Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

3. den schůze

(31. března 2005)

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Vážené kolegyně a kolegové, milí hosté, dovolte, abychom zahájili pokračování 4. schůze Senátu.

Z dnešní schůze se omluvili senátoři Jaromír Volný a Zdeněk Bárta.

Nejprve vás chci seznámit s návrhem na změnu a doplnění programu tak, jak jej navrhl 29. března 2005 svým usnesením č. 52 Organizační výbor:

Za prvé, doplnit na pořad 4. schůze Senátu body Návrh senátního návrhu zákona senátora Martina Mejstříka a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu (senátní tisk č. 49), a to na místo 42.

Za druhé je to Návrh na zřízení Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky a stanovení počtu jejích členů, ustanovení Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky a volba předsedy Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky, a to na místo 28. Byl by to pátý bod ve čtvrtek 31. března 2005, body č. 43 a 44, jsou to dodatky.

Dále projednat:

a)? senátní tisk č. 436 ve čtvrtek 31. března 2005 jako bod č. 6,

b)? senátní tisk č. 40 projednat ve čtvrtek 31. března 2005 jako první bod odpoledního jednání,

c)? tisk č. 47 projednat ve čtvrtek 31. března 2005 jako druhý bod odpoledního jednání,

d)? bod Usnesení Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice č. 18/05 k Závěrečným doporučením Výboru proti mučení – kontrolního orgánu Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání ve čtvrtek 31. března 2005 jako první bod po 16. hodině.

Dále navrhuji v souladu s včerejším usnesením č. 67 Výboru pro záležitosti EU doplnit na pořad naší schůze jako bod č. 39 Návrh nařízení Evropského parlamentu a Komise vytvářející Evropský institut rovnosti pohlaví (tisk č. N 9/05). Takto doplněný a změněný program máte rozdaný na lavice.

Ptám se, kdo má další návrhy na změny našeho programu? Ano, pan kolega Brýdl, prosím.

Senátor Jiří Brýdl: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, do úvodu chci navrhnout, aby byl vyřazen z jednání této schůze bod č. 35 (senátní tisk č. 459) – Vládní návrh, kterým se předkládá PČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Protokol o strategickém posuzování životního prostředí k Úmluvě o posuzování vlivů na životní prostředí přesahujících hranice států, a to z toho důvodu, že omylem byla Senátu zaslána chybná verze. Tento omyl vznikl na odboru posuzování vlivů na životní prostředí Ministerstva životního prostředí a výbory, které projednávaly tento návrh, projednávaly neplatnou verzi. Teprve po projednání výborů přišla verze nová, takže z důvodu, že to nemá lhůtu, navrhuje zpravodaj našeho výboru, a já se s tím ztotožňuji, aby se vrátil tento tisk k projednání aktuální verze a poté, aby to přišlo na příští plénum Senátu. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, návrh je jasný. Hlásil se kolega Robert Kolář, má slovo.

Senátor Robert Kolář: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovoluji si navrhnout také jednu změnu, a sice v souvislosti s tím, že v návrhu pořadu schůze máme senátní tisk č. 47, což je návrh hospodářského výboru jakožto výboru Senátu, zařazen jako druhý bod dnešního odpoledního jednání. Dovoluji si navrhnout, aby senátní tisk č. 46, což je také návrh senátního návrhu zákona Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, byl zařazen hned po tomto bodu, tzn. jako třetí bod odpoledního jednání. Oba návrhy jsou návrhy hospodářského výboru a myslím si, že by bylo vhodné, aby byly projednávány v jednom bloku. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobře. Kdo další se hlásí? Nikoho nevidím. Nejprve budeme hlasovat o návrzích tak, jak byly předloženy z pléna, tzn. vyřazení našeho bodu č. 35 (tisk č. 459), jedná se v podstatě o odložení napříště.

Já nejprve dám znělku. Kdo je pro vyřazení tohoto bodu, zahajuji hlasování, zmáčkne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 60 ukončeno, registrováno 62, kvorum 32, pro 58, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Potom je zde druhý návrh od kolegy Koláře, abychom bod č. 40, což je tisk č. 46, zařadili dnes jako třetí bod odpoledního jednání, pokud potom schválíme změny, které navrhuje Organizační výbor.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tuto fixaci tohoto bodu, tlačítko ANO a ruku nahoru. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž ruku nahoru.

Hlasování č. 61 ukončeno, registrováno 63, kvorum 32, pro 59, proti nikdo. I tento návrh byl schválen.

Nyní budeme hlasovat o všech návrzích, které jsem přednesl jako usnesení Organizačního výboru.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 62 ukončeno. Registrováno 64, kvorum 33, pro 62, proti 1. Návrh byl schválen.

Nyní budeme již projednávat první bod, protože všechny body byly schváleny.

Prvním bodem, který máme, je:

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o programu pracovní dovolené mezi vládou České republiky a vládou Nového Zélandu, podepsaná dne 11. října 2004 v Praze.

Máme to jako tisk č. 473.

Vládní návrh přednese místopředseda vlády Martin Jahn, který zastoupí ministra zahraničních věcí Cyrila Svobodu.

Pane ministře, máte slovo. Vítám vás tady u nás, dobrý den.

Místopředseda vlády ČR Martin Jahn: Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte, abych vám v zastoupení pana ministra Svobody přednesl návrh na vyslovení souhlasu s ratifikací Dohody o programu pracovní dovolené mezi vládou České republiky a vládou Nového Zélandu.

Tato dohoda umožní lidem mezi 18 a 30 lety uskutečnit nejvýše roční poznávací pobyt na území druhé strany a v jeho rámci se seznámit s kulturou, historií, a také jazykem druhého státu.

Návrh na vyslovení souhlasu s ratifikací této dohody byl projednán ve Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku a ve Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu a oba tyto výbory doporučily návrh ke schválení.

Dovolte, abych vás požádal o vyslovení souhlasu s ratifikací. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Posaďte se, pane místopředsedo, ke stolku zpravodajů.

Návrh projednal Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Má usnesení č. 473/2 a zpravodaje pana senátora Rostislava Slavotínka.

Garančním výborem je Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku s usnesením č. 473/1 a zpravodajem panem senátorem Milanem Špačkem a toho nyní žádám, aby nás sdělil zpravodajskou zprávu.

Pan senátor Špaček není. Ptám se paní předsedkyně, jestli má výbor náhradního zpravodaje?

Paní předsedkyně Palečková nám sdělí osud kolegy Špačka jako zpravodaje. Takže výbor je dohodnut, paní předsedkyně se stává zpravodajkou a přednese nám zprávu místo kolegy Špačka, který dosud není přítomen. Máte slovo paní kolegyně.

Senátorka Alena Palečková:Omlouvám se pane předsedo i všem kolegům a přečtu vám usnesení našeho výboru k předloženému návrhu vyslovení ratifikace. Po odůvodnění zástupce předkladatele náměstka ministra zahraničních věcí Pavla Svobody, zpravodajské zprávě senátora Milana Špačka a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas s ratifikací Dohody o programu pracovní dovolené mezi vládou České republiky a vládou Nového Zélandu podepsanou dne 11. října 2004 v Praze a určil zpravodajem výboru pro toto jednání o dohodě na schůzi Senátu senátora Milana Špačka, kterého jsem tímto zastoupila.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji paní kolegyně, posaďte se ke stolku zpravodajů. Ptám se zpravodaje Výboru pro zahraniční věci kolegy Slavotínka, jestli chce vystoupit? Máte slovo pane kolego.

Senátor Rostislav Slavotínek: Dobré dopoledne vážený pane předsedo, vážení kolegové a kolegyně, věcný obsah tohoto návrhu dohody byl tlumočen panem místopředsedou vlády Jahnem. Já bych jen dodal pro ty, kdo možná studovali ten návrh dohody, že si možná všimli, že ty podmínky nejsou stanoveny přesně recipročně, především je to ale z důvodů jiných právních předpisů, které platí v obou zemích, které se týkají vydávání pracovních povolení. Rozdíly ale nezakládají žádné zřetelné zvýhodnění žádné ze stran. Dále tam je ustanovení, že smluvně budou každoročně stanoveny kvóty maximálního počtu víz na principu reciprocity. Pro začátek je tento počet stanoven na sto víz pro každou stranu. Provádění dohody nebude mít dopad na státní rozpočet.

Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost projednal tento materiál 12. 1. a po odůvodnění zástupce předkladatele Dr. Pavla Svobody, náměstka ministra zahraničních věcí a po mé zpravodajské zprávě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací této dohody.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji pane kolego, otevírám obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí, takže ji končím. Nepředpokládám, že by pan místopředseda vlády nebo kdokoli ze zpravodajů se chtěl vyjadřovat k něčemu, co neproběhlo. Zazněl jediný návrh, a to je návrh, abychom v daném okamžiku dali souhlas k ratifikaci. Zahajuji hlasování o souhlasu k ratifikaci.Zahajuji hlasování, kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku, kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování číslo 63 ukončeno, registrováno 68, kvorum 35, pro 61, proti nikdo, návrh byl schválen. Tím končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu navrhovateli i zpravodajům a jdeme k dalšímu bodu. A tímto bodem je:

Informace vlády ČR o výsledcích jednání Evropské rady konaném ve dnech 22. a 23. března 2005 v Bruselu o pozicích České republiky.

Jednací řád Senátu ve svém § 119a předpokládá, že Senát jedná o informaci vlády, o pořadu a výsledcích jednání Evropské rady. Poprosil bych opět místopředsedu vlády Martina Jahna, aby nás seznámil s touto informací.

Místopředseda vlády ČR Martin Jahn: Děkuji ještě jednou, dobrý den. Vzhledem k tomu, že dnes máte mnoho důležitých bodů na pořadu, dovolím si tuto informaci přednést poměrně stručně s tím, že bych zdůraznil věci, které jsou specificky důležité pro Českou republiku.

Jarní Evropská rada se již tradičně zabývá ekonomickými tématy. Letos to byla zejména Lisabonská strategie a změny v Paktu stability a růstu. Pro Českou republiku byly také důležité rozhovory o přístupu Chorvatska do EU. V oblasti střednědobého hodnocení Lisabonské strategie měla Česká republika takovou pozici, že se plně ztotožňujeme se závěry Evropské komise, že Lisabonská strategie by se měla zaměřit primárně na růst a zaměstnanost. Souhlasíme s tím, že cíle Lisabonské strategie se plní nedostatečně, a proto je potřeba počet těchto cílů zúžit a také zlepšit proces řízení implementace této strategie.

Ztotožnili jsme se také s tím, že důraz musí být dán na rozvoj výzkumu, vývoje a inovací a v této oblasti je jedním z důležitých závěrů, že 7. rámcový program na podporu výzkumu a vývoje musí mít pákový efekt na domácí rozpočet na podporu výzkumu a vývoje a jeho administrace by měla být zjednodušena tak, aby byl více přístupný zejména malým a středním firmám. Podpora rozvoje podnikání zejména v oblasti malých a středních firem, zjednodušování podnikatelského prostředí a tzv. simplifikace evropské legislativy je také jedním z hlavních cílů toho nového střednědobého hodnocení Lisabonské strategie.

V oblasti ochrany životního prostředí bylo ve střednědobém hodnocení zdůrazněno využívání obnovitelných zdrojů energie a také rozvoj ekologických technologií. V oblasti sociálního pilíře byl zdůrazněn zejména rozvoj možností pro tvorbu pracovních míst pro ty skupiny obyvatel, které jsou obtížně zaměstnavatelné, tzn. zejména osoby s nižší kvalifikací a osoby staršího věku. V oblasti zlepšení řízení procesu Lisabonské strategie je potřeba přesně zdůraznit, co je v kompetici Evropské komise a co je cílem jednotlivých států, protože plnění cílů Lisabonské strategie spadá zejména do kompetence členských států.

Jedním z hlavních témat této diskuze byla také směrnice o službách. Přestože tato směrnice nebyla samostatným tématem zasedání jarní Evropské rady, protože v Lisabonské strategii má tato směrnice velmi důležitou roli, byla zde tato diskuze poměrně rozsáhlá. Česká pozice ke směrnici o službách je taková, že jsme plně podporovali tu původní Vonkersteinovu verzi směrnice, která se snaží plně liberalizovat obchod se službami, protože předpokládáme, že pro české firmy a pro české živnostníky to může přinášet pracovní místa ve starých členských zemích EU.

Nakonec došla Evropská rada ke kompromisu, ve kterém říká, že směrnice o službách by se měla dokončit, ale je potřeba přihlédnout k potřebám všech členských států a udělat kompromis, který bude vyhovovat všem dvaceti pěti členům. Což samozřejmě bude komplikované, ale chtěl bych zdůraznit, že závěry jarní Evropské rady neznamenají, že tato směrnice by se házela pod stůl. Pouze se říká, že je potřeba pracovat tak, aby byl dosažen konsenzus všech členských zemí.

Dále jednala Evropská rada také o udržitelném rozvoji. Ta červnová Evropská rada by měla přijmout deklaraci k hlavnímu zaměření nové strategie udržitelného rozvoje EU a do konce tohoto roku by měla Evropská rada schválit novou revidovanou strategii udržitelného rozvoje EU.

Dalším tématem byl Pakt stability a růstu. Pozice České republiky k Paktu stability a růstu byla taková, že jsme preferovali minimum změn v tomto paktu, protože konvergenční program, který má Česká republika do roku 2008, se nám daří plnit, a považujeme vyrovnanost veřejných financí za jeden z důležitých faktorů růstu celé EU.

Nakonec jsme také akceptovali kompromis, který do určité míry mění složení pravidel Paktu stability a růstu. Podle mého názoru je důležité, že byly zachovány dva hlavní požadavky a to, že není možné překročit 60 % konsolidovaného státního dluhu a také, že nesmí dojít v jednotlivých letech k překračování tříprocentního schodku veřejných financí.

Některé změny, které byly schváleny, mohou být v budoucnosti prospěšné i pro Českou republiku. Je to například započítávání nákladů na důchodovou reformu tak, aby neohrozilo pozici této země vzhledem k Maastrichtské dohodě. Do určité míry se nám v budoucnu může také hodit to, že se bude k plnění Paktu stability a růstu přistupovat individuálně podle hospodářské situace. Chtěl bych ale zdůraznit, že na konvergenčním programu České republiky do roku 2008 se nic nemění a nepředpokládáme, že bychom v něm dělali nějaké změny.

Dále se Evropská rada zabývala přístupem Chorvatska do Evropské unie. Na návrh rakouského kancléře Schüssela zřídí Evropská komise expertní misi, která posoudí, zda Chorvatsko plně spolupracuje s Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii. Pokud tato mise zjistí, že ano, bude možné zahájit rozhovory o přístupu Chorvatska do EU, což Česká republika podporuje.

Dalším tématem byl zářijový summit OSN, kde EU by měla při přípravě summitu podporovat reformní proces OSN a zásadní roli OSN v globálních multilaterálních vztazích. Zajímavá diskuze proběhla také k tématu klimatických změn, kde Evropská rada vyzvala všechny rozvinuté země, aby se do roku 2020. snažily redukovat emise o 15 – 30 %. V souvislosti s tím, že by se rozvinuté země měly zavázat ke snižování emisí i po roce 2020 bude muset přihlédnout k tomu, jak se bude plnit Kjótský protokol, ale zatím nebyly evropské země ochotny zavazovat se na takto dlouhé období.

Dále se Evropská rada také vyjádřila k experimentálnímu termonukleárnímu reaktoru EU, k tzv. ITERU, což je vlastně globální projekt na výstavbu takovéhoto zařízení. Česká republika již dlouhodobě podporuje umístění ITERU ve francouzské lokalitě Cadarache. Závěry Rady byly takové, že jednání o umístění tohoto reaktoru by měly být ukončeny do června t. r. s tím, že práce na výstavbě by měly být zahájeny do konce roku 2005.

Poslední dva body představovaly vyjádření Rady k Libanonu. Evropská rada podpořila misi zvláštního představitele OSN a vyzvala Sýrii ke stažení vojenských i zpravodajských sil a slíbila pomoc při organizování demokratických voleb v Libanonu.

Posledním tématem byl Evropský pakt mládeže. Je to vlastně příloha k závěrům zasedání Evropské rady, které byly vypracovány na základě francouzské iniciativy. Tento pakt mládeže je určitým doplňkem Lisabonské strategie a říká, že EU by měla dávat důraz na vzdělání, zaměstnanost a sociální integraci a skloubení rodinného života mladých lidí.

Pokud bych měl závěry Evropské rady shrnout, myslím, že pro nás je důležité zejména to, že Lisabonská strategie se zaměřuje na růst a zaměstnanost. Myslím, že tomu by se měly přizpůsobit i kroky české vlády jak při exekutivních krocích, tak také při přípravě nových zákonů. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Posaďte se ke stolku zpravodajů.

Nyní musíme určit zpravodaje, protože se jedná o věc, kterou neprojednával výbor Senátu a proto zpravodaje určuje Senát. Navrhuji, aby tímto zpravodajem byl senátor Luděk Sefzig, předseda Výboru pro záležitosti EU. Ptám se, zda s tím pan kolega Sefzig souhlasí. Ano.

O tomto návrhu nechám nyní hlasovat. Budeme hlasovat o zpravodaji pro tento bod. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 64 bylo ukončeno. Registrováno 62, kvorum 32, pro 55, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Dávám slovo námi určenému zpravodaji, kterým je kolega Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig: Dobré ráno. Vážený pane předsedo, vážení pánové místopředsedové, vážený pane místopředsedo vlády, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři!

Vzhledem k tomu, jak máme nabitý program, dovolím si být neobyčejně stručný. Pomáhá mi k tomu to, že pan místopředseda vlády poměrně podrobně přednesl tuto problematiku před chvílí, a vzhledem k tomu, že jsme celou tuto problematiku projednali včera na našem výboru, myslím si, že stručnost bude namístě.

Ze všech bodů, kterými se setkání v Bruselu zabývalo, bylo jich celkem sedm, nejzávažnější dva body, a to bod, který se týkal Paktu stability a růstu a dále bod týkající se střednědobého hodnocení Lisabonské strategie. Vzhledem k tomu, že střednědobým hodnocením Lisabonské strategie se budeme zabývat hned v příštím bodu, ve svém vystoupení se soustředím na záležitost, která je jenom zdánlivě nedůležitá, což jsou drobné změny, které vznikly v dohodě týkající se Paktu stability a růstu.

Opakovaně jsme upozorňovali na to, že není vhodné rozvolňovat Pakt stability a růstu drobnými ústupky. I když zůstává v rétorice všech evropských politiků nepřekročitelnost tříprocentního rozpočtového schodku a 60% hranice vládního dluhu, musím říci, že drobným rozvolněním, jako je například to, že se nebudou započítávat ty odvody do rozpočtu EU, které každý členský stát dává, takovýmito ústupky dochází de facto k nabourání tohoto Paktu stability a růstu. Vzhledem k tomu, že se ve shodě s ostatními senátory domnívám, že jakékoliv nabourání Paktu stability těmito drobnými ústupky povede samozřejmě k devalvaci daného záměru udržet velmi stabilní euro, dochází k poškození eurozóny. Dochází totiž k takovému poškození, kdy hodnota stability je hodnotou sui generis. A jestliže tato hodnota bude ponížena, nebude signalizovat příliv, nebude zdrojem přílivu kapitálu do eurozóny, což se samozřejmě může eurozóně vymstít, že bude v tomto prostředí méně kapitálu a může to velmi ztížit i ekonomiku.

Zdůvodnění, které uvádějí zejména francouzští a němečtí politici v souvislosti s tím, že je třeba oživit ekonomiku a že v době růstu ekonomiky je možno si dovolit trochu si zahrát se stabilitou eurozóny a s kritérii, došlo by k dalšímu oživení, myslím, že je velmi nebezpečné. V tom případě bych se ani nedivil, kdyby v budoucnu Česká republika velmi zvažovala to, zdali rychlost přístupu do eurozóny je tak nutná. Nemyslím si, že bychom měli rovnou vládu upozornit na to, že cíl, který zde před chvílí přednesl pan místopředseda vlády, by měl být nabourán. Myslím si, že rok 2010 nebo konec tohoto desetiletí je ještě dostatečně vzdálenou dobou, aby si eurozóna uvědomila, jaké nebezpečí v rozvolnění Paktu stability a růstu je.

A určitě trhy se neřídí rétorickými cvičeními politiků evropských, ale skutečně se řídí jenom ekonomikou a ta nám to brzy ukáže. Možná se mýlím, možná se nemýlím.

To je věc, kde bych přece jenom upozornil vládu na důležitost toho, aby zůstávala ve svém názoru pevná, aby se nesnažila rozvolňovat dalšími ústupky tento Pakt stability.

Jenom mám drobnou poznámku, která je spíše jenom pro dokreslení toho, jak se náš svět mění. Jedním bodem byl také bod jednající o klimatu zeměkoule a naším cílem je, aby nedošlo ke zvýšení teploty, průměrné teploty ovzduší zeměkoule o dva stupně oproti teplotám, které byly před průmyslovou revolucí.

Můžeme být hrdi na to, že nejdéle se kontinuálně měří teplota v pražském Klementinu. Je to tuším od roku 1772 nebo 1773. Ale zhruba od této doby se měří pravidelně denně s výjimkou několika dnů v době okupace německé, tak se teplota v tomto místě měří.

Tím bych asi to své vystoupení ukončil. Pokud bude diskuze, tak rád budu reagovat v diskuzi. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego. Posaďte se ke stolku zpravodajů a já otevírám obecnou rozpravu.

Nikoho nevidím, takže se přihlásím já sám a poprosím kolegu Pitharta, aby mě na chvíli vystřídal.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedající, pane místopředsedo vlády, kolegyně, kolegové, mě trošku překvapuje, že toto plénum Senátu se nezabývá tak závažnými výsledky, které proběhly v minulém týdnu nebo předminulém týdnu.

Já si myslím, že v daném okamžiku máme jeden problém, a sice pan místopředseda vlády řekl, že Česká republika zastávala názor liberalizace služeb. Výsledek je nula.

Potom používal název „udržitelný rozvoj“. Já se ptám, kam se vytratilo slůvko „trvale“ udržitelný rozvoj, což byla tři slova, která jsem nikdy si nedokázal pořádně spojit, ale zdá se, že už nám jedno slůvko vypadává, takže už to začne být srozumitelnější.

Jestli jsem pochopil, tak také závěrem této konference je signál, že Evropská unie nedožene a nedostihne Spojené státy v ekonomice. Chtěl bych se zeptat, jestli tato mediální zpráva odpovídá opravdu realitě.

Potom u toho možná důležitějšího, a to je v podstatě Pakt stability, jsou to opět kompromisy a já se zeptám, jestli opravdu je pravda, že Spolková republika Německo si bude od svého dluhu odečítat aspoň virtuálně peníze, které zaplatila za východní Německo – Německou demokratickou republiku.

Já se ptám, jestli Česká republika si vymohla transformační náklady, aby též mohla odpočítávat a nemusela potom tak tvrdě lpět na dohodnutých strategiích.

Moje otázka také je, co vlastně vláda prosadila v národním zájmu České republiky, protože kompromis, který byl proveden, tak byl jasně v národním zájmu dvou velkých zemí, a to je Německo a Francie.

Další otázka je, když jsme vstupovali do Evropské unie, dostali jsme na x oblastí, na kterých je založená Evropská unie, sedmileté přechodné období. Bylo nám sděleno, že po dvou letech se začne vyhodnocovat, pak po pěti letech a pak uvidíme.

Já se ptám, co podniká česká vláda v daném okamžiku v bilaterálních jednáních s jednotlivými členskými zeměmi, aby skutečně toto období bylo zkráceno na ty dva roky, jak nám bylo mnohými členskými zeměmi slibováno.

Pokud mám dobrý signál, Rakousko nám již sdělilo, že ne.

A moje poslední otázka zní: Opravdu 25 členským zemím jde o celkovou prosperitu Evropské unie, anebo jde opravdu o partikulární zájmy a národní zájmy převážně velkých zemí a já se ptám, co k tomu říká vláda České republiky při jednáních?

Je součástí Evropské unie a společné strategie anebo také zastupuje národní zájmy České republiky? Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane předsedo. Kdo se dále hlásí do rozpravy?

Nikdo, zřejmě pan místopředseda vlády se ujme slova.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Ale než mu dáme slovo, končím obecnou rozpravu. Máte slovo, pane místopředsedo.

Místopředseda vlády ČR Martin Jahn: Děkuji. Já bych se pokusil velmi stručně odpovědět na ty zcela jasné otázky, které pan předseda položil.

I když ta první byla spíše konstatováním, že liberalizace služeb nepokročila vůbec a že výsledek je nula.

Já bych to takto negativně neviděl. Já jsem se snažil říci jasně, že závěr je takový, směrnice o službách má být dopracována tak, aby na ní byla možná maximální shoda. To není zametení této směrnice pod stůl.

Vzniká určité napětí mezi některými starými členskými zeměmi a novými členskými zeměmi. Objevují se termíny jako sociální dumping, které já velmi silně odmítám. Odmítal jsem se je v našich médiích, v zahraničních médiích, ve svých vystoupeních v zahraničí a tady si myslím, že většina nových členských zemí postupuje naprosto stejně a je otázkou, jakým způsobem jsme schopni takovéto postoje vysvětlit nebo přesvědčit některé staré členské země, aby takovýmto způsobem nevystupovaly.

Samozřejmě, že se situace na domácí politické scéně ve Francii, Německu, zejména směrem ke schvalování evropské ústavy, promítá i do rozhodování Evropské rady a je to samozřejmě škoda.

Co se týče dohánění USA jako cíle Lisabonské strategie, trochu toto ustupuje do pozadí a já si myslím, že to není jenom o tom, že my chceme dohánět USA, ale bohužel Rusko, Čína a jiné země dohánějí nás. Takže nevím, jestli brzy se Lisabonská strategie nezmění z běhu za Spojenými státy na úprk před Čínou a Ruskem.

Ale pro mě to není důležité takto definovat tento cíl. Pro mě je důležité, že Lisabonská strategie dává jasný cíl, kam máme jít a dává jasná doporučení, co se má dělat. Myslím, že kdybychom si ta doporučení četli jedno po druhém, tak se na nich všichni shodneme.

Otázka je o implementaci. Lisabonská strategie je dobrá, důležité je to, jak se budeme touto strategií řídit.

Pakt stability a růstu na otázku, zda si Německo bude započítávat a v jaké míře náklady na sjednocení, to si myslím, že bude posuzováno individuálně, alespoň tak tomu novému Paktu růstu a stability rozumím.

Samozřejmě, že my jsme měli také náklady na, řekl bych, transformaci a nezaplatil nám je nikdo, museli jsme si je zaplatit sami, ale ať už to bude jakkoliv, pro mě není přijatelné jakékoliv rozvolňování konvergenčního programu, který jsme přijali.

Je to jasný nástroj pro vládu jak snižovat schodek veřejných financí a já bych prostě nechtěl využívat toho nového Paktu stability, abychom to, co máme dnes, na čem jsme se shodli, abychom to měnili.

Využijme nového Paktu stability a růstu pro to, abychom započítali určitým způsobem náklady na penzijní reformu, pokud se k ní někdy odhodláme, ale neměňme konvergenční program, který máme dnes.

Co se týče našeho jednání o volném pohybu osob s některými zeměmi. Na své poslední cestě ve Francii pan premiér Gross o tomto tématu jednal s prezidentem Chiracem a byl tam určitý příslib k uvolnění volného pohybu osob v roce 2006, ale tady se bohužel dostáváme do temných uliček zahraniční politiky a otázka je, jak chceme tlačit na Francii, aby uvolnila pohyb osob a na druhé straně silně vystupovat proti názorům Francie třeba ke směrnici o službách.

Tady je vždycky něco za něco a já si myslím, že je potřeba, aby naše zahraniční politika bilaterální začala pracovat s tématy, která máme na úrovni Evropské unie.

Ta poslední otázka, jestli opravdu jde všem o dobro celé Evropské unie nebo jestli si velké státy brání své partikulární zájmy.

Bohužel se ukazuje, že velké státy si do velké míry brání své partikulární zájmy a jejich síla v EU je samozřejmě velká. Ale otázka je, jak dosáhneme změny. Nedosáhneme změny tím, že budeme EU zesměšňovat, že ji budeme přirovnávat k něčemu, co není, nedosáhneme toho tím, že budeme euroskeptiky, že budeme věčnými kverulanty. Dosáhneme toho tím, že naše zahraniční politika bude hledat ty spojence v EU, kteří mají stejné zájmy. Dosáhneme toho tím, že budeme přicházet s racionálními návrhy a budeme se snažit, aby naše země měla stejné postavení jako Holandsko, jako Irsko, jako Rakousko, tzn. země stejné velikosti, ale země, které v Evropě určitou váhu mají.

Myslím si, že jsme na začátku tohoto procesu, musíme se to všichni učit. A ještě jednou opakuji, nedosáhneme toho extrémním euroskepticismem, ale prostě pilnou a přijatelnou prací v evropské diplomacii. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. A ptám se zpravodaje, chce-li vystoupit? Ano, máte slovo.

Senátor Luděk Sefzig: V krátké rozpravě k tomuto bodu vystoupil jeden diskutující, položil dotazy, dostal odpovědi, které bych možná jen velice stručně shrnul.

Platí pravidlo, že státy nemají přátele, mají jen své zájmy, když bych to parafrázoval. Každý stát je tím silnější, čím je silnější uvnitř sám o sobě a tím je i lepší jeho pozice k vyjednávání.

V tomhle mohu panu místopředsedovi vlády jenom gratulovat, protože je to poznatek důležitý, a samozřejmě pokud budeme nejsilnější a pokud budou všechny členské státy v EU silné, tak i EU bude silná. A vyjednávací pozice České republiky bude tím silnější, čím naše ekonomika a sociální postavení našich občanů i naše životní prostředí tak, jak Lisabonská strategie i žádá, bude lepší, tím bude naše vyjednávací pozice v EU silnější.

Dovolil bych si na závěr navrhnout usnesení, a to sice usnesení, kdy Senát bere na vědomí informaci vlády ČR o výsledcích jednání Evropské rady konaném ve dnech 22. a 23. března 2005 v Bruselu a o pozicích České republiky.

Požádal bych pana předsedu, jestli bychom mohli o tomto usnesení hlasovat. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. V této chvíli svolám kolegyně a kolegy k hlasování.

Budeme hlasovat o usnesení, jak je přednesl kolega Sefzig.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro toto usnesení, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 65 bylo ukončeno. Registrováno 66, kvorum 34, pro 59, proti 2. Návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu, děkuji kolegovi Sefzigovi. Místopředseda vlády Martin Jahn nám tady ještě zůstane.

Přistoupíme k dalšímu bodu, kterým je:

Lisabonská strategie.

Podklady pro toto jednání máme v tisku č. 48.

Opět poprosím místopředsedu vlády Martina Jahna, aby nás s touto strategií seznámil.

Místopředseda vlády ČR Martin Jahn: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, ještě jednou dobrý den. Vzhledem k tomu, že jsem o Lisabonské strategii v předchozím bodu hovořil poměrně obšírně, zaměřil bych se nyní na to, jak hodlá vláda ČR s touto strategií nakládat.

Řekl jsem, že se ztotožňujeme se zaměřením na růst a zaměstnanost, protože si myslíme, že sociální stát a ochranu životního prostředí je možné rozvíjet pouze ve fungující a prosperující ekonomice.

Lepší řízení Lisabonské strategie by mělo spočívat také v tom, že jednotlivé státy byly vyzvány k tomu, aby měly své národní akční plány realizace Lisabonské strategie. Já jsem přítelem co nejmenšího počtu takovýchto vládních dokumentů. Proto se snažíme, aby strategie hospodářského růstu, kterou v současné době zpracováváme, byla založena plně na principech Lisabonské strategie a mohla tuto roli plnit. Bylo by velmi nešťastné, kdybychom začali zpracovávat ještě další dokument a bylo by také velmi nešťastné, kdyby vláda přistupovala k „Lisabonu“ tak, že si bude dělat svou práci a jednou za čtvrt roku se podívá, jestli nějaký „Lisabon“ plníme. Principy Lisabonské strategie musíme prostě implementovat do každého rozhodnutí, které vláda dělá, zejména do strategického plánování v oblasti hospodářského růstu.

To, co je pro nás důležité směrem k EU, je to, aby nová finanční perspektiva v letech 2007 až 2013 byla schválena tak, že bude respektovat principy Lisabonské strategie, tzn. zaměření těchto výdajů zejména na posílení výzkumu, vývoje, inovací, rozvoje lidských zdrojů, rozvoje infrastruktury, kterou EU potřebuje, a abychom se zaměřovali na zjednodušování legislativy. Musím říci, že nová Barrosova komise zatím podle svého necelého ročního fungování ukazuje, že nepřináší příliš mnoho nové legislativy, nových direktiv, což je asi dobře, a vypadá to, že se opravdu bude zaměřovat zejména na zjednodušování stávající legislativy.

Trošku jako nadstavbu bych řekl, že možná nám toto otevírá dveře k tomu, abychom se začali bavit ve finanční perspektivě o omezení všech korekčních mechanizmů včetně britského rabatu, a to možná výměnou za větší změnu zemědělské politiky, to znamená není možné, aby nadále ten největší balík peněz šel do zemědělství, když prioritou je výzkum, vývoj a vzdělávání.

Myslím si, že toto by mohlo jako úvod stačit, zbytek bych případně osvětlil v diskuzi. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, posaďte se opět ke stolku zpravodajů.

K Lisabonské strategii se konala dne 23. února letošního roku diskuze pořádaná Výborem pro záležitosti EU, Výborem pro hospodářství, zemědělství a dopravu a Výborem pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Zpravodajem výboru byl určen senátor Jiří Zlatuška, zpravodajem Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu senátor Ivo Bárek a zpravodajem Výboru pro záležitosti EU senátor Luděk Sefzig. Usnesení Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a Výboru pro záležitosti EU jste obdrželi spolu s návrhem na usnesení Senátu.

Vzhledem k tomu, že tento materiál nebyl přikázán výborům a nebyl tudíž určen garanční výbor, navrhuji, aby se garančním zpravodajem k tomuto bodu stal opět senátor Luděk Sefzig. Ptám se ho, zda s tím souhlasí. Kýve hlavou, děkuji. Nejprve ho musíme odhlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro kolegu Luďka Sefziga, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti kolegovi Sefzigovi, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 66 bylo ukončeno. Registrováno 63, kvorum 32, pro 59, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Dávám slovo kolegovi Luďku Sefzigovi.

Senátor Luděk Sefzig: Děkuji za slovo, pane předsedo. Lisabonská stra EU. Nebyla jenom jedním z hlavních bodů jednání na posledním summitu Evropské rady, ale byla i předmětem jednání řady parlamentů evropských zemí. Proč dochází k jednání parlamentů evropských zemí? Je to z prostého důvodu, protože v polovině období Lisabonské strategie, tedy po pěti letech, se ekonomika výrazně nezlepšila.

Z toho cíle, že doženeme a předeženeme, tak se pomalu stává ani ne tak situace, abychom neztratili kontakt s předními státy, ale abychom pomalu neztráceli stopu s těmi předními státy. Z toho důvodu byla vytvořena Kokova komise – vysoká skupina s největšími odborníky. My máme tu čest, že máme jednoho z našich kolegů, který byl členem této poradní komise. Byl to pan senátor Bedřich Moldan. Kokova komise zhodnotila situaci a výsledky toho zhodnocení vedly k tomu, že na jednání Rady byla přijata nová strategie tak, aby bylo možno dosažení cílů, tzn. aby se zvýšila ekonomika, aby to nebylo na úkor sociálního prostředí Evropy, aby to nebylo na úkor životního prostředí.

Lisabonská strategie je pojem, který byl ještě donedávna označován za yettiho. Vzpomeňme si na výroky bývalého premiéra, nynějšího komisaře, pana komisaře Špidly, který říkal, že o tom všichni hovoří, ale nikdo ho pořádně neviděl. To bylo ale v době, která byla zhruba před rokem. Dnes si myslím, že jsou některé konkrétní výsledky, které lze publikovat a které lze stavět. Tím nejzávažnějším je, že se ukazuje, že pokud si stanovíme dobré cíle, tak bude stejně váha ležet na ekonomikách a zákonech jednotlivých stavebních kamenů jednotlivých zemí, k tomu, abychom mohli cíle splnit. Aby ta nejlepší země byla příkladem pro ty ostatní. Protože koneckonců pořád platí, že slova říkají, ale příklady táhnou.

Dovolte, abych vás krátce seznámil se svým vystoupením, které jsem měl na jednání v Bruselu, které není dlouhé, protože jsme tam byli omezeni dvouminutovým termínem na jednotlivá vystoupení. Ale jinak musím říct, že z toho jednání, kde byli zástupci Evropského parlamentu a parlamentů národních, tak jsem měl velice dobrý pocit z mých ročních zkušeností; přítomnosti v Evropském parlamentu. Musím říct, že to daleko více připomínalo jednání v parlamentech členských států, která jsou neobyčejně živá (proti takovému téměř sterilnímu jednání v Evropském parlamentu). I přidělování doby k diskuzi bylo na tomto jednání neobyčejně benevolentní; vůči tomu, které bývá při jednání Evropského parlamentu.

Já jsem seznámil všechny přítomné s tím, jakými aspekty byla diskutována problematika Lisabonské strategie na našem Výboru pro záležitosti EU a na veřejné diskuzi. EU si v roce 2000 uvědomila, že má problém s ekonomickou konkurenceschopností. Mnohým to dokonce připomnělo konec 20. let minulého století se světovou hospodářskou krizí a se všemi neblahými následky. V poločase toho desetiletého období – obnova konkurenceschopnosti – se snaží nová Barrosova komise současný stav, který nemůže nikoho uspokojit, zlepšit cestou pojmenování problémů a zlepšením ekonomiky jednotlivých států akčními plány. EU zaostává mj. tím, že si stanovila mnoho cílů. Chová se stejně jako dítě v cukrárně, které chce sníst najednou všechny dobroty. Kdyby se mu to podařilo, tak by mu z toho dobře určitě nebylo. Senátní výbor potvrdil podporu české vládě, která považuje zdůraznění ekonomického pilíře v návrhu komise za dobrou cestu k dosažení ostatních cílů Lisabonské strategie, rozvoji vědy a zejména aplikovaného výzkumu financovaného nejen ze společného rozpočtu EU, ale také ze soukromých zdrojů. Ve Spojených státech amerických stojí - jenom pro vaši informaci - privátní finance v aplikovaném výzkumu dvě třetiny prostředků. Není důležité jenom totiž to absolutní množství finanční podpory, ať to jsou 2, 3, 4, 5 nebo 6 %, ale také struktura a původ těchto peněz. Privátní zdroje kladou vyšší nároky na rychlejší a efektivnější uplatnění výzkumu. Přiměřená patentová ochrana tyto prostředky udržuje. Nadměrná patentová ochrana brzdí nové investice do výzkumu. Produktivita na jednu hodinu práce je srovnatelná v EU se Spojenými státy americkými. V Evropě jsme ale zvyklí využít pracovní dobu jen z 63 % proti 82 % ve Spojených státech (to jsou údaje z roku 1999, jenom pro upřesnění musím uvést). Roční průměr odpracovaný na jednoho obyvatele v EU je menší proti Spojeným státům. Ve srovnání: ta čísla jsou 1815 hodin ve Spojených státech proti 1340 hodinám v Nizozemí. Šance EU není v tom, že vybavíme centrální instituce novými pravomocemi. Šance je ve zvýšení konkurenceschopnosti uvnitř EU, aby vznikly státy s nejlepšími zkušenostmi. Platí to latinské, které už jsem zmiňoval, že slova říkají, příklady táhnou.

Na centrální úrovni máme zajistit omezení direktivní reglementace. Vytvořit jednotný vnitřní trh služeb, bez omezení na pracovní trhy. I na tomto fóru byla nejvíce diskutována právě Bolkesteinova směrnice, která hovoří o tom, že by byl úplný volný trh služeb, tzn. platilo by pravidlo, že v jednom členském státě EU zaregistrovaný živnostník může působit po celé EU.

Pokud budeme liberalizovat pracovní vztahy podle nové směrnice, podle toho původního návrhu, tak by se pracovní síla stala flexibilní, byla by motivována k větším výkonům. Měli bychom zapomenout na sladkou zahálku, nebo alespoň umožnit těm, kteří nechtějí zahálet, aby mohli pracovat bez zbytečné byrokratické zátěže. Zajištění stabilní měnové politiky se stálým paktem stability je hodnotou, a ta vede k tomu, že pomáhá přílivu zdravého kapitálu do eurozóny. Vytvářením soudné celní politiky vůči třetím zemím můžeme přiměřeně chránit vlastní produkci. Už bylo vícekrát řečeno, a musím říct, že v tomto smyslu vystupoval velice razantně i předseda Poslanecké sněmovny pan Zaorálek, když upozornil na to, že je třeba se zamyslet nad zemědělskou společnou politikou EU, a zamyslet se nad tím, zda nepřesunout řadu prostředků, které čítají téměř polovinu evropského rozpočtu, právě do oblasti výzkumu nových technologií.

Já se domnívám, že bych tímto mohl své úvodní vystoupení ukončit, sledovat diskuzi, potom eventuálně nechat hlasovat o usneseních, protože jeden výbor – Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice - přijal doporučení vládě, které tady musíme projednat. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji vám, pane kolego. Ptám se zpravodaje Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu pana senátora Ivo Bárka, jestli chce vystoupit. (Nechce.)Potom se ptám zpravodaje Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice pana senátora Jiřího Zlatušky, zda si přeje vystoupit. Zvedá se, máte slovo, pane kolego.

Senátor Jiří Zlatuška: Vážený pane předsedo, pane vicepremiére, dámy a pánové, Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice se při diskuzi okolo Lisabonské agendy – kromě těch obecných aspektů, které zde již byly zmiňovány – věnoval specificky jednomu problému, jehož podstata byla součástí materiálu k Lisabonské agendě, a to byl postoj k připravovanému umožnění softwarových patentů v EU, resp. technicky se ta problematika nazývá patentovatelnost vynálezů realizovaných počítačem.

V diskuzi a posuzování tohoto problému bylo zdůrazněno, že softwarové patenty, pokud budou umožněny, budou škodlivé pro inovaci, protože držitelé patentů, což mohou být vzhledem k finanční náročnosti tohoto způsobu právní ochrany jen velké firmy, je budou používat k vytváření tzv. intelektuálních minových polí a v podstatě k zamezení toho, aby se menší vývojáři programů mohli legálně některým částem vývoje vůbec věnovat.

V Parlamentu toto nebyla jediná iniciativa, která se věci týkala. Před časem se poslanec Bratský z Poslanecké sněmovny obracel v této věci na ministra informatiky, ale ta odpověď nebyla zcela uspokojivá, zejména proto, že sice obsahovala odkaz na současnou praxi Úřadu průmyslového vlastnictví, která se ovšem ve skutečnosti týká pouze programů jako součásti řešení výrobních postupů. Čili patentů, které obsahují technický přínos ve smyslu aplikace nějaké přírodní síly k ovládání fyzikálních jevů, nikoli pouze digitální reprezentace nebo zpracování dat, které samo o sobě v tomto smyslu tradičně, alespoň v tom evropském pojetí, nepatří do oblasti technologií.

Pro Českou republiku by bylo významné omezení těch inovativních procesů v souvislosti s vývojem softwaru, pokud by se patentovatelnost počítačových programů v Evropě ustanovila způsobem, který by odpovídal současnému stavu který existuje ve Spojených státech. Pro Českou republiku je specificky významná skutečnost, že podíl absolventů vysokých škol zaměřených na oblast softwaru nebo informatiku je v České republice zhruba dvojnásobný než v zemích západní Evropy a případná omezení tvůrčích omezení v této oblasti by na Českou republiku a domácí firmy, vesměs malé firmy zaměřené na vývoj programového vybavení, dopadaly podstatně citelněji, než by tomu bylo v některých jiných evropských zemích. Je potřeba zdůraznit, že autorská práva k textům programů jako vyjádření myšlenky, které ten program realizuje, je obsaženo již ve stávajícím autorském právu. Pouze patentovatelnost by zde znamenala neúnosné rozšíření ochrany autorského vyjádření abstraktní myšlenky na chápání programu způsobem, který by byl podobný fyzickým technologickým procesům bez zřetele na skutečnost, že v abstraktní rovině výpočetních předpisů nejsou omezení tvůrčích postupů analytická fyzickým procesům oprávněná.

Patentovaná ochrana je výrazně výhodná pro toho, kdo již má etablované pozice, nikoli pro nové hráče vstupující do konkurence s novými produkty nebo službami. Rozšíření působnosti patentů na počítačové programy je z tohoto pohledu výrazně proti zájmům České republiky a neodpovídá ani posílení konkurenceschopnosti EU, o kterou usiluje Lisabonský proces.

Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice na své 5. schůzi konané 23. února po proběhlé diskuzi na téma Lisabonská strategie v tomto sále přijal usnesení, ve kterém doporučuje Senátu PČR přijmout usnesení směrem k vládě a příslušným orgánům EU podpořit nové projednání direktivy Evropského parlamentu a Rady ministrů o patentovatelnosti vynálezů realizovaných počítačem. Podpořit jasné vymezení toho, že počítačové programy samy o sobě nemohou být předmětem patentů, odmítnout snahy o urychlené přijetí nařízení o patentu Společenství a směrnice o patentovatelnosti vynálezů realizovaných počítačem. Podpořit členské státy EU odporující návrhu Rady z 18. května 2004 a požadovat po vládě ČR, aby se k odporu proti tomuto návrhu i urychlenému projednávání aktivně připojila a doporučit poslancům Evropského parlamentu podpořit a přijmout obdobné usnesení.

Výbor navrhl zařadit tento bod na pořad schůze Senátu a určil mě zpravodajem pro tuto věc. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji pane kolego a já v této chvíli otevírám rozpravu. Místopředseda Liška má přednostní právo vystoupení, vzdává se ho. Kolega Brýdl, připraví se senátor Jiří Pospíšil.

Senátor Jiří Brýdl: Vážený pane předsedo, místopředsedo vlády, kolegyně, kolegové. Pan místopředseda vlády se v úvodním slově zmínil o nové fiskální perspektivě v letech 2007 – 2013, a to ve vztahu k Lisabonské strategii. Já chci připomenout, že na této schůzi budeme probírat legislativní akty EU. Je to například o evropském sociálním fondu, kohenzním fondu, evropském fondu regionálního rozvoje, tedy o věcech, které budou vlastně činit obsah toho fiskálního období. A já mám na pana místopředsedu vlády dotaz. Mám pocit, že tady vzniká jisté napětí mezi tím, co se v Lisabonské strategii priorizuje, tj. vědomostní ekonomiky, tj. jistě správný cíl, a mezi tím, co ale také aktuálně potřebuje Česká republika, to je rozvoj základní infrastruktury. Totiž ten problém spočívá v tom, že to přechýlení, velmi výrazné přechýlení k rozvoji znalostní ekonomiky může znamenat, že my nebudeme schopni dodělat svoje infrastrukturní projekty tak, jak to udělalo Španělsko nebo Portugalsko.

Je tady tedy také jistý vztah mezi naplňováním Lisabonské strategie a naší vyjednávací pozicí, kdy gestorem je Ministerstvo pro místní rozvoj a kdy ovlivňuje především to, jak budou stanoveny programy, o tom budeme mluvit v té další věci, v roce 2006. Tak mě by zajímal názor pana místopředsedy vlády na tuto problematiku, protože hledat rovnováhu v těchto oblastech mi připadá velmi obtížné, ale pro Českou republiku poměrně nutné. My prostě máme závazky v oblasti čištění vod, máme problémy v oblasti komunikační sítě, kde potřebujeme dělat základní infrastrukturní kroky. Těžko si dovedu představit, že tuto etapu úplně přeskočíme a budeme priorizovat jen znalostní ekonomiku. To je ten problém, kdy ta pozice zemí tzv. vyspělých, západních, původních, je prostě výhodnější a naše pozice je poměrně nevýhodná. Věřím, že pan místopředseda pochopil smysl mé otázky a že se na to pokusí odpovědět.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Slovo má pan senátor Jiří Pospíšil. Připraví se místopředseda Senátu Jiří Liška.

Senátor Jiří Pospíšil: Pane předsedo, pane místopředsedo vlády, dámy a pánové. Já se domnívám, že počet stanovených cílů není rozhodující pro úspěch hospodářství řízeného pomocí směrnic a kvót. Je proto úplně jedno, kolik cílů si stanoví EU, důležité je, jakými prostředky těchto cílů chceme dosáhnout. Poslední usnesení o tom, že Pakt stability v podstatě neplatí a že konkurence služeb z nových států Unie je nepřípustná, k takovým cílům nevede určitě. Také záleží na tom, jak budou spolupracovat členské země, jeden příklad takové „spolupráce“ vám teď přednesu, proto jsem se sem táhl s tím počítačem.

Vychází ze stenografického záznamu z debaty 19. ledna 2005 v německém Bundestagu. Tam se uskutečnila výměna názorů mezi poslanci bavorské CSU, jejichž volební obvody jsou v pohraničních regionech Bavorska, a parlamentním náměstkem ministra financí Dillerem.

Vedla se debata k tématu tzv. subvenční propasti. Takto bavorští poslanci pojmenovali situaci na hranicích Bavorska a České republiky, kde na každé straně hranice existuje diference v možných podporách ze strukturálních fondů. Náměstek ministra Diller prohlásil, že se spolkové vládě podařil první úspěch: subvenční propast bude výrazně omezena. Došlo k posunu v postoji Evropské komise. U velkých podniků v České republice se sazba podpor ze strukturálních fondů sníží ze 45 na 35, u středních z 50 na 45 a u malých podniků ze 60 na 55 %. Současně Evropská komise stanovila, že diference na hranicích mezi dvěma státy může činit nejvýše 30 %. Proto se sazby v příhraničí v České republice dále sníží.

Bavorští poslanci namítali, že i tak bude nadále reálná situace neúnosná. Poslanec Hofbauer, který je zároveň předsedou podvýboru Spolkového sněmu pro regionální rozvoj, řekl, že region nezvládne ani subvenční propast ve výši 20 %, a ta bude pouze v několika málo bavorských příhraničních regionech, kterým bude nadále poskytována podpora ze spolkového rozpočtu.

Náměstek Diller zopakoval, že maximální sazba pro Českou republiku se bude muset například u středních podniků opět snížit ze 45 na 30 % a dodal, že vše, co nyní Evropská komise činí, jsou kroky správným směrem.

Podle vašeho názoru je to stále nedostatečné, a proto se budeme zasazovat o to, aby se názor Evropské komise ještě dále posunul.

Myslím, že toto si může zhodnotit každý sám. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Slovo má místopředseda Jiří Liška.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vážený pane předsedo, vážený pane místopředsedo vlády, kolegyně, kolegové, už to zde naznačil kolega Sefzig, že jsme měli možnost začátkem března ještě s kolegou Bárkem zúčastnit se parlamentního setkání v Bruselu, které mělo jako hlavní téma posuzování Lisabonské strategie v polovině vlastního období.

Byli jsme tam společně s kolegy z Poslanecké sněmovny, a tak jsme vlastně zastupovali PČR. Chtěl bych vás seznámit se svými dojmy a pocity, které jsem měl z tohoto setkání.

Z parlamentního pohledu to bylo setkání na skutečně nejvyšší parlamentní úrovni, protože tam byli zástupci všech parlamentů zemí EU, zástupci parlamentů zemí, které se chystají vstoupit do EU, byli tam evropští poslanci, byl tam předseda Evropského parlamentu pan Borrel, předseda Evropské komise pan Barroso, úřadující předseda Rady pan Janke.

Nejdříve předsedové zhodnotili vlastní výsledky Lisabonské strategie po pěti letech a musím říci, že toto hodnocení bylo z jejich úst velmi tvrdé, a to říkám docela zdrženlivě.

Mohu tady citovat některé výroky, které zazněly z úst předsedů, například: „Evropa je slabá, s téměř nulovým hospodářským růstem“, „bilance Lisabonské strategie je politováníhodná“, „Evropa zaostává za světem“ a dokonce tam zaznělo, že kdybychom tak potichu zapomněli na Lisabonskou strategii.

Samozřejmě se také hledaly příčiny tohoto neúspěchu. Ty byly řečeny více méně diplomaticky a neúspěch byl vysvětlován především tím, že Lisabonská strategie má příliš mnoho cílů, že je proto těžce uchopitelná, že je špatně komunikovatelná s občany a že za Lisabonskou strategii nevzaly zodpovědnost národní vlády a národní parlamenty.

V podtextu, pravda, velice jemně také zaznívalo to, že není reálné, aby se naplňovaly všechny tři pilíře, na kterých Lisabonská strategie stojí, že není možné zároveň zvyšovat hospodářský růst a zaměstnanost a současně posilovat evropský sociální stát a výrazně zkvalitňovat životní prostředí, že to zkrátka nejde, že to jsou protichůdné cíle, které se navzájem potírají. Proto také jedním z výsledků diskuze bylo to, že především musí být zdůrazňována nutnost upřednostnit v nejbližším období hospodářský růst a snižování nezaměstnanosti. Je to takové zjednodušené poznání, že napřed si musíme vydělat, abychom mohli investovat do dalších oblastí.

Hledaly se také cesty, jak dál v evropské podpoře hospodářského růstu. Zde si myslím, že vedení EU má naprosto jasno a po dosavadním neúspěchu Lisabonské strategie, protože jinak se to nazvat nedá, která byla a stále ještě je chápána především jako ambiciózní projekt celé EU, je teď snahou Evropské komise přenést zodpovědnost za další hospodářský vývoj a další zvyšování zaměstnanosti na národní vlády a národní parlamenty. Na této úrovni by měla proběhnout celonárodní debata, jejímž výsledkem by měl být akční národní plán, o čemž tady už hovořil pan místopředseda vlády.

Tyto národní plány by měly dále koordinovat Evropská komise a Evropský parlament. Samozřejmě je to klasická cesta, jak Lisabonskou strategii pozvolna vytratit z podvědomí.

