Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Těsnopisecká zpráva

ze 3. schůze Senátu

Parlamentu České republiky

1. den schůze

(27. ledna 2005)

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Kolegyně, kolegové, imunitní výbor stále zasedá a v tuto chvíli není jeho závěr znám. Schůze bude proto zahájena v 9.15 hod.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Vážené kolegyně, vážení kolegové, milí hosté, dovolte, abych vás přivítal na 3. schůzi Senátu.

Tuto schůzi jsem svolal na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat paragrafy, jde o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu. Pozvánky jste dostali ve čtvrtek 6. ledna.

Z dnešní schůze se omluvili senátoři Alena Gajdůšková, Ladislav Macák, Josef Jařab. Prosím, zaregistrujte se. Náhradní karty jsou v předsálí.

Nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli této schůze byli senátoři Josef Novotný a Rostislav Slavotínek. Má někdo nějakou připomínku? (Nikdo.)Přistoupíme k hlasování.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tyto dva ověřovatele,stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 1 bylo ukončeno. Registrováno 65 senátorek a senátorů, kvorum 33, pro 65, proti nikdo. Návrh byl schválen.

A nyní si stanovíme pořad naší schůze. Návrh pořadu schůze ve znění navržených změn vám byl rozdán na lavice. Vzhledem k tomu, že na včerejším jednání Ústavní soud rozhodl o platnosti volby senátora Jana Nádvorníka, navrhuji zařadit tyto body:

1.? Zpráva Mandátového a imunitního výboru o výsledku zkoumání, zda byl senátor platně zvolen.

2.? Slib senátora.

3.? Návrh na změnu zasedacího pořádku v Jednacím sále Senátu.

4.? Návrh na změnu ve složení orgánu Senátu,

a to jako první čtyři body našeho jednání.

V souladu s usneseními Organizačního výboru č. 10 a 15 ze dne 18. a 25. ledna 2005 navrhuji další změny pořadu, které však respektují můj předchozí návrh a jsou tedy přečíslovány:

1.? Projednat body, které předkládá ministr vnitra František Bublan, a jedná se o tisky č. 9, 422 a 424, ve čtvrtek 27. ledna 2005 jako body 6, 7 a 8.

2.? Projednat body Volba místopředsedy dozorčí rady Státního zemědělského a intervenčního fondu ve čtvrtek 27. ledna 2005 jako poslední bod před polední přestávkou a Informaci vlády ČR o jednání Evropské rady konaném ve dnech 16. a 17. prosince 2004 v Bruselu a pozicích České republiky ve čtvrtek 27. ledna 2005 po 17.00 hodině.

3.? Doplnit body Návrh senátního návrhu ústavního zákona senátorů Tomáše Julínka, Jiřího Lišky, Jaroslava Mitlenera a dalších o referendu o souhlasu České republiky se Smlouvou o Ústavě pro Evropu, podepsanou v Římě dne 29. října 2004, a to jako bod č. 18.

Doplnit Vládní návrh na prodloužení doby kontingentu Armády ČR v Iráku v roce 2005, tisk č. 14, a to na pořad 3. schůze Senátu ve čtvrtek jako první bod odpoledního jednání.

Doplnit Návrh na vyslovení souhlasu se zřízením Podvýboru pro dopravu Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu na poslední místo pořadu 3. schůze.

Má někdo další návrh? Přihlásil se mi pan senátor Tomáš Julínek.

Senátor Tomáš Julínek: Pane předsedo, kolegyně a kolegové, navrhuji zařazení bodu Způsob delegování zástupců Senátu Parlamentu ČR k vráceným tiskům k projednání v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Vzhledem k tomu, že už na minulé schůzi vznikly nejasnosti, jak má k takovému delegování dojít, tak chci, aby k tomu proběhla diskuze.

Nechci rušit dnešní jednání a pořad, který už byl předjednán. Proto to navrhuji

jako poslední bod programu. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Kdo další se hlásí k programu? (Nikdo.)

Navrhuji, abychom samostatně hlasovali o novém bodu, který přednesl předseda Klubu ODS Tomáš Julínek a potom bychom hlasovali en bloc o všech návrzích tak, jak jsem vám je přednesl. Takže já v této chvíli zahajuji hlasování, kdo je pro návrh Tomáše Julínka, tlačítko ANO a ruku nahoru. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž ruku nahoru. Hlasování č. 2 je ukončeno, registrováno 69, kvorum 35, pro 60, proti nikdo, návrh schválen. Přihlásila se mi paní senátorka Helena Rögnerová, už se odhlašuje. Takže budeme hlasovat o mých návrzích, které jsem přednesl a jsou v usnesení Organizačního výboru. Zahajuji hlasování, kdo je pro tento návrh změn pořadu, tlačítko ANO a ruku nahoru, kdo je proti, tlačítko NE a ruku nahoru. Hlasování č. 3 ukončeno, registrováno 69, kvorum 35, pro 68, proti nikdo, návrh byl schválen. Tím máme všechny návrhy schválené a nyní budeme hlasovat o pořadu schůze jako o celku.

Zahajuji hlasování, kdo je pro tento pořad naší schůze,tlačítko ANO a ruku nahoru, kdo je proti tlačítko NE a ruku nahoru. Hlasování č. 4 ukončeno. Registrováno 69, kvorum 35, pro 68, proti nikdo, návrh byl schválen.Já nyní poprosím prvního místopředsedu, aby chvíli zaujal mé místo, abych vám mohl něco sdělit.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, milí hosté. Dnešního dne před 60 lety byl osvobozen koncentrační tábor v Osvětimi. Já si myslím, že hrůzné číslo popravených a mrtvých mi dává důvod, abych vás vyzval k jedné minutě ticha při vzpomínce na tyto oběti.

Děkuji vám. A jsme nyní u prvního bodu a tím je:

Zpráva Mandátového a imunitního výboru o výsledku zkoumání, zda byl senátor platně zvolen.

Chci připomenout znění § 41 odst. 1 písmeno a) jednacího řádu, podle něhož Mandátový a imunitní výbor zkoumá, zda jednotliví senátoři byli platně zvoleni a svá zjištění předkládá Senátu. A nyní uděluji slovo předsedkyni Mandátového a imunitního výboru paní senátorce Heleně Rögnerové, aby nás informovala o závěrech.

Senátorka Helena Rögnerová: Vážený pane předsedo, děkuji za slovo. Vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi seznámit vás se zprávou Mandátového a imunitního výboru, který zasedal dnes ráno bezprostředně po včerejší odpolední zprávě Ústavního soudu o tom, že pan Jan Nádvorník byl z rozhodnutí Ústavního soudu potvrzen jako vítěz voleb. Ráda bych vás stručně seznámila s průběhem dnešní schůze a zároveň tím přijměte omluvu, že jsme posunuli začátek jednání. Debata v Mandátovém a imunitním výboru se vedla nad touto procedurou, která byla zatím ojedinělá, ani nesplňovala všechny znaky obdobného postupu tehdejší naší kolegyně, paní senátorky Dagmar Lastovecké. A nemohli jsme se úplně jasně shodnout, jestli tím momentem, kdy můžeme přistoupit k našim standardním procedurám, je již rozhodnutí Ústavního soudu samé, nebo nějaké následné vydání osvědčení Ústřední volební komise. Debata se vedla, jestli toto osvědčení, které já mám k dispozici, které bylo předáno na místě Občanské demokratické straně, Janu Nádvorníkovi Nejvyššímu správnímu soudu a Senátu Parlamentu ČR, který byl zastoupen paní ředitelkou, paní Dr. Bělinovou, jestli toto osvědčení nás již opravňuje k tomu, abychom přistoupili k našim standardním procedurám. Proto to zdržení. Nakonec Mandátový a imunitní výbor byl ujištěn i paní Dr. Bělinovou, že tento postup konzultovala i s právním oddělením Ministerstva vnitra a že skutečně rozhodnutím Ústavního soudu pozbývá platnosti rozhodnutí dřívější správního soudu a že toto osvědčení tak, jak ho mám před sebou, v němž Ústavní soud vystavuje podle ustanovení § 91 odst. 4 zákona č. 182 z roku 1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů a ve shodě s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. ledna 2005, spisová značka PI 73/04 následující osvědčení.

Jan Nádvorník, r. č. 490523/235, byl ve volbách do Senátu PČR konaných ve dnech 5. a 6. listopadu 2004 a ve dnech 12. a 13. listopadu 2004 ve volebním obvodu č. 19, Praha 11, platně zvolen senátorem, tak toto osvědčení nahrazuje i standardní osvědčení Ústřední volební komise a můžeme přistoupit k našim dalším krokům, protože já vám tímto předkládám usnesení Mandátového a imunitního výboru, který ověřil ve shodě s nálezem Ústavního soudu, jak jsem citovala, ověřil platnost volby senátora Jana Nádvorníka. Ověření proběhlo v souladu s ustanovením § 41 odst. 1 písm. a) zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Doporučuje, za druhé, přijmout zjištění Mandátového a imunitního výboru Senátu, kterým se potvrzuje, že není překážek, aby senátor Jan Nádvorník složil Ústavou předepsaný slib a za třetí pověřuje mě, abych vás s tímto seznámila. Děkuji vám za pozornost a gratuluji panu kolegovi Nádvorníkovi.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji a já v tuto chvíli otvírám rozpravu k tomuto bodu. Nikdo se mi nehlásí. Rozpravu končím, takže nepředpokládám, že by paní předsedkyně se chtěla vyjádřit k něčemu, co neproběhlo. Dříve než přistoupíme k hlasování, žádám předsedkyni Mandátového a imunitního výboru, aby nám přečetla návrh usnesení Senátu.

Senátorka Helena Rögnerová: Takže navrhuji následující usnesení Senátu:Senát ve shodě s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. ledna 2005, spisová značka PI 73/04, ve které Ústavní soud rozhodl, že senátor Jan Nádvorník byl platně zvolen ve volbách do Senátu PČR v listopadu 2004, bere na vědomí, že Mandátový a imunitní výbor ověřil platnost volby senátora Jana Nádvorníka ve volebním obvodě č. 19, Praha 11, zvoleného ve volbách do Senátu PČR. Ověření proběhlo v souladu s ustanovením § 41 odst. 1 písm. a) zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Konstatuje, že není překážek, aby senátor Jan Nádvorník složil Ústavou předepsaný slib.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Dobře, děkuji vám, paní kolegyně. Znělkou svolám další členy.

Zahajuji hlasování o tomto usnesení. Kdo je pro, tlačítko ANO a ruku nahoru. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž ruku nahoru.

Hlasování č. 5 ukončeno, registrováno 71, kvorum 36. Pro 71, proti nikdo. Návrh byl schválena končím projednávání tohoto bodu.

Dostáváme se k dalšímu bodu a tím je:

Slib senátora.

Podle článku 23 Ústavy České republiky skládá senátor slib na první schůzi Senátu, které se zúčastní. V souladu s jednacím řádem tak učiní pronesením slova „Slibuji“ a podáním ruky tomu, do jehož rukou slib skládá. Složení slibu poté senátor stvrdí svým podpisem.

V této souvislosti připomínám ještě čl. 25 Ústavy, který upravuje zánik mandátu. Stanoví, že mandát zaniká mj. odepřením slibu nebo složením slibu s výhradou.

Vlastní akt proběhne takto: nejmladší, tzn. pan senátor Martin Mejstřík, přednese Ústavou předepsaný slib a senátor Jan Nádvorník jej složí do rukou předsedy Senátu. Poté svůj slib stvrdí podpisem. Nyní prosím, abyste všichni povstali a zároveň poprosím pana senátora Martina Mejstříka, aby nám přečetl slib daný Ústavou.

Senátor Martin Mejstřík: Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

(Přítomní povstávají. Probíhá složení slibuJana Nádvorníka do rukou předsedy Senátu Přemysla Sobotky.)

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Mohu konstatovat, že senátorský slib složil senátor Jan Nádvorník bez výhrad.Dovolte, abych mu poblahopřál a konstatoval, že od tohoto okamžiku je právoplatným členem Senátu. A jelikož je Senát nyní kompletní, žádám vás, abyste si vyslechli státní hymnu, jak je při aktu slibu nových senátorů tradicí. (Státní hymna.)(Potlesk.)

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Protože musíme technicky zajistit i pozici nového senátora, vyhlašuji 15minutovou přestávku. Kolega Julínek chce jinou. Jako předseda klubu má právo vystoupit.

Senátor Tomáš Julínek: Pane předsedo, kolegyně a kolegové. Já jsem chtěl požádat o 15 minut, pan předseda mě předběhl. Myslím, že 15 minut není tak strašný čas. Proti těm týdnům strádání našeho kolegy je to minimum. Takže děkuji za porozumění, abychom ho mohli přivítat do klubu. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Takže 15minutová přestávka, pokračovat budeme v 9.55 hod.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Vážené kolegyně, vážení kolegové, dalším bodem programu je:

Návrh na změnu zasedacího pořádku v Jednacím sále Senátu.

Podle § 51 schvaluje Senát zasedací pořádek senátorů. Každému senátorovi je v Jednacím sále Senátu vyhrazeno stálé senátorské křeslo. Poprosil bych nyní místopředsedu Senátu Jiřího Lišku, aby nás seznámil se změnou.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, podle našeho jednacího řádu je každému senátorovi v Jednacím sále vyhrazeno senátorské křeslo. Zasedací pořádek Senátu schvaluje Senát. Dovolte mi proto, abych vás seznámil s návrhem na změnu zasedacího pořádku, která reaguje na to, že mezi námi je nový kolega Jan Nádvorník.

Doporučuji, aby senátor Jan Nádvorník byl usazen mezi senátory Klubu ODS, a to v první řadě vedle kolegy Františka Příhody. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. (Nikdo se nehlásí.)Rozpravu končím.

Budeme hlasovat o změně našeho zasedacího pořádku, jak nám byla přednesena místopředsedou Senátu Jiřím Liškou.

Zahajuji hlasování. Kdo s předloženým návrhem souhlasí, ať zvedne ruku. (Probíhá hlasování, předsedající nedal hlasovat proti návrhu.)

Hlasování č. 6 bylo ukončeno. Registrováno 68, kvorum 35, pro 64, proti nebyl nikdo. Děkuji vám. Návrh byl schválen.

Zároveň konstatuji, že jste se nebývale bystře znovu zaregistrovali, takže vám děkuji za tento váš přístup, že sledujete v dálce své modré světélko.

Tím končím projednávání tohoto bodu. Pro ty, kteří toto hlasování nezvládli, žádám, aby se znovu zaregistrovali, protože o přestávce bylo všechno předěláno.

Dalším bodem programu je:

Návrh na změnu ve složení orgánu Senátu.

Uděluji slovo předsedovi Volební komise panu senátorovi Josefu Pavlatovi.

Senátor Josef Pavlata: Pane předsedo, dámy a pánové, v souladu s § 37 odstavce 1 zákona č. 107, o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů vám chci připomenout, senátor může být členem jednoho výboru Senátu. Výjimku samozřejmě tvoří Mandátový a imunitní výbor a Organizační výbor.

Ústavní soud svým nálezem ze včerejška rozhodl, že senátor Jan Nádvorník byl platně zvolen senátorem ve volebním obvodu č. 19, a protože pan senátor Nádvorník teprve před chvílí do rukou složil slib předsedajícího, musíme nyní rozhodnout o jeho zařazení do výboru Senátu.

Chtěl bych vám oznámit, že Volební komise obdržela 26. ledna od senátního Klubu ODS návrh na zařazení pana senátora Jana Nádvorníka do Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Na své první schůzi v pátém funkčním období jsme v souladu s § 32 jednacího řádu Senátu stanovili počet členů Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu na 11. Bude proto nutné odsouhlasit zvýšení počtu členů výboru na 12 a zařazení pana senátora Jana Nádvorníka do tohoto výboru Senátu.

V rychlosti bych vás seznámil s usnesením Volební komise z dnešního rána, ve kterém komise

1.? navrhuje Senátu PČR v souladu s článkem IV. bodu 7 volebního řádu pro volby konané Senátem zvýšit počet členů Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu z původních 11 členů na 12 členů výboru,

2.? navrhuje Senátu PČR rozhodnout o zařazení senátora Jana Nádvorníka do Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu většinovým způsobem veřejným hlasováním,

3.? pověřuje předsedu Volební komise, aby s tímto usnesením seznámil před hlasováním Senát.

To jsem v tuto chvíli učinil a jenom zopakuji část druhou, kde Volební komise navrhuje rozhodnout většinovým způsobem veřejným hlasováním. Je to dlouhodobý zvyk v těchto případech a myslím si, že by tomu tak mělo být i tentokrát s tím, že samozřejmě veřejné hlasování potom řídí předsedající schůze.

Prozatím děkuji za pozornost a těším se na další volby.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji panu předsedovi Volební komise. Otevírám rozpravu. Nikdo se do ní nehlásí, tak ji končím.

Nejprve budeme hlasovat o změně počtu členů ve Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, a to na číslo 12.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro toto zvýšení členů výboru, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 7 bylo ukončeno. Registrováno 70 senátorek a senátorů, kvorum 36, pro 67, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Nyní bude následovat druhé hlasování o tom, zda zvolíme pana senátora Jana Nádvorníka členem Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 8 bylo ukončeno. Registrováno 71 senátorek a senátorů, kvorum 36, pro 69, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem je:

Návrh zákona o elektronických telekomunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích).

Tento návrh máme jako tisk č. 4a zároveň jste dostali souhrnné pozměňovací návrhy, které máme rozdány jako tisk č. 4/5.

Poprosím nyní pana ministra informatiky Vladimíra Mlynáře, aby nás seznámil s návrhem zákona a zároveň ho zde vítám.

Ministr vlády ČR Vladimír Mlynář: Vážený pane předsedo Senátu, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, abych nejprve jménem vlády popřál nově zvolenému panu senátorovi a popřál Senátu všechno dobré v kompletní sestavě.

Přicházím, abych zdůvodnil vládní návrh zákona o elektronických komunikacích a omlouvám se, že ve své úvodní řeči budu trochu širší, než bývá mým zvykem.

Chtěl bych na úvod zdůraznit, že tento zákon se týká problematiky telekomunikací, což je obor průřezový, týká se odvětví síťové regulace, což je mimořádně složitá problematika, vzdáleně podobná problematice regulace energetiky.

Jde o zákon, který z valné části je sevřen směrnicemi EU. Problematika regulace síťových odvětví obecně a telekomunikací speciálně je velmi pečlivě a speciálně upravována evropskými směrnicemi, protože tento trh je globální v rámci celé Evropy.

Musím tedy říci, že při přípravě zákona jsme byli velmi silně vázáni evropskými směrnicemi a že řada věcí, na které bychom mohli mít rozdílné názory i jako předkladatelé, jsou prostě dány evropskými směrnicemi.

Chtěl bych zdůraznit, že zákon se týká konvengertního trhu, tedy nejen trhu telekomunikačního, ale nově také trhu kabelových televizí, digitalizace a tedy nově vymezuje celou mnohem širší působnost než dosavadní telekomunikační zákon.

Zákon je poměrně obsáhlý, i tisk, který jste dostali, je obsáhlý, a zmíním jenom velmi stručně některé nové důležité prvky v tomto zákonu.

Nově je například nastaven princip tzv. univerzální služby, tedy princip, který zakotvuje zákonný nárok na telekomunikační služby. Nově je zakotven v tom smyslu, že je postaven tak, jak žádají směrnice EU, na principu sociální potřebnosti, které podle návrhu určí nařízení vlády. Znamená to tedy, že nařízení vlády ČR v budoucnu bude určovat, kdo je natolik sociálně potřebný, že v rámci principu univerzální služby má nárok, laicky řečeno, na zlevněné telefonní služby.

Co je nové, je také nový princip úhrady ztráty z provozu této univerzální služby. Dosud tuto ztrátu hradil operátor s dominantním postavením na trhu, kterému ostatní operátoři na tuto ztrátu přispívali.

V novém zákonu je koncipován princip fondu univerzální služby, do kterého budou přispívat rovným dílem všichni operátoři a z tohoto fondu bude ztráta z univerzální služby hrazena.

Nové také je, že služby univerzální služby budou přidělovány na základě soutěže, nikoliv tedy jednomu operátorovi v České republice, což je dosud Český Telecom, ale na základě soutěže. Laicky řečeno, lze si to představit tak, že v jistém vymezeném území, pokud regulátor určí, že je nárok na univerzální službu, vypíše soutěž na operátora, který v tomto daném území bude univerzální službu zajišťovat a na základě soutěže, a tedy průhledné nabídky ceny, potom bude tato služba přidělena a také hrazena.

Nový je v zákonu dále model regulace, resp. rozhodování o postupu regulátora, v našem případě Českého telekomunikačního úřadu.

Chtěl bych zdůraznit, že zákon zavádí princip tzv. analýzy relevantních trhů. To znamená, že regulátor předtím, než přistoupí ke konkrétním regulačním opatřením na trhu, musí provést analýzu relevantního trhu, laicky řečeno, tedy musí transparentním způsobem zdůvodnit, že na určitém trhu je vůbec regulace třeba.

To je zcela nový prvek proliberalizační, protože dosud je situace taková, že je de facto na uvážení regulátora, zda zasáhne, či nikoliv. Nově může zasahovat až poté, učiní-li analýzu relevantního trhu, která má v zákonu své předepsané postupy, veřejné projednávání a je samozřejmě také sevřená, určená evropskými směrnicemi, tedy ve všech evropských zemích tyto analýzy probíhají podle společných principů.

To je bezpochyby jeden z důležitých prvků tohoto zákona, který dává větší stabilitu a jistotu podnikatelským subjektům na trhu elektronických komunikací. Druhou věcí důležitou ve změně postavení regulátora je, že řízení před regulátorem bude nadále probíhat podle správního řádu. Dosud regulátor rozhodoval na základě zákona o cenách a vy mnozí dobře víte, že tento zákon je poplatný době svého vzniku a nedává úplně transparentní jistotu subjektům, o nichž je rozhodováno. Tedy regulátor bude nově rozhodovat podle správního řádu, což dává opět jistotu podnikatelským subjektům na trhu, aby měly možnost k patřičným odvoláním. Samozřejmě všechna rozhodnutí regulátora jsou přezkoumatelná soudem.

Nově je také zaveden princip regulační rady úřadu. Dnes stojí v čele úřadu předseda úřadu, který je jednoznačnou autoritou a rozhoduje i v odvolacím řízení v rámci úřadu. Návrh zákona zavádí nový princip, že v čele úřadu sice stojí nadále předseda, ale v některých vyjmenovaných a v zákoně přesně definovaných oblastech, těch zásadních oblastech regulace, rozhoduje regulační rada. Ta je pětičlenná, jmenuje ji vláda na principu obměny, každý rok jednoho člena, tady jsme se inspirovali obměnou Senátu, tedy tak, aby každá vláda mohla výběrem osob do této regulační rady přece jenom nějakým způsobem posunovat důrazy v míře regulace či liberalizace trhu. Je to velmi důležitý nástroj a zmiňuji se o něm proto, že to je nový prvek v postavení regulačních úřadů.

Na závěr bych zmínil tři okruhy, které rozšířila Poslanecká sněmovna v návrhu zákona oproti původnímu vládnímu návrhu. Prvním je problematika odposlechů. Původní vládní návrh předpokládal a držel se linie udržet dosaženou míru pravomocí tajných služeb, nebo speciálních složek v oblasti odposlechů. Tak jako tomu je dosud, tak stanovil, že náklady spojené s odposlechem hradí operátor elektronických komunikací, tedy příslušná telekomunikační firma. V Poslanecké sněmovně byl přijat pozměňovací návrh Výboru pro obranu a bezpečnost, který mezi jiným stanovil, že náklady na odposlech napříště bude hradit stát. Musím tady zdůraznit, že to znamená pro Ministerstvo vnitra poměrně značné náklady, neplánované náklady, protože dosavadní praxe znamenala, že operátoři technicky prováděli odposlech samozřejmě po všech povolovacích procesech na své náklady. Nyní nově bude muset Ministerstvo vnitra, resp. Policie ČR, za tuto službu platit. Představuje to poměrně závažný problém pro Ministerstvo vnitra, alespoň jak jsem byl informován, a cítím tady za povinnost požádat Senát, zda by tuto věc znovu zvážil a při projednávání pozměňovacích návrhů podpořím řešení, které přijal školský výbor v této věci a které je podle mého soudu rozumné a řešilo by tu danou problematiku přijatelným kompromisem.

Druhá oblast problémů, o které se změnil zákon při projednávání v Poslanecké sněmovně, je problém vztahu mezi Úřadem na ochranu hospodářské soutěže a Českým telekomunikačním úřadem. Je to velmi složitý problém a já se přiznám, že v této věci Poslanecká sněmovna rozhodla spíše v důrazu, který je mně jako předkladateli zákona bližší. Poslanecká sněmovna rozhodla, že rozdělila působnost Úřadu pro hospodářskou soutěž a Českého telekomunikačního úřadu, neboť dochází v praxi v oblasti elektronických komunikací k poměrně závažnému problému. Úřad pro hospodářskou soutěž jako regulátor, který rozhoduje ex post, postihl ve svých některých rozhodnutích operátory na trhu elektronických komunikací za kroky, které mu nařídil Český telekomunikační úřad (ČTÚ), který rozhoduje jako regulátor ex ante. Jinými slovy, laicky řečeno, došlo k tomu, že za jeden krok, který ČTÚ přikázal konkrétně Českému Telecomu, byl následně Český Telecom sankcionován ze strany Úřadu pro hospodářskou soutěž. Já se domnívám, že tento princip, kdy dva nezávislí regulátoři rozhodují v jedné věci rozdílným způsobem, je špatný pro podnikatelské subjekty, a proto vítám tu úpravu, kterou zvolila Poslanecká sněmovna, tzn. jasné rozdělení kompetencí mezi tyto dva nezávislé úřady. Ta problematika regulace je jinak mimořádně široká a obsáhlá a nechci tady už zabíhat do podrobností.

Na závěr jsem si nechal politicky nejspornější věc, jakkoli jde jenom o pár řádek, a to je problematika digitalizace a veřejnoprávního multiplexu. Původní vládní návrh zákona obsahoval i hlavu čtrnáct zákona, která v sobě obsahovala poměrně obsáhlou změnu mediálních zákonů, zejména zákona o rozhlasovém a televizním vysílání. Úkolem těchto změn bylo zprůchodnit problematiku se spuštěním digitalizace a především rozdělit kompetence a výkon rozhodovací působnosti mezi Radou pro rozhlasové a televizní vysílání a ČTÚ.

Tato věc, protože je politicky mimořádně citlivá, bohužel, historicky, v Poslanecké sněmovně nenašla žádnou většinovou podporu při projednávání ve výborech, a proto došlo k dohodě v rámci projednávání ve výborech, že celá problematika mediální legislativy bude ze zákona vyčleněna, tedy vypuštěna, a že předložím znovu toto téma Poslanecké sněmovně speciálním zákonem, což se stalo mimochodem včera, kdy vláda takový návrh schválila, a budeme v Poslanecké sněmovně nad tímto mimořádně složitým problémem hledat znovu nějakou shodu. Na plénu Poslanecké sněmovny pak byl vznesen návrh, který nicméně navrhl zřídit pro Českou televizi a Český rozhlas veřejnoprávní multiplex. To je problém, který samozřejmě reálně existuje a musím říci, že ve všech odborných i politických debatách se v zásadě všichni shodují na tom, že má existovat veřejnoprávní digitální multiplex pro ČRo a ČT a shodují se v tom napříč politickým spektrem.

Myslím, že základní rozdíly jsou v přístupu jiném, tedy zda má nejdříve vzniknout veřejnoprávní multiplex a poté řešit problematiku komerčních vysílání v digitálních multiplexech, nebo zda tato problematika má být řešena celkově naráz. Poslanecká sněmovna nakonec svou většinovou vůlí rozhodla o tom, že byl přijat pouze pozměňovací návrh, který řeší veřejnoprávní multiplex pro ČRo a ČT, což samozřejmě u těch, kteří se domnívají, že věci by se měly řešit v komplexu a celkově, vzbuzuje, přiznávám, oprávněnou nevoli. Na druhou stranu musím říci, že vyřešením existence veřejnoprávního multiplexu, na jehož existenci se tak jak tak politická scéna i odborníci shodují, otevírá prostor na to, aby zbytek energie, který nám zbývá, jsme směřovali k urychlenému vyřešení problematiky komerčních digitálních televizí a rozhlasů a že to tedy znamená alespoň parciální, ale jedno z řešení problému.

Na závěr svého úvodního slova bych chtěl požádat senátorky a senátory, aby při projednávání návrhů z výboru, ke kterým se potom ještě na závěr vyjádřím, prosím měli na mysli jednu věc. Vážím si velmi toho, že Senát nepodléhá tomu, čemu velmi často podléhá Poslanecká sněmovna, totiž úpravám zákonů na poslední chvíli, úpravám slov, jak by řekl klasik, větiček přímo na jednání pléna bez promyšlení všech důsledků, které s tím souvisí. Chtěl bych na vás apelovat, abyste tuto tradici zachovali a zůstali důstojnou částí Parlamentu ČR a nepřistoupili na to, že budou přijaty některé mnohými z vás jistě dobře míněné pozměňovací návrhy, zejména z oblasti toho digitálního multiplexu, které jsou však v praxi naprosto nerealizovatelné, a kdyby byly přijaty, stane se už tak velmi složitá digitální scéna naprosto nepřehlednou.

Čas, který jsme měli na projednávání ve výborech, čas, který máme tady na plénu, nám neumožňuje zaběhnout do všech podrobností této problematiky. Ujišťuji vás však, že ze strany mé je velká vůle v této věci dosahovat kritického konsenzu. Proto předkládám do Poslanecké sněmovny znovu novely mediálních zákonů, kde budeme hledat shodu v této oblasti.

Velmi bych vás proto prosil a apeloval na vás, ať rozhodnete o existenci veřejnoprávního multiplexu tak, či onak, to je samozřejmě vaše naprosté právo, abyste již dále zvážili zlepšování a rozšiřování problematiky digitalizace, protože důsledky mohou být nechtěné a nežádoucí pro nás všechny. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Návrh zákona byl přikázán Výboru pro záležitosti Evropské unie se zpravodajem panem senátorem Miloslavem Škaloudem a usnesením č. 4/2. Dále tento návrh zákona projednával Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, má zpravodaje pana senátora Ladislava Svobodu a usnesení č. 4/3. Potom to byl Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice se senátorem Janem Hálkem jako zpravodajem a usnesením č. 4/4. Garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu je a byl Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Má usnesení č. 4/1 a zpravodajem je pan senátor František Kopecký, kterého nyní žádám o jeho vyjádření.

Senátor František Kopecký: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážení kolegové a kolegyně. Děkuji panu ministrovi za obšírný úvod a za jeho obsáhlou řeč k této problematice, která je velice obšírná, rozsáhlá a řekl bych, že tento zákon svou působností a svou rozsáhlostí zasahuje do různých oblastí práva. O tom svědčí také to, že tento zákon byl v Senátu přikázán čtyřem výborům, což si myslím, že tady nepamatuji a myslím si, že o tom také svědčí to, že Poslanecká sněmovna projednávala tento zákon ve třech výborech a přijala řadu pozměňovacích návrhů, ale o tom asi později.

Já bych chtěl říci na úvod, že jde o nový návrh zákona, který vláda předkládá a který má nahradit dosavadní zákon o telekomunikacích a také upravuje řadu právních předpisů, které se týkají oblasti telekomunikací. Jde o právní předpisy, které zabíhají do cenové regulace, stavební problematiky, ochrany osobních údajů, rozhlasového a televizního vysílání, technických požadavků na výrobky a další.

Proč tento zákon byl zpracován, jsme tady slyšeli. Jde o naše závazky, které vyplývají ze vstupu do Evropské unie a do kterého se promítla řada směrnic Evropské unie. Ale jde také o nevyhovující starou právní normu, která již dnes neodpovídá požadavkům doby a elektronické komunikace jsou tak dynamicky se rozvíjející oblast hospodářství, že legislativa skutečně ztrácí to tempo a je třeba vytvořit nový právní rámec a vyjít tak nějak vstříc požadavkům reálného života.

Příprava toho zákona probíhala asi rok a půl. Jak jsem se informoval, podílely se na něm všechny zainteresované strany. S mnohými z nich jsem tento zákon konzultoval, od mnohých jste určitě dostávali mnohé maily, a určitě jsem oceňoval to, že byla snaha skutečně veřejně tento návrh zákona diskutovat a k němu se vyjádřit. Mnozí z nich to velice oceňovali, ale musím také říci, že mnozí kritizovali přístup ministerstva z toho pohledu, že mnohé podněty nebyly do zákona promítnuty – nevím, jestli z důvodu času nebo z důvodu jiných pohledů.

Předmětem tohoto zákona je upravit podmínky podnikání a výkon státní správy včetně regulace trhu v oblasti elektronických komunikací, což jsou datové přenosy, jako je telefonování, případně internet, televizní a rozhlasové vysílání šířené jak po drátě, tak vzduchem. Co je obsahem toho zákona, myslím si, že pan ministr docela výstižně poukázal, ale přece jenom i ta rozsáhlost toho zákona a těch změn je skutečně hodně, tak rád bych doplnil alespoň některé, které se mi zdají být důležité a o kterých byste měli vědět.

V prvé řadě se jedná o přenositelnost telefonního čísla. Jde o tu záležitost, která umožní účastníkovi ponechat si svoje číslo, telefonní číslo, které určitě přinese prospěch našim občanům. Tato povinnost se nevztahuje na přenositelnost mezi pevnými sítěmi a mobilními sítěmi. Dále byla tady poměrně dost obsáhle komentována univerzální služba. Tam si myslím, že je velice důležité, a chtěl bych to zdůraznit, že se nově zavádí způsob výběrového řízení poskytovatele této služby, což si myslím, že by mohlo být přínosem.

O analýze relevantních trhů tady bylo řečeno také dost. Považuji to za poměrně výrazný prvek celého toho zákona, ale myslím si, že také přispěje k určitému posunu digitalizace toho trhu, což myslím, že je snahou a tendencí celé České republiky.

K oblasti cenové regulace bych chtěl říci, že tento zákon se orientuje na ceny nákladově orientované. Bohužel, myslím si, že v těch definicích dochází k určité vágnosti, o tom budu mluvit v závěru.

Co se týče ostatních věcí, tak bych chtěl ještě upozornit na § 67, který dává povinnost podnikateli poskytujícímu veřejnou telefonní službu zajistit na žádost jeho účastníka a na jeho náklady službu identifikace účastnického čísla, ze kterého byla ta zlomyslná nebo obtěžující volání uskutečněna. Víte dobře, že těchto případů je poměrně hodně a myslím, že toto právo je vhodné zakomponovat do toho zákona.

Co se týče posledních oblastí, které pan ministr zmiňoval, tak to bude otázka komentáře v závěru mé zpravodajské zprávy a komentování průběhu jednání v hospodářském výboru.

Nyní bych chtěl přejít k legislativnímu procesu zákona. Vládní návrh tohoto zákona byl Poslanecké sněmovně předložen 7. září 2004 a jeho první čtení proběhlo 23. až 24. září. Návrh zákona byl přikázán k projednání výboru hospodářskému dále tento zákon projednal Výbor pro obranu a bezpečnost a Výboru pro vědu, vzdělávání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Všechny tyto výbory zákon projednaly a doporučily Poslanecké sněmovně, aby návrh zákona schválila ve znění pozměňovacích návrhů. Těch pozměňovacích návrhů bylo celkem 236, jestli jsem dobře počítal. Původně jsem uváděl číslo 400, ale bylo mi sděleno, že některé z nich se překrývají, takže číslo 236 je asi správné. Přijato a doporučeno Sněmovně ke schválení bylo 165. Přestože to je řádově nižší číslo, je to číslo poměrně velké na jeden zákon a myslím, že pan ministr to velice dobře okomentoval.

Návrh zákona prošel druhým čtením dne 14. prosince, jak obecnou, tak i podrobnou rozpravou, ve které bylo předneseno dalších osmdesát pozměňovacích návrhů. Navíc Sněmovna hlasováním rozhodla o zkrácení lhůty pro zahájení třetího čtení ze 72 dnů na 48 hodin. Nakonec Poslanecká sněmovna schválila předlohu zákona ve znění schválených pozměňovacích návrhů při třetím čtení, které proběhlo 17. prosince 2004, kdy z přítomných 181 poslanců hlasovalo pro 108, 54 poslanců bylo proti.

Závěrem bych chtěl celkově zhodnotit předložený zákon, a jak už jsem uvedl, krátce okomentovat jeho projednávání v hospodářském výboru.

Myslím si, že návrh zákona je projednáván především pozdě. Česká republika se zavázala k přijetí tohoto nového zákona nejpozději do okamžiku svého vstupu do EU, tedy k 1. 5. 2004. Dnes máme konec ledna a skluz tři čtvrtě roku. Hrozí nám zahájení nějakého kárného řízení ze strany Komise EU a tady je určitě na místě požádat pana ministra, aby sdělil Senátu, v jakém stavu je tento výstražný prstík EU a co z toho může pro Českou republiku plynout, a proč projednáváme zákon tak pozdě.

Přestože návrh zákona je značně rozsáhlý a navíc doznal při projednávání v Poslanecké sněmovně značných změn a přestože jeho projednávání bylo zkráceno, je celkově třeba říct, že vykazuje nezvykle velké množství legislativně-technických chyb, které, myslím, trochu vypovídají o kvalitě připravenosti tohoto zákona.

Tady mi dovolte, abych poděkoval naší legislativě, zejména paní doktorce Meričkové za skutečně precizně odvedenou práci, která vyústila v soubor pozměňovacích návrhů, které se těchto chyb dotýkaly a které se snažily tyto chyby odstranit.

Z uvedených chyb lze za nejzávažnější považovat novely zákonů, které již byly zrušeny, například novela zákona o správních poplatcích, nebo které již byly konzumovány, například novela uvedená v části 24, dále nesprávné názvy zákonů, resp. jejich nesprávná citace způsobená opomenutím dalších novel, nepromítnutí novelizovaných ustanovení do dalších textů zákona atd. Z tohoto pohledu by pro Senát, který nemůže zanedbat právní čistotu, o které tady mluvíme skoro pravidelně na našich jednáních, bylo určitě nejsprávnějším řešením vrátit předložený zákon k dopracování.

Kromě těchto legislativních chyb bych chtěl upozornit, jak už jsem uvedl ve svém úvodu, že se zejména v paragrafech spojených s činností regulace vyskytuje poměrně velké množství nepřesných a vágních formulací, které mohou vést v konečném důsledku k naprosto zbytečným a nežádoucím soudním sporům. Chtěl bych zde alespoň uvést § 7 odst. 2, kde je uvedeno, že zajišťování veřejné komunikační sítě, poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací a zajišťování sítě elektronických komunikací pro účely bezpečnosti státu, se uskutečňuje ve veřejném zájmu. Co je však veřejným zájmem není již nikde definováno a je to otázka diskuzí, co pod tímto pojmem lze všechno skrýt.

Dále v § 55 odst. 2 definuje zákon nákladově orientovanou cenu jako cenu, která zahrnuje efektivně a účelně vynaložené náklady a přiměřený zisk. Tato cena se sjedná tak, aby zajistila návratnost investic v přiměřeném časovém období a zohlednila příslušná rizika.

Stejně vágní definice je uvedena v § 57, kde se uvádí, že Českému telekomunikačnímu úřadu je dána povinnost vůči podniku s významnou tržní silou zohlednit v rozhodnutí o ceně investice a umožnit její návratnost v přiměřeném časovém období. A takových příkladů je v tomto zákoně více.

Tady bych chtěl jenom krátce poznamenat, že slůvko „přiměřeně“, bohužel nejsem právník, ve mně vždycky vyvolává emoci z pohádky Sůl nad zlato, kde pánové Burian s Werichem pekli vdolky a podle kuchařky také přisypávali přiměřeně. A jak to dopadlo, určitě všichni dobře víme.

Na druhé straně si myslím, že máme netrpělivé očekávání všech zainteresovaných subjektů na přijetí předloženého zákona, zejména v jeho telekomunikační části. Myslím si, jak už jsem uvedl, že v tak dynamicky se rozvíjející oblasti, jakou oblast telekomunikací bezesporu je, bývá legislativa vždy nejméně o krok pozadu za vývojem technologií, a bylo by pro Českou republiku chybou další odsunutí nové normy. Jak dominantní operátor, tak alternativní operátoři s přijetím nové normy počítají a na její přijetí se připravují. Je třeba ocenit, že všechny zainteresované subjekty odvedly na přípravě zákona obrovský kus práce.

Tento pragmatický pohled také přijal Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu za svůj a kromě balíku pozměňovacích návrhů, které řeší legislativně-technické chyby, jsme diskutovali nad zásadními otázkami a k některým z nich jsme přijali pozměňovací návrhy. Zejména šlo o již zmíněný veřejnoprávní multiplex. Je to otázka části 25. a části 26. návrhu zákona, které jednají o digitalizaci a vytvářejí multiplex veřejné služby a přidělují nejvýhodnější multiplex veřejnoprávním vysílacím institucím – České televizi a Českému rozhlasu.

