Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

2. den schůze

(25. března 2004)

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dovolte mi, abych vás přivítal na pokračování 14. schůze Senátu.

Seznámím vás s omluvami na toto jednání. Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Edvard Outrata, Stanislav Bělehrádek, Jiří Skalický, Richard Sequens, Daniel Kroupa, Luděk Sefzig, Zdeněk Bárta, Zuzana Roithová, Přemysl Sobotka.

Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami, abychom byli schopni hlasovat. Pro vaši informaci ještě připomenu, že náhradní identifikační karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu.

O slovo se hlásí předseda klubu ČSSD pan senátor Smutný. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Smutný: Pane předsedající, kolegyně a kolegové. Pan poslanec Schling, který měl být předkladatelem prvního zákona dnešního programu, mě požádal, abych navrhl změnu programu, protože v současné době zpravodajuje zákon v souběžně probíhající Poslanecké sněmovně, tak bych si dovolil navrhnout, aby první bod programu, který měl předkládat pan poslanec Schling, byl jako první bod na našem odpoledním jednání. Děkuji za pochopení.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkujeme vám, pane senátore. Byl předložen procedurální návrh, aby bod pod číslem 7 byl zařazen jako první bod v odpoledních hodinách. Jedná se o Návrh zákona o převodu majetku, se kterým je příslušná hospodařit Česká správa letišť, státní podnik – senátní tisk č. 283. Budeme hlasovat o tomto návrhu po odeznění znělky.

Zahajuji hlasování o tomto procedurálním návrhu. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám. Hlasování pořadové č. 15 bylo ukončeno, z 51 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 26 se pro návrh vyslovilo 48, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Takže bod pod naším pořadím č. 7 – senátní tisk č. 283 – bude projednáván jako první bod v odpolední části naší schůze.

Nyní budeme projednávat bod, kterým je:

Návrh zákona o zásluhách Edvarda Beneše.

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 285.Prosím pana poslance Radko Martínka, kterého vítám u nás v Jednacím sále, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Radko Martínek: Vážený pane předsedající, velmi vám děkuji za tuto možnost. Vážené kolegyně a kolegové senátoři, jsem velmi rád, že vám mohu předložit návrh, který jako jeden z předkladatelů, jsme předkládali Poslanecké sněmovně.

Myslím si, že pokud se týká vlastního návrhu, tak moje role je velmi jednoduchá, protože se jedná o zákon, který je velmi jednoduchý, velmi krátký a velmi zřetelný.

Jeho vlastní podstatou je vyjádřit určitou poctu našemu druhému prezidentu doktoru Edvardu Benešovi. Nicméně myslím si, že ta má úvodní řeč by měla směřovat především k tomu, abych vás seznámil s tím, jaké důvody vedly předkladatele k tomu, že tuto normu předložili, protože v poslední době, resp. v těch několika měsících, které uplynuly od předložení tohoto návrhu do současné doby, se v tisku, v médiích i ve veřejnosti objevily nejrůznější důvody, které s tím pravým důvodem nemají vůbec nic společného.

Všichni tři předkladatelé tohoto návrhu jsou svým původním povoláním historici a jako historici jsme si samozřejmě velmi dobře vědomi, že historie jako taková se nedá hodnotit zákonem, že k tomu slouží především vědecké postupy a vědecké práce. Nicméně toto platí obecně, ale nemusí to platit vždycky a existují určité výjimky. Tou výjimkou je např. tzv. lex Masaryk z roku 1930, kdy tehdejší Poslanecká sněmovna učinila obdobnou poctu, jakou my dnes navrhujeme doktoru Edvardovi Benešovi, prvnímu prezidentovi samostatné Československé republiky, prezidentu Masarykovi.

Důvod, který nás vedl k tomu, že jsme zvažovali a nakonec podali tento návrh, byl ten, že jsme se domnívali, že žijeme v současné době v situaci, která není zatížena nejrůznějšími ideologickými předsudky tak, jak byla zatížena vlastně celá poválečná historie našeho státu. Domnívali jsme se, že nastává doba, abychom se k některým věcem a některým historickým osobnostem mohli vrátit a podívat se na jejich činnost bez právě tohoto ideologického zabarvení. A při této příležitosti jsme se zabývali osobou našeho druhého prezidenta.

K návrhu zákona nás vedly především dvě etapy z jeho života a jeho bohaté politické kariéry. Důvod, pro který jsme si dovolili podat tento návrh, je v podstatě v jeho práci na přípravě samostatného Československého státu. Jsme přesvědčeni, že to byl právě doktor Edvard Beneš, který byl tím dělníkem, který odpracoval spoustu práce, té neviditelné práce na tom, aby samostatný Československý stát vznikl. A tím se ve své podstatě zasloužil o to, aby se naplnily staleté tužby našeho národa.

Myslím si, že asi nejlepší charakteristika toho, co doktor Edvard Beneš udělal, je v citátu zakladatele našeho státu a prvního prezidenta Masaryka, který mj. řekl, že kdyby nebylo doktora Edvarda Beneše, nebylo by samostatného Československého státu.

Druhý důvod, který nás vedl k tomu, abychom podali tento návrh zákona, je význam a vliv doktora Edvarda Beneše v odboji proti fašistickému Německu, proti nacizmu, v období obnovování samostatného Československého státu, v období 2. světové války a bezprostředně po ní.

I v této době je role tohoto muže naprosto nezastupitelná a byl to právě on, který zase tou svou typicky trpělivou pracovitostí, mnohdy nevyjádřitelnou nějakými konkrétními hodnoceními, se zasloužil o to, že postupně velmoci a spojenci proti hitlerovskému Německu odstoupili od mnichovského diktátu a přistoupili nejenom na to, že Československo a emigrační vláda, která zastupovala vlastně svobodné Československo, se stala plnoprávným partnerem protiněmecké koalice, ale zároveň, že umožnili vznik nového Československa po válce. I v tomto období je význam a vliv doktora Edvarda Beneše naprosto nepopiratelný a zcela evidentní.

A právě tyto dvě věci, přičemž každá z nich samostatně by, podle mého názoru a názoru mých kolegů, stačila k tomu, aby doktoru Edvardu Benešovi se dostalo té pocty, kterou navrhujeme, je důvodem předložení tohoto zákona.

My samozřejmě nejsme naivní a víme velmi dobře, že doktor Edvard Beneš žil ve velmi složité době. Dokonce bych si troufal tvrdit, že z těch lidí, kteří byli v čele našeho státu po celé naše dějiny, to měl svým způsobem asi nejtěžší nebo rozhodně patřil k těm, kteří to nejtěžší měli, protože hned několikrát za doby jeho aktivní politické kariéry se rozhodovalo o budoucnosti nejenom státu jako takového, ale národa jako takového.

Je nám samozřejmě jasné a víme jako historici velmi dobře, že se doktoru Edvardu Benešovi vyčítají především dvě historické záležitosti. Jsou to události kolem Mnichova a potom události kolem února roku 1948. Samozřejmě, že jsme se museli zabývat i touto otázkou, kdy jsme se zabývali tím, jestli tento návrh podat, či nikoliv.

Nicméně myslíme si, že i současné stadium poznání historie svědčí o tom, že v obou těchto historických obdobích, kdy musel víceméně sám rozhodovat o budoucnosti státu, podle našeho názoru, nezklamal. Jsme přesvědčeni, že objektivní historická situace, situace v Evropě, ve světě, v podstatě nedávala příliš možností, aby se rozhodoval jinak.

Nicméně nechceme tím brát názor každému na jeho vlastní názor. Ale je nesporné a myslíme si, že by to měl každý zvážit, že kdyby nebylo jeho rozhodnutí v těchto chvílích takové, jaké učinil, je otázkou, kolik a kteří z našeho národa by v této chvíli existovali.

Vážené dámy a pánové, vážené kolegyně senátorky, vážení kolegové senátoři, vkládá se nám a vkládá se tomuto zákonu do úst, že to je záležitost mezinárodně politická, že to snad dokonce je záležitost, která má kohosi provokovat.

Myslím si, že mohu za všechny tři předkladatele říci s plnou vážností, že tomu tak není. Jsme přesvědčeni, že je to vnitřně naše záležitost, čistě naše záležitost a nemá nikdo právo do toho hovořit a také se to nikoho jiného netýká než nás, našeho národa, abychom posoudili, zda tento muž má právo na takovéto označení, či nemá. My jako předkladatelé jsme přesvědčeni, že na to právo má a že si toto právo odpracoval ve velmi složité době.

Nejsem v politice měsíc ani rok, abych nevěděl, že mnozí z vás svým způsobem jste rozhodnuti, jakým způsobem se postavíte k tomuto návrhu zákona. Nicméně bych vás velmi prosil o to, abyste znovu ještě jednou před tím, než zvednete ruku, zvážili všechny věci a souvislosti a zvážili, jestli opravdu není doba nazrálá na to, abychom se spravedlivě postavili k muži, který pro český národ a jeho historii mnoho udělal.

Charakteristické je i možná to, že jeho dva kolegové, kteří se zasloužili o vznik samostatného státu, to znamená prezident Masaryk i Rastislav Štefánik, už takovéto ocenění mají, doktor Edvard Beneš nikoliv. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji vám, pane poslanče, a prosím, abyste přijal místo u stolku zpravodajů.

Návrhem zákona se zabýval Ústavně-právní výbor. Výbor určil jako svého zpravodaje pana senátora Jaromíra Volného a přijal usnesení, jenž vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 285/2. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 285/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Martin Mejstřík, kterého žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Martin Mejstřík: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, budu stručný, protože pan předkladatel řekl asi to nejpodstatnější, co mohlo v této chvíli zaznít.

Jenom bych zopakoval, že zákon, který máme před sebou, předložila skupina poslanců – Jitka Gruntová z KSČM, Radko Martínek a Karel Šplíchal z ČSSD. Důvody zde byly řečeny.

Jak celá záležitost probíhala legislativně? V květnu roku 2003 byl návrh zákona zaslán vládě, která ovšem k němu vyjádřila poměrně zásadní obavy a pochybnosti, a to zejména ke zvolené formě ocenění. Vláda měla za to, že použití takového způsobu ocenění by mohlo vést k nežádoucí devalvaci neopakovatelného aktu oceňujícího zásluhy zakladatele státu T. G. Masaryka.

V průběhu všech tří čtení v Poslanecké sněmovně zazněly hlasy pro i proti. Všechny tři rozpravy byly velmi bouřlivé. V průběhu druhého čtení byly předloženy některé pozměňovací návrhy, poslanec Pleva navrhl, abychom namísto doktora Edvarda Beneše ocenili obdobným zákonem všechny muže 28. října, z nichž část tedy i vyjmenoval.

Pak zde byly nějaké technické návrhy, které upravovaly účinnost zákona a posledním byl pozměňovací návrh pana poslance Fajmona, který upozornil na to, že není dosud naplněna závěť manželky druhého československého prezidenta paní Hany Benešové ve věci zřízení Muzea Edvarda Beneše v rodné vile manželů Benešových v Sezimově Ústí.

Ve třetím čtení bylo hlasováno s tímto výsledkem: ze 183 poslanců se 118 vyslovilo pro návrh, proti bylo 24. Zároveň bylo schváleno výše zmíněné doprovodné usnesení, které se týkalo manželů Benešových a zřízení muzea. K tomu bych snad jenom podotkl, že dle vyjádření pana ministra kultury Dostála se Poslanecká sněmovna tímto usnesením nabourávala do otevřených dveří, protože současná vláda přistoupila k realizaci závěti paní Hany Benešové.

Pro vaši informaci, byť to nebývá zvykem, ale myslím si, že u tohoto zákona mohu učinit malou výjimku, se zmíním o tom, jak probíhalo hlasování v Poslanecké sněmovně: klub sociálních demokratů, s výjimkou čtyř hlasů, hlasoval pro přijetí tohoto zákona, u klubu ODS převažovaly hlasy proti, i když i zde někteří poslanci a poslankyně byli pro přijetí, téměř jednomyslně byl přijat tento návrh zákona Komunistickou stranou Čech a Moravy, s výjimkou jediného hlasu, poslanci KDU-ČSL a US-DEU hlasovali proti nebo se zdrželi.

Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice projednal návrh zákona na své 21. schůzi dne 17. března 2004 a doporučil Senátu PČR návrh zákona zamítnout. Zpravodajem výboru pro projednávání tohoto senátního tisku určil mne.

Závěrem mi ještě dovolte stručně říci důvody, které důvody vedly k závěru a doporučení, které jsem zde již vyslovil. Tyto důvody byly v podstatě tři:

1)? Byly to poměrně velké rozpaky nad tím, že takovýto zákon navrhují a zejména podporují poslanci a poslankyně KSČM a samozřejmě sociální demokracie. Tento návrh zákona byl srovnáván, a to i panem předkladatelem zde v plénu Senátu, se zákonem z r. 1930, který tehdejší PČR přijal a který konstatoval, že Tomáš Garrigue Masaryk se zasloužil o stát. Jedním z rozdílů, který odlišuje tento zákon z r. 1930 o zásluhách T. G. Masaryka, a návrh, který máme před sebou, o zásluhách Edvarda Beneše, je, že tenkrát se na předložení tohoto zákona o zásluhách T. G. Masaryka dohodly všechny strany napříč tehdejším Parlamentem, s výjimkou komunistů. V tom vidím velký rozdíl. K roli, jejich úloze a k jejich vztahu k E. Benešovi se zde možná ještě dostaneme. Myslím si, že to je věc všeobecně známá a nemá zřejmě smysl se zde o ní dále šířit.

2)? Dle našeho názoru nelze uzákonit interpretaci dějin, zákony se nemohou stát učebnicí dějepisu. Jestliže československý stát, československý parlament udělaly jedinou výjimku, v tom je její vážnost. Přijímáním dalších podobných zákonů tento prvotní čin jenom rozmělňujeme a devalvujeme.

3)? Akt z roku 1930 byl jedinečným a měl by tak i zůstat nadále.

To je prozatím všechno, děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: I já vám děkuji, pane senátore. Přijměte místo u stolku zpravodajů.

Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj Ústavně-právního výboru pan senátor Jaromír Volný. Žádá o slovo, je mu uděleno.

Senátor Jaromír Volný: Dámy a pánové, také Ústavně-právní výbor přijal usnesení, kterým doporučuje Senátu projednávaný návrh zákona zamítnout, avšak z jiných důvodů, než o jakých tady mluvil pan kolega Mejstřík.

Ústavně-právní výbor ani nediskutoval o tom, zda se E. Beneš o stát zasloužil, nebo nezasloužil, ale soustředil se na formálně právní stránku věci tak, jak jsem ji přednesl ve své zpravodajské zprávě výboru s návrhem na zamítnutí tohoto návrhu zákona.

Podle mého názoru a následně i názoru výboru, nemá takováto politická proklamace, míním tím větu, že E. Beneš se zasloužil o stát, v zákoně co dělat. Takováto věta má místo v usnesení Parlamentu nebo v nějakém podobném dokumentu, nikoliv však v zákoně.

Když jsem hledal, jak nejlépe charakterizovat zákon, uchýlil jsem se ke slovníku, v prvé řadě ze zcela obecného hlediska ke slovníku spisovného jazyka českého, s tím, že právnické slovníky potom již tuto definici pouze podrobněji upravují. Podle tohoto slovníku je zákon přesně formulovaným ustanovením upravujícím poměry a jednání uvnitř nějakého společenství, zpravidla státu, právně závazné, dané kompetentní autoritou.

Pokud jde o první znak zákona, že je to ustanovení upravující poměry a jednání uvnitř nějakého společenství, pak musíme konstatovat, že věta, že „E. Beneš se zasloužil o stát“, poměry ani jednání uvnitř státu neupravují.

Další věcí, řekl bych tou věcí nejzávažnější, je, že zákon je definován jako věc právně závazná. Má-li zákon obsahovat pouze jedinou větu, a to, že E. Beneš se zasloužil o stát, pak se tato věta samozřejmě z této definice stává právně závaznou a měli by se jí řídit i ti, kdo s tímto historickým hodnocením osoby E. Beneše nesouhlasí. To by samozřejmě bylo v rozporu s Listinou základních práv a svobod, která ve svém čl. 17 odst. 2 říká, že každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem…, a dále, že svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. Nic z toho tady splněno není.

Třetí znak zákona, tzn., že má být přijat kompetentní autoritou, by tady samozřejmě dán byl, protože by byl přijat Parlamentem.

To jsou tedy formálně-právní důvody, proč si já a následně i Ústavně-právní výbor myslí, že tato věta by neměla být přijímána zákonem. Pokud je tady tudíž námitka, nebo pokud by se někdo odvolával na to, že i v r. 1930 byl tehdejším Parlamentem přijat zákon o zásluhách T. G. Masaryka, pak to samozřejmě byla stejná chyba. Onen zákon je na tom o něco lépe, protože ten aspoň má v sobě obsaženu nějakou normativní složku. Ve svém § 1 odst. 2, kde říká, že „výrok tento budiž na věčnou paměť vtesán do kamene v obou sněmovnách Národního shromáždění“, tzn. ukládá nějakou povinnost, avšak sama věta, že „T. G. Masaryk zasloužil se o stát“, by neměla být v § 1 odst. 1, ale měla by být z formálně právního hlediska třeba v preambuli.

Z tohoto hlediska je na tom nejlépe zákon z r. 1933 o zřízení pomníku doktoru Rašínovi a doktoru Štefánikovi, který tyto vady neobsahuje.

Dále, ale to už je jenom drobnost. Byť samozřejmě všichni vědí, o jakou osobnost se jedná, a proč je tento zákon přijímán, pokud šlo o prezidenta Masaryka, jméno T. G. Masaryk, zvláště s ohledem na jméno Garrigue, vedlo k tomu, že nemohl být zaměněn s jinou osobou, kdežto E. Beneš je jméno, které se vyskytuje. Sám jsem ve svém mládí jednoho takového znal. Tudíž z formálně-právního hlediska by také bylo žádoucí, aby se upřesnilo, o jakou osobnost se jedná. To už je jenom ale taková višnička na dortu, hlavní jsou důvody formálně-právní nebo ústavně-právní, jak jsem o nich mluvil.

Ještě jednou opakuji, že z těchto důvodů Ústavně-právní výbor se shodl na tom, že doporučí Senátu, aby byl návrh zákona zamítnut. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji vám, pane zpravodaji. Nyní se ptám, zda někdo podle § 107 jednacího řádu navrhuje, aby Senát projevil vůli návrhem zákona se nezabývat.

Vzhledem k tomu, že nikoho nevidím, otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se zatím hlásí senátor Eybert, Hadrava a Smutný.

Prosím pana senátora pana Eyberta, aby se ujal sova.

Senátor Pavel Eybert: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, dovolte mně, abych se vyjádřil k tomuto projednávanému bodu.

Druhý prezident Československé republiky E. Beneš je jistě jednou z nejvýznamnějších osobností, které jsme kdy v Čechách, na Moravě a tenkrát i na Slovensku, měli. I když mohou být názory a pohledy na jeho život, politická rozhodnutí, způsob výkonu funkce prezidenta různé, nikdy mu nelze upřít velikou snahu řešit nejobtížnější okamžiky v existenci Československa tehdejší doby ve prospěch naší republiky.

Limity tehdejší pohnuté doby byly jeho mantinely, ve kterých se mohl pohybovat, jednat. Proto je velmi složité dnešní optikou některé kroky poměřovat. Celkový obraz je však nesporně výrazně kladným a náš druhý prezident si zcela jistě zaslouží uznání, ocenění zvláště proto, že jsme tak dosud činili velmi málo.

Dodnes si památku našeho druhého prezidenta, jeho život, dílo, připomínáme v jeho domě v Sezimově Ústí jen ve státní svátky a ve dnech výročí narození a úmrtí. O to více vítám, že vláda ČR poskytla Husitskému muzeu v Táboře částku kolem 11 milionů korun na vybudování Památníku E. Beneše v Sezimově Ústí, v sousedství jeho domu a hrobu.

Tento dům byl v závěti vdovy po panu prezidentovi, paní Haně Benešové, odkázán právě Husitskému muzeu v Táboře a je dnes užíván vládou ČR. Ve dvou místnostech funguje ve mnou již dříve zmíněných dnech pro veřejnost jako památka na našeho druhého prezidenta.

Vybudování nového památníku, když už vlády říkají, že nemohou Benešovu vilu opustit a že je prakticky nemožné uvést ji po posocialistické přestavbě do původního stavu, v čemž asi mají pravdu, je určitě jedním ze správných kroků, jak ohodnotit význam našeho druhého prezidenta. V Husitském muzeu v Táboře je uloženo v depozitáři mnoho památek, materiálů, spisů, knih, které mohou po dokončení památníku připomínat, dávat obraz o složité době, ve které žil a vykonával funkci nejprve ministra zahraničí Československé republiky, později pak prezidenta, ať doma nebo v exilu, a potom až do jeho smrti.

Zvyšovat povědomí občanů, informovat o životě, o díle, postojích a činech našeho druhého prezidenta, je jistě tou správnou cestou, jak vyjádřit naši vděčnost jeho osobě. Na takovém památníku může nakonec být i nápis, který obsahuje projednávaný návrh zákona, který však, jak zde již bylo řečeno, žádné znaky zákona v podstatě nemá. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji vám, pane senátore. Nyní uděluji slovo senátoru Janu Hadravovi. Prosím.

Senátor Jan Hadrava: Pane předsedající, pane poslanče, dámy a pánové, většina Klubu otevřené demokracie je proti přijetí navrženého zákona, zejména proto, že navrhovaný text svým charakterem není textem zákona, a proto nepatří do zákonného pořádku naší země. Je sice pravda, že podobný zákon dostal od Národního shromáždění prezident Masaryk ke svým osmdesátinám, ale to nic nemění na skutečnosti, že takový postup je nesprávný a že porušuje základní představu o tom, co má zákon představovat.

Zákony jsou tu proto, aby určité chování občanů upravovaly. Nejsou tu proto, aby něco světu deklarovaly. Od toho jsou např. usnesení. Tento zákon nic neupravuje, proto ani zákonem být nemá a vlastně nemůže.