Hodně se také diskutovalo o otevření trhu se službami, což je také téma, o kterém se zde již dnes hovořilo. Především nově přistoupivší státy do EU vidí právě v uvolnění trhu jednu ze základních možností, jak zvýšit konkurenceschopnost uvnitř EU a následně tím posílit dynamiku hospodářského rozvoje. Tomu se staré země brání a úspěšně se tomu ubránily.

V této souvislosti, a to bylo velmi zajímavé, nás, teď mám na mysli nově přistoupivší nové členské státy EU, vyzývaly ty starší k solidaritě, abychom byli s nimi solidární, abychom nesnižovali daně, abychom nechtěli přílišné otevírání trhu s prací a trhu se službami. To bylo skutečně zajímavé. Vždycky jsem měl pocit, že by tomu mělo být naopak, že ony by měly být solidární s těmi novými, chudšími.

Vážené kolegyně, kolegové, závěr, který jsem si udělal z tohoto setkání, je možná zjednodušený právě proto, že jsem byl poprvé na takovémto setkání, ale musím říci, že jsem jasně cítil, že přestože stále všichni mluví o společné Evropě a o evropanství, každý především hájí národní zájmy své země. A také jsem pochopil, že EU nám nedá nic zadarmo, teď mám na mysli především opět ty silné staré členy EU. Naopak jsem získal pocit, že při případné naší slabosti nebo naší malé odvaze pro vlastní politiku toho oni ihned využijí pro posílení svých národních zájmů. Doba, kdy jsme si možná naivně mysleli, že se jedná o nezištnou spolupráci států v EU, myslím, že by už mohla být za námi a určitě i tímto pohledem bychom se měli dívat na další vývoj, který nás v Evropě společně čeká.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Bedřich Moldan, připraví se pan senátor Jiří Zlatuška.

Senátor Bedřich Moldan: Vážený pane předsedo, vážený pane místopředsedo vlády, dovolte mi využít této příležitosti a říci několik slov o mé práci v Kokově skupině, kterou laskavě zmínil pan senátor Sefzig.

Tato skupina byla ustanovena z určité potřeby nezávislé reflexe Lisabonského procesu, protože je víceméně všem jasné už delší dobu, že cíle, které byly stanoveny v určité ekonomické euforii v roce 2000, nebylo a není možno reálně naplnit. Byl tudíž požádán bývalý ministerský předseda Nizozemska pan Kok, aby sestavil skupinu. Ta byla nakonec sestavena z lidí, kteří tam byli striktně ve své osobní kapacitě, nicméně tato skupina byla vyvážena, jak si dovedete jistě představit, jak regionálně, tak co se týče reprezentace jednotlivých zájmových skupin.

Byli tam představitelé odborů, představitelé akademické sféry, představitelé velkého businessu, například viceprezident Nokia, a já jsem tam měl čest zastupovat v podstatě životní prostředí jako jediný člen té skupiny.

My jsme nakonec skončili se zprávou, která má zhruba pět částí a já musím s určitým potěšením a zadostiučiněním konstatovat, že všechno, co tady jste teď zaslechli, tak v podstatě v té Kokově zprávě do určité míry již je zmíněno a že ta Kokova zpráva skutečně byla i spíše vyjádřením zájmu takových těch moderních tendencí a zájmu spíše nových zemí než těch konzervativních tendencí, které jsou dneska reprezentovány těmi největšími evropskými státy, jak dobře víme.

Naše zpráva měla pět částí. První část se týkala znalostní společnosti. O tom tady byla řeč. Já bych se chtěl eventuálně zeptat pana místopředsedy, do jaké míry naše vláda se vypořádává s tím známým barcelonským cílem 3% hrubého domácího produktu na vědu a výzkum.

Druhá část také tady byla zmíněna již několikrát. Zabývala se posílením a dokončením jednotného trhu. To sice zní byrokraticky, ale ve skutečnosti to znamená právě přijetí směrnice o službách, a také jsme se zmínili, několikrát jsme hovořili o patentových procesech v Evropě. Tam totiž je celá řada problémů.

Jeden z nich se zdá být triviální, ale je přitom naprosto zásadní, a to je jazyková bariéra. Protože pokud nebudou v Evropě patenty jenom v angličtině, zní to brutálně, ale je to obrovská bariéra vůči zbytku světa.

Třetí část se týkala sociální oblasti, kde bylo konstatováno to, co tady teď před chviličkou řekl pan místopředseda Liška, že totiž opravdu ta flexibilita pracovního trhu a jeho adaptabilita je naprostým základem a naprostým jednoznačným předpokladem dalšího hospodářského růstu, že prostě není možné ty rigidní sociální principy udržet a sladit s požadavky hospodářského růstu.

Další část byla věnována prostředí pro obchod, pro podnikání, kde rovněž byla zdůrazněna potřeba daleko větší flexibility a uvolnění různých rigidních pravidel, které zejména v jednotlivých státech existují pro otevírání nových společností apod.

A konečně pátá část byla věnována environmentální udržitelnosti, kde bylo zdůrazněno, že ochranu životního prostředí je možno uskutečnit v souladu s požadavky hospodářského růstu. Zdůrazněny byly v podstatě tři věci.

Především význam ekologických inovací a moderních ekologických technologií, které nepochybně k hospodářskému růstu přispívají, protože ten ekologický průmysl dneska je jedno z nejrychleji rostoucích hospodářských odvětví na světě a zejména v souvislosti se soutěží s těmi velkými rozvojovými státy, jako je Čína nebo Brazílie, Indie mají tyto technologie velký význam.

S tím souvisí i druhá věc, totiž Evropa dokáže poměrně dobře hospodařit s přírodními zdroji, a to je velmi atraktivní záležitost zejména pro takové státy jako Čína, které mají mimořádný nedostatek přírodních zdrojů a nemohou jít cestou Spojených států, kde se s těmi přírodními zdroji nehospodaří dobře, ve srovnání s Evropou podstatně hůře.

A konečně třetí věc je taková strukturální záležitosti, totiž v oblasti ekonomické, kde bylo konstatováno, že negativní ekonomické externality nejrůznějších činností, které jsou škodlivé pro životní prostředí, byla konkrétně jmenována nesmyslnost podporování environmentálně škodlivých dotací, že tady je nutno hledat ten soulad mezi tím ekonomickým výkonem a ochranou prostředí tak, aby se to vzájemně nerušilo.

Takže já jsem rád, že jsem měl čest se účastnit této práce, která byla dosti náročná, ale doufám pevně, že přispěla k reflexi na jedné straně účelnosti určitých snah v rámci Evropy a na druhé straně nesmyslnosti stavět si takové nereálné cíle, jako byly postaveny v roce 2000.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Kolega Zlatuška se odhlásil? Máte slovo a připraví se kolega Zoser.

Senátor Jiří Zlatuška: Vážený pane předsedo, pane místopředsedo, dámy a pánové, já bych měl k té Lisabonské strategii několik otázek, které bych chtěl adresovat na pana místopředsedu z hlediska toho, jaká je vlastně reálně pozice české vlády k těm problémům, které se mnohdy velmi honosným způsobem uvádějí jako strategie nebo cíle v rámci Lisabonské strategie, ale připadá mi, že velice často se praktické činnosti velmi rozcházejí s tím, co je zapotřebí v takové souvislosti dělat.

Ten první problém se týká obecně univerzit. V řadě materiálů, které se týkají problematiky Lisabonské strategie, jsou univerzity zmiňovány jako jedny z nejdůležitějších institucí, které mají napomoci Evropské unii na té cestě směrem ke konkurenceschopnosti nebo na té cestě, která směřuje směrem k podstatně lepší konkurenceschopnosti vůči Spojeným státům americkým.

V těch materiálech je velice málo, případně jen heslovitě uváděno to, co vlastně hodlá vláda dělat pro to, aby univerzity nebyly stále napojeny na státní rozpočet, na de facto státní rozhodování o financování těchto institucí a aby mohly hrát roli jakýchsi autonomních center, která jsou schopna také s vědomím té odborné problematiky formulovat dlouhodobou vnitřní strategii a tu strategii podepřít tím nejdůležitějším, co je v takovém případě potřeba, totiž finančními zdroji.

V současné chvíli to vypadá takovým způsobem, že veškeré financování je prostřednictvím systému dotací navázáno na každoroční fakt schvalování státního rozpočtu, a byl to Senát Parlamentu České republiky, který nedávno předložil novelu vysokoškolského zákona, která mimo jiné měla přispět k tomu, aby nepožadovala zvýšené prostředky ze státního rozpočtu pro vysoké školy, ale aby jim umožnila v rámci vnitřních mechanizmů, které jsou dány zákonem, hospodařit s těmito prostředky, hospodařit s nimi z roku na rok a vytvářet vlastní zdroje.

Tato věc je naprosto zásadní pro to, aby se naplnily jakékoliv deklarace o vícezdrojovém financování. Vícezdrojové financování vysokých škol nemůže fungovat takovým způsobem, že finanční zdroje, které do těchto institucí přijdou, se musí v daném kalendářním roce spotřebovat, protože jinak narazí na problémy, že s těmi finančními zdroji není možné racionálně zacházet a jsou předmětem v podstatě umělých omezení, která vyplývají z taxativně stanovených fondů tak, jak jsou řečeny dnes ve vysokoškolském zákonu.

Vláda zaujala k tomuto senátnímu návrhu negativní postoj a výsledkem bylo také neúspěšné projednávání v Poslanecké sněmovně. Toto projednávání probíhalo zhruba ve stejnou dobu, kdy nám do Senátu přicházely materiály k Lisabonské strategii a nepřipadá mi, že by takovýto postoj vlády, resp. vládních poslanců v Poslanecké sněmovně, byl konzistentní s těmi deklaracemi, které čteme v materiálech kolem Lisabonské strategie, kolem lidských zdrojů, kolem posilování konkurenceschopnosti, znalostní ekonomiky a nevím čeho dalšího.

Jsme v České republice, kde jsme většinou na domácí půdě zvyklí slýchat o tom, jak jsou naše vysoké školy kvalitní. Já bych upozornil, že v okamžiku, kdy se vezmou žebříčky vysokých škol, které jsou publikovány nikoli komerčními časopisy, ale které jsou vytvářeny společnostmi, které se tomu věnují odborně – nedávno takové žebříčky publikoval v několika oblastech týdeník Times Higher Education Supplement, což je odborný týdeník věnující se jenom problematice vysokého školství. Žádná česká vysoká škola nefiguruje mezi 200 nejlepšími vysokými školami na světě. Žádná česká vysoká škola nefiguruje mezi nejlepšími 50 univerzitami v Evropě.

Co se týče takových oblastí, jako biotechnologie, biomedicína, informační technologie, žádná česká vysoká škola neobsadila místo v těchto žebříčcích, které by bylo publikovatelné. Přitom je dobře známo, že tyto obory jsou klíčové z hlediska budoucího vývoje, klíčové z hlediska rozvoje konkurenceschopných lidských zdrojů, o které se nám, teoreticky vzato, když čtu ty materiály, jedná. Ale přitom praktické kroky, které by tímto směrem směřovaly směrem k tomu nejcennějšímu, totiž kombinaci výzkumu a vzdělávání, protože tam vznikají ty pravé hodnoty, nikoli jen v nějakých publikacích, ve skutečnosti takové věci vláda nenavrhla ani nenavrhuje, a zdá se mi z praktických kroků, že tomu spíše brání.

Další problém, který senátní návrh řešil, byly podíly ve vědeckotechnických parcích nebo ve spinos, které dnes z hlediska legislativního nejsou možné. Ani tento návrh vláda neuznala za vhodný podpořit na půdě Poslanecké sněmovny, tedy svými poslanci. Přitom opět spolupráce vysokoškolské sféry s průmyslovou oblastí je sice v těch materiálech skloňována, ale ve skutečnosti, když se podíváme na to, co je jádrem praktických návrhů, tak jsou to daňové úlevy pouze pro průmyslové podniky, nejsou to věci, které by způsobily, že vysoké školy by se v České republice mohly stát těmi agenty inovativní změny, jako se staly ve Spojených státech v důsledku takových kroků, jako kdysi dávno byl program Lincolnův na Landgreen colleges, kde vysoké školy dostávaly jakýsi základní majetek v okamžiku, kdy budou rozvíjet základní dovednosti, které američtí obyvatelé potřebovali ovládnout, nebo v tom směru, jak po druhé světové válce fungovala doktrína vědeckého rozvoje rozpracovaná Wanewarem Bushem, kde také univerzity a vůbec aplikovatelnost tohoto v prostředí, kde se trénují jaksi tvořivé mozky nových generací, byla naprosto zásadní.

Takovéto návrhy z vlády neodcházejí, takovéto návrhy neodcházejí ani v té oblasti, která se týká lidských zdrojů.

To, co bych v souvislosti s lisabonskou agendou díky její vazbě na evropský výzkumný prostor a evropský prostor vysokoškolského vzdělávání zejména zdůraznil, je, že v České republice máme pořád pouze 25 % 19letých, kteří vstupují na vysoké školy, kteří jsou přijímáni na vysoké školy. V médiích se můžeme z produkce Ústavu pro informace ve vzdělávání, zřejmě s nějakou spoluprací Centra pro studium vysokého školství, dočítat hodnoty mnohem větší. Ale to jsou hodnoty, které zneužívají těch změn, ke kterým došlo, vzhledem k tomu, že se monolitické vysokoškolské vzdělání, kdy na vysokou školu člověk přišel, setrval tam pět, šest let a odešel jako magistr, tam se pobyt na vysoké škole dal měřit tím, kolik je nově přijímaných na vstupu. V tuto chvíli reálná situace vypadá tak, že s dvoustupňovým studiem ti, kteří dosáhnou magisterského stupně, jsou přijímáni na vysoké školy dvakrát, a už tady to automaticky zvyšuje počty, které jsou ve statistikách vykazovány. Navíc struktura oborů, která zase souvisí s dalšími problémy, které Senát artikuloval a které Senát považoval za vhodné podat do Poslanecké sněmovny ve svém návrhu novely vysokoškolského zákona, způsobuje, že řada uchazečů se hlásí na obory, o kterých ví, že jsou neperspektivní pro ně a snaží se poté být přijata na další. A všechny takovéto počty zvyšují cifry, které hovoří o počtech nově přijímaných uchazečů.

Ale z hlediska toho nejdůležitějšího, oč se jedná, to je parametr, který se týká těch 19letých, kteří do tohoto procesu vstupují, tam zůstáváme na hodnotě 25 %, což je hluboko pod všemi deklaracemi a nikdo se nechce znát k tomu, že ta čísla, která se vlastně oficiálně prezentují, jsou přinejmenším manipulací se skutečností, pokud to není přímo falzifikace.

Ve studiích, které se týkají konkurenceschopnosti zemí EU po rozšíření, figuruje Česká republika na absolutně nejhorším místě z hlediska absolventů vysokoškolského vzdělání v rozsahu až 20 let - ta studie je datována listopadem roku 2004, takže je to poměrně čerstvý údaj – resp. horší, než my, je pouze Lucembursko, které v podstatě vlastní vysoké školy nemá a tam vysokoškoláci studují v sousedních zemích, takže tam je to zvláštní situace. Ale pokud vynecháme tuto výjimku, tak Česká republika je mezi pětadvacítkou zemí EU v absolutně nejhorší situaci. A zase, přestože je obecně uznáváno, že je to pro Lisabonskou strategii klíčová věc z hlediska Evropy, nevidím, že by vláda v tomto vykazovala nějakou skutečnou aktivitu.

U problematiky softwarových patentů bych se pana vicepremiéra zeptal na několik konkrétních věcí. Jednak s kým byla vlastně pozice, kterou zaujímá Česká republika na jednáních v rámci EU, konzultována, jaké probíhalo připomínkové řízení a s jakými výsledky, jaká byla stanoviska odborných společností a jestli vůbec nějaké konzultace tohoto druhu byly prováděny a kdo vlastně rozhodoval o dosavadní politické situaci České republiky v těchto jednáních, mj. na jednáních, kterých se, tuším, že před čtrnácti dny, pan vicepremiér Jahn sám zúčastnil?

Co se týče materiálů, které jsme dostali jako podklady pro projednání Lisabonské strategie, tam bych jen konstatoval, že ten, podle mě faktický nezájem o problematiku, která se týká lisabonské agendy, lze ilustrovat na drobnůstkách. Když jsem tento materiál četl, tak jsem měl pocit, že se jedná o nějaký špatný překlad z nějakého jiného jazyka. Vláda sice předložila do Poslanecké sněmovny návrh zákona o veřejných výzkumných institucích, ale tento materiál hovoří o „veřejně“ výzkumných institucích.

Připadá mi, že materiál z tohoto hlediska, nikdo, kdo se touto problematikou zabývá, nemohl vlastně pořádným způsobem číst a překvapuje mě takováto úroveň nedostatků. Je v tom materiálu využíváno obratů, které pro neobeznámené čtenáře mohou působit dojmem velké progresivity – např. důraz na e-learning – tedy učení prostřednictvím elektronických sítí, ale v okamžiku, kdy se podíváme na to, co je vlastně obsahem tady těchto kapitol, tak se dočteme, že je to pouze zvyšování počítačové gramotnosti. Resp. jsou zmiňovány triviální aplikace při vyučování jazyků, které rozhodně nespadají do té kategorie e-learningu. Já se domnívám, že z hlediska toho, co tento pojem odborně znamená, kapitola e-learning fakticky vůbec není, přestože se tam toto slovo používá. A používá se zjevně jenom z tohoto důvodu, že je to prostě jedno z těch moderních slůvek, které se hodí použít v každém materiálu. Podobně je to používáno v materiálu, za který nepochybně pan vicepremiér nemůže, což je koncepce zdravotnictví.

Ale takovéto zneužívání těchto pojmů může mezi politicky odpovědnými činiteli v této zemi navozovat pocit, že se zde dělají skutečně podstatné kroky, které tu situaci pohybují dopředu, ve skutečnosti se jedná jenom o házení klíčovými slovy, bez reálného podkladu.

Další věc, co bych se chtěl zeptat pana místopředsedy, je v té kapitole, která se týká vůbec elektronických komunikací v rámci státu, na to, proč v takovýchto souvislostech není uvažována skutečně závaznost elektronických dokumentů. Já jsem ho nedávno slyšel v nějakém rozhovoru v rozhlase, který se týkal problematiky poskytování stanovisek např. k daňovým záležitostem. V této souvislosti stále ještě padají termíny jako „papír s kulatým razítkem“. Proč vláda v rámci takovýchto koncepcí nepřichází reálně s tím, aby přinejmenším na té informativní úrovni byly ty dokumenty, které se poskytují elektronickým způsobem, od státu směrem k dalším subjektům, skutečně závazné v té elektronické podobě. A proč se stále uvažuje s takovými pojmy jako „kulaté razítko na papíru“ plus příslušné poplatky, které s tím samozřejmě souvisí. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Josef Zoser.

Senátor Josef Zoser: Vážený pane předsedo, vážený pane místopředsedo vlády, kolegyně a kolegové, já bych rád navázal krátce na vystoupení našeho pana kolegy Jiřího Brýdla. Rozumím tomu, že v rámci Lisabonské strategie bude EU podporovat určité obory. Ale tak, jak tady bylo již řečeno několikrát naším panem kolegou Novotným, vnitřní dluh – a dluh, jak právě sděloval pan kolega Brýdl v infrastruktuře – je velký. Z pozice člena senátní Komise pro obnovu venkova a místopředsedy Spolku pro obnovu venkova jsem měl možnost navštívit venkov v mnoha státech. A to ve státech, které jsou již delší dobu v EU, a státech, které v EU jsou rok anebo i ve státech, které v EU ještě nejsou. Musím konstatovat, že ten rozdíl je prostě veliký.

Jestliže my v současné době hovoříme o obnově venkova, tak v těch státech, které jsou v EU delší dobu, tam se hovoří o rozvoji venkova. Já bych se hrozně rád dočkal doby, kdy jednou ukončíme v tomto státě tu naši obnovu venkova a naše vláda vyhlásí nový program, který se bude jmenovat „program rozvoje českého a moravského venkova“. My venkované si umíme pomoct v mnoha případech. Ale bez určité pomoci naší vlády si pomůžeme jistě, ale bude to trvat déle. Věřím, ve vyjednávací pozice naší vlády – ale nebude to jenom naše vláda, protože myslím, že Litva a další státy, Polsko, a jejich venkov – potřebují také velké investice do infrastruktury. Takže to je téma, ve kterém se naše vlády mohou spojit a působit na EU, aby se ten jeden krok prostě nepřeskočil.

Jiří tady hovořil třeba o čističkách. Já můžu dodat – místní komunikace – to je obrovský dluh, který máme a který je potřeba řešit. Na tato témata plánujeme v naší senátní komisi i diskuzi s panem místopředsedou Jahnem, takže se budu těšit na další spolupráci. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má paní senátorka Alena Gajdůšková.

Senátorka Alena Gajdůšková: Dobrý den. Pane předsedo, pane místopředsedo vlády, kolegyně a kolegové, zaznělo tady na téma Lisabonské strategie spousta konkrétních vyjádření, připomínek, doporučení, spousta zkušeností.

Já bych si dovolila vrátit to jenom kratičce zase trochu do té obecnější polohy. Protože se domnívám, že právě v České republice bychom měli chápat a podporovat Lisabonskou strategii a její cíle, domnívám se, že ty tři pilíře nejsou protichůdné a v žádném případě to nezní – dohnat a předehnat – jak tady bylo řečeno.

Spojené státy americké jsou na špici hospodářského vývoje. Ale v oblasti sociální politiky a enviromentální politiky EU nemá na této planetě konkurenci. A jak už zde bylo řečeno, tak enviromentální politika, oblast životního prostředí, právě vzhledem k tomu, že potřebuje nové technologie, může být výraznou oblastí, která přinese i hospodářský rozvoj a nová kvalitní pracovní místa tak, jak to v Lisabonské strategii také zní.

Začala jsem tím, že právě v České republice bychom měli být těmi, kdo by tomu měli rozumět, protože ono to vlastně není nic nového pod sluncem. Já jsem ze Zlína. Tomáš Baťa již v minulém století za první republiky vybudoval v průběhu 30 let nové město, vybudoval v podstatě impérium. Dokázal vybudovat, vytvořit systém řízení, který právě spojoval růst, hospodářskou prosperitu, ochranu a zapojení člověka se sociálními systémy, které v této firmě byly, i s ohledem na životní prostředí. Přijeďte se podívat do Zlína.

Závěrem mi dovolte ještě jednou říci, že jako Česká republika i s těmito zkušenostmi můžeme velmi přispět k tomu, aby Lisabonská strategie nebyla tím yettim, ale byla realitou a přinesla vyšší životní úroveň nejenom obyvatelům České republiky, ale i EU. Přestaňme hledat chyby a udělejme maximum pro to, aby skutečně byla realizována. To si myslím, že je také ta nejlepší ochrana českých národních zájmů. Děkuji vám.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji vám, paní kolegyně. Teď se přihlásil Sobotka, takže já předám řízení schůze.

Místopředseda Senátu Petr Smutný:Pane kolego, máte slovo.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedající, pane místopředsedo vlády, já trošku z jiného soudku. Obrátím vaši pozornost na text, který máme jako součást našeho bodu, a ten se nazývá Rámcová pozice Úřadu vlády pro Parlament České republiky. Moje otázka na pana místopředsedu vlády zní: Je to pozice Úřadu vlády nebo je to pozice vlády? A když se do tohoto velmi kvalitního textu, v uvozovkách, začtu, tak mě tam začíná v některých okamžicích mrazit. Já vám jen na ukázku, protože nevěřím, že jste to všichni četli, přečtu jednu větu. Česká republika vítá, že již nyní je věnována pozornost indikátorům měřitelnosti pokroku, které umožní hodnotit pokrok dosažený jednotlivými členskými zeměmi pomocí banchmarkingu a reintmarkingu. Takže to je jedna hezká věta, které jistě všichni rozumíme. Ale na poslední stránce je pod bodem 3): Dopad na legislativu České republiky, názor je napsán, že nemá. Já tvrdím, že má a brzy to poznáme a známe to celou dobu.

Dopad na státní rozpočet, napsáno - nemá. Tvrdím, že má a bavíme se o všech závazcích, které nám z toho vyplývají. Potom tady máme další irelevantní dopady, např. na životní prostředí, hospodářské, sociální, máme tam hvězdičku, která ani není vysvětlena. Pak tedy máme na šesté pozici Evropskou komisi a Evropský parlament. Evropská komise je autorem dokumentu. Pak jsou pozice členských zemí s hvězdičkou, nejsou známé. Procedurální otázky jsou rovněž s hvězdičkou.

Já, když si to přečtu, tak docházím k závěru, že to je v podstatě věrná kopie toho, co jsem kdysi dělal já jakožto člen svého oddělení rentgenového a byli jsme tlačeni, abychom založili Brigádu socialistické práce. Protože ten odznak jsme již měli na oddělení ze šedesátých let, tak jsem založil komplexně racionalizační brigádu. Text, který jsem si vytvořil, byl natolik nesrozumitelný, že jsem dostal od šéfa odborů Hoffmanna na oddělení deset tisíc korun. Připadá mi, že tento text odpovídá tomu, co jsem já tvořil v době, kdy jsem si z toho dělal dost srandu. Díky, na shledanou.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane kolego, a ptám se, kdo se ještě hlásí do obecné rozpravy. Kolega Bárek má slovo.

Senátor Ivo Bárek: Vážený pane předsedající, pane místopředsedo, doufám, že můj text bude mnohem jednodušší než to, co přednesl zde pan předseda. Lisabonská strategie byla a je velmi kritizována pro svou složitost. Kvůli svým mnoha záměrům, nástrojům ověšujícím sociální, ekologickou a hospodářskou politiku, byla připodobněna k vánočnímu stromku. Už ho tady zmínil pan místopředseda Liška, tohoto srovnání použil na setkání národních parlamentů v Bruselu také předseda Rady Evropské unie, lucemburský premiér Jean Claude Junker. Uvnitř Lisabonské strategie se však skrývá něco velmi prostého, i když špatně chápaného. Lisabonská strategie je vyjádřením ekonomického, ekologického a sociálního modelu, podle něhož bude Evropa vytvářet svou budoucnost.

Podstatou Lisabonské strategie je vzájemná závislost hospodářského, sociálního, ekologického pokroku. Konkurenceschopnost Evropy ve 21. století i povaha evropské společnosti samotné závisí na naší odpovědi na tři ústřední výzvy moderní globální ekonomiky. Na globalizaci samotnou s tlakem rostoucí konkurence průmyslových i některých rozvojových zemí, na stále zrychlující se změnu nejen v technologiích, ale také na trzích, ve vkusu a obchodních modelech a na vážnou ekonomickou a politickou nestabilitu mezinárodní situace s důsledkem pro dodávky energie, trendy migrace, pro širší ekonomické prostředí a pro geopolitickou úlohu EU včetně soutěže mezi různými ekonomickými a sociálními modely.

Volbou Evropy, vyjádřenou v lisabonské deklaraci, je založit svou strategii hospodářské soutěže na excelenci a na vysoké kvalitě své infrastruktury, veřejných služeb, životního prostředí, systému sociálního zabezpečení, pracovních sil, pracovních trhů, obchodních společností a mnohého další. Tato volba dle mého názoru odráží uznání toho, že budoucnost Evropy neleží ve snaze konkurovat jako nízkonákladový výrobce v globální ekonomice. Nemůžeme a ani bychom se neměli snažit napodobovat nejnižší náklady na pracovní síly, nejochotnější pracovní síly, nejnižší daně a nejvyšší míru uvolnění ekologických, sociálních, zdravotních a bezpečnostních norem našich konkurentů. Takováto strategie nemůže fungovat a ekonomiku v Evropě nezachráníme tím, že zničíme jejich společnost.

Lisabonskou alternativou je uznání toho, že při preferování investic a vytváření prostředí, ve kterém mohou vzkvétat nejvýznamnější světové korporace, není sociálně ekonomický model Evropy překážkou, ale spojencem. Vysoké konkurenceschopnosti a ekonomického růstu je možné dosáhnout více než jedním způsobem. Spojené státy nabízejí jednu cestu, ale ta je evropskému sociálnímu a ekologickému modelu vzdálená. V rámci Evropy je severský model, kombinující ekonomickou konkurenceschopnost se silným systémem sociální péče a vysokými ekologickými standardy, jednou z nejúspěšnějších alternativ.

Zpráva ke globální konkurenceschopnosti pro období 2004 a 2005 uvádí tři severské země mezi prvními pěti v celosvětové konkurenceschopnosti, což ukazuje, že relativně vysoké zdanění, silný veřejný sektor, vysoké mzdy, dobré sociální zabezpečení a vysoký stupeň sociální ochrany nevylučují růst a prosperitu. Naopak ji podporují. Bylo toho dosaženo prostřednictvím reformy pracovního trhu, přidělováním peněz z veřejných prostředků na aktivní politiku pracovního trhu, stanovení priorit školství a celoživotního vzdělávání. Zkrácení doby strávené v nezaměstnanosti na minimum. Zásahem k nediskriminování a rovností obou pohlaví. Strategii vysoce kvalitních pracovních míst a nejvyššími výdaji EU na výzkum a vývoj s obzvláštním důrazem na technologie šetrné životnímu prostředí. Tato severní cesta k prosperitě a udržitelnému rozvoji je dle mého názoru lepší cestou pro naše občany než cesta východní. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji vám, pane kolego, a ptám se, kdo se ještě hlásí do obecné rozpravy. Vzhledem k tomu, že nikoho přihlášeného nemám ani písemně, ani elektronicky, ani v lavicích, tak končím obecnou rozpravu a ptám se, jestli si přeje vystoupit k právě proběhlé rozpravě pan navrhovatel. Pane místopředsedo vlády, máte slovo.

Místopředseda vlády ČR Martin Jahn: Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, vzhledem k tomu, že na mě zaznělo několik přímých dotazů, tak považuji za svou povinnost se pokusit na ně alespoň stručně odpovědět. Vím, že vás tlačí čas, tlačí i mě, takže pokud pan předsedající usoudí, že bychom měli tuto debatu ukončit, tak ať mi to klidně sdělí, já se budu snažit být stručný, ale byly tady některé jasně formulované dotazy a já bych je rád zodpověděl.

První dotaz byl k napětí ve finanční perspektivě mezi vědomostní ekonomikou a investicemi do základní infrastruktury. Byla tady zmíněna i gesční zodpovědnost. Gesční zodpovědnost k vyjednání finanční perspektivy jako celku má Ministerstvo financí a Ministerstvo zahraničních věcí. Gesční zodpovědnost za přípravu materiálů, podle kterých se tyto peníze budou čerpat, má Ministerstvo pro místní rozvoj a já jsem u těchto materiálů ve vládě spolupředkladatelem.

Chtěl bych říci, že prioritou při určování toho, kam tyto peníze jdou, je rozvoj naší konkurenceschopnosti, je to růst a zaměstnanost. Pokud já to budu moci ovlivnit, nemusíte se bát, že by rozvoj základní infrastruktury přišel zkrátka, protože to pro naši konkurenceschopnost rozhodně klíčová věc je.

Pak jsme tady slyšeli záznam z německého parlamentu. Já myslím, že je samozřejmě relevantní, abychom si takovéto záznamy poslechli, myslím si, že by i německý parlament pobavily některé zápisy z jednání našich parlamentů. Chtěl bych říci, že ta podstata byla v tom, že Německo chce změnu regionální pomoci. Chce ji takovým způsobem, že je pro českou vládu neakceptovatelná. Já jsem proti těmto navrhovaným změnám a chci zdůraznit, že zatím to není ani oficiální dokument EU, zatím je to pouze ve stadiu návrhu. V podstatě je to tak, že naše regiony sousedící s Německem a Rakouskem by měly sníženou úroveň veřejné podpory.

Proti tomu jsem vystoupil já na Radě pro konkurenceschopnost, pan premiér na jarní Evropské radě. Já jsem k tomu napsal dopis komisařce Kroesové a osobně jsem s ní o tom jednal minulý týden v Bruselu. To je samozřejmě něco, co je pro nás absolutně neakceptovatelné. Problém je v tom, že se to bohužel týká v negativním směru pouze České republiky, ostatně nové členské země touto změnou postiženy nejsou.

Dále vystoupil pan senátor Zlatuška dvakrát, zejména k oblasti softwarových patentů. Již předtím tady zaznělo, že nalézt rovnováhu v oblasti patentů mezi tím, co je nutné pro to, aby byla autorská práva chráněna na jedné straně a tím, aby na druhé straně nebylo bráněno inovacím, je poměrně těžké. V EU je to dnes těžké v oblasti viditelných autodílů, softwarových patentů a jiných oblastí. Pozici České republiky připravoval Výbor pro EU, což je těleso, které nahrazuje připomínkové řízení vlády. Projednáno to bylo se všemi hlavními zástupci průmyslu, kterého se to týká, a já jsem potom tuto pozici prezentoval na Radě pro konkurenceschopnost.

Musím říci, že přesto, co bylo v tisku, schválení pozice Rady pro konkurenceschopnost bylo jednomyslné. Některé země sice alibisticky vystoupily s jednostrannou deklarací, ale všechny země se shodly na současném znění této směrnice. Tato směrnice se bude projednávat ve druhém čtení v Evropském parlamentu, v Radě se bude projednávat ještě jednou a já jsem ochoten do té doby se bavit se všemi o tom, jak je možné tuto směrnici měnit. Pokud na půdě výboru nebo Senátu bude tato problematika zpracovávána, rád se toho zúčastním. Jinak gesčně je to příslušné Ministerstvu průmyslu a obchodu, potažmo patentovému úřadu.

Bylo zde jedno vystoupení k tomu, že Evropa je dnes o hájení národních zájmů a že nedostaneme nic zadarmo. To je samozřejmě pravda. Jestli si někdo dříve myslel, že to je jinak, byla to chyba, nevím, jestli někdo z vlády to zdůrazňoval, ale osobně jsem přesvědčen o tom, že aby se toto změnilo, je zapotřebí vůle všech politických lídrů v Evropě, a jsem přesvědčen o tom, že evropská ústava posune tuto situaci k lepšímu. Proto tady musím říci, že jakékoliv ANO, i měkké ANO velmi vítám.

Dále tady byla otázka, jak plníme tři procenta HDP na výzkum a vývoj. Toto doporučení říká, že má být jedno procento z veřejných zdrojů a dvě procenta z privátních zdrojů. My ho plníme asi tak, že u veřejných zdrojů je to přibližně 0,5 až 0,6 HDP oproti jednomu doporučenému procentu, u veřejných zdrojů je to pouze 0,8 oproti doporučeným dvěma procentům. Tady tudíž vidíme, že privátní sektor zaostává více než sektor veřejný.

Co dělá vláda pro to, aby se to změnilo? V oblasti veřejných nákladů na výzkum a vývoj každoročně zvyšujeme tyto náklady, i ve střednědobém rozpočtovém výhledu. Letos to bylo 16,5 miliardy, v příštím roce to má být kolem 18 miliard. Jednoho procenta bychom měli dosáhnout v roce 2010.

V oblasti podpory soukromých zdrojů je to zejména nově schválený institut zvýšených odpisů na firemní investice do výzkumu a vývoje, které také Senát laskavě schválil v novele zákona o dani z příjmů právnických osob.

Také se snažíme stále více z vládních prostředků na výzkum a vývoj dávat na tzv. účelové financování, kde je potřeba spolupráce a koofinancování mezi veřejnými institucemi a privátním sektorem.

Dále potom ještě jednou vystoupil pan senátor Zlatuška s tím, že realita je v rozporu s cíli vzhledem k Lisabonu. Všeobecně si můžeme říci, že do určité míry ano, a to jak na úrovni České republiky, tak i na úrovni EU.

Co se týče fondového hospodaření universit, panu senátorovi jsem slíbil, že to je věc, kterou se budu zabývat. Dnes nejsem v pozici, abych za vládu něco sliboval, zítra odpoledne toho budu moci slíbit více, ale myslím si, že je možné, že pan senátor bude poměrně příjemně překvapen co se týče fondového hospodaření.

To, že vláda odmítla senátní návrh zákona, o kterém pan senátor mluvil, bylo v důsledku toho, že se z toho stalo politické téma, a u fondového hospodaření bylo ještě mnoho dalších návrhů, které nebyly pro Ministerstvo školství akceptovatelné, ale fondové hospodaření určitě ano. Myslím si, že byste mohl být v tomto jednom malém bodě příjemně překvapen.

Co se týče rozvoje technologických center inkubátorů, musím říci, že do určité míry pan senátor má pravdu, ale dnes máme poměrně značné prostředky ze strukturálních fondů na výstavbu technologických center, které již naše univerzity mají možnost čerpat. Pokud naše univerzity nejsou špičkové, musím říci, že nemohu přijmout teorii, že to je pouze v důsledku viny vlády. Mohl bych dokumentovat na konkrétních případech, že je to někdy i vinou aktivity akademických senátů, vedení univerzit. Nejsme na tom nejlépe, ale nesvalujme to, prosím, pouze na vládu. Viníků je určitě více.

K patentům, už jsem o tom hovořil. V rámci druhého čtení Evropského parlamentu jsem ochoten tím se zabývat.

Zákon o veřejných výzkumných institucích, ano. Pokud to někdo zkomolil, napsal to špatně, je mi to líto. Jestli to byl můj materiál, tak se omlouvám.

Myslím, že to bylo asi to hlavní, co tady zaznělo k materiálu, který jste dostali jako podklad. Myslím, že některé technické věci bych mohl vysvětlit, ale nechci tady zdržovat, protože to je to, co je obsahem toho materiálu: zaměření na růst a zaměstnanost, zlepšení řízení tohoto procesu. S trochou dobré vůle myslím, pane senátore, že bychom v tom našli něco pozitivního. Technické věci klidně vysvětlím, ale nepovažuji je za tak závažné, abych s nimi ještě zdržoval.

Uzavřel bych to tím, že bych reagoval na příměr, který tady byl k tomu, že Lisabon je jako dítě v cukrárně, které má příliš mnoho dobrot a když je sní všechny, tak mu bude špatně.

To je příklad zajímavý, ale myslím, že vhodnější by současné době byl příměr k tomu, kdy je dítě v lékárně a vidí, že si musí vzít příliš mnoho hořkých pilulek. Když si jich vezme příliš mnoho, nebude mu z toho dobře. Lisabon je spíše o nápravě cílů, které nefungují dobře, není to o tom, co pro nás bude příjemné, ale bude to o změnách, které budou pro mnoho subjektů, které jsou zajeté v určitých kolejích, nepříjemné, a v tom je problém toho, že se lisabonské ujednání neplní. Kdyby to bylo jenom o cukrovinkách, pak si myslím, že by se plnilo, ale bohužel je to spíše o těch hořkých pilulkách.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane navrhovateli. Do diskuze se hlásí předseda Senátu. Máte slovo, pane předsedo.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Nechci zdržovat, ale pan místopředseda vlády mi neodpověděl na základní otázku k materiálu, o kterém řekl, že je možná technicky v některých ohledech divný.

Je také tam, kde je nadpis „Rámcová pozice Úřadu vlády ČR“, pozicí vlády ČR nebo jenom Úřadu vlády? Moje otázka zněla: Kdo zde vládne? Jestli Úřad nebo vláda?

Pokud takto přistupujeme k Parlamentu jako takovému, pak bych opravdu byl rád, aby příště to bylo adjustované poněkud jinak.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám za váš názor. Pane místopředsedo, máte slovo.

Místopředseda vlády Martin Jahn: Je to samozřejmě rámcová pozice vlády, která byla připravena odborným úřadem na Úřadu vlády. Přiznám se, že nevím, kdo psal tento vrchní list. Jestli to byl někdo ode mne nebo z Úřadu vlády, pak se omlouvám, ale samozřejmě je to rámcová pozice vlády.

Pokud jde o další věci, o kterých hovořil pan předseda, jedna věta, kterou zde přečetl, je děsivá, ale někdy se takové věci do úředních textů dostanou.

Pokud jde o to, že nemá dopad na legislativu a na státní rozpočet. V přeneseném významu samozřejmě má, ale přímo ne. U takovýchto dokumentů se uvádí dopad na legislativu nebo na státní rozpočet pouze tehdy, pokud má dopad přímý. Tento materiál se v podstatě týká větší části rozpočtu a větší části legislativy, které se budou projednávat, a není to materiál, který je ovlivňuje přímo. Je to rámcová pozice k dokumentu Evropské komise. Právě proto je také tady u bodu „Pozice Evropské komise Evropského parlamentu“ poznámka, že Evropská komise je autorem dokumentu, ke kterému se dává tato pozice vlády. Hlavní otázka však ale byla: čí je to pozice? Je to pozice vlády ČR.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Opětovným vystoupením pana místopředsedy vlády byla otevřena rozprava. Ptám se, jestli se někdo hlásí? Nikoho nevidím, tak rozpravu znovu ukončuji.

Nyní uděluji slovo zpravodaji panu senátoru Luďku Sefzigovi, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě a zároveň jej žádám, aby nás seznámil s návrhem usnesení.

Senátor Luděk Sefzig: Kromě dvou zpravodajů vystoupilo v diskuzi celkem deset diskutujících, z toho jeden dvakrát. V diskuzi obšírně vystoupil zpravodaj třetího výboru – Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Padlo mnoho zajímavých podnětů, padlo také mnoho dotazů, na které pan místopředseda vlády odpověděl. Dostali jsme také všichni jedno pozvání od kolegyně Gajdůškové do Zlína, kterého si velice vážím. Musím říci, že jsem si uvědomil, že jsem před mnoha lety Zlín navštívil a Baťa splnil Lisabonskou strategii v první republice, protože on, když stavěl to své město, tak nepokácel ani jediný strom.

Musím dodat, že se mu to asi podařilo tuším bez dotací. Přál bych si, aby i naše podniky postupovaly podobným způsobem a nejenom české podniky, ale i podniky v naší celé Evropské unii.

Padl jediný návrh, návrh na usnesení Senátu, který vzešel z Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a já po konzultaci s naší paní ředitelkou, tak bych si dovolil ten návrh jenom trochu formálně upravit, protože se tam jedna věta opakuje. To znamená ten odstavec, který končí větou „datumem z 18. května 2004“, tak další slova až do konce odstavce bychom vypustili pokud s tím samozřejmě zpravodaj bude souhlasit.

Pak jsem chtěl upozornit na to, že výborový závěr, výborové usnesení, ukládá Senátu, aby upozornil, aby přijali usnesení také poslanci Evropského parlamentu. Myslí se tím zřejmě čeští poslanci našeho parlamentu, a proto se domnívám, že bychom měli, pokud bychom chtěli upozornit české poslance Evropského parlamentu na problematiku a na usnesení, které budeme mířit vládě a pravděpodobně jej přijmeme, takže bychom je měli oslovit způsobem jiným, a to sice způsobem, který říká, že poslancům Evropského parlamentu za Českou republiku doporučujeme podpořit usnesení uvedené v bodě předchozím, které bude uvedeno vládě, a já bych si dovolil přečíst to usnesení celé.

Pokud jej bude chtít ještě někdo doplnit, tak nechť se tedy přihlásí k formulaci s technickou poznámkou k tomuto usnesení.

Usnesení zní: Usnesení Senátu ze 4. schůze dne 31. března 2005 k Lisabonské strategii (senátní tisk č. 48) Senát I. Bere na vědomí informaci vlády o Lisabonské strategii, II. Doporučuje:

1) vládě podpořit nové projednání Direktivy Evropského parlamentu a Rady ministrů o patentovatelnosti vynálezů realizovaných počítačem, podpořit jasné vymezení toho, že počítačové programy samy o sobě nemohou být předmětem patentů, odmítnout snahy o urychlené přijetí nařízení o patentu Společenství a směrnice o patentovatelnosti vynálezů realizovaných počítačem, podpořit členské státy Evropské unie odporující návrhu Rady z 18. května 2004,

2) poslancům Evropského parlamentu za Českou republiku podpořit doporučená uvedení v bodě č. 1 a III. Pověřuje předsedu Senátu zaslat toto usnesení předsedovi vlády a poslancům Evropského parlamentu za Českou republiku.

Protože kdyby tam to doporučení těm poslancům Evropského parlamentu nebylo, tak by nebyl způsob, jak by se to dozvěděli, pokud bychom jim to neposlali nějakými soukromými kanály, což by asi nebylo správné.

Jestli někdo žádá o doplnění, zejména zpravodaj Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, jestli s tím souhlasí. Gestikuluje, že s tím souhlasí. Jestli někdo žádá o doplnění tohoto usnesení…

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Do diskuze se přihlásil kolega Sobotka.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Já bych doplnil jako bod II., a to, že Senát konstatuje, že informace vlády je velmi obecná a chybí upřesnění kroků vlády, které povedou k výraznějšímu ekonomickému růstu a snížení nezaměstnanosti v České republice při dodržování Lisabonské strategie.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Ptám se pana zpravodaje, jestli akceptuje tento návrh do usnesení?

Senátor Luděk Sefzig: Upřímně řečeno bych požádal, jestli bychom mohli vyhlásit pětiminutovou přestávku, abychom mohli tento návrh dostat v písemné podobě a mohli jsme jej přečíst.

Já bych požádal pana předsedu, jestli by ho mohl dát paní ředitelce Majovské, aby jej vytiskla.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Vašemu požadavku se vyhovuje a přerušuji jednání do 11.25 hod.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Kolegyně a kolegové, budeme pokračovat v našem jednání.

Prosím garančního zpravodaje, aby nám předložil usnesení, o kterém budeme hlasovat. Pane kolego, máte slovo.

Senátor Luděk Sefzig: Vážené paní senátorky, vážení senátoři, nejdříve děkuji našim zástupcům, že tak promptně připravili v písemné podobě nám všem k dispozici návrh usnesení.

Po žádosti některých kolegů se domnívám, že bude korektní, když budeme hlasovat o jednotlivých odstavcích zvlášť, a to hlavně z toho důvodu, že jsou zde společně závěry dvou výborů a do toho je návrh, který vzešel přímo z pléna od pana předsedy Senátu.

Nechal bych nejprve hlasovat o bodu I., že bereme na vědomí informaci vlády o Lisabonské strategii. Pak bychom hlasovali o bodu II., pak bychom hlasovali o bodu III. odděleně ve dvou částech, a to sice o části 1., která je směrována k vládě, a o části 2., která je směrována k poslancům Evropského parlamentu za Českou republiku, a jako o čtvrtém bodu bychom hlasovali o tom, co je nutné udělat, pověřit předsedu Senátu zaslat toto usnesení předsedovi vlády, a podle toho, bude-li odhlasován i bod č. 2, bychom bod IV. aktuálně, a to už bez písemné předlohy, doplnili.

Nyní bych vás požádal, jestli byste se vyjádřili prostřednictvím pana předsedajícího k tomu, zdali s touto procedurou souhlasíte nebo zdali k ní má někdo nějaké námitky.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Má někdo námitky proti navržené proceduře hlasování? Nemá.

Pane kolego, děkuji vám za váš návrh a o vašem návrhu budeme hlasovat.

Přistoupíme k hlasování. V sále je přítomno 64 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 33. Pane kolego, prosím, abyste přečetl první návrh, o kterém budeme hlasovat.

Senátor Luděk Sefzig: Úvod, který už jsem přečetl: Usnesení Senátu ze 4. schůze dne 31. března 2005 k Lisabonské strategii (senátní tisk č. 48)

Senát

I. bere na vědomí informaci vlády o Lisabonské strategii.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: O tomto návrhu dávám hlasovat. Kdo souhlasí, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji vám a konstatuji, že v hlasování pořadové č. 67 se ze 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 58, proti nebyl nikdo. Tento návrh byl přijat.

Pane kolego, prosím o další návrh.

Senátor Luděk Sefzig: Nyní budeme hlasovat o bodu II.:

II. konstatuje, že informace vlády je velmi obecná a chybí upřesnění kroků vlády, které povedou k výraznějšímu ekonomickému růstu a snížení nezaměstnanosti v ČR.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji za návrh a dávám o něm hlasovat.

Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 68 se ze 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 31, proti byli 4. Návrh nebyl přijat.

Pane kolego, prosím o další návrh.

Senátor Luděk Sefzig: Nyní budeme hlasovat o bodu III.:

III. doporučuje

1.? vládě

-? podpořit nové projednání Direktivy Evropského parlamentu a Rady ministrů o patentovatelnosti vynálezů realizovaných počítačem,

-? podpořit jasné vymezení toho, že počítačové programy samy o sobě nemohou být předmětem patentů,

-? odmítnout snahy o urychlené přijetí nařízení o patentu Společenství a směrnice o patentovatelnosti vynálezů realizovaných počítačem,

-? podpořit členské státy EU odporující návrhu Rady z 18. května 2004;

Místopředseda Senátu Petr Smutný: O tomto návrhu budeme hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 69 se ze 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 41, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Pane kolego, prosím o další návrh.

Senátor Luděk Sefzig: Nyní budeme hlasovat o druhém bodu odst. III.:

III. doporučuje

2. poslancům Evropského parlamentu za Českou republiku podpořit doporučení uvedená v bodu 1.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: O tomto bodu budeme nyní hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 70 se ze 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 47, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Pane kolego, prosím, pokračujte.

Senátor Luděk Sefzig: Posledním bodem hlasování je hlasování o bodu IV.:

IV. pověřuje předsedu Senátu zaslat toto usnesení předsedovi vlády a poslancům Evropského parlamentu za Českou republiku.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: O tomto návrhu budeme hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 71 se ze 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Senát přijal návrh usnesení. Tím končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu předkladateli.

Bylo mi ještě doporučeno, abych ještě nechal nyní hlasovat o návrhu jako o celku. Budeme hlasovat o všech bodech, které jsme schválili.

Zahajuji tedy hlasování. Kdo jste pro celý návrh usnesení? Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Návrh byl schválen.

Konstatuji, že v hlasování p. č. 72 se ze 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 53, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.Tím defitinivně končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu předkladateli i panu zpravodaji.

Pro záznam z našeho jednání musím uvést, že z našeho dnešního jednání se – vedle dříve jmenovaných – dále omlouvá kolega Hadrava a kolegyně Filipiová.

Nyní budeme projednávat bod, kterým je:

Strategie udržitelného rozvoje ČR,

senátní tisk č. 12. Prosím pana místopředsedu vlády, aby nás seznámil s tímto tiskem.

Místopředseda vlády ČR Martin Jahn: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, do třetice všeho dobrého, dobrý den. Strategii udržitelného rozvoje schválila vláda v prosinci loňského roku. Zpracování této strategie vyplývá z našich mezinárodních závazků v OSN, OECD a zejména v EU. Tato strategie má dát určitá doporučení vládě a jednotlivým resortům pro to, aby se dařilo udržovat v určité rovině uspokojování cílů ekonomických, sociálních a environmentálních. Přípravě této strategie předcházela poměrně široká diskuze s velkým množstvím zainteresovaných subjektů. Mohu s uspokojením říci, že tato strategie je konsenzem a kompromisem mezi požadavky všech těchto skupin. Proto se vám do určité míry může zdát trochu obecná. Ale protože bylo potřeba dosáhnout tohoto širokého konsenzu, tak si myslím, že je to velmi dobrý výsledek. Chtěl bych také tímto poděkovat panu senátoru Moldanovi, který při přípravě této strategie v rámci Rady vlády pro udržitelný rozvoj sehrál velmi významnou roli. Dnes Rada vlády pro udržitelný rozvoj dává dohromady seznam indikátorů, podle kterých by vláda plnění této strategie aktivně vyhodnocovala. Indikátorů by mělo být 10 - 15 a vedoucí pracovní skupiny, která se na tom podílí, je opět pan senátor Moldan.

Další kroky, které budou následovat se strategií udržitelného rozvoje, je předložení situační zprávy na podzim tohoto roku, v listopadu. A do roku 2007, nebo v roce 2007 by měla vláda strategii udržitelného rozvoje aktualizovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane navrhovateli. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Strategie byla přikázána Výboru pro záležitosti EU. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Eduarda Matykiewicze a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 12/2 a 12/5. Dále byla strategie přikázána Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Jana Hálka a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 12/4. Následně se strategií zabýval Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Milana Balabána a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 12/1. Výborem, který byl posléze určen jako garanční, je Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 12/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Bedřich Moldan. Prosím ho, aby se ujal slova.

Senátor Bedřich Moldan: Vážený pane předsedající, vážený pane místopředsedo vlády, kolegyně a kolegové, máme před sebou materiál, který vznikal poměrně dlouho a velmi kostrbatě, protože původní závazek České republiky je velmi starý – už z roku 1997, kdy se všechny státy prostřednictvím svých zástupců na mimořádném zasedání Valného shromáždění OSN v New Yorku k 5. výročí konference v Rio de Janiero zavázaly, že zpracují své strategie udržitelného rozvoje. Byla to taková určitá, poněkud bych to nazval zoufalá odpověď světového společenství na to, že se 5 let po Riu žádným zásadním způsobem nedařilo zlepšovat parametry životního prostředí v souladu s pokračujícím hospodářským rozvojem. Státy byly vyzvány k tomu, aby se nad tímto stavem zadumaly, zamyslely a připravily své strategické dokumenty. Většina států to učinila a předložila je na dalším velkém summitu OSN, totiž Světovém summitu o udržitelném rozvoji, který se konal v Johanesburgu na konci léta 2002. Česká republika mezi těmi státy, které svou strategii připravily, nebyla. Protože mezitím došlo k takovému poněkud zvláštnímu zmatku, kdy strategie sice byla připravena, ale nakonec díky různým procedurálním a jiným komplikacím nebyla nikdy vládě předložena, a tím pádem ani vládou přijata. Po summitu v Johanesburgu se česká vláda rozhodla zřídit Radu vlády pro udržitelný rozvoj, která byla zřízena rok poté, tzn. v létě 2003. Rada vlády dostala za úkol zpracovat strategii udržitelného rozvoje.

Je třeba říct, že tento úkol byl zadán v podstatě na základě – jak už pan předkladatel konstatoval – na základě určitého konstatování nedostatků v plnění různých mezinárodních závazků.

