Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Těsnopisecká zpráva

z 11. schůze Senátu

Parlamentu České republiky,

konané ve dnech 5., 6. a 12. listopadu 2003

1. den schůze

(5. listopadu 2003)

Předseda Senátu Petr Pithart: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dovolte mi, abych vás přivítal na 11. schůzi Senátu.

Tuto schůzi jsem svolal na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu.

Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána ve středu 22. října 2003.

Z dnešní schůze se písemně omluvili tito senátoři: Karel Barták, Václav Roubíček a Josef Novotný.

Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami. Náhradní identifikační karty jsou k dispozici u prezence v předsálí u Jednacího sálu.

A nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 11. schůze Senátu byli senátor Karel Tejnora a senátorka Jitka Seitlová. Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Žádné připomínky nejsou, přistoupíme k hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 11. schůze Senátu byli senátor Karel Tejnora a senátorka Jitka Seitlová.Kdo souhlasí s tímto mým návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji vám. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 1 z 66 přítomných senátorek a senátorů, tedy při kvoru 34, se 65 vyslovilo pro, proti nebyl nikdo.

Návrh byl přijata ověřovateli této schůze Senátu byli určeni senátor Karel Tejnora a senátorka Jitka Seitlová.

Dále v souladu s § 57 odst. 1 stanovíme pořad 11. schůze. Návrh pořadu 11. schůze Senátu, ve znění navržených změn a doplnění, vám byl rozdán na lavice. V souladu s usnesením Organizačního výboru č. 173 ze dne 4. listopadu 2003 navrhuji:

1)? doplnit návrh pořadu 11. schůze Senátu o bod „Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Spolkové republiky Německo o přechodném pobytu příslušníků ozbrojených sil České republiky a ozbrojených sil Spolkové republiky Německo na území druhého státu, senátní tisk č. 160, a to za senátní tisk č. 163, a Aarhuskou úmluvu, senátní tisk č. 162, a to za Protokol o ochraně životního prostředí ke Smlouvě o Antarktidě, senátní tisk č. 154,

2)? pevně zařadit

a)? Dohodu, kterou se mění Protokol k Evropské dohodě zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé o posuzování shody a akceptaci průmyslových výrobků, senátní tisk č. 158 jako 7. bod, tj. za body, které předkládá ministr financí,

b)? Návrh zákona o zrušení Fondu dětí a mládeže, senátní tisk č. 167 ve čtvrtek 6. listopadu 2003 jako první bod jednání,

c)? Informaci vlády České republiky o vojenských cvičeních jednotek a štábů Armády České republiky, senátní tisk č. 163 ve čtvrtek 6. listopadu 2003 jako první bod odpoledního jednání,

d)? Dohodu mezi vládou České republiky a vládou Spolkové republiky Německo o přechodném pobytu příslušníků ozbrojených sil České republiky a ozbrojených sil Spolkové republiky Německo na území druhého státu, senátní tisk č. 160 ve čtvrtek 6. listopadu jako druhý bod odpoledního jednání,

e)? Návrh senátního návrhu zákona senátorů Martina Mejstříka a dalších, kterým se mění zákon č. 218/1999 Sb., o rozsahu branné povinnosti a o vojenských správních úřadech (branný zákon), senátní tisk č. 34 ve čtvrtek 6. listopadu 2003 jako třetí bod odpoledního jednání,

f)? Žádost prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu Parlamentu České republiky s jmenováním soudce Ústavního soudu (JUDr. Jana Musila), senátní tisk č. 164 ve středu 12. listopadu 2003 od 13.00 hodin,

g)? Informaci vlády České republiky o dosavadním postupu a závěrech Mezivládní konference Evropské unie k návrhu Smlouvy zakládající Ústavu pro Evropu ve středu 12. listopadu 2003 od 15.00 hodin.

Potud návrhy Organizačního výboru. Má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Pan předseda Balabán.

Senátor Milan Balabán: Pane předsedo, kolegyně a kolegové, chtěl bych vás seznámit s usnesením Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu ve vztahu k senátnímu tisku č. 178. Chtěl bych vás informovat, proč jsme k tomuto usnesení dospěli.

Po zahájení projednávání tohoto bodu jsme konstatovali, že existuje věcný rozpor mezi tiskem č. 176, který jsme jako senátoři obdrželi, a tiskem, který je vládní a tiskem, který projednala Poslanecká sněmovna. Podstata problému je v článku 2, bodu 20 našeho senátního tisku. Pro ty, kteří se tomu věnovali blíže, je to bod 17 článku 2 vládního návrhu a v tisku Poslanecké sněmovny. Dovolím si odcitovat, o co v problému jde.

Bod 20 senátního tisku říká, že pro účely odepisování a uplatnění nájemného u osobního automobilu kategorie M1 s výjimkou automobilu, který je – teď zdůrazňuji, protože toto slovo je tím problémem – využíván provozovatelem silniční motorové dopravy nebo provozovatelem taxislužby na základě vydané koncese a automobilů druh sanitních a pohřebních, který byl do dne předcházejícího dni vyhlášení tohoto zákona evidován u poplatníka nebo najat podle smlouvy o finančním pronájmu s následnou koupí, se použije zákon č. 586/1992 Sb. ve znění platném do 31. 12. 2003.

Vládní tisk a tisk, který odsouhlasila Poslanecká sněmovna, má místo slovíčka „je“ slovíčko „není“. Pro zjednodušení je možno říci: jestliže automobily rozdělíme na bílé a černé, pak podle vládního tisku a tisku z Poslanecké sněmovny na automobily bílé se vztahují jiné podmínky než na automobily černé a podle sněmovního tisku se na automobily černé vztahuje ta výhoda, která měla být naopak na automobily bílé v tisku Poslanecké sněmovny. Podle nás se jedná jednoznačně o úpravu, kterou není možné charakterizovat jako legislativně-technickou úpravu. V tomto bych se chtěl opřít o usnesení Poslanecké sněmovny z 20. schůze 26. září 2003, kde se říká: Poslanecká sněmovna v bodu jedna bere na vědomí, že návrhy zákonů projednané Poslaneckou sněmovnou je nezbytné v odůvodněných případech upravovat pomocí legislativně-technických úprav, které nemají vliv na věčný obsah posuzovaných textů – a to zdůrazňuji, a to zejména v souvislosti s promítnutím schválených pozměňovacích návrhů do ostatních souvisejících ustanovení.

Tato změna, která je provedena mezi tisky z Poslanecké sněmovny a senátním, je jednoznačně věcného charakteru, není to i ve vztahu k usnesení Poslanecké sněmovny legislativně-technická úprava. Domnívám se, že bychom měli akceptovat usnesení Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, které doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyřadit senátní tisk č. 178 z pořadu jednání. Důvodem je nesoulad mezi zněním schváleným Poslaneckou sněmovnou a zněním postoupeným Senátu Parlamentu ČR.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, pane předsedo. Má někdo další návrh? O návrzích na doplnění a změnu pořadu 11. schůze se nevede rozprava. Samozřejmě kdykoli si mohou vzít slovo předsedové klubů, místopředsedové a předseda Senátu a také členové vlády.

V pořadí první místopředseda Senátu Přemysl Sobotka, po něm promluví pan senátor Kaňa, pan senátor Outrata a pan senátor Liška.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedo, kolegyně a kolegové, v krátké době řeší Senát další problém, který někteří bagatelizují jako například při minulém případu ministr vnitra, místopředseda vlády, pan Gross známý služební zákon a jeho věty, které nebudu připomínat. Nyní máme projednávat zákon o daních z příjmů, kde se podařilo objevit další změnu ve znění jednoho bodu. „Není“ neexistuje a je zde slůvko „je“. Víme, že nejde o legislativně-technickou opravu, ale o záměr, který vyhovuje tak zvaným reformním zákonům současné vlády. Tuto změnu bych pochopil, kdyby prošla pozměňovacím návrhem Sněmovny, ale takový návrh neexistuje.

Ptám se: Mohou mít občané České republiky úctu k zákonům, když změny v zákonech udělá někdo z úředníků, aby vyhověl politickému zadání vládnoucí garnitury a ne poslanec a senátor, resp. komory tohoto Parlamentu? Pokud takový postup nevadí členovi vlády – viz. minule, ani dalším vysokým ústavním činitelům – viz. nyní, dovolím si udělat toto prohlášení: pokud se Senát považuje za ochránce demokracie a čistoty legislativního pořádku a smíří se s touto změnou, uvažuji o tom, že vyzvu občany ČR k občanské neposlušnosti, aby začali diskutovat o tom, jestli politici, které si zvolili, jsou skutečně na svých místech.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane místopředsedo. O slovo se přihlásil také člen vlády senátor Milan Šimonovský, kterému dávám přednost. Prosím, pane ministře.

Ministr vlády ČR Milan Šimonovský: Dámy a pánové, slyšeli jsme nečekanou výzvu, v Senátu jsme ještě takovou výzvu neprojednávali. Nechtěl bych otevírat rozpravu, jen pana místopředsedu upozorňuji, že podobné teď organizuje pan Jaroslav Dušek, takže se mohou připojit k těmto výzvám, že by bylo možné před Úřadem vlády nebo před Senátem zablokovat dopravu. Bylo by to vítané.

K meritu. Myslím, že se Senát pasuje tímto výkladem do role Ústavního soudu. Schválené procedury v Poslanecké sněmovně umožňují, aby zpravodaj konkrétního výboru upravil ještě návrhy usnesení z Poslanecké sněmovny tak, aby odpovídaly, to znamená ověřovatelé a zpravodaj. Tato procedura je interní procedurou schválenou Poslaneckou sněmovnou a umožňuje právě opravu v tomto případě, kdy se stala textová chyba, která naprosto odporuje duchu předkládací zprávy k tomuto zákonu. Kdyby si kritici tohoto postupu dali práci a přečetli si předkládací zprávu, dozvěděli by se, že od začátku je sledována existence slůvka „je“ a že duchu zákona odpovídá slovíčko „je“ a nikoliv „není“.

Stavět na formální chybě, která je samozřejmě politováníhodná, občanskou neposlušnost, je nad míru mého chápání. Myslím, že bychom měli posuzovat zákon, který přišel ze Sněmovny do Senátu, byl ověřen, byl také zpravodajem výboru potvrzen, že je správný a měli bychom k němu takto přistupovat. Doporučuji všem, aby své případné pochybnosti řešili ústavní cestou, což je Ústavní soud, který vyloží, v jaké podobě k nám mají chodit návrhy ze Sněmovny.

Proto podporuji, abychom projednali tento zákon na dnešní schůzi, protože je to povinnost Senátu a jakákoliv naše jiná jednání, zejména marná lhůta, by byla nedůstojná.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane ministře, pane kolego senátore. Nyní promluví senátor Josef Kaňa.

Senátor Josef Kaňa: Vážené kolegyně, vážení kolegové, pane předsedo, vystoupím ve stejném duchu jako můj předřečník kolega ministr Milan Šimonovský.

Domnívám se, že Senát by neměl akceptovat usnesení dvou výborů, které projednávaly tisk č. 178, a že bychom ani neměli poslouchat návrh, který tady zazněl před chvílí. Myslím si, že skutečně v duchu této předlohy je slovíčko „je“ v odst. 20 přechodných ustanovení tak, jak je uvedeno v tomto tisku, nikoliv tak, jak je původní „není“ v odst. 18 přechodných ustanovení.

Slovíčko „je“ je přesně v tomto duchu v bodě 170 této předlohy, v bodě 198 a 207. Bylo by naprosto nelogické slůvko „není“ v přechodných ustanoveních. Každý si to může přečíst. Myslím, že Senát bychom zatáhli do neřešitelných situací, kdybychom chtěli postupovat jinak, a např. také zpochybňovat garanci předsedy PS, i když si o jeho dopise můžeme leckteří myslet co chceme. Sdělení předsedy PS je vážnou věcí v tom, že garantuje autentičnost tohoto tisku.

Klub KDU-ČSL bude hlasovat pro zařazení tohoto bodu a nemám o tom nejmenší pochybnosti. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane kolego Kaňo. Slovo má nyní senátor Edvard Outrata, také předseda klubu.

Senátor Edvard Outrata: Pane předsedo, dámy a pánové, myslím, že ministr Šimonovský před chvílí nejlépe popsal situaci, ve které jsme. Chtěl bych zdůraznit formální aspekt.

Bylo velice správně, když při své důkladné analýze textu, přišedše na takovýto problém, jsme tuto zprávu předali PS pro případ, že by původní vůle Sněmovny vedla jinudy, aby to mohli opravit. PS v jiných případech mnohokrát takové věci opravila na náš podnět, a bylo to dobře.

Jiná situace nastává, jestliže se PS postavila za stanovisko dopisem svého předsedy, že text je správný. Toto může zpochybnit jenom ten, kdo se staví do role soudce. My nemůžeme být soudcem PS, ať si o tom myslíme cokoliv. Myslím, že to, co popsal ministr Šimonovský a kolega Kaňa, je asi to, co se stalo, a je to jistě politováníhodné, jeden z nich to už řekl. PS by jistě měla mít lepší kontrolu nad takovýmito věcmi, ale tam asi musíme skončit. Jestliže uvnitř PS různé kluby nebo poslanci s tím mají problém, musí se to vyřešit tam uvnitř a zavést si vnitřní procedury, které budou fungovat.

Jestliže naopak občané, nebo my jako senátoři s tím máme individuálně problém, musíme se obrátit na soud, ale nemůžeme se v této komoře stavět do role soudu, a proto si myslím, že to, co nám tady pan místopředseda před chvílí povídal, je výrazně nesprávné a posunulo by nás do podobné situace.

Náš klub projednal tuto věc a bude proto hlasovat pro zařazení tohoto bodu. Budeme s tím mít technický problém, protože se výbor na ničem neusnesl, ale to si vyřešíme, času je na to dost, stihneme to v průběhu tohoto zasedání. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane kolego. Slovo má kolega senátor Jiří Liška, předseda klubu. Prosím, pane předsedo.

Senátor Jiří Liška: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, i náš klub se včera zabýval tímto problémem a jednoznačně dospěl k závěru, že změna, o které tady hovoříme, není v žádném případě žádnou změnou legislativně- technickou, ale je to změna, která obsahově a významově výrazně mění celý uvedený bod. Souhlasíme proto s usnesením Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a Výboru pro evropskou integraci, budeme toto usnesení podporovat.

Zároveň chci k tomu dodat to, že PS samozřejmě měla možnost uvedenou chybu uvést na pravou míru, nakonec se to v minulosti stalo už několikrát, a bylo to vždy bez problémů. Bohužel vedení PS to neudělalo a mohli bychom tady pouze spekulovat o důvodech, proč tomu tak bylo.

Zároveň ale také nemůžeme souhlasit s vysvětlením a se závěry, které jsou obsaženy v dopisu pana předsedy Zaorálka našemu panu předsedovi Petru Pithartovi, který jsme dostali k dispozici, a to z několika zásadních důvodů.

My samozřejmě jako Senát nemůžeme a nepřísluší nám posuzovat postup PS při schvalování zákonů. S tím samozřejmě naprosto souhlasím, ale další závěr, který uvádí pan předseda Zaorálek, že veřejně zpochybňujeme práci PS a ve svých důsledcích poškozujeme prestiž celého českého Parlamentu, myslím, že musíme zcela odmítnout. Pokud v PS, resp. na cestě mezi PS a Senátem, dojde k chybě, a my tuto chybu objevíme, je nám jasné, že takovýchto chyb bylo v minulosti, je a určitě bude celá řada, je to normální, stává se to, myslím, že je naší povinností, povinností Senátu na ni upozornit, bránit se tomu a hledat způsob, jak stávající stav změnit.

Myslím si, že naopak to není poškození prestiže českého Parlamentu, ale je to povýšení prestiže českého Parlamentu, speciálně Senátu. Nakonec jeden ze základních kamenů, na kterých jsme postaveni, je, že budeme dbát na čistotu legislativy. To máme jako jeden z nejdůležitějších úkolů, který před Senátem stojí, a proto si myslím, že se nemůžeme smířit s návrhy, se kterými zde přišli kolegové Outrata a Kaňa.

Doporučuji, a to je názor celého klubu ODS, abychom podpořili usnesení Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a Výboru pro evropskou integraci. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane předsedo. O slovo se přihlásil místopředseda Senátu Mirek Topolánek, kterému se omlouvám za to, že jsem mu nedal přednost.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Neomlouvejte se, pane předsedající, to je v pořádku. Děkuji za slovo.

Vzpomínám si na jeden totalitní film, a to na komedii, která se jmenovala „Ó, jak hluboko jsem klesla“. Ptám se: Ó, jak hluboko jste klesli vy, kteří obhajujete neobhajitelné a vysvětlujete nevysvětlitelné.

Myslím, že je trochu rozdíl mezi větou „je povolen trest smrti“ a „není povolen trest smrti“. I když tuto nadsázku považuji za přitaženou za vlasy, takto stojí problém, o kterém se bavíme. Je několik právních přístupů:

-? jeden se nazývá právní purizmus,

-? jeden se nazývá právní nihilizmus, kterého se dnes zcela evidentně dopustíme,

-? jeden já sám nazývám „právní odezdikezdizmus“. Toho se dopouští česká politická scéna a český Parlament v posledních letech,

-? čtvrtý, který zavedl nejmenovaný politik v nedávné době, je právní spiritismus, kdy duch zákona je důležitější než litera.

Včera jsem byl na Prácheňsku, kde probíhají senátní volby. Novináři a mnoho lidí se mě ptá: potřebujeme vůbec Senát? Je Senát institucí, která patří do českého zákonodárného ústavního systému? Odpovídá se mi na to velmi složitě. A zítra, po našem dnešním hlasování, se mi na to bude odpovídat ještě hůř. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane místopředsedo. Slovo má nyní paní místopředsedkyně Helena Rögnerová.

Senátorka Helena Rögnerová: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, chci předeslat, že to není stanovisko celého našeho klubu. My se dohadujeme, k jak závažnému pochybení došlo, jenom za sebe chci říci, že si musíme uvědomit, že situace je odlišná od mnoha předchozích, že v mnoha případech Senát zjistil rozdíl mezi verzí, kterou nám postoupila PS, a verzí, kterou odhlasovala.

A vždy reakcí Poslanecké sněmovny bylo, že nám poslala svůj výtisk a my jsme jej projednávali se zpožděním několika dnů. V tomto duchu jednal i Výbor pro evropskou integraci, který nepřijal stejné usnesení, jako výbor hospodářský, ale přerušil jednání do doby, než dojde tisk, který nám pošle Poslanecká sněmovna. Místo toho tisku přišlo prohlášení předsedy Poslanecké sněmovny, že verze nám dodaná je jím podepsaná, verifikovaná a že nepřijde jiná verze z Poslanecké sněmovny, a že vlastně tato úprava vznikla těmi opatřeními, která přijala Poslanecká sněmovna na nátlak Senátu. Že prochází předkladatel zákona, zpravodaj s legislativci veškeré úpravy a že se znovu tím textem zabývá.

Domnívám se, že pokud teď budeme hlasovat o vyřazení, tak se zbavujeme možnosti do toho zákona zasáhnout, což je velká chyba, a samozřejmě uplyne marná lhůta a zákon bude přijat v té podobě jak přichází, nenapravíme žádnou chybu Poslanecké sněmovny a nenapravíme ani jiné technické chyby, které v tom zákoně jsou, a dotýkají se jednotlivých podnikatelů, kteří zákon budou používat pro svou praxi. Takže jsme opravdu v jiné situaci, v takové, v jaké jsme nebyli, kdy Poslanecká sněmovna říká: Toto je verze, za kterou my si stojíme a na nás je, jestli tuto verzi chceme projednávat nebo nechat uplynout marnou lhůtu. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, konstatuji, že až dosud nešlo o rozpravu. Ještě se v této fázi přihlásil místopředseda Senátu Jan Ruml. Pokud kolegové Skalický, Seitlová a Kubera chtějí vystoupit, pak mohou vystoupit jedině s dalším návrhem na změnu či na doplnění pořadu schůze. Pane místopředsedo, prosím.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Vážené kolegyně, kolegové, nechci přilévat oleje do ohně, nicméně vzrušená vystoupení kolegů Topolánka a Sobotky mě nutí k tomu, abych se přece jenom poohlédl zpátky do nedávné historie v podobné situaci, která nastala poté, kdy nám byl poslán z Poslanecké sněmovny zákon, který byl evidentně v rozporu s ústavně předepsaným způsobem, jak se mají přijímat zákony, který byl přijat způsobem, který odporoval jednacímu řádu Poslanecké sněmovny. A tehdy Občanské demokratické straně, která nyní prohlašuje, že se bude stydět za to, pokud se Senát zachová tak, že bude projednávat zákon o dani z příjmů, toto vůbec nevadilo, trval na tom, aby se tento zákon projednával v Senátu, protože obsahově jí vyhovoval. A nyní si bude hrát na principiální politickou stranu jenom proto, že celá předpokládaná materie veřejných financí jí politicky nevyhovuje a chce vnést do toho jednání zmatek hned od začátku.

Byl bych rád, kdybychom ty věci skutečně posuzovali nebo kdybychom si uvědomili, že Senát tady neexistuje den nebo týden, že cosi v minulosti udělal. Že tady existují nějaké nálezy Ústavního soudu, že je možnost, aby se senátoři obrátili na tuto instituci a je úplně zbytečné v této chvíli vystupovat takovým způsobem jako vystupovali kolegové z ODS. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane kolego. Má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Předpokládám, že je to někdo z těch, kdo se přihlásili. Ano, pan kolega Skalický, prosím.

Senátor Jiří Skalický: Děkuji, pane předsedo, kolegyně a kolegové. Výbor pro evropskou integraci přijal analogické usnesení jako výbor hospodářský v této věci. Učinil tak v situaci, kdy za prvé znal již stanovisko hospodářského výboru a za druhé si byl vědom toho, že v tomto případě skutečně šlo o to, že evidentně meritorní změna předlohy, která nebyla projednána s chválena Poslaneckou sněmovnou, byla zanesena do tisku až pozdější úpravou v rámci legislativně-technické precizace. To byly důvody, které vedly náš výbor k podobnému názoru, jako Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Dopis, který jsme obdrželi od předsedy Poslanecké sněmovny, soudím, že tuto situaci radikálně mění. Pan předseda Poslanecké sněmovny Zaorálek posvěcuje postup, ke kterému došlo. Můžeme si o tomto postupu myslet co chceme. Domnívám se, že se tím zakládá nesmírně nebezpečný precedens pro budoucí charakter legislativního procesu v Parlamentu, a jsem přesvědčen, že jestliže něco poškozuje prestiž českého Parlamentu, pak jsou to takovéto praktiky.

Nicméně soudím, že nám vzhledem k tomuto stanovisku nezbývá nic jiného, než fakticky souhlasit s marným uplynutím lhůty anebo tisk projednat. Proto vystupuji s návrhem, abychom za prvé nerespektovali usnesení dvou výborů, což se mi říká obtížně, protože k tomu vlastně nemám mandát, proto jsem považoval za nutné v úvodu těch pár slov říci, a za druhé abychom přeřadili tento bod na středu 12.11. po 11.00 hodině. Vzhledem k tomu, že jsme přerušili práce na tomto tisku, tak já alespoň za Výbor pro evropskou integraci, kde jsem zpravodajem v této věci, prosím o tento odklad. Umožňuje nám to skutečnost, že lhůta k projednání tohoto zákona uplyne až 13. listopadu. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane kolego. Má někdo z vás nějaký další návrh na změnu, pokud je to návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Děkuji vám, není tomu tak, můžeme tedy přistoupit k hlasování o jednotlivých návrzích na změnu a doplnění pořadu 11. schůze.

Nejdříve budeme hlasovat o návrhu Organizačního výboru, který jsem vám přednesl.O tomto návrhu zahajuji hlasování:

Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Toto je v pořadí druhé hlasování této schůze. Návrh Organizačního výboru byl přijata to ze 73 přítomných senátorek a senátorů pro se vyslovilo 43, přičemž kvorum bylo 37, dva byli proti.

Nyní budeme hlasovat o návrhu, který jménem hospodářského výboru přednesl jeho předseda kolega Balabán.O tomto návrhu zahajuji hlasování.

Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji vám. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Skončilo v pořadí třetí hlasování. Návrh hospodářského výboru byl zamítnutpři kvoru 38, tedy při 74 přítomných, se pro něj vyslovilo 26, 27 bylo proti. Připomínám, že kvorum bylo 38.

Nyní budeme hlasovat o návrhu, který předložil kolega Skalický. Jde o přeřazení tohoto bodu. Zahajuji o tomto návrhu hlasování.

Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Tento návrh byl schválen. Při 74 přítomných tedy při kvoru 37, 48 pro, tři byli proti.

Tím jsme vyčerpali všechny návrhy, a proto můžeme hlasovat o návrhu pořadu schůze jako celku, a to ve znění již přijatých návrhů.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a může zvednout ruku.

Pořad této schůze byl schválen 49 hlasy, jeden hlas byl proti. Bylo 73 přítomných a kvorum bylo 37. Návrh pořadu byl schválen.

Výsledkem hlasování je, že prvním bodem pořadu této schůze je:

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 563/1990 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 169.Prosím pana ministra financí, aby nás s návrhem zákona seznámil.

Místopředseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi, abych nejprve – než se konkrétně vyjádřím k předloze, kterou je novela zákona o účetnictví – abych poněkud obecněji uvedl celý balík zákonů, které jsou vztaženy k první fázi reformy veřejných rozpočtů a které tvoří hlavní náplň této schůze Senátu.

Domnívám se, že takový obecný úvod je namístě, protože předložené návrhy zákonů, ke kterým patří i novela zákona o účetnictví, jsou vzájemně propojeny, mají svůj společný smysl. Velmi rád bych se vyjádřil k tomu, jaký společný smysl tyto zákony představují a jakým způsobem zapadají do kontextu celkové rozpočtové a legislativní politiky vlády.

Vláda se rozhodla zahájit proces, který je dnes souhrnně nazýván, a koneckonců veřejnost ho také zná pod pojmem „reforma veřejných rozpočtů“, někdy taky „reforma veřejných financí“. K tomuto kroku se vláda nerozhodla jen na základě politického programu, vládního programového prohlášení, programového průsečíku politických stran, které tvoří tuto vládní koalici, ale vláda se rozhodla k tomuto aktivnímu kroku přistoupit na základě analýzy, která byla zpracována na podzim roku 2002 – na základě analýzy, která poprvé po 10 letech samostatné existence ČR připravila podložený rozpočtový výhled, připravila podloženou predikci vývoje českých veřejných rozpočtů v následujících 3 letech.

Tato analýza měla za svůj cíl říci, jakým způsobem se do roku 2006 budou vyvíjet české veřejné rozpočty – míněno státní rozpočet, rozpočty fondů, rozpočty měst, obcí, rozpočty systémů všeobecného zdravotního pojištění, pokud v následujících letech nepřistoupíme k aktivním krokům na straně výdajů a na straně příjmů. Tato predikce vycházela z předpokladů, že se vůbec nic nestane, že se nezmění žádné dosavadní trendy, že se nezmění stávající legislativa, která ovlivňuje příjmy a výdaje veřejných rozpočtů jako celku. Tato predikce vycházela z relativně konzervativního odhadu vývoje HDP. Ten makroekonomický výhled, na kterého byla založena, se nijak výrazně neliší od výhledu, se kterým pro vývoj české ekonomiky počítají organizace jako je MMF nebo OECD. Tato predikce je založena na tom, že v příštích třech letech bude česká ekonomika mírným způsobem zrychlovat tak, že v roce 2006 bychom se mohli dostat na hodnoty někde v rozmezí 3-3,5procentního ročního růstu HDP.

Jaký byl výsledek této analýzy, jaká byla čísla, která tato rozpočtová predikce přinesla?

Ukázalo se, že pokud nebudeme dělat nic, pokud nepřistoupíme k aktivním krokům na straně výdajů a příjmů, pak celkový veřejný dluh v roce 2006 překročí a prorazí bariéru jednoho bilionu tři sta miliard českých korun. Ukázalo se, že pokud nebudeme dělat nic, pak schodek veřejných rozpočtů se bude v příštích třech letech – a teď je otázka v závislosti na tom, jakou metodiku zvolíme – ale bude se pohybovat v rozpětí 6-8 % HDP. Tato analýza ukázala skutečnost, že pokud nebudeme dělat nic, tak v příštích 3 letech mandatorní výdaje státu, které jsou zákonem určeny, stlačí na minimum prostor pro aktivní politiku vlády v oblasti aktivních prorůstových opatření a především v oblasti možných investic v rámci veřejného sektoru.

Tato analýza ukázala, že problém deficitu se v příštích letech nestane pouze problémem státního rozpočtu, ale stane se problémem i některých mimorozpočtových fondů, jako je např. Fond národního majetku nebo Státní fond dopravy. Pokud tato věc nebude řešena na celostátní úrovni, postupně se problém deficitu přelije i do oblastí, které dnes nemají aktuální problémy, tj. rozpočty krajů a obcí.

Tato analýza ukázala fakt, že v příštích letech, pokud neuděláme vůbec nic, bude muset stát zdvojnásobit roční objem emisí státních cenných papírů, které budou určeny na financování schodku státního rozpočtu. Takovéto zvýšení emisí státních obligací dále vytlačí a stlačí prostor pro privátní investice, protože takto vysoké emise státních cenných papírů odčerpají finanční prostředky, které by jinak naše finanční instituce mohly využívat na soukromé komerční projekty. Bude tedy působit daleko rychleji, než doposud vytěsňovací efekt, který takto masivní emise státních dluhopisů na našem finančním trhu budou způsobovat.

Tato analýza ukázala v nominálním vyjádření, protože to je určitě nám všem nejbližší, že schodky státního rozpočtu by se v příštím roce pohybovaly kolem hranice 200 mld. Kč ročně.

My jsme na základě zpracování této analýzy, se kterou byla seznámena vláda, připravili určitý plán korekce fiskální politiky tak, abychom zabránili negativním trendům, které jsme identifikovali, abychom zabránili negativním trendům, které jsou škodlivé nejenom pro vývoj české ekonomiky, ale které jsou škodlivé i pro fungování veřejného sektoru a veřejných služeb z pohledu jejich dlouhodobé udržitelnosti a z pohledu nutnosti v dlouhodobém horizontu zachovat kvalitu, se kterou daňoví poplatníci na základě svých povinností, které plní vůči státu, v ČR počítají.

Tato opatření nejsou jenom souborem jednorázových opatření. Naším cílem je změnit rozpočtovou politiku jako takovou, a u toho bych se velmi rád zastavil. Naším cílem je přestat s rozpočtováním z roku na rok – na úrovní státního rozpočtu, na úrovni státních fondů. My se domníváme, že by rozpočtová politika státu měla mít své střednědobé cíle, že by vláda měla pracovat s takovou rozpočtovou politikou, která spolu s měnovou politikou bude vytvářet optimální mix, který podpoří ekonomický růst a který umožní ČR v době, kdy to pro nás bude ekonomicky užitečné, vstoupit do systému jednotné evropské měny.

Je jasné, že rozpočtová politika v příštích letech nemůže fungovat systémem „brzda-plyn“, že musí být založena na dlouhodobějších predikcích a že musí být založena také na strategických cílech.

A to nejenom verbálně, ale přirozeně všemi konkrétními oblastmi, ať už v legislativní nebo exekutivní sféře.

V tuto chvíli v České republice čelíme vážným výzvám a vážným problémům. Není to jenom problém České republiky. Obdobným výzvám dnes čelí nejenom země, které spolu s námi vstupují v letošním roce do Evropské unie, ale čelí těmto výzvám téměř všechny státy na evropském kontinentu a řada zemí na severní polokouli.

Tyto problémy, které se postupně projevují v systémech veřejných rozpočtů, jsou spojeny s faktem demografického vývoje, se skutečností stárnutí populace. Stárnutí populace vytváří velký tlak na stávající systémy sociálního zabezpečení, zejména na systémy zabezpečení ve stáří, a na systémy zabezpečení poskytování zdravotní péče na základě v západní civilizaci rozšířených systémů všeobecného zdravotního pojištění.

Dalším problémem, který je a který v žádném případě není specificky český, je nutnost vyrovnat se se zostřenou mezinárodní hospodářskou konkurencí, která objektivně vznikla tím, jak došlo ke globalizaci světové ekonomiky. To se nevyhne České republice a Česká republika proti těmto trendům, které zostřují i mezinárodní konkurenci, nebude ochráněna ani prostým faktem členství v Evropské unii. I Evropská unie jako celek čelí výzvě provést restrukturalizaci, provést modernizaci a připravit se na ty výzvy, které přináší 21. století právě z hlediska zostřené hospodářské konkurence v globalizované ekonomice.

Český problém, který souvisí s veřejnými financemi a se kterým se musí naše rozpočtová politika v příštích letech vyrovnat, je problém pokračující úhrady transformačních nákladů. Transformace v ČR proběhla v 90. letech minulého století. V tuto chvíli platíme ještě dluhy, které v té době vznikly. Můžeme vést a určitě povedeme na politické scéně vášnivé debaty, jestli ty dluhy mohly být větší nebo mohly být menší. To je jistě věc, kterou se můžeme velmi pečlivě a velmi dlouho zabývat, ale ty dluhy tady jsou a nyní je potřeba tyto dluhy zaplatit. Platíme je v každém státním rozpočtu. Jsou to dluhy, které jsou spojeny se ztrátou Konsolidační agentury, jsou to dluhy, které jsou spojeny se státními zárukami, které byly vystavovány v průběhu celých 90. let, a nyní již přišla ta budoucnost, se kterou se tehdy počítalo jako s něčím, co je velmi vzdálené. My v té budoucnosti nyní žijeme a musíme tyto transformační dluhy platit.

To je další problém, se kterým se naše aktivní rozpočtová politika musí vyrovnat.

Další problém, se kterým se tato rozpočtová politika musí vyrovnávat, je problém zákonných výdajů. A tady nechci hovořit zdaleka jen o zákonných výdajích, které jsou směřovány do sociální oblasti nebo do zdravotnictví, i když podíl těchto zákonných výdajů na našem státním rozpočtu je velmi značný. Chci hovořit o všech zákonných výdajích, které jsou zakládány v rámci legislativního procesu. Tady docházelo v minulosti k tomu, a docházelo k tomu za všech předcházejících vlád, že velmi často byly schvalovány zákony bez ohledu na to, jaké skutečné náklady si tyto zákony vyžádají. V minulosti jsme se zabývali tím, jaké budou dopady na státní rozpočet, ale velmi málo jsme se zabývali tím, jaké budou dopady na další složky veřejných rozpočtů, protože naše veřejné rozpočty jsou do značné míry fregmentované a velmi málo nás v minulosti zajímalo, jaké skutečné náklady s tímto budou mít nejenom stát a státní fondy, ale i obce a kraje.

Podíl těchto mandatorních výdajů v uplynulých letech rostl. Podíl těchto mandatorních výdajů na státním rozpočtu již dávno překročil 50 %. Pokud k těmto povinným striktním mandatorním výdajům připojíme i tzv. kvazimandatorní výdaje, které vyplývají z jiných než zákonných závazků, pak podíl těchto výdajů se pohybuje mezi 70 a 80 % státního rozpočtu.

Je zřejmé, že pokud by tento trend pokračoval, již v brzku se vláda nebude muset v zásadě zabývat přípravou takového zásadního dokumentu z hlediska vývoje české ekonomiky a veřejných rozpočtů, jako je státní rozpočet, protože bude stačit jeden rezort, který automaticky přepíše tyto mandatorní výdaje do návrhu zákona o státním rozpočtu a vláda takovýto balíček pošle do Poslanecké sněmovny a nebude moci žádným způsobem politicky reagovat na vývoj hospodářství, reagovat na společenské priority, nebude moci používat státní rozpočet jako významný nástroj hospodářské politiky vlády. A je potřeba si uvědomit, že pokud se toto stane a mandatorní výdaje nám vytěsní jiné typy výdajů ze státního rozpočtu, tak poté, kdy vstoupíme do jednotné evropské měny – a věřím, že to bude někdy kolem roku 2009, 2010 – vládě zbude jediný nástroj hospodářské politiky, a to je právě rozpočtová politika. V té době totiž přijdeme o možnost autonomní měnové politiky, zůstane nám pouze možnost rozpočtové politiky. A pokud se takto zbavíme i té poslední možnosti, jak skrze veřejné rozpočty ovlivňovat ekonomický vývoj, tak to pro českou politickou scénu bude nepochybně riziková zóna.

Rozhodli jsme se, že v tuto chvíli připravíme koncepci fiskální politiky, která bude zaměřena na střednědobé a dlouhodobé cíle. Jako střednědobý cíl nové rozpočtové politiky jsme si stanovili postupné snižování podílu schodku veřejných rozpočtů na hrubém domácím produktu. Střednědobým cílem, který je orientován k roku 2006, je snaha stlačit deficity veřejných rozpočtů pod 4 % HDP. To není splnění kritérií Maastrichtu k roku 2006, ale je to v kontextu strategie, kterou vláda zaujala v rámci přípravy na přistoupení k jednotné evropské měně. Naším cílem je splnit maastrichtská kritéria do roku 2008 tak, aby se rok 2009 mohl stát prvním rokem, kdy se Česká republika, pokud to pro ni bude hospodářsky výhodné, může připojit k systému jednotné evropské měny euro.

Rok 2006 proto není konečným cílem, je to pouze orientační bod, ke kterému chceme směřovat naše rozpočtová opatření, která budou realizována v následujících třech letech.

Tato aktivní rozpočtová politika je přirozeně založena na opatřeních jak na příjmové, tak na výdajové straně. Opatření na výdajové straně tvoří zhruba 70 % rozsahu této rozpočtové politiky, zhruba 30 % opatření tvoří změny na straně příjmů veřejných rozpočtů. Jedná se nám o tom, aby tato opatření nezahrnovala pouze jednorázové úspory, které se projeví z roku na rok. Touto cestou můžeme jít pouze v omezeném rozsahu. Rozpočty, veřejné rozpočty, rozpočty rezortů, lze seškrtat, lze ušetřit, ale nelze je seškrtávat do nekonečna. Naším cílem je, aby v rámci reformy postupně sílil její druhý pilíř, a to jsou strukturální změny. Strukturální změny jsou již částečně obsaženy i v této první fázi reformních zákonů, které nyní bude mít možnost projednat Senát. Tyto strukturální změny se týkají zejména výdajové strany, týkají se výdajové strany v oblasti nemocenského pojištění, v oblasti důchodového zabezpečení nebo v oblasti stavebního spoření.

První etapa reformy, která má své těžiště v bloku zákonů, který nyní budete projednávat, není omezena pouze na tyto návrhy zákonů. Sestává i z exekutivních rozhodnutí vlády ČR. Jedním z těchto rozhodnutí je cíl postupně snížit počet zaměstnanců veřejného sektoru o téměř 30 tisíc do roku 2006. Součástí této politiky je i exekutivní politika v oblasti valorizace sociálních dávek a v oblasti valorizace starobních důchodů.

Pokud jsem zde hovořil o tom, že tyto zákony tvoří první etapu, pak si myslím, že je namístě, abych se zmínil o etapě druhé. Právě proto, že je tento návrh systémem, který by měl přinést reformu a není pouze jednorázovým balíčkem, chceme v druhé fázi reformy posílit pilíř strukturálních změn. Tento pilíř strukturálních změn by měl spočívat za prvé v prosazení koncepce penzijní reformy, to znamená snáze dosáhnout na přelomu letošního a příštího roku shody o záměru legislativních změn, které by měly převtělit do naší legislativy koncepci nového penzijního systému.

V tuto chvíli počítáme s tím, že do konce letošního roku začne vláda projednávat koncepci penzijní reformy tak, aby poté, kdy na ní bude dosaženo shody, a věřím, že budeme hledat shodu i napříč celým politickým spektrem, aby bylo možné tuto koncepci přetavit do konkrétních legislativních návrhů, které by měly odejít do legislativního procesu během mandátu této vlády.

Další oblastí strukturálních reforem, kterými se budeme zabývat jsou oblasti stabilizace systému zdravotní péče.

Systém zdravotnictví je jednou z oblastí, kde jsme identifikovali již v naší úvaze na podzim r. 2000 výrazné deficitní sklony. S projevy tohoto deficitu jsme konfrontováni v těchto dnech, měsících a je zřejmé, že ani v této oblasti nevystačíme s jednorázovými kroky, s jednorázovými balíčky, s jednorázovým oddlužováním, ale musíme říci i B, jakým způsobem omezíme poptávku, jak omezíme nabídku, jak dosáhneme toho, aby v systému nedocházelo k plýtvání a abychom při zachování standardu a kvality zdravotní péče měli jistotu, že každá koruna, kterou lidé platí na zdravotní zabezpečení, je vynaložena maximálně efektivně.

Další oblastí, ve které chceme postupovat v oblasti strukturálních reforem, je prohloubení daňových změn. V tuto chvíli jsme konfrontováni s daňovým prostředím, které je jednak dáno systémem, který byl založen při vzniku České republiky, jednak dán harmonizačními změnami, které souvisí s našimi závazky, které jsme na sebe přijali v rámci vstupu do EU a je zřejmé, že na tento daňový systém se musíme podívat také očima vlády, která bude chtít podporovat hospodářský růst, vlády, která bude chtít podporovat aktivní jedince, kteří jsou schopni vzít starost o zabezpečení sebe a své rodiny do vlastních rukou a nespoléhají pouze na pomoc státu, podívat se na tento systém očima pracující rodiny s dětmi, která bude potřebovat větší daňovou podporu v příštím období.

Proto další fáze daňových změn bude zaměřena na taková opatření, která by měla dále podporovat hospodářský růst, měla by dále podporovat pracující rodiny s dětmi.

Další oblastí, na kterou se chceme zaměřit a která je někde na pomezí mezi legislativou a exekutivou, je oblast boje s šedou ekonomikou a oblast omezení prostoru pro daňové úniky. Naším cílem je ještě do konce letošního roku zahájit legislativní proces, který by směřoval k přijetí zákonů, které dále omezí možnost úniku v oblasti spotřební daně, tj. zákon o kolkování lihovin, v oblasti krácení tržeb je to zákon o registračních pokladnách, v oblasti možné legalizace prostředků, které nebyly zdaněny nebo vyplývají z trestné činnosti, je zákon o majetkovém přiznání k registrovanému majetku.

Pokud jde o šedou ekonomiku, nemůže to být omezeno pouze na předložení tří legislativních aktů. Naším cílem je přijmout exekutivní opatření, která budou směřovat k intenzivnějšímu boji se zaměstnáváním na černo, budou směřovat k tomu, aby zde existovala daleko lepší komunikace mezi celní a daňovou správou a mezi Policií ČR.

Druhá etapa reformy by měla být realizována na legislativní úrovni v průběhu r. 2004 tak, aby druhá fáze opatření mohla být ve svém jádru účinná k 1. lednu 2005 s tím, že některá opatření, zejména v oblasti realizace penzijní reformy budou pokračovat v legislativě i v nadcházejících letech.

Vážené senátorky a senátoři, kroky, které vláda podniká, jsou kroky, které směřují do budoucnosti. Naším cílem v tuto chvíli není orientovat se na získávání politických bodů v těchto dnech, týdnech a měsících, tyto kroky a tato reforma nemůže být rozhodně označena za populistickou. Žádná reforma veřejných financí nemůže být označena za populární politické téma, na kterém by se politické strany chtěly nějakým zásadním způsobem zviditelnit nebo profilovat. Opatření, s nimiž přicházíme, nejsou jednorázová. Ukazuje se to i na předloze novely zákona o stavebním spoření, která přinese profity ne této vládě, ale až vládě příští z hlediska možných úspor, které v tomto systému budou realizovány.

