Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

3. den schůze

(11. prosince 2003)

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Vážené dámy senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, abych vás přivítal na pokračování 12. schůze Senátu.

O slovo se přihlásil předseda senátorského Klubu ČSSD senátor Smutný. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Petr Smutný: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, jménem Klubu sociální demokracie žádám o 40minutovou přestávku na poradu klubu.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Jedná se o procedurální návrh. Pane předsedo, vyhovíme vám, takže začátek našeho zasedání je posunut na 9.40 hod.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Vážené dámy senátorky, vážení pánové senátoři, milí hosté, dovolte, abych vás ještě jednou přivítal na pokračování 12. schůze Senátu.

Seznámím vás s omluvami na toto jednání. Z dnešní schůze se omluvili tito senátoři: Richard Falbr, Vítězslav Vavroušek, Richard Sequens, Daniela Filipiová, Tomáš Julínek, Zuzana Roithová, Josef Novotný, Ivan Adamec, Josef Jařab, z dopoledního jednání Jan Ruml a Edvard Outrata. Dále se omlouvá ještě senátor Milan Štěch.

Prosím, abyste se nyní zaregistrovali vašimi identifikačními kartami. Pro informaci dodávám, že pokud nemáte k dispozici svoji identifikační kartu, jsou k dispozici náhradní karty u prezence v předsálí Jednacího sálu.

Následujícím bodem schváleného programu je:

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon

č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 309/2002 Sb., a zákon č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 211.

Prosím pana ministra vnitra Stanislava Grosse, aby nás seznámil s návrhem zákona. Zároveň jej vítám v Jednacím sále Senátu. Prosím, pane ministře.

Místopředseda vlády ČR Stanislav Gross: Vážení páni místopředsedové Senátu, paní senátorky, páni senátoři, nebudu opakovat celý název návrhu zákona, protože on je zhruba stejně tak dlouhý jako to, co bych vám chtěl v úvodu říci.

Jenom bych se pokusil stručně uvést důvody, které nás vedou k předložení tohoto návrhu zákona.

Tento návrh upravuje především právní vztahy vznikající při výkonu státní správy na úseku hlášení k trvalému pobytu a vedení informačních systémů evidence státních občanů a po provedené novele se bude také týkat evidence cizinců s povolením k pobytu a také osob, kterým byl přiznán statut uprchlíka, tedy azylantů. Novelou se pak zákonem o evidenci obyvatel také nově upravuje i působnost Ministerstva vnitra v oblasti vedení a zpracovávání registru rodných čísel a úkonů souvisejících s jejich přidělováním.

Nezbytnost tohoto návrhu vyplynula z požadavku vytvořit právní podmínky pro vedení efektivního a funkčního informačního systému evidence obyvatel při současném splnění veškerých povinností kladených na ochranu osobních údajů a jejich průběžnou aktualizaci a vytvořit systém dosud zcela chybějící v našem právním prostředí, tedy systémový rámec pro výkon agend rodných čísel, zejména pro vedení registru rodných čísel, provádění úkonů určování, předávání, přidělování, ověřování a osvědčování rodných čísel, stanovení režimů, za kterých toto probíhá a dodatečné určování rodných čísel, provádění změn rodných čísel apod.

Navrhovaná právní úprava obsahuje novelizaci i některých dalších zákonů. Jde o reakci na vytvoření požadovaných podmínek pro poskytování údajů z informačních systémů a je také nutné samozřejmě tuto oblast přizpůsobit primárně úpravám, které vyplývají z našich mezinárodních závazků, především ve vztahu k EU. Především EU se zabývá formou zpracovávání osobních údajů, a o tom budu hovořit ještě za krátkou chvíli.

Navrhovaná úprava proto rozšiřuje okruh údajů vedených v informačním systému evidence obyvatel a zajišťuje podmínky pro jejich úplné a správné zpracování, jednoznačně určuje zdroje těchto údajů včetně zodpovědnosti za jejich aktualizaci a ochranu, stanoví podmínky prověřování správnosti a přesnosti, zpřesňuje a zpřísňuje podmínky, za nichž lze poskytovat osobní údaje a zabezpečuje také kontrolu těchto údajů. Zpřesňuje dále podmínky ohlašování změn místa trvalého pobytu, odstraňuje nejasnosti v zákonu o evidenci obyvatel tam, kde současné znění příslušných ustanovení v praxi vyvolává potřebu výkladu a ne vždy je tento výklad jednotný. Jednoznačně také sjednocuje terminologii různých pojmů, a to i ve vazbě na některé jiné právní předpisy, především na zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, zahrnuje oblast přestupků, resp. správních deliktů pro porušování povinností.

Novely dalších zákonů stanoví působnosti a rozsah poskytování údajů z informačních systémů o evidenci obyvatel.

Návrh novely dále reaguje na některé změny, které také přinesla druhá etapa reformy veřejné správy, které zatím nebyly zcela promítnuty do našeho právního prostředí.

Jak jsem již říkal, tato problematika se také týká i právních vztahů dotčených harmonizací s normami EU. V této souvislosti je zapotřebí zmínit především směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 95/46/ES z 24. října 1995, o ochraně fyzických osob při zpracovávání osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů.

Pokud jde o projednávání ve výborech Senátu, chtěl bych za přístup k projednávání tohoto návrhu zákona poděkovat. Mohu předem říci, že s většinou pozměňovacích návrhů vyslovím souhlas. Jsou tam i některé návrhy, které jsou podle mého názoru v tuto chvíli do tohoto zákona více méně nepřijatelné, ale k nim se vrátím ještě zřejmě po rozpravě. To se týká problematiky, která je obsažena v pozměňovacích návrzích D 1 až D 7, která řeší vztah pronajímatele a nájemce, resp. přihlašování těchto osob k trvalému pobytu. Nicméně k tomu bych se zřejmě vyjádřil v rozpravě, pokud tyto pozměňovací návrhy budou argumentovány.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji vám, pane ministře, a prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Návrh zákona byl přikázán Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Výbor určil jako svého zpravodaje paní senátorku Jaroslavu Moserovou a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 211/2.

Dále byl návrh zákona přikázán Výboru pro evropskou integraci, který určil svým zpravodajem pana senátora Adolfa Jílka a přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 211/3.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 211/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Rastislav Harazin, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Rostislav Harazin: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Je nám předkládán zákon, který konečně vytváří právní podmínky pro vedení informačního systému evidence obyvatel tak, aby systém splňoval potřeby hlavně dnešní doby. Předpokladem tohoto systému je ochrana osobních údajů a především aktualizace těchto údajů.

Návrh zákona vytváří dosud chybějící systematický právní rámec pro provádění, přidělování, ověřování, podávání a osvědčování rodných čísel.

Kladem je, že systém jednoznačně určuje zdroje včetně zodpovědností a jejich aktualizaci. Lze považovat, že předkládaný návrh zákona je žádoucí již proto, že především upřesňuje úpravu evidence cizinců na našem území. Časově je také ale chybou, že předkládaný návrh zákona není projednáván s novelizovaným zákonem č. 71/1967 Sb., o správním řízení. Oba tyto zákony jsou úzce provázány.

Při projednávání v Poslanecké sněmovně bylo navrženo asi 30 pozměňovacích návrhů. Vesměs se jednalo o legislativně-technické úpravy. Významné návrhy byly návrhy k občanským průkazům, hlavně jejich výměně, kde se ukončení platnosti přesouvá na pozdější dobu, a pozměňovací návrh, který rozšiřuje poskytování údajů z evidence obyvatel ve prospěch pozemkových úřadů, telekomunikačního úřadu a exekutorů.

Poslanecká sněmovna většinu pozměňovacích návrhů schválila a doplnila do návrhu zákona, s výjimkou jediného, kterým se měla rozšiřovat agenda týkající se ohlašoven ve věci zaevidování, či nezaevidování trvalého pobytu.

Návrh zákona projednala dne 22. 10. 2003 a pod usnesením č. 688 schválila většinou hlasů, jenom jeden proti tomuto návrhu.

Z uvedeného závěru jsem zvažoval, zda řešit připomínky legislativního odboru Senátu předložením pozměňovacích návrhů, ale ze skutečnosti řečeno pětiletého působení v Senátu a znalostí vrácení zákonů do Poslanecké sněmovny, ale také hlavně z důvodu urychleného řešení evidence cizinců v naší republice, doporučil jsem výboru schválit zákon ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí dne 26. listopadu 2003 pod č. 48 projednal senátní tisk č. 211, vědomě neuvádím už tak složitý název návrhu zákona, ať nezdržuji předčítáním všech zákonů, kterých se dotýká.

Po odůvodnění zástupce předkladatele Dr. Josefa Postráneckého, náměstka ministra vnitra ČR, zpravodajské zprávě senátora Rostislava Harazina a po rozpravě doporučil Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR.

Tolik k mé zpravodajské zprávě.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji vám, pane senátore, a prosím, abyste zaujal rovněž místo u stolku zpravodajů.

Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice paní senátorka Jaroslava Moserová? Je tomu tak. Paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jaroslava Moserová: Vážený pane předsedající, vážení kolegové, vážené kolegyně. Předložený návrh zákona projednával Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice na svém 17. schůzi dne 26.11.2003. Na této schůzi zahájil projednávání návrhu a po odůvodnění zástupce předkladatele a po zpravodajské zprávě vznikla velice rozsáhlá debata a byla podána celá řada pozměňovacích návrhů. A vzhledem k tomu, že některé z pozměňovacích návrhů měly legislativně-technický charakter, ale zdály se nezbytné, např. provázanost s přestupkovým zákonem, ale některé byly závažné a věcné, měnily určitý přístup návrhu zákona, bylo projednávání návrhu přerušeno a v projednávání se pokračovalo na 18. schůzi výboru dne 3. prosince 2003, kdy byla přijata celá řada závažných pozměňovacích návrhů i některé velice praktické. Stačí, když řeknu, že první pozměňovací návrh, který máte ve svých materiálech, řeší neúnosně dlouhý název zákona.

Tyto pozměňovací návrhy jsou nicméně závažné, některé z nich jsou velice důležité z legislativně-technického hlediska, a proto vás prosím, abyste zákon propustili do podrobné rozpravy, kde mohu zdůvodnit předložené pozměňovací návrhy.

Ještě se zmíním o tom, že se domnívám, že i další výbor, který tento návrh zákona projednával, považuje za nutné přijmout pozměňovací návrhy. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: I já vám děkuji, paní senátorko.

Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj Výboru pro evropskou integraci pan senátor Adlof Jílek. Ano. Prosím, pane senátore.

Senátor Adolf Jílek: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, Výbor pro evropskou integraci, stejně jako předcházející výbor, projednával tento zákon nadvakrát. Poprvé, když jsme zákon otevřeli a začali jsme se bavit o zákonu jako o celku a o tom, že je potřeba provést některé pozměňovací návrhy, podruhé 10. prosince jsme se sešli a odsouhlasili jsme stejné pozměňovací návrhy jako Výbor pro vědu a vzdělávání.

K některým věcem při projednávání. Část pozměňovacích návrhů je nutná vzhledem k tomu, že PS udělala některé chyby v pozměňovacích návrzích a je třeba je opravit. To jsou ty, o kterých si myslím, že jsou bezproblémové a jsou nutné.

Poslední dva slučují zákony o tajných službách se zákonem o Policii, protože tam byl rozpor už delší dobu a z praxe vím, že tento rozpor je neúnosný a myslím, že pro nás je lépe, pokud tyto služby pracují podle zákona a ne vedle zákona, což se čas od času mohlo dít, protože současná právní úprava jim nic jiného nemohla dovolit.

Problematickou záležitostí se jeví „pozměňovák“, který už tady citoval pan ministr. Tam je právě rozdílný pohled na tento zákon. Tento zákon se tváří tak, že je to čistě evidenční záležitost, něco jako zákon o adrese.

Druhá věc, praktická, která působí v našem řádu, je to, že pomalu přecházíme od policejního přihlašování k evidenci. Tato společnost si na to ještě dokonale nezvykla. Další záležitostí je, že spousta zákonů bere tuto evidenční záležitost jako podklad pro další nároky občanů. A tady je potřeba si uvědomit, že je zde poněkud nerovnováha mezi touto záležitostí, tzn. evidenční, a mezi věcmi, na které může mít člověk následně podle zákona nárok, ale musí mít nějaké trvalé bydliště. Na základě tohoto trvalého bydliště se těmto nárokům dostane.

Myslím si, že tady je potřeba najít ono vyvážení. Určitým způsobem jsme se o to pokusili. Nemyslím si, že je to dokonalé, ale myslím si, že to je jeden z prvních pokusů, jak najít rovnováhu v našem právním řádu.

Byl ještě jeden problém, na který jsem byl upozorněn. Když jsem ho uvážil, říkal jsem si, že asi není nutné ho předkládat jako pozměňovací návrh. Jedná se především o výkon státní správy na úseku sociální péče, kdy úřady, které provádějí řízení sociálních věcí, občas potřebují zjistit adresu, řekl bych, především tatínka, o kterém neví, kde je. Současný stav je takový, že musí požádat písemně dopisem a do tří měsíců písemně, dopisem je jim z evidence odpovězeno. Myslím, že na to stačí pouze vnitřní pokyn ministra, aby bylo možno požádat elektronicky a v historicky krátké době několika dnů, aby mohlo být elektronicky odpovězeno. Oni v žádosti uvedou číslo spisu atd., proč vlastně žádají. Tady bych chtěl apelovat na pana ministra, aby se nad touto záležitostí zamyslel.

Jinak náš výbor se na své schůzi 10. prosince usnesl doporučit Senátu PČR vrátit návrh zákona PS PČR s pozměňovacími návrhy, které jsou přílohou, určil mě zpravodajem a pověřil místopředsedkyni paní senátorku Rögnerovou, aby předložila toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji vám, pane senátore. Nyní se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát projevil vůli návrhem zákona se nezabývat. (Nikdo se nehlásí.)

Otevírám proto obecnou rozpravu. O slovo se hlásí pan senátor Václav Jehlička. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Václav Jehlička: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych krátce promluvil k pozměňovacímu návrhu, který jsem navrhl v našem výboru a který byl výborem za masivní podpory přijat. Týká se institutu evidence trvalého pobytu.

Dost často je evidence trvalého pobytu označována za pouhou evidenční a administrativní záležitost, která by se neměla žádným způsobem dotýkat vlastnických práv a zájmů. Ve skutečnosti je to ale trochu složitější a zdaleka to nezní tak nevinně.

Jak v následujících případech ukáži, jedná se často až o omezování vlastnických práv, která jsou chráněna Ústavou. Za zády vlastníka dochází v každém případě k nějakému způsobu využívání vlastnictví.

Současný stav zároveň představuje situaci, kdy i zásahy do práv a zájmů i využívání vlastnictví k evidenčním účelům probíhají nejen bez souhlasu, ale dokonce i bez práva se dozvědět ze strany vlastníka, ať už fyzické, právnické osoby či obce. Nyní bych uvedl pět ilustračních příkladů pro větší soustředění naší pozornosti k tomuto závažnému problému. Dva budou obecné, tři se budou vázat k exekucím.

V Praze-Řepích v bytě 2+1 bylo ohlášeno celkem 33 Vietnamců. Přišlo se na to až tím, že jednoho z nich vyhodili z pátého patra a věc vyšetřovala policie, která zjišťovala, kdo v daném bytě vlastně bydlí. Je to sdělení místopředsedy občanského sdružení vlastníků domů.

Další případ. V Písku v bytě v paneláku vlastněném městem byl vystěhován neplatící nájemník. Po nějaké době, když se ochladilo, se svévolně nastěhoval do technického suterénu domu. Když vlastník, tzn. město, povolal policii, aby ho vyvedla, policisté zjistili, že dotyčný je na dané adrese evidován k trvalému pobytu. Pro policii to znamenalo, že nemůže zakročit a odmítla ho z domu vyvést.

Další případy, které vám budu reprodukovat, ukazují, jak je falešná představa, že z evidence pobytu nic ve skutečnosti nevyplývá. Uvedu několik případů z exekuční praxe, které doslova budí hrůzu. Exekutor by teoreticky měl zjišťovat, zda povinná osoba v daném bytě skutečně bydlí, tedy nejen zda si tam nechává doručovat poštu, nebo zda je tam trvale hlášena.

Realita je však naprosto opačná. Důkazem jsou medializované případy z r. 2003. První nazvu „případ paní Voborské z Plzně“. Byly jí zabaveny věci, protože na její adresu chodila pošta dlužníka. Vyjádření předsedy Soudcovské unie: jestliže má paní pocit, že byly v exekuci sepsány a zabaveny movité věci, které nepatří povinnému dlužníkovi, musí se obrátit na soud s tzv. vylučovací žalobou a soud, pokud ona osvědčí nějakým věrohodným způsobem, prokáže, že uvedené věci byly její, potom rozsudkem samozřejmě vyloučí tyto věci z exekuce a věci se jí vrátí.

Paní Voborská podala vylučovací žalobu na základě domluvy s právníkem, a jak uvádí, po celou dobu musela doma sedět na zemi, protože tam neměla ani sedací soupravu. Trvalo jí to tři měsíce, než se jí podařilo její majetek získat zpět.

K tomuto případu bych ještě citoval magistra Romana Vytejčka, soudního exekutora. My provádíme exekuci v takovýchto případech v místnostech, kde se domníváme, že je majetek povinného k nalezení.

„Víte, že ten byt je psaný na paní Voborskou?“ Otázka pro exekutora. Exekutor odpovídá: „Nevíme, proč bychom to měli vědět?“

„No, počkejte, to si musíte zjistit.“ Soudní exekutor: „To víte, že ne. Na co by nám takováto informace byla? Nás zajímá informace, kde má povinný své věci. To je jediná informace, která nás zajímá. To, jestli ten byt je toho člověka nebo toho člověka není, jestli tam má nájem nebo někdo jiný, jestli ten povinný je tam v podnájmu, nebo jestli je tam na černo, to je pro nás naprosto irelevantní. Nás zajímá prostě to, jestli tam má povinný svoje věci.“

„A stačí předpoklad?“ Soudní exekutor odpovídá: „Stačí předpoklad.“ Paní Voborská, poškozená: „Dozvěděla jsem se, že když vyhraji žalobu, a já ji vyhraji, protože na všechno mám papíry, tak si budu muset ty svoje vlastní věci odvézt na svoje náklady zpět.“

V tomto státě to prostě nemá chybu. Dovolte mi, abych vám uvedl další případ, případ ženy, která nechtěla být jmenována.

Žena je šest let rozvedená, s bývalým manželem se několik let vůbec nestýká. Soudí se s ním o byt. Exmanžel v něm nikdy nebydlel a ani tam nedochází. Do bytu se k trvalému pobytu přihlásil krátce před rozvodem. Pět let se táhne soud o zrušení této přihlášky. Jako podnikatel se dostal do dluhů, které nesplácel, a tak následovala exekuce. Exekutor z Prahy 6 Igor Ivanko udělal to nejjednodušší. Zjistil si jeho trvalé bydliště a pak už se příběh odvíjel podle stejného scénáře jako v případě paní Voborské: Příchod z práce, otevřené dveře, vyklizený byt. Zoufalé ženě se sice posléze podařilo prokázat, že zabavený majetek je její a domohla se jeho vrácení, ale ostuda před sousedy a šok z narušení soukromí a vyklizeného bytu jí zůstaly. Proč si exekutor nezjistil skutečný stav?

O zmíněné konkrétní kauze, údajně z důvodů zachování mlčenlivosti, nesmí mluvit, dá se to prý však zobecnit. Víte, kolik takových případů, kdy manžel i po rozvodu bydlí s ženou, je? Nejsem pán Bůh, abych věděl všechno. Je-li dlužník zapsán v technickém průkazu, vůz zabavím, ať už s ním jezdí kdokoliv. Když má někde trvalé bydliště, zabavím věci i tam.

Poslední případ je případ Jany Zemanové. Syn paní Zemanové se oženil a od té doby v bytě matky nejenže nebydlel, ale také s ní neudržoval žádný kontakt. Přihlášený v bytě zůstal nedopatřením, aniž by o tom věděla jeho matka, protože ho odhlásila u správce. Soud rozhodl o exekuci proti manželce syna na jejich adrese. Protože tady pohledávka uspokojena nebyla, hledal exekutor další majetek, a když zjistil, že její manžel je trvale hlášen u své matky, nařídil exekuci právě tam. Paní Zemanová říká: „Ten jeden exekutor povídal, abych si vyndala to maso z lednice. Aby mi tady nechali ledničku a pračku, tak chtěli na mně hotovost. Tak jsme dali horko těžko dohromady s mladším synem každý tisícovku, měli jsme před výplatou a požádali jsme paní sousedku na patře, aby mi půjčila 4000 Kč.“

Paní Zemanová různými doklady prokazovala exekutorovi, že věci, které zabavují, jsou jejím vlastnictvím, že kupříkladu video platila ze svého účtu atd. Soudní exekutor vysvětlil, že postup byl správný, protože podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti soudní exekutor musí zajistit vše, co v bytě najde a co má nějakou hodnotu, bez ohledu na to, komu to patří.

Takto bych, vážené kolegyně, vážení kolegové, pane ministře, pokračoval dál, takových příběhů se odehrála v ČR celá řada.

Chtěl bych zdůraznit, že když se ještě na to podíváme optikou zákona o svobodném přístupu k informacím, je to protiústavní omezení, protože se nedostanete k informacím o svém vlastním majetku, což by v případné ústavní žalobě také nemohlo uspět. To, že vlastník musí trpět věci, které jsou ve veřejném zájmu, např. troleje tramvaje či rozvody veřejné elektřiny, to je vše samozřejmé a plyne to z logiky a přirozenosti života. Zcela odlišné však je, když má strpět zaevidování jednotlivé osoby, s níž nemá nic společného, o níž ani nic neví a nechce s ní mít nic společného.

To vše jsem pokládal za dostatečný důvod pro tento pozměňovací návrh a navíc bych chtěl ještě podotknout, že v budoucnu zde může být jedna věc, která může znamenat velké problémy v souvislosti s připravovaným zákonem o příspěvku na bydlení, který o rozsudcích Ústavního soudu musí nahradit princip regulace nájmu.

Příspěvek bude dáván podle počtu a příjmu osob s evidovaným trvalým pobytem v daném bytě. Tudíž bude značný tlak ze strany nájemníků zaevidovat si v bytě i osoby s nízkými či žádnými příjmy, aby pro účel státního příspěvku finanční situaci domácnosti náležitě nařídili. To by mělo drastický dopad právě v situacích, kdy problémy s nájemníky souvisejí s jejich tzv. nepřizpůsobivostí.

Na závěr bych chtěl zopakovat stručnou charakteristiku našeho návrhu. Aby vlastník mohl dávat souhlas s evidováním trvalého pobytu ve své nemovitosti, s výjimkou osob blízkých oprávněnému nájemníkovi a dále aby vlastník měl právo na informaci o tom, kdo je v jeho nemovitosti evidován.

Závěrem bych chtěl říci, že je třeba si vážit vlastníků bytů, ať jsou to obce nebo právnické či fyzické osoby, protože se starají o bydlení velké části národa, ale zároveň je potřeba si uvědomit, že jsou to také daňoví poplatníci a platí daně. Také z jejich peněz je placen Senát, z jejich peněz je také placeno Ministerstvo vnitra a myslím si, že je naší povinností podpořit tento návrh, který může vnést do naší společnosti řád a pořádek.

Věřím také, že jej podpoříte vy i pan ministr. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji vám, pane senátore. Dalším z přihlášených je pan senátor Jaroslav Kubera, kterému uděluji slovo.

Senátor Jaroslav Kubera: Dobrý den. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, nejprve obecně k tomuto zákonu jako takovému.

Nevím, jestli jste včera viděli, kam až jsme se dostali. Byli jsme na CNN v jedné reportáži a ta nebyla o ničem jiném než o byrokracii v ČR. Nebylo to zrovna to, co bychom potřebovali, aby o nás na CNN bylo. Tento zákon je jedním z takových příkladů. Stačí se podívat a zkusit si přečíst jeho název a zamyslet se nad tím, že podle tohoto zákona se má někdo dokonce i chovat.

Já si myslím, že zákon o evidenci obyvatel, ač tento návrh je mnohem modernější a lepší než byly ty předchozí, pochází z Rakouska-Uherska, kdy bylo třeba všechno hlásit císařským královským úřadům a já už léta bojuji zato, aby byl zvolen úplně jiný systém evidence obyvatel, protože tento systém stejně nefunguje.

Mám zkušenosti z mnoha voleb, kdy když přijdou ony veliké sestavy, které váží mnoho kilogramů a stojí mnoho peněz, tak ony okamžitě na radnici odcházejí do sklepa, protože kdybychom podle nich dělali volby, tak by se ty volby nikdy neuskutečnily, protože to, co v nich je, je až ze 60 % nepravda, nefunguje to prostě proto, že kdosi neaktualizuje tak, jak měl a ten systém není dokonalý, takže si děláme samozřejmě svoje volební seznamy a podle těch probíhají volby.

To jenom na okraj. Přihlašování, obecně se zdůrazňuje, že je tady jenom proto, aby občané byli evidováni, ale v našem městě, které je hodně multinárodní, stejně nemáme ani nejmenší ponětí, kolik v něm bydlí Vietnamců, Ukrajinců, Arabů, kteří už tam dokonce vlastní domy a v žádné evidenci nejsou, město na ně nedostává žádné peníze ze státního rozpočtu a jim veškeré služby, které je potřeba poskytovat, poskytuje. Teď se snad situace zlepší tím, že alespoň budeme mít možnost zjistit alespoň nějak, kolik jich je.

Když bylo poslední sčítání, a některé obce si stěžují, že jsou v rozporu údaje z evidence obyvatel se statistikou, statistika oznámila, že už se to nedá prověřit, protože podle zákona na ochranu osobních údajů byly všechny tyto osobní údaje zničeny, takže už se nedá zpětně nic dokázat. Existují jenom anonymní čísla.

Pokud jde o ten problém přihlášení, je to určitě dobrý úmysl, ale je třeba otevřeně upozornit na problémy, které s tím budou spojené, protože on tu situaci neřeší.

Na jedné straně lze argumentovat, že to není protiústavní, aby byl občan omezován, protože každý si stejně do bytu může přivést koho chce. Jak my máme velmi dobré zákony o tom, jak má vypadat pískoviště a kolik v něm může být bacilů, tak nemáme žádný zákon o tom, že v bytě 1 + 1 není únosné, aby v něm bydlelo 35 lidí. Takové případy se dějí a pokud má jeden jediný z nich nájemní smlouvu, tak nikdo nemůže zabránit tomu, aby se tam oněch dalších 34 lidí přihlásilo a majitel se jenom nestačí divit, pokud se mu nepodaří už v začátku nájemní smlouvy udělat si nějaké ustanovení do nájemní smlouvy, že ten byt je určen pro tři osoby a více jich tam bydlet nebude a i to může být sporné v případě nějakých soudů.

Ten argument je ten, že ta povinnost mít souhlas majitele nebrání nikomu v tom, aby si do bytu přivedl přítelkyni, příbuzné apod.

Na druhé straně ale přesně z téhož důvodu neřeší pro toho majitele vůbec nic. On tím, že ten souhlas nedá, stejně ničemu nezabrání. Vzhledem k tomu, že přechodný pobyt byl zrušen, tak například v Praze žije řádově o 120 tisíc obyvatel více než tam skutečně žije, protože oni z různých důvodů, které vám určitě jsou známé, se nehodlají přihlašovat nikde jinde, byť tam žijí třeba už pět let a ponechávají si z těchto důvodů trvalý pobyt v Praze.

Ty údaje v celé republice jsou naprosto zkreslené, někdo úplně jiný ve skutečně někde bydlí a ve skutečnosti je někde přihlášen. Klasika je u bytů, které jsou psány pochopitelně na úplně někoho jiného a léta už kdosi platí nájem na toho člověka a není v silách nikoho v tom udělat pořádek a zákon o nájemném nemáme a jen tak brzy asi mít nebudeme.

Tolik k tomu obecnému. Teď k tomu konkrétnímu.

Vzpomenete si, když jsme tady měli zákon o katastrálních úřadech a já jsem chtěl dát pozměňovací návrh, aby se vyřešil problém bezúplatného poskytování dat obcím z katastru nemovitostí, tak jsem byl doslova ukecán panem ministrem Palasem, abych tento návrh nepodával, že se nehodí do onoho zákona o katastrálních úřadech a že on připraví řešení a záležitost bude vyřešena.

Záležitost samozřejmě, jak bývá zvykem, vyřešena nebyla a stav je stále stejný, katastrální úřady stále požadují peníze a teď je příležitost, protože je legálně otevřen zákon o katastru a všechny ostatní orgány včetně BIS, PIS a nevím koho ještě, si dávají výhradu, že mají samozřejmě nárok na bezplatné poskytování údajů včetně dokonce katastru, který také má nárok, tak si myslím, že je správné, aby byla dána jednoznačná úprava.

Já jsem hluboce přesvědčen o tom, že podle stávající právní úpravy je katastr povinen dávat i data bezplatně, ale prostě on povinen je, ale máme právo, nemáme nárok.

Ten pozměňovací návrh, který přečtu až v případě, že projde do podrobné rozpravy, naprosto jednoznačně určuje, že údaje z katastru ve všech formách se poskytují územně samosprávním celkům k výkonu jejich působností bezplatně.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji vám, pane senátore. Nyní se ptám, zda se ještě někdo do obecné rozpravy hlásí? Paní senátorka Alena Gajdůšková. Prosím.

Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, musím reagovat na své předřečníky a říkám dopředu, že budu poněkud v opozici.

Protože musím zdůraznit to, že tento návrh zákona, který projednáváme, má účel – evidenci obyvatel – a to je to podstatné na něm. A dovolím si říci jako vlastník nemovitosti, že je pro mě daleko důležitější a daleko prospěšnější, abych měla informaci o tom, kdo mi v domě skutečně bydlí než to, aby mi tam bydleli lidé, o kterých skutečně nevím vůbec nic.

A abych měla jako vlastník povinnosti, ke které by mě zavázaly pozměňovací návrhy, které jsou připraveny. Jestliže pan senátor Jehlička tady uváděl příklady, které jsou skutečně vážné a věřím tomu, že nadělaly veliké problémy lidem, kterých se týkaly, myslím si, že nejsou v souvislosti s tímto zákonem nebo nemůžeme je vyřešit pozměňovacími návrhy tak, jak byly předloženy, ale jsou to chyby exekutorů a tam by bylo asi to řešení.

Myslím si, že tak, jak je návrh zákona předložen v podstatě těm příkladům, o kterých tady pan senátor hovořil, může zabránit, protože v návrhu zákona je povinnost souhlasu oprávněné osoby k přihlášení k trvalému pobytu. Oprávněná osoba je zahrnuta do ustanovení § 10 odst. 6 písm. c) a tam je také definována. Znamená to, že je to člověk, který skutečně má vazbu k bytu. Buď je tedy jeho majitelem nebo k tomuto bytu má nájemní vztah. A tato vazba musí být doložena.

Domnívám se, že toto je ten klíčový moment, který může vyřešit i ty příklady, o kterých tady bylo hovořeno.

Ještě musím upozornit na jednu záležitost. U pozměňovacích návrhů je rozpor s ustanovením § 8 odst. 3 zákona o evidenci obyvatel, kde se hovoří o tom, že z informačního systému evidence obyvatel lze poskytnout osobní údaje o konkrétní osobě výlučně této osobě. Navrhované ustanovení, které je mezi pozměňovacími návrhy, se nevypořádává ani se vztahem k ustanovení § 8 odst. 2 zákona o evidenci obyvatel, když pro vlastníka objektu není stanoven ani způsob shromažďování, předávání a využívání takto případně získaných objektů, a to je v rozporu se zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů.

Důležité je, že podle tohoto zákona, tedy zákona č. 101/2000 Sb., nelze z informačních systémů poskytnout osobní údaje jinak než se souhlasem subjektů těchto údajů anebo je-li stanoveno zvláštním předpisem jinak.

V navrhovaném případě by osobní údaje byly poskytovány třetí osobě, aniž by byla zajištěna jejich ochrana. Porušením těchto povinností by došlo k porušení závazků České republiky, které byla povinna transponovat do svého právního řádu podle směrnice Evropského parlamentu č. 95/46 ES o ochraně fyzických osob při zpracování údajů o volném pohybu těchto údajů.

To jsou jenom drobné připomínky k těm pozměňovacím návrhům, které zde byly avizovány. Já se skutečně domnívám, že tak, jak je návrh zákona předložen, je prospěšnější, než když pozměňovací návrhy přijmeme. Proto se přimlouvám za návrh zákon schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji, paní senátorko. Nyní uděluji slovo panu senátorovi Jiřímu Stodůlkovi. Prosím.

Senátor Jiří Stodůlka: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, velmi nerad vystupuji, protože zde zazněla slova, která se zdají být úplně jasně hovořící ve prospěch pozměňovacích návrhů ze dvou výborů. Já bych si dovolil upozornit na to, že věc není tak úplně jasná.

Ve věcech bytových se Česká republika již hodně dlouho trápí s absencí anebo s existencí ustanovení občanského zákoníku – kodexu – který dává obecné podmínky pro nájem bytu. To je ta hlavní norma, která zakládá vztahy týkající se bydlení a ne tento zákon o evidenci obyvatel.

Protože když si představíme, že vlastník nebo bude po vlastníkovi požadován souhlas k nastěhování dalších osob do bytu, zdá se to být vcelku logické, ale na druhou stranu tady chybí jiná věc. Pokud tento nájemník nebude respektovat tento zákon, tak se vůbec nic nestane. On si tyto osoby tam nastěhuje a stalo by se pouze za předpokladu, že by nedodržení tohoto § tohoto ustanovení mělo za důsledek výpovědní důvod z nájmu bytu.

Vážení, to si uvědomme, to je totiž jediná sankce, která je možná použít v této věci. Pokud to nepoužijeme, tvoříme jenom populismus. Tvoříme ustanovení, které bude předmětem mnoha soudních sporů už tak zahlcené soudní soustavy a navíc soudy vždy poukáží na kodex – občanský zákoník – který je v rozporu s tímto ustanovením.

Ještě další problém, který s tím souvisí, a to je samotná osoba vlastníka onoho domu. Ten vlastník může být fyzická osoba, právnická osoba, ba dokonce i cizinec. V našich podmínkách sehnat mnohdy vlastníka tohoto bytového domu je také neuvěřitelný a nesnadný úkol.

Co když je to soustava vlastníků jako je to u nás u těch domů, které byly vráceny v restituci? To se bude vyžadovat od všech bezpodmínečný souhlas? Vážení, komplikujeme si neuvěřitelným způsobem život a bylo by dobré, kdybychom tady třeba v Senátu, jako zákonodárci, se spíše podívali na onu obecnou normu, tj. občanský zákoník, který upravuje tyto vztahy, nikoliv tento zákon, který je zákonem vskutku technickým.

Já, pokud dojde k pozměňovacím návrhům, bych byl velmi rád, kdyby neprošel pozměňovací návrh, který je v § 10 pod odst. 7, který působí tady tyto problémy a možná i navazující, protože domnívám se, že toto nebude řešení, které vyhoví vlastníkům domů. Nebude vyhovovat ani spolunájemníkům, kteří mají potíže. To řešení je skutečně úplně jinde. Přiznejme si to. To si fakt přiznejme. Nekomplikujme život našim soudům tímto ustanovením, které nebude naprosto nic řešit. Přiznejme si to. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji vám, pane senátore. Dalším z přihlášených do obecné rozpravy je pan senátor Václav Jehlička, kterému uděluji slovo.

Senátor Václav Jehlička: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já bych ještě jenom krátce zareagoval a doplnil mé vystoupení. Myslím si, že rozhodně Ministerstvo vnitra má schopné legislativce a já držím v ruce podstatné pasáže z vládního návrhu zákona z roku 1999, tj. v době, kdy tato vláda navrhovala změnu zákona, který se týká evidence obyvatel § 10 – trvalý pobyt obyvatel. Budu vám citovat, a tím vám dokáži, že jsme zde s mými kolegy nepřišli na nic nového, že vlastně bylo to až poté, co se nám dostal tento návrh do ruky, že je to to samé, co vymysleli legislativci Ministerstva vnitra a v Poslanecké sněmovně, nevím z jakých důvodů, tento návrh neprošel.

Vím, že by se vše dalo řešit lépe jinak, ale projednávání tohoto zákona nám tady dává prostor, abychom vyřešili alespoň určité problémy.

Nyní vám budu citovat: „Při ohlášení změny místa trvalého pobytu podle odst. 4 je občan povinen c) doložit vlastnictví bytu nebo domu nebo doložit oprávněnost užívání bytu – a nyní podtrhuji – anebo předložit úředně ověřené písemné potvrzení oprávněné osoby o souhlasu s ohlášením změny místa trvalého pobytu spolu se souhlasem vlastníka.“ Je to ještě tvrdší, protože my tam máme pouze osoby blízké a tehdejší Ministerstvo vnitra uvádí „občan si zvolí místo trvalého pobytu v místě trvalého pobytu svého příbuzného, a to pouze v řadě přímé, sourozence nebo manžela“.

Když jsme objevili to, že již to jednou navrhovalo Ministerstvo vnitra této vlády, tak nás to ujistilo, že ten náš pozměňovací návrh rozhodně není špatný a nemá nějakého ducha. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, kdo se ještě hlásí do obecné rozpravy? Pan senátor Pospíšil. Máte slovo.

Senátor Jiří Pospíšil: Já mám asi dvě poznámky. Jedna věc, že lidé přihlášení k trvalému pobytu nejsou ti, kteří se do toho bytu nastěhují. To jsou dvě různé věci. Samozřejmě, že nemůžeme zabránit tomu, aby se tam někdo nenastěhoval, byť třeba na týden – vlastník – ale něco jiného je, když někdo si tam založí svou evidenci a potom z toho vyplývající právní vztahy. Přestože kdysi, když jsme ten zákon schvalovali, tak jsme byli ujištěni, že z toho žádné právní vztahy nevyplývají.

Velice rád bych hlasoval pro návrh, o tom, aby byl informován vlastník. Domnívám se, že to zase tak v rozporu není, protože tam, jak je řečeno, pokud není stanoveno jiným předpisem. A toto je právě ten jiný předpis, kterým by to bylo stanoveno. Čili zase tak příliš v rozporu s právním řádem by to nebylo.

