Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

3. den schůze

(23. června 2005)

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Vážené kolegyně, vážení kolegové, milí hosté, dovolte, abych vás přivítal na pokračování 6. schůze Senátu.

Nejprve omluvy. Omlouvají se senátoři Jiří Nedoma, Tomáš Jirsa, Jaromír Štětina, Rostislav Slavotínek, Vlastimil Sehnal, Karel Schwanzenberg, Helena Rögnerová, Jan Nádvorník, Jiří Zlatuška, Alena Gajdůšková a z dopoledního jednání také Petr Pithart.

Prosím, zaregistrujte se včetně náhradních karet, pokud je máte.

V souladu s usnesením Organizačního výboru č. 91 ze dne 21. června 2005 navrhuji tuto změnu pořadu: přeřadit bod Návrh zákona o ocenění účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa a některých pozůstalých po nich, o zvláštním příspěvku některým osobám a o změně některých zákonů, tisk č. 87, za bod Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, tisk č. 88.

Dále vás informuji o tom, že jsem dne 22. června obdržel rezignaci senátora Jiřího Oberfalzera na členství ve Stále komisi Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury, a proto navrhuji zařadit nový bod Návrh na změnu ve složení orgánu Senátu, a to jako první bod našeho jednání.

Má ještě někdo nějaký další návrh na jinou změnu než ty, které jsem přednesl?

Prosím, o slovo se hlásí pan kolega Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig: Dobré ráno, pane předsedo. Dovolil bych si navrhnout ještě jednu změnu, a to na žádost kolegyně Gajdůškové, a to na dnešní schůzi a zřejmě ani na celé této schůzi neprojednávat poslední bod, a to Návrh na vyslovení souhlasu se zřízením Podvýboru pro konkurenceschopnost, vzdělávání a mládež Výboru pro záležitosti Evropské unie, to je bod č. 34.

Činím tak proto, že ona byla iniciátorkou tohoto podvýboru, a proto bych byl rád, aby u diskuse o zřízení tohoto podvýboru byla. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Celkem byly předloženy tři návrhy, a to jedna změna pořadí, jedna rezignace, to znamená nový bod, a dále vyřazení bodu Zřízení podvýboru.

Pokud nikdo nemá námitky (nikdo se nepřihlásil), dám hlasovat najednou.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tyto změny, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 73 bylo ukončeno. Registrováno 52, kvorum 27, pro 50, nikdo nebyl proti. Návrh byl schválen.

Přistoupíme k prvnímu nově zařazenému bodu, kterým je:

Návrhna změnu ve složení orgánu Senátu.

Jak jsem již avizoval, kolega senátor Jiří Oberfalzer rezignoval na členství ve Stálé komisi Senátu pro Ústavu. Navrhuji vzít tuto skutečnost na vědomí.

Chce se k tomu někdo vyjádřit? Nikdo. Budeme proto hlasovat o tom, že bereme na vědomí tuto rezignaci. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování č. 74 bylo ukončeno. Registrováno 53, kvorum 27, pro 52, proti nikdo.

Návrh byl schválen. V tuto chvíli předávám slovo předsedovi Volební komise panu senátorovi Josefu Pavlatovi, aby nám sdělil, jak budeme pokračovat dále.

Senátor Josef Pavlata: Děkuji. Pane předsedo, dámy a pánové, na základě usnesení Organizačního výboru byl na pořad jednání zařazen bod Návrh na změnu ve složení orgánu Senátu, jak už bylo řečeno z důvodu rezignace senátora Jiřího Oberfalzera na členství ve Stálé komisi Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury.

Chtěl bych říci, že podle článku 4 bodu 23 volebního řádu pro volby konané Senátem a pro nominace vyžadující souhlas Senátu je stanoveno, že pokud se během volebního období uvolní místo v orgánu Senátu, zvolí Senát nového člena tohoto orgánu většinovým způsobem a jediným navrhovatelem je potom Volební komise Senátu.

Z tohoto důvodu vyzývám v tuto chvíli jednotlivé senátorské kluby, aby ve lhůtě, kterou stanovil Organizační výbor, ale já, pane předsedo tuto lhůtu neznám, předložily své návrhy na zařazení senátora na uvolněné místo ve stálé komisi. Nevím, jestli tuto lhůtu stanovil Organizační výbor, a nebo jestli ji určíme nyní, protože samotná volba bude potom moci probíhat většinovým způsobem veřejným hlasováním.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Předpokládám, že v tomto okamžiku o tom můžeme diskutovat, ale zkrátil bych tuto nominaci do 13 hodin dnešního dne, abychom ještě při dnešním zasedání mohli provést dokončení tohoto bodu, tzn. hlasování.

Senátor Josef Pavlata: Souhlasím s tím, a proto žádám zástupce jednotlivých klubů, aby případné návrhy odevzdali buď mně a nebo tajemnici Volební komise. Děkuji zatím za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Vzhledem k tomu, že tento bod by mohl být poměrně rychle ukončen, navrhuji, aby byl zařazen po přerušení zařazeného pokračování hned po polední přestávce, protože nám to i přes zafixované body zabere pouze několik minut.

Otevírám diskusi k mému návrhu a k tomu, jak nás předseda komise Pavlata informoval. (Nikdo se nehlásí.)

Přerušuji proto projednávání tohoto bodu do odpoledne s tím, že tento bod bude zařazen jako první bod jednání.

Přistoupíme k dalšímu bodu, kterým je:

Návrh senátního návrhu zákona senátorky Jitky Seitlové a dalších, kterým se mění zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření, tzv. atomový zákon,

tisk č. 262.

Projednávání tohoto návrhu zákona jsme svým usnesením č. 83 ze 4. schůze Senátu vrátili výboru k novému projednávání, a tak opět prosím zástupkyni navrhovatelů paní senátorku Seitlovou, aby nás s tímto návrhem seznámila.

Máte slovo, paní kolegyně.

Senátorka Jitka Seitlová: Pane předsedo, dámy a pánové. Setkáváme se dnes již poněkolikáté nad novelou atomového zákona, která byla předložena na projednání Senátu již v roce 2003. Byla projednávána ve výborech a počátkem roku 2004 byla odročena na jeden rok. Odročení vyplývalo z námitek nebo ze zdůvodnění, že v té době právě projednávala Evropská unie ve svých orgánech tzv. jaderný balíček, směrnice, které se týkaly jaderných zařízení a jaderných odpadů. Čekalo se, jak tento jaderný balíček dopadne, protože by mohl ovlivnit i naši novelu. Bohužel jaderný balíček nebyl přijat, byl odložen a bude Evropou projednáván až během několika dalších následujících let. Nicméně my jsme se vrátili k našemu původnímu návrhu.

Dovolte, abych na začátek trošičku občerstvila informace o tom, čeho se návrh týká a popsala i následující vývoj tak, jak probíhal.

Návrh novely atomového zákona má tři hlavní části nebo tři témata, kterými se zabývá.

První okruh je účast obcí v řízení týkajících se radiační ochrany jejich občanů a podmínka souhlasu obce s vybudováním jaderného zařízení na jeho území.

Dnes obec nemá podle mého názoru rovnocenné postavení v řízeních o přípravě umístění jaderných zařízení na jejím území, stejně jako o dalších rozhodováních ovlivňujících jadernou bezpečnost, radiační ochranu, fyzickou ochranu a havarijní připravenost jaderného zařízení. Jediným účastníkem těchto řízení je žadatel o jejich vydání. I v jiných předpisech, které navazují, je vždy tedy obec do určité míry omezena, vždy má ale nadřízený orgán, nebo nemohu říci nadřízený, ale centrální orgán právo obec jakýmsi způsobem přehlasovat nebo její námitky nevzít v úvahu.

Návrh proto rozšiřuje účastníky uvedených správních řízení, tj. řízení o umístění jaderného zařízení, povolení jaderného zařízení, dále pro změnu jaderného zařízení a ukončení činnosti jaderného zařízení o obce. Stejně tak je v návrhu, v modrém tisku, stanoveno, že by stejně jako u jiných staveb posuzovaných podle zákona mohl být účastníkem také ten, kdo je občanským sdružením v daném prostoru.

Druhé téma, kterého bych se teď dotkla, je také nesmírně debatované téma. To je příspěvek z jaderného účtu obcím, kde probíhá příprava úložiště, leží jaderná zařízení nebo zasahují jejich zóny havarijního plánování.

Tato druhá část novely byla diskutována po všech stránkách ve výborech a návrh se tedy snaží kompenzovat do určité míry příspěvkem rizika plynoucích z umístění jaderných elektráren a úložišť radioaktivních odpadů obcím, na jejichž území leží nebo na jejichž území je povinnost respektovat všechna pravidla a podřídit se pravidlům havarijního plánování.

Mimo potenciální dopady plynoucí z rizika nehody jsou dotčené obce navíc trvale postiženy dopady do atraktivity života a jiného rozvoje obce.

To je tedy druhá část návrhu, toho modrého tisku.

Třetí část modrého tisku, který před námi leží, se týká zrušení nízkého finančního limitu celkové odpovědnosti provozovatele jaderného zařízení za jaderné škody a také prodloužení termínu vymahatelnosti náhrady škody postiženými.

To je třetí část, která navazovala na mezinárodní dohody, které Česká republika podepsala. Nebyly zatím samozřejmě ratifikovány a je pouze otázkou času, kdy tyto mezinárodní dohody budou muset být ratifikovány a plněny.

V současné době je zcela výjimečně a zcela ojediněle v našem právním řádu pro jaderná zařízení omezena výše odpovědnosti za škodu. Pro jaderná zařízení ionizujícího záření je to do výše 1,5 miliard Kč, pro jaderné elektrárny do výše 6 miliard Kč za škodu. Je to naprosto neobvyklý počin, který tedy byl i tímto zákonem stanoven z hlediska všech dalších podnikatelských aktivit, které u nás probíhají nebo jsou realizovány.

Současně je také omezena odpovědnost ze zákona za škodu, která může být způsobena na zdraví, a to na dobu tří let od události, kdy se dotyčný dověděl, že má zdraví poškozené, a 10 let od doby, kdy se mohl o té události dovědět jako takové, že existovala a že mohla jeho zdraví ovlivnit.

To jsou tři okruhy, které otevřela novela atomového zákona a které byly debatovány jak už v roce 2004, tak nyní ve výborech.

Z jednání ve výborech vyplývaly některé argumenty, některé postoje, na které jsem reagovala tím, že jsem připravila komplexní pozměňovací návrh. V tomto komplexním pozměňovacím návrhu jsem tedy vypustila z původního návrhu to velmi debatované právo veta obcí. V komplexním pozměňovacím návrhu tedy zůstalo pouze to, že by obce měly mít právo být účastníky řízení v jednáních, která se týkají umístění zařízení, která se týkají povolení tohoto zařízení a která se týkají v konečném důsledku likvidace zařízení.

To je tedy první část.

Ve druhé části zůstala pouze ta část, která se týkala kompenzace, byla navržena v mnoha variantách. Musím říci, že tato druhá část, tj. otázka stanovení příspěvku obcím, je vysloveně otázkou politické vůle.

My jsme vycházeli z principu, že ti, kteří jsou v zónách havarijního plánování jaderných elektráren nebo jaderných zařízení, by měli mít nárok na tento příspěvek. Výše příspěvku byla v našem návrhu odvozována od obdobných právních úprav, například na Slovensku. Ale musím říci, že se tedy týká i části, která podle našeho názoru je přijatelná a odpovídá zhruba i tomu, že se tyto zóny týkají přes 170 obcí a více než 130 tisíc obyvatel.

Třetí část tak, jak bylo dohodnuto nebo jak vyplývalo z jednání ve výborech, byla omezena v komplexním pozměňovacím návrhu pouze na druhou část, která se týkala prodloužení odpovědnosti za škodu způsobenou na zdraví. Limity, které jsme stanovili, vyplývají a jsou totožné s Vídeňskou úmluvou, resp. s jejím doplňkem, s tím, že je navrhujeme prodloužit na 10 let a 30 let.

Tento návrh vyplývá z odborných analýz a z různých statistik a sledování na mezinárodní úrovni tak, jak následně právě tato Vídeňská úmluva byla doplněna.

Dámy a pánové, dovolte mi, abych na úvod ještě uvedla některé postřehy nebo názory, které byly velmi často prezentovány jak ve stanoviscích, která jsme dostávali zejména z ČEZu, tak v některých názorech, které zazněly ve výborech.

V té první části nejčastější námitkou bylo, pokud by tedy obce měly právo veta, že bychom u nás v České republice už nikdy žádné úložiště nevybudovali.

Chtěla bych říci, že ten mýtus, který v České republice panuje, totiž že když máme přistoupit k nějakému řešení, které není po všech stránkách příjemné, takže to musí být jedině rozhodnutím a donucením shora tak, jak jsme tomu byli zvyklí za minulého režimu. Myslím, že ten mýtus není správný. Ve světě tomu tak není. Já uvedu na úvod například to, že Japonsko přistoupilo zcela k tržnímu principu. Ano, jestliže chcete využít území, tak to zaplaťte. Takže Japonsko přijalo zákon, ve kterém říká: obec, která nabídne území, dostane zaplaceno, a to zhruba v hodnotě padesát milionů do doby než úložiště bude realizováno, v době přípravy, každoročně. A zhruba 500 milionů v době, kdy tady bude na tomto území úložiště realizováno a bude probíhat činnost. To je vysloveně tržní princip.

Jiný princip, který je, je princip partnerský, který přijímá většina Evropy, který se zabývá úložištěm jaderných odpadů do té míry a do té úrovně, v jaké jsme my i dneska. Je to princip, kdy je respektována obec a kdy od počátku je obec partnerem. Řada zemí přijala různými způsoby v zákonech právo obcí veta, to znamená právo souhlasu. A to právo souhlasu v některých zemích je jednorázové, tzn. jednou se vyjádří a pak už se nevyjadřují. Některé země dokonce mají to ustanovení takové, že kdykoli v rámci celé přípravy takového úložiště mají občané právo buď referendem nebo obec zastupitelstvem říci ne.

To je princip, který je podle mne budoucností snad i v této zemi. Jestliže nebudeme s obcemi jednat transparentně, jestli od počátku budeme věci zakrývat, nedivme se nedůvěře, která mezi těmito občany a mezi obcemi je. Obec musí být partnerem a já jsem přesvědčena o tom, že i naše obce jsou stejné a stejné kvality jako obce v zemích jako je Finsko nebo Švédsko, kde už dnes tento souhlas je vydán a kde se úložiště radioaktivního odpadu právě v posledních letech procesem, který byl ve spolupráci s obcemi realizován, teď připravují.

Dámy a pánové, to je situace, která je navíc ještě další otázkou z hlediska účasti v obcích. Evropa, a já bych vyjmenovala ty státy, Francie, Belgie, Nizozemí, SRN, Finsko, to jsou některé z nich, které jsou jadernými velmocemi. A uvědomily si, že partnerství s obcemi, transparentní projednávání a možnost účasti obcí v těch zřízeních že má smysl a že je správné. My jsme zatím v situaci, že se bráníme ne právu veta, ale dokonce tomu, aby obce vůbec byly účastníky řízení o jaderné bezpečnosti, která se jich týká. V takové jsme dnes situaci.

Dámy a pánové, je tu ještě jedna věc, na kterou bych upozornila. Pokud se týká účasti obcí v řízeních. Často jsem zaslechla takové stanovisko: nemluvte nám do toho, my tomu rozumíme víc, vy tomu nerozumíte. Inu, je pravdou, že každá malá obec nemůže mít velkého experta nebo tým expertů, kteří budou na úrovni těch, kteří třeba pracují právě pro přípravu úložiště. Nic jí ale nebrání, aby s takovým expertem spolupracovala a navíc při všech těch řízeních, která probíhají, by zejména měly být zohledňovány všechny ty podněty, které předkládají obce ze znalosti a zkušenosti místního prostředí.

Ale setkala jsem se ještě s jednou věcí, o které jsem zatím, musím říci, neměla ani tušení a bohužel jsem se s ní setkala až teď v posledních týdnech a ráda bych na ni upozornila. Takovéto jednání, kde účastníkem je jenom žadatel a fakticky ten, kdo tu žádost vyřizuje, tak takové jednání může vést i k tomu, že například nebudou použity technologie, které jsou nejlepší. Na radě SÚRAO byl předložen materiál, podle kterého by jaderné úložiště, hlubinné úložiště, mělo být připravováno systémem ALARA. Systém ALARA je systém, který řeší technologii, která je uvážlivá nebo která je dostupná. Může se stát, že z důvodů technologických nebude využita jiná bezpečnostní technologie.

Já jediná jsem na této radě žádala, aby to nebyl systém ALARA ale aby to byl systém BAT. Ten všichni známe, protože ten jsme schvalovali u chemických závodů, schvalovali jsme ho v zákoně o integrované prevenci. Tento systém říká, že má být použita nejlepší dostupná technologie. Samozřejmě, že zhodnocuje i ekonomická hlediska, ale zhodnocuje je tak, aby jenom kvůli ekonomickému hledisku nebyl podceněn bezpečnostní systém.

A jak se tedy obce dozví o tom, jaký systém bude použit? Jakou budou mít šanci vůbec ovlivňovat mechanizmy, aby ty, které jsou použité technologie pro budování jaderných zařízení byly opravdu ty nejlepší dostupné? To je zrovna jeden z příkladů, kdy pokud by obce nebyly účastníky řízení, tak nemají vůbec šanci do těchto věcí jakýmkoli způsobem zasahovat a ani ovlivňovat.

Takže dámy a pánové já bych chtěla říci, že myslím, že bohužel právo veta nemá v této komoře většinovou podporu, ale prosím o zvážení toho, abychom podpořili alespoň možnost účasti obcí v těch řízeních, která se týkají jaderné bezpečnosti občanů, které se týkají připravenosti havarijních plánů a které se týkají právě systému bezpečnosti takovýchto zařízení. Takže to je ta první věc.

Pokud se týká té druhé oblasti zákona, to jsou příspěvky, tady jsme dostali zejména několik podnětů ze strany našeho monopolního dodavatele, tj. firmy ČEZ. Já musím říci, že není pravdou, že jaderný účet jako takový tak, jak se v těch námitkách uvádí, slouží pouze pro budování hlubinného úložiště. Již dnes podle znění zákona slouží k jiným účelům, jako jsou výzkumy, jako jsou řady správních agend. A pokud se vyjádříme v tom smyslu, jak účelně je využíván z hlediska budoucnosti, tak musím říci, že mám pochybnosti o tom, zda je zcela správné, aby z tohoto účtu byly investovány finanční prostředky do výzkumu, které slouží pouze komerčním zájmům ČEZu. A tady se pojďme bavit o tom, zda to je správné a účelné.

Jsou to zejména transmutační technologie, které jsou z tohoto účtu hrazeny. Řádově tyto částky dosahují opravdu desítky a stovky milionů korun, v budoucnu budou dosahovat stovky milionů korun a teď nedávno na minulé Radě bylo schváleno 35 milionů korun pro takový výzkum. Pokud bude úspěšný, bude využit komerčně ČEZem. Současně tento výzkum navíc, i když nebude úspěšný, provádí zase firmy, které patří ČEZu. Já jenom to dávám jako zásadní příklad toho, že jaderný účet není tak, jak deklaruje a musím říct, velmi nesprávně ČEZ v těch svých námitkách, je určen nejen pro hlubinné úložiště, ale dokonce se pohybuje jeho využití dnes na hraně toho, co stanovuje zákon, k jiným účelům.

Chtěla bych říci, že ty námitky, ve kterých nám bylo sdělováno, že pokud bychom přijali příspěvky, které by byly hrazeny z jaderného účtu, a byly hrazeny z nákladů ČEZu, že by musela být zvýšena cena energie. Dámy a pánové, na výborech byly předloženy ekonomické rozbory těch nákladů, které by vznikly přijetím předložených příplatků. Byly předloženy ve čtyřech variantách. Nejnižší celková částka dosahovala sto milionů ročně na všechny příplatky, které jsou stanoveny. Druhá 200 milionů, třetí 300 milionů a ta původní 400. Když jsme tedy přešli k těm redukovaným 200 nebo 100 milionům, tak prosím o vaše srovnání toho, co jsme v minulých týdnech zaznamenali v médiích o tom, jak jsou uvolňovány různé výhody, různé příplatky, právě jenom odměny členům managementu apod.

Já musím říci, že ve srovnání s těmito výhodami je tato částka zanedbatelná. Řádově nižší. A jsem přesvědčena, že by ČEZ nemusel zvyšovat ceny energie, kdyby tyto příplatky šly obcím. Navíc ČEZ jako takový uvádí ve svém dopise, že financuje Duhovou energii. Ale částka na Duhovou energii je podstatně vyšší než částka, kterou my bychom měli na příplatky. Takže proč by měl zvyšovat cenu energie? Stačilo by pouze tuto část z projektu nebo z nadace Duhová energie věnovat skutečně tak, jak je správné, těm obcím v zónách havarijního plánování.

Obce v těchto zónách říkají ano, když se budovaly jaderné elektrárny, tak nám všichni slibovali, jak nám budou pomáhat, jak budeme zvýhodněni, jak veškeré dopady na rozvoj budou saturovány. První roky ano, první dva, tři roky, ale následně se částka snižovala a v dopise, který jste dostali od ČEZu, se uvádí, že průměrná částka, která šla do všech těch obcí, do 170 obcí v zónách havarijního plánování, dosahovala 20 milionů korun.

To je skutečně částka zanedbatelná proti tomu, co šlo na různé jiné sponzorské akce. Dobře víme a pamatujeme si například reklamu v televizi Duhová energie. Tam ty částky byly podle mě neúměrně vyšší.

Myslím si, že je tato cesta, kterou jsme i z tohoto pohledu navrhli, velmi správná, protože obce, které jsou v okolí, říkají dobrá, ale je také možné, že tam bude jiný vlastník. Kde máme garance a jistotu, že se k nám nebude chovat zcela jinak.

Chceme mít tuto garanci a jistotu stanovenou zákonem.

Třetí část zákona, kterou jsme teď tady otevřeli, to je otázka prodloužení odpovědnosti za škodu a případně zvýšení toho pojištění, tak musím říci, že ta se setkala v tom redukovaném komplexním pozměňovacím návrhu s nejmenším odporem.

Tam nakonec i Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí přijal usnesení, kde potvrzuje to, že by se doba odpovědnosti za škodu na zdraví měla posunout a rozšířit v souladu s Vídeňskou úmluvou.

Děkuji za pozornost. (Potlesk v sektoru veřejnosti.)

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, paní kolegyně. Chápu, že jste získala potlesk, ale kdyby příště nemusel být tak dlouhý. Musíme pokračovat. Samozřejmě vnímáme reakci od vás.

Návrh zákona byl projednán Výborem pro hospodářství, zemědělství a dopravu s usnesením, které máme jako tisky č. 262/2 a 262/4, zpravodajem je pan senátor Robert Kolář.

Dále se tímto návrhem zákona zabýval Výbor pro záležitosti Evropské unie s usnesením č. 262/5, ale to není usnesení, je to záznam z jednání a zpravodajem panem senátorem Miroslavem Škaloudem.

Garančním výborem je Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí s usnesením č. 262/1 a 262/3, zpravodajem je pan senátor Jiří Brýdl, který má slovo.

Senátor Jiří Brýdl: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, po úvodním slově navrhovatelky se pokusím být podstatně stručnější, abych neopakoval to, co ona říkala a již v úvodu řeknu, že v této chvíli máme tři pozměňovací návrhy, že by bylo pravděpodobně dobré, abychom po obecné rozpravě, kde se s velkou pravděpodobností budou opakovat věci již řečené, jsme přešli do podrobné rozpravy a tady avizuji jeden problém, protože jednáme podle starého jednacího řádu, který říká „jsou-li předloženy pozměňovací návrhy, máme přerušit projednávání bodu na 24 hodin“.

V tomto případě by to bylo do příští schůze a nejsem si jist, zda mně jednací řád umožňuje, abych nechal hlasovat o nedodržení této lhůty. To mně pravděpodobně neumožňuje. To by byl příliš velký zásah do jednacího řádu.

Chci avizovat, že po obecné rozpravě a podrobné rozpravě tento bod neuzavřeme, ale přerušíme tento bod jednání a Organizační výbor rozhodne, kdy budeme pokračovat. Pravděpodobně v úvodu příští schůze.

Ono to má trochu logiku, protože když se podíváte na tisky, které jste dostali, tak je tady pozměňovací návrh našeho výboru, poměrně stručný a vysvětlitelný bych řekl. Je tady zamítavé stanovisko hospodářského výboru a Výbor pro záležitosti Evropské unie nepřijal usnesení.

Nicméně jste dostali pozměňovací návrhy kolegy Julínka. Pozměňovací návrh můj a pozměňovací návrh kolegyně Seitlové. Vysvětlím, proč k tomu došlo.

Ona úplně ta situace jednoduchá není a chcete-li být doopravdy orientováni v této problematice zcela, je to přerušení nejen podle jednacího řádu, ale i podle logiky předkládaného materiálu.

Náš výbor projednával ten velký komplexní pozměňovací návrh kolegyně Seitlové a na našem výboru došlo k jeho zásadní redukci. Řekl bych, že ten pozměňovací návrh kolegyně Seitlové je tvrdou variantou a pozměňovací návrh, který prošel v našem výboru je měkčí variantou.

Ale v podstatě jsme řešili dva zásadní okruhy problémů tak, jak tady bylo naznačeno, respektive tři zásadní okruhy problémů.

První okruh problémů je účast obcí. A tady velmi autenticky a téměř emocionálně kolegyně Seitlová mluvila o možnosti účasti obcí v tomto řízení. O mně je známo, že jsem známý lobbista pro obce. To vyplývá z mého municipálního původu, ale nicméně já jsem se domníval, že právo veta je příliš tvrdým instrumentem, protože jakékoliv zamítnutí má mít i proces možnosti odvolat se k tomuto zamítnutí. Tady to předběžné právo veta tuto procesní stránku nemá.

Problém tam byl, že v tom původním návrhu předkladatelů je účast obce nejen podle písm. a), ale to písm. a) říká, že obec se může, pokud by to prošlo, zúčastnit jednání o umístění stavby. Do toho ingeruje již dříve, když je územní rozhodnutí a mluví se o EIA. To písm. a) je poměrně srozumitelné.

Náš výbor měl ovšem problémy s dalšími písmeny. A to s těmi, kdy se rozšiřuje účastník řízení o povolení výstavby, podle písm. b), jaderného zařízení. Provedení rekonstrukce nebo jiných změn ovlivňujících jadernou bezpečnost podle písm. f) a povolení k jednotlivým etapám vyřazování z provozu jaderného pracoviště, písm. g).

Je třeba říci, že našeho výboru, který jednal o tomto problému opakovaně, se zúčastnili i někteří starostové dotčených obcí, že členové našeho výboru měli k dispozici velkou řadu dopisů, které psali jednotliví starostové nebo sdružení obcí. Ten postoj obcí členové našeho výboru měli přesně zobrazený, popsaný.

Zároveň na našem výboru vystoupili zástupci Úřadu pro jadernou bezpečnost a diskutovalo se to z hlediska velmi odborného bychom řekli. Připomínám, že se jedná o speciální zákon.

Náš výbor poté došel k názoru, že je dobré, aby obce byly i v případě tohoto speciálního zákona, tedy stavebního zákona účastníky řízení, ale pouze podle písm. a), tedy podle toho písmena, které se vztahuje k umístění stavby jako takové.

Tím byl uzavřen příběh okolo toho prvního bodu o účasti obcí a krajů, protože nakonec se to rozšířilo i o kraje, že i kraje by mohly být podle písm. a) účastníky řízení, protože jsou velkými hráči v tom území a má to svou logiku. Ale neprošla důvodů, které pečlivě vážil náš výbor, ostatní písmena, ostatně naznačila to i kolegyně Seitlová ve své řeči, že doopravdy některé věci jsou na vysoce expertní úrovni a že by samozřejmě obce vlastními silami to nezvládly, ale zároveň řekla zcela relevantně, a tak to i obce dělají dnes, že k některým speciálním otázkám si experty najmou a buďto se ztotožní nebo neztotožní s těmi výroky.

Není to mechanizmus neobvyklý. Je to mechanizmus naopak velmi obvyklý. To je k této problematice.

Druhá zásadní problematika je, zdali obce mají dostávat příspěvky.

Tato problematika byla velmi široce diskutována, byly různé názory, mluvila tady o tom i kolegyně Seitlová. K mému překvapení např. zástupce ČEZu přišel s tím, že v rozpočtovém určení daní by mělo být pamatováno na obce, o kterých mluvíme, protože tam je to úložiště nebo že tam je zóna havarijního plánování, to mně připadalo jako téměř neuvěřitelný návrh od tak chytrého a inteligentního managementu, jako je ČEZ, protože my víme, jak je složitá konstrukce rozpočtového určení daní, a vnést do ní algoritmus právě pro jednu vymezenou skupinu obcí je v podstatě i teoreticky nemožné, prakticky již vůbec nemožné, nehledě že bychom tak otevřeli Pandořinu skříňku, protože by to bylo precedentní. Možné je, že hůř na tom jsou obce, které mají chemické závody, než obce, které mají atomovou elektrárnu, v aktuálních dějstvích, která se dějí, ale to my nechceme srovnávat, my ingerujeme pouze do atomového zákona.

Já to říkám jen na okraj. Také se domnívám, že argumentace ČEZu obecně tady nebyla úplně korektní v tom, že ty prostředky, které náš návrh nakonec znamenají, nejsou zásadní prostředky pro ČEZ a nechci argumentovat tím, co ČEZ sponzoruje atd., co vyplácí, na to má plný nárok a dokonce to považuji za velmi pozitivní, že bohaté firmy ingerují do oblasti kultury a sportu, protože sponzoring je potřeba, to samozřejmě, ale za nerelevantní považuji ten názor, že to jsou prostředky, které by nějakým způsobem výrazně zasáhly do hospodaření ČEZu. Mám pocit, že to je sedmina jednoho haléře, když budeme mluvit, kolik by ten transfer do konkrétních částek znamenal, ten návrh, který my dáváme.

Takže my jsme nakonec, náš výbor přijal usnesení, že ano příspěvky, ten pozměňovací návrh máte na stole, pokud půjdeme do podrobné rozpravy, tak ho samozřejmě zdůvodním. Zatím v obecné rozpravě mluvím v obecných souvislostech. Ještě jsem zapomněl na jednu věc a k té se vrátím. Náš výbor odmítl poměrně zásadně, že účastníky řízení budou jiné osoby podle zvláštního zákona.

Čili náš výbor v diskusi řekl, obce ano, a byla to diskuse poměrně složitá, ale jiné osoby podle zvláštního zákona odmítl poměrně zásadně a většinově, protože ty se můžou účastnit, ale podle speciálního zákona. Prostě ten názor byl je nepouštět. Náš výbor poté ještě uznal to, co paní senátorka Seitlová tady říkala, že právo na náhradu škody, že to promlčení, lhůty se mají posunout.

Takže v této chvíli v podstatě po tom, jak jsme projednávali a věcně jsem zdůvodnil, proč náš výbor došel k tomu názoru, který se promítl do pozměňovacího návrhu výboru, jak jsme k tomu došli, tak je ta situace, že máme pozměňovací návrh našeho výboru. Náš výbor tam nemá příspěvky, protože tam ta diskuse nemohla být uzavřena. Já jsem ovšem výbor, protože jsme výborem gesčním, seznámil s tím, že předložím dneska ten pozměňovací návrh, kde se řeší příspěvky. Náš výbor to prodiskutoval, s tím, že jako gesční výbor, pokud to bude schváleno, se k tomu nebudeme muset vracet, a z tohoto důvodu přerušovat schůzi.

Já jsem se neodvážil ten návrh tam podat, protože ta funkce příspěvku není úplně jednoduchá, protože to ingeruje do povinnosti zprávy, do § 26, 27 nařízení vlády, a zkrátka aby to dobře fungovalo, musí to být dobře legislativně obslouženo, a víte, že v tomto případě narychlo podávané pozměňovací návrhy nebývají šťastné, proto jsem seznámil výbor s principem té věci, ale to legislativní provedení jsme dopracovali a je podáno snad, věřím, že v čisté podobě v této chvíli.

Čili já shrnu můj příspěvek zpravodaje gesčního výboru, že tady máme náš návrh pozměňovací návrhy zamítnout, to jistě řeknou příslušní zpravodajové, bez usnesení, a velmi bych doporučoval, abychom pustili tento návrh zákona do podrobné rozpravy, aby mohli vystoupit navrhovatelé příspěvků, to tady už je zdůvodněno, to nebude dlouhé, pak tedy přerušíme a Organizační výbor to pravděpodobně dá jako první bod, navrhuji, aby to dal jako první bod další schůze jednání Senátu. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego. Vaše místo jako garančního zpravodaje je jasné, u stolku, a já v této chvíli pokládám otázku panu senátorovi Robertu Kolářovi, jestli chce vystoupit za hospodářský výbor. Kolega Kolář běží, ale běh vypadá jinak, pane kolego. Pojďte, než ztratíte právo vystoupit.

Senátor Robert Kolář: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych vás seznámil s usnesením Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu z 11. schůze, konané 4. května 2005, k senátnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 18/1997 Sb., o měnovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření, ve znění pozdějších předpisů.

Po úvodním slovu zástupkyně předkladatele senátorky Jitky Seitlové, po zpravodajské zprávě senátora Roberta Koláře a po rozpravě se výbor

I.? rozhodl nerevokovat své původní usnesení ze dne 18. února 2004 č. 235,

II.? určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Roberta Koláře,

III.? pověřuje předsedu výboru senátora Milana Balabána, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu PČR.

Krátké zdůvodnění k tomu bodu I., protože tady zaznívají požadavky na to, aby zpravodaj prováděl plénum Senátu projednáváním tohoto zákona, tak byť nejsem garančním zpravodajem, tak bych pouze chtěl sdělit, že diskuse, která probíhala na hospodářském výboru, nebyla diskusí věcnou a netýkala se samé podstaty tohoto zákona. My jsme spíše zkoumali proceduru a na základě procedury jsme dospěli k závěru, že není žádný důvod, abychom de facto přijímali nové usnesení, že to naše původní usnesení z února letošního roku trvá, a toto usnesení bylo jenom, abych oživil ve vašich myslích, jak znělo, a vlastně tu argumentaci, proč bylo takové, jsem tady přednášel již tehdy, a myslím si, že je zbytečné ho tady znova opakovat, čili to usnesení znělo zamítnout. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. A než dám slovo zpravodajovi Výboru pro záležitosti Evropské unie panu senátoru Miroslavu Škaloudovi, abychom tady nediskutovali o problému, jak budeme pokračovat v jednání. Po podrobné rozpravě, kdy budou předložené pozměňovací návrhy, je povinností přerušit na nejméně 24 hodin. Nedá se o tom hlasovat. Takže jenom abychom se k tomu už nevraceli. Takže v této chvíli má slovo kolega Škaloud.

Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte, abych vás seznámil s usnesením Výboru pro záležitosti Evropské unie k atomovému zákonu. Po odůvodnění zástupce předkladatelů senátorky Jitky Seitlové, zpravodajské zprávě senátora Škalouda a po rozpravě výbor nepřijal žádné usnesení. Při hlasování o návrhu doporučit Senátu PČR zamítnout návrh senátního návrhu zákona z 8 přítomných senátorů hlasovali 2 senátoři pro, 3 senátoři byli proti a 3 se zdrželi hlasování. Při hlasování o návrhu doporučit Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění přijatých pozměňovacích návrhů z 8 přítomných hlasovali 4 pro, 1 proti a 3 se zdrželi. Výbor určil zpravodajem výboru pro jednání senátora Škalouda a pověřil místopředsedu výboru senátora Oberfalzera, aby předložil tento záznam předsedovi Senátu.

Dodal bych ještě několik krátkých informací, proč jsme rozhodli tak, jak jsme rozhodli. Náš výbor zejména zkoumal tento zákon z hlediska kompatibility s právem ES a EURATOM. Z tohoto hlediska je možno říci, že stávající zákon je kompatibilní s legislativou EU, tedy se stávajícími směrnicemi ES a EURATOMU. Z tohoto titulu nebylo zapotřebí žádné změny činit. To také vyplývá i z rozsáhlého analytického materiálu, který zpracoval Parlamentní institut pod č. 5 - 225. Jsou tu samozřejmě ještě souvislosti, které by mohly předkladatele utvrzovat v tom, že jejich návrhy mají jistý racionální základ v souvislosti s pracemi, které probíhají v EU v legislativě, které se týkají této oblasti, a to zejména skutečnost, že v roce 2003 vstoupil v platnost protokol pozměňující Vídeňskou úmluvu, který výrazně zvyšuje dolní limit odpovědnosti provozovatele za škodu a který by v budoucnosti mohl být důvodem změny v atomovém zákoně. Na druhé straně dosud žádný stát provozující na svém území jaderné elektrárny, včetně zahrnující Českou republiku, tento protokol neratifikoval.

Poslední poznámka. Česká republika přistoupila ke všem klíčovým mezinárodním smlouvám a úmluvám, které se vztahují k oblasti mírového využívání atomové energie a aplikuje je buď přímo anebo prostřednictvím přijaté jaderné legislativy. Česká republika je v dané oblasti vázána rovněž řadou bilaterálních dohod. Jejich výčet lze nalézt na webových stránkách Úřadu pro jadernou bezpečnost. Tyto dohody jsou ze strany mezinárodního společenství systematicky kontrolovány.

Tak to je vše, pokud jde o důvody našeho rozhodnutí. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji pana kolego. Vzhledem k tomu, že náš garanční zpravodaj zapomněl na to nejzásadnější, aby nás seznámil s usnesením tohoto výboru, tak bych ho poprosil, aby se znovu dostavil k mikrofonu.

Senátor Jiří Brýdl: Děkuji, pane předsedo. Sám jsem se přihlásil, ale pan předseda mě chtěl oprávněně podrobit kritice. Já tu kritiku přijímám. Jeho postup považuji za správný.

Usnesení výboru z 9. schůze. Výbor doporučuje Senátu PČR schválit návrh senátního návrhu atd., ve znění komplexního pozměňovacího návrhu, který tvoří přílohu tohoto usnesení. Určuje zpravodajem mě a pověřuje předsedu výboru, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji a omlouvám se.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji vám za to, že jste mě pochválil. Otevírám obecnou rozpravu. Pan senátor Václav Roubíček se přihlásil jako první. Máte slovo.

Senátor Václav Roubíček: Pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, já bych chtěl v úvodu říct, že předložený zákon, zejména ve znění některých pozměňovacích návrhů, podpořím. A podpořím ho zejména proto, o čem tady hovořila senátorka Seitlová, a to je o nutnosti zlepšit komunikaci v České republice – o jaderné energetice a o energetice vůbec. Já jsem přesvědčen o tom, že informování veřejnosti a komunikace vůbec je zkreslená a záměrně zkreslená ve prospěch nejaderné energetiky a neuhelné energetiky. Tato cesta by nás mohla zavést do velmi slepé uličky, kdy vedle ropy a plynu bychom museli velmi záhy dovážet i elektrickou energii.

Já vám řeknu několik faktů. Do roku 2015 se v Číně postaví 20 Temelínů. V Americe bylo rozhodnuto o výstavbě 5 jaderných elektráren s podporou federální vlády, čeká to jenom na podpis prezidenta Bushe. Ve Vietnamu se budou stavět 4 jaderné elektrárny. Čeká se velmi záhy revokace rozhodnutí o jaderné energetice v SRN. Odborná veřejnost se shoduje na tom, že bez jaderné energetiky 3. a 4. generace typů jaderných reaktorů není možno splnit Kjótský protokol. Ba co víc – nebude možno naplnit energetické potřeby zejména prudce se rozvíjejícího světa v Číně a v Indii.

Proto nechci, abychom si tady nějakými zákony omezili možnost rozvoje naší energetiky, kterou já vidím v modernizaci uhelné v kombinaci s jadernou energetikou. Proto z tohoto důvodu, aby se zlepšila komunikace a objektivní informování národa, ne takové, jak to učinil třeba poradce ministra životního prostředí Bursík nedávno v hodinovém pořadu v rádiu, aby se ta komunikace zlepšila a abychom přesvědčili národ o tom, že zásobování nebo energetická politika je jednou z nejvážnějších a že bez ní budeme dovážet elektrickou energii velice brzy. Velice brzy. To rozhodnutí musí padnout velice brzy. Naše uhelné elektrárny dožívají vesměs v roce 2015.

Takže z tohoto důvodu ten zákon podpořím s těmi pozměňovacími návrhy a vyzývám, aby byla zlepšena komunikace, aby dostali prostor lidi, kteří problematice rozumějí, a ne ti, ti samozřejmě taky, ale kteří mnohdy demagogicky tvrdí, že obnovitelné zdroje zachrání naší energetiku. Nezachrání. Anebo budeme za kilowatthodinu platit 10-15krát tolik, než platíme nyní. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Dále se přihlásil kolega Tomáš Julínek. Připraví se Milan Štěch.

Senátor Tomáš Julínek: Pane místopředsedo, dámy a pánové, dovolte mi vyjádřit se taky k návrhu paní senátorky Seitlové. Mnoho už tady bylo řečeno. Mnoho bylo řečeno na výborech. S většinou námitek vůči tomuto zákonu se jednoznačně ztotožňuji.

Nemám žádný problém s jadernou energetikou, a myslím, že je zbytečně opředena mýty. Je otázkou, kdo je na vině a proč tomu tak je. V podstatě ten zákon, jak byl napsán, je pro mě nepřijatelný. Co je ovšem v tom zákoně pro mě velmi cenné, je kompenzace obcím, které se nacházejí buďto v blízkosti úložiště nebo jaderného zařízení.