Kdybychom mermomocí tento text brali skutečně jako zákon, znamenalo by to, že svým spoluobčanům přikazujeme, co si mají o jedné osobnosti naší historie myslet. Půjde-li o zákon, pak ten, kdo není toho názoru, že doktor Beneš se zasloužil o stát, bude zákon porušovat. Historikové by mohli přestat zkoumat tuto část našich dějin, protože hodnocení její nejvýznamnější osobnosti by bylo dáno již zákonem a jiný názor by byl nemožný. To je ovšem absurdní představa a jsem přesvědčen, že přívrženci tohoto textu tento aspekt nedomysleli. Však také v tomto zákoně neurčili žádnou sankci za jeho porušování. Přesto jiný význam jako zákon tento text nemá. A skutečně není správné takové texty mezi zákony řadit.

V této souvislosti není podstatné, co si myslíme o podstatě hodnocení druhého prezidenta Československa. Jak všichni víme, tato hodnocení jsou rozmanitá, jakož i role doktora Beneše v našich dějinách byla komplikovaná neobyčejně náročnou dobou, v níž žil a v níž nějaký čas naši zemi vedl. Jeho jméno je pro některé z nás spojeno zejména s budováním první republiky a s prvním a druhým odbojem, pro jiné však také s mnichovskou kapitulací a s moskevskou orientací třetí republiky, včetně předání moci komunistické totalitě.

Pro některé z nás je Dr. Beneš symbolem svobody, jímž se stal za druhého odboje a po smrti v nejhorších letech komunistické totality. Pro jiné je symbolem dvou z nejhorších národních porážek. Je na historicích, aby vytvořili a obhájili co nejpravdivější obraz této velké postavy a budou s tím mít ještě hodně práce. Rozhodně však není na nás zákonodárcích, abychom jim výsledek jejich bádání zkratkovitým hlasováním nařídili. Pozoruhodná je i skutečnost, že tento text zákona je navrhován mezi jinými i komunisty. Ti z vás, kdo si pamatují nenávistnou kampaň, kterou komunistická strana a její totalitní režim proti prezidentu Benešovi vedly od cca roku 1950 až do roku 1989, jsou opět překvapováni nestoudným cynismem příslušníků této strany, která se dokáže takto na obrtlíku otočit.

Včera být přívržencem prezidenta Beneše vedlo ne-li do komunistického žaláře, tedy do velkých problémů, dnes náhle je prezident Beneš jako oslavenec. Už tento krkolomný přemet svědčí jasně o tom, že zde nejde o opožděné uznání prezidentových zásluh, nýbrž o cosi jiného. Střežme se tuto hru s komunisty hrát. I prezident Beneš na takovou hru s komunisty doplatil. Oslavme raději nějakým jiným přiměřeným způsobem všechny ty, kdo Beneše brali za nacistických a komunistických časů jako symbol demokratických dob a trpěli proto v žalářích a na popravištích. Návrh zákona zamítněme. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji vám, pane senátore a nyní je slovo uděleno senátorovi Petrovi Smutnému.

Senátor Petr Smutný: Pane předsedající, kolegyně a kolegové. Já patřím mezi ty, kteří si myslí, že podobný zákon je nadbytečný. Nadbytečný v tom smyslu, že těch osob, které by si podobné ocenění zasloužily, je celá řada. A že bychom podobnými oceněními měli šetřit jako šafránem. Na druhé straně je pravdou, že Edvard Beneš bezesporu mezi ty osoby, které by si podobné ocenění zasloužily patří. A vzhledem k tomu, že ten návrh zákona již byl podán, navrhuji, abychom jej i schválili.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji, pane senátore a nyní bude hovořit pan senátor Josef Kaňa.

Senátor Josef Kaňa: Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, nepochybuji o tom, že všichni ctíme historii a že si vážíme významných osobností, osobností, které se zapsaly do dějin naší země, do dějin našeho státu. Něco víme o politice, máme osobní zkušenost s politikou, víme i o její často ošidnosti. Vůbec nechci nad předlohou tohoto zákona o prezidentu Edvardu Benešovi filozofovat a meditovat a o historii už vůbec ne. Chci pouze říci, že nevidím žádný racionální důvod, proč by měl být tento zákon schválen. Zákon o prvním prezidentu, prezidentu zakladateli Tomáši Garrigue Masarykovi vnímáme, jak už bylo řečeno zpravodajem, skutečně jako symbolický a Tomáš Garrigue Masaryk je symbolem demokracie, je symbolem člověka, který skutečně se zasloužil o vznik Československé republiky. A tento symbol opravdu není třeba vůbec rozmělňovat.

Spíše se domnívám, že odborná diskuse na toto téma, byť je to téma frekventované historiky a politiky ve všech různých souvislostech, i širších, na úrovni odborných konferencí a seminářů, by na škodu vůbec nebyla. Sám nemohu tento stručný zákon podpořit a myslím, že členové klubu KDU-ČSL se zachovají obdobně. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji. Do obecné rozpravy jsou přihlášeni ještě tři senátoři, nyní uděluji slovo panu senátorovi Janu Fenclovi.

Senátor Jan Fencl: Pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. Nejsem si zcela jist, že předložený návrh zákona byl zákonodárci formulován šťastně a ve správnou dobu. Jsem si ale zcela jist, že Dr. Beneš se zasloužil o stát nejen jako prezident Československé republiky, ale už podstatně dříve ve spojení s Tomášem Garrigue Masarykem. Nepochybuji však, že zamítnutí tohoto zákona iniciovaného a schváleného Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky napříč politickými stranami s výjimkou Unie svobody a DEU způsobí především České republice, ale i tomuto Senátu, spoustu zbytečných problémů. Věci i působení lidí mají mnoho symbolických významů a neměli bychom vložit souvislosti s Edvardem Benešem brát v pochybnost základní roli, kterou měl během druhé světové války a při vzniku samostatného demokratického Československa. Proto budu bez váhání hlasovat pro přijetí zákona „Dr. Edvard Beneš se zasloužil o stát“. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji vám, pane senátore. A nyní slovo uděluji senátorovi Jaroslavu Šulovi.

Senátor Jaroslav Šula: Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, historici a badatelé ať bádají, ale politici musí zůstat objektivní, protože akt politický v této věci je významným gestem. A tady je třeba občanům sdělit: pozice Edvarda Beneše v jeho vrcholné funkci byla jistě nezáviděníhodná, protože stál v čele naší země v dobách nejtěžších, 1935 až 1948. V době, kdy české země byly nejvíce zkoušeny terorem nacismu a následně nástupem komunismu. Nesporně jeho působení jako prezidenta Československa bylo vysoce záslužné a bylo již oceněno nejvyššími státními vyznamenáními. Politik však musí zvažovat širokou objektivitu a ta říká: Edvard Beneš byl významným politikem první poloviny dvacátého století. Edvard Beneš má požívat úcty dalších generací, a to nejen u Čechů, ale v kontextu evropském. Osobně si tohoto prezidenta, politika nesmírně vážím. Speciální zákon, který je dnes předkládán, ale nepodpořím, protože nechci retušovat dějiny, nechci podporovat rozostřování a relativizování historických skutků osobnosti první poloviny dvacátého století. Z tohoto důvodu vnímám pokus o přijetí tohoto zákona jako gesto nepřijatelné. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji, pane senátore, a nyní je slovo uděleno paní senátorce Jaroslavě Moserové.

Senátorka Jaroslava Moserová: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, kolegové a kolegyně. Já jsem ráda, že se zde nerozvíjí historická debata, historické hodnocení, protože na to tady není prostor ani to není na místě. Chci jenom říci, jak tady bylo správně řečeno, že jsou dvě polohy, ve kterých je Beneš vnímán, jednak jeho kladná úloha, o které není vůbec sporu, při vzniku samostatného státu, tak jeho smutná role, kdy náš stát přišel do područí Moskvy a pod totalitní moc komunistické strany. Je to taky věc generační. Když byl přijímán zákon „Tomáš Garrigue Masaryk zasloužil se o stát“ nikdo z vás nebyl ještě naživu, ani jeden z přítomných. Je prostě jiná doba, jiná situace a já osobně vzhledem k osobním vazbám, rodinným vazbám a také vzhledem k tomu, ke které generaci patřím, patřím k zastáncům Edvarda Beneše, jednoznačně, ale jednoznačně uznávám, že zákon, jaký byl předložen, není namístě a nebudu pro něj hlasovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji vám, paní senátorko, posledním do obecné rozpravy je přihlášen pan senátor Martin Mejstřík, kterému uděluji slovo.

Senátor Martin Mejstřík: Vážené kolegyně, kolegové, já vás poprosím ještě o chviličku trpělivosti se svým příspěvkem. Úvodem bych se chtěl ještě vrátit k tomu prvnímu z důvodů, který jsem jmenoval, že bychom neměli rozmělňovat ten původní akt, kdy československý stát konstatoval, že Tomáš Garrigue Masaryk se zasloužil o stát. Ono to mělo jisté konsekvence. Za prvé, v roce 1918 byly zrušeny tituly šlechtictví a veškeré další tituly, takže tehdejší stát v podstatě neměl jinou možnost, jak ocenit význačnou osobnost. V roce 1920 sice byl přijat zákon č. 243, který umožňoval oceňovat účastníky bojů za svobodu Československa, ale to samozřejmě neodpovídalo významu, který Tomáš Garrigue Masaryk měl a který chtěl národ jemu projevit. Takže i proto byl přijat tehdy tak výjimečný zákon, který oceňoval zásluhy Tomáše Garrigue Masaryka. Dovolte mi zastavit se ještě u druhého důvodu, který jsem zde zmínil, a to je to, že mě osobně velmi uráží, že tento návrh zákona o ocenění Dr. Edvarda Beneše předkládají komunisté. Komunisté, kteří až do dnešního dne nebo až do roku 1989 nám dokazovali co pro ně znamená demokracie, co pro ně znamená Tomáš Garrigue Masaryk, co pro ně znamená odkaz Edvarda Beneše. Já bych místo svých komentářů si dovolil odrecitovat vám zde něco málo ze stenozáznamů, které se týkají toho původního zákona z roku 1930, který oceňoval Tomáše Garrigue Masaryka, ale prosím vás, abyste pochopili, a zejména aby pochopili kolegové přátele ze sociální demokracie, že to, co bylo řečeno tehdy o Tomáši Garrigue Masarykovi, týkalo se samozřejmě i Beneše a všech mužů 28. října, na které se nyní naši současní komunisté tak odvolávají. To je první připomínka.

Zvolil jsem toto období předválečné právě proto, že se domnívám, že skutky komunistů potom během druhé světové války, jejich přístup k odboji a k odboji proti nacistům v roce 1939, jejich politika od roku 1943 v Moskvě a po roce 1948 už nemluvě, to všechno je známé. Takže prosím ještě chviličku o strpení.

Cituji ze stenozáznamu Poslanecké sněmovny, potom ten poslední vám uvedu, ten bude z tehdejšího Senátu. Je to debata z února roku 1930.

Tehdejší zpravodaj, který za navrhovatele přednášel návrh zákona ocenit Tomáše Garrigue Masaryka, Dr. Mičura. Cituji: „Masaryk bol presvedčený, že český, poťažmo československý štát právne nikdy neprestal jako štát existovať. Postavil sa teda na stanovisko historického práva štátného, ktoré pred vojnou v politických polemikách snať dostatočne nedoceňoval.“

Poslanec Dr. Štern: „Pryč s Masarykem, nepřítelem dělníků. Největší zásluhy má Masaryk o přípravu imperialistické války.“

Jako druhou ukázku, poslanec Kopecký, komunistická strana: „Navržený jubilejní zákon o zásluhách prezidenta republika TGM prohlašujeme my, zástupci dělnické třídy a pracujícího lidu Československa za projev, jímž československá buržoazie oprávněně uznává veliké zásluhy Masarykovy o své třídní zájmy. O svůj třídní kapitalistický stát. Chápeme plně, že vy, zástupci a političtí služebníci buržoazie, bankéřů, fabrikantů, velkostatkářů a celé této smečky kapitalistických vykořisťovatelů a utlačovatelů chcete vyjádřit okázale, s nadšením a vděčností uznání zásluh Masaryka, neboť československá buržoazie má všechny příčiny, aby projevila TGM nejvděčnější uznání za jeho dílo, práci a zásluhy. Nemá však k tomu žádného důvodu třídně uvědomělý proletariát.“ (Výkřiky komunistických poslanců.)

„Masaryk prokázal buržoazii velké služby, když dovedl vnést i do řad dělnictva svou ideologii, ideologii měšťáckou, ideologii protijedu, proti myšlence třídního boje, směs sociálního humanitářství a realistické metodičnosti, ideologii podloženou náboženskými prvky. Masaryk má též velké zásluhy o to, že v Československu byla v poválečných letech zradou sociální demokracie a krvavým násilím potlačena revoluční vlna proletářského hnutí, která cloumala slabými základy třídní nadvlády československé buržoazie. To jsou ty zásluhy, jichž uznání má být na věčnou paměť vtesáno do mramoru prezidentovy sochy v Národním shromáždění.“

Já jsem zapomněl uvést, že mnohé z těchto citací končí třemi tečkami, protože dle tehdejšího jednacího řádu a dle tehdejších zvyklostí musely být ty nejhorší pasáže z projevů komunistických poslanců vyškrtnuty ze stenozáznamu.

„Církev a klerikalismus se naopak v Masarykově republice nejtroufaleji roztáhly, československou gangruou je kněžský pytlík ještě štědřeji plněn než za starého Rakouska. Stav církve a státu byl Benešovým modelem vivendi utužen.“ Další věty vyškrtnuty.

„Zahraniční politika Benešova, politika aktivní účasti Československa na připravovaném válečném tažení proti Sovětskému svazu, je to rok třicet, toť politika Masarykova, toť TGM, toť jeho zásluhy, která československá buržoazie tak vděčně oceňuje, avšak jejichž důsledky pracující lid tak bolestně pociťuje.“

Dovolte ještě dva krátké z Poslanecké sněmovny.

Mezi podpisy vidíme vedle podpisů, dovolte mi, abych oslovil takto nepřímo poslance sociální demokracie a kolegy senátory ze sociální demokracie, poslouchejte a vnímejte – mezi podpisy vidíme vedle podpisů československých národních demokratů a socialistů podpisy německých sociálních demokratů. Dokumentární je podpis zvláště německých sociálních demokratů, kteří ještě při vstupu do vlády oficiálně prohlašovali, že jejich vstup do vlády neznamená změnu jejich principiálního stanoviska ke státu, že jdou do vlády jen proto, aby se udrželo jejich úzké společenství s Československou sociální demokracií. V návrhu lex Masaryk němečtí sociální demokraté slavnostně uznávají, jak se Masaryk zasloužil o stát, který utlačuje proletariát a deptá pracující masy německé národnosti. „Loajální pan Taubl, Hekenberg a Čech se pilně cvičí, aby mohli svorně s doktorem Preisem a Heinrichem Schichtem zpívati o jubileu Kde domov můj a Nad Tatrou sa blýska. Politický a ideový vliv Hradu to byl, kdo rozhodl, že finanční kapitál v Československu svěřil vůdčí úlohu ve svých plánech fašistickému Hradu. V zájmu potlačení rostoucího revolučního hnutí, v zájmu záchrany kapitalistického systému, který se hroutí pod údery zostřené krize a v zájmu přípravy imperialistické války, v zájmu účasti Československa na křižáckém tažení, které mezinárodní imperialistická reakce pod vedením římského papeže a za podpory sociálfašistických stran,“ tím je míněna sociální demokracie, pro ty, kteří neznají kontext, „nyní v mezinárodním měřítku proti Sovětskému svazu organizuje. V Československu ukazují se tendence, aby přechod k fašistické diktatuře stal se v Československu podobně jako v Polsku a Rakousku cestou rozšíření pravomoci prezidentovi a vybavení prezidenta fašistickými diktátorskými právy po vzoru Rakouska. K podpoření těchto snah, ke zvýšení popularity a autority Masarykovy mají sloužiti připravované prezidentské oslavy.

K podpoření těchto snah, ke zvýšení popularity a autority Masarykovy, mají sloužiti připravované prezidentské oslavy. Prostě 7. březen – den Masarykova narození, má býti přehlídkou sil buržoazních a sociálfašisty mobilizovaných pro fašistickou diktaturu, pro kapitalistický stát, proti proletářské revoluci, proti Sovětskému svazu. My však prohlašujeme, že třídně uvědomělý proletariát a zbídačený pracující lid se nedá strhnouti pompézními fašistickými oslavami. Dnes není doba svatováclavských oslav“ (přerušen bouřlivým nesouhlasem).

Poslední příspěvek bych chtěl přednést z tehdejšího Senátu, a zapomněl jsem ho na lavici. Takže jsme opět v Parlamentu Československé republiky, v tehdejším Senátu, a senátor Stránský, komunistická strana: „Sociálfašisté od převratu v každém hospodářském zápase … (výkřiky, hluk, kontroverze mezi senátorem Mikulíčkem a Johanisernem)… organizovali stávkozazectví, organizovali špiclovský systé. Organizovali vše možné, aby každý zápas horníků byl překonán (výkřiky, hluk, vřava).A proto tedy horníci žádných zásluh neuznávají (výkřiky, hluk, výkřik senátora Pichla).Račte jednati o svém!

První zásluhou bylo střílení do dělníků. Druhou zásluhou v tomto státě je, že máme… (výkřik – to se žvaní revoluce)… 200 tisíc nezaměstnaných dělníků. Připočteme-li rodiny těchto nezaměstnaných trpících bídou, pak směle můžeme prohlásiti, že v době, kdy jednáme o zásluhách Masarykových o tento stát, zmírá hladem 800 tisíc proletářských duší. Tož, pánové, to jsou zásluhy, že schůze jsou rozháněny a odboroví důvěrníci a sekretáři zavíráni. Dělníci neuznávají zásluhy o tento stát (výkřiky, další věty vyškrtnuty)… Kapitalisté diktují a kdo stojí v čele, musí poslouchati. Dělníci uznávají jen jediný stát – stát dělníků a rolníků v Sovětském svazu. Jen takový stát může pracující třída uznávati, ve kterém pracující třída opravdu spěje k velikým myšlenkám, ve veliké etapě v dění socialismu.

Pracující třída vede boj proti tomuto kapitalistickému státu. Pracující třída tento boj povede do důsledku. Dělejte si zákony, jaké chcete. Pracující třída těchto zákonů neuznává a povede svůj boj, dokud nesmete tento systém, dokud nerozmetá vás, sociálfašisty, kteří jste zástupci kapitalistů, kteří děláte berana systému kapitalistickému. Na vás pracující třída obrátí železné koště a vymete vás. Tak jako dnes útočíte proti pracující třídě, budete pracující třídou odměněni. Vyhlásili jste svatou válku komunistům. Komunisté a pracující třída vyhlašují válku vám a povedou tuto válku do důsledků.“

Já vás prosím, vážení kolegové, abyste tato slova měli na paměti. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji vám, pane senátore. Do obecné rozpravy se hlásí ještě dva senátoři. Nyní se hlásí s faktickou senátor Smutný. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Smutný: Já bych chtěl jenom říci, že sociální demokracie je svébytná strana. Zcela legitimně je na ní útočeno zprava i zleva. A prostřednictvím pana předsedajícího bych chtěl mému předřečníkovi připomenout § 64 odst. 4, že řečník má mluvit k věci. Já si myslím, že co bylo přede mnou řečeno, tak se netýkalo přímo projednávaného bodu.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Prosím, pane senátore Zlatuško.

Senátor Jiří Zlatuška: Dámy a pánové, narodil jsem se mnohem později, než to, co zde bylo referováno, ale přesto si dovolím jeden citát. Je z Ferdinanda Peroutky, napsal jej v roce 1949: „Jestliže na prahu nebes budeme souzeni podle svých citů, není pochyby, že E. Beneš je nevinen. Jestliže však budeme souzeni podle svých činů, pak stejně není pochyby, že E. Beneš potvrdil komunistický uchvatitelský akt v únoru 1948. Fungoval po nějakou dobu jako sací papír, kterým se osušovalo písmo na ortelech, jež vydávali noví diktátoři.“

Myslím, že tímhle velmi dobře shrnul – již v té době a z toho odstupu, který měl – to dilema, které před mnohými stojí. Pro mě je ta situace zcela zřejmá. Budu hlasovat proti tomuto zákonu. Ale prosím ostatní, aby si uvědomili, že tímto modifikovat, takovýmto způsobem, takovýmto zákonem modifikovat dějiny nejde.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji, pane senátore. Nyní uděluji slovo panu senátorovi Vladimíru Schovánkovi.

Senátor Vladimír Schovánek: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, nelekejte se, já nemám nachystaný seminář na téma T. G. Masaryk anebo prezident E. Beneš, nicméně chci taky vyjádřit svůj pohled na projednávanou problematiku. Patřím k těm, kteří rozhodně nejsou nadšeni skutečností, že musíme projednávat takovýto zákonný návrh.

Důvody, proč by tomu tak být nemělo, už zde byly řečeny. Čili nebudu tuto záležitost opakovat. Já nejsem renomovaným historikem a necítím se na to, abych mohl posuzovat významnost zásluh pana Beneše. A divím se právě některým kolegům z Poslanecké sněmovny, že se na to cítí a vůbec takovýto návrh předkládají, když v této době skutečně nežili a mají informace zprostředkované. To je věc jedna.

Z druhé strany si kladu otázku, když už takový zákon tady máme a zamítneme ho – právě z těch důvodů, o kterých se tady bavíme, jak to bude vnímáno např. v zahraničí. Osobně jsem přesvědčen, že téměř nijak, že v podstatě zahraničí toto přejde bez povšimnutí. Nicméně mohou existovat kruhy, které naše rozhodnutí budou vysvětlovat jinak a využijí toho. A to je fakt, který právě způsobuje u mě dilema, zda návrh zamítnout, anebo ho podpořit. A je to jen jeden jediný důvod k tomu, proč jsem se rozhodl za chvíli tento návrh podpořit.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji, pane senátore. O slovo se ještě přihlásil senátor Jaroslav Doubrava, kterému uděluji slovo.

Senátor Jaroslav Doubrava: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, jestliže už jsme tady slyšeli tolik citátů, já bych si taky jeden dovolil. Především ale, než vám ho přečtu, bych rád uvedl na pravou míru jednu věc. Paní kolegyně Gruntová, přestože je na naší kandidátce, členem našeho poslaneckého klubu ve Sněmovně, není členkou komunistické strany.