Ale mám jeden praktický problém. Konkrétně náš dům má 16 bytů a pět garáží, z toho tři garáže vlastní lidé, kteří v domě nebydlí. Máme jeden nájemní byt. Většina bytů má dva vlastníky, tj. je 38 vlastníků, konkrétně ne všichni jsou ženatí a vdaní a ne všude je to napsáno na dva lidi, konkrétně je 33 vlastníků. Kdyby do našeho jediného nájemného bytu se někdo chtěl přihlásit, opravdu bude potřebovat souhlas vlastníků? Jak se to zařídí? Tady není žádné přenesení na osobu, která zastupuje vlastníky, toto pověření tam není. Čili budou chtít souhlas od všech nás 33? Připadá mi to někdy neproveditelné. Vím, že ve městě jsme prodávali a privatizovali domy, kde jsou stovky vlastníků a skoro si nedovedu představit, jak by to bylo, to znamená, že do těch domů by se nemohl nikdo přistěhovat, protože souhlas všech vlastníků se prostě nedá sehnat.

Pokud se toto podaří vyřešit nějakým elegantním způsobem, tak pro návrh budu hlasovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji vám, pane senátore. A znova se ptám, zda se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Na displeji nikoho nemám, nikdo se nehlásí, obecnou rozpravu končím.

Pane ministře, chcete se vyjádřit k obsahu obecné rozpravy? Je tomu tak. Prosím, máte slovo.

Místopředseda vlády ČR Stanislav Gross: Vážený pane předsedo Senátu, páni místopředsedové, paní senátorky, páni senátoři. Za prvé děkuji za to, že v gró vládního návrhu tak, jak byl předložen, zřejmě není v Senátu cítěn nějaký zásadní rozpor, kromě několika více méně legislativně-technických návrhů, které byly přijaty a které ani mně nečiní žádnou potíž, pokud by schváleny byly.

Ale zůstává tady skutečně problém, o kterém se tady vedla prakticky celá debata.

Nejprve k tomu jednoduššímu, k tomu, o čem hovořil pan kolega Kubera ve stavu ke katastru a k poskytování údajů z něj pro samosprávy. Nevím, přijde sem, pokud mám správnou informaci, zakrátko pan ministr Palas. Mně samozřejmě nebude činit žádný zásadní problém, pokud tento pozměňovací návrh bude schválen. Neumím pouze odpovědět na to, jak technicky je na to příslušný úřad připraven a jak je to ve vazbě na rozpočet, protože úřad má samozřejmě rozpočtovány nějaké příjmy. A pokud si dobře vzpomínám, tak když se projednával státní rozpočet, tak příjmy z obcí za tyto poskytované údaje, které měly být, byly rozpočtovány někde kolem 60 milionů korun. Není to určitě nějaká extra závratná suma, ale je to věc, na kterou asi jsem povinen upozornit.

Při hlasování spíše tento návrh nedoporučím, ale více méně nedoporučím jej z toho důvodu, že si nejsem jist, je-li úřad na to v tuto chvíli připraven, protože to nespadá do mé agendy. Je samozřejmě otázka, jak se Senát rozhodne.

Ale pokud jde asi o nejpodstatnější část debaty, musím říci, že mám také trochu rozporuplné pocity, protože určitě problém, o kterém tady je debata, je problém, který by asi stálo za to řešit. Jen mám pocit nebo spíš jsem přesvědčen, že toto není správné místo, kde by se tento problém měl řešit. A tady se přikláním k tomu, o čem tady někteří kolegové senátoři hovořili, protože opravdu řešit tento problém v zákonu o evidenci obyvatel je asi i z hlediska teorie práva poměrně velký problém, protože toto je norma správního práva a my chceme v normě správního práva tímto návrhem regulovat občanskoprávní vztahy. To je podle mého názoru velmi zásadní námitka, ze které pak také mimochodem vyplývá, jak bude tato věc řešena při různých soudních sporech, podle jakých norem toto bude řešeno, podle jakých procesních ustanovení budou soudy postupovat.

To je jeden obecný problém.

Souhlasím samozřejmě s námitkou, že by tuto věc bylo zapotřebí řešit spíše nebo především ve vazbě na projednávání občanského zákoníku, případně na normu, která se bude zabývat občanskoprávními vztahy specificky ve vazbě vlastníka a nájemce, tj. zmiňovaného návrhu zákona o nájemném, který vláda již schválila a jehož projednávání v zákonodárném sboru nás myslím čeká v blízkých měsících. To je jedna opravdu základní námitka.

Druhá věc, která by určitě Senát zajímat měla. Znovu říkám, rozumím tomu motivu, ale pokud přijmeme toto řešení, tak prostě můžeme způsobit řadu dalších problémů, které si dnes neuvědomíme. Například pokud bude takovýmto více méně krokem vlastníka někdo zbaven zaevidování místa trvalého pobytu, tak my ho zbavíme některých práv, která má garantována, např. právo volit, právo volit do obecního zastupitelstva. A zbavit rozhodnutím vlastníka někoho práva volit do městského či obecního zastupitelstva, nevím, jestli si takto bez hlubší analýzy můžeme dovolit.

Další problém v návrhu, který jste měli k dispozici tak, jak byl schválen, je problém retroaktivity, protože ten návrh je zcela jednoznačně retroaktivní, protože se nemá vztahovat jenom na nově vzniklé, vznikající smluvní vztahy, ale má se vztahovat i na již existující právní vztahy mezi pronajímatelem a nájemcem. To je podle mého názoru další velmi vážný problém.

Když jsem hovořil o tom, že zasahujeme do některých úplně jiných oblastí právních vztahů, tak to je zapotřebí asi rozvést. Tady nejde jenom o to, že ten člověk ztratí ve své podstatě takovýmto krokem právo volit do obecního a městského zastupitelstva, on ztrácí samozřejmě i právo být volen. A není tady řešen problém vazby na jiné zákony, zákon o sociálním pojištění, zdravotním pojištění. Ale vzpomeňme si třeba na to, jak vypadají procesní normy v trestním právu, jak vypadají procesní normy ve správním právu. A tam přece místní příslušnost například okresních soudů, okresních státních zastupitelství nebo krajských soudů, podle toho, o jaký trestný čin jde, je dána na trvalý pobyt té osoby.

Tady není řešena a musela by se nějakým způsobem řešit místní příslušnost orgánů trestního práva nebo orgánů činných v trestním řízení. Totéž se týká samozřejmě orgánů, které vedou správní řízení, kde tímto by vlastně mohla být dotčena místní příslušnost těchto úřadů.

Čili obávám se, že tak, jak je to v tuto chvíli předloženo, je skutečně nepochybně sledován dobrý úmysl, ale bojím se, že bychom mohli spáchat přijetím tohoto návrhu spoustu věcí, které dnes v tuto chvíli možná ani nejsme schopni domyslet. A to, o čem tady já hovořím, může být jenom nějaká část těchto problémů, a možná existují nějaké jiné, o kterých v tuto chvíli my ani nevíme.

Pokud jde o citovaný návrh z roku 1999, ano, Ministerstvo vnitra v tomto směru při přípravě tohoto zákona vyšlo vstříc některým návrhům. Nicméně právě pak z úplně stejných důvodů, které tady v tuto chvíli argumentuji já, návrh v legislativním procesu dorazil někam do půlky a nakonec k té změně došlo, a opět s odkazem na to, že vztahy mezi pronajímatelem a nájemcem, resp. vlastníkem, je zapotřebí řešit v těch normách, které upravují občanskoprávní vztahy a nikoliv v normě správního práva. Argumentů, proč bych tady asi zpochybňoval to, že je v tuto chvíli možné nebo vhodné tento pozměňovací návrh podpořit, bych mohl uvádět více, ale myslím si, že tyto jsou i z hlediska ústavnosti, z hlediska vazby na ostatní naše právní předpisy dostačující a prostě nedoporučím tento pozměňovací návrh, protože se obávám, že skutečně bychom mohli jeho přijetím přivodit spoustu problémů, které v tuto chvíli ani nejsme schopni domyslet a na některé jsem se pokusil upozornit. Děkuji v tuto chvíli za pozornost.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji, pane ministře. A nyní se o slovo přihlásil předseda klubu pan senátor Josef Kaňa, prosím pane senátore.

Senátor Josef Kaňa: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, Chtěl bych požádat o desetiminutovou přestávku na poradu klubu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:V 11.00 hodin se setkáme opět v Jednacím sále po proběhlé desetiminutové přestávce. Přerušuji na 10 minut jednání.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Dámy a pánové senátoři, přestávka skončila, čas uplynul.

S faktickou poznámkou se přihlásil pan senátor Pavel Eybert, kterému uděluji slovo.

Senátor Pavel Eybert: Vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, pane předsedající, chtěl bych uvést na pravou míru jednu věc, o které tady hovořil pan ministr.

Tím, že někdo přijde o trvalý pobyt, nepřijde o volební právo, protože v tom okamžiku bude muset být zaregistrován na městském nebo obecním úřadě jako občan, který má doručovací adresu, a tudíž trvalý pobyt na tomto městském úřadě. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji vám, pane senátore. Nyní se ptám zpravodajky Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice paní senátorky Jaroslavy Moserové, zda se chce vyjádřit k právě proběhlé rozpravě. (Ano.)Paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jaroslava Moserová: Vážený pane předsedající, kolegové a kolegyně, ráda bych vás požádala, abyste zákon postoupili do podrobné rozpravy. Je tady samozřejmě sporný odstavec 7 § 10, kde nepochybně vyjádříte na základě toho, co zde proběhlo v diskusi, svůj názor. Názory se tam budou zřejmě rozcházet.

Jsou však jiné pozměňovací návrhy, které vítá i předkladatel, a které jsou skutečně nutné. Jak už jsem se zmínila, sám název tohoto zákona je absurdní a neúnosně dlouhý, ale jsou tam i jiné věci, které jsou podstatné, jako je provázanost na přestupkový zákon, zohlednění nutných potřeb Bezpečnostní informační služby a další.

Vzhledem k tomu, že tyto pozměňovací návrhy budou nepochybně hlasovány odděleně, bude možné sporný bod ještě diskutovat. Prosím vás však, abyste v každém případě, v souladu s usnesením našeho výboru, propustili zákon do podrobné rozpravy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji vám, paní senátorko. Nyní se ptám zpravodaje Výboru pro evropskou integraci pana senátora Adolfa Jílka, zda se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě. (Ne.)Děkuji, kolego.

Nyní prosím zpravodaje garančního výboru o jeho vyhodnocení proběhlé rozpravy.

Senátor Rostislav Harazin: V obecné rozpravě bylo celkem šest vystoupení senátorek a senátorů s tím, že pan senátor Jehlička vystoupil opakovaně.

Z obecné rozpravy vyplynulo podle našeho jednacího řádu, aby byla schválena novela tohoto zákona, tisk 211, takže vás žádám, abychom hlasovali o schválení postoupeném PS.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji vám, pane zpravodaji. Přistoupíme k hlasování.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS. Aktuálně je v Jednacím sále přítomno 62 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí tohoto návrhu je 32. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové č. 45 ze 62 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 se pro vyslovilo deset, proti bylo 28. Návrh nebyl přijat.

Vzhledem k tomu, že Senát neschválil návrh zákona v navrženém znění, ani jej nezamítl, otevírám podrobnou rozpravu.

Písemně není přihlášen nikdo, na monitoru je přihlášen pan senátor Jaroslav Kubera, kterému uděluji slovo.

Senátor Jaroslav Kubera: Dovolím si přednést pozměňovací návrh, ale ještě před ním, souvisí to s jeho odůvodněním, jak je připraven katastrální úřad, zeptal bych se, jak jsme připraveni my na to, co nám tento zákon, pokud bude schválen, ukládá. Poskytovat informace bezúplatně všem možným institucím a organizacím. V rozpočtu o žádných penězích ani o navýšení příspěvku se neuvažuje. Včera jste viděli, kolik úkolů nám uložil zákon o registraci zemědělců, takže katastrální úřad se s tím určitě snadno vypořádá.

Pozměňovací návrh zní. V čl. VII úvodní větu upravit takto: Zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí ČR, katastrální zákon, ve znění zákona č. 89/1996 Sb., zákona č. 103/2000 Sb., zákona č. 120/2000 Sb. a zákona č. 220/2000 se mění takto: V čl. VII dosavadní text odst. 3 uvodit jako novelizační bod 1 takto.

V § 6 a se doplňuje odst. 3, který zní: a v čl. VII doplnit bod tohoto znění. V § 22 se doplňuje odst. 5, který zní: Údaje katastru ve formě podle odst. 3 a 4 se poskytují územním samosprávným celkům k výkonu jejich působnosti bezúplatně.

V písemně předaném materiálu je pravopisná chyba „územně“, kterou tímto upravuji na „územním samosprávným celkům“, aby to bylo v souladu se zněním zákona. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji, pane senátore. Do podrobné rozpravy se dále hlásí paní senátorka Jaroslava Moserová, které uděluji slovo.

Senátorka Jaroslava Moserová: Pane předsedající, kolegové a kolegyně, jenom zcela stručně bych zdůvodnila pozměňovací návrhy, které navrhuje Výbor pro vědu, vzdělávání, kulturu, lidská práva a petice.

Jsou členěny podle velkých písmen a podle nich bychom také doporučovali, aby se posléze hlasovaly. Hned písm. A), jak vidíte v příloze usnesení našeho výboru, se mění název zákona. Myslím, že to nemusím číst, ale onen sáhodlouhý název se mění na „Zákon, kterým se mění některé zákony související s oblastí evidence obyvatel“. Domnívám se, že je to velice žádoucí.

Pod písm. B) je důležitá legislativně-technická úprava.

Dále pod písm. C) je změkčení toho, aby obyvatel mohl nebo nemohl dostavit se na úřad. Jistě je to vstřícné k občanům.

Dále je to § 10, o kterém se šířit nebudu. Tam je to v odst. 7, kde je uvedeno, že oprávněná osoba může dát souhlas i na základě písemného zmocnění vlastníka. Vlastník nemůže odepřít zmocnění souhlasu týkajícího se osoby, která je v poměru k oprávněné osobě osobou blízkou.

Podotýkám pro ty, kteří nejsou s touto předlohou seznámeni, že oprávněnou osobou je uživatel toho kterého objektu.

Odst. 11 se týká téhož. Tam se názory rozcházejí a já, jak už jsem řekla, jsem přesvědčena, že se to nepochybně odrazí v hlasování.

Pod písm. E) jsou vedeny pozměňovací návrhy, které se vztahují k přestupkovému zákonu, ke kterému je zapotřebí tento návrh provázat.

Dále pod písm. F) je důležitá úprava legislativně-technická, kterou si vynutila skutečnost, že v mezidobí, než nám tento návrh byl postoupen, bylo ve Sněmovně provádění sociálního zabezpečení postiženo jinou novelou, kterou je tady zapotřebí zohlednit.

Pod písm. G) jde zejména o požadavky katastrálních orgánů, aby měly snadný přístup k údajům o úmrtí obyvatel, o prohlášení za mrtvého, ale upozorňuji, že toto písm. není identické tak, jak ho předkládá výbor, s návrhem senátora Kubery. Tam tudíž budou dvě možnosti.

Písm. H) se týká občanských průkazů. Je to legislativně-technická úprava, která je prospěšná pro tento návrh zákona.

Poslední písmeno J) zohledňuje oprávněné zájmy zpravodajských služeb ČR v evidenci krycích dokumentů a zrušení jejich evidence atd. Je to velice důležité z hlediska bezpečnostní situace ve státě.

To je vše, co jsem chtěla, alespoň ve stručnosti, k pozměňovacím návrhům říci. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji vám, paní senátorko, a ptám se, kdo se ještě hlásí do podrobné rozpravy. Pan senátor Stodůlka. Uděluji mu slovo.

Senátor Jiří Stodůlka: Teď vám bude rozdán pozměňovací návrh, který si dovolím přečíst.

V čl. I se za bod 27, ale připomínám modrého tisku, vkládá nový odst. 8, který zní:

„Ohlašovna sdělí vlastníkovi objektu nebo jeho vymezené části na jeho žádost jméno, popř. jméno, příjmení a datum narození občana, k němuž údaj o místě trvalého pobytu, odpovídající adrese jím vlastněného objektu nebo jeho vymezené části.“

Dosavadní odst. 8 – 11 se označují jako odst. 9 – 12. Následující body se přečíslují.

To znamená, že v pozměňovacích návrzích z výboru se odstraní celá část D a bude nahrazena v modrém tisku tímto pozměňovacím návrhem, který jsem vám teď přečetl a který vám bude rozdán na lavice. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji vám, pane senátore, a opět se ptám, kdo se ještě hlásí do podrobné rozpravy. (Nikdo.)Podrobnou rozpravu končím.

Pane ministře, přejete si vystoupit se závěrečným slovem po ukončené podrobné rozpravě? (Ano.)Prosím, máte slovo.

Místopředseda vlády ČR Stanislav Gross: Vážený pane předsedo, páni místopředsedové Senátu, paní senátorky, páni senátoři, už jenom několik stručných poznámek.

Nejprve panu senátorovi Jílkovi jsem zapomněl odpovědět na možnost zrychlení poskytovaných údajů a také na elektronickou podobu. Mohu tady pouze deklarovat, že uděláme všechno pro to, abychom tomuto požadavku vyšli vstříc. Pokud jde o elektronickou podobu, nejsem si jist, zda je to možné, protože elektronická podání by asi mohla být brána věrohodně v okamžiku, kdyby podpisy byly certifikovány příslušnou autoritou, která může elektronický podpis certifikovat, což nám naše právní prostředí umožňuje. Otázkou je, jak se toto v praxi bude využívat. Znovu ale říkám, že se pokusíme v tomto směru vyjít vstříc a při nějakém jednání příslušného výboru je možné časem podat informaci o tom, jak se toto daří realizovat.

Hovořil zde pan senátor Kubera a neodpustím si reagovat na větu, kterou tady použil, že „nám se něco ukládá“. Chtěl bych upozornit, že tady hovořil pan senátor Kubera, nikoliv primátor Kubera. Toto není zastupitelstvo obce nebo města, Senát je součástí zákonodárného sboru, který samozřejmě přijímá příslušné normy, podle kterých se řídí život v tomto státě. Někdy to mohou být normy méně příjemné pro státní správu, jindy to mohou být normy méně příjemné pro samosprávu. Snažme se, aby to byly normy příjemné pro občany tohoto státu.

Ještě k tomuto vystoupení ve vazbě na volební právo. Dodal bych k tomu, že protiargumentace platí pouze částečně, platí v případě, kdy by byla zrušena evidence u osoby, která již v obci trvalý pobyt měla, ale neplatí v případě osoby, která v obci žije, je občanem ČR a chce takovýmto způsobem se evidovat, protože tam má rodinu, má důvod v této obci žít. Této osobě upíráme právo na aktivní i pasivní volební právo, nikoliv osobě, která již tento pobyt měla. Tady platí argumentace, která tady zazněla.

Pokud bych se měl vrátit ještě k pozměňovacím návrhům, které tady byly zmíněny paní senátorkou Moserovou, mohl bych tady hovořit ještě o některých detailech, o kterých si myslím, že v pozměňovacím návrhu dořešeny zcela evidentně nejsou. Je to např. to, že tady není stanoven způsob, jak se takový člověk vůbec dozví, že přišel o trvalý pobyt, pokud je to osoba, která třeba žije v zahraničí, protože je to člověk, který jel studovat do zahraničí, jel do zahraničí za prací. Je tady nedořešena otázka písemného zmocnění vlastníka udělené oprávněné osobě, protože podle našeho jednoznačného názoru jde o samostatný právní úkon, který není vázán na dobu smluvního vztahu nájmu, takže tyto doby se tady mohou překrývat. Opět je to podle našeho názoru nedořešenou záležitostí.

V tomto návrhu se neřeší situace, kdy vlastník objektu nedá příslušné zmocnění osobě, která je v pozměňovacím návrhu vnímána jako osoba blízká, která by toto zmocnění měla dostat. V tomto zákoně to řešeno není, i když ho vlastník objektu této osobě neudělí. Není řečeno, jestli se tato osoba může obrátit na soud, není řečeno, podle jakých procesních ustanovení se bude postupovat a není ani řečeno to, jestli toto může být nahrazeno výrokem soudu, čili k jakému závěru soud dospěje v případě takovýchto sporů.

Avizuji tady, že až dojde k hlasování o pozměňovacích návrzích pod bodem d), budu mít stanovisko negativní tak, jak asi z mého prvního vystoupení vyplynulo. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji vám, pane ministře. Táži se paní zpravodajky Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice paní senátorky Jaroslavy Moserové, zda se chce vyjádřit k ukončené podrobné rozpravě. Ne. Děkuji.

Ptám se zpravodaje Výboru pro evropskou integraci pana senátora Adolfa Jílka, zda se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě. Ne. Děkuji.

Pane zpravodaji garančního výboru, pane senátore Rostislave Harazine, prosím o vaše vyhodnocení k proběhlé rozpravě.

Senátor Rostislav Harazin: V podrobné rozpravě, jak bylo již avizováno, byly předloženy pozměňovací návrhy, které jsou v tiscích 211/2 a 211/3. Jsou to pozměňovací návrhy, které byly schváleny Výborem pro evropskou integraci a Výborem pro vědu, školství a petice.

Další pozměňovací návrh, který byl přednesen, byl přednesen senátorem Kuberou, který máte rovněž písemně a další pozměňovací návrh senátorem Jiřím Stodůlkou, který jste rovněž obdrželi písemně.

Doporučuji na základě těchto návrhů, abychom hlasovali následovně v rámci určitých úsporných bodů hlasování, doporučuji pro orientaci si vzít tisk č. 211/3. Je to usnesení Výboru pro evropskou integraci, který má více specifikovaný ten bod J s tím, že doporučuji hlasovat o pozměňovacích návrzích,které jsou pod písm. A, B, E, F a H, jsou to legislativně-technické návrhy, že bychom hlasovali najednou a potom, že bychom hlasovali o návrzích, které působí věcné změny, to znamená jednotlivě hlasovat o bodech C, D, G a J. Po tomto hlasování bychom pak hlasovali o pozměňovacím návrhu pana senátora Kubery a na závěr pak o pozměňovacím návrhu pana Jiřího Stodůlky. Zde chci ale upozornit, že v případě, jestliže schválíme změny v návrhu výboru pod písm. D, pak pozměňovací návrh senátora Jiřího Stodůlky je nehlasovatelný.

Je možné i naopak, jestli by se dalo hlasovat obráceně před písm. D o pozměňovacím návrhu Jiřího Stodůlky. Nechám to na vás, ale navrhuji to hlasování tak, jak jsem předeslal. Jestli bude souhlas, můžeme pak začít hlasovat.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji vám, pane senátore. Nyní vás žádám v souladu s jednacím řádem, abyste přednášel pozměňovací návrhy, které zde zazněly, abychom o nich mohli hlasovat. Přistoupíme k hlasování.

Pane garanční zpravodaji, prosím o přednesení prvního pozměňovacího návrhu.

Senátor Rostislav Harazin: Protože nebyly námitky proti mému návrhu, budeme najednou hlasovat o pozměňovacích návrzích, které jsou v tisku č. 211/3 pod písm. A, B, E, F a H.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji. Prosím o vyjádření pana ministra. (Souhlas.)Vaše, pane zpravodaji? (Doporučuji.)

Aktuálně je v Jednacím sále přítomno 63 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí tohoto návrhu je 32.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku.

Kdo je proti tomuto návrhu stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 46 ze 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 se pro návrh vyslovilo 61, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji. Pane garanční zpravodaji, další návrh.

Senátor Rostislav Harazin: Budeme pokračovat teď odděleně, to znamená budeme hlasovat o písm. C1 a C2 dohromady. Jedná se o § 8a.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji. Vyjádření pana ministra? (Souhlas.)Vyjádření pana garančního zpravodaje? (Také doporučuji.)

Vyjádření jsme slyšeli. Počty jsou nezměněné.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji vám. Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 47 se ze 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro vyslovilo 62, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji.

Pane senátore, další návrh.

Senátor Rostislav Harazin: Dále bychom měli hlasovat o pozměňovacích návrzích pod písm. D, takže je to písm. D1 až D7 s tím, že znovu připomínám v případě schválení je nehlasovatelný pozměňovací návrh pana senátora Jiřího Stodůlky.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji. Prosím o vyjádření pana ministra. (Nedoporučuji.)Pane garanční zpravodaji. (Nedoporučuji.)Děkuji.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 48, které bylo ukončeno, se ze 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro návrh vyslovilo 31, proti bylo 7. Návrh nebyl přijat. Děkuji.

Pane senátore, další pozměňovací návrh.

Senátor Rostislav Harazin: Dostáváme se k písm. G. Jedná se o katastr nemovitostí, o rozšíření uvádění těch dat.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Prosím vyjádření pana ministra. (Doporučuji.)Doporučuje. Pan garanční zpravodaj? (Také doporučuji.)Děkuji.

Zahajuji hlasování o tomto pozměňovacím návrhu. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Hlasování č. 49 bylo ukončeno. Konstatuji, že ze 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 pro se vyslovilo 60, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.Děkuji.

Další pozměňovací návrh.

Senátor Rostislav Harazin: Další pozměňovací návrh se týká pod písm. 11, to znamená přidat ty dvě části týkající se Bezpečnostní informační služby a zpravodajské služby.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji. Prosím o vyjádření pana ministra. (Doporučuji.)Doporučuje pan ministr. Pan garanční zpravodaj? Neutrální.

Zahajuji hlasování o tomto pozměňovacím návrhu. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Hlasování č. 50 bylo ukončeno. Konstatuji, že ze 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 se pro návrh vyslovilo 52, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.Děkuji.

Další pozměňovací návrh, pane senátore.

Senátor Rostislav Harazin: Co se týká pozměňovacích návrhů jednotlivých výborů, to jsme projednali. Je předkládán pozměňovací návrh pana senátora Kuberyk návrhu zákona, kterým se mění zákon o evidenci obyvatelstva, a to zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí. Máte to písemně, vědomě to nečtu.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji. Prosím o vyjádření pana ministra. (Nedoporučuji.)Nedoporučuje pan ministr. Pan garanční zpravodaj? Neutrální.

Zahajuji hlasování o tomto pozměňovacím návrhu. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Hlasování č. 51 bylo ukončeno. Konstatuji, že ze 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 se pro návrh vyslovilo 40, proti byli 2. Pozměňovací návrh byl přijat. Děkuji.

Pane garanční zpravodaji, další návrh.

Senátor Rostislav Harazin: Jak bylo avizováno, protože jsme neschválili pozměňovací návrhy v písm. D jednotlivých výborů, je nutno hlasovat o pozměňovacím návrhu senátora Stodůlky, který se týká v § 10 odst. 7 se vkládá nový odst. 8, který zní – máte písemně.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji, pane senátore. Prosím o vyjádření pana ministra. (Spíše doporučuji.)Pan ministr spíše doporučuje. Pan garanční zpravodaj? Doporučuje.

Zahajuji hlasování o tomto pozměňovacím návrhu. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Senátor Rostislav Harazin: To byly všechny pozměňovací návrhy.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji. Hlasování č. 52 bylo ukončeno. Konstatuji, že ze 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 se pro návrh vyslovilo 55, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Vyčerpali jsme všechny pozměňovací návrhy. Přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

V sále je přítomno 63 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí tohoto návrhu je 32.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 53 ze 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 se pro návrh vyslovilo 56, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Tím projednávání tohoto bodu končím. Děkuji panu ministrovi, děkuji zároveň všem zpravodajům, kteří se podíleli na tomto znění zákona.

Dalším bodem je:

Návrh zákona o místním referendu a o změně některých zákonů.

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 210. Prosím opět pana ministra vnitra pana Stanislava Grosse, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Místopředseda vlády ČR Stanislav Gross: Vážený pane předsedo, páni místopředsedové, paní senátorky, páni senátoři, já budu u tohoto návrhu zákona stručnější, ne snad kvůli tomu, že by tento návrh zákona byl méně důležitý, to jistě ne, nicméně mám informace o tom, že jeho projednávání bylo relativně bezproblémové, tak snad jenom několik věcí.

Vláda schválila tento návrh dne 12. března t. r. a Poslanecká sněmovna jej projednala ve třetím čtení, schválila dne 23. října t. r. na své 22. schůzi. Tento návrh upravuje možnost konání místního referenda pouze o věcech, které patří do samostatné působnosti obce, případně územně členěného statutárního města, respektive hlavního města Prahy.

Návrh vymezuje okruh otázek, o kterých místní referendum lze a nelze konat a přitom vychází také ze stávající právní úpravy. Oproti té stávající úpravě místního referenda je možné konat místní referendum i z podnětu orgánů obcí, případně, jak již jsem uvedl, orgánů územně členěného statutárního města, respektive orgánů hlavního města Prahy.

Podle této navrhované úpravy bude oprávněn hlasovat v místním referendu za splnění stanovených podmínek stejný okruh osob, který je oprávněn volit do konkrétního příslušného zastupitelstva obce.

Návrh zákona předpokládá širokou možnost soudní ochrany, která je přizpůsobena režimu správního soudnictví, například zde lze uvést příklady, kdy tato ochrana bude zapotřebí, respektive bude ji možno vyžadovat, tj. třeba v případě, kdy příslušný orgán se podaným návrhem na konání místního referenda vůbec nezabývá nebo místní referendum nevyhlásí, ačkoliv byly splněny všechny podmínky pro to, aby referendum se konalo.

Návrh zákona přebírá některá ustanovení z dosavadní právní úpravy místního referenda, která se v praxi osvědčila, využilo se tedy zkušeností těch místních referend, které se konaly v uplynulém období podle té stávající právní úpravy. Pokud jde o organizačně technické zabezpečení místního referenda, samozřejmě se přihlíželo i k poznatkům z voleb do zastupitelstva, přestože konání místního referenda je výkonem samosprávy, tedy obec toto vykonává ve své působnosti a samozřejmě z toho vyplývají i některé další záležitosti, jako je to, že obec plně konání místního referenda zabezpečuje a pokud jde o náklady, tak ty jsou samozřejmě hrazeny z rozpočtu obce.

Pro hlasování v místním referendu se tímto zákonem zřizují komise pro hlasování, pro místní referendum okrsková komise, která zajišťuje hlasování a sčítání hlasů v hlasovacím okrsku, místní komise, potom jsou ty, které řídí hlasování v obci a městské komise, které řídí hlasování v územně členěných statutárních městech a v hlavním městě Praze.

Vážené paní senátorky, páni senátoři, já jsem se pokusil ve stručnosti uvést tento návrh zákona. Samozřejmě, že to uvedení by mohlo být daleko podrobnější, nicméně vím, že se podrobně tímto návrhem zabývaly některé výbory Senátu, takže si myslím, že mohu v tuto chvíli své úvodní slovo ukončit a děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane navrhovateli. Prosím vás, posaďte se ke stolku zpravodajů.

Návrh zákona byl přikázán Ústavně-právnímu výboru. Výbor určil svým zpravodajem pana senátora Jaroslava Kubína a přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 210/2.

Organizační výbor určil výborem garančním pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 210/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Fejfar. Prosím ho, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Petr Fejfar: Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, po dohodě s panem kolegou Jaroslavem Kubínem vám předkládám společnou zpravodajskou zprávu za Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a Ústavně-právní výbor Senátu Parlamentu České republiky.

Předložený návrh zákona obsažený v tisku č. 210 má nahradit stávající právní úpravu referenda v obcích obsaženou v zákoně č. 298/1992 Sb., o místním referendu.

Odráží změny v právní úpravě veřejné správy, k nimž došlo v souvislosti s reformou, komplexně upravuje problematiku konání místního referenda a reaguje tak na záležitosti místního referenda na platné znění zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, tak i zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze.

Návrh však neobsahuje úpravu krajského referenda.

Návrh zákona byl předložen Poslanecké sněmovně dne 18. března 2003. Poslanecká sněmovna návrh zákona schválila ve znění všech uplatněných pozměňovacích návrhů, přičemž z přítomných 169 poslanců pro schválení návrhu zákona hlasovalo 152, jeden poslanec byl proti.

Na základě pozměňovacích návrhů byla vládní předloha věcně změněna především v těchto ustanoveních: byl rozšířen taxativní výčet případů, kdy konání místního referenda je ze zákona nepřípustné. Předmětem referenda tedy nemůže být schválení či změna či zrušení obecně závazné vyhlášky obce.

Do ustanovení, která stanoví náležitosti návrhu přípravného výboru na konání místního referenda, byla doplněna povinnost uvést odhad nákladů spojených s vlastním provedením referenda. Potřebné kvorum pro přijetí usnesení zastupitelstva obce o tom, že z vlastního podnětu vyhlásí místní referendum, bylo sníženo z původně navržené dvoutřetinové většiny hlasů všech členů zastupitelstva na prostou většinu. Současně bylo přijato několik dalších pozměňovacích návrhů legislativně-technického charakteru uplatněných ve třetím čtení v Poslanecké sněmovně. Návrh zákona byl v Senátu Parlamentu ČR přikázán k projednání Ústavně-právnímu výboru a Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu životního prostředí. Oba výbory návrh zákona projednaly a konstatovaly, že drobné nepřesnosti nejsou povahy závažné a návrh zákona doporučily plénu Senátu schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR.

Na závěr vám předkládám identická usnesení obou výborů, která doporučují Senátu Parlamentu ČR schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane zpravodaji. Slyšeli jsme tedy společnou zprávu. Přesto se zeptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj Ústavně-právního výboru pan senátor Jaroslav Kubín? Nepřeje si.

Otevírám obecnou rozpravu. Písemnou přihlášku nemám, nikdo se nehlásí. Je tomu vskutku tak. Rozpravu končím.

Přistoupíme k hlasování, protože je tu návrh na schválení návrhu zákona.

Konstatuji, že byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

V sále je přítomno 52 senátorek a senátorů, znamená to, že kvorum je 27.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Skončilo v pořadí 54. hlasování této schůze. Skončilo schválením návrhu schválit návrh zákona. Z 54 přítomných, tedy při kvoru 28, bylo 47 pro, jeden hlas byl proti. Tento návrh byl přijat.

Děkuji zpravodajům.

Nyní začneme projednávat další bod, kterým je:

Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi Českou republikou a Mezinárodní organizací pro migraci, kterou se mění Smlouva o spolupráci mezi Českou republikou a Mezinárodní organizací pro migrací ze dne 15. října 1997, podepsaná v Praze dne 17. června 2003.

Smlouvu jste obdrželi jako senátní tisk č. 165. Návrh uvede ministr vnitra Stanislav Gross. Pane ministře, prosím, ujměte se slova.

Místopředseda vlády ČR Stanislav Gross: Vážený pane předsedo Senátu, paní senátorky, páni senátoři, uvedl bych k tomu několik záležitostí.

Smlouva o spolupráci mezi Českou republikou a Mezinárodní organizací pro migraci byla podepsána dne 15. října 1997 a vstoupila v platnost dnem 1. listopadu 1998. Jedná se o rámcový smluvní dokument, který přiznává Mezinárodní organizaci pro migraci a jejím úředníkům diplomatické výsady a imunity a předpokládá, že tato organizace bude v ČR v souladu s jejími požadavky a potřebami uskutečňovat migrační programy.

Mohu v tuto chvíli Senátu sdělit, že dosavadní spolupráce s Mezinárodní organizací pro migraci je velmi dobrá. V jejím rámci došlo k uskutečnění celé řady migračních a repatriačních programů. Pokud jde o spolupráci v oblasti asistovaných dobrovolných návratů neúspěšných žadatelů o azyl i tady nám tato organizace velmi účinně pomáhá a pomáhá nám organizovat i některé preventivní akce, jako byla preventivní kampaň proti obchodování se ženami. Jinými slovy, smlouva tak, jak byla podepsána, dala dobrý základ spolupráce a rozvíjí se velmi dobře.

Pokud jde o samotný předmět projednávaného bodu zde v Senátu, jedná se o jednu specifickou záležitost, kterou bychom potřebovali upravit a její úprava vyžaduje vlastně projednání změny této smlouvy, která byla Parlamentem schválena a ratifikována prezidentem republiky, to znamená musí procedura projít tímto způsobem.

Článek 3 původní smlouvy stanoví, že v případě potřeby budou podrobnosti spolupráce dojednány mezi smluvními stranami písemnou cestou. A vzhledem k tomu, že na české straně je smluvní stranou Česká republika, tak formálně by se mělo jednat o smlouvy prezidentského typu, to znamená, že každá by musela být schvalována Parlamentem a ratifikována prezidentem republiky, což v daném kontextu, protože se jedná o poměrně operativní záležitosti, se jeví jako neoperativní a neefektivní.

Z výše zmíněného důvodu se předkládá návrh změny této smlouvy, který spočívá ve změně jejího článku 3. Novelizace citovaného článku by měla umožnit sjednávání prováděcích ujednání mezi Mezinárodní organizací pro migraci a jednotlivými ministerstvy. Ujednání, která svým významem budou přesahovat rámec působnosti jednoho resortu, budou muset být schvalována na vládní úrovni.

Pro zjednodušení schvalovacího procesu je v bodu 3 návrhu usnesení vlády ČR ministr vnitra zmocněn, aby v těchto případech po dohodě s ostatními vedoucími ústředních orgánů státní správy jménem vlády schvaloval návrhy na sjednání prováděcích ujednání podle článku 3 této smlouvy.

Pokud jde o náklady, měly by být hrazeny z rozpočtových prostředků Ministerstva vnitra, Ministerstva práce a sociálních věcí, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a dále z prostředků zmíněných mezinárodních institucí.

Smlouva, resp. tato změna, jak už jsem uvedl, vyžaduje souhlas Parlamentu ČR a následnou ratifikaci prezidentem republiky.

Vážené paní senátorky, páni senátoři, v tuto chvíli vám děkuji za pozornost a těším se na rozpravu, pokud nějaká bude.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji, pane ministře. Prosím vás, zaujměte místo u stolku zpravodajů.

Návrhem se zabýval Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 165/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Josef Pavlata.

Garančním výborem je Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 165/1. Zpravodajem byl určen pan senátor Josef Jařab, kterého zastoupí pan senátor František Kroupa. A jeho nyní žádám, aby nás se zpravodajskou zprávou seznámil.