Také proto jsem předložil pozměňovací návrh, který v podstatě znamená zachování této části zákona a vypouští ty ostatní části. Co jsem musel řešit v rámci toho návrhu a co se taky snažím řešit svým pozměňovacím návrhem je to, že kompenzace obcím by měly přicházet z jaderného účtu. O tom se vedla rozsáhlá diskuse na výborech. Většinou se, zjednodušeně řečeno, týkala toho, že se jedná o nesystémovou záležitost, tzn., že tento jaderný účet neslouží k těmto kompenzacím. Na druhou stranu, když se dívám na pozměňovací návrh pana kolegy Brýdla, který už nějakým způsobem opravuje jak název toho účtu, tak možnost tohoto účtu záležitosti realizovat, tak se mně v této podobě zdá přijatelnější.

V mém pozměňovacím návrhu je tato agenda svěřena přímo státu a státnímu rozpočtu. Fakticky největší problémy s prezentací svého názoru a s žádostí o podporu tohoto návrhu jsem měl ve vlastním klubu, kde jsme vedli rozsáhlou diskusi. A tak, jak už je o Klubu ODS známo, tak má rád systémové věci, a nemá rád, když se zasahuje do systému daní a ostatních věcí práva atd. V tomto případě samozřejmě některá kritika mých kolegů především, nebo i to, co zaznělo na výborech, je oprávněná.

Co se týče platby ze státního rozpočtu, v tomto smyslu si myslím, že už o takovou nesystémovost nejde. Zdůvodním proč.

Myslím si, že vláda v této oblasti vůbec nekonala, že tak, jak jsme zažili i v jiných oblastech, naložila na obce různé povinnosti a zapomněla jim tyto povinnosti kompenzovat. Vím, o čem mluvím, protože část mého volebního obvodu velmi úzce souvisí s dukovanskou elektrárnou, a většina obcí, které jsou v okolí, spadá do mého volebního obvodu a je to v podstatě moje agenda jednání se starosty ohledně újmy z přítomnosti jaderného zařízení, což vlastně trvá po celý můj mandát a bavíme se o tom.

Určitě ani já nejsem přítelem nesystémových řešení, ale přímo na místě jsem schopen přesvědčit se a přesvědčil jsem se o tom, že tyto zvýšené náklady obcí prostě existují, tam, kde je havarijní plánování. Jde ale i o ostatní handicapy, které obce v okolí jaderné elektrárny mají.

Neuspějí ani námitky, že se zvyšuje zaměstnanost v okolí. Například co se týče dukovanské elektrárny zaměstnanost byla velmi úzce soustředěna na město Třebíč, kde byly vystavěny bytovky, a v podstatě se to až tak obcí netýká. Mají jednoznačně problém s tím, aby se mohly etablovat podnikatelské subjekty v katastru jejich obcí, mají jednoznačně problém s havarijní agendou, kdy jim na to nikdo nic nedá.

V tomto smyslu mně připadá logické, že vláda má za to platit. V rámci atomového zákona řešíme jaderná zařízení, bohužel nemáme možnost to řešit systémově, ale je na vládě, aby tyto záležitosti systémově řešila nějakým způsobem průmyslovou daní.

Můžu také konstatovat, a pan kolega Brýdl to řekl, že argumentace ČEZu také není úplně férová, že ani ČEZ nekonal. Tuto situaci si pamatuji už jako ředitel nemocnice v Ivančicích, kdy jsem měl jednání s jadernou elektrárnou a bavili jsme se o různých variantách, protože i nemocnice měla v té době nějaký zvláštní režim právě kvůli jaderné elektrárně.

V té době byla jakási snaha zahájit komunikaci s obcemi. Bohužel potom nepokračovala. Nepokračovaly ani přirozené kompenzace obcím, které by logicky souvisely s komunikací s těmito obcemi. Proto také vznikly velké mýty kolem úložišť, proto vznikly mýty o jaderné energetice, a proto vítězí agresivní skupiny, které bojují proti jaderné energetice. Myslím si tudíž, že přímo provozovatelé těchto zařízení nepodnikli pro komunikaci s obcemi to, co měli, a zapomněli, že pro tyto obce přítomnost elektrárny opravdu nějakou újmou je.

Mohutný program „duhové energie“ s velkou reklamou určitě není tou komunikační strategií a je soustředěn na aktivity, které nepomáhají konkrétním obcím a starostům, kteří se nacházejí v okolí těchto zařízení. Myslím si proto, že ČEZ by měl přehodnotit svou politiku, svou komunikaci a že by měl mnohé napravit, že by měl daleko víc, už v zájmu sebe sama, se bavit se starosty, aby nevznikaly zbytečné zásahy do zákonů, zbytečná veta, zbytečné účasti v řízeních, která nemají oprávnění.

Na závěr chci ještě zdůraznit, že jsem se snažil o to, aby celkový návrh, pokud by byl přijat můj pozměňovací návrh, byl přijatelný jak pro senátory Klubu ODS, tak i pro ostatní senátory, snažil jsem se vyvážit veškeré námitky tak, aby obce mohly být uspokojeny.

Možná bych mohl ještě avizovat v obecné rozpravě, i když to patří spíše do podrobné rozpravy, že v podobě, v jaké jsem dostal na lavici pozměňovací návrh pana senátora Brýdla, je pro mě přijatelná i varianta platby z jaderného účtu, protože to dává do lepší podoby. Samozřejmě pokud by neprošel můj návrh na platbu ze státního rozpočtu, o což bych vás prosil, potom bych se připojil k variantě pana senátora Brýdla.

Kolegové, i zprava, vás žádám, abyste propustili tento návrh do podrobné rozpravy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Dále se přihlásil kolega Milan Štěch, připraví se kolega Pavel Janata.

Senátor Milan Štěch: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, dámy a pánové, jsem senátorem za obvod, kde bylo a je stále zvažováno, že by mohlo dojít k výstavbě uložiště, to znamená k jaderným investicím.

Souhlasím se všemi, kteří tady hovořili o tom, že se musíme naučit jako společnost a její zástupci s určitým mandátem tyto velice citlivé záležitosti projednávat jinak, projednávat je daleko citlivěji.

Hovořilo se tady o některých severských, skandinávských zemích. Ano, ony nemají takové problémy, jako máme my v současnosti, protože u nich principy citlivého jednání, principy uznávání a dodržování systému občanské společnosti jsou každodenní praxí představitelů, zejména politiků, naplňovány. Bohužel u nás v řadě činností, v řadě odvětví a samozřejmě i v této citlivé oblasti jaderných investic to tak nebylo a bohužel ani v této době není.

Myslím si, že je nedobré, když předznamenáváme určitou změnu postoje a uvědomujeme si vážnost situace používat pojmenovávání jako „agresivní skupiny“. Vždyť přece víme, že v Česku oproti srovnání s jinými zeměmi, vystoupení občanské společnosti s razantními názory je skutečně málo. Myslím si, že to patří k fungování demokratické společnosti, aby občané mohli vyjadřovat svoje názory, a pokud neporušují platné zákony, zejména ústavu, tak je to naprosto správný a potřebný jev.

Bydlím v okrese, kde byla vystavěna a provozuje se jaderná elektrárna Temelín, tzn. v okrese České Budějovice. Značná část občanů byla v době přípravy a výstavby jaderné elektrárny seznámena s tím, jaké budou mít, v uvozovkách, výhody, až tato investice bude uvedena do provozu. Mezitím došlo k zásadním společenským a politickým změnám, ale sliby nebyly naplněny a zůstala pouze určitá pachuť.

Z rozhovoru s občany vím, že jsou s tím smířeni, že někteří tam našli zaměstnání, nicméně nejsou z toho nadšeni. Myslím si, že by s nimi bylo poměrně těžké jednání, kdyby se začalo projednávat rozšíření této elektrárny o další dva bloky. Přitom víme, že původní investiční záměr, projekty i některé části této elektrárny jsou na to připraveny.

Chyba je právě v tom, že nefungovalo to, co by mělo být základem, a to jsou principy dobrých mravů i v takových zásadních věcech, jako je právě jaderná energie.

Myslím si, že je naprosto jasné, že s obcemi a jejich občany se musíme naučit jednat a jednat jinak. A příkladem by nám mohly být právě skandinávské země. A nespoléhejme jenom, že to vyřešíme, když do zákona dáme nějaká pravidla pro finanční kompenzace. Ne, to je citlivější a komplexnější problém a nemůžeme počítat s tím, že si občany v těchto regionech prostě jenom z Prahy nebo odněkud odjinud koupíme. Oni tam žili jejich předci, žijí tam oni a chtějí, aby tam žili i jejich děti a chtěli by mít jistotu, že stát bude mít tyto do určité míry rizikové investice, kdyby se pro ně rozhodli, a je to jejich svobodná volba, na paměti a že neztratí zájem jenom, když to tam zainvestuje a že to není jenom otázka určité výplaty.

Domnívám se tedy, že je správné, že pozměňovací návrhy, které byly předloženy, budou vráceny do výborů, protože jsou do značné míry proti sobě, a je potřeba dobře zvážit, pokud upřímně myslíme, že chceme změnit přístup k těmto citlivým otázkám, které jsou prospěšné a které by negovaly ten návrh, který předkladatelé a paní Seitlová připravili, a myslím si, že je potřeba gró z toho návrhu, zejména v oblasti účasti obcí a občanů, zachovat, abychom tady takový zákon schválili a postoupili Poslanecké sněmovně. Já jsem připraven takový návrh podpořit. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Dále se přihlásil senátor Pavel Janata, připraví se senátor Jiří Brýdl.

Senátor Pavel Janata: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych upozornil na některé aspekty života obyvatel v zóně kolem jaderné elektrárny pohledem člověka, který v této zóně, označované i jako zóna ohrožení, mám velkou část svého volebního obvodu.

V mém volebním obvodu se také nachází jedna z lokalit uvažovaných pro vybudování trvalého úložiště vyhořelého jaderného paliva.

Trošku historie. První blok Jaderné elektrárny Dukovany byl spuštěn v roce 1985 a v následujících dvou letech další tři bloky. O této výstavbě bylo rozhodnuto počátkem 70. let tak, jak tehdy bylo zvykem, bez možnosti vyjádření se místního obyvatelstva k této tak zásadní stavbě, která poznamenala region a jeho obyvatelstvo nejen během patnácti let výstavby. Tato výstavba zcela zásadním způsobem změnila charakter a vzhled okolní krajiny. Mám teď konkrétně na mysli jedno z kdysi nejmalebnějších údolí v České republice, údolí řeky Jihlavky. Tady byla pro účely provozu Jaderné elektrárny Dukovany vybudována vodní nádrž Dalešice s přečerpávací elektrárnou. Charakter tohoto údolí byl nenávratně zničen.

Životnost elektrárny se uváděla třicet let. Potom prováděné rekonstrukce na zařízení, které bylo postaveno podle sovětského projektu a už v té době zastaralého projektu, údajně umožní provozovat elektrárnu nejméně čtyřicet let, hovoří se i o padesáti, šedesáti letech.

Rozhodnutí o výstavbě jaderného zařízení bez účasti veřejnosti tak poznamenalo náš kraj a jeho obyvatelstvo na velmi dlouhou dobu, ne-li navždy.

Po několika letech provozu bylo nutno postavit i mezisklad vyhořelého paliva. To již bylo v době, kdy se obyvatelé mohli aspoň částečně k této záležitosti vyjádřit. Navzdory tvrzením, jak je elektrárna pro region výhodná a nezbytná, všichni vystupovali proti stavbě meziskladu. Pro elektrárnu však byl mezisklad vyhořelého paliva existenční záležitostí. A proto bylo slíbeno do regionu každoročně uvolňovat 100 milionů Kč, které se dokonce mají navyšovat o inflaci.

Nebyla však podepsána žádná smlouva a důvěřiví starostové a spolu s nimi obyvatelé naletěli provozovateli, akciové společnosti ČEZ. Ta se dnes k tomuto slibu nechce hlásit.

V téže době bylo sice vydáno vládní usnesení č. 213/1992 Sb., které jaderné energetice přiznává výjimečnost, která není srovnatelná s žádným jiným průmyslovým odvětvím, a rovněž uvádí, že obavy obyvatelstva jsou přirozené a pochopitelné a vyplývají z charakteru tohoto výjimečného fenoménu a ze zkušeností u nás i v zahraničí.

To řekla vláda v roce 1992. Přesto prakticky neexistují žádné kompenzace ani jiné zmírnění dopadů působení jaderného zařízení na okolí, samozřejmě kromě problematické a často zmateně fungující nadace Duhová energie. Tady za poslední dva roky došlo ke třem změnám ve vedení. Tato nadace se vyznačuje neznalostí prostředí, neochotou zabývat se místními problémy, nepružností, zkrátka není to nic, co by bylo možno pochválit.

Stávající situace řešení problému soužití jaderného zařízení s regionem v podobě sponzorských příspěvků je tedy prostě nesystémová, a já říkám, že je nadále neudržitelná.

Navíc díky nešťastnému postupu danému buď neschopností nebo ignorancí představitelů SURAO či Ministerstva průmyslu a obchodu při hledání lokality pro trvalé uložení vyhořelého jaderného paliva je pravděpodobné, že mezisklad v Jaderné elektrárně Dukovany nebude pouze deklarovaných 50, možná 70 let, ale možná také podstatně déle.

To, že výběr lokality pro konečné úložiště vyhořelého jaderného paliva skončil prozatím naprostým fiaskem, to je jen důsledkem uvedeného stavu, zejména pro mě nepochopitelných podceněním potřeby obecné akceptovatelnosti takového zařízení.

Náš region, jak jsem tedy uvedl, je neoddiskutovatelně jadernou elektrárnou a dalšími jadernými zařízeními, meziskladem, trvalým úložištěm nízko a středně aktivních odpadů poznamenán a zcela jistě je snížena atraktivita tohoto území i z pohledu podnikatelů. Například pro podnikatele z Rakouska je to území zcela nepřijatelné. Totéž platí i z pohledu turistického ruchu.

V zóně havarijního plánování, můžeme ji také nazvat zónou ohrožení, jsou pro obyvatele nastavena speciální režimová opatření – distribuce havarijních příruček, jodových tablet atd. Starostové jsou v případě jaderné havárie odpovědni za řízení evakuace. Přitom je naprosto nevyhovující stav havarijních únikových tras, které jsou sice podle zákona povinny udržovat příslušné krajské úřady, ale v důsledku nedostatku financí není prostě tato otázka řešena. No, a provozovatel, ten se tváří, že se ho to netýká.

Zákonné kompenzace se poněkud paradoxně podařilo prosadit pro zařízení, které je nejméně problematické, nejméně nebezpečné i nejméně medializované. A tím je trvalé uložiště nízko a středně aktivních odpadů v areálu Jaderné elektrárny Dukovany. Částka 1,5 milionu Kč plyne do obce, na jejímž katastru se dané zařízení přímo nachází a je placena z jaderného účtu. Předloženou novelou atomového zákona budou odvody na jaderný účet navýšeny tak, aby mohly být vypláceny obcím přiměřené částky i jaderné elektrárny, kvůli které byla vybudována i zmíněná další zařízení a kvůli které byla vytyčena i ona zóna ohrožení. Finanční prostředky budou využity především v oblasti zlepšení životního prostředí, k vytvoření potřebné infrastruktury, zejména havarijní únikové trasy, a pro rozvoj podnikání tak, aby byly v těchto regionech vytvořeny podmínky pro jeho současný rozvoj i stabilizovaný život v budoucnu v době po vyřazení jaderných elektráren z provozů.

I když se podle dosavadních výsledků zdá, že jaderná elektrárna je dobře zajištěna a dobře provozována, havárii nelze vyloučit nikdy. Pouze akceptovat její „přijatelně nízké riziko“. Tím rizikem je především možnost selhání lidského faktoru. Nemusím uvádět snad přímo havárii v Černobylu nebo Three Mile Island, stačí připomenout nehodu s tragickými následky v továrně v Japonsku nebo koncem května medializovaný únik velkého množství radioaktivních látek v přepracovatelském závodu BNFL v Sellafieldu. Po 9. září 2001 k tomu samozřejmě přistupuje i reálné nebezpečí teroristického útoku.

Pokud byla tedy kdysi slíbena v době potřeby akceptování výstavby meziskladu vyhořelého paliva jistá částka, měl by být seriózní firmou takový slib dodržen. Nesplnění nepřispívá k dobrému jménu firmy, která se snaží prosadit na evropských trzích. Stejně jako k němu nepřispívají aféry v odměňování vrcholových manažerů statutárních zástupců, členů dozorčí rady. Rovněž nepotřebná reklama prakticky monopolního výrobce elektřiny v České republice vyvolává dohady a spekulace o jejím pravém důvodu a účelu.

Tímto je samozřejmě ohrožena akceptovatelnost jaderné energetiky nejen v regionu, ale v celé České republice. A tu akceptovatelnost firma, jejíž většinový vlastník je stále stát, musí nutně zajistit, neboť energetická koncepce státu je na dalším rozvoji a využívání jaderné energetiky založena.

Zákonné řešení přístupu financí do regionu neřeší samozřejmě všechny problémy s jadernou energetikou. Ale zcela jistě přispěje ke zklidnění situace v regionech a významně přispěje k řešení problémů s hledáním lokality pro trvalé úložiště vyhořelého jaderného paliva. Finanční částku, kterou bude podle předložené novely atomového zákona odvádět provozovatel navíc na jaderný účet, je možné zahrnout do nákladů na rozdíl od dnešních sponzorských darů, které samozřejmě musí jít ze zisku. Navrhované příspěvky představují pro obě naše jaderné elektrárny podle poslední verze tohoto návrhu přibližně 200 milionů korun a promítnou se do výrobních nákladů ČEZu jednou třetinou haléře na jednu vyrobenou kilowatthodinu. Z toho je zřejmé, že argument, který slýchám a slýcháme od zástupců a. s. ČEZ o vyšších nákladech na výrobu elektřiny z tohoto důvodu, že to je argument nicotný. Vzhledem k existenci různých jiných velkých průmyslových podniků možná příspěvek není ideálním systémovým řešením, i když podle mého názoru výjimečnost jaderné energetiky potvrzená již citovaným vládním usnesením takový postup zcela jistě umožňuje. Žádné jiné průmyslové zařízení totiž není ze zákona kontrolováno státním úřadem. Zde je to Státní úřad pro jadernou bezpečnost. Pro žádné jiné odvětví neexistují mezinárodní orgány a instituce, které na jaderných zařízeních vykonávají prověrky a kontroly, MAAE, VANO.

Rozhodně nemohu nazvat systémovým řešením to, které nabízí ČEZ, ať už v podobě navýšení sponzoringu na příští rok na dvojnásobek, jak se v nedávných dnech starostové dozvěděli od ČEZu takovýto příslib. Nebo ani v podobě převodu financí do regionu jaderných elektráren ze státního rozpočtu, jak navrhuje kolega Julínek. Mě trošku ten návrh překvapil, a to i s ohledem na to, kterou stranu tady kolega Julínek reprezentuje. Já si nemyslím, že je správné, aby tyto náklady na tyto kompenzace nesli všichni daňoví poplatníci prostřednictvím daní a státního rozpočtu. Proč by neměl tyto náklady nést provozovatel? Já si myslím, že logika spíš hovoří proto, aby to skutečně byl, do budoucna možná byli provozovatelé jaderných zařízení.

Představitelé a. s. ČEZ také jaké protiargument proti této novele uvádějí, že takto konstruovaný příspěvek se zásadně vzdaluje základním principům – teď cituji z dopisu, který jsem obdržel – principům, pro které byl jaderný účet zřízen. Cílem bylo soustředit dostatek finančních prostředků na bezpečné uložení všech radioaktivních odpadů a vyhořelého jaderného paliva.

Kolegyně a kolegové, já vás mohu ubezpečit, že všechny aspekty jaderného účtu i jeho vlastní poslání zůstávají touto novelou atomového zákona zachovány. Pouze se jaderný účet a prakticky asi nejlépe, kdyby to byl přímo speciální podúčet, pouze se použije jako mechanizmus převodu finančních prostředků uvolněných provozovatelem pro jednotlivé obce. To znamená, že provozovatel musí o tyto příspěvky navýšit své odvody na jaderný účet. Dosavadní odvody budou dál sloužit svým již definovaným účelům bez jakékoliv změny.

Kolegyně a kolegové, na závěr vás chci požádat, abyste při hlasování vzali v úvahu všechny uvedené argumenty a podpořili tento návrh senátního návrhu novely atomového zákona a přimlouvám se za to, aby to bylo ve znění pozměňovacího návrhu garančního výboru, ale modifikovaného pozměňovacím návrhem senátora Brýdla. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Další se přihlásil senátor Jiří Brýdl, připraví se senátor Martin Mejstřík.

Senátor Jiří Brýdl: Pane předsedající, kolegyně, kolegové, já již jenom formálně. Já vám také doporučuji a žádám, abyste propustili zákon do podrobné rozpravy, protože jak zde bylo řečeno, není v pozměňovacím návrhu garančního výboru řešena problematika příspěvků, ale hlasovat budeme samozřejmě po ukončení obecné rozpravy o návrhu zamítnout tak, jak je to v usnesení hospodářského výboru. Takže vám doporučuji a žádám, abyste ho pustili do podrobné rozpravy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Dále se hlásil kolega Martin Mejstřík.

Senátor Martin Mejstřík: Dámy a pánové, dobré dopoledne. Dovolte mi reagovat krátce na jednu informaci, která se zde neustále opakuje, pakliže projednáváme cokoli o energetice. Cítím za povinnost se k tomu vyjádřit. A to je to, že jediná cesta je skrze jadernou energetiku a případně elektrárny, které spalují fosilní paliva, jinými slovy alternativní energie nemá budoucnost.

Já si myslím, že to není pravda. Myslím si, že ta argumentace o výši cen, která zde padla, že alternativní energie je nejdražší energií a hořce bychom zaplakali, kdybychom ji takto vyráběli, je scestná. Já sám pocházím z Jizerských hor a vím, že Krušné hory vymřely nastojato v sedmdesátých letech. K nám do Jizerských hor tento proces dorazil v osmdesátých letech, pokračoval přes Krkonoše a nezastavil se ani v Jeseníkách. Takže kdybychom to započítali do ceny energie, která je vyráběna klasickými elektrárnami na fosilní paliva, tak se dostaneme možná ne na desetinásobek současné ceny, ale možná ještě více.

Rekultivace, které trvají desetiletí, záchrana všech našich pohraničních hor, která byla na počátku 80. let zahájena a zápasíme o tyto hory doposud a není to jenom o lesích, ale o destrukci krajiny, o splavování těch holin, splavování zeminy z hor atd., vysychání vod, vysychání rašelinišť atd. atd.

Jenom upozorňuji, je to velmi líbivý argument, že alternativní energie je drahá, ale uvědomte si, že kdybychom opravdu započítali do současných cen všechny ceny, které musíme zaplatit na rekultivace a záchranu krajiny zničené klasickými elektrárnami, tak se nedopočítáme.

To nehovořím o rekultivaci krajiny Mostecka a Ostravska jako takové, které jsou zničeny těžbou buď povrchovou nebo hlubinnou. To je ad 1.

To samé se týká i výroby pomocí jaderných elektráren. Když bychom započítali cenu, kterou jsme zaplatili za výstavbu Temelína, k tomu připočetli cenu, kterou jsme zaplatili za zničení krajiny, za zničení a vysídlení staletých lidských sídel a přesídlení těch obyvatel a výstavbu jiných sídel, protože ti lidé se museli někde zabydlet atd., kdybychom započítali předpokládané investice právě na jaderná úložiště, tak se dostaneme opravdu, jsem o tom přesvědčen, minimálně na desetinásobek současné ceny.

To jenom k tomu, co zde padlo od jednoho z mých kolegů.

Jsem přesvědčen o tom, že to je naopak, že alternativní energie je naší jedinou alternativou do budoucna. Proto jsem rád a vracím se zpátky, samozřejmě chce to čas. Máme zde jadernou energetiku, je to jedna z těch čistších variant, ale ne neproblémová, jak zde padlo u mých předřečníků, a já jsem velmi rád, že zde máme návrh zákona, který ten současný upravuje a posouvá ho jednoznačně dobrým směrem.

Chci vás požádat, abyste propustili tento návrh do podrobného čtení a mohli bychom se bavit o pozměňovacích návrzích, které ho ještě vylepšují nebo jsou případně kompromisem tak, abychom zákon mohli schválit. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Do obecné rozpravy se dále hlásí kolega Tomáš Julínek. Připraví se kolega Jaroslav Kubera.

Senátor Tomáš Julínek: Pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, dovolte mi jenom krátkou poznámku nebo dovysvětlení.

Můj návrh i moje vystoupení směřuje především k tomu, aby obce reálně dostaly. To znamená respektuji rozložení názorové v tomto tělese, a proto i ty návrhy vypadají tak, jak vypadají, a proto jsem hovořil tak, jak jsem hovořil.

Předpokládám, že ten čas, který vznikl v rámci našeho jednacího řádu, bude využit k vyjednávání a aby to vyjednávání dopadlo tak, aby obce peníze dostaly.

Určitě tady mohu snášet x jiných ideových kolizí okolo jaderného účtu, státního rozpočtu a jiných věcí, které mohou prožívat především členové Klubu ODS, ale opravdu mně jde o to, aby ony dostaly své peníze. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Nyní má slovo kolega Jaroslav Kubera. Připraví se kolegyně Jitka Seitlová.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, určitě jste zaregistrovali, že tisíce lidí včera ve Švýcarsku zůstali ve velkém vedru ve vagonech, protože ve Švýcarsku došlo ke kolapsu zdroje energie pro elektrické vlaky.

Připadám si tady jak kdysi dělníci rozbíjeli stroje, protože měli obavu, že jim vezmou práci. Myslím, že tady není debata o atomovém zákoně, ale o tom, kolik mají dostat obce, které se nacházejí v místech, kde se nacházejí buď elektrárny, potažmo kde se mají nacházet úložiště.

Že komunikace těch, kteří připravují a ten jaderný odpad se uložit někam musí, to je pravda, je špatná. To je evidentní. Ta jejich argumentace má být úplně jiná. Chceme v blízkosti vašeho území postavit něco, co je prakticky nejbezpečnější, co si umíte představit.

Mimochodem v Ústí nad Labem stojí velmi nebezpečná chemická továrna přímo ve středu města. Má také Ústí dostávat z nějakého fondu nějaké peníze, protože kdyby náhodou, a televize Nova tuším to zkoušela, že se sportovním letadlem bezpečně přeletěli až nad tu chemičku a klidně mohli tu chemičku uvést do stavu havárie.

Jinými slovy povídky o tom, jak nám větrné elektrárny zachrání spotřebu energie, jsou jenom povídky, protože představte si, že by Čína místo jaderných elektráren stavěla elektrárny větrné, tak se už tam nevejdou Číňané, protože by jich muselo být tolik, že by stál vždycky Číňan, větrná elektrárna a zase Číňan.

Tím nechci říci vůbec nic proti alternativním zdrojům energie. Dokonce si myslím, že například sluneční kolektory nejsou využity zdaleka tak, jak by být využity mohly. Ony také nejsou příliš hezké, ale už se na tom pracuje, aby nedělaly ty domy, na kterých se umístí, ošklivé.

Víte, že klimatizace v různých zemích nevypadá hezky, zejména ve Spojených státech, když visí na těch barácích takové ty bedny hnusné s vrtulemi, které čerpají teplo nebo případně chlad do těch budov.

Myslím si, že o nic jiného tady nejde než o peníze, že by bylo lepší těm obcím dát ty peníze a uspořili bychom si spoustu času a práce a ten boj je marný. Ten boj je marný, protože jestliže jsme schválili zákon o obnovitelných zdrojích, který dává nerovné podmínky na trhu, nechť se ukáže, jestli ty zdroje jsou schopny provozu a možná, že je pravda, že kdyby se započítaly všechny náklady, tak se ukáže, že i ty jiné zdroje jsou výhodné, ale ono se to neukázalo.

Víte, že bylo nedávno zrušeno výběrové řízení pro ty palírny lihu nebo co to mají pálit. Je to velký byznys. Je kolem toho velké a zbytečné lobby. Nejlepší kdyby oni ekologičtí aktivisté zhasli, svítili svíčkou, pak bychom neměli ty problémy.

Každý člověk chce nakupovat v marketech, jezdit autem, svítit, mít pračku, mít myčku nádobí. To všichni chtějí, ale energii zřejmě si představují, že ta přijde sama a přijde ze vzduchu. To není tomu tak, nepřijde.

Domnívám se, že bychom měli přerušit. Ty pozměňovací návrhy, které padly teď na poslední chvíli nebyly nikde projednány a jak tady bylo nedávno řečeno, je třeba dohlédnout důsledků přijímaných zákonů. Takže zkusme také dohlédat.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Dále se přihlásila kolegyně Jitka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi vystoupit k proběhlé debatě i s návrhem dalšího možného řešení.

Chtěla bych poděkovat všem těm senátorům, kteří vystoupili v té debatě a podpořili myšlenku zlepšení komunikace mezi obcemi a musím říci, že v tomto případě to bylo napříč naším politickým spektrem a já jsem potěšena tím, že je to právě tady v Senátu, že tady ty bariéry, které někdy vznikají z hlediska těch různých politických stran tady padají a vážně diskutujeme o problému, který v této zemi je. Za to velmi děkuji.

Pokud se tedy týká některých těch námitek, které padly, tak jenom bych chtěla zdůraznit, že jistě chemické továrny, to je otázka. Ale chemické továrny nemůžeme řešit tím, že řekneme jsou i chemické továrny, a proto se nebudeme věnovat otázkám jaderného průmyslu, protože ten je dneska zabezpečen lépe.

Víte, to mi připadá jako když přijde dítě ze školy a řekne dostalo jsem čtyřku, ale ještě tři dostali pětku. A tím je to vyřízené. Takže tak to asi není a měli bychom brát tuto věc opravdu tak, jak je předložena. Dnes neřešíme chemický průmysl.

Dokonce bych polemizovala s tím, zda ta rizika z chemického průmyslu jsou větší, mnohonásobně větší, jak uvádí ČEZ ve svém dopise, než rizika z jaderného průmyslu.

Myslím si, že tento dopis nepředkládá jediný argument a myslím, že také zástupci chemického průmyslu by se docela podivili nad tímto zněním takovéhoto dopisu.

Dámy a pánové, je tu návrh, který předložil pan senátor Julínek, který je v zásadě, pokud se týká příspěvků, obdobný, nicméně uvádí, že by tyto příspěvky měly být hrazené z jaderného účtu.

Padlo tu již několik argumentů od kolegů senátorů, že to není správná cesta a já ji podporuji. Ano, není to správná cesta už proto, že i v posledních dnech, znovu zdůrazňuji v posledních dnech včera jsem zaslechla jak se ČEZ chová jako privátní firma, a také je to správně, že se chová jako privátní firma.

Tato privátní firma nese plnou odpovědnost za všechny dopady a vlivy, které svou činností působí. Ona by měla ze svých nákladů hradit tyto kompenzace. Není jasné, proč by to měl být stát a proč by to měl být státní rozpočet.

Pokud se týká celého systému, který funguje v těchto principech, víme, že před mnoha lety asi čtyřmi nebo pěti se tady na půdě Senátu velmi diskutovala otázka možných průmyslových daní nebo toho, jak by měly být zvýhodněny daňově obce, kde jsou provozována zařízení, která mají nepříznivé dopady na životní pohodu nebo dokonce na životní prostředí v okolí. Zatím tato otázka nebyla řešena, nicméně neustále před námi leží a řada zemí, evropských zemí, má tuto otázku řešenou průmyslovou daní nebo jiným způsobem.

Pokud se tedy týká toho návrhu, který byl předložen panem senátorem Brýdlem, já jsem ho v celém rozsahu měla možnost až teprve teď vidět komplexně připravený a v zájmu dohody bych navrhovala tu cestu, že bychom, i já tedy bych svůj návrh nepředkládala, který je vám rozdán do lavic, ale vycházeli bychom z návrhu pana senátora Brýdla pouze s tím, že já se pokusím o jeden pozměňovací návrh v jeho pozměňovacím návrhu, a hned vysvětlím, který.

My jsme tady hodně hovořili o tom, že tedy budou nějakým způsobem stanovovány příspěvky obcím, a myslím, že na tom je shoda. Shoda byla ale i v obecné debatě o tom zlepšení komunikace s obcemi, ale z návrhu, který vyšel z výboru a který předkládá i pan senátor Brýdl, vyplývá to zlepšení komunikace pouze v jednom bodě, a to tím, že by obce byly účastníky řízení o umístění jaderného zařízení, kde je dnes účastníkem jenom stát a žadatel. Já si myslím, že to je poměrně malý právní prostor, který jsme vytvořili proto, aby se komunikace s obcemi zlepšila.

Víte, já jsem na základě těch debat, které byly ve výborech, prověřovala i stavební zákon a chtěla bych jenom upozornit, že právě v těchto případech dokonce stavební zákon speciálně v § 126 říká, že jestliže před tím rozhodoval jaderný úřad, a on musí rozhodnout, tak dokonce nejsou předkládány tomuto stavebnímu úřadu všechny ty posudky a stanoviska, které jsou stanoveny zvláštními předpisy. Takže opravdu ve věci jaderné bezpečnosti, radiační ochrany, havarijní připravenosti, hodnocení vlivu zařízení a o provozu na zaměstnance, obyvatele a životní prostředí, stejně jako zabezpečení jakosti při výběru lokality, zabezpečení jaderné bezpečnosti a z hlediska životnosti zařízení, koncepce nakládání s vyhořelým jaderným palivem, nakládání a sanace zařízení, které skončí svoji činnost, to všechno jsou rozhodnutí, která dneska jsou rozhodována pouze účastníkem řízení, žadatelem a státním úřadem.

A já se domnívám, že se rozhoduje o výsostných věcech, které jsou v kompetenci a oprávnění obcí. Měly by mít právo účasti řízení nejen v jednání o umístění jaderného zařízení, ale i v těch dalších, jako je povolení stavby a likvidace zařízení. Tam se hodnotí, pan senátor Janata o tom velmi hezky hovořil, i to, jaké jsou právě dopady provozu v té lokalitě, ale vlastně obce by vůbec neměly možnost do takovýchto řízení zasahovat. Chtěla bych ještě pro doplnění uvést, že všechna tato tři řízení, která jsem uváděla, o umístění, o povolení a likvidaci zařízení, tak mají podle mezinárodních předpisů povinnost provést EJU. Problémem je, že samozřejmě proběhne EJA a následně ti, kteří se na EJI účastnili, nemohou být účastníky řízení, kde se o těchto věcech rozhoduje.

Proto prosím znovu o zvážení takovéhoto rozšíření pozměňovacího návrhu pana senátora Brýdla. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, paní kolegyně. Dále tedy se již nikdo nehlásí, nikdo se nehlásí, takže končím obecnou rozpravu. Paní navrhovatelko, chcete se ještě vyjádřit k obecné rozpravě? Paní navrhovatelka se teď nevyjádří. Děkuji. V tom případě v první řadě zpravodaj Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu Robert Kolář – není zde, tudíž předpokládám, že nechce. Zpravodaj Výboru pro záležitosti Evropské unie pan senátor Škaloud také nechce. Takže prosím pana zpravodaje garančního výboru, aby se vyjádřil.

Senátor Jiří Brýdl: Pane předsedající, kolegyně, kolegové, kolegyně Seitlová vystoupila v obecné rozpravě, ale viditelně se závěrečným slovem navrhovatele, proto pravděpodobně nevystoupila již teď, kdy byla vyzvána. Já jen konstatuji, že v rozpravě vystoupila jedna kolegyně a sedm kolegů, obsah příspěvků jste slyšeli, nemá cenu opakovat. A jsme v takové situaci, že je podán návrh na zamítnutí. Nebude-li přijat, půjdeme do podrobné rozpravy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane zpravodaji, tudíž přistoupíme k hlasování o zamítnutí. V sále je přítomno 56 senátorů a senátorek, aktuální kvorum je 29. Budeme hlasovat o návrhu posuzovaný návrh senátního návrhu zákona zamítnout. (Senátor Brýdl navrhl odhlásit.)Odhlásit? Dobře, odhlašuji vás, prosím, abyste se teď znovu přihlásili všichni.

Aktuálně je přítomno 60 senátorek a senátorů. Ne, už jenom 59. Aktuální kvorum je 30. Budeme hlasovat o návrhu posuzovaný návrh senátního návrhu zákona zamítnout. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh zamítnout, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku pro zamítnutí. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. V hlasování pořadové číslo 75 se ze 60 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 11, proti bylo 34. Návrh nebyl přijat. Děkuji.

Hlásí se mi tu kolega Kubera. Je to omyl, ano, děkuji. A jelikož byl tento návrh zamítnut, otevírám podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy se hlásí kolega Jiří Brýdl, připraví se kolega Tomáš Julínek.

Senátor Jiří Brýdl: Pane předsedající, kolegyně, kolegové, domnívám se, že nemusím číst, pozměňovací návrhy máte v písemné formě. Konstatuji tedy, že v této chvíli máme podán pozměňovací návrh gesčního výboru Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, to je pro záznam. Dále předkládám pozměňovací návrh tak, jak ho máte na lavicích, číst ho nebudu, ale budu krátce komentovat. V části první upřesňuje ten návrh Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, jedná se tedy o tu část, která připouští jako účastníka řízení též obec a kraj, na jejichž území je činnost povolována podle písm. a) a oproti pozměňovacímu návrhu gesčního výboru řeší celou tu problematiku příspěvků. Čili vztah k tomu pozměňovacímu návrhu je takový, že bude-li přijat můj pozměňovací návrh, změníme tu část první, je to legislativně-technická úprava, a v části druhé zavedeme příspěvky, nedotýká se to části čtvrté pozměňovacího návrhu výboru, tj. to prodloužení nároku na náhradu za jaderné škody.

Teď je třeba říci, že kolegyně Seitlová vám přinese další pozměňovací návrh, je to pozměňovací návrh k mému pozměňovacímu návrhu, a ten znamená, že bude avizovat a rozšiřovat účast obcí ještě podle dvou dalších písmen, to ona zdůvodní.

Já bych chtěl jen říci, že mluvilo-li se tady o komunikaci v této věci s obcemi, tak můj pozměňovací návrh je průlomový v této věci. Komunikace je povinná, protože se stávají účastníky řízení, ale pouze podle bodu a). Je to věc, která je svou podstatou závažná.

Co se týká pozměňovacího návrhu kolegy Julínka, který zde představil, bylo zde řečeno – ten zásadní rozdíl k části druhé příspěvků – buďto z jaderného účtu nebo ze státního rozpočtu. Bylo to komentováno. Chci říct, že pokud bude přijat komplexní pozměňovací návrh kolegy Julínka celý v bodu 1, tak tím se ruší účast obcí – podle písm. a) o umístění jaderného zařízení. To říkám jenom na okraj, bude to řečeno, až budeme hlasovat o pozměňovacích návrzích v pořadí, ale to bude až na příští schůzi. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Dále se hlásí do podrobné rozpravy kolega Tomáš Julínek.

Senátor Tomáš Julínek: Pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, pan kolega Brýdl mně to usnadnil, takže nemusím vysvětlovat obsah svého pozměňovacího návrhu. Chtěl bych vás jenom upozornit na chybu v tomto návrhu, kdy v bodu 1 je poslední věta, kde je napsáno: „Dosavadní body 2 a 3 označit jako body 1 a 2“. Správně je: „Dosavadní body 3 a 4 označit jako body 1 a 2“. Jinak obsah byl řečen. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Dále se již nikdo nehlásí do podrobné rozpravy. Hlásí se kolegyně Jitka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová: Pane předsedající, dámy a pánové, jak jsem avizovala, nebudu předkládat ten celý návrh komplexní, který vám byl rozdán do lavic, protože on je v zásadě totožný s tím návrhem, který předkládá pan senátor Brýdl. Jsou tam jenom některé drobné odchylky. Jedna, která je, tu bych chtěla načíst, ale v té rychlosti ještě nemáme na stolech. Pokusím se ji říct z hlavy. Takže pokud se týká pozměňovacího návrhu (už to tady je, děkuji) pana senátora Brýdla – takže do pozměňovacího návrhu pana senátora Brýdla v bodu 1 za slova „dle § 9 odst. 1 písm. a) vložit písm. b) a g). Je to o tom, že obce by měly být účastníky řízení nejen v jednání o umístění zařízení, ale také v jednání o povolení tohoto zařízení a likvidaci tohoto zařízení. V obou těchto řízeních se jedná o výsostně závažných věcech, které mají dopad na občany a obce z hlediska radiační bezpečnosti, následného využití území. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, paní kolegyně. Tak to je pozměňovací návrh k pozměňovacímu návrhu. Hlásí se ještě někdo do podrobné rozpravy? Nikdo se nehlásí. Vzhledem k tomu, že se tedy již nikdo nehlásí a bylo podáno několik pozměňovacích návrhů, přerušuji – podle § 130 odst. 5 jednacího řádu projednávání tohoto bodu.

V jednání lze pokračovat nejdříve po 24 hodinách. Pozměňovací návrhy budou neprodleně vytištěny a rozdány všem senátorům. Tento bod je přerušen. Zatím děkuji předkladatelce i garančnímu zpravodaji.

Dalším bodem je:

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o spolupráci mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Švýcarskou konfederací na straně druhé v boji proti podvodům a jiným protiprávním činnostem poškozujícím jejich finanční zájmy

(Lucemburk, 26. 10. 2004).

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 41a uvede jej ministr spravedlnosti Pavel Němec. Pane místopředsedo, máte slovo.

Místopředseda vlády ČR Pavel Němec: Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, abych uvedl Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o spolupráci mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Švýcarskou konfederací na straně druhé v boji proti podvodům a jiným protiprávním činnostem poškozujícím jejich finanční zájmy (Lucemburk, 26. 10. 2004).