Věřím, že Senát podpoří tyto koncepční kroky vlády, že podpoří politiku, která směřuje k tomu, abychom už přestali donekonečna naše současné problémy řešit jen na úkor budoucí generace, abychom my sami teď převzali větší odpovědnost za řešení těchto problémů a na jejich řešení jsme se my sami teď začali podílet.

Když jsem přemýšlel, o čem zde v Senátu mám hovořit ve svém úvodním vystoupení, vzpomněl jsem si na citát jednoho člena skupiny Beatles, který kdysi řekl, že je lepší zapálit svíčku, než proklínat tmu. Myslím si, že je lepší udělat alespoň nějaké změny než jen kritizovat a nedělat nic. Děkuji za vaši pozornost a přešel bych k uvedení návrhu zákona o účetnictví.

Tento návrh zákona vychází z materiálu, který byl od r. 2001 připravován Ministerstvem financí za účasti široké odborné veřejnosti, a to především Komise pro otázky regulace a dalšího rozvoje účetnictví a auditu. Tato komise je poradním orgánem ministerstva. Členy této komise jsou zástupci profesních sdružení, mj. Svazu účetních, Komory daňových poradců a Komory auditorů. Členem jsou také zástupci regulátorů jako je Komise pro cenné papíry České národní banky a také zástupci Svazu měst a obcí a akademické veřejnosti.

Jedná se o návrh, který byl vytvořen a přijat na základě konsenzu této poradní komise. Tato skutečnost samozřejmě nemůže znamenat, že názory a požadavky všech těchto subjektů byly akceptovány, a to především proto, že zájmy a názory na normy v oblasti účetnictví jsou velmi často protichůdné. Podle mého názoru lze ale konstatovat, že novela je nutnou a akceptovatelnou změnou, která zvýší úroveň zákona o účetnictví na úroveň států EU. Změny zákona o účetnictví mají za hlavní cíl dosažení plné slučitelnosti české právní úpravy účetnictví s právem Evropských společenství ještě před přistoupením k EU.

Další změny a upřesnění si vyžádá vývoj ekonomické reality a změny některých právních předpisů.

Další podstatnou skutečností je to, že novela zákona o účetnictví a novela zákona o daních z příjmu vytváří podmínky pro to, aby účetnictví mohlo na vyšší úrovni plnit své poslání, tj. zajištění věrného a poctivého obrazu předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky, a to bez toho, aby účetnictví bylo zkreslováno z důvodu potřeby daně z příjmu. To by se mělo promítnout i do větší vypovídající schopnosti účetní závěrky vůči externím uživatelům účetnictví jako jsou regulátoři, potencionální investoři apod.

Jednou z nejvíce diskutovaných oblastí je ta část novely, ze které vyplývá, že zákon o účetnictví bude upravovat pouze podvojné účetnictví a evidence založená na jiném principu, tzn. evidence skutečných příjmů a výdajů, bude upravena v zákoně o daních z příjmu jako tzv. daňová evidence. Tato změna vychází ze skutečnosti, že pojem účetnictví je v zemích EU chápán jako podvojné účetnictví. Z důvodu zrušení soustavy jednoduchého účetnictví se zákonem stanoví možnost vedení účetnictví vést v zjednodušeném rozsahu s tím, že rozdílnost mezi vedením jednoduchého účetnictví a vedením účetnictví ve zjednodušeném rozsahu by neměla znamenat větší administrativní náročnost. Pro fyzické osoby–podnikatele bude vznikat povinnost vést účetnictví pouze pokud jejich obrat za předchozí rok přesáhl částku 6 milionů korun. Podle statistických údajů by se mělo jednat o přechod přibližně tří procent z celkového počtu fyzických osob-podnikatelů. Znamená to, že se jedná spíše o menší množství podnikatelů, kterých se přechod z jednoduchého do podvojného účetnictví na základě této novely dotkne.

V případě právnických osob se navrhuje, aby i občanská sdružení a jiné nepodnikatelské subjekty vedly podvojné účetnictví, protože nakládají s majetkem členů sdružení a jiná evidence není schopna tyto vztahy zobrazit na odpovídající úrovni.

Tato povinnost je v zákoně poslaneckým návrhem odložena o rok, povinnost vést účetnictví podle tohoto zákona by měly tyto organizace od 1. 1. 2005.

Důležitou součástí novely je stanovení povinnosti, aby obchodní společnosti, které jsou emitenty cenných papírů registrovaných na regulovaném trhu členských států EU, účtovaly a sestavovaly účetní závěrku podle mezinárodních účetních standardů. Účetní závěrka podle mezinárodních účetních standardů je od těchto účetních jednotek požadována jako podmínka pro jejich emitování na těchto burzách. To bude pro tyto účetní jednotky znamenat, že nebudou muset již sistovat účetní uzávěrku jak podle českých právních předpisů, tak podle mezinárodních účetních standardů.

Tato část novely by měla být použita až v účetním období po přistoupení ČR k Evropské unii.

Na základě pozměňujících návrhů byly pro malé akciové společnosti nově navrženy podmínky pro provádění auditu, takže přijetím tohoto návrhu zákona, i když akciové společnosti byly povinny mít účetní závěrku ověřenou auditorem pouze za předpokladu překročení jednoho ze tří kritérií stanovených zákonem.

Další důležitou změnou je novelizace ustanovení, která se týká sankcí. Tato část byla připravena za součinnosti Ministerstva vnitra a jsou v ní definovány skutkové podstaty porušení zákona, které mají být pokutovány. Hlavní váha je kladena na taková porušení, která by znamenala snížení důvěryhodnosti a správnosti účetnictví. V souvislosti s navrženými změnami zákona o účetnictví se navrhují změny dalších zákonů. Ta nejpodstatnější změna se týká změny obchodního zákoníku, kde se ruší ustanovení, která se týkají vedení účetnictví. To bude znamenat, že problematika účetnictví bude nadále upravena pouze v zákoně o účetnictví.

Navrhovaná novela zákona o účetnictví nebude mít zásadní vliv na příjmy státního rozpočtu. Nepřímý vliv na tyto příjmy může vzniknout změnami v zákoně o dani z příjmů a daňovými dopady při přechodu z jednoduchého účetnictví na účetnictví podvojné s tím, že v rámci zákona je zakotveno přechodné období, které by mělo snížit dopad této novely na podnikatelské subjekty, které budou muset z jednoho systému do druhého přejít.

V závěru mi dovolte konstatovat, že logicky, a tak tomu bylo vždy v minulosti, existuje těsná vazba mezi novelou zákona o dani z příjmu a novelou zákona o účetnictví. Domnívám se, že i při projednávání v Senátu je velmi důležité hlídat tuto vzájemnou vazbu a případně otázku novely zákona o účetnictví uzavřít až poté, nebo společně s ukončením projednávání zákona o dani z příjmu na půdě Senátu. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane navrhovateli, pane ministře, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Návrh zákona byl přikázán Výboru pro evropskou integraci. Výbor určil svým zpravodajem pana senátora Luďka Sefziga a přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 169/2.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 169/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Robert Kolář. Prosím ho nyní, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Robert Kolář: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych vás seznámil se zpravodajskou zprávou k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 563/91 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony.

Úvodem bych chtěl říci, že pan ministr měl velice vyčerpávající úvodní slovo a v podstatě vyjmenoval všechny základní atributy tohoto zákona včetně vazeb zákona o dani z příjmu, takže se proto v úvodu zpravodajské zprávy omezím jenom na některé základní momenty, které možná nezazněly, a šířeji, pokud propustíme tento zákon do podrobné rozpravy, bych se potom vyjádřil k pozměňovacím zákonům, které přijal Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Návrh zákona obsahuje rozsáhlou novelu zákona o účetnictví a dílčí novely některých dalších zákonů, kam bylo třeba změny zákona promítnout. Cílem změn provedených v zákoně o účetnictví je uvést do souladu úpravu vedení účetnictví s úpravou požadovanou směrnicemi Evropské unie, které stanovují požadavky na právní úpravu ohledně právnických osob. Pokud se týká fyzických osob, podnikatelů, je úprava ponechána na vůli jednotlivých členských států.

Jak už bylo řečeno, tato problematika vždy úzce souvisí se zákonem o dani z příjmu a má na něj samozřejmě velice úzké vazby, a tímto zákonem, který jsme odsouhlasili, se budeme zabývat příští středu.

Vládní návrh zákona byl přikázán v Poslanecké sněmovně rozpočtovému výboru, který, jak už bylo řečeno, doporučil schválit návrh zákona s připomínkami a některé z nich posléze Poslanecká sněmovna schválila, a to tak, že z přítomných 197 poslanců a poslankyň bylo 135 pro a 57 proti.

Zákon se člení do šesti částí a 9 článků a účinnost je stanovena na 1. leden 2004, kromě ustanovení o mezinárodních účetních standardech, které nabudou účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení ČR do Evropské unie. Návrh zákona samozřejmě, jak už vyplývá z předchozího, není v rozporu s právem Evropských společenství.

Nyní mi dovolte, abych vás seznámil s usnesením Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu z 21. schůze, která se konala dne 29. října 2003.

Po úvodním slově zástupce předkladatele náměstka ministra financí Ing. Ladislava Zelenky a po zpravodajské zprávě senátora Roberta Koláře a po rozpravě výbor :

I.? doporučuje Senátu Parlamentu České republiky vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení;

II.? určuje zpravodajem výboru projednání na schůzi Senátu senátora Roberta Koláře;

III.? pověřuje předsedu výboru senátora Milana Balabána předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane zpravodaji. Ptám se kolegy pana Sefziga, jestli si přeje vystoupit jako zpravodaj Výboru pro evropskou integraci. Pane zpravodaji, máte slovo.

Senátor Luděk Sefzig: Pane předsedo, pane ministře, vážené paní a vážení pánové, při přejímání této předlohy jsem se nemalou měrou věnoval také tomu, co je meritem věci práce našeho integračního výboru, zda je to jenom posuzovat literu naší předlohy s literou směrnic Evropské unie a posouzení, zda ony texty si navzájem neodporují, či zda se máme zabývat nejenom těmito texty, ale také tím, zda posílíme naši pozici při vstupu do Evropské unie, či naopak zda nehrozí riziko oslabení naší pozice.

V ekonomické části je to zejména velice důležité a domnívám se, že v období, kdy náš vstup je už otázkou měsíců, bychom se měli více zabývat také tím, zda nemůžeme prakticky oslabit naši pozici při vstupu do Evropské unie.

Vzhledem k tomu, že tento můj názor nebyl většinový, omezím se nyní pouze na konstatování výsledků hlasování našeho výboru a přihlásím se písemně do obecné rozpravy.

Náš výbor po projednání této předlohy, po mé zpravodajské zprávě a po předložení stanoviska paní náměstkyně Legierské se shodl na tom, že krok k určení a de facto odbourání výjimečného stavu jednoduchého účetnictví je krokem správným směrem, a proto doporučil schválení tohoto zákona ve smyslu souladu s evropským právem. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane zpravodaji, pane senátore. Paragraf 107 jednacího řádu mě vede k tomu, abych se v této chvíli zeptal, zda někdo z vás navrhuje, aby Senát projevil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo s takovýmto návrhem nepřichází, a proto otevírám obecnou rozpravu. Do rozpravy se jako první písemně přihlásil kolega Luděk Sefzig, který teď bude mluvit sám za sebe. Prosím.

Senátor Luděk Sefzig: Hezké dopoledne ještě jednou. Vážení přátelé, jak jsem již jako zpravodaj Výboru pro evropskou integraci uvedl, domnívám se, třebaže to zatím není většinovým názorem členů našeho výboru, že v současné fázi začlenění naší republiky do Evropské unie, je naším úkolem dosažení nejen negociačního, téměř bych to nazval formálního souladu legislativ, ale po podepsání smlouvy o přistoupení v Athénách 16. dubna letošního roku je zapotřebí velmi dbát i na to, aby naše země měla co nejlepší podmínky a postavení v integrované Evropě, aby si prostě sama neházela klacky pod nohy.

Čím je každý člen celku silnější, tím je více ostatními považován, tím se s tím také seriózně jedná a tím je i větším přínosem pro celek samotný.

Usnadnění podnikání na začátku 90. let vedlo k zavedení jednoduchého účetnictví, které tato předloha ruší a stanovuje onu zmíněnou hranici šesti milionů, za kterou bude muset každý malý nebo střední podnikatel zdanit v roce 2005 zásoby a dluhy. To bude pro ně finančně velmi zatěžující. Může to být i smrtící, s vidinou krachu, zvýšení nezaměstnanosti. Může to vést eventuálně i k umělému přerozdělování firem na větší počet, aby jednotlivě tuto hranici šesti milionů nepřekračovaly. Budou tedy nemalé investice do hluché, když bych použil expresivnější výraz, tak bych řekl do impotentní ekonomiky.

Původně vláda navrhla dokonce miliony tři a ve směrnicích EU je hranice jen jeden milion korun obratu za rok. Samotná hranice, byť i na té milionové úrovni, není krok špatným směrem. Špatné je to, že se to dělá v chvatu, nesystémově, a že to není vůbec to hlavní, co bychom teď měli dělat. Jsem přesvědčen, že vláda a následně celá legislativa měla tento přechod využít k tomu, aby celý ten téměř národní dluhový sport nehodila na ten slabší článek, a tím je nepochybně malé a střední podnikání. Podnikatelé, kteří jsou v EU považováni, jako stabilizující prvek ekonomiky. Vůbec není žádným zásadním ulehčením, že si podnikatel může po dobu následných pěti let tyto dluhy postupně odepisovat. Co bude dělat ten, pane ministře, který z důvodu plánovaného odchodu do důchodu, ze zdravotních důvodů či smrti nebude moci tuto zátěž odepisovat? Nedokonalou legislativu, kterou jsme za celou dobu volného podnikání u nás nestačili narovnat, a v posledních letech je situace více než napjatá, řešíme na účet řady lidí, kteří pomáhají a pomáhali a často s vypětím celých rodin posunovat ekonomiku tím správným směrem. To se mi vůbec nelíbí. A to pomíjím ten fakt, jak krátká doba je pro firmy vyčleněna k přechodu mezi typy vedení účetní agendy. Nebylo by daleko serióznější využít změny legislativy této kapitoly k tomu, abychom konečně vytvořili zdraví prostor pro podnikání bez dluhů?

Dovolte, abych ještě upozornil na jeden fakt, který mně také neunikl. Dodnes totiž nikdo neví, kdo bude oprávněn ono účetnictví anebo onu daňovou evidenci provádět. Podle samotných účetních chybí totiž provázanost s živnostenským zákonem. Dovolte mi proto, abych podal návrh na zamítnutí tohoto návrhu, abychom dali druhou šanci, a doufám, že poslední, vládě, celé legislativě a tedy i nám k přípravě nového zákona, který bude pomáhat naší republice nejen k legislativnímu začlenění, ale také k vytvoření podmínek k zdravému členství v Evropské unii. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane senátore. Kdo se, prosím, hlásí další do obecné rozpravy? Na displeji nikoho takového nevidím, paní senátorka Paukrtová tam byla a pak jste si to asi zmáčkla a vyrušila si to. Ale byla jste tam, takže to platí. Takže prosím, paní senátorka Paukrtová. Po ní promluví místopředseda Senátu Mirek Topolánek, po něm Milan Štěch, po něm Jiří Liška, po něm František Kopecký.

Senátorka Soňa Paukrtová: Dámy a pánové, Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, pokud posuzoval tuto předlohu, měl k dispozici nejen legislativní stanovisko, které máte k dispozici všichni, ale celou řadu připomínek, celou řadu náměrů. Myslím si, že se vyrovnal celkem dobře s tím, že celou řadu věcí, o kterých tady budeme nejspíš asi hovořit, opravil pozměňovacími návrhy, ať už se to týká promítnutí do jiných zákonů, ať už se to týká některých ustanovení, která bylo třeba opravit, a bude o tom mluvit garanční zpravodaj, pokud propustíte tento zákon do podrobné rozpravy. Myslím si, že by to bylo rozumné.

Dovolila jsem si vám předložit pozměňovací návrh, který řeší skutečnosti, o kterých jsme na hospodářském výboru sice hovořili, ale v té chvíli nebyl připraven pozměňovací návrh, a ten se týká následujícího problému. Povinnost vést nově účetnictví při obratu vyšším než šest milionů korun se vztahuje pouze na osoby, které jsou plátci daně z přidané hodnoty. Existují ale podnikatelé, kteří nejsou plátci DPH, jsou osvobozeni ze zákona od této povinnosti, jako například lékárníci, a na ně tento zákon zapomněl, takže oni by nemuseli vést účetnictví ani při obratu vyšším než šest milionů korun. Takže v této věci vám předložím pozměňovací návrh, pokud zákon bude postoupen do podrobné rozpravy.

Pozměňovací návrh typu B je vysloveně legislativní úpravou už přijatého pozměňovacího návrhu Výborem pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Ještě bych chtěla reagovat na poslední poznámku pana kolegy Sefziga, který připomínal, že zákon o účetnictví nemá provázanost se zákonem živnostenským. Já jsem si této skutečnosti vědoma a mám v této věci připraven pozměňovací návrh, který jsem ale připravila k návrhu zákona o dani z příjmů. Jedná se o problém, kdy vlastně dnes existovalo živnostenské oprávnění na vedení jednoduchého účetnictví, a od nového roku by tato skupina lidí, kteří vedli jednoduché účetnictví, prostě nemohla živnost provozovat, ale museli by si naopak buďto podat žádost o další živnostenské oprávnění, případně by spadli do kategorie daňových poradců. Takže pokud bude všeobecná vůle k přijetí pozměňovacích návrhů k zákonu o dani z příjmu, tak tam ten pozměňovací návrh připravený je. Děkuji vám.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji, paní senátorko, a nyní řečnický pult patří místopředsedovi Senátu panu Mirkovi Topolánkovi, prosím.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Děkuji za slovo. Stejně jako pan místopředseda vlády Sobotka zasadil tento zákon do širšího kontextu tzv. reformy veřejných financí, nebo spíše balíčku opatření, tak já se na pozadí téhož pokusím o obecnější kritiku.

V roce 1997 bil MMF na poplach a byl nepochybně jedním z konstruktérů pádu tehdejší vlády, kdy se rodil deficit ve výši 10 nebo 15 miliard korun. Na letošní rok máme naplánováno 111 miliard a realita bude nepochybně kolem 130 miliard, a MMF na poplach nebije. Česká média považují částky, jako je 111 miliard, 115 nebo 130 miliard, za docela hezká čísla. Ministr financí s vážnou tváří říká, že jsou to rozpočty šetřící, reformní, česká média, česká veřejnost to akceptuje. Mám pocit, že žijeme – a promiňte mi ten termín – v blázinci českých veřejných financí.

Jaká je současná ekonomická a nejenom ekonomická situace České republiky, jaké jsou příčiny stavu, jak situaci řešit a jaké jsou potenciální recepty? Existují souměřitelné zahraniční zkušenosti? Jsou přenositelné k nám? Jsem hluboce přesvědčen, že odpovědi na tyto otázky musí rámovat skutečnou reformu veřejných financí a že skutečná diskuze na tato témata nás teprve čeká.

Jako místopředseda Senátu, ale současně jako předseda ODS se při definici stavu naší země nemohu než zachmuřit. Jak v oblasti ekonomické, tak společensko-politické se Česká republika vzdaluje standardu, který je běžný v Evropě, ale i obecně lidského pohledu na svět. Pořadí našich priorit – občan, rodina, obec, stát – je bohužel zřetelnou inverzí dnešní reality. Současná levicová vláda stále více omezuje svobody občana, destruuje integritu a životaschopnost rodiny, ohrožuje municipality a oslabuje suverenitu státu dovnitř i navenek. To vše za enormního nárůstu korupce, počtu úřadů, razítek a byrokratů. Otázka zní, kdo zaplatí účet? My všichni! A jaká bude cena? Astronomický růst státního dluhu. A sedativum v podobě tzv. maastrichtských kritérií v míře zadlužení je pouze jedním z dalších mýtů. Nezaráží ani tak absolutní výše jako exponenciální nárůst podobající se spíše spirále.

Zatímco na konci roku 1993 státní dluh činil 158,8 mld. Kč včetně komunistického dědictví, pak na konci roku 1997 činil státní dluh ČR 172,2 mld. Kč. Jinak řečeno, za prvních pět let samostatné ČR, tj. od konce roku 1993 do konce roku 1997 vzrostl státní dluh ČR o 13,4 mld. Kč. Od konce roku 1997 do konce roku 2002, tedy za dalších pět let samostatné ČR, vzrostl státní dluh ze zmíněných 172,2 mld. na 395,9 mld., tedy o 223,7 mld. Kč. Pokud se podíváme ještě dál, a to pohledem oficiálních podkladů současné vlády, potom v dalších čtyřech letech má státní dluh vzrůst z 395,9 mld. Kč na konci roku 2002 na astronomických 950,9 mld. Kč na konci roku 2006, neboli za další čtyři roky vzroste státní dluh o dalších 555 mld. Kč.

Lapidárně řečeno, to, jak Českou republiku zadlužily vlády premiéra Klause za období celých pěti let, stihl premiér Zeman za 3 měsíce a 16 dnů; rekordman premiér Špidla je mnohem lepší, neboť pětileté dluhy premiéra Klause stihne, resp. již stihnul překonat za 1 měsíc 6 dnů, a pětileté dluhy premiéra Zemana stihne překonat za 1 rok, 7 měsíců a 13 dní.

Hořká čísla a příliš vysoká cena, kterou platíme my všichni za sociální inženýrství a vylhaná volební vítězství českých socialistů. Za pět let vlády totiž dokázala sociální demokracie zvýšit nezaměstnanost téměř na dvojnásobek, zvýšit zadlužení státu téměř na trojnásobek, zavést rozsáhlou umrtvující regulaci řady oblastí ekonomiky, prohloubit investiční nejistotu v hospodářství a nastolit zjevnou diskriminaci, vytlačit soukromé investice ve prospěch dalších a dalších programů řízených a organizovaných vládou, zvýšit daňové zatížení, prohloubit a rozšířit závislost občanů na státním rozpočtu a poskytovaných sociálních dávkách, zvýšit počet úředníků a enormně rozšířit moc těchto úředníků, a připravit tak živnou půdu pro korupci, čehož důsledkem je i dramatický pád ČR v žebříčku mezinárodního indexu vnímání korupce. A mohl bych pokračovat.

Není proto vůbec překvapivé, že za těchto pět let byl ekonomický růst v této zemi velmi nízký, zdaleka nedosahující léta předešlá, natožpak obecně přiznávaný růstový potenciál. Že ČR dotahují ty země, které spolu s námi příští rok vstupují do EU a že se nám současné členské státy této organizace spíše vzdalují.

Na otázku, kdy za těchto okolností s takto nastavenými parametry česká ekonomika dosáhne průměru EU, tak není dnes jiná, než ta nejpesimističtější odpověď – nikdy!

Skutečná reforma veřejných financí je tedy životním zájmem ČR. Snad jen jako memento mohou sloužit předvolební sliby sociální demokracie. Jejich realizace by katastrofální situaci veřejných financí ještě zhoršila. Pro voliče s nepevným politickým názorem byla hlavním motivačním prvkem iluze o zachování jistot sociálního státu spojeným s růstem sociálních a jiných dávek, zmrazením věku odchodu do důchodu, plošnými přídavky na děti, svěřeneckým fondem pro novorozence, růstem důchodu a platů ve veřejném sektoru apod.

Vladimír Špidla se zasloužil o vznik systému podpor a dávek, který čtvrtina občanů bere jako přilepšení k platu. Tato vláda je ztělesněním života nad poměry a kultury dluhu. Zdroje, pane premiére – nepřítomný – a pane místopředsedo Sobotko, nejenom že nejsou, ale ani nebudou.

Proč se nepoučíme z cesty těch úspěšných a neustále kopírujeme cesty těch neúspěšných? Cesta Estonska, ale např. Finska, Irska a Španělska jsou cesty hodné následování.

Pro mne zůstává pro dnešní den jedinou otázkou, jak se k této materii postaví Senát. Zapochyboval jsem o samotném smyslu této ctihodné instituce, pokud se bude chovat tak, jak jsme dnes předvedli. Jestli předvede Senát koaliční spartakiádní cvičení, mávání rukou, anebo se pokusí plnit svou ústavní roli. Já sám za sebe ji plnit míním a balíčkové zákony nepodpořím. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane místopředsedo. Promluví podle pořadí nyní kolegové Milan Štěch, František Kopecký a po něm Jiří Liška. Prosím, pane kolego.

Senátor Milan Štěch: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, já také patřím k těm, který má velmi vážné výhrady k předložené reformě veřejných rozpočtů a budu hovořit obecně spíše k ní, několik poznámek než k zákonu, který je teďka projednáván. Ale v žádném případě bych se nechtěl přiřadit k politickým heslům plným demagogie a ztráty paměti, které před chvilkou předvedl pan místopředseda Topolánek – to říkám na úvod této diskuze. Chtěl bych, aby moje diskuze dala spíše podněty k zamyšlení a podněty zejména směrem k vládě, aby je při přípravě dalších etap reformy zvážila.

Já jsem přesvědčen, že je nutné snížit v naší zemi schodek veřejných rozpočtů. A myslím, že to rozfázování – do roku 2006 dosáhnout 4 % a pak se pokusit v další etapě dosáhnout dodržení maastrichtského kritéria a kritéria paktu stability, že je správné řešení. I když přiznám se, že pečlivě sleduji narůstající polemiky v EU o tom, jestli kritéria paktu stability jsou v době hospodářské recese namístě a zdali neznemožňují se recese poměrně rychle zbavit.

Reformami prošly a prochází řada zemí. Co si myslím, že je velice důležité, je to, aby se pro tyto reformy získala podpora veřejnosti anebo aspoň neutrální stanovisko. Získání podpory veřejnosti a obecně přijatelný souhlas s reformou se v minulosti podařil zemím jako je Finsko, Švédsko, Irsko, Dánsko, Španělsko; a mohli bychom jmenovat další.

Problémy, jak sledujeme ve sdělovacích prostředcích i z osobních kontaktů, mají země jako je SRN, Francie, Itálie, naši sousedé v Rakousku a v neposlední řadě i na Slovensku. Když se podíváme na tyto země, tak je zcela zřejmé, že není možné reformy spojovat s jednoduchým heslem, které se často děje, že když se nastolí systém nízkých daní, tak je všechno v pořádku, že se automaticky dostaví hospodářský růst a že se veřejné finance dostanou do rovnováhy. Vůbec to není pravda. Myslím si, že zcela zásadně platí, že je víc než důležité, jak jsou vysoké nebo nízké daně a pojištění to, jak se s těmi prostředky hospodaří; a zejména jak se hospodaří s prostředky, které dostávají ráz veřejných prostředků. Jak ukazuje Švédsko, Dánsko a některé další země, dokážou i při větší daňové kvótě velmi umně zejména pro rozvoj infrastruktury a veřejných služeb těchto prostředků využívat, a na druhé straně jsou země, které tyto dovednosti nezvládají.

Co platí spíše pro to, aby země se dostaly na dráhu růstu, je průhlednost a vymahatelnost práva. Já si myslím, že problémy, které doposud máme – a to bych chtěl prostřednictvím pana řídícího výrazně vzkázat panu Topolánkovi, který představuje politickou sílu, která nese velký díl odpovědnosti, že právě ty příčiny byly založeny v letech 1992-1998; já vím, že nosím dříví do lesa, že to všichni rozumní lidé ví, ale chci to jenom připomenout, abychom nezapomínali. A důsledky neseme samozřejmě i dnes.

Co považuji za velice vážnou chybu této etapy reformy je to, že součástí nejsou zákony a další nelegislativní opatření k omezení stínové ekonomiky, to znamená šedé ekonomiky, a samozřejmě na to navazujících daňových úniků.

Metodiky výpočtů nebo odhadů podílu stínové ekonomiky jsou různé. Včera jsem se zúčastnil jedné akce, kde byly vysvětlovány právě různé metody, kdo a jak je používá. Skromnější odhady v naší zemi jsou ve výši sto až dvě stě miliard korun ročně, což při nastavení daňové kvóty jsou výnosy mezi 50 až 100 miliardami korun, takže to zajisté nejsou malé peníze.

Nejsem snílek a vím, že se to nepodaří odstranit nikdy, ale měla by být snaha tyto úniky maximálně omezit, protože úniky znamenají nejen ochuzení našich veřejných rozpočtů, ale znamenají velikánský dumping, nepřekonatelný dumping pro všechny ty, kteří se v oblasti šedé ekonomiky nepohybují. A to je to, co je na tom nejvíc špatné. Jsou to prostě nerovné podmínky.

Myslím si, že chybějící opatření v boji proti šedé ekonomice, ať již legislativní či nelegislativní, která v této etapě nejsou, hovoří se o nich jako o druhé etapě, jsou velkou chybou proto, že jsou to obecně prospěšná řešení. Byl by to velmi významný signál světu, zejména investorskému světu, byl by to velice důležitý signál občanům, a to i takový, že by pochopili, pokud si mají oni znovu utáhnout opasky a pokud restrikce mají být realizovány, že vláda a Parlament míní vážně zamezit těm nešvarům, které právě jim často zhoršují podmínky třeba na trhu práce i v konkurenci v podnikání.

Pokud jde o to, která opatření v oblasti šedé ekonomiky by měla být provedena, se ve velké míře shoduji s tím, co tady pan ministr uváděl. Vedle těch zákonných, jako je kolkování alkoholu, majetková přiznání, registrační pokladny, by to měla být i nelegislativní opatření, tzn. další zvýšení kontrol stánkového prodeje – tady si myslím, že je možné vládu v poslední době pochválit. Měla by to být legislativní, ale i nelegislativní opatření v oblasti boje proti černé práci. Vidíme všichni, jak přibývá zejména zahraničních pracovníků, kteří se zde pohybují a povolení k práci nemají. A závěry z kontrol, které se provádějí, bývají málo publikovány a také nemívají tu sílu a řekl bych konečné řešení, které by být mělo, tzn., že tito lidé by se na našem území neměli v určitých lhůtách v budoucnu pohybovat.

Myslím si, že opatření, která přijala Spolková republika Německo, že nelegální zaměstnávání je směrem k zaměstnavateli považováno za trestný čin, by bylo žádoucí zvážit i u nás.

Do této oblasti patří i opatření a kontrola tzv. švarc-systému. Myslím si, že nejenom úřady práce, protože těm patří kontrola naplňování zákona o zaměstnanosti, ale i finanční úřady by měly zvýšit svoji aktivitu, protože čísla z poslední doby ukazují, a shodli jsme se i včera s vedením České národní banky na tom, že ubývá lidí v zaměstnaneckém poměru a přes všechny vyhrůžky, které představitelé drobného podnikání v poslední době tlumočili, že lidé budou utíkat z podnikatelských aktivit, tak přibylo 30 000 živnostníků. Ale naše prognózy se shodují v tom, že pravděpodobně tam utíkají typičtí zaměstnanci, vykonávají stejnou činnost a vykonávají ji na živnostenský list formou švarc-systému. Jdou prostě za lepšími pojišťovacími a daňovými podmínkami.

A z tohoto pohledu si myslím, že není možné v této cestě pokračovat, protože pokud se tak budeme chovat všichni, tak sice možná bychom byli jako jednotlivci více spokojeni, my kteří v té oblasti budeme, ale z čeho se budou veřejné zdroje naplňovat, z čeho budeme financovat zdravotnictví, z čeho budeme financovat školství a zejména důchodový systém? Kdybychom všichni platili pojištění tak, jak platí v průměru osoby samostatně výdělečně činné – a to nechci je dávat do jednoho pytle, je to jenom aritmetický průměr – tak nebudeme schopni v této zemi vyplácet důchody, které by překročily částku 2000 Kč, prostě byl by důchod pod 2000 Kč. To je tvrdá realita. A trend, že přibývají OSVČ a ubývá zaměstnanců, tady prostě je, a činnosti zůstávají de facto stejné.

Není to jenom můj názor nebo názor, který se vyskytuje v odborech, ale včera jsme o tom hovořili, ale byl to názor nebo určitá analýza i ČNB.

Myslíme si, že je na místě a nejvyšší čas přijmout zásadní opatření i v oblasti obchodního zákoníku, např. zvážit, aby členové statutárních orgánů, ať dozorčích nebo správních rad, pokud prokazatelně přivedou firmu k úpadku, ke krachu, měli omezenou nebo zakázanou možnost výkonu této funkce v dalších firmách. Možná, že se to jeví jako tvrdé opatření, některá opatření v legislativě se již učinila, ale nejsou asi dostatečná.

Zrovna tak by bylo na místě provést opatření v živnostenském zákoně, protože benevolence při vydávání živnostenských oprávnění je u nás velká, zejména směrem k cizincům. V této věci se shoduji s podnikateli.

Navržená reforma má zajistit úsporu 200 miliard korun do roku 2006. Osmdesát procent těchto úspor se má realizovat v předpokládaných výdajích a zhruba 20 % v příjmech. Má se uskutečnit stabilizace daňové kvóty na úrovni r. 2000, ale jak se k tomu dojde? Snižují se některé přímé daně, a to poměrně rychle, jako daň z příjmu právnických osob a daně majetkové z převodu nemovitostí, zvyšují se nepřímé daně, zejména spotřební a hovoří se i o zvyšování sazeb DPH a nechává se studená progrese u daně z příjmu fyzických osob, což znamená zvýšení daňové zátěže u zaměstnanců.

Odůvodňuje se to často obdobným vývojem v okolních zemích, zejména na východ od nás. Je na tom samozřejmě cosi pravdy, ale musíme si klást otázku, a měly by si klást tuto otázku centrální instituce zejména Evropské unie, kde tento překotný závod skončí. A mohu potvrdit ze zdrojů, které jsou mi blízké, to znamená zaměstnanecké zdroje, že je velké nebezpečí, že po vstupu do EU a pokud se nepodaří zejména v EU tento překotný závod, podbízení se investorům nízkými náklady ceny práce a stále lepšími podmínkami v oblasti daně z příjmu právnických osob, překonat, tak může dojít k velkému nárůstu xenofobie, zejména na západ od nás. A neměli bychom toto podceňovat, protože by nakonec iluze přínosů s rozšířením mohla být velkou ztrátou, tzn., mohla by to být deziluze.

Investoři, nadnárodní společnosti, které u nás působí, a to často s velkými pobídkami, docilují už dnes velkých zisků, a nemusíme si zastírat a doufám, že je dosti známo, že často od nás vyvážejí zboží celně poddeklarované a skutečnou reálnou hodnotu dosahují až v síti svých dealerů a další zisky zůstávají v jejich mateřských zemích.

Opatření, které je navrhováno, to znamená snížení daně z příjmů právnických osob poměrně rychle do roku 2006 o 7 % bude znamenat, že dvě třetiny této hodnoty budou pravděpodobně vyvezeny, protože největší zisky, které se ve větším či menším rozsahu zdaňují, dosahují právě nadnárodní společnosti včetně bank - z celkového zdanění příjmů právnických osob jsou to asi dvě třetiny. Z toho vidíme, že pouze asi třetina prostředků zůstává v České republice u českých investorů.

Podpořil bych, kdyby tam byla naopak opatření, která by vedla k tomu, aby tito zahraniční investoři měli lepší podmínky pro odepisování technologií souvisejících s výrobou, ale aby byli motivováni tady co nejvíce reinvestovat, nechávat tady vytvořené bohatství. Samozřejmě by to mohlo vést i k tomu, že by to umožnilo vyšší zaměstnanost.

Paradoxní je, že se stále hovoří o tom, že se chce co nejrychleji dosáhnout vyrovnání veřejných financí. Je asi chybou platit dluhovou službu, ale na druhé straně se provádí takové kroky, které mohou schodek veřejných financí naopak zvyšovat. To je právě příliš rychlé snižování přímých daní.

Myslím si, že se opomíjí taková opatření, která by situaci řešila rychleji a efektivněji a dlouhodoběji, a to je opatření v politice zaměstnanosti. Nemusíme se přesvědčovat, že náklady na nezaměstnanost a hodnota, která není vyprodukována u více než 10 % občanů, kteří jsou nezaměstnáni, připouštím, že asi 3 % nemají návyky a schopnosti pracovat, ale 7 % je na straně ztrát z vybraného pojištění, odvodu daní, a na druhé straně placení jejich minim, takovou ztrátou, kterou těžce musíme hledat a řešíme v různých restriktivních škrtech a opatřeních, která nepřispívají k zvyšování hospodářského růstu a snižují životní úroveň ostatních občanů. Vidím cestu v zaměstnanosti a v prorůstové hospodářské politice.

Každý si klade otázku, a kladou si to zejména občané, na koho reforma dopadne. Přes spotřebu dopadne na všechny, ale samozřejmě více dopadne na ty, v jejichž spotřebním koši mají zdražované položky větší váhu. Je velký otazník, jak se bude vyvíjet DPH zejména v oblasti potravin. Dopady jsou největší na rodiny s dětmi, na zaměstnance a na důchodce.

Často se hovoří o osobách samostatně výdělečně činných. I na ně budou dopady bolestivé. Je potřeba si ale říci, že podmínky, které jsou dlouhodobě nastaveny, jsou podmínky dumpingové, znevýhodňují ostatní účastníky na trhu práce, zejména zaměstnance, a dostávají veřejné finance do velmi vážných problémů.

Často se hovoří o tom, že osoby samostatně výdělečně činné jsou osoby, které se o sebe postarají. Mám mnoho přátel, kteří byli v minulosti v zaměstnaneckém poměru, ztratili práci a museli začít podnikat. Podnikají velice těžce, zejména v okrajových částech republiky, je to tvrdý chlebíček. Samozřejmě, všech lidí, kteří se o sebe dovedou postarat, si vážím. Na druhou stranu si musíme ale klást otázku, zda je dobré, když třeba absolvent vysoké školy technické z důvodu dobrých pojišťovacích a daňových podmínek raději, než by pracoval v konstrukci nebo ve vývoji strojírenské firmy, jde prodávat a tam se živí. Když si spočítá plat ve strojírenské firmě, který je sice slušný, ale daňová zátěž a další, spočítá si podmínky, které má jako OSVČ, kdy si všechny náklady odepíše, nevykazuje žádný zisk, neplatí žádnou daň a platí minimální pojištění, tak z tohoto pohledu je pro něj lepší, aby pracoval na živnostenský list jako obchodník. Otázkou ale je, co tento člověk přináší pro tvorbu hrubého domácího produktu. Myslím si, že tam jsou velké ztráty a jistě by stálo za to se touto problematikou zabývat.

Nechci vytvářet tlak na horší podmínky pro OSVČ, ale chci pouze, aby se řekla politika, jaká se bude uskutečňovat, aby se na ni mohli připravit, aby měli jasné podmínky a tato cesta se realizovala, to znamená cesta srovnatelných podmínek pro všechny skupiny lidí, kteří se živí nějakou formou závislé práce. I ti drobní OSVČ jsou závislí na tom, jestli jim dá někdo práci. Jestli budou nebo nebudou mít kšefty.

Co budeme projednávat zejména v oblasti sociálních transferů, není možné nazvat jinak, než že to jsou restriktivní balíčky. Jsou v trochu jiné podobě, než byly v roce 1997, ale víme, co rok 1997 způsobil. Způsobil na dva roky zastavení, dokonce mírný propad hospodářského vývoje. V posledních letech přijatelná čísla růstu HDP z velké části závisí na vnitřní spotřebě. Věřím, že si vláda uvědomuje, že pokud se v této oblasti provede určité zmrazení a nebudou-li adekvátní opatření v hospodářské politice, může se rok 1997 a následně rok 1998 a 1999 opakovat. Chybí hospodářská strategie. Přes výzvy, které byly od podnikatelů i od odborů směrem k vládě činěny, nová strategie na stole není. To považuji za velmi vážnou chybu.

V Poslanecké sněmovně, zejména poslanci, kteří jsou v hospodářském a rozpočtovém výboru volají po razantních škrtech, po plošných škrtech a ukazují na to, jak se někde některé věci zneužívají. Při projednávání nemocenské a důchodu se o těchto věcech zmíním. Stojí za pozornost, že skupina těchto poslanců, když se připravuje rozpočet je nejvíce iniciativní v návrzích, do kterých vesnic, měst, případně regionů peníze dávat – obecně řečeno mají nejširší dlaň a nejdelší ruku. Myslím si, že by měli začít sami u sebe.

Na závěr chci říci, že předložím ke třem zákonům pozměňovací návrhy, které by neměly příliš velký fiskální dopad. Nejsem si jist, zda získají podporu, protože znám názory v této komoře Parlamentu, ale přesto návrhy předložím.

K zákonu, který teď projednáváme, k zákonu o účetnictví, konkrétní pozměňovací návrh nepředložím, protože si myslím, že zákon je v pořádku a přes některé problémy si myslím, že by měl být přijat.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane kolego. Kolega místopředseda Ruml přeskočí některé z vás jako místopředseda Senátu. Má na to právo. Po něm promluví pan senátor Kopecký, pan senátor Liška a paní senátorka Gajdůšková.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Nebudu také mluvit k zákonu o účetnictví, nemám jiný prostor, kde odehrát obecnou rozpravu. Myslím, že se budeme vzájemně tolerovat a že nás nebudete upozorňovat na to, že se odchylujeme od tématu. Navíc budu na rozdíl od svého předřečníka velmi stručný.

Pan ministr financí hovořil o tom, že kdybychom neudělali v této chvíli nic, nůžky dluhů veřejných financí se rozevřou do naprosto katastrofických rozměrů. Občanská demokratická strana si myslí, že už v katastrofických rozměrech dávno jsme. Tato fáze je evidentně fází stabilizační, pro mne značně spornou, protože mám pocit na rozdíl od svého kolegy senátora Štěcha, že tato stabilizační fáze neúměrně zatěžuje podnikatelský sektor, zvláště malé a střední podnikatele.

Já ji vnímám jako určitý kompromis uvnitř vládní koalice. Tento kompromis je kritizován zleva, jak jsme právě slyšeli, je kritizován zprava, jak ještě jistě uslyšíme. Pan kolega Štěch zpochybňoval, že tato stabilizační fáze je postavena na opatřeních z 80 %, pan ministr říkal ze 70 %na straně výdajů a jenom z 20 až 30 %na straně příjmů. Dokonce Miloš Zeman, takový guru levice, prohlásil, že tato reforma je postavena na pravicových principech, totiž na snižování vládních výdajů a zvyšování nepřímých daní, zatímco kdyby byla postavena na socialistických principech, prudce by zvýšila daň z příjmů a uvolňovala vládní výdaje, vládní spotřebu a tak by se táhl růst ekonomiky. To je tudíž kritika zleva.

Kritika zprava vyčítá této stabilizační fázi nesystémovost, malou průraznost, neradikálnost atd.

Myslím si, že je-li něco kritizováno odtud či odjinud, nakonec se může ukázat, že eventuální kompromis není úplně z nejhorších.

Mne by zajímalo a chtěl bych položit dotaz panu ministru financí spíše na výhled, na další fázi, kde jsou nám slibována již opatření, která budou mít vliv na hospodářský růst. Pan ministr hovořil velmi obecně o důchodové, sociální reformě, o reformě zdravotní péče, hovořil o snižování daní z příjmů, doufám, že nejenom právnických osob, ale i fyzických osob společným zdaňováním manželů, ale nehovořil o sbližování sazeb DPH. Myslím si, že to je vážné téma, ke kterému by nám pan ministr mohl něco říci, a nehovořil o tom, co mě zajímá eminentně, to je o snížení ceny práce. Byl bych rád, kdyby se k těmto dvěma tématům ještě ve své závěrečné řeči vyjádřil.

