Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

2. den schůze

(7. srpna 2003)

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Dámy a pánové, přeji vám dobré ráno, je devět hodin, budeme pokračovat v přerušeném jednání 9. schůze Senátu. Nejprve vás seznámím s omluvami na toto jednání. Z dnešního dne se omluvili tito senátoři: Milan Šimonovský, Richard Falbr, Jaroslav Kubín a Alena Palečková. Prosím vás, abyste se nejprve zaregistrovali svými identifikačními kartami a pro vaši informaci připomínám, že náhradní identifikační karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu.

Na úvod dnešního jednání se přihlásil pan senátor František Kroupa a já mu uděluji slovo.

Senátor František Kroupa: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Já v této chvíli vystupuji jako zpravodaj Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost k tisku č. 135, který máme dnes na programu. Náš výbor a společně s ním na společném zasedání i hospodářský výbor včera projednávaly tento tisk a došly ke společnému závěru, který tímto zveřejním.

Výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR vyřadit senátní tisk č. 135 z pořadu jednání. Důvodem je nesoulad mezi zněním schváleným Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR a zněním postoupeným Senátu Parlamentu ČR. Tolik návrh obou výborů a předpokládám, že mohu tedy považovat toto moje vystoupení za procedurální návrh. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane senátore, o tomto návrhu budeme vzápětí hlasovat.

Kolegyně a kolegové, budeme hlasovat o usnesení Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu vyřadit z pořadu 9. schůze Senátu návrh zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sil, senátní tisk č. 135.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 21 skončilo, z registrovaných 55 senátorek a senátorů pro 54, proti 1. Tento návrh byl schválena senátní tisk č. 135 je vyřazen z této schůze.

Nyní budeme projednávat první dnešní bod, kterým je:

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti ve, znění pozdějších předpisů,

který jste obdrželi jako senátní tisk č. 124.A nyní prosím paní navrhovatelku, paní poslankyni Alenu Páralovou, aby nás seznámila s návrhem zákona. Vítejte mezi námi, paní poslankyně.

Poslankyně Alena Páralová:Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte mi, abych vás seznámila s návrhem novely zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, i když musím konstatovat, že informace k návrhu zákona, zpracovaná legislativním odborem Senátu je natolik excelentní, že k ní nemám co dodat.

Předkládaná novela se týká lidí, kteří splňují současně dvě podmínky – jednak mají příjem pod hranicí životního minima a jednak musí ze zdravotních důvodů dodržovat dietu. Odtud plyne, že se jedná o omezený počet lidí a dopad na státní rozpočet bude asi 50 – 60 milionů korun ročně. Týká se to několika tisíc lidí – asi tří tisíc.

Uvedu příklad občana, na kterého se novela vztahuje. Občan žije sám, požívá částečně invalidní důchod ve výši např. 2 500 Kč a pověřený obecní úřad mu doplácí měsíčně 1 600 Kč do životního minima, které pro jednotlivce činí 4 100 Kč. Pokud je tento člověk diabetik nebo je po operaci tlustého střeva, má držet svou dietu apod., vyplácí mu obecní úřad na základě doporučení odborného lékaře navíc ještě 600 Kč, takže celkem pobírá za měsíc 4 700 Kč. Zdůrazňuji, že se jedná pouze o lidi s nejnižšími příjmy. Pokud diabetik žije ve společné domácnosti s někým, kdo má příjem vyšší než 7 – 8 tisíc korun, dietní příplatek samozřejmě nedostane, protože přestane být sociálně potřebný.

A teď se dostávám k jádru problému. Od roku 1994 je v zákoně částka 600 korun tak, jak byla nastavena ještě za ministra Vodičky a od té doby se nezměnila. Zatímco rostly ceny, rostly mzdy, valorizovaly se důchody, tato částka zůstala stát dlouhých 9 let na stejné výši. Přitom již v době, kdy byla částka 600 korun takto provizorně nastavena, bylo zadáno vypracování studie, která měla za cíl zmapovat náklady na různé typy diet, aby mohly být zapracovány do zákona.

Možná vás pobaví nebo překvapí, jak složitou cestu si razila a urazila jednoduchá úprava zákona, která měla pomoci těm nejpotřebnějším a s níž všichni úředníci ministerstva, politici souhlasili. V roce 1994 byla zákonem stanovena částka na dietní stravování ve výši 600 korun. V roce 1995 byl odevzdán projekt zpracovaný kolektivem profesora Michala Anděla s názvem Nezbytné náklady na lékařsky předepsané dietní stravování. Jenomže ve stejném roce byla v centru pozornosti pana ministra Vodičky důchodová reforma. Víte, že nový důchodový zákon začal platit od 1. 1. 1996. V roce 1996 byly volby, Sarajevo atd. V roce 1998 další volby a hned po volbách v roce 1998 se na mě obrátily organizace zdravotně postižených se žádostí o nápravu. Zákon jsem měla připravený, ale neuměla jsem vyčíslit náklady, takže podle jednacího řádu Poslanecké sněmovny jsem jej nemohla předložit, proto jsem se uchýlila k interpelaci a bylo mi řečeno, že ministerstvo na zákoně pracuje.

V říjnu 2000 byl vládou schválen záměr zapracovat výsledky projektu profesora Anděla z roku 1995 do legislativy. V roce 2001 předložil pan ministr Špidla Sněmovně novelu zákona, kde se objevilo zmocnění vládě k vydání vyhlášky o dietním stravování. Návrh vyhlášky byl součástí sněmovního tisku. Návrh byl několikrát zařazen na jednání pléna Sněmovny a opět několikrát byl z jednání pléna stažen na návrh komunistických poslanců, kteří ho označili za nemravný, ale nikoliv samozřejmě kvůli dietnímu stravování.

V říjnu 2002 jsme předložili jako poslanecký návrh novelu, která části na jednotlivé věty vymezovala přímo zákonem pomocí koeficientů v návaznosti na část životního minima určenou na výživu. A měli jsme to jednoduché, protože jsme mohli náklady opsat z vládního materiálu.

Ve stejné době předložil ministr Škromach vládní novelu s variantou vyhlášky, a proto jsme poslaneckou novelu tzv. zaparkovali a přerušili její projednávání do doby projednání vládní novely.

Vládní novela prošla celým procesem až do nadějného třetího čtení, kdy však opět nebyla přijata. Proto se poslanecká novela dostala na pořad jednání ve Sněmovně až v červnu 2003. Ve Sněmovně doznala změn, takže je nakonec ve znění původního vládního návrhu, což se nám, předkladatelům, příliš nelíbí. Ale nakonec se vláda i předkladatelé zákona shodli, že je třeba stávající stav napravit a zákon byl schválen ve Sněmovně výraznou většinou.

Proto se na vás obracím se zdvořilou žádostí o podporu předložené novely v zájmu těch nejpotřebnějších z nás. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, paní navrhovatelko. Prosím, posaďte se u stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Přijal usnesení, které bylo rozdáno jako senátní tisk č. 124/1. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Daniela Filipiová, kterou nyní prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Daniela Filipiová: Pane předsedo, paní poslankyně, dámy a pánové, předložený zákon upravuje poskytování sociálních dávek občanům s nedostatečnými příjmy. Občan je považován za sociálně potřebného, jestliže jeho příjem nedosahuje částek životního minima a občan si nemůže příjem zvýšit vzhledem k věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů. Konkrétní podmínky posuzování sociální potřebnosti vymezuje zákon.

Chtěla bych uvést na úvod, že životní minimum se skládá ze dvou částí. První má vztah k základním osobním potřebám jednotlivých osob v domácnosti jako jsou náklady na výživu, ošacení a obuv, a druhá vyjadřuje potřebu finančních zdrojů nezbytných k úhradě společných nákladů na domácnost – zde se jedná zejména o náklady na bydlení a související služby.

Dosavadní úprava zákona také zohledňuje dvě skupiny občanů se zdravotním postižením, u kterých se částka životního minima zvyšuje zohledněním zvýšených nákladů podmíněných jejich zdravotním postižením. Odst. 1 stanoví, že jestliže zdravotní stav občana vyžaduje na základě doporučení příslušného odborného lékaře zvýšené náklady na dietní stravování, částka potřebná k zajištění výživy a ostatních základních potřeb se zvyšuje o 600 korun měsíčně.

Odst. 2 stanoví, že částka potřebná k zajištění nezbytných nákladů na domácnost stanovená zvláštním zákonem se při posuzování sociální potřebnosti občanů, jimž byly přiznány výhody třetího stupně – držitelé průkazů ZTP/P, čili zvlášť těžce zdravotně postižení lidé, kteří ještě navíc potřebují pomocníka ke svým základním životním úkonům, se zvyšuje o 600 korun měsíčně.

Předloženým návrhem zákona má dojít ke změně právní úpravy týkající se zvýšení částek životního minima pro občany se zvýšenými náklady na dietní stravování tak, že místo pevně stanovené částky půjde o částky, které se pro jednotlivé typy diet stanoví vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí. Pro úplnost chci uvést, že v konečné fázi půjde o částky v rozmezí od 650 do 1800 korun.

Nutno uvést, že v původním návrhu zákona bylo stanoveno, že částky životního minima budou zvýšeny příslušným koeficientem určeným podle typu diety – koeficient byl stanoven od 0,28 do 0,8 podle typu diet tak, aby k valorizaci této částky docházelo automaticky při valorizaci životního minima.

Tento návrh však byl zamítnut a byl přijat komplexní pozměňovací návrh, který navýšení částky stanoví vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí. Byly zde totiž „obavy“, že by těmto lidem, kteří žijí z částek na hranici životního minima, byl bezdůvodně zvyšován příspěvek i tehdy, pokud by se částka životního minima zvyšovala z důvodů zvýšení té části, která zohledňuje zvýšení potřeb na bydlení, a na druhou stranu zde byly obavy, že by se naopak v částce neprojevilo zvýšení cen dietních potravin, které se nezapočítávají při výpočtu té části životního minima, která zohledňuje ceny potravin a tedy náklady na stravování.

Je třeba si uvědomit, že by se vždy jednalo o zvýšení v řádu pouhých desítek korun, a to pro skupinu těch nejpotřebnějších občanů, kteří žijí ve velmi skromných a těžkých podmínkách vzhledem k jejich zdravotnímu postižení. Obavy, že by tito lidé dostali od státu zřejmě neoprávněně pár korun navíc, jsou dle mého názoru při- nejmenším zarážející, když si uvědomíme částky, které do této oblasti jdou a které jsou podle mého názoru mnohdy velmi často zneužívány.

Ráda bych zmínila problémy předložené novely z hlediska legislativního. Proti stávající úpravě, kdy je částka určena přímo zákonem, bude tato částka určena prováděcím předpisem. Je zde ovšem ten problém, že v zákoně nemá být vymezen jakýkoli rámec pro úpravu v prováděcím právním předpisu. Je třeba poukázat na článek 79 odst. 3 Ústavy, podle kterého ministerstva mohou na základě zákona a v mezích zákona vydávat právní předpisy pouze tehdy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny. Z navrženého znění novely zákona není jasné, jaké zákonné meze bude muset vyhláška při stanovování částek respektovat a může z toho vyplynout, že v budoucnu by tato částka mohla být dokonce i nižší než je stávajících 600 korun.

Vhodnější by byla úprava, kdyby příslušné částky byly stanoveny v zákoně s tím, že by částky byly podle zákonného zmocnění zvyšovány prováděcím právním předpisem tak, jak je tomu např. v zákoně o životním minimu, pokud jde o stanovování částek životního minima nařízením vlády.

Vzhledem k tomu, že se stávající částka 600 korun od r. 1994 nezvyšovala, není možné s ohledem na potřebnost osob, o kterých zde mluvíme, otálet a vracet návrh zákona zpět do PS a oddálit tak účinnost tohoto zákona, která je stanovena na první den kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení. Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku dne 30. července na své 9. schůzi došel proto k závěru, ve kterém doporučuje plénu Senátu schválit předloženou novelu ve znění postoupeném PS.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, paní zpravodajko. Táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát projevil vůli návrhem zákona se nezabývat? Paní kolegyně Moserová.

Senátorka Jaroslava Moserová: Vážený pane předsedající, pane předsedo, vážená kolegyně, podávám návrh, aby Senát projevil vůli předloženým návrhem zákona se nezabývat.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, paní senátorko. Budeme o vašem návrhu hlasovat.

Paní senátorka Moserová podala návrh, aby Senát projevil vůli návrhem zákona se nezabývat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 22 skončilo. Z přítomných 65 senátorek a senátorů pro hlasovalo 54, proti nikdo. Návrh byl schválen.Končím projednávání tohoto bodu. Prosím paní poslankyni.

Poslankyně Alena Páralová:Vážený pane předsedo, vážený pane místopředsedo, vážené paní senátorky a senátoři, děkuji vám. Přeji vám, aby už vaše jednání skončilo a šli jste na zaslouženou dovolenou. Na shledanou.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji za milá slova, která nejsme z PS zvyklí slýchat každý den.

Nyní budeme projednávat bod, kterým je:

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, exekuční řád, a o změně dalších zákonů ve znění zákona

č. 6/2002 Sb., a zákon č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 131. Prosím pana poslance Stanislava Křečka, aby nás s návrhem zákona seznámil. Dobrý den, pane poslanče.

Poslanec Stanislav Křeček: Vážený pane předsedající, milé a vážené paní senátorky, milí a vážení páni senátoři, jistě se shodneme na tom, že obtížná vymahatelnost, resp. nevymahatelnost práva je jedním z největších problémů české justice a našeho právního řádu vůbec. Je proto, podle mého názoru, velice třeba podporovat každý návrh, který umožňuje dosáhnout lepší vymahatelnosti práva, a nepochybně zákon č. 102/2001 Sb., o soudních exekutorech, který zavedl institut soukromých exekutorů, takovým legislativním počinem je.

Přesto samozřejmě v průběhu dvou let fungování tohoto zákona se ukázaly některé problémy a poslanecký návrh zákona, který máte před sebou a který doporučuji vaší laskavé pozornosti, některé problémy odstraňuje. Je to jednoduchá novela, nikterak obtížná, jenom je zde reagováno na problémy, které vznikly.

V bodu 1 se reaguje na zřízení Nejvyššího správního soudu, kde se postavení asistenta soudce nejvyššího správního soudu staví na roveň asistentů soudců Nejvyššího soudu apod.

V bodu 2 je pak vyloučena pochybnost o tom, že obecná povinnost sdělit exekutorovi některé skutečnosti, se vztahuje také na orgány Správy sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovny, a to nikoliv proto, že by soukromý exekutor pátral nebo ho zajímaly zdravotní záležitosti týkající se pojištěnců, ale výhradně proto, že jedině tento orgán může v naprosté většině případů sdělit plátce mzdy. Odjinud než od orgánů Správy sociálního zabezpečení se exekutor zpravidla plátce mzdy nedozví. Navrhujeme proto, aby tento orgán byl vyňat z povinnosti mlčenlivosti a byl povinen sdělit plátce mzdy soukromému exekutorovi.

Drobně se upravuje termín evidence na „registr motorových vozidel“, což je ovšem spíše legislativně-technická úprava.

Konečně se stanoví, že je bezplatné poskytování v součinnosti soudním exekutorům, které vyplývá z dosavadní judikatury vztahující se k § 128 občanského soudního řádu, který toto již v judikatuře zakotvil.

V bodě 4 se jedná o promítnutí mezinárodních závazků našeho státu, kde se za vysokoškolské vzdělání potřebné pro soukromého exekutora, považuje i zahraniční vysokoškolské vzdělání v oblasti práva uznaného mezinárodní smlouvou.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovoluji si požádat, abyste tuto legislativní předlohu uznali za potřebnou pro náš právní řád. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane navrhovateli. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Ústavně-právní výbor. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 131/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Ladislav Macák, kterého prosím o předložení zpravodajské zprávy.

Senátor Ladislav Macák: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, pane poslanče, vážené kolegyně a kolegové, Ústavně-právní výbor se na své 22. schůzi dne 30. července letošního roku zabýval návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekučních činnostech, tak zvaný exekuční řád, a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 6/2000 Sb. a zákona č. 368/92 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Po delší rozpravě přijal toto usnesení:

1. doporučuje Senátu schválit projednaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky,

2. určuje zpravodajem mne.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane zpravodaji. Posaďte se rovněž ke stolku zpravodajů.

Nyní obligatorní dotaz, a to, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát projevil vůli návrhem zákona se nezabývat.

Otevírám proto obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se jako první přihlásil senátor pan Jaroslav Kubera. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, nemám žádné zásadní výhrady, jenom malý pozměňovací návrh, protože pokud pohlédneme do některých zákonů, které byly přijaty, zjistíme, že všechny subjekty, kterým je umožněno nakládat s majetkem, informacemi nebo službami, ať už vlastními nebo třetích osob, mají oprávnění za poskytnuté informace nebo služby požadovat náhradu nákladů, ať už se jedná o ustanovení zákonů o soudních poplatcích ve správním řádu, v zákonu o Fondu kulturních a sociálních potřeb, o vodním zákonu nebo o zákonu o bankách, v zákonu o svobodném přístupu k informacím nebo v exekutorském řádu.

Všem těmto subjektům, a nejen jim, z jejich činnosti vznikají náklady, které mají oprávnění zahrnout do nákladů a vyúčtovat je. Pravdou je, že v řadě případů je stanoveno, že tyto náklady mají být přiměřené a mají za úkol snížit náklady poskytovatele takové informace či služby vůči žadateli, a to tak, aby byla oceněna jeho práce a materiál, které byly účelně vynaloženy na poskytnutí informace žadateli.

Tento pozměňovací návrh vychází a je v podstatě totožný s textem, který je v zákoně o svobodném přístupu k informacím, a zní, že v první části článku I bod 3 v § 34 odstavci 1 zní: Exekutor může požádat o součinnost třetí osoby podle § 33, a ty jsou v souvislosti s poskytováním informací oprávněny žádat úhradu ve výši, která nesmí přesáhnout náklady spojené s vyhledáním informace,  pořízením kopií a odesláním informací exekutorovi. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego. Dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Stodůlka.

Senátor Jiří Stodůlka: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, skutečností je, že zavedení soukromých exekutorů v České republice bylo počinem, který rozhýbal více či méně mrtvé vody týkající se vymáhání pohledávek za pomoci soudů a těchto institucí.

Na druhou stranu je pravdou, že hned napoprvé se nepodařilo docela úspěšně vyřešit některé pravomoci exekutorů, a nakonec se ve své praxi shledáváme s tím, tuším že včera Česká televize vysílala další z případů, kdy exekutor nějak zasáhl a občanům se to příliš nelíbí. Přesto je tato instituce nutná a my musíme udělat všechno pro to, aby vymahatelnost práva byla pokud možno stále posilována.

Na druhou stranu autorům zákona, který je poslaneckou iniciativou, vyčítám jednu věc, která je z tohoto hlediska dosti nebezpečná jako precedens do budoucna. Pokud se podíváte do tisku, který je před námi a je v současné době projednáván, vidíte, že ve třetím bodě pozměňovací novely je uvedeno slovíčko „bezplatné“ – „bezplatné poskytování informací pro exekutora“.

Navrhovatelem panem poslancem Koudelkou na Ústavně-právním výboru byla vznášena analogie s občanským soudním řádem, že soud má také v jistých případech právo na poskytování informací zdarma, ale soud je orgánem státu a tudíž mu tato věc jako složce státu přísluší. Nikoliv ovšem soukromý exekutor, který obstarává služby pro stát, ale za úplatu, a to nemalou. Subjekty, kterých se dotkne bezplatné poskytování informací, myslím, že spíše z hlediska filozofického by měly dostat zaplaceno za to, co udělají, protože ať už jsou to zdravotní pojišťovny, které se ozvaly v této věci, ale i další se přece nemohou smířit s tím, že zákonodárce v této době, 13 let po revoluci, nařizuje soukromým subjektům, aby poskytly někomu něco zadarmo.

Zadarmo není nic v této společnosti. My nemáme ani bezplatné zdravotnictví, ani bezplatné školství, všechno někdo platí. Proto podporuji to, co zde navrhoval pan kolega Kubera. Tento pozměňovací návrh pochopitelně není žádnou revolucí, ale alespoň učiní přítrž možným budoucím snahám Parlamentu vkládat do dalších zákonů slovíčko bezplatně. Na to pozor. To bych nerad, to velmi, velmi čpí návratem ke starým dobám. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego. Táži se, zdali se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy. Nikoho nevidím, obecnou rozpravu končím a dávám slovo panu navrhovateli, aby se k ní mohl vyjádřit. Prosím.

Poslanec Stanislav Křeček: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, já samozřejmě tu filozofii, která tu byla řečena panem senátorem Kuberou i panem senátorem Stodůlkou, plně chápu a rozumím jí. Jenom upozorňuji na jedno.

Filozofie zákona o soukromých exekutorech stojí na zásadě, že kroky a činy soukromého exekutora jsou činy soudu, že tak činí nikoliv jako soukromá osoba, nikoliv jako advokát, který nemá se státním orgánem nic společného, ale činí tak jménem soudu. Tento pozměňovací návrh tuto zásadu prolamuje. Záleží na vás, zda budete stejného názoru, nebo nikoliv. Pokud tento návrh bude přijat, nic proti tomu, je to samozřejmě možné a já, pokud bude přijat, doporučím Poslanecké sněmovně, aby byl přijat ve znění schváleném Senátem.

Jenom upozorňuji na to, že jde o zásadní změnu, že dosud se vycházelo z toho, že kroky exekutora jsou kroky soudu, čili i ten požadavek na bezplatnost vychází právě z této úvahy, ale může být samozřejmě názor jiný. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane navrhovateli. Táži se garančního zpravodaje, zdali se chce vyjádřit k obecné rozpravě? Nikoliv. Byl podán garančním výborem návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou a po znělce budeme o tomto návrhu hlasovat.

Kolegyně a kolegové, budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Ještě počkáme na kolegyně a kolegy. V této chvíli zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování č. 23 skončilo, z registrovaných 69 senátorek a senátorů pro 8, proti 7, tento návrh byl zamítnut. A v této chvíli otevírám podrobnou rozpravu. Pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím.

Senátor Jaroslav Kubera: Já si dovolím jen předložit onen pozměňovací návrh, který už jsem uvedl v obecné rozpravě. V části první v čl. I bod 3 zní: V § 34 odst. 1 zní: Exekutor může požádat o součinnost třetí osoby podle § 33 a ty jsou v souvislosti s poskytováním informací oprávněny žádat úhradu ve výši, která nesmí přesáhnout náklady spojené s vyhledáním informace, pořízením kopií a s odesláním informací exekutorovi.

Jen poznámku. To, že je pověřen exekutor soudem, nemění nic na tom, že je k exekutorovi ona osoba, v jejíž prospěch se ta činnost exekutora koná, platí a on i nepochybně tyto náklady, pokud nějaké vzniknou, té osobě vyúčtuje, protože má právo na to si je zahrnout do své odměny, což si myslím, že se nevylučuje. Jinak by to muselo být tak, že když je pověřen soudem, nemůže vyžadovat žádnou úhradu a je to vlastně činnost státní správy nebo soudnictví. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego. Hlásí se ještě někdo? Paní senátorka Dagmar Lastovecká do podrobné rozpravy. Prosím.

Senátorka Dagmar Lastovecká:Pane předsedající, pane předsedo, pane poslanče, dámy a pánové, já jsem si všimla, že legislativní odbor upozorňoval, že v zákoně, nikoliv v novele, je jedna drobná chyba, a to v § 53 odst. 2 je uveden § 250a místo správného § 260a a naše legislativa tady poznamenala, že pokud bychom vraceli zákon s pozměňovacími návrhy, že je to pouze technická oprava, kterou by bylo dobře v této souvislosti udělat.

Já jsem požádala, aby to napsali jako pozměňovací návrh, ale poprosila bych pana poslance, aby se na to ještě také podíval. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Ano, děkuji vám. Ještě někdo se hlásí do podrobné rozpravy? Nikoho nevidím, tak podrobnou rozpravu v této chvíli patrně ukončíme a musíme se dohodnout, zdali budeme ještě hlasovat o jednom pozměňovacím návrhu či v rámci legislativně-technické opravy jej opravíme bez podání pozměňovacího návrhu. Pan navrhovatel. Prosím.

Poslanec Stanislav Křeček: Jde skutečně jenom o legislativně technickou úpravu, se kterou souhlasím.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Ano, takže budeme o tomto návrhu hlasovat jako o pozměňovacím návrhu. Já myslím, že jsme jej slyšeli a že není třeba jej tisknout a rozdávat, protože jenom jde o technickou úpravu. Já jenom poprosím pana zpravodaje, aby ten návrh jako pozměňovací návrh ještě jednou při hlasování přečetl.

Ukončena podrobná rozprava a já prosím pana zpravodaje, aby nás provedl hlasováním.

Senátor Stanislav Bělehrádek: Vážené kolegyně a kolegové, byly předloženy dva pozměňovací návrhy. První pozměňovací návrh pana senátora Kubery zní, že v části první v čl. I bod 3 by mělo znít: V § 34 odst. I – Exekutor může požádat o součinnost třetí osoby podle § 33 a ty jsou v souvislosti s poskytováním informací oprávněny žádat úhradu ve výši, která nesmí přesáhnout náklady spojené s vyhledáním informace, pořízením kopií a s odesláním informací exekutorovi.

Omlouvám se, ten začátek je – V bodu 34 odst. 1, takže ne § 34 ale odst. 34.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Ano, já svolám ještě kolegyně a kolegy a budeme o tomto návrhu hlasovat.

Ještě si poslechneme stanoviska navrhovatele i pana garančního zpravodaje. Pan navrhovatel souhlasí, pan garanční zpravodaj souhlasí. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování č. 24 skončilo, z registrovaných 70 senátorek a senátorů pro 65, proti nikdo, tento návrh byl schválen.

Prosím o další pozměňovací návrh.

Senátor Stanislav Bělehrádek: Druhý pozměňovací návrh paní senátorky Lastovecké zní: V části první čl. I za bod 4 vložit nový bod 5, který zní: V § 53 odst. 2 se slova „§ 250a“ nahrazují slovy „§ 260a“.Následující body přečíslovat.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Ano, děkuji. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování 25 skončilo, z registrovaných 70 senátorek a senátorů pro 65, proti nikdo. Tento návrh byl schválen. Tím jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy a přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 26 skončilo. Z registrovaných 71 senátorek a senátorů pro 69, proti nikdo. Tento návrh byl schválen.Děkuji panu navrhovateli, panu garančnímu zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu.

Kolegyně a kolegové, vzhledem k tomu, že pan ministr Škromach se ještě nedostavil a je zde pan ministr Palas, tak bych navrhl procedurálním návrhem změnu pořadu této schůze, že bychom nyní projednali návrh zákona o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat. Takže vás poprosím ještě o jedno procedurální hlasování.

Kolegyně a kolegové, navrhl jsem, abychom předřadili senátní tisk č. 130 senátnímu tisku č. 132. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO, kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 27 skončilo, z registrovaných 68 senátorek a senátorů 57 pro, nikdo proti, tento návrh byl schválen.

Budeme tedy projednávat:

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů – plemenářský zákon, ve znění pozdějších předpisů, a zákon

č. 500/1990 Sb., o působnosti orgánů ČR ve věcech převodu vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů.

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 130a prosím pana ministra zemědělství pana Jaroslava Palase, aby nás s návrhem zákona seznámil. Dobrý den pane ministře.

Ministr vlády ČR Jaroslav Palas:Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych vám představil návrh zákona, kterým se mění zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 500/1990 Sb., o působnosti orgánů ČR ve věcech převodu vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů, senátní tisk č. 130.

Cílem navrhované novely plemenářského zákona je dosáhnout plné slučitelnosti plemenářského zákona a právních předpisů vydaných k jeho provedení s právem Evropských společenství v oblasti označování hospodářských zvířat a jejich evidence. Úsilí Evropské unie se v poslední době zaměřuje právě na tuto oblast a to vzhledem k obavám z dalšího možného šíření nemoci BSE a jiných nemocí zvířat, které mohou nežádoucím způsobem ovlivnit zdravotní nezávadnost potravin živočišného původu. Právě vzhledem k těmto obavám EU přehodnotila dosavadní právní předpisy Evropských společenství, které upravují identifikaci hospodářských zvířat a jejich registraci a zpřísnila a podstatněji konkretizovala požadavky v této oblasti.

Ze stejného důvodu vyžaduje EU také od ČR, aby do svého právního řádu zakotvila, ale také vybudovala informační systém ústřední evidence jako komplexní databázi, v níž se budou evidovat zákonem stanovené údaje týkající se zvířat a jejich identifikace, chovatelů a dalších zákonem stanovených osob jednotlivých hospodářství. Informační systém ústřední evidence zakotvil do českého právního řádu právě plemenářský zákon, navrhovaná novela má umožnit jeho realizaci v souladu se zpřísněnými předpisy Evropských společenství.

Z tohoto pohledu má navrhovaná novela plemenářského zákona přímý vztah k harmonizaci našeho právního řádu s právem Evropských společenství současně tato novela úzce navazuje na novelu veterinárního zákona, která byla dne 7. května tohoto roku pod číslem 131/2003 uveřejněna ve Sbírce zákonů a která dnem 1. července již nabyla účinnosti.

Pokud jde o návrh novely zákona č. 500/1990 Sb., jedná se o návrh novely, která má pro rezort Ministerstva zemědělství zásadní význam. Tato novela umožní použít 1,4 miliardy korun na alespoň částečnou kompenzaci dopadů nepříznivých povětrnostních podmínek v zemědělství. V této souvislosti si dovoluji upozornit, že se nejedná pouze o problém českého zemědělství, ale že současnými nepříznivými povětrnostními podmínkami byl postižen zemědělský sektor většiny evropských států.

Současně je třeba odmítnout argument, že škody vzniklé v zemědělství byly způsobeny použitím pro české poměry nevhodných odrůd osiv. Podle naší analýzy vypracované na základě podkladů jednotlivých zemědělských agentur inisterstva zemědělství byly v průměru nejvíce poškozeny klasické české odrůdy osiv. Cizí odrůdy se podílely na zaorávkách pouze z 8 %.

Navrhovaná novela č. 500/1990 Sb. umožní řešit skutečně aktuální problém dopadů způsobených nepříznivými povětrnostními podmínkami v zemědělství. V širším kontextu je však také jedním z kroků, které by měly napomoci zajistit stabilitu zemědělského sektoru jako předpokladu jeho konkurenceschopnosti po vstupu do EU.

Senátní tisk č. 130 byl dne 30. července projednán ve Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a ve Výboru pro evropskou integraci. Oba výbory Senátu doporučují, aby byl senátní tisk č. 130 přijat ve znění předloženém Poslaneckou sněmovnou. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu současně přijal doprovodné usnesení, v němž doporučuje, aby pravidla použití 1,4 miliardy. korun na částečnou kompenzaci dopadů způsobených nepříznivými povětrnostními podmínkami v zemědělství byla Senátu předložena. Tato pravidla jsou připravena a jsou Senátu k dispozici.

Dále byl senátní tisk č. 130 dne 5. srpna tohoto roku projednán ve Stálé komisi Senátu pro rozvoj venkova. I tato komise přijala usnesení, v němž doporučuje, aby byl senátní tisk č. 130 přijat ve znění předloženém Poslaneckou sněmovnou. S usneseními obou senátních výborů i senátní komise se plně ztotožňuji.

Vzhledem k tomu, a s ohledem na přímou vazbu navrhované novely plemenářského zákona k harmonizaci našeho právního řádu s právem Evropských společenství, k jejich vazbě na již platnou a účinnou novelu veterinárního zákona a s ohledem na nutnost rychlého použití zmiňovaných peněžních prostředků chci požádat Senát i já, aby senátní tisk č. 130 schválil ve znění předloženém Poslaneckou sněmovnou.

Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane ministře. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Návrh zákona byl přikázán Výboru pro evropskou integraci. Ten určil jako svou zpravodajku paní senátorku Alenu Gajdůškovou a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 130/2. O stanovisko k tomuto návrhu zákona byla požádána Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova. Toto stanovisko vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 130/4 a seznámí nás s ním pan senátor Josef Vaculík. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, která vám byla rozdána jako senátní tisky č. 130/1 a 130/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jan Fencl, kterého nyní žádám o zpravodajskou zprávu.

Senátor Jan Fencl:Pane předsedající, vážený Senáte, přemýšlel jsem jak tuto na jedné straně jednoduchou a na druhé straně svým způsobem složitou materii uvést ve své zpravodajské zprávě. Dovolím si velice krátce zrekapitulovat základní informaci, že smyslem plemenářského zákona je promítnutí předpisů Evropského společenství v oblasti označování hospodářských zvířat a jejich evidence do právního řádu České republiky. Tento princip byl velmi jasně a srozumitelně představen v úvodním slově zástupce vlády. Současně chci k tomu dodat, že se předpokládá, že po vstupu ČR do Evropské unie bude oblast plemenářského práva komplexně rekodifikována zcela novým zákonem upravujícím šlechtění a plemenitbu hospodářských zvířat. To je podle mého názoru důležitá informace, která nám umožní překonat některé problémy, které se objevily ve stanovisku senátní legislativy.

Několik slov k legislativnímu procesu. Vláda předložila návrh zákona PS 26. února 2003. V rámci prvního čtení byl návrh zákona přikázán k projednání zemědělskému výboru a ústavně-právnímu výboru. Zemědělský výbor na svém zasedání přijal usnesení, ve kterém doporučil PS schválit návrh zákona ve znění celkem 25 pozměňovacích návrhů. Ústavně-právní výbor projednal pouze úvodní část druhou návrhu zákona, která představovala novelu exekučního řádu a doporučil PS tuto novelu z návrhu zákona vypustit.

V rámci druhého čtení bylo jednotlivými poslanci vzneseno dalších 15 pozměňovacích návrhů. Při třetím čtení byl vládní návrh zákona schválen ve znění celkem 30 pozměňovacích návrhů, a to hlasováním č. 275, ve kterém se z přítomných 175 poslanců vyslovilo pro návrh 111 poslanců a proti bylo 49.

Několik poznámek ke struktuře zákona. Návrh novely je rozčleněn do čtyř částí, v nichž první obsahuje novelu plemenářského zákona, v části druhé je novelizován zákon o působnosti orgánů České republiky ve věci převodu vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby. Část třetí obsahuje zmocnění pro předsedu vlády vyhlášením úplného znění plemenářského zákona. Část čtvrtá pojednává o účinnosti navrhovaného zákona a jeho jednotlivých ustanovení.

Několik poznámek k legislativním problémům. Legislativní problémy identifikované legislativním odborem Kanceláře Senátu byly postupně odstraněny či vysvětleny, lépe řečeno není podle našeho názoru nezbytné je řešit vrácením této materie do PS s pozměňovacími návrhy i vzhledem k tomu, co jsem zdůraznil v úvodu svého vystoupení.

K navrhovaným ustanovením § 15, tedy odstavce 2, 9 a 10 zákona o působnosti orgánů ČR ve věcech převodu vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické a fyzické osoby, se Ministerstvo zemědělství mj. zmocňuje k vydání pravidel pro podávání žádostí, rozdělování a uvolňování příslušných finančních prostředků ve výši 1,4 miliardy korun, které mají být použity k částečné kompenzaci nepříznivých klimatických dopadů do zemědělské produkce.

I v tomto smyslu se ztotožňuji se stanoviskem předloženým panem ministrem Palasem. Tuto navrhovanou novelu zákona chápu jako určitou analogii novely zákona č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu, podle kterého vláda mohla rozhodnout o použití příjmů Pozemkového fondu ke zmírnění následků povodní, aniž by pravidla použití stanovila nařízením, tedy obecně závazným právním předpisem. I v tomto případě Ministerstvo zemědělství vydalo zásady, kterými se stanovují podmínky pro poskytování dotací na zmírnění škod.

V případě navrhované novely zákona č. 500/1990 Sb. předpokládám, že se bude postupovat obdobným způsobem.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu po zpravodajské zprávě a po rozpravě doporučuje Senátu PČR požádat ministra zemědělství předložit na jednání pléna Senátu PČR pravidla použití částky 1,4 miliardy korun k částečné kompenzaci dopadů nepříznivých povětrnostních podmínek v zemědělství formou dotace na hektar komisionálně zjištěných zaorávek zemědělských plodin.

Předpokládám, že jste toto obdrželi písemně, což považuji nejen za splnění, ale také oceňuji tuto formu informace našemu Senátu. Avizuji, že v případě vyvolá-li to diskuze v obecné rozpravě, dovolím si k tomu ještě vystoupit jako senátor.

Návrh zákona, sněmovní tisk č. 130, byl přikázán dvěma výborům Senátu – Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a Výboru pro evropskou integraci, ale také Stálé komisi Senátu pro rozvoj venkova.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu přijal následující usnesení: po úvodním slově zástupce předkladatele náměstka ministra zemědělství Pavla Rybníčka a zpravodajské zprávě doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS. Určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi mne a pověřuje předsedu výboru senátora Milana Balabána předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za vaši pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane zpravodaji. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Nyní se táži, zda si přeje vystoupit zpravodajka Výboru pro evropskou integraci paní senátorka Alena Gajdůšková. Ano, prosím, máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedo, pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Já nebudu opakovat základní informace a zdůvodnění, které již přednesl předkladatel novely zákona pan ministr Palas a garanční zpravodaj pan senátor Fencl. Chci pouze zdůraznit z pohledu Výboru pro evropskou integraci, že hlavním smyslem předkládané novely zákona je promítnutí předpisů Evropského společenství v oblasti označování hospodářských zvířat a jejich evidence do právního řádu České republiky.

Novela plně reaguje na změny v právních předpisech Evropských společenství po r. 1999 a zajišťuje plnou slučitelnost předpisů ČR v dané oblasti s právem Evropských společenství.

Na jednání výboru byla diskutována také část druhá předkládané novely, která sice již neřeší harmonizaci našeho práva s právem Evropských společenství, ale její schválení je předpokladem částečné kompenzace vzniklých škod zemědělcům po loňské zimě a tedy podporu jejich konkurenceschopnosti na našem i evropském trhu.

Výbor pro evropskou integraci proto po odůvodnění zástupce předkladatele inženýra Pavla Rybníčka a inženýra Karla Venery – náměstků ministra zemědělství – mé zpravodajské zprávě a po rozpravě doporučuje Senátu PČR schválit novelu zákona ve znění postoupeném PS Parlamentu ČR. Věřím, že tomuto doporučení Senát vyhoví. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, paní zpravodajko. Nyní žádám senátora Josefa Vaculíka, aby nás seznámil se stanoviskem Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova.

Senátor Josef Vaculík: Vážený pane předsedající, pane předsedo, kolegyně a kolegové, omezím se na konstatování, že Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova se vážně zabývala tímto předloženým tiskem v obou jeho částech a doporučuje Senátu schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego. Navrhuje někdo podle § 107 jednacího řádu, aby Senát projevil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikdo takový není. Otevírám tedy obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se jako první elektronicky přihlásil pan senátor Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera: Nebudu hovořit k plemenitbě, tomu nerozumím, ale řeknu k oné 1 miliardě 400 milionům korun. Je to klasický způsob, jak k zákonu o něčem jiném připojit něco úplně jiného. Věřím, že vezmete v úvahu, až připojím k zákonu, který bude krátký a bude znít prezident Beneš se zasloužil o stát, § 64, stát hradí přenesenou působnost obcím v plném rozsahu, ale o tom také nechci mluvit. Chci mluvit o něčem jiném.

Vůbec mi nevadí a chápu, že zemědělská produkce je závislá na počasí více než výroba ozubených koleček, nicméně když mrzne, tak neprší. Velmi rád bych dal zemědělcům 1 400 milionů, ale když v tom roce znova nemrzne, musí zbýt peníze z nemrznutí. Ty je třeba vzít a dát je na tu činnost, kdy třeba mrzne. Znamená to vyřešit v rámci rozpočtu kapitoly, v tomto případě Ministerstva zemědělství. Pokud ve svých prostředcích najde 1 400 milionů, kterou jinde ušetří, a to při jeho rozpočtu problém není, pak jsem pro to dát. Ale za okolností, kdy tady za chvíli budeme složitě probírat reformu veřejné správy a dohadovat se o mnohem menších částkách než je 1 400 milionů, považuji to za protireformní a nemohu to podpořit.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Dalším přihlášeným je pan senátor Skalický, připraví se pan senátor Topolánek.

Senátor Jiří Skalický: Vážený pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové, své vystoupení považuji za spíše plané donquichotské gesto, ale cítím vnitřní povinnost s tímto příspěvkem opět vystoupit.

Jak vyplynulo ze zpráv zpravodajů, samotný plemenářský zákon nevzbudil v této komoře příliš velkou pozornost, označování hospodářských zvířat nikoho příliš nevzrušuje. Musím konstatovat, že při debatě v našem výboru, v míře, ve které jsme byli schopni přesně posoudit, zda novela zákona plní harmonizační úkol, dospěli jsme k závěru, že ano a že je hodna naší podpory.

Pokud jde o připojenou novelu zákona č. 500/1990 Sb., chtěl bych na okraj připomenout, že zákonu se historicky říkalo zákon o tzv. malé privatizaci, že z výnosů tohoto procesu měly být přednostně financovány finanční náhrady za restituční majetek, který buď nebylo možno vydat, nebo bylo třeba doplácet za jeho významné znehodnocení v době mezi odnětím a vydáním, a dále také finanční zdroje soustředěné na tomto speciálním účtu striktně odděleném od státního rozpočtu měly sloužit k tomu, aby mohly být postaveny státem eventuálně náhradní objekty pro poskytování sociální, zdravotní a jiné péče ve veřejném zájmu tam, kde byly pouze s desetiletým věcným břemenem takovéto objekty v restitučních procesech vydávány. Jen díky tomu, že byl tento účet obehnán vysokým plotem, podařilo se ho po dlouhá léta relativně ochránit před nenechavými prsty těch, kterým peníze někde chyběly, ač pro poctivost je nutno přidat, že tento pokus není zdaleka prvním, že už v předchozích letech při různých příležitostech jednak při procesu podpory plynofikace, dále procesu zlepšení materiálního vybavení našeho školství, byly určité prostředky z tohoto účtu poskytnuty.

Nechci mluvit ani o tomto tématu, který naznačuje jistou zásadní nesystémovost použití těchto prostředků a nechci mluvit ani o tématu zemědělství, protože jsem přesvědčen o tom, že škody, které byly našemu zemědělství způsobeny, jsou vážné, rozhodně tak vážné, že si nezaslouží, aby na jejich téma bylo vtipkováno, že zemědělství ublíží jednou jaro, jednou podzim a jednou zima a že rozhodně nějaké kompenzační kroky, které by stabilizovaly situaci našeho zemědělství, jsou nezbytné.

Znovu a jako obvykle dosti marně upozorňuji na to, že nešvar, kterého se pravidelně dopouští Poslanecká sněmovna za aktivní spolupráce vlády a mnohých rezortních ministrů, je i nadále neakceptovatelný. Z tohoto důvodu nebudu hlasovat pro schválení tohoto zákona, přestože plní harmonizační roli, o které jsme tady hovořili. V případě, že by toto mé donquichotské gesto náhodou bylo úspěšné a návrh na schválení nebyl Senátem přijat, v podrobné rozpravě podám pozměňovací návrh, který oddělí novelu zákona č. 500/1990 Sb. od této materie.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane senátore. Dalším přihlášeným je místopředseda Senátu kolega Topolánek. Připraví se pan senátor Josef Vaculík.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek:Pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. Do třetice všeho dobrého i zlého. Jak kolega Kubera, tak i Skalický vyčerpali částečně můj příspěvek. Nechci hovořit o nešvaru připojování nesouvisejících norem k základní materii, nebudu se vyjadřovat ke šlechtění a plemenitbě, i kdybych mohl mít celou řadu spíše filozofických připomínek. Budu hovořit o tom, jakým způsobem jsou poskytovány dotace do zemědělství. Stejně jako mí předřečníci rozumím tomu, že zemědělství je obor, který je specifický a jako specifický je třeba ho řešit a jako ke specifickému oboru podnikání je k němu třeba přistupovat.

Jsem velkým nepřítelem společné zemědělské politiky EU a dokonce se domnívám, že nejsem sám, že tento názor je průřezový politickými stranami. Tak zvaný CAP poškozuje Českou republiku daleko více než jiné země. Přesto jsem ochoten spíše než z důvodů vyjednávání v rámci přístupových protokolů přistoupit na hru dotační, dorovnání příspěvku 25 % na úroveň 55, 60 a 65 % v následujících třech letech po vstupu spíše z důvodu vyrovnání se zemědělství ekonomikám přistupujících zemí, resp. zemědělství těchto zemí, a jakákoliv další dotace je pro mne nesystémová a zbytečná. Chtěl bych slyšet od pana ministra Palase, jestli opravdu míní Ministerstvo zemědělství a tato vláda poskytování dorovnání a přeplatbu v prvním roce našim zemědělství v úrovni 55, 60 a 65 % a k tomu všechny ostatní nesystémové dotace, které pravidelně tímto způsobem schvalujeme. To je má otázka.

Z toho důvodu, o kterém mluvil kolega Skalický a který vidím jako daleko závažnější, a to je nesystémovost dotace, nemohu podpořit tento zákon, který jinak ke schválení je. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego. Nyní uděluji slovo panu senátorovi Josefu Vaculíkovi, připraví se pan senátor Vladimír Schovánek.

Senátor Josef Vaculík: Děkuji. Předpokládám, že ode mne neočekáváte, že budu hovořit podobně jako mí předřečníci, protože mám velmi silné cítění vůči zemědělskému stavu našeho státu, i když uznávám, že připojení novely jednoho zákona k novele zákona jiného není tím nejčistším legislativním krokem. Přesto v této chvíli musím poděkovat Poslanecké sněmovně za to, že nám tímto způsobem umožňuje přispět k aspoň fázové stabilizaci stavu našeho zemědělství v daném okamžiku. Jsem přesvědčen o tom, že tento stav je způsoben dlouhodobou nedostatečností ochrany sektoru zemědělství v naší společnosti. Souhlasím s tím, že systém zemědělské politiky nebyl na takové úrovni, aby si zemědělci mohli vytvořit možnost z vlastních rezerv kompenzovat škody vzniklé neočekávanými zásahy vyšší moci. Proto je nezbytný tento krok, který umožňuje v dané době nejrychlejší možný přísun finančních prostředků na záchranu zemědělského sektoru. Proto ještě jednou děkuji Poslanecké sněmovně a vládě za to, že tento krok byl učiněn.

Ještě si dovolím jednu poznámku k předloženému programu podpory. Obávám se, že dle mých výpočtů výše dotace stanovená do 4 tisíc korun by nezabezpečila plné vyčerpání přiznané dotace, protože když se zaorávky rozpočítaly na celkovou částku, nepokryly celou částku.

Ještě jednu technickou připomínku. Na straně 6 je v poslední větě uvedeno „zásady nabývají účinnosti“ zatímco v úvodu je uvedeno „pravidla pro poskytnutí …..“. Prosím proto o sladění terminologie. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Vladimír Schovánek, připraví se pan senátor Pavel Eybert.