EU má dlouhodobý zájem na intenzivní spoluprací se Švýcarskou konfederací. V roce 1995 byla úspěšně uzavřena jednání o 7 smlouvách. V roce 2004 pak byla ukončena jednání o dalších 9 smlouvách. Mezi nimi i o dohodě o spolupráci mezi ES a jeho členskými státy na jedné straně a Švýcarskou konfederací na druhé straně, která je vám nyní předkládána. K podpisu těchto 9 smluv, jež jsou vzájemně provázány a doplňují již platné smlouvy, došlo v Lucemburku 26. října 2004. Účelem dohody je rozšířit možnosti poskytování správní pomoci a právní pomoci ve věcech trestních mezi ES, jeho členskými státy a Švýcarskem, a tak účinněji bojovat proti podvodům a dalším protiprávním činnostem. Dohoda se vztahuje na spolupráci v oblasti cel a nepřímých daní. Přímé daně jsou z působnosti dohody výslovně vyloučeny. Dohoda by rovněž měla přinést podstatné zlepšení spolupráce proti praní špinavých peněz. Ustanovení týkající se justiční spolupráce v podstatě přebírají příslušná ustanovení úmluvy k provedení Schengenské dohody mezi vládami států hospodářské unie Beneluxu, SRN a Francouzské republiky, o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích, která již je pro Českou republiku závazná. V dohodě jsou rovněž převzata ustanovení Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních z roku 1959, Úmluvy o vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů ze zločinů z roku 1990, kterých je Česká republika smluvní stranou a dále Druhého dodatkového protokolu k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních z roku 2001, Úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních mezi členskými státy EU z roku 2000 a Protokolu k Úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních mezi členskými státy EU z roku 2001, k nimž bude Česká republika přistupovat.

Ustanovení dohody týkající se právní pomoci jsou v souladu s Úmluvou o vzájemné pomoci a spolupráci mezi celními správami z roku 1998, k níž hodlá Česká republika rovněž přistoupit. Součástí dohody je závěrečný akt, k němuž je připojeno společné prohlášení výnosů z trestné činnosti, společné prohlášení týkající se spolupráce Švýcarské konfederace s Eurojustem a podle možností i s Evropskou soudní sítí a dohodnutý zápis z jednání k dohodě.

V současné době probíhá ratifikační proces v jednotlivých státech. Vstup dohody v platnost se předpokládá prvního dne měsíce následujícího po posledním oznámení o ratifikaci. Dohoda umožní efektivnější spolupráci EU a Švýcarska a její podpis je tedy v souladu se zahraničně-politickými zájmy České republiky a také se závazky vyplývajícími z členství České republiky v EU. Ani ustanovení jiných mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána a vnitrostátní právní úprava, nejsou se zněním této dohody a závazky z ní vyplývajícími, v rozporu. Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane ministře. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal Výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 41/3. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Helena Rögnerová, kterou tu zastoupí kolega Škaloud. Následně návrh projednal Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 41/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Alexandr Novák. Garančním výborem je Ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 41/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Ladislav Macák, kterého teď prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Ladislav Macák: Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, na začátek uvádím, že budu přednášet po dohodě se zpravodajem Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost kolegou Novákem tuto zprávu jako společnou, protože závěry obou výborů jsou shodné.

Ústavně-právní výbor na své 8. schůzi projednal tento návrh, tzn. souhlas s ratifikací Dohody o spolupráci mezi ES a jeho členskými státy na jedné straně a Švýcarskou konfederací na straně druhé v boji proti podvodům a jiným protiprávním činnostem poškozujícím jejich finanční zájmy.

Vzhledem k tomu, že tato dohoda přebírá do svého obsahu ustanovení, která se již stala součástí vícestranné evropské smluvní úpravy, ať již na úrovni Rady Evropy nebo EU, členové výboru neměli v podstatě s projednáváním žádný problém a Ústavně-právní výbor po kratší rozpravě

1)? doporučuje Senátu PČR, aby dal souhlas k ratifikaci Dohody o spolupráci mezi ES a jeho členskými státy na jedné straně a Švýcarskou konfederací na straně druhé v boji proti podvodům a jiným protiprávním činnostem poškozujícím jejich finanční zájmy,

2)? určuje zpravodajem mě,

3)? pověřuje předsedu výboru senátora Jaroslava Kuberu, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane senátore. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů.

Nyní se ptám především kolegy Miroslava Škalouda, zastupujícího zpravodajku Výboru pro záležitosti EU, zda chce promluvit? (Ano.)

Senátor Miroslav Škaloud: Děkuji. Vážené senátorky, vážení senátoři, v krátkosti bych vás za svou kolegyni Rögnerovou seznámil s usnesením Výboru pro záležitosti EU k vládnímu návrhu zákona, jehož znění zde už bylo citováno.

Po odůvodnění zástupkyně předkladatele Mgr. Olgy Kubové, vedoucí trestního oddělení mezinárodního odboru Ministerstva spravedlnosti, zpravodajské zprávě senátorky Heleny Rögnerové a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR dát souhlas s ratifikací Dohody o spolupráci mezi ES a jeho členskými státy na jedné straně a Švýcarskou konfederací na straně druhé v boji proti podvodům a jiným protiprávním činnostem poškozujícím jejich finanční zájmy.

Určuje zpravodajkou výboru pro jednání senátorku Helenu Rögnerovou a pověřuje předsedu výboru Luďka Sefziga, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

S dovolením bych k tomu řekl ještě pár poznámek. Tato dohoda, jak už tu bylo řečeno, rozšiřuje možnosti poskytování vzájemné právní pomoci v působnosti fiskálních orgánů a justiční pomoci orgánů činných v trestních řízeních. Týká se především účinnějšího boje s protiprávní činností poškozující finanční zájmy smluvních stran.

Podstatné je, že tato dohoda se týká obchodu na úseku daně z přidané hodnoty a spotřebních daní, která již vychází ze stávající smlouvy z Nice. Týká se také konfiskace a vymáhání prostředků neoprávněně získávaných právě díky těmto prohřeškům v oblasti spotřebních daní a daně z přidané hodnoty.

Zbytek už tady byl víceméně řečen, takže vám děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane senátore. Nyní se ptám zpravodaje Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pana senátora Alexandra Nováka, jestli chce vystoupit. Ne. Otevírám proto obecnou rozpravu.

Hlásí se někdo do obecné rozpravy? Nikdo. Obecnou rozpravu proto uzavírám.

Pane navrhovateli, chcete se vyjádřit k obecné rozpravě? (Ne.)Přeje si vystoupit pan senátor Ladislav Macák? (Ne.)Přistoupíme proto k hlasování.

Budeme hlasovat o tom, že Senát dává souhlas k ratifikaci Dohody o spolupráci mezi ES a jeho členskými státy na jedné straně a Švýcarskou konfederací na straně druhé v boji proti podvodům a jiným protiprávním činnostem poškozujícím jejich finanční zájmy, Lucemburk 26. 10. 2004.

V sále je přítomno 55 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 28. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

V hlasování poř. č. 76 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 53, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Děkuji panu předkladateli. Pan ministr tady ještě zůstane, neboť dalším bodem je:

Vládní návrh, kterým se předkládá PČR k vyslovení souhlasu s přístupem Úmluva o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy EU (Brusel, 29. května 2000), a její Protokol (Lucemburk, 16. října 2001), obojí vypracované Radou EU na základě článku 34 Smlouvy o EU.

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 44a prosím pana ministra spravedlnosti Pavla Němce, aby ho uvedl.

Místopředseda vlády ČR Pavel Němec: Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, abych uvedl další vládní návrh, kterým se předkládá PČR k vyslovení souhlasu s přístupem Úmluva o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy EU a její Protokol, jak již citoval pan předsedající.

Tyto instrumenty byly vypracovány Radou EU na základě článku 34 Smlouvy o EU a podepsaly je všechny tehdejší státy EU. Do dnešního dne nicméně úmluva, potažmo ani její protokol nevstoupily v platnost, v květnu tohoto roku však již bylo dosaženo potřebného počtu ratifikací úmluvy a úmluva sama vstoupí v platnost 23. srpna 2005.

V platnost však zatím nevstoupí protokol, protože jej ratifikovalo o jeden starý členský stát méně. Česká republika je nicméně ve smyslu článku 3 odstavce 4 aktu o podmínkách přistoupení, který je součástí smlouvy o přistoupení k EU, povinna přistoupit k úmluvě i k jejímu protokolu.

Cílem sjednání úmluvy a protokolu je především snaha zlepšit justiční spolupráci v trestních věcech jednak tím, že budou modernizovány stávající mezinárodní smlouvy, jimiž se tato spolupráce řídí, zejména pokud jde o rozšíření situací, při nichž lze o pomoc žádat, dále potom usnadněním pomoci celou řadou opatření tak, aby byla rychlejší, pružnější a ve svém důsledku účinnější.

Úmluva tak doplňuje zejména Evropskou úmluvu o vzájemné pomoci ve věcech trestních z 20. dubna 1959 a její Dodatkový protokol ze 17. března 1978, a Úmluvu z roku 1990 k provedení Schengenské dohody.

Vzhledem k tomu, že nechci zacházet do příslušných detailů, dovolím si pouze upozornit, že ustanovení úmluvy jsou do značné míry identická s Druhým dodatkovým protokolem k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních, s jejíž ratifikací Senát již souhlas vyslovil.

Dále bych, dámy a pánové rád zmínil o projednávání tohoto vládního návrhu v Poslanecké sněmovně.

Především jsme byli poslancem Jičínským upozorněni na písařskou chybu. Jde o nadbytečné slovo „patřit“ v ustanovení článku 13 odstavci 12 větě druhé úmluvy.

Na první pohled jde skutečně o písařskou chybu, je však zapotřebí poukázat na skutečnost, že překlad, který je součástí vládního návrhu, byl Ministerstvu spravedlnosti zaslán překladatelským centrem Rady EU v Bruselu s tím, že tento překlad bude vyhlášen v úředním věstníku jako autentické znění úmluvy podle článku 28 odstavce 2.

Je tedy nezbytné zajistit, aby překlad vyhlášený ve Sbírce mezinárodních smluv byl identický s překladem vyhlášeným v úředním věstníku.

Ministerstvo spravedlnosti na zjištěnou chybu překladatelské centrum Rady EU v Bruselu již upozornilo a překladatelské centrum se zavázalo, že se pokusí dosáhnout opravy ještě před publikací českého znění v úředním věstníku.

Z technických důvodů však považuji za nejvhodnější považovat nadbytečné slovo „patřit“ za písařskou chybu, kterou ostatně ve skutečnosti je, a zajistit její opravu při korektuře v redakci Sbírky mezinárodních smluv.

Formální řešení, při kterém by bylo nezbytné Poslanecké sněmovně a Senátu zaslat opravený text s předlohou dopisem předsedy vlády, adresovaným předsedům obou komor, považuji za neefektivní a zbytečné, neboť předchozí postup je podle mého názoru lepší. Pokud si to však Poslanecká sněmovna či Senát bude přát, budeme jeho rozhodnutí pochopitelně respektovat.

Dámy a pánové, dále bych vás rád informoval o tom, že zahraniční výbor Poslanecké sněmovny poukázal na skutečnost, že návrh usnesení Poslanecké sněmovny a shodně i návrh usnesení Senátu obsahují citaci všech prohlášení, která budou při uložení listin o přístupu jménem České republiky k Úmluvě a Protokolu učiněna, zatímco návrh usnesení k již zmíněnému Druhému dodatkovému protokolu text prohlášení neobsahoval. Tato situace vznikla postupným projednáváním obou dokumentů a rozdílnými postoji během připomínkového řízení. Zahraniční výbor Poslanecké sněmovny proto přerušil projednávání tohoto vládního návrhu s tím, že Poslanecké sněmovně má být zaslán alternativní návrh usnesení, který by neobsahoval citaci všech prohlášení, která budou při uložení listin o přístupu jménem České republiky učiněna, ale pouze těch, která jsou ve smyslu mezinárodního práva součástí smluvního textu, tj. mají povahu výhrad. Takové prohlášení je navrhováno pouze jedno, a to v článku 6 k odst. 5 větě první Úmluvy. Ministerstvo spravedlnosti tedy zaslalo alternativní návrh usnesení Poslanecké sněmovny Úřadu vlády. Ačkoliv Senát o změnu návrhu usnesení nežádal, bylo by patrně vhodné, aby přijal shodné usnesení jako Poslanecká sněmovna.

Doufám tedy, že předseda Senátu již obdržel dopis předsedy vlády, ve kterém bylo zasláno alternativní usnesení pro jednání Senátu Parlamentu ČR.

Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane ministře, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Návrh projednal Výbor pro záležitosti EU. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 44/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jan Hadrava.

Následně návrh projednal Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 44/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Rostislav Slavotínek, kterého zastoupí senátor Josef Jařab.

Garančním výborem je Ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 44/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Pavel Janata, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Pavel Janata: Vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Předem chci informovat o tom, že moje zpravodajská zpráva je společnou zprávou za všechny tři výbory, které tento tisk projednávaly.

Pan ministr zde sice stručně, ale přesto myslím jasně ozřejmil, čeho se tato úmluva týká. Je to v podstatě úmluva, která vykazuje standardní obsah co se týče úmluv, které se týkají vzájemné pomoci v trestních věcech mezi svými signatáři. My jsme tady tuším na minulé nebo předminulé schůzi, teď nevím, ale nedávno projednávali tisk č. 20, a to byl právě Druhý dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci v trestních věcech. Tato úmluva se týká členských států Evropské unie. Čili je tady spíš bych řekl rozdíl ve vymezení účastníků než ve věcném obsahu, i když i tam bychom drobné detaily jinak našli. Z tohoto pohledu, z pohledu obsahu myslím, že tato úmluva je poměrně standardní a není snad nutno o ní dlouze hovořit.

Poněkud nestandardní je však situace s usneseními, která, jak se zdá, máme v tuto chvíli k dispozici. Já potvrzuji, že jsme obdrželi alternativní návrh usnesení, tj. návrh, který neobsahuje veškerá prohlášení, která původně obsahoval návrh usnesení dodaný nám v tisku č. 44. Bylo toho víc než na stránku. Nicméně v situaci, poté, co onen původní dlouhý návrh se všemi těmi prohlášeními projednaly všechny tři výbory a všechny tři výbory doporučily takto usnesení přijmout, teprve poté přišel alternativní krátký návrh s jediným prohlášením. A musím v tuto chvíli konstatovat, že o tomto krátkém návrhu usnesení výbory nejednaly.

Nicméně obsahově je krátký návrh vlastně zahrnut v tom dlouhém, resp. je to část toho dlouhého. Pokud jsme tedy souhlasili s dlouhým návrhem, mám pocit, že by nám nemělo činit problém souhlasit ani s tím kratším. Ono se opravdu zdá, že uvádět usnesení komory Parlamentu prohlášením typu, že příslušným justičním orgánem je orgán ten a ten, který má takové a takové telefonní číslo, to ve mně vyvolává dojem, že v budoucnu v případě, že by se náhodou číslo tohoto justičního orgánu změnilo a Česká republika by samozřejmě měla tuto změnu ohlásit, a jak jinak, než formou změny tohoto prohlášení, tak mám představu a domnívám se, že pouhá změna telefonního čísla by znamenala, že vláda bude muset takovouto změnu prohlášení opět předložit komorám Parlamentu ČR, aby s ní vyslovily souhlas, když tak učinily s prohlášením původním.

Čili to podle mého názoru nahrává tomu, abychom skutečně pokud možno usnesení zkrátili.

Nicméně bych rád slyšel, ono to nějak zaznělo v úvodním slově pana ministra, ale pro mě ne zcela zřetelně, že tedy Sněmovna jednoznačně směřuje k tomu, že bude přijato toto krátké usnesení. Pan ministr kývá, že ano. V tom případě se domnívám, že by bylo opravdu jenom logické, abychom my přijali totéž usnesení.

Proto si dovolím navrhnout postup, protože my skutečně v tuto chvíli máme návrhy dva. A pokud vím, tak předložení alternativního návrhu nebylo doprovázeno stažením návrhu původního, takže máme tedy dva návrhy usnesení.

Nicméně, jak už jsem vysvětlil, mám pocit, že rozumnější bude přijmout usnesení kratší. A v tuto chvíli mám představu, že to rychle můžeme udělat takovým způsobem, že se já jako senátor přihlásím do rozpravy, kde takové usnesení navrhnu, aby se o něm posléze mohlo hlasovat. A předpokládám, že to nebude nikomu z vás činit žádné velké problémy, protože znovu říkám, je to jenom výsek usnesení původního, na kterém se shodly všechny tři výbory, které tento tisk projednávaly.

Abych tedy učinil zadost formálním povinnostem zpravodaje garančního výboru, seznámím vás s usnesením Ústavně-právního výboru z 8. schůze ze dne 25. května 2005 k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s přístupem Úmluva o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy EU a její Protokol, obojí vypracované Radou EU na základě článku 34 Smlouvy o EU:

Po úvodním slově Dr. Romana Poláška, náměstka ministra spravedlnosti, který vystoupil jako zástupce navrhovatele, po mé zpravodajské zprávě a po rozpravě Ústavně-právní výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci Úmluvy o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy EU a k jejímu Protokolu, obojí vypracovanému Radou EU na základě článku 34 Smlouvy o EU s tím, že v souvislosti s uložením listin o přístupu bude učiněno prohlášení.

Kolegyně a kolegové, předpokládám, že toto prohlášení, které je součástí usnesení všech výborů, číst nemusím, máte to ve svých tiscích, navíc je to tedy značně dlouhé. A jak už jsem zmínil, patrně budeme, pokud s tím bude vysloven souhlas, hlasovat pouze o kratší verzi usnesení, která obsahuje pouze jediné prohlášení, a to vám přečtu.

Zní takto: V souladu s článkem 6, odstavec 7, Úmluvy o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy EU (Brusel, 29. květen 2000). Česká republika prohlašuje, že není vázána článkem 6, odstavcem 5, větou první úmluvy. To je celé prohlášení, které bychom měli zahrnout do našeho usnesení. Skutečně asi jen toto prohlášení má charakter opravdové výhrady k textu smlouvy.

Dámy a pánové, děkuji v tuto chvíli za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji pane zpravodaji. Ptám se teď ostatních zpravodajů, zda k tomu chtějí něco říci, tj. kolega Hadrava a kolega Jařab. Ne, byla to zpráva společná, otevírám obecnou rozpravu. Kolega Janata.

Senátor Pavel Janata: Dámy a pánové, já tedy formálně tak, jak to má být, nikoli ve zpravodajské zprávě, ale v obecné rozpravě předložím návrh usnesení, o kterém doporučuji, abychom hlasovali a nehlasovali potom už o usneseních výborových. Tedy návrh usnesení zní: Senát Parlamentu ČR souhlasí s přístupem k Úmluvě o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy EU (Brusel, 29. květen 2000) a k jejímu Protokolu (Lucemburk, 16. říjen 2001), obojí vypracované Radou EU na základě článku 34 Smlouvy o EU s tím, že v souvislosti s uložením listin o přístupu bude učiněna výhrada. V souladu s článkem 6 odstavec 7 Úmluvy o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy EU (Brusel, 29. květen 2000), Česká republika prohlašuje, že není vázána článkem 6, odstavcem 5 větou první úmluvy. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji pane kolego. Dále se hlásí do obecné rozpravy kolega Karel Barták, připraví se Jaroslav Kubera.

Senátor Karel Barták: Děkuji za slovo pane místopředsedo, já bych se vaším prostřednictvím rád zeptal garančního zpravodaje. My jednáme o úmluvě a máme výhradu. Není nutné, aby byla tato výhrada přijata v obou komorách Parlamentu stejně? Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji pane kolego, dále se hlásí kolega Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, já navrhuji přerušení tohoto bodu podle jednacího řádu s tím, že navrhuji vrácení do výborů se lhůtou třiceti dnů. Ty důvody jsou proto, že ta smlouva i věcně, obsahově je velice závažná a nemá lhůtu a je potřeba, aby se s tím výbory znovu zabývaly. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji pane kolego. Máme návrh na přerušení jednání. V tomto okamžiku nebo někdy později? Navrácení do výborů. O tomto návrhu dám hlasovat. S technickou poznámkou garanční zpravodaj.

Senátor Pavel Janata: Kolegyně a kolegové, já jsem přesvědčen o tom, že návrh na vrácení výborům je návrh ve věci, o které se hlasuje až po ukončení obecné rozpravy. V pořadí, v jakém je to uvedeno v jednacím řádu, pak můžeme hlasovat. Ale nemůžeme teď v obecné rozpravě o tom hlasovat jako o návrhu procedurálním, protože tak to prostě není, podle mého názoru.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Ptám se kolegy Kubery, byl to návrh na přerušení a nebo návrh na vrácení? Jestli to byl návrh na vrácení, tak je to jak říkal kolega Janata. Pokračujeme tedy v obecné rozpravě. Kdo se do ní dále hlásí? Nikdo se nehlásí. Tak prosím pana předkladatele, aby se vyjádřil k obecné rozpravě.

Místopředseda vlády ČR Pavel Němec: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, dámy a pánové, v rozpravě zazněly dvě poznámky a to jeden dotaz, který směřoval k tomu, poukazoval na vhodnost, aby obě komory Parlamentu vyslovily souhlas se stejnou výhradou. K tomu právě směřujeme, k tomu směřuje návrh, který přednesl pan zpravodaj jako senátor v obecné rozpravě. A to je odpověď na první otázku. Proto jsem avizoval jakým způsobem probíhá projednávání v Poslanecké sněmovně a nejen z důvodu stejného výsledku projednávání obou komor Parlamentu, ale i z důvodu vhodnosti bych rád podpořil ratifikaci s tou jednou výhradou tak, jak byla citována panem zpravodajem.

Druhá věc, k návrhu pana senátora Kubery, já se domnívám, že tento návrh není zcela nutný a to z toho důvodu, že jsem hovořil o tom, že ustanovení této úmluvy, která je nyní Senátem projednávána, je do značné míry identická s Druhým dodatkovým protokolem k evropské Úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních, s jehož ratifikací již Senát vyslovil souhlas, a projednával ji meritorně. Takže se domnívám, že nové projednávání ve výborech by věci nepřineslo příliš co nového. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji pane ministře. Předseda Senátu se hlásí s přednostním právem.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, máme na stole několik usnesení z výborů. O těch bychom měli na závěr hlasovat a v této chvíli jsme ve fázi, kdy dostáváme jiné usnesení a protože nás absolutně netlačí čas kolem té úmluvy, protože jestli bude zdržení třicet dní, tak myslím, že to Českou republiku vůbec nepoškodí, protože jsme jedna z prvních zemí, která přistupuje. Takže já bych byl pro, abychom přerušili, abychom dostali od výborů, které to mají přidělené závěrečné stanovisko, které máme hlasovat. Máme dlouhé usnesení, krátké usnesení, číst umíme. Ale závěr a to usnesení je přece o něčem jiném. Já bych v tuto chvíli doporučil, abychom hlasovali, nechci vám to vnucovat, pro návrh na přerušení. Myslím si, že i pan ministr třicet dní vydrží.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji pane předsedo, hlásí se pan ministr.

Místopředseda vlády ČR Pavel Němec: Vážené dámy a pánové, já potvrzuji slova předsedy Senátu, že Česká republika jistě třicet dní unese, já jsem měl na mysli pouze ekonomii a efektivitu jednání Senátu a jeho orgánů.

Pokud Senát odhlasuje, že vrací do výborů, tak to beru i jako projev vůle Senátu, že mě za 30 dní jistě rád uvidí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane ministře. Pane garanční zpravodaji, chcete se vyjádřit k diskusi?

Senátor Pavel Janata: Pane místopředsedo, v obecné rozpravě vystoupili dva kolegové. Kolegovi Bartákovi odpověděl pan ministr, myslím, dostatečným způsobem. Kolega Kubera navrhl vrátit do výborů.

Svým návrhem jsem sledoval to, abychom se pokud možno dnes definitivně vypořádali s tímto tiskem, protože jsem to považoval za velmi jednoduché, je-li mnou navržené usnesení pouze podmnožinou nebo částí, nazvěme to jak chceme, toho dlouhého usnesení, se kterým všechny tři výbory souhlasily.

Pokud ale tady samozřejmě bude vůle zabývat se znovu, a tady bych prosil, aby bylo upřesněno, zda bylo myšleno vrátit to do všech tří výborů. Ano, do všech tří. Pan kolega Kubera kýve hlavou, že do všech tří výborů.

Pokud bude zájem znovu se touto úmluvou zabývat, jsem přesvědčen, že už to nepřinese žádné převratné výsledky, nicméně bude-li ta vůle většinová, samozřejmě tak učiníme.

To je všechno. Je možno hlasovat. Nejdříve o vrácení do výborů.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane zpravodaji. Budeme tedy hlasovat o návrhu na vrácení mezinárodní smlouvy všem třem výborům k novému projednání. (Senátor Kubera upozorňuje, že vystoupením ministra Němce byla otevřena znovu obecná rozprava.)

Pravdu má pan kolega Kubera, pan ministr znovu otevřel obecnou rozpravu. Do ní se hlásí kolega Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera: Děkuji, pane předsedající, že jste mě ušetřil rozčílení. Řeknu jenom větu, že není tak úplně pravda, co tu říkal pan ministr, že nic nového tam není. Tam je to zásadní a velmi nové, a to jsou právě odposlechy, které jsou tam řešeny jinak než v té předchozí úmluvě. To jenom pro přesnost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji. Hlásí se ještě někdo do obecné rozpravy? Kolega Pospíšil. A po něm kolega Stodůlka.

Senátor Jiří Pospíšil: Pane předsedo, pane předsedající, pane ministře, domnívám se, že to odložení také přispěje k tomu, aby se vyřešil ten problém s autentickým zněním, protože my tady jakoby schvalujeme znění už opravené, a to je jiné než vyšlo v úředním věstníku.

A to je dost závažný rozpor a je to rozpor jednou provždy, protože jednou by se na základě toho mohlo zpochybnit celé to schválení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Dále se hlásí kolega Stodůlka. Po něm se připraví kolega Pavlata.

Senátor Jiří Stodůlka: Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, byl jsem u projednávání tohoto tisku na Ústavně-právním výboru a neviděl jsem žádný zájem o problematiku odposlechů ani cokoliv jiného při tomto projednávání a nedomnívám se, že objevíme něco úplně nového v tomto tisku.

Zrovna tak i ona tiskařská chyba, která se v tom tisku projevuje pokud lidé, kteří zvládají češtinu budou tento text číst opravený, či neopravený, vidí, že to slovo navíc je tam neústrojné, že tam nepasuje do toho textu a že tam ve své podstatě nemá co dělat, ale je pravdou, že právní text by měl být dokonalý. O tom jsem přesvědčen, ale myslím si, že to nemusí být zrovna opakovaným projednáváním v Parlamentu.

Myslím si, že sbory lidí, kteří se okolo tohoto problému pohybují, by to mohly vyřešit i cestou úřední, nikoliv cestou parlamentní.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Hlásí se předseda Přemysl Sobotka.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, rozpoutala se debata zcela oprávněná, ale vzpomeňme na to, když nám ze Sněmovny sem přišel tisk, který byl v jednom slovíčku změněný.

Bylo nám to velmi nepohodlné a dokonce to bylo proti všem pravidlům parlamentní demokracie a jestliže někteří puristé, kteří nás upozorňují vždycky na paragráfek já nevím jaký a kde, v této chvíli jsou ochotni tolerovat i toto, v tom případě si myslím, že máme právo na 30 dní projednání, a to projednávání na plénu nebude jistě dlouhé.

Nedělejme ze sebe, že najednou nám něco nevadí, když nám to minule vadilo.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane předsedo. Hlásí se ještě někdo do obecné rozpravy?

Nehlásí, tudíž ji končím znovu. Pane ministře, chcete se ještě vyjádřit k obecné rozpravě? (Ano.)

Místopředseda vlády ČR Pavel Němec: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, dámy a pánové, ve znovuotevřené rozpravě se zopakovaly argumenty. Já tedy znovu zopakuji závěrečné slovo.

Domnívám se, že Senát v tuto chvíli bude rozhodovat o tom, zda se ve výborech a v plénu tohoto nejvyššího ústavního orgánu chce zabývat odstraněním písařské chyby či záležitosti, která se týká výhrady ratifikace, která si myslím, že byla srozumitelně přednesena.

Samozřejmě, že jako předkladatel tento výsledek budu respektovat, ale pokud se Senát rozhodne, že je potřebné, aby se zabýval věcí ještě jednou, je to pochopitelně možné, nicméně se nedomnívám, že by příměr přednesený předsedou Senátu byl zcela analogický.

Myslím si, že zde existuje zcela jednoznačná procedura na opravu písařské chyby, naproti tomu pokud Senát hlasuje o zákonu, který je postoupen Poslaneckou sněmovnou, tak je zcela nepochybné, že musí hlasovat o zákonu identickém a že není možné ten zákon měnit na cestě mezi Poslaneckou sněmovnou a Senátem.

Naproti tomu tady je to text, který vzniká odvozením od jiné jazykové mutace a existují přesné procedury pro to, jakým způsobem se opravují písařské chyby. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane ministře. Pane garanční zpravodaji, chcete k tomu ještě něco říci? (Ne.)Děkuji.

Teď skutečně dám hlasovat o návrhu na vrácení smlouvy k novému projednání.

Budeme hlasovat o tom, že Senát vrací mezinárodní smlouvu všem třem výborům k novému projednání do 30 dnů.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování pořadové číslo 77 se ze 60 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 34, proti bylo 6. Návrh byl přijat.

Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi a zpravodajům.

Dalším bodem pořadu je:

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 88. Vítám mezi námi paní poslankyni Kateřinu Konečnou a prosím ji teď, aby nás seznámila s návrhem zákona.

Poslankyně Kateřina Konečná: Krásné poledne, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Pane předsedající, dovolte mi, abych vám za všechny navrhovatele představila poslaneckou novelu zákona o zaměstnanosti, která je vám v Senátu předkládána pod senátním tiskem č. 88. Od 1. října nabyl účinnosti nový zákon o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb., který nahrazuje dosavadní právní úpravu v této oblasti. Jeho cílem bylo mj. přispět ke snižování stávající nezaměstnanosti, potlačování nelegální práce i k dalšímu rozvoji malého a středního podnikání.

Tento zákon přinesl změny pro půl milionu lidí bez práce a novelizoval dalších 54 zákonů.

Vláda ČR tvrdí, že jedním z obecných cílů zákona o zaměstnanosti by mělo být zvýšení vlastní iniciativy lidí při hledání zaměstnání. K tomu ovšem potřebují motivaci. Zákon o zaměstnanosti však neřeší problém čerstvých absolventů škol bez praxe. Skupina čerstvých absolventů podle našeho mínění zachytává časový úsek, který je nejintenzivněji spojován s nevýhodami postavení mladých lidí. V průběhu dvou let po ukončení přípravy na budoucí povolání je vysoce pravděpodobné, že nevýhody, spočívající v absenci pracovních návyků a předchozích praktických zkušeností budou přetrvávat. Naopak po delším časovém úseku je objektivně vyšší možnost, že jednotlivec již nějaké zkušenosti nabyl a návyky si osvojil, a tím je i přirozeně zvýšená motivace zaměstnavatele přijmout jej do pracovního poměru.

Zákonem přitom není stanovena podmínka, kterou by poskytování zvýšené péče bylo závislé na absenci praxe určitého trvání, resp. že by dosažená praxe zmiňovaný přístup zakazovala. Domníváme se tedy, že alespoň na základě rozumného předpokladu by mohl být činěn rozdíl v přístupu k osobám, které s vysokou pravděpodobností vlastním přičiněním ještě nemohly odstranit popisované nevýhody, a k osobám, které již měly objektivně větší možnost se o takové odstranění, či alespoň částečné omezení přičinit. Ano, mám na mysli především výrazný počet absolventů středních a vysokých škol, do kterých byly společností investovány významné veřejné prostředky a kteří každoročně vstupují na trh práce. Opakuji slovo každoročně, protože to je u této skupiny velmi podstatné. Každoročně nám na trh práce přibývá několik desítek tisíc mladých lidí, se kterými tato společnost prostě musí počítat.

A nyní mi dovolte konkrétně představit některé ustanovení návrhu novely zákona o zaměstnanosti, který je vám předložen. Tím prvním, velmi podstatným, je problém opětovného zařazení doby soustavné přípravy na budoucí povolání do náhradní doby, která se započítává při výplatě podpor v nezaměstnanosti, a to v maximální výši 6 měsíců, což činí polovinu z požadované doby.

I když, jak se tvrdí v důvodové zprávě k zákonu, jímž k vyloučení této náhradní doby došlo, zkušenosti z praxe ukázaly, že řada mladých lidí splní obecnou podmínku doby zaměstnání také jinak, 12 měsíců v předchozích třech letech během studia, a nárok na podporu v nezaměstnanosti jim vznikne z tohoto titulu. Pořád podle našeho názoru existuje řada mladých lidí, kteří během studia danou podmínku nesplní a nemohou splnit. Ne všechny systémy studia jsou totiž nastaveny tak, aby stejným způsobem umožňovaly jednotlivcům stát se stranou pracovně-právního poměru. Navíc opatření tím, že je někteří z adresátů nevyužijí, neztrácí svůj účel. Nevýhody, které jim mají být vyrovnávány, nemohou být přehlédnuty z důvodu omezení svého výskytu.

V tomto případě je namístě také otázka, zdali má mladý člověk studovat, anebo pracovat. V případě středoškolského vzdělání a doby tří dvouměsíčních prázdnin v posledních třech letech před ukončením vzdělání totiž není středoškolák schopen vůbec podmínku nasčítaného jednoho roku pracovního poměru tak, jak je to uplatněno nyní podle stávajícího zákona, splnit bez toho, aby tímto pracovním poměrem neutrpělo právě jeho vzdělávání.

Druhý problém, který se v novele pokoušíme řešit, je problém zmiňované podpory absolventů, a to formou zavedení příspěvku na pracovní místo pro absolventy, který by poskytoval úřad práce zaměstnavateli na základě uzavření dohody, a byl by poskytován v maximální době 6 měsíců s podmínkou dalších 18 měsíců tak, jak to bylo v našem původním záměru.

Tato původní verze byla v Poslanecké sněmovně po dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí a využitím zkušeností úřadu práce formou komplexního pozměňovacího návrhu přepracována a je zde před námi návrh, který se snaží řešit tuto problematiku obdobně, jak tomu bylo v minulém, dnes již neplatném zákoně o zaměstnanosti, a to zařazením absolventů a mladých lidí do kategorie, která bude pobírat výhody při vytváření společensky účelných pracovních míst, kterými se rozumí pracovní místa, která zaměstnavatel zřizuje nebo vyhrazuje na základě dohody s úřadem práce a obsazuje je uchazeči o zaměstnání, kterým nelze zajistit pracovní uplatnění jiným způsobem. Nejedná se tedy o nárok, který vzniká absolventům automaticky po dokončení studia.

Příspěvek přitom může být poskytován až do výše vyplacených mzdových nákladů na zaměstnance, přijatého na vyhrazené pracovní místo, a to včetně pojistného na sociální zabezpečení a státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění. Možnost výplaty příspěvku přitom pro absolventy, ale také osoby se zdravotním postižením a osoby starší 50 let tak, jak je tam Poslanecká sněmovna zařadila, se prodlužuje z 6 měsíců na 12. Tím možná pro některé z vás vzniká nerovnováha s jinými uchazeči o zaměstnání, ale podle mého názoru a názoru předkladatelů se tato nerovnováha týká osob, které jsou opravdu složitě umístitelné a zvýšenou podporu úřadu práce potřebují.

Tímto opatřením a úpravou již dnes vypláceného příspěvku jsme také dosáhli minimálních administrativních nákladů, které by bylo třeba vynaložit při zřizování nového typu příspěvku.

Vážené paní senátorky a páni senátoři, dovolte mi, abych vás na závěr své předkládací zprávy požádala o podporu tohoto návrhu, který se vám možná nemusí zdát aktuální v těchto dnech, ale podle našeho názoru může do budoucna opravdu pomoci mladým lidem na startovací čáře a de facto upravuje chybu, která v zákoně o zaměstnanosti a jeho novém znění vznikla, a tento zákon je platný od října roku 2004 a osvědčuje se, že tato chyba by měla být napravena. Děkuji vám za podporu a za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, paní navrhovatelko, a prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Ten nepřijal žádné usnesení. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 88/1. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Daniela Filipiová, kterou zastoupí senátorka Alena Palečková, a tu prosím, aby nás nyní seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Alena Palečková: Děkuji, pane předsedající, kolegyně a kolegové, paní poslankyně, jak bylo řečeno, já jsem zdědila zpravodajování pro plénum tohoto návrhu zákona po své kolegyni, která je tento týden na zasedání Rady Evropy, a proto mi odpusťte, pokud se dopustím ne možná zcela přesného uvedení. Nicméně ve vystoupení zástupkyně předkladatelů bylo poměrně podrobně popsán obsah toho návrhu zákona, a já se tedy ve své zpravodajské zprávě spíše soustředím na legislativní proces, kterým tento návrh zákona prošel. Původní návrh poslanců nebo poslankyň se nesetkal s příliš velkým pochopením ze strany Ministerstva práce a sociálních věcí a stanovisko tedy Ministerstva práce a sociálních věcí k tomuto návrhu bylo zamítavé. Při projednávání v Poslanecké sněmovně ve výboru našem partnerském došlo ovšem ke značnému posunu.

Byl navržen komplexní pozměňovací návrh, který obsahoval, tuším 33 novelizačních změn tohoto návrhu. Bylo v podstatě využito otevření tohoto zákona ze strany Ministerstva práce a sociálních věcí k tomu, aby samo upravilo zákon, který původně považovalo za zákon, který jaksi funguje teprve krátkou dobu a na nějaké jeho změny si ještě chtělo ponechat zase nějakou dobu k vyhodnocení.

Tyto pozměňovací návrhy byly posléze přijaty jak na Výboru pro sociální politiku a zdravotnictví Poslanecké sněmovny, tak na plénu, a to počtem 107 hlasů ze 181.

Já si dovolím ještě udělat velmi stručné porovnání toho, jaký byl vlastně původní poslanecký návrh a jak se změnil po přijetí toho komplexního pozměňovacího návrhu.

Lze říci, že i po tom doplnění obsahuje to podstatné z toho, co v tom poslaneckém návrhu bylo, tzn. jak doplnění tzv. náhradních dob o dobu soustavné přípravy na budoucí povolání v rozsahu nejvýše 6 měsíců, tak úpravu, která se týká finanční podpory pracovních míst pro absolventy, byť tato je v pozměněné podobě. Ale obsahuje i další změny, kde z těch věcných je asi nejpodstatnější to, že se vypouští dosavadní úprava, podle níž je podpůrčí doba 9 měsíců a podpůrčí doba 12 měsíců u skupin nad 50 nebo 55 let podmíněna celkovou dobou pojištění 25 nebo 30 let, což podle původního návrhu musel uchazeč prokázat.

Výše příspěvku se změnila na vyhrazení jednoho společensky účelného pracovního místa, a to v tom smyslu, že může být poskytována až do výše vyplacených mzdových nákladů na toho zaměstnance přijatého na vyhrazené pracovní místo, nikoliv tak, že to byl maximálně 6násobek průměrné mzdy.

Další změna spočívá v tom, že se do tzv. podpůrčí doby nebude započítávat doba, po kterou byl uchazeč o zaměstnání vyřazen z evidence z důvodu plné invalidity. Dále se vypouští dosavadní úprava, podle níž je podpůrčí doba 9, resp. 12 měsíců podmíněna právě těmi 25 nebo 30 lety účasti na důchodovém pojištění.

Tolik k těm faktickým změnám. Já vám v tuto chvíli jedině můžu přečíst to, že předkládáme v podstatě záznam z jednání Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku. A výbor nepřijal žádné usnesení. Hlasoval se pouze návrh zamítnout. Žádný jiný návrh nepadl. Návrh – zamítnout – tedy nebyl přijat.

Při hlasování o návrhu – zamítnout návrh zákona – z 8 přítomných senátorů hlasovali 2 pro, nikdo nebyl proti a 6 se zdrželo hlasování. Návrh tedy nebyl přijat. Toť vše prozatím. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně. Kolegyně, kolegové, ptám se, zda někdo navrhuje, aby se Senát tímto návrhem zákona nezabýval. Nikoho nevidím. Takže otevírám obecnou rozpravu. Jako první se přihlásila paní kolegyně Palečková. Potom se připraví kolega Novotný.

Senátorka Alena Palečková: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, já snad jenom, abych to nepletla do té zpravodajské zprávy, vyjádřím svůj pocit z tohoto návrhu zákona, byť jsem nebyla přítomna při projednávání na výboru. Domnívám se, že dosavadní znění toho zákona umožňovalo v podstatě úřadům práce, aby tuto problematiku poměrně dostatečným způsobem řešily. Mám téměř pocit, že ta projednávaná novela je svým způsobem zbytečná.

Ale zmíním se ještě o jedné věci, která mně trošku v souvislosti vrtá hlavou, zda úřady práce nezískávají vlastně ty peníze na příspěvky, na tvorbu nových míst atd., a na podporu v nezaměstnanosti v podstatě podle počtu nikoliv těch, které zaměstnají, ale podle počtu těch, které vedou v evidenci, a aby v podstatě i počet zaměstnanců se neodvíjel od toho, kolik uchazečů je v evidenci, aby to v podstatě nevedlo k tomu, že ty neúspěšné úřady práce, které příliš nepracují, a pouze pracují s určitým počtem uchazečů o zaměstnání, nebyly zvýhodněny proti těm, které aktivně lidi zaměstnávají. Toť moje obava z celé této problematiky. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, paní kolegyně. Dál se hlásí kolega Josef Novotný.