Myslím si, že se tím vytváří nerovnoprávný prostor pro podnikání v této oblasti, že dochází k znevýhodňování určité části podnikatelských subjektů, že se narušuje duálnost systému, která dnes při televizním a rozhlasovém vysílání existuje, a jsem přesvědčen o tom, že tento krok bude brzdit další vývoj digitalizace v České republice. Myslím si, že to byl ten základní motiv, který vedl k tomu, že jsme v hospodářském výboru odsouhlasili pozměňovací návrh, který vypouští tyto dvě části a tím ruší veřejnoprávní multiplex.

Myslím si, že je v zájmu České republiky a v zájmu našich občanů, aby vysílání přešlo v co nejkratší době na formu digitálního vysílání. Přináší to určitou další kvalitu, další možnosti, o kterých bychom tady mohli diskutovat. Přináší to také to, že analogové vysílání dosáhlo podle mého názoru svých možností, že jeho další vývoj už bude pouze slepou cestou. Myslím si, že je to patně vidět například na digitálních foťácích, na kamerách. Tento vývoj je neudržitelný a je třeba vytvořit takové podmínky, aby i v České republice byl tento vývoj co nejrychlejší, a to z toho důvodu, že každé přechodné období je svým pohledem určitým problémem a přináší zvýšené náklady jak pro uživatele, tak pro společnosti, které v tomto systému dělají.

Myslím, že rovnost, která bude vytvořena a umožněna, a tím pádem bude umožněno využití tohoto multiplexu všem současným vysílacím společnostem, na které jsou především naši občané navyklí. A to si myslím, že je taky jeden ze základních motivů, proč umožnit na multiplexu, který má největší pokrytí v České republice, proč umožnit všem vysílacím společnostem, které dneska v České republice celoplošně vysílají.

V neposlední řadě je třeba vidět taky další budoucnost vývoje digitalizace. A taky to, že jednou dojde k tomu, že se ukončí analogové vysílání a kmitočty, na kterých jsou tato analogová vysílání vysílána, tak budou uvolněny k vytvoření dalších multiplexů, které v budoucnu určitě Česká republika pro další svůj rozvoj bude nezbytně potřebovat.

Takže to je k té části 25 a 26, o které mluvil pan ministr. S tím souvisí taky další pozměňovací návrh, který svým významem může velmi přispět k urychlení přechodu na digitální vysílání, o kterém jsem mluvil. Zajišťuje totiž provozovatelům celoplošného televizního vysílání s příslušnou licencí, aby jejich programy byly umístěny v digitální síti. V podstatě jde o to, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání ve spolupráci s Českým telekomunikačním úřadem je povinna upravit soubor technických parametrů uvedených vysílacích společností tak, aby mohly vysílat digitálně.

Je nutno poznamenat, že pozměňovací návrh svou podmínkou celoplošnosti neobsahuje regionální televizní vysílací společnosti, které by tímto byly určitým způsobem poškozeny. Proto jsem taky uvítal včerejší usnesení Výboru pro školství a kulturu, ve kterém je rozšíření našeho pozměňovacího návrhu a který řeší danou problematiku komplexně.

Dále v našem výboru proběhla diskuze na téma kompetencí mezi úřadem pro regulaci, tj. mezi Českým telekomunikačním úřadem a Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, kde jsme skutečně pohlíželi na vztah mezi těmito institucemi, protože tento zákon v podstatě vylučuje ve své části, tuším, 22., z pole působnosti, v oblasti elektronických komunikací působnost Českého úřadu na ochranu hospodářské soutěže. Po objasnění a v podstatě takovém širším úhlu pohledu pana náměstka ministra Frankla jsme usoudili, že tato varianta, která je v tomto zákoně přednesena, v podstatě řeší danou problematiku a že je určitým způsobem vyvážena.

Poslední dva pozměňovací návrhy hospodářského výboru se týkají telefonních seznamů. Myslím si, že tak, jak byly předkládány, tak pan předkladatel už uvedl, že tyto pozměňovací návrhy jsou řádově někde jinde. Jde o drobné úpravy, které se týkají právě distribuce telefonních seznamů. Jednak distribuce telefonních seznamů. A druhá část toho pozměňovacího návrhu se týká možnosti rozšíření údajů v telefonním seznamu na základě smlouvy. Abychom mohli v telefonních seznamech mít zvýrazněné údaje, ať už se týkají podnikání, loga anebo dalších upřesnění kontaktních údajů. Hodně se používají e-maily anebo webové adresy. To by bylo zhruba všechno.

Na závěr mi dovolte přednést usnesení našeho hospodářského výboru z 2. schůze konané dne 19. 1. 2005, kdy po úvodním slově zástupce předkladatele náměstka ministra informatiky ČR Michala Frankla, po zpravodajské zprávě senátora Františka Kopeckého a po rozpravě výbor:

1. Doporučuje Senátu PČR vrátit návrh Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení.

2. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Františka Kopeckého a za

3. Pověřuje předsedu výboru senátora Milana Balabána předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

Pozměňovací návrhy máte každý před sebou. Věřím k tomu, že se k nim propracujeme a že je budu moci v podrobné rozpravě anebo při hlasování okomentovat blíže.

Na úplný závěr. Věřím, že jsme uvedený zákon dostatečně projednali, jak už jsem uvedl – v celkem čtyřech výborech – a tak doufám, že nepropadneme pokušení vyspravit tento zákon obdobným způsobem, jak se to podařilo našim sousedům z dolní komory.

Tady bych se připojil k výzvě pana ministra Děkuji vám za pozornost. Zpráva byla poměrně obšírná, ale v podstatě kopírovala rozsáhlost tohoto zákona. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Posaďte se, pane kolego, ke stolku zpravodajů. Slovo má zpravodaj Výboru pro evropskou integraci pan senátor Miroslav Škaloud.

Senátor Miroslav Škaloud: Děkuji. vážené dámy, vážení pánové, můj vstup bude velmi krátký, protože většina podstatného zde byla řečena. My ve Výboru pro evropskou integraci probíráme tyto předklady zejména z hlediska kompatibility s právem ES a EU. Jenom jednu větu. V podstatě tento zákon reaguje mj. také na nový regulační rámec ES, který byl schválen Evropskou radou a Evropským parlamentem v roce 2002. A byl aplikován do pěti směrnic. Tyto pak byly implementovány do tohoto zákona. Výbor neshledal problémy s kompatibilitou, resp. na naše otázky bylo zodpovězeno, dostali jsme vyčerpávající odpovědi. Výbor se také dotkl částečně věcné stránky tohoto zákona a přijal pozměňovací návrh, který se týkal toho digitální multiplexu, tj. část 25 a 26. To je návrh, který je identický s částí návrhu, který dával Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, je to v části 37. A jinak je identický s návrhem Výboru pro vzdělávání a kulturu, část 43.

Výbor dal usnesení, které vám zde přečtu: Po odůvodnění zástupce předkladatele náměstka ministra informatiky Frankla, zpravodajské zprávě senátora Miroslava Škalouda a po rozpravě výbor:

1. Doporučuje Senátu PČR návrh zákona vrátit Poslanecké sněmovně PČR s pozměňovacím návrhem, který je přílohou tohoto usnesení.

2. Určuje zpravodajem pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Škalouda.

3. Pověřuje předsedu výboru Luďka Sefziga, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má zpravodaj Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan senátor Ladislav Svoboda.

Senátor Ladislav Svoboda: Děkuji. Vážený pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové senátoři. Dovolte mně, abych vás seznámil s usnesením Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost ze 4. schůze konané dne 26. ledna 2005 k návrhu zákona o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů.

Po úvodním slově zástupce předkladatele pana náměstka ministra informatiky ČR Michala Frankla a po zpravodajské zprávě senátora Ladislava Svobody a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou přílohou tohoto usnesení.

Usnesení jste obdrželi jako senátní tisk č. 4/3 a pozměňovací návrhy jsou koncipovány v 37 bodech.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má zpravodaj Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice pan senátor Jan Hálek.

Senátor Jan Hálek: Pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové. Dovolte mi, abych vás seznámil s usnesením Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice z jeho 4. schůze, která se konala 26. ledna 2005, k návrhu zákona o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, senátní tisk č. 4.

Výbor doporučuje Senátu PČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně PČR s pozměňovacími návrhy, které jsou přílohou tohoto usnesení. Tyto pozměňovací návrhy jsou v souladu s usnesením garančního výboru, kromě § 97, což jsou body 11 až 15, o kterých tady hovořil pan ministr, a změny v § 68, bod č. 30.

Před chvílí jste dostali pozměňovací návrh k pozměňovacímu návrhu přijatému v našem výboru. Dnes jsme zjistili, že při přepisu došlo k chybám a proto k bodům 11 až 15 byste měli přijmout pozměňovací návrh, který podal senátor Václav Jehlička. Pozměňovací návrh máte všichni před sebou.

Výbor dále určuje zpravodajem výboru pro projednávání senátního tisku č. 4 na schůzi Senátu PČR senátora Jana Hálka. Děkuji.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Ptám se, zda někdo podle § 107 jednacího řádu navrhuje, aby Senát se tímto návrhem zákona nezabýval? Nikdo se mi nehlásí. Otevírám obecnou rozpravu a zároveň předávám řízení schůze prvnímu místopředsedovi Senátu Petru Pithartovi.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Byla otevřena obecná rozprava. Kdo se do ní hlásí? Nikdo se do ní nehlásí, takže obecnou rozpravu končím. Hlásí se kolega Adolf Jílek a po něm promluví kolega Ivan Adamec. Prosím.

Senátor Adolf Jílek: Pane předsedající, dřív než dojdeme k podrobné rozpravě, chtěl bych požádat o 15minutovou přestávku na poradu klubu.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Vyhovuje se. Po 15 minutách, tj. v 11.10 hod., bude zahájena podrobná rozprava.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Vážené paní senátorky, páni senátoři, budeme pokračovat v přerušeném jednání. Připomenu, že před přestávkou předsedající ukončil obecnou rozpravu a já konstatuji, že Senát neschválil návrh zákona v navrženém znění, ani ho nezamítl, protože nebyly podány tomu odpovídající návrhy, a otevírám podrobnou rozpravu. Konstatuji, že se do ní zatím přihlásili tři kolegové, kolega Ivan Adamec, Jiří Pospíšil a Jiří Šneberger. Takže se do podrobné rozpravy hlásí Ivan Adamec.

Senátor Ivan Adamec: Děkuji vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Pokud bych se uchýlil od podrobné rozpravy, tak mne prosím napomeňte, protože myslím si, že je potřeba osvětlit jednu záležitost, která se týká digitalizace televizního vysílání a myslím si, že je to předmět pozměňovacích návrhů jak Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, tak Výboru pro vzdělávání, kulturu, lidská práva a petice. A chtěl bych vysvětlit, protože můj pozměňovací návrh, resp. pozměňovací návrh Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu vzbudil velkou pozornost a velkou výměnu názorů přes počítačové sítě, myslím si, že všichni jste obdrželi některé z těchto korespondencí, kde se citovalo mé jméno, tak bych rád vysvětlil problém, jak vlastně leží a v tuto chvíli jak s ním naložit.

Samozřejmě spuštění digitalizace je velký problém, nicméně domnívali jsme se, že je potřeba, pokud se tento problém otevřel, řešit ho trošku komplexněji, a že by proces digitalizace měly nastartovat osvědčené televizní značky, ať je to Česká televize jako veřejnoprávní médium, tak Prima, tak Nova. A proto ten pozměňovací návrh byl v duchu celoplošných televizí. Nicméně jednalo se o ochranu jejich investic, o právní jistotu, protože digitalizace by měla přijít kolem roku 2010 a oni mají licence do roku 2017 a 2018, aby nemusely opět žádat o digitální licence, proto tento pozměňovací návrh vzniknul. Nicméně problém se objevil v případě televize Prima, která sdílí frekvence s regionálními televizemi a ty se cítily být poškozeny tímto krokem, že by byly vyřazeny z procesu digitalizace, proto tento pozměňovací návrh byl na Výboru pro vzdělávání, kulturu, lidská práva a petice rozšířen a řekl bych, z pohledu mého, jako iniciátora tohoto problému, vám chci sdělit, že podporuji návrh tohoto výboru. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám pane kolego, slovo má senátor Jiří Pospíšil.

Senátor Jiří Pospíšil: Pane ministře, pane předsedo, dámy a pánové. Já právě v souvislosti s pozměňovacími návrhy chci upozornit na jednu věc, a to je tendence opakovat věci ze speciálních zákonů v jiných speciálních zákonech. Setkali jsme se s tím, že ač policie má předepsaná pravidla o oprávnění v této věci, speciálním zákonem v tomto zákoně se opakují. A navíc byly podány návrhy, aby se tato věc obdobně řešila pro některé další služby. Prý by operátoři nerespektovali již platné zákony, chtějí to mít prý ve svém zákoně. Ale řešit to, že někdo nechce respektovat zákony této země dalším zákonem, není řešením. Místo vpisování a opakování by bylo lepší prosadit už napsané a platné zákony. Slyšet ministra vnitra, jak říká, že je třeba doplnit něco do dalšího zákona, protože neumí prosadit dodržení platného zákona, je smutný zážitek. Dokonce mne na chvíli napadla kacířská myšlenka, že co když má pravdu, co když to opravdu neumí.

Hrozí další nebezpečí, při opisování je tendence ustanovení speciálního zákona měnit a významově posouvat. Pak se může stát, a také se stává, že jsou upravované zákony nepřímo novelizovány speciálními zákony, a to právě bez promyšlení souvislostí. A za druhé se může stát to, že znění dvou platných zákonů stejné právní síly říká o té samé problematice dvě různé věci. Opravdu není třeba opisovat, teď řeknu něco obecnějšího, ani amplifikovat to, že je občan povinen strpět domovní prohlídku nařízenou soudcem též do zákona bytového, protože jde většinou o byty. Ale do zákona občanského, protože je to občan, který tuto prohlídku musí strpět.

Ustanovení zákona o policii se nevztahují jen na policisty. Každý zákon platí v celém svém textu a redundance ustanovení zákona v ostatních zákonech prosazení zákona nezlepšuje, ale naopak zhoršuje a pro právní řád je přímo škodlivé.

Má-li BIS udělaná oprávnění špatně, opravujme zákon o BIS a neřešme problematiku BIS v zákoně o elektrických komunikacích. Má-li vojenské obranné zpravodajství obdobný problém, řešme to v jeho speciálním zákoně. Nebo to řešme v obecnějším zákoně o bezpečnostních službách. Ale proč v zákoně o elektronických komunikacích?

Ještě mi dovolte vyjádřit se k dalšímu návrhu. Rozdělit náklady mezi stát a operátory může vypadat jako kompromis, ale je to spíš kujónství. Operátoři odposlech nepotřebují, nechtějí a ani nesmějí využívat a je to tak dobře. Přesto tzv. kompromisní návrh říká, že operátor ponese o dva řády vyšší náklady než stát. Myslím si, že provozní náklady se pohybují pod jedno procento ve srovnání s náklady investičními. V podstatě provozní náklady jsou skoro stejné, jestli se provozuje, nebo neprovozuje. Co je tam drahé, je právě ta investice. Na jehož příkaz a v jehož zájmu bude operátor do jinak nezákonné oblasti odposlechů investovat. To přece nejde nazvat kompromisem. Mohl bych mluvit i o dalších věcech, například to, že v tomto zákoně upravujeme plat ředitele Bezpečnostní informační služby, ale to už je nad moji sílu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám pane senátore a slovo má senátor Václav Jehlička, po něm promluví pan senátor Jan Horník.

Senátor Václav Jehlička: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, všichni senátoři a senátorky dostali na stůl dva mé pozměňovací návrhy k pozměňovacím návrhům, které jsme přijali ve výboru. Chtěl bych říci, že se jedná o zpřesnění návrhu, který jsme přijali a vzhledem k časovému stresu, ve kterém jsme se pohybovali, ten návrh měl určité slabiny. Tyto pozměňovací návrhy jsou v duchu toho, o čem jsme hlasovali, a já vás prosím, abyste tyto pozměňovací návrhy k našemu návrhu přijali. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji pane senátore. Pan senátor Horník se přihlásil omylem, takže už je vymazán. Takže slovo má pan senátor Jiří Oberfalzer.

Senátor Jiří Oberfalzer: Vážený pane předsedající, kolegové kolegyně, já mám jenom několik poznámek k obsahu toho zákona. Těch různých připomínek, které se k nám snesly z dotčených stran, čili ze strany subjektů, které budou regulovány tímto zákonem, byla strašná spousta a mně se většina z nich zdála velmi věcných.

Já bych zde některé zmínil a pak bych učinil krátký závěr. Je zde jeden drobný detail, že v úvodních ustanoveních § 17 a § 19 se uvádí, že úřad má právo také reagovat na závazky, které vyplývají z členství v mezinárodních organizacích. Toto ustanovení mi připadá velmi široké, pakliže prosté členství v mezinárodní organizaci může zakládat nějaké pravomoci, které vlastně neprojdou stanoviskem Parlamentu. Na dotaz ve výboru jsem dostal odpověď, že Česká republika je vlastně zakládajícím členem ITV, a to sice již z první poloviny minulého století. Zdá se mi, že pokud toto je hlavní příčina tohoto ustanovení, pak se to mělo v zákoně ošetřit trochu konkrétněji a ne takto bezbřeze.

Dalším problém, který vidím v tom zákoně, že ukládá – a myslím si, že je to takový nepříliš dobrý zvyk naší legislativy – ukládá povinnosti různým soukromým subjektům, ze kterých vyplývají často předem neznámé náklady. Jedna věc je v tom, že úřad může stanovit cenu za poskytování univerzálních služeb, ale vlastně už se nespecifikuje, jakým způsobem tak učiní a ani se nepokouší toto ustanovení odkázat na onu nákladově orientovanou cenu, čili úřad má vlastně do jisté míry neomezenou možnost určit takovou cenu podle svého vlastního uvážení, čehož se operátoři do jisté míry obávají.

Další zajímavost je v § 86 odst. 4, který ukládá firmám nechávat provést – já to převedu do svých slov – jakýsi audit na jejich náklady. Opět tato povinnost může být tak široká, že se nedá předem určit jaké bude mít náklady, mohou to být desítky tisíc, ale i třeba náklady vyšší, pokud by třeba úřad dal nějakým svým předpisem pokyn od jakých konkrétních mezinárodních auditorů si tyto průzkumy bude žádat.

Zákon také není dostatečně důsledný v definici způsobu zneužití služeb, je to v § 90 odst. 3. Zde provozovatelé nebo operátoři postrádají také zmíněné zneužití neoprávněným vniknutím do jejich sítí, anebo za účelem získat tak bezplatnou službu nebo dokonce získávat zisk na úkor řádného provozovatele, či jakési parazitování na síti.

Nedostatečně je také řešena otázka zabránění nepozorovaného přechodu na dražší službu, čili jinými slovy na uživatelem v daném okamžiku nepostřehnutelné přepnutí na spojení, které má podstatně dražší nájem nebo cenu za nějakou časovou jednotku. Tady se vlastně požaduje aby uživatele nebo spotřebitele výrazně poškozující efekt, aby mu zabránil operátor, což není buď technicky možné a nebo je možné jenom za cenu vysokých výdajů vynaložených na zařízení, která by mu takovouto kontrolu umožňovala, přičemž většinou – a tady jenom pro ilustraci: jde o ten moment, že vlastně na internetových stránkách nějakým neopatrným zákrokem se propojíte na jiného operátora. Takovou službu většinou poskytují ti, kteří si tu síť pronajímají a kteří vlastně mají na starost obsah toho, co je v té síti přenášeno. Čili bylo by na místě, aby se ta povinnost nebo ten zákaz takovéto nepozorované přepnutí umožnit vlastně vztahovala také na ně, čili nejen na operátory.

Já jsem měl daleko více připomínek a měl jsem připraveno podat řadu pozměňovacích návrhů, v těchto věcech je jich dokonce víc, ale nechci zdržovat. Nicméně můj základní poznatek z diskuze s řečenými stranami, jakož i zástupce ministerstva, je ten, že nad všemi zájmy tento zákon vylepšit stojí jeden zájem, a to je zájem tento zákon přijmout. Mezi všemi variantami, mezi nimiž je také jakákoli lepší podoba tohoto zákona, přece jenom na prvním místě stojí ta, aby tento zákon byl přijat. Proto se zdržím těchto pozměňovacích návrhů a budu doufat, že v budoucím procesu nebo při nějakých příležitostech budou tyto věci ještě v diskuzi s účastníky provozování těchto komunikací vyladěny a budu podporovat jenom ty hlavní pozměňovací návrhy, které přišly z výboru. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Já vám děkuji pane senátore a ptám se, kdo se ještě hlásí do rozpravy. Pan senátor Tomáš Julínek, prosím.

Senátor Tomáš Julínek: Pane předsedající, já se nehlásím do rozpravy, chci jenom využít svého práva a chci požádat o přestávku na jednání klubu patnáct minut před hlasováním ještě v podrobné rozpravě.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Čili navrhujete ještě neukončit podrobnou rozpravu? Ano, máte právo v kterékoli fázi jednání o to požádat. Žádosti se vyhovuje. Budeme pokračovat – tedy ještě nebude uzavřena podrobná rozprava – za 15 minut, tj. v 11.40 hodin.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Vážené paní senátorky, páni senátoři, prosím, zaujměte svá místa. Uplynulo 15 minut a vzápětí budeme pokračovat v přerušeném jednání.

Místopředseda Klubu ODS vám bude tlumočit přání klubu.

Senátor Jiří Šneberger: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové senátoři, prosím o prodloužení přestávky o dalších 10 minut, je mi to líto, ale Klub ODS je poměrně velký a dohodnout se je složité. Omlouvám se proto za předsedu a žádám vás ještě o 10minutovou přestávku.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Samozřejmě se vyhovuje. Budeme pokračovat v 11.50 hod.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, pokračujeme v přerušeném jednání.

Jednání jsme přerušili uprostřed podrobné rozpravy. Nejdříve ze všeho se zeptám, kdo se ještě do podrobné rozpravy hlásí? Do podrobné rozpravy se přihlásila předsedkyně Klubu otevřené demokracie Soňa Paukrtová. Má slovo, prosím.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, pane ministře, dovolte mi, abych ještě předložila jeden vysloveně technický pozměňovací návrh, který je pozměňovacím návrhem k návrhům přijatým ve Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, a to v bodech 11, 12, 13 a 14. Pokud by tyto body byly přijaty, tak je nejprve potřeba přijmout technickou úpravu, ve které se říká: Za bod 10 se vkládá nový bod 11, který zní:

V § 97 odst. 1 slova „na náklady žadatele“ se vypouštějí.

Smyslem a podstatou tohoto pozměňovacího návrhu je, aby odst. 1 a 6 byly v souladu, protože v jednom odstavci se to vypustilo a ve druhém to zůstalo zachováno. Čili je to legislativně-technická úprava.

Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko. Kdo se dále hlásí do podrobné rozpravy? Nikdo, podrobnou rozpravu končím.

Pane navrhovateli, nyní máte možnost vystoupit se závěrečným slovem. Chcete této možnosti využít? Ano, dal jste to jasně najevo, takže máte slovo.

Prosím o klid v sále, paní kolegyně a páni kolegové.

Ministr vlády ČR Vladimír Mlynář: Pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi v závěrečném slově reagovat i na některá vystoupení, která zazněla v obecné rozpravě, zejména na věci, které vypíchl pan senátor Kopecký.

Pan senátor Kopecký zmínil, že návrh zákona proběhl poměrně značnou veřejnou debatou dříve, než byl předložen vládě a posléze Poslanecké sněmovně a ocenil to. Je to pravda, myslím si, že tento návrh zákona byl téměř bezprecedentně projednáván s odbornou veřejností více než rok. To je také důvod, proč je tento zákon tolik opožděn, protože jsem věnoval, myslím, že ohromující úsilí na to, abych dosáhl konsenzu odborné veřejnosti. Musím říci, jak říká pan senátor Schwarzenberg, každý dobrý skutek bývá po zásluze potrestán. Stalo se tak i mně a musím říci, že je to pro mě velké poučení.

Nicméně k počtu pozměňovacích návrhů, o kterých pan senátor Kopecký rovněž mluvil. Je jich mnoho z jednoduchého důvodu. Tento zákon se týká od radioamatérů, přes kabelové televize až po giganty telekomunikačního světa, jako je společnost T-Mobile. Týká se prostě ohromného, širokého spektra lidí, kteří mají své legitimní přirozené zájmy. Otevřeně říkám, že kdybych byl ředitelem některé z velkých telekomunikačních firem, zahrnoval bych vás řadou argumentů, co je v zákonu špatně. Kdybych byl ředitelem malé telekomunikační firmy, zahrnoval bych vás stejně přesvědčivě řadou argumentů o tom, že je tam zcela něco jiného špatně. Kdybych byl radioamatérem třídy A, nikoliv třídy D, tak bych vás zahrnoval argumenty podobného typu.

Jsem ministrem vlády ČR a mým zájmem a cílem je hájit nějaký veřejný zájem, zájem uživatelů, klientů telefonních služeb a datových služeb. A pevně si stojím za tím, že návrh tohoto zákona v míře maximálně možné tyto věci splňuje. Je tedy na straně klientů, uživatelů sítí elektronických komunikací.

Pan senátor Kopecký tady zmínil například slovo „přiměřeně“ jako zcela nejasné v jednom poměrně klíčovém paragrafu týkajícím se regulace. Má naprostou pravdu. Toto slovo vzniklo v Poslanecké sněmovně. Mohl bych jmenovat telekomunikační firmu, která velmi bojovala od začátku, aby tam takové slovo bylo. Já jsem k takovému slovu nepřistoupil, v Poslanecké sněmovně poslanci dali za pravdu těmto argumentům, je tam slovo „přiměřeně“. Toto slovo je špatně, kdyby bylo na mně, takové slovo by tam nebylo.

Takových příkladů je v zákonu celá řada. Proč to říkám? Říkám to proto, abych zdůraznil, že tady je prostě mnoho proti sobě jdoucích zájmů, které jsou legitimní a je velmi těžké je posuzovat.

Infreedment Evropské unie. Pan senátor Kopecký se mě přímo zeptal, jak je to tedy s řízením před Evropskou komisí. Ano, Česká republika je jednou z pěti zemí EU, která dosud nemá implementován nový regulační rámec EU a proto s ní bylo zahájeno řízení podle Smlouvy o Evropských společenstvích, a v tuto chvíli Česká republika podává vysvětlení Evropské komisi. Protože lhůta pro odeslání vysvětlení je do konce února, velmi doufám a předpokládám, že výsledkem vysvětlení bude oznámení, že Česká republika přijala zákon o elektronických komunikacích a tím pádem s ní infreedment jako řízení před Evropskou komisí pro porušování Smlouvy o ES nebude zahájeno.

Nicméně platí – a zmínil to i pan senátor Oberfalzer, jehož přístup bych chtěl ocenit, že tedy nevznesl pozměňovací návrhy, o kterých tady mluvil – že situace je skutečně taková, že pokud by zákon nebyl přijat, hrozila by České republice poměrně vážná kolize s Evropskou komisí pro nepřijetí velmi důležité legislativní normy.

Výhrady, které tady zazněly na téma legislativně-technických připomínek, zcela přijímám. A chtěl bych jen zdůraznit, že valná část toho není vinou předkladatele. Je způsobena tím, že zákon byl poměrně dlouhou dobu projednáván v Poslanecké sněmovně a mezitím došlo opět k novelám jiných zákonů a prostě názvy tohoto typu jsme neměli jak, popravdě řečeno, už zapracovat.

Pokud jde o zpoždění, také bych zdůraznil, že návrh zákona byl předložen vládě ČR Vladimíra Špidly týden před demisí bývalého premiéra Vladimíra Špidly a poté jsme tři měsíce čekali na ustavení nové vlády, která při zahájení tohoto bodu opět jednání přerušila, aby se noví ministři mohli s touto problematikou seznámit. Čili k dalšímu zpoždění asi čtyř měsíců došlo v přijetí zákona kvůli problémům s vládní krizí.

Poslední věcí, ke které se chci vyjádřit, je digitální multiplex. Tady bylo řečeno, že soukromé televize Nova a Prima se musí podílet na zahájení digitalizace. Já s tím naprosto souhlasím, opakuji to veřejně. Ano, nelze v České republice úspěšně rozvíjet digitální televizní vysílání bez spolupráce a kooperace se soukromými televizemi. To je prostě holý fakt, neboť licence soukromých televizí platí do roku 2017 a jakékoliv změny, které by jim odebraly jistoty, které jim dal zákon o rozhlasovém a televizním vysílání, ať už si o jeho vzniku myslíme cokoliv, prostě nejsou možné.

Velmi jsem usiloval o to, aby byla nalezena nějaká shoda v této věci a usiluji o to o nadále, a řekl jsem tady, že předkládám znovu do Poslanecké sněmovny novelu mediálních zákonů, jak říkáme my politici komplexní novelu mediálních zákonů, která by měla vyřešit postavení digitálního vysílání pro soukromé subjekty.

Chtěl bych však velmi apelovat na to, že pozměňovací návrh Výboru školského a kulturního, tedy § 68a, který výbor odsouhlasil, není cesta, která vede tímto směrem.

Ujišťuji paní senátorky a pány senátory, že bude-li tento návrh zákona přijat a bude-li přijata verze Senátu i v Poslanecké sněmovně a vstoupí v platnost, stane se rozvoj digitalizace opět zcela neřešitelný.

Řeknu tady otevřeně, k čemu povede, pokud bude přijat § 68a. Povede to k tomu, že televize Nova a televize Prima požádají Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, aby v souladu s tímto novým paragrafem zajistila těmto televizím digitální vysílání na území o stejném plošném rozsahu, jako je stávající analogové vysílání. A to není technicky možné. Stávající digitální multiplexy jsou za prvé tři a za druhé žádný z nich nemá dostatečné pokrytí, aby odpovídal tomuto požadavku.

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání tento požadavek nebude moci splnit i z dalšího důvodu, neboť Český telekomunikační úřad již v loňském roce přidělil telekomunikace držitelům telekomunikačních sítí na provoz digitálního multiplexu a neumím popsat situaci na změny tohoto procesu těch již jednou vydaných licencí.

Já jsem se tady o přestávce dozvěděl od některých senátorek a senátorů, že motivem je garance pro regionální televize, aby nevypadly z procesu digitalizace. Já tomuto cíli naprosto rozumím, ale s veškerou svou autoritou zde prohlašuji, že to není cesta, § 68 není cesta, která povede ke garanci pro regionální televize. Ano, věta v usnesení výboru, že se týká i sdílených kmitočtů, je touto „garancí“. Ale garancí na něco, co nebude fungovat. Snažím se zde vysvětlit, že nebude v jakém digitálním vysílání co garantovat, protože se prostě žádné nebude moci rozběhnout.

Znovu velmi prosím, abyste zvážili tuto věc, zvážili i to, že Senát nemá ve zvyku přijímat narychlo věci, které vznikají bez širší debaty, bez uvážení a tyto pozměňovací návrhy skutečně vznikly ad hoc, všichni to v tomto sále vědí. Já znovu říkám: předkládám do Poslanecké sněmovny novelu mediálních zákonů, nad kterou se povede napříč politickým spektrem debata v Poslanecké sněmovně. Buď se nám podaří najít nějakou politickou většinu pro tuto změnu, včetně garance regionálních televizí, ať už to bude v jakékoliv části vysílacích multiplexů, nebo se nám to nepodaří. Ale takovéto parciální kroky znamenají jenom ještě složitější proces, který by měl vést k nalezení shody. Na závěr mi tedy dovolte, abych vás poprosil o to, abyste přistupovali velmi odpovědně k této věci. Já při hlasování podpořím všechny pozměňovací návrhy vzešlé z vašich výborů s výjimkou § 68a, s výjimkou návrhu na vypuštění veřejnoprávního multiplexu. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane navrhovateli, a ptám se zpravodaje Výboru pro záležitosti EU pana senátora Miroslava Škalouda, zda si přeje vyjádřit se k proběhlé rozpravě. Nepřeje, děkuji vám. Pane senátore Ladislave Svobodo, jako zpravodaji Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, přejete si vyjádřit? Ne, děkuji. A dále se zeptám pana zpravodaje Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice pana senátora Jana Hálka, zda si přeje vyjádřit se k proběhlé rozpravě? Také ne. Takže pane zpravodaji garančního výboru, předpokládám, že vy se budete chtít vyjádřit, máte možnost.

Senátor František Kopecký: Já bych chtěl poděkovat za proběhlou rozpravu. Myslím si, že ty části, o kterých jsem se zmiňoval ve zprávě, pan ministr poměrně zřetelně objasnil. Myslím si, že tento zákon je skutečně svou rozsáhlostí skoro až nad síly časového prostoru, který Senát má k projednávání takového zákona, a důkazem kromě toho je i toto projednávání. Já myslím, že bychom měli přistoupit k hlasování o jednotlivých pozměňovacích návrzích, které se týkají v podstatě čtyř okruhů. Je to okruh odposlechů, to se týká § 97, pak bych navrhoval hlasovat o vypuštění části 25 a 26, to je otázka toho přiřazení veřejnoprávního multiplexu, pak bych nechal hlasovat o návrhu školského výboru, který byl upraven ještě pozměňovacím návrhem pana kolegy Jehličky a který se týká povinností přidělení technických parametrů pro digitální vysílání všem celoplošně vysílaným společnostem a regionálním televizním společnostem. A pokud se tím prokoušeme, tak bych navrhoval hlasovat o těch dvou pozměňovacích návrzích, které řeší telefonní seznam, a nakonec o technicko-legislativních chybách, které náš legislativní odbor připravil jako jeden balík.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane zpravodaji garančního výboru. Byli jsme seznámeni s návrhem, jak hlasovat, tedy o pořadí, v jakém budeme hlasovat. Nevidím žádné námitky proti přednesenému návrhu, takže po znělce budeme moci zahájit hlasování. Pan garanční zpravodaj vždycky znovu nás seznámí s tím, o čem budeme hlasovat a budeme pokračovat.V sále je přítomno 73 senátorek a senátorů, tzn., že kvorum je 37. Pane garanční zpravodaji, prosím, předneste první pozměňovací návrh.

Senátor František Kopecký: Já bych poprosil kolegyně a kolegy, aby si před sebe vzali tisk č. 4/5, kde jsou uvedeny všechny pozměňovací návrhy, které šly z výborů, které tento zákon projednávaly, a já budu postupně říkat, které pozměňovací návrhy budeme odsouhlasovat. Takže první oblast se týká odposlechů. Paní kolegyně Paukrtová nám předložila pozměňovací návrh, který doplňuje tuto sadu pozměňovacích návrhů, které jsou označeny v tomto tisku jako d 11 až d 15 a já bych navrhoval, abychom o těchto návrzích včetně návrhu paní kolegyně Paukrtové hlasovali en bloc.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Pane navrhovateli, vaše stanovisko? Doporučuje. A vy, pane garanční zpravodaji?

Senátor František Kopecký: Nedoporučuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Pan garanční zpravodaj nedoporučuje. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji vám. Kdo je proti pozměňovacímu návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Je to 9. hlasování. První pozměňovací návrh byl zamítnut. Ze 74 přítomných, tedy při kvoru 38 bylo 36 pro, 17 hlasů bylo proti. Prosím pokračujte, pane zpravodaji.

Senátor František Kopecký: Druhý okruh pozměňovacích návrhů se bude týkat veřejnoprávního multiplexu. Z těch návrhů, které máme v tisku č. 4, 5, je nejjednoznačnější k tomu pozměňovací návrh, který je označen písmenem b).

On je v podstatě totožný jako pozměňovací návrh hospodářského výboru, který je označen písmenem A 37. A vzhledem k tomu, že pod tím A 37 je ještě jedna legislativně-technická chyba, tak si myslím, že jednoznačně bude v této chvíli nechat hlasovat o písmenu B tisku č. 4/5.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Ano. Pane navrhovateli? Pan navrhovatel nedoporučuje. Vy, pane garanční zpravodaji? Pan garanční zpravodaj doporučuje.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji vám. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Končí v pořadí 10. hlasování této schůze. Druhý pozměňovací návrh byl schválen. Při účasti 74 senátorek a senátorů, tedy při kvoru 38 bylo 51 hlasů pro, 2 hlasy byly proti. Tedy pozměňovací návrh byl schválen. Prosím, pokračujte.

Senátor František Kopecký: Další z pozměňovacích návrhů se dotýká rozšíření té a té povinnosti rady a ČTU umožnit digitální vysílání celoplošným vysílacím společnostem a regionálním společnostem. Já bych doporučoval, abyste si vzali pozměňovací návrh k pozměňovacímu návrhu přijatému ve Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice pana kolegy Jehličky.Jsou to dva papíry, které patří k sobě, jak jsem byl upozorněn. A teď bych dal hlasovat o tomto pozměňovacím návrhu k pozměňovacímu návrhu Výboru pro školství atd.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Stanovisko navrhovatele? Pan navrhovatel nedoporučuje. Pane garanční zpravodaji? Pan zpravodaj doporučuje.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Třetí pozměňovací návrh byl schválen.V pořadí to bylo 11. hlasování – 74 přítomných, kvorum 38, z toho 51 hlasů pro, 8 hlasů proti. Prosím, pokračujeme v hlasování.

Senátor František Kopecký: V návaznosti na tento pozměňovací návrh bych v této chvíli nechal hlasovat o pozměňovacím návrhu, který máte uveden v tisku č. 4/5 pod písmenem D 30.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane navrhovateli. Pan navrhovatel nedoporučuje, pan garanční zpravodaj? Doporučuje.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji vám. Nyní hlasují ti, kteří zvednou ruku a stisknou tlačítko NE.

Končí v pořadí 12. hlasování. Čtvrtý pozměňovací návrh byl schválen.74 přítomných, kvorum 38, 54 hlasů pro, 7 hlasů proti. Prosím, pokračujeme, pane zpravodaji.

Senátor František Kopecký: Dále bych nechal hlasovat o pozměňovacích návrzích hospodářského výboru, které se týkají telefonních seznamů. Je to pozměňovací návrh, který je označen písmenem A – teď ho hledám –A 5 a A7.Tyto dva pozměňovací návrhy mají rozdílný význam, já bych doporučoval nechat hlasovat o každém návrhu zvlášť.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Takže navrhujete, abychom teď hlasovali o A5? Děkuji. Stanovisko navrhovatele? Doporučuje. Stanovisko zpravodaje? Doporučuje. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji vám. Nyní kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Končím v pořadí 13. hlasování této schůze. Konstatuji, že pátý pozměňovací návrh byl schválen. 74 přítomných, kvorum 38, 74 – tedy všichni – pro, nikdo proti. Prosím, pokračujte.

Senátor František Kopecký: Další je pozměňovací návrh označený A7,který se týká rozšíření údajů telefonních seznamů.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Pane navrhovateli? Pan navrhovatel doporučuje, pan garanční zpravodaj? Rovněž doporučuje.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji vám. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V pořadí 14. hlasování skončilo schválením 6. pozměňovacího návrhu.74 přítomných, kvorum 38, všech 74 hlasů pro, žádný hlas proti. Prosím, můžeme postoupit.

Senátor František Kopecký: Poslední oblast pozměňovacích návrhů se dotýká legislativně-technických úprav a chyb. Já bych osobně doporučoval nechat hlasovat o tomto balíku pozměňovacích návrhů en bloc.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Žádné námitky proti tomu. Pan navrhovatel rovněž doporučuje tento postup.

Senátor František Kopecký: Já bych jenom upřesnil, o které pozměňovací návrhy v tisku č. 4/5 se jedná. Jsou topozměňovací návrhy, které jsou uvedeny v A1 až A24, A26 až A36, A37 se dotýká pouze té části 24, část 25 a 26 která se týká multiplexu, tak tu jsme v podstatě odsouhlasili. Dále pozměňovací návrh A38 a A39.Čili o těchto pozměňovacích návrzích bych v tuto chvíli nechal hlasovat a dávám důvěru naší legislativě.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Dobře, děkuji, pan garanční zpravodaji. Dávám hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tyto pozměňovací návrhy, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti, zvedne tlačítko NE a může zvednout ruku.

Sedmý pozměňovací návrh, resp. blok pozměňovacích návrhů byl schválen.Bylo to hlasování pořadové číslo 15. 74 přítomných, kvorum 38, 73 hlasů pro, žádný hlas proti.

Děkuji vám, pane garanční zpravodaji a konstatuji, že jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy, takže přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

V sále je přítomno 75 senátorek a senátorů, to znamená, že kvorum je 38. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro přednesený návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Toto bylo hlasování pořadové číslo 16 a skončilo schválením návrhu.Ze 75 přítomných, při kvoru 38, bylo 59 hlasů pro, dva hlasy byly proti.

Děkuji panu navrhovateli, děkuji panu garančnímu zpravodaji, který měl obtížnou práci.

Ministr vlády ČR Vladimír Mlynář: Jestli mohu, paní senátorky, páni senátoři, chtěl bych vám poděkovat a těm z vás, které problematika digitalizace natolik zaujala, že byste se jí chtěli věnovat mimo projednávání zákonů a ve spolupráci s naším ministerstvem, nabízím jakoukoliv spolupráci. Děkuji vám. Nashledanou.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane ministře. Nyní dovolte, abych na základě žádosti ministra zahraničních věcí přednesl návrh na změnu pořadu.