Řada vystoupení, které jsme tady slyšeli, mě utvrzuje v přesvědčení, v tom, že je v podstatě reakcí na vystoupení anebo na prohlášení a reakce, které slyšíme především z Německa. A nyní ten citát, kterých už jsme tady slyšeli dost, ale ne takovýhle: „Říkal jsem vám při jiných příležitostech, že máte všechno zaznamenat a povědět, co jste zažili ve svých vězeních a koncentračních táborech. Ne snad jen proto, abyste vyložili nám všem svá utrpení, ale proto, abyste se znovu mohli bránit, až oni začnou s tou svou očišťovací kampaní. Neboť na válku z let 1938 - 1945 se nesmí nikdy zapomenout. Že začnou, o tom buďte přesvědčeni, a konečně přijdou opět, aby od očišťování přešli k útoku. Bude to nová reakce, která opět spojí útok na pokrok sociální s útokem na naši svobodu národní a lidskou. Buďte na tento úkol připraveni, mějte svá fakta, své záznamy a své vzpomínky pohotově, protože nikdy se tolik nezapomíná, jak právě v politice.“

Minimálně jedno vystoupení tady mě přesvědčilo a přiznám se vám, že i utvrdilo v tom, jak prozíravé a s jakou přesností budoucnost náš druhý prezident dokázal předvídat. Já schválení tohoto návrhu zákona podpořím.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji. O slovo se ještě hlásí senátor Jiří Pospíšil. Prosím.

Senátor Jiří Pospíšil: Pane předsedající, pane poslanče, dámy a pánové. Já bych víceméně faktickou poznámkou připomněl některým kolegům, že některým kruhům v zahraničí, které si jakékoliv naše rozhodnutí vyloží jinak, odpovědni nejsme. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji, pane senátore. Na displeji nikoho nevidím přihlášeného, z lavic se již do obecné rozpravy nikdo nehlásí, proto obecnou rozpravu končím.

Pane poslanče, chcete se vyjádřit k proběhlé rozpravě? Prosím.

Poslanec Radko Martínek: Vážené kolegyně senátorky, vážení kolegové senátoři, já bych vám chtěl jednak říci, že si velmi vážím všech názorů, které zde byly sděleny, plně je respektuji a myslím si, že významné je především to, že zachovaly vesměs důstojnost k osobě, o které dneska probíhá jednání. Já bych vám chtěl zejména za toto velmi poděkovat.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji, pane poslanče. Ptám se zpravodaje Ústavně-právního výboru pana senátora Jaromíra Volného, zda se chce vyjádřit k obecné rozpravě? Děkuji, nežádá o slovo.

A nyní prosím pana zpravodaje garančního výboru o vyjádření k proběhlé obecné rozpravě. Prosím.

Senátor Martin Mejstřík: Vážené kolegyně, kolegové, nepočítal jsem přispívající, takže se omlouvám za tento drobný nedostatek. Zazněly zde z obou výborů, kterým byl zákon přidělen, doporučení Senátu návrh zákona zamítnout. Zazněl zde jeden návrh v průběhu obecné rozpravy, schválit.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji, pane senátore. Takže máme zde dva návrhy – schválit a zamítnout. Protože byl podán návrh na schválení ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, budeme o tomto návrhu hlasovat. V sále je přítomno 59 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu o schválení je v tuto chvíli 31. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové č. 16 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 vyslovilo pro návrh 12, proti bylo 28. Návrh nebyl přijat.

Přistoupíme k dalšímu hlasování, protože oba výbory – včetně garančního – podaly návrh posuzovaný návrh zákona zamítnout.V sále je přítomno 65 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí tohoto návrhu je 33.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro zamítnutí, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování č. 17 bylo ukončeno, ze 65 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 se vyslovilo pro návrh 44, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu poslanci, děkuji všem diskutujícím, děkuji zpravodajům a projednávání tohoto bodu končím.

Nyní budeme projednávat bod, kterým je:

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 284.

Prosím náměstka hejtmana Moravskoslezského kraje pana Zdislava Wantulu, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pane náměstku, jste vítán v Jednacím sále Senátu Parlamentu ČR. Prosím, je vám uděleno slovo.

Zdislav Wantula: Děkuji za uvítání. Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři, dámy a pánové. Dovolte mi, abych ve stručnosti uvedl krátkou a jednoduchou novelu zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů.

O podání návrhu rozhodlo zastupitelstvo Moravskoslezského kraje na svém zasedání dne 19. 9. 2002. Cílem novely zákona je podřídit rozhodování o registraci významných krajinných prvků obecným předpisům o správním řízení, tedy správnímu řádu.

Zákon o ochraně přírody a krajiny ve svém ustanovení § 6 definuje významné krajinné prvky tak, že jsou jimi části krajiny vysloveně za chráněné prvky zákonem označené, a to lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera a údolní nivy a jiné ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotné části krajiny, které utvářejí její typický vzhled nebo přispívají k udržení její stability, které zaregistruje orgán ochrany přírody, zejména mokřady, stepní trávníky, remízy, meze, trvalé travní plochy, naleziště nerostů a zkamenělin, umělé i přirozené skalní útvary, výchozy a odkryvy, cenné plochy porostů sídelních útvarů, včetně historických zahrad a parků.

Orgánem ochrany přírody, který registruje významné krajinné prvky, jsou pověřené obecní úřady. Dosavadní právní úprava registrace významných krajinných prvků vyjímá z působnosti správního řádu, registrace se pouze oznamuje vlastníkovi, popř. nájemci dotčeného pozemku. Jediným opravným prostředkem vlastníka dotčeného pozemku je následné podání písemných výhrad, které je orgán ochrany přírody povinen s vlastníkem pouze projednat a rozhodnout, zda registraci potvrdí, nebo zruší.

Postavení vlastníků dotčených pozemků je registrací významného krajinného prvku závažným způsobem dotčeno, neboť významné krajinné prvky požívají ochrany podle zákona a vlastníci musí dodržovat omezení registrací vyvolaná, aniž mohou svá vlastnická práva účinně hájit.

Navrhujeme proto, aby o registraci významných krajinných prvků rozhodovaly orgány ochrany přírody podle správního řádu, což znamená, že vlastníci dotčených pozemků budou mít postavení účastníků řízení. Budou oprávněni zejména navrhovat důkazy a vyjadřovat se k podkladům pro rozhodnutí, bude jim doručeno příslušné správní rozhodnutí a budou moci proti rozhodnutí podávat opravné prostředky.

Registrace totiž představuje jednostranný mocenský zásah, a proto je třeba umožnit vlastníkům, stejně jako u institutu registrace použitý v jiných právních předpisech, aby svá práva mohli hájit účinněji.

Realizace návrhu nebude mít dopad na státní rozpočet, neboť se pouze mění forma rozhodnutí o registraci významných krajinných prvků. O registraci budou nadále rozhodovat pověřené obecní úřady.

Dovolte mi, vážené dámy a pánové, na závěr vyslovit přesvědčení, že návrh novely zákona o ochraně přírody a krajiny, předložený zastupitelstvem Moravskoslezského kraje, schválíte. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane navrhovateli. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů.

Návrh zákona byl přikázán Výboru pro evropskou integraci. Výbor určil jako svého zpravodaje pana senátora Jaroslava Šulu a přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. 284/3.

O stanovisko k tomuto návrhu zákona byla požádána Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova. Komise přijala usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 284/2. S jejím stanoviskem nás následně seznámí pan senátor Miloslav Pelc.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 284/1. Se stanoviskem výboru nás seznámí jeho předseda pan senátor Jiří Brýdl. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Jiří Brýdl: Pane předsedající, kolegyně, kolegové, jak jste si mohli přečíst v usnesení našeho výboru, náš výbor se rozhodl tento zákon neprojednávat. S dovolením vám přečtu dopis, který jsem napsal panu hejtmanovi z pověření výboru, neboť ten vysvětluje stanovisko našeho výboru:

Vážený pane hejtmane,

Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí měl jako první bod programu 27. schůze senátní tisk č. 284, tedy předmětný návrh zákona. Jsem pověřen vám sdělit, že náš výbor jako výbor garanční se rozhodl po rozpravě návrh tohoto zákona neprojednávat. Usnesení výboru v této věci přikládám.

Ve své podstatě nejde jen o dodržení zákona. Členové výboru měli, jak se ukázalo v rozpravě, připraveny otázky týkající se věcné problematiky navrhovaného zákona. Ostatně především z tohoto důvodu § 100 odst. 1 zákona č. 107 vyžaduje přítomnost navrhovatele.

V této souvislosti také uvádím, že nepřítomnost zástupce navrhovatele Ing. Zdislava Wantuly byla omluvena asistentkou pana náměstka paní Magdalenou Škutovou až na naléhání tajemnice našeho výboru e-mailem, a to až dne 17. března, bezprostředně před konáním schůze výboru.

Vážený pane hejtmane, dovoluji si věřit, že naše další spolupráce bude již v rámci zákona a dobré praxe při projednávání návrhu zákona v rámci legislativního procesu.

Tolik dopis, který jsem napsal panu hejtmanu Tošenovskému na základě pověření výborem. Usnesení máte, a to, že náš výbor se rozhodl tímto zákonem nezabývat, neprojednávat ho, protože § 100, který jsem citoval, požaduje, aby navrhovatel byl přítomen.

Z mého hlediska jde o to, že výbor neměl věcně problémy s tímto návrhem zákona, až na připravené dotazy, které nemohly být zodpovězeny, ale zdá se nám, že to je docela významný precedent, zdali výbor garanční bez přítomnosti navrhovatele se bude návrhem zákona zabývat a zdali bude, či nebude jednotlivým kolegům odpovězeno na otázky k zákonu směřujícím.

V této chvíli mám za to, protože jsou zde i jiná usnesení, která doporučí návrh schválit, že plénum rozhodne, zdali se zákonem budeme, či nebude zabývat, protože si myslím, že postoj garančního výboru je zřejmý a podle mého mínění i opodstatněný. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji, pane předsedo. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů.

Nyní uděluji slovo zpravodaji Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova panu senátoru Miloslavu Pelcovi, aby nás seznámil se stanoviskem této komise.

Senátor Miloslav Pelc: Vážený pane předsedající, pane předsedo, pane náměstku, dámy a pánové, naše komise byla před podobným problémem, nicméně po rozpravě se rozhodla tento zákon projednat. Pan předkladatel zde vyčerpávajícím způsobem seznámil naše plénum se všemi podstatnými náležitostmi týkající se této malé, ale účelné novely zákona.Jenom bych snad doplnil, že tato novela je v souladu s ústavním pořádkem naší republiky a není v rozporu s právem Evropského společenství.

Zastupitelstvo Moravskoslezského kraje předložilo Sněmovně návrh zákona 25. září 2002, v rámci prvního čtení 3. prosince 2002 na 8. schůzi byl návrh přikázán k projednání Výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Druhé čtení bylo 21. 10. 2003 na 22. schůzi přerušeno a bylo v něm pokračováno na 27. schůzi. Třetí čtení pak proběhlo 10. 2. 2004 na 27. schůzi a návrh zákona byl schválen, když 170 poslanců s ním vyslovilo souhlas a nikdo nebyl proti.

Dovolte, abych vás seznámil s usnesením Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova na 15. schůzi dne 17. března 2004:

Po stanovisku zpravodaje a po rozpravě komise

1)? doporučuje návrh zákona, kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů, senátní tisk č. 284, schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR,

2)? určuje zpravodajem komise pro jednání na schůzi Senátu senátora Miloslava Pelce,

3)? pověřuje předsedu komise senátora Jana Fencla předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Děkuji, pane kolego. Ptám se pana senátora Jaroslava Šuly, zda si přeje vystoupit. (Ano.)

Senátor Jaroslav Šula: Vážený pane předsedající, vážený pane zástupce hejtmana, dámy a pánové, Výbor pro evropskou integraci si vzal tento tisk také k projednání. Bohužel jsme se setkali se stejnou situací, a to, že předkladatel zákona se nedostavil. Kuloárně jsme se poté dozvěděli, že při telefonování mezi Prahou a Ostravou došlo ke kuriózní situaci, když z krajského úřadu se měl někdo vyjádřit, proč vlastně by ještě měl jezdit do Prahy, když Poslanecká sněmovna již o tomto tisku rozhodla. Je to trochu k pousmání, ale je to vážné. Také náš výbor se hlasováním nakonec rozhodl, že tento tisk bude projednávat, a to vzhledem k podstatě věci. Domníváme se, že zmíněný § 6 a jeho úprava ve smyslu posílení role vlastníků je správná. Přesto jsme zkoumali, zdali oblast úpravy je oblastí národních možností, to znamená pokud z pohledu Evropské komise je tuto úpravu možné provést. Samozřejmě je to ve věci národního státu.

Dále jsme chtěli znát, a na to jsme se chtěli dotazovat samozřejmě předkladatelů, jaký byl vlastně popud, protože pokud jsme se dozvěděli ze stenografického záznamu z Poslanecké sněmovny, bylo to na popud starosty statutárního města Ostravy, městského obvodu Poruba. Bližší vysvětlení tam však není.

Zřejmě šlo o to, že nebyli schopni realizovat některé stavby na svých pozemcích. Toto by však tady mohlo zaznít a tím bych chtěl vyzvat pana předkladatele, kdyby nám tuto věc objasnil.

Věcných připomínek k tomuto zákonu nebylo. Také při projednávání v legislativním procesu vláda tento návrh podpořila a tím vlastně dala jakýsi impuls, že není výhrad. Při dotazu proč vláda nepředložila tuto věc již dříve prostřednictvím svého ministerstva, bylo konstatováno, že tak chtěli učinit.

Na závěr mi dovolte, abych přečetl usnesení našeho výboru:

Po zpravodajské zprávě senátora Jaroslava Šuly a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Určuje mě jako zpravodaje na tomto plénu a pověřuje předsedu výboru senátora Jiřího Skalického, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Děkuji vám, pane senátore, nyní se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát projevil vůli návrhem zákona se nezabývat.

Děkuji. Nevidím žádnou ruku, nikoho nemám přihlášeného na displeji, otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se přihlásil Jiří Stodůlka. Prosím pane kolego, máte slovo.

Senátor Jiří Stodůlka: Vážený pane předsedající, pane předsedo, pane náměstku, milé kolegyně, vážení kolegové, já nebudu mluvit k meritu zákona, ale spíše k oné procedurální stránce věci. Náš jednací řád ukládá projednání po přednesení zprávy navrhovatele. To je dost vážný defekt toho, co se stalo u tohoto zákona, který je významem asi nepříliš velký, ale dost sporné je to, o čem má rozhodovat v současné době Senát, když garanční výbor nepřijal vůbec žádné usnesení z procedurálních důvodů. Výbor pro evropskou integraci přijal usnesení bez předkladatele, což je přinejmenším zvláštní, a Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova nám rovněž nepodala stanovisko, o které byla požádána Organizačním výborem Senátu, ale usnesení navlas podobné usnesením výboru, což ovšem není věcí komise. Komise má zaujímat stanovisko k dané věci. To se z toho žlutého tisku č. 284/2 nedovídám. Takže první informace senátoři vlastně obdrželi dnes díky panu náměstkovi, který nám zevrubně popsal tuto novelu, ale je třeba se k tomu nějak postavit, protože věc je nebezpečná v jedné věci. Pokud nám sem přestanou chodit předkladatelé, staneme se ještě zbytečnějšími. Pokud se to zavede úplně pravidelně, jako že ten pokus tady kdysi byl, protože to není tak úplně jasné, ta role Senátu v legislativním procesu ve vztahu k vládě, natož k předkladatelům jiného typu, jako jsou krajská zastupitelstva, můžeme se skutečně dostat na tu podobu, že předkladatelé sem bez sankcí přestanou chodit. To je velmi dobrá cesta na to se úplně zneviditelnit v této věci. To si pak budeme sami mezi sebou vyprávět o tom zákonu, co tam vlastně je napsáno. To mě dost znepokojuje, tento stav. A nabídnout v této věci řešení takové jako že jsme to neprojednali, že se zákonem nebudeme zabývat zde na plénu a odhlasujeme si to, což je vlastně schválení bez rozpravy, no to je „úplně šoking“ . To je věc, kterou budeme projednávat asi dnes po obědě, u těch krajských letišť se dostaneme tady k této věci. Mám ten pocit, že naše rozhodování v této věci by mělo být přerušeno, měly by proběhnout schůze patřičných výborů s předkladatelem a poté by měl být zákon předložen plénu Senátu. Jinak se dopouštíme skutečně precedentu, který může být nebezpečný, třebaže ta novela příliš nebezpečně nevypadá a já ji této České republice přeji. Nemám s tím žádnou potíž. Ale jistá procedurální pravidla by měla být dodržována, pak se jinak můžeme dostat na scestí. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Děkuji pane kolego, další do rozpravy přihlášený je Jiří Brýdl.

Senátor Jiří Brýdl: Pane předsedající, kolegyně, kolegové, já bych, pane předsedající, chtěl vaším prostřednictvím vzkázat kolegovi Stodůlkovi, že z této nešťastné kauzy, kdy nepřišel navrhovatel, vyvodil nešťastné slovní spojení, že se staneme ještě zbytečnější. A myslím si, že ty jeho námitky jsou samozřejmě velmi vážné, ale vyjádření velmi nešťastné.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Děkuji. Je někdo přihlášen? Jaromír Volný, prosím, máte slovo pane kolego.

Senátor Jaromír Volný: Dámy a pánové, já bych se také vrátil k těm procedurálním věcem, jak o tom mluvil kolega Stodůlka, já si myslím, že v takovém případě, když se ti předkladatelé nedostaví, tak nám nezbývá, nebo výborům a potažmo i nám, vlastně meritorně o věci rozhodnout bez nich, protože kdybychom ji měli přerušovat a tahat je sem násilím a nechat to proběhnout, tak by vlastně oni se mohli někdy tak chovat účelově a nemuseli by sem chodit a tím pádem by dosáhli toho, že ani výbory by to neprojednávaly, ani plénum by to neprojednávalo, čili je nutno, samozřejmě ten výbor může přerušit jednání, pokud má čas, může se snažit domluvit s předkladatelem jestli přijde, nebo nepřijde. Ale pokud nebude moci být dosaženo toho nebo pokud nebudou praktické možnosti, třeba i časové k tomu, aby ten předkladatel se tam dostavil, tak je nutno vlastně meritorně o věci rozhodnout bez nich a z tohoto důvodu považuji ten postup garančního výboru za poněkud nesprávný. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Děkuji. Opět se hlásí Jiří Stodůlka.

Senátor Jiří Stodůlka: Já k tomu můžu podotknout jenom tolik, že pak je jediné správné rozhodnutí zamítat, protože všechna ostatní rozhodnutí jsou kladná ze Senátu. To už jiné cesty není. Což bych ovšem předkladatelům nechtěl takto komplikovat život v této situaci. A o té zbytečnosti jsem to řekl jenom na margo toho, že se jedná o obyčejný zákon, kde je Poslanecká sněmovna schopna nás přehlasovat při jakémkoli našem stanovisku. Pokud u těchto obyčejných zákonů ještě dovolíme i to, že je budeme projednávat bez předkladatelů, je to skutečně marný boj zde na této půdě.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Nyní je přihlášený Jiří Brýdl, potom se připraví Vladimír Schovánek.

Senátor Jiří Brýdl: Už vás nebudu oslovovat, jen se omluvím, že vystupuji, ale já se musím ohradit proti slovům kolegy Volného, který rozhodl, že postup garančního výboru byl nesprávný, to je prostě formulace, kterou řekl. Myslím, že kdyby poslouchal dopis, který jsem napsal panu hejtmanovi, tak to vysvětlení o postupu tam bylo zcela evidentně prezentováno. Tam nešlo jen o to diskutovat, zda podle § 100 odstavce 1 je účast navrhovatelů nezbytná. Ale přece garanční výbor nemůže projednávat věc, jsou-li kolegové připraveni k meritu věci klást otázky vůči navrhovateli. A to je věc podle mne zcela zásadní, protože to, co říkal kolega Volný, je pro mě nepřijatelné, jak mohu rozhodovat o zákoně, o jeho smyslu a jeho podstatě bez navrhovatele? Jak mohu odpovědně zaujímat stanoviska? Připouštím, že by mohla být jistá velkorysost, kdyby ten zákon byl tak jednoduchý jako lex Beneš, kdyby bylo to o tom, jestli souhlasíme s tou větou, nebo ne. Z tohoto hlediska byl ten zákon vlastně jednoduchý. Ale nemohu připustit, abychom zavedli ten princip neprojednávat, zvláště v okamžiku, kdy někdo ze senátorů má oprávněný návrh se navrhovatele na něco zeptat.

Takže podruhé vzkazuji svému kolegovi, prostřednictvím pana předsedajícího, aby zvážil své rozhodování v tak vážných věcech a ohrazuji se proti tomu, že tady řekl, že považuje postup garančního výboru za nesprávný a zároveň ho žádám, aby zvážil postoj k té věci, kdy tady vlastně navrhl, abychom projednávali zákon bez přítomnosti navrhovatele.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Děkuji. Já myslím, že to je významný podnět pro změnu jednacího řádu. Nyní se hlásí Vladimír Schovánek, Jiří Zlatuška, Jaromír Volný a budeme se točit na proceduře.

Senátor Vladimír Schovánek: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, když jsem se hlásil, netušil jsem, že je přihlášen pan předseda výboru, tak už v podstatě vyjádřil, co jsem měl na mysli.

K panu kolegovi Volnému bych rád podotkl, že garanční výbor je přece zodpovědný tomuto Senátu za kvalitně odvedenou práci. Jak může dát stanovisko garanční výbor, pokud má nějaké nejasnosti k tomuto zákonu? A konkrétní nejasnost jednu už mohu zrovna uvést – v odst. 3, § 6 navrhované novely se cituje, že orgán ochrany přírody může zrušit své rozhodnutí pouze z důvodu veřejného zájmu. A nabízí se otázka, co když orgán ochrany přírody udělá nějakou chybu nedopatřením, jak ji pak zruší? Nicméně text uvedený v této novele je shodný se současně platným zákonem, přestože ho pokládám za nesmyslný, a tudíž vytýkat to této novele se nepřísluší. Nicméně, co řekl kolega Stodůlka – já pokládám rovněž za jedině správnou možnost. Pokud se nedostaví předkladatel a budeme mít vážné pochybnosti u některých věcí navrhované novely, pak ji zamítněme. Nic nám v tom nebrání. Na závěr musím říci, že předložený návrh zákona je natolik jednoduchý, že se nedomnívám, že by to byl tento případ, a já osobně ho podpořím.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Jiří Zlatuška.