Senátor Vladimír Schovánek: Vážený pane předsedající, pane předsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, také nebudu hovořit o zákonu o plemenitbě, který je zřejmě naprosto nekontroverzní normou, ale rovněž budu hovořit k penězům, tzn. k 1,4 milirdě korun.

Touto záležitostí jsem se poměrně podrobně zabýval, protože vždycky, když se někde uvede miliarda a více korun, v prvé řadě mě zajímá, jak tyto peníze budou rozděleny: jestli spravedlivě a na základě jakých pravidel. Podařilo se mi zjistit, že v jednotlivých okresech pracovaly pětičlenné komise, které přímo v terénu zjišťovaly rozsah škod a nutnost těchto zaorávek. Tyto komise byly sestaveny ze zástupců různých organizací. Pozemkového fondu, Pozemkového úřadu, Agentury a dalších. Pokládám to tudíž za dostatečně prokazatelný akt.

Bylo zjištěno, kolik hektarů celkem bude třeba v České republice zaorat a na základě těchto hektarů bude rovnoměrně tato částka rozpočítána. Má obava tím tudíž byla odstraněna.

Vnitřně velmi souhlasím s tím, co tady řekl kolega Kubera, kolega Topolánek i kolega Skalický. Mně se rovněž nelíbí přilepování těchto přílepků k zákonům. Bývají horší případy, bývají přílepky, které vůbec nesouvisí s tematikou. V tomto případě to je aspoň trochu blízké zemědělství. Přestože s nimi souhlasím, nesouhlasím s jejich závěrem, že tento zákon nepodpořím. Moc bych je prosil, aby to ještě uvážili, a to z těchto důvodů.

V zahraničí existují fondy. Kolega Kubera hovořil o tom, že Ministerstvo zemědělství by si mělo vytvořit fond pro případy, kdy je zle. V zahraničí tyto fondy existují a vytvářejí si je např. sami zemědělci, kteří se sdružují v letech relativního blahobytu a řeší tím takto nepříznivá léta.

U nás je však taková situace, že podnikatelé v zemědělství stále ještě většinou splácejí dvacetiletý splátkový kalendář, kdy nabyli své nemovitosti v transformaci, ale jim se půjčky daří málokdy splácet bezproblémově. Vytloukají klíny klínem tím, že si berou úvěry a tyto úvěry „přeúvěrovávají“ z roku na rok, čímž samozřejmě na úrocích ztrácejí další finanční zdroje. Za této situace oni nemají z čeho si tyto fondy vytvářet, protože jsou rádi, že žijí.

Přestože nesouhlasím s oním přilepováním, domnívám se, že v tomto případě snad ani Ministerstvo zemědělství nemělo možnost to řešit jinak, protože zemědělci už vícenáklady na zaorání a nový osev provedli v jarních měsících a dodnes jim tyto ztráty nikdo nepokryl. Přitom oni musí samozřejmě vyplácet své zaměstnance, kteří živí své rodiny a na peníze nemohou rok nebo dva čekat. Proto tento akt chápu a přestože se mi onen přílepek nelíbí, prosím vás, abychom to ještě pro tentokrát překousli. Pan ministr jistě tuto situaci vnímá, vnímá, že se Senátu toto přilepování nelíbí, a bude se napříště snažit těmto krokům vyhnout. Moc prosím o schválení tohoto zákona, abychom tímto krokem zemědělce neusmrtili.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane senátore. Nyní vystoupí pan senátor Pavel Eybert, připraví se pan senátor Karel Tejnora.

Senátor Pavel Eybert:Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, také se nevyslovím k zákonu o plemenářství, ale k onomu již pověstnému dodatku. Nejsem tím, kdo by často a jednoduše schvaloval dotace do jakékoliv oblasti hospodářství našeho státu. Žiji však v jižních Čechách na venkově a pohybuji se převážně na jeho území. Mohl jsem tak sledovat, jaké škody na hospodaření našich zemědělců v tomto kraji způsobily loňské záplavy. Řada míst byla týdny pod vodou, řada míst měla spláchnutou ornici. Na jiných místech skončily stovky tun písku, bahna a jiných materiálů. Pro podmáčení půdy nebylo možné mnoho hektarů plodin sklidit. Někde si alespoň trochu pomohli sečením kukuřice z ledu v zimě.

Opačný extrém letošního sucha na jaře letošního roku i teď snižuje značně výnosy plodin a způsobuje tak velmi těžké hospodářské problémy mnoha zemědělským podniků. Vím, že 1,4 miliarda korun české zemědělství nezachrání, ale je-li odhadovaný schodek v produkci kolem 8 miliard korun, bude to znamenat alespoň částečnou kompenzaci ztrát, které příroda přinesla zemědělcům.

Má-li být české zemědělství po vstupu do Evropské unie konkurenceschopné, musí v té době ještě existovat. Schválením této novely, ke které je sice neorganicky připojeno právě oněch 1,4 miliardy korun ve prospěch zemědělství, mu šanci přežít dáme. Proto budu hlasovat pro schválení tohoto zákona, ač souhlasím s tím, že je to nesystémové, problematické a podstatu neřešící. Je to však rychlé a zachraňující. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane senátore. Nyní má slovo pan senátor Karel Tejnora. Připraví se pan senátor Jan Fencl.

Senátor Karel Tejnora: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, já bych z tohoto místa chtěl panu předkladateli poděkovat, protože nezneužil tzv. euronovely v podstatě k takovému nátlaku, aby bylo přijato a s tím i ta dotace. Z diskuze vyplývá, že spíše ta euronovela se veze na této dotaci.

Mohu potvrdit, že toto řešení ze dne na den se mi nelíbí a určitě se nelíbí zemědělcům, protože nevědí příští rok z jakého fondu, odkud se eventuálně peníze vezmou a myslím si, že by zasluhovali mít nějakou jistotu, jak to bude příští rok, další rok, pokud bude mrznout atd.

Chtěl bych ještě mimo upozornit na to, že nás čeká upravit 89 právních norem k EU a spíše varovat, aby tyto euronovely nebyly zneužívány k různému podsouvání problémů chronických, které jsou sporné v tomto Parlamentu.

Jinak se také připojuji a i jsem slíbil, neb naše zemědělská veřejnost bedlivě pozoruje naše konání zde, že tento návrh zákona podpořím se všemi výhradami.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Ano, děkuji vám, pane senátore. Předposledním přihlášeným pan senátor Jan Fencl, posledním pan senátor Jaroslav Mitlener.

Senátor Jan Fencl:Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já si dovolím dát vám ke zvážení, zda při této debatě není namístě položit si základní otázku, zda zemědělství je podnikání jako každé jiné, tedy otázku, která směřuje k podstatě tohoto problému a která v různých vlnách, v různé gradaci směřuje buď k jednomu nebo k druhému extrému.

Já si myslím, že právě v tento okamžik je možno o těchto problémech uvažovat a pak se budeme podstatně lépe vyrovnávat s problémy, které tento způsob hospodaření podnikání bude i v budoucnu přinášet. To je první poznámka.

Druhá poznámka. Já si nemyslím, že tato částka může vyřešit problémy, ve kterých se zemědělství v tuto chvíli nachází. Ta částka je příliš malá a ty problémy jsou příliš velké. Ten dopad je skutečně v tom letošním roce takový, jak tady už několikrát dneska zaznělo, nicméně je to prostě určité gesto, které alespoň částečně vytvoří situaci, kdy zemědělci budou bojovat o své přežití za každou cenu, protože budou vědět, že i Poslanecká sněmovna a Senát jsou ochotni a schopni v určitou chvíli za určitých podmínek učinit důležitý krok.

Ta třetí záležitost, kvůli které jsem avizoval své vystoupení, se týká návrhu pravidel pro podání žádosti o rozdělování a uvolňování finančních prostředků, a sice části B. Za prvé bych chtěl za sebe poznamenat a vůbec nepředpokládám, že se to stalo záměrně, nicméně podle našich kalkulací, podle mých kalkulací ta částka, která může být poskytnuta na evidované zaorávky, může být o nějakou korunu vyšší než ty čtyři tisíce korun. Proto si myslím, a zajímal by mne názor pana ministra, pokud bude ochoten mně na tuto otázku odpovědět, zda bude souhlasit s tím, aby v těchto pravidlech v té části B ve výši dotace do 4 tisíc korun se objevila částka vyšší, protože je tam do a protože prostředky budou použity jenom do výše 1,4 miliardy.

S tím souvisí i druhá otázka, to je otázka, na které jsem se dohodl, resp. kterou předkládám jménem předsedy Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, kdo bude rozhodovat o tom „do 4 tisíc.“ nebo do té částky vyšší. Já na to odpověď samozřejmě znám, ale velmi rád bych požádal pana ministra, aby na tuto otázku on odpověděl. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Jaroslav Mitlener, připraví se pan senátor Jaroslav Doubrava.

Senátor Jaroslav Mitlener: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Bylo zde řečeno poměrně hodně slov a bylo zde řečeno o tom, že zemědělci mají řadu nepřátel a já bych chtěl říci, že je to skutečně pravda a není potřeba se tomu smát a za normálních podmínek si ti zemědělci se svými přirozenými nepřáteli dovedou poradit. Patří samozřejmě mezi ně jaro, léto, podzim, zima a nyní nově i EU.

Pokud zemědělci nemohou si s těmito svými nepřáteli, z nichž s těmi prvními čtyřmi určitě všichni budete souhlasit, jak potom mohou podnikat? Pan senátor Fencl sám říká, že bychom měli spíše řešit problémy skutečné a ne se dohadovat, jestli zaorání stojí tolik nebo tolik a kdy se má zaorávat a jak to všechno posoudit a myslím si, že by nám měl pan mistr zde říci, kde jsou ty skutečné problémy. Jsou to samozřejmě v první řadě ceny, které jsou deformované a víme, že zanedlouho EU oslaví nebo možná neoslaví, ale v každém případě proběhne výročí 40 let společné zemědělské politiky.

Víme také, že EU se možná připravuje tuto svojí zemědělskou politiku změnit a spíš než naše rady o zaorávání by asi zemědělce zajímalo, jak se dočkají doby, kdy ta zemědělská politika v EU bude změněna. Čili mne by zajímalo, jak se do té doby budou dorovnávat dotace, co na to, až bude v EU i obrovské Polsko, aby se prostě této doby dočkali zemědělci i ještě jako aktivní zemědělci. To je moje prosba, aby nás pan ministr ujistil, že problémy skutečné budou řešeny a že zemědělství bude stabilizováno. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane senátore. Posledním přihlášeným je pan senátor Jaroslav Doubrava.

Senátor Jaroslav Doubrava: Vážený pane ministře, kolegové a kolegyně. Já už jednou jsem se z tohoto místa přiznal, že jsem synem zemědělských rodičů, soukromých zemědělců, tedy kulaků, jak se kdysi rádo říkávalo a z vlastní zkušenosti vím, jak obrovsky tvrdá práce v zemědělství je, z vlastní zkušenosti vím, jak málo stačí, aby tato tvrdá práce byla zničena.

Naši zemědělci jsou v poslední době stíháni jednou ranou za druhou a já se přiznám, že přirovnání kolegy Kubery, ač si ho velmi vážím, kdy porovnal práci zemědělců k práci frézařů a soustružníků při výrobě zubatých koleček, i když víte dobře, že zubatá kolečka v hodinách mám velmi rád, považuji za dost nekorektní.

I já vás velmi žádám, a i přes ty výhrady, které k těm přílepkům zákonů jsou, abychom tento návrh podpořili, abychom jej schválili. Je to první případ, kdy se přiznám, že mi ten přílepek až tak moc nevadí. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám. Ještě se přihlásila elektronicky spousta senátorek a senátorů. Pan senátor Škrabiš, připraví se pan senátor Daniel Kroupa.

Senátor Emil Škrabiš: Pane předsedající, pane předsedo, pane ministře, vážené kolegyně a vážení kolegové. Bylo pro zákon a proti zákonu, pro přijetí tohoto zákona tady řečeno dost.

Je se však třeba zamyslet nad jednou věcí. Od začátku 90. let po dnešek, co tato společnost zemědělcům dluží. To, co jim dneska nabízíme, 1,4 miliardy, to v žádném případě neřeší jejich problém, aby se dostali na úroveň zemědělců z Evropské unie, kam chceme příštím rokem vstoupit. Vezmu jen např. okres Znojmo. Náklady stejné, řepka výnosy průměr 1,3, 1,4, pšenice - 2,8, čili jsou na 40 % toho, co očekávali, že sklidí. Vezměte si, jakou ztrátu už nesou teď. Doporučoval bych některým kolegům, aby místo tenisu a golfu se sem tam podívali na vesnici, jak tam lidé žijí, jak tam žijí zemědělci. A strašně bych si nepřál, abychom vstupovali do Evropy – jak jsem tady četl heslo „když do Evropy tak s ODS“ – ale nerad bych se dočkal toho, abychom tam vstupovali bez českého zemědělství. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego, pan senátor Daniel Kroupa vystoupí, připraví se pan senátor Jaroslav Šula.

Senátor Daniel Kroupa: Pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři, mám dvě věci, které spolu vzájemně nesouvisí. Ta první je informace, že před nedlouhým časem jsme v Senátu projednávali petici zemědělců, kteří se na nás obraceli a seznámili nás s krizovou situací, v níž se naše zemědělství nachází. Říkám to proto, abych vám připomněl, že jsme tuto petici projednávali, že také této otázce bylo věnováno veřejné slyšení. Možná že by stálo za to, aby se někteří kolegové s výsledky tohoto veřejného slyšení seznámili a byli vnímaví k situaci, v níž se naše zemědělství nachází.

Ta druhá poznámka, která s tou první nesouvisí, je reakcí na to, co zde bylo řečeno o vztahu našeho zemědělství ke společné evropské agrární politice. Myslím si, že je to velké nepochopení. Můžeme vyjadřovat velkou nespokojenost s touto politikou a dnes ji vyjadřuje v Evropě kde kdo. Důsledkem toho je rovněž snaha tuto politiku reformovat. Jenže ekonomickým liberálům, k nimž mám velké sympatie, bych chtěl připomenout, že bez této společné agrární politiky by nebylo volného obchodu v Evropě. Protože Evropa je rozdělena na velké množství suverénních států, které po staletí hospodařily v malém, které měly rozdělené trhy a za této situace vytvořit společný evropský trh, který umožnil vytvořit také velkou konkurenci, která je v zájmu spotřebitelů, by nebylo možné bez společné agrární politiky. Myslím si, že naším zájmem by mělo být seznámit se důkladně se situací evropského zemědělství a evropské agrární politiky, uvědomit si náš národní zájem tak, aby naši reprezentanti v EU v rámci našeho zájmu dokázali prosadit své, místo planého žvanění o tom, že se nám agrární politika nelíbí. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego. Nyní je přihlášen pan senátor Jaroslav Šula, připraví se pan senátor Vladimír Železný.

Senátor Jaroslav Šula:Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, padla tady otázka, zda zemědělství je běžným podnikáním. Já jsem přesvědčen, že není, v zemědělství je potřebná dotační politika, a to především kvůli konkurenceschopnosti, to všichni víme, ale pak přijdou ty okamžiky, kdy ještě je třeba doplatit něco navíc, a to je tehdy, když příroda zamezí běžnému podnikání, byť s dotacemi. A to je náš případ, v tento den a v tuto chvíli. Zemědělci vynaložili už navíc na novou produkci své vlastní peníze a čekají na tuto dotaci. Schvalme ji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego. Přihlášen je pan senátor Vladimír Železný, připraví se pan senátor Bohumil Čada.

Senátor Vladimír Železný:Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, reprezentuji Znojmo, znojemský okres a to je zemědělský okres. Můžeme se dohadovat o tom, jestli se nám líbí dotace obecně, nebo nelíbí, jestli se nám líbí zemědělská politika EU, ale my už jsme ten krok udělali. My už jsme vystavili naše zemědělce situaci, která na ně dopadne v příštích pěti, osmi, dokonce dvanácti letech. V přístupových jednáních, která probíhala, byli naši zemědělci oním obětním beránkem, který byl zaříznut a tou krví pomazán náš vstup do EU. Je to tak. Pokud srovnáme podmínky, kterým vystavujeme ostatní segmenty tržní ekonomiky vůči obdobným segmentům EU, a zemědělství, pak je to zemědělství, které bude vystaveno nejtvrdší konkurenci, a to přesto, že jeho výchozí podmínky byly podstatně konkurenčně lepší než u mnoha jiných oborů, se kterými vstupujeme do EU. Naše zemědělství bylo kuriózně lépe připraveno někdy na začátku 90. let ke vstupu do EU než celá řada ostatních sektorů. Právě tuto část jsme obětovali a logicky na ní trvala i druhá strana, ta, která přicházela s podmínkami našeho vstupu do tohoto elitního klubu a podmínky definovala tak, aby právě tuto nejvíce je ohrožující část naší ekonomiky omezila co nejvíce.

My jsme si neuvědomili, že neplatí ono hezké české, že teď na to přistoupíme a poté zhodnotíme situaci našeho zemědělství a poté si dojednáme něco lepšího. Už si nedojednáme. Už jsme dojednali. Jakmile jednou podepíšeme, je podepsáno. A velmi obtížně budeme měnit cokoliv na podmínkách, do kterých jsme české, moravské, slezské zemědělství uvrhli. Prostě v těch podmínkách bude muset fungovat a konkurovat. A k tomu jako drobty, opravdu drobty, dopadají zaorávky, dopadají nepříznivé klimatické podmínky posledních let a některé další aspekty. To jsou drobty, 1,4 miliardy v porovnání s desítkami miliard, o kterých budeme jednat během příštích pěti – šesti let, a budeme o nich muset jednat, a nebo odepíšeme zemědělství, to je opravdu nic.

Jsem také zastánce tvrdé tržní ekonomiky, velmi nelítostných pravidel trhu, ale my sami jsme přístupovými podmínkami, které jsme připustili vůči českému zemědělství, významně narušili elementární tržní konkurenceschopnost nebo rovnováhu, do které uvádíme naše zemědělství. To musíme mít na vědomí a takovou drobnou, z hlediska této nesystémovosti, velké nesystémovosti, drobnou nesystémovost jako přilepení 1,4 miliardy korun jinému zákonu, bych v tomto případě považoval za pominutelnou. Čili já vás velmi prosím, abyste zvedli ruku pro tuto dotaci, která je nepatrnou kapkou vůči tomu, čemu bude zemědělství vystaveno během příštích dvanácti let. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane senátore. Další přihlášený je pan senátor Bohumil Čada.

Senátor Bohumil Čada: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, nechtěl jsem vystupovat a očekával jsem také to, že někteří z nás, kteří vystoupili zásadně proti, že zkrátka se podívají aspoň z okna a vidí, jak každým dnem narůstají škody a že je vlastně podle mne nedůstojné na toto téma mluvit a mluvit o nesystémovosti, která tu skutečně existuje, ale zkrátka já vidím hlavně dva problémy. Vidím to, že skutečně ta částka, o které mluvíme, je s ohledem na denně narůstající škody malá. To je první věc.

A druhá věc je, že skutečně velice podporuji připomínku jak kolegy Vaculíka, tak i kolegy Fencla, aby skutečně pravidla vyčerpala zkrátka do koruny tu schválenou částku, protože skutečně každá koruna je potřebná.

Já jsem ve svém volebním obvodu v posledních 14 dnech navštívil čtyři zemědělské subjekty a schválně jsem si vybral takové, o jejichž představitelích vím, že nebrečí stále, naopak jsou to velmi tvrdí bojovníci – jedno zemědělské družstvo, jednu akciovou společnost, jedno s. r. o. a jednoho farmáře, který hospodaří na 170 hektarech. Prosím vás, na různé věci mají různé názory, ale v tomto směru jsou naprosto jednotní.

Já velice apeluji na vás, abyste skutečně odsouhlasili tento zákon – jednak ta část harmonizační je nezbytná a ta druhá část, o které se stále bavíme, je rovněž nezbytná a říkám – jediný problém je, že je malá. Já plně podpořím tento zákon. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego, další se hlásí pan senátor Kubera, připraví se pan senátor Luděk Sefzig.

Senátor Jaroslav Kubera: Pane předsedající, já bych chtěl uvést na pravou míru to, co tady říkal pan kolega Doubrava. Znova opakuji, že jsem řekl větu, že zemědělskou výrobu v žádném případě nelze srovnávat s výrobou ozubených koleček. Omluvu nežádám, pan senátor se mi už omluvil, ale mne teď zcela fascinovalo už podruhé vystoupení typu, že ty dotace musíme vyčerpat ať to stojí, co to stojí. To je naprosto neuvěřitelné a připomíná to doby, kdy rozpočtové organizace v prosinci na konci roku vždycky vyčerpávaly a vyčerpávaly, abychom ty peníze vyčerpali. Přece když uvolním na něco 1,4 miliardy a bude zapotřebí jenom 1,200 miliardy, tak je to přece výborné, protože jsem 200 milionů ušetřil – ne, já to udělám tak, abych za každou cenu, kdybychom si to měli vymyslet a zaorat, tak musíme tu dotaci vyčerpat. To mi připadá neskutečný přístup k veřejným financím. Jen tak mimochodem, někdy je neúroda velmi spásná, protože když předchozí rok byla velká nadúroda, tak nastává druhý problém a žádáme dotace, a nebo aby intervenční fond vykoupil přebytky. Přece obecně je známo, že potravin v jistých enklávách světa je velký přebytek, naopak v některých jiných je velký nedostatek. Já si ještě vzpomínám, jak nás ve 4. třídě učili, jak američtí imperialisté pálí obilí v lokomotivách, protože ho mají obrovské přebytky namísto, toho aby ho dali do rozvojových zemí, kde lidé hladoví. Prostě ta zemědělská výroba je v tomto problémová – loni jsem nevěděl, co s meruňkami a letos jsem jich měl pět. O dotaci ovšem nežádám.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám pane senátore. Posledním přihlášeným je pan senátor Luděk Sefzig.

Senátor Luděk Sefzig: Vážený pane předsedající, vážené paní, vážení pánové. Já bych chtěl velice krátce reagovat na slova kolegy Kroupy, který hovořil o tom, že diskuze o společné zemědělské politice je žvaněním. Já tuto diskuzi za žvanění v žádném případě nepovažuji a rád o ní budu diskutovat, budu tedy žvanilem, možná. Ta diskuze probíhá řadu let a musím říci, že nejenom v Evropském parlamentu, ale i v Evropě probíhá velice pokřiveně a je pokřivená přímými dotacemi, pokřivená netržními mechanizmy, a to, co Evropská unie dělá ve velkém přímými dotacemi, my se snažíme dělat v malém drobku, jak tady bylo správně a zcela dobře řečeno tím, že se snažíme přispět tam, kde věc pálí. Já si myslím, že ta diskuze má být právě o těch základních problémech, a to jsou právě problémy společné zahraniční politiky, a to, jak naši zemědělci na to připraveni budou. A proto bych velice podpořil i žádost kolegy Mitlenera k tomu, aby se pan ministr k těmto zásadním a problémovým věcem zejména vyjádřil. To myslím, že by bylo hlubokým nepochopením, kdybychom diskuzi o společné agrární politice jakýmkoliv způsobem oddalovali tím, že by snad byla spojována s těmito nesystémovými kroky.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego, žádám vás vzhledem k nadcházející dovolené, aby naše jednání konvergovalo k racionalitě. Protože se nikdo nehlásí do obecné rozpravy, tak jí raději rychle ukončím. Prosím pana navrhovatele, aby se k obecné rozpravě vyjádřil.

Ministr vlády ČR Jaroslav Palas:Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Dovolte mi, abych reagoval na proběhnuvší rozpravu. Nejdříve mi dovolte, abych v obecné rovině řekl několik poznámek. V zásadě mně je skutečně trapné vystupovat před Poslaneckou sněmovnou a následně před Senát s požadavkem na uvolnění mimořádných finančních prostředků na pokrytí nepříznivých vlivů. Kdysi zpracovaná koncepce agrární politiky, kterou předložil můj předchůdce Jan Fencl, hovořila o rozpočtované kapitole Ministerstva zemědělství ve výši 21 miliard korun. Tato koncepce je stále platná, nicméně tato výše objemu, nebo tento objem finančních prostředků nebyl nikdy naplněn, a to prostě z toho důvodu, že náš národní rozpočet není schopen tyto finanční prostředky pro rezort zemědělství vygenerovat.

Kapitola Ministerstva zemědělství se pohybuje někde kolem 14 miliard korun a znovu opakuji, to vychází z možností rozpočtu našeho národního. Tady jsme naprosto jednoznačně celou řadu let pod čarou, tedy pod potřebami rezortu zemědělství. A těch 21 miliard, to není výmysl Ministerstva zemědělství. Tento objem finančních prostředků byl spočítán výzkumnými ústavy tak, abychom byli jako rezort konkurenceschopní vůči okolním státům a především vůči Evropské unii.

Které jsou nepříznivé vlivy, které ovlivňují rezort zemědělství? Některé výpady byly zmíněny - jako především počasí, ať už to byla povodeň v loňském roce, zaorávky, o kterých hovoříme, ale také sucho, které teď postihlo celou Evropu. A chtěl bych zdůraznit, že Evropská unie i příslušná komise doporučuje jednotlivým členským státům, aby z národních rozpočtů kryly tyto dopady, aby uvolnily z národních rozpočtů finanční prostředky, resp. povolily členským státům, aby tyto dopady letošního sucha kryly ze svých národních zdrojů.

Za další Evropská unie řeší tyto dopady tím, že předfinancovává dotace tak, aby zemědělci přežili. Byla s tím spojena jako další nepříznivý vliv zátěž z privatizace. Naši zemědělci s sebou nesou to břemeno zátěže z privatizace, to znamená oni stále se vyrovnávají s restitucemi, platí privatizovaný státní majetek a musím říci, že tyto zátěže jiné státy, především členské státy Evropské unie, nebo zemědělci členských států Evropské unie, prostě nemají, na svých bedrech nenesou. Je to určitý handicap, který naši zemědělci bohužel mají. A samozřejmě potom je to další nepříznivý vliv, a to je cenová úroveň.

Pro vaši informaci - za poslední rok a půl cenový index je 86 %. A prosím, to je údaj statistického úřadu. To není výmysl Ministerstva zemědělství. Když jsem si srovnal tento cenový index s ostatními rezorty – stavebnictví, doprava, průmysl – tak ve všech případech je cenový index nad 100 %. To znamená, to je další nepříznivý vliv, který dopadá na naše zemědělce, se kterým bohužel nejsou schopni se vyrovnat a ani Ministerstvo zemědělství není schopno prorazit vertikálu směrem k řetězcům, aby se ceny zvýšily.

Pro vaši informaci cena potravin – nízké ceny potravin - na deflaci, která byla v minulém období, se podílela 30 %, to znamená deflaci nesli zemědělci z 30 % na svých bedrech.

Takže pokládal jsem za správné v obecné rovině tyto věci vysvětlit. V zásadě jsem velice rád, i přes určité negativní reakce k předloženému materiálu, že se jedná ovšem o nesystémovost a já to uznávám, nezaznělo zpochybnění tohoto nároku, který před nás zemědělci kladou. To chci ocenit v obecné poloze.

Nyní mi dovolte reagovat na některé poznámky pánů senátorů. Pan senátor Topolánek hovořil o společné zemědělské politice, k její reformě. Já bych chtěl říci, že v zásadě v některých aspektech souhlasím s tím, co on říká.

Společnou zemědělskou politiku je třeba reformovat. Evropská unie k tomu přistupuje. Zásadní princip je ten, že by se měly oddělit přímé platby od produkce. Znamená to dávat do zemědělství finanční prostředky, ale nedávat je na to, aby dotace byly motorem neustálého zvyšování zemědělské produkce, kdy následně musíme za drahé peníze řešit eliminaci přebytků této produkce. Finanční prostředky, které by měly plynout v rámci společné zemědělské politiky do systému zemědělství, by měly sloužit především k rozvoji venkova a ke zkvalitnění zemědělské produkce, tzn. k inovačním procesům, abychom konzumovali a předkládali na trh bezpečné potraviny.

Jak je to s dorovnáním na 25 %? Chtěl bych ujistit pana senátora Topolánka a vás všechny, že vláda vyčlenila finanční prostředky v objemu 23 miliard korun. Říkal jsem, že stávající úroveň kapitoly je 14 miliard. V zásadě pro další rok a pro další ministerstva je všem rezortům ubíráno a nám přidáváno, protože vstupujeme do obrovského prostoru, kde se chodí ve fraku a naši zemědělci tam nemohou vstoupit v pumpkách. Vláda vyčlenila finanční prostředky, aby naši zemědělci vstoupili konkurenceschopní. Chtěl bych vás ujistit, že jsme připraveni dorovnat do výše 55 %, že finanční prostředky na to máme.

K připomínce pana senátora Vaculíka, zda vyčerpáme finanční prostředky, zda je v rámci pravidel – pokud budou schválena – vyplatíme, neboť v pravidlech, která jsme vám předložili, je částka do 4 tisíc korun. Uvědomujeme si, že je to takto uvedeno v pravidlech. Tato pravidla byla tvořena ještě předtím, než jsme věděli, jaká bude konečná částka, která projde Parlamentem a Senátem, takže jsme nastavili tuto částku na 4 tisíce korun. Obecně k těmto pravidlům bych chtěl říci, že jsme velmi pečlivě, poctivě a komisionálně prošli veškeré plochy, které se musely zaorat. Je to zdokumentováno, komisionálně podepsáno, takže je přesná evidence. Nikdo nebude rozhodovat o tom, jestli jeden dostane tři tisíce a druhý čtyři tisíce korun na hektar. Je zde suma hektarů, která byla všemi komisemi v jednotlivých okresech vysčítána a z toho vyplyne jednotná sazba na hektar. Sazba na hektar bude jednotná a budeme hledět finanční prostředky vyčerpat. Nebudou to třeba čtyři tisíce, ale třeba čtyři tisíce pět set, podle hektarů, teď nejsem schopen to přesně říci, ale chci vás ujistit, že to bude korektní.

Navíc bych chtěl říci, že vy jako senátoři a senátorky máte právo kontroly. Máte právo jít na naše pracoviště v jednotlivých okresech a zjistit si, jak je to vypláceno. Chci vás ujistit, že to bude naprosto podle těchto pravidel, která budou stanovena. Hovořil jsem o příštím roku. Chtěl bych říci, že skutečně například na rozvoj venkova v této chvíli z našeho rozpočtu dáváme zhruba 2,7 miliardy korun, po vstupu do EU to bude 6 miliard korun. Naši zemědělci si vstupem do EU polepší.

Dovolím si polemizovat s panem senátorem Železným, že se zemědělství stalo obětním beránkem, který byl zaříznut. Nebylo tomu tak. Proces vyjednávání nebyl o tom, jestli máme tvrdé lokty nebo jestli mají tvrdší lokty komisaři EU. Pravidla byla nastavena tak, že bylo referenční období, podle kterého se naše zemědělství posuzovalo. Bohužel se naše zemědělství posuzovalo podle referenčního období, kdy docházelo k určitému útlumu zemědělské výroby obecně. To, že na začátku 90. let bylo zemědělství lépe připraveno, s tím si dovolím také polemizovat. Ze zemědělství v průběhu třinácti let odešlo více než 350 tisíc práceschopného obyvatelstva, v roce 1990 bylo 530 tisíc lidí zaměstnáno v rezortu zemědělství, v této chvíli je to 140 tisíc. Zemědělství výrazným způsobem zvýšilo produktivitu práce. Z tohoto pohledu jsme na tom stejně dobře jako evropské státy. V roce 1989 dotace činily 50 korun na 100 korun zemědělské produkce. Tehdejší socialistický stát výrazným způsobem dotoval zemědělskou výrobu a navíc tato zemědělská prvovýroba vykazovala určitou přezaměstnanost. V té době pracovalo v zemědělské prvovýrobě zhruba 20 % práceschopného obyvatelstva. Nemyslím si, že by začátkem 90. let bylo zemědělství připraveno na vstup do EU.

O tom, jak se změní společná zemědělská politika, jsem hovořil.

Myslím si, že jsem odpověděl i na dotaz pana senátora Fencla, jak se částka zvýší a kdo bude rozhodovat o výši částky. Řekl jsem, že částka bude konstantní.

V závěru reakce mého vystoupení mi dovolte vás požádat, abyste vzali v úvahu mimořádnou situaci v našem zemědělství. Chtěl bych požádat především vás, kteří nejste plně přesvědčeni o tom, že se jedná o systémový krok. Řekl jsem, že se jedná o nesystémový krok, ale abyste vzali v úvahu mimořádné podmínky, v nichž se zemědělci nacházejí a abyste hlas pro tuto normu dali. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane ministře. Táži se zpravodajky Výboru pro evropskou integraci paní senátorky Gajdůškové, zda se chce vyjádřit. Prosím zpravodaje garančního výboru.

Senátor Jan Fencl:Pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, v tuto chvíli bych chtěl konstatovat, že jsem snad dobře počítal, protože se přiznám, že některá vystoupení byla pro mne tak zajímavá, že jsem si mohl zapomenout vaše jméno zaznamenat. Vystoupilo 17 senátorů k této problematice. Myslím si, že je to velmi neobvyklé, ale z mého pohledu velmi pozitivní. Pozitivní především proto, že tato problematika je problematikou, která Senát zajímá, a to je pro mne ta nejlepší zpráva.

Kromě usnesení výboru schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou nezaznamenal jsem žádný jiný návrh pro hlasování.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane zpravodaji. Protože byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,budeme o tomto návrhu hlasovat.

Budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 28 skončilo. Z registrovaných 69 senátorek a senátorů pro 61, proti 4. Tento návrh byl schválen.

Děkuji panu ministrovi, garančnímu zpravodaji a všem zpravodajům. Končím projednávání tohoto bodu.

Kolegyně a kolegové, přerušuji naše jednání na 20 minut vzhledem k tomu, že se sejde Organizační výbor Senátu.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek:Vážené kolegyně a kolegové, zahajuji jednání po přestávce. Následujícím bodem je:

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech, tzv. služební zákon, ve znění zákona č. 131/2003 Sb., a zákon č. 309/2003 Sb., a zákon 309/2002 Sb., o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech, ve znění zákona č. 123/2003 Sb.

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 132a já prosím pana ministra Škromacha, aby se ujal slova a seznámil nás s návrhem zákona. Prosím pane ministře, máte slovo.

Ministr vlády ČR Zdeněk Škromach:Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené senátorky, vážení senátoři. Moje úvodní slovo bude poměrně stručné, stejně jako je stručný zákon, kterým se mění zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech, čili senátní tisk č. 132.

Účelem předloženého zákona je odložit účinnost služebního zákona a tzv. doprovodného zákona ze dne 1. ledna 2004 na den 1. ledna 2005. Výjimkou jsou články 33 a 34, které se týkají změn zákona č. 236 z roku 1995 o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců ve znění pozdějších předpisů. Účinnost těchto zákonů má zůstat nedotčena, to znamená, že má nastat ode dne 1. ledna 2004.

Důvody pro změnu účinnosti služebního zákona a tzv. doprovodného zákona

jsou hlavně ekonomické. Odložením účinnosti služebního zákona by mělo dojít v příštím roce k úsporám v nárůstu platů státních zaměstnanců přibližně 5 – 8 miliard korun s tím, že v souvislosti se zavedením 16 třídního systému by v jednu chvíli nastaly vlastně dva procesy, což by bylo také ne příliš vhodné.

V té souvislosti si uvědomujeme i některé vazby na některé funkce, které jsou obsazovány jmenováním, a tady připravujeme další malou novelu, která by upravila tyto záležitosti tak, aby bylo možné fungovat i s odloženou účinností tohoto zákona.

Zachování účinnosti článků 33 a 34 tzv. doprovodného zákona, který se týká změn zákona o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci některých státních orgánů a soudců a zákona o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců je odůvodněno tím, že kdyby byla jejich účinnost stanovena na 1. leden 2005, vyžádalo by si to ze státního rozpočtu podstatně vyšší prostředky, než tomu bude od 1. ledna 2004. Účinnost zákona je navržena ode dne jeho vyhlášení z toho důvodu, aby s náklady na realizaci služebního zákona nemuselo být uvažováno v pracích na přípravě vládního návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 2004.

Děkuji za pozornost a věřím tomu, že tento návrh novely zákona podpoříte.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek:Děkuji předkladateli zákona, prosím pana ministra, ať se posadí ke stolku zpravodajů. Návrh zákona byl přikázán Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Výbor určil jako svého zpravodaje pana senátora Bohumila Čadu a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 132/3.

Dále byl návrh zákona přikázán Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který určil jako svého zpravodaje pana senátora Jiřího Brýdla a přijal usnesení pod číslem 132/2.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Ten nepřijal žádné usnesení. Záznam z jednání máte na stole pod číslem 132/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jan Hadrava a já ho nyní žádám, aby nás seznámil se svou zpravodajskou zprávou. Prosím pane kolego.

Senátor Jan Hadrava: Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, jak již zde bylo řečeno, změna služebního zákona je velice jednoduchá, protože se mění pouze termín účinnosti. Přesto si dovolím několik poznámek. Tento zákon do určité míry souvisí se zákonem č. 143/1995 Sb., ve znění zákona č. 421/2002 Sb., o platu. Tyto zákony, které zavádějí 16 stupňový platový systém, nejsou tímto zákonem nijak ohroženy, tento 16 stupňový platový systém bude s největší pravděpodobností zaveden. Jedná se spíše o uplatnění způsob odměňování státních zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech, které jsou právě definovány v zákonu služebním.

Na náš výbor s vědomím toho, že se jedná pouze o změnu technickou, přesto změnu, která určitým významem ovlivní přípravu státního rozpočtu na rok 2004, a jak už tady bylo řečeno, mělo by se uspořit 8 miliard, tímto posunutím termínu nijak nadšený nebyl a z toho také vzešlo to, že nepřijal usnesení. Na termín účinnosti služebního zákona se nevztahují žádné mezinárodní smlouvy, jimiž je ČR vázána ani právní akty evropských společenství. Navrhovaná úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.

Dovolte mi, abych přečetl záznam z jednání, které Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku měl na své 9. schůzi 30. července tohoto roku. Po odůvodnění zástupkyně předkladatele náměstkyně ministra práce a sociálních věcí Ludmily Müllerové, zpravodajské zprávě senátora Jana Hadravy a po rozpravě výbor nepřijal žádné usnesení. Z osmi přítomných senátorů hlasovali čtyři senátoři pro a čtyři se zdrželi hlasování. Tolik moje zpravodajská zpráva.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek:Děkuji. Pane senátore, prosím, abyste se rovněž posadil ke stolku zpravodajů a sledoval rozpravu. Přeje si nyní vystoupit zpravodaj Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu kolega Bohumil Čada? Přeje, prosím.

Senátor Bohumil Čada: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, já vystupuji zejména proto, že se odlišuje závěr našeho výboru proti výboru garančnímu. K tomu, co zde bylo řečeno, chtěl bych říci, že v Poslanecké sněmovně bylo hlasování o tomto zákoně velice dramatické, že dokonce bylo čtyřikrát opakováno, jelikož někteří poslanci zpochybnili své hlasování. Ze 175 poslanců pro návrh hlasovalo 88, 18 bylo proti.

Já bych si ještě dovolil seznámit plénum Senátu s usnesením našeho hospodářského výboru z 19. schůze, která se konala 30. července 2003. Po úvodním slově zástupce předkladatele náměstkyně ministra práce a sociálních věcí Ludmily Müllerové, zpravodajské zprávě senátora Bohumila Čady a po rozpravě výbor zaprvé doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zadruhé určuje zpravodajem výboru pro jednání schůze Senátu mne, a za třetí pověřuje předsedu našeho výboru senátora Milana Balabána předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek:Děkuji vám, pane kolego. Nyní se ptám Jiřího Brýdla, zda si přeje vystoupit? Přeje. Máte slovo.

Senátor Jiří Brýdl: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí se zabýval návrhem předmětného zákona na 12. schůzi. Zabýval se návrhem tohoto zákona v kontextu také s návrhem zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů a s další novelou služebního zákona, která byla ve Sněmovně. Po odůvodnění zástupce předkladatele Dr. Petra Šimerky, náměstka ministra a zpravodajské zprávě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, za druhé určuje zpravodajem výboru mne a za třetí pověřuje předsedu výboru předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek:Děkuji vám, pane zpravodaji. Nyní se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát projevil vůli návrhem zákona se nezabývat. Takový návrh nikdo – ano, paní kolegyně Roithová. Prosím.

Senátorka Zuzana Roithová: Dovoluji si podat návrh, abychom se tímto návrhem nezabývali.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek:Hlásí se pan místopředseda Sobotka.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Využívám našeho jednacího řádu vzhledem k tomu, že došlo k návrhu na nezabývat se. Mně se chce něco říct a chce se mi říci to zhruba v tomto tónu. Vláda sociální demokracie naslibovala tímto zákonem 16třídní platovou soustavu s navýšením platů pro státní zaměstnance. Mezitím a v souvislosti také nařídila navýšení platů ve zdravotnictví o třetinu, aniž řekla v obou případech, kde na to vezme peníze.

To základní si nějakým způsobem v té chvíli neuvědomovala, i když předpokládám, že o tom nejen věděla, ale musela vědět. Připadá mi to, že v té chvíli to byl tak trošku podvod na voličích. Máme ale také poslední rozhodnutí - jestli dnes informace jsou dobré – že vláda rozhodla o učitelích, kteří také půjdou do 16třídního tarifního systému. Jsem zvědav, kde se na to seberou peníze, protože odhady jsou asi kolem 5 miliard – před chvílí – pokud to posuneme, ušetříme 8 miliard. Přitom máme stále před sebou a čeká nás to na podzim celý seznam balíčkových zákonů, který bude – říkám v uvozovkách, protože nazývá se to reforma – který bude v daném okamžiku čekat na souhlas obou komor. Tím, že v této chvíli odložíme státní zaměstnance a dáme to učitelům, dostává se to tedy do sporu a ten spor je docela jednoduchý, protože se přestanou tyto dvě sociální skupiny, když je tak mohu nazvat, mít rády.

Ale zpátky k navrženému zákonu. Vzhledem k tomu, že jsem přestal věřit jakýmkoliv slibům sociální demokracie, protože mě o tom za pět let vládnutí přesvědčili a také věřte, že tuto stranu nevolím, tak vám jenom chci říci, že budu hlasovat proti tomuto zákonu.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek:Děkuji panu místopředsedovi Sobotkovi, přistoupíme k hlasování.

Vzhledem k tomu, že zazněl návrh, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat, budeme o něm hlasovat. V sále je nyní aktuálně přítomno 64 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 33.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové č. 29 se z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 34 pro vyslovilo 23, proti bylo 33. Návrh nebyl přijat. Otevírám obecnou rozpravu.

Do rozpravy se v tuto chvíli elektronicky hlásí pan senátor Milan Balabán. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Milan Balabán: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, nepatřím do té kategorie brouků Pytlíků, kteří se vyjadřují ke každému zákonu, a to přesto, že mám ke spoustě zákonů různé osobní pocity. V tomto případě mám velmi silný pocit, který mě přinutil vystoupit a ten pocit je stud. Nevím, jestli si vzpomenete, ale tento zákon jsme projednávali v dubnu loňského roku. Diskuze byla velmi složitá. Dnes máme tento zákon před sebou a vidím přinejmenším dva důvody toho, proč ho tady máme. Nevím, který z nich je horší.

První důvod je, že na patřičných místech neumíme počítat, že jsme si zhruba před rokem neuměli spočítat, že to, co navrhujeme, nejsme schopni financovat, což je velmi vážná situace.

Druhý důvod je možná ještě horší. Víte, že od r. 1999 jsme byli kritizováni Evropskou komisí za to, že tento zákon nepřijímáme. Konečně jsme byli pochváleni v r. 2002, kdy zpráva uvádí, že vítaného pokroku bylo dosaženo v budování nezávislé, profesionální stabilní a odpovědné státní správy na ústřední úrovni. Důležitý krok byl učiněn přijetím služebního zákona v květnu 2002. Bylo to jedno z kritérií, podle kterého nás Evropská komise hodnotila. My jsme ho předložili a teď, když je ruka v rukávě, od něho ustupujeme. Jestli nic jiného, tak je to pro mne ztráta image naší země a nemohu se s tím smířit. Myslím si, že se nakonec můžeme podívat, bylo by to velice zajímavé, jak kdo hlasoval v dubnu 2002 a jak bude hlasovat teď. Proto navrhuji tento zákon zamítnout.

Jsem rád, že neprošel návrh paní kolegyně Roithové, protože nelze akceptovat, že situace je tak vážná, že o ní nemluvme. Ona skutečně vážná je.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek:Jako další se přihlásil do rozpravy Jaroslav Kubera, připraví se Eduard Outrata.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, patřím k těm broukům Pytlíkům a často mám z toho pytlíky pod očima, když si věci v noci čtu, protože se nevyspím.

Kolega Balabán řekl začátek toho, co jsem chtěl říci také, ale zmíním se o celém problému v poněkud širších souvislostech. Ponechám stranou, že vždycky, když se zákony přijímají, slyším odvolávku na Evropskou komisi a na EU, a pak nám najednou EU nevadí. Vidím jiný problém: česká veřejnost je soustavně ohlupována tím, že se jí tak zatajuje jedno velké tajemství, velmi utajovaná informace, která se jmenuje desetinná čárka. Pan ministr ve svém projevu také mluvil o tom, kolik se ušetří, když to odsuneme a když část 33 a 34 neodsuneme, ale tam už číslo neřekl. Pak by se zjistilo, že číslo je velice malé. Vyvoláváme ve veřejnosti dojem, že když si senátoři nebo poslanci zmrazí platy, každý učitel a důchodce dostane přidáno 800 korun. Nikoli, dostane přidáno osm haléřů, ale za osm let. Je to velmi populární, protože na seniorku nebo seniora, který bere sedm nebo osm tisíc důchodu, takovéto argumenty působí. Někteří zákonodárci se naivně domnívají, že když budou sami sobě zmrazovat platy, voličům se zavděčí. Opak je pravdou, zavděčí se jim úplně něčím jiným, tím, když budou přijímat zákony, které voliče nebudou otravovat a které jim umožní normální život.

Pokud projde zákon do podrobné rozpravy, budu navrhovat, aby část 33 a 34 zůstala ve stejném režimu jako má celý zákon. Když už se odkládá, nechť se odloží i tato část.

Především k žádnému zmrazování platů v České republice nedochází. Kdyby se vláda rozhodla, že s ohledem na ekonomickou situaci zmrazí na jeden nebo dva roky veškeré platy v České republice, budu první, kdo pro to bude hlasovat, včetně platů zákonodárců. Taková situace ale není. Spor se vede o to, o kolik se platy zvýší, nikoli že by byly platy zmrazené. To je špatně.

Druhá věc, která je vysloveně špatně, je ta, když vidíte v televizi hovořit učitele nebo lékaře, vždycky z tabulky použije první část, první sloupec a dozvídáme se, jak lékař v nemocnici dělá za 12 000 nebo učitel za 6 000. To není pravda, protože tabulky obsahují ještě další položky.

