Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Těsnopisecká zpráva

Těsnopisecká zpráva

ze 7. schůze, 4. funkčního období Senátu

Parlamentu České republiky

___________________________________________________

1. den schůze

(25. června 2003)

Předseda Senátu Petr Pithart:Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dovolte mi, abych vás přivítal na 7. schůzi Senátu. Tuto schůzi jsem svolal na návrh Organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pozvánka na dnešní schůzi Senátu vám byla zaslána ve středu 4. června 2003.

Z dnešní schůze se písemně omluvili tito senátoři: František Kroupa, Daniela Filipiová, Josef Jařab, Jaroslava Moserová, z dopoledního jednání se pak omluvil kolega senátor Jan Fencl. Prosím vás nyní, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami. Pro vaši informaci připomenu, že náhradní identifikační karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu.

A nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji vám, aby ověřovateli 7. schůze Senátu byli senátor Josef Pavlata a senátorka Jitka Seitlová.Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Žádné nejsou, přistoupíme tedy k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 7. schůze Senátu byli senátor Josef Pavlata a senátorka Jitka Seitlová. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji. Konstatuji, že v okamžiku hlasování pořadové č. 1 se z 61 přítomných senátorek a senátorů pro vyslovilo 59, nikdo nebyl proti, kvorum bylo 31. Návrh byl tedy přijata ověřovateli této schůze Senátu byli určeni senátor Josef Pavlata a senátorka Jitka Seitlová.

Dále v souladu s § 57 odst. 1 stanovíme pořad 7. schůze. Návrh pořadu 7. schůze Senátu ve znění navržených změn a doplnění vám byl rozdán na lavice. V souladu s usnesením Organizačního výboru č. 115 ze včerejška, tedy z 24. června 2003, navrhuji tuto změnu pořadu 7. schůze Senátu. Doplnit bod Informace vlády ČR o vojenských cvičeních jednotek a štábů Armády České republiky se zahraničními partnery na území České republiky i mimo něj za období leden-březen 2003, a to na místo dvacáté, a o bod Vládní návrh na zapojení kontingentu Armády České republiky do souboru mezinárodních opatření ke stabilizaci bezpečnostní situace a pro poskytování humanitární pomoci a obnovu Irácké republiky, a to na místo 21.

Dále projednat:

a) bod Návrh zákona o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), jde o senátní tisk č. 105, ve středu 25. června jako třetí bod dopoledního jednání.

b) body, jejichž odůvodněním byl vládou pověřen ministr financí – jde o senátní tisky č. 104, 116 a 117 – ve středu 25. června 2003 jako první tři body odpoledního jednání.

c) body, jejichž odůvodněním byl vládou pověřen ministr průmyslu a obchodu – jde o senátní tisky č. 103 a 108 - ve čtvrtek 26. června 2003 jako první dva body dopoledního jednání. A konečně

d) bod Návrh zákona o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů – jde o senátní tisk č. 106 – v pátek 27. června 2003 jako první bod dopoledního jednání.

Zároveň dovolte, abych vás seznámil s některými časovými koordináty. Dnes budeme jednat zhruba do 13.00 hod., poté bude hodinová přestávka na oběd, po které jednání započne a budeme jednat do 19.00 hod. Zítra začneme již v 9.00 hod. a v 10.45 schůzi přerušíme do pátku do 10.00 hod.

Má prosím někdo z vás nějaký další návrh na změnu či na doplnění pořadu schůze? Prosím, pan senátor Šula.

Senátor Jaroslav Šula: Kolegyně a kolegové, s ohledem na nedoprojednaný bod v tuto chvíli ve Výboru pro Evropskou integraci, bod č. 106, to je zákon o chemických látkách, dávám jménem předsedy výboru návrh na vypuštění tohoto bodu z programu schůze. Také z toho důvodu, že vlastně dnešního dne jsme dostali opravený tisk, který posouvá termín projednání tohoto zákona do 24. července. My budeme na tomto bodu na výboru pokračovat 15. července. Pokud by se to hodilo, doporučoval bych, aby tento bod byl zařazen na schůzi 16. července. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji. Dále se o slovo hlásí kolega senátor Falbr.

Senátor Richard Falbr: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, navrhuji doplnit program o bod, v němž bychom se zabývali nedůstojnými pracovními podmínkami části pracovníků Senátu, kteří jsou nuceni pracovat v teletnících tam na přilehlém dvoře.

Vzhledem k tomu, že jsem v roce 1996 při ustavování Komise pro práci Kanceláře Senátu navrhoval, aby projednávala i stížnosti pracovníků a vzhledem k tomu, že tu panuje takové ovzduší, že si pracovníci nestěžují, musí se toho ujmout někdo jiný. Myslím si, že je to naše povinnost.

Současně nesouhlasím s přerušením schůze kvůli zájezdu na Ústavní soud, protože si myslím, že tam stačí vyslat delegaci.

Předseda Senátu Petr Pithart:Pane senátore, prosím vás, na které místo v pořadí navrhujete zařadit tento nový bod?

Senátor Richard Falbr: To je mi jedno.

Předseda Senátu Petr Pithart:My ale nemůžeme hlasovat o takovémto neurčeném zařazení.

Senátor Richard Falbr: Jako poslední bod.

Předseda Senátu Petr Pithart: Jako poslední bod, děkuji.

Kdo se dále hlásí s návrhy a připomínkami? Pan senátor Jiří Pospíšil.

Senátor Jiří Pospíšil:Pane předsedo, dámy a pánové, když jsem dostal pozvánku na Ústavní soud, tak jsem neváhal ani chvíli a řekl jsem asistentce, aby mě omluvila, protože je zasedání Senátu. Tady jsem se dověděl, že my zrušíme zasedání Senátu proto, že značná část lidí, která má nějaký vztah a chápe, že Ústavní soud je významná instituce, chce odjet slavit narozeniny.

Domnívám se, že instituce je to významná, ale přece jenom narozeniny jsou jenom narozeniny a zasedání komory Parlamentu je zasedání komory Parlamentu.

Proto navrhuji ustavit delegaci, a to přiměřenou významu instituce, která slaví narozeniny, delegaci, která bude vážená a vyvážená, a navrhuji, abychom pokračovali normálně ve čtvrtek v jednání. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám. Kdo se dále hlásí do rozpravy o návrhu pořadu? Nikdo. Rozpravu k tomuto návrhu končím a budeme hlasovat nejdříve o posledním návrhu kolegy Pospíšila, abychom zítra nepřerušili schůzi Senátu v 10.45 hodin a pokračovali dál.

O tomto návrhu budeme hlasovat. Je to vlastně protinávrh k návrhu, který jsem vám přednesl.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji vám. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Návrh kolegy Jiřího Pospíšila byl schválen.Ze 73 přítomných, tedy při kvoru 37, bylo 47 hlasů pro, 4 hlasy proti.

Nyní budeme hlasovat o návrhu kolegy Šuly, abychom z pořadu 7. schůze vypustili bod, který vedeme jako senátní tisk č. 106.

O tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování pořadové číslo tři schválilo vyřazení bodu senátní tisk č. 106 z pořadu 7. schůze Senátu.

Ze 74 přítomných, tedy při kvoru 38, bylo 72 hlasů pro, nikdo nebyl proti.

Nyní budeme hlasovat, abychom doplnili pořad 7. schůze o bod Projednání pracovních podmínek pracovníků Kanceláře Senátu,který navrhl kolega Richard Falbr a abychom zařadili tento bod na poslední místo pořadu.

Je tomu tak, pane senátore?

Senátor Richard Falbr: Ano.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Čtvrté hlasování v pořadí skončilo. Pro návrh se vyslovilo 53 senátorek a senátorů ze 73 přítomných při kvoru 37. Jeden hlas byl proti.

Nyní jsme vyčerpali všechny návrhy a můžeme hlasovat o návrhu pořadu schůze jako celku, a to ve znění již přijatých návrhů.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Pátým hlasováním jsme schválili pořad 7. schůze Senátu. Z přítomných 74 senátorek a senátorů, tedy při kvoru 38, bylo 73 hlasů pro, žádný hlas proti.

Návrh pořadu 7. schůze Senátu jsme schválili.

Nyní budeme pokračovat v projednávání přerušeného bodu, kterým je:

Návrh senátního návrhu zákona Stálé komise Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury, kterým se mění zákon č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění zákona č. 78/2002 Sb.,

senátní tisk č. 76. Prosím, aby místa u stolku zpravodajů zaujali zástupce navrhovatelů senátor Jiří Stodůlka a zpravodaj garančního výboru senátor Pavel Janata.

Na tomto místě mi dovolte, abych připomněl, že jsme na minulé schůzi Senátu projednali tento tisk v obecné rozpravě, kterou jsme ukončili, a následně poté, co jsme neschválili návrh schválit návrh senátního návrhu zákona, jsme odročili projednávání tohoto bodu na další schůzi Senátu.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem zahajuji podrobnou rozpravu, ve které lze podávat pozměňovací návrhy.

Písemné přihlášky nemám, v tuto chvíli se nikdo nehlásí ani prostřednictvím displeje. Ale už tomu tak není. Promluví v pořadí paní senátorka Jitka Seitlová, pan senátor Jaroslav Doubrava, pan senátor Stanislav Bělehrádek. Paní senátorko, prosím, máte slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:Pane předsedo, dámy a pánové, dovolte, abych opravdu na poslední chvíli předložila pozměňovací návrh, který předkládám na poslední chvíli proto, že jsem se setkala v konkrétním případě s problematikou získání podkladů k návrhu senátního návrhu zákona, za který nesu odpovědnost při projednání v Poslanecké sněmovně. Myslím, že je to situace běžná, ale jestliže teď právě v tuto chvíli projednáváme znění jednacího řádu, zákona, který by měl mít platnost několik dalších let a neměl by být měněn, proto jsem se rozhodla, že by bylo namístě s tímto pozměňovacím návrhem vystoupit.

Podle Ústavy a jednacího řádu Poslanecké sněmovny, zákona o jednacím řádu, ve chvíli, kdy je postoupen zákon Poslanecké sněmovně, teprve tehdy začíná faktické legislativní projednání návrhu zákona.

Senátní návrh, který tady projednáme a schválíme za celý Senát, postupuje do Poslanecké sněmovny a teprve tehdy se fakticky stává součástí standardního legislativního postupu. Poslanecká sněmovna zasílá každý takovýto návrh, ať už je to návrh poslanecký nebo senátní, nebo to může být také návrh krajů, k vyjádření vládě. Vláda se může, ale také nemusí vyjádřit do třiceti dnů. Pokud se vyjádří, pak jednací řád Poslanecké sněmovny stanovuje, že stanovisko vlády je zasláno předsedovi Poslanecké sněmovny a předseda Poslanecké sněmovny toto stanovisko předá nejpozději 10 dnů před projednáním návrhu všem poslancům.

Někdy se toto stanovisko v určitém časovém odstupu objeví na internetu, ale v tu chvíli přicházíme my – senátoři, kteří hájíme senátní návrhy, a musím říct, že často naprosto nestandardním způsobem získáváme tak zásadní materiál, jako je legislativní stanovisko vlády. Pokud je nedostaneme včas, je možné, že se nedokážeme připravit na projednání, které v Poslanecké sněmovně proběhne, tzn., že v prvním čtení může být také v důsledku legislativního stanoviska vlády návrh zamítnut.

Dámy a pánové, myslím, že by tento proces měl být uplatněn také pro kraje a že pokud kraje předkládají takovýto návrh, měly by mít jednoznačně garantované právo získat takovéto legislativní ustanovení vlády. Považuji ale za důležité upozornit i na principiálně právně systémový přístup k tomuto návrhu, který předkládáme. V posledních dnech jsem ho konzultovala se zástupci komise. Na jedné straně přiznávají, že by bylo vhodné, aby takovéto právo toho, kdo předkládá návrh, který má dále projednávat a obhajovat, bylo zaneseno v nějakém právním dokumentu, na druhé straně je zde ale polemika o tom, zda by to mělo být v jednacím řádu Senátu, zda by to nemělo být v jednacím řádu Poslanecké sněmovny.

Dávám vám tento návrh k uvážení, protože jednací řád Senátu předkládá Senát, a pokud se dohodneme na tom, že je účelné a potřebné, aby Senát měl takovéto stanovisko, tak je třeba zvážit, zda máme nějakou šanci a možnost prosadit takovéto oprávnění do jiných zákonů, jako je např. zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny.

Domnívám se, že tuto možnost prostě nemáme, a když včleníme toto ustanovení do našeho jednacího řádu, Poslanecká sněmovna samozřejmě může, a jistě se tak stane ještě při projednávání tohoto zákona, fakticky toto ustanovení vypustit a může ho převést do svého jednacího řádu. Nicméně nemáme v tuto chvíli možnost navrhovat zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovně. Proto tento návrh předkládám jako pozměňovací návrh k právě projednávanému zákonu. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, paní senátorko. Nyní vystoupí pan senátor Jaroslav Doubrava. Prosím ho, aby se ujal slova.

Senátor Jaroslav Doubrava:Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, omlouvám se, protože jsem si myslel, že už byla otevřena podrobná rozprava. Jenom jsem chtěl předložit svůj pozměňovací návrh, ale po vystoupení paní kolegyně Seitlové jsem si uvědomil, že zřejmě probíhá ještě obecná rozprava. Proto se svým pozměňovacím návrhem vystoupím až v podrobné rozpravě.

Předseda Senátu Petr Pithart:Pane senátore, výslovně byla otevřena podrobná rozprava.

Senátor Jaroslav Doubrava:Pak se omlouvám dvakrát. Jak jsem v obecné rozpravě avizoval, dovolil jsem si připravit ve spolupráci s legislativou pozměňovací návrh, který by řešil materiálně-technické zabezpečení senátorů, kteří nejsou zařazeni v žádném z klubů. Pozměňovací návrh vám byl rozdán na lavice, já si ho jenom dovolím oficiálně předložit.

Jedná se o pozměňovací návrh senátora Jaroslava Doubravy k návrhu senátního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění zákona č. 78/2002 Sb.

Pozměňovací návrh zní: v článku I. bodu 2) vložit nový bod tohoto znění:

v odst. 3 § 22 se na konci odst. 1 doplňuje věta: Nezařazeným senátorům lze poskytnout další materiální prostředky nezbytné k výkonu jejich činnosti v Senátu, jejichž rozsah stanoví Senát usnesením. Následující body v článku I. přečíslovat. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane senátore. Slovo má senátor Stanislav Bělehrádek, po něm promluví pan předseda Tomáš Julínek.

Senátor Stanislav Bělehrádek: Pane předsedo, kolegyně, kolegové, dostali jste tisk č. 76/7, kde jsou uvedeny pozměňovací návrhy, které přijal Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Chtěl bych je trochu komentovat.

Především byla provedena změna textu § 11 odst. 4, kde se hovoří o zrušení uváděných důvodů neúčasti na jednání orgánů a pléna Senátu. Domnívám se, že uvádění důvodů nemá žádný smysl. Nikdo je neposuzuje a nevyvozuje z neomluvených neúčastí závěry. Je to jako ve škole. Zkrátka budeme si hrát na to, zda se budeme nebo nebudeme omlouvat, ale oproti škole z toho žádné závěry nebudou. Ve škole se dávají snížené stupně z chování. My ale nejsme školáci, jsme dospělí lidé, jsme členy Parlamentu, takže bych chápal, kdyby takovýto paragraf existoval, pokud by bylo provedeno komplexní řešení, kdy by bylo zcela jasně řečeno, že se musí pracovat v jednotlivých výborech, kde bude uveden seznam senátních akcí, na kterých se vyžaduje účast, dále důvody, kdy by se senátor nebo senátorka mohli omluvit z důvodu neúčasti, ale také by musel existovat nějaký orgán, který by zkoumal, zda ohodnocení neúčasti bylo, nebo nebylo správné. A teprve potom by také měl následovat postih. Vzhledem k tomu, že tomu tak není, navrhujeme, aby uvádění důvodu neúčasti bylo vyškrtnuto.

Dále doporučujeme, aby se zachovala pravomoc senátorských klubů při projednávání změn pořadu schůze Senátu. Nevím, proč tato pravomoc senátorských klubů byla zrušena. Dříve byla možnost vetovat senátorským klubem rozšíření pořadu schůze Senátu.

Domnívám se, že žádné negativní zkušenosti s tímto paragrafem nebyly, tudíž proč bychom měli tuto možnost rušit. Nechť jednotlivé kluby mají možnost vetovat rozšíření pořadu schůze Senátu.

Dále doporučujeme, aby bylo zachováno, aby pravomoci senátorů byly takové, že mohou podat návrh na nezabývání se návrhem zákona. Také nechápu, proč toto bylo omezeno v současném znění návrhu zákona pouze na výbor, který projednává návrh zákona. Přece je normální, aby každý senátor mohl takovýto návrh podat, a my teprve rozhodneme o tom, zda se chceme, nebo nechceme tímto návrhem zákona nezabývat. Proč bychom to zužovali jenom na výbory Senátu, které se návrhem zákonů zabývají?

Dále jsme navrhovali, aby byl změněn § 110 odst. 2, který řeší úpravu pozměňovacích návrhů. Před hlasováním o každém z pozměňovacích návrhů jej může navrhovatel zpřesnit. To je v pořádku a tak se to běžně děje.

Tam je dána možnost, aby ještě další ze senátorů mohl také provést zpřesnění pozměňovacího návrhu, a to si myslím, že je trochu nelogické, i když předkladatelé mi říkali, že samozřejmě autor toho pozměňovacího návrhu může říci, že v žádném případě nedoporučuje, aby takovéto zpřesnění další ze senátorů podal. Jak on může nedoporučovat, když neví, o čem další senátor chce hovořit a jak ten pozměňovací návrh chce zpřesnit. Domnívám se, že by bylo mnohem lepší, kdybychom nechali na dohodě autora pozměňovacího návrhu s tím, kdo chce tento pozměňovací návrh změnit, ať se spolu dohodnou, ale v soukromí a ne na plénu před hlasováním, protože by mohla vzniknout zbytečná diskuze na jednání pléna Senátu a některé pozměňovací návrhy, které by mohly zaznít k pozměňovacím návrhům, by dokázaly ten pozměňovací návrh úplně změnit. Čili by byl v podstatě úplně jiný, než předkladatel zamýšlel.