Zmínil jsem OSN, další bylo zmíněno OECD a samozřejmě také EU, protože prakticky všechny státy EU v jisté době svou strategii měly. Takže v poměrně krátké době byla tato strategie připravena a byla připravena na základě určitého rozsáhlého procesu, který zahrnoval několik kol veřejného projednávání. Je ovšem třeba konstatovat, že i když bylo toto veřejné projednávání s různými zájmovými skupinami, jako jsou zejména nevládní organizace, nejen ekologického charakteru, ale i další, takže se nepodařilo projednat celou strategii napříč politickým spektrem, takže například s opozičními stranami žádná jednání v této věci nebyla. To je samozřejmě určitá vada celé té strategie.

Přesto jsem přesvědčen, že ten dokument je určitým rámcovým materiálem, který může přinést jisté směry do hospodářského sociálního a enviromentálního vývoje v České republice a že není zapotřebí nějak dále to rozpracovávat a pracovat na tom. Vláda uložila svým členům, aby při zpracovávání strategických dokumentů různých koncepcí vycházeli ze závěrů strategie udržitelného rozvoje a zejména uložila místopředsedovi vlády, panu Jahnovi, aby na podzim t. r. předložil vládě situační zprávu založenou na vyhodnocení doporučených indikátorů.

Těch indikátorů bylo posléze navrženo zhruba 33 a ta zpráva bude jistě předložena a předpokládám, že bude předložena také Senátu. Ta zpráva byla rozsáhle, jak konstatoval pan předsedající, projednávána v Senátu v rámci několika výborů. Ty výbory v zásadě všechny navrhují, aby Senát vzal zprávu strategie udržitelného rozvoje na vědomí a doplňují některé další body toho usnesení, totiž v tom smyslu, aby vláda vyjádřila závaznost, do jaké míry je strategie závazná a jakým způsobem se bude toto sledovat. Dále aby zajistila prezentaci strategie, rozumí se na veřejnosti, eventuálně v zahraničí, a zejména se to týká té situační zprávy, která by měla být předložena na podzim t. r. spolu s indikátory a žádá se vláda, aby tyto materiály předložila Senátu a Senát zavazuje k tomu, že znovu na začátku příštího roku, až bude toto skončeno, tento materiál projedná. Takže to je asi za náš výbor a v podstatě za všechny ostatní výbory ten hlavní sukus výsledku tohoto projednávání.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji pane zpravodaji a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, abyste se k nim mohl po skončení rozpravy vyjádřit.

A nyní se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj Výboru pro záležitosti EU pan senátor Eduard Matykiewicz? Pane kolego máte slovo.

Senátor Eduard Matykiewicz: Vážený pane předsedající, pane místopředsedo vlády, vážené kolegyně, kolegové. Výbor pro záležitosti EU se strategií udržitelného rozvoje České republiky zabýval na dvou schůzích. Na 7. schůzi výboru 2. února po úvodní informaci Ing. Aleny Křečkové, tajemnice Rady vlády pro udržitelný rozvoj, ve zpravodajské zprávě a po rozpravě se usnesl přerušit projednávání tohoto bodu a požádal o doplnění informací o konkrétních prioritách jednotlivých ministerstev při naplňování strategie udržitelného rozvoje České republiky, kterou vláda schválila svým usnesením č. 1242 dne 8. prosince roku 2004.

Strategie udržitelného rozvoje České republiky je ve své podstatě materiál velmi obecného charakteru, který definuje základní strategické směry a výzvy pro další směřování rozvoje české společnosti a pro strategické rozhodování resortu v horizontu roku 2014. Nyní je však nezbytné jednotlivé výzvy, strategické i dílčí cíle obsažené v tomto dokumentu dopracovat do konkrétnějších opatření tak, aby strategie mohla být realizována v praxi. Výbor pro strategii Rady vlády pro udržitelný rozvoj, jak jsme byli informováni, a následně pak na 11. schůzi Výboru pro záležitosti EU podrobně informováni s obsahem panem místopředsedou vlády pro ekonomiku, na svém březnovém zasedání vybral pro první situační zprávu soubor, jak bylo dnes zmíněno, 33 klíčových indikátorů. Ve Smlouvě o Ústavě pro EU je stanoveno: zlepšování životních podmínek současných i budoucích generací a udržitelným způsobem. K dosahování tohoto cíle by měla přispívat jak strategie udržitelného rozvoje, tak i Lisabonská strategie, o které jsme dnes již jednali.

Obě tyto strategie se vzájemně podporují, avšak zaměřují se na vzájemně se doplňující opatření, používají rozdílné nástroje a dosahují výsledků v rozdílných časových rámcích. V současnosti, jak víme, probíhá revize obou těchto strategií. Nová strategie udržitelného rozvoje EU, na niž bude navazovat i naše dopracování strategie České republiky, bude pravděpodobně přijata do konce roku 2005. Na základě těchto zkušeností Výbor pro záležitosti EU na své 11. schůzi konané 30. března po úvodní informaci místopředsedy vlády pro ekonomiku, zpravodajské zprávě mé osoby a po rozpravě doporučuje Senátu Parlamentu ČR vzít strategii udržitelného rozvoje ČR na vědomí. Určuje mě zpravodajem a pověřil předsedu výboru senátora Luďka Sefziga předložit toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Pane kolego děkuji vám a nyní se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, pan senátor Jan Hálek. Nepřeje. Zpravodaj Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu kolega Balabán si také nepřeje vystoupit, takže otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se jako první přihlásil kolega Škaloud, dávám mu slovo, připraví se kolegyně Seitlová.

Senátor Miroslav Škaloud: Vážené senátorky, senátoři, dovolte mi několik krátkých poznámek. Já jsem si tuto práci a tuto strategii přečetl a mám k tomu několik výhrad. Trošku jsem je zjemnil, protože kolega Moldan na této strategii spolupracoval a já jsem si některé věci vyjasnil, na toto téma. Nicméně dovolte mi, abych se pozastavil nad tím, že dokument, který si má činit nárok na strategický dokument, podle kterého by se měl řídit náš stát v nějakých budoucích letech, byl zadán k zpracování jisté ekologické organizaci: Ústavu pro ekopolitiku. Dále tento dokument, který si činí nárok na to, určovat naše další směřování, nevznikl na základě široké a podrobné politické a odborné diskuze, jak už to bylo řečeno, že to byla chyba.

Tato diskuze by jasně definovala naše zájmy a z nich vyplývající priority a byla by založena na promyšlených argumentech, nikoliv na proklamacích, jimiž se tato strategie hemží.

Dále tato strategie vychází z jakýchsi principů, které se rozpadají pouze do dvou skupin. Jsou to pouze sociální a ekologické principy. Nedomnívám se, že pouze tyto dvě oblasti jsou pro Českou republiku jediné důležité. V souvislosti s novým začátkem Lisabonské strategie nelze opomenout prioritní ekonomický rozměr dalšího směřování EU i České republiky.

Bylo zde uvedeno, že se indikátory budou redukovat. Já jsem jich tam napočítal přes 100 a více než 100 indikátorů bez stanovení priorit a bez určení jejich dalšího použití lze interpretovat tak, že vláda žádné priority nemá, resp. má jich přes 100, což je totéž.

Je s podivem, že se teprve po pěti letech rozvíjení Lisabonské strategie poté, co Kokova komise sdělila, že jednotlivé priority jdou i proti sobě, že je materií o ničem, si zpracovatelé této strategie toto neuvědomili. Věřím, že na základě této zprávy ji určitě pozmění.

Dále: možná, že by za zajímavost stálo za to podívat se, kdo všechno se ohání výrazem „strategie udržitelného rozvoje“ a „udržitelný rozvoj“ jako takový. Některé výrazy jsou samozřejmě poměrně politováníhodné, ani vládní výbor s nimi nesouhlasí, ale domnívám se, že by si svou značku měl chránit. Uvedu příklad za všechny.

Jistý předseda fóra Rady pro udržitelný rozvoj uvádí například ve svém sdělení z 10. 5. 2004 věci, které lze interpretovat jako pokus o návrat centrálního řízení popřípadě i jako návrh na odstranění parlamentní demokracie. Můžu vám zacitovat: „Veškerá rozhodnutí Parlamentu by měla být posuzována z hlediska strategie trvalé udržitelnosti.“

Kdo by to měl posuzovat? Referendum, armáda, fórum Rady pro udržitelný rozvoj? Závěr: Od takovýchto sdělení by se i oficiálně měla Rada pro udržitelný rozvoj distancovat. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane kolego. Slovo má kolegyně Seitlová, nikdo další zatím do rozpravy přihlášen není.

Senátorka Jitka Seitlová: Pane místopředsedo vlády, pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych uvedla jenom některé doplňující věci, které jsme diskutovali ve výboru při projednávání této udržitelné strategie z hlediska obsahu.

Sama jsem přesvědčena o tom, že je dobře, že máme takovouto strategii a můžeme diskutovat o tom, jestli tento materiál má být zaměřen poněkud jinak, jak řekl můj předřečník, nebo jestli má být tak, jak je, přijat a následně rozvíjen. Dotkla bych se ale některých věcí, o kterých si myslím, že když budeme brát takovýto dokument na vědomí, nejsou úplně jednoznačné.

Na začátku celého tohoto materiálu, kde jsou popisovány silné a slabé stránky, se dočítáme na straně č. 9, že zemědělství zajišťuje údržbu krajiny jako silná stránka.

Takovému názoru a tvrzení musím silně oponovat, protože zemědělství dnes nezajišťuje krajinu, naopak musím říci, že zatím se nám nepodařilo, aby zemědělství a zemědělská výroba krajinu zajišťovaly.

Dále bych si dovolila diskutovat a oponovat názoru, že za silnou stránku je považováno to, že zemědělství udržuje většinou jako jediný zaměstnavatel ekonomické aktivity na venkově. Domnívám se, že to není silná stránka, ale že tomu je naopak, že to je slabá stránka, že snad došlo k chybě nebo k omylu při přepisu. Jinak si to ani nedokáži vysvětlit.

To jsou dvě výhrady, které mám k silným stránkám. Dovolila bych si ještě rozvíjet třetí, a to je otázka, která souvisí s energetikou v České republice, kde se konstatuje jako silná stránka to, že soběstačnost a spolehlivost v oblasti výroby elektrické energie je díky tomu, že se Česká republika nevzdala jaderné energetiky. Je to uvedeno na straně 8. Dokonce dále se dovídáme, že opět v silných stránkách enviromentální části je opět jaderná energetika hodnocena jako pozitivní přínos.

K oběma těmto silným stránkám si dovolím uvést některé údaje. Pokud se týká ekonomiky, ano, jistě můžeme říci, že máme jaderné zdroje a že z těchto jaderných zdrojů má jaderný energetický průmysl v České republice zisky. Ano, můžeme také hovořit o tom, že Česká republika investovala přes 100 miliard na vybudování jednoho z těchto zdrojů, a to nepočítám zdroj první. Zapomínáme ale na jednu věc, že totiž celý jaderný průmysl u nás vychází z těžby uranových rud a zcela se zapomíná na to, kolik nás stojí sanace této těžby. Dovolím si uvést čísla.

Za období do roku 1989 to bylo 35 miliard, za období do letošního roku to bylo 10 dalších miliard a v odhadu 1004 to má být na sanaci dalších 76 miliard, přičemž odhad se každým rokem zvyšuje, každým rokem vynakládáme minimálně 2 miliardy ze státního rozpočtu na sanaci po této těžbě, dokonce se stalo, že vláda ještě z neznámých důvodů o půl roku prodloužila jakýsi provoz části dolu a tyto náklady navyšuje. Je tedy třeba zvážit, zda argument skutečné výhodnosti jaderného průmyslu a využívání domácího paliva tak, jak je realizován, je tou správnou cestou. Musím říci, že ze zahraničí bychom dostali dnes palivo za významně nižší cenu, bohužel usnesení vlády tomu brání.

Dotkla bych se i výhodnosti jaderné energetiky z hlediska ekologického. Na jedné straně jistě může vláda argumentovat tím, že máme potenci ke snižování skleníkových plynů, ovšem těžko takový argument můžeme uvést do výsadních argumentů jako environmentální pilíř pro Českou republiku, pokud víme, že ve Stráži pod Ralskem je dnes obrovským problémem právě chemická těžba a její sanace. Tato sanace chemické těžby dnes je rizikem pro vodní zdroje celého Českolipska a pro celou křídovou pánev, která zasahuje čtvrtinu našeho území.

Ráda bych proto vzala na vědomí takovouto strategii, ale s výhradami k uvedeným bodům. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, paní kolegyně. Nyní se o slovo přihlásil kolega Fejfar, dávám mu slovo.

Senátor Petr Fejfar: Milý pane předsedající, pane místopředsedo vlády, kolegyně, kolegové, v roce 2003 jsem byl jmenován Senátem právě členem Rady vlády pro udržitelný rozvoj a tudíž bych chtěl dosvědčit, že práce probíhala opravdu v dělném duchu, že vláda se svého úkolu podle mě zhostila dobře.

V souvislosti s tím, že tento materiál zaznamenal nějaký vývoj a že v prvních fázích byl nesmírně široký, chtěl bych zareagovat na pana kolegu Škalouda k jeho politickým výhradám. On byl dokonce daleko širší, on se nevěnoval jenom oblasti životního prostředí, ekonomiky a sociálních věcí, ale on se dotýkal i politických otázek, které se podařilo naštěstí z tohoto materiálu odstranit. Týkal se například i návrhů nebo jakýchsi úvah na změnu volebního systému apod. Skutečně jsme si mysleli, že toto do této problematiky nepatří a odstranili jsme to.

Již nejsem členem Rady vlády pro trvale udržitelný rozvoj, protože víte, že ve svých řadách máme skvělého odborníka pana kolegu Moldana, a já po dohodě s ním jsem mu tuto pozici přepustil. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane kolego. Nyní bych rád také něco řekl, takže se vystřídáme.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Kolegyně a kolegové, mně nedá, abych nereagoval na to, co zde zaznělo z úst paní kolegyně Seitlové.

Já jsem přesvědčen, že ten rozsah těžby uranu a následně škod, které tou těžbou vznikly, neodpovídá tomu energetickému využití uranu. Ten uran jsme těžili i z jiných důvodů, to všichni víme, takže ten rozsah těch škod je daleko větší. My se s nimi musíme vyrovnat, ale nelze je dávat přímo do souvislosti s energetickým využitím uranu. To prostě není úplně spravedlivé.

Ty škody tady jsou, zlikvidovat je musíme, ale nemůžeme to svádět na dvě naše jaderné elektrárny. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane místopředsedo. Kdo se dále hlásí do rozpravy? Nikdo, takže rozpravu končím.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Nyní se ptám pana navrhovatele, jestli se chce vyjádřit k právě ukončené rozpravě? Nechce. Děkuji vám.

Uděluji slovo zpravodaji garančního výboru panu senátoru Moldanovi a zároveň jej žádám, aby přednesl návrh na usnesení Senátu.

Senátor Bedřich Moldan: Vážené kolegyně a kolegové, v rozpravě vystoupili čtyři senátoři, ale v zásadě nezazněl žádný další návrh na usnesení. Dovolil bych si přečíst, předpokládám, že už mají senátoři na svých stolcích v písemné podobě.

Doporučil bych, pane předsedající, abychom o celém usnesení hlasovali najednou.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Má někdo jiný návrh? Nemá, takže vás prosím, abyste přečetl návrh usnesení.

Senátor Bedřich Moldan: Senát Parlamentu bere na vědomí Strategii udržitelného rozvoje České republiky, to je bod I. Bod II. a) žádá vládu České republiky, aby vyjádřila míru a způsob závaznosti strategie udržitelného rozvoje České republiky. Bod II. b) žádá vládu České republiky, aby zajistila prezentaci Strategie udržitelného rozvoje na veřejnosti i v zahraničí.

V zásadě to je asi všechno, protože ostatní je určujeme zpravodajem atd.

To jsou tyto dva body. Pardon, ještě tady máme III. stanoví, že materiál bude znovu projednán na počátku roku 2006 po vyhodnocení souboru indikátorů udržitelného rozvoje, který vláda zpracuje v první situační zprávě do konce roku 2005.

Tady máme tyto tři body. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Pane kolego, děkuji vám. Návrh usnesení zazněl jako celek. Budeme o něm hlasovat jako o celku.

V sále je přítomno 64 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 33.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro schválení usnesení tak, jak zaznělo, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Návrh usnesení byl schválen. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 73 se ze 66 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu navrhovateli, děkuji všem zpravodajům a končím projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem našeho jednání je:

Návrh na zřízení Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky a stanovení počtu jejích členů.

Dávám nyní slovo panu senátoru Adolfu Jílkovi, aby nás seznámil s návrhem na zřízení Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky.

Zároveň předpokládám, že některý senátorský klub navrhne počet jejích členů.

Pane kolego, máte slovo.

Senátor Adolf Jílek: Děkuji, pane předsedající, kolegyně a kolegové, na začátku tohoto volebního období jsem s některými kolegy diskutoval o tom, jak se Senát staví nebo chová k mediální problematice. Ať chceme, nebo nechceme, žijeme v mediálním světě a věci, které jsou kolem nás, se hodnotí ani ne tak podle obsahu, ale podle toho, jak jsou prezentovány, a Senát v této věci pouze dobíhá, někdy bych řekl, že honí kočku za ocas, protože výbor, který má tuto problematiku na starosti, má spoustu dalších věcí a zákony, které k nám přicházejí, v jejich 30denní lhůtě už nemůžeme příliš ovlivnit a ani nemůžeme ovlivnit problematiku jak rozhlasového, tak televizního vysílání, tak reklamy, které se této oblasti týkají.

Původní záměr byl, že se budeme bavit o tom, zda zřídit podvýbor tohoto výboru, ale po všech diskuzích, které byly poměrně dlouhé, došlo ke shodě, že je vhodné vytvořit stálou komisi, která se bude zabývat mediální problematikou, problematikou sdělovacích prostředků, protože tato agenda je čím dál objemnější, komplikovanější a Senát na rozdíl od Poslanecké sněmovny tady má další mechanizmy, kterými může dříve, než jsou předloženy zákony, jenom v době, kdy se objevují nová témata a nové problémy, o nich začít diskutovat, pořádat k nim semináře, odborná slyšení, diskutovat s odborníky.

A myslíme si, že jeden orgán, který se této věci bude věnovat, je důležitý. Proto si myslíme, že je opravdu nezbytné zřídit tuto samostatnou Komisi Senátu pro sdělovací prostředky, která by se této agendě profesionálně věnovala po celou dobu.

Dalším důvodem, který je, je fakt, že Poslanecká sněmovna má obdobnou komisi, a tedy je vždycky o několik kroků napřed. Navíc její komise má ještě jiné úkoly, které si myslím, že Senát nemusí mít a nepřísluší mu.

Na druhé straně je potřeba, aby některé záležitosti, které zatím jsou pouze v Poslanecké sněmovně, a je to jenom díky tomu, že Senát vznikl daleko později, než byl zařazen do Ústavy a mezitím si Poslanecká sněmovna uzurpovala mnoho práv, tak si myslíme, že část pravomocí by bylo potřeba časem přesunout, až bude vhodnější konstelace, na Senát, část kompetencí, které se týkají veřejnoprávních médií, jejich rad a těchto záležitostí.

Dále si myslím, že je to jeden z kamínků mozaiky a ne nedůležitý, náhledu veřejnosti na Senát. Předpokládáme, že činnost Stálé komise pro sdělovací prostředky by měla spočívat především ve spolupráci s příslušnými rezortními ministerstvy při projednávání mediální legislativy, jako jsou zákony o reklamě, rozhlasových a televizních poplatcích, tiskovém zákonu atd. To jsou věci, které se budou postupně dále nabalovat a vznikat.

Ve spolupráci s Radou pro rozhlasové a televizní vysílání a s radami veřejnoprávních médií, zejména v otázkách podmínek jejich fungování a v otázkách veřejnoprávních služeb. Vůbec problém, co to je veřejnoprávní služba a její definice.

Navrhování a připomínkování zákonů, když se budou připravovat. Dodávání Senátu doporučení k jednotlivým usnesením, které se týkají mediální problematiky. Zabývání se problematikou rozhlasového a televizního vysílání a změn jeho technických, legislativních podmínek v České republice a v Evropské unii, a také projednávání výročních zpráv jak velké rady, tak i těch malých rad.

To je můj návrh, který nepředkládám jenom sám za sebe.

A nyní bych vám přečetl návrh usnesení, který tady je:

Senát

I. zřizuje Stálou komisi Senátu pro sdělovací prostředky,

II. stanoví počet členů.

Já navrhuji 11 členů, předpokládám, že některý předseda z výborů buď mě podpoří, nebo navrhne jiné číslo.

III. stanoví dle § 43 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, Stálé komisi Senátu pro sdělovací prostředky úkoly, které jsou uvedeny v příloze.

Je důležité, abych je přečetl, abyste věděli, jaké úkoly případně navrhuji, případně jak je budete chtít rozšířit:

Činnost Stálé komise spočívá zejména – slůvko „zejména“ je zde proto, abychom ji neomezovali jenom do těchto mantinelů, protože si myslím, že komise si časem vytvoří ještě další prostor, případně objeví další možnosti, kde by mohla fungovat :

a) ve spolupráci s příslušnými resortními ministerstvy při projednávání mediální legislativy,

b) ve spolupráci s Radou pro rozhlasové a televizní vysílání a s radami veřejnoprávních mediálních institucí, zejména v otázkách podmínek jejich fungování a v otázkách veřejnoprávní služby,

c) v navrhování a připomínkování zákonů, ve vydávání doporučení Senátu k jednotlivým usnesením týkajících se mediální problematiky,

d) v zabývání se problematikou rozhlasového a televizního vysílání a změn jeho technických a legislativních podmínek v České republice a v EU,

e) v projednávání výročních zpráv rad.

Stálá komise je oprávněna na jednání komise přizvat funkcionáře a pracovníky, kterých se problematika projednávání v komisi dotýká, popř. další odborníky, vyžadovat si stanoviska a vysvětlení relevantních orgánů či institucí.

Stálá komise se nezabývá řešením a rozhodováním konkrétních věcných stížností a připomínek, které svým charakterem přísluší např. soudům, příslušným státním orgánům a dalším institucím podle zvláštních zákonů. Komise by tedy neměla být arbitrem, ať už prvním, nebo posledním.

Děkuji za pozornost a doufám, že k tomuto návrhu se vyjádříte v rozpravě a následně jej podpoříte.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane kolego. Otevírám k tomuto bodu rozpravu. Písemně nemám nikoho přihlášeného, ani elektronicky není nikdo přihlášen, rozpravu tedy končím.

Prosím pana kolegu Jílka, aby nám přednesl návrh usnesení, o kterém budeme hlasovat.

Senátor Adolf Jílek: Přednesu vám návrh usnesení Senátu:

Usnesení Senátu ze 4. schůze dne 31. března 2005 k návrhu na zřízení Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky.

Senát

I.? zřizuje Stálou komisi Senátu pro sdělovací prostředky, která bude ustavena podle zásady poměrného zastoupení,

II.? stanoví, že Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky bude mít 11 členů,

III.? stanoví dle § 43 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, Stálé komisi Senátu pro sdělovací prostředky úkoly, které jsou uvedeny v příloze, a ukládá Stálé komisi, aby o plnění těchto úkolů informovala jedenkrát ročně Senát.

Úkoly komise jsem přečetl ve své úvodní zprávě.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane kolego, a přistoupíme k hlasování.

V sále je přítomno 67 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 34. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji a konstatuji, že v hlasování pořadové č. 74 se z 68 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 59, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Vzhledem k tomu, že jsme právě ustavili novou Stálou komisi Senátu a stanovili počet jejích členů, uděluji slovo předsedovi Volební komise panu senátorovi Josefu Pavlatovi, aby nás seznámil s dalším postupem. Prosím, pane kolego.

Senátor Josef Pavlata: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, Senát v této chvíli zřídil Stálou komisi Senátu pro sdělovací prostředky a stanovil počet jejích členů na jedenáct s tím, že Stálá komise bude ustavena podle poměrného zastoupení a složení bude následující: Klub ODS 5 členů, Klub KDU-ČSL 2 členové, Klub KOD 2 členové a po 1 členovi Klub ČSSD a SNK.

Vyhlašuji v této chvíli lhůtu pro podávání návrhů na členy komise a na předsedu komise. Předpokládám, že senátorské kluby předloží Volební komisi své návrhy během polední přestávky. Jakmile bude vyhlášena přestávka a její konec, tak konec této přestávky bude zároveň termínem pro návrhy jednotlivých klubů jak na členy, tak na předsedu komise.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám a projednávání tohoto bodu končím.

Posledním bodem našeho dopoledního jednání bude:

Návrh senátního návrhu zákona senátorky Jitky Seitlové a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 212/1996 Sb., nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 243/1999 Sb., zákona č. 204/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu uveřejného pod č. 64/2001 Sb., zákona č. 491/2001 Sb., zákona č. 37/2002 Sb., zákona č. 171/2002 Sb., zákona č. 230/2002 Sb., zákona č. 62/2003 Sb. a zákona č. 418/2004 Sb., a zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění zákona č. 192/2003 Sb., zákona č. 22/2004 Sb., zákona č. 237/2004 Sb. a zákona č. 436/2004 Sb.

Prosím zástupce navrhovatelů senátorku Jitku Seitlovou a zpravodaje garančního výboru senátora Jiřího Stodůlku, aby zaujali svá místa u stolku zpravodajů.

Ještě připomenu, že projednávání tohoto bodu jsme přerušili ve čtvrtek 24. března 2005 na žádost zpravodaje garančního výboru senátora Jiřího Stodůlky, aby mohl garanční výbor zaujmout stanovisko k podaným pozměňovacím návrhům. Ten podané pozměňovací návrhy projednal a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 436/7. (Hluk v Jednací síni.)

Kolegyně a kolegové, prosím o klid.

Prosím pana senátora Jiřího Stodůlku, aby nás s výsledky jednání seznámil. Pane kolego, máte slovo.

Senátor Jiří Stodůlka: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, Ústavně-právní výbor se touto materií zabýval na svém včerejším zasedání. A vzhledem k tomu, že byl podán komplexní pozměňovací návrh, tak se pochopitelně zabýval hlavně tímto pozměňovacím návrhem. A na plénu minulý týden byl podán ještě i doplňující pozměňovací návrh pana kolegy senátora Nedomy, který byl rovněž předmětem projednávání Ústavně-právního výboru.

Komplexní pozměňovací návrh zahrnuje řešení, které zde na schůzi Senátu bylo v obecné rozpravě doporučeno. To znamená, že komplexní pozměňovací návrh obsahuje ta ustanovení, která se týkají voleb do Poslanecké sněmovny prováděných korespondenčním způsobem našimi krajany pobývajícími v zahraničí.

Při úpravě tohoto tisku bylo zároveň respektováno stanovisko Ministerstva vnitra ve vztahu k termínům, které jsou reálné nebo zreálněné pro potřeby takovéhoto provádění voleb – i s ohledem na zabezpečení tajnosti voleb.

Myslíme, že komplexní pozměňovací návrh, který byl podroben zkoumání, je hoden přijetí. Rovněž i pozměňovací návrh pana kolegy Nedomy byl uznán způsobilým k přijetí. I přestože se nevztahuje k dané problematice. Víme, že senátní volby si musíme asi pravděpodobně ošetřit sami. To za nás těžko kdo udělá a těžko to také prosazovat přes Ministerstvo vnitra. Už jsme některé věci, některé úpravy, týkající se senátních voleb, provedli zde v Senátu. Tato úprava je, myslím, žádoucí, protože identifikovat budoucího senátora v daném volebním obvodu by bylo velmi dobré pro budoucnost. Mám ten pocit, že přílišná kalkulace některých politických stran, hnutí či jednotlivců s tím, že budou nasazeny na určité senátní obvody až podle složení těch, kteří jsou tam před nimi, není úplně normální. Mám ten pocit, že by ty konkrétní osoby měly být známy již před samotnými volbami.

Ústavně-právní výbor po svém včerejším jednání, po úvodním slově paní senátorky Seitlové jako zástupce navrhovatele a po mé zpravodajské zprávě doporučuje Senátu schválit projednávaný návrh senátního návrhu zákona ve znění komplexního pozměňovacího návrhu a ve znění pozměňovacího návrhu, který ke komplexnímu pozměňovacímu návrhu podal senátor pan Nedoma. Určuje mě zpravodajem na této schůzi. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane senátore. Zaujměte místo u stolku zpravodajů. Dále se podanými pozměňovacími návrhy zabýval Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 436/6. Ptám se zpravodaje výboru pana senátora Zosera, zda chce vystoupit a seznámit nás s jednáním výboru. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Josef Zoser: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, náš výbor se uvedeným tiskem, senátním návrhem, zabýval včera odpoledne na své schůzi Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Přijal obdobné usnesení jako Ústavně-právní výbor. Tzn. po odůvodnění zástupce předkladatele senátorky Jitky Seitlové, zpravodajské zprávě mé – výbor doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění komplexního pozměňovacího návrhu a ve znění pozměňovacího návrhu, který ke komplexnímu pozměňovacímu návrhu podal senátor Jiří Nedoma a které jsou přílohou tohoto usnesení. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Josefa Zosera a pověřuje předsedu výboru senátora Josefa Jařaba, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu Přemyslu Sobotkovi. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane senátore. Nyní můžeme pokračovat v podrobné rozpravě. Elektronicky se přihlásil pan senátor Stodůlka. Dávám mu slovo.

Senátor Jiří Stodůlka: Vím, že dle novely jednacího řádu není třeba představovat pozměňovací návrhy, které jsou přílohou usnesení výboru, ale přesto bych rád upozornil na to, že v tisku, který jste obdrželi dnes (436/7), tj. usnesení Ústavně-právního výboru, je komplexní pozměňovací návrh včetně návrhu pana kolegy Nedomy. Myslím si, že není třeba jej číst, protože jste jej všichni obdrželi. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Do rozpravy se hlásí kolegyně Seitlová. Máte slovo.

Senátorka Jitka Seitlová: Pane předsedající, dámy a pánové, já bych jenom pro doplnění uvedla, že pozměňovací návrh tak, jak je, projde ještě kontrolou legislativního odboru. Víme, že jsou tam ještě některé věci, které budou muset být upraveny. Je to jenom doplnění informace. Jinak všechno platí, věcně je všechno stejné. Ale bude tam jedna technická úprava. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám. Ptám se, kdo se ještě hlásí další do rozpravy. Do rozpravy se nikdo nehlásí. Podrobnou rozpravu končím. Ptám se paní kolegyně Seitlové, jestli chce vystoupit se závěrečným slovem. Nepřeje. Děkuji. Ptám se zpravodaje Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice pana senátora Josefa Pavlaty, zda se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě. Zřejmě nepřeje. Ptám se zpravodaje Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pana senátora Josefa Zosera, zda se chce přihlásit. Nechce. Ptám se zpravodaje Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí pana senátora Jiřího Brýdla, zda se chce vyjádřit v rozpravě. Nechce. Ptám se zpravodaje garančního výboru, zda si přeje vystoupit se závěrečným slovem. Nepřeje.

Pane kolego, takže vás žádám, abyste v souladu s jednacím řádem Senátu přednášel pozměňovací návrhy, které zde zazněly, abychom o nich mohli postupně hlasovat.

Přistoupíme k hlasování. Prosím zpravodaje garančního výboru, aby nás seznámil s pozměňovacím návrhem.

Senátor Jiří Stodůlka: Já bych si představoval proceduru schvalování pozměňovacích návrhů tak, že bychom nejprve hlasovali o komplexním pozměňovacím návrhu vcelku. A poté o návrhu pana kolegy Jiřího Nedomy taktéž vcelku.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Máte někdo námitky proti navrženému způsobu hlasování? Nikdo se nehlásí. Budeme hlasovat. V sále je přítomno 63 senátorek a senátorů. Potřebný počet pro přijetí pozměňovacího návrhu je 33.

Budeme hlasovat o komplexním pozměňovacím návrhu, jak ho máte v předloženém materiálu.Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování p. č. 75 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 pro vyslovilo 60, proti nebyl nikdo. Tento návrh byl přijat.

Senátor Jiří Stodůlka: Nyní pozměňovací návrh pana kolegy Nedomy.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Budeme hlasovat o návrhu kolegy Nedomy.Zahajuji hlasování.

Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování p. č. 76 se z 67 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 56, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Senátor Jiří Stodůlka: Pane předsedající, byly vyčerpány všechny pozměňovací návrhy k danému tisku.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji. Nyní můžeme přistoupit k hlasování o schválení návrhu senátního návrhu zákona ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.Dovolím si vás ještě znovu svolat.

V sále je přítomno 67 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 35. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO, kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování, p. č. 77 ze 68 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro se vyslovilo 62, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Návrh byl schválen a proto podle § 130 odstavec 8 jednacího řádu Senátu navrhuji, abychom pověřili: 1) předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy k návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona Poslanecké sněmovně k dalšímu projednávání, 2) senátorku Jitku Seitlovou a senátora Jiřího Lišku, aby návrh zákona odůvodnili v Poslanecké sněmovně. O tomto budeme po zaznění znělky hlasovat.

Budeme hlasovat o návrhu, který byl přednesen, v sále je přítomno 65 senátorek a senátorů, potřebný počet je 34. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 78 se ze 77 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 62, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Děkuji navrhovatelce i zpravodajům. Ptám se předsedy Volební komise jestli nechce upřesnit. Paní navrhovatelka se hlásí.

Senátorka Jitka Seitlová: Dámy a pánové, vážení kolegové, dovolte abych vám poděkovala za podporu návrhu zákona nejen za předkladatele, nejen za stálou komisi pro krajany žijící v zahraničí, ale zejména si myslím, že za všechny zahraniční Čechy, kteří tento návrh velmi potřebují. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji a nyní dávám slovo kolegovi Pavlatovi.

Senátor Josef Pavlata: Děkuji pane předsedající. Já bych chtěl upřesnit tu svou informaci s tím, že by bylo dobře, abychom nyní už přijali usnesení Senátu, které by zkrátilo lhůtu tak, abychom mohli ustavení stálé komise a volbu jejího předsedy uskutečnit ještě na dnešním jednání 4. schůze.

To usnesení by znělo takto: Senát zkracuje lhůtu stanovenou v článku 4 bodu 3 volebního řádu pro volby konané Senátem a pro nominace vyžadující souhlas Senátu pro podávání návrhů na členy Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky a lhůtu stanovenou ve článku 2 bodu 2 volebního řádu pro podávání návrhu kandidátů na předsedu Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky tak, aby ustavení stálé komise a volba jejího předsedy mohly proběhnout na dnešním jednání 4. schůze Senátu.Děkuji za pozornost a asi bude možno o tomto hlasovat.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane předsedo, za váš návrh a budeme o tomto návrhu po zaznění znělky hlasovat. Budeme hlasovat o návrhu usnesení, jak jej přednesl předseda Volební komise. V sále je aktuálně přítomno 61 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 31. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 79 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 54, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat.

Kolegyně a kolegové, tím jsme vyčerpali dopolední program našeho jednání. Přerušuji naši schůzi do 13.40 hodin. Děkuji.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Prosím, abyste zaujali svá místa, budeme pokračovat.

Paní senátorky, páni senátoři, o slovo požádal předseda Volební komise kolega Pavlata, který nám přednese zprávu a zároveň návrh. Prosím.

Senátor Josef Pavlata: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěl bych vás seznámit s tím, že Volební komise ve stanovené lhůtě obdržela tyto návrhy na členy a předsedu nově zřízené Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky.

Klub ODS navrhuje jako členy senátory Milana Bureše, Jaroslava Mitlenera, Jana Nádvorníka, Františka Příhodu, člena a zároveň předsedu Jiřího Obelfalzera.

Senátní Klub KDU-ČSL navrhuje jako členy senátory Adolfa Jílka a Josefa Kalbáče.

Senátní Klub KOD navrhuje jako členy Josefa Jařaba a Karla Schwarzenbergera.

Senátní Klub sociální demokracie navrhuje jako členku senátorku Alenu Gajdůškovou.

Senátní Klub nezávislých kandidátů navrhuje jako členku senátorku Lianu Janáčkovou.

Tím je potřebný počet 11 tak, jak byl stanoven, naplněn. Na předsedu je pouze jeden návrh.

Vzhledem k tomu, že o členech komise se hlasuje aklamací, ale o předsedovi tajnou volbou, chtěl bych nyní požádat o to, abychom tajnou volbu stanovili na 15.30 hodin, přičemž by toto jednání bylo přerušeno na 15 minut na průběh samotné volby Více nebude zapotřebí, časově by se to mělo dobře stihnout. Důležité je, že jsme se dnes usnesli asi před 1,5 hodinou, že tato volba proběhne ještě na dnešním jednání 4. schůze. Je to tudíž svým způsobem procedurální návrh, o kterém poprosím pana předsedajícího, aby bylo hlasováno.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Ano, děkuji, pane předsedo. Je to tak, návrh na pevné zařazení bodu je procedurálním návrhem, i když nejsme s to v tuto chvíli říci, v jakém pořadí bude tento bod projednáván. To není důležité. Důležitý je fixní čas.

Svolám ty, kteří tu dosud nejsou, a budeme o tomto procedurálním návrhu okamžitě hlasovat.

Pro příchozí sděluji, že součástí zprávy předsedy Volební komise byl procedurální návrh na to, aby volba předsedy Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky byla zařazena na fixní čas, navrženo bylo 15.30 hodin. Prosím, o tomto návrhu budeme nyní hlasovat. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Hlasování skončilo schválením procedurálního návrhu na de facto změnu pořadu,a to tak, že z 55 přítomných při kvoru 28, 50 hlasů bylo pro, nikdo nebyl proti.

Nyní můžeme přistoupit k projednání následujícího bodu, kterým je:

Návrh zákona o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů,

je to zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů.

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 40.Prosím pana ministra průmyslu a obchodu Milana Urbana, aby nás s návrhem zákona seznámil.

Pane ministře, buďte vítán a ujměte se slova.

Ministr vlády ČR Milan Urban: Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, abych v krátkosti odůvodnil návrh zákona o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů. V krátkosti proto, že předmětný návrh byl podrobně projednán ve Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a ve Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu Senátu.

V oblasti podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů energie návrh zákona přináší zejména dlouhodobou garanci výkupních cen a zajišťuje tak stabilní podnikatelské prostředí, po kterém intenzivně volají potenciální investoři.

Zároveň volitelný systém příplatků k tržním cenám elektřiny umožňuje uplatnění elektřiny z obnovitelných zdrojů energie na liberalizovaném evropském trhu.

Kromě podpory elektřiny návrh zákona zavádí i podporu biopaliv v dopravě v návaznosti na směrnici EU č. 30/2003, a to systémem kvót pro obchodníky s palivy pro dopravní účely. Tato podpora je realizována formou změny zákona o ovzduší.

Dovolte mi, abych se závěrem vyjádřil k výsledkům projednávání návrhu zákona ve výborech Senátu.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu doporučuje schválit pozměňovací návrhy týkající se omezení podpory těch zdrojů, které jsou pro Českou republiku nevýhodné jak z ekonomického, tak i enviromentálního hlediska. Dále v oblasti podpory biopaliv přináší výrazné zjednodušení administrativy v dodavatelsko-odběratelských vztazích mezi výrobci paliv a obchodníky s palivy.

Garanční výbor Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí doporučuje návrh zákona schválit ve znění Poslanecké sněmovny.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, zmíněné pozměňovací návrhy považuji za přínosné a dovoluji si vyjádřit podporu návrhu zákona ve znění pozměňovacích návrhů předložených Výborem pro hospodářství, zemědělství a dopravu Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane ministře, pane navrhovateli, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Návrh zákona byl přikázán Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten určil svým zpravodajem pana senátora Adolfa Jílka a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 40/2.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 40/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Mitlener, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Ještě předtím vás chci informovat, že spolunavrhovatelem tohoto návrhu zákona je také ministr životního prostředí Libor Ambrozek. Vzhledem k tomu, že ministr má právo vystoupit kdykoliv, nic neporuším, přestože jsem vyzval kolegu Mitlenera, když dám teď slovo panu ministrovi, takže pane zpravodaji, slovo dostanete vzápětí.

Pane ministře, jako spolunavrhovatel máte právo se vyslovit.

Ministr vlády ČR Libor Ambrozek: Vážený pane předsedající, senátorky a senátoři. Chtěl bych vás ubezpečit, že mé zranění (bouřlivá odezva mezi senátory)není důsledkem ani vládní krize, ani nízké míry vnitrostranické demokracie, ani Velikonočního pondělí, ale už neděle. Bylo způsobeno jízdou na kole.

Nyní vážně, a to velmi krátce k tomuto zákonu. Je to asi jedno z mých posledních vystoupení na půdě Senátu jako ministra životního prostředí, protože v nejbližší době bude na Úřad vlády doručena má demise, a proto bych chtěl v úvodu poděkovat za spolupráci, které si opravdu velmi vážím. Opravdu si velmi cením toho, že Senát zákony z mé rezortní oblasti posuzoval velmi uvážlivě a prakticky vždy o nich rozhodl správně. Proto bych si vás dovolil požádat o stejně uvážlivé rozhodování i dnes, kdy máte před sebou vládní návrh zákona o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie.

Je to zákon, který považuji za velmi významný i z pohledu dosaženého konsenzu, protože byl připravován mnoho měsíců ve spolupráci Ministerstva průmyslu a obchodu a Ministerstva životního prostředí. I když se na některé dílčí oblasti na dění v naší zemi naše názory liší, dosáhli jsme tady konsenzu a jsem přesvědčen, že předloha, která pak opustila Poslaneckou sněmovnu a došla do Senátu, je předlohou velmi vyváženou, která skutečně dává prostor pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů v této zemi, kombinuje osvědčený systém pevných výkupních cen, který zatím u nás platil na základě vyhlášky energetického regulačního úřadu, platí v Německu, Francii, Rakousku, se systémem tržním tak zvaných bonusů, který se uplatňuje ve Španělsku. Právě kombinace obou těchto možností přinese snížení ekonomických nákladů celého systému.

Mohl bych samozřejmě říci, že k předložení návrhu zákona je potřeba směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2000/77, ale jsem přesvědčen, že předložený návrh zákona má mnoho dalších konkrétních výhod pro Českou republiku, ať už je to otázka snižování emisí skleníkových plynů, které jsou u nás stále o třetinu vyšší než činí průměr EU, ať už je to dispozice těchto zdrojů přímo v České republice, kdy není potřeba je dovážet. Jedná se o kladný přínos bilance zahraničního obchodu.

Využívání obnovitelných zdrojů je výrazně decentralizováno, pozitivně přispívá k bezpečnosti rozvodné sítě. Jsem přesvědčen, že jedním z kladných impulsů tohoto zákona může být významné využívání především biomasy a tím i nové pracovní příležitosti pro rozvoj venkova. V neposlední řadě je to samozřejmě otázka ochrany životního prostředí.

Chtěl bych poděkovat senátním výborům, které se podrobně zabývaly touto předlohou a chtěl bych ocenit usnesení Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který jako garanční výbor doporučil ke schválení předloženého návrhu v nezměněné podobě.

K usnesení hospodářského výboru se případně vyjádřím ještě v rozpravě. Chtěl bych říci, že snaha o úpravu pasáže k biopalivům podle mého názoru není šťastná, protože v Poslanecké sněmovně na základě velkých diskuzí přijala v této oblasti několik nařízení. Samozřejmě jsme zastánci rozvoje biopaliv, ale není to cílem této předlohy, je to pouze VVTK /?/. Proto si myslím, že není důvod upravovat tuto pasáž.

K větrné energii, která je také předmětem velkých emocí, bych chtěl říci, že Ministerstvo životního prostředí připravilo určitou mapu včetně metodiky, kde jasně říkáme, která území z hlediska ochrany přírody jsou možná pro rozvoj této formy energetiky, a zároveň k tomu dodávám, že to samozřejmě nic nemění na kompetencích samosprávy, případně na úrovni místních referend se rozhodnout, že v tom či onom regionu nejenom z důvodu ochrany přírody a krajiny, ale i z důvodu jiného zájmu občanů tato energie využívána nebude.

Omezení podpory jenom na určitou velikost by ovšem znamenalo, že by u nás nebyla instalována zařízení moderní a v podstatě bychom neumožnili vůbec rozvoj tohoto segmentu, ať už po stránce investiční, nebo po stránce využití potenciálu českého a moravského území.

Vážené senátorky, vážení senátoři, děkuji za možnost zde vystoupit a přeji vašemu rozhodování hodně úspěchu.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane ministře, a nyní prosím pana zpravodaje garančního výboru Jaroslava Mitlenera, aby nás seznámil se zprávou garančního výboru. Prosím.

Senátor Jaroslav Mitlener: Dobré odpoledne, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi předložit zpravodajskou zprávu o zákonu k podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů.

Jedná se o vládní návrh zákona, který byl asi rok diskutován ve Sněmovně a nakonec byl přijat ve znění komplexního pozměňovacího návrhu, který vyšel z hospodářského výboru Sněmovny.

Zákon má čtyři části. V první z nich se jedná o podpoře elektřiny vyráběné z obnovitelných zdrojů, což odpovídá směrnici 2001/77 ES. Česká republika se zavázala zvýšit podíl elektřiny z obnovitelných zdrojů na 8 % v roce 2010. Pro vaši informaci je to asi 4,2, a to díky hydroelektrárnám.

Je to indikativní cíl, který bude postupně vyhodnocován v jednotlivých zemích a bude se diskutovat o tom, jak se v kterém segmentu daří tento cíl plnit.

Podpora se týká proto všech druhů obnovitelných energií, sluneční, geotermální, vodní, biomasy včetně bioplynu, také plynu ze skládek a z uzavřených dolů.

Zákon nařizuje povinný výkup za určenou cenu pro regionální distribuční nebo přenosové soustavy nebo vyplácení zelených bonusů podle množství vyrobené elektřiny. V praxi regulátor určí na každý rok cenu elektřiny podle typu zdroje, a to tak, aby byla zaručena návratnost zařízení na výrobu elektřiny.

V druhé části zákona je související změna zákona o hospodaření energií, tedy technická věc.

Ve třetí části zákona se jedná o podporu biopaliv v dopravě, tzn. bioethanolu, bionafty, tedy změnou zákona o ovzduší, jak zde bylo řečeno už pány ministry. Jedná se o opatření podle směrnice 2003/30 Evropského společenství, která stanoví podíl 5,75 % biopaliv na celkové spotřebě pohonných hmot, zase pro rok 2010. Jenom připomínám, že v současné době je to něco přes 1 %.

Poslední, čtvrtá část zákona pojednává o účinnosti zákona, ta je v obvyklém znění.

Zákon o obnovitelných zdrojích je postaven na myšlence podpory využívání obnovitelných zdrojů energie z důvodů ochrany životního prostředí. Vzhledem k závazkům České republiky dosáhnout podílu 8 % v r. 2009, se zákon změnil na normu s řadou konkrétních opatření, která zajistí splnění tohoto cíle, samozřejmě na úkor jiných cílů, např. podpora lokálních zdrojů na úkor velkých. Prakticky u všech zdrojů se po zavedení podpory podle tohoto zákona automaticky předpokládá technologický rozvoj a pokrok ve zkoumání jejich vlivů, který nyní možná ani nedohlížíme.

Autoři zákona předpokládají, že finanční podporou zaručující rentabilitu dojde k takovému rozvoji a nasazení příslušných technologií, že závazek 8 % Česká republika splní. Dotaci zaplatí spotřebitelé v odhadovaném sedmiprocentním zvýšení ceny elektrické energie.

Jak už jsem jednou řekl, 8% závazek je indikativní cíl, který se během času bude vyhodnocovat. A proto vás poprosím, abyste si znění zákona a celou diskuzi kolem něho velmi dobře pamatovali, protože nepochybně se k němu budeme časem ještě vracet.

Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí projednal návrh zákona včera a přijal usnesení doporučit Senátu přijmout zákon ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, prosím, posaďte se také ke stolku zpravodajů, sledujte rozpravu, abyste k ní mohl na závěr zaujmout stanovisko.

Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu pan senátor Adolf Jílek? Ano, již se k tomu chystá, prosím.

Senátor Adolf Jílek: Děkuji, pane místopředsedo. Musím, protože náš výbor přijal jiné usnesení. Chtěl bych jenom dodat, že tento zákon tak, jak se ve Sněmovně projednával více než rok, tak na výboru zaujal také, byl projednáván minulý týden téměř dvě hodiny a tento týden bylo dokončeno projednávání, takže celkem tři hodiny jsme projednávali tento zákon.

A nakonec výbor, i přes můj návrh, který byl schválit, schválil pozměňovací návrhy, které jsou přílohou tohoto usnesení výboru. Poměr hlasování byl 6 : 5, když jeden člen výboru byl nepřítomný.

Čili pozměňovací návrhy byly schváleny velmi těsně, ale taková je situace.

Náš Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu přijal usnesení k tomuto zákonu, kterým doporučuje Senátu PČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení. Určuje mě zpravodajem a pověřuje předsedu výboru senátora Milana Balabána předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

Pozměňovací návrhy jsou v tisku č. 40/2. Předpokládám, že pokud se tento zákon dostane do podrobné rozpravy, pozměňováků bude celá řada a budeme tady sedět možná několik hodin. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore. A jsem povinen se vás zeptat, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikdo takový mezi námi není a proto otevírám obecnou rozpravu. Konstatuji, že mám dvě písemné přihlášky, takže jako první promluví senátor Jaromír Štětina a po něm senátor Jan Horník. Dále se do obecné rozpravy elektronicky přihlásili senátoři Josef Novotný a Jaroslav Kubera.

Prosím, pane senátore Štětino.

Senátor Jaromír Štětina: Dobrý den, pane místopředsedo, dobrý den, pane ministře, dámy a pánové.

Zákon, který dnes budeme posuzovat, to není zákon, který přijímáme pro sebe, to je opravdu zákon, který přijímáme pro své děti a pro své vnuky. A řekl bych, že potřebujeme tento zákon. A potřebujeme tento zákon takový, aby měl stanovena jasná pravidla, aby poskytl investorům jistotu čitelných podmínek pro podnikání v oblasti obnovitelných zdrojů a aby umožnil spotřebitelům odebírat ekologickou elektřinu, a to i tehdy, kdyby nám to EU směrnicí neukládala.

Zákon, který dnes projednáváme, je tedy mimořádně důležitý. Přesto bychom neměli přehlížet některé jeho dost významné nedostatky. Mezi ně počítám zejména to, že výhodné podmínky by se nyní vztahovaly, podle tohoto znění, které tady máme, i na velké zdroje, které nelze považovat za ekologické a žádoucí, např. velké vodní přehrady, spalování biomasy ve velkých konvenčních tepelných elektrárnách nebo nepřiměřeně rozsáhlé parky větrných elektráren.

Je žádoucí, po vzoru legislativy jiných evropských zemí a v souladu s cílem Evropské směrnice, omezit v § 3 zmíněného návrhu zákona velikost podporovaných zdrojů tak, abychom podporovali zdroje skutečně ekologické a decentralizované. To je hlavní námitka, kterou tady přednáším.

Druhým nedostatkem předlohy zákona je nejistota, která vzniká investorům a podnikatelům ohledně ceny, s níž mohou počítat při přípravě projektů a zajišťování úvěrů. V návrhu zákona se cena stanoví až v r. 2006. Myslím si, že by bylo výhodné, kdyby byla stanovena už v roce 2005, aby byli malí investoři méně znevýhodňováni.

A třetí závažnou mezerou v zákoně je zafixování nepřiměřeně výhodných cen jako cen minimálních pro směsné spalování biomasy s uhlím (§ 6 zákona). Současná cena by v tomto případě měla být stanovena jako cena maximální a nikoliv minimální.

Vážení kolegové, dovoluji si ještě jednou zdůraznit, že tento zákon naše veřejnost očekává s velikým napětím a prosím, pečlivě ho posuzujte. Jsem připraven podporovat pozměňovací návrhy, které se zaslouží o nápravu některých nedostatků, které tento zákon zatím má.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Slovo má senátor Jan Horník, po něm promluví senátor Josef Novotný.

Senátor Jan Horník: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, v podstatě mně pan kolega Štětina vzal pár slov z úst. Nicméně chtěl bych apelovat na to, aby se naše země konečně přičlenila k těm zemím, které se rozhodly pro budoucnost svých dětí připravit lepší životní prostředí.

Když projíždím pravidelně z míst, odkud pocházím, podkrušnohorským zlomem, tak vidím ta zvěrstva, která napáchaly elektrárny na fosilní paliva, a bohužel příroda se není schopna tak rychle dát dohromady, jak bychom to všichni očekávali. My té přírodě bohužel ještě přisazujeme. Obávám se, že v této republice jsou velmi silná energetická lobby. V podstatě to zažíváme i na základě návrhu ministra Urbana, kdy se chce Severočeská uhelná a Mostecká uhelná společnost privatizovat směrem k ČEZu. Obávám se, že ČEZ má připraveny i další projekty, které půjdou do oblasti alternativních zdrojů energie a bude mít tu výhodu, na rozdíl od drobných a středních investorů, v tom, že má obrovské miliardové zisky, které tam může okamžitě do toho vrhnout a v podstatě nám ten trh jako takový „vycucne“.

Bohužel nový zákon, který je tady připraven a na který doopravdy už léta čekáme, neřeší tuto záležitost, a obavy z toho, že by na trhu mohlo dojít k významným pohybům cenovým v oblasti štěpky dřevěného odpadu, jsou určitě na místě.

Byť tento zákon není ideální, a bohužel asi na tom má svůj podíl Poslanecká sněmovna, kde bylo hodně pozměňovacích návrhů, přesto bych se přikláněl k tomu, abychom ho schválili, abychom konečně něco měli na stole, abychom mohli vůbec začít.

