Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

6. den schůze

(8. dubna 2004)

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dovolte mi, abych vás přivítal na pokračování 14. schůze Senátu.

Seznámím vás s omluvami na toto jednání. Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Zuzana Roithová, Daniela Filipiová, Mirek Topolánek, Ivan Adamec, Jaroslav Mitlener, Jaroslava Moserová, Václav Roubíček.

Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami. Pro vaši informaci ještě připomenu, že náhradní identifikační karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu.

Dříve, než budeme pokračovat v našem jednání, chci vás informovat, že Organizační výbor schválil svým usnesením č. 249 ze dne 6. dubna 2004 návrh na změnu pořadu 14. schůze Senátu. Ke změnám v pořadu 14. schůze vedla Organizační výbor snaha o skloubení projednávání bodů našeho pořadu s předpokládanými možnostmi jednotlivých navrhovatelů.

Takto upravený návrh pořadu vám byl rozdán na lavice. Zároveň Organizační výbor nalezl shodu v tom, aby schůze Senátu pokračovala příští týden ve středu 14. dubna ve 14.00 hod.

A nyní se ptám, zda má ještě někdo návrh na změnu pořadu schůze? O slovo se přihlásil předseda klubu ODS senátor Liška. Pane senátore, je vám uděleno slovo.

Senátor Jiří Liška: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych předložil návrh vyřadit z projednávání naší schůze bod č. 40 v tom novém, to znamená, to je Návrh usnesení Senátu vyzývající prezidenta republiky k urychlenému předložení návrhu na vyslovení souhlasu se jmenováním soudců Ústavního soudu.

Ty důvody, proč přicházím s tímto návrhem, jsou v podstatě dva. Tím základním důvodem a největším je naše přesvědčení, naše – to znamená Klubu ODS, že případným schválením porušujeme pravomoci, které má Senát ve vztahu k panu prezidentovi. To za prvé.

A ten druhý, a v podstatě už takový podporující důvod, je to, že jsme přesvědčeni, že pan prezident stejně tak, jako my, si je vědom té vážné situace, která je dnes na Ústavním soudu a že chápe také, že je nutné posílit počty ústavních soudců. Problém je v tom, že nároky pana prezidenta na ústavní soudce jsou vysoké a i to je důvod, proč se obtížně hledají.

Takže prosím ještě jednou, navrhuji vyřadit první bod dnešního jednání z programu naší schůze.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji, pane senátore. A táži se, zda ještě někdo má návrh na změnu pořadu pokračování schůze? Protože nikoho nevidím, můžeme přistoupit k hlasování.

Hlasování bude dvojí, a sice, kdo bude souhlasit, prvé hlasování, s vyřazením bodu 40 v našem programu, a pak s návrhem pořadu, který vám byl předložen do lavic. Aktuálně je v Jednacím sále přítomno 46 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí tohoto návrhu bude 24. Ptám se, kdo je pro, aby bod č. 40 byl z programu dnešní schůze vyřazen.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Hlasování č. 68 bylo ukončeno a konstatuji, že ze 47 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 24 se pro návrh vyslovilo 19, proti bylo 16. Návrh nebyl přijat.

A nyní přistoupíme k hlasování, zda souhlasíme, aby jednání pořadu 14. schůze bylo v pořadí bodů, které vám byly předloženy jako pozměňovací návrh.

Kdo je pro tento návrh, zahajuji hlasování, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji. Konstatuji, že hlasování č. 69 bylo ukončeno, ze 49 přítomných senátorek a senátorů, při kvoru 25 se pro návrh vyslovilo 42, proti byl 1. Návrh na změnu pořadu schůze byl přijat.

A nyní budeme pokračovat podle schváleného pořadu a prvním bodem našeho dnešního jednání je:

Návrh usnesení Senátu vyzývající prezidenta republiky k urychlenému předložení návrhu na vyslovení souhlasu se jmenováním soudců Ústavního soudu.

S návrhem usnesení nás seznámí předseda Stálé komise Senátu pro Ústavu a parlamentní procedury pan senátor Jiří Stodůlka. Návrh usnesení Senátu spolu s usnesením stálé komise vám byl rozdán na lavice. Pane senátore, uděluji vám slovo.

Senátor Jiří Stodůlka: Vážený pane předsedo, pane předsedající, vážené paní kolegyně a páni kolegové, dovolte, abych odůvodnil usnesení senátní Komise pro Ústavu ČR a parlamentní procedury, které je vlastně návrhem usnesení Senátu.

Adresátem usnesení má být prezident republiky, což není sice úplně běžné, není to však ale ani unikátní. Mnohokrát jsme se přece obraceli doprovodnými usneseními třeba na vládu. Naše usnesení bylo přijato již 30. ledna tohoto roku. Podnětem k němu byla rozprava členů komise následující po vystoupení předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského.

Ten nás informoval o možných organizačních změnách na Ústavním soudu, struktuře nápadů různých věcí senátních a plenárních, ale také o podmínkách činnosti Ústavního soudu jednajícího tehdy ve 12 členech.

Soudci Ústavního soudu se shodli na tom, že v plénu mohou jednat až při stavu 12 členů, čehož bylo v lednu dosaženo.

Jelikož ale na obzoru nebyl žádný další prezidentův kandidát a bylo zřejmé, že na konci března končí funkční období Pavla Varvařovského, jenž měl být následován Jiřím Malenovským mířícím k Evropskému soudnímu dvoru v Lucemburku, existovalo riziko, že Ústavní soud nebude moci rozhodovat v plénu. Přitom právě plenární rozhodování o ústavnosti zákonů či jiných právních předpisů, resp. předběžná kontrola ústavnosti mezinárodních smluv, jsou kompetence, v nichž je Ústavní soud nezastupitelný. Právě tyto kompetence představují jedinou účinnou ochranu ústavního pořádku před ústavně necitlivě jednajícím Parlamentem. Neúplným počtem soudců je ostatně dotčeno i rozhodování soudních senátů, které jsou nekompletní a přetížené, v důsledku čehož se prodlužuje délka řízení.

Členové komise se tudíž rozhodli iniciovat rozpravu v plénu Senátu a obrátit se na prezidenta republiky, aby navrhl počet kandidátů odpovídající počtu uprázdněných míst soudců Ústavního soudu.

Cítili jsme totiž také potřebu ohradit se proti náznakům i otevřeným tvrzením, že za omezenou funkčnost Ústavního soudu může Senát, který některé kandidáty nepotvrdil. Současně jsme si byli vědomi, že naše rozhodování o dalších případných kandidátech bude rozhodováním pod tlakem. Pokud kandidáta neschválíme, bude nám předhazován ochromený Ústavní soud, pokud schválíme jakéhokoliv kandidáta, zpronevěřujeme se své spoluodpovědnosti za kvalitu soudcovského sboru soudního orgánu ochrany ústavnosti.

Ústavní soud má být složen z 15 renomovaných právníků s morálním kreditem a nikoliv z tuctu zaměnitelných soudců ovlivňovaných trojicí názorových vůdců, případně úplně bez vůdčí osobnosti.

S odstupem času si troufám tvrdit, že svou funkci usnesení komise splnilo. S předstihem jsme formou jakési preambule veřejnost upozornili na vážný problém, jemuž jsme se posléze bohužel nevyhnuli. Ústavní soud přestal v plénu jednat. Tím spíše je nyní třeba, aby se podnětu své komise chopil Senát jako celek.

Nejde samozřejmě o to, že by bez senátní rezoluce prezident nevěděl, že má kandidáty navrhovat. Po našem soudu tak však činí způsobem, který vede k ochromení jednoho z nejvýznačnějších prvků našeho ústavního systému a s tím není možné se smířit, tomu je třeba čelit. Vesměs slýcháváme, že nejsou lidé a když se podaří někoho najít, Senát jej neschválí.

Pominu-li dnes projednávaného kandidáta, navrhl prezident Klaus Senátu 11 jmen, jedno z nich dokonce dvakrát. Z těchto 11 kandidátů jsme jich 7, tj. zhruba dvě třetiny potvrdili. Problém není v počtu, ale v tempu. Posledním odmítnutým kandidátem byl v září loňského roku podruhé nominovaný Aleš Pejchal. Od té doby jsme dokončili projednávání dvou nominací, v obou případech jsme se vyslovili kladně.

Nyní projednávaný kandidát Milan Galvas byl Senátu navržen dva měsíce po rozhodnutí o kandidátovi předchozím.

Slova o nedostatku kandidátů by byla přesvědčivá tehdy, když bychom věděli, jak je prezident hledá. Jestliže by obeslal právnické fakulty a Ústav státu a práva, Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud, Vrchní a krajské soudy a Soudcovskou unii, Nejvyšší státní zastupitelství, Advokátní a Notářskou komoru, jestliže by se zeptal odcházejících soudců Ústavního soudu, na kterých obecných soudech oni sami viděli největší vstřícnost výkladu práva orientovaného na ochranu základních lidských práv a svobod a odnikud by nedostal odpověď, pak by bylo možné říci, že se nedostává kandidátů.

Podle mých informací však takto prezident republiky nepostupoval. Nedostatek kandidátů tudíž může znamenat také jen to, že prezident a jeho poradní sbor vhodné kandidáty neznají.

Senát bývá často kritizován za nečitelnost rozhodování, tj. za nedostatečné odůvodnění svých hlasování. Senátorů je ale 81 a hlasují tajně. Těžko proto mohou formulovat nějaké společné důvody. Řada argumentů proti kandidátům má navíc velmi osobní povahu. Jejich vyslovením bychom neúspěšnému kandidátovi mohli poškodit další kariéru.

Nedávno se mi dostal do rukou článek o povaze soudcovského rozhodování. Autor se v něm odvolává na sociologické výzkumy a tvrdí, že nejdůležitější složkou soudcova rozhodnutí není odbornost, tedy znalost hmotného a procesního práva, ale jeho osobnost, hodnoty, zkušenost, intuice, pohled na svět. Po mém soudu má ve svém posuzování Senát reflektovat právě tyto skutečnosti. Jinými slovy, těžko lze po každém jednotlivém senátorovi chtít, aby posuzoval právní odbornost navrhovaného kandidáta. Tu by měly spíše osvědčit profesní komory, univerzity či jiné instituce, s nimiž kandidát v minulosti spolupracoval. Tato praxe je ostatně již dobře zažitá ve výběrových řízeních, kde patřičně doložené, neformálně pojaté reference bývají mnohdy rozhodujícím faktorem volby.

Byl bych rád, kdyby dnešní rozprava ukázala, že senátoři mají na složení a působení Ústavního soudu názor. Nemůžeme prezidentu republiky předepisovat, koho má nominovat. Prezident se však nemůže divit, odmítneme-li potvrdit dalšího advokáta, chybějí-li na Ústavním soudu soudci obecných soudů a akademici, neschválíme-li úzce vyprofilovaného odborníka jediného oboru, víme-li, že Ústavní soud má měřítky ústavnosti posuzovat celý právní řád anebo vetujeme-li kandidáta, o jehož reakcích v situaci politického tlaku na rozhodování v případech podobných volebnímu zákonu nebo kompetenčnímu sporu o jmenování guvernéra Centrální banky si neumíme udělat žádný obrázek, resp. z jeho dosavadního životopisu se nám zdá, že by v takovém tlaku neobstál.

Děkuji vám za pozornost.

Nyní vás seznámím s návrhem usnesení Senátu Parlamentu České republiky podle doporučení Komise pro Ústavu a parlamentní procedury:

Senát Parlamentu České republiky, vědom si nepostradatelné role Ústavního soudu jako institucionálního završení vlády práva, garanta dodržování základních lidských práv a svobod a strážce demokratického řádu v České republice, jež je ohrožena dlouhodobou absencí tří soudců s výhledem brzkého snížení počtu soudců o dalšího, vědom si své spoluodpovědnosti za plné obsazení Ústavního soudu předepsané k naplňování jeho funkcí Ústavou, jakož i své obecné kontrolní funkce vůči prezidentu republiky a vědom si nebezpečí ochromení celého ústavního systému v případě, že by jeho jednotlivé články přestaly vykonávat úkoly stanovené Ústavou, obrací se na prezidenta republiky, aby Senátu urychleně předložil návrhy na vyslovení souhlasu se jmenováním chybějících soudců Ústavního soudu.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji vám, pane senátore, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Jako první se přihlásil místopředseda Senátu Přemysl Sobotka, jako druhý senátor Jiří Liška. Pane místopředsedo, máte slovo.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, já bych malinko zareagoval. V důvodové zprávě, kterou nám přednesl předseda komise Stodůlka, zaznělo mnoho věcí, které byly, ale také mnoho věcí, které nebyly projednávány na komisi. Tato důvodová zpráva je stanoviskem kolegy Stodůlky a ne celé komise. Komise o této důvodové zprávě nejednala.

Vrátil bych se zpátky k návrhu. Já myslím, že Ústava nám jasně říká, jaký máme jako instituce Senát, horní komora Parlamentu, vztah k prezidentovi. Prakticky žádný, než že jsme účastníky volby prezidenta republiky. Prezident republiky za poslední období, ať už to byl prezident Havel nebo nyní prezident Klaus, se nevyjadřoval k tomu, jak jedná Senát, jestli jedná z jeho pohledu dobře nebo špatně. A my se dostáváme do fáze – a v té důvodové zprávě to zaznělo – že radíme svým usnesením a svou důvodovou zprávou panu prezidentovi, jak má vybírat kandidáty do Ústavního soudu.

Kolega Stodůlka také hovořil na začátku o tom, že my se vyjadřujeme jako plénum Senátu svým usnesením směrem k vládě. Ano, na to máme plné právo, protože máme, i když nepřímý vztah, tak máme vztah k vládě, projednáváme návrhy zákonů, které přicházejí z vlády od jednotlivých ministrů, ale nemáme žádný vztah k prezidentovi. Podle mého názoru v této chvíli překračujeme pravomoci Senátu jako takového. Proč se nevyjadřujeme v daném okamžiku také – a tíží nás to, předpokládám, že všechny – k Poslanecké sněmovně, k tomu, jak nám předává jednotlivé návrhy zákonů, jak v podstatě destruuje náš jakýkoliv program našeho jednání, ať už to je bývalý program nebo současný zvaný „Stodůlkův“ – je to v uvozovkách.

Odmítám v daném okamžiku se k tomu vyjadřovat, i když na jednání obou komor se k tomu z hlediska naší pozice vyjadřujeme. Také se nevyjadřujeme k tomu, jak jsou složeny, nebo nejsou složeny běžné soudy, protože ty jsou v pravomoci jmenovat také v roli prezidenta. Mnohým z nás se také nelíbí funkce nebo schopnosti našich soudů. Já si myslím, že v této chvíli by plénum mělo skutečně zvážit, jestli jednáme dle Ústavy, kterou se tady často zaštiťujeme a nebo pouze dle určitého stanoviska, které vyjadřuje určitou negaci ke kandidátům, které navrhuje prezident. Všichni jsme si vědomi, že Ústavní soud musí být naplněn, ale v této chvíli překračujeme podle mého názoru stanoviska Ústavy.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji vám, pane senátore a nyní uděluji slovo senátorovi Jiřímu Liškovi. Prosím.

Senátor Jiří Liška: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, když jsem před 22 minutami navrhoval, abychom tento bod stáhli z programu našeho dnešního jednání, tak jsem správně tušil, že se dostaneme na tenký led nebo za hranici kompetencí, které má Senát. Vystoupení kolegy Stodůlky mě o tom naprosto přesvědčilo. Dostali jsme se tam, kam si myslím, že bychom neměli vstupovat, případným přijetím tohoto usnesení bychom porušili vzájemné vztahy, které jsou mezi Senátem a prezidentem republiky a jsem přesvědčen o tom, že v kompetenci Senátu není radit prezidentovi, jakým způsobem má vybírat ústavní soudce. V kompetenci Senátu je schvalovat, případně odmítat návrhy, které přicházejí z Hradu. To je v naší kompetenci. Jsem bytostně přesvědčen, že tímto usnesením porušíme tento vzájemný vztah, a proto vám doporučuji, abychom návrh předloženého usnesení zamítli. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji vám, pane senátore. Do rozpravy se přihlásil senátor Zdeněk Bárta, kterému nyní uděluji slovo.

Senátor Zdeněk Bárta: Dámy a pánové, k mému vystoupení mě vyprovokovalo vystoupení předřečníků, protože jsem přesvědčen o opaku, že my máme velmi důležitý vztah vůči prezidentu republiky. A já jsem přesvědčen, že jednání, resp. nejednání pana prezidenta v současné době je možno kvalifikovat jako velezradu podle § 96 (projevy nevole části senátorů)zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, podle jeho jednání, tj., že nenavrhuje žádné kandidáty na soudce Ústavního soudu a již tím znemožnil činnost pléna Ústavního soudu, a tedy výkon základních funkcí Ústavního soudu, směřuje proti demokratickému řádu republiky. Vzhledem k tomu, že pokud by Senát v souladu s Ústavou čl. 65 odst. 2 Ústavy podal proti prezidentovi ústavní žalobu pro vlastizradu Ústavnímu soudu, nemohla by být tato žaloba Ústavním soudem projednána, protože o ní dle § 11 odst. 5 písm. z) zákona o Ústavním soudu musí rozhodovat plénum Ústavního soudu, které je nefunkční. Neexistuje proti jednání prezidenta jiná obrana, než použití práva na odpor podle čl. 23 Listiny základních práv a svobod. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji, pane senátore. Nyní uděluji slovo panu senátorovi Josefu Novotnému. Prosím.

Senátor Josef Novotný: Vážený předsedající, vážení kolegové a kolegyně, já prostě z dosavadní rozpravy nemám vůbec žádnou radost, protože představte si obecný logický princip – když někoho volíme, tak bychom ho měli odvolávat a zároveň bychom ho mohli i kritizovat, pokud se nám jeho činnost nelíbí. To, že to děláme způsobem, který zde byl přednesen, považuji za velice nesmělou a seriózní kritiku. Pokud přijmeme myšlenku, že toto dělat nesmíme, že je to neústavní, tak to koresponduje jenom se stavem věci, který už já nazývám krize našeho vládnutí. A tato krize, prosím vás, je tak veliká, že představuje 1,3 bilionu dluhů, které tímto uvažováním jsme nadělili té naší republice. A toto je přesně ukázka myšlení, které v Senátu, doufám, že nepřevládne. My jsme tak dlouho rozvíjeli demokracii, až jsme se stali rozvojovou zemí.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji. Poslední přihlášený do rozpravy je pan senátor Martin Mejstřík. Prosím, pane senátore.

Senátor Martin Mejstřík: Vážený pane předsedající, pane předsedo, kolegyně a kolegové. Můj výstup nebude tak razantní jak předešlé, nicméně dovolte mi seznámit vás s mým pátráním, kterého jsem se dopustil v souvislosti s volbou ústavních soudců. Na rozdíl od některých kolegů já se domnívám, že Senát PČR má právo upozornit na to, má-li dojem, že dochází k porušení ústavnosti, a já se v tomto momentě domnívám, že k tomu dochází už delší dobu. Nicméně zpět k tomu, co jsem chtěl.

V minulém roce odešla první uznávaná generace soudců. Díky tomu, jak je Ústavní soud konstituován, jich v jednom roce skončilo deset z patnácti. V kuloárních, ale i veřejných debatách zaznívá, že je velmi obtížné nalézt najednou tolik ctihodných osobností s potřebnou profesí, ale i morální kvalifikací. Je to jeden z argumentů, který slýcháme i zde v Senátu na obranu pana prezidenta. V této souvislosti jsem kontaktoval zaměstnance Kanceláře prezidenta republiky z éry prezidenta Václava Havla. Zjistil jsem, že nehledě na to, že Václav Havel ve své funkci končil, zpracovávala jeho kancelář právě při vědomí toho, že se Ústavní soud dostane velmi záhy do situace akutního nedostatku soudců, návrhy nominací soudců Ústavního soudu pro nastupujícího prezidenta.

Kancelář prezidenta tak činila čistě z profesionálních důvodů. V r. 2002 samozřejmě nikdo netušil, kdo nástupcem Václava Havla bude. Šlo o to, aby po Václavu Havlovi nezbyla na Hradě jen „vybílená kancelář“. Václav Klaus tak po svém předchůdci přebíral seznam téměř padesáti možných kandidátů Ústavního soudu. Pokoušel jsem se existenci tohoto „Havlova seznamu“ ověřit přímo v Kanceláři prezidenta Václava Klause. Na legislativním oddělení, kam jsem byl nasměrován, přílišnou ochotou neoplývali, ale existenci seznamu nepřímo potvrdili s tím, že jde – cituji: o interní materiál, kterým se pan prezident může, ale nemusí řídit. Samozřejmě. Nikdo pana prezidenta Klause nemůže nutit, aby se ztotožnil s návrhy svého předchůdce. Na druhou stranu ale z výše uvedeného vyplývá, že kvalifikovaných kandidátů lze v České republice nalézt více než jednoho za čtvrt roku.

Domnívám se, že prezident republiky nemá v současné době vážnějšího úkolu, než je výběr kandidátů soudců Ústavního soudu. Ústavní soud má dnes pouhých 11 členů z 15, a z tohoto důvodu přerušil všechna řízení, o nichž má právo rozhodovat pouze plénum. Činnost Ústavního soudu je díky nedostatku soudců paralizována dlouhodobě.

Nabízejí se tři důvody, proč prezident Klaus dávkuje Senátu kandidáty Ústavního soudu po jednom:

-? buď je úkol doplnění soudců do plného počtu nad jeho síly,

-? nebo čeká, až se Senát unaví a pod tlakem médií a veřejnosti začne přijímat jeho nominace jako na běžícím pásu, aniž se bude zdržovat bádáním nad jejich vhodností či nevhodností,

-? anebo čeká na podzimní senátní volby s nadějí, že budou do Senátu Parlamentu České republiky zvoleni senátorky a senátoři povolnější.

Ať tak nebo onak, výsledkem je alarmující stav Ústavního soudu, nenaplnění Ústavy, ohrožení zájmů občanů tohoto státu a neférová hra s demokratickými principy, na nichž stojí naše republika. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji. Nyní vystoupí místopředseda Senátu senátor Jan Ruml.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Vážený pane předsedající, pane předsedo Senátu, kolegyně, kolegové, ve vystoupeních senátorů zvolených za ODS jsem vycítil jistý rozpor. Jeden z nich tvrdí, že nemáme k prezidentu republiky z Ústavy žádné vztahy. Druhý pak vystoupil s tím, že tím, že vůbec tento bod projednáváme a máme návrh usnesení adresovaný veřejnosti, tyto vztahy mezi Senátem a prezidentem vážně narušujeme.

To, co zde řekl předseda Klubu ODS pan senátor Liška, že naším úkolem není nic jiného, než vyslovit souhlas či nesouhlas s kandidáty navrženými prezidentem republiky na funkci Ústavního soudu, myslím, že neobstojí, ledaže bychom při každém projednávání toho či onoho kandidáta rezignovali na otevření rozpravy. Jelikož každý kandidát je projednáván předtím, než se volí, je otevřena rozprava, můžeme se vyjadřovat v podstatě nejenom k osobě kandidáta, ale i obecně k tomu, jakým způsobem jsou nám kandidáti předkládáni, pak toto berte jako obecnou část rozpravy, kterou zahájíme nyní v dalším bodě nad návrhem dalšího kandidáta na soudce Ústavního soudu.

Nevidím v tom tudíž ani nic nelegálního ani nelegitimního, myslím si, že Senát takovouto rozpravu je povinen vést a může i formou usnesení, Ústava nakonec nikde nezapovídá, že by Senát nemohl přijmout usnesení k čemukoliv, může formou usnesení vyjádřit svůj názor na to, jakým způsobem prezident předkládá kandidáty na soudce Ústavního soudu. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji vám, pane místopředsedo, a nyní uděluji slovo panu senátorovi Jiřímu Pospíšilovi.

Senátor Jiří Pospíšil: Pane předsedající, pane předsedo, dámy a pánové, je to jednoduchá metoda. Je to metoda, jakou používají uličníci cestou do školy. Sebere tašku spolužákovi, hodí ji za plot, kam on nemá přístup, a pak, když tento spolužák přijde do školy bez tašky, žaluje paní učitelce, že nemá sešit. Je to jednoduchá metoda, která je na světě dlouho.

Neschválím-li kandidáta a obviním-li navrhovatele z toho, za to, že nebyl zvolen navržený kandidát, mohu pak dojít i k tak absurdnímu závěru, jaký tady udělal pan senátor Bárta. Škoda, že už jsme dospělí, a že si to nemůžeme vyřídit jako uličníci.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji vám, pane senátore. Jako další se do rozpravy hlásí pan místopředseda Senátu senátor Přemysl Sobotka, dále jsou do rozpravy přihlášeni ještě další dva senátoři, a to Pavel Janata a Richard Falbr.

Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedající, kolegyně, kolegové, musím zareagovat na některé věty, které zde byly proneseny.

Jestliže na plénu Senátu zazní od jednoho senátora, že prezident může být obviněn z velezrady vzhledem k tomu, že nám nedodává návrhy jednotlivých kandidátů, musím se výrazně ohradit. Jestliže pro to má důvody, pak jako řádný člen Parlamentu České republiky má okamžitě zahájit jednání o tom, aby prezident byl oficiálně obviněn z této velezrady.

Jestliže to použil jako bonmot, který mají uchopit novináři, pak si připadám, že jsem někde jinde než v ústavním celku, který se nazývá Senát.

Musím zareagovat také na vyjádření kolegy Novotného k tomu, že jako bychom byli všichni viníky na veřejném dluhu 1,3 bilionů korun. Myslím si, že to je na úplně jinou debatu. Je to na ryze politickou debatu, jak kdo hlasoval o kterých návrzích zákona, které zadlužovaly a zadlužují tuto republiku do budoucnosti na toto opravdu katastrofické číslo. Myslím si, že to s předmětem jednání, o kterém tady nyní vedeme řeč, nemá vůbec žádnou souvislost. Prezident republiky je prezidentem více než rok. On tuto republiku o 1,3 bilionů korun nezadlužil. (Šum v sále.)

Jestliže se v tuto chvíli tady budeme bavit o tom, jaký bychom měli volit postup z hlediska obsazování Ústavního soudu, proč nepřišel Senát a někteří jeho členové s návrhem na změnu Ústavy, aby byl Ústavní soud volen stejně jako Senát, to znamená po třetinách, čímž by se zajistilo jeho plné obsazení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji vám, pane místopředsedo. Nyní uděluji slovo panu senátoru Pavlu Janatovi.

Senátor Pavel Janata: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, chtěl jsem učinit pouze dva drobné komentáře k úvodním dvěma vystoupením v této debatě.

V obou těchto vystoupeních zaznělo cosi o překračování kompetencí Senátu. Na tuto věc již tady víceméně odpověděl kolega Ruml, protože skutečně ani z Ústavy, ani z jednacího řádu, ani z žádného jiného zákona nevyplývá, že by se Senát nemohl svým usnesením obrátit na prezidenta republiky.

Druhá věc, kterou jsem chtěl zmínit a okomentovat, je to, že v obou úvodních vystoupeních zaznělo, že se snad snažíme prezidentovi radit, jakým způsobem má vybírat kandidáty. Když si přečtete návrh tohoto usnesení, jsem přesvědčen o tom, že tam není ani náznak takové rady. Možná lze najít v podtextu důvodové zprávy zde přednesené náznak takové rady, ovšem o důvodové zprávě tady hlasovat nebudeme. To je vše. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji, pane senátore. Nyní promluví pan senátor Richard Falbr.

Senátor Richard Falbr: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a vážení kolegové, svůj názor na ústavní krizi jsem publikoval nedávno v Lidových novinách. Vzhledem k tomu, že nepředpokládám, že všichni četli, co jsem tam napsal, stručně ho zrekapituluji.

Myslím si, že za vzniklou ústavní krizi, a skutečně jde o ústavní krizi, protože jeden ze základních pilířů Ústavy je ochromen, může výhradně prezident republiky. Svalovat vinu na Senát mohou jenom lidé, kteří našemu ústavnímu systému nerozumějí. Proto mě mrzí, že někteří publicisté ochotně převzali argumenty, které zazněly z Hradu.

Skutečností je, že jsme některé kandidáty zamítli proto, že jsme dospěli k názoru, že nejsou kvalitní. To je naše právo a je to naše ústavní povinnost. Myslím si, že reakce Kanceláře a pana prezidenta na první odmítnuté kandidáty byla trapná, protože pan prezident začal trucovat a další návrhy prostě nepřicházely.

Myslím si ale, že na tom není nic divného. Protože postoj našeho prezidenta ještě v dřívějších funkcích - k právu - obecně je znám. Hovořil přece o Listině základních svobod jako o „plevelu v Ústavě“, hovořil o funkci ombudsmana jako o „trafice“ a jeho výroky, které měly hájit to, co tu bylo na počátku 90. let, tzn. vůbec žádný právní rámec pro to, co se dělo, jsou všeobecně známy.