Senátor Josef Novotný: Pane místopředsedo, paní poslankyně, vážení kolegové, já bych navázal na to, co tady řekla kolegyně Palečková. V podstatě to bylo takové motto, proč jsme z toho byli nakonec na výboru velmi zmatení a nepřijali jsme žádné usnesení. A sice, jestli je požadovaná úprava horší, anebo lepší.

Já jsem vám nechal rozdat minule na lavice vyjádření Ministerstva práce a sociálních věcí, které náměstek Šimerka operativně vypracoval se svým ministerstvem právě proto, abychom tuhle věc, o které jsme si nebyli jisti, jak to vlastně je, objasnili. Ten hlavní problém je, že vlastně po nabytí účinnosti nového zákona o zaměstnanosti, kde se mohlo doplácet až po dobu 1 roku na ta absolventská místa, se situace zhoršila. Právě těm mladým lidem, kteří zásadní handicap mají, že nemají praxi; ve všech dotaznících, u svých zaměstnavatelů, právě lze dopočítat – a máte to v tom materiálu, že se zkrátí doba, kdy je možno příspěvek vyplácet. Právě proto, že při minimální mzdě je to pouze 7 měsíců. A protože jsou to absolventi škol, tak jsou většinou honorováni výše, než je minimální mzda. Takže doba zkrácení vyplácení toho příspěvku je ještě kratší, a máte to tam vypočítáno.

Taky jsem si ještě prověřoval, jak je to s tím nárokem na státní rozpočet. Skutečně by se to mělo vejít do rozpočtu úřadů práce na aktivní politiku zaměstnanosti. Nemělo by tam dojít k navýšení, jak jsme se obávali.

Takže po konzultaci se zaměstnavateli, kteří vítají tuto možnost absolventy mít po nějakou dobu připlácené, bych se přikláněl k tomu, abychom tuto normu přijali a oprostili se jaksi i od toho, kdo ji předkládá, protože po tom pozměňovacím návrhu je to věc, která je přijatelná. Ministerstvo využilo aktivity poslanců, kteří tuto novelu připravili a zlepšilo ji natolik, že jistým způsobem je i naše zpráva legislativy nepřesná v tom, že po úpravě je to skutečně přijatelná záležitost. A myslím si, že bychom ji měli podpořit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Mám chápat, co jste říkal, jako návrh na schválení? Ano, dobře. Do rozpravy se hlásí kolega Vítězslav Vavroušek. Připraví se kolegyně Ludmila Müllerová.

Senátor Vítězslav Vavroušek: Pane předsedající, dámy a pánové, toto znění jsem si nechal zpracovat na „PaMu“, což je oddělení práce a mezd, kde potom následně s tímto materiálem pracují a musí s ním umět pracovat. Jejich závěr je takový, že jisté zlepšení stávající situace tato novela přináší.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Slovo má teď kolegyně Ludmila Müllerová, připraví se kolegyně Alena Palečková.

Senátorka Ludmila Müllerová: Vážený pane předsedající, paní poslankyně, páni kolegové, kolegyně, ráda bych se zastavila u jiného problému, který s touto novelou zákona souvisí.

Jsme postaveni před situaci poměrně nekonfliktní, to znamená, že touto novelou dosáhneme pouze a jenom zlepšení zaměstnávání absolventů. Je tomu tak, nicméně prostředky, které na toto zlepšení zaměstnávání absolventů chceme získat, nebo předpokládáme, že získáme, půjdou právě ze zmiňované aktivní politiky zaměstnanosti, takže dopad na státní rozpočet zde opravdu není, ale je potřeba si uvědomit pouze to, že touto přijatou novelou bychom zvýhodňovali určitou skupinu obtížně zaměstnatelných uchazečů v neprospěch jiných, což je bez debaty.

Tady je velká odpovědnost a také velká možnost míry rozhodování přímo na úřadech práce v tom, jakou skupinu obtížně zaměstnatelných lidí budou chtít ony vlastně preferovat tímto příspěvkem na vyhrazené pracovní místo.

Jestliže jsem říkala, že se chci zmínit ještě o jedné věci, je to právě zdánlivě nesouvisející nový zákon o inspekci práce, který jsme tady před nedávnem projednávali a který přišel do Poslanecké sněmovny zpět, který poté prošel cestou k panu prezidentovi, který jej vrátil Poslanecké sněmovně a Poslanecká sněmovna o něm minulý týden hlasovala, pokud se nepletu. Paní poslankyně to určitě může potvrdit.

Tady stojí za zmínku, že tady tento zákon o inspekci práce novelizuje také zákon o zaměstnanosti a konkrétně i paragrafy, které se pokoušíme opět teď novelizovat. Je to opravdu legislativně velmi nepřehledné, velmi zmatené a mně osobně se tato situace nelíbí až tak, že bych ráda podala návrh na zamítnutí této novely.

Návrh na zamítnutí této novely bych ráda podala i z toho důvodu, že mě překvapuje i to, že se tak zásadní věc, jakási změna kurzu v zaměstnávání absolventů, projevila formou poslaneckého návrhu, nikoliv formou vládního návrhu, a samozřejmě mně vadí i to, že tento přepracovaný návrh novely, který podstatným způsobem reaguje na některé věci, nebyl projednán v Legislativní radě vlády a následně ve vládě.

Tolik jenom na doplnění. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, paní kolegyně. Podala jste návrh na zamítnutí, jestli jsem vám dobře rozuměl. (Ano.) Děkuji.

Hlásí se ještě někdo do obecné rozpravy? (Nikdo.)Obecnou rozpravu končím.

Paní navrhovatelko, chcete k tomu něco říci? (Ano.)

Poslankyně Kateřina Konečná: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, velmi vám děkuji za připomínky i za váš zájem o tuto novelu zákona. Dovolte mi jenom ve stručnosti reagovat na dvě vystupující paní senátorky, protože dosavadní znění umožňovalo sice úřadům práce nějakou podporu absolventům, ale my v § 121 zavádíme úplně nový odstavec, kde se konkrétně tato podpora definuje a kde je definováno na jak dlouho a jak velká tato podpora má být.

Navíc je v něm definováno, že na 12 měsíců.

K paní senátorce Müllerové bych chtěla dodat, že se nejedná pouze o absolventy, ale v § 33 se jedná o fyzické osoby se zdravotním postižením, fyzické osoby do 25 let věku, absolventy vysokých škol a po ukončení školy, a fyzické osoby starší 50 let věku.

Znamená to, že samozřejmě zvýhodňujeme skupinu obyvatel, ale myslím si, že to rozhodně není omezená skupina obyvatel, že jsme se snažili do tohoto zvýhodnění zahrnout i po konzultaci s úřady práce opravdu ty nejpostiženější v naší společnosti z pozice zaměstnávání.

K novele o inspekci práce. Tento dotaz byl vznesen i ve výboru, kde paní ředitelka odboru zaměstnanosti Ministerstva práce a sociálních věcí potvrzovala, že to s touto novelizací zákona o zaměstnanosti není ve střetu, že se nedostáváme do žádné složité legislativní procedury, to znamená, že novela o inspekci práce, která byla přijata Poslaneckou sněmovnou, vstoupí v platnost, nemá nic společného s touto novelizací zákona o zaměstnanosti.

Souhlasím s vámi, paní senátorko, že je to určitě jedna ze zásadních věcí. Možná, že je zvláštní, že je to poslanecká iniciativa, nicméně si myslím, že i vy jako senátoři a senátorky nám velmi často do Poslanecké sněmovny dáváte věci, které jsou také zásadní, a jsou to vaše iniciativy. Myslím si, že právě proto tady máme dvě komory Parlamentu, právě proto jsou tady senátoři, senátorky, poslanci a poslankyně, abychom někdy i to, co možná vláda v danou chvíli nepovažuje až tak za zásadní a co ve vládě má daleko delší legislativní proces, my jako volení zástupci občanů, přitom jsme slyšeli hlasy občanů, že tuto novelu chtějí, měli možnost napravit a uspíšit to, aby to bylo zařazeno do právní legislativy České republiky.

Velmi vám děkuji a doufám, že na dotazy, které zazněly jsem odpověděla. Ještě jednou vám chci poděkovat za váš vstřícný zájem. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, paní poslankyně. Paní zpravodajko, vyjádřete se prosím k obecné rozpravě.

Senátorka Alena Palečková: Vážený pane místopředsedo, využiji této své možnosti vystoupit v tuto chvíli, a proto jsem se odhlásila z obecné rozpravy.

Chci jenom konstatovat, že rozpaky, které při projednávání této novely prožíváme zde na plénu, jenom zřejmě kopírují ty rozpaky, které byly při projednávání v našem výboru.

Je pravděpodobné, že některá ustanovení této novely cosi vylepšují, ale jsou tam takové věci, které to zhoršují nebo přinejmenším legislativně jsou velmi nečisté.

To, co říkala zástupkyně předkladatelů o nekonfliktním vztahu vůči zákonu o inspekci práce, není tak zcela pravda. Pokud by opravdu vztah těchto dvou zákonů měl být čistý, bylo by potřeba přijmout pozměňovací návrh, který je v podstatě připraven, a pokud neprojde hlasováním zde přednesený návrh na zamítnutí, pokud usoudíte, že se do této práce chcete pustit, bylo by možné tento pozměňovací návrh potom přijmout.

V tuto chvíli děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji vám, paní zpravodajko. V obecné rozpravě zazněl návrh na schválení a návrh na zamítnutí. V tomto pořadí o nich budeme hlasovat. Přistoupíme k hlasování.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

V sále je přítomno 49 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 25.

Senátor Karel Barták: Pane místopředsedo, žádám o odhlášení.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Dobře, všechny vás odhlašuji a prosím, zaregistrujte se znovu. V sále je nyní přítomno 46 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 24.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

V hlasování pořadové číslo 78 se ze 49 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 20, proti bylo 5. Návrh nebyl přijat.

Budeme proto nyní hlasovat o návrhu na zamítnutí.

Budeme hlasovat o návrhu zamítnout návrh zákona. V sále je přítomno 50 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 26.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh zamítnout, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

V hlasování pořadové číslo 79 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 20, proti bylo 13. Návrh nebyl přijat.

Otevírám podrobnou rozpravu. Hlásí se kolegyně Alena Palečková.

Senátorka Alena Palečková: Vážený pane předsedající, avizovala jsem připravený pozměňovací návrh, který vám tady mohu přečíst, který nechám namnožit a požádala bych v tuto chvíli o přerušení tohoto bodu s tím, že deset minut před ukončením polední přestávky bych požádala kolegy z Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku o krátkou schůzku v místnosti výboru a hned po přestávce bychom mohli dokončit projednávání tohoto bodu.

A nyní bych načetla na mikrofon pozměňovací návrh k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti:

1) V článku I. v uvozující větě slova „zákona č. 168/2005 Sb. a zákona č. 202/2005 Sb.“ nahradit slovy „zákona č. 168/2005 Sb., zákona č. 202/2005 Sb. a zákona č. 253/2005 Sb.“

2) V článku I. bodu 29 slova „písm. d)“ nahradit slovy „písm. c)“ a slova „písm. e)“ nahradit slovy „písm. d)“.

3) V článku I. bodu 30 slova „písm. e)“ nahradit slovy „písm. d) a nově vkládané písm. e) označit jako písm. d)“.

4) V článku I. bodu 31 slova „odst. 6“ nahradit slovy „odst. 5“ a slova „písm. d)“ nahradit slovy „písm. c)“ a slova „a e)“ nahradit slovy „a d)“.

5) V článku II. bodu 1 za slova „poskytována podpora v nezaměstnanosti“ vložit slova „nebo mu k tomuto dni není poskytována z důvodů uvedených v § 44 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.“

Velmi stručně jenom řeknu, že toto právě upravuje ten konflikt, který vznikl přijetím zákona o inspekci práce.

A jinak podrobné odůvodnění dostanete písemně současně s tímto pozměňovacím návrhem.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, paní kolegyně. Navrhovala jste přerušit jednání ještě teď v podrobné rozpravě? (Souhlas.)Dobře.

Je to procedurální návrh, budeme o něm hlasovat.

Chtěl jsem dát hlasovat, ale nemusím, protože zpravodaj má nárok na to, aby se přerušilo jednání v této situaci.

Přerušuji jednání tohoto bodu do odpoledne. Děkuji zatím paní poslankyni Kateřině Konečné a paní zpravodajce Aleně Palečkové.

Následujícím a posledním bodem před polední přestávkou je:

Návrh zákona o ocenění účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa a některých pozůstalých po nich, o zvláštním příspěvku některým osobám a o změně některých zákonů.

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 87.

Prosím pana poslance Jan Vidíma, aby nás seznámil s návrhem zákona. Vítejte mezi námi, pane poslanče.

Poslanec Jan Vidím: Děkuji pěkně. Vážený pane předsedající, vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři, dobrý den.

Dovolte mi, abych vás ve stručnosti seznámil s návrhem zákona o ocenění účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa a některých pozůstalých po nich, o zvláštním příspěvku některým osobám a o změně některých zákonů.

Tento návrh zákona byl Poslaneckou sněmovnou schválen 169 hlasy poslanců ze 170 v květnu letošního roku, tedy před několika málo dny, s tím, že původním návrh, který jsem Poslanecké sněmovně předložil v červenci loňského roku a jehož projednávání trvalo poměrně dlouhou dobu, se týkal výlučně onoho zvláštního příspěvku některým osobám.

Tento návrh zákona jsem předložil proto, že se očekává privatizace celé řady služeb, které dosud jsou účastníkům prvého, druhého i třetího odboje – používám tuto legislativní zkratku – poskytovány subjekty, které budou v dohledné době privatizovány, a domnívám se, že to má být stát a nikoliv privátní subjekt, který poskytne příspěvek těmto lidem, kteří se zbraní v ruce bojovali za samostatnost Československa a bránili se komunistické diktatuře.

A proto jsem navrhoval příspěvek ve výši 2,5 tisíce korun k důchodu, který by měl právě nahradit některé služby dosud poskytované těmto lidem zdarma. Ať telefon nebo vnitrostátní dopravu. V průběhu projednávání ve Sněmovně se tento návrh rozšířil o oceňující část, která je uvedena v té části první, která v souvislosti s 60. výročím konce války ocenila účastníky jak prvého, tak druhého odboje, tedy účastníky bojů za vznik Československa a účastníky bojů proti nacismu. Ocenila určitou finanční částkou spojenou s počtem měsíců, po které byli účastníky odboje.

A konečně další část, která byla doplněna do tohoto původně mého návrhu zákona, byla ta část, která se týkala jednorázové peněžní částky vyplácené určitému okruhu účastníků odboje, kteří však nesplňovali podmínku uvedenou v zákoně č. 255 z roku 1946 Sbírky, o příslušnících Československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození, a to tu podmínku, že se měli účastnit tohoto boje za osvobození po dobu delší než tři měsíce, v případě partyzánů po dobu delší než dva měsíce.

Proto vám v tuto chvíli předkládaný návrh zákona obsahuje i jednorázovou peněžní částku ve výši 30 tisíc korun každému, kdo byl účastníkem národního boje za osvobození, ale byl účastníkem tohoto boje po dobu kratší než tři, resp. v případě partyzánů po dobu kratší než dva měsíce. Vážené dámy, vážení pánové, tento návrh zákona je obecně poměrně známým. U vás jej projednávaly tuším že tři výbory, čili věnovali jste se mu velmi pečlivě. Proto nepovažuji za nezbytné svoji předkládací zprávu dále prodlužovat a velmi se těším na rozpravu. Děkuji pěkně.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji pane navrhovateli. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona byl přikázán Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Ivo Bárka a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 87/2. Dále byl návrh zákona přikázán Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Jiřího Pospíšila a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 87/3. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 87/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Zdeněk Bárta, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Zdeněk Bárta: Děkuji za slovo pane předsedající, dámy a pánové, tento návrh zákona projednaly tři výbory, jak již bylo řečeno. Všechny ty tři výbory přijaly identické usnesení, totiž vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s totožnými pozměňovacími návrhy, totožnými ve všech třech výborech. Tato zpráva moje je tedy společná po domluvě s ostatními zpravodaji a doporučuji Senátu tato tři usnesení posvětit svým hlasováním. Jde totiž zdánlivě o jednoduchou normu, v mnohém však kontroverzní a pozměňovací návrhy jsou výsledkem konsenzu přijatého po dlouhých diskusích, které navrhuji v tuto chvíli neopakovat zde v plénu.

Jde v tomto návrhu zákona v podstatě o tři zákonné úpravy. Já se to pokusím ještě jednou shrnout. Za prvé k 60. výročí ukončení druhé světové války vymezenému okruhu osob poskytnout příplatek k důchodu. Za druhé kompenzovat opět vymezenému okruhu osob příspěvek k důchodu. Kompenzovat tímto příspěvkem některé naturální výhody v oblasti dopravy, telekomunikací a lázeňské péče. A za třetí poskytnout jednorázovou peněžní částku dalšímu okruhu osob, kterým dosud odměna nenáležela. Všechny tři výbory tedy doporučují Senátu Parlamentu ČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně ČR s pozměňovacími návrhy, které jsou přílohou těchto usnesení. A každý výbor určil svého zpravodaje. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane senátore, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů a sledujte rozpravu. Přejí si vystoupit zpravodajové obou druhých výborů? (Nepřejí.)Byla to skutečně společná zpráva. Děkuji. Takže se nyní ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nevidím nikoho, takže otevírám obecnou rozpravu. Hlásí se někdo do obecné rozpravy? Nehlásí se nikdo, takže obecnou rozpravu uzavírám. Pan garanční zpravodaj se nechce také vyjádřit. Nebyl podán žádný návrh, takže otevírám podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy se hlásí pan zpravodaj Bárta.

Senátor Zdeněk Bárta: Jménem všech tří výborů podávám návrh schválit pozměňovací návrhy, které jsou přílohou usnesení všech tří výborů. Máte je jako přílohy, předpokládám, že je nemusím číst.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Nemusíte, když jsou vytištěny v oficiálních dokumentech. Hlásí se ještě někdo do podrobné rozpravy? Nikdo se nehlásí, takže končím podrobnou rozpravu. Pane navrhovateli, chcete se vyjádřit? Nechcete. Prosím proto pana garančního zpravodaje, aby navrhl způsob hlasování.

Senátor Zdeněk Bárta: Pane předsedající, vzhledem k tomu, že ty návrhy jsou v podstatě většinou legislativní povahy a spolu souvisí, dávám návrh, abychom hlasovali o všech pozměňovacích návrzích en bloc.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Souhlasíme s tím všichni? Ano, budeme hlasovat o všech pozměňovacích návrzích en bloc. V sále je přítomno 52 senátorek a senátorů. Potřebný počet pro přijetí návrhu je 27. Budeme hlasovat o pozměňovacích návrzích všech najednou, které jsou uvedeny v obou dokumentech. Stanoviska? Pan předkladatel souhlasí, pan zpravodaj souhlasí. Dávám hlasovat. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. V hlasování pořadové číslo 80 se z 56 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 54, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.Tím jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy a budeme teď hlasovat o tom, že zákon vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. V sále je teď přítomno 55 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 28.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování pořadové číslo 81 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 52, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Teď musíme ještě pověřit naše zástupce. V souladu s usnesením Senátu číslo 65 z 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny.

Navrhuji, aby jimi byli senátor Zdeněk Bárta a senátor Jiří Pospíšil a ptám se, zda oba souhlasí. Ano, souhlasí.

Přistoupíme k hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování pořadové číslo 82 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 47, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji vám, pane poslanče. Děkuji všem zpravodajům.

Vyhlásím přestávku na dobu jedné hodiny, to znamená sejdeme se tady ve 14.00 hodin. Budeme projednávat v první řadě oba přerušené body. Potom budeme pokračovat třemi body, které jsou fixovány na začátek.

První bude volba, druhý bude ten druhý přerušený bod, potom budou tři fixní body na začátek odpoledne a pak končíme se zbytkem neprojednaných bodů.

Přerušuji jednání.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Vážené kolegyně a kolegové, omlouvám se, v současné době Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku stále ještě jedná, potřebuje k dokončení svého jednání asi 10 minut.

Budeme tedy pokračovat v jednání 6. schůze Senátu ve 14.10 hodin. Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku tak dostane na své jednání ještě 8 minut.

Děkuji vám.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Vážené kolegyně, vážení kolegové, budeme v jednání Senátu pokračovat přerušeným bodem, kterým je:

Návrh na změnu ve složení orgánu Senátu.

Slovo má předseda Volební komise pan senátor Josef Pavlata, prosím.

Senátor Josef Pavlata: Děkuji. Pane předsedo, dámy a pánové, chtěl bych vás seznámit s tím, že ve stanovené lhůtě obdržela Volební komise od senátorského Klubu ODS návrh na zařazení senátora Jiřího Šnebergera na uvolněné místo ve Stálé komisi Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury.

Chtěl bych v této chvíli navrhnout to, co už jsem předeslal při ranním jednání, a sice to, aby o zařazení senátora Jiřího Šnebergera bylo rozhodnuto většinovým způsobem, tj. veřejným hlasováním.

V této chvíli děkuji za pozornost a předávám slovo panu předsedovi.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane předsedo, že mi odevzdáváte slovo.

Otevírám rozpravu, do které se elektronicky ani z lavice nikdo nehlásí. Proto rozpravu končím.

Budeme nyní hlasovat o tom, zda zvolíme senátora Jiřího Šnebergera členem Stálé komise Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tohoto kandidáta, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Děkuji vám. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

V hlasování pořadové číslo 83 bylo registrováno 51 senátorek a senátorů, kvorum 26, pro 43, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Gratuluji kolegovi Jiřímu Šnebergerovi k možnosti pracovat v této komisi a končím projednávání tohoto bodu.

Dostáváme se k druhému přerušenému bodu, kterým je:

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů,

senátní tisk č. 88. Přerušili jsme naše jednání po podání pozměňovacího návrhu pro jednání Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku.

A v této chvíli bych poprosil, jestli v podrobné rozpravě někdo chce vystoupit? Paní senátorka Alena Palečková, předsedkyně výboru, má slovo.

Senátorka Alena Palečková: Vážený pane předsedo, přečetla jsem na začátku podrobné rozpravy pozměňovací návrh k projednávané novele, výbor se sešel a pozměňovací návrh v tomto znění, které bylo předloženo na lavice, projednal. A já, jestli mohu v této fázi přečíst usnesení výboru?

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Já myslím, že to bude docela dobré.

Senátorka Alena Palečková: Takže se jedná o 26. usnesení Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku ze 7. schůze konané dnes a výbor na své mimořádné schůzi pojednal pozměňovací návrh podaný mnou zde na plénu a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou přílohou usnesení a určuje zpravodajkou Výboru pro projednávání zde mne. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji paní kolegyně. Kdo další se hlásí do podrobné rozpravy? Já položím otázku paní předsedkyni Palečkové – máme všichni na stole to znění? Máme. Takže v této chvíli se nikdo nehlásí, končím podrobnou rozpravu a ptám se paní poslankyně Kateřiny Konečné jestli chce vystoupit. Máte slovo paní poslankyně jako navrhovatelka.

Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji pane předsedo, vážené paní senátorky, senátoři, dnes již naposled, já za předkladatele můžu říct to, že jak z vyjádření Ministerstva práce a sociálních věcí, tak z vyjádření Legislativní rady vlády je potvrzeno, že návrhy načtené paní senátorkou Palečkovou jsou opravdu legislativně-technické návrhy a já bych vás poprosila, abyste přijali toto usnesení a v Parlamentu potom my tím – jak pevně věřím – schválíme tento návrh zákona s tímto usnesením, tak vytvoříme tu právní čistotu tohoto návrhu zákona. Omlouváme se ještě jednou, že k těmto legislativně-technickým nedostatkům jsme došli, ale chtěla bych vás jen upozornit, že ten návrh zákona byl tehdy tvořen na platný stav tehdejší a my jsme si v Poslanecké sněmovně, když jsme to schvalovali, samozřejmě neuvědomili, že tyto legislativně-technické úpravy bude nutné udělat. Děkuji vám za vstřícnost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji paní poslankyně. Garanční zpravodajka se chce vyjádřit.

Senátorka Alena Palečková: Já potvrzuji to, že v první části se skutečně jedná o legislativně-technické úpravy, které nemohla Poslanecká sněmovna a koneckonců ani výbor, když to poprvé projednával zohlednit, protože ještě nebyl v platnosti ten zákon o inspekci práce, který měnil i zákon o zaměstnanosti. Bod 5 potom není úplně čistě legislativně-technická úprava, je to spíše vyřešení té situace, že v tom zákoně nebylo zcela jasně stanoveno to přechodné období, možnost zažádat o podporu v nezaměstnanosti pro určité osoby, kterých se týkalo ustanovení o těch 25, resp. 30 předchozích odpracovaných let. Čili tam je to úprava spíše zasahující trochu i do podstaty toho návrhu.

Na principu celkového toho návrhu to nic podstatného nemění, ten, kdo hlasoval proti tomuto návrhu nemá v podstatě žádný významný důvod svoje rozhodnutí měnit. Ten, kdo hlasoval pro přijetí, tak má další důvod hlasovat opět pro, protože tentokrát je to legislativně vyčištěné. A ten, kdo byl v rozpacích, jako já například, tak v těch rozpacích zůstává i nadále. Děkuji vám.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji paní kolegyně a jestli vás mohu poprosit, vezměte si kartičku a pojďte nás vést k hlasování. Pan kolega Pavlata má faktickou.

Senátor Josef Pavlata: Děkuji, já bych to nazval přátelskou faktickou. Já bych chtěl vaším prostřednictvím, pane předsedo, vzkázat paní poslankyni, že i v této chvíli projednáváme tuto novelu v Parlamentu, dokonce v jeho horní komoře, kterou je Senát a že to další projednávání pak bude také v Parlamentu, ale dolní komoře, kterou je Poslanecká sněmovna. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobře. Děkuji a v této chvíli poprosím paní senátorku Palečkovou, aby nás vedla hlasováním.

Senátorka Alena Palečková: Pane předsedo, hlasování bude poměrně jednoduché, protože o tomto předloženém pozměňovacím návrhu, který všichni máte na lavicích, budeme hlasovat jako o celku a pak tedy o návrhu zákona celém.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Je jasné, že budeme hlasovat o bodu 1 až 5. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tyto všechny pozměňovací návrhy, tlačítko ANO a ruku nahoru. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž ruku nahoru.

Hlasování číslo 84 je ukončeno. Registrováno 56, kvorum 29, pro 48, proti 2. Návrh byl schválen.

Tím končím v podstatě projednávání a budeme mít další hlasování, a to je o tom, zda zašleme Poslanecké sněmovně návrh zákona ve znění našich pozměňovacích návrhů.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, tlačítko ANO a ruku nahoru. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž ruku nahoru.

Hlasování číslo 85 ukončeno. Registrováno 57, kvorum 29, pro 49, proti 1. Návrh byl schválen.

Budeme mít před sebou poslední hlasování, a to je o tom, aby v podstatě předkladateli ve Sněmovně, dolní komoře našeho Parlamentu, byla paní senátorka Filipiová a paní senátorka Palečková.

Má někdo připomínku k tomuto mému návrhu? Nemá. Nechám o něm hlasovat.

Kdo je pro tato dvě jména, senátorka Filipiová a Palečková, tlačítko ANO a ruku nahoru. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž ruku nahoru.

Hlasování číslo 86 ukončeno. Registrováno 57, kvorum 29, pro 52, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji paní poslankyni i zpravodajce za předložení návrhu a končím projednávání tohoto bodu.

Jsme u dalšího bodu, a tím je:

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o partnerství a spolupráci zakládající partnerství mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Republikou Tádžikistán na straně druhé, podepsaná dne 11. října 2004 v Lucemburku.

Tento návrh máme jako tisk číslo 60a vítám zde pana ministra zahraničních věcí Cyrila Svobodu, který nám tento návrh přednese.

Ministr vlády ČR Cyril Svoboda: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, smlouva, respektive Dohoda o partnerství a spolupráci zakládající partnerství mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Republikou Tádžikistán na straně druhé, je smlouva, která navrhuje dvě existující smlouvy.

Ta první smlouva je původní Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Tádžikistánu o obchodně ekonomických vztazích a spolupráci v oblasti vědy a techniky. Tato smlouva byla překonána vstupem České republiky do Evropské unie a bylo třeba, abychom tento typ vztahů nahradili novým typem, který je kompatibilní s právem Evropských společenství.

Druhá smlouva, která dnes existuje, je vztah mezi Tádžikistánem a Evropskými společenstvími, která původně byla podepsána se Sovětským svazem a Tádžikistán po roce 1990, respektive po zániku Sovětského svazu vstoupil do těchto smluv.

Nicméně doba a vývoj vede k tomu, že je třeba uzavřít nový typ dohody o partnerství a spolupráci, a to je ona dohoda, kterou máte před sebou. Jejím smyslem je upevnit a posílit postavení Evropské unie v Tádžikistánu, a to z hlediska politického, hospodářského i obchodního.

Tádžikistán je z mnoha ohledů velmi přitažlivou zemí pro Českou republiku i pro Evropská společenství, ale především z našeho pohledu je tady dlouhá tradice dobrých vztahů a je tu velká šance rozvoje našich vzájemných vztahů.

Tato smlouva se soustředí, jak jsem řekl, na tři oblasti spolupráce.

První je politický dialog. Politický dialog znamená mimo jiné i boj proti terorizmu, šíření zbraní hromadného ničení a nedovolenému obchodování s drogami. To je základ onoho politického dialogu. Je to i z hlediska bezpečnosti v regionu mimořádně důležité.

Druhý pilíř této smlouvy je o spolupráci v oblasti sociální a hospodářské, ale také v oblasti financí a obchodu. A zde jsou důležitá ustanovení, která také musí poutat naši pozornost, a to jsou ustanovení, která se týkají zpětného přebírání osob, nedovolené přistěhovalectví a boj proti drogám v konkrétních krocích naší spolupráce.

Konečně třetí oblast je část dohody o obchodu se zbožím a službami a investicemi. Tato smlouva má v sobě jako novinku právě ustanovení boje proti terorizmu, a to, co pro nás také musí být důležité, je, že je zde speciální ustanovení umožňující jednostranné pozastavení provádění této smlouvy.

To znamená, nebudou-li v Tádžikistánu normální podmínky dodržování demokracie, lidských práv, principy tržní ekonomiky, tak máme šanci jednostranně pozastavit tento typ spolupráce s Tádžikistánem, takže v tomto ohledu je pojistka pro ty, kteří by měli obavu podpořit tuto smlouvu z důvodu nejistoty vývoje v oblasti, které se tato smlouva týká.

Tato smlouva musí být schválena, respektive ratifikace musí proběhnout ve všech členských státech Evropské unie, protože jak víte, jelikož není schválena evropská ústavní smlouva, tak Evropská unie není právnickou osobou, tak musí dojít k tomuto ratifikačnímu procesu ve všech členských státech EU.

Je to smlouva prezidentská, proto potřebuje souhlas obou dvou komor Parlamentu k ratifikaci a jde o smíšenou smlouvu, to znamená smlouvu, která se týká oblastí, které jsou ve výlučné pravomoci Evropské unie, stejně tak jako oblastí, které jsou ve výlučné pravomoci jednotlivých členských států.

Proto také je projednávána v obou dvou komorách našeho Parlamentu.

Dámy a pánové, tato smlouva nemá a nebude mít dopad na státní rozpočet v tom negativním slova smyslu. Naopak mohla by přispět, povede-li k rozvoji obchodních a hospodářských vztahů a samozřejmě pro stabilitu ve světě je důležitý onen politický dialog.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Posaďte se ke stolku zpravodajů.

Garančním a jediným výborem je Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Má usnesení číslo 60/1 a zpravodaje pana senátora Josefa Zosera, kterého žádám o zpravodajskou zprávu.

Senátor Josef Zoser: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, myslím si, že budu mít coby zpravodaj velmi ulehčenou pozici, protože pan ministr řekl téměř vše, nicméně bych chtěl říci a některé věci, o kterých jsme se na našem výboru v souvislosti s touto dohodou bavili.

Bylo tady řečeno, že se jedná o dvě smlouvy, to znamená, že o dohodu smíšenou, která upravuje body, u nichž je dána pravomoc Evropských společenství a tam, kde je Společenství nemá, zůstaly členským státům.

Dohoda byla podepsána v říjnu 2004 po schválení naší vládou, ale také představiteli všech členských států Evropské unie a obsahuje obdobné ustanovení jako ostatní dohody o partnerství a spolupráci, ke kterým Česká republika přistoupila rozšířením protokolu.

Jedná se o devět smluv, většinou s postsovětskými republikami.

Uvedená dohoda přispěje k upevnění a posílení přítomnosti Unie v Tádžikistánu a v oblasti střední Asie z hlediska politického, hospodářského i obchodního.

Bylo tady též řečeno, že je to první dohoda, která obsahuje též věci týkající se terorizmu a zbraní hromadného ničení. Je nutno též sdělit, že vztahy mezi Českou republikou a Tádžikistánem jsou na velmi dobré úrovni a tato středoasijská země je pro nás hospodářsky přitažlivou zemí.

Naše výrobky jsou zde velmi dobře známy z dřívější doby a celkem se Česká republika v Tádžikistánu těší dobré pověsti. O tom svědčí například i přidělení zakázky na rekonstrukci jedné cementárny v zemi, kterou bude realizovat Česká republika, a že ta cementárna skutečně rekonstrukci potřebuje, jsme měli možnost na vlastní oči v Dušambe vidět.

Dohoda není pouze o spolupráci a obchodu. Spočívá též v politickém dialogu. Vymezuje bilaterální vztahy mezi Evropskými společenstvími a Tádžikistánem. Obě strany si budou poskytovat doložky nejvyšších výhod a odstraňovat množstevní omezení ve vzájemném obchodě.

Obě strany budou spolupracovat s cílem zajistit, aby mezinárodní obchod Tádžikistánu postupoval v souladu s pravidly Světové obchodní organizace.

Oblast spolupráce by se měla dále rozvíjet v různých odvětvích, například vzdělávání, vědě, technice, životním prostředí, energetice, dopravě atd.

Z výše uvedeného náš Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost na své 10. schůzi konané dne 25. května letošního roku a po odůvodnění zástupkyně předkladatele Ing. Heleny Bambasové, vrchní ředitelky teritoriální sekce II Ministerstva zahraničních věcí České republiky, zpravodajské zprávě senátora Josefa Zosera a po rozpravě doporučuje za prvé Senátu Parlamentu České republiky vyslovit souhlas s ratifikací Dohody o partnerství a spolupráci zakládající partnerství mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Republikou Tádžikistán na straně druhé, podepsané dne 11. října 2004 v Lucemburku.

Za druhé určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Josefa Zosera a za třetí pověřuje předsedu výboru senátora Josefa Jařaba, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu Přemyslovi Sobotkovi. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, posaďte se rovněž ke stolku zpravodajů. V této chvíli otevírám rozpravu.

Do rozpravy jsem se přihlásil já a poprosím kolegu, jestli by mě na chvilku zastoupil.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, já v této chvíli vítám tuto dohodu, ale ptám se pana ministra, řekl to jednak ve své předkládací zprávě, je to i v textu v bodě 8, že tato dohoda má možnost jednostranného pozastavení v případě porušení důležité části dohody, jako je dodržování demokracie, tomu rozumím, lidským právům rozumím, ale je tam napsáno zásad tržního hospodářství.

Předpokládám, že jde o chybný překlad z originálu, protože zásada Evropské unie je sociálně-tržní hospodářství. Jak se s tím vyrovnáme? Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Kdo se dále hlásí do rozpravy? Patrně pan ministr chce odpovědět nebo až ve svém závěrečném slově. Nikdo se nehlásí do rozpravy, takže rozpravu končím.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Ptám se pana navrhovatele, jestli chce se vyjádřit k proběhlé rozpravě?

Ministr vlády ČR Cyril Svoboda: Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, já teď nechci porovnávat překlady, ale myslím, že tam rozpor není, protože když například čteme zásady sociálně-tržního hospodářství tak, jak je prezentováno stranami CDU, CSU, tak je to jasný apel na fungující tržní hospodářství s jasnou ochranou soukromého vlastnictví, s podporou otevřené transparentní soutěže a s tím, aby pravidla umožňovala právě transparentní fungující tržní ekonomické prostředí.

Ale aby to bylo transparentní, to znamená pravidly vymezené, nikoliv pravidly deformované, ale pravidly dobře vymezené tržní prostředí. To je signál samozřejmě i pro země jako je Tádžikistán, kdyby náhodou tam došlo k tomu, že by opět docházelo k nějaké expropriaci nebo kdyby se ukázalo, že výběrová řízení probíhají způsobem hodně vzdáleným transparentní soutěži apod., takže to může vést k tomu, že my pozastavíme implementaci této smlouvy. Nic jiného to není.

Myslím, že obsah je důležitější než překlad, ale já tady nemám žádný jiný jazyk, abych to posoudil, protože v Evropské unii každý jazyk je jazykem oficiálním, to znamená i český text je textem oficiálním, protože každý z jazyků má stejnou sílu.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Ptám se zpravodaje pana senátora Josefa Zosera, jestli chce vystoupit. Nechce.

V této chvíli máme před sebou jediný návrh, a to je, abychom hlasovali o usnesení - Senát dává souhlas k ratifikaci. Budeme hlasovat o tom, že Senát dává souhlas k ratifikaci Dohody o partnerství a spolupráci zakládající partnerství mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Republikou Tádžikistán na straně druhé.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, tlačítko ANO a ruku nahoru. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž ruku nahoru.

Hlasování číslo 87 ukončeno. Registrováno 58, kvorum 30, pro 52, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji v daném okamžiku zpravodajovi. Pan ministr se pozdrží, protože budeme projednávat bod, který se nazývá:

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Mezinárodní úmluva o potlačování financování terorismu ze dne 9. prosince 1999.

Máme to jako tisk číslo 63a já nyní opět poprosím pana ministra zahraničních věcí Cyrila Svobodu, aby se ujal slova.

Ministr vlády ČR Cyril Svoboda: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, tato Mezinárodní úmluva o potlačování financování terorizmu je svým obsahem mimořádně důležitá a do jisté míry trochu provokativní. Důležitá proto, že máme-li bojovat účinně proti terorizmu, je třeba také mít nástroj, jak zabránit financování tohoto terorizmu, protože dnešní svět je svět, který je ohrožený, ale není ohrožený konfliktem stát – stát, ale je ohrožený konfliktem teroru, a jsou různá, můžeme říci bitevní pole na této planetě, kde se tento konflikt odehrává a mezinárodní společenství se má vůči terorizmu jasně postavit.

Nechci tady teď diskutovat, i když vždycky při této příležitosti mi tane na mysl právě Organizace spojených národů a její efektivita v boji proti tomuto zlému fenoménu. Ale budiž aspoň zadostiučiněním to, že existuje tato mezinárodní úmluva o potlačování financování terorizmu.

Je to reakce na teroristický útok z roku 2001 ve Spojených státech amerických, a byl jsem včera potěšen na konferenci o Iráku, že u jednoho stolu seděli ministři, kteří by nikdy k jednomu stolu nesedli. Jednání jedné části programu předsedala ministryně zahraničních věcí USA a udělovala slovo ministru Irácké republiky, což se tak často nestává, aby se tito lidé sešli. A dohoda byla mimořádná, nejenom podpora Iráku, ale jednoznačná vůle být v konfliktu s terorizmem.

A tento nástroj, jak jsem řekl, je důležitý, protože povede k tomu, že budeme identifikovat, odhalovat finanční zdroje a budeme mít nástroj, jak tyto zdroje zmrazit, zadržet nebo konfiskovat. A to je to, co potřebujeme, abychom měli nástroj proti financování terorizmu.

Česká republika v této věci už udělala velký pokrok, a to jak novelou trestního zákona, kde je speciální skutková podstata „financování teroristického útoku jako speciální kvalifikovaná skutková podstata. Stejně tak novela zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, která stanoví pro příslušné subjekty povinnost informovat o transakcích podezřelých v souvislosti s terorizmem.

Potud žádný problém a souhlas.

A ta část smlouvy, která budí pozornost a jakoby provokuje, je ta druhá část, a ta je, že vede k tomu, aby existovala odpovědnost právnických osob, a to nejenom odpovědnost občansko-právní, ale odpovědnost správní a odpovědnost trestně-právní.

Jak víte, toto téma je u nás velmi citlivé a proto i původní návrh tohoto zákona, který by zakládal trestní odpovědnost právnických osob, byl v Poslanecké sněmovně zamítnut.

Vláda ale připravuje návrh, který bude kompromisním, který by se měl soustředit pouze na některé velmi specifické skutkové podstaty a na způsob odpovědnosti právnických osob.

Podle mého názoru je třeba překročit určitý práh způsobu myšlení a přijmout skutečnost, že je možné založit něco, co v našem právním řádu není a nemá tradici, totiž tu správní, resp. trestněprávní odpovědnost právnických osob, protože to je druhá noha, druhý pilíř schopnosti bojovat účinně proti terorizmu.

Proto si dovolím vám, vážené senátorky, vážení senátoři, toto předložit s čistým svědomím, abychom podpořili společně ratifikaci této Mezinárodní úmluvy o potlačování financování terorizmu, protože je to úmluva veskrze prospěšná.

A tu druhou část, totiž ten závazek odpovědnosti právnických osob, budeme řešit s vlastní právní úpravou, a tu míru schopnosti najít řešení budeme hledat tady na domácí půdě.