Ale pak je asi ten druhý úkol. Pokud se to nepodaří prosadit nám tady v Senátu, připravit do budoucna, a to do velmi krátké doby, novelizace tohoto zákona, které by tento zákon vylepšily a které by daly zejména té branži, která v podstatě tady dneska neexistuje, jasné signály, kam by tato republika do budoucnosti měla v oblasti obnovitelných zdrojů energie postupovat.

Co mi ještě na zákonu vadí všeobecně, že je tam citováno v podstatě dvanáct zákonných norem a vyhlášek, dokonce včera jsem se na výboru dozvěděl, že by měla přijít vlastně třináctá od ředitele České energetické agentury, když jsem se zeptal, jakým způsobem bude ERÚ stanovovat výkupní ceny. Bylo mi řečeno, že např. u větru by měly být limity průměrné roční rychlosti 5,2 m/s a 1500 hodin v provozu. To jsou asi věci, které se dají v jistých lokalitách České republiky splnit. Bylo by to takové omezení, že by se nestavěly tyto zdroje v místech, kde vítr není a v České republice bohužel máme několik instalací, které jsou postaveny na velmi špatných lokalitách, kde jsme daleko pod 4,5 m/s větru v ročním průměru.

Abych nemluvil dlouho, nechci zdržovat. Chci pouze apelovat na to, abychom se pokusili zákon schválit, třeba i s dobrými pozměňovacími návrhy. Budu pro to hlasovat. A měli bychom se pak pokusit použít všech našich sil, aby i v Poslanecké sněmovně v podstatě naše pozměňovací návrhy prošly a zákon nakonec vstoupil v platnost. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore. Slovo má senátor Josef Novotný.

Senátor Josef Novotný: Pane místopředsedo, páni ministři, vážení kolegové. Úvodem oznamuji, že jsem předpojatý, protože provozujeme v našem městě jednu z těch kotelen, které štěpku spalují.

Zúčastnil jsem se celého legislativního procesu a byla to skutečně složitá cesta, než se tento zákon dostal sem.

Na druhou stranu poučení, jak v Poslanecké sněmovně, tak i v našich výborech, mám v tom, že skutečně lobby velké energetiky tady hraje svou roli a zákon podle toho vypadá. Zákon je velice závažný a dotýká se všech, nás všech obyvatel, týká se přímo šesti až deseti procent průmyslu, protože tento průmysl dřevařský je napojen na tuto současnou zejména štěpku, a jsou to cihláři, papírny, dřevodeskaři, nábytkáři a další.

Celý zákon je poplatný velké energetice a jsou tam i některé věci, které jsou pro mě naprosto nepochopitelné, např. podpora důlního plynu. To je sice maličkost, ale tyto věci se řeší jiným způsobem, jinou podporou, a tohle je jaksi bonbónek ještě navíc. Proč je tam vodní energetika neomezená, když velké elektrárny jsou dávno zaplacené, jsou z nepochopitelných důvodů v majetku energetické společnosti a přehradní nádrže jsou v majetku státu a stát se o ně musí starat.

Tam tedy podpora je naprosto zbytečná a nechápu, jak se tam dostala, nebo spíš chápu…

To nejhorší už tady bylo řečeno kolegy přede mnou. Je to směsné spalování. Směsné spalování, abych to přiblížil, protože jsem zároveň profesí energetik, je v podstatě přisypání stávající dřevní štěpky do uhlí a spálení zejména ve fluidních kotlích, které jsou o něco lepší než ty původní, a 30 % z energetické vydatnosti paliva se spotřebuje na elektřinu a zbytek se prožene chladícími věžemi.

Takto vypadá ekologie v podání České republiky v současné době.

Současní provozovatelé těchto kotlů – a není to jenom ČEZ, ten je tam dokonce v menšině, 55 % jsou jiní výrobci a už si to vyzkoušeli – s minimálními investicemi tuto štěpku přisypou do uhlí a získávali v roce 2003 a 2004 neoprávněnou podporu ve výši jedné miliardy korun. Poté Energetický regulační úřad tuto podporu zarazil, nicméně každému občanovi vytáhl stokorunu z kapsy. Za to jsem zaslechl na výborech a při projednávání jen takovou nejasnou omluvu: Nepovedlo se nám to.

To je jen poznámka k tomu, jak se ta politika dělá a co od ní můžeme očekávat v provedení v tomto zákoně.

Včera jsem byl na Výboru pro životní prostředí přítomen. Exministr ze Spojeného království Wilson tam hovořil o obnovitelné energetice a hovořil jsem s ním na téma směsného spalování. U nich je to povoleno dočasně na dobu deseti let a nikdo ho nevyužívá, protože omezení, která tam jsou, jsou tak nevýhodná, že by si to nikdo nedovolil, vejít se do podmínek, které v legislativě jsou. U nás je to naprosto bez omezení.

Dále budu hovořit o štěpce. V současné době dřevní štěpka neexistuje žádná volná. Jakýsi přetlak zelené štěpky, kterou se v duchu výkupních cen znetvořených pokusili asi dva soukromníci vytěžovat z lesů, a této zelené štěpky v současné době je teoreticky 5 milionů krychlových metrů. Celá tato biomasa, kdyby se vytěžila, představuje 4 dvacetimegawattové bloky, je to asi 0,8 % z celkové spotřeby republiky v obnovitelných zdrojích. A to je všechno.

Pokud se bavíme o směrnici 77 a dodržujeme ji, to znamená, že budeme dělat systém teplárenský, podporovat jej a že budeme podporovat systémy ….., které jsou s vysokou účinností a všechno teplo z biomasy se využije.

Pokud nebudeme takto postupovat a budeme to dělat…. způsobem, tak se bavíme o 11 dvacetimegawattových blocích. A je to všechno. Všechno, co je v lese, zmizí v těchto zdrojích a nic víc neexistuje.

Pak musím říci záležitost velice nepříjemnou, protože směrnice zase hovoří o tom, že by se měly odstraňovat překážky atd. My tam hovoříme, jak řekl tady kolega Horník, o dvanácti, třinácti předpisech, hovoříme o tom, že ministerstvo, regulační úřad a všichni budou stanovovat jakési předpisy, jak se toto celé bude odvíjet, a cílem je 8 %. A nezajímá nás hospodářský dopad, nezajímá nás vlastně nic jiného, jenom abychom splnili 8 %. Takto je zákon postaven. Já tvrdím, že 8 % nesplní skoro žádná evropská země, snad kromě dvou nebo tří v r. 2010. Pro nás to je pouze indikativní cíl, nejsme nijak sankcionováni, tak nebuďme papežštější než papež.

Na druhou stranu nejsem proti tomuto zákonu obecně, nejsem proti stanovení mantinelů, naopak, ale v tom, jak ten zákon nakonec byl znetvořen nebo dotvořen, tak prostě jej podpořit nemohu.

Co bude následovat? Výrobci a současní odběratelé štěpky, pokud se jim výrazným způsobem změní podmínky pro podnikání, budou samozřejmě své škody vyčíslovat, uplatňovat na Úřadu pro hospodářskou soutěž, uplatňovat je arbitrážně atd.

Z historie vzniku třeba té ceny v roce 2003 mohu uvést, že na základě posudku tří profesorů z ČVUT stanovil energetický regulační úřad cenu. A titíž profesoři, aniž by přišli o kulaté razítko, stanovili pro letošní rok cenu místo 2,50 – 1,50. A nic se neděje. Takhle se u nás dělá energetická politika. Takhle málo stačí, abyste do toho procesu vstoupili a připravili podklady buď pro jeden, nebo pro nějaký jiný extrém. Tohle ten zákon umožňuje a bude umožňovat právě těm, kteří mají kulatá razítka, nebo kteří budou vytvářet předpisy mimo zákonnou normu, mimo vůli Parlamentu, ale dopadne to všechno na naše obyvatele.

Dřevní štěpku zatím nelze v České republice pěstovat. To je zjištění, které byste měli všichni vědět. Snažíme se to všude možně říkat. Vůbec si nedovedu představit, že bych zde zákon, pozměňovací návrh zákona o zemědělském půdním fondu předložil, přestože to mám tady připraveno. Na to tvůrci vůbec neslyšeli, přestože jsem se jim to snažil všelijak podstrčit a zabudovat do toho zákona. Protože v současné době zhruba 150 ha plantáží záměrně pěstované štěpky jsou v podstatě pokusy, matečnice – a zatím nejsou žádné výsledky, protože se tím dlouhodobě zabývám.

V zákoně jsou nějaké opravitelné nedostatky, jsou to dva zásadní pozměňovací návrhy, které bych potom předložil. Jeden se týká omezení výkonového – tak jako třeba v Německu bylo dvacet megawattů, a i to se ukázalo jako moc na velké Německo. Tak u nás by tam mělo být několik stupňů. Potom je to výchozí podmínka, ze které by se vycházelo při investování, tzn. nějaká vstupní cena. Z toho by se odvíjel buď pokles nebo nárůst ceny o těch 5 %, jak je uvedeno. Zatím nejde v současné době takové zařízení ani projektovat. O ekologických hlediscích, kdy se tady předpokládají obrovské převozy, nevzniknou pracovní místa, protože proč by vůbec vznikaly, když stačí vzít štěpku z trhu a začít tu směs spalovat a zvednout cenu, protože jakási ta regulace to dovolí, a podle toho se bude odvíjet stupeň biomasy ze současného trhu. Nevznikne regionální energetika, a sice, že by v místě vzniklá biomasa se zpracovávala na energie, a že by nedocházelo k tomu, že z Ostravy se doveze štěpka, tam je velká produkce dřeva a štěpky, vozí se do Hodonína, a pak se z Hodonína zase dráty převádí elektřina do Ostravy.

Na závěr bych řekl: my se tady pořád tváříme, že jsme ve spěchu, teď jsme v politické krizi, nebo jsou věci strašně složité, ty normy. Dokonce tady padlo, že tady budeme s pozměňovacími návrhy do večera. Tohle nejsou pro mě hlediska pro to, abych zákon v tak špatné podobě, jak je, podpořil, a navrhuji ho zamítnout v této podobě.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore. Nyní promluví pan senátor Jaroslav Kubera. Po něm senátoři Mejstřík, Brýdl, Balabán, Sefzig.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedající, vážení páni ministři, já začnu paradoxně střetem zájmu, ač se vám bude zdát, že střet zájmu s tímto zákonem vůbec nijak nesouvisí. On s ním souvisí velmi. Jestli někdo chce vidět střet zájmu v krystalické podobě, v čisté podobě, v úplně jiné, než v té, o které my mluvíme, kde střílíme naprosto vedle, tak tady, když si ten zákon přečte, tak tam najde všechno, co potřebuje. Je to boj na život a na smrt. Je to velký byznys. A ti, kteří říkají, že vláda přijala špatný závazek – 8 % - přijala správný závazek z jejího hlediska. Ona věděla, že tak si zajistí přijetí tohoto zákona.

Rád jsem slyšel, jak svým vnukům a dětem zajišťujeme, že budou ročně platit o 1000 až 3000 Kč navíc za energii. To jim skutečně tímto zákonem zajišťujeme.

Je to typický příběh, kdy je zaobaleno do ekologických zájmů něco úplně jiného. Je to velmi tvrdý byznys. A bylo to vidět i na tom, jaké spory vedli dva ministři, každý za jiný resort, protože každý z nich hájil jiné zájmy.

Dát investorům jistotu. Já se ptám, proč některým investorům chceme dát jistotu? Investor nikdy nemá jistotu, protože může investovat špatně. A my tady jistým investorům chceme najednou dát jistotu. Proč jiní výrobci, jiní investoři takovou jistotu danou zákonem nemají? Já nemám nic proti malým vodním elektrárnám, proti větrníkům. Ať si vyrábí a zkusí na trhu svou energii prodat. Když se jim to zadaří, dobře. Ale jsem zásadně proti tomu, aby na vyčištění jednoho litru špinavé vody bylo spotřebováno pět litrů čisté pramenité vody. My budeme pěstovat obilí, abychom potom – jak už se objevilo v tisku – jsme ho potom pálili, protože jsme zjistili, že jeho výhřevnost je téměř stejná, jako výhřevnost hnědého uhlí. Pro mě je taková věc naprosto nepřijatelná a může ji kdokoliv zaobalovat, do čeho chce. Pokud jde o to, že bychom získali pracovní místa – ta bychom získali instalací dynam, kterými, kdyby nezaměstnaní točili a pravidelně by se střídali a vyráběli by elektřinu, bylo by to možná levnější, než dávat ke každé větrné elektrárně větrák, který s ní bude točit v době, kdy nefouká vítr.

To je důvod, proč já nemůžu pro tento zákon hlasovat, protože si nemyslím, že by přispěl k ekologii. Naopak ta touha upřednostnit malé na úkor velkých je sice chvályhodná, ale má jednu vadu. Potom těch 8 % nikdy nejsme schopni dosáhnout.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Slovo má senátor Martin Mejstřík.

Senátor Martin Mejstřík: Dobrý den, dámy a pánové, páni ministři, pánové předsedající. Je toho moc, a ještě se dneska pobavíme okolo toho zákona. Začnu u pana kolegy Kubery. Pane kolego, mohu-li vám vyřídit skrz pana předsedajícího – jděte se podívat do severních Čech, jak vypadá krajina poté, co jsme ji vydolovali… (Senátor Jaroslav Kubera z místa, razantně:Já tam už padesát let bydlím…)V tom případě se vám divím, jak můžete říct to, co říkáte. Smyslem toho zákona je tedy řešit to, co jsme tady napáchali za padesát let. Prostě, uvědomme si, že takhle hospodařit s touto zemí už nejde. Uvědomili si to v Evropě, uvědomili si to ve Spojených státech, v jiných rozvinutých demokraciích. Jenom senátoři tohoto typu budou mít pořád svůj rozum. ČEZ nás opravdu nespasí. Pravda je, že ČEZ je schopen splnit 8 %, když jsme se zavázali, výroby, tzn. čisté elektřiny bez jakékoliv konkurence. To je pravda.

Když se podíváme, jaký smysl má mít předkládaná novela. Jsou to dvě věci – jednak splnit tu kvótu, o které jsem hovořil, ke které se Česká republika zavázala, tzn. do roku 2010 vyrábět 8 % čisté elektrické energie.

Tím druhým důvodem předkládané novely je směrnice 2001/77 ES. Nevím, kdo z vás ji četl. Já vám připomenu odst. 19, kde se konstatuje znovu smysl té směrnice. Je jím podpora místního rozvoje. Podpora sociální soudržnosti. Podpora zaměstnání na místní úrovni. Je to podpora, zejména – to tam je – malého a středního podnikání a podpora nezávislé výroby elektrické energie.

Proč to zde zdůrazňuji? Novela, jak nám je předložena, tak se domnívám, že tyto podmínky nesplňuje. Je samozřejmě lépe mít něco, nežli nic, ale já už osobně odmítám přistupovat na tuto taktiku senátní.

Já se prostě domnívám, že novela podporuje jednoho monopolního výrobce elektrické energie, a to je ČEZ. Z tohoto důvodu podpořím pozměňovací návrhy tak, jak je předložil kolega Novotný, protože se domnívám, že částečně tento problém řeší. Mrzí mě, že nepředložil třetí pozměňovací návrh, který avizoval a který někteří z nás dostali do ruky, a ten se týká stanovení hranice pro směsné spalování biomasy s uhlím. To pravděpodobně v té novele zákona zůstane, protože já nejsem schopen teď udělat to, co pan kolega Novotný neudělal, je to příliš narychlo.

Nicméně § 6 odstavec 1 písmeno b) bod 3 hovoří o tom, že budeme podporovat stanovování pevných cen směsného spalování biomasy s uhlím. To je v přímém rozporu se směrnicí EU, kterou jsem zde citoval, je to v přímém rozporu se smyslem této směrnice. Tato směrnice jasně hovoří o tom, že se máme pokusit vytvořit konkurenci na trhu s výrobou alternativní elektrické energie. Jediným producentem směsného spalování je ČEZ, nikdo jiný tímto způsobem postupovat nebude, ale hlavně to není smyslem této směrnice.

Domnívám se proto, že je velkou chybou tohoto návrhu zákona, že toto obsahuje, že chybou Senátu je to, že to tam ponecháme, přitom byť jednoduchým doplněním tohoto paragrafu jsme z toho mohli vyjít, a to tak, že bychom zmrazili cenu, která podporuje směsné spalování na současné úrovni. Tolik úvodem.

Myslím, že se ještě dostanu ke slovu v průběhu obecné debaty. Jestliže by k tomu nedošlo, ještě bych se zastavil u pozměňovacího návrhu hospodářského výboru, který je uveden pod bodem 2 a týká se omezení instalovaného výkonu výroby pro větrné elektrárny na 0,5 MW. Toto je omezení, které jde naprosto proti logice současného vývoje, oproti logice modernizace, nových technologií a také je v přímém rozporu s tím, kudy se vydala Česká republika prostřednictvím regulačního úřadu, který naopak podporuje větrné elektrárny s větším výkonem, než se hospodářský výbor snaží stanovit. Už jenom proto, že regulační úřad nastoupil jinou cestu myslím, že je nesmysl, abychom se vraceli zpátky. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Slovo má senátor Jiří Brýdl.

Senátor Jiří Brýdl: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, skoro se omlouvám, že vystupuji, protože to vypadá, že vystupuji téměř za každou cenu a téměř vždy, nicméně tento zákon byl v našem výboru projednán jako ve výboru gesčním, došlo tam k procesu, kdy tam byla řada pozměňovacích návrhů, řada z nich určitě dobrých pozměňovacích návrhů, ale nakonec nebyl žádný přijat a náš výbor přijal návrh „schválit“.

Vystupuji také proto, že mi trochu vyrazil dech pan ministr Urban, když doporučil pozměňovací návrhy hospodářského výboru ke schválení, protože právě proces, který proběhl v našem výboru, ukázal, jak je velmi složité v krátké době ingerovat pozměňovací návrhy, např. takovými, které ingerují do instalovaných výkonů, kde rozhodnutí nemůže být nikdy úplně věcné. Vždycky vypadá jako trochu lobbistické, i když určitě někdy je dlážděno dobrými úmysly.

Mám pocit, že tento zákon je přesnou výpovědí o tom, co vlastně zákon znamená. Tento zákon je samozřejmě plošný, všichni pravděpodobně chápeme jeho smysl a cíl, který nakonec vyplývá poměrně z rozsáhlých civilizačních úvah a statistických údajů. Prostě víme, že jednou neobnovitelné zdroje energie dojdou, víme, že zde nastává jakýsi proces enviromentální, víme, že emise jsou nebezpečné, takže asi víme, že na to musíme reagovat. Proto tady argumentace, zda máme dosáhnout 8 %, Angličané 10 % a do kdy, to pro mne není příliš relevantní, protože to jsou vlastně čísla, která byla stanovena proximativně, nemají žádnou zvláštní hloubku, takže si opravdu myslím, že cílem tohoto zákona není naplnit toto číslo.

Zdá se mi, že cílem tohoto zákona je nastartovat trend. Kolega Kubera možná má pravdu, že v důsledcích spotřebitelé zaplatí zvýšenou cenu, ale my jako spotřebitelé v důsledcích budeme platit vyšší ceny za ochranu životního prostředí a budeme se muset s tím smířit. V civilizačním uvažování buď budeme uvažovat o tom, že snížíme spotřebu a budeme šetřit životní prostředí, anebo že za ochranu životního prostředí budeme platit. Reálně mezi tím nic není. A já jako člověk jsem smířen platit vyšší ceny třeba za energii, protože budu chránit životní prostředí, protože pro naše vnuky to je asi velice významné. Nedělám si iluzi o civilizačním vývoji.

To jsou věci, o nichž jsem nechtěl mluvit, ale právě proto, že tady vznikla situace ingerence i do pozměňovacích návrhů, trochu o tom mluvit musím. Tento zákon je plošný a nastartovává trend, a trend nastartovává správně. Tento zákon má mnoho koncovek, na kterých jsou samozřejmě lobbisté a velmi silní lobbyisté. Vidím uličky, ulice, slepé uličky. Nevadí mi lobbista, který vystoupí, když řekne za koho vystupuje, jaký je jeho cíl, čeho chce dosáhnout, když to má ty atributy lobbismu, který je regulérní například ve Spojených státech.

Vadí mi ale skryté lobbismy, a skrytým lobbismem např. je, když tady kolega Novotný, nechci s ním polemizovat, právě ingeruje do instalovaných výkonů, i když předem řekne, že je předpojatý. To je už pro mě poměrně nebezpečné, ale všechna čest, že kolega Novotný to řekl.

Nevím, jak hospodářský výbor došel k instalovanému výkonu větrných elektráren, a proč je to právě to číslo, když proti němu stojí fakt, že elektrárny vyšších výkonů jsou ekologičtější, a je to pravděpodobně pravda.

Já jsem plný emocí u tohoto zákona. Nesnáším některé elektrárny, a to opravdu velmi výrazně na místech, kde zasahují do krajinného rázu, ale já prostě nemohu s touto emocí žít a musím připustit to, co tady říkal pan ministr, že je udělána mapa, kam se to hodí, protože se to tam hodí z různých důvodů, a kde místně příslušné orgány řeknou, jestli to tam povolí, či nikoliv, protože na to samozřejmě platí stavební zákon, zákon o ochraně životního prostředí, můžou ingerovat dotčené orgány, může ingerovat občan, máme spoustu instrumentů.

Chci tím jenom říci, že je to tak prostě složité, že pokoušet se v této chvíli v krátké době o ingerenci do těchto věcí a říkat, že důlní plyn je tam netypický, také tam původně nebyl, není na místě.

Doporučoval bych, abychom to schválili, protože trend je dobrý, plošně je to nějak nastavené, protože kdybychom tady rozpoutávali bitku, jestli to bude biomasa 5 MW, jestli to u větrných elektráren bude tolik a tolik, doopravdy bychom se utopili v podrobnostech a nakonec by z toho vypadlo něco velmi nedobrého.

Mně je úplně jedno, jak se k tomu zachová Poslanecká sněmovna, jestli nás tam tzv. „zamáznou“, či nikoliv, protože to není naše kritérium, ale bohužel konstatuji, že v této chvíli, to je v nestandardní politické situaci, mám pocit, že Poslanecká sněmovna se může a pravděpodobně bude dva měsíce trápit úplně jinými věcmi, než aby se zamýšlela nad podstatou našich pozměňovacích návrhů, protože vstup do toho je poměrně složitý, možná až politický.

Zkusme být uvážliví, nedehonestujme tím práci těch, kteří si s těmito pozměňovacími návrhy dali práci, některé z nich jsou opravdu třeba i z technického hlediska dobré, ale nepouštějme se do dobrodružství, kdy se budeme hádat o instalaci výkonů, což je docela podstatné, kdy se budeme hádat o státních hmotných rezervách, o biotenolu, o nastavení poměru. Zdá se mi, že na debatu během této hodiny nemáme a že to dopadne špatně. Přitom tento zákon není tak špatný, nastartovat dobrý trend. Zkuste být racionální. Mně je jedno, jestli tady budeme příští týden nebo dnes do večera, bavme se o tom, ale jestli se rozpoutá boj, já budu také bojovat, proč právě pět, proč právě 0,5, budu chtít zdůvodnění, protože chci, aby prošel zákon.

Uznávám, že může projít i změnami, pozměňovacími návrhy, ale pak o ně budu bojovat jako lev, budu to chtít mít věcně zdůvodněné. Nechci jen tak ze srandy říci, že 5 MW je výkon, který připustím. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane kolego. Slovo má senátor Milan Balabán a nově se přihlásili senátor Moldan, senátorka Seitlová a senátor Jílek.

Senátor Milan Balabán: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, původně jsem k vlastnímu zákonu o obnovitelných zdrojích vůbec nechtěl hovořit. Chtěl jsem hovořit jenom k části třetí zákona o ochraně ovzduší, ale přece jenom pár slov, která souvisí s materiálem, který jsme před chvílí projednávali, což je strategie udržitelného rozvoje.

Ve strategii udržitelného rozvoje je mezi východisky jedna velmi krásná věta. Říká se v ní, že v podstatě musíme bojovat za obnovitelné zdroje a za jejich použití všude tam, kde je to technicky nebo ekonomicky schůdné. „Schůdné“ je legislativně moc krásné slovo, ale řekl bych k tomu asi toto:

Technicky je dnes řešitelné skoro všechno. Je to jenom otázka peněz na to, co se technicky vyřeší, to znamená, že se to promítá do druhého slova „ekonomicky“ schůdné. Znamená to, že buď to technicky vyřešíme dobře, a pak je to ekonomicky schůdné, anebo to změníme zákonem. To děláme právě teď. Zákonem deformujeme ekonomické prostředí, čehož si musíme být jasně vědomi. Děláme to s jasným vědomím a svědomím, ale často se odvoláváme na příklady. Tady to zaznělo několikrát, ve výboru také. Například na Německo.

Jenom bych chtěl upozornit na to, že Spolková republika Německo v nedávných dnech rozhodla o masové výstavbě uhelných elektráren, myslím, že se jedná o tři elektrárny: jednu hnědouhelnou, dvě černouhelné. Podíl obnovitelných zdrojů ve vztahu k této investici je v Německu naprosto zanedbatelný. Možná, že i to naznačuje určité trendy, protože když se bavíme o strategii udržitelného rozvoje, bavíme se o rovnováze mezi jednotlivými pilíři a je všeobecně známo, že EU je premiantem v environmentální rovině, v environmentálním pilíři, ale platí za to právě v dalších rovinách. To je ale na svobodném uvážení.

Nyní spíše k té části zákona o ochraně ovzduší, který byl k zákonu o obnovitelných zdrojích připojen. Přiznám se, že s tím mám velké problémy, dokonce musím říci, že návrh, který přišel z hospodářského výboru, považuji za kompromisní, takže bych se možná pokusil vám tuto situaci trochu vysvětlit.

Nikdo nezpochybňuje problematiku míšení bioetanolu do paliva, do benzinu, zjednodušeně řečeno, hovoříme o úrovni 5 % a nastavujeme proces asi takovýto: všichni výrobci bioetanolu odprodají svou výrobu Státní správě hmotných rezerv a ta ji odprodá těm, kteří vyrábějí benzíny, a namíchá se to, přičemž se bavíme v rovině zákona o cenách, protože cena bioetanolu bude stanovena v zákonu o cenách. Z toho pohledu Státní správa hmotných rezerv je v tomto zákoně jako naprosto zbytečný mezičlánek, protože pokud bude stanovena cena a pokud bude stanovena povinnost odběru tak, jak je v zákoně, dokonce sankcionována, pak není vůbec důvod mezičlánek Státní správy a hmotných rezerv.

V tomto zákoně je ještě jedna věc, která je docela bezprecedentní nejen v EU, ale i u nás, a to jsou pokuty nebo penále, které jsou s nedodržením tohoto procesu svázány. Jedná se o to, že pokud výrobce benzínu neodebere biopalivo nebo bioetanol od Státní správy hmotných rezerv nebo od výrobce, pokud změníme zákon, pak podle tohoto zákona musí zaplatit Státní správě hmotných rezerv nejen cenu, která je stanovena podle zákona o cenách, ale ještě 100 % ceny navíc.

Tady se bavíme v objemu prostředků, které se v České republice objevují, o miliardových úrovních, o miliardových hodnotách a řekl bych, že ani nejvyšší dohlížitel nad právem, tj. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, nedisponuje takovýmito sankcemi, jaké dáváme v tomto zákoně.

Proto i náš hospodářský výbor, říkám, že je to kompromis, protože v EU se bioetanol zavádí v podstatě bez sankcí, a pokud sankce jsou, je to velká výjimka, je to spíše výjimečné, navrhl, aby pokud to dotyčný neodebere, aby pouze zaplatil cenu neodebraného množství.

Domnívám se, že je to seriózní návrh. I v tomto případě, a to jak ve znění původním, tak ve znění upraveném, si nejsem úplně jist vztahem EU k tomuto problému, protože jednoznačně tady deformujeme trh jednak z hlediska ceny, protože nákup bude možný jenom z jednoho směru a za jednu cenu, jednak z hlediska prakticky monopolu.

V této souvislosti jsme potom snížili i druhou jednorázovou položku z pěti na 3 miliony, ale řekl bych, že tato sankce už je ve vztahu k předchozí naprosto zanedbatelná. Chtěl bych vás poprosit o podporu tohoto návrhu a vidím to skutečně jako kompromisní řešení, protože návrh, který je v zákoně, se tam dostal až v rámci projednávání v Poslanecké sněmovně, nebyl ve vládním návrhu a jak říkám, je špatný a jsem přesvědčen, že při pohledu z EU bychom se později mohli v této oblasti dostat do velkých problémů. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Slovo má senátor Bedřich Moldan.

Senátor Bedřich Moldan: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, rád bych chtěl vaši pozornost přilákat pár slovy do historie relativně vzdálené, totiž do 70. let, konkrétně do roku 1973, kdy v důsledku izraelsko-arabské války bylo krátké, několikaměsíční embargo, které OPEC uvalil na americké a západní ropné společnosti a v důsledku toho nastal krátkodobý nedostatek ropy a výrobků z ropy, zejména ve Spojených státech.

Tato situace měla velmi zásadní vliv na celý západní svět. Především znamenala krátkodobý, nicméně obrovský, desetinásobný nárůst cen ropy a ropných výdělků a také krátkodobý nedostatek konkrétních výrobků, jako třeba benzinu u amerických pump. To vedlo k tomu, že západní svět začal přemýšlet o významu energie pro civilizaci vůbec a o širších souvislostech, o budoucnosti, o cenách v této souvislosti.

V té době jsme byli totálně izolováni od těchto věcí díky tomu, že v tehdejším Sovětském svazu se ropy těžilo dost a my jsme se cítili naprosto bezpeční, a toto všechno bylo považováno za nějaké poslední křeče kapitalizmu, takže jsme se tomu ani nesmáli, protože jsme o tom nebyli ani informováni. Skutečnost je ale taková, že díky tomu, speciálně v České republice, jsme nikdy teoreticky ani prakticky si neuvědomili, že taková situace jako energetická krize a různé další souvislosti, které s tím souvisejí, mohou vůbec nastat. Proto nejsme psychologicky a vnitřně připraveni na to, že to, co platíme za energii, je jenom přibližně polovina skutečných společenských nákladů, které tato energie stojí. Do ceny energie v současné době nejsou započítávány známé externality, negativní ekonomické náklady, které byly například v našem vlastním centru na univerzitě nedávno spočítány podle dosti přesné metodiky zhruba na úroveň přibližně stejnou, jakou cena, konkrétně elektřiny z našich elektráren, má.

Čili tady nejsme zvyklí na to, že energie je cosi, co v podstatě dočasně naše civilizace využívá díky úspěšnému využívání fosilních zdrojů. Ale tyto fosilní zdroje rozhodně krom toho, že nejsou navěky, nejsou tím konečným řešením. To konečné řešení je zcela nepochybně v obnovitelných zdrojích energie. Otázka samozřejmě je, kdy to nastane, za jakých okolností to nastane. Ale je jasné, že v budoucnosti relativně vzdálené, řekněme tři nebo možná čtyři dekády, to znamená třicet, čtyřicet let, se nepochybně tyto obnovitelné zdroje postupně prosadí.

Jsem přesvědčen, že tento náš zákon je taková vůbec první věc, která se této široké záležitosti dotýká. Jsem přesvědčen o tom, přes velmi četné nedostatky, které tento zákon má a které, dovolím si předpovědět, že pokud přijmeme jakékoliv pozměňovací návrhy, že tento zákon možná dílčím způsobem zlepšíme, ale žádným způsobem ho nemůžeme zásadně vylepšit.

Přesto si myslím, že je to signál, který je velmi důležitý. A proto jsem já osobně přesvědčen, že bychom tento zákon měli schválit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane kolego. Slovo má paní senátorka Jitka Seitlová a po ní promluví senátoři Adolf Jílek a Martin Mejstřík.

Senátorka Jitka Seitlová: Vážené dámy a pánové, myslím, že zákon, který před námi leží, je zákonem, který zcela nepochybně může do určité míry ovlivnit cenu energie a zatížit tím kapsu každého spotřebitele, který energii využívá. To je nepochybné. Hovoří se o tom, že to budou nějaké haléře, že to bude možná sto, dvě stě, tři sta korun za rok. A je tedy na místě debata kolem toho, zda takové zatížení je účelné, je smysluplné a zda ho máme provést.

Když jsem přemýšlela o návrhu zákona, který před námi leží a o diskuzi, která je vedena, tak jsem si uvědomila jinou věc, jiné rozhodování, a to rozhodování se týkalo také energetiky a týkalo se jaderné energetiky. Ne náhodou jsem při debatě o udržitelných zdrojích a o udržitelném rozvoji hovořila právě o nákladech na jadernou energetiku. Musím říci, že jaderná energetika jako taková je dneska chápána jako levná. Nicméně stát z prostředků samozřejmě veřejných vybudoval jaderné elektrárny v hodnotě řádově stovek miliard korun. Stát jako takový bude muset tyto jaderné elektrárny následně nějakým způsobem sanovat a bude muset sanovat i všechny zbytky po těžbách, jak už jsem řekla, v hodnotě 120 miliard. O tom jsme také rozhodli a to jsou také obrovské náklady, které přenášíme na daňového poplatníka.

A pak je třeba říci ještě jednu věc, že totiž ani cena jaderné energetiky, i když odmyslíme ty náklady, o kterých jsem hovořila, není cenou, která by nebyla určitým způsobem regulována, která by nebyla určitým způsobem zvýhodňována. Je to systém, který funguje a funguje bohužel v řadě zemí, neboť energetika je vždycky nosným odvětvím každé země a je regulována tím, jaká je stanovena výše pojistného, do jaké míry stanovuje garance stát, do jaké míry nese ten dotyčný odpovědnost za škody. To všechno jsou obrovské náklady, které my přijímáme, přijímáme je v České republice poměrně lehce a jaksi jsou brány jako druhořadé.

Ve chvíli, kdy se bavíme o obnovitelných zdrojích, které jsou zcela novým krokem, dobrým krokem a krokem správným směrem, najednou diskutujeme o částkách podstatně menších a najednou uvažujeme, jak tedy toho jednotlivého občana zatížíme. Je to správné, že o tom uvažujeme. Ale jinými energetickými výrobami, které se zdánlivě jeví v tuto chvíli levnější a které jsou také regulované, zatěžujeme podle mého názoru daleko vyšší měrou.

Proto si myslím, že bychom tento návrh, tak jak je, z hlediska obecného měli jednoznačně přijmout. A neměli bychom dělat rozdíl mezi tím, zda zrovna lobuje ten, kdo lobuje za jadernou energetiku nebo ten, kdo lobuje za obnovitelné zdroje. Smysl, cíl je myslím stejný a měli bychom vážit na stejných vahách.

Pokud se týká návrhu zákona, který před námi leží, tak i já se domnívám, že není ideálním právním předpisem, a jak už bylo řečeno, např. doplnění důlních plynů do podpory, která má být poskytována, je nejen nesystémové, ale poněkud podivné, já bych řekla, že opět lobbistické, protože zajištění důlních plynů je povinností každého, kdo těží, a je povinností, aby všechny tyto doprovodné následky po těžbě likvidoval a aby se o ně postaral. A my teď budeme tuto věc ještě dotovat. Domnívám se, že to není úplně správné. A také se domnívám, že nebyly předloženy žádné podklady ekonomické, žádné podklady efektivity vůbec takovýchto využití důlních plynů tak, abychom měli podporu v tomto případě zcela jednoznačnou a jasnou.

Chtěla bych tedy říci, že tak, jak zákon před námi leží, také se objevují určité obavy z hlediska toho, jak bude využíván odpad. Víte, pan senátor Novotný hovořil o biomase, která může být spalována spolu s neobnovitelnými zdroji, pouze jako o štěpce. Já se obávám, že biomasou podle definice, která je v zákoně, může být právě také biologicky rozložitelný odpad a nebo vytříděný komunální odpad. To by mohlo bohužel ve svém důsledku znamenat, že vytřídíme odpad a on pak bude spálen v některé spalovně a nebo možná i někde jinde, v nějakém jiném zdroji, který je zdrojem zastaralým a tím vlastně velmi poškodíme celý ten systém.

Je ale pravdou, že návrh zákona dává kompetenci k dalším vyhláškám, a přestože to neříkám ráda, chci tedy věřit, že v těchto vyhláškách budou věci dostatečně dopřesněny tak, aby k chybám tohoto charakteru nedocházelo.

Mám předložené pozměňovací návrhy, které se týkají také toho, že bych ráda vypustila z návrhu přečerpávací elektrárny, které by podle mého názoru, a nejen mého názoru, neměly být hodné podpory, protože právě přečerpávací elektrárny využívají energii, která vůbec není z žádných obnovitelných zdrojů, ale je energií z jaderných zdrojů nebo z uhelných zdrojů.

Také bych se ráda dotkla a vypustila právě to, že mohou být podporovány velké vodní elektrárny, a nebo případně i to, že fakticky není zcela jasné, jakým způsobem bude realizováno financování, když je tam právě uveden dovětek, že až od r. 2007 bude použit tento systém, který je uveden, a nevíme, co se stane po ty dva roky. Mám tedy připravené pozměňovací návrhy.

Nicméně přesto, že si myslím, že text zákona není ideální, budu hlasovat pro podporu tohoto návrhu v tom znění, jak je, protože se domnívám, že jeho přijetí má daleko větší význam než možná dílčí úpravy, které podle mého názoru mohou být upraveny až v průběhu jeho platnosti. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko. Slovo má senátor Adolf Jílek.

Senátor Adolf Jílek: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Jsme u zákona, který ležel v Poslanecké sněmovně déle než rok, nebo ležel, na němž se pracovalo, pracovalo se na něm velmi tvrdě, velmi silně a byl tam velký boj. Velký boj mezi různými skupinami od různých odborníků a různých aktivistů, různých firem. Všichni od ekologů přes zemědělce, zpracovatele, výrobce, všichni hledali cestu, jak do tohoto zákona dát své požadavky, z pohledu oprávněné. A ta cesta byla dlouhá, trnitá. Dopadlo to tak, že to skončilo komplexním pozměňovacím návrhem, který je kompromisem. Je kompromisem, který je, dá se říci, vyvážený, protože míra nespokojenosti všech je zhruba stejná, nejsou tam velké rozdíly.

A teď se ten boj najednou přenáší sem a některé skupiny chtějí opět tady získat trošku víc, trochu lepší postavení, než mají ti ostatní a rozhodit tu křehkou rovnováhu, ke které se Poslanecká sněmovna dlouhou dobu dostávala. Myslím si, že ve Sněmovně to nebylo jednoduché, když si vezmeme, že pouze 106 poslanců bylo pro tento zákon, to není zase tak velké číslo. A mám obavu, že když se některá skupina vytáhne nahoru, jiná se tím pádem potlačí, takže zase to číslo se o něco zmenší.

Z toho důvodu je to opravdu kompromis, je to začátek, je to nastartování něčeho, co si myslím, že je nutné.

Pan kolega prof. Moldan tady říkal něco o tom, jak to bylo v době energetické krize po sedmidenní válce. A my se vlastně k něčemu podobnému, ať chceme, nebo nechceme, blížíme. Nás se to už týkat nebude, ale bude se to týkat našich vnuků, pravnuků, prapravnuků.

A je i na nás, aby nedošlo k tomu, že tam bude najednou obrovský cenový šok. A je to i na nás, protože my spotřebováváme teď to, co je zatím levné, a měli bychom dát nějaké peníze na to, aby se připravily technologie, aby se připravila výroba, aby tyto záležitosti byly nějakým způsobem financovány a aby náklady na energii v budoucnosti byly opravdu přiměřené.

Jeden z mých předřečníků říkal, že Evropa je šampiónem v enviromentální politice a v jejím zavádění. Bohužel zapomněl na jednu věc. Evropa není šampiónem ve vývoji a výzkumu v této oblasti. Šampión je úplně někde jinde, kde se na to dávají peníze úplně jiným způsobem. A tady si myslím, že i z těchto zdrojů lze tento vývoj a výzkum nějakým způsobem více posílit a více mu pomoci.

Přimlouvám se tedy za to, abychom tento zákon schválili v podobě, v které je, a žádám vás o to.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Slovo má senátor Martin Mejstřík, po něm promluví senátor Josef Novotný, dále jsou přihlášeni senátor Václav Roubíček a senátor Jan Rakušan, pakliže nechce vystoupit jako předseda klubu. Nechce, děkuji.

Senátor Martin Mejstřík: Vážené kolegyně a kolegové, bylo zde řečeno předřečníkem, že změny, které zde navrhujeme, vlastně rozbíjejí ten křehký kompromis, kterého bylo dosaženo, a jenom proto, že někteří chtějí víc. Nic konkrétnějšího řečeno nebylo. Ale mohu-li hovořit sám za sebe a za ty pozměňovací návrhy, které chci podpořit, a myslím si, že ani jiné nebyly předloženy, tak nejsou o tom, že někteří chtějí víc. Jsou o tom, že se domníváme, že novela, jak je předložena, příliš upřednostňuje jednoho jediného monopolního výrobce elektrické energie, a to je ČEZ. Nikoho jiného my nechceme mírně omezit, takže ani pro nikoho jiného nechceme víc. Chceme víc pro ty, kteří ještě na ten trh nevstoupili, protože nemohli, čekají opravdu na tuto novelu, která měla otevřít pole pro malé a střední výrobce alternativní elektrické energie.

A mohu-li znovu na to upozornit, poprosit vás, abyste tento zákon propustili do podrobného čtení, bude o tom hovořit pan kolega Novotný po mně, mohu-li tedy upozornit, právě první bod jeho pozměňovacího návrhu se snaží tento nepoměr mezi ČEZ a ostatními potenciálními výrobci vyrovnat.

První část jeho pozměňovacího návrhu se týká předmětu podpory, resp. zákona v části první odst. 1, který se nazývá „Předmět podpory“. Upravuje podmínky právě tak, aby podpora směřovala k malému a střednímu podnikání. Rád bych to zdůraznil zejména pro kolegy na pravé straně politického spektra.

Proto také nemohu souhlasit se slovy, teď už nevím kterého z mých předřečníků, který se znovu snažil šanovat ČEZ. Ano, ČEZ je samozřejmě schopen, už jsem o tom hovořil, do r. 2010 už za současných podmínek splnit tu 8% kvótu bez problému. Pravidla jsou tak nastavena, že prostě už nepotřebujeme nikoho jiného, ČEZ to udělá za nás a my se s EU srovnáme se svými závazky. Ale to není smyslem té směrnice.

Jsem přesvědčen o tom, že to tak prostě je, možná ne do roku 2010, možná do r. 2015, ale nezůstali bychom prostě příliš vzadu někde na ocase v EU.

Smysl směrnice jsem zde zdůraznil. To není o tom, abychom podporovali jednu monopolní firmu, která vyrábí elektrickou energii, ale abychom otevřeli konkurenci na tomto trhu a otevřeli trh malému a střednímu podnikateli.

Dovolte ještě poslední poznámku k předřečníkům. Deformace ekonomického prostředí, což zde zmínil pan kolega Balabán. My tímto zákonem nedeformujeme ekonomické prostředí, ekonomické prostředí je zdeformováno už teď a je celou tu dobu, o které hovořil Moldan. Výroba elektrické energie z klasických fosilních paliv je prostě neekologická, je drahá, protože poškozuje životní prostředí. Pan senátor Kubera, který na tom severu bydlí, by o tom mohl povyprávět. Jsou to miliardové položky, které my musíme zpětně do toho prostředí vynaložit, ale tyto položky nejsou v ceně elektrické energie započítány, takže kdybyste je připočetli, dostanete se na cenu, kterou my jakoby dotujeme do „čisté“ energie.

Naopak já se tedy domnívám, že tímto my ekonomické prostředí srovnáváme. A navíc s tou perspektivou, že hovoříme o obnovitelných zdrojích.

Ale chtěl jsem se zeptat vlastně na něco jiného, a to je, mohu-li, k pozměňovacím návrhům hospodářského výboru. Pečlivě jsem si to prošel, byť jsme dostali tyto pozměňovací návrhy teprve včera, moc času na to nebylo, celkem s výjimkou bodu 2, o kterém jsem hovořil, bych s tím i mohl souhlasit. Chtěl jsem se ovšem členů výboru v obecné rovině zeptat.

Bod 7 vašeho pozměňovacího návrhu se týká snižování sankcí za nevykoupení biopaliv. Snižujete sankce. Neznám dejme tomu důvody, já příliš proti snižování sankcí nejsem, ale dejme tomu, z pěti milionů na tři.

Ale v bodu 8 upravujete dodatečně sankce pro ty, kteří nevykoupí bioethanol. Bylo o tom zde hovořeno. Týká se to v podstatě benzinových pump.

Chtěl jsem se zeptat členů výboru, proč v bodu 7 hovoříte jenom o biopalivech a biopaliv je asi deset ve směrnici vyjmenováno, ale v bodu 8 se hovoří už jenom o bioethanolu. Proč jste vyňali tento jediný produkt a chcete sankcionovat jenom tento jediný produkt, když biopaliv je samozřejmě minimálně deset. Děkuji za případnou odpověď.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. O slovo se nyní přihlásil kolega Josef Novotný.

Senátor Josef Novotný: Nezlobte se, nebudu vás teď už dlouho obtěžovat, ale chtěl bych říci, že nejsem ekologický barbar, který je proti tomuto zákonu. Já jsem byl mezi těmi, kteří pověsili na obnovitelné zdroje celý městský tepelný systém.

Naše kotelna je zatím jediná rentabilní v České republice. Z těch 35 větších nad 1 megawatt, je skutečně tato jediná, která, dá se říct, že vytváří i na odpisy. Jinak všechny ty ostatní si lžou. Po tady tomto uvedení do života zkrachují. Je potřeba říct, z čeho budeme dávat těm obcím na to, často na to mají velké, byť třeba bezúročné úvěry k státnímu fondu životního prostředí. To je potřeba teď hned říct. Znám tu jejich ekonomiku detailně. A mohu říct, že tam už žádný prostor není. Sám provozuji a léta experimentuji s větrnými elektrárnami. Po rekonstrukci střechy si chci dát sluneční kolektor na dům. Čili nejsem nepřítel obnovitelných zdrojů. Naopak. Ale tady bylo řečeno – nějaký křehký smír, nějaký vyvážený zákon. Prosím vás, tento zákon je obrovským porušením jakékoliv rovnováhy. Vstupem na trh je to doslova šok, který rozbourá spoustu věcí, a bude nás z toho ještě dlouho bolet hlava. Čili to je to zásadní, co chci říct. Nechtěl bych být v kůži toho regulačního úřadu, který skutečně bude ten hlavní pachatel toho stavu a bude muset vážit na lékárenských miskách všechny ty vyhlášky a stanovování podpory.

Senát je v pozici, jak býváme obvykle. Během krátké lhůty musíme rozhodnout. Sněmovna na to měla rok, zákon se předtím půl roku nebo rok připravoval. Takže dva roky kolem toho zákona chodím, a vím, jak složitě se vytvářel. Teď jsme schopni udělat jakési malé úpravy, jakýsi symbol toho, že jsme se nad tím zamýšleli, a je na zvážení Sněmovny, jak to dopadne. Anebo zákon zamítnout. Já vzhledem k závažným věcem v tom zákoně jsem prostě toto navrhl.

K pozměňovacím návrhům, nebudu je detailně rozebírat. Ale ty řeší zejména tu záležitost omezení výkonu pro výrobu elektřiny z biomasy. Tím se do toho dostává jak regionální energetika – ono 5 megawatt je okresní až krajské město, pokud to děláme tím šetrným způsobem. Vrací se tam to teplo, které z toho zákona vypadlo, bylo tam původně, a potom pozměňovacími návrhy podpora tepla ze zákona vypadla. To je i smyslem toho prvního, zhruba řečeno. A ten druhý tam přidává jednu větu na konci, kterou se ta časová nejistota, poslední věta, částečně řeší, čili se nemusí teď tři čtvrtě roku čekat, co se stane s výměrem na příští rok, který bude hotov až v listopadu, ale zejména se vylučuje cenový skok. Čili 2,50 na 1,50. A teď – kde? Nikdo neví.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Pan předseda výboru garančního má nyní právo vystoupit. Prosím.

Senátor Milan Balabán: Děkuji. Já jenom s technickou, protože jsem byl kolegou Mejstříkem vyzván. Myslím, že bude stačit odcitovat první větu z části 3, § 3 odst. 13 – pokud osoba podle odst. 10 nevykoupí množství bioetanolu atd., a větu – osoba, která podle § 3 odst. 10 nevykoupí množství bioetanolu, z našeho pozměňovacího návrhu – tak já tam žádnou změnu nevidím – možná má jiný tisk k dispozici, pravděpodobně lepší. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Pan senátor Václav Roubíček má slovo.

Senátor Václav Roubíček: Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, mně to nedá, i když jsem po dlouhé cestě. Tu diskuzi, kterou tady sleduji, právě v zájmu našich dětí a v zájmu toho, že stát má zajistit energetickou situaci lidí, tak z diskuze jsem tady nabyl dojmu, že obnovitelné zdroje během krátké doby vyřeší energetiku České republiky. Ono je jedno, jestli ten zákon přijmeme, anebo nepřijmeme. Prostě to není pravda. To není pravda! A dlouho to pravda nebude. Pan prof. Moldan řekl, že je to 30, 50 roků. Stávající zdroje obnovitelné energie jsou marginálními zdroji energie v České republice, kde jediný jakýsi význam má biomasa. A ještě její negativní účinky jsou často nezmiňovány, když to řeknu diplomaticky.

Jsem zásadní odpůrce větrné energie v České republice. Česká republika je typická země, kde není vhodné budovat větrné elektrárny. Prostě ten vítr tady nefouká. Naštěstí – řekl to tady kolega Jílek, že EU věnuje malé prostředky na výzkum energie. Ale naštěstí jsou země, které věnují prostředky na výzkum energie. Světová energetika naštěstí ubíhá úplně jiným směrem, než tady o tom mluvíme, já to nechci zpochybňovat. Já to nechci zpochybňovat. Těch malých, lokálních, ano, tam to má svůj význam, biomasa určitě ano. Ale světová energetika s ubírá naštěstí jiným způsobem. Jednoznačně svět stojí před novou, řekl bych technickou revolucí, a to právě v oblasti energetiky, kde novým médiem v oblasti energetiky bude vodík, kde fosilní paliva sehrají ještě svou roli, minimálně po dobu 100 let v podobě tzv. ekologicky přijatelného využití uhlí. A takové státy jako Spojené státy americké, Japonsko – kde jsem se mimochodem na to byl minulý týden podívat – tak to je ta velká energetika, to je ta naše budoucnost.

Jenom pro zajímavost. Kdybychom zvedli účinnost našich opravdu špatných elektráren, které jsou špatné, a které byly jenom odsířeny, ale kdybychom postavili moderní elektrárny s běžnou účinností, která je dneska dosahována – 40 - 45 % (my máme dneska 29 - 30 %), tak naše uhelné zásoby vydrží ještě 100 let. A to nemluvím o tom, že dneska už se přestává spalovat. Začíná se zplyňovat, jsou to hybridní technologie, které jednak vyrábějí energii, jednak vyrábějí vodík, metanol a chemikálie. CO2se taky řeší. Je známá technologie v Americe objevená nedávno, která z CO2 enzymatickým štěpením za přítomnosti vodíku vyrábí metanol. Čili tam je přítomnost. Prostě malá energetika – ano, já si myslím, že zákon tak, jak je, čím víc bychom do něj asi ryli, tím to bude horší.

Ale já bych jasně, aby tady zaznělo, abychom nemátli veřejnost. Žádné obnovitelné zdroje nezaručí energetickou situaci v České republice ještě 50 let. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore. Slovo má kolega Jan Rakušan.

Senátor Jan Rakušan: Vážený pane předsedající, vážení páni ministři, kolegyně, kolegové, chtěl bych vám sdělit motiv, proč jsem včera navrhl na výboru schválení zákona. Dnešní diskuze i délka projednávání ve Sněmovně – od 13. 11. 2003 ukazuje, o jak obtížnou materii jde. Považuji za malý zázrak, že se podařila shoda mezi ministerstvy, poslanci, nevládními organizacemi i lobbisty. Neměli bychom tuto vzácnou příležitost promarnit, a měli bychom zákon schválit v podobě, jak nám byl postoupen Poslaneckou sněmovnou. Je to bezpochyby krok správným směrem, který v důsledku v příštích 20 i 30 letech přinese i 60 tisíc nových pracovních míst Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. O slovo se přihlásil senátor Martin Mejstřík. Je to zatím poslední přihlášený.

Senátor Martin Mejstřík: Dámy a pánové, já se omlouvám, nicméně musím reagovat na technickou poznámku pana předsedy Balabána. Já mám zajisté stejný text jako vy. Nicméně, mohu-li z něho citovat, tak v bodu 5, který vy svým pozměňovacím návrhem měníte, se píše v odst. 14 – osobě podle § 3 odst. 10, která nevykoupí množství biopaliv v rozsahu svého podílu na trhu s palivem, uloží ČOI pokutu až do výše 5 milionů Kč. Vy to snižujete na 3 miliony. Vy navrhujete za tento odst. 14 vložit nový odst. 15, který zní takto – osobě podle § 3 odst. 10, která nevykoupí množství bioetanolu pro dopravní účely atd., uloží inspekce kromě pokuty, podle odstavce předcházejícího rovněž sankci ve výši jednonásobku ceny.

To znamená, že moje otázka směřovala k tomu, proč se tady už hovoří jenom v návrhu hospodářského výboru o bioetanolu, a druhá otázka, proč sankcionujete tuto osobu podruhé. Možná jsem méně chápavý, ale text hovoří takto, a já z něho vycházím.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Kdo se ještě hlásí do obecné rozpravy? Pan senátor Pelc. Prosím, pane kolego.

Senátor Miloslav Pelc: Vážený pane předsedající, páni ministři, dámy a pánové, jedná se o zcela nový zákon, zákon, který ve své podstatě je poměrně složitý, ale zákon, který je naprosto nutný.