Zcela nakonec poznámku týkající se hlasovací spartakiády, což znamená nacvičené zvedání rukou, o čem tady hovořil kolega Topolánek. Myslím si, že už nikdy v této zemi nebude překonána doba, kdy tady vládla opoziční smlouva mezi ODS a sociální demokracií. Děkuji vám.

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji. Nyní má slovo senátor František Kopecký.

Senátor František Kopecký: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, chtěl bych se ve své poznámce vrátit k novele zákona o účetnictví a obrátit vaší pozornost na uživatele tohoto zákona. To jsou nejenom podnikatelé, ale je to také spousta účetních, kteří aplikují zákon do praxe. Podnikatelé, hlavně fyzické osoby, netrpělivě čekají zejména na konečnou podobu hranice vedení účetnictví, protože převést evidenci z jednoduchého účetnictví na podvojné není ani technicky triviální záležitostí.

Je třeba si uvědomit, že jde o nákup nového softwaru na technický převod dat, nastavení počátečních stavů, a to vše musí samozřejmě zajišťovat kvalifikovaná persona. Účetní poté více zajímají metodické pokyny, postupy účtování, které by měly na základě zákona vyjít. Dnes je 5. listopadu, v polovině prosince můžeme očekávat tento zákon ve Sbírce zákonů a snad do konce roku i postupy účtování, ale od 1. ledna 2004 musí tyto systémy fungovat v praxi.

Proto si dovoluji upozornit, že tato novela zákona je vzhledem k datu účinnosti projednávána minimálně pět minut po dvanácté a chtěl bych tímto vyzvat předkladatele, aby nadále nepřehlížel ty, kteří v praxi zákony užívají a svými daněmi státní pokladu plní. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Jiří Liška, připraví se senátorka Alena Gajdůšková.

Senátor Jiří Liška: Vážený pane předsedající, vážený pane místopředsedo vlády, vážené kolegyně, kolegové, na rozdíl od kolegy Kopeckého bych se pokusil a odvážil vrátit se zpět k obecnější diskuzi k projednávání tzv. reformních zákonů, tzn. zákonů, které by podle tvrzení vlády měly řešit především neutěšený stav státních financí a každoročně se zvyšující zadlužení naší země.

Praktický dopad navrhovaných změn by opět podle vládního tvrzení měl zastavit nárůst deficitu a přinést do rozpočtu tolik očekávané peníze. Vláda při prosazování reformy argumentuje především nutností těchto změn. O tom, že se v této oblasti musí mnohé změnit, nepochybuje téměř nikdo, ale základní ekonomickou otázkou je, zda navrhované změny podpoří rozvoj ekonomiky, nebo ji naopak ještě zpomalí.

V každém případě pokud přijmeme tyto reformní zákony, budou mít negativní dopad na všechny občany naší země. Nakonec tady o tom hovořil kolegy Štěch. To samozřejmě vyvolává nejen kritiku, ale také řadu otázek, které bychom si měli pokládat. A nejsou to pouze otázky ekonomického rázu, ale také otázky obecně politické.

Řadu let se hovoří již o tom, že politika by měla být pravdivá a upřímná. Nakonec to byl jeden ze závěrů semináře, který zde před několika dny pořádal kolega Sobotka, který se nazýval „Politika a etika“. Při posuzování těchto závěrů by vláda v čele se sociální demokracií vůbec neobstála. Rozdíl mezi slovy a činy, sliby a skutečností je přímo propastný.

Možná, že vláda spoléhá na tzv. krátkou politickou paměť. Sociologové a politologové tvrdí, že to, co se v politice stalo před více než půl rokem, si již téměř nikdo nepamatuje. Je na tom asi hodně pravdy. Kdyby tomu tak nebylo, musely by teď zaznít otázky typu:

-? jak je to možné, že ještě nedávno nás bývalý ministr a zároveň místopředseda vlády, dnešní předseda vlády Vladimír Špidla, přesvědčoval, abychom souhlasili s plošnými přídavky na děti. Mimo jiné také proto, že na to máme;

-? stejný tehdejší ministr sociálních věcí nás přesvědčoval o tom, abychom zvýšili nemocenské dávky. Mimo jiné také proto, že na to máme;

-? sociálně demokratický ministr obrany Jaroslav Tvrdík nás přesvědčoval, abychom souhlasili s nákupem grippenů. Mimo jiné také proto, že na to máme;

-? ministr vnitra Stanislav Gross nás před volbami přesvědčoval, abychom souhlasili s novým zákonem o státních zaměstnancích, kterým tento zákon výrazně navyšuje platy a další požitky. Mimo jiné také proto, že na to máme;

-? stejný ministr nás před několika dny přesvědčoval a přesvědčil, abychom souhlasili s novým zákonem o příslušnících bezpečnostních složek, kterým se také výrazně posilují platy a jiné požitky. Mimo jiné také proto, že na to budeme mít.

Určitě bychom mohli z doby nedávno minulé najít další podobné příklady, kdy stát, v tomto případě sociální demokracie, rozdával na všechny strany. A najednou teď velké překvapení pro vládu, najednou to nejde. A kdybychom se podívali do volebních programů, pak rozdíl mezi sliby a činy by byl ještě větší.

Sociální demokracie vládne v této zemi téměř šest let. Nemůže tedy tvrdit, že před jedním, dvěma nebo třemi roky neznala stav našeho hospodářství, naší ekonomiky. Pokud by tomu tak bylo, byla by to velmi špatná zpráva pro občany této země. Vláda nezná, tedy neumí a nedokáže proto problémy řešit.

Je tady samozřejmě ještě další možnost: vláda dobře znala stav naší země, přesto se podle toho nechovala a přicházela s návrhy, které ekonomické problémy ještě prohlubovaly. To je možná pro občany naší země ještě horší zpráva: vláda sice zná, ale je nezodpovědná a dává přednost populistickým krokům bez ohledu na budoucnost.

Vláda se sice dnes snaží tvářit, že nemá nic společného se sociálnědemokratickou vládou Miloše Zemana, přestože řada ministrů v čele s Vladimírem Špidlou pokračuje ve svých vládních funkcích. I to je v podstatě špatná zpráva pro občany této země. Když se nedaří, tak je vláda ochotna hodit každého přes palubu a tváří se, že ho nezná.

Pokud bych teď použil stejného příměru, tak teď nás naštěstí vláda ještě přes palubu nehází, zatím pouze odlehčuje našim kapsám s přesvědčením, že méně zatížíme loď, a ta se nepotopí. Nejsem přesvědčen, že tímto způsobem by se měl chovat dobrý kapitán a jeho důstojníci.

Rozdíl mezi slovy a činy v politice možná krátkodobě přináší úspěch. Nakonec o tom jsme se mohli přesvědčit při minulých volbách do PS. Dlouhodobě je však nesmírně škodlivý. Zpochybňuje politiku a politiky a podle mého názoru je to hlavní příčina nedůvěry občanů k politice. A to ve svých důsledcích může dokonce ohrožovat podstatu parlamentní demokracie. Ti, kteří v politice, pane místopředsedo vlády, tak rádi slibují, by si to měli občas uvědomit.

Vážené kolegyně a kolegové, jsem přesvědčen, že i to obecné ve své podstatě s tzv. reformními návrhy zákonů souvisí. A tak bychom možná měli tyto návrhy i jejich autory posuzovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má paní senátorka Alena Gajdůšková a připraví se pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, pane místopředsedo vlády, ctěný Senáte, jsem hluboce přesvědčena o tom, že naši občané mají nejenom politickou paměť, ale paměť obecně a že jsou soudní. A že si také dokáží zanalyzovat to, co je předkládáno a také to, jaké následky ty věci budou mít. Ale chci se vrátit zpátky k projednávanému zákonu.

Tento zákon má za cíl dosažení úplné slučitelnosti české právní úpravy účetnictví s evropským právem, tj. – a to chci zdůraznit – zajistit věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky. To je zájmem společnosti, nejenom vlády, ale všech podnikatelů, kteří podnikají a chtějí podnikat s dlouhodobou perspektivou, protože toto účtování dává jasný obraz o situaci firmy. Je v zájmu těch, kteří jsou si vědomi toho, že nejen vytvářejí zisk, ale jsou především zaměstnavateli.

Hovořila jsem s živnostníky, majiteli i velkých firem a na mou otázku, co je pro ně klíčové, aby mohli dlouhodobě fungovat, prosperovat, a tedy vytvářet pracovní místa, odpovídali jednoznačně: Tím klíčovým momentem je stabilní a poctivé prostředí. Zákon o účetnictví je jedním z prvků, který tento žádoucí cílový stav navozuje. Proto jsem přesvědčena, že každý, kdo to myslí s budoucností země dobře, by měl přestat být apriori proti všemu tak, jak to včera předvedla ODS u rozpočtového určení daní, a podpořit nejen tento zákon, ale i další reformní zákony, protože teprve neuskutečnění reformy by znamenalo neschopnost státu dále financovat veřejné služby. Dopady by tedy byly nejen 7500 korun ročně pro dvoučlennou rodinu tak, jak spočítali analytici, ale desítky a možná stovky tisíc pro rodinu ve chvíli, kdy se dostává do jakékoliv mimořádné situace. Tou situací může být studium dítěte, nemoc, nutnost dojíždět do zaměstnání.

V zájmu většiny našich občanů – a budu to definovat jako skupinu se středními a nízkými příjmy – je, aby reforma se uskutečnila. V zájmu podnikatelů je, aby byl v této chvíli schválen zákon o účetnictví. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, slovo má pan senátor Jaroslav Kubera, připraví se paní senátorka Alena Palečková.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, začnu tím, čím jsem začít nechtěl. Pane předsedající, jenom bych vzkázal paní senátorce Gajdůškové, aby se podívala na sjetinu včerejšího hlasování, kdo to byl, kdo to nepodpořil, nebyla to ODS. Ale to jen na okraj.

V úvodu ocituji malý kousek článku z časopisu Euro, který určitě nelze podezřívat z něčeho nekalého: „Česká vláda nemá mezi ministry jediného ekonoma, a tak na místo prorůstových opatření mele páté přes deváté a vymýšlí věci, za které by se nemusel stydět kdejaký chovanec z Bohnic (kdyby se vyměnili, tak to asi stejně nepoznáme). Vláda České republiky nechápe především tu věc, že podnikání není koníček, který lidé provozují ve volném čase nebo o sobotách a nedělích. Pro podnikání je třeba chuť, kreativita a nasazení velké energie často včetně vlastních prostředků. Pokud však má podnikatel odevzdat z každé vydělané stokoruny 40 Kč a více, přejde ho v prvé řadě ta chuť a kreativitu vynaloží na to, aby do státní pokladny neodvedl na daních ani korunu. V případě daňové kvóty maximálně 15 % se však taková kreativita ekonomicky nevyplatí a státy, jejichž vlády to již pochopily, se těší ekonomické stabilitě.

Je vůbec s podivem, že v kabinetu sedí tak málo schopní a zkušení politici, když účastníci pravidelné ankety týdeníku Euro mají recept, jak na to. Jeden z nich představujeme: tato vláda svým zacházením s prostředky vybranými na daních soustavně demotivuje všechny plátce daní. Množení různých úřednických dohližitelů stojí určitě více peněz, než kolik státu vynese. Stát sto miliard, které potřebuje na vyrovnání deficitu, nemůže vydělat na daních, ty musí prostě ušetřit na výdajích. Je to tak jednoduché, že jen nevím, jestli ministři klamou sami sebe nebo prostě jen obelhávají ostatní, aby si ještě mohli užít své teplé pelíšky.

Ale jak je zvykem, sladká tečka na závěr: šedá vláda nemůže bojovat se šedou ekonomikou.“

Já jsem to jenom ocitoval, ale nemohu se s tím úplně ztotožnit, protože jednak je to velká urážka chovanců Bohnic, některé nápady některých ministrů by chovanec Bohnic nikdy vymyslet nemohl, ale já si myslím, že je třeba vládu bránit. Vláda totiž dělá to, co jí je vlastní. Je to vláda socialistická a ona nic jiného dělat nemůže. Ona namítne, že je koaliční, ale ty koaliční typy jsou tam jenom proto, že tam jsou a že tam chtějí být, a proto odsouhlasím i to, s čím vnitřně vůbec nesouhlasím, což jsme viděli dnes ráno. Ta reforma je pseudoreformou, protože i kdyby bylo vybráno to, co vláda očekává, tak ani jedna koruna nebude věnována na uhrazení dluhů, ale všechny peníze budou utraceny pod nátlakem různých skupin, které budou tu před Parlamentem, tu někde jinde tvrdit, že právě oni nejvíce potřebují ze státního rozpočtu více peněz. Je to něco, jako kdyby Ježíšek, který na Vánoce rozdá dárky, tak je v noci těm dětem zase sebral. Tak se chová vláda a jinak se chovat nemůže, protože to je v její podstatě. Ona nemůže dělat reformu, protože to je proti jejímu světonázoru nebo filozofickému přístupu, kdy chce regulovat občana od narození až do smrti a popisovat. Zkuste si v klidu ty zákony přečíst, to jsou romány, které jsou oparagrafovány a už dopředu je jasné, že budou jenom potíže, že budou další úředníci, kteří budou tyto paragrafy vykládat. Už teď je to tak, že se v těch paragrafech nevyzná často ani jejich autor.

Myslím si, že pokud chceme skutečnou reformu, tak ji tato vláda dělat nemůže, protože prostě proto, že je to proti jejímu svědomí. Pokusím se to jenom dokumentovat na velmi primitivním příkladu posledního zákona o místních poplatcích, kde se zvyšuje poplatek za psy z 1000 na 1500 korun. Některá města oznámila, že od 1. ledna tyto poplatky zvýší a co se stalo? Útulky jsou přeplněné psy, protože ještě to ani neplatí a všichni se psů zbavují, protože nechtějí platit 1200 korun. My jsme šli u nás obrácenou cestou. Už před tímto zákonem jsme snížili poplatky z 1000 na 200 korun. Těch 200 vzniklo tak, že vláda ráda předepisuje ostatním různé tabulky, které oni pak platí ze svého, takže vláda dává různé úlevy, na něž ovšem žádný příspěvek nepřiplácí, takže jsme museli použít oněch 200, protože to je suma, kterou platí senioři. Takže platí všichni 200 korun. A teď dobře poslouchejte: za prvních devět měsíců roku 2002 jsme při sazbě 1000 korun vybrali 659 000. Za prvních devět měsíců letošního roku jsme při sazbě 200 korun vybrali 594 000 korun, tj. o 10 % míň a snížili jsme to vlastně z 1000 na 200, tj. pětkrát. Je to jednoznačný důkaz, kdybychom měli možnost, jako že jsme ji neměli, to udělat na 300 korun, tak by to byla třetina a výtěžek by byl vyšší.

Je to jednoznačný důkaz, že lze nižšími daněmi získat více peněz. Takže já si myslím, že marně se snažíme – i pan ministr využil debaty k zákonu o účetnictví k tomu, aby představil reformu jako celek – a já z těchto důvodů nemůžu ani jeden z těchto zákonů podpořit. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má písemně přihlášený pan senátor Falbr a potom paní senátorka Palečková.

Senátor Richard Falbr: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, poslouchám-li lamentace kolegů z ODS nad tím, co reforma přinese, nemohu se ubránit vzpomínce na to, když to byla právě vláda s většinou ODS, která budovala chatrný sociální stát, jehož jsme svědky, byl to pan ministr Vodička a ODS, která vymyslela systém, který ve srovnání s vyspělými státy Evropy vůbec neobstojí. Vycházím-li jenom z toho, kolik procent HDP se na ty tzv. nafouklé sociální systémy vynakládá.

Pokud jde o to, co tu zaznělo k rovné dani. Často se někteří čeští politici ohání příklady z Ruska, Estonska a nověji ze Slovenska. Běžte se podívat na Slovensko a srovnejte to, jak vypadá Slovensko dnes a jak vypadáme my. Pokud jde o Rusko – to, že se v Rusku začínají vybírat daně, není způsobeno tím, že byla stanovena rovná a nízká daň, ale tím, že vzal prezident Putin pevně věci do ruky, což zase vyvolává nesouhlas těch, kteří tvrdí, že nastoluje autoritářský nebo diktátorský režim.

Pokud jde k poukazování na to, že některé státy dělají tu reformu jinak, chtěl bych říct, že srovnáváme nesrovnatelné, protože sociální systémy, které vznikly za existence Berlínské zdi v západní Evropě, byly velmi štědré, a není možné je udržet. Takový důchodový systém v Itálii umožňuje, aby už v 47 letech odcházely ženy do důchodu, takže není divu, že je potřeba tyto štědré systémy upravovat. Ale velice bych se přimlouval za to, abychom tuto situaci nesrovnávali se situací u nás.

Já si myslím, že jedním z hlavních nedostatků, který musíme řešit v těchto dnech, je ukoptěný právní rámec, který jsme vytvořili na počátku budování kapitalizmu v Čechách – pro budování českého, bohužel také ukoptěného kapitalizmu – a základy kladli ekonomové ODS sedící ve vládě, která vládla v roce 1993.

Já bych současné vládě vytknul to, a zejména těm zákonům, které budeme projednávat v dalších hodinách nebo dnech, že rezignovala na to, aby vytvořila právní rámec proti zneužívání už takto chatrného sociálního státu.

A k poznámce vysoce váženého kolegy Kubery o Bohnicích bych chtěl říct, že žádný z ministrů této vlády nevymyslel takovou blbost jako váš poslanec Tlustý.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: V této chvíli má slovo paní senátorka Palečková. Připraví se pan senátor Edvard Outrata.

Senátorka Alena Palečková: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, omlouvám se předem, že nebudu mluvit v tuto chvíli ani k projednávanému návrhu zákona ani k reformním zákonům obecně. Ale věřím, že mě pan předsedající nenapomene, zejména proto, že budu stručná.

Díky tomu, že sedím na místě, na kterém sedím, mám velmi dobrý výhled na lavici předkladatele a zpravodaje. A musím konstatovat, že převážnou část zde probíhající debaty, probíhala u této lavice debata zcela odlišná. Takže vystoupení – namátkou – kolegy Lišky, kolegyně Paukrtové, kolegy Sefziga – myslím si, že oba pánové nemohli vůbec zaregistrovat. Po zjištění z dnešního rána, že máme projednávat zákony, které na cestě z Poslanecké sněmovny do Senátu kdosi přepsal a podepsal, a tím pádem se my jimi musíme zabývat, je toto zjištění o nenaslouchání tomu, o čem se tady mluví, pro mne dalším frustrujícím zjištěním z funkce Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Edvard Outrata. Připraví se pan senátor Milan Balabán.

Senátor Edvard Outrata: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, já na rozdíl od kolegy Falbra trošku souhlasím se vstupní částí projevu kolegy Lišky. Já taky vidím narůstající křivku v zadlužování státu, v zadlužování, nikoliv zadlužení – to ještě není tak strašné – a vidím to jako věc dlouhodobě hrozící a jako věc, která byla ignorována v této zemi déle, než měla být. V tomto smyslu nechme stranou teďka rozpor nebo různost názorů na historickou roli Klausovy vlády, protože jedni budou tvrdit, že položila základy právě pro toto zadlužování, a budou uvádět příklady jako zdržení privatizace bank, druzí budou tvrdit, že to jinak nešlo anebo zase, a tam já souhlasím, že celkový makroekonomický důraz této vlády nebo pozornost vlády, kdyby byla pokračovala, by byla dříve pravděpodobně přivedla zemi k opatřením, která by to byla začala zachraňovat.

Co ovšem víme? Nechť nás historikové jednou poučí, o to tady už teďka nejde, ale skutečně mi připadá jako smutné, prázdné a tak trošku drzé tvrzení politické síly, která po ty čtyři roky čistou socialistickou vládu držela u moci zatímco to vše dělala. Já vím, že se to nedomyslelo a že já nevím co. My jsme to domysleli. Já jsem vstoupil do politiky ze značné části také kvůli tomu, že jsem se zhrozil toho, co se v této zemi děje, byť jsem nedomyslel možná ty ekonomické důsledky úplně. Ale zase, nechci se vám dávat za příklad, ale vždyť přece nemůžete, lidičky, poté co jste drželi tuto vládu u moci ty čtyři roky, teďka přijít a mluvit takto. Řekněte, že jste to viděli tehdy jinak, že vám nedošlo, jaký se děje průšvih. Kdyby vám to bylo bývalo došlo a nic byste byli bývali nedělali, tj. nesvrhli vládu, no tak jste v nejlepším případě spoluodpovědní; v horším případě jste lidé, kteří kladou zájem osobní nebo politický nad zájem této země, a to přece já si o žádném z vás nemyslím.

To nejde takovýmhle způsobem se zbavovat odpovědnosti úplně. Věci opravdu vypadají později trochu jinak. A musím říci, že tehdejší socialistická vláda mohla tohle všechno dělat jenom proto, že byla držena takhle u moci k naší zoufalosti. Proto to říkám tak procítěně. Byl jsem opravdu zoufalý z toho, co se děje na pravici této země.

Teďka je jiná situace. Teďka i socialisté došli k závěru, že s tím musejí něco udělat. Ta věc je už tak naléhavá. Ano, jistě, snadno je nachytáte na tom, že před nějakým časem mluvili jinak, než teďka konají. No, zaplať pánbůh. Kdybychom je drželi k jejich slibům, to by asi bylo to nejhorší, že ano? Tak je tam netlačte, pro Krista Pána, užijte si toho politicky a neopakujte to pořád, vždyť to každý stejně ví.

Ale přece konečně se s tím teď snaží něco dělat. My tady teďka nevolíme mezi nějakým ohromným radikálním programem, s kterým bych já také šel, já to také trochu kritizuji z toho hlediska, že se nedělá dost. Ale my přece nemáme na stole takový program. Řekněme, že bychom okamžitě teďka způsobili takovou politickou změnu v této zemi, abyste nějaký takový program mohli hrozně rychle položit na stůl a že by se vám to povedlo při první možné příležitosti. Vždyť vám to bude trvat dva roky, ale v nejlepším případě. Já nepodceňuji sílu vašich ekonomů, to dneska už dá dohromady každý, a asi to dáte dohromady s touto zkušeností a z pozice, kde sedíte, radikálněji a pro mne asi pozitivněji. Ale to dva roky ještě budeme pokračovat v té hrůze, na které máte značnou spoluvinu tím, že jste tam tu vládu drželi? To opravdu chcete, abychom se ještě dva roky zadlužovali, dokud vy to ohromně nedáte do pořádku? Kde jste?

Já se opravdu hrozím toho, kam až jste spadli. Rozvažte si svou pozici. Mně teď nejde o to, jestli budeme souhlasit s nějakým konkrétním kouskem této legislativy, ale že tady slyším věci, které si umím jenom interpretovat, že čím hůř, tím líp. To přece nebylo správně ani za komunizmu, natož teďka. Kam jste to spadli? Co se stane, když se bude postupovat podle vás? Pak se teda opravdu dostaneme do té situace, kterou popisujete. A tahle vláda se aspoň snaží z toho nějak lézt. Samozřejmě podpořím i tuhle vládu. Nebudu podporovat tohle šíření blbé nálady, které slyším opakovaně od naší pravice, a furt, a furt, a furt …

Dejte se dohromady, připravte alternativu, vyhrajte příští volby a s Pánem Bohem je uplatněte, já vám budu tleskat. A bude ta vaše alternativa daleko blíž mému srdci než kompromis, který se dělá.

Byť i musím říci, že tahle vláda šla dál, než jsem si myslel, že se sociální demokracii podaří postrčit. A myslím si, že konec konců v politické situaci, ve které stojíme, je to asi to nejlepší, co je možné. To ovšem se mnou jistě nebudete souhlasit jako opozice této vlády, ale aspoň o trošku slušnosti a decentnosti bych prosil. Děkuji mockrát.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Přihlásil se předseda klubu ODS Jiří Liška, takže má přednostní slovo.

Senátor Jiří Liška: Vážené kolegyně a kolegové, musím zareagovat na slova jinak svého přítele Edy Outraty, nedá mi to.

Já jsem zde hovořil o krátké politické paměti. To je typický příklad, že to opravdu takhle je. Samozřejmě řeči o opoziční smlouvě jsou hezké, pěkně se to poslouchá pro někoho, může se zdát, že to byla příčina všech problémů v této zemi od roku 1998 do roku 2002.

Ale možná, abychom si konkrétně obnovili politickou paměť, bylo by zajímavé, kdyby ti, kteří vidí za vším opoziční smlouvu, se podívali do hlasování, které probíhalo tady v Senátu. A tam by se vidělo, kdo podporoval konkrétní zákony, o kterých jsem mluvil, kdo podporoval zvýšenou nemocenskou, kdo podporoval plošné přídavky na děti, kdo byl pro nákup grippenů, kdo podporoval služební zákon, kdo nakonec podporoval i teď poslední zákon o bezpečnostních sborech, o kterém jsem také hovořil.

Myslím si, že by to bylo zajímavé a že by se ukázalo, že to nebyla opoziční smlouva, ale že to byli konkrétní poslanci v Poslanecké sněmovně a konkrétní senátoři zde v Senátu, kteří umožnili a umožňovali sociální demokracii, aby některé své myšlenky prosazovala. ODS to v těch konkrétních případech nikdy nebyla. A kdo o tom chce pochybovat, nechť se podívá do záznamu o hlasování za posledních šest let.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Milan Balabán, připraví se paní senátorka Soňa Paukrtová.

Senátor Milan Balabán: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, jestli dovolíte, tak zpět k tisku č. 169.

Původně jsem nechtěl vystupovat, ale svým způsobem jsem byl k tomu přinucen vystoupením kolegyně Gajdůškové, která tento zákon prezentovala jako nutnost a potřebnost z hlediska sloučení s pravidly Evropské unie. Chtěl bych paní kolegyni ujistit prostřednictvím pana předsedajícího, že Evropská unie v této kategorii nic nepředepisuje. Existence dvou účetních soustav, jaké jsme měli doteď, nebrání ani současným, ani budoucím závazkům České republiky. Dokonce bych řekl, že speciálně v oblasti k fyzickým osobám EU ponechává tuto úpravu zcela v kompetenci národních států. To znamená, nic nebránilo tomu, aby zůstalo účetnictví jednoduché a aby nastoupilo účetnictví to naše podvojné.

Obávám se, že zákon, který máme před sebou, protože například neřeší přechod z jednoduchého účetnictví do účetnictví v uvozovkách, vyvolává pouze zmatek a právní nejistotu pro podnikatele. Hovořil jsem asi s jinou skupinou živnostníků, kteří, když si tento zákon přečetli, byli velice vyděšeni.

Musím znova zdůraznit ten bod, který okrajově zmínil kolega Sefzig, a to je problém fyzických osob. To znamená, že fyzické osoby, které přejdou na podvojné účetnictví, budou muset jednorázově zdanit své závazky a pohledávky. To nehovořím o tom, že je tady nerovné postavení vůči právnickým osobám, které to mohou rozpočítat do pěti let. Je to sice vazba na další tisk, na tisk o dani z příjmů, ale bohužel ty dva zákony jsou tak provázané, že je o tom nutno hovořit hromadně. To znamená toto, že budou muset jednorázově zdanit své závazky a pohledávky, které možná budou nedobytné, je pro velkou skupinu z nich likvidační.

Kolega Kopecký už se zmínil o problémech, že tento zákon, pokud přijde, tak přijde pět minut po dvanácté. To všechno mi říkali ti podnikatelé, kteří si skutečně tento zákon přečetli.

Pokud tedy pan ministr použil citát z Beatles, že je lepší zapálit svíčku, než být ve tmě, tak pokud to vztáhnu na živnostníky, tak se obávám, že bychom mohli tento citát otočit opačně – my buď tu svíčku sfoukáváme nebo přinejmenším pořádně zkracujeme knot. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má paní senátorka Soňa Paukrtová, připraví se senátor Jaroslav Mitlener.

Senátorka Soňa Paukrtová: Dámy a pánové, projednáváme zákon o účetnictví, tak mi dovolte, abych reagovala na vystoupení pana kolegy Balabána k zákonu o účetnictví. Některé problémy, o kterých on tady hovořil, jsou napravovány pozměňovacími návrhy, které přijal hospodářský výbor. Další, tak jak už jsem jednou říkala, je připraven do zákona o dani z příjmů. Ale protože debata se rozvinula zcela k reformě veřejných financí, dovolte mi opravdu jenom několik málo slov a vět.

Myslím si, že v tomhle sále není ani jeden senátor, který by pochyboval o tom, že je potřeba provést reformu veřejných rozpočtů, protože se dlouhodobě prohloubí deficity, protože veřejné rozpočty mají veliké strukturální potíže, prostě proto, že jak podnikatelská veřejnost, tak zaměstnanecká veřejnost nemůže lépe existovat v situaci, kdy ekonomika tohoto státu půjde ke dnu.

Myslím si, že nestojíme před tím rozhodovat o tom, jestli máme lepší nebo horší reformu. Mám předloženu jenom jednu reformu. Dovedu si také představit reformu jiných parametrů.

Ráda bych konstatovala, že předložená reforma vykazuje znaky jak levicové, tak pravicové. To je první věc. Za druhé považuji ji za realistický kompromis současné vlády a současné Poslanecké sněmovny. Z mého pohledu nevolíme mezi jednou nebo jinou reformou, ale mezi touto reformou a žádnou reformou. Nedovedu si představit, že bych hlasovala pro to, aby reforma v této zemi nebyla zahájena.

Samozřejmě, že předpokládám, že v další fázi reformy dojde k situaci, že další fáze reformy budou obsahovat prorůstové podněty pro podnikatelskou veřejnost, protože podnikatelská veřejnost je tím subjektem, který tvoří hrubý domácí produkt a je nezbytně nutné z hlediska ekonomiky, ať už bude vláda levicová nebo pravicová nebo koaliční, aby k růstu HDP došlo. Myslím si, že by bylo dobře uvědomit si, v jaké rovině se pohybujeme a o čem v této chvíli rozhodujeme.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Jaroslav Mitlener, připraví se pan senátor Jiří Skalický.

Senátor Jaroslav Mitlener: Vážené senátorky a vážení senátoři, nebudu tentokrát vyzývat k tomu, abychom se vrátili k věcem projednávání předloženého zákona, jak to dělávám obvykle, naopak vítám takto širokou diskuzi a výskyt emocí, které vždycky odlišovaly Senát od Sněmovny, kde jich bývá hodně a v Senátu bývá klid. Dnes tento deficit doháníme. Je to proto, že se bavíme o reformě jako takové a ta je pro nás spojena s velkými emocemi, protože hlasování, které o reformních zákonech proběhne, nás každého donutí, abychom tak či onak hlasovali a abychom si toto hlasování alespoň sami před sebou zdůvodnili. O tom byla většina dnešních projevů.

Zvláště mě duševně obohatil pan senátor Outrata, velmi mu za to děkuji. Myšlenka, že ODS čtyři roky držela vládu a nyní vidí, že držela vládu, která vládla špatně, možná by to ODS nikdy neudělala, dělá to nyní koalice. Budeme čtyři roky čekat, než stejnou zkušenost udělá čtyřkoalice a než bude říkat ano, čtyři roky jsme to dělali špatně, neměli jsme to dělat, měli jsme se poučit, mohli jsme se zeptat ODS, jak to nakonec dopadá. Zřejmě je zkušenost nepřenosná. Nyní budeme na tuto zkušenost ještě čekat, ale nebude to stejná zkušenost. Zkušenost není nikdy stejná. Bude to řádově jiná zkušenost. Naše zkušenost s desetimiliardovými dluhy bude vaše zkušenost se stomiliardovými dluhy, splátka desetimiliardové budou stomiliardové. Držte dál vládu ČSSD, je to vláda, která se samozřejmě zastává těch nejpotřebnějších, ale myslí při tom na ty největší, kterým dává různé odpustky, daňové prázdniny a jiné příležitosti, a přitom likviduje ty střední.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Jiří Skalický, připraví se pan senátor Milan Štěch.

Senátor Jiří Skalický: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, nemám příliš chuti se zapojit do rétorického cvičení o vládní politice, navíc na půdě komory, které vláda neodpovídá. Nicméně pan ministr v úvodu k zákonu o účetnictví pronesl shrnující řeč o reformě veřejných financí a proto bych chtěl této situace využít k několika poznámkám, a to položení jedné otázky panu ministrovi. Zvažujeme-li celkové dopady předložených návrhů, nebude příliš objevným prohlášením, když řeknu, že nepovažuji tento soubor opatření za reformu, ale jen za balíček nezbytných úsporných opatření. Nezbytná reforma, mnohem kontroverznější a bolestnější nás nesporně čeká, ať už ji předloží kterákoli politická reprezentace.

Z tohoto hlediska si i při pochopení role opozice v politice kladu otázku, jak je možné, že představitelé ODS nejsou ochotni podpořit ani tak byť polovičaté a racionální kroky, jako je například omezení nesmyslných výdajů státního rozpočtu do podpory stavebního spoření nebo omezení vyplácení nemocenských dávek v situaci, kdy veškeré faktické analýzy ukazují, že se s tím něco udělat musí. Dávám to ke zvážení. Nepodpořit ani takovéto kroky mi nepřipadá být postojem principiálním, ale spíše iracionálním.

Mám jedinou obavu při ohledání balíčku zákonů, který jsme dostali. Obava se týká kumulovaného dopadu na OSVČ. Pozorněji jsem poslouchal řeč pana senátora Štěcha a velmi dobře rozumím intenci bojovat proti nekalostem, zneužívání švarc systému apod. Jen se obávám, že když se konečně podařilo zkonstruovat kladivo, které má dopadnout na ty nehodné, kteří unikají z řádného placení daňových povinností, mám obavu, zda opatření nedopadnou spíše na někoho méně šikovného, na drobné živnostníky, které v kumulaci opatření jako je minimální zdanění, jako jsou zvýšené odvody na zdravotní a sociální pojištění a jako je v případě tohoto zákona, který teď projednáváme, povinnost nově zdanit zásoby a pohledávky, ač na rozdíl od pana předsedy hospodářského výboru bych rád upozornil na to, že se nebude jednat o jednorázovou povinnost, ale bude rozložena do určitého období, tak mám obavy, jaké budou skutečné nezamýšlené efekty tohoto souboru opatření v kumulaci, kterou jsem naznačil.

Pokoušeli jsme se nechat na toto téma zpracovat určitou studii. Ještě jsem ji nestačil přečíst a také nemám jistotu o validitě uvedených důvodů. Ona nicméně naznačuje, že dopad na 50 až 100 tisíc drobných živnostníků, které zjevně vládní návrh nechtěl postihnout, postihnuto bude. Chtěl bych slyšet stanovisko ministra financí, zda jeho úřad při přípravě celého balíčku opatření tyto okolnosti pečlivě zvážil, protože bychom o jednotlivých dopadech, ať už budou v zákoně o účetnictví a později o zdravotním pojištění, o sociálním pojištění a o dani z příjmů, tam se nám to možná nebude jevit tak dramaticky, protože nám unikne z pohledu pohled kumulovaný.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Milan Štěch, připraví se senátor Jaroslav Šula.

Senátor Milan Štěch: Vážený pane předsedající, pane ministře, omlouvám se, že vystupuji podruhé, ale na některá tvrzení, která tady zaznívají, nemohu nereagovat. Respektuji, že každý z nás má nárok na názor.

Divím se tomu, že tady je tak výrazná kritika na dobu opoziční smlouvy. Předesílám, že jsem nikdy nebyl zastáncem opoziční smlouvy, protože si myslím, že pro společnost je nedobrým signálem a činí to velké zmatky, když se pomyslné póly politického spektra spojují. Měly by se spojovat jen když je to nejvíce špatné, takový stav nebyl. Doba tady ale taková byla. Osobně se domnívám, že doba Zemanovy vlády nebyla špatnou dobou. Jde o to, k čemu to budeme porovnávat, to je etalon, ke kterému chceme přirovnávat. Myslím si, že tím etalonem musí být obecný vývoj v části světa, ve kterém žijeme, a to je Evropa. Do roku 1996 byl hospodářský růst. Po roce 1996 v Evropě nastalo období recese. I Českou republiku to postihlo.

V období Zemanovy vlády se to otočilo, růst byl nad evropským průměrem. Nebyl sice takový, jak bychom si přáli, ale byl nad evropským průměrem. Tato vláda dohnala veliký skluz v harmonizaci evropského práva. Jinak bychom bývali nemohli vstoupit do EU. Myslím, že to je naprosto jasné. Podle mého názoru, pokud by pokračovala vláda, která byla do r. 1997, do EU by se nevstoupilo z důvodů nepřipravenosti legislativy. To je další plus.

A sociální transfery? Vážení, to je velmi krátká paměť. Sociální systém, který dnes platí, byl vytvořen sadou zákonů, tzv. pilířů, v r. 1994. Co na tom vlády, které přišly po r. 1997, změnily? Vrátím se ještě k nemocenské. Jinak nic. Adresné dávky zavedly vlády do r. 1997, a to v r. 1994. Je samozřejmé, že adresný systém státní sociální podpory znamená velké rozhazování peněz, protože už jenom správa tohoto systému stojí miliardy korun.

Diskuze o plošných přídavcích: v Dánsku je zavedla pravicová vláda, protože jde samozřejmě o to, jestli se balík peněz použije na adresáty, na lidi, kteří mají děti, v tom je ona plošnost, anebo se použijí na správu tohoto systému, tzn. na ty, kteří peníze distribuují, tj. na administrativu.

Už zde třikrát zazněla zmínka o plošných přídavcích na děti. Vždyť je nemáme. Ty zavedeny nejsou a otázka je, jestli zavedeny budou. Pokud by se zaváděly, potom s objemem prostředků, který je k dispozici, a to by byl velký problém. Myslím, že na to v této době skutečně nebude. Jenom ale chci, aby bylo zřejmé, že možná by bývalá Zemanova vláda udělala některé kroky, které však udělat nemohla, protože byla vázána určitými dohodami. Neexistovaly ale dohody mezi různými politickými směry do r. 1997? Neexistovaly přece koaliční smlouvy? Není v této době koaliční smlouva? To opět někoho v některých krocích brzdí a omezuje. A bude tomu tak i v příštích vládách.

Znovu říkám, abychom srovnávali srovnatelné. Ano, některé věci se nevyvíjejí tak, jak by se vyvíjet měly, ale chci říci, že situace v okolních zemích, kde se provádějí reformy, je stejná nebo dokonce možná ještě horší. A Slovensko? To si vyhodnotíme. Přeji přátelům na Slovensku, aby dopady a řešení se jim povedly, ale zatím na základě toho, co tam vidím, je otázkou, jestli tam pravicová vláda přežije a myslím si, že Slovensko bychom si zatím neměli brát jako příklad, berme to jako experiment. Když se jim to povede, můžeme se samozřejmě poučit.

Nyní k nemocenským. Ano, byl jsem tím, který jsem přišel s dalšími kolegy, kteří to podpořili, s novelou zákona o nemocenském pojištění. Nemocenská od r. 1993 nebyla upravena. Upravena byla v r. 1998 a 1999, ale nemocenské dávky jsou v České republice v průměru nižší, než jsou v okolních zemích. Problém je ale v tom, že se slibovalo, a to tady panu ministru Škromachovi, až přijde, samozřejmě připomenu, že do r. 2000 bude nový zákon. Ten se nyní připravuje, ale problém, a dejme si na to pozor, je někde jinde. My nemáme tolik případů nových nemocí, ale máme problém v tom, že dříve se marodilo dvacet dnů a dnes se marodí 32 dnů. V tom je nárůst nemocenské.

Vážení, když si ale uděláte analýzu příčin, zjistíte, že možná jsou v tom, že tyto systémy jsou nevyrovnané. Velká část lidí, která ztratí práci, místo toho, aby šla na podporu v nezaměstnanosti, toto neakceptuje, protože průměrná podpora v nezaměstnanosti jsou 3000 korun, a proto jde k lékaři, který napíše pracovní neschopnost, takže tito lidé berou nemocenské dávky, protože z nich mají daleko větší příjem. Příčina je v tom, že systém podpory v nezaměstnanosti je diametrálně nižší, než jsou dávky nemocenského pojištění. Dávky nemocenského pojištění nejsou na evropské poměry, na paritu kupní síly, na reálnou kupní sílu velké. Jsem pro to, aby se udělala určitá restriktivní opatření, která budou omezovat možnosti zneužívání nemocenských dávek. O tom se ještě budeme bavit.

Na vystoupení pana kolegy Outraty jsem slyšel hodně pozitivního a zásadní postoj, na druhé straně si myslím, že v něm byly některé nuance, které velice očerňovaly, podle mého názoru zbytečně až, promiňte mi to, neseriózně jednání vlády do r. 1998. Tato vláda obecně byla úspěšná. Etalonem musí být obecný vývoj v Evropě a ne to, co bychom si kdo představovali, jak by to mělo být. Já bych si také představoval jiné kroky, ale svět se podle nich samozřejmě řídit nebude.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má pan senátor Jaroslav Šula.

Senátor Jaroslav Šula: Vážený pane předsedající, pane místopředsedo vlády, kolegyně a kolegové, situace kolem zákona o účetnictví skutečně dává pocit, že projednáváme úplně něco jiného. Tento zákon to ale přirozeně musel odnést, protože je prvním z balíčků veřejných financí, které budeme projednávat.

Situace v naší republice je skutečně stabilizovaná a já jsem rád, že po r. 1990 dochází k přirozenému střídání pravicových a levicových vlád. Jestliže je vláda u moci, její povinností je samozřejmě analyzovat věci, zjistit, co je špatné, co se v časovém horizontu nepovedlo a tuto situaci analyzovat a napravit. Ten, kdo je v opozici, přirozeně tuto situaci současného stavu kritizuje, hledá, co všechno je špatné, jak jdeme do úpadku, zahrnuje plénum různými čísly o současné špatné situaci apod.

Jestliže se opozice dostane do pozice, začne se chovat ad jedna, tzn., že začne analyzovat situaci atd. To je naprosto přirozené a já jsem za tuto debatu rád. Je ovšem třeba říct, že tato koaliční vláda, především chci zdůraznit koaliční, konečně utváří názor ve společné diskuzi a připravuje řešení, které byť se zdá zjednodušené, nebo málo důsledné, je prvním řešením, které chce situaci napravit. A jak tady pan ministr zmínil, je to zcela zřejmé, pokud se podaří všechny tyto tři kroky uskutečnit, smetanu bude slízávat někdo úplně jiný. To je přirozené, tak to prostě v této republice a myslím, že ve všech demokratických vládách, funguje.

Podporuji proto tuto vládu v krocích, které dělá, protože Klausova vláda v r. 1997 se rozpadla také proto, že nebyla schopna analyzovat situaci a připustit chyby, které se tehdy dělaly. Zemanova vláda to nemohla napravit, protože, jak už tady bylo řečeno kolegou Outratou, neměla k tomu dispozici. Toto je skutečně první vláda po třinácti letech, která je ochotna a navíc schopna to udělat. Rychlost je nějaká. Ale věřím, že po dvou a půl letech, které nám zbývají do konce tohoto volebního období, bude situace naprosto jasnější. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. V tomto okamžiku se nikdo další nehlásí ani na displeji ani písemně, takže končím obecnou rozpravu.

Ptám se pana navrhovatele, pana ministra a místopředsedy vlády Bohuslava Sobotky, jestli se chce vyjádřit. Máte slovo, pane ministře.

Místopředseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené senátorky, vážení senátoři, chtěl bych po proběhlé rozpravě jenom velmi stručně reagovat na přímé dotazy, které v rozpravě zazněly.

První otázka se týkala úvah o prohloubení daňových změn, které povedeme v následujícím období ve vztahu k vývoji daně z přidané hodnoty v nastavení sazeb, které dnes u nás máme, a které bychom měli mít v budoucnu, a k úvahám, které jsou vedeny v oblasti snížení ceny práce.

Tyto dva problémy spolu věcně souvisejí, protože pokud máme do budoucna splnit dva cíle, tzn. za prvé podpořit hospodářský růst a za druhé snižovat deficity veřejných rozpočtů, musíme při zvažování jednotlivých daňových změn brát ohled nejenom na otázku podpory hospodářského růstu, ale také na vliv na příjmy státního rozpočtu. Proto v daňové debatě, kterou zahajujeme v rámci vládní koalice, chceme provázat fázi sbližování sazeb u daně z přidané hodnoty s úvahami o snížení nákladů práce tak, abychom v oblasti daní nepřímých kompenzovali pro veřejné rozpočty, resp. pro základní pojistné systémy výpadek příjmů z případného snížení odvodů do jednotlivých pojistných systémů v oblasti daně z přidané hodnoty.

Samozřejmě ta úvaha a ty debaty budou velice složité, zejména proto, že změny v oblasti DPH, pokud jde o přeřazování ze snížené do základní sazby, sbližování sazeb, sjednocení sazeb, dopadají různým způsobem na jednotlivé příjmové skupiny a v případě, že se dohodneme na postupném sbližování staveb u daně z přidané hodnoty, já bych uvítal, kdyby se tomu tak stalo ještě do doby, než doprojednáme v Poslanecké sněmovně harmonizační novelu daně z přidané hodnoty, aby už sem do Senátu šla s návrhem na to, jak se bude dále postupovat v oblasti sbližování sazeb, tak musíme současně najít i příslušné kompenzace pro nízkopříjmové kategorie, na které by tyto kroky mohly dopadnout daleko vážnějším způsobem než na kategorie s vyššími příjmy.

Pokud jde o otázku snižování nákladů práce, opět se domnívám, že tady do

toho systému můžeme zasáhnout zhruba v tom rozsahu, v jakém budeme schopni

získat dodatečné zdroje ve fázi sbližování sazeb u daně z přidané hodnoty, a

nepochybně budeme posuzovat jednotlivé položky, které zvyšují nebo stanoví

náklady práce v širším rozsahu, ale v  tuto chvíli nemohu přesně říci, jaké sazby

jakým způsobem budeme měnit. Bude to součástí celkové diskuze. Pro nás je

důležité, abychom zvažovali všechna opatření, o kterých v tuto chvíli koalice již řekla,

že je chce zavést. To se týká i společného zdanění manželů s  dětmi, to se týká

snižování nákladů práce, to se týká sbližování DPH z pohledu jejich vyváženosti a

dopadu na jednotlivé příjmové kategorie.

Pokud jde o druhou otázku kumulovaného dopadu na osoby samostatně výdělečně činné, musím říci, že z hlediska proporcí a váhy dopadu největší dopad je v oblasti odvodů na sociální pojištění. Daleko menší dopad je v oblasti zdravotního pojištění a ještě daleko menší je v oblasti minimální daně, čili z hlediska váhy jednotlivých opatření na výdaje osob samostatně výdělečně činných, které do této doby odváděly minimální odvod do sociálního pojištění a neplatily žádné daně, největší dopad bude mít právě ta otázka postupného zvyšování odvodu do systému sociálního zabezpečení. Dopad minimální daně, která je součástí zákona o dani z příjmů, který skrze vládu připravilo Ministerstvo financí, tak podle mého názoru je minimalizován tím, že na osoby samostatně výdělečně činné pohlížíme z hlediska uplatňování osobních odečitatelných položek, jako na zaměstnance, to znamená, že dopad minimální daně u osoby samostatně výdělečně činné, která může uplatnit odečitatelné položky na děti, může například platit odečitatelnou položku na manželku a ostatní odečitatelné položky, nebude značný a bude se pohybovat v řádu set korun ročně. Větší dopad bude u osob samostatně výdělečně činných, které nemají rodinu, nemají děti nebo nemohou uplatnit odečitatelnou položku na manželku. Tam se dá předpokládat maximální dopad u těch, kteří dosud žádné daně neplatili, zhruba v rozsahu 8 tisíc korun ročně. Ale je to u této specifické kategorie osob samostatně výdělečně činných.

Podle statistik a podle posledních statistických údajů u nás roste počet osob, které fungují v tom systému osob samostatně výdělečně činných. Meziročně došlo k růstu cca o 30 tisíc subjektů. Adekvátně došlo k poklesu počtu občanů, kteří působí v zaměstnaneckém poměru, čili v uplynulém roce pokračoval trend v přesunu ze zaměstnaneckého poměru do systému OSVČ. Předpokládáme, že těmito opatřeními již tento trend nebude dále posilován. Musím říci, že naše odhady toho, do jaké míry by se měl snížit počet osob samostatně výdělečně činných, jsou daleko opatrnější než odhady například Sdružení podnikatelům, které prezentuje jeho předseda pan Danda. My se domníváme, že dopad nebude dramatický především proto, že opatření, která vláda navrhuje, se v zásadě nedotknou osob, které kombinují zaměstnanecký poměr s podnikatelskou aktivitou, to znamená mají kromě svého klasického zaměstnání ještě živnostenské oprávnění a podnikání, protože tam samozřejmě daňové povinnosti a odvody jdou primárně za příslušným zaměstnaneckým poměrem. Čili očekáváme, že výsledkem bude zabrzdění trendu přechodu ze zaměstnaneckého poměru do režimu osoby samostatně výdělečně činné. Je možné, že dojde k mírnému, ale znovu opakuji: mírnému poklesu celkového počtu osob samostatně výdělečně činných, nikoliv v řádech set tisíc, ale předpokládáme v řádech tisíc, možná do deseti tisíc.

Pokud jde o poznámku, která se týká času, ve kterém je projednávána tato novela zákona o účetnictví, chtěl bych informovat o tom, že příslušné vyhlášky, které budou spojeny s aplikací tohoto návrhu zákona, již Ministerstvo financí odeslalo do vnějšího připomínkového řízení a budou připraveny tak, aby okamžitě mohly navázat na případné schválení novely zákona o účetnictví. Ten zákon i příslušné vyhlášky právě proto, že byly dlouhou dobu diskutovány s odbornou veřejností, tak myslím, že ta dlouhá diskuze přispěla k tomu, aby všechny subjekty, které se budou zabývat v příštím období školením podnikatelů a budou nabízet možnosti vzdělávání, aby měly v dostatečném předstihu informace o tom, jak tento zákon vypadá a jakým způsobem bude dopadat. Změny, ke kterým došlo v Poslanecké sněmovně a změny, ke kterým dojde pravděpodobně v Senátu, nepokládám za natolik významné, aby došlo k narušení systému průběžného vzdělávání, který u nás funguje a který mohou podnikatelské subjekty, resp. lidé, kteří tyto věci mají ve firmách na starosti, absolvovat.

Ještě dvě obecné poznámky k diskuzi, která zde probíhala. Především vláda – a je to povinností každé vlády – si nemůže dovolit obecné proklamace typu „reforma je potřeba“, „je potřeba ušetřit“, vláda má za povinnost předkládat konkrétní návrhy, kde konkrétně finanční prostředky ušetřit. Opoziční strany mají jednodušší pozici, mohou kritizovat obecně a nemusí konkretizovat, kde si oni představují, že by příslušných úspor dosáhly. Takže já nikterak nekritizuji to, že například ODS říká, že by byla schopna ušetřit více finančních prostředků, ale nikdy neříká, kde by tyto konkrétní finanční prostředky chtěla ušetřit, protože samozřejmě opozice se nebude připravovat o voličské hlasy, které bude potřebovat v příštích volbách.

Je důležité ještě poznamenat, že přece jenom politické strany na naší politické scéně už mají určité zakotvení. Dá se předpokládat, že v nějakém obdobném složení budou zastoupeny v legislativním orgánu Parlamentu i v příštím volebním období, možná i v přespříštím volebním období, a pak se může stát, že tady povedeme zajímavé diskuze o opatřeních, která, když k tomu ODS bude mít šanci, bude předkládat, a proti kterým dnes tady protestuje. A skoro bych se vsadil, že velká část těch opatření, proti kterým tady dnes zejména senátoři ODS protestují, tak nepochybně budou součástí všech možných návrhů, které by se mohly objevit, ať již bude příští vládní konstelace po příštích parlamentních volbách jakákoliv. Prostě takto to bude, můžeme tady o tom vést zajímavé diskuze, ale myslím si, že v koutku duše všichni tušíme, že toto je prostě realita, že ta realita má nějaké základní ekonomické parametry, a že existuje omezená kombinace nástrojů a opatření, které můžeme v reálném čase uplatnit tak, aby to mělo vůbec nějaký dopad na veřejné rozpočty.

Pokud jde o to, kdo za to může, tak to je určitě také diskuze, která zabírá hodně času, bohužel daleko více času než debata o tom, co konkrétně s tím můžeme udělat a co s tím můžeme udělat lépe, než se tady konkrétně navrhuje v rámci koncepce reformy veřejných rozpočtů, ale musím říci, že kromě těch vlivů, které může každá vláda uplatnit, jsou vlivy, které přesahují rámec jakékoliv vlády a pokud vláda Miloše Zemana splnila hlavní svůj cíl, který deklarovala ve vládním programovém prohlášení, to znamená dostat zemi znovu na trajektory hospodářského růstu, tento základní cíl byl splněn, byl splněn i za pomoci víceexpanzivní fiskální politiky, což je věc, která není příliš kritizována, a pokud se dnes vede debata o faktu stability v rámci Evropské unie, tak se vede právě o tom, jestli vláda nemá právo v době, kdy je ekonomika v recesi nebo ve stagnaci, použít nástroje státního rozpočtu pro to, aby podpořila hospodářský růst bez ohledu na příslušná maastrichtská kriteria. Čili myslím si, že z tohoto pohledu nelze vládu Miloše Zemana kritizovat. A pak jsou tady faktory, které působí mimo rámec mandátu jakékoliv vlády na čtyři roky, to je především neúprosný fakt stárnutí české populace a ty trendy, které působí všude kolem nás a Miloš Zeman byl předsedou vlády v České republice, ale podobná kritická situace jako je u nás ve veřejných rozpočtech, je přece i v Německu, Rakousku, na Slovensku, v Maďarsku, a v těchto zemích Miloš Zeman v minulých čtyřech letech premiéra nedělal.

Čili jsou tady objektivní skutečnosti, se kterými se prostě musíme v tomto čase vyrovnat. Vláda přichází s receptem, který je koaličním kompromisem. Je to průsečík programu tří koaličních stran, které se shodly na tom, že si nemohou dovolit dále otálet, a je potřeba teď na stůl položit konkrétní návrhy na řešení. Tolik jenom několik stručných poznámek k diskuzi, která zde proběhla.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji, pane ministře. Ptám se zpravodaje Výboru pro evropskou integraci kolegy Sefziga, jestli chce vystoupit. Zvedá se, takže máte slovo.

Senátor Luděk Sefzig: Já bych jenom chtěl připomenout, že jsem položil několik konkrétních dotazů, na které mně pan ministr neodpověděl. Poté, co říkala kolegyně Palečková se tomu ani nedivím. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Zpravodaj garančního výboru pan senátor Robert Kolář má slovo.

Senátor Robert Kolář: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, pokusím se shrnout diskuzi, která zazněla a která byla velmi obsáhlá. Měla v podstatě dvě fáze, které se vzájemně prolínaly. Někteří diskutující se vyjadřovali přímo k tomuto zákonu. A tady, pokud jsem zaznamenal, avizovaný jeden konkrétní pozměňovací návrh paní kolegyně Paukrtové v tom smyslu, že subjekty, které překročí 6 milionů u DPH, a přesto by nespadly do režimu podvojného účetnictví, takže tímto pozměňovacím návrhem hodlá tento zákon vylepšit, tak já samozřejmě s tím souhlasím. Ale to bude v podrobné rozpravě, pakliže se k ní dopracujeme.

Co se týče těch druhých diskuzních příspěvků, které byly samozřejmě bohatší a daleko častější, tak já sám je považuji za logické. A to i přestože tento zákon rozhodně nepatří k tomu nejpáteřnějšímu zákonu reformy veřejných financí, nicméně tím, že pan ministr využil toho úvodního slova k celkovému obhájení reformy veřejných financí, tak vlastně tuto diskuzi odstartoval. Já si také – jako spousta mých předřečníků – myslím, že tato diskuze byla správná a je dobře, že tady proběhla.

Z mé strany snad několik postřehů. Já si myslím, že v té reformě je určitě dobře, že dochází ke snižování přímých daní. V podstatě diskuze, která tady probíhala, ukázala, že vláda je za to kritizována jak zprava, že to tempo je malé a ta míra je malá, tak i zleva, že naopak těm bohatým nebo prosperujícím se ponechávají volné prostředky. Sám za sebe si myslím, že zákon by neměl trestat aktivitu schopných lidí. Jsem přesvědčen o tom, že i dramatičtější pokles daně z příjmů by neznamenal propad ve státním rozpočtu. Naopak si myslím, že by to bylo jedno z nejtransparentnějších a nejúčinnějších opatření, které by přilákalo investory a které by posílilo hospodářský růst.

Co se týče zdaňování spotřeby, tak je to samozřejmě diskutabilní otázka, protože vždy bude na misce vah především jednak trend a jednak samozřejmě aktuální míra, co si může společnost sociálně v tu chvíli dovolit. Nicméně já považuji zdaňování spotřeby za spravedlivé, protože kdo jiný než já, můžu vhodně v mnoha oblastech ovlivnit svou spotřebu u takových koníčků jako je kouření, spotřeba alkoholu atd. Koneckonců složitost tohoto problému ukazuje i to, že jsme tady přednedávnem schvalovali spotřební daň třeba na naftu a na jiné služby. V podstatě to, že jsme ji zvýšili, tak to se promítne samozřejmě i do ceny jiných produktů. Mnohdy argumentace, že nemáme zvyšovat zátěž života lidí v této zemi, tak bychom si to měli uvědomit i tehdy, když třeba zvyšujeme spotřební daň na naftu. Tady ta diskuze proběhla v trochu jiném gardu.

Otázkou je, proč vlastně my potřebujeme ty prostředky, proč schvalujeme zákony, které mají zatěžovat občany naší země. Na toto téma tady zaznělo také několik příspěvků. Já si myslím, že důležité je především to, aby co nejvíc finančních prostředků zůstávalo u občanů samotných nebo u obcí, protože je tady spousta zástupců z komunální sféry, a my všichni přece víme, že starosta nebo zastupitelstvo si nemůže dovolit zadlužit svou obec tak, jak se zadlužuje stát. To by příště opravdu neobstáli. A proto si myslím, že směrování těch výnosů, o kterých my dnes rozhodujeme, by mělo jít ve prospěch jednotlivce, obce, a pak teprve kraje a státu.

Z tohoto pohledu já celkem vítám i to včerejší rozhodnutí Poslanecké sněmovny, byť se to některým tady nebude líbit – to je téma trochu samozřejmě vzdálené, že neodsouhlasila návrh zákona o rozdělení daňových výnosů.

Poslední záležitost, která mě svým způsobem bolí a kterou jsem tady otevřel už při diskuzi o spotřebních daních je ta, že my na jedné straně zatěžujeme těmito reformními kroky obyvatelstvo. Na druhé straně v rámci transferu prostředků z veřejných zdrojů někdy chceme nasměrovat tyto prostředky do privátních subjektů, jako je podpora Třineckých železáren, které projednává Konsolidační agentura. A já si myslím, že je to úplně nejhůře obhajitelné, nejenom teď pro Evropskou komisi, která samozřejmě tyto záležitosti kritizuje, ale pro občany této země, kterým na jedné straně bezpochyby od 1. ledna zdražujeme jejich život, a na druhé straně bychom miliardové částky dávali z veřejných prostředků ve prospěch privátních subjektů. To myslím, že není dobré. A abych na závěr tu diskuzi, která se mnohdy blížila diskuzím, které probíhají v PS a na které nejsme tady v Senátu zvyklí, tak abych ji trochu odlehčil – pan kolega Štěch tady zmiňoval, že bychom si neměli brát v žádném případě příklad ze Slovenska. Tak já bych to přece jenom trochu zjemnil, že bychom měli diferencovat. Já sám jsem předsedou hokejového klubu v Prostějově a Slováci jsou už dva roky lepší než my v hokeji, takže aspoň v tom hokeji bych si z nich příklad vzal.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. V této chvíli budeme hlasovat o návrhu, který je obsahem usnesení Výboru pro evropskou integraci, tzn. schválit. Dovolím si znělkou svolat všechny.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 6 je ukončeno. Registrováno 71, kvorum 36. Pro 26, proti 22. Tento návrh byl zamítnut.

Potom budeme hlasovat o návrhu zamítnout tento návrh, protože tento návrh přišel z pléna při diskuzi.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro zamítnout zvedne ruku a tlačítko ANO. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 7 je ukončeno. Registrováno 72, kvorum 37. Pro 23, proti 33. Ani tento návrh nebyl schválen.

Takže otevírám podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy se hlásí pan senátor Kolář.

Senátor Robert Kolář: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych v této fázi projednávání zákona odůvodnil pozměňovací návrhy, které jste obdrželi v usnesení Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Předtím než tak učiním, tak bych chtěl avizovat návrh, který chci podat těsně před ukončením podrobné rozpravy. Ten návrh vychází z toho, že řada mých předřečníků včetně pana ministra, upozornila na přímou souvislost tohoto projednávaného zákona se zákonem o daních z příjmů.

A jelikož některé pozměňovací návrhy, které by se mohly projevit při projednávání zákona o daních z příjmů, a nelze to vyloučit, by se potom musely objevit i v tomto návrhu zákona, považoval bych za vhodné, abychom těsně před ukončením podrobné rozpravy projednávání tohoto bodu přerušili a zařadili ho hned za bod o daních z příjmů, který budeme mít na programu 12. listopadu 2003. Čili to avizuji.

A nyní k jednotlivým pozměňovacím návrhům, tak jak je přijal hospodářský výbor.

Především bych chtěl konstatovat, že se všemi pozměňovacími návrhy, které výbor schválil, souhlasil předkladatel, zástupce Ministerstva financí. Čili nejsou to návrhy, které jsou proti duchu reformy a mají podporu předkladatele.

Jednotlivé pozměňovací návrhy nebudu číst na mikrofon, protože předpokládám, že tak, jak jste je všichni obdrželi v tisku, je bereme tak, že tady byly předneseny a že tudíž o nich můžeme hlasovat. Čili jenom na vysvětlenou.

Co se týče bodu 1, ke kterému pro pořádek uvádím, že paní kolegyně Paukrtová avizovala pozměňovací návrh, tak důvody, které vedly hospodářský výbor, jsou následující:

V ustanovení článku I. je dána povinnost pro podnikatele – fyzické osoby vést účetnictví, pokud jejich obrat činí šest milionů Kč a více za kalendářní rok, přičemž obrat má být posuzován podle definice obratu rozhodného pro povinnost stát se plátcem daně z přidané hodnoty. A toto řešení by v praxi přinášelo problémy, především to, že plátcem daně z přidané hodnoty by se měla stát i fyzická osoba – nepodnikatel, neboť předmětem daně z přidané hodnoty jsou i příjmy z nájmu, z autorských práv, z činnosti rozhodců, umělců atd., přičemž tyto osoby nejsou z právního hlediska podnikatelé.

Čili tento pozměňovací návrh řeší tuto problematiku.

Pozměňovací návrh pod bodem 2. je čistě legislativní záležitost. Tam došlo k přehození písmen a v podstatě je to, na rozdíl od diskuze nad slovíčkem „je“ nebo „není“ čistě legislativní oprava.

Co se týče pozměňovacích návrhů pod číslicemi 3. a 4., tak ve verzi, kterou jsme obdrželi z Poslanecké sněmovny, v článku II. – Přechodná ustanovení – v podstatě věty, které tam byly, postrádaly smysl, protože první věta byla v rozporu s druhou a cílem řešení, které jsme obdrželi, bylo, aby vyjmenované právnické osoby mohly účtovat v soustavě jednoduchého účetnictví podle dosavadních právních předpisů až do 1. ledna 2005, přičemž text, který jsme obdrželi, de facto toto vylučoval, ačkoliv úmysl zákonodárce byl samozřejmě ten, který jsem popsal.

Pozměňovací návrhy pod číslicemi 3. a 4. řeší tuto problematiku.

A poslední pozměňovací návrh pod číslicí 5. je v podstatě promítnutím změn, které by se schválily v zákonu o účetnictví, do jiných právních předloh. Čili to považuji více méně také za legislativní záležitost, nikoliv za věcnou, protože nelze než nepromítnout, takže tady byl také souhlas předkladatele.

Tím končím s pozměňovacími návrhy hospodářského výboru.

A teď ještě, když dovolíte, se dostanu na úvod svého vystoupení. Byl jsem upozorněn naší legislativou nyní v průběhu mého projevu, že lhůta pro projednání návrhu zákona uplyne 7. listopadu 2003. Čili avizovaný postup tímto beru zpět a nebudu nic takového navrhovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Slovo má paní senátorka Soňa Paukrtová, připraví se pan senátor Bohumil Čada.

Senátorka Soňa Paukrtová: Už dvakrát jsem tady hovořila o tom, v jakém smyslu hodlám předložit pozměňovací návrh. Týká se skutečnosti, že podnikatelé, kteří uskutečňují osvobozené plnění od DPH, by podle navrhované úpravy nemuseli vést účetnictví, přestože jejich obrat by byl vyšší než šest milionů Kč.

Pozměňovací návrh zní: v článku I. v bodu 3 v § 1 odst. 2 v písm. e) slovo „hodnoty1a)“ nahradit slovy „hodnoty, 1a) včetně zdanitelných plnění osvobozených od této daně“.

To je pozměňovací návrh označený bodem A.

A pozměňovací návrh označený B je čistě oprava toho, co jsme přijali v hospodářském výboru a čistě úprava chyby při psaní. Zní:

V bodu 1 za slova „§ 1“ vložit slova „odst. 2“ a slovo „které“ nahradit slovem „která“.

Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Děkuji. Nikdo další se již nehlásí, protože kolega Čada se odhlásil, není již přihlášen, takže v této chvíli končím podrobnou rozpravu.

Ptám se pana ministra, chce-li vystoupit? Není tomu tak. Ani garanční zpravodaj nechce vystoupit, zpravodaj Výboru pro evropskou integraci také nechce vystoupit.

Poprosil bych nyní pana garančního zpravodaje, aby zaujal místo u mikrofonu, vzal si s sebou identifikační kartu a prováděl nás celým hlasováním.

Senátor Robert Kolář: Nyní budeme hlasovat o jednotlivých pozměňovacích návrzích. Navrhuji, abychom nejprve hlasovali o pozměňovacích návrzích garančního výboru a poté o pozměňovacích návrzích tak, jak je předložila kolegyně Paukrtová.

V tuto chvíli můžeme hlasovat o pozměňovacím návrhu garančního výboru, který je uveden pod číslicí 1.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Nechci zasahovat, ale kolegyně Paukrtová ve svém příspěvku řekla, že má pozměňovací návrh k návrhu, který vyšel z hospodářského výboru. Podle mého názoru bychom nejprve měli hlasovat o návrhu kolegyně Paukrtové a pokud projde, měnil by se pak samozřejmě i návrh hospodářského výboru.

Jestli vás mohu poprosit, věta od kolegyně Paukrtové tady zazněla, je potřeba, abyste se dohodli.

Senátor Robert Kolář: Domnívám se, že co se týče pozměňovacího návrhu pod bodem A písm. e), nejsme tam v rozporu, čili tam můžeme hlasovat o návrhu hospodářského výboru. A návrh pod bodem A kolegyně Paukrtové nevylučuje tento návrh, on jej doplňuje.

Vidím to zde také poprvé, čili bod B doplňuje pozměňovací návrh pod číslicí 1.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Kolegyně Paukrtová má faktickou nebo technickou připomínku.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, vám i všem ostatním se velice omlouvám. Pozměňovací návrh B je pozměňovací návrh k pozměňovacímu návrhu hospodářského výboru v bodu 1.

Jestli mohu poprosit, nejprve by se mělo hlasovat o mém pozměňovacím návrhu k pozměňovacímu návrhu. Bod A je úplně hlasovatelný samostatně.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pochopil jsem to tedy i já dobře předtím.

Dříve, než budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu kolegyně Paukrtové, svolám senátorky a senátory k hlasování. S faktickou poznámkou se hlásí kolega Jiří Pospíšil.

Senátor Jiří Pospíšil: Pane předsedající, omlouvám se, ale domnívám se, že musíme napřed hlasovat o návrhu výboru, protože bychom se mohli dostat do absurdní situace, že schválíme návrh paní kolegyně Paukrtové a pak neschválíme původní návrh a nevím, co bychom si s tím počínali. Podle mého názoru musíme napřed mít text a k tomu textu pokračovat.

Vím, že se tady stává zvykem hlasovat o neexistujících textech, ale pořád bych raději hlasoval o pozměňovacím návrhu, a pak pozměňovací návrh k pozměňovacímu návrhu. Pokud ho neschválíme, pak je návrh paní kolegyně nehlasovatelný a jsme z toho venku. Pokud ho schválíme, budeme hlasovat o jejím návrhu. Obrácený postup může vést k tomu, že napřed změníme text.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane kolego, v tuto chvíli jste uchopil ducha pozměňovacího návrhu, což neodpovídá našemu jednacímu řádu. Nejdříve musíme hlasovat o pozměňovacím návrhu k pozměňovacímu návrhu. Proveďte nás hlasováním, pane zpravodaji.

Senátor Robert Kolář: V tuto chvíli budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu paní kolegyně Paukrtové, uvedené v jejím textu pod písm. b), kde se pouze slovo „které“ nahrazuje slovem „která“, a v bodu 1 vložit slova „odst. 2“.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Jsem v rozpacích, „které“ nebo „která“ dovedu pochopit, ale kam přidáme druhou část?

Senátor Robert Kolář: Druhou část pozměňovacího návrhu nepřidáme, slovo které se změní na která.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Kolega Outrata má faktickou poznámku.

Senátor Edvard Outrata: Přečtěme si b), je to jedna věta: V usnesení výboru v bodu 1 za slovo § 1 vložit slova „odst. 2.“. Pak následují další písmena. To je první část. Druhá část je, že se změní „které“ na „která“.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: To, co je v druhé části, je doplnění a ne změna paragrafu.

Pane kolego, řekněte, o čem budeme hlasovat.

Senátor Robert Kolář: Pokusím se to zrekapitulovat. Tento pozměňovací návrh jsem viděl také až v tuto chvíli. Jak si to vysvětluji, pozměňovací návrh v bodu b) má dvě části. V první se říká, že za § 1 se vloží slova „odst. 2“, která tam mají být a druhá část říká, že slovo „které“ se má nahradit slovem „která“. Podle mého názoru jde o to vymezit, jestli se to vztahuje k činnostem nebo k příjmům.

Jediné, co by mohlo zaznít, je návrh na to, abychom o tom hlasovali zvlášť, což teoreticky možné je, ale doporučuji hlasovat o návrhu jako celku už proto, že v odůvodnění je napsáno, že jde o napravení chyby ve psaní.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Přečtěte kompletně návrh, o kterém budeme hlasovat v plném textu.

Senátor Robert Kolář: V tuto chvíli budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu senátorky Paukrtové, který je uveden pod bodem b). Přečtu text:

V usnesení Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu v bodu 1 za slova § 1 vložit slova odst. 2 a slovo „které“ nahradit slovem „která“.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Stanovisko pana ministra je souhlasné, pana zpravodaje také. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 8 je ukončeno. Registrováno 72, kvorum 37, pro 70, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Prosím, pokračujte.

Senátor Robert Kolář: Nyní můžeme hlasovat o pozměňovacím návrhu č. 1 garančního výboru ve znění schváleného pozměňovacího návrhu kolegyně Paukrtové.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Kdo je pro tento pozměňovací návrh, tlačítko ANO a ruku nahoru. Kdo je proti?

Hlasování č. 9 je ukončeno. Registrováno 72, kvorum 37, pro 69, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Senátor Robert Kolář: Nyní můžeme vyčerpat všechny pozměňovací návrhy garančního výboru a poté se vrátit k pozměňovacímu návrh pod písm. a) kolegyně Paukrtové.

Navrhuji hlasovat o pozměňovacím návrhu garančního výboru uvedeném pod č. 2.Doporučuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pan ministr má také souhlasné stanovisko. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a ruku nahoru. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž ruku nahoru.

Hlasování pořadové č. 9 ukončeno. Registrováno 72, kvorum 37, pro 69, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Senátor Robert Kolář: Nyní můžeme hlasovat o pozměňovacím návrhu garančního výboru uvedeném pod č. 3.Jako garanční zpravodaj doporučuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pan ministr má souhlasné stanovisko. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a ruku nahoru. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž ruku nahoru.

Hlasování č. 11 ukončeno. Registrováno 72, kvorum 37, pro 71, proti nikdo, návrh byl schválen.

Senátor Robert Kolář: Nyní můžeme přistoupit k bodu 4, což je pozměňovací návrh garančního výboru. Opět doporučuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pan ministr má také souhlasné stanovisko. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a ruku nahoru. Kdo je proti, tlačítko NE a ruku nahoru.

Hlasování č. 12 ukončeno. Registrováno 72, kvorum 37, pro 68, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Senátor Robert Kolář: Tím jsme se dostali k poslednímu návrhu garančního výboru uvedeném pod č. 5. Opět doporučuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pan ministr rovněž doporučuje. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a ruku nahoru. Kdo je proti, tlačítko NE a ruku nahoru.

Hlasování č. 13 ukončeno. Registrováno 72, kvorum 37, pro 70, proti nikdo.

Senátor Robert Kolář: Tím jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy garančního výboru. Nyní nám zbývá hlasovat o pozměňovacím návrhu kolegyně Paurktové, uvedeném pod písm. a). Předpokládám, že to nemusím číst. Stanovisko doporučující.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pan ministr také doporučuje. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a ruku nahoru, kdo je proti, tlačítko NE a ruku nahoru.

Hlasování 14 ukončeno. Registrováno 72, kvorum 37, pro 69, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Tím byly projednány všechny pozměňovací návrhy a v tuto chvíli budeme hlasovat o návrhu usnesení, že vracíme Poslanecké sněmovně zákon ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Hlasování č. 15 je ukončeno. Registrováno 72, kvorum 37, pro bylo 67, proti jeden. Konstatuji, že návrh byl schválen.

Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji vám za práci a sděluji, že budeme pokračovat ve 14.00 hodin. Toto upozornění se týká i pana ministra.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Vážené kolegyně a kolegové, budeme pokračovat v našem jednání. Čas jsme si stanovili na 14 hodin, pan ministr je připraven, prosím vás, abyste zaujali svá místa.

Dalším dnešním bodem je:

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění dalších předpisů, a související zákony.

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 168. Ještě jednou vás poprosím, kolegyně a kolegové, o klid a prosím ministra financí, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Místopředseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, návrh zákona, který je v tuto chvíli předložen k projednání v Senátu, obsahuje tyto následující nejdůležitější změny: za prvé snižuje dosavadní sazbu daně z převodu nemovitostí z 5 % na 3 % s tím, že se počítá, že daňoví poplatníci ušetří částku zhruba tři miliardy korun ročně.

V návrhu zákona se zároveň navrhuje změna splatnosti daně z převodu nemovitostí současně s podáním daňového přiznání. Oproti dosavadní právní úpravě, podle které je poplatník povinen tuto daň zaplatit až po doručení platebního výměru, by navržená změna měla urychlit výběr daně z převodu nemovitostí.

V této souvislosti je navržena i změna lhůt pro podání daňového přiznání tak, aby poplatník měl dostatečný časový prostor nejen pro podání daňového přiznání, ale i pro zaplacení daně.

Další problematikou, kterou návrh řeší, je sjednocení postupu při zdaňování majetku při zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Ke snížení administrativní náročnosti správy majetkových daní se navrhuje, aby při stanovení základu daně dědické bylo vycházeno z ceny majetku určené soudem v dědickém řízení a u vkladu do obchodních společností z hodnoty, určené znalcem podle obchodního zákoníku.

Rozšiřuje se i okruh osvobozených nabytí majetku, u kterých se daňové přiznání vůbec nepodává.

Do návrhu novely zákona bylo dále zapracováno osvobození bezúplatných nabytí majetku zdravotními pojišťovnami, které je nesystémově upraveno mimo daňový zákon. V souvislosti s touto úpravou je v části druhé a třetí navržena změna zákona o zdravotních pojišťovnách.

Dovoluji si požádat Senát o schválení tohoto návrhu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám, pane ministře. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Návrh zákona byl přikázán Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Petra Fejfara a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 168/2. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 168/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Alexandr Novák a já ho nyní prosím o zpravodajskou zprávu.

Senátor Alexandr Novák: Vážený pane místopředsedo, pane ministře, dámy a pánové, předem bych chtěl říci, že se jedná o společnou zprávu, protože oba dva výbory přijaly stejná usnesení. Pan ministr už tady základní věci řekl. Za prvé se snižuje stávající sazba daně z převodu nemovitostí z 5 na 3 %. Jenom bych ještě doplnit některé body, které neřekl, a to že cena majetku nabytého na základě dodatečného projednání dědictví se sčítá s cenou majetku nabytého v dřívějším dědickém řízení. Dále předmětem darovací daně nejsou prostředky poskytované z rozpočtu Evropské unie a Národního fondu, a rozšiřuje se výčet subjektů, u kterých od daně z převodu nemovitosti je osvobozen převod a přechod vlastnictví nemovitosti z vlastnictví České republiky o Českou konsolidační agenturu.

Legislativní proces: vláda České republiky návrh zákona předložila Poslanecké sněmovně dne 7. července 2003. V prvním čtení, které proběhlo dne 22. a 24. července 2003, byl návrh zákona přikázán k projednání rozpočtovému výboru. Rozpočtový výbor návrh zákona projednal dne 18. září 2003 a ze zprávy o projednání vyplývá, že výbor nepřijal usnesení.

Ve druhém čtení, které se uskutečnilo dne 24. září 2003, bylo navrženo několik pozměňovacích návrhů. Ve třetím čtení, které se uskutečnilo dne 23. září 2003 Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR projednala předlohu návrhu zákona a schválila v hlasování č. 157, ve kterém z 197 přítomných poslanců a poslankyň, byl návrh zákona schválen 98 hlasy a 40 bylo proti.

V rámci projednávaných pozměňovacích návrhů v Poslanecké sněmovně bylo zachováno stávající ustanovení § 20 písm. e) a f) zákona, které se týká osvobození od daně darovací a daně z převodu nemovitostí, vkladů vložených podle zvláštního zákona do základního kapitálu obchodních společností nebo družstev a dále převodu nebo přechodu majetku právnických osob při jejich sloučení, splynutí, rozdělení nebo přeměně. Rovněž bylo zachováno v dosavadní úpravě ustanovení § 28 odst. 7 zákona týkající se osvobození prvního úplatného převodu nebo přechodu vlastnictví ke stavbě.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu na své 21. schůzi dne 29. října 2003 po úvodním slově předkladatele, náměstkyně Ministerstva financí Yvonny Legierské doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodajem výboru mne a pověřuje předsedu výboru senátora Milana Balabána předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám, pane kolego. Posaďte se rovněž ke stolku zpravodajů. Děkuji vám za společnou zpravodajskou zprávu a nyní se táži, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát projevil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho takového nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se písemně ani elektronicky nikdo nepřihlásil, ani z lavic nevidím žádnou zvednutou ruku. Znovu se táži, kdo by chtěl vystoupit v obecné rozpravě. Vzhledem k tomu, že nikdo takový není, obecnou rozpravu končím. Pan ministr se zřejmě nebude chtít vyjádřit k rozpravě, která neproběhla, pan garanční zpravodaj rovněž ne.

Takže v tuto chvíli přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh zákona tak, jak byl postoupen PS a oběma výbory, které se návrhem zákona zabývaly a po znělce přikročíme k hlasování. Kolegyně a kolegové, budeme hlasovat o návrhu obou výborů, který zní schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 16 skončilo. Z registrovaných 61 senátorek a senátorů pro 50, proti jeden, při kvoru 31 tento návrh byl schválena projednávání tohoto bodu končím. Děkuji panu garančnímu zpravodaji. Pan ministr se ještě zdrží, protože předkládá další:

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., ve znění zákona č. 83/1995 Sb.

tak, jak jste ho obdrželi v senátním tisku č. 175. Pane ministře, máte slovo.

Místopředsedavlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Návrh zákona je součástí připravované reformy veřejných rozpočtů a je součástí opatření na výdajové straně státního rozpočtu. Cílem tohoto návrhu je srovnat vhodnost tohoto finančního instrumentu s ostatními finančními instrumenty v zájmu rovné hospodářské soutěže a stanovit výši výdajů do tohoto systému v příštích letech na úroveň, která odpovídá míře priority dotovat takovýto finanční instrument na našem finančním trhu a současně nepodlomit stabilitu tohoto systému a udržet i do budoucna jako zajímavý finanční instrument, který bude generovat úspory obyvatelstva.

V rámci těchto cílů byla připravena novela zákona o stavebním spoření s tím, že její přijetí by mělo znamenat úspory ve státním rozpočtu s tím, že tyto úspory začnou být generovány ve větším rozsahu počínaje rokem 2006 s tím, že následně kumulativně by mělo dojít během příštích patnácti let k úsporám v řádu několika desítek miliard korun. Základním obsahem tohoto návrhu je zvýšení podporovaného maxima úspor z 18 000 korun ročně na 20 000, dále snížení procentní sazby státní podpory z 25 % na 15 %, čili v absolutním vyjádření maximálně státní příspěvek ročně snížený ze 4500 na 3000 korun a prodloužení pětileté vázací lhůty na šest let.

Chtěl bych konstatovat, že po projednání tohoto návrhu zákona v PS bylo i ze strany představitelů Asociace stavebních spořitelen konstatováno, že tento návrh jednak přináší úspory do státního rozpočtu a jednak umožňuje další fungování tohoto finančního instrumentu na našem trhu, tzn. sami představitelé stavebních spořitelen konstatovali, že tyto návrhy neohrozí další fungování systému stavebního spoření v ČR. I tady si dovoluji požádat Senát o podporu tohoto návrhu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám, pane ministře. Návrh zákona byl přikázán Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Výbor určil jako svého zpravodaje pana senátora Pavla Eyberta a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 175/2. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, ten přijal usnesení, které nám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 175/1 a zpravodajkou výboru určil paní senátorku Soňu Paukrtovou, kterou nyní prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, pane ministře, dovolte mi, abych vás seznámila se zpravodajskou zprávou k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření atd. Tady bylo zdůvodněno, jaký je záměr návrhu zákona, to, že je součástí reformy veřejných rozpočtů, k jakému okamžiku a kdy lze očekávat úspory ve státním rozpočtu. Nutno říci, že důvody, které vedly k předložení této novely jednak souvisely s reformou veřejných rozpočtů, ale současně se domnívám, že by novela tohoto zákona musela být v každém případě předložena, neboť úrokové sazby na finančním trhu jsou nyní podstatně nižší než v době, když byl zákon o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření přijímán a skutečné úročení vkladu obyvatelstva ve stavebních spořitelnách se prostě vymklo konkurenci klasických termínovaných vkladů a jim podobných produktů, nárůst nároků na výdajovou stránku státního rozpočtu v důsledku výše uvedeného vývoje ztěží a stále ztěží a obtížněji je financovatelný.

Pokud bych mohla doplnit, pokud se týče legislativy Evropského společenství a dopadu do státního rozpočtu, navrhovaná úprava je v souladu s právním řádem ČR a neodporuje mezinárodním smlouvám, kterými je ČR vázána a není v rozporu s právními akty Evropských společenství. Navrhovaná úprava představuje od r. 2006 úspory ve státním rozpočtu řádově ve výši v desítkách miliard korun.

Vláda ČR předložila PS tento návrh 10. července, pak prošla klasická 1., 2. a 3. čtení. Třetí čtení proběhlo 26. září 2003 a v konečném hlasování ze 197 přítomných se pro tento návrh vyslovilo 100 poslanců a poslankyň a proti návrhu bylo 96 přítomných.

Ještě bych zmínila strukturu předloženého návrhu zákona, ten se člení do čtyř článků novely zákona, přechodná ustanovení, zmocnění prohlášení úplného znění zákona a v posledním článku je upravena účinnost, a to dvojí – jednak dnem 1. ledna 2004 a dále dnem vstupu smlouvy o přistoupení ČR k EU letos.

Pokud se týká projednávání na Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, tak to proběhlo na jeho 21. schůzi 29. října. Po poměrně rozsáhlé diskuzi, kde jsme kladli otázky týkající se speciálně legislativních připomínek po té věcné stránce, ale i takové dotazy tam zaznívaly. Nakonec předkladatel v zásadě odpověděl všechny naše dotazy a i z toho důvodu Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu navrhuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám, paní kolegyně. Vzhledem k tomu, že jste neuvedla, že jde o společnou zprávu, tak se táži pana senátora Pavla Eyberta, zpravodaje Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, zda si přeje promluvit. Je tomu tak. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Pavel Eybert: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, pane ministře, dovolte mi, abych zde řekl usnesení Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí k tomuto návrhu zákona.

Náš výbor podrobně projednal po předkladatelské zprávě pana Ing. Jaroslava Šulce, náměstka ministra financí, tento zákon a také k němu velmi diskutoval. Výbor nakonec schválil návrh, který je postoupen sem na plénum, a je to návrh schválit návrh zákona. Mne určil zpravodajem a pověřil předsedu výboru pana senátora Jiřího Brýdla předložit toto usnesení Kanceláři Senátu.

Ale protože to nebyly jediné názory, které zazněly na výboru, dovolím se přihlásit jako senátor do obecné rozpravy a říci něco dalšího. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám, pane kolego, že jste rozlišil dva typy vystoupení.

A nyní se táži, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát projevil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikdo nenavrhuje, abychom se návrhem zákona nezabývali, a proto otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy jako první se elektronicky přihlásil pan senátor Milan Štěch, připraví se pan senátor Petr Fejfar.

Senátor Milan Štěch: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, považuji tento návrh ve většině případů řešených ustanovení za správný. Myslím si, že platí to, co tady bylo v jedné ze zpráv zpravodajů řečeno, že se úrokové sazby výrazně snížily a výnosy, které v této formě spoření jsou, jsou tím pádem adekvátní, takže to je ještě lukrativnější záležitost pro běžné spoření.

Myslím si, že se zatím nepodařilo v zákonu najít takové mechanizmy, které by garantovaly, že našetřené prostředky skutečně budou výrazně dány na podporu bydlení, zejména nového bydlení nebo rekonstrukcí nebo podstatného vylepšení bytového fondu.

Ale co mi v té novele vadí? Vadí mi průběh projednávání v Poslanecké sněmovně, kdy se domnívám, že bylo vcelku správně navrhováno, aby se týkalo spoření osob starších 15 let, osob, které jsou výdělečně činné. A chtěl bych se zeptat pana ministra, jak on se dívá na to, že oproti vládnímu návrhu došlo k rozšíření možnosti spořit na děti, protože to znamená další výdaje ze státního rozpočtu ve výši asi dvou miliard korun ročně, pokud se nepletu. A já se domnívám, že umožnění této formy spořit za děti znamená určitý transfer k daňovým poplatníkům, kteří mají tak dobrou ekonomickou situaci, že si mohou dovolit spořit za 4 osoby ve své rodině. Ano, ať spoří, to je dobře, když na to mají, ale ne se státní podporou.