Senátor Jiří Zlatuška: Dámy a pánové, já se domnívám, že v tomto případě se nejedná o problém procedurální. Že zde garanční výbor skutečně jasně objasnil zájem navrhovatele nebo předkladatele o to, aby tento zákon byl schválen. Pro mě z toho, co jsem zde slyšel, o něj předkladatel v podstatě nemá zájem a je to pro mě návod k zamítnutí. Nejsem nějakým kritickým fanouškem pana prezidenta, ale myslím, že i v tomto bychom měli vyhovět tomu, co zde říkal minulý týden.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Rozuměl jsem dobře? Padl návrh na zamítnutí? Ano? Dobře, děkuji. Dalším přihlášeným je Jaromír Volný.

Senátor Jaromír Volný: Já přece jenom k té proceduře – řekl-li tady kolega Brýdl, že já jsem rozhodl, že byl postup nesprávný – já jsem nic takového nerozhodl. Já jsem tady vyslovil svůj návrh, jak se má postupovat v případě, kdy předkladatel nepřijde. Já přece nejsem oprávněn o tom rozhodovat.

Čili můj názor je, že postup výboru byl nesprávný. A myslím to v té věcné podstatě tak, jak jsem o tom mluvil. Já jsem o tom mluvil, co by se stalo v případě, když by nám předkladatelé přestali na tato jednání chodit – ve snaze třeba zablokovat jednání výborů, zablokovat jednání Senátu. Pak se mi zdá správnější věcně, nikoliv formálně právně – to je správné, že předkladatel by tam měl být, aby o tom výbor nějakým způsobem rozhodl, aby jednání výboru nebo Senátu, jako pléna, nebylo zablokováno. Čili já si myslím, že např. by to mohlo být i tím způsobem, jak o tom mluvil kolega Stodůlka, že by se dalo říci – no, nestálo-li předkladateli ani za to na jednání přijít a nestálo-li mu ani za to, aby se z jednání omluvil a případně si, pokud mu to časově nevyhovuje, dohodl jiný termín, tak pak by to mohlo být také to zamítnutí.

Čili ještě jednou – nerozhodl jsem o tom, vyslovil jsem svobodně – snad tady mohu na tomto plénu vyslovit svůj názor – že by věcně výbor v takovém případě prostě jednat měl. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Děkuji panu kolegovi. Hlásí se ještě někdo do obecné rozpravy? Nevidím žádnou ruku, na displeji nikoho nemám. Obecnou rozpravu končím.

Táži se nyní pana navrhovatele, zda se chce vyjádřit k obecné rozpravě. Prosím, pane náměstku, máte slovo.

Zdislav Wantula:Dámy a pánové, připadal jsem si jak na lavici hanby, jak jsem poslouchal. Ale ta věc má trošku i jiný rozměr. Pozvánka na jednání výborů, nejenom toho jednoho, ale všech výborů, přišla přesně tři dny před jednáním výboru, a velice těžce lze skloubit program prací krajského zastupitelstva a zasedání orgánů kraje s jednáním výborů. Čili ty pokusy o přeložení tady byly. Omluva byla taky v tom termínu, kterým to bylo umožněno.

Já jenom pro dokreslení. Na tomto krátkém zákonu jsme strávili, a zastupitelstvo Moravskoslezského kraje určilo, že pověřilo jednáním v této věci pouze pana hejtmana a mě, zhruba 58 hodin – i v Parlamentu, nepočítám v tom cestu do Prahy a zpátky. Čili to není záměr, vyhýbání se projednání. Ale byly to objektivní příčiny. Já bych navrhoval skutečně pro tu koordinaci, a uznávám ty argumenty, které tady zazněly, pro tu koordinaci prací minimálně ve 14denních termínech.

Dovolte mi ještě zareagovat na připomínku nebo spíš dotaz pana senátora Šuly. Potvrzuji, že iniciátorem toho zákona byl městský obvod Ostrava-Poruba. Nicméně byla to iniciace. Následně byl problém diskutován v rámci zastupitelstva. Došli jsme k názoru, že ten princip podřízenosti správnímu řádu tohoto rozhodnutí by měl platit. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Děkuji. Já myslím, že pro nás všechny je to zajímavý podnět ke zrušení legislativní pravomoci krajů, ale to bylo jenom na okraj, Já to nemyslím úplně vážně.

Ptám se nyní zpravodaje Výboru pro evropskou integraci Jaroslava Šuly, jestli se chce vyjádřit k rozpravě. Nikoliv. Děkuji. Ptám se předsedy garančního výboru Jiřího Brýdla. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Senátor Jiří Brýdl: Děkuji, pane předsedající. Je mi to trapné. Já už jsem se nechtěl vracet k tomu problému. Není pravda, že byly pokusy o přeložení jednání našeho výboru. A pravda je, že omluva – na naléhání naší tajemnice – přišla e-mailem těsně před zasedáním výboru. To si myslím, že je třeba uvést.

Padly zde dva návrhy – návrh zamítnout a návrh schválit. Diskuse - v podstatě až na dotaz kolegy Schovánka – nešla k předmětu zákona, a kolega Schovánek to věcně i dal do souvislostí. Takže konstatuji, že budeme hlasovat podle jednacího řádu.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Děkuji, pane předsedo. Vzhledem k tomu, že jsme nevyužili možnosti přerušit tento bod a umožnit doprojednání ve výborech, máme pouze dva návrhy, které vyplynuly z rozpravy a z jednání výboru, a to je schválit a zamítnout.

Přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh – schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.V sále je nyní přítomno 62 senátorek a senátorů. Potřebný počet hlasů pro přijetí návrhu je 32.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování poř. č. 18 se z 64 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 33 vyslovilo pro 35, proti bylo 9. Návrh byl přijat.Projednávání bodu tímto končí. Já děkuji zpravodajům. Vyřizuji pozdrav do Moravskoslezského kraje.

Otevírám další bod, kterým je:

Návrh zákona o omezení plateb v hotovosti a o změně zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů,

senátní tisk č. 287.

Vítám mezi námi pana ministra Sobotku a prosím ho, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, máte slovo, pane ministře.

Místopředseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení…

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Ještě vteřinku. Já se omlouvám. Prosím o klid, abychom mohli normálním způsobem jednat. Opakuji, kolegové. Děkuji, máte slovo. Omlouvám se.

Místopředseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Navrhovaný zákon o omezení plateb v hotovosti obsahuje regulaci, která sleduje především celospolečenský zájem omezit možnost daňových úniků, racionalizovat, optimalizovat peněžní hotovostní oběh, zvýšit bezpečnost zúčastněných subjektů a v neposlední řadě působit proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a zároveň působit i jako jeden z nástrojů v boji proti praní špinavých peněz, které souvisí s financováním teroristické činnosti.

Návrh zákona o omezení plateb v hotovosti vychází z těchto základních principů: stanoví povinnost provádět platby nad stanovený limit pouze bezhotovostně pro subjekty taxativně vymezené tímto zákonem. Za platbu se považuje též platba provedená prostřednictvím provozovatele poštovních služeb a platba prostřednictvím komodit, kterými jsou např. drahé kovy nebo drahé kameny. Za platbu se nepovažuje platba provedená vkladem nebo výběrem u peněžního ústavu.

Kontrolu jsou oprávněny provádět územní finanční orgány při daňových a finančních kontrolách nebo celní orgány při provádění celního dohledu podle zvláštních předpisů.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Prosím o klid. Kolegové z ODS, prosím o klid, kolega Volný. Já se omlouvám, ale opravdu se tady nedá jednat. Prosím.

Místopředseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Za porušení povinnosti provádět platby nad stanovený limit pouze bezhotovostně lze uložit poskytovateli platby pokutu. Pokutu lze však uložit rovněž příjemci hotovostní platby, pokud musel vědět, že jejím uskutečněním došlo k porušení tohoto zákona.

Jsou definovány výjimky, které bylo třeba zohlednit v případech věcně odůvodněných. Jde např. o výplaty mezd, náhrady škody, placení pojistného na sociální zabezpečení apod.

Navrhovaná úprava je provázána s příslušnými ustanoveními zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, kde jsou řešeny povinnosti povinných osob při identifikaci a zároveň je provázána s ustanoveními zákona o bankách, podle kterého jsou banky povinny identifikovat osoby při transakcích převyšujících sto tisíc korun. Děkuji.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Děkuji, pane navrhovateli. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 287/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Alexandr Novák. Prosím ho, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Alexandr Novák: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, pane ministře, dámy a pánové. Cílem vládního návrhu zákona je zvýšení podílu bezhotovostních plateb. Navrženým omezením plateb z důvodu trojnásobného navýšení oběživa sleduje vláda přínos úspor při manipulaci, správě, bezpečnosti a nákladů na tisk oběživa a boj s tzv. šedou ekonomikou.

Návrh předpokládá omezení daňových úniků a vytváří zábrany proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. Návrh stanovuje, kdy jsou právnické i fyzické osoby povinny provádět platby nad příslušný limit stanovený touto novelou pouze bezhotovostně.

Dále definuje pojem platba v pozitivním i negativním smyslu. Kontrolu dodržování zákona svěřuje územním finančním orgánům při daňových a finančních kontrolách a celním orgánům při provádění celního dohledu. Dále upravuje výše pokut a skutkové podstaty správních deliktů. Novela rovněž určuje případy, kdy se nelze dovolávat mlčenlivosti.

Poslanecká sněmovna návrh zákona projednala a schválila dne 25. února 2004 hlasováním č. 273, kdy se pro návrh vyslovilo 117 z 180 přítomných poslanců a poslankyň a 47 bylo proti.

Poslanecká sněmovna v rámci přijatých pozměňovacích návrhů upravila předlohu zákona v ustanoveních, která stanovují, na které platby se tento zákon nevztahuje, které skutečnosti musí být splněny, aby kontrolní orgán mohl uložit pokutu při každém zjištěném porušení zákona, další formy plateb v hotovosti a které platby nejsou považovány za bezhotovostní a na které se tedy nevztahuje ustanovení tohoto zákona.

Dále Poslanecká sněmovna upravila limit pro provádění bezhotovostních plateb, horní hranici pokuty, podmínky pro ukládání pokut za porušení zákona. Poslanecká sněmovna doplnila předlohu o část druhou, tj. změnu zákona o správě daní a poplatků.

Úprava tohoto zákona ztěžuje postavení drobného podnikatelského sektoru, ale i všech občanů. V podnikatelském prostředí funguje bezhotovostní obchod a navíc naše podnikatelské prostředí není zralé pro platbu předem, už kvůli nerovnoprávnému postavení dlužníků a věřitelů.

Navrhovaná povinnost není běžná v zemích EU, je zavedena pouze v Itálii, Francii a částečně v Belgii. Dle zprávy Trasparency International o korupci z roku 2003 tato povinnost naopak napomáhá korupčnímu prostředí a prokazatelně zvyšuje přesun firem do šedé ekonomiky.

Navrhovaná povinnost výslovně zvýhodňuje banky, nařizuje fyzickým i právnickým osobám bankovní operace, aniž by garantovalo bezpečnost jejich vkladů. Jak už bylo řečeno, identifikace při platbách nad 15 tisíc euro je obsažena v zákoně o legalizaci výnosů z trestné činnosti, náš senátní tisk č. 306.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu navrhuje schválit dva pozměňovací návrhy, které máte jako přílohu našeho usnesení, a to je, že vzhledem ke skutečnosti, že zákon č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů, umožňuje přijímat do úschovy soudním exekutorům mj. i peníze. Stanoví soudní exekutory v souvislosti s úschovou peněz na stejnou úroveň jako notáře. To je jeden pozměňovací návrh.

A druhý, že vzhledem ke skutečnosti, že euro není v současné době platnou měnou České republiky, je zákonem určená povinnost provádět některé operace v této měně komplikovanou záležitostí a už z hlediska kurzovních přepočtů, proto výbor navrhuje, aby se změnila měna z euro na české koruny a navrhuje zvýšit hranici z 500 tisíc na 1 milion korun.

Na závěr vám ještě řeknu usnesení Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu z 32. schůze ze dne 17. března 2004. Po úvodním slově zástupce předkladatele náměstka ministra financí Jaroslava Šulce, po zpravodajské zprávě, doporučuje vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení, určuje zpravodajem mne a pověřuje předsedu výboru senátora Milana Balabána předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Děkuji vám, pane kolego. Rovněž se posaďte ke stolku zpravodajů. Nyní se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát projevil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nevidím žádnou ruku, otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí Jan Ruml, připraví se Jaroslav Kubera.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Abych pravdu řekl, mám jisté pochybnosti o tomto zákoně a budu rád, když mě pan ministr těchto pochybností alespoň částečně zbaví.

Já totiž vím, že podle zkušeností s tím, jak je stabilní náš finanční trh, volí mnoho poplatníků způsob hotovostních plateb, a to v jakékoliv výši, především z důvodu právní jistoty bezvadně provedené finanční transakce, přičemž právě věřitel na druhé straně transakce požaduje provedení plateb v hotovosti.

A existují zkušenosti především z období krachu bankovních institucí, kdy já ze svého okolí vím, že platby došlé ke splnění závazku do Union banky ve středu, si věřitel ve čtvrtek již vybrat nemohl, a tudíž existuje odůvodněná obava věřitelů o jejich pohledávky.

Pro mě je trošku záhadou, proč vláda již potřetí se snaží protlačit Parlamentem tento návrh zákona, když inspirace k jeho přijetí zjevně nepocházejí ze zemí EU. Jak již bylo řečeno, jsou pouze tři státy EU – Francie, Belgie a Itálie, které zavedly podobný režim omezování plateb v hotovosti.

Ve Spojených státech jde pouze o povinnou registraci plateb v hotovosti nad určitou hranici. To znamená, tento návrh zákona nijak nesouvisí se snahou eliminovat finanční kriminalitu pomocí těchto omezujících institutů.

Myslím si, že v tomto zákoně dochází k nadbytečnému omezování práv dlužníka ve volbě způsobu úhrady svého závazku, že nepřispívá k právní jistotě věřitelů o skutečném provedení předpokládané transakce, že vývoj našeho finančního trhu není na takové úrovni, aby stát mohl spravedlivě požadovat po subjektech práva uzavření smlouvy o vedení účtu s bankovní institucí, kde vzniká určitá nezanedbatelná finanční povinnost vůči bankovní instituci spojená se zřízením vedení účtu, zpracováváním příkazů majitele účtu atd.

Myslím si, že je nadbytečnou právní úpravou právě s ohledem na zákon č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, protože se předpokládá i jeho novelizace, a v současné době se i projednává.

Konečně musíme vzít v úvahu, že stát za provedené platby podle tohoto zákona nenese žádnou garanci po určitou dobu před krachem peněžního ústavu, kterou považuji za adekvátní v případě, že stát přikazuje určité chování, které není možné v mezích zákona provést jiným způsobem.

Prosím, aby pan senátor nerušil pana ministra, protože zde pronáším závažné připomínky k tomuto návrhu zákona.

To jsou mé pochybnosti o tomto zákonu. Myslím si, že tento zákon je neliberální, že přikazuje cosi, s čím budou v budoucnu problémy, především s řádným zajištěním finančních transakcí. Byl bych rád, kdyby pan ministr mě těchto pochybností aspoň částečně zbavil. Děkuji.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Děkuji panu místopředsedovi Rumlovi. Dalším přihlášeným na displeji je senátor Jaroslav Kubera, připraví se Karel Tejnora.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, pokusím se uvést několik připomínek trochu z jiného soudku.

Především si myslím, že bezhotovostní platby jsou moderním způsobem placení. Velmi dobře si vzpomínám, když jsme začínali používat u zaměstnanců sporožirové účty, jak velmi těžko se to zavádělo, protože oni všichni raději dvakrát měsíčně dostali onen pytlík a z něho si vzali výplatu v hotovosti. Vzpomínám si, jak jsem se tehdy snažil zavést karty. Zavedl jsem je tak, že ti, kteří si je zavedli, to měli zadarmo, ti, kteří si je nezavedli, byli ohroženi odebráním osobního ohodnocení, protože na radnici pracují s penězi daňových poplatníků a tvrdili mi, že nevyjdou s výplatou, když ji budou mít v bankovním ústavu.

Musím říct, že se mi všichni omluvili, protože nastal psychologický jev: do toho bankomatu nepůjdu, ještě mi ty tři stovky stačí, do pondělka to vydržíme. Takovéto psychologické jevy skutečně existují, zatímco kartou se na druhou stranu platí v hypermarketu vždycky snáze než v hotovosti, protože člověk si uvědomí, co utratil, až když mu přijde výpis. To je tedy nepochybné.

Na druhé straně se stala zvláštní věc, že bezhotovostní platby postupně začaly zdražovat nad únosnou míru a teď je situace taková, že rodina si raději vybere peníze z banky na tři měsíce a má je doma v obálce, aby nemusela platit ony úděsné poplatky. Existuje na to nádherný recept a mluvím o něm proto, že bych byl velmi rád, kdyby se v ČR ujal. Tento systém se jmenuje cash back a funguje tak, že když se v obchodě platí kartou, a člověk potřebuje hotové peníze, oni mu je započítají k nákupu, připočítají platbu kartou, takže má výběr zadarmo. Tam totiž příslušný obchod z toho platí bance stejný poplatek.

Říkám to tady proto, aby to zaznělo, aby ti, kteří to chtějí zavést, to zavedli urychleně, protože vznikne obrovský tlak na banky, které začínají mít větší zisky z poplatků než ze své vlastní bankovní činnosti. Tento stav je neúnosný. Často např. účet vedený v eurech neustále ubývá a ubývá, místo aby alespoň o půl procenta přibýval a přibýval. Určitě je to moderní způsob, ale je třeba ho zavádět.

Na druhou stranu je tady problém, který zmínil už kolega Ruml, a to spor o to, jaká částka by to měla být, aby to bylo únosné. Proto výbor zřejmě navrhuje částku milion, která je stejně střižená „z voleje“, stejně jako částka 500 000 korun, to žádný racionální ani výpočtový základ nemá, ale faktem je, že zejména drobní podnikatelé se v podstatě dostanou do problémů, že dodavatel nechce bezhotovostní platbu, protože nikdy nemá jistotu, že tuto platbu z nějakých důvodů dostane.

Mimochodem velkou zvláštností ještě je u posílání peněz zaměstnancům na účet, že některé bankovní ústavy, když si jdou zaměstnanci peníze vybrat, přestože jsou již v této bance, nejsou připsány, je připisují až v den, kdy je výplatní termín nahlášený zaměstnavatelem. To jsou velmi dobré byznysy podobné jako placení záloh za různé energie, kdy se dávají bezúročné půjčky občanům konkrétní společnosti, a občané se potom o vánocích radují, že jim za plyn vrátili 2000 korun, netušíc, o kolik všechny ty odběratele okradli právě na tomto bezúročném úvěru.

Další věcí, o které jsem se chtěl zmínit, je to, že v tomto zákoně se mluví o platbách v eurech. Eura budou určitě někdy zavedena, ale ČR je zatím stále zavedena nemá, a takové předjímání budoucnosti je příliš optimistické, protože nikdo přesně neví, kdy to bude. Pokud v ČR platí česká měna, pak by i z praktických důvodů měly být tyto platby uváděny v české měně. Není to bohužel jediný zákon, je ještě jeden, už i v zákoně o veřejných zakázkách, kde ještě by se to dalo nějakým způsobem omluvit, jsou eura.

Kromě toho, když tam bude platba v korunách, výrazně se to zjednoduší, protože nikdo nebude muset sledovat přepočty, protože 95 % plateb probíhá v ČR, takže je daleko jednodušší v případě, že jde o platby do zahraničí, je přepočítat. Mám informace, že ani ministerstvu tato věc nijak zvlášť nevadí, nemá nic proti tomu, aby to bylo vedeno v korunách. Spíše je spor o to, bylo to i v Poslanecké sněmovně, kde se tyto částky licitovaly, jestli tam má být 500 000, milion, nebo 1,5 miliónu, případně jiná částka. To si netroufnu hodnotit, ale v každém případě podporuji návrh, aby částka v eurech byla nahrazena českou korunou. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Děkuji vám, pane kolego. Slovo má senátor Karel Tejnora.

Senátor Karel Tejnora: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, také jsem chtěl upozornit z praxe obchodní na to, že pokud si domluvíte odběr od nového dodavatele, je zde zvyklostí, že se první dodávka požaduje v hotovosti. Až po určité historii se může přijít s bezhotovostním stykem.

I z tohoto důvodu tento zákon vyvolává určité rozpaky o fungování. Aplikoval bych to prostřednictvím populárních aut, jaký problém je v tom mít osobní účet. Nejdříve špinavé peníze vložit a pak s nimi zaplatit, ať si to dohledává kdo chce. Spíš je to tudíž pro diskusi.

Osobně jsem samozřejmě pro bezhotovostní styk, ale byl bych rád, kdyby motivace šla spíše pozitivním směrem než formou restrikce. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Děkuji. Dále se o slovo hlásí senátor Volný a senátor Štěch. Pane kolego, máte slovo.

Senátor Jaromír Volný: Dámy a pánové, obávám se, že v části druhé, nadepsané „Změna zákona o správní dani a poplatku“, je velmi nesprávně terminologicky uvedeno to, čeho se chce dosáhnout. Pokud je tam uvedeno řízení o trestných činech, dovolím si upozornit, že podle našeho práva žádné řízení o trestných činech neprobíhá. To je úplně něco jiného než to, co zákon označuje za trestní řízení, což je technický právní termín, který by neměl být za nic zaměňován. Stejně tak úkony trestního řízení apod., protože řízení o trestných činech má i jazykově naprosto jiný smysl než trestní řízení a lze si pod ním představit vlastně cokoliv. Tato druhá část by tudíž dávala komukoliv oprávnění k čemukoliv, což v žádném případě není správný termín, a je to nesprávné.