Já věřím, že i dnes navrženého kandidáta odmítneme. A já ne proto, že byl, nevím, kolik let, v komunistické straně, ale protože si myslím, že to není kvalitní kandidát. Přesto můj názor je, že bychom se neměli rozptylovat debatami o tomto usnesení, protože já pro něj hlasovat nebudu. Já si myslím, že jsem učinil dostatečně tím, že jsem to jako senátor řekl, a myslím si, že bychom se neměli zdržovat a přejít k agendě. Využívat debaty k tomu, abychom Klause jakkoliv, třeba, pardon, pana prezidenta Klause jakkoliv, třeba oprávněně vinili z toho, co se tu dělo na počátku 90. let, k čemuž on nám doporučuje – neohlížet se, myslím, že do dnešní debaty nepatří. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, zda se ještě někdo hlásí do rozpravy. Z lavic nevidím nikoho, na displeji rovněž ne. A proto rozpravu končím.

Pane navrhovateli, chcete se vyjádřit k právě proběhlé rozpravě? Máte slovo.

Senátor Jiří Stodůlka: Nebudu se vyjadřovat k proběhlé rozpravě. Máte nakonec všichni uši. Já bych jenom upřesnil návrh usnesení, který je třeba změnit, protože ono od toho 20. ledna, kdy bylo přijato, je přece jenom ta situace trochu jiná.

Pokud se podíváte na odrážku pod písm. a), tak na konci slov „o další dva“ bych nahradil slovy „dalšího“, protože tam je disproporce mezi dnešním stavem a stavem, který zde byl 20. ledna. Takže to je jediná změna. Já jsem usnesení četl na mikrofon, je zaznamenáno, tzn. může se přistoupit k hlasování o tomto usnesení – ve změně, kterou jsem přečetl a kterou jsem teď avizoval. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji vám, pane senátore. Nyní budeme hlasovat o návrhu mírně upraveného usnesení tak, jak jej přednesl navrhovatel pan senátor Jiří Stodůlka.

V sále je přítomno 66 senátorek a senátorů. Aktuální počet pro přijetí je 34.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování p. č. 70 se ze 68 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro návrh vyslovilo 38, proti bylo 23. Návrh byl přijat.

Děkuji panu zpravodajovi a končím projednávání tohoto bodu.

Předseda Senátu Petr Pithart: Vážené paní senátorky, páni senátoři, dalším bodem je:

Žádost prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu Parlamentu České republiky s jmenováním soudce Ústavního soudu.

Navrhuji vám, abychom podle § 50 odst. 2 našeho jednacího řádu vyslovili souhlas s účastí Doc. Dr. Milana Galvase, CSc. na našem jednání. O tomto návrhu budeme hlasovat.

V sále je přítomno 67 senátorek a senátorů. Znamená to, že kvorum je 34.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. (Hlasy z pléna: Nejde to!)

Ještě jednou zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Nyní, kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Procedurální návrh byl schválen. Z 67 přítomných při kvoru 34 nikdo nebyl proti. 60 hlasů bylo pro. Návrh byl přijat.

Nyní mi dovolte, abych zde přivítal pana Dr. Milana Galvase.

Žádost prezidenta republiky jste obdrželi jako senátní tisk č. 280. Žádostí o vyslovení souhlasu se zabýval Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 280/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Václav Jehlička. Garančním výborem je Ústavně-právní výbor. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 280/1. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Václava Domšová, kterou nyní žádám, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní zpravodajko.

Senátorka Václava Domšová: Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, já tady při podobných příležitostech, tedy u žádostí prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu se jmenováním soudce Ústavního soudu vždy opakuji, že právě udělení, či neudělení souhlasu Senátu je jedním z klíčových práv Senátu. Stejně jako to, že Ústavní soud by pak měl být tou nejvyšší autoritou. A právě proto jsou nároky na kvalitu kandidátů, a to po odborné i morální stránce velmi vysoké. Zejména pokud se týče té druhé stránky, jak tady už v předchozí debatě zaznělo, by měli posuzovat právě senátoři.

Senátním tiskem č. 280 nás prezident republiky žádá o vyslovení souhlasu se jmenováním Doc. Dr. Milana Galvase, CSc. na post soudce Ústavního soudu. Podle předložených dokladů a listin, které ověřují splnění zákonných podmínek pro účely nominačního procesu, tento kandidát po formální stránce splňuje zákonné předpoklady pro výkon této náročné i prestižní funkce. Ústavně-právní výbor se nominací Doc. Galvase zabýval dne 10. března 2004. Já vás nyní seznámím s přijatým usnesením.

Ústavně-právní výbor nedoporučuje Senátu Parlamentu ČR vyslovit souhlas se jmenováním Doc. Dr. Milana Galvase, CSc. soudcem Ústavního soudu. Dále doporučuje Senátu, aby o vyslovení souhlasu se jmenováním kandidáta na soudce Ústavního soudu hlasoval tajně.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů, sledujte rozpravu atd. Nyní uděluji slovo zpravodaji Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice panu senátorovi Václavu Jehličkovi. Prosím, pane senátore.

Senátor Václav Jehlička: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já vás seznámím s usnesením Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice z 21. schůze dne 17. března 2004.

Výbor projednal žádost prezidenta republiky o vyslovení souhlasu a seznámil se s doklady a listinami, které ověřují splnění zákonných podmínek pro účely nominačního procesu.

Za druhé, nedoporučuje Senátu PČR vyslovit souhlas se jmenováním Doc. JUDr. Milana Galvase, CSc. soudcem Ústavního soudu. Z 8 přítomných hlasovali 2 pro, 5 proti a 1 hlas byl neplatný.

A za třetí, doporučuje Senátu, aby se o vyslovení souhlasu se jmenováním kandidáta hlasovalo tajně. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, a otevírám rozpravu. Prosím, kdo se hlásí do rozpravy? Nikdo, takže rozpravu končím a nemohu se ani zeptat zpravodajů, zda si přejí vystoupit k něčemu, co neproběhlo.

Rozpravu končím. Budeme hlasovat. Konstatuji, že zde zazněl návrh Ústavně-právního výboru a Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, aby se o žádosti o vyslovení souhlasu se jmenováním soudce Ústavního soudu hlasovalo tajně podle § 71 odst. 2 jednacího řádu Senátu. O tomto návrhu budeme hlasovat.

Budeme hlasovat o procedurálním návrhu o způsobu hlasování. Návrh Ústavně-právního výboru jste slyšeli, doporučuje tajné hlasování.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Děkuji. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování skončilo. Z 67 přítomných, tedy při kvoru 34, 62 hlasů pro, 1 hlas proti. Návrh byl tedy přijat.

A v tuto chvíli uděluji slovo předsedovi Volební komise. Pan senátor Pavlata se ujme slova, jako obvykle. Prosím.

Senátor Josef Pavlata: Pane předsedo, dámy a pánové, chtěl bych říci, že volební místnost je připravena na svém stejném místě, neboli v Prezidentském salonku v předsálí. Žádám v této chvíli především členy Volební komise, aby se dostavili do volební místnosti a připravili se na následnou volbu.

Chtěl bych upozornit všechny, vážené senátorky, vážené senátory, že na hlasovacím lístku, který obdrží u prezence, je uveden jako kandidát na soudce Ústavního soudu pan doktor Milan Galvas, před jeho jménem je uvedeno pořadové číslo jedna.

V případě souhlasu s tímto kandidátem toto číslo jedna zakroužkujeme, resp. zakroužkujete, v případě nesouhlasu toto jméno přeškrtnete písmenem „X“ či křížkem.

Jak říkám, volební místnost je připravena. Vydávání lístků a hlasování potrvá 20 minut, vyhodnocení maximálně 10 minut. Z těchto čísel by měla vzejít přestávka, kterou určí pan předseda. Děkuji za pozornost a za minutu budeme připraveni přijímat vaše hlasy.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane kolego, pane předsedo, přerušuji projednávání tohoto bodu s tím, že se sejdeme ve 13.30 hod.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Předseda Senátu Petr Pithart: Vážené paní kolegyně, páni kolegové, budeme nyní pokračovat projednáváním přerušeného bodu, kterým je Žádost prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu PČR s jmenováním soudce Ústavního soudu.

Uděluji slovo předsedovi Volební komise a žádám ho, aby nás informoval o výsledku tajného hlasování. Prosím, pane předsedo.

Senátor Josef Pavlata: Děkuji, pane předsedo. Dámy a pánové, dovolte, abych vás seznámil se zápisem z tajného hlasování k žádosti prezidenta republiky o souhlas se jmenováním soudce Ústavního soudu.

Počet vydaných hlasovacích lístků byl 70, počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků 70. Počet neodevzdaných hlasovacích lístků nula a počet neplatných hlasů jeden.

Pro pana JUDr. Milana Galvase, CSc., bylo odevzdáno 25 hlasů. Znamená to, že v tajném hlasování nebyl vysloven souhlas se jmenováním navrženého kandidáta na soudce Ústavního soudu.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Petr Pithart: Také já děkuji předsedovi Volební komise za podanou zprávu.

Tím projednávání tohoto bodu končí.

Právě se dovídám, že navrhovatel zákona, který máme začít projednávat, je někde na cestě mezi Sněmovnou a Senátem, ale nemohu vám říci s určitostí, kdy se dostaví. Pro jistotu vyhlašuji pětiminutovou přestávku.

(Po několika vteřinách.)

Ale pan ministr přišel do Senátu tak rychle, že si mohu dovolit odvolat svá slova a budeme pokračovat.

Budeme tedy projednávat bod, kterým je:

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 219/2000 Sb., o majetku ČR a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů.

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 307.

Prosím nyní pana ministra životního prostředí Libora Ambrozka, aby nás s návrhem zákona seznámil. Prosím, pane navrhovateli.

Ministr vlády ČR Libor Ambrozek: Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Novela zákona o ochraně přírody a krajiny se připravuje na Ministerstvu životního prostředí již více než dva roky a je to vlastně poslední významná transpoziční norma před vstupem do Evropské unie. Její projednávání v Poslanecké sněmovně trvalo řadu měsíců. Až na druhý pokus byla Poslaneckou sněmovnou schválena a mohl bych v úvodním slovu o tom asi mluvit velmi dlouho.

Články, které se objevily na téma ptačích oblastí a omezení vlastníků, byly také velmi četné.

Dovolil bych si přesto říci několik zásadních momentů.

Česká republika má v územní ochraně přírody poměrně dlouhou tradici, troufám si říci, že ochrana přírody je u nás skutečně na evropské a můžeme říci světové úrovni. Nicméně i my jsme nuceni před vstupem do EU svou legislativu v této oblasti harmonizovat s předpisy evropskými. Jedná se o dvě základní směrnice, směrnici o ochraně ptáků a směrnici o ochraně stanovišť, které patří v oblasti ochrany životního prostředí v rámci EU skutečně k těm nejdůležitějším.

Jako každá norma, která se týká života v krajině, se i tato novela stala předmětem obrovských diskusí a zájmu vlastně všech zájmových skupin, které v krajině působí, ať už jsou to zemědělci, lesníci, rybáři, myslivci. Územní ochrana přírody má také samosprávy územní i obecní, krajské. Samozřejmě vyhovět úplně všem nelze a právě proto byla příprava tak dlouhá a tak složitá.

Původní návrh byl připraven již na jaře roku 2002. Tehdy před volbami skončil v Legislativní radě vlády. Po ustavení nové vlády jsem byl postaven před rozhodnutí, zda tuto normu předělávat nebo zda ji postoupit dál do Legislativní rady vlády a do vlády a do Sněmovny v té podobě tak, jak byla původně připravována. Vzhledem k tomu, že jsem se obával toho, že projednávání bude stejně dlouhé a vědom si toho, že norma by měla být přijata do 1. května 2004, nakonec jsem předložil do vlády verzi původní.

Tato verze byla vládou akceptována, v listopadu 2002 ji začala projednávat Poslanecká sněmovna a během projednávání doznala řadu výrazných úprav, s tím, že v konečném hlasování v listopadu 2003 neprošla o jediný hlas, a protože některé hlasy šly napříč politickým spektrem, tak bylo obtížné tuto záležitost revokovat a dojít k nějakému jinému závěru.

Proto jsem byl premiérem pověřen přípravou novely znovu. Proběhlo velmi zkrácené připomínkové řízení, kde byly vypořádány především záležitosti Ministerstva průmyslu a obchodu a Ministerstva zemědělství, kterého se tato norma velmi týkala, protože jedním z hlavních důvodů, proč nebyla přijata v Poslanecké sněmovně, bylo přijetí pozměňovacího návrhu, který odebíral možnosti náhrad o zamezení hospodaření státním lesům.

Druhá verze novely vycházela z komplexního pozměňovacího návrhu projednávaného Poslaneckou sněmovnou, s tím, že byly z něho vypuštěny některé body, které už z časového důvodu nebylo možné zapracovat, aby návrh nebyl retroaktivní, až sem přijde a vyjde ve Sbírce zákonů.

Upravenou verzi Poslanecká sněmovna projednala ve zkráceném čtení a 2. března t. r. ji schválila.

Řekl bych asi základní rozdíly, které jsou jednak proti stávající úpravě a proti verzi tak, jak byla předložena původně Poslanecké sněmovně.

Jak jsem se zmínil, ochrana přírody má v ČR dlouhou tradici a v současné době je nějakou formou chráněno asi 15 % území našeho státu, což je procento, které se pohybuje někde na úrovni lepšího průměru nebo lepších čísel evropských zemí.

Tato ochrana je zajištěna především formou národních parků, které jsou čtyři, prostřednictvím 24 chráněných krajinných oblastí a zhruba 2 000 maloplošných chráněných území.

To, co dosud chybělo v našem právním řádu a co tato novela přináší nově, a já to považuji za velmi důležité, je především významně vstřícnější úprava vůči vlastníkům, protože tento návrh poprvé přináší jasně definovanou náhradu za omezení hospodaření, která vlastníkovi vznikne v důsledku požadavku ochrany přírody. Tato úprava byla sice ve stávajícím zákonu z r. 1992 vyslovena deklaratorně, avšak k žádným faktickým náhradám nedocházelo.

To znamená, že vlastníci, kterých se dotkne vyhlášení soustavy Natura 2000, především ochrany stanoviště, ale také ptačích oblastí, v případě, že budou uloženy omezující podmínky, tak budou mít nárok na náhradu za újmu, která jim vznikne z titulu tohoto omezení. Podrobnosti k náhradě za ztížení zemědělského a lesního hospodaření vydá vyhláškou Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství.

Druhým významným posunem proti té stávající legislativě je, že ty námitky při vyhlašování chráněných území budou vypořádány ve správním řízení. Až dosud probíhalo vyhlašování především těch maloplošných chráněných území v podstatě formou vyhlášky a vlastníci sice mohli uplatnit připomínky, ale nemusel na ně být brán zřetel, a že bude moci rozhodnout o těch námitkách, které nebyly uspokojivě uspořádány, bude moci rozhodnout soud. To je další velmi významné posílení té role vlastníků.

To, co zavádí nově novela zákona o ochraně přírody a krajiny, je především vymezení ptačích oblastí, které v Evropské unii zabírají průměrně 10 % území a kdy má členský stát za povinnost u významných druhů ptáků, kteří jsou na té listině, povinnost zajistit aspoň část jejich lokalit a zajistit ty nejvýznamnější populace a zajistit v podstatě stávající stav, možná ho zlepšit, to znamená, že účelem těchto ptačích oblastí není nějaké výrazné omezení v krajině, protože právě z 99 % díky tomu hospodaření se tam ty druhy vyskytují. To znamená, že u zemědělského a lesního hospodaření by se ta omezení neměla výrazně dotknout, stejně tak neznamená vymezení ptačích oblastí ani nemožnost realizace některých investic, které nebudou mít na populaci těchto druhů negativní vliv. Jako příklad bych chtěl uvést ptačí oblasti, které jsou zatím sice v návrhu, ale kde již Ministerstvo životního prostředí vydalo souhlas s udělením výjimky, ať už je to průchod dálnice D 8 přes navrhovanou ptačí oblast východní Krušnohoří, ať už je to průchod dálnicí D 47 přes ptačí oblast Heřmanský stav. V těchto dnech jednáme i s Moravskoslezským krajem a městem Ostrava o možné úpravě hranic ptačí oblasti Dolní Lutyně. Stejně tak jsme nalezli konsenzus i při jednání s krušnohorskými obcemi ohledně možné realizace větrného parku v Krušných horách. To znamená, stejně tak počítáme i u ptačí oblasti Nové Mlýny, že bude možné tudy vést dálnici Brno-Mikulov.

Já to říkám aspoň pro ilustraci toho, že ty záměry, které jsou významné z hlediska České republiky, že nebudou tímto zákonem zásadně dotčeny. Musí samozřejmě proběhnout procedura posouzení toho záměru, jestli je v souladu se soustavou Natura 2000, to by muselo proběhnout v každém případě, i kdyby tam ta ptačí oblast vyhlášená nebyla.

Dále je doložení tohoto souladu s Naturou 2000 podmínkou pro čerpání dotací nejenom z kohezních a strukturálních fondů, ale také třeba z Evropské investiční banky, kde nám právě kvůli absenci tohoto zákona třeba leží žádost na dotaci na terminál ruzyňského letiště. Ne proto, že by tam byl střet s ochranou přírody, ale proto, že zatím to nemáme v naší legislativě zakotveno, tak nejsme schopni doložit to, že to není ve smyslu Natura 2000 v rozporu. Proti té verzi, která byla Poslaneckou sněmovnou odmítnuta o jeden hlas v listopadu, je právě nejvýznamnějším rozdílem to, že ptačí oblasti, kterých je navrženo zatím 41, ale protože byla také navržena procedura, že to nebude vyhláškou Ministerstva životního prostředí, ale formou nařízení vlády, tak samozřejmě teď nelze říci, zdali bude schváleno vládou všech 41. I tak je ta rozloha 9,5 % nejnižší ze všech přistupujících zemí a pohybuje se na úrovni průměru Evropské unie.

Ptačí oblasti byly přeřazeny ze zvláště chráněných území do obecné ochrany, to znamená, že budou tím nařízením vlády jenom vymezeny za stanovení nejzákladnějších ochranných podmínek, nebude povinnost tam zpracovávat plán péče, ani ten plán nebude závazný, to znamená, že forma ochrany těchto území, která se ze tří čtvrtin kryje se stávajícími velkoplošnými chráněnými územími, bude mnohem mírnější než bylo v původním návrhu.

Tou druhou významnou úpravou je, jak jsem již zmínil, forma vyhlášení nařízením vlády, nikoliv tedy vyhláškou Ministerstva životního prostředí, která se vztahuje jak na vymezení ptačích oblastí, tak na předložení národního seznamu stanovišť do Bruselu, což samozřejmě asi obtížně stihneme 1. května, ale rádi bychom to udělali, pokud ten zákon bude podpořen Senátem i prezidentem, rádi bychom to udělali zhruba do dvou měsíců po vypršení toho našeho závazku, který byl k 1. květnu.

Byla z komplexního pozměňovacího návrhu převzata záležitost náhrady újmy, o které jsem se zmínil, a ještě přitom projednávání v Poslanecké sněmovně během února bylo doplněno právě to vypořádání připomínek ve správním řízení a o možnosti jejich přezkumu soudem. To jsou základní parametry návrhu a já jsem si vědom toho, že nemohlo to znění uspokojit všechny zájmové skupiny. Výhrady zase byly především v oblasti soukromých vlastníků lesů, kteří byli spokojeni s tím, že v tom původním pozměňovacím návrhu z podzimu bylo zakotveno přiznávání především vyhlášeních ptačích oblastí vlastníky a že v tomto návrhu už není. Ono tam nemůže být právě proto, že my jsme povinni ptačí oblasti vymezit do 1. května. To přiznávání sice probíhá na dobrovolné úrovni, ale my jsme to nemohli napsat do zákona.

Stejně tak z důvodu souladu s evropskými směrnicemi nebylo možno – a vedla se o tom ve Sněmovně velká diskuse - vyhovět představě Jihočeského kraje o tom, že by vymezování ptačích oblastí mělo být možné pouze po souhlasu obcí a krajů, protože pak bychom v některých případech nebyli schopni dostát svým závazkům, které na sebe ČR v přístupové smlouvě vzala. Byla tam doplněna jako kompromis právě ta formulace vypořádání námitek ve správním řízení a jejich možném přezkumu soudem tak, abychom mohli tu oblast vymezit a potom se případně rozhodlo, jak budou stanoveny podmínky, jaká úprava bude přijata. To uvádím jako příklad.

Naopak se podařilo najít, myslím, že velmi slušný konsenzus s Ministerstvem zemědělství a s lesníky, podařilo se najít konsenzus s rybáři, kdy v pozměňovacím návrhu zemědělského výboru bylo přesně specifikováno, že se náhrada bude vztahovat i na pozemky právě zemědělského a lesního půdního fondu, tak bylo jasné, že ta náhrada se bude vztahovat i na omezení nebo na ty náhrady újmy, která vznikne při omezení při provozování rybnikářství.

Takže mnoha těm připomínkám se podařilo vyjít vstříc, některým vyjít vstříc podle našeho názoru možné nebylo, ale přesto bych chtěl deklarovat, že ta novela je směrem k posílení role vlastníků i samospráv v územní ochraně přírody a že jsme přesvědčeni, že skutečně chráníme přírodu pro člověka, pro nás a pro ty, kteří přijdou po nás a že řadu těch problémů, které se objevily a byly prezentovány v médiích, se podařilo konkrétním jednáním na místě velmi úspěšně vyřešit, řada těch kauz byla v podstatě uměle vytvářena. Takže i z tohoto důvodu, že ten návrh je skutečně posunem podle mého názoru správným směrem, si dovolím požádat i horní komoru Parlamentu, aby s tímto návrhem vyslovila souhlas.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane navrhovateli. Prosím vás, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona byl přikázán Výboru pro evropskou integraci. Výbor určil jako svého zpravodaje pana senátora Jaroslava Šulu a nepřijal k návrhu zákona usnesení. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 307/2. O stanovisko k tomuto návrhu zákona byla požádána Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova. Komise přijala usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 307/3. S jejím stanoviskem nás následně seznámí senátor pan Petr Smutný.

Organizační výbor určil výborem garančním pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 307/1.

Zpravodajkou výboru je paní senátorka Jitka Seitlová. Tu nyní prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Jitka Seitlová:Pane ministře, pane předsedající, dámy a pánové, dnes je před vás předložena k rozhodnutí novela zákona o ochraně přírody a krajiny pod senátním tiskem č. 307 jako jedna z mnoha euronovel.

Obsahem předložené novely je projekt „Natura 2000“ s cílem vytvořit souvislou evropskou ekologickou soustavu zvláště chráněných území typu jednak ochrany výskytu ohrožených druhů ptáků, jednak ochrany chráněných druhů živočichů, rostlin a přírodních stanovišť.

Chráněny mají být lokality s významnými populacemi druhů, kterým hrozí úplné vyhynutí, jsou silně a kriticky ohroženy, nebo lokality, kde je ochrana nezbytná k zachování a obnově těchto druhů. Jedná se tedy o stanoviště, kde existují přírodní a biologické faktory umožňující zachování a obnovu dnes již druhů opravdu významně ohrožených.

V těchto územích musí být podle návrhu zákona a v souladu s evropskými směrnicemi vyloučeny činnosti, které by vedly k poškozování takových přírodních stanovišť, nebo narušovaly jejich přírodní stav, tzn. s důsledkem vyhynutí těchto vzácných chráněných živočichů a ptáků, dnes již celoevropsky vzácných. Tzv. ptačí oblasti mají navrženou rozlohu 8 007 km2. Celková rozloha chráněných území ale vzroste pouze zhruba o 2 000 km2, protože, jak už pan ministr řekl, dvě třetiny ptačích oblastí a přírodních stanovišť se překrývají s územím již dnes vyhlášené výrazně přísnější, zvláštní ochrany přírody.

Návrh je projednáván, jak už je v posledním období téměř pravidlem, pod velkým časovým tlakem. Přijetím návrhu a jeho platnosti k 1. 5. 2004 je podmíněna možnost čerpání prostředků na projekty ze strukturálních fondů a regionální podpory EU. O tom již také myslím, velmi podrobně hovořil pan ministr.

V případě tohoto zákona ale, podle mého názoru, skutečně nelze jednoznačně klást odpovědnost za jeho postoupení Senátu na poslední chvíli předkladateli, tedy Ministerstvu životního prostředí. Návrh novely byl předložen do vlády již před dvěma roky v dubnu 2002. Vládou byl o jeden hlas vrácen. Následovala další verze návrhu postoupená Poslanecké sněmovně, a opět po ročním projednávání, byla v konečném hlasování opět o jeden hlas zamítnuta. Shodou okolností o hlas ministra, který byl původně ministrem a předkládal původní návrh této novely.

Před námi tedy leží třetí verze, která byla Poslaneckou sněmovnou přijata ve znění dalších 62 pozměňovacích návrhů s podporou 103 hlasů ze 163.

Obsah tisku, který před vámi leží, je reálně dosažitelným kompromisem všech dotčených subjektů. To lze hodnotit jako jeho určitou přednost. Oproti původní verzi byla výrazně zejména posílena pozice vlastníků pozemků a uživatelů těchto pozemků. Dále byla zpřísněná ochrana ptačích oblastí a stanovišť přesunuta z režimu zvláště chráněných území do režimu obecné ochrany, tedy do režimu ochrany nezbytně nutné.

Důsledkem enormně dlouhého projednávání ve vládě a v Poslanecké sněmovně vznikl ale nedostatek času právě pro projednání ptačích oblastí s dotčenými obcemi, kraji, hospodářskými subjekty a zájmovými organizacemi.

Ministerstvo životního prostředí proto zvolilo nestandardní způsob s tím, že vlastní projednání provedlo dobrovolně, bez opory platného zákona. Za to mu patří poděkování, protože jen tak mohou být splněny závazky, ke kterým jsme se dobrovolně ve vztahu k přístupu k EU zavázali.

Při projednávání návrhu zákona ve Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí byly detailně s předkladateli diskutovány konkrétní dopady návrhu v praxi, způsob projednávání s určenými subjekty a některé právně nejasné formulace, které by podle podnětů mohly působit výkladové problémy. Jednalo se např. o novou formulaci termínu „volně žijícího živočicha“, účast veřejnosti na jednáních podmíněnou specifikací věcnou a místní, příslušnosti dané nevládní organizace nebo kompetenci vlády rozhodovat o výjimkách ve zvláště chráněných územích.

Osobně bych se přikláněla k jinému znění návrhu zákona dávajícímu vyšší míru kompetence Ministerstvu životního prostředí. Z hlediska dosaženého kompromisu a po vysvětlení aplikace ustanovení v praxi se ale výbor přiklonil k názoru podpory současného znění zákona. Ve výboru byly také projednány pozměňovací návrhy obsažené v tisku 307/3 Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova. Tyto návrhy nebyly výborem podpořeny. Jejich obsah fakticky blokuje realizaci ochrany, neboť pro jednotlivé dotčené osoby vytváří právo veta proti přijetí opatření ochranných podmínek.

Výbor na své 28. schůzi po proběhlé schůzi doporučuje svým usnesením Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V hlasování bylo osm pro, dva proti a jeden se zdržel.

Dámy a pánové, děkuji za vaši pozornost.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, paní senátorko. Prosím vás, abyste se posadila ke stolku zpravodajů, sledovala rozpravu a zaznamenávala případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko.

Nyní uděluji slovo zpravodaji Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova panu senátoru Petru Smutnému, aby nás seznámil se stanoviskem komise.

Senátor Petr Smutný: Pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova na základě usnesení Organizačního výboru Senátu č. 236 ze dne 16. března 2004 projednala na své 16. schůzi dne 31. března 2004 návrh zákona, kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody, obsažený v senátním tisku č. 307. Za ministerstvo předložil návrh zákona náměstek ministra životního prostředí pan doktor Mika.

Ve své zpravodajské zprávě jsem upozornil na některé nepřesnosti, které zákon obsahuje. Částečně byly zodpovězeny na místě panem náměstkem, o některých jsme se domnívali, že je možné je upřesnit výkladem zákona. Navrhoval jsem, aby byl návrh zákona schválen. Tento návrh nebyl přijat a komise potom projednala některé pozměňovací návrhy a přijala usnesení, v němž doporučuje Senátu PČR, aby před projednáváním tohoto návrhu zákona zohlednil pozměňovací návrhy uvedené v příloze tohoto usnesení, dále určil zpravodajem komise pro jednání na schůzi Senátu mne a konečně pověřuje předsedu komise senátora Jana Fencla předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane zpravodaji. Nyní má příležitost vystoupit zpravodaj Výboru pro evropskou integraci pan senátor Šula. Využívá této příležitosti a dostává slovo. Prosím.

Senátor Jaroslav Šula: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, máme před sebou novelu zákona, která implementuje evropský projekt Natura 2000, což je soustava chráněných území, v nichž se vyskytují ohrožené druhy rostlin, živočichů a cenné biotopy. K jejímu vyhlášení se ČR zavázala v souvislosti se vstupem do EU. V první fázi, což je právě tato dnešní úprava, budou vyhlášeny oblasti ochrany ptactva.

Je to implementace, jak už tady bylo zmíněno, dvou evropských norem. Tyto normy jsou poměrně staré, jsou to normy z r. 1979 a 1992.

Ta první z nich je o ochraně volně žijících ptáků a ta druhá o ochraně přírodních stanovišť volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin.

Čili na úvod je řečeno to, že náš výbor se zabýval především implementací těchto dvou norem evropských a průběh jednání nenasvědčoval tomu, že nebude přijato žádné usnesení. Protože mohu říci, že debata na výboru probíhala v duchu debaty Poslanecké sněmovny ohledně připomínek, na druhé straně jsme se zabývali také připomínkami naší legislativy, a ty byly docela vysvětleny a obhájeny předkladateli.