Dále potom navrhujeme úpravu textu § 130, aby odpovídal § 109 odst. 2, protože oba tyto paragrafy řeší stejné záležitosti. Jedná se o přerušení jednání Senátu na nezbytně nutnou dobu po podání pozměňovacího návrhu, který není obsažen v usnesení žádného z výborů, a navrhne-li to předseda některého výboru nebo zpravodaj garančního výboru. Je to proto, aby výbory mohly zaujmout kvalifikované stanovisko a o tomto návrhu rozhodne Senát bez rozpravy. Čili je to určité zpřesnění a zlepšení textu zákona.

A posledním pozměňovacím návrhem doplňujícím § 110, odst. 1 se legalizuje současná praxe, která mnohdy pro logičnost schvalování pozměňovacích návrhů používá hlasování ne podle jednotlivých ustanovení návrhu zákona, ale podle věcných souvislostí.

A dále bych chtěl podat já jako senátor dva pozměňovací návrhy, které jste dostali na lavice. Tyto pozměňovací návrhy byly předneseny na jednání výboru, hlasování o nich např. v prvním případě bylo 4:4, čili nebyli senátoři ani pro zamítnutí, ani pro schválení těchto návrhů, a proto je podávám plénu Senátu k posouzení.

První řeší zakládání senátorských klubů. Podle tohoto návrhu možnost nemá založit senátorský klub jakýchkoliv pět senátorů, ale politické strany, politická hnutí a nezařazení senátoři. Zachovává kompetenci a důležitost senátorským klubům, je proti jejich rozmělňování a omezování pravomocí. Jsou tím dána jasnější pravidla pro jejich zřizování. Chtěl bych, aby kluby poskytovaly senátorům potřebné technické zázemí pro jejich práci, aby umožnily diskutovat návrhy textů z co nejvíce hledisek, a aby nacházely takové závěry, které odpovídají jejich ideové a politické orientaci. Aby kluby byly pro ostatní partnery v Senátu čitelným a srozumitelným seskupením. Nebo snad zvítězí nečitelnost senátorských klubů a jejich sestavování tak, aby byly uspokojeny zájmy jednotlivců nebo menších skupin? O tom rozhodnete vy.

Druhý pozměňovací návrh řeší možnost podávání senátního návrhu zákona. Doporučuji, aby tato možnost byla dána i jednomu senátorovi. Proč? Domnívám se, že nejsme o nic horší než Poslanecká sněmovna a PS zrovna něco takového má. Jakýkoliv poslanec může podat návrh zákona. A právě v současné době jednání jak v Senátu, tak v Poslanecké sněmovně bude stejné, protože bude dvojí čtení. Byl jsem trochu překvapen námitkami proti tomuto návrhu, které zazněly asi takhle: co je to za zákon, když jej nepředloží více autorů? Jaká je jeho kvalita? A nebo další: jak bude zákon odůvodňován ve výborech a v PS? Ale stejné námitky by měly zaznít i v PS, když se projednával její jednací řád. Ale tam uplatněny nebyly. Nebo jsou senátoři horší než poslanci v PS? Já se domnívám, že v žádném případě. A tak málo si věříme? Já si myslím, že ne. Já si zkrátka myslím, že každý senátor by měl mít takovou možnost, aby takovýto návrh podal a potom Senát posoudí, zda návrh je dobrý, nebo zda je špatný.

Čili to jsou mé dva pozměňovací návrhy a věřím, že se k nim vyjádříte při hlasování o pozměňovacích návrzích.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane kolego Bělehrádku. Nyní má slovo senátor Tomáš Julínek. Prosím, pane kolego.

Senátor Tomáš Julínek: Pane předsedo, kolegyně a kolegové, podávám doplňující pozměňovací návrh, který jste dostali na lavice, který doplňuje bod 3 souhrnného tisku č. 76/8 tak, aby bylo podobné ustanovení, které je v bodě 3, i pro ústavní soudce.

Jedná se o změnu v čl. 1: za bod 53 vložit nový bod tohoto znění:

54. V § 141, odst. 3 se za větu druhou vkládá tato věta: Obsahuje-li žádost o souhlas s trestním stíháním soudce Ústavního soudu nebo oznámení o zadržení soudce Ústavního soudu více skutků, podá výbor návrh na rozhodnutí a Senát rozhodne o každém z nich zvlášť.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane senátore. Přeje si ještě někdo vystoupit v rozpravě? Ano, prosím, pan senátor Schovánek.

Senátor Vladimír Schovánek: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, chtěl bych vás ještě jednou poprosit o podporu pozměňovacího návrhu, který máme v souhrnném tisku pod bodem č. 15. Jedná se o situaci, kdy po ukončení podrobné rozpravy se hlasuje o pozměňovacích návrzích a je obtížné hlasovat, protože se postupuje podle jednotlivých paragrafů, takže je někdy v některých situacích obtížné hlasovat o problému týkajícím se např. § 5, když nevíme, jak dopadne hlasování ve spojeném paragrafu – dejme tomu – 30, který je pro danou situaci klíčový. V těchto situacích obvykle garanční zpravodaj nechá hlasovat nejprve o pozměňovacím návrhu týkajícím se toho bodu 30 a teprve poté o § 5. Bohužel tato ustálená praxe je v rozporu s naším jednacím řádem, který v § 110, odst. 1 říká: Po ukončení podrobné rozpravy se hlasuje postupně o jednotlivých podaných pozměňovacích návrzích, a to podle jednotlivých ustanovení návrhu zákona.

Čili pozměňovací návrh Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který je pod již mnou uvedeným bodem 15, doporučuje doplnit za tuto větu další větu, která říká: V § 110 se na konci odst. 1 doplňuje věta: Na návrh zpravodaje garančního výboru může Senát bez rozpravy rozhodnout o jiném postupu hlasování.

Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane senátore. Kdo si přeje dále vystoupit v rozpravě? Nikdo.

Vzhledem k tomu, že se nikdo jiný do rozpravy již nehlásí a bylo podáno několik pozměňovacích návrhů, přerušuji podle § 130, odst. 5 jednacího řádu Senátu projednávání tohoto bodu. V jednání lze pokračovat nejdříve po 24 hodinách. Pozměňovací návrhy podané dnes v podrobné rozpravě budou neprodleně vytištěny a rozeslány všem senátorům. Děkuji zpravodajům za jejich ochotu plnit roli i v této fázi, ve které jsme, kterou jsme byli nuceni přerušit a končím projednávání přerušeného bodu.

Následujícím bodem je bod, kterým je:

Návrh senátního návrhu zákona senátora Milana Štěcha a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů

senátní tisk č. 81.Tento návrh uvede zástupce navrhovatelů senátor Milan Štěch. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Milan Štěch: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, předně bych chtěl vysvětlit, proč tento návrh zákona předkládáme. Zhruba před dvěma roky se na mne obrátil starosta obce Stráž nad Nežárkou a další zastupitelé a v období posledního roku i starosta obce Hořebník se žádostí, abych jim pomohl vyřešit – podle nich – křivdu, která byla jejich městům podle zákona o obcích v minulosti způsobena. Konkrétně u obce Stráž nad Nežárkou mi dokladovali, že ke dni 28. října 1876 byla obec povýšena na město a dokumenty doložili z patřičných archivů. Statut města nebyl nikdy tomuto městu i de facto dalším městům odebrán. A přesto ve znění platné legislativy městy nejsou. Název „město“ byl u těchto měst, včetně Stráže nad Nežárkou užíván ještě po roce 1945. Zákon č. 65/1960 Sb., o národních výborech, v § 13 odst. 3 stanovil – městské národní výbory působí ve městech, které jsou sídly krajů a okresů a ostatních velkých obcích městského charakteru, které určí krajský národní výbor; § 44 zněl – orgány nově zvolených národních výborů převezmou nejpozději do 30. června 1960 úkoly orgánů dosavadních národních výborů. Dokud se tak nestane, plní orgány dosavadních národních výborů své běžné úkoly. Na základě těchto ustanovení nebyly zřízeny městské národní výbory v některých historických městech a tyto obce fakticky přestaly být považovány za města.

Zákon č. 69/1967 Sb., o národních výborech, v § 10 odst. 1 stanovil – městské národní výbory jsou ve městech, které jsou sídly okresů (dále v jiných obcích městského charakteru), které na návrh krajského národního výboru určí vlády. Městské národní výbory tak nepůsobily ve všech městech. V některých byl je místní národní výbor. Další geneze tohoto problému je obsažena v zákonu ČNR z roku 1990, pod č. 367, který měl přechodné ustanovení netypicky v § 2 odst. 1 a zněl – městem je obec, na které do počátku účinnosti tohoto zákona (je tedy míněn ten zákon, který jsem zmiňoval předtím) působil městský národní výbor. To znamená, že vlastně tento zákon dál potvrzoval předchozí rozhodnutí.

A konečně – přechodné ustanovení § 151 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obecním zřízení, zní – městy podle tohoto zákona jsou obce, které byly městy ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Takže je zcela zřejmé, že ten kritický zlom nastal v roce 1996 a všechny další zákony, které upravovaly oprávnění používat název „město“, se odvolávaly de facto na rozhodnutí, která byla přijata v roce 1996. A tak některá města o titul přišla, aniž jim byl nějakým způsobem odebrán; lépe řečeno – nebyl jim nabytím nových zákonů tento titul uznán.

Podle současně platné legislativy zákona o obcích, o obecním zřízení, se nově městem může stát obec, která má alespoň 3000 obyvatel, pokud tak stanoví předseda Poslanecké sněmovny, po vyjádření vlády. Vzhledem k obtížnosti překonat období let 1960 až do současné doby a nepřipuštění jaksi zpochybnění právních norem platících v tomto období z důvodů, aby nenastalo určité právní vakuum, tzn. formou retroaktivity – navrhuje se umožnit obcím, které nesplňují podmínky v odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, obecní zřízení, ve znění pozdějších předpisů, aby za určitých podmínek, pokud předseda PS po vyjádření vlády uzná, aby jim bylo umožněno, že i tyto obce jsou městy. Samozřejmě obce musí v žádosti prokázat, že městem byly, a to důvěryhodným způsobem – např. zápis v lexikonu, zápis v archivech apod.

Návrh zákona byl od počátku konzultován s Ministerstvem vnitra, s Ing. Zemanem a jeho spolupracovníky. Brali jsme v úvahu, zvažovali jsme samostatný zákon, který by tuto „křivdu“ napravil. Ale vzhledem k tomu, že byly obavy, aby to nezpůsobilo určité právní vakuum a neznejistilo některá rozhodnutí národních výborů v obcích, které by používaly zpětně název „městský národní výbor“, bylo doporučeno, aby se postupovalo formou, kterou vám teď navrhujeme, tzn. aby do současného zákona o obecním zřízení byl doplněn nový paragraf, který je předkládán, tzn. nový odstavec 2, který by umožnil obcím, které historicky doloží, že městy byly, aby tento titul znovu získaly.

Při projednávání v Ústavně-právním výboru pan senátor Kubera navrhoval tento návrh zákona rozšířit o pozměňovací návrh, který má řešit úplně jinou problematiku, a to problematiku financování činností spojených obcí s výkonem státní správy, a to v obcích 3. stupně. Já vím, jako i další předkladatelé tohoto zákona, že je to vážná problematika. Ale chtěli bychom pana senátora Kuberu poprosit, aby z kolegiálních důvodů k tomuto senátnímu návrhu svůj pozměňovací návrh nepředkládal, protože je z úplně jiné oblasti. Doposud se ctila taková tradice v Senátu, že senátní návrhy, ano, byly třeba pozměňovány, dopracovány, ale v dikci toho, co bylo předmětem úpravy. A nebyly rozšiřovány o úplně jiné okruhy. Myslím si, že by zavádění tohoto přístupu zavedlo novou praxi v Senátu, která by nebyla dobrá a nebyla by zejména kolegiální.

Požádám, aby od svého záměru, pokud na něm trvá, upustil nebo to alespoň zvážil, protože by se tím asi výrazně omezila šance, aby ten zákon vůbec prošel a účelem navrhovatelů tohoto zákona nebylo řešit tento problém, ten by bylo vhodné řešit možná samostatným zákonem, účelem je vyjít vstříc několika desítkám obcí, které se cítí být poškozeny, že jejich historicky uznaný titul město je zpochybněn a žádají nás, abychom jim umožnili nápravu.

Návrh zákona byl diskutován i s odborníky z Akademie věd. Ti ho podporují. Máme dvě stanoviska příslušných odborů – legislativního a územně-správního Ministerstva vnitra. K návrhu nemají výhrady, jak jsem uvedl v komentáři. Byl s nimi průběžně konzultován a chtěl bych vás tedy požádat, vážené kolegyně, vážení kolegové, abychom tento návrh zákona, byť možná pro drtivou většinu veřejnosti nepotřebný, ale pro několik desítek obcí potřebný, abyste ho podpořili. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Návrh senátního návrhu zákona projednal Ústavně-právní výbor. Výbor nepřijal žádné usnesení. Záznam z jednání jste obdrželi jako senátní tisk č. 81/2. Zpravodajem určil pana senátora Jaroslava Kuberu. Garančním výborem pro tento návrh senátního návrhu zákona je Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Rovněž tento výbor nepřijal žádné usnesení. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 81/1. Zpravodajem určil pana senátora Jiřího Brýdla. Pane senátore, dávám vám v tuto chvíli slovo. Prosím.

Senátor Jiří Brýdl: Pane předsedo, kolegyně a kolegové, v této chvíli jako zpravodaj výboru jen konstatuji, co bylo řečeno, že náš výbor nepřijal usnesení, z jednání výboru byl tedy uskutečněn záznam a záznam jste dostali jako tisk. V obecné rozpravě se přihlásím jako konkrétní senátor s návrhem. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane kolego. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. A nyní má slovo zpravodaj Ústavně-právního výboru pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane kolego.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, budu podobně stručný jako kolega Brýdl. Ani Ústavně-právní výbor nepřijal usnesení, takže mám k dispozici pouze záznam z jednání. Průběh hlasování byl takový, že pro návrh doporučit Senátu hlasovalo 5 senátorů, proti nehlasoval nikdo, 5 senátorů se zdrželo hlasování. Pro pozměňovací návrh hlasovali 4 senátoři, proti nehlasoval nikdo, 6 senátorů se zdrželo hlasování. Také já se přihlásím do obecné rozpravy a nebudu zneužívat teď zpravodajskou zprávu. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane kolego, a otevírám obecnou rozpravu. Kdo se, prosím, do ní hlásí? Prosím, pan senátor Zoser.

Senátor Josef Zoser: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Rudolf II. v roce 1587 12. prosince udělil městská práva naší obci – Jiřetín pod Jedlovou. Já jsem se v této obci narodil a 13 let zde starostuji. A musím tady říci, že vůbec necítím tu potřebu, aby naše obec byla prohlášena za město. Nicméně ani nesdílím to, co zde v důvodové zprávě sděluje předkladatel, že sociální dopady budou pozitivní, neboť obyvatelé obcí, jež jsou v působnosti tohoto zákona, tento zákon požadují.

Já jsem v naší obci neslyšel nikoho, kdo by tento zákon požadoval, ale cítím jiné sociální dopady na venkov, které by se měly v současné době řešit. Já se pokusím tady v krátkosti o některých pohovořit.

Ustavením 206 pověřených obcí 3. stupně nedošlo k razantnímu přiblížení výkonu státní správy občanovi. K čemu došlo, a to víme všichni, k navýšení úředníků o několik tisíc. Došlo také k tomu, že některé tyto úřady třetího stupně nám, malým obcím, začaly účtovat některé práce, které pro nás dříve vykonával okresní úřad, a to bezplatně.

Reforma bohužel nesnížila ani počty úředníků na malých obcích, ale naopak zkomplikovala a zdražila chod těchto malých úřadů. Ptáte se proč? No proto, že si někdo vymyslel, že zavede na malých obcích podvojné účetnictví, zavede právní subjektivitu malých školek a škol. Mohu to uvést na vlastním příkladě. Moje manželka, ředitelka mateřské školky, má v současné době o hodně více starostí, což tolik nevadí, když já jsem skoro po celý týden v Praze. Ale co vadí, vadí to, že účetnictví této školky je úplně jiné než účetnictví obce a my jsme si na to museli najmout odbornou firmu, které platíme. Takže to jde z kapsy nás, z obecního rozpočtu. Ze státního rozpočtu jdou peníze na navýšení platů této paní ředitelky, která za ty starosti dostává zaplaceno, což je také špatně, že je vůbec má a že se jí musejí zaplatit. Podle mne to mohlo zůstat tak, jak to bylo a dopady na rozpočty obcí a rozpočet státní nebyly.

Na obzoru je další opatření v rámci reformy veřejných financí. Dle mého názoru se totiž podstatně více malých obcí dostane mezi plátce DPH, neboť se má snížit limit z 3 milionů na 1 milion korun.

Raději nehovořím ani o přerozdělování finančních prostředků ze státního rozpočtu do rozpočtu obcí a s tím související koeficienty, které jsou pro malé obce degradující a bych řekl, že tyto obce budou postupně likvidovat. Když si tedy sednete na radnici a začnete počítat rozpočet, tak nakonec zjišťujete, že rok od roku, když zaplatíte režii úřadu, vám zbude tak málo peněz, že v případě, že kraj, příp. EU nebo další instituce, které nabízejí různé granty, že se o ty granty nebude moci hlásit, protože vám nezbudou žádné volné peníze na svůj spolupodíl, který je někdy 50, někdy 25 %.