Zdá se mi, že toto je nesystémové řešení a vymyká se mi z těch transformačních kroků, které vláda jinak hájí, a tady najednou z ničeho nic ustoupila. Nevidím v tom rozumnou logiku.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám, pane senátore. Nyní je přihlášen pan senátor Petr Fejfar, připraví se pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Petr Fejfar: Vážený pane předsedající, milé kolegyně a kolegové, asi bychom tady každý, kdo přistoupí nyní k řečnickému pultu, měl oznámit, že je osobou podjatou, protože já se přiznám, že jsem účastníkem stavebního spoření, a přiznávám se, že zatím jsem ho ještě pro daný účel, který zákonodárce myslel, to znamená využít pro výstavbu rodinného domku nebo zajištění si bydlení nebo rekonstrukce bytu, nepoužil.

Čili domnívám se, že teze stavebního spoření je nyní už mylná. Jestliže teď měníme tento zákon, tak je to samozřejmě malinko k lepšímu k tomu, co budu říkat dál, ale podle mne ten účel to nesplňuje a zdá se mi, že budeme dál vynakládat státní prostředky zbytně. Už vůbec nebudu povídat o tom, že se dá spořit za osoby mladší 15 let, čili to bude nahrávat určité daleko proti průměru vyšší příjmové kategorii.

A já bych se snad přimlouval za to – nebudu předkládat žádný pozměňující návrh – abychom uvažovali do budoucna, jestli tyto prostředky státního rozpočtu nejsou potřeba spíše do budoucna věnovat, a do blízké budoucnosti věnovat na reformu penzijního pojištění, prostě reformovat stavební spořitelny a dát jim něco jiného za stavební spoření, dát jim penzijní připojištění. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám, pane kolego. Hovoří pan senátor Jaroslav Kubera, připraví se pan senátor Pavel Eybert.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane předsedající. Já nehlásím střet zájmů nebo resp. nevím, já jsem opravdu dlouhou dobu vůbec nevěděl nebo jsem netušil, že stavební spoření se dá využít i na něco jiného než na stavění. A moje dcera se mě jednou zeptala, jestli mám stavební spoření, já jsem jí odpověděl, že ne a ona se mi hrozně smála, co jsem to za ekonoma, že nemám, a vysvětlila mi, že ho mohu mít, i když nic nestavím, ani stavět nebudu. Takže jsem si ho udělal, státní příspěvek jsem ovšem nedostal, protože jsem zapomněl, že ten rok se tam musí uložit oněch 18 tisíc korun, což jsem neučinil, myslel jsem, že tam potom dám dvakrát tolik a nefungovalo to, pak už ta podpora nebyla, takže jsem ji nedostal, čili žádné výčitky v tomto směru nemám.

Ale chci se zmínit o něčem jiném, a to o hypotékách a osobních konkurzech, které nás v blízkém čase čekají. Už teď upozorňují ekonomové, že řada rodin pod nátlakem reklamy typu Fabie za tři, Octavie za pět, proč bychom si, mámo, nekoupili Octavii, když je to jenom za pět. A tyto skupiny lidí, které nezváží třeba důsledně, na co mají sílu, tak se v budoucnu dostanou do problémů a tato země bude řešit to, co se kdysi stalo ve Velké Británii, že ta úvaha je následující: vezmu si hypotéku, koupím nebo postavím dům, kdybych se dostal do problémů, žádný problém, dům prodám, uhradím hypotéku a ještě mi zbude. Nikoliv, nezbude, protože když někdo staví z úvěru, tak nekupuje dlaždičky za 240 korun, ale za 1240 korun, protože když už to děláme, tak to uděláme pořádně, jinými slovy, udělá to opravdu pořádně, ale ten dům potom není prodejný podle jeho představy a ty rodiny se dostanou do potíží. Do ještě větších potíží se dostanou rodiny, které skáčí na tu reklamu, a nikdo, ani veřejnoprávní média, je neupozorňují na ta rizika, bude to podobná situace, jako byla s kampeličkami. Velmi snadné to je zkraje, ale když nastanou potíže, tak zase tady budeme mít na galerii ty, kteří budou žádat, aby stát s tím něco udělal a stát jim to nějak nahradil.

Nicméně si myslím, že přece jenom stavební spoření vede občany ke spořivosti, a to je jeho kladnou stránkou.

Pokud tento zákon projde do podrobné rozpravy, budu navrhovat pozměňovací návrh týkající se článku 2, kde je v bodu 5, že v případě zrušení rodných čísel se pro účely tohoto zákona místo rodného čísla použije obdobné evidenční číslo a datum narození účastníka. To je předvídání budoucnosti z hvězd a nemá to v zákonu co dělat, je to zcela v rozporu s platným systémem tvorby legislativy, protože možná, že v některých hlavách někoho už se něco takového zrodilo, možná těch ochránců, že rodné číslo bude zrušeno. Ale zatím nic takového na stole není a není důvod, aby to v tomto zákonu bylo.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám, pane senátore. Jako poslední přihlášený do obecné rozpravy vystoupí pan senátor Pavel Eybert.

Senátor Pavel Eybert: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Zákon vznikl v roce 1993. Jde o systém podpory financování bydlení a je to relativně velmi stabilní a masivní ekonomický nástroj. Výrazně se podílí na rekonstrukci a modernizaci bytového fondu. Zčásti se podílí na výstavbě nového bydlení, ať rodinných domků nebo bytů, zejména pak v kombinaci s hypotékami, kde úložky ze stavebního spoření, dvě, tři dohromady obvykle v rodině, vytvoří základ pro zahájení stavby, vytvoření určité hodnoty, na kterou je potom poskytován hypoteční úvěr.

Rovný přístup ke stavebnímu spoření prakticky nedává žádný prostor ke korupci, těší se podpoře občanů a vstupuje do něj řada přátelských klientů, kteří vytvářejí dostatečnou peněžní zásobu u stavebních spořitelen, neboť nečerpají úvěry, ale pouze spoří.

Doložit, jaký podíl je těch, kteří nežádají po proběhnutí spořícího cyklu o úvěr a přesto našetřenou částku vloží do modernizace či oprav svého bytu, je možné jen ztěžka a jen orientačně.

Kromě efektu majícího vliv na obnovu či výstavbu bytového fondu má stavební spoření velký význam v odkladu okamžité spotřeby, neboť z téměř 200 miliard vkladů je čerpáno asi jen 70 miliard úvěrů.

S ohledem na vyplácení spořených částek po uplynutí doby spoření tam, kde není požadován úvěr, je tento poměr zdravý, což dokumentuje i to, že za uplynulých téměř 11 let se žádná ze stavebních spořitelen nedostala do problémů. Lze tedy říci, že byl vytvořen dobrý model, model obdobný používanému například v Německu a v Rakousku.

Proč je navrhována novela tohoto zákona? Zcela evidentně jde o snahu ušetřit státu vynakládané prostředky ze státního rozpočtu. Ty představují v současné době zhruba 16 miliard korun ročně na příspěvcích připisovaných těm, kteří spoří. Vlivem již poměrně dlouho avizované změny zákona – jsou to skoro dva roky – se velmi výrazně zvýšil počet smluv, které jsou uzavírány. Dnes je to téměř 6 milionů smluv, když roční nárůst v posledních dvou letech byl více než milion, skoro 1,3 miliony za loňský a letošní rok. Do konce letošního roku, bude-li tato novela schválena, dojde ještě k akceleraci uzavírání nových smluv až na vyčerpatelnou hranici všech, kteří se chtějí nebo mohou takového spoření účastnit. Po novém roce při vstupu této novely do účinnosti se zase naopak dá předpokládat velmi výrazné utlumení počtu nově založených smluvních vztahů. Jednoduše řečeno, půjde o výrazné rozkolísání systému. Každé takové rozkolísání vždy podstatu systému potenciálně velmi ohrožuje.

Obdobnou zkušeností prošli naši sousedé na Slovensku, když změnou zákona vyloučili ze systému přátelské účastníky a při poklesu zájmu nových uchazečů o stavební spoření zhruba o 70 % se systém zhroutil a musela být urychleně přijata další novela, kde i tito účastníci mají opět plný nárok na státní příspěvek.

Otázkou je, zda snížení dnešního státního příspěvku na míru předpokládanou novelou nepovede k obdobnému chování oněch přátelských účastníků stavebního spoření, aby k podobnému ohrožení systému nedošlo. A to ani nechci domýšlet, jaká situace by mohla vzniknout v případě, když za pět let, když skončí spořící cyklus všech těch, kteří založili stavební spoření loni a letos, budou chtít čerpat úvěry na zlepšení nebo pořízení bydlení za situace, kdy přátelští účastníci v systému stavebního spoření nebudou, když víme, že dnes je zapotřebí asi kolem pěti přátelských účastníků pro zdroje na jednu úvěrovou smlouvu.

Chápu sice snahu vlády o snížení výdajů státního rozpočtu, ale stabilita tohoto systému je mi přednější. To je i má odpověď panu senátorovi Skalickému na jeho připomínku, kterou v úvodu dnešního jednání řekl. Ušetření výdajů státního rozpočtu hledejme jinde, například ve snížení spotřeby ministerstev, omezování zbytečné byrokracie, rušení zákonů a vyhlášek, které vyvolávají nadbytečné náklady na státní správu, školství, zdravotnictví apod.

Chápu i argumentaci, že systém stavebního spoření byl založen v době, kdy inflace dosahovala dvouciferných hodnot a že v současné době je minimální. Když však začnou působit efekty této novely, pokud bude schválena, uplynou nejméně tři až čtyři roky a za tuto dobu se inflace výrazně, byť snad ne dvojciferně, zvýší. Již dosud přijaté zákony o DPH, spotřebních daních atd. znamenají zvýšenou inflaci v příštích letech o několik procent. Vstup do EU, zavedení společné evropské měny a další vlivy určitě významně zvýší míru inflace. Aby po všech těchto vlivech byl systém stavebního spoření životaschopný a měli o něj občané zájem, navrhuji novelu zákona zamítnout. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám, pane kolego. Byl jste posledním přihlášeným do obecné rozpravy. Ptám se, zda se ještě někdo další přihlásí? Nikoho nevidím a obecnou rozpravu končím. Prosím pana ministra, aby reagoval na diskuzi.

Místopředseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Vážené dámy a pánové, v diskuzi zaznělo několik dotazů. První ze strany senátora Štěcha se týkal změny, ke které došla Poslanecká sněmovna proti původnímu vládnímu návrhu. Vláda předložila návrh na to, aby bylo znemožněno čerpání státní podpory na smlouvy u občanů mladších 15 let. Tento návrh se setkal v Poslanecké sněmovně s výrazným nesouhlasem a v rámci snahy o to, aby zákon prošel a aby prošel celý balík reformních zákonů, vláda nakonec z tohoto stanoviska ustoupila. Motivace, proč tento návrh byl vládou původně předložen, byla taková, že tento instrument prokazatelně zvýhodňuje spíše vyšší příjmové kategorie, které si mohou dovolit distribuci úspor na všechny rodinné příslušníky a je to jednoznačné zvýhodnění. V tomto ohledu Poslanecká sněmovna tento návrh odmítla. Z toho důvodu, aby tento zákon byl projednán a aby se případně nevracel do Poslanecké sněmovny, budu zaujímat negativní stanoviska k možným pozměňovacím návrhům včetně možného pozměňovacího návrhu v tomto duchu, i když se osobně domnívám, že takovéto omezení by bylo spravedlivější, než když toto omezení v zákoně neexistuje.

Pokud jde o dotazy na stabilitu systému a slovenskou inspiraci, téma Slovensko v debatách o reformě veřejných rozpočtů zaznívá velmi často. Zajímali jsme se o to, jakým vývojem prochází systémy stavebního spoření v těch zemích, kde byly zavedeny. Slovenská zkušenost pro nás byla velmi důležitá. Znamenalo to, že jsme už v počátcích úvah o změně systému stavebního spoření odmítli myšlenku nějaké výrazné diferenciace na přátelské klienty a klienty, kteří tento instrument budou využívat pouze pro účely bydlení tak, aby se naplnil název instrumentu stavební spoření. V diskuzi se tato myšlenka prosadila částečně tím, že návrh, jak byl předložen do Poslanecké sněmovny, obsahoval pokus o zavedení bonifikace pro ty klienty, kteří použijí prostředky skutečně na bydlení, ale Poslanecká sněmovna vcelku rozumně i tento návrh odmítla právě v zájmu toho, abychom se vyvarovali rizika opakování negativní slovenské zkušenosti. Tady jsme se podle mého názoru poučili, v návrhu již není tento prvek obsažen a podle mého názoru to určitě podpoří stabilitu do budoucna.

Na závěr se vyjádřím ke stabilitě. Podle mého názoru systém bude stabilní i po schválení této novely zákona. Konstatovali to i zástupci Asociace stavebních spořitelen, se kterými probíhala kontinuální diskuze během přípravy této normy. Těžiště stromu klientů stavebního spoření nespočívá v posledních dvou letech. Nehrozí, že by po uplynutí pětiletého cyklu došlo k destruktivnímu odlivu finančních prostředků. Diskuze o možných regulacích a reformách v systému stavebnímu spoření trvá již zhruba od roku 1999 až 2000, kdy tato myšlenka byla poprvé publikována, kdy se k ní vyjadřoval tehdejší ministr financí místopředseda vlády Pavel Mertlík. Od té doby běží veřejná diskuze o možných potenciálních úsporách v systému stavebního spoření a od té doby se také traduje i větší zájem klientů o využití výhod tohoto finančního instrumentu.

Je také zřejmé, že schválení novely a diskuze kolem ní otevřená přispěla v posledních měsících k většímu zájmu klientů o stavební spoření. Možná jste zaregistrovali, že kampaně stavebních spořitelen se soustředili na ten typ klientely, který ještě není pokryt, který ještě není tzv. rozebrán, a to jsou děti. V reklamních kampaních, které nyní běží, jsou nabízeny bonusy za uzavírání stavebních smluv s dětmi. Ukazuje se, že tento segment ještě není realizován, zbytek je již podle mého názoru nasycen. Nedá se předpokládat extenzívní růst systému stavebního spoření v příštích letech. Návrhy, které obsahuje vládní předloha, v každém případě budou znamenat při takovémto maximálním nasazení trhu v příštích letech jednoznačné úspory.

Pokud jde o další náměty v systému stavebního spoření, musím říci, že diskuze do budoucna určitě může být, ale i pro vládu bude prioritní, aby tento systém byl stabilní, aby pomáhal generovat úspory obyvatelstva, protože to je určitě z pohledu makroekonomické stability také důležitým faktorem. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám, pane ministře. Nyní se opět táži pana senátora Eyberta jako zpravodaje výboru, zdali chce vystoupit k proběhlé rozpravě?

Přeje si vystoupit paní senátorka Paukrtová jako zpravodajka garančního výboru? Prosím.

Senátorka Soňa Paukrtová: Dovolte mi, abych sumarizovala obecnou debatu.

Konstatuji, že vystoupilo celkem šest senátorů, zazněl návrh na zamítnutí návrhu zákona, Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu přijal usnesení schválit ve znění postoupeném PS a shodně Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí také návrh zákona schválit ve znění postoupeném PS. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám, paní zpravodajko. Pro vaši informaci bych ještě dodal, že z dnešního jednání se písemně omluvil senátor Tomáš Julínek.

Po znělce budeme hlasovat.

Kolegyně a kolegové, budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS.Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 17 skončilo. Z registrovaných 71 senátorek a senátorů bylo pro 45, proti 22, kvorum bylo 36. Tento návrh byl schválen.

Děkuji paní garanční zpravodajce a přistoupíme k projednávání dvou dohod, které také uvede ministr financí. První z nich je:

Vládní návrh, kterým se předkládá PČR k vyslovení souhlasu s ratifikací roční finanční Dohoda pro rok 2003 mezi ČR a Komisí Evropských společenství jménem Evropského společenství, podepsaná dne 22. července 2003.

Tento návrh jsme obdrželi jako senátní tisk č. 152.Pane ministře, prosím vás o úvodní slovo.

Místopředseda vlády Bohuslav Sobotka: Děkuji. Pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, 22. července letošního roku byla podepsána roční finanční dohoda pro rok 2003, která ČR umožňuje čerpat prostředky z předvstupního nástroje programu SAPART. 1. srpna letošního roku byla tato dohoda předložena Senátu.

Podpora EU v rámci tohoto nástroje je zaměřena na oblast ekonomické a sociální soudržnosti, zejména ve vztahu k politice rozvoje zemědělství a venkova. Základním programovým dokumentem ČR pro program SAPART je Plán rozvoje zemědělství a venkova ČR na období 2000-2006, který byl zpracován Ministerstvem pro místní rozvoj ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství.

5. února 2001 byla podepsána víceletá finanční dohoda mezi ČR a Komisí, jakož i roční dohoda pro r. 2000. V dubnu 2002 se ČR podařilo splnit veškeré náležitosti nutné k řádné implementaci programu SAPART. Roční finanční dohoda se uzavírá v souladu s článkem III víceleté finanční dohody, a to každý rok.

Česká republika se v implementaci programu SAPART řadí mezi nejúspěšnější kandidátské země. Celkem již proběhla tři výběrová kola pro výběr standardních projektů a jedno výběrové kolo pro výběr tzv. povodňových projektů. V rámci těchto čtyř kol byly již rozděleny všechny prostředky, které budou ČR přiděleny v rámci ročních finančních dohod 2000-2003. Celkem bylo dosud přijato financování 1014 jednotlivých projektů.

Od zahájení projektu SAPART v ČR, tj. 15. dubna 2002, do 30. září 2003 byla celkem proplacena konečným příjemcům částka 1,584 miliardy korun, z toho 760 milionů korun ze zdrojů EU, 188 milionů korun z kapitoly Ministerstva zemědělství, 42 milionů korun z kapitoly Ministerstva pro místní rozvoj, 15 milionů korun z regionálních veřejných zdrojů a celkem bylo zapojeno 575 milionů korun ze soukromých zdrojů.

Děkuji za podporu.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám, pane ministře. Návrhem se zabýval Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, který přijal usnesení, které nám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 152/2, zpravodajem byl určen pan senátor Josef Zoser.

Garančním výborem je Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 152/1. Zpravodajem byl určen pan senátor Ivan Adamec, kterého nyní prosím o přednesení zpravodajské zprávy.

Senátor Ivan Adamec: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, po dohodě se zpravodajem panem Zoserem to bude společná zpráva. Stručně se omezím na tuto zprávu, protože pan ministr naprosto zřetelně popsal záležitost ohledně této finanční dohody.

Chtěl bych říci, že předkládaná roční finanční dohoda mění také některá ustanovení víceleté finanční dohody a roční finanční dohody pro r. 2000, 2001 a 2002. Dochází ke zpřísnění podmínek pro zadávání zakázek na služby, práce a dodávky, a to tak, že větší důraz je kladen na transparentnost a nediskriminační podmínky zadání.

Samotné zadání výše uvedených zakázek musí být v souladu s pravidly publikovanými Komisí. Neuplatňuje se požadavek na předběžný souhlas Komise. Postupy zadání veřejných zakázek, započatých po vstupu České republiky do EU, musí být prováděny v souladu s legislativou Společenství. Přesněji jsou definovány pojmy „nesrovnalost“ a „podvod“. Chvíli bych se zastavil u slůvka podvod.

Nevím, jestli v české verzi je to tak, že vysvětlení je způsobeno nepřesným překladem z anglického jazyka do češtiny, nebo zda skutečně takto podvod definován je. Vymezení tohoto pojmu mi připadá velice tvrdé.

V ročních finančních dohodách se komise zprostí svých závazků, pokud nebude z české strany obdržena žádost o platbu nejpozději do 31. prosince 2004, resp. 2005 a 2006.

K legislativnímu procesu. Vláda předložila PČR na základě čl. 49 Ústavy ČR § 108 zákona o jednacím řádu PS č. 90/1995 Sb. a § 115 zákona o jednacím řádu Senátu č. 107/1999 Sb. k souhlasu roční finanční dohodu pro r. 2003 mezi ČR a Komisí Evropských společenství jménem Evropského společenství.

K ratifikaci roční finanční dohody je potřeba souhlasu obou komor PČR. Stejným způsobem byla ostatně do českého práva přijata i samotná víceletá finanční dohoda mezi ČR a Komisí Evropského společenství z 5. února 2001.

Předložený návrh dohody je mezinárodní hospodářskou smlouvou všeobecné povahy, která má z hlediska právního řádu ČR charakter prezidentské smlouvy. Smlouva byla vyhotovena v anglickém a českém jazyce, přičemž pouze právě anglický text je považován za autentický.

Nyní mi dovolte, abych vám přednesl nejprve usnesení Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, které bylo přijato na 20. schůzi dne 3. září 2003.

Po úvodním slově zástupce předkladatele ředitele odboru Ministerstva financí ČR Jana Gregora, po zpravodajské zprávě senátora Ivana Adamce a po rozpravě výbor

1)? doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci roční finanční dohody pro r. 2003 mezi ČR a Komisí Evropských společenství jménem Evropského společenství, podepsaná dne 22. července 2003.

2) určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi mne a pověřuje předsedu výboru senátora Milana Balabána předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

Dále mi dovolte, abych přednesl usnesení Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost z 12. schůze, která se konala dne 8. října 2003: Po odůvodnění zástupce předkladatele Ing. Jana Gregora, ředitele odboru národního fondu MF ČR, zpravodajské zprávě senátora Josefa Zosera a po rozpravě výbor za prvé doporučuje Senátu PČR dát souhlas k ratifikaci Roční finanční dohody pro rok 2003 mezi Českou republikou a Komisí Evropských společenství jménem Evropského společenství, podepsaná dne 22. července 2003, za druhé určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Josefa Zosera a pověřuje předsedu výboru senátora Josefa Jařaba, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu Petru Pithartovi. Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám, pane zpravodaji. V této chvíli otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se přihlásil pan senátor Jiří Pospíšil. Prosím.

Senátor Jiří Pospíšil: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, já samozřejmě neprotestuji proti faktu, a tak to i být musí, že jsme se dohodli na tom, že jeden z těch textů je autentický. Je to text anglický, ale to nijak nemění nic na tom, že jednací řád Parlamentu ČR říká, že jednacím jazykem je jazyk český, a tudíž i tady bychom měli dokumenty dostávat v takové podobě, aby zpravodajové nevyslovovali pochyby nad jejich překladem. Tzn. přestože anglický text je nepochybně autentický, tak český překlad musí být přesný a úplný. Já bych rád slyšel od zpravodaje vyjasnění, jak je to s touto záležitostí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Ano, děkuji vám. kdo další se hlásí do obecné rozpravy? Vzhledem k tomu, že už nikdo se nehlásí, obecnou rozpravu končím. Pan ministr už nic říct nechce. Pan garanční zpravodaj, jestli se chce ještě vyjádřit k dotazu pana senátora Pospíšila? Myslím si, že jsme přijali nějaký mechanizmus schvalování mezinárodních dohod. Prosím.

Senátor Ivan Adamec: Pane předsedající, dámy a pánové, já budu velice stručný. Samozřejmě, že anglickou verzi této dohody jsem měl k dispozici z intranetu Senátu. A protože nejsem takový odborník na angličtinu, sám jsem chtěl vznést dotaz, jak je to myšleno s oním „podvodem“ v tuto chvíli – a skutečně nevím, jak si mám předložit, že „podvodem“ se rozumí úmyslný čin nebo opomenutí vztahující se – a dál, jak je popsána celá situace. Proto jsem na to upozorňoval ve své zpravodajské zprávě. Jestli to takhle stačí. Anglická verze je samozřejmě k dispozici na intranetu Senátu PČR. Tam jsem ji i já získal.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Ano, děkuji. Anglická verze je k dispozici. V tuto chvíli nám nezbývá, než přistoupit k hlasování.

Kolegyně a kolegové, budeme hlasovat o návrhu usnesení: Senát dává souhlas k ratifikaci Roční finanční dohody pro rok 2003 mezi Českou republikou a Komisí Evropských společenství, jménem Evropského společenství, podepsané dne 22. července 2003.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 18 skončilo. Z registrovaných 67 senátorek a senátorů pro 62, proti nebyl nikdo. Tento návrh byl schválena projednávání tohoto bodu končí. Děkuji panu garančnímu zpravodaji.

Posledním dnešním bodem pana ministra financí je:

Návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda, kterou se mění Protokol k Evropské dohodě zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé, o posuzování shody a akceptaci průmyslových výrobků, podepsaná dne 23. července 2003 v Bruselu.

Tento návrh dohody jste obdrželi jako senátní tisk č. 158. Pane ministře, který v této chvíli zastupujete ministra průmyslu a obchodu pana Milana Urbana, prosím vás o uvedení také této dohody.

Místopředseda vlády ČR Bohuslav Sobotka:Děkuji. Pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, cílem předkládaného návrhu je zajistit odstranění omezení původu zboží, který podle čl. 8 platného znění příslušného protokolu vstoupilo v platnost 1. července 2001. V současné době sjednává Komise Evropských společenství podobné protokoly k evropským dohodám také s ostatními kandidátskými zeměmi. Tyto protokoly neobsahují žádná omezení původu, tzn. vztahují se na všechny průmyslové výrobky. Ponechání článku omezujícího původ zboží v protokolu by za této situace postavilo ČR do nevýhodné pozice, a proto Komise ES navrhla změnu čl. 8 protokolu v takovém znění, jak je sjednáván s ostatními kandidátskými zeměmi.

Rozhodnutí Rady o sjednání, kterým se mění protokol k Evropské dohodě, bylo 9. října 2003 zveřejněno ve Věstníku EU. Předseda Rady je tímto rozhodnutím pověřen k předání diplomatické nóty podle čl. 2 této dohody, takže na straně EU je již schvalovací proces týkající se tohoto návrhu dohody ukončen. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Ano, děkuji vám, pane ministře. Dohodou se zabýval Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Ten přijal usnesení, které bylo rozdáno jako senátní tisk č. 158/2 a zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jaroslav Doubrava. Dohodu dále projednal Výbor pro evropskou integraci. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 158/3 a zpravodajem výboru byl určen pan senátor Škaloud. Garančním výborem je Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, jež jste obdrželi jako senátní tisk č. 158/1. Zpravodajkou výboru určil paní senátorku Soňu Paukrtovou, kterou nyní prosím o zpravodajskou zprávu a sdělení, zdali se jedná o zprávu společnou.

Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, pane ministře, nejedná se o zprávu společnou. Je to zpravodajská zpráva pouze za Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Věcná působnost protokolu je významným způsobem omezena v čl. 8, a tam se navrhuje vyslovit souhlas s jeho vypuštěním – to je podstata celého problému a věci. Myslím si, že je velice rozumné k tomu vyslovit souhlas.

Pokud se týče legislativy a dopadu do státního rozpočtu, tak navrhovaná úprava je zcela v souladu s právním řádem ČR, relevantní vnitrostátní právní úprava obsažená zejména v zákoně o technických požadavcích na výrobky již byla na změnu protokolu adaptována, a to novelou č. 226/2003 Sb., kterou jsme tady schvalovali tuším v červenci letošního roku.

Navrhovaná úprava je zcela v souladu s právními akty Evropských společenství a nepředstavuje žádné nároky na veřejné rozpočty. Dohoda o změně protokolu je mezinárodní smlouvou, k jejíž ratifikaci je třeba souhlasu obou komor Parlamentu – podle čl. 49 Ústavy – požádala vláda o tento souhlas v souladu s nově zavedenou praxí současně Poslaneckou sněmovnu i Senát. Návrh na vyslovení souhlasu byl PS předložen 20. srpna, a pokud vím, tak se k němu souhlasně vyslovila 29. října letošního roku.

Pouze poslední poznámka, a to se týká legislativní připomínky – v návrhu usnesení Senátu by mělo být užito dikce odpovídající Ústavě, tzn. „Senát dává souhlas k ratifikaci dohody“. Návrh usnesení, jak nám byl předložen v tisku č. 158, obsahuje dikci jinou. Já jsem byla požádána Výborem pro hospodářství, zemědělství a dopravu, abychom změnili ten návrh usnesení.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu projednal 29. října a doporučuje Senátu Parlamentu ČR dát souhlas k ratifikaci dohody, kterou se mění Protokol k Evropské dohodě o přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé o posuzování shody a akceptaci průmyslových výrobků, podepsané dne 23. července 2003 v Bruselu. Zpravodajem určil výbor mne a pana předsedu, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám, paní garanční zpravodajko, a nyní žádám pana senátora Doubravu z Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, aby nám přednesl svoji zpravodajskou zprávu. Pane kolego, je to k senátnímu tisku č. 158.

Senátor Jaroslav Doubrava: Kolegyně a kolegové, přednesu vám usnesení Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost z jeho 12. schůze konané dne 8. října letošního roku. Po odůvodnění předkladatele Ing. Zdeňka Vorlíčka, náměstka ministra průmyslu a obchodu, zpravodajské zprávě senátora Jaroslava Doubravy a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu České republiky dát souhlas k ratifikaci dohody, kterou se mění Protokol k Evropské dohodě zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé o posuzování shody a akceptaci průmyslových výrobků, podepsané dne 23. července 2003 v Bruselu.

Za druhé určuje zpravodajem výboru projednání na schůzi senátora Jaroslava Doubravu.

Za třetí pověřuje předsedu výboru senátora Josefa Jařaba, aby toto usnesení předložil předsedovi Petru Pithartovi.

Já jako zpravodaj Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost vás žádám o podporu tohoto návrhu usnesení.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám, pane senátore, a nyní vystoupí zpravodaj Výboru pro evropskou integraci pan senátor Miloslav Škaloud.

Senátor Miroslav Škaloud: Vážené kolegyně, vážení kolegové, vše podstatné už tady bylo řečeno, já se soustředím, abych ještě zdůraznil podstatu tohoto předkladu. Předmětem tohoto tisku č. 158 je změna protokolu o posuzování shody a akceptaci průmyslových výrobků.

Tento protokol je nástrojem k harmonizaci technických předpisů České republiky s právem Evropských společenství, a je zároveň prostředkem usnadňování obchodu, a to především díky tomu, že odstraňuje duplicitní administrativní postupy, tj. konkrétně odstraňuje duplicitní odstraňování slučitelnosti při uvádění výrobků na trh. Dohoda o změně protokolu, která má takový komplikovaný název, který byl už řečen třikrát, mění znění článku 8 tohoto dokumentu, a tam se původně uvádí omezení vztahující se na výrobky, které mají původ ve smluvních stranách států Evropských společenství a v České republice. Tato část se vypouští a nově se zavádí ustanovení, že protokol se vztahuje na průmyslové výrobky bez ohledu na jejich původ. Konkrétně v současné době si Česká republika a Evropské společenství uznávají certifikáty o shodě jen k těm výrobkům, které mají původ buď v České republice nebo v Evropských společenstvích. Uvedenou změnou článku 8 dojde k vzájemnému uznávání certifikátů i u těch výrobků, které nemají původ v České republice nebo v zemích ES. Například výrobek z Číny nebo Afghánistánu, který projde naší zkušebnou, dostane certifikát a ten bude platný i ve státech Evropských společenství, aniž by byl dále prověřován, a naopak.

Účinnost této novely. Dohoda vstoupí v platnost prvního dne prvního měsíce následujícího po dnu, kdy si strany vzájemně vymění diplomatické nóty potvrzující ukončení příslušných postupů potřebných pro přijetí této dohody. Kompatibilita s právem Evropské unie je zachována a dohoda reaguje na návrh Evropské komise směrem k dalším kandidátským zemím sjednat protokol již bez omezení původu výrobku.

Dohoda je v souladu s ústavním zákonem č. 1/1993 Sb. – Ústava ČR, ve znění pozdějších předpisů. Dále dohoda je v souladu s mezinárodními závazky České republiky. Souladu s právním řádem ČR bylo dosaženo zákonem schválením zákona č. 226/2003 ze dne 26. června 2003, kterým se mění zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů s tím souvisejících. Sjednání dohody nebude mít dopad na státní rozpočet a stanovisko Výboru pro evropskou integraci je, že výbor doporučuje Senátu ČR dát souhlas s ratifikací dohody. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám, pane zpravodaji a v této chvíli otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu končím a budeme po znělce hlasovat o návrhu usnesení.

Kolegyně a kolegové, budu nyní číst návrh usnesení, paní senátorka Paukrtová mě bude sledovat, zda budu číst správnou verzi, jak ji schválil Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu:

Senát dává souhlas k ratifikaci Dohody, kterou se mění Protokol k Evropské dohodě zakládající přidružení mezi Českou republikou na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé o posuzování shody a akceptaci průmyslových výrobků, podepsané dne 23. července 2003 v Bruselu.

Souhlasí to, zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 19 skončilo. Z registrovaných 69 senátorek a senátorů pro 61, proti nebyl nikdo. Tento návrh byl schválen.

Děkuji paní garanční zpravodajce, děkuji panu ministrovi, kterého patrně dnes již v Senátu neuvidíme a budeme projednávat další návrhy zákonů, které bude uvádět jiný ministr vlády. Dalším bodem je:

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a pojištění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 174.A já mezi námi vítám ministryni zdravotnictví paní Marii Součkovou. Paní ministryně, prosím vás, abyste nás seznámila s návrhem zákona.

Ministryně vlády ČR Marie Součková: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, abych ve stručnosti uvedla vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a který byl připraven k zajištění jednoho z úkolů vyplývajících z koncepce reformy veřejných rozpočtů České republiky.

Tento návrh zákona obsahuje změnu v příspěvkové povinnosti osob samostatně výdělečně činných v oblasti pojistného na veřejné zdravotní pojištění, a to tak, že se zvýší vyměřovací základ pro odvod pojistného z dnešních 35 % příjmu z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů na 40 %, 45 % a 50 %, a to postupně v letech 2004 až 2006. Nově se i stanoví minimální vyměřovací základ oproti dnešní minimální mzdě na úrovni 50 % průměrné mzdy v národním hospodářství.

Navrhovaná změna v roce 2004 nepřinese do systému veřejného zdravotního pojištění tak významnou částku, ale v následujících letech, zvláště v takové oblasti problémové jako je zdravotnictví – a víte dobře, v jaké fázi deficitu se nachází nejen zdravotní pojišťovny, obzvláště Všeobecná zdravotní pojišťovna – bude znamenat postupné navyšování právě i příjmů, a tím samozřejmě i možnosti ufinancování zdravotní péče tak, jak nám dávají podmínky z hlediska dostupné kvalitní zdravotní péče.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolím se vám předložit návrh zákona a požádat vás o jeho schválení. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám, paní ministryně, prosím, posaďte se u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednával Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, určil jako svého zpravodaje pana senátora Ivo Bárka a nepřijal žádné usnesení. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 174/2.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Ten přijal usnesení, které nám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 174/1. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Zuzana Roithová, kterou nyní prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Zuzana Roithová: Vážený pane předsedající, paní ministryně, dámy a pánové, máme před sebou jeden ze zákonů, který je součástí celého toho balíčku, tzv. reformního balíčku zákonů, které mají řešit úpravu plateb na zdravotní pojištění stejně jako na nemocenské pojištění také osobami samostatně výdělečně činnými v režimu, který by se měl více přiblížit systému a režimu, v jakém na toto pojištění přispívají zaměstnanci.

Návrh, který prošel Poslaneckou sněmovnou, představuje zhruba asi necelou miliardu korun navýšení prostředků do systému veřejného zdravotního pojištění. Paní ministryně hovořila o mechanizmu a je zbytečné to tady dále rozebírat.

Při jednání zdravotního výboru se i k této problematice vyjádřila část výboru tak, že změna toho systému odvodu pojistného pro zaměstnance může způsobit určité potíže osobám samostatně výdělečně činným, na druhou stranu srovnání těchto podmínek pro tuto skupinu podnikatelů, s obyvateli naší republiky, je jistě v souladu s právem rovnosti. V době, kdy došlo k této nerovnosti, byl vlastně prostřednictvím menšího objemu peněz odváděného na zdravotní, ale také i na sociální pojištění, v podstatě řešen jiný problém, a to je podpora osob samostatně výdělečně činných. Je zřejmé, že podpora tohoto sektoru je potřebná, nicméně neměla být učiněna na úkor jiného systému, jako je právě systém zdravotního, případně sociální pojištění.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Promiňte, paní zpravodajko, já vás přeruším. Tady přímo z těch diskuzních kroužků, kolegyně a kolegové, prosím, abyste si vyřizovali své věci mimo jednací sál. To platí i pro pana senátora Smutného. Prosím vás, zachovejte klid v jednacím sále.

Pokračujte, paní zpravodajko.

Senátorka Zuzana Roithová: Další okruh problémů, kterým se výbor zabýval, byly pozměňovací návrhy – dvě skupiny pozměňovacích návrhů – které byly přidány k tomuto zákonu v Poslanecké sněmovně, které nebyly projednávány řádným způsobem ani na výborech a které do určité míry komplikovaly rozhodování zdravotního výboru. Jeden z těchto pozměňovacích návrhů, který byl přijat na jednání Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu, se týká ustanovení, které má dovést Všeobecnou zdravotní pojišťovnu do systému, kdy na ni nelze uvalit konkurz.

Druhý návrh, který byl schválen Výborem pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu, se týká ustanovení, které má zpřesnit podmínky úhrady za péči, poskytnutou v souvislosti s transplantacemi orgánů a tkání, a to tak, aby například i pro cizince nebo pro pojištěnce jiných pojišťoven bylo naprosto zřejmé, že úhrada za péči, která souvisí s odběrem tkání nebo orgánů pro transplantaci, musí být jednoznačně účtována té pojišťovně, jejímž pojištěncem je obdarovaný těchto tkání, případně orgánů.

Je to problém, který je dosti složitý a důsledkem projednávání tohoto návrhu zákona ve zdravotním výboru bylo přijetí usnesení, které vám teď přečtu, kterým se doporučuje vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které se týkají těchto dvou oblastí, o kterých jsem tady hovořila. Tento návrh byl přijat hlasováním pět ku třem z osmi přítomných členů výboru.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám, paní zpravodajko, a posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů.

Nyní žádám zpravodaje Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu pana senátora Ivo Bárka, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou tohoto výboru.

Senátor Ivo Bárek: Pane předsedající, paní ministryně, kolegyně a kolegové, já bych se spíše věnoval už jenom záznamu z jednání Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu tak, jak tady avizoval pan předsedající. To jednání bylo 23. října a na tomto jednání výbor nepřijal žádné usnesení. Padl tam návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou a pro něj hlasovalo pět senátorů z deseti přítomných, čtyři senátoři byli proti a jeden senátor se zdržel.

Pro návrh vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy hlasovalo pět senátorů z deseti přítomných a pět senátorů se zdrželo.

Tyto pozměňovací návrhy se týkaly opět toho článku, který se týkal změny zákona o Všeobecné zdravotní pojišťovně. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám, pane kolego. Nyní se táži, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát projevil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikdo takový není, takže v tuto chvíli otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se přihlásil jako první elektronicky pan senátor Milan Štěch.

Senátor Milan Štěch: Pane předsedající, paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové, jak už bylo v předkládací zprávě paní ministryně uvedeno, tato novela si klade za cíl přece jenom o něco více zreálnit platby pojištění za osoby samostatně výdělečně činné do systému zdravotního pojištění. Já se domnívám, že to je správný krok, protože není správné, aby ostatní pojištěnci, případně stát za tyto osoby prováděl dotaci a tím udržoval tento stav. K těm dvěma problémům, které se vyskytly při projednávání ve výboru.

Domnívám se, že je potřeba do značné míry akceptovat nebo vzít v potaz názor PS, zejména Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, a ten rozšířil vládní předlohu o dva články, část druhá, část třetí. A k tomu mohou samozřejmě být různé názory. Ale ztotožňuji se s tím, že je potřeba, aby pojištěnci, 80 % občanů naší země, kteří jsou pojištěni u Všeobecné zdravotní pojišťovny, měli určitou garanci, že tato jejich pojišťovna se nedostane do vážných problémů.

Proto považuji tento návrh za správný a i pozměňovací návrh, který se týká problematiky transplantace, si myslím, že je sice věc asi náročná a složitá vzájemným účtováním těchto věcí, ale že bude dobře, když to právním předpisem bude jasně upraveno.

Proto navrhuji návrh zákona schválit v podobě, jak nám byl postoupen PS.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám, pane kolego. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážené kolegyně, vážení kolegové. Budu pokračovat tam, kde kolega Štěch skončil, a pokusím se trošku rozvést problém, který souvisí s tím, co doplnila PS.

Je sice pravda, že Všeobecná zdravotní pojišťovna má nejvíce pojištěnců a hradí více než 75 % veškeré hrazené zdravotní péče, což by při prohlášení konkurzu mohlo vést k velkým problémům ve zdravotnictví. Na druhé straně ale musíme vzít v úvahu, že nemůžeme jeden subjekt, byť zřízený zákonem, zcela vyjmout z režimu, který řeknu na velmi jednoduchém příkladu: pojišťovna se nezabývá jen zdravotnictvím, ale je to organizace, která si např. objednává nábytek, zadává různé zakázky, a v případě, že by měla tento režim, tak věřitelé této instituce by byli ve velmi nevýhodném postavení. Totéž platí o ostatních pojišťovnách, které takovou výhodu nemají.

Řešení je samozřejmě jednoduché, protože i v důvodové zprávě, když se tato novela měnila v PS, tak upozorňovala na to, že i podle současných právních předpisů nelze použít na uspořádání majetkových poměrů územního samosprávného celku nebo jiné právnické osoby zřízené zákonem zákon o konkuruzu a vyrovnání. Řešení je jednoduché. Kdyby se stát zavázal, že ručí za závazky nebo dluhy této instituce, pak je to zcela oprávněné. Pak by to ale muselo být deklarováno zcela jasně a jednoznačně a nikoliv jenom obecnou úvahou.

Proto podporuji návrh vrátit PS s pozměňovacími návrhy. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám, pane kolego. Dalším přihlášeným je místopředseda Senátu Přemysl Sobotka.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedající, paní ministryně, kolegyně a kolegové, chtěl jsem vystoupit k té části, která se týká konkurzu na Všeobecnou zdravotní pojišťovnu. Kolega Kubera řekl prakticky obsah mého, takže nebudu se opakovat, abych vás neobtěžoval.

Ale vaši pozornost bych upnul trošku k § 35a, který byl také v PS doplněn, a jedná se o transplantace tkání a orgánů. Došlo tam pravděpodobně k legislativní chybě, protože odběr tkání orgánů, což je termín, který neexistuje, vypadlo tam slůvko „a“. Je to věc, kterou jsem samozřejmě ochoten nechat doplnit.

Ale jde o to, že tady je jasný výčet zdravotních úkonů dárce tak, jak byl navržen paní poslankyní Emmerovou. Ten je však neúplný, chybí tady péče o potencionálního mrtvého dárce, péče o mrtvého dárce, což jsou dvě rozdílné věci, otázka nákladů na stanovení smrti mozku, protože teprve od té chvíle se stává vlastně tento dárce nebo tento pacient dárcem. Potom je to pitva zemřelého dárce.

Nebudu vás zatěžovat podrobnostmi, ale v daném okamžiku si myslím, že tady se prolíná dvojí péče. Jednak péče léčebná, to znamená pokusit se zachránit toho pacienta. A potom je to otázka připravit potencionálního dárce.