Padl jediný návrh, a to byl návrh na schválení. V průběhu rozpravy vystoupil také zástupce hejtmana Jihočeského kraje, který hovořil o připomínkách, které jste určitě všichni dostali z Jihomoravského kraje. Nebyly to ovšem připomínky k oblasti jako takové, čili rozsahu oblastí v Jihočeském kraji, ale spíš ke způsobu komunikace mezi krajem a ministerstvem. Už o tom zde bylo ze strany pana ministra hovořeno.

Samozřejmě, tato norma přináší i v jiných zemích určité problémy, vznikají určité sporné body, které jsou potom předmětem jednání jak národních, tak i mezinárodních soudů. Přesto je jistým způsobem problematické nastavit citlivě vazby, které tady dnes řešíme. Jsem přesvědčen o tom, že ministerstvo už s ohledem na to, jak dva roky vyjednávalo s vlastníky pozemků a všemi, kteří se tohoto projektu účastní, byly vytvořeny podmínky a vyjednáno to možné, co vyjednáno za tuto mohlo být.

Na druhé straně, jak už jsem řekl, nebylo přijato usnesení našeho výboru a byl podán jediný návrh, a to schválit.

Dovolím si to přečíst: Výbor pro evropskou integraci nepřijal žádné usnesení při hlasování o návrhu doporučit Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Ze sedmi přítomných senátorů hlasovali tři senátoři pro, nikdo nebyl proti a čtyři senátoři se zdrželi hlasování. Návrh tedy nebyl přijat. Chtěl bych podotknout, že ten den chyběli čtyři senátoři. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Petr Pithart: Také já vám děkuji, pane senátore. Ptám se, zda někdo navrhuje, podle § 107 jednacího řádu, aby Senát projevil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo takový tady není, takže otevírám obecnou rozpravu. Hlásí se do ní páni senátoři v tomto pořadí: senátor Jiří Pospíšil, senátor Pavel Eybert, senátor Miloslav Pelc a senátor Vladimír Schovánek. První má slovo pan senátor Pospíšil.

Senátor Jiří Pospíšil: Pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové, mám poznámku k předřečníkovi. Žiji v Jihočeském kraji, jde o citlivou otázku, ale na postupu ministerstva nic citlivého nevidím, v podstatě zatím používalo metodu gramofonové desky a vždycky na všechny námitky nám řekl znovu a znovu totéž.

Teď k vlastnímu příspěvku. Už jednou jsem zde použil případu Kypru. Na Kypru je zvykem chytat po milionech tažné ptáky a jíst je. Dělají to tam dlouho a považují to za své právo a za normální. V posledních letech se z toho navíc stává obrovský obchod. Na ptáčky se tam sjíždějí gurmáni z celého světa. Ti ptáčci jsou připraveni na dlouhý přelet, a proto jsou vykrmeni a jak jistě znáte, tuk je nositelem chuti.

Kypr bude přijat do Evropské unie i s tímto zvykem. Kupodivu žádní ekologičtí aktivisté nevyhrožují Kypru ničím. Ani Evropská unie výslovně nevyhrožuje žádnými sankcemi a už vůbec nevyhrožují sankcemi Evropské unii žádní kyperští ministři svým občanům.

Když porovnáte ochranu volně žijícího ptactva podle dosavadních zákonů, zjistíte, že tato ochrana je u nás na vysoké a slušné úrovni. Mimo to u nás není žádná skupina obyvatel, která by zpěvné a tažné ptactvo ve velkém jedla a nabízela je k jídlu turistům. Myslivecký odstřel některých druhů ptactva, z nichž některé by se daly považovat za tažné, kdyby byli ochotni lítat, je regulován a většina těchto ptáků, které myslivci a jejich zákazníci snědí a zastřelí, je jimi také uměle vypěstována.

Existovala by jednoduchá cesta, jak implementovat Naturu do našich předpisů. A to tak, že bychom mohli přijmout prohlášení, že naše zákony zaručují a provádějí tuto Naturu. V žádném případě není třeba přijímat zákon v této podobě. Návrh Jihočeského kraje, který jste také četli a diskutovali, není v rozporu s tím, k čemu jsme se Evropské unii zavázali. Jihočeský materiál k této problematice jste dostali do lavic.

Domnívám se, že není potřeba přijímat zákon v této podobě a že navržené pozměňovací návrhy mohou tento materiál jen vylepšit. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Slovo má pan senátor Pavel Eybert. Po něm promluví pan senátor Josef Novotný.

Senátor Pavel Eybert: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážené kolegyně, dovolte mi, abych vás seznámil se svým, a nejen svým, názorem na novelu zákona č. 114/1992 Sb., tzv. Naturu 2000.

Nejprve se vám přiznám, že jsem svým způsobem podjatý k této novele zákona, neboť žiji v Jižních Čechách, které mají být ptačími oblastmi celkem pokryty na 34 % území, když už současná ochrana různých typů, od národních parků až po přírodní rezervace činí 17 % území Jižních Čech. Na těchto územích je dnes možno vyhlásit Naturu 2000 bez problémů a okamžitě.

Abychom všichni věděli, o čem je směrnice Rady EU č. 79409 z roku 1979, dovolím si citovat něco málo z jejích ustanovení.

Článek 2: Členské státy přijmou nezbytná opatření k tomu, aby populace druhů ptáků přirozeně se vyskytujících ve volné přírodě členských států byly zachovány na úrovni nebo přivedeny na úroveň odpovídající ekologickým, vědeckým a kulturním požadavkům, přičemž budou brát v úvahu hospodářské požadavky a požadavky rekreace.

Článek 5 odstavec d: Zakáže úmyslné vyrušování těchto ptáků zejména během rozmnožování a odchovu mláďat, pokud by šlo o vyrušování významné z hlediska cílů této směrnice.

Článek 9: Členské státy se mohou odchýlit od ustanovení článku 5, ale také článku 6, 7, 8, a teď například a), odrážka 3: pro předcházení závažných škod na úrodě, dobytku, v lesích, rybářství a vodním hospodářství.

Ministerstvo životního prostředí naší republiky si však za celý hlavní základ přípravy novely zákona vzalo článek 14, který říká, že členské státy mohou zavést přísnější ochranná opatření, než stanoví směrnice.

Proto nebyl zákon v původní podobě, jak jej předložilo Poslanecké sněmovně Ministerstvo životního prostředí, přijat. Při druhém pokusu přišlo ministerstvo s prakticky totožným návrhem, který teprve Poslanecká sněmovna částečně upravila do podoby přijatelnější, na které je ale však ještě dále co napravovat, aby zákon příliš tvrdě nedopadl na území, kde budou ve značném rozsahu vyhlašovány ptačí území, jako např. v jižních Čechách.

V řadě případů jsou navrhované ochranné podmínky v rozporu s regionálními rozvojovými programy, které přijímá zastupitelstvo kraje a masivní uplatnění rozsáhlých ptačích oblastí nutně povede ke zhoršení ekonomického využití území.

Návrhy ochranných podmínek mají pro vlastníky pozemků, lesů, vodních ploch diskriminující omezení vlastnických práv – změny druhů pozemků, zakázáno, omezování pěstování vodní drůbeže, zákaz přihnojování na chovných rybnících, zákaz manipulace s hladinou vody, časové omezení provádění pěstebních, výchovných prací v lese, časové omezení těžebních prací, vyžadování nových povolení tam, kde se má hospodařit už podle jinak schválených hospodářských plánů, které jim ukládají jiné zákony, např. lesní zákon.

Vlastníkům má být dle tohoto návrhu novely zákona vyplácena kompenzace za vzniklé škody při hospodaření. Nehledě na to, jak obtížné bývá vyčíslení, prokázání a konečně i vymožení újmy na státu, je to jistě posun správným směrem. Chybí tomu však v předložené novele dvě věci.

Za prvé. S vlastníkem by měla být uzavřena smlouva. Povinně. A ne jen, že orgán ochrany přírody může, ale také nemusí, podle návrhu novely, uzavřít s vlastníkem pozemku smlouvu, pokud o to vlastník stojí.

Za druhé. Pokud vlastník pozemku, lesa, se cítí natolik omezován na svých právech vlastníka, měl by mít stát – ČR – povinnost, pokud o to vlastník požádá, vykoupit tuto nemovitost. Ať ji stát chrání, když to považuje za nezbytné. Smlouvy by měl iniciovat ten, kdo chce vlastníka v něčem omezit, nikoliv vlastník, který neporušuje stávající stav a který se kolikrát ani o tom nedozví.

Původní návrh novely zákona vůbec neobsahoval povinnost orgánů ochrany přírody s kýmkoliv cokoliv projednat. Ministerstvo rozhodne, ministerstvo vyhlásí, ministerstvo nařídí. Poslanecká sněmovna prosadila, že Ministerstvo životního prostředí je povinno projednat vymezení ptačích oblastí s dotčenými kraji a obcemi. Projedná, sepíše zápis, vypořádá připomínky a jsme tam, kde jsme nechtěli být. Známe způsoby vypořádání připomínek Ministerstva životního prostředí – nelze, zamítáme, nesouhlasíme, rušíme.

Ve většině evropských zemí, včetně těch přistupujících, se tyto věci řeší dohodou s vlastníky, obcemi, kraji. Dohodou rovných partnerů a ne z nařízení nějakého orgánu. Chceme dát obcím, krajům významnější, silnější postavení např. u umísťování jaderných zařízení, liniových staveb. To znamená u záležitostí, které zasáhnou jen malý díl území oproti rozsahu, kterým území zasáhnou ptačí oblasti.

Samosprávám, ať obecním nebo krajským, zůstane však politická odpovědnost za rozvoj území a státu, Ministerstvu životního prostředí se dá absolutní pravomoc vyhlásit, kdekoliv to uzná za vhodné, ochranu znamenající konec rozvojových aktivit, omezení hospodaření.

Připomenu, jak vznikl Šumavský národní park a Chráněná krajinná oblast Šumava. Málokdo si už dneska vzpomene, že do roku 1939 byla Šumava docela osídlenou krajinou. Zhruba tak, jako dnes v Německu za hranicemi a v Rakousku. Napřed přišli Němci, vyhnali Čechy ze Šumavy, pak přišli Češi po roce 1945, vyhnali Němce a po roce 1948 přišli komunisté a vyhnali prakticky všechny, kteří tam ještě zbyli.

Zmizely desítky obcí, městeček, některé i s více jak 2 tisíci obyvateli, např. Zhůří. Nezbylo po nich nic. Jen sem tam nějaký ovocný strom, hromada kamení připomínající, že zde bylo lidské sídlo.

Dobře. Máme národní parky, máme chráněné krajinné oblasti, máme přírodní rezervace, kam se po vytlačení lidí nastěhovali ptáci, zvířata, které chráníme. Byl bych však za mnoho lidí, kteří žijí v Jižních Čechách a obhospodařují krajinu, aby uživili sebe a další, velmi nerad, aby se z našeho kraje stala jenom rezervace.

Území vojenského újezdu Boletice je toho dalším příkladem. Lidé zde byli vytlačeni, nejsou tam ptáci a Natura je bude chránit a už si tam nikdo s ničím ani neškrtne, jak nám sdělilo Ministerstvo životního prostředí. Zdůvodnění? No, hranice vojenského újezdu jsou přece jasné, proto bude ptačí oblast na celém území vojenského újezdu. Asi umějí ptáci číst.

A druhý důvod? Je to nejpohodlnější a nejpraktičtější. Vojenský újezd vlastní stát, a tak nemusí s nikým nic projednávat, nikomu platit náhradu, ptáci – neptáci. Zase máme kus republiky, kam můžeme jenom my, ochránci.

Jen tak mimochodem. Žiji na hranici Jihočeského kraje s krajem Vysočinou. Vysočina nemá plánované prakticky žádné oblasti. Jižní Čechy na 34 procentech území. Opravdu je tak velký rozdíl v pokrytí těchto krajů ptáky? Řekl bych, že nikoliv. Nejsem však odborník, ale můj názor sdílí i řada těch, kteří se v tom vyznají.

Jelikož se na mě i na mnoho z vás obrátilo hodně těch, kteří mají různé připomínky ke stávajícímu textu novely zákona, vznikly pozměňovací návrhy, které by alespoň některé nevyváženosti ve vztahu mezi státem, kraji, obcemi, vlastníky upravily do přijatelnější podoby.

Na Komisi pro rozvoj venkova některé byly doporučeny plénu Senátu ke schválení. Z tohoto důvodu si vás dovolím požádat, abyste propustili zákon do podrobné rozpravy, aby mohly být pozměňovací návrhy předloženy a mohlo být o nich rozhodováno.

A úplně na závěr. Opravdu nejsem proti ochraně přírody a krajiny. Leccos jsem pro ni udělal a dělám. Jen nesnáším jednostrannost pohledu, se kterým někteří ochránci přírody přicházejí a mnohdy tak dobrou věc kazí.

Omlouvám se vám, za dlouhé vystoupení, ale považoval jsem za nutné vám toho tentokráte říci více, co mě i řadu mých spoluobčanů z území, kde vykonávám svůj mandát, pálí a připomínám obsah směrnice, na jejímž podkladě měl návrh této novely zákona vzniknout.

To, že máme co chránit v ČR, je dáno především díky hospodářům, kteří spravují dnes krajinu a také díky zákonům, které jim dávají právní rámec pro jednotlivé činnosti. Neměli bychom přijímat normy, které toto nadbytečně a jinak upravují. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Slovo má senátor Josef Novotný. Teď se o slovo hlásí ministr, který může vystoupit kdykoliv během rozpravy. Promiňte, já jsem si vás nevšiml.

Ministr vlády ČR Libor Ambrozek: Ano. Pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, dělám to v Senátu poprvé, ale já si vážím odlišných názorů na míru ochrany přírody v této zemi, ale moc prosím, abychom používali korektní argumenty a fakta.

Jihočeský kraj podal k návrhu na vymezení ptačích oblastí 56 připomínek. 11 z nich bylo po vysvětlení staženo, ze zbývajících 45 bylo 27 akceptováno. Odmítám tvrzení o gramofonové desce.

Za druhé. Ptačí oblasti. Bylo podáno 25 návrhů na změnu hranic, z těch 41. V 17 případech jsme vyhověli. To za druhé.

Za třetí. Řada vlastníků smlouvy odmítá. Podle našeho názoru je k tomu nelze nutit. Naopak, ten zákon jde velmi daleko. Podobná praxe je ve velmi evropských zemích, většinou jde o vyhlášení natvrdo. Podobná praxe je třeba v Rakousku. My jsme ji převzali. Tam, kde vlastník projeví zájem, my jsme podle zákona povinni s ním uzavřít smlouvu. To je, podle mého názoru, správný gard. Nelze nutit vlastníka, aby uzavřel smlouvu, pokud si to nepřeje.

Za čtvrté. O boletickém vojenském prostoru jsme nikdy neřekli, že si tam nikdo neškrtne. Je to armáda, která ho považuje za nejlepší ze svých vojenských prostorů. My jsme naopak řekli, že jsme připraveni diskutovat o severní části území jako o možném lyžařském areálu za dodržení podmínek ochrany přírody.

Tolik jenom několik konkrétních oprav předchozích tvrzení. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart: Pan senátor Eybert se přihlásil k faktické poznámce, kterou bude reagovat na průběh rozpravy – ve smyslu § 65 jednacího řádu Senátu.

Senátor Pavel Eybert: Já se velice omlouvám. Ale protože jsem byl přítomen na rozpravě na našem výboru, kde pan vicehejtman Vlach uvedl, kolik a kterých připomínek Jihočeský kraj podal a kolik jich bylo staženo a vypořádáno – musím říct, že vzaty v úvahu byly pouze 4. Je to ve stenozáznamu z jednání výboru. Pan náměstek toto nerozporoval.

A ještě druhou věc, kterou tady řekl pan ministr. Já, prosím, nenavrhuji, aby byla povinnost uzavřít smlouvu tam, kde si to vlastník nepřeje. Ale tam, kde si to vlastník přeje, aby tam byla povinnost uzavřít smlouvu, nikoliv, že ji ministerstvo uzavřít může. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Pokračujeme v obecné rozpravě. Nyní promluví pan senátor Josef Novotný, po něm pan senátor Miloslav Pelc.

Senátor Josef Novotný: Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, nevím, jestli si to zrovna novela č. 114 zaslouží, ale dlužím vám vysvětlení, kde jsem vzal těch 1,3 bilionů veřejných dluhů. Se zákonem č. 114 to totiž úzce souvisí. 493 miliardy je dluh ze SZÚ za loňský rok; 13 miliard je vnější státní dluh půjčky, které už jsou splatné; 290 miliard jsou za úvěry českých podniků, kde je vysoká pravděpodobnost, že se budou všechny splácet; 152 miliardy jsou záruky za exportní pojišťovnu, tam je naopak malá pravděpodobnost, že tyto záruky budeme splácet; 150 miliard jsou záruky Konsolidační agentury; 138 jsou závazky FNM ze staré zátěže dosud nekryté vůči podnikům a 36 miliard jsou závazky vůči třem krajům a regionům Kladna; z toho 20 % této částky jsou už podepsané smlouvy a zbytek je kryt rozhodnutím vlády a soutěží se do 2 let. Všechny tyto dluhy FNM má převzít Ministerstvo financí čili budou jaksi odtajněny. 100 miliard jsou dluhy obcí. Uvádí se 64. Ale letos si bere Praha 13, Brno 12,5 a další obce, takže ve skutečnosti včetně záruk jsou obecní dluhy mnohem možná mnohonásobně vyšší, nikdo to v téhle republice neví. K tomu letošní deficit 115 miliard. A když to sečtu, tak v letošním roce jsme na 1,5 bilionu tohoto marastu.

Předseda Senátu Petr Pithart: Já bych vás, pane senátore, poprosil.

Senátor Josef Novotný:Já se k tomu hned dostanu, pane předsedo. Kdybychom nemuseli plnit všechny tyto státní záruky, tak se dostaneme k 1,3 bilionu, který budeme muset všichni zaplatit. Takže se probuďme, protože v letošním roce musíme ještě… a teď chci říct, co do toho není zahrnuto. Nejsou tam arbitráže, dluhy krajů, které je třeba zněkolikanásobit z důvodu kofinancování kohezních fondů, nejsou v tom vnitřní dluhy v bilionech, nebudu je tady jmenovat, dostanete je do lavic, a ty se musí v krátké době řešit. Ještě horší jsou trendy deficitů veřejných rozpočtů, podniků, zadlužování obyvatel. Trvalý deficit vykazuje státní rozpočet, důchodový účet, zdravotní systém, dráhy, nemáme na stíhačky ani na kofinancování z fondů EU. Podniky dluží 894 a slábne příliv investic. Domácnosti dluží 250 miliard a obce už nemají co prodávat, proto budou zcela závislé na státním rozpočtu. Teď namítnete, že proti dluhům lze započítat státní aktiva v desítkách miliard.

Předseda Senátu Petr Pithart: Pane senátore, prosím vás pěkně, mluvte k věci.

Senátor Josef Novotný: A už se dostávám k tomu, co jsem chtěl říct. Že neupírám ptákům právo na život, ale mějme na mysli také důstojnější život našich občanů. Dopad novely 114 bude totiž stát ročně 1 miliardu. Půl miliardy bude stát správa a půl miliardy zhruba náhrady. Fandím přírodě. Ale není z čeho ji chránit. Na obranu ptáků uvádím, že úroky a růst veřejného dluhu představují 1 miliardu denně. Takže, vezměte to v tomto rozhodování o tomto zákoně v této Sněmovně na vědomí.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Slovo má senátor Miloslav Pelc. Po něm promluví senátor Vladimír Schovánek.

Senátor Miloslav Pelc: Vážený pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové, při vyhlašování zvláště chráněných území a vymezování zón národních parků a CHKO platí podle předloženého návrhu postup projednávání podle § 40 odst. 2. Na základě tohoto paragrafu návrh na vyhlášení oznamuje písemně orgán ochrany přírody, který je příslušný k vyhlášení, resp. k vymezení známým vlastníkům a nájemcům nemovitostí dotčených zamýšlenou ochranou. Zároveň je potom zašle obcím a krajům, jejichž území se návrh dotýká. Vlastníci a nájemci nemovitostí dotčených navrhovanou ochranou a dotčené obce, eventuálně kraje mohou proti návrhu do 60 dnů od jeho zveřejnění na portálu veřejné správy uplatnit námitky u orgánů ochrany přírody. Tolik návrh zákona.

Já bych chtěl zde zdůraznit, že stejný způsob projednávání je však nezbytný i pro vytvoření tzv. národního seznamu, tj. § 45a a pro vymezení tzv. ptačích oblastí tj. § 45e, neboť dle stávajícího znění zákona se neuvažuje při jejich vytváření, resp. vymezování, s projednáváním s vlastníky a nájemci příslušných nemovitostí. Jedná se v podstatě o to, aby se vlastníci a nájemci zařadili do projednávacího procesu. O nic víc, o nic míň. Nápravu stávajícího stavu, stávající dikce návrhu zákona zajišťují první dva pozměňovací návrhy, které doporučuje Senátu přijmout Komise pro rozvoj venkova. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám za pozornost. Nyní promluví pan senátor Vladimír Schovánek a po něm senátor Richard Falbr. Další přihlášení jsou senátorka Jitka Seitlová, senátor Jiří Brýdl a senátor Jaroslav Kubera. Prosím.

Senátor Vladimír Schovánek: Vážený pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové, rád bych se pozastavil u pasáže návrhu zákona, která se týká evropských významných lokalit, zejména ptačích oblastí. Konkrétně se mi jedná o termín „významné vyrušování“. Je to termín velmi obtížně hmotně uchopitelný. Zároveň si uvědomuji, že je velmi problematické ho přímo v zákoně popsat a jasně vymezit.

Při projednávání v garančním výboru jsme byli ujištěni zástupcem předkladatele, že prováděcí předpis podrobněji stanoví, které činnosti v těchto dejme tomu ptačích oblastech jsou umožněny a které ne. Jde mi o to, aby např. zemědělec, který jede s malotraktorkem obdělávat políčko, nemusel žádat o výjimku vládu. Nebo např. myslivci či rybáři při výkonu svého práva, aby rovněž nenaráželi na posouzení daného konkrétního problému pracovníkem ochrany přírody. Každá osoba samozřejmě může mít pohled různý. A bylo by dobré tímto právním předpisem předejít případným problémům. Byl bych hrozně rád, kdyby pan ministr zde na mikrofon mohl potvrdit, že skutečně prováděcí předpis se bude touto problematikou zabývat.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Nyní mluví pan senátor Richard Falbr.

Senátor Richard Falbr: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Jsem rád, že zákon byl předložen a schválen Sněmovnou.

Připomněl bych citát římského klasika: Nihil est Pulcheris quam vitam aviam intelegere – Není nic krásnějšího, než rozuměti životu ptáků.

Já sám se věnuji ornitologii déle než třicet let a tak vím, že řada druhů ptačích vymizela. Jestli si všimnete, ani vrabci už nejsou.

Upřímně řečeno, nechápu, jak může proti ptákům vystupovat někdo, kdo je členem strany, která má ve znaku ptáka. (Oživení v sále. Potlesk. Smích.)

Vystoupení kolegy Novotného jsem nerozuměl. Mluvil o stíhačkách zřejmě proto, že mají křídla. (Smích.)A jeho kritice nákladů jsem rozuměl tak, že každý si má chránit svého ptáka sám.

Velice bych se přimlouval za to, abychom tento zákon schválili ve znění, ve kterém byl předložen.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Nyní promluví paní senátorka Jirka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová: Pane ministře, pane předsedo, dámy a pánové. Byla navozena pro tento zákon, myslím, že příznivější atmosféra. Dovolte, abych se vrátila k některým názorům, které zde byly řečeny mými předřečníky.

Myslím, že pan senátor Eybert měl určitě pravdu v tom, když hovořil o obsahu směrnice. Směrnice opravdu tak, jak on uváděl, stanovuje, že veškerá ochrana musí být sledována z hlediska dalšího zohlednění hospodářských, sociálních, kulturních potřeb obyvatel a regionálních místních poměrů.

Je třeba říci, že v původním návrhu zákona, který přišel do Poslanecké sněmovny, opravdu tato definice nebyla zahrnuta, ale v Poslanecké sněmovně je přímo přesně tak, jak je uvedena i ve směrnici, deklarována v § 11 odst. 1 v preambuli, kde se stanoví, že veškerá ochrana musí zohledňovat nutné hospodářské, sociální, kulturní potřeby obyvatel, regionální a místní poměry.

Dále bych chtěla také říci, že se tady mluvilo o výjimkách tak, jak je stanoví směrnice. Tyto výjimky jsou uvedeny v § 50 odst. 3, který stanovuje, že ochrana podle tohoto zákona se nevztahuje na přírodu, kdy zásah do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů prokazatelně nezbytných v důsledku běžného obhospodařování nemovitostí nebo jiného majetku nebo z důvodů hygienických, ochrany veřejného zdraví a veřejné bezpečnosti nebo leteckého provozu.

Tyto výjimky jsou pak vždycky konzultovány a jsou řešeny ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí nebo s orgánem ochrany přírody. V tomto smyslu se domnívám, že návrh zákona odpovídá směrnicím a není nad jejich rámec.

Dovolím si poněkud polemizovat s názorem, že zavedení Natury může výrazně zhoršit hospodářskou situaci, ekonomickou situaci obyvatel v některých regionech.

Víte, my tady hovoříme o určitých hodnotách. Zatím umíme správně definovat pouze hodnotu prodávaného zboží, ale velmi těžko dokážeme ohodnotit právě přírodní dědictví, které tu máme, jakou má hodnotu teď a do budoucna, jaká je vlastně hodnota toho, že zde máme území, které je takto cenné, které může být chráněno a které nám do budoucna zaručuje určitou rovnováhu z hlediska životů.

V debatách, prezentovaných také v médiích, a v některých článcích bylo možné setkat se s názorem nebo spíše s postojem bagatelizace ochrany. Hovořilo se o nějakém tom ptákovi a o zbytečné ochraně přírodních stanovišť.

Jistě, dá se lehkovážně říci, o nějakého toho ptáka více, nebo méně. Vyberme si tedy, kterého ptáka a kterého živočicha ještě, a kolik jich má podle současné představy jiných zájmů vyhynout. (Oživení v sále, smích.)

Prosím pana předsedu, aby mi zajistil klid v Jednací síni.

Předseda Senátu Petr Pithart: Paní senátorka prosí, aby měla klid ke své řeči.

Senátorka Jitka Seitlová: Děkuji vám. Položme si otázku, kolik druhů za poslední desítky let již vyhynulo, kolik jich už bylo. Období, ve kterém žijeme, je podle nedávno zveřejněných odborných studií světových agentur považováno historií života na zemi za jeden z cyklů nejrozsáhlejšího vyhynutí tisíce živočišných a rostlinných druhů. Předchozí cykly s takovým negativním dopadem na faunu a flóru byly způsobeny pouze vlivy vesmírnými.

Při projednání ve výborech jsme hovořili o tom, a tady to také zaznělo, že ještě naši rodiče a prarodiče volně v těchto oblastech hospodařili a neměli žádná omezení. To je pravda. Je ale také pravda, že hospodařili jinak a ve vlastním zájmu chápali jako nepsaný zákon dědictví zkušenosti respektovat přírodu.

Až teprve před méně než padesáti lety jsme zahájili proces intenzifikace využívání zdrojů. Meze byly rozorány, remízky vykáceny, mokřady vysušeny a většina toků regulována. Celá intenzifikace postupovala pomalu, vlastně naším životem. Moje generace, naše generace nás tady, je svědkem těchto změn.

Kousek po kousku byla krajina měněna. Jedna po druhé vždycky ustupuje našim v tu danou chvíli důležitějším zájmům. Monokultury zemědělství a redukovaná biodiverzita jsou ale v tuto chvíli zranitelné. Nefungují přirozené systémy rovnováhy. Škůdci vyšlechtěných monokultur nemají nepřátele. Byli naší činností vyhubeny proto, že v danou chvíli jsme je nepovažovali zrovna za užitečné. Musí nastoupit chemie, ale ta vyvolává další nechtěné reakce. Jiné nové chemické preparáty, jejichž dopady nejsou známé, nahrazují další dalším. Nikdo dnes již nepopírá, že výsledkem chemizace jsou doprovodné negativní dopady na zdraví člověka. Dnes již také nikdo nepochybuje o tom, jak významné je pro nás uchování druhové variability.

Vím, že vás rozesmálo to úvodní rčení: jestli ještě nějaký ten živočich má, nebo nemá být vytlačen, jak tady kdosi použil, nebo zda tedy má vyhynout. Ale všimněme si opravdu za dobu našeho života, k jakým změnám došlo a uvědomme si, že takovéto změny dříve způsobovaly jenom rozsáhlejší vlivy, které vůbec nepocházely z této země.

Za této situace před námi stojí rozhodnutí, zda se chceme na posledních, zbývajících, již jen necelých 20 procentech našeho území, kde se některé z ohrožených druhů a biotopů uchovaly, chovat ohleduplně tak, aby nedocházelo k jejich dalšímu poškozování a vyhynutí dalších desítek živočišných druhů.