Takže se ptám, jestli to je záměr nebo náhoda. Co tedy chceme? Chceme otrávit ještě více starosty malých obcí a znechutit jim práci a znechutit to i našim zastupitelům? Chceme vylidnit přes týden venkov? Chceme, aby se lidé z venkova stěhovali? Chceme poštvat zemědělce a vedení obcí proti sobě? Chceme poštvat malé obce a města proti sobě? Chceme dokázat malým obcím a starostům, že nezvládají tu práci, a proto je tedy spojíme anebo nejraději přiřadíme pod 206 „trojek“, abychom nějakým způsobem zdůvodnili počet úředníků, který tam sedí?

Já si myslím, že do takto okleštěných a vybydlených obcí nám poté nikdo nebude chtít jezdit, protože v těch obcích to bude Bodlákov, to nebudou obce, to bude oblast, která nebude sloužit a třeba nebude moci ani zajišťovat svícení před chalupami chalupářů, kteří k nám o sobotách a nedělích přijíždějí.

Takže já osobně si myslím, že bychom měli nejdříve seriózně řešit důležité věci, až poté se zabývat tím, zda z důvodů pozitivních sociálních dopadů budeme prohlašovat malé obce nad 500 obyvatel za města. Mé představy o pozitivních dopadech na rozvoj venkova jsou úplně jiné. Představuji si, že bude dána větší podpora živnostníkům, malým a středním podnikatelům a i zemědělcům.

Myslím si, že by měla být dána větší podpora individuální výstavbě k trvalému bydlení, k rozvoji cestovního ruchu, k ekonomičtějšímu využití tisíce chat a chalup v době nedostatku bytů, zajištění základní dopravní obslužnosti a lékařské péče, zajištění údržby veřejného prostranství a celé venkovské krajiny.

Možná, že jste si všimli, že mé připomínky jsou velmi mírné. Já jsem se totiž nedávno vrátil z Tádžikistánu a Uzbekistánu a myslím si, že každý by měl mít možnost takovéto, musím říci v uvozovkách, „rozvojové státy“ navštívit a poté by si uvědomil, jaký velký kus práce se na našem českém a moravském venkově vykonal. A za to je potřeba mnohým starostům a zastupitelům velmi, velmi poděkovat.

Že se venkov mění, je nám všem známo. Ale jenom takový malý příklad bych chtěl říci. U nás v centru obce, na náměstí sekal zeleň občan obce kosou pro své králíky naposledy před deseti lety. Od té doby musíme kupovat sekačky, musíme do nich kupovat drahý benzin a někoho musíme před sekačky postavit. A pokud není nikdo, tak se před sekačku postaví starosta a poseká to starosta.

Mne na této záležitosti mrzí to, že někteří z předkladatelů v poslední době vystupují v televizi a dalších médiích a obhajují určité sociální potřeby a nutnosti. Ale bohužel jsem v těchto vystoupeních neslyšel jediný argument týkající se obnovy a normálního chodu venkova, protože i připravované změny, které jsou, budou mít na náš český a moravský venkov sociální dopady, ale v negativním směru.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane kolego. Nyní promluví senátor Jiří Brýdl, po něm senátor Martin Mejstřík a po něm senátor Jaroslav Kubera. Prosím, pane předsedo.

Senátor Jiří Brýdl: Pane předsedo, kolegyně a kolegové, vrátím se k obsahu projednávaného návrhu, který je velmi jednoduchý a já bych ho nezasazoval do souvislostí, kam byl nyní zasazován.

Jde prostě o to, že obce, které mají pocit, že chtějí být městy a městy byly, mají otevřenou možnost se jimi stát. Je tam odstraněna blokace tří tisíc obyvatel. O nic víc a o nic méně nejde. Považuji to za velmi správné.

Na našem výboru byli zástupci Akademie věd, doopravdy velcí odborníci na danou problematiku v čele s docentem Voráčkem. Ti považují návrh této novely za návrh dobrý a potřebný, protože – a nebudu vysvětlovat principy, které zde vysvětlil kolega Štěch – prostě jsou obce, které mohou i jinými, ale nejde jen o ty národní výbory, listinnými důkazy nebo jinými důkazy vůbec dokázat, že městy byly. A bude na zvážení Poslanecké sněmovny a na mechanizmu, jak je popsán, jestli městy jsou.

To je možná o hrdosti těch lidí, kteří se cítili býti jako občané města a chtějí jimi být znovu.

Naprosto nechápu vystoupení kolegy Zosera, protože to je prostě vystoupení, které není předmětné k této novele a dokonce jaksi nepřímo znevažuje a zlehčuje navrhovanou novelu, že jako je směšná a neřeší věci, které by se řešit měly. Já to prostě věcně nechápu, a zvláště po vystoupení lidí z Akademie věd. Ono jde totiž o to, že ta obec si může dát doopravdy práci jít do své historie, do svých listinných důkazů, že může hledat historii a vazby. A považuji to za docela správné, když se v některých obcích toto prostě stane. A to na úrovni řekl bych obce, škol v obci, kantora v obci. Tato možnost se otevírá a já ji velmi vítám. Proto podávám návrh schválit tuto novelu.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane senátore. Nyní promluví pan senátor Martin Mejstřík.

Senátor Martin Mejstřík: Dámy a pánové, pane předsedo, neřeknu to lépe než můj předřečník. Chtěl jsem říci v podstatě to samé.

Jenom k panu kolegovi Zoserovi. Chápu, proč pan kolega Zoser hovořil tak, jak hovořil. Nicméně také bych chtěl apelovat na jiný aspekt toho návrhu, a ten vidím v tom, že se pokusíme – ti, kdo budou hlasovat pro – napravit jakousi historickou křivdu. Takto aspoň já cítím tento návrh.

Uvědomme si, že statut města – i pan kolega Zoser na to upozornil – byl přidělován historicky za splnění určitých kritérií. My jsme evropská země, v centru Evropy s tisíciletou historií a obec, která vinou převratu v roce 1948 o statut města přišla a cítí to jako křivdu, tak by měla mít právo, a my bychom jí to měli umožnit, zažádat, doložit listinně, že statut města měla a měla by ho mít právo dostat zpět. O nic jiného nejde. Je to přesně o hrdosti, o pocitu zakořenění historické kontinuity. Nic víc, nic méně. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane senátore. O slovo se přihlásil pan senátor Jaroslav Kubera, po něm promluví paní senátorka Václava Doušová a ještě po ní pan senátor Vladimír Schovánek. Prosím, pane senátore.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážené kolegyně, vážení kolegové, já i při projednávání v Ústavně-právním výboru jsem sdílel to, že když se na věc díváte z jednoho pohledu, tak se může jevit jinak než z jiného. Samozřejmě z pohledu obce, které se to týká, je to úplně jiný problém, než z pohledu těch, kterých se to netýká. Ale bohužel totéž platí o tom, o čem tady mluvil kolega Zoser.

Bylo by samozřejmě možné podat jiný návrh zákona a tam řešit ony problémy s úhradou přenesené působnosti. Já vám ale jen připomenu hlasování, kdy o tři hlasy neprošlo zrušení oné stříbrné známky s odkazem na tvrzení pana ministra, že to bude opraveno v oněch třech zákonech, které se budou novelizovat. Situace je taková, že pan ministr tyto tři zákony vrátil, protože byly zpracovány tak nekvalitně, že ani on je nemohl použít. To znamená, že ten čas se posunul. Ale mezitím nebezpečí z prodlení je skutečně obrovské.

Mohu vám říci příklad zrovna z tohoto, kdy musíme přijmout osm pracovníků navíc, na které žádné peníze nedostaneme, protože je nám líto těch lidí, kteří tři hodiny čekají, účel to žádný nesplňuje, tam nikdo nekontroluje to, co píší noviny, číslo motoru apod. Tam sedí úřednice, vezme si ty papíry, dá jim tu stříbrnou známku na jimi vymontované značky a na ty je nalepí. To je všechno. Čili účel toho, aby se evidence dala do pořádku a aby se odhalily kradené vozy, splněn vůbec není. A než ty zákony budou přijaty, tak uplyne hodně času a hodně lidí bude naštvaných na starostu, případně primátora, protože oni pochopitelně nerozlišují a vinu svádějí na toho, kdo jim je nejblíže.

Jiný problém jsou přestupky, kdy kraje s lehkostí jim vlastní určují – malá obec, Stráž nad Nežárkou, právě ta, které se to například týká, napíše, že nemůže vykonávat přestupky. Krajský úřad pouhým dopisem, nikoliv žádným rozhodnutím, pouhým dopisem ohlásí úřadu s rozšířenou působností, že je povinen dělat tyto přestupky za obec za úhradu 1 000 Kč ročně.

Jen pro vaši informovanost. Tam, kde došlo k uzavření veřejnoprávních smluv, obce platí tisíc korun za jeden přestupek, nikoliv ročně, ale za jeden přestupek.

My jsme se samozřejmě nevzdali, odmítli jsme, protože nestíháme dělat ani přestupky, které nám přešly z okresních úřadů. A není samozřejmě pravda, že obec není schopna, obec je schopna, ale aby byla schopna, musí zaplatit právníka, a to stojí peníze a ona je nechce na přestupky dávat. To není tak, že by schopna nebyla. Je to zase věc zákona o přestupcích.

Situace jde tak daleko, že třeba dopravní obslužnost, kterou má projednávat s obcemi kraj, napíše mail na úřad s rozšířenou působností, kde mu oznamuje, aby s 26 obcemi projednal dopravní obslužnost. Jeho argument je samozřejmě ten, že to je moc obcí a on že by to nestihl. Ze zákona tato povinnost pro město vůbec nevyplývá.

Jiný příklad, ještě pikantnější. Náš slavný školící institut v Benešově napíše mail, že máme projednat s 26 starosty dotčených obcí školení zastupitelů – dobře poslouchejte – školení zastupitelů v Benešově, což je naprosto a ryze samosprávná působnost. Když tam zavolám a ptám se, podle jakého zákona nebo podle čeho to máme projednávat: Víte, my na ně nemáme maily. Opravdu velmi závažný důvod. My na ně nemáme maily, tak to projednejte vy. To všechno stojí peníze.

Případ z předvčerejška. Ústav racionalizace ve stavebnictví poslal takovýto velký balík dotazníků o povodních, které máme vyplnit, protože to vymyslelo Ministerstvo životního prostředí. Když jsem jim volal, jestli to dělají zadarmo, samozřejmě tyto instituce – je to akciová společnost, upozorňuji – mají s ministerstvy smlouvy o dílo, dělají to za peníze, obcím to rozešlou a ty to dělají zadarmo.

Odmítl jsem, že to dělat nebudeme, a ten pan doktor říká: To tam ale u vás bude díra, vy tam nebudete. Já říkám: Nebude, já ještě upozorním všechny ostatní starosty, aby to nedělali také.

Situace jde tak daleko, že rada rozhodla, že krajskou silnici opraví jen tehdy, když na ni město přidá 50 %, ačkoliv mu tato silnice nepatří, protože kraj na tuto silnici nemá peníze. To už zavání vydíráním.

Dále. Přesunutí pěstounské péče na úřady obcí s rozšířenou působností, a to dokonce tak, že náš úřad to bude dělat i za trojku. Oni to nepřesunou na trojku, protože nemají důvěru, že jiná trojka, která nesídlí v okresním městě, to bude dělat zodpovědně. Ono to ovšem například znamená, že každé tři měsíce je nutné navštívit každé dítě v pěstounské rodině, což vyžaduje automobil, pracovnici sociálky, která tam pojede. Náhrady, které jsme dostali na přenesenou působnost, jsme už dávno vyčerpali, a to z toho důvodu, že každým dnem a každým zákonem nastupují další povinnosti. Jenom ty nejnovější:

- bude zrcadlo nájemného. Doufám, že ne, ale vypadá to tak, že onen zákon projde;

- bude bodovací systém řidičů. Kam jinam přijde než na obce s rozšířenou působností;

- v katastru nemovitostí se nezměnilo vůbec nic, situace je naprosto stejná, odmítají nám dát údaje.

To je důvod, proč na to nemohu čekat s tímto zákonem, a věta „náklady na přenesenou působnost hradí stát“ je v naprostém souladu s úsilím vlády o úspory, protože jedině tato věta donutí stát, aby si nevymýšlel další a další úkoly a povinnosti, které stojí peníze.

Nechci zdržovat tím, že např. do všech škol musíme do určitého termínu zavést teplou vodu na toalety, což samo o sobě je požadavek velmi racionální, jenomže peníze nejsou na stole. Anebo osvětlit všechny tabule ve třídách, protože jistá firma vyrábí osvětlení tabulí, a kdo by si je jinak koupil, než když dáme do vyhlášky, že toto osvětlení je povinné? Toto osvětlení se tam samozřejmě namontuje, ale nikdy nebude svítit, protože by to zase ve škole spotřebovávalo proud.

A takto bych mohl pokračovat celé hodiny. Proto jsem dal pozměňovací návrh a neustoupím od něho. Připomínám, že tento návrh tehdy pan kolega Fencl v Rytířském sále nepřečetl a mnozí senátoři se cítili dotčeni, že si mysleli, že už o něm hlasovali.

Prosím proto o podporu tohoto návrhu, a to i z toho důvodu, že Ústavní soud je připraven, pokud tento stav bude nadále trvat, vydat nález v tom smyslu, že není nadále možné obcím ukládat další a další povinnosti, aniž by je ten, kdo si je objednává, zaplatil. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane kolego. Slovo má paní senátorka Václava Domšová.

Senátorka Václava Domšová:Vážení kolegové, na rozdíl od pana kolegy Brýdla chápu, proč tady pan senátor Zoser řekl to, co řekl, protože on se vám snažil vysvětlit, že problémy venkova jsou zásadnější a větší, než je ustanovování měst.

Venkov se skutečně potýká s meritem věci. To znamená s tím, jestli bude, nebo nebude. A to, jestli bude obec městem nebo obcí, je už třešinkou na dortu. Víte, že dnes se mluví i o likvidaci malých obcí. To by skutečně znamenalo konec venkova. Proto kolegu chápu, on se vám snažil vysvětlit, že to, co je tady předkládáno, je skutečně, nechci říct malichernost, ale nevýznamnou záležitostí. Je to v roli pocitů. My se snažíme, aby venkov byl zachován, a to, jestli obec bude městem, venkov nezachrání.

Díky demografickému vývoji budeme mít dnes obce, které budou mít kolem 3 tisíc obyvatel, ale budeme mít třeba města, která budou mít jenom 500 obyvatel. Myslím si, že obyvatelům situaci jenom zkomplikujeme, protože dnes jezdí na dvojky a trojky, potom ještě do měst a do obcí. Počkejme s tímto řešením, počkejme, vyřešme tuto situaci, podpořme venkov tak, aby se tam dalo žít, aby základ byl dán, abychom dort upekli, ale až následně na něj dávali třešinky. Třešinkou na dortu je podle mého názoru tento návrh. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, paní kolegyně. Slovo má pan senátor Vladimír Schovánek, po něm promluví pan senátor František Mezihorák.

Senátor Vladimír Schovánek: Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, vystupuji proto, že mne svým příspěvkem vyprovokoval kolega Mejstřík, když zde říkal, že těmto obcím bylo ublíženo v minulosti.

Nevím, kdo těmto obcím ublížil, snad někdo, kdo rozhodl, že do těchto obcí nezavede železnici nebo silnici vyššího typu, a proto počet jejich občanů se neměnil nebo naopak ještě klesá. Domnívám se, že naopak přijetím tohoto zákona bychom mohli křivdu spáchat, a to křivdu na těch obcích, které mají třeba 2999 obyvatel, ale městy se stát nemohou, protože zákon jim to neumožňuje, protože v historii nikdy předtím městem nebyly. Vedle toho obec se 700 obyvateli městem bude, a to se všemi právy, protože kdysi, dejme tomu v 16. století, nějaký panovník udělil na krátkou dobu této obci městská práva.

Také souhlasím s kolegou Zoserem, že opravdu obce mají jiné problémy a měly by je řešit, a ne místo toho vynakládat své hubené prostředky na výměnu razítek, na městské prapory a různá nová lejstra, která se samozřejmě budou muset změnit.

To by mě konec konců tak netrápilo, protože jsou to peníze obce, ale rád bych věděl, jaké dopady to bude mít na státní kasu, a rád bych slyšel od pana předkladatele, kolik času to zabere úředníkům na krajských úřadech a na obcích s rozšířenou působností, aby se mohly změnit všechny tabulky, ve kterých jsou dnes odděleně vedena města a obce, takže tyto tabulky se budou muset předělávat, a kolik nákladů s tím tudíž bude spojeno. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane kolego. Slovo má pan senátor František Mezihorák. Dále se o slovo přihlásil pan senátor Josef Novotný.

Senátor František Mezihorák: Ctěný Senáte, zdá se mi, že se zde vytváří polemické napětí, které, soudím, že je zbytečné.

Problémy, o kterých hovořil pan kolega Zoser, nebo pan kolega Kubera, jsou jistě velmi vážné a je žádoucí, abychom se jimi zabývali. Ostatně máme Stálou komisi pro rozvoj venkova, která by mohla iniciovat to, abychom se tím zabývali.

Na druhé straně by ale neměl vznikat dojem, že zde chceme předlohou, kterou nám uvedl pan senátor Štěch, křísit historickou veteš. Rozhodně to nepovažuji za žabomyší záležitost. S lítostí sleduji všeobecný úpadek historického povědomí a malou úctu k tradicím. Ono to má zdánlivě nečekaný, ale velice silný efekt pro současnost.

Jestliže nectíme to, co naši předkové vytvořili a čeho dosáhli, co také obětovali pro své město, pro svou vlast, vytváříme atmosféru k tomu, aby ani současníci nebyli ochotni něco pro vlast a pro svou obec učinit. Onen moment úcty k historickým tradicím, k tomu, co předkové vytvořili a na co bychom měli navázat, je možná zdánlivě jenom frází, ale domnívám se, že bychom to takto chápat neměli.