Můžeme se bavit o tom, jak dlouho nám vydrží fosilní paliva k zabezpečení naší energetiky, můžeme říkat 40, 50, 100 let, ale faktem je, že musíme hledat náhradu. Tyto obnovitelné zdroje, o kterých je řeč v tomto zákoně, jsou jednou z alternativ. Vzhledem k tomu, že se jedná o věc novou, domnívám se, že je potřeba, aby tento zákon spatřil světlo světa a Senát tomu nebránil. Jestli budou nějaké další změny a opravy, můžeme je udělat během tří měsíců, půl roku novelou, až budeme mít konkrétní zkušenosti, které dnes nikdo nemůže předjímat.

Jeden z mých předřečníků říkal: Domníváme se, že je potřeba provést ty a ty nezbytné úpravy.

Jestliže tvoříme zákon, pak se nemůžeme domnívat, my musíme vědět. A já věřím, že ne příliš vzdálená budoucnost, jsem přesvědčen, že to bude ještě v tomto roce, nám dá dostatečné podklady pro případné novely. Proto doporučuji a navrhuji tento návrh zákona schválit v předložené podobě.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane kolego. Kdo se ještě hlásí do obecné rozpravy? Nikdo. Rozpravu proto končím.

Je necelých sedm minut před půl čtvrtou, takže mám obavu, že vy všichni, kteří máte právo reagovat na obecnou rozpravu, byste do půl nestačili vystoupit, protože jsme se usnesli, že nakrátko přerušíme schůzi, abychom uskutečnili volby. (Nesouhlasný šum v sále.)

Budeme proto pokračovat a nyní mají právo vyslovit se navrhovatelé, zpravodajové. Prosím, pane ministře.

Ministr vlády ČR Milan Urban: Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři, dovolte, abych krátce zareagoval na proběhlou diskuzi. Pokusím se být stručný, abych nenarušil váš program.

V prvé řadě musím říct, že je velkým mýtem, že ministr průmyslu a obchodu je tu proto, aby ničil životní prostředí, že s tím každý večer usíná, ráno se probouzí. Důkazem toho, že to není pravda, je kompromis, který byl zpracován společně na Ministerstvu průmyslu a obchodu a Ministerstvu životního prostředí, a zákon, který šel do Poslanecké sněmovny, jsme považovali z hlediska vývoje v České republice v oblasti výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů za dobrý, kompromisní a velmi užitečný.

To, že ležel v Poslanecké sněmovně rok, už tady bylo řečeno, že v Poslanecké sněmovně doznal určitých změn díky kreativitě jednotlivých výborů či poslanců, tady bylo také řečeno, ale i po tomto složitém projednávání tento zákon zůstal v podobě, která je přijatelná, která má samozřejmě některé detaily, které tady byly kritizovány, viz důlní plyny a nevím jaké další věci, ale to nenarušuje celkovou koncepci a řekněme, že díky této kreativitě Poslanecké sněmovny je možné přijmout i tyto věci a tento návrh považovat za přijatelný.

Jsem velice rád a doufám, že to tak platí i v České republice, že elektron není členem žádné politické strany, že dokonce nemá žádnou národnost. Ani ten, který byl vyroben větrnou elektrárnou, díky slunci, vodě, ani ten, který byl vyroben klasickým způsobem, tzn. v uhelných či jaderných elektrárnách.

Debata, která zde proběhla, byla velice zajímavá, ona se také dotýkala energetické koncepce nebo vůbec budoucnosti energetiky, oblasti výroby elektrické energie, ale i jiných zdrojů. Jenom chci připomenout, že je zpracována energetická koncepce, která je schválena do roku 2030. Ona samozřejmě počítá se všemi druhy energií, se všemi zdroji, tzn. jak se zdroji obnovitelnými, kde navyšuje do roku 2030 podíl až na 18 procent, počítá rovněž s výrobou elektrické energie z uhlí, ale počítá také s jadernou energetikou.

Důvod je prostý: ani jeden extrém není dobrý, ani jeden extrém nezaručuje dodržení tří pilířů, ke kterým se, doufám, jako Česká republika hlásíme, to je k pilíři hospodářského růstu, k pilíři kvalitního životního prostředí a k pilíři, který by zachovával sociální systémy tak, jak jsme zvyklí v Evropské unii, v evropských zemích. Bez toho, aniž bychom podporovali všechny pilíře, není možné pokračovat dál.

Mohl bych mluvit o jiných příkladech, stejně jako pan senátor Moldan, který uváděl příklad ze sedmdesátých let, a to z dob, které nejsou tak vzdálené, jako jsou black out ve Spojených státech či v Itálii. Jsou to velmi negativní příklady, které mají dopady a mají také svůj velký význam pro rozvoj či zabrzdění v tomto sektoru.

Chci říct, že Ministerstvo průmyslu a obchodu podporuje vždy realistický přístup, přístup, ve kterém je promítnut jako základní princip rozum při udržení všech tří pilířů, a z tohoto pohledu, abych buď ulehčil, doufám, že uvažuji správně, Senátu rozhodnout o této věci, chci jasně říci, že mírnou preferenci bych dával zákonu v podobě přijetí pozměňovacích návrhů hospodářského výboru Senátu, jak jsem to říkal ve svém úvodním slově, nicméně považuji verzi, která byla předložena Poslaneckou sněmovnou do Senátu, za verzi, která je rovněž velmi přijatelná a nevidím v tom nějaké zásadní rozdíly.

Říkám to proto, že bych byl velmi smutný z toho, kdyby práce, která na tomto zákoně probíhala více než rok na Ministerstvu průmyslu a obchodu a na Ministerstvu životního prostředí i ve Sněmovně, kdyby přišla vniveč, protože souhlasím s těmi, kteří tady řekli, že tento zákon nemůže být konečnou verzí z hlediska budoucnosti, ale že je správným trendem. O tom jsem přesvědčen, takže z tohoto důvodu jsem velmi vstřícný, jsem přístupný kompromisu. Je to prokázáno v návrhu, který byl předložen do Poslanecké sněmovny, prokazuji to tím, jak se vyjadřuji v Poslanecké sněmovně i dnes zde.

Myslím, že tím alespoň trochu se pokusím odbourat tento mýtus pro všechny budoucí ministry průmyslu a obchodu v České republice, že snad jsou do těchto funkcí nominováni proto, aby uškodili životnímu prostředí v této zemi. Možná také proto, že i já mám děti, a to tři. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane navrhovateli, pane ministře, a táži se druhého navrhovatele, druhého ministra, zda si přeje slovo. Ano. Pan Libor Ambrozek se ujímá slova.

Ministr vlády ČR Libor Ambrozek: Ano, pane předsedající. Vážené senátorky, senátoři, budu ještě stručnější. Byl jsem sice stále pokoušen, když mluvil kolega Urban, replikou, že samozřejmě nečekám ani já, ani lidé z resortu, že ministr průmyslu je tady od toho, aby škodil, od toho má nakonec náměstky a referenty. (Oživení.)Odpustím si to však, protože tento zákon byl opravdu průlomový v této oblasti a musím říct, že roční spolupráce obou resortů a dalších expertů vedla k předložení normy, která možná proto, že je tady kritizována ze všech možných stran, dokazuje, že je vyvážená. Samozřejmě, že by mohla být ještě mnohem vstřícnější k výrobcům energie z obnovitelných zdrojů a mohla by stanovovat nějaké super pevné výkupní ceny, samozřejmě, že s ní není úplně spokojená ani velká energetika, protože považuje obnovitelné zdroje za něco super marginálního. Je to ale prostě zákon, který transponuje evropskou směrnici, kterou jsme ostatně měli transponovat již k 1. květnu 2004, takže brzy uplyne rok od nesplnění této povinnosti. Je to zákon, který kromě akcentu ochrany životního prostředí umožní i velký příliv investic, protože tady je mnoho investorů, kteří čekají, že v případě tohoto zákona budou investovat do nových technologií, které se nepochybně budou vyrábět i tady, a my jsme v odhadech počítali do roku 2010 zhruba až 45 miliard korun.

Tento zákon tudíž možná nepřinese nějakou velkou, převratnou změnu, ale může přinést mnoho drobných pozitivních změn. Jednou z nich je jak otázka nových technologií, tak otázka rozvoje venkova.

Proto bych si vás také dovolil velmi požádat o schválení této verze, a to nejenom proto, že když ji budeme vylepšovat, může dopadnout ještě podstatně hůř, a nejenom proto, že v Poslanecké sněmovně v současné politické situaci není vůbec v případě jejího vrácení jasný její osud. Dovolte mi závěrem vyjádřit velké zklamání nad postojem senátorů, kteří se tady vždycky deklarují jako ti nejzelenější.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane navrhovateli, pane ministře. Táži se zpravodaje Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu pana senátora Jílka, zda se chce vyjádřit. Ne.

Chce se vyjádřit pan zpravodaj garančního výboru? Ano. Slovo má kolega Mitlener, prosím.

Senátor Jaroslav Mitlener: Vážené senátorky a senátoři, dovolte mi shrnout obecnou rozpravu, která zde proběhla a ve které jsme slyšeli několik zásadních vystoupení, která nás jistě obohatila.

V diskuzi vystoupilo 16 senátorů, někteří byli stejní, někteří říkali to samé, nicméně u osmi jsem rozpoznal podporu pro předloženou materii. Tři senátoři avizovali eventuální pozměňovací návrhy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Nyní se o slovo přihlásila předsedkyně klubu, zřejmě zkombinujeme přestávku a volbu, takže prosím, posečkejte, vzápětí dostane slovo předseda Volební komise.

Paní předsedkyně, prosím.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, chtěla bych požádat o desetiminutovou přestávku na jednání klubu s tím, že to může plynule navazovat na přestávku pro volby. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Deset minut určitě mít budete, budete mít víc, protože teď nám pan předseda Volební komise navrhne, co bude dál a zároveň určí časové souřadnice toho, co bude následovat.

Senátor Josef Pavlata: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, nejdříve bych se odvážil vám navrhnout usnesení Senátu, je to usnesení ze 4. schůze dne 31. března 20025 k návrhu na ustavení Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky.

Senát ustavuje Stálou komisi Senátu pro sdělovací prostředky v tomto složení:

-? Milan Bureš,

-? Alena Gajdůšková,

-? Liana Janáčková,

-? Josef Jařab,

-? Adolf Jílek,

-? Josef Kalbáč,

-? Jaroslav Mitlener,

-? Jan Nádvorník,

-? Jiří Oberfalzer,

-? František Příhoda,

-? Karel Schwarzenberg

Tolik prvotní usnesení, a pokud o něm dá pan předsedající hlasovat, seznámím vás potom s průběhem volby předsedy této komise.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Opomněl jsem říci, že jsme začali projednávat další zvláštní bod, který se jmenuje:

Ustavení Stálé komise.

Po tomto expozé předsedy Volební komise otevírám rozpravu. Kdo se do ní hlásí? (Nikdo.)

Rozpravu končím a po fanfáře budeme hlasovat o usnesení o tom, že Senát ustavuje Stálou komisi Senátu ve složení, se kterým nás seznámil předseda Volební komise. V sále je přítomno 68 senátorek a senátorů, kvorum je 35. Budeme hlasovat o usnesení, že Senát ustavuje Stálou komisi Senátu ve složení, se kterým nás seznámil předseda Volební komise. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh usnesení, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Toto bylo již 81 hlasování v pořadí a skončilo schválením návrhu usnesení.69 přítomných při kvoru 35, 64 hlasů pro, žádný hlas proti.

Následujícím bodem je:

Volba předsedy Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky.

Opět dávám slovo předsedovi Volební komise, aby nám sdělil návrhy na kandidáty a další pokyny ke konání voleb. Prosím.

Senátor Josef Pavlata: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, musím konstatovat, že Volební komise obdržela ve stanovené lhůtě jako jediný návrh návrh Klubu ODS, kterým tento klub navrhuje do funkce předsedy komise pana senátora Jiřího Oberfalzera.

Pro volbu předsedy Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky se použijí příslušná ustanovení volebního řádu pro volbu předsedů komisí Senátu. Volební místnost je v tuto chvíli již připravena a chtěl bych vás upozornit, že na hlasovacím lístku, který obdrží, je uvedeno pouze jedno jméno, a to jméno Jiří Oberfalzer, před tímto jménem je uvedeno pořadové číslo 1. Svůj souhlas s tímto kandidátem vyjádříte zakroužkováním tohoto čísla před jeho jménem, nesouhlas s tímto kandidátem vyjádříte přeškrtnutím pořadového čísla 1 před jeho jménem. Jiný způsob označení, nebo neoznačení způsobuje, že volební lístek bude neplatný. Pokud navržený kandidát nezíská nadpoloviční většinu hlasů všech přítomných senátorů, bude se konat druhé kolo volby.

V tuto chvíli bych poprosil členy Volební komise, aby se dostavili do místnosti Volební komise a chtěl bych říci, že Volební komise bude na vydávání a hlasování potřebovat patnáct minut. Myslím, že toto můžeme stihnout, samotné sčítání a vyhodnocení potom již může probíhat v průběhu pokračování této schůze a bude trvat maximálně deset minut.

Ze strany Volební komise můžeme začít volby na stejném místě, jako vždy za minutu od této chvíle.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Moment, musím ještě otevřít rozpravu, pane předsedo.

Senátor Josef Pavlata: Minutu po ukončení rozpravy to vyhlásí pan předsedající a 15 minut by mělo stačit na to, abyste všichni odvolili. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane předsedo, jsem povinen otevřít rozpravu k návrhu, který zazněl. Prosím, hlásí se někdo do rozpravy? Nikdo.

Rozpravu končím a přerušuji naše jednání na volbu do 16 hodin.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Dámy a pánové, zaujměte svá místa, budeme pokračovat. Dámy a pánové, pokračujeme.

Prosím pana předsedu Volební komise, kolegu Pavlatu, aby vyhlásil výsledky voleb.

Senátor Josef Pavlata: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte, abych vás seznámil se zápisem o volbě předsedy Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky, konané dne 31. března 2005.

Počet vydaných hlasovacích lístků 73, počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků 73. Počet neodevzdaných hlasovacích lístků 0.

Pro senátora Jiřího Oberfalzera bylo odevzdáno 56 hlasů a znamená to, že v prvním kole první volby byl zvolen předsedou komise Jiří Oberfalzer. Blahopřeji mu. (Potlesk v sále.)

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane předsedo, za podanou zprávu. A gratuluji také panu kolegovi Oberfalzerovi a dávám mu slovo.

Senátor Jiří Oberfalzer: Já chci poděkovat a doufám, že naše činnost vás přesvědčí o smyslu tohoto skutku, ke kterému jste se připojili.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji panu předsedovi. Tím končím bod Volba předsedy Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky.

Vracíme se k nedokončenému bodu č. 33.

Dospěli jsme k hlasování, ke kterému teď vyzvu. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.V sále je přítomno 69 senátorek a senátorů. Potřebný počet pro přijetí návrhu je 35.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 83 se ze 71 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 36 pro vyslovilo 56, proti byli 2. Návrh byl přijat.

Končíme projednávání tohoto bodu.

Děkuji oběma pánům ministrům i zpravodaji. Pane ministře.

Ministr vlády ČR Libor Ambrozek: Jenom opravdu jednu větu. Vážené senátorky, vážení senátoři, musím říci, že krásnější dárek k demisi jsem si nemohl přát. Děkuji. (Smích a potlesk v sále.)

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Dámy a pánové, než budeme pokračovat, mám tady procedurální návrh na změnu pořadu, abychom vyhověli panu ministrovi Ambrozkovi s jeho body.

Návrh je tento. Teď pokračujme senátním tiskem č. 2, který měl být teď zařazen, potom však vezměme jako další bod původně č. 34., tj. senátní tisk č. 455 – Zpráva o životním prostředí České republiky a po něm dál bod č. 36, senátní tisk č. 472 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Rámcová úmluva o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat.

Po těchto dvou pokračujme tak, jak jsme původně mínili, tj. jako druhý bod odpoledního jednání jsme měli senátní tisk č. 47 a jako třetí senátní tisk č. 46. A potom pořadí bodů.

Návrh tedy je: předřadit tímto způsobem dva návrhy pana ministra Ambrozka. O procedurálním návrhu dám hlasovat.

Zopakuji, o čem budeme hlasovat. Účel je, umožnit ministru Ambrozkovi, aby vyřídil co nejdříve své dva další body. A to takto. Teď bezprostředně pokračujme tak, jak máme, senátním tiskem č. 2, to je původně bod č. 23, který byl zařazen na tento čas s jiným ministrem.

Potom pokračujme dál bodem původně č. 34, tj. senátním tiskem č. 455 – Zpráva o životním prostředí a pak dále bodem č. 36 původně, tj. senátní tisk č. 472 – Rámcová úmluva o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat.

To jsou dva body, které má pan ministr Ambrozek na programu. Potom pokračujme tak, jak jsme původně měli, což je napřed bod č. 41 – senátní tisk č. 47, který měl následovat teď a po něm bod č. 40 – senátní tisk č. 46, který měl být ještě dále.

A potom pokračujme v pořadí bodů, jak je máme vytištěny. Je to teď jasné, o čem hlasujeme?

Přistoupíme k hlasování. Kdo je pro tento procedurální návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování pořadové číslo 84 se ze 74 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 36 pro vyslovilo 33, proti bylo 11. Návrh nebyl přijat.

Budeme pokračovat tak, jak jsme původně schválili pořad dne.

Dalším bodem je senátní tisk č. 2,

Závěrečná doporučení Výboru proti mučení - kontrolního orgánu Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání.

Vítám mezi námi pana ministra spravedlnosti Pavla Němce a dovolte mi, abych mu udělil slovo.

Místopředseda vlády ČR Pavel Němec: Vážený pane místopředsedo Senátu, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, abych stručně uvedl senátní tisk č. 2 - Závěrečná doporučení Výboru proti mučení - kontrolního orgánu Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání.

Rád bych úvodem uvedl některé informace, kterými bych vám přiblížil povahu projednávaného bodu. Česká republika je smluvní stranou Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, která patří mezi úmluvy o lidských právech ze smluvní základny Organizace spojených národů.

Úmluva proti mučení stejně jako mnohé jiné smlouvy OSN o lidských právech zřizuje vlastní kontrolní orgán – Výbor proti mučení.

Ten hodnotí úroveň plnění závazků plynoucích z úmluvy v jednotlivých smluvních státech, a to jednak na základě pravidelně předkládaných zpráv smluvními stranami, ale i na základě informací z jiných zdrojů, především od nevládních organizací.

Po předložení zprávy smluvním státem následuje vždy s jistou časovou prodlevou její projednání výborem za přítomnosti delegace smluvního státu. Jako výsledek projednání zprávy pak výbor vydá závěrečná doporučení adresovaná tomu kterému státu, která obsahují kromě hodnocení úrovně dodržování závazků obsažených v úmluvě především návrhy na možný způsob zdokonalení jejich naplňování.

V roce 2002 předložila Česká republika výboru k posouzení třetí periodickou zprávu o plnění závazků vyplývajících z úmluvy, vypracovanou za období let 1998 až 2001. Výbor zprávu projednal za přítomnosti delegace České republiky v květnu 2004.

Členové výboru se při projednávání vyjadřovali ke zprávě, k odpovědím na předběžné otázky, které Česká republika výboru poskytla ještě před projednáním zprávy, jakož i k informacím, které výboru zaslaly některé nevládní organizace.

Výbor uvítal přímý a otevřený dialog s českou delegací a ocenil aktualizaci zprávy, poskytnutou prostřednictvím podrobných odpovědí na předběžné otázky a odpovědí na otázky členů výboru během samotného projednávání zprávy.

Po projednání zprávy vydal výbor závěrečná doporučení, ve kterých uvítal legislativní změny zaměřené na naplňování ustanovení úmluvy zejména v oblasti podmínek vězněných osob, azylového řízení a vyšetřování trestných činů policistů.

Výbor pozitivně zhodnotil i přijetí zákona o probační a mediační službě, zákona o zvláštní ochraně svědka a zavedení národní strategie o potírání obchodu s lidmi v roce 2003.

Výbor dále ocenil záměr České republiky ratifikovat v roce 2005 opční protokol k úmluvě a přijmout příslušnou změnu zákona o veřejném ochránci práv, která rozšiřuje jeho působnost tak, aby mohl plnit národní preventivní mechanizmus podle opčního protokolu.

Výbor adresoval České republice celou řadu doporučení, a to zejména vynakládat větší úsilí při potírání rasové nesnášenlivosti a xenofobie, posílit stávající snahy o omezení výskytu špatného zacházení ze strany policie a jiných veřejných činitelů a přijmout opatření ke zřízení účinného, spolehlivého a nezávislého systému prošetřování obvinění policie či jiných veřejných činitelů ze špatného zacházení či mučení.

Přezkoumat nezávislost a efektivnost vyšetřování stížností na nadměrné použití síly v souvislosti s demonstracemi při příležitosti zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky v září 2000 s cílem zahájit příslušné řízení s odpovědnými osobami a poskytnout obětem odškodnění.

Posílit záruky proti špatnému zacházení a mučení a zajistit, aby podle zákona, jakož i v praxi měly všechny osoby zbavené svobody zaručeno právo na právní zástupce a informování svých blízkých a aby byly o tomto právu informovány.

Zvážit způsoby zajištění další činnosti pro všechny zadržované, a tak podnítit k aktivitě a omezit dobu, kterou tráví nečinností. Zajistit, aby lékařská vyšetření ve věznicích byla důvěrná a zvážit možnost převodu lékařských služeb z Ministerstva spravedlnosti na Ministerstvo zdravotnictví.

Znovu zvážit ustanovení, které ukládá vězňům hradit část svých výdajů s cílem úplně toto ustanovení zrušit. Prošetřit stížnosti na nedobrovolné sterilizace.

Závěrečné doporučení výboru projednala vláda v listopadu 2004, kdy mimo jiné uložila příslušným členům vlády, aby doporučení zohlednili v rámci své působnosti a aby o stavu naplňování doporučení informovali vždy ke konci kalendářního roku počínaje rokem 2005 zmocněnce vlády pro lidská práva.

Souhrnná informace o plnění doporučení bude výboru poskytnuta v rámci další pravidelné zprávy České republiky o plnění závazků z úmluvy v roce 2009.

Ve svých závěrečných doporučeních výbor využil oprávnění požadovat po České republice kromě pravidelných zpráv i jiné informace a požádal Českou republiku, aby mu do jednoho roku od projednání zprávy poskytla vyjádření k vybraným doporučením, která výbor současně označil.

Tato doporučení se týkají aktivit směřujících k potírání rasové nesnášenlivosti a xenofobie, připravovaného antidiskriminačního zákona, systému vyšetřování stížností na špatné zacházení policistů a jiných veřejných činitelů, systému vyšetřování rasově motivovaných trestných činů, vyšetřování stížností na nadměrné použití síly v souvislosti s demonstracemi při příležitosti zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky v Praze v září 2000, povinnosti vězňů hradit náklady výkonu trestu a podmínek v zařízeních pro zajištění cizinců.

Vyjádření k těmto doporučením schválila vláda v březnu 2005 a ministr zahraničních věcí je následně poskytne výboru.

K projednávanému bodu bych na závěr uvedl jen tolik, že je psán jazykem mezinárodní organizace, v němž se odráží skutečně celosvětové vnímání našeho státu. Proto se vám některá doporučení mohou zdát příliš obecná či jako doporučení, která ne zcela přesně odrážejí skutečnou situaci.

Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji vám, pane ministře. Usnesení Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 2/1. Výbor určil jako svého zpravodaje senátora Václava Roubíčka, kterého nyní žádám, aby nás s tímto usnesením seznámil.

Prosím, pane kolego.

Senátor Václav Roubíček: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dovolte mi, abych jenom přečetl usnesení výboru, protože pan ministr velmi podrobně nás o zprávě informoval.

Usnesení Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice:

Za prvé bere na vědomí Závěrečná doporučení Výboru proti mučení, kontrolního orgánu Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání.

Za druhé doporučuje senátorkám a senátorům zohledňovat požadavky doporučení při své zákonodárné činnosti zejména ve smyslu závěrečných doporučení.

Za třetí žádá předsedu Senátu Parlamentu České republiky zařadit na pořad 4. schůze Senátu bod Usnesení výboru č. 18/05 k Závěrečným doporučením Výboru proti mučení.

Za čtvrté určuje zpravodajem výboru pro projednání senátního tisku senátora Václava Roubíčka. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane zpravodaji. Zaujměte, prosím, též místo u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se mi nikdo nehlásí žádným způsobem, tak rozpravu uzavírám.

Pane ministře, pravděpodobně se nebudete chtít vyjádřit. Pane zpravodaji, také už ne.

Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Promiňte, já jsem spustil systém, takže počkáme až toto zmatečné hlasování zmizí. Pořadové číslo 85 je zmatečné.

Budeme teď hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl senátor Václav Roubíček před tím. Nepřednesl. Technická.

Senátor Pavel Janata: Pane předsedající, já se obávám, že v usnesení Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, které zde bylo přečteno, není obsažen žádný návrh usnesení Senátu a není mi tedy jasné, o čem v tuto chvíli chcete dát hlasovat.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Pane kolego, to máte zřejmě pravdu. Prosím pana zpravodaje Roubíčka, aby přednesl návrh tak, jak o něm přesně máme hlasovat.

Senátor Václav Roubíček: Já se omlouvám, pane senátore, právě jsem se vrátil z Ameriky a mám tzv. jet lag, čili bere na vědomí usnesení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Budeme hlasovat o tomto textu. Usnesení Senátu ze 4. schůze dne 31. března 2005 k usnesení Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice č. 18/05 k Závěrečným doporučením Výboru proti mučení - kontrolního orgánu Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání.

Senát bere na vědomí usnesení Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice č. 18/05 k Závěrečným doporučením Výboru proti mučení - kontrolního orgánu Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání.

Takto zní usnesení, o kterém budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro toto usnesení, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování pořadové číslo 86 se 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 vyslovilo pro 54, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji, pane ministře, a děkuji také zpravodaji.

Přistoupíme k dalšímu návrhu. Dalším bodem je:

Návrh senátního návrhu zákona Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, kterým se mění zákon č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojišťovnictví), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, a zákon č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, totiž senátní tisk č. 47 v prvním čtení.

Návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 47a tento návrh zákona uvede zástupce navrhovatelů senátor Milan Balabán a příště jistě si vybere kratší jméno pro zákon. Pane kolego.

Senátor Milan Balabán: Děkuji, pane předsedající, kolegyně, kolegové, já se omlouvám za ten dlouhý název, ale on asi bohužel je nutný. Stejně tak nutný je i ten hodně velký rozsah materiálu, který asi znáte. Já se proto budu snažit být o to stručnější ve svém vystoupení v rámci prvého čtení.

Já bych vás chtěl seznámit s důvody, které vedly členy Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, že s tímto návrhem přicházejí, a možná alespoň rámcově vás seznámit s obsahem, o co v tom návrhu jde.

Pokud se týče těch důvodů, náš výbor zhruba před dvěma lety byl organizátorem semináře na téma úpadkové právo neboli zákona o konkurzu a vyrovnání a musím říci, že během tohoto semináře jsme všichni slyšeli ze všech míst, že je velice rychle nutno upravit naše úpadkové právo.

Ať už to byla varianta novely stávajícího zákona nebo znění úplně nového zákona, proto jsme s velkým zájmem sledovali proces, který nedávno probíhal v Poslanecké sněmovně a myslím si, že jsme tím průběhem, který nastal, byli velmi zklamáni, protože ten zákon skutečně očekávají, já bych řekl, prakticky všichni účastníci ekonomického procesu. Jsou to samozřejmě zaměstnavatelské svazy, jsou to podnikatelé, jsou to ale i zahraniční investoři a zejména s jejich námitkami vůči tomuto zákonu se na půdě výboru velmi často setkáváme.

Já bych chtěl říci alespoň něco k tomu obsahu. My jsme si vytkli za cíl a přiznám se, že jsme nebyli tak úplně, bych řekl, originální nebo nejsme v tom úplní autoři, protože jsme si za základ vzali to, co bylo předloženo v Poslanecké sněmovně, upravené ve znění komplexního pozměňovacího návrhu Rozpočtového výboru, tak jsme si vytkli za cíl to, co všichni od toho zákona očekávají.

To znamená zjednodušit, zrychlit a zefektivnit konkurzní řízení. Možná jste v nedávné době v odborném tisku sledovali debatu na toto téma, jak se situace komplikuje, lhůty konkurzů se protahují dneska na dobu průměrně až kolem pěti let.

Počet konkurzů stoupl na dvojnásobek, to všechno jsou důvody, proč je nutno s touto oblastí něco intenzivně dělat. My jsme se zaměřili v tom návrhu na zásadní koncepční změnu vzájemných vztahů mezi konkurzními věřiteli, soudem a správcem konkurzní podstaty, a to v několika bodech, které si vám dovolím odcitovat.

Je to otázka za prvé posílení postavení věřitelů a zvýšení jejich aktivní účasti na konkurzním řízení, zvýšená pozornost je věnována věřitelskému výboru, dále je to zjednodušení zrychlení, zlevnění a celkové zefektivnění konkurzního řízení, zvýšení právní jistoty, zrušení dosavadního dělení věřitelů do prvé a druhé třídy, zvýšení uspokojení oddělených věřitelů, mezi oddělené věřitele s nárokem na uspokojení se zařazují i tzv. nekonkurzní věřitelé, zavádí se lhůty pro rozhodnutí soudu, to je velmi důležité, například pořádková lhůta k rozhodnutí soudu o návrhu na zrušení konkurzu a k rozhodnutí soudu, odvolání proti tomuto rozhodnutí a nově se upravuje postup při úpadku bank, spořitelen a úvěrových družstev a postup při úpadku pojišťoven.

My jsme samozřejmě v tomto návrhu zahrnuli i věci, které vyplývají z evropského práva a které zatím nejsou v tom konkurzním zákoně obsaženy. Je to zejména nařízení Rady č. 1346/2000 o úpadkovém řízení a dále směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/17/ES z 19. 3. 2001 a dále totéž z roku 2001/ 24/ES ze 4. 4. a navíc ještě směrnice Evropského parlamentu a Rady z roku 2002/47/ES o dohodách ve finančním zajištění.

Domnívám se, že diskuzí ve výborech a na plénu Senátu jsme schopni dosáhnout výsledku ve věci tohoto návrhu, a věřím i v úspěch tohoto návrhu pokud projde Senátem, v Poslanecké sněmovně.

Dámy a pánové, chci vás poprosit o to, abyste propustili tento návrh zákona do výboru a do dalšího čtení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane senátore, prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Josefa Vaculíka, kterému tímto uděluji slovo.

Senátor Josef Vaculík: Já děkuji za slovo. Samozřejmě zatím jsme tento tisk ve výborech neprojednávali, hovořili jsme o něm v připravovaném znění. Dneska ho máme všichni k dispozici. Předpokládám, že i vy jste tento tisk obdrželi.

Výbor je připraven přijmout tento úkol, projednat návrh zákona po přikázání na plénu Senátu a já vás prosím, abyste tak učinili. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane zpravodaji. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a sledoval případné další návrhy, abyste k nim mohl po skončení rozpravy zaujmout stanovisko.

Otevírám obecnou rozpravu. Hlásí se někdo do obecné rozpravy? Nehlásí.

Je to pro nás velký nový dokument. Nikdo se nehlásí, takže obecnou rozpravu končím.

Ptám se pana navrhovatele, jestli se chce vyjádřit k rozpravě?

Senátor Milan Balabán: Nechci se samozřejmě vyjádřit, ale chtěl bych navrhnout plénu Senátu návrh usnesení, o kterém bychom měli hlasovat.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Prosím.

Senátor Milan Balabán: Jestli dovolíte, usnesení Senátu ze 4. schůze dnešního dne. Já si dovolím nečíst znovu celý název zákona, ale pouze dva body usnesení.

Za prvé Senát přikazuje návrh senátního návrhu zákona Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu jako výboru garančnímu, dále Ústavně-právnímu výboru a Výboru pro záležitosti Evropské unie.

Za druhé zkracuje podle § 128 odst. 4 jednacího řádu lhůtu pro projednání návrhu senátního návrhu zákona ve výborech o 30 dnů. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego, budeme hlasovat o tomto návrhu. Budeme hlasovat o návrhu na přikázání třem výborům a zkrácení lhůty pro projednání tak, jak návrh přečetl kolega Balabán.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku, prosím. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování pořadové číslo 87 se ze 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 vyslovilo pro 61, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu navrhovateli, i panu zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem je:

Návrh senátního návrhu zákona Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, kterým se mění zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republikyajejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů.

Senátní tisk č. 46 v prvním čtení. Tento návrh zákona uvede zástupce navrhovatelů senátor Robert Kolář. Pane kolego, promluvte, pěkně prosím.

Senátor Robert Kolář: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, návrh zákona, který tady budu obhajovat, má jednak kratší název než ten předchozí, a já si troufám říci, že budu kratší i než můj předřečník, protože je to daleko jednodušší návrh zákona.

Úvodem bych chtěl předeslat, že tento návrh zákona už jednou Senát projednával, a sice ve svém třetím funkčním období, tehdy jej projednal, schválil a postoupil do Poslanecké sněmovny. Bohužel byla to zrovna doba jarních měsíců roku 2002, kdy se v podstatě připravovaly volby do Poslanecké sněmovny a Poslanecká sněmovna tehdy tento návrh zákona nestihla projednat.

Není to nová věc, jedna třetina stávajícího Senátu se s tímto tiskem už setkala.

Nyní k vlastnímu odůvodnění. Současná právní úprava zakotvuje stav, kdy majetek z dědictví, jehož nenabude žádný dědic, připadne státu. Stát je s takto nabytým majetkem povinen naložit zákonem stanoveným způsobem, přičemž v praxi přichází do úvahy především převod na obce.

Stávající převod majetku je však zdlouhavý a často vede k tomu, že například neobývané objekty zchátrají natolik, že léta obce jen hyzdí a nezřídka je devastace objektu nebo prostor natolik rozsáhlá, že vede až k nutnosti generální rekonstrukce, popřípadě i zbourání.

Přitom právě pro obce tolik potřebné nemovitosti, byty a nebytové prostory mohou být na obecní náklady efektivně přebudovány, například na obecní byty nebo okamžitě využívány jako prodejny potravin.

Proto se navrhuje, aby se proces nakládání s nemovitostmi, byty a nebytovými prostory, které připadly státu v důsledku odúmrti maximálně zefektivnil a zrychlil, a to formou bezokladného převodu na příslušnou obec.

Nabídka převodu se má týkat jen nemovitostí, bytů a nebytových prostor jako předmětu imobilní povahy, neboť právě tyto jsou vázány na dané místo a jsou tak nedílnou a trvalou součástí dané obce.

Stát se navíc na pořízení uvedených nemovitostí většinou nijak nepodílel, naopak jejich majitele po celou dobu aktivního života zatěžoval daňovým břemenem. Obec je pro občana ihned po rodině tím nejbližším společenstvím.

I z těchto důvodů, bez ohledu na tradice z dob panovníků, je logické, aby majetek vymezený tímto zákonem mohl připadnout v první řadě obcím. Návrh zákona není v rozporu s mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy, ani s ústavním pořádkem České republiky.

Navrhovaná novela zákona nemá dopady na státní rozpočet, předkládaný návrh zákona nemá žádné dopady ani do rozpočtu krajů. Pokud jde o rozpočty měst a obcí, přímý finanční dopad se neočekává, obce, které využijí zákona, získají bezúplatně nemovitý majetek.

I já bych vás chtěl v tuto chvíli požádat, abyste tento návrh Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu podpořili alespoň v tom smyslu, aby se dostal do projednávání výborů Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane senátore, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení senátora Adolfa Jílka, kterému tímto uděluji slovo.

Senátor Adolf Jílek: Děkuji, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, návrh zákona máte před sebou, je poměrně krátký, liší se od návrhu, o kterém jsme už jednali v minulém funkčním období dost podstatně, protože původně kolega navrhoval návrh zákona, kde se mluví o celé odúmrti.

Odúmrť není jenom nemovitý majetek, je to i movitý majetek, jsou to šperky, jsou to peníze v hotovosti, jsou to akcie, další věci. Ale bohužel jsou to i dluhy. Je potřeba si toto uvědomit, že toto je celá odúmrť.

Proto ten původní návrh, proti tomu jsem byl velmi podstatně, protože obce by pak v tom případě pouze vyzobávaly to, kde jsou aktiva. Tam, kde jsou dluhy, tak by nechávaly na státu a v současné době odúmrti jsou sice mírně plusové, ale je to dáno tím, že je to vyvažováno těmi, které jsou poměrně hodně movité.

Chápu a ve své předcházející funkci jsem se mnohokrát setkal s tím, že než se vyřešila odúmrť, tak především nemovitý majetek, budovy, zahrady atd. se dostal do takového stavu, nejenom, že byl neprodejný, ale pro tu obec byl několik let místem, které bylo ošklivé, kde se scházely různé živly apod., proto navrhuji, aby tento zákon byl postoupen výborům k projednání, ovšem je tam několik otázek, které zatím v tom zákoně nejsou řešeny.

Protože my se bavíme pouze o nemovitosti a zapomínáme na to, jestliže bude odúmrť nemovitost, něco málo movitého majetku, který nemá cenu nebo je téměř bezcenný a budou tam velké dluhy. Tak jakým způsobem se potom začne chovat obec a jakým způsobem bychom měli tuto záležitost ošetřit v zákoně, a proto bych navrhoval, aby tuto záležitost neprojednával jenom hospodářský výbor, ale aby byla předložena i Ústavně-právnímu výboru, a také Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, protože týká se tento návrh zákona obcí a v každém případě tento výbor a obce jsou velcí kamarádi.

To je moje doporučení.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji panu zpravodaji. Prosím ho, aby zaujal místo u stolku zpravodajů.

Teď otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se mi nikdo nepřihlásil žádným způsobem, nikdo se nehlásí. Zavírám obecnou rozpravu.

Vzhledem k tomu, že jsme návrh zákona nevrátili navrhovateli k dopracování, ani jsme jej nezamítli, přikážeme návrh senátního návrhu zákona výborům k projednání.

Organizační výbor navrhuje, aby byl návrh senátního návrhu zákona přikázán k projednání Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Zpravodaj však navrhl další dva výbory.

O tom budeme muset rozhodnout.

Především předsedové výborů souhlasí s tímto návrhem? Nikdo se mi nehlásí. Budeme tedy hlasovat především o návrhu Organizačního výboru, to znamená, aby byl návrh zákona přikázán k projednání Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a potom požádám zpravodaje, aby vedl hlasování o dalších dvou výborech.

Pan zpravodaj.

Senátor Adolf Jílek: Já mám protinávrh, abychom hlasovali o upraveném usnesení tak, jak jsem ho navrhl, to znamená, že přikazujeme Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, Ústavně-právnímu výboru a Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Pane zpravodaji, v tom případě můžeme o tomto usnesení.

Senátor Adolf Jílek: Přečtu návrh usnesení. Usnesení Senátu ze 4. schůze dne 31. března k návrhu senátního návrhu zákona Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, kterým se mění zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupováním v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů. Senátní tisk č. 46.

Senát za prvé přikazuje návrh senátního návrhu zákona k projednání Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu jako garančnímu, a dále Ústavně-právnímu výboru a Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí.

Za druhé zkracuje lhůtu pro projednání tohoto návrhu senátního návrhu zákona ve výborech o 30 dnů.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji. Hlásí se kolega Stodůlka s technickou.

Senátor Jiří Stodůlka: Já si dovolím poprvé zaprotestovat o tom zkracování lhůt na projednání senátních návrhů zákonů. My jsme tady mnohokrát kritizovali, že máme z Ústavy 30 dnů na projednání normálních zákonů postoupených Poslaneckou sněmovnou. Vlastním jednacím řádem jsme si senátní návrhy zákonů posunuli na 60 dnů a teď si to zcela bezdůvodně zkracujeme.

Je mi někdo schopný vysvětlit, proč zkracujeme tady tyto lhůty? Já proti tomu protestuji a žádám, aby se hlasovalo o tom, aby tato část navrženého usnesení byla vypuštěna a bylo ponecháno výborům 60 dnů na projednání.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji. Chce se k tomu vyjádřit pan zpravodaj? Ano.

Senátor Adolf Jílek: Na základě námitky je potřeba hlasovat o návrhu usnesení ve dvou částech, to znamená první část, to znamená přikázání a druhá část zkrácení lhůty.

Pane předsedající, můžeme hlasovat o tomto usnesení v těchto dvou krocích, to znamená za prvé přikázání výborům tak, jak jsem je četl.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Ano, tak to uděláme. Budeme hlasovat především o přikázání třem výborům tak, jak je zpravodaj navrhl.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování pořadové číslo 88 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 60, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji. Teď budeme pokračovat hlasováním o druhé části, tj. o zkrácení lhůty na 30 dnů místo 60.

Senátor Adolf Jílek: O 30 dnů na 30 dnů s tím, že připomínám, že u spousty návrhů senátních návrhů zákonů jsme mnohokrát hlasovali o jejich prodloužení. Spíše se připojuji k připomínce kolegy Stodůlky.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Dobře, budeme tedy hlasovat o tomto zkrácení lhůty.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování pořadové č. 89 skončilo. Ze 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 se pro vyslovilo 37, proti bylo 15. Návrh byl přijata lhůta je zkrácena.

Děkuji navrhovateli i zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu.

Přednostně se hlásí předseda Klubu sociální demokracie pan senátor Jan Rakušan, dávám mu slovo.

Senátor Jan Rakušan: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, mám na vás prosbu, zda by ministr Bohuslav Sobotka nemohl dnes vystoupit přesně v 18.00 hodin s tím, že bod, který by byl projednáván, byl po dobu jeho vystoupení přerušen.

Jedná se o senátní tisk č. 38, bod č. 32.

Je to z vážných časových důvodů, jestli by bylo možno, stejně jako při volbě, to tentokrát zafixovat nikoliv pořadím, ale časem na 18.00 hodinu. Děkuji za pochopení.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane předsedo. Máme zde procedurální návrh, aby projednávání bodu č. 32, tj. senátní tisk č. 38, bylo zahájeno přesně v 18.00 hodin, i za cenu přerušení jednání o jiném bodu.

O tomto procedurálním návrhu dávám hlasovat. Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

V hlasování pořadové č. 90 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 26, proti bylo 13. Návrh nebyl přijat.

Budeme nyní pokračovat dalším bodem, jímž je:

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 189/1994 Sb., o vyšších soudních úřednících, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 34.

Prosím pana poslance Jiřího Pospíšila, aby nás jako předkladatel seznámil s návrhem zákona.

Poslanec Jiří Pospíšil:Vážený pane předsedající, dámy a pánové, mám tu čest v poměrně krátké době na půdě Senátu obhajovat již druhý návrh z dílny ODS, jehož cílem je zkrátit délku soudních řízení v České republice. Jsem rád, že tyto návrhy zaznamenaly výraznou podporu na půdě Poslanecké sněmovny a doufám, že i vy tyto návrhy v případě, že shledáte, že mohou být přínosem pro fungování české justice, podpoříte.

V tuto chvíli, jak řekl pan předsedající, projednáváte novelu občanského soudního řádu a obchodního zákoníku. Cílem předloženého sněmovního - a v tuto chvíli senátního tisku - je zanést do našeho právního řádu některé moderní principy v řízení před obchodními rejstříky.

V zásadě, pokud bych měl velmi stručně charakterizovat filozofii celé novely, tak musím říci, že pokud tato novela projde a bude aplikována v praxi, pak výrazně přispěje ke zkrácení délky zápisů do obchodních rejstříků a výrazně přispěje k zefektivnění celého procesu.

Někteří z vás mohou namítat, že v poslední době došlo k výraznému zkrácení délky zápisů do obchodních rejstříků, a že tedy není nutno uvažovat o nové právní úpravě. Proti tomu lze postavit argument, že sice je pravdou, že v poslední době došlo ke zkrácení délky zápisů do obchodních rejstříků, ale i tak jednotlivé zápisy trvají dva, tři týdny. V západní Evropě ve standardních právních státech trvá zápis do obchodního rejstříku ne týdny, ale dny. To znamená zápis je tam učiněn do několika dnů. Např. ve Velké Británii se dnes zápisy do obchodních rejstříků v běžném případě konají do druhého dne. V některých státech USA se dokonce zápisy do obchodních rejstříků činí v průběhu jedné hodiny, např. stát Delaware.

Myslím si, že toto by mělo být naší inspirací a těmto zahraničním právním úpravám bychom se měli přiblížit. Ostatně náš návrh nejenže vychází z platného komunitárního práva, ale právě komparuje evropské moderní trendy a platnou právní úpravu, která vznikla v první polovině 90. let, výrazným způsobem modernizuje.

Tolik asi obecná charakteristika předloženého návrhu.

Na druhou stranu je třeba říci, že předložený návrh nečiní revoluci na poli obchodních rejstříků. Např. nemění subjekt, který provádí zápisy, tzn. předložený návrh nepřesouvá působnost zápisu do obchodních rejstříků ze soudů na jiný subjekt. My si nemyslíme, že problematiku českých obchodních rejstříků vyřeší to, že zápisy bude provádět někdo jiný než soud, např. správní orgán nebo soukromý registrátor. Myslíme si, že právě principy a procesní pravidla, pokud budou změněna, poslouží a přispějí k tomu, že se délka zápisů výrazně zkrátí.

Současně do úvodu je nutné říci, že předložený návrh si nekladl za cíl výrazně změnit platnou hmotně-právní úpravu obsaženou v obchodním zákoníku, která se dotýká obchodních rejstříků. Laicky řečeno, náš návrh v zásadě nemění skutečnosti, které se podle platného obchodního práva zapisují do obchodních rejstříků. Důvodem, proč jsme nepřistoupili k této změně, je to, že v tuto chvíli se dopracovává nový obchodní zákoník, který by měl být společně s novým občanským zákoníkem v nejbližší době projednáván ve vládě a v následujícím roce snad i na půdě PČR. Není proto podle nás vhodné v tuto chvíli měnit obchodní zákoník tam, kde upravuje, co všechno, jaké skutečnosti se zapisují do obchodních rejstříků, a je vhodné z důvodu právní jistoty podle nás počkat na nový obchodní zákoník, který do této oblasti přináší určité změny a je podle mě výrazným moderním řešením.

Dámy a pánové, mám-li to tedy shrnout, jak jsem řekl, my chceme zefektivnit a zrychlit zápisy do obchodních rejstříků a naší metodou je v zásadě výrazná změna procesních pravidel, výrazná změna pravidel, na jejichž základě soudy provádějí zápisy.

Podíváme-li se na hlavní změny, které návrh přináší, pak bych si dovolil zvýraznit zde na plénu čtyři z nich.

Ta první, která asi pro podnikatele bude nejvíce markantní, je to, že počítáme se zavedením obligatorních formulářů. Co to bude v praxi znamenat? Podnikatel již nebude činit vůči soudu, který vede obchodní rejstřík, tzv. bezformální podání, tj. podání, které si napíše buď sám nebo mu je napíše advokát, nebo řekněme jiný specialista, ale vyplní formulář, který k tomu připraví Ministerstvo spravedlnosti.

Dámy a pánové, toto je model, který funguje např. ve Velké Británii a v praxi se výrazně osvědčil. On totiž přináší některé výrazné výhody. Tou nejvýraznější je asi to, že podnikatel jasně ví, jaké informace po něm obchodní rejstřík bude žádat. Přesně ví, jaké kolonky má vyplnit a obchodní rejstřík po něm nemůže žádat informace, které nejsou v předtištěných kolonkách požadovány. Formuláře tedy přinesou i větší komfort pro podnikatele.

Vedle toho na druhou stranu usnadní práci obchodním rejstříkům. Úředník, který bude kontrolovat takovéto formuláře, totiž velmi rychle zkontroluje úplnost informací obsažených ve formuláři s listinami, které budou doplněny jako přílohy k vyplněnému formuláři.

Dámy a pánové, a tím se dostávám k druhému bodu, který velmi charakterizuje předloženou úpravu, a ten bych nazval posílení registračního principu. Ono to zní na první pohled velmi učeně, ale znamená to jediné: my výrazně měníme činnost obchodních rejstříků. Doposud obchodní rejstříky, resp. soudce pracující na obchodním rejstříku, v zásadě věcně přezkoumával správnost informací uvedených v podání a v přiložených listinách. V zásadě prováděl specifické dokazování. Proto také tu činnost musel vykonávat specialista právník, soudce. Nemohl ji v zásadě vykonávat vyšší soudní úředník.

Docházelo k paradoxním situacím, a v zásadě jsme byli jediným státem Evropy, kde takováto situace nastala, že se takto přezkoumávaly i notářské zápisy, tzn. veřejné listiny, za jejichž obsah ručí profesionál – notář.

Přesto, že si účastník – žadatel, podnikatel, zaplatil práci notáře a ten vyhotovil listinu, za kterou ručil, tak stát podruhé zaplatil druhého profesionála, soudce, a ten znovu zkoumal práci prvního profesionála. Dámy a pánové, uznáte, že i laikovi dojde na mysl, že takováto dvojí kontrola je v zásadě nadbytečná, drahá a zdlouhavá. Proto onen registrační princip. Ten v zásadě znamená, že až na určité výjimky stanovené v zákoně, obchodní rejstřík, resp. ten, kdo pracuje na obchodním rejstříku, nebude provádět dokazování, věcný přezkum, ale pouze zkontroluje úplnost informací a zkontroluje, zda informace ve formuláři jsou totožné s informacemi v přílohách, společenské smlouvě atd. V zásadě tedy pouze zaregistruje informace, nebude je již zkoumat.

Dámy a pánové, to je asi, byť to působí na první pohled učeně, fakticky toto bude největší změna, která výrazně odbřemení obchodním rejstříkům.

Dámy a pánové, pokud zavedeme tento registrační princip, který, jak jsem řekl, víceméně bude spočívat na principu, že dotyčný úředník bude pouze srovnávat informace ve formuláři a v přílohách přiložených k formuláři, např. ve společenské smlouvě, pak si můžeme dovolit takovouto činnost odebrat soudcům, kteří – vězte, a vy to určitě víte – jsou velmi nákladnou pracovní silou a můžeme takovouto činnost svěřit vyšším soudním úředníkům. Vyšší soudní úředník totiž stojí český stát v průměru dvakrát až třikrát méně, než kvalitní soudce, tzn. za jeden plat soudce můžeme zaměstnat dva až tři vyšší soudní úředníky. A pokud svěříme takovouto činnost vyšším soudním úředníkům, tak budeme moci specialisty – soudce - využít na jiné kvalifikovanější činnosti.

Čili třetí charakteristický rys oněch procesních změn spočívá v tom, že v budoucnosti by takovouto kontrolní činnost na rejstřících již neměli vykonávat soudci – profesionálové, ale vyšší soudní úředníci, samozřejmě také profesionálové ve svých oborech, nikoliv však právníci.

A tím čtvrtým charakteristickým rysem, který chci zmínit a který vyplývá z toho, že zjednodušíme celé řízení, je stanovení obligatorní lhůty, ve které zápis má být proveden.

Dámy a pánové, můžeme si dovolit, vzhledem k revolučním změnám, které v procesní úrovni nastávají, stanovit jasnou lhůtu, ve které zápis do obchodního rejstříku musí být učiněn. A ta lhůta je v tuto chvíli navržena v podobě pěti pracovních dnů.

Chci předem říci, dámy a pánové, že oněch pět pracovních dnů, byť to na první pohled může vypadat jako výrazně krátká lhůta, vzhledem k současné platné praxi, není výraznou výjimkou. Jak jsem řekl, v Evropě jsou státy, které zápisy do obchodních rejstříků činí v mnohem kratší době, než je pět pracovních dnů. Pět pracovních dnů je dnes v civilizované Evropě v zásadě průměrem délky, ve které dochází k zápisům do obchodních rejstříků.

A ještě jednu novinku bych zmínil, která souvisí s onou stanovenou obligatorní lhůtou pěti pracovních dnů, a to je tzv. domněnka zápisu. Dámy a pánové, my stanovujeme, že v případě, že nenastanou okolnosti stanovené zákonem, a rejstříkový soud bez zjevného důvodu nestihne v pěti pracovních dnech učinit takovýto zápis, pak stanovujeme vyvratitelnou domněnku, že zápis nastal. Vycházíme totiž z filozofie, že pokud stát chce něco po podnikateli, chce po něm, aby registroval svoji obchodní společnost, pak musí i stát sám, když po druhém chce povinnosti, svoje povinnosti plnit. A stát má nebo bude mít zákonem stanovenou povinnost do pěti pracovních dnů učinit registraci. Pokud bez zjevného důvodu takovouto povinnost nesplní, pak není možné, aby podnikatel byl bit, aby fakticky takováto lhůta za chvilinku byla pro smích, protože rejstříky nebudou zdržovat a nic se nestane. Stane se to, že po pěti dnech zkrátka a dobře obchodní společnost vznikne.

Chci upozornit, že to je výrazně revoluční institut, ale opět je dnes součástí civilizované Evropy, a to nejen na úseku obchodních rejstříků, ale i v jiných oblastech, kde stát chce něco po svém občanovi, něco mu přikazuje a nějakým způsobem na tu jeho povinnost musí reagovat, např. provedením registrace.

Myslím si, že dlouhodobě bychom obdobné domněnky zápisu a registratur měli zavádět i v jiných oblastech, než jen pouze u obchodních rejstříků. Ostatně, ono to tam, kde provádíme veřejnoprávní evidenci, již to v českém právu platí.

Dámy a pánové, tolik několik vět k charakteristika předloženého návrhu. Závěrem si dovolím říci, že ve druhém čtení na plénu Poslanecké sněmovny byl k předloženému sněmovnímu tisku, který v zásadě upravuje pouze a jen problematiku obchodních rejstříků, načten pozměňovací návrh, který se týká obchodního zákoníku a který upravuje tzv. squeeze out. Předem říkám, byť tento návrh byl načten až ve druhém čtení a nebyl projednáván na Ústavně-právním výboru, tak tento tisk byl projednán s ministrem odpovědným za legislativu Dr. Burešem a v zásadě na něm panovala napříč politickým spektrem na půdě Poslanecké sněmovny shoda. Předpokládám, že asi tato věc – squeeze out - bude předmětem vaší diskuze. Ostatně diskutovalo se o tom velmi výrazně na půdě dvou výborů, jak hospodářského, tak ústavně-právního vaší komory.