V určité fázi vůbec není znám příjemce. A to je problém, kdy tady se říká: veškeré náklady ohledně dárce bude hradit příjemce. Ten je v daném okamžiku neznámý a teprve se na jeho téma ve vyhledávacím systému začíná diskutovat.

Zdánlivě to souvisí s tím, že by se měl zvýšit tímto ustanovením počet potencionálních nebo resp. skutečných dárců. Mohu říci, že téma transplantace a stanovení smrti mozku je nesmírně komplikované, nesmírně delikátní, nesmírně medicínský etický problém, ale myslím si, že v této chvíli jsme přinesli tímto paragrafem problém, kdy vlastně nebude vědět ta jednotka, která pečuje nejprve o pacienta a pak dárce, tj. ARO, u kterého budou všechny výkony následně, komu je budou dávat k proplacení.

A proto závěrem souhlasím s tím, aby i tento bod byl z tohoto zákona vyjmut, aby naším pozměňovacím návrhem, tak jak to přijal náš zdravotní výbor, zmizel. Je to navíc paragraf, který vůbec nesouvisí se zákonem, který máme v záhlaví. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám, pane kolego. Dalším přihlášeným je místopředseda Senátu senátor Ladislav Svoboda, připraví se paní senátorka Zuzana Roithová.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Pane předsedající, paní ministryně, dámy a pánové senátoři. Jenom krátce bych se chtěl vrátit k návrhu Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, který doporučuje vyřadit druhou část v čl. 3, která říká, že majetek, se kterým hospodaří pojišťovna, nemůže být předmětem konkursu.

Chtěl jsem upozornit na nebezpečí, které je skryto v tomto návrhu Výboru pro zdravotnictví. Ve chvíli vyhlášení konkursu pojišťovna nesmí nakládat nejen se svým majetkem, ale i s finančním obnosem, který schraňuje, s vybraným pojistným. V tu chvíli nemůže zaplatit za zdravotní péči. A když to domyslíme do konce, může to znamenat i zhroucení zdravotní péče, protože víte, jak zdravotnická veřejnost reaguje, pro naše občany. Navíc Všeobecná zdravotní pojišťovna je ze zákona, je to tedy státní pojistka zdravotní péče, ostatní zdravotní pojišťovny jsou sestaveny podle zákona.

Ve chvíli, jakmile neochráníme VZP, naskýtá se tedy možnost, že zdravotní péče, která by přestala být financována, protože v tu chvíli s financemi nakládá správce konkurzní podstaty, by znamenalo zhroucení. Buďme opatrní, když budeme rozmýšlet o hlasování o tomto návrhu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám, pane kolego. Dále je přihlášena paní senátorka Roithová, která je zároveň zpravodajkou. Prosím, máte slovo.

Senátorka Zuzana Roithová: Děkuji za slovo. Chci se nyní také vyjádřit k těm dvěma problematickým přílepkům, které obohatily zákon, který v podstatě řeší zcela jiný problém. Ale dovolím si také přidat něco do mlýna na obhajobu toho, že ponecháme-li tato ustanovení v zákonu, neuděláme žádnou velkou chybu.

V první řadě to, co se dotkne konkurzu na Všeobecnou zdravotní pojišťovnu. Dovolím si přečíst, jaké to znění je: „Majetek, se kterým hospodaří pojišťovna, nemůže být předmětem konkurzu ani vyrovnání podle zvláštního předpisu.“

Za situace, kdy různé firmy od zdravotnických zařízení odkupují, a to za nominální hodnotu, pohledávky za VZP, vzniká skutečně určitý problém, jakou formou bude docházet k vypořádání těchto pohledávek.

Tato instituce, která na rozdíl od jiných pojišťoven je veřejnoprávní institucí podle zákona, nikoli obchodní společností, se nezapisuje do obchodního rejstříku, není považována za podnikatele a její postavení, působnost a pravomoce jsou upraveny výhradně zákonem a jen zákon je může změnit. Znamená to, že zákon dopředu nepočítá s možností zrušit tuto instituci, leda zase jen zákonem. Na rozdíl od zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven, které jsou zřízeny sice také zákonem, ale jiným a zapisují se do obchodního rejstříku a navíc tento zákon oproti úpravě pro VZP řeší postup jejich zrušení a likvidaci. Vnímáme, že se jedná o jiný režim, ve kterém není možno říkat, že by tady docházelo k nějaké nerovnosti a k porušování, protože postavení této instituce je jiné obdobně jako je jiné postavení státních institucí, na které také není možné uvalit konkurz. Je ovšem možné i u státních institucí – zažili jsme to u přímo řízených organizací Ministerstvem zdravotnictví v r. 1997 – dát návrh na konkurz. Tento návrh na konkurz není možné soudem akceptovat. Pokud ho ale nestáhne ten, kdo ho podal, dosud jsou na soudech tyto žádosti a tyto instituce se nemohou např. přihlásit do veřejné soutěže, protože nesplňují podmínku, že na ně nebyl podán návrh na konkurz, i přestože v důsledku toho, že byly státní, nemohl být konkurz proveden, ale ovšem stáhnout tento návrh nemůže nikdo jiný než ten, kdo ho podal.

Upozorňuji, že to není tak jednoduché, že toto ustanovení není samoúčelné. Není samoúčelné především proto, že realita je taková, že závazky po lhůtě splatnosti, které vypořádává především VZP v dnešní době, jsou 30 – 35 dnů po lhůtě splatnosti. Obávám se, že veškerá opatření, která bude vláda schopna přijmout, nebudou dostatečná na to, aby se VZP a možná i jiné pojišťovny dostaly do takové situace, aby finanční deficit nepromítaly do posunování plateb poskytovatelům a aby došlo k platbám vždy jen ve lhůtě splatnosti, která je daná zákonem, případně smlouvami.

Je to problém, který je aktuální a návrh, který takto chce jednoznačně znemožnit podání žádosti o konkurz u soudů, má své opodstatnění. Samozřejmě z pohledu ústavnosti je nesmírně těžké posuzovat, zda by se tady jednalo případně o nerovnost, která by mohla být protiústavní už jen proto, že tato instituce má jiné postavení než ostatní a teprve Ústavní soud by mohl rozhodovat.

Škoda, která by možná nastala tím, že toto nepřijmeme, bude možná mnohem větší. Jsem osobně přesvědčena, že se nejedná o obdobný případ při jakých ústavní soudy rozhodovaly o nerovnosti ve vztahu k věřitelům jako byl třeba případ Českých drah. Je to jiná situace.

Proto nepodpořím návrh na vypuštění tohoto ustanovení přilepeného k zákonu, který řeší jiný problém. Stejně tak bych chtěla sdělit i svůj názor na druhou část, která komplikuje rozhodování i zde na plénu a to je návrh, kterým by mělo být vyjasněno to, že odběr tkání a orgánů od žijícího nebo zemřelého dárce, vyšetření potenciálních dárců nezbytná pro posouzení vhodnosti pro konkrétního příjemce, nezbytné nakládání s odebranými tkáněmi a orgány a dopravu žijícího dárce nebo náhradu jeho cestovních nákladů a dopravu zemřelého dárce hradí zdravotní pojišťovna, jehož pojištěncem je příjemce.

Toto ustanovení umožní dořešit to, že je nejasné, kdy končí a kdy začíná péče o zdravotní stav pacienta a kdy začíná péče a náklady, které jsou v souvislosti s odběrem tkání už pro jiného pacienta. § 35 v současném znění zákona působí chaos při řešení některých alternativních situací. Chci upozornit především, že to je u příbuzných dárců občanů ČR, u příbuzných dárců, kteří nejsou občané ČR, u nepříbuzných dárců, občanů, kteří darují orgán pro občana ČR, u nepříbuzných dárců, občanů, kteří darují orgán pro pacienta v zahraničí, u nepříbuzných dárců ze zahraničních registrů, kteří darují pro pacienta v ČR. Bylo snahou autora v tomto návrhu § 35 vyřešit.

Nemohu přijmout argument pana místopředsedy Senátu, že např. na ARU nebo jiní kliničtí pracovníci nebudou vědět, u koho budou příslušné výkony případně proplaceny. Pokud nebudou oni sami vědět, který z výkonů, které provádějí, je za účelem záchrany žijícího pacienta a které jsou v souvislosti s přípravou na přídavný odběr tkáně – pokud to oni sami nebudou schopni odlišit, jak by to mohl odlišit zákon? Záleží na vnitřních předpisech, na dohodě uvnitř vlastního zdravotního systému, jak se nastaví přesnější pravidla, než jsou pravidla dosud. I dnes dochází k přeúčtování péče, která nepatří do úhrady té pojišťovny, u které byl pacient, který byl dárcem, pojištěn. Již dnes dochází k přeúčtování pojišťovně, která je pojišťovnou příjemce tkání nebo orgánů. Toto ale není možné řešit u těch případů, které jsem vyjmenovala, zvláště v souvislosti s cizinci apod., protože to není v zákoně. Proto nové ustanovení má smysl. Jeho další pilování nemůže být předmětem zákona. Upřímně musím říci, že kdybych já jej formulovala, formulovala bych to mnohem obecněji, abychom se vyvarovali této hluboké a organizačně odborné diskuzi právě na půdě zákonodárců. Budu podporovat schválení předložené novely, protože jejím základním meritem je zlepšení narovnání plateb za zdravotní a sociální pojištění, které bude v určitém rozmezí srovnatelné s úhradami nebo s platbami, které platí i zaměstnanci. I tyto dvě nové záležitosti, které byly přidány do toho zákona dodatečně, nepovažuji za nezávažné, dokonce je považuji za důležité. Proto doporučuji schválit tento zákon v té podobě, ve které přišel do Senátu. Podávám návrh na schválení tohoto návrhu zákona.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji, paní senátorko. Další přihlášenou do rozpravy je paní senátorka Palečková. Připraví se senátor Stodůlka.

Senátorka Alena Palečková: Vážený pane předsedající, paní ministryně, kolegyně a kolegové. Stručně naváži na předřečnici.

Problém s transplantacemi je ještě složitější, než jsme v tuto chvíli rozebírali, protože se může dělat příprava potenciálního dárce a nemusí potom vzniknout příjemce příslušných orgánů. I v tomto případě je potřeba uvažovat o tom, kam se budou účtovat případné výkony s tím související. Kvůli tomu jsem se ale nehlásila.

Chtěla jsem upozornit na to, že zde již zaznělo a při projednávání na Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku to zaznělo vícekrát, že prostřednictvím nemocenského a sociálního pojištění je poskytována jakási dotace podnikatelům. Byla bych ráda, aby se toto vyjádření nestalo obecně uznávanou pravdou, se kterou by se pracovalo i nadále.

Ráda bych připomenula, abychom nezapomněli, že pokud podnikatel zaměstnává jen jednoho dalšího zaměstnance, odevzdává za něj pojištění do státní pokladny. Pokud jen část z podnikatelů v důsledku přijatých reformních zákonů skončí s podnikáním, může to způsobit nárůst příjemců sociálních dávek i osob, za něž pojištění bude platit stát.

Nemůžu se proto ztotožnit s myšlenkou o jakýchsi dotacích, atd. Mám obavu z toho, abychom tady s vaničkou jakéhosi narovnání plateb nevylili i to dítě, které měli snad, doufám, předkladatelé na mysli, aby se ušetřily nějaké peníze a snížil deficit rozpočtu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám, paní kolegyně. Slovo má pan senátor Jiří Stodůlka, připraví se pan senátor Vítězslav Vavroušek.

Senátor Jiří Stodůlka: Vážený pane předsedající, paní ministryně, kolegyně, kolegové, zmíním zde jednu věc, která tady už sice zazněla, ale možná, že ne dost nahlas. Budu se bavit také o onom vloženém článku o Všeobecné zdravotní pojišťovně.

Vždyť i zákon o konkurzu a vyrovnání říká něco o tom, že na podobný typ subjektu nemůže být uvalen konkurz. Proč to dublujeme v zákoně, který je pak nepřímou novelou zákona o konkurzu a vyrovnání? Dost dobře to nechápu. Jestliže chceme upozornit na tento problém, protože nic jiného to není než upozornění na problém, že by se snad někdo mohl pokusit o konkurz vůči veřejné zdravotní pojišťovně, to znamená vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně. Vždyť to nejde už dnes. Proč to tam vnášíme a tak jakýmsi způsobem vytváříme pocit, že článek 11 Listiny práv a svobod není až tak úplně tím, co by mělo platit. Dost dobře nechápu, k čemu je dobré toto ustanovení. Vždyť ani na majetek obcí a krajů a státu nelze uvalit konkurz. To jsou věci, které jsou už dnes ošetřeny. Nechápu, proč toto děláme a proč si komplikujeme život v této záležitosti. Vždyť navíc o konkurzu rozhoduje soud, který musí hned na začátku určit, že takovéto podání není v souladu se zákonem.

Nemohu si pomoci, ale mám pocit, že  tímto ustanovením zbytečně dráždíme. Domnívám se, že toto ustanovení je zbytečné.

O transplantacích se nehodlám bavit, protože to je věc, které nerozumím a navíc toto těleso je téměř lékařskou fakultou, takže to si vyřešte mezi sebou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám, pane senátore. Slovo má pan senátor Vítězslav Vavroušek. Dosud posledním přihlášeným je pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Vítězslav Vavroušek: Vážená paní ministryně, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, navázal bych na rozpravu, která se týkala především onoho poněkud zvláštního opatření, které by mělo řešit nemožnost vypsání konkurzu.

Domnívám se, že to je v podstatě ochranářské opatření, které reaguje na současnou situaci, i když dlouhodobou, Všeobecné zdravotní pojišťovny. Tato pojišťovna je v této chvíli vnímána jako zdroj velkých problémů a tyto problémy existují. Ze své dlouholeté praxe však musím říci, že i když bylo dobře, špatně, ve své podstatě VZP skutečně představovala stabilizační prvek tohoto systému, a je to to poslední, co bych si přál, aby najednou byla VZP nějakým způsobem v tuto chvíli likvidována.

Toto opatření však řeší následky, nikoliv příčiny. A příčiny je potřeba si říci a definovat, abychom je mohli řešit kauzálně. VZP je v platební neschopnosti zdánlivě sekundární. Ona je ale v primární, protože stát platí na státní pojištěnce velice málo a systém solidarity je již dávno v tomto smyslu vyčerpán. To je primární platební neschopnost VZP. Sekundární znamená nevymahatelnost práva, ale v našem případě peněz, které jsou placeny ze zdravotního pojištění, je málo. Bohužel největšími dlužníky jsou státní nebo polostátní firmy, kdy z nějakých záhadných důvodů neodvádí zdravotní daň nebo pojištění, které neodvádí firma v částce 9 %, není trestným činem, na rozdíl od všech ostatních dávek důchodového a sociálního zabezpečení. To je samozřejmě téměř vybízení k tomu, aby se neplatilo, a ani se neplatí.

Toto je tudíž třeba odstranit a pak si myslím, že řešení, které je pravděpodobně na hraně ústavnosti a které je opravdu hodně ochranářské, nemůže nastat. Primární problém je v tom, aby pojišťovny, nejen VZP, ale především ona, se nedostávaly v cyklech do těchto problémů. Ony se totiž potom řeší stále hůř a hůř, protože problémy jsou větší a větší. Je proto potřeba přijmout taková opatření, která umožní legitimním standardním způsobem finanční stabilitu těchto institucí, a pak vůbec tyto problémy řešit nebudeme, což prospěje v celé řadě oblastí státu mnohem víc, než když se dohadujeme nad tímto opatřením.

Pokud by to mělo projít, doufám, že je to myšleno na dobu určitou, než se vytvoří podmínky pro primární stabilitu pojišťovny.

Pokud jde o druhý problém, to znamená transplantace, vycházím z rozpravy, která byla ve  zdravotním výboru, jehož jsem členem. Ono to bylo trochu v jiné poloze. Aby se dělala změna, musí splňovat dva atributy: za prvé je jí potřeba, je k ní důvod, a za druhé se touto změnou něco řeší. A touto změnou, která byla v novele, se neřeší vůbec nic, protože všechny výtky k této novele se vztahují k původní verzi. Úmyslem bylo, aby se vytvořil prostor pro komplexní řešení tohoto problému, který je, jak jistě víte, velmi delikátní, kdy zde byly některé problémy, dodnes ne zcela dobře vyřešené, a v okamžiku, kdy hrozí administrativní či finanční nejistota, je poměrně jisté, že by mohlo dojít ke snížení transplantací, a to nikoliv na straně příjemců, ale na straně dárců. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám, pane kolego. Dalším přihlášeným je pan senátor Jaroslav Kubera, připraví se pan senátor Jiří Zlatuška.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážené kolegyně, vážení kolegové. Omlouvám se, ale paní senátorka Roithová mě inspirovala, abych i já vysvětlil tento problém. Ona prozradila, kde je: vláda není schopna to vyřešit jinak. Pak ovšem by bylo třeba navrhnout zákon o tom, že státní dluh se ruší, a budeme mít po problémech a nebudeme muset se tady příliš dohadovat o reformě veřejných financí.

Tak jednoduché to samozřejmě není, ale tady nejde o nerovné postavení pojišťoven, i když tam by se dalo krásně spekulovat, že když jedna z nich nemůže být předmětem konkurzu, zkusme, a to v naší zemi není problém, naočkovat několik věřitelů, aby podali konkurz na ostatní, a pak budeme mít dostatek klientů a také lepší výběr. Tady přece jde o nerovné postavení věřitelů, nikoliv pojišťoven. Tam je ale zejména ohroženo jejich ústavní právo, protože věřitel jedné pojišťovny je v enormní výhodě vůči věřiteli druhé pojišťovny.

Panu kolegovi Stodůlkovi ocituji z důvodové zprávy, která zazněla v Poslanecké sněmovně. Je to přesně tak, jak říkal. Tohoto zákona nelze použít na uspořádání majetkových poměrů územně-samosprávního celku nebo jiné právnické osoby zřízené zákonem, jestliže stát převzal její dluhy nebo se za ni zaručil. Nechť to stát jasně a jednoznačně udělá a pak to nebude problém. A dovětek je krásný, což však nic nemění na skutečnosti, že předkládaný návrh je potřebný a důvodný v zájmu vyloučení pochybností a prohloubení právní jistoty všech zúčastněných subjektů.

Řeknu ještě to, co tu napsáno není: víte, jak to u těch soudů chodí. Jeden rozhodne tak, druhý onak, jen ať je to raději zasichrované. My ale přece nemůžeme takto postupovat, to by se musel každý zákon ještě pětkrát nějakým způsobem sichrovat. Prostě se musí najít nějaké řešení, které tuto situaci znemožní, ale nemůže se chtít, abychom to vždycky vyřešili tím, že ke každému problému přijmeme nový zákon.

Ptám se paní ministryně, jestli tím, že to schválíme, státní podniky okamžitě zítra začnou všechny platit to, co dluží? Tam je přece ona příčina. Proč hned mluvit o trestném činu? Tím se totiž velmi rádi oháníme. Vždyť to jsou státní podniky, na které má stát vliv, ne trestní, ale normální, a ony neplatí a nikdo je k tomu nedonutí. Samozřejmě 30 dnů pro někoho, kdo je věřitelem, ho může paradoxně uvést do tzv. druhohorní, třetihorní nebo čtvrtohorní platební neschopnosti, ze které se nikdy nedostane, ale to už nikoho nezajímá, protože to je malý človíček. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám, pane senátore. Slovo má pan senátor Jíří Zlatuška.

Senátor Jiří Zlatuška: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolil bych si jenom stručnou poznámku. Když jsem zde slyšel o problémech VZP – poznámku, která je spíš na straně toho, že se mi zdá vhodnější nemít žádný zvláštní režim ochrany. Všeobecně se mluví o tom, jak je VZP ve finančních potížích, ale ta se za této situace stejně zabývá činností, že distribuuje reklamní balíčky pro zaměstnance. Mě nedávno na univerzitu přišla obrovská zásilka k distribuci každému pojištěnci. Já jsem na základě toho samozřejmě sáhl k tomu, že jsem to vzal jako ústní objednávku a pojišťovně vystavuji teď fakturu, aby univerzitě zaplatila cenu, co stáli tito pracovníci. Ale takovéto vynakládání prostředků pojišťovny spíš svědčí o tom, že rezervy jsou uvnitř pojišťovny, nikoliv jenom v tom systému, jaký je.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Děkuji vám. Další je přihlášena paní senátorka Zuzana Roithová. Připraví se paní senátorka Helena Rögnerová.

Senátorka Zuzana Roithová: Já se omlouvám, ale já bych chtěla teď reagovat na to, co tu bylo řečeno. Pan senátor má naprosto pravdu. Ovšem, co je příčina tohoto jevu? Příčina je to, že na rozdíl od původního záměru, tj. vybudovat tady všeobecnou zdravotní pojišťovnu; silnou jednu všeobecnou zdravotní pojišťovnu, která prostě bude garantovat to, co je potřeba garantovat z Ústavy – vznikla řada zaměstnaneckých pojišťoven, a ty jsou v konkurenci. Říkali jsme si, bude konkurence, bude kvalita. Protože ubývá pojištěnců ve VZP, tak ubývá prostředků, a proto VZP, která léčí především ty staré, nebohaté, tak jí prostě ubývá peněz. To je důvodem, proč i tato pojišťovna musí dbát o své pojištěnce, aby je dále neztrácela, tzn. aby prostě nebyla odkázána pouze na tu úhradu, kterou bohužel platí stát v nedostatečné výši za ty, jež čerpají sice 80 % objemu péče i peněz, tj. finančního objemu, a neplatí sami ze své kapsy; tzn. za důchodce. A to je důvodem jevu, o němž tady byla řeč. To znamená – zrušíme-li konkurenci mezi pojišťovnami, potom se ony nebudou snažit udržovat přízeň pojištěnců, třeba i tou formou, která není zřejmě úplně nezbytná, a možná nebudeme řešit problémy, které tady dnes řešíme.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Ano, děkuji vám, paní kolegyně. Váš projev vyvolal vlnu emocí v Senátu. Paní senátorka Rögnerová, prosím.

Senátorka Helena Rögnerová: Pane předsedající, děkuji za slovo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já se obávám, že se přesouváme čím dál více jaksi od předlohy tohoto zákona. Nechtěla bych v tomto duchu pokračovat. Jenom vás upozorňuji, že je to jiná debata, že je úplně o jiných parametrech; velmi často nesrovnatelných, protože pojišťovna a celé zdravotnictví se pohybuje v řádu miliard – je na to teď nyní ustavena jakási komise panem premiérem, a doufám, že se začne něco v tomto rezortu dít zásadního. Jestli se do této debaty pustíme, tak to je na další týden. A jakmile začneme říkat, že má pojišťovna šetřit na balíčcích a časopisu, tak vás ubezpečuji, že jsme úplně mimo, protože jsou to nesrovnatelné věci.

A chci se připojit k tomu, že pojišťovna má skutečně jiné postavení než ostatní pojišťovny. Na druhou stranu velmi váhám, jestli má mít nějaký velmi speciální režim, protože i na ni by měl být vytvářen tlak, aby svým způsobem využila všechny prostředky tak, aby se do konkurzu nedostala.

Chci tady připomenout i svoji zkušenost z vedení fakultní nemocnice, na kterou byl v době mého převzetí funkce vypsán konkurz. Ten návrh na konkurzní řízení byl dán k soudu. Soud 1. stupně rozhodl po takovéto debatě, která se tady vede, kdy se přesně argumentovalo stejně, že věřitelé vůči státní nemocnici jsou v nevýhodném postavení, pokud nemůže být na státní nemocnici vypsán konkurz vůči jiným subjektům, a soud 1. stupně dal zapravdu tomuto návrhu a soud 2. stupně rozhodl opačně. Takže nakonec já – jako ředitel – poté, co se situace vyřešila jinak, jsem měla v ruce rozhodnutí, že jako příspěvková organizace státem zřízená organizace – nemůže být na ni vypsán konkurz. Ale musím přiznat i druhou stránku věci, že celou tu dobu nemocnice byla v neuvěřitelném tlaku, aby něco dělala a nějak se chovala. Takže debata je svým způsobem oprávněná. Ale prosím vás, nezacházejme do detailu, protože nejsme tady teď schopni vyřešit systém zdravotnictví. Opravdu postavení VZP je jiné. Ale já určitě nejsem ten, kdo by se klonil k tomu, že mají zaniknout ostatní zdravotní pojišťovny. Protože já jsem přesvědčena, že ta chvíle, kdy bude velké rozlišení zdravotních pojišťoven, teprve přijde. Přijde s naším vstupem do EU, kdy tady začnou pojišťovat i zahraniční pojišťovny, a to zdravotně. A přijde v okamžiku, kdy zjistíme, že na všechno ve zdravotnictví nemáme ze státního rozpočtu, a že budou nějaké příplatky a připojištění, a potom budeme velmi nutně konkurenci potřebovat. Tak bych nerada, abychom se pustili do debaty, že zrušíme pojišťovny, a že vlastně nám stačí jenom jedna „přerozdělovna“. Ale už jsme, přátelé, úplně někde jinde.

Takže zpět k tomu, jestli zvážíme, zda je toto nutné opatření anebo není. A to je na každém z nás. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji vám, paní senátorko. Nyní uděluji slovo 1. místopředsedovi Senátu Přemyslu Sobotkovi.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedající, paní ministryně, kolegyně, kolegové, trošičku mně paní kolegyně vzala vítr z plachet. Ale se zděšením jsem poslouchal věty paní senátorky Roithové, která – jestli média nelžou – tak je členkou týmu pana premiéra Špidly, která má připravit reformu zdravotnictví. Její věta o tom, že je potřeba zrušit konkurenci a nechat tu jeden moloch zvaný bezkonkurenční VZP – to potom směřujeme k určitému znárodňovacímu momentu a následně můžeme zrušit tuto pojišťovnu, protože bude zcela zbytečná se svým sebepožíráním – 4,5 mld. nebo kolik jsou peníze na režii této pojišťovny. Takže trošku si připadám, že jsem si myslel, že kolegyně Roithová je ve straně lidové, a ne, že je ve straně, která tady vládla 40 let, protože ta její věta k tomu směřovala.

Přesto obrátím pozornost – kolega Stodůlka řekl, že si to máme my na fakultě vyřešit; k těm transplantacím. Ono to opravdu není tak jednoduché. Možná je to pro vás, kteří nejste zasvěceni, tímto paragrafem vyřešené. Nevěřte tomu. Ten paragraf akorát nadělá zlo a sníží počty dárců jako takových, protože lékaři si zjednoduší svůj život a přestanou pracovat směrem ke transplantačnímu programu.

Úplně poslední věta – nějak jsme v té debatě zapomněli, že ta úvodní část, která byla tím základním obsahem tohoto zákona, znamená další daňovou zátěž, která navíc bude dramaticky během několika let stoupat. Bavím se přesně o těch lidech, o které asi by nám mělo jít, že tady mají existovat.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji vám, pane senátore. Dalším z přihlášených je paní senátorka Zuzana Roithová. Máte slovo.

Senátorka Zuzana Roithová: Nezbývá mi, než se samozřejmě ohradit. Já jsem tady říkala, když řekneme A, musíme říct B – a byla to odpověď na polemiky o tom, zda balíčky, které jsou věnovány pojištěncům jedné pojišťovny jsou tím důvodem, proč bychom neměli nebo měli diskutovat o případném konkurzu. Vysvětlovala jsem tady to, že se jedná o konkurenci. A to, jestli je ta konkurence dobrá nebo špatná – nepatří na toto plénum v tomto okamžiku. A nic takového jsem tady neříkala. Já jsem jenom dávala do souvislosti, že chceme-li konkurenci, pak se nemůžeme divit, že mají ve svém fondu – všechny pojišťovny to dělají – a nemůžeme to zakazovat ani té jedné. A paní senátorka Rögnerová jasně formulovala, že se jedná o částky, které jsou úplně mimo rámec toho, v čem je zakopaný pes. Pes je zakopaný v tom, že této pojišťovně, stejně jako ostatním, bohužel stát, formuluje od roku 1999 podmínky, které nemůže tak pojišťovna splnit. Podmínky jsou v rozporu s pojistnými plány. Bylo rozhodnuto, že musí dát peněz víc, než na kolik měli.

Důsledkem toho je schodek a ten schodek se projevuje lhůtami splatnosti, které se prodlužují. V tom je zakopaný pes. Kdyby stát nezasahoval do veřejnoprávní instituce, pak by samozřejmě tato instituce právem byla dána do konkurzu, pokud by se skutečně chovala jako obchodní společnost. Ona se tak nechová, protože jí stát nařizuje, jak má platit, v rozporu s tím, co má ve svém pojistném plánu, který schvaluje dokonce Poslanecká sněmovna.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Paní senátorko, já vám děkuji. Ptám se, zda se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy. Paní senátorko Moserová, máte slovo.

Senátorka Jaroslava Moserová: Chci jenom podpořit, pane předsedající, počet členů lékařské fakulty, abych stručně řekla, že transplantační problematika je skutečně příliš složitá a že podporuji v tomto případě názor pana místopředsedy.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji vám. Vidím, že do rozpravy se už nikdo nehlásí, proto obecnou rozpravu končím. Ptám se paní ministryně, zda si přeje vyjádřit se. Máte slovo.

Ministryně vlády ČR Marie Součková: Děkuji. Ctihodní senátoři, já jsem si vyslechla s velkým zájmem debatu, která se zde odvíjela nad zákonem, který se trošku týkal i problematiky malounko jiné, a to odvodu zdravotního pojištění za osoby samostatně výdělečně činné, což znamená jednu z veliké mozaiky v rámci problémů, jako je zdraví, zdravotnictví, jeho profinancování. Nicméně mnohé návrhy nebo i diskuze byla velmi podnětná a já bych reagovala pouze na některé příspěvky.

Zákon o Všeobecné zdravotní pojišťovně můžeme říci, že je speciální zákon, a nic nebrání tomu, aby se tam vyjádřilo ještě jednou ustanovení týkající se konkurzu. Dublování v zákonech je celkem běžné a pokud se jedná o speciální zákon, tak si myslím, že to není na závadu a není to protiústavní.

Další věc: Uvědomme si situaci, kdy by skutečně došlo k narovnání podmínek toho dluhu, že by se objevily konkurzy, což v současné době mohu říci, že mnoho distribučních firem skupuje pohledávky v nominální výši a částky jsou mnohdy vysoké. Jak dobře víte lhůta splatnosti za poskytnutou zdravotní péči u VZP je velmi dlouhá. Pro některá zařízení, ať už jsou to lékárny nebo lůžková zařízení, přesahuje rámec uznaný rámcovou smlouvou, který je explicitně řečeno 20 dní, o 40 až 60 dní, místy i 90 dní. Čili tyto pohledávky jsou samozřejmě předmětem lukrativity pro mnohá zařízení, aby nějakým způsobem mohla pokračovat a nemusela si brát překlenovací úvěry.

Takže tady bych chtěla opravdu apelovat na jednu věc, že zavedení konkurzu by znamenalo obstavení účtu, a to znamená pád zdravotní péče pro 70 % občanů této země.

Další věcí, o které bych chtěla diskutovat, je transplantační zákon. Transplantační zákon je v každé zemi zákonem velmi citlivým, protože se jedná především také o věci, které se dotýkají nejenom etiky, které se dotýkají nejenom otázek, zda je to více či méně zdravotní péče, ale také otázka profinancování. Víte dobře, za jakých podmínek se rodil zákon o transplantacích u nás, a já jsem ráda, že byl přijat v tom duchu, že má každý z nás možnost vyjádřit svůj názor, zda chce být nebo nechce být dárcem, ať už za svého života nebo i po smrti.

Musím říci, že jsem zorganizovala konferenci ministrů zdravotnictví nejenom zemí nových, ale i současně zemí Evropské unie, kdy jsem vyzvala právě ministry - dá se říci – příhraničních zemí, tzn. Rakouska, ale i zemi současného předsednictví Itálii a bývalého předsednictví Řecka a evropský region Světové zdravotnické organizace, a právě v září jsme měli možnost diskutovat tuto oblast transplantací. Evropa jako taková nemá žádný zákon, který by sjednocoval podmínky, který by právě reagoval na citlivé problémy, s kterými se která země potýká.

Proto Česká republika byla i iniciátorem vytvoření evropské zákonné normy, na které pracujeme a která bude znamenat předlohu i v rámci projednávání nejenom Evropské komise, ale vlastně všech míst ve zdravotnictví v rámci Evropské unie, na které se již pracuje a předpokládám, že bude projednávána 2. prosince tak, aby byla ošetřena pro všechny země v rámci Evropské unie jednotně. To myslím, že je velké pozitivum pro Českou republiku. A nejen to. Budou tam ošetřeny také podmínky, za jakých norem budou zapisováni také potenciální příjemci na čekací listiny a rovněž i ošetřeny veškeré otázky týkající se právě profinancování, protože budeme napojeni i na mezinárodní registry a na celou EU.

To, co se objevilo jako přídavek do zákona při projednávání odvodu zdravotního pojištění za osoby samostatně výdělečně činné, má z části narovnat úhradu za odběry tkání nebo i orgánů, které znamenají nejenom výkony, ale také dopravu, a kdy mnohdy nejsou dostatečně profinancovány právě tím, kdo tyto orgány nebo i tkáně přijímá. Proto to znamená narovnání v tom smyslu, že příjemce, který je pojištěn a kde je známo jeho rodné číslo a kdy některé registry Evropské unie samozřejmě mají anonymitu i v oblasti právě dárcovství, bude znamenat zcela jasné profinancování tam, kam tyto částky patří. Čili abychom opravdu obstáli, víte dobře, že momentálně je v Parlamentu i poslanecký návrh na záchranu národních registrů. Právě otázka anonymity, otázka rodného čísla a sběru dat je předmětem velké diskuze. Jestliže nebude přijata daná iniciativa poslanců, znamená to, že veškeré naše národní registry, ukazatelé kvality zdravotní péče v ČR, zdravotní standardy 31. 12. 2003 skončí a my budeme muset respektovat mnohé mezinárodní registry v rámci Evropské unie, kde jsou direktivy různé a kde jsou právě i různé registry anonymní. A potom nevím, na jakém základě by se vlastně profinancovávaly tyto výkony, které znamenají právě i příjemce a kdy vlastně platíme za bývalého dárce, nikoliv za příjemce. Čili my už i v tomto duchu měníme tento systém právě v duchu i zahraničních registrů.

Takže bych vás velmi žádala, abyste zvážili veškeré moje důvody, které znamenaly přijetí těchto pozměňovacích návrhů při projednávání v Poslanecké sněmovně, a schválili návrh zákona tak, jak byl předložen do Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Paní ministryně, já vám děkuji a táži se teď zpravodaje Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu pana senátora Ivo Bárka, jestli se chce vyjádřit k rozpravě? Děkuji vám, pane kolego. A paní garanční zpravodajka senátorka Roithová? Prosím o vaše vyjádření.

Senátorka Zuzana Roithová: V rozpravě vystoupilo, resp. tady bylo 14 příspěvků. Menší část se věnovala změně výpočtu pro odvod pojistného, větší část se věnovala problematice pozměňovacího návrhu k problematice konkurzů na VZP, tři příspěvky se věnovaly problematice jiného pozměňovacího návrhu, který se váže na úpravu převodu peněz za péči při odběru tkání a orgánů.

Zazněly tady dva návrhy, jeden návrh na postoupení a vrácení Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, to je návrh Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, a potom návrh na schválení.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji vám, paní senátorko. Nyní se hlásí pan předseda klubu senátor Kaňa, kterému uděluji slovo.

Senátor Josef Kaňa: Pane předsedající, žádám o 15minutovou přestávku na poradu klubu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Přestávka je vyhlášena, nyní je 16.07, v 16.20 se zde setkáme.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Dámy a pánové, budeme pokračovat v jednání. Dámy a pánové, byl předložen návrh schválit, a proto přistoupíme k hlasování.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS. V sále je aktuálně přítomno 62 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí tohoto návrhu je 31. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji vám.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 20 z přítomných 66 senátorek a senátorů se vyslovilo pro návrh 32 při kvoru 34. Návrh byl zamítnut.

Vzhledem k tomu, že nebyl přijat návrh schválit senátní tisk, otevírám podrobnou rozpravu. Hlásí se někdo do podrobné rozpravy? Paní senátorka Zuzana Roithová. Uděluji vám slovo.

Senátorka Zuzana Roithová: Takže dovolte mi nyní, abych uvedla návrhy, které vyšly z Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku. Jedná se o dva již tady diskutované pozměňovací návrhy, které znamenají vypuštění v části II, čl. 3 a vypuštění části II. promítnout ve znění návrhu zákona.

Další komplexní pozměňovací návrh se týká části III., čl. 4, kdy se opět vypouštějí ta ustanovení – pro upřesnění se jedná o vypuštění § 35a.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Paní senátorko, můžete zůstat u stolku, protože jiní senátoři se nehlásí.

Senátorka Zuzana Roithová: Takže se jedná o vypuštění § 35a a o vypuštění v části II. čl. 3, § 3. Já jsem neuvedla to číslo paragrafu, takže jsem to teď doplnila.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Paní senátorko, budeme hlasovat – navrhněte způsob.

Senátorka Zuzana Roithová: Takže budeme hlasovat postupně o každém pozměňovacím návrhu zvlášť. Budeme nyní hlasovat o vypuštění z návrhu zákona o části II. – za prvé část druhou, čl. 3 vypustit, následující části a články přečíslovat a bod 2 vypuštění části II.promítnout do znění návrhu zákona.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Návrh pozměňovacího návrhu byl předložen. Všichni víme, o čem hlasujeme. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento pozměňovací návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 21 bylo ukončeno a konstatuji, že ze 71 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 36 se pro návrh vyslovilo 33, proti byli dva. Návrh nebyl přijat.Paní senátorko, další návrh.

Senátorka Zuzana Roithová: Další návrh je část III. čl. 4 vypustit, následující části a článek přečíslovat a vypuštění části III. promítnout do znění návrhu zákona.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji. Víme, o čem budeme hlasovat. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Nechám proběhnout hlasování a prohlásím ho za zmateční. Omlouvám se.

Vyjádření paní ministryně k tomuto pozměňovacímu návrhu? Stanovisko negativní. Paní senátorko garanční?

Senátorka Zuzana Roithová: Za garanční výbor pozitivní.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Slyšeli jsme vyjádření. Paní senátorko Moserová, prosím.

Senátorka Jaroslava Moserová: Protestuji proti prvnímu hlasování, nebyla řečena stanoviska.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Vzhledem k tomu, že byla vznesena námitka i proti prvnímu hlasování, prohlašuji toto hlasování za zmateční a o pozměňovacích návrzích garančního výboru budeme hlasovat opakovaně. Paní senátorko, ještě jednou text prvního pozměňovacího návrhu.

Senátorka Zuzana Roithová: První pozměňovací návrhy se týkají části II. a týkají se problematiky konkurzů. Návrh zní: Část druhou článku 3 vypustit, následující části a články přečíslovat a vypuštění části druhé promítnout do znění návrhu zákona.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji. Vyjádření paní ministryně? Stanovisko negativní. Vyjádření paní garanční zpravodajky?

Senátorka Zuzana Roithová: Výbor doporučuje tento návrh.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Slyšeli jsme návrh i doporučení jak předkladatele, tak garančního zpravodaje.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování pořadové číslo 23 bylo ukončeno. Z přítomných 72 senátorek a senátorů se pro návrh vyjádřilo 37 při kvoru 37, proti byly čtyři hlasy. Návrh byl schválen.

Paní senátorko, další pozměňovací návrh.

Senátorka Zuzana Roithová: Ten se týká části třetí, a to tak, že část třetí článek 4 se navrhuje vypustit, následující část a článek přečíslovat a vypuštění části třetí promítnout ve znění názvu zákona.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji. Paní ministryně má negativní stanovisko, Výbor návrhu pro zdravotnictví a sociální politiku má pozitivní stanovisko.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 24 se ze 72 přítomných senátorek a senátorů pro návrh vyjádřilo 38 při kvoru 37, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Paní senátorko, děkuji vám.

A nyní budeme hlasovat o tom, že návrh zákona vrátíme zpět Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Děkuji a konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 25 se ze 72 přítomných senátorek a senátorů při potřebném kvoru 37 pozitivně vyjádřilo pro návrh 35. Návrh byl zamítnut.

Děkuji vám a končím projednávání tohoto bodu. Děkuji vám, paní ministryně, přeji vám příjemný večer. Na shledanou.

Dámy a pánové, nyní budeme projednávat bod, kterým je:

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách, ve znění pozdějších předpisů.

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 170.Prosím pana ministra práce a sociálních věcí Zdeňka Škromacha, kterého zde upřímně vítám, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr vlády ČR Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři.

Předložený návrh zákona byl zpracován v rámci reformy veřejných rozpočtů a obsahuje úsporná opatření v oblasti nemocenského pojištění.

Chtěl bych jenom ještě na úvod říci, že cílem tohoto návrhu je uvést do souladu příjmy a výdaje v nemocenském pojištění, protože současný vývoj, který je v této oblasti v letošním roce ukazuje, že poprvé po letech by se tento systém mohl dostat do deficitu, a to řádově jedné až dvou miliard korun.

Jedná se o tato navrhovaná opatření: jednak se prodlužuje rozhodné období pro zjišťování denního vyměřovacího základu pro výpočet dávek nemocenského pojištění z dosavadního kalendářního čtvrtletí na 12 kalendářních měsíců. Touto úpravou se dosáhne spravedlivějšího posouzení zúčtovaných příjmů náležejících za delší období.

Dále se denní vyměřovací základ pro výpočet nemocenského a podpory při ošetřování člena rodiny snižuje za dobu prvních 14 dnů pracovní neschopnosti nebo potřeby ošetřování u částky do 480 Kč ze současných 100 % na 90 %. Kromě finanční úspory přispěje tato úprava k omezení zneužívání dávek.

Pracovní sazba nemocenského se snižuje za první tři dny pracovní neschopnosti ze současných 50 % na 25 %. Cílem této úpravy je omezit krátkodobé pracovní neschopnosti, které jsou často účelové a snížit tak celkovou pracovní neschopnost.

Prodlužuje se doba, po kterou nebudou zvyšovány redukční hranice denního vyměřovacího základu používané při výpočtu dávek nemocenského pojištění a dávek nemocenské péče v ozbrojených silách o další dva roky, tj. do roku 2005. Jedná se o opatření, které v horizontu dalších tří let znamená největší finanční úsporu prostředků nemocenského pojištění.

Všechna tato navrhovaná opatření přinesou v období let 2004 až 2006 úsporu ve výši asi 14 mld. Kč, což je kolem 11 % z celkových výdajů.

Chtěl bych zdůraznit, že i po přijetí navrhovaných opatření, která znamenají snížení úrovně dávek nemocenského pojištění, bude Česká republika plnit příslušné úmluvy Mezinárodní organizace práce o minimální úrovni dávek.

Na závěr je možná potřeba ještě říci, protože často v souvislosti právě s těmito opatřeními, kdy se mění některé parametry nemocenského pojištění a v podstatě řekněme se mění míra spoluúčasti v tomto systému, zaznívaly některé námitky, které se týkaly spravedlivosti nebo toho, jestli tento systém bude spravedlivější nebo ne. O tom tyto změny nejsou. Ty jsou pouze o tom, že dochází ke změně parametrů, které byly podle našeho úsudku nepřesně nastaveny před třemi lety při poslední novele tohoto zákona, kdy naopak se tyto parametry navyšovaly nahoru. Čili praxe ukázala, že je potřeba tento systém stabilizovat, a není jistě náhodou, že největší nemocnost je v těch případech, kdy poměr mezi nemocenskou a výdělkem je nejvyšší a ta křivka prostě jednoznačně opisuje tento poměr, čili je potřeba jej mírně upravit.