Senátor František Kroupa: Pane předsedo, kolegyně a kolegové, výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost se zabýval tiskem č. 165, který byl dokonale představen předkladatelem na jeho schůzi dne 17. června t. r. V závěru přijal usnesení, kterým doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas s ratifikací Smlouvy mezi Českou republikou a Mezinárodní organizací pro migraci, kterou se mění Smlouva o spolupráci mezi Českou republikou a Mezinárodní organizací pro migraci ze dne 15. října 1997, podepsaná v Praze dne 17. června 2003.

Tolik ke zpravodajské zprávě.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane senátore, a prosím, abyste rovněž zaujal místo u stolku zpravodajů.

Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice pan senátor Josef Pavlata? Pan senátor si nepřeje vystoupit. Děkuji vám.

Otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikdo, takže rozpravu končím. Nemám se koho na co zeptat.

Je tu usnesení. Senát dává souhlas k ratifikaci Smlouvy mezi Českou republikou a Mezinárodní organizací pro migraci, kterou se mění Smlouva o spolupráci mezi Českou republikou a Mezinárodní organizací pro migraci ze dne 15. října 1997, podepsané v Praze 17. června 2003.

Svolám kolegyně a kolegy k hlasování.

Protože od posledního zaregistrování uplynul drahný čas, dovolím si vás obtěžovat, odhlásím vás a prosím, abyste se znovu přihlásili.

V sále je přítomno 42 senátorek a senátorů, znamená to, že kvorum je 22. Zahajuji hlasování.

Kdo souhlasí s návrhem dát souhlas k ratifikaci, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Schválili jsme návrh dát souhlas k ratifikaci, a to 44 hlasy ze 44. Nikdo nebyl proti, kvorum bylo 23.

Tím projednávání tohoto vládního návrhu končí. Děkuji navrhovateli a zároveň oběma zpravodajům.

Nyní bychom měli projednávat senátní tisk č. 214, ale vzhledem k tomu, že ministr zemědělství Jaroslav Palas v této chvíli hovoří na jednání v Poslanecké sněmovně, vyhlašuji pětiminutovou přestávku.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Předseda Senátu Petr Pithart: Vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové, prosím, abyste zaujali místa, budeme pokračovat v našem jednání.

Budeme projednávat bod, kterým je:

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 91/1996 Sb., o krmivech, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 147/2002 Sb., o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 309/2002 Sb.

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 214. Prosím pana ministra zemědělství Jaroslava Palase, aby nás s návrhem zákona seznámil.

Ministr vlády ČR Jaroslav Palas: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři, dovolte mi stručný úvod k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 91/1996 Sb., o krmivech, ve znění pozdějších předpisů, a zákon o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském, ve znění zák. č. 309/2002 Sb.

Zákon o krmivech již od svého přijetí v r. 1996 sledoval postupnou transformaci předpisů Evropských společenství, uvedených pro oblast výživy zvířat a výroby krmiv. Z hlediska dosažení slučitelnosti s předpisy Evropských společenství představovala důležitý krok novela, provedená zákonem č. 244/2000 Sb., kterou bylo dosaženo plné kompatibility až do 30. června 2000.

Výjimkou byla problematika řešená ve směrnici, kterou se stanoví hlavní zásady organizace ústřední kontroly v oblasti výživy zvířat, problematika zapracování požadavků na dovozce ze třetích zemí a podmínky pro schvalování a registraci výrobních provozů a dodavatelů, jejichž převzetí bylo posunuto do předvstupního období.

Důvodem předložení návrhu novely zákona o krmivech je tedy jednak nutnost dokončit harmonizaci s právem Evropských společenství, jednak skutečnost, že soubor směrnic stanovujících právní rámec předmětné oblasti je průběžně Radou a Komisí evropských společenství doplňován a aktualizován.

V minulých dvou letech byly mj. novelizovány nebo vydány nové směrnice Evropských společenství doplňující požadavky na výrobu a distribuci krmiv a použití krmiv, zejména s důrazem na některé rizikové doplňkové látky a krmiva a na přítomnost nežádoucích látek v krmivech, dále směrnice vymezující principy úředního dozoru v oblasti výživy zvířat a krmiv a stanovující požadavky na provádění kontrol a směrnice k uvádění do oběhu krmných surovin a krmných směsí.

Novým důležitým požadavkem zakotveným ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2001/46 EC ze dne 23. července 2001 je vybudovat systém rychlé výměny informací, stanovit standardní postupy jeho fungování tak, aby mohl být použit ve všech případech, kdy krmný produkt ohrožuje zdraví lidí, zvířat nebo životní prostředí s cílem zlepšit kontrolní systém jako celek.

V této souvislosti novela rovněž reaguje na nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin, neboť uvedené nařízení zahrnuje do bezpečnosti potravin, resp. potravinového řetězce, i všechny produkty a doplňkové látky používané ke krmení, které začleňuje do sítě pro ohlašování přímého nebo nepřímého rizika pro lidské zdraví, vyplývajícího z potravin nebo krmiva, a kterou označuje jako systém rychlého varování.

Navrhovanou novelou zákona bude dosaženo plné slučitelnosti s novými dokumenty z oblasti výživy zvířat vydanými Evropskými společenstvími a budou tak vytvořeny podmínky pro bezproblémové začlenění ČR do Evropské unie na úseku výroby, užití krmiv a výživy zvířat, resp. produkce bezpečných, zdravotně nezávadných, a proto konkurenceschopných potravin živočišného původu.

Navrhovaná právní úprava odpovídá ústavnímu pořádku a právnímu řádu ČR, neodporuje mezinárodním smlouvám, jimiž je ČR vázána. Návrh byl projednán Výborem pro hospodářství, zemědělství a dopravu a Výborem pro evropskou integraci. Oba výbory doporučily Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS PČR. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Petr Pithart:Já vám také děkuji, pane navrhovateli, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Konstatuji, že návrh zákona byl přikázán Výboru pro evropskou integraci. Výbor určil svým zpravodajem pana senátora Vladimíra Železného a přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 214/2.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 214/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Emil Škrabiš. Prosím ho, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Emil Škrabiš: Pane předsedo, pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, bude to společná zpráva Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a Výboru pro evropskou integraci. Oba výbory došly ke stejnému závěru.

Jenom bych doplnil podrobnosti této předlohy, což tady ještě nezaznělo.

Zákon č. 91/1996 Sb., o krmivech ve znění pozdějších předpisů je právním předpisem, který stanoví podmínky pro výrobu, používání, balení, označování, dopravu, uvádění do oběhu krmiv, doplňkových látek a premixů určených pro výživu zvířat. Představuje v pořadí čtvrtou novelu zákona o krmivech, sleduje potřebu zajištění právní slučitelnosti s právními předpisy Evropských společenství v oblasti výživy zvířat a vytváření podmínek pro bezproblémové začlenění ČR do EU na úseku produkce bezpečných, zdravotně nezávadných potravin živočišného původu.

Zákon stanoví povinnost registrace podnikatelům, kteří vyrábějí nebo dovážejí krmiva, doplňkové látky a premixy, určené k uvádění do oběhu, stanoví podmínky pro výrobu, požadavky na výrobní provozy, základní požadavky na krmiva, doplňkové látky a premixy, jejich balení a označování.

Zákon zároveň taxativně stanoví produkty zakázané ve výživě zvířat a krmivech, stanoví nežádoucí limity látek v krmivech, doplňkových látkách a premixech, upravuje pravomoc kontrolních orgánů včetně ukládání sankcí za nedodržování zákona.

Návrh zákona novelou zákona o Ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském pověřuje Ústav vydávat odborné posudky, stanoviska nebo osvědčení na žádost fyzických nebo právnických osob, rozšiřuje okruh zkušebních úkonů, které mohou vedle Ústavu provádět Ústavem pověřené osoby. Upravuje problematiku národních referenčních laboratoří.

-? Návrh zákona upravuje nebo nově vymezuje definice pojmů, např.:

-? zavádí místo minimální dávky krmiv denní krmnou dávku;

-? nežádoucí látky, které připravují nebezpečí pro zdraví zvířat, lidí nebo životního prostředí;

-? zakázané látky – suroviny nebo potraviny živočišného původu, které nesmějí být použity jak při výrobě krmiv, tak při výživě zvířat;

-? výrobní provozy specifikuje § 2;

-? odborný dozor;

-? v základních ustanoveních § 3 byl nově doplněn o odst. 2 – nepovolená proteinová krmiva v odst. 7, 8 a 10, řešící použití premixů a doplňkových látek;

-? nově je zařazen § 3a řešící krmné produkty;

-? nově je rovněž zařazen § 3b řešící bezpečnost krmných produktů. Produkty nesmí představovat žádné nebezpečí pro zdraví zvířat, lidí a životní prostředí, nesmí mít nežádoucí vliv na živočišnou produkci;

-? nově řeší evidenci výrobních provozů v návaznosti na Ústavu;

-? rozhodnutí o registraci výrobců, dovozců a dodavatelů;

-? nově je řešen odborný dozor a zkoušení;

-? zavádí se nový § 16 b, který řeší „systém rychlého varování“;

-? u zákona 147/2002 Sb. je zrušen celý § 5 a je nově pojat. Řeší oprávnění udělovaná Ústavem k výkonu odborných činností a národní referenční laboratoře.

Návrh tohoto zákona předložila vláda PS 11. června 2003. Předložený návrh zákona byl projednán v zemědělském výboru PS. Ten přijal 14 pozměňovacích návrhů. Ve druhém čtení nebyly uplatněny další pozměňovací návrhy. Ve třetím čtení PS návrh schválila ve znění všech 14 pozměňovacích návrhů 143 hlasy z přítomných 170 poslanců.

Schválením tohoto návrhu zákona by mělo být dosaženo plné slučitelnosti s právem Evropského společenství. Návrh zákona respektuje příslušné směrnice ES od roku 1996, kdy byl přijat platný zákon o krmivech.

Po zodpovězení problémových částí převážně legislativního a technického charakteru Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu PČR doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS.

Ještě doplňuji a znovu opakuji, že též Výbor pro evropskou integraci přijal stejné usnesení. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane senátore a zpravodaji, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko.

Přeje si vystoupit zpravodaj Výboru pro evropskou integraci pan senátor Vladimír Železný? (Ne.)Ano, slyšeli jsme společnou zprávu.

Teď se zeptám, předpisuje nám to § 107 jednacího řádu, zda někdo navrhuje, aby Senát projevil vůli návrhem zákona se nezabývat. (Nikdo.)

Otevírám proto obecnou rozpravu.

Přeje si někdo vystoupit v obecné rozpravě? (Nikdo.)Obecnou rozpravu končím.

Navrhovatel ani zpravodajové se nemají k čemu vyjádřit, takže přistoupíme k hlasování.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS. V sále je přítomno 42 senátorek a senátorů, což znamená, že kvorum je 22. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro schválení, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Hlasování pořadové č. 86 právě skončilo. Ze 47 přítomných při kvoru 24 nikdo nebyl proti, 44 hlasů bylo pro, konstatuji, že návrh byl schválen.

Děkuji zpravodajům i navrhovatelům.

Nyní budeme projednávat bod, kterým je:

Návrh na změnu podrobnějších pravidel jednání Senátu a jeho orgánů o mezinárodních smlouvách.

S návrhem na změnu podrobnějších pravidel jednání Senátu a jeho orgánu o mezinárodních smlouvách nás seznámí místopředseda Senátu Ladislav Svoboda. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře…

(Z pléna se ozývají námitky, že nyní by měl být projednáván vodní zákon.)

Předseda Senátu Petr Pithart:Smlouvu ministra zemědělství bychom nemohli projednávat, kdybychom nyní neprojednali tyto změny pravidel, takže to není proti vám, ale ve váš prospěch, pane ministře.

Prosím pana místopředsedu, aby pokračoval.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: K oslovení ještě dodávám: Vážené paní senátorky a vážení páni senátoři.

Na pořad 12. schůze Senátu jsme zařadili mj. také ávrh, kterým se předkládá PČR k vyslovení souhlasu Dohoda o zřízení Mezinárodní organizace pro révu vinnou a víno, podepsaná v Paříži dne 18. července 2001, obsažená v senátním tisku č. 202.

Vyhověli jsme tak žádosti ministra zemědělství o přednostní projednání této mezinárodní smlouvy tak, aby ratifikační proces mohl být uzavřen v nejbližších týdnech a Česká republika se mohla stát zakládajícím členem Mezinárodní organizace pro révu vinnou a víno. Navrhuji tedy, abychom nyní přijali usnesení, kterým Senát stanoví, že pro projednání tohoto návrhu se nepoužije čl. 1 bod 2 a 3 Podrobnějších pravidel jednání Senátu a jeho orgánů o mezinárodních smlouvách a stanoví lhůtu pro jeho projednání ve výborech Senátu na 14 dní.

Jestli dovolíte, zároveň bych přečetl návrh usnesení.

Usnesení Senátu k návrhu na změnu Podrobnějších pravidel jednání Senátu a jeho orgánů o mezinárodních smlouvách. Senát stanoví, že pro projednání návrhu, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Dohoda o zřízení Mezinárodní organizace pro révu vinnou a víno, podepsanou v Paříži dne 18. července 2001, se nepoužije čl. 1 bod 2 a 3 Podrobnějších pravidel jednání Senátu a jeho orgánů o mezinárodních smlouvách a stanoví lhůtu pro jeho projednání ve výborech Senátu na 14 dní.

Pane předsedo, to bylo vše.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane místopředsedo. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Otevírám rozpravu. Kdo se hlásí do rozpravy? Nikdo. Rozpravu končím. Přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu usnesení tak, jak jej přednesl navrhovatel.

V této chvíli je v sále přítomno 47 senátorek a senátorů, znamená to, že kvorum je 24. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Pořadové číslo hlasování 57, návrh byl schválen 43 hlasy při jednom hlase proti. Počet přítomných byl 47, kvorum 24. Návrh usnesení Senátu byl přijat.

Děkuji vám, pane místopředsedo. Končím projednávání tohoto bodu.

Nyní můžeme přistoupit k projednání bodu:

Návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o zřízení Mezinárodní organizace pro révu vinnou a víno, podepsanou v Paříži dne 18. července 2001.

Dohodu jste obdrželi jako senátní tisk č. 202.Návrh uvede ministr zemědělství Jaroslav Palas. Pane ministře, prosím, ujměte se slova.

Ministr vlády ČR Jaroslav Palas: Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři, Ministerstvo zemědělství předložilo společně s Ministerstvem zahraničních věcí návrh na sjednání Dohody o zřízení Mezinárodní organizace pro révu vinnou a víno, která nahradí stávající Mezinárodní úřad pro révu vinnou a víno.

Česká republika je členem Mezinárodního úřadu pro révu vinnou a víno od roku 1993, respektive jako Československo od roku 1937. Členské státy Mezinárodního úřadu pro révu vinnou a víno se na zasedání konference v letech 2000 a 2001 rozhodly zřídit Mezinárodní organizaci pro révu vinnou a víno, která nahradí stávající Mezinárodní úřad pro révu vinnou a víno a přijaly konečné znění Dohody o zřízení Mezinárodní organizace pro révu vinnou a víno.

Dohoda je mezinárodní smlouvou prezidentské kategorie, neboť upravuje materii, kterou by jinak bylo možné upravit pouze zákonem. Česká republika nebyla na konferenci dne 3. dubna 2001 zastoupena, proto byl závěrečný akt konference spolu s textem přijaté dohody postoupen stálé misi České republiky při OECD.

Vedoucí stálé mise Ing. Jaromír Přívratský poté požádal dopisem ministra zemědělství o souhlas s podpisem dohody, která byla dle svého čl. 13 otevřena k podpisu všem členským státům Mezinárodního úřadu pro révu vinnou a víno do 31. července 2001.

Ministr zemědělství dopisem ze dne 26. června 2001 sdělil vedoucímu stálé mise, že nemá námitek k podpisu dohody za předpokladu, že se jedná o parafování na znamení autentifikace textu ve smyslu ustanovení čl. 10 Vídeňské úmluvy o smluvním právu.

Vedoucí stálé mise dne 18. července 2001 připojil svůj podpis pod dohodu. Plná moc nebyla na velvyslanci Přívratském depozitářem dohody požadována. V souvislosti se shora uvedeným a v souvislosti s dikcí čl. 13 Dohody je zřejmé, že jak Mezinárodní úřad pro révu vinnou a víno, tak ostatní členské státy považují nyní akt učiněný velvyslancem Přívratským dne 18. července 2001 za plnohodnotný podpis s výhradou ratifikace.

Dohoda je mezinárodní smlouvou prezidentské kategorie, a proto je třeba, aby byla schválena vládou, oběma komorami Parlamentu a ratifikována prezidentem České republiky. Poté bude zaslána ratifikační listina prostřednictvím stálé mise České republiky při OECD francouzské vládě, která je ve smyslu čl. 15 Dohody jejím depozitářem.

Návrh na sjednání Dohody o zřízení Mezinárodní organizace pro révu vinnou a víno byl schválen předešlou vládou dne 25. března 2002 usnesením vlády č. 308. Předtím než mohl být projednán Parlamentem České republiky však došlo k volbám a ke změně vlády. Vzhledem k této skutečnosti bylo nutné materiál znovu předložit nové vládě, která jej schválila usnesením č. 176 ze dne 17. února 2003 a uložila předsedovi vlády, aby Dohodu předložil Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky Dohodu schválila svým usnesením č. 715 dne 29. října 2003. Česká republika, stejně jako ostatní členské státy, byla generálním ředitelem Mezinárodního úřadu pro révu vinnou a víno na jeho jednání požádána o ratifikaci Dohody do konce roku 2003 tak, aby od 1. ledna 2004 mohla vzniknout Mezinárodní organizace pro révu vinnou a víno.

Česká republika uspíšení tohoto procesu přislíbila. V říjnu letošního roku ratifikovalo dohodu 29 členských zemí. Podle čl. 16 vstoupí Dohoda v platnost první den roku následujícím po deponování 31. listiny o přijetí schválení ratifikace nebo přistoupení.

Dopad sjednání Dohody na státní rozpočet bude minimální, neboť členské příspěvky České republiky v této organizaci budou téměř shodné s tím, co Česká republika hradila Mezinárodnímu úřadu pro révu vinnou a víno.

Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři, žádám vás o schválení této Dohody. Děkuji vám.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji, pane ministře, prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrhem se zabýval Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 202/2.

Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Josef Kaňa.

Návrh také projednala Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova a přijala usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 202/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Josef Vaculík.

Garančním výborem je Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 202/1. Zpravodajem výboru je rovněž pan senátor Josef Vaculík, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Josef Vaculík: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, ctěné kolegyně a kolegové, předesílám, že zpráva bude společná jak za komisi, tak za hospodářský výbor, tak za Výbor pro evropskou integraci, jelikož usnesení jsou zcela shodná a totožná.

K tomu, co zde přednesl pan ministr ve své předkládací zprávě bych chtěl dodat jenom několik upřesňujících informací. K 3. dubnu 2001 bylo členskými zeměmi Mezinárodního úřadu pro révu vinnou a víno 45 států, které reprezentují 85 % světových vinic, 95 % světové produkce vína a 95 % světové spotřeby vína.

V této organizaci jsou sdruženy státy téměř všech kontinentů, na kterých se réva vinná pěstuje, to znamená Evropy, Asie, Afriky, Austrálie a Jižní Ameriky. Není zde zastoupen severoamerický kontinent, jelikož Spojené státy z tohoto Úřadu vystoupily pro nesoulad a nesouhlas s omezeními, jež tato organizace doporučovala ve svých usneseních.

Legislativní proces, zejména ten jeho začátek, zde pan ministr velmi přesně popsal. Dodal bych k tomu pouze to, že v Poslanecké sněmovně se tiskem zabýval výbor pro zemědělství a svým usnesením ze dne 5. 6. 2003 doporučil Poslanecké sněmovně vyjádřit souhlas s ratifikací Dohody.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky Dohodu schválila svým usnesením č. 715 ze dne 29. října 2003 na její 22. schůzi poměrem hlasů 101 ku 10 za přítomnosti 124 poslanců.

Ještě bych zde shrnul, co je obsahem Dohody. Jde o mezivládní organizace vědecko-technického charakteru s uznanou působností pro práci v oblasti révy, vína, vinných nápojů, hroznů a rozinek a ostatních produktů révy vinné. Dohoda definuje cíle organizace, nejvýznamnějším cílem je podílení se na mezinárodní harmonizaci existujících postupů a standardů a dle potřeby na přípravě nových mezinárodních standardů včetně zohlednění zájmů spotřebitelů.

Upravuje vnitřní strukturu organizace. Zakotvuje principy přijímání rozhodnutí včetně rozhodování o rozpočtu, respektive finančních příspěvků členů a voleb do orgánů organizace.

Obsahuje mechanizmus vystoupení a způsob stanovení hlasovacích práv každého člena. Od míry vlivu na rozhodování organizace se pak odvíjí i výše finančních příspěvku, který musí členský stát každoročně hradit.

Nároky na státní rozpočet zde pan ministr přednesl, nové nároky nevznikají, jsou započteny ty, které se platily do Úřadu.

Dohoda je v souladu jak s právem Evropské unie, tak s ústavním pořádkem České republiky.

Závěrem mi dovolte dát doporučení k souhlasu k ratifikaci této Dohody, jak vyplývá z usnesení všech tří složek Senátu, které se tímto tiskem zabývaly. Děkuji vám.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane zpravodaji. Ještě jednou zopakuji, že jsme slyšeli společnou zprávu, přesto se zeptám, jestli si přeje vystoupit pan zpravodaj Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost senátor Kaňa. Nepřeje.

Otevírám rozpravu.

Do rozpravy se nikdo nepřihlásil. Rozpravu tedy končím. Nemám se na co zeptat ani pana ministra, ani pana zpravodaje, takže přistoupíme k hlasování o návrhu obou výborů a jedné komise.

Budeme hlasovat o návrhu Senát dává souhlas k ratifikaci Dohody o zřízení Mezinárodní organizace pro révu vinnou a víno podepsané v Paříži dne 18. července 2001. V sále je přítomno 46 senátorek a senátorů, znamená to, že kvorum je 24.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento souhlas, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO.

Děkuji vám. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

58. hlasování v pořadí – Senát dal souhlas k ratifikaci, a to tak, že ze 47 přítomných při kvoru 24 45 hlasů pro, žádný hlas proti. Děkuji navrhovateli a zároveň oběma zpravodajům.

Dobrá, zkusíme otevřít další bod. Kdyby se dostal do podrobné rozpravy, udělali bychom přestávku, protože máme potom na 14.00 hod. domluveno s premiérem, že tady přednese zprávu o jednáních Mezivládní konference.

Ukážeme dobrou vůli, pane ministře, a dalším bodem bude:

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (tzv. vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon

č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 213. Prosím pana ministra zemědělství Jaroslava Palase, aby nás s návrhem zákona seznámil.

Ministr vlády ČR Jaroslav Palas: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, máte před sebou návrh novely vodního zákona jak byl přijat po projednání Poslaneckou sněmovnou a který je pracovně označován jako euronovela, neboť byl vyvolán především potřebou dokončit transpozice směrnic Evropského parlamentu a Rady 2000/60 ES ze dne 23. října 2000, zkráceně nazývané „Rámcová směrnice vodní politiky Evropské unie“.

Tato směrnice vešla v platnost 22. prosince 2000, tedy v termínu, kdy vodní zákon byl již v legislativním procesu. Musím zdůraznit, že novela je výsledkem společné práce a dohody Ministerstva zemědělství a Ministerstva životního prostředí.

Rámcová směrnice vodní politiky Evropské unie přinesla řadu nových požadavků, které jsou základním předpokladem pro zlepšení a trvalou udržitelnost vodních zdrojů. Nové prvky obsažené v této směrnici vycházejí z tzv. společné implementační strategie, zpracované experty členských států Evropské unie.

Tento přístup a rovněž poradenství zahraničních expertů zajišťuje úplnou slučitelnost vodního zákona s acquies communautaire úpravami v hlavách 3 a 4 – stav povrchových a podzemních vod a plánování v oblasti vod.

Podle zkušeností z roční aplikace zákona v praxi a především z povodně roku 2002 byly v novele promítnuty změny dalších ustanovení. Zde je nutné uvést, že ve vládním návrhu byly zohledněny také výsledky diskusí při projednávání vodního zákona v Senátu v červenci 2001. Ke změně dochází u problematiky ochrany před povodněmi na základě iniciativy krajů, podle které se mění povodňové komise ucelených povodí na povodňové komise krajů, umožňující hejtmanům plnit úkoly povodňového orgánu s rozhodováním na území kraje.

Podle koncepce reformy správního trestání byla ve spolupráci s Ministerstvem vnitra příslušně upravena také ustanovení vodního zákona týkající se sankcí.

Poslanecká sněmovna po projednání v garančním zemědělském výboru a ve Výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí s návrhem 69 změn doplněných ve druhém čtení dalšími 21 pozměňovacími návrhy od jednotlivých poslanců přijala tento zákon s výsledným počtem 46 pozměňovacích návrhů.

Vážené paní senátorky a senátoři, po projednávání zákona ve třech výborech Senátu mi dovolte se vyjádřit zejména ke dvěma problematikám.

Předně chci ujistit, že ustanovení § 15 odst. 6 zajišťující při povolování vodních děl umožnit migraci ryb a vodních živočichů v obou směrech vodního toku nadále platí. Nová úprava byla zapracována v dohodě s Ministerstvem životního prostředí a novelou stanovené výjimky jsou pouze logicky dané pro profily hrází rybníků a ostatních nádrží povolených podle § 8 odst. 1 písm. a) pro bod 4 pro chov ryb pro příčné stavby k hrazení bystřin a strží a vyžádá-li si to ve veřejném zájmu ochrana před povodněmi.

Dále se zde logicky uplatnila dikce rámcové směrnice pro vodní politiku EU, která stanoví, že od tohoto enviromentálního cíle je možné upustit, pokud potřebné opatření není technicky proveditelné nebo je neúměrně nákladné.

Druhý problém je svým významem velmi závažný. Jde o plnění závazků ČR vyplývající z vyjednávání o přistoupení k EU, přechodného období do roku 2010 pro implementaci směrnice Rady 91/271/EHS o čištění městských odpadních vod. Jde o povinnost vybudování odkanalizování a čištění městských odpadních vod u zdrojů o velikosti nad 2000 ekvivalentních obyvatel. V článku 2 předloženého zákona se v bodu 6 obcím o velikosti nad 2000 ekvivalentních obyvatel nebo těm, které této velikosti dosáhnou do 31. prosince 2010, stanoví jako povinnost nejpozději do 31. prosince 2010 zajistit odkanalizování a čištění jejich odpadních vod na úroveň stanovenou nařízením vlády č. 61/2003 Sb. Nesplnění tohoto ustanovení je pod sankcí podle ustanovení § 116.

Chci vás, vážené paní senátorky a senátoři, ujistit, že tímto ustanovením se stát v žádném případě nezbavuje svého závazku k EU. Avšak z hlediska vynucení uvedené povinnosti je toto ustanovení nutné.

Diskutovali jste potřebu stanovit povinnost státu podporovat potřebná opatření a pokud tuto podporu obce neobdrží, upustit od pokuty. To je zajištěno v ustanovení § 125 – upuštění od pokuty, pokud obec prokáže, že činila potřebné kroky ke splnění. S ohledem na vysokou investiční náročnost těchto opatření, tj. 63 – 75 miliard Kč, byla připravena finanční strategie založená na sdruženém financování, tedy kofinancování. V těchto dnech předkládám vládě společně s ministrem životního prostředí a ministrem pro místní rozvoj již třetí aktualizaci strategie financování implementace směrnice o čištění městských odpadních vod. Vyplývá z ní, že realizaci potřebných opatření nelze zabezpečit bez státních finančních podpor a bez využití fondů EU.

Pro zabezpečení finančních zdrojů k výstavbě, popř. rozšíření vodohospodářské infrastruktury v obcích a jejích aglomeracích, bude nutné vytvořit modely kofinancování s účastí národních zdrojů, podílů investorů a zejména s využitím fondů EU.

Z rozboru vyplynulo, že je k posílení národních zdrojů třeba zajistit další úvěr ČR od mezinárodních finančních institucí, např. od Evropské investiční banky, kde jsou podmínky velmi příznivé.

Úkolem státu tedy je podle programů rozvoje vodovodů a kanalizací krajů sestavení příslušných finančních projektů založených na spolufinancování z uvedených zdrojů. Tento úkol vyžaduje velmi úzkou spolupráci všech zainteresovaných resortů, především Ministerstva zemědělství, pro sestavení priorit a věcného obsahu programů a všech ministerstev odpovědných za využití fondů EU, tj. Ministerstvo financí, Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo pro místní rozvoj.

Vítám proto záměr Senátu uspořádat seminář k této problematice za účasti Svazu měst a obcí, krajů a všech ministerstev odpovědných za využití fondů EU. Měl by sloužit k široké informovanosti příslušných obcí o problémech spojených s podmínkami čerpání fondů EU, především k potřebnému sdružování obcí a podporu vytváření vhodných aglomerací také malých obcí k přípravě projektů pro využití kohezního fondu.

Jsem velice rád, že Senát upozornil na tento závažný problém, jehož řešení vidím v uvedené úzké spolupráci všech zainteresovaných stran. A pokud se ukáže potřeba legislativní úpravy, bude vhodné ji věcně uplatnit v novele zákona o vodovodech a kanalizacích, kterou vláda předloží v příštím roce.

Na závěr mi dovolte, abych vás, vážené paní senátorky a páni senátoři, požádal o podporu předložené novely vodního zákona tak, aby mohla nabýt účinnosti již od nového roku 2004. Je to velmi žádoucí s ohledem na zavedení změn pro usnadnění procesu stanovení a vybírání poplatků za odběr podzemních vod v příslušném kalendářním roce.

Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Petr Pithart:Také já vám děkuji, pane ministře. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů.

Návrh zákona byl přikázán Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Tento výbor určil svým zpravodajem pana senátora Vladimíra Schovánka. Výbor nepřijal žádné usnesení. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 213/3.

Dále byl návrh zákona přikázán výboru pro evropskou integraci, který určil svým zpravodajem pana senátora Adolfa Jílka a přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 213/2.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Také tento výbor nepřijal žádné usnesení. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 213/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jan Fencl, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jan Fencl: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové. Dovolím si zopakovat, že základním cílem této novely je potřeba dokončit transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2000/60/ES, která stanoví rámec pro činnost Evropských společenství v oblasti vodní politiky.

Předloha se zaměřuje především na zajištění plné transpozice ustanovení práva Evropských společenství pokud jde o úpravu týkající se problematiky kvality vody.

Záměrem návrhu je rovněž potřeba řešit problémy praxe na základě zkušeností z více než roční aplikace vodního zákona a zkušeností z povodní v roce 2002.

Zapracována je i úprava, která byla předmětem dřívějších poslaneckých návrhů na změny vodního zákona, tedy poplatků za odebrané množství podzemní vody a osvobození od plateb za příslušné odběry povrchových vod pro zatápění jam po těžbě nerostů a dále úprava řešení problematiky ochrany před povodněmi, kterou navrhovalo zastupitelstvo Královéhradeckého kraje.

Součástí předlohy je též novela zákona o Integrovaném záchranném systému navazující na novou úpravu vodního zákona, podle které se povodňové komise ucelených povodí mění na povodňové komise krajů.

V průběhu legislativního procesu byl návrh doplněn o novelu zákona o vodovodech a kanalizacích. Předkládaný návrh zákona je od přijetí tohoto vodního zákona v roce 2001 již čtvrtou jeho novelou.

Cítím potřebu říci pár slov k legislativnímu procesu. Předložená úprava je návrhem, který byl vládou Poslanecké sněmovně předložen 11. června 2003. V rámci prvého čtení byl návrh novely zákony přikázán k projednání zemědělskému výboru a Výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí Poslanecké sněmovny a zároveň byla prodloužena lhůta pro projednání návrhu ve výborech o 20 dnů.

Zemědělský výbor Poslanecké sněmovny svým usnesením č. 87 ze dne 15. října 2003 doporučil předložený návrh zákona schválit ve znění 29 pozměňovacích návrhů a Výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí Poslanecké sněmovny svým usnesením ze dne 1. října 2003 doporučil návrh zákona schválit ve znění 40 pozměňovacích návrhů. Při druhém čtení bylo vzneseno dalších 21 pozměňovacích návrhů jednotlivých poslanců.

Ve třetím čtení byl dne 24. října 2003 vládní návrh zákona schválen ve znění celkem 46 pozměňovacích návrhů a dvou legislativně-technických úprav, a to hlasováním, kdy z přítomných 160 poslanců se vyslovilo pro návrh 81, 28 poslanců bylo proti.

Pokusím se zrekapitulovat změny oproti platné úpravě.

Tento zákon doplňuje vymezení účelu zákona s ohledem na transpozici předpisů Evropských společenství, zpřesňuje pojmy vodní útvar, vodní zdroj a do zákona zavádí definici pojmu útvar povrchové vody, silně ovlivněný vodní útvar, umělý vodní útvar a útvar podzemní vody. Výjimka z povinnosti měřit množství a jakost povrchové vody, se kterou je příslušná osoba oprávněna nakládat, se rozšiřuje i na vody užívané za účelem podnikání pro chov ryb nebo vodní drůbeže, popř. jiných vodních živočichů. Dále rozšiřuje výčet případů, kdy vodoprávní úřad může změnit nebo zrušit povolení k nakládání s vodami. Nově upravuje povolování vypouštění odpadních vod s obsahem zvláště nebezpečné závadné látky do kanalizace, stanoví výjimky ze zákazu vytváření bariéry k pohybu ryb a vodních živočichů v obou směrech vodního toku, například pro vodní díla určená k chovu ryb a vodních živočichů nebo stavby k hrazení bystřin, strží v dalších vyjmenovaných případech.

Zpřesňuje úpravu problematiky zjišťování a hodnocení stavu povrchových a podzemních vod a rozšiřuje zmocnění pro vydání vyhlášky. Nově zpracovává problematiku plánu hlavních povodí České republiky, zpřesňuje úpravu odpadních vod a zejména stanoví vodoprávnímu úřadu při vydávání povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových nebo podzemních povinnost přihlížet k nejlepším dostupným technologiím v oblasti zneškodňování odpadních vod.

Dále stanoví, že ustanovení, podle kterého dosud si zřizuje ústřední vodoprávní úřad zvláštní účet pro účely úhrad nákladů vzniklých v souvislosti se zabezpečením opatření k nápravě závažného ohrožení nebo znečišťování nebo podzemních vod, doplňovaný ročně 50 miliony korun, se nahrazuje úpravou, podle které takový účet ročně doplňovaný do výše 10 milionů Kč zřizuje kraj. V případech, pokud jsou v aktivní zóně záplavových území umisťovány, povolovány či prováděny nezbytné stavby, dopravní a technické infrastruktury, stanoví jako podmínku, že budou současně provedena opatření minimalizující vliv na povodňové průtoky. Řeší dosavadní aplikační problémy vybírání poplatků za odebrané množství podzemní vody. U poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových zvyšuje limit objemu pro vznik povinnosti platit poplatek z 30 tisíc m3na 100 tisíc m3, přenáší dosavadní působnost vodoprávních úřadů, tedy krajských úřadů, ve věcech rozhodování o poplatcích za vypouštění odpadních vod do vod povrchových na Českou inspekci životního prostředí. Ruší zpoplatnění odběru povrchové vody pro zatápění zbytkových jam po těžbě nerostů, zpřesňuje a rozšiřuje kompetence krajských úřadů, vymezuje místní příslušnost vodoprávních úřadů, upravuje ustanovení o sankcích o nově specifikované skutkové podstaty protiprávních jednání.

Umožňuje odborně způsobilým osobám, které jsou příslušníky členských států EU, provádět na území ČR rozbory ke zjišťování koncentrace znečišťujících látek v odpadních vodách, a to rozbory pro účely kontroly správnosti sledování znečišťování odpadních vod.

Odstraňuje nejasnosti při zařazování konkrétních látek do skupin zvlášť nebezpečných látek a stanoví, že jednotlivé zvlášť nebezpečné látky jsou uvedeny v příslušném nařízení vlády.

Dovolil jsem si tento výčet proto, aby nám bylo jasno, o jaké materii v tento okamžik rozhodujeme.

Struktura zákona. Je rozčleněn do čtyř částí, z nichž první část obsahuje vlastní novelu vodního zákona, druhá část představuje novelu zákona o integrovaném záchranném systému, část třetí je novelou zákona o vodovodech a kanalizacích a část čtvrtá, jak to jinak nemůže být, pojednává účinnost.

Garančním výborem je Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Jen zopakuji, že po úvodním slově předkladatele a po mé zpravodajské zprávě výbor nepřijal žádné usnesení. Pro návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou hlasovali čtyři senátoři z 8 přítomných, jeden byl proti, tři senátoři se zdrželi. Pro návrh vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně ve znění pozměňovacího návrhu hlasovali čtyři senátoři z osmi přítomných.

Usnesení: výbor určuje zpravodajem pro projednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR mne a pověřuje místopředsedu výboru senátora Roberta Koláře, aby s tímto záznamem seznámil předsedu Senátu Parlamentu ČR.

Tolik moje zpravodajská zpráva.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane zpravodaji. Pane senátore, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů, sledujte rozpravu, zaznamenávejte případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko.

Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí pan senátor Vladimír Schovánek? Ano, přeje si to a jeho přání bude splněno. Prosím.

Senátor Vladimír Schovánek: Vážený pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové. Předložený návrh zákona významně vylepšuje dosud platný zákon a je materií poměrně velmi složitou. Náš Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí se návrhem zákona zabýval dva dny, a to 26.11. a 3. 12. 2003, přičemž se posléze neshodl na žádném usnesení.

Pro návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou hlasovali čtyři senátoři a čtyři senátoři se zdrželi hlasování. Potřebnou nadpoloviční většinu nezískal ani žádný z předložených pozměňovacích návrhů.

Při rozhodování ležely proti sobě dva pohledy. Jeden velel opravit, co se opravit dá a druhý velel nezdržovat zákon, aby od 1. ledna se již mohlo postupovat při stanovování poplatků podle nových pravidel.

Senát se jako již tradičně před koncem roku dostává do termínové pasti.