Podobně je trapné, když každým rokem hlasujeme o tom, že máme 13. a 14. plat, ale že ho vyplatíme ve výši jedné poloviny. Pak je rozumnější takový plat zrušit. 13. a 14. plat v této sféře vznikl tak, že byla touha vyrovnat situaci s podnikatelským sektorem, kde takovéto platy mají význam. Jestliže firma dobře prosperuje, majitelé firmy mají zájem ocenit i zaměstnance, kteří se na tom podíleli a pak je zcela správné, že mohou dostat 13., 14. nebo 15. plat.

Řešení je poměrně jednoduché. Spočívá v tom, pokud bychom přešli ve všech sférách na roční platy, neboť jedině roční plat dělený dvanácti měsíci je to, co je srovnatelné jedné skupiny zaměstnanců se skupinou druhou. Všechny ostatní způsoby vedou k neuvěřitelným manipulacím, které jsou často velmi neprůhledné a nedopátráme se pravděpodobného výsledku.

Na druhé straně v těchto sférách by měl být 13. plat nějak zakomponován do standardního platu, který zaměstnanec má. Jinak se budeme donekonečna ohlupovat. Budeme toho svědky u dalších zákonů, kde se opět slibují termíny, že někomu něco přidáme, nejlépe až další rok, nejlépe až ten rok, kdy u vlády nebudeme. Před volbami je to velice populární. Veřejnost by to ale měla vědět, že lepší je vrabec v hrsti než holub na střeše. Pokud projde tento zákon do podrobné rozpravy, podám tento drobný pozměňovací návrh. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek:Děkuji kolegovi Kuberovi. Dalším přihlášeným je kolega Outrata a dalším kolega Hadrava.

Senátor Edvard Outrata:Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, ve všem, co se řeklo o zákonu, převažuje problém financování, jako kdyby zákon byl v podstatě o financování. Vracím se ke svým výrazným vnitřním pochybám před více než rokem, zda nemá podstatná principiální část zákona být od začátku oddělena od otázek odměňování apod. Nestalo se tak tehdy. Tehdy jsem to také považoval za bagatelní, teď je mi to líto, že jsem v tomto směru více nedělal, protože důsledek je, že kvůli tomu, abychom ušetřili peníze, šmahem odkládáme. Je to věc, která je nesmírně významná ve zcela jiné oblasti než v šetření peněz. Tuším, jak se to vládě stalo, ale musím říci, že je mi to velice líto, to se stát nemělo. Důvod, proč jsme schvalovali tento zákon, nebyl, abychom dali státním úředníkům více peněz, to by se dalo udělat daleko jednodušeji, kdybychom to bývali chtěli. Důvod, pro který jsme to schvalovali, byl, že jsme potřebovali konečně zavést naši státní správu na úroveň, která odpovídá alespoň poněkud civilizovaným zemím. Máme systém, který země, k nimž dnes často vzhlížíme, měly ve 20. letech. Máme ho proto, že nám zůstal jako dědictví komunizmu.

Po revoluci v roce 1990 jsme dovolili naší státní správě, aby si na to zvykla, místo abychom to měnili. A měli jsme před očima spoustu jiných příkladů všude, a všechny vlády to braly rozdílně, zejména ty z devadesátých let. Domníval jsem se, že už jsme se konečně dohodli, že tato éra končí, a také jsem si myslel, že specificky tato vláda, ostatně přišla s tím ještě ta předchozí, s tím konečně něco udělá. Doufám, že ještě platí, že s tím míní něco udělat, já si to upřímně myslím, ale skutečnost, že to takto dopadlo, mě skutečně hluboce mrzí.

Tam přece šlo o to, aby se změnila organizační struktura a pravidla vnitřního managementu státní správy, aby se změnily principy, na kterých je založena personální politika ve státní správě, a to tak, aby se konečně začala depolitizovat. Už před rokem, jsme si tady říkali, že to bude trvat hodně dlouho. Ano, ale musí se také někdy začít. Když se 13 let nic nedělá, pak to nebude lepší, vážení. Bude to horší, a o hodně, a bude to ještě horší, když to zase odložíme. Tam mělo být posílení odbornosti státní správy. Vždyť na úroveň intelektuální a vzdělanostní naší země máme tak mizernou státní správu, že je možno ji srovnávat opravdu se zeměmi, které tady raději ani nebudu jmenovat. Právě kvůli tomu byla kvalita státní správy jednou z hlavních věcí, za které nás kritizovala Evropská unie, a „sežrala“ nám i s navijákem to, že něco v tom děláme, prostě tím, že jsme schválili zákon. A to asi neměla, protože jsme to nepotřebovali udělat kvůli Evropské unii, ale kvůli sobě, aby u nás státní správa fungovala.

Také systém hodnocení, který ve státní správě neexistuje, leda když někde si ho někdo zavede, vede k systematickému zvyšování kvalifikace. Pro toto neexistuje systematický způsob v naší státní správě. Záleží to na náhodných věcech. Personální politika má někdy charakter kuloárových drbů apod. Což nám to vůbec nevadí? Což to vůbec nevadí této vládě? Mechanizmy, které tento princip měly zajišťovat, byly jistě dosti velkorysé, a to potom vedlo k těmto nákladům. Je ale přece evidentní, že tyto principy se daly zachránit i bez nákladů, ovšem bylo by to vyžadovalo nějakou práci.

Chtěl bych se dotázat pana ministra, zda se především pan ministr, resp. ministerstvo pokusili o analýzu situace tak, aby zachovali strukturální změny, k nimž mělo začít docházet před tím, než vstoupíme do Evropské unie, zavádění zejména organizační struktury, o kterou mi jde. A ta přece moc nestojí, už vůbec ne v těchto číslech. Zda se tam vůbec někdo zabýval tím, že by se tyto věci daly udělat a zachránit přitom peníze. Chápu, že tam peníze nejsou, tím nechci argumentovat.

Také se chci zeptat, jak se vláda přesně zachová, až za rok zase nebude mít peníze a bude muset tento problém řešit znovu. Připravuje už pan ministr aspoň teď pořádnou studii, ze které bude jasné, co se má udělat v takovém případě, a která umožní vládě a nám možná rychle schválit takovou změnu zákona, aby vláda byla schopna jednat, nebo zase budeme předstírat, že máme nějaký zákon? Všichni se nám budou chechtat.

Pane ministře. Myslím si, že je to daleko vážnější, než i já jsem to tady říkal. Jedním ze základních důvodů, proč nám naše transformace občas hapruje, je přesně to, že naše státní správa je v předpotopním stavu. Odkladem ji tudíž budeme stvrzovat.

Po tom, co toto říkám, musím trochu nešťastně říci, že v dané situaci je skutečně obtížné trvat na tom, aby zákon platil dál. Svým přátelům z ODS, kteří tady mluvili a kteří, jestli jsem tomu dobře rozuměl, mají tuto tendenci, musím říci, že v situaci, ve které vláda není připravena něco udělat, se to nestane, ať uděláme se zákonem cokoliv. Bylo by destruktivní hlasovat proti tomuto návrhu tak, jak je předložen v situaci, kdy vláda došla k tomuto konci. A destruovat nechci. Budu proto hlasovat pro tento návrh, ale opravdu bych rád měl odpovědi na moje otázky od pana ministra, a opravdu prosím pana ministra, aby to přednesl svým přátelům ve vládě takovým způsobem, aby se něco udělalo aspoň do příště, aby se to neopakovalo, protože jinak to bude skutečně skandál, ne to, co jiní nazývají skandálem v této zemi dnes. Děkuji mnohokrát.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek:Děkuji panu kolegovi Outratovi. Dále vystoupí Jan Hadrava, připraví se Karel Tejnora.

Senátor Jan Hadrava: Dámy a pánové, po tomto emotivním projevu se hovoří hůře, ale přesto musím začít tím, že mě překvapuje ztráta paměti. Tato ztráta paměti je v tom, že když si vzpomenu na duben minulého roku při projednávání tohoto zákona, který měl těžký porod a který se velice dlouho připravoval, a od kterého jsme neočekávali jenom zvýšení platů, jak už tady přednesl kolega Outrata, ale očekávali jsme především stabilizaci státní správy, její odpolitizování a snížení korupčního potenciálu státní správy. Byl to tudíž praktický krok. A v těchto historických dobách, v onom dubnu, kdy to byla doba opozičně smluvní, ti, kteří z mého pohledu sedí vlevo, jinak napravo, hlasovali z těchto důvodů pro tento zákon.

ODS neměla připomínky jenom k tomu, že tento zákon zvyšuje nároky na státní rozpočet. Ona byla fundamentálně proti tomuto zákonu. Pamatuji se na slova, že se z úředníků tvoří nadlidi, že vytváříme nějakou zvláštní kastu. V naší politice funguje jeden motiv, i když existuje ve všech politikách, a to je motiv populistický. Proti úřednictvu je v podstatě zbytek národa vždycky nějakým způsobem postaven. V té době to totiž byl velice populistický krok říkat: přidá se úředníkům, bude to zvláštní kasta, budou to nadlidi. Myslím, že to bylo velice populární.

Když ale ODS měla tyto tvrdé, fundamentální názory na tento zákon, že tento zákon nemá být, a to nejen kvůli rozpočtu, pak nechápu, proč dnes je pro přijetí tohoto zákona, to znamená, proč je pro neodložení účinnosti tohoto zákona. Vždyť se to děje podle toho, co chtěla. Vždyť tento zákon nechtěla. Proč ho najednou chce dovést do platnosti? To je určitá schizofrenie. Není to zase populizmus vůči státním úředníkům, že implicitně říká: Ano, já bych vám přidala, to oni vám nechtějí přidat.

Mne těší to, co tady říkal Edvard Outrata. On to říká stále, opakovaně a je to jeho názor, ale to, co tady říkal kolega Balabán, odvolávaje se i na Evropskou komisi, která v době hlasování, kdy tyto evropské argumenty tady padaly, byla bagatelizována, byly bagatelizovány zprávy Evropské komise o tom, že bychom měli mít služební zákon, že bychom měli změnit strukturu veřejné správy.

A nyní se s tímto argumentuje. Já si myslím, že je to argumentace falešná a znovu a opět populistická.

K věci, kterou tady říkal pan místopředseda Sobotka. 16stupňový platový nebo tarifní systém je dán zákonem č. 143/1995 Sb., resp. č. 421/2002 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost. Tento zákon říká způsob odměňování, čili to je těch 8 miliard, které jsou v tomto zákoně obsaženy. A nemysleme si a nejsme snad tak naivní, včera se tady argumentovalo, že když tady byla doba pravicovější, když tato komora byla jaksi pravicovější, tak jsme některé, myslím řečník říkal, energetické zákony odmítali a Poslanecká sněmovna nás přehlasovávala a tím i zadávala další a další prvky do mandatorních výdajů tohoto státu a snad si nemyslíme, že krize, ve které je státní rozpočet se udělala za rok. Ne. To je dlouhodobější proces a myslím, že opozičně smluvní éra tomuto procesu, tomuto zadlužování velice přispěla.

Jako systém, až jednou ODS bude psát své dějiny, tak tam bude mít kapitolu Chytrá Horákyně, kde bude říkat – byla jsem u vlády, nebyla jsem u vlády, schvalovala jsem, neschvalovala jsem a to bude ta doba opozičně smluvní. A z této doby máme určité potíže.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek:Já se omlouvám za smích. Nyní vystoupí Karel Tejnora a potom bych požádal kolegu Rumla, aby mě vystřídal a po mně by vystoupila kolegyně Jitka Seitlová. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Karel Tejnora: Pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já spíš mám takový pesimizmus, protože podíváme-li se do návrhů reformy veřejných financí, zvláště na analýzu, tak tam je zcela zřejmé, jak to je s našimi státními penězi.

Pokud vezmu dnešní program, tak už jenom dneska v programu bylo navýšení o dalších cca 20 mld. a více budoucích mandatorních výdajů. Já si totiž myslím a ta moje obava je v tom smyslu, že za rok budeme další mininovelu tohoto zákona schvalovat, zase budeme posunovat, pokud to bude možné, o další rok jeho účinnost. Takže z tohoto pohledu jsem pesimistický a skoro bych se přiklonil k návrhu, když to bylo rozhodnuto, tak by se to nemělo měnit. Ale opravdu mi tady chybí pan ministr financí, aby se nám vyjádřil, jak to bude v roce 2006, 2007, 2008 atd. Ty problémy zůstanou. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Nyní vystoupí místopředseda Senátu pan senátor Mirek Topolánek.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Nezačnu svou oblíbenou větou ze včerejška, historickým exkurzem do doby, kdy Senát býval ještě pravicovější. Ale cítím potřebu poměrně neuspořádaně, protože to nebudu číst z papíru, reagovat na slova kolegy Outraty a především pana kolegy Hadravy.

S většinou toho, co řekl kolega Outrata, je nutno souhlasit. Celá reforma veřejné správy a speciálně státní správy, případný služební zákon, má sloužit k tomu, aby výkonnost státní správy a veřejné správy byla vyšší, aby se zvýšila efektivita, aby se snížil korupční potenciál, aby byla odpolitizována, aby byla řádně zaplacena a přitom nestála státní kasu mnoho nebo stála jenom tolik, kolik je nezbytně nutné.

Souhlasím v tom případě, že samotné odměňování zaměstnanců státní správy je nutné oddělit od financování tohoto odměňování. Bohužel se úplně oddělit nedá, nicméně s tou tezí naprosto souhlasím.

Celá ta hra kolem služebního zákona, jak už to popsali předřečníci a přesun nebo rozšíření 12třídního tarifního systému na 16třídní, s čímž se dá polemizovat a z tohoto důvodu jsme to tehdy odmítali, má vést k tomu, aby se dala jemnějším způsobem rozdělit kvalita jednotlivého výkonu a také úroveň na různých stupních té státní správy.

Já už jsem tehdy podotýkal, že ani tak nezáleží na tom, jestli těch tříd je 5, 12 nebo 16, že to by mělo vést ke zkvalitnění toho výkonu, že opravdu závisí, kolik na to mám peněz, že jsem schopen odměnit zaměstnance státní správy i třeba ve 3třídním systému, když na to budu mít dost peněz. To byla naše tehdejší největší výhrada, protože před vstupem do EU celá řada evropských zemí provedla zásadní restrukturalizaci jednotlivých státních úřadů a institucí. My se o to ani nepokoušíme, a to znovu musím souhlasit s kolegou Outratou, je trestuhodné. A teď nemluvím jenom o tom, že některé úřady jsou zbytečné, že je možné je sloučit. Je to o tom, že my na rozdíl od jiných zemí, a mohl bych je jmenovat, místo, abychom řekli, že všichni úředníci na dnešních úřadech mají vykonávat evropskou agendu, vytváříme speciální útvary, na které chceme nabrat nové lidi, aniž bychom se pokoušeli o to, vyměnit ty staré nefunkční nebo je přinutit ke zvyšování kvalifikace k tomu, aby výkon státní správy ve směru k EU vykonávali řádně.

Kolega Hadrava se pokusil odvést pozornost od projednávané problematiky k něčemu úplně jinému. A tady řeknu jedinou poznámku. Tzv. smluvně opoziční doba, kdy ovšem se dá jasně dokázat při hlasování, kdo vlastně hlasoval s tou sociální demokracií více, jestli to byla ODS a nebo to byly strany jako US a KDU-ČSL, které podporovaly tu sociálně-demokratickou politiku. Dá se prokázat, že se nám sice nepodařilo naplnit tzv. toleranční patent, který předjímal tzv. reformu veřejných financí, nicméně za čtyři roky Zemanovy vlády se ta země zadlužila zhruba stejně jako za poslední rok Špidlova vláda.

Kolega Hadrava se pokusil odvést pozornost od toho, že se dnes jeho strana podílí na jednom z největších podvodů od roku 1989, kdy strana, která hlásá pravicové liberální ideály, je ochotna hlasovat pro věci, a vidíme to dnes a denně tady a v Poslanecké sněmovně, za které by se měli stydět.

Cítil jsem potřebu reagovat na jeho vystoupení také proto, že bychom se měli věnovat služebnímu zákonu. Tato malá novela má za cíl vyřešit problém vlády s neufinancováním 16třídního tarifního systému. A ten problém přeci je úplně jinde.

Pan ministr Škromach jistě ví, že je schopen tu změnu ufinancovat s tím, že se nezvýší prostředky, které jsou dnes dávány do toho 12třídního systému, protože se nebudou zvyšovat ty platy a bude muset najít rezervy v jednotlivých systémech změnou struktury těch systémů a institucí a samozřejmě tím, o čem hovořil kolega Outrata.

Nechci vás dále zdržovat, ale myslím si, že kolega Hadrava použil oblíbenou taktiku, kterou, přiznávám, používám někdy i já a zřejmě všichni politici, kterou nechci specifikovat, protože už včera se mi podařil jeden rozkošný výrok do novin, takže nechci vulgarizovat naše jednání, a proto tímto skončím. Ale měli bychom se vrátit k meritu věci a k tomu, jestli budeme, nebo nebudeme podporovat tuto změnu, která vlastně nic neřeší a ani to nebylo původně jejím cílem. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego. O slovo se přihlásila paní senátorka Jitka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:Pane ministře, dámy a pánové, já jsem se v počátcích přípravy zákona na něm podílela tak, jak je dnes schválen. Je to již mnoho let, velmi dlouho trvalo, než byl přijat. Proč to tak velmi dlouho trvalo, je také jednou z podstatných věcí, na kterou bych ráda v souvislosti se změnou a posunutím nabytí účinnosti upozornila. Je to totiž tak, že každá vláda se snažila odsunout takový zákon, protože ve chvíli, kdy se ujala moci, měla vůli vyměnit všechny náměstky, všechny ředitele, změnit nejen personálně, ale i určitou ingerencí zásahy státní správu, která má fungovat nezávisle podle platných zákonů, bez ovlivnění politickou mocí. Právě proto trvalo tak dlouho, než se našel politický konsenzus, a musím říci, že pod velkým tlakem zahraničí, právě Evropské unie, byla tato právní norma přijímána.

Tady se hovoří o financích, hovoří se o tom, někdo říká „máme prostředky“, jiný říká „nemáme prostředky“, jedna strana říká „šlo by to“, druhá „nešlo by to“, ale nehovoří se o tom, že oddalujeme další rok právě této politické moci. Mě mrzí, že jsme opět museli za této vlády pozorovat, jak jsou obsazována odborná místa politicky ke škodě funkčnosti těchto orgánů. A zřejmě je vůle v tom pokračovat. Ten rok neznamená jenom to, že odsuneme finance, ten rok znamená i tuto – já použiji toho slova – politickou zvůli.

Domnívám se, že není možné jenom tady křičet nebo se rozčilovat. To není v naší kompetenci. Naší kompetencí je hlasovat, rozhodovat o tom, jak se k dané věci postavíme. Svým hlasováním teď rozhodneme, jak se k dané věci postavíme. Odložení o rok – a bylo to tady řečeno – je také z důvodu, že tato vláda není připravena - zaznělo to tady – provést fakticky tuto strukturální změnu. Svým hlasováním jí i tuto chybu, tuto ztrátu ke škodě nás všech odpouštíme, promíjíme a uvolňujeme prostor pro další takovéto novely. Proto nemohu já podpořit tento návrh a budu hlasovat proti.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek:Děkuji vám, paní kolegyně, vystoupí nyní Vladimír Schovánek, připraví se kolega Jaroslav Mitlener. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Vladimír Schovánek: Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, já také začnu trochu historickým exkurzem. Když se přijímal služební zákon, byl jsem zpravodajem garančního výboru a navrhoval jsem zamítnutí služebního zákona. Nebylo to ani z důvodu toho, že jsem měl připomínky k materii jako takové, ale měl jsem jednu zásadní výhradu, a to k podle mého názoru nesmyslně vysoce nastaveným mzdovým parametrům se všemi dalšími dopady, jako byly např. oblast sociální, sociální pojištění státní zaměstnanci podle služebního zákona neplatí, hradí jej za ně stát, další výhody z oblasti zdravotní apod. Tehdy jsem upozorňoval na to, že jsem přesvědčen, že naše země nemá finanční prostředky na pokrytí takovýchto mzdových nároků.

Vadilo mi také, že se rozšíří jakési nůžky mezi odměňováním státního úředníka a úředníka v jiných sférách, např. na obcích. Není přece možné, aby za stejnou práci někdo pobíral dvojnásobné výhody jen proto, že na jeho budově je lvíček a na té druhé budově nikoliv.

Jsem přesvědčen, že za rok se situace nezmění, že opravdu finanční situace státu bude stejná, ne-li horší. Čili navazuji na slova pana kolegy Outraty a prosím pana ministra, aby ministerstvo zahájilo práce na novele služebního zákona, a to buď na změně nastavení mzdových parametrů na nějakou rozumnou hladinu a nebo na oddělení těchto mzdových záležitostí a dalších finančních záležitostí, na vytažení ze služebního zákona, aby bylo možné příště aspoň něco schválit.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek:Děkuji panu kolegovi Schovánkovi, vystoupí Jaroslav Mitlener jako poslední zatím přihlášený senátor v obecné rozpravě.

Senátor Jaroslav Mitlener: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, já bych po všem, co tady bylo řečeno, chtěl využít přítomnosti pana ministra a zeptat se ho na jednu věc z praxe. Víme, že tabulkový systém odměňování existuje poměrně dlouho a že všechny úřady a instituce se naučily s tím poměrně dobře pracovat, takže mimo základní tabulkové mzdy jsou vyplácena osobní ohodnocení, příplatky za vedení, příplatky za funkce, další mzdové prostředky za přesčasy a nevím, jak se všechny ty částky podařilo na těch kterých institucích pojmenovat.

Takže můj dotaz k panu ministrovi byl, jaká je skutečná výše vyplácení mezd, tzn. jaký je skutečný poměr tabulkového a vypláceného platu, a toto číslo bychom také mohli použít při svém rozhodování. Děkuji.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek:Děkuji, dalším přihlášeným je kolega Milan Štěch. Prosím, máte slovo.

Senátor Milan Štěch: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a vážení kolegové, pane ministře, projednáváme zákon, kterým se má odložit účinnost služebního zákona. Když jsme tady před rokem tento zákon projednávali, jak bylo zmíněno, proběhla tady velice kontroverzní diskuze a k té diskuzi probíhala i obdobní kontroverzní diskuze ve veřejnosti nebo aspoň v té veřejnosti, které se materie týká. Státní úředníci včetně Ministerstva práce a sociálních věcí tento zákon výrazně podporovali, protože čekali, že se prostě budou mít lépe. Vzpomínám si, když jsme v odborech tehdy měli velice vážné kolize, kdy někteří z nás jsme příliš nadšeni z tohoto zákona nebyli, a já si přesně nevzpomínám, nevyhledával jsem to, možná, že jsem tento zákon ani nepodpořil, protože mně vadily jiné věci než tady zmiňujete. Mně vadilo to, že se vyčleňuje skupina lidí z působnosti zákoníku práce, že se zavádí samostatný jiný systém sociálního zabezpečení, všechno to, co se po revoluci vlastně tady rušilo, tak jako by se pro jednu skupinu zavádí. Ta věc byla rozhodnuta, jsem s tím smířen, je pravda, že v některých zemích to tak je, v jiných zemích to tak není. Ale co chci říci?

Myslím si, že celá řada kolegů senátorů, senátorek má asi zmatky v hlavě, protože tady se dneska pletly různé věci dohromady. Za prvé bych chtěl jasně říci, - a protože řídícím je pan kolega Topolánek, tak přes jeho samotnou osobu sdělit, - že toto se netýká zavedení šestnácti třídního tarifního systému, o čemž teď vedeme určité vážné diskuze.

Zákon o státní službě má zvláštní způsob odměňování. Je to vlastně dvanáctitřídní tarifní systém, protože první čtyři třídy jsou tam vypuštěny je k tomu potřeba skutečně balík prostředků. Důvodem, proč to vláda odkládá, jsou finanční důvody. Nemohu souhlasit úplně, i když jsem s řadou názorů tady kolegy předřečníka, kolegy Outraty souhlasil, tak nemohu souhlasit úplně s tím, že se to nechá samo vyřešit. Ten zákon v sobě má totiž určitou rovnováhu. Má rovnováhu v tom, že omezuje celou řadu pravomocí, běžných občanských pravomocí ostatních zaměstnanců, klade na ně mimořádné požadavky a pokud chceme ve státní službě – a to věřím, že většina asi chceme udržet skutečně kvalitní lidi – tak za to musí dostat peníze. My víme, že Sněmovna a Senát samy sobě v minulosti rozhodly, aby si udržely kvalitní zaměstnance, že máme zvláštní systém odměňování pro Parlament, pro zaměstnance Senátu a ve Sněmovně. A ten je lepší než pro všechny ostatní. A také se to vyplácí. Takže jednoduše říci, že ten zákon teď nějak – promiňte mi to slovo – vykucháme a necháme jenom to, co bude ukládat těm úředníkům, že se mají chovat mravně a že mají být 1A a nebude k tomu to B, to nemůže fungovat. Funguje to tak, že skutečně ti nejschopnější se seberou a odejdou, zejména v Praze, kde ty možnosti mají, do soukromého sektoru. A to přece nechceme.

Překvapuje mě, že kolega Topolánek, který nedávno prohlásil jako předseda ODS, že je připraven – v září že padne vláda, volby - jako že to převezme, že si připravuje takový úděl, nevím, kde ty peníze vezme. Samozřejmě by bylo asi dobré, kdybychom nemuseli platit výsledky stockholmské arbitráže a další a další věci a mohli bychom peníze použít třeba na státní službu, ale prostě realita je taková. Myslím si, že je lepší v této fázi už konečně realizovat 16třídní tarifní systém a abychom ho mohli profinancovat, tak nemůže být to, co vláda navrhuje, to znamená těch 5 miliard, protože když jsme to nevyřešili před rokem, před dvěma těmi 9 miliardami, tak to nemůžeme vyřešit s pěti. Tady mám samozřejmě vůči vládě vážné výhrady. Ale abychom ten 16třídní systém zavedli, abychom ho zavedli s potřebným objemem prostředků – připomínám, že vláda včera schválila a navrhla výraznou redukci veřejné sféry včetně státních zaměstnanců, zhruba 30 000 zaměstnanců. V této restrukturalizaci možná zrovna nebude nejšťastnější zavádět státní službu, protože zákon o státní službě obsahuje také přijaté přechodné období, kde je pracovní poměr na dobu určitou a z tohoto pohledu, byť sice nejsem nadšen, ale považuji vcelku za moudré, když ty peníze nejsou a určitě se neseženou, aby se účinnost zákona odložila a skutečně v tom období se některé věci řešily.

Jinak chci připomenout, asi mi to řekl pan ministr, že z jednoho jednání vlády je závěr, že se má dokonce připravit ještě návrh novely služebního zákona, který by v sobě obsahoval de facto asi návrat k jednotnému způsobu financování 16třídního tarifního systému samozřejmě tak, aby ti lidé byli zaplaceni, aby z toho služebního poměru neutíkali. Ale přece jenom by to nebylo asi tak náročné, jak je to dneska v tom návrhu zákona.

Takže je možné vládě vyčítat, že byla příliš optimistická, že to přestřelila, ale na druhé straně je třeba vzít v úvahu, že dopadají na současnou vládu restrikce, finanční restrikce, které nebyly založeny ani v loňském roce ani před třemi lety, ani před pěti lety, ale byly založeny za celé období transformace, někdy možná z důvodů selhání jednotlivců, někdy proto, že provádíme zásadní změny, které nemůžeme vždycky předpokládat, jak úplně dopadnou, jaké budou mít důsledky. Takže já osobně ten návrh podpořím, byť ještě ve výboru jsem se zdržel hlasování, tak ho podpořím, protože si myslím, že to je de facto jediné možné řešení. Všechna ostatní řešení – nechat ten zákon v účinnosti – znamená, že chceme, aby ta situace byla střetová, aby byla katastrofická, aby se najelo na zákon, a on fungoval de facto jenom z jedné poloviny, to je hnaní státní správy do vážných kolizí. A to prostě není asi možné. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek:Děkuji Milanovi Štěchovi, který byl posledním přihlášeným. Přihlášen je Richard Falbr, prosím, pane kolego.

Senátor Richard Falbr: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Kolega Hadrava popsal poměrně přesně proměny jedné politické strany. Já mám velkou paměť a pamatuji si docela dobře, jak to všechno bylo. Za první Klausovy vlády jsme mnohokrát mluvili o nutnosti takový zákon připravit a schválit. Kolega Outrata má samozřejmě pravdu. K tomu vůbec nebyla ochota a argumenty, kterými mě oblboval – s odpuštěním – pan ministr Vodička, tehdejší ministr práce, byly asi takovéto: Proč bychom přijímali zákon, vždyť se ukazuje, že lidé už začínají mít o práci ve státní službě zájem. Pravým důvodem ovšem bylo to – a to je moje podezření – že ona téměř žádná politická strana nestojí o to, aby úředníci byli nezávislí. Dokonce jeden ministr ze strany, do které patřím já, mi jednou s překvapením řekl: No počkej, to ten služební zákon znamená, že já si tam nebudu moci přivést své lidi? A tak to prostě je. Jenže u strany, kterou jsem jmenoval, nejmenoval, jsme na takové proměny zvyklí. Vemte si – nepřímá volba prezidenta a přímá volba prezidenta. Takže já si myslím, že pokud budeme v této chvíli hlasovat pro zákon, tak hlasujeme vědomě pro špatnou věc.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek:Děkuji. Richard Falbr byl posledním přihlášeným. Končím obecnou rozpravu. Ze dvou výborů vzešel návrh na schválení. Já se omlouvám – já jsem přemýšlel nad tím, jestli ještě nemám reagovat na kolegu Falbra a pak jsem to vydýchal, takže poprosil bych nyní Zdeňka Škromacha, chce-li se vyjádřit k rozpravě, tak má k tomu nyní příležitost. Omlouvám se.

Ministr vlády ČR Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, zazněla tady spousta různých a myslím si, že v naprosté většině rozumných stanovisek k problémům, které souvisejí se zákonem o státní službě, byť určitě mě překvapil pan místopředseda, když řekl, že není volič sociální demokracie. To opravdu bylo překvapivé sdělení. Ale ostatní věci nechci komentovat. Spíš k otázkám  věcným. Myslím, že to, co je základní - problém skutečně v této chvíli - je otázka finanční. Já si velmi vážím vystoupení pana senátora Outraty, protože on tu situaci zhodnotil poměrně dobře, byť samozřejmě můžeme diskutovat o připravenosti nebo menší připravenosti, ale samozřejmě s tím, že zákon je v určité fázi, tak samozřejmě právě i ty přípravy odpovídají přibližně této představě. A velice rádi budeme participovat na tomto systému.

Musím ujistit vážené členy Senátu, že tak, jak jsme teď rozhodli včera o zavedení 16třídního systému, byť to bylo v minulosti dvakrát odloženo, tak stejně si neumím představit, že bychom odložili ještě o další rok účinnost zákona o státní službě. To si osobně neumím představit a i tak, jak hovořila paní senátorka Seitlová, je potřeba oddělit to, co jsou funkce, které jsou obsazovány politicky a ty funkce, které jsou úřednické. To je prostě jednoznačné a ten zákon to říká. Říká, že i na ministerstvech budou náměstci a další, kteří budou poradci, které si prostě ten ministr přivede a zase si je odvede. A zbytek zůstává.

Tady bychom asi mohli vést polemiku při nástupu každé vlády, jak vypadalo obsazování, do jaké hloubky šlo apod., jak to vypadá třeba dneska a jak to vypadalo za minulých vlád. Tady musím říci, že zaznívaly argumenty – a myslím, že to bylo od senátorů, kteří tento zákon v minulosti nepodporovali – a jedním z hlavních argumentů bylo, že to bylo zakonzervování starých struktur ve státní správě. Dneska říkají zakonzervujme to co nejrychleji - když to trochu přeložím - ale doufám, že to tak nemysleli.

Věřím tomu, že většina státních úředníků je postupně čím dál více loajálnějších a bude pracovat pro jakoukoliv vládu, která bude v této zemi vládnout.

Ještě otázka: 16třídní systém nesouvisí s tímto zákonem, je řešen v zákoně o platu a je zaveden zákonem. Vláda včera schválila vládní nařízení, který tento 16třídní systém zavádí.

Pokud jde o otázku 13. a 14. platu, je to stanoveno také zákonem. Vláda nemá ve své kompetenci rozhodnout, zda 13. a 14. plat bude či nebude. Jediná kompetence vlády je rozhodnout, v jaké výši tento 13. a 14. plat bude.

Účel – neúčel, to je otázka diskuze. Určitě bude možné se k těmto věcem ještě vrátit. Chtěl bych ctěné senátory a senátorky informovat o tom, že novela části odměňování, která je součástí zákonů, které jsou dnes v Poslanecké sněmovně a které souvisí s reformou veřejných financí, ale nejsou samy o sobě reformou veřejných financí, je pouze část zákonů a legislativních úprav, které dnes do Parlamentu z vlády dorazily. Samozřejmě otázka reformy veřejných financí je daleko širší a složitější proces. Nakonec i z materiálu, který schválila vláda a který je veřejně dostupný, je jasné, že další návrhy zákonů budou následovat.

Z tohoto hlediska vychází i naše představa, že je potřeba tyto věci upravit tak, aby byly funkční.

Jde o otázku finanční. 16třídní systém, jak byl navržen, měl být zaveden už před dvěma lety. Z určitých důvodů nebyl, mohu vzpomenout povodně. Řeknete mi, že povodně byly před rokem, co vám tady teď říkám. Fakt je, že to ovlivnilo určité rozhodování zavedení systému už v letošním roce. Z tohoto hlediska by se v jednom roce sešly veškeré nárůsty mezd v jednu chvíli. Znamená to zavedení 16třídního systému plus zákon o státní službě plus zákon o službě u policie. Proto rozložení v čase, kdy k 1.1. příštího roku vláda schválila zavedení 16třídního systému, který bude znamenat určité navýšení tak, aby si stát na jedné straně zaplatil své zaměstnance, aby mu neutíkali do privátní sféry, a následně za rok by nastoupil zákon o státní službě a zákon o službě u policie. To jsou dva zákony, které by měly určitou posloupnost v čase.

Pokud jde o finanční prostředky, je s tím počítáno. Jsou zahrnuty k přípravě pro reformu veřejných financí a je s nimi počítáno při reformě do roku 2006. Zazněla i otázka, co po roce 2006 a 2007. Byla by to ale spíše otázka na ministra financí a potom otázka zřejmě i toho, že to bude věcí další vlády po příštích volbách, která v této věci bude rozhodovat.

Nemá cenu jít po jednotlivých návrzích, ale napravujeme některé věci, které byly problémem. Nehledejte v tom nějaký politický záměr. Chci zdůraznit, že se vláda shodla na tomto odsunu s dobrou vůlí najít finanční prostředky na profinancování, ale i zkvalitnit přípravu na zavedení tohoto systému.

Pokud jde o EU, odsunutí o rok není z jejich strany vnímáno jako problém.

Pokud jde o otázku platů ústavních činitelů, která zde také zazněla – že by měla naběhnout od 1.1., už tato novela upravuje nový způsob výpočet platů ústavních činitelů. Váže je nikoliv na nejnižší plat, ale na průměrný výdělek ve státní správě. Dá se ale říci, že už ve výboru pro sociální věci a zdravotnictví ve Sněmovně takový návrh zazněl. Počítali jsme, co by to znamenalo. Znamenalo by to minimální nárůst platů ústavních činitelů na rok asi o 14 tisíc korun. Není to tak zanedbatelná částka, je to částka poměrně významná.

Byl dotaz, jaký jej poměr mezi tarifním platem a platem. Je otázkou, v jakém odvětví. Když si vezmeme tarify, nadtarifní složky tvoří poměrně malou složku, která je v poměru – je to různé podle úřadů – od pěti do 25 % s tím, že kdybychom do toho zahrnuli další věci, poměr může být významnější. Pokud máte zájem, čísla můžeme dodat, jsou k dispozici, není to problém. Dělali jsme takový rozbor pro výbor pro sociální politiku a zdravotnictví v Poslanecké sněmovně. Iniciativně tento rozbor můžeme dodat, není to problém.

Chápu, že existuje určité rozladění tím, že odsunutí tohoto zákona – myslím si, že je to dobrý zákon, který má stanovit určité upevnění státní správy, její zkvalitnění, což je v zájmu občanů, tohoto státu – je bolestné. Budu rád, když to pochopíte a když tuto novelu zákona o posunutí schválíme. K otázce o odměňování bude možné se znovu vrátit. Věřím, že zákon projde Poslaneckou sněmovnou, sejdeme se nad ním a budeme moci o něm diskutovat, možná i o některých systémových věcech, které se zákona týkají, kde by bylo možné něco vylepšit. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek:Děkuji panu ministrovi. Táži se zpravodaje Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. S faktickou se hlásí kolega Falbr.

Senátor Richard Falbr: Kolegyně a kolegové, aby si ten, kdo bude číst protokol nemyslel, že jsem blbec, v poslední větě jsem se přeřekl. Měla znít – kdo bude hlasovat - abych to znovu nezkazil, prostě aby zákon byl schválen.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek:Nyní se ptám pana senátora Čady, zda se chce vyjádřit. Nechce. Pan senátor Brýdl také nechce. Pane zpravodaji garančního výboru, máte slovo, vyjádřete se k proběhlé rozpravě.

Senátor Jan Hadrava: Pane předsedající, dámy a pánové, v rozpravě vystoupilo 9 senátorů. Padl návrh od výborů návrh schválit a z pléna návrh zamítnout. Prosím pana předsedajícího, aby o tom nechal hlasovat.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek:Děkuji, pane kolego. Přistoupíme k hlasování. Výbory navrhly návrh schválit. Z pléna zazněl návrh na zamítnutí. Budeme nejdřívehlasovat o návrhu schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

V sále je přítomno 71 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 36. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 30 ze 71 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 36 se pro vyslovilo 36, proti bylo 24, návrh byl přijat.Tím končím projednávání tohoto bodu. Vyhlašuji přestávku do 13.45 hod.

Navrhuji, abychom naše jednání po polední pauze zahájili projednáváním návrhu zákona, kterým se mění některé zákony na úseku ochrany veřejného zdraví, senátní tisk č. 133. Schválíme to po polední přestávce, návrh jsem dostal pozdě. Vyhlašuji přestávku.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Vážené kolegyně, vážení kolegové, polední přestávka začala již naznačením procedurální změny, a to uvedením Návrhu zákona, kterým se mění některé zákony na úseku ochrany veřejného zdraví, tisk č. 133, a Zprávou o činnosti delegáta Senátu a jeho náhradníka na Konventu.

O těchto dvou bodech bychom nyní mohli jednat a následně bychom projednávali zbývající čtyři body, které všechny předkládá ministr vnitra. To je také důvodem změny našeho programu.

Vzhledem k tomu, že se jedná o procedurální návrh, svolám znělkou senátory a senátorky.

Budeme hlasovat o změně programu tak, jak jsem ji přednesl. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tuto změnu, nechť zvedne ruku s tiskne tlačítko ANO. Kdo je proti této změně, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji vám.

Hlasování č. 31 skončilo. Registrováno bylo 53 senátorek a senátorů, kvorum 27. Pro se vyjádřilo 46 senátorů, proti nebyl nikdo. Návrh byl schválen.

Nyní budeme projednávat:

Návrh zákona, kterým se mění některé zákony na úseku ochrany veřejného zdraví,

což je náš tisk č. 133.Prosím paní ministryni Marii Součkovou, aby nás seznámila s návrhem zákona, a zároveň ji mezi námi vítám.

Ministryně vlády ČR Marie Součková:Dobré odpoledne. Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, po jednání garančního výboru a Výboru pro evropskou integraci považuji za nutné podat širší odůvodnění některých částí zákona, kterými se mění některé zákony na úseku ochrany veřejného zdraví, senátní tisk č. 133.

Předem chci říci, že nehodlám vyvíjet nátlak na vaše rozhodování jenom argumentací o blížícím se termínu vstupu do EU. Jsem však přesvědčena, že obsah zákona, avizované připomínky či pozměňovací návrhy nezakládají důvod pro odmítnutí či vrácení návrhu. Odmítám názor, že návrh je zpřísněním platné právní úpravy. Pravý opak je pravdou.

Nejobšírnější připomínky se týkají problematiky hluku. Všechny tyto připomínky vracejí právní úpravu do stavu před novelou. Návrh zákona je předkládán právě s cílem vyřešit problémy praxe. Pokud bude návrh změněn, pak se tyto problémy nejen nevyřeší, ale ještě prohloubí, protože po skončení prodlouženého přechodného období se v tomto roce počaly posuzovat návrhy vlastníků a správců pozemních komunikací a železnic na udělení výjimky z hygienických limitů hluku. Pokud se nezmění platná právní úprava, budou orgány ochrany veřejného zdraví znovu postaveny před otázku, jak řešit žádosti těch provozovatelů, jestliže realizace nápravných opatření k ochraně před hlukem již byla započata, avšak nejsou dokončena či jsou ve stavu schválení ve stavebním řízení. Nepochybuji o tom, že většina z vás ví, jak zdlouhavé je územní a stavební řízení, že výměna oken v okolí železničních koridorů a komunikací nebo výstavba protihlukových stěn je časově náročnou záležitostí.

Návrh zákona, a to zdůrazňuji, vychází právě z toho, že orgán ochrany veřejného zdraví povolení výjimky vydá s přihlédnutím k nápravným opatřením, která v době posuzování návrhu nebo v době navržené producentem hluku budou provedena. S ohledem na to není reálné přijmout pozměňovací návrhy, že vždy musí být stanovena lhůta k provedení nápravných opatření, budou-li v době posuzování návrhu již hotova. Za překročení hygienických limitů je orgán ochrany veřejného zdraví povinen uložit pokutu, odčerpávat tím prostředky, které by jinak mohly být vynaloženy na opatření k ochraně zdraví populace a má právo i provoz zdroje hluku po zjednání nápravy zastavit.

K tomu směřují právě námitky k bodu 69 zákona. Tyto námitky k tomuto bodu vedou k právní úpravě, která stanoví, že každý producent nadlimitního hluku musí v návrhu na udělení výjimky prokázat, že zdraví populace nebude povolením výjimky vůbec ohroženo.

Chci zde zdůraznit, že je právě na orgánu ochrany veřejného zdraví, jako orgánu státní zdravotní správy, aby zhodnotil s tím související zdravotní rizika, čili toto zhodnocení jako podklad pro vedení správního řízení, uložil producentu hluku a rozhodl na základě zvážení navrhovaných a realizovaných opatření, zda výjimku udělí či nikoliv.

Jestliže toto neakceptujeme, pak zavíráme oči před reálným stavem v oblasti hluku a většina komunikací a řada železnic, koridorů musí být uzavřena. Stejně, jako má orgán ochrany veřejného zdraví právo udělit výjimku, tak má i právo ji odejmout, pokud nejsou splněny podmínky, za nichž byla výjimka udělena.

V souvislosti s bodem 134 návrhu se zákon o ochraně veřejného zdraví slaďuje se stavebním zákonem a dalšími zvláštními zákony, které předpokládají součinnost dotčených správních úřadů na realizaci rozhodovacího oprávnění. Avizovaný pozměňovaný návrh vrací právní úpravu ke stavu z roku 1966. Podle něj má orgán ochrany veřejného zdraví ve stavebním řízení v zásadě stejné postavení, jako stavební úřad přesto, že je jen jedním z řady dotčených orgánů státní správy. A to platí i pro ostatní řízení.

Zřejmě se vychází z toho, že pouze hygienik hájí zájmy zdraví populace. Pak se tedy ptám, čí zájmy hájí hasič a kdo chrání zájmy životního prostředí a další veřejné zájmy? Ostatní státní orgány? Stavební zákon i judikatura soudu ve věcech stavebního řízení vychází z toho, že za posouzení návrhu projektu ve stavebním řízení je odpovědný stavební úřad. Ten je v územních stavebních řízeních povinen přezkoumat zachování veřejných zájmů, zejména zájmu ochrany životního prostředí, života a zdraví. Ke splnění tohoto cíle vede stavební úřad tzv. koncentrační řízení, v němž je povinen shromáždit stanoviska všech dotčených orgánů státní správy, tudíž i orgánu veřejného zdraví.

V dohodě se všemi dotčenými správními úřady může negativní stanovisko hygienika při dosavadní právní úpravě zablokovat stavební řízení, přičemž tento jeho úkon na rozdíl od rozhodnutí stavebního úřadu nelze jako úkon předběžné povahy ani soudně přezkoumat.

Vycházíme z toho, že stavební úřad je povinen respektovat stanovisko hygienika, stejně jako ostatních dotčených orgánů státní správy, které hájí zvláštní zájmy svěřené jim zvláštními zákony. Nese však odpovědnost za celkové posouzení stavby, a to ze všech hledisek včetně hlediska ochrany zdraví.

K avizovanému pozměňovacímu návrhu k  bodu 210, se vlastně znovu vracíme právní úpravou do stávajícího stavu. Čili ke zrušení oprávnění obce vydat podle zákona o ochraně veřejného zdraví vyhlášku regulující konec veřejné produkce hudby a podobné záležitosti. A vedly k tomu předkladatele asi následující důvody. Podle nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 51/2001 Sb., o publikovaných právních názorech k řešení konce veřejné produkce hudby vyhláškou, kdy obci postačí zmocnění plynoucí ze zákona o obcích vyhlášeného pod č. 128/2000 Sb.

Citovaný zákon stanoví, že obec může obecně závaznou vyhláškou k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku stanovit, které činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek nebo mohly být v rozporu s ochranou zdraví, může vykonávat pouze na místech a v čase vyhláškou určených nebo i stanovených, na veřejných prostranstvích v obci, která jsou takové činnosti zakázána.

Dále stanoví, že obec může obecně závaznou vyhláškou stanovit pro pořádání, průběh a ukončení veřejnosti přístupných sportovních a kulturních podniků, včetně tanečních zábav a diskoték, závazné podmínky k zajištění veřejného pořádku. Citované ustanovení umožňuje obcím právě preventivně chránit zdraví obyvatel, a to i před nadlimitním hlukem. Nejsou tím dotčena jakákoliv usnesení a opatření, která byla přijata před novelizovanou zákonnou normou.

Čili tady musíme opravdu opět zdůraznit jednu věc. Musím pochybovat o tom, zda k ochraně obyvatel obce před nadměrným hlukem z veřejně přístupných produkcí hudby lze použít vhodnější ustanovení, obsažené v zákoně o obcích, které je pojato šířeji a preventivněji, když je speciální, avšak velmi zúžené a prakticky obtížně použitelné zmocnění v zákoně o ochraně veřejného zdraví. Protože zákon o obcích postačuje k řešení problematiky hluku, zákon o ochraně veřejného zdraví neumožňuje prevenci a omezuje řešení problematiky hluku jen na případy, kdy již došlo k nadměrnému obtěžování obyvatel a tím bylo navrženo zrušení příslušné části § 96 zákona o ochraně veřejného zdraví. Čili naše novela umožňuje obcím daleko v předstihu u různých akcí či možností, záležitostí, které by vedly k nadměrnému hluku a obtěžování obyvatel, preventivně formou vyhlášky již reagovat, čili posiluje pravomoc obcí. A já si toho nesmírně vážím, že obce tuto pravomoc budou mít. Jako komunální politik to vnímám velmi pozitivně.