Původně jsme informaci o výsledcích jednání Evropské rady zařadili k projednání po 17.00 hod. Nyní pan ministr požádal o zařazení tohoto bodu na druhé místo odpoledního jednání. Pokládejte to za procedurální návrh, o kterém dám bezprostředně hlasovat.

Konstatuji, že v sále je přítomno 73 senátorek a senátorů, kvorum je 37. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji vám.

Návrh na změnu pořadu byl schválen. Ze 74 přítomných, to znamená při kvoru 38, 64 přítomných bylo pro, nikdo nebyl proti.

Přistoupíme k projednání dalšího bodu. Následujícím bodem je:

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů, dále zákon o azylu, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 9.

Prosím pana ministra Františka Bublana, aby nás s návrhem zákona seznámil. Prosím, pane ministře.

Ministr vlády ČR František Bublan: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, návrh zákona, kterým se mění zákon o azylu a zákon o sociálně-právní ochraně dětí vláda předkládá na základě nutnosti transponovat do právního řádu ČR unijní právo o azylu.

Předkládaný návrh novely zákona transponuje dvě směrnice Evropských společenství. První je směrnice Rady č. 203/9 ze dne 27. 1. 2003 a stanovuje minimální požadavky pro přijímání žadatelů o azyl. Směrnice sleduje především zajištění srovnatelných životních podmínek, důstojné zacházení, životní úroveň a osobní postavení žadatelů o azyl ve všech členských zemích na stejné úrovni.

Druhou směrnicí je směrnice Rady č. 203/86 o právu na sloučení rodiny. Její transpozice je pouze okrajová. Má-li azylant více manželů, lze azyl zaručení sloučení rodiny udělit pouze jednomu z nich. Nově se má ze zákona udělit azyl za účelem sloučení rodiny osobě, která odpovídá za nezletilého azylanta, který je na území České republiky bez doprovodu.

Dále se návrhem novely zákona o azylu provádí adaptace na přímo aplikovatelné řízení Rady č. 343 z roku 2003, kterým se stanovují kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o azyl, podané státním příslušníkem třetí země v některém z členských států. Je to tak zvaný „Dublin 2“.

Žadatel o azyl má mít právo na posouzení své žádosti pouze v jednom státě EU. Nařízení je pro orgány ČR závazné již ode dne vstupu do EU.

Předkládaná novela reaguje i na protokol o poskytování azylu státním příslušníkům členských států EU, a to tak, že z okruhu cizinců – žadatelů o udělení azylu v podstatě občany členských států EU vylučuje tím, že řízení o udělení azylu na základě žádosti podané na území České republiky bude zastavováno z důvodu nepřípustnosti jejich žádosti.

Dámy a pánové, Poslanecká sněmovna schválila vládní návrh s jednou změnou. Podle schváleného pozměňovacího návrhu v § 85 odstavci 2 lze dobu, po kterou lze územně omezit platnost víza v zájmu ochrany bezpečnosti státu, k udržení veřejného pořádku, ochrany veřejného zdraví nebo v zájmu plnění mezinárodní smlouvy stanovit nejdéle na tři měsíce od zahájení řízení o udělení azylu. Ministerstvo vnitra s tímto pozměňovacím návrhem souhlasilo.

Vítám doporučení Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, Výboru pro záležitosti EU a Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, a velice bych uvítal, kdyby se obdobně vyjádřilo i toto vaše ctěné plénum. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane navrhovateli. Poprosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Návrh zákona byl přikázán Výboru pro záležitosti EU. Ten určil svým zpravodajem pana senátora Jana Hadravu a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 9/2.

Dále byl návrh zákona přikázán Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor určil jako svého zpravodaje pana senátora Martina Mejstříka a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 9/3.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 9/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaromír Štětina a toho nyní žádám, aby nás se zpravodajskou zprávou seznámil. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaromír Štětina: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, mám tu čest, že jsem byl vybrán za garančního zpravodaje k azylovému zákonu. Tento zákon pan ministr vysvětlil, velice výstižně vysvětlil i novelu a naznačil, že se skutečně jedná o typickou europizaci našeho stávajícího azylového zákona. Myslím, že nás všechny přesvědčil i o tom, že jsme teď postaveni před možnost schválit dublinské dohody, což jsou dohody, které určují, že azyl může žadatel dostat jenom v jednom ze států.

Tento návrh, který k nám přišel s určitým zpožděním z Poslanecké sněmovny, byl přikázán třem výborům. Všechny tři výbory různým poměrem hlasů navrhly, aby to, co nám Poslanecká sněmovna předložila, bylo beze změny schváleno.

Ale pokusil bych se upozornit na to, že ve všech výborech, ať už to byl Výbor pro záležitosti EU, ať už to byl Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice nebo garanční výbor, tedy Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, všechny výbory diskutovaly o jedné vsuvce, která je vlastně mimo europizaci Ministerstvem vnitra do zákonu vsunuta, i když s implementací evropských norem souvisí jenom potažmo a ne přímo.

Rád bych upozornil na znění tohoto bodu.

Ministerstvo vnitra doporučuje, aby se v § 46 vložil nový odstavec, který zní:

Cizinec, jemuž bylo řízení o udělení azylu zastaveno z důvodu nepřípustnosti jeho žádosti o udělení azylu podle § 10 písm. b), nesmí opustit přijímací nebo pobytové středisko až do doby, než bude dopraven do členského státu EU, příslušného k posuzování žádosti o udělení azylu, atd.

Toto bylo předmětem sporu a předmětem dost prudkých diskuzí ve všech výborech. A chtěl bych požádat, jestli by mně mohlo být v obecné rozpravě přiznáno právo, abych se k tomu mohl vyjádřit.

To je všechno, co jsem chtěl, pane předsedající, říci.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Ano, děkuji. Pane garanční zpravodaji, mám tady vaši písemnou přihlášku do obecné rozpravy. Taková přihláška má dokonce přednost před jakoukoli jinou přihláškou, takže určitě vám toto právo bude přiřčeno.

S technickou poznámkou, tedy k procedurální připomínce se hlásí pan kolega Josef Pavlata.

Senátor Josef Pavlata: Děkuji, pane předsedající. Vaším prostřednictvím bych jenom požádal pana zpravodaje, jestli by nás seznámil s usnesením garančního výboru, jehož je zpravodajem.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Máte pravdu, že pan zpravodaj nepřečetl přesně znění usnesení, pouze je konstatoval.

Senátor Jaromír Štětina: Děkuji. Myslel jsem, že konstatace stačí, mohu vyhovět vaší žádosti.

8. usnesení Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost ze 3. schůze z 12. ledna 2005 k návrhu zmiňovaného námi všemi zákona:

Výbor přijal po odůvodnění zástupce předkladatele pana Dr. Hajšmana, ředitele odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR, a mé zpravodajské zprávě a po rozpravě usnesení:

1.? doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

2.? určuje zpravodajem výboru pro projednání na schůzi Senátu senátora Jaromíra Štětinu,

3.? pověřuje předsedu výboru senátora Josefa Jařaba, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu Přemyslu Sobotkovi.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, ano, takto to je správně.

Pane senátore, prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž po skončení rozpravy můžete zaujmout stanovisko.

Nyní se zeptám zpravodaje Výboru pro záležitosti EU pana senátora Jana Hadravy, zda si přeje vystoupit? Ano, je tomu tak. Pane zpravodaji, prosím, zaujměte místo u řečnického pultíku.

Senátor Jan Hadrava: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, děkuji za slovo.

Byť je usnesení Výboru pro záležitosti EU totožné s usnesením dalších výborů, přesto bych chtěl zdůraznit to, co tady říkal kolega Štětina, že diskuze i v tomto výboru se vedla kolem článku 19 paragrafu 46 a odst. 3, tedy o tom, co tady pan kolega Štětina diskutoval.

Nakonec jsme schválili tuto euronovelu ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, byť to nebylo s takovou jasností, s takovou převahou, jako v jiných výborech. A avizuji naše pozměňovací návrhy.

Nyní přečtu usnesení výboru:

Po odůvodnění zástupce předkladatele pana Mgr. Koudelného, náměstka ministra vnitra, a mé zpravodajské zprávě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje mne zpravodajem a pověřuje předsedu výboru, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane zpravodaji. A nyní se zeptám pana kolegy Martina Mejstříka jako zpravodaje Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, zda si přeje vystoupit? Ano, prosím, pane senátore.

Senátor Martin Mejstřík: Vážené kolegyně a kolegové, pane předsedající, i náš výbor, jak zde bylo řečeno, diskutoval o paragrafu 46. Ale doplnil bych své kolegy z ostatních dvou výborů, že spor se vedl ještě o další paragraf, a to je § 2. Tady spíš než o úmysl ministerstva jde o opomenutí, které ovšem má poměrně veliký dopad na žadatele o azyl, takže i já si dovolím potom v obecné rozpravě se k tomu vrátit.

Jinak Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice projednal tento návrh zákona dne 26. ledna 2005. Po úvodním slovu předsedy výboru pana senátora Václava Jehličky, po odůvodnění návrhu zákona panem Dr. Pavlem Zářeckým, náměstkem ministra vnitra ČR, a po mé zpravodajské zprávě a následující rozpravě doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje mne zpravodajem.

A snad doplním tuto svoji zprávu o hlasování. Hlasovali jsme poměrem 6 : 3 ve prospěch návrh schválit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore. A nyní se zeptám, zda někdo navrhuje, aby podle § 107 jednacího řádu Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikdo takový návrh nepodává. Otevírám obecnou rozpravu a konstatuji, že tu mám písemnou přihlášku pana senátora Jaromíra Štětiny, prosím. Dále se přihlásil pan senátor Martin Mejstřík.

Senátor Jaromír Štětina: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, mluvil jsem o jednání na našem Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Přiznám se vám, že jsem tam utrpěl zdrcující porážku. Ten jediný hlas, který byl proti, byl hlas můj. Proto jsem si připravil některé argumenty, které bych vám chtěl přednést a prosím o laskavou pozornost, není těch řádků mnoho.

Obracím se na vás opravdu s naléhavou prosbou, abychom se dnes zamysleli nad novelou azylového zákona, který nám byl postoupen na poslední chvíli Poslaneckou sněmovnou. Ještě vysvětlím, proč to zdůrazňuji. Abychom se pokusili společně ještě jednou posoudit meritum věci, meritum novely a vyjádření jednotlivých výborů, které navrhovanou novelu posuzovaly.

Prosím vás, vážení kolegové, tak naléhavě proto a s tím úmyslem, abychom zamezili tomu, abychom schválili nedodělek, který by se připojil k jiným, mezi obyvateli našeho státu už tradičně vysmívaným ostudám našeho zákonodárství.

Zabraňuje v tomto konkrétním případě, aby se právní stav lidí, kterých se tento zákon týká, přiblížil poměrům v Bělorusku nebo ve Středoafrické republice.

Pokusím se vám vysvětlit, proč zdůrazňuji toto nebezpečí našeho vlastního znevážení, znevážení nás všech.

Návrh změny zákona o azylu č. 325/1999 Sb. je typickou euronovelou, jak to tady už bylo řečeno. Týká se dublinské procedury a určení kompetentního státu žadatelů o azyl a předávání jednotlivých žadatelů do příslušných států.

Mluvili jsme tady i o té vsuvce, kterou ministerstvo dalo a využilo novely tohoto zákona a dalo do tohoto nového návrhu. Já jsem ten pozoruhodný text už tady jednou četl, ale já vám ho přečtu ještě jednou a dávejte prosím bedlivý pozor:

„Cizinec, jemuž bylo řízení o udělení azylu zastaveno z důvodu nepřípustnosti jeho azylu, nesmí opustit přijímací nebo pobytové středisko nyní, až do doby, než bude dopraven do členského státu EU příslušného k posuzování žádostí o udělení azylu.“ S různými výjimkami, jako lékaři atd. Prostě je tady v této větě napsáno, že nesmí opustit přijímací nebo pobytové středisko až do doby, než jeho řízení bude ukončeno.

Já se pokusím to vysvětlit v méně právnické řeči, co to znamená v praxi. Do České republiky například přijede z Polska člověk, který tu požádá o azyl. Azyl je mu odmítnut a je mu navrženo, aby se vrátil zpět do Polska. On tu výzvu neakceptuje, protože má třeba v České republice už rodinu nebo má nějaké jiné důvody tuto výzvu neakceptovat a teď začne to celé dlouhé odvolací řízení. A to odvolací řízení může trvat i několik měsíců. Po celou tu dobu však podle té již dvakrát citované novely, změny § 46, on nesmí opustit detenční tábor. Dostává se do situace, kterou naši legislativci označili velice zvláštním termínem, který se mi líbí, eufemisticky to nazvali právně nepopsaným stavem. Ten člověk totiž neporušil žádné zákony našeho státu. Přijel sem například s platnými dokumenty i vízem. A přestože je podle zákona nevinný, musí do detenčního tábora. Je zbaven osobní svobody, aniž by byl k čemukoli odsouzen. A to na dobu, která není explicitně určena. Tam je řečeno: dokud to nebude vyřízeno. Mně se toto hrubě nelíbí a to je ta námitka, kterou dávám, protože i zločinec, který je odsouzen do vězení, ví, kdy z toho vězení vyjde ven. A tedy člověk, který se neprovinil proti žádným zákonům naší republiky, je zbaven svobody na dobu, která není explicitně určena. Čili ta vsuvka, kterou se pokouší Ministerstvo vnitra do euronovely vklínit, je podle mého názoru přímým popřením principu presumpce neviny toho kterého člověka.

A ta předkládaná novela je tady v rozporu se základními lidsko-právními dokumenty, které u nás platí. Z hlediska mezinárodně-právních záruk a z hlediska ustanovení české Listiny základních práv a svobod je ta formulace onoho proskribovaného § 446 zákona o azylu, nesplňují požadavky kladené na přípustné omezení svobody pohybu na základě zákona. Z toho důvodu se mi jeví to ustanovení § 46 odst. 3 v rozporu s ustanoveními článku 14 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod. A v rozporu s ustanoveními článku 2 odst. 1, 3 a 4, protokolu 4 k Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod.

Samozřejmě chápu, pane ministře, že je třeba přezkoumat fakta týkající se exulanta, který sem přijde. Zjistit jeho zdravotní stav atd. Na to zákon pamatuje. Ale dosud každý azylant u nás věděl, že po procedurách bude moci tábor opustit. Například za prací, děti mohou chodit do školy atd. Ví to i azylant, který vstoupí do České republiky jako do první země EU. Ale jen s těmi, kteří přijeli z jiné země EU, bude navrhovaná novela zacházet jako s bezprávnými. Nedopusťme, vážení kolegové, takový stav. Proto jsme připravili pozměňovací návrh, který bychom rádi představili v podrobné rozpravě. Věnujme se prosím vás trochu tomu pozměňovacímu návrhu.

Já bych ještě chtěl dodat, dámy a pánové, že bychom měli uprchlíkům věnovat pozornost. Oni často přicházejí ze zemí, kde se s nimi skutečně život nemazlil. A zkusme tedy my tady, alespoň drobným pozměňovacím návrhem těm lidem pomoci vrátit lidskou důstojnost. Vzpomeňte si, jak pomáhali na Západě desetitisícům našich uprchlíků, když jsme byli v roce 1968 okupováni sovětskou armádou. A ještě bych chtěl k tomu dodat to, co se týče těch termínů, o kterých jsem hovořil ze začátku. Předkladatel požaduje schválení předkládané novely s tím, že novela musí být v EU představena do 6. února. Takže tu novelu Poslanecká sněmovna do té doby nemůže měnit, podle případných pozměňovacích návrhů, které tu zazní. A já se ptám – jsou lidské osudy méně než lhostejná exedeze právních norem a termínů? Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane kolego, slovo má senátor Martin Mejstřík.

Senátor Martin Mejstřík: Dámy a pánové, jak už jsem avizoval, chtěl jsem vás upozornit ještě na jeden problém, který ta novela přináší, a to je postavení žadatele o azyl, v jehož věci bylo řízení zastaveno. Jedna věc je ta internace, o které hovořil pan senátor Štětina, druhá věc je postavení těchto žadatelů, které bohužel tak, jak ta novela je nám předkládána, neřeší. A já vám jenom ocituji, jaký dopad to pro tuto skupinu lidí bude mít.

S nabytím právní moci tohoto rozhodnutí, tj., že jejich řízení bylo zastaveno, se dostává žadatel do bezprávného stavu. Není již žadatelem a nemá tedy průkaz žadatele podle § 57 odst. 5 ani vízum podle § 72, nemá právo na bezplatné ubytování, nemá právo na stravování v pobytovém středisku podle § 42, nemá zajištěnu zdravotní péči podle § 88. Nemá procesní postavení a tudíž nemůže činit žádné návrhy ve své věci. Jeho postavení nelze pokrýt ani zajištěním k vyhoštění nebo výjezdním příkazem podle zákona o pobytu cizinců. Není zřejmě ani případem strpění pobytu. Internace tohoto cizince může trvat několik měsíců, možná i roků. A tento cizinec, jak jsem již konstatoval, bude zůstávat na našem území, aniž by měl jakékoli právo.

A toho se týká ta druhá změna, o které asi bude hovořit ještě pan senátor Hadrava, to je změna paragrafu 2. Já vás také velmi naléhavě prosím, abyste se, ač v rozporu s usnesením všech tří výborů nad těmito problémy zamysleli. A zejména nad jejich dopadem. Opakuji, co jsem již řekl, mám dojem, že znění § 2 je spíš opomenutím ministerstva než úmysl, na rozdíl od § 46, kde jde o jasný úmysl Ministerstva vnitra. A zde se ještě chviličku zastavím nad filozofií, s jakou naše ministerstvo vsunulo do této euronovely své představy o tom, jak by se s azylanty mělo zacházet. Z mého pohledu jde o jasný přístup k těm žadatelům o azyl v tom duchu, že prostě tyto lidi musíme izolovat od společnosti, protože jim nemůžeme důvěřovat, neznáme je, bůhví, co jsou zač. Apriorní nedůvěra k nim. Já vím, že možná k tomu máme důvody, v některých případech oprávněné, ale já si dovolím zde říci, pakliže se chce Ministerstvo vnitra tímto způsobem bránit pronikání mafie nebo nějakých kriminálních živlů na území České republiky, takže mafie si ty cesty najde a internace je vůbec nezastaví.

Takže zde je opravdu spíš filozofický problém. Budeme se přiklánět k restrikci, která stejně postihne jen ty nemajetné, ty opravdu chudé rodiny, které nám tady budou trčet v lágrech?

Anebo se přikloníme k tomu, že budeme dbát na práva lidí, ať jsou odkudkoliv a budeme ctít jejich právo na důstojný život, byť jsou na útěku. To, co my předložíme – chtěl bych zdůraznit, že mj. se snažíme vsunout do toho § 46 možnost, aby žadatel o azyl si mohl sám určit místo, kde bude k zastižení pro naše úřady. Vždyť je to, proboha, v jeho zájmu, aby oznámil místo, kde s ním stát může komunikovat, a zajisté, pokud má opravdu zájem získat azyl, tak se tam zdržovat bude, a nemusí být proto internován za nějakými zdmi nebo ploty.

V případě, že propustíte naše pozměňovací návrhy, tak já potom ten pozměňovací návrh pana senátora Hadravy ještě doplním o upravení doby účinnosti, protože tím by se samozřejmě nestihnul termín 1. února, nebo jaký tam je.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Slovo má senátor Jan Hadrava.

Senátor Jan Hadrava: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, ona problematika azylového zákona je velice složitá. Děkuji ministerstvu, že do značné míry a myslím, s rozmyslem a precizností aplikovalo jak směrnici 2003/9/ES, tak osvojilo Dublin 2, dublinské nařízení, tedy nařízení Rady 343, které v podstatě u nás platí od 1. 5. 2004, kdy jsme vstoupili do EU. Jak nás informoval pan náměstek, tak vlastně podle této směrnice, kterou vždy určuje stát, kde má azylové řízení proběhnout, tak už je v případech, 204 žadatelů o azyl bylo převezeno do příslušné země; asi v počtu 700. Pan ministr mně určitě upřesní tato čísla.

Přestože je problematika složitá a přestože aplikace jak té směrnice, tak osvojení si nařízení, je myslím dostatečná, tak přesto ten § 46 čl. 19 v našem tisku odst. 3 – je podle mého nad rámec především čl. 7 směrnice 2003/9, kde se hovoří o pobytu a svobodě uprchlíků.

Já bych chtěl zdůraznit, že tady toto je zákon procesní, ten počet techniky, mechaniky toho, jak se s žadatelem o azyl a s uprchlíky má nakládat. Ale ten základ je přece humánní. A ten základ, proč se má s někým nakládat, vychází za prvé z evropské tradice a za druhé vychází i z toho, že řekněme, a to vždycky bývá po krizích, po té ohromné krizi druhé světové války byla přijata Ženevská konvence v roce 1951, která charakterizovala uprchlíka. Bylo to právě dáno tím myšlením humánním. Já se vždycky obávám, a to se nám tady stává často, že potom ty prováděcí, technické procesní zákony, nebo v nich se to původní gesto jakoby ztratí. A najednou ten průběh, a my na to máme výborného spisovatele, který se narodil v Čechách a který napsal taky Proces, a jsme v procesním zákonu, najednou jakoby nemohlo být skrze ty prováděcí technické normy dosaženo toho cíle. A to ještě více v případech, kdy se nejedná o velké množství lidí, kdy se nejedná o naše občany. V případech, kdy my si vytvoříme tzv. obraz toho azylanta. My neřekneme, že ten žadatel o azyl je ze země, která mu už nemůže být domovem, že je tam možná nebezpečí, že by byl zavřen z politických důvodů, nebo z náboženských, etnických, čili že si vytvoříme obraz, že je to nějaký podivný mafián, který chce profitovat na našem bohatství, a nikoliv ten člověk, který utíká před nebezpečím, který utíká před terorem tak, jako mnozí utíkali od nás. A my si vytvoříme ten negativní obraz. A to si, myslím, že je špatné. Podle toho potom vytváříme i legislativu. A druhá věc. Protože vím, že jste pragmatici, protože už je dávno po válce, už je dávno po nějakých utrpeních, takže ta velká slova nám připadají vzdálená a idealistická. Ale pokusím se o pragmatický pohled. Jestliže je někdo v pobytovém zařízení, které nesmí opustit, tak ho neopustí v případě, že má vysoké ploty a že má dobrou ostrahu. Jinak ho opustí. Ať chceme, nebo nechceme. A my na tady toto pobytové zařízení, které stejně opustí, když bude chtít – ten, řekněme, nepravý žadatel, ten falešný žadatel o azyl, který bude chtít provádět tzv. azylovou turistiku po EU – tak ho opustí stejně. A my na to vynaložíme prostředky. Já jsem slyšel, že takovéto zařízení pro ty lidi, pro ty žadatele o azyl, kteří se dostali to takového „limbu“, k nám nepatří, k nám nepřísluší, protože, řekněme, překročili hranice v jiném státě nebo mají rodinné příslušníky v jiném státě nebo někde nemusejí mít vízovou povinnost a ten stát je podle dublinského nařízení příslušný k vyřízení jeho žádosti, tak stejně udělá tuto turistiku, a my na to vynaložíme prostředky. Zatímco ten náš návrh, který navrhujeme, nepotřebuje v podstatě další vynaložení prostředků, a stane se totéž. Ten, který by měl být převezen do jiného státu, který bude čekat na to rozhodnutí, protože to rozhodnutí se děje mezi dvěma státy, a může trvat až šest měsíců, i když jsme byli ubezpečeni, že ta doba je kratší, tak nebude internován, a bude uvádět svou adresu. A když ji neuvede, tak vám udělá tu turistiku stejně, jako když vám uteče z azylového zařízení, které nemůžeme uhlídat, a bude nás to stát méně peněz. To je pro ty pragmatiky. A ten paragraf druhý je taky velice důležitý: On jak je v tom „limbu“, tak nemá postavení, není právně definován. A nevztahují se na něj ty věci, které mu umožňují v podstatě tady žít. A on čeká, řekněme až těch šest měsíců v tomto nepostavení. Vždyť je to i inspirace ke kriminální činnosti. Vždyť v tomto postavení, kdy nemá nároky, jak je tady jmenoval kolega Mejstřík, tak co jiného může dělat.

Upozorním ještě na paradox, který souvisí s citovaným, zde zmíněným autorem, a to je, že v tom bodu 19 se tu říká, že opustit ten azylový tábor, a to je poslední věta, může s výjimkou opuštění za účelem vycestování z území. Čili já mu v podstatě říkám – když od nás odejdeš, když začneš dělat tu azylovou turistiku, ale musíš za naše hranice, tak my ti to povolíme. Ale jít si nakoupit do samoobsluhy, tak to ne. Čili já bych vás chtěl požádat, protože jinak novela je doopravdy technická, je dobrá, adaptuje tam ty směrnice, nařízení, unifikuje to evropské azylové právo. Vím, že ve vládě je nový návrh azylového zákona. Vím, že ten proces má trvat někdy do roku 2010, kdy by mělo být sjednoceno azylové právo v Evropě. Ale přesto tady toto, co je nad rámec směrnice a co se týká, možná řeknete, malé skupiny lidí, ale co se týká těch principů vyšších, ale zároveň je to i nepraktické. Tak bych vás požádal, abyste tento zákon propustili do podrobné rozpravy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám a ptám se, kdo se ještě hlásí do obecné rozpravy. Nikdo. Rozpravu proto končím.

Pane navrhovateli, pane ministře Bublane, chcete se vyjádřit k proběhlé rozpravě? Ano. Prosím.

Ministr vlády ČR František Bublan: Děkuji. Vyjádřím se velmi obecně, protože jednotlivé poznámky, které zde zazněly, se navzájem prolínají a v podstatě jsou o jednom velkém problému, kterým je otázka, zda budeme azylanty držet v tomto zařízení po dobu, než se vyřídí jejich transfer do jiného státu, nechci říci násilím, ale pod určitým dohledem, a budeme jim přikazovat, aby tam byli, anebo zda jim necháme volný pobyt.

Uvedl bych vám několik čísel. V loňském roce požádalo o azyl asi 5,5 tisíce lidí, z toho kladně byla vyřízena necelá dvě procenta. Zbytek představují lidé, kteří požívají výhod azylantů, a tyto výhody nejsou malé, stát to stojí spoustu prostředků. Jsou to lidé, u kterých není důvodu k udělení azylu, což je to, co zde zaznělo, to znamená, že nejsou ve svých zemích pronásledováni z nějakých důvodů politických, náboženských apod., nejsou ohroženi na životě, jsou to většinou lidé, kterým říkáme ekonomičtí uprchlíci. Možná, že tito lidé by naší republice prospěli, protože my se v budoucnu bez těchto migrantů neobejdeme, a pokud se budeme chtít ekonomicky udržet, budeme je potřebovat a budeme jich potřebovat velký počet. To všichni víme.

Tito lidé ale v podstatě praktikují tuto azylovou turistiku. Oni přijedou do Polska, kde třeba požádají o azyl, poté se s nimi zahájí azylové řízení, to také stojí nějaké prostředky, trvá to nějakou dobu, ale oni ani nečekají na výsledek a přesunou se do České republiky, kde následuje totéž. Mezitím my třeba vyřizujeme jejich návrat zpět do Polska, ale oni už jsou v Rakousku, a tak to pokračuje dál. Migrují po celé Evropě, vždy někde zahájí, ale nikdy azylové řízení nedokončí.

Tady skutečně EU má snahu zamezit této praxi. To není jenom náš problém, to je problém ve všech zemích. Mám pocit, že podobné ustanovení mají i některé jiné země, nebo ho aspoň vydají, protože jsou si vědomy toho, že je zapotřebí v tom udělat trochu pořádek, aby všechny země měly stejné podmínky, případně aby všechny země to stálo stejné investice a stejný balík peněz, když to řeknu takto otevřeně.

Z toho důvodu se také připravuje vznik evropské agentury pro azylovou a migrační politiku, která by to měla ještě lépe koordinovat. Měla by vzniknout asi v roce 2008 nebo v roce 2009. Myslím si, že už máme vcelku dobrou výchozí pozici k tomu, abychom byli „in“ a dodrželi všechny směrnice, které jsou nám předkládány.

Ještě bych rád uvedl poznámku k tomu, co říkal pan senátor Mejstřík, že tyto osoby se dostávají do nějakého bezprávního stavu. Ona to není pravda, protože osoba, která čeká na výsledek azylového rozhodnutí nebo na transfer, požívá všechny výhody azylantů, co znamená včetně zdravotní péče, stravy, atd., ale je to vázáno na pobyt v azylovém středisku. Jinak bychom si vlastně zadělali na další problém. Jestliže tato osoba bude určena k transferu a my ji necháme volně se pohybovat, ona má zajištěnu zdravotní péči, má nárok na příspěvek na stravu a jiné výhody a přitom se volně pohybuje po území. Přitom my bohužel máme zkušenost, že tito lidé toho skutečně zneužívají, že okamžitě poté, co požádají o azyl, zapadnou do nějaké komunity, která jim třeba nabídne i bydlení. Z toho jsou potom informace o tom, že třeba v jednom bytě 1 + 1 je přihlášeno 30 nebo 40 Asiatů, a tak to funguje.

Opatření, která jsou v tom dělána, spíše vycházejí z určité praxe, zkušenosti a věřte, že to není nic v tom smyslu, že bychom chtěli s těmito lidmi zacházet nějak nelidsky nebo už předem je předurčovat nebo o nich mluvit jako o někom, kdo je mafián nebo kdo je podezřelý. Tak tomu určitě není, ale jak už jsem říkal, z počtu lidí, kteří žádají o azyl, velmi malé procento si skutečně azyl zaslouží. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane ministře, pane navrhovateli. Pro pořádek se táži zpravodaje Výboru pro záležitosti EU pana senátora Hadravy, zda si přeje vystoupit. Ano. Pan zpravodaj bude reagovat na průběh rozpravy včetně, patrně, vystoupení pana ministra. Prosím.

Senátor Jan Hadrava: Pan ministr mluvil o něčem jiném, než já. Já jsem mluvil o oněch dvou procentech, navíc jsem mluvil o lidech z těchto dvou procent, kteří příslušejí do jiné země, to znamená o těch, kteří čekají na ono přesunutí. Tam myslím, že důvody, na základě kterých vykreslil negativní obraz o žadateli o azyl, tam nejsou.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Nyní má možnost vystoupit pan senátor Mejstřík. Přeje si to? Ano. Prosím.

Senátor Martin Mejstřík: Chci vystoupit s podobnou poznámkou, protože podle včerejšího sdělení pana náměstka Zářeckého jde o tuto dvouprocentní skupinu, takže nikoliv o dalších 5 000 uprchlíků. I kdyby tomu tak bylo, možná, že je to otázka naší azylové politiky, proč tolika uprchlíkům neudělíme azyl, je-li tomu tak, že ministerstvo k těmto uprchlíkům přistupuje jako uprchlíkům ekonomickým. Já jsem osobně k tomuto pohledu velmi alergický, a to právě vzhledem i k naší zkušenosti z roku 1968. Kdo si, proboha, dovolí rozlišit, kdo je ekonomický a kdo politický uprchlík? I ten ekonomický je v podstatě uprchlíkem politickým. Tolik k tomuto pohledu.

Ještě mám jednu poznámku k vystoupení pana ministra. Nedozvěděli jsme se, kolik těch azylových cestovatelů je. Když už se bavíme o číslech a jsme tady jimi ohromováni, domnívám se, že zase tolik jich z této skupiny nebude.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Pane zpravodaji garančního výboru, chcete se vyjádřit k proběhlé rozpravě?

Předseda Senátu má právo vystoupit kdykoliv, ostatně chce vystoupit s procedurální poznámkou.

Předseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedající, vaším prostřednictvím bych rád upozornil zpravodaje, že obecná rozprava byla ukončena, takže oni ve svých zpravodajských reakcích mají hovořit o něčem jiném.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Ale oni mají po ukončení rozpravy právo se vyslovit.

Pane zpravodaji garančního výboru, chcete se vyjádřit? (Ano.)

Senátor Jaromír Štětina: Pane předsedající, prosím o poučení, jestli můžu v obecné rozpravě říci svůj názor, aniž bych předkládal pozměňovací návrh. Přitom obecná rozprava už byla ukončena.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Samozřejmě ano. Vy se jako garanční zpravodaj vyjadřujete k obecné rozpravě.

Senátor Jaromír Štětina: Dobře, mám tedy právo vyjádřit se i k tomu, co říkal pan ministr? Ano.

Chtěl bych jenom znovu zopakovat, že zákon, který tady obhajoval pan ministr, je zákonem užitečným, nutným, který řeší základní věc. Ještě jednou bych řekl, že pokud něco namítám, pak namítám onen neudržitelný právní stav člověka, který je zbaven svobody a není explicitně určeno na jak dlouho.

A to si, myslím, řeší ten návrh, který tady byl předložen. To je všechno, co jsem chtěl říci.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. A nyní, paní senátorky, páni senátoři, po znělce přistoupíme k hlasování, protože byly podány návrhy schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

(Na displeji přihlášen senátor Milan Štěch).Pro pořádek se zeptám pana senátora Štěcha – nepřejete si vystoupit? Ne, to byl omyl.

Takže konstatuji, že v sále je přítomno 72 senátorek a senátorů a tedy kvorum je 37. Byly podány návrhy schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. O tomto návrhu budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. To je 18. hlasování v pořadí.

Návrh byl schválen– 74 přítomných, kvorum 38, pro 54, proti 8. Tedy návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou byl schválen. Paní senátorky, páni senátoři. Samozřejmě, že počítáme s přestávkou na oběd. Pan ministr Bublan má odletět na služební cestu do Lucemburska, jestli se nemýlím, a jsou tu ještě před námi dvě smlouvy a pak bychom jenom zahájili hlasování, tedy volbu místopředsedy Evropské rady. Předpokládám, že toto všechno nebude trvat dlouho. Předpokládám, že souhlasíte, abychom otevřeli i další bod, kterým je:

Vládní návrh zákona, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda mezi vládou ČR a vládou Bulharské republiky o předávání a zpětném přebírání osob podepsaná dne 9. dubna 1998 v Sofii a Dohoda mezi vládou ČR a vládou Bulharské republiky, kterou se mění a doplňuje Dohoda mezi vládou ČR a vládou Bulharské republiky o předávání a zpětném přebírání osob podepsaná dne 9. dubna 1998 v Sofii, podepsaná dne 27. července 2004 v Sofii.

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 422a uvede jej ministr vnitra František Bublan. Pane ministře, máte slovo, prosím.

Ministr vlády ČR František Bublan: Děkuji vám, pane předsedající, děkuji vám, dámy a pánové za vstřícnost. Já budu velmi stručný. Ten dlouhý název, jak ho pan místopředseda přečetl, je vlastně dohoda mezi Českou republikou a Bulharskou republikou. Byla podepsána v roce 1998, 7.listopadu vstoupila v platnost. Tato readmisní dohoda měla jeden nedostatek a to bylo to, že tam nebyla zahrnuta úprava policejních průvozů občanů třetích států, která bývá obvyklou součástí této readmisní dohody. V té době bulharská strana nechtěla přistoupit na tuto část dohody. Takže to se povedlo v této době a dohoda zahrnuje jak policejní průvozy, tak také hrazení nákladů spojených s průvozy a některá závěrečná ustanovení.

Předkládám Parlamentu tuto jaksi novou dohodu i tu původní dohodu z toho důvodu, že ta první dohoda byla pouze schválena na vládní úrovni, kdežto teď už je to legislativní akt jiného druhu a bylo by nelogické, aby jedna část byla součástí právního řádu, zatímco původní dohoda nikoliv. Provádění dohody si nevyžádá zvýšení výdajů ze státního rozpočtu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane ministře. Prosím, zaujměte opět místo u stolku zpravodajů. Návrh projednal Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ten přijal usnesení, které nám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 422/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Martin Mejstřík.

Konstatuji, že garančním výborem je Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 422/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Josef Zoser a toho nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Josef Zoser: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, přednáším společnou zprávu našeho Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, společnou s Výborem pro školství, kulturu a petice. Náš výbor dne 10. listopadu 2004 po odůvodnění zástupcem předkladatele pana Tomáše Hajšmana, ředitele odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR, zpravodajské zprávě senátora Josefa Zosera a po rozpravě doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas s ratifikací Dohody mezi vládou ČR a vládou Bulharské republiky o předávání a zpětném přebíráním osob podepsaná dne 9. dubna 1998 v Sofii a Dohody mezi vládou České republiky a vládou Bulharské republiky, kterou se mění a doplňuje Dohoda mezi vládou ČR a vládou Bulharské republiky o předávání a zpětném přebírání osob podepsaná dne 9. dubna 1998 v Sofii, podepsaná dne 27. července 2004 v Sofii. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Josefa Zosera a pověřuje předsedu výboru Senátu senátora Josefa Jařaba, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pan senátor Mejstřík nemá zapotřebí vystoupit, protože šlo o společnou zprávu. Pane ministře, chcete se vyjádřit k tomu, co jste slyšel? Nepřejete si. Takže můžeme přistoupit k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu: Senát dává souhlas k ratifikaci – už nebudu číst celé to znění, bylo tady dvakrát přečteno. Jenom svolám kolegyně a kolegy k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu, kterým Senát dává souhlas k ratifikaci Dohody– a tak dále, když dovolíte. Stále je přítomno 62 přítomných, tzn., že kvorum je 32.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, abychom dali souhlas k ratifikaci, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a má možnost zvednout ruku.

Toto bylo hlasování pořadové číslo 19. Skončilo schválením návrhudát souhlas k ratifikaci - 63 přítomných, kvorum 32, 58 hlasů pro, žádný hlas proti.

Děkuji zpravodajům.

Dalším bodem je:

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu s její výpovědí Úmluva o potlačování obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob a její závěrečný protokol ze dne 21. března 1950.

Vládní návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 424.Návrh uvede ministr vnitra František Bublan. Pane ministře, prosím.

Ministr vlády ČR František Bublan: Děkuji. Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Úmluva, ke které Česká republika subsedovala po vzniku České republiky, ale Československo jako takové k ní přistoupilo již v roce 1958, zavazuje smluvní státy k přijetí takových opatření, která směřují k vymýcení prostituce a obchodování s lidmi. Ale vedle závazku trestat jednání, které bezprostředně souvisí s tímto jevem, úmluva také zavazuje smluvní státy ke změně či zrušení každého platného zákona, nařízení nebo administrativního postupu, podle nichž všechny osoby, které provozují prostituci, jsou nuceny podrobit se speciální registraci nebo podléhají speciálnímu dozoru nebo ohlašovací povinnosti.

A spojení těchto dvou částí nám v podstatě brání v tom, abychom se vůbec pokoušeli o to, přijmout nějaký zákon o regulaci prostituce.

Předložil jsem již věcný záměr zákona o regulaci prostituce do vlády a možná během dvou měsíců předložím už návrh hotový a tento návrh, pokud by byl schválen a prošel Parlamentem, by v podstatě nemohl vejít v platnost, protože bychom byli vázáni ještě touto úmluvou.

Vím, že se zde vyskytuje otázka, co se stane, když se úmluva zruší a potom nebude schválen zmiňovaný zákon. Já jsem optimista, že tento zákon schválen bude. Ale i tak tam je ještě roční lhůta na vypovězení této úmluvy. My musíme požádat generálního tajemníka OSN, aby přijal tuto naši výpověď z úmluvy a trvá to jeden rok, než tato výpověď nabude platnosti. Myslím si tedy, že to je dostatečná doba na to, abychom ještě mohli udělat nějaký zpětný krok v případě, že by zákon o regulaci prostituce nebyl schválen.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane ministře. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů.

Návrhem se zabýval Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Výbor nepřijal žádné usnesení. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 424/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Petr Smutný, který již není členem výboru. Zastoupí jej pan senátor Josef Zoser.

Dále se návrhem zabýval Ústavně-právní výbor. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 424/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Kubera, kterého zastoupí místopředseda pan senátor Jiří Stodůlka.

Garančním výborem je Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 424/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Zdeněk Bárta, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Zdeněk Bárta: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice doporučuje plénu Senátu dát souhlas s výpovědí Úmluvy potlačování obchodu s lidmi. Činí tak zejména právě proto, že je výborem, v jehož gesci je mimo jiné ohled na lidská práva.

Předmětná úmluva, ke které Československo přistoupilo v roce 1958, je totiž poplatná době, ve které vznikla. Vychází z naivního předpokladu, že prostituci lze represí vymýtit a působí vlastně kontraproduktivně. Prostituci a zejména obchod s lidmi a další organizovaný zločin, který se na prostituci váže, totiž neomezuje, naopak podporuje. Podporuje jej tím, že společnost nemá žádný právní nástroj, jak zločin, který se nabaluje na prostituci, postihovat.

Komunistický režim takové nástroje měl, dařilo se mu proto tento jev alespoň do jisté míry omezovat nástroji, které má každý diktátorský režim k dispozici. Byl to zejména trestní zákon z roku 1961 a v něm známý § 203 – Příživnictví, tzv. „příživa“ – který postihoval prostitutky, které neměly žádný pracovní poměr a nemohly uvést žádný zdroj příjmů.