Při projednávání jsme se zabývali zejména těmito problematickými oblastmi: vhodností či nevhodností dvojího zpoplatnění za vypouštění odpadních vod, možností změn při zpoplatňování povrchových vod jdoucích do kanalizace a potažmo na čistírny odpadních vod, vhodností či nevhodností navrhovaného výpočtu záloh poplatku za odběr podzemních vod, zda při výpočtu vycházet z povoleného odběru tak, jak je navrhováno, či zda vycházet z předpokládaného odběru korespondujícího se skutečným odběrem v předcházejícím roce, dále po možnosti odečítání nezpoplatňovaného množství odebíraných podzemních vod, oněch 6 000 m3.

Výbor projednával dále otázky spojené s povolováním vypouštění nebezpečných látek do povrchových vod, zabýval se situací na našich vodních nádržích, motorovou plavbou, dále pak diskutoval o vhodnosti formulace dostupná nejlepší technologie a o pokutování podle stavebních předpisů navrhovanými orgány.

Podrobnějších problémů byla celá řada, ale nejvážnější zůstala problematika spojená s migrací ryb a problematika povinnosti obcí nad 2000 ekvivalentních obyvatel vybudovat do r. 2010 systém čištění odpadních vod.

K migraci. Předložená novela v čl. I bodu 20 upravuje dosavadní znění, které říká: Vodní díla nesmějí vytvářet bariéry pohybu ryb a vodních živočichů v obou směrech vodního toku. Nově se navrhuje doplněk: to neplatí, jde-li a), b), c) a v podstatě to znamená, že se dá povolit cokoliv.

To je samozřejmě špatně a byl bych velmi rád, kdyby se pan předkladatel zde na mikrofon zaručil, že udělá vše pro to, aby vodoprávní orgány při povolování vodních staveb nezneužívaly tohoto benevolentnějšího znění zákona, abychom neměli za pár let řeky bez života. Pokud by se ryby nedostaly do svých přirozených trdlišť a nemohly se vytírat, jejich výskyt by se silně zredukoval jen na některé druhy. Poté, co se investovaly miliony korun do výstaveb čistíren odpadních vod, a do řek se nám vracejí raci a jiní živočichové, citliví na čistotu vody, byl by to posun směrem zpátky.

Nyní k problematice oné povinnosti obcí budovat čistírny odpadních vod.

Jde o výrazný zásah do samostatné působnosti obcí. Jsem rád, že předkladatel, pan ministr, naznačil, jak bude postupováno proti obci, která tuto povinnost nesplní, a přitom učinila vše, co bylo v jejich silách, aby tuto povinnost splnila. Např. velmi zadlužená obec, která přestože podá úplnou žádost o dotaci, doloženou všemi potřebnými náležitostmi, tuto dotaci neobdrží a nemůže si ani vzít úvěr, protože nemá čím ručit.

Závěrem bych chtěl upozornit, že při projednávání návrhu zákona v PS došlo k přijetí celé řady pozměňovacích návrhů a ne vždy byly tyto změny zcela zapracovány. Pro případ, že bude vysloven souhlas s příslušným návrhem zákona ve znění postoupeném PS, vyzývám legislativu, aby ony legislativně-technické úpravy provedla. Jedná se o promítnutí přijaté novely zákona o vodovodech a kanalizacích do názvu zákona, dále se stal nesmyslným v čl. I bod 15, který musí být odstraněn.

Dále musí být v čl. II bodu 1 slova „podle § 88 odst. 4“ nahrazena slovy „podle § 88 odst. 5“.

Problém čl. I bodu 131, kde v § 122 v odst. 1 písm. d) musí být odstraněna číslovka 39, nevznikl v PS, ale je chybou již vládního návrhu, na kterou PS bohužel nepřišla. Bohužel to nelze ani legislativně-technicky napravit.

Předseda Senátu Petr Pithart: Dovoluji si vás upozornit, že toto je obecná rozprava.

Senátor Vladimír Schovánek: Toto je zpravodajská zpráva.

Předseda Senátu Petr Pithart:Pardon.

Senátor Vladimír Schovánek: Nelze ji legislativně-technicky napravit, protože jde o úpravu i věcnou. Přesto se domnívám, že tato chyba není schopna způsobovat nějaké obtíže a může být eventuálně odstraněna v příští novele, která na sebe zřejmě nedá příliš dlouho čekat. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj Výboru pro evropskou integraci pan senátor Adolf Jílek. (Ano.) Prosím, pane senátore, ujměte se slova.

Senátor Adolf Jílek: Děkuji. Pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové, vzhledem k tomu, že náš výbor jako jediný přijal usnesení, musím vystoupit, abych aspoň s tímto usnesením seznámil. Předtím bych ale chtěl říci o průběhu projednávání.

Výbor se tímto zákonem zabýval 26. listopadu. Byly konstatovány dvě základní věci, a to, že novela zákona tak, jak je předložena, transponuje do našeho právního řádu evropský právní řád, takže pro náš výbor to bylo zcela v pořádku a nejsou v tom žádné problémy.

Druhé, velmi podstatné konstatování bylo to, že je to poprvé, kdy Ministerstvo zemědělství jako ten, který se dívá na vodu jako na hospodářský prostředek, tak i Ministerstvo životního prostředí, které má vodu jako základní fenomén životního prostředí, přišla na jednání a mluvila stejnou řečí. Bylo to poprvé, kdy tato dvě ministerstva netvrdila úplně opačné věci, z čehož pochopitelně vyplývá jedna základní skutečnost: obě musela ustoupit, došlo ke kompromisu, a my nyní vidíme, co to znamená, když dojde ke kompromisu, když se někdo domluví. Opět z obou stran spektra tady máme spoustu pozměňovacích návrhů. Bohužel, to je potom věc na obecnou rozpravu.

Náš výbor přijal usnesení a na základě rozpravy a po odůvodnění zástupců předkladatele Ing. Karla Macha, náměstka ministra zemědělství, a doktora Petra Petržílka, náměstka ministra životního prostředí, po mé zpravodajské zprávě doporučuje plénu Senátu schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS, určuje mě zpravodajem a pověřuje předsedu Jiřího Skalického, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu.

Tolik k mé zpravodajské zprávě. A na závěr bych si vás dovolil vyzvat, protože tento zákon je potřeba přijmout, abychom byli trochu velkorysí a přijali ho. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane zpravodaji. Před přerušením schůze na přestávku na oběd se zeptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát projevil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo se nehlásí.

Ještě budeme muset odhlasovat jeden procedurální návrh, protože v programu máme uvedeno, že ve 14 hodin vystoupí premiér a ministr zahraničí. V tuto chvíli víme, že vystoupí po interpelacích v 17 hodin. Prosím proto, abyste odsouhlasili můj procedurální návrh na změnu formulace bodu č. 36.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tuto změnu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Návrh na změnu pořadu byl schválen 30 hlasy ze 43.

Budeme pokračovat ve 14.15 hodin obecnou rozpravou k vodnímu zákonu. S premiérem a ministrem zahraničí počítáme v 17 hodin.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych zahájil přerušenou schůzi.

Jsme u bodu „Vodní zákon“ a otevírám obecnou rozpravu.

Jako první se přihlásil pan senátor Daniel Kroupa. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Daniel Kroupa: Děkuji, pane předsedající. Paní senátorky, páni senátoři, předpokládám, že už jste si všichni zvykli na to, že Senát je komorou, která naslouchá hlasu veřejnosti, zabývá se podáními občanů a zejména peticemi. Je tedy mojí povinností jako místopředsedy petičního výboru vás informovat o tom, že před nedlouhým časem náš výbor projednával petici více než tisíce občanů, kteří se na nás obrátili s problémem plavby motorových vodních člunů na slapském jezeře a na dalších podobných vodních plochách v povodí Vltavy.

Jen pro vaši informaci: protože jsme zde z celé republiky, o co se konkrétně jedná v této oblasti. Plavba motorových člunů byla zde po celá desetiletí zakázána, projel pouze dvakrát denně parník a jezdily motorové čluny záchranné služby a policie.

Náhle se cosi stalo v zákonech a Ministerstvo dopravy začalo povolovat výjimky soukromým žadatelům a výjimky povolovalo, jak mě informovala příslušná úřednice ministerstva, každému, kdo si o tuto výjimku zažádal.

Mohl bych to, co se stalo, přirovnat k něčemu takovému, jako kdyby na dětské hřiště kdosi povolil zároveň terénní motorky. Tam, kde si hrají děti, tam, kde se pohybují lidé, tak náhle se dostaly nebezpečné motorové čluny. A tyto motorové čluny začaly působit poměrně značnou škodu. Nejenom že ohrožovaly rekreanty a plavce na životech – a věřte, že se to týká desetitisíců lidí. Nejenom že narušovaly životní prostředí, ale způsobovaly také hospodářské škody.

Když jsme se dívali na to, jaká úprava v zákonu toto způsobila, zjistili jsme, že ta úprava je poměrně rafinovaná. Týká se zákona vodního na jedné straně, ale týká se také zároveň zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, tedy úplně jiného zákona, a teprve součinností těchto dvou zákonů vznikla úprava, která způsobila toto neštěstí.

Dámy a pánové, vím, že pro mnohé z vás je to zcela marginální záležitost. Ale chtěl bych vás informovat o tom, že to tak marginální záležitost není, jak se to může někomu jevit. Podobá se tento problém vodní kře, z níž kouká jenom špička nad hladinou, a když tu špičku uříznete, když se pokusíte tuto překážku odstranit, tak se vám vynoří daleko větší plocha. A když jsem se tím začal hlouběji zabývat, tak jsem zjistil, že v pozadí této podivné a zdánlivě nesmyslné úpravy, která, jak se někdo může domnívat, vznikla náhodou, je ve skutečnosti jeden z největších případů korupce, které v naší republice máme. Je to korupce politická. Možná vám to připadá jako silná slova, ale o korupci mluvíme většinou tam, kde jde o nějaké milionové zakázky, kde ekonomické zájmy soukromých firem se začnou promítat do politiky a začnou se promítat i do zákonů.

Nuže, v tomto případě se tak opravdu stalo. Soukromé firmy, které nejsou úplně schopny se prosadit na volném trhu, se pokusily zajistit si zakázky v stamilionových částkách, můžeme říci až miliardových částkách tím, že do dvou zákonů dají úpravu, která je téměř neodstranitelná. Odstranitelná tím, když se to odstraní v jednom i v druhém zákoně.

O jaké firmy, o jakou korupci vlastně jde, je docela zajímavé sledovat. Právě na případu Vltavy je to velmi patrné. Do zákona č. 114 se totiž mezi tzv. vodní cesty využívané dostal úsek od říčního kilometru 91 Třebenice – pro informaci, to je slapská přehrada – až po České Budějovice. Jde tedy o vodní cestu, o které se říká, že je využívaná, ačkoliv každý ví, že zde stojí tři přehrady, které jsou nepřekonatelné. O jakou vodní cestu se zde tedy vlastně jedná? Aby to skutečně bylo vodní cestou, museli bychom vybudovat zařízení, která umožní parníkům, velkým plavidlům překonat tyto přehrady. Kdo byl někdy na Slapech, na Orlíku, ví, o jak velké překážky se jedná.

Požádal jsem své známé, kteří se zabývají tímto oborem, aby mně sdělili, co by vlastně obnášelo splavnění tohoto úseku. Znamenalo by to vytvořit zdymadla a výtahy. A jak jsem zjistil, to není nějaká fantazie, ministerstvo si už nechalo zpracovat technicko-ekonomický rozbor těchto plavebních zařízení, zpracovala to katedra hydromechaniky Českého vysokého učení technického pro Ministerstvo dopravy a spojů. A zde se ty celkové náklady vypočítávají. Výtah na Slapech 449 milionů Kč, výtah na Kamýku pouhých 59 milionů Kč, Orlík odhadují na 225 milionů Kč, čili celkem 733 miliony Kč.

Podle názoru jiných odborníků jsou tato čísla podhodnocená a dosti silně. Zdvihadlo na Slapech znamená svislou šachtu o stavební výšce 73,7 m a o délce 48 m a šířce 15,5 m pro zdvihadlo o nosnosti 900 tun. To předpokládá odstřel 68 000 m3skály v těsném sousedství přehradní hráze. A podle názoru statiků by to znamenalo ohrožení statiky celé Slapské přehrady. To znamená, náklady by šly velmi prudce nahoru.

Rovněž tak je podhodnocen náklad na Orlík, podle odborníků jiných zhruba o 132 miliony Kč. Celkový náklad uvedený v rozboru Ministerstva dopravy a spojů navíc nezahrnuje další nutné investice, kromě zdvihadel plavební komory na Hluboké, v Českém Vrbném, atd.

Zkrátka a dobře, podle odhadu jiných odborníků ta částka by činila nejméně jednu miliardu 443 miliony korun. K jakému účelu má být tato miliardová částka vynaložena? No, pravděpodobně by se tady plavily neříkám křižníky, ale velké parníky z Českých Budějovic do Prahy, vozily by náklady. Mimochodem podle propočtu velmi optimistickém při 500 cyklech za rok by provozní náklad na proplutí jednoho plavidla o délce 42 m cestou z Třebenic do Budějovic – ve skutečnosti by musely jet mnohem dál – činil 100 tisíc korun. A při dvousměnném využití zařízení by to bylo 200 tisíc korun. Na jednu tunu nákladu se odhaduje někde mezi 300 až 600 korunami.

Byla by taková doprava rentabilní? Možná, že by mně kolegové z jižních Čech mohli říci, co se má vlastně z Českých Budějovic do Prahy plavit. Já doufám, že to nebude pivo, protože to by bylo zkažené, než by do Prahy doplulo. Navíc by se muselo nejméně dvakrát překládat.

A představme si, co by takováto doprava na úseku z Prahy do Českých Budějovic vyžadovala nákladů. To, o čem jsem nehovořil, jsou další hospodářské náklady způsobené vlnobitím. Protože jsou slapské, orlické a další břehy nezpevněné, vyžádaly by si další obrovité investice do zpevnění břehů a mezitím by to způsobilo poměrně značné hospodářské ztráty, protože ty stráně samozřejmě jedou dolů.

Dámy a pánové, v době, kdy naše vláda dělá reformu veřejných financí, kdy chybějí finanční prostředky, tak my se tady budeme zavazovat k tak velkým a podle mého mínění zbytečným investicím? No, z hlediska soukromých firem, které by měly na 100 let dopředu zajištěny státní zakázky, se to nepochybně vyplatí. Nepochybně se vyplatí nalobovat si pár ministerských úředníků a prosadit do zákona takové úpravy.

Nejedná se tedy pouze o motorové čluny na Slapech, které ohrožují některé rekreanty. Tam je jenom nepochopitelné, proč vlastně tyto čluny se tam pustily. Říká se tomu v politice pe ta compli, prostě snaha způsobit dojem, že tam jakýsi provoz již nyní je, že se jako by situace musí řešit a nejlépe řešit splavněním.

Dámy a pánové, jistě chápete, že problém přesahuje náš vodní zákon a samozřejmě že se nedotýká přímo novely, kterou připravilo ministerstvo. V Poslanecké sněmovně se naši kolegové pokusili tuto situaci řešit. A řekněme, že jakýsi krůček k tomu řešení nepochybně učinili, když v § 7 v odst. 5 změnili ostatní povrchové vody na slova „povrchové vody“. Nicméně pokud se nepodaří odstranit tuto věc z obou těchto zákonů, to znamená jak z vodního zákona, tak ze zákona o vodních cestách, tak se obávám, že k řešení a k cíli jsme nedospěli. Chtěl bych vás proto poprosit, abyste podpořili ten první krůček ve vodním zákonu, pozměňovací návrh, který předložím v podrobné rozpravě a abyste měli na mysli, že kromě té politické korupce, o které jsem zde hovořil, se tu jedná také o životy těch dětí, které se koupají v řece.

Měl jsem na Slapech letos zkušenost. Motorové čluny jsou dvojího druhu. Jedny plavou pomalu, dělají strašný rámus, zanechávají zplodiny a obtěžují své okolí. Myslel jsem si, že to je hlavní zlo. Ale když jsem plaval, tak jsem najednou zjistil, že existuje zlo ještě větší. Nad hlavou se mi přehnal člun, který jsem neslyšel, který se řítil šílenou rychlostí, rychlostí takovou, že policejní čluny nemají šanci ho dohonit.

Jsem-li dobře informován, těch výjimek byly poskytnuty již desítky. Po březích slapského jezera, orlického jezera chodí investoři a chtějí tam stavět benzinové pumpy. Jednají o koupi pozemků pro tyto účely.

Dámy a pánové, prosím vás, zabraňte tomu. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek:Děkuji Danielu Kroupovi za zajímavý příspěvek.

A ještě předtím, než udělím slovo dalšímu přihlášenému do obecné rozpravy, dovolte mi, abych přivítal v našem Senátu delegaci poslanců Evropského parlamentu z Velké Británie. (Senátoři povstávají – potlesk.)

Děkuji vám za povstání. Jsou to mí přátelé z britské Konzervativní strany. (Oživení v sále.)To bylo navíc, omlouvám se.

Dalšími přihlášenými do obecné rozpravy jsou v pořadí – bez titulů – Kubera, Doubrava, Eybert, Brýdl, Vaculík. A prosím kolegu Kuberu, aby se ujal slova.

Senátor Jaroslav Kubera: Vymyslel jsem zkrácený rychlejší titul „vážení“, to je rychlejší než všechny ty tituly opakovat.

Chtěl jsem mluvit úplně o něčem jiném, ale pan senátor Daniel Kroupa mě inspiroval. Zřejmě má chatu na Slapech nebo v nějaké oblasti, kde asi jezdí čluny, že.

Pokusím se podívat na tento problém z jiné strany.

Celá desetitisíciletí tady chodili jenom živočichové, pak přišli neandrtálci, lidé, pak celá tisíciletí jezdily jenom vozy s koňmi, potom přišla ta slavná doba, kdy před vozem chodil muž s praporkem a mával, aby chodci včas uhnuli, a pak přišla doba, kde jsme dnes, kdy neumíme vyřešit problém přechodu pro chodce, protože oni si myslí, že mají přednost, řidiči si myslí totéž, a vzájemně se všichni zabíjejí.

Obdobný je problém člunu. Dokud jsme byli tak chudí, že nikdo žádné čluny neměl, pouze ti, kteří měli známé na stavebních úřadech, si vystavěli v dnešních chráněných oblastech chaty, a najednou cizí živel, který tam ani chatu nemá, přijel na člunu a začal je vyrušovat. Oni se finančně vyčerpali, protože když si postavili chaty, tak si ještě nemohli koupit skútr nebo člun, a proto oprávněně protestují, aby nějací cizáci, zejména pražští zbohatlíci, jim tam jezdili na skútrech či člunech.

Přijde ovšem doba, kdy chaty těchto lidí budou již hotové, oni si také koupí skútry a čluny, protože tato lobby, která prodává tyto skútry a čluny, je opravdu velmi silná, a najednou začnou žádat, že nejlepší by bylo, kdyby ti, kteří mají chatu v této oblasti, mohli na tom skútru a člunu jezdit, ale nedej Bože, aby tam jezdili cizí. Znáte to každý ze svého města, kde ti, kteří tam bydlí, požadují: ano, my bychom chtěli do naší oblasti výjimku, ale proboha, ať tam nejezdí žádná cizí auta, nás to hrozně vyrušuje, ale to naše auto chceme mít přesně pod oknem, aby nám ho neukradli.

My to tudíž nevyřešíme a myslím, že je velmi demagogické mluvit o dětském hřišti, na kterém jezdí terénní motocykly. Je samozřejmé, že plavec a člun jsou vůči sobě velmi nerovní soupeři. To ovšem znamená, že plavec nebude moci, jako tomu bylo dříve, kdy plaval pan senátor Kroupa přes celou přehradu v rámci tréninku, v tomto pokračovat. Budou prostě vyhrazena místa s bójemi, tak jako je tomu v celém světě, kde plavou plavci, a zrovna tak musí být velmi důsledně vyhrazené tratě, kde mohou jezdit čluny, a pokud tuto trať poruší, musí být pochopitelně postihovány, protože je skutečně velmi nebezpečné, když lodní šroub zasáhne plavce. To je stoprocentní pravda, člun většinou vyhrává a plavec prohrává.

Myslím si proto, abychom k tomu přistupovali rozumně, protože majitelů člunů je v tuto chvíli méně, takže neumějí napsat petici s pěti tisíci podpisy, ale tak, jak se bude vyvíjet doba, a až odezní zmrazení platů v r. 2006 a republika, jak říká pan premiér, bude třetí nejsilnější v Evropě, těchto člunů u nás přibude a my se budeme muset s tímto problémem nějakým způsobem vypořádat. To ale jenom na okraj.

Chtěl jsem říci něco úplně jiného, a to je poznámka k § 116, pro který už nemám ani slov, protože tam je 85 trestností, které když někdo učiní, dostane pokutu od do, a zase nastává onen příběh, jak velké to bylo ohrožení nebo poškození. Sám bych uměl připsat ještě dalších čtyřicet. Vůbec tam např. není uvedeno, když do vody spadne tenisový míček, obalí se řasami a některá ryba, která není zvyklá na takové množství řas, si může kousnout a chcípnout. A takto bychom vymysleli dalších 50 bodů. Je to naprosto šílené a já už nemám další slovo. První bylo zaplevelování, další zahnojování a třetí už ani nedokážu vyjádřit. Nejhorší ale je, že si s tím neumím ani poradit, protože není možné to jen tak vyškrtnout a vložit tam obecnou větu, protože taková věta se dá napsat obtížně. Každá tato povinnost se může v budoucnu změnit a vždy se bude dělat buď novela zákona v případě, kdy přijdeme na další, 86., až zjistíme, že někdo ještě udělal něco, co by také dělat neměl. Tento zákon nepochybně podle pozměňovacích návrhů projde v následujících letech, ještě v tomto volebním období ho tady budeme mít aspoň dvakrát nebo třikrát, a protože ani legislativa neumí tuto zrůdnost opravit, měli bychom to tak asi v tuto chvíli nechat, ale pamatovat na to, a příště už takovéto věci nepřipouštět. Bohužel to není jenom tento zákon, ale skoro každý, který tady projednáváme. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Děkuji kolegovi Kuberovi. Slovo má kolega Doubrava, připraví se senátor Pavel Eybert.

Senátor Jaroslav Doubrava: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, mám pocit, že projednávaná materie, kterou máme před sebou, a kterou projednáváme, není jen o stavění obrovských vodních děl, jak jsem vyrozuměl z příspěvku kolegy Kroupy, ale není ani o závisti, ale o bezohlednosti. O závisti hovořil kolega Kubera, o bezohlednosti provozovatelů, oněch malých ďáblů na vodní cestě bych chtěl hovořit já.

Jde totiž o to, že zákon č. 254/2001 Sb., což je vodní zákon, a zákon č. 114/1995 Sb. o vnitrozemské plavbě, později zdůvodním, proč je kladu vedle sebe, obsahují nekorektní formulace, které umožňují jejich zneužití. Dovolte mi, abych doložil jejich aplikaci v nedávné historii.

V zákoně č. 254/2001 Sb. se jedná především o § 7 odst. 5, který říká:

„Na povrchových vodách v ochranných pásmech vodních zdrojů prvního stupně a na nádržích určených pro chov ryb je plavba plavidel se spalovacími motory zakázána. Nejde-li o dopravně významné vodní cesty, je tato plavba zakázána na vodních nádržích a vodních tocích, které stanoví Ministerstvo dopravy a spojů po dohodě s Ministerstvem životního prostředí a ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství vyhláškou. Ostatní povrchové vody lze užívat k plavbě jen tak, aby při tom nedošlo k ohrožení zájmu rekreace, jakosti vod a vodních ekosystémů, bezpečnosti osob a vodních děl; rozsah a podmínky užívání povrchových vod k plavbě stanoví Ministerstvo dopravy a spojů po dohodě s Ministerstvem životního prostředí a ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství vyhláškou.“

Odkaz na dopravně významné vodní cesty lze interpretovat tak, že ze zákona nelze omezit plavbu plavidel se spalovacími motory na předem vytypovaných vodních cestách. Tyto cesty, tzv. využívané vodní cesty, jsou jako podmnožina dopravně významných vodních cest přímo vyjmenovány v § 3 zákona č. 114/1995 Sb. Dovolte mi, abych z tohoto zákona opět ocitoval. Jedná se o odst. 3:

„Vodní cesty dopravně významné se z hlediska jejich využívání pro provozování vodní dopravy dále člení na vodní cesty využívané a vodní cesty využitelné.“

Odst. 4:

„Vodní cesty využívané jsou a) vodní tok Labe od říčního kilometru 102,2, Chvaletice, na státní hranici se Spolkovou republikou Německo, b) vodní tok Vltavy 1) od říčního kilometru 91,5, Třebenice, po soutok s vodním tokem Labe, včetně vyústění části vodního toku Berounky po přístav Radotín; 2) od říčního kilometru 239,6, České Budějovice, po říční kilometr 91,5, Třebenice, jen pro plavidla o nosnosti do 300 tun.“

Pátý odstavec: „Vodní cesty využitelné…“

Přitom uvedená klasifikace úseku říční kilometr 239,6, České Budějovice, po říční kilometr 91,5, Třebenice, je v přímém rozporu se skutečností. Na rozhodujících vodních dílech na trase chybí nezbytná zařízení pro jejich překonání, ale o tom hovořil kolega Kroupa.

Kombinace obou uvedených zákonů pak umožňuje právní konstrukci, kterou se úředníci Ministerstva dopravy a spojů ČR po nabytí právní moci snažili uplatnit: „Rekreační oblast Slapy-Orlík je nyní významnou vodní dopravní cestou, a proto na ni ze zákona nelze omezit provoz plavidel se spalovacími motory, včetně rychlých motorových člunů a vodních skútrů“, o kterých tady již byla řeč.

„Ministerstvo dopravy a spojů je ze zákona povinno pečovat o rozvoj a modernizaci této cesty.“

Toto pojetí zákona se zmínění úředníci snažili promítnout do vyhlášky uložené zákonem č. 254/2001 Sb., jak už jsem řekl. Protože prakticky ničím neomezený provoz motorových vozidel v hustě využívaných rekreačních oblastech byl nepřijatelný pro Ministerstvo životního prostředí, musela se nakonec obsahem vyhlášky zabývat i vláda. Spor mezi oběma ministry totiž vyvrcholil právě na počátku rekreační sezóny a současně těsně před volbami do PS. Vláda tehdy výrazně podpořila usnesení č. 515 stanovisko Ministerstva životního prostředí a v tomto smyslu uložila vyhlášku dopracovat. V dnešní praxi je však toto vládní usnesení respektováno jen ve velmi omezené míře. Uplatňuje se sice snaha zakázat alespoň v letním období provoz vodních skútrů, zatímco provoz motorových člunů není prakticky ničím omezen, ani ročním obdobím, ani pokud jde o jejich rychlost.

Pokud by prošel návrh tohoto zákona do podrobné rozpravy, nechal jsem vám položit na stoly pozměňovací návrh, kterým bych tuto problematiku řešil. Samozřejmě spíše než zamítnutí tohoto zákona bych upřednostnil jeho schválení ve znění postoupeném PS. To, co jsem řekl, že mám připravený pozměňovací návrh, je pro případ, že bychom propustili toto znění do podrobné rozpravy. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek:Děkuji, pane kolego. Nyní vystoupí kolega Eybert, připraví se pan předseda Jiří Brýdl.

Senátor Pavel Eybert: Děkuji. Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, máme před sebou novelu vodního zákona, která má dát do souladu právo České republiky s právem EU. To je zcela v pořádku, neboť jsme se v ČR přihlásili k tomu, že jako přistupující země tak učiníme. Neměli bychom však vyhověním tohoto požadavku dostat obce, města do pozice, která by pro ně mohla být neřešitelná. Pokusím se tento problém podrobněji vysvětlit.

ČR se zavázala, že obce s větším počtem ekvivalentních obyvatel než 2000 musí do 31. 12. 2010 čistit odpadní vody dle parametrů z nařízení vlády, vycházejícího z § 38, odst. 5 vodního zákona. Přenášíme tím tedy závazek ČR na obce a města.

Velice kladně hodnotím, a musím to zdůraznit, činnost Ministerstva zemědělství a Státního fondu životního prostředí, které pomáhají dotačními tituly městům a obcím s vybudováním nebo modernizací čistíren odpadních vod a kanalizací. Jejich činnost je však dosud limitována prostředky, které byly a jsou k dispozici.

Abychom si uměli představit, o jaký problém jde alespoň v hrubém finančním vyjádření, uvedu některá mně známá čísla. Jedná se zhruba o 380 obcí, měst, průměrná cena jedné takové čistírny je odhadována na 20 milionů korun. U kanalizací jde o hodnoty poměrně rozdílné, od několika milionů až opět někam ke 20 milionům korun na jeden případ. Existují odhady, že bude potřeba až 60 miliard korun na takovouto výstavbu a rekonstrukce, a to jak z prostředků EU, tak dohromady s národními prostředky.

Vznikají tu však další problémy. Použití prostředků z EU bude na tyto aktivity limitováno minimální cenou za jednu akci 100 milionů korun. Sdružování obcí tak, aby tři, čtyři obce nad zmiňovaných 2000 ekvivalentních obyvatel, se daly dohromady a vytvořily smysluplný projekt za více jak oněch 100 miliónů korun, možná někde půjde, někde nepůjde. Určitě nepůjde všude, a to z mnoha důvodů. Někdy proto, že takové obce leží daleko od sebe a společná čistírna odpadních vod není možná, někde bude na překážku výškové převýšení, někde zbytečně vysoký měrný náklad na výstavbu dlouhých kanalizací apod. Někdy také půjde o mezilidské vztahy.

Když zde hovořím o ekvivalentních obyvatelích, je tu další problém. V zákoně v čl. II odst. 2 se říká, že obec, jejíž současné zastavěné území nebo v zastavěném území do r. 2010, o velikosti 2000 ekvivalentních obyvatel, má uvedenou povinnost čistit odpadní vody. Musíme si uvědomit, že zde nejde jenom o obyvatele. V těchto zastavěných územích o velikosti někdy třeba jenom 500 obyvatel, může být škrobárna, lihovar, masna nebo jakýkoliv jiný producent odpadních vod, který spolu s obcí vytvoří a překročí hranici 2000 ekvivalentních obyvatel. I pak je taková obec povinna zabezpečit čištění odpadních vod a případné sankce dopadnou ze zákona na ni.

Z hlediska životního prostředí je to v pořádku. Nedáme-li však obcím dostatek prostředků, které by po sdružení s ostatními producenty, o kterých jsem právě hovořil, mohly ekonomicky zabezpečit výstavbu či modernizaci čistírny odpadních vod a kanalizací, pak je tímto zákonem přímo ohrožujeme.

Na této schůzi projednáváme i nový zákon na zadávání veřejných zakázek. I jeho přijetí je motivováno harmonizací českého práva s právem EU. Je to ovšem ale také další překážka ztěžující obcím cestu k naplnění povinnosti, kterou jim ukládáme, čistit odpadní vody. Proto, aby obce měly větší jistotu, že stát je nebude penalizovat, pokud jim nepřidělí prostředky na to, co jim nařídil, když učinili vše, co měli učinit před vlastní výstavbou, tj. vypracování projektu, výkup pozemků, získání územního stavebního povolení, vybrání dodavatele a podání žádosti o podporu, jsem připravil pozměňovací návrh, který by jim tuto jistotu aspoň trochu dával.

Další mé pozměňovací návrhy už sice nejsou tak kruciální, pokud bychom však zákon vraceli, jsou z mého úhlu pohledu zlepšující stav, a to zejména ve vztahu k venkovu, menším sídlům, menším provozovatelům vodohospodářských děl, toků, vodovodních čistíren a kanalizací.

Nyní k jednotlivým problémům. Dnes máme řadu nemovitostí na hřebenech hor, které mají dosud platné vodohospodářské povolení nebo rozhodnutí na vypouštění odpadních vod, předčištěných nebo vyčištěných odpadních vod do vod podzemních, ale v budoucnu podle tohoto návrhu zákona je někteří nedostanou. Kritériem má být, jestli jsou tyto nemovitosti provozovány podnikatelsky nebo soukromě.

Nikoliv tedy podle míry znečištění, které produkují a dávají do životního prostředí. To se mi nějak nezdá. Ukládáme jim povinnost vytvořit podmínky pro migraci vodních živočichů, jak zde již bylo řečeno, na nových vodních dílech, aspoň já to tak chápu, s vágním omezením je-li to technicky možné nebo není-li to finančně příliš nákladné. Ta definice je prostě velmi vágní a já se obávám, že tady vzniká zase jistý další prostor pro korupci na těch vodohospodářských úřadech, které to budou rozhodovat.

Ukládáme povinnost provozovatelům, vlastníkům nemovitostí, aby zajišťovali, že nedojde ke zhoršování průběhu povodně, a to i v době povodní atd. A to jsem se zmínil jenom o dvou z 85 bodů vyjmenovaných pod sankcemi ukládanými ze zákona se sankcí od tisíce do jednoho milionu korun. Zase mi přijde, že tam je příliš mnoho těch bodů, které jsou zde definovány a velké rozpětí pro správní uvážení.

Provozovatelům vodovodů, kteří mají vydáno povolení k čerpání podzemních vod, stanovujeme platit zálohy za odebranou vodu z objemu vydaného povolení, nikoliv dle obvykle čerpaného objemu vod. Já sice chápu námitku, že jde o to nezamezit jiným odběratelům v dané lokalitě čerpání podzemních vod, ale musím myslet také na to, že obce nebo jimi zřizované organizace mají povinnost zabezpečit zásobování pitnou vodou a že si musí držet určitou rezervu v těch povoleních, kterou pak využijí v případě suchého roku, jaký byl letos, při zvýšených odběrech nebo při poklesech vydatnosti pramenů.

Zákon ve stávajícím znění ukládá provozovatelům čistíren odpadních vod přijímat odpadní vody z komunikací – dálnice, silnice, účelové komunikace, ale také ze zoologických zahrad – zdarma. Stát jim pak ukládá povinnost platit i z takových odpadních vod úplaty stanovené při vypouštění.

Taková praxe je pro řadu provozovatelů velmi problematická. Navíc jim v této novele ukládáme povinnost brát bez úplaty vody z drážních těles a úplaty za vypouštění i z takových vod dále ponecháváme.

Bude-li proto zákon postoupen do podrobné rozpravy, podám k těmto mnou zmíněných problémů pozměňovací návrhy, z nichž onen první považuji za zásadní a domnívám se, že by alespoň částečně tyto problémy řešily. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek:Děkuji Pavlu Eybertovi a prosím Jiřího Brýdla. Připraví se Josef Vaculík. Dále přihlášenými jsou Pospíšil, Bárta, Mezihorák.

Senátor Jiří Brýdl: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, netušil jsem, že projednávání vodního zákona bude tak zajímavé. Vrátili jsme se daleko do minulosti, ve vystoupení kolegy Daniela Kroupy byla jistá míra science fiction, kdy se budovala zdymadla a mluvilo se o miliardách a já bych tedy dodal, abych byl in, když už dneska tak začínáme, že prvobytně pospolné společnosti vodní zákon nepotřebovaly, neb s tím problémy prostě nebyly.

Ale teď zcela vážně. Ta přestávka byla dobrá k tomu, že jsme si mohli přečíst podané pozměňovací návrhy, i když musím podotknout, že ten nešvar u tak složitého zákona dávat ad hoc návrhy, které nebyly projednány na výborech, že to je nešvar poměrně značný, protože přece jen na výborech má možnost se více ten problém nahlédnout, je tam více možné prezentovat názor na odvolatele, je možné s legislativou posoudit lépe souvislosti těchto zákonů, což zpravidla u těchto ad hoc projednávaných návrhů není a ve snaze opravit zákon dojdeme pak posléze často k nepředpokládatelnému nebezpečí poškození zákona.

K tomu problému, jak kolega Kroupa řekl, že posloucháme občanskou veřejnost. Já ji poslouchám a doopravdy se nebudu dopouštět toho science fiction. Je zcela evidentní, a já bych ale vůbec potom prosil, a to ještě předsadím, pokud některé problémy, které jsou reálné, můžeme vyřešit v jiných zákonech, tj. například v zákonu o vodovodech a kanalizacích nebo v zákonu č. 114 o vnitrozemské plavbě, který tady byl zmiňován, tak bych poprosil, abychom to řešili v těchto zákonech, a to také proto, že tyto zákony jsou k nám na cestě a o těchto problémech vědí již i v Poslanecké sněmovně a pokud by je nestačili vyřešit, tak samozřejmě se zapojíme do hry.

Například ten problém, který tady velmi emotivně v té oblasti až science fiction předkládal kolega Daniel Kroupa a pak kolega Doubrava, je doopravdy lépe řešitelný v tom zákoně č. 114, a to také k tomu, protože se to vztahuje k vyhlášce a v zákoně o vodách se říká mj., že vyhlášku vydává Ministerstvo dopravy, které je předmětné v tom zákoně č. 114 ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí, po dohodě s Ministerstvem životního prostředí se říká v zákoně a ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství. To je tam až v poslední řadě.

A ta oprava v tom zákoně č. 114 je možná a vyřeší problém. Já jsem čtyři hodiny diskutoval s petenty petice za zachování rekreační hodnoty středního Povltaví. Musím říci, že to byli slušní a kompetentní lidé s velkými odbornými znalostmi ve věci samé a dohodli jsme se tak, a pochopili mě, že nebudu ingerovat do vodního zákona, pokud se to v zákoně č. 114 dá vyřešit a věcně příslušně lépe. Vzhledem k tomu vztahu, který tady říkám.

Protože, dámy a pánové, a opět předsouvám, to není žádná bagatelní věc dneska neschválit ten zákon. Ano, neschvalme ho. Pokud pozměňovací návrhy doopravdy mají tu váhu, která se týká vodního zákona a řeší ty zásadní problémy, protože není jednoduché, možná nebo nebude jednoduché získat 101 hlasů v Poslanecké sněmovně pro náš návrh a je třeba říci, že jsme zavázáni, že při vstupu do Evropské unie, tedy k 1. květnu 2004 bude tento vodní zákon platit. Jestliže chceme být věrohodnými při vstupu do Evropské unie, tak se chovejme alespoň přiměřeně k našim závazkům.