V souvislosti s bodem 70 se objevil návrh zachovat stávající stav, to znamená, uložit v podstatě dnešním třem velkým letištím – v Praze, Brně a Ostravě povinnost navrhnout ochranná pásma kolem zdroje hluku, tj. letišť. Náš návrh je vypracován v dohodě s Ministerstvem dopravy a omezuje tuto povinnost pouze na letiště Ruzyně. Se změnou navržené úpravy, která je avizována, nesouhlasím z důvodů: podle stavebního zákona rozhodnutí o ochranném pásmu je rozhodnutím územním.

Ochranné pásmo je zřizováno vždy na návrh účastníka stavebního řízení. Pokud však jde o navrhovanou stavbu nebo jiné opatření v území, které bude svými negativními vlivy překračovat limitní hodnoty stanovené právními předpisy, musí navrhovatel vždy předložit i návrh na vydání rozhodnutí o ochranném pásmu. V ochranném pásmu se pak zpravidla vyhlašuje stavební uzávěra, či se stanoví jiná omezení využití území.

Z popsaného je tedy zřejmé, že ochranná pásma kolem staveb mají vytyčit území, v němž se předpokládá nadlimitní výskyt škodlivin, např. hluku, a zabránit, aby v něm byly umístěny některé stavby a činnosti, zejména stavby k bydlení.

Novelou se tato povinnost omezuje pouze na ruzyňské letiště, přitom až nyní Senátem projednávaným zákonem se v čl. 2 přechodného ustanovení stanoví lhůta, do kdy tak musí letiště učinit. Platná zákonná úprava omezovaná návrhem jen na pražské ruzyňské letiště vlastně odložila plnění obecné povinnosti každého producenta nadlimitního hluku provést ochranná opatření ve prospěch ochrany zdraví. Od účinnosti novely se tato povinnost dále neodkládá pro letiště v Brně ani v Ostravě a je na místě i podotknout, že pro letiště nelze povolit výjimku ze stanovených limitů hluku. Nelze tedy říci, že nyní Senátem projednávanou novelou se snižuje hodnota lidského zdraví.

A nyní mi dovolte, abych v krátkosti zaujala stanoviska k dalším eventuálním námitkám vzneseným k předložené zákonné úpravě v bodech č. 143 a 144 v části první návrhu, kde se navrhuje upravit způsob jmenování hlavního hygienika ČR a ředitelů krajských hygienických stanic v souvislosti se služebním zákonem. K této úpravě vedle předkladatele je chyba v platném zákoně č. 309/2002 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti se služebním zákonem a který nabývá účinnosti až dnem 1. ledna 2004. Citovaný zákon obsahuje novelu zákona o novelu zákona o ochraně veřejného zdraví, která řeší s účinností od 1. ledna 2004 způsob jmenování a odvolání hlavního hygienika, tj. funkce, která dnem 1. ledna 2003 zanikla a dnem 1. ledna 2004 však zákonem č. 309/2002 Sb. znovu vzniká, a to v rozporu s platnou právní úpravou mimo její věcný kontext.

Body 143 a 144 části první, čl. 1 a související úprava v čl. 2 návrhu byly zpracovány podle stanoviska Legislativní rady vlády. Mám za to, že vytýkaný nedostatek, tj. možná pochybnost o datu zřízení funkce hlavního hygienika ČR a ředitelů krajských hygienických stanic je řešen čl. 2 návrhu, který vychází z toho, že uvedené funkce již byly zřízeny v r. 2003 a upravuje jmenování a odvolání do konce roku 2003. S ohledem na odložení data účinnosti služebního zákona bude tato skutečnost zohledněna v novele zákona o ochraně veřejného zdraví, kterou je nutno připravit i s ohledem na další nové směrnice Evropské unie v oblasti kosmetických prostředků, týkajících se zejména pokusů na zvířatech, pokud ji v návrhu nezohlední legislativní odbor Senátu.

K bodu 175 části první podotýkám, že skupině obyvatel, kterým lze zakázat používání vody v koupališti, se stanoví zákaz pouze podle zdravotních hledisek. Zákaz vydaný orgánem ochrany veřejného zdraví se může týkat např. batolat, dětí stanoveného věku, alergetiků nebo jiných zdravotně oslabených skupin obyvatelstva, např. i v souvislosti s výskytem sinic se hovoří i o těhotných ženách, nebo ho lze užít jiným způsobem v případě velmi nakažlivých infekčních chorob. Nelze ho však užít – to zdůrazňuji – k diskriminačním účelům. Novela vyhlášky k problematice jakosti vody v koupalištích, která je připravována souběžně se zákonnou předlohou, stanoví zvlášť kvalitu vod např. pro koupání batolat. Kromě toho případný zákaz se stanoví správným rozhodnutím, které podléhá přezkoumání ze strany správního úřadu II. stupně, kterým je od 1. ledna 2003 Ministerstvo zdravotnictví.

Asi zhruba ke třem zřejmě písařským chybám v textu, jejichž písařská povaha plyne nejen z kontextu zákona, ale i z platného znění zákona č. 258 po promítnutí navrhovaných změn mám za to, že jej lze řešit při korektuře textu ve Sbírce zákonů.

K bodům 112 a 166 v části první, kterým se ruší podmínky přístupu osob k zaměstnání, nikoliv k podnikání, v oboru speciálně ochranné DDD a výkonům, k nimž je třeba autorizace, podotýkám, že úprava byla do zákona o ochraně veřejného zdraví vložena v r. 2001 pozměňovacími návrhy, jejich vložení a účinnost byly předčasné. Obecně můžeme říci, že v českém právním řádu je řešeno zvláštní postavení občanů členských států Evropské unie až k datu platnosti smlouvy o přistoupení ČR. Rušená právní úprava není plně v souladu se směrnicemi EU pro předmětnou oblast a pokud bude tato speciální právní úprava tak, jak se navrhuje zrušena, nezhorší se tím postavení občanů členských států EU v ČR, protože nadále zůstávají v platnosti právní předpisy obecné povahy, tzn. obchodní zákoník, živnostenský zákon, eventuálně školské předpisy, a nad to i Ministerstvo zdravotnictví neeviduje ani nevyřizuje žádnou žádost občana členského státu EU v tomto směru. Úprava tedy nebyla v praxi dosud vůbec využita.

K připomínkám k bodu 195 v části první návrhu zákona, a to k jeho pasáži, která uvádí, že o námitkách proti protokolu rozhoduje ředitel příslušného orgánu veřejného zdraví, chci uvést toto. Tato část zákona je úpravou kontrolního řádu pro výkon státního zdravotního dozoru. Výkon státního zdravotního dozoru se od 1. ledna 2003 děje podle zákona o státní kontrole, modifikace kontrolního řádu cestou zvláštních zákonů připouští, že podle zákona o státní kontrole a o námitkách proti protokolu o kontrolním zjištění rozhoduje kontrolní pracovník, a není-li kontrolovaná osoba spokojena s jeho rozhodnutím o námitkách, může podat další námitky do 15 dnů vedoucímu správního úřadu. Pro rozhodování o námitkách podle zákona o státní kontrole neplatí správní řád.

Ve sněmovním tisku č. 133 se navrhuje tento zdlouhavý námitkový režim nevhodný pro státní zdravotní dozor, jehož objektem jsou výrobky a činnosti bezprostředně ovlivňující ochranu spotřebitele a zdraví populace, zkrátit a omezit na řešení námitek přímo jen vedoucím orgánům státní kontroly, tj. vynechat přezkoumání námitek kontrolním pracovníkem.

Je potřeba zdůraznit, že protokol o kontrolních zjištěních je právě jedním z důkazů v případě zahájeného správního řízení, proti němuž může účastník řízení vznášet námitky a navrhovat nové důkazy na podporu svých tvrzení. Není tedy na místě obava krácení procesních práv kontrolované osoby, neboť ve fázi ukončení státního zdravotního dozoru ještě není správní řízení ani zahájeno. Stejně tak nesdílím obavy z realizace bodu č. 193, první části návrhu, a to v té oblasti pasáže, která svěřuje zaměstnanci orgánu státního zdravotního dozoru při jeho výkonu ověřovat podle osobních dokladů totožnost fyzických osob. Jde o oprávnění vnesené v současné době do řady zákonů, například platného zákona o státní zemědělské a potravinářské inspekci a do zákona o ústředním kontrolním a zkušebním ústavu zemědělském, do zákona o České obchodní inspekci, o veterinární péči a dalších zákonů. Toto oprávnění souvisí se skutečností, že záležitostí protokolu o kontrole je označení osob přítomných kontrole za kontrolovanou osobu a zaměstnanec orgánu státní kontroly by měl mít možnost ověřit totožnost osoby, za jejíž přítomnosti kontrolu koná tak, aby posléze provedení státní kontroly nemohlo být z důvodů nepřítomnosti kontrolované osoby či jejího zaměstnance zpochybněno a tím zmařen její účel a tím i vynaložené státní prostředky.

K výhradám proti realizaci státní kontroly v oblasti ochrany veřejného zdraví mi dovolte uvést následující. Státní kontrola je cestou, jak zajistit vynutitelnost práva. Aproximace práva, tj. úprava národní legislativy tak, aby mohlo dostatečně působit komunitární právo, zahrnuje tři prvky, z nichž nezanedbatelnou součástí je zajištění příslušné kontroly úplného a správného plnění vydaného právního předpisu a případně i postih za jeho neplnění nazvané vynucování předpisů.

K námitkám, že návrh zpřísňuje podmínky pro provoz vodovodů pro veřejnou potřebu, upozorňuji, že právní úprava je v transpozici práva Evropské unie.

V oblasti prevence infekčních onemocnění navrhovaná úprava rovněž není zpřísněním platného stavu. Do návrhu se promítají v souladu s Ústavou ČR podmínky při výkonu očkování, možnost hygienika určit neočkovanému dítěti zdravotnické zařízení, které to provede, se novelou omezí pouze na případy, kdy dítě nemá zvoleného praktického lékaře, čili není to opět jakýkoliv zásah do svobodné volby lékaře.

Pro objasnění bodu 7 a 8 části 8. článku 10 chci uvést, že je v dohodě s Ministerstvem zemědělství navrhován přechod kompetence úpravy podmínek výroby a oběhu potravin pro zvláštní výživu Ministerstva zemědělství na Ministerstvo zdravotnictví, a to k datu účinnosti předloženého zákona. Z toho plyne, že od uvedeného data nelze posuzovat do oběhu uváděné potraviny pro zvláštní výživu podle dosud platné vyhlášky Ministerstva zemědělství, ale naopak je nutno k tomuto datu vydat vyhlášku Ministerstva zdravotnictví, která bude vydána podle směrnic Evropské unie a která je v současné době v připomínkovém řízení.

Čili stanovená sedmiměsíční lhůta, do které je třeba oběh potravin dát, je v souladu se směrnicemi Evropské unie, uplyne k datu vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost.

V části 9., která je novelou zákona o obalech, chci uvést, že tímto zákonem byl Ministerstvu zdravotnictví v době, kdy ještě nevykonávalo funkci orgánu státní kontroly druhého stupně, svěřen úkol provádět sanitní kontrolu na obaly kosmetických prostředků. Přitom bylo Ministerstvo zdravotnictví jediným ústředním správním úřadem, jemuž je zcela nestandardně svěřen první stupeň výkonu státní kontroly. K plnění tohoto úkolu nebylo ministerstvo vybaveno materiálně ani personálně přesto, že na toto upozorňovalo předkladatele zákona, tzn. Ministerstvo životního prostředí. Připomínky však nebyly vzaty v úvahu.

K části 17. a 18. návrhu, tj. k problematice novely zákona o zdravotnických prostředcích a novely zákona č. 132 a 133 chci uvést, že Česká republika cestou protokolu k evropské dohodě, zakládající přiblížení České republiky k Evropskému společenství o posuzování tvorby a akceptaci průmyslových výrobků označovaného jako PEKA a publikovaného pod č. 56/2001 ve Sbírce mezinárodních smluv, upravila ještě před vstupem do EU výhody vnitřního trhu spočívající ve vzájemném uznávání, posuzování vzhledu a ve volném pohybu vybraných výrobků, které jsou pro tyto účely vybaveny značkou CE.

Na závěr mi dovolte znovu zdůraznit, že předložený návrh je normou, která přebírá právo Evropských společenství. Odložení jeho účinnosti či jeho nepřijetí Parlamentem ČR bude mít vážné důsledky pro ČR jako novou zemi. Zablokování rozšíření sektorových příloh dohody PEKA se vážně dotkne i českých podnikatelů dovážejících výrobky označené značkou CE, která je jinak známkou volného pohybu zboží, a to vše pro zavádějící výklad předloženého návrhu zákona, který sám o sobě přináší pouze aproximaci práva, zlepšení platné právní úpravy, zpřesnění a snížení stávající  byrokratické zátěže podnikatelů v řadě oborů. Věřím, vážené paní senátorky a vážení páni senátoři, že návrh zákona podpoříte. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji, paní ministryně, posaďte se prosím ke stolku zpravodajů. Návrh zákona projednával Výbor pro evropskou integraci, který má zpravodaje senátora pana Karla Tejnoru a usnesení č. 133/2. Garančním výborem je Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku, který má usnesení č. 133/1 a zpravodaje pana senátora Vítězslava Vavrouška, kterého nyní žádám, aby řekl zpravodajskou zprávu.

Senátor Vítězslav Vavroušek: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Novela tohoto zákona byla poměrně obsáhlá a i vlastní zákon č. 258 je velmi obsažný a obsáhlý, navíc na něj navazují desítky dalších zákonů, vyhlášek, vládních nařízení, takže je to poměrně dosti složitá problematika a vyjádřit v krátkém čase něco smysluplného je velký problém. Navíc paní ministryně měla velmi obsáhlý referát a já v té původní verzi rozsahem a částečně i obsahem ho mám dosti podobný, tak to si myslím by bylo na vás mnoho, tak si dovolím udělat takovou stručnější verzi, kde se pokusím vše podstatné říci.

Takže vláda předkládá novelu s tímto cílem – dokončit slučovací legislativní proces před vstupem do EU v oblasti pitných vod, vod ke koupání, poskytování stravovacích služeb, ochrany zdraví při práci, výrobků určených pro styk s potravinami, výroby a dovozu kosmetických prostředků.

Novela jako celek upravuje podmínky provozovatelů a držitelů licence pro nakládání s pitnou vodou, provozovatelům koupališť, osobám spraveným o existenci nakažlivých chorob, výrobcům a dovozcům, kritéria, sama se vzdává kontrolní činnosti při dovozu určitých druhů potravin a nově ukládá povinnost pouze Ministerstvu životního prostředí předkládat zprávy komisím evropských společenství o stavu koupališť a jejich charakteristiky.

Jaké jsou základní nebo zásadní změny této novely k základnímu zákonu? Zavádí a zpřesňuje vymezení pojmů, např. karanténa, hodnocení zdravotních rizik, mladiství, výrobce a dovozce, uvedení na trh, upravuje hygienické požadavky na pitnou vodu a povolování výjimek na jakost pitné vody. Zavádí kontrolu pitné vody nezávislou osobou, držitelem autorizace, jako povinnost provozovatelů vodovodů pro veřejnou potřebu a předkládání výsledků orgánům státu.

Zavádí povinnost zajistit u autorizované osoby pověření, že u dané oblasti výrobků přicházejících do styku s pitnou teplou a studenou vodou nedojde k nežádoucímu ovlivnění její kvality. Stanoví povinnost pro provozovatele koupališť zajišťovat kontrolu kvality vody v koupalištích autorizovanou osobou. Zde je i povinnost Ministerstva životního prostředí podávat komisím evropských společenství zprávu o koupalištích. Stanoví hygienické požadavky na školská zařízení v širokém rozsahu včetně předškolních i účasti dětí na zotavovacích akcích v přírodě. Nově vymezuje činnosti epidemiologicky závažné. Živnostensky stanoví pro ubytovací činnost povinnost zpracovat provozní řád, týkající se hygienických požadavků a nechat ho schválit.

Rozšiřuje povinnost výrobců a dovozců stanovených výrobků např. pro děti do tří let, aby nevedly k obtěžování spotřebitele. Zpřesňuje problematiku hluku i prací, neionizujícího záření a kategorizace prací, podkladů pro sledování národní politiky zdraví a vyhodnocení stavu ochrany a podpory veřejného zdraví v trendu oblasti infekčních nemocí apod. Upřesňuje působnost orgánů ochrany veřejného zdraví, stanoví podmínky pro autorizace fyzických osob, pro hodnocení zdravotních rizik, upravuje výkon státního zdravotního dozoru a činnost souvisejících orgánů státní správy, zpřesňuje ukládání pokut, upravuje podmínky úhrad nákladů vynaložených při kontrole, pokud bylo zjištěno porušení povinností. Pro školská zařízení všech typů nesplňující požadavky na vybavení stanoví přechodné období na jejich splnění do 31. 12. 2007. Upravuje povinnosti zaměstnavatelů v problematice provádění prací s vybranými látkami jako je azbest, chemické karcinogeny a další.

Ruší u daných potravin povinnost schvalování Ministerstvem zdravotnictví a stanoví povinnosti předkládat vzor etikety pro jejich označování. Mění kompetenci Ministerstva zemědělství na Ministerstvo zdravotnictví pro vydání vyhlášky stanovující druhy potravin pro zvláštní výživu. Přenáší působnost kontroly povinností z oblasti obalů, kosmetických výrobků, jejich označování a opakované použití z Ministerstva zdravotnictví na krajské hygienické stanice. Zpoplatňuje podání přihlášek ke zkouškám ohledně odborné způsobilosti, nově upravuje přestupky ve zdravotnictví o skutkové podstaty porušení nebo nesplnění povinností pro výkon činností epidemiologicky závažných v případech veřejné produkce hudby.

Tady bych rád upozornil na některé procesní problémy legislativně technického rázu, protože paní ministryně na ně v zásadě odpovídala. Odpovědi jsou z mého pohledu v pořádku, ale když přečtu hlavní body, pochopíte možná lépe, na co odpovídala. Snahou zajistit jmenování a odvolávání hlavního hygienika ČR a ředitelů krajských hygienických stanic do té doby, než nabudou účinnosti příslušná ustanovení služebního zákona, došlo k tomu, že k 1. 1. 2004 se zřizuje funkce hlavního hygienika a zároveň se zřizují krajské hygienické stanice, stanoví se jejich správní obvody a sídla, ačkoli tato funkce a orgány jsou již zřízeny. Zákon říká, že při výkonu státního zdravotního dozoru orgány ochrany veřejného zdraví v rozsahu své působnosti mohou zakázat používání vody v koupališti, a to jen pro některé skupiny obyvatel. Bylo by dobré vysvětlit, o které se jednalo, aby se to nevysvětlilo úplně špatně.

Předkladatel by měl objasnit smysl navrhovaného ustanovení pokud jde o uvedení potravin pro zvláštní výživu do souladu s vyhláškou. Není ani jasné, kdy bude příslušná vyhláška vydána.

Pokud by Senát vrátil návrh novely zákona zpět do Poslanecké sněmovny, bude nutné změnit nejen jeho účinnost a platnost, ale přepracovat i termíny přechodných lhůt, jejichž část předkladatel směřoval k datu našeho vstupu do EU.

Procesní vývoj. Vládní návrh byl 5. 2. 2003 předložen Poslanecké sněmovně. Po projednání byl doporučen schválit s 39 pozměňovacími návrhy ve výboru pro zdravotnictví a sociální politiku. Ve druhém čtení bylo vzneseno dalších 10. To celé ale trvalo 20 minut od začátku až dokonce. Ve třetím čtení byl návrh schválen ve znění 47 pozměňovacích návrhů. Z přítomných 177 pro hlasovalo 127, proti 1.

Závěrem: 27. usnesení Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku k návrhu zákona, kterým se mění některé zákony na úseku ochrany veřejného zdraví, senátní tisk č. 133.

Po odůvodnění zástupce předkladatele ministryně zdravotnictví Marie Součkové a zpravodajské zprávě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Určuje zpravodajem výboru projednávaného návrhu zákona na schůzi Senátu senátora Vítězslava Vavrouška.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji, posaďte se ke stolku zpravodajů. Ptám se zpravodaje Výboru pro evropskou integraci kolegy Tejnory, jestli chce vystoupit. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Karel Tejnora: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, Výbor pro evropskou integraci se zabýval tímto návrhem a konstatoval, že je v souladu s evropským právem. Osobně mohu říci, že původní zákon je značně nad těmito směrnicemi, ale myslím si, že je to debata na jiné téma. Usnesení výboru je doporučit návrh plénu Senátu ke schválení.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji. Ptám se, jestli někdo podle § 107 navrhuje, abychom se návrhem zákona nezabývali. Mám přihlášené kolegy Miroslava Škalouda a Tomáše Julínka. Na toto téma nejsou přihlášeni. Otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásil pan senátor Tomáš Julínek.

Senátor Tomáš Julínek: Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, zákon o ochraně veřejného zdraví má mnoho ustanovení, která jsou podobně nadbytečná a problematická jako zákon o Antarktidě nebo jako včerejší novela energetického zákona. Včera to glosoval kolega Kubera.

Zákon obsahuje neuvěřitelné množství normativů, které jdou nad rámec ochrany veřejného zdraví. Nahrazují individuální rozhodnutí, individuální odpovědnost, uměle vytvářejí nepostradatelnost hygieniků a vytvářejí nové a nové korupční prostory. Ztěžují život podnikatelům a zbytečně zvyšují náklady.

Ministerstvo zdravotnictví často zneužilo při zapracovávání evropských norem tohoto zákona a rozšouplo se i při tvorbě vyhlášek. Nejde jen o mediálně přetřásané balené koláčky, ale o velké finanční zátěže podniků ve veřejné sféře, které nebyly ani rozloženy v čase. Např. nemocnice musely v jednom roce vynaložit prostředky na zákonné normy, které zdaleka nebyly v tomto čase pro ně prioritní, a to i při napjaté finanční situaci ve zdravotnických zařízení. Tak si Ministerstvo zdravotnictví samo sobě zhoršilo finanční situaci v rezortu, aniž muselo. Teď za mnou přišla návštěva, ve které je ředitel malé školy. Řekl mi, kolik ho stálo zavedení hygienických norem, na které byly vynaloženy prostředky v jeden rok. Při provozním rozpočtu školy 1,5 milionu musel vynaložit 814 tisíc korun.

Ptám se paní ministryně, zda má propočítaný dopad této novely. Pokud vím, finanční vyhodnocení celého zákona o ochraně veřejného zdraví a příslušných vyhlášek nebylo nikdy ministerstvem řádně vyčísleno. Zajímalo by mne, zda aspoň při této novele nějaké finanční vyčíslení paní ministryně má.

Nikoho pak nepřekvapí, kolik lobbistických skupin zákon živí, bohužel na úkor našich kapes. Po chvályhodné reorganizaci hygienické služby jsem předpokládal, že každá následná novela bude vypouštět ustanovení zákona, bude jej zjednodušovat a čistit. Místo toho posiluje důležitost krajských zdravotních ústavů. Bobtná tak nesmyslná státní síť. Zkušenosti s aplikací zákona a jeho vyhlášek, postupy Ministerstva zdravotnictví v této oblasti, známá věc - otevřené dveře lobbistům na těchto úřadech mě vedou k obezřetnosti. Obsah a rozsah novely mé podezření potvrzuje. Proto s klidným svědomím navrhuji zamítnutí návrhu tohoto zákona.

Navíc byla již zmíněna časová past, do které se dostal Senát. Bylo to velmi nekorektní od Ministerstva zdravotnictví, že nám nedává jinou šanci, než  návrhem se nezabývat a schválit. Momentálně nám zbývá jen schválit.

Nemáme další šanci, protože účinnost tohoto zákona je předpokládána od 1. října a je nereálné, aby proběhl celý zákonodárný proces, dokonce kdybychom náhodou chtěli tento zákon opravit a vrátit. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji. Kdo další se hlásí do rozpravy? Paní senátorka Alena Gajdůšková.

Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěla bych podpořit návrh novely tohoto zákona svou jednou zkušeností a odkazem na jednu, sice malou, ale dle mého názoru důležitou část tohoto zákona.

Před rokem 1990 jsem zažila zotavovací akce, dětské tábory, kde hygienické předpisy byly skutečně tvrdé, mnohdy nesmyslné. Zažila jsem ale také prostřednictvím svých dětí, v podstatě opět jako vedoucí tábora, poté akce pro děti po roce 1990, kde v podstatě normy přestaly být respektovány a hygienické podmínky byly skutečně hrůzné.

Oceňuji proto na tomto návrhu novely zákona především body 13 až 30, které dle mého názoru velice racionálně a rozumně vymezují hygienické požadavky na provozy a prostor škol, dále na zotavovací akce, na povinnosti školských zařízení, na hygienické podmínky pro jiné podobné akce pro děti. Skutečně tak, jak je v této novele formulováno, jsou to věci racionální, směřující k tomu, aby vytvořily rámec pro skutečně bezpečné, zdravé prostředí pro děti.

Prosím vás proto, abyste návrh schválit tuto novelu zákona podpořili. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji. Slovo má paní senátorka Zuzana Roithová.

Senátorka Zuzana Roithová: Pane předsedající, paní ministryně, dámy a pánové, bylo řečeno hodně o tomto zákonu a já před vás samozřejmě předstupuji proto, protože po velmi vážném zvážení v našem výboru považuji za dobré tento zákon nehanět. Měli jsme tady zákony, které skutečně zužovaly prostor pro podnikatele, omezovaly nebo zpřísňovaly příliš pravidla pro provozovatele, ale tento zákon tak nečiní. Nečiní tak v míře větší, než tomu je obvyklé u jiných norem, které se přibližují normám EU. Naopak je to zákon harmonizační, který obsahuje některé povinnosti, které dosud jsou ve vyhláškách, přitom aplikace těchto vyhlášek je dosti sporná s ohledem na úmluvy, které jsme podepsali, a i na aplikaci v EU. Znamená to, že posun vyhlášek do zákona je základním bodem, který je pozitivem tohoto zákona, a dává právě do souladu naše právo s obvyklým právem v EU po formální stránce.

Konkrétně bych ale chtěla říct, že např. nepřijetí této novely by znamenalo, že výrobci zdravotnických výrobků, a to jak čeští, tak i zahraniční, by od září museli nadále žádat úřady, které nemají rádi, o povolení tyto výrobky u nás prodávat. Tato novela zákona v souladu s mezinárodní dohodou, kterou naše země podepsala, tím, že odstraní tuto překážku volného pohybu zboží, umožňuje realizaci odstranění této překážky.

Připojuji se i k tomu, co říkala paní senátorka Gajdůšková. V PS byl přijat pozměňovací návrh, který dal víceméně za pravdu zkušenostem provozovatelů dětských táborů a různých zařízení. Nechci ho tady teď rozebírat, protože je to už částečně ve zprávě legislativního odboru uvedeno. Tato změna je kvitována všemi provozovateli, od skautů po pionýry a další instituce, s velkým povděkem, takže není pravda, že tato norma je o tolik zpřísňující, nebo že je zpřísňující nad míru, která by nebyla schvalována těmi institucemi, které ji budou muset dodržovat.

Také bych chtěla říct, že nejen EU, ale samozřejmě celý svět, řeší spor, který se zdá být stále větším a větším. Je to spor omezování práv jednotlivců, nařizování povinností ve vztahu k ochraně veřejného zdraví i ochraně životního prostředí. V podstatě je to jakýsi boj, a je dobře, že existuje, a my bychom měli jenom bedlivě a pečlivě sledovat, aby v našich zákonech byla tato pravidla vyvážena s ohledem na ekonomiku i na skutečnou ochranu životního prostředí nebo zdraví. Toto je přece zákon na ochranu veřejného zdraví, takže potom samozřejmě jeho základním rysem je omezení některých práv ve prospěch ochrany veřejného zdraví, na druhou stranu samozřejmě i uložení určitých povinností dodržovat některé limity, normy.

Jistě jste obdrželi řadu různých podnětů, kterým velmi dobře rozumím. Např. od maminek, které mají problémy s očkováním. Chtěla bych říct, že jen polovina z toho, co je v těchto dokumentech napsáno, je ve skutečnosti postaveno do reality. Přesto to je určitý problém, který se řeší i na úrovni EU. Rada Evropy připravuje dokument, který by v podstatě sjednotil určitá pravidla pro očkování tak, aby byla účinná, vyvážená a smysluplná. Proto také i toto bude změna, která nás brzy potká i tady v Senátu, stejně jako další norma, a to zákon o hluku, který bude komplexně řešit problém, který jsme ještě donedávna nepovažovali až tak za závažný. I tato novela už přispívá k řešení velmi vážného problému týkajícího se hluku. Nejen tím, že umožní aplikaci vyhlášky obcím, jak tady bylo již dvakrát řečeno, a to paní ministryní a paní senátorkou Gajdůškovou, ale také zavádí možnost rozhodnout o případném konání např. veřejných hlučných produkcí technoparty splnění požadovaných kautel, za kterých je to vůbec možné a únosné. Nejen tak vymáhat splnění, jak je tomu dosud v naší legislativě vůči pořadatelům, kdy ještě po skončení takovéto party není jasné, kdo byl vlastně pořadatelem, ale i vůči pronajímatelům pozemků, což je věcí, která velmi pomůže při řešení této problematiky. I tyto věci, a nechci jmenovat další, jsou v této novele.

Říkám to tady proto, že chci vyjasnit, proč podporuji přijetí této novely s vědomím toho, že nás čekají novely tohoto zákona. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji. Slovo má paní senátorka Jitka Seitlová, připraví se senátor Jaroslav Kubera.

Senátorka Jitka Seitlová: Paní ministryně, pane předsedající, dámy a pánové, v poslední době neustále přibývá občanů, které zatěžuje hluk. Mí předřečníci se o něm již zmínili. Je to hluk ze silnic, letišť, železnic, ale také z heren, z barů, které se ocitají v bytové zástavbě, a také díky změnám, které nastávají v nevyužitých územích, zejména center měst.

Evropská komise označila hluk za jeden z hlavních problémů Evropy pro současnou dobu a přistoupila k přípravě společných právních dokumentů k řešení.

Zatížení hlukem tak, jak se do poslední doby ještě nevědělo, může znamenat vážné ohrožení lidského zdraví. Dokonce u nás v ČR jsou prováděna exaktní měření a studie, 9 let 21 hygienickými stanicemi, které zjistily přímou závislost zvýšené hladiny hluku na četnosti civilizačních chorob. Zejména je to vysoký krevní tlak, ale kupodivu i oslabení imunitního systému a velmi častá onemocnění nachlazení, která jsou přímo v úzké závislosti prokázána.

Tato fakta by jistě vedla k tomu, že bychom se měli podívat na to, jakým způsobem v našich zákonech řešíme zatížení hlukem, zda máme dostatečné nástroje k tomu, abychom jednak ty staré postupně odbourávali a jednak ty nové nevytvářeli, při tom vědomí, které máme a exaktních znalostech.

Vládní návrh novely zákona, který před námi leží, o ochraně veřejného zdraví, ale v rozporu s touto skutečností právní nástroje na ochranu hluku oslabuje nebo dokonce ruší. Paní ministryně se ve svém úvodním dlouhém výčtu soustředila už jen na to, že reagovala na všechny možné podněty, které se k zákonu vyskytly. Takže vy jste neznali ty podněty a já vás teď s nimi seznámím.

Musím říci, že jsem v nelehké situaci. Ano, je tady Ministerstvo zdravotnictví s jistou prestiží, jsou tady odborníci tohoto Ministerstva zdravotnictví a já bych spíš čekala, že v takovém případě, kdy se snažím o to, aby byly zachovány jejich kompetence, že budeme mít společnou řeč. Nevím, proč tomu tak není, ale na mé straně stojí jen prostá logika při zběžném nahlédnutí do zákona, se kterou se každý z vás může seznámit a skupina mladých právníků, která mě na tato oslabení právní pozice ochrany proti hluku upozornila a která také právní rozbory připravila.

Jako první bych se dotkla té tolik diskutované a polemizované, již tady, v předcházejících vystoupeních, otázce vyhlášek. Vyhlášky proti hluku, proti omezení vibrací, hluku, nadměrného zatížení hluku byly upraveny určitým způsobem v zákoně o obcích v roce 2000. V roce 2000 došlo k novele zákona o obcích, která výrazně zlepšila v § 10 situaci pro vydávání takových vyhlášek. Ale současně ve stejném roce byl vydán zákon o ochraně veřejného zdraví, který v té souvislosti s tím obecným jednoznačně pokryl právní úpravu tak, aby obecné vyhlášky obcí nebyly tzv. na vodě. Mám celou kupičku ústavních projednání a stížností rušení vyhlášek před rokem 2000 a z roku 2001 a 2002 nálezů nebo polemik, které říkají, že právě oba tyto zákony zajistily to, že obce mohou vydávat i, a to je podstatné, rozhodnutí o tom, jak má být zachováván noční klid a o tom, že zejména bary a herny mají časová omezení z hlediska provozu.

Je třeba říci, že pokud bude vydána vyhláška podle zákona o obcích, tak to znamená, že se týká pouze jednorázových akcí, to znamená zábavy, diskotéky tak, jak je definována v zákonu o obcích. Nezahrnuje ale provozy, které se nazývají služby, jak už jsem jmenovala bary, herny, restaurace, kde se takováto produkce realizuje.

Jistě můžeme diskutovat o tom, jestli ano, nebo ne a ta polemika se objevila již na výboru. Nicméně v tuto chvíli má velmi, velmi mnoho obcí vydány vyhlášky podle zákona č. 258 teď platného. Ty vyhlášky byly vydány v několika posledních letech, to znamená od roku 2001, 2002. A my jim teď říkáme, vážení, ale nám se to tam nelíbí. Všechny obce, které to máte podle tohoto zákona, tak to zrušte, protože my už to z toho zákona vypouštíme, ztrácí to právní oporu. Takové je také stanovisko, které jsem dostala ze Svazu měst a obcí, které říká – můžeme polemizovat, co bude možné, co nebude možné, ale podstatné je, že obce budou muset tyto vyhlášky zrušit, nebo nebudou platné, nebudou je moci vymáhat. Takže budou psát nové vyhlášky a vyhlašovat nové vyhlášky. A proč? Proč vlastně vypouštíme toto ustanovení, když i ústavní výklad říká, že naopak je podporou toho, aby mohly být vyhlášky vydávány. To je jedna věc k vám předložená mnou na zvážení.

Ale je tu ještě několik dalších, se kterými bych vás chtěla v tomto zákoně seznámit. Je to otázka změny paragrafu, podle kterého rozumně dosažitelná opatření ke snížení hlukové zátěže u zdrojů hluku, tam, kde jsou překročeny zákonné limity, nebudou muset být nově provedena před samotným vydáním povolení k provozu, jak tomu bylo dosud. Bude stačit, že tato opatření budou realizována někdy v budoucnu. Zákon přitom nestanovuje povinnost určit termín jejich realizace ani kontroly, zda byla skutečně provedena.

Víte, já jsem dostala také ještě seznam lokalit – Znojmo, Liberec, Česká Lípa, Hodonín a další lokality, kde přesto, že hygienik ví o této situaci, i za současné platnosti zákona zatím nesdělil žádná rozhodnutí tak, aby bylo dosaženo nápravy. To, co teď budeme schvalovat v zákoně, ještě otevírá tento prostor a říká, je tady hluková zátěž – to nevadí, my to povolíme. Paní ministryně upozorňovala na to, že přece to nemohou udělat, protože by ohrozili zdraví. Ale kupodivu se již nezmínila o tom, že právě ve stejném paragrafu ze mně nepochopitelného důvodu a nejen mně, právě tu pasáž, která říká, že když bude povolena výjimka, tak že nesmí být ohroženo zdraví, tak právě tuto pasáž vypouští.

Nevím, co je důvodem a co vedlo orgán hygienické služby k tomu, aby vypustil právě to, že výjimka může být udělena jen v případě, že nebude ohroženo zdraví. Tedy teď navrhuje ministerstvo, abychom udělovali výjimky tak, že může být ohroženo zdraví? To je otázka, která mně nebyla zodpovězena ani na výboru.

Třetí věc, o které bych se chtěla zmínit. Ve stejném paragrafu zavádí ministerstvo nový princip rozhodování úředníků při hodnocení nutnosti rozsahu omezení nadlimitního zdroje hluku. Platné znění zákona dává možnost posoudit finanční náklady a intenzitu snížení hluku. To znamená, vynaložím 20 mil. a z těch 20 mil. se mi podaří snížit hlukové zatížení o 1 decibel. Ale novela zákona říká, že nebudu hodnotit jen tyto dvě vazby, ale budu hodnotit, kolik lidí je takovýmto opatřením postiženo.

To znamená, úředník bude zcela volnou úvahou posuzovat, zda se vyplatí provést opatření ke snížení hluku podle počtu nadlimitně hlukem postižených a ohrožených občanů. Jak lze určit tedy hodnotu postiženého dítěte, zdraví jednoho dítěte, jedné rodiny, jednoho domu? Jak bude rozhodovat? Já se domnívám, že hodnocení únosnosti takovýchto opatření vzhledem k počtu postižených na zdraví je nejen na hranici s Ústavou, která každému dává právo na zdraví, ale zejména je velmi nemorální.

Dovolím si upozornit ještě na další změny, které se v zákoně objevují. Zásadní změnu hodnot v neprospěch celkové ochrany zdraví znamená omezení kompetence hygienických orgánů ve správním řízení. Současně platná právní úprava nepovoluje vydat ve správních řízeních rozhodnutí ve věcech, které se týkají zájmu ochrany zdraví, pokud je stanovisko orgánu ochrany zdraví negativní.

Zájem ochrany zdraví je svým způsobem nadřazen ostatním zájmům. Tato výsada ochrany života a zdraví je podle mého názoru zájmem zcela oprávněným, s nejvyšší vahou a zájmem společnosti. Lidské zdraví a život je to nejcennější hodnotu, které nemůže konkurovat žádná ekonomická hodnota, žádný jiný zájem. Tuto pozici ale zákon oslabuje a ruší.

Návrh také ruší povinnost stanovit ochranná hluková pásma tak, jak už se o tom zmiňovala paní ministryně. V důvodové zprávě, což považuji za nekorektní, nebylo uvedeno, že dojde k tomu, že právě tyto povinnosti budou vyloučeny pro letiště v Brně – Tuřanech, pro letiště v Ostravě. Až analýzou všech podkladů jsem na tuto skutečnost přišla a pak jsem začala prověřovat veškeré souvislosti.

Je pravdou, že pokud bude hluk nadlimitní, pak samozřejmě se bude jednat a hygienická stanice by měla přijmout nějaká opatření. Ale to, že se vypouští povinnost provozovatele provést měření, která jsou nesmírně nákladná, a to, že hygienická stanice – máme s tím možná všichni své zkušenosti – nebude mít dostatek prostředků, aby tak náročná opatření prováděla, občané již vůbec nemají šanci uspět i podle příkladů, které jsou vám rozdány některým do lavic nebo tady kolují, to je situace, která v současné době platí. Ochranné pásmo neslouží skutečně jenom hygienikovi, ale naopak je velmi rozumným konsenzem na využití území pro obě strany, jak pro rozvoj letiště, tak nakonec pro rozvoj města a zájmy občanů.

Nepochopila jsem zatím z toho, co tady bylo řečeno, proč jsou rušeny tyto povinnosti, ke kterým jsme se tak dlouho dopracovávali a které v současné době si myslím jsou ustanovením velmi platným, velmi moudrým a velmi rozumným.

Při jednání v Poslanecké sněmovně prošly výše zmíněné dopady novely zákona o ochraně veřejného zdraví téměř bez povšimnutí. Nikde není záznam o tom, že by o něm informoval předkladatel tak, že by byly projednány na výborech nebo na plénu. Zástupci předkladatele byla odůvodňována tato novela jako technická novela. Ale v této technické novele se skrývá v ustanoveních právě to, co nejvíce zajímá řadu občanů a dopadá na ně v jejich soukromém životě. Nemyslím si tedy, že bychom měli tuto normu chápat jako technickou.

K této novele byla připojena, jak už bylo řečeno v Poslanecké sněmovně 18. část. Paní ministryně nám řekla: Když neschválíte, znamená to, že dojde k vážným škodám. Ale již neřekla, proč nebyla takováto novela, o které ministerstvo velmi dobře ví, řádně a v dostatečném předstihu předložena do Parlamentu. Proč je takto přijímána na poslední chvíli a proč my nyní na úkor pochybení někoho z ministerstva, který na to zapomněl, bychom měli neprojednat nebo se nevěnovat dostatečně jiným vážným věcem, které se dotýkají občanů a jsou v této novele obsaženy. Před takovým rozhodnutím nyní stojíme.

Jak jsem již uvedla ze začátku svého vystoupení tak, jak tady bylo i mými předřečníky řečeno, i nakonec paní ministryní, novela zlepšuje situaci z hlediska dopadu standardů hygieny v některých částech – pitná voda, koupaliště apod., ale to všechno jsou reakce na to, co po nás požaduje Evropská unie. Tam kde po nás EU takové podklady nepožaduje, tam svoje kompetence, které fungovaly a které byly ve prospěch občanů, hygiena opouští. Někdo tu přede mnou řekl: v zákoně je spousta lobbistických vazeb. Může to budit ten dojem, protože jsou tam některé věci, které se mají zavést a dotýkají se výrobků, které musí být uplatněny, které musí být zaplaceny, týká se to i těch tlakových baterií. Tyto návrhy jsou v zákonu obsaženy, ale návrhy, které se týkají odpovědnosti a kompetence rezortu za zdraví lidí, ty jsou vypouštěny. Odpovědnost za kompetence, to už je o něčem jiném. Je to těžko vymahatelné a proto nakonec, proč by to v té novele mělo zůstat?

Dámy a pánové, vím, že stojíme před vážným rozhodnutím těch dvou argumentů. Je tam něco, na co spěcháme, termíny už jsou fakticky překročené a jsou tam věci, které se dotýkají jednotlivých občanů a mohou v životě působit nesnáze. Prosím, abyste velmi zvážili, jak s normou naložíte. Mám připravené s legislativou pozměňovací návrhy. Velmi těžce jsme se také poprali s tím, jak posunout nabytí účinnosti, ale myslím, že i to je podle návrhu, který mám připraven, řešitelné. Prosím tedy o vaše zvážení a postoupení návrhu zákona do podrobné rozpravy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, paní kolegyně. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Jaroslav Kubera, připraví se paní senátorka Zuzana Roithová.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Pro kolegu Štěcha avizuji, že občas budu uskakovat z pozice senátora do pozice primátora, protože ten zákon obsahuje spoustu věcí, které se týkají komunální politiky a mám s nimi dlouholeté zkušenosti.

Jen obecně bych chtěl říci, že bychom do budoucna možná měli požadovat na vládě, aby předkládané zákony měly tři druhy písma: první velkými písmeny to, co doopravdy po nás požaduje Evropská unie, potom normálními písmeny to, co probojovávají jednotlivé lobbistické skupiny do těch zákonů, a poté kurzivou, co si k tomu přimýšlejí úředníci ministerstev, aby měli navždy práci. Jinak my jsme dezorientováni a pak se může stát, že hlasujeme proti něčemu, co na nás skutečně požaduje Evropská unie. A občas zase tomu tak není.

Jenom bych moc poprosil, teď se někteří z vás rozjedou na dovolenou po některých státech Evropské unie, buďte tak hodní a všimněte si, jak takovéto zákony fungují v těch zemích, třeba ve Španělsku nebo Itálii, jak tam vypadá takový veselý večer, na který všichni vzpomínají, jak se tam na dovolené dobře pobavili, ale v těch rekreačních střediscích také bydlí mimo to místní občané, kteří chodí ráno do práce a oni to musí všechno vydržet. Mne velmi pobavilo, když jsem se dočetl, že „orgány veřejného zdraví“ – to je vůbec fascinující definice „veřejné zdraví“, co že to vlastně je, jestli jsme tady veřejně zdraví nebo veřejně nemocní, já tomu příliš nerozumím - ale kdybychom uplatnili naše dosud platné zákony na některé státy EU, tak např. ve Francii by přestaly fungovat hotely, a můžete se zase přesvědčit, při svých cestách si zase třeba otevřete skříň a najdete tam pojistky, jaké u nás skončily někdy tak v roce 1960 a tam je samozřejmě mají. Ve Španělsku jenom Bůh ví, jak fungují mrazáky a ledničky při jejich elektrických rozvodech, to je naprostá technologická záhada. Takže si myslím, že to vždycky přeženeme víc, než to, co po nás někdo chce.

Potom k některým detailnějším věcem, které začnu s produkcí hudby. Samozřejmě, my jsme také přijali vyhlášku o klidu, já jsem proti ní hlasoval a oni se mne ptali proč, jestli snad jsem pro to, aby byli občané obtěžováni různými diskotékami, hospodami apod. a já jsem řekl, že proto, že až mi velitel městské policie dokáže, že on stoprocentně zajistí dodržování - no, stoprocentně, desetiprocentně – tak pro ni budu hlasovat. Je to přesně pořád stejné. My máme množství vyhlášek, zákonů, ale nikdo je nedodržuje. Ono je to totiž velmi těžké. Situace vypadá v těchto letních dnech následovně: večer pivaři v otevřené hospodě řvou jak nepříčetní po dvou pivech, občan, který bydlí nad tou hospodou, zavolá, přijede městská policie, oni jim prostě vynadají, nicméně když hoši „tasí kolty“, tak přece jenom se uklidní, policie odjede – za pět minut je situace naprosto stejná a takto se to může opakovat dvacetkrát za večer a těch hospod je 120 a těch policistů ve službě je osm. Takže si umíte představit, jak to dobře zajišťují.

Další problém je, že když povolujeme diskotéku, samozřejmě oni splňují všechny podmínky, ven nevyjde ani nota. Akorát že občas ti lidé, když jedou tam a hlavně když potom jedou domů, tak na ně čekají taxíky, ty taxíky mají otevřená okna a v těch oknech hrají rádia tak asi 120 – 130 decibelů. Podle našeho názoru je za to samozřejmě zodpovědný provozovatel té diskotéky, ten zodpovídá za to, aby ti lidé venku nedělali nepořádek.

Já jsem se velmi bavil předevčírem v Radiofóru. Řešili tam problém správního řízení proti pořadatelům Rolling Stones, že to bylo slyšet 10 kilometrů z Prahy. Dostanou dva miliony pokuty, aby z toho hygienici také něco měli, když už byla tržba tak velká – 90 tisíc lidí. Samozřejmě to jsou absurdity.