Prosím proto pana ministra, aby se k tomu také vyjádřil.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Děkuji. Slovo má nyní kolega Štěch. Prosím, máte slovo.

Senátor Milan Štěch: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Problematika omezení hotovostních plateb je starý problém. Škoda, že nebyl úspěšně vyřešen v minulém období.

Myslím si, že to, co tady zaznělo v diskusi, že někteří dodavatelé zboží požadují první platby v hotovosti apod., to není skutečně nějaký důvod pro to, aby se částka navyšovala, protože to samo o sobě už je věc praxe, která v okolním světě není obvyklá, jako všelijaké to zalistování a placení podílů při výstavbě nových marketů apod. To jsou všechno věci, které se snad dějí jenom v této části Evropy.

Myslím si, že návrh je dobrý, že byl podrobně diskutován. A proto navrhuji, aby Senát schválil tento návrh v podobě, jak nám byl postoupen Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Děkuji. Na displeji nemám již žádného přihlášeného, ani z pléna se nikdo nehlásí.

Končím obecnou rozpravu a ptám se pana ministra, jestli se chce k proběhlé rozpravě vyjádřit? Je tomu tak, pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji, pane místopředsedo. Musím říci, že řada těchto témat, která zde byla zmíněna v obecné rozpravě, byla diskutována i při debatě nad tímto návrhem zákona v Poslanecké sněmovně. Především byla debatována výše limitu, který je v návrhu zákona navržen. Poslanecká sněmovna hlasovala o několika variantách, největší podporu v Poslanecké sněmovně a poté i podporu většiny Poslanecké sněmovny získal limit v rozsahu 500 000 Kč, resp. 15 000 euro tak, jak se nakonec v návrhu zákona ocitlo.

Domnívám se, že lze vést polemiku o tom, zda tento limit je dostatečný z hlediska plnění funkce zákona, zda není příliš nízký z pohledu vazby na obchodní a hospodářský život. V Poslanecké sněmovně byl předložen i limit nižší než je částka 500 000 Kč. Tento návrh však v Poslanecké sněmovně přijat nebyl, limit, který se tomuto limitu blíží – jeden milion Kč – také přijat nebyl.

Podle mého názoru se velmi těžko hledají argumenty pro to, zda upřednostnit 500 000 Kč či 1 000 000 Kč právě s ohledem na bariéry v hospodářském životě.

Pokud jde o plnění účelu zákona a omezení hotovostních plateb, které by následně mohly být zneužívány, je evidentní, že z tohoto pohledu je užitečnější limit spíše nižší, to znamená limit tak, jak je v návrhu zákona obsažen.

Pokud jde o otázku, která byla vztažena k připojené novele zákona o správě daní a poplatků, pak mohu souhlasit s tím, že standardní pojem je pojem „trestní řízení“ a pokud bude předložen pozměňující návrh, který tuto věc bude upravovat, nevidím důvod, proč bych k takovémuto návrhu nedal případně kladné stanovisko.

Pokud jde o to, zda má být tento limit vyjádřen v korunách či euro, domnívám se, že z pohledu domácích uživatelů by bylo možná komfortnější, pokud by byl vyjádřen v korunách. S ohledem na to, jak často tento limit bude používán, se domnívám, že počet těchto transakcí u běžných občanů nebude vysoký, bude se týkat spíše transakcí spojených s velkými nákupy, popřípadě transakcí spojených s obchodní a podnikatelskou činností. Pak se domnívám, že ani limit v euro nebude nějakou vážnou překážkou při aplikaci zákona. Ale rovněž nevidím žádný důvod, proč bych se měl stavět proti návrhu, který by vedl k vyjádření této částky v českých korunách přímo v zákonu.

Pokud jde o otázku, která směřovala k bezpečnosti našeho finančního trhu, k tomu, do jaké míry tento trh poskytuje komfort jeho uživatelům a spotřebitelům, musím říci, že jsem velmi rád, že tento návrh zákona je znovu projednáván až poté, kdy byla schválena norma, která vytváří instituci finančního arbitra jako někoho, kdo systémově bdí nad bezhotovostním stykem, nad mezibankovním stykem, kdo je zde připraven, aby ochraňoval práva spotřebitele, který užívá bankovních služeb. Myslím si, že finanční arbitr a limity, které byly stanoveny v této souvislosti pro provádění bezhotovostních plateb, je něco, co výrazně navyšuje komfort na straně spotřebitele oproti době, kdy se projednávaly dřívější návrhy minulé vlády nebo minulých vlád na omezení hotovostních plateb.

Myslím si, že v tomto se situace změnila k lepšímu a existence finančního arbitra, pravomoci a možnosti, které má finanční arbitr, který působí v rámci struktury České národní banky, vytváří příznivější prostředí pro to, aby byl v konečném důsledku limit pro hotovostní platby zaveden.

Pokud jde o bezpečnost našeho bankovního systému a bankovního sektoru. Tak, jak dochází a docházelo k restrukturalizaci bank, k jejich privatizaci, se postupně posilovala v uplynulém období stabilita bankovního systému. Toto posílení stability nebylo zadarmo z pohledu veřejných zdrojů. Vláda poskytla rozsáhlou veřejnou podporu v rámci restrukturalizace a privatizace bankovního sektoru a výsledkem je skutečnost, že náš bankovní sektor je daleko stabilnější, než byl například před pěti nebo šesti lety. Je to bankovní sektor, který vykazuje poměrně vysokou míru ziskovosti, podílí se významným způsobem na příjmech státního rozpočtu z daně z příjmů právnických osob. A domnívám se, že i fungování bankovního dohledu a centrální banky je poučeno zkušenostmi, které tato instituce učinila v první a druhé polovině 90. let při dozoru nad českým bankovním trhem.

Rovněž legislativa, která upravuje garance – mám na mysli zákon o bankách – garance pro spotřebitele a vkladatele, se v uplynulém čase posunula směrem k lepšímu. Zákon zvýšil limit pro pojištění vkladů z původní částky na částku více než 800 000 Kč na individuální vklad u bankovní instituce. Myslím si, že toto pojištění, které je v souladu s minimální sazbou, která platí v zemích EU, poskytuje dostatečnou jistotu drtivé většině vkladatelů, kteří mají své prostředky uloženy u našich bank.

Čili i v této oblasti došlo k posílení bezpečí, k posílení jistoty. A domnívám se, že trendy, které existují na našem bankovním trhu, a nejen na bankovním trhu, ale i v oblasti finančních institucí jako takových, jsou trendy pozitivní. To znamená, že situace se v čase spíše zlepšuje než by se zhoršovala. A myslím si, že bude rolí vlády v nadcházejícím období, aby se zabývala také posílením dohledu a zlepšením dohledu nad finančními institucemi na našem finančním trhu.

Lze vést přirozeně diskusi o tom, zda bezhotovostní platby jsou něčím, co pomůže prevenci proti praní špinavých peněz, proti daňovým únikům, proti financování nelegálních aktivit, proti alokaci zdrojů, které byly získány z nelegální činnosti. Domnívám se, že přece jenom platby uskutečňované prostřednictvím bankovních ústavů a finančních institucí jsou transparentnější z hlediska následné kontroly, ať už jde o bezpečnostní orgány nebo ať už jde o orgány daňové nebo celní správy. Z hlediska posílení transparentnosti finančních toků podle mého názoru tento zákon může být jednoznačně přínosem.

Pokud jde o jednotlivé pozměňující návrhy, vyjádřím se k nim poté při hlasování. Pokud jde o pozměňující návrhy, které přijal Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, musím říci, že pokud nebude návrh zákona schválen a Senát přistoupí k projednávání jednotlivých pozměňujících návrhů, pak mohu souhlasit s návrhem pod bodem 1. a nesouhlasím s návrhem pod bodem 2., kde budu zastávat stanovisko limitu, který je obsažen v návrhu, který předložila Poslanecká sněmovna. A pokud zazní návrh na to, aby tento limit v rozsahu půl milionu korun byl vyjádřen v českých korunách v zákonu, tak to je rovněž návrh, se kterým budu moci vyjádřit souhlas. Děkuji.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Děkuji panu ministrovi. Nyní se ptám zpravodaje garančního výboru, jestli se vyjádří k proběhlé rozpravě? Vyjádří, prosím.

Senátor Alexandr Novák: Mohu pouze konstatovat, že v obecné rozpravě vystoupilo pět senátorů. Pan senátor Štěch přednesl návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Máme tedy dva návrhy, vrátit s pozměňovacími návrhy a schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Děkuji. Předtím, než přistoupíme k hlasování, na žádost z pléna vás odhlašuji a zaregistrujte se, prosím, znovu svými hlasovacími kartami.

Přistoupíme k hlasování. V rozpravě byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je aktuálně přítomno 54 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro přijetí je 28.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 19 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 24, proti bylo 18. Návrh nebyl přijat.

Vzhledem k tomu, že Senát neschválil návrh zákona v navrženém znění, otevírám podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy se hlásí pan kolega Jaromír Volný, připraví se pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaromír Volný: Dámy a pánové, pokud by pan ministr uznal moji námitku stran terminologie trestního řízení, tak bych chtěl říci, že ta věc není tak jednoduchá, trestní řízení je velmi široké. Jde o to, jestli měl předkladatel na mysli poskytnout tyto velmi široké pravomoci v celém trestním řízení, nebo pokud jde o jednotlivé úkony trestního řízení a o které. A tady je nutno si uvědomit, že to má být pro vyhledávání legalizace výnosů z trestné činnosti, pro boj atd.

Čili to jsou vlastně aktivity, které ještě nesouvisejí s procesem vlastního administrativního trestního řízení.

Spíš bych se přikláněl k tomu, abychom tuto část zákona vypustili a aby se předkladatel snažil, protože já se teď necítím být kompetentní k tomu, abych toto napravoval, a aby se pokusil svoji představu podat nějakým jiným způsobem, třeba v jiném zákonu apod.

Předložil bych pozměňovací návrh, dám ho pak vytisknout, část druhou vypustit a část třetí přečíslovat na část druhou a § 9 přečíslovat na § 8.

Dám svůj návrh vytisknout v písemné formě. Děkuji.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Nyní vystoupí pan kolega Jaroslav Kubera, dále se připraví Milan Štěch a dalším přihlášeným je Petr Smutný. Je zde ale faktická připomínka předsedy Klubu sociální demokracie.

Senátor Petr Smutný: Kolegyně a kolegové, jenom pro pořádek, protože nechci zpochybňovat hlasování, neboť to nebylo o jeden hlas, ale hlasoval jsem pro a ve výsledcích hlasování mám uvedeno zdržel se. Pravděpodobně došlo při znovupřihlášení k nějaké chybě.

Chci jenom pro pořádek sdělit, že jsem hlasoval pro.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Předseda klubu Petr Smutný nenavrhuje opakované hlasování, takže pro steno to máme do záznamu. A slovo má Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera: Chtěl jsem jen říci, protože vím, že to jsou dva problémy. Předkladatel nenamítá proti nahrazení částky v eurech v korunách, ale pravděpodobně nebude doporučovat změnu částky. Proto bych dal pozměňovací návrh k pozměňovacímu návrhu, který by spočíval v alternativě, že by tam bylo více možností, tzn. nahradit slovy milion Kč, to je jedna varianta, 800 000 Kč je druhá varianta a 500 000 Kč třetí varianta. Jde o to, abychom kvůli tomu, že nebude podpořena ta částka, na to nezapomněli, tím by to samozřejmě padlo a zůstalo by to tam v eurech. Toto umožní hlasováním rozhodnout buď o tom, jak zní pozměňovací návrh, případně o variantě, z nichž každá umožní, že tam bude částka v korunách českých.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Děkuji. Slovo má Milan Štěch.

Senátor Milan Štěch: Děkuji. Vážené kolegyně, vážení kolegové, respektuji rozhodnutí v předchozím hlasování a dovoluji si podat pozměňovací návrh k návrhu Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, a to k bodu 2, v § 4 odst. 1 slovo 15 000 eur nahradit slovy 500 000 Kč.

Koresponduje to s předchozím návrhem kolegy Kubery, akorát se domnívám, že bychom příliš podrobné hlasování neměli dělat, protože tím do značné míry asi budeme zásadně měnit rozhodnutí Poslanecké sněmovny. A myslím si, že konsenzus, který se narodil v Poslanecké sněmovně, bychom neměli, pokud nemáte vážné důvody, měnit, protože tím to bude snižovat šanci, aby náš komplexní pozměňovací návrh Sněmovnou prošel ve věci vylepšení návrhu zákona, jak je to, doufám, míněno. Děkuji.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Děkuji. Na displeji již nemám nikoho přihlášeného. Končím podrobnou rozpravu.

Jaromír Volný se ještě hlásí? Je tomu tak. Omlouvám se mu, již jsem řekl, že končím podrobnou rozpravu. Pan ministr mi ji jistě otevře a já mu moc děkuji.

Místopředseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Domnívám se, že je důležité, aby podrobná rozprava proběhla plně.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Velice děkuji. Slovo má kolega Jaromír Volný.

Senátor Jaromír Volný: Chtěl jsem říci vlastně technickou věc k mému pozměňovacímu návrhu. Legislativci tvrdí, že zákon by neměl být dělen na dvě části, když má tři a jedna ubude, takže se to musí vlastně nějakým způsobem upravit. Nevím, jestli můžeme jednání z technických důvodů přerušit, aby byla nějaká přestávka na technickou úpravu. Nejde to totiž udělat jenom tak, že se část druhá vypustí a část třetí se přečísluje na část druhou, ale je zapotřebí to upravit z důvodu technických legislativních pravidel.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Myslím si, že je možné před hlasováním takovou přestávku udělat, pokud bude nezbytně nutná.

Nyní se ptám pana navrhovatele, jestli chce vystoupit se závěrečným slovem? Je tomu tak. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené senátorky, vážení senátoři, vzhledem k podaným pozměňujícím návrhům mi dovolte, abych konstatoval, že vyjádřím kladné stanovisko k pozměňujícímu návrhu Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, k návrhu pod bodem 1 k doplnění slova „a soudním exekutorem“. Myslím si, že tento návrh má svoji logiku.

Nebudu souhlasit s návrhem pod bodem 2. Naopak budu moci souhlasit s návrhem, který předložil pan senátor Štěch a nebudu souhlasit s tím, aby byla vypuštěna ta část zákona, která se týká novelizace zákona o správě daní a poplatků. Děkuji.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Já také děkuji. Nyní prosím zpravodaje garančního výboru, aby se vyjádřil k rozpravě a případně nás seznámil se způsobem hlasování.

Senátor Alexandr Novák: Pane předsedající, myslím si, že není potřeba toho moc dodat. Musíme počkat, až budeme mít všechny pozměňovací návrhy na stole, abych se mohl vyjádřit, jak budeme postupně hlasovat.

Navrhuji, aby nyní byla pětiminutová přestávka, abychom dostali návrhy na stůl v písemné podobě.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Dobře, vyhlašuji pětiminutovou přestávku na místě, abychom mohli dopracovat pozměňovací návrhy.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Vážené kolegyně a kolegové, svolal jsem vás po krátké přestávce k hlasování o pozměňovacích návrzích. Na displeji mám kolegu Kubína, ale to bude zřejmě omyl. Děkuji, je to v pořádku. Poprosil bych nyní zpravodaje garančního výboru Alexandra Nováka, aby nás v souladu s jednacím řádem seznámil se způsobem hlasování a přednášel jednotlivé pozměňovací návrhy, abychom o nich mohli hlasovat.

Teď jsem se dozvěděl, že není ještě hotov pozměňovací návrh kolegy Volného, nicméně mrzí mne to, že jsem vás takto zpátky nahnal do lavic, měli mi to říci dřív. Počkáme ještě pět minut tak, aby hlasování bylo připraveno kompletně, moc se vám omlouvám.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Vážené dámy a pánové senátoři, uplynula doba vymezená na technickou přestávku. Věřím, že návrhy pozměňovacích návrhů jste dostali do lavic, takže víme, o čem budeme hlasovat. (Zatím nebyly rozdány.)

Tak ještě chvilku, ještě jeden návrh, který očekáváme, až bude v tištěné formě. (Přestávka na místech, výměna předsedajícího.)

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Vážené kolegyně, vážení kolegové, po přestávce a po shromáždění pozměňovacích návrhů pozvu zpravodaje, aby nám pozměňovací návrhy přednášel a mohli jsme o nich hlasovat. Prosím, pane kolego.

Senátor Alexandr Novák: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Všechny návrhy máte už na stole. Já bych to jenom zrekapituloval. Máme návrh kolegy Volného, pak máme návrh – a to jsou pozměňovací návrhy k pozměňovacímu návrhu hospodářského výboru, a to je návrh kolegy Štěcha a pak návrh kolegy Kubery. A pak samozřejmě máte návrhy hospodářského výboru.

Já bych navrhoval, abychom nejprve hlasovali o pozměňovacím návrhu kolegy Volného, potom orientační hlasování o návrzích kolegy Štěcha a Kubery a pak návrhy hospodářského výboru.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Já rozumím. To znamená, to orientační hlasování bude o částkách 500 tisíc, 800 tisíc a milion, který vychází z návrhu hospodářského výboru. Rozumím tomu dobře?

Senátor Alexandr Novák: Ano, přesně tak.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Má někdo námitku proti této proceduře hlasování? Není-li tomu tak, můžeme k hlasování přistoupit.

Senátor Alexandr Novák: Za prvé bychom hlasovali o pozměňovacím návrhu kolegy Volného, a to je:

1. Název zákona upravit takto: „Zákon ze dne … 2004 o omezení plateb v hotovosti“.

2. Nadpis „Část první Zákon o omezení plateb v hotovosti“ vypustit.

3. Část druhou včetně nadpisu vypustit.

4. Slova „Část třetí“ vypustit a paragraf 9 označit jako paragraf 8.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Všichni máte návrh před sebou. Stanovisko předkladatele je negativní, jak jsme rozuměli. Pan zpravodaj? Souhlasné. (Výzvy ze sálu k fanfáře.)Hlasovací znělka, jsem se domníval, že zazněla. Dobře, pustím ji ještě jednou.

V sále je přítomno aktuálně 61 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí pozměňovacího návrhu kolegy Volného je 31. Zahajuji hlasování. Kdo je pro přijetí tohoto návrhu, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 20 se z 61 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 30, proti bylo 15. Návrh nebyl přijat. Můžeme pokračovat.

Senátor Alexandr Novák: Dále bych navrhoval, jak už jsem řekl, orientační hlasování, a to o návrhu hospodářského výboru v § 4 odst. 1 slova „15 tisíc euro“ nahradit slovy „jeden milion“. Dále pozměňovací návrh k pozměňovacímu návrhu senátora Kubery – v § 4 odst. 1 slova „15 tisíc euro“ nahradit slovy „800 tisíc“ a to samé, návrh kolegy Štěcha, nahradit slovy „500 tisíc korun“.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Budeme hlasovat orientačním hlasováním, to znamená trojí hlasování, ve kterém využijeme pouze tlačítko ANO. Začneme částkou 500 tisíc korun, druhé hlasování bude 800 tisíc korun, třetí hlasování bude 1 milion.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro ten první návrh – 500 tisíc, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Tento návrh získal 28 hlasů.

Nyní budeme hlasovat o 2. pozměňovacím návrhu, a to je částka 800 tisíc korun. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Tento návrh získal 8 hlasů.

A nyní budeme hlasovat o posledním návrhu v orientačním hlasování, a to je návrh 1 milion korun. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Tento návrh získal 36 hlasů a bude se tedy o něm hlasovat jako o prvním – v rámci hlasování hospodářského výboru, anebo teď? Teď.

Nyní tedy budeme hlasovat o tomto návrhu jako o návrhu na změnu částky, a já se tedy ptám pana garančního zpravodaje, jestli to musí být hlasováno samostatně nebo v rámci toho návrhu hospodářského výboru?

Senátor Alexandr Novák: Ne, můžeme samostatně dohlasovat.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Můžeme to dohlasovat. Dobře. Nyní tedy budeme hlasovat řádným způsobem o návrhu, že ta částka 15 tisíc eur… Já se domnívám, že takto hlasovat nejde. Já bych doporučoval, abychom se velmi rychle poradili. (Neformální porada.)

Jako první budeme hlasovat o částce 1 milion korun. A potom už nebudeme hlasovat návrh hospodářského výboru. Dobře. Všichni jsme pochopili. Já tedy zahajuji hlasování. (Námitky v sále – nebyla sdělena stanoviska.)

Stanovisko předkladatele?

Místopředseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Stanovisko negativní.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Stanovisko zpravodaje? Souhlasné.

Zahajuji tedy hlasování o tomto návrhu, to znamená milion korun českých. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 24 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 36, proti bylo 12 a návrh byl přijat.Můžeme pokračovat v hlasování.

Senátor Alexandr Novák: Dále budeme hlasovat o návrhu hospodářského výboru, a to jev § 3 odst. 2 písm. e) za slovo „notářem“ doplnit slova „a soudním exekutorem“.Odůvodnění už padlo.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Stanovisko předkladatele? Kladné. Stanovisko zpravodaje? Kladné.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 25 se z 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 54, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.Prosím.

Senátor Alexandr Novák: Dále budeme pokračovat posledním hlasováním, a to je v § 4 odst. 2 se slova „české nebo“ vypustit a slova „měnu euro“ nahradit slovy „českou měnu“.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Stanovisko předkladatele je kladné, zpravodaje rovněž kladné.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 26 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 57, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.Prosím.

Senátor Alexandr Novák: Tímto jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy a můžeme hlasovat o návrhu zákona jako o celku.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Děkuji. Spustím fanfáru. Prosím, technická.

Senátor Josef Kaňa: Pane předsedající, žádám o pětiminutovou přestávku na poradu klubu.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Žádosti se vyhovuje. Sejdeme se ve 12.30 hod.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Vážené kolegyně, vážení kolegové, po přestávce nás před polední přestávkou čeká poslední hlasování k tomuto návrhu zákona, a to o tom, zda návrh zákona vrátit Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

V sále je aktuálně přítomno 62 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 32. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové č. 27 se z 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 38, proti byli tři. Návrh byl přijat.

Projednávání tohoto bodu končí a vyhlašuji polední přestávku do 13.30 h.