Směrnice ani návrh novely zákona nevylučuje z územní ochrany ptačích oblastí nebo stanovišť člověka, ani jeho aktivity. Nestaví do nepřátelské pozice člověka a ptáky nebo živočichy. Doslova stanovuje obecnou ochranu zásadou, abychom se v těchto oblastech chovali pouze tak, aby nedošlo k jejich poškozování a k jejich vyhynutí.

Chápe tedy člověka jako součást přírody. Ohleduplné chování a využívání přírody je podle mého názoru v nejobecnějším zájmu člověka, nikoliv proti němu. A v žádném případě nemohu souhlasit s tím, že by navržená novela člověka vytlačovala. Naopak. Tady jde o to, abychom dokázali žít s přírodou tak, abychom ji nepoškozovali, a ona nám to zpátky vrátí. Proto velmi podporuji předložený návrh.

Děkuji vám.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Neviděl jsem pana senátora Pospíšila, který se hlásil o právo vystoupit s faktickou poznámkou. Učiní tak teď s mou omluvou.

Senátor Jiří Pospíšil: Faktickou poznámku k předchozímu vystoupení. Vím, že pan senátor Falbr je ornitolog a společně jsme pozorovali vrabce ve Štrasburku. V posledních letech přece jenom kvůli politice na pozorování vrabců nemám tolik času, vrabci už dávno nežijí ve vojenských prostorách. Tady se mluvilo o Boleticích, žijí ve městě. Do Českých Budějovic se již před několika lety vrátili. To je dobrá zpráva pro pana senátora. Ale není to Naturou, ta totiž nebyla zavedena, zatím. Ptáci nejsou přesvědčeni, že zákony jsou pro ně to nejlepší. Jinak by počkali jistě ti vrabci až na tu Naturu.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore, slovo má pan senátor Brýdl. Po něm promluví pan senátor Kubera.

Senátor Jiří Brýdl: Pane předsedo, paní kolegyně, páni kolegové. Tady bylo hodně řečeno, ale je třeba říci věc, kterou považuji za významnou. Tento zákon je způsobem průlomový, protože tento zákon neumožňuje samostatnou a nekontrolovanou činnost Ministerstvu životního prostředí a průlomové je vládní nařízení v této věci. Ministr životního prostředí bude mít velmi těžký chleba, aby ustál jmenování nebo vymezení lokalit národního seznamu a ptačích oblastí, řekl bych, dialogu možného konfliktu s ministrem dopravy a zemědělství a průmyslu, to bezpochyby. Já bych řekl, že takovou normu o ochraně přírody, která by znamenala takový průlom, jsme tady ještě neprojednávali. Já to považuji za správné, protože je jisté, že tyto oblasti, lokality, nebo ptačí oblasti mohou způsobit potíže, tak nechť to je k diskusi a resorty mohou hájit své zájmy. To je velmi silný argument pro to, že tento zákon není jednostranným pohledem ochrany přírody. Ale snaží se uvážit zájmy této republiky a panu ministrovi a jeho resortu vůbec nezávidím. Co považuji za zvlášť důležité je, že v tomto zákoně, především § 45c nebo 45e, se můžete dočíst, že doopravdy je možno se obrátit k soudu, a nikoliv s vágním protestem, a to znamená, když nebudou vypořádány připomínky obcí a krajů a když nebudou vypořádány připomínky vlastníků – a zároveň podle odstavce 1 se říkají dvě zásadní věci: že se zohlední hospodářské požadavky, požadavky rekreace a sportu a rozvojové záměry dotčených obcí a krajů. Když si pečlivě přečtete tento paragraf o tom, jak vlastně soud je veden cestou, kterou musí jít, podle kterých odstavců musí rozhodovat, tak neznám zákon o životním prostředí, kde by tak silně byly chráněny zájmy vlastníků a zájmy rozvoje jednotlivých oblastí. To prostě tak je. A čtete-li § 45e v souvislosti s § 45a a 45e, musíte dojít k názoru, že tady doopravdy v tom není jednostranná záležitost, umožňující dejme tomu fundamentalistům se zmocnit vyhlášení těchto lokalit a udělat atak proti hospodaření nebo rozvoji. To, co říkám, považuji za závažné a jestli říkám, že Natura je pro mě nepřijatelná, tak nechť mě prosím vyvrátí především kontext těchto tří paragrafů, které umožňují, aby se dotčený bránil. Kontext § 45c je pak ještě přece o správnosti řízení v šestileté lhůtě. Čili když si řeknu, kolikrát může dotčená osoba reagovat na to, co se děje při vyhlašování oblastí nebo lokalit, tak vnímám výrazně dvakrát naprosto profesně popsanými právními postupy, takže takové artikulace, že tento zákon je právě ten, který omezí zásadně rozvoj obcí a měst, zásadně poškodí vlastníky, mně připadají nepatřičné. A já bych rád, kdyby někdo z těch, kteří vyslovují silné námitky proti tomu zákonu, řekl, že nemám pravdu. Taktéž i v § 43, který tady dneska citován nebyl, ale byl hodně citován – protiústavnost výjimek. Mám právní výklad, že to protiústavní není. A nechci to už ale v této chvíli dále rozvíjet. Trošku větší problém možná je v § 58, bude tam spolu s § 45a, c a e - je průlomový. Z tohoto pohledu, protože se mluví o náhradách. Tam mě trochu mrzí doopravdy, že při nějakém rigidním výkladu by se to týkalo vlastně lesů, zemědělských pozemků a rybníků. Nicméně z § 45e si dovedu dovodit, že se to týká jiných vlastníků. Mě také mrzí, že tento zákon je tady prezentován jako konflikt. Konflikt je samozřejmě vždycky, je a bude, bude-li se jednat o ochranu přírody, o práva vlastníků a o možnosti rozvoje. To není konflikt, který je zásadní svým způsobem, a já doopravdy souhlasím i s částí toho, co tady řekla kolegyně Seitlová, kde to bylo téměř poetické a já si doopravdy myslím, že tento zákon pomůže chránit některé oblasti, které nám zbývají, aniž by ale dramaticky ty tři paragrafy, které jmenuji, omezily práva vlastníků. Prostě já se setkávám při interpretaci toho zákona s věcmi, které mi připadají neuvěřitelné, budou zrušeny cyklistické stezky, lyžaři se nedostanou do krajiny. Já to neříkám jako člověk, který se tady zabývá legislativním procesem, ale jako člověk, který v současné době zastupuje významnou skupinu investorů, která bude stavět vleky v hodnotě možná několik set milionů. Tady se jedná s Lesy ČR, ochránci přírody, s Ministerstvem životního prostředí. Na dosah je ptačí oblast a ptačí stanoviště a já pak pokud tady půjdem natvrdo tak, aby bylo zodpovězeno na mou argumentaci na výklad těchto tří paragrafů, aby se řeklo, že mám pravdu. Já tady nechci být v roli blbce, který proto, že tady má svého ministra, svým hlasováním vyjadřuje loajalitu, nebo v roli blbce, který je slepý a poslušný úd strany, která je členem vládní koalice. Já se na to chci podívat rozumně, chci se na to podívat rozumně pod argumentací paragrafů, které jsou označeny, a o tom chci diskutovat. Pro mě je těžko přijatelné vystoupení kolegy Novotného, který, chápu, že má starosti o dluhovou službu, ale který překlene odvážný most dluhové služby a jejích problémů s tímto zákonem a dokonce s poukazem na miliardu, kterou já bych se z dostupných vědomostí o režiích spojených s Naturou a o tom, jaké náhrady se budou vyplácet, neodvážil prognózovat, protože je to údaj, který doopravdy známý není. Čili budu hlasovat pro tento zákon, jako že budu hlasovat pro tento zákon a na základě toho, že jsem se doopravdy snažil ten zákon přečíst, porovnat jednotlivé části, vyvodit z toho důsledky a konfrontovat také se svými praktickými zkušenostmi, starostmi a také investora. Připadá mi jiná argumentace, vážené kolegyně a vážení kolegové, jako nepatřičná a budu-li hlasovat pro tento zákon, neškodím ani zájmům podnikatelů, ani zájmům obcí a měst a pomáhám přírodě. Docela mě to uspokojuje. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane senátore. Slovo má pan senátor Jaroslav Kubera, pak se znovu o slovo přihlásil senátor Eybert a jako posledního přihlášeného mám zatím senátora Martina Mejstříka.

Pane senátore, prosím.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, kolega Brýdl mě tak dojal, že skoro ani nemůžu mluvit.

Musím říct, že také nemám nic proti ptákům, je to pěkná ptákovina, ale vadí mi jedna věc, že totiž kdyby tyto oblasti představovaly 20 % republiky, bylo by to prima, ale já jsem dnes ráno cestou do Senátu poslouchal jednoho ze skupiny ochránců přírody. Jsou to lidé, které chápu, protože jsem také tak postižen, zase v jiném směru, ale není možné, aby jednotlivé skupiny, které žijí svým oborem, jedny ptáky, druhé motýly, další šváby, dostávaly tyto své hobby do zákonů způsobem, jak se to u nás děje, kdy vlastně ony tyto zákony tvoří. Ony by samozřejmě chtěly, kdyby sto procent území ČR bylo ptačí rezervací, ale pak by to byl problém, protože žabičkáři by také chtěli sto procent pro žabičkářskou oblast, a občas ptáček i tu žábu sežere, což je velmi nepříjemné.

Byl bych proto nerad, kdyby to dopadlo tak, jak říká staré přísloví: Člověk, to zní hrdě, řekl vlk a pohladil si plné břicho.

Myslím si, že tato cesta, kdy člověk je skutečně vytlačován, protože si umím představit z toho, co jsem viděl film o milovníku švábů, který když bude mít známého v EU a zjistí se, že švábi vymírají, a oni skutečně vymírají, protože chemikálie je vytlačují z bytů, kde vždycky bývali, a že je potřeba pro ně něco udělat, takže když se v bytě objeví, je třeba tento byt vystěhovat a nejlépe úřad s rozšířenou působností je povinen dát takovému člověku náhradní byt, aby švábi měli volné pole působnosti.

To tudíž není proti přírodě, ale je třeba v tom zachovat trochu rozumu. Mě ale na tom děsí to, a to je otázka na pana ministra, jestli je pravda to, že si tady hrajeme s malůvkami, které samozřejmě malovali lidé, kteří k tomu mají blízko, a malovali si je tak čirou náhodou zrovna tam, kde mají být ony větrné elektrárny, které tam samozřejmě potom být nemohou, protože vrtule ptáky ruší. A to v žádném případě nejsem žádným příznivcem těchto elektráren. A tak to vypadá s dalšími zákony, takže s tímto zákonem nesouhlasím a nebudu pro něj hlasovat. Navrhuji jeho zamítnutí, protože si myslím, že takovéto vytlačování člověka, který ovlivňuje přírodu od té doby, co na zemi je, samozřejmě pozitivně i negativně, není v tomto rozsahu možné a přípustné.

Kromě toho taková skleníková ochrana vede také k nesrovnalostem, dochází k přemnožení různých druhů, což je vidět např. na modrých ptácích, které nikdo nechrání, a žijí si docela dobře, snaží se, a také to nakonec přežijí. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám. Slovo má pan senátor Pavel Eybert.

Senátor Pavel Eybert: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, nejsem proti Natuře. Myslím si, že máme přijmout takový zákon, a to nejenom proto, že jsme se k tomu zavázali EU. Myslím si ale, že se v něm dá a může, aniž by to bylo v rozporu se směrnicemi, které nám Evropa připravila, ještě leccos upravit a změnit.

Musím se vyjádřit k několika věcem, které tady zazněly. Nejprve řeknu, že by nebylo žádným neštěstím, kdyby do 1. 5. letošního roku se nepodařilo Naturu vyhlásit. Sankce by hrozily teprve tehdy, pokud bychom po opakované výzvě Evropské komise odmítli sjednat nápravu, nebo pokud bychom podruhé nerespektovali rozhodnutí Evropského soudního dvora.

Směrnice EHS č. 79402 z r. 1979 měla omezit nebo znemožnit hromadný lov nebo odchyt ptáků při jejich tazích z některých států, zejména ve státech jižní Evropy, kde se to namnoze děje, přestože jsou tyto státy již dlouhá léta členy EU, a děje se to, jak jsme tady slyšeli, i v několika zemích, které do EU přistupují, ale EU s tím zatím nic nehodlá dělat. Přitom i dnes jsou ptáci obecně chráněni a velké množství je u nás chráněno ještě zvláštním způsobem dle vyhlášky č. 395 z r. 1992 Sb., a to ve třech kategoriích: dle zákona č. 449 z r. 2001 Sb., o myslivosti, jsou v § 2 vyjmenovány všechny druhy zvěře a také ptáků, které nelze bez mezinárodních smluv lovit.

Ochranou druhů ptáků se zabývá zákon o ochraně zvířat a i další. Na 60 % navrhovaných území ptačích oblastí v ČR je již dnes možno vyhlásit Naturu okamžitě, protože se překrývají národní parky, chráněné krajinné oblasti, přírodní rezervace apod., kde ze zákona a souvisejících předpisů existuje silná ochrana a mnoho omezení.

Další specifický druh ochrany by měl tudíž být vyhlašován jen výjimečně. Považuji za nutné připomenout, že bez souhlasu orgánů ochrany přírody nelze provést stavební úpravu, udržovací práce, realizovat stavbu, dělit nebo scelit pozemky atd.

Nyní k několika věcem, které tady zazněly v jednotlivých vystoupeních.

Dost rozrušeně bych reagoval na to, co tady říkala paní senátorka Seitlová. Období, které přineslo největší mizení druhů ptáků a jiných živočichů, bylo sice obdobím, které bylo za socialismu násilným státním dirigismem, jak máme v zemědělství a lesnictví hospodařit. Zaplať pánbůh, toto období je už pryč. Jsem přesvědčen o tom, že způsob, jak nejlépe chránit krajinu, ať už lesní, nebo polnosti, je to přece vlastnický přístup k hospodaření, který po dlouhá léta všude chtěl pokud možno co nejlépe zachovávat meze, remízky a další přírodní prostředí, které pro ochranu ptactva a další zvěře bylo přínosem. To je otázka, kterou bychom si tady měli položit, jestli státní dirigismus zase tímto zákonem nezvyšujeme.

Poslední věc, o které bych se zde chtěl zmínit, je to, že v Senátu se stalo pravidlem, že je vydírán hrozbou, že když nějaký zákon neschválíme hned a v předloženém znění, dojde k nějaké tragédii. Musím říct, že mám jenom dvě možnosti, jak se s tím vypořádat: buďto dělat, že takováto hrozba neexistuje, anebo rezignovat na práci v Senátu. Druhá možnost je pro mě nepřijatelná, a proto jsem se pokusil spolu s dalšími připravit pozměňovací návrhy, které nejsou podle mého názoru v rozporu se směrnicí EHS, a které budete moci posoudit, pokud jim dáte šanci tím, že postoupíte zákon do podrobné rozpravy. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Petr Pithart: Já vám také děkuji, pane senátore. Zatím jako poslední přihlášený vystoupí senátor Martin Mejstřík.

Senátor Martin Mejstřík: Pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové, ochrana životního prostředí je u nás v plenkách. Když se podíváme na první směrnici, o které dnes jednáme, je z r. 1979. Evropské státy na západ od našich hranic si nutnost ochrany přírody a životního prostředí uvědomily již v 70. letech. Před námi tato cesta ještě stojí.

Z tohoto důvodu jsem rád, že zákon, který je před námi, je po mnohých kompromisech a dohodovacích řízeních a hádkách přijatelný jak pro tu, tak pro onu stranu. Samozřejmě bychom se mohli bavit ještě rok, možná dva o detailech.

Natura 2000 v evropských zemích, resp. ptačí oblasti, o kterých zde jednáme, v evropských zemích zahrnují průměrně 12 % území států EU. U nás mělo Ministerstvo životního prostředí představu, že by to mohlo být vzhledem k poměrně zachovalé přírodě v ČR 15 až 20 %. Zatím jsme zde slyšeli, že jsme na 9,5 %, tzn. pod evropským průměrem.

Jsme v podstatě tímto zákonem na začátku cesty. Uvědomme si, že schválením tohoto zákona teprve zahájíme schvalovací proces, který se týká ptačích území. Ten proces bude trvat, budeme se dohadovat jak v republice, tak potom ještě i v EU, jestli pro EU to, co zde předložíme, bude vůbec přijatelné.

Tím jsem chtěl říci, že těch 9,5 % nemusí být konečných, může být to procento ještě nižší, ale může být možná i o něco vyšší.

Byla zde mnohokrát citována Komise rozvoje venkova, jíž jsem členem. Musím zde doplnit přednes pana předkladatele, že ten návrh, aby Senát pustil zákon do rozpravy podrobné, abychom se mohli bavit o návrzích pozměňovacích, neprošel o jeden hlas. Takže ani tam ta diskuse nebyla zcela jednoznačná.

Padaly zde názory o tom, že některé státy Evropské unie, nebo ty, které brzy vstoupí, mají daleko horší podmínky ochrany přírody. Byl zde citován Kypr. Já se domnívám, že Česká republika si nemusí brát příklad z těch nejhorších států, které bychom v EU v tomto smyslu našli.

Byla zde pronesena mnohá plamenná slova na obhajobu zejména požadavků Jihočeského kraje. Já se panu hejtmanovi nedivím, že brání práva investorů. Na druhou stranu ze svého pohledu musím říci, že to, co zde bylo prezentováno v této věci, tak mě svým způsobem mrzí, protože Jihočeský kraj právě díky tomu, jak se historicky vyvíjel – bylo to zde řečeno, rok 1938, 1945, 1948 – kdy byla lidská sídla prakticky vysídlena, tento negativní historický vývoj ve smyslu lidského rozvoje tak samozřejmě umožnil naprosto nebývalou věc, a to je to, že během 50 let se do Jihočeského kraje, resp. do Šumavy, vrátila příroda v poměrně nedotknutém stavu.

Myslím si, že to je věc, která možná trápí Jihočechy, ale z celorepublikového nebo celoevropského hlediska to je věc opravdu ochranyhodná, je to unikátní záležitost a měli bychom být na ni hrdi. Měli bychom být hrdi na to, že úžasné národní parky nemají jenom velké Spojené státy, ale že tak velké území máme i u nás.

Chtěl jsem zde původně plédovat za práva občanské společnosti, protože tento zákon, který máme před sebou, tato práva omezuje. § 70 odst. 2 ve znění schváleném Sněmovnou je osekává a umožňuje různý výklad jejich práv. Chtěl jsem zde citovat § 43 a rozporovat jeho znění, je to udělování výjimek, a další paragrafy, nicméně nakonec jsem z tohoto svého původního úmyslu ustoupil. Domnívám se, že tak, jako já, by zde mohlo vystoupit 80 senátorů dalších a všichni bychom něco mohli chtít. Byť za to možná budu některými nevládními organizacemi peskován, tak sám za sebe doporučuji schválit zákon tak, jak je předložen.

Závěrem mi dovolte, abych vám připomněl slova, která zde pro mne trochu nečekaně přednesl premiér Vladimír Špidla při diskusi o Konferenci Evropské unie k návrhu Smlouvy o evropské ústavě. Pan premiér řekl doslova toto: „Globální odpovědnost je daleko hlubší a abstraktnější a daleko více splývá s národními zájmy, než by se na první pohled zdálo. Je nepochybně zřejmé, že je národním zájmem – dovolte mi, abych to trochu parafrázoval – Natura 2000, protože je národním zájmem stabilita globálního životního prostředí a stabilita globálního prostředí se získává globální představou na lokálních akcích. Pohlédneme-li na svět jako celek, tak v zásadě se dá říci, že Evropská unie je jediným rozsáhlým uskupením, které systematicky usiluje o globální rovnováhu životního prostředí.“

Dámy a pánové, nestavme se na zadní, chceme-li být plnoprávnými členy Evropské unie, a přijměme tento zákon.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Teď se o slovo přihlásil senátor Petr Smutný.

Senátor Petr Smutný: Pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, mrzí mě, že se nedokážeme shodnout na kompromisním návrhu, který je nám předložen. Samozřejmě, každý má právo na svůj názor. Já bych rád zareagoval na některé věci, které zde zazněly.

Natura, ptačí oblasti, nejsou o přímé ochraně ptáků, ty jsou o ochraně jejich stanovišť. Tady skutečně hraje roli to, že ptáci už nemají kam ustoupit, v řadě případů. Nehraje zde roli to, co zde zaznělo, že za předchozího režimu řada ptáků a řada stanovišť byla u nás zničena. Je pravda, tlak byl u nás velice mocný a stát byl všemocný a dovoloval všechno. Ale někteří ptáci vyhynuli v celé Evropě, celosvětově je úbytek ptáků. Alka velká, to byl pták, který byl na východě Spojených států a vyhynul v roce 1905. Holub stěhovavý, to byla obrovská populace holubů na východě Spojených států, byly jich desítky milionů kusů, vyhynuli ne proto, že bychom je nějakým způsobem vybili, ale vyhynuli proto, že jsme vykáceli jejich stanoviště. Natura je vlastně pokus o záchranu jejich stanovišť.

U nás na Chodsku jsme od roku 1968 bojovali o to, aby jako přírodní park byly vyhlášeny postřekovské rybníky, kde byla určitá ochrana jednoho druhu ptáka, když jsme ji v roce 1992 vyhlásili jako přírodní park, tak už tam nebyl.

Je to skutečně o ochraně druhů. Skuteční vlastníci tuto ochranu chápali. První chráněná území u nás byla vyhlášena okolo roku 1860, 1870, ať je to Boubínský prales, Žofínský prales, Novohradský prales. Vyhlašovali to na základě doporučení svých moudrých lesních správců vlastníci, i když to bylo na jejich újmu.

Myslím si, že bychom měli tento kompromis přijmout a snažit se ho schválit.

V té době, kdy vyhlašovali naši vlastníci lesů první pralesy jako rezervace, v té době indiánský náčelník ve Spojených státech řekl, že přírodu jsme nezdědili po svých předcích, ale půjčili jsme si ji od svých dětí. Myslím si, že toto bychom měli mít na paměti, až budeme hlasovat o tomto zákoně. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Nyní má slovo pan senátor Josef Kalbáč.

Senátor Josef Kalbáč: Vážený pane předsedo Senátu, pane ministře, kolegyně a kolegové. Nechtěl jsem vystupovat, protože jsem Jihočech, mohl bych se cítit podjatý, neboť jsem musel vyslechnout za tu dobu, co se zákon projednává, spoustu připomínek,pro i proti.

Více méně mě k diskusi vybídl velice zajímavý citát, který zde mistrně přednesl kolega Falbr, a i když to není z jeho hlavy, nicméně stojí za úvahu. On řekl, že není nic krásnějšího, než rozumět životu ptáků.

Proto bych uvedl, přátelé, takový jeden zajímavý životní příběh. Teď právě je jaro a vracejí se k nám z jižních krajů čápi. U mne na komíně hospodářského stavení hnízdí čápi nepřetržitě od roku 1908, zásluhou mého pradědečka. Čili za čtyři roky tam budou již 100 let.

2. června roku 1958 postihlo naši obec obrovské krupobití. V tom hnízdě byli vylíhnutí mladí čápi. S tatínkem jsme se tehdy dívali, co se s nimi stane, když se to krupobití na to hnízdo sesypalo.

Představte si, ale přátelé, ti staří čápi přiletěli, roztáhli takto svá křídla nad to hnízdo, schovali jeden druhému pod křídlo svoje hlavy, svoje zobáky a ty mladé zachránili. Otec mi tehdy řekl, vezmi si z toho příklad, chlapče. Takto by se měl chovat i člověk.

V tuto chvíli se zamýšlím také nad idylou jihočeského sedláka Jana Cimbury, který říkával: „Byl bych v přírodě sám, kdyby nepanáčkoval na návrší zajíček, nad moji hlavou nezpívali skřivani a z lučin nezval nás k žatvě křepelčin vábný hlásek.“

A tato krásná symbióza by měla přetrvat i nyní. Já se nebojím, když schválíme Naturu, že ohrozíme hospodářský život. Proto si dovoluji v předvelikonočním čase vyzvat vás všechny, přátelé, abychom pro tento zákon hlasovali. Vím, je sice velmi kompromisní, ale na druhé straně užitečný a potřebný a po těch mnohých peripetiích, kterými prošel, si jistě zaslouží, abychom pro něj zvedli ruku. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Dalšího přihlášeného nemám. Končím obecnou rozpravu a ptám se pana navrhovatele, pravděpodobně se bude chtít vyjádřit. Pan ministr má slovo v této chvíli.

Ministr vlády ČR Libor Ambrozek: Ano. Pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři, po vystoupení pana senátora Kalbáče by skoro měla nastat nějaká chvilka mlčení, abychom dokázali zažít ten příběh, ale já bych se přesto vyjádřil alespoň k některým těm konkrétním dotazům nebo námětům.

Já vím, že se asi neshodneme všichni na té míře ochrany, jaká má být směrem k přírodním stanovištím, kolik procent této země chránit nebo jak přísně. Shodneme se asi na tom, že drtivá většina z nás si přeje skutečně, aby byla ta pestrost života na této zemi a i v ČR, která skutečně se v Evropě nemá za co stydět, protože přes ten tlak zemědělství v minulých desetiletích je tady řada území právě díky té geologické rozmanitosti naší krajiny, je tady řada nejenom velkoplošných, ale zvlášť maloplošných lokalit, co se týče pestrosti naší přírody, že se máme v té Evropě čím chlubit, takže na tom se asi shodneme.

Já bych opravdu rád připomněl, že tady nejsme v žádném bodě nula, že dnes je 15 procent rozlohy tohoto území chráněno, aniž by vlastníci dostávali kompenzace, aniž by do toho obce nějak výrazněji mluvily, a proto jsem přesvědčen, že tento návrh zákona je posunem skutečně do stavu, který je správný, aby vlastníci za svá omezení dostávali náhradu, aby se obce a kraje mohly na toto téma více vyjadřovat a aby skutečně ta ochrana přírody a krajiny byla v rovnováze s hospodářským rozvojem a i možnostmi třeba pro rekreaci tak, jak je to zmíněno i v těch evropských směrnicích.

Mapování probíhalo, a tím odpovídám asi zčásti panu senátoru Kuberovi, to mapování probíhalo v podstatě ve třech fázích. Nejprve byla celá republika mapována kontextově, to znamená, že stovky odborníků, možná několik tisíc odborníků se zapojilo do toho mapování stanovišť, která tu jsou. Potom ty vybrané typy vegetace se mapovaly ještě podrobněji, stejně tak probíhalo i mapování výskytu ptáků u nás, které tady má desítky let dlouhou tradici, a vlastně na základě odborných kritérií potom vznikly návrhy, ať už ptačích oblastí nebo stanovišť.

Samozřejmě, že by některé ty lokality mohly být větší či menší nebo by některé nemusely být a mohly být jiné. Byla tam snaha jednak o maximální překryv se stávajícími chráněnými územími. Navíc byla snaha také, aby ta ptačí oblast byla pokud možno vyhlášena pro více druhů ptáků, aby nebylo nutné vyhlašovat ty ptačí oblasti pro každý druh zvlášť a nemuselo jich být třeba tolik.

To znamená, že byla snaha o maximální aplikaci odborných kritérií podle metodiky, která se používá v celé EU. Samozřejmě, že se do toho vždycky určitý osobní prvek může dostat, ale ten proces nejenom projednávání s vlastníky, obcemi a s kraji, ale také to, že je to forma nařízení vlády, tak jsem přesvědčen, že potom povede k té korekci tak, aby ta území splňovala ty požadavky ochrany přírody, ale zároveň umožňovala realizaci staveb, které jsou z hlediska tohoto státu důležité.

A proto jsem tady zmínil třeba ty příklady dálnic a zmínil jsem tady i tu otázku východního Krušnohoří, kde se v médiích objevila spekulace, že ptačí oblast byla stanovena někde tam, kde chtějí Britové stavět větrný park na sever od Chomutova. Po jednání přímo se zájemci, investory a s obcemi jsme došli k závěru, že je možné realizovat oba dva ty záměry, protože ten výskyt vzácných druhů ptáků, především tetřívka, je soustředěn především na rašeliniště a do lesů a některé volné plochy mezi tím a ty elektrárny v podstatě budou někde vedle té ptačí oblasti a že skoro z té stovky vrtulí možná budeme chtít, aby se tři někam posunuly z těch lokalit, z těch enkláv vnitřních.

To znamená, že při tom konkrétním jednání se ukazuje, že je možné ty zájmy sladit a není skutečně zájmem státní ochrany přírody, a proto říkám státní ochrany přírody, aby tady bylo maximum zákazů a aby lidé někam nemohli chodit nebo nemohli žít. Nemohu ovšem vyloučit, že některé skupiny dobrovolné třeba mají představy jiné, ale ten státní pohled je garantovat naše závazky vůči EU.

Já znám ty představy třeba některých představitelů Jihočeského kraje o tom, že ptačí oblasti není nutné vyhlašovat, protože naše ochrana je dostatečná. Je to nápad samozřejmě originální, zvláštní v tom, že žádnou, ať už z 15 stávajících zemí či z těch 9 ostatních přistupujících, to nenapadlo. Byla by to asi česká cesta. My jsme přesvědčeni na základě analýzy té evropské směrnice, že ty ptačí oblasti jsme povinni vyhlásit a právě pro kompromis s těmi vlastníky a kraji a obcemi jsme šli vlastně až na hranu v tom, že to nebudou zvláště chráněná území, ale budou to jenom vymezené oblasti s nikoliv zákazy, ale s některými činnostmi, které se váží na souhlas orgánů ochrany přírody, to znamená, že bude možné ty činnosti dělat, ale po projednání s námi a samozřejmě za ty činnosti potom bude příslušet náhrada.