Já chápu, že bude-li tady nějaký pozměňovací návrh, který je zcela zásadní a který se nedá řešit jinak, než pozměňovacím návrhem, podpořím takový pozměňovací návrh, ale zatím nevidím, že by některý z těchto pozměňovacích návrhů, které jsem si mohl přečíst, měl tuto velkou závažnost.

To předsunuji, a velmi prosím, abyste při hlasování tuto okolnost zvažovali. Protože přece není možné, abychom vyjednávali přístupové pozice, abychom dělali legislativní kroky a zároveň na základě ne zcela relevantních nebo zcela sémanticky neodkladných věcí, ingerovali do zákona, zvláště ve věcech, které nejsou ani jeho obsahem, ale jsou v zákonech, které jsou doprovodné a jdou nám sem a můžeme je mít a kde to je v podstatě jedno. Velmi vás prosím, abyste toto hledisko zvážili.

Samozřejmě tento zákon obsahuje některé závažné problémy, jejich řešení je nutné, ale nedomnívám se, že to vyřešíme změnou v tomto znění, této dikci tohoto zákona. Zcela potvrzuji to, co říkal ctěný kolega Eybert, ano, je to tak, zavázali jsme se provést, je to problém, problém, který se musí řešit velmi rychle, protože rok 2010 se blíží, jenom mám jistou pochybnost, že pozměňovací návrh kolegy Eyberta úplně změní tu věcnou stránku věci, těch 2000 ekvivalentních obyvatel musíme doopravdy odkanalizovat dejme tomu.

Totiž jde o to, že kolega Eybert ve svém pozměňovacím návrhu dá jistotu obcím, že nebudou sankcionovány. Ano, když to tak bude, obce mají jistotu. Já žiji v dobré víře, že pokud stát, kraje, obce a i další instituce nenapnou síly, aby splnily tuto podmínku, a to musí udělat, tak bude fungovat § 125, kde ta výjimka z pokuty může a dokonce, bych řekl, musí být přece realizována, protože není možné, aby malá obec, která doopravdy na to věcně nemá síly pak dostala od státu pokutu, protože tam už není ve věci samé Evropská unie, ale Česká republika a její instituce, v tomto případě vláda nebo příslušný rezort.

Nedovedu si představit, že by tomu tak bylo jinak. A naopak přijetí toho pozměňovacího návrhu mě avizuje jakoby že předpokládám, že to vlastně nesplníme, a již předem si dělám alibi. Zdá se mi, že lépe by bylo jít do věci samé. Já jsem připravil usnesení, které je velmi obecné. Já vysvětlím proč.

Protože to je největší problém, tak to usnesení, pokud si přečtete a nemusíte pro něj samozřejmě hlasovat, v první části říká, co vlastně v té části druhé z bodu 6 vyplývá z toho našeho závazku a jestli si přečtete myslím ten bod 4 a 5, tak tam jasně říkám, že bez pomoci státu a krajů té pozice nemůžeme dosáhnout, že finanční prostředky na to nejsou a že kofinancování je jedině tím sdruženým úsilím. Pak tam trošku jsem si zadělal na problém, protože jsem to špatně napsal, protože jsem tam napsal, že Senát ukládá Senátu, v těch dalších bodech bych prosil, abyste si pak škrtli „Senát“ a napsali Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, protože my jsme ochotni a budeme pořádat seminář se všemi zúčastněnými a nevidím to úplně jako zbytečnou věc, seminář, protože i my, jako součást Parlamentu, budeme muset do té hry vstoupit, protože ta hra je o velmi mnoho a ten cíl je pozitivní, environmentální cíl je nesmírně pozitivní.

My přece chceme odkanalizovat ty obce s těmito ekvivalenty, ale musíme se spojit. Já se nedomnívám, že bychom v této chvíli museli ingerovat. Mně stačí ten § 125, který mi dává záruku, že pokud se to nepodaří, tak obec sankcionována nebude, ale já věřím, že se to podaří, protože podařit se to musí, už jen proto, že jsme se při přístupových rozhovorech k tomu zavázali a já souhlasím s tím, že se vláda zavázala k některým věcem, mj. vezměte si nebýt tlaku Evropské unie, mohlo by obecně dojít k zpochybňování environmentálních záležitostí, které byly před revolucí téměř disidentské a teď jakoby nebyly? To přece není možný pohled.

Proto vás prosím, abyste, až budete uvažovat o pozměňovacích návrzích, abyste, a toto je velmi vážná záležitost, to postavení obcí, abyste o tom uvažovali spíše pozitivně než negativně, spíše ve víře, že i my, naše komora může v řešení té věci, nejen může, ale musí v řešení té věci pomoci.

Jeden z problémů jsou poplatky. Kolega Eybert jako zkušený komunální politik ví, kde je jádro problémů. Je to jeden z problémů. Nicméně jsem přesvědčen o tom, že současná dikce zákona § 12 umožňuje odběratelům úpravu, a nejen, že jsem o tom přesvědčen, vím to, a nejen, že to vím, mohu prokázat, že některé organizace už o to požádaly a ke změně došlo. Může nasmlouvané množství změnit a doopravdy je to přece o tom, že každou věc můžeme nasvítit nějakým úhlem nazírání. To, co tady je směrem k poplatkům je závažný problém. Já ho nechci bagatelizovat. Přece je problém, když své prostředky umrtvuji, čekám až mně jsou ty prostředky vráceny a mám umrtvené prostředky na investice, které by zpravidla šly do věci samé, protože ani nikam jinam vlastně nemohou jít.

Na druhé straně bych doopravdy, a je to rozhodnutí každého z nás, zdůraznil, že ten druhý pohled, že ten druhý úhel pohledu je takový, že zreálňuje ten regulační prvek, že prvek, který zreálňuje odběry a že v podstatě zabraňuje tomu, aby některý ze subjektů, který chce vodu odebírat, blokoval jiné subjekty, což by z některých důvodů mohlo jít, a svým způsobem je to tedy také akt zachování volné hospodářské soutěže a rovnějšího přístupu všech subjektů k něčemu tak cennému, jako jsou zdroje vody.

Samozřejmě ale platí to, co říkal kolega Eybert, že postavení těch některých subjektů je těžké, protože ony nemohou jít ani na střední polohu. Horní poloha je ekonomicky nevýhodná, dolní poloha může být nebezpečná, protože mohou nastat situace, které doopravdy znamenají, že by mohlo být ohrožování zásobení obyvatelstva, nicméně my už víme po projednání ve výboru, že tady jsou opravné prostředky ze zákona, kdy nastane ta situace třeba až katastrofická, že lze dosáhnout i na jiných odběratelích toho, aby obyvatelstvo bylo přednostně zásobováno a když mluvím o problému, který otevírám, který je vážný, tak chci o něm mluvit obecně ze všech hledisek, kde já říkám, že oba dva úhly pohledu jsou dobré, ale navíc říkám, nebo jsou validní, že § 12 umožňuje změnit odběr vody, to je jedna věc, a za druhé říkám, že při katastrofální situaci je možné řešit problém odběrem ve prospěch obyvatel, a to je pro mě úplně zásadní hledisko, a proto si myslím, že bych v této chvíli neměnil obsah tohoto zákona o poplatcích. Tam je totiž ještě, kolegyně a kolegové, jeden problém, protože pokud bude znejistěno to období v té rozhodné chvíli vyúčtovávání, může se stát, že finanční úřady, které vracejí přebytky, mohou být znejistěny ve svých postupech a dokonce by mohly být problémy s vyúčtováním té vratky, která tam má být.

Toto neumím do úplného detailu, ale ten problém by tady hypoteticky mohl nastat a hypoteticky tady mluvíme o mnoha hypotézách, proto mi dovolte, že jsem v této chvíli mluvil o hypotéze, o které jako jediné neumím říci, že to tak přesně je.

Problém komunikací – kolega Eybert. Ano, je to problém, umíme ho popsat. Já to považuji za neřestné v podstatě, aby z těchto veřejných prostranství tekly vody, a co z toho vyplývá už nebudu opakovat. Já bych řekl, že to je problém, který by se měl řešit v zákonech o vodovodech a kanalizacích, kolega Eybert také netrval na řešení tohoto problému a neviděl ho jako problém originální, jako problém, který právě teď musíme řešit a rozhodně se připojím k těm úvahám, jak to řešit v tom příslušném zákoně, protože dochází určitě k poškozování subjektů tak, jak o tom mluvil kolega Eybert.

Kolega Kubera tady mluvil o § 116, má svým způsobem pravdu. Skutková podstata správního projednávání má být vyjmenována, Ministerstvo zemědělství v té chvíli bylo až přehorlivé a rozdělilo to do skupin skutkových podstat, do vyjmenování jednotlivých bodů. Není to příliš účelné, ale chápal jsem vystoupení kolegy Kubery jako povzdech nad tím a, řekl bych, že pokud bude docházet k novelizacím, že se tato metoda do správního projednávání u nás neprosadí a bylo by asi dobré pak, aby Ministerstvo zemědělství v budoucnosti od toho couvlo do úzu, který bude v našem právním řádu fungovat, ale to říkám jen proto, co by mělo udělat, ale není to záležitost, která by se měla řešit.

Významný se mi zdá být § 15 a pak ten pozměňovací návrh, který dával kolega Bárta. Ony jsou spojené, vlastně obě ty dvě věci, a já věřím, že víte, o kterých věcech teď mluvím. Nebudu mluvit o odsouvání bariér pro ryby a další živočichy v § 15 a ingerenci do věcí, které se stanou po povodní a které orgány a organizace a instituce do nich budou zasahovat. Já bych řekl u toho § 15 - je tam pozměňovací návrh kolegy Schovánka, který to jakoby změkčuje.

A Ministerstvo životního prostředí. Prostě nemůže to být tak, že Ministerstvo zemědělství válcuje Ministerstvo životního prostředí a obráceně. Buďme rádi, že v některých věcech je konsenzus. To je věc, kde je konsenzus.

Když jsem si to přečetl, kolega Schovánek v pozměňovacím návrhu říká. tam je problém, sice u chovných rybníků to zachovává, ale, dámy a pánové, to přece je nutné. Tady se mluvilo pak i o korupci trošku. Ale vezměte si, třeba když bude zákaz přehrazování bystřin, tak horské obce, obce, kde byly povodně, a když se bystřiny nebudou přehrazovat, tak to je teda velmi tvrdé rozhodnutí, pokud ta výjimka nebude. Co se stane na dolním toku s tou vodou, která bude mít jiný režim tekoucí vody, například při přívalových deštích.

A měli bychom přemýšlet i o těchto detailech.

A proto si říkám, že je velmi nebezpečné říci: tohle vyškrtneme, ač došlo u obou ministerstev k dlouhému jednání a k dohodě, kde každý z těch tří bodů, z těch tří výjimek má svou skutkovou podstatu. Věcné dohadování a dohadování odborníků. A my teď jako deux ex machina často bůh ze zdroje antického dramatu vstoupíme k jednotlivé věci, uchopíme ji a změníme. Máme tu odvahu.

A chtěl bych právě říci, že u těch tekoucích bystřin, které by z toho vypadly, to může tento věcný problém přinést.

Kolega Bárta je člověk otevřené společnosti, občanské společnosti, řekl bych velmi přísně nakloněn zájmům neziskových organizací. Vidím za ní jaksi lobbistickou činnost. Ale řekl bych, že to, co on vlastně říká v pozměňovacím návrhu, že mu neřekli jednu věc, a to totiž pohled z druhé strany, že to není úplně tak, že orgán ochrany přírody totiž není zcela vyloučen z projednávání té věci. Ve skutečnosti, a to mohu prokázat, uděláme si třeba přestávku a půjdeme do odborné diskuse, že na základě oznámení správce vodního toku, který je povinen to oznámení udělat orgánům ochrany přírody, mohou vstoupit do projednávání dané věci a ovlivnit podmínky, za kterých je ta náprava prováděna.

A není dobrý, ani natvrdo, tak ani tak. Kolega Bárta je z obce nebo z části republiky, kde byly povodně. Já jsem byl starostou města, kde byly velké povodně.

Vím, jak to bylo složité a jak by to mohlo být složité, kdyby to fungovalo úplně natvrdo, jaksi s tou ingerencí přesně. Říkal jsem to na výboru. Přátelé, jako starosta jsem se nemohl dohodnout s orgány státní správy, vzal jsem krumpáč a urazil jsem zámek a začal jsem vypouštět rybník, vzal jsem na sebe to riziko. Kdo tomu nevěří, máme to nafilmované na videu, protože ve vlastním zájmu jsem to na video nechal nafilmovat. Tak dlouho jsem se nemohl domluvit ani s majitelem rybníku, ani s okresním úřadem, až jsem to udělal vlastnoručně. A to je o tom. Orgán ochrany přírody není vyloučen, může vstoupit, ale není to zcela natvrdo. A myslím si, že to tak je docela rozumné.

Promiňte mi, že jsem mluvil dlouho. Promiňte mi, že jsem mluvil někdy až do podrobností. Ale když jsem přemýšlel o tomto zákonu, o pozměňovacích návrzích, o způsobu projednávání, tak se mi zdálo, že už bych k tomu měl přistoupit obecněji a poprosit vás, abychom jaksi rozlišovali mezi jednotlivostmi a cíli, mezi mezinárodními závazky a úrovní zákona, mezi tím, co je sice věcně správné, ale co stejně ten problém, třeba pozměňovacím návrhem, nevyřeší, a co může a musí vytvářet, generovat řešení budoucnosti ve spojení věcí jiných a nás všech. Není to o tom, že jedno ministerstvo po dohodě předloží zákon, my že zvedneme ruku a na obci že budeme mít problémy. Ty problémy zrovna v oblasti vodního hospodářství jsou tak spojité, že se týkají každého, i těch lidí jezdících na skútrech, které já nesnáším, které ohrožují životy. A při zákonu č. 114 budu velmi plédovat pro to, aby k té změně došlo.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek:Děkuji kolegovi Brýdlovi. Nyní hovoří Josef Vaculík, připraví se Jiří Pospíšil.

Senátor Josef Vaculík: Děkuji. Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Vystoupím s jednotlivostí, ale musím.

Novela kromě své harmonizační role reaguje rovněž na stav vzniklý po povodních v letech 1997 a 2002. Významně zlepšuje současný stav, přesto neřeší jednu důležitou záležitost, která komplikuje situaci při realizaci preventivních protipovodňových opatření, zejména výstavbě suchých poldrů a jiných staveb, které umožňují řízené zaplavení předem určeného území, tzv. území určená k rozlivům povodní. Tato opatření mají zajistit rozložení a zpomalení průtoku povodňové vlny a chránit ostatní území před jejím neřízeným přívalem, s cílem chránit lidské životy a majetek občanů i státu a zabránit opakování vzniku povodňových škod v rozsahu  uvedených let.

Současně platné znění zákona v § 68 odst. 3 sice umožňuje řešit náhrady za omezení užívání pozemků a staveb v rozlivových územích, ale neřeší další možné škody vzniklé jejich zaplavením v době povodně. Tato rizika škod nejsou plně kompenzována a ani nejsou dány zákonné záruky, že tomu tak bude. Tento stav vede vlastníky nemovitostí a zastupitelstva dotčených obcí k oprávněné zdrženlivosti při stavebních řízeních a může vést až k zablokování realizace tolik potřebných opatření.

Tomuto odporu se nelze divit, jelikož ochrana majetku jiných jde v tomto případě v převážné míře na vrub vlastníků těchto dotčených nemovitostí. Nemůžeme nutit vlastníky, aby na svůj náklad nesli riziko poškození svého majetku ve prospěch ochrany majetku jiných, a tuto situaci nelze ani řešit prostřednictvím pojištění. Toto pojištění by jednak bylo pro vlastníka nákladnější než pojištění v oblasti, která není určena k rozlivům povodní, a opět by šlo na vrub vlastníka ve prospěch ochrany majetku jiných osob.

Jednoznačně jde tedy o stavby ve veřejném zájmu a je tudíž povinností státu toto riziko nést na svůj vrub. Škody vzniklé zaplavením území určených k rozlivům povodní by proto měl hradit stát.

K tomuto řešení mám připraven pozměňovací návrh.

Je sice téměř jisté, že by v případě vzniku povodňové situace přijetí pozměňovacího návrhu vedlo k určité výši mandatorních výdajů státu na náhradu vzniklých škod. Tyto náhrady by však byly řádově nižší, než kdyby nedošlo k realizaci potřebné ochrany před povodněmi. Tyto výdaje mohou být i nulové v případě, že k povodním nedojde a mohou být mnohem nižší, pokud ochrana před povodněmi bude včas realizována.

I k tomu směřuje tento pozměňovací návrh. Jeho přijetí by umožnilo rychlejší a hladší průběh příslušných řízení s dotčenými vlastníky.

Pozměňovací návrh rovněž odstraňuje určitou diskriminaci vlastníků pozemků v dotčených územích, ve vazbě na Listinu základních práv a svobod. Podle odst. 4 článku 11 Listiny je nucené omezení vlastnického práva možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Vymezení území určených k rozlivu povodní je zcela jistě nucené omezení vlastnického práva. V případě rozlivu povodně je splněna podmínka zákonnosti již citovaným paragrafem 68, ovšem bez náhrady v případě vzniklé škody.

Vážení, obracím se na vás s naléhavou prosbou pomoci řešit problém včasné ochrany před povodněmi. Každý krok, který učiníme v této věci, pomůže zabránit opakování škod, jejichž vzniku v předešlých letech jsme často jen bezmocně přihlíželi. Nerad bych se opět dočkal padajících domů, zničení úsilí generací a zatopení nám tak drahých památek v historických centrech měst i zmaření lidských životů a narušení pokojného života našich občanů.

Připravený pozměňovací návrh však nepodám. Jsem si vědom nutnosti včasného přijetí předkládaného zákona vzhledem k jeho harmonizační rovině a povinnostem z něho plynoucím, které je nutno realizovat před vstupem do EU. Očekávám však vstřícnost Ministerstva zemědělství a následně i vás, ctěné kolegyně a kolegové, při rychlé nápravě výše popsaného problému náhradním legislativním řešením.

Tímto si dovolím připojit se k výzvě kolegy Jiřího Brýdla ke schválení návrhu zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek:Děkuji, pane kolego. Ministr se tváří vstřícně. Nyní prosím Jiřího Pospíšila, připraví se Zdeněk Bárta, jako poslední přihlášený na displeji František Mezihorák.

Senátor Jiří Pospíšil: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. K posledním dvěma vystoupením, která řekla, jak závažné jsou ty problémy a jak je nemáme měnit, bych řekl jednu citaci, kterou jsem slyšel v Bruselu.

Ve svém posledním vystoupení před zahraničním výborem komisař Verheugen pronesl zajímavou myšlenku, řeknu to volně v češtině:

Mají-li všechny přistupující země problémy s implementací zemědělských předpisů Unie, je to možná tím, že problém je spíš v těch předpisech, než v těchto zemích.

Přemýšlejme nad tím.

A teď pan senátor Kroupa očekával, že na jeho příspěvek se ozvou Jihočeši. A už je to tady. Jeden a půl miliardy za vodní cestu z Budějovic do Prahy. Já děkuji panu Kroupovi za to, že nám popsal, jak neuvěřitelně levná je tato vodní cesta. Pro srovnání: první koridor železniční už stál více jak 100 miliard korun a pořád není hotový. Ať se pan senátor zeptá, kolik stojí kilometr dálnice. Nevím, zda pan senátor ví, že největším zákazníkem bratislavského přístavu jsou linecké železárny. Tam se železná ruda překládá z vlaku na lodě a po vodě pluje do Lince proti proudu Dunaje. Proč to dělají? Vyjde to i s tím překládáním podstatně levněji.

V případě vodní cesty z Budějovic do Prahy nejde o žádnou novou vodní cestu. Ta vodní cesta je používaná doložitelně od 13. století. Co by se po ní vozilo? Já myslím, že i kdyby se vozilo jenom to dřevo, co se vozilo předtím, sůl pravděpodobně už bychom nevozili, a dokonce i to pivo by se mohlo vozit, tak by se vyplatila. Toho dřeva dnes tímto směrem je dostatek na to, aby se jako vodní cesta uživila.

Pak ještě řeknu jednu malou věc. O tom smyslu, vodní cesta je jedním z prioritních bodů plánu rozvoje Jihočeského kraje. A pokud ji tady zablokujeme, tak můžeme čekat během krátké doby zákonodárnou iniciativu Jihočeského kraje, který tuto vodní cestu bude obnovovat. Aspoň legislativně. Vodní doprava je vůbec ve skutečnosti nejlevnější doprava, která existuje.

A pak ještě takové poznámky, jako o trvanlivost a kvalitu jihočeského piva také nemusí mít pan senátor obavu, přečkají delší cesty po vodě, nejen do Prahy, kam se ostatně dováželo, ale také přes oceány. A argument o neekologičnosti motorových člunů. Na velkých amerických jezerech byl jeden čas zakázán provoz velkých motorových člunů, protože dělají hluk, ohrožují lidi. Jeho znovupovolení bylo zdůvodněno ekologickými motivy. Jsou totiž silným, možná vůbec největším zdrojem potřebného provzdušnění vody. Ve vrcholném létě ve světě rybníkáři, někteří i u nás platí vodním lyžařům benzín a zvou je jezdit na svůj rybník. Dělají to proto, aby zachránili své ryby. Vodní doprava a plavba motorových člunů není jen škodlivá, jak se nám pan senátor Daniel Kroupa snažil namluvit, má i řadu pozitivních momentů, například je levná, ekologická a má i jiné pozitivní momenty. Děkuji.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Děkuji Jiřímu Pospíšilovi, nyní Zdeněk Bárta, připraví se František Mezihorák a znovu Daniel Kroupa.

Senátor Zdeněk Bárta: Dámy a pánové, kolega Brýdl mě svým projevem hodným skutečného rétora téměř znemožnil, ale já se vám aspoň pokusím vysvětlit, o co mi jde v tom pozměňovacím návrhu, který v případě, že o tom budeme mluvit v další debatě, chci podat. Jedná se o § 83, resp. článek 1, bod 73 našeho návrhu. A tam ti správci vodních toků mají určité povinnosti. A vládní návrh v podstatě ponechával tento paragraf 83 beze změny, takže to není nic, žádný sience fiction nebo něco děsivého, neprojednaného, co se snažím navrhovat, pouze navrhuji vrátit to do té dikce, kterou dávala vláda. V Poslanecké sněmovně změnili poněkud ten režim, to znamená, že když správci vodních toků budou odstraňovat popovodňové škody na korytech vodních toků a zabezpečují kritická místa pro případ další povodně, obnovují průtočný prostor koryta vodního toku. A teď tam bylo podle normálního režimu, a tady je řečeno teď natvrdo, že to není podle režimu, že se to neposuzuje podle stočtrnáctky, ale že se to pouze ohlašuje příslušnému orgánu ochrany přírody.

Myslím si, že to je změkčení, a proto bych docela rád, kdyby se to vrátilo do té polohy, není tam žádné nebezpečí, je to návrh vlády, kdyby se to vrátilo do původního znění, jak to vláda předkládala. Děkuji.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek:Děkuji Zdeňkovi Bártovi. Nyní vystoupí František Mezihorák, připraví se Daniel Kroupa, znovu Jaroslav Doubrava.

Senátor František Mezihorák: Ctěný Senáte, pane ministře. Pro politiky a technokraty je často počínání ekologů důvodem k veselosti. A ekologové leckdy té veselosti nahrávají některými extrémy. Já si ale ze snažení ekologů beru pro sebe především onu základní myšlenku – usilování o udržitelnost rozvoje lidské společnosti. A to je, domnívám se, jedna z nejvážnějších myšlenek současnosti vůbec.

Zároveň s tím samozřejmě ruku v ruce jde i únosnost míry zákazů, příkazů, regulací. A to je velmi nesnadné vyvážit.

Tady se mnohokrát hovořilo kupodivu o železnici, i když já jsem viděl jenom velmi málo vlaků, které jely po vodě. A sám jsem také jako profesor střední školy studenty obveseloval oněmi příběhy, kterak lidé v 19. století měli obavy, že se zalknou při dvacetikilometrovou rychlostí pádící lokomotivě osobního vlaku.

Každopádně ale i na tomto, řekl bych, velmi nepřípadném podobenství, je možno onu tezi o pokroku a únosnosti regulací eventuálně také prezentovat.

Nicméně nechci to rozvádět a také dále meškati váš převzácný čas.

Já tedy jako laik, když jsem se podíval na tento zákon, nabyl jsem pocitu, že zákon sleduje udržitelný rozvoj života a že má také únosnou míru regulací. A to je tedy pro mě jako laika důvodem pro to, že takový zákon mohu podpořit.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek:Děkuji. Nyní Daniel Kroupa, připraví se Jaroslav Doubrava.

Senátor Daniel Kroupa: Pane předsedající, doufal jsem, že budu mít příležitost odpovědět na některé námitky, které k mému vystoupení zde byly, v podrobné rozpravě, ale vzhledem k tomu, že se obávám, že k podrobné rozpravě nedojde, jsem nucen pokusit se odpovědět ihned.

Nejprve na námitku, že se jedná o spor dvou skupin a ať se každý rozhodne které, na jedné straně rekreanti, na druhé straně zájemci o jízdu na motorových člunech. Aby bylo jasno: já vůbec nejsem odpůrcem lidí, kteří mají rádi jízdu na motorových člunech. Já jsem blázen do jiných strojů a mám pro to pochopení, pro takové podobné blázny.

Problém je v něčem jiném. Problém jsou lidé, kteří si potřebují svůj adrenalin uspokojovat nikoliv plavbou ve volných prostorech, kterých je v ČR dostatek. Těch vodních cest, kde tyto čluny, rychlé, pomalé, jakékoli, mohou provozovat, je velká hojnost. Ale existují lidé, kteří ke svému uspokojení potřebují adrenalinový sport, a to znamená potřebují dráždit a ničit druhé lidi. To vzrušení proplout skupinou plavců je pro některé lidi zřejmě tím velikým lákadlem, které je vede k tomu, aby právě v rekreačních oblastech provozovali své čluny.

To je to, proti čemu je, podle mého názoru, třeba protestovat. Myslím, že bychom neměli tuto věc bagatelizovat, protože jde skutečně o životy, a já vám garantuji, že jestliže nedojde ke změně těchto zákonů, o kterých jsme zde hovořili, pak tyto lidské životy to skutečně bude stát.

Druhá námitka zazněla od pana senátora Brýdla. Týká se toho, že čísla, která jsem zde uváděl, jsou nějaká science fiction. Přiznám se, že se mě toto zpochybnění dotklo. Jsem rád, že se okamžitě našel kolega senátor Pospíšil, který doložil, že se o žádné science fiction nejedná, že se jedná o promyšlený záměr, za kterým stojí mj. i politický záměr Jihočeského kraje. Toto je, prosím realita. Realitou je, že platné znění v zákonech vytváří závazek ČR splavnit Vltavu od Slap až do Českých Budějovic. Tzn., že výdaje, o kterých se zde mluví, již jsou mandatorními výdaji.

Zmiňoval jsem zde částku 1,5 miliardy korun, ale pozor, to byla částka, která se týkala jenom zlomku tohoto splavnění. Hovořil jsem o zdymadlech, o výtazích na přehradách. Odhady jiných odborníků se týkají částek 3 – 4 miliardy korun na toto splavnění.

Argumenty, které zde uváděl pan senátor Pospíšil, by možná stály za zvážení. Vodní doprava je opravdu jednou z nejlevnějších, pokud se využívají vodní toky, jejichž splavnění nevyžadují tak vysoké náklady. Speciálně do Českých Budějovic by to bylo opravdu správným postojem, kdyby se zároveň nestavěla dálnice. Ať řekne pan senátor Pospíšil, že nechce dálnici do Českých Budějovic. Z ušetřených peněz pak nebude problém splavnit Vltavu. Místo po dálnici se bude jezdit po Vltavě. Jestliže ale budeme mít dálnici a z Českých Budějovic bude trvat cesta kamionu hodinu do Prahy, pak pochybuji, že někdo bude něco plavit po Vltavě. A krmit stavební firmy státními investicemi, nezlobte se na mě, ale něco takového bych z úst pravicových politiků opravdu nečekal. To nejsou peníze, které by stát měl účelně vynakládat.

Jestliže máme 1,5 miliardy korun zbytečných, pak bych doporučoval tento postup: peníze na prvním místě ušetřit a neprohlubovat finanční krizi ČR, a pokud už opravdu je chcete na něco dát, prosím vás, dejte je na vysoké školy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Děkuji. Pan ministr se stále tváří vstřícně. Slovo má senátor Jaroslav Doubrava.

Senátor Jaroslav Doubrava: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, už podruhé vystupuji po kolegovi Kroupovi, ale i tak musím reagovat. Ano, splavnění řek je skvělý zámysl, skvělý úkol před námi, ovšem budeme se muset v prvé řadě vyrovnat s ekologickým terorismem skupin, jako jsou Děti země a jim podobní, protože to jsou ti, kteří dnes likvidují labskou dopravu, dopravu po vodě atd., ale o tom nechci hovořit.

Vyjádření kolegy Pospíšila, když zpochybnil náklady na splavnění Vltavy, jsem pochopil tak, že to myslel tak, že náklady, které odhadoval kolega Kroupa, jsou příliš malé, ale ani o tom nechci hovořit.

Byl jsem ubezpečen kolegou Brýdlem a podrobně informován o jeho jednání s petenty kolem problémů provozu motorových vozidel na vodách, mluvil jsem o tom i s panem ministrem. Oběma jsem byl ubezpečen, že záležitosti, které jsem chtěl řešit podanými pozměňovacími návrhy, budou řešeny i mimo tento zákon. Chtěl bych vám říct jenom to, že tyto pozměňovací návrhy nepodám a podpořím návrh na schválení tohoto návrhu zákona ve znění postoupeném PS.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Děkuji. Dalším přihlášeným je senátor Vladimír Schovánek. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Vladimír Schovánek: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, jistě jste si všimli, že na stolech máte mých devět pozměňovacích návrhů. Druhá část se týká legislativně-technických úprav, první část se týká změny výpočtu poplatků z odběru podzemních vod.

Navrhovaný systém vychází z povoleného odběru. Můj pozměňovací návrh to upravuje tak, že by se mělo vyjít ze zkušeností z předcházejícího roku a navíc, a v tom je rozdíl oproti pozměňovacímu návrhu, který předkládá kolega Eybert, odečítá se položka, z níž se poplatek nepočítá. Řeknu to jinak: pokud odběratel odbírá do 6000 m3, potom neplatí žádný poplatek, pokud odebere 6001, 6002 m3a více, zaplatí z celého množství.

Můj pozměňovací návrh by to upravoval tak, že by zaplatil pouze z rozdílu nad 6000 m3.

Trochu bych se chtěl zastat pana kolegy Kroupy, který zde byl víceméně napaden, u mnohých to vyvolávalo úsměv, že zde přehání, když zde hovořil o miliardách. Vážení přátelé, tam je třeba si uvědomit, že se nejedná pouze o zdymadla a vodní stavby, ale tím, že se v těchto místech zvedne hladina, bude se muset také provést zpevnění břehů oproti vlnám a peníze začnou neuvěřitelně naskakovat. Tady není jenom lobby, která má skoupené pozemky pro výstavbu čerpacích stanic v místě předpokládaných přístavišť, ale je zde také betonářská lobby a další lobby na to navázané, takže tlak bude nesmírně silný.

Nicméně mám pocit, že pan kolega Kroupa chce řešit problém, který se již podařilo PS vyřešit. Domnívám se, a čím více to čtu, že úprava, která přišla z PS, to dostatečným způsobem napravuje, a že tato debata se skutečně musí odehrát až v zákoně č. 114/95 Sb., o vodních cestách. A tam právě nastanou tlaky, o kterých jsem před chvílí hovořil, a tam debata bude zřejmě dosti široká.

Pozměňovací návrh pana kolegy Doubravy, který, jak jsem vyrozuměl, pravděpodobně nepodá, jde kousek dál, tzn., že tam by se debata mohla odehrát na toto téma, protože to už by byla trochu jiná úprava než to, co chce kolega Kroupa.

Zároveň druhý pozměňovací návrh kolegy Doubravy bych také ani nedoporučoval, protože hovoří o povolování vypouštění odpadních vod do půdních vrstev z rodinných domů a podobných bytových staveb, ale v podstatě úprava, která je zde předložena, by dosáhla toho, že vodoprávní orgán by musel povolit všechna vypouštění bez ohledu na to, jestli posudek na vliv spodních vod by dopadl kladně, či záporně. Pokládal bych to proto za nesmírný zásah do ekologie a tuto záležitost vůbec nedoporučuji.

Vážení přátelé, když jsem zde předkládal svou zpravodajskou zprávu, která byla nezvykle dlouhá a vzbuzovala už trochu nervozitu před obědem, pouze jsem nastřeloval problémy, kterými jsme se dva dny zabývali v našem výboru, a dokonce jsme se jimi zabývali i mimo výbor. Byly to vesměs problémy, které se zde opakují a o kterých diskutujeme. Snažil jsem se vás trochu odstrašit a chtěl jsem, abyste si uvědomili, jaká debata se může rozvířit. Bohužel se mi to nepovedlo, debata tady skutečně proudí a mám veliký strach, že tato diskuse, přejde-li do podrobné rozpravy, dostane se do dalšího velkého maratonu ohledně jednotlivých podávaných pozměňovacích návrhů.

Ještě jsem zapomněl reagovat na jednu věc, o které zde hovořil pan kolega Brýdl, který se vyslovil v tom smyslu, že chci svým pozměňovacím návrhem zakázat přehrazování bystřin. Není to v žádném případě pravda. Můj pozměňovací návrh, který se týká bodu hovořícího o povolování nových staveb, v podstatě říká to, že projektant si musí poradit při projektování nových staveb, aby nezabránil migraci, a to je vždy možné, ať už obtokem nebo nějakými vraty. Dnes se to nedělá a je to špatně. Nic míň, nic víc.

Přestože jsem předložil pozměňovací návrhy při vědomí toho, že když jsme se snažili něco vylepšit při debatách v našem výboru, vždy jsme byli zahrnuti argumenty předkladatele v tom smyslu, jaký problém můžeme způsobit na straně druhé. Při tomto vědomí, vážení přátelé, ač se to některým z vás bude zdát šokující, upřednostním schválení návrhu zákona ve znění postoupeném PS a věřím tomu, že předkladatel dodrží sliby, které jsme dostali ve výboru, a příští novela některé z těchto záležitostí řešit bude.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Děkuji. Slovo má senátor Zdeněk Bárta, připraví se senátor Martin Mejstřík.

Senátor Zdeněk Bárta: Pane předsedající, vyřiďte, prosím vás, panu kolegovi Doubravovi, aby nepoužíval výraz ekoterorista pro ochránce přírody. Mně tento výraz vadí, ať ho slyším z jakýchkoliv úst, a z jeho úst, jako člověka, který je zde za tu stranu, za kterou zde je, mně to vadí o to víc. Děkuji.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Myslím, že kolega Doubrava slyšel váš vzkaz. Prosím pana kolegu Doubravu, aby nepoužíval termín ekoterorista.

Nyní má slovo senátor Martin Mejstřík.

Senátor Martin Mejstřík: Vážené kolegyně, kolegové, chtěl bych jenom ve stručnosti upozornit na dva aspekty, které se mi z hlediska ochrany životního prostředí zdají být v tomto zákoně velmi nešťastné.

První se týká migračních bariér pro pohyb ryb a vodních živočichů. Myslím si, že v rozsáhlé rozpravě již o tom padla zmínka, nicméně chtěl bych upozornit na to, že PS přijatá změna v podstatě vyřazuje ustanovení, které má odstraňovat migrační bariéry, ho vyřazuje z účinnosti.

Podíváme-li se na § 15 odst. 6 písm. c) navrhovaného zákona, dočteme se, že ustanovení, které má zabránit migračním bariérám, se nevztahuje na moment, kdy pohyb ryb a vodních živočichů v obou směrech horního toku nelze zajistit z důvodů technické neproveditelnosti nebo neúměrných nákladů. Na toto se dá v podstatě navléci všechno a tím je celý tento paragraf zcela formální.

Druhá věc, o které jsem se chtěl zmínit, ono je jich tam víc, ale aspoň toto, je znění § 14, které se týká údržby vodních toků a vodních staveb. V přeneseném významu se to však týká v podstatě i limitů pro těžbu štěrků, písků a dalších nerostů, které se mohou nalézat ve vodním díle nebo v tocích.

V současné době neexistují žádné limity pro těžbu štěrků, písků nebo bahna z koryt vodních toků, ale my umožňujeme správcům toků, aby v rámci údržby tyto písky a štěrky těžili. V důsledku to může znamenat to, že právě správci toků a vodních staveb mohou nadměrnou těžbou říčního materiálu vyvolat hlubokou erozi nebo zahlubování toků, což bude mít negativní dopady na přírodu, může to snížit retenční schopnost krajiny, zvyšovat nebezpečí povodní. Bylo by žádoucí, aby těžba říčních materiálů byla pod kontrolou i v případě, že tuto práci vykonávají správci, protože u nich nemůžeme vyloučit nebezpečí, že s těmito materiály budou potom dále obchodovat. My to omezujeme u všech, ale nikoliv u správců.

To jsou věci, které pokládám za velmi nepříznivé z hlediska ochrany životního prostředí i ochrany krajiny. Ve druhém případě i z hlediska ochrany přírody před živelní pohromou, potopou, nicméně bylo řečeno, že Ministerstvo životního prostředí souhlasí s navrženou normou. Lituji, že tady nemáme zástupce Ministerstva životního prostředí, takže by mě zajímal alespoň názor pana ministra zemědělství, který u těchto jednání byl. Prosím, zda by se nemohl vyjádřit k těmto dvěma námitkám. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Děkuji kolegovi Mejstříkovi. O slovo se hlásí znovu senátor Jaroslav Doubrava, připraví se senátor Adolf Jílek.

Senátor Jaroslav Doubrava: Nepřicházím, abych reagoval na hloupou invektivu pana kolegy Bárty, ale přicházím proto, abych vysvětlil to, co tady řekl kolega Schovánek k mému druhému pozměňovacímu návrhu.

To nebyla záležitost toho umožnit vypouštění kdykoliv a jakékoliv vody do podzemních vod, tam šlo o to, aby byla možnost vypouštět vyčištěné vody individuálními čističkami odpadních vod. Říkám to z jednoho důvodu. Jsem starostou obce, která má 600 obyvatel a na stole mi leží generel centrální kanalizace a čističky odpadních vod. Odhad nákladů je 60 milionů korun.