Byl bych samozřejmě rád, aby tato odpovědnost byla co nejširší, ale je důležité, aby byla. Možná, že půjdeme, jak říká Romano Prodi, chapter by chapter, slowly, pomalu dopředu, ale že něčím začneme. A já si myslím, že schválení této smlouvy je ten první krok. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Garančním a jediným výborem byl Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Má usnesení č. 63/1, zpravodajem byl určen pan senátor Vlastimil Sehnal, kterého zastoupí pan senátor Alexandr Novák a já mu v této chvíli dávám slovo.

Senátor Alexandr Novák: Vážený pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové. Pan ministr tady už precizně popsal obsah úmluvy, takže se mohu omezit pouze na usnesení Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnosti z 10. schůze konané dne 25. května 2005 k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Mezinárodní úmluva o potlačování financování terorizmu ze dne 9. prosince 1999, senátní tisk č. 63.

Po odůvodnění zástupce předkladatele Dr. Jana Čížka, ředitele mezinárodně právního odboru Ministerstva zahraničních věcí ČR, zpravodajské zprávě senátora Vlastimila Sehnala a po rozpravě výbor

1)? doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací Mezinárodní úmluvy o potlačování financování terorizmu ze dne 9. prosince 1999 s tím, že k úmluvě bude učiněno prohlášení, jehož návrh je součástí senátního tisku č. 63,

2)? určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Vlastimila Sehnala a

3)? pověřuje předsedu výboru senátora Josefa Jařaba, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu Přemyslu Sobotkovi.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Posaďte se, pane kolego, rovněž ke stolku zpravodajů.

V této chvíli otevírám rozpravu. Elektronicky se mi nikdo nehlásí, ani rukou z místa, proto končím rozpravu.

Nepředpokládám reakci pana ministra nebo zpravodaje na něco, co neproběhlo.

A máme v této chvíli jediný návrh, a to je, že Senát dává souhlas k ratifikaci Mezinárodní úmluvy o potlačování terorizmu ze dne 9. prosince 1999, s tím, že k úmluvě bude učiněno prohlášení, jehož návrh je součástí senátního tisku č. 63. O tomto návrhu budeme nyní hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh souhlasu k ratifikaci, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 88 bylo ukončeno. Registrováno 55, kvorum 28, pro 46, proti nikdo. Tento návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi i zpravodajovi.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Kolegyně a kolegové, přistoupíme k dalšímu bodu, kterým je:

Informace vlády České republiky o výsledcích jednání Evropské rady konaném ve dnech 16. a 17. června 2005 v Bruselu a o pozicích České republiky.

Jednací řád Senátu ve svém paragrafu 119 předpokládá, že Senát jedná o informaci vlády o pořadu a výsledcích jednání Evropské rady. A s touto informací v této chvíli vystoupí ministr zahraničních věcí pan Cyril Svoboda.

Ministr vlády ČR Cyril Svoboda: Vážený pane předsedo Senátu, vážené senátorky, vážení senátoři.

Tato Evropská rada byla ta, která se velmi zapíše do dějin Evropské unie a myslím, že se o ní budou učit i žáci ve škole. Ne proto, jak byla úspěšná, ale proto, jak byla neúspěšná. A ne proto, že znamená konec, ale proto, že je důvodem k novému začátku.

Nechci teď rozebírat všechna témata, ale položíte-li otázku k ostatním tématům, která tato rada projednávala, tak se k nim vyjádřím.

Soustředím se na témata dvě. První je debata o Evropské ústavní smlouvě, resp. o procesu její ratifikace.

Na toto téma proběhla debata mezi hlavami států a předsedy vlád a zaznělo tam něco, co bychom měli v České republice dobře slyšet. Ty zprávy jsou dvě. První je, že nikdo, žádná vláda Evropské unie nepovažuje ten proces za mrtvý. A nepovažuje ani tu smlouvu za mrtvou. Ale je potřeba slyšet i tu druhou část zprávy, že předseda holandské vlády řekl: Tato smlouva je v Holandsku, rozumějme, za této vlády a za tohoto parlamentu, neratifikovatelná.

Stejně tak se vyjádřil prezident Francouzské republiky, byť ne v otevřeném dialogu, ale na moji konkrétní otázku, neboť jsem seděl přímo vedle něho, řekl: Francouzský lid se rozhodl, a z toho vyplývá, že Jacques Chirac nepředloží tento dotaz občanům znovu.

Co vyplynulo z debaty a z atmosféry je toto: Je třeba času reflexe. Proto také Evropská rada ve svých závěrech říká, že se znovu sejde k tomuto tématu v červnu 2006, to znamená příští rok, a bude vyhodnocovat situaci takovou, jaká je, s tím, že je volnost států, jak naloží s tímto časem.

Lucembursko bude mít ratifikační referendum 10. července, byť chtělo jeho termín odložit, ale lucemburské zákony říkají, že odložit referendum lze ve lhůtě nejdéle jeden měsíc před referendem, a to už by vláda nezvládla, takže 10. července v Lucembursku referendum proběhne. V Lucembursku to bude mít velký význam, protože Lucembursko je zakládající země, předsednická země a Jean Claude Juncker, tedy premiér, položil tu otázku natvrdo: Buď já a smlouva, a když ne smlouva, tak ani já. Bude tedy velmi záležet na tom, jak dopadne referendum v Lucembursku.

Malta hlásí, že bude pokračovat v ratifikačním procesu, protože nálada v parlamentu je taková, že je možné tento proces dokončit. A pokud se nemýlím v datu, tak 29. července 2005 bude ratifikace v parlamentu na Maltě.

Jinak Dánsko, které mělo mít referendum 29. září, ho posouvá, také Polsko se rozhodlo posunout termín referenda.

Je tedy před námi čas reflexe, co říkají občané EU k této otázce. Můj dojem je – teď říkám dojem – že proces ratifikace otevřel řadu problémů právě proto, že občané drželi v ruce text, se kterým nevěděli jak náležitě naložit, a objevily se problémy, které souvisejí s evropskou integrací, souvisejí s členstvím v EU, ale nejsou bezprostředně otázkou té smlouvy.

Ve Francii nezaměstnanost, rozšíření, společná zemědělská politika, trvání na ní, v Holandsku imigrace, největší příspěvek na hlavu do rozpočtu EU, otázka eutanázie a registrovaného partnerství.

Tedy témata, která nejsou primárně řešena Evropskou ústavní smlouvu, ale ukazuje se, že jsou to témata, která velmi poutají občany těchto zemí právě při rozhodování v referendu.

A Evropská unie musí najít schopnost vysvětlit, jak tyto problémy řeší nebo jak je hodlá řešit a tím se stát bližší občanům. A můj dojem je, že by EU neměla mít příliš ambiciózní cíle, protože ty cíle jsou vzdálené v času a lidé nevidí konkrétní výsledky těchto ambicí, že je lépe mít cíle méně ambiciózní a předvést jejich výkon, než mít příliš ambiciózní cíle a čekat na výsledek, že bude někdy v budoucnu, protože lidé nevidí hmatatelně výsledek, který byl přislíben, nebo splnění cíle, který byl dán.

To nás tedy čeká i v České republice a podle mě není dobré mít kategorický přístup z obou stran. Kategorický přístup, že proces je mrtvý a nemá smysl se jím zabývat, jako ten druhý přístup: nic se neděje a pokračujeme dál, jakoby se nic nestalo.

Někde uprostřed je pravda, a ta pravda musí vzejít z reflexe časem, a příští rok je čas rozhodnutí, jak dál. Do té doby podle mě nebude probíhat ratifikační proces EU v mnoha zemích tohoto Společenství nebo těchto Společenství, protože zatím nemáme ratifikovanou Evropskou ústavní smlouvu.

Tolik k Evropské ústavní smlouvě.

Druhé téma, neméně důležité, je téma finanční perspektivy, to znamená dlouhodobého rozpočtu na léta 2007 až 2013.

Po dlouhou dobu jednotlivé státy sdělovaly svoji pozici, a je pravda, že Velká Británie upozorňovala na to, že je pro ni problém tzv. britský rabat. To je totiž vratka, kterou si v roce 1984 získala Velká Británie, když byla předsedkyní vlády Margarete Thatcherová, vratka, která měla narovnat investice do společné zemědělské politiky, protože ve Velké Británii méně přicházelo do společné zemědělské politiky a Velká Británie přispívala kvůli poplatkům v přístavech a v jiných poplatcích přispívala výrazně více do rozpočtu, tak na srovnání jí byl přiznán ten britský rabat, tzn. vratka.

V návrhu předsednictví bylo, že tato vratka nebo tento rabat bude zmrazen na stávající úrovni, která je dnes, a to je 4,6 miliard eur ročně. Jinak řečeno, že nebude růst tento rabat, který by vyrostl, kdyby k tomuto zmrazení nedošlo, na 8 miliard eur ročně.

Takto to bylo prezentováno Velkou Británií. Ale zlom nastal při vlastním summitu, při vlastní Evropské radě, kdy britský předseda vlády řekl, že nejde pouze o rabat, ale jde o systém financování EU a jde o to, aby EU investovala peníze tam, kde je největší generace bohatství a růstu. Chce-li být EU trhem, který je druhým nejvýznamnějším trhem na světě, chce-li EU skutečně soutěžit se zeměmi, jako jsou USA, s dynamicky se rozvíjející Čínou a jinými trhy, musí předvést dynamický růst. A dynamický růst neznamená 40 % rozpočtu EU do společné zemědělské politiky, protože ta generuje malé procento růstu, někde možná tři, pět procent hrubého domácího produktu EU.

A tento konflikt se ukázal jako naprosto zásadní.

Velká Británie byla podpořena Švédskem, Finskem, Španělskem a Holandskem. V posledním kole jednání byly Španělsko a Holandsko vyjednávat, ale Británie trvala na své pozici.

Tento konflikt je totiž hlubší, tento konflikt se týká i přístupu a koncepce financování, které vzniklo v době minulé politické evropské generace, kdy tento systém definovali lidé, jako byl Francois Mitterand, Helmut Kohl, Jean Claude Juncker a tehdejší britský premiér John Major, to znamená minulá generace evropských lídrů, a britský premiér chce, aby se do 21. století tento způsob změnil.

Česká pozice k tomu je taková, že Británie má v zásadě pravdu. Je to dobře, že peníze budou investovány do tohoto sektoru ekonomiky, a znamená to růst.

To, co je špatně, je, že to Británie otevřela takto natvrdo až v den summitu, protože kdyby to byla bývala oznámila takto natvrdo dva měsíce před summitem nebo v nějaké jiné době, jsem přesvědčen, že už teď by se hledalo nějaké řešení a neskončilo by to nedohodou.

Je možné, že v tom hrají domácí poměry ve Velké Británii svou roli, ale prostě se to stalo takto, bylo to takto načasováno a prostě se to stalo až v den summitu.

Bude to velký problém, protože po referendu ve Francii jsem četl francouzské noviny Le Monde a díval jsem se na mapu Francie v době, kdy hlasovala o Maastrichtské smlouvě v roce 1992 a v roce 2005. Možná, že někteří z vás tyto noviny drželi v ruce.

Stojí za to se na tyto mapy podívat, protože ukazují, že Francie je stále stejná, že střed Francie tam byl vybarven hnědě, protievropsky. Je to zemědělský střed Francie, který žije ze společné zemědělské politiky, jak jednou řekl jeden z lídrů, raději nebudu uvádět jeho jméno, že to je francouzský nápad, který platí Němci.

Tento konflikt tudíž není konfliktem malých nebo nových členských států vůči starým, ale tento konflikt je mezi klíčovými státy EU. Proto se to musí vyřešit, a já jsem to říkal v Poslanecké sněmovně, byť jsem potom byl některými karikován, že tomu nerozumím, ale po summitu se ukázalo, že to je přesně tak, jak jsem to řekl, že musí dojít k novému uchopení způsobu financování v trojúhelníku Londýn – Berlín – Paříž.

A důležité pro naši zemi je připravit se na to, že i my se máme přihlásit k tomuto novému trendu, tzn. k přístupu k 21. století.

Dámy a pánové, to nebude revoluce, EU neudělá žádnou revoluci, EU udělá evoluční krok jistým směrem. Proto se nemusíme obávat, že nová finanční perspektiva by znamenala konec koheze, konec příspěvků na nejchudší regiony EU, nebo že by to znamenalo, že by skončily jakékoli platby do zemědělství. Znamená to však jasnou priorizaci hodnot, kam se má investovat. Proto říkám, že debata o tomto rozpočtu není krizí EU, ale je to krize jednoho způsobu financování, je to krize financování, které je založeno na masivní podpoře společné zemědělské politiky.

Jacques Chirac řekl, že tato politika je největším výdobytkem EU, že tím, že exportujeme zemědělské zboží do zahraničí, můžeme být strategicky tak silní a vlivní jako USA, ale myslím, že to není správné, protože pak Evropa má potíže s vývozem produktů evropského zemědělství.

Závěr je, že není třeba se dívat na tento výsledek jako na tragédii, ale jako na výzvu, která je před námi. Jsem přesvědčen, že když i my ukážeme rozhodnou schopnost být účastníky debaty o novém způsobu financování, nemůžeme na tom prodělat. Možná, že budeme mít méně přímých dotací, o to větší prostor musí být v naší soutěži. Proto jsem také velvyslankyni Spojeného království Velké Británie a Severního Irska řekl: Ano, my říkáme, že váš styl je stylem, který je hodný velké pozornosti, ale za jednoho předpokladu, že nebude založen na exkluzivitě. A že přístup k těmto penězům budou muset mít všichni noví i starší členové. Tento systém tomu musí být otevřen.

Znovu říkám: určitě nepůjde o revoluci, ale o evoluční krok, a jak někdy my, diplomaté, říkáme, správným směrem. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře, za vaši zprávu. Nyní, kolegyně a kolegové, určíme zpravodaje. Protože se jedná o věc, kterou neprojednává výbor Senátu, určuje zpravodaje Senát. Navrhuji, aby se jím stal kolega Luděk Sefzig, předseda Výboru pro záležitosti EU.

Ptám se vás, pane kolego, zda se svou rolí souhlasíte? (Ano.)Děkuji.

Nyní stejně musíme o návrhu hlasovat. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tím, aby byl kolega Sefzig zpravodajem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO.

Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování č. 89 se pro vyslovilo 49, takže návrh byl schválen. Nyní prosím kolegu Sefziga, aby se jako zpravodaj ujal slova.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, pánové místopředsedové, vážené paní a vážení pánové, minulý týden jsme tady měli bohatou diskusi, která byla velice důležitá z té pozice, že vláda na tomto jednání byla. Několikrát jsem tady zdůraznil, že byla mimořádně početná delegace, sám jsem to hodnotil jako velice příhodnou záležitost, a to z toho důvodu, že skutečně šlo o mimořádně důležité jednání, při kterém se dalo předpokládat, že bude třeba jednat ad hoc, že v průběhu vyjednávání se pozice jednotlivých zemí bude měnit.

S výborem jsme v té době měli možnost navštívit dvě země. Jedna, která je nám velice blízká, je to sousední země Rakousko, dále jsme navštívili v tomto týdnu Belgii, kde jsme ani tak nerokovali o evropských institucích, jako spíše o institucích belgických.

Všechny tyto diskuse se právě stáčely k situaci, která nastala poté, co dvěma referendy, a chtěl bych zdůraznit, že to byla referenda ve dvou zakládajících zemích, kdy se těmito referendy stala smlouva o založení ústavy EU, dostala do fáze klinické smrti.

Na tomto jednání jsme upozorňovali, dokonce kolega místopředseda Senátu Liška dal návrh, aby naše vláda zaujala zdrženlivé stanovisko, které by respektovalo tato dvě referenda, a které by vyjadřovalo určitou zdrženlivost. Nešlo spíše o politické rozhodnutí nebo o politickou radu, ať z té či oné strany, ale řekl bych to velmi lapidárně, šlo o diplomatické doporučení, protože v situaci, kdy stát s velice hrdými obyvateli by dostával jakési kamarádské gesto o možnosti nápravy nebo o složení reparátu v referendu, myslíme si, že takový postup by byl pro tento stát nedůstojný a myslím si, že občané tohoto státu by jej ani nepřijali. Proto jsme se domnívali, že bude vhodné přijmout toto stanovisko.

Toto stanovisko při zvláštním hlasování, při kterém bylo dvakrát revokováno pro individuální omyl při hlasování, přijato nebylo.

Mně osobně z toho sice vyskočil opar na rtu, ale neztratil jsem důvěru a rozhodně si nemyslím, že evropská integrace prochází krizí.

To, o čem jsem v těchto parlamentech diskutovalo, vypadalo tak, že ti, kteří si nejvíce slibovali od toho, že bude přijata smlouva, která jednoznačně vede ke zjednodušení rozhodovacích mechanizmů, a to směrem k jakémusi více federálnímu státu, neříkám, že jde o pouhou federaci, protože bych se dopustil příliš velkého zjednodušení, které by určitě nebylo na místě, ale všechny přechodníky, pasarely, které Ústavní smlouva v sobě měla, by do jisté míry vedly k tomu, že by docházelo k větší centralizaci moci, ke zjednodušení rozhodování, k nápravám některých nedodělků z nicejské smlouvy, které byly jistě pozitivní, tato očekávání nebyla naplněna, zatímco ti, kteří to nejvíce očekávali, byli nejvíce zklamáni. Přitom někteří z nás, kteří jsme zastávali názor, že Ústavní smlouva ještě není dostatečně kvalitním dokumentem k tomu, aby byla přijata, toto zklamání nepociťují, a musím říct, že dokonce v diskusích, které probíhaly, jsou evropsky optimističtější, než jsou ti, kteří, řeknu to lidově, více tlačili na pilu.

Myslím si, že integrace, aspoň diskuse o ní, které probíhaly, rozhodně nekončí. Nemohu ale opomenout vyjádření některých přímých účastníků těchto rozhovorů, že lidé, kteří pracují v evropské politice desetiletí, třicet i více let, byli rozčarováni nad osobními invektivami, které se při těchto jednáních objevovaly.

Myslím si, že je zapotřebí tady o nich hovořit, protože všechny parlamenty a všechny podobné sešlosti by měly být velice otevřené i vůči veřejnosti a lidé by měli vědět, není to přece žádná specialita pro diplomacii, jak tato jednání probíhají.

Řekl bych, že se ukázalo, že to, co my desetiletí kritizujeme jako demokratický deficit, teď mám na mysli všechny politiky všech evropských zemí, skutečně platí, že o přijetí Ústavní smlouvy nebylo zrovna tím nejšťastnějším testem pro myšlenku ověření demokratického deficitu.

Mnohokrát jsme všichni, kteří se evropskou politikou zabývají, říkali, že není tak zcela jisté, zdali evropští politici, zdali špičky z jednotlivých zemí, skutečně odrážejí nálady a pocity svých občanů. Volby do Evropského parlamentu, té nejdemokratičtější instituce ze všech institucí EU, mají čím dál tím menší účast, nejenom že klesá účast, ale lidé zároveň často volí nikoliv podle evropské politiky, ale často dávají vysvědčení jiným politikám, vesměs těm vlastním, státně národním. To jistě také není normální situace, a proto když bude probíhat další jednání o dalším osudu Evropské ústavní smlouvy, i toto budeme muset všichni znovu zvážit.

Nechci dále protahovat diskusi o tom, proč byla, nebo nebyla přijata Ústavní smlouva, ale musím říct, že před cestou do Bruselu se všichni domnívali, že alespoň něco pozitivního z této schůzky vzejde a někteří vkládali naději do toho, že bude přijata finanční perspektiva. Zdá se, že to byla naděje neoprávněná, ale přesto si myslím, že něco pozitivního z této schůzky vzešlo.

Možná, že to byla ona vzrušená debata, možná to bylo to, že tolik kritizovaný britský rabat sama Británie ústy Blaira navrhla cestu, jak se tohoto nerovného postavení Británie v EU zbavit. Myslím si, že pro řadu zemí ona zastaralá a už bych řekl téměř fosilní společná zemědělská politika v Evropě je dobrou obětí pro to, aby se narovnaly i vztahy vůči Británii.

Nedostali jsme žádná jednoznačná stanoviska ani v Rakousku, ani v Belgii, o tom, jak se tyto země k tomu staví, ale domnívám se, že stanovisko, které tady před chvílí deklaroval pan ministr, je stanoviskem velice dobrým. My určitě nebudeme těmi hlavními hráči, Česká republika na to není ani velká, jako všechny jiné státy jsme svéprávným státem, ale můžeme přispět význačnou měrou k této diskusi, a myslím si, že je čas k tomu podpořit tyto změny, podpořit Británii zejména v souvislosti se změnou společné zemědělské politiky.

Na tomto postoji osobně neshledávám nic špatného, domnívám se, že je to postoj rozumný, protože vede k tomu, aby se naplnil cíl, který jsme si stanovili v lisabonské strategii a kterému se po pěti letech spíše vzdalujeme, ale jestliže chceme uzavírat nové smlouvy, musíme je vždycky podpořit praxí. A jestliže praxe ukazuje, že se vzdalujeme cílům, změny k dosažení těchto cílů musí napomoci.

Změna společné zemědělské politiky je velkým nástrojem, kdy část peněz, které jsou určeny do této málo produktivní části ekonomiky se může poskytnout do vědy a výzkumu, zejména pak do aplikovaného výzkumu, a jestliže se na tom bude podílet i privátní ekonomika, pak věřím tomu, že může dojít k velkému posunu směrem k lepší ekonomické situaci a tím i ke zpětnému získání důvěry všech občanů v to pozitivní, co v EU je.

Na závěr bych řekl to, co jsem často deklaroval, když jsme byli v Rakousku i v Belgii. Po vstupu České republiky do EU meziroční nárůst byl z devíti asi na 27 procent, zatímco Rakousko mělo podobná čísla ze dvou meziročních srovnání, a to nárůst exportu ze dvou procent na dvanáct procent. To jsou přece jak pro starou zemi, tak pro zemi novou velice dobrá a optimistická čísla.

Věřím tomu, že když nebudeme setrvávat na některých klišé, při této příležitosti znovu připomínám společnou zemědělskou politiku, že se nám určitě s Evropou podaří hnout dopředu a lidé znovu získají důvěru v integrační proces. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Vážené kolegyně, vážení kolegové. Dříve než budeme pokračovat v diskusi, dovolte mi, abych přivítal naše hosty delegaci zahraničního výboru Legislativního dvora Taiwanu, vedenou panem předsedou Linem, kteří jsou nyní právě na návštěvě v Praze. Srdečně vás zdravíme a vítáme. (Potlesk.)

Naši kolegové z Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost se sešli s představiteli tohoto výboru při své cestě na Taiwan v minulém týdnu. Ještě jednou vítejte v Praze, vítejte v Senátu.

Nyní dávám slovo panu kolegovi Pithartovi, po něm bude diskutovat pan kolega Pospíšil.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Vážený pane předsedající, paní kolegyně, páni kolegové, bezprostředně po francouzském a holandském NE bych si to netroufl říci, ale po těch několika týdnech řeknu, že si myslím, že tuto krizi EU potřebovala, protože teprve teď se začíná mluvit o podstatných problémech.

To prostě není ničí vina, to už tak bývá, že dokud nedojde k nějaké poruše, k nějaké havárii, celá řada problémů zůstává skryta. A můžeme stokrát vyzývat k debatám a závažným diskusím, prostě začne to, až když nastane krize. Pro mě krize není něčím, co je od ďábla, je to vždycky šance vidět věci nově a přesněji.

Na začátku u Laekenské deklarace byl správný pocit, že tady něco není v pořádku a že je tady nějaké demokratické manko, deficit.

Ale já si dneska troufnu říci, protože máme rok na to, abychom pozici vlády připravili, troufnu si říci něco provokativního. Dneska se mi zdá tak, jak to všechno čtu, že to nejzávažnější rozhodování je rozhodování o tom, kam až Evropa sahá. Rozhodování o rozšíření a myslím si, že to je to, o čem mají národní parlamenty a možná i referenda hlasovat. Když řeknu Evropa s Tureckem, tak je to jiná Evropa, ve všem všudy jiná než Evropa bez Turecka. Budeme-li napříště rozhodovat o rozšíření, tak budeme rozhodovat i o hodnotách a de facto nepřímo i o procedurách. Naopak, dneska si myslím, že procedury, instituce, je to, co mělo být svěřeno parlamentům, tedy lidem zasvěceným. A ono to tak dopadlo. Francouzi a Holanďané vlastně hlasovali o rozšíření. O něčem, na co se jich nikdo předtím nezeptal a oni se rozhodli, že se k tomu vyjádří.

Předložit ten tlustý dokument veřejnosti nebylo prozíravé a bylo v tom mnoho pošetilosti, kterou jsem nechápal. Rozsah toho textu, složitost toho textu, to, že se uprostřed procesu začal nazývat ústavou, euroústavou, to všechno byla pochybení, která se nemohla neukázat. Takže já jsem pro, abychom začali mluvit o našem postoji úplně z gruntu a nemyslím si, že jde jenom o to předložit nějaký jiný lepší text ústavy, ale že je důležité si rozmyslet, o čem vlastně má kdo rozhodovat. Co je to důležité. Čemu lidé rozumějí. Jestliže je EU něčím unikátní, tak je to právě tím, že funguje na principu solidarity. Ale já přece nemohu chtít solidární chování od někoho, kdo neví, kde Evropa skončí, koho se to bude týkat. To, že se někdo vzdává části bohatství, vzdává se části suverenity, musím přece vědět, ve prospěch koho, kam až Evropa sahá. A na to se nikdo nikoho neptal. A lidi se rozhodli, že na to odpoví. Tak na to odpověděli a teď je z toho tahle krize, kterou já osobně dneska už vítám, protože ta debata se dobře rozbíhá.

Ještě slovo k tomu, k té finanční perspektivě. Já si myslím, že bychom tady měli být nejbližšími spojenci Britů, protože jestli se mi podařilo rozumět našemu zemědělství, tak naši zemědělci říkají, čím méně dotací, tím lépe. My vydržíme a obstojíme i bez dotací vzhledem k výměrám našich farností. Takže zmenší se ten rozdíl, který dneska je mezi našimi farmáři a farmáři na západě. Takže my ani tak nepotřebujeme dotace, nepotřebujeme odstranit tu nerovnost v nich. A to dokáže reforma zemědělské politiky. Za jednoho předpokladu, doufám, že EU bude garantovat, že budou prostředky na údržbu evropské kulturní krajiny, protože to je něco unikátního. Něco, co definuje Evropu, co souvisí s její identitou, co jiné světadíly nemají. Takže buďme v té věci aktivními spojenci Velké Británie.

Pana ministra bych se chtěl zeptat, víme, že tam potom v závěrečné fázi vystoupili tuším Poláci, my jsme se snad měli přidat, a jiné nové země s návrhem, že jsme ochotni ustoupit z našich požadavků, z našich představ. Pak to nestačilo, ale já bych o tom rád věděl víc a rád bych znal náš postoj v této závěrečné fázi jednání. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji pane místopředsedo a prosím kolegu Pospíšila.

Senátor Jiří Pospíšil: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Já si dovolím několik poznámek a jedno, skoro bych řekl prozření. A věc, kterou předložím k úvaze. Jednak obdivuji odvahu lucemburských představitelů a vzpomínám si, jak v Rakousku kancléř Kreiski svého času vsadil na referendum. Jednalo se tehdy o atomovou elektrárnu Zentendorf a řekl, že odejde z politiky, jestli mu referendem spuštění této elektrárny nebude povoleno. Přesto, že kdyby to neřekl, tak nejspíš dnes fungovala elektrárna Zentendorf, ale lidé to vzali jako jeho aroganci a více méně zamítli toho Kreiského. Je pravda, že Zentendorf nespustili, Kreiski svůj slib nesplnil, ale nakonec byl nucen poměrně rychle odejít. Čili to je velká odvaha a co když to lucemburské referendum možná dopadne stejně?

Dánové odložili zářijové referendum do doby, než Francie a Nizozemí opraví své NE na ANO. To řekli. Přičemž ale tak, jak řekl pan ministr, v Nizozemí si troufnou nejdříve předložit tuto otázku znovu do referenda nebo k rozhodování, tam není nijak jasně řečeno, že to bude referendum, až příští holandská vláda, a to bude v roce 2007. Pokud se něco jiného nestane.

A Chirac řekl, že francouzský lid již rozhodl a nic se měnit nebude. Musel by totiž k tomu měnit ústavu, ale Francouzi ji měnili právě proto, aby to referendum mohlo být. Skoro se dá říci, že ta ústava je neratifikovatelná za těchto okolností a za podmínek, jak jsou přijímány věci v EU.

A jestliže česká vláda začne utrácet 200 milionů na propagaci, tak odpůrců bude jenom přibývat. To vám můžu skoro zaručit.

Jsem rád, že už nemusíme přirovnávat vývoj v Evropě k jízdě na kole, kde když se přestane šlapat, tak se spadne. Protože takhle jezdí jen opravdu lidé, kteří na kole jezdit ani neumí. Jsem rád, že jsme dospěli tak daleko, že se dá na kole zastavit, z toho kola normálně sesednout, na chvíli se rozhlédnout, vydýchat a rozmyslet si, kam to vlastně jedeme. Toto jsou ty poznámky.

A teď jedno poznání. Rok jsem tam jezdil jako pozorovatel a pořád mi bylo něco zvláštní, podivné, jakoby i v parlamentě nedemokratické. A pak jsem si uvědomil jednu zajímavou věc. A ověřoval jsem si to čím dál víc. A teď vás se svým poznatkem seznámím. EU není budována jako superstát. EU je budována jako církev. Je budována na vznešených myšlenkách, je budována bez opozice, jako každá správná církev, a je budována na tom, že nejvyšší představitelé z určitých oblastí se sejdou, poradí se, a to je rada, něco jako konference arcibiskupů nebo něčeho takového. Má svou kurii, která úřaduje a, prosím vás, církevní úřady nejsou nic špatného, ty fungují výborně už více než 2000 let, ale fungují bez opozice, občas předkládají své poznatky tomu shromáždění biskupů, kteří rozhodnou, jak se bude postupovat dál. A jednou za čas, tady je to obráceně, se sejde něco jako koncil, a to je ten parlament. Tam se hlavně diskutuje, tam se doporučuje biskupům, ale hlavně rozhodnutí se nechává na biskupech. Přemýšlejte nad tím. Ta neexistence opozice mne na tom právě strašně zajímá. A dokonce ta obrovská solidarita, to velké nebývalé přerozdělování. To je přece taky vznešená myšlenka solidarity mezi věřícími. Jenže co se jaksi nepodařilo, že chybí ti věřící.

Není tady ta víra ještě tak zakotvena. Myslím si, že jednou by to nemusel být špatný vývoj, ale teď k tomu doba není. Takže přemýšlejte nad tím, nad touto analogií, přemýšlejte jestli vám to taky něco z toho nepřipomíná. Všichni hodnostáři se hodnotí podle toho, jak jsou nakloněni evropské myšlence, jak jsou nakloněni víře. Ne podle toho, jak budou výkonní, schopní. Ta víra je to prvotní při jejich posuzování. Tato myšlenka mne trošku fascinovala, řekl jsem si vlastně proč ne. Opravdu nejvíc a nejdéle fungující instituce snad s výjimkou několika měst, to jsou možná instituce, které fungují déle. Třeba takový Řím už nám funguje asi déle. Otázka je, jestli nebyly občas zcela přerušeny. Já nejsem historik. Ale přemýšlejme nad tím, jestli nebude potřeba, tak strašně se těžko řeší takové věci, jako kde vzít dvě eura na každou francouzskou krávu, aby Francouzi změnili svůj názor. To je taková ubohá politická myšlenka, věci, které se řeší v politice, a to prostě EU vyřešit v podstatě neumí. Buďto je dává, nebo je nedává, ale neumí přesvědčit ani toho, co bere, že by měl přestat brát, protože není věřící, že by se o ně měl rozdělit, ani toho, kdo je nedostává, aby je nechtěl dostávat. A myslím si, že v tom jsou založeny ty problémy, že obyčejní lidé jsou pořád ještě na té obyčejné politické úrovni, přemýšlí nad zájmy, nepřemýšlí tolik nad vírou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Teď se o slovo přihlásil místopředseda Senátu Jiří Liška. Dále jsou přihlášeni senátoři Vaculík, Moldan a Žák.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Vážené kolegyně, kolegové, pan ministr nás podrobně informoval o vlastním průběhu a výsledku jednání Evropské rady v Bruselu. Pravdou je to, že ani největší eurorealisté nečekali, že to tak špatně dopadne. Co se týče návrhu evropské ústavy, její uložení, které velice pravděpodobně přejde v odložení, si myslím, že je logickou reakcí na nálady, které v současné době panují v Evropské unii mezi občany a nezdá se, že by se tyto nálady měly v dohledné době nějakým radikálním způsobem změnit.

Ten druhý hlavní bod, neschválení žádného návrhu spojeného s finanční perspektivou na roky 2007 až 2013, samozřejmě tyto nálady jenom prohlubují. Neochota některých států přispívat do společného rozpočtu EU ve stejné výši jako tomu bylo dosud, a to se netýká pouze anglického rabatu, daleko víc ohrožuje prodlužování vztahů v EU než odložení návrhu ústavy. Musíme se tedy smířit s tím, že ta velká očekávání, která byla především z nově přistoupivších členských států, že ta se nenaplní, protože je není možné naplnit. A dochází tak zákonitě k tomu, co eurorealisté vždycky tvrdili, že každý stát EU, a znovu říkám, to se týká především těch nově přistoupivších, že i ve společné Evropě se musí umět postarat sám o sebe. Nemůže a ani nakonec nesmí spoléhat na to, že jeho problémy a nedostatky budou řešeny za unijní peníze.

Současný stav je dlouhodobě neudržitelný a prakticky i nemožný i v souvislosti s dalším chystaným rozšiřováním EU. Neumím si představit, že bychom ještě dokázali, teď myslím my, členové EU, naplnit představy Rumunska, Bulharska a případně dalších států. Mne překvapilo, že náš zpravodaj, kolega Sefzig, v této souvislosti neřekl svou oblíbenou větu, že není možné rozšiřovat a zároveň prohlubovat. Já myslím, že v tom má naprostou pravdu. Buď budeme rozšiřovat a nebudeme prohlubovat, anebo budeme prohlubovat a nemůžeme rozšiřovat.

To, co je pro naši republiku důležitější než ta mírně aktivní bilance mezi tím, co do evropského rozpočtu dáváme a co z něj bereme, jsou rovné vztahy a odbourání všech současných bariér, které stále mezi starými a novými zeměmi jsou. Nakonec pan ministr zahraničních věcí už to naznačil a zdá se, že je také pro tuto myšlenku.

Já bych se, kolegyně a kolegové, ještě vrátil k vlastnímu zasedání Evropské rady. Z televizních vstupů pana předsedy vlády v průběhu jednání jsem měl pocit, nebo alespoň tak to pan premiér říkal, že patřil mezi ty politiky, kteří výrazným způsobem zasahovali do jednání a významně je ovlivňovali. Mě tady mrzí, pane ministře, že jste se o této roli pana premiéra více nezmínil.

Jinak si myslím, kolegyně a kolegové, že naší povinností a odpovědností je vyjádřit se také k dalšímu postupu vlády v nejbližších dnech a týdnech. Musím říci, že jsem nepochopil zcela aktivity vlády a především pana premiéra po návratu z Bruselu. Vždyť přece to další projednávání evropské ústavy není otázkou života a smrti a je na to teď čas několika měsíců a možná i let a není jediný důvod, proč se hned teď musí dělat nějaká zásadní rozhodnutí. Tady skutečně pana předsedu vlády nechápu a především nechápu ty důvody, proč chce rozhodnout vše v těchto několika dnech. Myslím si, že to je unáhlené, ale také naprosto zbytečné. A proto si vám dovolím v závěru přednést návrh na usnesení, které se týká této záležitosti.

A co se týká té finanční perspektivy, tam jsem přesvědčen, že tam je naše pozice daleko složitější. Ať s tím nemusíme zcela souhlasit, ale je pravdou, že co se týká peněz, slovo toho, kdo platí, mívá nejen v životě, ale i v politice větší váhu. To bychom měli a budeme určitě muset respektovat. Také bychom ale měli vyžadovat, aby s financemi z evropského rozpočtu se rozumně hospodařilo, protože tam jsou i naše peníze a není tam těch peněz zase tak málo.

Vládu teď už určitě čekají složitá jednání především ohledně finanční perspektivy. I tady by se myslím mělo postupovat zdrženlivě, s určitým nadhledem, bez nějakých silných slov a silných postojů. Protože ty se snadno říkají, ale obtížně se to pak bere zpátky. A samozřejmě jako všichni očekáváme, že budeme pravidelně informovat o průběhu jednání tak, jako tomu bylo doposud. Takže vážené kolegyně a kolegové, já bych si dovolil předložit vám návrh na usnesení, které se týká tohoto bodu, kdy navrhuji – možná se vám to bude zdát, že jste to už slyšeli – pravda, je to hodně podobné tomu, co jsem předkládal minulý týden, takže usnesení Senátu:

Senát Parlamentu ČR žádá a vyzývá vládu ČR, aby při dalším jednání o budoucnosti Smlouvy zakládající Ústavu pro Evropu se chovala zdrženlivě a respektovala demokraticky projevenou vůli občanů Francie a Nizozemí, závěry z jednání Evropské rady z 16. a 17. června 2005 i nejednoznačný postoj občanů a politických stran České republiky, který v žádném případě nedává vládě silný mandát k radikálním postojům.

Ještě bych k tomu chtěl dodat, že odkaz na referenda ve Francii a Nizozemsku a odkaz na jednání Evropské rady vůbec neznamenají žádné omezení suverénního rozhodování České republiky. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám pane místopředsedo. Teď promluví senátor Josef Vaculílk.

Senátor Josef Vaculík: Děkuji za slovo. Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové. Já nevidím současnou situaci Evropské unie jako krizovou. Je to samozřejmě stav vážný, který nastal, ale nemyslím si, že je to krize. Krize by nastala až v tom okamžiku, kdy by se státy zúčastněné v tomto Společenství nebyly schopny dohodnout na způsobu financování svých činností. K tomuto však předpokládám, že nedojde.

K otázce, proč Velká Británie nevystartovala se svými postoji v dřívější době, mám jednu odpověď. Nevím, zda je pravdivá, ale myslím si, že by tomu tak mohlo být.

Ten důvod by mohl být ten, že Velká Británie přebírá předsednictví po Lucembursku a myslím si, že toto byl ten hlavní důvod a chce mít jasnou zásluhu na tom, že to bude ona, která dokáže sjednotit názory jednotlivých zemí na společné financování a na přijetí finanční perspektivy.

Možná Britům křivdím, ale já bych to takto téměř cítil.

Co se týče změn ve společné zemědělské politice. K této věci bych měl také nějakou poznámku. Měl jsem možnost se zúčastnit dvou jednání mezi zástupci parlamentů národních států Evropské unie a Evropským parlamentem a několikrát tam dosti silně zazněla kritika společné zemědělské politiky a vysokého podílu financování Evropy této politiky.

Je faktem, že reforma zemědělství nastala již v roce 2000 a 2002, ale myslím si, že nedostatečně razantně. Možný rychlejší postup této reformy by mohl nastat nástupem nové komisařky paní Belové. Ukázala nám to již reformou cukerního pořádku, který nastartuje rovné podmínky pro pěstitele ve všech evropských zemích. Nebude tam systém kvót, ale systém rovné konkurence, což si myslím, že je ta správná cesta, kterou bychom se měli ubírat.

Je zde jasný rovněž přesun prostředků mezi přímým financováním zemědělské produkce a financováním potřeb venkova jako celku. Toto je rovněž správný směr, ovšem to nastavení poměru přechodu by mělo být rovněž silnější než je v současné době.

Co by mohlo napomoci řešit ten problém, je, dle mého soudu, vyrovnání podmínek mezi starými a novými zeměmi Evropské unie. Jak jistě víte, my máme možnost spolufinancovat společnou zemědělskou politiku z národních zdrojů a na setkání mezi parlamenty zazněl návrh ze strany britských účastníků. Na toto spolufinancování v rámci společné zemědělské politiky jako celku.

Samozřejmě byl to návrh ojedinělý. Já jsem tuto myšlenku podpořil, protože si myslím, že v tom je cesta a znamenalo by to nastartování rovných podmínek pro všechny země.

Znamenalo by to větší zátěž pro Francii, která pobírá největší podíl z prostředků zemědělské politiky a myslím si, že to je cesta správná. Nakonec věřím, že se Británii podaří zabezpečit dohodu o společném financování a věřím, že tak nenastane konec Evropské unie, a to by pak byla skutečná krize.

Věřím, že se podaří zachovat základní kameny evropské integrace, kterými jsou koheze a solidarita. Věřím, že v tom bude i plná podpora naší vlády. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Nyní se slova ujme senátor Bedřich Moldan.

Senátor Bedřich Moldan: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, Evropská rada v Bruselu se, jak samozřejmě všichni velmi dobře víme, zaměřila především na dvě otázky, jednak financování a jednak ústava.

To ale neznamená, že nebyla projednávána celá řada dalších otázek, které po mém soudu jsou rovněž důležité a neměly by uniknout pozornosti. Každé zasedání Evropské rady, to znamená nejvyššího orgánu Evropské unie, jejímž jsme členem, nepochybně má velký význam pro naši politiku, pro celé dění vnitropolitické v České republice a měli bychom se s ním nejenom seznámit, ale reflektovat je.

Mezi takové otázky, které jsou po mém soudu velmi důležité, je problematika udržitelného rozvoje. Jestliže se podíváme na závěry předsednictví tak, jak jsme je obdrželi, tak se o udržitelném rozvoji hovoří na několika místech.