A to, co chci zdůraznit, tak tato opatření se týkají prvních 14 dnů nemoci. To znamená, že neohrožují existenčně lidi, kteří budou dlouhodobě nemocní a kteří z tohoto systému budou zabezpečeni stejně jako doposud.

Pouze se jedná o to vymezit mnohdy spekulativní nemoci, které nejsou nemocemi, ale jsou řešením jiné životní situace než nemoci právě nemocenskou. Toto opatření by to mohlo do určité míry napravit.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji vám, pane ministře, a přijměte místo u stolku zpravodajů.

Návrh zákona projednal Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Výbor určil jako svého zpravodaje pana senátora Bohumila Čadu a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 170/2.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 170/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jan Hadrava, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jan Hadrava: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi seznámit vás se zpravodajskou zprávou z 11. schůze výboru.

Stávající zákon o nemocenském pojištění je svým pojetím celkově zastaralý. Byl přijat v roce 1956 a i když byl po roce 1989 mnohokrát novelizován, jeho základní koncepce se nezměnila. V některých případech neplní svůj základní cíl – zajistit přiměřenou náhradu příjmů v době nemoci - a v řadě případů je zneužíván. Zneužívání, které se projevuje především v nemocenském, je dáno nedostatečným ekonomickými a motivačními mechanizmy, které by vybalancovaly často protichůdné zájmy zaměstnanců, zaměstnavatelů, zdravotnických zařízení a nositele pojištění.

Novelu zákona o nemocenském pojištění zaměstnanců, kterou máme před sebou tedy nelze chápat jako normu, která by komplexně řešila problémy nemocenského pojištění. Je zřejmé, že musí být vypracován zcela nový zákon o nemocenském pojištění. Tato novela reaguje na stávající finanční situaci. V letošním roce by se příjmy z nemocenského pojištění měly pohybovat okolo 33,5 miliard Kč a výdaje kolem 35 miliard Kč. Novela by měla působit především proti zneužívání nemocenského a tím i ke snížení nemocnosti, zejména krátkodobé, a zároveň by mělo dojít k úspoře vyplývající ze změn ve výpočtu dávek.

Navrhované změny, o nichž pan ministr hovořil, ještě zopakuji. Je to prodloužení rozhodného období pro výpočet denní dávky na 12 měsíců, snížení denního vyměřovacího základu na výpočet nemocenského za dobu prvních čtrnácti dnů na 90 % z částky 480 korun, snížení nemocenské za první tři kalendářní dny z 50 % na 25 % a pro rok 2004 a 2005 nedojde k valorizaci redukční hranice denního vyměřovacího základu. Je též nutno podotknout, že v rámci změn, které vedou k redukci denního vyměřovacího základu, je výpočet týkající se vyrovnávacího příspěvku u těhotenství a mateřství zachován. Navrhovaná novela je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a respektuje nařízení rady č. 1408/71 a 574/72.

Nyní mi dovolte seznámit vás s usnesením Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku z jeho 11. schůze ze dne 22. října 2003.

Po odůvodnění zástupce předkladatelem náměstka ministra práce a sociálních věcí Petra Šimerky, v mé zpravodajské zprávě výbor za prvé doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou a určuje mě zpravodajem. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji vám, pane senátore, a prosím, abyste zaujal rovněž místo u stolku zpravodajů.

Dámy a pánové senátoři, na pozvání předsedy Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu pana senátora Milana Balabána přijíždí delegace Komise pro obchod, hospodářství a turistiku Senátu Španělského království pod vedením předsedy José Diase na návštěvu. Dovolte, abych jménem svým a jménem vaším srdečně přivítal tuto delegaci v Jednacím sále Senátu Parlamentu ČR, popřál jim příjemný večer a úspěšnou návštěvu našeho státu.

Nyní se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu pan senátor Bohumil Čada. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Bohumil Čada: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, náš výbor přijal totožné usnesení jako výbor garanční, ale přesto bych chtěl říci, že kolem tohoto zákona byla v našem výboru dost značná diskuze. Musím konstatovat, že někteří členové výboru, včetně mne, vyslovili jakési politování, že budou negativním dopadem postiženi ti, kteří jsou velice poctiví, nezneužívají tento systém. Pan ministr mluvil o tom, že jde o vyrovnání deficitu tohoto systému. Je mi to zcela jasné, ale přesto jsem považoval za nutné říci, že na některé lidi, kteří tento systém nezneužívají, dopadne to negativní, což mě mrzí.

Dovolím si vás seznámit s usnesením našeho výboru č. 138 z 21. schůze, která se konala 23. října 2003:

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené a dávkách v mateřství a přídavcích na děti z nemocenského pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách, ve znění pozdějších předpisů. Po úvodním slovu zástupce předkladatele náměstka ministra práce a sociálních věcí doktora Petra Šimerky a po mé zpravodajské zpráva a po poměrně rozsáhlé rozpravě výbor

1)? doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

2)? určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu mne,

3)? pověřuje předsedu výboru senátora Milana Balabána předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji vám, pane senátore, za vaši zprávu. V tuto chvíli se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát projevil vůli návrhem zákona se nezabývat.

Vzhledem k tomu, že tomu tak není, otevírám obecnou rozpravu. Hlásí se někdo do obecné rozpravy? Senátor Martin Dvořák. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Martin Dvořák: Pane předsedající, pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, slyšeli jsme pikantní deklaraci bezmoci ústy kolegy Čady, ale nebudu to dále komentovat. Celá záležitost našich zákonů o různých pojištěních důchodových, sociálních a v neposlední řadě nyní mluvíme o nemocenském pojištění, je záležitost naprosto neuvěřitelná. Z liberálního pohledu je to všechno špatně. Každý člověk, který pracuje, se má pojistit proti tomu, aby, když nepracuje pobíral za to určitou sumu. To je slovo pojištění.

Pojištění nabalilo na sebe ve všech ohledech tak neuvěřitelnou sumu nesmyslů, nepravd a také peněz, že už nikdo reálnou pravdu nehledá. Kriste Pane, nemocenské pojištění, a řekněme si to naprosto relevantně, je nesmysl. Každý má platit na to, aby se zajistil pro případ, že nebude moci pracovat. To, co dnes existuje, a co propaguje stávající ministr práce a sociálních věcí, co nám předkládá, musím říci, že je správným krokem, ale špatným směrem.

Znamená to, že to musíme úplně změnit, jinak to přece nejde, protože tato úprava bude ulejváky opět preferovat, budou se těšit stejné hojnosti jako se těšili předtím, možná v menší míře, ale úměrně stejné. To je přece nasnadě. Nemůžu k tomu víc říct.

Ještě jednu poznámku k další věci, která je ryze populistická. Jsem dětský doktor. K mé praxi patří to, že dennodenně vypisuji tzv. paragraf, tzn. potvrzení o ošetřování dítěte lidmi, kteří je ošetřují, v podstatě se jedná o rodiče. Tady, a to nikdo nezmínil, u vyšších příjmových kategorií, dostanou maminky o 48 korun méně každý den než dostávaly. Myslíte si, že je to dobře? Nebudu to komentovat.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji vám, pane senátore. Hlásí se ještě někdo do obecné rozpravy? Pan senátor Milan Štěch.

Senátor Martin Dvořák: Ještě se přihlašuji do rozpravy a poprosil bych o zamítnutí předloženého návrhu. Je mi líto.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Ano, rozuměli jsme tomu tak, že předkládáte návrh zamítnout předlohu novely zákona.

Slovo má pan senátor Štěch.

Senátor Milan Štěch: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, pane ministře, nesvedu asi tak rozšafné vystoupení, ať mi pan kolega promine, ale pokusím se skutečně mluvit k věci.

Pan ministr ve své předkládací zprávě uvedl, že cílem je dostat systém do rovnováhy. Domnívám se, že už z důvodové zprávy a z jednoduchých propočtů, které je možno si učinit, je zřejmé, že není prvotním cílem dostat systém do rovnováhy, že je cíl vyšší, že cílem je ušetřit a získat prostředky na další činnosti, které stát, třeba i v sociální oblasti, zabezpečuje. Co tím chci říci?

Chci tím říci, že navržená restrikce v tomto návrhu zákona je silnější, než je nebezpečí schodku, který se v systému nemocenského pojištění v současné době jeví. I já se domnívám, že je potřeba provést určité korekce, že dochází k tomu, že jsou dávky zneužívány, a to jak některými zaměstnanci, zdůrazňuji některými, tak také některými zaměstnavateli, a svůj podíl na zneužívání zajisté mají i někteří poskytovatelé.

Toto uvádím proto, že z kontaktů s řediteli zdravotních pojišťoven a řediteli úřadů práce a České správy sociálního zabezpečení vím, že v řadě okresů dokáží uvést několik lékařů, kteří píší v nadměrném množství pracovní neschopenky, ale když tyto případy řeší, většinou skončí u Lékařské komory, která se za tyto poskytovatele postaví.

Problém nemocenské se často zjednodušuje na to, že lidé nemocenskou zneužívají, ale neprovádí se žádná analýza toho, kde se zneužívá, v jakých oborech a v jakých případech. Z nahlédnutí do podkladů je zřejmé, že není tak vážným problémem ani počet nemocí, počet diagnóz, počet vystavených neschopenek, ale že problémem je délka nemoci.

Pane řídící, často jsme napomínáni v lavicích za to, že neudržujeme klid, ale mně se už opakovaně dnes stává, že pan místopředseda Topolánek není schopen udržet své nervy na uzdě. Žádám vás, zda byste ho mohl upozornit, aby se choval tak, jak je žádáno od nás, když sedíme v lavicích. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji vám, pane senátore. O slovo se přihlásil místopředseda Senátu Mirek Topolánek.

Senátor Milan Štěch: Já pokračuji. Jenom jsem chtěl, aby mě pan kolega Topolánek neustále určitými poznámkami nevyrušoval. To bylo jediné, co jsem chtěl sdělit.

Problémem je tudíž délka nemoci. Zatímco v období let do r. 1995 byla délka nemoci v průběhu do 20 dnů, dnes už překročila 30 dnů a stále se prodlužuje. V úvodu k reformě veřejných rozpočtů jsem říkal, že často někteří občané se uchylují k použití nemocenské místo toho, aby byli na podpoře v nezaměstnanosti. Je tomu tak proto, že podpora v nezaměstnanosti v r. 2000 byla v ČR v průměru cca 3200 korun měsíčně, zatímco nemocenské dávky jsou vyšší. Je to tudíž i v problému nastavení těchto systémů.

Navrhuje se, aby první tři dny se nemocenské dávky zkrátily z 50 na 25 %. Je samozřejmé, že 25 % náhrady nemůže pokrýt základní životní potřeby občana a tudíž tato dávka nebude plnit tento pojistný účel. Ano, jako příklad se uvádí, že v některých zemích se první tři dny neplatí. Tam je ale také možnost, že vůbec nemusí být potvrzení od lékaře, ale člověk si de facto může tyto tři dny vzít, ale musí to samozřejmě oznámit svému zaměstnavateli.

Domnívám se však, že přechod na tento systém by nebyl dobrý, že je potřeba v každém případě zajistit takovou výši dávky, aby odpovídala alespoň minimu potřeby zajištění nemocného, případně osob, které jsou z jeho mzdy vyživovány. Tudíž návrh na zmrazení dávky na úroveň 25 % se mi zdá být příliš silný.

Dalším návrhem, který je předkládán je, aby se neprováděla valorizace vyměřovacího základu pro r. 2004 a 2005. To je také poměrně restriktivní opatření, protože už byly zmraženy vyměřovací základy po povodních v loňském roce, v letošním roce už nebylo přistoupeno k valorizaci vyměřovacího základu. Když k tomu připočteme, že prvních čtrnáct dní nemoci se nebude započítávat celá částka do výše 480 korun, ale že se bude započítávat pouze z 90 %, potom při kombinaci se dojde k tomu, že se během tří let, tj. do r. 2006, má ušetřit skoro 15 miliard korun na nemocenském pojištění, ale přitom takovýto schodek v žádném případě nehrozí.

Znovu se tudíž z těchto informací potvrzuje, že cílem není vyrovnanost, ale cílem jsou úspory za každou cenu.

V této podobě samozřejmě nemohu zákon podpořit. Pokud se dostane do podrobné rozpravy, předložím pozměňovací návrh, který se týká právě problému krácení v prvních třech dnech nemoci, druhý můj pozměňovací návrh se bude týkat toho, aby se krácení vyměřovacího základu nechalo pouze pro r. 2004, zatímco pro r. 2005 aby se už přistoupilo k valorizaci vyměřovacího základu.

Nakonec chci říct, že chybou je to, že po té poslední úpravě, kterou jsme projednávali jako senátní návrh v roce 1999 bylo hovořeno a přislíbeno, že do konce roku 2000 bude připravena nová úprava, nový zákon o nemocenském pojištění.

Bohužel se to nepodařilo. Nový zákon je v přípravě teď v současné době. A myslím si, že právě nový zákon by se měl zaměřit na to, aby se pokusil výrazněji zamezit zneužívání a nepřistupoval na metodu plošného krácení, protože metodu, že za to, že někdo zneužívá pojištění, budu krátit a trestat všechny, je metodou, kterou – kdybychom začali uplatňovat v jiných činnostech, tak bychom asi příliš dobře fungující společnost nevytvořili, protože by poctiví a slušní lidé vždycky dopláceli na chování lidí, kteří se takto nechovají. A stát by měl zajistit, aby slušní lidé nebyli postiženi za činnost, kterou provádějí ti, kteří se těmito principy neřídí. Takže to je moje prosba a názor k nové úpravě. Děkuj za pozornost.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji vám, pane senátore. Nyní uděluji slovo místopředsedovi Senátu Mirkovi Topolánkovi.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, já teď nechci popisovat systémové změny, ke kterým by mělo dojít v rezortu zdravotnictví, sociálních věcí atd. Na to tady není ani prostor ani si nemyslím, že by to někdo byl ochoten poslouchat.

Všechny změny, které jsou navrhovány v dnešních zákonech – a já jsem se vyjádřil ve svém úvodním vystoupení k celému tomu balíčku – jsou změny parametrické. S některými mohu částečně souhlasit; připadají mi nedostatečné, některé jdou bohužel špatným směrem.

Já bych chtěl prostřednictvím předsedajícího vzkázat kolegovi Štěchovi, když tak před chvílí plival na osoby samostatně výdělečné činné, a dnes se tak zastává zaměstnanců, ať si od svých analytiků nechá předložit, jaká je nemocnost osob samostatně výdělečně činných a jak čerpají z toho systému. A jaká je nemocnost zaměstnanců a jejich motivace k práci.

Takže klíčová slova každé reformy, která bude chtít řešit tento problém, který je velmi hluboký; a není jenom v ČR, je změna chování a motivace k práci. Zní to jako fráze, ale všechny reformy musí tímto směrem, a pan ministr Škromach se usmívá, protože to ví taky.

Já vám řeknu tři příběhy z posledních 14 dnů, které jasně popisují stav a taky naznačují směr řešení.

Příběh první, severní Čechy, blízko Mostu, osada nebo obec Havran. Vedle této obce se postavil nový závod, který se jmenuje Nemak, který má svou peripetii – původně měl stát v Plzni, potom v Rokycanech, dneska stojí v severních Čechách. Perspektivně bude zaměstnávat tisíc lidí; nekvalifikovaných, kvalifikovaných v dělnických profesích i v profesích technických. V obci Havran je tisíc obyvatel. Je tam nezaměstnanost 43 %, lokální, hluboká strukturální nezaměstnanost. Zkuste si tipnout, a je to řečnický dotaz, kolik lidí z této obce hledalo a nakonec se nechalo zaměstnat v této 1200 m vzdálené fabrice. Odpovím – tři.

Příběh druhý, Krnov, Strojosvit. V konkurzní podstatě skoupila tento podnik skupina podnikatelů a měla momentální propad zahraničních zakázek.

Musela propustit některé kvalifikované mistry. I dohodla se s nimi, že půjdou na úřad práce a v momentu, kdy se jejich odbyt a jejich zakázková činnost zlepší, tak tito lidé půjdou zpátky. Mistři odešli na úřad práce, během měsíce se problém s odbytem vyřešil. Jak si myslíte, že to dopadlo? Tito lidé nenastoupili v místě, kde existuje v této profesi jediná fabrika, která by je mohla zaměstnat. Zůstali ležet v sociální matraci.

Příklad třetí. Byl jsem na Borských polích u podnikatele, který tam vystavěl nový závod. Za peníze, které mu nikdo nedal, protože nespadá do systému tzv. investičních pobídek, vyškolil a zaškolil nové pracovníky. Bylo jich deset. Nastoupili dva. Co si myslíte, že se stalo ten první den, kdy měli nastoupit? Měli vypsaný nemocenský lístek. To jsou přece příklady, které jsou ze života, které každý z vás dnes a denně potkává. A naznačují i směr řešení. Takže já samozřejmě nemohu souhlasit s tou úpravou, kterou nám nabídl předseda odborového svazu, pan Štěch, náš kolega-senátor. A nesouhlasím také s tím řešením, které nabízí ministr Škromach, přestože je nepatrně lepší. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji vám, pane senátore. O slovo se dále přihlásil senátor Karel Tejnora, kterému uděluji slovo.

Senátor Karel Tejnora: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, já bych jenom podotkl, ač ne v přímé souvislosti s touto novelou – uvědomme si, že lékaři, kteří navrhují a podepisují pracovní neschopnost, v podstatě musí věřit tomu pacientovi. Když řekne, že má ukrutné bolesti, vy na něm nepoznáte, jestli si potřebuje vymalovat byt nebo v práci má odstávku nebo podobně, nebo opravdu je nemocen. Takže házet to na doktory, že oni jsou ti špatní, kteří vlastně destabilizují systém nemocenského pojištění, myslím, že je nefér. Já si myslím, že lékaři jsou od toho, aby pacientovi věřili a snažili se ho léčit. A pokud to nebude nastaveno motivačně tak, aby byli u doktora léčeni, nikoliv získali nějaké výhody finanční, tak se nikam nedostaneme. Všichni z nás si asi pamatujeme socializmus. Pamatujeme LPK, okresní atd. – to nebyla medicína na středisku obvodního závodního lékaře, to nebylo o léčení. To bylo jenom o dokazování lidem, že nejsou nemocní a můžou se do té práce vyhnat. Já jsem dělal rok a půl závodního lékaře. Když si to spočítám, točilo se tam dokolečka 150 lidí, nejvíce z nádvorní party, kteří brali do 1800 korun hrubého. Oni dostali čistého víc, než kdyby chodili do práce. Lidi, kteří brali 2000-2500 čistého, tak ty byl problém vůbec do té pracovní neschopnosti dostat. Tohle funguje i dneska. Já osobně nejsem pojištěn na práceneschopnost, protože mne třeba osobně to vůbec nic neřeší – nějakých 5-7 tisíc když za měsíc propadnu o padesát, tak to mne neřeší.

Takže myslím, že cesta by byla v podstatě udělat to, co s povinným ručením u automobilů – zkrátka dát se cestou normálního standardního pojištění, aby opravdu ten, kdo potřebuje být nemocný a má problém, aby byl chráněn. A ten, kdo to zneužívá, aby postupně vyčerpal důvěru té pojišťovny a šel tam, kam patří, do práce. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji vám, pane senátore. Prosím paní senátorku Alenu Palečkovou, aby se ujala slova.

Senátorka Alena Palečková: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, část toho už byla řečena, budu stručná. Značná část problémů,o kterých tady hovořil např. kolega Štěch – a já osobně souhlasím s tím, že plošně navrhnout zkrácení prvních 3 dnů nemocenské na 25 % - část lidí poškodí. Napadají mě třeba onkologicky nemocní pacienti, kteří jsou skutečně vážně nemocní a čas od času prostě jdou na neschopnost, mezitím mohou pracovat. Nikdo nezpochybňuje, že jsou nemocní, přesto vždy první 3 dny své neschopnosti budou kráceni na 25 %. A takových příkladů by se jistě našlo více.

Ale problémy, o kterých se tady dneska hovoří, vyplývají z toho, že se neumožňuje systémem žádná motivace – ani zaměstnanců ani zaměstnavatelů na různé typy individuálního řešení; část toho tady byla také už řečena (volné 3 dny poskytnuté zaměstnavatelem, připojištění, regulérní pojištění atd.). Ale naopak se vytvářejí různé diskrepance mezi různými typy dávek, a z toho vyplývají potom přelivy lidí z nezaměstnanosti do neschopnosti, předčasných důchodů apod. Čili ne nějakými úpravami drobnými, kosmetickými těchto systémů, ale skutečně řešením radikálním se může dojít k tomu, že budou lidé motivováni pracovat, hledat si práci atd. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Paní senátorko, děkuji vám. Dále se přihlásil do obecné rozpravy pan senátor Jiří Pospíšil, kterému uděluji slovo.

Senátor Jiří Pospíšil: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, slova začínají ztrácet svůj význam. Tato novela byla odůvodněna šetřením, ale to přece není šetření, to je snaha sebrat peníze ber kde ber, aby se mohly zvýšit výdaje. Metoda, kterou se to navrhuje, tak se tomu říká „úprava pojištění“, ale to přece přestává být pojištěním, to začíná být neplaceným volnem, 25 %. Ti lidé přece budou platit stejně za celé pojištění a dostanou 25 %. To prostě už přestává být pojištění, to začíná být neplacené volno. Když to začíná být neplacené volno, tak nechápu, proč se tím za to platí další výdaje, to znamená lékařské vyšetření. Za těch 25 % mám pocit, že v dané situaci bude to lékařské vyšetření, po kterém vám lékař vystaví neschopenku, která se také jmenuje už dneska jinak, dražší a bude stát víc peněz, než kolik dostanete na nemocenském. Čili v podstatě to opravdu není šetření. A to jsou také výdaje.

Začíná se jaksi ztrácet smysl celého tohoto počínání. Jde o to, abychom my tady pod záminkou krásných slov, jako vyrovnání pojištění, stabilita pojištění, dokonce zařídili a schválili to, aby nakonec prostě vláda mohla financovat své čím dál větší a větší schodky, a aby ty schodky nebyly tak schodkovaté. Ono ve skutečnosti, kdyby všechna tato tzv. úsporná opatření nebyla, tak by ten schodek byl daleko větší, a vláda opravdu už bere ber kde ber a není to už rozlišení sociálně silných a sociálně slabých. Tady se prostě přece bere sociální slabým. Vždyť si vezměte, při jakém příjmu se láme nemocnost. Lidi, kteří mají vyšší příjmy, si prostě berou řádné volno, normální dovolenou, když mají chřipku, a snaží se zachovat své příjmy. Čili mám pocit, že je to cesta do pekla, a můžeme se nad tím usmívat, můžeme to prohlásit za první etapu reformy, ale žádnou další etapu nevidím, protože tohle vůbec žádná reforma není. I to slovo ztratilo svůj smysl. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji. V obecné rozpravě nyní vystoupí pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážené kolegyně a kolegové, já už opravdu nechci prodlužovat tento náš dnešní zdravotní seminář, jenom řeknu dvě čísla. Zaměstnavatel platí 2,3 % a zaměstnanec 1,1 %. Ano, je to možné. Mně se pořád zdá, že chceme, abychom byli čím dál víc nemocní, ale přece naším cílem by mělo být, abychom byli čím dál víc zdraví. Takže bych rozuměl tomu, kdyby se výrazně snížily tyto sazby, a pak samozřejmě můžeme udělat třeba čtyři dny nebo týden. Přece to nemocenské slouží jenom k tomu, aby se člověk nedostal do problémů, protože onemocněl. Toto je vlastně jeho důvod, jinak by to žádný důvod nemělo. Takže mně by bylo velmi příjemné, kdyby se na druhé straně snížilo. To ovšem tato vláda nikdy neudělá a já myslím, že my, kritici, to po ní ani nemůžeme chtít.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji vám, pane senátore. Dále se přihlásil senátor Jaroslav Šula, kterému uděluji slovo.

Senátor Jaroslav Šula: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, před časem jsme v Poslanecké sněmovně zaslechli pokus o debatu o tom, že by se také zaměstnavatelé měli podílet na tom, aby byly vypláceny některé dávky ze strany zaměstnavatelů. Připomínám to jenom proto, abych rozptýlil tuto debatu, jelikož jsem si vyhledal zákon o soukromých zaměstnancích z první republiky, z kterého bych vám rád odcitoval. Je to zákon z roku 1934 a tady se praví v § 19: „Nemoc, úraz apod. Nemůže-li zaměstnanec konati práce pro nemoc nebo úraz, kterých si nezpůsobil ani úmyslně ani hrubou nedbalostí, obdrží právo na plat do šesti neděl. Tato lhůta se prodlužuje u zaměstnance, jehož pracovní poměr v témže podniku, třebas v různých zaměstnáních ve smyslu tohoto zákona, v den onemocnění trval už nepřetržitě 10 let, o 14 dnů a za každých následujících 5 let o jeden týden“. Říkám to jenom proto, že určitá debata v tomto duchu nás zřejmě čeká.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji vám, pane senátore. Dalším z přihlášených je pan senátor Hadrava, kterému uděluji slovo.

Senátor Jan Hadrava: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, už Machiavelli tvrdil, že každá reforma se má dělat tak, aby si jí nikdo nevšiml, protože všechny reformy jsou vždycky dopadající na někoho a tedy pro někoho nepříjemné. Ale žijeme v komunikační společnosti a reformy je třeba diskutovat.

Myslím si, že je faktem, že patříme k nejméně zdravým národům v Evropě, to je statistický fakt – neboť strávíme na nemocích nejvíce času. Parametrické změny, které se dějí, jsou v podstatě motivační instrumenty, které by měly každému potenciálnímu pacientovi nebo potenciálnímu simulantovi nebo člověku, který řeší svůj jiný problém, svůj sociální problém tímto způsobem, říci, že se mu to nevyplatí. A já myslím, že byť by ty změny mohly být radikálnější, tak je to správným směrem. A úspory, které z toho vzniknou, nebudou jenom úspory na nemocenském, ale je to i v konzumaci léků. A myslím, že ti, kteří tady příliš ochraňují lékaře, tak se domnívám, že existuje pakt mezi těmi lidmi, kteří utíkají před svým problémem do nemoci, a lékařem. Oni tam mnohdy nepřicházejí s tím, že je něco bolí, oni přímo říkají, že si jdou pro neschopenku.

Byl jsem na Správě sociálního zabezpečení, která dělá kontroly a kontroluje lékaře, jak vydávají neschopenky, a ukazovali mi případ, kdy na diagnózu, která byla angínou, doktor napsal vycházky od 8 do 16 hodin. Nějak se spletl. Ukazovali mi statistiky doktorů, kteří opakovaně dávají těmže lidem neschopenky. Je to někdy vždycky v té sezoně, kdy to ti lidé potřebují. Čili tento pakt existuje. A tyto parametrické změny mají právě motivovat tyto lidi, aby k lékařům nechodili. Ano, mnozí by si to představovali radikálněji, mnozí by to chtěli navrátit do současného stavu, ale myslím si, že tady to je kompromis, který právě je tím vyvážením mezi tím pohledem zcela nesolidárním, tedy - já jsem pojištěn, když svojí pojistku vyčerpám a jsem nemocen, tak v tu chvíli nemám možnost čerpat ze svého pojištění. Tento systém je prostě solidární, že tuto možnost mám, ale tento zákon, tato změna zákona má přece připravit to, aby nemocenské nebylo zneužíváno. A to si myslím, že ten kompromis je vybalancován dobře. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji pane senátore. A nyní udělím slovo senátorce Aleně Gajdůškové.

Senátorka Alena Gajdůšková: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, volně navážu na svého předřečníka pana senátora Hadravu. Tato novela zákona je velmi diskutována, byla velmi diskutována v médiích ještě, než vůbec k nám doputovala. Odboráři z tohoto zákona udělali trochu svoji vlajkovou loď, ale i s odboráři se shodneme na tom, že jestliže se za posledních 12 let prodloužila průměrná délka života o čtyři roky, nemůže být současně pravda, že patříme k nejnemocnějším národům Evropy. I odboráři přiznávají, že nemocenské dávky jsou zneužívány. Navrhovaná opatření jsou zaměřena právě proti zneužívání nemocenských dávek. Dále z tabulek, které porovnávají nemocenské za 14 dní nemoci vyplývá, že dochází k narovnání disproporce podílu nemocenské k čisté mzdě podle jednotlivých příjmových skupin.

Velkou diskuzi vzbudilo snížení nemocenské za první tři dny nemoci z 50 na 25 %. Já vím, že se to netýká pouze případu, který uvedu, nicméně ptala jsem se lékařů, kterých diagnóz se může týkat třídenní neschopnost. Nedozvěděla jsem se to. A tady si dovolím použít lidové rčení, které říká, že neléčená rýma trvá týden a léčená sedm dní.

V této věci jsem slyšela jednu velkou aktivistku ženského hnutí, že každá žena si občas potřebuje odpočinout. Já s tímto souhlasím, ale to nelze řešit tím pro společnost nejdražším způsobem, což jest nemocenské pojištění.

Dotkla jsem se jenom některých částí zákona. Přimlouvala bych se velmi, aby v tom avizovaném novém zákoně byl kladen důraz na větší kontrolu celého systému. Nicméně v této chvíli máme na stole řešení, které je aktuálním řešením a je přínosným řešením. Proto se přimlouvám za návrh zákon schválit.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji vám, paní senátorko, a nyní uděluji slovo senátoru Milanovi Štěchovi. Pane senátore.

Senátor Milan Štěch: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, jsem nucen vystoupit zejména proto, že kolega Topolánek na úvod svého vystoupení uváděl, že jsem plival na OSVČ. Myslím si, že to, že jsem tady několikrát ve svém vystoupení uvedl, že si řady drtivé většiny OSVČ vážím, celá řada z nich většinou bývali zaměstnanci a mohou být zaměstnanci, na druhou stranu je jasné, že OSVČ to má vždycky o něco složitější, že má o něco větší riziko a na druhou stranu to vůbec neznamená, že budeme mlčet nebo nebudeme hledat řešení, aby jedna skupina nebyla ve velké výhodě oproti druhé. A o tom si myslím, že je zcela legitimní se bavit a není potřeba se snižovat k takovým výpadům.

Já bych nikdy neřekl, že kolega Topolánek plivá na zaměstnance, byť hovořil o některých zaměstnancích – a já to uznávám – kteří systém zneužívají, jako systém zneužívají ostatní skupiny v této zemi. Ano, řekl jsem, že zneužívají někteří zaměstnanci nemocenské, že zneužívají i někteří zaměstnavatelé. Sám jsem měl případ, že mi loni v zimě přišel zaměstnanec jedné stavební firmy, starý pán, a hovořil o tom, že ho zaměstnavatel chce vyhodit z práce, protože opakovaně marodí, ale že ještě před časem celou jejich partu vybízel, aby šli marodit, protože pro ně nemá práci. A k tomu, že jakoby ti neposkvrnění a svatí v tomto byli lékaři, bych také pochyboval. Neříkám, že převážná většina nebo velká část to zneužívá, ale to co teď předřečníci hovořili, si myslím, že je pravda, že někteří lékaři jsou benevolentní. Nesmíme zapomínat, že systém zdravotního pojištění se přece jenom v posledních 10 – 20 letech změnil a že na tyto změny systém nemocenského pojištění nereagoval. Bodový systém, kapitační platby, prostě vedou poskytovatele k tomu, že mají zájem o své klienty, což na jedné straně je dobře, na druhé straně to na ně může vytvářet i takový tlak, že potom toho klienta hledají i v takových jaksi svérázných, v takových možnostech, že mu umožní i velmi častou možnost marodit na nemocenské pojištění. A to si myslím, že je potřeba eliminovat a hledat změny v tomto systému.

Já se skutečně domnívám, že ten systém není dobře nastaven a tyto změny, které se v současné době navrhují, nevyřeší ty problémy, které v systému jsou a prohloubí nespravedlnost, která už takhle je.

A ještě k jedné poznámce, kterou tady pan kolega Topolánek uvedl. On řekl, že abychom se podívali na OSVČ, na které jsem tedy údajně měl plivat, že oni nemarodí, ale neměli bychom zapomínat – já tady chci jenom připomenout – že OSVČ nejsou v systému povinného pojištění, jsou dobrovolně pojištěni, celá řada, pokud vím, si neplatí nemocenské pojištění, a potom ti lidé, když marodí, tak to nemusí de facto ani nikomu hlásit. Takže my nemůžeme tvrdit, kolik marodí nebo nemarodí. Já si myslím také, že marodí, marodí samozřejmě méně, že marodí výrazně méně, že tyto údaje je možné získat samozřejmě asi od lékařů, ale neměli bychom to srovnávat, protože ti jedou na svoji kasu a pokud marodí, tak si to samozřejmě musí uhradit ze své kasy, protože to pojištění celá řada z nich – se domnívám – že neplatí. Mohu se mýlit, ale takový dojem mám.

A ještě bych chtěl jednu poznámku. Není dobré, když tady někdo z nás sedí 20 % času, ani to ne, a pak hodnotí komplexní vystoupení dalších kolegů, zdali jsou správná, nebo nejsou správná. Já si myslím, že to není seriózní. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji vám, pane senátore, a prosím pana senátora Karla Tejnoru, aby se ujal slova.

Senátor Karel Tejnora: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, já bych jenom chtěl reagovat na předřečníka. Praxe vystavení pracovní neschopnosti není placeným, hrazeným úkonem. Praktičtí lékaři jsou placeni kapitací, takže za vedení v kartotéce pacienta a nikoliv jestli má neschopenku nebo nemá. Naopak, dokazování, že je zdravý, to znamená další úkony, laboratorní vyšetření, indukovaná léčení, jde vlastně proti nim, protože mohou mít své platby kráceny. Takže to je jeden omyl, že lékaři si chovají pracovně neschopné, protože z toho mají. Nic z toho nemají a jsou s tím problémy. Úplně nejlepší je to napsat a říci: přijďte za měsíc, protože vaše léčení je pro mne nevýhodné. Takže jenom takhle, aby bylo jasno. U odborných lékařů to je totéž. Mě naprosto nezajímá jako odborného lékaře, jestli neschopnost má nebo nemá. Není to vůbec můj problém, můj problém je, abych pacienta vyléčil, pokud možno v rámci regulí zdravotního pojištění, ale s pracovní neschopností já vůbec nic nemám společného a vůbec mě to nezajímá. Zajímat by to mělo správu sociální, která dávky vyplácí, zajímat by to mělo zaměstnavatele. Ten zaměstnavatel, když vidí, že mu čtyřikrát za rok je v pracovní neschopnosti na rýmu, tak by měl právo mu poděkovat za spolupráci a propustit ho bez nějakých odstupných atd., ale to už odbočuji od toho, než jsem chtěl tu poznámku původně zde deklarovat, co se týče pracovní neschopnosti. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji vám, pane senátore. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy. Pane senátore, Martine Dvořáku, máte slovo.

Senátor Martin Dvořák: Pane předsedající, kolegové, je mi opravdu trapně, že opět musím zopakovat to, co jsem řekl, ale je to podle mého názoru potřeba. Bude to krátké.

Zdravotní pojištění má být individuální záležitostí mezi člověkem a zdravotní pojišťovnou. Potom to bude přece bonus navíc, všechno naprosto jednoduché. A tyhlety hloupé obstrukce a tanečky si ušetříme. A myslím, že tomu rozumějí i páni z levé strany. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji vám, pane senátore. Slovo uděluji senátoru Richardu Falbrovi.

Senátor Richard Falbr: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Chtěl bych potvrdit to, co tady říkal kolega Topolánek, protože jsem senátorem za Mostecko.

Než tu fabriku Mexičané začali stavět, tak jsem na Havraň chodil. A tam jsem se bavil s chlapy v hospodě a ti mi řekli: Ty si myslíš, že tam půjdeme pracovat? Máme sociální minimum, teď mi uvedli kolik, k tomu si vydělám za dva, za tři tisíce melouch, proč já bych chodil pracovat do továrny, kterou Mexičané postaví?

Vidím problém jinde, vidím problém v nedostatečné kontrole. Např. v Dánsku existují velmi štědré dávky v nezaměstnanosti a velmi dlouhé. Ale když si dánský nezaměstnaný chce opravit auto, tak to musí na příslušném úřadu nahlásit a ty hodiny mu odečtou, protože on někomu ubírá práci. Jestli chce opravit plot, tak to musí také nahlásit, protože někomu konkrétnímu ubírá práci.

Myslím si, že řešení, které zvolila vláda, je nejjednodušší a mně se nelíbí, přestože věren stranické poslušnosti budu asi hlasovat pro to a nebudu hlasovat pro návrhy, které předloží kolega Štěch. Ale mně se to také nelíbí.

A pak bych chtěl říci, že jsme tady dneska mluvili dlouhé minuty, možná i hodiny, co špatného je v našem zdravotnictví, v tom systému tak, jak byl založen. A myslím si, že chyba byla na počátku proto, že systém ovlivňovala lékařská lobby, která ovlivňuje každou možnou změnu dodnes. Kolik tu máme lékařů? Třináct nebo šestnáct, ve Sněmovně je jich také spousta. Potom farmaceuti. A to skutečně poznamenalo ten systém, systém není dobrý.

Chtěl bych říci, že jsem se také setkal s lidmi, kteří jsou dlouho nezaměstnaní, převléknou se do tepláků, kupují si nejlevnější pivo za 6 korun a jsou spokojeni. V Mostě by správně měly hořet barikády při nezaměstnanosti 23 %, a je tam absolutní klid.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji vám, pane senátore. Do obecné rozpravy se přihlásila paní senátorka Helena Rögnerová, které uděluji slovo.

Senátorka Helena Rögnerová: Děkuji, pane předsedající. Mám jenom drobnou poznámku vaším prostřednictvím k panu senátorovi Tejnorovi.

Mrzí mě, že to lékaře nezajímá, protože pokud lékař předepíše neschopenku, tak v ten moment přestává dotyčný platit do zdravotního pojištění, takže vlastně ochuzuje prostředky zdravotního pojištění, pokud předepíše neschopenku benevolentně.

Tolik jenom moje poznámka k systému, který je také špatný. Souhlasím s tím, ale není to opět na debatu v Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji vám, paní senátorko. Ptám se, zda se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy? Není-li tomu tak, obecnou rozpravu končím.

Pane ministře, vyjádříte se k obecné rozpravě? Děkuji, máte slovo.

Ministr vlády ČR Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, myslím, že je potřeba se aspoň krátce vyjádřit.

Tady, tak jak zazněly názory, tak v podstatě když vezmeme gró této změny, tak si myslím, že všichni vlastně vyjádřili to, že je to potřeba. Někteří říkali, že je potřeba více, jiní méně, ale že to potřeba je. A myslím, že to je dobře.

Na druhé straně tento návrh si neklade systémovou změnu, to prostě ani v krátké době není možné. My jsme jasně řekli, že tyto změny – a bude tomu tak i v dalších zákonech – jsou parametrické změny stávajících zákonů, které budou z dlouhodobějšího hlediska pokračovat změnami.

Pokud jde o nemocenskou, předpokládám, že už i k vám do Senátu dorazil věcný záměr nového zákona o nemocenské, který by měl právě zohlednit trojúhelník mezi lékařem, pacientem a zaměstnavatelem, protože to je trojúhelník, který je a který ovlivňuje nikoliv nemocnost, ale to, kolik finančních prostředků je čerpáno z tohoto systému.

Musím tady dát za pravdu i lékařům, kteří tady vystupovali. Na jedné straně je pravda, že u krátkodobé nemoci z hlediska diagnózy je možnost kontroly téměř nulová. To, co je tam možné kontrolovat, je dodržování léčebného režimu. U dlouhodobé nemoci kontrola na diagnózu už možná je.

To všechno je samozřejmě možné řešit v novém systému, o kterém jistě povedeme širokou diskuzi. A byl bych rád, kdybychom hledali věcná řešení, nikoliv abychom to brali příliš ideologicky, protože na jedné straně můžeme samozřejmě říci ano, ať je tady systém, který bude individuální tak, jak o tom hovořil pan senátor Dvořák. Ale žijeme v určitém kontextu v Evropě a nevím, že by takový systém existoval. Ten systém je samozřejmě potom možné různými těmito individuálními systémy doplňovat. Otázka je to, o čem hovoříme, a to souvisí s těmito parametrickými změnami, nakolik má být, nebo nemá být míra spoluúčasti. To jsou ty často zmiňované první tři dny nemoci, zda za to má, nebo nemá být náhrada.

Pokud jde o spravedlnost, ve skutečnosti bych chápal, kdyby tady zaznělo jasně, že ten systém je svým způsobem nespravedlivý vůči těm lidem, kteří mají vysoké příjmy, ze kterých platí vysoké pojistné a jejich plnění z nemocenského systému je výrazně nízké. Proto také hledají jiný způsob, jak řešit nemocenskou, obzvlášť krátkodobou, a to je například otázka dovolené.

Právě proto musím znovu odmítnout několikrát opakované slovo, že někoho za něco trestáme nebo že to je postih. V žádném případě to není postih. Je to otázka pouze o debatě, o míře spoluúčasti v nějakém systému, do kterého já vkládám finanční prostředky a ze kterého dostávám plnění podle nějakých pravidel. A o tom je možné samozřejmě hovořit.

Pokud jde o vazbu na řešení – a myslím, že o tom hovořil pan místopředseda Topolánek – je to otázka motivace. Problém není v tom, že by nemocenská byla čerpána na skutečnou nemoc. Ten, kdo je nemocný, nemocný bude, a jestli už bude mít o 5 % nebo 10 % vyšší nebo nižší nemocenskou, to pro něj nebude rozhodující proto, aby byl nemocný. Protože je nemocný, tak bude nemocný a bude mít neschopenku.

Ale to, co je důležité, je to, že nemocenskou vzhledem k nastavení systému sociálních dávek, a ten byl historicky nějak od roku 1989 nastavován, došlo k tomu, že nemocenská z pohledu dávky je nejvýhodnější. Tady bylo řečeno, že to nemáme zmapováno. Máme samozřejmě zmapováno, kdy a kde se využívá nemocenská. Například když naposledy propouštěli v Tatře Kopřivnice, tak najednou nám signalizovala místní správa, že tam došlo k velkému nárůstu nemocnosti. Naši pracovníci vyrazili do terénu a v poměrně krátké době nemocnost rychle klesla, protože se tím řeší např. problematika, kdy člověk ztratí zaměstnání nebo řeší se tím některé sezónní práce, což se dá celkem také vysledovat.

Dá se vysledovat také zneužívání ze strany zaměstnavatelů. Hovořili jsme o novém systému nemocenské, kde jsme mluvili o určité spoluúčasti zaměstnavatelů. A tady určitě potěším pana senátora Dvořáka, ale nevím, jestli o tom nehovořil ještě někdo jiný. Ano, my počítáme se snížením platby nemocenské za zaměstnavatele, protože chceme snižovat náklady zaměstnavatelů, neboť chceme, aby naše firmy byly konkurenceschopnější. Ale to musí být samozřejmě určitým způsobem kompenzováno.