Právě z toho důvodu se domnívám, že bychom měli oddělit ony dvě roviny, které zde vznikly, a dnes se zabývat rovinou první, předloženou. Domnívám se, že zde bychom měli přikývnout oné tradici, která někoho trápí, jiného nikoliv, ale je-li tady volání po tom, abychom se vrátili k tomu nebo onomu místu, k tomu, co mu kdysi bylo uděleno a co nevytváří, alespoň se tak domnívám, žádné velké závazky pro tento stát, nedovedu si představit, jaké by asi mohly být, ale to pan předkladatel jistě ještě vysvětlí, pak velmi apeluji na to, abychom už neztráceli příliš mnoho času nepřirozenou polemikou a dnes o tom rozhodli. Příště se věnujme věcem jiným. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane kolego. Zatím poslední přihlášený je pan senátor Josef Novotný. Prosím.

Senátor Josef Novotný: Pane předsedo, vážení kolegové. Integrační snahy kolem „trojek“, které jsme si už nadělili a které teď bojují o místo na slunci, o to financování, jak tady kolega Kubera říkal, tak tyto integrační snahy jsou základem procesu, který by měl zjednodušit a zlevnit tu státní správu v tom finále. To znamená, Evropa má, některé státy obce minimálně 5 tisíc, některé 10 tisíc a v Kanadě se před třemi lety integrovaly celky 80 – 100 tisíci dohromady. Toto byly minimální velikosti samosprávných celků.

U nás tento návrh vzniku malých městeček jde opačným směrem. Bude to administrativně náročné a připomíná to takové ty prapory a tyto věci, podstatné záležitosti tak, aby se ten život v obcích posouval dál, se neřeší.

Chtěl bych říci jenom dvě stanoviska. Předseda Spolku pro obnovu venkova tento návrh také nepodporuje a předseda Komory malých obcí při Svazu měst a obcí také nemá názor směřující k podpoře tohoto záměru. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane kolego. Ještě se o slovo přihlásil kolega Mejstřík.

Senátor Martin Mejstřík: Vážené kolegyně, kolegové, mne velmi mrzí, že zrovna starostové, kteří vykonávají velkou práci ve Spolku pro obnovu venkova, tak jsou z mně dosud neznámého důvodu proti návrhu tohoto zákona, který opravdu není ničím proti ničemu. Pan doktor Mezihorák zde poukazoval a apeloval právě na aspekt, na dílo našich předků, na to, že oni si museli vysloužit svojí prací, svým umem, svojí schopností ten statut města, byť možná posléze historickým vývojem se ta městečka zmenšovala a nyní dosahují počtem stavu leckteré malé obce. Nicméně to je historická záležitost, záležitost hrdosti, já jsem o tom hovořil, záležitost historické kontinuity, vztahu k tomu místu. Proboha, když ty obce to tak cítí, chtějí, aby se jim navrátil ten historický statut, proč bychom měli házet klacky a natruc je zesměšňovat.

O nic jiného nejde, oni mají stejný zájem o to své místo, jako vy. Snaží se o stejnou věc, jako vy, byť vám se to zdá jako třešnička na dortu, jim ne. Tak já bych jenom apeloval na vás, proboha, podpořme tento návrh. Já musím, ač se zdá, že návrh pana senátora Kubery není systémový a nebývá zvykem v Senátu, já zvednu ruku pro tento doplněk, protože vím a cítím, že situace je neúnosná na těch obcích a já to beru také jako tlak na vládu, aby s tím konečně začala něco dělat. Nicméně my tady slučujeme dvě věci. A návrh zákona není o tom, co zde zdůrazňuje pan senátor Zoser a jeho přátelé.

Já jen vás prosím ještě naposledy, zkuste se přenést nad svoje bolesti a podpořte obce, které chtějí, aby se jim vrátil historický statut města. Není to jenom o těch praporech a o těch razítkách, ale je to opravdu o jejich pocitu a o díle jejich předků. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane kolego. A to byl zatím poslední přihlášený. Je tomu tak? Ano. Takže já obecnou rozpravu končím a poprosím pana navrhovatele, aby se vyjádřil, chce-li se k obecné rozpravě vyjádřit. Ano, přeje si to. Prosím.

Senátor Milan Štěch: Děkuji, pane předsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, samozřejmě, že z té rozpravy mám velice smíšené pocity. De facto tady nezazněl žádný, dovolil bych si říci, profesionální názor, že ta navrhovaná úprava je v rozporu s právním pořádkem, řekl bych, obecně s morálkou, s demokracií, s hodnotami, které Senát by především měl hlídat.

Naopak tady zazněl názor, že je to určitá náprava něčeho, co nebylo provedeno zcela legálně, to znamená, že bez jakéhokoliv odebrání titulu město, vlastně přestal tento titul pro ta města platit a ona neměla právo na základě platných zákonů, které pro tu novou dobu pojmenovávaly instituty, tento titul používat.

Co se týká jednotlivých vysvětlení, že kolega Zoser necítí problém, že jeho obec by potřebovala být městem. Samozřejmě je to jeho právo, asi právo drtivé většiny občanů. Nevím, jestli to zjišťoval, asi spíše ne, ale necítí to. Já vám samozřejmě znovu sděluji, že ten problém jsem si nevymyslel, já mám své práce dost, ani ho nepředkládám před volbami do Senátu, abych se někde zviditelňoval. Mohu vám říci, že ten návrh zákona ani tak ne mně, ale mým dvěma kolegům, kteří na něm pracovali, dal hodně práce, hodně diskuzí s Ministerstvem vnitra, jakou technikou to udělat, aby se někde nenarušila ta minulá rozhodnutí a nezpůsobilo nějaké právní vakuum. Jak jsem i uvedl a mohu doložit ze stanovisek dvou kompetentně příslušných odborů Ministerstva vnitra, považuji tento návrh za dobrý a přijatelný a spíše tady platí to, a překvapuje mě, že tady bylo i uvedeno ve vystoupení kolegy Novotného, že to nepodporují ta sdružení, která jmenoval. Já si myslím, že ten návrh nikomu neubližuje a těm, kteří se ke své historii chtějí výrazněji přihlásit, to dává šanci. Oni ji nemusí využít.

Celá řada obcí, včetně obce pana kolegy Zosera ji pravděpodobně nevyužije, ale ti, kteří chtějí, tak bychom jim neměli dávat překážky a tady bylo hovořeno o té minulosti. Já nevím. Já vám mohu říci také, že jsem se možná do 30ti – 40ti let svého věku, v mládí vůbec, někdy posmíval, když moji předci, ať děda nebo táta hovořili o určité historii rodiny, ze které pocházím a když člověk stárne, tak se vrací ke kořenům a také si otevřu knížku, kde se píše, že už v 16. století na gruntu, odkud moji rodiče pochází, tento rod hospodařil.

Možná, že někomu se to zdá malicherné, ale věřte mi, že třebas mně už teď z podoby mého věku už ne. A ten, kdo se vrací ke kořenům, já si myslím, že to posilňuje. A pokud zjistili zastupitelé v těch dvou obcích, o kterých jsem hovořil, že by to sounáležitost občanů s jejich obcí posilňovalo, tak bychom jim v tomto neměli bránit a chci odpovědět panu Schovánkovi – kdyby pořádně četl předkládací zprávu, ta předkládací zpráva byla k dispozici Ministerstvu vnitra, nebude to stát de facto stát ani korunu, pokud nebudeme vyčíslovat náklady na posouzení pana předsedy Poslanecké sněmovny, ale takových materiálů on posuzuje samozřejmě desítky.

Co se týká, jestli obce budou měnit razítka, nebo nebudou, to je jejich svobodná volba. Pokud kvůli tomu razítku si nebudou chtít tu žádost podat, tak si ji nepodají, takže zase tam nejsou žádné náklady. Kolega Brýdl mi sdělil, že žádné tabulky vedeny nejsou, takže ani tady žádné vícenáklady…odděleně, pardon, tak jsem to myslel, samostatně. Samozřejmě. Takže ani tam by neměly být žádné vícenáklady.

Tolik k tomuto problému. Samozřejmě, že ty problémy obcí, o kterých jste tu hovořili, jsou samozřejmě velice vážné. To známe, starosti starostů jsou vážné, to chápu, ale na druhou stranu chci znovu připomenout i směrem k panu Kuberovi, že pokud přistoupíme na tu praxi, která se tu teď navrhuje, aby se k návrhu zákona, kterým se chce řešit určitý specifický problém, přidávaly návrhy zákona, které řeší jiný problém, v podobě senátního návrhu… Kdyby to byl vládní návrh, tak to beru, ale je to senátní návrh zákona, tak zavádíme nebezpečný precedens, který opouští princip kolegiality.

Chtěl bych vás požádat, abyste skutečně návrh podpořili při hlasování nyní po obecné rozpravě, protože bohužel jsem docela přesvědčen, že pokud projde do podrobné rozpravy a bude tam přidán pozměňovací návrh, tak ten návrh zákona prostě končí. Je to samozřejmě svobodná volba, jestli to chcete zhatit. Já jsem se svými kolegy udělal asi maximum, co jsme udělat mohli pro těch několik obcí, které to od nás žádaly, a nyní to samozřejmě závisí jenom na vás. Děkuji vám všem, že jste mě vyslechli, děkuji vám, kteří zákon podpoříte již po hlasování v obecné rozpravě. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane senátore. Pane zpravodaji garančního výboru, přejete si vyjádřit se k obecné rozpravě? Ano, pan senátor Brýdl.

Senátor Jiří Brýdl: Pane předsedo, kolegyně a kolegové, v rozpravě vystoupilo osm senátorů a senátorek, kolega Mejstřík dvakrát. Nebudu se vyjadřovat k těm, kteří se nevyjadřovali k zákonu samému nebo k návrhu této novely, ale konstatuji, že padly dva návrhy – návrh schválit a návrh postoupit do podrobné rozpravy. Pokud neprojde návrh schválit, podá kolega Kubera návrh, který máte v příloze usnesení Ústavně-právního výboru, čili už ho nebudeme tisknout, a zároveň přerušíme na 24 hodin projednávání tohoto zákona, neb se jedná o senátní návrh a musíme dodržet samozřejmě jednací řád.

Úplně závěrem bych zopakoval to, co řekl kolega Štěch, a co považuji za docela významné. Také si nejsem zcela jist, zdali je dobře, vznikne-li nějaký senátní návrh skupiny senátorů k nějakému problému, přidává-li se k tomu něco. Je to trošku porušení zvyklosti, která tady panuje a obecně by se mohly dostávat senátní návrhy, které není jednoduché udělat, do potíží.

Jinak si samozřejmě také myslím, že kdyby to byl vládní návrh, tak bych pro to zvedl ruku, pro kolegu Kuberu bezpochyby, ale tady ji nezvednu, poněvadž je to senátní návrh.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane zpravodaji garančního výboru a přistoupíme k hlasování. Byl podán návrh schválit návrh senátního návrhu zákona, takže svolám kolegyně a kolegy.

Ještě jednou pro přišedší: budeme hlasovat o návrhu schválit návrh senátního návrhu zákona tak, jak jej předložil kolega senátor Milan Štěch a další senátoři.V sále je přítomno 68 senátorek a senátorů, znamená to, že kvorum je 35.

Zahajuji hlasování: kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji vám. Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

V pořadí 6. hlasování této schůze byl návrh senátního návrhu zákona schválen 39 hlasy,2 hlasy byly proti, kvorum bylo 36, protože nás v sále bylo 70.

Děkuji navrhovatelům i zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu.

Senátor Milan Štěch: Vážené kolegyně, vážení kolegové, vím, že to bylo těžké téma pro ty, kteří chtěli rozšířit novelu, ale přesto vám všem děkuji a myslím si, že jsme podpořili dobrou věc. Díky.

Předseda Senátu Petr Pithart:Promiňte malé zpoždění. Návrh byl schválen a proto musíme podle § 130, odst. 8 jednacího řádu rozhodnout o pověření. Navrhuji tedy Senátu, abychom pověřili za prvé předsedu Senátu, aby zajistil úpravu důvodové zprávy návrhu zákona v souladu s jeho schváleným zněním a postoupil návrh zákona PS k dalšímu ústavnímu projednávání.

A za druhé, abychom pověřili senátory Štěcha a Brýdla, aby návrh zákona odůvodnili v orgánech PS. Zahajuji hlasování.

Kdo je pro tento návrh usnesení, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Pokud je někdo proti tomuto návrhu, může stisknout tlačítko NE a zvednout ruku. Děkuji.

Usnesení o pověření bylo schváleno. Z 69 přítomných při kvoru 35 nikdo nebyl proti,52 hlasů bylo pro.

Takže teď teprve definitivně končíme projednávání tohoto bodu a konstatuji, že následujícím bodem je:

Návrh zákona o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů, (zákon o soudnictví ve věcech mládeže).

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 105.Prosím nyní ministra spravedlnosti, kolegu senátora Pavla Rychetského, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Senátor Pavel Rychetský, místopředseda vlády ČR: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, předloženým návrhem zákona o soudnictví ve věcech mládeže, tisk č. 105, vyplňujeme mezeru, která zde vznikla po druhé světové válce, kdy trestním zákonodárstvím z 50. let byl zlikvidován zcela institut specifického trestního soudnictví a specifického trestání mládeže, a to ať již mladistvých, tj. osob ve věku mezi 15 až 18 lety, tak dětí ve věku do 15 let, pokud se dopustí činu jinak trestného. Tuto mezeru se snažíme vyplnit zákonem, který jednak zavádí jak speciální procesní úpravu trestání mladistvých, tj. osob, které jsou trestně odpovědné, ale nedosáhly v době spáchání trestného činu 18 let, a to tím, že existující škálu trestních opatření, tj. např. trest odnětí svobody apod., rozšiřujeme též o škálu preventivních výchovných a reparačních opatření, a kromě toho – a to je velmi podstatné – tento návrh zákona zavádí speciální soudnictví nad delikventy – dětmi, tj. nad těmi osobami, které ve věku před dovršením 15. roku věku spáchají čin jinak trestný, a pouze s ohledem na nedosažení této věkové hranice nejsou tedy trestně odpovědné v dnešním plném rozsahu trestního zákonodárství.

I pro tyto delikventy, tj. děti mladší 15 let, předpokládá předložený zákon možnost – kromě řady výchovných, probačních opatření – uložení i trestu ochranné výchovy, tj. vlastně omezení osobní svobody, ale opět ve speciálním řízení soudem nikoliv trestním, ale občanskoprávním a samozřejmě v zařízení, které bude určeno speciálně pouze pro tyto delikventy.

Chtěl bych říci, že podobnou úpravu, která se považuje za velmi moderní, má v tuto chvíli řada zemí. Nejlepší patrně je v Kanadě, v Rakousku a ve Švýcarsku, a to byly též vzory, kterými se předložený návrh zákona inspiroval.

Tento návrh byl projednán gesčním výborem Senátu, výborem Ústavně-právním, který bez pozměňovacích návrhů doporučil Senátu návrh schválit. Dále byl projednán Výborem pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, který nepřijal žádné usnesení. Byl bych rád, kdyby Senát – tak jako předtím Poslanecká sněmovna – tento návrh přijal, protože si myslím, že je potřeba, aby moderní stát s delikventy, kteří jsou mladší osmnácti let nakládal ve specifickém procesu, specifickým způsobem, a abych tak řekl, neměl je ve stejné ve skupině, kde jsou dospělí pachatelé trestných činů. Mohu vás ujistit, že není příliš pozitivní jev, pokud je umístěn člověk mladistvý ve výkonu trestu odnětí svobody; a i když dnes máme speciální věznice pro mladistvé – styk s těmi dospělými vězni není rozhodně žádoucí.

Děkuji za to, jak byl projednán tento návrh zákona ve výborech. Věřím, že i v plénu se setká s příznivým ohlasem.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji, pane navrhovateli. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednával Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Výbor určil svým zpravodajem pana senátora Martina Dvořáka a usnesení nepřijal. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 105/2. Organizační výbor určil výborem garančním pro projednávání tohoto návrhu zákona Ústavně-právní výbor. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 105/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Pavel Janata, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Pavel Janata: Pane předsedo, kolegyně a kolegové, myslím, že je potřeba na začátek říci, že dosavadní právní úprava upravující záležitosti delikvence mladistvých a dětí je vlastně obsažena v obecném trestním zákoně, je obsažena v trestním řádu, kde v příslušných hlavách jsou upraveny odlišnosti proti obecným ustanovením těchto zákonů tak, aby tyto věci bylo možno odlišným způsobem projednat a řešit. Tato úprava má samozřejmě svoje nedostatky. Ty výjimky z obecné úpravy, které jsou obsaženy v citovaných zákonech, v podstatě neumožňují formulaci základních zásad a postupů, které by měly být charakteristické pro zvláštní řízení ve věcech mladistvých. A je problém – odpovídající právní úpravu – do těchto obecných trestně-právních norem organicky začlenit. To je patrně tím hlavním smyslem navrhovaného zákona, který umožňuje uceleně se s touto záležitostí vypořádat.

V § 3 návrhu jsou zakotveny základní zásady, podle kterých je nutno instituty, které jsou obsaženy v tom návrhu zákona, aplikovat; zásady, které je třeba brát v úvahu, ze kterých je třeba vycházet. Zásady jsou v souladu se základní filozofií celého toho zákona. Filozofie je velmi pěkně vyjádřena v tom druhém odstavci prvního paragrafu, kde je vlastně účel této úpravy velmi dobře popsán.

Systém trestní justice ve věcech mladistvých je tedy založen na zásadách, které vyžadují odlišný přístup, specializaci a mnohem užší spolupráci dotčených institucí. Jak už jsem řekl, toto lze těžko realizovat v rámci současné úpravy. Tady tedy je to pokus vytvořit relativně samostatný systém. Je ovšem samozřejmé, že tento návrh zákona je zákonem speciálním ve vztahu k obecným normám – k trestnímu zákonu a trestnímu řádu. Přináší mj. větší diferenciaci trestní odpovědnosti, umožňuje individualizaci řízení a ukládání opatření tak, aby měla co možná nejlepší efekt s ohledem na osobnost a na zázemí pachatele. Je tedy velká pružnost a flexibilita celého systému, která umožňuje během celého trestního řízení a i potom v době výkonu trestu reagovat na možnosti a dosažený stupeň resocializace pachatele. To přináší samozřejmě velkou míru volnosti pro uvážení soudu a samozřejmě klade velké nároky na všechny dotčené profesionály.