Chci k tomu říci, aniž bych horoval na podporu tohoto tisku, byť sám jsem příznivcem této úpravy, pouze několik poznámek, a to za prvé: Mimo Rakouska všechny právní státy EU squeeze out v podobě obdobné tomu, co je součástí naší novely, obsahují. A za druhé, v zásadě bylo několikrát různými ústavními soudy v Evropě judikováno, že squeeze out jako takový není v rozporu s ústavními pořádky a není v rozporu s principem ochrany vlastnictví tak, jak jej chápe civilizovaná Evropa na počátku 21. století.

Dámy a pánové, tolik mých několik úvodních slov. Závěrem chci říci, že vás žádám o podporu předloženého materiálu. Domnívám se, že předložený sněmovní tisk je v rámci možností českého legislativního procesu zpracován odpovědně, na konečné verzi se podíleli nejen odborníci a experti opozice, ale též experti a odborníci vládní koalice, konkrétně pan ministr Bureš. A jak víte, tento sněmovní tisk byl na půdě Poslanecké sněmovny podpořen více než 180 poslanci, tzn. zcela zjevnou většinou.

Dámy a pánové, pokud tento senátní tisk podpoříte, pak se domnívám, že učiníte velmi výrazný posun českého práva, které se dotýká podnikatelů, směrem k vyspělé Evropě, protože vedle konkurzu, o kterém jste hovořili v předminulém bodě, tak stejně tak obchodní rejstřík, stejně tak závazkové obchodní právo a živnostenské právo jsou oblasti, kde Česká republika má za EU ještě mnoho co dohánět.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji vám, pane navrhovateli, zaujměte, prosím, místo u stolku zpravodajů.

Návrh zákona byl přikázán Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Adolfa Jílka a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 34/2.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Ústavně-právní výbor. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 34/1.

Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Kubín, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jaroslav Kubín: Pane předsedající, pane poslanče, milé kolegyně, vážení kolegové. Ústavně-právní výbor se návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb. a následující předpisy, to je obchodní zákoník, zabýval, jak již bylo řečeno, včera, kdy jednání se kromě zástupce navrhovatele pana poslance zúčastnil i pan ministr Bureš.

Předložený návrh zákona si klade za cíl transformaci hmotně-právní a procesně-právní úpravy obchodního rejstříku, spočívajícího zejména v zavedení registračního principu. Vzhledem k tomuto principu je změněn proces rozhodování. Řízení se zahajuje v zásadě na návrh a kladné vyřízení rozhodnutí rejstříkového soudu se nečiní zvláštním rozhodnutím, zavedení povinných formulářů pro návrh na zápis do obchodního rejstříku s obligatorními přílohami.

Obchodní rejstřík se vede v elektronické podobě.

Novelou je dále nově upraveno právo výkupu účastnických cenných papírů, tzv. squeeze out – vytlačením. Obchodní zákoník definuje obchodní rejstřík jako obchodní seznam, do kterého se zapisují zákonem stanovené údaje týkající se podnikatelů nebo organizačních složek jejich podniků, u nichž to stanoví zákon. Samotná právní úprava obchodního rejstříku je ovládána principem publicity, který se dále rozpadá na princip publicity ve formálním a materiálním smyslu.

Formální princip znamená, že rejstřík je každému přístupný a každý má právo do něj nahlížet, na pořizovací kopie a výpisy. Veřejnosti není přístupný pouze rejstříkový spis.

I když tady hovořil zástupce navrhovatele pan poslanec JUDr. Jiří Pospíšil, v Poslanecké sněmovně byl tento zákon předložen 20. ledna minulého roku. Vláda návrh projednala 18. února loňského roku a přijala k němu usnesení č. 144. V Poslanecké sněmovně proběhlo první čtení dne 2. dubna loňského roku. Ústavně-právní výbor návrh zákona projednal dne 20. října uplynulého roku a přijal k němu usnesení obsahující komplexní pozměňovací návrh. Hospodářský výbor návrh zákona projednal a schválil dne 11. listopadu loňského roku.

Dne 24. listopadu loňského roku proběhlo na 38. schůzi Poslanecké sněmovny druhé čtení k návrhu zákona, ve kterém byly v rozpravě předloženy pozměňovací návrhy pěti poslanců: pana poslance Doležala, pana Koudelky, paní poslankyně Dundáčkové, pana Vrbíka a Sehoře.

Třetí čtení návrhu zákona proběhlo ve Sněmovně 9. února t. r. na 41. schůzi. Při projednávání pozměňovacích návrhů byl Poslaneckou sněmovnou schválen komplexní pozměňovací návrh Ústavně-právního výboru, potažmo i hospodářského výboru.

V hlasování č. 39 se pro přijetí návrhu zákona vyslovilo 182 poslanců z přítomných 185 poslanců, přičemž nikdo nebyl proti návrhu přijetí zákona.

V legislativních připomínkách lze říci, že pro zápisy do obchodního rejstříku platí princip tzv. veřejné víry, to znamená, že skutečnosti zapsané v rejstříku, jsou ode dne zápisu účinné vůči všem a vycházejí z toho, že odpovídají skutečnému stavu. Nikdo nemůže namítat, že zapsané skutečnosti neodpovídají skutečnému stavu, pokud osoba dovolávající se zápisu jednala v dobré víře.

Nový způsob vedení obchodního rejstříku, obdobně jako každá radikální změna zaběhlých zvyklostí, vyvolává samozřejmě celou řadu otázek, a to i přesto, že jde, podle mého názoru, o velmi chvályhodný záměr.

Návrh zákona předpokládá vydání celé řady pozměňovacích prováděcích předpisů, viz § 32 odstavec 4 a § 33 odstavec 4. To, že tyto předpisy nejsou v době projednávání návrhu zákona k dispozici, může možná v budoucnu vyvolat určité problémy a v té souvislosti vyvstávají i určité otázky, jejichž zodpovězení by bylo možno ještě zde uvést.

Samozřejmě se jedná o podobu návrhu v elektronické podobě, o dokladní listiny, skutečnosti uvedené v návrhu a listiny zakládané do Sbírky listin, jako je založení společenské smlouvy, zakladatelské smlouvy apod.

V obecné části první v bodě 1 v § 32 bych řekl, že obecně prospěšné společnosti, nadace a společnosti vlastníků a bytových jednotek se zapisují do samostatných rejstříků vedených soudy. Pro vedení těchto rejstříků a řízení ve věcech rejstříku podle zvláštních zákonů platí ustanovení obchodního zákoníku a občanského soudního řádu apod.

Podle návrhů zákona celé rejstříkové řízení je dimenzováno na návrh podávaný na formuláři a dokládání listin určených prováděcí vyhláškou, jak o tom již hovořil zástupce navrhovatele.

Řekl bych, že nejdiskutovanější problematikou byla část první v bodu 13, a to zmiňovaný § 183i až § 183n. Touto předloženou změnou obchodního zákoníku se navrhuje, aby hlavní akcionář, který vlastní alespoň 90 % základního kapitálu společnosti, mohl na valné hromadě, kterou ovládá, požadovat, aby rozhodla o přechodu všech ostatních účastnických cenných papírů na osobu. Menšinoví vlastníci se potom mohou domáhat přezkoumání přiměřenosti proti plnění u soudu.

Výše plnění se stanoví na základě znaleckého posudku objednaného většinovým vlastníkem. Jde o tzv. squeeze out – vytlačení. Tento institut je znám v některých evropských zemích, například ve Francii, Německu, Nizozemsku, Belgii, Velké Británii, a podle mých informací, které jsem získal i v Rakousku, což pan navrhovatel sice neříkal, ale to si můžeme ještě ujednotit u stolu.

V návrhu ES je v současné době projednáván návrh novelizace druhé směrnice Rady č. 77/1991, pokud jde o zakládání akciových společností, udržování a změnu základního kapitálu. Součástí této novelizace by měla být obecná úprava instituce squeeze out. V orgánech Evropských společenství je tato otázka považována za vcelku zásadní, citlivou, která samozřejmě není dosud jednoznačně dořešena.

Vyjma uvedených skutečností, na které jsem poukazoval, kdy mohou v budoucnu vzniknout určité rozpory, jedná se celkem dle mého názoru o kvalitní legislativní předlohu.

Nyní mi dovolte, abych přečetl usnesení Ústavně-právního výboru a zároveň usnesení Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, protože jsou shodná po dohodě s kolegou Jílkem, zpravodajem výboru, budu číst za něj.

19. usnesení Ústavně-právního výboru ze 6. schůze konané 30. března t. r. k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, to je senátní tisk č. 34.

Po úvodním slově poslance pana Dr. Jiřího Pospíšila, který vystoupil jako zástupce navrhovatele, po mé zpravodajské zprávě a po rozpravě Ústavně-právní výbor doporučuje

1.? Senátu vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně PČR s pozměňovacími návrhy, které jsou uvedeny v příloze.

2.? Určuje zpravodajem výboru pro projednávání tohoto návrhu zákona na schůzi Senátu senátora Jaroslava Kubína.

3.? Pověřuje předsedu výboru pana senátora Jaroslava Kuberu, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Děkuji, pane předsedající.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane senátore. Předpokládám, že zpráva, kterou jste uváděl, byla zprávou společnou. (Ano.)

Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy.

Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. (Ne.)

Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. (Nikdo.)

Otevírám proto obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do této rozpravy?

Do obecné rozpravy se přihlásila kolegyně Soňa Paukrtová, připraví se kolega Robert Kolář.

Senátorka Soňa Paukrtová: Dámy a pánové, pane předsedající, pane poslanče, musím říci, že tento návrh novely obchodního zákoníku a občanského soudního řádu jsme projednávali ve Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu velmi zevrubně, a to ze dvou pohledů: jednak úprava, která si klade za cíl transformaci hmotně-právní a procesně-právní úpravy obchodního rejstříku, je velmi žádoucí a jde opravdu správným směrem.

Nekritizovali jsme ani tu skutečnost, že se tak děje poslaneckou novelou, a to prostě proto, že se tady už řadu let dožadujeme novely obchodního zákoníku, která se připravuje. Myslím si, že pokud tento institut bude zaveden, po dobu přípravy obchodního zákoníku se může ukázat, jak funguje v praxi a případně to následně opravit. Alespoň já jsem to vnímala jako postup velmi dobrý.

Byla bych proto ráda, kdyby tento návrh zákona byl schválen a vyšel ve Sbírce zákonů. Problém však nastává právě s tím tady již zmiňovaným výkupem účastnických cenných papírů, tzv. squeeze outem. Tak, jak tady bylo řečeno, Česká republika bude povinna transponovat 25. směrnici, a to do 20. května 2006, ve které zmíněný squeeze out, česky řečeno vytlačení minoritních akcionářů, existuje, a nějakým způsobem je to tam řečeno. Za chvíli se k tomu vrátím.

Nicméně to, co je obsaženo v novele, kterou dnes posuzujeme, v tom, co navrhl v Poslanecké sněmovně pan poslanec Doležal, jde poměrně hodně nad rámec článku 15 a 16, pokud si dobře pamatuji, této 25. směrnice. Pravda je, že institut squeeze out existuje v zemích ES, ale on je tam řešen poněkud jiným způsobem, poněkud jiným způsobem je nakládáno s odhadem ceny akcií, které mají minoritní akcionáři atd.

Ovšem to, co je nejdůležitější, alespoň z mého pohledu, je, že směrnice požaduje, aby kromě squeeze out, vytlačení minoritních akcionářů, existovala také zrcadlová možnost pro akcionáře minoritní, kteří jsou nazývání sell out, to znamená povinnost majoritního akcionáře vykoupit akcie minoritních akcionářů.

Pan zpravodaj tady řekl, že Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu a i výbor garanční přijaly shodné pozměňovací návrhy. Jejich první část vypouští návrh pana poslance Doležala, to znamená vypouští squeeze out tak, jak je v tom zákoně uvedeno. Pro vaši informaci: v obchodním zákoníku již dnes existuje možnost squeeze out, ale pouze v případě, pokud je obchodní společnost vyhlášena do likvidace. Jinak možná není.

Osobně vím, že squeeze out a zrcadlově sell out pro minoritní akcionáře bude muset být nějakým způsobem řešeno v právním řádu, ale jsem přesvědčena o tom, že by bylo daleko rozumnější počkat na transpozici 25. směrnice a že Ministerstvo spravedlnosti ve spolupráci s Komisí pro cenné papíry by tuto věc mělo opravdu zevrubně posoudit a vtělit do novely obchodního zákoníku, která zcela jistě přijde.

Velice se proto přimlouvám za to, abychom schválili pozměňovací návrhy jak Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, tak i výboru garančního a dali prostor a možnost k tomu, aby squeeze out, vytlačení, i sell out pro minoritní akcionáře byly zpracovány a vtěleny tak, aby opravdu tento systém byl vyvážen. Opravdu si myslím, že tak, jak je to dnes navrženo, opravdu to poškozuje minoritní akcionáře a nechci se pouštět do debaty, za jakých podmínek je možné v zásadě vyvlastnění. Tam jsou totiž dvě podmínky: jednak to musí být ve veřejném zájmu, jednak to musí být za úhradu, ale v tomto případě je tam řešena jenom úhrada. Tudíž i v zemích, kde squeeze out existuje, bývá předmětem řady ústavních žalob a sporů, a to je jeden z důvodů, proč tato směrnice o tom hovoří a proč požaduje její transpozici.

Myslím si proto, že se v zásadě nestane nic, když se roční prostor k tomu, aby jak Ministerstvo spravedlnosti, tak Komise pro cenné papíry se touto věcí zevrubně zabývaly, takže se velmi přimlouvám, abyste přijali pozměňovací návrh hospodářského garančního výboru. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, paní kolegyně. Dále se o slovo přihlásil senátor Robert Kolář, kterému dávám slovo, připraví se kolega Jiří Stodůlka a kolega Luděk Sefzig.

Senátor Robert Kolář: Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, vážené kolegyně, vážení kolegové, ve svém příspěvku naváži na kolegyni Soňu Paukrtovou, v podstatě se budu vyjadřovat k témuž problému, kterým je novela pasáže, která se dotýká obchodního zákoníku.

Myslím, že paní kolegyně Paukrtová má zcela pravdu v tom, že by měl existovat jednak zrcadlový princip, o tom nepochybuji, jednak že by bylo ideální, kdyby právě takové změny přicházely jako vládní předlohy. Kdyby neexistoval legislativní proces tak, jak ho máme dnes u nás zakotven, a kdyby projednávání zákona končilo tady v Senátu, dovedu si představit, jak asi hlasování na základě usnesení oněch dvou výborů dopadne.

On ovšem tento zákon v nějaké podobě, pokud ho neschválíme, což nepředpokládám, půjde zpět do Poslanecké sněmovny, takže samozřejmě musíme uvažovat i s variantou, myslím, že to tady částečně naznačil ve své úvodní řeči pan předkladatel, že Poslanecká sněmovna, když hlasovala o jednotlivých pozměňovacích návrzích i o zákonu jako celku věděla, o čem hlasuje, a tudíž je reálný předpoklad, že svou původní verzi potvrdí. Proto bych chtěl, pokud se dostaneme do podrobné rozpravy, předložit komplexní pozměňovací návrh, který by odstraňoval některé nedostatky, které v sobě má v tuto chvíli zakotven pozměňovací návrh pana poslance Doležala.

Zmíním ty nejzásadnější, soustředil jsem se na tři, a řekl bych jejich řešení.

Prvním problémem je, že z původního textu, který máme dnes v zákoně, není zřejmé, že tzv. protiplnění bude poskytnuto v penězích, takže nelze vyloučit to, že bude poskytnuto ve formě zásob, pohledávek nebo v nějaké jiné formě, kterou si určí hlavní akcionář. Myslím, že to je první problém.

Druhým problémem je rozpor s již přijatou 13. směrnicí EU, kdy chybí legislativní úprava kontroly státního dohledu nad kapitálovým trhem a zejména chybí preventivní kontrola výše tzv. protiplnění.

Pozměňovací návrh, který vám v tuto chvíli předkládám, už leží na lavicích, toto napravuje.

Za třetí, v tom původním textu, který dnes je ve verzi, která přišla z Poslanecké sněmovny, je umožněno, aby tzv. protiplnění vyplácel přímo hlavní akcionář a chybí tedy garance pro toho malého akcionáře, že protiplnění v penězích skutečně obdrží.

Proto ten pozměňovací návrh zavádí povinnost příslušnou částku deponovat u obchodníka s cennými papíry anebo u banky a výplatu protiplnění pak zajišťuje obchodník anebo banka.

Je tomu obdobně jako u analogického institutu převzetí jmění.

Čili scénář, za který já bych se přimlouval a který vylepšuje tu variantu, kterou nám sem poslala Poslanecká sněmovna, spočívá v tom, že pakliže bychom schválili pozměňovací návrh, který já jsem vám rozdal na stoly, tak vlastník firmy, který má přes 90 procent, do 3 měsíců od účinnosti tohoto zákona svolá valnou hromadu a rozhodne o odkupu.

Jeho znalec však bude nucen postupovat při určení přiměřenosti ceny podle metodiky Komise pro cenné papíry. Pokud tak učiní, Komise tuto cenu schválí, tak se to stane před konáním valné hromady. Bez tohoto schválení ta valná hromada nebude možná.

To je první změna. Druhá změna. Vyplácet akcionáře bude možno prostřednictvím obchodníka nebo banky a jelikož ten majoritní akcionář bude nucen složit dostatečné prostředky k tomuto obchodníkovi, tak nebude žádný problém s vlastním vyplácením.

Další problém, který se tady nediskutoval a který podle mě na tento problém vrhá tak trochu černobílý pohled, je, že na jedné straně jsou ti velcí a ty jakoby chrání Poslanecká sněmovna a na druhé straně jsou ti malí, které jakoby těmi dvěma usneseními Ústavně-právního výboru a Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu chrání Senát.

Myslím si, že samozřejmě ideální stav, a k tomu bychom měli směřovat, je, aby tento institut, který navrhl pan poslanec Doležal, byl možný tak, jak je to všude kolem nás, aby to bylo za jasně definovaných podmínek pro ty malé akcionáře, ale musíme si uvědomit, že tady existuje ještě třetí skupina, a to je skupina, která si ty akcie pořizuje ne proto, že by do nich chtěla investovat, že by si chtěla nějakým způsobem vylepšovat svoji budoucnost, mít něco ke svému důchodu, ale jsou to lidé, kteří někdy používají tady tuto svou pozici k vydírání.

Myslím si, že to musíme jako zákonodárci také zvažovat a u nás v naší zemi k těmto případům dochází a byly medializovány a jsem přesvědčen o tom, že ten můj pozměňovací návrh, který leží právě na stole, že bude na rozdíl od toho návrhu pana poslance Doležala splňovat tu 13. směrnici Evropské unie, tak v podstatě zamezí tomu, aby ti minoritní akcionáři, kteří by chtěli zneužít tohoto zákona k vydírání, tak aby tak mohli učinit.

V podstatě budou mít jednu možnost, samozřejmě po tom ocenění znalcem, proces Komise pro cenné papíry, budou mít možnost požádat soud o přezkoumání ceny a soud zřejmě bude postupovat tak, že si vybere jiného svého znalce, který potom udělá nějaký další posudek.

Co je podstatné, žaloba k soudu Evropské unie nebude mít potom opodstatnění a nebude hrozit, že by místo vlastníků vlastně zaplatil tu vysouzenou cenu stát, protože je potřeba si uvědomit i tu skutečnost, že pokud my přijmeme zákon na základě kterého by šlo žalovat převzetí, tak potom nebude s největší pravděpodobností platit tu náhradu ten majoritní akcionář, ale bude ji platit stát, protože to bylo na základě zákona, který my jsme tady schválili.

Z těchto důvodů si myslím, že verzi, kterou jsem předložil na vaše lavice, je potřeba minimálně diskutovat a zvážit, protože si myslím, že umožňuje postupy, které jsou opravdu běžné všude kolem nás, ale dává větší právní jistoty vůči těm malým akcionářům, než je tomu u předlohy, kterou teď právě máme na stole.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane senátore. Teď se hlásí kolega Stodůlka, připraví se kolega Sefzig.

Senátor Jiří Stodůlka: Vážený pane předsedající, pane poslanče, dámy a pánové, já se připojuji k těm, kteří také chválí tu část tisku, která se zabývá zápisy do obchodního rejstříku, i když za rohem vidím problémy, které zcela určitě nastanou, protože ono není nic tak ideálního, že jsme po 15 letech najednou došli na to, že by se to mohlo změnit a rázem bude dobře.

Vím, že my máme jisté potíže s doručováním v této republice, a to bude možná jeden ze zádrhelů, který se tam bude objevovat, ale to nechme praxi. To se uvidí časem, co bude.

Já bych se zmínil o jedné věci, kterou tady mám v Senátu za úkol a už tím otravuji, ale je potřeba se na to podívat i z toho hlediska ústavně-právního, a to je právě onen nucený odkup.

Já vám přečtu z Listiny práv a svobod čl. 11 odst. 4. Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Když už bychom tady tento nucený výkup nechtěli nazvat vyvlastněním, jako že se tomu mnozí brání a tento pojem považují za příliš příkrý, tak lze ale také použít té druhé části tady toho.

Nucené omezení vlastnického práva. To je termín, který možná lépe vystihuje tady podstatu toho, k čemu se blížíme. Mě příliš nedojímá. Pokud nám předkladatel řekne, že jsou tyto úpravy běžné v okolních zemích, že i ústavní soudy tam i nějak rozhodují.

Zatím nerozhodl v duchu tohoto zákona, protože neexistoval, nerozhodl český Ústavní soud. To je potřeba si uvědomit, že český Ústavní soud zcela jistě bude přihlížet k zahraničním úpravám, pokud se to k němu dostane a dostane se to tam poměrně rychle, podle mého názoru, protože oni ti drobní akcionáři, které tady pan kolega Kolář popsal – vyděrači – tak pochopitelně použijí všechny možné prostředky k tomu, aby přes soudní soustavu se dostali až k Ústavnímu soudu, který jim vysvětlí tuto větu. To je zcela evidentní a pak budeme všichni spokojeni, ale my v Parlamentu bychom měli přihlížet už při schvalování těchto zákonů, že tato situace může nastat a pokud možno se jí vyhnout.

Ano, pozměňovací návrh pana kolegy Koláře je lepší než původní text, který sem došel z Poslanecké sněmovny. To beru tento argument. Ovšem bohužel zase neřeší celý ten problém a neřeší hlavně ten ústavní problém, o kterém hovořím, to je to omezení vlastnického práva.

Ať je to jakkoliv, tak tato věc pořád zůstává před námi s otazníkem. Takže já se velmi přimlouvám za usnesení Ústavně-právního výboru a Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu na vypuštění této velmi sporné části a na vypracování řádného uplatnění směrnice, o které se tady hovoří, ať je to onen instrument, kde mohou být všichni spokojení s tím, že se naplní směrnice z obou stran, tj. výkup i prodej a mám takový pocit, že do poloviny příštího roku, kdy má nabýt platnosti, je dostatek času, aby vláda zpracovala kvalitní materiál tady k tomuto. Já bych se nepouštěl do experimentů vylepšujících tento stav.

Pokud nás Poslanecká sněmovna přehlasuje, no, já už jsem dnes přemýšlel nad tím naším vášnivým hovořením nad těmi zdroji obnovitelnými. Víte, když Senát stráví čtyři hodiny nad prostým zákonem, který je během tří minut smeten v Poslanecké sněmovně, ať už v náš prospěch, či neprospěch, já si myslím, že si tady sice předvádíme svoje umění a vhled do věci, ale bohužel měli bychom možná napřít svou pozornost na jiné věci, kde rozhodujeme skutečně a ne, kde jsme hráči v dost pasivní roli. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Dále se hlásí kolega Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig: Vážený pane předsedající, pánové místopředsedové, pane poslanče, také přidám obligatorní pochvalu, protože dopoledne jsme zde dlouze hovořili o Lisabonské strategii. Při projednávání této agendy na půdě v Bruselu mnohokrát padlo, že je třeba posuzovat Evropu i ve schopnosti jak je schopna rychle působit při registraci firem, a proto by byla velká chyba kdyby tento náš návrh neprošel a nenašel uplatnění v našem právním řádu. Dostaneme za to od Evropské komise určitě velkou pochvalu a zaslouží si ji za to i pan poslanec Pospíšil.

Nyní k tomu squeez outu, proč jsou minoritní akcionáři minoritními akcionáři. Majoritní akcionář určuje směr firmy, určuje strategii firmy, minoritní akcionář na akciovém trhu tak působí a vytváří takový jazýček na vahách, jak kvalitní ta akcie je.

Ten minoritní akcionář tam nepřistupuje a nekupuje ty akcie hlavně proto, aby s nimi potom vydíral toho majoritního akcionáře. To si troufám tvrdit, že to může dělat jenom tam, kde ten majoritní akcionář není schopen tu firmu tak dobře řídit, a tak dobře ovládat a má k tomu nakonec větší prostředky než minoritní akcionář.

Ale ten minoritní akcionář většinou ty akcie kupuje, protože se zajišťuje na stáří. Já jich znám několik takových a musím nahlásit i střet zájmu, protože mám dojem, že mám několik málo akcií ještě z kuponové privatizace a musím říci, že jsem velmi špatný minoritní akcionář, protože se o ně téměř nestarám.

Ale jsou lidé, kteří si kupují malé akcie kvalitní proto, aby se zajistili na stáří. Chceme-li vychovávat lidi k odpovědnosti ke stáří, tak jim nesmíme brát tuto možnost, a pokud jim ji budeme brát - a my budeme muset v budoucnu přijmout skutečně směrnici, tak bych řekl, že to musí být dáno zákonem a musí to být dáno tak, abychom toho minoritního akcionáře neobrali, abychom nesnížili tu hodnotu, kterou on kupuje. To lze zajistit, ta směrnice to umožňuje a musím říci, že i ten návrh kolegy Koláře jde tím správným směrem.

Co tam ale chybí v tom pozměňovacím návrhu kolegy Koláře, je to, že se ten obchod, byť je krytý ještě nezávislým orgánem – Komisí pro cenné papíry – tak se neděje přes kapitálový trh, a to já považuji za velkou chybu, protože jestliže chce majoritní akcionář odkoupit akcie, tak by s nimi měl jel na trh, trh by měl určit cenu, Komise by to měla schválit a určit, že ta cena je přiměřená, protože i tržní cena může trochu kolísat a pak si myslím, že ten minoritní akcionář, ten majitel malých akcií skutečně může mít pocit, že tedy byl sice donucen prodat svůj majetek, ale nikdo ho neobral.

A to bychom měli zajistit. Já jsem se o to pokusil, protože jsem s kolegou Robertem Kolářem hovořil předevčírem a zkoušeli jsme, jestli by nebylo možno zapracovat ještě toto hledisko do toho pozměňovacího návrhu. Musím říci, že se nám to nepodařilo, nepodařilo se to ani naší legislativě.

Ta problematika je tak složitá, že za dva dny se to prostě nedá udělat. A velmi bych byl pro, aby bylo možné, aby to bylo předkládáno příště vládou a šlo to tím normálním procesem, protože je to problematika nesmírně složitá.

Budu pro, aby se tato část z té novely vypustila. Jinak bych byl velice rád, aby byla ta novela vrácena do Poslanecké sněmovny zejména pro tu první část. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego, kolegyně Soňa Paukrtová se přihlásila v mezidobí.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, pane poslanče, kolegové, kolegyně, já se omlouvám, že vystupuji ještě jednou, ale já bych ráda zareagovala na pana kolegu Koláře a i trošku na pana kolegu Sefziga.

Já samozřejmě chápu pohnutky pana kolegy Koláře, on velmi chce, aby Poslanecká sněmovna mohla hlasovat o kompromisní variantě a nikoliv o pouhopouhém vypuštění návrhu pana poslance Doležala.

Problém je ale v tom, že vlastně tak, jak tady naznačil pan kolega Sefzig, ten pozměňovací návrh je komplikovaný, právě tak je komplikovaná celá tato pasáž obchodního zákoníku.

V té krátké lhůtě, kterou kolega Kolář měl k dispozici, je jistě neobyčejně obtížné postihnout všechny souvislosti obchodního zákoníku. Já si myslím, že se můžeme lehce dopustit chyby nebo nevyváženosti v dobré snaze vytvořit kompromisní řešení.

Já si myslím, že prostě my tady upozorňujeme na to, že je potřeba řešit jak majoritní, tak minoritní akcionáře, že se tak má dít prostě nějakým postupem a procesem a že ten zákon má být skutečně vyvážený a já znovu říkám, že tam opravdu ten sell out, ten zrcadlový instrument prostě není.

Opravdu i z důvodu toho, že se můžeme lehce dopustit chyby, protože během té krátké doby není možné opravdu postihnout všechny legislativní souvislosti, bych se velmi vážně přimlouvala za přijetí pozměňovacího návrhu obou výborů. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji vám, paní kolegyně. Nikdo další se nehlásí.

Uzavírám obecnou rozpravu. A ptám se pana navrhovatele, pana poslance Pospíšila, chce-li se vyjádřit. Chce. Má slovo.

Poslanec Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedající, já mám několik stránek poznámek, ale nebudu vás unavovat dlouhými úvahami. Jenom několik vět na některé námitky, které považuji za relevantní a je dobré na ně reagovat.

První námitka, která zazněla, kterou považuji za výrazně relevantní je to, že nejsou ony zákonné instrumenty doplněny podzákonnými právními předpisy, které budou navazovat na zákonnou úpravu.

Tady říkám, že samozřejmě není možné na straně poslanců, poslaneckou iniciativu, nota bene jednoho poslance, není možné dopracovávat i podzákonné právní předpisy, to je zkrátka projevem práce exekutivy, ta je odpovědná za to, že včas na základě zákona dopracuje vyhlášky či jiné podzákonné právní předpisy. S tím souvisí i to, co zde bylo řečeno některými z vás, že ze dne na den se samozřejmě situace nevyřeší, že jsou problémy s doručováním atd.

Ano, obecně máme problémy s českým procesním právem, to ovšem bohužel je vina Ministerstva spravedlnosti, kde jsou za poslední tři roky tři různí ministři spravedlnosti a bohužel pro rychlost české justice mnoho tolik neudělali.

Já jsem si vědom toho, že úspěšnost přijatého návrhu bude hodně záviset na tom, nakolik Ministerstvo spravedlnosti za prvé dopracuje podzákonné předpisy.

Ty jsou v tuto chvíli již fakticky zpracovány, protože zvláště jde o ty formuláře a nakolik bude schopno Ministerstvo spravedlnosti ve stanoveném termínu připravit se i personálně, to znamená připravit vyšší soudní úředníky a naopak kvalifikované soudce přesunout na jinou činnost, kde jich bude dostatečně potřeba a budou tam využiti.

Takže teď bude karta, pokud přijme zákonodárný sbor, jako představitel zákonodárné moci, pokud přijme tento právní předpis nebo tyto právní předpisy, tak bude nyní na exekutivě, na ministerstvu, jak si s nimi poradí a jak to zvládne.

Já předem říkám, není to nijak obrovský úkol, protože například na Slovensku takovýto návrh v zásadě v obdobné podobě již platí a byl jsem před měsícem na studijní stáži na Ministerstvu spravedlnosti společně se svými právními poradci a musím říci, že slovenské Ministerstvo spravedlnosti, ale i praktici, takže i trochu nestranný pohled, si tu právní úpravu obrovsky pochvalují a v prvním roce se ta délka opravdu výrazně zkrátila a bylo mi řečeno, že soudních žalob z hlediska řekněme nekvality zápisů a nepravdivosti údajů, bylo snad do deseti během celého roku.

Opravdu na Slovensku v podobném právním prostředí ten rejstřík se takto rozběhl, uvidíme, zda se to podaří i u nás.

Tím reaguji i na námitku druhou, že takovýto návrh je podáván poslaneckou iniciativou. Já jsem si vědom toho, že je netradiční, aby takovéto návrhy takto rozsáhlé a zásadní šly formou poslanecké iniciativy. Říkal jsem to, když jsem u vás byl před měsícem, že i apelační novela občanského soudního řádu by neměla jít poslaneckou iniciativou, ale dámy a pánové, sami jste toho svědky, co naplat, když rezort spravedlnosti, jak jsem již jednou řekl, za poslední tři roky nebyl schopen takovéto novely připravit.

A to neříkám jako opoziční poslanec, ale jako právník, který chodil k soudům, ví jak české soudy fungují a ví, že zkrátka a dobře jsou to věci, které nemají logický náboj, který může řešit levicový, pravicový ministr, je pouze třeba mít vůli a chtít takovéto návrhy prosazovat. Bohužel.

Kdyby vláda přišla s vlastním návrhem, my bychom ho rádi podpořili, bohužel se tak nestalo, proto jsme přišli s vlastní variantou. Stejně tak u konkurzu, který jste dnes projednávali. Bohužel, je několik let slibováno, že bude nový konkurzní zákon, doteď dopracován nebyl.

Všichni víme, jak konkurzy, rejstříky a jiné věci výrazně poškozují a brzdí rozvoj české ekonomiky. Tolik jenom k reakcím na obecné úvahy.

Ke squeez outu ještě několik poznámek. Já, jsem si velmi vědom závažnosti této úpravy. Jsem si vědom, že to v zásadě je zásahem do ústavních práv. nijak nezpochybňuji zde vystoupení pana senátora Stodůlky. Já pokud jsem mluvil o jiných evropských státech, tak samozřejmě jsem to pouze říkal jako doplňkový argument, vy sami, prosím, rozhodněte, zda jej přijmete, nebo ne a pan senátor má samozřejmě pravdu v tom, že o ústavnosti, či neústavnosti takové právní úpravy musí případně rozhodnout český Ústavní soud.

To, že to je někde v zahraničí, že jiné ústavní soudy nepovažují za protiústavní, není argument stoprocentně pro podporu toho návrhu. Je argumentem podpůrným. Já jsem ho přesto tady zmínil.

Ta argumentace, ještě dvě poznámky k panu předsedovi ústavní komise. Ta argumentace, že se jedná o nucené omezení vlastnického práva. Spíše bych volil tu první část definice z oné listiny, protože máme-li nucené omezení vlastnického práva, pak judikatura ukazuje, že spíše se má na mysli, pokud z toho souboru práv, oprávnění, které má vlastník, se některé toto oprávnění omezí, dispoziční atd., ale to je pouze argumentační věc, která nijak nesouvisí se závažností té úvahy, která zde byla řečena.

A samozřejmě, a to tady načrtl pan senátor, pokud by Ústavní soud posuzoval takový návrh, tak pokud by posuzoval souladnost s ochranou vlastnického práva, pokud by to takto bylo podáno k Ústavnímu soudu, tak by musel posuzovat, zda vedle té náhrady, která tam určena je, je tam ten veřejný zájem. A to my nikdo nedokážeme říci, zda tam je, nebo není, protože to musí říci Ústavní soud.

Veřejný zájem jako takový je pojem, který není nikde legálně definován a vždycky v konkrétní věci je třeba, aby soud nebo správní orgán pokud jej vykládá, jej nalezl, nebo nenalezl.

Faktem je, že moderní judikatura správních soudů ukazuje, že se pojem veřejného zájmu postupně vykládá extenzivněji a že i určité soukromé zájmy, na jejichž ochraně má zájem společnost, jsou do určité míry takto nepřímo označeny za veřejné zájmy.

Nemohu vyvrátit, ale nemohu potvrdit, neb nejsem Ústavní soud, že efektivní řízení obchodní společnosti, což je důvod tohoto institutu, by mohlo být někým považováno, prosím, berte to s těmito kondicionály, by mohlo být někým považováno za veřejný zájem.

Ale říkám, my jsme zákonodárci, my to v tomto směru nemůžeme takto vyložit.

Takže, prosím, budete-li posuzovat squeez out, pak říkám budete v zásadě rozhodovat o dvou argumentech. Jeden pro, který říká squeez out pomůže efektivnějšímu řízení obchodních společností, ten druhý argument, ten proti, když to zjednoduším, je o tom, že to může a je to legitimní také takto vnímat jako zásah do vlastnického práva.

To jsou argumenty jeden pro, jeden proti, když to takto zvulgarizuji a prosím, páni senátoři, vy rozhodněte.

Já se nechci vyjadřovat k pozměňovacímu návrhu pana kolegy senátora Koláře, byť ty myšlenky, jak tady načrtl, v zásadě jsou ve shodě s mým pojetím, pohledem, ale nechci u takto závažné věci, která má tak výrazné dopady do právní pozice adresátů našich norem, nechci se vyjadřovat o návrhu, který jsem pouze takto slyšel v éteru a nemám jej prostudovaný a vydiskutovaný s odborníky kolegy.

Dámy a pánové, tolik několik mých postřehů k tomuto návrhu. Prosím, respektujte můj přístup ke squeez outu, že toto nechávám plně na posouzení vás, protože, jak jsem řekl, jsou argumenty pro i proti a podle mě v konečném rozhodnutí je to rozhodnutí ryze politické, nikoliv právní, a to si každý politik musí učinit sám.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane poslanče. Především se teď ptám zpravodaje Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Pan senátor Jílek nechce vystoupit.

Prosím pana zpravodaje garančního výboru, aby se vyjádřil k právě proběhlé rozpravě.

Senátor Jaroslav Kubín: V proběhlé rozpravě vystoupili čtyři senátoři, z toho jedna senátorka dvakrát.

Vlastně v diskuzi bylo potvrzeno to, co tady padlo i na plénu, to, co i padlo ve výborech. Není tady pohled jednotný na tu problematiku, hlavně na problematiku squeez outu. Nakonec to potvrdilo i vystoupení dvou senátorů z Občanské demokratické strany, kdy vystoupili dva, každý s jiným pohledem, s jiným názorem.

Samozřejmě je třeba říci, že tento pohled je legitimní a jak jsem řekl včera na Ústavně-právním výboru panu předkladateli i panu ministru Burešovi, ten návrh na squeez out měl jeden handicap, a to, že byl podán ve druhém čtení bez řádného prostudování.

Zrovna tak si myslím, že to předpokládané podání pana senátora Koláře, který bych řekl, že se mi docela líbí, ale přesto takovýto zásah pozměňovacím návrhem do pozměňovacího návrhu, který je udělán přes noc, za ten bych ruku do ohně nedal.

Samozřejmě, jak bylo tady řečeno, schází tam určitě některé věci, které nejsou přesně propracovány a v tomto směru by bylo velice složité se k tomuto propracovat, k té úplné přesnosti v těchto celých bodech tak, jak bychom si to všichni představovali.

I když připouštím, co tady řekl pan senátor Stodůlka, že tak lehce jak tento zákon nebo tato změna prošla ve Sněmovně, jestli si byli poslanci vědomi toho, co odhlasovali, tak nás samozřejmě jednotně lidově řečeno smetou při našich pozměňovacích návrzích, ale jsme tady od toho, abychom některé věci pohlídali, na některé bychom upozornili, popřípadě odstranili.

Asi tolik k tomu. Jinak myslím si, že ta diskuze byla věcná a konkrétní.

Já bych, pane předsedající, jenom sdělil, že nepadl v obecné rozpravě jiný návrh než návrhy dvou výborů, které byly pověřeny tímto zákonem. A než bych dal hlasovat, samozřejmě tyto pozměňovací návrhy jsou přílohou k usnesení jak Ústavně-právního výboru, tak Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a i když jsem je nečetl, tak podle jednacího řádu, jestliže jsou přílohou, tak je číst nemusím.

Samozřejmě kdyby bylo potřeba, nebo kdyby si to někdo vyžadoval, tak je mohu přečíst.

Takže bychom hlasovali o těchto pozměňovacích návrzích.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Ne, ještě budu muset otevřít podrobnou rozpravu.

Senátor Jaroslav Kubín: Samozřejmě po obecné rozpravě musíte otevřít podrobnou rozpravu, takže tolik, abych zhodnotil obecnou rozpravu v této chvíli.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane garanční zpravodaji. Přihlásili se dva kolegové s přednostním právem.

Prosím kolegu Tomáše Julínka, aby toho využil.

Senátor Tomáš Julínek: Pane předsedající, kolegyně, kolegové, já mám procedurální návrhy, zároveň avizuji, že po hlasování o těchto procedurálních návrzích by požádal Klub Občanské demokratické strany o 20 minut na jednání klubu.

První procedurální návrh je, abychom mohli hlasovat po 19.00 hod. Druhý je návrh na vyřazení bodů z našeho jednání, jejich přesunutí na příští schůzi. Jsou to ty body, které nemají lhůtu. Teď to vymezím opačně pozitivně. Dnes bychom měli kromě tohoto tisku projednat ještě senátní tisk č. 39, č. 38 a senátní tisk č. N9/05 nařízení Evropského parlamentu a Komise vytvářející Evropský institut rovnosti pohlaví, protože i u tohoto tisku končí 6týdenní lhůta pro projednání v Parlamentu tak, aby mohlo být eventuálně naše stanovisko zohledněno anebo projednáno na vládě.

To je můj návrh.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Ještě se s prioritním hlasem hlásí kolegyně Paukrtová.

Senátorka Soňa Paukrtová: Já mám také procedurální návrh, pane předsedající. Navrhuji, abychom změnili pořadí těch zbývajících bodů, a to, abychom senátní tisk č. 38, spotřební daně, předřadili před senátní tisk č. 39, což je návrh zákona o odškodnění některých obětí okupace Československo. Jak už bylo řečeno, už jsme o tom jednou nějak poměrně zmatečně nebo z mého pohledu zmatečně hlasovali, tak myslím si, že by bylo žádoucí, kdyby mohl být u spotřebních daní přítomen ministr financí, což je důvod mého návrhu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, paní kolegyně. Máme tři procedurální návrhy a potom vyhlásím přestávku.

První procedurální návrh podaný kolegou Julínkem je hlasovat po 19.00 hod., druhý návrh a třetí bude kolegyně Paukrtové. Dám hlasovat o návrhu hlasovat i po 19.00 hod.

Máme procedurální návrh, abychom dovolili, abychom hlasovali dnes i po 19.00 hod. O tomto návrhu dávám hlasovat.

Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování pořadové číslo 91 se z 69 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 59, proti byli 2. Návrh byl přijat.

Další procedurální návrh je návrh projednat dnes jen ty návrhy zákonů, které mají lhůtu krátkou, tj. vedle návrhu, který projednáváme, ještě senátní tisk č. 39, č. 38, a také bod č. 36, tj. senátní tisk č. N9/05. Ostatní potom přeřadit na příští schůzi.

Dám o tomto návrhu teď hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE.

V hlasování pořadové číslo 92 se ze 70 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 36 pro vyslovilo 62, proti byli 4. Návrh byl přijat.

Máme 3. procedurální návrh, totiž obrátit pořadí a po tomto návrhu zákona, po skončení tohoto bodu, projednat bod původně 32., tj. senátní tisk č. 38 – Návrh zákona o spotřebních daních a teprve potom bod č. 31 původního návrhu, tj. senátní tisk č. 39 – Návrh zákona o odškodnění.

Dám o tomto návrhu teď hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování pořadové číslo 93 se ze 70 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 36 pro vyslovilo 58, proti byl 1. Návrh byl přijat.

Vyhlašuji teď přestávku 20 minut, tj. do 18.25 hod.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Dámy a pánové, uplynula doba určená na přestávku. Vzhledem k tomu, že nebyl podán žádný návrh v obecné rozpravě, otevírám podrobnou rozpravu.

Ptám se teď, kdo se hlásí do podrobné rozpravy? Přihlásil se kolega Robert Kolář a dávám mu slovo.

Senátor Robert Kolář: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych přednesl svůj pozměňovací návrh. A v této chvíli, když jsme v podrobné rozpravě, bych přečetl především jeho název, protože si myslím, že ne všichni diskutující v obecné rozpravě si to přečetli. Jsou to podmíněné pozměňovací návrhy k pozměňovacímu návrhu Ústavně-právního výboru a hospodářského výboru, bod 1 a 2, což v praxi znamená, že o tomto pozměňovacím návrhu by se hlasovalo v případě, že by neprošly návrhy, které navrhují Ústavně-právní výbor a hospodářský výbor. Čili myslím si, že tento podmíněný pozměňovací návrh by naopak právě plnil roli pojistky, kterou Senát má mít. To znamená, když by Senát nevypustil body 1 a 2, pak budeme hlasovat o verzi, která je podle mého názoru lepší.

Tolik na vysvětlenou k proceduře a takto byla procedura předložena.

Pokud jde o vlastní pozměňovací návrh, myslím si, že vzhledem k jeho obsahu a protože ho máte všichni na lavicích, tak se ptám pana předsedajícího, jestli je nutné, abych ho tady nyní četl nebo jestli to budeme brát tak, že touto formou byl předložen.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Byl bych rád, aby se návrh nemusel číst. Nenamítá nikdo nic proti tomu? Nikdo nic nenamítá, tak pozměňovací návrh nečtěme a dejme to do záznamu.

Senátor Robert Kolář: Děkuji, tím končím své vystoupení.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji. Hlásí se někdo další do podrobné rozpravy? Nikdo se nehlásí, podrobnou rozpravu uzavírám.

Přeje si vystoupit pan navrhovatel poslanec Jiří Pospíšil se závěrečným slovem? Nepřeje. Děkuji.

Kolega Jílek zde není, ale většinou se vzdává tohoto slova.

Poprosím zpravodaje garančního výboru pana senátora Kubína, aby se případně vyjádřil k proběhlé rozpravě a pak přednášel pozměňovací návrhy.

Senátor Jaroslav Kubín: Pane předsedající, úlohu mám jednodušší v tom, že pan kolega Robert Kolář vysvětlil, že jeho podmíněné pozměňovací návrhy jsou hlasovatelné až v případě, že by nebyly s chváleny pozměňovací návrhy Ústavně-právního výboru a Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Než přistoupíme k hlasování, tak vysvětlím, že budeme hlasovat o pozměňovacích návrzích těchto dvou výborů, které jsou shodné a budeme hlasovat tak, že nejdříve budeme hlasovat o bodech 1 a 2 najednou, to bude první hlasování a druhé hlasování bude o bodu 3, což je změna části páté. Čili v první části je to bod 1 a 2, tj. o squeeze out a druhá část je o změně rejstříku ohledně dalších společností. Hlasování tedy bude rozděleno na tyto dvě části.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: O těchto návrzích tedy budeme hlasovat.

Ještě vás všechny odhlásím a požádám vás, abyste se znovu přihlásili, neboť počty přítomných se v Jednací síni neustále mění.

Budeme hlasovat o pozměňovacích návrzích 1 a 2 v usneseních obou výborů.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tyto pozměňovací návrhy, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

V hlasování pořadové číslo 94 se z 68 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 56, proti byl 1. Návrh byl přijat.

Senátor Jaroslav Kubín: Nyní přistoupíme k hlasování o druhé části pozměňovacího návrhu, což je bod 3, za čtvrtou část vložit nově části 5 až 7, tj. část pátá. Bude se hlasovat en bloc. Prosím o hlasování.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování pořadové číslo 95 se z 69 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 60, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Pane zpravodaji, další pozměňovací návrhy nejsou?

Senátor Jaroslav Kubín: Ne, tím jsme vyčerpali pozměňovací návrhy, protože pozměňovací návrh pana kolegy Koláře je v této chvíli nehlasovatelný.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Ano, tak nám to vysvětlil kolega Kolář, který souhlasí, kýve hlavou.

Senátor Jaroslav Kubín: Souhlasíme samozřejmě ještě i s tím, že jsou tam některé malé legislativně-technické přepisy, kterými jsme pověřili legislativní odbor.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: To jsme schválili také.

Nyní budeme hlasovat o tom, že vrátíme návrh zákona Poslanecké sněmovně se schválenými pozměňovacími návrhy.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování pořadové číslo 96 se z 69 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 64, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna 2005 pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Navrhuji, aby jimi byli senátor Jaroslav Kubín a senátor Adolf Jílek. Ptám se vás, zda souhlasíte? (Oba souhlasí.)Děkuji.

O tomto pověření budeme nyní hlasovat.

Byl podán návrh pověřit senátory Jaroslava Kubína a Adolfa Jílka odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny.

V sále je přítomno 68 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 35.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že hlasování pořadové číslo 97 se ze 68 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 68, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím končím projednávání tohoto bodu. Děkuji navrhovateli a zpravodajům.

Přejdeme k dalšímu bodu. Předávám řízení schůze kolegovi Jiřímu Liškovi.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vážené kolegyně a kolegové, budeme pokračovat dalším bodem našeho dnešního programu, a to je:

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů ČR v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Jako předkladatel je zde pan ministr financí Bohuslav Sobotka. Pane ministře, prosím, abyste nás seznámil s návrhem tohoto zákona.

Ministr vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, zákon č. 353/2003 Sb. platí od 1. ledna 2004. Zákon stanovil zásadní změny v systému spotřebních daní, a to jak v hmotně-právní oblasti, tak ve správě daní.

Vládní návrh novely zákona o spotřebních daních vychází ze zkušeností při uplatňování tohoto zákona v praxi. Původně se předpokládalo, že novela zákona o spotřebních daních by měla nabýt účinnosti dnem 1. 1. 2005, vzhledem k postupu legislativního procesu byl však termín nabytí účinnosti několikrát posunut a nakonec stanoven k 1. 6. 2005.

Změny obsažené v návrhu zákona jsou trojího charakteru. Jedná se o legislativně-technické změny vyvolané informacemi a zkušenostmi z dosavadního průběhu uplatňování nového zákona o spotřebních daních. Kromě technických změn se navrhují úpravy sazeb spotřebních daní z tabákových výrobků, kde plníme harmonogram dohodnutý s EU. Podle něj je třeba každoročními postupnými kroky do roku 2007 dosáhnout výše minimálních sazeb platných v Unii.

V tomto vládním návrhu novely se navrhuje stanovit sazby spotřebních daní ve dvou krocích, tzn. návrh novely zahrnuje jak změnu sazeb spotřebních daní z tabákových výrobků k datu účinnosti navržené novely, tedy k 1. 6. letošního roku, tak jejich změnu následně k 1. lednu 2006.

Poslední krok, který bude zřejmě nutný, bude muset být předmětem některé z dalších novel zákona o spotřební dani. Další krok by měl tedy následovat k 1. lednu 2007.

Dále se navrhuje daňové zvýhodnění směsí minerálních olejů s biopalivy, jejichž používání na silničních komunikacích bylo v průběhu roku 2004 povoleno příslušnou vyhláškou Ministerstva průmyslu a obchodu.

Daňové zvýhodnění bude uplatňováno formou vracení daně, a to tak, že výsledné zdanění směsi se bude týkat jen její uhlovodíkové složky. Biosložka zdaněna nebude. Uvedené zvýhodnění tak České republice pomůže naplnit příslušnou směrnici Unie, podle které by členské státy měly zvýšit podíl biopaliv v pohonných hmotách.

U technicko-legislativních opatření se nepředpokládají rozpočtové dopady ani významné dopady na náklady daňových subjektů. Při zachování struktury spotřeby roku 2003 by celkový přínos zvýšení sazeb daně z tabákových výrobků pro státní rozpočet měl činit v roce 2005 necelé dvě miliardy korun a v roce 2006 necelých 7 miliard korun.

Inflační dopad zvýšení daňových sazeb daně z tabákových výrobků by měl činit v letošním roce necelé tři desetiny procenta, v roce 2006 cca také tři desetiny procenta. Tento dopad zahrnuje i dopad ze zvýšení základu pro výpočet daně z přidané hodnoty, protože spotřební daň vstupuje do základu pro výpočet této daně.

Daňové zvýhodnění nových pohonných hmot s obsahem biopaliv bude zavedeno až v roce 2007. U pohonných hmot s bioetanolem nepůjde o negativní dopad na státní rozpočet, protože s těmito dopady se již při přípravě státního rozpočtu na rok 2007 počítalo na základě již dříve schváleného vládního programu.

U pohonných hmot s obsahem metylesteru řepkového oleje do 5 % se jedná o dopad ve výši cca 1,1 miliardy korun. Tento dopad bude eliminován tím, že se již nebude uplatňovat daňové zvýhodnění pohonných hmot s obsahem metylesteru řepkového oleje nad 30 %, které dnes činí 1,4 miliardy korun.

Návrh zákona, který je předmětem tohoto tisku, je tedy slučitelný s právem ES. Dovoluji si požádat Senát o schválení tohoto návrhu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře. Návrh zákona byl přikázán Výboru pro záležitosti EU, který určil jako svého zpravodaje pana senátora Jiřího Oberfalzera a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 38/2.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Výbor přijal usnesení, které nám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 38/1, zpravodajem výboru byl určen pan kolega Milan Balabán, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se svou zpravodajskou zprávou.

Senátor Milan Balabán: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, nebudu asi popisovat věcný obsah zákona, protože to za mě udělal pan ministr, já bych uvedl jenom pár postřehů z toho, jak jsme tento zákon projednávali na našem výboru.

Doplnění je řekněme informací o legislativním procesu, takže jenom pro informaci řeknu, že tento návrh zákona byl schválen na 41. schůzi 18. února 2005, kdy z přítomných 163 poslanců 104 bylo pro, 43 hlasů bylo proti.

Obecně k tomuto návrhu zákona musím říci, že obsahuje velmi pozitivní prvky, ale obsahuje i spoustu problémů, které jsou bohužel v poslední době pro daňové zákony typické. Dostáváme velmi složité zákony, které by měly být precizní, a v těchto zákonech se vyskytuje neuvěřitelné množství závad, problémů, chyb. Například v tomto zákoně konkrétně se zpracovatel vůbec nevypořádal s tím, že některá ustanovení zákona pozbyla platnosti naším vstupem do EU a dokonce v návrhu dochází v § 49 k několikerému přečíslování těchto již vlastně zrušených odstavců. Tento zákon je tudíž samozřejmě nepřehledný, což se samozřejmě odrazilo při našem jednání i v četnosti pozměňovacích návrhů, protože mohu říci, že téměř dvě desítky pozměňovacích návrhů v usnesení našeho hospodářského výboru jsou legislativně-technické věci, které jsou ale zapotřebí.