Prvním bodem, kterým začneme po přestávce, je přesunutý bod Návrh o převodu některého majetku, se kterým je příslušná hospodařit Česká správa letišť, státní podnik, z vlastnictví ČR do vlastnictví některých krajů.

Následně budeme pokračovat body pana místopředsedy Sobotky.

Dobrou chuť.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Předseda Senátu Petr Pithart: Vážené paní senátorky, páni senátoři, budeme pokračovat v přerušeném jednání. Na jeho počátku oznamuji, že se z odpolední části omlouvají páni senátoři Harazin a Šula.

Dalším bodem dnešního programu je:

Návrh zákona o převodu některého majetku, se kterým je příslušná hospodařit Česká správa letišť, státní podnik, z vlastnictví České republiky do vlastnictví některých krajů.

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 283.Prosím pana poslance Jaromíra Schlinga, aby nás s návrhem zákona seznámil.

Poslanec Jaromír Schling:Pane předsedo, dámy a pánové, myšlenka převést regionální letiště, konkrétně tři letiště, a to Karlovy Vary-Olšová vrata, Ostrava-Mošnov a Brno-Tuřany, není zcela nová. Již delší dobu se uvažuje o tom, jak vyřešit provozování a vlastnictví těchto letišť, aby nebyla nadále jakýmsi nežádoucím přívažkem České správě letišť, státního podniku, který z důvodů zcela pochopitelných se soustřeďuje na provozování letiště Praha-Ruzyně.

Tento státní podnik by měl být v dohledné době transformován do podoby akciové společnosti, aby mohl lépe plnit své podnikatelské funkce a rozvíjet své aktivity, kdežto regionální letiště bránila provedení této transformace. Dlouhou dobu se hledal způsob, jak s nimi naložit. Poté, co kraje nejen vznikly a začaly fungovat, ale poté, co si také uvědomily význam těchto letišť pro možný rozvoj krajů, ve kterých se nacházejí, projevily značný zájem o to, aby regionální letiště, o která v podstatě Česká správa letišť nestojí, byla převedena do vlastnictví krajů, které si najdou provozovatele, který bude mít patřičná oprávnění a bude schopen letiště provozovat.

K tomu byl vytvořen konsenzus prakticky všech zúčastněných: České správy letišť, Ministerstva dopravy, Ministerstva financí i tří dotčených krajů. Iniciátorem provedení této záležitosti se nakonec stal Moravskoslezský kraj, který v rámci své zákonodárné iniciativy předložil do Poslanecké sněmovny návrh zákona, kterým se pokusil tuto věc řešit. Bylo shledáno, že tento návrh není dobře zpracován, byla zvolena novela zákona o majetku krajů, což všichni právníci ve vzácné shodě tehdy odmítli, a proto Poslanecká sněmovna tento návrh zamítla, a to v situaci, kdy vznikla určitá časová tíseň, kdy vznikla potřeba uskutečnit převod tohoto majetku rychle, a to proto, že do pololetí tohoto roku mohou kraje, budou-li vlastníky těchto letišť, žádat příslušné fondy EU o prostředky, které by mohly být použity k rozvoji těchto regionálních letišť.

Ani vláda neodmítá tento převod uskutečnit, ale v den, kdy se vyjadřovala k předloženému poslaneckému návrhu zákona, který je speciálním zákonem, rozhodla o tom, že bude souběžně postupovat vlastní exekutivní cestou podle zákona č. 92/1991 Sb., o velké privatizaci. Tyto procesy zatím běží současně, protože vláda k poslaneckému návrhu zákona přijala v podstatě neutrální stanovisko, ve kterém neřekla ani ano, ani ne, pouze uplatnila určité výhrady k textu zákona.

Postup podle zákona č. 92 se rozběhl tak, že Ministerstvo dopravy zpracovalo privatizační projekt a předložilo Ministerstvu financí. Tam leží dodnes, protože Ministerstvo financí se potýká jednak s problémy, které vznikají při exekutivním postupu, protože zákon č. 92 podle našeho názoru, tzn. názoru předkladatelů i řady dalších zainteresovaných, není vhodný k takovémuto převodu majetku. Byl koncipován jinak, k jiným účelům. Také proto, že Ministerstvo financí doufá, že bude schválen tento zákon a převod se uskuteční jednodušší cestou.

Samotný návrh zákona není příliš složitý. Při projednávání ve výborech sklidil přesto kritiku, především ve Výboru ústavně-právním. Chtěl bych se vyjádřit především k jedné námitce, která se týká případné ústavnosti jednoho z ustanovení tohoto zákona, protože návrh obsahuje omezení vlastnických práv. Říká, že deset let kraje nemohou volně s tímto majetkem nakládat, že ho nemohou zcizit, že musí být užíván dále jako letiště.

Domníváme se, že tato námitka neústavnosti není oprávněná, protože dosavadní praxe Ústavního soudu jasně prokazuje, že vlastnická práva mohou být zákonem omezována, ale že toto omezení musí být určité a že míra tohoto omezení musí odpovídat veřejnému zájmu, ve kterém se toto omezení na majetek vkládá. Jsme pevně přesvědčeni, že tento zákon ústavní je, a že požadavky, které vyslovil Ústavní soud v předchozích nálezech, respektovány jsou.

Situace je taková, že pokud tento návrh zákona bude schválen, nabude platnosti a Ministerstvo dopravy na jeho základě rozhodnutím příslušné majetky převede. Nestane se to tedy samotným aktem přijetí zákona, ale teprve rozhodnutím Ministerstva dopravy, ke kterému získá na základě tohoto zákona oprávnění.

Jsme přesvědčeni, že je to nejrychlejší cesta, jak uspokojit zájem krajů o získání regionálních letišť, zatímco cesta exekutivní, která je rovněž v běhu, bude mít celou řadu složitostí. Nakonec se ji zřejmě podaří realizovat, ale bude to trvat relativně dlouho a kraje nestihnou v letošním roce požádat o prostředky z Evropské unie a nastane tam, domnívám se, zbytečné zdržení, protože dříve či později tato letiště do vlastnictví krajů převedena budou. Jak už jsem řekl, na tom je všeobecná shoda všech zainteresovaných, jednak z důvodu, že Česká správa letišť se soustředí na provozování letiště Praha-Ruzyně a jednak z toho důvodu, že letiště jsou významným prvkem pro rozvoj krajů. Shodují se na tom, jak jsem řekl, jak ministerstva, Česká správa letišť, ale i celá řada odborníků z oblasti letectví, jak možná potvrdí někteří členové letecké komise, kteří se řady jednání zúčastňují.

Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost a pokud bude potřeba, vyjádřím se pak k rozpravě. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane navrhovateli, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Návrh zákona byl přikázán Ústavně-právnímu výboru. Výbor nepřijal k tomuto tisku usnesení. Jako svého zpravodaje určil pana senátora Jaromíra Volného. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 283/2.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 283/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Milan Balabán a jeho prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane zpravodaji.

Senátor Milan Balabán: Pane předsedo, pane poslanče, kolegyně a kolegové. Pan poslanec, řekl bych, vyčerpávajícím způsobem popsal věcný problém tohoto zákona. On je skutečně velice jednoduchý, protože se jedná o převod tří letišť z majetku České správy letišť do majetku krajů. Hovořil i o tom, že existuje obecná shoda všech zúčastněných tento proces završit. Hledají se pouze cesty, jak to udělat a jak to udělat rychle, aby tato letiště se mohla stát jakýmsi epicentrem regionálního rozvoje, protože kraje si skutečně od těchto letišť toto slibují.

Chtěl bych říci, že jsem se zabýval samozřejmě tím, co zaznělo ve stanovisku vlády. A musím říci, že skutečně toto stanovisko není odmítavé, je pouze, řekněme, s určitými připomínkami. A pokud se týče připomínky č. 1, to znamená, že pro tyto případy by mohlo být řešení zákonem č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, a tvrzení, že vlastně tento proces byl nastartován. Já se domnívám, že cesta, která byla zvolena, není v rozporu, protože můžeme diskutovat o tom, jestli je správné, aby majetek velkého rozsahu byl převáděn nebo aby o něm bylo rozhodováno z pozice exekutivy nebo aby o něm rozhodoval Parlament ČR.

Ověřoval jsem si i bod druhý stanoviska vlády, který jsem považoval za velmi důležitý, to znamená, že není řešeno právní postavení vyčleněných částí státního podniku, přesto, že vytvoření nového právního subjektu je předpokladem pro další provozování letišť, mimo jiné i s ohledem na skutečnost, že letiště může provozovat pouze subjekt s povolením uděleným Úřadem pro civilní letectví.

Ověřoval jsem si skutečnost a v podstatě jak v případě Karlových Varů, tak v případě Ostravy kraje založily společnosti, které mají mít vlastně tuto náplň. A je připraven způsob udělení licence ve spolupráci s Ministerstvem dopravy, odbor civilního letectví. Čeká se pouze na rozhodnutí.

V případě Brna je vlastně situace jiná, protože tam už tato společnost funguje.

I další připomínky, které jsou v usnesení vlády, to znamená problematika specifikace majetku, ekonomická charakteristika podniku, si myslím, že není problémem, protože opět jsem si ověřil, že letiště mají oddělené účetnictví, to znamená, že lze přesně specifikovat majetek, práva i závazky, které by měly na kraje přejít. A tyto informace a údaje byly předány prostřednictvím České správy letišť na Ministerstvo dopravy a budou samozřejmě aktualizovány k příslušným požadovaným datům. Data a celý proces už popsal pan poslanec, takže k tomu nemusím hovořit.

Jenom bych zdůraznil to, že Poslanecká sněmovna zřejmě si uvědomila naléhavost řešení tohoto problému, to znamená i to, co jsem říkal, že letiště by měla být centrem regionálního rozvoje a že existuje možnost čerpání strukturálních fondů. A tato možnost čerpání ještě v letošním roce je pouze za předpokladu rychlého převodu. To znamená i v tomto případě Poslanecká sněmovna rozhodla, že návrh zákona byl vlastně projednán a schválen v rámci prvého čtení.

To vše, to znamená proces, jak to proběhlo v Poslanecké sněmovně, i to, o čem jsem hovořil, možnost čerpání strukturálních fondů, při vědomí určitých legislativních problémů, které se přece jenom objevují, vedlo náš výbor k tomu, že doporučujeme plénu Senátu, aby vyslovilo návrh tímto zákonem se nezabývat a umožnilo tento proces. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Prosím pěkně, posaďte se ke stolku zpravodajů.

A nyní dávám slovo zpravodaji Ústavně-právního výboru panu senátorovi Jaromíru Volnému, prosím.

Senátor Jaromír Volný: Dámy a pánové, jak už bylo řečeno, Ústavně-právní výbor nepřijal žádné usnesení, protože se při každém ze tří navrhovaných usnesení nenašel nadpoloviční počet senátorů, který by s ním souhlasil.

Nyní bych tu okomentoval, o čem se tam jednalo a jak toto jednání dopadlo.

Ve své zpravodajské zprávě jsem poukázal na velmi závažné ústavně-právní závady tohoto zákona a i jiné a doporučil jsem návrh zákona zamítnout, protože je to neopravitelné. S tímto stanoviskem se ztotožnilo pouze pět senátorů z deseti, takže nadpoloviční většina nebyla dosažena. Další čtyři hlasovali pro nezabývat se návrhem zákona, jeden s vtipnou poznámkou, že je to právě tak hrozné, že bude lepší, když se tím nebudeme zabývat, a jeden senátor hlasoval pro schválit zákon, ten neoponoval vlastně tomu, že jsou tam právní závady, ale měl pocit, že jeho kraj to letiště potřebuje, takže by tento zákon měl být schválen.

Domnívám se, že institut nezabývat se je pro jiné účely, to je vlastně schválení bez rozpravy, když by ta věc byla bezrozporná. Domnívám se tedy, že byste si měli podrobněji vyslechnout ty důvody, které vedly pět z deseti členů Ústavně-právního výboru k tomu, že hlasovali pro návrh zamítnout tento zákon.

Opravdu jenom krátce bych tady uvedl, že návrh zákona je v rozporu se dvěma nálezy Ústavního soudu, nejméně se dvěma dalšími zákony, dále podle mého názoru i s Listinou základních práv a svobod. Příloha A má zcela jiný obsah než odkaz na ně v textu zákona, zákon užívá špatné či rozporné právní termíny a podle mého názoru budou špatné dopady i v praktické rovině, nebo byly by, kdyby tento zákon byl přijat.

Seznámil jsem vás s usnesením Ústavně-právního výboru i s krátkým přehledem toho, jak jednání probíhalo a co se tomu vytýká. A podrobnosti bych vám řekl, pokud zákon připustíte do obecné rozpravy. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. A vzhledem k tomu, že Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu navrhuje, aby se Senát návrhem zákona nezabýval, budeme o tomto návrhu hlasovat.

Konstatuji, že v sále je v tuto chvíli přítomno 56 senátorek a senátorů, znamená to, že kvorum je 29.

Hlasujeme o návrhu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji vám. Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Skončilo v pořadí 28. hlasování této schůze. Návrh byl schválen.Při kvoru 30 bylo dosaženo 30 kladných hlasů, 10 hlasů bylo proti. Znamená to, že projednávání tohoto návrhu zákona skončilo.

Je tu nějaký problém? Není tu žádný problém.

Nyní budeme projednávat bod, kterým je:

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 288.

Pana ministra už nemusím prosit, aby přistoupil k řečništi, protože tak již učinil. Prosím jej tedy, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Místopředseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, důvodem předložení tohoto návrhu zákona je prioritně umožnit celním úřadům bezúplatně předávat se souhlasem oprávněné osoby vhodným způsobem upravené padělky a nedovolené napodobeniny k humanitárním účelům, což bylo vyvoláno veřejnou poptávkou a zájmem společnosti, zejména po velkých povodních a zejména poté, kdy Celní správa v loňském roce zahájila velmi intenzivní kontrolní činnost na tržištích.

Návrh novely zákona byl též zpracován s přihlédnutím k nařízení Rady Evropských společenství č. 3295 ze dne 22. prosince 1994, kterým se stanovují opatření týkající se propuštění do Společenství a vývozu a zpětného vývozu zboží, které porušuje určitá práva duševního vlastnictví.

Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane navrhovateli. Prosím pěkně, zaujměte místo u stolku zpravodajů.

Návrhem zákona se zabýval Výbor pro evropskou integraci. Výbor určil svým zpravodajem pana senátora Vladimíra Železného a přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 288/3.

Jako další se návrhem zákona zabýval Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Výbor určil jako svého zpravodaje pana senátora Jana Fencla a nepřijal k návrhu zákona usnesení. Záznam z jednání výboru vám byl rozdán jako senátní tisk č. 288/2.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 288/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Jehlička, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Václav Jehlička: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Úvodem bych chtěl konstatovat, že moje zpráva po dohodě s panem senátorem Železným bude společnou zprávou našeho výboru a Výboru pro evropskou integraci, protože pozměňovací návrhy, které jsme přijali, jsou naprosto identické.

Zákon č. 191/1999 Sb., což je současně platný zákon, se týká primárně dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví, tedy především padělků a nedovolených napodobenin.

Ode dne účinnosti celní orgány již zabavily padělky a nedovolené napodobeniny v hodnotě několika stovek milionů korun. Dosavadní úprava stanoví, že zajištěné padělky a nedovolené napodobeniny mají být zničeny. Navrhovaná novela má umožnit, aby se takové zboží neničilo, ale aby bylo užíváno k humanitárním účelům, to znamená bezplatně převáděno potřebným fyzickým osobám například v dětských domovech či v domovech důchodců.

Navrhovaná novela má zároveň harmonizovat tuto vnitrostátní úpravu s právem Evropské unie.

Nyní bych se krátce zmínil o legislativním procesu. Vláda předložila návrh zákona Poslanecké sněmovně na konci července minulého roku. Prvé čtení návrhu zákona proběhlo v listopadu minulého roku na 23. schůzi Poslanecké sněmovny. Komplexní pozměňovací návrh hospodářského výboru se při druhém čtení návrhu zákona stal podkladem pro další projednávání návrhů zákona.

Třetí čtení návrhu zákona proběhlo v únoru letošního roku. Návrh zákona byl v hlasování pořadové číslo 276 schválen ve znění komplexního pozměňovacího návrhu hospodářského výboru. Z přítomných 175 poslanců se pro návrh vyslovilo 162, proti hlasovali dva.

Tento komplexní pozměňovací návrh vnáší do návrhu zákona tak, jak ho předložila vláda, řadu legislativních problémů. Plynou z toho, že je třeba harmonizovat český právní řád k 1. květnu 2004 při vstupu České republiky do EU, ale hned poté k 1. červenci 2004 se v Evropské unii mírně změní úprava nařízení Evropské rady č. 1383/2003 týkající se celního zásahu proti zboží podezřelému z porušování práv duševního vlastnictví, než je tomu v EU nyní.

Poslanecká sněmovna ve snaze předejít opakované novelizaci zákona č. 191/1999 Sb., s účinností od 1. května a od 1. července 2004, přistoupila k legislativně velmi neobvyklé, složité a nepřehledné úpravě, kdy návrh zákona v článku 1 obsahuje novelizaci odpovídající evropské úpravě, která má nabýt účinnosti 1. července 2004.

A zároveň se v čl. 3 vrací k evropské právní úpravě dosud platné a účinné. Kromě toho však návrh zákona upravuje též přechodná ustanovení v čl. 2, a to mezi úpravou, která má být účinná od 1. května 2004, nová evropská, a úpravou dosavadní.

Pravidla obsažená v přechodných ustanoveních jsou však v návrhu Poslanecké sněmovny zpochybněna následnými zvláštními pravidly, které předmět úpravy zákona na dobu od 1. května do 1. července 2004 vztahují k dosud platnému a do 30. června 2004 i účinnému nařízení Evropské rady č. 3295/94. Vedle této nepřehlednosti obsahuje předložená novela i určité množství věcně právních nedostatků a chyb. Např. v čl. 2 odkazuje na ustanovení novelizovaného zákona způsobem, který není právě jednoznačný.

Legislativní odbor Senátu zpracoval pozměňovací návrhy tak, aby se případné aplikační problémy omezily na minimum. Zároveň je na uvážení Senátu, zda dá přednost údajné věcné potřebě tuto novelizaci schválit urychleně, anebo dát přednost čistotě a přesnosti právních norem, které z Parlamentu vycházejí.

Výbory, které k návrhu přijaly usnesení, se přiklonily k druhému postoji. Návrh projednaly Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, Výbor pro evropskou integraci a Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Výbor pro hospodářství k návrhu nepřijal žádné usnesení. Výbor pro vzdělávání a Výbor integrační přijaly shodná usnesení, představující kompletní úpravu problémů, které jsem dříve uvedl, a to na základě doporučení legislativního odboru.

Pozměňovací návrhy jsou dvojího typu. Návrhy pod body 1 – 3, které odstraňují výše uvedenou dvoukolejnost úpravy, kterou navrhla Poslanecká sněmovna. Navrhuje se přistoupit ke změně odpovídající stavu v EU od 1. července 2004 již rovnou touto novelizací a problematiku přechodného období řešit jen standardní formou přechodných ustanovení.

Druhý typ pozměňovacích návrhů jsou další návrhy, které odstraňují ostatní věcné právní nedostatky. Cílem těchto návrhů je učinit výsledný tvar zákona pro adresáty přehlednější a snadněji použitelný. Návrhy tedy nepředstavují změnu věcného obsahu předložené novely, s tím, jak se zdá, všichni ve výborech souhlasí.

Po odstranění výše zmíněných legislativních problémů přijetím pozměňovacích návrhů, které schválily dva výbory, doporučuji návrh zákona, vzhledem k jeho žádoucímu záměru, schválit.

Měl bych ještě krátkou poznámku směrem k panu předkladateli, že k v podobě, ve které vzešel tento návrh zákona z vlády v té humanitární podobě, mohu-li to tak říci, bychom samozřejmě bez problémů návrh schválili. Ovšem v podobě, která přišla z Poslanecké sněmovny, tento zákon můžeme těžko schválit, odporovalo by to poslání horní komory Parlamentu České republiky.

Nyní dovolte ještě, abych vás seznámil s usnesením našeho výboru, které je, jak jsem již řekl, identické s usnesením Výboru pro evropskou integraci. Výbory doporučují Senátu Parlamentu ČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně PČR s pozměňovacími návrhy, které jsou přílohou tohoto usnesení. Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice určuje mne zpravodajem na této schůzi. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane zpravodaji garančního výboru. Přestože jsme slyšeli, že zpráva garančního výboru a zpráva Výboru pro evropskou integraci je společná, zeptám se pana senátora Vladimíra Železného, zda si přeje vystoupit? Nepřeje. Tedy se zeptám zpravodaje Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu pana senátora Jana Fencla, zda si přeje vystoupit a on již tak hodlá učinit. Prosím.

Senátor Jan Fencl: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové. Já cítím potřebu vás informovat, že Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu Senátu PČR přijal následující usnesení.

Po úvodním slově zástupce předkladatele náměstkyně ministra financí Yvony Legierské, po zpravodajské zprávě mé a po rozpravě výbor nepřijal žádné usnesení. Pro návrh schválit předložený návrh zákona hlasovali z 8 přítomných senátorů 3 senátoři, pro zamítnutí návrhu zákona hlasovali z 8 přítomných senátorů 4 senátoři. Dále usnesení říká, že zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR určuje mne a pověřuje předsedu výboru senátora Milana Balabána, aby s tímto záznamem seznámil předsedu Senátu PČR. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane zpravodaji. A ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát projevil vůli návrhem zákona se nezabývat. Není tu nikdo, kdo by podal tento návrh. A proto otevírám obecnou rozpravu. Písemné přihlášky nemám. Kdo se tedy hlásí do rozpravy jako první? Pan senátor Vladimír Železný. Prosím.

Senátor Vladimír Železný: Dámy a pánové, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, nesporně záměr, za který se jakoby trochu schovává ten zákon, je velmi bohulibý a vy víte, že jsem tady již vystupoval v okamžiku, kdy jsme České obchodní inspekci předávali podobné zboží pro charitativní a humanitární účely.

