otevřou kufr a ten je plný kalašnikovů, které tam prodávají za pouhých 100 dolarů za kus. I tato skutečnost se týká této úmluvy, kterou bychom měli ratifikovat.

A konečně přímo v názvu se hovoří o výbušných zbytcích války. Já bych vám chtěl připomenout, že třeba v Afghánistánu po 25leté válce je 30 – 50 milionů min, o kterých prakticky nikdo neví, navzdory této úmluvě, která už byla mnoha státy podepsána a úmluva by měla napomoci, aby se takové věci neodehrávaly.

Toto všechno jsem měl na paměti, když jsme projednávali na našem výboru tento vládní návrh, a rád bych vás seznámil s rozhodnutím výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, které padlo na 26. schůzi 8. března 2006. Nebudu číst celé to znění vládního návrhu, to znamená jenom zkráceně. Je to ten návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací změna čl. 1 Úmluvy z 10. října 1980 o zákazu nebo omezení použití některých konvenčních zbraní, atd. Je to senátní tisk 217, pravděpodobně ho máte před sebou. Po odůvodnění zástupce předkladatele Dr. Vladimíra Kršky, ředitele odboru mezinárodního práva ministerstva obrany, mé zpravodajské zprávě a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovil souhlas s ratifikací změny článku 1 Úmluvy ze dne 10. října 1980 o zákazu nebo omezení použití některých konvenčních zbraní, které mohou způsobovat nadměrné utrpení nebo mít nerozlišující účinky, přijatá v Ženevě dne 21. prosince 2001 a Protokol o výbušných zbytcích války, tj. protokol V. přijatý v Ženevě dne 28. listopadu 2003. Výbor určil mě jako zpravodaje a pověřil předsedu našeho výboru senátora prof. Josefa Jařaba, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu Přemyslu Sobotkovi. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane senátore. Posaďte se u stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí. Obecnou rozpravu končím. Nepředpokládám, že by se chtěl k nevyslovené rozpravě vyslovit ani pan ministr, ani pan zpravodaj, takže nyní bychom měli hlasovat o návrhu, který nám předložil výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, vyslovit souhlas s ratifikací této Úmluvy.

Já si vás dovolím svolat znělkou. Budeme hlasovat o tom, že Senát dává souhlas k ratifikacizměny článku 1 Úmluvy ze dne 10. října 1980 o zákazu nebo omezení použití některých konvenčních zbraní, které mohou způsobovat nadměrné utrpení nebo mít nerozlišující účinky, přijatá v Ženevě dne 21. prosince 20001 a Protokol o výbušných zbytcích války, Protokol V. přijatého v Ženevě dne 28. listopadu 2003.

V sále je přítomno 57 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro přijetí tohoto návrhu je 29. Zahajuji hlasování.

Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 25, se z 58 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 49, proti nebyl nikdo. Tento návrh byl přijat. Děkuji navrhovateli a zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu.

Kolegyně a kolegové, vzhledem k tomu, že nemáme dalšího předkladatele, tak přerušuji schůzi do 11.15, to by měl přijít pan ministr Svoboda. Budeme hlasovat o změně pořadu, ale dopředu avizuji to, že na návrh klubu ODS jsme body pana ministra Svobody odložili na konec jednání, ale jiný překladatel momentálně není. Takže v 11.15 zahájíme hlasování o změně pořadu. (Porada v předsednictvu.)

Dobře, takže pan kolega navrhuje, abychom o tom hlasovali hned. Kolegy z klubu ODS upozornil, o čem budeme hlasovat.

Budeme hlasovat o tom, abychom změnili pořad schůze tak, že v 11.30 zahájíme body pana ministra Svobody. Takže zahajuji hlasování.

Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 26 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 44. Návrh na změnu pořadu byl přijat a přerušuji schůzi na pět minut, než přijde pan ministr Svoboda.

(Jednáno přerušeno v 11.10 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 11.16 hodin.)

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Dámy a pánové, budeme pokračovat v přerušené schůzi. Vítám mezi námi pana ministra zahraničních věcí Cyrila Svobodu, který se právě dostavil a budeme projednávat bod, kterým je

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě,

Evropskému ekonomickému a sociálnímu výboru a Výboru regionů:

Plné využití možností Evropy

Legislativní a pracovní program Komise pro rok 2006.

Toto sdělení jste obdrželi jako senátní tisk č. K 50/05a stanovisko vlády vám bylo rozdáno jako senátní tisky č. K 50/05/01. Takže teď prosím pana ministra zahraničních věcí Cyrila Svobodu, aby nás seznámil se sdělením komise.

Ministr vlády ČR Cyril Svoboda: Vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, omlouvám se za menší zdržení. Já jsem teď mluvil s panem místopředsedou a s panem předsedajícím vaší schůze, jestli oddělíme rozpravu k oběma tématům nebo ji spojíme, protože jedno téma je právě otázka priorit v rámci legislativního procesu Evropské komise 2006 a druhé téma je Zpráva o vývoji v EU 2005 a jejím dalším rozvoji. Budeme respektovat váš řád a tuto debatu rozdělíme.

Takže pokud jde o priority ČR v rámci legislativního plánu EK v r. 2006, tak jsou to čtyři okruhy problémů. Je to prosperita, solidarita, bezpečnost a vnější vztahy. Pokud jde o prosperitu, tak naší prioritou je otázka evropského technologického institutu. Možná že víte, že v této oblasti došlo k podstatné změně, protože původní návrh počítal s tím, že bude šest vědeckých pracovišť s tím, že jsme usilovali o to, aby to řídící pracoviště bylo v Brně, aby bylo v ČR, aby bylo v Brně. Mezitím dochází k zásadnímu přehodnocení tohoto konceptu. Dosud není ta jeho definitivní koncepce uzavřena, ale vypadá to tak, že bude existovat evropský technologický institut, ale jako jakási agentura, která ještě navíc bude hrazena z národních prostředků, nikoliv prostředků EU.

Já přesto trvám na tom, a stále o to usilujeme, aby sídlo evropského technologického institutu bylo na půdě ČR, a to v Brně, byť dostávám dopisy od pana primátora Hl. m. Prahy, že ačkoliv jsem Pražák, že podporuji v tomto ohledu Brno, ale došlo k dohodě, takže trváme na tom, aby bylo sídlo v ČR, a to v Brně.

Druhé velké téma, které chceme, aby bylo naplněno, je funkčnost regulatorního rámce v oblasti elektronických komunikací a služeb.

Podle sdělení EK k uvedenému tématu se zahájily veřejné konzultace a v ČR je zavádění zákona o elektronických komunikacích spojeno s celou řadou obtíží, a proto očekáváme názory a podporu EK k celé funkčnosti tohoto regulatorního rámce.

Další téma, které je velmi důležité, je plné dokončení vnitřního trhu v oblasti poštovních služeb a podpora intermodální dopravy při přepravě zboží. To podle mě jsou věci, které jsou v zásadě technického charakteru, neb obecně ČR bude vždycky zastáncem postupné liberalizace v těchto oblastech a samozřejmě v podpoře volného pohybu v této oblasti, protože jsme toho naprosto zásadními stoupenci.

Pokud jde o solidaritu, tak se bude legislativa EK soustřeďovat na vnitrozemskou vodní dopravu, na Zelenou knihu přizpůsobování se klimatickým změnám a akčnímu plánu o energetické účinnosti. To je velké téma, které se otevírá a na poslední radě se některé členské státy, a k tomu se Česká republika připojila, zastávají myšlenky vytvoření jednotného energetického evropského trhu jako alternativu pro to, aby Evropa hledala i vlastní zdroje, aby měla alternativní zdroje, aby si vytvořila vlastní zdroje a tudíž i vlastní jisté nezávislé postavení vůči zemím, odkud se energie produkuje nebo dováží, protože my jsme spíše tím kontinentem, který energii spotřebovává.

V oblasti bezpečnosti je to Zelená kniha k regulatornímu rámci v oblasti ochrany spotřebitelů a bezpečnosti vnějších hranic.

U té se chci zastavit, protože se to stává čím dále tím tíživějším tématem v EU, neboť nejde jenom o řádné fungování schengenského systému, a to, vážené senátorky a vážení senátoři, bude velké téma u nás v České republice, protože my chceme vstoupit do Schengenu v říjnu příštího roku, v roce 2007 a je otázka, jestli bude dokonale připravena ta část EU, která patří ke starým členským zemím EU, protože to bude problém pro Spolkovou republiku Německo, především pro Sasko a Bavorsko z hlediska zaměstnanosti na hranicích, jakmile se vstoupí do schengenského systému, tak samozřejmě to může mít i sociální dopady na německo-polských, česko-německých, rakousko-českých hranicích.

V této souvislosti upozorňuji na to, co jsem také potvrdil při své návštěvě ve Zlíně, že jsme zastánci toho, aby se režimová československá smlouva zůstala u ledu nebo v zásuvce, abychom toto téma vůbec neotvírali. Nemá to žádný smysl, protože pokud máme vstoupit do Schengenu v září nebo říjnu příštího roku, nemá vůbec smysl tuto otázku oživovat, to znamená, že tato smlouva je myslím zaparkována také v Senátu, tak ji nechte bezpečně zaparkovanou, protože podle mne nemá smysl to téma otevírat.

S tím souvisí také obava, jistá obava, která se stává velmi reálnou, totiž nestabilita především na africkém kontinentu, neschopnost nalézt mírové řešení v oblasti velkých jezer vede ke kvalifikovanému odhadu, že stále bude přibývat vlna ilegální migrace z těchto zemí do Evropy. U nás v Čechách tomu věnujeme malou pozornost, ale EU to vidí jako velké téma, protože se to týká vnějších hranic EU. Musí nás to zajímat také. Při jednání s maltským ministrem jsem pochopil, že to vidí jako noční můru, protože podle jistých odhadů především Libye - Kadáfí – je otevřena tomuto průchodu obyvatelstva i z toho prostoru ohroženého kolem velkých jezer a jsou vážné obavy, že ten pohyb může znamenat mnohomiliónovou ilegální migraci do Evropy. A proto se nás otázka bezpečnějších hranic bude dotýkat čím dál tím více a s tím bude souviset i otázka ilegální migrace a s tím souvisí i to řádné fungování schengenského systému a celého systému ochrany vnějších hranic EU. Do těch legislativních úkonů a priorit komise patří ještě boj proti terorismu.

Jde především o to, abychom zabránili financování terorismu ať už přímo – to doufám, že se dít nebude, ale také nepřímo přes organizace, které samy podporují terorismus, ale o tom bych mluvil až ve vystoupení o prioritách EU.

Pokud jde o vnější vztahy tak především je důležité, že EU předloží 17. května monitorovací zprávu pro Bulharsko a Rumunsko. Jak dobře víte, v těch smlouvách je ta odkládací klauzule, která volně řečeno praví, že pokud Bulharsko nebo Rumunsko nebudou plnit bezezbytku všechny podmínky budoucího členského státu EU, je možno o rok odložit vstup těchto dvou zemí do EU. Pozice ČR je, aby k tomu nedošlo. My chceme, aby Bulharsko i Rumunsko vstoupily do EU 1. ledna 2007. S tím také souvisí otázka, o které se také nemáme bát mluvit, a to je otázka volného pohybu osob, volného pohybu pracovních sil, protože i my budeme řešit a máme řešit otázku volného pohybu osob a pracovních sil v Bulharsku a Rumunsku vůči nám, protože vůči těmto zemím budeme starou členskou zemí EU a budeme se sami muset rozhodnout, zda budeme nebo nebudeme uplatňovat přechodné období vůči Bulharům a Rumunům, a to bude velká téma, které má své dopady do regionů a dokážeme si představit, že to i tady vzbudí velkou pozornost až přijde čas vlastního rozhodnutí.

A konečně je to strategie rozšíření, kde budou na podzim 2006 předloženy hodnotící zprávy pro Chorvatsko, Turecko, Albánii, Bosnu a Hercegovinu, Makedonii, Černou Horu, Kosovo. Já to teď nechci rozebírat víc, protože tomu se chci věnovat v tom druhém vystoupení, kde budu mluvit o prioritách a stavu EU, kde vám také chci popsat, jak se rýsuje neshoda na téma západní Balkán a bude se muset ČR rozhodnout, kterou cestou se má vydat. Samozřejmě, že teď očekáváme především výsledek referenda v Černé Hoře, protože to bude určující pro klima v celém západním Balkánu pro budoucí další integrační proces.

Takže vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, toto je okomentování prvního bodu, to jsou priority ČR v rámci legislativního plánu Evropské komise pro rok 2006 s tím, že jsem se vyhnul některým politickým pozicím a komentářům obecně, protože ten druhý bod který mám, je zpráva ve vývoji EU v roce 2005 a jejím dalším rozvoji. A já bych nechtěl míchat tato dvě témata dohromady, protože to druhé téma je výsostně politické, kde je potřeba abychom uvažovali o tom jak dál a jak odpovídat na zásadní výzvy EU, které jsou před námi dnes. Takže se omlouvám za poněkud techničtější pohled na tuto věc, ale politické hodnocení bych si dovolil přednést v tom druhém bodu. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji pane ministře. Výbor, který se tímto tiskem zabýval, je VEU, a ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo K50/05/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Luděk Sefzig, kterého prosím, aby nás teď seznámil se zprávou.

Senátor Luděk Sefzig: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, náš výbor si tento legislativní plán nevybral k projednání poprvé. My se každým rokem zaobíráme legislativními plány, považujeme to za velice důležité nejenom pro nás, ale také to považujeme za velice seriózní vůči naší vládě, i nakonec vůči evropské vládě, tedy vůči Evropské komisi.

Legislativní plán EK je velmi důležitý dokument, který říká o tom, čím se bude komise, vláda Evropy zabývat v příštím roce a do jaké míry vybočuje tento záměr z dlouhodobých cílů, z tzv. strategických cílů komise, které teď aktuálně jsou za rok 2005 až 2009.

Letos jsme hned vydali několik usnesení, protože jsme ještě vycházeli z povinností našeho výboru, které máme vůči COSAC, což je konference předsedů

Evropských výborů, kde jsme si odsouhlasili při tom setkání nás předsedů, že budeme letos více kontrolovat subsidiaritu a každá komora parlamentu měla podat návrh na legislativní normy, které budou středem zájmu jednotlivých komor s ohledem právě na princip subsidiarity a proporcionality.

Při tom projednávání bych chtěl jenom možná doplnit, že jsme dostali text, pouze český komentář, úvod, zatímco jednotlivé návrhy na plánované změny směrnic byly pouze v angličtině. My jsme to kritizovali a dali také podnět naší vládě, aby toto podala komisi a sice s určitým odstupem doby letos mi přišla odpověď z EK, že v příštím roce bude překládán i ten jednotlivý rozpracovaný plán komise do všech jazyků členských zemí EU, což považujeme za velice důležité.

Tento plán tak neprojednává nijak zvlášť nebo neschvaluje Evropský parlament ani Evropská rada, ale musí dojít k politické shodě komise, Evropský parlament a Evropská rada. To jenom pro doplnění.

Česká republika není jediná, kdo tento plán projednával, projednávaly je prakticky všechny členské země. Projednávaly je různým způsobem. Myslím, že je zbytečné, abych tady hovořil o jednotlivých zemích tak, jak je projednávají. My jsme je projednávali na našem výboru, dali jsme doporučení Senátu, tedy dnešnímu jednání. To vám na závěr přečtu. A ještě před tím jsme odsouhlasili jedno doporučení, a to je právě, co se týká toho stálého setkání předsedů Evropských výborů COSAC. To usnesení má sedm bodů s ohledem na kontrolu subsidiarity a subsidiaritu a celý výbor považujeme za velice důležitý princip, který není cílem, ale prostředkem k dobrému fungování, zejména tedy demokratickému a zodpovědnému fungování EU. O tom tady nebudu dále rozšiřovat diskusi, protože jsem o tom nedávno s dr. Georgievem psal článek do našeho časopisu Senát.

Jen pro úplnost dodám, že z těch sedmi bodů pak při posledním jednání předsednictva COSAC bylo vybráno ze všech zemí 2 body, a jsou to dva body, které jsou i součástí těch našich sedmi návrhů. Jenom pro úplnost je to návrh směrnice k dosažení plného fungování vnitřního trhu v poštovních službách a návrh na řízení o rozhodném právu a jurisdikci v rozvodových záležitostech. Na těchto dvou dokumentech bude COSAC trénovat, kontrolovat subsidiaritu.

Teď to avizované usnesení dnešnímu plénu Senátu, které již pan místopředseda zmínil, a to je usnesení K50/05/02. Senát PČR v návaznosti na projednání legislativního pracovního programu EK pro rok 2006 a při zohlednění sdělení EK předkládajícího strategii pro zjednodušení regulatorního prostředí za prvé vítá iniciativu EK, směřující ke zpřehlednění a zjednodušení souboru, existujících legislativních aktů EU a k souběžnému přezkumu připravovaných návrhů unijních norem a za druhé považuje důkladné zhodnocení dopadu přijetí nových legislativních aktů EU při zohlednění principu subsidiarity a proporcionality za předpokladu efektivní regulace a za třetí doporučuje vládě ČR, aby v průběhu přípravných jednání směřujících k přijetí nových návrhů legislativních aktů EU na půdě rady ministrů vycházela ze zmíněné strategie a též dbala výše uvedených zásad. Vycházeje z přesvědčení, že předpokladem úspěchu evropské spolupráce je dodržování existujícího unijního ECU při zachování zásady rovnoprávnosti členských zemí EU a zároveň soustředění normotvorné činnosti do klíčových evropských politik, Senát PČR doporučuje vládě ČR zaměřit své úsilí na vyřešení naléhavých otázek, spadajících do rámce působení Evropské unie, zejména za účelem: za prvé zajištění řádného fungování vnitřního trhu, včetně odstranění bariér volného pohybu osob a služeb. Za druhé stimulace hospodářského růstu a posilování konkurenceschopnosti, za třetí podpory vědy a výzkumu, včetně důrazu na propojení tohoto sektoru s potřebami soukromých investorů. Za čtvrté provedení potřebných změn ve způsobu financování společné zemědělské politiky. Za páté posílení bezpečnostní spolupráce členských zemí, včetně vyřešení záležitostí spojených se zapojením do schengenského systému. Za šesté koordinace diskuse o důsledcích demografického vývoje, zvláště problematiky regulace migračních toků.

Užité metody regulace by přitom měly přispívat k odstranění nadměrné byrokratické administrativní zátěže, k zamezení duplikace činnosti na vnitrostátní, evropské a mezinárodní úrovni a respektu vůči vymezením kompetencí mezi členskými státy a orgány EU.

Na závěr jen malou poznámku. Určitě by i práci komor vůči našemu vnitrostátnímu právnímu pořádku napomohlo, kdybychom možná projednávali legislativní plány našich vlád, které nemusí vždy souviset s tou legislativní aktivitou EK. To je jenom analogie, která se nabízí a jinak již jenom děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego, posaďte se ke stolku zpravodajů.Otevírám rozpravu. Hlásí se někdo do rozpravy? Nevidím nikoho, takže rozpravu končím. Nepředpokládám, že se k této rozpravě chce vyjádřit navrhovatel či zpravodaj, takže budeme hlasovat o návrhu, jak ho přednesl senátor Sefzig.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak ho přednesl senátor Luděk Sefziga jak ho máte rozdán v dokumentu K50/05/02. V sále je přítomno 54 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 28.

Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování pořadové číslo 57 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 29 pro vyslovilo 45, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat, a tím končím projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem, který máme na pořadu, je

Zpráva o vývoji Evropské unie v roce 2005 a o jejím dalším rozvoji.

Projednávání tohoto bodu jsme přerušili do předložení zprávy o vývoji EU v uplynulém období a jejím dalším rozvoji v písemné podobě, což se teď stalo, a máte ji jako senátní tisk č. 261.

Výbor pro záležitosti EU tento senátní tisk projednal a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 261/1. Se zprávou vystoupí pan ministr zahraničních věcí Cyril Svoboda.

Ministr vlády ČR Cyril Svoboda: Vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Zpráva o vývoji EU v roce 2005, jak bylo řečeno, je tisk, který máte v ruce, takže předpokládám, že jste si jej přečetli, proto nechci opakovat všechno, co v tom textu je a chci udělat komentář k některým těm bodům nad rámec toho, co v tom textu je.

První otázka, které bychom se měli věnovat, je otázka finanční perspektivy. K mému překvapení na zasedání, což je volná debata ministrů zahraničních věcí, která proběhla minulý týden v Salzburgu, jsme o této otázce nemluvili, ačkoliv se mi zdá, že je dobré, aby předsednická země měla silný mandát, jak pokračovat v jednání dál. Protože jsme v procedurálním vztahu, kdy došlo k dohodě mezi EU, evropskou radou a již jsme tady o té finanční perspektivě mluvili, jsem rád, že došlo k dohodě o tom velkém rozpočtu na léta 2007-2013 a teď je třeba dokončit tuto interinstitucionální debatu a dohodu s EP.

Signály z EP jsou dvojí. První signál říká, že EP chce, aby se v rozpočtu promítlo evropanství. Aby bylo více peněz na to, co je unijní. Chtějí více peněz na společnou bezpečnostní a zahraniční politiku, chtějí více peněz na rozvoj některých plánů, které EU má, včetně vědy, výzkumu, vzdělání apod. A musí dojít k dohodě.

Signál číslo dva je signál, který přichází z jednotlivých frakcí EP a ty potvrzují, že EP nemá v úmyslu tu dohodu definitivně zabít, ale má v úmyslu nakonec k dohodě dojít a dohodnout se s evropskou radou a s EK. Problém, který vidím, je ten, že zatím není dán silný mandát k jednání s EP a přitom čas kvapí a naším zájmem musí být, aby do evropské březnové rady příští týden k nějaké dohodě došlo, protože ideální časový rámec je, kdy by došlo k dohodě na této březnové radě a z toho by se to potom mohlo dát do Evropského parlamentu a na plénum v květnu schválit, aby červnová Evropská rada mohla v Bruselu definitivně konstatovat dohodu mezi všemi institucemi, které jsou k tomu zapotřebí, to znamená mezi EK, evropskou radou a EP.

Kam půjde ta dohoda, to uvidíme. Česká priorita je zřetelná, my jsme zásadně proti tomu, aby se zasahovalo do kategorie 1b, tzn. aby se zasahovalo do politiky soudržnosti, rozvoje venkova, tyto peníze musí zůstat a já k tomu říkám ještě politicky velmi důležitou skutečnost, že sáhnutí do struktury rozpočtu v této oblasti ohrozí možnost dohody, protože ta dohoda se bude dít v době, kdy již v několika zemích bude jiná politická reprezentace než ta, která dohodu uzavřela. Minimálně je to dnes v Polsku, pravděpodobně to nějaké podobě může být v Maďarsku, protože volby jsou v dubnu. A volby budou také ještě před červnovou radou také v ČR. Proto říkám, že je třeba dohodu uzavřít co nejdříve, aby ji uzavírali ti, kteří již nesou politickou odpovědnost za tu dohodu v podobě, jaká je.

Podle mého názoru posun času může naopak vést k tomu, že může to vést k jistému rozdělení na téma evropská budoucí finanční perspektiva a bylo by to špatně. Naštěstí pro ČR je, že v pohledu na finanční perspektivu došlo ke všeobecné shodě napříč celým politickým spektrem a v tomto ohledu my můžeme signalizovat stabilitu. Ale teď nechci hodnotit jiné státy a nejsem si jist, že to bude platit u všech států, kdyby došlo k nějakému volebnímu výsledku, který samozřejmě je možný.

Z tohoto důvodu si myslím, že je mimořádně důležité stále tlačit na to, aby k té dohodě došlo co nejdříve. Myslím, že nemá smysl, abych opakoval to, co bylo vyjednáno. Za prvé všechno znáte a za druhé je to v tom písemném materiálu.

Druhé téma, které se stává čím dál citlivější, je otázka dalšího rozšiřování EU, a to především ve vztahu k západnímu Balkánu. Na té neformální radě, která proběhla minulý týden, se objevilo naprosto zřetelně, že není možná shoda na to, co má být cílem, který se dnes deklaruje v zemích západního Balkánu. Ten rozdíl je v tom, že jsou země, hlavní zemí v čele je Francie, které říkají, že se nemá těmto zemím slibovat členství. Že se má mluvit pouze jazykem ze Soluně, tzn. pouze o budoucí evropské perspektivě. Na rozdíl od jiných zemí, a tam patří především Britové a také to bylo vždycky blízké České republice a musíme si to také říci v České republice před tou radou, jak pokračovat dál. My jsme zastánci toho, jestliže se slíbilo členství Turecku, musí se slíbit členství všem. Nevidím důvod, proč by se v tomto ohledu dělal jakýkoliv rozdíl. A reprezentace v těch jednotlivých zemích západního Balkánu jsou schopny dělat reformy, budou-li mít k tomu vizi budoucího možného členství. Ale ukazuje se, že na toto téma zřejmě nedojde ke shodě.

Je to velmi vážné a ukazuje se, že ten střet je velmi silný a proto je také dobře, aby ČR věděla, co to znamená, protože to také může znamenat příčinu neshody na toto téma. To je to, co se otevírá směrem k západnímu Balkánu. To se také týká samozřejmě trvání na vydání všech zločinců pro mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii.

Takže to je k tomu tématu rozšíření nejcitlivější otázka k západnímu Balkánu. Pokud jde o Turecko, ukazuje se zřetelně, že politická i ekonomická elita Turecka skutečně do EU chce a nutné reformy chce realizovat. Já teď opakuji tezi, kterou jsem myslím již tomuto plénu Senátu říkal, že celý proces vyjednávání s Tureckem není problém, jestli Turecko patří nebo nepatří do EU, a je to otázka zda tento proces zvládne sám unie. Zda je dostatečně silná na to, aby byla dominantní v onom procesu vyjednávání s Tureckem. Protože Turecko má vstoupit do unie, nikoli unie do Turecka. To je velmi důležité proto, to musí mít negociační proces dominantní sílu, která určuje jeho charakter, klade podmínky, a partnera, který tyto podmínky naplňuje, protože chce vstoupit do EU. Teoreticky máme šanci ten proces kdykoli zastavit, protože se vyjednává 33 kapitoly a každá ze 25 a doufejme po roce 2007 ze 27 zemí může kdykoli tento proces zastavit. Zkušenost je taková, že to nikdy žádná země neudělá. Žádná země se nepostaví jako jediná, aby řekla, že tento proces nemá pokračovat. To se může stát, jen když se vytvoří skutečně velká koalice států, která toto učiní.

Proto největší kritici celého procesu říkají, že problém není v tom procesu samotném, ale v tom, že když už se něco rozjede, že to jede svou setrvačností, vahou, silou, že to jde dopředu a že nebude síla, která by to zastavila, kdyby se ukázalo, že ten proces nejde tím směrem, kterým by měl jít. Proto je potřeba celému procesu rozšiřování věnovat velkou pozornost a já opakuji, že podle mého názoru máme v tom procesu skutečně měřit všem stejným metrem. To znamená, slíbilo-li se členství jedné zemi, musí se slíbit všem, pokud říkáme, že s nimi zahajujeme onen proces. To je k tomu rozšiřování.

Třetí téma, které je potřeba, abychom uchopili, je ono období reflexe ve vztahu k evropské ústavní smlouvě. Je tedy cosi nového, co si musíme říci, a to je postoj Spolkové republiky Německo. Německá vláda, a to v dohodě mezi CDU a SPD, říká naprosto kategoricky, že se má dokončit ratifikační proces na stávající evropskou ústavní smlouvu. Jejich argument je zhruba tento: Čtrnáct zemí řeklo ano, dvě země řekli ne. Tak to dokončete. Možná, že všichni řeknete ne, ale nemůžete říci co k tomu říkáte, když ten proces jste nedokončili, pouze spekulujete o tom, jaký ten závěr bude. Ale neříkáte, jaký ten závěr je, protože jste neráčili ten proces ukončit. A není, jak říkají reprezentanti SRN, korektní říkat, to nemá smysl, protože Francie a Holandsko řekly ne, proto to nemá smysl, protože evropská ústavní smlouva, a v tom mají formálně pravdu, zná mechanismus, jak se má pokračovat, když pouze dvě tři země řeknou ne, jak se má pokračovat dál. Tudíž se ten proces nenaplnil jako celek.

Proti tomu samozřejmě svědčí ta skutečnost, jestli ten proces je životaschopný, nedá-li se šance ve Francii a v Holandsku otevřít tu otázku znovu. Já jsem zastáncem myšlenky, že by se mělo učinit něco jako deklarace o cílech EU, abychom si také uchopili pro občany, co unie znamená, pro nás, co přináší dnes, aby ti lidé viděli jako unii prospěšnou pro občany celého společenství, všech států EU a vést tuto debatu politicky o tom, co unie znamená, co to je unie projektů, co to je unie sítí, co to je unie jakožto prostor bezpečí a co je unie jako globální hráč a globální faktor na světové politické scéně. A co tedy znamená pro náš skutečný život. A tím podle mne se dá ten proces znovu případně otevřít.

Pokud se neučiní nic, já opakuji už několikrát, že vlastní ratifikační proces je neoživitelný. Nebude-li nový signál, který ale musí být signál věrohodný a srozumitelný. Nebude-li, tak to podle mého názoru nemá šanci úspěch v tom pokračování. Jenom chci říci, že nástupem SRN po volbách se opět zdůrazňuje otázka evropské ústavní smlouvy jakožto takové. Podle mého názoru, a možná bychom o tom měli i v Senátu někdy debatovat, bychom si měli říci, co by mohlo znamenat pro nás otevření debaty nad novým textem evropské ústavní smlouvy. Teď to nechci rozebírat, ale jsem ochoten přijít do výborů a diskutovat o tom. Já mám velké podezření, že jakékoli otevření debaty nad tou smlouvou povede k tomu, že ta smlouva bude horší pro nové, resp. pro menší členské země EU. Není to tématem dnešní debaty, ale jsem připraven kdykoli snést vlastní argumenty, proč si to myslím, že nový text bude vždycky horší, než byl ten který byl uzavřen před rozšířením EU o deset nových členských zemí. Právě proto, že se do toho textu promítne všechno to, co se dnes v unii děje.

Možná, že to může být i pro někoho výzva, ať se otevřou oči, ať se některé skutečnosti vidí takové, jaké jsou. Ale není to toto téma, proto teď to nechci do hloubky otevírat, ale jsem ochoten kdykoli přijít a tuto otázku diskutovat i s ohledem na ten vlastní text evropské ústavní smlouvy, co pro nás přináší, jaké výhody, resp. nevýhody pro nás tento text má.

O Bulharsku a Rumunsku jsem mluvil, takže řeknu něco ještě k Blízkému Východu a samozřejmě se musím dotknout otázky toho, čemu se říká karikaturová krize, o čem se tady mluví, protože mám pocit, že je EU jakoby zaražena sám sebou. Pokud jde o Blízký Východ, vidím to, že v tomto pohledu po mém soudu je spíše EU reaktivní, nikoli aktivní hráč v tomto procesu, protože se vývoj vyvinul směrem, že my spíše čekáme na to, co se teď stane. Nikoliv, abychom měli vliv na to, co se má stát. To je podstatný rozdíl.

Protože v Palestině vyhráli volby kandidáti, kteří byli na kandidátních listinách organizace Hamaz. Hamaz byla, je a stále ještě má být organizací na listu těch, které podporují terorismus, protože podmínka pro podporu Hamaz musí být ta, že Hamaz splní tři podmínky. První podmínka je, že uzná právo státu Izrael na existenci. Druhá podmínka je, že se vzdá násilí jako prostředku dosahování politických cílů a za třetí, že se Hamaz zaváže respektovat naplňování tzv. cestovní mapy, tzv. nekonečného cíle existence dvou států vedle sebe stojících. Státu Izrael a palestinského státu. Ani jedna z těchto podmínek není podmínka, kterou by Hamaz jako organizace přijal.

Bohužel již jsem v Evropě slyšel hlasy, že bychom měli udělat jakousi selekci mezi těmito podmínkami a že bychom mohli říci, že třeba to uznání Izraele není tak vážné, že to je jako de facto, když už ti stoupenci Hamaz jsou ve vládě, mohou být ve vládě, takže fakticky uznávají stát Izrael a že bychom se měli spíše soustředit na otázku toho násilí. A já na to v debatě reaguji naprosto jednoznačně, kladu otázku, jaký v tom je rozdíl. Ty tři podmínky jsou podmínky srozumitelné, všechny tři musí platit, a přece je nepředstavitelné, abychom couvli od podmínky, že by Hamaz neuznával jako hnutí právo Izraele na existenci.

Takže bude to velmi komplikované, protože k dnešnímu dni EU podporuje vládu, která je dočasná. Nemá s tím velké potíže. Financuje dočasnou vládu v Palestině. Nemá úplně jasno, co udělá ve chvíli, až bude formována definitivní vláda v Palestině, protože ta nová vláda bude vláda, která buď bude koaliční, což by bylo dobře nebo může být pouze z reprezentantů Hamaz. Tím jsme se velmi detailně zabývali v té debatě a hledáme řešení toho problému, protože je důležité, aby se Palestincům dostalo nadále finanční ekonomické podpory, aby naopak se Hamaz nestal cestou islamizace Palestiny, protože by veškerá finanční pomoc mohla přicházet z jiných zdrojů, a to zdrojů ať už v Íránu, ze Saúdské Arábie i z jiných zdrojů a to by bylo nebezpečné pro celý vývoj. Je to mimořádně delikátní úkol a protože navrhovaná řešení jsou zatím řešení, která jsou embargovaná pro veřejnost, tak já mohu říci, že zatím se hledají tři formy řešení podpory, aniž by to znamenalo přímou podporu vlády, která je vládou zcela bezrukou, případně toliko reprezentantů organizace Hamaz. Budeme se tím muset zabývat. Bude to delikátní i pro nás, protože určitě se najde dostatek těch, kteří budou kritizovat vládu, budou tvrdit, že to může ohrozit naše ekonomické vztahy v arabském světě apod., ale podle mého názoru jenom předvídatelná pevná a stabilní zahraniční politika vzbuzuje respekt, nikoli politika, která se bude potom řídit těmi či oněmi partikulárními zájmy, které mohou v tu dobu být položeny na stůl jako argument pro změnu naší pozice. Tak to je několik slov k tomu Blízkému východu.

A teď něco k těm karikaturám. Postoj, který prosazujeme a který prosazují i s plným mandátem vlády, není postoj militantní. Je to postoj, který podle mého názoru je správný, byť v EU jsem do jisté míry izolován, nikoliv na chodbách v debatě s některými reprezentanty různých zemí, ale za zasedacím stolem. O co mi jde a co si myslím že je správné, že proto máme mandát i naší vlády. Ty karikatury samy o sobě byly nevkusné a ne že se mohly, ale určitě se dotkly všech pravověrných muslimů. Všichni znáte ty detaily, takže nebudu opakovat, že byly vydány také v Egyptě a v Dánsku a tu časovou návaznost, že se objevily někdy v září event. v říjnu loňského roku a že ty demonstrace byly potom až v únoru následujícího roku. Budu se věnovat jenom dvěma skutečnostem.

První je, že ve všech zemích, ve kterých byly demonstrace, nemůžeme mluvit o plnohodnotné demokracii. Sám připomínám pro nás pro všechny, kteří jsme pamětníci toho, kdo z nás by mohl v r. 86-87 zorganizovat dobrovolné shromáždění lidu, které by se pohybovalo, aniž by o tom věděla Státní bezpečnost, nebo to nemělo vlastně přímou či nepřímou podporu tehdejší vládnoucí elity.

V těchto zemích, o kterých mluvíme, je podobná situace. Tam nevznikne a nemůže existovat nikdy spontánní rozhořčení lidu, protože všechno je pod permanentní a definitivní kontrolou těchto sil, a to sil samozřejmě, které kontrolují život v těch zemích. Je jistě míra intenzity, ale nemluvíme ani v jednom ani v druhém případě ani ve třetím případě – myslím tím Sýrii, Libanon a zčásti Pákistán – země, kde by toto platilo, že jsou to otevřené společnosti, kde může vzniknout skutečně spontánní reakce lidí. V těchto zemích došlo k útokům na zastupitelské úřady zemí EU a tím byla porušena Vídeňská úmluva o vnější ochraně zastupitelských úřadů. Tuto povinnost máme všichni, máme ji i my, česká vláda. My jsme povinni chránit bezpečnost zastupitelských úřadů, které jsou v Praze nebo pokud jde o konzuláty, tak také v Brně.