Teď tam vedli složitou debatu na téma té technoparty, kde bylo tolik bludů, že jsem žasnul. Za prvé. Ten nájemce měl pronajatý od obce ten pozemek na zemědělské účely. On ho pronajal za peníze těm lidem, co si tam dělali tu technoparty. Takže do úklidu na tom vůbec nikomu nic není, protože to byl soukromý pozemek. Obec ho mohla nanejvýš potrestat za neudržování pořádku na veřejném prostranství nebo narušování vzhledu obce. Tam mohl dostat pokuty. Jinak jí do toho nic nebylo. A dále mu mohla dát výpověď, protože jestliže má pozemek pronajatý na zemědělskou produkci a neoprávněně ho pronajal na technoparty, tak mu mohla vypovědět tu smlouvu. To byly právní akty, které mohla udělat. Ty však neudělala. Místo toho bylo řešeno v tom Radiofóru, jak to teď vlastně bude s Wagnerem, protože taková filharmonie když to rozjede, tak hygiena šílí, protože tam je ohrožováno zdraví při tom forte fortissimu. Já jsem hned z toho vydedukoval, že ušetřím. Příští rok jim zkrátíme dotaci, protože narušují zdraví občanů. A na to tam volala rozčílená posluchačka, která říkala, co si to vůbec dovolujete, vy drzouni srovnávat Wagnera s nějakou technoparty. To je přece úplně o něčem jiném. Není; 120 decibelů je 120 decibelů, ať je to Wagner, technoparty nebo autobus. To máte marné. To je technická veličina, která nemá pocit. Ať ten zvuk vydává cokoliv, je to ten zvuk. Říkám to jenom proto, jak se často ubíráme, jako je absurdní požadovat, když už dovolíme koncert Rolling Stones, tak je naprosto nabíledni. A musím říct zvláštnost, že zrovna Rolling Stones mě překvapili svým konzervativním zvukem. Na to, kolik měli beden, tak ten zvuk – na rozdíl od některých amatérů – byl velmi čistý a krásný. V praxi to vypadá tak, že do kavárny přijede Marie Rottrová, jinak výborná zpěvačka. A ten debil zvukař, který už je skoro hluchej, to nastaví, a ono není slyšet vůbec o čem zpívá, protože když to předimenzuje, tak on tu aparaturu už tak moderní nemá, takže jsou slyšet jenom skřeky. A on si myslí, že je hrdina, protože ten prostor je pro tu produkci nevhodný. Je úplně něco jiného Letenská pláň, něco jiného je místní kavárna, kde tak může hrát klavírista v klidu a v pohodě, což se ovšem neděje, protože i v kavárnách dneska hrajou ty varhany. Já je mám taky. To když „oroštujete“ ty varhany, takové ty za dva tisíce korun, tak to je fantastický. To můžete vyrušovat ...

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Ale, pane kolego, zkuste mluvit trošku k věci.

Senátor Jaroslav Kubera: Vracím se k tématu a přesunuji se k pískovištím, která mě pobavila obzvlášť, zejména z praktických důvodů. V našem městě je asi 80 pískovišť a už se těším, jak na ně budeme dělat provozní řád, který tam snad vyvěsíme. Nebo já nevím, jak si to zákonodárce bude představovat, že to budeme dělat. Samozřejmě tam, kde jsou velká dětská hřiště a řada atrakcí, tak ty máme oplocené a na noc je zamykáme. I když se směju tomu, jak zabráníme kočce, aby v noci na to pískoviště přišla. Pak to jako nejde. Kdo máte zkušenost s kočkami na zahradě, proti tomu není žádná zbraň. Kočka prostě proleze všude.

Samozřejmě jediný výsledek toho bude, že my budeme platit hygienicko-epidemiologické stanici za to, že ona nám bude stále měřit, jestli ten písek je ještě únosný, nebo jestli už ho máme vyměnit. Doby, kdy kubík písku stál 60 Kč, dámy a pánové, ty jsou opravdu pryč. Vyměnit písek v těchto 80 pískovištích – to jsou téměř milionové náklady. Samozřejmě, když to vezmu politicky, tak lidem se vůbec nebude líbit, když uděláme co udělat musíme, a všechna ta pískoviště zrušíme. Protože to je nejlepší. Tím se nevystavujeme žádnému postihu a žádnému riziku.

Připomenu ještě ony bezdotykové baterie, jen abychom si uvědomili ty absurdity, že můžeme udělat baterie ovládané hlasem, a je to marné, protože kuchař-prase si stejně ruce neumyje, a to už nezkontrolujeme. Nehledě k tomu, že když si je umyje, a odchází z oné toalety, tak nepochybně sáhne na tu kliku, která je celá nakažená bacily od těch lidí, co přicházejí dovnitř. Tzn. další vyhláška stanoví, že dveře na takovouto toaletu musí být na to čidlo, aby se jich nikdo nedotýkal, protože s těma umytýma rukama přece nemůže sahat na ty infikovaný dveře, jinak to zase zanese do tý kuchyně. Říkám to jenom proto, do jakých absurdit se dostáváme.

My, a vy jste tady pamětníci, co jsme si nikdy v životě nemyli ovoce, protože jsme ho většinou kradli u souseda, tak můžeme jet v klidu do Ruska na dovolenou, sníst to skopové a nic se nám nestane. Ale ti, co se denně sprchují, co jsou totálně sterilní. Vy se ovšem teď smějete, a to je vaše chyba, velice vážné věci. Naše imunita je minimální, protože tím, jak se neustále pohybujeme v téměř sterilním prostředí, tak jakékoliv vybočení z tohoto – byť ono skopové – vás můžu ujistit, že z takového zájezdu o 40 lidech je 38 – kromě nás dvou nebo tří, kteří jsme věděli, do čeho jdeme a měli jsme 3 láhve vodky – ve chvíli, kdy došla vodka, dopadlo to potom bohužel i na nás, a to vůbec není nic k vtipu. Ty dřívější generace byly samozřejmě odolné. Jak se na vesnici říkalo – správný sedlák sní za rok kolečko hnoje. To je takové vesnické pořekadlo. A ono na tom něco bylo, protože ti lidé byli díky imunitě odolní. Nevím, jestli znáte teorii konstantní vrstvy, která umožnila ruským vojákům dojít ze Stalingradu až do Berlína bez jediného umytí. Ano, skutečně, oni se nemuseli ani jednou umýt, protože ta hlína opadala.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Pane kolego, já vás chci upozornit na to, že je 15.05. Máme před sebou ještě další body před sebou. Kdybyste byl tak laskavý, přes veškerou zábavnost vašeho vyprávění, buďte stručnější.

Senátor Jaroslav Kubera: Ona to taková zábava není. Dostávám se k tomu nejvážnějšímu. To je onen korupční paragraf, který je předmětem mého pozměňovacího návrhu. Ten je o tom, že stanovené lhůty může orgán veřejného zdraví libovolně prodlužovat a také zkracovat. To je paragraf, který v této branži – a mnozí z vás znají, jak je to s takovými lednicemi, zvlášť na maso, zvlášť na uzeniny, kdy přijde hygienik a říká, tak tohle paní takhle ne, ale když si koupíte tady tenhle mrazák a lednici od tady této firmy, co vám tady teď dávám od nich prospekt, tak to bude všechno v pořádku a už nás tady v životě neuvidíte. A představte si praktickou situaci, kdy on nesplňuje a chce to prodloužit – vážně ne, opravdu to my prodloužit nemůžeme; a fakt by to nějak…? No možná, že bychom se nad tím zamysleli. Domyslete si sami. Čili já tady navrhuji, aby tato možnost daná nebyla. Buď dá zákonodárce lhůtu, a pak je to lhůta – do – a ta bude splněna. A nebude nikomu dána možnost, aby si zcela libovolně a podle svého uvážení, popř. přátelství či nepřátelství tyto lhůty prodlužoval. To už jsem se dostal, pane předsedající, k meritu. Takže pokud projde do podrobné rozpravy, tak podám tento pozměňovací návrh. A věřím, že pan senátor Zieleniec ho podpoří v rámci našeho společného boje.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego. Paní senátorka Zuzana Roithová.

Senátorka Zuzana Roithová: Dámy a pánové, já myslím, že skutečně to je nejvhodnější čas na to, abychom rozebírali osobní zkušenosti z používání pískovišť, případně nějakých jiných zařízení. Ale jednu věc k panu senátorovi Kuberovi, a omlouvám se panu předsedajícímu, že trochu budu pokračovat. Přihlásila jsem se z jiného důvodu. Je pravda, že přílišná sterilita opravdu vadí.

Nyní tedy k tomu, kvůli čemu jsem se přihlásila. Já si myslím, že je potřeba uvést na pravou míru a trošku z pohledu zdravého rozumu ujasnit věci, které tady říkala paní senátorka Seitlová. Strašně se omlouvám, ale ono to je všechno obráceně. Já mám velkou úctu k Ekologickému právnímu servisu z jižních Čech a ráda s nimi spolupracuji, a nemyslím si, že oni připravili tyto informace.

Takže základní problém, který se tady týká obcí a oné vyhlášky o tom, zda je, nebo není možné, když se přijme tento zákon, zasáhnout tedy v případě hluku – spočívá prostě v tom, že k regulaci hluku, a vychází to z nálezu Ústavního soudu č. 51/2001, že k regulaci hluku vyhláškou postačí obci zmocnění uvedené v platném zákoně o obcích, přičemž toto oprávnění obce je podle tohoto zákona preventivně zaměřeno, zatímco podle zákona o ochraně veřejného zdraví, který dosud platí, lze vyhlášku obce vydat jenom, pokud již došlo a dochází k neúměrnému obtěžování občanů hlukem. Takže prosím vás, nepouštějme nesmyslné, nepravdivé nebo ne úplně správně formulované informace na veřejnost. Výklad vychází z toho, že právě zákon o ochraně veřejného zdraví je speciálnější a vyšel později než zákon o obcích. Proto byla i tato věc projednávána na Ústavním soudu, aby byl jasný výklad. A tudíž zrušení tohoto zmocnění, vydání vyhlášky právě v tomto zákoně naopak vytváří jasnější právní prostředí.

Co se týče diskuze o tom, co je, nebo není vynucováno, nařizováno a doporučováno Evropskou unií, právě otázka letišť je přesně tak, jak je v tomto zákonu daná podmínkou definování, co je veřejné letiště podle směrnic EU – 50 tisíc destinací. To, jak dále bude řešen provoz civilních letišť, je předmětem připravovaného zákona o hluku, který je v připomínkovém řízení. Paní senátorka Seitlová čerpá z věcí, které jsou teď v připomínkovém řízení a budou se řešit, až tento zákon bude v Senátu, což bude velmi brzy.

Co se týká lhůt, na které upozornil pan senátor Kubera. Každý protokol, resp. každé nařízení hygienika je zaprotokolováno. Lze ověřit, zda šlo, nebo nešlo o svévolné rozhodování. Vím, že to není tak přesné, protože mám také zkušenost ze svého obvodu s konkrétními kauzami. Mluvím o aplikaci hygieniků, nikoli o tom, co je v tomto zákoně. Jsou případy, které naopak při striktním stanovení lhůt jsou zbytečné, znamenají vyšší náklady pro ty, kteří zřizují provozovny nebo nové podniky. Tam, kde to není nutné, je zbytečné lhůtu dodržovat. Proto naopak tento zákon vychází vstříc možnosti tuto lhůtu upravit. Je samozřejmě na lidech, kteří jsou konzumenty rozhodnutí hygienika, se odvolat a soudit se až k nejvyšším orgánům za to, že došlo ke zneužití ze strany hygienika. Osobně mám velmi špatnou zkušenost, že i když je právo na straně provozovatele, není odvážné podat žalobu a s hygienikem, resp. s orgánem státní správy se soudit. Proto také není možné postihnout korupci, která bezpochyby existuje. To je jev, který ovšem tento zákon nemůže odstranit.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, paní kolegyně. Hlásí se pan senátor Karel Tejnora, připraví se pan senátor Jiří Brýdl.

Senátor Karel Tejnora: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, k mému vystoupení mě přiměla kolegyně Seitlová, protože citovala z materiálu z Ekoservisu z Brna. Byla tam zmíněna Česká Lípa. Chtěl bych jen krátce dokumentovat, že tyto argumenty jsou poněkud na vodě. Jsem z České Lípy a nesnesitelný hluk je to, že jedna občanka České Lípy byla zaměstnána v podniku a když jí byl poměr ukončen, byla v důchodu, brala to útrpně a od té doby šest až sedm let tam pravidelně jezdí hygienik a všechny orgány a ona tvrdí, že tam hluk je. Žádný orgán státní správy nezjistil překročení jakýchkoliv limitů, pouze zjistil, že občané okolo tohoto podniku pouštějí svou odpadní vodu přímo do vodní nádrže, kde je koupaliště. To byl sekundární přínos šetření. S hlukem je to na pováženou, je to choulostivé.

Druhý příklad z praxe, kdy teplárna v České Lípě postavila kotelnu na plyn a topné oleje. S plynem byly problém, opozdilo se to. Před zákonem, nyní novelizovaným, byla tato stavba zkolaudována na oleje. Po platnosti zákona z roku 2000 už ale nebyla zkolaudována na topení plynem. Je to paradoxní a má to příčinu v tom, že na územním plánu je plánována budoucí zástavba na poli a jsou tam tři až čtyři decibely nad hranicí. Firmu to už stálo asi 800 tisíc, stále tam zbytkový hluk je.

Z toho důvodu budu hlasovat pro tuto novelu, aby tyto paradoxy byly napraveny. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane senátore. Nyní je přihlášen pan senátor Jiří Brýdl, připraví se pan senátor Mejstřík.

Senátor Jiří Brýdl: Pane předsedající, paní ministryně, kolegyně a kolegové, předcházející mi ulehčili vystoupení, protože jsem také chtěl říci, že interpretace dopadu zrušení § 96 na možnost obce nebyla přesná. Dokázal bych ji přesně vysvětlit, ale nehodí se to na plénu. Měli jsme to také ve výboru, nic dramatického se nestane, možnosti obcí zůstávají. Není to tak, jak paní kolegyně říkala.

Prostřednictvím pana předsedajícího panu Kuberovi do zápisu vzkazuji – není tady - aby se sešel s hlavním hygienikem, protože ten mu jistě řekne, že jeho vyprávění bylo pěkné, ale nebylo reálné, protože právě v případě Rolling Stones a v případě Wagnera si myslím, že pan kolega Kubera mluvil sice zábavně, ale ne zcela k věci, spíše od věci. Bylo by dobré, kdyby se s hlavním hygienikem setkal a bylo to přivedeno na pravou míru.

Souhlasím s kolegyní Roithovou i ke korupčnímu zákonu. Nevycházím z premisy, že všichni státní úředníci a hygienici jsou podvodníci. Pokud vychází z této premisy, nic nemá stejně smysl. Mluvili jsme o vztahu k podnikatelům. Právě tady je jedna z možností, jak podnikatelům věc trochu ulehčit, podíváme-li se na věc rozumně. Mohu vám říci, že tyto věci s hygienou řeším jako senátor ve svém obvodu velmi často. Jsem zvědav na hlukový zákon. S hygieniky mám střídavé zkušenosti, spíše smutné než dobré, ale ne proto, že by byly korumpovatelní, ale že nemyslí vlastní hlavou a jdou jako NKÚ, písmeno po písmenu a chtějí literu zákona naplňovat ad absurdum stoprocentně, což je nesmysl. Myslím si, že tento zákon podnikatelům spíše pomůže než ublíží, že v obcích to tak není. Souhlasím i s bodem 8. Proto budu ne z plezíru a proto, jestli tady bojuje pravice s levicí, nebo zda je to kravina z hlediska EU, ale z poznání skutečnosti hlasovat pro tento zákon. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane senátore. Pan senátor Martin Mejstřík, připraví se paní senátorka Jitka Seitlová.

Senátor Martin Mejstřík: Chtěl jsem upozornit na to, že kolegyně Seitlová hovořila i o jiných věcech než na které odpověděla paní doktorka Roithová. Zdají se mi tak závažné, že je mi líto, že o tom diskutujeme až zde v plénu.

Chtěl jsem upozornit na jinou věc, která zde také padla. Tím se obracím prostřednictvím pana předsedajícího na paní ministryni. Od našich legislativců jsme byli upozorněni, že – cituji – navrhovaným ustanovením upravujícím dosavadní znění § 84 odst. 1, písm. g) zákona o ochraně veřejného zdraví se mimo jiné praví, že při výkonu státního zdravotního dozoru orgány ochrany veřejného zdraví v rozsahu své působnosti mohou zakázat používání vody v koupališti, a to i jen pro některé skupiny obyvatel.

Naši legislativci doporučují, aby tyto skupiny obyvatel byly v novele jednoznačně specifikovány. Velmi se za to přimlouvám, buď aby byly specifikovány, nebo aby toto spojení bylo z novely odstraněno. Nerad bych se dočkal komentáře, že Senát schválil rasistický zákon.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego. Poslední přihlášenou do diskuze je paní senátorka Jitka Seitlová.

Senátorka Jitka Seitlová:Paní ministryně, paní předsedající, dámy a pánové, stává se každému z nás, že se můžeme mýlit nebo mít nepřesné informace. Při množství zákonů, které přicházejí k tak široké problematice, se to stává. Je také možné, že při diskuzi a polemice, která zde probíhá, se snažíme v zájmu dosažení rozhodnutí, o které usilujeme, zpochybnit vystoupení předcházejícího řečníka.

Otázkou ovšem je, jaké k tomu použijeme nástroje, jaký způsob použijeme.

Znovu bych chtěla upozornit, že jsem ve svém vystoupení uvedla minimálně šest velmi rozporných věcí a diskuze se týkala dvou. Přesto si dovolím tvrdit, že jsem velmi pečlivě připravovala podklady pro tato jednání a nechtěla jsem, abych nepravdivě nebo mylně informovala toto ctihodné plénum. Požádala jsem právníka Svazu měst a obcí před týdnem, takže nikoliv v nějakém časovém presu, zda by mohl konzultovat s obcemi a městy stanovisko k tomu, že budou § 96 a kompetence obcí z hlediska vydávání vyhlášek podle tohoto zákona zrušeny.

Uvedl řadu různých názorů, které k tomu existují, ale dovolte mi citovat z tohoto, podle mého názoru velmi nestranného stanoviska, protože ani osobně tohoto člověka opravdu neznám, je to pověřený právník Svazu měst a obcí:

„Z důvodu nejednoznačnosti výkladu by bylo vhodné ponechat znění § 96 zákona o ochraně zdraví v platném znění. Tento názor je opřen především o fakt, že v současné době je schválena celá řada obecně závazných vyhlášek obcí, které v úvodu odkazují právě na § 96 zákona o ochraně veřejného zdraví. V takových případech by Ústavní soud mohl dojít k závěru, že na základě § 10 obecního zřízení nemůže být obecně závaznou vyhláškou stanoven např. konec provozní doby hostinských provozoven, heren a obdobných provozoven.“ Tolik citace. Teď ke druhé výtce, která padla k mým námitkám. Týkala se právě letišť a EU.

Nechtěla jsem na plénu zacházet do detailů, spíše jsem čekala, že možná i z Výboru pro evropskou integraci dostaneme tento podnět, ale v zákoně je toho opravdu hodně, ale není to podstatné, není v tom význam zákona. Pravdou ale je, že pro účely hluku a ochrany veřejného zdraví EU ve své směrnici nepoužívá pojem „veřejné mezinárodní letiště“, ale naopak ve směrnici Evropského parlamentu č. 49 z r. 2002 Evropské společenství používá pojem „hlavní letiště“ a definuje ho jako civilní letiště určené členským státem, které má více než 50 000 vzletů nebo přistání, s výjimkou pouze cvičných účelů, pro které se používají lehká letadla. Jsem přesvědčena, že citace v Evropské směrnici neodpovídá citaci v našem zákoně. Není to ale podstatné a musím říct, že tato citace a evropské směrnice vůbec neupravují ochranná pásma, protože evropské směrnice zatím ochranná pásma letišť společnou legislativou neřeší.

Děkuji tedy za možnost obhájit své námitky.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám. Mezitím se ještě přihlásila senátorka Alena Gajdůšková. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Alena Gajdůšková: Pane předsedající, dámy a pánové, slíbila jsem tři věty a doufám, že se mi podaří tento rozsah dodržet, protože čas už skutečně pokročil a před sebou toho máme ještě hodně.

Chtěla bych reagovat na vystoupení paní senátorky Seitlové. Je potřeba říci, že skutečně vypuštění oné inkriminované větičky, která omezuje právo obcí podle § 96, nepoškodí obce, naopak ze srovnání obou zákonných úprav, tzn. zákona o obcích a zákona o veřejném zdraví plyne, že k regulaci hluku vyhláškou stačí obci zmocnění uvedené v platném zákoně o obcích, přičemž toto oprávnění je zaměřeno preventivně. Naopak ona inkriminovaná větička v zákoně o veřejném zdraví znamená, že obec může zasáhnout teprve v okamžiku, je-li průkazně dáno, že byly porušeny limity, že bylo omezeno právo lidí na klid.

Je tady potřeba říct, že zákon o ochraně zdraví, vyhlášený pod č. 258, je ve vztahu k zákonu o obcích zákonem speciálním, což znamená, že zákon o obcích poskytuje obyvatelům ochranu širší.

Znovu chci zdůraznit, nechci to rozpitvávat, slíbila jsem tři větičky, že je skutečně důležité vyvažovat oprávněný zájem občana na ochraně před hlukem, ale také oprávněný zákon jiných občanů žít a bavit se, aby oprávněný zákon o obcích tyto věci umožnil, ošetřil a reguloval. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, paní kolegyně. Táži se, kdo se dále ještě hlásí do obecné rozpravy? Nikoho nevidím ani na displeji ani v sále, takže obecnou rozpravu končím a předávám slovo paní ministryni, aby se k proběhlé obecné rozpravě vyjádřila. Prosím.

Ministryně vlády ČR Marie Součková: Děkuji za udělení slova. Musím říci, že jsem ani nepředpokládala, že zákon o ochraně veřejného zdraví vzbudí takovou popularitu v Senátu, a to i u témat, která by nebyla běžně diskutována. Nicméně děkuji paní senátorce Seitlové za ocenění činnosti Hygienické služby ČR, ale nesdílím její názor, že by se hygienická služba přijetím novely tohoto zákona stávala bezbrannou, bezzubou, že by oslabila své nástroje nad kontrolou ochrany veřejného zdraví. Naopak zde musím zdůraznit především jednu podstatnou a důležitou věc.

Musíme se skutečně dokázat oprostit od centralistického řízení směrem k řízení decentralistickému, k řízení metodickému, a přesunout určitou odpovědnost za úkony na obce, které se stanou odpovědnějšími správci toho, co se dotýká každého z nás, protože jsou s námi bezprostředně v daleko bližším kontaktu. Jsem tudíž velmi ráda, že jsme posílili pravomoci obcí a že obce budou těmi odpovědnými, kteří budou moci preventivními formami vyhlášky určovat možná rizika hluku.

Dále bych chtěla říci, že nemohu souhlasit s tím, že udělení výjimky znamená ohrožení zdraví, nebo že vypuštěním tohoto slova by vůbec mohlo dojít k ohrožení zdraví, ohrožení nás všech. Musíme si uvědomit, že hygienik, resp. orgán k ochraně veřejného zdraví je právě tím orgánem, který je odpovědný za stanovení míry, do jejíhož dosažení je zdraví populace nedotčeno. Znamená to, že pokud bychom měli ad absurdum trvat na tom, že vůbec nebude ohroženo zdraví většiny populace jakýmkoliv cinknutím, upadnutím věci, že jakýkoliv hluk by mohl znamenat ohrožení kohokoliv z nás. Musíme proto brát v potaz opravdu stanovení míry, které má být dosaženo k ochraně zdraví většiny populace. V takovém případě by potom nikdo nemohl vyhovět jakémukoliv správnímu řízení či kladeným požadavkům.

Je samozřejmé, že vyhlášky, které se dotýkají tak důležitých věcí, jako je ochrana veřejného zdraví, jsou prováděcími předpisy navazujícími na zákon, a v této souvislosti bych chtěla k návrhu pana senátora Jaroslava Kubery uvést, že nemohu souhlasit s tím, že by měla být vypuštěna druhá a třetí věta v čl. II, bodu 8, protože by to skutečně znamenalo pro možnost či zkrácení lhůty velké problémy. Nemyslím si, že to zakládá možnost korupčního řízení čehokoliv. Nechtěla bych zpochybňovat ani činnost samosprávy, která mnohdy svými rozhodnutími v rámci zastupitelstva opakovaně prodlužuje nebo zkracuje určité lhůty. Byla bych proto velmi nerada, kdybychom už předem hovořili o tom, že některá usnesení námi daných zákonných norem budou zneužívána ve prospěch lobbistických skupin. K tomu bychom potom nemohli přijmout jakoukoliv zákonnou normu či jakýkoliv předpis, a mohli bychom hovořit o úplně jiném konci, co vede nebo nevede.

Nepředjímejme to, co ještě nenastalo anebo neházejme do pytle všechny ty, kteří se snaží o maximální dodržení regulí, které jsou dány. Ne všichni, řekněme, bojují za lobbistické zájmy a já bych řekla, že i v mnohých pozměňovacích návrzích jsme měli velké problémy s tím, aby přijaty nebyly a já jsem ráda, že přijaty nebyly, protože z nich třeba i čišely lobbistické zájmy.

Čili chtěla bych říci, že právě navrhovaná novela zákona ochrany veřejného zdraví naopak nejenom, že je novelou harmonizační, ale i navíc znamená daleko jiné normy na posílení odpovědnosti i jiných orgánů, např. i stavebních úřadů a já jsem ráda, že to nebudou ti hygienici, kteří by zablokovali některé projekty, ale naopak, že ta pravomoc bude právě na těchto správních orgánech tam, kde má správně být.

Čili buďme trošičku nad věcí a dovolme, aby centralistické se změnilo v metodické a abychom daleko důrazněji mohli dodržovat normy, které si stavíme tak, aby ochrana našeho zdraví byla co nejlepší. Zdraví není ani pravé, ani levé, zdraví není politické, ale zdraví je hodnota, které bychom si měli vážit.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji, paní ministryně. A táži se zpravodaje Výboru pro evropskou integraci pana senátora Tejnory, zdali si přeje vystoupit ještě k obecné rozpravě? Nikoliv. Tak prosím pana senátora Vavrouška jako garančního zpravodaje, aby zhodnotil rozpravu.

Senátor Vítězslav Vavroušek: Děkuji, pane předsedající. Vystoupilo zhruba 10 kolegů a kolegyň. Ta debata byla nesmírně strukturovaná a složitá a obrovské bylo spektrum názorů.

Já bych to chtěl převést do takové té normální roviny. Já sám samozřejmě mám jako lékař státnici z hygieny, epidemiologie, jako lékař a ředitel s hygienou spolupracuji celá léta. Přesto, když jsem si velmi podrobně začal studovat původní zákon č. 258, jeho dvě novely malé a ta třetí byla tak trošku komplexní, tak jsem zjistil, že to je vlastně jenom zlomek celé problematiky, protože to nejpodstatnější je ve speciálních zákonech, vyhláškách, vládních nařízeních a když se ještě toto dá na jednu hromadu, tak vlastně zjistíte, že to je zákon, který je hodně složitý, ale je dobře definovatelný, jeho zadání. To, co on sleduje v těch vyhláškách či speciálních postupech. Je jasně definováno, jak se co má dělat. Tam ten prostor pro nějakou lidovou tvořivost příslušných lidí i pro tu korupci příliš velký není a pokud si ho tam někdo najde, tak poměrně dost riskuje.

Další poznatek zcela jednoznačný. Prosím vás, ta norma je opravdu odborná. Letmé přečtení tohoto zákona, jeho novely možná tento pocit nevzbudí, ale pokud jdete právě do všech těch vyhlášek, tak zjistíte, že to je vysoce odborná záležitost. A já bych chtěl říci, že každý, kdo byl nebo je považován za odborníka ve svém oboru, ví, jak je těžké toho dosáhnout a odbornost si udržet, v jednom oboru. Já opravdu hodně obdivuji některé kolegy, kteří surfují z odbornosti do odbornosti, protože z mého pohledu já bych to nedokázal. Ta odbornost v medicíně a tady je část medicíny, ta se vytváří empirií, která teprve pak se přetaví do teorie a výzkumu. A ta empirie má dvě nevýhody. Ona vzniká dlouho a nedá se nějakým způsobem obejít. Já musím říci, že i když jsem měl poměrně dobré předpoklady tento zákon sestudovat, tak jsem našel řadu věcí, kterým jsem nerozuměl.

Tady bych rád poděkoval kolegům z hygieny, jak z centrálního úřadu, tak i z krajské za jejich vstřícnost a obrovskou ochotu mě do těch problémů dostat, protože člověk by opravdu měl posuzovat to, čemu rozumí a víceméně zvládl dobře ten obsah a náplň. Takže jistá pokora z mé strany zde je.

Prosím vás, zákon č. 258 ve své době byl asi zákonem politickým, ale vyřizovat si tyto věci přes tuto novelu, si myslím, je celkem zbytečné, protože její přijetí nebo nepřijetí na tom zákonu z tohoto pohledu nic nezmění. A myslím si, že když si to opravdu jaksi bez jakýchkoliv předsudků přečtete, tak zjistíte, že významná část, téměř dominantní část této novely představuje precizaci formulací, a to jak absolutně o sobě samých, tak ve vztahu k EU a pak je potřeba si uvědomit, že ten zákon vznikl před reformou veřejné správy, takže se dokonce změnila struktura orgánů této služby a tato novela na ně reaguje. Tam není nic tak démonického.

Znovu říkám, někdy jsem přemýšlel, jestli se bavíme skutečně o tom zákonu, který jsem tak podrobně studoval. Tam opravdu, když už se jde do toho detailu, tak je to vyloženě odborná věc a má to svůj řád a svoji zakódovanou zkušenost. To je z obecné roviny.

Chtěl bych se vyjádřit, aby bylo jasné, o čem mluvím, ke třem drobnostem. Samozřejmě, že ve Španělsku, ve Francii nebo v jiných zemích mají jiné zvyky a často pro nás šokující. Já, jako ředitel nemocnice, a tady jsou problémy vždy a je třeba vytvářet nějaké strategie a pohled do budoucna, já jsem se ale nikdy nedíval tam, kde to bylo horší než u nás. Já jsem se vždycky díval tam, kde to mělo lepší úroveň a myslím si, že jasně definovaná pravidla představují toto, co se snažím říci. Vždycky je potřeba se dívat i tam, kde jsou o kousek dál.

Pak jsem třeba v televizi viděl reportáž, kdy bylo pískoviště ohrazeno plůtkem a pak starosta říkal, že obec nemá peníze na to, aby tyto věci dělala. Prosím vás, v té vyhlášce o plotu není ani slovo. Přesto mohl vzniknout dojem, že je to povinnost. Není. Tam je jenom napsáno, že obec je povinna zajistit řádně pískoviště, aby bylo v těchto a v těchto parametrech pro děti bezpečné. Prosím vás, proti tomu já přece nemůžu nic mít. To je jedna věc.

A co se týče toho hluku, já sám jsem 12 let v obecním zastupitelstvu. Tyto věci jsme řešívali často, dokonce si troufnu tvrdit, že to je jedna z nejčastějších stížností občanů k zastupitelstvům, ale chtěl bych říci, že i toto má svůj vývoj. Já samozřejmě mohu tady argumentovat, že zákon ten, který je pozdější, platí a speciální dává přednost tomu obecnému. To zde bylo řečeno. Nepochybně to tak je, ale ten problém na obci je jiný. Není problém té produkce, to už si většinou řeší provozovatelé, ale nejhorší je situace, kdy ti rozvášnění tanečníci odcházejí z místa produkce a jsou tam rozbité láhve, prezervativy, tam hrozí morální úhona už ne jen juniorům, ale i seniorům, protože v létě je brzo světlo atd. atd. Toto je nejhorší.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Pane kolego, já vás chci upozornit, že obecná rozprava skončila. Vy jako zpravodaj nám máte říci…

Senátor Vítězslav Vavroušek: Ano. Takže městské zastupitelstvo má prostředky a vlastně je to v jeho zájmu, aby si tento problém vyřešilo. A to jsem chtěl říci.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji. Zapomněl jste nám ale říci, že padl návrh na zamítnutí tohoto zákona. Ano, takže já to konstatuji odsud od předsednického stolu.

Ale předtím samozřejmě budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,protože tak rozhodly dva senátní výbory.

Kolegyně a kolegové, budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování č. 32 skončilo. Z registrovaných 66 senátorek a senátorů pro 46, proti 4. Tento návrh byl schválen.Děkuji paní ministryni, děkuji garančnímu zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu.

Kolegyně a kolegové, nyní budeme projednávat bod, kterým je:

Zpráva o činnosti delegáta Senátu a jeho náhradníka v Konventu Evropské unie.

Prosím vás, kolegyně a kolegové o klid, máme určitý časový skluz a potřebujeme zajistit určitou důstojnost pro projednávání tohoto bodu, tak prosím, aby ti, kteří se chcete bavit vzadu, opustili Jednací sál.

Usnesením Senátu, kterým se schválila pravidla výkonu činnosti delegáta Senátu a jeho náhradníka Konventu Evropské unie, jsme mimo jiné stanovili, že Senát jedná o činnosti delegáta Senátu nebo jeho náhradníka vždy po pěti zasedáních Konventu Evropské unie. Dnes se činností delegáta v Konventu Evropské unie zabýváme po čtvrté. V červenci jednání Konventu skončilo. Celkem proběhlo 25 řádných a dvě doplňková zasedání Konventu. Jako podklad pro dnešní jednání slouží zprávy, které byly – opět v souladu s rozhodnutím Senátu – pravidelně vždy do týdne po každém zasedání Konventu předkládány všem senátorům. Ten tisk má oranžovou barvu.

Než dám slovo delegátovi Senátu v Konventu Evropské unie Josefu Zieleniecovi, doporučuji, abychom určili zpravodaje. Jelikož se jedná o věc, kterou neprojednává výbor Senátu, určuje zpravodaje Senát. Navrhuji, aby se zpravodajem stal pan senátor Jiří Skalický, předseda Výboru pro evropskou integraci,kterého se zároveň táži, zda se svou rolí souhlasí.

Nyní budeme o tomto návrhu hlasovat. Kolegyně a kolegové, hlasováním určíme zpravodaje k tomuto bodu. Navržen byl pan senátor Jiří Skalický.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 33 skončilo. Z registrovaných 61 senátorek a senátorů pro 49, proti nikdo. Tento návrh byl schválen.A nyní prosím delegáta Senátu v Konventu Evropské unie kolegu Josefa Zieleniece, aby se ujal slova.

Senátor Josef Zieleniec: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Jak už bylo zmíněno, předstupuji před vás po čtvrté a je to také závěrečné vystoupení. Konvent ukončil svou činnost a tak, jak mu bylo uloženo, předložil doporučení Evropské radě, která Konvent svolala a pověřila ho tím, aby předložil návrhy na zlepšení fungování Evropské unie. Já proto, že se jedná o závěrečné vystoupení nebo poslední vystoupení, na rozdíl od vystoupení předchozích, se pokusím o jakýsi celkový pohled a charakteristiku dokumentu, který byl předán k jednání mezivládní konference.

Jsem přesvědčen, že dnes je možno říci jednoznačně, že Konvent uspěl. Byl pověřen úkolem předložit návrhy na racionalizaci fungování Unie. Konvent postoupil mnohem dál. Konvent předložil návrh textu první evropské ústavy. Ale to není jediný důvod, proč říkám, že Konvent uspěl. Konvent byl schopen se shodnout na jediném textu. Když byl svoláván, tak vládla téměř jistota, že vzhledem ke zkušenosti s předchozími pokusy o racionalizaci fungování Evropské unie Konvent nebude schopen předložit jednotné doporučení a že jeho výstupem bude soustava alternativních návrhů, rozdělených podle ideologického zastoupení, podle velikosti zemí, podle regionů a zájmů, které jsou s takovouto strukturou spojeny. To, že se to nestalo, je mimořádný úspěch Konventu a skutečnost, že předložil ucelený text, dává Evropské unii skutečně úplně novou šanci pro dobudování svého ústavního systému.

Dalším velmi významným výsledkem Konventu je to, že tento ústavní dokument překračuje práh v Unii, který už delší dobu byl bolavým místem. Zda Evropská unie, zda celá evropská integrace je pouze mezivládní aktivitou, byť mimořádně zasahující do života jednotlivých občanů a do jejich práv, či zda je to už systém, který, byť v minulosti nepřímo, ale je založen také na jiné legitimitě než legitimitě mezistátní smlouvy.

Konvent se shodl na názoru, že je důležité dát Unii dva pilíře legitimity; kromě pilíře odvozeného od vůle států také pilíř odvozený od vůle evropských občanů. Myslím si, že toto je základ, který dává Evropské unii a nám jako budoucí členské zemi jistotu, že Unie zase před sebou otevřela prostor pro další vývoj a že ty slepé uličky, které už mnozí cítili, že velmi omezují fungování Unie a byly předmětem velké kritiky, že se zase otevřely a že budoucnost Unie teď vypadá jinak a mnohem optimističtěji než předtím, než Konvent zahájil svou činnost. Zahájil svou činnost na základě rozhodnutí, které totiž vycházelo z velkého neúspěchu diskuze o reformě, kterým byla mezivládní konference v Nice.

Já možná bych teď řekl několik základních charakteristik systému, který nová ústava Unie zakládá. Jak jsem zdůraznil, Unie dostává poprvé základní dokument, ale určitě se nestává kvůli tomu státem či superstátem. Ústava vzniká mezinárodní smlouvou a její text velmi zřetelně vymezuje kompetence a rozdíl mezi působností Unie jako celku a národních států. Na druhé straně Unie tím, že vytváří druhý pilíř legitimity odvozené od vůle občanů, zakotvila také chartu práv a svobod.

A tento ústavní dokument je svojí strukturou podobný ústavním dokumentům, tak, jak vyplývají z evropské demokratické tradice.

Ústava také posílila přímý demokratický mandát EU tím, že posílila význam Evropského parlamentu, posílila vazbu Evropské komise na Evropský parlament tedy na instituci, která má legitimitu odvozenou přímo od vůle občanů.

Chtěl bych zdůraznit, že tento text se opírá a nutně se musí opírat o široký konsenzus. Tím, že Konvent přijal tento text jako jediný text, tak došlo ke sjednocení a dohodě názorů, o nichž před Konventem všichni byli přesvědčeni, že nemohou vytvořit společný výsledek, od členů Konventu, kteří zastupovali velmi proevropské pohledy, až po zástupce politických směrů, které byly a jsou velmi skeptické či kritické vůči tomu, jakým způsobem probíhá evropská integrace. Na jedné straně, když vezmeme poslance např. z klubu Evropské liberální strany, či Evropské lidové strany, na druhé straně zástupce Itálie, místopředseda vlády Fini, vede politické uskupení, které je velmi kritické vůči Evropské unii. Čili takto široká shoda je mimořádnou kvalitou a příslibem pro budoucnost. Pouze skutečně velmi malá skupina členů Konventu deklarovala nesouhlas, byl to skutečně extrém jak z hlediska počtu, tak z hlediska naprosté většiny politické orientace.

Celý ústavní text je strukturován do čtyřech částí. První část je vlastně ústavou v úzkém slova smyslu, definice Unie, cíle, celý hodnotový systém, na němž stojí instituce, kompetence, členství. Druhá část je zmíněná charta svobod, která vytváří garance a vazby mezi Unií a občany. Třetí část je část technická, která de facto převzala celý systém politik Unie, které doposud byly a jsou součástí smluv a tedy tvořili primární právo Evropské unie, a nějakým způsobem bylo nutné tyto věci zahrnout také do ústavní struktury budoucí Unie. A čtvrtá část je tvořena obecnými a závěrečnými ustanoveními – devizí, vstupem v platnost atd.

To, co Konvent navrhl, znamená velkou změnu z hlediska architektury, na které stojí Evropská unie, ale neznamená velkou změnu či nespojitost z hlediska konkrétního práva Evropské unie. Úkol, před kterým Konvent stál, byl z tohoto hlediska velmi složitý. Na jedné straně přebudovat systém, který se už nemohl vyvíjet, systém založený na postupně přidávaných mezistátních smlouvách, předělat ho do tvaru ústavního systému, ale současně zajistit, že nedojde k revoluci, že když se přijme ústava v pondělí, že v úterý život bude probíhat normálně, že nedojde k nespojitostem jak prakticky právním, tak k nespojitostem v praktickém životě.

Takže ta velká změna je především změnou architektury, nikoli změnou obsahu a fungováním. Ale to, že dojde ke změně architektury, vytváří pro Unii nový prostor pro vývoj tam, kde už se zdálo, že ten prostor zmizel, kdy mezivládní konference tak, jak po sobě následovaly, přinášely čím dál tím menší výsledky, teď tento prostor pro vývoj má a nepochybuji o tom, že jej využije.

Nejvíc diskutované otázky, které vyvolávaly velké vášně, byly otázky, které souvisely s reformou evropských institucí. Je to přirozené, protože se jedná o věci, které souvisí s rovnováhou moci uvnitř evropských institucí a ve vztahu evropských institucí a národních států. Já sice nepovažuji tyto otázky za nejdůležitější, nicméně byly důležitou součástí celého úsilí. Ale i když nebyly nejdůležitější, vyvolaly samozřejmě největší diskuzi.

Došlo zde k několika změnám oproti minulému stavu. Ne všechny jsou ku prospěchu věci, ale tak už to bývá, že když je rozsáhlý kompromis, tak výsledek někdy všechny neuspokojí. Je ale důležité, že existuje a že leží na stole.

Z nejdůležitějších institucionálních změn bych chtěl zdůraznit vznik předsedy Evropské rady. Diskuze, která probíhala, a která byla velmi vzrušená, vlastně byla debatou na téma, nakolik zrušení rotačního předsednictví a vznik jmenované funkce posune rovnováhu ve směru posílení postavení např. větších států. Výsledek byl takový, že sice se tato funkce zřídila, ale velmi se omezily pravomoci předsedy. Nezrušilo se úplně rotační předsednictví, které v jistém smyslu funguje v různých odvozených orgánech Evropské rady.

Další významnou změnou bylo zřízení funkce evropského ministra zahraničí. Opět je to změna výrazná z hlediska názvu, z hlediska obsahu prakticky velmi malá, protože je to pouze spojení dvou dosavadních kompetencí v dané oblasti, kompetence, kterou vykonává současný reprezentant pro zahraniční věci Javier Solana a komisař Patton, který vykonává pravomoci v oblasti zahraničních vztahů uvnitř Evropské komise pro otázky, které souvisí s fungováním trhu. Ale zde je toto řešení poznamenáno kompromisem, protože se vytvořila funkce, která je příslušná dvěma vrcholným institucím v Evropské unii, ke komisi na jedné straně a k Evropské radě na straně druhé. Přitom rovnováha mezi těmito institucemi je jedním z nejcitlivějších bodů vůbec ve fungování té vrcholné úrovně Evropské unie.

Další institucionální změnou, která vyvolala diskuzi a opět její konečná podoba není přesvědčivá, je reforma velikosti Evropské komise. Byť s prodlevou od r. 2009 zrušení principu, že každý stát má svého plnohodnotného komisaře, člena Evropské komise, teď došlo ke vzniku dvou kategorií komisařů, mezi nimiž budou rotovat portefeje a plnohodnotné členství v komisi. Zdůrazňuji, že toto řešení nediskriminuje žádné země, že každá země bude mít stejný přístup k těmto funkcím, pouze podle mne snižuje efektivnost fungování tohoto tělesa, bude-li rozděleno do dvou typů pravomocí.

Ústavní dokument, který byl předán Evropské radě pro jednání mezivládní konference, je velmi pracně dosaženým kompromisem a jeho klíčová hodnota tkví v tom, že vznikl a že otevřel prostor pro další vývoj EU a pro její rozšíření. Nepochybně nediskutujeme naposledy otázku budoucnosti EU, budeme pravděpodobně ratifikovat tou či onou formou konečný dokument buď v Parlamentu nebo v referendu a nepochybně povedeme velmi podrobné diskuze o ústavě a o budoucnosti EU. Chtěl bych zdůraznit, že přes výhrady, které jsem k celkovému výsledku vznesl, jsem přesvědčen, že je to dokument pravděpodobně velmi blízký tomu optimu, kterého je možné v EU dosáhnout, uvědomíme-li si diverzitu celého prostoru, v němž probíhá evropská integrace. Bude nutné přistupovat velmi citlivě k požadavkům na jeho změny v průběhu mezivládní konference, protože provázanost kompromisu způsobuje, že pokus o změny v jedné oblasti může posunout celou stavbu do polohy, která bude mnohem horší pro všechny.

Vážené kolegyně a kolegové, chtěl bych vám v závěru svého vystoupení poděkovat za to, že jste mě pověřili účastí na Konventu. Jsem přesvědčen, že výsledek, který leží na stole, je výsledkem dobrým nejen z hlediska pohledu celkového vývoje evropské integrace, ale je dobrým výsledkem také pro Českou republiku, je dobrým výsledkem pro naše občany, že EU, do níž vstupujeme a jejíž budeme součástí, bude také i díky úsilí Konventu prostředím, v němž se budeme moci jako stát, jako národ a jako občané mnohem lépe seberealizovat, než kdybychom nebyli členskou zemí. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji, pane kolego. V této chvíli bych ze své pozice přerušil projednávání tohoto bodu a zařadili bychom bod, který má v této chvíli velmi slavnostní účast, a to je:

Návrh, kterým se předkládá PČR návrh na ratifikaci protokolu o přístupu Bulharské republiky, Estonské republiky, Litevské republiky, Lotyšské republiky, Rumunska, Slovenské republiky a Slovinské republiky k Severoatlantické smlouvě,

což máme jako tisk 151. V úvodu mi dovolte, abych mezi námi přivítal zástupce sedmi přistupujících států, kterými jsou velvyslanec Litevské republiky, jeho excelence Romualdas Kozyrovičius, velvyslanec Rumunska, jeho excelence J. E. Gheorghe Tinca, zástupce velvyslanectví Bulharské republiky pan Dančo Mičev, Estonské republiky pan Meelis Korka, Lotyšské republiky paní Ieva Dreimane, Slovenské republiky pan Peter Hatiar a Slovinské republiky pan Matjaž Puc. Dále mezi námi vítám velvyslance USA, jeho excelenci J. E. Craiga Stapletona.

Buďte všichni moc a moc vítáni. Tento senátní tisk uvede ministr vnitra Stanislav Gross. Pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády ČR Stanislav Gross:Vážené paní senátorky a senátoři, páni místopředsedové Senátu, paní a páni velvyslanci, nejdříve mi dovolte, abych ocenil úsilí horní komory českého Parlamentu o rychlou ratifikaci protokolů, neboť dlouhodobým politickým zájmem ČR je, aby proces rozšíření Severoatlantické aliance probíhal pokud možno rychle v dohodnutých intencích.

Všichni jistě máme v živé paměti podle mého názoru historické datum 12. března 1999, kdy byla Česká republika přijata spolu s Polskem a Maďarskem do Severoatlantické aliance. Tímto aktem naše země získala historicky bezprecedentní zajištění své bezpečnosti a myslím, že teprve historie ukáže, jak významný krok tehdy ČR udělala.