Na tento paragraf potom navazoval zákon z roku 1969 o přečinech, podle něhož mohla být prostituce postihována jako nekalý způsob obživy.

V roce 1990 byly tyto represivní zákony zrušeny a od té doby není prostituce v České republice ani zakázána, ani dovolena. Je tady a stala se realitou našich dní.

K úmluvě nikdy nepřistoupila řada států Evropy. Tyto státy nepodlehly pokrokářským představám o tom, že násilím lze vybudovat ráj na zemi a různým způsobem si upravují možnost kontroly tohoto socio-patologického jevu.

Snad si pamatujete na veřejné slyšení, které se v této místnosti konalo v březnu 2001 právě na téma „Obchod s lidmi“, a již tehdy nás zde řada odborníků přesvědčovala o nutnosti tuto úmluvu vypovědět, aby bylo možno přistoupit k regulaci prostituce a obchodu s lidmi. Bylo to tehdy zásluhou Jiřího Šenkýře, který se o to staral.

Snaha o vypracování takového zákona zde trvá už od revoluce. Bylo vypracováno několik věcných návrhů zákona, které, žel, vždycky skončily na vládě s poukazem na nemožnost jakkoli tento jev regulovat s ohledem na úmluvu.

Přitom o naprosté potřebě zákona o regulaci či, chcete-li, reglementaci prostituce vědí naprosto všichni, kdo se tímto jevem zabývají či jsou nuceni se zabývat, od policejních složek až po nevládní organizace, které se prostitucí zabývají.

Buďme, prosím, v této věci konzervativní alespoň tak, jak se ukázala být konzervativní Sněmovna, která vypověděla tuto úmluvu. Už totiž zákon z roku 1922, který Národní shromáždění přijalo na přímý popud T. G. Masaryka, zákon zakazující prostituci, který se jmenoval „Zákon o potírání pohlavních chorob“, byl osudovou chybou. Tehdy ten zákon znamenal, že výskyt pohlavních chorob prudce vzrostl prostě proto, že prostituce samozřejmě pokračovala dál, ale bez povinných zdravotních prohlídek prostitutek a bez dalších regulativů, které znalo staré dobré Rakousko-Uhersko.

Dovolte osobní poznámku. Právě jako teolog a farář vás prosím o souhlas s vypovězením neblahé smlouvy proto, aby mohla být ochráněna svoboda, zdraví a někdy i život mnohých lidí.

Tato úmluva je typickým příkladem dobrého úmyslu, který vede do pekla. A není to názor jen můj či mé evangelické církve. Tento názor vám potvrdí každý dobrý katolický teolog, zeptejte se třeba takového biskupa Malého.

Z těchto důvodů náš výbor nesouhlasí s názorem, že úmluvu je třeba vypovědět teprve po přijetí nového zákona.

A máme k tomu ještě dva důvody. Jednak mohlo by se do nekonečna opakovat ono kolečko: tvorba věcného záměru nového zákona a následné odmítnutí s poukazem na úmluvu.

A dále – a to už tady bylo řečeno panem ministrem – v souladu s článkem 25 úmluvy, který dává smluvním stranám možnost smlouvu vypovědět, nabude výpověď pro vypovídající stranu účinnosti teprve za jeden rok po dni, kdy generální tajemník OSN obdrží sdělení o výpovědi.

Jakákoliv právní úprava, která by se snažila alespoň o nějakou nápravu děsivých poměrů v oblasti obchodu s lidmi, by byla úmluvou blokována, či v lepším případě alespoň výrazně zdržena.

Proto Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice na své 36. schůzi dne 18. listopadu po úvodním slovu a po mé zpravodajské zprávě doporučuje k Senátu Parlamentu ČR dát souhlas s výpovědí Úmluvy o potlačování obchodu s lidmi atd. a určuje mne zpravodajem na této schůzi. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Ptám se pana senátora Josefa Zosera jako zpravodaje Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, zda si přeje vystoupit a už se tak děje. Prosím.

Senátor Josef Zoser: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Náš výbor zasedal 8. prosince a to bylo v době, kdy nás mělo mandát pouze pět. Bylo to v té době po volbách, takže po odůvodnění zástupce předkladatele Miroslava Koudelného, náměstka ministra vnitra ČR, zpravodajské zprávě senátora Petra Smutného a rozpravě nepřijal žádné usnesení. Při hlasování o návrhu odročit projednávání do doby předložení návrhu zákona o regulaci prostituce ze tří přítomných senátorů hlasoval jeden pro, jeden proti a jeden se zdržel. Návrh nebyl přijat. Výbor určil zpravodajem kolegu Petra Smutného, který mezitím již není členem našeho výboru, takže já ho zde zastupuji, a pověřil předsedu výboru předložit tento záznam předsedovi Senátu PČR. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Pane zpravodaji Ústavně-právního výboru, pane senátore Stodůlko, přejete si vystoupit? Ano, slovo má senátor Jiří Stodůlka jako zpravodaj Ústavně-právního výboru.

Senátor Jiří Stodůlka: Vážené dámy, vážení pánové, Ústavně-právní výbor zaujal stanovisko odlišné od garančního výboru. A je možná dobře, že se o věci budeme bavit a povedeme spor o tom, co má být napřed, zdali slepice, nebo vejce. To je přesně ono. Napřed zrušíme jakoukoli formu regulace a pak uvidíme. To je typický příklad toho, jak by se postupovat nemělo, dle mého názoru. Z toho právního hlediska, ač úmluva, kterou hodláme vypovídat, nebo Ministerstvo vnitra chce, abychom ji vypověděli, je úmluvou nedokonalou a poplatnou době svého vzniku, přesto nemůžeme říci, že úmluva, ke které se stát zavázal a její podmínky neplní, je proto ke zrušení a začneme úplně znovu. To je typický příklad toho, jak by se pokračovat nemělo. Ústavně-právní výbor je naopak názoru, že až PČR přijme odpovídající zákon, se kterým budeme všichni souhlasit, nebo valná většina Parlamentu bude souhlasit s tím, jak bude řešena tato otázka, pak v návaznosti na to vypovídejme mezinárodní smlouvy, které jsme v dobré víře kdysi přijali. Proto Ústavně-právní výbor doporučuje Senátu PČR, aby odročil projednávání tohoto vládního návrhu do doby, kdy bude Senátu PČR postoupen návrh zákona o regulaci prostituce Poslaneckou sněmovnou PČR. To je obsah usnesení Ústavně-právního výboru z 8. prosince 2004 a já bych velmi plénoval pro to, aby toto usnesení Ústavně-právního výboru bylo respektováno. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, a otevírám obecnou rozpravu. Pan senátor Jaroslav Kubera jako první vystupující v obecné rozpravě, prosím:

Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já bych v úvodu jenom konstatoval, že jsem úmyslně nebyl určen zpravodajem tohoto tisku právě proto, abych nemohl zneužít postavení. Tady se to děje opakovaně, mně se to stalo několikrát, teď naposledy znovu a já prosím všechny předsedající, aby dbali na to, že pokud někdo vystupuje jako zpravodaj, tak bude vystupovat jako zpravodaj a ne hlásat své názory, které tu jako zpravodaj hlásat nemůže. Může je samozřejmě říci v obecné rozpravě. Je to zneužívání, které je tu trvalé, ještě o tom na tomto plénu bude řeč.

Ale abych se dostal k meritu věci. Prostitucí se aktivně zabývám už od roku 1992. Od té doby se nestalo de facto nic, kromě toho, že Ústavní soud zrušil několik vyhlášek obcí, kromě toho, že E55 se stala známou i v Čínské lidové republice, i tam proběhly v televizi záběry z této pověstné ulice. Já ji mám velmi blízko, byť není na území mého města, ale v mém městě je to totéž, také máme takovou vyhlášku, kterou budeme teď rušit, ale budeme ji rušit z jiného důvodu, než z ústavního, ale prostě proto, že vyhlášku máme a prostitutky stojí, kde chtějí a dělají si, co chtějí, takže ta vyhláška nemá ten efekt, který bychom od ní očekávali.

Přistoupili jsme k jedné věci, pomohli jsme městu Dubí, které je takovou vlajkovou lodí prostituce v České republice, kterému jsme přispěli poměrně vysokou částkou na kamerový systém i díky Ministerstvu vnitra v rámci prevence kriminality a tam se projevily praktické výsledky, protože Helmutové z východních částí Spolkové republiky Německo, kteří jsou nejčastějšími zákazníky – a já také všem novinářům ze Spolkové republiky Německo, když přijedou dělat ty reportáže, jak se u nás děti prodávají a prostituce bují – tak jim vždycky říkám, musíte se podívat, kdo je jejich zákazník a ti zákazníci jsou možná z 80 procent národnosti německé. Předtím to byli ještě řidiči kamionů, ale ti z obav před AIDS poměrně už tyto služby příliš nevyhledávají.

Ty kamery měly obrovský význam, protože oni vždycky doma mámě tvrdí, že jedou do Teplic na služební cestu, vyjednávat nějaké obchody a když se pak v místním tisku objeví fotografie z kamery auta s německou poznávací značkou a máma si náhodou ten místní tisk koupí, tak říká, počkej, ale co tam ty obrázky na těch neonech? Tam jste měli to jednání? A věc se prozradí a to samozřejmě vede k tomu, že prostituce je omezována.

Zákon je slibován prakticky celou tu dobu a vedou se kolem něj dlouhé diskuze, které nebudou mít konce, a já myslím, že ta roční výpovědní lhůta nám vůbec nevadí, ten proces přijímání toho zákona bude ještě velmi dlouhý a ten hlavní důvod, proč jsme chtěli, a pan zpravodaj Bárta chybně interpretoval usnesení Ústavně-právního výboru, ono zní jinak, ono zní tak, že budeme jednat o této smlouvě souběžně se zákonem, který nám postoupí Poslanecká sněmovna a máme potom rok na to, na výpověď té smlouvy a na nabytí účinnosti toho zákona, tak zní usnesení Ústavně-právního výboru.

A ta obava naše je jednak - protože Senát, pokud by tu smlouvu schválil k vypovězení už teď, tak by potom měl pramalý vliv na to, jak bude ten zákon vypadat a on by také mohl např. vypadat tak, jak stále někteří touží v Poslanecké sněmovně, zejména, že prostituce je živnost, že prostitutky je třeba danit, protože na to veřejnost slyší - my poctiví pracující platíme daně a prostitutky daně neplatí. Prostituce ale není živnost ani živností být nemůže, protože stejnou analogií bychom dospěli k tomu, že i dealerství drog by mohlo být pro pana ministra financí příjemným zdrojem daní, kdyby dealeři drog z každého prodaného heroinu platili daně. Ale je to svobodné povolání a ten zákon, jak mám informace, bude opět onen socialistický zákon, který nařídí obcím, zejména s rozšířenou působností, že budou dělat evidenci prostitutek tak, jako budou dělat evidenci psů. A budou to dělat i za ty ostatní obce a samozřejmě z rozpočtu na to nedostanou ani korunu.

My si naopak myslíme, že ten zákon musí být velmi jednoduchý, že prostitutky nebudou platit daně, protože ani nemůžou na zádech nosit registrační pokladnu, pokud bude zákon o registračních pokladnách přijat, protože by jim to vadilo při výkonu tohoto svobodného povolání. Ale že budou platit paušální správní poplatek, který zaplatí za to, že budou mít vydánu od obce licenci, která bude velikosti platební karty a na které bude jenom několik značek. Bude tam to, že má prostitutka lékařskou prohlídku, protože to je skutečně a vážně nebezpečné, protože některé prostitutky ohrožují zdraví ostatních. A že má zaplacený onen poplatek. A pak bude velmi snadné, jakkoli jednoduše každý policista, strážník může zkontrolovat, jestli to je legálně vykonávaná činnost, nebo ilegálně. Není k tomu třeba žádných složitých evidencí. To je ten hlavní důvod, proč chceme.

My jsme teď v Benešově nedávno dostali další vzor, už poněkolikáté, vyhlášky, ale ani ta samozřejmě ten problém v jednotlivých obcích nemůže vyřešit. Takže takové je stanovisko Ústavně-právního výboru a já vás prosím o podporu tohoto stanoviska, o odročení do té doby, než nám Poslanecká sněmovna předloží návrh zákona o regulaci prostituce. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Kdo se dále hlásí do obecné rozpravy? Nikdo. Rozpravu proto končím.

Pane navrhovateli, přejete si vyjádřit se k proběhlé rozpravě? Ne. Pane zpravodaji garančního výboru, přejete si vystoupit? Ano.

Senátor Zdeněk Bárta: Garanční zpravodaj údajně zneužil svého postavení zde za stolkem. Vystoupil pan senátor Kubera. Není pravda, že jsem hovořil o našem usnesení, já jsem mluvil o vašem usnesení. Navíc by mě docela zajímal předpoklad Ústavně-právního výboru, do jaké míry drazí kolegové, jste s touto úmluvou seznámeni. Ona totiž u nás nikde nevyšla, nebyla přeložena, ani nevyšla ve Sbírce zákonů. Zajímalo by mě proto, jak ona vlastně reguluje. Já prostě tvrdím, že nereguluje nic a že je úplně jedno jestli ji máme, nebo ne. Naopak právě proto, že brání jakékoliv legislativní změně, je potřeba ji zrušit. Ani ne tak s ohledem na nějaký konkrétně připravovaný zákon, ale tato úmluva sama o sobě je špatná.

Omlouvám se za osobní poznámku. Máme zde dva návrhy dvou výborů a je možno o nich po podrobné rozpravě hlasovat.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane garanční zpravodaji. Dříve než znělkou přivolám kolegyně a kolegy, řeknu, že máme dva návrhy a budeme o nich hlasovat v tomto pořadí: nejdříve budeme hlasovat o návrhu na odročení, potom o návrhu i vyslovení souhlasu s výpovědí úmluvy.

Návrh na odročení specifikuje časové limity a zní takto: Senát odročuje mezinárodní smlouvu do doby, kdy bude Senátu PČR postoupen návrh zákona o regulaci prostituce Poslaneckou sněmovnou PČR.

V sále je přítomno 70 senátorek a senátorů, znamená to, že kvorum je 36. O návrhu na odročení zahajuji hlasování.

Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování 20. v pořadí bylo ukončeno, návrh na odročení byl schválen.Ze 70 přítomných při kvoru 36, 47 hlasů bylo pro, 11 hlasů proti.

Děkuji pánům zpravodajům.

Senátor Zdeněk Bárta: Dovolím si poznamenat, že to je typické pro tuto společnost: dva faráři a zase jim bylo znemožněno něco prosadit. (Oživení.)

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Pane ministře, děkujeme a přejeme šťastnou cestu. Na shledanou.

Dříve než přerušíme jednání na přestávku na oběd, z úsporných důvodů už teď zahájíme projednávání bodu:

Volba místopředsedy dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního fondu.

Návrhy kandidátů na místopředsedu dozorčí rady tohoto fondu vám byly rozdány jako senátní tisk č. 15.Uděluji slovo předsedovi Volební komise panu Josefu Pavlatovi. Prosím, pane předsedo.

Senátor Josef Pavlata: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, právě uplynulo čtyřleté funkční období místopředsedy dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního fondu a zároveň uplynutím volebního období zanikl mandát našeho kolegy senátora Emila Škrabiše. Není již tudíž obsazena funkce místopředsedy dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního fondu. Ze zákona č. 256/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, volí a odvolává místopředsedu dozorčí rady Senát PČR.

K tomuto Volební komise na své druhé schůzi, konané dnes v časných ranních hodinách, přijala usnesení, ve kterém konstatuje, že v souladu s usnesením Organizačního výboru Senátu č. 355 ze 14. prosince 2004 obdržela ve stanovené lhůtě níže uvedené návrhy na kandidáty na funkci místopředsedy dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního fondu.

Prvním navrženým je senátor Josef Vaculík. Navrhovatelem byl Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu a dále Klub senátorů KDU-ČSL.

Dalším navrženým je senátor Pavel Eybert, kterého navrhl senátní Klub ODS.

Konečně třetím navrženým je senátor Karel Schwarzenberg. Navrhovatelem byl Klub otevřené demokracie.

Volební komise mne dále pověřila, abych s tímto usnesením před volbou seznámil Senát. V tuto chvíli jsem to učinil a předpokládám, že po rozpravě, ve které se patrně ke své kandidatuře jednotliví navržení vyjádří, jsem připraven vám přednést způsob volby a celou proceduru, jak budou volby probíhat. Zatím děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane předsedo Volební komise, a otevírám k tomuto bodu rozpravu.

Pan senátor Pavel Eybert jako kandidát se hlásí o slovo, dále se hlásí pan senátor Josef Vaculík.

Senátor Pavel Eybert: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, mé jméno znáte, v Senátu jsem již osm let. Předtím jsem byl učitelem základní školy, obor matematika, později starostou, nejdříve uvolněným, dále po celou dobu, co jsem v Senátu, jsem byl starostou neuvolněným. Žiji tedy více jak třicet let na jihočeském venkově, kde se neustále potkávám s řadou přátel, známých odborníků, se kterými konzultuji zemědělskou problematiku v obdobích před rozhodnutími o zákonech, které v Senátu z této problematiky projednáváme, a to ze všech skupin zemědělců, ať už se jedná o soukromé zemědělce, o obchodní společnosti, akciové společnosti nebo s. r. o. atd. Mám také řadu kontaktů se zpracovateli, ať už se jedná o lékárny, masokombináty apod.

Dále vám chci sdělit, že nevlastním žádné zemědělské ani lesnické pozemky, nepodnikám v zemědělství ani v lesnictví, ostatně nepodnikám vůbec v ničem, takže nemám střet zájmů z hlediska Státního zemědělského intervenčního fondu.

Pokud jde o činnost v tomto fondu, pokud mě zvolíte, chtěl bych pokračovat v práci bývalého kolegy senátora Kamila Škrabiše, který tam dobře reprezentoval Senát a chtěl bych se zaměřit především na kontrolní činnost přidělování intervenční podpory prostředků z národních zdrojů, ale i z prostředků EU, kontrolu intervenční politiky, nákupu a prodeje komodit zemědělské výroby, ale i využívání produkčních kvót. Do volby mě navrhl Klub Občanské demokratické strany Senátu PČR. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Slovo má senátor Josef Vaculík.

Senátor Josef Vaculík: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, především bych chtěl poděkovat Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu i svému klubu za nominaci na místopředsedu Státního zemědělského intervenčního fondu a sdělit, že si této nominace velmi vážím.

Nejsem zvyklý plédovat za sebe, ale dnes tak učinit musím. A je to i z toho důvodu, že pokud byste byli tak laskaví a zvolili mě do funkce místopředsedy fondu, snažil bych se hájit zájmy těch, kterým je činnost tohoto fondu určena. A to nejenom zájmy producentů potravin, ale též zpracovatelů a přeneseně i konzumentů, tj. nás všech. Je to zcela v souladu se zákonem č. 256 - o Státním zemědělském intervenčním fondu, který má dohlížet na činnost institucí, na tok finančních prostředků, které se zabývají uspořádáním našeho trhu se zemědělskými komoditami.

Jsem k tomu připraven i svou praxí a svým vzděláním. Absolvoval jsem vysokou školu zemědělskou, potom jsem 10 let pracoval jako agronom v zemědělském podniku a posléze 10 let jako ředitel zemědělské agentury v Uherském Hradišti. Znám tedy dokonale proces tvorby regulátora trhu se zemědělskými komoditami, kterým byl Státní fond tržní regulace a posléze od roku 2000 Státní zemědělský intervenční fond. Znám dokonale strukturu tohoto orgánu, náplň jeho činnosti. Věřím, že budu schopen dobře zvládat i jeho kontrolní činnost v rámci dozorčí rady. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. O slovo se přihlásil senátor Karel Schwarzenberg. Prosím.

Senátor Karel Schwarzenberg: Pane předsedající, slovutný Senáte. Já bych se jenom krátce rád představil. Já jsem přes 40 let pracoval v zemědělství a v lesnictví. Pracuji tam dodneška. Kdyby došlo k eventuálnímu střetu zájmu, tak bych to samozřejmě vždycky ohlásil. Na druhé straně jsem toho názoru, že právě v intervenčním fondu by měl taky zaznít hlas někoho, který v tomto oboru taky pracuje. Když jasně objasní, jaké má zájmy, ohlásí eventuální střet zájmu, tak myslím, že je to správný přístup.

Na druhé straně říkám otevřeně, že nemám žádné propojení s velkými firmami, které pracují ve zpracovávání komodit, nebo které jsou opravdu velkopodniky v tom drůbežářství, masnách, mlékárnách atd. Takže v tom bych byl naprosto nezávislý. Jak říkám, je to nabídka, jakožto osoba. A doufám, že tuto nabídku posoudíte pozitivně. Děkuji vám za vyslyšení.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Pane kolego, děkuji vám. Táži se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy. Vzhledem k tomu, že tomu tak není, tak končím rozpravu. Uděluji slovo předsedovi Volební komise panu Josefu Pavlatovi.

Senátor Josef Pavlata: Děkuji, pane předsedající, pro volbu místopředsedy dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního fondu se přiměřeně použijí ustanovení volebního řádu pro volbu předsedy Senátu, neboli stejným způsobem, jako se volí předseda Senátu, se bude volit tento místopředseda. Znamená to zkráceně, že volba se koná nejvýše ve dvou kolech. V prvém kole je místopředsedou intervenčního fondu zvolen ten kandidát, který získal nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů. Nezíská-li žádný z kandidátů nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů, pak se koná druhé kolo volby.

Na hlasovacím lístku, který obdržíte jako vždy ve stejné volební místnosti, tj. před Prezidentským salonkem, jsou uvedena tři jména. Před nimi jsou pořadová čísla: č. 1 má Pavel Eybert, č. 2 Karel Schwarzenberg a č. 3 Josef Vaculík.

Svůj souhlas s jedním z těchto kandidátů vyjádříte zakroužkováním pořadového čísla před jeho jménem, pořadová čísla před jmény ostatních dvou kandidátů přeškrtnete písmenem X, či křížkem. Nesouhlas se všemi kandidáty vyjádříte přeškrtnutím pořadového čísla před jmény všech kandidátů. Opět křížkem, či písmenem X.

Jiný způsob označení nebo neoznačení způsobuje, že volební lístek bude neplatný. Česky řečeno, je nutno všechna tři čísla označit, a z nich nejvýše jedno označit kroužkem, tj. číslo toho kandidáta, kterého si přejete, aby se stal tím místopředsedou.

Volební místnost je, jak jsem již řekl, připravena. Volební lístky jsou natištěny. Prosím členy Volební komise, aby se co nejrychleji odebrali a dostavili do volební místnosti. Pokud ještě neproběhnou k tomu nějaké další poznámky, tak volba může začít. Samotná volba bude trvat 20 minut a její vyhodnocení maximálně 15 minut.

To je z mé strany všechno. Děkuji za pozornost. Zdá se, že budeme moci brzy volbu zahájit.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane předsedo. Přerušuji jednání pro konání tajné volby a polední přestávku na oběd.

Přerušuji jednání do 15.00 hodin.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Kolegyně a kolegové, je 15.01 hodin, uplynula polední přestávka a dovolte, abych zahájil pokračování naší schůze.

Dávám slovo předsedovi Volební komise panu senátorovi Josefu Pavlatovi, aby nás informoval o výsledku prvního kola první volby místopředsedy dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního fondu. Pane kolego, prosím.

Senátor Josef Pavlata: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, seznámím vás se zápisem o volbě místopředsedy dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního fondu konané dne 27. ledna 2005. Jedná se o první kolo první volby.

Počet vydaných hlasovacích lístků 77, počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků 77, počet neodevzdaných hlasovacích lístků nula.

Pro senátora Pavla Eyberta bylo odevzdáno 34 hlasů.

Pro senátora Karla Schwarzenbergra bylo odevzdáno 13 hlasů.

Pro senátora Josefa Vaculíka bylo odevzdáno 19 hlasů.

V prvním kole první volby nebyl nikdo zvolen a znamená to, že do druhého kola první volby postupují senátoři Pavel Eybert a Josef Vaculík.

Druhé kolo první volby bude následovat vzápětí.

Chtěl bych jenom upozornit, že jak jste si asi sami dobře stačili spočítat, mezi odevzdanými platnými i neplatnými hlasovacími lístky bylo 11 neplatných. Neplatné byly proto, že kandidát tam byl vždy správně zakroužkován, ale protikandidáti nebyli zakřížkováni. Stalo se to v 11 případech a myslím si, že to je hodně velké číslo.

Proto vás prosím, abyste ve druhém kole první volby dávali větší pozor. Spolu se členy Volební komise vás na to budeme i jednotlivě upozorňovat, protože při vydávání hlasovacích lístků obdržíte hlasovací lístek, na kterém bude pod č. 1 uveden Pavel Eybert a pod č. 2 Josef Vaculík. Číslo kandidáta před jeho jménem, kterého budeme chtít prosadit do výše zmíněné funkce, zakroužkujete a zbylé číslo před zbylým jménem zaškrtnete písmenem X. Takový lístek potom bude platný.

Platný bude samozřejmě i takový, kdy nechcete volit ani jednoho kandidáta a zaškrtnete křížkem obě čísla. Ale myslím si, že se nám podaří tentokrát, abychom se všichni dostavili k urnám a provedli na jednom ze dvou čísel kroužek, což je souhlas, a na druhém křížek, což je nesouhlas.

Volební lístky jsou připraveny, poprosím členy Volební komise, aby se opět dostavili do místnosti Volební komise. Volba bude moci být zahájena co nevidět, s tím, že se pokusíme dát zrychlenou verzi volby, to znamená na samotnou volbu 15 minut a na sčítání hlasů 10 minut.

To je ode mne všechno a pan předsedající asi oznámí, že za minutu může být volba zahájena.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane předsedo. Přerušuji jednání pro konání druhé kola první volby do 15.35 hodin.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Kolegyně kolegové. Lhůta určená pro volbu uplynula. Zahajuji přerušené jednání. Pane kolego prosím.

Senátor Josef Pavlata: Pane předsedající, dámy a pánové, seznámím vás s výsledky druhého kola první volby místopředsedy dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního fondu. Počet vydaných hlasovacích lístků 75. Počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků 75. Počet neodevzdaných hlasovacích lístků nula. Pro senátora Pavla Eyberta bylo odevzdáno 41 hlasů, pro senátora Josefa Vaculíka bylo odevzdáno 32 hlasů. Při kvoru 38 to znamená, že ve druhém kole druhé volby byl zvolen pan senátor Pavel Eybert, já mu blahopřeji.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám pane předsedo za podanou zprávu, blahopřeji kolegovi ke zvolení a ukončuji tento bod jednání. Pan kolega Eybert se přihlásil ke slovu.

Senátor Pavel Eybert: Vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěl bych poděkovat všem, kteří mi dali svůj hlas a vyslovili mi svoji důvěru v tomto hlasování, v tomto druhém kole. Všem vám bych pak chtěl říci, že se budu snažit nezaujatě posuzovat všechnu činnost fondu, které budu přítomen. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Já také děkuji a dalším bodem našeho programu je:

Vládní návrh na prodloužení doby působení kontingentu Armády ČR v Iráku v roce 2005.

Tento návrh uvede ministr obrany pan Karel Kühnl. Prosím ho, aby se ujal slova.

Ministr vlády ČR Karel Kühnl: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Důvodem předložení návrhu na prodloužení doby působení kontingentu Armády ČR v Iráku v roce 2005 je přesvědčení vlády, že musíme být schopni reagovat na aktuální vývoj, dokonce i na vývoj pohledů jak našich, tak našich spojenců na situaci v Iráku a musíme být schopni mít podíl na obnově Iráku a na úsilí mezinárodního společenství, které směřuje ke stabilizaci bezpečnostní situace v Iráku. Ta totiž zůstává stále nestabilní a další pomoc ze strany zemí, které jsou schopny jim pomoc poskytnout z hlediska bezpečnosti země i regionu, se jeví jako nutná. Samotné irácké bezpečnostní síly zatím nejsou schopny tuto úlohu plně převzít právě proto, jak jistě víte z předloženého materiálu, navrhujeme pokračování dosavadního působení jednotky Armády ČR, to je obsahem výcvik příslušníků bezpečnostních sil v Iráku.

Chtěl bych zdůraznit, že v průběhu loňského roku se také poněkud změnila situace i třeba z hlediska mezinárodního práva. Rada bezpečnosti přijala v červnu loňského roku rezoluci 1546, která z pozice tohoto nejvyššího mezinárodního orgánu vymezila mandát mnohonárodních sil v Iráku a vyzvala mezinárodní společenství k podpoře Iráku včetně poskytnutí vojenských příspěvků, včetně poskytnutí vojenských jednotek. Zde se odvolávám především na článek č. 15 zmíněné rezoluce Rady bezpečnosti.

Česká republika dále v létě loňského roku na summitu NATO v Istanbulu spolu s ostatními členy Aliance jednomyslným rozhodnutím přijala závazek přispívat k řešení situace v Iráku v souladu s tímto rozhodnutím, v souladu s žádostí prozatímní irácké vlády se také NATO rozhodlo vytvořit tzv. výcvikovou misi NATO v Iráku, založenou právě na této rezoluci Rady bezpečnosti a jak už jsem řekl na žádosti prozatímní vlády v Iráku.

Česká republika byla v průběhu posledních měsíců loňského roku a na začátku letošního roku opakovaně a velmi naléhavě žádána jak předsedou prozatímní vlády Iráku, tak i nejvyššími představiteli významných aliančních zemí, tak i Severoatlantickou aliancí samotnou, aby zachovala svou přítomnost v Iráku v tom širším měřítku, ne tedy jenom v tom původně plánovaném úzkém měřítku polního chirurgického týmu. Aby zachovala tuto přítomnost v době, kdy se budou formovat a upevňovat demokraticky zvolené irácké státní struktury. Vláda se domnívá, že Česká republika nejenom vzhledem ke svému členství v NATO, v EU, vzhledem ke svému mezinárodnímu postavení, ale zejména vzhledem k faktu, že patří k těm nemnoha zemím, které jsou vůbec schopny účinnou pomoc Iráku poskytnout, je povinna takovou pomoc poskytnout. Myslím si, že nemůžeme nereagovat na výzvy směrem k nám, ale především je vláda přesvědčena, že je správné v danou chvíli a za dané situace Iráku tuto pomoc poskytnout. Proto přehodnotila svůj postoj vzniklý přísně vzato ještě za předchozí vlády v červenci loňského roku, kterým bylo omezit účast na polní chirurgický tým, na deset vojáků Armády ČR a navrhuje nyní prodloužit dobu působení kontingentu Vojenské policie v Iráku do konce tohoto roku a zároveň navrhuje podřídit tento kontingent v souladu s plánovacím procesem NATO oné výcvikové misi NATO.

Říkám-li v souladu s plánovacím procesem, znamená to, že v tuto chvíli ještě nemůžeme vědět, ke kterému datu přesně bude ten kontingent převeden pod výcvikovou misi NATO, protože ten proces plánování ještě není tak daleko. Předložený návrh, jak už jsem řekl, je nejenom v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti 1546, ale odpovídá zcela také záměrům české zahraniční a bezpečnostní politiky. K těm záměrům patří efektivně přispívat k vytváření základních předpokladů pro další demokratický rozvoj v regionech, které jsou dnes regiony krizovými, tedy i v Iráku. Cílem působení kontingentu Armády ČR není nahrazovat činnost iráckých bezpečnostních sil, není bojovat, kromě případu, že by ta jednotka byla sama napadena.

Cílem je napomoci irácké straně vycvičit nové příslušníky iráckých bezpečnostních sil tak, aby Irák mohl co nejdříve převzít odpovědnost sám. Čím dříve toho bude Irák sám schopen a jeho bezpečnostní síly, tím dříve může mezinárodní společenství Irák opustit. Myslím, že musíme tento problém vidět také z hlediska solidarity mezinárodního společenství. A ta solidarita není nic emotivního, ta solidarita je čistě pragmatická. Země, k nimž patří Česká republika, nesou odpovědnost za budoucnost Iráku, za to, zda v Iráku bude, nebo nebude vyvěrat nebezpečí pro vnější svět, ať už tam mají jednotky, nebo ne. Této odpovědnosti bychom se nezbavili, i kdybychom jednotky z Iráku stáhli. Myslím si ale, že pojem solidarita z mezinárodního hlediska je decentní, že není možné, aby stoupající počet zemí předstíral, že již nenese odpovědnost za budoucnost Iráku, stahoval své jednotky a přenechával tuto odpovědnost omezenému a stále omezenějšímu počtu zemí.

Takový postup by měl za následek zcela mimo jakoukoli pochybnost, že by se Irák znovu stal centrem možného nebezpečí pro vnější svět, možná centrem nebezpečí, kterým dnes v tuto chvíli jako stát Irák není. Proto si myslím, že je důležité, aby co největší počet zemí zůstal svou vojenskou přítomností v Iráku a především napomáhal irácké straně při budování bezpečnostních sil domácích.

Výcvik přímo v Iráku považujeme také za mnohem efektivnější než oběma komorami Parlamentu už schválený výcvik stovky iráckých policistů a vojáků na území České republiky. Považuji za samozřejmé, jakkoliv je tato mise Parlamentem již schválena, že bude-li schváleno prodloužení působení kontingentu vojenských policistů, nebude uskutečněn výcvik stovky Iráčanů na našem území. Tato duplicita by nedávala žádný smysl a výcvik na místě je mnohem účinnější.

Možná poslední informaci nebo dvě. Někdy se říká, že pobyt stovky vojenských policistů a stovky příslušníků Armády České republiky nemůže nic změnit na bezpečnosti Iráku. Já bych chtěl velmi důrazně prohlásit, že to není pravda. Není to pravda z onoho důvodu solidarity, o kterém jsem už mluvil, ale není to pravda ani věcně. Během zhruba dvouletého pobytu zatím tito naši vojáci vycvičili přes tři tisíce příslušníků, především irácké policie. Při konečném cíli budování irácké policie, který se pohybuje někde kolem 90 000 osob, a když se podíváme na mapu Iráku, tak na tu oblast mnohonárodní Divize jihovýchod, v které působí naši vojáci, připadá možná nějakých 15 000 policistů, z toho tři tisíce je mimořádně velké procento a ukazuje to na to, jak velký i věcný je přínos Armády České republiky budoucí bezpečnosti v Iráku.

Konečně poslední věc, o které se chci zmínit, je finanční stránka věci. Prodloužení pobytu naší jednotky bude navíc stát zhruba 175 milionů korun a Ministerstvo obrany je schopné tyto náklady pokrýt ze svého rozpočtu. Ušetříme de facto například na neuskutečnění výcviku stovky Iráčanů u nás. To je sice jenom dvacet milionů, ale dobré jsou. Ušetříme i na tom, že v plánované misi Altea v Bosně, kam posíláme dva vrtulníky s posádkami, odlet těchto vrtulníků je odložen po dohodě s vedením této operace pravděpodobně až na začátek dubna nebo konec března. To je velmi drahá část operace Altea a tím odložením o tři měsíce těch dvou vrtulníků ušetříme asi 65 milionů korun, čili to už máme jenom na těch misích skoro polovinu potřebné částky pohromadě, nebo polovinu. Navíc samozřejmě plánování všech misí je plánováno s určitou rezervou. Vždycky musíme mít v záloze rezervu na případ nutnosti posílení mise, samozřejmě vždy při dodržení těch horních hranic, se kterými plánujeme, čili v žádné misi de facto nikdy není například v Kosovu čtyři sta nula nula vojáků, ale vždycky o něco méně, nějaké množství mezi deseti až padesáti zhruba zůstává v rezervě doma na případ posílení, tzn., že také de facto nespotřebovávají tolik financí. To jenom na objasnění, odkud vezmeme ty peníze. Chtěl bych jenom podotknout, že těch 175 milionů představuje asi tři promile rozpočtu Armády České republiky, takže v takovém rozměru jsme vždycky schopni tyto výdaje nahradit.

Vážený pane předsedající, dámy a pánové, prosím Senát a žádám ho o vyslovení souhlasu s předloženým návrhem.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji, pane ministře a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Garančním a zároveň jediným výborem, který se uvedeným návrhem zabýval, je Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 14/1.

Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Pospíšil. Tomu nyní dávám slovo. Pane kolego, prosím.

Senátor Jiří Pospíšil: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, pan ministr odůvodnil předkládaný návrh na prodloužení doby působení tohoto kontingentu, myslím, velice podrobně. Můžu se odvolávat na to, že dost podrobně jsme se zabývali minule situací v těch zemích, kde působí naše kontingenty, takže si myslím, že není třeba nijak dál tuto situaci rozebírat. Tato situace se od té doby výrazně nezměnila, pokud se nezostřila, takže mně nezbývá, než seznámit vás s usnesením Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost k tomuto návrhu.

Výbor

1.? doporučuje Senátu PČR vyslovit souhlas s návrhem na prodloužení doby působení kontingentu Armády ČR v souboru mezinárodních opatření k řešení situace v celkovém počtu do 100 osob v období od 1. března do 31. prosince 2005 a

2.? s převedením kontingentu do podřízenosti výcvikové mise NATO v Iráku v souladu s plánovacím procesem Organizace Severoatlantické smlouvy.

Chtěl bych upozornit, že náš souhlas se zabývá hlavně bodem č. 1 podle Ústavy. O podřízenosti se v Ústavě nic nepraví.

Přesto vláda nabídla takovéto usnesení, které jsme schválili všemi hlasy přítomných na tomto výboru tak, jak ho nabídla. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji, pane zpravodaji, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, abyste k nim mohl po skončení rozpravy zaujmout stanovisko.

Otevírám k tomuto bodu rozpravu. Do rozpravy se přihlásil jako první kolega Liška, kterému dávám slovo. Připraví se pan senátor Štětina.

Místopředseda Senátu Jiří Liška: Vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, když jsme v listopadu minulého roku prodlužovali mandát našim vojenským policistům pro pobyt v Iráku a pro výcvik místních policistů do konce února letošního roku, to znamená do doby po parlamentních volbách, již tehdy někteří z nás tušili, že to není poslední prodlužování a že bude určitě třeba pobyt našich policistů v Iráku opět prodloužit. Stalo se tak. Irácká prozatímní vláda i naši spojenci nás opět žádají, abychom souhlasili s delším pobytem českých vojenských policistů v Iráku.

Tato žádost má dvě základní roviny. První z nich, pozitivní, jasně říká, že na naše vojáky je spolehnutí, že v Iráku odvádějí dobrou práci, a proto jsou tam žádaní.

Druhá rovina je již méně pozitivní, a ta říká, že v Iráku není dobrá situace, že se nedaří potlačit terorizmus, že je třeba použít sílu proti teroristům. Proto je nutné posílit, vycvičit a zkvalitnit irácké bezpečnostní složky. To je také důvod, proč jsou naši vojenští policisté v Iráku tak žádaní.

Souhlas s prodloužením pobytu naší jednotky v Iráku má ještě jeden rozměr, a to rozměr mezinárodně politický. Svým „ano“ řekneme našim spojencům, že i v dobách těžkých jsme ochotni a schopni spolu s nimi postavit se proti násilí a teroru a bránit tak svobodný a demokratický svět.

Dobře vím, že někteří z nás nepovažují původní kroky našich spojenců, především Spojených států, v Iráku právě za nejšťastnější, ale všichni dobře víme, že ani v politice neexistuje žádné kdyby a že je velkou otázkou, zda svět by byl dnes nebo ve výhledu několika let bezpečnější, s méně konflikty, pokud by v Iráku zůstal u moci Saddám Husajn. Já o tom nejsem přesvědčen.

Skutečnost ukazuje, že ve světě, především v tom arabském, jsou síly, které chtějí prosazovat své představy o další budoucnosti světa především násilím, bez ohledu na životy nevinných lidí. Všichni dobře víme, že to není nic nového, z historie známe mnoho podobných snah, jak získat moc. Také dobře víme, že pokud se těmto snahám nebrání silou, pouze se otevírá prostor pro další útlak a další násilí. Následky jsou potom daleko horší, než se původně očekávalo.

Myšlení a jednání, ve kterém nemá lidský život žádnou cenu, je pro nás, Evropany, nejen nepochopitelný, ale také nepřijatelný, a ústupky v této oblasti nejsou chápány jako snaha dohodnout se, ale jako výraz slabosti. Proto je tak velmi obtížné dospět v Iráku k dohodě. Proto je nutné, aby se síle postavila síla, proto je nutné, aby naši vojenští policisté ještě nějaký čas pomáhali s výcvikem našich kolegů, a proto je také nutné, a já jsem o tom přesvědčen, že musíme souhlasit s prodloužením jejich pobytu v Iráku.

Volby v Iráku, které budou tuto neděli, určitě pomohou v následných týdnech a měsících uklidnit současnou situaci plnou násilí. Většina Iráčanů, stejně jako většina lidí na celém světě, chce žít svůj klidný a spokojený život. Pro tento život musí být ale vytvořeny podmínky. Naši vojenští policisté je pomáhají v Iráku vytvořit. Za to jim určitě patří naše poděkování a myslím, že bychom mohli prostřednictvím pana ministra jim to vzkázat.