Já jsem chtěl jenom jedno jediné. Když jsme vyslovili lítost za to, co se stalo v Evropě, abychom žádali omluvu těchto vlád, to, co se stalo tam. EU řekla ty si se zbláznil, to v žádném případě. Tak jsem změkčil pozici v tom, že jsem žádal, abychom alespoň řekli – žádali po těch vládách, aby tyto vlády do budoucna řekly, že už to nebude. Ani s tím jsme neuspěli. Protože toliko je v závěrech rady, že vyzýváme ty vlády, aby nadále respektovaly mezinárodní právo, ale EU nemá odvahu říci: vážené vlády, distancujte se od toho, co se ve vašich zemích děje a vydejte záruku, že už se to víckrát nebude opakovat. To říkám proto, že to není problém – o čem mluvíme – že není problémem střetu civilizací, že to není problém střetu mezi náboženstvími. Včera mi Luboš Zaorálek dal číst od Hanse Kinga článek. Já Hanse Kinga mám rád, čtu rád jeho texty, ale tady jsem s ním nesouhlasil v tom textu. To není tento typ střetu. A podle mě jenom zdůrazňování toliko dialogů jakožto nástroje řešení problémů, podle mne je nedostatečné. Ten dialog musí být. Musí být mezináboženský dialog. Musí být dialog mezi Evropou a dalšími zeměmi. Ten dialog musí existovat, ale není jediným řešením. EU má ukázat také, že drží pohromadě, že je solidární a že si o slušnost, minimálně o slušnost vůči sobě umí říci. A že také umí říci naprosto jasně a zřetelně, i když třeba se nedočkáme reakce, kterou bychom od těchto vlád očekávali.

Takže vážené senátorky, vážení senátoři, to je k tomu stavu EU, protože jsem se schválně vyhnul tomu, co tam je napsáno, protože předpokládám, že jste to četli. Jsem ochoten diskutovat i to, co bylo napsáno, to, co jsem neřekl ve svém vystoupení a to, o čem jsem mluvil, bude téma příští Evropské rady – bude téma Blízký východ, bude téma o rozšíření o západní Balkán. Bude jistě téma toho mezináboženského a mezicivilizačního dialogu jako nástroje komunikace se zeměmi, které jsou za hranicemi EU. Takže tolik několik slov úvodem k dnešní debatě. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane ministře. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Nyní má slovo předseda VEU kolega Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig: Vážení pánové místopředsedové, pane ministře, vážené paní a pánové, pan ministr, si myslím, se dosti zevrubně věnoval té části, která je s ohledem na další vývoj v EU. Já bych snad jenom připomněl, že r. 2005 byl naším prvním rokem, kdy po celý rok jsme byli členy EU a z těch nejdůležitějších okamžiků bych řekl, že to byl přesný poločas té tzv. lisabonské strategie, tj. snahy o zvýšení konkurenceschopnosti EU v globalizovaném světě. To sehrálo, samozřejmě, tyto dva fakty, sehrály velkou roli v našich politikách i v našich jednáních. My jsme se velmi zabývali lisabonskou strategií a protože jsme ji projednávali i na tomto plénu, a já, jak sleduji ten proces lisabonské strategie v letošním roce, tak musím říci, že naše projednání a naše závěry byly alespoň v EP, na těch jednáních v EP, kterých se účastním, byly tyto názory akceptovány. Mohl bych provést komentáře, ale nechci se do toho příliš pouštět, přesto několik poznámek učiním.

Myslím, že jednou takovou věcí, kterou si jistě všichni uvědomují, je ta, že po těch dvou neúspěšných referendech ve Francii a Nizozemí, tak je Evropa teď, nebo alespoň některé kruhy evropských politiků – myslím si, že občanů se to až tolik nedotýká, ale spíše politiků – jsou trochu rozladěni z toho, že v Unii ta linie, kterou si někteří vytyčili, že se podle ní nyní EU dále neřídí.

Já se domnívám, že tomu tak není, že Evropa žije svým životem a bude jistě žít dále a jsem velice rád, že se mohu vlastně den po tom slavném výročí, kdy Hitler obsadil Československo – také to bylo v Evropě – a není to tak dlouho, i když to bylo v minulém století, že můžeme probírat dnes ty sporné otázky o účastní smlouvě a z pohledu tohoto výročí jsou ty spory, jak jistě uznáte, velmi akademické, když to řeknu. Velmi důležité, ale jsou to spory akademické. Já bych řekl, že Evropa si teď – a měla to už udělat loni – měla rozmyslet, jestli bude integraci provádět více do hloubky nebo do šířky. Už jsem tady o tom hovořil, protože oba ty směry nejsme schopni z evropských peněz spolufinancovat. A to jistě víme, že pouhé vize a entuziasmus členů a politiků nestačí.

Rok 2006 je věnován rozhodnutí a jakési reflexi, kdy se budeme zamýšlet, jak Evropa bude postupovat dále. Já se domnívám, že musíme nejdříve rozřešit, zda chceme Evropu širší nebo zda chceme integraci hlubší, tzn., více sevřenější EU třeba formou konfederace nebo federace a nebo naopak tady chceme rozšiřovat EU. Budeme-li ji chtít více rozšiřovat, je logické, že ta integrace směrem do hloubky půjde pomaleji. Protože budeme přijímat země, které jsou ještě na menší životní úrovni a ekonomické úrovni než tomu bylo při posledním rozšíření EU o deset států, mezi nimi i Českou republikou a víme, že Česká republika nepatřila ani mezi ty nejbohatší země z nových přistoupivších zemí, ale ani mezi ty nejchudší. Že se EU budoucnosti bude rozšiřovat o Bulharsko a Rumunsko, to už je dnes nasnadě. A já si troufám říci z toho, že jak probíhají jednání v tomto předsednictví rakouském, že bude učiněn i významný krok k tomu, aby došlo k další integraci zejména těch zemí západního Balkánu – Chorvatska, Makedonie, Srbska, Černé Hory a dalších. Tímto směrem bude jistě Evropa v tomto roce pokračovat.

Jednou věcí, kterou bych se přece jenom rád zabýval, je věc, která ušla mnohým politikům, a to bylo takové trošku nepatrné, ale přesto velmi významné – velmi významná změna paktu stability. V patu stability bylo řečeno a vyšlo se tím vstříc zejména Německu a Francii, zemím, které měly v posledních letech problémy s udržením své kázně v oblasti financování svých států – tento pakt stability se uvolnil o to, že je možné odečítat položky, kterými tyto státy přispívají do evropského rozpočtu a diskutována byla také změna o tom, zda se může odečítat DPH či nikoliv. Došlo de facto k uvolnění té, řekl bych, finanční kázně těchto zemí a já se domnívám, že to nesvědčí EU, protože pakt stability je hodnotou sui generis, je hodnotou, která napomáhala udržet velice kvalitní ekonomické prostředí, zejména s ohledem na stálost tohoto prostředí a to jistě vedlo k tomu, že řada finančníků ráda ukládala své finanční prostředky do evropských projektů. Pokud bychom pokračovali v tom uvolnění paktu stability dále, tak pravděpodobně by mohlo dojít i k odlivu těchto financí, a to by mohlo snížit kvalitu, ekonomickou vyspělost EU.

Pan ministr tady zřejmě podal nabídku na diskusi v našem výboru, diskusi, která se bude týkat osudu buďto té staré nebo eventuálně nové ústavní smlouvy. My jsme nikdy neměli problém pozvat pana ministra na náš výbor, a musím říci, že pan ministr byl vždy ochoten na diskuse přijít, takže já budu velice rád v této diskusi pokračovat. Myslím si, že teď je ten správný okamžik k tomu, kdy je klid, kdy nejsme pod žádným tlakem, a myslím si, že vyzývání zemí, jak mají postupovat v případě ratifikace ústavní smlouvy, že tak trochu přísluší a překračuje tu subsidiaritu, že je přece věcí každé země, jak se rozhodne pokračovat v té diskusi. Věřím tomu, že Británie v té diskusi pokračovat nebude, protože se tam nenajde žádná politická síla, která tu diskusi bude chtít pokračovat. Já si nedovedu představit, jak bych měl nebo jak měla EU donutit Británii k tomu, aby o té ústavní smlouvě diskutovala. Ale ta diskuse uvnitř parlamentu členských zemí jistě proběhnout má.

Děkuji vám za pozornost, nebudu pokračovat v dalších komentářích, protože se domnívám, že mohou být předmětem diskuse a teď přesně nedovedu si představit, která ta část vás více zajímá, ale děkuji panu ministrovi, že nám předložil materiál ve stručné písemné podobě, ten tisk 261. Ještě jednou děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. První se do rozpravy přihlásil kolega Jiří Zlatuška, připraví se kolega Josef Jařab, další jsou kolegové Liška a Schwarzenberg.

Senátor Jiří Zlatuška: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, úvodem bych podotkl obecnou věc, kvůli které samotné bych nevystupoval. Jsem stoupencem hlubší evropské integrace a pevně věřím, že ta hlubší evropská integrace může být spojena se skutečně Evropou jako diverzifikovaným, byť kompaktním útvarem. Charakterizoval bych to postřehem ze včerejších novin, kde bylo referováno o tom, že ČR otevřela stanici v Antarktidě, která je pojmenována podle českého genetika Mendla, ale říkal jsem si, že je zajímavé že se tímto způsobem referuje o někom, kdo se narodil v Dolním Slezsku, v německé rodině a své práce publikoval v němčině, že tato různost, kterou jsme kdysi mívali jako součást tohoto teritoria, se bohužel vytratila.

Tu druhou poznámku, kvůli které samotné bych také nevystupoval, je, že jsem nikdy nemíval hlubší integraci jako rozpornou s rozšiřováním EU a zejména jsem nikdy necítil rozpor s přijetím Turecka jako člena EU. Nikdy to v mém myšlenkovém uvažování nebyla věc, která by byla v rozporu s ideály EU.

Třetí poznámku, kterou bych ještě měl, kvůli které bych také samotné nevystupoval, je, že bych chtěl panu ministrovi poděkovat za jeho postoj vůči přístupu k těm karikaturám. Myslím, že je to postoj, který je ČR ke cti a jsem velmi rád, že to byl právě ministr zahraničí ČR, který tímto způsobem vystupoval.

Ale ani kvůli tomu bych zde nevystupoval při této příležitosti, protože bych to považoval za věci, které jsou jenom rozmíláním něčeho, co bylo řečeno. To, proč jsem se přihlásil o slovo, je to, že v uplynulém týdnu jsem si všiml zprávy z Turecka, která souvisí s těmi islamistickými záležitostmi a vůbec postojem Evropy a souvisí s postojem, kde EU vůči Turecku by měla zaujmout jasné stanovisko, ostré stanovisko. Rád bych požádal pana ministra, aby jménem ČR se o takovéto stanovisko pokusil. Jedná se o to, že v Turecku byl vzat do vazby rektor univerzity Yüzüncü Yil. Jeho jméno je Yücel Askin a tento rektor univerzity byl zatčen kvůli tomu, že na své univerzitě vystupoval proti radikálním islamistům. Takovéto postoje mně nevadí, islamistické postoje mi nevadí z hlediska náboženství, ale vadí mi v okamžiku, kdy kolidují s ideály akademické půdy. Yücel Askin ve vězení utrpěl infarkt, jeho spoluobviněný dokonce spáchal sebevraždu. V okamžiku, kdy se 77 rektorů tureckých univerzit ozvalo na jeho obranu, tak se proti rektorům tureckých univerzit vyslovil turecký premiér Erdogan který rektory kritizoval. V tuto chvíli podle informací, které mám, je proti těmto rektorům vedeno trestní stíhání v Turecku, kde jim hrozí rozsudek ve výši až čtyř let vězení. Není to jediný případ, který se takovýmto způsobem dotýká akademických svobod.

Ten druhý, na který upozornila instituce YOK, což je turecká instituce pro vysokoškolské vzdělání, za zprávu o menšinách byli stíháni Baskin Oran a Ibrahim Keboglu, kterým za akademicky napsanou zprávu o menšinách hrozí vězení ve výši osm let za zpochybnění turectví v této zprávě. Já se domnívám, že tyto věci velice úzce souvisí s tím, že EU by měla obhajovat hodnoty, na kterých stojí a nejsou to jen karikatury, není to jen Blízký východ, ve kterém jsou tyto věci konfrontovány. Vzhledem k tomu, že tato záležitost se dotýká témat, o kterých zde pan ministr hovořil, tak bych ho chtěl vyzvat, aby se zkusil za ČR, potažmo za EU angažovat i v této věci, a to přesto, že zřejmě nevzbudila příliš zájmu mezi evropskými akademickými kruhy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Dále se přihlásil kolega Josef Jařab. Připraví se kolega Jiří Liška.

Senátor Josef Jařab: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové. Kolega Zlatuška říkal, že by nevystoupil jenom kvůli tomu, aby nerozmělňoval to, co je jasně řečeno, aby pochválil našeho ministra. Já si myslím, že stojí za to vystoupit i kvůli tomu. Já bych chtěl říci, že při řadě jednání, ať už v Bruselu, v Evropském parlamentu, kam jsme zváni jako předsedové výborů pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, to jsou obyčejně dvě taková setkání a při dalších mezinárodních setkáních musím říci, že jsem docela rád, že náš ministr a ministerstvo a vláda, ale zvláště ministr zastává velmi principiální stanoviska a že to jistě k dobrému jménu ČR přispěje v tom mezinárodním kontextu.

Já si myslím, že projevujeme tady v tom, že nezapomínáme, a jsme schopni empatie. To jsou dvě důležité devize v tom zahraničním kontextu, které se realizují. Kolega Sefzig pozval pana ministra, nebo vzal to pozvání nebo nabídku pana ministra jako nabídku výboru pro evropské záležitosti, což je logické. Já bych jenom rád rozšířil toto pozvání samozřejmě i do našeho výboru. A ještě několik slov k tomu, co jsem tady slyšel, ale také k tomu, co slyšíme od Javiera Solany, paní Waldnerové a dalších představitelů EU směrem k tomu – řekl bych k tomu širšímu transatlantickému a nebo celosvětovému globálnímu kontextu mezinárodních vztahů.

Tady nebyl dán slib Turecku, jak bylo řečeno, jistě pan ministr ví a není dáván slib nějakým zemím Balkánu, je tu jenom započato jednání o možném členství. To je, myslím, velmi důležitý rozdíl. A teď pokud jde o Balkán a Turecko – je tady ještě jeden důležitý rozdíl. Přesto všechno, co zaznělo od kolegy Zlatušky, přesto všechno, co jsem já v Radě Evropy slyšel ze strany představitelů tureckého parlamentu, ať už v záležitosti spisovatele Pamuka, ať už v záležitosti další, je to myslím právě ta akademická reprezentace Turecka – a možná to bude asi zajímavé to nějak slyšet – ta vojenská. Spíše než politická, která chce do Evropy – ten důležitý moment, který tu je rozdílný mezi Tureckem jako potenciálním členem EU nebo Evropy v tom širším slova smyslu a Balkánem, je členství Turecka v NATO. A to je záležitost, na kterou bychom neměli zapomínat a která by měla být součástí našich úvah. Samozřejmě my jako členové EU, ale také jako členové NATO bychom měli uvažovat také o bezpečnostních perspektivách naší země jako součásti Evropy a jako člena NATO.

Pokud jde o země a části teritorií evropské nebo v sousedství, jak se tomu teď říká, velmi často se zdá, že EU ve své zahraniční politické nebo mezinárodně politické orientaci jedná až příliš ad hoc. Neslyšeli jsme dnes – já bych se rád zeptal pana ministra – jak jsme na tom teď ve vztahu k Ukrajině, která byla šlágrem před jistou dobou, po volbách a teď je veliké mlčení a není chyba to, že je velké mlčení, i když samozřejmě složitost Ukrajiny samotné i možná hlasitější vyjádření evropské perspektivy mohlo svým způsobem žádoucím způsobem ovlivnit. Takže Ukrajina jako možný člen, řekněme širší Evropy, dokonce jako možný člen NATO – úvahy jsou tiché. Možná že to je součást taktiky. Já si nemyslím, že je tak dobrá. Já si myslím, že je třeba se vyjadřovat docela jasně i k problematickým záležitostem, které mají svůj vývoj. A proto si myslím také, že i z těch jednání v Bruselu mi chybí jasnější perspektiva, jasnější postoj nejen k tomu, co bylo řečeno, tzn. k problematice karikatur atd., ale já velmi vítám a podepisuji stanovisko, které tu tlumočil a s kterým nás seznámil ministr Svoboda, a to je partnerská spolupráce v  transatlantickém prostoru.

Ponechává se to příliš, nějak bych řekl jakémusi ad hoc gejzírovému projevu; tu sympatií, tu antipatií a já si myslím, že jde o věc velmi závažnou a o věc prakticky zásadní, pro budoucnost Evropy i celé západní civilizace jako celku. Stejně tak by bylo dobře vidět jasnější, do bilaterálních jednání se nefragmentující, postoj k Číně. A to mě vede k tomu, ptát se, zda by to měla být společná zahraniční politika. Známe hlasy pro, známe hlasy proti. Myslím si, že jakási tendence k tomu, aby byla sjednocena ta politika jednotlivých členských zemí, je opravdu žádoucí.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Dále se přihlásil místopředseda Jiří Liška a připraví se kolega Karel Schwarzenberg, dalšího mám kolegu Jaromíra Štětinu.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Je velmi obtížné jednoznačně hodnotit rok 2005 ve vztahu k vývoji v EU. Záleží samozřejmě na tom, z jakého pohledu se na tento vývoj díváme. Můžeme ho pochopitelně brát tak jako že to byl velmi úspěšný rok pro ČR, která se úspěšně zařadila mezi státy EU a s výjimkou neschopnosti čerpat evropské peníze jsme všechno, dá se říci téměř velmi dobře zvládli. Ale můžeme se také dívat na rok 2005 jako na rok, kdy nebyly naplněny velké politické ambice některých evropských politiků. A teď mám na mysli neúspěch evropské ústavy a v podstatě i neúspěch lisabonské strategie.

Překvapilo mě, že pan ministr se zmínil o evropské ústavě jako o bodu č. 3, když před rokem se na jaře roku 2005 zdálo, že to je naprosto ústřední téma EU a pokud nebude schválena ústava EU, tak se snad zastaví život. Život se nezastavil, život jde dál a život jde v Evropě docela dobře dál, tak jak to říkal kolega Luděk Sefzig. Myslím si, že to bylo moudré rozhodnutí a tady bych chtěl polemizovat s názory některých politiků, kteří si myslí, že bychom se měli v dohledné době vrátit k evropské ústavě a pokusit se ji celoevropsky ratifikovat. Já jsem přesvědčen, že Evropě určitě prospěje, když v nejbližších letech se upustí od snah evropskou ústavu prosadit. O tom, že EU není zralá na přijetí evropské ústavy, o tom jsme se mohli přesvědčit v poslední době mnohokrát, nakonec teď o tom hovořil kolega Jařab.

O tom, že nejsou jednotné názory nebo aspoň podobné názory a že není ochota sjednotit různé názory, a to především v jiných oblastech než jsou ty ekonomické a nakonec ani v těch ekonomických oblastech se to příliš v loňském roce nepodařilo a finanční perspektiva pro roky 2007 až 2013 ještě není přijata. Sice se zdá, že pokud bude přijata v nějaké mírně upravené podobě, že to bude docela úspěch pro ČR, ale Evropský parlament ještě neřekl své Ano, a pokud mám dobré informace, tak bude trvat na nějakých změnách. Takže ani v té ekonomické oblasti nebyla EU schopná se dohodnout. A to je prosím téměř konec března 2006.

Příliš se nezměnila omezení pro členské země. Sice se to netýká roku 2005, je to vlastně už rok 2006 ale pan ministr také rozšířil toto časové období. Informace o tom, že se bude otevírat pro nás trh ve Španělsku a Portugalsku, to jsou sice dobré zprávy, chvályhodné, ale to přece není rozhodující pro naše občany. Pro naše občany je to, aby se otevřel trh v Rakousku a v SRN.

A velké obavy způsobují informace o tom, že by měl zpochybněn říjen 2007 jako vstup ČR do Schengenského prostoru. Tady si myslím, že to je pro nás velmi významné, abychom skutečně v říjnu 2007 do Schengenského prostoru vstoupili, protože to není jenom záležitost technická a praktická, ty výhody, které z toho vyplývají, ale je v tom i velká symbolika a ta symbolika je možná ještě větší než to, že všechno bude jednodušší. A tady si myslím, že by to měla být skutečně priorita české vlády, aby se jí podařilo naplnit to, co nám bylo přislíbeno.

Už to zde říkal pan ministr a kolega Jařab, ta nejednotnost, jak vystupují jednotlivé státy a jednotliví významní evropští politici ke konkrétním událostem v zahraniční politice, to si myslím je velmi nebezpečné a velmi nežádoucí. A já se připojuji k těm, kteří oceňují jednoznačné postoje pana ministra zahraničních věcí, moc mě to potěšilo. Na rozdíl od postojů některých předních evropských politiků a nakonec i některých našich vládních politiků, kteří vyčkávají a čekají, jak se situace vyvine. Je řada problémů, především těch politických, které má EU, a jasně to ukazuje, jak rozdílné jsou v mnoha případech názory jednotlivých členských států EU, jak obtížně se sjednocují, a proto jsem rád, že se názory v EU nedají silově prosadit. Je to záležitost evolučního vývoje, chce to zkrátka trpělivost a vzájemné přibližování se. To silové prosazování názorů by se v podstatě nakonec obrátilo proti EU.

Myslím si, že EU by se měla zaměřit v nejbližších letech nejen na cíle, které jsou obsažené v lisabonské strategii, protože to je samozřejmě pro další především ekonomický vývoj v Evropě velmi důležité. Ale také, a možná ještě víc, by se měla zaměřit na zjednodušování svých agend. To jsem přesvědčen je cesta, která k tomu skutečnému sjednocování a zároveň i přibližování EU k občanům. A to si myslím, že by měli naši zástupci v Bruselu jako prioritu pro ČR prosazovat, protože v tom vidím dobrou budoucnost EU, a samozřejmě tím i dobrou budoucnost ČR. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego, dále si přihlásil do rozpravy kolega Karel Schwarzenberg, tomu dávám teď slovo. Připraví se kolega Jaromír Štětina a dalšího v pořadí mám kolegu Jana Horníka.

Senátor Karel Schwarzenberg: Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, slovutný Senáte. Zní to snad až zbytečně, nicméně bych se rád připojil k těm, kteří poděkovali panu ministru zahraničí, že reprezentuje českou zahraniční politiku jasně, zřetelně a stále, což tak často u nás nebylo. A myslím si, že právě v obhajobě lidských práv a těchto věcí opravdu ČR, byť je to malá země, tím na mezinárodním jevišti získala opravdu jasno a je vážená a za to je nutno poděkovat. Nicméně bych měl ještě několik menších poznámek. Samozřejmě je rozšiřování EU co se týká západního Balkánu obtížná záležitost. Musíme ve vlastním zájmu trvat na tom, aby byla provedena. Neboť jenom naděje, že pro tyto státy, ať jsou to státy nebo ještě ne státy jako je Kosovo atd., naděje přijetí do EU umožňuje, aby se tam poměry stabilizovaly a jakžtakž v rozumném směru pokračovaly.

Upozorňuji, že celá oblast je nám velice blízká a kdyby se tam nedej pánbůh zase roztočilo kolo násilností, tak to má na nás přímý dopad. Tudíž bychom měli velice sledovati, aby tento proces pokračoval a měli k tomu přispívat, seč naše síly stačí. Já abych rád upozornil, a myslím, že bychom to měli brát v paměť i v této souvislosti, rakouský kancléř jako předsedající mocnost před nějakým časem správně řekl v této souvislosti, že bychom měli brát na zřetel také důstojnost Srbska. Samozřejmě Srbsko válkou pod Miloševičem, který zrovna zemřel, ztratí Kosovo a asi taky Černou Horu, což ovšem je velmi těžké období pro tento národ. A myslím, že abychom nepěstovali komplex, který by ztížil soužití na Balkáně a v Evropě po dlouhá léta, že bychom právě teoreticky vyjádřeno měli brát ohled na důstojnost Srbska v jednání s touto zemí a opravdu spolupracovat. Jsou tam silné taky demokratické síly, které se projeví, a na to bychom neměli zapomínat.

Ale především celý Balkán musí být vzat do EU, máme-li budoucím generacím zajistit mír v Evropě. Je můj názor, že další země jako Turecko či Ukrajina jsou prozatím příliš veliké sousto pro nás. Ani nemluvím o lidských právech, o kterých se tady kolega Zlatuška i jiní právem zmínili. Otázka je, nejen jestli tyto země jsou na to připraveny, nýbrž jestli EU je schopna a připravena vůbec tyto země přijmout. A o tom by se mělo důsledněji debatovat.

Já souhlasím s panem ministrem, že kdyby dneska bylo nějaké nové jednání o nějaké nové ústavní smlouvě, tak by nedopadlo lépe než ta, která byla v Nizozemí a ve Francii zamítnuta a kterou ve stávající formě tam pochybujete o životě. Myslím, že tady použití červené tužky by asi bylo užitečné a zestručnit ji tak, aby byla taky pro evropskou společnost přijatelná. Ale bude to dlouhý proces a v té souvislosti sdílím obavy pana ministra taky, že řekněme, že nálada v západní Evropě se vůči nám a našim bezprostředním sousedům na Východ zrovna nevylepšuje. Je to celkem samozřejmé, říká se, že nikdo nemá rád chudé příbuzné. Bohužel je to lidský faktor. A myslím, že bychom s tím měli počítat a být v tom velice opatrní, abychom tu evropskou soudržnost udrželi. Kdyby se stal nezvratný krok, že aby se EU opravdu i oficiálně rozdělila na dva okruhy, tak bychom byli ti první, kteří bychom na to doplatili. Takže o tom je nutné diskutovat také u nás a vzít také v potaz toto nebezpečí, které, prozatím se o tom hlasitě nemluví, ale které existuje. Já jezdím po západních zemích Evropy, tak tuto náladu poněkud cítím.

V poslední době co se týká Blízkého Východu se mluvilo mnoho o střetu kultur. Já k tomu mám jisté výhrady. Já trošku tu oblast znám, Izrael, který miluji, jsem navštívil v roce 1964, už tomu bude 42 let, ale i ostatní země trošku znám. Co se týká výhrad islámských zemí vůči nám, tady je jenom část z toho střetu kultur. Část, když tak slyšíte ty lidi, diskutujete s různými intelektuály, podnikateli, politiky a tak dále, tak mi to velice připomíná hlasy, tóniny i argumenty, které byly, řekněme, před půl stoletím nebo sto lety. U nás taky. Řekněme, že průměrný příslušník třeba arabského národa vůči Evropě mluví velice podobně tak, jako řekněme před 100 lety my jsme se vyjadřovali o našich německých sousedech, Slováci o Maďarech, Rumuni o Maďarech, Chorvati o Italech, Maďarech atd. Prostě je to bohužel skoro normální problém mezi bohatšími a chudšími sousedy, těmi, kteří to území dominovali a tu dominaci ztratili a pořád ještě jsou vnímáni jakož ti páni, hegemoni atd. Tedy v tom bychom leccos z naší zkušenosti mohli přidat.

A koneckonců nezapomeňme na to, jde také o tvrdé zájmy z naší, řekněme, atlantické sféry. Když se mně minule egyptský představitel - já jsem byl na jednání - řekl, no víte, já přiznávám, že váš osud by byl asi poněkud odlišný během posledních 200 let, kdybyste se nešťastně neusadili zrovna mezi Asií a Afrikou a v minulosti to byla nejkratší cesta do Indie. A že taky vaši sousedi zrovna sedí na bohatých zásobách ropy, jim život leckde neusnadňuje. Ano, my tam máme tvrdé zájmy a přiznejme, že během posledních 100 let jsme je velmi tvrdě hájili. A to je nutné taky přiznat.

Co se týče tragické situace ve Svaté zemi, musíme si uvědomit, že okupační režim ničí nejenom toho, který je okupován, nýbrž taky toho, který okupuje.A to je jedna stránka celého tohoto problému. Bohužel jsme se chovali spíše alibistickým jednáním vůči této oblasti a vůči nešťastné situaci tam. Na jedné straně je to pravda a je nutné, když člověk vidí bídu, která – ať je to v pásmu Gazy, kde je nejhorší v okupovaných územích Jordánu, kde se na to dívá, že zde finanční podpora také z EU je nutná. Ale my jsme v posledních desetiletích žalostně selhali v kontrole těchto peněz. Žalostně selhali. Dbát o to, co se s tím děje a tudíž korupcí a různými jinými cestami tyto peníze by se, oblíbený český výraz, byly vytunelovány, šly samozřejmě směrem jenom k obohacování jednotlivců palestinské samosprávy atd. A tím jsme přispívali také k tomu, a to bych řekl velmi výrazně, že dnes byl zvolen Hamaz, neboť Hamaz jako mnohoradikální revoluční hnutí ještě tou korupcí není tak pokažen jako byl Fattáh. Musíme také přiznat, že taky svého času PRO, Fattáh atd. byly také teroristické organizace, ale teď musíme brát na vědomí, že Hamaz byl v demokratických volbách zvoleny a to nemůžeme zpochybnit. Ty volby byly demokratické a ten Hamaz byl zvolen. Takže asi se nevyhneme taky s nimi jakožto takoví jednat. Já bych byl velmi proti hospodářským opatřením, protože když člověk bídu zná, tak vlastně můžeme tu situaci jenom zhoršit a vést k větší radikalizaci, ale velmi pečlivě dbát, co se s našimi prostředky děje. A to je možné a musí se mnohem přísněji na to dívat, co se s tím bude dít.

Myslím, že odpřísahat násilí je první cíl, nastavení nějakého právního pořádku je to druhé a pak s pomocí boží dojde k míru a taky snad k nějaké demokratizaci. Přiznejme taky, že scény, jaké jsme viděli včera v televizi nebo po hlášení, že obranná zeď, která byla stanovena, se vidí jako konečná hranice, situaci zrovna neprospívají. Musíme se postavit za právo Izraele na život v míru a musíme vidět, že jako vždycky v životě, jak na Balkáně, tak tam, vina není nikdy pouze na jedné straně. Můžeme říci, že převážející nebo větší, ale jednostranná nikdy není a musíme se pokusit, nemůžeme tady změnit, tu moc už nemáme, ale můžeme aspoň pomáhat, přispívat. Ještě jednou, pane ministře, děkuji za vaše snažení a děkuji za vaši trpělivost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji pane kolego, další na řadě je kolega Štětina.

Pane ministře, máte přednost.

Ministr vlády ČR Cyril Svoboda: Pane předsedající, já využiji svého přednostního práva. Mně se poněkud komplikuje situace, a vyřešila by se, kdybych dostal hodinu času. Kdybyste si udělali přestávku do dvou hodin, tak ve 2 hodiny budu zpátky.Jinak by se mi můj program pro mě zkomplikoval. Pokud nerozhodnete jinak, tak já tu samozřejmě setrvám dál, ale kdyby bylo možné udělat toto, mně by se situace velmi zjednodušila, protože bych musel přehodit celý svůj program, potřeboval bych teď hodinu času.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Uděláme si teď přestávku teď a tím to stihneme před tím, než tam přijdou lidi z konference. Omlouvám se dvěma, kteří jsou na řadě.

Přerušuji jednání na hodinu, sejdeme se tady ve 14.00 hodin.

(Jednání přerušeno ve 12.50 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 14.03 hodin.)

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Dámy a pánové, přestávka nám uplynula, vítám pana ministra opět. Jsme v rozpravě k bodu, kterým je zpráva o vývoji EU v roce 2005 a jejím dalším rozvoji. K rozpravě jsme měli přihlášené ještě dva senátory, dávám teď slovo kolegovi Štětinovi. Připraví se kolega Jan Horník a dále se přihlásil ještě kolegyně Gajdůšková.

Senátor Jaromír Štětina: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, jsem rád, že tu je i pan ministr opět po přestávce. V té předchozí diskusi jsem měl takový pocit, že mě předběhli moji kolegové, kolega Zlatuška, Jařab i Schwarzenberg, kteří vyjadřovali panu ministrovi dík za naši samostatnou politiku, kterou pan ministr představuje, tak já se k tomu připojuji. A navázal bych na předřečníky, které jsem jmenoval, v otázce Turecka. Jestli se nemýlím, pane ministře, tak byste teď jednal s panem Ali Babačanem, tureckým vyjednavačem přístupu k EU. On už řekl tady v Česku jednu zajímavou věc, kterou bych rád připomněl. On hovořil asi o osmi až desetileté lhůtě přijmutí Turecka do EU a také zmínil velice zajímavé datum, a to je rok 1963, kdy Turecko poprvé projevilo oficiální zájem o vstup do EU. To bylo v dobách, kdy bylo u nás to – co si všichni pamatujete.

Já jsem upřímný zastánce přijetí Turecka do EU a oběma rukama říkám „evet“, což znamená turecky ano. Já si myslím, že tento 72miliónový stát může sehrát jednak významnou roli mostu mezi civilizacemi, je to stát sice spekulární, ale s islámskou historií a jako takový může v EU pomoci řešit celou řadu konfliktů. A za druhé je to jeden z nejsilnějších členů NATO. Já z autopsie vím, jak významní jsou turečtí vojáci a jejich jednotky v mezinárodních jednotkách v konfliktních situacích např. v silách ISAF v Afghánistánu, kde právě díky své historii sehrávají velmi významnou roli. Ale říkám-li „evet“ pro vstup Turecka do EU, současně říkám druhé turecké slovo, a to slovo je „yok“. To slovo „yok“ znamená ne. Pan kolega Zlatuška už to slovo tady dneska vyřknul v souvislosti s tureckou agenturou pro vzdělávání, která protestuje proti porušování lidských práv a akademických svobod v Turecku. Tam je potřeba říkat jasné yok. Jasné yok je třeba říkat Turecku ve věci porušování lidských práv a porušování práv kurdské menšiny vůbec. Další yok je třeba říkat v Turecku vzhledem k jejich historii a mám tím na mysli především dosud jasně nevyřešený postoj Turecka ke genocidě především v r. 1915, nemluvím o genocidách v r. 1890 až 1895. Jestliže se Německo dokázalo vypořádat s nacistickou minulostí a je dnes plnohodnotným státem EU, myslím si, že je potřeba, aby si to uvědomilo i Turecko a byl bych moc rád, kdyby naše zahraniční politika směřovala k tomu, aby to Turecku bylo dáno jasně najevo.

A v této souvislosti bych, vážení kolegové a vážené dámy, vás rád pozval na jednu konferenci, kterou budeme pořádat tady v našem Senátu. Ta konference se bude jmenovat Konference arménská genocida a bude se konat ve velkém našem historickém sále 4. dubna. Bude velmi významně a dobře obsazena experty ze zahraničí i jinými hosty. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Dále dávám slovo kolegovi Janu Horníkovi, připraví se kolegyně Gajdůšková a dále se přihlásil kolega Karel Schwarzenberg.

Senátor Jan Horník: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, původně jsem nechtěl vystoupit, nicméně mě k tomu podnítil trošku svými slovy pan místopředseda Liška, a to v tom, že požádal pana ministra, aby naši zástupci v Bruselu prosazovali snížení agendy. Já bych chtěl říci, aby ale naši zástupci nebyli ti zástupci, kteří na našich ministerstvech naopak tyto administrativní agendy oproti těm, které jsou v EU požadovány, ještě navyšují. To si myslím, že je velmi zásadní a v poslední době tyto záležitosti mají velkou gradaci zejména na ministerstvu pro místní rozvoj a dalších s čerpáním finančních prostředků z EU.