K dotazu pana senátora Schovánka bych chtěl říci, že podle té stávající dikce zákona ten provoz malotraktoru nebo takovéto drobné záležitosti samozřejmě žádné významné narušování neznamenají, že k tomu vydáme prováděcí předpis, ale již teď mohu říci, že tyto činnosti drobné a každodenní, samozřejmě na ty pamatují ta ustanovení, která tady zmínil pan senátor Brýdl.

Ještě další informaci. Já bych chtěl také připomenout, co třeba nebylo úplně záležitostí transpoziční, ale třeba bude znamenat úlevu pro mnoho obyvatel, především ve městech, která jsou součástí chráněných krajinných oblastí, kde jsme v § 43 v rámci projednávání ve Sněmovně vypustili nutnost souhlasu orgánu ochrany přírody, v tomto případě správy CHKO, při územním a stavebním řízení ve 4. zóně CHKO. Týká se to některých měst, jako je třeba Děčín a možná i Ústí nad Labem a dalších, které jsou dneska uvnitř chráněné krajinné oblasti a je kolem toho velká administrativa, která není nutná ani z hlediska ochrany přírody a vlastníka zbytečně zatěžuje. Takže takových drobných vylepšení ještě dalších toho stávajícího právního stavu je tam celá řada.

Ještě jednu poznámku k tomu, zda se něco stane, když 1. května nebude tento zákon schválen. Já jsem tady úmyslně nemluvil o těch sankcích, které by nám v řádu měsíců nebo možná dvou let, jak tady byla zmínka, hrozily, protože nemá cenu se tím strašit.

Pravdou je, že Evropská komise vede řadu řízení proti mnohým členským státům, u kterých nepovažuje to plnění především směrnic o ptačích oblastech za dostatečné, některé země už kvůli tomu skončily u Evropského soudního dvora. To je sice záležitost na dlouhé měsíce. Já jsem upozornil na ten vážnější problém, který by nastal, kdybychom nebyli u našich projektů na evropské fondy schopni doložit právě soulad s tou soustavou Natura 2000.

Ale mně to přijde zvláštní i z určitého hlediska morálního. Často se o nás říká, že jsme se v minulých dobách naučili zákony obcházet, abychom přežili. I dnes to někdy vypadá, že chceme z členství v těch mezinárodních společenstvích čerpat spíše výhody a ta rizika s tím spojená a povinnosti se příliš nést nechystáme. Nemůžete čekat ode mě, jako od představitele vlády, že řeknu, že v podstatě ty závazky, ke kterým jsme se zavázali v přístupové smlouvě, že plnit nemusíme, ono to nějak dopadne. Unie nám sice bude trochu nadávat, ale nějak to přežijeme.

Já si myslím, že to není úplně správné, že určitě se nám nepodaří k 1. květnu splnit úplně všechny závazky. A to ani v tomto případě, když to dobře dopadne, když to vy schválíte a podepíše to prezident. Stejně to nestihneme k 1. květnu, protože až budeme mít tento zákon ve Sbírce zákonů, tak pak teprve já mohu do vlády oficiálně předložit návrhy vymezení ptačích oblastí a teprve mohu předložit oficiálně do vlády návrh na ten národní seznam stanovišť, u kterých je pak 6letá lhůta na vyhlášení formou některého zvláště chráněného území, nebo té smlouvy s vlastníkem tak, jak je možné, tzn. my stejně ten termín o nějaký měsíc, dva, přetáhneme v každém případě. I v případě, že to všechno do Bruselu pošleme, tak nelze vyloučit, že nám přijde z Evropské komise, že jsme se sice snažili, ale že nám tam ta či ona oblast chybí a že nějaké to procento budeme muset přidat. Tím jsem tady nechtěl operovat, protože to nelze nikdy vyloučit.

Já jsem přesvědčen, že ochrana určité části území naší republiky, jsme přesvědčeni, že to k těm stávajícím 15 % nebude víc než nějaká 3 %, že nejenom umožní splnění toho evropského závazku, ale že to bude skutečně znamenat velmi účinnou ochranu těch našich stávajících přírodních hodnot. My opravdu máme ochranu přírody na velmi vysoké úrovni. A mnohé členské státy EU by se od nás mohly v těch tradicích učit, protože ty první rezervace, jak zmínil správně pan senátor Smutný, tady vlastně vznikají už v první polovině 19. století na panstvích především v jižních Čechách, poté následovala aktiva mnohých obcí nebo pozemkových spolků. To je forma ochrany přírody, kterou velmi podporujeme. Je to forma vlastnická, kdy dobrovolná organizace se snaží získat buď do dlouhodobého nájmu, anebo i formou výkupu do vlastnictví. Na ty výkupy získá prostřednictvím sbírek. Už první projekty byly realizovány. A zase tady se spíše učíme ze zkušeností Nizozemí nebo Velké Británie, kde právě ty pozemkové spolky mají velkou tradici a kde vlastně dobrovolné organizace vykoupily významnou část území a tam se o tu přírodu starají. Vedle této formy chceme také použít, a používáme už řadu let formu výkupu některých cenných území. Ministerstvo životního prostředí přes Státní fond životního prostředí už vykoupilo několik set hektarů nejcennějších I. zón CHKO nebo národních přírodních rezervací na mnoha místech této republiky.

Co se týče nákladů spojených s Naturou 2000. My odhadujeme náklady v podstatě na víc – asi na 400 milionů Kč, protože chceme využít řadu možností, které náš resort dneska má při financování krajinotvorných programů a programů, které se týkají přímé péče o krajinu, kdy vlastně stejně jsou financována některá ta opatření už dnes a vlastníci dostávají prostředky. Myslím si, že je to naprosto správně, když za ta omezení, která ochrana přírody dnes znamená, vlastníci budou náhrady dostávat.

Proto mi dovolte opravdu ještě jednou, abych vás požádal o podporu při schválení tohoto zákona. Neříkám to kvůli tomu časovému tlaku, ale skutečně kvůli tomu, že jsme se o té normě snažili zodpovědně rok a půl jednat. A jsem přesvědčen, že ten kompromis, i když by mohl být, každý si ho představuje trochu jinak, že je to kompromis, který v sobě má významný stupeň vyváženosti. A jsem přesvědčen, že rozhodně nebude ČR ke škodě. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Slovo má pan senátor Jaroslav Šula jako zpravodaj Výboru pro evropskou integraci. (Nechce vystoupit.)Takže slovo má garanční zpravodajka paní Jitka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová: Pane předsedající, pane ministře, dovolte, abych shrnula debatu, která proběhla k zákonu. V debatě vystoupilo celkem 13 senátorů, z toho jeden senátor dvakrát. Z těch, kteří vystoupili, tak 6 podpořilo návrh tak, jak jej máme předložený. Jednou padl návrh na zamítnutí. Jednou padl dotaz, který byl zodpovězen panem ministrem. U ostatních těch dalších pěti, předpokládám, že tam byl návrh na propuštění do podrobné rozpravy a na některé pozměňovací návrhy.

Dámy a pánové, dovolte mi jenom na závěr – z pozice garančního zpravodaje – poděkovat všem těm, kteří vystoupili v debatě a zamysleli se nad obsahem návrhu z dlouhodobějšího hlediska. Pan ministr hovořil o tom, jak zde máme chráněné některé oblasti již vlastně z předminulého století. Jsou to oblasti, kterými se dnes chlubíme a máme je díky prozíravosti našich předků. Buďme stejně moudří pro generace, které přijdou po nás. Doporučuji návrh ke schválení.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Vzhledem k tomu, že máme z Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí návrh na – schválit – budeme hlasovat nejprve o tomto návrhu. Znělkou svolám všechny. Abych umožnil příchod, tak vás všechny odhlásím, i sebe. Předpokládám, že je evidence dokončena.

Já v této chvíli zahajuji hlasování. Hlasujeme o – schválit tento návrh zákona.Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a ruku nahoru. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž ruku nahoru.

Hlasování č. 74 ukončeno. Registrováno 63, kvorum 32. Pro 41, proti 10. Návrh byl schválen.

Vyhlašuji do 14.40 hod. přestávku.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Vážené kolegyně a kolegové, po přestávce budeme v našem jednání pokračovat, a to projednáváním bodu:

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 265/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Tento tisk má č. 308.

Poprosil bych nyní pana ministra spravedlnosti Karla Čermáka, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Pane ministře, buďte vítán, mikrofon máte k dispozici.

Ministr vlády ČR Karel Čermák:Děkuji, pane předsedající. Vážené paní senátorky a páni senátoři. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, se týká dvou oblastí. Jednak harmonizuje naše právo s předpisy EU, a to s těmi předpisy, které se týkají především postavení obětí trestných činů v trestním řízení, dále vzájemné pomoci v trestních věcech, zapracovává se do našeho trestního řádu rámcové rozhodnutí Rady z 15. 3. 2001, o postavení obětí v trestním řízení, dále Protokol k Úmluvě o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy EU.

To je tedy jedna část novely.

Druhá část se týká aktuálních potřeb trestního řízení, jak vyplynuly z dosavadních analýz trestního řízení a z podnětů soudů a státních zastupitelství. Upravují se např. i změny protokolace v trestním řízení před soudem a zavádí se institut podmíněného odložení podání návrhu na potrestání.

Dále se jedná např. o přechod vlastnického práva k zajištěným věcem na stát, pokud obviněný získal věc trestným činem, rozšíření tzv. odklonů v trestním řízení, rozšíření práva na bezplatnou obhajobu apod.

Do původního vládního návrhu Poslanecká sněmovna ještě zařadila i důležitá ustanovení ohledně nástupu odsouzených osob do výkonu trestu, což souvisí s vytýkaným jevem, že se pořád příliš mnoho odsouzených osob do výkonu trestu nedostaví.

Návrh byl projednán ve výborech Senátu – v Ústavně-právním a ve Výboru pro evropskou integraci. Tam byla přijata usnesení, o nichž jistě páni zpravodajové budou referovat.

Navrhuji a prosím, aby Senát předlohu schválil. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů.

Návrh zákona byl přikázán Výboru pro evropskou integraci se zpravodajem panem senátorem Adolfem Jílkem a usnesením jako tisk č. 308/2.

Garančním výborem je Ústavně-právní výbor, který má usnesení jako tisk č. 308/1 a zpravodajem je pan senátor Pavel Janata, kterému dávám slovo.

Senátor Pavel Janata: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Důvody, které vedly vládu k předložení této novely trestního řádu, zmínil pan ministr. Já se pokusím změny, ke kterým má dojít, rozdělit spíše z hlediska věcného. Tady můžeme hovořit v zásadě o třech skupinách. Jednak jsou to změny, které upravují práva určitých kategorií účastníků řízení, jednak změny významně měnící některé procesní instituty a třetí skupinu změn můžeme označit za změny technické.

Ke změnám upravující práva určitých kategorií účastníků řízení patří za prvé zavedení explicitního práva poškozeného nebo svědka obdržet informaci o propuštění pachatele činu na svobodu z vazby nebo z výkonu trestu nebo po jeho útěku, a to jak na jeho předběžnou žádost, tak tam, kde to orgán činný v trestním řízení shledá vhodným.

V další změně jde o rozšíření práv poškozeného souvisejících s jeho aktivní účastí v trestním řízení. Soud mu může přiznat náhradu nákladů vyvolaných účastí poškozeného v trestním řízení.

Dále je zde rozšířeno právo na bezplatnou právní pomoc nemajetným obviněným. Novela mírně rozšiřuje možnost, aby soud rozhodl i bez návrhu obviněného o obhajobě bezplatné či za sníženou odměnu, pokud je zjevné, že obviněný prostředky nemá.

Ke změnám, které mění některé procesní instituty. Tady se jedná o změny v podmínkách vazby. Novela posiluje právní jistotu ve vazebních věcech, když v případech ponechání obviněného ve vazbě z důvodu, že bylo zjištěno naplnění koluzních důvodů, tedy obviněný již působil na jiné účastníky řízení či nějak jinak mařil trestní stíhání, k tomuto se požaduje nově rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení.

Dále novela reaguje na několik případů pobytu nebezpečných pachatelů na svobodě, umožněných díky jakési mezeře, protože v úpravě držení vysoce nebezpečných pachatelů mimo společnost nedostatečně navazuje forma vazby a forma výkonu trestu odnětí svobody. Podle návrhu by se tedy u obviněného, byl-li odsouzen za zvlášť závažný úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, avšak rozsudek dosud nenabyl právní moci a nelze tedy nařídit nástup výkonu trestu, tak v takových případech by se neuplatnily maximální lhůty pro pobyt ve vazbě.

Dále jsou to změny související s odklony trestního řízení. Novela navrhuje, aby bylo možno skončit trestní řízení narovnáním i v případě zkráceného řízení. Dále o podmíněném odložení návrhu na potrestání by měl rozhodovat státní zástupce. Zkušební lhůta může být stanovena na 6 měsíců nebo jeden rok.

Důležitou změnou je zavedení možností sledování bankovního účtu či účtu u Střediska cenných papírů – paragraf 8 odstavec 3. Monitoring operací na účtu osoby je možný na příkaz státního zástupce nebo soudce. Novela doplňuje a rozšiřuje oprávnění podle ustanovení § 8 odst. 2 trestního řádu, které umožňuje orgánům činným v trestním řízení získávat informace označované za bankovní tajemství a informace od Střediska cenných papírů. Dále jsou to změny v nařízení výkonu a odkladu výkonu trestu odnětí svobody. To je na základě poslaneckých pozměňovacích návrhů, jejichž motivem byla snaha zajistit rychlou vykonatelnost trestu.

První změnou je zakomponování znaku nebezpečnosti pobytu odsouzeného na svobodě do podmínek pro poskytnutí, resp. neposkytnutí lhůty k obstarání si záležitostí před nástupem výkonu trestu, do výčtu situací, kdy je možno odsouzeného k výkonu trestu dodat a do možnosti nařízení výkonu hned po rozsudku ve druhé instanci.

S tím souvisí také nově zavedená informační povinnost policie vůči soudům, zda došlo k dodání odsouzeného do věznice. A pokud ne, proč. Za druhé zde dochází k zpřísnění posuzování zdravotního stavu odsouzeného, to je možnost rozhodnutí věznice na žádost soudu o odkladu nástupu trestu ze zdravotních důvodů, pokud má soud pochyby o nemožnosti nastoupit výkon trestu ze zdravotních důvodů, na které se odsouzený dovolává.

Ještě krátce k těm změnám, které lze označit za technické. Tady jsou to změny v protokolaci. Je opět zavedena možnost diktovat do protokolu během jednání vedle pořizování protokolu ze zvukového záznamu, dále výmaz zvukového záznamu nebude možno provést před skartací spisu – dosud tam byla lhůta jednoho roku od právní moci rozhodnutí. Je zde také možnost upustit od vyhotovení protokolu v hlavním líčení za daných podmínek a ta bude platit vždy, a nejen jako dosud u zjednodušeného řízení.

Dále pak je zaveden do zákona přechod vlastnického práva k zajištěným věcem na stát, jde-li o věc, kterou obviněný získal trestným činem a nepožádal-li obviněný o vrácení věci – pardon, tady patrně poškozený – a práva na věc nikdo jiný neuplatnil.

Dále se ruší započítávání úroků z prodlení u pohledávek vzniklých státu z titulu neuhrazených nákladů trestního řízení, neboť by se pouze účetně zvyšovaly státní pohledávky, které jsou i tak těžko vymahatelné.

Prodlužuje se lhůta pro výkon dozoru nejvyššího státního zástupce, a to nad zastavenými stíháními či ukončenými věcmi ze dvou na tři měsíce. Mění se formální podmínky přerušení trestního stíhání v souvislosti s předáním věcí do ciziny.

A snad poslední věc, kterou chci zmínit – zavádí se možnost tuzemskému soudu zahladit minimálně s účinky v České republice odsouzením tuzemce cizozemským soudem – pokud je takové uvedeno v rejstříku trestů.

Vláda návrh předložila Poslanecké sněmovně v srpnu minulého roku. Původně bylo počítáno s účinností novely již k 1. lednu 2004, ovšem to samozřejmě už není možné. Návrh projednával mimo jiné ústavně-právní výbor Poslanecké sněmovny 21. ledna t. r. a doporučil návrh zákona schválit ve znění několika změn.

Nejvýznamnější změnou doporučenou ústavně-právním výborem Sněmovny je – a přijatou plénem Sněmovny – je zachování stížností pro porušení zákona ve stávající podobě, to znamená, že právo ji podat má ministr spravedlnosti, a toto právo nebylo přesunuto na nejvyššího státního zástupce a na veřejného ochránce práv tak, jak bylo původně vládou navrhováno.

Dále Ústavně-právní výbor navrhl dát prostor soudu při rozhodování o hrazení nákladů obhajoby státem u nemajetných obviněných, o tom jsem již mluvil a odložil účinnost návrhu zákona o půl roku, tj. k 1. červenci letošního roku.

Potom tam je ještě několik dalších drobných změn. Návrh zákona byl schválen ve třetím čtení 2. března letošního roku. V Ústavně-právním výboru Senátu jsme nejvíce diskutovali o problému sledování bankovního účtu. Jeho úprava v tomto návrhu je poněkud volnější, než jak požaduje protokol Úmluvy o vzájemné pomoci mezi státy Evropské unie ve věcech trestních. To bylo předkladatelem zdůvodněno v jeho souvislosti a návaznosti na § 8 odstavec 2 trestního řádu – o tom jsem mluvil. Ten paragraf, který upravuje podmínky získání informací podléhajících bankovnímu tajemství a ten režim proto sledování účtu je zcela shodný. Dle § 8 odstavec 2 lze získat údaje z účtu o již v minulosti proběhlých transakcích a nový odstavec 3 umožňuje za splnění stejných předpokladů tyto účty sledovat v reálném čase.

Dále se diskuse vedla o některých aspektech změn v protokolaci. Jediným návrhem, o kterém Ústavně-právní výbor rozhodoval, byl návrh doporučit Senátu návrh této novely trestního řádu schválit.

Takže já vám v tuto chvíli mohu přečíst usnesení – je to 87. usnesení Ústavně-právního výboru z 35. schůze konané dne 24. března letošního roku. K senátnímu tisku č. 308: Po úvodním slově Dr. Vladimíra Krále, prvního náměstka ministra spravedlnosti, který vystoupil jako zástupce navrhovatele, po mé zpravodajské zprávě a po rozpravě Ústavně-právní výbor doporučuje Senátu schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Určuje mne zpravodajem pro projednání tohoto tisku na schůzi Senátu a pověřuje předsedu výboru, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane kolego. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Slovo má zpravodaj Výboru pro evropskou integraci pan senátor Adolf Jílek.

Senátor Adolf Jílek: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, Výbor pro evropskou integraci si při projednávání tohoto návrhu zákona nekladl za cíl být oponentem nebo stavět se na úroveň Ústavně-právního výboru, ale soustředil se pouze na otázku  souladu tohoto návrhu zákona s komunitárním právem.

Shledali jsme, že tento soulad je, i když i některé pochybnosti už tady řekl kolega. Jestli je to víc nad rámec, nebo není, to už pan zpravodaj garančního výboru vysvětlil, takže nemusím více pokračovat a přečtu vám pouze usnesení Výboru pro evropskou integraci ze 37. schůze 31. března, kdy výbor po odůvodnění zástupcem předkladatele náměstka ministra Jakuba Camrdy a mé zpravodajské zprávě doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje mne zpravodajem a pověřuje předsedu výboru, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Ptám se, zda podle § 107 našeho jednacího řádu někdo navrhuje, abychom se nezabývali tímto návrhem zákona. Nikdo.

Otevírám proto obecnou rozpravu. Elektronicky ani rukou se nikdo nehlásí, takže končím obecnou rozpravu. Nepředpokládám, že by pan ministr nebo zpravodajové se chtěli vyjádřit k tomu, co neproběhlo. Byl předložen jediný návrh, a to schválit.

Nejprve si dovolím svolat všechny senátorky a senátory znělkou. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování č. 75 bylo ukončeno. Registrováno 54, kvorum 28, pro 30, proti 5, návrh byl schválena končím projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem, o kterém budeme jednat, je:

Návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu návrh na ratifikaci Protokolu č. 13 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, týkajících se zrušení trestu smrti za všech okolností.

Jedná se o náš tisk č. 238a opět jej uvede v zastoupení ministra zahraničních věcí ministr spravedlnosti Karel Čermák. Máte slovo, pane ministře.

Ministr vlády ČR Karel Čermák:Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, protokol č. 13 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod je dokumentem Rady Evropy. Byl totiž přijat výborem delegátů ministrů zahraničních věcí dne 21. února 2002.

Tento evropský dokument se týká ještě rozšíření obecného zákazu trestu smrti, tzn. zákazu ukládání a výkonu tohoto trestu v době války, což dosavadní ustanovení Úmluvy výjimečně ještě umožňovala.

Tento Protokol byl otevřen k podpisu při zasedání Výboru ministrů Rady Evropy ve Vilniusu v květnu 2002, a tam byl podepsán panem náměstkem ministra zahraničních věcí Dr. Vošalíkem.

Tento Protokol představuje dodatková ustanovení k evropské Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Vnitrostátně u nás nečiní tento dokument žádné problémy, protože trest smrti byl z našeho trestního zákona vypuštěn zcela již v r. 1990. Vláda vyslovila s návrhem na přístup souhlas dne 17. dubna 2002 a Poslanecká sněmovna jej schválila dne 17. 12. 2003.

O projednávání v Senátu budou referovat páni zpravodajové, ale jednání zdejších výborů doporučilo vyslovit s tímto návrhem souhlas. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Opět se posaďte k vyhrazenému stolku.

Tímto Protokolem se zabýval Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který přijal usnesení č. 238/3 a určil zpravodajem pana senátora Petra Smutného.

Dále to byl Ústavně-právní výbor, který přijal usnesení jako tisk č. 238/2 a určil zpravodajem pana senátora Jaromíra Volného.

Garančním výborem je Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice s usnesením č. 238/1 a zpravodajem panem senátorem Josefem Pavlatou, kterému uděluji slovo.

Senátor Josef Pavlata: Děkuji. Pane předsedající, dámy a pánové, na začátku bych chtěl upozornit na to, že po dohodě zpravodajů se jedná o společnou zpravodajskou zprávu, protože všechny výbory dospěly ke stejnému rozhodnutí a ke stejnému znění usnesení, se kterým vás nyní seznámím.

Všechny výbory přijaly usnesení, kterým doporučují Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci Protokolu č. 13 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, týkající se zrušení trestu smrti za všech okolností.

Myslím, že po informaci pana ministra tato moje informace prozatím stačí a děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji a posaďte se ke stolku zpravodajů. Vzhledem ke společné zprávě si myslím, že další zpravodajové nebudou chtít vystoupit. Oba vrtí hlavou, takže otevírám obecnou rozpravu.

Elektronicky ani rukou se nikdo nehlásí, takže rozpravu končím. Opět nepředpokládám, že by pan ministr nebo zpravodaj se chtěli vyjádřit. Máme jediný návrh, kterým je, že Senát souhlasí s ratifikací této smlouvy.Zahajuji hlasování o souhlasném stanovisku Senátu. Kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování č. 76 bylo ukončeno. Z registrovaných 49 při kvoru 25 bylo pro 40, proti 2. Návrh byl schválen.

Končí projednávání tohoto bodu. Děkuji zpravodajům. Zapomněl jsem poděkovat zpravodajům také u předchozího návrhu zákona. I těm tedy děkuji.

Přistoupíme k dalšímu bodu, kterým je:

Návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu návrh na přístup k Druhému opčnímu protokolu k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech týkajícímu se zrušení trestu smrti.

Tentotisk má číslo 239.Opět prosím pana ministra spravedlnosti Karla Čermáka, aby nás seznámil s tímto textem. Pane ministře, máte slovo.

Ministr vlády ČR Karel Čermák: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, i tento dokument se týká zrušení trestu smrti. Tentokrát nejde o dokument evropský, nýbrž o protokol, který byl přijat Valným shromážděním OSN. I tento protokol má stanovit zákaz trestu smrti. Vzhledem k tomu, že jde o celosvětový protokol nebo otevřený k podpisu pro všechny světové státy, neustanovuje úplný zákaz trestu smrti, nýbrž tento protokol ještě umožňuje učinit výhradu, na jejímž základě lze trest smrti aplikovat za války na vysoce závažné trestné činy vojenské povahy spáchané v době války.

Tento protokol uplatňuje dodatková ustanovení k mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech a rozšiřuje na sebe působnost výboru OSN pro lidská práva. Ten je zároveň kontrolním orgánem, jemuž smluvní strany musí předkládat pravidelné zprávy o plnění paktu.

Smluvními stranami tohoto protokolu je nyní 50 států, skoro všechny dosavadní státy Evropské unie, tj. 14, Francie bude protokol teprve ratifikovat.

To, co jsem řekl předtím, že s naším vnitrostátním právním pořádkem protokol není v rozporu, platí i zde. Rovněž tento Druhý opční protokol byl schválen vládou dne 17. dubna 2003 a také v Parlamentu byl schválen usnesením Poslanecké sněmovny zatím dne 17. 12. 2003. O projednání ve výborech Senátu budou referovat páni a dámy zpravodajové. Návrh zněl vyjádřit s tímto návrhem souhlas. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Tímto protokolem se zabýval Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. S usnesením č. 239/3 a zpravodajem panem senátorem Petrem Smutným. Protokol dále projednával Ústavně-právní výbor, který má usnesení č. 239/2 a zpravodaje pana senátora Jaromíra Volného. Garančním výborem je Výbor pro vědu, vzdělávání, kulturu, lidská práva a petice, usnesení č. 239/1 a zpravodaje pana senátora Josefa Pavlatu, kterému dávám slovo.

Senátor Josef Pavlata: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, opět jako v minulém případě se jedná o společnou zprávu, nicméně tentokrát bych se chtěl zmínit o některých věcech, které s přijetím této smlouvy byly spojeny. V Poslanecké sněmovně před závěrečným hlasováním byla debata o tom, jakým kvorem by měl být souhlas k této mezinárodní smlouvě dán. Řada poslanců požadovala, aby souhlas byl dán nejméně třípětinovou většinou všech poslanců s odůvodněním, že se jedná o tzv. lidsko-právní mezinárodní smlouvu.

To je pravda, nicméně tato kategorie z textu Ústavy České republiky zmizela přijetím tzv. euronovely v roce 2002. Na mezinárodní smlouvy lidsko-právního charakteru se za současného právního stavu aplikuje stejná procedura jako na všechny mezinárodní smlouvy. Souhlas kvalifikovanou třípětinovou většinou tudíž není potřeba.

Velmi správně také upozornila naše legislativa na to, že formulace vládního návrhu je, podobně jako v předešlém případě, nepřesná, neboť vláda by neměla navrhovat Senátu, že souhlasí s přístupem k Druhému opčnímu protokolu, ale v souladu se zněním ustanovení článku 49 Ústavy formulovat svůj návrh tak, že Senát dává souhlas s přístupem k Druhému opčnímu protokolu.

Z toho vycházely všechny výbory, které potom přijaly usnesení, kterým doporučují Senátu Parlamentu České republiky dát souhlas na přístup ke Druhému opčnímu protokolu k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech týkajících se zrušení trestu smrti. Tolik k tomuto tisku. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Slyšeli jste společnou zprávu. Nepředpokládám, že by oba zpravodajové chtěli vystoupit.

Otevírám obecnou rozpravu. Elektronicky ani rukou se nikdo nehlásí. Rozpravu končím. Ani se neptám pana ministra, ani garančního zpravodaje. Svolám znělkou senátory, abychom mohli vyjádřit souhlas.

Nyní budeme hlasovat o tom, že Senát dává souhlas k ratifikaci Druhého opčního protokolu k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech týkajícímu se zrušení trestu smrti. Zahajuji hlasování.

Kdo dává souhlasné stanovisko, stiskne tlačítko ANO a dá ruku nahoru. Kdo je proti? Tlačítko NE a rovněž ruku nahoru. Hlasování č. 77 je ukončeno. Registrováno bylo 51, kvorum je 26, pro hlasovalo 45, proti 1, návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi, děkuji zpravodajům.

Přistoupíme k dalšímu bodu a tím je:

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů.

Tento návrh zákona máme jako tisk č. 309.

Prosím nyní pana hejtmana kraje Vysočina pana Františka Dohnala, aby nás seznámil s návrhem zákona a zároveň ho na půdě Senátu vítám. Máte slovo, pane hejtmane.

Hejtman František Dohnal: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, kraj Vysočina navrhnul změnu dvou zákonů, které se týkají tzv. přenesené působnosti, jak měst a obcí, tak jednotlivých krajů.

Ochrana spotřebitele, která je předmětem jednoho z těchto zákonů, je řešena zákonem č. 634/1992 Sb. a tento zákon obsahuje mj. zákonné vymezení úkolů orgánů veřejné správy v oblasti ochrany spotřebitele. Do konce roku 2002 působily jako orgány dozoru výhradně státní orgány a bylo tedy logické určovat veškerý výnos z pokut uložených podle tohoto zákona do státního rozpočtu.