Proto bych se možná zmínil jenom o některých věcech věcného charakteru, které jsou v usnesení hospodářského výboru obsaženy mezi pozměňovacími návrhy.

Velmi důležitá věc se týká prodeje lihovin a je v bodech 17, 18 a 19. Zejména v bodě 19, § 133, za odstavec 3 vkládáme dva nové odstavce, které mají za cíl velmi jednoduchou úpravu. Chci upozornit, že pokud jsme byli informováni, toto znění bylo v podstatě v původním návrhu zákona, ale bylo vyřazeno na popud Ministerstva zdravotnictví. Já tento problém z pohledu zdravotnictví v tomto textu vůbec nevidím.

Co by se stalo, kdyby tyto dva odstavce v zákoně nebyly? Hovoříme o tom, že alkohol je možno prodávat na veřejnosti na sportovních a kulturních podnicích, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Doplňující odstavec říká, že osoba, která bude podle předchozího odstavce lihoviny prodávat, je nejpozději tři dny před konáním podniku povinna tuto činnost oznámit na příslušný celní úřad a musí podat celý soupis informací.

Co se tudíž stane, když tam tento text nebude? Na všech vesnicích, kde pořádají kulturní a sportovní akce, například kulturní akce typu plesu, nastane situace, že alkohol tam buď nebude moci se prodávat, protože jinak dojde k porušení zákona, nebo ho budou prodávat za plentou s chováním, jako tomu bylo před listopadem 1989, a někdo bude hlídat u dveří, jestli nejde kontrola.

Domnívám se, že toto určitě nebylo cílem zákona, a to, že mi to potvrdili z Ministerstva financí, považuji za velmi důležité. Proto jsme k tomuto návrhu přistoupili.

Další věc se týká § 135 a týká se v podstatě přestupků a právních deliktů, kterých se dopouští fyzická osoba. Chtěl bych podotknout, že samozřejmě souhlasíme s tím, aby absolutní postih byl vůči právnickým osobám nebo podnikajícím fyzickým osobám při prodeji, ale problém § 135 se u nás zkoncentroval do textu: Nakoupí-li cigarety fyzická osoba, to znamená kdokoliv z nás, za cenu nižší, než je cena pro konečného spotřebitele uvedená na tabákové nálepce, je vystavena pokutě až 100 000 korun.

Přiznám se, že nekouřím, takže kdybych šel kupovat cigarety bez brýlí, nevím, jaká je cena na tabákové nálepce a snadno se takovéhoto přestupku dopustím. Jsem přesvědčen, že se takové chyby dopustí každý z nás, kdo nakoupí určitý sortiment například v prodejně tabáku, bude mít na účtu 10 položek a bude pod jeho rozlišovací schopnost, jestli mezi 10 položkami mu byl prodán jeden tabákový výrobek za cenu, která neodpovídá ceně uvedeného tabáku na tabákovém kolku.

Dokonce si dovedu představit, že by někdo mohl narafičit na kohokoliv z nás v restauraci situaci, kdy bychom při placení konečného účtu za příjemný večer v restauraci zaplatili nižší cenu za cigarety a vystavili se tomuto postihu.

Z toho titulu jsme doporučili vypustit celý § 135 a já vám v tuto chvíli říkám, že jsme se navíc dopustili jedné chyby, o které předem informuji, protože jsme vypustili celý paragraf. V podrobné rozpravě jako senátor bych si dovolil upravit toto znění tak, aby se to týkalo skutečně jenom nákupu cigaret a aby celý tento text byl v pořádku. Je to odkonzultováno a s tímto textem by neměl být problém.

Dalším okruhem problémů bylo spíše jednoznačné vysvětlení problematiky v zákoně o dani z nemovitosti, který se v tomto tisku nachází také, a to v článku 4 odstavci 3 v první větě, kde jsou slova, že nájemce může, pokud se dohodne s majitelem, stát se plátcem daně.

Ze zkušenosti víme, že toto samozřejmě není povinností a nevím, jak by to bylo po dohodě, když plátce může, byl skutečně sankcionován majitel, protože on je za to zodpovědný. Smlouva s nájemcem, která by to výslovně neuváděla, by asi byla problémem. Proto se v tomto bodě jedná o určitá zpřesnění.

Zbývající body nebo termíny, které jsou pod těmito body schovány, se vlastně odvíjejí z toho, že legislativní proces zákona probíhal poněkud pomaleji, než se předpokládalo, ale posouvají v rámci našich závazků s ohledem na EU stále dílčí termíny zvyšování cen do jiné roviny.

Tolik k obsahu našeho jednání ve výboru, takže usnesení výboru s pozměňovacími návrhy máte před sebou, následně bych si dovolil, jak už jsem avizoval, vystoupit ještě v rámci obecné rozpravy s upozorněním na některé problémy.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Ptám se pana kolegy Oberfalzera, jestli chce vystoupit. Ano. Prosím, máte slovo.

Senátor Jiří Oberfalzer: Kolegyně, kolegové, budu velice stručný. Všechno podstatné zde zaznělo, takže obratem zredukuji svou zprávu o několik odstavců.

Výbor pro evropské záležitosti projednával tuto novelu na své schůzi 23. března. Řekl bych, že z toho, o čem se zde mluvilo, bych jenom zdůraznil, že jsme se zabývali dvěma tématy: jedno z nich byla otázka harmonizace sazeb spotřební daně na tabákové výrobky, zejména cigarety, a pan předseda Balabán už zde naznačil, že je podán návrh na úpravu dat tak, aby zvyšování cen probíhalo rovnoměrně ve sledu, který nadbytečně nezatíží stabilitu trhu.

Navrhujeme tudíž posun některých termínů, a to tak, aby se vyváženěji využila lhůta, kterou máme v přístupové smlouvě dohodnutu, což je první z parametrů, který jsme povinni splnit k 1. lednu 2007.

V diskuzi také vyšlo najevo, že pokud bude Senát tento návrh vracet do Poslanecké sněmovny, dojde ještě k dalšímu zdržení legislativního procesu a účinnost k 1. červnu by již nemusela vyhovovat procedurám, které zákon stanoví, což je povinných šest neděl odběru či objednávek tabákových nálepek před účinností nové sazby. Z toho důvodu také navrhujeme posunutí účinnosti tohoto zákona jako celku o jeden měsíc.

Pozměňovací návrhy, které náš výbor schválil, jsou součástí usnesení Výboru pro evropské záležitosti a máte je v tištěné podobě. Dovolil bych si je ještě v podrobné rozpravě mírně komentovat a vysvětlit některé drobnosti. Budu také podávat pozměňovací návrh k tomuto usnesení po dohodě s naším legislativním odborem, protože jsme vlastně svým legislativním návrhem přejali určitou legislativní chybu, která přišla z Poslanecké sněmovny.

Zabývali jsme se také otázkou jakéhosi množství povoleného doma vyráběného vína pro vlastní spotřebu jakožto subjekt odpuštění spotřební daně a i v tomto pozměňovacím návrhu, který jsme přijali, se zde na vás obrátíme ještě s návrhem na některé úpravy a změny.

Mimochodem tuto otázku, jak máme zprávy z Poslanecké sněmovny, poslanci nyní zapracovávají ještě do jiného návrhu zákona, který aktuálně projednávají, takže je možná i ke zvážení, jestli nepočkat na tuto jejich úpravu.

Závěrem chci říci, že výbor se usnesl na tom, že doporučuje Senátu, aby vrátil návrh novely zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy a ke svému usnesení přiložil také texty svých pozměňovacích návrhů.

O legislativních chybách, které nalezl náš odbor legislativy, jsme byli také informováni, ale tuto otázku jsme nechali na garančním výboru, aby se zhostil vylepšení legislativní podoby zákona.

Ještě do naší nekonečné a myslím, že už i takové oblíbené debaty o přílepcích chci jenom upozornit, že i tento zákon má, jestli se nemýlím, pět přílepků, které opravují některé zcela jiné zákony bez souvislosti s touto tematikou, ale myslím si, že to strpíme. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo.

Otevírám proto obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí kolega Balabán, připraví se pan kolega Jílek.

Senátor Milan Balabán: Kolegyně, kolegové, ještě jednou, jak jsem avizoval. V toto chvíli jsou vám rozdávány pozměňovací návrhy na stůl a já bych vám chtěl vysvětlit, o co se jedná.

Nejprve budu hovořit o pozměňovacím návrhu k pozměňovacímu návrhu našeho výboru. Je o dvou bodech. První je jenom legislativně-technický. Naše legislativa přišla na to, že by bylo vhodnější upravit slovo „nabízených“ slovem „prodávaných“ tak, aby to korespondovalo v podstatě se všemi souvislostmi.

Bod 2 odstraňuje problém, o kterém jsem vám říkal ve vztahu k § 135. My jsme totiž odstranili celý § 135, ale náš problém je v podstatě v § 135 odstavci 1 a 2 obsažen pouze pod písmenem b), to znamená, že to, co je v pozměňovacím návrhu k pozměňovacímu návrhu, odstraňuje tento nedostatek.

Ještě bych vás chtěl požádat o jednu věc, která už s tím předchozím nesouvisí. Dávám jeden pozměňovací návrh, který se týká malých výrobců vína, problém je v tom, že malý výrobce je v podstatě povinen přiznat a zaplatit daň, pokud ve zdaňovacím období vyrobil víno podle podmínek stanovených v § 98. Praxe však ukládá, že pokud není podáváno daňové přiznání, výrobce je povinen za každé zdaňovací období, to znamená každý měsíc, podávat hlášení, i když v podstatě je tam negativní obsah, je tam nula.

Tento problém jsme diskutovali. Administrace by se odstranila na obou stranách, to znamená jak u malých výrobců vína, tak u těch, kteří tuto agendu zpracovávají, protože jsou zahlceni papíry, které mají nulovou vypovídací schopnost. To znamená, že tento pozměňovací návrh, který je obsažen v mém vlastním pozměňovacím návrhu, tuto situaci řeší. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Prosím, aby se slova ujal pan kolega Adolf Jílek.

Senátor Adolf Jílek: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, avizuji, že budu předkládat, pokud se dostane do podrobné rozpravy, pozměňovací návrh k tomuto tisku.

Chtěl bych objasnit, proč ho podávám. Není to můj výmysl, obrátili se na mě z různých tělovýchovných sdružení, ať už to bylo ČSTV, Sokol, Orel a další, protože tato sdružení hodná podpory i podle směrnic EU udělala kdysi jednu chybu, a to, že si vytvořila jednu obchodní společnost, a to akciovou společnost Sazka, která jim má vydělávat peníze na to, aby měla na podporu sportu, především sportu v malých obcích, v malých jednotách.

Ono to nějakým způsobem fungovalo, následně s nějakou změnou do konce letošního roku.

Teď se jedná o to, že od letošního roku výklad, který je, řekněme, příliš puritánský, říká, že není možná podpora obchodním společnostem. Tudíž Sazka jako a. s. je obchodní společnost, a podpora nenáleží, i když její zisky a peníze, které tam jsou, tečou především tam, kam naše oko dohlédne, tzn. do jednot, ČSTV, Sokola, Orla a dalších, čili pomáhají přežít sportu a aktivitám dospělých i mládeže ve všech vesnicích nebo ve většině vesnic.

Vzhledem k tomu, že tento extenzivní výklad, nebo puritánský výklad převážil, ze zákona toto bylo vypuštěno. Teď je pouze na našem zvážení a především potom na panu ministrovi, zda tuto záležitost budeme řešit a budeme se bavit s EU, že Sazka není klasická obchodní společnost, ale že je to společnost založená občanskými sdruženími hodnými podpory státu a hodnými výjimek – jak je ve směrnicích a že tuto záležitost vyjednáme. Nebo se najde jiná cesta. Anebo to skončí, jak to skončí teď, tzn. 250 - 300 milionů ročně, které mohly jít do drobného sportu a podpory aktivit, a říkám to na rovinu – především dětí, mládeže a lidí, kteří se kolem toho pohybují. Tak jestli půjdou do státního rozpočtu – já vím, že panu ministrovi se tato záležitost určitě líbí – ale vzhledem k celkové výši rozpočtu je to zcela marginální částka. Vzhledem k tomu, že toto nebylo ošetřeno jiným způsobem, dá se to ošetřit při schvalování státního rozpočtu jenom tím, že tato částka se přesune na MŠMT a dá se jí velká mašle, na kterou se napíše – spolurozhodují při rozdělování. Ne ministr školství, ne jeho náměstek, ne jeho úředníci – ale rozhodují tato sdružení, která se zasadila o to, že tyto peníze do státního rozpočtu přišly. Tzn. půjde to opět na ta malá sdružení, a ne na to, co si někdo vylobbuje, tzn. co si tato sdružení domluví a budou se snažit, protože jejich zájem je, aby byla tato sdružení silná, aby měly jednoty a členy ve všech obcích, aby jich měly co nejvíc. Pokud se nám toto podaří, bude to dobře. Pokud ne, tak 250 milionů skončí buď na snížení schodku státního rozpočtu, v horším případě větší část z nich na Ministerstvu práce a sociálních věcí k přerozdělení na jiné bohulibé účely. Ale myslím si, že tam už to nepomůže tomu, co bychom chtěli, tzn. dětem, volnočasovým aktivitám. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Slovo má pan kolega Oberfalzer.

Senátor Jiří Oberfalzer: Já bych možná využil obecné rozpravy k tomu, abych vysvětlil, proč jsem nechal také do vašich lavic rozmnožit pozměňovací návrh, který je vlastně pozměňovacím návrhem našeho výboru. Znovu opakuji, co jsem předeslal, že to bylo na upozornění naší legislativy.

Výbor pro záležitosti EU přijal celkem 6 pozměňovacích návrhů. Tento můj pozměňovací návrh bude měnit bod č. 6. Problém totiž je, že v senátní verzi se ruší platnost sazeb pro první krok zvýšení daní. Jak už tady bylo řečeno, to zvyšování proběhne ve dvou krocích, takže druhý krok musí současně zrušit platnost těch předchozích sazeb. Formulace je ale legislativně naprosto nesprávná. Už ze Sněmovny. Protože ruší vlastně bod novely, nikoliv bod zákona. Takže jak my jsme konstruovali pozměňovací návrh, vycházeli jsme z toho, jak vlastně byl ten text ve Sněmovní verzi. Můj pozměňovací návrh k tomuto návrhu je tedy legislativně správnější, protože ruší platnost těchto sazeb, ale nikoliv ve vztahu k novele, ale ve vztahu k výslednému textu zákona. Čili ruší sazby rovněž k 31. 3. 2006, a to tak, že se odkazuje na § 104. Tolik na vysvětlenou, abyste věděli, co bude navrženo.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pana kolego. Prosím paní kolegyni Seitlovou, aby se ujala slova.

Senátorka Jitka Seitlová: Pane předsedající, pane ministře, také mi dovolte, abych využila tento prostor k tomu, abych odůvodnila velmi krátký a jednoduchý pozměňovací návrh, který vám byl rozdán do lavic, a který se týká, abych tak řekla, téměř „přílepku“, tj. část třetí na str. 64, kdy je prováděna změna zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí. Týká se velmi citlivé záležitosti, která byla prezentována v posledních týdnech a byla tedy s hrůzou zjištěna řadou vlastníků. Totiž to, že v zákoně o spotřební dani, který jsme schvalovali, pod velkým tlakem koncem minulého roku, se přikázalo, aby se změnil ten, kdo je povinen platit daň za pozemek. Původně platilo, že takovou daň platí nájemce, tzn. uživatel. Právě v té velké rozsáhlé novele, kterou jsme schvalovali, tak já to řeknu to slovíčko, tam byl doslova propašován nový paragraf, resp. úprava toho starého, která dávala a dává tuto povinnost vlastníkovi pozemku.

Musím říct, že u nás je situace taková, je vám myslím všem známá, že jen velmi málo skutečných vlastníků ten pozemek užívá. Drtivá většina vlastníků má pozemky pronajaty, a to zejména družstvům nebo takovýmto větším uskupením. Poté, co se lidé v lednu dozvěděli, že mají tyto povinnosti, tak se setkali s úplně jinou skutečností, že by měli jednak zjistit na zemědělských družstvech, jakým způsobem, jaké bonity, co všechno je třeba k těm věcem dát do pořádku. Jednak se zjistilo, že katastrální úřady nejsou schopny v tak krátké době všechny tyto údaje poskytnout.

Kolik my máme v České republice vlastníků pozemků? Já jsem někde slyšela číslo kolem 3 milionů. Jsou to velmi malé pozemky, často jsou to řemenové parcely. Jsou to pozemky, které jsou uprostřed velkých honů. A je faktem, že otázka vlastnictví těchto pozemků je pro Českou republiku zcela specifická a je vážným problémem. Já si ale nemyslím, že bychom měli takovýto vážný problém, který se opět týká ochrany osobního vlastnictví, majetku, který tito lidé řádně nabyli, že bychom ho měli řešit takovýmito přílepky v zákonech. To je věc, která stojí na určitou systémovou úpravu, na řádnou debatu kolem toho, jak s tou situací;,jak ji vyřešit, není snadná.

Domnívám se, že je tu snaha, bohužel, a určitý tlak na vlastníky pozemků k tomu, aby se toho vlastnictví zbavovali. A to v prostředí, které v žádném případě není tržní, tzn. může nastat např. situace – ano, já jsem vlastník a já mám pozemek. Ten pozemek ale nemohu pronajmout nikomu jinému než zemědělskému družstvu, které je zrovna v konkurzu, protože žádné jiné družstvo a nikdo jiný široko daleko není. Když se nebudu o pozemek starat, tak to znamená, že mohu dostat pokutu za to, že pozemek je zaplevelený. Takže co mohu udělat? Platím daň, ale už nikdy nedostanu ty peníze zpátky, protože vím, že družstvo je v konkurzu. Musím říct, že jsem slyšel, že něco takového se nedělo ani za doby minulé. Musím říct, jistě někdo řekne – ano, každý vlastník má nejenom právo vlastnické, ale má své povinnosti. Dobrá, dejme vlastníkovi ty povinnosti, ale umožněme mu na druhé straně, aby také využíval všech těch práv, které má. V tom případě se najednou dostává stát a naše legislativa do patové situace. Protože podle platných zákonů má každý vlastník mít zajištěno užívání svého pozemku. Může mít dneska za současné situace každý vlastník zajištěno právo k užívání pozemku? Já si myslím, že je to naprosto nereálné. Pokud chce vlastník dneska užívat pozemek, udělá fakticky řekněme - dokonce mimo právní systém - pozemkový úřad to, že mu dá jiný náhradní pozemek.

Mě se už ptali ti lidé a říkali: A za co tedy máme vlastně platit? Máme platit tedy daň za ten náhradní pozemek, který vlastně nemáme oficiálně, nebo máme platit za ten původní pozemek?

Ale vraťme se. Vraťme se v té diskuzi k tomu, že teď se stane, že nám bude to jedno družstvo krachovat, bude v konkurzu a lidé řeknou dobře, my chceme ty své pozemky pronajmout někomu jinému a chceme ale aby ty pozemky byly dostupné, protože nám je nikdo jiný nepronajme.

Stát neumí tuto situaci řešit. Nelze s Pozemkovým úřadem zajistit náhradní pozemky všem tak, aby byly dostupné. To je věc, která jistě stojí za zamyšlení a není možné, abychom zneužívali této nevýhodné pozice toho vlastníka k tomu a řeknu, teď si vlastníku dělej, co chceš.

Víte, to já považuji za situaci velmi nekorektní.

Takže to je obecně k tomu systému tak, jak vlastně funguje a jak je takovýmito přílepky vyvíjen tlak na vlastníka, aby se dostal do situace: Tak co teď můžu dělat, tak než bych do toho vkládal peníze, tak se toho radši zbavím a pod cenou, protože neexistuje trh, to pak prodám tomu zemědělskému družstvu třeba nebo někomu jinému.

To je situace podle mě naprosto nedořešená v České republice a není možné její řešení neustále oddalovat a takovýmito kroky dostávat vlastníka do velmi nevýhodné situace a řekněme i do určité míry protiprávní situace.

Nicméně před námi leží návrh novely zákona tak, jak ho připravila Poslanecká sněmovna s tím, že se snažila ten negativní dopad ustanovení, které jsme přijali na konci roku v zákoně o spotřebních daních alespoň jakýmsi způsobem eliminovat. Takže Poslanecká sněmovna navrhla, že dohodne-li se vlastník pozemku s nájemcem pozemku, může nájemce pozemku ve zdaňovacím období postupně zase ty daně platit, a to znamená, že ten nájemce musí správci daně doložit ve stanovené lhůtě daňové přiznání a musí být toto učiněno ve lhůtě do 90 dnů od účinnosti zákona.

Náš výbor, který se tím zabýval, tak doplnil zcela správně to, že slovíčko může musí být nahrazeno slovíčkem má povinnost. Nicméně vzniká tady, to je samozřejmě věcná záležitost, nicméně vzniká další věcný problém, totiž jestli ty tisíce lidí, kteří jsou dotčeni tím, že mají platit daň, budou schopni v tak krátké době tří měsíců se dohodnout s těmi nájemci.

A co jim zbývá, když se nedohodnou. Já jsem tu situaci popsala, co jim zbývá, když se nedohodnou. Já se domnívám, že ta doba je velmi krátká, a proto navrhuji, abychom alespoň, je to jakési, neříkám úplně konečné řešení, ale v té patové situaci, ve které jsme, posunuli tu dobu na alespoň dvounásobnou lhůtu, to znamená na 180 dní.

A také se domnívám, že tato novelka je opravdu teď řešením patové situace, ale že by se mělo Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo financí, Ministerstvo spravedlnosti situací vlastnictví pozemků zabývat. Není to vlastnictví druhořadé, má stejnou hodnotu jako každé jiné vlastnictví.

Dámy a pánové, slyšela jsem také, že pokud tam bude ta delší lhůta, že tím může být ohrožen příjem prostředků, který plyne do rozpočtu a pak následně obcím.

Víte, to je možná pravda. Ale nemyslím si, že by bylo možné, abychom na úkor těch vlastníků řešili problémy, které následně vznikají státnímu rozpočtu. Celou tu anabázi tak, jak je, nenastartovali vlastníci. Tu nastartovala tato vláda, Ministerstvo financí, které propašovalo do zákona v loňském roce ustanovení, které bylo nepřipravené a vytvořilo tuto situaci.

Dovolte tedy, abych vám předložila v podrobné rozpravě návrh na alespoň částečné zmírnění těch dopadů tím prodloužením lhůt pro vyřízení dohod a celého toho systému. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně. Ptám se, kdo se další hlásí do rozpravy? Nikoho nevidím. Ještě kolega Vaculík.

Senátor Josef Vaculík: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, pane ministře, já si dovolím jenom krátký dovětek k tomu, co zde bylo řečeno.

My jsme velmi dlouze se na Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu zabývali problémy spotřební daně a vůbec daňového systému. Hovořilo se tam o náročnosti výběru daní a povinností spojených s jejich správou jak ze strany daňových poplatníků, tak ze strany správce daně.

Hovořilo se tam i o tom, že je třeba nastartovat proces přehodnocení celého daňového systému. Zmiňovali jsme se o tom, jaký je výtěžek například daně z nemovitostí, konkrétně daně z pozemků.

Ptám se, nenastal čas uvažovat o zrušení daně z pozemků mimo extravilán obcí, myslím konkrétně zemědělskou půdu. Vím, že tato půda je příjmem obcí, ovšem ten příjem je menší než náklady spojené se správou této daně.

Víme kolik je spoluvlastníků řady pozemků a jaké jsou nároky kladené na správce daně při jejich obesílání k tomu, aby příslušnou daň vymohli. Myslím si, že je skutečně na čase vážně se touto otázkou zabývat.

Mým velkým úsilím bylo také usnadnit život vinařů, kteří mají přidělenou nulovou spotřební daň a přitom jsou vázáni nadměrnými povinnostmi evidence této daně. Měl jsem připravenu řadu pozměňovacích návrhů, které tuto situaci měly usnadnit, ovšem z nedostatku času se mi nepodařilo tyto pozměňovací návrhy připravit a vyprecizovat tak, aby nebyly v rozporu s platnými směrnicemi Evropské unie.

Proto také neprošly na hospodářském výboru, respektive jsem je stáhl před tím než došlo k hlasování o nich.

Proto musím poděkovat alespoň za dílčí řešení, které vyplynulo z této diskuze, které předkládá předseda Balabán. Velmi se přimlouvám, abyste tento návrh podpořili a zároveň ostatní návrhy hospodářského výboru.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Ptám se ještě jednou, zda někdo chce vystoupit v obecné rozpravě? Nikoho nevidím. Rozpravu uzavírám.

Pane ministře, chcete se vyjádřit k proběhlé rozpravě? Ano, prosím, máte slovo.

Ministr vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji, vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, já bych se možná nevyjadřoval úplně ke všem pozměňovacím návrhům, abych skutečně nezdržoval. Já potom řeknu svá stanoviska v rámci hlasování, ale pokud jde o pozměňovací návrh, který zde avizoval pan senátor Adolf Jílek, chtěl bych upozornit Senát, že už obdobnou věcí se zabýval v minulosti a že už ji jednou odmítl, protože to je klasická věc lobbingu společnosti Sazka, která už jednou neuspěla v rámci minulé legislativní části.

Je to opatření, které je v rozporu s právem Evropské unie, konkrétně směrnicí č. 77/387, doplněk č. 6. Říkám to, je to věc, která je už je známá, už byla jednou rozhodnuta, jestli Senát se rozhodne v té věci zaujmout jiné stanovisko na základě lobbingu této společnosti, tak to je věcí Senátu.

Pokud jde o ten návrh paní senátorky Seitlové ve věci prodloužení termínu pro doložení té dohody nájemce s vlastníkem, tak já mám pocit, že těch 180 dnů je příliš dlouho z toho pohledu, že ono už nám to zasáhne do příštího roku.

To znamená, že vlastně v letošním roce by se ta daň v zásadě nevybrala. Tam, kde by se využila celá tato lhůta. Chtěl bych požádat ještě o zvážení, protože jsme, zdá se, před podrobnou rozpravou, jestli by nebylo možné tu lhůtu zkrátit tak, aby se v zásadě vešla do letošního roku.

Máme dvě možnosti účinnosti zákona. Pokud zákon bude schválen ve Sněmovní verzi, pak je to 1. června, pokud v senátní verzi, je to 1. července. Od tohoto data by měla plynout tato lhůta. Myslím si, že by stálo zato, pokud by se například prodloužil na 120 dnů nebo v obdobném rozsahu tak, aby spadla ještě do letošního roku, tak by to možná byla lepší varianta.

Ještě pokud jde o ten pozměňovací návrh pana senátora Balabána v oblasti snížení administrativního zatížení vinařů, tak tady bych s tím již dopředu mohl avizovat souhlas.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře. Ptám se pana zpravodaje kolegy Oberfalzera. Nechce vystoupit. Pan kolega Balabán.

Senátor Milan Balabán: Děkuji, já budu velmi stručný. Já bych jenom sumarizoval, že v rozpravě vystoupilo celkem pět senátorů, z nichž čtyři avizovali vlastně své pozměňovací návrhy a pouze kolega Vaculík hovořil obecně, bych řekl, o problematice daně z nemovitostí, respektive malých výrobců vína.

Myslím si, že ta věc zejména daně z nemovitosti a toho, že administrace je téměř dražší než výtěžek, čili velice vážná, že by se tím přinejmenším Ministerstvo financí mělo v brzké době zabývat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Protože nepadl návrh schválit, ani zamítnout, tak otevírám podrobnou rozpravu.

Prosím, kdo se hlásí do podrobné rozpravy? Kolega Jílek, kolega Oberfalzer a kolega Nádvorník. V tomto pořadí, prosím, budete vystupovat.

Senátor Adolf Jílek: Vzhledem k tomu, že jste dostali pozměňovací návrh na stůl, přesto jsem povinen ho přečíst. Chtěl bych jenom před tím předeslat, že jsem nebyl lobbován Sazkou, ani panem Hušákem, ale spíše těmi organizacemi tělovýchovnými, které Sazku založily a jsou jejími akcionáři, protože o jejich peníze jde.

Předkládám tento návrh. Za prvé v čl. V úvodní větu zákona opravit takto: Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění zákona č. 635/2004 Sb. a zákona č. 665/2004 Sb., se mění takto: Za druhé v čl. V za úvodní větu zákona vložit nové body 1 a 2, které znějí: 1) v § 51 odst. 1 se písm. i) a j) zrušují. Dosavadní písm. k) a l) se označují jako písm. i) a j).

2) v § 51 odst. 1 se tečka na konci písm. j) nahrazuje čárkou a doplňuje se nové písm. k), které zní: Provozování loterijních a jiných podobných her § 60 uvedených v ustanovení § 2 písm. b), e), i), j) a k) zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů.

Přeznačení písmen promítnout do platného znění zákona.

3) v čl. V za bod 2 na dosavadní ustanovení § 58 vložit úvodní větu bodu 3, která zní: § 58 včetně poznámek pod čarou č. 45 a č. 46 zní:

4) za bod 3 vložit bod nový bod 4, který zní: v § 68 odst. 10 zní: Od daně s nárokem na odpočet je osvobozeno provozování loterií a jiných podobných her § 60, mimo her uvedených v ustanovení § 2 písm. b), e), i), j) a k) zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Jako další vystoupí pan kolega Oberfalzer.

Senátor Jiří Oberfalzer: Jak jsem předesílal, podávám pozměňovací návrh, který vlastně mění bod č. 6 v seznamu pozměňovacích návrhů Výboru pro záležitosti Evropské unie, které jsou součástí našeho usnesení a byly také prezentovány jako příloha usnesení výboru hospodářského.

Věcná stránka toho pozměňovacího návrhu se nemění. Mění se jenom formální stránka tak, aby ten pozměňovací návrh byl legislativně čistý.

Já si dovolím odrecitovat. Bod č. 6 navrhuji upravit takto: 6) v čl. XII bod 2 upravit takto: 2) § 104 odst. 1 zákona o spotřebních daních ve znění čl. I bod 261 pozbývá platnosti dnem 31. března 2006.

Tento pozměňovací návrh souvisí s odsunutím účinnosti druhého kroku sazeb na 1. duben. Je tedy nutno také ke dni před účinností tohoto data zrušit sazby z prvního kroku. Prosím proto předsedu garančního výboru, aby při hlasování dal hlasovat současně o tomto upravovaném bodu 6 a původním bodu 5 z našeho usnesení, protože tyto změny spolu souvisejí a jedna bez druhé by nedávala smysl.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Prosím kolegu Nádvorníka. Připraví se pan kolega Kubera.

Senátor Jan Nádvorník: Vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, chtěl bych napravit takovou drobnou chybu, která se stala v době, kdy ve Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu se podával pozměňovací návrh, kdy se vloudila malá chybička do § 17 a jde o soulad úpravy s bodem 18 usnesení.

Ta úprava zní: v bodu 17 písm. b) slova „a lihoviny“ vypustit. Je to všechno po dohodě s legislativci a se zástupci ředitelství cel. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Prosím pana kolegu Kuberu. Připraví se Milan Balabán.

Senátor Jaroslav Kubera: Můj pozměňovací návrh se týká omezení mobilních stanic a zní: v čl. bodu 156 na konec textu doplnit větu: Toto omezení rovněž neplatí pro zkapalněné ropné plyny uvedené v odst. 1 písm. e), f) a g) skladovaných v zařízeních vyrobených a schválených dle zákona o technických požadavcích na výrobky a cisternových vozech sloužících k přepravě.

Navržená změna zamezuje poškozování a omezování spotřebitelů a soutěžitelů ve volné hospodářské soutěži. Tento názor potvrdil svým stanoviskem i Úřad pro hospodářskou soutěž, z něhož cituji: Úřad považuje záměr plošného zákazu mobilních čerpacích stanic obsažený v obou novelách těchto zákonů za závažnou překážku pro vytvoření zdravého konkurenčního prostředí, pro poskytování kvalitních služeb a pro odstraňování bariér vstupu na trh.

Úřad se rovněž domnívá, že k dosažení cílů, které sledují obě novely, a zabránění daňovým únikům, vytvoření podmínek pro bezpečnost čerpání a distribuce PHM není nezbytný absolutní zákaz či znemožnění provozu mobilních čerpacích stanic a skladovacích zařízení.

Právě mobilní přemístitelná k provozu schválená a certifikovaná zařízení jsou cenově dostupná pro malé či střední živnostníky a podnikatele. Jsou to rovněž zařízení, která jsou posledním technickým a obchodním trendem v okolních zemích.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Prosím pana senátora Balabána. Připraví se paní kolegyně Seitlová.

Senátor Milan Balabán: Kolegyně, kolegové, chci formálně předložit dvě skupiny pozměňovacích návrhů, o kterých jsem hovořil.

Nejprve pozměňovací návrhy k usnesení Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, to znamená senátnímu tisku č. 38/1. Nevím, jestli to musím číst, popisoval jsem to. Bod 1 je legislativně-technické odstranění chyby, bod 2 je problematika trestání přestupků nabytí tabákových výrobků za cenu nižší, než je uvedeno na kolku.

A druhý pak samostatný pozměňovací návrh se týká problematiky malých výrobců vína, kde se doplňuje nový odst. 6, který zní: Nevznikne-li malému výrobci vína ve zdaňovacím období povinnost daň přiznat a zaplatit, malý výrobce vína není povinen podat daňové hlášení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Prosím paní kolegyni Seitlovou, která je poslední přihlášenou do podrobné rozpravy.

Senátorka Jitka Seitlová: Děkuji, pane předsedající. Takže po dohodě s panem ministrem, který se obává, že ještě chvíli může být zákon v Poslanecké sněmovně a také u pana prezidenta, tak jsme zvolili lhůtu 150 dnů. I tak to může velmi pomoci, jsou to dva měsíce navíc.

Takže já přečtu pozměňovací návrh. Za prvé v čl. IV § 3 větě poslední slova „90 dnů“ nahradit slovy „150 dnů“. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně Seitlová byla poslední přihlášená do podrobné rozpravy. Ptám se, jestli má ještě někdo z vás, kolegyně, kolegové, zájem vystoupit. Není tomu tak.

Podrobnou rozpravu končím. Pane ministře, prosím, o vaše závěrečné slovo. Pan ministr nechce. Pan kolega Oberfalzer jako zpravodaj? Pan kolega Balabán?

Můžeme přistoupit k hlasování pokud je pan zpravodaj Balabán připraven na to, aby nás provedl hlasováním. Je, takže spustím znělku.

Prosím, pane kolego, abyste nás provedl hlasováním.

Senátor Milan Balabán: Kolegyně, kolegové, chci navrhnout následující postup. Nejprve bychom hlasovali o pozměňovacích návrzích k pozměňovacím návrhů, to znamená to jsou tři návrhy: můj, kolegy Oberfalzera a kolegy Nádvorníka. Potom bychom hlasovali postupně o pozměňovacích návrzích tak, jak budou respektive zdredukovány nebo upraveny předchozím hlasováním o pozměňovacích návrzích výboru a následně o jednotlivých pozměňovacích návrzích, které byly podány mimo výbory.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Prvé hlasování bude?

Senátor Milan Balabán: Prvé hlasování bude o mém pozměňovacím návrhu k senátnímu tisku č. 38/1 a o bodě 1,což je legislativně-technická úprava.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Pane ministře, váš názor?

Ministr vlády ČR Bohuslav Sobotka: Souhlas.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Pane kolego, vás se neptám na názor. Zahajuji hlasování. V sále je přítomno 67 kolegyň a kolegů. Aktuální kvorum 34.

Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Děkuji. Kdo je proti, nechť zmáčkne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování pořadové číslo 98, registrováno 68, kvorum 35, pro 66, návrh byl přijat.

Senátor Milan Balabán: Děkuji. Nyní bychom hlasovali o bodu 2 tohoto pozměňovacího návrhu.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Pane ministře?

Ministr vlády ČR Bohuslav Sobotka: Souhlas.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Děkuji. Výsledek hlasování č. 99, registrováno 68, kvorum 35, pro 67, proti 0. Návrh byl schválen.

Senátor Milan Balabán: Nyní bychom hlasovali o pozměňovacím návrhu kolegy Oberfalzera a jedná se o úpravu bodu 6 senátního tisku č. 38/2. A s tím musíme spolu hlasovat o bodu 5 usnesení tohoto výboru.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Pane ministře?

Ministr vlády ČR Bohuslav Sobotka: Neutrální stanovisko.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Pane zpravodaji?

Senátor Milan Balabán: Doporučuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Při hlasování č. 100 registrováno 68, kvorum 35, pro 51, proti 0. Návrh bylschválen.

Senátor Milan Balabán: Následuje hlasování pozměňovacím návrhu k pozměňovacímu návrhu kolegy Nádvorníka. Jedná se o úpravu bodu 17 usnesení výboru.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Pane ministře?

Ministr vlády ČR Bohuslav Sobotka: Souhlas.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji.

Senátor Milan Balabán: Souhlas.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 101 registrováno 68, pro 67, proti 0. Návrh byl schválen.

Senátor Milan Balabán: Děkuji. Nyní bychom mohli hlasovat o usnesení hospodářského výboru, to znamená z tisku č. 38/1 a já pokud nebudou námitky, tak bych doporučil, abychom hlasovali hromadně o těch legislativně-technických úpravách a jednalo by se tím pádem o body 1 až 16 a prosím, aby mě legislativa kontrolovala a bod 20.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Pane ministře?

Ministr vlády ČR Bohuslav Sobotka: V podstatě souhlas.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 102, registrováno 68, pro 66, proti 0. Návrh byl schválen.

Senátor Milan Balabán: Nyní bychom mohli hlasovat o bodu 17 a 18 hospodářského výboru ve smyslu pozměňovacího návrhu kolegy Nádvorníka.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Pane ministře?

Ministr vlády ČR Bohuslav Sobotka: Souhlas.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Pane zpravodaji?

Senátor Milan Balabán: Ano, doporučuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

V hlasování č. 103 registrováno 68, pro 67, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Senátor Milan Balabán: Další hlasování by bylo o bodu 19 ve smyslu pozměňovacího návrhu, který jsme si odsouhlasili k tomuto bodu.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Pane ministře?

Ministr vlády ČR Bohuslav Sobotka: Souhlas.

Senátor Milan Balabán: Doporučuji rovněž.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

V hlasování č. 104 registrováno 68, pro 64, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Senátor Milan Balabán: Body 21 a 22 jsme si vlastně nahradili pozměňovacím návrhem. Nyní bychom měli hlasovat o bodu 23.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Pane ministře?

Ministr vlády ČR Bohuslav Sobotka: Nesouhlas.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Pane zpravodaji?

Senátor Milan Balabán: Doporučuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 105, registrováno 69, pro 56, proti 1, kvorum 35. Návrh byl schválen.

Senátor Milan Balabán: Bod 24 je shodný s bodem Výboru pro záležitosti Evropské unie 7 a bod 25 se stal nehlasovatelný. Doporučuji proto, abychom teď pokračovali podle bodů, které jsou v tisku Výboru pro záležitosti Evropské unie, to znamená tisk č. 38/2.

Měli bychom hlasovat nebo můžeme hlasovat společně o bodu 1 a 3.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Pane ministře?

Ministr vlády ČR Bohuslav Sobotka: Nesouhlas.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Pane zpravodaji?

Senátor Milan Balabán: Ani já nedoporučuji. Došlo k vyjasnění, že tyto body jsou chybné.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 106, registrováno 69, pro nikdo, proti 45. Návrh byl zamítnut.

Senátor Milan Balabán: Dále bychom měli společně hlasovat o bodech 2 a 4, ale chtěl bych upozornit, že dnes Poslanecká sněmovna v rámci tisku č. 884 schválila již tuto změnu, takže bychom tuto změnu neměli hlasovat v našem usnesení, protože bychom se dostali do problému, kde bychom později museli vylučovat vlastně tento bod z tisku, který sem dojde.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Zahajuji hlasování, aniž bych se ptal na názor předkladatele. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 107, registrováno 69, pro 1, proti 28. Návrh byl zamítnut.

Senátor Milan Balabán: Nyní bychom hlasovali o posledním bodu z usnesení Výboru pro záležitosti Evropské unie, který jsme ještě neodhlasovali, a to o bodu 7.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Pane ministře?

Ministr vlády ČR Bohuslav Sobotka: Souhlas.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Pane zpravodaji?

Senátor Milan Balabán: Souhlas.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování hlasování č. 109, registrováno 69, pro 68, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Senátor Milan Balabán: Děkuji. Tím jsme prošli všechny pozměňovací návrhy z výborů a můžeme jít na jednotlivé pozměňovací návrhy podané zde na plénu.

Nejprve zde mám svůj pozměňovací návrh týkající se malých výrobců vín.Doporučuji.

Ministr vlády ČR Bohuslav Sobotka: Souhlas.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 110, registrováno 69, pro 68, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Senátor Milan Balabán: Další návrh je pozměňovací návrh kolegy Jílka týkající se zákona o dani z přidané hodnoty.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Pane ministře?

Ministr vlády ČR Bohuslav Sobotka: Nesouhlas.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Pane zpravodaji?

Senátor Milan Balabán: Nesouhlas.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 111, registrováno 69, pro 14, proti 30. Návrh byl zamítnut.

Senátor Milan Balabán: Dalším návrhem je návrh kolegyně Seitlové a jestli jsem si dobře poznamenal s úpravou číslovky poslední ze 180 na 150.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Pane ministře?

Ministr vlády ČR Bohuslav Sobotka: Souhlas.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Pane zpravodaji?

Senátor Milan Balabán: Souhlas.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 112, registrováno 69, pro 66, proti 1. Návrh byl schválen.

Senátor Milan Balabán: Posledním pozměňovacím návrhem je pozměňovací návrh kolegy Kubery, který se týká mobilních čerpacích stanic, mohu to tak zjednodušeně říci.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Pane ministře?

Ministr vlády ČR Bohuslav Sobotka: Nesouhlas.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Pane zpravodaji?

Senátor Milan Balabán: Neutrální.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 113, registrováno 69, pro 28, proti 11. Návrh byl zamítnut.

Děkuji, pane zpravodaji, za elegantní provedení pozměňovacími návrhy, které jsme všechny vyčerpali a přistoupíme k hlasování, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování pořadové číslo 114, registrováno 69, pro 66, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Ještě prosím souhlas s pověřením. Byl podán návrh pověřit kolegu Milana Balabána a kolegu Jiřího Oberfalzera odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování pořadové číslo 115, registrováno 66, pro 60, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Pane ministře, děkuji vám.

Kolegyně, kolegové, přistoupíme k předposlednímu bodu našeho dnešního jednání, a to je projednávání

Návrhu zákona o odškodnění některých obětí okupace Československa vojsky Svazu sovětských socialistických republik, Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky.

Jedná se o senátní tisk č. 39.

Jako navrhovatelka je zde paní místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová.

Vítám vás, paní místopředsedkyně, a prosím, abyste nás seznámila s návrhem zákona.

Místopředsedkyně PS Miroslava Němcová: Dobrý večer, vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych vás i v tuto pokročilejší hodinu zaměstnala ještě na chvíli návrhem zákona, který předložila skupina poslanců a který se týká odškodnění obětí okupace z roku 1968, zjednodušeně řečeno.

Nejprve, než vás seznámím velmi stručně s tím průběhem projednávání v Poslanecké sněmovně, dovolte mi, abych vám poděkovala za vstřícnost, s jakou jste projednali tento návrh ve vašich specializovaných výborech. Bohužel jsem se mohla zúčastnit pouze projednávání ve dvou ze tří výborů.

V tom jednom projednávali jste to téma ve chvíli, kdy jsme my ve Sněmovně hlasovali a bohužel jsem nemohla tomuto vašemu jednání být přítomna. Nicméně v těch dvou výborech to bylo velmi konstruktivní, cítila jsem snahu Senátu se tomuto tématu velmi usilovně věnovat a vylepšit jistým způsobem to, co se nám Poslanecké sněmovně nepodařilo.

Tedy tím se dostávám k tomu, jakým způsobem byla tato předloha v Poslanecké sněmovně projednávána a nakonec znění, jaké bylo přijato.

My jsme, tedy skupina předkladatelů, poslanců, tento návrh předkládali dvakrát. Poprvé jsme neuspěli v roce 2003, tehdy Sněmovna ten návrh zamítla úplně, proto jsme se rozhodli, protože jsme cítili potřebu oběti této okupace odškodnit, tak jsme se nechtěli vzdát této snahy, a proto jsme předstoupili před Sněmovnu s návrhem znovu, a to v roce 2004.

Nechci vás příliš dlouho zaměstnávat mým úvodním slovem, protože vaše výbory tento zákon projednaly, a myslím, že jsou vám i známé jednotlivé úvahy, které nad ním vedla Poslanecká sněmovna.

Kdybych je měla velmi zestručnit, tak řeknu, že největší debata byla nad tím, jaká výše odškodného má být přiznána jak pozůstalým po obětech po této okupaci, tak jaká výše odškodného má být přiznána těžce a lehce zraněným.

Druhou oblastí, kterou Poslanecká sněmovna také zvažovala, bylo to, kdo má tuto agendu mít ze státních institucí na starosti, tedy kdo bude zúřadovávat tuto agendu a kdo bude vyplácet případné odškodné.

Bavili jsme se také na téma, které zaznělo i ve vašich výborech, tj., že by bylo vhodné, aby toto odškodné platili ti, kteří tyto újmy způsobili. Nicméně jsme přesvědčeni o tom, že tato jednání, jakkoli tomu požadavku rozumím, tak tato jednání, tedy mezivládní jednání a pokus o vymáhání na agresorech a okupantech, aby zaplatili toto odškodnění, by znamenalo, že ti, kteří byli poškozeni, se ho také nemusí nikdy dočkat.

To je velmi stručné shrnutí našeho projednávání.

Na závěr mi dovolte, abych pouze konstatovala, že znění, které vám bylo posláno a měli jste je k dispozici na začátku vašeho projednávání, bylo znění velkého kompromisu. My jsme jako navrhovatelé navrhovali vyšší částky odškodného. To, co bylo průchozí Sněmovnou, máte před sebou, a já jsem samozřejmě byla u jednání ve výborech a vím, že zde byla i snaha vylepšit to, co se nám v Poslanecké sněmovně nepodařilo.

Pane místopředsedo, považovala bych v tuto chvíli za dostatečné mé úvodní slovo a budu sledovat rozpravu dál a pokud bude případný dotaz na mě, velmi ráda jej zodpovím. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní poslankyně. Návrh zákona byl přikázán Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten určil jako svého zpravodaje kolegu Jiřího Nedomu a přijal usnesení, které nám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 39/5 a 39/6.

Dále byl návrh zákona přikázán Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Ten určil jako svého zpravodaje pana kolegu Josefa Jařaba a přijal usnesení, které je v tisku č. 39/3 a 39/4.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Výbor přijal usnesení, kterým jsou tisky č. 39/1 a 39/2. Zpravodajem výboru byl určen pan kolega Václav Jehlička, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Václav Jehlička: Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Období, které následovalo po 21. srpnu 1968 a trvalo 21 let, lze charakterizovat slovy: agrese, teror, násilí, smutek, stagnace, úpadek. Naše společnost utrpěla v té době obrovské nenahraditelné škody a to, co řešíme v tomto potřebném návrhu zákona, je vlastně jen malý zlomek těch obrovských škod. Přesto si myslím, že návrh zákona je velmi potřebný.

Za škody, které byly způsobeny občanům České republiky okupací vojsk Sovětského svazu a dalších zemí tehdejší Varšavské smlouvy od srpna 1968 do června 1991, kdy tato vojska odešla, jsou dle mezinárodního práva odpovědné ty státy, případně jejich právní následovníci, které se na okupaci Československa podílely. Nutno říci, že z jejich strany však dosud k žádnému vyrovnání ve vztahu ke zmařeným lidským životům a k dalším obětem na zdraví našich spoluobčanů nedošlo.

Sněmovnou předložený návrh zákona tuto otázku neřeší, ale ani také nevylučuje. Myšlenkové východisko návrhu zákona spočívá v názoru, že stát si občané zřídili mj. proto, aby je bránil před vnějším nepřítelem. V plnění této základní povinnosti Československo selhalo.

Předložená koncepce tedy nepovažuje poskytnutí odškodnění českým státem za pouhé přechodné opatření, po kterém má následovat mezinárodní vymáhání odškodnění po skutečných pachatelích, cestu pro takový postup však neuzavírá.

Původní návrh poslaneckého návrhu zákona, jak již se zmínila paní místopředsedkyně Poslanecké sněmovny, odškodnit pozůstalé po lidech, kteří byli zabiti, ve výši 1 milionu a ty, kteří byli zraněni s trvalými následky, ve výši 500 000 Kč, tedy výrazně převyšoval úroveň stabilizovanou dosud pro srovnatelné situace v dřívějších zákonech. Byly to tyto zákonné úpravy:

Zákon č. 217/1994 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky některým obětem nacistické persekuce. Těm náležela jednorázová finanční částka 100 000 Kč. Dále zákon č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945 – těm náležela jednorázová peněžní částka také ve výši 120 000 Kč. Podle zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a dalším osobám – rovněž 120 000 Kč, a dále zákon č. 172, o odškodnění osob odvlečených do Sovětského svazu nebo do táborů, které Sovětský svaz zřídil v jiných státech, náležela částka 72 000 Kč za každý rok odvlečení.

V Poslanecké sněmovně vyvolal návrh diskuzi a pokud ponecháme stranou technické aspekty, pouze v otázce, jaká je přiměřená výše odškodnění.

Druhý otazník, který je s návrhem spojený, je, zda je třeba požadovat odškodnění od skutečných pachatelů, ponechala, jak již jsem říkal, Sněmovna stranou.

Myslím, že Senát by neměl ani jeden z těch otazníků ponechat stranou. Stejně jako naši kolegové poslanci víme, že určité možné odškodnění bylo mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik upraveno nechvalně známou Smlouvou o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk na území Československa z roku 1968, dále navazující Dohodou o odchodu sovětských vojsk z roku 1990 a dále Dohodou o vypořádání majetkových a finančních otázek z roku 1992 a dále v roce 1996 byla mezi Českou republikou a Ruskou federací přijata Smlouva o přátelských vztazích a spolupráci.

Víme také o dalších otaznících. Pokud by škody měli hradit pachatelé tehdejší mezinárodní agrese, např. to, že s ostatními státy tehdejší Varšavské smlouvy, které se na okupaci podílely, nebyly uzavřeny žádné smlouvy, i to, že Spolková republika Německo nepřevzala všechny bývalé závazky Německé demokratické republiky. Stejně známe názory, že pro Českou republiku není výhodné na mezinárodním poli otvírat odškodnění. Existují obavy, abychom se podobným způsobem nestali adresátem žádosti o odškodnění týkajících se např. některých rakouských Němců po druhé světové válce.

Z uvedených důvodů nejspíše předkladatelé formulovali návrh, aby odškodnění provedl český stát jako právní nástupce Československé socialistické republiky, principiálně z důvodu, že nejen nechránila své občany před agresí, ale v mnohých případech ani neumožnila, aby se odškodnění domáhali na základě smlouvy o dočasném pobytu vojsk a následujících dohod.

V diskuzi ve výborech Senátu se však ukázalo, že v této komoře je zájem tyto otázky znovu podrobit zkoumání a zaujmout k nim vlastní stanovisko. Některé návrhy tedy požadují, aby se Česká republika znovu pokusila trvat na odpovědnosti tehdejších agresorů, čímž by taky mohla splnit i svou odpovědnost, kterou její předchůdkyně nechala, dá se říci, vyšumět. Stejně je tomu tak i co se týče výše odškodnění.

Zde se také ozvaly ve výborech zásadní argumenty. Zejména senátoři, kteří jsou služebně mladší, mohu-li to tak říci, vznesli názor, že se nemohou cítit vázáni dosavadní v zásadě jen zvykově zavedenou výší obdobných odškodnění, které se ve srovnatelných zákonech pohybovalo, jak již jsem říkal, okolo sto tisíc až sto padesát tisíc korun. Bylo by možná třeba změnit i výši odškodnění i v dříve přijatých zákonech.

Stejně tak silně zazněl argument, že ostatní odškodnění jsou často doprovázena jinou sadou zvýhodnění, např. v oblasti důchodové či zdravotní, zatímco odškodnění, které pojednává návrh skupiny poslanců a které dnes projednáváme, mají pouze jednorázovou povahu.

Z těchto důvodů předkládají dva výbory – Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a hospodářský výbor – Senátu návrh na zvýšení navrženého odškodnění. Úroveň představuje kompromis ve výši méně než 50 procent původního návrhu poslanců, kteří zákon předložili, což je trojnásobek výsledného návrhu Poslanecké sněmovny. Vynásobili jsme tedy částky koeficientem 3.

A dále předkládají všechny výbory, které projednávaly návrh zákona, tzn. ty dva jmenované a ještě Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, doprovodná usnesení, která mají společnou myšlenku, v podstatě téměř stejnou formulaci, jen mírně se liší. A v tomto usnesení se obracejí na vládu ČR, aby se snažila získat odškodnění od těch, kteří škody způsobili a aby se prozkoumala i případná odpovědnost pokračovatelů Komunistické strany Československa, která na okupaci a škodách při ní způsobených má také svůj zásadní podíl.

O rozsahu odškodnění se nebudu zmiňovat, protože to máte ve svých dokumentech k tomuto zákonu.

Jen se zmíním o tom, jaký je odhad ekonomického dopadu. Ve variantě, ve které je to navrženo dvěma našimi výbory, by předpokládaný dopad zákona na státní rozpočet činil maximálně 250 milionů Kč, v původním poslaneckém návrhu se předpokládalo 600 milionů Kč. Tato částka, jak jste informováni, bude odčerpávána v průběhu tří rozpočtových let a přesné vyčíslení dopadu na státní rozpočet lze jen těžko určit, protože nejsou k dispozici přesné údaje o obětech za celé období pobytu okupačních vojsk.