Zároveň stejně tak jim určitě patří naše přání, aby se všichni z této nebezpečné mise vrátili ve zdraví domů. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, slovo dostává pan senátor Štětina, připraví se senátor Julínek.

Senátor Jaromír Štětina: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Všichni cítíte a vidíte, že v naší společnosti se stále více šíří taková vlna defétismu a mlha falešného pacifismu. Myslím, že naše slovutné shromáždění by mělo jasně říci dost a ukázat, že jsme schopni plnit své spojenecké závazky. Prosím vás, abychom návrh pana ministra podpořili. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji. Slovo má pan senátor Julínek, připraví se pan senátor Oberfalzer.

Senátor Tomáš Julínek: Pane předsedající, kolegyně, kolegové. Jenom krátce na mikrofon chci deklarovat postoj Klubu ODS, který byť v opozici, tak jednoznačně podporuje prodloužení mise především s ohledem na volby v Iráku a samozřejmě také s vědomím toho, aby i následné období probíhalo po těchto volbách pro Iráčany co nejpříznivěji. Budeme proto souhlasit.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji. Slovo má pan senátor Oberfalzer.

Senátor Jiří Oberfalzer: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, největší chybou otce současného amerického prezidenta v době války v Golfském zálivu bylo, že svou misi nedokončil. Vzbudil naději v těch kruzích v Iráku, které věřily v demokracii a které měly zájem svrhnout diktátora. Tím, že akce nebyla dotažena do takového cíle, aby toto bylo možné, diktátor dostal dalších 12 let na to, aby podnikal svá dobrodružství a zejména decimoval občany své země. Tato chyba se už nesmí opakovat a proto je nezbytné, aby členové Aliance, která se angažovala ve svržení bývalého iráckého diktátora, dokončila své dílo a asistovala nastolení demokracie. Nesmíme se nechat znervóznit vzrůstající vlnou násilí. Jsou to, předpokládám, poslední záchvěvy odpůrců demokracie, kteří se snaží odstrašit lidi, kteří touží po demokracii, aby se účastnili voleb.

Chci poděkovat této vládě, že se rozhodla prodloužit misi a investovat do toho prostředky. Chci zdůraznit, že tyto prostředky jsou mnohonásobně efektivněji vynaloženy než financováním stovek diplomatických misí, protože praktickými činy si vytváříme přátele v zahraničí, v zemích, které jsou potřebné, ale i v zemích, které s námi tuto zodpovědnost sdílejí daleko efektivněji než diplomatickými slovy.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji, pane kolego. Nikdo další se do rozpravy elektronicky nepřihlásil, ani písemně, z lavic také nevidím se hlásit. Proto končím rozpravu a ptám se pana ministra, chce-li se vyjádřit k právě ukončené rozpravě? Je tomu tak, prosím, pane ministře.

Ministr vlády ČR Karel Kühnl:Vážený pane předsedající, dámy a pánové, myslím, že musím na prvním místě poděkovat všem vystupujícím za jejich postoje, a nejenom vyjádřené postoje, ale za to, že zcela zjevně tyto postoje vycházejí ze skutečného chápání situace. Pouze když náš svět, tj. ta část světa, která je schopna poskytnout pomoc, bude mít tento hluboký vliv, pochopí situaci a svoji odpovědnost, pouze tehdy máme šanci, abychom z těchto krizových míst pomohli udělat místa, z nichž nebude vycházet nebezpečí.

Pan senátor Pospíšil, myslím, nadhodil určitou otázku, a ona to úplně otázka nebyla, ke které bych chtěl říci pár slov. On to totiž nenadhodil ani jako otázku, ale konstatoval, že to není tak dlouho, kdy jsme tady hovořili o prodloužení této předmětné mise o dva měsíce. Nyní hovoříme o dalším prodloužení. Myslím si, že leckdo z vás zde v Senátu tušil, že vláda přijde s novým návrhem, a tušil tak správně.

Když jsem se stal ministrem obrany, tak jsem se netajil tím, že se domnívám, že odpovědnost České republiky za budoucí vývoj v Iráku by měla mít formu další účasti našeho kontingentu v Iráku a nebyl jsem nijak zvlášť srozuměn s rozhodnutím předchozí vlády.

Je samozřejmé, že posun v rozhodování chce někdy čas, svět se vyvíjí, je třeba argumentačně pracovat, je třeba vysvětlovat, a to i uvnitř obou komor Parlamentu, uvnitř vlády samotné.

V Poslanecké sněmovně dokonce zazněla otázka lehce ironická: „Proč vláda tak náhle zmoudřela?“ Myslím si, že to není zas až tak náhle, on to není žádný zvláštní rozdíl oproti předchozí situaci. Je to spíš pokračování rozhodování, které vedlo již k první žádosti o prodloužení o dva měsíce.

Ale možná bych tady připomněl jednu historku z německých politických dějin, kdy někde v 50. letech tehdejší kancléř Konrad Adenauer skutečně změnil svůj postoj přes noc k nějaké významné věci. Byl za to samozřejmě opozicí v Parlamentu napaden. A odpověděl docela prostě: Není hanba přes noc zmoudřet.

A myslím si, že co platilo pro německého kancléře, musí platit i pro nás a pro vládu ČR.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane ministře, a ptám se, jestli si přeje vystoupit k právě proběhlé rozpravě zpravodaj Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost? Přeje. Pane kolego, máte slovo.

Senátor Jiří Pospíšil: Omezím se na oznámení, že v rozpravě vystoupili 4 senátoři. Všichni podpořili návrh usnesení. Jeden senátor, a to místopředseda Senátu, požádal pana ministra, aby naším jménem vojákům poděkoval. Myslím si, že k tomu není třeba zvláštního usnesení a pan ministr jistě vyhoví. A jeden senátor podpořil usnesení jménem celého svého klubu.

Usnesení výboru předložené Senátu nebylo navrženo nějak modifikovat nebo změnit a proto o něm můžete, pane místopředsedo, dát hlasovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane kolego. A nyní můžeme přistoupit k hlasování o návrhu usnesenítak, jak jej přednesl zpravodaj.

Připomínám, že k vyslovení souhlasu s vysláním ozbrojených sil ČR mimo její území je třeba nadpoloviční většiny všech senátorů.

V sále je přítomno 71 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 41.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 23 se ze 72 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 41 pro vyslovilo 69, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Děkuji panu navrhovateli a děkuji zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem našeho jednání je:

Informace vlády ČR o výsledcích jednání Evropské rady konaném ve dne 16. a 17. prosince 2004 v Bruselu a pozicích České republiky.

Jednací řád Senátu ve svém § 119a předpokládá, že Senát jedná o informaci vlády o pořadu a výsledcích jednání Evropské rady.

S informací vystoupí pan ministr zahraničních věcí Cyril Svoboda. Pane ministře, máte slovo.

Ministr vlády ČR Cyril Svoboda:Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři.

Ze zprávy, kterou přednesu, je jasné, že mezitím se trochu posunul čas, takže některé věci, které byly přijaty na Evropské radě, už jsou překonány dalším vývojem, ale přednesu zprávu, jak probíhala ona Rada 16. a 17. prosince 2004 v Bruselu.

Prvním tématem byla otázka rozšiřování EU. Celkem bez vážných problémů bylo rozhodnuto, že skončila přístupová jednání s Bulharskem a Rumunskem. V dubnu bude podepsána společná přístupová smlouva s oběma zeměmi a pokud splní všechny předpokládané požadavky na vstup do EU, tak by 1. ledna 2007 obě tyto země se měly stát členskými státy EU.

Velká debata se vedla na téma Chorvatsko, totiž zda má být udělen statut kandidátské země. Nakonec Rada rozhodla, že bude udělen statut kandidátské země Chorvatsku, protože podmínka, o které se mluví, se dostala do závěru Rady, a to je schopnost skutečné spolupráce mezi Chorvatskem a Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii. Pod tímto vznešeným názvem se myslí především vůle vlády v Chorvatsku vydávat válečné zločince k výkonu spravedlnosti před tímto Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii.

Tedy po dlouhé debatě bylo rozhodnuto, že přístupová jednání se zahájí 17. května t. r. a předpokladem podpisu této smlouvy a zahájení jednání je plná spolupráce s Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii.

Velká debata, jak jsem říkal, se týkala Chorvatska, ale skutečná bitva se týkala vlastní konečné pozice pokud jde o Turecko, totiž o otázku zahájení přístupových jednání. Po nočním a denním jednání nakonec Evropská rada rozhodla, že budou zahájena přístupová jednání s Tureckem, a to 3. října 2005.

Někdo si může položit otázku, proč zrovna 3. října 2005. Je to termín, který vzalo na sebe Turecko, že je to termín, do kterého je schopno Turecko plně uznat Kypr. Tady se vracím k tomu, co říkal místopředseda Senátu Petr Pithart při naší poslední debatě o té zvláštní situaci, že by se Turecko mělo stát členem Společenství 25 zemí, přičemž by nemělo normální vztahy s jednou členskou zemí, a to s Kyprem. Kypr tedy bude mít normální vztahy s Tureckem. Turecko podepíše tzv. Ankarský protokol. To neznamená nic jiného, než přistoupení vlastní asociační smlouvy a rozšíření těchto podmínek na Kypr, a tedy i plné uznání Kypru.

Evropská rada, také v souladu s tím, co jsme tady diskutovali, jasně řekla, že je možné – a je to v závěrech – i jednání přerušit s Tureckem, zjistí-li se, že Turecko neplní podmínky přístupového procesu a neplní podmínky možného budoucího člena EU. Znovu bylo zdůrazněno, že toto jednání je s otevřeným koncem a není zajištěn jeho výsledek. To je tedy silná pozice EU. Je to možný kompromis. Já tady znovu odkazuji na to, že se rozhodovalo nikoliv v bodu nula, ale v bodu, kdy už bylo rozhodnuto i v minulosti. A to v době, kdy Česká republika nebyla členem EU. O všech těchto otázkách. Včetně příslibu zahájení vlastního přístupového jednání.

Evropská rada podala informaci o finančním rámci, tzn. o té finanční perspektivě na léta 2007 - 2013. Vyslechla zprávu nizozemského předsednictví. Zde nedošlo k výraznému posunu. Podařilo se, ve spolupráci s některými zeměmi – bylo to především Polsko, Slovensko, zčásti Maďarsko. Ale byli jsme hlavními iniciátory této myšlenky my, aby princip solidarity se zvýraznil do závěrů Rady. Protože to, co chceme dosáhnout v kohezi, je, aby se držel princip, že koheze má myslet na nejméně rozvinuté regiony EU. Ne nutně regiony jenom nových členských zemí. Ale těchto, tím pádem, především. Protože nejméně rozvinuté regiony budou především v nových členských zemích, tzn. aby poměr koheze myslel na tento faktor, na faktor, že je třeba solidaritu vyjádřit s těmi nejméně rozvinutými regiony. Toto nebylo jednoduché vtělit do závěrů Rady, ale nakonec se ten princip solidarity překonávání ekonomických rozdílů v rámci EU do závěrů Rady dostal. Je to zatím v tom obecném rámci, protože finanční perspektiva se v detailech ještě nediskutuje. Zatím se diskutovala jenom v těch obecných blocích. A příprava vlády, jak jsem tady prezentoval, se osvědčila. Ale vlastní debata o té finanční perspektivě nás čeká teď za lucemburského předsednictví a za britského předsednictví.

Pokud jde o vnější vztahy, tak jsme diskutovali otázku Blízkého východu. Blízký východ je samozřejmě tématem, které nás musí poutat, protože má-li být naplněna cestovní mapa, říkám – má-li být naplněna – tak musí být naplněna pouze obsahově, protože pokud jde o termíny, tak už jsme dávno za termíny cestovní mapy. Ale sledujeme pořád jeden základní cíl. Z blízkovýchodního konfliktu mezi Izraelem a Palestinou vytvořit dva vedle sebe žijící státy. Přičemž ten stát Palestinský, jak říkáme, musí být životaschopný, nezávislý a musí být schopen i žít v míru s Izraelem. Zdůrazňuji „životaschopný“. Protože moje základní obava je, do jaké míry je palestinská samospráva připravena vytvořit životaschopný stát. Tím se rozumí stát s normálním parlamentarismem, s normální justicí, s normálně fungujícím hospodářstvím, s normálně fungující rozpočtovou politikou, s bezpečnostními silami, které jsou pod kontrolou volených orgánů apod. To je velký úkol, který je před palestinskou samosprávou. A já věřím – a teď už jsme překonali časově závěry Rady – že po volbě nového prezidenta palestinské samosprávy, že se udělal podstatný krok k dosažení tohoto cíle. Otevírá se také skutečná naděje dialogu mezi Izraelem a Palestinou.

Tady si dovolím říci svou zkušenost z Izreale, kterou jsem navštívil ještě těsně před Vánoci a měl jsem možnost, která se zatím nepodařila nikomu. Protože mi bylo řečeno, že zatím jsem první a jediný ministr v dějinách státu Izrael, který měl právo oslovit poslance Knesetu. Byl to velký zážitek – mluvit k poslancům Knesetu, slyšet jejich názory. A je to tedy důkazem autority České republiky, kterou má v Izraeli, protože – jak říkám – zatím se to v dějinách Izraele ještě nikdy nestalo. Takže i naše autorita na Blízkém východě je dobrá a máme k tvorbě této společné bezpečnostní a zahraniční politiky co říci.

Rada mluvila také o situaci na Ukrajině. Ta je z hlediska závěrů Rady už úplně překonána, protože tam se očekávalo druhé kolo voleb apod. Dnes už máme situaci úplně novou. Máme nově zvoleného prezidenta na Ukrajině. Tady chci zdůraznit, že ministři zahraničních věcí, když diskutují tuto otázku, zdůrazňují, že chceme dosáhnout společnou evropskou budoucnost. Já to zdůrazňuji proto, že ne nutně členství Ukrajiny v EU, ale společnou evropskou budoucnost.

Myslím, že není úplně dobré, abychom už teď mluvili o členství Ukrajiny v EU nejenom pro schopnost a připravenost EU k tomuto kroku, ale i pro atmosféru na Ukrajině, do jaké míry je tento cíl, který je sledován většinou ukrajinského obyvatelstva. Ale společná evropská budoucnost je skutečně něco, co je sledováno oběma subjekty, nejenom EU, ale i Ukrajinou.

Diskutovala se otázka zbrojního embarga do Číny. To je svěží téma, které – jak v závěru vyplývá – bude dokončeno za předsednictví lucemburského, tzn. v této polovině roku. Je dost pravděpodobné – a dnes se vrátil můj náměstek z konzultací z Velké Británie – je skutečně velmi pravděpodobné, že embargo do Číny bude zrušeno ještě během tohoto roku. Samozřejmě otázka je, za jakou cenu. Protože jde o to, že embargo bylo uvaleno za určitých podmínek – to byl konflikt s těmi, kteří bojují za lidská práva a rozšíření demokracie a lidských svobod v Číně v roce 1989 a situací, která je dnes. Ale zdůrazňuji, že embargo není jenom otázka lidských práv. Je to taky otázka strategického uvažování do budoucna. Toto embargo bude nahrazeno tzv. turboxem, nebo můžeme česky říct nějakou krabicí, bednou nářadí. Ale má jít o to, abychom v exportech rozhodovali podle společných pravidel, tj. ten kodex chování. A abychom se informovali navzájem nejenom o tom, který vývoz byl zakázán. Ale i pozitivně, který vývoz byl povolen. A abychom pokud možno sladili způsob rozhodování o těchto otázkách. To je to, co má nahradit zbrojní embargo jakožto negativní rozhodnutí k tomu pozitivnímu, přičemž se musí udržet určitý způsob chování EU. Bude to také testem EU, do jaké míry je skutečně EU globálním hráčem. Protože vzdá-li EU embargo bez dalšího, tak to nečte jenom čínská vláda, ale čtou to i jiní reprezentanti velkých mocí. Já mohu třeba říci i otázku Iránu a tlaku na Irán – zastavit obohacovací program jaderný, který by mohl vést k výrobě zbraní hromadného ničení. Tak i tady mně záleží na tom, aby EU byla vnímána jako faktor, jakožto hráč, který je schopen nejenom definovat svou politiku, ale také svou politiku prosazovat a také účinně dosáhnout výsledků, které je třeba v zájmu EU dosáhnout.

Proto ta debata, která nás čeká na téma zbrojního embarga bude velmi náročná, byť je signalizována pozitivní orientace EU směrem k tomu vlastnímu rozhodnutí o embargu, že nebude nadále uplatňováno. Radu oslovil generální tajemník OSN Kofi Anan, který ocenil partnerství mezi EU a OSN. Takže toto je zpráva z té Rady, pro někoho je možná trochu zastaralá, protože mezitím byla další Rada ministrů, probírali jsme pomoc jihovýchodní Asii apod., ale to už není předmětem bodu o kterém teď jednáme, protože jednáme o závěrech Rady, která proběhla v prosinci loňského roku. Pokud jsem byl moc rozvláčný, tak se omlouvám, ale snažil jsem se pokrýt všechny body naší agendy.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji pane ministře a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Nyní určíme zpravodaje, jelikož se jedná o věc, kterou neprojednával žádný výbor Senátu, určuje zpravodaje Senát. Navrhuji, aby se zpravodajem stal senátor Luděk Sefzig, předseda Výboru pro záležitosti EU, kterého se zároveň ptám, zda s touto rolí souhlasí. Souhlasí. A nyní budeme o tomto návrhu hlasovat.

V sále je přítomno 68 senátorek a senátorů. Potřebný počet pro přijetí návrhu je 35. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO, kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 24 se z 69 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 56, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Nyní má slovo předseda Výboru pro záležitosti EU, pan senátor Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig: Dobré odpoledne vážený pane předsedající, vážení páni místopředsedové, vážené kolegyně, kolegové, pane ministře. Oč byl pan ministr podrobnější, o to já mohu být stručnější. Neudělám to ani tak kvůli době, která je od začátku našeho dnešního jednání, ani kvůli dlouhé době, která uplynula od setkání 16. a 17. prosince, ale udělám to hlavně kvůli tomu, že jsme neshledali podstatnějších rozdílů mezi řečí, kterou zde měl pan ministr při tom, když obhajoval svoji pozici při cestě na toto jednání a při dnešní zprávě z tohoto jednání.

Snad malý rozdíl lze vysledovat ve stanovisku týkajícím se finanční perspektivy. Zatímco Česká republika by se v původních názorech přiklonila spíš k hranici odvodu do rozpočtu EU, která by se spíše pohybovala kolem té nižší hranice 1,14, tak byla na tomto setkání ustanovena hranice vyšší, 1,24, ale i to je schopna Česká republika podle vyjádření, které jsem obdržel v minulých dnech od pana místopředsedy vlády Jahna, je schopna přijmout, má takovou absorbční schopnost a je Česká republika schopna tuto vyšší hodnotu spolufinancovat. Není to velký rozdíl, ale rozdíl to je, a proto jej zde uvádím.

Jinak co se týče jednání, které bylo tím nejdůležitějším, si dovolím tvrdit, a to sice o přístupu Turecka, byl uzavřený dobrý výsledek, který nezaručuje Turecku, že bude jasně přijato. Zároveň byla i připomenuta otázka, kterou zde velmi přiléhavě v malé reminiscenci na náš Mnichov, na malou zemi uprostřed Evropy připomněl první místopředseda Senátu pan Petr Pithart, kdy Kypr se skutečně stal tím stěžejním bodem jednání a došlo k závěru, že Turecko, bude-li chtít vstoupit do EU bude muset Kypr uznat jako celistvou zemi, protože bude muset dojít k ratifikaci nových členských zemí, a tudíž bude muset dojít i k dohodě mezi Kyprem a Tureckem. Myslím, že to byl významný diplomatický posun při jednání s Tureckem.

Mně nyní nezbývá nic jiného, než konstatovat spokojenost mojí osobní a pokud bude otevřena jenom rozprava, tak, pokud nebudou přímé otázky na některá konkrétní čísla, tak bych asi více tuto zprávu nerozváděl. Předesílám, že budu potom navrhovat usnesení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji pane kolego a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, abyste se k nim mohl po skončení rozpravy vyjádřit. A nyní otevírám rozpravu. Elektronicky se přihlásil pan senátor Tejnora, dávám mu slovo.

Senátor Karel Tejnora: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Já jsem zaznamenal při studiu zprávy ze zasedání Rady i jeden bod, který se týkal vznesených obav či pochybností, zda lze zvládnout dobře rozšiřování EU takovým tempem, jaké je předpokládáno a zároveň její prohlubování, čili všichni víme, jde o přijetí ústavní smlouvy. Takže já bych rád, kdyby nám pan ministr mohl ozřejmit blíže, jak tato diskuze probíhala a jakého typu byly tyto pochybnosti. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji pane kolego. Nikdo další elektronicky není přihlášen, písemně také ne, v lavicích se také nikdo nehlásí, takže rozpravu končím. Přeje si vystoupit k rozpravě pan ministr?

Ministr vlády ČR Cyril Svoboda: Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, já jsem se této otázky nedotkl, protože nebyla předmětem vlastní agendy jednání Rady. Otázka projednávání evropské ústavní smlouvy, to je dlouhodobý úkol, který je před námi. Je možná dobré, abychom o této otázce jednou vedli samostatnou debatu. Já bych také byl rád, abychom diskutovali otázku vlastního rozhodnutí, jakou formou budeme ratifikovat tuto smlouvu, protože vláda navrhuje referendum a o tom, zda bude referendum, rozhodnou poslanci a senátoři tím, jestli přijmou ústavní zákon, který se zabývá touto otázkou. A samozřejmě by bylo velmi dobré, abychom tu debatu převedli na domácí scénu, protože to je domácí problém. To je rozhodnutí naše a my máme rozhodnout o této otázce. Já bych byl velmi rád, abychom netvrdili, že toto je zahraničně-politická otázka, to je výsostně otázka vnitropolitická. Takže já jsem připraven kdykoliv přijít a diskutovat třeba i jednotlivé partie této smlouvy, na kterémkoli zasedání vašich orgánů. Není v tom žádný problém, učiníme to velmi rádi a byl bych rád, kdyby taková zasedání byla.

Říkám jedno pravidlo, které mi kdysi říkal, když mne učil notařinu, notář, říkal: Pane kolego tu a tam si přečtěte zákon, dozvíte se tam vždycky něco nového. A já říkám, i pozitivního. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám pane ministře, nyní uděluji slovo panu zpravodajovi senátorovi Sefzigovi, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Luděk Sefzig: V průběhu rozpravy vystoupil jeden senátor. Rozprava byla doplněna o odpověď pana ministra. Já nyní mohu navrhnout usnesení, a to, že Senát bere na vědomí Informaci vlády ČR o výsledcích jednání Evropské rady, konané ve dnech 16. až 17. prosince 2004 v Bruselu o pozicích České republiky.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane kolego. Můžeme přistoupit k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak ho přednesl pan senátor Sefzig. V sále je přítomno 68 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 35.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování č. 25 se ze 68 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 60, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat.

Děkuji panu zpravodaji a panu předkladateli a končím projednávání tohoto bodu. Dalším bodem našeho jednání je:

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů,

senátní tisk č. 7.

Prosím paní ministryni zdravotnictví Miladu Emmerovou, aby nás seznámila s návrhem zákona.

Ministryně vlády ČR Milada Emmerová: Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych ve stručnosti uvedla návrh novely zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění tak, jak prošel a byl ve třetím čtení přijat Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR.

K návrhu jednotlivých úprav uvádím následující. Jde sice formálně o vládní návrh novely zákona, avšak vláda podávala Poslanecké sněmovně předlohu ve zcela jiném znění, než v jakém byla přijata. Její text byl v podstatě plně nahrazen poslaneckými pozměňovacími návrhy a proto odpovědnost za její formulaci plně nesou jejich autoři.

Obecně považuji za důležité uvést do souladu zákon č. 48/1997 Sb.,o veřejném zdravotním pojištění, s platnými právními předpisy, které se týkají ochrany osobních dat a jejich používání. Dále je nezbytné dosáhnout souladu českých právních předpisů s předpisy EU ve věci rozsahu léčivých přípravků a potravin pro zvláštní účely a postupu při jejich restrikci, úhradách, atd.

Na jednání Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku a Výboru pro záležitosti EU Senátu Parlamentu ČR dne 19. ledna 2005 nedošlo k žádným změnám a výbory ve svých usneseních doporučují Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Uvedený návrh v nezměněné podobě dle senátního tisku č. 7 i já podporuji. Dámy a pánové, děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji, paní navrhovatelko a prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona byl přikázán Výboru pro záležitosti EU. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Karla Tejnoru a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 7/2. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 7/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Vavroušek, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Vítězslav Vavroušek: Vážená paní ministryně, pane předsedající, dovolte, abych vám přednesl svou zpravodajskou zprávu k již definovanému návrhu zákona. Možná trošku bych rozšířil tu jeho historii. Od předložení vládního návrhu zákona se již ve funkci ministra zdravotnictví vystřídali tři ministři – návrh předkládala paní ministryně Součková, v garančním výboru ho odůvodňoval ministr Kubinyi a dále pak před Poslaneckou sněmovnou již nyní ho garantuje ministryně Emmerová.

Garanční výbor svým usnesením z 5. 5. 2004 navrhl návrh zákona zamítnout. Paní ministryně Emmerová vystoupila 14. 10. s návrhem zákon omezit na nejdůležitější skutečnosti, za které v té době považovala: řešení zmocnění Ministerstva zdravotnictví k vydání vyhlášky v případě nedohody v dohadovacím řízení nebo v případě nesouladu dohody s právními předpisy či veřejným zájmem. To za prvé. Za druhé nutnost řešit pozměňovacím návrhem problematiku stávajícího nedostatečného limitu pro předepisování testovacích kroužků pro diabetiky, kteří musí kontrolovat hodnoty glykemie glukometrem minimálně 4x denně. Bohužel konkrétně tato záležitost nebyla dotažena a od úmyslu bylo odstoupeno.

Po opakování druhého čtení garanční výbor doporučil s přepracovaným návrhem zákona souhlasit.

Jak bylo navrženo, dvěma komplexními pozměňovacími návrhy ho zcela nahradí. Komplexní pozměňovací návrh předložil pan poslanec Krákora a paní poslankyně Talmanová. Pozměňovací návrh poslední jmenované doplněný návrhy poslance Janečka v oblasti potravin pro zvláštní lékařské účely a dále o novelu zákona o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění č. 592/1992 Sb., byl ve třetím čtení 15. prosince 2004 přijat. Tisk předložený Senátu je nejspíše poslaneckým návrhem, neboť se zcela odchýlil od vládního návrhu zákona a v průběhu legislativního procesu byl obsahově nahrazen zcela novou úpravou tohoto zákona a doplněn o novelu zákona o pojistném na všeobecném zdravotním pojištění.

V dolní komoře v hlasování č. 343 ze 169 přítomných se vyslovilo pro návrh 133 poslanců, 36 poslanců bylo proti.

Paní ministryně velice pregnantně definovala, co tato novela přináší, já jenom připomenu, že ta novela se dotýká v zásadě tří oblastí. Ta první, ta největší, reaguje v podstatě na novelu zákona, na platný zákon o evidenci obyvatel, který nepovoluje použití rodných čísel k identifikaci osob, pokud pro to není výslovně zmocnění zákonem. Bez přijetí navrhované změny by došlo k informačnímu kolapsu ve zdravotnictví, protože čísla pojištěnců jsou v České republice generována z rodných čísel přes přechod na jiný identifikátor je v současné době nerealizovatelný. Toto nebezpečí podle mého názoru není přehnané, to skutečně by mohlo vést k velmi neblahým koncům. Pro vaši informaci – týká se to mj. zdravotnických zařízení a dalších subjektů, které poskytují hrazenou péči a povinnost zde uvádět čísla pojištěnců, kterým takovou péči poskytují, atd. Ten výčet by byl velký a reaguje se na to, aby rodné číslo bylo legitimní při vykazování v těchto věcech, které tento zákon definuje.

Pak je zde ještě nová novela pana poslance Janečka, která stanoví, že na rozhodnutí o nezapsání léčivého přípravku nebo potravin pro zvláštní lékařské účely se vztahuje správní řád, dosud tomu tak nebylo. A pak drobná úprava v zákoně o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění stanoví, že vyměřovacím základem pro účely výpočtu výše pojistného na zdravotní pojištění invalidního nebo částečně invalidního důchodce zaměstnavatel, který zaměstnává více než 50 % osob se zdravotním pojištěním z celkového průměrného přepočtu svých zaměstnanců, je částka přesahující částku, která je vyměřovacím základem osoby, za kterou je plátcem pojistného stát.

Musím říct, že debata, která probíhala ve zdravotním výboru k těmto tématům, nebyla konfliktní. Tato velice úzká novela nepředstavovala zásadně nějaký velký problém. Chci říct, že zákon č. 48 je jedním ze stěžejních zákonů ve zdravotnictví. Je v něm obsažena celá řada velkých témat a jsou tam definovány významné mechanizmy, které určují život ve zdravotnictví a řadu věcí tam je nutné novelizovat.

Vzhledem ke složitosti a provázanosti si myslím, že proces, který jde od vládní předlohy vnějším, vnitřním připomínkovým řízením a legislativním procesem v dolní komoře, je pro tento typ zákonů jednoznačně vhodnější, než vymýšlet zde na plénu něco v rámci jedné možnosti čtení, až na některé výjimky, jednou z nich je právě problém diabetiků.

Ve zdravotním výboru jsme si byli vědomi společné závaznosti tohoto problému a to, že jsme se nakonec nedomluvili na žádném pozměňovacím návrhu, vyplývalo spíše z toho, že pozměňovací návrhy k tomuto tématu, které jsem měl k dispozici jako zpravodaj, představovaly jisté problémy. Hlavně tam bylo nebezpečí, že nebudou legislativně kompatibilní anebo svou strukturou některé ze skupin diabetiků pomohou, ale jiné na to doplatí, což samozřejmě také není smyslem takové novely. To byl hlavní důvod, proč nedošlo k předložení pozměňovacích návrhů tohoto výboru.

Další k tomuto tématu bych řekl spíše v obecné rozpravě, protože tam to patří spíš než do zprávy zpravodaje.

Celkový výsledek po jednání výboru byl tento. Byl jsem pověřen, abych vám přednesl tento závěr tohoto návrhu zákona. Po odůvodnění zástupce předkladatele náměstka ministryně zdravotnictví Petra Slámy, mé zpravodajské zprávě a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou a určuje zpravodajem výboru pro jednání návrhu zákona na schůzi Senátu mě. Alena Palečková, předsedkyně výboru, Richard Sequens, ověřovatel výboru.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž se můžete po skončení rozpravy vyjádřit.

Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj Výboru pro záležitosti EU pan senátor Tejnora. Ne. Děkuji vám, pane senátore, a ptám se, jestli někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo se nehlásí.

Otevírám proto obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se jako první přihlásil písemně pan kolega Rakušan. Dávám mu slovo. Připraví se pan kolega Julínek.

Senátor Jan Rakušan: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, rád bych se v obecné rozpravě vyjádřil k tolik populárním papírkům pro diabetiky.

Mohl bych se schovat za zkušenosti z vlastní rodiny nebo třicetiletou praxi internisty, zkušenosti svých přátel – diabetologů, zprávy z diabetologické společnosti, ale vzpomenu svého prvého učitele interny docenta Pospíšila, který nám opakovaně zdůrazňoval, že u chronického pacienta nejlépe svou chorobu zná pacient a jeho rodina. Já si tuto myšlenku pamatuji a dále bych na ni navázal.

Jestliže bude po obecné rozpravě postoupena debata do rozpravy podrobné, uplatnil bych již avizovaný pozměňovací návrh. Chtěl bych říct, že se týká diabetiků prvého typu. Jde o skupinu vážně nemocných občanů, kteří si svou chorobu na rozdíl od nás nepřivodili kouřením, alkoholem nebo přejídáním, ale je jejich životním údělem.

Důležitou námitkou je to, že tento pozměňovací návrh bude stát pojišťovny více peněz. Chtěl bych říct, že aby nemocní s touto závažnou chorobou, pokud nejsou řádně léčeni, mohli být řádně léčeni, musí být řádně kontrolováni. Léčba následných komplikací, kterými vás zde nechci ani strašit, ani unavovat, by byla daleko nákladnější a komplikovanější. Navíc se domnívám, že občan diabetik je více či méně limitován někdy i ve výběru svého povolání, čímž může být i ekonomicky postižen on i jeho celá rodina. Případné příplatky na další papírky do glukometru by mohly situaci těchto rodin ještě zhoršit. Nehovořím za sebe, hovořím za nemocné a naší povinností je hájit jejich zájmy. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji, pane senátore. Slovo má pan senátor Julínek, připraví se pan senátor Vavroušek.

Senátor Tomáš Julínek: Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, jak paní ministryní, tak panem zpravodajem byl popsán průběh projednávání tohoto zákona. Dál už to nebudu komentovat, i když jsem měl původně v úmyslu vám přehrát historii tohoto zákona, protože v některých fázích hrozila poměrně kritická situace. Ve zdravotnictví, vzhledem k tomu, že přicházely velmi zajímavé nápady jednak z poslaneckých lavic, jednak je tam nosili přímo jednotliví ministři tak, jak se střídali v křeslech, prostřednictvím poslanců.

Říkám to proto, že zákon o veřejném zdravotním pojištění je velmi citlivý na nesystémové zásahy, které nejsou opřeny o nějakou hlubší úvahu o celém tomto systému, a je velmi nebezpečné do něho zasahovat.

Naštěstí podoba, která se dostala k nám, je úplně jiná než vládní předloha, úplně jiná než některé verze, které se objevovaly ve Sněmovně, a proto vás budu žádat, abyste ji v této podobě podpořili.

Zároveň vnímám, a jak už bylo řečeno zpravodajem, projednávali jsme to i ve zdravotním výboru, že při otevření tohoto zákona se ozvali diabetici, kteří chtějí řešit svůj problém. Důvod, proč nebyl navržen a přijat pozměňovací návrh ve zdravotním výboru, byl ten, že jsme měli k dispozici pouze návrh pana kolegy poslance Krákory, který nebyl přijat už v Poslanecké sněmovně, a pak jsme měli eventuálně možnost pouze mechanicky zvýšit číslovku v tabulce ze 400 na nějaký větší počet.

Obě tyto varianty jsme považovali za problematické jednak z hlediska nákladů, které by byly na úkor Fondu veřejného zdravotního pojištění a víte, že je ve významném deficitu, vnímám potřeby diabetiků, ale musíme si uvědomit, že neexistuje jenom tato skupina nemocných, jednak mně osobně na nich vadilo, což jsem zdůraznil v rozpravě, to, že tyto papírky nejsou provázány na glukometr, který měří cukr, protože je to vlastně spotřební materiál tohoto přístroje. To vede k cenovým spekulacím, protože ti, kteří prodávají glukometr, prodávají ho poměrně velmi levně a potom z veřejného zdravotního pojištění se hradí spotřební materiál, u něhož stoupá cena a tím také klesá počet faktických proužků, které diabetik dostane, a můžu vám říct, že jeden proužeček se momentálně vyšplhal už na cenu asi 13 Kč, takže není úplně banální uvažovat také o stránce hospodárnosti v této oblasti.

V mezidobí mezi jednáním výboru a jednáním tohoto pléna, po jednání se zdravotními pojišťovnami se přece jenom nabídlo nějaké řešení, které jsem si vám teď dovolil předložit na lavice.

Dovolte mi to jenom krátce okomentovat, ještě to samozřejmě eventuálně zdůvodním v podrobné rozpravě.

Podařilo se jednak provázat navýšení počtu proužků na schvalování glukometru, přístroje, ve kterém se spotřebovávají tyto proužky. A tento glukometr je přidělován právě tomu typu diabetiků, o kterých mluvil třeba pan kolega Rakušan. A zároveň je tam dána možnost zdravotní pojišťovně vlastně tuto situaci ve zdravotnictví regulovat, protože je tam proces schvalování revizním lékařem.

Zároveň, na rozdíl od doporučení zdravotní pojišťovny, jsem ponechal ve svém návrhu 400 proužků pro ty ostatní, kteří si glukometr mohou koupit a mohou si menežovat cukrovku a měli by mít nárok aspoň na nějakou porci těchto proužků, aby si mohli řídit svou nemoc, protože řízení této nemoci nespočívá pouze v píchání inzulinu, ale spočívá také v dietním režimu a v pohybovém režimu.

I toto je tedy důležitá informace o cukru v krvi.

Proto jsem si dovolil navrhnout pozměňovací návrh, který potom ještě okomentuji v podrobné rozpravě. Zatím děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane senátore. Nyní má slovo pan senátor Vavroušek, nikdo jiný zatím přihlášený není.

Senátor Vítězslav Vavroušek: Děkuji. Po proslovu pana kolegy Julínka to mohu říci vlastně jednou větou. Ten čas mezi výborem a plénem byl využitý díky iniciativě pana kolegy Julínka a bude podán v podrobné rozpravě, pokud tento zákon do ní postoupí, pozměňovací návrh dvou autorů, kolegy Julínka a mne. Domnívám se, že tento pozměňovací návrh splňuje to, co je pro mě velmi důležité, tj. primum noncere, prvotní je neuškodit.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, pane kolego. A nyní již nemám elektronicky přihlášeného nikoho, písemně také ne, z lavic se také nikdo nehlásí, proto obecnou rozpravu končím.

Ptám se paní navrhovatelky, jestli se chce vyjádřit k obecné rozpravě? Ano, je tomu tak. Paní ministryně, prosím, máte slovo.

Ministryně vlády ČR Milada Emmerová: Děkuji za slovo. Chtěla bych jenom osvětlit, jak vlastně došlo k tomu, že užitečný návrh na příděl testovacích proužků pro diabetiky, inzulin v dependentním režimu nebyl schválen Poslaneckou sněmovnou.

Došlo k tomu tak, že tento návrh byl součástí komplexního pozměňovacího návrhu a ten byl zamítnut nebo negativně prohlasován z jiných důvodů. A bohužel, tento užitečný návrh se s tím, jak se tak říká, svezl.

Jsem tedy velmi vděčná, že se mezi vámi našli senátoři, kteří chtějí tuto iniciativu vyvinout, protože diabetici na to čekají a právě, že se to týká především diabetiků mladých prvního typu, tak je samozřejmě veliký zájem na tom, aby ten člověk byl ochráněn od velice závažných, časných i pozdních komplikací.

A v této souvislosti bych chtěla říci, že právě nevývin těchto komplikací představuje šetření vlastně i pro systém veřejného zdravotního pojištění, takže bohužel počet, který je navrhován, jak čtu v pozměňovacím návrhu, je málo dostatečný.

Ale já už dál nebudu na vás naléhat, chci jenom říci, že to bylo na návrh diabetologické společnosti projednáno se Všeobecnou zdravotní pojišťovnou a že tento náklad, který představují testovací proužky, by neměl být zátěží a že by to bylo šetření na nepravém místě. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám. Ptám se pana kolegy Tejnory, zda se chce vyjádřit, ale není zde. Ptám se pana garančního zpravodaje Vavrouška, jestli se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě? Chce, pane senátore, prosím, máte slovo.

Senátor Vítězslav Vavroušek: V obecné rozpravě vystoupili včetně mě tři senátoři v podstatě na jedno téma, takže si myslím, že to není potřeba komentovat.

Chci jenom připomenout, že zatím byl podán jeden oficiální návrh, a to je návrh výborový, na schválení zákona v předloženém znění.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji. Oba výbory přijaly doporučení návrh schválit. Proto přistoupíme k hlasování o tomto návrhu.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

V sále je přítomno 74 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 38.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 26 se z přítomných 74 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 38 pro vyslovilo devět, proti byli tři. Návrh nebyl přijat.

Vzhledem k tomu, že nebyl podán návrh zamítnout a nebyl přijat návrh schválit, otevírám podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy je jako první přihlášen pan senátor Rakušan, kterému dávám slovo, připraví se pan senátor Julínek.

Senátor Jan Rakušan: Pane předsedající, paní ministryně, kolegyně a kolegové, úvodem bych chtěl říci, že se domnívám, že je dobře, že se tímto problémem zabýváme a že netrpím žádnou ješitností a domnívám se, že každý návrh, který bude přijat a bude přínosem pro diabetiky, je dobrý.

Vysvětlím jenom to, v čem považuji svůj návrh za lepší. Není to můj návrh, je to „ukradená“ část návrhu poslance Krákory, ta nekonfliktní.

Vidím v tom tu výhodu, že o tom rozhoduje skutečně odborník, to znamená diabetolog, ne vždy je revizní lékař diabetolog. A zabrání to zase tomu běhání a určité šikaně nemocných lidí, že musí někam jít a někdo jim něco schvaluje, někdy jim také něco schválí, ale někdy také i neschválí. A takové případy bych mohl uvést.

Tady ta čísla jsou limitní, jsou větší, ale jsou počítána i na komplikace pro těhotné, pro horečnaté stavy, pro řadu závažných nemocí a počet těch určí diabetolog, nikoliv tak, jak jsou čísla napsána, že musí být v každém případě konzumována.