Od 1. 1. roku 2003 po zániku okresních úřadů jsou orgánem dozoru kromě státních orgánů rovněž obecní živnostenské úřady příslušné podle umístění provozovny. Tyto obecní živnostenské úřady jsou součástí pověřených obecních úřadů s rozšířenou působností.

Obdobná situace nastala i v oblasti dozoru nad dodržováním zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy. V období do konce roku 2002 byly orgány dozoru výhradně státní orgány, po nabytí účinnosti zákona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, je jedním z orgánů dozoru oprávněných uložit pokutu krajský živnostenský úřad.

Navrhovaná právní úprava vychází z nutnosti odstranit rozpor mezi ustanoveními zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů, na straně jedné, a zákonem č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů, na straně druhé.

Ten rozpor spočívá v tom, že podle dvou zmíněných zákonů o ochraně spotřebitele a o regulaci reklamy je výnos pokut udělovaných podle těchto zákonů směrován do státního rozpočtu, zatímco zákon č. 250, o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, stanoví, že příjmem rozpočtu kraje, popř. příjmem rozpočtu měst a obcí jsou mj. příjmy z vybraných pokut uložených v pravomoci kraje, města či obce podle zvláštních předpisů, a tedy dochází k tomu, že na jeden tok finančních prostředků jsou stanoveny dva různé režimy, které jdou proti sobě.

Navrhovanou změnou uvedených zákonů se zabezpečí, že výnos z pokut bude příjmem rozpočtu toho orgánu veřejné správy, který nese veškeré náklady na provádění dozorové činnosti, i případné další potřebné úkony spojené se správním řízením vedeným na základě zjištěného porušení zákona. Tento aspekt je obzvláště významný v případě výkonu dozoru nad dodržováním zákona o regulaci reklamy, kde jednotlivé orgány dozoru nesou náklady např. na posuzování vlivu a závadnosti reklamy, znalecké posudky, vyjádření odborných sdružení apod. v plné výši, přičemž se jedná o nemalé částky plynoucí z jejich rozpočtů.

Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem ČR a není v rozporu s právem ES a při stanovení hospodářského a finančního dopadu navrhované právní úpravy se předpokládá, že nedojde k nárůstu požadavků na prostředky z veřejných rozpočtů.

Finanční dopad, který tato změna bude mít, je námi odhadován řádově v několika milionech korun ročně, tedy je to záležitost, která není pro celkové financování samospráv nijak zvlášť zásadní, ale jedná se skutečně o systémové a koncepční řešení. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane hejtmane. Garančním výborem pro tento návrh zákona je Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu s usnesením č. 309/1 a zpravodajskou paní senátorkou Soňou Paukrtovou, které v této chvíli dávám slovo.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, pane hejtmane, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás seznámila se zpravodajskou zprávou k tomuto tisku a s usnesením Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Zástupce předkladatele pan hejtman kraje Vysočina tady jasně zdůvodnil, v čem je podstata tohoto zákona. Navrhovanou změnou se zabezpečí, že výnos z pokut bude příjmem rozpočtu toho orgánu veřejné správy, který nese náklady na provádění dozorové činnosti.

Velice lehce k legislativnímu procesu. Návrh zákona předložilo zastupitelstvo kraje Vysočina Poslanecké sněmovně 30. června 2003 a Poslanecká sněmovna nakonec projednávanou předlohu zákona schválila 8. března, kdy ze 162 poslanců a poslankyň byl návrh zákona schválen 149 hlasy, nikdo nebyl proti.

Pokud se týče výsledku projednávání a zásadních změn, ke kterým v Poslanecké sněmovně došlo, tak Poslanecká sněmovna upravila název návrhu zákona, ustanovení, podle něhož výnos pokut uložených obecními živnostenskými úřady bude od účinnosti zákona příjmem rozpočtu příslušné obce, upravila ustanovení, podle kterého pokutu, která je příjmem státního rozpočtu, vybírá orgán, který ji uložil a vymáhá finanční orgán a stanoví, že při vybírání a vymáhání pokut se postupuje podle zákona o správě daní a poplatků. Stanovila, že pokuty jsou příjmem rozpočtu toho orgánu dozoru, který je uložil. Upravila účinnost zákona na den vyhlášení.

Hospodářský výbor se zabýval tímto návrhem zákona na své 35. schůzi 7. dubna a konstatoval, že je to, za prvé, norma technická a za druhé, že je systémově neobyčejně správná. A z toho důvodu, po úvodním slově předkladatele a po mé zpravodajské zprávě doporučuje Senátu PČR vyjádřit vůli návrhem zákona se nezabývat. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Vzhledem k tomu, že v daném okamžiku zazněl jediný návrh, a tím je návrh, abychom se nezabývali tímto návrhem zákona,tak o tomto budeme hlasovat. Znělkou všechny svolám.

Budeme hlasovat o nezabývání se tímto návrhem zákona. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a ruku nahoru. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž ruku nahoru. Hlasování č. 78 skončeno, registrováno 54, kvorum 28, pro 49, proti nikdo. Návrh byl schválen.Končíme projednávání tohoto bodu. Děkuji panu hejtmanovi i zpravodajce a já předávám mikrofon tady na empiru.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Dalším bodem, který budeme projednávat, je:

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů.

Senátní tisk č. 312.

Vítám mezi námi hejtmana Ústeckého kraje pana Jiřího Šulce a prosím jej, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Hejtman Jiří Šulc:Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, jsem potěšen, že mohu dnes předstoupit před vás s legislativní iniciativou Ústeckého kraje.

Náš důvod je jednoduchý, náš návrh jsme iniciovali vzhledem k následující skutečnosti:

Ústecký kraj v r. 2002 vydal obecně závaznou přednášku kraje o symbolech kraje a jejich užívání. Předmětem této vyhlášky bylo nejen vyobrazení symbolů kraje, znaku a praporu a především pravidla jejich užívání. V případě znaku kraje byla fyzickým a právnickým osobám uložena povinnost požádat o možnost užití znaku kraje Radu.

V případě praporu kraje byla situace jednodušší, neboť dle zákona o krajích mohl být prapor užíván bez souhlasu kraje. Povinnost požádat o užití znaku kraje byla uložena na základě ustanovení zákona o krajích, které stanovilo „kraje a jimi zřízené nebo založené organizační složky a právnické osoby mohou užívat znak a prapor kraje, jiné subjekty mohou užívat znak kraje jen s jeho souhlasem. K užívání praporu kraje není nutný jeho souhlas“.

Novelou zákona o krajích, zákon č. 231/2002 Sb., účinnou dnem 1. ledna 2003, však došlo k podstatné změně v ustanovení zákona, které upravovalo problematiku symbolů kraje a ze zákona byla vypuštěna tato opora pro ukládání povinnosti v oblasti k užívání znaku kraje. Na základě této skutečnosti nezbylo Ústeckému kraji a všem ostatním samozřejmě také nic jiného, než předmětnou vyhlášku zrušit, neboť dnem 1. ledna 2003 se stala nezákonnou v části ukládající právě tyto povinnosti.

Předmětem navrhované změny zákona bylo uvedení úpravy symbolů kraje na původní stav. Dodnes mi není znám důvod, proč toto ustanovení zůstalo v obdobné podobě v zákonu o obcích a ze zákona o krajích bylo naopak odstraněno. Odstraněním předmětného ustanovení ztratily symboly kraje svou ochranu přímo ze zákona o krajích.

Na základě předmětného ustanovení byly vydány obecně závazné vyhlášky, jak jsem říkal, nejen Ústeckým krajem, ale všemi kraji dalšími. Všechny tyto vyhlášky ukládají ve větší či menší míře povinnost fyzickým a právnickým osobám v oblasti užívání znaků kraje. To byla ta procedura požádání o souhlas k užívání náležitosti, žádosti atd.

Navrhovaná změna je ku prospěchu všech krajů. Neznamená pro stát ani pro státní rozpočet žádné výdaje. Symboly kraje jsou pro kraj natolik významnou a reprezentativní záležitostí, že je nanejvýš vhodné, aby pravidla pro jejich užívání byla upravena právním předpisem vyššího územního samosprávného celku.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám, pane hejtmane. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 312/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Josef Kalbáč, kterého nyní prosím o zpravodajskou zprávu.

Senátor Josef Kalbáč:Vážený pane předsedající, pane hejtmane, kolegyně a kolegové. Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí projednal předložený návrh zákona, který byl iniciován zastupitelstvem Ústeckého kraje. Jeho obsahem jsou návrhy dílčích novel zákona o krajích, zákona o obcích a zákona o hlavním městě Praze.

Navrhované změny se týkají ustanovení, která upravují symboly obcí a krajů, jimiž jsou znak a prapor. Původní návrh zastupitelstva Ústeckého kraje zde přednesl pan hejtman.

Ovšem expertní skupina podvýboru pro heraldiku a veksikologii Poslanecké sněmovně navrhla využít tuto novelu k nahrazení nevhodného výrazu „prapor“ správným pojmem „vlajka“, a sice dle odborné veksikologické terminologie.

Poslanecká sněmovna toto doporučení přijala již také z toho důvodu, že rozdíl mezi vlajkou a praporem byl vymezen v zákonu č. 121 z r. 1920 a rovněž v zákonu č. 269 z r. 1936.

První navrhovaná změna spočívá v tom, že příště má být symbolem obce nebo kraje vlajka. Vlajka má vždy přesně stanovený poměr stran a věší se na stožár či vlajkovou žerď pomocí lanka, ke kterému se připevňuje úvazy nebo karabinkami. Naproti tomu prapor je pevně spojen se žerdí, na kterou je navlečen pomocí tzv. rukávu, případně bývá přibit k žerdi ozdobnými hřeby.

Návrh zákona obsahuje novely zákona o krajích, zákona o obcích a zákona o hlavním městě Praze, v nichž se nahrazení pojmu prapor pojmem vlajka promítá do jednotlivých zákonných ustanovení.

Druhá navrhovaná změna spočívá v doplnění § 5 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, o nový odst. 4, který zakotví pravidla pro užívání znaku a vlajky kraje. Oprávnění užívat tyto symboly má být ze zákona umožněno příslušnému kraji a organizačním složkám nebo právnickým osobám, které jsou krajem zřízeny, resp. založeny. Poslední subjekty pak mohou vlajku kraje užívat bez omezení, ale užívání znaku kraje je umožněno pouze se souhlasem příslušného kraje. Jde v podstatě o obdobnou právní úpravu, která je již zakotvena pro užívání symbolu obce v zákonu o obcích.

Návrh zákona byl zastupitelstvem Ústeckého kraje předložen Poslanecké sněmovně 1. října 2003. První čtení proběhlo 2. 12. na 23. schůzi Poslanecké sněmovny. Návrh zákona byl přikázán k projednání Výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí, který návrh doporučil přijmout bez pozměňovacích návrhů.

Ovšem ve druhém čtení na 27. schůzi Poslanecké sněmovny 13. února 2004 byly k návrhu zákona podány pozměňovací návrhy poslankyní Levou. Ve třetím čtení 9. března 2004 pak Poslanecká sněmovna návrh zákona schválila ve znění všech uplatněných pozměňovacích návrhů. V hlasování pořadové č. 577 se z přítomných 164 poslanců pro schválení návrhu vyslovilo 160 a proti nebyl nikdo.

Změny tedy spočívají v tom, že oproti návrhu Ústeckého kraje byly v Poslanecké sněmovně provedeny změny k předloženému návrhu zákona, které vycházely z podaných pozměňovacích návrhů od expertní skupiny podvýboru pro heraldiku a veksikologii Poslanecké sněmovny. Jejich schválením v Poslanecké sněmovně došlo v zákonu o krajích, v zákonu o obcích a v zákonu o hlavním městě Praze k nahrazení pojmu prapor pojmem vlajka.

79. usnesení Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí bylo přijato na schůzi výboru, která se konala 31. března 2004, doporučuje Senátu PČR návrhem zákona se nezabývat. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám, pane zpravodaji. Posaďte se rovněž ke stolku zpravodajů.

O návrhu nezabývat se budeme hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 79 skončilo. Z registrovaných 52 senátorek a senátorů pro 42, proti nikdo. Tento návrh byl schválen.

Děkuji panu hejtmanovi, děkuji panu garančnímu zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem, který budeme projednávat, je:

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a o změně a doplnění souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 306.Prosím pana ministra financí Bohuslava Sobotku, aby nás s návrhem zákona seznámil.

Pane ministře, vítám vás zde a máte slovo.

Místopředseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené senátorky, vážení senátoři. Je před vámi návrh zákona, kterým má být novelizován zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, zkráceně nazývaný zákon proti praní peněz. Vycházíme ze zkušeností s praktickým uplatňováním stávajícího zákona, dále z vývoje společnosti s ohledem na náhradu škod způsobených kriminálním jednáním, v neposlední řadě z našich závazků vyplývajících ze vstupu do Evropské unie. K těmto závazkům patří především implementace směrnice č. 91/308 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz, ve znění směrnice 2001/97 ze 4. prosince 2001. Implementace novelizované směrnice byla povinná pro členské státy Evropské unie do 15. června 2003, pro nově přistupující státy tato povinnost nastává dnem přistoupení. S ohledem na složitost problematiky došlo v některých státech ke zdržení, nicméně i tak jsme v tomto ohledu jedna z posledních zemí, která k implementaci přistupuje. Příslušný zákon platí v Německu od srpna 2002, na Slovensku od září 2002.

Návrh zákona prošel poměrně složitým procesem schvalování v dolní komoře Parlamentu. Byly v něm provedeny některé změny a upřesnění a v tom stavu, jak byl do Senátu předložen, byl schválen většinou 129 hlasů ze 185 přítomných poslanců. Návrh zákona tak, jak byl schválen v Poslanecké sněmovně, je podle mého názoru v souladu se závaznými předpisy Evropské unie. Největším problémem při projednávání návrhu v Poslanecké sněmovně, ale i ve výborech Senátu, se jeví mediální široce diskutované zařazení advokátů a notářů mezi tak zvané povinné osoby.

Chci zde zdůraznit, že v návrhu novely se jednoznačně uvádí, že povinnosti zaznamenávat a archivovat údaje o obchodě, které advokát nebo jakýkoli jiný pověřený vykonává pro svého klienta, se těchto profesí má týkat jenom a pouze tehdy, pokud se aktivně zapojí do činnosti související s přesunem majetku. Podstatou a smyslem této povinnosti je zachování kontinuální evidence o takových přesunech, aby tyto profese, a zejména advokáti nebyli pro jejich obecnou povinnost k mlčenlivosti využíváni k přerušení stopy po přesunech majetku, jak k tomu v některých případech docházelo v uplynulých letech.

V případě, že při této činnosti advokát či notář zjistí, že je ve skutečnosti zneužíván pro zametání stop při praní špinavých peněz, pocházejících z trestné činnosti, případně pro operace s penězi určenými na financování teroristických aktivit podal by o tom cestou České advokátní komory oznámení finančnímu analytickému útvaru.

Příslušné další ustanovení navrhované novely, na jejíž tvorbě se podíleli i příslušní zástupci obou profesí, přitom jednoznačně vylučují zneužití zákona například při těch činnostech advokáta, které souvisejí s jeho základním a Ústavou chráněným posláním, tedy s poskytováním právního poradenství a zastupování před soudy včetně obhajoby v trestním řízení. Pro tyto ostatní nově zařazené profese jako jsou například auditoři či daňoví poradci jsou do návrhu vloženy povinnosti jen v nejmenším možném rozsahu s využitím úlev, které připouští závazná směrnice Evropských společenství. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám, pane ministře. Tento návrh zákona byl přikázán Výboru pro evropskou integraci, ten určil svým zpravodajem pana senátora Karla Jarůška, přijal usnesení, jež nám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 306/3. Dále byl návrh zákona přikázán Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Ten určil svého zpravodaje pana senátora Josefa Zosera a přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 306/2.

Garančním výborem byl určen Ústavně-právní výbor, ten nepřijal k návrhu zákona usnesení a záznam z jeho jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 306/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Kubín a toho nyní prosím o zpravodajskou zprávu.

Senátor Jaroslav Kubín: Vážený pane předsedající, pane ministře, milé paní senátorky, vážení senátoři. Dovolte mi, abych vás seznámil s informacemi k zákonu č. 61 z roku 1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. Všichni to známe z tisku a hovoří se o předcházení praní špinavých peněz, které samozřejmě je mnohdy nepřesné a rád bych některé věci upřesnil a doplnil pana ministra o stavu věcí.

Proti dosavadnímu právnímu stavu, který je, je třeba říci, že jde o první novelu zákona a některých opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a o změně a doplňků souvisejících zákonů.

Předpisy Evropské unie striktně požadují, aby z účtů byla možná identifikace bezprostředního vlastníka. Za podezřelý obchod se má považovat každý obchod provedený za okolností vyvolávajících podezření ze snahy o legalizaci výnosů nebo podezření, že z obchodů užité prostředky jsou určeny k financování terorismu, zejména například vklady v hotovosti, kde následuje okamžitý výběr a je zjevně v nepoměru k předmětu podnikání.

Povinnými osobami se přijetím návrhu stanou osoby oprávněné k obchodům s nemovitostmi, vykupování dluhů a pohledávek, dále auditoři, daňoví poradci, účetní, soudní exekutoři, v určitých případech i advokáti a notáři a ostatní podnikatelé. Tyto osoby budou povinny vyhovět žádosti příslušné složky Ministerstva financí o sdělení údajů o obchodech, na něž se vztahuje identifikační povinnost nebo ohledně v kterých složkách provádí šetření a žádost o předložení dokladů o těchto obchodech. Povinná osoba nesmí provést obchod, jestliže účastník obchodu, který je povinen se podrobit identifikaci, odmítne prokázat svou totožnost. O odmítnutí podrobit se identifikaci má povinná osoba povinnost informovat příslušnou organizační složku Ministerstva financí. Oznamovací povinnost v souvislosti se zjištěním podezřelého obchodu bude podle návrhu zákona zproštěn notář a advokát, auditor, úřední poradce, který příslušnou činnost vykonává jako podnikatel nebo daňový poradce, pokud jde o informace, které získal o svém klientovi během zjišťování jeho právního postavení, během jeho obhajoby nebo zastupování v soudním řízení nebo v souvislosti s takovýmto řízením, včetně poradenství a nebo v souvislosti s tímto řízením.

Změny v legislativním procesu, resp. změny oproti vládnímu návrhu zákona, provedené Poslaneckou sněmovnou, byly dost razantní a z těch nejzákladnějších, nejdůležitějších bych vyzvedl toto. Advokátovi se stanoví, aby při převzetí peněz nebo cenných papírů od svého klienta uložil tento majetek na zvláštním účtu povinné osoby oprávněné k vedení těchto účtů. Zároveň se stanoví povinnost doložit identifikační údaje klienta. Zproštění oznamovací povinnosti u advokátů, notářů a daňových poradců se nebude vztahovat na situace, kdy bude, jak už jsem řekl, klient sám žádat o právní poradenství za účelem legalizace výnosu z trestné činnosti nebo za účelem legalizace terorismu a financování terorismu. Advokát nebude, na rozdíl od vládního návrhu, podávat oznámení přímo složce Ministerstva financí, nýbrž prostřednictvím příslušné profesní komory. Oproti vládnímu návrhu nebylo přijato zvýšení pokut při prvním porušení zákona. Dále se ustanovuje, že ustanovení o pokutách se na advokáty a notáře nevztahuje, neboť porušení povinností podle zákona je kárným proviněním podle zvláštního předpisu a bude projednáváno příslušnou profesní komorou. V zákoně o advokacii byla doplněna nová zevrubná úprava, týkající se možnosti advokáta ověřovat podpisy na listinách jím sepisovaných – podtrhuji jím sepisovaných, protože tady v této věci si mnoho lidí nerozumí a nechápou rozdíl mezi ověřováním podpisů a listinou sepisovanou ať již notářem nebo advokátem.

Problémem při projednávání zákonů v posledních dnech je to, že tento zákon nám byl přikázán téměř 11 měsíců po předložení do Poslanecké sněmovny k projednání, takže Poslanecká sněmovna jej projednávala více než 11 měsíců, a my to tady máme opět jenom několik dnů, abychom stihli náš vstup do EU. Opět jsme pod určitým tlakem, se kterým se musíme nějakým způsobem vyrovnat.

Dále je zde rozpor mezi pořádkem ČR, a to v tom, že je zaručeno každému právo na právní pomoc při řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení, přičemž součástí tohoto práva je nepochybně i právo na zachování mlčenlivosti advokáta vůči státní moci.

Ve vztahu ke směrnicím EU a naším právním stavem v Poslanecké sněmovně proběhla velká diskuse a proto Poslanecká sněmovna ve druhém čtení se poprala s několika pozměňovacími návrhy, kterými byla nahrazena vládou navržená definice o obchodu, pokud je prováděn advokáty a notáři, na které by se měl vztahovat režim tohoto zákona doslovným překladem směrnice EU. Tady vznikl spor, jestli doslovný překlad směrnice EU je přesně přeložen, či nikoliv, ale v každém případě se tento problém podařilo vyřešit.

Směrnice EU, která platí od r. 1991, prošla naposledy novelou v prosinci 2001. V přesném překladu jejího názvu se mluví o předcházení zneužití finančního systému praní peněz. Tento překlad je tudíž tomu, co se u nás používá, daleko blíže.

Náš výbor nepřijal usnesení, jak již tady řekl pan předsedající, a proto mi dovolte, abych vám přečetl záznam z jednání Ústavně-právního výboru ze dne 1. dubna 2004.

Náš výbor se zabýval dvakrát tímto návrhem zákona a přijal k zákonu č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a o změně a doplňku souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů a některých dalších zákonů toto usnesení:

Ústavně-právní výbor pro vyslechnutí paní Ing. Ivony Legierské a pana Ing. Jaroslava Šulce, náměstků ministra financí, kteří vystoupili jako zástupci navrhovatele, po mé zpravodajské zprávě a po rozpravě nepřijal žádné usnesení k senátnímu tisku č. 136. V průběhu hlasování pro doporučený projednávaný návrh schválit hlasoval jeden senátor pro, jeden senátor byl proti, ostatní se zdrželi.

Dále byl předložen návrh zamítnout, přičemž hlasovali čtyři senátoři pro, jeden proti, pět senátorů se zdrželo. Celkem bylo přítomno deset senátorů Ústavně-právního výboru. Návrh tudíž nebyl schválen.

Dále bylo hlasováno o pozměňovacích návrzích senátora Stodůlky, přičemž pro všechny čtyři pozměňovací návrhy, které byly předloženy, hlasovali dva pro, jednou byl jeden pro při prvním návrhu, všichni ostatní se při všech hlasováních zdrželi. To znamená, že žádný pozměňovací návrh nebyl schválen.

Jiné návrhy k senátnímu tisku nebyly do této chvíle podány. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám, pane zpravodaji. Posaďte se rovněž ke stolku zpravodajů.

Nyní prosím zpravodaje Výboru pro evropskou integraci pana senátora Karla Jarůška, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou tohoto výboru.

Senátor Karel Jarůšek:Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, seznámím vás s usnesením ze 38. schůze Výboru pro evropskou integraci ze dne 7. dubna 2004.

Po odůvodnění zástupce předkladatele náměstka ministra financí pana Jaroslava Šulce a po opravdu dlouhé rozpravě se šest senátorů z jedenácti vyslovilo pro schválení, pět bylo proti. Výbor pro evropskou integraci tedy doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou PČR, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR mne a pověřuje předsedu výboru pana Jiřího Skalického, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám, pane senátore. Nyní prosím pana senátora Josefa Zosefa, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.

Senátor Josef Zoser: Vážený pane předsedající, vážený ministře, kolegyně a kolegové, výbor po přerušení pokračoval včera v projednávání návrhu zákona týkajícího se některých opatření proti legalizaci výnosu z trestné činnosti. Předkladatelem při projednávání tohoto zákona byly vysvětleny některé nejasnosti týkající se ukládání důkazů totožnosti a zjišťování jejich doby platnosti. Dle názoru některých členů výboru se však plně nepodařilo zdůvodnit či objasnit dva problémy: jedná se o zjišťování společníků u některých kapitálových společností, hlavně zahraničních. V těchto případech by totiž nebylo možné obchody uzavřít, neboť by nebylo možné řádně provést identifikaci společníků podle tohoto zákona.

Z jednání dále jednoznačně vyplynulo, že zařazením čl. 8 části 6 změny zákona o advokacii v § 25a a § 25b nesouvisí s problematikou řešenou vlastním návrhem zákona. Ten si klade za cíl jednak sladit právní předpisy ČR na tomto úseku s úpravou platnou v EU, a oproti současnému stavu ztížit legalizaci výnosů z trestné činnosti v reakci na stav po teroristických útocích po 11. září 2001 a to vyjmenováním povinných osob jednotlivě, kdy nejproblémovější se jeví zařazení do těchto povinných osob profese advokáta.

Na jedné straně říkáme, že chceme omezit určitý druh trestné činnosti, ale jedním dechem na druhé straně nesystémovým zařazením umožnění ověřování podpisů advokátům, které nejsou osobami nestrannými a nezávislými, jdeme částečně proti již zmíněným cílům předkládané novely zákona č. 61/1996 Sb.

Otevíráme totiž dvířka něčemu, co by mohlo za určitých okolností umožnit páchání něčeho nekalého, nad čím by stát neměl ani dohled. Podstatou úředního ověření totiž je, že nezávislá a nestranná osoba pověřená státem nebo orgánem státu, ověří, že před ní byl podpis osobou, jejíž totožnost zjistí, učiněn, nebo že tato osoba před ověřujícím uzná za vlastní podpis na listině se nacházející.

Pro tuto činnost není potřeba odbornost, ale nestrannost ověřujícího. Jak již zde bylo řečeno, u advokátů toto zajištěno není. Z těchto důvodů bylo na 24. schůzi, konané 7. dubna letošního roku, k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a o změně a doplnění souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, po odůvodnění zástupce předkladatele Ing. Jaroslava Šulce, náměstka ministra financí, zpravodajské zprávě senátora Josefa Zosera a po rozpravě přijalo všech osm přítomných senátorů následující usnesení:

Výbor

1)? doporučuje Senátu PČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňujícími návrhy, které jsou přílohou tohoto usnesení,

2) určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Josefa Zosera.

3) pověřuje předsedu výboru senátora Josefa Jařaba, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu Petru Pithartovi.

Chtěl bych jen upozornit na jednu maličkost. V případě, že zákon projde do podrobné rozpravy, tak v pozměňovacích návrzích je malá technická chyba, která bude pak přečtena v případě, že se bude takto zákon schvalovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám, pane kolego. Táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát projevil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho nevidím. Takže otevírám obecnou rozpravu.

Do obecné rozpravy se přihlásil jako první pan senátor Karel Jarůšek.

Senátor Karel Jarůšek: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, navrhovanou novelou zákona má být rozšířen okruh tzv. povinných osob. Povinnými osobami ve znění zákona po novele mají být osoby fyzické i právnické, které z pohledu prevence praní špinavých peněz podléhají dvojí povinnosti. Povinnosti identifikační a povinnosti informační.

Toto znění má natolik ovlivnit postavení advokátů, že se může dostat i do rozporu s Listinou základních práv a svobod.

Stanovením advokáta povinnou osobou – podle návrhu zákona – se na něj má vztahovat i povinnost informační. Advokát má však zákonem stanovenou takřka neomezenou povinnost mlčenlivosti vůči skutečnostem, které se dozvěděl od klienta. Tato mlčenlivost souvisí úzce s ústavním právem na soudní a jinou právní ochranu podle hlavy V a Listiny základních práv a svobod.

S ústavním právem na pomoc obhájce je neslučitelný fakt, že advokát má být povinen oznamovat skutečnosti, které se dozvěděl od klienta, případně poskytovat státní moci spisy, které vede o klientech.

Od samého počátku vzniku tohoto zákona bylo zřejmé, že vládě se implementace evropské směrnice z roku 2001, pokud jde o advokáty, nezdařila a návrh zákona byl proto opravován rozsáhlými pozměňovacími návrhy, které schválila Poslanecká sněmovna.

Avšak ani znění zákona, které přijala Poslanecká sněmovna, není v souladu s evropskou směrnicí a neodpovídá ani postavení advokacie, které jí tradičně přiznává náš právní řád.

Závěrem bych vás chtěl požádat – protože mám připraveno několik pozměňovacích návrhů – o propuštění návrhu zákona do podrobné rozpravy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám, pane senátore. Dalším přihlášeným je místopředseda Senátu Přemysl Sobotka.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedající, kolegyně a kolegové. Předpokládám, že nikdo mě nebude podezírat, že bych šel na ruku teroristům a špinavým penězům, atd. Zastavím se u jednoho bodu, který pro mě je velice signální a zároveň nesmírně špatný.

Jestliže v daném okamžiku tímto zákonem zbavíme advokátního tajemství jednotlivé advokáty, směřujeme k prolomení lidských práv a svobod a dostáváme se pod rouškou boje proti terorismu a proti praní špinavých peněz někam dále, než si myslím, že demokracie opravdu vyžaduje.