Chtěl bych ještě říci, že spolu se zpravodaji obou výborů a s předsedy obou výborů jsme udělali určitou syntézu tří doprovodných usnesení. Vyústilo to v návrh doprovodného usnesení, pod kterým je podepsán pan kolega Balabán, pan kolega Jařab a já. Bylo to diskutováno rovněž s dalšími senátory a myslíme si, že toto znění, které jste před chvílí dostali na lavice, je jaksi nejkvalitnější a myslím si i formulačně a obsahově nejlepší a chtěl bych vás požádat o podporu tohoto návrhu doprovodného usnesení.

Zároveň, abych nemusel v rozpravě zbytečně vystupovat, chtěl bych vás požádat i o podporu pozměňovacích návrhů, které obsahuje příloha usnesení hospodářského výboru a našeho garančního výboru.

Nyní bych vás seznámil s návrhem usnesení našeho výboru:

Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice na své 6. schůzi konané dne 16. března 2005 po úvodním slovu místopředsedy výboru senátora Jan Hálka, po odůvodnění návrhu zákona zástupkyni navrhovatelů paní místopředsedkyní Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR poslankyní Miroslavou Němcovou, po zpravodajské zprávě senátora Václava Jehličky a po rozpravě

1.? doporučuje Senátu Parlamentu ČR, vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou přílohou tohoto usnesení,

2.? určuje zpravodajem výboru pro projednání senátního tisku č. 39 na schůzi Senátu Parlamentu ČR senátora Václava Jehličku.

A druhým usnesením našeho výboru je doporučení, aby Senát přijal doprovodné usnesení s textem tohoto doprovodného usnesení, jak jsem již řekl, a požádal vás, že by bylo dobré neschvalovat toto naše doprovodné usnesení, ale usnesení, které jste teď dostali a je vůlí všech tří výborů.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Ptám se pana zpravodaje Jiřího Nedomy, zda chce vystoupit? Ano, prosím, máte slovo.

Senátor Jiří Nedoma: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážená paní místopředsedkyně, vážené dámy, vážení pánové.

Chtěl bych jenom podotknout, že Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se rovněž zabýval tímto návrhem zákona o odškodnění některých obětí okupace Československa zmíněnými pěti státy, že jsme velice diskutovali tuto záležitost.

Po mé zpravodajské zprávě vystoupil na našem výboru i předseda Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, senátor Václav Jehlička a po rozpravě jsme přijali následující usnesení, které zní:

Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou přílohou tohoto usnesení.

A protože ještě nebyly tady přečteny a jsou krátké, tak bych si je dovolil přečíst:

V § 4 odst. 1 částku 150 000 Kč nahradit částkou 450 000 Kč,

v § 4 odst. 2 písm. a) částku 70 000 Kč nahradit částkou 200 000 Kč,

v § 4 odst. 2 písm. b) částku 30 000 Kč nahradit částkou 90 000 Kč.

V § 7 odst. 1 vypustit slovo „správní“ tak, aby vedle správních poplatků to bylo osvobozeno i od případných soudních poplatků.

Kromě toho výbor určil mě jako zpravodaje a pověřil předsedu výboru senátora Milana Balabána předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

Vedle toho výbor přijal ještě doprovodné usnesení, které nebudu číst, které jste dostali. A rovněž tak bych se přimlouval za hlasování pro doprovodné usnesení, které je společným doprovodným usnesením všech tří výborů, kde se záležitost projednávala. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Ptám se pana kolegy Jařaba, jestli si přeje slovo. Ano. Máte slovo.

Senátor Josef Jařab: Vážený pane předsedající, paní poslankyně, kolegyně a kolegové, málokdo by asi argumentoval, že oběti sovětské okupace si odškodnění nezaslouží. To je to málo, co my jako legislativci můžeme udělat, že k tomu nějak přispějeme, aby se tak stalo.

Otázky samozřejmě jsou: kdo má toto odškodnění platit, za co, za jaké období, jak se to všechno bude realizovat. Tento šlechetný a dobrý úmysl pochopitelně putuje v jakési síti právních předpisů, které už tady citoval garanční zpravodaj, ale i historických epizod. O tom všem jsme při zasedání výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, které bylo věnováno tomuto tisku, diskutovali.

Nebudu tady samozřejmě opakovat celou tuto diskuzi, tato diskuze je aspoň pro mě svým způsobem stále otevřená, ale došli jsme k jakémusi závěru, kterým chceme, jak už jsem říkal, přispět tím málem k tomu, abychom odškodnili některé oběti této historické tragédie a následujících let.

Vystupuji proto, že jsme původně navrhovali také trojnásobné zvýšení tohoto odškodnění, ale po rozhovoru a po debatě, kterou jsme měli ve výboru s paní místopředsedkyní Poslanecké sněmovny, která říkala, že by to bylo do jisté míry ohrožením tohoto aktu, jsme nenavrhovali toto zvýšení, nicméně při včerejším novém zasedání výboru jsme se dohodli, že je samozřejmě na každém z členu výboru jak bude hlasovat. A členové výboru se více méně hlásí k původnímu našemu návrhu, který jsme neschvalovali. Proto to tady říkám, že náš výbor vlastně začal také tím původním návrhem, který vyšel z výborů ostatních.

Jinak bych snad jenom přečetl 26. usnesení Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost ze 6. schůze, která se konala 23. března 2005.

Po odůvodnění zástupkyně skupiny poslanců Miroslavy Němcové zpravodajské zprávě senátora Josefa Jařaba a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacím návrhem, který je přílohou tohoto usnesení. Ten se týká zrušení slov „správní poplatky“, protože by to mohly být poplatky jiné a dále určuje zpravodajem výboru pro projednávání na schůzi Senátu mě a pověřuje mě jako předsedu výboru, abych toto usnesení předal předsedovi Senátu Přemyslu Sobotkovi. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Kolegyně, kolegové, ptám se, zda někdo navrhuje, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo.

Otevírám proto obecnou rozpravu, do které se jako první písemně přihlásil pan kolega Jaromír Štětina, takže pane kolego, máte slovo.

Senátor Jaromír Štětina: Vážený pane místopředsedo, vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, chtěl bych poprosit o strpení, protože to, co budu teď říkat, je relevantní a bude se týkat podstaty věci, podstaty projednávaného zákona.

Chtěl bych se omezit pouze na diskuzi o zodpovědném subjektu, a to ještě úže, než je to v návrhu doprovodného usnesení uvedeno, k vyjádření, že Senát žádá vládu, aby vyzvala k účasti na tomto aktu spravedlnosti právní nástupce KSČ, která s okupačními vojsky a politickými orgány okupačních sil aktivně spolupracovala.

Tím se díváme do minulosti a přijetím tohoto usnesení se s minulostí budeme svým způsobem vyrovnávat. A když už mluvím o minulosti, chtěl bych vás seznámit s těmito tiskovinami, které mám v ruce, které se jmenují Mladá pravda s podtitulem „Za antiimperialistickou solidaritu, mír a přátelství“. Má to být časopis Komunistického svazu mládeže, kde je celá řada falsifikací naší nedávné historie.

Není to ale jenom falsifikace naší nedávné historie. Tyto tiskoviny se týkají velmi silně naší přítomnosti. V těchto časopisech, které jsou volně prodávány a zcela svobodně distribuovány na veřejných místech, se vyzývá k třídnímu boji, ke svržení demokratického režimu, k použití síly, k použití třídního boje, odvolávání se na teroristickou část marxisticko-leninského učení, na leninismus.

Nejzajímavější na tom ovšem je, že tato tiskovina má tiráž, ve které je napsáno, že se redakce nachází v ulici Politických vězňů 9, Praha 1. To je, pokud vím, adresa Ústředního výboru Komunistické strany Čech a Moravy, té strany, která bude zítra u vás v dolní Sněmovně, spolurozhodovat o osudu naší vlády.

Myslím si, že Komunistická strana Čech a Moravy vydáváním těchto materiálů porušuje trestní zákon č. 140/1991 Sb., ve znění následujících změn. Jde zejména o § 260, kde se říká, že kdo podporuje a propaguje hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka, nebo kdo hlásá rasovou, náboženskou či třídní zášť vůči jiné skupině osob, bude potrestán odnětím svobody na jeden až pět roků.

Proč to tady říkám ve vztahu k zákonu, který projednáváme? Tady mluvíme o minulosti a jestliže se nevypořádáme s minulostí, můžeme očekávat další přestupování zákonů a další komunistické zločiny. Prosím, podpořte tento návrh změny zákona a doprovodné usnesení ve znění, jak je to předloženo. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji vám, pane kolego. Dále se o slovo hlásí kolega Mejstřík.

Senátor Martin Mejstřík: Dámy a pánové, nechci prodlužovat dnešní příjemný večer, nicméně dovolte i mně se zastavit dvěma poznámkami u návrhu zákona, který máme před sebou.

Jedna poznámka se týká výše odškodnění obětí agrese „spojeneckých vojsk“ v roce 1968. Vím, že to, co nám bylo předloženo Poslaneckou sněmovnou, je těžce vydobytý kompromis, a já všem iniciátorům tohoto návrhu děkuji za to, že tento souboj podstoupili. Chtěl jsem jenom upozornit na to, že to je svým způsobem tristní obrázek situace, ve které se stále ještě, 15 let po převratu, nacházíme. Šetříme prostě na vyrovnání se se svou vlastní minulostí.

Domnívám se, že na těchto věcech by náš stát šetřit neměl, že prostě tak, jak se se svou vlastní minulostí vyrovnáme, jak se vyrovnáme s oběťmi onoho strašného komunistického režimu, potom na základech tohoto vyrovnání budeme stavět novou demokracii. Když toto vyrovnání neuskutečníme, nebo ho provedeme jen tak naoko, pak tyto základy nikdy nebudou pevné. My se prostě musíme rozhodnout, jak se k této minulosti postavíme.

Proto vás prosím, byť je mi jasné, že když Senát navýší odškodné tak, jak navrhují výbory, Poslanecká sněmovna s tím bude mít problémy, ale myslím si, že pro ono gesto, pro ono poselství bychom to měli v Senátu udělat.

Druhá poznámka se týká doprovodného usnesení, které přijaly výbory, nakonec máme před sebou čtvrtou verzi. Také se přimlouvám za to, že stylisticky by bylo vhodné předat čtvrtou verzi. Hovoří se tam o tom, že by vláda měla oslovit právní nástupce KSČ. O tomto problému jsme diskutovali ve Výboru pro lidská práva a petice. Já jako člověk, který se touto záležitostí zabývá, vím, že to je velmi problematické najít právního zástupce KSČ, protože holt strana, o které zde mluvíme, nemluvíme zde o KSČM, se nikdy veřejně jako právní zástupce nedeklarovala. Je ale bezesporu nástupcem myšlenkovým, ideovým, je nástupcem personálním, je personálně propojena s bývalou partají a je dokonce i nástupcem hmotným v některých věcech, které se týkají majetku a nemovitostí, které tato partaj užívá.

Nechci zde spílat proti Komunistické straně Čech a Moravy, ale chci upozornit na to, že toto je konkrétní případ, kde tato partaj, v uvozovkách nová, obnovená, demokratická, se mohla jasně ukázat, jak se s minulostí vyrovnala. Mě by docela zajímalo, jak pánové a dámy z této strany v Poslanecké sněmovně hlasovali.

To je asi vše, takže i já se přimlouvám za to, abychom doprovodné usnesení přijali, byť samozřejmě nezavazuje vládu k ničemu, je to zase jenom projev toho, co si horní komora PČR o této záležitosti myslí.

Druhou věcí, kterou je možné zmínit, je, že doprovodné usnesení neznamená to, že bychom, přijme-li ho vláda za své, toto odškodnění oddálili. Doprovodné usnesení je konstruováno tak, že vláda vyplatí odškodné a následně se pokusí tyto prostředky vymoci jak na vládách zemí, které zde jsou citovány, tak na případném nástupci Komunistické strany Československa. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Kdo z vás ještě, kolegyně kolegové, chce vystoupit v obecné rozpravě? Nikdo.

Obecnou rozpravu proto končím a ptám se zpravodajů, zda chtějí vystoupit.

Přeje si vystoupit kolega Nedoma? Ne.

Přeje si vystoupit kolega Jařab? Ne.

Přeje si vystoupit kolega Jehlička? Ne.

Přeje si vystoupit paní předkladatelka? Ano.

Místopředsedkyně PS Miroslava Němcová: Pane místopředsedo, dámy a pánové, dovolte jenom pár závěrečných poznámek k tomu, co zde zaznělo.

Chtěla bych vám říci, že souhlasím prakticky se všemi vystupujícími, protože se všichni nějak vyrovnáváme s předlohou, kterou máme před sebou a chceme docílit co možná nejlepšího výsledku.

Víme zároveň, čím jsme limitováni. Jak my v dolní komoře, tak vy víte, jaká obtížnost může nastat poté, kdy se do Sněmovny tento zákon vrátí, a já jsem samozřejmě tím posledním, kdo by vám navrhoval například to, abyste jej nevraceli. Opravdu tuto ambici nemám, v žádném případě nechci jakkoliv ovlivňovat vaše rozhodnutí.

Mé poznámky se týkají zejména toho, že jsem byla dvakrát účastna jednání ve výborech, kde jsem shodou okolností dostala stejnou otázku, která byla tou nejnepříjemnější, protože se mi na ni nejhůře odpovídalo. Tato otázka zněla: Co si myslím, že nastane, až Senát vrátí tento zákon Poslanecké sněmovně, zda si myslím, že vámi vrácený zákon projde v podobě vaší, naší, nebo zda vůbec ještě bude platit.

Neuměla jsem na to odpovědět. Také od toho se odvíjí to, co zde říkal pan senátor Jařab v tom slova smyslu, že opravdu v žádném případě nejsem proti tomu, aby se navyšovaly částky tak, jak navrhujete, ale veškeré mé obavy plynou pouze z toho, zda vůbec ti postižení nějaké odškodnění dostanou.

Jednání v Poslanecké sněmovně nakonec bylo takové, že my jako navrhovatelé jsme měli velmi jednoduchou volbu: buďto jsme mohli přijmout to, že zákon stáhneme a oběti nedostanou nic, nebo přistoupíme na takto drasticky snížené částky. Žádnou jinou volbu jsme neměli. A volíte-li z těchto dvou možností, pak alespoň, když si promítnu vaši dnešní debatu zde i debatu ve výborech, volili byste jako my, tedy alespoň něco je lepší než nic.

Tím vysvětluji, jak došlo ke snížení částky v Poslanecké sněmovně, proč jako navrhovatelé jsme na ni přistoupili, a také to, co jsem říkala ve vašich výborech.

Souhlasím s tím, jak je obtížné stanovit jakoukoliv částku za ztrátu života, za ztrátu zdraví. Víme dobře, že to nelze, že každá částka je málo. Zároveň souhlasím s tím, co zde řekl pan senátor Jehlička na téma, jak obtížně se odhaduje možný dopad na státní rozpočet.

Pramení to opravdu z toho, že my jako předkladatelé jsme se nedopátrali ve všech archivech všech skutečností, které by nám v tomto odhadu mohly více pomoci. Závěrem tedy k tomuto konstatování se možná hodí to, že i vám jako nám byla, myslím, doručena tato kniha (ukazuje), která se týká sovětské okupace Československa. Tak je kniha nazvána. Na ní spolupracovala řada historiků a v závěrečné části knihy jsou vyjmenovány oběti, které jsou nám známé z archivů, ke kterým jsme se dostali.

Samozřejmě, že tento zákon umožní, abychom se více dozvěděli o možném počtu poškozených, než jsme měli k dispozici. Kdo jste se do této knihy díval, měli jste zatím ten čas a mohli jste ji otevřít, dobře víte, že mezi oběťmi v prvních dnech byly i děti. Pokud jsem se nepřehlédla, pak nejmladší obětí prvních dnů okupace bylo osmileté děvčátko. Když se podíváme na další průběh okupace v dalších letech, jsou tam i pětileté děti.

Tím nechci samozřejmě říkat, že nebyli zdravotně velmi vážně poškozeni i mladí nebo lidé střední generace nebo dokonce i starší. Uvádím to pouze jako příklad, který stojí za to, abychom v tuto chvíli zvážili své rozhodování.

Děkuji vám za vaše projednávání, děkuji vám za vaši vstřícnost a děkuji také za pozměňovací návrhy, které jste podali. Já jako jedna z navrhovatelů předem oznamuji, že se všemi těmito pozměňovacími návrhy souhlasím. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní poslankyně. Vzhledem k tomu, že v obecné rozpravě nepadl návrh souhlasu, případně zamítnutí, otevírám podrobnou rozpravu. Do ní je přihlášen pan kolega Jehlička.

Senátor Václav Jehlička: Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, vážené kolegyně, kolegové, nyní bych vás seznámil s návrhem doprovodného usnesení, které je tím čtvrtým a bylo vám doručeno do lavic, abychom se zachovali formálně správně. Nyní předkládám návrh usnesení, společný návrh senátorů Balabána, Jařaba a Jehličky.

Okupace Československa cizími vojsky, k níž došlo 21. srpna 1968, těžce poškodila nejen jednotlivce, ale též celou společnost, zbrzdila její rozvoj a uvrhla ji na léta do stavu stagnace i morálního úpadku.

Senát žádá vládu, aby v souvislosti s odškodněním některých obětí okupace Československa vojsky Svazu sovětských socialistických republik, Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky oslovila vlády právních nástupců zmíněných států a požádala o účast na tomto odškodnění.

Současně Senát žádá vládu, aby vyzvala k účasti na tomto aktu spravedlnosti právní nástupce KSČ, která s okupačními vojsky a politickými orgány okupačních sil aktivně spolupracovala.

To je společný návrh doprovodného usnesení. Chtěl bych říct, že nepadl během rozpravy žádný jiný pozměňovací návrh. Máme pouze pozměňovací návrhy, které projednaly a schválily výbory. Přičemž pozměňovací návrhy Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a pozměňovací návrhy Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu jsou totožné. Pozměňovací návrh Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost je rovněž obsažen v návrzích těchto dvou výborů.

Doporučoval bych, abychom hlasovali společně o prvních třech pozměňovacích návrzích obsažených v příloze usnesení Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a poté abychom hlasovali o čtvrtém pozměňovacím návrhu, který je společný pro všechny tři výbory.

Po schválení usnesení – vrátit návrh zákona do Poslanecké sněmovny – musíme hlasovat o předloženém doprovodném usnesení.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane zpravodaji, za návrh, jak budeme hlasovat. Ptám se ještě kolegy Nedomy, zda chce vystoupit. Kolega Jařab také ne. Končím podrobnou rozpravu. Znělkou svolávám kolegyně a kolegy na hlasování.

Prosím, pane zpravodaji, řiďte naše hlasování.

Senátor Václav Jehlička: Ano. Nyní budeme hlasovat o pozměňovacích návrzích Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, které jsou v příloze usnesení těchto výborů označeny 1, 2, 3 a týkají se všechny § 4.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 116. Zaregistrováno 57. Pro 56, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Senátor Václav Jehlička: Nyní budeme hlasovat o bodu 4, který je obsažen jak v usnesení Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, tak Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Týká se § 7 odst. 1 – vypustit slovo „správních“. Rovněž je to usnesení Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Ano, zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 117. Registrováno 57. Pro 56, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Senátor Václav Jehlička: Nyní bychom měli schválit návrh – vracíme návrh zákona s přijatými pozměňovacími návrhy do Poslanecké sněmovny.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Ano. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 118. Registrováno 57. Pro 56, proti nikdo. Návrh byl schválen.Děkuji pane zpravodaji.

A ještě souhlas s pověřením. Pověřujeme – je návrh – pověřit kolegu Václava Jehličku a kolegu Jařaba odůvodněním usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 119. Zaregistrováno 58. Pro 56, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Senátor Václav Jehlička: Pane předsedající, nyní musíme ještě schválit doprovodné usnesení, které jsem před krátkou chvílí přednesl.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Ano. Tady jsem trochu předběhl, ale myslím, že i to bude součástí vašeho poslání v Poslanecké sněmovně. Kdo souhlasí, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko – ano. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko – ne. Děkuji.

Hlasování č. 120. Registrováno 58. Pro 55, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Senátor Václav Jehlička: Děkuji, pane předsedající. Když dovolíte – zapomněl jsem odpovědět jako zpravodaj na otázku pana senátora Mejstříka – tím bych chtěl také zakončit své vystoupení. Jediný komunistický poslanec v Poslanecké sněmovně nepodpořil odškodnění okupace z období od 21. 8. 1968 až do odchodu sovětských vojsk.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, děkuji pane zpravodaji. Především děkuji vám, paní místopředsedkyně a vašim kolegům, kteří jste vypracovali tento návrh zákona. Děkuji.

Vážené kolegyně, kolegové, ještě neodcházejte. Čeká nás poslední bod našeho dnešního programu. Hlásí se kolega Zoser. Chtěl bych upozornit, že naše dnešní jednání podle jednacího řádu končí ve 21.00 hodin.

Senátor Josef Zoser: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, vystupuji jako předseda klubu a dávám návrh na ukončení dnešního pléna, protože se domnívám, že máme projednány již všechny body, které mají nějaký limit. Naším bodem 39 – senátní tisk N9/05 – Návrh nařízení Evropského parlamentu a Komise vytvářející Evropský institut rovnosti pohlaví – není nutné schvalovat. Já dávám tento návrh.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Nejsem si tak jist, protože se jedná o pověření vlády, která by měla právě v Bruselu tento návrh, nebo resp. naše vyjádření přednést. Kolega Sefzig, jestli nám vyjasní situaci, abychom se nedostali do nějaké zbytečné pasti.

Senátor Luděk Sefzig: Vážený pane předsedající, vážení kolegové. Co zaznělo – s tím nemohu souhlasit. Protože pokud chceme dodržet náš jednací řád, tak musíme legislativní akty, které k nám přicházejí – a toto je nařízení Evropského parlamentu a Komise, tak je musíme projednat do šest týdnů, a ta doba uplyne příští týden. Do té doby totiž můžeme dát stanovisko vládě. Pro vládu je to sice stanovisko nepovinné, ale do té doby je relevantní. Jestliže ho podáme po této době, jako bychom ho nepodali.

Vzhledem k tomu, že jsme tuto materii, byť v těch nejtenčích a nejtěsnějších časových intervalech projednali na včerejším jednání našeho klubu – chápu, že jsme v určitém časovém stresu, ale to jsme i v mnoha jiných právních předlohách. Já bych si velice přál, abychom se tady k tomu mohli vyjádřit, protože Poslanecká sněmovna se k této materii nevyjádřila, vzala ji pouze na vědomí.

My, na našem výboru jsme zaujali poněkud jiné stanovisko. Paní zpravodajka vás bude o tom informovat a potom tedy bychom byli jedinou parlamentní komorou, která k této materii zaujala stanovisko.

Já bych velice rád využil té doby, která nám ještě do těch 21.00 hod. zbývá, abychom tuto materii projednali a zařadili jsme ji tam hlavně z toho důvodu, že se domníváme, že tam je porušen princip subsidiarity, a to si myslím, že bychom u žádného legislativního aktu neměli přehlídnout.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Dobře, pane kolego. Ptám se kolegy Zosera, zda trvá na svém návrhu, abychom hlasovali o ukončení našeho dnešního jednání.

Senátor Josef Zoser: Vážené kolegyně, vážení kolegové, po vysvětlení tento návrh stahuji. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Kolegyně, kolegové, máme 19 minut na to, abychom projednali tento bod pokud chceme ještě o něm hlasovat. Prosím pana ministra Sobotku, který nám odůvodní

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Komise vytvářející Evropský institut rovnosti pohlaví.

Prosím ještě o zachování klidu a ještě o soustředění na těch zbývajících 18 minut.

Pane ministře, máte slovo.

Ministr vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji, vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi, abych v zastoupení pana místopředsedy Škromacha zde uvedl tuto materii vzhledem k tomu, že jsem právě slyšel, že mnoho času nezbývá, tak se pokusím být maximálně stručný.

Evropská unie navrhuje vytvořit institut pro rovnost žen a mužů, který by plnil roli informační banky, kde by se soustřeďovaly dosud roztříštěné informace členských států o dobré praxi při prosazování rovnosti žen a mužů, výsledky výzkumů, statistiky apod.

Z hlediska zásady subsidiarity je zřízení takového informačního a koordinačního střediska účelnější na evropské úrovni než aby si potřebné informace z dalších 24 členských států zajišťoval a aktualizoval každý členský stát samostatně na národní úrovni.

Náklady na zřízení a činnosti Evropského institutu pro rovné postavení žen a mužů mají být hrazeny z rozpočtu Evropské unie, z finančních prostředků určených pro prosazování rovnosti žen a mužů. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane ministře. Mluvil jste tak rychle, že budeme mít určitě nějakou časovou rezervu.

Jediným výborem, který se zabýval tímto tiskem, je Výbor pro záležitosti Evropské unie. Ten přijal usnesení č. N9/05/02 a zpravodajkou výboru je paní kolegyně Ludmila Müllerová, kterou prosím, aby nás nyní seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Ludmila Müllerová: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, já se pokusím tvýrazně zestručnit mou zpravodajskou zprávu.

Ráda bych vás seznámila s průběhem projednávání ve výboru tohoto nařízení Evropského parlamentu. Jak už tady bylo řečeno panem kolegou Sefzigem, tak náš výbor měl skutečně velmi málo času na projednávání, na studium všech doprovodných podkladů a také rámcová pozice vlády k tomuto nařízení byla dodána až včera.

Nicméně považuji za důležité, že Evropská rada uznala již v roce 2000, že je zapotřebí, a teď cituji, zvyšovat povědomí, slučovat zdroje a vyměňovat si zkušenosti s cílem prosazovat rovné postavení žen a mužů, a to zejména prostřednictvím zřízení Evropského institutu pro rovné postavení žen a mužů.

Následně si Komise i Evropský parlament nechaly vypracovat studii proveditelnosti, se kterou souhlasily a 11. března, tedy zhruba před 14 dny, vydala Rada na návrh Komise právě tento návrh nařízení, který my projednáváme.

Ještě krátce k pozici České republiky a k projednávání. Vloni v červnu na zasedání Rady ministrů byla podpořena myšlenka zřízení institutu, v září se touto otázkou zabývala naše vláda a přijala usnesení, které potom ještě potvrdila v prosinci loňského roku, ale jak v usnesení ze září, tak v usnesení z prosince se nezabývá myšlenkou zřízení institutu, ale zejména myšlenkou sídla tohoto institutu.

To znamená vláda dostala pověření, aby usilovala o zřízení institutu právě v Praze, pokud neuspěje s touto myšlenkou, tak aby tento institut byl zřízen v některých členských zemích, které byly přijaty za členy Evropské unie po 1. květnu 2004.

K úkolům, které by tento institut měl zajišťovat, tak tady velmi krátce, ale přesto hovořil pan místopředseda, takže nebudu o nich teď diskutovat, ale chtěla bych říci, že tyto úkoly a cíle má institut řešit pomocí 15 členů správní rady, dále ředitele a dalších zhruba 20 zaměstnanců, a také prostřednictvím poradního sboru, složeného ze zástupců všech členských zemí.

Nyní mi dovolte, abych seznámila naše plénum s projednáváním a s usnesením, které vám přečtu. Výbor pro záležitosti Evropské unie projednal návrh nařízení Evropského parlamentu a Komise vytvářející Evropský institut rovnosti pohlaví dne 30. března 2005.

Po úvodní informaci Čestmíra Sady, náměstka ministra práce a sociálních věcí, zpravodajské zprávě senátorky Müllerové a po rozpravě výbor I. přijímá k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Komise vytvářející Evropský institut rovnosti pohlaví doporučení k vyjádření Senátu Parlamentu České republiky, které tvoří přílohu tohoto usnesení.

Dále doporučuje Senátu Parlamentu České republiky, aby se k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Komise vytvářející Evropský institut rovnosti pohlaví vyjádřil ve smyslu doporučení přijatého výborem.

Za třetí určuje zpravodajkou výboru pro projednání na schůzi Senátu Parlamentu České republiky senátorku Ludmilu Müllerovou a pověřuje předsedu výboru senátora Luďka Sefziga, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu České republiky.

Konstatuji, že k tomuto usnesení byla vydána příloha, která obsahuje doporučení, která by měla být předložena vládě České republiky tak, aby na nadcházejícím zasedání Rady ministrů předložený návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Evropského institutu, aby jej odmítla.

Tolik moje zpravodajská zpráva a já se těším na další debatu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně. Vážené kolegyně, kolegové, otevírám obecnou rozpravu k tomuto tématu.

Hlásí se kolegyně Gajdůšková.

Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, je mi líto, že vás musím zdržovat v tuto noční hodinu. Dokázala bych si představit příjemnější trávení času než debatu nad rovnými příležitostmi, ale bohužel materiál, který projednáváme, jsme skutečně, respektive návrh na usnesení a se projednával ve výboru teprve včera a nebylo tedy možné skutečně ho projednat tak, jak by si tento materiál zasloužil.

Dovolte mi, abych trošičku věc vysvětlila. Posláním Společenství podle čl. II Smlouvy o založení Evropských společenství je prováděním společných politik nebo činností podporovat, mimo jiné i, cituji „rovné zacházení pro muže a ženy“.

V čl. III bodě 1 se uvádí pod písm. a) až u) množství opatření společných politik, podpor a přínosů, které Evropské společenství nese.

V odst. 2 tohoto článku se říká: Při všech činnostech uvedených v tomto článku usiluje Společenství o odstranění nerovností a podporuje rovné zacházení pro muže a ženy. Evropský institut rovnosti pohlaví má jediný a zásadní úkol, aby toto usilování Evropských společenství bylo cílené, smysluplné a efektivní.

Aby opatření přijímaná Evropskou unií byla v souladu s realitou a byla formulována na základě faktů, nikoliv předsudků a dojmů, kterých je právě v genderové oblasti více než kdekoliv jinde.

Budu citovat ještě čl. XIII Smlouvy. Za prvé odst. 1: Aniž jsou dotčena ostatní ustanovení této smlouvy a v rámci pravomoci svěřených Společenství touto smlouvou, může Rada na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem jednomyslně přijmout vhodná opatření k boji proti diskriminaci na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo světového názoru, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace.

Odst. 2 říká, že odchylně od odst. 1 rozhoduje Rada postupem podle čl. 251, pokud přijímá podpůrná opatření Společenství s vyloučením harmonizace právních a správních předpisů členských států jako základ pro činnosti, které přijímají členské státy, aby přispěly k naplnění cílů uvedených v odst. 1.

Čl. 251 tedy, na který se odvolává příloha usnesení Výboru pro záležitosti Evropské unie, upravuje pouze proceduru.

Ve zdůvodnění odmítnutí návrhu nařízení a zřízení institutu se operuje dvěma zásadními věcmi. Jednak principem subsidiarity a jednak čl. 251. Hovoří se o tom, že genderová politika je záležitostí národních států.

Domnívám se, že zde došlo k hlubokému nepochopení a záměně toho, co je vnímáno rodinnou politikou, která skutečně je výlučně kompetencí členských států a genderovou politikou a odstraněním diskriminace, která je formulována přímo jako část poslání Evropských společenství.

Za druhé v čl. 251, na který se odvolává odst. 2 čl. XIII, není o ničem jiném, než že se v případě podpůrných opatření Společenství v oblasti rovných příležitostí nerozhoduje jednomyslně.

Argumenty, které přijal Výbor pro záležitosti Evropské unie nejsou relevantní k obsahu nařízení Komise a Evropského parlamentu, vytvářející Evropský institut rovnosti pohlaví.

Než budeme hlasovat, zkusme si zodpovědět několik otázek. To jsme v České republice jako v jediné zemi Evropské unie tak bigotně konzervativní, že se bojíme pouhého srovnání a faktů v rámci Evropské unie o postavení mužů a žen, které má institut prioritně přinášet pro práci Evropského parlamentu, Evropské komise a Evropské rady?

To jsme skutečně tak protievropští, že nám vadí možnost mít v České republice umístěn Evropský institut, který se v souvislosti s tím zřízením nabízí? To nám vadí evropská odborná instituce? A to skutečně chceme své protievropanství demonstrovat zrovna na postojích v záležitostech souvisejících s rovným postavením mužů a žen?

Pokud si odpovíme, že ne, podpořte, prosím, následující usnesení.

Senát bere na vědomí rámcovou pozici vlády České republiky k návrhu nařízení Evropského parlamentu o zřízení Evropského institutu pro rovné postavení žen a mužů.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vydržte ještě, kolegové, 6 minut. Za šest minut končím, tak to prosím ještě vydržte.

Nechtěl jsem vás přerušit. To se omlouvám.

Senátorka Alena Gajdůšková: Já jsem skončila.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Dobře, děkuji. Je přihlášený kolega Kubera a následně kolega Sefzig.

Pane kolego, máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera: Já budu mluvit velmi rychle. Využiji asi 20 vteřin. Mě tam zaujali dvě věci. První, že ředitel – ředitelka, mělo by to být ředitel a ředitelka, aby to byli rovné příležitosti. Bude-li jmenován ředitel, je to nerovnost vůči ředitelkám a naopak a pak mě zaujalo, že to bude mít 20 pracovníků, což měly mít naše kraje, když se zřizovaly podle Yvony Streckové. Dejte si tam jednu nulu, později dvě nuly.

Já podporuji návrh usnesení tak, jak jej předložil výbor. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Kolega Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig: Já budu také stručný. My jsme také při diskuzi často sklouzávali k meritorní podstatě genderové politiky, ale o tom se tam nejedná. Tady se jedná o způsob řešení genderové politiky rovnosti obou pohlaví.

A ten způsob řešení není podle řady lidí v tom, že se zřídí instituce. Přece institucionalizací problému se samotný problém nevyřeší. A o tom se střetávala veškerá diskuze.

Já se domnívám, abychom mohli ještě hlasovat, že by měl zřejmě někdo z předsedů nebo místopředsedů klubu podat návrh na to, abychom mohli hlasovat i po 21.00 hod. a pak bychom mohli přečíst alespoň ty pozměňovací návrhy nebo to doporučení. To nejsou pozměňovací návrhy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego.

Senátor Jiří Šneberger: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych vznesl za Klub ODS procedurální návrh, abychom procedurálně hlasovali o tom, že dokončíme tento bod i s hlasováním po 21.00 hod. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Já mám takový pocit, že to nejde, protože náš jednací řád nám jasně říká, že naše jednání končí nejpozději ve 21.00 hod. Můžeme pokračovat.

Kolegyně Seitlová se hlásila.

Teď se omlouvám paní kolegyni Seitlové, že tady vedeme diskuzi jak pokračovat podle jednacího řádu, ale shodli jsme se na tom, že pokud padne návrh na prodloužení, tak k němu můžeme přistoupit. I takový je výklad jednacího řádu, takže já bych vás teď s dovolením přerušil.

Svolám znělkou na hlasování. S technickou připomínkou kolega Zlatuška.

Senátor Jiří Zlatuška: Já mám technickou připomínku, že jste udělil slovo paní senátorce Seitlové a podle jednacího řádu jí nemůžete odejmout slovo vprostřed. To nemůžete udělat pokud nedomluví.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Paní kolegyně se tomu nebránila. Padl zde návrh, abychom ještě jednali po 21.00 hod. Já dám o tomto návrhu hlasovat.

Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko NE.

Hlasování č. 121 registrováno 54, pro 42, proti 5. Návrh byl schválen.

Paní kolegyně Seitlová, omlouvám se, že jsem vás přerušil, ale necítil jsem nějaký odpor v tom, že byste se tomu příliš bránila. Kolega Zlatuška možná také promine.

Prosím, máte slovo, a můžeme pokračovat v diskuzi.

Senátorka Jitka Seitlová: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, jistě v tuto chvíli by bylo možné trvat na jednacím řádu, ale já věřím, že to jednání, které vedeme, bude stejně vstřícné, jako bylo z naší strany, a že i převaha těch pánů, kteří tady sedí, bude věnovat ještě pozornost zdánlivě nepodstatnému problému, totiž otázce rovnosti pohlaví a genderové problematice.

Já moc děkuji za tu pozornost a chtěla bych říci, že opravdu mě také překvapuje, s jakou lehkostí přijímáme usnesení, které si myslím není relevantní situaci. Nevím, jestli někdo z vás sleduje tisk, sleduje statistiky a veřejná mínění.

Ty statistiky říkají ano, ženy jako takové mají zhruba o buď 15, někdo říká o 30 procent nižší plat v České republice. Ty statistiky říkají, že ženy se ocitají v rizikové skupině s vyšší mírou nezaměstnanosti, zejména ženy nad 50 let a ženy s malými dětmi.

Statistiky také říkají, že dochází k určitým problémům z hlediska zaměstnanosti žen, že mají problémy v práci a ty souvisejí s určitými závislostmi.

Vím, že vás některé možná nebaví tahle diskuze, ale ona je docela vážná. Ona je docela vážná a ženy vychovávají naše děti, připravují budoucí generaci a myslím si, že bychom se tím měli zabývat.

Řekla bych, že to ale není jenom otázka žen, že je to dokonce i otázka mužů, protože zrovna teď řeším podnět, který se týká muže, který v našich zákonech nemá jako žena právo na to, aby dostal důchodové pojištění za dobu péče o dítě, pokud nepodstoupí speciální procedury.

Není to věc docela jednoduchá. (Velký hluk v Jednací síni.)

Poprosila bych, pane předsedající, jestli byste poprosil o klid.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Ano. Kolegové, prosím, buďte klidní, vydržte to ještě, buďme k sobě slušní.

Senátorka Jitka Seitlová: Děkuji. Víte, já jsem někde četla to závratné číslo tisíce úředníků, kteří pracují v EU. A když jsem teď slyšela to číslo, které tady bylo deklarováno z hlediska institutu, který by se měl zabývat rovností pohlaví, tak mně přišlo nesmírně nepoměrné z hlediska toho problému, jak je vážný pro Evropu a z hlediska toho, kolik pozornosti by se tomu v takovém místě mělo věnovat.

Tedy třicet lidí, a to je problém, který tíží všechny státy, tíží je naprosto reálně. Nejsem příznivcem toho, aby narůstaly nějaké zbytečné instituce. Ale pokud nebudeme mít žádnou takovou instituci, tak je pravdou, že se tím nikdo nebude stabilně zabývat, plně zabývat a že věci, o kterých jsem hovořila, budou mít možná další řešení. A to si jistě nepřejeme.

Dámy a pánové, zvažme zamítnutí. Já si myslím, že není namístě, a že bychom měli na takovouto drobnost v podstatě v rámci molochu EU, která funguje, pro takto závažný a velmi důležitý úkol vyrovnání nedostatků, které existují, tedy přijmout.

Nejsem tedy pro zamítnutí, jsem pro to, aby takový institut existoval a aby věci napomohl. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně. Teď je přihlášena kolegyně Gajdůšková.

Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, jenom skutečně krátce.

Chci znovu zopakovat jednu věc a připomenout druhou.

Ta první je, že skutečně argumenty, které jsou v podkladu Výboru pro záležitosti EU, se míjejí s předmětem nařízení, které projednáváme, prostě nejsou relevantní.

A ta druhá je, že tento institut nemá řešit genderovou politiku. On má, a to má zakotveno v nařízení, že má sbírat podklady a vytvářet podklady pro rozhodnutí Evropského parlamentu tak, jak jí to Evropský parlament zadal, pro Evropskou radu a Evropskou komisi. Nic víc, nic míň. A o tomto rozhodujeme.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Přihlášen je kolega Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig: Omlouvám se, vystupuji podruhé, nedělám to rád, ale myslím, že do toho vnesu trochu jasno, protože tady to některým uniká. Tady nejednáme o meritu věci, tady nikdo nezpochybňuje rovnost obou pohlaví, rovnost příležitostí. Ale domníváme se, že jestliže rovnost obou pohlaví je v primárním právu zakotvena jako pouhá zásada, tak je těžko vymahatelná z primárního práva. Tudíž je povinností každé země, každého evropského státu, aby tuto zásadu naplňoval ve svém nejen zákoníku práce, i v jiných právech, v jiných zákonech.

Přečtu naše usnesení jenom co se týče monitoringu. Evropská unie přeci vlastní Eurostat a tam jsou státy povinny dodávat informace. Monitoring může provádět Eurostat:

1.? Zajištění rovnosti občanů před zákonem včetně rovnosti zacházení mužů s ženami zůstává nadále v prvé řadě jedním ze základních úkolů členských států EU, a to včetně přijímání odpovídajících opatření k zajištění této zásady.

2.? Konkrétní podoba těchto opatření se v jednotlivých členských zemích odlišuje, mj. v závislosti na politickém složení vládní reprezentace v kontextu sociálně-ekonomické politiky státu.

3.? Odpovídající forma soutěže politických sil a jejich programů přitom na úrovni Evropských společenství v současné době neexistuje. ES podle článku 3 odst. 2 Smlouvy o založení ES navíc usiluje o podporu rovného zacházení s muži a ženami pouze v rámci činností, jejichž plnění bylo členskými státy Evropskému společenství svěřeno.

4. Návrh na zřízení nového úřadu přitom nelze považovat za meritorní opatření sledující naplnění příslušného cíle, tj. rovného zacházení muži – ženy tak, jak je předpokládají články 13 odst. 2 a 141 odst. 3 Smlouvy o založení ES.

Vzhledem k výše řečenému nemůže být vytvoření nové instituce agentury Unie odůvodněno množstvím odpovídající agendy a není tudíž ospravedlněno ani článkem 5 Smlouvy o založení ES (zásada subsidiarity a proporcionality), podle něhož vyvíjí Společenství činnost jen tehdy a potud, když cíle navrhované činnosti nemohou být uspokojivě dosaženy členskými státy a mohou být z důvodu rozsahu či účinku navrhované činnosti lépe dosaženy Společenstvím.

Sedmý bod číst nebudu, na tom se všichni nemusíme ještě shodnout.

Řeknu, že daleko více pro rovnost příležitostí mužů a žen udělá než institucionalizovat tento problém a vytvářet novou, byť jenom monitorující instituci, udělá to, když členská země přijme zákon, jako je tomu např. ve Švédsku, že tam je pro muže povinná tříměsíční mateřská dovolená, a kupodivu, tam ten problém téměř není, je tam daleko menší. Muži pochopili, co ženy dělají v době té tzv. mateřské dovolené. A to jsou věci, které pomáhají ke genderové politice, nikoli instituce.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Přihlášena je paní senátorka Alena Palečková, připraví se paní kolegyně Helena Rögnerová.

Senátorka Alena Palečková: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, ono už to bylo téměř všechno řečeno a já jsem se přihlásila jenom proto, aby to nevypadalo, že na jedné straně jsou ženy, které jaksi hájí tuto instituci, protože o nic jiného v podstatě v této předloze nejde, a na druhé straně jsou muži, kteří tomu odporují.

Myslím si, že ty emoce kolem deváté hodiny večerní už trošku opadly, takže teď se můžeme na to podívat s chladnou hlavou.

Já sdílím téměř všechny ty věci, které byly řečeny ve vystoupení kolegyně Seitlové nebo kolegyně Gajdůškové, a věřím tomu, že pokud budeme projednávat naše zákony, ve kterých je možné promítnout tuto problematiku a jakoukoliv nerovnost se pokoušet napravit, ono to totiž není o to, aby muži a ženy měli vždycky všechno stejné a dělali stejné věci, ale aby prostě ženy mohly dělat to, co si přejí, a aby jim nebyly kladeny překážky.

Čili pokud něco takového bude možné, a já se domnívám, že nejméně v polovině zákonů námi projednávaných můžeme tuto problematiku promítnout, budu všemi deseti pro. Ale mám zkušenosti, byť ne příliš jaksi bohaté, s Evropským parlamentem, mám zkušenosti s Radou Evropy, kde byl podobný výbor kdysi založen, pak byl zase zrušen. Debata tam probíhala podobně jako tady, nejsme žádnou výjimkou. Nevěřím tedy tomu, že tato instituce by nějak výrazně napomohla zlepšení té situace, o které se tady bavíme.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Prosím paní kolegyni Rögnerovou.

Senátorka Helena Rögnerová: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, jenom krátce ještě jeden argument. Doba už je opravdu pozdní a není asi čas na debatu, a debata meritorní na tomto místě není.

Chci jenom říci, co zde ještě nezaznělo, že to, jak se my rozhodneme, za prvé nic neovlivní, protože 25, resp. 24 zemí se rozhodlo, že tento institut potřebují a chtějí ho. Dokonce to ani neovlivní, jestli my na to budeme přispívat, nebo nebudeme přispívat, protože už je na to vyhrazena částka v rozpočtu EU.

Ale já jenom chci dát na zvážení, jestli země, jako je Česká republika, která by měla být jaksi opravdu hrdým členem EU, se má profilovat v tomto tématu jako jediná země, která bude dávat stanovisko proti tomuto. Připadá mi, že to zrovna není tedy parketa, na které bychom si udělali docela hezké body pro naši republiku. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Přihlášen je kolega Zlatuška.

Senátor Jiří Zlatuška: Pane předsedající, dámy a pánové, meritorně si připadám, že jsem součástí nějakého velice podivného cirkusu, nicméně bych se rád vyjádřil k tomu, co zde říkal kolega Sefzig v okamžiku, kdy kritizoval zásadu subsidiarity a proporcionality. Citoval ustanovení, že cíle navrhované činnosti nemohou být uspokojivě dosaženy členskými státy a mohou být z důvodu rozsahu činnosti či účinku lépe dosaženy Společenstvím.

V tom institutu lze předpokládat, že tam bude pracovat 20 pracovníků, kteří se budou zabývat studiemi, které se netýkají jedné členské země EU, ale obecně srovnávacími studiemi přes celou EU. Za předpokladu, že by takovéhoto účelu mělo být dosaženo v rámci jednotlivých členských zemí, každá z členských zemí by musela zřídit institut, který by se staral o to, jak se v této problematice vede nejen v dotyčné zemi, ale i ve 24 ostatních. To je první záležitost, pro kterou si myslím, že je docela účelné mít jednu instituci, která to dělá z pohledu, který se týká celku.

Druhou věcí je, že i kdyby všechny členské země EU k tomu vyčlenily každá po jednom pracovníkovi, stále ještě mi, promiňte mi to, jsem velice omezeně zaměřený na takovou úplně jednoduchou aritmetiku, vychází, že 20 pracovníků věnujících se tomu na jednom místě, znamená stále ještě úspornější vynaložení sil než 25 jednotlivců sedících každý v jedné členské zemi EU. Proto se domnívám, že specificky bod šestý, pominu ostatní, je zcela jistě v tomto návrhu doporučení míjející se s věcnou stránkou toho, co se tam říká, a určitě i přímo použitý citát, který je tam u subsidiarity a proporciality použit, toto doporučení usvědčuje z nesprávnosti.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, pane kolego. Přihlášen je kolega Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig: Pane předsedající, jsem rád, že mohu bezprostředně reagovat. Pan senátor Zlatuška vychází z předpokladu, že jedině institucionalizací je problém řešitelný. Já se to nedomnívám, protože institucionalizace problému problém ještě nevyřeší, a je v pravomoci každé země, protože jsou jisté odlišnosti mezi zvyky, které panují v Řecku, v severských zemích, jiné zvyky jsou i u nás, jiné ve Francii. Domnívám se, že každá země má právo na to, aby to řešila ve svém právním pořádku a nemusela k tomu vytvářet institut.

Pan senátor Zlatuška vychází z předpokladu, že každá země bude muset něco vytvářet. V tom je právě prolomení onoho principu subsidiarity, že každá země si zvolí, jestli bude, nebo nebude vytvářet institut. Takto je tento článek myšlen. Myslím, že to není zase až tak těžké k pochopení.

Jestliže se potom všechny členské země rozhodnou tyto instituce si vytvořit, jistě v budoucnu může dojít k tomu, že tyto instituty sloučí a vytvoří něco jiné, ale předjímat a začínat a budovat odshora tuto architekturu, to by správné jistě nebylo a nabourali bychom princip subsidiarity. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji. Přihlášena je kolegyně Gajdůšková.

Senátorka Alena Gajdůšková: Pane předsedající, kolegyně, kolegové, je mi skutečně líto, že musím jít znovu k pultu, ale pan kolega Sefzig, myslím, tento argument dal naprosto jasný. Řekl tady, že každá země řeší tuto problematiku jinak, že v každé zemi jsou tyto zvyklosti a tradice jiné. A právě proto vzniká institut v EU, který by měl být schopen v EU tyto věci skutečně zanalyzovat, porovnat a dát doporučení evropským institucím.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Děkuji, paní kolegyně. Ptám se, kolegyně, kolegové, jestli ještě někdo chce vystoupit v rozpravě. (Nikdo.)

Pokud tomu tak není, rozpravu končím a ptám se, pane ministře, zda chcete vystoupit? Ne.

Ptám se paní zpravodajky kolegyně Müllerové, zda chce vystoupit? Ano.

Senátorka Ludmila Müllerová: Pane předsedající, kolegyně a kolegové. Jenom bych shrnula rozpravu, která tady proběhla.

V rozpravě vystoupilo osm senátorů, někteří dvakrát, někteří dokonce třikrát. Diskutovalo se jednak o procedurálních záležitostech, jednak o záležitostech, které se týkaly podstaty i nepodstaty problémů, to znamená jednak problematiky genderového přístupu, jednak problematiky návrhu nařízení Evropského parlamentu, vytvářejícího Evropský institut rovnosti pohlaví. Jenom bych chtěla připomenout, že jsme se tady bavili o tom, zda národní země dostatečně plní svou roli v oblasti rovných příležitostí žen a mužů nebo rovnosti pohlaví a musím říci, že EU zdaleka tuto oblast nechce řešit jenom institucionálním uspořádáním, ale že už devět směrnic a nařízení, která obsahují problematiku rovných příležitostí, přijala či změnila.

Také Česká republika implementovala do řady svých zákonů a směrnic oblast genderových příležitostí. To, že se jí to nedaří docela a že nemůžeme být spokojeni, rozhodně není vinou EU, ale přístupu a implementace zákonů do reality.

Chtěla bych říci, že výbor doporučil vyjádření Senátu, které by mělo být avizováno vládě, a že důvody v doporučení tady už přečetl kolega Sefzig. Ptám se, protože vám zároveň byly rozdány na lavici, zda je nutné, abychom usnesení Senátu k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady vytvářejícímu Evropský institut rovnosti pohlaví, část I., kde se Senát domnívá, že v současné době neexistují dostatečně prokazatelné objektivní důvody pro zřízení Evropského institutu pro rovné postavení žen a mužů jakožto nové agentury EU, a část II., kde se doporučuje vládě tento návrh nařízení odmítnout, celé četla.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Myslím si, paní zpravodajko, že pan kolega Sefzig nás seznámil s obsahem tohoto usnesení, a máme zde ještě jedno usnesení, o kterém budete hovořit.

Senátorka Ludmila Müllerová: Ano, máme zde ještě návrh usnesení, které přednesla paní senátorka Gajdůšková, a který vám byl také rozdán na lavice, který říká k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady vytvářejícímu Evropský institut rovnosti pohlaví, že Senát bere na vědomí rámcovou pozici vlády k návrhu na řízení Evropského parlamentu a Rady vytvářejícímu Evropský institut rovnosti pohlaví.

O těchto dvou návrzích bychom měli hlasovat.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Myslím, že nejdříve bychom měli hlasovat o usnesení, které vyšlo z Výboru pro evropské záležitosti, a pokud nebude schváleno … (Poznámky z pléna.)

Mám pocit, že vždycky bývalo dobrým zvykem, že se nejdříve hlasovalo o usnesení, které bylo návrhem výboru. Pokud nebude schváleno, potom bychom hlasovali o návrhu kolegyně Gajdůškové.

Pokud s tímto postupem souhlasíte, dovolím si znělkou svolat senátory.

Prosím, paní zpravodajko, abyste nás seznámila s tím, o čem budeme teď hlasovat.

Senátorka Ludmila Müllerová: Hlasovali bychom o doporučení Výboru pro záležitosti Evropské unie, které máte v příloze návrhu na usnesení.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO.

Senátor Jiří Zlatuška: Nevím, o čem hlasujeme.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Prosím, paní zpravodajko, kolegovi Zlatuškovi vysvětlete, o čem budeme hlasovat.

Senátorka Ludmila Müllerová: Hovořili jsme tady o tom a shodli jsme se na tom, že není potřeba přednášet celý tento návrh doporučení k vyjádření, ale byl vám rozdán na lavice a byl i přílohou usnesení.

Pokud považujete za nutné znovu ho přečíst, hovoříme k návrhu Nařízení Evropského parlamentu a Rady vytvářejícímu Evropský institut rovnosti pohlaví. Je to doporučení Výboru pro záležitosti EU. Skládá se ze dvou částí: I., kdy se Senát domnívá, předpokládám, že pokračování máte před sebou.

Následuje II., kde Senát doporučuje vládě, opět následuje text, který mátepřed sebou.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: S tímto návrhem nás seznámil kolega Sefzig, který ho tady četl. (Domlouvá se s senátorem Zlatuškou.)

Je to tento papír (ukazuje), který byste měl mít na lavici. (Senátor Zlatuška ho nedostal.)

Nevím, jak je to možné, ale bylo to tady rozdáváno. (Zlatuška dostává nový výtisk.)

Máte, prosím, všichni tento návrh na návrh usnesení? (Ano.)Pokud tomu tak je, dovolím si znovu zahájit hlasování, protože předchozí hlasování bylo zmatečné. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 123, registrováno 52, pro 34, proti 9. Návrh byl schválen.

Z tohoto pohledu je návrh kolegyně Gajdůškové nehlasovatelný.

Děkuji vám, paní zpravodajko, děkuji vám pane ministře.

Vážené kolegyně, kolegové, končím 4. schůzi Senátu. Další, 5. schůze bude, pokud se situace nezmění, 27. dubna t. r.

Dobrou noc a šťastnou cestu domů.