Odkanalizovat 600 obyvatel nákladem 60 milionů korun se mi zdá být velmi neekonomické. Názor na provozování individuálních čističek odpadních vod vychází z dob, kdy tyto individuální čističky nebyly skutečně dokonalé, nebyly už v tom stavu, v jakém jsou dnes. Navíc by to nebylo nekontrolované, ale jak se v materii říká, na základě posouzení jejich vlivu na jakost podzemních vod, tzn., že by to nebyla volná záležitost, ale bylo by to pod kontrolou.

Jak jsem ale řekl, byl jsem ubezpečen o tom, že tato věc se bude řešit, a já tento pozměňovací návrh skutečně podávat nebudu a podpořím návrh na schválení ve znění postoupeném PS, jak už jsem tady řekl.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Děkuji kolegovi Doubravovi. Slovo má senátor Adolf Jílek.

Senátor Adolf Jílek: Pane předsedající, pane ministře, mám jenom krátkou reakci na mého předpředřečníka.

Kolega tady řekl „možný teoretický problém“. Praktický problém je zcela opačný. Enormní výsledky povodní, především na Moravě, byly způsobeny především tím, že 50 let se netěžilo ve štěrkonosných a pískonosných oblastech řek.

Tam ta dna řek byla až o metr výš, to znamená průtočné množství v těchto řekách je podstatně menší. Ještě donedávna do novely zákona byl štěrk a písek těžený ze dna řek považován za odpad a jako s odpadem se s ním zacházelo. Teď už je to bráno jako surovina, ale i pro všechny firmy je podstatně jednodušší těžit ve štěrkovnách, protože je to nesrovnatelně levnější než upravovat dno a těžit ze dna. Jenom na vysvětlenou.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Děkuji za vysvětlení. Nemám žádného dalšího přihlášeného na displeji. Obecnou rozpravu končím. Pan ministr má slovo, aby se vyjádřil k rozpravě. Prosím, pane ministře.

Ministr vlády ČR Jaroslav Palas: Děkuji za slovo, pane předsedající, budu se snažit, aby moje reakce byla poměrně stručná, protože pan senátor Brýdl poměrně pregnantně a velmi podrobně a fundovaně komentoval proběhnuvší rozpravu a v podstatě řekl to, co bych asi řekl já, nicméně dovolte mi říci, reagovat několika slovy.

Myslím si, že ten problém, který zde prezentoval pan senátor Kroupa, nepatří do tohoto zákona, i když vnímám, velmi citlivě vnímám ten problém tak, jak ho prezentuje, skutečně ty čluny otravují lidi, i ty, kteří se rekreují, především ty, kteří se rekreují na březích našich řek s tím, že musím pouze upozornit, podotknout, že pokud tu dikci vodní cesty odstraníme ze zákonů, pak samozřejmě odstraníme z našich řek i hausbóty, které mají motor, to chci jenom podotknout, ale primárně chci říci, že tento problém skutečně patří do zákona č. 114.

Nebudu se vyjadřovat ke splavnění celého toku Vltavy. Samozřejmě jsem hovořil s panem hejtmanem Zahradníkem z Jihočeského kraje a tam skutečně ten projekt se velmi živě diskutuje a já samozřejmě nemohu bránit aktivitě, iniciativě Jihočeského kraje proto, že chce, aby to území, které oni spravují, bylo řekněme maximálně lukrativní po stránce investic a chtějí, aby bylo co nejvíce přístupné.

Já respektuji jejich názor, je otázkou, jestli to splavnění je reálné a vy jste ten problém tady nastolil. Pan senátor Kubera k § 116, 85 trestností. Musím pouze říci, že tady je skutečně ten § 125 a vidím to jako jakousi pojistku toho § 116.

K panu senátoru Eybertovi bych chtěl říci pouze k té části, která se týkala výstavby čističek a kanalizací a jejich financování hlavně. Chtěl bych ho ujistit, že skutečně tak, jak jsem řekl v úvodním slově, chtěli bychom zorganizovat společně se Senátem jakýsi odborný seminář se starosty, abychom si řekli, aby to vedlo k vytvoření metodiky, která by zajistila financování celého tohoto procesu, protože ten proces musí proběhnout a je v zájmu ekologie, v zájmu našeho státu.

Pan senátor Vaculík. Vnímám ten problém. Víte, ona striktní úhrada škod státem ve všech případech je dosti problematická. Zejména když ta vymezená území budou jako preventivní opatření součástí plánu oblasti povodí. Samozřejmě, že tam musí dojít k určité blokaci, tam neproběhne investiční výstavba, ale jsme připraveni o tomto problému diskutovat a hledat aspoň částečné řešení tak, abychom ten problém řešili společně.

Pan senátor Bárta. Ano, my jsme skutečně původně navrhovali, aby při obnově vodních toků byla pouze ohlašovací povinnost, a to proto, že když bezprostředně po povodni dochází k ničení i soukromého majetku, než se vyřídí různá povolení chvilku to trvá. Došlo ale k dohodě mezi námi a Ministerstvem životního prostředí, že Ministerstvo životního prostředí v takovýchto případech promptně bude s námi ten problém řešit, takže samozřejmě respektuji ten názor, ale chci jenom sdělit, že jsme se dohodli s životním prostředím, že to bude tak, jak to je.

K panu senátoru Schovánkovi. Tam ho chci ujistit, že to ustanovení § 15 odst. 6 zajišťující při povolování vodních děl migraci vodních živočichů v obou směrech vodního toku i nadále platí. Ta nová úprava byla zpracována po dohodě s Ministerstvem životního prostředí. Novelou stanovené výjimky jsou pouze logicky dané pro profily hrází rybníků. A ostatních nádrží povolených podle § 8 odst. 1 písm. a) bod 4 pro chov ryb pro příčné stavby k hrazení bystřin a strží a jestliže si to vyžádá ve veřejném zájmu ochrana před povodněmi, dále se zde logicky uplatnila dikce rámcové směrnice pro vodní politiku Evropské unie, která stanoví, že od tohoto ochranného cíle je možné upustit, pokud potřebné opatření není technicky proveditelné nebo je neúměrně nákladné.

K panu senátoru Mejstříkovi bych chtěl - k jeho vystoupení - říci, já jsem vlastně hovořil o tom § 15, k tomu pohybu ryb jsem řekl, a k tomu § 16 bych chtěl říci, že údržba koryta není těžba, že my pouze zprůchodňujeme to koryto v nezbytně nutné míře, ale stalo se po povodni, že došlo třeba i k metrovému nánosu a my to musíme odtěžit, ale nějaká speciální těžba v tom korytě prostě není. To ho chci ujistit. To znamená údržba není totožná s těžbou. Údržba je zprůchodnění koryta a vody. Zatím tolik. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek:Děkuji panu ministrovi. Nyní se táži zpravodaje Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí pana senátora Schovánka, jestli se chce vyjádřit. Nechce se vyjádřit. Děkuji. Adolfa Jílka, nechce se vyjádřit.

Dávám slovo garančnímu zpravodaji Janu Fenclovi. Prosím, pane kolego.

Senátor Jan Fencl: Pane místopředsedo, vážení kolegové, vážené kolegyně, mě nepřekvapuje vývoj této rozpravy. Minimálně dvě třetiny z vás si pamatují na to, že jsme v roce 2001 přijímali zákon o vodách, zákon, který tehdejší vláda připravovala tři roky a pokud mě paměť neklame, tak tento zákon byl připravován od roku 1993 a podařilo se ho zrodit až v roce 2001.

Musím říci, že tehdy velmi pomohlo slyšení, které bylo organizováno v Senátu, které sblížilo velmi kontroverzní názory těch dvou pólů, které představovaly v té době Ministerstvo zahraničí a Ministerstvo životního prostředí a já si nesmírně vážím skutečnosti, že ta materie, která je v tuto chvíli předkládána, je jakousi dohodou, jakýmsi konsenzem, a to je prostě pozitivní výsledek.

Je pochopitelné, že ani jedna, ani druhá strana nemůže být uspokojena, také o tom svědčí celá řada pozměňovacích návrhů. Já se vůbec nechci pokoušet hodnotit kvalitu pozměňovacích návrhů. Já chci jen udělat svou poznámku ke kvantitě těchto pozměňovacích návrhů a k riziku možností jejich postupného neorganického přijímání.

Dovolím si poznámku nepříliš slušnou směřující k dolní komoře Parlamentu České republiky. Myslím si, že pokud tento proces budeme absolvovat, pak tato materie bude mít stejnou kvalitu jako má celá řada zákonů, které k nám přicházejí z dolní komory a my je tady úspěšně kritizujeme. To vůbec neznamená, že tam nejsou pozměňovací návrhy, které by mě osobně zaujaly, a mohl bych říci konkrétně, které bych byl ochoten podpořit.

Já bych plédoval pro to, abychom se shodli na tom, že znovu uspořádáme veřejné slyšení na toto téma a pokusíme se jeho prostřednictvím vyslat odpovídající signály k oběma ministerstvům, aby věci, které nebudou vyřešeny uspokojivě ve směru k vaší poptávce formulované v pozměňovacích návrzích, byly realizovány.

Tolik mé stanovisko. Tedy i já se domnívám, že bychom v tuto chvíli měli zvážit to, co navrhl jeden ze tří výborů, a sice Výbor pro evropskou integraci, který navrhl schválit. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Děkuji, pane senátore. Několikrát v obecné rozpravě a z integračního výboru zazněl návrh na schválení předložené normy. Hlásí se Jiří Liška.

Senátor Jiří Liška: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, jedná se o důležité rozhodnutí, které stojí před námi, a já proto žádám o 15minutovou přestávku na poradu klubu a žádám kolegy, aby odešli do Frýdlantského salonku. Děkuji.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek:Dobře, vyhovíme klubu ODS. 16.15 hod. po přestávce budeme pokračovat v tomto přerušeném bodě.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek:Kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych zahájil přerušenou schůzi. Sál jsme opustili v okamžiku přistoupení k hlasování.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.V sále je v této chvíli přítomno 61 senátorek a senátorů, potřebné kvorum pro přijetí je 31. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Děkuji. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 60 ze 63 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 32 se pro vyslovilo 37, proti byli čtyři. Návrh byl přijat.

Tím tento bod končí. Děkuji panu ministrovi Jaroslavu Palasovi, zpravodajům.

Mám procedurální návrh. Vzhledem k tomu, že na 17.00 hodinu je zařazen pevný bod: Zpráva předsedy vlády ČR a ministra zahraničí ČR o mandátu vlády pro jednání v Římě, dovoluji si navrhnout, abychom předsunuli před tento bod Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů /tisk č. 216/. Je to tisk pana ministra Čermáka, který je přítomen.

O tomto návrhu nechám hlasovat. Nejprve přivolám znělkou senátorky a senátory do Jednacího sálu.

Zahajuji hlasování. Prosím, kdo souhlasí s tímto přesunem našeho pořadu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 61 se ze 60 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 53, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Otevíráme bod:

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

senátní tisk č. 216

Vítám pana ministra spravedlnosti pana Karla Čermáka a dávám mu slovo. Prosím, pane ministře.

Ministr vlády ČR Karel Čermák: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky a páni senátoři. Zákon o Ústavním soudu se má novelizovat v podstatě ze dvou důvodů. První důvod je ten, že po některých rozhodnutích štrasburského Soudu pro lidská práva byl nejasný vztah ústavní stížnosti a mimořádných opravných prostředků, tj. dovolání.

Štrasburský soud judikoval, že v případě, že byla ústavní stížnost podána před dovoláním a Ústavní soud zamítl takovou stížnost jako předčasnou, že to není v pořádku a že tím byl porušen spravedlivý proces.

K tomu zaujal potom Ústavní soud sice stanovisko, které ale bylo stejně nejasné, takže tato novela má situaci úplně vyřešit tak, aby bylo jasné, že ještě před podáním dovolání lze podat ústavní stížnost, případně že ji lze podat i současně s podáním dovolání.

To je první problém.

Druhý okruh problémů je možnost nápravy v případech, kdy v rozhodnutí mezinárodního soudu bylo konstatováno porušení lidských práv a základních svobod a nebyla vyřízena podstata věci, tj. dále trvá ve skutečnosti to porušování práv a svobod a nemohlo být napraveno.

K tomuto účelu se do zákona o Ústavním soudu zavedl institut obnovy řízení ve velmi omezeném rozsahu. Původně v návrhu byla možnost obnovu provést ve všech věcech, po jednání v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR byla tato možnost redukována pouze na obnovu v trestních věcech. Věc je zcela zřetelná. Štrasburský soud pro lidská práva může pouze konstatovat porušení lidských práv, nemůže ale ten stav nikterak napravit, což znamená, že i po takovém rozsudku štrasburského soudu třeba odsouzená osoba může dál odpykávat výkon trestu. A to by se mělo napravit tím institutem obnovy.

V civilních věcech je ta věc samozřejmě poněkud politicky citlivá, protože jsou zde obavy, že by Evropský soud pro lidská práva mohl rozhodnout v civilních věcech restitučního charakteru a potom tedy by mohlo být povinností Ústavního soudu nařídit v těchto věcech obnovu.

Nás k této úpravě, zejména v civilních věcech, nenutí žádné naše mezinárodní závazky. Není samozřejmě žádný precedens, zda v takovémto případě lze k obnovám využít běžných civilně-právních mechanizmů podle občanského soudního řádu, to by musela objasnit budoucí judikatura, ale rozhodne v tom stavu, v jakém předloha zákona došla do Senátu, obnova v civilních věcech před Ústavním soudem možná nebude.

Zpravodaj jistě podá zprávu o tom, jak se v těchto věcech rozhodly zdejší výbory, zejména Ústavně-právní výbor.

Navrhuji, aby předlohu zákona Senát schválil ve znění, v jakém došla do Senátu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Děkuji, pane ministře. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona právě Ústavně-právní výbor.Ten přijal usnesení pod č. 216/1. Zpravodajem byl určen pan senátor Jiří Stodůlka a já ho prosím, aby nás seznámil se svou zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Stodůlka: Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové.

Ústavně-právní výbor tuto předlohu projednával a jak už zmínil pan ministr, tato novela reaguje na některé problémy, které vyvstaly v českém právním řádu v souvislosti s rozhodovací činností Evropského soudu pro lidská práva.

Tato norma má dvě části. Zpřesňuje se vymezení vyčerpání všech opravných prostředků před podáním ústavní stížnosti novelou paragrafů 72, 73 a 75 zákona o Ústavním soudu tak, aby vyhovovalo požadavkům práva na přístup soudu ve smyslu judikatury soudu pro lidská práva k článku 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Ta totiž říká:

Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoliv trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků a nebo v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by vzhledem ke zvláštním okolnostem veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.

Tolik článek 6 Úmluvy.

Druhá část se týká obnovy řízení před Ústavním soudem poté, co Evropský soud pro lidská práva našel pochybení českého Ústavního soudu ve věci dovolání se základních lidských práv a svobod občana ČR, který si stěžoval u Evropského soudu pro lidská práva.

Tato obnova řízení u Ústavního soudu má své příznivce i své odpůrce. Je třeba říci, že i státy EU, už dnes členské státy EU, nejsou jednotny v přijímání rozsudků Evropského soudu a velmi často chrání své vnitřní ústavní soudy nebo nejvyšší soudní instituce před tím, aby byla možná obnova řízení u těchto soudů.

Vláda se rozhodla pro to, že český Ústavní soud bude moci zrušit své předchozí rozhodnutí na základě jiného rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva obnovit řízení a vydat jiné rozhodnutí. Ta věc není nesporná a i naše právní kapacity se v názoru na toto řešení rozcházejí.

Já sám osobně tu záležitost hodnotím jako možná velmi vstřícnou vůči EU, ale ne příliš důležitou. Ale budiž. Poslanecká sněmovna nám zde tento zákon již poslala a my se s ním musíme nějak vypořádat.

Je také třeba zdůraznit, že se bude jednat o obnovu řízení před Ústavním soudem pouze ve věcech trestních, nikoliv ve věcech občanských. To vyvolává jistou otázku o tom, zda zvláště restituční spory, které se mohou dostat na pořad jednání Evropského soudu pro lidská práva a budou rozhodnuty v neprospěch rozhodnutí našeho Ústavního soudu, co s nimi potom budeme dělat, jak s nimi budeme nakládat, protože obnova řízení u Ústavního soudu možná nebude a evropské orgány budou chtít, aby ČR se třeba také vypořádala i s tímto fenoménem.

Nechci předjímat do budoucna, co všechno se může stát. Ta věc je pochopitelně nejasná.

Ještě jednu věc, která by vás mohla zajímat a která byla předmětem jednání Ústavně-právního výboru, bych zde chtěl přednést.

A je to otázka, zda ona formulace obnovy řízení před naším Ústavním soudem bude pouze z podnětu rozsudku nebo nálezu Evropského soudu pro lidská práva, zda se nebude týkat také jiných institucí, nejenom tohoto vyjmenovaného soudu.

Pan ministr nás na Ústavně-právním výboru ubezpečil, že to bude skutečně jenom tento soud a popřípadě budoucí evropský soud lucemburský, který bude moci obnovovat, abych tak řekl, řízení u našeho Ústavního soudu. Je zde jistá pochybnost, že tomu tak úplně nemusí být.

Pan ministr vyloučil zcela arbitrážní spory z tohoto množství případů. Možná by stálo zato, kdyby nám obšírněji o této věci ještě něco sdělil.

Teď již k usnesení Ústavně-právního výboru z 26. listopadu 2003.

Po úvodním slově doktora Karla Čermáka, ministra spravedlnosti, který vystoupil jako zástupce navrhovatele, po mé zpravodajské zprávě a po rozpravě Ústavně-právní výbor doporučuje Senátu schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném PS PČR. Určuje mne zpravodajem a pověřuje předsedu výboru, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek:Děkuji vám, pane senátore. Prosím, abyste se rovněž posadil ke stolku zpravodajů.

Nyní se podle jednacího řádu § 107 ptám, zda je tu někdo, kdo navrhuje Senátu, aby projevil vůli návrhem zákona se nezabývat. (Nikdo se nehlásí.)

Otevírám proto obecnou rozpravu. O slovo se hlásí pan senátor Jaromír Volný. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Jaromír Volný: Dámy a pánové, jako člen Ústavně-právního výboru jsem nepodpořil návrh na schválení novely zákona o Ústavním soudu ve znění, které nám bylo doručeno z PS, a to nikoliv z věcných důvodů, ale z toho důvodu, že jedna z věcí, o kterých tady mluvil jak pan ministr, tak pan zpravodaj, je tam formálně právně špatně vyřešena a podle mého názoru představuje poměrně značné nebezpečí pro náš právní řád. Je to věc, o které tady mluvil pan ministr, kdy vlastně existovaly subjekty, kterým bylo prakticky znemožněno podat Ústavnímu soudu stížnost a formálně právně teoreticky na to právo měly. Bylo to v těch případech, kdy podávaly ten typ dovolání, které dovolací soud z vlastního rozhodnutí mohl odmítnout jako nepřípustné. Za situace, kdy současné znění zákona umožňuje přístup stěžujícím si subjektům Ústavnímu soudu až poté, co vyčerpaly všechny předchozí procesní prostředky k ochraně jejich práv, mj. i prostředky mimořádné, a dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který se aplikuje až poté, kdy předchozí procesní prostředky, většinou rozhodnutí o odvolání, je již v právní moci, dříve než podaly dovolání, Ústavní soud jejich ústavní stížnost zamítl s tím, že ještě nevyčerpaly ostatní prostředky, tzn. dovolání.

Pokud poté tyto subjekty podaly dovolání, a byl to ten typ dovolání, o kterém dovolací soud mohl z vlastního rozhodnutí rozhodnout, že se jako nepřípustné odmítá, tak mezi tím už obvykle uplynula 60denní lhůta, kdy bylo možno podat ústavní stížnost Ústavnímu soudu. A pokud ony ji podaly, Ústavní soud řekl: bohužel, už je pozdě, protože zákon stanoví 60denní lhůtu.

Proto se návrh novely zákona o Ústavním soudu pokusil, podle mého nesprávným způsobem, napravit novelou § 75 odst. 1, který v návrhu zní: „Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4).“

Za této situace jsem tedy v diskusi na Ústavně-právním výboru položil panu ministrovi otázku, jak se soudy vyrovnají se situací, kdy nějaký subjekt podá oba tyto podněty, tzn. podá paralelně jak dovolání k dovolacímu soudu, tak zároveň ústavní stížnost k Ústavnímu soudu. Podle mého názoru oba tyto soudy by totiž nejen mohly, ale vlastně měly z moci úřední zahájit o těchto podnětech řízení a mohla by vzniknout situace, kdy každý z nich dospěje k jinému závěru.

Zde bych chtěl upozornit, že ta část věty za středníkem, kterou jsem z § 75 odst. 1 právě četl, vlastně chce zrušit, pokud tento návrh bude přijat, princip, že k Ústavnímu soudu se může až tehdy, pokud se vyčerpají všechny ostatní prostředky. Tady se říká, že to neplatí o mimořádně opravném prostředku, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Tzn., že jakýkoliv subjekt může podat jak dovolání, tak ústavní stížnost, a tyto soudy by měly o věci jednat a mohou dospět k rozdílným závěrům.

Na tuto mou otázku mi pan ministr odpověděl, že je připraven řešit tuto nepříjemnost tím, že se dá do jednacích řádů obou soudů, tzn. dovolacího i ústavního, ustanovení, že tyto soudy musí sledovat, jaké podněty přicházejí a musí se navzájem informovat, že k tomu druhému přišel také paralelní podnět jako k tomu prvnímu.

Pominu-li nyní otázku, že tak závažný právní nedostatek se má řešit v jednacích řádech soudů, což je vnitřní právní předpis, vnitřní pracovní předpis soudu, to není něco jako zákon o jednacím řádu Senátu, který má toto řešit. Pominu-li tuto otázku, položil jsem panu ministrovi otázku jinou: A kde vezme jeden z těchto soudů právní legitimitu k tomu, aby ve věci nejednal, protože nebude-li mít k tomu zákonné zmocnění, aby ve věci nejednal, tak je povinen věc projednat, a nemůže říct, já to nebudu projednávat, protože to bude projednávat ten druhý, protože my jsme se podle vnitřních pracovních řádů dozvěděli, že je tam podáno paralelní podání.

Na toto, ačkoliv jsem se ptal dvakrát, mi pan ministr přímo neodpověděl a z jeho odpovědí jsem dospěl k závěru, že si myslí, že soudy se nějak dohodnou. Já si myslím, že to je velmi nebezpečná věc pro náš právní řád, že soudy, pokud nemají zákonné zmocnění k tomu, aby ve věci nejednaly, by měly jednat oba. Mohou dospět k rozdílným závěrům, ale pokud by jednal jenom jeden, pak se ptám, kde bere ono zákonné zmocnění ten druhý, aby nejednal. Pokud dospějeme k závěru, že tady je zákonný důvod, je zde možnost, aby některý z těchto soudů nejednal bez zákonného zmocnění, pak teoreticky bez zákonného zmocnění takto nemusí jednat oba a teoreticky může dojít k situaci, že z těchto soudů nebude jednat žádný a řekne, ať to projedná ten druhý soud.

Tuto otázku tudíž považuji za tak závažnou, že ani tady návrh novely tohoto zákona z těchto důvodů nepodpořím. Kladu si otázku, jestli skutečně nestačilo stanovit v § 72 odst. 4 to, co je tam uvedeno, tzn., že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. To je totiž přesně to, co v současném právním stavu chybí, tzn. nebyl-li tam tento text, pak Ústavní soud řekl: 60 dnů už uplynulo a my ve věci nemůžeme jednat.

To je, dámy a pánové, vše, děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Děkuji kolegovi Volnému. Dalším, kdo se hlásí do obecné rozpravy, je senátor Martin Mejstřík. Prosím ho, aby se ujal slova.

Senátor Martin Mejstřík: Vážené kolegyně, kolegové, pane předsedající, pane ministře, mám zde jeden problém a chtěl jsem se s ním na vás obrátit, protože jak bylo řečeno, není to ani tak právní problém jako spíše problém politický. Týká se § 19, který se týká možnosti obnovy řízení před Ústavním soudem.

Pan ministr se zde zmínil o tom, že se zejména jedná o možnost restitucí. Abychom se tomuto problému vyhnuli, v PS byl přijat pozměňující návrh, který už tak úzkou možnost obnovy řízení ještě zužuje na případy pouze trestních věcí.

Chtěl jsem se jenom nad tímto aspektem pozastavit. Je 14 let po převratu, v němž jsme se zbavili totalitního režimu a v první euforii jsme se rozhodli, že se pokusíme napravit křivdy, které 40 let tohoto režimu napáchaly. Domnívám se, že jestliže přijmeme tento návrh, který máme před sebou, lidem, kteří se lopotně domáhají svých práv, a je možné, že se jenom mylně domnívají, že jsou v právu, tímto krokem jim zabráníme obrátit se v odvolacím řízení na Ústavní soud a v podstatě jim zabráníme v jejich právu se pokusit před soudem řešit svůj spor. Chápu to jako pokus o konfiskaci podruhé.

Vím, že restituce jsou velmi velkým problémem, aktuálně s ním zápasí mnohé obce, protože se mnohdy jedná o velké majetky, mnohdy jde o majetky, které možná ani za takové lopotné jednání před soudy nestojí, nicméně každý občan by měl mít právo, aby jeho věc byla vyřízena v demokratické zemi před soudem. My zde jako zákonodárný sbor se rozhodujeme o tom, že jim toto právo upřeme.

Zdá se mi, nemohu to říct jinak, že je to pokus skandální. Z tohoto důvodu nemohu tento návrh podpořit.

Tento krok bych pochopil u komunistické strany, možná, že by mě to tolik nezaráželo, kdyby to byl návrh sociálně demokratické strany, ale velmi by mě mrzelo, kdyby pro tento návrh zvedly ruku strany od těchto dvou doprava. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Děkuji, pane kolego. Na displeji nikoho dalšího nevidím, také v plénu se nikdo nehlásí. Rozpravu proto končím a táži se pana ministra, zda se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě. (Ano.)Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr vlády ČR Karel Čermák:Vážený pane předsedající, zaujmu velmi stručně stanovisko k tomu, co zde uvedl pan zpravodaj a posléze páni senátoři Volný a Mejstřík.

Pan zpravodaj má jisté obavy o to, zda tyto předpisy, které schvalujeme, se nedotknou nějakých jiných jurisdikcí, než je jurisdikce Evropského soudu pro lidská práva. Jeho obavy se nepochybně opírají o znění § 117, kde je definován Mezinárodní soud pro účely tohoto zákona. Sám upozornil na to, že už jsem se vyjádřil ve výboru k tomu, že především tímto mezinárodním soudem nejsou žádné soukromé arbitráže, protože to není mezinárodní orgán ve smyslu tohoto zákona.

Dále se to v tuto chvíli nemůže vztahovat na žádný jiný mezinárodní soud, než soud ve Štrasburku, protože jenom tento soud má kompetence ve věcech lidských práv. Kdyby takové kompetence získal třeba lucemburský soudní dvůr, mohlo by se to na něj vztahovat, pokud bychom byli vázáni mezinárodní smlouvou, která to upraví, ale tato mezinárodní smlouva by musela nejdřív projít ratifikačním řízením a pak by se samozřejmě mohlo vzít v úvahu, jakou to bude hrát roli v souvislosti s tímto zákonem.

Tolik k těmto problémům. Ty problémy, které tady naznačil pan senátor Volný, jsou problémy, řekl bych, technické, které mohou vzniknout mezi dovolacím soudem a Ústavním soudem, u nichž souběžně bylo podáno dovolání a u Ústavního soudu ústavní stížnost. Tady především se uplatní ustanovení § 72 odst. 6. To jsou povinnosti toho předkladatele ústavní stížnosti, ten musí přiložit kopii rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva, kopii rozhodnutí o odmítnutí mimořádného opravného prostředku a musí také Ústavní soud bez odkladu vyrozumět o tom, že se domáhá i jiným procesním prostředkem ochrany než je ústavní stížnost.

To už by měl většinu těch problémů vyřešit, jeden nebo druhý soud, ale toto je předpis o Ústavním soudu, když Ústavní soud bude mít nějaké pochybnosti, zda stěžovatel mu předložil všechna tato rozhodnutí, tak samozřejmě má možnost ho k předložení takovýchto rozhodnutí vyzvat, případně se obrátit na soud, který by rozhodoval, nebo mohl rozhodovat o dovolání, zda tam takový procesní prostředek k ochraně práva leží. To je možné tomu soudu, aby si tyto čistě technické postupy upravil ve svém jednacím řádu. Nezdá se mi, že by v tomto směru hrozila nějaká nebezpečenství.

Námitka pana senátora Mejstříka je vážná. Samozřejmě můžeme pochopit jeho přístup k této záležitosti a jeho snahu, aby byl chráněn každý, kdo usiluje o nápravu dříve způsobených křivd. Tomu já úplně a zcela rozumím. Problémy s tímto přístupem jsou ve skutečnosti dva, řekl bych. Především přijetím této novely zákona o Ústavním soudu není vyloučeno domáhat se svých nároků po rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva tou samou cestou, jako to bylo možné doteďka. Ta novela nezhoršuje situaci těch žadatelů, ta ji zlepšuje, ale zlepšuje tu situaci jenom v oblasti trestních rozhodnutí, nikoliv těch civilních.

To je jeden problém. Novela nezhoršila situaci, nebo nezhorší situaci v civilních řízeních ani o milimetr. Ta zůstane stejně nejasná, jako byla doteďka, ale zlepší i po tom okleštění, mohu-li to tak nazvat, situaci lidí odsouzených v trestním řízení, kde zcela, tedy zřetelně oni se návrhu na obnovu budou moci domáhat. Zlepšení situace je poloviční nebo polovičaté, chce-li pan senátor, to rád připustím, ale mně osobně se zdá být menším zlem tuto novelu přijmout, než ji ze zásadních důvodů odmítnout zcela a nezlepšit ani tu situaci těch lidí v trestním řízení, které soud pro lidská práva dostal do lepší situace.

To je moje stanovisko. Děkuji.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek:Děkuji, pane ministře. Nyní se ptám kolegy Stodůlky, zdali chce vystoupit. Samozřejmě ano. Kolega Stodůlka se vyjádří k rozpravě.

Senátor Jiří Stodůlka: Pane předsedající, dámy a pánové, v rozpravě vystoupili dva senátoři. Pan ministr na jejich dotazy zodpověděl dle mého názoru přesně tak, jako nám odpověděl tyto dotazy na Ústavně-právním výboru. Je pravdou, že to řešení není nikterak průlomové, ale je lepší zřejmě než stávající stav. Je pravdou, že panu kolegovi Mejstříkovi mohu poskytnout materiál Parlamentního institutu „Přístup států Evropské unie k rozsudkům Evropského soudu pro lidská práva“, kde jsou v tabulkové podobě jednotlivé státy Evropské unie, jak se s tou situací vypořádávají. Je pravdou, že úprava je přijímána pro trestně-právní věci, že ty civilní věci jsou projednávány zcela mimořádně za mimořádných opravných prostředků. Ještě jednou: Ústavně-právní výbor doporučuje schválení této normy a já vás o to také žádám. Děkuji.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek:Děkuji, pane kolego. Padl jediný návrh, a to je schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.Přistoupíme k hlasování.

V sále je přítomno 56 senátorek a senátorů. Potřebný počet pro přijetí návrhu je 29.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro schválení, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 62 se z 59 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 30 pro vyslovilo 34, proti byli 3. Návrh byl přijat.

Děkuji. Končím tento bod. Děkuji panu ministrovi, panu zpravodaji. Je 16.58 hod., předávám řízení schůze místopředsedovi Rumlovi. V 17.00 hod. máme zařazen pevný bod „Informace vlády“.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Kolegyně a kolegové, vzhledem k tomu, že premiér ještě nedorazil, tak můžeme postupovat dvojím způsobem. Buď vyhlásíme přestávku anebo začneme vystoupením ministra zahraničí Cyrila Svobody. Je na vašem zvážení, jak budeme postupovat dále. Já bych přerušil na 10 minut a pokud by se pan premiér nedostavil, tak by zahájil ministr zahraničí. Souhlasíte s tím? (Ano.) Děkuji vám.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Kolegyně a kolegové, budeme pokračovat v programu našeho jednání.

Nyní budeme projednávat bod, kterým je:

Informace vlády České republiky o dosavadním postupu a závěrech Mezivládní konference Evropské unie k návrhu Smlouvy zakládající Ústavu pro Evropu.

Senát dne 7. srpna na své 9. schůzi přijal usnesení č. 190, požádal vládu, aby pravidelně, nejméně jednou měsíčně, informovala Senát o postupu a závěrech Mezivládní konference EU.

Vzhledem k tomu, že předseda vlády je v Poslanecké sněmovně, která projednává obdobné téma, přednese úvodní slovo k tomuto bodu ministr zahraničí pan Cyril Svoboda, kterému nyní uděluji slovo. Pane ministře, ujměte se mikrofonu.

Místopředseda vlády ČR Cyril Svoboda: Vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, ještě jednou omlouvám pana předsedu vlády, ale v Poslanecké sněmovně začala debata na toto téma dnes v 11.00 hodin dopoledne a ještě neskončila do doby interpelací, a zřejmě se bude hlasovat, pokud se bude hlasovat o usnesení, zítra ráno.

Jenom tedy prosím o vaši velkorysost, abyste omluvili pana předsedu vlády, protože jinak by přišel on, aby odůvodnil mandát vlády České republiky.

Tento víkend skončí jednání na Mezivládní konferenci, skončí období, které bylo mimořádně významné v dějinách EU, protože skončí období, kdy se formuje nový dokument, podle kterého má EU fungovat po rozšíření na 25 až 27 členských států. Toto období dvouleté práce bylo poznamenáno fungováním Konventu a Mezivládní konference. A do této práce jsme byli zapojeni plnohodnotně i my našimi reprezentanty, kteří reprezentovali Senát, Poslaneckou sněmovnu a vládu.

To je důkazem skutečnosti, že tento proces se bere nesmírně vážně, že i ti, kteří ještě nejsou členy tohoto Společenství nebo těchto Společenství, abych mluvil úplně přesně, mají právo plnohodnotné účasti na tvorbě dokumentu, který upraví chování v rámci těchto Společenství do budoucna.

Je to také dobré proto, že tím se jasně ČR dostává do toho, aby prošla zkušeností, zkušeností země, která získává zkušenost jakožto země určité velikosti, určité síly, určité váhy hlasů. A už tato zkušenost nám říká, jak bude vypadat budoucnost. Ukazuje nám, že síla ČR bude ve schopnosti dohodnout se, ve schopnosti vytvářet koalice, ve schopnosti formulovat požadavky, náměty a spolu s ostatními tyto požadavky prosazovat. Je iluze stavět EU do kontrapozice my versus EU, my versus velké státy. Nic takového jsme nezažili, nic takového se nestalo. Ať se otevřela kterákoliv otázka, vždycky se projevil jeden a tentýž jev. Totiž, že otázka dělí Evropskou unii podle zájmu. To znamená, mluví-li se o agrární problematice, je Evropa rozdělena mezi severem a jihem. Mluví-li se například o přistěhovalectví, je to dominující otázka, která trápí Německo a příhraniční země. A mohli bychom otevírat další a další otázky. Zkrátka neexistuje v Evropě rozdělení mezi staré a nové, mezi velké a malé, jakožto definitivní rozdělení moci v Evropě. Ale každé téma má své zastánce a samozřejmě i své odpůrce, protože EU je prostředí států, je to prostředí mezinárodní spolupráce.

EU, do které vstupujeme, není něco, co by neprošlo vývojem. EU prošla určitým vývojem, je v určitém vztahu integrace a vrchol integrace byl nejenom přijetím jednotného evropského aktu, ale samozřejmě především Maastrichtskou smlouvou. To je vrchol integrace. A to zdůrazňuji proto, že v této době bylo rozhodnuto, že EU plně komunitarizuje obchodní politiku, plně komunitarizuje jednotný trh. A v tomto trhu a například v obchodní politice rozhoduje kvalifikovanou většinou. To říkám na argumenty těch, kteří budou tvrdit stále znovu a znovu, že i naší jedinou ochranou je jednomyslnost. Není to pravda. Jednomyslnost znamená, že jeden může zablokovat všechny. Známe to i ze spoluvlastnictví domu, že stačí, aby jeden blokoval všechny, co to vytvoří za problém pro celé společenství.

To znamená, že o co budeme usilovat, je, aby naše váha byla odpovídající naší síle, abychom byli schopni hledat spojence a tímto abychom ovlivňovali chování a rozhodování v EU.

Pokud jde o konsenzus, tak konsenzus nepochybně musí zůstat v těch nejzákladnějších věcech, tj. schvalování základního dokumentu, to znamená základních smluv, musí zůstat jednomyslnost v tzv. víceletém rozpočtu, to znamená ve finanční perspektivě. I tady musí být dána jednomyslnost. A samozřejmě musí být zajištěna jednomyslnost v přenášení pravomocí na EU, kde především tím myslím přechod z jednomyslného rozhodování na rozhodování kvalifikovanou většinou. I tady musí být zachována procedura, že bez souhlasu všech toto není možné. A jsem přesvědčen, že tyto cíle jsme schopni dosáhnout.

Opakuji. Základní dokumenty musí být schvalovány jednomyslně, základní finanční perspektiva musí být schvalována jednomyslně a přenos pravomocí z jednomyslnosti na kvalifikovanou většinu musí být také za souhlasu úplně všech. To je v mandátu a o to usilovat budeme.

Ale je ošidné tvrdit, že konsenzus je národním zájmem ČR. Zkrátka, není to pravda, protože zájmem ČR není, aby např. Slovinsko nebo Malta nebo Kypr zablokovaly rozhodnutí celé EU i tam, kde budeme mít výsostný zájem my. Zkrátka kvalifikované rozhodování kvalifikovanou většinou je rozhodnutí, které nemůže být v rozporu se zájmy ČR.