Pokud toto odsouhlasíme, pokud nepřistoupíme na pozměňovací návrhy, které předloží kolega Jarůšek, měli bychom si vždycky vzít na paměť, že mnohdy kryjeme své názory Ústavou České republiky, Listinou lidských práv a svobod, držíme ji v ruce jako prapor, abychom mohli prosazovat některé své názory. Já ho nedržím, já říkám, že to je v daném okamžiku prolomení. Jestliže toto schválíme, můžeme se vbrzku dostat do situace, že prolomíme další, a to je tak zvané zpovědní tajemství a budeme možná překvapeni, co všechno budeme v daném okamžiku slyšet, resp. naše rozvědky. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji, pane kolego. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Vladimír Železný.

Senátor Vladimír Železný: Pane předsedající, pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové, je to opravdu průlomový okamžik, aniž bychom si to možná uvědomovali, před kterým stojíme.

Pokud jste včera četli tisk, pak si dovolím odcitovat, zejména pro levou část tohoto ctihodného sboru, že představitelka belgických socialistů v Evropském parlamentu vydala velmi varovné prohlášení, abychom náhodou pod pláštíkem nebo záminkou boje proti terorismu se nedotkli základních lidských práv a svobod, které máme.

Stojíme zde na prahu přesně takového rozhodování. Rozhodování, kdy pod velmi bohulibým názvem boje proti praní špinavých peněz saháme do mimořádně křehkého vztahu mezi klientem a mezi advokátem. To, že podřídíme advokátní kancelář běžné, normální, státní kontrole, znamená, že ten státní kontrolor, finanční úředník, zaťuká na dveře, řekne své jméno, prokáže se průkazem, vejde dovnitř (musí pravda oznámit důvod své návštěvy, tedy co hledá nebo co šetří), nicméně od tohoto okamžiku jsou povinni všichni, kteří jsou v té advokátní kanceláři, mu sdělovat údaje podle jeho žádosti. To je průlom, který je zcela nebývalý.

Tato situace byla řešena na našem výboru pozměňovacími návrhy, které kolega Jarůšek předložil. Já jsem ke svému překvapení zjistil, že předkladatel, který nám prezentoval tento zákon, přiznal, že tyto pozměňovací návrhy jsou výsledkem mimořádně kvalitní kooperace mezi odborníky Ministerstva financí a mezi týmem, který pan kolega Jarůšek a další sestavili k tomuto účelu.

Poslední věta, kterou předkladatel pronesl během tohoto projednávání, byla, že nesouhlasí s pozměňovacími návrhy a dodal: nikoli z důvodu věcných, leč z důvodů časových.

Opět zde stojíme před onou situací, že časový horizont 1. května nás přivádí k situaci, že ani účelný kompromis – a je to kompromis – kompromis, který přece jen zjemňuje nebo částečně odstraňuje toto nebezpečí, o kterém jsem hovořil, je nepřijatelný z časového hlediska.

Velmi se přimlouvám za to, abychom zejména v této situaci pominuli časové hledisko a zamysleli se nad meritem toho, co propouštíme dále.

Máme velmi dobře již ošetřenu veškerou situaci v okamžiku, kdy vstupuje vyšetřovatel do této advokátní kanceláře, tam jsou respektována práva Advokátní komory, tam je celá řada dalších pojistek a filtrů, které znemožňují, aby tato situace byla zneužita. Zde žádný filtr není. Zjistili jsme, že jediným filtrem, který zde je, je pokuta, která může být za zneužití informace nebo za vynesení informace ze spisu klienta, uložena onomu finančnímu úředníkovi, a to do výše 200 tisíc korun.

Mohu vás ujistit, dámy a pánové, že v této zemi se najde neuvěřitelné množství struktur, které za 200 000 korun budou ochotny zaplatit pokutu za úředníka, který jim vynese mimořádně cennou informaci z velmi křehkého vztahu mezi klientem a advokátem. Navíc jsme zjistili, že tento požadavek není obsažen ve směrnici, na kterou se odvolává bohulibý záměr přijmout tuto novelu zákona. Není tam. Čili zde jsme extendovali velmi výrazně požadavky EU a zasáhli jsme do ústavní oblasti vztahů mezi advokátem a klientem a mě bude velmi zajímat, jak se k případnému znění novely, pokud by prošla v původním znění, bude chovat např. Ústavní soud při první žalobě, kdy se nějaká informace objeví venku z advokátní kanceláře a bude předtím poskytnuta finančnímu úředníkovi, který provádí běžnou státní kontrolu.

V tom já nespatřuji ani tak nebezpečí v té první části, to znamená v onom zahrnutí advokátů do určitého okruhu povinných osob a dalších povinností, které z toho vyplývají. Já spatřuji základní problém v tom, že náhle advokátní kancelář, která dosud byla chráněna bariérou ústavní ochrany klienta, je náhle prolomena ve prospěch běžného finančního úředníka, byť pravda z pověřeného speciálního útvaru ministerstva.

Další argument, který nám příslušní členové tohoto sboru Ministerstva financí, řekli, že nebezpečí je velmi malé, protože jich je málo, že jich je pouze 33 a že tudíž vzhledem k tomu, že tam je 2 tisíce, nebo kolik, 200 tisíc nebo 20 tisíc, v tisících, počet potenciálních míst, kam by mohli vniknout, takže to nebezpečí je tím minimalizováno. My bychom neměli k takto zvláštní kvantifikaci nebezpečí přihlížet a měli bychom přihlížet k principu toho nebezpečí, protože to je naše poslání.

Z toho důvodu velmi jednoznačně podpořím návrhy kolegy Jarůška, které odstraňují tyto věci a odstraňují je v plné shodě s týmem Ministerstva financí, to chci zdůraznit, neboť o tom jsme byli ujištěni na schůzi našeho výboru zcela jednoznačně.

A znovu připomenu poslední větu předkladatele na našem výboru, který řekl, nikoliv z důvodů věcných, leč z důvodů časových. To by pro nás nemělo být kritériem. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Adolf Jílek, připraví se pan senátor Jiří Stodůlka.

Senátor Adolf Jílek: Pane předsedající, dámy a pánové, my se dostáváme opět k zákonu, kde začínají vášně a další věci. Myslím si, že to sem nepatří. Ten zákon je čistě technický a říká, jak se má pracovat, jakým způsobem lze dohledat věci, které jinak by byly skryty podle současného stavu.

V tom zákoně se mně nelíbí jedna věc, kterou napravují „pozměňováky“, které kolega Stodůlka dával na Výboru pro obranu a bezpečnost, tj. podpisy nebo ověřování podpisů, protože si myslím, že to má být pod státní kuratelou tak, jak už tady zpravodaj zdůraznil a myslím si, že je to v pořádku.

Druhá věc, o které se tady mluví, je prolomení něčeho. Já si myslím, že tady nejde o prolomení. Tady jde o nepochopení toho, co v tom zákoně je.

Za prvé, pokud má být nějaká kontrola a na výboru se tom mluvilo několikrát a jak Advokátní kancelář, tak někteří kolegové vědomě klamali, protože řekli, že úředník přijde, zaklepe a dělá si, co chce. Nikoliv.

Za prvé, kontrolní skupina musí být minimálně dvoučlenná, v doprovodu zástupce advokátní komory. Sama tam nesmí. To máte v tom zákoně.

Za druhé, musí mít přesně napsán účel kontroly, přesný předmět kontroly. Nic jiného. Jestliže ho překročí, kontrolovaná osoba ji může vykázat, stěžovat si, cokoliv.

A další pojistka, která tam je, v tomto zákoně, je taková, že zástupce Advokátní komory, to znamená opět advokát, ale v tomto případě nezúčastněný, řekne, jestli toto souvisí s tím předmětem kontroly, ten spis, nebo nesouvisí, nebo i jednotlivá listina. Já si myslím, že toto je v tom zákoně v pořádku.

Druhá věc, která tam je a kterou si nikdo nechce uvědomit nebo tady není o ní slyšet, je to, že jestliže někdo bude chtít udělat obchody nebo činnosti přes advokáta, které podléhají podle zákona jeho oznamovací povinnosti, tak advokát prostě klientovi řekne, já to musím oznámit. Chcete to provést, nechcete to provést? To je základ. Jestliže si ten, který chce provádět nekalou činnost, tak si to rozmyslí a advokát má povinnost mu to říci, že toto jsou věci, které musí oznamovat. A na kontrolu se jde až na základě výsledků analytické skupiny Ministerstva financí, které skládá informace z bankovního tajemství atd.

Děláte-li bankovní operace, tak banka je povinna, aniž vám to oznámí, prostě to máte ve smlouvě s bankou, že uděláte-li obchody nebo transakce se svým účtem takové, které je nutno nahlásit, tak je prostě nahlásí. Jestliže chcete něco udělat přes advokáta, tak on vás upozorní. Takže si myslím, že ten zákon natolik špatný není, jak se o něm mluví a některé argumenty, které zazněly na výboru, pan předřečník je v některých chvílích zveličil a řekl je trošku jinak, tak tam takhle nebyly.

Já si myslím, že ten zákon, pokud nebude na schválení, tak určitě v každém případě návrhy, které dával kolega Stodůlka, protože ověřování podpisů se mi nelíbí, opravdu, ale ty ostatní věci si myslím, že jsou v pořádku. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Stodůlka, připraví se pan senátor Luděk Sefzig.

Senátor Jiří Stodůlka: Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Řadu věcí již tady přede mnou řekl kolega Jílek. Je skutečně ten zákon, velmi zkráceně lze říci, že pokud přijde klient za advokátem a sdělí mu údaje, co s ním chce provést za obchod a advokát mu sdělí, pane, tato činnost podléhá nahlášení Ministerstvu financí, tak ten klient má dvě možnosti. Buďto bude pokračovat v té činnosti, anebo si najde jiného advokáta. To je princip tohoto zákona. Velmi zjednodušeně.

Ale já bych se chtěl zmínit o jiné věci. Byly nám zde na stůl rozdány pozměňovací návrhy pana kolegy Jarůška. Ty návrhy byly pochopitelně zpracovány velmi kvalitně. Celá Advokátní komora se velmi snaží a má vysoké schopnosti v tom, dovést nás do potíží a učinit tento zákon ve vztahu k této profesi velmi nefunkčním.

Hledá se to poměrně těžce a složitě, tyto vztahy, protože jsou pochopitelně zakamuflovány velmi umně a já varuji předtím přijímat zvláště ono ustanovení, které je hned prvním bodem pozměňovacího návrhu. Varuji před ním.

Zmíním se o té věci, pokud budou tyto pozměňovací návrhy podány, tak se zmíním o těch detailech, které z tohoto ustanovení vyplývají. To pochopitelně laik nepřečte. To je důležité si uvědomit, že tady se dostáváme do sféry zájmů velmi schopných, až nejschopnějších advokátů a nenechme se tím ošálit. Já předtím velmi varuji, protože to procesí advokátů, které chodilo po jednotlivých výborech, které chodilo dlouze po Poslanecké sněmovně, zcela jistě preferuje zájem, aby tento zákon se stal nekonzumovatelným nebo aby advokátská veřejnost byla nepostižitelná tímto zákonem. To je jediný úkol těchto krásně napsaných pozměňovacích návrhů. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Technická nebo faktická poznámka. Pan senátor Jiří Pospíšil, pan senátor Sefzig bude ihned následovat.

Senátor Jiří Pospíšil: Mám technickou poznámku faktickou. Domnívám se, že advokátní komora nemá v úmyslu ošálit vás, to znamená senátora Stodůlku a někoho nejmenovaného nebo, nedej Bože, celý Senát. A jestli se opravdu takto domnívá a nemáme se nechat ošálit, nemáte se nechat ošálit, nebo, nedej Bože, my všichni se nemáme nechat ošálit, chtělo by to doložit.

Připadá mi to jako dosti závažné nařčení tady před Senátem.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám, pane kolego. Hovoří pan senátor Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig: Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. V posledních několika měsících jsme svědky zajímavého úkazu. Při projednávání novel jak ve výborech, tak na plénu zjišťujeme, že magické datum 1. 5. 2004 je velmi impulzivní k tomu, aby všechny zákony byly k tomuto datu ukončeny.

Na jedné straně chápu snahu každého mít tzv. čistý stůl, ale na druhou stranu chci ubezpečit plénum, že pokud zákon nebude v rozporu se směrnicemi EU, a půjde řádným legislativním procesem, bude Evropská komise velmi tolerantní. A jestliže máme záruky, které při tomto projednávání jsme skutečně na výboru obdrželi o tom, že změny nejsou v rozporu, že jsou dokonce kompromisem, že jsou a možná budou v brzké době předmětem dalších novelizací, mohu vás ubezpečit, že několik měsíců zpoždění, pokud půjde legislativní proces řádně dál, rozhodně nebude důvodem k tomu, aby naše země byla jakýmkoli způsobem sankcionována.

Dovolil bych si ještě malou, spíše technickou poznámku k tomu, co říkal kolega Stodůlka, kterého si velice vážím a trochu mě zarazilo jeho varování. Beru ho ve všem velmi vážně a spíš mám pocit, že se bojím ne těch vynikajících lidí, ať jsou advokáti nebo jiní, spíš se bojím ne těch velmi schopných, ale spíš se bojím těch neschopných lidí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám, pane kolego. Hovoří paní kolegyně Alena Gajdůšková, připraví se pan senátor Karel Barták.

Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, pane ministře. Začnu trošičku obecně. Nedokáži si představit účinnější boj proti hospodářské kriminalitě, než přijmout opatření, která zamezí užívání výsledků této hospodářské kriminality. Předkladatel na jednání Výboru pro evropskou integraci navíc použil pár čísel. A když se tato čísla sečtou, tak jsou skutečně tristní.

V podstatě za posledních pět let v hospodářské kriminalitě propadlo nebo ztratilo se, zmizelo, neznám kam, 200 miliard korun, z toho pouze 2 % byla dohledána, tedy vrácena zpátky tam, kam patří, do naší společnosti.

Pan náměstek Šulc v roli předkladatele – a to teď reaguji na pana kolegu Železného, možná chtěl být vstřícný a zdůraznit časové hledisko, které je nutné brát v úvahu při projednávání tohoto zákona. Já ovšem nemohu souhlasit věcně, a to především s bodem č. 1 pozměňovacího návrhu, který máme předložen.

Dovolím si vám ocitovat směrnici č. 91/308/EHS ze dne 10. června 1991 o předcházení zneužití finančního systému praní peněz. V této směrnici v čl. 2 a) se hovoří o tom, že členské státy zajistí, aby povinnosti stanovené v této směrnici byly uloženy těmto institucím… Tyto instituce jsou vyjmenovány.

Pod bodem 5 se praví: notářům a jiným samostatně výdělečně činným právníkům, jestliže se účastní ať tím, že napomáhají při plánování nebo provádění transakcí svého klienta týkajících se nákupu nebo prodeje nemovitého majetku nebo podnikatelských subjektů, správy peněz, cenných papírů nebo jiných aktiv klienta, otevírání nebo správy bankovních účtů, spořitelních účtů nebo účtů cenných papírů, organizování příspěvků potřebných k vytvoření, provozování nebo správě společností, vytváření, provozování nebo správu trastu, společnosti nebo podobných struktur nebo jednají jménem nebo v zastoupení svého klienta při jakékoli finanční transakci nebo obchodu s nemovitostmi.

Z této směrnice naprosto jasně vyplývá, že v oblasti předpisů proti praní špinavých peněz je od členských i přistupujících států EU požadována plná transpozice.

Text nového návrhu, na rozdíl od původního tisku, nepokrývá všechny činnosti, např. správu peněz, kterou advokát i notář mohou vykonávat nikoliv jménem klienta a na jeho účet, ale i jménem svým prostřednictvím svého účtu a k vydání příjemci, který nemusí být vždy klientem.

Chtěla bych uzavřít tím, že tedy není pravda, co tady bylo řečeno, že jdeme nad rámec směrnice. Tento zákon je v souladu s evropským právem a já věřím, že se zde nenajde nikdo, kdo by chtěl otevírat dveře k praní špinavých peněz a že tento zákon bude schválen. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji vám, paní senátorko. A nyní slovo uděluji panu senátorovi Karlu Bartákovi, prosím.

Senátor Karel Barták: Děkuji, pane předsedající. Pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové. Já už s velkou pozorností několik měsíců sleduji diskusi, kterou bych nazval o jemném vztahu mezi advokátem a klientem. To je jistě vztah zvláštní, kde člověk hledá pomoc u člověka v právních otázkách.

Vyslechl jsem na dnešním plénu také myšlenku, že jestliže prolomíme tento vztah, tak vlastně skončíme u prolomení zpovědního tajemství.

Obrátil bych zde pozornost na vztah lékaře a pacienta. Já neznám citlivější vztah, nežli je vztah mezi těmito dvěma lidmi. Lékaři je přikázáno, podobně jako advokátovi, že nesmí mluvit o věcech, které mu pacient řekl, případně když ho vyšetřil, co zjistil, i to, jak ho léčí, jaká doporučení mu dal. S jedinou výjimkou, a to je výjimka, jestliže se jako lékař dozví z toho vztahu, že vznikl nějaký trestný čin. Příklad: týrání dětí, střelné poranění, bodné poranění apod. A tady ten vztah je takový, že já se nebudu ptát Lékařské komory, nebudu odpovídat a hledat pomoc u ministra – v tomto případě zdravotnictví – ale mám přímo povinnost informovat orgány činné v trestním řízení.

Neznám situaci, kde by tato povinnost byla někdy zneužita. Ono je to trošičku něco jiného. Ale já se toho zneužití opravdu nebojím, poněvadž těch blokací, které jsou v zákonu, je možné využít.

Děkuji vám, že jste mě vyslechli.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám, pane kolego. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Karel Tejnora, připraví se paní senátorka Alena Palečková.

Senátor Karel Tejnora: Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Ano, je to zákon, který se dotýká vztahu advokáta a klienta. Já se obávám, že opravdu tento vztah je určitým způsobem výlučný a navazuje nebo dotýká se dalších právních závazků republiky, ať je to Listina práv a svobod atd.

Ale co jsem chtěl říci? Minulý týden jsme přiznali jaksi schválení usnesení návrhu zákona – dalších 500 celníků, kteří se stanou finanční policií. Již uteklo 5-7 let od akce „čisté ruce“. Dozvídáme se, že čisté ruce zůstaly špinavé. Že problém praní špinavých peněz tedy zůstává. Já se obávám jednoho. Tento zákon nenastolí tady od svého schválení pořádek tak, že ani jedna koruna neunikne ze systému ekonomiky do sféry právě těchto špinavých peněz, ale že výsledky budou za rok stejné a budeme tady opět hledat další řešení.

Výsledkem toho bude, že advokáti, ti, kteří dobře umí lhát, kteří se dovedou dobře postarat o své dokumenty, zvýší své marže svým klientům, a vše poběží ve starých kolejích. Čili chci říct – 500 policistů finančních je schváleno, a nyní přichází 30 úředníků s průkazkami, aby šetřili. Podle mě těch 30 úředníků v podstatě bude pouze symbolickou kontrolou na předem vybraných advokátech, kteří možná u někoho vzbuzují podezření, že by tam něco šlo. Tady spíš je otázka, že myslím, že policie, orgány v trestním řízení mají dostatek nástrojů, aby vyvinuli daleko vyšší aktivitu a také efektivnější, aby se udál podstatný zvrat v této situaci.

Proto bych se přikláněl schválit pozměňovací návrhy. S tím, že můžeme po roce vyhodnotit, co jsme již schválili – myslím ty finanční policisty – a ještě jednou zvážit přesně tuhle oblast, kdy do této problematiky nevstupuje jenom policie a orgány činné v trestním řízení, ale další ministerstvo, de facto správní orgán, který bude dublovat určitým způsobem práci někoho jiného, který si myslím, že neodvádí tak, jak by mohl.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám, pane kolego. Paní senátorka Alena Palečková. Připraví se pan senátor Jaromír Volný.

Senátorka Alena Palečková: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, dovolte mi jenom několik – spolu možná ne souvisejících - postřehů z doposud proběhlé rozpravy k tomuto tématu. Na margo toho, co řekl pan kolega Stodůlka. Mě tam zarazila jedna z vět, kdy on řekl, že klient si najde jiného advokáta. Já jsem se domnívala, že ustanovení tohoto zákona by měla platit pro všechny advokáty stejně, a těžko si lze tedy v tomto případě najít jiného advokáta, který by mohl postupovat jinak.

Já se domnívám, že advokát má mít prakticky stoprocentně na zřeteli službu svému klientovi. A mezi klientem a advokátem má být stoprocentní důvěra. Pokud tam není, tak téměř ztrácí role advokáta nebo obhájce smysl. Proto mně nepřipadá nic špatného na tom, pokud požadujeme možnost nějaké kontroly v případě nějakých podezřelých transakcí, vložena ta úloha Advokátní komory, která má provést právě jakýsi filtr a má advokátovi pomoci, dejme tomu, nějaké to dilema v tomto případě vyřešit. Obávám se, že se tady tímto zákonem a těmito paragrafy snažíme nahradit neschopnost finančních kontrolních orgánů nebo vyšetřovacích orgánů tím, že přenášíme určitou zodpovědnost na bedra někoho, komu z principu té věci vlastně vůbec nepřísluší. Mám tady na mysli tedy advokáty, notáře, daňové poradce atd. atd.

A ještě k tomu příměru kolegy Bartáka, k tomu lékařskému tajemství. Domnívám se, že to také není zcela adekvátní příměr z hlediska možného postihu. Protože týrané dítě nebo střelnou ránu lékař poměrně snadno pozná a nepotřebuje ve většině případů se radit s Lékařskou komorou, zatímco ten vztah klient - advokát, myslím, že tomu by to slušelo, možnost ověření těchto záležitostí. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám. Nyní je přihlášený pan senátor Jaromír Volný. Připraví se pan senátor Vladimír Železný.

Senátor Jaromír Volný: Dámy a pánové, já bych se chtěl z právně-teoretického hlediska zamyslet nad tím, co tady řekli pánové Jílek a Stodůlka. Já s tím také nemohu souhlasit. Aspoň v té části, kde výhodu – pokud jsem to tak pochopil – tohoto návrhu zákona vidí v tom, že přijde-li klient za advokátem a chce provést nějakou tu transakci legalizující výnos z trestné činnosti, tak ten advokát má možnost mu říct – prosím vás, toto nedělejte, já bych to musel oznámit. Já bych upozornil na právní zásadu, která je obsažena vlastně v textech trestních kodexů, že příprava k trestnému činu či pokus o trestný čin je stejně trestný jako trestný čin sám. Tzn. z právně-teoretického hlediska měl advokát oznámit i tento pokus. A pokud tak neučiní, tak by bylo na hranici legality nebo už spíše za ní, pokud by tento zákon byl přijat. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám. Pan senátor Vladimír Železný, poslední přihlášený do obecné rozpravy.

Senátor Vladimír Železný: Pane předsedající, pane předsedo, pane ministře, se zájmem jsem sledoval debatu, která tu probíhala. Se zájmem jsem sledoval, jak velmi rychle richtovala od problémů, které jsem tu otevřel, do jiných oblastí – do oblastí emocionálních čísel ohromných; kolik peněz bylo získáno praním špinavých peněz, jak málo se nám jich podařilo dostat zpátky; tentýž argument padl u nás na výboru, a musím říci, že mě potěšilo, kolik senátorů se zásadně ohradilo proti tomu, aby se vnášely tyto - ne přímo relevantní k problémům – údaje, které spíš měly působit ohromujícím dojmem.

Chci znovu jenom připomenout, že návrhy pana kolegy Jarůška jsou výsledkem společné práce těch, kteří tu kontrolu budou dělat na ministerstvu a týmu advokátů a pana senátora – ve shodě. Pokud bych měl brát vážně slova, která zde přede mnou řekl jeden můj předřečník, pak by tito budoucí kontroloři z Ministerstva financí vykazovali opravdu sníženou inteligenci a v tom týmu by podlehli neuvěřitelně snadno géniům, kteří jsou advokáti a kteří si tam dali své hlubinné pastičky, které jim umožní uniknout. A oni to při té negociaci neprohlédli. Pak se ptám, jak budou dělat kontrolu, když neprohlédli ani takto elementární jednoduchý postup partnerů v negociaci nad nějakým textem, kdy nepochopili, že ta druhá strana je vlastně přivádí do jakési pasti.

V tom okamžiku bych chtěl znovu připomenout. Texty, které navrhl kolega Jarůšek, jsou výsledkem kompromisu. A hlavní předkladatel na našem výboru, pan náměstek ministra, nakonec řekl, že nemá věcně proti těmto změnám žádnou námitku, že jeho námitka vychází z časového hlediska. Řekl to doslova, já jsem si ten citát zapsal, takže prosím, abych nebyl podezírán z toho, že zde masakruji něčí výrok. Takto to tam bylo řečeno. Velmi vás upozorňuji na to, že budeme rozhodovat pod rouškou ohromujících peněz které unikají. Budeme rozhodovat o věci, která je subtilní, která je ústavní, která je zásadní. A ohromující čísla by nás neměla v této věci příliš zahltit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám, pane kolego. Ještě se přihlásil pan senátor Milan Štěch. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Milan Štěch: Děkuji pane předsedající, pane předsedo, pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Tady kolega Tejnora hovořil o tom, že by se z tohoto a dalších opatření měl vytvořit vztah, že v naší zemi podvodným jednáním neuteče ani koruna. Já si myslím, že soudný člověk přece ví, že to je nemožné, že za organizovaným zločinem mají slušní lidé vždycky zpoždění, ale demokratická společnost s dostatečně fungujícím systémem a systémem kontrolním by se měla maximálně snažit, aby vždycky náskok těch podvodníků byl co nejmenší a aby se dohánělo to zpoždění. Já myslím, že jsme se už tady shodli a poslední návrhy vlády to ukazují, že je potřeba hledat úspory a zamezení podvodům jakéhokoliv obsahu a objemu. I já, který hájím výrazně zaměstnanecké skupiny, se hlásím k tomu, že jsou správná opatření v oblasti zaměstnanosti, která mají zamezit zneužívání dávek, a tak tomu je i v jiných sociálních systémech. Tam správně hledáme úspory ve výši sto korun, tisíce korun. Tady, vážení přátelé, jde o miliardy, možná desítky miliard a my tady slyšíme stovku důvodů, jak to nepůjde. Česká republika v oficiálních statistikách je vedena jako země s vysokou korupcí, korupčním potenciálem. A návrhy, které jsou předkládány ministerstvem, jsou standardní mechanismy Evropy. My bychom se neměli bát možná jít k nestandardním opatřením. Jestli chceme i řadové občany přinutit a přesvědčit, že v občanských řadách musí být pořádek, že se každé zneužívání, každé koruny, de facto každé dávky nemá trpět, tak musíme jít příkladem tam, kde jsou ta zneužívání největší.

Mne nepřekvapuje ta diskuse, která tady probíhá. Vždyť dneska tady kolega Novotný – škoda že tu není a teď nevystupuje – hovořil o tom velkém zadlužení, které před sebou ať v otevřených číslech nebo ve skryté zadluženosti táhneme, ono to je drobet jinak, ale kde ty dluhy především vznikly? Vznikly v tom prvotním období transformace. Do dneška jsou i včetně tehdy uzavřených závazků a dluhové služby platné a platit budou. Samozřejmě, že je povinností, abychom se z toho období poučili a přijali opatření do budoucna. Myslím, že je pozitivní, že tady diskuse probíhá, aspoň si nestranný pozorovatel udělá obrázek, kdo kde stojí a jestli změnil své chování a své přístupy a de facto kterým skupinám jde, nebo nejde na ruku.

A k těm odborníkům z Ministerstva financí. Možná, že jsou tam mezi nimi stále ti odborníci, kteří také připravovali zákony týkající se například lehkých topných olejů. Ano, dneska z toho nelze vyvodit závěry, protože je to de facto právně nepostižitelné, ale všichni víme, že to bylo nemorální, že to bylo v rozporu s dobrými mravy a že to vedlo ke korupčnímu jednání. Já doufám, že pan ministr si prověří, kdo takové stanovisko dává, kdo vystupuje proti oficiálnímu návrhu a stanovisku předkladatele. Myslím si, že to může vést i k tomu, kdo a jak kvalitně odvádí na Ministerstvu financí svou práci. Já si myslím, že třeba říkám návrh – dobrý standardní, a že by klidně ještě mohl jít dál, protože české prostředí, český potenciál korupce bohužel, by si to zasloužil. Samozřejmě, tento návrh podpořím. Myslím si, že ten pozměňovák, který předložil kolega Stodůlka není nutné přijímat. Když už se to dostalo do podrobné rozpravy, tak bych předložil pouze tento pozměňovací návrh – pozměňovací návrh, který předložil pan kolega Jarůšek, to by bylo zhatění tohoto návrhu zákona. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám, pane kolego. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Jiří Liška a ještě se hlásí paní senátorka Jitka Seitlová.

Senátor Jiří Liška: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. To dnešní odpoledne je docela mimořádné. Mám takový pocit, že úroveň debaty naší komory se posouvá někam, kde nikdy nebyla. Začal s tím dnes kolega Bárta, pokračuje tím kolega Štěch. Myslím si, že bychom měli více vážit slova. To, že nechceme narušit vztahy mezi advokáty a jejich klienty, to ještě neznamená, že stojíme na straně zločinců, kteří tady perou špinavé peníze. To jste, pane kolego, řekl a já bych byl opravdu rád, kdybychom více vážili slova a více přemýšleli o tom, co říkáme, protože tento způsob se mi nezdá být nejlepším.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám, pane senátore. Paní senátorka Jitka Seitlová, ještě pan senátor Karel Tejnora cítí potřebu podruhé vystoupit.