První vlna rozšíření Severoatlantické aliance významně posílila transatlantické vazby, bezpečnost a stabilitu v euroatlantickém prostoru a také přispěla k transformaci Aliance na nové podmínky, ale také k integraci v rámci Evropy, byť rozšiřování EU jako takové je jiný proces.

Aliance na washingtonském summitu potvrdila, že tři nové členské státy nebudou posledními zeměmi, o které se Severoatlantická aliance rozšíří. Nicméně v té době ještě nebylo známo, kdy a o které další země se Severoatlantická aliance rozšíří. Česká republika dlouhodobě ve své zahraniční politice podporovala proces rozšíření Severoatlantické aliance o další státy střední a východní Evropy. Symbolicky v Praze na summitu při vrcholném zasedání Severoatlantické aliance a partnerských zemí v listopadu loňského roku NATO přizvalo sedm nových zemí – Bulharsko, Estonsko, Litvu, Lotyšsko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko. Politický význam tohoto rozšíření je zjevný již dnes. Nové země prokázaly, že sdílí stejné hodnoty jako členské země Severoatlantické aliance a také sdílí stejné odhodlání tyto hodnoty bránit.

Ještě před svým vstupem bez váhání nabídly plnou politickou, morální, ale také praktickou podporu pro operace Severoatlantické aliance v jihovýchodní Evropě, v boji proti mezinárodnímu terorizmu a při plnění některých dalších misí Severoatlantické aliance.

Vstupem sedmi nových zemí do Severoatlantické aliance dochází i k posílení této Aliance jak z hlediska politického, tak i z hlediska vojenského. Někdy při debatách o rozšíření byly slyšet hlasy, které toto do určité míry zpochybňovaly, neboť měly obavy z oslabení soudržnosti Severoatlantické aliance.

Myslím si, že uplynulé období několika let, kdy se budoucí členské země Severoatlantické aliance připravovaly na členství a kdy bylo možno sledovat jejich úsilí při spolupráci se Severoatlantickou aliancí, prokázaly, že jsou odhodlány se plně angažovat v rámci společného úsilí Severoatlantické aliance o zajišťování hodnot, na kterých stojí Washingtonská smlouva. Prokázaly to při řešení problémů v Afghánistánu i Iráku, a prokázalo se, že byly a budou skutečným přínosem. Přispějí Severoatlantické alianci z hlediska infrastruktury strategicky významnými elementy, jako jsou letiště a přístavy v některých teritoriích. Dalším přínosem bude zlepšení jejich obranných kapacit v rámci plnění pražského závazku.

Pozitivní vliv bude mít samotné rozšíření samozřejmě na tyto budoucí členské země, neboť u nich dojde tímto vstupem svým způsobem k završení transformačních procesů a k prohloubení jejich demokratického charakteru.

Je dobré zmínit asi i to, že přizvané země musely v uplynulém období projít náročným procesem příprav, při kterém prokázaly sounáležitost s hodnotami, na nichž Aliance stojí, schopnost přispívat k bezpečnosti a stabilitě. Proces rozšíření byl poněkud odlišný od toho, čím prošla Česká republika, protože na rozdíl od první vlny rozšíření se intenzivně připravovaly na své členství již tři roky v rámci programu „Akční plán členství“, který ukázal, že je velmi nosným programem a užitečným nástrojem k tomu, aby se tyto nové, budoucí členské země Severoatlantické aliance, dokázaly připravit tak, aby byly skutečně plnohodnotným členem a posílením Severoatlantické aliance.

Při těchto procesech, které probíhaly v budoucích členských zemích NATO, Česká republika se v rámci svých možností snažila pomáhat těmto zemím při zprostředkovávání svých zkušeností, které jsme získali v průběhu přistupování k Severoatlantické alianci, a stejně jako ostatní členské země Severoatlantické aliance jsme formulovali své připomínky k ročním národním plánům, které definují konkrétní cíle a zdroje potřebné k jejich realizaci v těchto budoucích členských zemích.

Od prosince 2002 do února 2003 probíhaly přístupové rozhovory, na jejichž základě přizvané země potvrdily svou vůli a schopnost převzít odpovědnost a závazky, které vyplývají ze Severoatlantické smlouvy. Zároveň se individuálně zavázaly k úsilí ve všech oblastech, kde byly shledány ještě některé dílčí rezervy.

Proces ratifikace protokolů o přístupu sedmi zemí k Severoatlantické smlouvě byl v přizvaných i členských zemích NATO zahájen záhy po podpisu protokolů, které proběhly v Bruselu dne 26. března t. r.

Z členských zemí protokoly ratifikovaly jako první Kanada, Norsko, Spojené státy americké, Dánsko, Maďarsko, Německo a Itálie. Česká republika, jak už jsem uvedl, má v souladu se svými dlouhodobými politickými zájmy zájem na brzké ratifikaci rozšíření NATO a tudíž na ratifikaci těchto protokolů. Vláda České republiky schválila protokoly o přístupu Bulharska, Estonska, Litvy, Lotyšska, Rumunska, Slovenska a Slovinska k Severoatlantické smlouvě 19. května t.r., Poslanecká sněmovna se tímto zabývala a s protokoly vyjádřila souhlas na své schůzi dne 24.7. t. r.

Z hlediska vnitrostátního práva mají protokoly charakter prezidentských smluv, podléhají tedy schválení Parlamentu ČR a ratifikaci prezidentem republiky. Jejich podpis a ratifikace Českou republikou jsou v souladu s našimi mezinárodními závazky, a pro úplnost uvádím i v souladu s právem Evropské unie a v souladu s naším vnitrostátním právním řádem.

Vzhledem k tomu, že proces rozšíření NATO posílí stabilitu a bezpečnost v Evropě, dovoluji si vás, vážené paní senátorky a vážení páni senátoři, požádat o vyslovení souhlasu s ratifikací Protokolu o přistoupení sedmi zemí k Severoatlantické smlouvě. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji vám, pane ministře. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů.

Garančním a jediným výborem je Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, které máme jako tisk č. 171/1, zpravodajem je pan senátor Josef Jařab, kterého žádám, aby přednesl zpravodajskou zprávu.

Senátor Josef Jařab: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, excelence, Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost na své 10. schůzi, která se konala 30. července 2003, se návrhem, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu návrh na ratifikaci Protokolu o přístupu Bulharské republiky, Estonské republiky, Litevské republiky, Lotyšské republiky, Rumunska, Slovenské republiky a Slovinské republiky k Severoatlantické smlouvě, zabýval, a po odůvodnění zástupce předkladatelů, jímž byl ministr zahraničí Cyril Svoboda a pan Zdeněk Burkovec, ředitel odboru bezpečnosti politiky Ministerstva obrany České republiky, po zpravodajské zprávě Josefa Jařaba a po rozpravě výbor dospěl k závěru, že doporučuje Senátu Parlamentu České republiky dát souhlas k ratifikaci předložených protokolů a určuje zpravodajem výboru pro jednání o návrhu na ratifikaci předložených protokolů na schůzi Senátu senátora Josefa Jařaba. Tuto zprávu vám dnes předkládám.

Jak už bylo řečeno a zdůvodněno panem ministrem, proč máme svým způsobem velmi vítat tuto možnost přidat se k parlamentům členských zemí a schválit protokoly přistupujících zemí, bylo podle mého názoru dostatečné. Bylo také zmíněno, že ve druhé komoře, to znamená v Poslanecké sněmovně, bylo jednáno na toto téma a protokoly byly 24. července výraznou většinou 158 pro a 19 hlasy proti doporučeny ke schválení.

Ještě bych snad připomněl, že v takovém případě, jako je text protokolů, jde o schvalování protokolů v originálním jazyce, to znamená v angličtině. Pokud by někdo měl zájem, jsou samozřejmě kdykoliv k nahlédnutí v našem výboru i v protokolu Senátu s tím, a to také pan ministr zmínil, že s tímto textem protokolů přicházejí také harmonogramy reforem jednotlivých zemí, to znamená harmonogramy reforem, které jsou vyjádřením očekávaných reforem v jednotlivých zemích v politické situaci, v oblasti řešení různých problémů politických, společenských a samozřejmě i bezpečnostních.

Sám bych se ještě rád vyjádřil jako senátor, ale myslím si, že v tuto chvíli jsem snad podal vyčerpávající zprávu o zasedání našeho výboru a o jeho doporučení.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji, pane kolego, posaďte se rovněž ke stolku zpravodajů. Já v této chvíli otevírám obecnou rozpravu. Elektronicky se přihlásil pan senátor Jiří Liška.

Senátor Jiří Liška: Vážení vzácní hosté, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Souhlas s rozšířením Severoatlantické aliance o dalších sedm států je významnou událostí. Významnou událostí, která se týká nejen přistupujících států, tak i států, kteří již členy Aliance jsou; tzn. i naší republiky, tzn. nás všech. Rozšířením Aliance se v Evropě výrazně zvětšuje prostor bezpečí a stability. To je to největší pozitivum, které nově přistupující státy Alianci a v podstatě celé Evropě přinášejí. Vzpomínám na to, jak jsme zde v Senátu schvalovali přistoupení ČR k Alianci. Vzpomínám na atmosféru, která zavládla po schválení smlouvy. Pocity, že ČR se definitivně stala součástí a vrátila se do společenství demokratických států. Jsem rád, že v Alianci a v tomto společenství můžeme přivítat dalších sedm členů.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji. Jako další se přihlásila paní senátorka Jaroslava Moserová. Dalším v pořadí bude senátor kolega Jařab.

Senátorka Jaroslava Moserová: Vážený pane předsedající, pane ministře, excelence, kolegové, kolegyně, já bych jako nejstarší člen tohoto ctihodného shromáždění s nejdelší historickou pamětí chtěla jenom zcela stručně vyjádřit svou velikou radost a potěšení nad tímto bodem pořadu, který projednáváme. A jistě ani jeden z nás před 15 lety si nedovedl představit, že dnes budeme hlasovat s takovou radostí o spřátelených zemích. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji. Má slovo pan kolega Jařab.

Senátor Josef Jařab: Kolegyně a kolegové, možná si ještě vzpomínáme na chvíle, kdy jsme s jistým až zaleknutím naslouchali slovům prezidenta republiky Václava Havla, který vzápětí po sametové revoluci prohlásil, že je třeba demontovat Varšavskou smlouvu a Radu vzájemné hospodářské pomoci a naznačil jako cíl existenci naší země v Severoatlantické alianci a v Evropské unii. Součástí Havlovské vize o naší budoucnosti i o budoucnosti našeho kontinentu bylo také úsilí o největší možné tzn. ještě účelné rozšíření NATO a otevřenost EU vůči státům, které se koncem minulého století efektivně vymaňovaly z dědictví sovětského totalitního systému a byly by perspektivním posílením stabilizované, bezpečné a prosperující Evropy budoucnosti.

Tato vize podporovaná jak přijímajícími organizacemi, tak rozhodujícími odpovědnými politickými představiteli přijímaných se v posledních letech úspěšně realizuje. ČR je už spolu s Polskem a Maďarskem po 4 roky platným členem Severoatlantické smlouvy. A bylo to v Praze, jak už bylo připomenuto, na summitu NATO loňského listopadu, kde byla formulována pozvání sedmi dalším evropským zemím. Protokoly o jejich přijetí tu dnes projednáváme. Jsme žádáni, abychom je ratifikovali. Domnívám se, že jsme v této chvíli nejen svědky, ale i účastníky procesu a událostí, jež jsou vskutku historické. Rozšiřuje se NATO, ale je třeba si uvědomit, že se rozšiřujeme, posilujeme vlastně i my sami. ČR je účastna na těchto dějinných změnách. Ne jako oběť, jak tomu bylo opakovaně v minulém století, ale jako aktivní aktér. Bezpečnostní strategie našeho státu spočívá na našem členství v NATO a v EU. Členství v obou nám přineslo i první pozitivní změny v geopolitickém postavení, nicméně si uvědomujeme také, že v posledních letech došlo i k dramatickým změnám v bezpečnostním prostředí v globálním měřítku, což se musí nutně promítat do formulování naší bezpečnostní strategie i zahraniční politiky, jejímiž zásadami jsou dobré sousedské vztahy, perspektivní místo v nově se konstitující Evropě, udržování a posilování euroatlantických vazeb, které by měly zajistit mírovou existenci nejenom nám, ale celé Evropě i ostatním částem světa.

Já si myslím, že můžeme s jistou úlevou a s radostí vítat přijetí sousedské a bratrské Slovenské republiky, jako nového člena organizace Severoatlantické smlouvy, což nám umožní i užší spolupráci v oblasti obrany a bezpečnosti. Domnívám se, že přijetí tří baltských států; jejich teritorium definitivně a bezpečně vrací do evropského kontextu, z něhož bylo násilně vytrženo. Jsem přesvědčen o tom, že přijetí středoevropského Slovinska a dvou států z oblasti Balkánu může přispět ke zklidnění a mírovému řešení řady problémů této už historicky třaskavé části kontinentu, kde právě síly NATO zabránily další eskalaci násilí a prolévání krve.

Už na summitu NATO v Praze loni na podzim bylo zřejmé, že bude ještě potřeba vést věcný a dlouhý dialog mezi americkými a evropskými členy organizace, že bude třeba ještě hodně pracovat na společné bezpečnostní strategii v euroatlantickém prostoru. A vývoj následujících měsíců to jenom potvrdil. A protože jednání o společné bezpečnostní politice v EU jsou dnes jen v počáteční fázi, je význam NATO jako obranné aliance i pro Evropu stále ještě životně důležitý. Měli bychom být připraveni intenzivně se podílet na úsilí – posilovat euroatlantickou vazbu a zároveň se zodpovědně věnovat diskuzi o evropské bezpečnostní politice a jejímu konkrétnímu naplňování. A jestli dovolíte, osobně se domnívám, že při upevňování euroamerické vazby a spolupráce mohou plnit nové a přijímané členské státy střední a východní Evropy významnou specifickou roli, a to i vzhledem k vlastní nedávné historii a vzhledem k ozvláštněnému vztahu k Americe a k tomu, co pro ně v době nesvobody Amerika znamenala. Chci tím říci, že by mohly plnit roli v překonávání stávajících i vyvstávajících rozdílů a neshod v euroamerických vztazích. NATO je stále velmi důležitou organizací pro zajištění míru; ale, jak už bylo řečeno i demokratického prostředí. S jeho růstem roste i šance pro obě tyto hodnoty.

Já proto vítám nové členy do této organizace a dovoluji si pogratulovat jim k tomuto kroku žádoucím směrem. A jsem rád, že my je můžeme jako čeští parlamentáři podpořit. Budeme rádi, když nové členy po dokončeném procesu ratifikace budeme moci přivítat na dalším summitu v květnu 2004 jako společné členy. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji. Jako další se přihlásil pan senátor Rostislav Harazin.

Senátor Rostislav Harazin: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážení hosté, kolegyně, kolegové, já vystoupím velice stručně, protože zatím veškerá vystoupení, která tady byla, byla k tomu, abychom podpořili rozšíření NATO. Já bych prostřednictvím pana předsedajícího předchozímu předřečníkovi panu Jařabovi připomněl – možná, že mám špatnou paměť já, ale určitě když tu citoval pana Havla, tak určitě v úvodu nehovořil o tom, že by mělo být NATO rozšířeno a že by měla být zrušena jenom Varšavská smlouva.

Já si to pamatuji trochu jinak. Myslím, že veškeré vojenské pakty měly být zrušeny a mělo být posíleno OSN a Rada bezpečnosti. A proto, protože zatím tady byly jen samé plusy, tak mi dovolte závěrem říci, že to je také důvod, proč nebudu hlasovat pro rozšiřování NATO tak, jak jsem nesouhlasil ani se vstupem naší republiky do NATO. Znovu opakuji, máme Organizaci spojených národů a Radu bezpečnosti a myslím, že to je dostačující ochrana našich občanů. Děkuji za to, že jste mě vyslechli.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji. A další se přihlásil pan místopředseda Senátu Mirek Topolánek.

Místopředseda Senátu Mirek Topolánek: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, vzácní hosté. Já nepochybuji o výsledku dnešního hlasování a na rozdíl od mého předřečníka si nemyslím, že je to přesně tak, jak to říká, že by nám stačily struktury OSN a Rady bezpečnosti k tomu, abychom naplnili původní ideály a původní vizi Washingtonské smlouvy. Já se cítím být osobou podjatou, řekl bych pozitivně podjatou v tom smyslu, že jako zakládající člen občanského sdružení Jagelo se už několik let snažím pracovat na podpoře Severoatlantické aliance, jejím rozšíření, osvětě nejenom v České republice, ale i v jiných zemích.

Na otázku, na kterou jsem někdy odpovídal, jaká tři nejvýznamnější data v mém životě vnímám jako ta nejlepší, nebo ta, která mám v paměti, tak jsem sice zapomněl na datum své svatby, ale uvedl jsem tři jiná data. Bylo to datum 17. listopadu 1989, bylo to datum narození mého syna a bylo to datum, kdy jsme vstoupili do Severoatlantické aliance. Já bych přál všem zástupcům zemí, kteří nepochybně vstoupí do NATO, aby měli z tohoto dne stejný pocit jako mám já. Vítejte, přátelé.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji a další se přihlásil pan senátor Daniel Kroupa.

Senátor Daniel Kroupa: Pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři, vážení hosté. Představa, že bychom naši bezpečnost svěřili Organizaci spojených národů a Radě bezpečnosti svědčí o tom, že není úplně jasno o hodnotách, na kterých je založena naše společnost. Organizace spojených národů sdružuje nejen demokratické státy, ale sdružuje všechny státy, tzn. i státy ne demokratické, diktatury, dokonce i totalitní režimy. Kdybychom této organizaci a pouze této organizaci svěřili svou bezpečnost, mohlo by se nám stát, že by o nás rozhodovali diktátoři. Přeje si to někdo? Opravdu si to přeje?

Po roce 1989 měli mnozí z nás představu změny k lepšímu. Všichni jsme se – nebo aspoň naprostá většina z nás – jsme se z toho radovali. Někteří snad jen nakrátko uvěřili tomu, že ten lepší svět už nebude potřebovat žádné armády, že nebude potřebovat žádné bezpečnostní struktury. V této atmosféře, která dodnes někomu uvízla v hlavě, padaly návrhy na to, aby se zrušily všechny bloky, aby v Evropě bezpečnost byla organizována spolu s tehdy ještě existujícími totalitními režimy na bázi OBSE.

Naštěstí toto poblouznění je jen krátké, bylo jen krátké. Bezpečnost v lidské společnosti, tzn. ve společnosti lidí, nikoliv andělů, vždycky bude záviset na tom, zda síla je na straně dobra, zda síla je spojena se spravedlností. A to je myslím důvod, proč Severoatlantická aliance, proč NATO je na světě tak potřebné. Je to sdružení demokratických zemí pro obranu svobody a demokracie. A ten, kdo sám svobody je hoden, svobodu zná hájit každou – jak říká básník.

Dámy a pánové, já také pociťuji chvilku dojetí v tuto chvilku, protože si pamatuji, jak jsme se obávali před rokem 1989 světové války v době, kdy komunistický tábor organizoval štvanice proti vlastním občanům a organizoval obrovské vojenské síly ke 3. světové válce. Málokdo si uvědomuje, jak málo stačilo k tomu a k té 3. světové válce skutečně mohlo dojít. Jsem šťastný, že z této situace je svět venku, ale nedělám si sebemenší iluze, že bychom se my lidé někdy napravili, že bychom se my lidé dokázali zbavit zla v každém z nás, a tudíž že bychom nepotřebovali armády a bezpečnostní struktury.

Na světě bude svoboda a bezpečnost, pokud zde budou dostatečně silné demokratické země a dokud budou disponovat akceschopnou armádou.

Na závěr mi, dámy a pánové, dovolte ještě jednu poznámku. Do Severoatlantické aliance vstupuje sedm zemí. Já bych byl rád, kdybychom si ještě vzpomněli také na ty, kteří dnes nevstupují, protože nemohou a protože nemají svobodné a demokratické poměry. Mne v tuto chvíli v Evropě napadá např. Bělorusko. Přál bych si, aby i Bělorusové měli tu možnost se svobodně rozhodnout o tom, zda chtějí patřit k Severoatlantické alianci. Já věřím, že rozšiřování Severoatlantické aliance tímto dnešním slavnostním aktem nekončí. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji. Vzhledem k tomu, že nikdo další se nepřihlásil, obecnou rozpravu končím. Ptám se pana ministra jako navrhovatele, jestli chce vystoupit? Nechce, děkuji. Ptám se zpravodaje pana kolegy Jařaba, jestli chce? Chce.

Senátor Josef Jařab: Já bych jenom řekl, že zaznělo několik projevů, z nichž až na jeden všechny zazněly na podporu ratifikace protokolu a u toho jednoho to zas není tak překvapivé, že byl opačného názoru.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji, takže zazněl jediný návrh, a ten návrh zní: Senát dává souhlas k ratifikaci protokolu o přístupu Bulharské republiky, Estonské republiky, Litevské republiky, Lotyšské republiky, Rumunské republiky, Slovenské republiky a Slovinské republiky k Severoatlantické smlouvě.

O tomto našem usnesení budeme po znělce hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro ratifikaci, tlačítko ANO a ruku nahoru. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž ruku nahoru.

V této chvíli velmi rád končím hlasování č. 34. Registrováno 64, kvorum 33, pro 60, proti 2. Návrh byl schválena já blahopřeji novým sedmi zemím podle této ratifikace k souhlasnému stanovisku našeho Senátu a zároveň bych si dovolil pozvat těchto sedm zástupců sem na půdu Senátu včetně velmi vzácného hosta a to je velvyslance Spojených států pana Graiga Stapletona, protože jim chci společně s ostatními místopředsedy předat pamětní stříbrné medaile na počest tohoto dne, kdy Senát takto rozhodující většinou rozhodl a ratifikoval smlouvu.

Prosím, vážení páni velvyslanci, zástupci velvyslanectví a pane velvyslanče Graigu Stapletone, pojďte mezi nás. Takže nesmírné díky, přeji vám hezké prázdniny, good luck welcome you in the NATO.

Pane ministře, samozřejmě poděkování za tento bod programu, ale čeká vás ještě mnoho dalších.

Rád bych se vám omluvil za to, že jsem nenechal hlasovat o změně programu, ale předpokládám, že to akceptujete, protože by bylo asi méně taktické hlasovat v přítomnosti takovýchto význačných hostů. Takže puristé našeho jednacího řádu nechť mi odpustí, dívám se na kolegu Stodůlku.

Budeme pokračovat v přerušeném bodu – ve zkratce Konvent. Pan kolega Zieleniec skončil a v tuto chvíli bych udělil slovo zpravodaji. Omlouvám se nesmírně, ještě před kolegou Skalickým se ptám našeho náhradníka pana senátora Františka Kroupy, zda chce vystoupit. Kýve hlavou, takže máte slovo, pane kolego.

Senátor František Kroupa: Když už jsem byl osloven, pane předsedající, nezbývá mi, než abych vystoupil, nicméně musím dodat, že jak už se stalo dobrým zvykem při projednávání zpráv o jednání Konventu, pan delegát kolega Zieleniec řekl vše natolik podrobně, výstižně a úplně, že není mnoho co dodat. Dovolím si pouze říci několik informací o názorech, které zazněly v rozpravě na Konventu, a to nikoli pouze o těch názorech, které nakonec byly vtěleny do znění závěrečného textu ústavní smlouvy.

Poměrně významná diskuze byla o tom, ve kterých oblastech bude vhodné nebo dokonce potřebné využívat kvalifikované většiny. V diskuzi se mluvilo i o oblasti ekonomiky – vnitřní trh, daně, o zahraniční politice, nicméně o zahraniční politice se stejně tak hovořilo i v opačném gardu, tzn., že by měla být zachována jednomyslnost. O jednomyslnosti se hovořilo také v oblasti obrany a spravedlnosti.

Patrně pod tlakem jistých lobby zazněly i názory o tom, že stávající smlouva EUROATOM by měla ukončit svou platnost k 50. výročí svojí účinnosti a její osud by měl být obdobný, jako smlouvy o uhlí a oceli.

Poměrně rozsáhlá diskuze byla o úloze ministra zahraničí či přesněji o tom, že nevýhodou této role bude fakt, že ministr zahraničí bude vystupovat v podstatě ve dvojí úloze a nebude zakotven jednoznačně.

Zazněly i názory, které mají jistou vazbu na naše dnešní ranní jednání, a to požadavky na přepracování cílů agrární politiky. Co by nás mělo či mohlo zajímat – zazněly i názory ze skupiny zástupců národních parlamentů o tom, že by měl být posílen vliv národních parlamentů a vliv národní úrovně obecně při řešení evropských záležitostí a navíc, že by princip subsidiarity měl být respektován nejen na národní, ale i pro regionální úroveň.

Samozřejmě nezněly jen názory kladné, zazněly i názory kritické, nicméně tak to asi má být a předpokládám, že to můžeme chápat jako důraz plurality názorů i v rámci EU, nejen případně národních parlamentů.

Výsledek, kterého Konvent dosáhl, je nepochybně kompromisem. Kompromisem, který je naplněním možného pro všechny a ideálního pro nikoho. Nikdo nebyl stoprocentně spokojen, nikdo neprosadil svoje názory ve stoprocentní úrovni, nicméně téměř všichni až na výjimky na jednání Konventu byli spokojeni s výsledkem, který je akceptovatelný s největší pravděpodobností pro všechny. Více o této verzi se dá diskutovat a pokud je mi známo, Výbor pro evropskou integraci to má v plánu, až bude celý text ústavní smlouvy, všech jejích částí přeložen do českého jazyka a poté snad bude diskuze lepší a úroveň přípravy bude nepochybně vyšší než v době, kdy existuje pouze anglický, francouzský nebo jiný text.

V této chvíli bych připomněl i některé výhrady či otazníky, které mám sám k závěrečnému textu. Je to již ke zmiňovanému počtu komisařů a domnívám se, že by bylo výhodnější, kdyby všichni, kteří budou v tomto kolegiu zasedat, měli hlasovací právo a ne pouze 15 z nich, když už tedy budou zasedat.

Ne zcela se ztotožňuji s definicí kvalifikované většiny, která zní 50 % členských zemí a 60 % občanů Unie. V tomto smyslu byla řeč i na plénu. Padl zde nikoli bohužel písemně návrh německého delegáta pana profesora Meyera na 75 % a 75 %. Sám jsem dával písemně pozměňovací návrh 75 % státu a 70 % občanů. Z toho, co jsem řekl, ani tento návrh nebyl úspěšný, stejně tak jako třetí návrh, který zazněl na plénu na 70 % a 70 %.

Právě tak nepovažuji za nejšťastnější způsob předsednictví Rady EU. Domnívám se, že zachování rotačního systému možná modifikované s tím, že by předsedaly tři nebo čtyři státy ve větším časovém období než je tomu dnes, by byl šťastnější.

Musím rovněž říci, že poměrně významná skupina delegátů či náhradníků na Konventu podepsala petici, kterou žádá, aby ratifikace této nové ústavní smlouvy byla provedena v jednotlivých členských státech referendem, a to v období, kdy se budou konat volby do Evropského parlamentu. Kdokoli na to může mít jakýkoliv názor, nicméně faktem je, že pod tuto petici se podepsala drtivá většina delegátů. V tuto chvíli musím přiznat, že i všichni čtyři zástupci českého Parlamentu.

Závěrem si vypůjčím slova pana Hänsche, který v Konventu zastával funkci předsedy pracovní skupiny, která se zabývala ekonomikou a který konstatoval, že i když byl kompromis nutný, jde v návrhu nové ústavní smlouvy o příslib pro budoucí činnost EU. Dále konstatoval: Ústava nás oddělí od období komunizmu a Evropa si udrží svou identitu. Dodávám svou vlastní naději, že stejně jako Evropa si udrží svou identitu ve světě, bude i Česká republika schopna si udržet vlastní identitu v Evropě. Tento návrh ústavní smlouvy jí k tomu dává zcela nepochybně plnou naději. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji pane kolego. Teď má slíbené slovo kolega Skalický jako zpravodaj.

Senátor Jiří Skalický: Kolegyně a kolegové, mám neurčitý pocit, že jak slavnostní atmosféra bodu, kterým bylo přetrženo projednávání tohoto tématu, tak i atmosféra, která panuje venku a možná i v našich myslích na konci posledního dne schůze před krátkými senátními prázdninami, nenasvědčuje tomu, abychom se zde nyní ponořili do meritorní debaty o návrhu smlouvy zakládající ústavu pro Evropu, kterýžto návrh předložil Konvent. Omezím se na připomenutí toho, co zde již řekl pan senátor Zieleniec. Je třeba považovat za dosti neočekávaný úspěch, že se tomuto shromáždění delegátů všech členských i kandidátských zemí podařilo vytvořit jeden společný návrh. Je samozřejmé, že se to mohlo podařit pouze za těch okolností, že bylo přijato mnoho kompromisů, z čehož vyplývá, že výsledek je takový, nad nímž nikdo nejásá a nikdo s tím není úplně spokojen, ale na druhé straně je to kompromis, u něhož lze konstatovat, že se vyskytuje jen velmi málo zásadně odmítavých hlasů vůči takto dosaženému kompromisu.

Zbývá položit si otázku, co se bude dít dále. Chci připomenout, že mezivládní konference, která má být zahájena 4. října v Římě, bude tento návrh smlouvy projednávat a že v zásadě krystalizují dva základní přístupy k dalšímu projednávání tohoto návrhu smlouvy. Přístup, který se snaží obhájit onen křehký dosažený kompromis a pokud možno dosáhnout toho, aby se do toho textu již nezasahovalo, a na druhé straně jsou zde mnohé další členské a kandidátské státy, jejichž vlády soudí, že přinejmenším o některých klíčových kontroverzních bodech tohoto návrhu by se mělo ještě jednat. Na okraj připomínám, že naše vláda ve své přípravné a ještě ne definitivní pozici, kterou připravuje pro jednání mezivládní konference, sama popisuje pět nebo šest bodů, o nichž chce sama iniciovat další jednání.

Další otázkou, kterou si musíme položit je, co s tímto tématem dále budeme činit na půdě Senátu. Můžeme konstatovat, že etapa působení Konventu byla ukončena. Na základě toho navrhuji, aby Senát přijal usnesení, ve kterém jednak jako obvykle vezme na vědomí zprávu o činnosti delegáta Senátu a jeho náhradníka v Konventu a vzhledem k tomu, že činnost Konventu skončila, je namístě vyjádřit i poděkování oběma našim zástupcům, kteří se této nelehké práce zúčastnili. Myslím, že toto téma by splněním tohoto úkolu, který Senát dal jak delegátovi, jeho náhradníkovi a tak i Výboru pro evropskou integraci, nemělo zmizet z našeho horizontu. Je nesporné, že definitivní text smlouvy, ať již projde ještě jakýmikoliv proměnami na mezivládní konferenci nebo ať se mezivládní konference rozhodne na předloženém návrhu nic neměnit, budou ratifikovat všechny národní státy. V České republice z hlediska dnešního stavu Ústavy je zjevné, že tato smlouva bude muset najít podporu v obou komorách Parlamentu. To je jedna možnost. Druhá možnost, o které se v politických kruzích čím dále hlasitěji hovoří, je, že se shodneme na tom, že opět použijeme nestandardní instrument, to je, že tato smlouva bude ratifikována v ČR referendem. Ať už nakonec zvítězí kterýkoliv přístup, v každém případě by Senát neměl ztratit z obzoru toto téma a že by se studiem návrhu smlouvy zakládající ústavu pro Evropu a sledováním průběhu mezivládní konference měl i nadále zabývat. Chtěl bych konstatovat, že Výbor pro evropskou integraci je pro plnění takové úlohy připraven. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane zpravodaji. Posaďte se rovněž ke stolku zpravodajů. Otevírám k tomuto bodu rozpravu. Elektronicky je přihlášen pan senátor Falbr.

Senátor Richard Falbr: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Chtěl bych z tohoto místa poděkovat oběma našim zástupcům v Konventu, zejména kolegovi Zieleniecovi za zprávy, které pravidelně vypracovával a předkládal. Víte, že jsem proti jeho kandidatuře vystoupil. Přiznávám, že jsem se mýlil.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego. Dalším přihlášeným je senátor Daniel Kroupa.

Senátor Daniel Kroupa: Pane předsedající, paní senátorky a senátoři, v důvěře, že budeme mít ještě příležitost hovořit meritorně o této ústavě, nebudu se pouštět do textu. Přesto je do mezivládní konference, která začíná začátkem října, času málo a příležitostí, abychom se viděli, bude také málo.

Trochu mě vyděsil pan zpravodaj, když řekl, že naše vláda uvažuje o tom, že na Mezivládní konferenci předloží šest pozměňovacích návrhů. Jestli dobře počítám, když tak učiní každá z členských zemí, bude to asi 150 pozměňovacích návrhů, možná, že některé státy by mohly otevřít návrhů ještě více, a Mezivládní konference se bude zabývat hlasováním o pozměňovacích návrzích. Jak to bude činit? Jednomyslně nebo většinově? Podle jaké procedury?

Proč tuto otázku kladu? Jenom proto, abychom si uvědomili, že Konvent byl pověřen Mezivládní konferencí, a do Konventu jednotlivé vlády členských zemí mohly poslat své zástupce a jejich prostřednictvím projevit vlastní vůli na znění konečného textu. A nejenom to. Tuto možnost měli i zástupci parlamentů. Znamená to, že Konvent měl daleko vyšší stupeň legitimity než má Mezivládní konference.

Dále se Mezivládní konference dostane do velmi svízelné situace, pokud zvolí tento navrhovaný postup. Představa, že Česká republika na Mezivládní konferenci bude mít šanci posunout text navrhované ústavní smlouvy či ústavy směrem, který se této vládě více líbí, je prostě naivní. V takovém souboji naše zájmy neprosadíme, ale spíše prohrajeme.

Proto bych si velmi přál, aby se Mezivládní konference nepouštěla do takové procedury, aby se naše vláda na Mezivládní konferenci nesnažila toto téma znovu otevírat, a aby o tomto textu prostě rozhodli občané.

Jsem odpůrcem obecného referenda, ale pro referendum o návrhu evropské ústavy je jeden závažný důvod. Zmiňoval ho už člen Konventu pan senátor Zieleniec. Tímto důvodem je, že tento text předpokládá, že to nejsou jenom státy, z jejichž vůle se ustavuje Evropská unie, ale že to jsou i občané.

Když se to přeloží do právnického jazyka, pak tento text předpokládá, že zde vzniká evropský lid jako suverén, a to je důvod, proč by o tomto návrhu neměli rozhodovat členové vlád, ale měl by být schválen v referendu pokud možno ve všech zemích. Nikdo nechce diktovat, jakou proceduru má která země zvolit. U nás bychom ale asi měli postupovat takto.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Jiří Pospíšil.

Senátor Jiří Pospíšil:Pane předsedající, dámy a pánové, také bych rád poděkoval našim zástupcům v Konventu, ale chci se spíše vyjádřit k průběhu debaty, která zde probíhá.

Konvent měl legitimitu k tomu, k čemu byl pověřen konferencí. Konvent měl plnou legitimitu, předkládal návrhy na další fungování Evropské unie, tyto návrhy předložil, ale zůstal tím, čím byl, to je pracovním orgánem, který právě ona Mezinárodní konference, která je orgánem EU, na rozdíl od Konventu, k tomu zvolila. V žádném případě nemůžeme prohlásit, že Konvent má větší nebo menší legitimitu než orgán Evropské unie. Konvent prostě splnil svou úlohu, dokonce myslím, že překvapivě dospěl k jedinému návrhu. To, že je to návrh evropské ústavy, mně připadá, že dokonce překročil své pověření, to je ale můj osobní názor, prostě většina členů Konventu, kteří měli plnou legitimitu, se na tom shodli a tento návrh bude nyní projednávat orgán, který si Konvent k tomu svolal. A to je právě ona Mezivládní konference.

Podle mne změny, které navrhuje Konvent, jsou tak závažné, že pokud je Mezinárodní konference přijme, pak opravdu musí onen suverén, o kterém zde mluvil pan senátor Kroupa, kterým je evropský lid, tzn. občané jednotlivých států, skutečně nějakým způsobem potvrdit, ať již parlamentní cestou nebo referendem. Spíše bych se přikláněl k referendu, protože změny jsou opravdu velmi závažné. Nesrovnával bych ale legitimitu Konventu a Mezivládní konference a v žádném případě bych nestavěl Konvent nad orgán Evropské unie podle toho, jak je zatím Evropská unie konstituována. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego. Jako další se do diskuze hlásí pan senátor Jiří Zlatuška.

Senátor Jiří Zlatuška: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych reagovat na to, co zde říkal kolega Pospíšil, včetně toho, že bych se chtěl připojit k vysokému hodnocení práce Konventu. To ale není přímá reakce na vystoupení kolegy Pospíšila s výsledkem, se kterým přišel.

Myslím si, že je dobře, že se Konvent pustil do vysoce technické a odborné práce, kterou architektura ústavy nepochybně vyžadovala, a zároveň bych chtěl upozornit na to, že otázky týkající se toho, jak má být Ústava složena a jaké části jsou v ní zahrnuty, jsou otázkami, které zcela jistě nejsou otázkami, na které je možné odpovědět ve všelidovém referendu jednoduchou odpovědí ANO nebo NE.

Víme, že přes všechny řeči o národní suverenitě podobné otázky, na které bylo možno odpovědět ANO, nebo NE, proběhly například při ustanovení samostatné České republiky mnohem jednodušším způsobem, a ani např. v otázce dělení Československa takovou otázku nebylo nutné vznést. A nikdo nezpochybňuje naši legitimitu. Proto bych se vřele přimlouval za to, abychom se jako zákonodárný orgán této země nezbavovali odpovědnosti, kterou tady máme, se kterou jsme sem vysláni našimi voliči, a za kterou jsme koneckonců placeni, a abychom ústavu posoudili jako zákonodárci, nikoliv lacině se v budoucnu tohoto vzdali a řekli, že to dáme referendu a populistické kampani, která bude takové referendum provádět. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego. Dalším přihlášeným do diskuze je pan senátor Jiří Stodůlka.

Senátor Jiří Stodůlka: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, stejně jako všichni ostatní vyslovuji hluboký dík našim zástupcům za jejich práci v Konventu. Vzhledem k tomu, že předsedám Stálé komisi Senátu pro ústavu, myslím si, že tento ústavní dokument bychom měli také posoudit z jeho vnitřku, z jeho náplně, z hlediska toho, co obsahuje.

V současné době tady zaznívá diskuze o tom, jak budeme přijímat ústavu nebo ústavní listinu Evropské unie, ale to je ten poslední akt, který nás čeká. Veďme dlouhý spor o tom, zda referendem nebo zákonodárným sborem. To je jistě otázka důležitá a zajímavá pro občany této země, ale jako parlamentáři bychom se v prvé řadě měli dokonale seznámit s textem, který nám Konvent nabízí, vyjadřovat se k případným změnám, které nosí v hlavě vláda, ministr zahraničí a možná i další. To je to, co nám přísluší.

Senátní komise pro Ústavu debatu nad ústavní listinou EU započala. Velmi obecně. Velmi stručně. Popisem jednotlivých částí této ústavní listiny. Domnívám se, že je třeba vykonat dokonalou analýzu této listiny a také vést vysvětlovací kampaň vzhledem k občanům ČR, protože nakonec jsou to oni; ne my-parlamentáři, kteří budeme užívat plodů sladkých či hořkých EU a této Ústavní listiny.

Já proto nabízím to předprojednání. Protože i u zákonů probíhají konzultace nad zákonem napřed ve výborech a v politických klubech. Tak je třeba také ve specializovaných orgánech Senátu prvně probrat tento ústavní text. Projít jím. Nechat si vysvětlit motivace od spoluautorů tohoto textu, jak se k nim přispělo a jak budou sloužit budoucnosti. Nabízím kapacitu Stálé komise Senátu pro Ústavu pro toto projednání. Rád se připojím k Výboru pro evropskou integraci v tom, abychom pro vás možná udělali nějaké stanovisko, se kterým můžete či nemusíte souhlasit, které by mělo být vodítkem pro vaše studium této Ústavní smlouvy. Já vím, že každý jsme něčím specializovaní a je to dobře. Domnívám se, že orgány, které si Senát vytvořil pro tuto speciální práci, by se do této práce také měly zapojit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego. Děkujeme za nabídku Stálé komise Senátu pro Ústavu. Táži se, kdo další se ještě hlásí do rozpravy. Vzhledem k tomu, že již nikdo, tak rozpravu končím a vyzývám pana delegáta kolegu Zieleniece, jestli se chce k rozpravě vyjádřit.

Senátor Josef Zieleniec: V závěru diskuze bych chtěl jenom navázat na slova pana kolegy Stodůlky. Já jsem rád, že to byl právě Senát, který se o průběh Konventu, o to, jak vzniká evropská ústava, ze všech našich ústavních institucí zajímal nejvíce, že měl proceduru, která vtahovala do diskuze nejenom členy zákonodárných sborů, ale prostřednictvím Národního fóra seznamovala s tímto veřejnost. Jsem přesvědčen, že Senát by s tím měl pokračovat a že možná dohodou Stálé komise Senátu pro Ústavu a Výboru pro evropskou integraci by měl vzniknout návrh pro vedení Senátu, jakým způsobem vlastně Senát bude s tímto dokumentem zacházet v průběhu toho období do ratifikace. Myslím, že zde Senát může sehrát významnou roli.

Na závěr bych vás chtěl upozornit jenom na jednu věc technickou a požádat v tomto o jistou morální podporu. Vznikl už první technický překlad do češtiny. Není to překlad špatný. Je to překlad jenom skutečně technický. Vznikal v Bruselu. Ale já osobně jsem přesvědčen, že Ústava by neměla být napsaná technickým jazykem, že žánr jazyka ústavy je jiný. Je slavnostnější než u běžných technických dokumentů. Proto jsem se obrátil dopisem na ministra zahraniční ČR, aby ve spolupráci s Ústavem pro jazyk český (možná s Ústavem státu a práva) dotvořili ten text právě z hlediska jazyka, terminologie, aby to, co budeme schvalovat v referendu nebo ratifikovat v zákonodárném sboru, aby bylo skutečně ústavou nejenom proto, že to bude napsáno na obálce, ale abychom předali dalším generacím. Jsem přesvědčen, že tvoříme něco pro generace, text skutečně důstojný. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane senátore. Táži se pana senátora Františka Kroupy, zdali se chce ještě vyjádřit k rozpravě? Nikoliv. Takže v této chvíli poprosím zpravodaje k tomuto bodu pana senátora Jiřího Skalického.

Senátor Jiří Skalický: Děkuji, pane předsedající. Já se pokusím reagovat na to, co bylo řečeno v rozpravě. Je mi líto, jestli jsem pana senátora Daniela Kroupu vyděsil. Ale referoval jsem o tom, co vzešlo z mé komunikace nebo z komunikace našeho výboru s ministrem zahraničí. Nakonec se jedná o materiál, který dokonce již schválila vláda, ve kterém hodnotí průběh Konventu. Hodnotí, i když předběžně, jak jsem zdůrazňoval, návrh a formuluje body, ve kterých naše vláda má určité výhrady. Já bych chtěl připomenout, že je nesmírně důležité, aby Parlament dokázal s vládou v těchto záležitostech komunikovat, protože všechny členské země EU si postupem času zvykly na to, že jaksi mandát, který zastávají vlády při jednáních summitu anebo zasedání Evropské rady, je obvykle ve všech těchto zemích opřen o mandát, který získávají tyto vlády v národním parlamentu. Já bych byl velmi rád, kdybychom si od počátku na tento způsob práce zvykli a kdybychom nějakým způsobem i naši vládu přiměli k tomu, aby s Parlamentem o tom, jakým způsobem chce zastávat zájmy naší země na těchto jednáních, komunikovala.

Co se týče procedury projednávání těchto návrhů změn vůči návrhu smlouvy, který předložil Konvent, tak ta procedura nesporně bude taková, jaká je vždy na zasedáních Evropské rady, tzn. obtížné hledání konsenzu mezi zúčastněnými. Tentokrát již 25 členskými státy, protože se počítá s naprostou plnoprávnou účastí i všech 10 přistupujících zemí, přestože formálně se mají stát členy EU až k 1. 5. příštího roku.

Ve většině příspěvků se objevilo téma referenda. Ano, připomněl tady tuším pan senátor František Kroupa, že drtivá část delegátů Konventu přišla s iniciativou, aby návrh této smlouvy byl ratifikován ve všech členských zemích Unie referendem. A to pokud možno v časové souvislosti s volbami do Evropského parlamentu příští rok. Nicméně myslím, že je možné již dnes konstatovat, že přinejmenším v jedné významné zemi, totiž v SRN, taková procedura nezíská podporu. SRN má moudrou ústavu danou německému státu těsně po druhé světové válce, která zakazuje konat referendum o důležitých otázkách. Omlouvám se za poněkud jízlivé odbočení ktématu, které nás často trápí. Pokusím se již ukáznit k pouhým reakcím. Já se obávám jedné věci. Mám pocit, že volání po referendu, o ústavní smlouvě, říkejme jí tak touto zkratkou, jak jsme si zvykli, zaznívá ze zcela opačných břehů nebo se zcela opačnými motivy. Na jedné straně od těch, kteří mají poměrně zásadní výhrady k tomuto návrhu a přitom já jako člověk, který se snaží tuto záležitost velice pozorně sledovat, tak se mi nepodařilo ještě zachytit podstatné meritum těchto zásadních výhrad. Docela bych přivítal debatu, ať už na půdě Parlamentu nebo kdekoliv jinde, že bychom se skutečně věcně mohli zabývat těmito výhradami.

Ale z druhé strany se to volání po referendu ozývá spíš, řekl bych z těch řad, které si naopak přejí, aby celá věc už pokud možno nebyla dotčena žádnými polemickými pochybnostmi, aby se už nediskutovalo o obsahu této ústavní smlouvy, aby lid Evropské unie ratifikoval v referendu a tento vztah byl v Evropě petrifikován pro umožnění dalšího vývoje.

Já se obávám, že přinejmenším v ČR, zvítězí-li politická vůle – soudím, že asi ano – zvítězí-li politická vůle po referendu, tak se stane přinejmenším jedna věc – nepodaří se vést seriózní zasvěcenou a i kritickou diskuzi o dnešním stadiu evropské integrace, o tom, jak významné změny přináší nově navržený stav a že se místo toho, abychom tuto debatu seriózně a pokud možno odborně, ne povrchně, vedli na půdě Parlamentu, takže i nadále česká kotlina bude pronásledována jalovou, lacinou rétorikou na téma Evropská unie a evropská integrace, která nesporně bude provázet kampaň před případným referendem.

Já si myslím, že pro náš perspektivní budoucí život v EU na straně jedné a na druhé straně pro vytváření elementárního konsenzu o evropských záležitostech na české politické scéně, to bude služba spíše medvědí než dobrá. Nicméně rovnou se omlouvám, nechal jsem se unést. To, co jsem zde říkal, je asi všechno jiné než závěrečné slovo zpravodaje.