Tady je potřeba říci, že je stanoven rámec pro propracovaný systém na sebe navazujících institucí a služeb. Jsou tam formulovány také nároky na dotčené profesionály, ať už jsou to soudci, pracovníci probační a mediační služby, sociální pracovníci, ale třeba také advokáti. Návrh zákona stanoví možnost uložit opatření, která budou tito pracovníci aplikovat. Tato úprava se může zdát někdy poměrně podrobná. Na druhou stranu ale může snad zabránit tomu, aby služby sociálních pracovníků a probátorů byly pouze formální, tak jak tomu doposud často bývá. Tady je možná ještě dobře zmínit, že tyto odborníky, tyto pracovníky bude nutno řádně proškolit, řádně připravit na to, aby mohli skutečně plnit ty nároky, které před ně tento návrh zákona klade.

Co dále přináší návrh zákona? Je to rozšíření škály možných opatření s důrazem na maximální využívání opatření, která jsou alternativní k trestu odnětí svobody, a to samozřejmě dává mnohem více šancí na resocializaci pachatelů. Zákon stanoví rovněž konkrétní práva a povinnosti mladistvých, ale i sociálních pracovníků v případě ukládání výchovných opatření.

Návrh zákona se snaží vyrovnat se současnou nedostatečnou právní úpravou i praxí vazby mladistvých obviněných. Návrh klade důraz na výjimečnost vazby v případě mladistvých jako na poslední opatření, nelze-li dosáhnout účelu jiným opatřením. Jiná opatření jsou tam vyjmenována – záruka, slib, dohled a nově také umístěním v péči důvěryhodných osob. Zákon stanoví časové omezení délky vazby. Tam je to v zásadě na dva měsíce s možností prodloužení o dva měsíce; u zvlášť závažných provinění šest měsíců, opět s možností prodloužení o dalších šest měsíců. Návrh také dbá o to, aby byla omezena nežádoucí stigmatizace; česky můžeme říct nějaké onálepkování, označení toho mladého pachatele. A to je řešeno omezením zveřejňování informací o obviněných i odsouzených mladistvých nebo dětech a to včetně nově zaváděné sankce za překročení tohoto zákazu.

Ta sankce je obsažena v připojené novele přestupkového zákona, kde se právě takové zveřejnění jména, bydliště, identifikačních údajů, příp. fotografie takovýchto delikventů může postihovat pokutou až 50 tisíc korun.

Je tady také velmi, myslím, kvalitním způsobem zpracována úprava řízení a ukládání opatření ve věcech pachatelů mladších 15 let. To je v současné právní úpravě velmi nedostatečné. Ten návrh zákona stanoví, že opatrovníkem v tomto řízení soud ustanoví advokáta, návrh stanoví možnost uložit opatření, jako je dohled probačního pracovníka, zařazení do resocializačního programu či v případě potřeby ochrannou výchovu.

Do současné doby jsou takovéto věci u pachatelů mladších 15ti let rovnou policií odkládány, ale záznam se pak táhne s dětmi nadále a je to bez ohledu na to, zda se věc skutečně stala, zda prostě došlo k tomu, co se dávalo za vinu, protože to prostě nebylo projednáno, protože tady byla ta překážka trestního stíhání pro nedostatek věku pachatele.

Opatření, která byla doposud případně ukládána podle zákona o rodině, např. dohled atd., jsou zatím víceméně vykonávána formálně. Čili tady to přináší každopádně zlepšení, protože v každém případě provinění dítěte mladšího 15ti let bude ta věc projednávána, bude vedeno řízení podle občanského soudního řádu a jsou ta opatření, o kterých jsem už mluvil v zákoně. Čili z tohoto pohledu, myslím, je to velkým přínosem.

S tím samozřejmě souvisí ta debata nebo úvahy o tom, zda snížit trestní odpovědnost z 15 na 14 let. Já chci říci, že ve světle tohoto návrhu myslím není tato otázka zcela zásadní a není až tak důležitá, jak se možná některým doposud jeví.

Ten návrh předpokládá, že to dítě bude samozřejmě předmětem pozornosti příslušných orgánů a bude to i z hlediska dosažení určitého stupně rozumové a mravní vyspělosti. Teď namísto snižování věkové hranice trestní odpovědnosti je tady celková reforma trestního soudnictví nad mládeží, která umožní použít těch specifických výchovných a ochranných opatření stanovených zákonem, tímto návrhem zákona, a to i tedy vůči kategorii trestně neodpovědných dětí, které se dopustily činu jinak trestného.

Ta opatření tedy uloží soud mládeže, jak už jsem říkal, v občanském soudním řízení, a to buď podle tohoto návrhu zákona nebo podle zákona o rodině v návaznosti na zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Takový postup patrně lépe dovoluje přihlédnout ke specifikům, která se vážou k této skupině delikventů, ale zároveň také opatření ukládaná soudem pro mládež mohou být i dostatečně razantní tak, aby bylo zajištěno náležité ovlivnění dalšího chování dítěte mladšího 15ti let, a to i v návaznosti na jeho případná předchozí, řekněme, týmž soudem projednávaná delikventní jednání.

Celkově lze říci, že tento návrh zákona je šancí změnit dosavadní nedostatečné a neúčinné postupy, přístupy a hlavně efekty. Stávající stav skutečně nevede k dostatečně pozitivním výsledkům, zejména z hlediska recidivy mladistvých, případně pokračování jejich kriminální kariéry již potom ve věku dospělém. Já říkám, že podstatou tohoto zákona je snaha o prevenci recidivy. Myslím, že je to poměrně výstižné.

Je samozřejmé, že tento zákon bude potřebovat nějaký čas na to, aby se tzv. usadil, zaběhnul, aby se příslušné orgány naučily s ním pracovat. V té souvislosti je samozřejmě také nutné, aby byli tito odborníci řádně vyškoleni, jak už jsem o tom mluvil. Na Ústavně-právním výboru jsme v té souvislosti diskutovali o tom, zda přepokládaná účinnost k 1. lednu příštího roku není příliš brzká, zda se stihne připravit skutečně orgány, které budou postupovat podle tohoto zákona a připravit je tak, aby kvalitně mohly plnit úkoly, které jsou jim kladeny.

Byli jsme ubezpečeni, že ta doba je dostatečná, že vlastně už v současné době existuje celá řada specializovaných pracovníků na mládež a na děti a že samozřejmě ta školení jsou nejen připravena, ale už v jakési předběžné fázi dokonce probíhají a že z tohoto pohledu účinnost od 1. ledna nebude problém.

Ještě jednu poznámku k průběhu projednávání na Ústavně-právním výboru mi dovolte. Někteří kolegové, když jsme přistupovali k jednání o tomto návrhu zákona, avizovali, že budou navrhovat ono snížení trestní odpovědnosti dětí z 15 na 14 let. Když jsme v průběhu obecné rozpravy tuto věc rozebrali a diskutovali a zasadili tento záměr do kontextu celého toho návrhu, tak se skutečně ukázalo, že to asi není až tak zásadní v této konstrukci a nakonec kolega, který chtěl tento pozměňovací návrh navrhnout, se rozhodl, že jej nenavrhne a hlasoval pro schválení zákona. Čili i tady je vidět, že ta diskuze o této věci patrně vedla k jakémusi posunu v uvažování a v posuzování tohoto návrhu zákona.

Na závěr mi už jenom dovolte, abych vás seznámil s usnesením Ústavně-právního výboru. Po úvodním slově doktora Vladimíra Krále, náměstka ministra spravedlnosti, který vystoupil jako zástupce navrhovatele a po mé zpravodajské zprávě a po rozpravě Ústavně-právní výbor doporučuje Senátu schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Chci jenom dodat, že tento návrh usnesení Ústavně-právní výbor schválil hlasy všech přítomných senátorů, nikdo nebyl proti, nikdo se hlasování nezdržel. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů, sledujte rozpravu atd.

Přeje si vystoupit zpravodaj Výboru pro vzdělávání, vědu kulturu, lidská práva a petice pan senátor Martin Dvořák? Ano, přeje si a vzápětí vystoupí. Prosím.

Senátor Martin Dvořák: Pane předsedo Senátu, pane místopředsedo vlády, kolegyně a kolegové. V neuvěřitelně parném letním podvečeru 11. června tohoto roku – posuďte sami: teplota 32 stupňů, tlak... A to už snad zabíhám. Tedy na tomto projednávání předlohy zákonného návrhu se odehrálo zhruba to, že zástupci předkladatele podrobným výkladem oslabili původně zcela striktně zamítavé stanovisko zpravodaje i v jeho vlastních očích.

Zbytek rozpravy se týkal výlučně snížení věkové hranice pro trestní postih a zde musím poznamenat jenom to, že bych se opakoval, protože zástupci předkladatele sdělili totéž, co v Ústavně-právním výboru, to znamená, že ve světle tohoto návrhu je snižování věkové hranice v podstatě irelevantní.

Výbor na závěr svého zasedání nepřijal žádné usnesení, neboť při prvním hlasování o návrhu zamítnout návrh zákona, byli dva senátoři pro, tři senátoři proti a jeden senátor se zdržel hlasování ze šesti přítomných senátorů. Návrh tedy nebyl přijat.

A druhé hlasování o návrhu usnesení schválit pozměňovací návrh o zrušení § 217a a 217b nebyl přijat hlasy dvou senátorů pro a čtyř senátorů, kteří se zdrželi.

Výbor určil zpravodajem mne.

V obecné rozpravě si posléze dovolím předložit pozměňovací návrh.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane zpravodaji. Podle § 107 jednacího řádu je v této fázi projednávání předsedající povinen zeptat se vás, zda někdo z vás navrhuje, aby Senát projevil vůli návrhem zákona se nezabývat. Hlásí se pan senátor Richard Falbr, prosím.

Senátor Richard Falbr: Pane předsedo, kolegyně a kolegové, podávám tento návrh.

Předseda Senátu Petr Pithart:Pan senátor Richard Falbr podal návrh, abychom rozhodli, že se návrhem zákona nebudeme zabývat.

Svolám kolegyně a kolegy k hlasování.

Dovolil jsem si vás všechny odhlásit, protože jednáme už dvě hodiny. Buďte tak laskaví a znovu se přihlaste. Děkuji.

Konstatuji, že v sále je v této chvíli přítomno 58 senátorek a senátorů. Znamená to, že kvorum je 30.

Zazněl návrh, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Návrh nezabývat se tímto návrhem zákona byl zamítnut. Z 63 přítomných senátorek a senátorů, tedy při kvoru 32 bylo 17 hlasů pro a 13 hlasů proti. Návrh tedy nebyl přijat.

Otevírám obecnou rozpravu, prosím, přihlaste se do ní. Jako první se přihlásila paní senátorka Alena Gajdůšková, po ní promluví pan senátor Martin Dvořák. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Alena Gajdůšková: Dámy a pánové, pane předsedo, pane ministře. Jako pedagog vítám tento návrh zákona, protože dítě nebo chcete-li mládež v celém tom rozsahu, jak je definována v tomto návrhu zákona, není jenom zmenšený člověk. Každé dítě je výraznou osobností, specifickou osobností. A to specifikum je v jedné zásadní věci. Tou zásadní věcí je to, že tato osobnost se vyvíjí, je tedy schopná změny a je schopná se učit daleko více než je tomu u dospělého.

Vytvoření systému, který zakotvuje zákon, který projednáváme, reflektuje toto zásadní specifikum. Nabízí systém opatření výchovných, ochranných i trestních.

Podstatné v tomto zákoně jsou tedy dle mého názoru dvě věci: za prvé to, že skutečně vytváří nový systém přístupu k mládeži v oblasti práva, včetně institucionálního zakotvení řešení těchto problémů.

A za druhé, tento návrh zákona zakotvuje novou skutkovou podstatu trestných činů, a to ve dvou věcech – v § 217 za prvé v odpovědnosti dospělého, tedy porušení povinnosti péče o osobu mladší 18 let, a dále svádění osoby mladší 18 let k pohlavnímu styku za úplatu.

Toto jsou dle mého názoru zásadní věci, které hovoří o tom, že bychom návrh zákona měli schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Chci skutečně za tento návrh zákona poděkovat ministru spravedlnosti a rezortu spravedlnosti, že v oblasti práva se vůbec touto problematikou zabývá. A věřím, že jakmile dostaneme na stůl a bude schválen připravovaný zákon o dětech a mládeži, který doplní tento systém především o primární prevenci, o zajištění volného času dětí a mládeže, tak se nám společnými silami podaří snížit negativní jevy v oblasti mládeže a snížit kriminalitu mládeže.

Prosím tedy o podporu návrhu schválit tento zákon. Děkuji vám.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, paní senátorko. Dále se do rozpravy přihlásil kolega Martin Dvořák, prosím.

Senátor Martin Dvořák: Pane předsedo, pane místopředsedo vlády, kolegyně a kolegové. Musím přiznat, že nebudu navrhovat zamítnutí této normy, jak jsem původně předpokládal. I když se mně tento návrh zdá z finančního pohledu zcela zbytečně marnotratný, 180 milionů Kč každoročně přitom, že si říkáme, že budeme šetřit, a zdá se mi také v přímé kontradikci k tomu, k čemu se domnívám, že zde jsme, tj. cizelovat, zpřesňovat právní řád a ne ho spíše komplikovat.

Tento návrh zákona je zákonem speciálním, v podstatě navěšeným na trestní řád, který v současné době podléhá rekodifikaci, která se již blíží do Sněmovny a do Parlamentu vůbec.

Velmi bych se divil, kdyby po tom, co přijmeme po čase nový trestní řád, bychom nemuseli přikročit opět k novele této zákonné normy. Zkusíme se vsadit.

Soustředím se ale na to, abych vás přesvědčil, že by nebylo dobré schválit tento zákon, aniž by bylo dobré ho postoupit do podrobné rozpravy, abychom mohli vyřadit v novele trestního zákona paragrafy 217a a 217b, které se tam nově ocitají.

Paragraf 217a zhruba hovoří o tom, že kdo poskytne osobě mladší 18 let pohlavní styk za úplatu nebo jinou výhodu nebo prospěch, bude potrestán, a § 217b hovoří o exkulpaci osoby mladší 18 let. K tomuto problému musíme přistoupit úplně z jiného úhlu pohledu než předřečnice, které se tento návrh zamlouval tak, že to bylo důvodem, aby doporučila jeho schválení.

Navrhovaný trestný čin svádění k pohlavnímu styku má dva způsoby možné aplikace.

Prvním ze způsobu aplikace je možnost aplikace pro případy sociálně závadného chování dospělých vůči mladistvým. Zdálo by se, že v tomto ohledu není žádný problém, ovšem vzpomeňme si na kauzu Opočenský II., tzn. tu poslední, kdy se jednalo o hranici 15 let. Tady by se posiloval problém do 18 let. Soudci říkají, že zbytečně přibývá nápad. Toto slovo se mi zdá být zvláštní, ale je výstižné. Přibylo by nápadů. Nevím, jestli by to bylo žádoucí, ale rozhodně tady vzniknou aplikační problémy v soudní praxi, protože interpretovat pojem „jiný prospěch“ je velmi komplikované. Prospěchem např. zde může být příslib manželství.

Konec konců výsledkem dokonaného pohlavního aktu je hluboký fyzický i emocionální prožitek u většiny z vás, a je to také, myslím si, prospěch se třemi křížky. Interpretace bude na soudcích. Nejsem si jist, jestli je šťastné vystavovat je těmto problémům.

Druhou možností je aplikace pro případy prostituce mladistvých dívek a chlapců. Bude záležet na soudech, zda budou tuto možnost využívat. I v tomto případě je objektem trestného činu ochrana mravní výchovy mladistvých. Je třeba si odpovědět na základní otázku: kdo porušení nebo ohrožení objektu mladistvého způsobuje, kdo může být pachatelem?

Vycházíme z toho, že mravní výchova mladistvých dívek a chlapců je porušena, pokud nabízejí a provozují prostituci ještě předtím, než dosáhli 18. roku věku. Je několik možností, kdo může být odpovědný za narušení výchovy těchto mladistvých.

Za prvé je možné, že bude trestána osoba, která prostituci zprostředkuje – kuplíř, kuplířka. Toto řešení by bylo jistě nejsprávnější vzhledem k tomu, že dívky, resp. chlapce opravdu ohrožuje ten, kdo prostituci s mladistvými organizuje. Trestný čin kuplířství, § 204 trestního zákona, u nás existuje, ale vzhledem k současné praxi v oboru a vzhledem k dokazování je minimálně využíván. Podotýkám, že zatímco podíl znásilnění na mravnostních trestných činech v letech 1995 – 2000 činil 28 %, kuplířství činilo pouze 9 %. Reálná frekvence obou trestných činů, myslím, že je naprosto opačná.

Ani upravená přitěžující okolnost spáchá-li takový čin na osobě mladší než 18 let, není dostatečně využívána. Pro postih organizace provozování prostituce mladistvými není ani dostatečně využíván trestný čin ohrožování mravní výchovy mládeže, je to § 217, kdo umožní vést osobě do 18 let nemravný život. Musím přiznat, že tento paragraf se ku prospěchu věci rozšířil.

Za druhé je možné, aby byly trestány dívky či chlapci za nabízení a provozování služeb prostituce tak, jak je to v některých spolkových zemích Rakouska. I tato cesta může být shledána správnou vzhledem k tomu, že samy dívky přivádějí sebe či ostatní na scestí. Tato cesta je praxí zpochybněna vzhledem k tomu, že pokud není trestní systém schopen potrestat kuplíře, je ještě méně schopen potrestat samotné prostitutky a prostituty.