Nicméně v tomto případě došlo k velmi zvláštní situaci, protože tímto zákonem předkladatel honil původně několik zajíců. Honil zajíce EU a honil zajíce humanitárního a když se honí dva zajíci, tak zpravidla to dopadá velmi špatně. Poté zjistil, že toho jednoho zajíce nemá honit, protože je to zajíc, který má statut nařízení EU, a nařízení, jak známo, je samo o sobě platnou, velmi silnou, velmi mohutnou právní normou, která je nadřazena právním normám národních států a automaticky platí na území.

Nicméně jakýmsi nedopatřením, a to je celý ten problém tohoto zákona, zapomněli tvůrci zákona, kteří eliminovali toho prvního zajíce a pečlivě vyndavali z něj všechny zmínky, které jsou ošetřovány nařízením, zapomněli na zvláštní ustanovení, která ponechali v tom zákoně, přestože se vztahuje právě k těm částem, které byly všechny eliminovány z toho zákona.

Čili vznikl neuvěřitelně hybridní tvar, ve kterém se nařizovalo cosi, co bylo současně z toho zákona vyndáno a co ještě navíc bylo komplikováno oním zvláštním konstruktem, který popsal pan zpravodaj, to znamená, dvě různá období platnosti. Výsledkem bylo cosi neuvěřitelného, co vytvářelo situaci, že po dobu minimálně dvou měsíců bychom se uvedením tohoto zákona ocitli mimo právní řád EU.

EU zakazuje nebo spíše nedovoluje, aby ta ustanovení, která jsou v nařízeních, byla nějakým způsobem modifikovaně nebo jinak upravována zákony jednotlivých národních států. Tady tím, že jsme tam ponechali tyto části, jsme náhle dospěli k situaci, kdy nařízení říká černé a český zákon říká bílé. Argument předkladatelů spočíval v tom, že říkali, ale to je přece nadřazená norma, takže každý ví, že platí to černé a nikoliv to bílé. Co by to znamenalo ve svém výsledku? Nedozírné legislativní důsledky pro uživatele zákona, protože každý uživatel kteréhokoliv zákona by musel jakékoliv ustanovení zákona kontrolovat, zda čirou náhodou není ošetřováno nějakým nařízením EU a zda EU čirou náhodou nepojednává o této věci opačně nebo jinak. A musel by si to hledat, zda platí náš zákon anebo zda platí nařízení.

To je situace, kterou by nezvládl žádný superpočítač, protože proscreenovat všechny zákony, které vyrábíme, nesporně nejde. Takže argument, který padal poměrně často v těch debatách, a sice, máme tu přece nařízení, to je nadřazené, takže je úplně jedno, co přijmeme v našich zákonech, pokud je to ošetřováno nařízením, protože stejně platí nařízení, je mimořádně nebezpečný precedens, a proto, když jsme zvažovali u nás ve výboru, tak jenom jsem chtěl dodat krátkou informaci, že ze 6 přítomných 6 hlasovalo pro pozměňovací návrhy, tedy všichni přítomní.

Zdá se nám, že Senát by si neměl dovolit uvést, byť na omezenou dobu do 1. července, tedy od 1. května do 1. července na dobu 2 měsíců, kterýkoliv nový zákon, který vědomě uvádí v tomto období do platnosti nebo do účinnosti, by ho neměl uvádět tak, aby nebyl v souladu s právním řádem EU. Děkuji vám.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, a ptám se, kdo se dále hlásí do rozpravy? Nikdo, takže rozpravu končím a ptám se pana navrhovatele, chce-li se k obecné rozpravě vyjádřit? Ne, nepřeje. Pan zpravodaj Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu pan senátora Jan Fencl? Také ne. Pan senátor Železný se právě vyjádřil. Takže, pane zpravodaji garančního výboru, přejete si vyjádřit se k rozpravě? Také ne.

Konstatuji, že Senát neschválil návrh zákona v navrženém znění a ani ho nezamítl. A je tedy třeba otevřít rozpravu podrobnou. Kdo se jako první hlásí do podrobné rozpravy? Pan senátor Jehlička. Prosím.

Senátor Václav Jehlička: Já bych chtěl říci, že nebyly předloženy jiné pozměňovací návrhy, nebo zatím nejsou předloženy žádné jiné pozměňovací návrhy, než návrhy obou dvou výborů. Pokud nebudou, chtěl bych navrhnout postup k hlasování, kdy bychom hlasovali ve třech blocích.

V prvním bloku bychom hlasovali o bodech 1 – 3, protože tyto body nejsou hlasovatelné odděleně, druhým blokem jsou, nazvu to technicko-legislativní návrhy, a to jsou body 4, 6, 9, 10, 12 a můžeme říci, že ještě 5. Zde bychom mohli hlasovat také společně a pak jsou to v bloku C návrhy s věcným obsahem a tady je zapotřebí hlasovat o každém bodu zvlášť.

Předseda Senátu Petr Pithart: Ano. My ještě nebudeme hlasovat, protože podrobná rozprava ještě není skončena. Kdo se dále hlásí do podrobné rozpravy? Nikdo. Teď tedy mohu podrobnou rozpravu ukončit a vyzývám pana navrhovatele, aby vystoupil se závěrečným slovem.

Místopředseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji, pane předsedo. Dámy a pánové, já akceptuji legislativně-technické pozměňovací návrhy, které byly přijaty ve výboru, a mohu k nim dát své kladné stanovisko. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Pro jistotu se zeptám pana zpravodaje Fencla, zda si přeje vystoupit? Nepřeje. Pan senátor Železný také ne. Pan senátor garančního výboru se právě vyjádřil. Takže jeho teď poprosím, aby v souladu s jednacím řádem Senátu přednášel pozměňovací návrhy, které zde zazněly tak, abychom o nich mohli hlasovat. Svolám kolegyně a kolegy k hlasování. Pane garanční zpravodaji, prosím vás, abyste začal s přednášením jednotlivých pozměňovacích návrhů.

Senátor Václav Jehlička: Děkuji, pane předsedo. Nejprve bychom hlasovali, jak jsem již avizoval ve svém předcházejícím vystoupení, společně o bodech 1, 2, 3, protože nejsou hlasovatelné odděleně,proto musíme hlasovat najednou. Můžeme hlasovat, pane předsedo.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tyto pozměňovací návrhy, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji vám. A nyní, kdo je proti, má možnost zvednout ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování pořadové číslo 29 skončilo přijetím prvního pozměňovacího návrhu.Z 56 přítomných, tedy při kvoru 29, 54 hlasů pro, žádný hlas proti. Prosím, pokračujte.

Senátor Václav Jehlička: Druhým blokem, o kterém budeme hlasovat, jsou návrhy technicko-legislativní. Jedná se o body 4, 5, 6, 9, 10 a 12, které se týkají pouze zpřesňování textu zákona tím, že se formou odkazů nebo vložením textu uvádějí právní normy, ke kterým se daná ustanovení vztahují. Můžeme hlasovat.

Předseda Senátu Petr Pithart: Ano. O těchto pozměňovacích návrzích budeme hlasovat najednou.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji vám. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Také druhá skupina pozměňovacích návrhů byla schválena.Při 56 přítomných, při kvoru 29, 55 hlasů pro, žádný hlas proti. Prosím.

Senátor Václav Jehlička: Pane předsedo, a nyní přichází návrhy s věcným obsahem. Zde budeme hlasovat o bodu 7, o bodu 8 a o bodu 11 odděleně, tedy to znamená o každém zvlášť. Nejprve budeme hlasovat o bodu 7, který doplňuje k podmínkám přejímající organizace také to, že nemá nedoplatky na pojistném na veřejném zdravotním pojištění, včetně penále.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Pan ministr, pan navrhovatel? Kladné stanovisko.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování skončilo. Děkuji vám. Bylo to 31. hlasování této schůze a skončilo schválením 3. pozměňovacího návrhu,resp. skupiny pozměňovacích návrhů. Stav se nezměnil – 56 přítomných, 29 kvorum, nikdo nebyl proti, 55 hlasů pro. Prosím, pokračujte.

Senátor Václav Jehlička: Nyní budeme hlasovat o bodu 8,kterým se sjednocuje forma předání zabavených padělků vůči organizacím státu či územních samosprávných celků s formou předání ostatním právnickým osobám, a to podobou smlouvy. Tím se zároveň odstraňuje problém, kdy v předloženém znění byla zakotvena smluvní pokuta, ale měla být stanovena jednostranným úkonem státního orgánu, což je protimluv.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Pan ministr jako navrhovatel? Souhlasí. Já zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Děkuji. A nyní, kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 32 skončilo. Také čtvrtý pozměňovací návrh byl schválen.Bylo 56 přítomných, kvorum 29. Nikdo nebyl proti, 52 bylo pro.

Prosím, pokračujte.

Senátor Václav Jehlička: Nyní budeme hlasovat o posledním pozměňovacím návrhu, kterým je bod 11, kterým se upravuje přechodné ustanovení o jistotě složené v hotovosti, kdy se do konce roku 2004 bude postupovat dle dosavadních předpisů.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Jaké je stanovisko pana ministra? Souhlasí. Zahajuji hlasování o posledním pozměňovacím návrhu.

Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

33. hlasování skončilo přijetím pátého pozměňovacího návrhu. Z 57 přítomných při kvoru 29 bylo 54 hlasů pro, nikdo nebyl proti.

Tím jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy a přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

V sále je přítomno 57 senátorek a senátorů, kvorum je 29. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Skončilo 34. hlasování přijetím návrhu vrátit Poslanecké sněmovně návrh zákona ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

Děkuji navrhovateli a zároveň děkuji všem třem zpravodajům.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dalším bodem je:

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 254/2000 Sb., o auditorech a o změně zákona č. 165/98 Sb., ve znění zákona č. 209/2002 Sb.

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 289.Prosím pana Bohuslava Sobotku, ministra financí jako navrhovatele, aby nás s návrhem zákona seznámil.

Místopředseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, cílem předkládaného návrhu zákona je dosažení plné slučitelnosti české právní úpravy v oblasti auditu s právem EU. Jedná se o dvě zásadní oblasti:

-? první se týká uznávání kvalifikace auditorů z jiných členských států EU a s tím souvisejícího umožnění poskytovat auditorské služby auditorům z členských států EU na území ČR;

-? druhá se týká změny směrnice Evropského parlamentu, Rady o účetních a konsolidovaných závěrkách, určených typů společností, bank a jiných finančních institucí a pojišťoven.

Cílem této novely je harmonizace s právem EU, jiné změny novela neobsahuje. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane navrhovateli a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Návrh zákona byl přikázán Výboru pro evropskou integraci. Výbor určil svou zpravodajkou paní senátorku Alenu Gajdůškovou a přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 289/2.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 289/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Ivo Bárek. Jeho prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Ivo Bárek: Pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, pane ministře, jenom bych chtěl konstatovat, že se bude jednat o zprávu společnou s Výborem pro evropskou integraci, kde zpravodajkou k tomuto návrhu zákona byla paní kolegyně Alena Gajdůšková.

Jedná se o druhou novelu zákona o auditorech, kterou vláda předložila Parlamentu. Navrhovaná novelizace zákona je prováděna z důvodů harmonizace dosavadní právní úpravy s právem EU, tj. s příslušnými směrnicemi a smlouvami EU.

Návrh vychází z právních předpisů zajišťujících v rámci zemí EU volný pohyb osob a služeb, uznávání vzdělání a odborné kvalifikace. Obecně návrh vychází z předpokladu obdobné úrovně vysokoškolského vzdělání a odpovídající praxe.

Navrhovanou úpravou zákona se zabezpečuje realizace výše uvedených směrnic Evropského společenství v rámci řádu ČR a umožňuje se poskytování auditorských služeb i auditory z členských států EU na území ČR.

Definice auditora je proto rozšiřována o státní příslušníky členských států, kteří splňují kvalifikační předpoklady pro poskytování auditorských služeb v ČR. Auditorem bude též občan jiného než členského státu EU, pokud ČR uzavřela mezinárodní smlouvu, která ji zavazuje zajistit auditorům tohoto státu přístup k poskytování auditorských služeb.

Návrh zákona byl Poslanecké sněmovně předložen dne 12. listopadu 2003. V prvním čtení, které proběhlo dne 18. prosince 2003, byl návrh zákona přikázán k projednání rozpočtovému výboru Poslanecké sněmovny. Rozpočtový výbor projednal návrh zákona dne 21. ledna 2004 a v přijatém usnesení doporučil Poslanecké sněmovně, aby s návrhem zákona vyslovila souhlas. Poslanecká sněmovna na své 28. schůzi dne 28. února 2004 projednávanou předlohu zákona v hlasování pod pořadovým č. 4 schválila 153 hlasy z přítomných 158 poslanců a poslankyň a jedním hlasem proti.

Projednávaný návrh zákona je členěn do dvou článků. V článku prvním je změna zákona č. 254/2000 Sb., o auditorech, v čl. druhém je upravena účinnost zákona, která je stanovena dnem vstupu Smlouvy o přistoupení ČR k EU v platnost.

Dovolte, abych vás seznámil s usnesením Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, které je de facto totožné s usnesením Výboru pro evropskou integraci. Jedná se o usnesení č. 242 Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu ze 32. schůze dne 17. března 2004.

Po úvodním slově zástupce předkladatele náměstka ministra financí Ing. Ladislava Zelinky, po zpravodajské zprávě senátora Ivo Bárka a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu mě a pověřuje předsedu výboru senátora Milana Balabána předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů.

Přeje si vystoupit zpravodajka Výboru pro evropskou integraci paní senátorka Gajdůšková?(Ne.)

Ptám se proto, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát projevil vůli návrhem zákona se nezabývat. O slovo se hlásí pan kolega Bárek.

Senátor Ivo Bárek: Dovolil bych si tento návrh předložit, protože jak v našem výboru, tak podle zprávy paní zpravodajky Gajdůškové ve Výboru pro evropskou integraci nebyly žádné závažné nedostatky, takže si myslím, že by takovýto závěr Senát mohl přijmout.

Navrhuji proto nezabývat se.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Po znělce budeme o tomto návrhu hlasovat.

Konstatuji, že v sále je přítomno 57 senátorek a senátorů, což znamená, že kvorum je 29.

Zazněl návrh, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat.O tomto návrhu budeme hlasovat. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že návrh byl schválen40 hlasy při 57 přítomných, tzn. při kvoru 29 nikdo nebyl proti.

Tím projednávání tohoto návrhu zákona skončilo a já opět poděkuji navrhovateli, panu zpravodaji a paní zpravodajce.

Máme před sebou poslední návrh zákona dnešní odpolední schůze. Je to:

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 523/192 Sb. o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců ČR.

Návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 290.

Opět poprosím pana ministra financí Bohuslava Sobotku, aby nás jako navrhovatel s návrhem zákona seznámil.

Místopředseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji, pane předsedo. Vážené senátorky, vážení senátoři, stejně jako v případě zákona, který jsme projednávali v rámci minulého bodu, si tato novela klade za cíl harmonizaci s právem EU a neobsahuje jiné významnější změny. Jde především o problematiku uznávání kvalifikace daňových poradců z jiných členských států EU a s tím související umožnění poskytovat služby daňovým poradcům ze států EU na území ČR.

Domnívám se, že schválením tohoto zákona je dosaženo plné slučitelnosti české právní úpravy v oblasti daňového poradenství s právem Evropských společenství. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane navrhovateli. Prosím, zaujměte opět místo u stolku zpravodajů.

Návrh zákona byl přikázán Výboru pro evropskou integraci. Výbor určil svým zpravodajem pana senátora Luďka Sefziga a přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 290/2.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 290/1.

Zpravodajem výboru je pan senátor František Kopecký, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor František Kopecký: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, předložený návrh zákona o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců ČR je od své publikace v r. 1992 novelizován vůbec poprvé. Tato první novela tak, jak tady uvedl pan ministr, úzce souvisí se vstupem naší republiky do EU.

Základním účelem předkládané novely je v první řadě umožnit daňovým poradcům z EU působit na území ČR v souladu s principy evropského práva. Jedná se zejména o článek 49 a 50 Smlouvy o Evropském společenství, upravujících volný pohyb služeb, a směrnice Rady o obecném systému pro uznávání vysokoškolských diplomů, vydaných po ukončení nejméně 3letého odborného vzdělávání a přípravy.

Zákon počítá i s působením zahraničních daňových poradců ze zemí, se kterými má ČR uzavřenu odpovídající mezinárodní smlouvu, a která ji zavazuje zajistit daňovým poradcům z této země přístup k poskytování daňového poradenství.

Zákon umožňuje výkon daňového poradenství na území ČR na základě zápisu do seznamu daňových poradců nebo na základě registrace v seznamu daňových poradců. Z hlediska okruhu osob, které mohou tuto profesi vykonávat, se jedná celkem o čtyři skupiny.

Jsou to všechno fyzické osoby, které splnily určité odborné a osobní předpoklady a složily kvalifikační zkoušky. Dále jsou to občané státu, který není členem EU, ale se kterým má ČR uzavřenu výše zmíněnou mezinárodní smlouvu. Dále jsou to usazení daňoví poradci pocházející z některé členské země EU a hostující daňoví poradci pocházející z některé členské země EU.

Jenom poznámka. Rozdílem mezi usazeným a hostujícím daňovým poradcem je, že usazený daňový poradce skládá tzv. rozdílovou zkoušku v jazyce českém a všechny další formální povinnosti jsou u obou těchto typů daňových poradců ze států EU stejné, včetně výše poplatků, která činí 3000 korun. Jenom pro informaci naši daňoví poradci platí poplatek 5000 korun.

Nutno také říci, že návrh zákona zpřísňuje podmínky pro výkon daňového poradce. Stávající právní úprava požadovala ukončené úplné střední vzdělání, nově se však vyžaduje vysokoškolské vzdělání minimálně bakalářského typu. Zase pro vaši informaci: celkem je v naší republice evidováno asi 3800 daňových poradců, z toho 77 % jsou vysokoškoláci. Podle návrhu tohoto zákona zbývajících 23 % středoškolsky vzdělaných daňových poradců se nemusí dále vzdělávat a nejsou kladeny požadavky na doplnění tohoto vzdělání.

Co se týče legislativního procesu, návrh tohoto zákona předložila vláda Poslanecké sněmovně dne 12. listopadu 2003. Ta jej projednala v prvním čtení a přikázala k projednání v rozpočtovém výboru, který jej doporučil Poslanecké sněmovně ke schválení a k doplnění o pozměňovací návrh.

Poslanecká sněmovna schválila novelu zákona o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců ČR na své 28. schůzi dne 27. února 2004 ve znění pozměňovacího návrhu formulovaného rozpočtovým výborem většinou 94 poslanců z přítomných 140. Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem ČR a je také plně slučitelná s právem Evropského společenství. Rovněž není v rozporu s mezinárodními smlouvami, jimiž je ČR vázána.

Závěrem chci sdělit, že v hospodářském výboru byly diskutovány tři otázky s předkladatelem. Jednalo se zejména o upřesnění významu pojmu „daňový poradce tohoto státu“, který zavádí pojem, že daňoví poradci, občané státu, se kterým nemá ČR uzavřenu mezinárodní smlouvu o přístupu k poskytování daňového poradenství, který řádně působí jako daňový poradce v jiném státu, který tuto smlouvu s naší republikou má, může tuto činnost vykonávat v ČR.

Dále byla diskutována otázka definice poskytování daňového poradenství hostujícího daňového poradce, který má poskytovat tuto činnost dočasně nebo příležitostně. Také tyto pojmy byly objasněny. Jedná se o 16 týdnů v roce po sobě jdoucích, ale následně už nebylo objasněno, jakým způsobem bude komora řešit a zjišťovat rozdíl mezi hostujícím a řádným daňovým poradcem.

Poslední okruh dotazů byl směřován, celkem opodstatněně, na zpřísnění požadavků pro výkon daňového poradce českých daňových poradců, a myslím, že k této problematice by se měl pan ministr vyjádřit.

Závěrem bych vám chtěl přednést usnesení Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který na své 32. schůzi dne 17. března 2004 – po úvodním slově zástupce předkladatele náměstka ministra financí Ing. Ladislava Zelinky, po zpravodajské zprávě senátora Františka Kopeckého a po rozpravě – výbor doporučil Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Františka Kopeckého a pověřuje předsedu výboru senátora Milana Balabána předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Petr Pithart: Já vám děkuji, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. A já se zeptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj Výboru pro evropskou integraci pan senátor Luděk Sefzig. (Nepřeje.)

Takže otevírám obecnou rozpravu. Jako první se přihlásil pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, já nechci mluvit o věcném obsahu, ale o jedné obecné věci, která s tím souvisí. Oba tyto zákony mj. obsahují také klauzuli, že – velmi zjednodušeně řečeno – ti, kteří už jsou uvnitř kruhu, tam jsou, a ti, kteří se do něj teprve chtěli dostat, těm je třeba to náležitě ztížit. Není to jenom problém těchto dvou skupin. Začínalo to kdysi taxikáři, kteří, když si rozdělili ve městě trhy, tak požadovali, aby se už žádnému taxikáři nedala živnost, protože je příliš mnoho taxikářů. Pokračovalo to lékárníky, kteří dodnes stávkují a bojují o to, aby se již, pokud možno, nikdo nemohl stát lékárníkem, natož, aby drogerie Droxi mohla ve svých provozovnách prodávat léky, natož, aby se snad dokonce acylpyrin mohl prodávat u benzinových pump, aby, když lékárny nedrží pohotovost, si občan mohl ty obyčejné léky koupit. Takže je to tak, že ti, kteří v kruhu jsou, mohou být v komoře i se základním vzděláním, ale ti, kteří do kruhu chtějí vstoupit, tak ti musí mít bakalářské, magisterské, vysokoškolské nebo jiné.

Jako zákonodárci bychom měli těmto praktikám, pokud je to možné, bránit. Jsou i jiné zákony, např. zákon o úřednících samosprávných celků, kteří, pokud nezískají způsobilost, tak ji ztrácí. Čili mohlo by to v praxi, a to už nejde jenom o ty dva zákony, a bylo by to také kruté vůči těmto dvěma skupinám. Ale obecně by mělo platit, že pokud někdo prosazuje, a ty lobby velmi silně takové zákony prosazují, tak pak např. udělat to, že ten, kdo už v kruhu je a tu licenci nebo kvalifikaci, která je předepsaná do určité doby nezíská, tak tu licenci ztrácí. To by byl, myslím si, správný postup.