Jinak mě zaujala jedna věc, kterou zde vyřkl pan ministr, a to je záležitost vstupu ČR do Schengenského prostoru. Jelikož pocházím z pohraničního regionu, bydlím 800 m od státní hranice s Německem, se svobodným státem Sasko, chápu německou stranu, délku její hranice přes Polsko a Českou republiku. Chápu a vím, kolik tam mají zaměstnaných lidí u cizinecké policie na jejich straně. Vím, že jsou velké obavy mezi těmito lidmi o jejich budoucnost. Mnozí už vědí, že buďto půjdou do předčasného důchodu, ale mnozí také nevědí, co s nimi bude. Je tam sociální problém velmi výrazný a bohužel, ten se přenáší i do denní praxe na této státní hranici. To, že silniční hraniční přechod pro osobní přepravu Boží Dar-Oberwiesental byl jeden z nejhorších za bolševika, kde vás naprosto běžně svlíkli donaha, ale tehdy to dělali zejména čeští celníci a celnice, tak dneska je to německá strana, která zdržuje proces odbavování na této hranici. Konečně jsme se dočkali minulý týden společného odbavování, ale je to zatím odbavování společné jenom v uvozovkách, protože na příjezdu je naše cizinecká policie a potom musíte zastavit u dalšího okénka na německé straně. Ty procesy tak, jak je znáte, možná když jezdíte tady odtud z Prahy směrem do Bavorska, jsou úplně jiné a odlišné a připadá mi to, jako kdybychom u nás na česko-saské hranici byli občany ne EU, ale dokonce občany nějaké třetí země, která ještě má ve svém potenciálu možná velké množství teroristů, které je zapotřebí hlídat.

Já bych chtěl požádat pana ministra, aby pokud naše zahraniční politika tomu dovolí, velmi ostře prosazoval vstup naší republiky do Schengenského prostoru tak, jak byl avizován na podzim roku 2007. Protože jenom tak se staneme plnoplatnými občany EU, bude nám umožněn volný pohyb. A já chci ještě říci, že na jedné straně Německa strana asi hodně slyší na nářky těch, kteří přijdou o práci na státní hranici, nicméně s tím se bude muset vypořádat. To ona věděla dopředu, když jsme vstupovali do EU a chci říci, že občané, kteří žijí v pohraničních regionech, mají zájem o spolupráci, ať je to německá nebo česká část. Dneska nám to brzdí rozvoj cestovního ruchu, dneska jsou kolony auťáků, které prožínají naše obce a čekají na odbavení a jedině zásahy, které potom jdou až přes Drážďany a Berlín z české strany, když o to požádám, tak se ten špunt u té vany najednou uvolní a voda odteče. Čili bych chtěl říct, že dneska my v pohraničí, aspoň v té části, kde já žiji, česko-saské, nejsme plnohodnotnými občany EU, a to dokonce ani Němci na druhé straně, protože šikanu, kterou tam zažíváme, tak tu bych vám přál někdy zažít – a že tam jezdím velmi často a že i když použiji někdy diplomatický pas, tak to vůbec nic neznamená, stejně mě lustrují, stejně jdou do počítače a mám dojem, že u dobrých sousedů by tomu tak nemělo být. Proto bych chtěl pana ministra požádat, aby skutečně už v této fázi, protože na to máme už jenom rok a půl, prosazoval naše zájmy v EU a vstup do Schengenského prostoru co nejdříve a to možná již teď bez těch problémů, které se na hranicích, zejména česko-saských odehrávají. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji vám, pane kolego. Slovo má kolegyně Alena Gajdůšková, připraví se kolega Martin Mejstřík a další je kolega Karel Schwarzenberg.

Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, děkuji. Pane ministře, vážené paní senátorky, páni senátoři. Já jsem původně měla pocit, že není co dodat; ani k materiálu, který nám byl předložen, ani ke zpravodajské zprávě a usnesení, o kterém hovoříme. Ale tak jako pana kolegu Horníka, tak mě trošku vyprovokovalo vystoupení pana místopředsedy Lišky. Hodnotíme první rok, kterým jsme byli jako členská země plně zapojeni do dění EU, kdy jsme se podíleli na všem, co se v EU děje. Nicméně, jsme nováčky a já se domnívám, že by nám více slušelo se učit, než kritizovat. Ale k tomu, co zde bylo řečeno. Domnívám se, že v r. 2005 EU složila úspěšně velkou zkoušku dospělosti, a to právě ve vztahu k nám. Nárůst o deset zemí je nárůst o dvě pětiny subjektů, to je téměř o polovinu. A my zde v Senátu tu zkušenost máme, že v každém systému znamená změna takto velikého počtu samozřejmě výraznou kvalitativní změnu. Senát se mění každé dva roky pouze o jednu třetinu, a znamená to také pokaždé velký posun. Evropská unie to zvládla, formálně, institucionálně, ekonomicky i politicky. Ono lze totiž všechno vidět různými pohledy.

Já se domnívám, že např. nelze říci, že lisabonská strategie je neúspěšná. Jen EU a státy zastoupené v Radě, lidé zastoupení v EP a komisích, komise hájící EU jako celek udělali to, co udělá v průběhu procesu každá firma. Prostě zrevidovali ten systém, přijali opatření, přijali korekce, koncentrovali síly. A hlavně přišli na to, že bez toho, že se zapojí plně a stoprocentně všichni ti, kterých se to týká, tzn. členské státy, ten proces prostě neproběhne.

Pokud se týká finanční perspektivy, já se domnívám, že je fantastickým úspěchem, že členské státy dokázaly sladit mnohdy protichůdná stanoviska. Jak řekl pan ministr u nás na výboru, ukázalo se, že dohoda má mnohem větší cenu než nějaká miliarda euro, než sobecké finanční zájmy jednotlivých členských států. A pan předseda Sefzig správně vzpomenul ve svém úvodním slově, co je měřítkem skutečné hodnoty, když vzpomenul obsazení Československa fašisty.

Stejně tak je potřeba se podívat na pakt stability. Čemu ustoupily členské státy? Co znamená změkčení pravidel? Nic menšího než podporu reformních kroků v jednotlivých členských státech. Dále k otevření pohybu osob, zrušení přechodných období – před dvěma lety nepřipouštěla žádná ze zemí, které v té době přechodné období přijaly, že tato budou po dvou letech zrušena. A vím, o čem mluvím, protože v té době jsme některé země navštívili. Dnes svůj pracovní trh otevřely tři země a připravují se další dvě. Zapracovala zde samozřejmě naše vláda v Radě, pan ministr a zvláště EK, která tuto oblast velmi podporovala. Komisař nominovaný Českou republikou – Vladimír Špidla. Myslím, že je to velký úspěch.

EU ovšem nezvládla – a tady se asi s panem Liškou shodneme – krok, týkající se evropské ústavní smlouvy, a to komunikačně. Ale nelze říci, že EU není zralá na smlouvu o Ústavě pro Evropu. Na Ústavu možná ne. Ale dokument, který připravuje další rozšíření, zpřehledňuje a zjednodušuje systém a vyjasňuje kompetence, určitě EU potřebuje. A je i na nás jako na členském státu, zda tomu pomůžeme nebo budeme hrát politiku nulové tolerance vůči EU.

Mnozí moji předřečníci děkovali panu ministrovi. Já mu chci poděkovat také. Za to, že svým vystupováním na evropské scéně přes negativismus, řekněme skepticismus, ale já bych to spíš nazvala kverulantstvím ze strany prezidenta a největší opoziční strany, dokáže v intencích vlády udržet v EU pozitivní obraz ČR jako země, která má principiální kontinuální a konstruktivní postoj vůči EU a zahraniční politice vůbec, jak o tom hovořil pan senátor Jařab. Domnívám se totiž, že jenom takový postoj zajišťuje ČR i všem našim občanům důstojné místo v Evropě i ve světě.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, paní kolegyně. Další je kolega Martin Mejstřík, kterému teď dávám slovo, připraví se kolega Karel Schwarzenberg.

Senátor Martin Mejstřík: Pane ministře, pane předsedající, dámy a pánové, moje první cesta ze Senátu vedla do Albánie. A tenkrát v letadle jsem přemýšlel, proč mě Senát vysílá do Albánie, co já se tam mohu naučit, co by bylo tak prospěšné pro Českou republiku. Nemohl jsem na to přijít. A tehdy pan profesor Mezihorák, jako vedoucí delegace, mě upozornil na to, že tam letíme jakožto členové parlamentu republiky, která právě byla čerstvým členem EU. A jinak, že mise je víceméně diplomatická, že tam neseme jakousi naději. A možná proto jsem tam letěl pro toto poselství, které je tím, co bych chtěl sdělit zde přítomnému panu ministrovi, abychom na Albánii nezapomínali. Hovoříme o přístupu – hovořili jsme zde o přístupu Turecka k EU. Je to problém veliký, a já nabádám k veliké opatrnosti.

Hovořili jsme zde o balkánských zemích bývalé Jugoslávie – o Srbsku, Kosovu, Černé Hoře, Rumunsku a o Bulharsku. To jsou všechno země s nesmírnými problémy, pro které ovšem EU je jediným východiskem a jedinou nadějí, ke které se upínají. Mezi tyto státy patří i kdysi velmi hrdá a krásná země Albánie. I ona je součástí Evropy a i ona jednou v budoucnu by se měla do ES zařadit. Evropská unie se nesmí stát státem vyvolených, a já jenom tuto příležitost využívám, abych pana ministra poprosil, aby i na tuto zemi nezapomněl při svých aktivitách. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Další je kolega Karel Schwarzenberg, připraví se kolega Karel Tejnora.

Senátor Karel Schwarzenberg: Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, slovutný Senáte, já mám jeden dotaz na pana ministra. Při návštěvě ruského prezidenta Putina padla pozoruhodná věta. A to, že Rusko vyžaduje také - co se týče jaderného průmyslu - jak se vyjádřil, rovnoprávné zacházení. Tak daleko by to znělo velice dobře, nicméně když zjistíme, že mezi tím, že všechny ty nejdůležitější naftařské společnosti, tak i Gazprom, jakožto dodavatel plynu, už zase patří do státního majetku ruského, že dodávka plynu nepodléhá tržním pravidlům, nýbrž, jak jsem vypozoroval na chování vůči Gruzii, Ukrajině na jedné straně, Bělorusko na druhé straně, podléhá spíše politickým zájmům ruské federace, a když zjišťuji, že samozřejmě pomalu přecházejí do ruského majetku takové společnosti jako Mol v Maďarsku, jaderný průmysl jako Škoda Plzeň – totiž jaderný průmysl většinu potrubí, která vedou do Evropy, jsou také pod vlivem Gazprom atd., tak se tady otevírají otázky, co hodlá EU v této oblasti udělati, neboť něco odlišného je, jestli tady máme tu čest co dělat se soukromými společnostmi nebo jestli se jedná o velmoc, která může tyto dodávky využít i jako politickou zbraň, jak zajišťujeme Českou republiku a jak zajišťujeme, aby ten vliv, protože to jsou ty nejbohatší společnosti, v různých zemích také našeho okolí, nevzrostl do takové míry, že by ovlivnil také politický vývoj. Ve starých dobách se při takových příležitostech říkalo „kabent konzules de respublika de trementika piat“. Děkuji mnohokrát.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane senátore. Kolega Karel Tejnora, zatím poslední.

Senátor Karel Tejnora: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, já jsem myslel, že spíše vezmeme na vědomí; ta diskuse se opravdu rozšířila. Já bych chtěl říci za prvé, že Česká republika je svrchovaným státem a její hlava má právo říkat věci, které si myslí, o kterých je přesvědčena a neměla by být za to plísněna na tomto pódiu nebo na kterémkoliv jiném. Myslím, že pro prezidenta jsou diskusní fóra jiná. Já si myslím, že ten posudek není až tak špatný, jak je líčen.

Jinak co se týče vlastní Evropské unie. EU stojí na rozcestí a má před sebou mnoho věcí. Záleží, jestli si je bere jako úkol či bude věřit, že v podstatě společnost je schopna je řešit sama. Je to školství, kdy vysokoškoláci utíkají do třetích zemí, především do USA, dále je to otázka výzkumu, kde je stagnace a zaostávání, ale je to i věc i třeba energetických zdrojů, fosilní paliva, kdy EU vlastní zdroje, bude jich mít čím dál méně a čím dál více je závislá. To si myslím, že je zásadní otázka co s tím. Dostali jsme Zelenou knihu o energetice, kde se konstatuje, že v podstatě liberalizace trhu s plynem, elektřinou naráží na národní zájmy.

Je to samostatné téma. Další věc je politická rozšíření. Já jsem přesvědčen, my jsme dva roky v EU, my nemáme implementované právo, jak jsme slibovali ve smršti, dodnes. Tento proces se zastavil, a o to víc se učíme květnatým frázím skloňovat konkurenceschopnost, skloňovat kdejaké souvětí pocházející z Bruselu dalšími a dalšími pády, takže nemáme jich sedm, ale minimálně 25. Takže podle mne EU je především prostorem bezpečí a svobody. A teď jsme třeba u toho Schengenu. Schengen je nástroj k tomu bezpečí a svobodě. A pro mne je podstatnější tato svoboda, tato bezpečnost než jestli v rámci ústavní smlouvy bude ČR mít 1,75 procent hlasů či 2,1. Podle mne je ten Schengen, svoboda a bezpečí daleko důležitější než nějaké hlášení vlastní, když stejně jsme minoritou a budeme vždy závislí na silnějších. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego, dále se přihlásil kolega Miloslav Škaloud.

Senátor Miroslav Škaloud: Vážení kolegové, měl bych jenom jednu připomínku, i když by se dalo reagovat na spoustu věcí, které tu zazněly. Bylo tu řečeno něco o technologickém institutu. Já jsem dokonce v dnešních Hospodářských novinách objevil článek, kde se také píše o kandidatuře ČR na sídlo tohoto institutu, ale zároveň i institutu pro rovnost pohlaví, jinak řečeno genderového institutu. Já mám dojem, že dokonce pan náměstek Miller to tam nastolil. Pokud by to tak bylo, jak jsem četl, musím říct, že by se jednalo o jakési ignorování senátního usnesení, které nedoporučuje vůbec zřídit tento institut jako takový, natož v Praze, což by bylo v rozporu s parlamentní demokracií a byl by to jakýsi nezdravý precedens.

Jinak se domnívám, že pokud by byla pravda to, co jsem četl, že vláda chce jak technologický, tak gender institut, tak by to bylo honění dvou zajíců a nakonec bychom nemuseli dohonit žádného. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Nehlásí. Takže rozpravu uzavírám. Prosím teď pana ministra jestli se chce vyjádřit k rozpravě. Nejchválenější ministr.

Ministr vlády ČR Cyril Svoboda: Pane předsedající, kolegyně, kolegové. Za to děkuji, jak tady někdo poznamenal, tak to je nebezpečné, tak doufám, že mi to moc neublíží. Budu velmi stručný. To co říkal pan senátor Zlatuška, velmi jasně jsem si poznamenal, já se domluvím nejenom s naší velvyslankyní paní Filipi, aby nám řekla detaily, jak to vypadá dnes v tom případu pana dr. Jekila Askina. Určitě je to otázka, kterou zvedneme, určitě se tak stane. To, co říkal pan senátor Jařab tam myslím, že v zásadě vnímá jenom to, že tady je zdůraznění toho západního Balkánu, otázka členství a pokud jde o Turecko připomněl to, co se dělalo v minulosti.

Ukrajina. Politická pozice naše je, že v Ukrajině se musí udržet její proevpropská orientace. Nemyslím si Ukrajině slibovat členství, to tady souhlasím s některými řečníky, že to je moc velké sousto a myslím moc brzo. Je potřeba udržet tuto evropskou orientaci. Uvidíme, jak dopadnou volby na Ukrajině, je to velmi komplikované, je potřeba udržet to čemu říkáme mnohovrstevnatý rozhovor tzn. dialog, který se povede s regiony, s univerzitami, s představiteli nevládních organizací apod. A je potřeba udržet zájem o pomoc Ukrajině a bude to ovšem dlouhý proces a bude dlouho trvat a určitě to souvisí s tím, co potom ještě řeknu k energetické nezávislosti, protože Ukrajina v tom hraje velkou roli jako země, která je vlastně testovaná, co možné je a co není.

Pokud jde o Čínu, souhlasím s tím, že se má udržovat stejně pevný postoj vůči Číně. Jsem dokonce přesvědčen, že míra ochoty ČLR mít dobré obchodní a ekonomické vztahy není přímo závislá na tom, jestli se mluví nebo nemluví o lidských právech. V tom je jistá dávka pragmatismu. Stejně tak jsou to vztahy s reprezentanty Tchaj-wanu, byť samozřejmě ČLR se hlásí a bude hlásit ke koncepci jedné Číny. Obrací se na mne mnoho představitelů i podnikatelské sféry, kteří chtějí, abychom udržovali dialog s Tchaj-wanem, míru investic a obchodních vztahů. S Tchaj-wanem je odlišná v tom pozitivním slova smyslu i od našich vztahů s ČLR. Máme zájem, samozřejmě mít dobré vztahy s ČLR, ale otázka která před námi je, je čínské embargo. Protože to teď není na předmětu jednání, tak jsem to nezmiňoval, ale určitě do olympijských her bude velký tlak ze strany ČLR zrušit zbrojní embargo do Číny. Otázka je co za to získáme a já říkám, že to nesmí být zadarmo. K tomu, co říkal pan senátor Liška, tady chci jenom něco říci něco k volnému pohybu osob. Ano, je to zatím jenom málo zemí, je to Velká Británie, Irsko, Švédsko zminula. Nové členské země reprezentují asi 1,5 procenta pracovní síly na britském trhu. Prokázalo se, že to žádné ohrožení trhu není.

Pokud jde o Portugalsko, které to oznámilo v ČR, tak podle zprávy našich zastupitelských úřadů zatím se tam rozhodlo žít a pracovat pouze 110 Čechů, takže opět o žádné velké číslo nejde. A pokud jde o Španělsko, pohybuje se to v řádu stovek, možná 1600 lidí, ale jsou to pořád naprosto zanedbatelná čísla. Tím se potvrzuje, že jde o problém naprosto umělý, nicméně každý, kdo chce pracovat a žít ve kterémkoli členském státu EU může, dokonce i v Německu a Rakousku. My argumentujeme mj. tím, že EU je založena na základních čtyřech svobodách: na svobodě pohybu osob, služeb, kapitálu a práce. A je to základní svoboda EU. Proto trvám na té liberalizaci a nemůžeme snést argumenty, že fakticky to problém není.

Ale, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem zvědav, co uděláme my, až dostaneme tutéž otázku vůči Bulharům a Rumunům. Jestli stejně spontánně řekneme ano, od zítřka otevíráme trh všem Bulharům, Rumunům, bez jakéhokoli omezení. To budu zvědav, s jakou velkorysostí se k tomu postavíme a řekneme, správně, my jsme stoupenci veškerých svobod, včetně svobody pohybu osob. Dokonce tady z Prahy to nebude žádný problém, ale až se to bude vyprávět v regionech, kde je problém se zaměstnaností, protože problém není v tom, že ten pohyb nám vadí, ale že jsou lidé zaměstnáváni u nás za různých podmínek. Ale já vytýkám našim lidem v pohraničí, nedivte se, že Německo nechce uvolnit ten trh, když vy jste ochotni v Německu pracovat za horší mzdy než ostatní. Že jste ochotni přijmout horší práci než ostatní. Že přistupujete na nerovný poměr, a to samozřejmě dělá zle i v té atmosféře příhraničí.

Ten problém je velmi psychologický a není jednoduchý. Já jsem osobně zastáncem samozřejmě liberalizace a sám za sebe jsem za to, aby se liberalizoval i pracovní trh náš, samozřejmě, ale to zatím nemám autoritu ani moc ani zmocnění něco takového prohlásit jako definitivní postoj, protože o tom se bude ještě v ČR určitě jednat.

Pokud jde o tu prioritu s tím Schengenem, s tím souhlasím, určitě říjen 2007 nepochybně je nutností.

Pokud jde o to co říkal pan senátor Schwarzenberg, já myslím, že tam nebyla položena otázka. A potom k panu senátoru Štětinovi, s tím Tureckem určitě je potřeba mluvit o tom co se stalo v minulosti. Proto to bude komplikované, protože jde samozřejmě o tu arménskou genocidu určitě a postavení kurdské menšiny. To s tím souhlasím.

Pokud jde o to, co říkal pan senátor Horník, tak se přimlouvám za Schengen s tím samozřejmě souhlasím a otázka byla, zda se za to budeme zastávat kategoricky, odpověď je naprosto jasně ano.

K tomu, co říkala paní senátorka Gajdůšková, já jsem zastáncem také toho, že EU jako taková je úspěšný projekt, a působení ČR v EU se ukázalo jako prospěšné pro všechny ukazatele našeho vývoje, jak ekonomického, tak sociálního. Určitě se můžeme ptát, jaká míra čeho a kterého faktoru hrála tu roli; a v EU se ukazuje, že to je dobře. A v každém případě asi to cítíte i vy, že ať jedeme teď kamkoli do zahraničí, jsme vnímáni s větší váhou, protože mluvíme také za unii. Už nás všude v Africe, v Asii, berou jako reprezentanty zároveň unie.

Pokud jde to, co říkal pan senátor Mejstřík, určitě Albánie je naším zájmem. Teď když se mluvilo o západním Balkánu i při jednání EU, tak samozřejmě albánský ministr je zván jako účastník toho dialogu a určitě o to máme zájem.

A teď se dostanu k té citlivé otázce pana senátora Schwarzenberga, ta se týká Ruska otázky naší energetické nezávislosti. Tak určitě EU proto otevírá debatu o jednotném evropském energetickém trhu. Polsko vyzývá Visegrád k vytvoření jakéhosi energetického paktu a to všechno má vést k tomu, aby EU skutečně důsledně sledovala diverzifikaci energetických zdrojů, protože to dává zároveň sílu EU i v dialogu o cenách, pokud jde o jednání o dodávkách ropy, plynu apod. A o těchto otázkách se také mluvilo při návštěvě ruského prezidenta Putina.

To, co říkal pan senátor Tejnora, s tím souhlasím, že bezpečí a svoboda jsou pro nás mimořádně důležité, a proto také, a to bych zdůraznil, o tom snad tady nemusíme mnoho mluvit, ale je to naprosto jasné, že nic nesmí oslabit transatlantické partnerství. Já to slýchávám bohužel na vnitřních rozhovorech v EU, kdy velmi ostré protiamerické výroky tváří v tvář nejnovějšího vývoje kolem karikatur, a říkám, že to nesmíme nikdy dovolit, protože jenom některé z nich máme jako spojence. Máme mnoho přátel, mnoho zemí s korektními vztahy, ale spojenců máme jen několik. A se spojenci se mají tyto vztahy udržovat, se spojenci se nemají vztahy oslabovat.

A konečně jenom odpovím na otázku pana senátora Škalouda. Vláda již rozhodla, že to nebude ten Genderový institut, podle mne je to jedině správné. Je proto mj. argument, že máme komisaře, který má toto portfolio a přijímá tradici EU, aby agentura nebo institut, který spadá do portfolia komisaře, který byl nominován za tu zemi, aby měl sídlo v této zemi. O Genderový institut má velký zájem Slovensko, myslím si, že bychom mohli Slovensko podpořit, aby Genderový institut měli na svém území. A máme za to chtít jednoznačně také podporu pro ten Technologický institut. Jde také o to, co bude tématem příští budoucnosti EU, bude-li to věda a výzkum, moderní technologie, inovace, tak určitě Technologický institut bude významnějším institutem než ten Genderový institut, protože ten je sice významný teď, ale význam toho Technologického poroste. Takže to není proti Generovému institut jako takovému a já jsem zastáncem toho, že máme chtít pouze jedno, a to je Technologický institut; a do Brna.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane ministře. Požádám teď kolegu Sefziga, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Luděk Sefzig: Vážené paní senátorky, páni senátoři. Deset vystupujících, nikdo nenavrhl žádné usnesení, všechny otázky, které byly položeny, byly zodpovězeny. Snad bych jenom doplnil, že náš výbor se má na příští schůzi zabývat Technologickým institutem a chtěli bychom vládě v jeho úsilí pomoci, protože víme o těch aktivitách, které v posledních dobách probíhají, že by ten Technologický institut z této kamenné podoby se měl přeměnit na virtuální podobu, což je asi v duchu moderních technologií možné, ale asi bychom rádi, kdyby měl pevnou instituci a třeba i v tom Brně. Proti tomu jistě žádný odpor nebude.

Jak jsem říkal, nebudu navrhovat žádné usnesení, přesto bych chtěl, protože to usnesení je zbytečné, my máme v našem jednacím řádu, že vláda má pravidelně každý rok předložit tuto zprávu. Já bych jenom chtěl apelovat na vládu prostřednictvím pana ministra, aby při těch hodnotících zprávách se vláda soustředila vždycky na hodnocení těch cílů, které si na ten rok stanovila, zda byly splněny nebo nebyly splněny. My to v těch jednotlivých bodech dovedeme vyhledat, ale v některých bodech to chybí. Možná by bylo vhodné to udělat souhrnně, ale netroufám si to navrhnout formou usnesení, protože je věcí vlády, jakým způsobem to bude hodnotit. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Rozumím tomu tak, že navrhujete, abychom zprávu vzali na vědomí a o tom budeme hlasovat?

Senátor Luděk Sefzig: Tento návrh je konformní s mými pocity, a dá se říci, že si ho mohu osvojit a navrhuji, abychom tuto zprávu vzali na vědomí.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji a o tomto návrhu budeme hlasovat.

Budeme hlasovat o tom, že bereme na vědomí zprávu o vývoji EU v roce 2005 a jejím dalším rozvoji.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování pořadové číslo 28 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 50, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi, děkuji zpravodajovi, ale pana ministra si tu ještě ponecháme, neboť dalším bodem je

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Mezinárodní úmluva o potlačování činů jaderného terorismu podepsaná dne 15. září 2005 v New Yorku.

Vládní návrh jste obdrželi jako senátnítisk č. 187.Uvede jej opět ministr zahraničí Cyril Svoboda.

Ministr vlády ČR Cyril Svoboda: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Bud teď velmi stručný. Je to úmluva, která má potlačovat činy jaderného terorismu. Jde především o to, abychom byli chráněni proti využití resp. spíše zneužití zbraní jaderných, radiologických nebo příslušných materiálů a zařízení pro teroristické účely. K dnešnímu dni tuto úmluvu podepsalo 9 států včetně všech 25 členských zemí EU. Hlavní cíl této smlouvy je kriminalizace a penalizace aktu jaderného terorismu. Smluvní strany se zavazují zajistit, aby trestné činy vyjmenované v úmluvě byly trestnými činy podle jejich vnitrostátního práva a zavazují se stanovit přiměřené tresty za tyto trestné činy s přihlédnutím k jejich závažnému charakteru. Závazky, jež jsou pro ČR v této smlouvě, jsou v souladu s naším právním řádem ČR a plnění těchto závazků je již v rámci platných právních předpisů ČR zajištěno příslušnými novelami trestního zákona zejména a zákonem o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření. Provádění té úmluvy nebude mít dopad na státní rozpočet a s ohledem na aktuálnost potřeby potlačovat mezinárodní terorismus navrhujeme Senátu vyslovit s ratifikací této úmluvy souhlas. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane ministře. Garančním a zároveň jediným výborem je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 187/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Rostislav Slavotínek, kterého žádám, aby nás seznámil se zprávou.

Senátor Rostislav Slavotínek: Dobré odpoledne vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Jak už řekl pan ministr, tato úmluva je další z mezinárodních smluv na boj s terorismem. Možná si vzpomenete, když jsme probírali nedávno v létě Mezinárodní úmluvu o potlačování financování terorismu. V této úmluvě jde tedy o reakci na hrozbu jaderného terorismu, který spočívá ve využití zbraní hromadného ničení, resp. jaderných nebo radiologických zbraní nebo příslušných materiálů a zařízení pro teroristické účely.

Po odborné a technické stránce spolupracovala při tvorbě této smlouvy Mezinárodní agentura pro atomovou energii. Úmluva doplňuje stávající mezinárodně-právní dokumenty, které se týkají jednak boje proti terorismu a jednak pravidel pro nakládání s jaderným materiálem. Úmluva byla otevřena k podpisu v září 2005 při příležitosti zasedání Valného shromáždění. Tehdy ji podepsal předseda vlády ČR. Protože jde o mezinárodní smlouvu, je podle ústavy k ratifikaci potřeba souhlas Parlamentu. K datu 10. 3., tzn. ke konci minulého týdne, ji podepsalo již celkem sto států, o jeden více, než uvedl pan ministr v tom mezidobí. Z toho všech 25 současných členských států EU. V souladu s článkem 9 odst. 3 úmluvy bude při předávání ratifikačních listin učiněno prohlášení, jímž ČR dobrovolně rozšiřuje svoji jurisdikci i na trestné činy spáchané osobami bez státní příslušnosti, které mají obvyklý pobyt na našem území, a na trestné činy spáchané ve snaze přimět ČR k vykonání nebo ke zdržení se nějakého úkonu.

Co se týče věcného obsahu úmluvy článek 1 podrobně definuje všechny základní pojmy, které jsou v úmluvě použité. V článku 2 se stanovuje, co je podle této úmluvy považováno za trestný čin. Článek 2 je tedy klíčovou částí úmluvy. V ostatních článcích 3 až 28 jsou obsažena další ustanovení obvyklá v podobných smlouvách, například ustanovení o výjimkách z působnosti, závazek, aby trestné činy této úmluvy byly trestnými činy podle vnitrostátního práva. Úpravu o vzájemné právní pomoci, spolupráce mezi smluvními stranami, soudní příslušnost apod. Úmluva by tedy měla být plněna v rámci existující vnitrostátní právní úpravy. Jde zejména o platný trestní zákon, trestní řád a zákon o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření.

Přijetí úmluvy nebude mít žádný dopad na státní rozpočet, protože úmluva nezavazuje k trestání činů, které by nebyly v ČR již nyní kriminalizovány a nepředpokládá se ani zásadní nárůst případů v oblasti mezinárodní justiční spolupráce.

K usnesení, které přijal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, bych chtěl jenom podotknout, že jste dostali opravené usnesení, které na rozdíl od původního usnesení výboru je poněkud obsáhlejší. V důsledku administrativní nepřesnosti se do toho původního usnesení dostalo jenom zkrácené znění, které neobsahovalo i to prohlášení, o kterém jsem se zmiňoval. Takže výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, doporučuje Senátu souhlas s ratifikací Mezinárodní úmluvy o potlačování činů jaderného terorismu podepsané dne 15. září 2005 v New Yorku, dále jen úmluva, s tím, že k úmluvě bude učiněno prohlášení následujícího znění: V souladu s článkem 9 odstavec 3 úmluvy ČR oznamuje, že ustavila svou jurisdikci nad činy uvedenými v článku 2 úmluvy v případech stanovených v článku 9 odstavec 2, písmeno c) a d) úmluvy. To je celé usnesení. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Posaďte se prosím ke stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu. Hlásí se do ní někdo? Nikoho tu nevidím. Pane ministře, chcete se vyjádřit? Pan zpravodaj asi také ne. Takže budeme hlasovat o usnesení tak, jak nám bylo přečteno panem zpravodajem.

Budeme hlasovat o tom, že Senát dává souhlas k ratifikaciMezinárodní úmluvy o potlačování činů jaderného terorismu podepsané 15. září 2005 v New Yorku s dodatkem, který byl čten do záznamu.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. V hlasování pořadové číslo 29 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu ministrovi a zpravodaji.

Dalším bodem je

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Evropská charta regionálních či menšinových jazyků

(ETS 148), otevřená k podpisu členským státům Rady Evropy ve Štrasburku

dne 5. listopadu 1992.

Vládní návrh jste obdrželi jako senátnítisk č. 194a uvede je opět ministr zahraničních věcí Cyril Svoboda.

Ministr vlády ČR Cyril Svoboda: Vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, Evropská charta regionálních a menšinových jazyků je dokument, který má chránit a podporovat užívání historických regionálních či menšinových jazyků v osobním, ale zdůrazňuji především veřejném životě. Měla by tak přispívat k zachování a rozvoji kulturního bohatství a tradic Evropy a charta dává státům prostor pro volbu závazků, které budou vůči regionálním a menšinovým jazykům naplňovat. Tím je jistá flexibilita uvnitř tohoto textu.

Jak jsem řekl, především jde o podporu používání těchto regionálních jazyků ve veřejném životě, takže se tato opatření týkají oblasti školství, spravedlnosti, správních orgánů, veřejné služby, sdělovacích prostředků, kulturních aktivit, ekonomické a sociální aktivity a samozřejmě také přeshraniční výměny.

Každá smluvní strana se zavazuje vybrat si z těchto specifických opatření některá a kromě toho tato Charta má tvrdé jádro některých opatření, které je třeba aplikovat.

Tato charta je významná také tím, že podléhá její implementace kontrole výboru nezávislých expertů. Tuto chartu, která byla otevřena k podpisu v r. 1992, podepsalo již 32 členských států Rady Evropy a z těchto 32 států ji dvacet ratifikovalo, ČR tuto chartu podepsala v r. 2000 a vláda vyslovila souhlas s návrhem na ratifikaci charty v prosinci 2005. Svým charakterem jde o smlouvu prezidentskou, proto také je potřeba, aby s její ratifikací vyslovily souhlas obě komory našeho parlamentu. Pokud jde o ČR, tak se to týká především užívání polštiny, a to na území okresů Frýdek-Místek, Karviná a můžeme říci i v celém moravskoslezském kraji a také užívání romštiny a slovenštiny, které už nejsou tak významné z hlediska počtu mluvících.

V České republice samozřejmě jsou také skupiny lidí, které mluví bulharsky, chorvatsky, maďarsky a možná také tváří tvář globalizaci, možná že také budeme za chvíli chránit ruštinu v Karových Varech. Nevím, samozřejmě ale je těch jazyků více. Ale fakticky jde především o polštinu, která je mateřským jazykem asi 50 000 občanů, kteří žijí v tom regionu, který jsem popsal a vůči nim je to spravedlivé řešení a je dobré, že s tou chartou vyslovíme souhlas.

Samozřejmě, že se to týká slovenštiny, a to je trochu problém, jestli to má vypadat jako menšinový jazyk, protože si vzpomínám, když se připravoval návrh české Ústavy, tak to byl jeden z důvodů, proč se naprosto záměrně do této Ústavy nevtělil článek o národním, státním nebo ústavním jazyku, aby od první chvíle bylo jasné, že všichni Slováci mohou v Čechách mluvit slovensky v úředním styku a že je nikdo nemůže nutit mluvit česky nebo si vzít tlumočníka jenom proto, že by to bylo něco jako obtěžování ze strany veřejné moci, protože si navzájem rozumíme. Byť, jak jsem na jeden dotaz novináře, jestli umím slovensky, odpověděl, že neumím. Já rozumím slovensky. Ale kdyby mi někdo dal napsat dopis slovensky nebo přeložit něco ze slovenštiny do češtiny, tak se přiznám, že by to byl skutečně problém. To neznamená, že si běžně nerozumíme a že mluvíme jazyky, které jsou si tak blízké, že je můžeme navzájem používat. Takže opakuji znovu – především jde o polštinu. A konečně tato Úmluva a její implementace již je plně provedena v našem právním řádu, takže nebude třeba doplňovat právní řád k implementaci této smlouvy. A konečně bude to mít nepatrné dopady na státní rozpočet. Já tady mám ve svých podkladech, že používání menšiny jazyka může v celostátním měřítku dosahovat částky asi 5 miliónů korun, tzn., že to je částka z tohoto pohledu zanedbatelná. Takže bez obav můžeme vyslovit souhlas s ratifikací této smlouvy, protože její provedení je prakticky realizováno, nebude to mít žádný dopad ani do státního rozpočtu a je to dobrá zpráva pro ty, kteří mluví menšinovým jazykem, že jsme připraveni převzít na sebe i mezinárodně garantované závazky respektu a úcty k těm, kteří mluví jiným mateřským jazykem než je čeština. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane ministře. Návrh projednal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 194/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Josef Jařab. Dále návrh projednal výbor pro záležitosti EU, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 194/3. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Alena Gajdůšková. Garančním výborem je výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 194/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Hálek, který je omluven a zastoupí ho senátor Zdeněk Janalík, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Zdeněk Janalík: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, pan ministr velmi podrobně a věcně nás seznámil s obsahem předkládané normy, takže já už nebudu tímto zdržovat. Byl jsem pověřen panem senátorem Jařabem i paní senátorkou Gajdůškovou, abych tuto zprávu přednesl jako společnou zprávu všech výborů. Dovolím si vás seznámit s tím, že všechny tři výbory tuto normu projednaly a všechny doporučují souhlas s ratifikací.