Problémem je také skutečnost, že trestání mladistvých má minimální výchovný charakter. Naopak pobyt dívek ve věznici je může ohrozit ještě podstatněji. Kromě toho trestání dívek či chlapců odporuje zásadě beztrestnosti toho, koho trestný čin chrání.

Třetí možností je trestání klientů mladistvých prostitutek, trestání činu typu obstarávání si sexuálních služeb mladistvých za úplatu, což je předmětem naší debaty. Zákazníci však nemají převážný ani podstatný podíl na porušení mravní výchovy těchto dívek. Jejich podíl je ve srovnání s kuplíři a samotnými prostitutkami podstatně menší. Zájmem zákazníka je povětšinou sexuální služba, nikoliv speciální sexuální služba mladistvých.

Důvodem pro stíhání zákazníků je tedy neschopnost státu stíhat skutečně ty osoby, které mladistvé a jejich mravnost ohrožují a na jejichž stíhání existují dostatečné zákonné možnosti.

Nejzávažnější koncepční problém, který zde vyvstává v souvislosti s navrhovanou právní úpravou, se týká provozování prostituce mladistvými dívkami a chlapci v rámci tzv. veřejných domů. Je sporné, zda v situaci, kdy stát není schopen potrestat kuplířství a veřejné domy toleruje, je možné a hlavně spravedlivé požadovat na klientech mladistvých prostitutek, aby sháněli jakékoliv validní informace o věku dívek, resp. chlapců, kteří tyto sexuální služby poskytují. Pro návštěvníka takového zařízení platí obecná povinnost nemít pohlavní styk s osobou mladší 15 let. Pokud si zákazník má navíc zjistit, zda dotyčná prostitutka nemá věk mezi 15 a 18 lety, jedná se o podstatně těžší úkol.

Jistě spravedlivé by bylo požadovat od klientů zjištění věku v situaci, kdy by poskytování sexuálních služeb bylo legální, regulované, a klienti by měli tuto informaci zjistit. Naopak by rovněž bylo možné trestat obstarávání si sexuálních služeb mladistvých v situaci, kdy by bylo obstarávání si sexuálních služeb trestné obecně, jako je tomu např. ve Švédsku.

Nový trestný čin je tudíž pokusem o stíhání klientů mladistvých prostitutek v situaci, kdy stát dostatečně nevyužívá daných právních možností. Stíhání klientů je možné, protože i klienti se podílejí na ohrožení mravní výchovy mladistvých. Základním problémem ale je nedořešení celého komplexu právních problémů kolem poskytování sexuálních služeb. Tuto problematiku nelze izolovaným zavedením jednoho trestného činu vyřešit, musí být řešena celkově. Proto se přimlouvám, abychom tento návrh zákona neschválili a propustili do podrobné debaty. Děkuji.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane senátore. Hlásí se ještě někdo do obecné rozpravy? Pan místopředseda Senátu Jan Ruml. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Pane předsedo, kolegyně, kolegové, budu velmi stručný. Podle mého soudu trend, který přináší návrh zákona, je správný. Je v něm zdůrazněn více než v současném trestním zákoně nebo trestním řádu preventivní účel a dekriminalizuje určité typy deliktních jednání. Jednou věcí je ovšem trend, druhou skutečné výsledky. Myslím si, že tento zákon není samospasitelný, že bude velmi obtížně aplikován, jako jsou obtížně aplikována ustanovení současného trestního zákona. Tento zákon totiž neobsahuje nic nového. Vše, co je v tomto zákoně upraveno, až na nepatrné výjimky, v dnešním trestním zákoně v podstatě existuje.

To, že není dostatek peněz na specializované soudce, na dětské psychology, psychiatry, na určité typy ústavních zařízení atd., v tom tento zákon více peněz nepřinese. Nelze si myslet, že výsledkem fungování tohoto zákona bude okamžité snížení kriminality mládeže. Říkám, že tento trend je správný, protože jisté osamostatnění této věci klade větší důraz na prevenci a na dekriminalizaci určité části jednání.

Já si myslím, kdy Česká republika je jedním z prvních států světa v počtu lidí uvězněných na počet obyvatel, že to není dobré, že by se celé trestní právo mělo více dekriminalizovat, více by soudy měly užívat různých odklonů v trestním řízení a více užívat jiných trestů než trest odnětí svobody. Ale to je debata, kterou velmi vážně svedeme nad rekodifikací trestního zákona a myslím si, že už to nebude dlouho trvat, kdy budeme mít prostor pro tuto debatu a vést ji zde v Senátu. Jenom jsem se chtěl zeptat v souvislosti s tím speciálním § 217 – svádění k pohlavnímu styku. Pan kolega předřečník tady velmi podrobně rozebíral tento paragraf. Já jsem se chtěl zeptat pana předkladatele, zdali tento paragraf se týká také žen, které dosáhly zletilosti tím, že se vdaly. Nebo zdali se s tím nějak počítá, protože dneska se může 16letá dívka sňatkem stát dospělou a zdali se také týká § 217 a lépe řečeno jejího manžela.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji, pane místopředsedo. Kdo se ještě hlásí do rozpravy? Senátor Daniel Kroupa. Prosím.

Senátor Daniel Kroupa: Pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři, já bych rád položil otázku předkladateli. Spíše několik otázek. Proto, abych zvednul ruku pro tento zákon, bych chtěl opravdu vědět, jaký je vztah k připravované rekodifikaci trestního práva. Pokud je tomu tak, že máme před dveřmi Parlamentu nový trestně-právní kodex a budeme opět schválený zákon novelizovat, pak nemám důvod pro něj zdvihnout ruku. Považuji ho za nadbytečný a přiznám se, že se mi velmi nelíbí, když se naše právo stává podobným tekoucí řece, ne-li povodni. To znamená, kdy jeho krajina se nepřetržitě mění a člověk už pořádně neví, co platí a co neplatí.

Druhá otázka se týká právě trestných činů, o kterých hovořili předchozí řečníci. Zajímalo by mě, protože jsem sledoval v nedávné době určité pořady o zneužívání dětí praktikujícími pedofily, zneužívání dětí k výrobě pornografie a výsledek toho všeho je, že policie mnohé z těchto činů nemůže stíhat, protože naše právní úprava údajně není dostatečná, takže pachatelé takovýchto činů po krátkém čase pouští. Zajímalo by mě, zda i tato otázka je touto novelou nějakým způsobem řešena. Možná pokud budou tyto dvě věci vysvětleny, zdvihnu pro to ruku. I já bych chtěl uvítat tento krok správným směrem, protože se domnívám, že naše vězeňství není postaveno právě šťastným způsobem. Mnohokrát jsem se setkal se stížnostmi lidí, kteří se vězeňstvím zabývají, že výsledkem té procedury není zlepšování situace, ale spíše zhoršování.

Jak víme, od trestu očekáváme různé věci. Jednou z těch věcí je, aby bylo učiněno zadost trestnému činu, to znamená, aby zde bylo jakési vyrovnání. Tím v žádném smyslu nemíním pomstu. Trest, jak říkají velcí myslitelé, je především právem viníka. Každý z nás může pochybit, každý z nás může spáchat zlý skutek, ale musí mít nějakou možnost, jak se stane opět slušným člověkem. Toto by měl splnit trest. Další funkcí trestu je výchova. Další funkcí trestu je zabránit dalším trestným činům apod.

Takto, zdá se, u nás naše vězeňství příliš nefunguje. Ve společnosti vždycky existuje určité tvrdé jádro kriminálních zločinců a zájem celkového trestního systému je, aby se toto tvrdé jádro nerozšiřovalo. Proto se snaží rozumné státy toto tvrdé kriminální jádro oddělovat od ostatních pachatelů trestných činů, a to zejména od mladých lidí. U nás naopak naše vězeňství funguje tak, že se ono tvrdé jádro neustále rozšiřuje, protože ti, kteří nebyli těmito zločinci, těmi lidmi, kteří si zcela vědomě a svobodně zvolili zločineckou životní kariéru, tak způsobem jakým je uskutečňován jejich trest, jsou na tuto dráhu navedeni a je tragické, pokud se to týká mladých lidí. Z toho hlediska bych si velmi přál, aby mladí lidé – pachatelé prvních trestných činů, ti, kteří se ještě nestali součástí onoho tvrdého jádra, byli od něj důsledně odděleni a aby se věznice nestala vysokou školou zločinu.

Já bych chtěl poprosit kdyby předkladatel – pan kolega senátor a ministr spravedlnosti v jedné osobě – vysvětlil jaká je představa jeho ministerstva, jeho vlády na řešení této situace, celkové situace ve vězeňství, protože jedině v tomto kontextu tento zákon může mít smysl. Já v tuto chvíli nejsem, opravdu nejsem rozhodnut, jak budu hlasovat a budu pečlivě poslouchat vysvětlení předkladatele. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji, pane kolego. Kdo se dále hlásí do obecné rozpravy? Nikdo. Rozpravu končím. Táži se pana navrhovatele. Pan navrhovatel se pochopitelně chce vyjádřit k obecné rozpravě.

Senátor Pavel Rychetský, místopředseda vlády ČR:Vážený předsedo, vážené kolegyně a kolegové, obecná rozprava se zaměřila na tři oblasti. Prvou je systematika předloženého návrhu zákona a jeho vztah k trestnímu právu jako takovému, zejména připravované rekodifikaci trestního zákona. Druhá se netýkala vystoupení pana poslance Dvořáka, vlastní materie, ale připojené novely a § 217a a 217b a třetí oblasti vězeňství, jeho stavu a jakési prognózy jeho budoucnosti.

Pokud se týče té prvé otázky, mohu všechny ubezpečit, že uvedený zákon nebude žádným způsobem ovlivněn přijetím nového trestního zákona. Totiž to, co předpokládáme, že ještě v tomto roce předložíme Parlamentu České republiky, není nový trestní řád, nýbrž trestní zákon, a zákon o soudnictví nad mládeží se zabývá problematikou procesní – trestního řádu – a ten nehodláme rekodifikovat v tuto chvíli. Ona jedna novela trestního řádu už je ve Sněmovně nebo přesně na cestě ze Sněmovny, druhá novela ji následuje, ale obě se týkají úplně jiné problematiky a vůbec nebudou mít souvislost s tímto zákonem, ať už bude přijat v té či oné podobě. Pro informaci proč vláda předkládá najednou dvě novely trestního řádu.

Skutečně je to absurdní a já to činím skutečně z důvodu jakési prevence. Jednak je evidentní potřeba novely trestního řádu vyvolaná vnitřními poměry, naší zkušeností s dosavadní aplikací trestního řádu. Tam pro vás podle mne jako významná sdělení jsou dvě skutečnosti: za prvé reagujeme na nález Ústavního soudu, který, jak víte, zrušil právo ministra spravedlnosti podávat stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného. Myslím si, že český právní řád se neobejde bez institutu stížnosti pro porušení zákona v neprospěch. Mimochodem řada z vás v tomto Senátu seděla v době, kdy jsem sám inicioval podání takové stížnosti v případě rasové vraždy Tibora Danihela v Písku, a kdyby tenkrát už byla zrušena tato stížnost, tak ti vrazi zůstali dodnes nepotrestáni. A řada z vás pamatuje, protože to bylo loni, kdy jenom díky stížnosti pro porušení zákona mohl být potrestán vrah tříleté Lucinky v Praze na Žižkově, ten otčím.

Takže cítím naléhavou potřebu tento institut obnovit, ale souhlasím s Ústavním soudem, že by to nemělo být právo ministra spravedlnosti. To přece není účastník trestního řízení. Takže ta novela trestního řádu obsahuje ustanovení o tom, aby se přitom dalo zcela zadost nálezu Ústavního soudu, že stížnost pro porušení zákona v neprospěch bude mít právo podat nejvyšší státní zástupce jako jedna strana sporu, a ve prospěch ombudsman jako na státní moci, exekutivě nezávislý orgán.

Novela trestního řádu, když už o tom hovořím, má ještě jedno ustanovení, které – což je svým způsobem exotický a neobvyklý případ – jsem se rozhodl do trestního řádu vsunout i na základě osobní zkušenosti ze svého senátorského obvodu. Možná, že si někteří z vás pamatují, jak 17letá dívka ze Strakonic, studentka střední zdravotnické školy v Písku, jela autostopem z Písku do Strakonic, byla znásilněna, zavražděna, nalezena asi až za tři týdny v lese. Mimochodem minulý týden byl její vrah odsouzen, ale nepravomocně, zdůrazňuji, abych se nedopustil porušení institutu presumpce neviny. A to, co je nejhorší, že ten v tuto chvíli nepravomocně odsouzený vrah se před tím dopustil stejného trestného činu, byl za něj odsouzen, také nepravomocně, a propuštěn z vazby s tím, že už pominuly důvody vazby, že nemůže ovlivňovat trestní stíhání. A v době, než nabyl právní moci rozsudek a než nastoupil výkon trestu, zabil tu Janu Štěpánkovou ze Strakonic.

Takže druhý bod novely trestního řádu je, že tam, kde někdo je ve vazbě, je odsouzen, byť nepravomocně pro závažný trestný čin, ve vazbě zůstává až do nástupu výkonu trestu. To si myslím, že se také setká s pozitivním ohlasem, protože já jsem zjistil, že my jsme výrazným způsobem změnili trestní politiku už zhruba před třemi – čtyřmi lety novelou trestního řádu, velkou novelou trestního zákona, a opravdu se stalo, že počet osob, které pobývají ve výkonu trestu, eventuálně vazby, který byl tehdy téměř 22 000, klesl na necelých 17 000. A já jsem se domníval, že to je výsledek této nové trestní politiky, odklonu u alternativních trestů apod., jenže jsem zjistil, že v současné době se 4500 osob vyhýbá nástupu výkonu trestu odnětí svobody, že ten problém je – zdá se – v tom, že právě mnoho lidí tu vazbu opouští, když čeká na nabytí právní moci trestu odnětí svobody a v té době se nám prostě začínají ztrácet.

Chci tedy říci, že předložený zákon o soudnictví nad mládeží s letos ještě předloženým, protože už je napsán, novým trestním kodexem, nemá žádnou souvislost. Ten trestní kodex do něj nebude vůbec zasahovat. Tady není problém. Ten má souvislost zejména s trestním řádem, a jak vidíte, připravovaná novela trestního řádu, ať ta předložená, tak ta, o které se chci zmínit, kterou teprve teď předkládáme, ta se týká úplně jiné oblasti a také nemá žádnou systematickou souvislost. Proč tedy ještě jednu novelu trestního řádu vlastně týž den jsem poslal do připomínkového řízení? Protože Česká republika byla jednou u prvních zemí, která podepsala tzv. Římský statut mezinárodního trestního tribunálu ve Štrasburku a je poslední zemí v Evropě kromě Běloruska a Ruska, která neratifikovala statut mezinárodního trestního tribunálu. Protože před deseti dny občané této země rozhodli o přistoupení České republiky k Evropské unii, a Evropská unie zcela čerstvě vydala směrnici, která reaguje na události 11. září v New Yorku o tzv. evropském zatýkacím rozkazu a my jsme povinni tak, jako ostatní členské země – ty to mají do konce roku – implementovat do svého právního řádu, my do dne vstupu, implementovat i evropský zatýkací rozkaz do našeho právního řádu, který nahradí Mezinárodní úmluvu o vydávání k trestnímu stíhání ze Štrasburku. Ale my nejsme schopni ratifikovat ani jeden z těchto dvou mezinárodních dokumentů, když nezměníme Ústavu i Listinu, protože Listina práv a svobod zakazuje vydávat vlastní občany k trestnímu stíhání do ciziny. My jsme už poslední zemí v Evropě, která toto ustanovení má v Ústavě, a mimochodem ta ratifikace Římského statutu vyžaduje i zásah do Ústavy z hlediska imunity, imunity nás, senátorů, poslanců, prezidenta republiky, protože podmínkou Římského trestního tribunálu je, že státy odstraní překážku imunity u osob hledaných pro válečné zločiny.

Vím, že v českém Parlamentu, mám tím na mysli v tuto chvíli zejména PS, není příliš vůle pro tuto změnu, jak Listiny práv a svobod, tak Ústavy, a proto dávám dvě novely trestního řádu, aby kvůli jedné nevůli ta druhá novela nepadla pod stůl.

Nyní k tomu, co je velmi podstatné a o čem hovořil pan kolega Dvořák, a to je to, že k tomuto zákonu je připojena novela trestního zákona, která - shodně s ním se domnívám - správným způsobem nově formuluje § 217, a která zavádí nový trestní čin 217a.

Tady musím říci, že to je věc, kde se opravdu musí každý senátor tak, jak to učinili poslanci ve Sněmovně, kde to bylo též předmětem diskuze, prostě rozhodnout sám, jestli chceme, nebo nechceme prostituci osob mladších 15 let. Jsem si vědom toho, že nemusíme. Prostě § 217a postihuje zákazníky těchto prostitutek, a ty prostitutky, které jsou k tomu ať už dobrovolně nebo nedobrovolně přinuceny, a jsou přitom mladší 18 let, ty jsou beztrestné. Všem je jasné, proč. Protože to je vlastně základní důkazní prostředek. Já vím, že je velmi těžké se rozhodnout, jestli chceme takový trestný čin zavést. Jsou země, které – zdůrazňuji – mají trestní postih, pro jakýkoliv pohlavní styk s osobou mladší 18 let a nemusí to být prostituce, některé státy v USA. Jsou země, které jsou naprosto benevolentní a stanoví jedinou věc: hranici, od které je přípustný pohlavní styk a prostitucí se vůbec nezabývají, prostituce je zcela legální.

Česká republika je kdesi uprostřed. Trestá kuplířství velmi neúčinně, a všichni víte, že část politického spektra naopak volá po legalizaci prostituce jako podnikatelské činnosti, tzn., že kuplířství by muselo přestat být trestné. Ale to, co je zde předloženo, je něco jiného. To prostě říká, že osoba mladší 18 let, nezletilá, nemá být k prostituci používána. A navrhuje potrestat nejen toho, kdo ji organizuje, protože kuplířství dnes už trestné je, a je jedno, jestli je mladší nebo starší 18 let, tam půjde o souběh trestných činů, když bude mladší 18, tak bude mít kromě kuplířství ještě § 217 – trestný čin ohrožování výchovy mládeže.