Vidím tedy hlavní přednost v tom, že pacient není šikanován, neběhá po úřadech. Dovolil bych si říci, jak vždycky senátor Kubera se zlobí, kolik je úředníků a kam všude se musí chodit. Tento návrh se tomu vyhýbá, je konzultován s diabetologickou společností, a ta o potřebách svých nemocných ví nejlépe vše.

Je to tedy to, co máte na svých lavicích, v příloze č. 3, oddíl C, řádek tabulky č. 128 a text pod tím. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji, pane kolego. Slovo má pan senátor Julínek.

Senátor Tomáš Julínek: Pane předsedající, kolegyně, kolegové, jak už jsem předeslal, dostali jste na lavice můj návrh, který se jednak snaží vyrovnat s tím, že diabetici mají proužků málo, kteří jsou léčeni intenzifikovaně. A jednak s tím, že se jedná o finančně náročnou záležitost, když se zvyšují proužky. Jednak s tím, aby nedocházelo k plýtvání, protože ta praxe taková je, že k plýtváním dochází při spotřebním materiálu ve zdravotnictví a provázanost na glukometr dává i možnost, určitou strategii zdravotní pojišťovny vůči dodavatelům glukometrů a proužků tak, aby nezneužívali rozdělení těchto dvou položek v seznamu.

Můj návrh je 1000 kusů ročně, ale pro všechny, ne segregovaně, to znamená pro určité skupiny obyvatel, protože si myslím, že úvodní návrh pana poslance Krákory zakládá nerovnost v tomto článku, jakkoli zní citlivě, že se jedná o děti a těhotné ženy, tak samozřejmě jsou diabetici starší, chroničtí, kteří mají podobné problémy, rozkolísaný diabet, takže by jejich podmínky a přístup k těm množstvím měly být stejné.

Zároveň, jak už jsem avizoval, ponechávám těch 400 kusů ročně i pro ty ostatní, kteří nejsou třeba na intenzifikovaném režimu, aby si mohli tu cukrovku řídit a tím pádem se nedostat do té kategorie druhé. To znamená, poprosím vás o schválení svého návrhu, protože je navíc ještě projednán se zdravotními pojišťovnami, což si myslím, že je to správné místo, které v systému zdravotního pojištění je při určování úhrad a které nepochybně musí zastupovat i pacienty. Pro ty, kteří by mohli nabýt dojmu, že pacient by měl podstoupit nějaký zvláštní administrativní nebo byrokratický proces, tak musím říci, že většina těch pacientů glukometr už má schválený nebo ho potom pojišťovna schválí a podle téhle dikce automaticky dostane nárok na těch tisíc proužků, to znamená, už nemusí podstupovat žádnou proceduru kromě předpisu diabetikem. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Pane kolego děkuji vám. Elektronicky nemám nikoho přihlášeného, písemně také ne. V lavicích také, takže podrobnou diskuzi končím. Přeje si k podrobné rozpravě vystoupit paní navrhovatelka? Ano, prosím, paní ministryně, máte slovo.

Ministryně vlády ČR Milada Emmerová: Já děkuji. Já bych chtěla znovu poděkovat za vaši iniciativu, protože jsem ráda, že se diabetici, pokud schválíte některý z pozměňovacích návrhů, že se toho dočkají, že kontrola bude racionální a častější tak, jak jim náleží. Ale přece jen pokud bych mohla preferovat jeden z těch návrhů, pak by to byl ten původní návrh sněmovní, to znamená pana senátora Rakušana. Děkuji.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Děkuji vám, paní ministryně, a ptám se zpravodaje Výboru pro evropské záležitosti pana senátora Tejnory, zda se chce vyjádřit k právě proběhlé rozpravě. Nechce. Takže se ptám pana zpravodaje garančního výboru, zda se vyjádří a uzavře rozpravu. Pane zpravodaji, máte slovo.

Senátor Vítězslav Vavroušek: V podrobné rozpravě byly podány dva návrhy na tutéž věc. Já bych byl velmi nerad, kdyby to, co chci teď říci, bylo bráno, že se snažím za pozměňovací návrh, jehož jsem spoluautorem, preferovat před ostatními za každou cenu, ale on je identický s jedním z návrhů, který jsme právě prodiskutovali na zdravotním výboru a chtěl bych upozornit na některé drobnosti.

Tam bod 1 článek 1 zní – on ve skutečnosti je ten text podstatně delší a kdybychom to přijali v této podobě, tak bychom zřejmě zrušili celý ten zákon.

A pak v příloze č. 3 oddíl c) je potřeba říci, že pro děti by asi měl být uveden přímo věk, protože je to 15, je to 18, z hlediska dorostového, to si myslím, že když už je to takto taxativně, tak by to mělo být více přesné.

A pak je zde mj. podle mého názoru ne zcela jasné, zda přijetím tohoto textu by pak sice někteří dostali přidáno, jak je zde vyjmenováno, ale jestli by z toho nevypadli ti, kteří dosud měli nárok na 400, ale píchají si třeba jenom jednou denně. Tam ta formulace, kdyby se to takto udělalo, je podle mého názoru zcela jednoznačně vysvětlitelná dvojím způsobem.

Takže to jenom takové drobnosti, které jsou k tomuto pozměňovacímu návrhu, jinak, protože podle mého názoru jsou to dva pozměňovací návrhy k jedné věci, bylo by asi vhodné použít institut orientačního hlasování, protože jeden v podstatě vylučuje druhý a myslím si, že by orientačním hlasováním mělo být zřejmé, jakou podporu který má, protože bude přednesen jako první.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Takže budeme orientačně hlasovat o kterém návrhu?

Senátor Vítězslav Vavroušek: O obou dvou v pořadí, ve kterém pak budou projednávány, protože jeden ruší druhý.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: První byl podaný kolegou Rakušanem, druhý je pana kolegy Julínka.

Senátor Vítězslav Vavroušek: Takže budeme hlasovat jako o prvním návrhu kolegy Rakušana. Nyní hlasujeme o vlastním pořadí, v jakém pak bude o nich hlasováno, protože se jedná o dva návrhy na tutéž věc.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Přistoupíme k hlasování, takže hlasujeme o prvním návrhu, který byl podán. V sále je přítomno 73 senátorek a senátorů. Zahajuji hlasování. Je to orientační hlasování, kdo je pro ten první návrh, Rakušan? V tomto orientačním hlasování pro bylo 14, takže bychom měli hlasovat o tom druhém návrhu, autor Julínek, Vavroušek. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh? Pro tento návrh se vyslovilo 59 senátorek a senátorů, takže prosím předneste návrh, o kterém budeme hlasovat.

Senátor Vítězslav Vavroušek: Nyní budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu kolegy Julínka. Máte-li ho před sebou, byl velmi podrobně vyčerpávajícím způsobem zdůvodněn. Myslím, že není potřeba, abych ho celý četl.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Paní ministryně, stanovisko? Souhlasí. Pan navrhovatel souhlasí, kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 29 se z přítomných 74 senátorek a senátorů při kvoru 38 pro vyslovilo 74, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Senátor Vítězslav Vavroušek: Tím pádem ten druhý je již nehlasovatelný a je možno závěrečné hlasování.

Místopředseda Senátu Petr Smutný: Vyčerpali jsme pozměňovací návrhy a přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatého pozměňovacího návrhu. V sále je přítomno 74 senátorek a senátorů, potřebné kvorum je 38. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji. Konstatuji, že v hlasování p. č. 30 se z přítomných 74 senátorek a senátorů při kvoru 38 pro vyslovilo 74. Proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji paní navrhovatelce a panu navrhovateli, oběma zpravodajům. Končím projednávání tohoto bodu. My se nyní vystřídáme.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Dámy a pánové, následujícím bodem programu je:

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 120/2002 Sb., o podmínkách uvádění biocidních přípravků a účinných látek na trh a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 186/2004 Sb., a některé další zákony, a zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta,

senátní tisk č. 8.

Prosím paní ministryni zdravotnictví Miladu Emmerovou, aby nás seznámila s návrhem zákona.

Ministryně vlády ČR Milada Emmerová: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych se velmi krátce zmínila o smyslu tohoto tisku. Jde o určité usměrňování anebo adaptaci na předpisy EU. Jde o různé úpravy režimu v těchto látkách biocidního typu. Tato předloha je naprosto kompatibilní s tím, jak k tomu přistupují ostatní země EU. Byla bych ráda, kdyby mohla být tato předloha schválena tak, jak ji postoupila Poslanecká sněmovna. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, paní navrhovatelko. Prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk 8/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Karel Barták, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Karel Barták: Děkuji. Přeji příjemný podvečer. Vážená paní ministryně, vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, vláda potřebovala zajistit plnou kompatibilitu zákona o uvádění biocidních přípravků a účinných látek na trh s právem Evropských společenství, a tak Poslanecké sněmovně předložila dne 15. července loňského roku návrh novel tří spolu souvisejících zákonů – tedy novelu hlavního zákona o podmínkách uvádění biocidních přípravků a účinných látek na trh, dále zákona o chemických látkách a chemických přípravcích a zákona o ochraně veřejného zdraví. V rámci 1. čtení byl návrh zákona přikázán k projednání Výboru pro sociální politiku a zdravotnictví Poslanecké sněmovny. Tento výbor přijal jeden čistě legislativně-technický pozměňovací návrh. A vše nasvědčovalo tomu, že návrh zákona bude bez jakýchkoliv problémů přijat. Leč, jak už je v poslední době v Poslanecké sněmovně obvyklé, při 2. čtení byly vzneseny další dva, s původním návrhem zákona naprosto nesouvisející pozměňovací návrhy, jak jsme si v Senátu zvykli říkat, „přílepky“. Jeden, který byl ve 3. čtení přijat, je v projednávaném tisku č. 8 uveden jako část čtvrtá a týká se změny zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotního povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta. Dále budu v této souvislosti hovořit jenom o „lékařích“, kde je v § 3 nově upravena problematika prokazování zdravotní způsobilosti lékařů a mění se podmínky pro tzv. bezúhonnost. Jen pro zajímavost, ten druhý, ve 2. čtení podaný a ve 3. čtení neschválený pozměňovací návrh, se týkal změny zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání, konkrétně podmínek pro udělování licencí pro digitální vysílání. Ve 3. čtení byl návrh zákona schválen loni 15. prosince, ve znění dvou pozměňovacích návrhů, když se z přítomných 169 poslanců pro návrh vyslovilo 153 poslanců, tedy výrazná většina. A nikdo nehlasoval proti.

To byly výchozí informace, které jsme měli před projednáváním ve Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku k dispozici. Jako garanční zpravodaj jsem si uvědomil, že vládou původně předložený návrh zákona vychází z nařízení Komise Evropských společenství č. 2032/2003, a tak nebude mnoho o čem diskutovat. Jistým problémem by mohla být část čtvrtá týkající se zdravotní způsobilosti a bezúhonnosti lékařů, a proto jsem upřel pozornost tímto směrem.

Zákon č. 95/2004 Sb. jsme v Senátu schválili před rokem v lednu, jako náš tisk č. 263. Byli jsme si vědomi mnoha jeho chyb, mj. také abnormální přísnosti pro splnění podmínek zdravotní způsobilosti a hlavně bezúhonnosti lékařů. Při závěrečném hlasování jsme ale volili menší zlo. Museli jsme totiž v souvislosti s naším vstupem do EU bez odkladu zajistit volný pohyb lékařů v rámci EU, a tak všech 40 přítomných senátorek a senátorů hlasovalo pro přijetí.

Již tehdy jsme si ale uvědomovali, že při první vhodné příležitosti musíme podmínky upravit. Tak se také v Poslanecké sněmovně stalo. A potud je jejich „přílepek“ svým způsobem pochopitelný a ospraveditelný.

Stručně shrnu navrhovanou změnu v této části návrhu. Pokud se týká zdravotní způsobilosti. Na základě zmocnění zákonem se dnes zdravotní způsobilost posuzuje podle vyhlášky č. 470/2004 Sb., a to zcela plošně. V příloze jsou vyjmenována vylučující onemocnění, a to bez ohledu na specializační obor, který lékař provozuje.

Lékař musí takovou prohlídkou projít každých 6 roků, po 60 letech věku každé 2 roky. Návrh, který zde posuzujeme, říká: Prohlídku lékař podstoupí jen na vyzvání a konkrétní situaci zhodnotí právě příslušný posuzující lékař. Čili jasné zjednodušení.

Pokud se týká bezúhonnosti – dnes ztratili bezúhonnost všichni lékaři, kteří byli pravomocně odsouzeni za jakýkoli trestný čin, který byl úmyslný, nebo za trestný čin spáchaný v souvislosti s poskytováním zdravotní péče, tedy i z nedbalosti. To jsou velmi tvrdé podmínky, poněvadž v takových případech je lékař potrestán hned dvakrát – jednou soudem a podruhé profesně. Nesmí poskytovat zdravotní péči a musí zaměstnání opustit. To se v návrhu zmírňuje. Bezúhonný by nadále nebyl pouze lékař, který zde byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu pro úmyslný trestný čin spáchaný v souvislosti s poskytováním zdravotní péče.

Při znalosti těchto faktů jsem hledal odpověď na dvě otázky: za prvé, jak je zmíněná problematika řešena v zemích EU a za druhé, proč nebyla Poslaneckou sněmovnou navržena obdobná změna zdravotní způsobilosti a bezúhonnosti také v zákoně č. 96/2004 Sb., která se týká nelékařských zdravotnických povolání. Dále budu v této souvislosti hovořit už pouze o nelékařích.

Situaci v EU pomohla zpracovat paní Mgr. Patricie Šulcová, pracovnice Parlamentního institutu, za což jí děkuji. Problematika zdravotní způsobilosti a bezúhonnosti při výkonu zdravotnického povolání je na komunitární úrovni řešena směrnicí Rady 93/16 – EHS o usnadnění volného pohybu lékařů a vzájemného uznání jejich diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci, konkrétně v článcích 11 a 14, a to pouze nepřímo. Tento předpis se vztahuje na volný pohyb a poskytování služeb a směrnice má za cíl jeho usnadnění. Dikce směrnice nestanoví pro zdravotnické pracovníky všeobecnou povinnost doložit zdravotní způsobilost nebo bezúhonnost, ale koordinuje podmínky a činnost příslušných institucí v případech, kdy některý členský stát tyto doklady požaduje.

Třeba v Rakousku nebo v Německu je dokladem bezúhonnosti výpis z trestního rejstříku nebo podobné osvědčení, v němž není žádný záznam o odsouzení, na jehož základě by nebylo možno toto povolání spolehlivě vykonávat. Zdůrazňuji slova „nebylo možno“. V Německu konkrétní situaci posuzuje orgán státu, ministerstvo a v Rakousku profesní lékařská komora.

Předkladatel pozměňovacího návrhu v Poslanecké sněmovně ani garanční zpravodajka se na zaslanou otázku, proč nebyly podmínky pro lékaře a nelékaře sjednoceny už v Poslanecké sněmovně, nevyjádřili.

Legislativní odbor Ministerstva zdravotnictví sdělil, že s návrhem na sjednocení úpravy, týkající se lékařů a nelékařů, souhlasí. Ve výboru jsme si dále uvědomovali, že problematika způsobilosti by měla být řešena také v zákoně č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zařízeních, kde se v § 9 odst. 3 stanoví podmínky bezúhonnosti fyzické osoby, jako provozovatele nestátního zdravotního zařízení, tedy lékaře i nelékaře stejně, jak tomu je dosud v zákonech č. 95 a 96/2004 Sb. To je však složitější otázka, která vyžaduje podrobnější analýzu, a proto jsme ji ve shodě s Ministerstvem zdravotnictví a naší legislativou dále neřešili.

Ve výboru byla také vedena obecná rozprava o správnosti jednání poslanců, kteří ve druhém čtení podávají k věcně nepříslušnému návrhu zákona pozměňovací návrhy a ty pak bez projednání v odborném výboru druhý den ve třetím čtení přijmou. A hlavně, jak se má v této situaci zachovat Senát? Nakonec převážil jediný zákonný názor, že se k takovému „přílepku“, ačkoliv se nám to mnohdy nelíbí, musíme chovat stejně jako ke každému jinému Poslaneckou sněmovnou schválenému návrhu.

V obecné rozpravě jsme se téměř všichni shodli na tom, že novela zákona 95/2004 Sb. je věcně správná a odpovídá platné legislativě EU. Na druhé straně nám není znám žádný důvod, proč by neměly platit stejné podmínky pro lékaře i nelékaře. Není přece možné, aby lékaři mohli v této souvislosti splňovat jiné podmínky než nelékaři, jak by tomu bylo v případě schválení návrhu zákona ve znění Poslanecké sněmovny.

Proto jsem v podrobné rozpravě podal celkem 6 pozměňovacích návrhů. Nejdůležitější z nich najdete v tisku č. 8/1 pod bodem č. 6, tedy v nové vložené části páté. Ten srovnává podmínky pro zdravotní způsobilost a bezúhonnost lékařů a nelékařů. Smysl ostatních pozměňovacích návrhů, jež jsou víceméně legislativně-technické, budu mít doufám možnost vysvětlit krátce po otevření podrobné rozpravy nebo před hlasováním.

Ještě vás budu informovat o výsledku konečného hlasování. Z devíti přítomných členů výboru návrh podpořilo 8 senátorek a senátorů, jeden se hlasování zdržel.

Milé kolegyně, vážení kolegové. Závěrem mi dovolte, abych vás seznámil s usnesením č. 8 ze druhé schůze Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu PČR ze dne 19. ledna 2005 k projednávanému bodu č. 8.

Po odůvodnění zástupce předkladatele náměstka Ministerstva zdravotnictví Michaela Víta, zpravodajské zprávě senátora Karla Bartáka a po rozpravě výbor

1. doporučuje Senátu PČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou přílohou tohoto usnesení,

2. určuje zpravodajem výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu Karla Bartáka. Podepsána Alena Palečková, předsedkyně výboru. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko.

Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Hlásí se kolega Richard Sequens. Děkuji, už se nehlásí. Nikdo se nehlásí k tomuto bodu, tudíž otvírám obecnou rozpravu.

Do obecné rozpravy se přihlásil kolega Richard Sequens, kterému teď uděluji slovo, a připraví se pan senátor Tomáš Julínek.

Senátor Richard Sequens: Vážená paní ministryně, pane místopředsedo, dámy a pánové. Omlouvám se za to zmatečné přihlášení se, ale já si nerozumím s technikou v tomto sále.

Paní ministryně jaksi cudně pomlčela, že k zákonu o biocidních přípravcích je přilepena, jak řekl pan kolega Barták, onen krásný termín, který se mi líbí čím dál tím víc, novela zákona č. 95 o uznávání způsobilosti k výkonu lékařů. To vše potom napravil pan senátor Barták ve svém vystoupení, kdy se mu zase naopak podařilo překlopit pořadí významnosti těchto dvou zákonů, takže se domnívám, že teď projednáváme novelu zákona č. 95 a biocidní přípravky jsou k tomu jakýmsi přílepkem.

Nejdříve jsem váhal, jestli vás mám okrádat o čas v této pokročilé hodině, ale nakonec jsem se rozhodl, že tak s prominutím učiním. Jsme v obecné rozpravě, a proto se spíše soustředím na obecnou připomínku k těmto našim přílepkům, jezdcům, nebo jak tomu budeme říkat.

Před více než dvěma tisíci lety, bylo to někdy kolem roku 55 před Kristem, zahájil Cicero, tehdy konzul, svou řeč v Senátu následujícími slovy: Quo usque tandem abutere, Catilina, Patientia Nostra… Nebudu to dále citovat, se svou latinou na tom nejsem tak dobře, nicméně si dovolím parafrázovat tato slova, když dovolíte ve svém mateřském jazyce.

Rád bych se na půdě ctihodného Senátu zeptal: Jak dlouho budete ještě, poslanci, zneužívat naši trpělivost a posílat do Senátu zákony s přílepky? Tento nestandardní postup, kdy se objeví přílepek na nějaké předloze, novele, se snad dá v ojedinělých, zcela výjimečných a naprosto indikovaných případech tolerovat, i když si troufnu o této výjimečnosti pochybovat. Nicméně se nesmí stát tento institut pravidlem a nesmí být takovým flagrantním způsobem zneužíván, jak je tomu v poslední době. Napadá mě analogie se šířením virů, ať už jsou to viry elektronické v počítačích a nebo viry, které se namontují na genetickou informaci, přenášejí se dál a dále žijí.

Dámy a pánové, často se hovoří o tom, jaká je role Senátu. A není právě jednou z rolí Senátu dbát na čistotu zákonů? A není-li Poslanecká sněmovna schopna změnit své chování, neměl by jí Senát pomoci právě tím, že přestane tolerovat podobné praktiky?

Často se též hovoří o nízké prestiži Senátu. Není toto příležitost, jak ji zvýšit, a to tím, že budeme bránit vzniku legislativních bastardů? Není to cesta, jak nepřímo ovlivnit kvalitu práce předkladatelů a ve svém konečném důsledku i kvalitu zákonů?

Vážené kolegyně a kolegové, mohl bych daný problém dále rozpitvávat, ale skutečně vás nechci okrádat o čas. Zamyslete se však, prosím, nad tím, co jsem právě řekl. Začíná nové funkční období a málokdy se naskytne lepší příležitost k zamyšlení nad smyslem naší práce. Děkuji vám. (Někteří senátoři buší do lavic.)

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji vám, pane senátore. Catilina byl jen jeden, poslanců je 200, o to to máme těžší.

Dále se do rozpravy hlásí senátor Tomáš Julínek, kterému uděluji slovo.

Senátor Tomáš Julínek: Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, paní ministryně, dovolte mi několik poznámek k této předloze. Téměř ve všem souhlasím s panem kolegou Sequensem, jenom bych nás chtěl opět dostat do reality.

Přílepek, který se dostal k tomuto zákonu, má přesně ty charakteristiky, o kterých on hovořil, ale bohužel původní znění zákonů o způsobilostech má nejasnou dikci týkající se právě bezúhonnosti.

Jestli si vzpomenete, na závěr rozpravy při projednávání těchto zákonů jsem tady položil otázku paní ministryni, jak je míněn paragraf o bezúhonnosti, to znamená, jak je míněno ono vymezení neúmyslného trestného činu, zda je to v souvislosti s výkonem povolání nebo obecně, a ona tenkrát reagovala, dalo se to tak vyložit, že tím byl míněn užší výklad, tzn. v souvislosti s výkonem povolání.

Bohužel praxe ukázala, že probíhá několik případů, kdy soudy, popřípadě jiné správní orgány byly schopny interpretovat paragraf v širší verzi. Jestliže bychom udělali čistý řez, tzn. přílepek odstranit, pak bychom to vrátili do oné nejisté dikce, kterou vykládají příslušné orgány různě a přitom se nejedná o nic banálního, jedná se o ukončení praxe lékaře, třeba z toho důvodu, že někoho inzultoval, třeba svou manželku. To byl konkrétní příklad, nebyl by to žádný „džob“.

Znamená to, že se dostáváme do situace, kdy musíme volit mezi tím, jestli to vrátit do oné nejisté dikce, a nebo přijmout tuto dikci, ale pokud chceme přijmout tuto dikci, pak jsem s podivem vyslechl zprávu paní ministryně, že by byla ráda, kdyby byla přijata poslanecká verze, protože si myslím, že by jí měla vadit ona nerovnost mezi zákonem č. 95 a 96, kdy především zdravotní sestry by měly tvrdší podmínky než lékaři. Tak by to vypadalo, kdybychom přijali pouze poslaneckou verzi. Pozměňovací návrh pouze srovnává podmínky mezi lékaři a nelékaři, ale neřeší celou tuto problematiku, která je daleko složitější a na kterou jsem upozorňoval při projednávání zákona o způsobilostech, kdy jsme tenkrát dali spíše přednost tomu, aby podle těchto zákonů mohl nastat volný pohyb osob po Evropské unii, tedy především v těch profesích, kterých se to týkalo, a předpokládali jsme, že Ministerstvo zdravotnictví se s našimi kritickými připomínkami do té doby nějakým způsobem vyrovná.

Nevyrovnalo se, tento přílepek to také neřeší, protože jenom namátkou, abych vás nezdržoval, je rozdíl mezi zákonem č. 160, který upravuje podnikání ve zdravotnictví, zákon č. 160 je o registraci nestátního zdravotnického zařízení, kde jsou podmínky pro bezúhonnost v podnikání ve zdravotnictví jiné než v tomto přílepku, a to i v původních verzích tohoto zákona.

Zároveň tento zákon o způsobilostech nutí zaměstnance, aby splňovali velmi přísné podmínky. Přitom je evidentní, že tam hraje roli zaměstnavatel a že by se mělo postupovat běžně podle zákoníku práce a není nezbytně nutné, aby takovéto přísné podmínky byly stanoveny pro zaměstnance, kteří nepracují samostatně.

Moje ambice byla toto spravit v Senátu. Bohužel to nejde, protože struktura zákonů to nedovoluje. Znamená to, že tato problematika není vyřešena a já vyzývám Ministerstvo zdravotnictví, aby se tím zabývalo, aby si udělalo strukturu podnikání ve zdravotnictví, aby se zamyslelo nad svobodným podnikáním ve zdravotnictví a stanovilo pro to příslušné podmínky, a aby tyto podmínky byly ve všech zákonech správně sladěny a aby byly identické. To znamená, aby při vstupu do podnikání byly identické s institutem samostatně pracujícího lékaře a podmínkami pro fungování samostatně pracujícího lékaře. O to bych moc prosil Ministerstvo zdravotnictví, protože to je jedině v jeho moci, protože to do jisté míry vyžaduje zamyslet se nad strukturou obou zákonů o způsobilosti tak, aby to konvenovalo zákonu č. 160 a naopak.

Dovolím si proto podpořit závěry zdravotního výboru a jeho pozměňovací návrhy, protože nám nic moc jiného nezbývá. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane senátore. Kdo se ještě hlásí do obecné rozpravy? Nikdo se nehlásí, obecnou rozpravu končím.
Prosím paní ministryni, aby se vyjádřila k obecné rozpravě.

Ministryně vlády ČR Milada Emmerová: Děkuji za udělené slovo. Chtěla bych se především omluvit za výrok, který jsem tu říkala, že bych chtěla, aby byla schválena poslanecká verze, a trošku jsem to oddělila od následných pozměňovacích návrhů, které jsou a vyplývají ze senátního jednání. Naopak jsem chtěla právě panu senátorovi Bartákovi a všem těm, kteří objevili tuto závadu, opět poděkovat a právě zdůraznit tu, mimo jiné, korektivní úlohu Senátu, kterou jsem vždycky oceňovala a vždycky jsem tím argumentovala, že Senát mnohé, co se pokazí v Poslanecké sněmovně, dokáže zachránit. Aniž bych chtěla komukoliv pochlebovat, tak to myslím zcela vážně.

Co se týká kolegy Sequense, jeho vzkazy do Poslanecké sněmovny samozřejmě vyřídím, pokud mi to bude umožněno. Ale jenom chci upozornit, že já nejsem již poslanec, takže to asi nevzkázal po tom pravém, a bude dobře, když to půjde ventilovat na správnou půdu.

Přílepky jsou samozřejmě atypie, ovšem jsem ráda, že přece jenom existují, poněvadž zrovna tak se podaří teď vám tím druhým přílepkem záležitost korigovat.

A co se týká pana senátora Julínka, tak tomu jsem v podstatě odpověděla na jeho výtku. A znovu se omlouvám, že jsem to neřekla právě na začátku. Jinak jeho přání a zadání se pokusím na Ministerstvu zdravotnictví iniciovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, paní ministryně. Pane zpravodaji garančního výboru, vyjádřete se, prosím, k proběhlé obecné rozpravě.

Senátor Karel Barták: Děkuji. V obecné rozpravě vystoupili dva senátoři, kteří moji zprávu garančního zpravodaje rozšířili, jeden ji také komentoval.

Nezazněl žádný návrh ani schválit, ani zamítnout.

Pane předsedající, navrhuji vám, abyste otevřel podrobnou rozpravu.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane senátore. To je přesně to, co udělám. Otevírám podrobnou rozpravu. Kdo se hlásí do podrobné rozpravy? Kolega Karel Barták, prosím.

Senátor Karel Barták: Děkuji. Nebudu číst pozměňovací návrhy, které máte v tisku č. 8/1 v příloze usnesení našeho zdravotního výboru.

Kruciální je pozměňovací návrh pod bodem 6, kde za část čtvrtou navrhujeme vložit další část pátou tohoto znění, kde srovnáváme podmínky pro nelékaře tak, jako pro lékaře.

Tady myslím, že není třeba cokoli vysvětlovat. Je to trošičku dikce jiná, protože zákon č. 96 hovoří o jiných lidech a jsou jinak charakterizováni, ale jinak je to stejné.

Pokud jde o ostatní body, které bych nazval legislativně-technickými, tak k bodu 1: navrhovaným pozměňovacím návrhem se v souladu s legislativními pravidly upravuje návrh zákona.

K bodu 2: pozměňovací návrh je legislativně-technickou úpravou, která uvádí znění bodem 22 novelizovaného ustanovení § 32 odst. 1 zákona, o podmínkách uvádění biocidních přípravků a účinných látek do souladu se souběžně navrhovanou úpravou článku 1 bodu 17.

Bod 3 – přechodné ustanovení. Pozměňovacím návrhem se vypouští přechodné ustanovení navrhované novely zákona o podmínkách uvádění biocidních přípravků a účinných látek na trh, neboť lhůta v tomto ustanovení vymezená příslušným fyzickým a právnickým osobám ke splnění zákonem stanovených požadavků uplynula už před nabytím účinnosti navrhovaného zákona.

Bod 4 – pozměňovací návrh představuje legislativně-technické zpřesnění terminologie zákona o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta.

Bod 5 – podle článku 5 bodu 1 nově navrhované znění § 3 odst. 2 zákona o podmínkách získání a uznávání způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta na rozdíl od dosavadní úpravy nepředpokládá stanovení seznamu nemocí, stavů a vad, čili vlastně vypouští tu vyhlášku, která byla v dnes platném znění.

Toť vše. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane senátore. Hlásí se ještě někdo do podrobné rozpravy? Nikdo, podrobnou rozpravu tedy končím.

Paní ministryně, chcete se vyjádřit k podrobné rozpravě?

Ministryně vlády ČR Milada Emmerová: Já už jenom velmi stručně. Podporuji všechny pozměňovací návrhy, které byly předloženy.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, paní ministryně. Teď prosím pana zpravodaje, aby nás provedl hlasováním.

Senátor Karel Barták: Děkuji. Pane předsedající, navrhuji, abychom nejprve hlasovali o kruciálním bodu, který je pod č. 6, kdy dále dáváme část pátou, změna zákona o nelékařích a zdravotnických povoláních.

Schválíme-li tuto část, navrhoval bych hlasovat o všech ostatních legislativně-technických pozměňovacích návrzích en bloc.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Výborně, provedeme to tak.

Svolám senátorky a senátory do sálu k hlasování.

Přistoupíme k hlasování. V sále je přítomno 72 senátorek a senátorů, aktuální kvorum je 37. Budeme hlasovat tak, jak jste navrhl, pane zpravodaji, prosím zopakujte to.

Senátor Karel Barták: Budeme hlasovat o bodu 6 pozměňovacích návrhů.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Stanovisko paní ministryně je kladné, pana zpravodaje rovněž kladné.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 31 se ze 72 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 37 pro vyslovilo 66, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Senátor Karel Barták: A nyní navrhuji, abychom hlasovali o bodu 1 až 6 najednou.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji paní ministryně, vaše stanovisko je kladné a zpravodaje – také kladné. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO, kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. V hlasování pořadové č. 32 se z 71 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 36 pro vyslovilo 66, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.Děkuji pane zpravodaji, teď budeme hlasovat o tom, zda vrátíme tento návrh zákona ve znění pozměňovacích návrhů, které jsme přijali. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku, kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 33 se z 71 přítomných senátorek a senátorů, kvorum 36, pro vyslovilo 67, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat a končím projednávání tohoto návrhu zákona.

Nyní budeme projednávat bod, kterým je:

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů.

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 10.Prosím pana ministra práce a sociálních věcí Zdeňka Škromacha, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Místopředseda vlády ČR Zdeněk Škromach: Dobrý den, vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. V uvedeném vládním návrhu zákona dochází k úpravě výše započitatelných příjmů osob majících příjmy z podnikání nebo z jiné samostatné výdělečné činnosti pro účely státní sociální podpory. Navrhuje se, aby uvedeným osobám, které vykonávají samostatnou výdělečnou činnost jako činnost vedlejší, nebyla stanovena nejnižší hranice započítávaného příjmu ve výši 50 % průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství. Na rozdíl od ostatních osob samostatně výdělečně činných se vycházelo ze skutečných příjmů bez stanovení nejnižšího příjmu formou minimálního fiktivního příjmu. Přestože u vedlejší samostatně výdělečné činnosti se bude vycházet ze skutečných příjmů, bylo nutno i u této skupiny zachovat fiktivní příjem ve výši 25 % průměrné měsíční mzdy v těch případech, kdy v předchozím kalendářním roce nebyla samostatná výdělečná činnost vykonávána a tak není příjem, z něhož by bylo možné vycházet.

Průměrná měsíční mzda ve výši 25 % činí 4 200 Kč, což odpovídá částce životního minima. Obdobná úprava započitatelného příjmu pro osoby vykonávající samostatnou výdělečnou činnost jako činnost vedlejší se navrhuje i pro oblast sociální potřebnosti a sociální péče. Jedním z důvodů tohoto opatření vlastně je určitým způsobem omezit možnost zneužívání systému sociálních dávek. Návrhem se také provádí změna § 3 zákona o státní sociální podpoře. Doplnění se týká zápočtu doby žadatelství o udělení azylu o účelu získání podmínky pro pobyt na území České republiky pro nárok na dávky státní sociální podpory. Navrhovanou právní úpravu v zákoně o státní sociální podpoře a v zákoně o sociální potřebnosti považuji za velmi potřebnou a řešení za věcně odůvodněné.

Do zákona byla dále v Poslanecké sněmovně Parlamentu vložena právní úprava týkající se daně z přidané hodnoty, a to ve vztahu k činnosti neziskových nevládních organizací týkajících se dětí a mládeže. Dále byla s odůvodněním transpozice článku 23 Směrnice 2003/17/ES doplněna do zákona novela zákona o veřejných zakázkách. Obě dodatečně vložené novelizace uznala Poslanecká sněmovna Parlamentu též za potřebné.

Při projednávání předloženého návrhu zákona ve výborech Senátu bylo doporučeno vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy. K těmto pozměňovacím návrhům se chci krátce vyjádřit.

Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku navrhuje nové znění přechodných ustanovení k zákonu o státní sociální podpoře a zákonu o sociální potřebnosti. Toto ustanovení řeší aplikaci nové a výhodnější úpravy příjmu osob samostatně výdělečně činných pro už přiznané sociální dávky. Výborem nově navrhované znění přechodných ustanovení neznamená z hlediska věcného změnu oproti návrhům předloženým Poslaneckou sněmovnou. Jedná se o jiné vyjádření toho, co bylo předloženo, a to, že ve všech případech dojde k novému posouzení sociálních nároků, jestliže použití fiktivního příjmu ve výši 50 % průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství se negativně projevilo na dávkách osob, které vykonávají samostatnou výdělečnou činnost jako činnost vedlejší. Úprava byla ve výborech odůvodňována tím, že jde o nápravu určité nepřesnosti ve vyjádření. Nejedná se tedy o změnu, která by vyžadovala vrácení zákona Poslanecké sněmovně, tím spíše, že též navržené upravené znění vykazuje zase jiné nepřesnosti.

Obdobná situace je i u části čtvrté, obsahující změnu zákona o veřejných zakázkách. I v tomto případě navrhuje Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku úpravy mající legislativně-technický charakter. Velmi závažný návrh, který doporučuje Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku i Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, je návrh na doplnění předloženého návrhu zákona na změnu zákona o zaměstnanosti, čili dalšího zákona. Podle předloženého návrhu by mělo dojít ke zrušení § 13 tohoto zákona. Tento návrh nelze akceptovat a je nezbytné ho důrazně odmítnout. V tomto ustanovení se stanoví, že právnická nebo fyzická osoba je povinna k plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu její činnosti zajišťovat svými zaměstnanci v pracovně-právních vztazích. Jde o ustanovení, které znemožňuje používání tzv. „švarcsystému“ v těch případech, kdy se jedná zřejmě o spekulativní jednání a obcházení daňových a dalších právních předpisů.

Chtěl bych jen upozornit na to, že tato úprava byla do legislativy včleněna v r. 1992 a od té doby je v našem právním řádu. Čili nejedná se o žádnou novinku, ani o nějakou změnu.

V řadě dalších situací zákon o zaměstnanosti využití osob s živnostenským oprávněním umožňuje, pokud by došlo ke zrušení § 13 zákona o zaměstnanosti, měla by tato skutečnost celou řadu nepříznivých důsledků. Jde zejména o zcela zásadní dopady na systém sociálního a zdravotního pojištění a na výběr daní v důsledku vytvoření rozdílných podmínek pro jejich placení.

Dále o popření ochrany vyplývající z pracovně-právních předpisů vzhledem k tomu, že tyto osoby by sice fakticky zaměstnání vykonávaly, ale jejich vztah by formálně pracovní vztah nebyl. Při té příležitosti bych chtěl upozornit jenom na jeden základní formální problém. Sami se setkáváte s formulací „pracovat na živnostenský list“. Samo o sobě toto spojení je fakticky nesmysl. Protože buď jsem zaměstnán jako zaměstnanec, anebo podnikám jako živnostník či podnikatel. Kombinace těchto dvou způsobů obživy je v kterékoliv zemi nemožná. V Česku ale by to možné bylo, pokud by tento paragraf nebyl zrušen, pokud by byl zrušen, tedy.

Takže jenom bych při té příležitosti ještě upozornil na to, že v nedávné době proběhlo jednání mezi vládou a zástupci podnikatelské sféry zastoupených Hospodářskou komorou, kde byla dohodnuta změna tohoto paragrafu, aby odpovídala těm podmínkám, které jsou. Celý problém diskuze kolem § 13 vznikl právě z důvodu výkladu tohoto paragrafu a toho upřesnění. Z hlediska výkladu Ministerstva práce a sociálních věcí jednoznačně bylo konstatováno, že výklad, který uplatňují někteří daňoví a ekonomičtí poradci, není správný. Ale abychom tomu předešli, že tento problém nebude nadále znejišťovat podnikatelské prostředí, dohodli jsme se na znění, které akceptovala Hospodářská komora a které vláda ve zrychleném čtení předkládá Poslanecké sněmovně ke schválení. Čili tento problém, dá se říci, je vyřešen a nemělo by docházet k chybnému výkladu tohoto paragrafu.

Tady je ještě potřeba zdůraznit jednu věc, a myslím, že i z podnikatelského prostředí i ze strany Hospodářské komory bylo jasně konstatováno, aby byli mezi živnostníky a podnikatele započítáváni lidé, kteří pracují tzv. „na živnosťák“, protože to prostě nejsou žádní podnikatelé ani živnostníci. Protože člověk, který přijde do zaměstnání, pracuje na soustruhu, který patří tomu zaměstnavateli, má stanovenou pracovní dobu – a v podstatě jediné co dostává, tak je mzda nebo plat na fakturu – není to ani podnikání a není to ani živnost. Myslím si, že ani organizace, které zastupují zaměstnavatele a které zastupují živnostníky, nemají zájem na tomto způsobu tzv. zaměstnávání „na živnosťák“.

Vzhledem k závažnosti určitých nejasností spočívajících v tomto vymezení došlo k těmto změnám. Chtěl bych ještě jenom upozornit na to, že úprava, jak je navržena, tak je očekávána už poměrně dlouho. Vláda ji původně navrhovala, pokud jde o tu úpravu změny nároku na sociální dávky, tak již před několika měsíci. Ve zrychleném čtení Poslanecká sněmovna tento proces zpomalila. A pokud se samozřejmě tento zákon vrátí do Poslanecké sněmovny, bude to znamenat další prodlevu a nejistotu u lidí, kterých se tyto problémy týkají.

Vážené paní senátorky a páni senátoři, zvažte, zda je nutno v tomto zákoně řešit problematiku, která se jí vůbec netýká, tzn. zákona o zaměstnanosti. Pokud jsem pozorně sledoval minulou diskuzi, tak byla o tom, že by neměly být do zákona vkládány přílepky, jak jste to tady nazvali. A tohle je typický příklad, kdy je vkládána, a to poměrně závažná změna zákona, který vůbec není tímto zákonem řešen, do úplně jiného zákona. Samozřejmě je to vaše rozhodnutí a bude potřeba potom na něj případně reagovat. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane ministře. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona byl přikázán Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Ivo Bárka a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 10/2. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 10/1. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Daniela Filipiová, kterou nyní žádám, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Daniela Filipiová: Děkuji, pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych vás seznámila se svojí zprávou. Koncem roku 2003 bylo přijato několik zákonů souvisejících s tzv. reformou veřejných financí. Jedním z nich byl také zákon č. 453/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Změny se týkaly podmínek nároku na dávky státní sociální podpory a úpravy zápočtu příjmů pro účely stanovení příjmu rozhodného pro poskytování dávek státní sociální podpory závislých na výši příjmu, pokud jde o zápočet příjmu z podnikání a z jiné výdělečné činnosti. Jen pro upřesnění, jde o přídavky na děti, sociální příplatek a příspěvek na bydlení.