Dovolte mi odcitovat začátek § 8. Evropská rada znovu zdůrazňuje svou oddanost udržitelnému rozvoji jako klíčové zásadě, kterou se řídí veškeré politiky a činnosti Unie. Evropská rada v této souvislosti a na základě návrhů Komise schvaluje prohlášení o hlavních zásadách udržitelného rozvoje.

To prohlášení je přiloženo v závěrech předsednictví. O udržitelném rozvoji se hovoří ještě v několika dalších paragrafech.

Já sám považuji tuto zásadu za velmi důležitou, přímo klíčovou pro formulaci celé řady politik. Jsem osobně velmi potěšen, že se, přestože samozřejmě pozornost byla upřena jiným směrem, že se tato problematika neopomněla.

Chtěl bych zdůraznit, že považuji zásadu udržitelného rozvoje za velmi důležitý princip, kterým bychom se měli řídit i my a chtěl bych se zeptat pana ministra, jestli tato část, byť jistě nepatří k těm stěžejním a důležitým, byla nějakým způsobem reflektována také naší vládou a jestli naše pozice se touto věcí nějakým způsobem zabývala. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Teď promluví paní senátorka Soňa Paukrtová. Dále jsou přihlášeni senátoři Outrata a Hadrava. Ještě doplňuji oznámení o omluvách. Z dnešního jednání se kromě jmenovaných omluvili také senátorka Daniela Filipiová a senátor Petr Smutný. Prosím.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedo, pane předsedající, pane ministře, kolegové, kolegyně, já bych se ráda vrátila k těm, podle mého názoru klíčovým bodům, které projednával summit v Bruselu minulý týden, a to je proces ratifikace evropské ústavní smlouvy a té situaci, že nebylo možné dosáhnout všeobecné dohody o finančních výhledech na léta 2006 a 2007.

Nejprve k procesu ratifikace evropské ústavní smlouvy. Domnívám se, že možnost posunu o dva roky, náš Klub otevřené demokracie, mohu mluvit za všechny jeho členy, velmi vítá, a to z toho prostého důvodu, že my jsme přesvědčeni o tom, že je potřeba zahájit jak debatu parlamentní, tak debatu s veřejností, že je potřeba skutečně zamyslet se, zastavit se a o té věci debatovat.

Tento názor vůbec není v rozporu s naším hlubokým přesvědčením o tom, že schvalovat evropskou ústavní smlouvu referendem není v souladu nebo není úplně souladné s Ústavou České republiky.

Říkala jsem to tady trošku, když jsme projednávali návrh zákona o referendu k evropské ústavní smlouvě, a protože toto naše přesvědčení se nezměnilo a to přestože veškeré klíčové politické síly v České republice jsou přesvědčeny o tom, že bychom měli schvalovat referendem a že je o tom přesvědčeno velké procento občanů.

Přesto si dovolím říci to nejzákladnější. V případě schvalování evropské ústavní smlouvy referendem bude z tohoto procesu zcela a úplně vyloučen Parlament, a to přesto, že drtivá většina všech ustanovení se netýká přenosu pravomocí orgánů České republiky, ale upravuje otázky, které budou mít pro Českou republiku politické, národohospodářské, rozpočtové i legislativní dopady, což jsou otázky, v nichž je postoj Parlamentu nezastupitelný.

Nehledě na to, že se četnými smluvními ustanoveními adresují nová oprávnění přímo národním parlamentům.

Myslím si, že pokud budu uvažovat v souladu s Ústavou, tak je ústavně souladnější schvalování evropské ústavní smlouvy parlamentní cestou.

I když dojde k její úpravě, možná, že se tak stane, možná, že se tak nestane, tak i potom si myslím, že ten nový text se od toho původního nebude dramaticky lišit. Tady říkám, a opakuji argumenty, proč se domníváme – členové Klubu otevřené demokracie – že je daleko více v souladu s Ústavou schvalování parlamentní cestou.

Posun, který Česká republika může využít opravdu by měl být vyplněn debatou a myslím si, že by měl být vyplněn debatou nejen o evropské ústavní smlouvě, protože evropská ústavní smlouva není cíl sám o sobě, ona je prostředkem k určitému posunu Evropské unie a k tomu, aby Evropská unie začala třeba fungovat trochu jiným způsobem a trochu efektivněji.

Myslím si, že to tady řečeno nebylo, anebo ne úplně přesně. Osobně bych v té debatě uvítala i to, abychom debatovali o postavení České republiky v rámci Evropské unie o tom, jakou pozici v ní bude Česká republika hrát a abychom debatovali o tom, aby Česká republika byla úspěšným členem Evropské unie.

Myslím si, že většina občanů vůbec nelituje našeho vstupu do Evropské unie. Myslím, že by na svém rozhodnutí nic neměnila. Myslím, že si většina Čechů přeje, aby naše země byla pozitivním, rozumným a hlavně úspěšným členem Evropské unie.

Myslím, že bychom měli debatovat i o tomto problému.

Pokud se týče toho, že nebylo možné dosáhnout všeobecné dohody o všech finančních výhledech na léta 2006, 2007 – 2013, tak tam si myslím, že je také na místě zahájit debatu a myslím, že i v České republice právě o tom, jaké reformy v tuto chvíli, a ten prostor k tomu je, možné Českou republikou podpořit a myslím, že postoj vlády za svou osobu velmi vítám.

Závěrem mi dovolte říci, že se domnívám, že Česká republika úspěšně vstoupila Evropské unie. Když nám na České národní bance sdělovali, že český export vzrostl od našeho vstupu o 200 miliard korun měsíčně, tak mně to číslo, přiznám se, vyrazilo dech.

Předevčírem tady byla návštěva Francouzů. Byli to prefekti, reprezentanti obcí a krajů a samozřejmě jsme debatovali o ratifikaci evropské ústavní smlouvy a jedna z posledních otázek, která tam padla, byla, že již Napoleon říkal, že ten, kdo drží Čechy, drží Evropu a co my na to. Na to se nedá odpovědět nijak jinak než to, že to je pravda.

Já bych si přála, aby se splnilo to, co ten Napoleon říkal, abychom se stali významným hráčem na evropském poli a nejen geograficky. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní kolegyně. Slovo má senátor Edvard Outrata. Poslední přihlášený v tuto chvíli je senátor Jan Hadrava. Prosím.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, ta situace, do které se Evropská unie dostala, není zase až tak výjimečná. Evropská unie prošla celou řadou krizí, jakož i její předchůdci, zejména myslím v minulosti a vždy si našla způsob, jak z krize ven.

Já tomu říkám krize, ale myslím slovo krize ve smyslu původním řeckém, totiž rozcestí. Myslím, že je to příznačné slovo pro současnou situaci.

Myslím, že je důležité si uvědomit poučení, které já myslím, že je hlavní, totiž že nějakým způsobem se podařilo včas nezahrnout občany Evropské unie do seriózní diskuse o věcech, které je v tom okamžiku zajímaly, zatímco se jich vlády ptaly v referendech na věci, které byly pro ně dosti odtažité.

A tudíž, jak se přirozeně v takových situacích stává, odpovídali lidé na otázku, která jim měla být položena, ale nebyla, a nikoliv na otázku, která před nimi ležela.

Tam myslím, že z toho jsou dvě poučení. Jedno je nutnost najít mechanizmy, formy, způsoby jakými se přijde na to, když dojde k výrazné změně priorit u občanů Evropské unie, což se zřejmě stalo, a za druhé potom zorganizovat skutečnou diskusi o věcech, které jim leží na srdci.

Tam samozřejmě platí starost o rozšiřování, ale nemyslím si, že to je jediná. Mám dojem, že jsou to další otázky, které vedou na diskusi o směřování Evropské unie.

Otázky, které vyplývají z náhlého pocitu nejistoty a strachu v Evropě, který je zřejmě vyvolán strachem z globalizace v situaci, kdy se zdá, že Evropa ekonomicky funguje hůř, než si lidé do té doby zvykli a představovali.

Ale ať je to jakkoliv, musí být lepší mechanizmus, kterým zjistíme, co lidem skutečně vadí a nemáme jim dávat k rozhodování věci, které je zajímají buď periferně, nebo vůbec ne.

V tomto smyslu je, myslím, dost důležité přehodnotit, jak bereme referenda a co s nimi míníme dělat. Já jsem proti referendům vůbec. Myslím, že těch otázek, které se mají položit všemu lidu je poměrně nesmírně málo.

Ale jak už jsem říkal minule, některé otázky se položit dají. Ať už je to důležité, nebo není, takovou otázkou byla otázka byla vstupu do Evropské unie, tomu každý rozuměl a o to každému šlo, nějak. Ale i když třeba nerozuměl podrobnostem, tak věděl, o čem hlasuje.

V případě institucionálních změn to vůbec není pro referendum, a také se to jasně prokázalo. Referenda dopadla tak, jak dopadla ve Francii a v Holandsku a lidé hlasovali o jiných věcech.

Ono dokonce i to španělské, které bylo pozitivní, bylo do značné míry prosté přitakání členství Španělska v Evropské unii, a nikoliv vážné zamyšlení nad institucionálním složením.

Tam myslím, že došlo k základní chybě a myslím, že je dost důležité si to uvědomit do budoucna, byť samozřejmě způsoby řešení bude třeba hledat. V tom smyslu myslím, že je velice šťastný odklad rozhodnutí, už také jenom proto, že to dává čas k tomu, abychom se všichni rozmysleli, co teď přesně dělat v detailu, ale také to umožňuje jednu věc, o které se málo mluví, to rozhodnutí umožní politikům v mnohých zemích získat nový mandát, který umožní jednat znovu o věcech.

Samozřejmě, že politici, kteří organizovali ta nešťastná referenda mají problém s tím obnovit svou výzvu lidem, že ano. Toto jsem chtěl říci na okraj. Jinak naše stanovisko tady přednesla Soňa Paukrtová, tak ho nebudu opakovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore. Slovo má Jan Hadrava, po něm promluví senátor Jan Hálek.

Senátor Jan Hadrava: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, já jsem si vědom toho, že ta diskuse se trochu opakuje. Mapuje podobné problémy jako diskuse, kterou jsme tady měli před týdnem, nicméně i já musím zopakovat určitý problém, který mám, a to je problém s usnesením, které navrhl pan místopředseda senátor Liška.

Neboť on jej skoro doslovně, byť v trochu jiném čase opakuje.

Mně se stále nezdá – musím to opakovat – že já jako senátor zvolený za Českou republiku mám respektovat nebo hlasovat pro to, aby vláda respektovala vůli lidu Francie a Nizozemí. Slovo „přihlédla“ by mně připadalo přirozenější, protože samozřejmě nelze v jednáních opomenout tento fakt, který způsobil krizi. Ale „respektovat“, to je příliš silný výraz.

Zrovna tak mám problém se slovem „zdrženlivost“. Myslím si, že musíme být aktivními hráči, a domnívám se, že pan ministr to tady určitým způsobem prezentoval, že jsme aktivními hráči, že máme názor na věci, že nečekáme. A ten názor samozřejmě nemůže být definitivní, neboť proces evropské integrace, proces, ve kterém se pohybujeme, prostředí, ve kterém se pohybuje Evropská unie, je spíše tekuté než že by to byly pevné kvádry, i když samozřejmě stojí na určitých zásadách a principech, ale celý ten proces má svoje velice variující prvky a nelze definitivně říkat to a ono. Lze se na tom procesu aktivně podílet, nikoliv být zakopán v určitých mantinelech v měnícím se prostředí.

Proto mně připadá, že postoj vlády je v tomto směru vyvážený, že je aktivním hráčem na jedné straně a na druhé straně je tím, který umí naslouchat a umí variovat v určitých mezích tak, aby to bylo nejen prospěšné pro EU, pro integrační proces, ale aby to bylo prospěšné i pro Českou republiku, kde vidím především ten výhled do budoucna. A tam ty kroky vítám. Dokonce postoj k finančnímu rámci, jak ho zde sdělil pan ministr, mně připadá velice liberální a velice pružný a do určité míry odvážný.

Jsem rád, že toto zdůraznil i předseda našeho výboru pan senátor Sefzig.

Proto z těchto důvodů nemohu souhlasit s usnesením, které do určité míry zdůrazňuje postoj vyčkávací, a nikoliv postoj aktivní.

Proto navrhuji usnesení, které mně připadá právě po slovech pan ministra, že je podle mého názoru přesnější a že umožňuje vládě, jakékoliv usnesení umožňuje vládě v podstatě cokoliv, vláda nám není zodpovědná a musela by hodně pobouřit Poslaneckou sněmovnu, jestliže Poslanecká sněmovna přijme nějaké tvrdé usnesení a ona ho nerespektovala tak, aby řekněme byla odvolána.

Čili můj návrh usnesení je, že Senát Parlamentu ČR podporuje vyvážený postoj, který vláda ČR prezentovala na zasedání Evropské rady v Bruselu ve dnech 16. a 17. června 2005.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: O slovo se teď přihlásil předseda Senátu Přemysl Sobotka.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Bylo toho tady již hodně řečeno. Některé diskusní příspěvky byly v obecné rovině. Já jsem vděčen za každou diskusi, která se vztahuje k Evropské unii, která se vztahuje k problémům, které vznikly na posledním jednání Evropské rady.

Jenom malou poznámku k závěru kolem té ústavy. Bylo tady panem ministrem řečeno, že není mrtvá. Já si myslím, a je to moje zkušenost z medicíny a budu ji aplikovat, že ústava je v klinické smrti a je nutno jenom nazvat to správným jménem, najít tu odvahu, že se stanovuje smrt mozku a potom se vyberou transplantační zdravé orgány, které se aplikují a jsou schopny dále fungovat, ale v jiném prostředí, v jiném těle.

K tomu, co se hovořilo k té druhé části, to znamená kolem ekonomiky. Pro mě bylo docela šokující, že pan premiér Paroubek pronesl do médií větu, že on souhlasí jako ústupovou variantu se snížením dotačních titulů nebo příjmů z EU. Myslím si, že to byl postoj, který možná v daném okamžiku mohl naznačit ústupovou variantu těch deseti nových zemí, ale to nebyl podle mého názoru moment, který právě byl výhodný pro Českou republiku.

To, že pan ministr zahraničí nám říká, že se objevuje, a bude to pravděpodobně Velká Británie s Blairem v čele, nový trend pro 21. století, ale že to bude evoluce. A já bych řekl podle svého bývalého vyjádření, že to bude taková softevoluce, a mám strach, že to sice půjde správným směrem, ale že se mnozí z nás toho již nedožijí.

A vzhledem k tomu, že celý tento bod, o kterém jednáme, se nazývá Informace vlády ČR o výsledcích jednání Evropské rady konaném ve dnech 16. a 17. června 2005 v Bruselu a o pozicích České republiky a vzhledem k tomu, že pan ministr se o pozicích České republiky vyjadřoval velmi, velmi okrajově – já chápu, že v diplomacii nelze říkat všechno natvrdo – ale aby naše diskuse byla strukturovaná, aby měla logiku, tak bychom měli dostat písemnou zprávu, která bude předložena vládou našemu Senátu.

A proto navrhuji usnesení tohoto znění:

Senát s politováním konstatuje, že vláda ČR nepřipravila s dostatečným předstihem písemnou zprávu o jednání a výsledcích Evropské rady ve dnech 16. a 17. června 2005 v Bruselu, aby v Senátu mohla proběhnout seriózní diskuse o závěrech a eventuální připomínky ke strategii České republiky.

Senát chápe, že dle Ústavy je vláda ČR přímo odpovědná Poslanecké sněmovně, ale v evropské agendě jsou obě komory, tj. Senát i Poslanecká sněmovna, v rovnocenném postavení. Žádáme proto, aby vláda České republiky svůj postoj k EU předkládala Senátu neprodleně před i po jednání k řádné diskusi.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane předsedo. Teď má slovo senátor Jan Hálek.

Senátor Jan Hálek: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Já bych vám rád připomněl usnesení Senátu ze dne 16. června 2005 k pozici vlády ČR na jednání Evropské rady v Bruselu ve dnech 16. a 17. června 2005:

Senát žádá vládu ČR, aby v jednáních o rozpočtovém výhledu EU na léta 2007 až 2013 nepodpořila krácení rozpočtu EU na vědu. Senát zejména považuje za potřebné podpořit rozpočet 7. rámcového programu EU na úrovni návrhu Evropské komise z dubna 2005.

A proto mám otázku na pana ministra, jestli toto naše usnesení obdrželi, jestli ho vzali na vědomí a jestli ho prosazovali.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane kolego. Promluví senátor Jan Rakušan, pan předseda Klubu ČSSD, prosím.

Senátor Jan Rakušan: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Chtěl bych nejdříve prostřednictvím pana předsedajícího poděkovat kolegovi Hadravovi za velmi hezký a dobře koncipovaný projev. Vše, co chtěl navrhnout, v podstatě mi vzal z úst. Ale ještě jednou bych se chtěl vrátit k tomu, co zde říkal místopředseda Senátu kolega Liška.

Nabádat vládu ke zdrženlivosti v situaci, kdy jedná klidně a uvážlivě, mi připadá nadbytečné a jednoznačně politicky podbarvené.

A ještě jednu poznámku. Opakovaně tady zaznělo jméno premiéra. Myslím si, že kolega Sefzig říkal, že delegace, která nás zastupovala, byla dobrá a vyvážená. Stejně tak ministr zahraničí se vyjadřoval velmi kompaktně a nezpochybňoval jednání jednotlivých členů.

A chtěl bych podotknout jednu věc, že pokud pan premiér projeví snahu bez odkladu informovat celou politickou scénu, tj. opozici, jedná zbytečně rychle. Umím si dnes úplně představit stejnou kritiku, kdyby odjel na velmi důležitou cestu do Japonska a Číny, jak by se tu snášela na jeho hlavu kritika za to, že odjede na návštěvu, aniž by se obtěžoval přijít do Senátu vysvětlit své postoje.

Znovu říkám: měli bychom to hodnotit všechno s klidem tak, jak nám to tady předvedl ministr zahraničních věcí anebo kolega Hadrava a zastupovat celou republiku, nikoliv své strany.

Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji vám, pane kolego. Posledním přihlášeným v tuto chvíli je senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, pozoruji tady zvláštní proces převrácení Ferdiše Pištory, z eurofilů se stávají europesimisté a z europesimistů, ke kterým jsem patřil i já, se stávají eurofilové.

Mám pocit, že celý ten problém spočívá v tom, že Evropská unie je pyramida z dětských hracích kostek, která má solidní základnu asi tak pět na pět, pak čtyři na čtyři, tři na tři a pak začala stavět komín. A každý si pamatuje, když se staví komín a teď v tom děti soutěží ve znalosti předpisů, jedna z disciplin je stavění komínu, kdo ho postaví nejvyšší, a všem se nakonec stane, že ve své snaze postavit komín co nejvyšší nakonec ten komín spadne.

A to se právě stalo Evropské unii. Nicméně ta solidní základna tady zůstala, takže není třeba podléhat nějaké panice. Ale to nekonečné úsilí vlády v době, kdy snad i Polsko už odložilo, skoro všichni odložili a odložili z důvodů velmi prostých. Obávají se, že po Francii a Nizozemsku by následovaly další země, a to už by pak nebyla legrace, kdyby jich bylo pět, šest, osm, takže nechtějí tento proces riskovat a raději dávají time.

Naše vláda naopak stále vyvíjí snahu a dělá pokusy spojit to tu se senátními, tu s komunálními volbami, prostě za každou cenu referendum udělat. Já bych ji chtěl varovat, protože, jak ukazují průzkumy, nemuselo by to dopadnout. I pro ni je taktičtější v tuto chvíli být skutečně zdrženlivá a nehnat se do problému, který je naprosto zbytečný.

Je zcela jednoznačné a podle primárního práva, protože dvě země ústavu neschválily, tato ústava v této podobě je, abych nepoužil toho hrubého výrazu mrtvá, ale visí na přístrojích, je v kómatu a bude od přístrojů ve vhodnou chvíli odpojena.

Evropští politici to samozřejmě nemohou odpískat jen tak, to by se znemožnili před vlastní veřejností, tak chvíli budou ještě hrát hrátky, že budou dělat pokusy, uvidíme, s čím přijde pan premiér Blair.

Jednání v Bruselu také ukázalo, že výrok prezidenta Klause z doby, kdy nebyl prezidentem, že o peníze jde vždycky až v první řadě, se ukázal v plné nahotě. Jedni chtějí staré rabaty, které získali ještě za vlády Margaret Thatcherové, francouzští zemědělci chtějí dotace na to, když zruší vinice nebo když je vysázejí. To je obvyklé, dotace se vždycky hodí a vždycky je nějaký důvod nějakou dotaci dát. A peníze jsou hlavním důvodem ke sporu.

Děje se tak u nás a veřejnost je neustále ohlupována ke škodě věci tím, jako kdyby evropské peníze pozdvihly naše hospodářství, zachránily naši ekonomiku. Zkuste si vzít papír a tužku. Jestliže jenom pro jednoduchost řekneme, že rozpočet České republiky je řádově 800 miliard Kč ročně, tak za pět let, na kdy má být ten výhled, je to 4 000 miliard Kč. A pak si řekněte, kolik máme z toho my dostat, ještě si z toho odečtěte, co my platíme, a zjistíte, že tyto peníze Českou republiku nezachrání. Českou republiku zachrání reformy, které povedou k tomu, že česká ekonomika poroste rychlejším tempem než roste teď.

Jakmile se ve veřejnosti vzbudí takováto iluze, ona je potom o to víc zklamaná, když se ukáže, že ty obce nebudou zachráněny tak, jak si představovaly, že na všechno dostanou peníze odněkud, o to větší je potom jejich zklamání.

Myslím si tedy, že není třeba podléhat žádné panice. Je pochopitelné, že ti, kteří byli otcové evropské ústavy, velmi těžce nesou neúspěch tohoto dokumentu, ale ani pro EU, ani pro Českou republiku to žádná zvláštní tragédie není.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane kolego. A kolega Kubera byl poslední, který se přihlásil do rozpravy. Hlásí se ještě někdo? Nikdo, takže rozpravu končím.

Pane ministře, přejete si vystoupit k proběhlé rozpravě? Ano, pan ministr zahraničí Cyril Svoboda se ujímá slova.

Ministr vlády ČR Cyril Svoboda: Vážený pane předsedo, vážený pane místopředsedo, paní senátorky, páni senátoři.

Byla to dobrá debata, kultivovaná a se zájmem jsem tady vyslechl řadu podnětů a na některé budu reagovat.

První skutečnost, která byla prokázána i dnešní debatou a je to pozitivní, z Evropské rady, je totiž to, že se konečně otevřelo evropské téma. Až dosud jsme diskutovali o nás v Unii, o příspěvcích z Unie k nám, co Česká republika v Unii. Francouzi se bavili o Francouzích v EU, o váze Francie po rozšíření EU. V Holandsku se bavili o imigrantech v této zemi a o příspěvcích na hlavu do rozpočtu EU.

Každý se bavil o sobě v Unii a o své roli v EU.

A tato debata má iniciovat něco nového, jak se budeme financovat, jak se budeme financovat všichni. A proto podle mne nejde o rovné, nebo nerovné postavení toho či onoho státu jako jediný cíl.

Není pravda - a budu se držet těch bodů, jak zde šly za sebou, ale vrátím se k poslednímu příspěvku – že jde o peníze až na prvním místě. Podle mě jde o hrubý omyl, protože příspěvek do evropských společných prostředků se týká podle rozpočtu jednotlivých zemí něco v rozmezí mezi jedním až dvěma a půl procenty rozpočtu. Nejde o velké peníze a celý rozpočet, když v expektaci, totiž v očekávaných příjmech, nikoliv reálných, se pohybuje kolem jednoho procenta hrubého domácího produktu EU. Nejde o masivní peníze. Myslím si, že jiné instituce v poměru k jejich velikosti a efektivitě, jsou mnohem nákladnější než je EU. To se tady pořád jenom jako živí, jak je to drahé a nákladné.

A teď se dostávám k tomu, co řekl Petr Pithart, místopředseda Senátu, a tím mu odpovídám na otázku, kterou položil jako poslední. Jak to bylo v tom, že se Polsko, resp. další země vzdávaly svých nároků nebo byly ochotny jít na kompromis v třetím kole debaty na Evropské radě.

Ta otázka byla položena takto: V době, kdy britská delegace řekla, že je neshoda, vystoupil polský premiér Marek Belka a řekl: Jde-li o peníze – opakuji – jde-li o peníze, tak Polsko je připraveno se vzdát svých jistých příslibů ze společného koláče, aby se ten rabat nahradil. A v tomto smyslu vystoupily další nové členské státy včetně České republiky. Ale opakuji, jde-li o ty peníze. A britský premiér řekl, o ty peníze nejde, jde o ten systém, ne o ty peníze, protože i Velká Británie dokáže žít s britským rabatem 4,6 miliard eur. Nejsem znalec britského rozpočtu, ale možná některý ze znalců by tady věděl, jestli tady někdo sleduje rozpočty jiných zemí, co to asi znamená pro britský rozpočet, jak se pohybujeme také v řádu hluboce pod jedním procentem rozpočtu Velké Británie, pohybujeme se v malých číslech, my se nepohybujeme v nějakých masivních, velkých číslech. Velká Británie je schopná žít s rabatem i bez rabatu. Jde o politický pohled na věc, nikoliv o ty peníze samotné.

Polsko tedy nabídlo tuto cestu a odpověď Britů byla: nejde o peníze, jde o systém.

Senátor Petr Pithart tady mluvil o otázkách, které byly položeny: o rozšíření, typu Evropy. Ano, to jsou otázky, které se nás týkají, a určitě se nás budou týkat i nadále. Já si myslím, že problém je trochu jinde, že problém je v tom, že Evropská ústavní smlouva říká v jednom ze svých úvodních článků, myslím že je to článek 3 nebo 4, že členem EU může být každý evropský stát, který sdílí hodnoty EU, a v následujícím článku čteme tyto hodnoty, přičemž zjistíme, že jsou neuchopitelné, protože jsou všeobjímající. A jsou těžko identifikovatelné.

To je problém toho, co znamená rozšíření. EU, to byla vždy moje námitka vůči preambuli, je buď schopna si definovat své hodnoty tak, že je vymezuje jako evropské a z toho musí vyplývat důsledná oddělenost moci výkonné, zákonodárné a soudní, oddělení moci světské a duchovní. Šaríja nemůže být pramenem práva, armáda nemůže být součástí politického systému atd. atd., a vyjde nám z toho, že už vím, kde mám uchopenu Unii, kam až může jít a kdo může, nebo nemůže být jejím členem, sdílí-li hodnoty, které označíme za hodnoty unijní.

Nebude-li Evropa tohoto schopna, bude to vždycky konflikt i v pohledu levice a pravice, jestli se má, nebo nemá rozšiřovat.

Tady souhlasím s tím, že EU musí být živá. Je-li živá, musí v některém z těchto procesů pokračovat: buď rozšíření nebo integrace. Souhlasím s tím, co říká pan senátor Sefzig. Tyto procesy šly někdy proti sobě, někdy se křížily, ale Unie musí zůstat, a to je náš zájem, živým organismem.

Nechci tady více komentovat vystoupení pana místopředsedy Senátu Petra Pitharta, jinak samozřejmě budeme velmi dbát na to, aby naše pozice byla v trendu britského postoje, což neznamená, že se přidáváme pouze k Britům, ale že tuto prioritu vidíme podobně, ale samozřejmě budeme sledovat i zájem, aby náš venkov peníze dostával, protože o krajinotvornost naší země velmi jde a peníze v tomto ohledu nám musí jít také, tyto peníze musíme dostat.

Polemizuji také s tím, že tyto peníze nejsou záchranou. Nikdo netvrdil, že jsou záchranou České republiky, ale jsou principem koheze, srovnávání rozdílu mezi regiony. Evropské peníze nikdy samy o sobě rozdíly nesrovnají, ale dají šanci v regionech vlastním úsilím i za pomoci společných prostředků tuto kohezi realizovat, to znamená realizovat větší soudržnost v rámci EU.

Pokud jde o poznámky a vystoupení pana senátora Pospíšila, teď se omlouvám a neberte to příkře, pana senátora tady nevidím, ale mohu se pouze dívat směrem, kde sedí, takto může církev komentovat člověk, který v ní nežije, kdo neví, co to je církev, že je to živoucí organismus.

Proto si myslím, že některé příměry tady jsou jenom pohledem vnějšího pozorovatele entity, kterou církev je. V jednom s ním ale nemohu souhlasit, a to, že neexistuje opozice v Unii. Existuje, protože v Unii se střídají vlády. Postoj Španělska před volbami a po volbách je dramatický odlišný, protože opozice také hodnotila svou vládu a ve volbách rozhodla tak, jak rozhodla. Bude-li CDU-CSU členem EU, zřejmě v některých akcentech bude EU a její politiku včetně společné bezpečnostní a zahraniční politiky, vidět jinak, než ji vidí vláda SPD a Zelených.

Opozice není v tom, že existuje jedna opozice vůči EU, ale že v jednotlivých členských státech opozice existuje, o tom nikdo nepochybuje. A samozřejmě voliči ve volbách také hodnotí chování vlády v rámci EU, jak hájí zájmy, jak se chová, což také hraje roli v každých volbách. Myslím, že to hrálo roli i ve volbách senátorských, ve volbách do EU. Lidé se tímto také vyjadřují jako „pozice“ nebo opozice. Podle mého názoru tudíž opozice v EU existuje.

Pokud jde o to, co říká pan místopředseda Senátu Liška, také nesdílím nadšení pro návrh tohoto usnesení. Především si myslím, že to je otázka suverenity přihlížet, nebo nepřihlížet nebo dokonce respektovat vůli občanů jiného státu, v tomto případě Francie a Holandska, kde se také mohou poměry změnit. Myslím si, že je možné vyzvat vládu, aby přistupovala vyváženě k celému problému. Proto podporuji návrh, který byl předložen panem senátorem Hadravou.

Jasně jsem tady řekl, že jsem zastáncem toho, že máme do června 2006 čekat, respektovat, nečinit ratifikační kroky, ale nezdá se mi, že je dobré vyzývat vládu ke zdrženlivosti, k něčemu, co se má uchopit aktivně, až ať už s pozitivním, nebo negativním výsledkem, a to je také problém této ratifikace.

Pokud jde o debatu, o které tady hovořila paní senátorka Paukrtová, jestli referendum nebo Parlament, vláda se rozhodla navrhnout zákon o referendu, protože vůle lidu je nejvyšší možnou vůlí, nicméně o tom, zda bude, nebo nebude referendum, rozhodneme my, senátoři a poslanci. Nikdo jiný o tom rozhodnout nemůže, to je v našich rukou a v naší odpovědnosti. Osobně si myslím, že bude-li rozhodnutí v rukou Parlamentu, i to bude dobře, protože navíc výhodou rozhodování v Parlamentu je, že se jasně ukazuje kdo je pro a kdo je proti, a to i pro paměť země, paměť národa a je to s politickou odpovědností.

Také diskuse, jako je dnešní, je možná v užším kruhu, jako je Poslanecká sněmovna nebo Senát, snazší a samozřejmě se mohou klást detailnější otázky, na které se může hledat odpověď.

K panu senátorovi Moldanovi. Ano, udržitelný rozvoj, respektive tak, jak je v závěrech Rady, budeme ho podporovat.

Pokud jde o písemnou zprávu, o které hovořil pan předseda Senátu senátor Sobotka, kdybychom to věděli dříve, stačilo říci a určitě bychom určitě rozdali písemnou zprávu, dokonce bych vám mohl namnožit své podkladové teze, které jsem nečetl. Je tam všechno možné, je tam i naše pozice ke Quinea-Bissau, k Iránu, Blízkému východu, všechno, co bylo na Evropské radě. Jsme ochotni vám to kdykoli dát písemně, není v tom žádný problém, máte můj příslib, že do budoucna to určitě písemně dostanete, je-li to vaše přání. Určitě to rádi uděláme. Respektujeme rovnocenné postavení Senátu a Poslanecké sněmovny, ba dokonce tady se vede debata o Radě dříve než v Poslanecké sněmovně, a to díky tomu, že pan premiér není v České republlice, protože jinak by se jistě vedla debata i v Poslanecké sněmovně.

Jinak mohu říci, že aktivní přístup delegace jako celku byl takový, že Česká republika hájila mandát tak, jak ho představila Poslanecké sněmovně a Senátu, ale jak jsem se tady snažil vysvětlit, základní konflikt nebyl o toto téma, ale byl o obecném tématu, které jsme si tady v diskusi probrali.

Budeme podporovat příspěvky na vědu, obzvlášť poté, co jsme se nyní dozvěděli v Evropské radě. Určitě budeme usilovat o to, aby peníze na vědu byly.

Nechtěl jsem tady reagovat úplně na všechno, abych vás moc dlouho neunavoval. Pokud jsem na někoho zapomněl, pak se omlouvám. Za debatu děkuji.

Přimlouvám se za podporu návrhu pana senátora Hadravy a přeji si, abychom pokračovali v této debatě, protože tato debata je nyní před námi a Česká republika musí být v tomto směru velmi aktivní.

Snad jsem nevynechal nic podstatného, toto je z mé strany všechno. Děkuji vám mnohokrát.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane ministře. Předsedovi klubu je předsedající schůzi povinen udělit slovo, kdykoliv se přihlásí. Učinila tak paní kolegyně Soňa Paukrtová, takže má slovo.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, chtěla jsem požádat o 10 minut na jednání klubu, ale až těsně před hlasováním. Netušila jsem, že už tam jsme. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Ano, takže po slově pana zpravodaje, kterého nyní vyzývám, aby se ujal slova a vyjádřil se k proběhlé rozpravě a zopakoval nám, o jakých návrzích na usnesení budeme pak mít možnost hlasovat, bude následovat přestávka, o kterou nyní požádala paní senátorka Paukrtová, prosím.

Senátor Luděk Sefzig: Vážený pane předsedající, dnešní schůze byla diskusně velmi bohatá. Vystoupilo 11 diskutujících včetně pana předsedy a všech tří místopředsedů Senátu.

Nechci diskusi dále probírat, protože bychom zde seděli ještě dlouho a proto se rovnou soustředím na komentář k předloženým návrhům.

První, co bych chtěl komentovat, je situace kolem prvního návrhu, který podal pan místopředseda Liška. Je určitou obdobou toho, co už bylo podáno v minulém týdnu, ale to u nás nebylo přijato.

Musím říci, že hned protinávrhem pana senátora Hadravy, který je úplně jiný, byla kritizována jenom dvě slova, a to „respektovala“. Vyhovovalo by slovo „přihlédla“.

Já, stejně jako ti, kteří se nějakou dobu v politice pohybujeme, myslím, že tento rozdíl lze vnímat, ale tento rozdíl spíše vyjadřuje to, že těžko můžeme říkat občanům, vyjadřujícím se v referendu v jiné zemi, aby opakovali své vyjádření. Proto si myslím, že slovo „respekt“ je zde zcela na místě.

Slovo „zdrženlivě“, které panu senátorovi vadilo, bych si dovolil parafrázovat, ale nebudu navrhovat žádný pozměňovací návrh, protože jsem tak ani neučinil v rozpravě a v době kdy jsem to učinit mohl. Kdo se už nějakou dobu v politice pohybuje, dovede posoudit, jaký je rozdíl mezi přístupem aktivním a přístupem aktivistickým.

Slovo „zdrženlivě“ neznamenalo nic proti aktivitám, ale proti aktivismu, proti postupu nediplomatickému, což jsme zde už koneckonců několikrát říkali.

Kupodivu nebyl podán protinávrh na opravu těchto slov, o kterých se zdálo, že vadí nejvíce, ale pan senátor Hadrava podal protinávrh, že tento Senát podporuje vyvážený postoj, který vláda ČR prezentovala na zasedání Evropské rady v Bruselu ve dnech 16. a 17. června 2005:

Pak byl panem předsedou Sobotkou podán třetí návrh, který není protinávrhem, a to návrh na usnesení Senátu, který máme všichni v písemné podobě na lavicích, takže jej celý číst nebudu. Jenom chci říci, a tím trochu opravit výrok kolegy Rakušana, který komentoval moje vyjádření jako slova, která vyzněla v tom smyslu, že jsem se zde vyjádřil, že celá vládní delegace postupovala velice správně, vyjadřoval jsem se jenom k počtu delegátů a skutečně jsem považoval mimořádně vysoký počet delegátů za přiměřený, protože určitě zlomové období bylo, ale to už jsem koneckonců vysvětloval ve svém prvním vystoupení.

Pravdou je, že kdokoliv z našeho výboru se mohl ještě ve čtvrtek večer seznámit se závěry vlády, ale v řadě otázek nebylo stanovisko vlády, protože jednání ještě neprobíhala. Probíhala až bezprostředně a zřejmě v průběhu jednání v Bruselu, a proto bychom si samozřejmě přáli, abychom dostávali průběžně stanoviska. Asi bude zřejmě třeba se i domluvit na tom, zdali máme o ně požádat, nebo zdali nám je vláda bude poskytovat automaticky.

Návrh usnesení podporuje toto automatické zasílání a musím říci, že by nám to situaci velmi ulehčilo, kdyby tomu tak skutečně bylo. Proto druhý návrh podporuji.

Nyní si myslím, že nastala doba, může to udělat jenom někdo ze zde přítomných dvou ministrů, neotevře obecnou rozpravu, abychom vyhlásili přestávku, o kterou požádala paní senátorka Paukrtová. Následně bych vás provedl hlasováním. Mezitím se poradím, jakým způsobem a v jakém pořadí budeme o všech těchto třech návrzích hlasovat, ale připadá mi logické, že o nich budeme hlasovat v pořadí, jak byly navrženy.

Jestliže jsem označil jako protinávrh návrh pana senátora Hadravy, pak nejdříve bychom měli hlasovat o protinávrhu pana senátora Hadravy. Předtím se ale ještě poradím s paní ředitelkou Majovskou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane zpravodaji. Paní senátorko, stačí desetiminutová přestávka? (Ano.)V tom případě bude jednání zahájeno v 16.45 hodin.

Přerušuji jednání.

Ministr vlády ČR Cyril Svoboda: Jestli dovolíte, budu se muset omluvit, protože jsem již kvůli rozpravě musel zrušit jednu schůzku s jedním ministrem a nyní mě čeká další schůzka s evropským ministrem v 17.00 hodin, takže se vzdálím.

Neberte to tudíž jako projev nezdvořilosti, že nechci vyčkat až na hlasování a děkuji za pochopení.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Budeme pokračovat v jednání. Slovo má stále zpravodaj pan senátor Sefzig, který nás, jak říkáme, provede hlasováním.

Senátor Luděk Sefzig: Vážené kolegyně a kolegové, po poradě teď navrhuji, abychom nejdříve hlasovali návrh pana senátora Jana Hadravy, jak jej máme předložený. Poté bychom hlasovali o návrhu pana senátora Jiřího Lišky; pokud by první návrh neprošel. Ať je situace s projitím prvního nebo druhého návrhu jakákoliv, nechám pak ještě hlasovat o tom třetím usnesení Sobotky.

Pokud nebude mít nikdo námitky k této hlasovací proceduře, tak bychom mohli, pane místopředsedo, zahájit hlasování.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Ano. Já ale, přestože jsme před chvílí zvonili, já to udělám ještě jednou, abychom se tentokrát vyhnuli všem zmatkům. A abychom měli úplnou jistotu, dovolím si vás odhlásit. A prosím, abyste se znovu přihlásili vložením karty.

Prosím, pane zpravodaji, přeneste tedy návrh usnesení.

Senátor Luděk Sefzig: Navrhuji usnesení pana senátora Jana Hadravy, a sice, že Senát podporuje vyvážený postoj, který vláda ČR prezentovala na zasedání Evropské rady v Bruselu ve dnech 16.-17. června 2005.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: O tomto návrhu budeme hlasovat.

Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Usnesení bylo zamítnuto. 66 přítomných, tedy kvorum 34. Pro 27 hlasů, proti 29 hlasů. Tedy zamítnutí.

Senátor Luděk Sefzig: V případě zamítnutí protinávrhu musíme nechat hlasovat o návrhu, a to je návrh pana místopředsedy Jiřího Lišky: Senát Parlamentu ČR žádá a vyzývá vládu ČR, aby při dalším jednání o budoucnosti Smlouvy zakládající Ústavu pro Evropu se chovala zdrženlivě a respektovala demokraticky projevenou vůli občanů Francie a Nizozemí, závěry z jednání Evropské rady z 16. - 17. června 2005 i nejednoznačný postoj občanů i politických stran ČR, který v žádném případě nedává vládě ČR silný mandát k radikálním postojům.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. O tomto návrhu budeme vzápětí hlasovat.

Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. A nyní, kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 91 bylo schváleno. Bylo dosaženo kvora. Při 66 přítomných při kvoru 34, 34 hlasů pro, 24 hlasů proti.

Senátor Luděk Sefzig: Zbývá hlasovat ještě o dalším návrhu pana předsedy Sobotky, kdy Senát s politováním konstatuje, že vláda ČR nepřipravila s dostatečným předstihem písemnou zprávu o jednání a výsledcích Evropské rady ve dnech 16. až 17. června 2005 v Bruselu, aby v Senátu mohla proběhnout seriózní diskuse o závěrech a eventuální připomínky o strategii České republilky. Senát chápe, že dle Ústavy je vláda ČR přímo odpovědná Poslanecké sněmovně, ale v evropské agendě jsou obě komory, to je Senát i Poslanecká sněmovna v rovnocenném postavení. Žádáme proto, aby vláda ČR svůj postoj k Evropské unii předkládala Senátu neprodleně před i po jednání k řádné diskusi.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Slyšeli jsme návrh usnesení, dávám o něm hlasovat. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. A nyní, kteří jsou proti, nechť stisknou tlačítko NE a zvednou ruku. Hlasování skončilo schválením usnesení. 66 přítomných, tedy kvorum 34, pro bylo právě 34, proti 11, návrh usnesení byl schválen.