Když dovolíte, přednesu vám návrh usnesení výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice z 20. schůze konané 18. ledna 2006. Po úvodním slovu předsedy výboru senátora Jehličky, po odůvodnění návrhu zákona zástupcem ministra zahraničních věcí ČR, náměstkem ministra doc. Dr. Pavlem Svobodou, po zpravodajské zprávě senátora Jana Hálka, místopředsedy výboru a po rozpravě výbor doporučuje za prvé Senátu PČR dát souhlas s ratifikací evropské charty regionálních či menšinových jazyků – ETS 148 – otevřená k podpisu členským státům Rady Evropy ve Štrasburku dne 5. listopadu 1992. Za druhé Senátu PČR vyslovit souhlas s prohlášením níže uvedeného znění: ČR prohlašuje, že přijatá ustanovení charty bude uplatňovat v souladu se svým ústavním pořádkem a příslušnými mezinárodními smlouvami, jimiž je vázána. Ačkoliv v ČR neexistuje obecná úprava, právní úprava úředního jazyka pro účely charty, se považují za menšinové jazyky ty jazyky, které splňují podmínky čl. 1 písm. a) a ČR tak v souladu s chartou prohlašuje za menšinové jazyky, jimiž se na jejich území hovoří, a vůči kterým bude uplatňovat ustanovení části II, považuje slovenštinu, polštinu, němčinu a romštinu. ČR prohlašuje, že bude v souladu s čl. 2 odst. 2 a čl. 3 odst. 1 charty aplikovat vybraná ustanovení části III charty na tyto jazyky: polštinu v moravskoslezském kraji na území okresu Frýdek-Místek a Karviná – čl. 8 odst. 1 písm. a) a body tak, jak je máte uvedené v písemném návrhu, odst. 2, celkem deset bodů – čl. 9, 10, 11, 12, 13, 14 – celkem 41 bodů tak, jak máte v písemném materiálu. Celkem 41 bodů. Slovenštinu na celém území ČR – čl. 8, odst. 1 písm. a), odst. 2, celkem šest bodů, čl. 9, 10, 11, 12, 13, 14 tak, jak jsou uvedeny podrobně v našem usnesení – celkem 37 bodů. Za druhé určuje zpravodajem výboru pro projednání senátního tisku č. 194 na schůzi Senátu PČR senátora Jana Hálka, kterého jsem si dovolil zastoupit.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Ptám se teď především kolegy Jařaba a kolegyně Gajdůškové, zda si přejí vystoupit. Ne. Zpráva byla společná. Takže otevírám obecnou rozpravu. Nikdo se nehlásí do obecné rozpravy? Nikdo. Takže ji zase uzavírám. Pane ministře, chcete se ještě vyjádřit? Ne. Kolega Janalík se také nechce vyjádřit? Nechce. Ani ostatní zpravodajové.

Takže přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o tom, že Senát dává souhlas k ratifikaci evropské charty regionálních či menšinových jazyků, ETS, otevřené k podpisu členským státům Rady Evropy ve Štrasburku dne 5. listopadu 1992. A za druhé, Senát PČR vyslovuje souhlas s prohlášením uvedeným v senátním tisku 194/1 – které nebudu číst, neb je uvedeno v dokumentu, který před vámi leží a jsou to samé číslice a písmena, takže by se to stejně pletlo.

Hlasujeme o tom, že Senát dává souhlas s ratifikacítéto smlouvy a s prohlášením, jak je v našich materiálech. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování pořadové č. 30 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 28 pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji předkladateli i zpravodajovi a následujícím bodem našeho jednání je

Sdělení komise Radě a Evropskému parlamentu:

Spolupráce EU a Palestiny po stažení

Toto sdělení jste obdrželi jako senátnítisk č. K 48/05, stanovisko vlády vám bylo rozdáno jako senátní tisky č. K 48/05/01. Prosím pana ministra zahraničních věcí Cyrila Svobodu, aby nás seznámil se sdělením a stanoviskem vlády.

Ministr vlády ČR Cyril Svoboda: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, už jsme se toho trochu dotkli v té debatě, která proběhla, takže budu stručný. My považujeme za mimořádně odvážné a správné rozhodnutí Izraele stáhnout se z pásma Gazy. Zároveň je to velká výzva, zda a do jaké míry je palestinská samospráva schopna udržet na tomto území bezpečnost, stabilitu, ekonomickou prosperitu. To je velmi důležité a pokud jde o vývoj, tak chci upozornit na to, co jsme tady zmínili asi před dvěma hodinami, to je ta otázka vítězství Hamazu ve volbách. Já souhlasím s tím, co řekl některý ze senátorů, už si nepamatuji kdo – omlouvám se za to – že spíše v Palestině lidé volili proti organizaci Fatah, která se jevila již jako zkorumpovaná a vládnoucí příliš dlouho. Nejsem přesvědčen, že lidé v Palestině volili Hamaz proto, že by chtěli radikalizovat vztahy s okolím, především se státem Izrael. 30. ledna 2005 přijala Rada ministrů a mezinárodní kvartet, tzn. EU, OSN, Spojené státy americké a Ruská federace, rozhodnutí, kterým stanovily základní podmínky, které má nová palestinská reprezentace vzešlá z legitimních voleb přijmout, aby přesvědčila nejenom své okolí, ale všechny nás, že Hamaz už není organizací, která je teroristická nebo která podporuje terorismus, ale která se proměňuje v kredibilního politického partnera. Hamaz je na teroristické listině jak Spojených států amerických, tak EU. Ty podmínky jsou, jak už jsem před chvílí říkal – za prvé vzdát se terorismu a ozbrojeného boje, za druhé uznat právo na existenci státu Izrael a za třetí přijmout dvoustátí řešení jako východisko pro mírová ujednání. Také jsem řekl k mé lítosti, že zatím ze strany Hamazu nedošlo k uznání nebo přijetí kterékoliv z těchto tří podmínek. To znamená, že Hamaz zatím na tyto podmínky nepřistoupil a naopak jsme svědky jiné snahy – snahy jít cestou uznání přes kontakty s některými zeměmi. Je nám všem dobře známo, že Hamaz navštívil Turecko, kde jednali s ministrem zahraničních věcí Turecké republiky, stejně tak, že Hamaz byl v Moskvě a jednal s ministrem zahraničí Ruské federace. Ta situace je velmi delikátní, protože do budoucna máme závazek politický i mravní podporovat palestinské obyvatele, podporovat lidi, kteří žijí v palestinské autonomii, realizovat projekty, které chceme realizovat – možná o tom budu mluvit v příštím bodu, který máme, a to ještě k financování palestinské samosprávy, ale v každém případě se musí najít takové řešení, které zároveň neznamená uznání Hamazu jakožto legitimního partnera, pokud nepřistoupí na tři podmínky, které jsem před chvílí zmínil. Takže tento úkol je velmi delikátní, komplikovaný, je před námi, je potřeba ho zvládnout a to je vše, co jsem chtěl říci k otázkám, které jsou spojeny se stažením z pásma Gazy a řešení potom budoucího konfliktu, existujícího konfliktu tím, že se vytvoří dva státy. Jsme teď ještě v atmosféře před volbami v Izraeli, takže určitě si přejeme, aby budoucí politická reprezentace izraelská byla schopna sedět za stolem a jednat s palestinskou samosprávou. Očekáváme, že toto je jediná cesta, jak se věci mohou posunout dopředu správným směrem.

Dovolte, abych využil i této příležitosti, abych tady ocenil odvahu, rozhodnost a skutečně, řekněme, strategický postoj bývalého premiéra Šarona, protože skutečně to, co on udělal, byl historický krok, ke kterému sebral odvahu a dobře víte, že sám tím rozdělil politickou scénu půl na půl a vedlo to dokonce k tomu, že došlo k otřesům základních politických stran na politické scéně, jak důležité a já říkám také odvážné toto rozhodnutí bylo. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane ministře. Tímto tiskem se zabýval výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. K 48/05/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Karel Schwarzenberg a toho prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Karel Schwarzenberg: Pane ministře, pane předsedající, slovutný Senáte, anžto, jak již bylo řečeno panem ministrem, jsme se tímto tématem zabývali už před hodinou během diskuse, za druhé písemný dokument leží před vámi a hodina je pokročilá. Myslím, že máme ještě spoustu zákonů před námi, tak bych s vaším laskavým dovolením odstoupil od toho přečíst celou zpravodajskou zprávu. Doufám, že ji někdo přečte, ale kdyby měl námitky, tak prosím, ať se ozve. Jenom přednesu stanovisko zpravodaje, který doporučuje toto usnesení.

Senát vyzývá vládu ČR, aby na půdě institucí EU podněcovala k aktivní diskusi o postavení Palestinské samosprávy a pomáhala vytvořit podmínky pro oboustranné intenzivní rozhovory o státoprávním uspořádání jak v obsazených územích, tak v pásmu Gazy. Za druhé se domnívá, že zásadním předpokladem pro pokračování finanční pomoci Palestinské samosprávě ze strany EU je uznání existence státu Izrael a zřeknutí se násilí jako prostředku politického vyrovnání a zároveň také oboustranné dodržování stávajících dohod – Oslo 1993, Paříž 1994. Doporučuje, aby efektivní využití finančních prostředků ve prospěch Palestinské samosprávy podléhalo důsledné kontrole ze strany EU. Apeluje na zohlednění aktuálního vývoje v této oblasti při jednání o meziinstitucionální dohodě o finanční perspektivě. Děkuji mnohokrát.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane zpravodaji. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Hlásí se někdo do rozpravy? Hlásí se kolega Josef Vaculík, prosím.

Senátor Josef Vaculík: Děkuji za slovo, budu velmi stručný. Já bych pouze chtěl sdělit tomuto ctěnému plénu a panu ministrovi – vlastně vy to víte, protože jste mě volili – že jsem členem evropského Parlamentního shromáždění, které se zabývá samozřejmě i otázkami vztahu EU vůči zemím Středomoří, konkrétně i Palestiny. Příští týden se očekává plenární shromáždění tohoto uskupení zástupců EP plus zemí Středomoří, kde se má mj. schvalovat doporučení pro další činnost.

Já bych chtěl návrh tohoto doporučení dát panu ministrovi. My jsme ho předali jeho pracovníkům na příslušném odboru ministerstva zahraničních věcí k případnému připomínkování a samozřejmě při hlasování na plénu se budu řídit i doporučením, které zde přijmeme hlasováním. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Nikdo další se nehlásí? Nehlásí. Uzavírám rozpravu. Pane ministře, chcete se vyjádřit k rozpravě? Ne. Pane zpravodaji? Ne. Takže v tom případě budeme hlasovat o usnesení tak, jak ho přečetl pan zpravodaj ve svém úvodním projevu.

Budeme hlasovat o usnesení, které přednesl zpravodaj ve svém projevu a které je před vámi jako poslední stránka dokumentu K 48/05/02.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro toto usnesení, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování č. 31 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 27 pro vyslovilo 44, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu ministrovi a panu zpravodaji.

A nyní budeme projednávat bod, kterým je

Informace vlády ČR o pořadu a jednání Evropské rady konaném

ve dnech 23. – 24. března 2006 v Bruselu a o pozicích České republiky.

Jednací řád Senátu ve svém § 119 a) předpokládá, že Senát jedná o informaci vlády o pořadu a výsledcích jednání Evropské rady. S informací vystoupí pan ministr zahraničních věcí Cyril Svoboda, který má teď slovo k poslednímu svému bodu.

Ministr vlády ČR Cyril Svoboda: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, mám pocit, že už jsme o tom mluvili. Pokud jde o ER, která bude příští čtvrtek a pátek, tak podle mého názoru to, co je klíčové, je za prvé vztah k západnímu Balkánu, protože to bude vtěleno do závěrů a tam asi dojde k debatě a uvidíme, jaký bude výsledek. Můj dojem je, že snaha EU bude se vrátit k tomu, co bylo řečeno v Soluni, tzn., že se bude mluvit o budoucí perspektivě v evropském, byť jak jsme si tady řekli v naší debatě, by bylo dobré, aby zemím západního Balkánu byla slíbena možnost plného členství. Za druhé se bude mluvit o finanční perspektivě a jejich dalších výhledech, tzn., že se musí také dohodnout ta definitivní podoba mandátu pro předsednictví, aby dojednalo dohodu s EP. To jsem také zvědav, jak se bude vyvíjet ten předběžný dialog, zatím nemáme tuto zprávu jak probíhá jednání o předsednictví a EP, aby pro ER byl předložen další návrh postupu. Samozřejmě určitým tématem bude i otázka reflexního období, protože jak víte, Rakousko má závazek do konce svého předsednictví, to znamená do června tohoto roku udělat vyhodnocení té samotné reflexe evropské ústavní smlouvy. Takže to jsou ta nejdůležitější témata z debaty, která proběhla. Nic dalšího jako zásadní téma nezaznělo. Velmi se pléduje v tom dialogu mezi náboženstvími a mezi civilizacemi, jak jsem tady před chvílí řekl, jsem zastáncem tohoto dialogu, ale zároveň jsem tvrdým zastáncem toho, že EU se má chovat jako entita, která je schopna si také o něco říci. Nepochybně se bude diskutovat i otázka Íránu, jaderného programu a samozřejmě otázky postoje EU k tomuto programu, až se zahájí vlastní debata na půdě Rady bezpečnosti. Ale z našeho pohledu se mi zdá, že nejdůležitější jsou ty dvě zásadní otázky – jak dál s finanční perspektivou a co se západním Balkánem. Ostatní otázky se mi nezdají jako otázky, které by byly ožehavé. Jenom z kuloárů vím, že nás čekají ještě další citlivé debaty a jednou z nich bude určitě pozice EU ke Kubě. Zatím se o tom jenom mluví v kuloárech, protože nikdo nemá odvahu tu otázku teď nastolit pevně, protože i rakouské předsednictví bude muset tuto otázku vyhodnotit v červnu t. r. Možná, že tady se kalkuluje se vším, protože předsednictví nekončí přesně datem, ale měří se od rady k radě. Takže pokud bude svolána rada, to může být také ovlivněno i volbami. Nepochybně ale myslím, že rady bude schválena tak, jak se původně plánuje v tom červnu, někdy 15., 16. června. Takže to je k té druhé radě a k té radě, která nás teď čeká, to jsou ty dvě základní otázky, o kterých jsem mluvil – západní Balkán, finanční perspektiva. Ostatní otázky se mně nezdají, že by byly otázkami, které by měly poutat speciální pozornost k nějakému pevnému politickému postoji. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane ministře. Nyní určíme zpravodaje. Jelikož se jedná o věc, kterou neprojednával výbor Senátu, určuje zpravodaje Senát. Navrhuji, aby jím byl senátor Luděk Sefzig, předseda výboru pro záležitosti EU. Ptám se ho, jestli s tím souhlasí. Kýve hlavou, souhlasí. Děkuji. Takže budeme o tomto návrhu hlasovat.

Budeme hlasovat o návrhu, aby senátor Sefzig byl zpravodajem. V sále je přítomno 52 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 27. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování pořadové číslo 32 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 27 pro vyslovilo 44, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Dávám slovo předsedovi výboru pro záležitosti EU panu senátorovi Luďku Sefzigovi.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji, pane místopředsedo. Vážený paní senátorky, vážení senátoři, vážený pane ministře. Ve své velmi krátké zpravodajské zprávě bych jenom rád spíše vznesl několik dotazů.

Náš výbor měl v úmyslu tuto závažnou věc projednávat, ale protože jsme to měli připraveno na projednávání na příští středu, avšak po zkušenostech s předchozími tisky, které projednáváme s téměř tříměsíčním zpožděním, jsem rád, že můžeme o tom diskutovat takhle řekl bych z jedné vody načisto. A protože jsme samozřejmě všichni plni očekávání, jak Rada proběhne a těšíme se i na to, že na výboru po proběhlé Radě nás pan ministr buď osobně nebo prostřednictvím svého prvního náměstka bude informovat a protože jsme neustále vedeni a již i při předchozích bodech jsme diskutovali o tom, co čeká Evropskou unii, tak si myslím, že je zbytečné, abych tady znovu opakoval to, co již řekl pan ministr.

Já bych přece jenom vznesl jeden dotaz, a to sice velmi praktický dotaz, týkající se Evropského technologického institutu, protože je sporné, zda jej má projednávat tato Rada, protože víme o snaze, aby toto jednání bylo odročeno na Radu příští.

A tak jsem se chtěl spíše zeptat pana ministra ze strategických důvodů, co se jim zdá vhodnější pro získání technologického institutu. Nám nebo mně se zdá vhodnější, po poradě s kolegy, že by možná bylo vhodné zařadit toto projednání na teď, event. vám podat i podporu v tom smyslu, že velice oceňujeme vznik tohoto institutu a že bychom si velice přáli, aby tento institut sídlil v ČR.

To je jeden můj dotaz.

A druhý dotaz je už evergreenem našich setkání, a to je věc, kterou jsme projednávali i na jedné velmi mimořádné akci zde v našem Senátu, týkající se volného pohybu pracovních sil. Byla tady konference Visegrádské čtyřky a vystoupil zde s již takovou zprávou, která byla předznamením toho, jak později pan komisař Špidla vystupoval v evropských institucích. A tady poprvé zaznělo, že žádnou zemi ze starých členských zemí EU nemohl významně ohrozit volný pohyb pracovních sil, naopak v zemích, kde toto umožnili, tak došlo k významnému, nikoliv jen statisticky významnému, ale i politicky významnému vzestupu ekonomik těch tří zemí – Irska, Velké Británie a Švédska.

A můj dotaz je namířen k tomu, zdali počítáte, že by byla i možnost o tomto hovořit, dokud nebude uzavřeno dvouleté období, aby možná některé země se k tomu přidaly. Vím, že jsou celkem tři typy zemí. Země, které to vbrzku uvolní, země, které to budou částečně liberalizovat a země, které to neuvolní, jako je třeba zmíněné Německo a Rakousko.

Čili tyto dva dotazy bych si dovolil spíše v rámci mé zpravodajské zprávy nebo malého komentáře k vystoupení pana ministra položit. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Otevírám rozpravu. Hlásí se někdo do rozpravy? Nikdo se nehlásí, takže ji zase uzavírám. Prosím pana ministra, jestli se chce vyjádřit, ne tak k rozpravě, jako k úvodnímu slovu pana zpravodaje.

Ministr vlády ČR Cyril Svoboda: Pane místopředsedo, odpovím na dvě položené otázky.

Velmi komplikované je samozřejmě určit program jednání Evropské rady, protože na tom musí být shoda všech. Já jsem zastáncem toho, že máme Evropský technologický institut tlačit stále znovu a znovu, protože jsou mj. i některé země, mezi ně patří Velká Británie, která je přesvědčena o tom, že vůbec takový institut nemá existovat. Každé odkládání podle mě není dobře a určitě se budeme snažit, aby to na programu jednání bylo. Zda se to podaří nebo ne, to je otázka, nicméně se pokusíme to dostat do závěru Rady, do písemného textu, tuto snahu určitě vyvineme.

A pokud jde o volný pohyb pracovních sil, to je samozřejmě otázka bilaterální. Problém je v tom, že je těžké sehnat i společnou pozici všech zemí, protože když jsem například o této otázce mluvil se slovenským premiérem, tak ten to nevidí jako prioritu, vidí jako prioritu získávat zaměstnání doma a nikoliv vést nějaké frontální zápasy o tuto liberalizaci. Ono to nakonec je docela účinné, protože liberalizace, když ji někdo vybojuje, tak se potom dostává stejně všem novým členským zemím EU.

Považuji za mimořádně důležité otevírat to na bilaterálních fórech, protože na Evropské radě, když tuto otázku zvedneme, tak oni řeknou, ano, ale už bylo dohodnuto v přístupových dohodách, že přechodné období, které může individuálně každý stát využít. Pochybuji tedy o tom, že toto se dostane na agendu celé Rady, ale má to být permanentní debata jednotlivými členskými státy.

Uvidíme, co dokáže Francie, na které sezónní práce nebo na které typy práce trh zliberalizuje. Ale i to je docela příhodné, protože já vyprávím Francouzům, jak můj syn, když byl na studiu ve Francii na škole, nedostal pracovní povolení. A nejlepší reakce ministra byla, proč jsi mi nezavolal. Právě proto jsem nevolal, abych zjistil, jak to je snadné. Neříkám tím, že by tu práci nezískal, získal by ji, ale musel by se snažit mnoho měsíců předtím.

Toto chceme odbourat, aby každý, kdo bude ve Francii a bude chtít tam pracovat, mohl, byť by to byly jen některé profese.

Doufám, že jsem odpověděl na otázky. Myslím, že dnes už jsem tady mluvil mnoho, proto chci být už co nejstručnější. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane ministře. Prosím pana zpravodaje, aby nám přednesl návrh usnesení.

Senátor Luděk Sefzig: Vážený Senáte, dovolte, abych navrhl vzetí na vědomí této zprávy.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Ano, o tom budeme teď hlasovat, že bereme na vědomí zprávu, kterou podal pan ministr.

Hlasujeme o tom, že Senát bere na vědomí informaci pana ministra. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování pořadové číslo 33 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 44, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi, panu zpravodajovi a předávám řízení schůze předsedovi Senátu Přemyslu Sobotkovi.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Vážené kolegyně a kolegové, navrhuji změnu programu. Jde o tyto návrhy, které předkládá ministr spravedlnosti Pavel Němec. Jde o tisk 266 – Návrh zákona o střetu zájmů, senátní tisk 267 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, senátní tisk 269 – Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád a senátní tisk 216 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu návrh na zachování výhrady k trestněprávní úmluvě o korupci. Znělkou svolám další senátorky a senátory k hlasování.

Budeme hlasovat o změně programu, jak jsem navrhl. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 34 bylo ukončeno, registrováno 53, kvorum 27, pro 41, proti nikdo. Návrh byl schválen.

V této chvíli bych zahájil jednání o bodu

Návrh zákona o střetu zájmů

Jde o senátnítisk č. 266. Poprosím pana ministra spravedlnosti pana Němce, aby nás seznámil s návrhem zákona a zároveň ho tady vítám.

Místopředseda vlády ČR Pavel Němec: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, domnívám se, že materie, o které pojednává návrh zákona o střetu zájmů, je dostatečně známa, nicméně jistě je potřeba seznámit alespoň stručně s obsahem návrhu zákona.

Návrh patří mezi ty právní úpravy, u nichž po celou dobu jejich přípravy probíhá poměrně podrobné diskuse, v níž jsou projednávána, přijímána a zamítávána jednotlivá řešení základních východisek a přístupů a jednotlivé jejich varianty.

Příprava takového zákona není jednoduchá také proto, že jde o úkol, který je velmi sledován veřejností a tudíž je vždy velmi mediálně vděčný. Všichni si dobře pamatujeme na průběh, dopady a závěry související s poslední úpravou současného zákona o střetu zájmů. Vláda předložila vládní návrh zákona koncem července 2005 Parlamentu ČR. Vládní návrh zákona, který byl podle názoru vlády celkově přiměřeně vyvážený, vycházel z toho, že veřejní činitelé se ve své činnosti pravidelně dostávají do situací, kdy v souvislosti s výkonem své funkce rozhodují o významných věcech veřejného zájmu. Základním záměrem připravovaného zákona byla tedy snaha podrobit chování veřejného činitele co nejširší a nejjednodušší kontrole veřejnosti.

Vládní návrh zákona vycházel z těchto základních principů. Širší osobní působnost povinných osob, širší rozsah a přesnější vymezení povinností a omezení veřejných funkcionářů, poskytnutí většího prostoru pro veřejnou kontrolu, omezení výkonu určitých činností veřejných funkcionářů po stanovenou dobu i po skončení výkonu funkce, rozšíření sankčních prostředků a stanovení nezávislých orgánů k projednávání porušení povinností stanovených tímto zákonem.

Velmi podrobná diskuse probíhala i v PS. Jako v celkovém průběhu přípravy se i zde většina diskuse týkala základních principů této úpravy. Lze konstatovat, že diskuse byla věcná a že je možno mít na jednotlivé principy odlišné názory. V rámci tohoto projednávání PS zejména podstatně rozšířila okruh osob, které by měly spadat do působnosti tohoto zákona, zformalizovala přístup k údajům vedeným v registru oznámení a především určila, že o tom, zda došlo k porušení povinností vyplývajících z tohoto zákona, budou soudy ve správním soudnictví. To vše bylo do zákona včleněno na základě poslaneckého návrhu.

Jak jsem již uvedl, nechci podrobně vysvětlovat jednotlivé principy navrhovaného zákona, protože jste se s nimi jistě důkladně seznámili. Já bych se však přece jenom trochu více zastavil u problematiky, která se týká orgánů posuzujících porušení povinností stanovených tímto zákonem.

Vláda se poměrně podrobně zabývala posuzováním všech hledisek, která s určením těchto orgánů souvisejí, včetně možnosti tzv. křížové kontroly. Přitom se musela vyrovnat s pochybností, zda jsou zachovány ústavní principy v případě, kdy má některá z komor Parlamentu projednávat a ukládat sankce za porušení povinností vyplývajících pro veřejného funkcionáře z tohoto zákona, je-li tímto veřejným funkcionářem veřejná osoba než člen této komory, popř. člen vlády, vedoucí ústředního orgánu státní správy, soudce, apod.

K odstranění těchto závažných připomínek vláda dospěla k závěru, že nejvhodnějším způsobem, jak nepřipustit případný ústavní konflikt, bude zřídit zcela nezávislé orgány, které nebudou součástí ani moci zákonodárné, ale moci výkonné.

K této problematice byla poměrně nejširší diskuse i v PS a byla projednávána řada různých návrhů a modifikací. Na závěr zvítězil názor, že nemají být vytvářeny žádné zvláštní nové orgány, ale o porušení veřejných funkcionářů stanovených tímto zákonem mají rozhodovat soudy ve správním řízení.

Dámy a pánové, děkuji vám za vyslechnutí úvodního slova. Jsem si vědom, že problematika střetu zájmů, která by měla postihovat korupční jednání veřejných funkcionářů, byla v Senátu i jeho orgánech velmi obsáhle a velmi podrobně diskutována. Byla jí věnována jistě odpovídající pozornost. Věřím, že jste dospěli ke správnému závěru a na závěr bych vás rád požádal, abyste přijetí tohoto zákona podpořili. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů.

Návrh zákona byl přikázán výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí s usnesením č. 266/3 a zpravodajem senátorem Petrem Fejfarem.

Dále to byl mandátový a imunitní výbor s usnesením č. 266/4 a se zpravodajem senátorem Janem Hadravou.

Pak to byla Stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury, která má usnesení č. 266/2 a zpravodaje předsedu komise senátora Jiřího Stodůlku.

Garančním výborem je výbor ústavně-právní. Výbor přijal usnesení č. 266/1 a zpravodajem je pan senátor Ondřej Feber, který má nyní slovo.

Senátor Ondřej Feber: Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, ústavně-právní výbor projednával tuto problematiku dne 8. března 2006. Návrh předkládal náměstek ministra spravedlnosti Dr. Polášek. Ten hned v úvodu uvedl, že ministerstvo spravedlnosti nemůže nést zodpovědnost za obsah této předlohy, neboť návrh doznal v PS zásadních změn, jak tady potvrdil tuto skutečnost i pan ministr.

Při projednávání jsme vycházeli z těchto premis: V současné době podle většiny odborné veřejnosti a také ministerstva spravedlnosti neexistuje zákon, který by jakkoliv postihoval veřejné funkcionáře oproti zbytku společnosti v oblasti možného střetu zájmů. Zákon č. 238/1992 Sb., kterým jsme se jako veřejní činitelé řídili, je sice platný, ale jeho nosné články byly Ústavním soudem v loňském roce vymazány a není v praxi použitelný.

Příčinou této skutečnosti byla neoblomná touha PS v závěru roku 2004 za každou cenu prosadit svůj nový, ve skutečnosti nekvalitní zákon o střetu zájmů. Tuto problematiku snad nemusíme nikomu blíže ozřejmovat, neboť Senát si se zrušením tohoto legislativního zmetku užil své. To za prvé.

Účinnost nyní projednávaného návrhu je stanovena na 1. ledna 2007 a v souvislosti s tím má do poloviny roku 2008 existovat ohlašovací vakuum pro veřejné funkcionáře. Mám na mysli poslance, senátory, vládu a ostatní podle zákona č. 238. Od jara loňského roku a po celý letošní rok není v této oblasti vůbec nic. To je za druhé.

Obsah této předlohy si v ničem nezadá s předchozím poslaneckým návrhem z minulého volebního období, který jako krátce platný v minulém roce vnesl mnohdy nenapravitelné zmatky, zejména do řad samosprávných zastupitelů.

Opět se navrhovateli, a mám na mysli také poslance, kteří zákon z gruntu upravovali, nepodařilo přesně pojmenovat cíle nového zákona o střetu zájmů. Například jasně stanovit skupinu osob, které by splňovaly kritéria veřejného funkcionáře a ten současně nebyl postižitelný jinými zákony, např. zákonem o soudech a soudcích, o obcích, služebními zákony. Nepodařilo se ani stanovit obecnou aktuální definici pojmu střet zájmů. Jsou zde pouze taxativně vyjmenovány úkoly, které mají být touto normou postihovány, nikoliv ale formou definice obecně určující, co nemravným jevem je.

Nepodařilo se tudíž vyřešit rovnici mezi cílem právní úpravy a adekvátním způsobem její realizace prostřednictvím vhodné právní úpravy. Obsah návrhu je tedy pro ústavně právní výbor nepřijatelný. A to je za třetí.

Uvedu některé příklady špatného řešení problematiky střetu zájmů v této normě, jak byly vytýkány naším výborem.

Výhrady jsou vůči zařazení do tohoto návrhu soudců. Jednak narážíme na hlavu čtvrtou naší Ústavy a zasahujeme do nezávislého postavení soudců, jednak příslušné úpravy by bylo možné akceptovat v zákonu o soudech a soudcích. Lustrování a omezování základních práv u ústavních soudců navíc degraduje etické hodnoty naší společnosti, zejména v očích zahraničí. Byl to Senát, který pečlivě vybíral naše ústavní soudce, lustroval je, aby teprve pak, ne vždy, vyhověl žádostem pana prezidenta jmenovat za ústavní soudce osoby nejen odborně, ale také morálně nejzdatnější. Stejně tak osoba veřejného ochránce práv, který je volen neméně přísnou procedurou, musí skýtat záruku neupřednostňování osobních zájmů před veřejnými. Jak ústavní soudci, tak ombudsman mají své zákony. Bavme se o jejich znění.

Členové zastupitelstev krajů, měst a obcí opět. Nač máme příslušné zákony o krajích a obcích? Tento návrh chce zavést nerovnost při výkonu mandátu zejména mezi uvolněnými a neuvolněnými členy. Přitom výkon mandátu nezná rozdíl mezi těmito kategoriemi. Pokud jde o radní, je si třeba uvědomit, že v obcích, kde není rada, o mnohém rozhoduje přímo zastupitelstvo složené vesměs z neuvolněných členů.

Nemůžeme souhlasit se zbytečným dalším omezováním práv a zásad daných Ústavou /článek 8 a část sedmá/, kde lze omezovat samosprávu pouze k ochraně zákona. Každý zásah do samosprávné samostatnosti krajů a obcí musí být pečlivě vážen a ne, jak to bývá zvykem, podmaňovat si tyto volené instituce momentálním rozmarům státní moci, která není schopna postihnout pestrou a měnící se škálu problematiky jednotlivých regionů a obcí a účinně reagovat na jejich specifika. Jinak bychom samosprávu nepotřebovali.

Co se týče širokého spektra dalších osob, uvedených pod bodem 2, § 2 návrhu, které by se měly stát veřejnými funkcionáři, považuje ho náš výbor za celkově nepřijatelný. Jedná se o tisíce lidí zaměstnaných ve státní správě, od řadových policistů, po zaměstnance různých úřadů. Ti nejenže jsou ošetřeni svými zákony, kde se mohou provádět případná další zlepšení a zpřísnění, ale jejich evidence, kontrola a zařazování do seznamu veřejných funkcionářů podle tohoto návrhu je předem odsouzeno k neúspěchu v praxi, zejména pro nejasnosti naplňování zákona po stránce administrativní a formální.

Nebude jednoznačně možné rozlišit, kdo v rámci podřízenosti a nadřízenosti je či není veřejným funkcionářem. Navíc pro tuto širokou skupinu osob přidanou do návrhu VPS je opět založen nerovný přístup. Jsou opominuty některé funkce, které v pojetí tohoto předpisu splňují podmínky veřejného funkcionáře, jako např. inspektoři, třeba České inspekce životního prostředí, práce, báňští a další. Ti se opomněli.

Jedná se zde o masové zařazování do množiny funkcionářů tisíců lidí, kteří navíc oproti poslancům a senátorům nepožívají žádných výhod exempce.

V současném zákonu č. 238/1992 Sb., je správně hned v prvním paragrafu střet zájmů obecně definován. V tomto návrhu takový výrok schází. A v § 3 jsou pouze taxativně vyjmenovány určité úkony, které jsou osobním zájmem a kterých se funkcionář musí vyvarovat. Lze proto předpokládat, že vzhledem k důmyslnosti české společnosti budeme muset neustále tento taxativní výčet doplňovat, tedy vůbec se nejedná o nadčasovou normu.

Za pozornost stojí znění § 5. Navrhovatel zde opět zavádí zákaz odměn pro poslance a senátory působících v orgánech společností s majetkovou nebo hlasovací, když to tak zjednodušeně nazvu, účastí státu. Stále ale s přihlédnutím k platné právní úpravě budou tito lidé osvobozeni od zodpovědnosti za učiněná rozhodnutí, kterou za ně přebírá stát. Mohou tedy rozhodovat v neprospěch státu a nic se jim nestane. Na rozdíl od nich ale členové zastupitelstev krajů, měst a obcí, kteří hájí zájmy svých samospráv v orgánech společností s jejich účastí a také nemají odměny pobírat, pod žádnou ochranou státu ani samospráv nebudou. Tuto nerovnost Senát vytýkal podobně jako mnoho dalších při projednávání minulého poslaneckého návrhu, který nakonec Ústavní soud zrušil.

Oznámení o osobním zájmu, jak je formulováno v § 8, dnešní oznámení o osobním prospěchu, je zbytečně formalizováno, navíc nepřesně, když před slovem „nebo“ ve druhém odstavci není čárka. To bude zdrojem sporů a rozdílných výkladů. Také se jedná o nepřímou novelu zákona o obcích, kde v § 83 odst. 2 je záležitost prospěchu, ale i škody pro zastupitele ošetřena dostatečně.

Velice diskutabilní je navrhovaný způsob a rozsah oznamování movitého majetku funkcionáře, jak je uveden v § 10. Předmětem sporu bude hodnota jednotlivých kusů zboží, které si v domácnosti rodina funkcionáře pořídí, a také určení skutečného vlastníka, kterým může být také zákonodárcem obdarované dítě, na což zákon nemyslel. Podle názoru ústavně právního výboru je toto ustanovení nadbytečné, zavádějící a zmatečné.

Zazněla také výhrada vůči porušení zásady bankovního tajemství.

K hlavě páté – evidence oznámení o činnostech, oznámení o majetku a oznámení o příjmech, darech a závazcích a jejich vedení, ústavně právní výbor má tyto připomínky:

Přijetím návrhu by musela být vytvořena nová administrativně složitá síť evidenčních orgánů na různých úrovních veřejné správy. To by mělo za následek další navyšování počtu pracovníků a s tím spojené náklady z veřejných rozpočtů, bohužel také samosprávních. Určitou kuriozitou je, že si v některých obcích starosta má vést registr sám na sebe, následně se sám rozhodne, zda si na sebe oznámení podal správně, případně, zda se nahlásí k tvrdému potrestání ke správnímu soudu.