Oproti předchozí úpravě, kdy se tyto příjmy započítávaly nejméně ve výši odpovídající částce životního minima, bylo nově stanoveno, že se započítává nejméně částka odpovídající 50 % průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství vyhlášené ČSÚ za kalendářní rok, předcházející stanovenému období, na který se dávky přiznávají. Pro tyto účely se do rozhodného příjmu nově započítávala částka 8400 Kč namísto částky, která byla výší životního minima a činila 4100 Kč.

Obdobně tomu bylo v oblasti sociální potřebnosti, což je přijetí zákona č. 422, kterým se mění zákon č. 482. Do uvedeného zákona byla doplněna úprava, podle níž u občanů s příjmy z podnikání nebo z jiné samostatné výdělečné činnosti se za příjem z této činnosti považuje nejméně částka ve výši 50 % průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství vyhlášená ČSÚ.

Výše uvedená úprava nezohledňovala, zda příjem z podnikání a z jiné SVČ je zdroj příjmů nebo jen doplňkový zdroj příjmů. V řadě případů měla tato úprava tvrdý dopad na tu skupinu osob samostatně výdělečně činných, která SVČ vykonává jen jako doplňkovou vedlejší činnost. Provedení zápočtu fiktivního příjmu ve výši 8400 Kč do rozhodného příjmu vedlo k tomu, že u řady osob došlo k zániku nároku nebo ke snížení dávek státní sociální podpory nebo dávek přiznávaných v rámci sociální potřebnosti. Tyto důsledky se projevily zejména v období října 2004, kdy k zápočtu fiktivního příjmu ve výši ve výši 8400 Kč došlo v souvislosti s novým posuzováním nároku na přídavek na dítě, což je nejčastěji využívaná dávka.

K odstranění těchto negativních důsledků vláda koncem října loňského roku předložila návrh zákona, v němž navrhla změny, které právě spočívaly v tom, aby u osob, které SVČ vykonávají jako činnost vedlejší, se v oblasti státní sociální podpory i v oblasti sociální potřebnosti vycházelo ze skutečných příjmů. Výjimkou mají být v oblasti státní sociální podpory pouze případy, kdy u osob, které zahájily podnikání nebo jinou SVČ, je do doby zjištění skutečného příjmu z této činnosti nezbytné vycházet z fiktivního příjmu. V tomto případě se má použít fiktivní příjem ve výši 25 % průměrné mzdy v národním hospodářství, což v současné době představuje částku odpovídající částce životního minima. Tolik k zákonu o státní sociální podpoře a sociální potřebnosti.

K zákonu, který je součástí tisku – k zákonu č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, došlo oproti dosavadní úpravě o úpravu vymezující, co se pro účely zákona o dani z přidané hodnoty rozumí výchovou a vzděláváním, která patří mezi plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně. Doplňuje se ustanovení, podle kterého se tím rozumí také výchovná a vzdělávací činnost poskytovaná dalšími subjekty, které nebyly založeny nebo zřízeny za účelem podnikání a které jsou oprávněny tuto činnost vykonávat v tuzemsku.

V úpravě vymezující plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně se mění ustanovení, podle něhož je od daně osvobozeno poskytnutí služeb a dodání zboží veřejnoprávními subjekty nebo dobročinnými organizacemi, pokud tyto služby nebo zboží úzce souvisejí s ochranou dětí a mládeže. Věcná změna spočívá v tom, že dosavadní dikce „dobročinnými organizacemi“ se nahrazuje dikcí „právnickými osobami, které nebyly založeny nebo zřízeny za účelem podnikání“ a podmínka, že poskytované služby nebo zboží úzce souvisejí s ochranou dětí a mládeže se rozšiřuje o výchovu dětí a mládeže.

K novele zákona o veřejných zakázkách dochází oproti dosavadní úpravě k těmto změnám: v úpravě vymezující působnost zákona ve vztahu k zadavatelům, v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a telekomunikací, se dosavadní úprava doplňuje o další případy zakázek, na které se zákon nevztahuje. Navrhované doplnění je v zásadě v rozsahu, vyplývajícím z čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/17/EC ze dne 21. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb. V úpravě se dále vymezují některé pojmy pro účely zákona o veřejných zakázkách a doplňuje se vymezení pojmu společný podnik.

K těmto zmíněným návrhům zákona výbor přijal pozměňovací návrhy, které tady už částečně komentoval pan ministr. Usnesení k zákonu o státní sociální podpoře a sociální potřebnosti, jsou to v podstatě pouze, jak už bylo řečeno, technické úpravy, přechodná ustanovení návrhu zákona, kdy výbor došel k závěru, že přechodné ustanovení ve znění zpracovaném senátní legislativou je jednoznačnější a nemůže způsobit nějaké problémy při vykládání právě změny tohoto ustanovení.

K návrhu zákona o zadávání veřejných zakázek výbor skutečně přijal pouze, dalo by se říci, korektury jemné, aby bylo evidentní upřesnění pojmů.

Výbor se dále zabýval pozměňovacím návrhem ke změně zákona o zaměstnanosti. Vzhledem ke změně zákona o zaměstnanosti, který nabyl účinnosti 1. října loňského roku a tato změna vyvolala v Hospodářské komoře, mezi podnikateli a živnostníky bouřlivou diskuzi na téma aplikace novely v praxi, dospěl výbor k závěru, že je nezbytné přijmout pozměňovací návrh, který by umožnil již zmiňovaným subjektům najímat si na konkrétní činnost jiné právní subjekty tak, aniž by došlo k porušení výše citovaného zákona o zaměstnanosti.

Současná úprava této problematiky je zakotvena v zákoně o zaměstnanosti a to v § 13 a v § 140 odst. 1 písm. b), ve kterém je uvedeno, že právnická osoba se správního deliktu dopustí tím, že nezajišťuje plnění běžných úkolů, vyplývajících z předmětu její činnosti, svými zaměstnanci, které k tomuto účelu zaměstnává v pracovně-právních vztazích podle zákoníku práce, pokud nejde o případ uvedený v § 13 odst. 3 - což jsou určité výjimky - a dále v odstavci 3 písm. b) kde se stanovuje pokuta až do výše dvou milionů korun, jde-li o správní delikt dle uvedeného odstavce 1 písm. b).

Tolik moje zpravodajská zpráva. Seznámím vás s usnesením zdravotního výboru, které zní tak, že výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou přílohou tohoto usnesení. Výbor určil zpravodajkou výboru k projednání návrhu zákona na schůzi Senátu senátorku Danielu Filipiovou. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji vám, paní senátorko. Prosím, abyste sledovala rozpravu a zaznamenávala případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu pan senátor Ivo Bárek? Ano, přeje.

Senátor Ivo Bárek: Vážený pane ministře, pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Dovolte mi, abych velice krátce okomentoval průběh projednávání této materie ve Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Výbor projednal tisk č. 10 na své druhé schůzi 19. 1. 2005. Výbor se více soustředil na část třetí, tj. na novelu zákona o DPH, a část čtvrtou, to je na novelu zákona o veřejných zakázkách, tj. na ty části zákona, které byly na základě pozměňovacích návrhů poslanců k původnímu vládnímu návrhu zákona připojeny. Rozprava se vedla na téma nežádoucího přičleňování k návrhu určitého zákona, tzn. „přílepku“, a to s ohledem na zvyšující se nepřehlednost našeho právního řádu.

K tomuto problému byl předložen pozměňovací návrh na vypuštění obou diskutovaných částí. Výbor ovšem tento pozměňovací návrh nepřijal s tím, že převážil názor, že navrhované úpravy jak v části třetí, tak v části čtvrté, jsou prospěšné a výbor tedy přílepky toleroval. Výbor rovněž nepřijal pozměňovací návrh, jehož cílem bylo přeřazení specifikovaného diabetického zboží ze základní sazby do sazby snížené. Při projednávání této materie byl předložen také pozměňovací návrh, jenž se týkal rozšíření návrhu zákona o novelu zákona č. 435 z roku 2004, o zaměstnanosti, ve kterém bylo navrženo vypuštění celého § 13, který zaměstnavatelům ukládá, že jsou povinni plnění běžných úkolů vyplývajících z jejich předmětu zajišťovat svým zaměstnancům.

Po diskuzi byl tento pozměňovací návrh přijat. Tento jediný pozměňovací návrh je tedy součástí usnesení Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu č. 12 ze dne 19. ledna 2005. Já bych vás s ním seznámil.

Po úvodním slově zástupce předkladatele, náměstka ministra práce a sociálních věcí ČR Dr. Petra Šimerky, po zpravodajské zprávě senátora Ivo Bárka a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Ivo Bárka a pověřuje předsedu výboru senátora Milana Balabána, aby předal toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji vám, pane senátore. Teď se ptám, zdali někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu Senátu, aby Senát projevil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nevidím nikoho, takže otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy. Přihlásil se kolega Balabán, kterému předávám slovo, připraví se paní senátorka Soňa Paukrtová.

Senátor Milan Balabán: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Souhlasím naprosto s tím, co říkal kolega Bárek, zpravodaj našeho výboru, že v našem výboru se situace spíše – nebo diskuze, vedla více o těch tzv. přílepcích, které byly k zákonu přidány, a o dalším přílepku. Já bych se přesto, protože si myslím, že to je velice důležité potom, co zaznělo, chtěl zmínit o tom trošku zvláštním charakteru přílepků, které jsou v tomto případě k zákonu přidávány. Ten první, který se týká DPH, tak nevím jestli si všichni vzpomínáte, ale je zvláštní tím, že je to pozměňovací návrh, který vznikl v našem výboru, který jsme jako Senát navrhli Poslanecké sněmovně a který byl zamítnut. To znamená to, že se vrací v této podobě do Senátu a je velice rozumný, beru to jako ocenění práce Senátu. To je první přílepek. Druhý přílepek je rovněž velice specifický. Je pravda to, na co se poukazuje, že reaguje na směrnici EU, která by měla být pro nás závazná až v roce 2006. Řekl bych ale, že ta směrnice je v tomto případě velice výjimečná, já mám pocit že ve většině případů, kdy aplikujeme směrnici EU, tak nám situaci zesložiťují, komplikují administrativně i procesně. A tato směrnice je svým způsobem výjimkou. Velice zjednodušuje v oblasti těch firem, kterých se to týká, oblast veřejných zakázek v ovládaných firmách zejména, a tím vlastně velice zjednodušuje administraci a šetří firmám z této branže velké prostředky.

Tolik k přílepkům, které byly přidány v Poslanecké sněmovně. Našemu výboru a Výboru pro sociální věci a zdravotnictví je vytýkáno, že jsme si přidali k tomuto zákonu další přílepek. Řekl bych, že svým způsobem tento přílepek ale souvisí s původní materií zákona výrazně více než to, co bylo přidáno v Poslanecké sněmovně, a to proto, že pokud nebudeme řešit problematiku zákona o zaměstnanosti, budeme možná řešit silněji sociální podporu.

Ještě nedávno zaznívalo z úst pana ministra, že zákon o zaměstnanosti není vlastně žádným problémem, že všechno se dá vyřešit, že na to existuje metodický pokyn, jehož rozsah je násobný proti vlastnímu článku, kterého se týká. Dnes jsme svědky určité změny, že samo ministerstvo navrhlo úpravu dotčeného paragrafu, který v uvozovkách nazýváme „švarcsystém“.

Bohužel se obávám, že ani to, co bylo předloženo ve vládě a co má být předloženo do Poslanecké sněmovny, tuto situaci neřeší, a je to i stanovisko, které zaujali naši legislativci, protože dikce, definice a posouzení toho, kdy pracovně-právní vztah je zastřen vztahem obchodně právním nebo občansko-právním, pak se považuje za pracovně-právní, jen velice těžko může vnést jasno do této úpravy.

Velice těžko jsme vůbec toto znění sháněli, protože jsme měli zájem nekomplikovat situaci, protože víme, že „švarcsystém“ je problém, ale je potřeba si uvědomit, že „švarcsystém“ je problém zejména porušené horizontální rovnováhy v oblasti daňového systému. My neřešíme problém, ale zakazujeme něco, co neumíme systémově vyřešit. Proto jsme v řešení tohoto problému v EU i velice ojedinělí.

Ministerstvo práce a sociálních věcí říká, že nemá zájem likvidovat živnostníky. To je pravda. Živnostníky zlikvidují jejich obchodní partneři, kteří se budou bát následků sankcí, které jsou v zákoně o zaměstnanosti uvedeny. V tom je onen hlavní rozdíl mezi původním zněním zákona a tím, co vstoupilo v platnost nedávno, protože zavádí velmi silní sankce. Možná, že všichni jsme dostali spoustu mailů, upozornění na situace, které vznikají, možná, že bych mohl některé vyjmenovat, protože jsou velice pikantní, které by měly řešit „švarcsystém“.

Chci říci, že finanční úřady „švarcsystém“ řešit umí. Někdy to dělají dobře, někdy neobratně. Jako výbor jsme byli například na návštěvě na Jablonecku, kde jsme se seznámili s problémem, který byl nadefinován a který byl zpoplatněn dodatečně jako „švarcsystém“. Je to problém výroby bižuterie v této oblasti, kde existuje akciový podnik, který historicky vlastně spolupracuje s jednotlivými řemeslníky na horách, kteří doma vyrábějí určitý polotovar, který se potom v základním závodě zpracovává.

Tento vztah byl označen za „švarcsystém“ a byl dodaněn. Velice těžce jsme bojovali s Ministerstvem financí, i s Ministerstvem práce a sociálních věcí jsme tuto diskuzi vedli, aby se tento problém vyřešil. Náměty, které upozorňují na problém, který vzniká, jsou skutečně velice vážné. Uvedu příklad vlastníka velkého areálu, který provozuje činnost a který má ve své náplni správu a údržbu budov.

Pro tuto činnost ale najímá živnostníky, tak zvané jednomužné firmy, které mu dělají práce v oblasti údržby. Výklad jejich právníků je, že v případě, že budou i nadále uzavírat smlouvy s takovýmito živnostníky, jsou ohroženi pokutou ve smyslu toho, jak to předepisuje zákon o zaměstnanosti. To je první příklad.

Druhý příklad z mé bývalé branže. Projekční organizace na úzce specializované projekty najímají samostatné projektanty, kteří jsou osobami samostatně výdělečně činnými. Protože tyto specializace nevyužijí celoročně, potřebují s nimi uzavřít krátkodobou smlouvu a pracovat na základě tohoto vztahu, opět jsou pod hrozbou, že budou pokutovány ze strany Ministerstva práce a sociálních věcí.

Dovolil bych si uvést jeden příklad, který bude hodně pochopitelný, a byl bych velice rád, kdybych od pana ministra slyšel, jak se bude na tento problém dívat. Je to problém sportovních klubů. Sportovní kluby, první liga, druhá liga, jsou většinou obchodní společnosti a jejich hráči v hokeji, ve fotbale i jiných sportech jsou osobami samostatně výdělečně činnými.

Z důvodové zprávy, která je k vládnímu návrhu zákona, který má vlastně řešit tuto situaci, vyplývá, že takto bude posuzován a penalizován pracovní vztah, kdy je to děláno na pracovišti druhého subjektu, podle jeho pokynů, ve vymezeném pracovním čase, s využitím jeho energie, bez odpovědnosti vůči třetím osobám. Mám pocit, že například fotbalista hraje na hřišti subjektu, který s ním má tuto smlouvu, hraje podle jeho pokynů, hraje ve vymezeném čase, používá jeho energie, pracovní pomůcky. Nevím, jestli má jinou odpovědnost než vůči divákům. V každém případě by to byl zajímavý výklad, jak se na tuto situaci podívat.

Možná bych skončil citátem Přemka Podlahy z receptáře: Jestliže mám záhon s úrodou a vyraší mi tam plevel, nedoporučujeme použití totálního herbicidu. Nemuseli bychom mít žádnou úrodu. Děkuji. (Někteří senátoři buší do stolu.)

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane senátore. Dále se o slovo přihlásila kolegyně Soňa Paukrtová, které uděluji slovo. Připraví se kolega Jaroslav Kubera.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, dovolte i mně, abych vás v této pozdní hodině zdržela, ale pokusím se být stručná.

Šla jsem na hospodářský výbor s rozhodnutím, že navrhnu vypuštění oněch dvou přílepků, tj. přílepku o zadávání veřejných zakázek a přílepku k zákonu o dani z přidané hodnoty. Připadalo mi zvláštní, aby novelizace zákona o veřejných zakázkách byla rozprostřena mezi zákon o surových diamantech a zákon o státní sociální podpoře. Připadalo mi hodně zvláštní, aby novelizace zákona o dani z přidané hodnoty byla rozprostřena mezi doprovodný zákon o správních poplatcích a již zmiňovaný zákon o státní sociální podpoře.

Jestliže oba pozměňovací návrhy nebudu brát jako přílepky, ale jako samostatné zákony, nesporně s nimi souhlasím, navíc novelizace zákona o dani z přidané hodnoty týkající se osvobození od daně z přidané hodnoty pro neziskový sektor, pro organizace, které pracují s dětmi a mládeží, což se týká Junáka, je jednou částí pozměňovacích návrhů, které jsem vám tady nedávno předkládala, se kterými jste vyslovili souhlas a které Poslanecká sněmovna spolu s dalšími, podle mého názoru rozumnými pozměňovacími návrhy, smetla bez jakýchkoliv rozpaků. Oni pak použili tohoto pozměňovacího návrhu a přilepili ho k zákonu o státní sociální podpoře.

Byla jsem rozhodnuta předložit pozměňovací návrhy na vypuštění těchto přílepků, předložila jsem je, hospodářský výbor je zamítl, a já z důvodů, které uvedu dál, vám nebudu předkládat pozměňovací návrh, který by tyto přílepky odstranil.

Důvodem, proč jsem se tak rozhodla, je již zmiňovaný paragraf 13 zákona č. 435/2004 Sbírky, o zaměstnanosti. Byla jsem informována o tom, že pan ministr Škromach, vláda ve spolupráci s Hospodářskou komorou ČR připravují novelu zákona o zaměstnanosti a budou řešit tak zvaný „švarcsystém“.

Když tady bylo řečeno panem předsedou Balabánem, já pocházím z oblasti, kde postih za „švarcsystém“ je prostě masovou záležitostí. Náš finanční úřad pokutuje firmy, které zaměstnávají, a to tradičně, musím říci 100 let domácí dělníky a řeší tím i nezaměstnanost v takových částech mého senátního obvodu, jako je Semilsko, a ti zaměstnavatelé nebo podnikatelé tráví desítky hodin, a já spolu s nimi, na finančním úřadu, kde neustále vysvětlujeme, že prostě to není „švarcsystém“. Je to však na výkladové pozici úřadu práce a u nás hlavně finančního úřadu.

Myslím si, že tento problém je velmi vážný. A když jsem se seznámila s předkládanou novelou zákona č. 435, resp. § 13 a byla jsem informována, že Ministerstvo práce a sociálních věcí je dohodnuto s Hospodářskou komorou ČR, tak jsem si tento návrh nechala posoudit naší legislativou a dovolím si vás seznámit se závěrem. A nechala jsem si to posoudit ještě jinými právníky.

Oba svorně tvrdí: K navrhované úpravě změny § 13, o zaměstnanosti, schválené vládou lze souhrnně vyjádřit názor, že tato úprava do problematiky týkající se tzv. „švarcsystému“ nevnáší potřebnou právní jistotu, podstata problému by nadále zůstávala pouze na výkladu a naopak tato úprava vnáší řadu nejasností z hlediska jejího uplatňování.

V tu chvíli jsem se rozhodla, že za prvé vám nebudu tady předkládat návrh na odstranění přílepku, i když si myslím, že to je opravdu hrozný nešvar a Poslanecká sněmovna by měla zvážit přidáváním přílepků, protože jistě víte, že v okamžiku přílepku neprobíhá ani vnitřní, ani vnější meziresortní připomínkové řízení a že náš právní řád je nepřehledný.

Nicméně v tomto konkrétním případě budu hlasovat pro to, abychom přijali pozměňovací návrh hospodářského výboru ve věci vypuštění § 13 prostě proto, že vládní návrh zákona, který teď jde do legislativního procesu, nevnáší potřebnou jistotu ve věci „švarcsystému“ a podnikatelská veřejnost, která na to významně čeká a je pokutována, myslím si, že prostě velmi přivítá likvidaci § 13 zákona č. 435/2004 Sb.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, paní senátorko. Dalším přihlášeným je kolega Jaroslav Kubera, kterého prosím, aby se nyní ujal slova, připraví se kolega Robert Kolář.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, začnu takovou starou a známou otázkou, jaký je rozdíl mezi pesimistou a optimistou. Optimista je ten, kdo má nedostatek informací.

Pan ministr Škromach mě vždy naplní optimismem, protože on se směje vždy a za každých okolností, usmívá se i tam, kde jiní pláčou a mně to dává chuť do další práce a jsem tomu rád.

A v jeho řeči mě velmi zaujalo, že říkal, že pracují na živnostenský list, z čehož musí nutně vyplývat, že si myslí, že živnostníci nepracují. Většina živnostníků ale pracuje, speciálně ti malí živnostníci skutečně pracují. Oni mají sice živnost, ale nejsou to podnikatelé ve smyslu velkých podnikatelů, kteří mají jenom zaměstnance a jenom večer počítají tržby. Ti, kteří takto pracovali, tak ti už ty restaurace nemají, protože většinou je personál okradl a oni zkrachovali.

Mimochodem ve Francii, která je starou zemí EU, platí něco úplně jiného než tady slyšíme. Tam například horník si musí do práce, ač je zaměstnanec podle francouzského zákoníku práce, donést lampu. U nás ji horník v hlubinném dole vyfasuje. Proč si ji tam musí donést, je proto, že on mu ji nikdo ani neukradne, on si ani nefasuje každý týden novou. A tady je možná jádro toho problému. Pročpak asi podnikatelé nechtějí zaměstnávat zaměstnance? Není to také třeba proto, že máme zákoník práce, který jim tak komplikuje život, že pro ně není výhodné mít někoho v pracovním poměru?

Proč obce nechtějí zaměstnávat lidi na veřejně prospěšných pracích? Není tomu taky náhodou proto, že na zametání listí musí mít boty s pevnou špičkou, nejlépe helmu, veškeré nářadí, které ukradnou hned první den, kdy jdou do práce, takže obci vznikne škoda a nikoliv zisk? A přitom by bylo tak jednoduché, kdyby přišli a přinesli by si pěkně svoje hrábě, svoje džíny, svoje tenisky a hrabali by celý den a pak by jim to bylo uznáno. V tom to tedy vůbec není.

Samozřejmě, že firma, která staví rodinné domy, a většina rodinných domů z finančních důvodů používá tzv. kanadský šindel a nikoliv drahou krytinu, jen ti nejbohatší si dělají střechy s takovou krytinou, tak samozřejmě takové firmě se nevyplatí mít zaměstnaného speciálního pokrývače, který umí takovou krytinu pokrývat, ale najme si ho teprve tehdy, když má zákazníka, který si takovou krytinu přeje. To je přece naprosto normální.

Včera jsem se ptal generálního ředitele České televize, kolik je kmenových zaměstnanců v České televizi a kolik je tam „švarcíků“. Samozřejmě spousta je tam „švarcíků“. Zeptejte se v redakcích, kolik je tam kmenových zaměstnanců a kolik je tam „švarcíků“, kolik novinářů píše pro kolik novin a mají živnostenský list.

Ale já to jenom konstatuji, vůbec to nekritizuji. Je to správné a je to normální. Ale my se vždycky nejprve obklíčíme, sami sebe obklíčíme houští předpisů a pak přemýšlíme, jak se z nich dostaneme.

První reakce pana ministra byla, že je všechno v pořádku, to jenom blbečkové si neumějí vyložit zákon, ale my k tomu dáme metodický pokyn a pak vám to bude jasné. Třetí den už to nebylo jasné ani jemu a čtvrtý den předložili do vlády návrh novely, který, když si přečtete, tak není jasný nikomu. A tady mi to mohou kolegové potvrdit. (Oživení v lavicích senátorů ODS.)

Já si myslím, přistupujme k tomu jednoduše a jasně. A jednoduše a jasně je to, když ten paragraf škrtneme a ten problém prostě zmizí.

Metodický pokyn v České republice je největší zrůdnost, a já skutečně teď nevím číslo, kolik má metodický pokyn. Já si pamatuji poslední číslo ještě za ministra Pilipa, to bylo č. 247, pokyn D 247, který vykládá vlastně…, protože my nemáme zákony, my je vykládáme metodickými pokyny, které se velmi často mění, včera byly takové, zítra jsou takové a na to máme ještě spoustu. A víte dobře, že finanční úřad někde má naprosto jiný názor než finanční úřad někde jinde na ten samý problém. Ale za tři roky, když přijde na kontrolu, tak už má úplně jasno a říká, vy jste to před třemi lety měli dělat přesně takto.

Dokonce naši pracovníci, kteří jezdí na školení, tak přijíždějí zděšeni, že podle toho, který pracovník přednáší, takový je výsledek přednášky. Ale oni, bohužel, jsou za tu činnost zodpovědní a mohou být i trestně-právně postiženi nebo postiženi na platu.

Druhý krok, který bychom tedy měli udělat, je, znovu se podívat na zákoník práce, jestli náhodou ten není tou brzdou a tím, že motivuje.

A pokud jde o náklady a výnosy, bylo by třeba říci, že když budeme živnostníky dusit, tak oni se naštvou a půjdou na úřad práce a státu vzniknou náklady. S tím nikdo nepočítá, že tady jsou nejenom výnosy daně. Rozumím panu ministru financí, že on má menší výnos z živnostníka daňový, než má ze zaměstnance, díky různým poplatkům, které za ně platí zaměstnanec i zaměstnavatel, ale na druhou stranu člověk, který se živí podnikáním, pracuje, tak nepožaduje po panu ministru Škromachovi žádné peníze. Ale také není jeho rukojmím, protože on je svobodný člověk a rozhodne se sám. Ale ten, kdo bere dávky, je na nás vždycky závislý a s tím se dobře pracuje, protože mu vždycky můžeme vyhrožovat, že mu ty dávky eventuálně vezmeme.

Pak mě zaujalo to, co tady slyšíme vždycky, a to jsou vyhrůžky, že když něco vrátíme do Poslanecké sněmovny, tak nejspíše dojde k třetí světové válce. Ještě nikdy k ní nedošlo, a je to zase jenom proto, že my ty zákony dostáváme pozdě, teprve tehdy, když už je nejhůř, a pak jsme nuceni pod hrozbou, že se něco stane v Evropské unii, rozpadne se nebo já nevím co… vy to vracet nesmíte, protože kdybyste to náhodou vrátili, tak nemůžete ani dohlédnout důsledků, ke kterým může dojít.

Poslední věc, o které se zmíním, jsou přílepky. A musím říci, že jak jsem velkým nepřítelem přílepků, tak jsou případy, kdy jsou nutné. Ale jsou naprosto úděsné přílepky, kdy k zákonu o surových diamantech se přilepí euronovela zákona o veřejných zakázkách, protože je to velmi zrádné, lidé jsou jenom lidé a když přijdou ty sbírky, a těch sbírek chodí, já díky tomu, že také zítra ráno budu mít ty sbírky na stole, tak je vidím. A já jenom náhodou vím, že právě veřejné zakázky jsou přilepeny k surovým diamantům, ale mé zaměstnankyně na finančním odboru to netuší a když vezmou tu sbírku a přečtou si „surové diamanty“, tak to odloží, protože se domnívají, že surové diamanty se jich netýkají. Jak hluboce se mýlí, protože v přílepku je něco, co se jich velmi výsostně týká, a týká se to například výběrových řízení, která, když si toho někdo nevšimne, může spustit a pak s hrůzou zjistí, že je spustil špatně, protože si přílepku nevšiml.

Ale jinak principiálně přílepky by být samozřejmě neměly.

Já se tedy také přimlouvám za to elegantní a jednoduché řešení, a tím je vypustit ten paragraf, a ono se opravdu nic zvláštního nepřihodí.

Děkuji za pozornost. (Potlesk senátorů ODS.)

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Dalším na řadě je senátor Jan Hadrava, kterého nyní prosím, aby přistoupil k řečnickému pultu. Omlouvám se Robertu Kolářovi, kterého jsem předtím jmenoval omylem. Děkuji.

Senátor Jan Hadrava: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, jinak principiálně by přílepky být neměly, jestli správně cituji pana kolegu. A já se nepamatuji, kdy by Senát nějaký přílepek nesouvisející s projednávanou normou inicioval.

Já si pamatuji na desítky projevů, které byly proti přílepkům přicházející z Poslanecké sněmovny právě proto, co říkal kolega Kubera, a právě proto, že nebyly řádně projednávány, že neprošly vnější, vnitřní oponenturou, že se k nim nevyjadřovala, řekněme, i odborná veřejnost a že byly vybuzeny mnohdy určitou medializací. Pamatuji na sprejery, které jsme ničili v jednu chvíli a s nimiž jsme vytvořili zvláštní kolonku trestů. A vždycky jsme to kritizovali a všichni jsme to kritizovali a víme, že je to špatně a mluvili jsme o zavšivenosti našeho právního řádu a pan prezident to tady kritizoval a já mám pocit, že tyto přílepky, které kritizujeme a teď sami vytváříme, že překračujeme určitý rubikon. Že reagujeme spíš na medializaci, že řekneme principiálně jsme proti, vždycky jsme byli proti, nikdy s tím nesouhlasíme a najednou tam jeden přílepek dáme. Nesouvisející přílepek. A já si myslím, že ta procedura tvorby zákonů, která se v České republice tak nedaří, že je velice důležitá. A že právě Senát by si měl jasněji definovat svoje ambice. Ale že ta ambice by neměly být přílepky. Že ta ambice, my takhle odpovídáme mimo volební kampaně, kdy říkáme, že postavíme dálnici, tak odpovídáme, že jsme ústavní pojistkou, že hledíme právě na proces tvorby zákonů, že jsme tím konečným razítkem, které říká nejenom, že ty zákony jsou, řekněme dobré, správné, ale že i ten proces proběhl legálně nebo konformně. A teď do toho zasahujeme s tím, že do té závorky vždycky dáme, ale principiálně s tím nesouhlasíme.

Přátelé, jestli tento zákon projde do podrobné rozpravy, budu navrhovat to, co navrhovala ve výboru paní senátorka Soňa Paukrtová, vypustit ty dva přílepky z Poslanecké sněmovny a zásadně budu proti tomu, abychom kreativně k tomu přidali přílepek další. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji pane senátore. Prosím, aby přistoupil k mikrofonu kolega Milan Štěch, připraví se kolega Luděk Sefzig.

Senátor Milan Štěch: Děkuji pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Budu vystupovat samozřejmě k tomu návrhu tzv. pracovně-senátního přílepku, jak jsme si ho pojmenovali v průběhu jednání nad touto předlohou. I když jsem zvažoval teď v závěru, jestli vůbec mám vystoupit, protože mám pocit, že se jednání mění svou atmosférou v určité až davové nadšení, co výborného se navrhuje. Zaznívá tu velká kritika nad tím, jak se snaží autoři různých předloh zamezit skrytému zaměstnaneckému poměru, a to buď zákonem a nebo v reálné praxi. Řekněme si upřímně a mrzí mě, že legislativa také nereagovala na to, co je navrhováno k řešení, tj. vypuštění § 13, ale promtně reagovala na návrh, který ještě neopustil, podle mého názoru, dveře Strakovy akademie, nemá legislativní podobu, tzn. není v Poslanecké sněmovně, ale to, co tady už bylo vypracováno v podobě pozměňovacího návrhu dvou výborů, to naší legislativou posouzeno nebylo.

Řekněme si, jaké jsou důvody, že tady vůbec mluvíme o „švarcsystému“, o skrytém zaměstnaneckém poměru apod. Protože pokud se neodstraní důvody, příčiny, tak si myslím, že se žádný legislativec, ale i žádný vykonavatel exekutivy nemůže s tímto nešvarem úspěšně dlouhodobě vyrovnat. Tím hlavním důvodem jsou podle mého názoru nerovné odvodové podmínky. Dva zaměstnanci z odvodů, které jsou za ně odváděny, uživí v České republice jednoho důchodce. Oni si nešetří na svoji hromádku, oni živí v průběžném systému stávající důchodce. Zatímco pět osob samostatně výdělečně činných v české podnikatelské ekonomické, politické, sociální realitě neuživí ze svých odvodů jednoho českého důchodce. Já nemám vůbec nic proti osobám samostatně výdělečně činným. Řada kolegů, se kterými jsem léta pracoval od roku 1989, nakonec se stala podnikateli, živnostníky, protože osudy jejich firem, ve kterých byli, dopadly špatně a oni museli na tuto formu přejít.

Jsem pro to, kdo chce a má pro to podmínky, ať svobodně podniká. Ale považuji za neseriózní, když se tato forma zneužívá z důvodu získat neoprávněné výhody. A takový stav v České republice je. Myslím si, že je na místě, než budeme přijímat rozhodnutí, položit si otázku, jak častý je vlastně ten jev zneužívání v České republice v této oblasti, tzn. založené nerovnými podmínkami, a uvedu pro to srovnání, které by nás snad mělo přesvědčit, i ty největší optimisty, že to není žádný problém, že se to vyřeší škrtnutím § 13, uvedu tedy informaci, která je veřejně dostupná, a to je, jaký je vlastně počet nebo srovnání zaměstnávání nebo podnikání formou samostatně výdělečné činnosti. Česká republika má, bude to asi pro rok 2003, z celkového počtu práce aktivních občanů 18 procent, kteří pracují jako OSVČ. EU, a doufám, že se shodneme, že tam nejsou větší překážky pro podnikání v České republice, má těchto osob v průměru deset procent.

Spojené státy americké, které doufám, že nebudou označovány jako země, která by bránila svobodnému podnikání, má těchto osob 6,8 procenta. Tady byla otázka, jak je to s americkými hokejisty. Kdyby se autor otázky zajímal o tuto problematiku, tak by jistě věděl, že američtí hokejisté jsou z titulu majitelů firem nebo NHL ve výluce. Výluka je podle mezinárodního práva akt zaměstnavatelů možný vůči zaměstnancům. To znamená, že jsou to podle mého názoru, byť jsem si to speciálně nezjišťoval, jsou to zaměstnanci. Ale ten problém, že nechtějí být OSVČ, protože to není skutečně podnikatelská činnost, tvorba hodnot a podnikání za účelem zisku, oni tam mají odměnu za výkon, který podávají, tak jsou zaměstnanci, ale mají stejné odvodové povinnosti zhruba jako mají OSVČ.

Pokud by byla ochrana proti tzv. „švarcsystému“ vypuštěna zrušením § 13, lze očekávat na jedné straně tlak na zaměstnance, aby rušili své pracovní poměry a pořizovali si živnostenské listy a to samozřejmě bez zaměstnanecké ochrany. Pan kolega Kubera tu napadal tu zaměstnaneckou ochranu. Standardy, které jsou v České republice, jsou v drtivé většině minimem stanoveným úmluvami Mezinárodní organizace práce a za druhé směrnicemi Evropského společenství, které se do našeho právního řádu v uplynulých pěti letech harmonizovaly.

Takže když někdo sní o nějakém velkém průlomu, tak to by se musel asi odstěhovat někam do Latinské Ameriky, ale ani tam ne, možná do Afriky, možná i do jihovýchodní Asie. Ano – Spojené státy, budu reagovat na poznámku – mají menší ochranu, ale možná vás bude zajímat, že se tam neplatí tak velké odstupné, ale platí se velké odvody státu za rušení pracovních míst. Je to daleko dražší, než dávání odstupného, a proto třeba Evropa používá spíš tento model.

Fakticky vztah podřízenosti a nadřízenosti, který je typický pro zaměstnanecký vztah, existuje u toho, čemu my tady říkáme „švarcsystém“, protože je naprosto jasné, že ty hlavní znaky, které zaměstnanecký vztah z tak závislé práce obnáší, často právě, a je to rozhodující důvod pro posuzování ÚP, je shledáván, tzn., že ten, který se vydává za OSVČ anebo je tak najímán jakoby podnikatel, nemá vlastní pomůcky, nepracuje na vlastním zařízení, práce je mu denně přidělována a je od něj přejímána, a je tam naprosto jasný vztah podřízenosti a nadřízenosti. To jsou všechno znaky závislé práce v tomto případě skrytého pracovního poměru.

A druhou oblastí, kterou je potřeba domyslet, v případě, že by k takovému vývoji došlo, a já si to dovedu představit, že ano, protože ta ekonomická výhodnost tady je naprosto jasná v těch odvodových povinnostech, tak jaké budou dopady do veřejných rozpočtů. Už tady zaznělo, že ochranu před tzv. „švarcystémem“ proti nerovným podmínkám zneužívání podnikání zavedla vláda, v jejímž tehdejším kabinetu ministrem financí byl Václav Klaus, následně potom od roku 1993 vlastně byl předsedou vlády, (ruch v sále),no tak 1994 – dopady do veřejných rozpočtů by samozřejmě byly velké, protože za zaměstnance se v současné době podle platných předpisů odvádí 3,8krát více, než je to u OSVČ.

Chtěl bych všechny ty, kteří pečují, a je to dobře, o to, aby byly vyrovnané rozpočty, veřejné rozpočty v oblasti zdravotnictví, v oblasti sociálního zabezpečení, upozornit, jaký asi bude osud těchto systémů, když by došlo k výpadkům, které bychom takovýmto krokem zajisté umožnili. Samozřejmě bychom vytvořili i nerovné podmínky. Ty nerovné podmínky by se staly předmětem řady žalob, nejenom u našeho Ústavního soudu, ale i ve Štrasburku.

Proto tedy navrhuji zákon schválit, jak nám ho Poslanecká sněmovna postoupila. Samozřejmě pokud tady to davové nadšení, které jsem viděl v první části, bude trvat a bude schválen pozměňovací návrh ze dvou výborů, tak předpokládám, že Poslanecká sněmovna bude zodpovědnější a domyslí ty důsledky a neschválí tento pozměňovák.

Chtěl bych se vyjádřit k těm „přílepkům“. Ano, také se mi nelíbí ty přílepky z Poslanecké sněmovny. Ale popravdě řečeno, my máme možnost tyto přílepky posoudit ve výborech, posoudit na plénu, dát k nim pozměňovací návrhy, navrhnout je zamítnout, navrhnout je schválit. Poslanecká sněmovna v této pozici našich přílepků už takovouto možnost nemá. Ta má možnost buď přijmout nebo zamítnout. Já si myslím, že přílepky poslané ze Senátu jsou daleko neserióznější, než přílepky poslané z Poslanecké sněmovny, byť všechny přílepky nejsou dobrou praxí legislativního procesu. Rovněž si myslím, aby Poslanecká sněmovna i náš Senát zvážil a připravil opatření a změny z oblasti tzv. zaměstnávání asistentů. Ať se nám to líbí, nebo nelíbí, ale zaměstnávání asistentů Senátem i Poslaneckou sněmovnou, protože ty nezaměstnáváme my podle platné legislativy, má všechny znaky skrytého pracovního poměru a bylo by namístě to řešit a samozřejmě k tomu zajistit i potřebné zdroje, protože ty se zase vrátí do veřejných rozpočtů, tzn. de facto státu, protože dneska ty veřejné služby jsou zajišťovány přes stát. (Ruch v sále.)

Jestli si někdo myslí, že se tím vypuštěním § 13 „švarcsystém“ v České republice ruší, tak se neruší. Samozřejmě se pouze legalizuje. Nebo je tady pokus o legalizaci. Bude to sice možná na první pohled beztrestné. Ale je pouze otázkou, jestli to bude beztrestné. Protože ostatní předpisy, zejména daňové a pojišťovací – i s ohledem na obchodní zákoník – dále budou pracovat s některými zakrytými formami, nebo budou pátrat, jestli to nejsou zakryté formy. A my můžeme svým rozhodnutím, které když přijmeme, vystavit řadu občanů, kteří jsou dneska zaměstnanci, stanou se OSVČ,  situaci, která pro ně bude velice nepříjemná. Oni si budou myslet, že jsme vlastně legalizovali „švarcsystém“, ale z pohledu daňových a pojišťovacích zákonů budou zpětně při kontrolách konfrontováni s tím, zdali postupovali podle zákonů a můžou být ještě námi vystaveni nejenom odvodu pojištění, ale placení penále. A prosím, abyste tuto zodpovědnost zvážili a tedy ji jasně na sebe vzali. Já pro to samozřejmě hlasovat nebudu. (Sílící ruch v sále.)

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Pane kolego, já vás budu muset přerušit.

Senátor Jiří Šneberger: Já se omlouvám, pane senátore, ale jako místopředseda Klubu ODS dávám návrh, abychom prodloužili jednání a hlasování do ukončení bodu senátního tisku č. 10.