Nicméně musím se ještě vyjádřit k vystoupení pana senátora Stodůlky. Já jsem s předsedou Stálé komise Senátu pro Ústavu a parlamentní procedury obšírně o tomto tématu diskutoval, velmi jsem uvítal jeho nabídku, že by členové komise přispěli k práci na analýze návrhu ústavní smlouvy a eventuálně přípravě nějakého stanoviska. Dokonce jsme připravili společně jistý návrh usnesení, který byl širší než moje avizované dva body, které jsem přednesl – totiž aby Senát vzal na vědomí zprávu o činnosti a vyjádřil našim zástupcům v Konventu poděkování. Bohužel, došlo k jisté procedurální chybě, neboť jsme se domluvili s panem předsedou, že to bude, on kdo tyto návrhy přednese. Já se pane předsedající ptám, zda je vůbec možné, abych nyní v závěrečném slově zpravodaje předložil ještě další body návrhu usnesení Senátu?

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Já si myslím, že to záleží na plénu, zdali proti tomu nebude nic namítat, potom tak můžete učinit. Pokud ano, budeme muset znovu otevřít rozpravu hlasováním pléna, protože zde není přítomen žádný ministr a tyto návrhy vznést v obecné rozpravě. Takže já se táži, zda má někdo námitku proti tomu, aby byly formulovány nové verze nebo nové body usnesení, když už obecná rozprava skončila. Pokud tato námitka zazní, tak budeme muset otevřít obecnou rozpravu.

Takže já se táži, zdali někdo tuto námitku vznáší? Takže pokud námitka nezazněla, myslím, pane zpravodaji, že můžete přečíst návrh usnesení, o kterém pak budeme hlasovat.

Senátor Jiří Skalický: Děkuji vám všem, kolegyně a kolegové, za benevolenci. Návrh, na kterém jsme se shodli v dalších bodech, tedy v bodě 3, 4 a 5 návrhu usnesení Senátu by zněly takto: Senát ukládá Výboru pro evropskou integraci, aby ve spolupráci se stálou komisí Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury projednal návrh smlouvy zakládající Ústavu pro Evropu a o svém stanovisku informoval Senát a ministra zahraničních věcí.

Další bod by zněl, že Senát pověřuje Výbor pro evropskou integraci, aby sledoval i jednání mezivládní konference EU o návrhu smlouvy zakládající Ústavu pro Evropu a o jejich změnách vyrozuměl Senát.

A konečně, což mi připadá velmi důležité vzhledem k tomu, co jsem tady říkal o potřebě přimět vládu k tomu, by komunikovala s Parlamentem o způsobu, jakým jedná mezivládní konference, tak tento návrh by zněl, že Senát žádá vládu, aby pravidelně, nejméně jednou měsíčně informovala Senát o postupu a závěrech mezivládní konference EU.

Tento bod je formulován úmyslně obecně. Takovou informaci žádáme nikoliv jako záležitost týkající se jednání o smlouvě, ale o všech bodech, kterými se mezivládní konference bude zabývat.

Ještě jednou se omlouvám za tento procedurální nedostatek, který vznikl z nedostatečné komunikace mezi mnou a kolegou Stodůlkou a předkládám vám dohromady tento pětibodový návrh usnesení.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Navrhujete, pane kolego, aby se to hlasovalo o jednotlivých bodech nebo celé usnesení dohromady?

Senátor Jiří Skalický: Já si myslím vzhledem k charakteru, že by bylo lepší hlasovat po jednotlivých bodech, možná. Ale já se, pane předsedající, domnívám, že o všech těch bodech by se mělo hlasovat zvláště, protože jejich obsah je rozdílný. Vzít na vědomí je jedna věc, to, zda chceme, nebo nechceme poděkovat našim zástupcům, je věc druhá a úkoly pro – jeden úkol společný pro Výbor pro evropskou integraci a stálou komisi je věc třetí. Specifický úkol pro Výbor pro evropskou integraci stran sledování mezivládní konference je také samostatně nosný bod a žádost vůči vládě, aby nás informovala, je také zcela samonosný bod, takže myslím, že by se mělo hlasovat o všech těchto bodech zvlášť.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji. Kolega senátor Pospíšil nyní si přeje, aby byla vedena k tomuto usnesení rozprava, takže nám nezbude nic jiného, než budeme muset znovu otevřít obecnou rozpravu. To se nedá nic jiného dělat. Pan senátor Skalický.

Senátor Jiří Skalický: Pane předsedo, já se domnívám, že Senát projevil významnou benevolenci vůči našim nedostatkům a že tudíž by měl projevit stejnou benevolenci vůči těm, kteří chtějí polemizovat s navrženým usnesením. To mi připadá přirozené a rovnoprávné.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Já mám pocit, že z toho děláme bramboračku. Já si myslím, že v této chvíli budeme hlasovat o otevření obecné rozpravy, to je jediná možnost. A protože je po znělce, tak ihned zahajuji hlasování.

Kdo je pro to, aby se otevřela obecná rozprava, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 35 skončilo. Z registrovaných 56 senátorek a senátorů pro 37, proti tři. Návrh byl schválen. Je otevřena obecná rozprava. Slovo má pan senátor Jiří Pospíšil. Připraví se pan senátor Mirek Topolánek, nechce-li vystoupit přednostně. Prosím, pane kolego.

Senátor Jiří Pospíšil:Jenom jednu drobnost. Když už jsme předešli to usnesení, tak možná jsme o tom mohli jednat i v té výjimce, a to, že v bodě 3 ukládá Senát Výboru pro evropskou integraci, aby o svém stanovisku informoval Senát – to je v pořádku – a ministra zahraničních věcí. A mně to prostě strašně vadí, že Výbor pro evropskou integraci se má přímo obracet na ministra, aby ho informoval. Já myslím, že je prostě třeba prostřednictvím předsedy nebo – prostě mně vadí, aby výbory přímo informovaly z pověření ministra zahraničních věcí, aniž by to bylo stanovisko Senátu. To je stanovisko výborů, prosím. To je věc, která mi na tom vadí a já bych prosil, aby se „a ministra zahraničních věcí“ z toho vyškrtlo. A pak pro to budu hlasovat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Já vám děkuji, pane kolego. Bereme to jako pozměňovací návrh. Pan zpravodaj jistě zaznamenal a budeme o něm takto v bodě 3 hlasovat. Přednostně o tomto pozměňovacím návrhu. Hlásí se ještě někdo do obecné rozpravy? Pokud nikdo, obecnou rozpravu končím. Táži se pana zástupce v Konventu pana senátora Zieleniece, chce-li se ještě vyjádřit? Tak prosím pana zpravodaje, aby nás provedl hlasováním i s pozměňovacím návrhem pana senátora Pospíšila. Budeme hlasovat po jednotlivých bodech. Prosím, pane kolego.

Senátor Jiří Skalický: Děkuji za slovo. Nejprve budeme hlasovat o prvním bodu usnesení. Senát bere na vědomí zprávu o činnosti delegáta Senátu a jeho náhradníka Konventu Evropské unie.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Ano, zahajuji hlasování: Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 36 skončilo. Z registrovaných 56 senátorek a senátorů pro 54, proti nikdo. Tento návrh byl schválen.Prosím.

Senátor Jiří Skalický: Bod 2, o kterém navrhuji hlasovat, zní: Senát vyjadřuje vzhledem k ukončení činnosti Konventu o budoucnosti Evropy poděkování delegátovi Senátu Josefu Zieleniecovi a jeho náhradníkovi senátorovi Františku Kroupovi za jejich práci v Konventu a za pravidelné informování Senátu o jeho jednání.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 37 skončilo. Z registrovaných 56 senátorek a senátorů pro 48, proti nikdo, tento návrh byl schválen.Prosím.

Senátor Jiří Skalický: Nyní bychom měli hlasovat o pozměňovací návrhu pana senátora Pospíšila, totiž vypustit z navrženého bodu 3 slova „a ministra zahraničních věcí“.Já tento pozměňovací návrh podporuji, zhruba podobné pochybnosti jsem vyslovoval již v průběhu přípravy.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Teď hlasujeme pouze o vypuštění těch tří slov a pak budeme hlasovat o bodu v té podobě, v jaké ho schválíme.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 38 skončilo, z registrovaných 56 senátorek a senátorů pro 48, proti nikdo. Tento návrh byl schválen.Prosím.

Senátor Jiří Skalický: Můžeme hlasovat o bodu tři ve znění: Senát ukládá Výboru pro evropskou integraci, aby ve spolupráci se Stálou komisí Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury projednal návrh smlouvy zakládající ústavu pro Evropu a o svém stanovisku informoval Senát.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Zahajuji hlasování č. 39. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 39 skončilo. Z registrovaných 56 senátorek a senátorů pro 54, proti nikdo. Tento návrh byl schválen.

Senátor Jiří Skalický: Další navržený bod zní: Senát pověřuje Výbor pro evropskou integraci, aby sledoval jednání meziparlamentní konference Evropské unie o návrhu smlouvy zakládající ústavu pro Evropu a o jejích změnách vyrozuměl Senát.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 40 skončilo. Z registrovaných 57 senátorek a senátorů pro 55, proti nikdo. Tento návrh byl schválen.

Senátor Jiří Skalický: A konečně poslední bod. Senát žádá vládu, aby pravidelně nejméně jednou měsíčně informovala Senát o postupu a závěrech Mezivládní konference Evropské unie.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 41 skončilo. Z registrovaných 57 senátorek a senátorů pro se vyslovilo 54, proti nebyl nikdo. Návrh byl schválen.

Senátor Jiří Skalický: Pane místopředsedo, myslím takto, když jsme schválili postupně celé usnesení, že není zapotřebí asi hlasovat o celku a ještě jednou se omlouvám za procesní zmatky, které jsme způsobili.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Ano, děkuji, myslím, že jsme projednali tento bod a můžeme jeho projednání dokončit. Děkuji panu senátoru Zieleniecovi, děkuji panu zpravodajovi, děkuji náhradníkovi v Konventu panu senátoru Františku Kroupovi a budeme se zabývat posledními třemi body jednání.

První z posledních tří bodů je:

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů,

senátní tisk č. 129.Prosím pana ministra vnitra Stanislava Grosse, aby nás s návrhem zákona seznámil.

Místopředseda vlády ČR Stanislav Gross:Vážený pane místopředsedo, paní senátorky páni senátoři, dovolte mi, abych stručně uvedl panem místopředsedou Rumlem zmíněný vládní návrh zákona.

Cílem této předlohy je umožnit skupině bývalých státních občanů České a Slovenské Federativní Republiky, kteří byli zároveň občany České republiky a v době od 1. ledna 1994 do 1. září 1999 pozbyli státní občanství České republiky, neboť jim bylo uděleno slovenské státní občanství, aby občanství mohli nabýt prohlášením a nebudou předkládat doklad o pozbytí státního občanství Slovenské republiky. Totéž by mělo být umožněno podle tohoto návrhu zákona jejich dětem, které jsou mladší 18 let.

Další změnu, kterou přivádí tento návrh, je změna, která se týká nového zakotvení pojmu dítěte tak, aby se dostalo do souladu s § 8 občanského zákoníku a § 13 zákona o rodině v návaznosti na článek 1 úmluvy o právech dítěte a na evropskou úmluvu o státním občanství.

V některých ustanoveních upravujících jednotlivé formy nabývání a pozbývání státního občanství, v níž dosud nebyla výslovně stanovena nezbytná oznamovací povinnost ve vztahu k některým konkrétním úřadům, což byly věci, které v praxi dělaly určité problémy – jde například o ohlašovnu místa trvalého pobytu, Policie České republiky, územní vojenské správy, tak navrhujeme, aby byl tento nedostatek ve stávající právní úpravě doplněn.

Dále by mělo dojít ke sjednocení dikce ustanovení, které upravuje souhlas rodičů příp. dalších oprávněných osob se změnou nebo pozbytím státního občanství dítěte. Při zpracování novely byly využity zkušenosti, které vznikly z aplikační praxe uplynulých let.

Závěrem mi dovolte, páni senátoři a senátorky, abych konstatoval, že navržená právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem ČR a také odpovídá mezinárodním úmluvám, které se týkají státního občanství.

Pokud jde o právo Evropského společenství, tak tato problematika není upravena právem Evropského společenství, evropská právní úprava se soustřeďuje pouze na řešení otázky občanství Unie.

Na základě toho tedy mohu konstatovat, že tento návrh není v rozporu s právem Evropských společenství.

Dovolte mi tedy, paní senátorky, páni senátoři, abych vás požádal o projednání a pokud je možné také vyslovení souhlasu.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji vám, pane ministře. Přijměte místo u stolku zpravodajů.

Návrhem zákona se zabýval Ústavně-právní výbor, který určil jako svou zpravodajku paní senátorku Dagmar Lastoveckou. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 129/2.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro vzdělávání, kulturu, lidská práva a petice. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk 129/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Martin Dvořák, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Martin Dvořák: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, k předsedajícímu si dovolím mít jednu poznámku. Ze všeho předchozího jednání jsem se domníval, že garančním výborem v tomto případě je Ústavně- právní výbor. Pokud jsem se mýlil, padá vše na mou hlavu. Vycházel jsem ze zmínky, která proběhla při jednání našeho výboru.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Pane senátore, váš výbor je garanční.

Senátor Martin Dvořák: Omlouvám se tedy za svou zpravodajskou zprávu, která bude stručnější, než bych si představoval, kdybych ji připravoval jako skutečně zpravodajskou na plénum.

Pan ministr nám předestřel základní změny v této novele zákona o nabývání a pozbývání státního občanství. Nemám k tomu co bych dodal. Diskuze na výboru, který zasedal 23. července, byla velmi obšírná, ale mohu konstatovat, že se téměř vůbec nedotkla změn, které tato novela přináší. Byla totiž zacílena na všeobecnější otázky problematiky tohoto zákona, na jeho zásadní charakter, na připravované změny, které inzeroval přítomný zástupce Ministerstva vnitra. Také se týkala časování předložení nového zásadně pozměněného návrhu. V diskuzi vystoupila také paní kolegyně Seitlová jako zástupkyně Stálé komise pro krajany žijící v zahraničí a avizovala pozměňovací návrh, který připravuje. Ten nám nepředložila, neboť byl ve stadiu přípravy a jeho projednávání proběhlo o čtrnáct dní později na zasedání Ústavně-právního výboru. Nemám příliš mnoho příležitostí k informaci.

Na zasedání našeho výboru v závěru došlo k hlasování, kdy z přítomných se pouze jeden zdržel, ostatní projevili souhlas s předloženou novelou. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji vám za vaši zprávu. Přijměte rovněž místo u stolku zpravodajů. Ústavně-právní výbor svým usnesením dospěl k jinému závěru než výbor garanční. Proto uděluji slovo zpravodajce Ústavně- právního výboru paní senátorce Dagmar Lastovecké.

Senátorka Dagmar Lastovecká:Vážený pane místopředsedo, pane ministře, dámy a pánové, Ústavně-právní výbor v souvislosti s novelou zákona o nabývání a pozbývání státního občanství diskutoval jednak o té části, která se týká posuzování Ministerstva vnitra, splnění zákonných podmínek pro udělení určité míry volnosti a správního uvážení ze strany Ministerstva vnitra. Myslím, že ve výboru byla shoda na tom, že doplnění zákonných předpokladů o skupinu těch, kteří znamenají plnění povinností vůči státu ve smyslu plnění odvodů, daní, placení pojistného atd. je jistě pozitivní krok. Na druhé straně ve chvíli, kdy se snažíme podmínky určitým způsobem upřesnit, tak přesto povolujeme prominutí celé řady podmínek, pokud jeden z argumentů ze strany předkladatele byl, že se má proces zprůhlednit a zpřesnit, neboť je ministerstvo často napadáno, že není zřejmé, proč v některém případě vyhoví a v některém ne.

Myslím si, že je zřejmé, že tento proces nemůže být svázán naprosto striktně, protože jsou mnohdy případy, kde individuální přístup být musí. V tomto smyslu výbor žádné změny nedoporučoval.

Druhá část diskuze se týkala především vlastního principu, a to principu, který zakazuje dvojí občanství a přitom je prolomen v celé řadě oblastí, a to nejen tam, kde říkáme, že pokud někdo vlastním přičiněním nabývá státního občanství, tak pozbývá našeho. Z tohoto principu je celá řada výjimek. Debata byla o tom, zda pro připravovanou analýzu, připravovanou změnu tohoto zákona se nezamýšlet i nad tím, zda tu držet co nejvíce striktně princip jednoho občanství nebo naopak neuvolnit možnost tak, že nebude počet občanství omezován vůbec. S tím souvisí i to, jaké další důsledky má mít existence státního občanství.

Samozřejmě princip je prolamován především ve vztahu k našim státním občanům slovenským, kteří byli dříve občany Československa. Pan ministr tady zmínil, že je to podstata této novely. Přinášíme další skupinu občanů, kteří budou moci mít dvojí občanství.

Tak jako na Výboru petičním, pro lidská práva, i na Ústavně-právním výboru vystoupila paní předsedkyně Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí. Tentokrát ale předložila pozměňovací návrh, který na základě požadavků krajanů doplňuje další skupinu těch, kteří by mohli mít dvojí občanství. Samozřejmě, že to není příliš systémový krok, na druhé straně právě proto, že princip je už tolikrát prolomen, Ústavně-právní výbor se nakonec většinově přiklonil k tomu podpořil tento pozměňovací návrh už proto, že se nám zdá, že komise pro krajany je právě tím orgánem Senátu, který by se měl věcně těmito otázkami zabývat. Na své 23. schůzi 5. srpna Ústavně-právní výbor doporučil Senátu vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou v příloze.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji vám, paní senátorko.

Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát projevil vůli návrhem zákona se nezabývat? Otevírám proto obecnou rozpravu.

Do obecné rozpravy se přihlásili senátoři Jitka Seitlová a Martin Mejstřík. Paní senátorko Seitlová, je vám uděleno slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:Pan ministr mezitím odešel, ale věřím, že se vrátí, takže pane předsedající, dámy a pánové.

Začnu vysvětlovat stávající situaci tak, jak byl projednán návrh zákona v komisi.

V první části svého vystoupení bych ráda hovořila za komisi, ve druhé si dovolím jenom několik osobních poznámek.

Jednou z hlavních změn a cílem předkládané novely je rozšíření oprávnění umožňujícího našim bývalým občanům, jimž bylo uděleno slovenské státní občanství, znovu získat občanství ČR bez ztráty slovenského. Návrh navazuje na několik předcházejících novel, které jednotlivými výjimkami, umožněním dvojího občanství, zmírňovaly dopady rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky na dva státy.

Stálá komise Senátu pro krajany se návrhem zabývala na svém sedmém a devátém zasedání, kde vyjádřila podporu těmto navrženým změnám vládní novely. Ze strany konzultativních členů komise zastupujících naše krajany žijící na Slovensku a Klubu občanů ČR v Bratislavě byla ale upozorněna na skupinu dětí ze smíšených česko – slovenských manželství, kterých se rozdělení republiky dotklo stejně náhlým a nevratným způsobem.

Pro nabytí jejich občanství do roku 1993 bylo rozhodující místo jejich narození. Dítě ze smíšeného manželství ze zákona nabylo občanství té části země, české nebo slovenské, ve které se narodilo. Na základě žádosti a se souhlasem obou rodičů mohlo takové dítě nabýt občanství české nebo naopak slovenské, pokud taková žádost byla podána. Až do konce společné republiky ve federaci nevěnoval této skutečnosti nikdo příliš velký význam, příliš velkou pozornost. Ve společném státě nebyly důvody přikládat druhému občanství význam.

Také z toho důvodu, že v době federativní republiky měl každý občan dvě občanství. Jednak občanství České republiky nebo Slovenské republiky a současně občanství České a Slovenské Federativní Republiky, takže současně byl občanem i druhé poloviny země. Tudíž v té době to opravdu nebylo nějak zásadně významné. Ovšem dnem rozdělení tato možnost byla rodičům i dětem fakticky zcela znemožněna.

V té době se děti samy nemohly rozhodnout a nemohly využít volbu občanství. V roce 1993 byly ještě dětmi a nemohly se rozhodnout, kde budou bydlet, nebo zda by mohly nějakým z jiných způsobů občanství změnit.

Další paradox, ke kterému došlo: děti narozené od 1. 1. včetně 1. 1. 1993 ze smíšených manželství získávají české občanství přímo ze zákona.

Komise spolu s legislativou vypracovala a předložila návrh na umožnění získání občanství prohlášením pro tuto skupinu dětí ze smíšených manželství. Jak už bylo řečeno, návrh byl avizován jednak v garančním výboru, jednak, protože legislativní zpracování bylo opravdu náročné a složité, děkuji legislativě za přípravu návrhu, jednak ve Ústavně-právním výboru. Ústavně právní výbor tento návrh přijal stejně jako ho přijala a odsouhlasila naše Stálá komise pro krajany.

Komise předkládá tento návrh jako logické doplnění související s obsahem předkládané novely a jejím předmětem. Stejně jako tento hlavní cíl novely změkčuje dopady striktních právních změn při volbě občanství, platných v okamžiku rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky.

Návrh je současně v souladu s Evropskou úmluvou o státním občanství, se kterou jsme před několika měsíci za Parlament vyslovili souhlas. Tato úmluva říká, že státy úmluvy mají umožnit, aby děti, které se narodí občanům dané země, měly jejich občanství. Mohou stanovit výjimku, a to v případě, že se dítě narodí v zahraničí. Další bod této úmluvy ale říká, že by rodiče měli vyvinout snahu, aby takovéto děti občanství země nabyly. V souladu s touto úmluvou vlastně i tento návrh postupuje.

Tolik k návrhu, který byl přijat Ústavně-právním výborem, a který také naše komise doporučuje vašemu laskavému zvážení a případně podpoře.

Dovolte ještě několik slov k projednávané novele, protože v průběhu jejího projednávání komise obdržela řadu dalších podnětů ze zahraničí. Některé z nich jsou závažné, a proto dovolte, abych vás s nimi seznámila. Zejména se jedná o podnět 130 občanů ČR žijících v Argentině.

Zákonnou podmínku získání českého občanství pro jejich děti podáním žádosti do jednoho roku od narození dítěte, jak stanovuje náš zákon, nebylo možné ze strany argentinských a paraguayských dětí splnit, neboť to znamenalo vystavit se v určitých obdobích jejich politické situace nebezpečí zatčení, smrti a ohrožení celé rodiny. Naši občané proto žádají, aby byla doba podání žádosti pro možnost získání občanství jejich dětí obnovena.

Je zde opakovaně řada podnětů od jednotlivých krajanů žijících dále ve Spojených státech amerických. Opakovaně odmítají právní adekvátnost ztráty českého občanství v minulém období, platnosti tzv. naturalizační dohody a tedy i podmínky podání nové žádosti o občanství, která je samozřejmě podmínkou obnovení jejich občanství.

Konečně bych ráda upozornila na řadu podnětů, které jsme také dostali od zástupců českého a slovenského sdružení v Kanadě a členů konzultativní rady Stálé komise Senátu pro krajany, kteří žádají o změnu principu právní úpravy pozbývání českého občanství ve chvíli, kdy náš občan požádá o cizí občanství. Podle jejich názoru by to mělo záviset pouze a jedině na vůli českého občana, kdy o pozbytí takovéhoto občanství požádá.

Naše komise všechny tyto podněty projednala a postoupila je k vyjádření a případnému zohlednění Ministerstvu vnitra, které je kompetentním orgánem k tomu, aby připravilo novou legislativu v celém sektoru občanství.

Řešení těchto podnětů, zejména toho prvního, které jsou naléhavé a podle mého názoru závažné, je ale nad rozsah předkládané novely a v době jejího projednání nemáme podklady a analýzu dopadů a všech souvislostí tak, abychom mohli již nyní ke všem těmto podnětům, které jsme dostali, přijmout pozměňovací návrhy.

Zástupci Ministerstva vnitra nás v komisi informovali o rozhodnutí vlády připravit analytické podklady k novému kodexu českého občanství do června 2005 jako podkladu pro přípravu nové legislativy v celém tomto sektoru. Komise přijala na své 9. schůzi usnesení, ve kterém žádá o urychlené zpracování těchto podkladů.

Dámy a pánové, nyní mi dovolte i několik osobních názorů na současnou situaci.

V nejbližší době proběhnou mezi členskými státy v Evropské unii jednání o společné strategii k politice občanství.

Jak jsem již uvedla, tak teprve analýza bude zpracována naší vládou teprve v roce 2005, tzn. v době již probíhajících jednání možná již určitých dohod, které vzniknou. Podmínky a důvody odchodu a přijetí jiného státního občanství našich občanů byly zcela jiné než v současných státech EU. Proto se domnívám, že by ČR měla na tato jednání, která teď začnou probíhat, když máme právo být účastni, přicházet připravena. Se zohledněním této specifické situace ČR a ve společných evropských dokumentech tuto specifickou pozici hájit. Naopak se domnívám, že již v této době si musíme položit, a - právě proto, abychom měli společnou a jasnou strategii ČR - odpovědět na principiální otázku. Proč vlastně spojujeme projev vůle nabytí jiného státního občanství se ztrátou občanství ČR, a to přímo ze zákona.

Řada zemí pozbytí občanství váže skutečně až na výslovnou vůli zřeknutí se občanství jednotlivce. Vyplývá snad z toho, že když zde občan nežije, je jeho vztah k naší zemi horší? Je snad možné objektivně říci, že ti, kdo zde např. v minulém režimu zůstali, měli tento lepší vztah? Řada z nich v tehdejší politické moci tuto zemi velmi poškodila. Ze zahraničí naopak přicházela tolik potřebná podpora těch, kteří proti jejich vůli občanství ze zákona ztratili. I z diskuzí k projednávané novele nepřímo vyplynulo, jak hluboko je zakořeněné toto hodnocení té nižší síly vztahu, pokud někdo žije v zahraničí. Je tam samozřejmě, a podepsala se na tom i totalitní propaganda, odsouzení těch, kteří do zahraničí odešli.

Otázku, kterou jsem teď položila, jsem si také položila v souvislosti s tím, že nabytí cizího občanství nepozbývá pro srovnání ten, kdo na vlastní žádost požádá o cizí občanství např. na Slovensku, ani v Maďarsku, ani v Polsku. Tady umožňují svým občanům, kteří v zahraničí požádají o občanství, aby jim zůstala občanství původní, jejich země. Z dalších zemí bych jmenovala celou řadu: Francie, Chorvatsko, Irsko, Itálie, Portugalsko, Řecko, Švédsko, Švýcarsko nebo Velká Británie. Rakousko a Německo – ani tyto země nemají tak striktně stanovenou přísnou zásadu pozbytí českého občanství v případě, jako náš občan když požádá o občanství cizí země. Je třeba si uvědomit, že se zachováním občanství našeho státu jsou spojeny nejen oprávnění, ale také povinnosti. A to, co bych chtěla zdůraznit, je současně symbolem sounáležitosti k českému státu. Tato sounáležitost má hlubokou historickou, kulturní, ale především lidskou dimenzi. Myslím, že jsme jí zatím nevěnovali dostatečnou pozornost. Pozornost, která odpovídá jejímu významu.

Dámy a pánové, dovolte, abych tedy v závěru – v návaznosti na uvedené – doporučila plénu postoupení předloženého návrhu zákona do podrobné rozpravy. A přijetí novele odpovídající alespoň dílčí úpravy – rozšíření možnosti nabytí českého občanství pro děti českých občanů, kteří se bez vlastního projevu vůle ocitly najednou v zahraničí.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji vám, paní senátorko. Dalším z přihlášených je senátor Martin Mejstřík, kterému uděluji slovo.

Senátor Martin Mejstřík: Pane předsedající, dámy a pánové, pane ministře, drtivou většinu toho, co jsem chtěl říct, řekla zde paní předsedkyně krajanské komise kolegyně Seitlová. Já jsem zde chtěl pohovořit o té krajanské skupině žijící ve Spojených státech a v Kanadě, jak jistě někteří z vás tuší. Nechci vás dlouho zdržovat.

Novelu zákona, kterou se dneska chystáme přijmout, já osobně podporuji, byť jsme na výboru kulturním i na krajanské komisi k němu vedli rozsáhlou diskuzi. Právě z toho důvodu, že těch krajanů nebo krajanských skupin žijících ve světě, kteří se cítí tak či onak diskriminováni co se týče občanství, je více, než tato novela řeší. O tom hovořila již paní Seitlová. Já zde chci zdůraznit jenom jeden problém. Slíbil jsem, že se pro to pokusím udělat, co bude v mých silách, aby se sem vrátil. Tzn. doufám, že se nám podaří připravit návrh takový, aby se vyřešily problémy i našich krajanů žijících v Severní Americe. Týdeník Respekt z tohoto týdne vydal k tomuto tématu článek, který nevím, jestli všichni znáte. Dovolím si zde odcitovat kratičký odstavec, abych doložil, o co mi jde. Čechům, kteří v době totality utekli před komunistickým terorem do svobodného světa, zabavoval režim automaticky jejich zdejší majetek. S příchodem demokracie okradení samozřejmě počítali s tím, že jej dostanou zpět. Nestalo se tak. Polistopadová reprezentace se sice dohodla na tom, že se pokusí napravit křivdy spáchané minulým režimem, ale podle zákona z roku 1991 mohli o majetek požádat jen lidé s českým občanstvím a trvalým pobytem na území tehdejšího Československa. Druhý bod později zrušil Ústavní soud. Tím z nároku na spravedlnost vypadla valná část emigrantů, zvláště ti, kteří zakotvili ve Spojených státech. Podle naturalizační dohody mezi Československem a Spojenými státy z roku 1928 totiž přijetím nového občanství ztrácejí to původní. A zatímco Amerika tento zákon prohlásila za vyhaslý, ne tak Česká republika. Takže když si např. politický exulant z roku 1948 a později americký občan Hartman požádal počátkem 90. let o své čtyři činžáky a venkovskou usedlost – měl smůlu. Postrádal české občanství. Požádal tedy úřady, ať mu jej dají. Ale polistopadové administrativě trval tento úkon – totiž vydání českého občanství – 5 let. Takže když si s čerstvým potvrzením v kapse požádal pan Hartman o majetek znovu, bylo mu řečeno, že lhůty k podání žádosti už vypršely. Nejde o výjimku. Takových případů jsou tam desítky.

Za faktické stvrzení komunistické loupeže na krajanech kritizoval ČR opakovaně Kongres Spojených států a Výbor pro lidská práva OSN. Již v úvodu jsem řekl, že se mé vystoupení bude týkat tohoto zákona, který dneska budeme projednávat, okrajově, nicméně souvisí s tím. Já jsem vás chtěl tímto poprosit o dvě věci. Z té citace, kterou jsem zde přečetl, jasně vyplývá, že v tomto případě jde o věc výsostně politickou.

Česká republika a její reprezentace buďto připustí to, že loupežníci by měli být potrestáni a uloupený majetek vrácen. Když nejsme schopni loupežníky potrestat, tak aspoň bychom měli vrátit majetek, který naloupili a nebo se dohodneme, že toho nejsme schopni nebo nechceme a potom bychom to měli našim krajanům říci.

Já jsem vám tímto, protože se vidíme naposledy před dovolenou, chtěl dát toto téma k zamyšlení. Byl bych velmi rád, abyste buď v klubech se pokusili o tomto tématu diskutovat a na podzim, až se sejdeme, dá-li pán Bůh, nad konkrétním návrhem, který se pokusím ve spojení se členy krajanské komise předložit, abychom byli připraveni nad ním diskutovat.

Jinak bych si ještě dovolil dnes jistý protest vůči tomu termínu, který zde padl – pan ministr vnitra byl pověřen usnesením vlády zpracovat analýzu, která se týká dvojího občanství, nebo vůbec občanství našich krajanů, do 30. června 2005. Já se domnívám, že to je problematika, která jednak je sledována nejen Ministerstvem vnitra, ale jak jsem zjistil i Ministerstvem zahraničních věcí dlouhodobě. Domnívám se, že jsou to věci, které bychom opravdu měli řešit rychleji, takže bych, i krajanská komise, poprosil vládu, aby tu analýzu urychlila. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji vám, pane senátore a ptám se, zda se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy. Není-li tomu tak, obecnou rozpravu končím. Pane ministře, vyjádříte se k proběhlé rozpravě?

Místopředseda vlády ČR Stanislav Gross:Pane místopředsedo, paní senátorky, páni senátoři. Je to trochu těžké se vyjadřovat, protože ta debata byla vedena hodně na obecné úrovni a ve své podstatě tím základním tématem se z větší části dotýkala toho, co vláda předložila. Já se přiznám, že si připadám jak v té pohádce, kde se říká – jen dva nebo tři prstíčky strčíme a hned zase půjdeme. A pak se dveře otevřou a samozřejmě, všechno je jinak.

My jsme předkládali tuto novelu na základě toho, že skutečně bylo řadou nevládních organizací prokázáno, že se stala chyba, která se odehrála někdy před třemi lety, když tuším v roce 1999 se přijímalo stávající platné znění, nebo novela toho původního zákona o nabývání a pozbývání státního občanství, kdy tehdy se Parlament rozhodl – a bylo již myslím za fungování Senátu – kdy se rozhodlo, že zhruba sto tisícům bývalých občanů České a Slovenské Federativní Republiky se umožní, aby měli dvojí občanství. A tam se stal ten problém, který má být řešen v této novele, to je to časové rozpětí mezi lety 1994 – 1999, kdy to nepokrývala ta tehdy přijatá právní úprava.

To, co my navrhujeme v tuto chvíli, je dořešení té skoro řekněme zjevné křivdy nebo disproporce, spíš disproporce než křivdy a tento návrh se má týkat řádově 23 tisíc lidí, kteří by měli mít umožněn stejný režim jako ta větší skupina, na které již byla shoda.

V tuto chvíli je nám předložen pozměňovací návrh, který podle mého názoru poměrně zásadním způsobem rozšiřuje směr té původní novely. Já tady chci říci, že se nebráním opravdu tomu, aby třeba v kratším termínu padlo nějaké politické rozhodnutí, do jaké míry máme zachovávat princip jednoho státního občanství nebo umožňovat princip více státních občanství. Ta situace dneska je taková, že máme v zákoně stanoven princip jednoho státního občanství a ve své podstatě více státních občanství může mít člověk jen v několika specifických případech. Nevím, jestli si vzpomenu na všechny, ale zásadně jde o ty občany, kteří nabyli dvojího státního občanství před účinností té dnešní právní úpravy, o ty, kteří podle právních úprav jiných zemí bez ohledu na naši právní úpravu státního občanství – například – když – a existují takové státy, že když si občana nějakého státu vezme cizí státní příslušník, automaticky ze zákona v té příslušné zemi získává občanství. V jiných případech se může jednat o děti, kde jsou státy, které mají v právní úpravě, že když se jejich občanu narodí dítě, automaticky získává z jejich zákona občanství toho konkrétního státu. Myslím, že taková právní úprava je ve Francii, tj. když se třeba Češce a Francouzovi narodí dítě, automaticky získá podle naší platné právní úpravy naše občanství a podle platné právní úpravy Francouzské republiky získá jejich občanství. Čili to je druhý okruh osob, který toto občanství může mít.

Pak jsou to případy, kdy udělíme státní občanství někomu s výjimkou, protože tu výjimku ze zákona můžeme poskytnout v případě, že právní úprava nějaké konkrétní země vůbec nezná pojem vyvázání ze státního občanství a jsou takové státy, kde když někdo získá občanství, narodí se tam, tak už do své smrti, i kdyby se zbláznil, tak se nikdy nemůže zbavit toho státního občanství. A pak je to další skupina, to je ta poslední, která má tu specifickou právní úpravu bývalých občanů Československé socialistické republiky, resp. České a Slovenské federativní Republiky.

A to, co je v tuto chvíli předloženo – usnesení Ústavně-právního výboru – jde nad rámec tohoto, protože by to znamenalo, že budou udělována státní občanství občanům – nebo osobám, které nikdy nebyly občany České republiky. A to je dost zásadní průlom. Já netvrdím, že po nějaké hlubší debatě se k tomu nemůžeme dostat. Paní senátorka Seitlová říkala, že k těm dalším případům, které avizovala, o kterých bude krajanská komise jednat, nemá dostatečnou analýzu. A já musím říci, že nemám tu analýzu ani k tomuto návrhu. Potřebuji vědět, kolika tisíc lidí se to bude týkat. Jestli pěti tisíc, sta tisíc, to jsou důležité věci, třeba i ve vazbě na náš sociální systém v ČR.

Takže podle mého názoru je to věc, kterou takto šmahem nelze schválit. Navíc ten problém, pokud už by se takto řešit měl, tak řeší podle mého názoru ten problém dost nekomplexně, protože on řeší problematiku dětí, které se narodí ze smíšených manželství po roce 1974. Ale co před rokem 1974? A mohou to být sourozenci, děti ze stejného manželství – jeden se narodí před rokem 1974 a druhý po roce 1974, jeden získá tu možnost, druhý nezíská tu možnost. I to jsou věci, které je zapotřebí vzít v úvahu.

A pak tady padl argument, že o dětech, které se před 1.1.1993 narodily, resp. o těch, které se narodily po 1.1.1993, že mohli rozhodnout rodiče. Je přece jasné, že o dětech, které se nenarodily, ještě nemohlo být rozhodováno jejich rodiči. Ale my tvrdíme, že rodiče tu vůli projevit mohli. A je sporné, jestli lze říci, že neprojevením vůle je to, že se nerozhodli pro české občanství. My naopak můžeme tvrdit, že to je projevem vůle, když řekli ne, my svému dítěti nechceme dát české občanství, je to podle mého názoru také projevení vůle. Takže ta věc je poměrně složitá. Z toho důvodu, že původním cílem tohoto návrhu to, k čemu jsme dospěli, bylo, že by se měla vyrovnat ta disproporce ve vztahu k té skupině osob, která byla v úmyslu vlády šetřit, to znamená zhruba tj. 23tisícové skupiny lidí, tak bych spíše doporučil v tuto chvíli, aby bylo schváleno původní znění, které přijala Poslanecká sněmovna.

Na druhé straně říkám, že se pokusíme výrazně urychlit termín, o kterém tady hovořil pan kolega Mejstřík, protože opravdu těch materiálů je k dispozici opravdu hodně a spíše to bude o politickém rozhodnutí, jestli to dvojí občanství chceme zachovávat, resp. chceme zachovávat více či méně. My podklady dát k dispozici můžeme a bude-li politická reprezentace připravena rozhodnout dříve, tak samozřejmě dříve rozhodnout může.

K tomu, co zde říkal kolega Mejstřík ve vztahu k majetku, myslím si, že to není předmětem tohoto jednání. Snad bych upozornil na jednu věc, a to je věc, do které se zamotáváme stále hlouběji, tzn., že jakákoliv snaha o odstraňování křivd z minulosti vyvolává buďto další křivdy a nebo nacházíme stále další a další případy, kdy prostě někomu se křivda neodstranila a on je o to více ukřivděný vůči tomu, kterému se odstranila. Teď je např. ve Sněmovně návrh zákona, který má dávat náhrady účastníkům 2. světové války. Já to nezpochybňuji, ale jenom upozorňuji na tento problém a snad z tohoto pohledu si myslím, že byli moudří zákonodárci, když po roce 1990 přijímali tzv. restituční zákony, že ani oni nehovořili o tom, co bylo v citovaném článku, který zde přednesl pan kolega Mejstřík, že polistopadové vlády deklarovaly napravení křivd. Ty zákony se jmenují „o zmírnění majetkových křivd“, nikoliv o „napravení“, a myslím si, že už z toho samotného názvu je jasné, že už tehdejší zákonodárci si byli vědomi, že úplné napravení všech křivd, které se kdy v minulosti spáchaly, prostě možné není, že jde o zmírnění toho, co v tuto chvíli napravit lze. Ale to je potom asi trochu na jinou debatu.

Takže já bych samozřejmě doporučoval, kdyby Senát vyslovil souhlas s návrhem v tom znění, v jakém je postoupila Poslanecká sněmovna. Samozřejmě jste suverénní a já budu muset respektovat každé rozhodnutí.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji vám pane ministře a ptám se zpravodajky Ústavně-právního výboru paní senátorky Lastovecké, zda chce pohovořit k proběhlé rozpravě? Je vám uděleno slovo.

Senátorka Dagmar Lastovecká:Pane předsedající, dámy a pánové, chci jenom upřesnit, že vlastně ta skupina, o kterou by se pozměňovací návrhem rozšiřoval počet výjimek podle informace krajanské komise, je to několik stovek dětí. Samozřejmě, že se to nevztahuje na ty, které se narodily dříve předtím, už jim bylo v roce 1993 osmnáct a mohly si zvolit samy. A ty další, které se zase narodily po roce 1993, tak vlastně už ze zákona tuto možnost mají. Takže je to opravdu jenom pro tuhle omezenou skupinu.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji vám, paní senátorko, pane zpravodaji garančního výboru, prosím, vyjádřete se k proběhlé rozpravě.

Senátor Martin Dvořák: Pane předsedající, já bych jenom stručně shrnul, že v obecné rozpravě vystoupili dva senátoři a padl jeden pozměňovací návrh, ke kterému se nyní po hlasování možná vrátíme.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji vám. Byl podán návrh schválit návrh zákona, proto přistoupíme k hlasování.

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je aktuálně přítomno 55 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 28.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 42 je ukončeno, z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 28 se pro návrh vyslovilo 24, proti byly 3. Návrh nebyl přijat.

Vzhledem k tomu, že Senát neschválil návrh schválit návrh zákona, otevírám podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy se hlásí paní senátorka Lastovecká, které uděluji slovo.

Senátorka Dagmar Lastovecká:Pouze formálně potvrzuji, že jsou z Ústavně-právního výboru podány pozměňovací návrhy, které jsou v příloze tisku.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji vám, paní senátorko. Hlásí se pan senátor Doubrava, kterému uděluji slovo.

Senátor Jaroslav Doubrava: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych i já předložil pozměňovací návrh k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání občanství ČR. Tento pozměňovací návrh vám byl rozdán na lavice a zní takto.

1.? K článku 1 bod 24 v § 11 odst. 2 v návětí vypustit slova „má skutečný vztah k České republice“.

2.? K článku 1 bod 25 opět v § 11 odst. 3 vypustit slova „má skutečný vztah k České republice.

Dovolte mi, abych odůvodnil tento návrh. Napadená část textu by mohla být příčinou nejednotného výkladu a v důsledku i problémů při provádění zákona v praxi. Proto ji navrhuji vypustit. Poznamenávám, že výklad slov „skutečný vztah k ČR“ nevyplývá ani z důvodové zprávy k navrhovanému zákonu. Lze se proto jen domnívat, že navrhovatel měl na mysli vztah založený na konkrétních a současně prokazatelných skutečnostech, na rozdíl např. od citového vztahu, který nelze reálně prokázat.

Třetí pozměňovací návrh je k článku 1, bod 49, kde v části 1/5 „pobyt na území ČR“ nahradit slova „cestovní pas“ slovy „cestovní doklad“.

Opět si dovolím odůvodnit – cestovní pas je jedním z existujících druhů cestovních dokladů, kromě cestovních pasů vydávají jednotlivé státy též diplomatický pas, služební pas, cestovní průkaz totožnosti, cizinecký pas apod. Proto v dotazníku navrhuji použít obecného pojmu „cestovní doklad, který je plně v souladu se zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Obracím se na vás s žádostí, abyste tyto pozměňovací návrhy podpořili, děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego. Kdo další se hlásí do podrobné rozpravy? Vzhledem k tomu, že nikoho již nevidím, podrobnou rozpravu končím, táži se pana ministra, zdali se chce k pozměňovacím návrhům vyjádřit? Ano, prosím, pane ministře.

Místopředseda vlády ČR Stanislav Gross:Vážený pane místopředsedo, paní senátorky, páni senátoři, o prvním návrhu jsme debatovali v podrobné rozpravě, takže k tomu necítím potřebu se vyjadřovat, prostě bude nějak rozhodnuto.

Pokud jde o návrhy, které předložil pan senátor Doubrava, tady bych chtěl upozornit na to, že opravdu nemohu podpořit ty první dva návrhy, které se týkaly § 11, odst. 2 a § 11, odst. 3, protože pojem „skutečný vztah k ČR“ má svůj velký význam v tom zákoně a lze jej dovozovat z toho, že žadatel o udělení státního občanství skutečně plní povinnosti, které jsou stanoveny právním řádem ČR a je to velkým vodítkem pro řízení, které na Ministerstvu vnitra při udělování nebo neudělování státního občanství probíhá.

Obdobná ustanovení jsou i v právních řádech jiných států. Tam se často používá i formulace skutečný zájem státu. To znamená, že vůle správního uvážení je mnohem větší než v tomto případě.

Podobná úprava jako je u nás je v Rakousku, v USA a seznam zemí je daleko větší. Doporučoval bych tyto dva pozměňovací návrhy nepřijmout.

Opřel bych se ještě o článek 18 odst. 2 písm. a) Evropské úmluvy o státním občanství. Podle tohoto článku má členský stát při udělování občanství přihlížet ke skutečnému a účinnému spojení příslušné osoby se státem. Výkladová zpráva k této úmluvě hovoří o tom, že je nezbytné přihlížet ke všem hlediskům a zvláštním okolnostem každého individuálního případu. Určitá míra volnosti uvážení tady zachována by být měla podle Evropské úmluvy o státním občanství.

Pokud jde o třetí pozměňovací návrh pana senátora Doubravy, kterým chce nahradit pojem cestovní pas slovy cestovní doklad, tento pozměňovací návrh bych doporučil v případě, že bude nějaký pozměňovací návrh schválen. Předpokládám, že bude takové pořadí, že nejprve bude hlasováno o pozměňovacím návrhu, který formálně přednesla paní senátorka Lastovecká jako předsedkyně Ústavně-právního výboru a který byl diskutován v obecné rozpravě. Mé stanovisko bude takové, že když tento návrh bude přijat, třetí pozměňovací návrh pana senátora Doubravy bych podpořil. V případě, že schválen nebude, bych byl raději, kdybychom se s tím zpátky do Sněmovny nemuseli vracet. To bude ale záležet na tom, jak rozhodnete. Návrh je zpřesňující, ale není to tak zásadní problém, pokud by zůstalo původní znění. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji, pane ministře. Táži se paní zpravodajky Lastovecké, zda se chce vyjádřit. Nikoliv. Pane garanční zpravodaji, řekněte, jak budeme hlasovat a můžeme pokročit v projednávání tohoto bodu.

Senátor Martin Dvořák: Nerad bych byl člověkem, který toto jednání zdrží. Domnívám se, že k rozsáhlosti pozměňovacího návrhů Ústavně-právního výboru a již projednanému smyslu, který v sobě skrývá, si myslím, že by stačilo, abychom se zmínili o tomto pozměňovacím návrhu jako návrhu Ústavně-právního výboru. Nelze jej devidovat, lze jej hlasovat pouze komplexně jako jeden celek.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Myslím si, že máte pravdu, pane kolego. Svolám senátorky a senátory k hlasování.

Budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu Ústavně-právního výboru tak, jak jsme jej obdrželi v tisku č. 129/2.Předkladatel nedoporučuje, garanční výbor doporučuje. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování č. 43 skončilo. Z registrovaných 55 senátorek a senátorů pro hlasovalo 33, proti nikdo. Při kvoru 28 tento návrh byl schválen.Můžeme pokračovat dále.

Senátor Martin Dvořák: Pozměňovací návrhy kolegy Doubravy jsou dva: Bod 1 a 2, jsou identické, to znamená vynětí slov „má skutečný vztah k České republice“.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Hlasujeme oba body dohromady. Stanovisko jsme slyšeli. Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování č. 44 skončilo. Z registrovaných 55 senátorek a senátorů pro tři, proti 14. Návrh byl zamítnut.

Senátor Martin Dvořák: Dalším pozměňovacím návrhem je bod 3 pozměňovacích návrhů pana senátora Doubravy. Týká se termínu cestovní pas versus cestovní doklad.Doporučuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování č. 45 skončilo. Z registrovaných 55 pro 49, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Vyčerpali jsme všechny pozměňovací návrhy. Nyní přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování č. 46 skončilo. Z registrovaných 55 pro 37, proti nikdo. Při kvoru 28 byl návrh schválen.Tím končí projednávání tohoto bodu. Děkuji vám, pane garanční zpravodaji. Pan ministr ještě setrvá. Dámy a pánové, vzhledem k tomu, že je 18.37 hodin, žádám některého z předsedů klubů, aby si osvojil návrh na to, abychom mohli hlasovat po 19.00 hod., pokud se nechceme sejít zítra ráno.

Senátor Petr Smutný: Jménem klubu sociální demokracie žádám, abychom mohli hlasovat do 21.00 hodin, do doby, kdy projednáme zbývající zákony.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Budeme o tomto návrhu hlasovat. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 47 skončilo. Z registrovaných 54 senátorek a senátorů pro 45, proti dva. Tento návrh byl schválen. Můžeme hlasovat i po 19 hodině.

Následujícím bodem je:

Návrh zákona o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů,

senátní tisk č. 136.Prosím pana ministra Grosse, aby nás s návrhem zákona seznámil.

Místopředseda vlády ČR Stanislav Gross:Vážený pane místopředsedo, paní senátorky, páni senátoři, dovolte mi v úvodu, abych se pokusil odůvodnit, proč budu postupovat tak, jak budu postupovat, protože ctím váš čas a nechci v tuto chvíli vést dlouhé úvodní slovo, které by k tomuto materiálu náleželo.

Jsme v situaci, kdy stavíme dům, a začínáme od střechy, protože by měl být projednáván před tímto návrhem zákona meritorní návrh, to znamená návrh zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Z důvodů, o nichž předpokládám, že vám jsou známy, se tak neděje. Teď projednáváme doprovodný zákon, který pokud bude schválen byť třeba s pozměňovacími návrhy, tak bude v předstihu před tím, co ve své podstatě podmiňuje, aby takovýto změnový zákon mohl existovat.

Nicméně dostali jsme se do této situace a dlouho jsem uvažoval, když se s tímto tématem před vás dostávám poprvé u tohoto návrhu zákona, jestli by nestálo za to, neměl vystupovat tak, jako kdybych uváděl služební zákon jako takový. Potom by toto úvodní slovo bylo minimálně půlhodinové, protože tento zákon skutečně potřebuje podrobné zdůvodnění a myslím, že u něj si to časově budeme muset vytrpět. Doufám však, že se na mne nebudete zlobit za to, že to, co jsem chtěl říct v úvodním slově k onomu kmenovému zákonu, v tuto chvíli přednášet nebudu a spokojím se s tím, že jste si všichni této zvláštní situace vědomi. Řeknu proto pouze, že tento návrh zákona reaguje, teď bych měl říct na předchozí návrh zákona, ale musím říct na návrh zákona, který bude teprve předložen. Tento návrh zákona bude vytvářet podmínky k tomu, aby předchozí mohl být vůbec realizován, protože je zapotřebí sáhnout do řady jiných právních předpisů, jiných zákonů, a bez tohoto „změnového“ zákona by právní aplikace byla velmi obtížná. Jenom doufám, že se nedostaneme do situace, že bude schválen změnový zákon a nebude schválen zákon původní, protože to by ve své podstatě znamenalo docela zajímavou právní situaci, nicméně díky oné dlouhé legis vaganci bychom ji nepochybně dokázali vyřešit.

Tento návrh zákona reaguje na návrh zákona, který teprve budeme projednávat, a vytváří podmínky k tomu, aby mohl být aplikovatelný.

Proč byly tyto dva návrhy od sebe odděleny? To vychází z legislativní praxe, kdy změnové zákony se dávají jako zvláštní předpis, který doprovází kmenový návrh zákona, a to z toho důvodu, aby původní návrh byl přehlednější. Na základě této zkušenosti nyní nevím, jestli je tato legislativní praxe správná, nicméně do současné doby je užívána.

Omlouvám se tudíž za toto poněkud netradiční úvodní slovo, ale samozřejmě bych vás chtěl požádat o to, abyste tento návrh projednali a schválili. Pokud jej neschválíte ve znění, který schválila Poslanecká sněmovna, samozřejmě předpokládám, že bude doprovozen příslušnými pozměňovacími návrhy. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane ministře. Myslím, že kdo neví, o co se jedná, mohl by si myslet, že jsme se ocitli v absurdní situaci, ale všichni víme, oč v této chvíli jde.

Návrh zákona byl přikázán Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který určil jako svého zpravodaje pana senátora Jiřího Rückla a přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 136/2.

Organizační výbor určit garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 136/1, zpravodajem výboru určil pana senátora Jiřího Lišku, kterého žádám, aby nás seznámil se společnou zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Liška: Děkuji za slovo. Pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, pan ministr jasně naznačil v jak relativně složité situaci jsme, on jako předkladatel, já jako zpravodaj, ale myslím si, že jsme schopni tuto lehce absurdní situaci zvládnout.

V návrhu zákona o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů dochází v podstatě ke změnám ve 40 souvisejících zákonech. Na společném zasedání Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a Výboru pro zahraniční věci a bezpečnost jsme došli k závěru, že těchto 40 zákonů, které tento zákon mění, je potřeba doplnit ještě o jeden zákon, kterým je zákon č. 259/1992 Sb., o některých dalších předpokladech pro výkon některých funkcí obsazovaných ustanovením nebo jmenováním příslušníků Policie ČR a příslušníků Sboru nápravné výchovy ČR.

V podstatě se jedná o tzv. malý lustrační zákon, který vychází z tzv. velkého lustračního zákona č. 450/1991Sb., a stanoví právě podmínky, pod které spadají příslušníci Policie ČR a Sboru nápravné výchovy.

Problém je v tom, že zákon, který bychom měli projednávat na naší zářijové schůzi, hovoří o tzv. služebních místech, která v novém zákoně nahrazují dosavadní označení funkce. Právě funkce spadaly pod režim lustračního zákona, ale lustrační zákon nezná služební místa. Mohlo by tam tudíž dojít ke komplikacím a k nejednotnosti výkladu a případným sporům, pokud by to tam nebylo uvedeno, dali bychom případnou možnost především příslušníkům bývalé státní bezpečnosti k návratu do bezpečnostních sborů.

Vážené kolegyně, kolegové, doporučuji, abychom postoupili tento návrh zákona do podrobné rozpravy, ve které předložím pozměňovací návrh.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane zpravodaji. Posaďte se, prosím. Musím se ale zeptat, zda někdo podle § 107 jednacího řádu navrhuje, aby Senát projevil vůli návrhem zákona se nezabývat. O slovo se hlásí pan senátor Doubrava.

Senátor Jaroslav Doubrava: Pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, po úvodním slově pana ministra mám pocit, že nastala situace, kdy bychom se předloženým návrhem zákona skutečně zabývat neměli, protože nevíme, o čem budeme jednat. Já tento návrh podávám.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Ano. Kolegyně a kolegové, budeme hlasovat o návrhu pana senátora Doubravy, aby Senát projevil vůli návrhem zákona se nezabývat. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji vám.

Hlasování č. 48 skončilo. Z registrovaných 49 senátorek a senátorů bylo pro 8, proti 28, takže tento návrh byl zamítnut.

Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Jiří Stodůlka. Prosím.

Senátor Jiří Stodůlka: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, tady jsme v praxi viděli příklad toho, co v praxi znamená formulace „nezabývat se“. I výklad této formulace je pochopitelně špatný. Velice mě mrzí, že tento ctěný Senát neschválil v naší změně jednacího řádu vypuštění tohoto paragrafu, protože se domnívám, že to je paragraf velmi nebezpečný.

Nyní se vrátím k zákonu, který projednáváme. Je mně nepochopitelné, že obsahově nesouvisející zákony se dokáží procházet Parlamentem společně. Dnes jsme se tady třeba bavili o zemědělské problematice. Bývají spojeny i různě jinak exotické zákony. Kdo toto rozdělil? Vždyť tento tisk musí „jet“ spolu. To by mělo být ponaučení do budoucna pro všechny, že zákon provádějící nějaký jiný zákon by měl být součástí jednoho tisku a takto by měl být projednáván. Kumulujeme mnohdy dohromady věci, které spolu vůbec nesouvisí a v tom okamžiku zase uděláme věci, které spolu souvisejí zase až tak těsně, že se dnes musíme vůbec dopustit znásilňování našeho jednacího řádu, protože musíme přijmout pozměňovací návrh, aby to mohlo počkat v Poslanecké sněmovně, až přijde kmenový zákon, jak pan ministr trefně vystihl. Kocourkov.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Ano, děkuji vám za vaše rozhořčení. Dalším přihlášeným je pan senátor Jaroslav Horák. Prosím, máte slovo. Připraví se pan senátor Kubera.

Senátor Jaroslav Horák: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, v doprovodné zprávě senátní legislativy k projednávanému zákonu je v článku XI., odst. 2, v článku XVI, odst. 1 a v článku XXI, odst. 7 vyslovena pochybnost o důvodech jejich znění. Oproti dosavadnímu znění souboru opatření potřebnému k utajení činnosti zpravodajských služeb v současné platné úpravě zplnomocňuje vládu ke zvláštnímu způsobu údajů při hospodaření s prostředky státního rozpočtu, a v projednávaném návrhu se zavádí nová kompetence vlády pro stanovování podmínek pro část záloh zvláštních služeb dle § 31.

Pro tyto zálohy si vláda přiznává kompetence stanovovat, nikoliv evidovat nebo vykazovat zvláštní způsob evidence nebo vykazování, ale přímo podmínky. Například v odst. 14 v § 38h podmínky placení záloh na daň a daň z příjmů, podmínky sociálního zabezpečení v odst. 6, § 9 včetně poznámky pod čarou. Podmínky placení pojistného v § 9, odst. 4 atd.

Vzhledem k tomu, že v platném právu, v Listině základních práv a svobod v čl. XI, odst. 5 je stanoveno, že daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona, aby byly jednoznačné, srozumitelné a se souhlasem Parlamentu, ptám se pana ministra, zda tato ustanovení jsou legitimizována tímto zákonem, ačkoliv formulace je nesrozumitelná i pro naši legislativu, nebo zda může nějak vysvětlit změnu režimu v návrhu zákona oproti současné praxi.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, jak jsem zjistil, mám následovníky, žertýřů je dost, takže tentokrát budu velmi vážný.

Musím říct, že pan ministr ve své úvodní řeči dosvědčil, že pracuje s utajovanými skutečnostmi, protože pokud ho poslouchal někdo cizí zvenku, absolutně nemohl tušit, o co se jedná. Jedná se o to, že cestou z Poslanecké sněmovny se slova „méně než pět let“ změnila na „více než pět let“. To je ona podstata problému, ale to také pro cizího ještě nic neznamená, ale určitě poprosím pana ministra, jestli by poté mohl tuto záhadu vysvětlit.

Nyní však k meritu věci a to k tisku č. 136. Původně jsem měl připraven pozměňovací návrh, který byl širší než ten, který máte na stolech, ale chci vás ujistit, abyste se nenechali zmást jeho zdánlivou složitostí. Je jenom zdánlivě složitý, a to proto, že zasahuje do řady jiných zákonů a proto je tak dlouhý. Můj byl velmi jednoduchý a zněl, že pro výkon veškerých služebních míst je potřeba splňovat předpoklady podle zákona č. 451, což je lustrační zákon. Ten by byl velmi tvrdý, jasný a jednoduchý, ale díky tomu, co se stalo, my v tuto chvíli nemůžeme do tisku č. 135 žádné pozměňovací návrhy uvádět, a proto byla zvolena tato varianta, která v podstatě splňuje totéž, ale bohužel z toho důvodu je složitější.

Vystoupil jsem jenom proto, tento návrh přečtu celý následně v podrobné rozpravě pro protokol, abyste se nesnažili ho rozpitvávat, protože je tomu tak jenom proto, aby byly dodrženy vazby na jiné zákony. Žádný jiný důvod v tom není.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego, a táži se, kdo se ještě hlásí do obecné rozpravy. Obecnou rozpravu proto končím.

Ptám se pana ministra, zda se chce k rozpravě vyjádřit? Prosím, pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády ČR Stanislav Gross: Vážený pane místopředsedo, paní senátorky, páni senátoři, pokud jde o stanovisko pana senátora Stodůlky rozumím tomu, že je rozhořčený, já také nejsem šťastný ze situace, do které jsme se dostali, ale faktem je, že pokud se podíváte na každý velký zákon procesního charakteru nebo podobný, většina z nich měla doprovodné změnové zákony jako samostatný právní předpis. Je to součástí legislativních pravidel a otázkou je, jestli do budoucna by neměla být změněna. S tím ale v tuto chvíli nic nenaděláme.

Pokud bychom se měl vyjádřit k tomu, o čem zde hovořil pan senátor Horák, je to problém, protože především pro férovost musím říct, že tento návrh v původním vládním návrhu nebyl, že se tam dostal v Poslanecké sněmovně v rámci pozměňovacích návrhů. To je první věc, kterou pro férovost říkám.

Druhou věcí je, že život zpravodajských služeb je životem velmi složitým, a budu-li hovořit především o zpravodajských službách, které pracují směrem ven, mimo Českou republiku, a mají-li tyto služby alespoň v zájmových lokalitách mít nějakou agenturu, doufám, že teď už nebudu říkat nic, co bych říkat neměl, a proto budu raději mluvit teoreticky.

Když chce např. nějaká zpravodajská služba cizí moci působit na území ČR, obvyklým způsobem v poslední době je, že se tady založí tzv. krycí firmy. Takováto krycí firma tady vykazuje minimální obchodní činnost, je zaregistrována podle platného českého právního řádu, ale částečně do ní plynou i státní peníze na to, aby mohla vyvíjet i jinou než třeba jenom obchodní činnost, nebo dokonce částečně z výdělku z obchodní činnosti financuje svou činnost ve prospěch cizí státní moci.

Pokud pravidla pro zvláštní nakládání finančními prostředky mají stanovena zákonem, pak samozřejmě to, co je stanoveno zákonem, je veřejné, protože neznám žádný zákon, který by mohl být neveřejný. Kdybych měl říct, jak tuto záležitost řešit, řekl bych: raději ji neřešte vůbec, než aby byla řešena zákonem, protože ji prostě zákonem řešit nelze. To by si potom někdo přečetl naše zákony a přesně by věděl po čem jít, jaké věci realizovat.

Ve své podstatě mám pocit, že v tom, co Sněmovna schválila, jde o to, aby byl vytvořen aspoň nějaký dohledatelný mechanizmus pro teoreticky případnou praxi, protože jinak si praxe pomůže sama. Mluvím velmi teoreticky např. o tom, jak tady postupují jiné cizí státní moci na území ČR.

Znovu říkám, že pokud byste chtěli, aby tato záležitost byla řešena zákonem, budu vám navrhovat, abyste to neřešili vůbec, abyste vypustili tyto články, protože by to byla možnost pro zprůhlednění tohoto problému.

Doufám, že jsem neřekl nějakou nepřesnost, protože to zase nejsou tak úplně věci, které by se dělily při tvorbě tohoto zákona na Ministerstvu vnitra.

Pokud jde o to, o čem hovořil pan senátor Kubera, jeho pozměňovací návrh bude přednesen, vyjádřím se k němu, pokud nebude vůle, a zřejmě není, schválit tento návrh zákona bez pozměňovacích návrhů.

K poznámce, kdy hovořil o tom, co je to více nebo méně pět let. V praxi to není nic, teď řeknu něco, co se vám možná bude zdát zvláštní, ale když bude existovat to, či ono znění, v praxi nám to žádný velký problém neudělá, protože prakticky jde jenom o to v § 10 odst. 2 určit, kdo bude, nebo nebude v začátku zařazovat do tříleté zkušební lhůty.

Takže ono v praxi to bude buďto okruh osob, které se budou moci vrátit, přijít ke sboru bez té zkušební lhůty bude širší anebo užší. To je ten praktický problém, který by mohl nastat. Myslím, že dneska už jsme – nevím – nějakých 13 let po roce 1989, nebo 14 let, tak ta možnost, že by se nějací vlivní příslušníci bezpečnostních složek před rokem 1989 dostávali bez té zkušební lhůty k policii, je nemyslitelná, protože prostě nebudou splňovat jiné kvalifikační předpoklady, které jsou v tom zákoně jsou dány.

A to, co tady je v tom ustanovení – je proto, kdo z příslušníků, které chceme udržet, protože dneska - nevím, jestli to víte - tak 69 % příslušníků policie jsou lidé, kteří přišli po roce 1989. Takže znovu říkám – je to problém ten, který se v tuto chvíli řeší mezi Sněmovnou a Senátem, ale i kdyby bylo to znění, které bylo vadné, tak nám to v praxi žádný problém neudělá. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji, s faktickou poznámkou pan senátor Horák.

Senátor Jaroslav Horák: Já samozřejmě nechci, aby vláda, nebo zákon otevřel úplně způsoby toku prostředků na činnost tajných služeb. Já jsem se jenom zeptal, proč toto znění, nebo v tomto znění, v novém znění zákona si vláda přisvojuje jiné kompetence, než měla doteď, ačkoliv také musela utajovat – a já tady pro informaci přečtu úplně krátký text té dosavadní praxe.

Opatření k utajení činnosti. Jestliže je to nutné k utajení jejich činnosti, mohou zpravodajské služby a jejich příslušníci používat zvláštní způsoby vykazování údajů při hospodaření s prostředky státních rozpočtů, včetně devizového hospodaření, přiznávání daně z příjmů, vykazování údajů pro účely státní sociální podpory, vykazování pojistného všeobecného zdravotního pojištění a pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Tento zvláštní způsob vykazování údajů stanoví vláda. Vykazování – nějaké plochy prostředků jsou a vykazují se nějak podle pokynů vlády - tomu já rozumím, ale tady si vláda přisvojuje kompetenci stanovit podmínky placení záloh, nebo dokonce daní, podmínky zabezpečení – to mohou být také podmínky, že neplatí nic, nebo dokonce něco dostávají. Já si myslím, že jen toto chci vysvětlit, nic jiného. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego, já mám pocit, že to nebyla faktická poznámka. Byla ukončena obecná rozprava. Pan ministr ještě na tuto faktickou – věcně faktickou poznámku bude reagovat.

Místopředseda vlády ČR Stanislav Gross:Znovu říkám – to, co tady citoval pan senátor, je platné znění zákona č. 153 o zpravodajských službách, takže ono opravdu je to ošetřeno tímto zákonem, ale pravda je, že dochází k určitým problémům, které dnes v praxi jsou. Kdyby platilo to, co bylo řečeno nyní panem senátorem, pak neplatí jeho první věta, že si vláda osvojuje pravomoce, které nemá, protože on dále citoval a tvrdil, že je má v tom zákoně.

A to, o co tady mimo jiné také jde – jde o to, aby – protože když budu chtít zjistit – jinak. Když ve Spojených státech chce někdo o někom něco zjistit, tak nejlepší způsob, jak něco zjistit je přes pracovní, sociální resp. zdravotní pojištění. Kdo z vás znáte život ve Spojených státech, tak víte, že tak to prostě funguje, protože je to všechno na informačních systémech a všechno se dá dohromady. Příjem, zaměstnavatel – není problém a některé další věci. Ale znovu říkám, pokud už se rozhodne Senát ten návrh vrátit a vypustit toto ustanovení, nebude to žádné drama, my s tím dokážeme žít. Takže bude záležet na rozhodnutí Senátu v tuto chvíli.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Ano, děkuji. Ptám se pana garančního zpravodaje, jestli se chce vyjádřit ještě k obecné rozpravě. Nikoliv. V této chvíli otevírám podrobnou rozpravu, do které se hlásí pan senátor Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera: Než předložím pozměňovací návrh, tak musím říci faktickou poznámku. Já jsem se vůbec neptal na věcnou stránku věci více nebo méně, já jsem se ptal na to, když vláda předloží Poslanecké sněmovně zákon, kde text A, aniž by se toho textu kdokoliv dotkl, tak do Senátu přijde text B. Na to já jsem se ptal, ale dobře. Ptám se, vážení kolegové, jestli to musím celé číst, ale asi steno bude požadovat, abych to přečetl.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Pane kolego, vzhledem k tomu, že to není součástí senátního tisku se obávám, že budete muset ten návrh přečíst.

Senátor Jaroslav Kubera: Udělám to. Za část 40. vložit novou část 40., která bude znít:

Část 41. Změna zákona o některých dalších předpokladech pro výkon některých funkcí obsazovaných ustanovením nebo jmenování příslušníků Policie ČR a příslušníků Sboru nápravné výchovy ČR.

Článek XVI. Zákon č. 279/1992 Sb., o některých dalších předpokladech pro výkon některých funkcí obsazovaných ustanovením nebo jmenováním příslušníků Policie ČR a příslušníků Sboru nápravné výchovy ČR, ve znění zákona č. 256/1995 Sb., zákona č. 424/2000 Sb. a nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod číslem 35/2002 Sb. se mění takto:

1.? V § 2 se doplňuje odstavec 3, který včetně poznámky pod čarou číslo 1a) zní: Odstavec 3 – funkcemi podle odstavců 1 a 2 se rozumí služební místa podle zvláštního zákona 1a). Poznámka 1a) – zákon č. – Sb. – ještě není, o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů.

2.? V § 4 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se nový odstavec 2, který zní: Odstavec 2 – funkcemi podle odstavce 1 se rozumějí služební místa podle zvláštního zákona. Poznámka pod čarou 1a).

Za § 10a se vkládá nový § 10b, který zní: § 10b – ustanovení tohoto zákona, s výjimkou § 2, § 3 odstavec 1 písm. a), b), f), h) a i) a odstavec 2, § 4 a § 5 se použijí pro stanovení některých dalších předpokladů pro ustanovení nebo jmenování na služební místa služebních funkcionářů v Hasičském záchranném sboru ČR, Celní správě ČR, Bezpečnostní informační službě a Úřadu pro zahraniční styky a informace obdobně s tím, že dalším předpokladem pro výkon funkce je, že občan v období od 25: února 1948 do 17. listopadu 1989 nebyl

a) pro ustanovení nebo jmenování na služební místo příslušníka Bezpečnostní informační služby nebo Úřadu pro zahraniční styky a informace

1.? příslušníkem Sboru národní bezpečnosti zařazeným ve složce Státní bezpečnosti na úseku s kontrarozvědným zaměřením,

2.? zařazen na funkci náčelníka odboru a vyšší ve složce Státní bezpečnosti,

3.? ve Sboru národní bezpečnosti ve funkci tajemníka hlavního výboru Komunistické strany Československa nebo hlavního výboru Komunistické strany Slovenska, členem hlavního výboru Komunistické strany Československa nebo hlavního výboru Komunistické strany Slovenska, členem celoútvarového výboru Komunistické strany Československa, nebo celoútvarového výboru Komunistické strany Slovenska, nebo příslušníkem Sboru národní bezpečnosti zařazeným ve Správě pro politickovýchovnou, vzdělávací, kulturní a propagační činnost federálního ministerstva vnitra,

b) pro ustanovení nebo jmenování na služební místo služebního funkcionáře v Hasičském záchranném sboru nebo Celní správě, příslušníkem Sboru národní bezpečnosti zařazeným ve složce Státní bezpečnosti.

Dosavadní část 41 a článek 51. označit jako část 42. a článek 17 – 41 já to nevidím v těch brýlích. Omlouvám se steno.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji za rychločtení, jenom pane kolego, vy jste to celé uvedl jako článek římská 16 - nějaký klikyhák, který tomu neodpovídá, to je nějaká chyba, asi tisková. Je to 41? Ano, vy jste četl 16, myslím. 41 – dobře. Teď poslední je 41. Dobře. To jen pro pořádek. Tady tak divně píší 41 v jednom případě, 41 v druhém případě. Dalším přihlášeným do podrobné rozpravy je pan senátor Jiří Liška.

Senátor Jiří Liška: Vážené kolegyně a kolegové. Kolega Kubera četl celý ten svůj pozměňovací návrh pro steno. Nevím, jak to dopadlo, byl bych na to velmi zvědavý. Já předkládám společný pozměňovací návrh Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a našeho Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Je to pod číslem 136/1 a 136/2. Ještě si dovoluji přidat k tomu jeden svůj vlastní pozměňovací návrh. Máte jej před sebou. V článku 12 vypustit slova Hasičský záchranný sbor ČR. Ten text, který bychom měli podle mého názoru vypustit, jsme totiž před 3,5 hodinami schválením senátního tisku č. 133, kterým se novelizoval zákon o ochraně veřejného zdraví, v podstatě už jednou zařadili. Bylo by to během jednoho dne dvakrát, a to si myslím, že by nebylo vhodné.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Ano, děkuji vám, pane kolego a ještě jsou právě rozdávány pozměňovací návrhy pana senátora Horáka, prosím, kdyby je mohl přečíst také kvůli stenozáznamu.

Senátor Jaroslav Horák: Dámy a pánové, já k odstranění změny, kterou považuji za nejen nadbytečnou, protože to je ošetřeno jinak, ale dokonce i lehce chybnou, navrhuji, aby v článku 11, bod 2 se zrušil, zrušit číslování bodů.

Za druhé v článku 16, bod 1 zrušit, dosavadní body 2 až 5 a označit jako body 1 až 4.

Za třetí v článku 21 bod 7 zrušit. To je vše, děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane senátore. Hlásí se ještě někdo do podrobné rozpravy? Vzhledem k tomu, že nikoliv, podrobnou rozpravu končím a pan ministr se zřejmě šel poradit se svými kolegy. Už je tady a prosím ho, aby se v podrobné rozpravě vyjádřil, než budeme hlasovat o pozměňovacích návrzích.

Místopředseda vlády ČR Stanislav Gross:Vážený pane místopředsedo, paní senátorky, páni senátoři, přiznám se, že jsme tím, že jsme nevěděli, že jste před třemi hodinami něco odhlasovali, tak mi nezbývá nic jiného než věřit místní legislativě a tedy souhlasit s tím, že problém Hasičského záchranného sboru je řešen někde jinde. Doufám, že se mohu spolehnout.

K tomu obecnému problému, který tady zmínil pan kolega Kubera, že jsem se nevyjádřil přesně, tak se omlouvám. Nepochopil jsem, že měl na mysli problém změny textu. Já se k tomu víc vyjádřit neumím, protože ten problém prostě někde vznikl a asi se bude dohledávat kde vznikl. Znovu říkám. Myslím si, že věcně je to prostě taková hloupost, že to za žádné problémy nestojí, ale prostě ten problém vznikl. Nicméně také upozorňuji na to, že to není zdaleka ojedinělý problém, protože například ve Sbírce zákonů vyšel platný zákon, kterým se všichni řídíme, v textu, který nikdy nikdo neschválil v Poslanecké sněmovně a budeme to muset teď velmi narychlo řešit, protože vyšel ve Sbírce zákonů a je závazný. Jde o zákon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností. Tam prostě text, který byl zveřejněn a který byl podepsán příslušnými ústavními činiteli neodpovídá tomu, v jakém znění byl schválen a také ten problém prostě existuje. Takže jenom chci říci, že to není jediný případ, nic víc k tomu říci neumím.

Pokud jde o to, co zde přednesl pan senátor Kubera jako pozměňovací návrh, já s ním, budou-li schvalovány pozměňovací návrhy, vyslovím souhlas, jenom bych chtěl říci, že jsme přesvědčeni, že ten problém řeší stávající právní úprava, ale pravda je, že může být jiný právní názor a pak určité problémy vznikat mohou, takže to, o co se my opíráme, je ustanovení z přechodných ustanovení, kde vztah mezi zánikem dosavadní funkce a vznikem služebního místa je upraven, ale pravda je, že ty názory na to by mohly býti různé.

Snad bych jenom řekl k tomu to, ale to je spíš problém stávajících lustračních zákonů, že pro příslušníka Hasičského záchranného sboru, pokud bude návrh schválen, budeme vyžadovat přísnější podmínky ve vztahu k bývalé státní bezpečnosti, než k příslušníkům Bezpečnostní informační služby, ale to je dáno tím, že tady vlastně bylo načteno a promítnuto stávající znění lustračních zákonů, protože pro příslušníky BIS se vyžaduje, aby nepůsobili v minulosti u státní bezpečnosti na úseku kontrarozvědné činnosti, kdežto u hasičů se bude vyžadovat, aby nepůsobili nikdy v minulosti u státní bezpečnosti. Takže to je jenom trochu paradox, na který upozorňuji, ale to není problém tohoto zákona, to je problém těch starých nebo starších lustračních zákonů.

Pak jestli jsem to dobře zaznamenal, pan senátor Liška odkázal na usnesení resp. na pozměňovací návrh s usnesením, které zřejmě vzniklo včera večer a já se tedy přiznám, že si moc nejsem jistý, kterých bodů se to usnesení týkalo, protože jsem byl přesvědčen, že se týkalo také lustrací. Čili to jsou dva návrhy, které se doplňují, takže pak platí mé vyjádření a nemám s tím zásadní problém.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji, ještě pan senátor Horák.

Místopředseda vlády ČR Stanislav Gross: Pokud jde o pana senátora Horáka, já k tomu mám neutrální stanovisko. Prostě pokud to bude vypuštěno, bude vypuštěno, pokud nebude, bude to o trochu lepší, ale rozumím tomu pohledu, který byl přednesen, že to je velmi složité.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji a prosím pana garančního zpravodaje, aby nám řekl o čem v jakém pořadí budeme hlasovat.

Senátor Jiří Liška: Kolegyně, kolegové, doporučoval bych, abychom začali pozměňovacím návrhem pana kolegy Kubery,především proto, že to je pozměňovací návrh, který je jakoby širší, protože pozměňovací návrh obou dvou výborů v podstatě se zabývá pouze jmenováním příslušníkům Policie ČR a příslušníkům Sboru nápravné výchovy ČR, zatímco návrh kolegy Kubery obsahuje resp. zasahuje také do Hasičského záchranného sboru ČR, Celní správy ČR, Bezpečnostní informační služby a Úřadu pro zahraniční styky.

Chtěl bych ještě jednou doplnit to, co říkal pan ministr: tato novela se vztahuje na služební místa služebních funkcionářů, nedá se říci na hasiče, protože hasiči by byli prakticky všichni, ale na služební místa služebních funkcionářů. Myslím, že si v tom rozumíme. V případě přijetí návrhu kolegy Kubery by pozměňovací návrhy z výborů byly nehlasovatelné.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Ano, má někdo námitky proti tomuto postupu? Vzhledem k tomu, že nikoliv, budeme hlasovat.

Prosím, pane garanční zpravodaji.

Senátor Jiří Liška: Doporučuji, pane předsedající, ke schválení.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Ano, je to pozměňovací návrh pana senátora Kubery, stanovisko pana ministra? Pan zpravodaj doporučuje.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 49 skončilo. Z registrovaných 51 senátorů a senátorek pro 42, proti 2, tento návrh byl schválen.Prosím, můžete pokračovat.

Senátor Jiří Liška: Jako další by bylo hlasování o pozměňovacích návrzích kolegy Horáka. Jsem přesvědčen, že musíme hlasovat o všech naráz.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Stanovisko pana ministra – neutrální. Pan zpravodaj doporučuje.

Zahajuji hlasování, kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO, kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 50 skončilo. Z registrovaných 51 senátorek a senátorů pro 29, proti nikdo, při kvóru 26, tento návrh byl schválen.Prosím.

Senátor Jiří Liška: Posledním je pozměňovací návrh, který vypouští slova „Hasičský záchranný sbor České republiky“.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Stanovisko pana ministra je doporučující, věřící, vaše je doporučující. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování č. 51 skončilo. Z registrovaných 51 senátorek a senátorů pro 39, proti nikdo. Tento návrh byl schválen.

Vzhledem k tomu, že jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy, přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování č. 52 skončilo, z 51 registrovaných senátorek a senátorů pro 43, proti nikdo. Tento návrh byl schválen.Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji panu garančnímu zpravodaji.

Pan ministr uvede poslední bod dnešního jednání, kterým je:

Návrh zákona o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů,

senátní tisk 137.Pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády ČR Stanislav Gross:Vážený pane místopředsedo, paní senátorky a senátoři, především děkuji za trpělivost. Uvedl bych tento návrh.

Účelem tohoto návrhu zákona je zakotvení právní úpravy postupu při výkonu rozhodnutí soudu o zajištění majetku jako procesního institutu směřujícího k realizaci trestu propadnutí majetku nebo k dosažení náhrady škody poškozenému po trestním řízení. K vypracování tohoto návrhu zákona nás vedou dva okruhy důvodů. Za prvé jde o požadavky praxe, kdy na rozdíl od právní úpravy, kterou se řeší zajištění peněz na hotovosti nebo na účtu v bance a zajištění cenných papírů, což je § 79a a 79c trestního řádu, které jsou považovány za vyhovující, chybí odpovídající právní úprava ohledně věcí movitých a nemovitých zajištění v průběhu trestního řízení. V praxi jsou s tím poměrně obrovské problémy, protože život přináší věci, kdy v průběhu trestního řízení je zajištěna loď, stádo koní, stádo pštrosů, letadlo a není právní úprava, která by dostatečně dobře řešila tento problém.

Druhý okruh problémů jsou mezinárodní závazky, které na sebe přijala Česká republika. Jde o požadavky na zmrazení a následné účinné odčerpávání výnosů z trestné činnosti, které jsou stále naléhavější v souvislosti s plněním závazků v boji s mezinárodním zločinem, v boji s praním špinavých peněz, obchodováním s lidmi, drogovou kriminalitou a některými dalšími druhy organizovaného zločinu. Pro náš stát tak vyplývají požadavky zakotvit ve vnitrostátním zákonodárství instituty, které umožní jednak v rámci výkonu trestní jurisdikce účinný majetkový postih, jednak vytvoření předpokladů pro účinnou mezinárodní spolupráci. Zajištění majetku je svou povahou předběžným opatřením, kterým se sleduje vykonatelnost rozhodnutí o uložení trestu propadnutí majetku nebo o povinnosti k náhradě škody v případě, že obviněný bude uznán vinným trestným činem. Jedná se o majetek, který není ve vlastnictví státu, ale je ve vlastnictví obviněného, na kterého je třeba až do vynesení pravomocného rozsudku hledět jako na nevinného.

Trestní řád zná v současné době tři důvody pro rozhodnutí o zajištění majetku nebo případně pouze jeho části. V případě, kdy jde o zajištění nároku poškozeného, to upravuje § 47 trestního řádu, dále když jde o zajištění majetku v souvislosti s ukládáním trestu propadnutí věci, upravuje § 347 trestního řádu, a dále jde o zajištění majetku v rámci mezinárodní právní pomoci v trestních věcech, jak ji upravuje § 384, odst. 2 a 3 trestního řádu.

Přestože shora uvedené instituty sledují různé cíle, jejich obsah je shodný. Rozhodnutím zajistit neboli zmrazit majetek nebo jeho část má se předejít tomu, aby nedošlo k jeho zmizení, zničení, zcizení, zmenšení apod. Navrhovaný zákon se nijak nedotýká podmínek, za nichž soud o zajištění majetku rozhoduje. Ty budou i nadále zakotveny v trestním řádu. Navrhovaný zákon se ale snaží dát odpověď na otázku, jaká opatření má soud dále učinit, aby byl naplněn účel rozhodnutí o zajištění majetku, tedy aby byl zjištěn obsah a rozsah zajištěného majetku, aby byly provedeny úkony potřebné k tomu, aby věci ze zajištěného majetku nebyly převáděny na jiné osoby a aby bylo zajištěno to, že majetek bude i nadále v souladu se svým věcným určením využíván tak, aby nedošlo k jeho zmenšení nebo ke zbytečné škodě.

Právní úprava postupu při zjišťování obsahu a rozsahu majetku, na který dopadá výrok o zajištění a právní úprava jeho správy, vybočuje z vlastního předmětu trestního řízení a svým obsahem není ani tak procesní normou, ale spíše normou organizační, která zavazuje i jiné subjekty než orgány činné v trestním řízení. Proto nebyla zvolena cesta přímé novelizace trestního řádu, ale navrhuje se zde samostatný zákon, který komplexně upravuje způsob výkonu zmíněného zajišťovacího rozhodnutí.

Návrh rovněž vyžaduje změny kromě trestního řádu i exekučního řádu a také atomového zákona. Pokud jde o trestní řád, zde dochází ke sjednocení postupu při zajišťování majetku z různých právních důvodů, neboť dosavadní úprava obsahuje neodůvodněné rozdíly.

Pokud jde o institut peněžité jistoty, který se také v trestním řádu navrhuje, navrhuje se jako náhrada zajištění majetku k uspokojení nároků poškozeného na náhradu škody, což je i další posilování postavení poškozeného, které podle našeho názoru není stále ještě dostatečně zohledněno.

Pokud jde o soudní exekutory, o tento zákon, zde se exekuční činnost doplňuje o novou působnost soudních exekutorů při správě zajištěného majetku.

Pokud jde o atomový zákon, zde se doplňuje o správu radioaktivních látek zajištěných podle tohoto navrhovaného zákona.

Paní senátorky, páni senátoři, myslím, že jako odůvodnění by to mohlo v tuto chvíli stačit. Těším se na rozpravu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane ministře. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Ústavně-právní výbor. Ten přijal usnesení, které bylo rozdáno jako senátní tisk č. 137/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Pavel Janata, který přednese zpravodajskou zprávu. Prosím, pane senátore.

Senátor Pavel Janata: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, jak pan ministr mluvil a odůvodňoval návrh tohoto zákona, tak jsem si škrtal ve svých poznámkách ke zpravodajské zprávě, co všechno už nemusím v tuto pozdní hodinu říkat. Tedy jen některá drobná doplnění.

Hlavním nedostatkem stávající úpravy, která je obsažena v trestním řádu a je poněkud zbytečně nejednotná, poněkud roztříštěná, ale hlavním jejím nedostatkem je nedostatečná úprava správy zajištěného majetku. Správa zajištěného majetku je věc, která tak úzce s vlastním trestním procesem popsaném v trestním řádu nesouvisí. To je jeden z důvodů, proč se to tady dává do zvláštního zákona.

Z toho plyne to, že popis a úprava spravování zajištěného majetku je podstatnou částí tohoto navrhovaného zákona. V této oblasti jsou v zásadě dvě možnosti: buď správu provádí úřad pro stupování státu ve věcech majetkových, nebo panem ministrem zmínění exekutoři. Specifický majetek potom spravují speciální správci, tj. třeba případ toho jaderného materiálu, který spravuje Správa úložišť radioaktivního odpadu. Např. zbraně a výbušniny spravuje Ministerstvo vnitra. Je tam také možnost svěřit, aby to územní pracoviště úřadu bylo při zastupování státu ve věcech majetkových úřad nebo exekutor; svěřil správu majetku, jehož povaha je taková, že ani úřad ani exekutor není schopen jej efektivně spravovat – aby tato správa byla svěřena buď organizační složce státu, která se takovou činností dle povahy toho zajištěného majetku zabývá, popř. i podnikateli, který se takovou činností zabývá. U toho podnikatele je to samozřejmě na základě smlouvy a za úplatu.

Kolegyně a kolegové, drobné legislativní problémy tohoto zákona, na které nás upozornila informace legislativního odboru, případně některé věci, které považovala za dobré si ještě s navrhovatelem vyjasnit – to všechno jsme probrali v Ústavně-právním výboru. Já mohu konstatovat, že nikoho z členů Ústavně-právního výboru tato debata, toto vyjasňování a ujasňování si věcí nakonec nevedlo k tomu, že by podal nějaký pozměňovací návrh.

Jediný návrh, o kterém jsme hlasovali, byl návrh na schválení. Já vás nyní seznámím s usnesením Ústavně-právního výboru z 22. schůze konané 30. července k návrhu zákona o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů – po úvodním slově dr. Vladimíra Krále, náměstka ministra spravedlnosti, po mé zpravodajské zprávě a po rozpravě Ústavně-právní výbor doporučuje Senátu schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego. Posaďte se také ke stolku zpravodajů. Nyní se táži, zda někdo navrhuje – podle § 107 jednacího řádu, aby Senát projevil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Kubera, dnes již naposled.

Senátor Jaroslav Kubera: Vzal jste mi slovo, pane předsedající – dnes již naposled, a nadlouho, takže si oddychnete. Ne, já nemám nic proti tomu zákonu. Naopak ten zákon je potřebný. Já chci jenom upozornit na jednu věc, která vyvstala při diskuzích v Ústavně-právním výboru, a to je téma správy toho majetku v případě toho zajištění. Je tam jeden problém, že vzhledem k tomu, že stádo koní nemůže spravovat nikdo jiný než ten, kdo rozumí koním, a protože soudní procesy u nás trvají velmi dlouho, tak se může velmi snadno stát, že obviněný člověk za dobu, než dojde buď k osvobozujícímu nebo k odsuzujícímu rozsudku, už nebude mít ani to stádo koní. A opravdu to není vtip. A může to kolečko dojít tak daleko, že ten, kdo byl určen jako správce, a máme z minulosti takové případy různých likvidátorů a správců konkurzních podstat, kteří tu konkurzní podstatu rozkradli ještě dřív, než ji stačili nějakým způsobem zpeněžit. Tohle nevím, jak z toho ven. Asi jediná cesta je, a bohužel exministr Bureš razil tehdy takovou zásadu, že obviníme každého občana a pak jich 90 % osvobodíme, což je v Čechách také těžké, protože u nás se na obviněného samozřejmě veřejnost a média dívají na jakoby už odsouzeného a je to velmi problematické. Když ten člověk je – jako bývalý starosta Mrázek – po devíti letech (a jsou další příklady) osvobozen, tak ta léta už mu nikdo nevrátí. A teď to bude ještě zkombinováno s tím, že to může být podnikatel, protože to se nevztahuje na nějaké malé drobné podnikatele. To se může vztahovat na velkou firmu. A tam to může být tak, že firma vlastně skončí; ten člověk je nakonec osvobozen. Takže já chci jenom na tuto okolnost, že by se to mělo brát v úvahu i v tom, a jsme stále u toho stejného problému rychlosti soudnictví, že jenom rychlý proces je spravedlivý. To jenom tolik, co jsem chtěl k tomu říct. Nebrání mi to, abych ten zákon podpořil. Děkuji a přeji hezkou dovolenou.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Jiří Stodůlka.

Senátor Jiří Stodůlka: Vážený pane předsedající, pane ministře, pan kolega Kubera je stižen fobií, že se pohybujeme jenom v prostředí samých dacanů a darebáků, kteří rozkradou všechno co vidí. To je trochu deformovaný pohled. Já si myslím, že ten zákon je třeba z toho důvodu, že dnes neexistuje žádné řešení. Vylepšit ten zákon v tomto směru nedokážeme. Buď to bude dělat poctivý nebo nepoctivý člověk. Ale legislativní řešení to nemá. To je řešení někde úplně jinde.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Ano, děkuji. Možná zajistit majetek toho správce. Hlásí se pan senátor Jaromír Volný. Nikomu se nechce domů.

Senátor Jaromír Volný: K tomu problému, co tady nastínil pan kolega Kubera, tak tam bych chtěl říct, že tam je tomu obdobně jako s jinou odpovědností za škodu; a výslovně je v zákoně uvedeno, že kdyby se ten správce dopustil něčeho takového, o čem tady pan kolega Kubera mluvil, tak odpovědnost za to nese přesto stát. Čili kdyby se stalo, že správce něco ukradne, povede jeho firmu k bankrotu atd., tak stát nese za to zodpovědnost. Tolik k tomu ještě dodatek.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego. Hlásí se ještě někdo do obecné rozpravy? Již nikoho nevidím. Obecnou rozpravu končím. Táži se pana ministra, zdali se chce k obecné rozpravě vyjádřit.

Místopředseda vlády ČR Stanislav Gross:Vážený pane místopředsedo, paní senátorky, páni senátoři, to, o čem tady hovořil pan kolega Kubera, to je téma, o kterém se debatovalo na mnoho fórech, samozřejmě především u tvůrců tohoto zákona. Kolečko bylo také v Ústavně-právním výboru. Jsem přesvědčen, že co můžeme ošetřit, tak to skutečně v tomto návrhu ošetřeno je. Ať už jde o obecné předpisy o náhradě škody, ať už jde o možnosti prodeje se souhlasem obviněného, kdy on dokonce může stanovit minimální cenu, za kterou to bude prodáno. Je tam řešena i možnost u těch specifických majetků, že bude pronajato někomu, kdo zajistí; s tím, že v případě, že to nezajistí, tak je to problém státu, který to pak bude muset nahrazovat; tak kdo bude třeba schopen spravovat to stádo koní. Takže ty možnosti, které se vymyslet dají, ty, jsem přesvědčen, že vymyšleny byly, a skutečně to prošlo mnoha fóry, kde ty diskuze byly vedeny.

Já bych byl samozřejmě rád, kdyby tento návrh byl Senátem schválen v tomto znění. Na závěr bych chtěl říct, že nemám rád, když se někdo pyšní cizím peřím. Takže tento návrh, přestože ho tady odůvodňuji já, nezpracovávalo Ministerstvo vnitra, byť jsme byli docela vydatným spolupracovníkem. Gró té činnosti odvedlo Ministerstvo spravedlnosti při přípravě tohoto návrhu zákona a je zapotřebí, aby to tady bylo řečeno, protože to byl návrh zákona, kterým osobně Pavel Rychetský odvedl velký kus práce. Takže děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane ministře. Ptám se pana garančního zpravodaje, jestli se chce vyjádřit k obecné rozpravě. Již nikoliv.

Kolegyně a kolegové, byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Provedeme poslední hlasování.

Budeme hlasovat o návrhu schválit předložený návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování č. 53 skončilo. Ze 47 registrovaných senátorek a senátorů pro 44, proti nikdo. Návrh byl schválen. Končím projednávání tohoto bodu.

Děkuji panu ministru Grossovi, panu garančnímu zpravodajovi a zároveň končím 9. schůzi Senátu. Přeji vám pěkné prázdniny a připomínám, že se shledáme ve středu 10. září, kdy bude ve 13.00 hodin zahájena 10. schůze Senátu Parlamentu České republiky. Hezký večer.