A můžeme přistoupit k projednání. Pan předseda Senátu si přeje vystoupit.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedající, kolegyně, kolegové, vzhledem k tomu, že v daném okamžiku Podvýbor pro vyznamenání má celou agendu hotovou, tak si dovolím jako předseda tohoto podvýboru navrhnout změnu programu v rámci času, který běží, abychom stihli eventuálně během dneška ještě projednat problém návrhu vyznamenání. Jde o časovou posloupnost, protože to musíme postoupit, pokud projde jakýkoliv návrh, prezidentovi republiky, takže dávám návrh, abychom nyní projednali bod návrhu na státní vyznamenání.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Zazněl procedurální návrh. Předsedající je povinen o procedurálním návrhu dát okamžitě hlasovat. Tak činím. Kdo je pro navrženou změnu, zahajuji hlasování, kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. A nyní kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Návrh na změnu pořadu byl schválen. 65 přítomných, tedy kvorum 33, 59 hlasů pro, žádný hlas nebyl proti.

Takže následujícím bodem dnešního jednání se stal:

Návrh Senátu na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání.

Tento návrh jste dostali jako senátní tisk č. 89. Odůvodněním tohoto návrhu byl pověřen místopředseda Podvýboru Organizačního výboru pro státní vyznamenání senátor Karel Tejnora. Pane senátore máte slovo.

Senátor Karel Tejnora: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, Organizační výbor ustavil svůj Podvýbor pro státní vyznamenání a ten během pěti měsíců shromáždil všechny materiály navržených osob, na svých zasedáních přidělil jednotlivé zpravodaje a na závěrečném zasedání rozhodl o navržených osobách tak, jak je máte v senátním tisku č. 89 předloženy. Usnesení podvýboru bylo předloženo Organizačnímu výboru, který svým 82. usnesením z 15. schůze konané 31. května 2005 rozhodl, že souhlasí s návrhy Podvýboru pro státní vyznamenání na řádový den 28. října 2005. Doporučuje Senátu Parlamentu republiky schválit a předložit prezidentu republiky podle § 8 zákona č. 157/1994 Sb., o státních vyznamenáních, návrhy na udělení státních vyznamenání pro řádový den 28. října 2005 uvedené v příloze tohoto usnesení. Pověřil mne jako místopředsedu podvýboru odůvodnit na schůzi Senátu návrh usnesení.

Výbor postupně probral všechny navržené osoby, posuzoval je z hlediska formální stránky návrhu, ale především osoby tak, jak se určitým způsobem projevily v celorepublikovém rozsahu, tedy svým významem překročily hranice svých regionů a mají to oprávnění být navrženy. Podvýbor navrhl na řád T. G. Masaryka bez udání stupně za prvé Jiřího Semíka, in memoriam, MUDr. Bohuslava Alberta, in memoriam, Dr. Rudolfa Pleinera, in memoriam a doktora Václava Bendu in memoriam.

Na Řád bílého lva byl návrh pouze jediný z podvýboru, a to na plukovníka Karla Černého.

Za třetí navrhl na medaili Za hrdinství pana doktora Václava Provazníka in memoriam, dále Ctirada Mašína, Josefa Mašína, Milana Paumera, Václava Švédu, Zbyňka Janatu, Ctibora Nováka.

Za čtvrté medaile Za zásluhy bez udání stupně Ing. Vlastimila Šubrta, profesora, prof. Dr. Helenu Illnerovou, Mgr. Bac. Ivana Mánka, pana Jana Šrámka, paní Zdenu Jelínkovou, prof. Dr. Petra Pokorného, DrSc., Květoslavu Haukovou, Marii Ditrichovou, Ing. Miloslava Smotlachu, pana Martina Františka Vícha, pana André Poirota, pana Františka Radkoviče, in memoriam, pana Jana Kaplického a pana Dr. Milana Kantora.

V příloze máte uvedeny krátké charakteristiky všech navržených a protože jste je dostali v dostatečném předstihu, pokládám za zbytečné se dopodrobna věnovat každému z nich.

Podvýbor si je vědom, že právě osoby, které se nejvíce zasloužily o československý stát, se dostávají do období, kdy je lze už pouze in memoriam ocenit. Přesto si myslím, že i toto je dostatečným důvodem aspoň pro pozůstalé, aby český stát rukou prezidenta republiky jim mohl vyjádřit svůj vděk za vykonané zásluhy a služby.

Navrhuji plénu Senátu hlasování en bloc o všech navržených. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám pane kolego, sedněte si ke stolku zpravodajů a sledujte rozpravu. Otevírám rozpravu. Písemně se do rozpravy přihlásil senátor Jan Rakušan. Prosím.

Senátor Jan Rakušan: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Nebudu doslova opakovat argumenty, které jsem vyjádřil před rokem při projednávání kauzy bratrů Mašínů. Umím si představit protiargumenty předkladatelů či lidí, kteří vyznamenání bratrům Mašínům podporují. Byl bych nerad, kdyby se v debatě opět připomínala justiční zrůdná vražda doktorky Milady Horákové, argumenty připomínající hrůzu komunistické zvůle nebo debaty o tom, zda mohly, či nemohly na útěku brát zajatce či podobně. Důležité je zabití zajatce. A že šlo o zajatce, není pochyb. Je vždy zločinem a vraždou bez ohledu na to, z jakého ideologického pohledu tuto skutečnost hodnotíme.

A nyní mi dovolte několik poznámek, jak umělec může, třeba v dobré víře, zkreslovat historii nebo se podílet na propagaci velmi pochybných ideologií či činů. Několik příkladů. Jeden z nejlepších dokumentů všech dob, film německé režisérky Leni Riefenstahlové Triumf vůle nic nemění na zrůdnosti fašismu. Náš režisér Miloš Forman v Oskarovém Amadeovi líčí skladatele Salieriho jako průměrného v kontrastu s geniálním Mozartem. Není to úplně pravda. Salieri byl vynikající hudebník a hraje se dodnes.

V jednom z mých oblíbených filmů Butch Cassidy a Sundance Kid jsou dva zlodějové a dva vrazi vylíčeni v podání roztomilých Newmana a Redforda jako vtipní a kouzelní chlapíci. Ani toto nebyla pravda.

Koupil jsem si knihu kolínského rodáka, neb jsem také z Kolína, Jana Nováka, Zatím dobrý. Nedozvěděl jsem se nic nového než před rokem, jen jsem byl překvapen nekritickým obdivem autora, který tuto agitku napsal. Dovolím si ukázku z knihy, kterou bych nazval Zacházení se zajatcem, lépe řečeno popis vraždy:

„Radek vytáhne lahvičku s chloroformem, dá Honzákovi pořádně nasát omamný plyn, pak položí lahvičku na zem, esenbákovi pomalu klesá hlava. Po Chlumci je všechno najednou mnohem jednodušší. Radek vyndá skautskou dýku a zneškodní nepřítele tak, jak jim to popisovali v branném kurzu. Užije tou nejrychlejší, nejtišší, nejrychlejší metodu. Podřízne mu krk. Jenže zase tak jednoduché to není. Skautská dýka je nějaká tupá. Krev stříká na všechny strany. Takhle to v hodinách teroristické nauky nepopisovali.“

Ještě jednou chci všechny ubezpečit, že nezpochybňuji zabití v boji, ale budu vždy odsuzovat vraždu bezmocného zajatce kdekoliv na světě. Věřím v uvážlivost a moudrost pana prezidenta, že zváží všechny okolnosti a bratrům Mašínům vyznamenání neudělí. Na závěr navrhuji, jak bude rozdáno v pozměňovacím návrhu, vyškrtnutí bratrů Mašínů ze seznamu navržených občanů na vyznamenání. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, teď se přihlásili do rozpravy senátoři Zdeněk Bárta a Josef Vaculík.

Senátor Zdeněk Bárta: Já chci podat protinávrh k onomu návrhu, aby se hlasovalo en bloc. Myslím si, že máme právo diferencovat mezi těmi jednotlivými návrhy a dávám návrh, abychom hlasovali podle jednotlivých navržených. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. O slovo se přihlásil senátor Josef Vaculík.

Senátor Josef Vaculík: Děkuji za slovo. Já mám pouze jednu technokratickou připomínku. Na straně 1 tisku máme pod bodem 5 medaile Za zásluhy bez udání stupně uvedeno jméno Zdena Jelínková. A na straně 6 našeho tisku máme uvedeno Zdenka Jelínková. Byl bych rád, aby si předkladatelé ujasnili správné jméno této osoby. Jinak se samozřejmě velmi přimlouvám, aby to vyznamenání získala, protože ji osobně znám. Je to vynikající žena, skvělá choreografka, sběratelka lidového umění. Velmi si jí vážím.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Dále se přihlásil kolega Martin Mejstřík.

Senátor Martin Mejstřík: Dámy a pánové, ani já vás nechci unavovat diskusí, kterou jsme si, většina z nás, už odbyli v loňském roce. Nicméně jenom v krátké reakci na to, co zde řekl kolega Rakušan. Řekl, že šlo o zajatce, o tom není pochyb. Ano, o tom pochyb není, ale už neřekl, že nešlo o regulérní válku. Tak já jen bych chtěl připomenout argument, o kterém jsme loni hovořili, komunisté v roce 1948 rozpoutali neregulérní válku a Mašínové to tak brali. Gerilová válka, občanská válka prostě pravidla nemá. Ale o tom zajatci by se dalo hovořit dlouho a dlouho, necítím tu potřebu. Chtěl jsem jenom vám, kolegyním a kolegům, připomenout, s čím jsme loni návrh posílali panu prezidentovi. Jen první odstavec z toho zdůvodnění.

Žádost je odůvodněná jejich statečným odbojem proti komunistickému totalitnímu režimu v 50. letech a v případech Ctibora Nováka, Ctirada Mašína a Josefa Mašína též jejich odbojovou činností proti nacistickému režimu. Je naší povinností poděkovat jim po 40 letech, kdy se o protikomunistickém odboji nesmělo hovořit, za statečnost, s jakou se, byť v kontextu tehdejší doby zdánlivě marně, obětovali za vlast, za ideály svobody a demokracie. Právě v dnešní postkomunistické době, kdy jsou ještě stále hodnotová měřítka občanů rozvrácena více než 40tiletým obdobím totality a komunistické propagandy, je zapotřebí, aby si český národ uvědomil, kde jsou skutečné životní hodnoty, hodnoty demokracie, co znamená, kde začíná a kde končí svoboda národa.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Nehlásí, tak rozpravu končím. Prosím pana zpravodaje, aby zhodnotil průběh rozpravy a přednesl návrh, jak hlasovat.

Senátor Karel Tejnora: Rozprava letos byla poměrně krátká. Vystoupili 4 senátoři. Padli dva pozměňovací návrhy a jedna technická oprava, jedna technická námitka, když v seznamu jméno Zdena Jelínková správně má být Zdenka Jelínková. Takže prosím, pokud máte při ruce přiložený návrh, opravte si Zdenka Jelínková i pro zapisovatele. A nyní shrnu navržené pozměňovací návrhy.

První pozměňovací návrh zazněl na vypuštění bodu III., medaile Za hrdinství, bod 2 dávat návrh skupiny Mašínů na vypuštění. Za druhé zazněl návrh na hlasování o jednotlivých jménech, tedy rozumím tomu tak, hlasovat 21x o každém zvlášť, takže v tomto pořadí budeme hlasovat o tom: za prvé vypustit bratři Mašínové, za druhé jestli budeme dál hlasovat 1, 2, 3 a pokud by nic neprošlo, tak pak hlasujeme en bloc.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, takže teď budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu senátora Jana Rakušana, který navrhuje vypustit v části třetí bod druhý. Celou skupinu Mašínů.

Budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu senátora Jana Rakušana, kterým navrhuje vypustit v části III bod 2, tj. skupinu Mašínů.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování pořadové číslo 94 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 19, proti bylo 21. Návrh nebyl přijat.

Nyní budeme hlasovat o způsobu hlasování. Kolega Bárta navrhl, abychom hlasovali jednotlivě o všech položkách. Budeme hlasovat o tom, zda chceme hlasovat jednotlivě o všech položkách.

Pan předseda.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Nechci pochybovat o tom, že máme právo hlasovat o tomto návrhu, ale mám jeden návrh. Protože kontroverzní je ten blok Mašínů, jestli bychom nebyli ochotni akceptovat, že budeme zvlášť hlasovat o Mašínech a o ostatních en bloc. Ale to se neslučuje s tím hlasováním, které teď je navržené.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane předsedo. S technickou kolega Bárta. Požádáme ho, jestli by to takto přijal.

Senátor Zdeněk Bárta: To nebyla technická. Musím říci, že děkuji panu předsedovi za tento návrh a vzdávám se svého návrhu ve prospěch jeho.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Ano, kolega Bárta stahuje návrh na jednotlivé hlasování. Naopak máme návrh hlasovat zvlášť o části III bodu 2, tj. celé skupině Mašínů, a zvlášť potom o všech ostatních návrzích.

A potom dohromady o celém.

Pane zpravodaji, vy jste navrhl původně, že se má hlasovat en bloc. Trváte na tom návrhu? Mám dávat hlasovat mezi těmito dvěma?

Senátor Karel Tejnora: En bloc by šlo jako poslední hlasování, tak pokud budeme hlasovat, jak bylo navrženo, čili zvlášť o části III bod 2 a samozřejmě buďto to bude schváleno, nebo nebude schváleno, takže poslední hlasování bude o zbývajícím návrhu.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Ano, ale váš původní návrh byl hlasovat o všem hned. Ten stahujete, že ano?

Senátor Karel Tejnora: Ne. Musíme schválit ty ostatní. Tady není návrh jedné skupiny. Tady je 21 návrhů. Tímto hlasováním buďto zůstane 21 návrhů anebo 20. A o těch 20ti budeme potom hlasovat jako en bloc.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Jestli tomu dobře rozumím, tak budeme hlasovat tak, že budeme teď hlasovat o Mašínech, potom hlasovat o těch 21 a nakonec o výsledku. Kolega Bárta s technickou.

Senátor Zdeněk Bárta: My si tento způsob musíme nejdříve odhlasovat.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Já jsem rozuměl tomu, co říkal pan zpravodaj, jako že stahuje tu představu, že by se hlasovalo jenom o tom. Ale ne? Je to tak. Napřed Mašíny. Pan předseda.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedající, v této chvíli se bavíme o systému jak budeme hlasovat. A ten systém si musíme odhlasovat.

První návrh byl en bloc, pak přicházely protinávrhy. Zatím ten jeden neprošel, teď je můj návrh na to, abychom oddělili hlasování o Mašínech a ostatní hlasovali blokově. Pokud tento návrh neprojde, je hlasování o posledním návrhu, který zazněl z úst zpravodaje o celku.

Hlasujeme procedurální záležitosti jak budeme hlasovat.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Budeme hlasovat o tom, zda budeme hlasovat zvlášť o Mašínech a zvlášť o všech ostatních.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh hlasovat zvlášť, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování pořadové číslo se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 38, proti bylo 6. Návrh byl přijat.

Budeme tedy hlasovat zvlášť o Mašínech a zvlášť o všech ostatních.

Jako první budeme hlasovat o části III bodu 2, tj. o celé skupině Mašínů.

Dávám hlasovat. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti vyznamenání Mašínů, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování pořadové číslo 96 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 28, proti bylo 8. Návrh nebyl přijat.

Teď budeme hlasovat o všech ostatních návrzích kromě Mašínů. Zahajuji hlasování. (Hlasování bylo přerušeno.)

Hlasování s pořadovým číslem 97 je zmatečné.

S technickou poznámkou kolega Pavlata.

Senátor Josef Pavlata: Pane předsedající, já musím poprosit i o to, aby i to předchozí hlasování bylo prohlášeno za zmatečné, protože já jsem vůbec nevěděl, a nejsem sám, o tom, o čem se hlasuje. Bylo to naprosto nepřehledné. Myslím, že bychom se měli vrátit do doby asi tři hlasování před, protože za prvé bylo řečeno hlasovat o všem en bloc, za druhé bylo řečeno vyjmout z toho Mašíny – návrh kolegy Rakušana, ten neprošel a pak se mělo hlasovat en bloc o všem.

Myslím, že k tomuto bodu bychom se měli vrátit.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Myslím, že jsem to jasně říkal. Ale na druhé straně, jestli zpochybňujete některé hlasování, řekněte které a já dám hlasovat o tom, jestli se má spustit znovu.

Předchozí hlasování? (Ano.)

Kolego Pavlato, hlasoval jste špatně, hlasoval jste jinak než jste mínil?

Senátor Josef Pavlata: Ano, hlasoval jsem špatně.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Dobře. Kolega Hadrava.

Senátor Jan Hadrava: Já do toho nechci vnášet zmatek, ale domnívám se, že zpochybněno může být konkrétní hlasování konkrétního senátora, nikoliv řečeno, že jsem věci nerozuměl.

V prvém případě jsme hlasovali negativně, teď jsme hlasovali pozitivně. Mně to bylo celkem jasné a vždycky, a pan předsedající to zdůraznil, řekl, že hlasujeme o Mašínech zvlášť. Ale v pozitivním slova smyslu.

Pana senátora Rakušana bylo v negativním smyslu, jako kdo je pro to, aby byli vyřazeni a teď, kdo je pro, aby tam zůstali přítomni v té listině 21 návrhů.

Jasné zpochybnění může podat jedině konkrétní senátor na konkrétní hlasování.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Já bych chtěl slyšet, že někdo zpochybňuje hlasování kvůli tomu, že on je uveden, že hlasoval jinak než tak, jak mínil.

Kolega Julínek.

Senátor Tomáš Julínek: V jednacím řádu není uvedeno to, že musí být konkrétně nějaký senátor, který se spletl. Tam je napsáno, že podá-li nějaký senátor námitku vůči nějakém hlasování, tak se o té námitce hlasuje. Takže tady nevytvářejme sortu námitek, které jsou relevantní a které jsou irelevantní.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Mám tady sice celou řadu lidí přihlášených, ale myslím, že mám dát hlasovat bez rozpravy.

Já přijmu námitku kolegy Pavlaty. Předseda klubu kolega Rakušan. Ten má přednost.

Senátor Jan Rakušan: Pane předsedající, kolegyně, kolegové, myslím si, že teď budu hovořit sám proti sobě, protože to druhé hlasování odpovídalo tomu, jak jsem si přál svůj pozměňovací návrh, ale hlasovali jsme dvakrát o tomtéž, pouze pokaždé byla položena jinak otázka. Jednou kladně a jednou záporně.

To si myslím, že z tohoto důvodu to hlasování tak, jak ho kolega Pavlata zpochybnil je zcela správné a já jsem rozuměl původnímu návrhu kolegy Bárty tak, že o tom bodu 2 budeme hlasovat po jménech, budeme říkat těch 6 lidí, vyjmenujeme, odhlasujeme tak či tak a potom se bude hlasovat en bloc. Tak jsem rozuměl tomu, že se bude hlasovat.

Nikoliv zase en bloc Mašínovi. To jsme hlasovali jeden návrh dvakrát, pouze byla obráceně položena otázka. Já bych se přimlouval za ten původní návrh kolegy Bárty tak, abychom hlasovali o tom bodu Mašínů tak, jak ho přednesl pan předseda, ale tak, aby se hlasovalo po jménech, které jsou uvedeny v tom bodu 2. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Takto jsem nerozuměl původnímu návrhu kolegy Bárty. Kolega Bárta.

Senátor Zdeněk Bárta: Jistá emoční vypjatost, která prolíná naší debatou, myslím dobře ukazuje na nevyjasněný názor na naši historii.

Já jsem skutečně rozuměl, a pan předseda by měl asi přesně objasnit, jaký dával ten návrh, nicméně já jsem stahoval svůj návrh ve prospěch návrhu, kterému jsem rozuměl tak, že budeme hlasovat nejprve nebo potom, ale en bloc o celém návrhu a mimoto zvlášť, to druhé nebo první hlasování skupina Mašínů.

O návrhu mimo ty Mašíny a o tom zbytku potom.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Hlasovali jsme o Mašínech a potom o ostatních.

Senátor Zdeněk Bárta: Já jsem řekl, že mi je jedno v jakém pořadí o tom budeme hlasovat, ale prostě zvlášť by se mělo hlasovat o Mašínech a zvlášť o tom zbytku en bloc.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: To je to, co jsme udělali. Teď jde o to, jestli toto je zpochybněno, tak dám hlasovat o tom, jestli máme hlasovat znovu.

Pan předseda.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Jestli mohu faktickou. Pan kolega Pavlata jasně deklaroval, že to hlasování bylo zmatečné. Pan kolega to podpořil. A teď pojďme se vrátit tam, kde jsme začali, zvlášť o Mašínech a potom en bloc o celku.

To bylo rozhodnutí procedurální, jak budeme hlasovat. A to hlasování o Mašínech bylo označeno jako zmatečné nebo zpochybněno.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: To hlasování nemohlo být zpochybněno takhle. O tom musíme hlasovat. To, co jsem prohlásil za zmatečné, byla situace, kdy mi tady nefungoval systém.

To bylo hlasování číslo 97. Hlasování číslo 96 bylo hlasování o Mašínech, které je teď zpochybněno.

Dám teď hlasovat o tom, jestli chceme revokovat hlasování číslo 96 o těch Mašínech. Tím se dostaneme na samotný začátek procedury. Dám o tom hlasovat bez rozpravy.

Kolega Janata s technickou.

Senátor Pavel Janata: Kolegyně a kolegové, vyjasňujeme si situaci, ve které se nacházíme. Proběhlo procedurální hlasování o tom, že budeme o skupině bratrů Mašínů hlasovat zvlášť. To bylo přijato a toto hlasování nikdo nezpochybnil.

Posléze se hlasovalo už o materii samé, totiž o tom, jestli souhlasíme s tím, aby skupina bratří Mašínů byla navržena na tuším, že tam je medaile za hrdinství. A toto hlasování skončilo tak, že tento návrh byl zamítnut a toto hlasování zpochybnil kolega Pavlata.

Takže podle mého názoru, jestli si to dobře pamatuji, bychom měli teď hlasovat o tom, jestli vyhovíme námitce kolegy Pavlaty a pokud ano, tak hlasovat znovu o tom, zda souhlasíme s tím, aby skupině bratří Mašínů jsme navrhli medaili za hrdinství.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Ano, přesně tak. Teď budeme hlasovat o tom, zda vyhovíme námitce kolegy Pavlaty, totiž aby se revokovalo hlasování o Mašínech, číslo 96.

Dávám hlasovat. Kdo je pro tento návrh – pro revokaci, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti revokaci, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování pořadové číslo 98 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 29 pro vyslovilo 49, proti byl 1. Návrh byl přijat.

Tudíž jsme revokovali tamto hlasování. Budeme hlasovat teď znovu o tom, zda část III bod 2, totiž návrh medaile za hrdinství Mašínům, Paumerovi, Švédovi, Janatovi a Novákovi, zda toto schvalujeme.

Budeme hlasovat o tom, zda navrhujeme tuto skupinu na medaili.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování pořadové číslo 99 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 pro vyslovilo 30, proti bylo 16. Návrh byl přijat. Tedy je navrhujeme.

Teď budeme hlasovat o všech ostatních návrzích kromě tohoto bodu.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování pořadové číslo 100 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 58, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Teď budeme hlasovat o tom, že navrhujeme prezidentu republiky. Musíme teď hlasovat o celku. (Protesty z pléna.)Podle původního jsme řekli, že budeme hlasovat o celku. Myslím, že máme. Pan předseda.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: V této chvíli máme za sebou dvě hlasování, obě pozitivní, a tím jsme odhlasovali celý návrh, který přišel z podvýboru.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Musíme ještě odhlasovat návrh usnesení Senátu. Kolega Stodůlka.

Senátor Jiří Stodůlka: Vážené dámy a pánové, my jsme skutečně odhlasovali seznam jmen navržených prezidentu republiku na vyznamenání. Ale to usnesení má několik částí a my si musíme odhlasovat ještě usnesení, že jednak souhlasíme a pak doporučujeme schválit a předložit a pověřujeme místopředsedu atd. Tady je návrh usnesení Senátu. Tady k této věci je potřeba ještě jednou hlasovat.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Skutečně musíme hlasovat o návrhu usnesení Senátu, který vám byl rozdán pravděpodobně. Byl rozdán? (Ano.)

Kolega Janata.

Senátor Pavel Janata: Kolegyně a kolegové, myslím, že bychom měli číst to, co je nám předkládáno. V modrém tisku číslo 89 není žádný návrh usnesení Senátu, je tam jenom ten seznam, který jsme už celý schválili. To, co je tam na tom prvním bílém listu napsáno, je usnesení Organizačního výboru, které směřuje k dnešnímu jednání, ale není tam nic, o čem by měl hlasovat Senát jako celek v této chvíli. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Nebudeme tedy hlasovat již dále, protože jsme všechno odhlasovali. Souhlasíme s tím všichni tímto způsobem? (Ano.)Děkuji. Uzavírám tento bod.

Dalším bodem je:

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Rámcová úmluva o kontrole tabáku podepsaná v Ženevě dne 16. června 2003.

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 42a uvede jej ministryně zdravotnictví Milada Emmerová.

Paní ministryně, vítám tady mezi námi a uděluji vám slovo. Prosil bych o klid v sále.

Ministryně vlády ČR Milada Emmerová: Vážený pane předsedající, vážení přítomní, dovolte, abych vás pozdravila v tento podvečer a předložila vám vládní návrh k vyslovení souhlasu s ratifikací Rámcové úmluvy o kontrole tabáku.

Rámcová úmluva o kontrole tabáku podepsaná v Ženevě dne 16. června 2003 je mezinárodní dohoda, jejímž cílem je ochraňovat současné i budoucí generace před zhoubnými zdravotními, sociálními a ekonomickými následky užívání tabáku a expozice tabákového kouře.

Tato mnohostranná dohoda vytvoří mezinárodní právní prostředí včetně základních a doporučených postupů k řešení celosvětové tabákové epidemie. K úmluvě budou připojeny prováděcí protokoly, které budou v praxi konkretizovat její uplatnění.

Tabáková epidemie je globálním břemenem, které si vyžaduje mezinárodní spolupráci na účinném systému řešení této hrozby lidského zdraví. Ratifikace úmluvy je v souladu s politikou České republiky na poli Světové zdravotnické organizace, Evropské unie a její znění není v rozporu se závazky České republiky, vyplývají z jiných platných mezinárodních smluv.

Úmluva je v souladu s právem Evropského společenství a s politikou Evropské unie v oblasti kontroly tabáku a prevence kouření.

Vzhledem k tomu, že většinu požadavků úmluvy již Česká republika plní, finanční dopad ratifikace úmluvy na státní rozpočet nebude významný.

Dovolím si konstatovat, že ratifikace úmluvy zvýší prestiž České republiky na mezinárodním poli a zároveň napomůže v nelehkém boji s alarmující vysokou spotřebou tabákových výrobků v České republice, zejména u dětí a mladistvých.

Na základě uvedeného vás žádám o vyslovení souhlasu s předloženým materiálem. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, paní ministryně. Návrh projednal Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Ten nepřijal žádné usnesení. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk číslo 42/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Rostislav Slavotínek.

Garančním výborem je Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk číslo 42/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Daniela Filipiová, kterou zastoupí senátorka Alena Palečková a tu nyní žádám, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorku Danielu Filipiovou zastoupí kolega Vavroušek.

Senátor Vítězslav Vavroušek: Pane předsedající, paní ministryně, dámy a pánové, já jsem byl požádán kolegyní Filipiovou, abych přečetl za ni její zprávu. Její zpráva má dvě části.

Ta první je obsah úmluvy, ale o tom už zde mluvila paní ministryně a když jsem si to pročítal, tak tady není v tom textu nic nového, takže bych přečetl tu druhou část, kde je celkové hodnocení tohoto návrhu úmluvy.

Předložená úmluva je zcela nadbytečná. V oblasti boje proti kouření náš legislativní řád naplňuje již nyní většinu požadavků. Připojením se k úmluvě dojde k pouhé deklaraci, že i naše republika si je vědoma vážnosti problému kouření ve společnosti.

Nicméně je nutno předávat zprávy a informovat centrálu, sekretariát, což bude nová instituce, která bude řídit a kontrolovat činnosti, vyplývající z přijetí úmluvy o všech opatřeních, která v České republice v boji proti kouření přijala, tj. legislativních, správních, o finanční a technické pomoci, o dozoru a výzkumu a dalších. Zcela jistě bude byrokratickým rájem.

Navíc je otázkou, zda deklarované minimální zatížení rozpočtu je pravdivé, k navýšení výdajů spojených s bojem proti kouření jednoznačně dojde. Vyplývá to z povinností, které z ratifikace Úmluvy pro strany vyplývají, a to podávání a zpracování informací pro sekretariát, financování sekretariátu, placení úředníků, kteří budou informace a data zpracovávat, navíc je zde povinnost finančně přispívat rozvojovým zemím, které mají pěstování tabáku a výrobu tabákových výrobků jako jeden z hlavních zdrojů obživy, které budou restrikcemi v této oblasti životně ohroženy.

Dále jsou tam nějaké drobné problémy, například v článku 13 úmluvy je uvedeno, že smluvní strany uznávají, že komplexní zákaz reklamy, propagace a sponzorství by snížil spotřebu tabákových výrobků, což se dá asi těžko takto doložit. Navíc je tam nějaká nepřesnost ve vztahu k překladu anglické verze do češtiny.

Tolik zpravodajská zpráva. Nyní bych přečetl usnesení výboru. Jedná se o 21. usnesení Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku z 5. schůze ze dne 27. dubna 2005. K návrhu, kterým se předkládá PČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Rámcová úmluva o kontrole tabáku, podepsaná v Ženevě dne 16. června 2003.

Po odůvodnění zástupce předkladatele vedoucího oddělení rozvojových programů Ministerstva zdravotnictví ČR pana Jaroslava Vetyšky, zpravodajské zprávě senátorky Daniely Filipiové a po rozpravě

1)? výbor doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci Rámcové úmluvy o kontrole tabáku,

2)? určuje zpravodajkou výboru pro jednání o Rámcové smlouvě pani kolegyni Filipiovou, kterou jsem zastoupil já.

Předsedkyně výboru Alena Palečková.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů.

Přeje si ještě vystoupit kolega Josef Jařab, který zastupuje zpravodaje Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pana senátora Rostislava Slavotínka? (Ano.)

Senátor Josef Jařab: Musí, protože naše usnesení je jiné, takže je to moje povinnost, abych seznámil plénum Senátu s jednáním v našem výboru a s tím, k čemu jsme při tomto jednání došli, a to 16. června 2003 na 8. schůzi.

K tomuto senátnímu tisku jsme vedli delší rozpravu. Nebyla nepodobná té, která byla popsána panem kolegou Vavrouškem. Samozřejmě při takovýchto příležitostech vždycky dochází ke konfrontaci pohledů nejen na kouření, ale na svobody a na všechno ostatní, co se přitom objevuje.

Nakonec náš výbor, a to konstatuji s lítostí, nepřijal žádné usnesení, dávám o tom plénu zprávu, protože při hlasování o návrhu vyslovit souhlas s ratifikací z deseti přítomných 5 senátorů hlasovalo pro, 3 senátoři byli proti, 2 senátoři se zdrželi hlasování, takže návrh nebyl přijat.

K tomu bych měl přece jenom ještě jednu poznámku. Není možná právě dobře, že jeden z dosti význačných výborů Senátu má sudý počet členů, a to 10, což samozřejmě může vést i k takovýmto hlasováním.

Výbor nicméně určil zpravodajem pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Rostislava Slavotínka, kterého jako předseda klubu zastupuji, a pověřil předsedu výboru předložit tento záznam předsedovi Senátu a plénu Senátu, což jsem právě teď učinil. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Otevírám obecnou rozpravu. Hlásí se někdo do obecné rozpravy? Kolega Jaroslav Kubera. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové, na chvíli bych vás poprosil, i když to pro vás bude těžké, abyste si v tuto chvíli představili, že jsem nekuřákem, protože kdybych mluvil jako kuřák, nevypadalo by to dobře. Já teď skutečně budu mluvit jako nekuřák.

Tato rámcová úmluva používá některé zajímavé axiomy jako například, že kouření zabíjí, ačkoliv to nikdy nebylo prokázáno. Bylo pouze prokázáno, že kouření neprospívá zdraví. Víc peněz zatím kuřáci na výzkumy nedali, aby mohlo být prokázáno, že zabíjí, protože například automobily evidentně zabíjejí tisíce lidí ročně, přesto je nikdo nezakazuje.

Pokrytectví, které se kolem kouření v současné době pohybuje ve všech sférách po celé naší zeměkouli, je neuvěřitelné. Rozpočty všech vlád světa, ať jsou demokratické, či nikoliv, jsou naplňovány obrovskými částkami od kuřáků ve spotřební dani, od výrobců v dani z příjmů, od trafikantů z daně z příjmu, a financují z nich takové bohulibé věci, jako je zdravotnictví, sport apod.

Můj dotaz na paní ministryni je, kolik bylo za loňský rok příjmů do státního rozpočtu ze spotřební daně z kouření, kolik odvedli na daních výrobci, kolik trafikanti, aby bylo jasné, že paní doktorka Králíková, která je jednou z největších, nejmilitantnějších odpůrkyň a vůbec jí to neberu, je placena z těchto peněz.

Kdybychom se my, kuřáci, rozhodli zítra přestat, a to všichni, tak by došlo k velice silnému narušení finanční rovnováhy v České republice, které si ani neumíte představit.

Jak daleko toto pokrytectví jde, můžu dokumentovat na tom, že Evropská komise zahájila novou kampaň proti kouření za 72 milionů eur, což jsou dvě miliardy korun. Slogan kampaně zní: „Help, za život bez tabáku“. Obrovskou nafukovací krabici budou najatí řidiči vozit postupně do všech 25 hlavních měst zemí EU, na pražském Staroměstském náměstí se objeví kolem roku 2007.

Teď ale to druhé. EU současně vynakládá na dotování pěstitelů tabáku v EU kolem jedné miliardy eur ročně, což je 30 miliard korun. Zvláštní, že, když tak bojujeme proti tabáku? Jenom další důkaz onoho obrovského pokrytectví.

Filozofický problém svobody, který je o tom, že nekuřák má právo v restauraci dýchat čistý vzduch, je to jeho právo a bývá skutečně často porušováno, ale v České republice neplatí žádný zákon o tom, že by si někdo nemohl otevřít nekuřácký bar, nekuřáckou cukrárnu, kavárnu. To může. A proč to neudělá? To nevím.

Naopak pan poslanec Janeček se silou buldoka, to je třeba mu uznat, neustále prosazuje čím dál militantnější zákony, takže situace je taková, je v podnicích, lázních a v jiných institucích, v nemocnicích, chodí nemocní pacienti kouřit v šestnáctistupňových mrazech na mráz, a určitě to jejich zdraví velmi prospívá, náklady na jejich následné léčení ze zánětů horních cest dýchacích nebývá také levné.

Nikoho nenapadne zakázat adrenalinové sporty, přestože léčení sportovců stojí obrovské peníze. I pan profesor Pafko, kterého si nesmírně vážím, který prý o mně mluvil ráno někde v televizi, jezdí na vysokém kole za šedesát tisíc. Když z něj spadnete a nemáte přilbu, je úraz hlavy jistotou. A úrazů, které absolvují sportovci, je celá řada, ale nikoho nenapadne tyto sporty proto zakazovat s odkazem na to, že to stát stojí peníze.

Kromě toho jsou i jiné věci, které škodí zdraví. Stejně silně, například alkohol, ale alkohol je podobný příběh. Z alkoholu tyjí rozpočty všech zemí světa, a proto se nikdo neodvažuje k radikálnímu kroku, jen třeba zakazuje reklamu nebo kolkování apod., ale zákaz alkoholu jako drogy nikoho ještě nenapadl.

Samozřejmě i bůček není zcela nevinný. Řada lidí trpí vysokým cholesterolem a jejich léčení stojí obrovské peníze, dokonce i pití kávy, které tady vypijeme za dobu zasedání velké množství, pokud by se nekombinovalo s cigaretou, je velmi nebezpečné. Právě kombinace kávy s cigaretou způsobuje to, že cigareta vám cévy stahuje, káva roztahuje, takže neustále vibrují a tím se udržují v kondici. (Oživení.)Bohužel, když je to zkombinováno s nezdravými potravinami, dochází ke kombinaci, že se usazuje cholesterol, cévy mají užší profil a dělají potíže, které dělají.

Moc bych prosil, abychom byli soudní. Řeknu proč. Když totiž budeme tuto dohodu ratifikovat, dáme klacek do ruky těm, kteří budou příště chodit a říkat, že všechno toto musíme nyní schválit, protože před tím jsme přece schválili tuto rámcovou úmluvu. Není to poprvé, kdy bylo argumentováno tím, že když už jsme schválili Aarhuskou úmluvu, tak teď musíte schválit to či ono. Pak to bude argumentováno. Zákony, které máme, jsou v mnoha směrech přísnější, než je tato rámcová úmluva a myslím si, že je potřeba nastavit symbiózu, vytvořit takové podmínky, aby se kuřáci mohli věnovat svému zlozvyku, ale přitom neomezovali a neobtěžovali ty, kterým to vadí. Děkuji za pozornost.

Samozřejmě navrhuji neratifikovat.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Dále se do obecné rozpravy přihlásil kolega Josef Novotný, připraví se Tomáš Julínek.

Senátor Josef Novotný: Pane předsedající, paní ministryně, vážení kolegové, jako nekuřák budu kupodivu s panem Kuberou jako s kuřákem souhlasit. Tato úmluva je opravdu nadbytečná, alespoň v Čechách.

My totiž už v současné době ignorujeme mnoho zákonů, které se kouření, spíše nekouření týkají. Je to zákon o toxikomániích a jiných, který naprosto ignorujeme a nedodržujeme, kouří se ve všech hospodách při podávání všech jídel, nikoho z nás to nezajímá.

Ignorujeme zákoník práce, protože se kouří na pracovištích, a kde to zaměstnavatel nenařídí, tak se tam kouří a trpí tam nekuřáci úplně bez problémů a nikomu z nás to nevadí.

Ignorujeme zákon o zdraví lidu a množství dalších norem, takže my tuto normu a úmluvu v podstatě nemůžeme přijmout, protože by to bylo licoměrné, bylo by to od nás falešné a byla by to další norma, kterou budeme v Čechách ignorovat. My jsme totiž tak zavázáni tabákovým koncernům nebo svým slabostem, že nedokážeme nekouřit ani v Senátu. Tady se hulí úplně všude. A vím, že vám to některým vadí. Tady nepřejdete do kantýny, abyste nemuseli projít předpokojem tabákovým dýmem, kouří se v kancelářích a téměř všude.

Nehrajme si proto na to, že jsme schopni s tímto nešvarem něco dělat.

Máme propracovaný systém propagace kouření, ale bohužel jsme zemí, která má největší nárůst mladistvých kuřáků na světě. Je tomu tak proto, že jsou tady sponzorované akce, například § 11, 55, které tabákové koncerny platí, proniká to do škol, učíme kouřit děti, dovolujeme kouřit ve filmu, kouří politici a určitě budeme poslední zemí v EU, která bude s tímto nešvarem něco dělat, takže jen takhle dál! Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Dále se o slovo hlásí kolega Tomáš Julínek, po něm se připraví kolega Jaroslav Mitlener.

Senátor Tomáš Julínek: Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, já také nepodpořím tuto úmluvu, protože argumenty, které uvedl pan kolega Kubera, jestliže si odmyslíme ty legrácky kolem, jsou relevantní, protože kampaně proti kouření vůbec nevyhodnocují tzv. cost and benefit, to znamená efekt těchto kampaní. A je to škoda, protože kdyby ho vyhodnocovali, soustředili by se jenom na ty kampaně, které jsou opravdu účinné, takže by to vedlo k selektování těchto kampaní, které můžou vést, pokud jsou dobře vedeny, a nemusí být vůbec tak drahé, jak tady bylo uváděno, k určitému omezení kouření.

Co k němu ale určitě vede, je obyčejná lidská, individuální motivace. Pokud není navozena přirozeně, zvláště ve zdravotním systému, potom je to i panu kolegovi Kuberovi jedno a může si tady dělat srandy o tom, jak mu cvičí cévy. Přestane se smát, až bude mít velký květák ve své pravé nebo levé průdušce. Pak se přestane takto bavit.

Chci jenom upozornit na to, že vždycky je potřeba tyto věci od sebe odlišovat, že jednou věcí je napojení kamarádů z reklamních agentur na různé úředníky v rámci dejme tomu EU, ale koneckonců i u nás to není žádná zvláštnost, a produkování kšeftů na tak vážné problematice.

Druhou věcí je samozřejmě samotný zdravotní stav a ohrožení vlastního zdraví. To je ale naše zdraví, a já to tady zdůrazňuji před paní ministryní, že to je soukromý statek, to je moje zdraví, takže my se o něj musíme starat. Nevěřím, že se o to postará nějaká kampaň, ani ministr zdravotnictví.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Dále se o slovo hlásí kolega Jaroslav Mitlener, který je zatím posledním přihlášeným do rozpravy.

Senátor Jaroslav Mitlener: Vážené dámy, vážení pánové, omlouvám se, protože kolega Julínek řekl asi většinu toho, co jsem chtěl říci já. Apeluji proto jenom na to, abychom skutečně oddělili legraci od vážných věcí. Kouření je nesmírně škodlivou věcí. Je spočítáno, že sice pouze škodí našemu zdraví, ale to takovým způsobem, že většinou toto poškození majitel nepřežije a je spočítáno, že po 170 tisících cigaretách je člověk jistým čekatelem na rakovinu. Kouření je tudíž velmi škodlivé.