Také život v EU jasně ukazuje, že se hlasuje velmi zřídkakdy. Já, pokud jsem byl v EU na různých orgánech, nezažil jsem hlasování ani jednou, i když jsem tam strávil řadu hodin. Pokud jde o našeho velvyslance Teličku, pamatuje jedno zásadní hlasování na Evropské radě. Znamená to, že toto společenství funguje schopností dohodnout se. Tím se nevylučuje, že nastanou mezní situace, kdy se bude hlasovat. Ale abychom opět neukazovali Evropskou unii jakožto prostředí, kde se jen hlasuje a kde se stále měří procenta hlasů. Zkrátka EU je založena také na schopnosti dohodnout se, protože schopnost dohodnout se dodává sílu.

Pokud jde o charakter EU, kterou chceme dosáhnout, tak chci znovu zdůraznit na adresu všech kritiků, že nejde o stát a nepůjde o stát. EU je o něco více než pouhé mezinárodní společenství, než mezinárodní organizace, ale není státem a státem nebude. Říká to už sama preambule vlastního textu, protože tam se říká ne „My lidé Evropy“, ale říká se „Státy a občané“, tedy obě entity jsou důležité, státy a občané, což se potom promítne ve dvojí většině, až se k tomu za chvíli dostanu.

Z EU lze vystoupit. To je dalším důkazem toho, že to není a nebude stát, protože ze státu nelze jednoduše vystoupit, byť v teorii by mě tady mohl někdo usvědčit, že jsou známy cesty, jak lze rozbít stát, ale EU je mezinárodní společenství.

EU nemá právo uvalovat daně. To znamená, že ani Evropská komise, ani žádný jiný evropský orgán není oprávněn uvalovat daně. A ani ti, kteří reprezentují a mluví jménem EU, nemají základní atributy státu. Předseda Evropské komise koordinuje činnost komise. Evropská komise je tedy orgán legislativní a orgán výkonný. Stejně tak předseda Evropské rady koordinuje činnost rady.

A u této rady se chci ještě zastavit, a to z toho důvodu, že Evropská rada je složena z hlav států a vlád. Tyto hlavy států a vlád definují základní strategické cíle. Tady musí dojít k dohodě mezi všemi v základním směřování EU. A ten, kdo povede Evropskou radu, bude zase pouze reprezentovat společnou vůli, která se dohodne v Evropské radě.

Není tedy a nemůže mít atribut hlavy státu v klasickém slova smyslu, protože jeho moc je odvozena od vůle, kterou projevují jednotlivé členské státy v Evropské radě.

Totéž v mandátu, který chceme vyjednat, se týká ministra zahraničí. Ministr zahraničí není nadřazen nad jednotlivými členskými státy. Ministr zahraničí nemá právo určovat zahraniční politiku jednotlivých členských států. Ministr zahraničních věcí nese odpovědnost opět vůči Evropské radě, opět vůči orgánu, kde zasedají hlavy vlád a států a může implementovat pouze to, na čem se hlavy vlád a států dohodnou.

Tím tedy nekončí zahraniční politika jednotlivých členských států, ale nový ministr zahraničních věcí bude implementovat pouze to, na čem se hlavy vlád a států dohodnou v Evropské radě.

Toto jsou podle mě některé důkazy toho, že nemůže mít nikdo z našich občanů obavu, že by v tomto případě šlo o vytvoření státu, ani že by nějakou plíživou cestou celý směr vedl k tomu, že by nakonec z EU vznikl nějaký jednotný stát.

Pokud jde o problematiku, která je přímo v mandátu, jak jste dostali na stůl, tak určitě nejzávažnější otázkou jsou pravidla hlasování. Už jsem se jich krátce dotkl.

Jak víte, ČR preferuje stávající systém z Nice. Ale nevím, jestli tento systém bude udržen, my o to budeme usilovat, protože je disproporce nikoliv ve vztahu Německo vůči ČR nebo jiným malým či středním státům, ale základní disproporce je mezi Polskem a Španělskem na straně jedné a Německem na straně druhé. Německo má 29 hlasů a 80 milionů obyvatel, Španělsko má 40 milionů obyvatel, Polsko má 40 milionů obyvatel a mají 27 hlasů. To znamená, že mají téměř stejnou váhu jako 80milionové Německo. A kdyby se Španělsko s Polskem dohodlo, tak 80milionový počet dvou států má mnohonásobně větší váhu než stejný počet obyvatel na území Německa.

To je ta disproporce, která se jeví jako klíčová. To je disproporce, která se zřejmě bude muset nějakým způsobem řešit. A proto je tady pevný postoj na obou stranách, na straně Polska a Španělska i na straně Německa, ale k nějakému řešení může dojít. Buď dojde k dohodě, že se nechá Nice a odloží se tento problém do budoucna, nebo se půjde na rozhodování dvojí většiny. Návrh zatím říká, že by měla být dvojí většina taková, že pro rozhodnutí má hlasovat polovina členských států, které reprezentuje 60 % obyvatelstva, což posiluje z logiky věci silnější státy.

Náš návrh je parita, aby byl stejný počet států, který reprezentuje stejný počet obyvatelstva, buď 50 % států, 50 % obyvatel nebo 60 % států 60 % obyvatel. A v tom mají i kritici pravdu, že čím větší, vyšší číslo to je, tím větší potřeba dohody mezi větším počtem států je zapotřebí, a tudíž to samozřejmě posiluje roli menších a středních států.

Mandát, který máte na stole, jasně říká: Nice, když ne Nice, tak parita. Toto je mandát, se kterým jde vláda na jednání Mezivládní konference.

Musí být zachována suverenita. Naše suverenita v ochraně našich energetických zdrojů, jak jsem před chvílí řekl, musí být zachována jednomyslnost v otázce finanční perspektivy, tzn. velkého rozpočtu, a musí být zachována suverenita států v daňovém systému.

Rovnou říkám, a dopředu a poctivě, kde jsme neuspěli, protože tady si myslím, že se nepodaří dosáhnout úspěchu, jsou dvě oblasti, které tady popíši.

Byli jsme v menšině a myslím, že se nám nepodaří prosadit jednomyslné rozhodování ve změnách statutu Evropského soudního dvora a zřejmě se nepodaří, ačkoliv jsme to prosazovali ještě i na posledním zasedání Rady ministrů v tzv. gaerku, nepodařilo se nám prosadit návrh ministrů financí tzv. EKOFINu, a tam šlo o tzv. malé rozpočty. Říkám, že je to bohužel stav, který nevítám, ale popíši poctivě, v čem je problém, protože pokud jde o každoroční rozpočty, tak návrh, se kterým přišli ministři financí, zněl takto: je-li rozpor mezi Komisí a Radou na straně jedné a Evropským parlamentem na straně druhé, platí nižší částka, protože jde o peníze členských států EU. Vliv velkých států – a to je třeba přiznat – je, že chtějí, aby v tomto případě rozhodl Evropský parlament. A když si sečtete počty poslanců, když jenom Německo má 99 poslanců, tak je zřetelné, že v tomto, musím přiznat, se nepodařilo udělat průlom, tady se tento vliv prosadil. Týká se to – opakuji – těch tzv. každoročních rozpočtů, ale velký rozpočet, tedy finanční perspektiva je a doufám, že se podaří prosadit, aby byla založena na principu jednomyslnosti.

Toto je věc, která se týká onoho hlasování.

Pokud jde o ostatní věci, nechci vás, vážené senátorky a vážení senátoři, nechci unavovat opět opakováním, co to je rotující předsednictví v Radě, jak má fungovat další instituce, protože mám dojem, že jsme o tom už mnohokrát mluvili a mnohokrát četli, takže mám dojem, že bych v tomto případě pouze prodlužoval své vystoupení na věci, které všichni dobře známe.

Chci zdůraznit jenom obecně nejdůležitější věc. Vstupujeme do prostředí, ve kterém s odvahou jsme schopni získat mnoho. Zdá se mi, když poslouchám i některé kritiky, že se někdy chováme jako zdatní fotbalisté, kteří jsou mimo hřiště. Dívají se na hřiště a říkají, tam my nepůjdeme, tamhleten fauluje, tamhleten je moc silný, ten soudce to špatně píská, tamhle pískal jednostranně, to znamená, že dokud si tam neudělá pořádek, my na to hřiště nepůjdeme.

Jediná cesta, kterou můžeme udělat, abychom se do prostoru dostali a prostor ovlivnili, je na to hřiště jít.

A tady si myslím, že máme velký úkol i z hlediska obecného směřování Evropy, protože jestliže tvrdím, že jsme schopni najít shodu na textu této ústavní smlouvy, tak zároveň ale musím přiznat, a v tomto sdílím i jisté obavy, které sděluje opozice, na některé obecné trendy. A jeden z nich popíši.

Jeden obecný trend, kterému si myslím, že je třeba čelit a je třeba proto také smlouvu schválit a co nejdříve se do procesu zapojit, je strukturovaná spolupráce v oblasti evropské obrany. Jde totiž o to, aby nic nenarušilo euroatlantické partnerství. To je mimořádně důležité. A to, co by mohlo nějakým způsobem nahlodat toto partnerství, není otázka kapacit, totiž jak je připravena která země, jaké kapacity buduje, ale jde o definici povinnosti vzájemné pomoci v době krize. Pro euroatlantické partnerství je nejdůležitější Washingtonská smlouva a článek 5. Ten definuje, za jakých podmínek jsou povinny si státy navzájem pomoci v případě napadení. A když to parafrázuji, záleží na každém státu, na míře ochoty a připravenosti zapojit se do této společné obrany.

Pokud jde o novou definici, která se nyní rodí v Evropské unii, tato definice je založena na povinnosti poskytnout veškerou pomoc, tzn. že jistá disproporce tudíž v těchto textech asi bude, a to je úkol, který je třeba zvládnout, aby do budoucna vývoj společné obrany ve strukturované spolupráci v žádném případě neohrozil euroatlantické partnerství. To je moje sdílená obava a myslím si, že tomu je třeba čelit jediným způsobem, a to stejně, jako to udělala Velká Británie, když se tento projekt mezi Německem a Francií objevil, že do toho vstoupili pozitivně, že se tomuto procesu řeklo ANO a že všichni členové Severoatlantické aliance, kteří budou členy Evropské unie, mají do tohoto procesu jasně vstoupit.

Vážené senátorky, vážení senátoři, jsem připraven zodpovědět vaše dotazy, ale v každém případě věřím, že všichni máme odvahu do tohoto procesu vstoupit, být v něm plnohodnotní, že se nenecháme rozhodit silnými výrazy některých velkých států, jako jsou např. reprezentanti Německa a Francie. Dívejme se na to ale také z jejich pohledu. Pro ně se Evropská unie rozšiřuje o 10 malých a středních států, pro ně se do orgánů Evropy dostává 10 hlasů nových malých a středních států, pro ně se také rozšiřuje Komise, pro ně se rozšiřuje Rada. To znamená, že jejich vliv v těchto orgánech, kde se rozhoduje na základě jednomyslnosti, kde je třeba najít dohodu, se zmenšuje, i tam se rodí nové partnerství dalších států, to znamená, že rozšířená Evropa nemůže v žádném případě znamenat zvýšenou nominaci velkých států, ale znamená schopnost všech hledat témata, na nich se dohodnout a posunout Evropu dopředu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane ministře. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Nyní určíme zpravodaje. Jelikož se jedná o věc, kterou neprojednával výbor Senátu, určuje zpravodaje Senát. Navrhuji, aby se jím stal senátor Jiří Skalický, předseda Výboru pro evropskou integraci, kterého se zároveň ptám, zda s touto rolí souhlasí. (Ano.)

O tomto návrhu budeme hlasovat.

Kolegyně a kolegové, navrhuji, aby se zpravodajem tohoto bodu stal senátor Jiří Skalický. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 63 skončilo. Z registrovaných 54 senátorek a senátorů bylo pro 51, proti nikdo. Tento návrh byl schválen.

Prosím, pane senátore, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů a táži se vás, zdali chcete vystoupit ještě před otevřením obecné rozpravy jako zpravodaj anebo až v obecné rozpravě, do které jste se písemně přihlásil jako první. (Až v obecnérozpravě.)

V tuto chvíli otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první písemně přihlásil pan senátor Jiří Skalický.

Senátor Jiří Skalický: Děkuji za slovo. Vážený pane ministře, vážený pane předsedo, dámy a pánové, jsme v situaci, kdy vrcholí jednání o návrhu nové smlouvy zakládající Ústavu pro Evropu. Toto vrcholící jednání je provázeno čím dál vyhrocenějšími a dramatickými výroky na všech možných stranách, takže klima před nadcházejícím summitem v Bruselu je provázeno velmi proměnlivým počasím, které mnozí označují jako skeptický optimismus nebo optimistická skepse.

Domnívám se proto, že nadešel čas k tomu, aby zazněl apel na všechny, kteří se tohoto procesu účastní, aby nalezli vůli ke kompromisu. Myslím totiž, že nenalezení shody nebude znamenat, jak se mnozí domnívají, že dramaticky rozšířená Evropská unie bude v politické pohodě a v pokračující vůli upřednostňující právě onen konsenzus před ostrým hlasováním žít v režimu, který byl dohodnut v Nice.

Chci připomenout, že výsledky summitu v Nice byly zřetelně hektickým a explicitně krátkodobým kompromisem, který byl nutný pro možnost definitivně završit jednání o rozšíření Evropské unie. Zároveň chci připomenout, že již v Nice se rozhodlo, že pro budoucí efektivní institucionální uspořádání musí být svolána speciální mezivládní konference, která připraví a rozhodne o novém institucionálním rámci, v němž by Evropská unie byla schopná fungovat i po završení celého procesu rozšíření, totiž rozšíření nejen o současnou desítku přistupujících zemí.

V tomto kontextu se mi zdá, že kolaps jednání o nové smlouvě by neznamenal pokojný návrat k Nice, jak se mnozí domnívají, ale že by znamenal zásadní krizi důvěry. Na prvním místě důvěry v to, že rozhodnutí o integraci celé Evropy bylo rozhodnutím správným. Na druhém místě i v krizi důvěry a celé evropské spolupráce, kterou by vyvolalo dnes již evidentně předvídatelné nové rozdělení Evropy na tvrdé jádro a evropskou periferii.

Troufám si, na rozdíl od slov, která často slyším od mluvčích evropské politiky ODS, tvrdit, že vícerychlostní Evropa je koncept, který stojí ve zřetelném protikladu k našemu zájmu mít v evropské politice adekvátní vliv, a který ve svých důsledcích poškodí analogickým způsobem i většinu ostatních evropských zemí. Proto si myslím, že je na místě apelovat na jedné straně na Španěly a Poláky, kteří svým, byť z jejich hlediska pochopitelným bojem za niceiské schéma, jdou nekompromisně proti konventnímu návrhu, na druhé straně si ale myslím, že je třeba apelovat i na Němce a Francouze, aby pečlivěji vážili své ultimativní postoje, které by se v posledních dnech dali charakterizovat výroky typu: buď bude po našem, anebo dohodu potopíme a zařídíme se po svém.

Stejně tak si ale myslím, že je potřeba apelovat i na menší, zvláště pak přistupující státy, a mezi nimi i na naši vládu, aby pečlivě vážila, která z jejich priorit je skutečně nepostradatelná, a kde se naopak tvrdošíjné lpění na jednou již medializovaných pozicích může obrátit v náš celkový neprospěch. Tento svůj apel k větší vůli po kompromisu a životaschopném, tedy nikoliv toho či onoho zvýhodňujícím řešení, vznáším, přestože sám jsem znám tím, že chovám ke konventnímu návrhu a mnohým jeho aspektům poměrně kritický postoj, a mnohé pochybnosti a otázky jsou nakonec už i obsaženy v usnesení přinejmenším dvou orgánů Senátu, a minulé plénum Senátu je vzalo na vědomí.

Mezitím ovšem došlo k jistému vývoji, který návrh, který Konvent připravil, mezivládní konference posunula, a v té souvislosti se částečně posunuly i vládní priority před závěrečným jednáním. Chci připomenout to, co tady už nakonec pan ministr zahraničí říkal, že základní posuny, které také jenom velmi stručně shrnu a nechci je rozebírat, že byla zamítnuta, přinejmenším prozatím, myšlenka speciální legislativní rady, že byl učiněn určitý znatelný pokrok v projasnění otázek kolem funkce ministra zahraničních věcí, kolem otázek souvisejících s rotujícím předsednictvím, kolem procedury schvalování přechodu na rozhodování kvalifikovanou většinou. Myslím, že jsou to povětšinou změny, jež lze uvítat, či změny, které alespoň částečně odstraňují pochybnosti, které jsme vznášeli vůči původnímu návrhu.

Na adresu návrhu italského předsednictví rozšířit rozhodování kvalifikovanou většinou i do oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky tehdy, bude-li se jednat o projednávání návrhů, které budou předloženy ministrem zahraničních věcí, chci jenom vládě připomenout, že názor převažující v Senátu tomuto návrhu oponuje, a podle převažujícího názoru Senátu by vláda měla hájit kompromis, který byl ve věci společné zahraniční a bezpečnostní politiky přijat Konventem.

K pozoruhodnému projasnění, už se tady o tom zmínil pan ministr, došlo u velmi citlivé otázky společné obrany a kontroverzního návrhu na zřízení mechanizmu strukturované spolupráce v této oblasti. Nový návrh, který byl předložen za podpory Britů a který je vtělen do návrhu protokolu připojeného k nové smlouvě, zvláště bude-li ještě vyjasněna otázka otevřeného přístupu k takto definované posílené spolupráci, odstraňuje podle mého soudu významnou část pochybností, na které poukazovala zpráva našeho výboru. Vláda by měla tyto navržené změny podpořit a zároveň přitom trvat na požadavku komplementarity obranné politiky Evropské unie vůči NATO a vyjádřit i respekt vůči požadavkům, které v posledních dnech artikulovaly čtyři neutrální státy, které jsou členy Evropské unie.

Nový mandát pro závěrečné jednání klade zřetelně do popředí dvě institucionální priority: konstrukci hlasovací většiny a otázky související s Evropskou komisí. Já jsem svůj názor na tyto dvě otázky vyjádřil už minule. Snahu vlády o zrovnoprávnění, čili paritu obou kritérií dvojité většiny považuji za naprosto oprávněnou a vláda by podle mého soudu z tohoto požadavku neměla slevovat, protože takto by rozhodovací mechanizmus byl zcela transparentní a byl by, myslím, obhajitelný před všemi občany Evropské unie, a byl by odolný vůči často oprávněné podezíravosti slabších vůči silnějším evropským hráčům.

Mnohem obtížněji se mi ovšem chápe příklon vlády k eventuální podpoře niceiského mechanizmu s onou třetí potřebnou většinou vážených hlasů. V dosavadních mandátech vlády nebo projevech premiéra a ministra zahraničí jsme slyšeli zmínku o Nice jakožto o eventuálním východisku z nouze, nepodařilo-li by se prosadit rozumný kompromis v onom stanovení dvojí hlasovací většiny. Nynější formulace v materiálu, který jsme dnes dostali na stůl, a nakonec to potvrdila i slova pana ministra, jasně hovoří o tom, že naší první prioritou je Nice, a druhou eventuální prioritou je ona dvojitá většina s paritou vah pro počet států i počet reprezentovaných obyvatel.

Osobně se domnívám, že tento nový akcent, tato nová formulace si žádá určitého objasnění. Kladu to jako otázku: co vedlo vládu k tomuto docela výraznému posunu k této prioritě?

O Evropské komisi toho bylo již řečeno velmi mnoho, ale chci jenom zopakovat otázku vůči vládě: chce opravdu vláda svého národního komisaře, a to i za tu cenu, že to bude kompenzováno zdvojením nároků lidnaté dnes šestky, ale zítra sedmičky a pozítří, možná s Tureckem, osmičky? Chce opravdu vláda komisaře v Komisi, která bude mít nyní 31, později možná 40 komisařů? A Komisi, která podle mého soudu bude tím pádem výrazně oslabena, a ze všeho nejvíce tím, že se stane kolbištěm tohoto fenoménu mezivládnosti a nikoliv komunitárního přístupu snažícího se měřit všem, silným i slabým, stejným metrem?

Dále si také kladu otázku obětováním jakých jiných priorit je vláda připravena za toto diskutabilní vítězství platit?

Nabádám proto vládu v této věci k poslední pečlivé úvaze, i u vědomí toho, jaký propagandistický kapitál do tohoto tématu byl vložen, a jak nesmlouvavý bude pravděpodobně postoj opozice v případě, že se z Bruselu vrátíme bez vítězství v tomto bodě .

K dalším bodům vládní pozice již jen stručně.

Společná bezpečnostní a obranná politika. Pan ministr o tom poměrně zevrubně hovořil. Myslím si, že bude-li mechanizmus skutečně otevřený, což stále ještě necítím zaručeno, a zároveň bude-li vybaven transparentními kritérii, za nichž může další zájemce přistoupit, pak bych skoro řekl, že není ani nutné trvat na tom, aby byl povinný limit jedné poloviny nebo jedné třetiny států, při jejichž shromáždění jen lze tento mechanizmus spolupráce zahájit.

Co se týče aplikace jednomyslnosti, vcelku s vládním návrhem souhlasím, myslím si, že je správný, ale chybí mi zde, jak už jsem zmínil,výrazná zmínka o společné zahraniční a bezpečnostní politice, u níž se mi zdálo, že vláda má poměrně jasný postoj, ale mezitím byl také zveřejněn návrh italského předsednictví, který jde výrazně jiným směrem. Tudíž tlak v této věci bude velmi silný.

Co se týče oné slavné diskutované passarelle, onoho navrženého způsobu, jakým by bylo možno v budoucnosti přecházet z režimu rozhodování na principu jednomyslnosti k rozhodování kvalifikovanou většinou, tady také nastal určitý posun, myslím, že správným směrem, a soudím, že tento problém tady zůstává, ale že je spíše v právní než v politické rovině. Jen tak mimochodem, o této věci jsem ještě včera diskutoval v Paříži s poslanci Národního shromáždění, se senátory, s vládními činiteli, a Francouzi při své veliké politické touze tento mechanizmus prosadit zároveň přiznávají, že budou muset, a to pravděpodobně dosti komplikovaným způsobem, měnit Ústavu.

Domnívám se, a naše ústavní komise na to také poukazuje, že s tím budeme mít také problém, ale chtěl bych říci, že v rovině politické se mi zdá, že jsme schopni nalézt mechanizmus, kdy by souhlas vlády s takovýmto přechodem, protože tam je vyžadována jednomyslnost k tomuto přechodu, byl podmíněn předchozím explicitním souhlasem Parlamentu, což je mechanizmus, který například připravují Němci, a že by tím politicky celý tento problém byl zhojen. Právní řešení, které nalezneme, si ještě netroufám předvídat.

Dámy a pánové, závěrem chci podotknout, že vládě její obtížný úkol podle mého soudu vůbec neulehčuje fatální rozkol, který v názoru na novou smlouvu panuje v obou komorách Parlamentu. Musím říci, že pro takovou míru neschopnosti a neochoty hledat společné jmenovatele postojů vládního a opozičního tábora v tak základním zahraničně-politickém tématu doby neznám v současné Evropě obdoby, ačkoliv jsem ve velmi pravidelném kontaktu s většinou svých kolegů v členských i kandidátských státech.

Myslím, že to je ke škodě nás všech, celé naší země, nebo chtějí-li někteří, ke škodě tak vroucně vzývaného národního zájmu. Nepřestávám věřit, že se nám tento rozkol podaří překonat a že výsledkem nadcházejícího jednání bude smlouva, kterou se v českém Parlamentu podaří ratifikovat. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám, pane senátore. Nyní je elektronicky přihlášen pan senátor Pospíšil, připraví se pan senátor František Mezihorák.

Senátor Jiří Pospíšil: Nebyl bych tak pesimistický jako můj předřečník, protože si myslím, že určitý posun v chápání nastává a že dokonce už občas jako byste začali poslouchat. Ještě nedávno byla doba, kdy se opakovalo, že prostě musíme rozumět tomu, co říká Konvent, a kdo tomu nerozumí, je nezodpovědný, a kdokoliv by otevřel konventní návrhy, byl by odpovědný za to, aby se uzavřel nový konsenzus.

Je nebezpečí, že ten konsenzusd, když je příliš křehký, když by se znovu obtížně hledal, to neznamená, že to je jediný možný konsenzus, ale myslím si, že jsou to špatné kompromisy, které ho vytvořily.

Nevím, kde vznikla ta hektická potřeba mít ústavu a mít ji tak rychle. Je to záležitost v Evropě posledního půl rok. Jeden z prvních, kdo o té ústavě mluvil, byl náš bývalý prezident. Nevím, jestli on si představoval, že to bude opravdu potřeba tak hned. To, co se tady vytváří, má fakt k parlamentarismu hodně daleko.

Pane ministře, vy jste pořád mluvil o jednání Rady, ale problémem je celá ta ústava. Ne až tolik jednání Rady. Problémem jsou pravomoci Komise a její konstrukce. Problémem je to, že Evropský parlament zvolí předsedu Komise, ten si vybere komisaře, vytvoří Komisi z těch tří kandidátů a hotovo. O důvěru nežádá. Proč by to dělal, protože jaksi neexistuje, v Evropském parlamentu se nedá mluvit o tom, kdo je vládní strana, kdo je opozice. Nic takového tam samozřejmě není, ale prostě o důvěru nežádá.

Je to Komise, která jediná může navrhovat zákony, ač byla vybrána svým předsedou, který jediný byl zvolen, je to Komise, která může vydávat řadu jiných předpisů, které jsou automaticky nadřazeny předpisům jiných členských zemí, ale to se přece za normálních okolností nejmenuje ústava, toto se naopak jmenuje výjimečný stav. Takovéto pravomoci se přece dávají jednotlivým lidem tehdy, je-li vážné ohrožení.

Já to vážné ohrožení pro Evropu nevidím. Co se týče preambule, tak je tam také odkaz z řečtiny v preambuli, a ten říká, že rozhoduje většina a že to se jmenuje demokracie. Ano, je to krásný historický citát a já nevím, jestli je tam náhodou vybraný právě tento řecký citát, proč tam není ani slovo o menšině a její ochraně tak, jak se chápání demokracie za poslední 2000 let vyvinulo. My jsme přece dnes někde jinde než řecká demokracie.

Řecká republika, pokud si takovýmto způsobem vybrala svého výkonného orgána, tak obyčejně vybírala těch orgánů více, v římské republice pokud byl takto vybrán nějaký člověk, tak byl vybrán na omezenou dobu a bylo jich vybráno více, aby se vzájemně kontrolovali. Já se prostě domnívám, že není spěch na Evropskou unii a že prostě se opravdu nic nestane, když takováto takto napsaná ústava nebude přijata.

Myslím si, že naopak to bude dobře. Při společné bezpečnostní politice chápu starou francouzskou představu vytvoření společných evropských sil, ale já se ptám na věc praktičtější, aby měla reálný význam, tak je ochotna Evropská unie vynakládat mnohonásobek výdajů na zbrojení, je ochotna každá členská země vydávat mnohonásobek na zbrojení po dobu minimálně šesti, sedmi let a je ochotna trvale vydávat dvoj až trojnásobek prostředků na obranu než vydává teď? Pokud není ochotna, tak nevytvoří takovou sílu, která bude protiváhou kohokoliv.

O tom, že samozřejmě úplná rovnocennost mezi státy nebude, o tom už jsem dneska jednou mluvil, o Verheugenovi, když podával poslední zprávu před výborem branným a bezpečnostním a zahraničním v Evropském parlamentu, tak mluvil také o Polsku. Mluvil o jeho postojích, mluvil o vadách, které ta zpráva našla. Vyjmenovával je tam a ve stále probíhající debatě se jeden pan poslanec evropský zeptal, jestli nehrozí nebezpečí, že vlastně Polsko nebude přijato, když má takovéto postoje, když má takovéto závady v té zprávě a když se prostě chová tak, jak se chová.

Pan komisař Verheugen velice správně řekl, že to jsou dvě různé věci. Konstatoval, že pokud státy neplní ty body, které měly splnit, takže pro Evropskou unii žádné nebezpečí nehrozí, že riziko je to pro ty státy, protože když neplní zemědělské předpisy, tak prostě nebudou u nich vypláceny peníze. Když neplní já nevím jaké potravinářské předpisy, tak jejich zboží nebude vpuštěno na evropský trh. Riziko je jenom na straně těch vstupujících, což bylo naprosto v pořádku a řekl, že to jsou dvě různé věci, že ta druhá věc je to, že ratifikační proces probíhá, že Evropský parlament už rozšíření schválil a že prostě to spolu s tím naplněním těch věcí až tolik nesouvisí.

Že to je ratifikační proces, který se už nedá zastavit a konec konců Evropský parlament už tu Smlouvu o přistoupení ratifikoval. Ale pak pokračoval a řekl: „My přece máme velký zájem na přistoupení Polska, Polsko je pro nás zvláštní země, Polsko je přirozeným mluvčím ostatních přistupujících a Polsko je pro nás mostem k ostatním přistupujícím.“

Když se kolegové rozhlíželi po ostatních, tak ti, co tam seděli z pozorovatelů, tak se netvářili moc dobře na tuto řeč a já mám pocit, že ani já jsem se moc dobře netvářil, nic jsem panu Verheugenovi neřekl, protože mě nenapadlo nic takového, aby to současně neurazilo Poláky, kteří za toto vyhlášení nějak nemohli. Musíme počítat s tím, že komisaři z větších zemí automaticky, aniž si to uvědomí, jsou schopni říkat takovéto věci, protože jsou prostě z velké země a že více počítají s velkými zeměmi.

Ale právě proto bychom měli být o to opatrnější při konstrukci této ústavy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane senátore. Prosím pana senátora Františka Mezihoráka, připraví se pan senátor Jiří Liška.

Senátor František Mezihorák: Ctěný Senáte, pane ministře, přijměte shovívavě několik slov člověka, který nemůže zapřít, že je historikem. Já jsem prostudoval snad stovky nejrůznějších evropanských projektů, kde se hledaly mechanizmy, kterými se má spojená Evropa řídit. Byly to často obdivuhodné úvahy a všechny byly nedokonalé.

Z těchto úvah vznikly mechanizmy Evropské unie, která je obdivuhodná a nedokonalá. Já myslím, že bychom měli tento princip demokratických institucí znovu hluboce pochopit. Jestliže se argumentuje, že Česká republika je ohrožena ve své suverenitě tím, co se děje v Evropské unii, tak já při pohledu velmi hluboko do historie neznám žádnou jinou historickou situaci, v níž by suverenita České republiky byla tak garantována, jako je garantována naším vstupem do Evropské unie.

Nedělám si iluze o tom, že tím se ztratily z povrchu světa ambice větších, silnějších nakládat někdy špatně s těmi menšími, ale mám pocit, že v Unii jsou mechanizmy, které toto riziko omezují na minimum a záleží na nás, abychom těchto mechanizmů využívali. Nechci rozebírat detailně to všechno, co by tady mohlo být rozebíráno a sledoval jsem s obdivem to, jak to učinil ve zkratce pan předseda Skalický.

Každopádně jestliže bych zvolil aspoň jeden případ, a to případ evropských komisařů, domnívám se, že je třeba v této fázi nekompromisně trvat na tom, abychom měli svého komisaře a že v řadě jiných momentů, kde bychom jinak mohli třeba i ustoupit, ustupujme obezřetně, protože je třeba překonat onu úzkost, obavy, které jsou v lidech zakořeněné, že tímto vstupem velmi mnoho ztrácíme.

Jestliže za jiných okolností a třeba po letech naší existence v Evropské unii bychom mohli v lecčems ustoupit výrazněji, domnívám se, že nyní v tom ustupování musíme znát míru a ta míra by neměla být příliš velká. Já jsem při pohledu na to, co je obsaženo ve zprávě vlády, sledoval, že Česká republika vznesla celou řadu iniciativ, že na nich velmi důsledně trvá, ale samozřejmě také je logické, že ne ve všem může uspět. Nicméně jsem vysledoval zřetelnou vůli k tomu, abychom právě v této fázi, a to je i samozřejmě otázka všech těch jiných kandidátských zemí, u nichž tam vstupují, aby v této fázi se zvláště tlačilo na ty velké anebo na ty tradiční, že je třeba vytvořit atmosféru důvěry, že už kvůli tomu by měly v některých věcech, které třeba z hlediska absolutního by bylo žádoucí, aby se třeba prosadily nyní, aby se prosadily teprve tehdy, když ony nedůvěry, předsudky apod., se překonají.

Chci tedy právě z pohledu historika znovu konstatovat, že to, jak postupuje, naše vládní delegace při vyjednávání, se mi zdá, neříkám to z nějaké servility, že je to vystupování odpovídající našim národním zájmům. Jestliže pan předseda Skalický vyjádřil skepsi k naší národní psychologii, samozřejmě něco, co se odehrává u nás k tomu nabádá, ale já zase coby historik chci říci, že my Češi jsme přispěli myšlenkově k Evropské unii více než většina evropských národů, podnětností svých myšlenek i k té problematice mechanizmů Evropské unie.

Já věřím, že ta skepse není svědectvím o tom, že by to s Českou republikou bylo tak, že bychom se prezentovali na půdě Evropské unie jako národ rozhádaný a neschopný sebevědomého, ale zároveň chápavého postupování ve všech procedurách, které se tam odehrávají.

Odpusťte mnoho slov. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám, pane kolego. Nyní je přihlášen pan senátor Jiří Liška.

Senátor Jiří Liška: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, skutečně vrcholí jednání o uzavření Smlouvy o evropské Ústavě. Na rozdíl od kolegy Skalického nejsem skeptický v tom smyslu, že by nedošlo nakonec k závěrečné dohodě.

Myslím si, že z vystoupení pana ministra jsem vycítil, věřím, že správně, že v podstatě o tom základním je dnes už rozhodnuto. Ústava bude podepsána.

Ústava bude podepsána, protože taková je obecná shoda a teď se jedná pouze o takové technické záležitosti, jako je, jestli každý členský stát bude mít svého komisaře, jakým kvorem se bude o věcech rozhodovat a další technické záležitosti, a říkám to úmyslně technické záležitosti, protože to jsou věci a záležitosti pomíjivé.

Evropská unie se v poslední době velmi rychle mění, ty integrační procesy postupují nesmírně rychle. To, co platilo před pěti lety, neplatí dnes. To, co platí dnes, nebude za tři roky platit. Zůstává to zásadní, Evropa bude mít svou ústavu. A teď je úplně jedno, jestli k tomu souhlasu dojde tento týden, nebo tento víkend, nebo za 14 dní, nebo za tři týdny, nebo za čtyři týdny.

Zkrátka k té dohodě dojde a evropská ústava bude.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Pardon, pane kolego. Já bych poprosil pana senátora Pospíšila, aby nerušil jednání. Zpravodaj i ministr potřebují poslouchat řečníky. Děkuji.

Senátor Jiří Liška: Evropská ústava bude podepsána a bude schválena. To zásadní, to v podstatě jakoby již bylo a pravdou také je to, že tímto krokem Evropská unie a Evropa směřuje k jednotnému velkému evropskému státu, který bude mít centrální řízení a který bude mít evropského občana. Já jsem o tom přesvědčen přes veškeré ujišťování pana ministra a nevím, proč nás o tom ujišťoval, protože samozřejmě to nebude v roce 2003, nebude to v roce 2004, ale nevím, jestli by toto byl ochoten tvrdit pan ministr v roce 2006, 7, 8, nebo 10.

Docela bych si s chutí vyslechl jeho názory v roce 2010 až bude vzpomínat na to, co říkal v roce 2003. Bylo by to docela zajímavé.

A navíc by v podstatě nemělo ani žádný význam a žádný smysl, aby evropská ústava byla přijímaná, kdyby neměla tyto další cíle, které jsou před těmi, kteří chtějí, aby Evropa byla jedním velkým státem.

Tady je vždycky s tím spojena ta základní otázka, jestli ta budoucí Evropa v té podobě jednoho velkého státu někdy možná za pět, možná za 10 nebo za 15 let bude lepší Evropou než je ta Evropa dnešní. A to je to, a opět se vracím k tomu, co říkal pan kolega Skalický, o té jednotnosti názorů.

Samozřejmě pro ty, kteří jsou přesvědčeni, že jeden velký evropský stát je dobrou budoucností pro Evropu, je to velice snadné podporovat ústavu. Je velice snadné podporovat všechny další kroky, které z toho vyplynou. Pro nás, kteří si to tak úplně zcela nemyslíme, tak pochopitelně máme a musíme mít na to jiný názor.

Myslím si, že to, co nás určitě spojuje, a to, co je naším společným přáním, je to, aby Evropa v té budoucnosti byla Evropou bezpečnou, aby byla Evropou hospodářsky silnou, aby byla prosperujícím kontinentem, aby hrála výraznou roli v tom celosvětovém dění.

Nakonec také, aby to byl prostor, ve kterém se bude žít možná evropským občanům nebo občanům jednotlivých národních států. Já nejsem přesvědčen, že tou základní podmínkou pro to, aby se naplnily tyto cíle, že musí být jeden velký jednotný evropský stát.

To je skutečně cesta, po které se Evropa vydá, možná za týden, možná tento víkend, nebo možná za 14 dní, nebo možná za měsíc. Je mi jasné, že pozice vlády je velmi obtížná. Vláda nemá žádnou křišťálovou kouli, aby viděla těch 10 let dopředu a aby podle toho mohla korigovat svá rozhodnutí. Pravdou je to, že teprve ty následující roky, které přijdou, ty ukáží, zda ta cesta, která začíná přijetím evropské ústavy, je cestou správnou. A také ale ukáže, zda vláda v roce 2003 nepřipravila republice budoucnost, ve které více ztratí než třeba získá. To je opravdu obtížný úkol před vládou a vůbec jí to nezávidím.

V každém případě bych byl rád, i když evropská ústava mi není blízká a není mi ten směr, kterým jdeme, není mi blízký, přesto, protože už po něm půjdeme, byl bych rád, aby to byla nakonec cesta dobrá, protože se bude týkat také mé budoucnosti a bude se týkat budoucnosti mých dětí.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám, pane kolego. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Luděk Sefzig, připraví se pan místopředseda Senátu Přemysl Sobotka.

Senátor Luděk Sefzig: Dobrý večer, pane předsedající, pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych velice krátce reagoval na úvodní slova pana ministra a bude to reakce souhlasná. Já jsem samozřejmě také přesvědčený, že je zapotřebí se domluvit. Domluvit se při jednání, a tudíž přicházet s určitou snahou a možností o domluvu.