Považujeme za nesprávné, aby zákonodárci podávali oznámení a byla o nich vedena evidence, případně aby o nich bylo rozhodováno, zda má nebo nemá být podán návrh na zahájení řízení v orgánech komor, jichž jsou sami členy. Současné znění podle zákona č. 238, kdy senátoři podávají oznámení Poslanecké sněmovně a poslanci Senátu, garantuje mnohem objektivnější posuzování každého případu.

K zásadnímu průlomu má dojít ve věci rozhodování o porušení povinnosti veřejných funkcionářů, tedy v řízeních. Jednak co se týče změny v pojetí správního soudnictví a jednak ve zmatečném vymezení oprávnění a nejasných postupů soudů, které mají rozhodovat nad rámec rozsahu návrhu nařízení bez možnosti opatřovat si příslušné podkladové materiály. Pakliže soud může zkoumat pouze obsah oznámení v registrech, trestat má i za porušení jiných povinností plynoucích ze zákona, např. neoznámení osobního zájmu, neslučitelnost funkcí apod.

Diskutabilní je ustanovení § 17 odst. 4, který umožňuje, nikoliv nařizuje evidenčním úřadům podat k soudům návrh na řízení vůči funkcionáři, na němž vázne podezření z porušení ustanovení navrhovaného zákona. Každý úřad tak má možnost sám rozhodnout, zda podá nebo nepodá oznámení, což samo o sobě je přímým zdrojem korupčního prostředí, se kterým má tento zákon ambice bojovat.

V § 26 za pozornost určitě stojí věta druhá, podle které se při posuzování funkcí již zvolených poslanců a senátorů a členů zastupitelstev samospráv do skončení jejich funkčního období postupuje podle dosavadních předpisů. Tedy žádných předpisů, uvědomíme-li si, že zákon č. 238 je nepoužitelný. To znamená, že po celé nové volební období 2006 až 2008 zákonodárci nebudou vázáni v dané oblasti tímto zákonem, senátoři až do roku 2012 a poslanci do roku 2010, abych byl přesný.

Daly by se najít mnohé další vady a nejasnosti této předlohy, o tom snad v obecné rozpravě.

To, co jsem uvedl, stačilo ústavně právnímu výboru k přijetí usnesení. Jak jsem v úvodu uvedl, vycházel z toho, že dnes veřejní funkcionáři, kteří jsou vyjmenováni v zákonu č. 238/1992 Sb., nejsou vázáni podle většinového názoru odborných institucí žádnou povinností oznamovat své činnosti, nabytý majetek, příjmy a další, tedy prakticky do roku 2008 budou bez jakéhokoliv dohledu veřejnosti. Tak zní poslanecký návrh. Samotný tento návrh trpí hrubými a neopravitelnými vadami, z nichž jsem mnohé vyjmenoval. Není v silách Senátu vést v průběhu 30 dnů, které má k dispozici pro projednání předlohy, dostatečně rozsáhlou věcnou diskusi k problematice střetu zájmu a učinit k ní potřebné závěry, vyúsťující v pozměňovací návrhy. Za této situace se ústavně-právní výbor rozhodl pro komplexní pozměňovací návrh spočívající v zavedení právního stavu, který ihned zajistí kontrolu veřejných funkcionářů bez navrhované legisvakance a způsobem jednoznačným, bezproblémovým a neoddiskutovatelným. Je tak možno postupovat do doby, než po volbách v PS ochladnou horké hlavy, které napříč politickým spektrem dnes způsobují více škody než dobrého.

A tak ústavně-právní výbor se na své 19. schůzi konané dne 8. března 2006 usnesl doporučit Senátu Parlamentu ČR vrátit projednávaný návrh zákona s pozměňovacími návrhy, které jsou přílohou tohoto usnesení. Máte je, myslím, všichni před sebou.

Já snad jenom dodám, že stejné usneseni přijal mandátový a imunitní výbor a naše zpráva je společná.

Považuji v této chvíli za nezbytné zde zdůraznit, vážené paní senátorky a páni senátoři, že pokud by v tomto sále nyní zazněl návrh tímto zákonem se nezabývat, umožní nám všem a poslancům, členům vlády a dalším vedoucím správních úřadů neoznamovat a nezveřejňovat údaje o činnostech, příjmech, darech a nemovitém majetku až prakticky do poloviny roku 2008. Takto benevolentní stav ve vztahu k veřejným funkcionářům od roku 1992 jsme zde ještě neměli, a doufám, že naše komora si ho vzhledem k otevřenosti vůči veřejnosti ani nepřeje.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego. A pokud chce, má slovo pan senátor Petr Fejfar jako zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Chce, máte slovo, pane kolego.

Senátor Petr Fejfar: Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, já chci a musím vystoupit, protože výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu, životní prostředí přijal odlišné usnesení od zde již zmiňovaných usnesení ostatních výborů.

Náš výbor se předloženým výborem zákona hluboce zabýval, asi jako ostatní výbory, ale přece jenom vzhledem ke své působnosti kladl větší akcent na záležitosti obecní politiky, komunální politiky a věnoval se tomu, co nám také předložil jako námět Svaz měst a obcí. Tam tento námět spočíval v možnosti zúžení osobní působnosti zákona v případě členů zastupitelstev obcí a krajů, a to toliko na ty členy zastupitelstev, kteří jsou pro výkon své funkce dlouhodobě uvolněni. Tento návrh shledal výbor jako podporyhodný a argumentace je zhruba taková, že to jsou lidé, kteří nejsou pro svoji činnost dlouhodobě uvolněni, že jsou to vlastně, když si vezmeme sportovní terminologii, jacísi amatéři, a že působnost zákona podle našeho výboru by se měla vztahovat spíše toliko na profesionály, čili na profesionální politiky, na profesionální úředníky, tedy na ty, kteří jsou za svoji činnost a svoji práci plně placeni z veřejných rozpočtů.

K tomu přijal výbor tři body usnesení, čímž zúžil osobní působnost tak, jak jsem řekl, a přijal ještě jeden bod usnesení, kterým vypustil povinnost oznamovat majetek manžela, který nabyl a patří do společného jmění manželů pro uvedené funkcionáře.

Na závěr mi dovolte, abych vám přečetl usnesení našeho výboru, který doporučil Senátu Parlamentu ČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení, určil zpravodajem mne a pověřil předsedu výboru pana senátora Brýdla předložit toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Mám ještě jednu zmínku. Pan kolega Feber tady trošku zneužil svého postavení zpravodaje a avizoval tady jakýsi předběžný názor k jakémusi návrhu, který ještě nezazněl v obecné rozpravě ani v podrobné rozpravě, takže si dovolím říci, že pokud by návrh zákona prošel s pozměňovacími návrhy, je možné i tu jeho účinnost, byť kostrbatě upravit, tak aby platila částečně ještě pro letošní rok.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego. Přestože zpráva garančního výboru a mandátového a imunitního výboru byla společná, ptám se, jestli se chce kolega Hadrava vyslovit. Nechce. Slovo má předseda Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury pan senátor Jiří Stodůlka.

Senátor Jiří Stodůlka: Vážený pane ministře, pane předsedo, dámy a pánové. Stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury konstatuje, že a) se předmětným návrhem zákona zabývala primárně se zřetelem ke své působnosti, tj. zvláště pokud jde o parlamentní procedury a b) konstatuje, že podle většinového právního názoru je dosavadní zákon o střetu zájmů v důsledku derogačního nálezu Ústavního soudu neaplikovatelný.

To jsou dvě základní premise, proč jsme se tímto návrhem zákona zabývali. A mohu souhlasit s tím, co zde přednesl zpravodaj ústavně právního výboru, přičemž komise dále upozorňuje, že osobní působnost nového zákona se oproti současnému stavu zmnohonásobuje, přičemž jsou k celostátně působícím voleným veřejným funkcionářům a vrcholným představitelům výkonné moci doplněny i osoby, jejichž právní poměry upravují především jiné zákony a namnoze podléhají zvláštním úpravám kárné odpovědnosti. Právní stav se tak stává nepřehledným.

Dále komise upozorňuje, že se mnozí z nově doplněných veřejných funkcionářů neucházejí o politické funkce, pročež je otázkou, proč mají být nad rámec dosavadních právních poměrů vystaveni rovněž veřejné kontrole svých majetkových poměrů.

Dále upozorňujeme, že zahrnutí reprezentantů orgánů požívajících nezávislosti, soudci bez rozlišení, členové Bankovní rady České národní banky, prezident, viceprezident a členové NKÚ může vést k napětí mezi navrhovaným zákonem a Ústavou, což například na Slovensku vyřešili přijetím zvláštního ústavního zákona o střetu zájmů, ale ani tam režimu zákona nepodřídili všechny soudce.

Dále upozorňujeme, že je poněkud nešťastné opuštění tzv. křížové kontroly mezi PS a Senátem, neboť tato snižovala riziko nežádoucí solidarity.

Dále je třeba upozornit, že mandátový a imunitní výbor Senátu bude evidenčním orgánem nejen pro senátory, ale rovněž pro všechny soudce včetně soudců Ústavního soudu, aniž by však byla upravena povinnost ministerstva spravedlnosti vyrozumět jej o jmenování, resp. o zániku funkce soudců, jelikož nebude známo, kdo má povinnost podat jednotlivá oznámení, nebude moci výbor vést k šetření z vlastní iniciativy, nýbrž pouze na základě oznámení.

Upozorňujeme na to, že návrh zákona v § 13 odst. 5 implicitně předpokládá vedení registru oznámení v elektronické podobě. Jelikož ale není nutno oznámení podávat v elektronické podobě, znamenalo by to nejspíše, že by aparát mandátového a imunitního výboru musel papírová oznámení přepsat a současně ručit, že předepsaná oznámení odpovídají podepsanému originálu.

Upozorňujeme, že chybí úprava postupu evidenčního orgánu při ověřování správnosti a úplnosti oznámení, čímž jsou limitovány možnosti prověřit, zda je podezření na porušení povinnosti oznamovat zákonem specifikované skutečnosti důvodné. Dále se tak zvyšuje zatížení soudů.

Upozorňujeme, že by individuální navrhovatel měl být oprávněn obrátit se na soud až poté, co tak na základě jeho podnětu neučinil evidenční orgán.

Dále upozorňujeme, že je patrný nesoulad mezi oprávněním evidenčního orgánu navrhnout zahájení řízení, oprávněním soudů přezkoumávat přesnost, pravdivost a úplnost oznámení v registru a konečným rozhodováním soudu. Soud totiž může zkoumat pouze oznámení v registru, zatímco trestat může na návrh i porušení jiných povinností stanovených zákonem, neslučitelnost funkcí, neoznámení osobního zájmu apod. Avšak na základě jakého řízení? Upozorňujeme, že typ soudního řízení podle navrhovaného zákona je koncepčně odlišný od obvyklého rozhodování správních soudů.

A naposled upozorňujeme, že finanční sankce v podobě pokuty není adekvátní reakci na možnou neslučitelnost funkcí, která může nastat vznikem mandátu v době, kdy takovou funkci poslanec nebo senátor vykonává, a odpovídající tomu by byl zánik neslučitelné funkce či uvolnění z jejího výkonu.

To jsou tedy námitky Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury k předloženému návrhu zákona.Tento zákon trpí tolika nezhojitelnými vadami, že jsme nakonec skutečně v ústavně právním výboru, a v komisi to zaznělo nakonec také, naznali, že bychom měli skutečně uvést do provozu současný zákon o střetu zájmů, aby zde alespoň nějaká právní úprava byla. Navržený zákon, který máme před sebou, totiž snad je nějakým ne vážně míněným …

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane kolego, já se vám omlouvám, ale máte zpravodajskou zprávu komise, nemáme obecnou rozpravu.

Senátor Jiří Stodůlka: Ano, pane předsedající, končím. Takže s upozorněním na všechny tyto možné dopady bych byl rád, kdybychom návrh postoupili k podrobné rozpravy a bavili se o pozměňovacím návrhu výboru. Děkuji vám.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego. Já se nyní ptám, zda podle § 107 jednacího řádu někdo navrhuje, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Hlásí mi pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera: Sice s těžkým srdcem, pane předsedo, ale vzhledem k tomu, že bude nepochybně na tento paskvil následovat ústavní stížnost, navrhuji, aby Senát projevil vůli se tímto návrhem nezabývat.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Návrh nezabývat se zazněl. Znělkou svolám senátorky a senátory k hlasování.

V daném okamžiku zahajuji hlasování.

Kdo je pro nezabývat setímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 35 bylo ukončeno. Registrováno 67, kvorum 34, pro 45, proti 14. Návrh byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu.

Děkuji panu ministrovi i všem zpravodajům.

Jsme nyní u bodu

Návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb.,

o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů,

zákon č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník

ve znění pozdějších předpisů.

Tento návrh zákona máme jako tisk č. 267.

A nyní poprosím pana ministra spravedlnosti Pavla Němce, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Místopředseda vlády ČR Pavel Němec: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, abych uvedl návrh zákona, tak jak byl citován panem předsedou při uvedení tohoto bodu.

Hlavním těžištěm návrhu zákona, tak jak jej projednala a schválila Poslanecká sněmovna, je zavedení možnosti náhrady tzv. nehmotné, nemateriální újmy. Ve své podstatě jde především o náhradu nehmotné újmy způsobené účastníku řízení porušením práva na soudní řízení v přiměřené lhůtě. Jde o reflexy neblahé skutečnosti, že se ČR aktuálně potýká s problémem délky soudních řízení, což se stává důvodem žalob k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku.

Česká republika prozatím nemá žádný právní instrument, jak se vypořádat s nahrazením této nemateriální újmy. Na to reflektuje projednávaný návrh zákona.

Návrh zákona také reaguje na některé další skutečnosti, které přináší praxe, a je předkládán především ve snaze co nejrychleji zakotvit právní úpravu náhrady nemajetkové újmy ve smyslu Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a zajistit tak soulad českého právního řádu s přijatými mezinárodními závazky.

Veškeré poznatky z následné aplikační praxe týkající se především náhrady nemajetkové újmy jakožto nového institutu pak budou promítnuty do připravovaného věcného záměru zákona zcela nového.

Poslanecká sněmovna návrh zákona projednala a schválila v původní podobě, tak jak byl koncipován původní vládní návrh, aniž by byly vzneseny či přijaty jakékoliv pozměňovací návrhy či vzneseny návrhy na zamítnutí.

Dámy a pánové, prosím vás o podporu tomuto návrhu.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Garančním a jediným výborem byl ústavně-právní výbor, který má usnesení č. 267/1 a zpravodaje pana senátora Jaromíra Volného, kterého prosím, aby se ujal slova.

Senátor Jaromír Volný: Dámy a pánové, ústavně právní výbor projednal návrh tohoto zákona a přijal usnesení, v němž doporučuje Senátu schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR.

Podstatu návrhu zákona tady již vysvětlil pan ministr, nebudu k tomu už nic dodávat.

Návrh zákona je v zásadě dobře napsán. Náhradu újmy nemateriální škody jsme již dlouho potřebovali, čili tím vlastně vchází do našeho řádu, resp. některé náhrady imateriální škody byly zakotveny nebo jsou zakotveny v našem právním řádu a tady se to rozšiřuje v podstatě na jakoukoliv imateriální škodu, pokud ji jaksi v konečném důsledku až soud v příslušném řízení uzná.

Diskuse na ústavně-právním výboru nebyla dlouhá. Já jsem se zajímal o jednu technikálii, která mi ze strany zástupců navrhovatele nebyla uspokojivě vysvětlena, pan ministr tam nebyl. Já bych se ho v obecné rozpravě na to zeptal i tady, ale nechystám se v žádném případě navrhnout žádný pozměňovací návrh.

V tuto chvíli vám děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů.

A já se ptám, zda podle § 107 jednacího řádu někdo navrhuje nezabývat se tímto návrhem zákona. Nikoho nevidím. Otvírám obecnou rozpravu, do které se přihlásil pan senátor Jaromír Volný.

Senátor Jaromír Volný: Zeptal bych se tedy pana ministra na následující věc. Současný zákon v § 8 odst. 2 říká, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil možnosti podat proti nezákonnému rozhodnutí odvolání, rozklad, námitky, odpor, stížnost nebo opravný prostředek podle zvláštního předpisu (dále jen řádný opravný prostředek, nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné).

Nyní tento návrh, který tady projednáváme, říká: Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva atd.

Čili oproti současné platné právní úpravě v návrhu je tady vložen jako podmínka pro uznání náhrady té újmy také mimořádný opravný prostředek, což je jednak otázka, proč se to stalo. A za druhé se domnívám, že to bude činit potíž u tzv. dovolání, a to v těch případech, kdy bude záviset na rozhodnutí dovolacího soudu, jestli dovolání připustí nebo nepřipustí. Jak víme, zákon určuje, v kterých případech lze dovolání podat, ale je tam určitá skupina případů, kdy vlastně, pokud je dovolání podáno, tak dovolací soud rozhoduje, jestli dovolání připustí nebo nepřipustí. Pokud tedy vlastně tímto návrhem zákona podmiňujeme náhradu imateriální újmy i podáním mimořádných opravných prostředků, tak se domnívám, že ti, co se budou cítit poškozeni, budou de facto nuceni v každém případě vlastně tohoto mimořádného opravného prostředku použít, aniž budou mít jistotu, jestli dovolací soud dovolání připustí nebo ne. A i když by byli přesvědčeni, že dovolání je zbytečné a dovolací soud tedy dovolání prostě nepřipustí, tak budou nuceni tento prostředek použít, čímž budou mařit čas, energii, peníze atd.

Když jsem se ptal zástupců navrhovatele na jednání ústavně právního výboru, tak mně bylo odpovězeno, že vlastně tuto formuli nebo tento postup de facto zvolili stejný nebo lidově řečeno, opsali z těch ustanovení, týkajících se přístupu k Ústavnímu soudu, kde vskutku k Ústavnímu soudu se může člověk obrátit až tehdy, pokud využije všech předcházejících opravných prostředků, včetně mimořádných. Ale tam si vzpomeňme, jak to bylo právě s těmi dovoláními, kdy záviselo na rozhodnutí dovolacího soudu, jestli dovolání připustí nebo nepřipustí, jak těžko se napravoval stav, kdy pokud člověk dovolání nepodal, tak Ústavní soud řekl, vy jste nevyužil všech možností. A pokud člověk dovolání podal a dovolací soud dovolání odmítl, tak se tak většinou stalo po uplynutí dvouměsíční lhůty, která vlastně byla stanovena pro možnost obrátit se na Ústavní soud po vlastně posledním opravném prostředku, takže tito lidé nebo obecně jakékoliv subjekty pak byli Ústavním soudem odmítnuti.

Čili moje otázka pro pana ministra je, z jakého důvodu se zde do návrhu zákona dostaly i mimořádné opravné prostředky, zatímco nyní stačily řádné a zda v tom také nebude spatřovat ty potíže, které v tom spatřuji já.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego. Slovo má paní senátorka Jitka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová: Pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové. Návrh zákona, který před námi leží, je návrhem, který je myslím nástrojem, který může být daleko účinnější z hlediska vlivu na to a motivace toho, aby orgány, které rozhodují, rozhodovaly správně. A jestliže bude fungovat nebo by fungoval takovýto zákon, jistě by zpětná motivace v případě nějakého poškození a orgánu, který by musel hradit újmu, byla myslím dostatečná.

Nicméně návrh, tak jak před námi leží, domnívám se, že takovouto jistotu neposkytuje. A já musím přiznat, že k tomu, abych se podrobně zabývala zákonem, ačkoliv nejsem členem ústavně právního výboru, mě vlastně inicioval pan ministr svým rozhovorem na Radiožurnálu, který jsem náhodou zaslechla a pak jsem tedy otevřela důvodovou zprávu a tato důvodová zpráva potvrzovala slova, která pan ministr prezentoval na Radiožurnálu.

V důvodové zprávě se uvádí, že nároky na státní rozpočet zůstanou nezměněny, protože se sice předpokládá nárůst případů, kde bude odškodnění přiznáno, ale současně považuje pan ministr pro Evropský soud za akceptovatelné, pokud náhrady budou o 30 % nižší než ty, které jsou přiznávány dosud Evropským soudem.

Já tedy nevím, nutně jsem si položila otázku, jestli tedy o náhradách, které Evropský soud přiznává si pan ministr myslí, že neodpovídají té skutečné újmě. To by mě zajímalo, to je první otázka, kterou mám na pana ministra.

A já si nemyslím, že zákon má sloužit k tomu, abychom tedy jaksi splnili heslo „Vlk se nažral, koza zůstala celá“, tudíž splníme to, že Evropa nám vytýká, že nemáme náhradu škody za nemajetkovou újmu, ale následně tedy takováto nemajetková újma bude buď tedy nepřiznatelná z hlediska procesního, anebo naopak, budou ty náhrady tak nízké, že prostě nebudou odpovídat skutečnému stavu.

Proto jsem podrobně zkoumala, jak tedy zákon definuje, jak tedy bude majetkovou újmu prokazovat a jak se bude postupovat. No, musím říci, že mimo to, že je tam to staré ustanovení, které říká, že v případě vazby, v případě nějakých dnů, po které jsou ve vězení, v případě tedy nějaké ochranné léčby, pak to je 170 korun, to je skoro stejná cena, jako 5 tisíc za měsíc, ale je to jistě lepší teď definováno, tak pak tu mám § 31a, který říká, že se bude přihlížet k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, postupu orgánů veřejné moci, významu předmětu řízení.

Zcela obecně. A kdo o tom bude rozhodovat? U koho můžeme tuto nemajetkovou újmu, pokud jsme poškozeni, uplatňovat? No přece u toho úřadu, který pochybil. Při projednání minulého zákona se tady hovořilo o tom, že jistě tam bude vysoká míra kolegiality, když rozhoduje stejný orgán, stejný úřad. Pak se samozřejmě může dotyčný obrátit na soud. Ale i v případě soudu se pak dostáváme do střetu zájmů, protože soudci rozhodují o svém kolegovi, protože ten dopad majetkové újmy samozřejmě bude následně postihem pro něho a tam ta kolegialita myslím dneska je naprosto zřejmá.

Takže já jenom chci zdůraznit, že účinnost tohoto zákona nebude taková,jak se předpokládá a prosím pana ministra, aby mi vysvětlil, z čeho vychází, že náhrady budou o 30 % nižší než ty, které jsou dosud Evropským soudem přiznávány. Na Radiožurnálu dokonce říkal, že to bude pár tisíc korun v jednotlivých případech. Tak já nevím, opravdu mám tento dotaz, jako naprostý laik, ale mám z toho trošku obavu.

Musím upozornit, že v návrhu ustanovení § 31a odst. 2 se také může podle tohoto paragrafu stát, že věc může skončit také pouhým konstatováním porušení práva.

Já mám další otázku, která se týká obecně platné možnosti uplatnění regresu proti tomu, kdo škodu způsobil. U nepřiměřeně dlouhých řízení je to, jak už jsem řekla, vždy soudce, po kterém je možné náhradu vymáhat. A o nároku na náhradu a o výši této náhrady bude rozhodovat,jak už jsem řekl, kolega, také soudce. Takže ptám se, jak bude zabráněno takovéto situaci, takovéto falešné kolegialitě. Ale toto jsou tedy principiálně věci, které ten zákon neřeší. Ale mám ještě dvě další otázky, které myslím, že jsou docela závažné a mohou mít přímý negativní dopad na konkrétní věci.

A to zcela nepřiměřené a neurčité stanovení promlčecí lhůty nároku a retroaktivitu zákona. Podle § 32 odst. 3 se nárok promlčí již za 6 měsíců ode dne, kdy se o poškození, o újmě dotyčný dozvěděl, resp. od skončení řízení, v němž újma nastala. Náš právní řád dosud počítal se lhůtami minimálně dvouletými, náhrada škody bezdůvodné obohacení. Šestiměsíční lhůta je podle mne výrazně krátká.Nejen podle mne i podle právníků, kteří se tímto návrhem zabývali.

Navíc stanovení jeho počátku považuji za značně problematické. Je definováno jako skončení řízení. Skončením řízení je možno rozumět právní moc rozhodnutí, tedy zejména rozhodnutí odvolacího soudu. Otázka ale vzniká, zda promlčecí lhůta začíná běžet již tehdy nebo teprve po skončení dovolacího řízení na Nejvyšší soud, popřípadě řízení o ústavní stížnosti Ústavní soud. Otázkou také je,l zda je možno délku procesu hodnotit jako délku veškerých řízení od prvního stupně až po Ústavní soud, nebo zda se řízením rozumí všechny samostatné úseky těchto řízení. A v každém z nich vznik nemajetkové újmy se posuzuje samostatně.

Já musím říci, že to snad pan ministr odpoví a vysvětlí. To lze snad řešit výkladem. Nicméně každopádně zákon na tyto otázky jednoznačně neodpovídá. Ale pak je tu další věc, kterou myslím nemůžeme vysvětlit pouze výkladem a která je podle mne nejzávažnější. Platí pro retroaktivitu zaváděnou článkem 2 v přechodných ustanoveních, kterou já považuji za pokus odvrátit plněním českým státem už přijatých stížností Evropského soudu. V tomto případě se nárok promlčí za rok od účinnosti zákona. To je v návrhu. To znamená, že pokud již nemá některý stěžovatel oprávněně podanou stížnost u Evropského soudu a tato stížnost nebude soudem rozhodnuta do jednoho roku od účinnosti zákona, riskuje, že nedostane náhradu žádnou. Stát totiž bude před Evropským soudem argumentovat tím, že již má prostředky náhrady nemajetkové újmy a Evropský soud proto nemůže konstatovat porušení úmluvy a na druhou stranu tyto prostředky již nebude možné ve vnitrostátním soudním řízení uplatnit, neboť budou promlčeny.

Já mám tedy tento dotaz a prosila bych pana ministra o odpovědi na mé otázky. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji paní kolegyně, nikdo další se mi nehlásí do rozpravy, končím ji, ptám se pana ministra, zda se chce vyjádřit. Předpokládám při počtu otázek, že ano, tak máte mikrofon.

Místopředseda vlády ČR Pavel Němec: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Já se pokusím odpovědět na ty otázky, které zde zazněly. Tak za prvé k otázce pana zpravodaje, který poukazoval na změnu právní úpravy ohledně mimořádný opravných prostředků, ta změna byla vedena jednak snahou sjednotit ten přístup k nároku na náhradu škody, způsobenou nesprávným úředním postupem právě s přístupem k Ústavnímu soudu. To jednak. A za druhé se obecně spíše rozšířila možnost přístupu k mimořádným opravným prostředkům, které jsou z hlediska teorie práva mimořádné, ovšem z hlediska fakticity mnohdy spíše řádné. Mám teď na mysli zejména ze zákona vyplývající oprávnění k dovolání, které je v zásadě využíváno velmi často a dá se říci, že svou povahou už je to spíše opravný prostředek řádný, neboť je používán čím dál tím ve větší míře.

Jde samozřejmě o ty případy, kde vyplývá možnost podat dovolání přímo ze zákona, nikoli o ty případy, kdy je možné podat dovolání na základě úvahy soudu.

Co se týče otázek paní senátorky Seitlové, tak já si myslím, že jsou otázky, které vyplývají z nepochopení návrhu zákona. Za prvé bych řekl, že jsme tady při projednávání novely, tzn. hodnotit celkovou koncepci zákona asi není úplně na místě. Předkladatel neměl ambici přepracovat celý zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Měli jsme ambici přiznat náhradu nemajetkové újmy, nemateriální újmy a to prostě ze dvou důvodů. Jednak proto, že jsme vázáni čl. 13 Úmluvy a ta nás zavazuje k tomu, abychom měli určitý účinný prostředek nápravy i v té oblasti nemateriální újmy. A za druhé proto, že jsem prostě přesvědčen o tom, že má fungovat systém subsidiarity a pokud dojde k nemateriální újmě na území ČR, tak primárně se musí ČR s tím vypořádat sama a až pokud tyto náhradní nástroje selžou, tak je důvod, aby stěžovatel podával stížnost u Evropského soudu pro lidská práva. To si myslím, že je zcela jasné.

Pokud jsem tedy nějak citován, a já bych řekl spíš parafrázován s nějakými výroky v Českém rozhlase, tak já bych prosil, abych byl citován přesně a úplně. Pokud tady budu citován přesně a úplně, tak jsem schopen se k tomu vyjádřit. Já jsem rozhodně v Českém rozhlase nenaznačoval, že bychom snad chtěli na našich stěžovatelích ušetřit. Od toho se tedy důrazně ohrazuji a je pravda, že jsem mohl zřejmě odpovědět na otázku, že tam nebudou nějaké dramatické nároky na státní rozpočet, a možná jsem příkladmo vyjmenoval nějaké částky, které jsou vypláceny.

Pokud se podíváme na důvodovou zprávu, tak tady není napsáno, že chceme 30 % ušetřit. Tady je v důvodové zprávě napsáno, co je akceptovatelná evropská praxe, tzn. jak širokou a jak hlubokou bychom měli mít právní úpravu a do jaké hloubky tedy máme jít v rámci odškodňování tak, aby tato otázka byla brána z hlediska Evropského soudu za vyřešenou. A zde je text v závorce, který se vyjadřuje k nárokům na státní rozpočet, což je pochopitelně obligatorní součást důvodové zprávy, a zde je text, který říká, že Evropský soud také přiznává určitou relevanci vnitrostátnímu uznání, že Úmluva byla porušena a v závorce je, v zásadě akceptuje, že vnitrostátní náhrada může být z tohoto titulu o 30 % nižší oproti zadostiučinění, které by on sám, myšleno tedy Evropský soud, on sám přiznal. Tady vůbec není nic o tom, že by předkladatel měl zato, že primárním účelem tohoto návrhu zákona je ušetřit.

Já vás ujišťuji, že primárním účelem tohoto zákona je poskytnout přiměřené zadostiučinění stěžovatelům na území ČR, tzn. dříve a vyrovnat se s tímto problémem na národní úrovni. A to samozřejmě je zcela evidentní.

Pokud paní senátorka hovořila o tom, že samozřejmě odškodňování bude rozhodovat např. ministerstvo spravedlnosti a pokud stěžovatel nebude spokojen, bude žalovat o náhradu škody ministerstvo spravedlnosti, a že to budou zase soudci a že tedy budou primárně podjati. Tak potom nechť tedy paní senátorka navrhne nějakou ústavní změnu, zavede nějaké zvláštní soudy, ale prostě podle ústavního pořádku o těch sporných věcech prostě rozhodují soudy a není v silách obyčejného zákona tady vyčlenit nějaký zvláštní typ řízení pod nějaké zvláštní soudy. Prostě v konečném důsledku to bude vždycky soud a soudce nebo senát, který bude rozhodovat o těchto sporných věcech, a to v každém případě, ať už na straně žalované či žalující, bude fyzická osoba, bude tam podnikatel, bude tam nějaká veřejnoprávní korporace a nebo tam bude třeba stát. To prostě bude platit v každém případě, protože naše Ústava nepřipouští, aby o těchto sporných nárocích v konečném důsledku rozhodoval někdo jiný než soudy.

Takže já si opravdu nedokážu představit jiné řešení při respektování naší Ústavy než to, aby v konečném důsledku rozhodoval soud. Samozřejmě, že jsou mechanismy podjatosti a další mechanismy. Pokud by se ukázalo, že soudce je podjatý, tak by nemohl samozřejmě rozhodovat ten který případ, ale univerzálně říci, že soudce bude podjatý nebo bude trpět nějakou falešnou solidaritou, to si myslím, že prostě není na místě, že to zpochybňuje soudní systém jako takový. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Slovo má garanční zpravodaj pan senátor Jaromír Volný.

Senátor Jaromír Volný: Já přece jen z hlediska garančního zpravodaje bych se zastavil u některých argumentů paní senátorky Seitlové, a to z toho důvodu, jako garanční zpravodaj, aby tady nevznikl dojem, že jsme se na to v ústavně-právním výboru na ty námitky lidově řečeno vykašlali a že jsme to tam neprobírali.

Samozřejmě tu situaci, kterou tady ona zmínila, pokud jde o § 31 a), tu jsme tam taky vlastně probírali. Je nutno si uvědomit, že § 31 a) ve svém třetím odstavci, kde uvádí, k jakým konkrétním okolnostem se přihlíží, tak to je v případech, kdy jde o nemateriální újmu za délku řízení. To byl ten popud, proč tato novela zákona byla navržena. Ale je nutno si uvědomit, že tento návrh zákona zavádí možnost nahrazovat jakoukoli i materiální újmu, nejen pokud jde o nepřiměřenou délku soudních řízení. Typicky bych řekl, když někdo bude nezákonně ve vazbě nebo dokonce bude pravomocně odsouzen a lidově řečeno odsedí si nějakou dobu, a pak zase bude pravomocně rozhodnuto, že to v pořádku nebylo, že byl nevinen, tak tam bude mít nárok nejen na ty částky, které tady paní senátorka Seitlová zmiňovala, tzn. 170 korun za den podle současného znění 5000 korun za měsíc, ale to je náhrada ušlého zisku. Ale podle tohoto zákona bude mít nárok i na náhradu nemateriální újmy spočívající v tom, že vlastně on nebyl na svobodě a seděl ve vazbě nebo seděl nezákonně v tom vězení. Což nemá s tou náhradou za ušlý zisk, ať už je to plat nebo jiné požitky, nic společného.

Takže já jsem se vyloženě ptal zástupců předkladatele na jednání ústavně-právního výboru, jestli v těch všech ostatních případech mají představu nějakých kritérií, podle kterých by měly ty orgány a potažmo potom soud, kdyby nedošlo k nějaké dohodě o té náhradě té újmy, a bylo mi řečeno, že prostě jako nikoli, že to přinese praxe a tak je tomu v mnoha státech světa, typicky v USA, kde nemateriální újma se nahrazuje zcela podle volné úvahy soudů a nikoli podle nějakých předem stanovených kritérií.

Takže ještě jednou § 31 a) vlastně ve svém odst. 3 ta kritéria uvádí jen pokud jde o nepřiměřenou délku řízení a pokud jde o tu námitku paní poslankyně Seitlové, mám pocit, že pan ministr se u ní nezastavil. Ten článek 2, přechodná ustanovení, jestli to bylo promlčeno, tak já myslím, že i když někdo podal stížnost Evropskému soudu, tak pokud začne platit tato novela, tak asi nic mu nebrání, a pokud by tomu tak bylo, tak ať mne pan ministr opraví, protože pan ministr může vystoupit kdykoli, nic mu nebrání, postupovat tady podle tohoto zákona, aby k tomu promlčení nedošlo. To je tedy všechno.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego. Zazněl jediný návrh, a to je od garančního výboru, a to je návrh na schválení a o tom budeme za chvíli hlasovat.

Pan ministr požádal o slovo.

Ministr vlády ČR Pavel Němec: Vážený pane předsedo, já jsem požádal o slovo, abych doplnil ještě tu otázku, kterou měla paní senátorka Seitlová, neboť jsem ji opomenul, za což se omlouvám. Je to ta otázka přechodného ustanovení. Samozřejmě reaguje to na již podané stížnosti, kdy se dává doba jednoho roku od účinnosti tohoto zákona na možnost obrátit se s nárokem na náhradu nemateriální újmy podle vnitrostátní právní úpravy. To je fakt. Ale žádným způsobem to nesnižuje možnost domáhat se náhrady u Evropského soudu pro lidská práva. Jednoduše pokud podám v té jednoroční lhůtě nárok na úhradu nemateriální újmy v ČR, tak buď mi bude vyhověno, jsem tedy uspokojen, a nebo mi nebude vyhověno a potom dál poběží řízení u Evropského soudu pro lidská práva. Já samozřejmě věřím, že stěžovateli vyhověno bude, pokud splní zákonné nároky a bude tam důvod k náhradě nemateriální újmy, ale pokud by se tak nestalo a stěžovatel se domníval, že neprávem, že byl nedůvodně krácen na svých právech a že tedy na té národní úrovni nebyl uspokojen, tak samozřejmě může pokračovat v tom, aby se domáhal u Evropského soudu pro lidská práva toho zadostiučinění.

Takže já si myslím, že to je naopak možnost pro jednotlivé stěžovatele, aby si vyřešili ten problém na národní úrovni a pokud ovšem neuspějí, tak jim to nijak nekrátí jejich možnost se domáhat náhrady v Evropě. Takže já si myslím, že to je jednoznačně rozšíření té možnosti náhrady nemajetkové újmy, v žádném případě zúžení. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, tímto vystoupením byla otevřena obecná rozprava. Nikdo další se nehlásí, končím ji a budeme pokračovat v našem hlasování.