Ale navrhuje potrestat i toho zákazníka. Vychází se z filozofie, že nebude-li zákazníků, tak nebude této nežádoucí činnosti. Já musím říct, že jsem reprezentoval ČR nedávno ve Stockholmu na mezinárodní konferenci, jejíž hlavní téma bylo obchodování s „bílým masem“, a že jsem své vystoupení tam, protože se hovořilo o zemích jako je ČR, Polsko, Maďarsko, Moldávie, a často jsme tam byli ze strany, abych tak řekl, těch vyspělejších zemí ležících na Západ od nás kritizováni, tak moje hlavní vystoupení bylo postaveno na tom, že jsou to oni, kteří si objednali tento jev u nás, protože oni jsou převážnou částí zákazníků prostituce. Proč jsou ty prostitutky na hranici s Německem v nesrovnatelně vyšší intenzitě a míře než někde hluboko ve vnitrozemí? Protože tam je zřejmě větší poptávka. Já tedy tady musím říci, že je to opravdu odvážný krok. Je to rozhodnutí. Sněmovna se rozhodla, že si myslí, že ten, kdo vědomě používá prostitutku nebo prostituta mladší 18 let, všimněte si, že ta sazba není nějak zvlášť razantní, a někdo si může myslet, že nemá být trestán. Obojí je zcela legitimní a možné a já prostě v tuto chvíli nechci žádným způsobem Senát ovlivňovat.

Třetí oblast, na kterou se zaměřila obecná rozprava, je diskuze o vězeňství a jeho budoucnosti. Já se omluvím panu senátorovi Kroupovi prostřednictvím předsedajícího, že nechci zase Senát dlouho zdržovat dlouhými výklady. Myslím si, že je to jedna z mála oblastí, které prodělaly velmi výrazné změny po listopadu 1989. Přesto si vůbec nemyslím, že s tím můžeme být spokojeni.

Základní změna je v tom, že ve výkonu trestu odnětí svobody se už prakticky nenacházejí osoby, které by se dopustily jiného než úmyslného, a to závažného úmyslného trestného činu. Když jsem byl po zvolení prezidenta republiky jaksi vyzván, ať navrhnu nějakou formu amnestie, tak musím říct, že kdyby to měla být amnestie, jaká byla původně hlavou státu zamýšlena, která by měla dopadnout jenom na ty, kteří spáchali jenom nedbalostní trestný čin, přitom nedostali alternativní trest – obecně prospěšné práce nebo peněžitý trest apod. a neusmrtili člověka, tak by to žádná amnestie nebyla, protože takových lidí je asi 18 v republice ve výkonu trestu. Prostě dnes už za nedbalostní trestné činy nikdo není posílán do výkonu trestu odnětí svobody. To je výjimečné a v podstatě to musí být spojené s usmrcením člověka. Znamená to, že se výrazně změnila skladba odsouzených i ve výkonu trestu. A z těch, jak říkám v tuto chvíli 17 tisíc osob, je více než 3 tisíce osob cizinců; vesměs, ale ne výlučně, ale v drtivé většině z tzv. rusky mluvících zemí.

Místo tzv. nápravně výchovných skupin se zavedl systém vězení s dohledem, s ostrahou a se zvýšenou ostrahou. Musím říci, že vlastně ten vývoj českého vězeňství jde současně dvěma směry. Výrazně zpřísněným režimem v těch nejpřísnějších věznicích, což je v tuto chvíli zejména Mírov a Valdice se zvýšenou ostrahou, kde jsou opravdu tzv. „doživoťáci“ a jednak pachatelé nejzávažnějších trestných činů, a naopak výraznou změnou poměrů ve věznicích toho nejmírnějšího stupně, tzn. pouze s dohledem. Já bych velmi rád, jestli bude třeba Ústavně-právní výbor nebo Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice souhlasit, pozval skupinu senátorů např. skutečně s radostí do věznice ve Světlé nad Sázavou, což je věznice ženská. Je tam také oddělení pro matky s dětmi.

Podle platného zákona smí být ve výkonu trestu s matkou pouze dítě do 3 let věku, tzn. v době, kdy ještě nepozná, že je vlastně ve vězení. Musím říci, že to trochu komplikuje situaci, protože vás mohu ubezpečit, že ty děti i matky těch dětí, které ve Světlé nad Sázavou jsou, tam mají nepochybně nesrovnatelně lepší prostředí než v době, kdy byly na svobodě.

A jsme jednou z řady zemí, která už má věznice pro matky s dětmi, ale jsme jedinou, která zavedla model, ve kterém se ty matky ve vězení musí samy starat. Tzn. my jim nevaříme, my jim nepereme, my jim nežehlíme. Prostě ony tam mají něco jako bytovou jednotku – ložnici, kuchyň, hrací pokoj – a z těch prostředků, které na to dítě stát dává, ať už je na svobodě nebo tam, z těch prostě musí zajišťovat veškerou péči pro to dítě. Jak jsem to viděl v Holandsku, v Polsku, v jiných zemích, tam pere, vaří a o všechno se stará stát. Tak my máme naopak tento model.

Největší problém českého vězeňství je ten, že potrestaní ve výkonu trestu odnětí svobody nemají práci. To je naprosto nejvážnější problém, protože za prvé odcházejí z výkonu trestu odnětí svobody s dluhem. Ten dluh je v tuto chvíli 1,5 miliardy co má stát pohledávek, které jsou naprosto nedobytné a ve skutečnosti to snižuje možnost resocializace a integrace do normálního života.

Já jsem proto předložil, a v Poslanecké sněmovně příští týden budu mít v prvním čtení návrh novely zákona o výkonu trestu odnětí svobody, kterým se povinnost platit náklady trestního řízení a paušální náhradu za pobyt ve výkonu trestu odnětí svobody ruší pro ty potrestané, kterým neumíme zajistit práci. A jenom za ty dny, kdy budou mít to zaměstnání, samozřejmě jim zůstává.

Zmocněnec vlády pro lidská práva pan Dr. Jařab chtěl, abychom to zrušili pro všechny – tu povinnost si platit ten pobyt. Jsou země, kde to samozřejmě platí stát, a abych tak řekl, neúčtuje žádné náklady odsouzeným. Já si myslím, že zatím je logický jenom ten půlkrok – kdo pracuje, nechť si to tam platí; ale komu nejsme schopni tu práci zajistit, ten nechť ty náklady neplatí.

My máme v tuto chvíli 45 % zaměstnaných odsouzených. A já vím, že hlavní problém je patrně v tom, že není-li práce ani pro lidi za zdmi věznice, a jsou regiony, kde je vysoká míra nezaměstnanosti, je těžké ji opatřit pro potrestané. Na druhé straně nevylučuji, že někteří ředitelé věznic nemají příliš zájem o to tu práci shánět, protože je to pro ně práce navíc, eskortování; mnohem pohodlnější je mít je za dveřmi a nestarat se o to, takže uvažuji o změně způsobu odměňování příslušníků vězeňské služby tak, aby ten management věznice, který je schopen zajistit co nejvyšší stupeň zaměstnaných potrestaných, byl mnohem lépe odměňován, než ten, kde tomu tak není.

Ještě bych asi mohl pokračovat velmi dlouho o problémech českého vězeňství. Ale myslím si, že nejlepší by bylo, aby opravdu – pokud o to bude mít zájem kdokoliv z členů Senátu – abychom udělali takovou zajímavou cestu. Do té Světlé nad Sázavou, kde člověku „srdce plesá“, a pak např. na ten Mírov nebo do Valdic.

Každý podnět ke zlepšení systému samozřejmě přivítám, protože problematika vězeňství byla dlouho opomíjena a já se vůbec netajím tím, že to je oblast velmi problémová. Každý den dostávám tzv. denní hlášení od Generálního ředitelství vězeňské služby, každý den se v těch 37 věznicích, které máme na území ČR, dělají namátkové kontroly jednak moči a krve odsouzených, a jednak těch osobních věcí a každý den se naleznou zhruba tři mobily a každý den u 3 – 5 odsouzených se najdou nepochybné stopy zakázaných omamných látek v krvi nebo v moči.

To by nebylo možné, kdyby nějakým způsobem část příslušníků vězeňské služby zřejmě nespolupracovala, protože si nedovedu představit, že by to vše se tam podařilo nějakým sofistikovaným způsobem dostat. Naopak, zdá se, že je tady i možná problém jisté korupce nebo nevím, jak to nazvat, ze strany příslušníků vězeňské a justiční stráže. Takže problémy vězeňství nejsou jednoduché.

Předložený návrh zákona já považuji, a tady bych chtěl vyjádřit opravdu naprosto jednoznačné přesvědčení, za pozitivní posun, protože prostě nechceme děti a mládež vystavit těm podmínkám, o kterých jsem hovořil. Chceme pro ně specifický režim, i když je to dražší. Já musím říci, že mají ve zvyku příslušné útvary na ministerstvech do důvodových zpráv napsat co nejvíce, aby při jednání o rozpočtu dostaly třeba těch 70 milionů navíc. Já v případě tohoto zákona musím říci, že jsem schopen vyjít s existující rozpočtovou kapitolou. Mediační a probační služba existuje už několik let a nemám ještě naplněna ani tabulková místa, na které mám peníze. Takže nepochybuji o tom, že tento zákon přinese pozitivní změnu právě v tom, že snad se podaří některé děti nebo mladistvé uchránit profesionální zločinecké kariéry a díky tomuto zákonu je včas, abych tak řekl, vylovíme. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane navrhovateli. Táži se pana zpravodaje Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice pana senátora Dvořáka, zda… Pan senátor si nepřeje vyjádřit se k proběhlé rozpravě. S technickou poznámkou, prosím, pane kolego.

Senátor Jaromír Volný: Dámy a pánové, já myslím, že pan ministr zapomněl na ten dotaz pana místopředsedy Rumla o těch 16 letech v případě, že žena nabude zletilosti sňatkem tak, jak se to tam bude řešit? Já bych ještě podotkl, že i když ovdoví nebo třeba za týden po sňatku nebo za několik měsíců se rozvede, tak že té zletilosti už nepozbývá, takže ten problém tady legislativně existuje.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji. To byla skutečně technická poznámka.

Senátor Pavel Rychetský, místopředseda vlády ČR:Já se omlouvám, že jsem na to zapomněl. Já chci říci, že ta navržená novela trestního zákona v ustanovení § 217a nepředpokládá trestnost každého, kdo vykoná pohlavní styk s osobou mladší 18ti a starší 15ti let, ale hovoří o prostituci. Tam je prostě podmínkou toho, že to je ten úplatný styk a to je smyslem tohoto zákona.

Já si dovedu představit, že někdo skutečně svou třeba šestnáctiletou manželku umístí do takového zařízení, ale on za to asi nebude platit. Trestný bude ten zákazník. A z tohoto hlediska já považuji za nerozhodné, jestli ta prostitutka patnácti, šestnáctiletá, jestli je vdaná, nebo ne. Prostě tady se trestá ta stránka toho postihu, toho, že to je řemeslo a trestáme jenom zákazníka, kromě kuplíře samozřejmě.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji. Pro jistotu se ještě zeptám jednou pana Martina Dvořáka, zda i po tomto vystoupení navrhovatele si nepřeje vystoupit? Nepřeje.

Pane zpravodaji garančního výboru, prosím vás, abyste se vyjádřil k právě proběhlé rozpravě.

Senátor Pavel Janata: Kolegyně a kolegové, ve čtyřech vystoupeních, která zazněla v obecné rozpravě, chci říci, že se prakticky všechna vlastně dotkla připojené novely trestního zákona § 217a a b, případně některých dalších věcí, jenom velmi malá část té debaty se věnovala přímo meritu věci navrhovaného návrhu zákona a myslím, že tady žádné podstatné výhrady nezazněly, snad jen obava, zda to není zbytečné či příliš drahé. Domnívám se, že odpověď pana místopředsedy byla velmi obsáhlá, mně osobně stačila. Čili myslím, že je možno po tomto konstatování přistoupit k hlasování o schválení tohoto návrhu.

Předseda Senátu Petr Pithart:Děkuji vám, pane senátore. Vskutku byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnoua budeme za chvíli hlasovat.

V sále je přítomno 69 senátorek, resp. senátorů, znamená to, že kvorum je 35. Zahajuji hlasování. Kdo je pro to schválit návrh zákona, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji vám. Kdo je proti, může zvednout ruku a samozřejmě stisknout tlačítko NE. Skončilo hlasování v pořadí 9. Ze 70 nakonec přítomných, tedy při kvoru 36, pro návrh 46, proti 5. Návrh byl schválen.Děkuji panu navrhovateli, děkuji zpravodajům.

Vyhlašuji přestávku. Budeme pokračovat za hodinu ve 14.00 hod.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení hosté, budeme pokračovat v jednání po polední přestávce.

Bodem, který nyní budeme projednávat, je:

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů.

Tento tisk máme jako č. 116.

Poprosil bych ministra financí pana Bohuslava Sobotku, aby nás seznámil s návrhem zákona, a zároveň ho v Senátu vítám. Pane ministře, prosím.

Ministr vlády ČR Bohuslav Sobotka:Vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři. Návrh zákona schválený Poslaneckou sněmovnou, obsahující především novelu zákona o dani z přidané hodnoty a některé další změny zákonů má za cíl především provedení dalších kroků směřujících k odstranění dílčích odlišností v právní úpravě této daně oproti závazným směrnicích Evropských společenství, ale i odlišností oproti doporučením nebo obvyklé praxi v zemích Evropské unie.

Tento návrh má tak přispět k harmonizaci právní úpravy českého daňového práva s právem Evropských společenství, a to ještě před předložením a projednáním návrhu nového zákona o DPH.

Kromě toho jsou navrženy dílčí úpravy, které reagují na některé problémy s aplikací této daně v praxi. Některé změny jsou navrženy i jako součást návrhu reformy veřejných financí.

Nejvýznamnějšími kroky, a to i ve vztahu k harmonizaci našeho zákona o DPH s právem EU, je návrh na přeřazení některých druhů zboží a služeb ze snížené sazby daně 5 % do základní sazby 22 %, a dále návrh na snížení výše obratu pro povinnou registraci, a to z dosavadních 750 tisíc Kč za tři po sobě jdoucí kalendářní měsíce, resp. ze 3 milionů Kč za rok na 2 miliony Kč za rok.

Nový limit obratu pro povinnou registraci plátců včetně nového období pro jeho výpočet se podle přechodných ustanovení návrhu novely zákona použije poprvé od data účinnosti zákona, tj. od 1. října 2003 a bude se vypočítávat počínaje měsícem říjnem 2003 a nebude tedy zahrnovat údaje o obratu za některý z kalendářních měsíců, které tomuto měsíci předcházejí.

I po tomto snížení však výše obratu bude výrazně vyšší než je úroveň platná v členských státech EU a bude tedy nutné provést ještě jednou jeho snížení, a to k datu vstupu ČR do EU v příštím roce.

Pokud jde o přesuny zboží a služeb mezi platnými sazbami daně, jedná se o částečnou harmonizaci příloh č. 1 a 2 zákona o DPH se 6. směrnicí Evropských společenství a tato změna bude v případě schválení realizována k 1. lednu 2004.

Česká republika se při uzavření kapitoly daně zavázala, že do svého vstupu omezí rozsah uplatnění snížené sazby daně v souladu s touto směrnicí. Z fiskálních a cenových důvodů je navrhováno realizovat splnění tohoto závazku ve dvou krocích, a to zčásti nyní s účinností k 1. lednu 2004 a zbývající část pak k datu vstupu ČR do EU. Navrhovaná změna by měla v ročním vyjádření přinést odhadem zvýšení příjmů státního rozpočtu o 6 až 8 miliard Kč.

Jedním z dalších opatření, které úzce souvisí se vstupem do EU, je návrh přechodného opatření, podle kterého v souvislosti se změnami ve způsobu výběru DPH po vstupu do EU budou plátci povinni zaplatit do 25. dubna 2004 zálohu na vlastní daňovou povinnost za zdaňovací období měsíce dubna 2004 a 2. čtvrtletí 2004. Tato záloha bude stanovena ve výši 50 % skutečné vlastní daňové povinnosti, která vznikne plátcům s měsíčním zdaňovacím obdobím za zdaňovací období březen 2004 a plátcům se čtvrtletním zdaňovacím obdobím za zdaňovací období 1. čtvrtletí příštího roku.

Důvodem pro toto opatření je skutečnost, že zatímco do vstupu ČR do EU je daň nejprve vybrána celními orgány a v následujícím zdaňovacím období uplatňován plátci její odpočet. Po vstupu do EU nebude daň při pořízení zboží z jiných členských států celními orgány vybírána, protože jí budou přiznávat sami plátci a ve stejném zdaňovacím období si budou uplatňovat i nárok na odpočet této daně.

Tato změna výběru daně při pořízení zboží z jiných členských států EU bude mít určitý negativní dopad na pokladní plnění příjmů státního rozpočtu, tedy by mělo překlenout výše uvedené opatření.

Touto novelou by mělo být dosaženo zatím pouze částečné slučitelnosti s právem EU. Plné slučitelnosti bude dosaženo až po schválení nového znění zákona o DPH, které je Ministerstvem financí připravováno.

Další rozsáhlejší změny podle 6. směrnice, jako např. vymezení předmětu daně, vymezení zdanitelných plnění osvobozených od daně, úprava postupu při uplatňování odpočtu daně, doplnění zvláštních způsobů uplatňování daně pro cestovní kanceláře, použité zboží, umělecká díla, atd. budou realizovány až v rámci nového zákona o DPH.

Nový zákon bude také obsahovat pravidla pro přechodnou úpravu zdanění mezi členskými státy EU podle 6. směrnice Evropských společenství. Tato pravidla vnitřního trhu mohou být uplatňována až po vstupu ČR do EU.