Ovšem stejně tak dovedu pochopit, že úplně jiná domluva a daleko složitější, je domluva mezi 25 členy než mezi 15.

Ale s čím tak úplně nesouhlasím a z čeho mám já osobně opravdu veliké obavy, je o výsledku, o kvalitativním výsledku té domluvy, o tom, jaký ten kompromis nakonec bude. Vždyť je přece úplně jiný výsledek, když se nevolí jednomyslně, ale volí se nějakou různě kvalifikovanou většinou, protože se může stát ten případ, že menší část je prostě přehlasována a ta menší část pak nemusí mít jenom pocit přehlasování, ale může mít pocit převálcování. A kvalita tohoto kompromisu je úplně jiná, než když s každým jednotlivcem je jednáno, až on nakonec – a skutečně to dnes funguje v Evropě dobře – se domluví na nějakém kompromisním jednání, a to pak vynesou na světlo světa.

A to je moje jediná obava z toho, kam rozhodování z jednomyslnosti, do jaké šíře kvalifikované většiny je. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego. Nyní vystoupí první místopředseda Senátu Přemysl Sobotka.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Budu na začátek polemizovat s kolegou Skalickým o tom, že on řekl, že tady v obou komorách je drama, opozice versus vládní koalice, protože já jsem tady na poslední debatě, ani na těch předchozích nezaznamenal žádné drama. Já jsem tady zaznamenal výměnu názorů. A to je pro mě přece standardní prvek demokracie. Kdybychom tady byli loajální, neměli žádnou připomínku, tak by ani pan ministr nemusel ve svém předchozím vystoupení hovořit o tom, že sdílí obavy opozice o některé věci. A proto já opravdu v této chvíli nesdílím, že Senát je tou institucí, kde jsme se krvavě rvali. Nehovořím teď vůbec o Poslanecké sněmovně. To jenom na úvod.

Myslím, že tady bylo řečeno hodně. Chtěl bych položit panu ministrovi jenom několik málo otázek. Včera jsme měli shodou okolností možnost diskutovat s evropskými poslanci z Anglie a ptali jsme se i na postoj jejich vlády. A oni řekli, že svého času měli pevnou červenou čáru, která byla nepřekročitelná, a že nyní ta čára se stává přerušovaná.

Já se ptám, jak my máme přerušovanou tu čáru, protože pan ministr naznačil, že máme možnost jít buď na to, 50 na 50 nebo 60 na 60, a kde my máme tu pevnou čáru, pod kterou nechceme jít. A nebavím se o válcování, o diskusi.

Chtěl bych mu také položit otázku, jak to bude, pokud se podaří, a ta důvěra tady je, že budeme mít svého komisaře. A dostali jsme jasný signál, že máme panu Prodimu navrhnout tři kandidáty a on si vybere. A já se ptám, jestli náhodou už není v této chvíli aplikována ta ústava, přestože zatím neplatí, a my máme mít komisaře, myslím do konce ledna, března nebo nějaké takové je datum, my navíc ještě nejsme v EU a už si někdo bude vybírat ze tří a my se o tom budeme bavit nebo nebavit, to už je další věc.

Připadá mi, že princip tohoto výběru je určitý princip koaliční vlády, ale s monarchou, který si sám rozhodne. A mně se to osobně velmi nelíbí. Buďto Česká republika po diskusi koalice a opozice, anebo jenom z rozhodnutí vlády nominuje jednoho.

Potom se mi také nelíbí požadavek, který najednou byl přinesen, že na kandidátkách do Evropského parlamentu má být x – procent žen. Myslím si, že o tom jsme se tady bavili včera, kdy jsme, zaplať pánbu, diskutovali o harasmentu, a myslím si, že tady dokonce i některé paní senátorky sdělily, že se umějí prosadit a nepotřebují k tomu žádné pravidlo.

A moje poslední poznámka je k tomu, že když pan ministr řekl, že EU nemůže dávat žádné daně, že nezasahuje do daní. A já mu pokládám otázku, co to je ekologická spotřební daň na energie, která bude platit v ČR v příštím roce a je nařízena Evropskou unií. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám, pane kolego. Přihlásil se Jiří Skalický. Máte slovo.

Senátor Jiří Skalický: Děkuji, pane předsedající. Chtěl jsem určitým komentářem přispět k vyjasnění toho, co jsem mínil ve svém úvodním vystoupení.

Za prvé bych chtěl říci panu senátoru Pospíšilovi, co se týče polemiky s preambulí s mnohými květnatými a velmi jednostranně hodnotově zabarvenými tezemi v návrhu Ústavní smlouvy. Já se s ním vřele ztotožňuji. Já také neustále opakuji, že Smlouva se mi nečte hezky a že k ní mám mnohé výhrady.

Na druhé straně stejně tak je třeba si připomínat, že probíráme-li se historií Evropských společenství za posledních 50 let, vnímáme-li tu zásadní úspěšnost celého projektu a zároveň studujeme dokumenty, které tento úspěch doprovázely, nebo umožňovaly, tak byly začasté podobně květnané a podobně obtížně čitelné pro lidi s jistou hodnotovou orientací.

A co se týče námitky stran Evropské komise, už jsme si mezi tím studiem, při němž jsme rušili, za což se omlouvám, vyjasnili, že Evropská komise poté, co je složena, co ji designovaný předseda Evropské komise sestaví, tak musí získat souhlas Evropského parlamentu se svým ustavením. Jinými slovy, svým způsobem musí získat důvěru, a také může být v případě neúspěšného konání Evropským parlamentem odvolána. Je zde jistá opatrná, nedokonalá paralela k vládě odpovědné jakémusi parlamentnímu tělesu, ale je zde ta paralela.

A pro to, aby měla určité limity, zase mluví mnohé jiné argumenty, které se snaží zdůraznit, že při přílišném nebo úplném zpolitizování Evropské komise by zde vzniklo riziko, že Evropská komise už nebude plnit svůj hlavní cíl, pro který byla do architektury Evropské unie vložena, totiž toho, řekl bych, nadnárodního všem stejným metrem měřícím arbitrem spíše úřednického typu než politického tělesa.

Panu senátorovi Mezihorákovi bych chtěl připomenout, že všechny nově přistupující státy každopádně komisaře do roku 2009 budou mít a že si tudíž budou moci jaksi osahat to, jak funguje komunikace s Komisí. A myslím si, že je třeba brát vážně ty argumenty, které jsem zde uvedl a které mohou způsobit, budeme-li postupovat neuváženě a dopadne-li jednání Evropské rady nějakým špatným kompromisem, že by Evropská komise razantním způsobem pozbyla své váhy, na což by doplatili, jak vám potvrdí v Evropě všichni, především ti menší a slabší.

Ale především chci říci, že pokud jsem vyjadřoval jistou a v pozdějších příspěvcích kritizovanou skepsi a kritizoval naši vnitropolitickou schopnost najít v tak základním zahraničně-politickém tématu jistý konsenzus, alespoň jisté společné jmenovatele toho konsenzu, tak jsem neměl na mysli to, že by mně bylo líto, že probíhá svobodná a často velmi kritická výměna názorů na dané téma. Ale měl jsem na mysli to, řekl jsem to v tom kontextu, že nezávidím vládě, která není schopna touto polemickou debatou v komorách Parlamentu dospět k jasnému poznání typu: aha, prosadíme-li český názor vyjadřovaný Parlamentem v těch a těch bodech, přivezeme-li domů takovýto výsledek, pak nás Parlament za to pochválí, jinými slovy, smlouvu bude ochoten ratifikovat.

Naše debata o této věci byla doposud jak v Poslanecké sněmovně, tak v Senátu, aniž by ta debata byla nějak krvavá anebo dramatická, byla provázena zásadním střetem typu: smlouvu nechceme za žádných okolností, vadí nám na ní úplně všechno. Padají argumenty typu: nemyslete si, že když vyhádáte komisaře nebo ještě něco, že to bude stačit. A na druhé straně nebylo nikdy řečeno, co by už stačilo. Vláda je tedy z tohoto hlediska v obtížné pozici. A v tomto smyslu, když jsem dotazován svými partnery, jak to u vás vypadá, jak musí jednání dopadnout, aby vnitropolitická scéna, alespoň ta základní, to demokratické spektrum stran bylo uspokojeno, tak naše odpověď – a v tomto jsme unikátní – musí znít: nevím.

Zatím to vypadá, že Parlamentem je Ústavní smlouva u nás neratifikovatelná. A pouze na tento bod nebo na tento problém jsem chtěl tím výrokem, tím svým skeptickým pohledem poukázat.

A konečně bych chtěl říci, že rozumím velmi dobře panu senátorovi Liškovi, že zastává názor, že si nepřeje, aby EU měla ústavu. Nejsem si jist, jestli si to přeji i já. Ale jsem si jist, že toto, co máme před sebou, ústava není. A protože tu terminologii přeci jen používá, tak ji používá proto, že tím samozřejmě má určitou politickou ambici do vzdálené budoucnosti na mysli. V tom bych přitakal v té obavě.

A chci říci jenom tolik, aniž bych rozváděl širší debatu na téma, za jakých okolností bych se já osobně ztotožňoval s takovým vývojem EU, který by směřoval čím dál k větší propojenosti členských států, tak řeknu jenom tolik, že mě podstatným způsobem uklidňuje, že celý tento budoucí vývoj EU zůstává díky zvolené a i v Ústavní smlouvě pevně zakotvené konstrukci plně pod kontrolou členských států. K jakémusi vývoji, který už by nenaplňoval onu maximu „United in Diversity“, k takovému vývoji by mohlo dojít jen za předpokladu, že by s tím jeden každý členský stát, i naše země, i náš Parlament, nebo naši občané v referendu, budete-li si přát, že s tím budou souhlasit.

To je pro mě podstatným uklidňujícím prvkem, proč se neobávám toho, že tak říkajíc za našimi zády nebo plíživě může v EU dojít k vývoji, který dnes ještě nedokážeme předvídat, ale ke kterému, jak se někteří z nás obávají, že již dnes máme dát mandát, který později už pod kontrolou mít nebudeme. Já prohlašuji, že se tohoto neobávám.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji. Pan senátor Pospíšil ještě s faktickou poznámkou.

Senátor Jiří Pospíšil: Chtěl jsem právě uvést, že v bodu kolektivního schválení Rady jsem se mýlil a děkuji za to, že mi to ukázali.

A tím vlastně faktická poznámka ztrácí smysl, protože už to mezitím řekl zpravodaj. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Josef Zieleniec.

Senátor Josef Zieleniec: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Naše debata zde o Smlouvě zakládající ústavu pro Evropu je velmi věcná. Zde bych chtěl souhlasit s panem kolegou Přemyslem Sobotkou, že Senát není tou institucí, kde probíhají nedůstojné hádky. Je to diskuse konkrétní. Ale to ještě neznamená, že existuje zde i podle této diskuse prostor pro takové sblížení stanovisek, která by umožnila akceptovat tuto ústavní smlouvu s širokým zázemím politické shody a zdá se, že vlastně ten základní spor probíhá především v té linii, zda ústava má či nemá být a bez ohledu na její obsah. A zde myslím, že zde pan kolega Skalický měl pravdu, když upozornil, že jsme jedna z mála zemí, ne-li jediná, když dáme stranou Británii a její tradiční problém spojený s evropskou integrací, která má takto hluboký rozpor uvnitř své politické reprezentace.

Chtěl bych vyjít možná z pohledu, který zformuloval pan kolega Liška, protože i když nešel do technických detailů, šel k těm podstatným otázkám, které jsou spojeny s problematikou, kterou zde diskutujeme.

Bude vůbec ta Evropa lepší než ta, kterou máme teď? Konec konců, dokument, který přijímáme a který se teď schvaluje na Mezivládní konferenci, je dokumentem, který může tady být základem evropského práva po generace.

Jsem přesvědčen, že na tuto otázku už dnes s jistou mírou jistoty odpovědět můžeme, že Evropa lepší bude. A ta odpověď neleží ani tak přímo v dokumentu samotném, jako v minulosti vývoje evropské integrace, v dějinách těch diskusí, které byly vedeny kolem procesu evropské integrace, které jsou docela podobné i té diskusi, kterou my vedeme teď tady v Senátu.

Je pochopitelné, že si takové otázky pokládáme, ale zkušenost říká, že směr, který evropská integrace nastoupila, už od 50. let, potom od Římských dohod, vedl k nebývalé prosperitě v Evropě, k nebývalému sblížení a Evropě, která je dnes už přijímána jako absolutní samozřejmost nejenom starší generací, ale i mladou generací Evropanů. Kdybyste se zeptali v libovolné sociální skupině v standardních tradičních členských zemích EU, jestli by si dovedli představit pokračování jejich životů mimo EU, tak je to otázka, která vůbec se vymyká tomu, jak teď občané těchto zemí přemýšlejí o své budoucnosti a o světě vůbec.

Je samozřejmé, že tento dokument otevírá dveře k nějakému vývoji, ale určitě není to tak, že předurčuje vývoj směrem, který pan kolega Liška naznačil, směrem k jednotnému státu, centrálně řízenému, který bude mít vlastně všechny charakteristiky unitárního státu.

Myslím, že vývoj, který tento ústavní dokument otevírá, může mít mnoho různých variant a bude především na evropských občanech, včetně nás, na jednotlivých členských státech, kterým směrem se bude vyvíjet. I když to neznamená, že možné varianty, o nichž pan kolega Liška mluvil, co se může stát v roce 2008, v roce 2012, nebudou předmětem diskuse. Ale je skutečností, že kdybychom se podívali na diskuse, které probíhaly v celém procesu evropské integrace, např. v 50. či 60. letech, jaká tabu tam byla vyslovována a před čím vším byli politici varováni nebo vzájemně se varovali, tak vidíme, že dneska už jsou samozřejmostí některé věci, které v té době byly nepředstavitelné, na druhé straně věci, které byly považovány za úskalí, která téměř jistě nastanou, nenastala.

Myslím, že odpověď na otázky, které pan kolega Liška položil, jsou přesně v tom, o čem mluvil pan senátor Skalický. Klíč k vývoji budeme mít v rukou a budou ho mít v rukou všichni Evropané. A jsem přesvědčen, že nemá určitě smysl podezřívat celý zbytek občanů EU a politiků EU z nezodpovědného přístupu k řešení dnešních problémů, k tomu, že nevidí to, co my vidíme tak výrazně. Zvláštnost naší politické diskuse – a na to bych chtěl znovu a znovu upozorňovat, je mimořádná a měla by být pro nás možná předmětem k zamyšlení a k nějaké reflexi.

Je zřejmé, že nemáme zkušenost s prožitkem života v evropské integraci, že jsme nezažili dřívější spory a dřívější vývoj, ale možná, že by to mohlo být pro nás zdrojem poněkud větší víry v to, že to, co se odehrává, není tlačení Evropy do katastrofy, že je to další krok v jinak logickém sledu vývoje celého procesu evropské integrace a že tento proces v minulých 50 letech přinesl Evropě tolik, že nelze předpokládat, že najednou, když bude pokračovat jeho logika, se to vše otočí a teď to přinese jenom věci špatné.

Domnívám se, že nastane přesně to, co pan kolega Liška vyslovil, že by chtěl, aby Evropa byla bezpečnější, lépe prosperující, aby hrála větší úlohu ve světě.

Slovíčko „suverenita“, které tady neustále skloňujeme, je slovo, které má velmi relativní význam. Mnohdy jsme v dějinách zažili formální suverenitu, ale de facto postavení satelitní země vůči nejrůznějším evropským velmocím. Pohled historika, který nám zprostředkoval pan senátor Mezihorák, je věcí, ze které bychom měli vyvozovat dnes a denně závěry. Nebylo takové období v našich dějinách, kdy země byla tak zajištěna pokud jde o svou svébytnost a suverenitu, jakým je období, které prožíváme právě teď, a to díky evropské integraci, díky tomu, že vstupujeme do Evropské unie.

Na otázku, kterou pan senátor Liška položil, že následující léta ukáží, zda cesta, kterou teď začíná, je cestou správnou, jsem přesvědčen, že pohled zpět a současně otočení pohledu dopředu nám říká jednoznačně, že je to cesta správná. To samozřejmě neznamená, že dokument, který teď máme před sebou, je dokumentem ideálním, že v něm nejsou problémy. Je v něm hora problémů. Téměř dva roky jsem se účastnil hádek o tento dokument a tím, jak složitě vznikal, jaké vášně vyvolával a jakou má hodnotu, je nesporné. Hodnotu už má především v tom, že nakonec vznikl, že to, co evropská integrace za posledních 50 let přinesla Evropě, je vykoupeno tím, že spolu musí mluvit Portugalci a Dánové, Švédové a Řekové a že v budoucnu budeme my a Poláci diskutovat s Francouzi a Italy. A dát dohromady tyto tradice, dát dohromady odlišné temperamenty, odlišné pohledy na řešení jednotlivých věcí, je nesmírně náročné a někdy to vede k řešením, která se poměrně snadno kritizují, ale jsou to přesně ta řešení, která nám dala dnešní stav Evropy, jsou to přesně ta řešení, která přivedla Evropu do dnešního období nebývalého rozkvětu, nebývalé pozice ekonomické a politické ve světě.

Jsem přesvědčen, že tento dokument, a zde bych možná polemizoval s kolegou Skalickým, je ústavou, nejen, že se jmenuje ústava. Je ústavou ne proto, že lze snadno zařadit do teorie ústavního práva. V tom souhlasím, že nikoliv. Faktem ale je, že právě realita vývoje práva a ústavního práva nutí postupně teorii, aby se s tím vyrovnala, není tomu naopak. Určitě řešení současného problému evropského právního systému podle tradiční právní teorie by prostě nebylo možné.

Jsem přesvědčen, že během 10, 20 let vznikne další kapitola ústavního práva, která bude pojednávat o dokumentech podobné stavby, a určitě to nebude tak, že jednoznačná rovnice mezi ústavou a státností musí být stoprocentně naplněna. Tento dokument je ústavou především proto, že vytváří jednotný základ evropského práva, že nahrazuje systém smluv, které byly vršeny postupnými mezivládními konferencemi, dokumentem relativně přehledným, dokumentem, který dá nejenom odborníkům, ale i občanům jistotu, že právo, v němž se pohybují, stojí na srozumitelných základech. To je hodnota nejen pro občany, ale také velmi zásadní hodnota pro náš stát a naši státnost.

Když jsem mluvil o tom, že ono dějinné postavení našeho státu je v současné době velmi dobře zajištěno, myslel jsem tím také to, že Evropská unie přechází od systému smluvního k systému postavenému na ústavě, k ústavnímu systému, což pro země, které se nacházejí na evropských mocenských křižovatkách a trpěly tím po celé své dějiny, je právě krokem směrem, který asi nakonec všichni budeme považovat za prospěšný, a doufám, že za několik let také za samozřejmý. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego. Posledně přihlášeným je pan místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. Pokud někdo z vás má ještě v úmyslu promluvit, prosím, abyste se přihlásili elektronicky, jinak ukončím rozpravu.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedající, pane ministře, v x příspěvcích se tady objevuje termín „Ústava Evropské unie“, a také „občan Evropské unie“. Celý tisk, který máme k dispozici a o kterém se bude jednat, se nazývá Smlouva zakládající Ústavu pro Evropu, není to ústava. V textu se ovšem už dále pracuje s termínem ústava, před chvílí o tom mluvil kolega Zieleniec, že je to ústava, není to ústava. Myslím, že zrovna tak není nikde uveden termín, že jsme občany Evropské unie. My jsme občany států, které jsou nebo budou členskými zeměmi Evropské unie.

Závěrem bych chtěl říci to, na co jsem zapomněl předtím, a to poděkovat vládě za to, že přistoupila na diskusi v Senátu. Myslím si, že i ona si odnášela, stejně jako z minulé a předminulé diskuse, určité poznatky.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji. Nebyl jste posledním diskutujícím, protože o slovo se ještě přihlásil pan senátor Skalický a následně je opět přihlášen pan senátor Zieleniec.

Senátor Jiří Skalický: Kolegyně a kolegové, vystupuji potřetí, a to už jenom proto, abych vzhledem k tomu, že se rozprava chýlí ke konci a nebyl doposud předložen žádný návrh usnesení, abych předložil návrh usnesení, který snad nebude kontroverzní, a to, že Senát bere na vědomí Informaci vlády České republiky o dosavadním postupu Mezivládní konference Evropské unie k návrhu Smlouvy zakládající Ústavu pro Evropu a o mandátu schváleném pro toto jednání vlády.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego. Slovo má pan senátor Josef Zieleniec.

Senátor Josef Zieleniec: Mám jenom krátký komentář k dotazům pana kolegy Sobotky.

Pokud jde o občanství Evropské unie, už Maastrichtská smlouva stanovila občanství Evropské unie. Každý občan členského státu Evropské unie je současně jejím občanem, a přihodí se to i nám, staneme-li se v příštím roce členem Evropské unie. Každý občan České republiky bude také občanem Evropské unie a v tomto smyslu o tom pojednává ústava, která tato ustanovení Maastrichtské smlouvy převzala.

Pokud jde o název, ten přesně odráží skutečnost přechodu od mezistátního charakteru ústavnosti Evropské unie k charakteru zakotvenému v Ústavě Evropské unie. Proto se to jmenuje Smlouva zakládající Ústavu pro Evropu. Konečným dokumentem bude ústava, to co budou teď podepisovat, doufám, na Mezivládní konferenci předsedové vlád a hlavy států, bude smlouva, která tuto ústavu založí. Jiný způsob, jak se dostat od smluv k ústavě, není a myslím si, že Konvent zvolil nejprůhlednější možný název pro tento dokument.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji, teď už skutečně elektronicky nikoho přihlášeného nemám, takže končím obecnou rozpravu, a prosím pana ministra, aby se k rozpravě vyjádřil.

Místopředseda vlády ČR Cyril Svoboda: Vážený pane předsedo, vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, nejprve opravdu děkuji za proběhlou debatu, protože tato debata byla debatou věcnou, byla to debata, která se dotýkala podstaty věci. Myslím si, že je dobré, abychom se navzájem poslouchali, takže opravdu za všechno, co tady zaznělo, děkuji a pokusím se na některé připomínky reagovat.

Dobře vím, že jediné, co máme v ruce, je naše přítomnost, minulost už v rukou nemáme, budoucnost ještě neznáme, takže mi jde o to, abych váš čas šetřil.

Pokud jde o první otázku, která byla položena panem senátorem Skalickým, nechci nyní debatovat o tom, zdali Nice byla hektickým kompromisem nebo ne, zkrátka jde o platný dokument, takže bychom zřejmě šli dál, i když by to byla celkově dobrá debata o tom, jak se Nice rodila a jak nakonec vznikl nicejský kompromis. Zmíním se ale v souvislosti s jeho příspěvkem ke dvěma poznámkám.

Nejprve k tomu, co se týká naší společné budoucí evropské obrany jejího vztahu k Severoatlantické alianci a k roli neutrálních států.

Dámy a pánové, to je vážné téma. Pouze naznačím to, co jsem řekl ministrům zahraničních věcí v Bruselu, že si musíme položit otázku, co je to dnes neutralita, kdy nehrozí konflikty stát versus stát, kdy jsme ohroženi teroristy. Nedovedu si představit, že terorista, který je ochoten vraždit občany, se zeptá v kavárně: „Není tu náhodou občan Rakouské republiky, Finska nebo jiného neutrálního státu?“. Zkrátka toto ohrožení je globální a musíme si ho uvědomit.

Musíme si uvědomit také skutečnost, že Evropa má jistou komparativní nevýhodu vůči světu terorismu, protože ti, kteří jsou teroristy, většinou vycházejí z fundamentálního pohledu na svět a dokonce i z toho, že jsou přesvědčeni o životě po životě, takže oni neztrácejí to nejcennější, co mají, protože věří v život po životě. A komparativní nevýhodou Evropanů je, že tuto víru ztratili, tudíž nejsou ani ochotni pořádně se „nasadit“. A to je téma, o kterém můžeme jednou mluvit, o vůli a schopnosti jít cestou budování společné obrany a společnou cestou budování tohoto společenství, kterému říkáme Evropa, definovat si ho a říci si, co Evropu skutečně tvoří a co je hodnota, za kterou stojí zato stát pevně.

Proto neutrální státy dnes hrají důležitou roli. Hrají důležitou roli i v definici budoucí obrany, ale musím říci, že musíme vést debatu i s nimi o tom, jakou roli má neutralita v dnešním světě. Společná obrana však musí být otevřená všem členům Evropské unie, to je náš pevný postoj, musí být otevřená na základě pevných kritérií, nikdo nesmí být vyloučen a o vstupu do společné evropské obrany se nesmí, podle našeho názoru, hlasovat. Na to má každý členský stát právo při splnění kritérií, která mají být vtělena do protokolu, který bude přidružen k vlastnímu textu smlouvy.

Druhá otázka, kterou zmínil pan senátor Skalický, se týká Komise, už se o tom mluvilo. Jsem také rád, že jsme si tuto věc vyjasnili s panem senátorem Pospíšilem. Je to jako s předsedou vlády. Je to dohoda o tom, že někdo bude předsedou Komise, a stejně jako se v každé sestavované vládě premiérovi nabízejí kandidáti, a on má právo konečného výběru při respektu k tomu, co mu navrhují politické strany, úplně stejně tomu bude v Evropě, protože už dnes se měří síly budoucího výsledku voleb do Evropského parlamentu, již dnes v této otázce soutěží jednotlivé frakce Evropského parlamentu, již dnes se klade otázka, jaké bude složení budoucí Komise z hlediska politické orientace, a již dnes je tedy velmi jasné, že budoucí Komise bude mít velmi málo nezávislých členů, že bude mít velmi profilované členy, kteří budou patřit k jednotlivým proudům Evropského parlamentu.

Proto ona nominace tří lidí, ale zřejmě když se vláda České republiky rozhodne nominovat jednoho člověka, bude ho nominovat, ale tato nominace projde procedurou schvalování Evropským parlamentem. Je také potřeba, aby vláda nominovala takového člověka, který je schopen projít touto procedurou, projít vůlí a podporou Evropského parlamentu, protože Evropský parlament v této věci bude hrát důležitější roli, než tomu bylo dosud.

To bylo několik poznámek k tomu, co říkal pan senátor Skalický a zčásti pan senátor Pospíšil. Myslím, že asi nemá smysl se více věnovat Komisi, protože skutečně chci šetřit vzájemně náš čas, ale ještě jednu poznámku k tomu, jestli Komise má být 25členná, 27členná nebo menší.

Je to otázka rovného přístupu k jednotlivým členským státům a rovného přístupu členských států k institucím Evropské unie, aby každá země měla právo nominovat svého komisaře. Věřím, že tomu bude tak, že v roce 2009 se zřejmě povede debata, ale povede se debata zkušených se zkušenými, povede se debata i s námi po zkušenostech s Evropskou komisí, která bude mít 25 členů.

Naše argumentace zní takto: efektivita Komise není dána počtem jejích členů. Efektivita je dána silným předsedou, kvalitními komisaři, dobrou dělbou práce mezi jednotlivými komisaři a důvěrou mezi Komisí a Evropským parlamentem. Taková Komise bude efektivní. To ale nesouvisí s počtem lidí. Dokáži si představit Komisi zmítanou konflikty, korupčními skandály, slabým předsedou, špatnou dělbou práce, kdy dochází k přelivům různých kompetencí. Taková Komise může být plná konfliktů, nepřátelství, zápasů a bude slabá, byť by měla jenom 15 členů.

Projdeme tudíž touto zkušeností a určitě vůlí Evropy není mít jednoho dne Komisi o 31 nebo 40 členech, ale zřejmě v budoucnu dojde k nějakému kompromisu, který se bude týkat i složení Komise, toho, kolik bude mít členů. Dnes je ale jasné, že musí být plnohodnotné členství všech nominovaných za jednotlivé státy, a myslím si, že 25 lidí není málo ani moc, je to přiměřený počet. Mnoho vlád jednotlivých členských států má stejný počet a přitom se jedná o vlády národních států.

Pokud se týká obavy, kterou sdělil pan senátor Liška, je to skutečně otázka úvahy, a já nad tím poctivě přemýšlím, jestli je tu nebezpečí, že v Evropě směr jde k tomu, že jednoho dne bude vytvořen jeden stát, a stále mám pocit, že tomu brání dvě významné skutečnosti.

Jedna z jam hrdostí, a to hrdostí i velkých národů, že nedovolí svůj vlastní zánik a své vlastní rozmělnění v něčem, co se nazve superstátem nebo státem, a teď, prosím vás, to neberu v žádném pejorativním slova smyslu, ale že si vždycky i Francouzi, Britové i Němci, ale hrdí lidé, co žijí na Maltě i na Kypru nedovolí, aby vznikl z toho jeden stát.

Druhý důvod je, že se zatím vždycky ukázalo, že míra vůle jít cestou jenom prosazování zájmů jednoho typu států, buď velkých nebo malých, což by muselo nutně ovlivnit potom budoucí charakter takového státu, se ukazuje rozdílná. Zkrátka to, že každé téma různě dělí Evropu, podle mě nechá jí vnitřní bohatost, a ta vnitřní bohatost je něco, co tu Evropu činí zajímavou a já jsem přesvědčen o tom, že nikdo nedovolí jít cestou vytvoření státu a celý konflikt kolem teď toho paktu stability a růstu je důkazem toho, že to nejde cestou jednoho státu. Tuto otázku jsme tady neotevřeli, proto nebudu ji teď rozebírat, ale jsem připraven kdykoliv přijít, abychom i o takovéto otázce diskutovali, protože konflikt kolem paktu stability a růstu vede k tomu, abychom uvažovali o budoucím směru Evropské unie, protože mnohé naznačuje.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Pane ministře, mohu vás na vteřinku přerušit. My podle jednacího řádu můžeme hlasovat po 19.00 hod. pouze, když si to odhlasujeme, tak jsem se chtěl zeptat, jestli to stihnete, anebo jestli to na chvilku přerušíme a my odhlasujeme, že budeme hlasovat až po 19.00 hod.

Místopředseda vlády ČR Cyril Svoboda: Já slibuji, že v 18.53 hod. bude konec.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:To je dobrá zpráva. Děkuji vám, pane ministře.

Místopředseda vlády ČR Cyril Svoboda: Je vidět, s jakým zájmem posloucháte, co říkám, takže v 18.53 hod., budu se dívat na hodiny.

Protože už jenom poslední věc, a ta se tedy týká jediné té otázky těch žen, když už jsme tedy tady, tak jenom poslední věc.

V návrhu nikde není řečeno, že musí být na kandidatuře x procent žen, ale že mají být kandidována obě dvě pohlaví, a to si myslím, že je správné. A jestliže Česká republika se rozhodne kandidovat muže, bude kandidovat muže. Rozhodne-li se kandidovat ženu, bude kandidovat ženu, ale nejsou tady žádné kvóty a já jenom si myslím, že to je dobré, že to takto zaznělo, a protože jsem slíbil, že skončím, tak tím končím a pokud jsem někomu neodpověděl…

Ještě daně. Pokud jde o daně, tak platí, že daňová soustava zůstává v národní pravomoci. Evropská komise není zmocněna k tomu, aby uvalovala daně, nicméně je pravda, že pokud jde o tu ekologickou daň, je to jedna z výjimek, která v zásadě potvrzuje pravidlo, protože já mluvím o daních jakožto o systému, o daňové soustavě. To znamená, že v tomto ohledu zůstává samozřejmě národní pravomoc, ale je pravda, že je připravena nová právní úprava, která bude platit, která se bude týkat ekologické daně.

Vláda se tím včera zabývala, i touto otázkou, budeme žádat dlouhé přechodné období pro Českou republiku. Můj návrh je, abychom žádali nejdelší možné přechodné období, protože tato daň by se samozřejmě promítla výrazně i do cen, ale je to jedna z výjimek, která v zásadě potvrzuje pravidlo, neznamená to, že by orgány Evropské unie byly nadány uvalovat daně. Ale to, co tvoří tuto novou daň, je právní úprava, která vzešla z vůle všech členských států. To je také moje námitka proti tomu, že neexistují bruselští politici.

Existují pouze politici, kteří reprezentují jednotlivé členské státy, které se na něčem dohodnou. Já nerozumím tomu, že někdo říká, a ve Sněmovně jsem to dneska zaslechl, že jsme v područí bruselských politiků. Ani Tony Blair, ani Jacques Chirac, ale ani premiér Špidla nejsou bruselští politici. To jsou politici, kteří reprezentují jednotlivé členské státy a dojdou-li k dohodě, tak tato dohoda je dohoda, která nás potom zavazuje, protože to je předmět toho, co nás nutí, jako demokraty, respektovat vůli většiny.

Přetáhl jsem o jednu minutu.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Můžete pokračovat, pane ministře, já se omlouvám. Hlasovat po 19.00 hod. se nemůže pouze o zákonech a mezinárodních smlouvách, takže můžete pokračovat klidně do 21.00 hod.

Místopředseda vlády ČR Cyril Svoboda: Ne, já už jsem skončil, protože toto vám neudělám, abych mluvil ještě déle pokud nemáte speciální otázky, tak vás nebudu nadále trápit.

Děkuji za vaši pozornost a těším se na to, že budeme spolu mluvit o výsledku. Ten výsledek bude velmi závažný, já doufám, že k dohodě dojde. Pokud k dohodě nedojde a naše slovo máte, že my nepodepíšeme text, který by byl zásadně proti zájmům České republiky, tak určitě tento text bude hodný naší debaty a já doufám, že převáží státní a veřejný zájem se za výsledek, bude-li dobrý, a já doufám, že dobrý bude, se společně postavit, protože si to podle mě naši občané nezaslouží, abychom na toto téma vedli tady vnitropolitickou bitvu, která fakticky znamená, že se připravujeme na příští volby, kdo vyhraje příští volby, kdo je větší a lepší defendor národních zájmů, protože tato věc je příliš závažná a týká se každého občana, tak já bych to nechal na občanech v referendu, ať to rozhodnou, protože zatím se nikdy nemýlili a nebudou se mýlit ani v budoucnu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, a nyní poprosím pana zpravodaje, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě a ještě jednou přečetl návrh usnesení.

Senátor Jiří Skalický: Děkuji, pane místopředsedo. Díky i za to, že díky upřesňující poznámce k jednacímu řádu nejsem stísněn jednou minutou. Chtěl bych říci jenom, že pokud jsem dobře počítal, tak v rozpravě vystoupilo sedm řečníků, ovšem s tím, že někteří z nich trpěli potřebou recidivy a vystoupili opakovaně.

Co se týče debaty k samotnému mandátu vlády a jejímu postupu na Mezivládní konferenci, tak zazněla především má kritika v některých bodech, ale naopak zazněly příspěvky, které zvláště pak ve věci Evropské komise stanovisko vlády vřele podpořily, ale jinak, pokud jsem sledoval dobře, tak se vedla především spíše obecná rozprava, rozprava ke Smlouvě a k různým aspektům Evropské unie a jejího současného a budoucího uspořádání.

Já bych se omezil už jen na poznámku, že budeme-li diskutovat o ústavnosti této Smlouvy, o tom, nakolik splňuje, řekl bych, kritéria, která klademe na Ústavu, tak strašně bude záležet na tom, jak úzce si vymezíme ten sám pojem.

Je to do určité míry debata scholastická. Já bych si vzal za příklad pravidelně opakované výroky významného poslance Evropského parlamentu Elmara Broka, který na několika konferencích v poslední době prohlásil, že když se ho ptali právě na tento problém, jestli je to ústava, nebo ne, říkal: „To máte tak, hovořím-li s Brity, říkám, že to je smlouva, která se pouze nahodile – je tam slůvko ústava – a upozorňuji přitom na to, že ve Spojeném království to zdaleka tak nezní, protože když se řekne constitution, tak to také může znamenat něco na způsob jednacího řádu nebo regulí správní rady, a hovořím-li s federalisty, tak jim samozřejmě přitakávám, že se jedná o ústavu.“

Já bych ponechal ten spor v té poloze, že záleží za prvé především na úhlu pohledu. Tu další debatu k tomu, zda tu Ústavu vůbec potřebujeme, chci už říci jen jedinou poznámku. Konvent dostal jasné zadání z Laakenu, aby především přispěl k zjednodušení a k vyšší srozumitelnosti celého právního rámce Evropské unie.

Já se osobně domnívám, že tento úkol zdaleka nesplnil bezezbytku. Ale připadá mi nesporné, že ho splnil způsobem přinejmenším viditelným. Jeden smluvní dokument oproti nepřehledné houšti, řekl bych, historických dokumentů, je nesporným pokrokem.

K otázce daní poznamenám jedinou věc. Jednou otázkou je, řekl bych, i z hlediska fungování vnitřního trhu, je zapotřebí jistým způsobem slaďovat míru především nepřímého zdanění, aby nebyly distorze toho vnitřního trhu. Ale přitom příjemci těchto daní zůstávají členské státy, a to je to podstatné. Pokud nedojde k tomu, že Evropská unie bude sama oprávněna vypisovat daň, kterou bude inkasovat od evropských občanů nebo podniků, tak nedochází k žádné podstatné změně.

Na závěr už jenom konstatuji, že bylo předloženo, a to mnou, jediné usnesení, které myslím, že bude užitečné přečíst až poté, až budou svoláni senátoři k hlasování.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji, právě tak učiním.

Senátor Jiří Skalický: Návrh usnesení zní: „Senát bere na vědomí informaci vlády České republiky o dosavadním postupu Mezivládní konference Evropské unie k návrhu Smlouvy zakládající ústavu pro Evropu a o mandátu schváleném vládou na závěrečná jednání Mezivládní konference.“

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji. Zahajuji hlasování k tomuto návrhu. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

V první minutě dvacáté hodiny hlasování č. 64 skončilo. Z registrovaných 52 senátorek a senátorů 49 pro, proti nebyl nikdo. Tento návrh byl schválen.

Já bych chtěl poděkovat panu ministrovi i panu zpravodaji.

Věnujte pozornost následující informaci. Dnešní jednání končí, pokračovat bude schůze ve středu 17. prosince v 9.00 hod., jako první bod bude zákon o veřejných zakázkách. Máme před sebou 14bodový program, s pomocí boží předpokládám, že se nám ho podaří do středy do 19.00 hod. dokončit. Takže středa 17. prosince v 9.00 hod. Hezký večer.