Budeme hlasovat o schválení. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku, kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Hlasování č. 36 ukončeno, registrováno 57, kvórum 29, pro 49, proti nikdo, návrh schválen. Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji zpravodajovi i panu ministrovi a jsme u bodu

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,

ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Jde o tisk č. 269a opět poprosím pana ministra spravedlnosti, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Místopředseda vlády ČR Pavel Němec: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Předkládaným návrhem novelizace Občanského soudního řádu a zákona o mezinárodním právu soukromém je adaptován právní řád ČR tak, aby byla zajištěna integrální aplikace nařízení Evropského parlamentu a Rady ES, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nepopřené nároky. Tento program, který byl schválen evropskou radou na zasedání v Tampere v říjnu 1999 a následně v roce 2000 byla přijata opatření k provádění zásady vzájemného uznávání rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, zahrnuje ve své první fázi zrušení doložky vykonavatelnosti a její nahrazení institutem evropského exekučního titulu pro nesporné nároky.

Přístup k výkonu rozhodnutí v jiném členském státě než ve kterém bylo rozhodnutí vydáno, by měl být urychlen a zjednodušen tím, že bude rozhodnutí vykonáno bez mezitímních opatření přijatých před výkonem v členském státě, v němž se o výkon žádá. S rozhodnutím, které původní soud potvrdil jako evropský exekuční titul, by se mělo pro účely výkonu nakládat tak, jako kdyby bylo vydáno v členském státě. Takový postup by měl poskytovat výhodu, která spočívá v tom, že při něm není zapotřebí schválení soudu ve druhém členském státě se zdrženími a výdaji s tím spojenými.

Pro možnost výkonu vnitrostátní exekučních titulů v jiném členském státě EU v režimu evropského exekučního titulu vytvořila proceduru, na jejímž konci je příslušné rozhodnutí vnitrostátního orgánu potvrzeno jako evropský exekuční titul. Na první pohled by takové potvrzení mohlo být snadnou záležitostí, pouze se osvědčují určité vlastnosti příslušného rozhodnutí. Ovšem rozsah a povaha těchto osvědčovacích vlastností, které nařízení předpokládá, činí z procedury potvrzování evropských exekučních titulů značně nepřehlednou záležitost. Celou situaci navíc komplikuje požadavek potvrzovat vedle soudních rozhodnutí a soudních smírů i úřední listiny, které podle nařízení vydal blíže nespecifikovaný orgán veřejné moci či jiný orgán. Pro potvrzení soudních rozhodnutí a soudních smírů stanovuje nařízení obligatorní příslušnost soudu, v případech úředních listin ponechává aplikujícímu státu volbu, který orgán bude takové rozhodnutí potvrzovat.

Nařízení tedy především vymezuje okruh individuálních právních aktů a stanoví požadavky, které musí splňovat, aby mohly být potvrzeny jako evropský exekuční titul. Paralelně však také vytváří fragmenty procesních postupů s odkazem na souběžné použití vnitrostátních právních řádů a tím konstruuje jakési řízení o vydání potvrzení evropského exekučního titulu.

Dámy a pánové, domnívám se, že tento návrh zákona nepochybně přispěje k tomu, abychom mohli aplikovat výhody EU z hlediska vykonatelnosti soudních rozhodnutí a prosím tedy o podporu tomuto návrhu. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Garančním a jediným výborem je ústavně-právní výbor, který má usnesení č. 269/1, zpravodaje pana senátora Jiřího Stodůlku, který má nyní slovo.

Senátor Jiří Stodůlka: Pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové. Nelze toho příliš dodat po panu ministrovi. Já bych jen zopakoval ještě jednou onen pojem evropský exekuční titul pro nesporné nároky. To říká téměř všechno o této normě. Je to nařízení EU, které se přebírá se vším všudy, protože jsme členy EU, takže s tím by snad neměl být problém. Musí si to osvojit pochopitelně české soudy a vůbec si na to nějakým způsobem zvyknout. Ale činilo problém ústavně-právnímu výboru, není samotná změna zákona. Vzhledem k tomu, že je to už asi 17. novela občanského soudního řádu na těchto dvou schůzích, které jdou teď po sobě, to není tak úplně normální, ale to už je dáno jinými věcmi, opět tento zákon posloužil jako legislativní jezdec. Pokud byste chtěli vědět, co to je, tak je to přílepek námi tady často nazývaný. A je to zákon o soudech a soudcích, kterým se stanoví nějaké platové nároky a ustanovují se dva zástupci justiční akademie.

Vcelku věc ne příliš podstatná a právě proto se možná ústavně-právní výbor rozhodl pro to, že tento přílepek v rámci zachovávání nebo spíše z pedagogických důvodů jsme navrhli usnesení doporučit Senátu vrátit projednávaný návrh zákona PS s pozměňovacím návrhem, který právě vypouští onen přílepek zákona o soudech a soudcích. Takže to bylo zároveň usnesení ústavně-právního výboru. Děkuji vám.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí. Končím obecnou rozpravu, ptám se, jestli pan ministr se chce vyjádřit k přílepku.

Místopředseda vlády ČR Pavel Němec: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, nejsem jenom členem vlády, jsem také členem dolní komory Parlamentu, takže se vyjádřím k přílepku. Já si myslím, že je třeba vycházet z Ústavy a z jednacího řádu a mimo rámec těchto právních předpisů na sebe příliš pedagogicky nepůsobit. Já jsem vždy velmi zdrženlivý, pokud má PS nějaké snahy pedagogicky působit na Senát. Považuji to za hloupost. A proto bych se i přimlouval za to, aby Senát tímto způsobem se nesnažil pedagogicky působit na PS. Prostě PS je schopna nebo má právo přednést tento pozměňovací návrh. Já s trochou nadsázky řeknu, že pokud padne pozměňovací návrh, který je ještě v gesci toho kterého ministra, tak si myslím, že to je jakžtakž akceptovatelné.

Horší je, a asi bych se více bránil tomu, kdyby PS rozhodla, že v rámci novely Občanského soudního řádu bude novelizovat zákon o zoologických zahradách a nebo zákon o vinohradnictví, se kterým ministr spravedlnosti nemá nic společného. Já dokonce tady poskytnu krátké odůvodnění příslušné změny, kterou označil pan senátor a zpravodaj Stodůlka jako přílepek. Bylo to dáno tím, že PS již dříve rozhodla o jistém sídelním sloučení justiční školy a justiční akademie. Probíhá tady určitá reforma nebo revize toho funkčního uspořádání tak, abychom ušetřili určité náklady a nedocházelo tam zbytečně ke zdvojenému řízení těchto institucí, neboť na základě rozhodnutí PS a následně i Senátu tuším, protože to bylo změnou zákona, tyto instituce jsou ve stejném sídle, tak v rámci těchto organizačních změn došlo i ke změně nebo k potřebě upravit nějakým způsobem složení rady justiční akademie.

Tolik tedy na vysvětlení. Současně říkám ano, nebylo to součástí původního vládního návrhu, ale myslím si, že k dobrým vztahům obou komor Parlamentu, a já pro dobré vztahy jsem velmi silně, a v PS se autority Senátu velmi často zastávám, tak nepřispěje to, kdybychom na sebe vzájemně pedagogicky působili. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Nyní má slovo garanční zpravodaj, jestli se chce vyjádřit. Je tomu tak.

Senátor Jiří Stodůlka: Pan ministr protestuje, já se příliš nedivím, proti návrhu ústavně právního výboru. Ale na druhou stranu je pravdou, že jednací řád PS svým způsobem definuje, co je pozměňovací návrh. A to má být věc, která doplňuje či pozměňuje původní návrh zákona, nikoliv obsahově naprosto nesouvisející norma. Myslím si, že na to bychom si měli zvyknout. Mně totiž vadí u předsedajících v PS to, že vůbec připustí hlasování o takovýchto pozměňovacích návrzích, protože z hlediska předsedajícího schůze by s nesouvisejícím návrhem zákona neměl vůbec připustit daného poslance k projednávání. Ale to již je věc, která se zahnízdila v PS a mám takový dojem, že proti tomu je třeba bojovat nejenom na půdě Senátu, ale i Poslanecké sněmovny, protože náš právní řád se stává velmi neobvyklým torzem všech možných doplňků a přílepků a novel, kde pouhý čtenář Sbírky zákonů se naprosto nemůže dozvědět o tom, co která novela zákona obsahuje, protože to je dáno právě touto nemilou legislativní praxí.

Navíc se tím obchází ústavní právo vlády vyjádřit se k jednotlivým pozměňovacím návrhům, které jsou de facto zákonodárnou iniciativou, kterou, pravda, má jednotlivý poslanec podle Ústavy …

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane kolego, není předmětem vaší zpravodajské zprávy po obecné rozpravě, která neproběhla, abyste znovu vysvětloval přílepek.

Senátor Jiří Stodůlka: Ne, já vysvětluji principy, na jakých se přijímají pozměňovací návrhy nesouvisející s původní novelou zákona.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Ne, pane kolego, omlouvám se, projednáváme tento návrh zákona a není téma „přílepky“.

Senátor Jiří Stodůlka: To je tedy moje reakce na vystoupení pana ministra.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. V této chvíli nemáme jinou šanci, než otevřít podrobnou rozpravu, protože nemáme jinak o čem hlasovat. Hlásí se pan senátor Jiří Stodůlka.

Senátor Jiří Stodůlka: V příloze k usnesení ústavně-právního výboru máte pozměňovací návrh, kde se navrhuje část třetí vypustit, následující část čtvrtou označit jako část třetí a článek čtvrtý označit jako článek třetí.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Nikoho dalšího nevidím, končím podrobnou rozpravu.

Prosím pana ministra, jestli se chce vyjádřit. Nechce, garanční zpravodaj také nechce.

Poprosil bych tedy garančního zpravodaje, aby nás provedl hlasováním o pozměňovacích návrzích.

Senátor Jiří Stodůlka: Pozměňovací návrh ústavně-právního výboruje jeden, četl jsem ho:

Část třetí vypustit, následující část čtvrtou označit jako část třetí a článek 4 označit jako článek 3.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobře. Nejprve znělkou svolám senátorky a senátory k hlasování.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento pozměňovací návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 37 ukončeno. Registrováno 56, kvorum 29, pro 38, proti dva. Návrh byl schválen.

Další pozměňovací návrh už nemáme, a budeme nyní hlasovat o tom, zda vrátíme tento návrh zákona ve znění přijatého pozměňovacího návrhu Poslanecké sněmovně.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 38 ukončeno, registrováno 56, kvorum 29, pro 42, proti jeden. Návrh byl schválen.

Nyní budeme hlasovat o tom, koho pověříme odůvodněním tohoto návrhu v Poslanecké sněmovně. Navrhuji, aby to byl pan senátor Jiří Stodůlka a pan senátor Pavel Janata. Oba souhlasí.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, aby tito dva senátoři obhájili náš návrh v Poslanecké sněmovně, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 39 ukončeno. Registrováno 56, kvorum 29, pro 47, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu.

Hlásí se kolega Jan Rakušan, prosím.

Senátor Jan Rakušan: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, vzhledem k tomu, že jsem kuloárně zjistil, že budeme jednat i zítra, opakuji svůj procedurální návrh ze včerejšího dne, zda by tisky 268, 272, 276 a 191, které předkládá ministr financí Bohuslav Sobotka, mohly být zařazeny zítra na 9.00 hodin ráno, tento blok, děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Návrh tedy je, abychom zítra ráno v 9.00 hodin zahájili naši schůzi blokem bodů ministra financí.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tuto změnu pořadu, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 40 ukončeno. Registrováno 56, kvorum 29, pro 37, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Nyní budeme projednávat

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu návrh na zachování výhrady k Trestněprávní úmluvě o korupci,

sjednané ve Štrasburku dne 27. ledna 1999.

Máme to jako tisk č. 216.

Slovo má znovu ministr spravedlnosti Pavel Němec.

Místopředseda vlády ČR Pavel Němec: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, abych uvedl bod tak, jak byl citován panem předsedou Senátu. Jedná se tedy o návrh na zachování výhrady, kdy cílem úmluvy je zavést celoevropské standardy zejména s ohledem na definici jednotlivých trestných činů. Úmluva obecně upravuje různé jiné oblasti týkající se boje proti korupci, včetně mezinárodní spolupráce a monitorování plnění závazků smluvními stranami.

S ohledem na rozsah kriminalizace tzv. aktivního a pasivního úplatkářství v soukromém sektoru, stanovenými články 7 a 8 úmluvy, učinila Česká republika při uložení ratifikační listiny dne 8. září 2000 výhradu, že jako trestný čin podle vnitrostátního práva bude hodnotit chování uvedená v článku 7 a 8 úmluvy pouze, pokud odpovídají skutkovým podstatám trestných činů stanovených v trestním zákonu ČR.

Tato výhrada tedy zachová primát národní právní úpravy nad úpravou smluvní. Tím je mezinárodní závazek plynoucí z článku 7 a 8 podřízen legislativní pravomoci zákonodárce, který může rozsah implementace článku dle svého uvážení v průběhu času měnit formou novelizace trestního zákona.

Tuto výhradu je nutno periodicky obnovovat. Proto vláda souhlasila s návrhem na obnovu výhrady 23. listopadu 2005. Následně byla podle příkladu dalších smluvních stran o úmyslu vlády výhradu zachovat informována Rada Evropy, neboť v souladu s článkem 38 úmluvy bylo třeba tak učinit do konce roku 2005. Vláda navrhuje obnovení výhrady z důvodu zachování stávající právní pozice ČR a přednosti národní právní úpravy nad úmluvou.

V důsledku vyhodnocení aplikační praxe dochází tedy k tomuto návrhu a zachování výhrady je v souladu se zahraničně politickými zájmy ČR, právním řádem a stejně tak se závazky dle mezinárodního práva a není spojeno s dalšími nároky na státní rozpočet.

Tento návrh již byl projednán v Poslanecké sněmovně. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře.

Návrh byl Organizačním výborem přidělen výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který má v usnesení tisk č. 216/2 a zpravodaje pana senátora Rostislava Slavotínka.

Garančním výborem je ústavně-právní výbor s usnesením č. 216/1 a zpravodajem panem senátorem Pavlem Janatou, kterého žádám, aby nám přednesl zprávu.

Senátor Pavel Janata: Pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, jak už bylo řečeno, zástupci České republiky Trestněprávní úmluvu o korupci podepsali v roce 1999. Pro ČR vstoupila v platnost 1. července 2002. V tom okamžiku ona sama tedy vstoupila v platnost jako celek a i pro ČR.

Výhradu, kterou ČR učinila při uložení ratifikačních listin, její obsah a věcnou podstatu pan ministr popsal.

V čem je ale patrně trochu problém, je řekl bych otázka procedurální, protože jak také pan ministr řekl, bylo potřeba obnovení po třech letech učinit do konce roku 2005. A vzhledem k tomu, že se jedná o smlouvu prezidentského typu, je k ratifikaci potřeba souhlas obou komor Parlamentu ČR, je samozřejmě tento souhlas potřeba také k uplatnění výhrady. Víte, že vždycky výhrady, které ČR má uplatnit, jsou pravidelně součástí našeho usnesení, protože Parlament samozřejmě souhlasí nejen s tím, že se budeme danou úmluvou řídit, ale také, do jaké míry se jí budeme řídit, pokud se jí nebudeme řídit zcela, pokud tedy máme nějakou výhradu.

Časová záležitost vypadá takto: Výhrada platí tři roky, tedy od 1. července 2002 do 1. července 2005, nicméně úmluva říká, že pokud v těch třech letech se smluvní strana nevyjádří k další existenci té výhrady, tak se výhrada automaticky o 6 měsíců prodlužuje.

K tomu došlo v našem případě, protože ČR se nevyjádřila do poloviny minulého roku, tudíž výhrada platila až do konce roku 2005. Ovšem tady už je nutné, aby v této lhůtě, do konce roku 2005, ČR se vyjádřila, jestli hodlá výhradu uplatňovat i nadále, protože pokud tak neučiní, tak platnost výhrady končí.

Pan ministr řekl, že vláda se touto věci zabývala 23. listopadu 2005. Tady je otázka, jestli to nebylo trochu pozdě vzhledem k tomu, že k uplatnění výhrady, tedy i podle všeobecně přijímaného názoru prodloužení výhrady, je potřeba souhlas obou komor Parlamentu, protože následně poté, kdy další uplatňování výhrady schválila vláda 23. listopadu 2005, byl příslušný tisk 216 doručen Senátu až 28. prosince 2005, tedy vlastně tři dny před vypršením platnosti oné výhrady.

Je zcela jasné, že jsme nemohli stihnout se vyjádřit včas. Nicméně také PS to obdržela v této době, ta už tu věc projednávala, souhlas s prodloužením výhrady dala, ale také jaksi až ex post.

Je tedy otázkou, co se teď vlastně stalo. Česká republika údajně, a podle vyjádření zástupců předkladatele na našem výboru to bylo potvrzeno depozitářem také 28. prosince 2005, tedy depozitář potvrdil, že ČR oznámila depozitáři úmluvy svou vůli výhradu obnovit. A podle tvrzení zástupců předkladateli tímto je tedy výhrada obnovena na další tři roky, tudíž v současné chvíli platí.

Ovšem tady je potřeba říci, že tak bylo učiněno v době, kdy vláda neměla souhlas obou komor Parlamentu k tomu, aby tak učinila, v té době ani jedné komory. Čili je otázkou, nakolik to učinila právoplatně v souladu s naším vnitrostátním právem, s našimi procedurami, které tyto věci upravují.

Existuje také usnesení vlády z doby podpisu této Trestněprávní úmluvy o korupci, konkrétně je to usnesení vlády č. 846 z 29. srpna 1999, ve kterém se ukládá ministru zahraničních věcí, aby na návrh ministra spravedlnosti učinil prohlášení adresované generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, v našem případě tedy o zachování výhrady, a to po projednání a schválení tohoto zachování jednak vládou, ale také Parlamentem ČR, aby tedy učinil prohlášení o zachování výhrady po projednání a schválení i Parlamentem ČR.

Zcela zjevně toto bylo učiněno dříve než došlo ke schválení v Parlamentu ČR, tudíž to bylo učiněno v rozporu s tímto usnesením vlády.

Teď je otázka jestli to, že vláda uplatnila další tříleté fungování této výhrady, aniž k tomu měla souhlas obou komor Parlamentu ČR, jestli to na mezinárodní úrovni má vliv na platnost této výhrady nebo nemá. Přiznám se, že do toho se nebudu pouštět, protože jsem neměl ani dost času se touto otázkou zabývat, nicméně mám pocit, že minimálně naše předepsaná vnitrostátní procedura nebyla dodržena.

Druhou stránkou věci je stránka věcná, obsahová, obsah výhrady. Po jakési diskusi jsme, myslím, všichni shodně na ústavně právním výboru dospěli k závěru, že v současné době patrně ČR tuto výhradu z věcných důvodů potřebuje, protože za celou dobu, kdy platí pro ČR tato úmluva, nedošlo k žádné změně v této věci v našem trestním zákonu. Tudíž jestli jsme tu výhradu potřebovali tenkrát, potřebujeme ji patrně i nadále, dokud neuvedeme naše trestní právo do takového stavu, aby plně, stoprocentně odpovídalo požadavkům Trestněprávní úmluvy o korupci.

V této situaci jsem na ústavně právním výboru navrhoval, abychom dali souhlas i s dalším uplatňováním, se zachováním této výhrady, byť je to možná ex post, možná zbytečně, protože možná byla prodloužena tato výhrada i bez našeho souhlasu. Nicméně věcně ji potřebujeme, tak souhlas dejme a pak se můžeme zabývat procedurálními otázkami spíš z toho důvodu, abychom se příště podobných chyb vyvarovali.

Ale byl podán i jiný návrh, podle mého názoru patrně v takové logice, že když si nevíme rady, tak počkejme a uvidíme, a sice návrh na odročení této záležitosti. A tento návrh při hlasování – on se také hlasuje dříve než návrh na udělení souhlasu – získal většinu v ústavně právním výboru. A já vás tedy v tuto chvíli seznámím s usnesením ústavně právního výboru z 19. schůze z 8. března 2006, kdy po úvodním slově Dr. Martiny Šourkové, ředitelky mezinárodního odboru ministerstva spravedlnosti, která vystoupila jako zástupce navrhovatele, po mé zpravodajské zprávě a po rozpravě ústavně právní výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR, aby odročil projednávání tohoto vládního návrhu do listopadu 2006.

To je všechno z mé strany, děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji a slovo má zpravodaj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pana senátor Rostislav Slavotínek.

Senátor Rostislav Slavotínek: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, náš výbor dospěl k jinému usnesení, proto zde musím vystoupit.

O věcném obsahu hovořil pan ministr, o záležitostech procedurálních, které souvisejí s doporučením přijetí této výhrady, hovořil podrobně pan kolega Janata. Přesto mi dovolte, abych velmi stručně některé věci zdůraznil, které jsme v našem výboru podrobně projednávali.

Důvodem pro uskutečnění výhrady podle článku 7 a 8 nebo jejího zachování je možný rozdíl mezi požadavky kladenými úmluvou na trestněprávní postih aktivního a pasivního úplatkářství v soukromém sektoru a současným zněním protikorupčních ustanovení českého trestního zákona. Podle článku 38 odst. 2 úmluvy však v dalším tříletém období při zachování té výhrady i při jejím přijetí v uplynulých třech letech, má být tento nesoulad blíže prozkoumán a případně odstraněn.

Připomenu, že ustanovení stávajícího zákona č. 140/1961 Sb., ani v podstatě totožné znění v odpovídajících paragrafech návrhu nového trestního zákona, který byl na 9. schůzi zamítnut, ani další ustanovení trestního zákona, případně obchodního zákoníku nepostihují korupci v celém rozsahu vyžadovaném úmluvou, tedy i v oblasti aktivního a pasivního úplatkářství v soukromém sektoru.

Je možná namístě otázka, je-li skutečně úmysl tento nesoulad odstranit nebo tuto výhradu zachovávat trvale.

Jak už bylo řečeno, Senát může s tímto aktem, tzn. s prodloužením výhrady, vyslovit souhlas ex post, což může být určitě chápáno jako poněkud nestandardní postup.

Chtěl bych upozornit ještě na jednu věc. Závazek trestněprávně postihovat pasivní a aktivní úplatkářství nevyplývá pro ČR jen z práva mezinárodního, ale také z práva evropského. Existuje rámcové rozhodnutí Rady z roku 2003 ze dne 22. července o boji proti korupci v soukromém sektoru, které mělo být transponováno do českého právního řádu do 22. července 2005. K tomuto dni měla ČR, stejně jako ostatní členské státy, povinnost notifikovat znění těch právních předpisů, které toto rámcové rozhodnutí provádějí. Z tohoto ustanovení vyplývá, že členské státy mají trestně stíhat aktivní a pasivní korupci v soukromém sektoru. Uvedené rámcové rozhodnutí obsahuje nad to povinnost stíhat právnické osoby, v jejichž prospěch je úplatkářství činěno.

Na evropské úrovni se tedy setkáváme se stejně přísnými požadavky, ne-li přísnějšími, na postih skutkových podstat úplatkářství v soukromém sektoru. Tyto závazky máme dostatečným způsobem plnit, což zřejmě nečiníme jak platným zněním trestního zákona, tak zněním připravovaného trestního kodexu. Nesoulad by tady neměl v našem právním řádu přetrvávat, ale měl by být odstraněn.

Jaký je tedy postoj výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost? Přes všechny uvedené výhrady, při vědomí, že ministerstvo spravedlnosti v tomto případě postupovalo dejme tomu liknavě, neřešilo problém včas ani včasným projednáním prodloužení výhrady, ani úpravou ustanovení trestního zákona, přesto výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost po diskusi a po jakési omluvě této situace pracovníky ministerstva doporučil Senátu vyslovit souhlas se zachováním výhrady.

Vedla nás k tomu, aspoň předpokládám, snaha nepoškozovat jméno ČR navenek prezentováním nějakého opomenutí nebo nekonání vlády. Schválením ex post tedy fakticky dáváme vládě důvěru, že tento problém bude odpovědně řešen v souladu s přijatými závazky. Rozhodli jsme se tedy nepůsobit pedagogicky směrem k vládě.

Usnesení výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost máte k dispozici jako tisk č. 216/2. V podstatě říká, že doporučujeme Senátu, přes uvedené výhrady, vyslovit souhlas. Myslím, že není třeba, abych celé usnesení četl, když je přílohou tohoto materiálu.

Je tam uvedena také tato výhrada v českém i v anglickém znění.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego. Otevírám obecnou rozpravu a do ní se přihlásil pan senátor Karel Schwarzenberg.

Senátor Karel Schwarzenberg: Pane ministře, pane předsedo, slovutný Senáte. Nebylo by snazší, kdybychom jednou provždy vzkázali do Bruselu, že korupce v českých zemích je považována za normální? Že to patří prostě k našemu politickému přístupu a že služební postup na úřadech, ale i ve společnostech obchodních a jiných, je prostě provázen korupcí.

A tak jako Francouzi se nehodlají zbaviti označení Cognac pro francouzský vinopal a Italové označení Gorgonzola pro zelenomodrou plíseň u sýra, tak my trváme na tom, že si naši českou korupci chceme zachovati v tom rozměru, jak dodnes existovala a tradiční u nás je. A ať nás nadále neobtěžují z Bruselu nějakými předpisy, kterým by toto naše české jednání omezoval. Tím jsme nabývali a zbavili se našeho národního stříbra, o kterém jsme vždy mluvili. A zdá se to býti jediný náš opravdu národní zájem tuto korupci u nás zachovati.

Děkuji za vaši pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego. Hlásí se pan ministr, má přednost, připraví se kolega Jiří Stodůlka.

Místopředseda vlády ČR Pavel Němec: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, přihlásil jsem se do rozpravy, abych možná předešel některým snad dalším diskusním příspěvkům.

Chci tady uvést jednu věc na pravou míru.

Tady zaznívá cosi, jako že vláda postupovala v rozporu s národním právním řádem či snad, že vláda postupovala bez mandátu. Vláda nezachovala výhradu ke korupci, k čemuž by samozřejmě potřebovala předchozí souhlas obou komor Parlamentu. Vláda pouze notifikovala vůli, notifikovala předběžně vůli mít dál výjimku, nikoliv to, že by oznámila prodloužení výjimky.

Na základě té předběžné notifikace nám byla prodloužena lhůta na konečné vyjádření o další tři měsíce. To znamená, neplatí pro nás lhůta do 31. 12. 2005 a do 31. 3. 2006. To znamená, v současné době je situace taková: Dá-li horní komora Parlamentu, jakožto že dolní komora Parlamentu již souhlas dala, dá-li horní komora Parlamentu v tuto chvíli souhlas, nic nebrání tomu, aby ČR výhradu prodloužila a bude to v souladu s právem. Doposud nedošlo k prodloužení výhrady. Nedá-li horní komora Parlamentu souhlas s prodloužením výhrady, výhrada nebude nadále zachována a bude náš vnitrostátní právní řád v rozporu se smluvním závazkem.

K tomu, co říká pan senátor Schwarzenberg, na tom samozřejmě je velký kus pravdy. Já bych jenom chtěl připomenout, že vláda mnohdy přicházela s návrhy, které tuto situaci řešily, ať už to byl návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, který by byl také potřebný, například k tomu, abychom odstranili veškeré rozdílnosti vnitrostátní právní úpravy a já si myslím, že přítomní senátoři vědí, kdo hlasoval, kdo nehlasoval pro tento návrh zákona, kdo stál za jeho zamítnutím. Takže je třeba si podle toho udělat obrázek.

Já jsem prostě odpovědnýma to, že ČR také v oblasti, která podle kompetenčního zákona spadá do resortu Ministerstva spravedlnosti, bude v souladu se zahraničními závazky. To znamená, jestliže není politická vůle v obou komorách Parlamentu, a ta evidentně není, ta prostě evidentně není, k tomu, abychom naši národní legislativu přizpůsobili v plném znění úmluvě, no tak potom musíme zachovat druhou možnost, abychom se nedostávali do kolize vůči zahraničnímu závazku, a to je to, zachovat pro další období výhradu.

Prostě tak to je a já tady v tuto chvíli jinou možnost nevidím. Samozřejmě, že pokud by situace byla taková, že by vláda udělala nějaký krok bez mandátu nebo udělala nějaký krok v rozporu s ústavním pořádkem, tedy povinností vyžádat si předchozí souhlas, byla by to samozřejmě chyba, nicméně tady zcela jasně říkám, že vláda pouze vyjádřila předběžnou vůli, že notifikovala předběžnou vůli zachovat výhradu s tím, že samozřejmě zachování výhrady je pod kontrolou a se souhlasem obou komor Parlamentu a právě proto na definitivní vyjádření ČR byla prodloužena lhůta do 31. března 2006. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Jiří Stodůlka, připraví se senátor Jiří Šneberger.

Senátor Jiří Stodůlka: Já jsem si tady poznamenal na obálku tohoto tisku z jednání ústavně-právního výboru jednu větu, větu předkladatelky: Výhradu je nutno periodicky obnovovat. To je prostě pro mě sdělení, které mně vede k tomu, že se skutečně s tou korupcí asi u nás nedá nic udělat v souladu s tím, co tady říkal pan senátor Schwarzenberg. Ale co když já osobně bych s tím něco chtěl dělat a chci donutit mezinárodní sankcí Českou republiku k tomu, aby přijala patřičné zákony proti korupci. To je možná také odpověď na to, proč jsem třeba hlasoval to pro nějaké odložení nebo přerušení, protože já jinak nevím, jakým způsobem se docílí toho v ČR, aby začaly platit zákony, které po nás chce mezinárodní společenství a ke kterému jsme se de facto zavázali.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Jiří Šneberger.

Senátor Jiří Šneberger: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vážený pane ministře, k této situaci by vůbec nedošlo a doufám, že se mnou budou souhlasit všichni členové ústavně-právního výboru, kdyby lidé, kteří vás zastupují ve výboru, byli připraveni na ten bod. Kdyby ta paní, která tam byla, tuším, že to byla vaše náměstkyně nebo ředitelka odboru, nám to, co jste tady řekl, řekla na výboru, tak k tomuto prostě nemohlo dojít. Ale ona nebyla schopna zodpovědět žádnou otázku a na otázku, jestli se děje něco se zákony, na které je ta výjimka, tak neodpověděla vůbec. A to mi tady potvrdí všichni členové ústavně-právního výboru, kteří na tom jednání byli.

To znamená, neříkejte, že Senát udělal něco špatně. Toto je příčina, která vznikla ne příliš dobrou připraveností lidí, kteří vás zastupují ve výboru. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Pan ministr se hlásí. Má slovo.

Místopředseda vlády ČR Pavel Němec: Děkuji. Já považuji za vhodné odpovědět panu senátoru Šnebergerovi. Pokud tomu tak bylo, tak se samozřejmě omlouvám za nepřipravenost těch, kteří vám měli poskytnout, vážené paní senátorky, páni senátoři, správné informace. Já si o tom ještě získám dodatečně informace tak, abych mohl podniknout příslušná organizační a popř. sankční opatření.

Já jsem tady vůbec nenaznačil, že Senát něco udělal špatně. Já jsem tady jenom dost důrazně řekl, že vláda nepostupovala bez mandátu, resp. vláda nepostupovala v rozporu s vnitrostátním právem, pokud tedy předběžně notifikovala vůli si zachovat výhradu s tím, že konečné stanovisko bude sděleno do 31. března 2006 po znalosti stanoviska obou komor Parlamentu. Takže já jsem vůbec nenaznačoval, že by Senát cokoliv dělal špatně. Vysvětlil jsem, že Senát, resp. ústavně-právní výbor Senátu takto postupoval z důvodu ne zcela dobré informovanosti ze strany zástupců předkladatele, a já se za to omlouvám, a i proto jsem to tady uvedl na pravou míru. Díky.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Jaromír Volný, připraví se senátor Rostislav Slavotínek.

Senátor Jaromír Volný: Dámy a pánové, já plně potvrzuji slova kolegy Šnebergera, pokud jde o průběh jednání na ústavně-právním výboru. Zároveň si nemyslím, že by pan ministr měl dělat nějaká příliš drastická personální opatření, ale měl by věnovat větší pozornost výběru pracovníků nebo apelovat na ně, aby připraveni byli. Čili ta zástupkyně ministerstva spravedlnosti nedokázala odpovědět na otázku, kterou jsme řešili, na to dilema, že buď je výhrada zachována tím aktem vlády, který učinila zatím bez souhlasu Parlamentu. Tady pan ministr teprve nám vysvětlil, že vláda projevila vůli, nikoliv že zjednala už to zachování lhůty.

Čili řešili jsme otázku, že buď je výhrada zachována aktem vlády, který učinila bez souhlasu Parlamentu, a pak konáme zbytečnou práci a je zbytečné, aby o tom Senát rozhodoval, anebo zmíněným aktem výhrada tedy zachována nebyla, neplatí, to znamená je po lhůtě. Ne, pane ministře, vy teď kroutíte hlavou, a zatímco já jsem mluvil, tak vy jste se bavil s kolegou Šnebergerem, takže jste neposlouchal, co já…

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane kolego, já bych byl rád, kdybyste nekomunikovali s panem ministrem. Vyříkáte si sólo. Ne takhle. Slovo má pan senátor Rostislav Slavotínek.

Senátor Rostislav Slavotínek: Chtěl jsem jenom doplnit informaci o způsobu projednávání této věci na výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Samozřejmě jsem dalek toho, abych si přisazoval na příslušnou paní ředitelku odboru, která nás tam informovala. Nevím, jestli to je její vinou, nebo proč to bylo, že jsme nezískali tu informaci o tříměsíční lhůtě, která jakoby byla získána tím, že projevila vláda vůli obnovit tu výhradu.

Na otázku, co se stane, když Parlament nevydá souhlas s prodloužením výhrady, tak zněla odpověď, že bude nutno výhradu zrušit a postupovat podle přijatých závazků. Domnívám se, že možná celý problém by byl vyřešen, kdyby tam skutečně přišel zástupce, který je komplexněji informován.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Nikoho dalšího nemám, končím obecnou rozpravu. Ptám se pana navrhovatele, pana ministra, zda se chce vyjádřit. Zvedá se. Máte slovo, pane ministře.

Místopředseda vlády ČR Pavel Němec: Pokud už jsem se, pane předsedo, dámy a pánové, omluvil panu senátorovi Šnebergerovi, tak já to ještě jednou učiním panu senátorovi Slavotínkovi a já doufám, že jsme si celou tu věc vysvětlili a závěrem tedy mohu říci, že vláda neučinila nic bez mandátu. Zkrátka řečeno, do 31. března 2006 má ČR právo se rozhodnout, zda výhrada bude zachována nebo nikoliv a v tuto chvíli určitý krok učinila vláda. Souhlas s tímto postupem dala Poslanecká sněmovna a nyní je rozhodnutí na horní komoře Parlamentu.

Já doporučuji vzhledem ke stavu právního řádu v ČR zachovat výhradu, aby ČR nebyla v rozporu s mezinárodními závazky. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Ptám se pana zpravodaje Slavotínka, jestli se chce vyjádřit. Nechce. Garanční zpravodaj má slovo.

Senátor Pavel Janata: Pane předsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, ve světle vysvětlení, které nastalo až tady na plénu, se jeví jako poněkud neúčelný návrh ústavně-právního výboru odročit projednávání do listopadu, protože jestliže máme dodatečné tři měsíce, tj. do konce března na to, abychom jako ČR výhradu skutečně uplatnili i nadále, tak je nesmyslné čekat do listopadu.

My bychom se měli už dnes vyjádřit, zda ten souhlas se zachováním výhrady dáme nebo nedáme. Ač bych měl jak zpravodaj ústavně-právního výboru formálně trvat a doporučovat vám naše usnesení, tak si myslím, že v tuto chvíli bude účelnější se řídit doporučením výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobře, pane kolego. Rozhodneme hlasování, které teď svolám.

Nejprve budeme hlasovat o návrhu na odročení do listopadu roku 2006.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování číslo 41 ukončeno, registrováno 52, kvorum 27, pro 1, proti 16. Návrh byl zamítnut.