Z tohoto hlediska se dostáváme k tomu, že v tomto systému hrají samozřejmě důležitou roli lékaři. Několikrát se tady hovořilo o roli lékaře. Lékař samozřejmě nemůže rozhodnout, když někdo přijde s nějakou diagnózou, kterou má naučenou, tak ho asi uzná nemocným. Ale to, co je důležité, je, že pro každého lékaře je důležité, že může předepisovat nemocenskou, protože k praktickému lékaři, který nemůže předepsat nemocenskou, nikdo nebude chodit. A to je otázka vytvoření vazeb a určitých souběhů, které jsou. Potom dochází k tomu, že stavební firmy, když se zmíníme o tom, že budou mít třeba první týden ve vlastní režii, byť budou mít snížené pojištění, tak říkají, my vám tedy pošleme ty lidi na úřad práce. Co říkají? To, že dneska to řeší tím, že je pošlou k doktorovi, bolí vás v zádech, chlapi, já jsem to sám zažil ještě v dobách, kdy jsem pracoval v hodonínské Sigmě, kdy na slévárně, když nebyla zakázka, tak prostě přišel mistr: chlapi, bolí vás záda, přijďte za týden.

Zákon je tak starý jako já, což je docela dost. Podle mého názoru je nereformovatelný, je potřeba nový zákon. To si každý uvědomuje. Po nástupu do funkce jsem okamžitě zahájil práci na novém zákonu. Dnes je v připomínkovém řízení, je věcný záměr nového zákona a byli bychom velmi rádi, kdyby tento zákon našel co možná nejširší podporu v celém Parlamentu. Myslím si, že systém nemocenského má sloužit těm, kteří skutečně nemocní jsou, aby z toho měli co možná nejvyšší plnění ve smyslu toho, co odvádějí do systému, a na druhé straně by měl vyloučit různé spekulace. Mohl bych uvést desítky různých příkladů, které má Česká správa sociálního zabezpečení s tím, jak se dnes systém využívá.

Souběhy pracovních poměrů – dnes existují spekulativní firmy, které zaměstnávají 100 % nemocných a jsou i další příklady. Nechci je uvádět konkrétně, protože by to byl návod pro ty, kteří by ještě jeden až dva roky, kdy bude platit stávající zákon, mohli toho využít k tomu, že by slušně mohli profitovat na tom, že jejich zaměstnanci marodí. To není mým účelem.

Navržené změny jsou změnami parametrickými, které jsou na přechodné období jednoho až dvou let. Měly by být nahrazeny nikoli změnami stávajícího systému, ale novým zákonem o nemocenském. A to je náš cíl i cíl reformy veřejných financí v oblasti nemocenské.

Pokud jde o vztah k zdravotnímu pojištění, tady si myslím – a to by měla být motivace i pro zdravotní pojišťovny a lékaře – že po dobu nemoci není odváděno za pojištěnce zdravotní pojištění. To je řádově 5 – 6 miliard korun, které do systému nejdou. Zájmem lékařů i zdravotních pojišťoven by mělo být motivovat k tomu, aby ti, co jsou nemocní, nemocní byli a aby se systém nezneužíval. Neděláme si iluzi, nikde na světě neexistuje systém, který by byl ideálně spravedlivý a funkční, ale je pravda, že se dá výrazně omezit spekulace a možnost zneužití systému. Na to budeme mít různé názory.

V této chvíli řešíme ale parametrické změny krátkodobě a systémovou diskuzi bychom měli vést při projednávání nového zákona o nemocenském. Pokud bude zájem ze strany senátních klubů nebo výborů o jednání například o věcném záměru zákona o nemocenském, přivítám to, protože když budou špatně nastaveny parametry zákona, zákon se bude hůře upravovat.

Děkuji za podporu tohoto návrhu, byť byla vyjádřena různými způsoby nebo i v konečné fázi odmítnuta, ale v zásadě jsem to vnímal tak, že naprostá většina diskutujících si uvědomuje, že je třeba systém změnit. Lišíme se možná v názoru na míře kroků, které by měly být podniknuty.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji vám, pane ministře. Táži se zpravodaje Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu pana senátora Bohumila Čady, zda si přeje vyjádřit se k právě proběhlé obecné rozpravě? Děkuji. Pane zpravodaji garančního výboru, prosím o vaše vyjádření.

Senátor Jan Hadrava: Pane předsedající, dámy a pánové, nezbývá mi než konstatovat, že v diskuzi vystoupilo 15 senátorů. Pan senátor Dvořák navrhl zamítnout tento návrh zákona, ze dvou výborů je návrh schválit. Pan senátor Štěch projevil přání, aby zákon byl propuštěn do podrobné rozpravy.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji panu garančnímu zpravodaji. Přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.V sále je přítomno 71 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 36. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové číslo 26 se ze 72 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 37 vyslovilo pro návrh 44, proti bylo 24. Návrh byl přijat.

Děkuji garančnímu zpravodaji a panu ministrovi a končím projednávání tohoto bodu.

S technickou se hlásí pan senátor Železný. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Železný: Dámy a pánové, netýká se to tohoto bodu. Během projednávání bodů jsem zjistil, že ač jsem zde seděl, zvedal ruku a mačkal knoflík a nesahal na kartu, jsem veden jako nepřítomen. Týká se to ještě předchozího návrhu zákona, kterým se mění zákon o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění.

Asi bych nevystupoval a nekomplikoval situaci, pokud při tom, když jsem zjišťoval proceduru, jak bych mohl vznést námitku, jsem nezjistil, že s největší pravděpodobností je hlasování neplatné, protože byla vznesena námitka při úvodním hlasování a o této námitce rozhodl předsedající, nikoliv plénum, jak to předepisuje zákon. Jen upozorňuji na tuto zmatečnou situaci, která zneplatňuje všechny následné kroky, které byly výsledkem onoho prvního zrušeného hlasování. Proto uplatňuji i já svou námitku dodatečně. Byl jsem zde a hlasoval jsem. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji vám, pane senátore. K prohlášení o zmatečném hlasování. Vzhledem k tomu, že nebylo ukončeno celé hlasování, vzal jsem to jako technickou opravu. Nicméně byla vznesena námitka i proti hlasování o zákonu o pojistném na všeobecném zdravotním pojištění a nyní námitka o hlasování proti zákonu č. 53 o nemocenském pojištění zaměstnanců. Říkám to správně, pane senátore?

Dámy a pánové, budeme pokračovat v jednání. O slovo se přihlásil předseda klubu senátor Josef Kaňa. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Josef Kaňa: Vážené kolegyně a kolegové, našel jsem si § 83, ve kterém se mluví o námitkách, kdy každý senátor může vznést při hlasování nebo bezprostředně po něm námitku proti průběhu nebo výsledku hlasování, a rozhodne se bez rozpravy.

Pan senátor Železný, jak tvrdí, tady byl, opravdu tady byl, měl tudíž tuto námitku vznést okamžitě. Domnívám se, že teď to už není bezprostředně a že to tudíž neodpovídá § 83 a našemu jednacímu řádu. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Pane senátore Železný, máte slovo.

Senátor Vladimír Železný: Problém je, že bezprostředně sami nezjistíte, že systém vás nezaregistroval, nebo že vás zaregistroval chybně. Tam je zřejmě problém v okruhu. Už asi deset minut předtím jsem stál zhruba 1,5 metru od svého místa a přesto to tady indikovalo, že se naopak hlásím do debaty, aniž jsem se čehokoliv dotýkal. Neměl jsem tudíž možnost to zjistit jinak, než nahlédnutím do sjetiny, a proto je to takto zpožděné.

Nicméně pokud usoudíte, že se stalo, stalo se, ale považoval jsem jenom za nutné na to upozornit, abych třeba nebyl vláčen tiskem, že tu nejsem nebo něco podobného. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: S další technickou připomínkou se hlásí pan senátor Eybert.

Senátor Pavel Eybert: Toto přece není technická námitka o hlasování, to je námitka o špatné proceduře vedoucího schůze. On si přivlastnil právo rozhodnout o námitce k bodu, aniž měl právo si toto rozhodnutí přivlastnit. Šlo o dvě hlasování. Ke druhému byla vznesena námitka a on shodil i první hlasování, ke kterému žádná námitka vznesena nebyla. Tak proběhla tato skutečnost. Je to tudíž špatná procedura od vedení schůze.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji. O slovo se přihlásil místopředseda Senátu.

Místopředseda Senátu Jan Ruml: Chtěl bych říci, že námitka hlasování nemusí být jenom proti tomu, že člověk tady byl přítomen a ukázalo se, že tady nebyl, nebo že hlasoval ano a ukázalo se, že ne, ale může to být i námitka proti postupu předsedajícího schůze, ale má to být bezprostředně.

Všichni jsme věděli, že předsedající schůze udělal v té chvíli chybu, že nedal hlasovat o námitce proti hlasování, ale protože se to určité části Senátu hodilo, tuto námitku prostě nevznesli. Teď se to zase určité části Senátu hodí jinak, a proto tuto námitku vznášejí dodatečně.

Samozřejmě můžeme postupovat tak, že budeme hlasovat o námitce pana senátora Železného, podle výsledků hlasování se rozhodne. Musí se znovu otevřít tento bod, musí vystoupit zpravodaj, znovu přednést pozměňovací návrhy, o kterých se bude hlasovat a bude následovat závěrečné hlasování vzhledem k tomu, že nikdo už teď neví, o čem se v minulém bodě hlasovalo, protože jsme už postoupili o hodinu a půl dopředu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: O slovo se hlásí paní senátorka Rögnerová a jako další pan senátor Outrata.

Senátorka Helena Rögnerová: Procedurálně chci navrhnout, že vzhledem k tomu, že nejsme ve shodě, nezbývá nám nic jiného než nechat Senát rozhodnout, zda námitka byla dostatečně bezprostřední, jestli pan senátor měl, nebo neměl sjetinu, jestli prostě Senát tuto námitku přijme. Je zde námitka našeho kolegy senátora Železného a pojďme o ní hlasovat, jestli ji Senát přijme, či nikoliv.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji, slovo má pan senátor Outrata.

Senátor Edvard Outrata: Pane předsedající, v podstatě s tímto návrhem souhlasím. Myslím si, že druhá námitka, a to proti řízení schůze, měla být přednesena zcela jasně okamžitě na místě. Tam totiž není žádná omluva.

Námitka senátora Železného také měla být přednesena dřív, alespoň v okamžiku, kdy si uvědomil, že tato situace nastala, což mělo být mnohem dřív, nicméně tady je to otázkou naší velkorysosti.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Dámy a pánové, protože byla vznesena námitka, nechám o ní hlasovat, zda komora Senátu tuto námitku přijme. Zda přijmeme námitku, že hlasování o dvou pozměňovacích návrzích senátního tisku č. 174, kterými byl návrh zákona, kterým se mění zákon číslo 592/1990 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění a další zákony, včetně závěrečného hlasování, vrátit či nevrátit s pozměňovacími návrhy zpět předlohu Poslanecké sněmovně, je neplatné a budeme ho opakovat.

S připomínkou se hlásí místopředseda Senátu Přemysl Sobotka.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka: Pane předsedající, abychom předešli jakýmkoli dalším problémům, poprosil bych pana předsedajícího, aby nás všechny odhlásil.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Tomuto návrhu vyhovím. Odhlašuji všechny přítomné a prosím o vaše opětné přihlášení identifikačními kartami.

Zazněla znělka, takže budeme hlasovat o tom, zda přijmeme námitku pana senátora Železného. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro návrh o přijetí námitky, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 27 bylo ukončeno. Z přítomných 70 senátorek a senátorů při kvoru 36 se pro návrh vyslovilo 32. Námitka nebyla přijata.

Přistoupíme k projednávání dalšího bodu programu, kterým je:

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů.

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 171. Prosím opět pana ministra práce a sociálních věcí Zdeňka Škromacha, aby nás s návrhem zákona seznámil. Děkuji.

Ministr vlády ČR Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi krátce představit další ze zákonů předložených vládou v souvislosti s opatřeními navrhovanými v oblasti stabilizace veřejných rozpočtů.

V systému dávek sociální potřebnosti se navrhují následující opatření. S cílem omezit spekulativní jednání některých příjemců dávek sociální potřebnosti vykazujících nízké nebo nulové příjmy ze samostatné výdělečné činnosti, se navrhuje zvýšit u osob vykonávajících samostatnou výdělečnou činnost částku, která bude považována u těchto osob za minimální příjem. Za minimální příjem by do budoucna měla být považována částka 50 % průměrné mzdy v národním hospodářství za předchozí kalendářní rok, přičemž za rok 2002 činí 50 % průměrné mzdy částku 7800 Kč. Odvozování minimálního příjmu z průměrné mzdy má nahradit stávající způsob stanovení minimálního příjmu dle částek životního minima. Podle platné právní úpravy se považuje za příjem částka minimálně ve výši částky životního minima osoby, která není nezaopatřeným dítětem a žije v domácnosti sama – v současné době 4100 Kč.

Navržené opatření vychází z principu obsaženého mj. v obchodním zákoníku, a to, že podnikání je činnost za účelem dosažení zisku. Stanoví se nová podmínka sociální potřebnosti u rodičů pečujících o nezaopatřené dítě, a to řádné plnění povinné školní docházky. Pokud tuto povinnost rodič pečující o dítě nezajistí, nebude uznán sociálně potřebným a této rodině nebudou náležet dávky sociální péče podle zákona o sociální potřebnosti.

Další navržené úpravy směřují ke zpřesnění podmínek, za kterých nelze dávku sociální potřebnosti přiznat, protože si občan může zvýšit příjem vlastním přičiněním. A to nejen vlastní prací, ale též uplatněním zákonných nároků a využitím majetku. Současná právní úprava dává v tomto ohledu příliš velký prostor správnímu uvážení orgánů poskytujících tyto dávky a praxe jednotlivých úřadů je mnohdy odlišná. Významné je v tomto smyslu zejména bližší vymezení pojmu – zvýšení příjmu vlastním přičiněním, neboť peněžitá i věcná pomoc ze státních prostředků by měla být poskytována skutečně jen těm občanům, kteří si uvedeným způsobem nemohou zvýšit příjem. Situace, za kterých příslušný orgán může zamítnout žádost o poskytnutí dávky sociální péče s odůvodněním, že si může zvýšit příjem vlastním přičiněním, jsou v zákoně explicitně uvedeny. Zároveň je v zákoně stanoveno, kdy nelze po žadateli požadovat zvýšení příjmu vlastní prací. Takovými situacemi jsou např. věk nebo zdravotní stav.

Podle platné právní úpravy se při posuzování sociální potřebnosti zkoumají sociální a majetkové poměry osob, a to ve vztahu ke zjišťování možnosti zvýšit si příjem vlastním přičiněním, včetně využití majetku. Výslovně je chráněna jen nemovitost nebo byt sloužící k trvalému bydlení. Navrhuje se zajistit výslovně ochranu též u dalšího majetku a nadále se ponechává určitý prostor správnímu uvážení orgánu rozhodujícího o dávce z důvodu sociální potřebnosti.

Tady v této souvislosti chci jenom říct, protože se v rámci diskuze ohledně této úpravy objevily někdy námitky v tom smyslu, že zavádíme nějaká majetková přiznání. To, že ten kdo žádá o sociální dávky, tak musí prokazovat i majetkové poměry, to už platí celé léta. To není nic nového. Pouze upřesňujeme, co je skutečně majetkem, na který lze sáhnout, a ten majetek, na který sáhnout nelze, tzn. co patří do běžné domácnosti a co ještě ten dotyčný případně může prodat pro to, aby si zajistil určitý příjem.

Nově se s ohledem na princip motivace k práci a prokázání vlastního přičinění stanoví povinnost občana osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku. Její výši nebo výplatu, dát souhlas s ověřením této skutečnosti a dostavit se osobně na výzvu příslušného orgánu, nebrání-li tomu těžko překonatelné překážky. Tato povinnost se navrhuje také pro všechny společně posuzované osoby. Současně se stanoví sankce za nesplnění uvedených povinností. Veškerá tato další opatření směřují k omezení výplaty dávek v neodůvodněných případech a jsou tedy v souladu s navrhovanou reformou veřejných financí, ale i se zdravým rozumem.

Věřím, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, že tento návrh novely zákona podpoříte.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji vám, pane ministře. Přijměte opět místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednával Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Výbor určil jako svého zpravodaje pane senátora Emila Škrabiše. Výbor nepřijal žádné usnesení. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 171/2. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 171/1. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Alena Palečková, kterou nyní žádám, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Alena Palečková: Děkuji, pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové,dovolte, abych stručně zopakovala části z toho, co bylo řečeno ve zprávě předkladatele. Zákon o sociální potřebnosti upravuje poskytování sociálních dávek občanů s nedostatečnými příjmy. Jde o dávky tzv. nárokové. Nárok na ně vzniká při splnění určitých stanovených podmínek.

Tento zákon potom vymezuje konkrétní podmínky posuzování sociální potřebnosti např. pokud jde o občany žijící v domácnosti s jinými osobami, tzv. společně posuzované osoby anebo pokud jde o osoby, u nichž se možnost zvýšit si příjem vlastní prací nezkoumá. Jednou z posuzovaných podmínek jsou také celkové sociální a majetkové poměry občana.

Předloženým návrhem zákona se k dosavadní úpravě navrhuje zejména stanovit pro občany s příjmy z podnikání nebo z jiné samostatně výdělečné činnosti, že se u nich za příjem považuje nejméně částka ve výši 50 % průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství za předchozí kalendářní rok. To je ta věc, která se jako červená nit vine těmi dnes projednávanými zákony.

V podmínkách posuzování sociální potřebnosti rodičů pak stanovuje novou podmínku – plnění povinnosti zákonného zástupce, aby dohlédl na řádné plnění povinné školní docházky. Dále je stanovena nová podmínka – projevovat snahu zabezpečit si zvýšení příjmu vlastní prací. Oproti dosavadní úpravě je zde snaha konkrétněji vymezit, co se rozumí zvýšením příjmu vlastním přičiněním včetně konkrétnějšího vymezení majetku, u kterého z hlediska zvýšení příjmu vlastním přičiněním nelze vyžadovat jeho prodej nebo jiné využití.

Dále je zde stanovována povinnost žadatele o dávku nebo příjemce dávky – osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku atd. čili dát písemný souhlas k ověření této skutečnosti a na výzvu se osobně dostavit k příslušnému orgánu, pokud mu v tom nebrání nějaké nepřekonatelné překážky.

Co se týče legislativního procesu, tento návrh nebyl projednán v mezirezortním připomínkovém řízením před předložením do vlády. Vláda návrh schválila 30. června 2003 a předložila jej Poslanecké sněmovně. PS vládní návrh schválila dne 26. 9. 2003, když z přítomných 197 poslanců pro návrh hlasovalo 99 a 95 poslanců bylo proti. V 1. a 2. čtení byly podány i návrhy na zamítnutí. Tuším, že i nějaké pozměňovací návrhy.

Co se týká kompatibility s právem Evropské unie, navrhované změny právní úpravy nejsou právem Evropských společenství upraveny, a proto věcný rozsah novely zákona o sociální potřebnosti není v rozporu s právem ES. Navržené opatření je v souladu s lisabonským procesem, neboť je jedním z opatření směřujících k posilování sociální soudržnosti a zamezení sociálního vyloučení určitých znevýhodněných skupin.

Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu projednal tento návrh zákona na své 11. schůzi. Padly návrhy na schválení a zamítnutí a výsledkem projednávání je 32. usnesení našeho výboru z 11. schůze konané dne 22. října 2003. Po odůvodnění zástupce předkladatele, náměstka ministra práce a sociálních věcí Petra Šimerky, zpravodajské zprávě senátorky Daniely Filipiové, přednesené mnou, a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou a určuje zpravodajkou výboru k projednání návrhu zákona na schůzi Senátu mne. Tolik zpravodajská zpráva. S vlastním komentářem se dovolím přihlásit do obecné rozpravy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji vám, paní senátorko, a prosím, abyste zaujala rovněž místo u stolku zpravodajů. Nyní uděluji slovo zpravodaji Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu panu senátorovi Emilovi Škrabišovi. Prosím, pane senátore.

Senátor Emil Škrabiš: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, hospodářský výbor nepřijal žádné usnesení. Chtěl bych se tak alespoň v kostce zabývat tímto zákonem, proč se tak stalo, polovička byla tak a polovička byla tak.

Poskytování sociálních dávek občanům s nedostatečnými příjmy řeší zákon o sociální potřebnosti. Předložený návrh je jedenáctou novelou zákona č. 482/1991 Sb. Zákon stanovuje podmínky, při jejichž splnění má občan nárok na sociální dávky. Sociálně potřebným se stává občan, jehož příjem nedosahuje částky životního minima, životní minimum je však řešeno zákonem č. 463/1991 Sb., a občan není schopen buď vlivem stáří, nemoci nebo jiných závažných důvodů vlastním přičiněním tento příjem zvýšit. Průměrným měsíčním příjmem pro posouzení sociální potřebnosti je průměrný měsíční příjem za posledních 6 měsíců před podáním žádosti o poskytnutí sociálních dávek. Zákon rovněž řeší potřebnost sociálních dávek pro osoby žijící v domácnosti s jinými osobami a taktéž přihlíží k celkovým majetkovým poměrům občana.

Návrh zákona rozšiřuje § 1, který stanovuje sociální potřebnost, o nové odstavce 3 a 4. V odst. 3 je nově specifikováno zvýšení příjmu vlastním přičiněním, odstavec 4 pak stanoví, jaký vlastní majetek občanů není zahrnut do podmínek pro stanovení nároku na poskytnutí sociálních dávek. Další odstavce jsou přečíslovány.

Do projednávané právní normy byla zařazena podmínka nutná pro určení sociální potřebnosti, tj. plnění povinné školní docházky, která tady už byla zmíněna. Byl to § 3, doplněný odstavec 2.

K problémům, které byly při projednávání v hospodářském výboru: u osob, které žijí samostatně v domácnosti a nejsou to nezaopatřené děti, je částka životního minima stanovena ve výši 4100 Kč podle zákona o životním minimu, čili zmiňovaného zákona č. 463/1991 Sb., ale dle předložené úpravy u osob samostatně podnikajících, výdělečně činných je to 50 % průměrné mzdy v národním hospodářství za poslední rok, což činí částku 7 800 Kč. Tady se dostává do rozporu zákon o sociální potřebnosti se zákonem, který stanovuje životní minimum. Jak budou stanovovat pracovníci sociální potřebnost u občanů s příjmy z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti, z které části budou vycházet? Z části 4 100 Kč nebo 7 800 Kč?

Dále pak v § 3 je nově zařazen odstavec 5, který se pod čarou odvolává na zákon o zaměstnanosti č. 1/1991 Sb., který v § 6 stanoví, jak se má chovat občan zařazený do evidence uchazečů o zaměstnání, ale nestanoví povinnost zabezpečovat si zaměstnání sám. Na občana vedeného v evidenci uchazečů o zaměstnání by se mělo pohlížet jako na občana, který má snahu si zabezpečit zvýšení příjmů vlastní prací, vlastním přičiněním.

Návrh zákona byl vládou předložen k projednání do Parlamentu společně se zákony zabývajícími se reformou veřejných financí. Taktéž je třeba zdůraznit, že finanční dopady tohoto návrhu zákona na rozpočet lze stanovit jen odhadem.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu na své 21. schůzi projednal tento návrh zákona a po úvodním slově zástupce předkladatele náměstka ministra práce a sociálních věcí JUDr. Petra Šimerky, po zpravodajské zprávě a po rozpravě nepřijal žádné usnesení, když pro návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou hlasovali čtyři senátoři z 10 přítomných, čtyři senátoři byli proti a dva senátoři se zdrželi. Pro návrh zamítnout návrh zákona hlasovali čtyři senátoři z deseti přítomných, tři senátoři byli proti, tři senátoři se zdrželi. Děkuji vám, že jste mě vyslechli.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: I já vám děkuji, pane senátore. A nyní se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát projevil vůli návrhem zákona se nezabývat. Vzhledem k tomu, že nikoho nevidím, otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí paní senátorka Alena Palečková, které uděluji slovo.

Senátorka Alena Palečková: Děkuji vám, pane předsedající. Avizovala jsem při přednášení své zpravodajské zprávy, že vystoupím v obecné rozpravě, ale vzhledem k tomu, že ve zprávě zpravodaje hospodářského výboru byla uvedena část z toho, o čem jsem chtěla mluvit, bude moje vystoupení poměrně krátké.

Dovolte mně, abych se zmínila o některých podle mne vadách na kráse tohoto návrhu, který na první pohled reaguje na všeobecný požadavek o omezení zneužívání sociálních dávek, tedy na ten běžně tradovaný případ, kdy si pro sociální dávky přijíždějí lidé v Mercedesu. Nevylučuji, že se to děje, dokonce mám signály, že se to skutečně stává dokonce i v mém volebním obvodu, ale mám vážné pochybnosti o tom, že projednávaný návrh zákona tomu dokáže zabránit. Spíše mě mrzí, že k těmto úpravám dochází pod tlakem reformních změn, ve snaze ušetřit, kde se dá, a nikoliv ve snaze celkově vylaďovat a zpřesňovat sociální politiku. Uvedu také běžně tradovaný příklad: velké výdaje ústavní péče o staré a handicapované osoby na úkor těch případů, kdy tuto péči vykonávají za podstatně lepších a příjemnějších podmínek pro dotyčné osoby rodiny za velmi nedostatečných finančních podmínek. A takovýchto příkladů bychom jistě dokázali snést více.

Přístupu k projednávané novele odpovídá i fakt, že neprošla mezirezortním projednáváním před předložením vládě. Možná i proto má návrh různé legislativní problémy. Tak, jak o ní hovořil můj předřečník, je to ta kolize se zákonem o životním minimu, kdy v jednom případě je hranice 4100 Kč a tímto návrhem, který stanovuje striktně u osob samostatně výdělečně činných jinou výši minimálního započitatelného příjmu, a to částkou ve výši 50 % průměrné měsíční mzdy, což může samozřejmě v některých případech vést k tomu, že tito občané nebudou považováni za občany ve stavu hmotné nouze, přestože podle jiného zákona by takovými byli.

Druhým legislativním problémem je vágnost stanovení podmínky, že občan vedený v evidenci uchazečů o zaměstnání musí projevovat aktivní snahu zabezpečit si zvýšení příjmu vlastní prací. I zde bude velmi obtížně žadatel splňovat, resp. osvědčovat, tuto podmínku, protože není specifikována a nikterak neodpovídá ustanovením jiných zákonů, např. o zaměstnanosti a sociálním zabezpečení.

V bodech jsem si tady napsala legislativní problémy, o kterých jsem teď mluvila. Neexistence mezirezortního projednávání. Zdánlivé zpřesnění a zpřísnění podmínek poskytování dávek, přesto ponechává velký podíl posuzování příslušnými orgány, což nemůže navodit rovné podmínky toho posuzování plošně v celém státě. Všichni si dokážeme představit majetek, který prostě sociální pracovníci neodhalí a nedokáží poznat, že má dotyčná osoba pod postelí sbírku známek nebo Rembrandta, zatímco jiné majetky lze odhalit poměrně snadno.

Automatický předpoklad příjmů OSVČ ve výši 50 % průměrné měsíční mzdy, o tom tady bylo dnes mnohokrát hovořeno. O lidech, kterým nezbývá nic jiného z nedostatku zaměstnání v některých regionech, než se stát osobami samostatně výdělečně činnými a jejichž příjmy skutečně nedosahují této sumy. A pátý bod – neznámé a prakticky nevyčíslitelné finanční dopady této novely mě vedou k podání návrhu na zamítnutí tohoto návrhu zákona přesto, že některé z těch navrhovaných úprav v jiné podobě by byly žádoucí. Skoro se mi chce teď trošku žertem zopakovat vyjádření mého kolegy Dvořáka: Je to správný krok, ale pravděpodobně ne zcela správným směrem. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji vám, paní senátorko. Prosím paní senátorku Alenu Gajdůškovou, která se přihlásila do obecné rozpravy, aby se ujala slova.

Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, pane předsedající, pane ministře, vážené paní senátorky, páni senátoři, novela zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti zpřesňuje podmínky poskytování sociálních dávek občanům s nedostatečnými příjmy. Přesnější vymezení podmínek je více než žádoucí, protože se jedná o dávky, o kterých rozhoduje příslušný orgán sociálního zabezpečení ve správním řízení, tedy procedurálně podle zákona č. 381/1971 Sb. Vágní vymezení podmínek, při jejichž splnění vzniká na dávky nárok, vedlo k rozdílnému rozhodování u jednotlivých správních orgánů.

S těmito problémy jste se setkali jistě i vy v činnosti ve svém obvodě. To je jeden důvod, proč jsem přesvědčena, že tento zákon je potřebné schválit. Druhým důvodem je ustanovení, které je na první pohled kontroverzní tak, jak o tom hovořila moje předřečnice. Tím je čl. 1 bod 4 návrhu ustanovení, že za příjem z podnikání nebo z jiné samostatně výdělečné činnosti se považuje nejméně částka ve výši 50 % průměrné měsíční mzdy. Výhrady, že pokud toto vstoupí v platnost, mnohé osoby samostatně výdělečné činné přestanou podnikat, tedy starat se samy o sebe, neobstojí. Tento zákon řeší přiznávání dávek sociální potřebnosti, tzn. že pokud si svou činností nedokáže podnikatel zajistit ani částku poloviny průměrné mzdy, nestará se o sebe, nechává o sebe se starat stát. Vím, že sto procent těch, kteří se o sebe starají, tedy podnikají v režimu osob samostatně výdělečně činných, skutečných a poctivých živnostníků a podnikatelů, se toto ustanovení nedotýká, protože se skutečně o sebe dokáží postarat. Toto ustanovení pouze nedovolí sociální systém zneužívat.

Další důvod, který hovoří pro tento zákon je – aspoň z mého pohledu – podmínka povinnosti zákonného zástupce nezaopatřeného dítěte zajistit řádné plnění povinné školní docházky dítěte, pokud je společně posuzovanou osobou. Referentky sociálních odborů i učitelé by mohli vyprávět celé příběhy dětí ze sociálně málo podnětného prostředí, kterým pouze škola může dát pozitivní zkušenost a získané vědomosti, alespoň jakési šance pro další život.

Připojuji se k návrhu tento zákon schválit ve znění postoupeném PS a prosím o jeho podporu.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji vám, paní senátorko. Nyní uděluji slovo paní senátorce Jitce Seitlové, která se rovněž do obecné rozpravy přihlásila.

Senátorka Jitka Seitlová: Pane předsedající, dámy a pánové, původně jsem nechtěla vystupovat, ale v té plejádě názorů, která zazněla, jako poslední zazněl názor, že ten, kdo podniká anebo tak, jak to deklaruje zákon, tak provádí jinou činnost, jinou živnostenskou činnost, tzn. činnost, která mu má zabezpečit obživu a není schopen vydělat částku nad dané životní minimum, tzn. 7 800 a pak samozřejmě v návaznosti na další rodinné příslušníky, takže se o sebe neumí postarat. Dovolte mi, abych s tím silně polemizovala. Já s tím prostě nesouhlasím.

Víte, my máme pořád na mysli takové ty skutečně podnikatele v uvozovkách, kteří jezdí těmi drahými auty, přijedou někam a jdou si pro tu sociální dávku. Ale z těch půl milionu – 558 tisíc – živnostníků a drobných podnikatelů tato hrstka představuje velmi malou skupinu a ti si zase najdou někoho, kdo jim poradí, jak takové nařízení obejít. V mém regionu je spousta drobných podnikatelů, zemědělců, kteří na svých políčkách hospodaří. My v tomto státě jsme jim slíbili, že jim vrátíme půdu. Do dneška jsme ji mnohým nevrátili. My v tomto státě jsme jim slíbili, že jim vrátíme transformační podíly. Do dneška jsme jim je nevrátili a tito lidé přesto jsou rozhodnutí, že chtějí dále pokračovat v tom, aby si poctivě vydělávali a dostanou se během tohoto období do těžké situace. Třeba právě díky druhotné platební neschopnosti velkých státních firem. A v tuto chvíli říkáme ne, ne, vážení, vy musíte mít tento základ, nic vám nedáme.

Vy nejste rovni těm zaměstnancům, o které se stará stát. Ti dostanou jiné životní minimum. V tom já spatřuji obrovský, ale velmi silný nespravedlivý přístup k těmto dvěma skupinám a můj osobní postoj, jako nezávislé, není záporný k celé reformě, některé návrhy jsem podpořila, ale s některými, přesně s takovými, nemohu souhlasit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji vám, paní senátorko. Hlásí se ještě někdo do obecné rozpravy? Není-li tomu tak, obecnou rozpravu končím. Pane ministře, vyjádříte se k rozpravě? Děkuji.

Ministr vlády ČR Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři, já bych se pokusil reagovat na dvě výhrady, které tady zazněly. Ono je to trošku složitější, takže mě omluvte, že to bude malinko delší vystoupení, ale je tady napadáno, že úprava navrhuje pouze v zákoně o sociální potřebnosti, nikoliv v zákoně o životním minimu, ačkoliv dosud je způsob stanovení příjmů osob samostatně výdělečně činných stanoven v zákoně o životním minimu. Důvodem takového přístupu je skutečnost, že zákona o životním minimu je využíváno jen při posuzování sociální potřebnosti osob, ale i v jiných oblastech například příspěvek na částečnou úhradu neinvestičních nákladů mateřských škol, školních družin a školních klubů se neplatí, jestliže po jeho zaplacení klesne součet příjmů příslušníků domácnosti, ve které dítě žije pod 1,25násobku životního minima anebo příjem pod 1,5násobek životního minima, znamená 50% slevu na školném ve vyšších odborných školách apod.

Cílem novelizace je pouze úprava systému dávek poskytovaných z důvodů sociální potřebnosti, čili tady ta souvislost není. Vysvětlení zvláštnosti vztahu zákona o životním minimu a zákona o sociální potřebnosti – tady je potřeba říci, že tyto zákony vznikly v době federace, zákon o životním minimu byl federálním zákonem, zákon o sociální potřebnosti zákonem republikovým.

Mezi těmito normami není vztah normy obecné a normy speciální, jedná se o předpisy stejné právní síly.

Zákon o sociální potřebnosti, který stanoví podmínky pro nároky na obecné dávky sociální péče, pouze využívá ke stanovení uvedených podmínek některá ustanovení ze zákona o životním minimu. Jiné podmínky upravuje zákon o sociální potřebnosti přímo. Například navýšení částky stanovené v zákonu o životním minimu pro žadatele, jemuž byly přiznány mimořádné výhody třetího stupně, činí 600 Kč. Pro žadatele odkázaného na dietní stravování, navýšení činí 650 až 1800 Kč. Tím, že vznikly zákony dva, navázaly se na zákon o životním minimu další právní přepisy, nejen zákon o sociální potřebnosti.

Z uvedeného je zřejmé, že se nejedná o nepřímou novelizaci zákona o životním minimu tak, jak tady bylo řečeno. Tady je možné říci, že je tu samozřejmě i otázka jiného právního názoru. Je to věc, kterou bychom mohli samozřejmě diskutovat šířeji.

Dále byla výhrada k bodu 7, kde se navrhuje doplnit do zákona o sociální potřebnosti ustanovení, podle kterého se za sociálně potřebného nebude považovat občan vedený v evidenci uchazečů o zaměstnání, pokud nebude projevovat snahu zabezpečit si zvýšení příjmů vlastní prací.

Současná situace je taková, že mezi příjemci dávek sociální péče velmi roste skupina dlouhodobě nezaměstnaných, kteří jsou vedeni v evidenci úřadu práce a nesnaží se získat zaměstnání. Je zřejmé, že samotná skutečnost, že je občan vedený v evidenci uchazečů o zaměstnání, nesvědčí o tom, že jde o občana, který má snahu nalézt zaměstnání. Úřady práce totiž v rámci svých pravomocí stanovených předpisy o zaměstnanosti zprostředkovávají těmto nezaměstnaným vhodná zaměstnání. Ale nemohou zkoumat vlastní snahu těchto občanů si zaměstnání vyhledat. Takovou snahou se rozumí například vyhledávání v inzerci, odepisování na inzeráty, účast na výběrových řízeních atd.

Nikoliv nepodstatná je rovněž ta skutečnost, že úřady práce zprostředkovávají zaměstnání také občanům, kteří nechtějí pobírat dávky sociální péče. Tito občané si mohou dovolit čekat, až jim úřad práce nějaké zaměstnání zprostředkuje a nikdo po nich nemůže chtít, aby aktivně práci sami sháněli. Pracovat totiž v České republice není povinné, ustanovení trestního zákona o příživnictví bylo zrušeno. Proto také toto ustanovení je v tomto zákonu.

V jiné situaci však je, a měl by být i nadále úřad poskytující dávky sociální péče ze státního rozpočtu, který rozhoduje o tom, zda žadatel je, či není schopen získat vlastním přičiněním, mj. tedy vlastní prací, prostředky na svoji obživu. Přitom taková činnost není v rozporu se zákonem o zaměstnanosti. V § 6 odst. 1 zákona o zaměstnanosti se stanoví, že vhodné zaměstnání si občan zabezpečuje sám nebo za pomoci úřadu práce. I toto ustanovení tedy přepokládá, že jsou zde další možnosti získání zaměstnání. Skutečnost, že si občan hledá práci sám, v žádném případě nevylučuje, že mu skutečně se zprostředkováním zaměstnání nemůže pomáhat úřad práce. Taková praxe je naopak nejběžnější, zejména pokud stále uvažujeme o potenciálních příjemcích či žadatelích o dávky sociální péče.

Není tedy pravdivé tvrzení, že občan, který se rozhodne si zabezpečovat zaměstnání sám, nemůže být uznán za sociálně potřebného. Tady je potřeba rozlišovat, které právní normy upravují některé skutečnosti. Chci jenom zase upozornit na to, že v této chvíli je před projednáním ve vládě vlastně zbrusu nový zákon o zaměstnanosti, který by měl vytvořit lepší podmínky pro aktivní činnost a motivaci k vyhledávání zaměstnání, protože doufám, že v této místnosti nikdo nepochybuje o tom, že hlavním důvodem každého, kdo je uchazečem o zaměstnání, je práci si hledat, aktivně vyhledávat, nesedět, nečekat. Úřad práce má jenom omezené možnosti, kdy může nabízet z toho, co má v rámci svých nabídek.

Tady je potřeba také říci, že dvě třetiny uchazečů o zaměstnání získaly pracovní příležitosti mimo nabídek, které jsou na úřadu práce, čili v podstatě ze skutečně existujících volných pracovních míst, které nejsou vždycky registrovány na úřadu práce.

Pokud jde o poslední věc, která tady byla zmiňována, to je otázka posuzování příjmu. Není možné posuzovat nejenom životní minimum, ale je potřeba také posuzovat možnosti a postavení osob samostatně výdělečně činných a osob závislé činnosti je různé, protože mnohé věci, které si může dát do nákladů OSVČ, a jsou to mnohdy náklady, které souvisejí vlastně i s osobní potřebou, např. provozování osobního automobilu, provoz a s některými dalšími věcmi, tak naopak zaměstnanec tuto možnost nemá, ten to platí cash ze svého příjmu, který dostává apod.

Na druhé straně je pravdou, a předpokládám, že tady nikdo nepřepokládá, že stát by měl dotovat v podstatě podnikatele, kteří nejsou schopni si ze své činnosti zajistit alespoň polovinu toho, co je průměrný výdělek v závislé činnosti. Je to samozřejmě i otázka diskuzí, ale návrh prostě vychází z předpokladu, který je. Bohužel reálným faktem je, že pokud např. vycházíme - a budeme o tom hovořit v souvislosti i s pojištěním – ze sociálního pojištění, tak lze říci jednoznačně, že více než 60 % osob samostatně výdělečně činných platí pojištění ze základu nižšího než 3000 Kč a 95 % se vejde do základu do 6000 Kč. Čili tady je samozřejmě určitý nepoměr mezi příjmy a mezi skutečností.

Z tohoto hlediska se domníváme, že tento parametr pouze zrovnoprávňuje postavení mezi osobami samostatně výdělečně činnými a zaměstnanci. Na to mohou být samozřejmě názory různé, ale pravdou je, že právě ten rozdíl, který je poměrně výrazný, umožňuje v tomto případě zneužívání systému. A myslím, že i paní senátorka tady uvedla případy, které samozřejmě popisují pracovnice na těchto úřadech, kdy si přijedou takovíto lidé mnohdy pro podpory taxíkem nebo nějakým luxusním autem. Ale to jsou samozřejmě extrémní případy. Ale ty případy, které jsou, prostě neodpovídají příjmům, které jsou oficiálně vykazovány. Je to samozřejmě věcí finančních úřadů atd. Ale pro potřeby sociálních dávek vycházíme z nějakého úsudku, a ten je stanoven tímto zákonem, že by to měla být asi polovina průměrného výdělku.

Jenom pro zajímavost uvedu, že jsou země, a mám pocit, že to je právě Německo a některé jiné země, kde právě tento základ vychází z nejvyššího příjmu nejlépe placeného zaměstnance takovéhoto podnikatele, protože s tím mají problémy i v jiných zemích, nejenom u nás. Ale můžeme se bavit o systému, ale každopádně víme, že systém tak, jak je dnes nastaven, není spravedlivý. A nebude spravedlivý ani potom, vždycky bude k někomu více nebo méně spravedlivější, ale určitě bude objektivnější.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji vám, pane ministře. Táži se zpravodaje Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu pana senátora Emila Škrabiše zda se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě? Nežádá, děkuji vám, pane kolego.

Paní zpravodajko garančního výboru, prosím o vaše vyjádření.

Senátorka Alena Palečková: Děkuji, já jenom velmi stručně na závěrečné slovo předkladatele. Myslím si, že ne zcela rozptýlil naše obavy z legislativních nedostatků. V prvním případě sám řekl, že na to může existovat jiný právní názor, což už samo o sobě zakládá právě tu obavu, že nebude vše jednoznačně vysvětlitelné.

Za druhé, občan hledá práci sám pomocí inzerátů, dotazů u zaměstnavatelů atd. Obava z toho, jakým způsobem se toto bude osvědčovat, jak si nechá od každého zaměstnavatele potvrdit, že se ho ptal, jestli ho zaměstná? Opět zůstává tento problém.

Pak bych chtěla znovu upozornit na to, že opět tady zazněl termín dotace osob samostatně výdělečně činných. Myslím, že zcela pregnantně tento problém zde vysvětlila paní kolegyně Seitlová. Některé OSVČ, i třeba v určitém ročním období v zemědělství, prostě nedosahují takových výdělků. A to přece neznamená, že jim řekneme, tak ty sis vydělal o 50 korun méně než máš, tak my ti zrušíme podnikání a budeme ti platit sociální dávky, atd. atd.

Čili ne zcela byly rozptýleny obavy, o kterých jsem mluvila. Teď bych uvedla, že v rozpravě vystoupily tři senátorky, byla to dámská záležitost, a padly dva návrhy:

-? Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku svým usnesením navrhl schválení,

-? já jsem v obecné rozpravě navrhla zamítnutí této předlohy.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Děkuji vám, paní senátorko.

Vyslechli jsme předkladatele a zpravodaje a tudíž přistoupíme k hlasování.

V sále je aktuálně přítomno 67 senátorek a senátorů, kvorum je 34.

Opakuji, že byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V hlasování č. 28 se ze 68 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 35 pro vyslovilo 40, proti bylo 22. Návrh byl přijat.

Dámy a pánové, děkuji panu ministrovi, děkuji paní předkladatelce a dovolím si přerušit naše jednání do zítřka do 9.30 hodin, kdy budeme pokračovat bodem č. 10 našeho schváleného programu. Příjemný večer.