Nebudu dávat žádný pozměňovací návrh. Protože, jak říkám, to bychom dvěma úzkým skupinám křivdili. Těch skupin jsou, ne-li stovky, tak desítky, a každý si je v příslušných zákonech můžete najít. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Já se vám teď musím všem omluvit, protože jsem udělal chybu, a otevřel jsem obecnou rozpravu, aniž jsem se zeptal, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát projevil vůli návrhem zákona se nezabývat. Ale snad ta chyba je napravitelná.

Vyslechli jsme kolegu Kuberu. Ale já se vás teď zeptám, zda někdo takový tu je, kdo navrhuje nezabývat se. Není. Takže moje chyba byla menší, než jsem mohl doufat. Pokračujeme v obecné rozpravě.

Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo. Zeptám se pana navrhovatele, zda se chce vyslovit ke slyšenému. Prosím, pan ministr Sobotka.

Ministr vlády ČR Bohuslav Sobotka: Ano, já děkuji. Vzhledem k tomu, jaký je hlavní účel zákona, vzhledem k navržené účinnosti, bych se velmi přimlouval za to, aby návrh zákona byl schválen, podobně jako předcházející norma týkající se auditorů.

Pokud jde o zpřísnění podmínek pro výkon profese daňového poradce, je to ustanovení, které je dáno naší národní legislativou. Souhlasím s tím, že podobné profesní skupiny v ČR mají různé výhody a nepochybně by bylo možné vést debatu, jestli by v budoucnu neměla být stanovena povinnost i pro ty stávající členy komory, kteří nemají příslušnou kvalifikaci, aby si tuto kvalifikaci doplnili.

Myslím si, že určitě při nejbližší příležitosti, kdy tento návrh bude projednáván, tak by zřejmě bylo možné tuto otázku znovu zvážit. A já nevidím žádný věcný argument proti tomu, aby bylo např. stanoveno určité přechodné období nebo mechanizmus, který tady popsal pan senátor Kubera. Ale domnívám se, že vzhledem k tomu, že tento zákon je především normou harmonizační a že přece jenom do vstupu do EU nezbývá mnoho času, že bychom měli spíš zvýraznit tuto jeho harmonizační roli.

Jinak se obecně domnívám, že zpřísnění podmínek. A zpřísnění podmínek pro kvalifikaci a kvalifikovanost daňového poradce je určitě věc, která bude ve prospěch daňových poplatníků.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane místopředsedo vlády, pane zpravodaji. Pan zpravodaj Výboru pro evropskou integraci se vyjádřit nemůže, i kdyby chtěl. Takže, pane zpravodaji garančního výboru, přejete si vyjádřit se? Ano, pan senátor Kopecký se vyjádří ke krátké, nicméně proběhlé rozpravě.

Senátor František Kopecký: Já jenom na závěr této diskuse bych chtěl říct, že jsem v kontaktu s Daňovou komorou. A ta v podstatě připravuje novelizaci tohoto zákona, která se bude dotýkat vnitřní struktury této komory. A myslím si, že tato diskuse, která proběhla – o požadavcích vstupu mezi daňové poradce – byla zcela oprávněná a legitimní. A věřím tomu, že se projeví v právě připravované novele zákona. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane zpravodaji. Byl podán návrh – schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Po svolávací fanfáře o tomto návrhu budeme hlasovat.

Konstatuji, že v sále je přítomno 58 senátorek, resp. senátorů, což znamená, že kvorum je 30. Budeme hlasovat o návrhu – návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, schválit.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji vám, kteří jste byli pro. A nyní ti, kteří jsou proti, zvednou ruku, a stisknou tlačítko NE.

Právě skončilo 36. hlasování v pořadí. A to schválením návrhu– z 59 přítomných při kvoru 30 – 52 hlasů pro, 1 hlas proti. Tím skončilo projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi, panu místopředsedovi vlády, děkuji oběma zpravodajům.

Nyní promiňte, že jsem předčasně ohlásil, že toto byl poslední bod. Ve snaze zkrátit zítřejší jednání jsme zajistili přítomnost pana ministra Urbana. Já vám teď musím navrhnout, abychom souhlasili s tím, že nyní projednáme Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů, a některé související zákony (senátní tisk č. 292).

Předložil jsem vám tedy procedurální návrh a dávám o něm vzápětí hlasovat.

Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování o změně pořadu, 37. v pořadí, skončilo schválením návrhu. Z 58 přítomných při kvoru 30 bylo 52 hlasů pro, jeden hlas proti.

Můžeme tedy otevřít další bod, kterým je:

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé související zákony.

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 292.

Prosím pana ministra průmyslu a obchodu, aby nás s návrhem zákona seznámil, prosím.

Ministr vlády ČR Milan Urban: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Novela živnostenského zákona a předpisů souvisejících byla 24. března t.r. projednána ve Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a ve Výboru pro evropskou integraci Senátu Parlamentu ČR. Oba tyto výbory vám doporučují přijmout tuto novelu ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Dovolte mi nyní ve stručnosti vyjádřit se k podstatě předloženého návrhu. Přijetím novely bude harmonizována česká živnostensko-právní úprava s legislativou Evropských společenství, zejména v oblasti poskytování služeb a stanovení stejných podmínek pro vstup do podnikání v režimu živnostenského zákona pro občany České republiky a pro občany členských států EU. Dojde také k nezbytnému provázání se zákonem o uznávání odborné kvalifikace a k přímé transpozici některých směrnic Evropského společenství, těch, které se dotýkají zejména dokladů prokazujících splnění všeobecných a zvláštních podmínek provozování živnosti. Některé další dílčí změny, které návrh obsahuje, reagují v nutné míře na novelizace dalších právních předpisů nebo odstraňují dílčí nedostatky stávající právní úpravy.

Vzhledem k tomu, že se jedná o novelu, která má úzkou vazbu na členství České republiky v EU, dovoluji se vás požádat, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, abyste návrh zákona schválili, jak doporučují vaše již zmíněné výbory.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Petr Pithart: Také já vám děkuji, pane navrhovateli, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Návrh zákona byl přikázán Výboru pro evropskou integraci. Výbor určil jako svého zpravodaje pana senátora Eduarda Matykiewicze a přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 292/2.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 292/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Rückl. Prosím ho, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Rückl: Vážený pane předsedo, pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Dovolte mi, abych předeslal, že moje zpravodajská zpráva jako zpráva Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu bude společnou zprávou se zprávou Výboru pro evropskou integraci, protože výbory přijaly totožná usnesení.

Nyní k vlastnímu návrhu zákona. Jedná se v pořadí o 71. novelu živnostenského zákona, kterou předložila vláda Poslanecké sněmovně již 4. února minulého roku. Předložený návrh si klade za cíl především dosažení provázanosti této normy se zákonem o uznávání odborné kvalifikace.

Ve vládní předloze jsou přímo transponovány i některé směrnice Evropských společenství, které se dotýkají zejména dokladů prokazujících plnění všeobecných a zvláštních podmínek provozování živností.

Po přijetí této novely živnostenského zákona by česká živnostensko-právní úprava měla být harmonizována s legislativou Evropských společenství a podmínky pro vstup do podnikání podle tohoto zákona by měly být stejné jak pro občany České republiky, tak i pro občany členských států EU.

V předloze návrhu zákona je i úprava týkající se povinností podnikatelů, kteří budou poskytovat služby na území ČR po vstupu České republiky do EU. S přihlédnutím k mezinárodním smlouvám je dále v návrhu ustanoveno, že ustanovení vztahující se na státní příslušníky členských států EU včetně právnických osob se sídlem na území těchto států se budou vztahovat i na občany dalších smluvních států, tj. smluvních států Dohody o evropském hospodářském prostoru a občany Švýcarské konfederace včetně právnických osob se sídlem na těchto územích.

Kromě výše uvedených harmonizačních změn návrh zákona obsahuje i úpravu, která byla vyvolána nutností reagovat na již dříve novelizované jiné zákony, zejména obchodní zákoník.

Zákon dále obsahuje změny zákonů, jejichž úprava byla vyvolána s ohledem například na doplnění výčtů dokladů, které je žadatel o živnost povinen předložit na přeřazení živností, na změnu obecné úpravy uznávání profesních kvalifikací v zákonu o uznávání odborné kvalifikace apod.

Jak jsem již řekl, vláda ČR zákon předložila Poslanecké sněmovně 4. února 2003. V prvním čtení, které proběhlo 26. února 2003, byl návrh zákona přikázán k projednání hospodářskému výboru. Hospodářský výbor návrh zákona projednal dne 29. ledna 2004 a doporučil Poslanecké sněmovně, aby návrh zákona schválila ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

Kromě tohoto výboru nad rámec přikázání projednal návrh zákona i Výbor pro evropskou integraci, který ve svém usnesení doporučil Poslanecké sněmovně, aby návrh zákona schválila.

Ve druhém čtení, které proběhlo 10. února 2004, byly předneseny i některé pozměňovací návrhy. Ve třetím čtení, které se uskutečnilo 24. února 2004, byl návrh zákona v hlasování č. 175 schválen 130 hlasy, když dva hlasy byly proti.

Pokud jde o strukturu zákona. Návrh zákona se člení do deseti částí. Část první je zákon o živnostenském podnikání, část druhá až osmá jsou změny dotčených zákonů. Je to o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, o zrušení státního tabákového monopolu, o civilním letectví, o telekomunikacích, o ochraně veřejného zdraví, o odpadech, o vodovodech a kanalizacích. V části deváté je pak zmocnění k vyhlášení úplného znění živnostenského zákona a v poslední desáté části je účinnost zákona, která je stanovena na den vstupu Smlouvy o přistoupení České republiky k EU v platnost.

Chtěl bych upozornit na to, že koordinovanost právě projednávaných zákonů souvisejících s jakýmkoliv způsobem podnikání v této době je velmi obtížná. Koordinovat přijímání novel zcela nebo zčásti souvisejících zákonů je nutno až do úplného konce, to znamená až do uveřejnění ve Sbírce zákonů stále pozorně sledovat, aby se nestalo, že některé zákony, které navazují již na projednávané novely, spolu vzájemně nesouvisejí.

Chtěl bych upozornit na to, což bylo také zdůrazněno při projednávání v hospodářském výboru, že zejména zákony o podnikání na kapitálovém trhu, to je náš tisk č. 314, zákon o kolektivním investování, náš tisk č. 297 a zákon o dluhopisech, náš tisk 298 má úzké souvislosti s právě teď projednávanou novelou živnostenského zákona.

Ve svém důsledku jde tedy o to, a takové resumé jsme při projednávání přijali, že první zákon z té čtveřice, kterou jsem právě jmenoval, musí být ve Sbírce zákonů uveřejněna novela živnostenského zákona, tedy právě ten, o kterém teď budeme rozhodovat. Je to proto, protože u všech čtyřech souvisejících zákonů je účinnost stanovena na den vstupu Smlouvy o přistoupení ČR k EU v platnost.

Jsem přesvědčen, že tento závazek, který přijali všichni přítomní legislativci, ale i zástupci předkladatele, bude naplněn.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu na svém zasedání dne 24. března 2004 pod č. 250 přijal své usnesení doporučit Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, zpravodajem výboru určil senátora Jiřího Rückla a pověřil místopředsedu výboru senátora Roberta Koláře předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

Rovněž tak dne 24. března Výbor pro evropskou integraci přijal své usnesení č. 196, kde doporučuje rovněž Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určil zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu pana senátora Eduarda Matykiewicze a pověřil předsedu výboru senátora Jiřího Skalického, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Petr Pithart: Já vám také děkuji, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů, sledujte rozpravu a zaznamenávejte případné další návrhy, k nimž pak můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko.

Slyšeli jsme zprávu společnou, přesto se zeptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj Výboru pro evropskou integraci pan senátor Eduard Mytykewicz? Nepřeje.

Nyní se zeptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát projevil vůli návrhem zákona se nezabývat. Prosím, pan senátor Doubrava.

Senátor Jaroslav Doubrava: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, slyšeli jsme podrobné zdůvodnění jak předkladatele pana ministra Urbana, tak našeho zpravodaje. Slyšeli jsme souhlasná stanoviska obou našich výborů, které tisk měly k projednávání. Já využívám práva a podávám návrh, abychom se tímto návrhem zákona nezabývali.

Předseda Senátu Petr Pithart: Ano. Slyšeli jste návrh a já jsem povinen o tomto návrhu dát hlasovat. Učiním to po odeznění fanfáry.

Ještě jednou. Zazněl návrh, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji vám. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Tento návrh byl zamítnut. Při 56 přítomných senátorek a senátorů, tedy při kvoru 30 bylo 11 hlasů pro, 4 hlasy proti.

Otevírám tedy obecnou rozpravu. Jako první se do ní přihlásil pan senátor Doubrava. Je tomu tak? Ne. Hlásí se za něj jeho hromada spisů. (Smích v sále.)

Takže paní senátorka Soňa Paukrtová se přihlásila jako první. Prosím.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedo, pane ministře, já bych tady chtěla seznámit plénum Senátu s jedním problémem, který se v tom zákoně vyskytuje. Říkám předem, že nebudu navrhovat pozměňovací návrh v této věci, protože je skutečně velmi důležité, aby ty čtyři zákony vyšly ve Sbírce zákonů do vstupu ČR do EU.

Nicméně Hospodářská komora ČR navrhovala už v Poslanecké sněmovně přijetí takového pozměňovacího návrhu, který by umožnil, aby Hospodářská komora ČR mohla vydávat doklad o odborné způsobilosti. Toto ustanovení se do zákona nedostalo, hospodářský výbor o této věci jednal a nakonec zvážil, že je daleko důležitější tu normu přijmout ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou z důvodů časových.

Nicméně chci říci, že hospodářská komora se dostává do poměrně nerovného postavení vůči podobným hospodářským komorám, např. rakouským, německým, protože ony mají možnost vydávat doklady o odborné způsobilosti a již v současné době začnou detašovaná pracoviště hospodářských komor na našem území působit.

Já si myslím, že by bylo rozumné zákon doplnit o možnost, aby naše Hospodářská komora mohla ten doklad o odborné způsobilosti vydávat, nicméně nenavrhuji to do tohoto zákona a doufám, že pokud bude novelizace živnostenského zákona a já se domnívám, že pokud budou přijímány evropské směrnice, tak bude nutné je zapracovat i do tohoto typu zákona, tak pak bych ráda podobný návrh předložila. Děkuji vám.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní kolegyně. Kdo se dále hlásí do obecné rozpravy? Pan senátor Miroslav Škaloud. Prosím, pane kolego.

Senátor Miroslav Škaloud: Děkuji vám. Vážené kolegyně a vážení kolegové, já bych chtěl jenom pár připomínek. Také nebudu navrhovat pozměňovací návrhy. Chtěl bych jenom upozornit, že v této situaci není reciprocita, pokud jde o naše živnostníky a živnostníky v EU. Sama vláda ve své důvodové zprávě uvádí, že tu reciprocita neexistuje. Přesto, že mi bylo vysvětleno na výboru, že tento termín se tam dostal jaksi z důvodu, že to bylo připraveno už dříve a že teď to určitě už neplatí, nicméně mělo by to být aktuální, neměli by se uvádět věci, které nejsou pravda.

Nicméně živnostníci budou moci využívat volný pohyb osob i volný pohyb služeb. Tedy občané, obyvatelé volný pohyb osob a živnostníci mohou podnikat v rámci volného pohybu služeb, ovšem ne recipročně. Např. pokud jde o Německo, tak máme jisté přechodné období pro volný pohyb služeb, zrovna tak jako pro volný pohyb osob. Pro Německo se např. jedná o stavebnictví, včetně souvisejících oborů, čištění budov, terénní úpravu zahrad, parků, řezání, tvarování stavebního kamene a ostatní činnosti, zdravotní péči, sociální péči, výrobu kovových konstrukcí a řadu dalších.

Není zde reciprocita a samozřejmě je to dost obtížné do tohoto zákona to zahrnout nějakými pozměňovacími návrhy, je to otázka zřejmě přístupových jednání a toho, co vláda vyjednala. To jenom pro informaci, že s tímto zákonem to pozměnit dost dobře asi nepůjde, ale je to nerovnost. Děkuji vám.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane kolego. Kdo se dále hlásí do obecné rozpravy?

Rozpravu končím a ptám se navrhovatele pana ministra Milana Urbana, chce-li se k proběhlé rozpravě vyjádřit. (Ano.)Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr vlády ČR Milan Urban: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, abych pouze krátce zareagoval na proběhlou rozpravu.

Chtěl bych se vyjádřit k tomu, že tato novela je 71. novelou živnostenského zákona od roku 1989. Já z toho žádnou radost nemám a chci konstatovat, že to není obvykle na základě požadavku Ministerstva průmyslu a obchodu, kdy se objevuje novela živnostenského zákona, ale buď na základě jiných požadavků jiných resortů či na základě požadavků vyvolaných vstupem do Evropské unie nebo na základě kreativity Poslanecké sněmovny. Doufám, že tato novela bude už zaznamenávat co nejméně změn a že tedy to bude zákon, který bude pro podnikatelské prostředí stabilní.

Co se týká koordinovanosti s ostatními zákony, naprosto souhlasím se závěrem pana zpravodaje. Hlásím se k závazku přispět k tomu, aby tato novela byla vydána ve Sbírce zákonů jako první. Snad jenom malý komentář.

Tento problém vznikl tím, že Poslanecká sněmovna se zabývala tímto zákonem více než rok a v průběhu tohoto roku bylo nutné řešit i jiné legislativní normy, které se nyní potkávají ve stejném čase před naším vstupem do Evropské unie. Myslím, že to problém řešitelný je. Nejedná se o věcné závady, spíše o legislativní překážky, které by bylo potřeba napravit, pokud by se nezdařil společný cíl, to je, aby tento zákon vyšel ve Sbírce zákonů jako první. Myslím si, že to je reálné a jsem skutečně připraven vzít na sebe i tento závazek, samozřejmě v rámci možností kompetencí Ministerstva průmyslu a obchodu.

Nyní krátkou reakci na Hospodářskou komoru a problematiku, která se týká vydávání dokladů o odborné způsobilosti. V zásadě s tím nemám problém a jsem připraven na toto téma diskutovat. Také jsem to řekl Hospodářskému výboru Senátu, nicméně v tuto chvíli musím konstatovat, že Hospodářská komora tak, jak to bývá obvykle v zemích, které zde byly jmenovány, nezastupuje celou podnikatelskou sféru, ale že u nás přetrvává stav, který znamená, že podnikatelská sféra je zastupována jinými institucemi, jako jsou zaměstnavatelské svazy apod. Pokud by tedy byla Hospodářská komora pověřena tímto dokladem o odborné způsobilosti, zase by ho mohla vydávat pro členy, kteří se dobrovolně přihlásili, pokud bychom zásadním způsobem nezměnili postavení Hospodářské komory.

Myslím si, že důležité je, aby nejdříve byl projednán a schválen zákon o Hospodářské komoře, který by dával jasný statut pravomocím a povinnostem Hospodářské komory, na což by samozřejmě mohl navazovat záměr, který by se promítl až do živnostenského zákona a o kterém jsem ochoten velmi intenzivně diskutovat. Jde o možnost vydávat doklady o odborné způsobilosti Hospodářskou komorou.

Poslední poznámka se týká reciprocity. Tento problém vznikl v citaci věty, která je součástí důvodové zprávy, která hovoří o tom, že není zajištěna reciprocita, a vyplývá ze stejného problému, o kterém jsem hovořil, to znamená z toho, že tento zákon byl předložen Poslanecké sněmovně před více než rokem a pokud by byl přijat, pak do doby našeho vstupu by tam nebyla zajištěna reciprocita. Jelikož Poslanecká sněmovna se rozhodla projednat tento zákon v tomto čase, z toho vyplývá, že zákon, pokud bude schválen, bude mít účinnost od 1. 5., to znamená od data našeho vstupu do EU. Tím je reciprocita zajištěna v rámci podepsaných přístupových smluv České republiky s Evropskou unií. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Petr Pithart: Také já vám děkuji, pane navrhovateli, pane ministře, a táži se zpravodaje Výboru pro evropskou integraci pana senátora Eduarda Matykiewicze, zda si přeje vyjádřit se k proběhlé rozpravě. (Ne.)

Pane zpravodaji garančního výboru, přejete si vyjádřit se? (Ano.)Pan senátor Rückl se ujímá slova, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě. Prosím.

Senátor Jiří Rückl: Vážené kolegyně, vážení kolegové, jenom bych chtěl shrnout krátkou rozpravu. Rozprava se týkala věcných problémů, které byly také v hospodářském výboru velice kladně diskutovány. Odpověď pana ministra byla tak vyčerpávající, že nepovažuji za nutné, abych ji dále doplňoval.

Závěrem chci tedy sdělit, že byl přijat jenom jeden návrh, a to schválit tento návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane zpravodaji. Právě o tomto návrhu budeme za chvíli hlasovat.

Opakuji, že byl podán jediný návrh, a to schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

V sále je přítomno 62 senátorek a senátorů, takže kvorum je 32. O návrhu, který jsem před chvílí zopakoval, zahajuji hlasování.

Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji vám.

Toto bylo 39. hlasování v pořadí této schůze. Jeho výsledkem je schválení návrhu, aby návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou byl schválen. Ze 62 přítomných při kvoru 32 bylo 40 hlasů pro, žádný hlas nebyl proti.

Děkuji vám, pane ministře. Pan ministr nám chce ještě něco říci.

Ministr vlády ČR Milan Urban: Pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, abych vám poděkoval a popřál vám hezký den. Nashledanou.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane ministře. Tím jsme projednali všechny body, které jsme dnes mohli projednat.

Pro informaci vám chci sdělit, že zítra začneme projednávat jako první bod smlouvu ministryně školství týkající se Evropské kosmické agentury a poté oba jednací řády, dále novelu zákona o odpadech.

Děkuji vám za pozornost a přerušuji naše jednání do 9.30 hod.

Pan senátor Václav Jehlička mě poprosil, abych poprosil všechny senátorky a senátory, kteří se přihlásili do skupiny „Přátel Francie“, aby se po skončení schůze krátce shromáždili ke společné poradě v Jednacím sále.

Děkuji vám a na shledanou.