A budeme hlasovat o druhém návrhu, tj., že Senát dává souhlas k ratifikaci.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování číslo 42 ukončeno, registrováno 54, kvorum 28, pro 44, proti 5. Návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji vám, pane ministře, děkuji zpravodajů a my se vystřídáme.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Kolegyně a kolegové, dalším bodem našeho programu je

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů

na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů

(zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění zákona č. 93/2004 Sb.

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk číslo 265.

Prosím pana ministra životního prostředí Libora Ambrozka, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr vlády ČR Libor Ambrozek: Děkuji, pane předsedající. Vážené paní senátorky, páni senátoři, dovoluji si vám předložit Vládní návrh novely zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, který byl Poslaneckou sněmovnou postoupen Senátu 21. února 2006.

Vládu jako navrhovatele vedly k předložení dvě zásadní okolnosti. Za prvé, tento návrh transponuje do českého právního řádu směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/35/ES o účasti veřejnosti na vypracovávání některých plánů a programů týkajících se životního prostředí, a o změně směrnic Rady 85/337/EHS a 96/61/ES, pokud jde o účast veřejnosti a přístup k právní ochraně.

U této směrnice již uplynulo implementační období a ČR byla v červenci 2005 informována dopisem místopředsedy Evropské komise o zahájení řízení o porušení smlouvy podle čl. 226 Smlouvy o založení Evropského společenství v souvislosti s nesplněním povinnosti včasné transpozice. V případě neprovedení transpozice by ČR mohla být Evropskou komisí žalována u Evropského soudního dvora.

Za druhé. Neméně závažným důvodem pro schválení návrhu je oficiální dopis generálního ředitelství EK pro životní prostředí ze dne 7. října 2005, v němž je namítána nekompatibilita platného znění zákona 100/2001 Sb., se směrnicí Rady 85/337/EHS, o posuzování vlivů určitých veřejných a soukromých projektů na životní prostředí v platném znění.

Zejména se v této souvislosti jedná o nesprávný způsob aplikace tzv. prahových hodnot, kterými se z posuzování vylučují celé kategorie záměrů.

Další výhrady Evropské komise se týkají některých bodů přílohy jedna, k zákonu uvádějící záměry nejsou předmětem posuzování. V dopise generální ředitelky je ČR upozorněna, že nesoulad vnitrostátní právní úpravy v této oblasti by mohl vést k pozastavení financování záměrů ze strany Evropské komise. Protože ta naše vysvětlení nebyla účinná, přistoupila vláda tedy k předložení novely, abychom naši vnitrostátní legislativu uvedli do plného souladu s příslušnými směrnicemi.

Na základě jejího rozboru, který byl připraven pro vládu i Parlament, v této novele nejdeme vůbec v žádném případě nad minimální transpozici a Poslanecká sněmovna s tímto vládním návrhem vyslovila souhlas již v prvním čtení, což není moc běžná záležitost a dokládá to závažnost situace.

Dovolil bych si proti i vás požádat, abyste k této novele byli stejně vstřícní. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji, pane navrhovateli, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk číslo 265/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Jitka Seitlová, kterou prosím, aby nás nyní seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Jitka Seitlová: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Výbor projednal návrh zákona na svém jednání 9. března 2006. Jak již bylo řečeno, hlavím důvodem novely, která před vámi leží, je transpozice směrnic Evropského parlamentu z května roku 2003, a tato směrnice se zabývá účastí veřejnosti na vypracování některých plánů a programů týkajících se životního prostředí, tedy stanovuje principy, podle kterých má tato veřejnost právo být vždy informována o takovýchto plánech, o takovýchto programech.

Termín transpozice podle dohod, ke kterým ČR přistoupila, ale uplynul a uplynul již 25. července loňského roku, v roce 2005. Teprve na přímé upozornění místopředsedy Evropské komise a zahájení řízení proti ČR o porušení přístupových smluv předložila, a to až 10. listopadu 2005, vláda Poslanecké sněmovně předlohu novely.

Z důvodu hrozící pokuty pro ČR souhlasila Poslanecká sněmovna se zkráceným jednáním a návrh byl schválen téměř bez rozpravy, bez pozměňovacích návrhů již v prvním čtení.

Proč nebyl legislativní návrh souladu evropské směrnice předložen včas a muselo dojít podle mého názoru ke zbytečnému zahájení řízení proti ČR, které jistě dobrému jménu naší země nepřispívá, a kdo konkrétně za tento nedostatek nese přímou odpovědnost, nebylo předkladateli ve výboru odpovězeno. Novela napravuje ale ještě další nedostatek našeho práva v ochraně životního prostředí vůči společným principům evropských směrnic právě při posuzování záměru vlivu staveb a zařízení na životní prostředí.

Na rozdíl od současného znění zákona, který stanovuje povinnost tzv. zjišťovacího řízení vlivů na zdraví a životní prostředí, pouze pro záměry uvedené v příloze zákona číslo dvě splňujících limity, tedy velikostní nebo například rozlohy nebo kapacity, stanovuje směrnice povinnost zjišťovacího řízení i pro záměry, které nedosahují těchto tzv. prahových hodnot.

V tomto druhém případě neplnění evropských směrnic je ale nutné ve prospěch předkladatele přiznat, že výklad transpozice směrnice nebyl od začátku jednoznačný a oficiální upozornění ředitelky DGE Environment přišlo až potom, co Evropský soud jednoznačně ve věci rozhodl.

Myslím, že by ale nebylo korektní a správné odvolávat se ve zdůvodnění novely pouze na povinnost transpozice evropských směrnic. Pro uplatnění navrhovaného znění zákona svědčí i logické důvody a u nás ověřená praxe. Limity dané taxativně například rozlohou skladovací plochy, která musí mít nad 3000 metrů, znamenají, že jestliže mám tuto plochu, která je nad 3000 metrů, pak ji tedy posuzuji. Pokud ji mám 2990 metrů, tak ten proces už je zásadně odlišný. Vždycky se dostáváme do stejného dilema, kdy stanovujeme přesné číselné rozlohové, velikostní limity.

Musím říct, že vliv na životní prostředí samozřejmě u skladovací plochy rozlohy 3000 metrů a 2990 metrů je velmi obdobný, nicméně procesy by byly při uplatnění současné směrnice tak, jak je transponována, tak by byly takové, že jsou tam zcela odlišné procesy.

Naopak. Jsou-li tyto limity, tak jsou často investory zneužívány a v mnoha případech, a jistě je ze svého okolí znáte, se postupuje tzv. salámovou metodou postupného rozšiřování staveb. Takže neudělám jednu stavbu skladovací plochy na 3000 metrů, ale udělám dvě ve dvou etapách, každou samostatným řízením a každá bude mít 1600 metrů. Tím se podle současného uplatnění zcela vyhnu jakémukoliv samozřejmě posuzování.

Takže důvody pro přijetí nového výkladu novely a nové transpozice jsou nejen to, že nám to říká někdo z Evropy, ale proto, že uplatnění a reálná praxe práva to vyžadují.

Druhou stránkou je, jak se předkladatel se stanovenými cíli vyrovnal z hlediska formulace a obsahu novely, která před vámi leží. Já si dovolím na úvod shrnout, že zcela jednoduše, jako chytrá horákyně. Na jedné straně je obsahovou podstatou novely nová formulace rozšiřující povinnost zjišťovacího řízení na všechny záměry vyjmenované v příloze. Na druhé straně je ale omezena přímá informační povinnost orgánu státní správy vůči dotčeným územním samosprávným celkům, jako jsou obce nebo v případě, že vede řízení ministerstvo, kraje.

Zatímco nyní má správní úřad povinnost zaslat obcím, které jsou dotčeny tímto záměrem, oznámení o změnách nebo o tom, že se o tento záměr žádá, a platí to i v případě, kdy se jedná o podlimitní stavbu, která má mít významně zvýšenou kapacitu nebo rozsah technologie tak, že může dojít k významným změnám na životním prostředí dotčených obcí nebo krajů, tak nyní toto oznámení pro zjišťovací řízení nebude zasíláno, ale bude uveřejněno pouze na webových stránkách daného správního úřadu, který řízení vede. To znamená krajského úřadu nebo ministerstva.

Oznámení bude zasíláno, a teď tedy ta formulace je takováto: Pouze v případě, pokud to úřad, tedy úředník, bude považovat sám za nezbytné. Já musím říct, že tato formulace byla na výboru předmětem rozsáhlé diskuse.

Dámy a pánové, obec má podle zákona o obcích povinnost pečovat o kvalitní životní prostředí, pohodu a zdraví obyvatel. Ve chvíli, kdy záměry, které budou mít být posuzovány, budou pouze na oznámení webových stránek, tak to znamená, že někdo z té obce musí minimálně každý den nebo pravidelně v období dvou dnů prohlížet webové stránky všech úřadů, které taková řízení mohou vést, aby zjistil, zda tam takové oznámení nevisí.

A teď ještě upozorním, že v této novele zákoně je navíc ještě zkracována ta doba pro vyjádření obcí. Zatímco v současné době bylo řečeno: Běžná doba je 20 dnů, ale ve složitějších případech, když je tam složitější popis, je to až 35 dnů. Dneska se říká jenom 20 dnů ve všech případech. Takže když náhodou pan starosta opomene prohlédnout webové stránky správních úřadů, tak se mu může stát, že tuto lhůtu nevyužije a nebude mít možnost podat námitku nebo se dožadovat, aby došlo k posouzení vlivů, které mohou dopadat na jeho obec. To já tedy nepovažuji za přínos.

Musím říct, že tato situace tedy je podle mě dokonce pro obce, kde nemají uvolněné starosty, téměř z hlediska plnění povinností obce nereálná. Možnost obce vyjádřit nesouhlasit nebo námitku k záměru, a tím také možnost iniciovat důsledné posouzení záměru, jak už jsem řekla, je omezena zkrácením doby.

Návrh, který před vámi leží zkracuje, a při důvodové zprávě předkladatel zdůraznil toto pozitivum, zkracuje lhůty. Nicméně úřadům je zkracuje o kratší dobu, než právě těm samosprávným celkům v konečném srovnání.

Dále musím říci, že ke škodě řízení o posuzování vlivů na životní prostředí současně podle návrhu také nebude povinnost úřadu vypořádat se v rozhodnutí o výsledku zjišťovacího řízení se zaslanými námitkami. To si myslím, že je také chyba, protože když už pan starosta pošle nějakou námitku, tak úředník zváží, nezváží, nějak rozhodne, ale nemusí vůbec odpovídat a zdůvodňovat, proč námitku pana starosty nevzal v úvahu.

Za nepříznivou redukci významu výsledku posouzení SEA, tedy strategického posuzování, považuji také v novele vypouštěnou povinnost, aby stanovisko z projednání bylo součástí stanoviska orgánu státní správy k posuzovanému dokumentu. Zkrácené projednání návrhu ve sněmovně neumožnilo obvyklou formou dopracovat i některé zjevné formulační nejasnosti a vyloučit mnohoznačnost výkladu některých ustanovení.

Jak už jsem řekla, výbor se novou zabýval na svém zasedání a po debatě, která byla poměrně náročná, protože tak co teď? Jsme postaveni do situace, která je velmi těžko řešitelná a každé rozhodnutí, které přijmeme, tak není rozhodnutí, které by bylo stoprocentně oprávněné. Takže z jedné strany hrozí pokuta Evropské komise, z druhé strany hrozí, že zákon nebude dobře fungovat v praxi a způsobí problémy.

Na návrh pana senátora Moldana výbor většinou hlasů doporučil návrhem zákona se nezabývat.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, paní senátorko, a prosím vás, abyste sledovala rozpravu, zaznamenávala další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko.

Garanční výbor navrhl, aby Senát projevil vůli návrhem zákona se nezabývat. O tomto návrhu budeme po znělce hlasovat

Budeme hlasovat o tom, aby Senát projevil vůli projednávaným návrhem zákona se nezabývat. Aktuálně je přítomno 47 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro návrh je 24.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO… Já se omlouvám, toto hlasování je zmatečné a budeme muset zřejmě počkat. Můžeme začít. To byla technická porucha.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 44 se 50 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 25, proti byl 1. Tento návrh nebyl přijat a otevírám obecnou rozpravu.

Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo. Obecnou rozpravu končím. Nepředpokládám, že by se chtěl pan ministr vyjádřit, případně paní zpravodajka. A nyní tedy otevírám, protože nezazněl ani návrh schválit, ani zamítnout, otevírám podrobnou rozpravu. Ptám se, kdo se hlásí do podrobné rozpravy. Nikdo. Podrobnou rozpravu končím a vzhledem k tomu, že nezazněl žádný návrh, končím projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem našeho jednání je

Návrh zákona, kterým se mění zákon číslo 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování

a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci),

ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony.

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátnítisk číslo 271. Prosím pana ministra životního prostředí Libora Ambrozka, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře.

Ministr vlády ČR Libor Ambrozek: Vážené senátorky, vážení senátoři, já bych ještě poděkoval za váš postoj k tomu zákonu minulému. Je potřeba říci, že ani já jsem nepředkládal tu novelu zákona o posuzování vlivů na životní prostředí s nějakou zvláštní radostí prostě proto, že komplikuje život řadě investorů a učinil jsem tak až poté, co jsme Evropské komisi nedokázali zdůvodnit opakovaně naši úpravu a byli jsme vyzváni velmi důrazně k nápravě a bylo nám vyhrožováno různými opatřeními. Proto jsme skutečně provedli jenom minimální transpozici a musím říct, že samozřejmě se to na činnosti krajských úřadů projeví, ale věřím, že zase ty další věci jako zkrácení a zjednodušení toho procesu vyváží aspoň zčásti komplikace, které ta novela způsobila.

Nyní tedy k novele zákona o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování, k zákonu 76/2002 Sb. Tato novelizace je rovně transpoziční z velké části. Jedná se o implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/35, o účasti veřejnosti na přípravě některých plánů a programů týkajících se životního prostředí a o změně směrnic Rady 85/337/EHS a 96/61/ES ve věci účasti veřejnosti, o přístupu ke spravedlnosti.

Druhým důvodem jsou praktické požadavky výkonu agendy integrovaného povolení. Zákon o integrované prevenci přinesl nový přístup k ochraně životního prostředí a je tím odklon od složkové úpravy a dosažení vysokého stupně ochrany životního prostředí jako celku. Jedním z těch důvodů, jak jsem zmínil, je promítnutí těch praktických zkušeností, protože tento zákon byl úplně nový, když jsme ho v roce 2002 přijímali. Byla to průlomová agenda a některá ustanovení jsou v praxi obtížně proveditelná, popř. neřeší varianty, které průmyslové činnosti přinášejí. Administrativní náročnost je poměrně velká.

Proto jsme nad touto novelou vedli diskusi opravdu širokou s resorty především průmyslu a zemědělství, se Svazem průmyslu a dopravy. Ta diskuse byla zastřešena na úrovni pracovní skupiny u pana místopředsedy Jahna, a proto jsme dospěli nakonec ke konsensu, k novele, která napravuje některé procesní a systémové nedostatky agendy IPPC a zajišťuje také transpozici té evropské legislativy.

Co se týká těch čtyř pozměňovacích návrhů uplatněných v senátním výboru, tam bych chtěl říct, že se jedná spíše o legislativně technické úpravy, z nichž ta nejzávažnější se týká přesunu kompetencí z finančních úřadů na celní úřady. K tomu bych chtěl říct, že bohužel tento přesun proběhl v rámci jiné novelizace v době, kdy tento zákon již byl předložen v Poslanecké sněmovně a sněmovní legislativa na tuto změnu, ke které náhle došlo, neupozornila. To znamená, že z toho hlediska věcného má senátní výbor nepochybně pravdu.

Dovolím si proto požádat Senát, aby i s tímto zákonem naložil shovívavě. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane navrhovateli, prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako tisk 271/1. Zpravodajem výboruje pan senátor Bedřich Moldan, jehož prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Bedřich Moldan: Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, zákon o integrované prevenci představuje novou generaci regulace v environmentální oblasti, protože jde o integrovaný přístup, nikoliv složkový. Pan ministr toto dostatečně vysvětlil. Tento přístup je nový nejen v ČR, ale v celé EU. Je třeba říci, že se v EU ta směrnice používá poměrně krátkou dobu a že se určitě dožijeme v brzké době nějaké novely, protože není ještě plně vyhovující a praxe ukáže a už také v ČR ukázala, že je třeba všelijakých dílčích úprav, zejména po stránce procesní, zejména po stránce zjednodušení administrativy. Musím s potěšením konstatovat, že tento návrh právě vychází z požadavků praxe, z poznatků praxe, a že znamená snížení, i když nikoliv veliké, ale přeci jenom snížení administrativní náročnosti a současně zkrácení celého procesu. Čili dá se říci, že je zde určitý, byť ne veliký, ale přeci jenom určitý přínos pro podnikatele pro dotčené orgány, zejména na krajské úrovni.

Zároveň je předložena novela celkem 11 doprovodných zákonů. Je ovšem třeba říci, že to jsou všechno novely, které skutečně souvisejí s tímto zákonem, a že to nejsou ty naše nemilované všelijaké přídavky, které by se zákonem nesouvisely.

Výbor pro veřejnou správu, územní rozvoj a životní prostředí se zabýval tímto zákonem poměrně podrobně a nakonec dospěl k usnesení, které máte před sebou. Součástí tohoto usnesení je návrh pro Senát, který spočívá v tom, že doporučujeme, aby byla zákonná předloha vrácena Poslanecké sněmovně s celkem pěti pozměňovacími návrhy.

Dovolím si vás s těmito návrhy seznámit. Celkem čtyři z nich, to znamená bod 1, 2, 3 a 5 jsou v zásadě velmi jednoduché legislativně technické návrhy, které ani nebudu komentovat, protože skutečně nemají s podstatou nějakou zvláštní souvislost, jsou skutečně legislativně technické, formulační apod.

Jediný pozměňovací návrh, který skutečně má význam, a který je důležitý, zmínil se o něm pan ministr, je bod číslo čtyři, kde nebyla v průběhu legislativního procesu zohledněna změna, která spočívá v tom, že pokuty nevybírají finanční úřady, ale celní úřady a není to v tomto zachyceno. Čili tam doporučujeme, aby v článku římská jedna bodu 60 paragrafu 38 odst. 7 slova „finanční úřad“ byla nahrazena slovy „celní úřad“

To jsou pozměňovací návrhy, které schválil náš výbor s tím, že je doporučil Senátu k přijetí a pověřil mě, abych tuto zprávu zde přednesl. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko.

A nyní se ptám, zda někdo navrhuje podle paragrafu 107 jednacího řádu, aby Senát projevil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo se nehlásí, a proto otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Pan senátor Moldan. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Bedřich Moldan: Já bych si jenom dovolil zopakovat, že jsou zde předloženy pozměňovací návrhy. Je jich celkem pět. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikoho nevidím. Obecnou rozpravu končím. Pan ministr se zřejmě nechce vyjádřit k průběhu rozpravy. Pan zpravodaj také ne. Protože nezazněl návrh ani schválit, ani zamítnout, otevírám podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy se hlásí pan senátor Moldon. Prosím, máte slovo.

Senátor Bedřich Moldan: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Ještě potřetí bych rád zopakoval pět pozměňovacích návrhů, které zní, že v článku římská jedna bodu 46 paragrafu 19a v odst. 2 v poslední větě slova „krajský úřad“ nahradit slovem „úřad“.

Dále za druhé, v článku římská jedna, bod 51 celý bod vypustit a následující body přečíslovat.

Dále za třetí v článku římská jedna v bodu 60 v paragrafu 37 odst. 2 písm. c) vypustit slova „nebo dvě“.

Za čtvrté. V článku římská jedna bodu 60 v paragrafu 38 odst. 7 slova „finanční úřad“ nahradit slovy „celní úřad“.

A konečně za páté. V článku římská 11 bod 19 vypustit. To je vše. Děkuji za slovo.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám. Kdo se další hlásí do podrobné rozpravy? Nikoho nevidím, takže podrobnou rozpravu končím. Ptám se navrhovatele, jestli chce vystoupit se závěrečným slovem k podrobné rozpravě. Nepřeje si. Pan zpravodaj také ne. Prosím pana senátora a pana zpravodaje, aby v souladu s jednacím řádem přednášeli jednotlivé pozměňovací návrhy, které zazněly, abychom o nich mohli hlasovat.

Senátor Bedřich Moldan: Děkuji za slovo. Já bych si dovolil s vaším souhlasem, pane předsedající, navrhnout Senátu, abychom hlasovali o všech pozměňovacích návrzích společně.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Má někdo námitky proti tomuto navrženému způsobu? Nemá. Pan navrhovatel souhlasí s pozměňovacími návrhy? Souhlasí. Pan zpravodaj předpokládám také. Já si dovolím vás všechny odhlásit a znovu přihlásit. Svolám vás znělkou k hlasování.

Já vás žádám, jestli byste se mohli všichni přihlásit, protože zatím je nás přítomno 24, a tudíž nejsme schopni hlasovat. Ano, nyní je to už v pořádku.

Od pana garančního zpravodaje jsme dostali návrh, že budeme hlasovat o všech pozměňovacích návrzích najednou.Pan navrhovatel souhlasil, pan zpravodaj také.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo ještě proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 45 ze 43 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 22 se pro vyslovilo 42. Tento návrh byl přijat.

A nyní jsme vlastně tímto hlasováním vyčerpali všechny pozměňovací návrhy, ale přesto podle našeho jednacího řádu musíme hlasovat o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Aktuálně je přítomno 43 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 22.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Děkuji, a konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 46 ze 45 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 23 se pro vyslovilo 44, proti nebyl nikdo. Tento návrh byl přijat.

A nyní v souladu s usnesením Senátu ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli pan senátor Bedřich Moldan a paní senátorka Seitlová, jestli souhlasí. Souhlasí. Souhlasí oba. Takže o tomto mém návrhu budeme nyní hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 47 se ze 45 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 23 pro vyslovilo 43, proti nebyl nikdo. Tento návrh byl přijat.

Děkuji panu navrhovateli i zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem našeho jednání je bod, kterým je

Zpráva o životním prostředí České republiky v roce 2004.

Jde o tisk 151.

Zprávu uvede ministr životního prostředí pan Libor Ambrozek. Prosím ho, aby se ujal slova.

Ministr vlády ČR Libor Ambrozek: Děkuji, pane předsedající. Vážené senátorky, vážení senátoři, zprávu o životním prostředí ČR zpracovává Ministerstvo životního prostředí již od roku 1993 a její každoroční zveřejňování i projednávání ve Sněmovně a Senátu je zakotveno v zákoně 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí.

Tato zpráva byla vládou schválena 5. října. Poslanecká sněmovna se k ní ještě nedostala pro spoustu jiných zákonů, o kterých hlasuje. Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí Senátu ji projednal 8. března roku 2006.

Ta zpráva doznala výrazné formální změny. Dřívější dvě samostatné části – komentář ke zprávě a zpráva byly sloučeny v jeden celek, čímž se posílila logická a věcná konzistence obsahu zprávy a předešlo se některým dřívějším duplicitám. Analýza silných a slabých stránek, příležitosti a riziko pro stav životního prostředí, přehled nové legislativy a část koncepce a programy tvoří nově druhou kapitolu.

Jako základní schvalovací kritérium pro hodnocení stavu životního prostředí slouží normy a limity stanovené platnými předpisy. Úspěšnost a účinnost přijatých politik a opatření s dopady na životní prostředí je hodnocena z hlediska naplňování opatření a cílů státní politiky životního prostředí pro období 2004-2010. Zpráva zdůrazňuje také příležitosti a rizika, která mohou ovlivňovat stav životního prostředí v blízké budoucnosti.

V tomto roce byla věnována také větší pozornost zpřehlednění předkládaných údajů, byla upřednostňována prezentace dat v podobě grafů a map, které názorně ukazují trendy základních ukazatelů kvality životního prostředí.

Na rozdíl od obdobně zaměřených publikací, zejména statistické ročenky životního prostředí ČR, jsou publikovaná data doplněna komentáři, které usnadňují interpretaci dat a poskytují informaci o souvislostech a o širším kontextu uváděných údajů.

Zpráva slouží také jako zdroj informací pro zainteresované subjekty v ČR i v zahraničí. Kapitola Indikátory životního prostředí obsahuje rovněž mezinárodní srovnání vybraných ukazatelů stavu životního prostředí s okolními státy a průměry uskupení bývalé patnáctky a zemí OECD. Z tohoto důvodu je publikována rovněž anglická verze zprávy.

V souvislosti s přípravou vstupu ČR do EU je ve zprávě sledována harmonizace právního řádu ČR s legislativou ES ve všech oblastech péče o životní prostředí. Problematika životního prostředí svou šíří zasahuje i do ostatních oblastí života společnosti. Proto do budoucna chceme posílit spolupráci mezi resorty při zpracování zprávy tak, aby mohla ještě lépe plnit svou informativní funkci.

Chtěl bych zdůraznit, že při přípravě této zprávy byla zohledněna doporučení senátního výboru z projednávání zprávy loňské. Větší důraz je proto kladen na vyhodnocování efektivnosti vynaložených prostředků, které jsou porovnávány s přínosy. Zpráva je rozšířena o stručný závěr, který obsahuje nejzávažnější problémy životního prostředí a možné způsoby jejich řešení. Větší pozornost je rovněž věnována rizikům plynoucím z klimatických změn a možnostem snižování příspěvků člověka ke změnám klimatu, včetně zkušeností ze zaváděním systému obchodování s emisními povolenkami v ČR.

Pozornost je ve zprávě věnována také vlivu chemických látek na lidské zdraví, obsáhlejší informace však bude zařazena až po schválení konečného znění návrhu směrnice ES. Je také více upozorňováno na problematik eutrofizace povrchových vod a nutnost snižování vstupu živin do vod, jejichž nadbytek je bezprostřední příčinou eutrofizace a nepřímo pak i snižování biodiverzity vodních ekosystémů. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji, pane ministře, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Garančním a zároveň jediným výborem, který se uvedenou zprávou zabýval, je výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor přijal usnesení,které jste obdrželi jako senátní tisk číslo 151/1. Zpravodajskou výboru byla určena paní senátorka Jitka Seitlová. Paní kolegyně, máte slovo.

Senátorka Jitka Seitlová: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane ministře, dámy a pánové, stojí přede mnou velmi nelehký úkol. Toto je zpráva (ukazuje) a má 270 stran. Z toho podat zpravodajskou zprávu není opravdu snadné, protože každý z vás by jistě subjektivním způsobem něco jiného považoval za zásadní a důležité.

Nicméně jsem si dovolila z těch obecných závěrů připravit zpravodajskou zprávu, protože toto je jediná příležitost, kdy se lze životním prostředím a jeho stavem tady na půdě Senátu skutečně podrobněji zabývat.

Senát projednává tuto zprávu již potřetí a tak, jak už jsem řekla, zpráva má 270 stran, je doplněna množstvím grafů, tabulek a mimo úvodu je členěna na osm kapitol. Já si tedy dovolím v šesti oblastech vždycky popsat ty nejvážnější vlivy. Pan ministr vždycky říká ta pozitiva. Já jsem tady od toho, abych upozorňovala na to, že tam máme ještě některé věci nedořešené. A současně má zpravodajská zpráva představuje krátké zhodnocení formy a cílů zprávy.

Začnu ne životním prostředím, ale ekonomikou. Zatímco od roku 1990 do roku 1998 vedly ekonomické změny, environmentální legislativa a investice do životního prostředí k rychlému snižování emisí znečišťujících látek, došlo od roku 1999 k výraznému poklesu investic do životního prostředí. Od roku 1997, kdy činil objem investic 2,5 % HDP, v roce 2002 činil 0,7 % HDP a v roce pouze 0,8 % HDP. Rok 2004 není uváděn. To vysvětluje nedostatek pokroku ve snižování vysokých úrovní znečištění a energetické náročnosti.

Pan ministr hovořil o tom, že ve zprávě jsou indikátory srovnání se zeměmi EU a je pravdou, že ve většině vybraných zemí ve zprávě uváděných indikátorů nevykazují hodnoty České republiky již závažných řádových odchylek. Na druhé straně je ale třeba říci, že měrné emise oxidu siřičitého a NOx vztažené na jednotku HDP, jsou stále téměř dvojnásobné ve srovnání s evropským průměrem a zeměmi OECD.

Aby Češi vydělali tisíc dolarů, musí vypustit do ovzduší například 1,66 kg oxidu siřičitého, zatímco průměr zemí OECD je 1,3 kg a pro země EU je to 0,85 kg. To si myslím, že je velmi názorné číslo. Měrné emise jsou dokonce nejvyšší v celém regionu OECD.

Energetická náročnost českého hospodářství je trvale vysoko nad evropským průměrem zemí OECD.

Produkce nebezpečných odpadů na jednotku HDP je dvakrát až třikrát vyšší než ve většině ostatních států EU. Ta většina, tím se myslí, že stejně s námi je na tom ještě Polsko.

A teď tedy si to vezměme podle jednotlivých oblastí. Ovzduší, klima. Za nejvážnější problém je považováno překračování imisních limitů pro troposférický ozón, někdy se tomu říká smog – mluvil o tom pan senátor Moldon dnes v Lidových novinách, a to na celé ploše území ČR. 99,3 % populace je postiženo těmito nebo žije v těchto nadlimitních hodnotách, a to je myslím velmi mnoho. Stejně tak polycyklické uhlovodíky vyjádřené benzoapyrenem překračují imisní limity na 3 % území. To vypadá lépe, nicméně na těchto 3 % území žije 23 % populace.

Za velmi indikativní lze považovat nárůst tuhých znečišťujících látek a těkavých organických látek, které způsobují ze 38 % malé zdroje, pro ty těkavé látky dokonce 54 % všech těkavých organických látek, je produkováno z malých zdrojů. K tomu bych ráda připomněla, že došlo meziročně k mírnému nárůstu oxidu siřičitého způsobeného především přechodem malých zdrojů na méně kvalitní druhy paliva.

Jak to vypadá s vodu? Tam samozřejmě máme pozitiva. Bylo dokončeno 21 čistíren odpadních vod pro 52 tis. obyvatel a rekonstruováno 24 takovýchto čistíren pro celkových 426 tis. ekvivalentních obyvatel. Jistě známkou podstatného zlepšení kvality českých povrchových toků je návrat některých druhů do našich řek. Ačkoliv se nyní několik úseků řek nachází skutečně v nejvyšších stupních kvality, stále je převážná část řek a potoků nadále hodnocena ve stupni „znečištěné“ nebo „vysoce znečištěné“. Kvalita vody podzemní – jezer nebo vodních nádrží, se zatím zlepšila pouze nepatrně.

Přetrvávají nadále staré zátěže vysoce kontaminovaných říčních usazenin. Já bych uvedla těžké kovy v povodí Ohře. Jsou to dále, samozřejmě o tom ještě budu hovořit u půdy, všechny organické látky, které tam jsou a persistentní látky. Ráda bych také upozornila na to, že nadále přetrvávají vlivy dřívější těžby uranových rud a v profilech pod výpustmi z hlušin a odkališť jsou nadále radioaktivní vody nad limitem nebo v závažném limitu.

Velmi havarijní znečištění znamenalo 306 případů ohrožení nebo znečištění povrchových vod haváriemi, které se staly na tocích, o kterých nás často informují média.

Nepříliš dobré informace máme také z hlediska kvality půdy. Musím říct, že v tomto případě se objevil jeden velmi negativní faktor, že v důsledku dotací z EU se výrazně snížila rozloha půdy uvedené v předchozích letech do klidu a zatravněné. To je bohužel možná špatná koordinace politiky ministerstva zemědělství s politikami v životním prostředí. Ale opravdu tento pozitivní faktor se bohužel zvrátil.

Stoupá použití minerálních hnojiv. Z 99 kg na hektar stouplo o 20 kg meziročního nárůstu. Naopak vápenatá hnojiva, která velmi potřebujeme proto, aby se snížila kyselost půd a která nám velmi pomáhá i z hlediska lesů, tak tam bohužel došlo k výraznému poklesu jejich využití až o dvacet procent meziročně.

Čistírenské kaly patří nadále mezi rizikové a vyhlášce nevyhovělo 34 % všech vzorků, zejména z čistíren Libereckého a Středočeského kraje.

Dále přetrvávají v zemědělských půdách, jak už jsem o tom hovořila, některé závažné toxické látky jako PCB, polyaromatické cyklické uhlovodíky, DDT. Z odebraných vybraných vzorků jich bylo 50 procent, které mělo obsah těchto látek na hranici nebo nadlimitní.

Půda v městských aglomeracích, to je velmi zajímavá sledovaná část složek životního prostředí, a tady bych řekla, že zdravotně významné anorganické kontaminanty olova byly zjištěny zejména v Jablonci nad Nisou, Rokycanech, Liberci a arzénu ve městě Teplice – pan senátor Kubera bohužel odešel – a Strakonicích.

Ve zprávě je uvedeno velmi důležité zjištění, které se týká zdravotních rizik, kdy zdravotní ústav uvádí, že míra pravděpodobnosti zvýšení počtu nádorových onemocnění v důsledku expozice karcinogenních polycyklických aromatických uhlovodíků byla městských aglomeracích zjištěna na hranici přijatelného rizika.

To znamená, že je skutečně toto riziko poměrně vysoké. V hodnocených městech jsou to zejména látky jako benzoapyren, B-pyren nebo suaranten. To jsou látky, které zvyšují rizikovost nádorových onemocnění v důsledku expozice v městských aglomeracích.

Pokud se týká těžby a horninového prostředí. Loni jsme si říkali, že proti roku 1990 vyvážíme čtyřikrát tolik černého uhlí, než jsme vyváželi. V roce 1990 jsme vyváželi 1,3 mil. tun, dnes vyvážíme více než 5 mil. tun. Ale přitom konečně tedy je zprávě uvedena hodnota, že těžitelné zásoby tohoto černého uhlí nepřekročí hranici 15 let.

Jistě víte o vzestupném trendu u stavebních surovin. Meziroční nárůst se pohybuje kolem 6 % a všechny problémy, které s tím vznikají, nás nemálo jako senátory zatěžují. Jsou to problémy s dopravou, s hlukem, s poškozením majetku. Zatím se nepodařilo v této oblasti přijmout dostatečné právní normy.

Pokud se týká přírody a lesů, tam bych jenom velmi obecně upozornila na to, že pokračuje snížená retenční schopnost krajiny, problémem je biodiverzita monokulturních lesů a staré ekologické zátěže. Pokračuje defoliace lesních porostů a o 100 % stouply nahodilé těžby. Jako poměrně nový fenomén se dá považovat napadení houbovitými chorobami. Je to napadení václavkou. Ta rozloha lesních porostů není malá.

Já bych se dále dotkla mimo těch složek ještě stavu životního prostředí z hlediska hospodářských sektorů a společnosti, to je obrovská další část, mnohastránková té zprávy, a z toho bych jenom uvedla ve své zprávě, že za nejvážnější je v současné době považován vliv dopravy.

Došlo k výraznému poklesu železniční dopravy a výraznému nárůstu dopravy letecké. Vlastní emise z dopravy vzrostly o 31 % meziročně a z toho 61 % tvoří ty, které jsou způsobeny nákladními vozy. Stále existuje malý podíl vozů vybavených katalyzátory. My si myslíme, že dneska už je mají všechny tyto vozy, ale bohužel je u nás více než polovina automobilů starších než deset let, což je ve srovnání s EU tedy poměrně vysoké číslo.

Samozřejmě, že současně s rozšiřováním dopravy se zvyšuje fragmentace krajiny a obtěžování hlukem. Myslím si, že proti miliardám vloženým do nových dopravních tepen a jistě potřebných obchvatů obcí je 300 mil. korun vložených do protihlukových opatření opravdu velmi nízké číslo.

Za vysoce pozitivní lze považovat ve zprávě pozornost věnovanou vlivu stavu prostředí na lidské zdraví. Na rozdíl od zemí EU se nám právě tento aspekt daří velmi málo uplatňovat. Jistě víte, často se objevuje námitka, proč chráníme žáby, proč nechráníme člověka. A právě výsledky hodnocení vlivů negativních faktorů a dopadů životního prostředí na člověka jsou proto velmi vzácným přínosem, protože samozřejmě existují.