Senátorka Jitka Seitlová: Pane ministře, pane předsedající, dámy a pánové. Nejsem v žádném případě odborníkem na toto právo, ale myslím si, že se pohybujeme ve velmi citlivé sféře vyváženosti ochrany určitého vztahu a řekněme i jakéhosi právního vývoje kauz, které probíhají a státu, který vstupuje a může porušit toto tajemství v zájmu ochrany výnosů z činnosti a potrestání těch, kteří se pohybují ve sféře nelegální činnosti.

Víte, dámy a pánové, já bych velmi ráda podpořila to znění, které tu je, ale já nemám důvěru v tento stát a státní úředníky. Moje zkušenost je jiná. Bylo by velmi krásné, kdybychom mohli věřit, že všichni se budou chovat legálně a nebudou zneužívat svého postavení, ale myslím, že každý z vás ví o případech – a nejsou ojedinělé – kdy se tak zatím neděje. Pan senátor Tejnora mluvil o jednom konkrétním případě a já jsem se s tím také setkala. Jsou to celní úřady. Víme, co se dělo na těch celních úřadech, speciálně jsou to celní úřady na jižní Moravě. Docházelo k podvodům, nikdo nebyl potrestán a ti lidé teď přejdou do finančních úřadů. Budou těmi, kteří budou mít přístup ke všem informacím, které budou vznikat mezi vámi a mezi advokáty.

Víte, dámy a pánové, já si strašně přeji, abychom všechny ty nelegální věci, které se u nás dějí, vyloučili, abychom udělali všechno proto, aby neexistovaly, ale právě proto, že existují jak ve státní sféře lidé, kteří tu korupci podporují, tak na té druhé straně, musíme vážit kompetence, které oběma stranám dáme. Já z tohoto důvodu podpořím návrh tohoto výboru. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji, pan senátor Karel Tejnora, připraví se pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Karel Tejnora: Ještě jednou pane ministře, kolegyně a kolegové. Pane předsedající. Asi jsem se vyjádřil ne zcela přesně, takže někteří předsedové a senátoři mě nepochopili. Moje výtka – a tady pan ministr trošku – měl by tady být jiný pan ministr – byla tím směrem, že tady máme dost policistů, dost jiných prostředků k tomu, abychom mohli již nyní bojovat řádně s těmito praktikami, s tímto „praním špinavých peněz“ a podle mého názoru se to neděje dostatečně efektivně. Chtěl jsem říci, ano, tento zásah zasahuje do určitých oblastí, kde bychom měli opravdu třikrát měřit, než do něj zasáhnout. Čili omlouvám se ještě jednou panu ministrovi, moje výtka – směr byl na jiného ministra, kde si myslím, že se nečiní tak, jak by mělo a jistě všichni bychom tady byli rádi, kdyby se efektivita policie a dalších složek podstatně zvýšila. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám. Pan senátor Jaroslav Kubera, připraví se ještě jednou pan senátor Milan Štěch.

Senátor Jaroslav Kubera: Pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já si myslím, že problém je v tom, že se trošku zneužívá toho, že zájem – a je to jaksi zájem společný – aby nedocházelo k legalizaci výnosů z trestné činnosti, se dostáváme někam, kde já jsem udiven, že tady nevidím nikoho ve spacácích, kdo tady bojuje za svobodu, protože to, co se tady pokoušíme udělat, samozřejmě nepřispěje žádným významným způsobem k tomu, že by se ony miliardy octly tam, kde by se octnout měly, a to je ve státním rozpočtu. Ostatně i kdyby se tam octly, stejně by to nepomohlo, ony by se zase stejným způsobem rozházely.

Pokud jde o kriminalitu, jen bych připomněl, že nejmenší kriminalita v novodobé historii vůbec byla ve Třetí říši. Tam byla velmi nízká. Každý si pamatuje a ví, proč tomu tak bylo. A přesto nikdo netvrdí, že Adolf Hitler byl tím správným bojovníkem s kriminalitou. Myslím, že tady dochází k průlomu, který je naprosto zásadní, a správná cesta je někde úplně jinde. Neměl jsem příležitost, protože jste prohlasovali „nezabývat se“, příležitost, že to, co jsme před chvílí schválili, vede k tomu, že ony výnosy, pokud je udělí krajský úřad, budou posuzovány podle majetkových poměrů přestupce, pokud je udělí obecní živnostenský úřad, budou posuzovány bez posuzování majetkových poměrů přestupce.

Jen tato jedna drobnost ukazuje, jakou věnuje péči přijímání zákonu, a nikomu to nevadí. Při každém jednání přijmeme další a další zákony, které jenom vedou k tomu, že tam, kde jsou dvě sazby, dvě možnosti, tam je vždycky možnost nějakého úniku, nějaké korupce.

Nyní běží velká aféra s rybářskými lístky. Dnes ráno jsem se ptal jednoho obyčejného řemeslníka-rybáře, a zjistil jsem, že my vlastně rybářské lístky vůbec nepotřebujeme, protože zkoušky se dělají u rybářského svazu, a kdo chce chytat, musí mít stejně povolenku od tohoto místního rybářského svazu. A takto bychom mohli pokračovat.

Kdyby v Plzni nepřidělovali byty, nepochybně by onen opilec nemohl chtít 50 000 za byt. Lidé jsou prostě lidé a ani mezi advokáty, a to krásně řekl pan senátor Stodůlka, to není jinak, on si pochopitelně najde jiného advokáta, který nic nenahlásí. To nemluvím o oněch kontrolních skupinách, jistě nebude problém, když se jedná o tak velké peníze, nikoliv o drobné, toho chudáka úředníka, který bude mít deset procent třináctého a deset procent čtrnáctého platu, nějak finančně ovlivnit.

Myslím si proto, že takovéto zákony by skutečně vyžadovaly roční, dvouroční diskusi a ne se nechat vydírat tím, co tady slyšíme každý den, že 1. května se země začne točit na druhou stranu. Opakovaně jsem nabyl zkušenost, že to, co se nám tady předkládá jako požadavek EU, je holou lží. V EU to nefunguje, řada států často nedodržuje směrnice, ať už to platí o ochraně přírody nebo o jiných věcech, a my jsme občas papežštější než papež. V takovýchto vážných případech bych opravdu doporučoval raděj dvakrát měřit a jednou řezat. Není to tak jednoduché, jak to říkal naposledy pan ministr: vždyť to nevadí, já beru v úvahu vaše připomínky, uděláme novelu.

Už jsem viděl onen pokyn paní náměstkyně za každou cenu zabránit tomu, aby se obce registrovaly jako plátci, protože je to velký problém, ale 1. května obce musí konat podle zákona. Ujišťuji vás, že jsou z toho naprosto zničené. A pokud jde o praní peněz, pak k největšímu praní peněz tady dochází v tom, že Ministerstvo financí zpětně bere obcím dotace v rozsahu, který je naprosto neúnosný. Občas nějakou odpustí, ale vždycky tam něco nechá, aby do státního rozpočtu něco přiteklo. A už se těším, jak to bude s dotacemi, které budeme dostávat z EU. Nebude to tak, jak říkala paní senátorka Roithová, že to, co nevyčerpáme, nám EU vrátí. To, co vyčerpáme, z toho si polovinu vezme zpátky. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám, pane kolego. Mohu vás ujistit, že spacáky jsou připravené.

Slovo má pan senátor Milan Štěch.

Senátor Milan Štěch: Vážené kolegyně, vážení kolegové. Chtěl bych prostřednictvím řídícího ubezpečit kolegu Lišku i další kolegy, kteří se cítí dotčeni, že jsem si velmi dobře vědom toho, co říkám. Říkám to proto, že si právě uvědomuji, že benevolentní právní prostředí i věcný přístup v počátečních letech transformace umožnily to, co dnes vidíme a co všichni budeme muset tvrdě nahrazovat.

Znovu říkám, že jsem přesvědčen, že to, co se navrhuje, je správné a jenom připomínám, že tehdy se to také schovávalo za rychlost a hovořilo se o nutnosti. Používala se slova jako „útěk před právníky, před právem“ apod. A není to jenom, podle mého názoru, spor odborný.

Domnívám se, že to, co jsme tu před týdnem řešili, bylo to omezení hotovostních plateb, a jestli to bude 500 000 nebo 1 milion, nebyl žádný odborný spor, byl to prachobyčejný, věcný konkrétní spor. Myslím si, že je velký rozdíl mezi půl milionem a milionem. Jsou to věcné spory a myslím si, že i za tímto dnešním jednáním není jenom odborný problém a ochrana lidských práv, obhajoba advokátního tajemství apod., ale že jde o určité praktiky z minulosti, které se tím omezí, a domnívám se, že je to správný krok a že bychom to tudíž měli podpořit.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám. Slovo má pan senátor Milan Balabán, který je v této fázi posledním přihlášeným do obecné rozpravy.

Senátor Milan Balabán: Kolegyně, kolegové, možná, že budu trochu mluvit mimo věc, ale vyprovokoval mě k tomu kolega Štěch, který tady operoval řešením tohoto problému ve vazbě za transformaci. Mám pocit, že je to obrovský mýtus o tom, co byla transformace.

Dovolil bych si citovat z materiálu Ministerstva financí, který se nazývá „Rozpočtový výhled na léta 2003 až 2006“. V tomto materiálu se uvádí: výnosy z privatizace od r. 1993 do r. 2002 dosáhly 373,1 miliardy korun a dotace transformačním institucím byly 187,3 miliardy korun. Znamená to, že náklady na transformaci nedosáhly ani polovinu výnosu z transformace. Myslím si, že bychom to měli říkat hlasitě, protože bychom potom asi byli názorově někde jinde.

Pokud se bavíme o výnosu legalizace z trestné činnosti, bavíme se tady hlavně o nějaké jiné oblasti. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám, pane kolego. Slovo má předseda Senátu Petr Pithart.

Předseda Senátu Petr Pithart: Vážený pane předsedající, paní kolegyně, páni kolegové. Nevěřím, že to pan kolega Kubera myslel tak, jak to řekl. Možná, že když mu dáte příležitost, pane předsedající, nám to objasní.

Jde o strašnou větu: nejmenší kriminalita byla za Třetí říše.

Tudíž dovozujme. Opravdu úspěšný boj s kriminalitou je důkazem, že režim je totalitní nebo směřuje k totalitě. Kdo chce vést účinný boj s hospodářskou kriminalitou, pracuje pro totalitu.

Navrhuji, abychom nepřipustili tuto demagogickou alternativu: buď totalita a nebo úspěšný boj s hospodářskou kriminalitou. Nedejme se sevřít do těchto demagogických kleští. (Senátoři buší do stolu.)

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám, pane předsedo. V této chvíli jste byl posledním přihlášeným do obecné rozpravy. Vzhledem k tomu, že se již nikdo nehlásí, dokonce ani pan senátor Kubera, obecnou rozpravu končím.

Pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené senátorky, vážení senátoři, s překvapením jsem si zde z úst celé řady senátorů vyslechl stanovisko Ministerstva financí, takže téměř nemám již co dodat. Přestože zde někteří senátoři takto toto stanovisko tlumočili, dovolím si zde tlumočit stanovisko Ministerstva financí jakožto ministr financí ČR.

Dovolte mi ovšem, abych se dříve, než se pustím do tématu samotného, které je předmětem tohoto bodu jednání Senátu, vyjádřil minimálně k jedné věci, která zde zazněla v rámci diskuse a která se tohoto návrhu netýkala.

Pan senátor Balabán zde ocitoval vládní dokument, rozpočtový výhled na léta 2003 - 2006, a hovořil o nákladech transformace. Ano, toto byly náklady transformace, které byly proplaceny ve stadiu, kdy se tento dokument připravoval, a to bylo na podzim 2002. V té době byla shromážděna tato data, byly učiněny tyto propočty a byly použity do příslušného vládního materiálu, který jsem předkládal do vlády v prosinci 2002.

Je ovšem potřeba říci, že řada těchto nákladů transformace byla skryta způsobem, který nebyl vykazován, řada těchto nákladů transformace se ocitla v konsolidační agentuře, kde je vykazována ve ztrátě konsolidační agentury, která se platí se zpožděním, řada těchto nákladů je skryta ve státních garancích, které byly poskytovány jako na běžícím pásu, a nikdo se nestaral o to, kdo tyto garance bude platit a jak rizikové tyto garance jsou. To jsou náklady, které zde vyčísleny nebyly, ovšem jsou to náklady, které jsme vyčíslili nyní, v březnu letošního roku, kdy Ministerstvo financí a Český statistický úřad poprvé přepočítaly deficit veřejných rozpočtů podle principů EUROSTAT. A promítli jsme jednorázově další velkou porci těchto nákladů, které si neseme z minulosti, do deficitu veřejných rozpočtů v roce 2003.

Jistě jste, vážené senátorky, vážení senátoři, zaznamenali, že po započtení těchto nákladů se jednorázově vyšplhal deficit veřejných rozpočtů v loňském roce na částku téměř 13 % hrubého domácího produktu.

Nebylo to tím, že by vláda v loňském roce hospodařila rozmařile. Vláda v loňském roce hospodařila se schodkem státního rozpočtu, který byl dokonce o 2 miliardy nižší, než měla schválený limit od Poslanecké sněmovny. Bylo to tím, že jsme do loňského roku promítli velkou část nákladů transformace, které mají podobu státních záruk, které byly do té doby skryty např.v Českých drahách, které jsou skryty v České konsolidační agentuře.

Jaká je struktura těchto nákladů a jak hluboce v minulosti vězí. Státní záruky byly poskytovány velmi často, do roku 2001 je mohla poskytovat vláda, ani na to nepotřebovala Parlament. Vláda to dělala velmi aktivně. Od roku 2001, kdy platí nová rozpočtová pravidla, se výrazně zmenšil objem poskytovaných státních záruk. Bylo velmi pozitivní, že se zpřísnila pravidla pro poskytování státních záruk.

Jak to vypadá s úhradami ztráty Konsolidační agentury? Agentura dnes hradí ztráty z obchodů, které ve skutečnosti vznikaly v době, kdy se do agentury tato špatná aktiva převáděla a počátek těch převodů je v letech 1991 až 1992. Tam jsou ty první historické pohledávky, které se převáděly. A pak každý rok něco přibylo. Jeden rok přibylo více, jeden rok přibylo méně. Mělo to to kouzlo, že ty náklady ve ztráty konsolidační agentury se platí 10 let poté, jedenáct let poté, devět let poté. A kdo už si vzpomene na to, kdo byl v té době ministrem financí, kdo byl v té době ředitelem Konsolidační banky, kdo si vzpomene na to, kdo byl v té době předseda vlády.

Dnes se o tom dá velmi jednoduše hovořit, dají se citovat vládní dokumenty, dají se relativizovat tyto závěry. Pokud připočteme to, co přibylo, pokud připočteme to, co ještě budeme platit, pokud sečteme všechny státní garance, pak výnosy z privatizace budou tvořit – a říkám bohužel – pro tuto zemi pouze zlomek této částky. Mimo jiné také proto, že jsme část privatizace realizovali pro stát a občany neziskovým způsobem, to znamená formou kuponové privatizace. To byla privatizace, která byla nezisková pro 99,9 % občanů České republiky, pro 99,9 % firem České republiky a pro celý státní rozpočet. Byla zisková možná pro několik set lidí, kteří vydělali na kuponové privatizaci miliardy. To jsou peníze, které nám samozřejmě chybějí v té celkové bilanci, o které zde hovořil pan senátor Balabán.

Tolik jedna poznámka k věci, která se bezprostředně netýká tématu tohoto návrhu zákona.

Musím říci, že téměř v rámci celého velmi dlouhého projednávání tohoto návrhu zákona – a on bohužel ležel v Poslanecké sněmovně 11 měsíců a patří mezi zákony, které jsou skutečnými rekordmany z pohledu jejich pobytu na půdě Poslanecké sněmovny – probíhala velmi ostrá diskuse o tom, zda vůbec zařadit advokáty mezi profese, mezi osoby, které mají nově podléhat informační nebo oznamovací povinnosti.

Advokátní komora zpočátku této diskuse zastávala velmi nesmiřitelný postoj, kdy tvrdila, že nelze vůbec advokáty zahrnout do těchto profesí. Tento postoj trval téměř celou dobu projednávání zákona v Poslanecká sněmovně. Tento postoj se modifikoval poté, kdy byl návrh zákona v Poslanecké sněmovně schválen a kdy začala diskuse a jeho projednávání tady na půdě Senátu.

Musím říci, že už na půdě Poslanecké sněmovny byl schválen – podle mého názoru – rozumný kompromisní návrh byl to pozměňovací návrh – tuším – pana poslance Koudelky, který významně vymezil použití tohoto zákona vůči některým profesím. Já se k tomu ještě vrátím.

Musím říci, že jako ministr financí pokládám vůči profesím, které jsou v této oblasti zmíněny, tento kompromis za dostatečný. Domnívám se, že poctiví advokáti, kteří provádějí operace pro své poctivé klienty, nemusejí mít žádné obavy. Jestliže přijde klient za advokátem a požádá ho o provedení finanční transakce, na tom přece není nic špatného, advokát finanční transakci provede. V případě, že to bude finanční transakce zákonem definovaného charakteru, oznámí tuto finanční transakci finančně analytickému útvaru, který má povinnost mlčenlivosti a nemůže tyto informace kamkoli dále sdělovat. Nemůže je např. sdělovat ani finančnímu úřadu. Informace jsou uvnitř finančně analytického útvaru.

Pokud přijde klient a požaduje provést operaci, která naplňuje znaky zákona, tzv. jako operace, která má vést k praní špinavých peněz, k financování nelegálních aktivit, pak přirozeně předpokládám, že advokát takovouto operaci z povahy věci odmítne, protože se přece nebude podílet na realizaci takovéto operace. Tam už nastupují jiné zákony, které v tuto chvíli neprojednáváme. My přece neřešíme, jak trestat advokáta za to, že se podílel na těchto transakcích. Já předpokládám, že žádný člen Advokátní komory se na takovýchto transakcích nepodílí a že tuto věc odmítne, jestliže klient se rozhodl pokoušet se po spáchání trestného činu např. formou takovýchto transakcí.

Proto se domnívám, že pro poctivé advokáty, pro ty, kteří si skutečně váží zásad, na kterých je postavena tato profese, zásah, na kterých je postavena etika v rámci Advokátní komory, tento zákon riziko neznamená. A neznamená ani pro běžného klienta, který požádá advokáta, aby provedl nějakou finanční operaci prostě proto, že po něm chce, aby mu tuto finanční operaci obstaral. Na tom přece také není vůbec nic špatného.

Vrátím se k citaci kompromisního návrhu, který byl přijat v Poslanecké sněmovně a který jsem při projednávání podpořil. Ten návrh říká: Ustanovení odstavce 1 a § 8 odst. 1, tzn. oznamovací povinnosti, se nevztahují na notáře, advokáta, auditora, účetního, který příslušnou činnost vykonává jako podnikatel nebo daňového poradce, pokud jde o informace, které získal od svého klienta, nebo které získal o svém klientovi během zjišťování jeho právního postavení, během jeho obhajoby nebo zastupováním v soudním řízení, anebo v souvislosti s takovým řízením, včetně poradenství ohledně zahájení takového řízení nebo vyhnutí se takovému řízení, bez ohledu na to, zda jsou takové informace získány před tímto řízením, během něj nebo po něm.

Domnívám se, že je to poměrně rozsáhlá imunita, která těmto profesím v těchto přesně specifikovaných souvislostech byla poskytnuta. Ta imunita tady existuje, nelze se tvářit, že tady neexistuje, je součástí kompromisu, kterého bylo dosaženo na půdě Poslanecké sněmovny. Podle mého názoru to postačuje k tomu, aby byla zachována specifická ochrana této profese, která má své speciální znaky a občan předpokládá, že se advokát bude chovat takovýmto způsobem a má na to plné právo, aby to od svého advokáta očekával. Mezi činnostmi, které zákon specifikuje a které by měly podléhat informační povinnosti, to jsou běžné obchodní transakce, které advokát nebo zde uvedené profese pro svého klienta mohou vykonávat.

Pokud jde o otázku kontroly, která zde byla zmiňována, musím říci, že i tato oblast je podle mého názoru zákonem dostatečně upravena. Zákon ve svém znění, které schválila Poslanecká sněmovna, říká: „Při kontrole prováděné u advokáta nebo notáře ministerstvo vždy vyžádá součinnost příslušné profesní komory.“ Pracovník ministerstva má právo nahlížet pouze do písemností a jiných dokumentů advokáta nebo notáře bezprostředně souvisejících s činností advokáta nebo notáře, na kterou se vztahuje tento zákon. A teď – a to je důležitá věta – o tom, která písemnost či dokument má tento charakter, rozhoduje zástupce komory.

Vždyť to je významné omezení možnosti kontroly, protože o tom, který konkrétní písemný dokument se kontrole poskytne, rozhoduje zástupce komory. Je zde vždy ze zákona zástupce komory. On musí posoudit, zda bude dokument vydán. Pokud má kontrolovaná osoba, např. advokát, obavu z toho, že dojde k narušení principů, které zákon nedovoluje narušit, např. při obhajobě klienta v trestních věcech, má přece právo sdělit to zástupci komory, má právo požádat, aby tato informace nebyla poskytnuta, spis nebyl zpřístupněn. Rozhodne o tom nikoli příslušný úředník Ministerstva financí, ale rozhodne o tom zástupce komory.

To je, myslím, také pojistka, která v zákoně existuje a umožňuje, aby tu interpretaci toho, co je za těmi mezemi svobody advokacie, která by neměla být omezena, a co už za těmi mezemi není, aby rozhodoval ten, kdo by o tom rozhodovat měl, to znamená zástupce profesní komory, která má podle mého názoru u nás dostatečnou autoritu.

Tolik tedy dvě ustanovení zákona, která pokládám za klíčová. Domnívám se, že návrh zákona tak, jak byl přijat v Poslanecké sněmovně, že může být schválen. Domnívám se, že v tuto chvíli, pokud mám posoudit otázku kvality a časové naléhavosti, pak vidím jako klíčovou otázku kvality a účelnosti schválené normy, tento návrh zákona nesouvisí, jako např. DPH, s hospodářským vývojem, bezprostředně s datem 1. května jako s datem, kde musí být realizována určitá pravidla a dodržována určitá intrakomunitární pravidla okamžitě prvním dnem, první hodinou, první minutou.

Toto je zákon, který přirozeně musíme mít schválen. Bylo by dobře, kdybychom ho měli schválen co nejdříve, ale není to osudová záležitost. Osudové je, aby tento zákon plnil svoji funkci, osudové je, abychom harmonizovali pravidla, abychom je neobcházeli a nehledali jsme kličky, které konec konců slouží těm, pro které bychom zákony připravovat neměli. To znamená těm, kteří se nechovají v souladu se zákony ČR.

Pokud jde ještě o návrh, který byl připraven a který je zde přednesen jako návrh pana senátora Jarůška a byl zde avizován již v obecné rozpravě, musím říci, že některé náměty jsou zajímavé, ale tento návrh byl připraven příliš pozdě před projednáváním a musím říci, že vzhledem k tomu, že byl minimální čas, tak nebyl dostatek prostoru pro podrobné rozbory a k vyřešení všech návazností i s dalšími dotčenými subjekty, nejenom s advokátní komorou, ale i s jinými komorami, kterých se tato oblast týká.

A já nevím, jestli by to bylo úplně v pořádku, abychom – a tento zákon to zatím neobsahuje – abychom přece jenom zakládali nějakou výraznější nerovnost mezi některými profesemi z pohledu toho, v jaké míře a v jakém rozsahu podléhají režimu tohoto zákona.

Čili domnívám se, že některé myšlenky je možné v budoucích diskuzích využít, ale nevidím je jako natolik naléhavé, aby se staly součástí návrhu zákona tím, že by Senát přijal pozměňovací návrh pana senátora Jarůška, i když mohu potvrdit, že tento návrh je určitým dalším krokem při jednání mezi Ministerstvem financí a advokátní komorou, ale nelze ho prohlásit za krok, který by byl definitivní a nemohu to v tuto chvíli prohlásit jako ministr financí. Děkuji za vaši pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám, pane ministře. Nyní se táži pana zpravodaje Josefa Zosera, zda-li chce vystoupit k obecné rozpravě? Nepřeje si vystoupit. Pan senátor Karel Jarůšek? Nikoliv. Pan senátor Kubín za garanční výbor.

Senátor Jaroslav Kubín: Pane předsedající, pane ministře, dovolte, abych shrnul obecnou diskuzi.

Myslím si, že k většině věcí se pan ministr konkrétně vyjádřil a je jenom škoda, že Senát jako horní komora Parlamentu se nechal vtáhnout do sporů a lobbistických zájmů jednotlivých profesních komor.

Bohužel to tady pan senátor Stodůlka řekl jako jeden z prvních a všichni ostatní na to reagovali, ač jmenoval samozřejmě speciálně Advokátní komoru, nejmenoval už tolik komoru notářskou a musím říci, že včera začala protestovat i komora exekutorů a pan prezident se k tomu samozřejmě taktéž staví negativně.

Je těžké v této chvíli říci, kdo jak je ovlivněn touto diskuzí, protože padla tady opět několikrát nepřesnost, kterou bych prosil, abyste vnímali. Opravdu, to ověřování podpisů je o něčem jiném, než tady bylo řečeno. Advokáti budou ověřovat podpisy ne, že budou ověřovat úřední podpis podle občanského průkazu, podle podpisu, který před ním podepíše, ale ověřují to, co sepsali, čili zodpovídají za sepsanou listinu. A tady docházíme do konkurenčního prostředí, protože již dnes advokáti mohou, a já už jsem to vysvětloval na výboru, mohou i dnes ověřovat a předkládat čestným prohlášením, které dávají, soupisy při převodu nemovitostí.

A teď se naskýtá další, protože budou převádět i prodej akcií a další smlouvy. Samozřejmě v dalších profesních komorách se cítí, řekněme, ohroženi, protože jim ubude třeba práce. Je tady jakási konkurence. A nesmíme dávat všechny advokáty do jednoho pytle a říkat, že jsou špatní. Jsou výborní lékaři, jsou výborní advokáti, jsou i průměrní ve všech těchto profesích a mohl bych jmenovat další.

Ale už jsem ubezpečil pana předsedu Kuberu, s dovolením vzpomenu jeho jméno, když už ho tady trochu napomínal pan předseda Senátu. On totiž si myslel, doufám, že to už ví, že propustí dvě úřednice z matriky, že nebude muset ověřovat tolik podpisů, protože to budou dělat advokáti. Ne. Podpisy ověřovat, to je jiný smysl. Neověřuje se podpis, to budou dále dělat matriky, dále dělat pověřené úřednice notáře a notáři budou zase ověřovat to, co sepsali a zase vyjmenované věci budou dělat, to, co sepsali, advokáti. A advokáti nebudou, prosím vás, ověřovat podpis tak, jak to dělá jejich sekretářka nebo jejich pověřený pracovník, který má příslušné školení Ministerstva financí, u každého notáře. A notář je tady ve dvojí poloze. Pořád to někteří lidé nechtějí pochopit a padla tady některá nepříjemná slova. Říkám, zbytečně jste se nechali zatáhnout do věcných profesních sporů, které nejsou úplně vyjasněné a ne každý je i přesně chápe.

Jinak všichni víte, o čem v tom zákoně jde. Tady všichni víme, že úplně čistý zákon nebo ideální zákon v této věci asi nebude. To dolaďování tady probíhá. To jeho slaďování s EU je v první fázi provedeno. Myslím si, že je dost na vás, abyste rozhodli sami svým hlasováním podle toho, jaké kdo máte přesvědčení a jak jste byli přesvědčeni předkladatelem.

Padly tady, pane předsedající, dva návrhy. Jeden, propustit zákon do podrobné rozpravy a druhý, schválit ve znění Poslanecké sněmovny.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám, pane zpravodaji. Nejprve budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Pan kolega Outrata, předseda Klubu otevřené demokracie. Prosím.

Senátor Edvard Outrata: Prosím o pět minut na poradu klubu.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Ano. Pětiminutová přestávka.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Vážené kolegyně, vážení kolegové, pětiminutová přestávka uplynula. Prosím, abyste se posadili do svých lavic a budeme pokračovat v našem jednání.

Začneme je hlasováním o návrhu schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Je tady požadavek na vaše odhlášení a opětovné přihlášení.

Hlasujeme o návrhu schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 80 skončilo. Registrováno 67 senátorek a senátorů, pro 37, proti 20, kvorum 34. Návrh byl schválen.

Kolegyně a kolegové, po poradě s předsedy všech klubů – omlouvám se senátorovi Železnému, se kterým jsem nehovořil, ačkoliv je to také předseda senátorského klubu - jsem došel k závěru, že dnešní jednání ukončíme. Pokračovat budeme ve středu příští týden v 11.00 hod. a projednáme zbytek bodů, kterým končí lhůta 15. dubna a další body, kterým končí lhůta 26. dubna 2004.

Přeji vám všem požehnané velikonoční svátky. Šťastnou cestu, odpočiňte si, kolegyně a kolegové.