Na druhé straně souhlasím s liberálním přístupem, tzn. s tím, že zřejmě tento materiál nebude tím pravým ořechovým. Čím se nám podaří tento problém vyřešit, naopak nás to odvádí od jiných řešení, která by možná byla úspěšnější.

Také jsem samozřejmě slyšel a znám z literatury Kuberův argument, že EU zároveň bojuje proti kouření a zároveň dotuje produkci tabáku, byť je to pod kapitolou zemědělství.

Znovu opakuji, že kouření je nesmírně škodlivé a dusící se kuřáci jsou nesmírně smutným pohledem pro své okolí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. O slovo se ještě přihlásil kolega Karel Barták.

Senátor Karel Barták: Děkuji. Pane místopředsedo, paní ministryně, mám velmi ulehčenou situaci, protože přede mnou vystoupili dva lékaři, a to Dr. Julínek a Dr. Mitlener. Plně s nimi souhlasím.

Přesto bych ještě přes mikrofon vzkázal prostřednictvím předsedajícího panu senátorovi Kuberovi, který jistě tuto chvíli využívá v předsálí toho, aby se uklidňoval. (Oživení.)On hovořil o tom, že není příčinná souvislost mezi kouřením a nemocemi z tohoto kouření. V tom má jistě pravdu, ale je to nesmírně veliký rizikový faktor. Příčinná souvislost je tehdy, když každý člověk, který kouří, má konec, o kterém zde bylo řečeno, že třeba má květák v pravé nebo levé průdušnici. To je první vzkaz panu senátorovi Kuberovi.

Druhý je o tom, že si dokonce dovolil srovnávat kouření se sportem. To už je vůbec úplný nesmysl. Protože sport je sice rizikový faktor jako každá jiná činnost, ale vedle toho má sport samozřejmě mnoho jiných pozitivních stimulů, zvláště v mládí, ale i v pozdějším věku.

Vaším prostřednictvím bych se rád zeptal pana senátora Kubery, jestli také kouření má nějaký pozitivní faktor pro člověka. Jestliže si vytvoří návyk, pak samozřejmě bez cigarety být nemůže. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Kolegovi Kuberovi to vyřídím, až budu mít příležitost, resp. si to přečte v zápise.

Hlásí se ještě někdo do obecné rozpravy? (Nikdo.)Obecnou rozpravu proto končím.

Paní navrhovatelko, chcete se vyjádřit k rozpravě? (Ano.)

Ministryně vlády ČR Milada Emmerová: Děkuji za výzvu. Nechci vám tady samozřejmě dělat odbornou přednášku o škodlivosti kouření. Jistě tu máte řadu lékařů, kteří se touto problematikou zabývají, a nakonec každý všeobecně vzdělaný člověk se touto problematikou zabývá.

Škodlivost kouření byla prokázána, a nejde jenom o nikotin a o karcinogenní látky, ale jde i o sklerotické změny v tepnách v celém těle.

Osobně jsem poznala mnoho pacientů, kteří právě měli komplikace sklerózy, a ti, co měli komplikace v oblasti dolních končetin končící amputací, byli vesměs kuřáci. U infarktů to tak úplně neplatí, tam jsou rizika dejme tomu ještě jiná, ale ti, co měli komplikace v oblasti dolních končetin, a znova připomínám, končící amputací, všichni kouřili.

Chtěla bych vám jenom říci, že americká firma Phillip Morris si nechala dělat určitý výzkum, byl dělaný v naší republice, a seznámila Výbor pro sociální politiku a zdravotnictví Poslanecké sněmovny s tímto výzkumem. Byla jsem tehdy šokována, protože výčet chorob, které označili za důsledek kouření, byl naprosto nedostatečný, a tento výzkum neměl tedy žádnou cenu pro další perspektivu, třeba i výzkumu nebo kouření.

Ale šokovaly mě tam jiné závěry, že vlastně to kouření není škodlivé, že vlastně choroby způsobené kouřením tolik nezatěžují zdravotní systém a že když ti lidé dříve umírají, tak uvolňují byty a funkční pracovní místa.

Prosím vás, já jsem si to nevymyslela, mám pro to důkazy, tento materiál nám byl ponechán pro potřebu každého poslance. Chci jenom říci, že samozřejmě i žaloby na tuto firmu, které se odehrály v Americe a bylo žalujícím vlastně vyhověno, i to je určitým mementem.

Chtěla bych říci, že bychom byli jediná země v rámci Světové zdravotnické organizace, která tuto deklaraci odmítla ratifikovat.

Říkám vám to jenom jako určitou poznámku a myslím si, že takhle bychom asi figurovat nikde nechtěli, jako bychom nevěděli, že kouření je škodlivé.

Kdo chce kouřit, ať samozřejmě kouří, nemůžeme to nikomu zakazovat. Zakazovat to můžeme jenom tam, kde se vlastně ocitá v uzavřeném prostoru a kde jsou přítomni i jiní lidé, kteří se stávají pasivními kuřáky. To prostě tak je. A tady je právě ta souvislost s mým zdravím a tvým zdravím a zdravím nás všech. To už věděla Marie Terezie, proto vlastně zavedla hygienickou službu, aby ten, který má infekční chorobu, tak sice je ohrožen přímo on, ano, ale bohužel i jeho okolí. A ono to s tím kouřením je pomalu podobné.

Jenom tolik bych k tomu chtěla říci.

Velice pěkná knížka, a to bych doporučovala panu senátorovi Kuberovi, je od prof. Hadače pod názvem „Ekologické katastrofy“. A i kouření je tam probíráno jako ekologická katastrofa, stejně jako smog v Los Angeles a stejně jako jiné ekologické katastrofy, které se asi tak od 80. let minulého století přihodily.

Já vám tady už víc skutečně nechci přednášet, jenom bych se chtěla přimluvit, abyste se k tomu postavili vstřícně a abyste prokázali tímto způsobem, že naši lidé, náš národ má povědomí o škodlivosti kouření a že to víme a že s tím nesouhlasíme. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, paní ministryně. Pane zpravodaji, chcete se vyjádřit k proběhlé rozpravě? Je tomu tak, prosím.

Senátor Vítězslav Vavroušek: Rozprava byla poměrně košatá. Myslím, že její obsah nemusím opakovat, máte ho v živé paměti.

Zůstala tam jedna otázka ne zcela zodpovězená, jaké jsou pozitivní aspekty kouření. Ale ve srovnání s negativy to nehraje vůbec žádnou roli. Vím, že se třeba v jednu dobu dávalo, že nikotin fixuje paměť. Ale myslím si, že to vůbec není předmětem tohoto jednání. Nemělo se rozhodovat o škodlivosti, či neškodlivosti.

Zazněly dva návrhy, návrh výborový schválit ratifikaci. Pak zde senátor Kubera, nikoliv z důvodu propagace kouření, ale pro jistou byrokratizaci a neprůkaznou efektivitu těchto mechanizmů, navrhoval zamítnout nebo nesouhlasit s ratifikací Rámcové úmluvy.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Takový návrh neexistuje, není možný, hlasuje se proti návrhu. Čili formálně je podán jeden návrh, je podán ve zprávě jednoho z výborů.

Senátor Vítězslav Vavroušek: Doporučoval bych tedy hlasovat v tom pořadí, napřed o návrhu výboru.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Kolega Kubera má technickou poznámku.

Senátor Jaroslav Kubera: Já vím, že je to problém. Paní ministryně se vyjádřila k proběhlé rozpravě, ale neodpověděla na moji otázku, jaké jsou příjmy státního rozpočtu ze spotřební daně, z daně příjmu od výrobců cigaret a prodejců cigaret.

A vaším prostřednictvím bych vzkázal panu senátorovi Bartákovi…

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Pane kolego, požádejte paní ministryni, aby otevřela v tom případě rozpravu, tohle není technická poznámka.

Senátor Jaroslav Kubera: Nemohu mu to vzkázat, tak já mu to řeknu sám…

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o tom, že Senát dává souhlas k ratifikaci Rámcové úmluvy o kontrole tabáku podepsané v Ženevě dne 16. června 2003.

V sále je přítomno 51 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 26. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování pořadové číslo 101 se z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 pro vyslovilo 25, proti bylo 5. Návrh nebyl přijat.

Děkuji paní ministryni a oběma zpravodajům.

Přistoupíme k dalšímu bodu jednání. Dalším bodem je:

Návrh senátního návrhu zákona Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, kterým se mění zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů.

Návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 46.

Tento návrh zákona uvede zástupce navrhovatelů pan senátor Robert Kolář. Pane kolego, máte slovo.

Senátor Robert Kolář: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Předstupuji před vás již podruhé s tímto senátním návrhem. Přesto, že jsem jej obhajoval již při prvním čtení, dovolím si jenom zrekapitulovat především pro ty z vás, kteří neprojednávali tento návrh zákona ve výborech, v čem tkví jeho podstata. Jenom velice stručně.

Současná právní úprava zakotvuje stav, kdy majetek z dědictví, jehož nenabude žádný dědic, připadne státu. Stát je s takto nabytým majetkem povinen naložit zákonem stanoveným způsobem, přičemž v praxi přichází do úvahy především převod na obce.

Stávající převod majetku je však zdlouhavý a často vede k tomu, že například neobývané objekty chátrají natolik, že léta obce jen hyzdí a nezřídka je devastace objektů nebo prostor natolik rozsáhlá, že vede až k nutnosti generální rekonstrukce, popř. i zbourání. Přitom právě pro obce tolik potřebné nemovitosti, byty a nebytové prostory mohou být na obecní náklady efektivně přebudovány.

Proto se v tomto návrhu zákona navrhuje, aby se proces nakládání s nemovitostmi, byty a nebytovými prostory, které připadly státu v důsledku odúmrtí, maximálně zefektivnil a zrychlil, a to formou bezodkladného převodu na příslušnou obec.

Tolik k vlastní podstatě tohoto návrhu zákona.

Jak si asi všichni vzpomínáte, původně jsme měli ukončit projednávání tohoto návrhu zákona v 30denní lhůtě, tuto lhůtu jsme potom prodloužili.

V prvním kole projednávání, které proběhlo 21. dubna, a shodou okolností ve všech třech výborech, to znamená jak v garančním výboru, Výboru hospodářském, tak i ve Výboru ústavně-právním a ve Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, tak ve všech třech výborech v tento den bylo projednávání tohoto návrhu zákona přerušeno.

Musím se přiznat, že vzhledem k mému úrazu a následné komplikované operaci jsem v podstatě mohl průběh projednávání tohoto návrhu zákona již sledovat pouze z povzdálí, nikoliv jako přímý účastník, předkladatel, a to mne zastoupil zpravodaj našeho výboru kolega Adolf Jílek.

Čili myslím si, že v tuto chvíli nebudu popisovat, jaký byl další průběh projednávání ve výborech a nechám to jemu, protože je současně i garančním zpravodajem při tomto tisku.

Závěrem se zmíním pouze k tomu, že náš garanční výbor, kde už jsem byl přítomen na projednávání tohoto návrhu zákona, přijal pozměňovací návrh právě pana kolegy Jílka, který podle mého názoru tento návrh zákona vylepšuje a já se s ním ztotožňuji.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů.

Návrh zákona byl přikázán Ústavně-právnímu výboru. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Ondřeje Febera a přijal usnesení, která vám byla rozdána jako senátní tisky č. 46/2 a 46/4.

Následně byl návrh zákona přikázán Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Jiřího Brýdla a přijal usnesení, která vám byla rozdána jako senátní tisky č. 46/3 a 46/5.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten přijal usnesení, která vám byla rozdána jako senátní tisky č. 46/1 a 46/6. Zpravodajem výboru je pan senátor Adolf Jílek. Prosím ho, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Adolf Jílek: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, pan předkladatel již tady částečně popsal návrh zákona.

Návrh zákona tak, jak nám byl předložen v prvním čtení, byl projednán ve výborech s přerušením. A chtěl bych na úvod říci, že tato zpráva je společná s Výborem ústavně-právním, protože máme společné usnesení. Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí přijal usnesení jiné, takže předpokládám, že pan zpravodaj ho zdůvodní.

Výbory projednávaly toto nadvakrát. A vzhledem k tomu, že tato tzv. jednoduchá novela, která umožňuje vlastně tzv. odúmrtě, to znamená dědictví ze zákona na obce, které pokud není dědic nebo dědic se zřekl svých dědických práv, řešit tak, že pokud se jedná o nemovitosti, tak pokud obec o ně včas požádá, má možnost je získat bezúplatně.

Vzhledem k tomu, že v této věci byl problém jeden jediný, který bohužel bude narůstat, je to, že na části těchto dědictví visí poměrně velké dluhy a bylo by nešťastné, aby dluhy ze zákona musel zaplatit stát a obec získala majetek čistý, takže na tomto základě potom byl přijat pozměňovací návrh totožný v obou výborech.

Ještě zde avizuji, že pokud se tento zákon dostane do podrobné rozpravy, budu muset podat ještě drobný pozměňovací návrh, který je legislativně-technické povahy a jedná se o to, že v mezidobí došlo k doplnění nového odstavce 2 a k označení dosavadního ustanovení. Proto bude potřeba udělat malou technickou úpravu, pokud budou schvalovány tyto pozměňovací návrhy.

A na závěr bych vás seznámil s usnesením jak Ústavně-právního výboru, který se sešel 25. května 2005 podruhé, tak Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který projednával tento zákon dne 22. června 2005.

Výbor tedy doporučuje Senátu schválit návrh senátního návrhu zákona ve znění pozměňovacího návrhu, který je uveden v příloze, určuje mne zpravodajem a pověřuje předsedu výboru senátora Milana Balabána předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane senátore. Prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů.

Ptám se nyní zpravodaje Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí pana senátora Jiřího Brýdla, zda si přeje vystoupit? Přeje, máte slovo, prosím.

Senátor Jiří Brýdl: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Náš výbor se zabýval návrhem tohoto zákona dvakrát – na své 9. schůzi, kde přerušil jednání, a na své 10. schůzi přijal usnesení, které máte v tisku č. 46/5.

Problém podle našeho výboru spočívá v tom, že ta cesta nemá být napůl, že buďto se má převádět obcím, a to se všemi riziky, anebo to má zůstat státu. A protože jsme diskutovali převod na obce a neměli jsme možnost a ani časový prostor, abychom udělali jakýsi průzkum, jestli obce taková rizika na sebe chtějí vzít, a nebyli jsme schopni to projednat např. se Svazem obcí a měst, tak se výbor nepřechýlil k té tvrdé variantě převést na obce, a to se všemi riziky. A proto také nakonec převládl názor, který máte v tisku, tj. návrh zamítnout.

Dovolte mi, abych vás nyní seznámil s usnesením. Na 10. schůzi konané dne 15. června 2005 po odůvodnění předkladatele a zpravodajské zprávě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR zamítnout projednávaný návrh senátního návrhu zákona, určuje zpravodajem mne a pověřuje předsedu výboru, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane senátore. Táži se zpravodaje Ústavně-právního výboru pana senátora Ondřeje Febera, jestli si přeje vystoupit? Nepřeje, má společnou zprávu se zpravodajem garančního výboru.

Otevírám obecnou rozpravu. Hlásí se někdo do obecné rozpravy? Nehlásí se nikdo, takže obecnou rozpravu uzavírám.

Pravděpodobně si nepřejí k ní vyjádřit pan navrhovatel a pan garanční zpravodaj. Není tomu tak.

Byl podán návrh zamítnout návrh zákona. O tomto návrhu teď budeme hlasovat.

Přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu posuzovaný návrh senátního návrhu zákona zamítnout.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh zamítnout, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti zamítnutí tohoto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

V hlasování pořadové číslo č. 102 se ze 47 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 pro vyslovilo 9, proti bylo 16. Návrh nebyl přijat.

Proto otevírám podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy se hlásí kolega Adolf Jílek.

Senátor Adolf Jílek: Hlásím se teď jako senátor, protože v mezidobí do základního zákona čili zákona č. 290/2000 Sb., byl do § 65, který neměl odstavce, měl pouze písmena, byl vložen nový odstavec – čili byl rozdělen na odst. 1 a 2. Musíme provést legislativně-technickou úpravu, pokud pustíme tento zákon dál, tzn. budeme muset upravit v čl. 1, v bodu 3 takto: za slova „§ 65“ vložit slova „odst. 1“. Dále pokračuje písm. c) – se slova „§ 15 odst. 3“ nahrazují slovy atd.

Čili můj pozměňovací návrh – je to legislativně-technická úprava, aby to bylo v pořádku – v čl. 1, v bodu 3 – za slova „§ 65“ vložit slova „odst. 1“. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane senátore. Hlásí se ještě někdo do podrobné rozpravy? Nikdo se nehlásí. Končím podrobnou rozpravu. Pane navrhovateli, chcete se k tomu vyjádřit?

Senátor Robert Kolář: Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já už jsem se v té své úvodní řeči vyjádřil k tomu, že co se týče pozměňovacích návrhů, které přijaly hospodářský výbor a Ústavně-právní výbor, že s nimi souhlasím, a samozřejmě souhlasím i s tím druhým návrhem, který má legislativně-technický charakter.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane navrhovateli. Teď se především ptám zpravodaje Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí pana senátora Brýdla, jestli chce k tomu něco říct. Ne. Pan senátor Feber taky ne. Takže pan garanční zpravodaj.

Senátor Adolf Jílek: Byly tady předloženy ze dvou výborů pozměňovací návrhy, které musíme hlasovat jako celek, které upravují text zákona tak, aby nemovitosti nebo nemovitá věc, která je z dědictví, na které visí dluh, nespadala do tohoto režimu. Dále jsem tady podával legislativně-technický pozměňovací návrh, který jsem načetl v podrobné rozpravě.

Hlasovat musíme nejdříve o legislativně-technické úpravě, protože pokud by prošel zákon v této podobě, bylo by to špatně, i bez toho druhého pozměňováku. Následně budeme hlasovat celý pozměňovací návrh Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a Ústavně-právního výboru.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane zpravodaji. Přistoupíme k hlasování.

Teď budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu, který nám přednesl garanční zpravodaj, který je legislativní.

V sále je přítomno 44 senátorek a senátorů. Potřebný počet pro přijetí pozměňovacího návrhu je 23.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování p. č. 103 se ze 44 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 23 pro vyslovilo 40, proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat.

Senátor Adolf Jílek: Teď budeme hlasovat o celém pozměňovacím návrhu, které přijaly oba dva výbory, jak Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, tak Ústavně-právní výbor. Musíme o tom hlasovat jako o celku.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Ano. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování p. č. 104 se ze 44 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 23 pro vyslovilo 42, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy.

Nyní můžeme přistoupit k hlasování o schválení návrhu senátního návrhu zákona, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů jako celek.

V sále je přítomno 45 senátorek a senátorů. Potřebný počet pro přijetí návrhu je 23.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování p. č. 105. Ze 47 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 se pro vyslovilo 45, proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat. Návrh byl schválen, a proto podle § 130 odst. 8 jednacího řádu Senátu navrhuji, abychom pověřili za prvé předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona – v souladu s jeho schváleným zněním, a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu ústavnímu projednání; za druhé senátora Roberta Koláře a senátora Adolfa Jílka, aby návrh zákona odůvodnili v Poslanecké sněmovně.

Přistoupíme k hlasování o tomto. Budeme hlasovat o návrhu na pověření, které jsme právě přednesl. V sále je přítomných 47 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 25. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování p. č. 106 se ze 48 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 25 pro vyslovilo 46, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji zástupci navrhovatelů a všem zpravodajům.

Končím projednávání tohoto bodu pořadu.

Následujícím bodem dnešního jednání je:

Návrh podrobnějších pravidel projednávání peticí v Senátu.

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 97.Návrh pravidel připravila Stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury. S návrhem nás seznámí senátor Jiří Stodůlka, kterému tímto uděluji slovo.

Senátor Jiří Stodůlka: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, nebudu vás dlouho zdržovat. Na základě jednacího řádu Senátu, podle jeho § 1 si může Senát upravit svá pravidla jednání pro případy speciální. Předčasem Parlament schválil obsáhlou novelu jednacího řádu Senátu, ve které se objevila jedna nová materie, která zde ještě nebyla.

Přiznám se, že toto bylo právě ze senátní komise, kde jsme na základě inspirace rakouského modelu, kdy při peticích, které mají větší počet petentů než je dané číslo, je možno tuto petici přenést na půdu Parlamentu a Rakouská republika toho často využívala v diskusích v Parlamentu pro posuzování negativních vlivů temelínské elektrárny v České republice i na základě petice. Proto jsme stanovili v našem jednacím řádu ustanovení, kde 10 tisíc občanů, kteří podepíší petici pro nějaký společenský problém, bude tato petice projednávána před plným plénem Senátu, abychom umožnili těmto petentům při tomto zřejmě závažném společenském problému předstoupit před zákonodárný sbor a pokusit se najít cestu řešit tady třeba tento problém třeba i zákonodárnou iniciativou.

Vzhledem k tomu, že náš jednací řád sice hovoří o tom, že je možné před plným plénem Senátu projednávat petici, přesto při jednání v Komisi pro Ústavu a parlamentní procedury jsme uznali, že pouze vyslechnout názory petentů by bylo asi pravděpodobně málo. Proto jsme se soustředili na to, abychom v podrobnějších pravidlech učinili zadost také druhé straně, na kterou si petenti stěžovali. Mám ten pocit, že i podle obecných zásad jednání před soudem by měla být slyšena i druhá strana, a to je obsahem toho, co dneska máme před sebou v tisku č. 97. Je tam stanovený postup, jak se bude projednávat daná petice, která má více než 10 tisíc petentů. Je tam oprávnění výboru pro petice také případně přenést projednávání nebo určit jiný výbor, který je věcně způsobilejší pro projednávání takovéto petice, organizováním projednávání petice na plénu Senátu.

Vzhledem k tomu, že taková jedna petice zde v Senátu leží, je to stížnost občanů na OKD, je to stížnost občanů Frenštátu pod Radhoštěm na možné otevření dobývacího ložiska černého uhlí, takže jsme byli postaveni před to, abychom ta pravidla udělali pokud možno před projednáváním tohoto případu zde v Senátu. Pozveme obě strany sporu, vyslechneme si a ty procedurální záležitosti, které jsou v těch pravidlech zde hovoří o tom, kdo, kolikrát a na jakou dobu může vystoupit apod. Myslím si, že to by neměl být až takový problém, protože my jsme se na té komisi o tom poměrně obsáhle bavili. Bylo to učiněno ve spolupráci s organizačním odborem Kanceláře Senátu, mám ten pocit, že by nám příliš nic nemělo bránit tomu přijmout tato pravidla. A připomínám ještě na závěr, že je to druhá petice, která má více než 10 tisíc petentů za dobu existence Senátu. Myslím si, že to není zas až tak četná věc, která by nás měla někdy v budoucnosti zatěžovat. Doufejme, že to přispěje pouze k zviditelnění Senátu. Jinak zde je návrh k usnesení Senátu k návrhu podrobnějších pravidel projednávání peticí Senátu, senátní tisk č. 97. Senát schvaluje podrobnější pravidla projednávání peticí Senátu vedená v příloze tohoto usnesení. Já vám děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji pane senátore a posaďte se ke stolku zpravodajů. Návrh projednal Výbor pro vzdělávání, vědu a kulturu, lidská práva a petice a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 97/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jan Hálek, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jan Hálek: Pane předsedající, dámy a pánové, já mám velmi snadnou úlohu, protože tady bylo všechno řečeno. Materiál je identický s řádem, který máme všichni k dispozici, pouze se liší v jedné věci a sice v článku 3 je: Nestanoví-li Senát jinak, může každá z těchto osob vystoupit v rozpravě nejvýše dvakrát a to vždy nejvýše na deset minut. Což všichni velmi dobře chápeme. Takže mi dovolte, abych přečetl usnesení Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice.

Po úvodním slovu místopředsedy výboru senátora Jiřího Zlatušky po odůvodnění předsedou Stálé komise pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury senátorem Jiřím Stodůlkou, po zpravodajské zprávě místopředsedy výboru Jana Hálka a po rozpravě výbor doporučuje Senátu ČR schválit návrh podrobnějších pravidel projednávání peticí v Senátu s pozměňovacími návrhy, které jsou přílohou tohoto usnesení, a určuje zpravodajem výboru mne.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji pane senátore, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Hlásí se někdo do rozpravy? Nikdo se do rozpravy nehlásí, takže rozpravu uzavírám. Pan senátor Stodůlka k tomu nechce nic říct, pan zpravodaj také ne, takže můžeme přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu usnesení Senátu tak, jak jej navrhl senátor Jan Hálek. V sále je přítomno 42 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 22. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. V hlasování poř. č. 107 se ze 42 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 22 pro vyslovilo 40, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Děkuji všem zúčastněným a končím projednávání tohoto bodu. Dalším bodem našeho pořadu je:

Návrh senátního návrhu zákona senátora Martina Mejstříka a dalších, kterým se mění zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů.

Návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 91. Tento návrh zákona uvede zástupce navrhovatelů senátor Martin Mejstřík, kterého prosím, aby přistoupil k mikrofonu.

Senátor Martin Mejstřík: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, předkládám vám návrh senátního návrhu zákona, kterým se mění trestní zákon ve znění pozdějších předpisů. Jde o „jednoduchou změnu“ § 260, který se týká hnutí, která směřují k potlačení lidských práv a svobod. Je to návrh, který jste již slyšeli, někteří z vás jste se zúčastnili veřejného slyšení našeho Výboru pro lidská práva a petice na téma Hrozba komunismu? kde jsme se na problém komunismu, který je v podstatě předmětem návrhu této změny trestního zákona, kdy jsme se na tento problém dívali ze všech stran.

Já vás nechci zdržovat dlouhosáhlým zdůvodňováním tohoto návrhu, zmíním se možná stručně o důvodech, které nás vedou k tomu předkladu. A už předem vás poprosím o propuštění tohoto našeho návrhu do druhého čtení. Myslím si, že si ten náš návrh vaši pozornost zaslouží a zde při prvním čtení není prostor o tom příliš diskutovat. Nicméně důvodem a objektem předmětných ustanovení naší změny je ochrana společnosti před projevováním názorů obecně považovaných za extrémní. Společnost jimi vyjadřuje svůj zájem chránit se před extremistickými názory, které by mohly ve svém důsledku ohrozit stávající demokratický řád. Komunismus je jedním z typů totalitarismu, který používá násilí s cílem totální realizace státní ideologie ve všech oblastech společenského života.

To znamená zásadní popření jakéhokoli pluralismu, občanských práv a svobod. Individuální svobody, zákonnosti a především s ohledem na jeho základní teze spočívající ve zničení všeho, co ochraňuje a zajišťuje soukromé vlastnictví, realizaci třídního boje, nastolení diktatury proletariátu, zrušení vázanosti státních orgánů zákonem a v importování komunistické revoluce do všech koutů světa pro „osvobození veškerého dělnictva“.

Nacismus, jakožto příklad druhého hnutí směřujícího k potlačování lidských práv a svobod, je další typ totalitarismu. Má tytéž devastující následky pro společnost jako komunismus. Liší se však svými základními tezemi. Je jimi nadřazenost jednoho národa nad ostatními národy, ospravedlňující vydobytí si životního prostoru na ostatních národech, antisemitismus, vytváření „sociálně spravedlivého národního společenství“ atd.

Oba výše uvedené -ismy sehrály v naší nedávné historii 20. století velmi podstatnou a bohužel velmi negativní a tragickou roli. Uvádění těchto -ismů v život, což je z hlediska historických faktů nezpochybnitelné, stálo miliony lidských životů. Proto navrhovatelé považují za nezbytné, aby jak komunismus, tak nacismus byly v daném paragrafu přímo a nezpochybnitelně uvedeny. S ohledem na shora uvedené oba předmětné -ismy naplňují všeobecně formulované znaky skutkové podstaty uvedené v ustanovení § 260 trestního zákona.

Novela je nutná i vzhledem ke společenské situaci. Proto s ní přicházíme. Těsně po převratu v roce 1989 v podstatě velmi podobné znění náš trestní zákon obsahoval. Místo nacismu tam byl fašismus, ale komunismus tam byl stejně tak, jako my to navrhujeme. V průběhu devadesátých let z něho byl vyňat. Nicméně my se domníváme, že minimálně právě proto, že se prokázalo, že komunismus prostě přirozenou cestou neskončí, že tato nebezpečná ideologie nevymře, tak se domníváme, že tato novela je nutná. Mohl bych uvádět příklady z jednání těch kterých politiků nebo i členů neparlamentních komunistických stran, které zde máme. Dámy a pánové, já vás nechci dále zdržovat. Prosím vás o postoupení této novely do druhého čtení. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji pane senátore, prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Jaromíra Volného, kterému tímto uděluji slovo.

Senátor Jaromír Volný: Dámy a pánové, já nejprve ve třech bodech bych vás seznámil s tím, k čemu jsem dospěl po právním zkoumání tohoto návrhu. A pak bych se pokusil úměrně prvnímu čtení to odůvodnit. Za prvé návrh zákona není v souladu s ústavním pořádkem, naším konkrétně, odporuje některým článkům Listiny základních práv a svobod. Za druhé tuto skutečnost konstatoval již v roce 1992 Ústavní soud. Mínění navrhovatelů, že vady vytýkané tehdejšímu znění zákona Ústavním soudem v nynějším návrhu odstranili, jak o tom hovoří v důvodové zprávě, tak je naprosto nesprávné. A dospěl jsem také k názoru, že cíle, k němuž chtějí navrhovatelé dospět, není podle mého názoru v demokratickém a právním státě dosáhnout tak a těmi způsoby, jak ho chtějí dosáhnout oni. Ten způsob, jakým ho chtějí dosáhnout oni a v jakém znění, vždy bude v nesouladu s ústavním pořádkem a ten způsob, jakým by to mohli zákonně formulovat, tak ten je nebude uspokojovat.

Já bych vám ocitoval některé pasáže z nálezu Ústavního soudu v roce 1992. Podotýkám, že tam slova například komunismus a fašismus byla v závorce. Jde o to, uvedl ve svém nálezu Ústavní soud, zda skutkové znaky spočívající v podpoře nebo v propagaci hnutí prokazatelně směřujícího k potlačení práv a svobod občanů a nebo hlásajícího tam uvedené druhy záště, musí být naplněné i tehdy, když jde o hnutí založené na ideologii fašismu, resp. komunismu. Nebo zda postačuje sama skutečnost podpory a propagace fašismu, resp. komunismu bez zřetele na to, zda jejich konkrétní druh, směr nebo forma je spojena s potlačením práv nebo hlásáním záště.

V dalších pasážích Ústavní soud tyto myšlenky rozvinul a řekl: Buď se postavíme na stanovisko, že komunismus a fašismus, tehdy v tom znění, jsou a priori taková hnutí, která směřují k potlačení práv a svobod občanů, takže se to nemusí zkoumat a nemusí se to dokazovat. Pak samozřejmě jakákoli podpora takového hnutí bude trestná. Ale musel by se doplnit trestní zákoník o přesnou definici toho, co to komunismus je.

Druhá varianta, že tedy nebude považovat komunismus, nacismus, případně jiná hnutí, která bychom tam výslovně vyjmenovali a priori za taková hnutí, která směřují k potlačení práv a svobod občanů. A pak musíme případ od případu zkoumat, zda naplňují tu skutkovou podstatu tohoto trestného činu. Zda jejich část stanov a nebo nějaký jejich projev nebo nějaký konkrétní čin skutečně směřují k ohrožení těch chráněných zájmů, tzn. směřují k podpoře a propagaci hnutí, prokazatelně směřujících k potlačení práv a svobod občanů.

Já bych tu ještě ocitoval jednu část toho nálezu Ústavního soudu. Překládám to ze slovenštiny do češtiny, protože nálezy Ústavního soudu, to byl ještě Ústavní soud federální, tehdy byly psané ve slovenštině. Čili on říká. Jádrem problematiky je tedy požadavek, aby trestní zákon postihoval podporu a nebo propagaci komunistického hnutí jen tehdy, když hnutí hlásá a nebo svým programem uznávání doktríny nebo konkrétními činy je zaměření na potlačení práv a svobod občanů a nebo na projevy vystupňované nenávistí, záště, popisované v posuzovaném ustanovení.

Takovým zaměřením nebo projevem je zejména program, doktrína anebo snaha uchopit moc násilím, po jakémkoliv získání moci vyloučit svobodné volby, uznávání učení o diktatuře proletariátu, které se dosud namísto diktatury třídy vždy projevilo jako diktatura politické strany, přesněji vládnoucí špičky této strany, teorie nebo praxe vedoucí úlohy jedné politické strany, atd. Není však důvodu samotné učení o beztřídní společnosti, když by bylo provázeno snahou dosáhnout uvedený cíl demokratickou cestou a o jeho dosažení uchovat demokracii a politickou pluralitu, trestně-právně postihovat. Bránila by tomu ustanovení článku 17 Listiny a článku 19 Paktu. Přitom není úkolem Ústavního soudu, aby zkoumal, zda takové cíle a takovým způsobem je vůbec možno dosáhnout, resp. zda uvedené učení by bylo ještě komunistické.“

S tím tedy tehdy Ústavní soud tato slova v závorce a celou tu závorku, co znamená slovo např. komunismus nebo fašismus jako odporující Listině základních práv a svobod ze zákona vyškrtl.

V důvodové zprávě jsem se dočetl jednu zajímavou věc a zajímalo by mě, jak tedy autor důvodové zprávy k návrhu tohoto zákona k tomuto tvrzení došel. Tam se totiž praví, že důvodem zrušení té závorky, obsahu té závorky, byla samotná závorka, a nikoliv její obsah.

To je už i z jazykového hlediska úsměvné odůvodnění, protože závorka patří mezi členící nebo interpunkční znaménka a pravidla českého pravopisu výslovně stanovují, že závorky je možno nahradit čárkami nebo pomlčkami.

Ale nejen to. Samotný nález Ústavního soudu, aby o tomto nebyla pochybnost, že je to v těch závorkách, říká:

Samotná skutečnost, že zákon uvádí příklady a že je umístil do závorky, není na překážku řádného uplatňování trestního zákona, ani plného respektování Listiny.

V tomto bodu nemají navrhovatelé pravdu, že by se to napravilo. Situace je úplně stejná a podle mě, pokud by to takto bylo přijato, tak každý Ústavní soud to opět musí zrušit.

A dále se v navrhované důvodové zprávě k tomuto návrhu navrhovatelé odvolávají na to, že by chtěli docílit pojmového souladu se zněním § 261 trestního zákona, kde skutečně platí v současné době, že kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické nebo komunistické genocidium nebo jiné zločiny nacistů nebo komunistů proti lidskosti, bude potrestán odnětím svobody na 6 měsíců až tři léta.

Tam je sice vlastně už konkrétně jmenováno, které zločiny by to byly, to znamená genocidium a jiné zločiny proti lidskosti. Problém je, že to problematiku zužuje na zločiny komunistické a nacistické, kdežto jiné genocidium nebo jiné zločiny proti lidskosti, např. rwandské, kambodžské, atd., by u nás mohl popírat prostě kdokoliv a nebylo by to trestné. Čili pokud by to mělo být uvedeno do souladu, tak by spíše to chtělo z § 261 tyto konkrétní věci odstranit, nehledě už i na to, že zase by byly problémy, které ty zločiny jsou komunistické a které nejsou, jestli rudí Khmérové v Kambodži byli, nebo nebyli komunisté apod.

Na závěr bych přečetl vyjádření tehdejšího předsedy Ústavního soudu:

Soud se domnívá, že § 260 i bez závorky stačí zcela k tomu, aby byl postižen například ten, kdo hlásá a podporuje fašismus nebo komunismus s úmyslem poškodit někoho nebo omezit jeho svobodu a práva.

Dámy a pánové, to není jednoduchý právní problém. Zdálo by se, že já po tomto proslovu tady budu navrhovat zamítnutí tohoto návrhu. Já to prostě neučiním, jednak je nás tady 37, to znamená méně než půlka. Čili já si myslím, že by bylo dobré, kdybychom se s touto právní argumentací, kterou jsem tady nastínil, dopodrobna seznámili ve výborech. Doporučuji každému, aby si podrobně a několikrát prostudoval nález Ústavního soudu v tehdejší věci, která je úplně shodná s tím návrhem tady. A pak tady by viděli možná navrhovatelé to nějakým způsobem opravit, ale museli by to opravit způsobem, který by je podle mého názoru neuspokojil, pokud by byly podány nějaké pozměňovací návrhy k tomuto textu.

Pokud tady nebude podán návrh na zamítnutí a nebude podán návrh na vrácení navrhovatelům k dopracování, tak automaticky Senát musí stanovit, jakým výborům to postoupí k projednání, a pokud jich bude víc, tak tedy výbor bude garanční.

Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů.

Hlásí se paní senátorka Soňa Paukrtová jako předsedkyně klubu, prosím.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, já jsem chtěla navrhnout, abychom hlasovali o tom, že můžeme hlasovat i po 19.00 hodině, s tím, že dokončíme dnešní program. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Přistoupíme okamžitě k hlasování o tomto návrhu.

Budeme hlasovat o tom, abychom mohli dnes hlasovat ještě po 19.00 hodině až do vyčerpání programu.

Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování pořadové číslo 108 se ze 48 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 21 pro vyslovilo 34, proti byli tři. Návrh byl přijat, děkuji.

Pokračujeme v jednání. Otevírám obecnou rozpravu. Hlásí se někdo do obecné rozpravy? Hlásí se kolega Josef Pavlata, prosím. Připraví se senátor Martin Mejstřík.

Senátor Josef Pavlata: Pane předsedající, dámy a pánové, myslím si, že posledních 10 nebo 15 vteřin vystoupení kolegy Volného bylo to, o čem bychom měli hlasovat nebo jednat, a sice o tom, že by celá tato záležitost měla být přikázána k projednání výborům.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Kolega Martin Mejstřík, prosím.

Senátor Martin Mejstřík: Dámy a pánové, jsem téhož názoru, nicméně chtěl bych upřesnit informaci která tady možná mezi vámi koluje.

Původně jsem požádal jménem navrhovatelů Organizační výbor o zkrácení lhůty k projednávání ve výborech, což, jak jsem slyšel, se u vás nesetkalo s příliš příznivou odezvou. Proto jsem vás jenom chtěl ubezpečit, že tento návrh nesměřoval k tomu dostat nás, senátory, do nějakého časového presu, abychom to rychle „upekli“, ale naopak, protože tam hrozilo, že projednávání ve výborech by vlastně spadlo do srpna, kdy máme senátní prázdniny. Proto jsem to chtěl zkrátit, abychom to stihli před.

Nicméně byl jsem ubezpečen, že v těchto případech se projednávání automaticky překládá až do první schůze po prázdninách. Tento svůj návrh proto stahuji a doporučuji normální 60denní lhůtu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pana kolego. Hlásí se ještě někdo do obecné rozpravy? (Nikdo.)Obecnou rozpravu proto končím.

Nebyl podán návrh vrátit navrhovatelům nebo zamítnout, tudíž přikážeme návrh senátního návrhu zákona výboru či výborům k projednání.

Organizační výbor navrhuje, aby byl návrh senátního návrhu zákona přikázán k projednání Ústavně-právnímu výboru jako výboru garančnímu, Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.

Má někdo jiný či další návrh? (Nikdo.)

Přistoupíme proto k hlasování o návrhu Organizačního výboru.

V sále je přítomno 40 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 21. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

V hlasování pořadové číslo 109 se ze 41 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 21 pro vyslovilo 32, proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijat, takže jsme to přikázali oněm třem výborům.

Rozuměl jsem tomu dobře, že navrhovatelé už nežádají o zkrácení lhůty, takže tím jednání o tomto bodu končím.

Děkuji navrhovateli a zpravodaji.

Dalším bodem je:

Návrh senátního návrhu Ústavního zákona senátora Jana Hadravy a dalších, kterým se mění Ústavní zákon číslo 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů, první čtení.

Návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk číslo 93.Tento návrh zákona uvede zástupce navrhovatelů senátor Jan Hadrava.

Senátor Jan Hadrava: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, nebudu vás dlouho zdržovat, protože v takové napjaté časové atmosféře vás brzy propustím, protože ukončím jednání o těchto zákonech.

Chci říci, proč tyto návrhy vezmu zpět.

Včera se mnou hovořil pan kolega Jílek, takový senátor praktik, který mi vypočetl všechny lhůty, kterými by tento zákon, pokud by procházel čteními u nás, čteními v Poslanecké sněmovně, vyjádřením vlády, musel projít a přesvědčil mě o tom, i když to byl poněkud pesimistický názor, že tento zákon by skončil v Poslanecké sněmovně a nebyl by projednán, přitom víte, že do června, tedy do voleb, a spadl by pod stůl.

Já nechci tento zákon brát jako gesto, ale mou ambicí je doopravdy, aby Parlamentem prošel. Proto je tento návrh vhodné podat, a tak jsem si to ověřil i u legislativního odboru, někdy na jaře, kdy tímto projednáváním projde do nově ustavené Poslanecké sněmovny. A jestliže ho tady schválíme a do Poslanecké sněmovny vůbec projde, bude mít naději, aby nějakým způsobem v nějakém tvaru měl naději na úspěch.

Proto beru tento návrh, tj. tisk č. 93, a z něho vyplývající tisk číslo 94, prozatím, podle § 127 jednacího řádu zpět. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Týká se to obou tisků, které jsou ještě před námi, tj. 93 a 94.

Tím jsme vyčerpali program jednání. Končím, tuto schůzi Senátu a přeji vám dobrou noc a hodně štěstí.