Jak už jsem hovořila, kontaminanty půdy v městském prostředí jsou vysoké. Kontaminanty městského ovzduší. Nejvyšší karcinogenní potenciál polyaromatických cyklických uhlovodíků byl v roce 2004 zjištěn v Ostravě. Není to jistě překvapivé, ale opět je to upozornění pro místní vedení a zástupce zastupitelstev.

Kvalita ovzduší v obytných prostorách. To je zcela nová kapitola, která má své vyhodnocení a přináší velmi zajímavé výsledky. 13 -14 % všech obytných prostředí, to znamená v jednotlivých bytech, je nad přípustným limitem organických těkavých látek. A z toho některé z nich přináší velmi vysoké zdravotní riziko – fenol nebo třeba naftalen.

Kvalita pitné vody. Zpráva vychází ze 700 tis. jednotlivých ustanovení a existuje podle těch obrovských statistických údajů, které máme k dispozici, rozdíl mezi těmi zdroji, které zásobují větší oblasti nad 5 tis. obyvatel a těmi, které zásobují oblasti do 5 tis. obyvatel. Pro ty větší oblasti nad 5 tis. obyvatel byl ve více než 8 %, přesně 8,2 % vzorků zjištěn nadlimitní chloroform, dusičnany, železo. V 6 případech se objevil pesticid atrazin. U malých zdrojů do 5 tis. obyvatel ze zdravotně významných nadlimitních prvků to byly v 6 % vzorků dusičnany, v 6,4 % to byly pesticidy. Pokud to vztáhneme na počet obyvatel z hlediska zásobování, tak zpráva uvádí, že 158 tis. obyvatel z 290 zásobovacích oblastí má překročení normy z hlediska limitu dusičnanů a nadlimitní přes 500 tis. obyvatel v 39 oblastech je chloroform. To jsou údaje, které jistě nejsou příliš potěšující, i když nejsou havarijní, protože ten důsledek z hlediska výpočtu vzniku rizika nádorového onemocnění není havarijní, nicméně je třeba dále tyto věci odstraňovat.

V závěru své zprávy se dotknu legislativy k ochraně životního prostředí. Zpráva na mnoha stránkách uvádí výčet všech nařízení, vyhlášek a zákonů, které byly v roce 2004 přijaty. Dámy a pánové, bylo to 23 zákonů, 40 nařízení a 59 vyhlášek.

Nevím, jestli tedy tuto informaci chápat jako pozitivum. Já osobně ji chápu tak, že je to spíš ke škodě věci, protože v tomto už se opravdu nikdo nevyzná. Moje zkušenost je taková, že nejen obyčejný občan neví, jaká má práva a povinnosti, ale bohužel už i ty úřady nestačí takové množství právních předpisů zcela subsumovat a zacházet s nimi.

To je tedy situace pro další období. Považuji za nejvážnější to, že nemáme v naší legislativě dořešenu transformaci směrnic, které se týkají ochrany a opatření proti hluku. To je velký problém, který nastal. Za stejně vážný problém ale považuji to, že není právně zajištěn způsob financování na některé nebo téměř většinu starých ekologických zátěží v lokalitách, které vážně ohrožují životní prostředí. To je k obsahu zprávy.

A teď tedy krátké zhodnocení formy a cílů zprávy. Zpráva, jak už jsem řekla, je velmi obsáhlá a je otázkou, zda tato obsáhlost není někdy na závadu samotné práce se zprávou a jejího informačního cíle. Členění kapitol někdy způsobuje opakování textu a některé informace jsou uváděny spíš ne systémově, ale náhodně. Právě ta o vývozu nerostných surovin se loni ve zprávě objevila, letos už tam nebyla.

Na závěr je důležité se zmínit o tom, že v roce 2005 byla zveřejněna zpráva OECD o politice, stavu a vývoji životního prostředí za roky 1998 – 2003. Její forma, stejně jako závěry, mohou být vhodným námětem pro obsah dalších zpráv, které zpracovává ministerstvo. Tato zpráva současně obsahuje 53 doporučení pro další kroky ČR ke zlepšení životního prostředí.

Dovolím si uvést alespoň jeden, mluvící snad za ostatní. Aby mohlo být dosaženo přínosu v oblasti zdravotní, rekreační a ekonomické, je nutné nepolevovat v započatém úsilí. Tedy jak se stalo v minulých letech, trošku si myslím, že jsme právě usnuli na těch vavřínech.

Stav životního prostředí. Přestože došlo k zásadnímu zlepšení oproti době vlády pod vedoucí rolí komunistické strany, a to v měřitelných oblastech často nad 90 procent, a teprve teď si uvědomujeme, v čem jsme tedy žili. Takže ty podmínky, které jsou dnes pro kvalitu života a zdraví, zatím nejsou v mnoha oblastech srovnatelné s vyspělými zeměmi. A v mnoha oblastech se navíc projevují již další, nové negativní trendy, se kterými se tyto vyspělé státy nyní vyrovnávají spolu s námi.

Výbor přijal poměrně rozsáhlé usnesení k tomu, jak by zpráva měla být doplněna a co by měla obsahovat. To usnesení – já si možná dovolím vás ještě chviličku zdržet, máme ještě čas, takže v těch hlavních bodech bych si dovolila je prezentovat.

Výbor doporučuje vzít zprávu o životním prostředí na vědomí. Konstatuje, že nový formát zprávě prospěl a úroveň zprávy se zlepšila. A dále doporučuje Ministerstvu životního prostředí ČR, aby bylo jasně definováno, komu je zpráva určena. Tento požadavek souvisí s možností jejího zeštíhlení.

Navrhuje, aby větší pozornost ve vztahu k životnímu prostředí byla věnována právě domácnostem. Žádá, aby v souvislosti s životním prostředím byl řešen nadále rozvoj turistického ruchu.

Dále náš výbor konstatuje, že je třeba řešit aktuální problémy především v oblasti ochrany ovzduší v návaznosti na způsoby vytápění v malých zdrojích. Žádá o specifikaci zdrojů ze strukturálních fondů na malé a velké projekty, a to ve vztahu k limitu 10 mil. eur.

Za nezbytné považuje výrazně zvýšit pozornost problematice klimatu a také chemickým látkám ve vztahu k novým opatřením EU od roku 2012 v této oblasti.

Výbor dále žádá, aby závěry a náměty z usnesení výboru byly zpracovány v následující zprávě o životním prostředí ČR v roce 2005 a zároveň doporučuje, aby v další zprávě byly využity závěry hodnocení stavu a vývoje životního prostředí právě dle uvedené zprávy OECD. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, paní zpravodajko, a prosím, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů, sledovala rozpravu a zaznamenávala další případné návrhy, abyste k nimi mohla po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Nikoho nevidím, takže rozpravu končím. Pan ministr předpokládám, že se nechce vyjádřit. Chce? Prosím.

Ministr vlády ČR Libor Ambrozek: Vážené senátorky, vážení senátoři, já jsem sice myslel, že přijdu na řadu ve čtyři a měl jsem být v sedm na druhém konci Prahy, nicméně mám jenom několik málo bodů ke zpravodajské zprávě paní senátorky. Já se moc omlouvám, jestli jste tu zprávu neměli k dispozici. Já jsem myslel, že ji máte, tak jsem z ní nepředčítal. Ale samozřejmě do příště, jestli ji budu ještě někdy předkládat, tak připravím obsáhlejší výtah. (Z pléna: Ne!)

Samozřejmě, že ta data v řadě případ nejsou ještě úplně povzbudivá. Je potřeba si ovšem uvědomit, že ČR má už nějaké to staletí nějak strukturovaný průmysl a bohužel budeme zřejmě produkovat vždy více emisí na počet obyvatel než jiné státy, které těžkým průmyslem zatíženy nejsou.

Co se týká chybějící legislativy k hluku, tam bych chtěl říci, že transpozice evropské legislativy k hluku byla Ministerstvem zdravotnictví vsunuta právě do té novely zákona o integrované prevenci, kterou jsme před chvílí projednávali a nařízení vlády k provedení některých záležitostí bylo přijato včera někdy kolem desáté večer.

Co se týká počtu zákonů zmíněných paní senátorkou Seidlovou. Musím říct, že Ministerstvo životního prostředí už v podstatě nějaký druhý, třetí rok netvoří iniciativně nějaké zákony. My pouze transponujeme to, co nám přichází z EU a co jsme povinni transponovat a v podstatě jsme nepředkládali jinou normu, jinou novelu zákona než transpoziční.

Co se týká starých zátěží a jejich odstraňování. Já doufám, že po zrušení Fondu národního majetku a po převedení jeho agendy na Ministerstvo financí dojde konečně zase k obnovení procesu, který se na téměř dva roky zastavil díky různým personálním změnám a různým tlakům a protitlakům na Fondu národního majetku, kdy se za dva roky v podstatě vypsalo jenom asi sedm sanací a já jsem opakovaně na to upozorňoval potom už i premiéra, protože v některých lokalitách je havarijní stav.

Co se týká investic do životního prostředí, tady lze podle mého názoru předpokládat výrazné zlepšení po schválení finanční perspektivy EU, protože by do oblasti životního prostředí místo těch stávajících zhruba 5 mld. z evropských fondů mělo jít kolem 20 mld. korun ročně, což by, věřím, i s tím multiplikačním efektem z rozpočtu státu na dofinancování krajů a obcí by mělo vést k návratu těch investic zase někam do zhruba aspoň poloviny 90. let.

Jinak, co se týká doporučení senátního výboru, chtěl bych slíbit, že budou do té další zprávy promítnuty tak, jako jsme se snažili promítnout i ty závěry, které senátní výbor přijal loni, do zprávy této. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane ministře. Ptám se paní zpravodajky, jestli se chce vyjádřit. Nechce. Můžeme přistoupit k hlasování o návrhu usnesení tak, jak jej přednesla paní zpravodajka. Já si dovolím vás svolat. Budeme hlasovat o návrhuusnesení tak, jak jej přednesla paní zpravodajka. V sále je aktuálně přítomno 43 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro přijetí návrhu je 22.

Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 48 ze 43 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 22 se pro vyslovilo 40, proti nebyl nikdo. Tento návrh byl přijat.

Děkuji panu navrhovateli a zároveň i paní zpravodajce. Končím projednávání tohoto bodu. Nyní se hlásí pan předseda klubu KDU. Prosím, máte slovo, a my se zde ještě vystřídáme na krátkou chvilku.

Senátor Adolf Jílek: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, vzhledem k tomu, že je za 14 minut 19. hodina a pan ministr Mládek se zákonem, který si myslím, že nemusí trvat déle než deset minut, ale může se protáhnout možná o nějakou minutu déle, navrhuji, abychom doprojednali bod nebo tisk 278, i po 19. hodině s hlasováním.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Ano. Jsou ovšem dvě věci, o kterých budeme muset hlasovat. Jedno je, abychom mohli hlasovat po 19. hodně, druhá věc je změna pořadu. Teď byl podán návrh, abychom hlasovali po 19. hodině, ale jenom do projednání dalšího bodu, který za chvilku začneme.

Procedurální návrh, abychom mohli pokračovat v hlasování po 19. hodině, ale projednali jenom ještě jeden bod.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování p.č. 49 ze 43 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 22 se pro vyslovilo 39, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Teď dále navrhuji projednat bod, který předkládá ministr zemědělství Jan Mládek, totiž senátní tisk číslo 278 – Návrh zákona o přijetí úvěru Českou republikou od mezinárodní finanční instituce na financování investičních potřeb souvisejících s prováděním programu Výstavba a obnova infrastruktury vodovodů a kanalizací. O tomto budeme teď hlasovat, abychom projednávali tento bod.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE.

V hlasování pořadové č. 50 ze 43 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 22 pro 41, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Vítám mezi námi ministra Mládka. Následujícím bodem je

Návrh zákona o přijetí úvěru Českou republikou od mezinárodní finanční instituce na financování investičních potřeb souvisejících s prováděním programu Výstavba a obnova infrastruktury vodovodů a kanalizací.

Tento návrh zákona jsme obdrželi jako senátnítisk č. 278. A teď poprosím pana ministra, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr vlády ČR Jan Mládek:Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, návrh zákona je předkládán z důvodu nutnosti zabezpečit národní finanční prostředky na spolufinancování spotřebních investic v oboru vodovodů a kanalizací, ke kterým se ČR zavázala do r. 2010. Tento návrh zákona byl schválen PS PČR v prvním čtení v souladu s § 90, odst. 2 zákona č. 90/95 Sb. o jednacím řádu. Rozsah těchto opatření je velmi rozsáhlý a finančně náročný. V oblasti výstavby kanalizací a čistíren odpadních vod jsou odhadované náklady za uvedené období ve výši zhruba 51 miliard korun. Jedná se zejména o vybudování kanalizačních systémů a čistíren odpadních vod v aglomeracích nad 2000 ekvivalentních obyvatel a zajištění přiměřeného čištění odpadních vod v aglomeracích menších než 2000 ekvivalentních obyvatel tam, kde existuje sběrný kanalizační systém.

V oblasti výstavby vodovodů a úpraven vod jsou nezbytné náklady odhadovány na zhruba 18 miliard korun. Jedná se o zajištění technologií a stavebních materiálů, které při úpravě vody zajistí kvalitní pitnou vodu a zabrání zhoršení při její distribuci. Významné je rovněž rozšiřování sítě veřejných vodovodů v místech, kde nelze využívat místních zdrojů s dostatečnou kvalitou nebo vydatností. I když velkou část nákladů by měly pokrýt fondy EU, je nezbytné zajistit dostatek národních zdrojů na spolufinancování těchto závazků, neboť investory jsou menší obce a města, jejichž rozpočty neumožňují plné dofinancování zajistit.

Navrhovaným zákonem bude umožněno naplňování závazků vyplývajících z aktů přistoupení ČR k EU, v němž bylo vyjednáno přechodné období pro implementaci směrnice Rady 91/271 EHS o čištění městských odpadních vod do konce r. 2010.

V případě nepřijetí navrhovaného úvěru od finanční instituce by došlo k ohrožení splnění závazků vůči EU, ke kterým se ČR zavázala. Financování fondů ES pouze zdrojů investorů, tedy měst a obcí by totiž vedlo k možnosti zvýšit cenu vodného a stočného nad sociálně únosnou mez a nebylo by akceptovatelné pro většinu obyvatelstva ČR.

Z uvedených důvodů se na vás obracím se žádostí o jeho podporu. Ještě bych chtěl k tomu dodat, že slovo mezinárodní je třeba chápat velmi volně a v podstatě mezinárodní jsou i české banky a samozřejmě mohou se zúčastnit za předpokladu, že budou schopny zajistit 25leté peníze na nízký úrok. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane ministře. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Návrh zákona byl přikázán výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Jana Horníka a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 278/2. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Výbor nepřijal žádné usnesení. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 278/1. Zpravodajem výborem byl určen pan senátor Adolf Jílek, kterého prosím, aby nás seznámil se zprávou.

Senátor Adolf Jílek: Pane předsedající, pane ministře. Výbor projednával tento zákon na svém zasedání dne 8. března. Při projednávání tohoto zákona především řešil základní problém, který je v čl. 1 v § 1, jde o jedno jediné slovíčko, a to je přijmout úvěr od mezinárodní finanční instituce. Jinak ostatní věci nebyly natolik problematické, snad kromě toho, že základní připomínka byla to, že stát by mohl tu jednu miliardu ročně do toho r. 2010 najít ve svém rozpočtu a nemusel by zatěžovat naše potomky zase dalším dluhem. Ovšem problém, který je v obcích, ať již v otázce pitné vody, vodovodů, kanalizací a čističek, myslím, že je docela podstatný a že je vhodné ho řešit i s touto pomocí. Přesto výbor, i když jsem navrhoval zákonem se nezabývat, dále proběhl návrh schválit a zamítnout, tak nepřijal usnesení a se záznamem vás seznámím: výbor nepřijal žádné usnesení, když pro návrh schválit návrh zákona hlasovali tři senátoři z devíti přítomných, pět senátorů bylo proti, jeden nehlasoval. Pro zamítnutí návrhu hlasovali čtyři senátoři z devíti přítomných, tři byli proti, dva nehlasovali. Pro návrh vyjádřit vůli návrhem zákona se nezabývat hlasovali tři senátoři z devíti přítomných, dva senátoři byli proti a čtyři nehlasovali. Výbor mne určil zpravodajem a pověřil předsedu výboru senátora Milana Balabána, aby s tímto záznamem seznámil předsedu Senátu PČR.

Já bych, pokud ten jediný nebo největší problém, který tam byl – pokud by pan ministr vysvětlil, jestli mezinárodní instituce se týká i tuzemských bank – nechci říkat českých, protože snad kromě jedné všechny tuzemské banky mají minimálně spoluúčast zahraniční, jestli to slovo znamenalo, že se umožní úvěr i v zahraničí, nebo to měla být diskriminace tuzemských bank. Takhle výbor bohužel, nebo část senátorů ve výboru tuto větu nebo toto slovíčko § 1 v odst. 1 vnímali.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Teď se ptám, jestli chce vystoupit kolega Horník. Chce. Protože má jiný výsledek, že ano.

Senátor Jan Horník: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, náš výbor se předmětným zákonem měl zabývat skutečně, jak to bylo předepsáno, deset minut, z desíti minut byla hodina. Jako zpravodaj za náš výbor musím zmínit, proč tomu tak bylo. Členům výboru se zejména nelíbily jasně stanovené podmínky tohoto úvěru. Výboru bylo jasné, že je to zákon, který se týká zejména rozpočtu této republiky a jak víme, rozpočtem se Senát nezabývá. Nebylo zřejmé z přijatého nebo v budoucnu přijatého úvěru, jaké budou úroky, jaké budou splátky, jak rozpočty do budoucna zatížíme, jak zde již bylo mým předřečníkem také řečeno – zdali to budou banky pouze mezinárodní a české banky z toho budou venku. Nakonec na tuto otázku bylo odpovězeno, že vlastně jediná banka, která může dát tento úvěr, je Evropská rozvojová banka, protože má nejlepší úrokové sazby a podmínky v podstatě, které by tomuto zadání vyhovovaly. Jestli tomu tak doopravdy bude nebo ne, to nevíme. Ani jsme se nedozvěděli další konkrétní podmínky. Přesto a právě proto se náš výbor nakonec po hodinovém úsilí dopídit se nějakých konkrétních údajů rozhodl a doporučil Senátu PČR se projednávaným návrhem zákona nezabývat.

Výbor by asi chtěl do budoucna, aby pokud přijdou takovéto tisky do Senátu, aby podmínky byly zcela jasné, transparentní a aby nedocházelo k tomu, že teprve ministr následně ex post po schválení tohoto zákona podepisoval v podstatě něco, co parlament ani neví, co schvaloval. Toť je asi za mě jako za zpravodaje výboru vše. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Jak jste slyšeli, vývoj pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí navrhl, aby Senát projevil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takže přistoupíme k hlasování.

Jeden z výborů podal návrh, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat, o tom teď budeme hlasovat. Počkám na přibíhající senátory a zopakuji – hlasujeme o návrhu nezabývat se tímto zákonem. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování pořadové č. 51 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 28 pro vyslovilo 24, proti bylo 18. Návrh nebyl přijat. Takže otevírám obecnou rozpravu. Hlásí se někdo do obecné rozpravy? Přihlásil se kolega Jiří Nedoma, připraví se kolega Milan Balabán.

Senátor Jiří Nedoma: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, já bych chtěl ve svém vystoupení zmínit něco ještě trochu k průběhu v našem výboru k tomuto bodu, protože když tady kolega Jílek říkal, že jsme diskutovali především o tom jednom slově, toho zahraničí, tak myslím, že to nebylo tak úplně přesné. My jsme tam totiž diskutovali také o tom, podobně tak, jak tady kolega předeslal před chvílí, za jakých okolností ten úvěr bude čerpán a jestli je to potřeba řešit úvěrem. Já bych chtěl především říci, že naprosto chápu potřebu na jedné straně toho, že je tady ještě velké množství obcí, které potřebují dobudovat kanalizaci, na druhé straně chápu i to, že to je pro ČR pochopitelně velice výhodné, že je to možnost, jak získat řádově – jestli se nepletu – asi 51 miliard korun. Avšak nemohu v žádném případě připustit osobní souhlas s tím, že by to mělo být za cenu toho, že bychom se měli znovu dále a hlouběji zadlužit, byť je to řádově jenom o tři miliardy korun. Podle mého soudu je to naprosto nesystémové řešení a právě při tom odůvodněn potřebnosti těchto finančních prostředků a čerpat z EU si myslím, že by to mělo mít prioritu, aby rozpočet ČR nalezl tyto peníze a financoval to z vlastních zdrojů tak, abychom nenechali po sobě dluhy ani finanční ani na životním prostředí. Já proto dávám návrh zamítnout. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Hlásí se kolega Milan Balabán. Pane ministře, chcete vystoupit s právem přednosti? Ne. Takže kolega Balabán a připraví se kolega Karel Schwarzenberg. Dále se hlásí ještě kolega Jan Horník.

Senátor Milan Balabán: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, kolega Nedoma řekl z velké části to, co jsem chtěl říci i já. Samozřejmě že to, že je v zákoně uvedena mezinárodní finanční instituce, nepovažuji za zásadní. Je to spíše projev určité neobratnosti, protože běžně v zákoně vůbec neuvádíme, odkud bude úvěr přijat, když rozhodujeme. Já jenom připomenu, že jsme takových zákonů měli plno. V podstatě finanční instituce se obecně potom obecně vybere v jakémsi výběrovém řízení a podmínky, které nabídne, jsou rozhodující. Přesto je možno se na toto slovo nebo na tuto definici dívat, že je poněkud diskriminační a já jsem si ověřil, že samozřejmě tuzemské finanční instituce, což je něco jiného než mezinárodní finanční instituce, jsou schopny a ochotny takové prostředky nabídnout, protože se obvykle stejně jedná o syndikované úvěry. To, co je podle mého podstatné v tom materiálu, vychází i ze slov pana ministra, který řekl, že je nutné v podstatě doplnit tyto národní prostředky pro to, abychom mohli čerpat zdroje z EU. A mně proto připadá poněkud neodpovědné, že se tato nutnost řeší tímto způsobem a nikoliv v rámci schvalovaného rozpočtu, když jsme byli v poslední době tak často svědkem rozhazování daleko větších prostředků než jsou ty tři citované miliardy v tomto materiálu. Tím vůbec nezpochybňuji nutnost těchto investic a myslím si naopak, že pokud se už zadlužujeme, tak by to mělo být zásadně do investic. Ale my jsme si ten deficit vytvořili bohužel hlavně v kategorii běžných výdajů. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Dále se hlásí kolega Karel Schwarzenberg. Připraví se kolega Jan Horník, další Jaroslav Kubera.

Senátor Karel Schwarzenberg: Slovutný Senáte, pane ministře, nebudiž zpochybněna potřeba spravit naše vodovody a kanály. Jenom jedna malá otázka – proč nepředkládá návrh zákona o úvěru, který očividně bude u Evropské rozvojové banky; proč nepředkládá tento návrh ministr financí, protože úvěry zásadně by měly být státní dluhy ve správě ministra financí – ale předkládá to ministr zemědělství, to je jediná věc, která mi úplně jasná není. Děkuji mnohokrát.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Slovo má kolega Jan Horník. Připraví se kolega Jaroslav Kubera.

Senátor Jan Horník: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegové, kolegyně. Já jsem jenom chtěl říci a předtím jsem to opomněl, že vlastně v našem výboru napříč politickým spektrem zazněl ten zmiňovaný zákon – v podstatě se jím nezabýval. My jsme samozřejmě probírali i tu záležitost spotřeby těch tří miliard a je třeba si uvědomit, že ty tři miliardy půjdou skutečně stoprocentně jenom do oblasti vodovodů a kanalizací, dokonce do obcí menších než 2000, kde máme problémy, ale hlavně pokud jde o naši infrastrukturu přímo v místech. Domnívám se, že by bylo nezodpovědné, kdybychom dneska tento zákon nepodpořili a kdybychom neumožnili zejména městům a obcím nebo jejich svazkům tyto finanční prostředky čerpat, protože tři miliardy stejně budou málo. Ministerstvo zemědělství a ministerstvo financí bude muset hledat i další prostředky a až přijde za mnou následující řečník, určitě bude říkat a mluvit o tom, že dotace je to nejhorší zlo, které je. Já mu samozřejmě dávám za pravdu, ale když už to prostředí tu máme a jsme schopni navázat nějaké finanční prostředky na evropské prostředky, tak to tak udělejme, a proto vás žádám a dávám návrh na to tento zákon schválit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Dále slovo má kolega Jaroslav Kubera, připraví se kolega Jaroslav Mitlener.

Senátor Jaroslav Kubera: Pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Zvláštní je, že kolega už ví, o čem budu mluvit, já vůbec o dotacích nebudu. Já budu mluvit o tom, že odhady na to odkanalizování se pohybují v zajímavém spektru od 160 do 300 miliard korun. Toto mi připadá, jako když si někdo něco chce koupit a chybí mu dvě koruny a on si je jde půjčit. Za prvé toto je známý požadavek. Vláda se zavázala v přístupové smlouvě k EU, že tento nešťastný a podle mého soudu nerealizovatelný požadavek, splní. Stejně tak se zavázala, že budeme mít 8 % obnovitelných zdrojů a už všichni dnes vědí, že je to nesmysl, že je to jako kdyby se zavázala Sahara, že bude mít 50 % vodních elektráren.

Za druhé - vláda plýtvá prostředky na jiné věci a ještě teď před volbami vyplýtvá mnohem víc než tři miliardy na své populistické sliby voličům. Je potřeba voličům říci, že to, co jim naslibuje, je na jejich úkor, protože já se ptám pana ministra, kolik je v tuto chvíli stav toho konta? Kolik jsme už tady odsouhlasili? Vy si na některé vzpomínáte. Nikdy nám nikdo neodpověděl, jaký je teď momentálně stav těchto úvěrů. Kolik má už ČR takto napůjčováno, kolik stojí úroky a proč v rozpočtu vláda nepočítala s touto známou skutečností, že jsme se k tomuto zavázali a proč místo toho ty peníze rozházela jiným způsobem. To za prvé.

Za druhé víme, že pokud ten požadavek nesplníme, tak bude ČR platit pokuty. My jsem se x-krát na různých seminářích ptali, kdo bude platit ty pokuty v případech, které jsou v ČR běžné, kdy města a obce nevlastní tu infrastrukturu, jsou pouze v akciové společnosti, která je soukromá, která vlastní majetek a provozní společnost je provozuje. Kdo tam bude zodpovědný a kdo ty případné pokuty potom zaplatí? My máme další bod 302, další záruka eurofima na vagóny. Každé jednání Senátu tady schvalujeme nějaké další a další úvěry. Přitom je nám tady líčeno, že máme 6procentní růst, že jsme tady tygr EU, tak když jsme takový tygr, tak snad, proboha, při 800miliardovém rozpočtu tři miliardy nejsou žádný problém. Připomíná to tehdy Vladimíra Špidlu, když nutil celý stát, aby si snížil platy, protože byly povodně, a většinu těch povodní zaplatily pojišťovny. Ať se vláda stará, ať si najde v rozpočtu ty prostředky. Je jich tam – zdroje jsou, jak říká Vladimír Špidla. Ale trošku se s nimi plýtvá a utrácejí se za nesmysly jenom proto, aby se vláda zavděčila voličům. Proto se připojuji k návrhu zamítnout tento návrh zákona.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Dále se hlásí kolega Jaroslav Mitlener, připraví se kolega Mejstřík.

Senátor Jaroslav Mitlener: Vážené kolegyně a kolegové, nebudu křičet na vyprázdněné lavice a pokusím se odpovědět i kolegu Kuberovi, byť prostřednictvím mikrofonu, potažmo pana předsedajícího.

Dluh vlády loni vzrostl na 691,2 miliardy korun, píše dnes Rudé právo, pro levou část spektra určitě důležitá informace. Čili na jednoho každého z nás 70 000 korun. Nejedná se o to, že bychom kritizovali dotaci nebo snad, nedej bože, samu podstatu akce, tzn. vyčištění odpadních vod. To tak není. Kritizujeme mechanismus, kterým zase chceme tyto peníze získat.

Kanalizaci je potřeba postavit složeným financováním, část se zavázala financovat vláda. Původně se zavázala 15 %, pak se z toho stalo 10, pak 5, pak znova 10, nedovedu to přesně v té rychlosti sledovat, čili je to někde kolem 10 %. My předpokládáme, že se jedná o tyto peníze. Čili nejsou to dotace. Klidně ať ten stát tu svoji dotaci pro kolegu Horníka, ke které se zavázal, ať dá. To je důležitá věc. Ale nemyslím si, že je potřeba ji brát z nějakého úvěru.

Pokuty, pro pana senátora Kuberu, prostřednictvím předsedajícího, zaplatí obce. Závazek je to obcí. Čili je to zajímavé, ale pokud ten vodovod ta vodohospodářská společnost nepostaví, tu čističku nepostaví, obec za to bude dostávat pokuty, které pravděpodobně budou denními pokutami, tzn. každý den bude ta pokuta vyměřována a nemá to odkladný účinek. To znamená ta pokuta poběží, dokud se to nepostaví.

Myšlenka vzít si na všechno úvěr samozřejmě není nová. Není nová ani v těchto prostorách a není nová ani historicky. Připomenu jenom citát ze Švejka: To se nám to žije, když nám lidi půjčují. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuj, pane kolego. Dále se přihlásil kolega Martin Mejstřík, zatím poslední.

Senátor Martin Mejstřík: Dámy a pánové, toto je velký problém. Není to problém, na který jsme si zadělali my, nicméně je to problém, který je nutno řešit. Já bych nevyčítal vládě, že se zavázala EU, že tento problém řešit budeme. Nehovořil bych o tom, že to jsou nerealistické sliby, prostě to jsou věci, které řešit musíme a není to na úkor našich občanů, to není pravda. Je to naopak, je to pro naše občany. To svinstvo, které zde nechala komunistická stran během své 40leté vlády, tak prostě odstranit musíme. Všichni v tom žijeme. Životní prostředí se dotýká každého z nás, našich dětí a dětí našich dětí. Takže není pravda, že to je slib vlády, který se nás netýká. Týká se nás a velmi bytostně se nás týká.

Netvařme se, že to jde mimo nás. Ten vzduch, který dýcháme, necítíme. Vodu, kterou pijeme, tu chuť, to svinstvo necítíme. Ano, ale je to v nás. Je to v našich dětech. Je to v naší zemi, v naší půdě, v našich lesích, v našem vzduchu. Já v takové zemi prostě žít nechci. To za prvé.

Na druhou stranu rozumím tomu, že obce ty peníze nemají. Rozumím tomu, že by se malým obcím mělo pomoci solidárně. Když se podíváte na ten rozpočet, tak výdaje jsou odhadovány na 69 miliard korun. Z evropských fondů vláda předpokládá, že dostane 38,5 miliardy. Ministerstva se zavázala nebo předpokládají, že zaplatí šest miliard plus mínus. Státní fond životního prostředí tři miliardy, tady já už bych viděl velký otazník, protože nevím, kde by se ty peníze v tom fondu vzaly. Obce, předpokládáte, že z nich dostanete 20 miliard? Mně se to zdá číslo naprosto nereálné. A na ty tři, nicméně i kdybychom vám uvěřili, tak na ty tři miliardy ty pověstné páně Kuberovy dvě koruny, si chcete půjčit? Proboha, to jsme na tom opravdu tak špatně, že si musíme půjčovat tři miliardy od mezinárodních bank?

Je to dědictví komunistické strany, vy se s ní kamarádíte, šáhněte jí do kešeně, ať vám to ta KSČM zaplatí. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Končím obecnou rozpravu. Pane ministře, jistě se budete chtít vyjádřit k rozpravě.

Ministr vlády ČR Jan Mládek:Vážení páni senátoři, já potlačím pokušení se vyjádřit nějak komplexně, i když bych mohl, a budu reagovat velmi stručně. Myslím si, že to, co tady bylo řečeno, jde určitě na vrub neobratnosti s tím adjektivem mezinárodní, za to se mohu jedině omluvit. Ale ono to stejně nakonec bude ta mezinárodní instituce, protože se obávám, že žádné konsorcium nedá peníze na 25 let za nízký úrok. Ta specifikace tam možná není úplně explicitně, implicitně ano. Je tam sděleno, kolik bude půjčeno, jak dlouho se to bude splácet a samozřejmě se předpokládá, že bude soutěž, výběrové řízení, které vybere to, které nabídne nejnižší úrok a ten se dá zase odhadnout na základě ratingu ČR, který není vůbec špatný.

Proč úvěr? Je to úvěr do infrastruktury. A jestli je legitimní si na něco půjčovat, tak je to na dlouhodobou investici. Toto je dlouhodobá investice.

Dotaz pana senátora Schwarzenberga, jestli by to nemohl předkládat ministr financí. Mohl. To záleží, jak to vezmete, jestli to vezmete, že jsou to věcně vodovody a kanalizace, pak to patří mně jako ministrovi zemědělství, jestli to vezmete jako úvěr, tak to samozřejmě patří ministrovi financí. Byl tam ten druhý přístup. Co se týče onoho zadlužení a obavy o tom, jak si země stojí.

Já bych chtěl říci, že i pro stát platí to, co platí pro firmu. Tady se neustále nesmyslně opakují absolutní čísla. Kolik máme dluh. Ale přece desetimiliónový dluh pro firmu s obratem 10 miliónů je smrtící, pro firmu s obratem miliardy je o ničem. Čili jediné, co má smysl, je porovnávat, jaké je veřejné zadlužení vůči HDP. A veřejné zadlužení vůči HDP již dva roky klesá. Tak v podstatě my nemáme žádný zásadní problém.

Co se týče žertovných poznámek pana senátora Mejstříka o KSČM – znárodnit členy nebo nějakou konfiskaci, to je podnětný návrh, ale obávám se, že všeobecně neprůchodný. Takže po tom všem v této pozdní hodině si dovoluji poprosit o schválení tohoto zákona. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane ministře. Teď především se zeptám zpravodaje výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí pana senátora Jana Horníka, jestli se chce vyjádřit k rozpravě? Ne. Takže prosím zpravodaje garančního výboru.

Senátor Adolf Jílek: Takže v rozpravě vystoupilo sedm senátorů. Zazněl návrh zamítnout, návrh schválit. Jednu otázku, kterou položil kolega Schwarzenberg, jsem předtím položil panu ministrovi taktéž, protože si myslím, že tady měl sedět jiný ministr, a na otázku kolegy Kubery odpověděl kolega Mitlener, takže to je shrnutí obecné rozpravy. Pane předsedající, můžete nechat hlasovat o obou návrzích, které zazněly. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego, to také teď učiníme. Budeme hlasovat postupně o návrhu schválit, popřípadě potom o návrhu zamítnout.

Byl podán návrh schválit návrh zákona, ve znění postoupeném PS. V sále je přítomno 56 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 29. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. V hlasování pořadové č. 52 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 29 pro vyslovilo 21, proti bylo 18, návrh nebyl přijat.

Dále byl podán návrh zamítnoutnávrh zákona a o tom budeme hlasovat teď. V sále je přítomno 56 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 29. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s návrhem zamítnout, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti návrhu zamítnout, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. V hlasování pořadové č. 53 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 29 pro vyslovilo 33, proti bylo 20. Návrh byl přijat.

V souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi PS. Navrhuji, aby jimi byli senátor Adolf Jílek a senátor Jan Horník. Souhlasí s tím? Jan Horník říká, že ne, senátor Jílek souhlasí. Potřeboval bych návrh na druhého senátora. Kolega Nedoma souhlasí? Tedy navrhuji teď, aby usnesení Senátu na schůzi PS obhájil senátor Adolf Jílek a senátor Nedoma. O tom budeme teď hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování č. 54 se ze 44 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 23 pro vyslovilo 41, proti byl jeden. Návrh byl přijat. Děkuji panu ministru a zpravodaji.

Tím končím jednání o tomto bodu a zasedání.

Dnes přerušuji schůzi, sejdeme se zítra v 9.00 hodin ráno tady v Jednacím sále. Dobrou noc.

(Jednání přerušeno v 19.27 hodin.)