Senátor Milan Štěch: Abych naplnil literu jednacího řádu, přerušuji svoje vystoupení, a pak bych prosil o další, abych mohl dokončit své vystoupení.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Ano, já vám pak dám slovo okamžitě.

Na návrh Klubu ODS budeme hlasovat o tom, zda prodlužujeme dobu, ve které smíme hlasovat – tedy do ukončení projednávání bodu č. 10, včetně všech hlasování. Návrh je doufám jasný. Přivolám kolegy, pokud tu nejsou.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Tento návrh byl schválen. Takže dokončíme tento bod včetně hlasování, a pak přerušíme pro tento den. Prosím pana kolegu Štěcha, aby pokračoval ve svém projevu.

Senátor Milan Štěch: Blížím se ke konci. Už se jenom vyjádřím k některým poznámkám, které tu zazněly. Kolega Kubera tak, jak je většinou u něj běžné, humornou formou ve svém vystoupení hovořil o tom, že pesimistou je člověk, který má dostatek informací.

Já si myslím, že nikdo z nás se nemůže domnívat, že máme dostatek informací. Já se ani v této oblasti nedomnívám, že mám dostatek informací, i když k tomu mám možná více možností je získat. A pesimistou nejsem, protože se domnívám, že budou zváženy v Poslanecké sněmovně zejména důsledky, které by to způsobilo. Tady bylo hovořeno a bylo to vydáváno za argument kolegou Kuberou, že například ve Francii si horníci nosí kahan. Víte, ono existuje zejména v oblasti horního zákona zvykové právo, nebo zvyklosti, které jsou do práva promítnuty. Samozřejmě Francie je země, která má v podstatě vyšší ochranu zaměstnaneckých vztahů než má Česká republika. A že si nosí kahan do práce – já jsem to také slyšel, to je právě ta zvyková záležitost a je velice zavádějící říkat, že je to jakási praxe donášení pracovních pomůcek do zaměstnání. Samozřejmě, že nebrání zaměstnavatelům, kteří to dělají, že dají jednorázový příspěvek zaměstnancům, také ho ve svých nákladech vykáží, na pořízení nezbytného nářadí, nástrojů, pomůcek. Například v oblasti komunálních služeb se domnívám, že to také jde a ti zaměstnanci si je ráno vezmou a nemusí chodit na to středisko apod. A to nesouvisí s tím, co projednáváme a vidíte to, to je právě to neseriózní, co sem někdy zatahujeme a někteří, kteří se té věci nevěnují, věnují se jiným oblastem, potom to berou jako bernou minci nebo podklad pro to, že řešení je v tom, že vylijeme vaničku i s dítětem.

Jestli zákoník práce, to jsem také slyšel, musím přímo říci, že kolegovi Kuberovi asi leží v žaludku, ale řekněme si upřímně, my jsme všichni neseděli okamžitě tady v těchto lavicích a procházeli jsme zaměstnaneckým poměrem. A mně samotnému se kolikrát stalo, že zákoník práce mi byl dobrou oporou, když proti mně byl člověk, který mě šikanoval za moje postoje, názory a nebo i kvůli tomu, že jsem nepískal podle toho, jak si přál. Já si myslím, že je vás tady plno, kteří jste se také v minulosti i v nedávné minulosti s tím zákoníkem práce setkali v dobrém. A věřte mi, že občané České republiky, byť ten zákoník má své nedostatky, že je drtivá většina, kteří jsou rádi, že zákoník máme, protože naše společnost není tak vyspělá, abychom se bez regulace v této oblasti mohli dobře obejít. Děkuji vám za pozornost a prosím vás o moudrost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane senátore, dále se hlásí kolega Luděk Sefzig, připraví se paní senátorka Ludmila Müllerová.

Senátor Luděk Sefzig: Vážené kolegyně a kolegové, budu poměrně stručnější. Chci hovořit o dvou názvoslovích, paradoxech. Do toho prvního jsme se dostali sami. Já bych se skoro vrátil k té úvodní řeči, která mně připadla nejvíce příhodná, kterou měl pan předseda Balabán, který myslím nazval všechno správným jménem jenom s tou výjimkou, že poslední pozměňovací návrh, který přímo souvisí s meritem věci, se státní podporou, sociální podporou – vypuštění jednoho paragrafu, nazval přílepkem. Já si myslím, že to až tak přílepek není, že to je spíš pozměňovací návrh. To je jeden názvoslovný paradox.

Tím druhým názvoslovným parodoxem je to, že hovoříme o „švarcsystému“ a myslíme tím, jak říkal pan ministr, práci na živnostenský list. To není práce načerno. To je nazváno podle pana Švarce, který shodou okolností se v překladu jmenuje Černý, když to přeložím, ale není to práce načerno.

A teď chci hovořit o zajímavé konsekvenci. Jestliže lidé přestanou pracovat na „švarcsystému“, to není práce načerno, je to práce legální na živnostenský list, proběhne to účetnictvím nějaké firmy, je to dohledatelné, kontrolovatelné. Jestliže lidi vyženeme z této možnosti, tak nemají volnost, možnost být zaměstnáni a nebo tlačit nějakým způsobem jiným a být zaměstnán u firmy, ale začínají pracovat načerno. Ti lidé nemají živnostenský list, jdou mimo ekonomiku, není možnost kontroly a toto by nás mělo velmi pobuřovat. A samozřejmě stávají se nezaměstnanými, pan ministr z toho potom musí mít velké bolení hlavy. Na to bych chtěl upozornit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane kolego. Prosím senátorku Ludmilu Müllerovou, aby se ujala slova. Připraví se kolega Robert Kolář.

Senátorka Ludmila Müllerová: Děkuji, pane předsedající, pane ministře, kolegyně kolegové, já jsem ztratila během debaty hlas, ale když jsem se do diskuze hlásila, tak jsem hlas měla ještě jasný. Nemohla jsem tušit, o čem bude hovořit pan senátor Štěch. Velmi podrobně tady uvedl rozdíl mezi zaměstnancem a osobou samostatně výdělečně činnou. Upozornil na zásadní rozdíly, které jsou skryty nejen v zákoně o zaměstnanosti, ale také v řadě dalších zákonů. A jestliže tady bylo dneska citováno, že jestliže odstraníme § 13 ze zákona o zaměstnanosti, zmizí „švarcsystém“, tak chci podotknout, že opravdu, a zejména aby toto zachytila i média, že to prostě není pravda. Paní senátorka Paukrtová, která tady hovořila o tom, že zejména finanční úřady chodí na kontroly. Budou chodit určitě dál, i když § 13 ze zákona o zaměstnanosti po našem dnešním jednání zmizí. Já jenom tím chci říci, že já pro tento pozměňovací návrh hlasovat nebudu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, paní kolegyně. Prosím pana senátora Roberta Koláře, připraví se paní senátorka Jitka Seitlová.

Senátor Robert Kolář: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Dovolte, abych i já pronesl pár vět k projednávanému tématu. Za prvé k těm diskutovaným přílepkům. Přece jenom musíme zvažovat, jestli je přílepek čistě politického rázu, nebo má jiný ráz. Samozřejmě chápu, že přílepek den před volbami krajskými, kdy se v zákonu o ovzduší přilepí něco, co zakazuje privatizaci nemocnic, takový přílepek se mi také nelíbí. Ale pak mohou být přílepky, které reagují na nějakou aktuální situaci ve společnosti, kterou je skutečně potřeba řešit. A já si myslím, že nikdo z vás, aspoň já si to nepamatuji, ve své volební kampani, že by sliboval lidem, že bude hlasovat pro zákony bez přílepků. Já jsem sliboval, že budu hlasovat pro dobré zákony a jestli ten přílepek v tu chvíli opravdu něco řeší ve prospěch lidí této země, tak myslím, že bychom také měli přimhouřit oči, byť samozřejmě ten systém v pořádku není.

Druhá věc, pokud jde o práci na tzv. živnosťák nebo „švarcsystém“. Já si myslím, státu jde především o to, aby měl usnadněnou roli v tom, že daleko lépe vybere sociální a zdravotní pojištění, protože za toho zaměstnance to zaplatí stát a také má ulehčenou roli ve výběru daní, protože živnostník má daleko širší paletu pro to, aby uplatnil různé odpočitatelné položky, a tudíž mu zůstane víc prostředků. A já si myslím, že tady je ta základní otázka – mají ty peníze zůstávat těm lidem, mají ti lidé svoji vlastní spotřebou a svými vlastními investicemi rozhýbat tu ekonomiku, nebo to má být tak, že si stát peníze stáhne a potom prostřednictvím přerozdělovacích mechanizmů, různých dotačních mechanizmů se tváří, že on chce roztočit tu ekonomiku, protože je nejmoudřejší. Já si myslím, že ty peníze mají zůstávat těm lidem. Ve všech volbách od roku 1990 - komunálních, parlamentních, krajských - všichni říkají, že budou podporovat malé a střední podnikání a vyjmenujte mi konkrétní příklady toho, jak se v této zemi to malé a střední podnikání podporuje. Já si myslím, že se nepodporuje, že se mu spíš házejí klacky pod nohy.

Za třetí pár příkladů z praxe. Možná mám tu smůlu, že moje aktivity se právě ubírají tímto směrem. Jednak se učím anglicky a moje lektorka nebo učitelka v podstatě učí asi deset lidí. Samozřejmě, dělá to na „živnosťák“, nemá nikde zaměstnanecký poměr. Jsem provozovatelem lyžařského vleku v Jeseníkách – záležitost na 3 – 4 měsíce v roce. Jeseníky, nebo Jesenicko, jak víte, je jedna z oblastí, kde je jedna z nejhorších zaměstnaností v naší zemi – praktický příklad: Pokrývač se 8 měsíců v roce živí na střechách, dělá svou práci a najednou od listopadu do března nemá co dělat v podstatě. Tak může skončit na pracáku nebo dělá na ten živnostenský průkaz vlekaře nebo má zkoušku na rolbu, tak dělá rolbaře nebo obsluhuje systém zasněžování. Tito lidé, když se jim to neumožní, tak nevím jestli vlekaři je budou brát na 3 na 4 měsíce do zaměstnaneckého poměru se vším rizikem, které s tím souvisí.

A za třetí - už to naznačil kolega Balabán v konkrétní rovině, já to řeknu naprosto v praxi. Pět let jsem byl majitelem prvoligového hokejového klubu. Samozřejmě všichni ti hokejisti si nikdy nekupovali žádnou hokejku, žádnou brusli, prodávali jen svou práci a já si dost dobře nedovedu představit, že by ten člověk měl zaměstnanecký poměr se všemi důsledky, které vyplývají ze zákoníku práce a začne prodávat zápasy gólman, začnou sázet a co s tím budete dělat?

Dalších 5 měsíců ho budete platit. Svět prostě není tak černobílý, jak se nám tady snaží předkladatelé zákona nebo jeho obhájci naznačit.

Proto si myslím, a budu proto také hlasovat, aby byl § 13 vypuštěn, a to především z toho důvodu, že mě nejvíce děsí diskuze, které teď zaznívají ve sdělovacích prostředcích, že někdo bude tento paragraf vykládat tak, aby se tam vešli tlumočníci, hokejisté apod. Prosím vás, to je ještě horší než přílepek, protože co tito lidé od nás, jako od zákonodárců chtějí? Aby zákony byly jasné, srozumitelné, aby je někdo v okrese Prostějov nemohl vykládat jinak než v okrese Cheb. To trápí podnikatele, to trápí občany naší země.

Abych nebyl jenom negativistický, navrhuji řešení, které samozřejmě existuje, a to v tom, aby se zrovnoprávnila práce na živnostenský list se zaměstnaneckým poměrem. Navrhuji jiné řešení: nechť ten, kdo je v zaměstnaneckém poměru, dostane takovou mzdu, ve které jsou zahrnuty odvody na sociální a zdravotní pojištění, a ať si to sociální a zdravotní platí on sám. (Někteří senátoři buší dost do lavic.)Pak to bude rovnoměrný systém a potom se ukáže, co je vlastně výhodnější. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane senátore. Slovo má senátorka Jirka Seitlová, která je zatím poslední přihlášenou do rozpravy.

Senátorka Jitka Seitlová: Pane ministře, pane předsedající, já budu podporovat vypuštění § 13, protože si myslím, že tak, jak je nyní stanoven, nejenom že je stanoven, ale on svým reálným uplatněním je proti živnostníkům, je proti tomu, aby se tady rozvíjelo malé podnikání, možná nahrává i nějakým monopolům, ale to by nebylo tak zlé. On nahrává, jak jsme si teď vyslechli, korupci, a to podle toho, jak se úředníkovi výklad zalíbí, tak bude uplatňován.

Někdy, slyšeli jsme to ve vystoupení paní senátorky, vystoupí senátor a pak se uplatní ve prospěch podnikatele. Nevím ale, jestli si budeme vybírat, s kolika živnostníky tam půjdeme, s kolika nikoliv, a podle čeho se budeme rozhodovat? A pokud nám nevyjde čas, podle čeho se bude rozhodovat ten úředník?

Hovoříme tady o korupci, ale jak jsem právě teď poslouchala rozpravu, došla jsem k závěru, že zrovna takový nejednoznačný zákon k tomu může vést, a zrovna na úřadech, které by naopak měly být jednoznačné, daně a všechny poplatky by se měly zcela jednoznačně vybírat, aniž by to bylo zneužitelné.

Chtěla jsem poděkovat paní senátorce Müllerové za to, že upozornila na to, že i v jiných zákonech taková ustanovení jsou, a že tím, že vypustíme § 13, možnost pokutování systému zaměstnávání živnostníka samozřejmě není v žádném případě vyloučena, ale jsem přesvědčena, že když vypustíme § 13, je to minimálně dobrý krok dobrým směrem, aby byly vypuštěny ty následující. Když to neuděláme, nebudou ani ty následující upraveny.

Ještě mám dvě připomínky, které vyplynuly z debaty a ke kterým bych se chtěla opravdu vyjádřit. Nemohu to nechat bez stanoviska.

Od pana ministra jsme se dozvěděli, že ten, kdo je živnostníkem, je podnikatelem, tzn., že není pracující. Překvapujeme mě to, protože možná ze zkušenosti, kterou někteří mají, nebo lidí, kterými se obklopují, se setkávají s podnikateli, kteří nepracují. Musím vám říct, že v mém regionu tak, jak znám podnikatele, jsou to lidé, kteří musí velmi pracovat, často do noci, a že to je velmi těžká práce. Proto prosím, abychom už nepoužívali takovéto pojmy, protože opravdu se to dotýká každého podnikatele, který pro tuto zem opravdu odvádí velmi mnoho. Prosím o to.

Druhá věc, které bych se ráda dotkla. V projevu pana senátora Štěcha jsme se dozvěděli, on to použil velmi emotivně a podle mě velmi nesprávně, že jeden zaměstnanec vydělá, doslova řekl uživí jednoho důchodce, možná že řekl půl důchodce. Prosím, abychom nepoužívali takovéto spojení. Peníze, které jdou z našich daní, jdou do státního rozpočtu, kde se rozdělují. Tam se rozdělují na různé aktivity, mandátní, nemandátní a všechny výdaje, které známe. Mám u sebe řadu podnětů právě od důchodců, kteří se cítí velmi dotčeni takovýmto spojením, a myslím, že zcela oprávněně. Každý důchodce si platil důchodové pojištění a každý důchodce vám řekne: Já jsem si platil a nemohu za to, co se v tomto státě stalo, nebo jakým způsobem byly tyto prostředky využity.

Používat ale takovéto spojení považuji za nekorektní a prosím, aby nebylo používáno. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, paní senátorko. Mezitím se přihlásil pan senátor Milan Štěch. Dávám mu slovo.

Senátor Milan Štěch: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, omlouvám se, ale paní kolegyně Seitlová, promiňte mi to, buď jste byla duchem někde jinde, nebo jste tu nebyla ani fyzicky, protože když jsem hovořil o tom, že za dva zaměstnance se odvede, ještě jsem to opakoval, protože mi je jasné, že to neodvede jenom zaměstnanec, ale i firma, tolik, že z toho je financován jeden důchodce. Hovořil jsem o průběžném systému a prosím, aby se touto politikou, kterou jste tady teď předvedla, se nepodbízela důchodcům falešnou argumentací …

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Pane senátore, musíte …

Senátor Milan Štěch: Promiňte, aby nebylo podbízení se, protože samozřejmě stávající důchodci také živili své předky a zaslouží si, aby naše generace na důchody vydělala. Jinak to není tak bezbřehé, že by to šlo do státní pokladny. Vždyť přece pojištění platíme jako samostatnou částku, jde na účet u České správy sociálního pojištění, každoročně se vykazuje, jestli je účet v přebytku nebo ve schodku. Asi dva roky byl ve schodku, v loňském roce skončil přebytkem 6,6 miliardy Kč. To jsou naprosto legitimní, dokonce bych řekl omašličkované peníze.

Co se týká napadení pana ministra, které tu zaznělo, že podnikatelé nepracují, myslím, že řada z nás tady ve svých vystoupeních jasně řekla, že podnikatelé tvrdě pracují. Já osobně nechci, aby ti podnikatelé, kteří jsou skutečně podnikateli, byli házeni do jednoho pytle s tzv. podnikateli, kteří obcházejí zaměstnanecký poměr, resp. firmy, pro které pracují, je nutí na bázi nižších a levnějších odvodů, aby touto formou pracovali. Pak dokonce firmy, které pracují jako řádní podnikatelé, jsou v nerovných podmínkách, protože ony za své zaměstnance platí plné pojištění, což se samozřejmě projevuje v nákladech, zatímco ti, kteří zaměstnávají zaměstnance na tzv. „švarcsystém“, mají výhodu, takže jsou to nerovné podmínky.

Tady to bylo úplně obráceno v posledním vystoupení a proti tomu se musím ohradit, protože je to velice zavádějící. Úsměvné je to, že tím vlastně umožňujeme korupci, vytváříme prostor pro korupci. Polovina mého vystoupení byla právě o nerovných podmínkách, a nerovné podmínky jsou vždycky základem pro šedou ekonomiku a následně samozřejmě i pro korupci.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane senátore. Musím připomenout, že senátor se nemá obracet přímo na ostatní senátory, ale má tak činiti prostřednictvím předsedajícího. (Štěch: omlouvám se.)

Dále se přihlásil o slovo senátor Jiří Brýdl.

Senátor Jiří Brýdl: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, velmi se vám omlouvám, ale tady se mísí okamžiky velmi vážné s okamžiky bohužel nevážnými. Za klíčová vystoupení tady považuji vystoupení kolegy Sefziga, protože nesjednotíme-li si pojmosloví, pak se nedomluvíme. Obecně tento paragraf má úplně hnusný osud, je v něm přilepeno slovo „švarcsystém“, které je pejorativní a vůbec nejde k problému, k podstatě věci. Přitom hra se hraje. Kolega Sefzig zcela správně upozornil, že to je chybně, a vůbec se na to nedívejme tak, že by se jednalo o „švarcsystém“, když navíc tam je to ještě literárně nomen omen.

Velmi závažné bylo vystoupení kolegy, který tady také reprezentuje odbory a rozumím mu, protože opravdu kdybychom dokázali sáhnout do nerovných odvodových podmínek, vyřešili bychom problém ke spokojenosti. A tak to funguje ve vyspělých zemích.

A protože ta odvaha tady chybí, tak prostě si na ten problém zaděláváme.

Velmi pregnantní vystoupení bylo Roberta Koláře, protože to bylo vystoupení z praxe. A podstatné bylo vystoupení kolegyně Müllerové. Já jsem na klubu upozorňoval, že odstranění § 13 je velmi povrchním řešením, protože doopravdy větším nebezpečím, než úřady práce, jsou úřady finanční a tam pracuje kontrola nákladů a různé další věci, bylo na to upozorněno.

Ale bohužel, já se na to dívám s chladným rozumem, nevidím to jako zábavný příběh, vidím to jako příběh, jak je obtížné být v našem postavení a rozhodovat o tak vážné věci, jako v této chvíli rozhodujeme. Mně to není jedno, neumím to doprovázet humornými příběhy, já to považuji za velmi složitý problém.

Ale my, bohužel, jsme právě nyní v jistém časovém okamžiku, který se i u mě obrací proti rozumnému řešení, dneska nevypouštět § 13 a vyvinout nátlak na úplnou změnu i související věci. Tak bych to já viděl, viděl bych to jako legitimně a oprávněně. A protože nevěřím, že tomu tak bude, tak i já budu hlasovat v zoufalství v srdci pro vypuštění § 13, protože já žiji v aktuálním světě, stýkám se s lidmi, kteří zaměstnávají ne ve „švarcsystému“, ale zaměstnávají osoby samostatně výdělečně činné, a ti se mě ptají, co bude zítra. A já bohužel, přes všechny komunikační kanály, které mám, přesto, že vím, jaký je návrh v běhu, přesto, že vím, jaká je důvodová zpráva k tomu, tak nejsem přesvědčen, že v dohledné době tito lidé dostanou u ředitelů úřadů práce a u ředitelů finančních úřadů relevantní odpověď na svou otázku, co mám dělat, abych za půl roku nebyl pod sankcí.

A ti lidé to oprávněně nevědí, zda ty lidi mají zaměstnat. Například u obchodních cestujících interpretace podmínek, které rozlišují mezi zaměstnaneckým poměrem a výkonem práce jako OSVČ, je velmi křehká záležitost. On má firmu, kdy obchodní zástupci pro něj pracují na 150 místech v republice. A on doopravdy teď se musí rozhodnout: propustím je, abych nevletěl do maléru, a omezím činnost. Jsou to lidé, kteří to klidně udělají, protože i v malém si vydělají na živobytí. Ale co s těmi 150 lidmi?

A takových případů na mně jako na senátorovi visí nesmírné množství. A já tady prostě nejsem schopen odjet a říci: Podívejte se, on ten paragraf bude modifikován a výkladem se to vyjasní, protože, bohužel, ti lidé mně říkají: Ale tos mi nepomohl.

Já tedy vím, že dělám velmi špatnou věc, z mého pohledu naprostou pitomost, protože si myslím, že by to mělo být i s ingerencí do daňových zákonů, do pojišťovacích zákonů a věcí souvisejících. Ale já to prostě udělám, protože nechci být za idiota mezi lidmi, o nichž vím, že se chovají slušně, regulérně, kteří odvádějí sami z úspěšných firem velké daně na zaměstnance, které mají, a přitom zaměstnávají v doprovodných programech OSVČ, protože to má svou logiku. Ale my jim teďka neumíme odpovědět.

Pane ministře, já si nemyslím, že se usmíváte proto, že si myslíte, že to je vlastně dobře, protože to, co já vám říkám, vám říkám jako člověk, který se snaží k tomu maximálně uvážlivě přistupovat, maximálně zodpovědně k tomu přistupovat, ale který také chce odpovědět lidem, se kterými se stýká, kteří se chovají zodpovědně, o kterých vím, že nejsou zloději. A já vím, že jim teď odpovědět nebudu umět.

Vím, že to je špatně zrušit § 13 jen tak jakoby z legrace, že tím se problém neřeší. Ale já nejsem ten člověk, který přece zavinil, že jsme se dostali do této situace a této situaci já nějak musím umět čelit.

A to, co tady říkali kolegové z Jablonecka, to je přece pregnantní zobrazení toho problému. Ano, tak to tam funguje, já to vím taky, funguje to tam sto let, a my neumíme interpretovat.

Kdyby mi tady pan ministr uměl slíbit, že dá pokyn, tři měsíce neaplikujte tento paragraf, vyřešíme to tak - (hluk v sále)- pánové, jestli dovolíte, nevzrušujte se, já jsem svým původním povoláním češtinář, a to směřovalo k řečnické otázce, která, jak víte ze svého gymnaziálního vzdělání, obsahuje v sobě odpověď. Ale my jsme si tu řečnickou otázku, bohužel, nedovolili dokončit…

Nechtěl jsem vystoupit, ale chtěl jsem vystoupit proto, aby také pan ministr neodcházel s přesvědčením, že si tady pohráváme s věcmi. Já si prostě s věcmi neprohrávám. Já o nich chci přemýšlet, chci rozhodovat zodpovědně, chci, když mám říci nějaký výstup, abych měl dostatek vstupů. A že jsem v situaci, že to prostě neumím a že budu v podstatě ze zoufalství hlasovat pro odstranění § 13, tak vás, pane ministře, prosím za odpuštění. Ale byl bych rád, kdyby k tomu nedošlo.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane senátore. Nikdo další se již do obecné rozpravy nehlásí, uzavírám obecnou rozpravu.

Prosím teď pana ministra, zda se chce vyjádřit. Pan ministr se chce vyjádřit, prosím.

Místopředseda vlády ČR Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Jednak bych chtěl říci, že v tuto chvíli pan senátor Kubera hovořil o tom, že se rád usmívá a že rád baví lidi. Právě jste možná připravili tisíce televizních diváků o možnost v pořadu Krause, kde už jsem měl půl hodiny být a bohužel nemohu díky tomu, že projednáváme tento tak důležitý zákon a věnujete mu velkou pozornost, přitom jde o zákon, který vůbec nebyl vládou předložen a který vlastně vůbec není předmětem tohoto návrhu zákona.

Jsem rád, že samotný návrh zákona, který vláda předložila, považujete za správný a že je od vás podporyhodný.

Pokud jde o dva doplňující návrhy zákona, to byly poslanecké návrhy a mně jaksi ani nepřísluší se k nim vyjadřovat, protože v podstatě ani nespadají do resortu Ministerstva práce a sociálních věcí.

Pro mě je vždycky docela složité obhajovat něco, co vymysleli jiní a mnohdy mí dnešní političtí oponenti, protože třeba právě otázka zařazení, jak už bylo uvedeno, omezení tzv. „švarcsystému“, a tady chci zdůraznit, že jsem nehovořil, že když hovořím o spojení, které je nespisovné, tak to je zaměstnávání na živnostenský list, nikoliv práce. Samozřejmě, že každý, kdo pracuje a má živnosťák nebo je živnostník, tak pracuje, to je samozřejmé. A ti lidé pracují a nemají to jednoduché.

A pokud jde o omezení zaměstnávání na živnosťák, což je logický nesmysl, protože buď je činnost závislá, a to je zaměstnanec, a nebo nezávislá, osoba samostatně výdělečně činná. Ale jestliže tyto dvě věci spojím dohromady, to je ten důvod, proč tento paragraf byl zaveden. A zavedl ho kdysi ještě Václav Klaus. (Oživení v sále.)A já mám obhajovat tento paragraf!

Nezlobte se tedy, vážené paní senátorky a páni senátoři, nevymyslel to Škromach. Jediná věc, která se změnila, byla otázka sankcí a potom poradců, kteří to začali vykládat, na rozdíl od výkladu příslušného ministerstva, obráceně. Čili my jsme ve zvláštní roli. Zatímco úřady práce v této věci neuložily jedinou pokutu v těch souvislostech, které tady byly uvedeny, a myslím, že nemá smysl tady rozebírat fotbal a hokej, o tom si můžeme popovídat potom. Ale v zásadě je potřeba o tomto hovořit v souvislosti, která je.

Otázka finančních úřadů je věc komplikovanější, protože finanční úřady ze zákonů, které jsou, i v jiných věcech to mohou každý vykládat jinak. Čili tady je to spíš otázka na ministra financí, na ministerstvo. Víme, že pokud jde o daňové zákony apod., okres od okresu není úplně stejný výklad a je to různé.

Pokud jde o otázku výkladu zaměstnávání na živnostenský list, tak jednoznačně k tomu Ministerstvo práce vydalo výklad toho a předpokládám, že ti, kdo ten zákon tvořili, tak znají tu tematiku tak, jak je. Rozumím tomu a je pochopitelné pro mne naprosto v tom, že jestliže ODS má ve svém volebním programu zrušit omezení tzv. „švarcsystému“ a paradoxní je, že kdysi to byla právě ona, která vlastně toto ustanovení do zákonu prosadila, tak tomu rozumím a nemá smysl se asi přít. Je to záležitost, která je programová a i když otázkou je, zda budoucí ministr financí, který jednou bude možná za ODS, jestli bude právě toto opatření podporovat, protože ten hlavní důvod, proč to bylo tenkrát zavedeno, je výrazný výpadek v příjmech státu v oblasti pojištění a v oblasti daní. To byl asi základní důvod. Další důvod, který je uváděn, to je otázka postavení zaměstnaneckého, zaměstnanec a OSVČ. Hovořilo se tady také, že to není možné rozeznat a podobně. Já myslím, že zásadní rozdíl je v tom, a hovořil tady jeden z pánů senátorů o tom, že má vlečku nebo sportovní zařízení a tam jsou lidé zaměstnáni na živnosťák. Pan senátor Brýdl hovořil také několikrát o pojmu zaměstnání na živnosťák. Protože ten problém je v zásadě v tom, že skutečně buď je člověk zaměstnán, anebo je nezávislý, to znamená podnikatel.

Myslíte si, že podnikatelská činnost je, že přijdu do firmy, dostanu tam erární kombinačky, erární montérky, firma mi určí pracovní dobu a ještě mi řekne, kdy mám nárok na přestávku – to přece není podnikání. To je normální zaměstnanecký poměr. A já si myslím, že ani sami živnostníci a podnikatelé netouží po takových zástupcích v rámci své skupiny, kterou by měli reprezentovat. Tohle určitě není podnikatel ani živnostník. A to je ten hlavní důvod, proč říkám, že vypustit tento paragraf není v pořádku a zároveň samozřejmě živnostenský zákon a další zákony stanoví, co to je podnikatelská činnost, co to je živnostenská činnost a i z toho lze odvodit a budou z toho odvozovat samozřejmě jak finanční úřad, tak určitě úřad práce, zda to je skutečně podnikatelská činnost, či není.

Ale neznám zemi v Evropě ani v těch Spojených státech, o kterých tady byla možná řeč, že by to bylo jinak, protože samozřejmě živnostenská činnost má svůj rámec, podle kterého existuje, podle kterého je vykonávána. A ten se myslím nezmění a představa pana senátora, že by mělo dojít k vykuchání těchto podmínek, je nereálná. Myslím si, že by to nebylo ani v zájmu samotných živnostníků, ani podnikatelů.

Souvislosti, které s tím souvisí, a ty propočty samozřejmě existují v té rovnosti odvodů, každá vláda, ať už bude jakákoli a v jakémkoliv složení, se bude potýkat se zásadními otázkami příjmů a výdajů státního rozpočtu. Pokud jde o otázku pojištění, tak náš systém je postaven na systému pojištění, to znamená, že sociální pojištění slouží pro účel důchodů, čili jasně vymezeno, dokonce existuje i zvláštní účet ze státního rozpočtu, na kterém se vyjadřuje buď úspora nebo ztráta v tom systému, takže samozřejmě ta debata možná i o důchodovém systému, který bude určitě na tapetě.

Já nechci dál příliš otázku paragrafu 13 rozvádět, jen znovu zdůrazňuji, nebyl to Škromach, který to vymyslel, je to věc, která pouze byla převedena ze zákoníku práce do zákona o zaměstnanosti a je to věc, o které by asi bylo dobré vést skutečně seriózní diskuzi. A kterou určitě povedeme poté, kdy bude Senát projednávat vládní návrh návrhu změny zákona. Znovu opakuji, že ta změna tak, jak byla navržena, je v souladu i s Hospodářskou komorou a zaregistroval jsem v kuloárech stanoviska, že dojde-li k dohodě mezi vládou a Hospodářskou komorou, tak bude tato dohoda akceptována. Zdá se tedy, že se hledají důvody, aby nebyla, ale já věřím tomu, a vidím, že to odhodlání tady je, že prosadíte tento návrh. Já věřím, že v Poslanecké sněmovně tento návrh podpořen nebude. Je to škoda, protože zase nebudou podpořeny ty návrhy, které věřím, že jsou z věcného hlediska dobře, to znamená některé změny v té oblasti věcně právní nebo ty úpravy, které jste navrhovali, to si myslím, že by akceptovatelné bylo.

A tady bylo řečeno, že je vyhrožováno – není vyhrožováno ničím, tenhle zákon není ani zákon, který se týká EU ani ničeho jiného, jen jsem chtěl podotknout, že kdyby ten zákon tak, jak byl navržen, byl schválen v rychlém režimu, tak rodiny, kterých se týká tato úprava, již mohly mít své sociální dávky, a je paradoxní, že lidé, kteří se zabývají podnikatelskou činností, jsou klienty sociálního systému, což je také určitým způsobem jistě k diskuzi, tak vlastně už tyto sociální dávky mohly pobírat několik měsíců. Tím odsunováním samozřejmě to bude znamenat, že dostanou tyto sociální dávky o měsíc nebo dva později podle toho, jak rychle ten zákon bude projednán Poslaneckou sněmovnou. Ale to je vaše vlastní rozhodnutí, není to z mé strany žádné vyhrožování EU nebo čímkoli jiným, je to jen konstatování toho, že ten čas se posune o nějaký týden nebo měsíc dále. Ale to je jen ten praktický dopad, nic jiného jsem tím nemyslel a pokud to někdo takto vnímá, tak to tak určitě nebylo řečeno.

To možná jenom k tomu vysvětlení a já věřím, že o podstatě otázky zaměstnávání na živnosťák, což si myslím, že je ten správný pojem pro tuto činnost, asi zřejmě povedeme širší diskuzi v rámci projednávání vládního návrhu zákona, protože jsem pevně přesvědčen o tom, že tato změna, kterou navrhujete a která je pouze škrtnutím pera a vypuštěním určitého paragrafu, který dokonce si myslím, že je ochranou pro skutečné živnostníky a podnikatele, protože vykládá něco, co je v zákonech uvedeno někde jinde, celkem pregnantně a přesně, tak je samozřejmě vaším rozhodnutím a já věřím, že v Poslanecké sněmovně neprojde a že budeme mít možnost této věci věnovat daleko více prostoru při projednávání vládního výboru zákona v této věci, který tuto problematiku řeší. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji pane ministře. Táži se zpravodaje Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu pana senátora Iva Bárka, zda se chce vyjádřit – nechce se vyjádřit. Paní zpravodajko garančního výboru, vyjádřete se prosím k právě proběhlé rozpravě.

Senátorka Daniela Filipiová: Děkuji. Já budu velmi stručná, jen shrnu debatu. Asi kdyby nás někdo poslouchal a netušil, jaký zákon jsme projednávali, tak by byl asi velmi překvapen, že jsme projednávali zákon o sociální potřebnosti a sociální podpoře. Protože jste se vlastně celou dobu bavili o § 13 zákona o zaměstnanosti. Nicméně si myslím, že tato rozprava byla určitě podnětná, zaznělo tady mnoho názorů. Kdybych to měla vyjádřit v číslech, tak zde bylo 11 vystoupení, z toho jeden kolega vystoupil dvakrát, a z těchto 11 vystoupení byla 7 x vyjádřena podpora pozměňovacímu návrhu, který se právě týká tohoto paragrafu 13 zákona o zaměstnanosti.

Takže já mohu na závěr říci, že jsou před námi pozměňovací návrhy, které přijal zdravotní výbor, pozměňovací návrhy, které přijal hospodářský výbor, které se částečně překrývají a během diskuze vám byl rozdán pozměňovací návrh kolegy Hadravy. A padl tady návrh na schválení zákona ve formě, v jaké nám byl postoupen Poslaneckou sněmovnou.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji paní senátorko. Padl návrh schválit, takže teď přistoupíme k hlasování a budeme o tomto hlasovat. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

V sále je nyní přítomno 68 senátorek a senátorů. Potřebný počet pro přijetí návrhu je 35.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování p. č. 35 z 69 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 se pro vyslovilo 7, proti 35. Návrh nebyl přijat.

Protože tento návrh nebyl schválen, otevírám podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy se hlásí senátor Jan Hadrava.

Senátor Jan Hadrava: Pane předsedající, dámy a pánové, pane ministře, já pouze na mikrofon přečtu pozměňovací návrh, který jsem odůvodnil v obecné rozpravě. Je to k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb.

První bod – název zákona upravit takto: Zákon, kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů.

Za druhé – část třetí a část čtvrtou vypustit, dosavadní část pátou a čl. 7 označit jako část třetí a čl. 5. Děkuji.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, pane senátore. Hlásí se ještě někdo další do podrobné rozpravy? Nevidím nikoho. Proto podrobnou rozpravu končím. Přeje si navrhovatel, pan ministr Škromach, vystoupit se závěrečným slovem? Ne. Děkuji. Ptám se ještě zpravodaje Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu pana senátora Ivo Bárka. Také nechce. Paní zpravodajko garančního výboru, vyjádříte se k rozpravě? Ale hlavně nás veďte hlasováním o pozměňovacích návrzích.

Senátorka Daniela Filipiová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Jak již jsem řekla, jsou tady pozměňovací návrhy vlastně troje. S tím, že pozměňovací návrhy přijaté Výborem pro zdravotnictví a sociální politiku a Výborem pro hospodářství, zemědělství a dopravu se vlastně překrývají. Já bych doporučila následující hlasování. Jako o prvním návrhu hlasovat o pozměňovacím návrhu kolegy Hadravy. Dále hlasovat o pozměňovacích návrzích přijatých Výborem pro zdravotnictví a sociální politiku. Potom uvidíme, protože pozměňovací návrhy těchto dvou výborů se vlastně překrývají. Tím bychom měli eventuálně skončit hlasování.

Nejdříve tedy bychom měli hlasovat o pozměňovacím návrhu kolegy Hadravy.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Kolega Julínek se hlásí s technickou.

Senátor Tomáš Julínek: Já se omlouvám. Nevím, jestli by nebylo dobré odhlásit.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Dobře. Odhlásím vás všechny. A prosím vás všechny, abyste se znovu přihlásili.

Dobře. Přistoupíme k hlasování.

Senátorka Daniela Filipiová: Teď bychom hlasovali o pozměňovacím návrhu kolegy Hadravy, který máte před sebou, je to o vypuštění novely zákona o veřejných zakázkách a novely zákona o dani z přidané hodnoty. Stanovisko mám zamítavé, negativní.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Stanovisko pana ministra? Neutrální. Tohle hlasování je zmatečné. Hlasování p. č. 36 je zmatečné. Budeme hlasovat znovu.

Zahajuji teď znovu hlasování o návrhu senátora Hadravy.

Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování p. č. 37 se z 68 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 5, proti bylo 33. Návrh nebyl přijat.

Senátorka Daniela Filipiová: Dále bychom hlasovali o pozměňovacích návrzích tak, jak byly schváleny ve Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku. Tady bych doporučila těchto 6 bodů shrnout do 2 bloků, které jsou spolu hlasovatelné. Máte ten tisk před sebou. Byl by to bod č. 1, 5 a 6, který se právě týká zákona o zaměstnanosti, a potom jsou tam části 2, 3 a 4, které je možné hlasovat postupně. I když tady bych doporučila možná body 2 a 3 hlasovat dohromady, tj. právě ta přechodná ustanovení. Myslím, že by nebylo logické, kdybychom jednou přijali přechodné ustanovení v té verzi, jaká přišla z Poslanecké sněmovny a v druhém hlasování přijali verzi, na které se dohodl výbor Senátu. Čili opakuji – jestli bych mohla doporučit, hlasujme nejdříve o bodech 1, 5 a 6. Posléze v bloku body 2 a 3 a potom bod 4, který se týká v podstatě technické úpravy zákona o zadávání veřejných zakázek.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Ano, budeme hlasovat tímto způsobem. Hlasujeme o bodech 1, 5 a 6. Stanoviska?

Senátorka Daniela Filipiová: Souhlasné.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Pan ministr nesouhlas.

Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování p. č. 38 se z 68 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 56, proti byli 2. Návrh byl přijat.

Senátorka Daniela Filipiová: Můžeme pokračovat. Hlasovali bychom o bodech 2 a 3 – jak už jsem říkala, jsou to úpravy přechodných ustanovení zákona o sociální potřebnosti a o sociální podpoře.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Stanovisko pana ministra neutrální. Stanovisko paní zpravodajky souhlasné.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování p. č. 36 se z 68 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Senátorka Daniela Filipiová: Takže bychom postoupili k poslednímu pozměňovacímu návrhu, který se týká zákona o zadávání veřejných zakázek. Je to v podstatě technická úprava pojmů v daných paragrafech.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Stanoviska? Pane ministře, prosím? Neutrální. Paní předkladatelka? Pozitivní.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování pořadové číslo 40 skončilo. Z 68 senátorek a senátorů při kvoru 35 se pro vyslovilo 58, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Senátorka Daniela Filipiová: Takže tímto přijetím pozměňovacích návrhů zdravotního výboru se vlastně návrhy hospodářského výboru také schválily, takže teď nás čeká poslední hlasování, a to je schválení usnesení, že vracíme tento návrh zákona s pozměňovacími návrhy do Sněmovny.

Místopředseda Senátu Edvard Outrata: Děkuji, budeme hlasovat o tom, že vracíme tento návrh zákona Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

V hlasování pořadové číslo 41 se z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 58, proti byli čtyři. Návrh byl přijat.

Tím končím projednávání tohoto bodu. Děkuji, pane ministře a děkuji zpravodajce. Přerušuji schůzi do zítřka, pátku 28. ledna do 9.00 hodin ráno. V 9.00 hod. ráno zde. Děkuji.