Ani v novém zákonu o DPH však nebudou řešeny některé významné problémy, o kterých již proběhlo jednání a byla uzavřena v rámci jednání o vstupu do EU, tj. o přechodných obdobích nebo o případných dalších výjimkách. Tato jednání o možných výjimkách, pro vaši informaci, byla uzavřena jednáním mezi ČR a EU již v listopadu 2001. Jedná se zejména o uplatnění snížené sazby daně u dodávek tepla a stavebních objektů pro bydlení, kde máme sjednánu výjimku do 31. prosince 2007, tedy i určitou dobu po vstupu do EU. Dále se jedná o výjimku, kdy po snížení obratu pro povinnou registraci plátců DPH na úroveň 1 milion Kč ročně, které bude obsaženo v novém zákonu o DPH, nebude nutné obrat dále snižovat, i když i po snížení bude nadále výrazně vyšší než je úroveň obecně platná pro členské státy EU.

U nyní předkládaného návrhu novely zákona budou mít z hlediska důsledku na příjmy státního rozpočtu význam především ta ustanovení předkládaného návrhu zákona, která se týkají přesunu zboží a služeb mezi sníženou a základní sazbou daně, a dále snížení výše obratu pro povinnou registraci. Zatímco snížení výše obratu pro povinnou registraci plátců daně vstoupí v platnost od 1. října, změny týkající se sazeb daně vstoupí v platnost dnem 1. ledna 2004.

Snížení výše obratu bude znamenat zvýšení počtu plátců daně a tím i výnosů u daně z přidané hodnoty. Tento přínos bude v roce 2003 kompenzován uplatněním nároku na odpočet daně u majetku pořízeného za ceny včetně daně při této změně režimu.

Pozitivní přínos snížení výše obratu a zvýšení počtu plátců se tak projeví až v roce nadcházejícím, tedy v roce 2004 a v následujících letech.

Navrhované změny zákona o správě daní a poplatků a celního zákona, které jsou součástí předkládaného návrhu nebudou mít žádný vliv na příjmy státního rozpočtu.

Chtěl bych podtrhnout, že předkládaný návrh zákona má své místo v komplexu opatření, která jsou připravována v souvislosti s návrhem reformy veřejných financí. Dopad této novely zákona na opatření, která tento návrh zákona obsahuje, jsou již součástí tříletého fiskálního výhledu, který schválila na svém minulém jednání vláda. A tento tříletý fiskální výhled, jak je vám jistě známo, počítá s tím, že v příštích třech letech dojde ke stabilizaci hospodaření státu a postupně by mělo dojít k poklesu podílu deficitu veřejných rozpočtů na hrubém domácím produktu až po 4 % v roce 2006.

Dovoluji si proto požádat o podporu tohoto návrhu zákona. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji, pane ministře. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů.

Návrh zákona projednal Výbor pro evropskou integraci, který má svého zpravodaje pana senátora Jiřího Skalického a usnesení č. 116/2.

Garančním výborem pro projednání tohoto návrhu zákona je Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten přijal usnesení, které nám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 116/1. Zpravodajem je pan senátor Milan Balabán, a toho bych nyní požádal, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Milan Balabán: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové.

V úvodu bych chtěl říci, že jsme se s kolegou Jiřím Skalickým, zpravodajem Výboru pro evropskou integraci, dohodli, že s ohledem na to, že oba výbory dospěly ke stejnému usnesení, bude naše zpráva společná a přednesu ji já.

Nyní k obsahu. Nechci popisovat vlastní obsah zákona a rozsah, který popsal pan ministr, a zaměřím se na problémy, které jsme ve výboru diskutovali a které vidíme jako hlavní problém této normy.

Tato norma má dvě roviny. Jedna rovina je vládní návrh a druhá rovina je to, co se s tímto zákonem stalo v Poslanecké sněmovně.

V důvodové zprávě vládního návrhu se hovoří vlastně jako o meritu tohoto zákona, že o snížení hranice obratu rozhodne pro povinnou registraci plátce daně z přidané hodnoty ve vztahu ke směrnicím EU, kterým bychom se měli přizpůsobit.

Tady musím říci to, že bohužel tato norma dělá pouze mezikrok, a řekl to i pan ministr, budeme se muset k tomuto problému ještě jednou vrátit, protože datem vstupu do EU bude muset platit jiný práh pro toto rozhodování.

Pro vaši informaci – zjednoduším to – dnes platí úroveň 3 milionů Kč pro přihlášení. Ono je to trošku jinak, je tam 750 tisíc Kč za tři měsíce, ale pro srovnatelnou rovinu dneska platí 3 miliony Kč za rok, tímto zákonem to snižujeme na 2 miliony Kč za rok a zákonem, který budeme projednávat během půl roku, dojde ke snížení na 1 milion Kč.

Znamená to, že toto je mezikrok, administrativní mezikrok, který jsme považovali při jednání na našem výboru za v podstatě zbytečný, protože by se to mohlo udělat jedním krokem a jedním zákonem.

Druhým problémem je ta druhá rovina, o které jsem hovořil, tj. rovina, do které se tento zákon dostal při projednávání v Poslanecké sněmovně. Dostal se do jiné roviny díky poslaneckým pozměňovacím návrhům a zejména díky poslaneckému návrhu kolegy Krause, kde došlo k zásadním změnám v bodech 51, 52 a 108. To jsou všechno ty body, o kterých pan ministr hovořil, že dochází k posunutí ze snížené sazby do základní 22 % sazby.

Abych možná demonstroval, jak rozsáhlý je tento pozměňovací návrh – nevím, jestli jste si všichni pečlivě přečetli přílohu – dovolím si odcitovat, čeho se tato změna týká.

V bodech 51 a 52 jde o nájem a půjčování automobilů – budu to říkat možná trošičku někdy zjednodušeně – dále o nájem nemovitostí a nedokončených staveb a o krátkodobý nájem stavby.

V bodu 108, což je příloha, je samozřejmě výčet už podstatně větší. Je to zprostředkování prodeje dvoustopých motorových vozidel, zprostředkování prodejů dílů a příslušenství pro tato vozidla, zprostředkování prodeje jednostopých motorových vozidel, zprostředkování velkoobchodu, dále maloobchod a opravy spotřebního zboží, služby ubytovací a stravovací, ale tady pouze podávání nápojů alkoholických a prodej tabákových výrobků. Je to doprava silniční nákladní, dále vedlejší pomocné služby v dopravě a služby cestovních kanceláří, služby v oblasti telekomunikací, služby v oblasti nemovitostí, zpracování dat a související služby včetně údržby a oprav kancelářských a počítacích strojů. Je tady trošičku překvapivě výzkum a vývoj, dále služby právní, účetnické, vedení účtu, kontroly účtu, atd. Pak je tam ještě jednou, a to je chyba, položka 74.3 služby telekomunikací. Správně se má jednat podle sazebníku o technické zkoušky a analýzy a služby s tím spojené, dále reklamní služby, zprostředkovací služby v oblasti zaměstnanosti, pátrací a bezpečnostní služby, ostatní obchodní služby jinde neuvedené mimo služby specializovaných návrhářů a služby znalců a odhadců. Dále to jsou práce výrobní povahy, tabákové výrobky a související práce výrobní povahy, textilní výrobky a zase související práce, konfekční výrobky včetně kožešinových a práce výrobní povahy, usně, galanterní, sedlářské výrobky, obuv, dřevo, dřevo upravené a výrobky ze dřeva, vláknina, papír a výrobky z papíru, ostatní nekovové minerální výrobky, práce výrobní povahy v průmyslu skla, keramiky, porcelánu, osinkovém průmyslu, průmyslu stavebních hmot, kancelářské stroje a počítače, nábytek a ostatní výrobky zpracovatelského průmyslu jinde neuvedené a opravy a údržba zahrnuté asi v 15 oddílech.

Omlouvám se za tuto rozsáhlou citaci, ale myslím si, že svým způsobem byla potřebná, abychom si uvědomili, jaký rozsah změn se dá dělat pozměňovacím návrhem v Poslanecké sněmovně.

Přiznám se, že jsem možná trošičku naivní člověk v oblasti ekonomie, ale domnívám se, že veškerá ekonomická rozhodnutí by se měla dělat na základě analýz, vyhodnocení.

A v souvislosti s tímto pozměňovacím návrhem jsem neviděl žádnou analýzu, žádné vyhodnocení, jak tato situace, tato změna dopadne v podstatě ekonomicky na státní rozpočet. Slyšeli jsme jenom jeden údaj – přínos v řádu 6 až 7 miliard Kč pro státní rozpočet. Tam těch souvislostí je podle mne výrazně více, měly by být vedle sebe posouzeny varianty, zvláště pokud se jedná o takovou oblast, která, jak říkáme, souvisí s reformou veřejných financí.

Připadá mi jako velice neseriózní zahajovat reformu veřejných financí tímto způsobem a tímto krokem bez vyjmenování všech souvislostí, bez vyhodnocení alternativ, ale hlavně bez vize, kam se chceme v této oblasti v budoucnu dostat, kde se chceme pohybovat.

Ještě si dovolím podotknout, že samozřejmě vidím i za velice špatné načasování průběhu projednávání tohoto zákona v Poslanecké sněmovně a výstup z Poslanecké sněmovny, protože i tam samozřejmě zazněla argumentace o nutnosti těchto úprav ve vztahu k našemu vstupu do EU. Netroufám si hodnotit, jak tato informace ovlivnila výsledky v referendu.

Podstatné je to, že referendum dopadlo kladně, ale pravdou je, že Evropská unie říká pouze, že některé položky nemají být ve snížené sazbě, nediktuje, jak vysoká má být úroveň základní sazby. Česká republika se v tuto chvíli nachází mezi státy, když neřeknu evropské patnáctky, ale už evropské pětadvacítky, na té nejvyšší špičce. Je jen velmi málo států, myslím, že je to Dánsko, které má 25 % DPH, které by měly tak vysokou sazbu. Jinak snad neexistuje v podstatě vyšší sazba, než je v České republice.

Samozřejmě cíl tohoto pozměňovacího návrhu je zcela jasný, jde pouze o posílení příjmové stránky rozpočtu.

Znovu musím zopakovat i to, co tady říkal pan ministr, že bohužel tento posun a výčet položek, které bude nutno přesunout ze snížené do základní sazby, není konečný. Budeme se muset k tomu opět vrátit, budeme to muset řešit komplexně. Nejzásadnější objem položek bude v oblasti stavebnictví, kde v podstatě celé stavebnictví, s výjimkou staveb souvisejících s bydlením, bude spadat do zvýšené sazby a obávám se, že při těchto dvou rovinách snížené a základní sazby může tato úroveň být spíše depresivem pro Českou republiku.

Vzhledem k tomu, že se k tomu budeme muset vrátit, je tady opět jistá polovičatost tohoto návrhu, protože za půl roku budeme mít stejný problém znovu na stole.

Výsledek, který je tady předkládán, samozřejmě občany nepotěší. Musím podotknout, že když jsme tento materiál projednávali ve výboru, a to 11. 6., paradoxně druhý den, tzn. 12. 6. byl dnem daňové svobody. Říkám to jenom proto, že v roce 2000, což není tak dávno, byl dnem daňové svobody 6. červen, což je o pět dní méně. Nevím, kam se posuneme těmito úpravami, které jsou před námi. To všechno by, podle mého názoru, měla říct reforma veřejných financí. Jestliže jsme někteří kritizovali nedostatečnost kampaně o našem vstupu do EU, mám pocit, že i reforma veřejných financí by si zasloužila velmi výraznou kampaň, velmi výrazné vyhodnocení jednotlivých pohledů a systému, kam se chceme dostat.

Nejsem tak úplně přesvědčen na základě toho, co jsem si přečetl včera nebo předevčírem v novinách, že už jenom to, jak se vláda dohodla na reformě veřejných financí, zlepšuje náš rating. Argumentovalo se ratingem u společnosti Fitch, kde jsme se o jednu pozici zlepšili, ale současně existuje ratingová agentura Dun and Bradstreet, kde jsme bohužel poklesli o jeden stupeň. V této souvislosti bych chtěl jenom poukázat na to, že ve srovnání se Slovenskem jsme byli ještě před rokem Slovensku vzdáleni pět příček hodnotícího žebříčku, zatímco po tomto hodnocení jsme se přiblížili na rozdíl jediné příčky.

Nevím, jestli mám poukazovat ještě na další problémy. Pan ministr také zmínil další problém, a to problém zálohování DPH, který je v bodě 9 návrhu. Je to povinnost zaplatit zálohu na dani ve výši 55 % pro měsíční plátce na měsíc duben, tj. 24. dubna téhož roku, a u čtvrtletních plátců daně na druhé čtvrtletí 2004 dne 25. dubna téhož roku, což je v tomto případě o tři měsíce dřív, než je splatnost daně.

Na tento krok se můžeme dívat různě. Myslím, že přinejmenším velmi mírné hodnocení říká, že je to půjčka podnikatelské veřejnosti státu, protože DPH zásadně není vybírána zálohově. V minulosti tomu tak bylo v r. 1994, ale pak to bylo změněno. Nejsem úplně přesvědčen, že finanční úřady nebudou mít problémy tuto daň zálohově zpracovat, protože software a počítačové programy, které mají, tuto možnost neumožňují. Třeba se ale tato překážka dá překonat, ovšem podle mého názoru v době ne zrovna ekonomického rozvoje našich podniků, poskytnutí půjčky, což opakuji a podtrhuji, ze strany podniků státu vidím jako určitý handicap pro podnikatelské prostředí.

Ještě bych se zmínil o jedné maličkosti, a to o problému, který je sice trochu okrajový, ale když říkáme, že se tímto zákonem přibližujeme směrnicím Evropské unie, neodpustím si to říci. Je to problém § 20, odst. 2, kde dochází k dosti problematickému udělení výjimky pro některé loterie a jiné podobné hry. Tím jsme se naopak evropskému standardu vzdálili, a mne trochu překvapilo, že v rámci hlasování o tomto pozměňovacím návrhu pan ministr k tomu zaujal neutrální stanovisko.

Řekl bych, že to jsou ty hlavní důvody, které vedly náš výbor a pravděpodobně, nesledoval jsem diskuzi ve Výboru pro evropskou integraci, i Výbor pro evropskou integraci v závěru, že jsme nehlasovali o jiné variantě než doporučit plénu Senátu tento návrh zamítnout, a v tomto duchu je i usnesení obou našich výborů. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji a ptám se kolegy Skalického, zda, přestože šlo původně o společnou zpravodajskou zprávu, nechce vystoupit jako zpravodaj výboru.

Máte slovo, pane kolego.

Senátor Jiří Skalický: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane ministře, doplním jenom pár slov, kterými budu charakterizovat průběh jednání ve Výboru pro evropskou integraci.

Chci připomenout, což už zde ostatně bylo řečeno, že podpisem přístupové smlouvy a předchozím výsledkem vyjednávání jsme se zavázali do 1. května příštího roku sladit v oblasti daně z přidané hodnoty opravdu mnoho věcí, kromě pár výjimek, u nichž jsme si vyjednali přechodná období. Proto je také připraven a už probíhá legislativní procesem zcela nový zákon, který přinese mnohé koncepční změny. A z tohoto hlediska je samozřejmě nutno si položit otázku, zda v onom krátkém zbylém období je ještě čas a je vůbec smysluplné dělat nějakou dílčí změnu, nějaký půlkrok. Myslím, že to dobře ilustroval pan předseda hospodářského výboru na tématu limitů pro registraci plátců daně z přidané hodnoty, kdy jestliže jsme si dokázali vyjednat v tomto případě nikoliv jenom přechodné období, ale dokonce trvalou derogaci, která nám umožní, aby tento limit byl u nás v zásadě zhruba sedmkrát vyšší, než je v ostatních zemích Evropské unie, nabízí se otázka, zdali k tomuto cílovému limitu, který skutečně dodržet musíme, a to 1 milion korun obratu ročně z dnešních 3 milionů, máme jít dvěma kroky, tzn. teď na několik měsíců ho snižovat na 2 miliony, a posléze, nejpozději k 1. květnu na 1 milion, nebo zda to máme učinit v kroku jednom. To je jenom jeden spíše z dílčích, ilustrací rozpaků, které jsme nad tímto vládním návrhem pociťovali.

Pak jsme museli konstatovat, že v několika oblastech vládní návrh, a to buď už svou původní dikcí nebo především ve většině případů až změnami, ke kterým došlo v PS, nejenže nezvyšuje, ale naopak dílčím způsobem snižuje soulad našeho práva s právem Evropských společenství. Týká se to problémů souvisejících s příležitostnou autobusovou přepravou v tuzemsku, vracení daně zdravotně postiženým osobám, oné slavné výjimky pro loterie a podobné návrhy a určitého typu daňového osvobození příležitostných finančních operací.

Náš výbor při projednávání této předlohy shledal, že žádným relevantním způsobem nepřispívá k přiblížení našeho práva k závazkům, které jsme přijali a které musíme do 1. května 2004 splnit.

Na našem výboru bylo samozřejmě také konstatováno, že zvláště po oněch dramatických změnách, kterých se dostalo tomuto návrhu v PS, je třeba tento návrh zákona hodnotit jako návrh, který sleduje především domácí fiskální cíle, nikoliv hledání vyšší míry v souladu s právem Evropských společenství. A to pravděpodobně vedlo většinu členů Výboru pro evropskou integraci k tomu, že podpořili návrh na doporučení Senátu zamítnout návrh tohoto zákona. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji, pane kolego. V tomto okamžiku se ptám, zda někdo navrhuje, aby podle § 107 našeho jednacího řádu Senát projevil vůli návrhem zákona se nezabývat. Na displeji nikoho nevidím, nikdo se nehlásí, takže v tuto chvíli otevírám podrobnou rozpravu.

Kdo se do podrobné rozpravy hlásí? Poprosil bych kolegu Rumla, aby se ujal řízení schůze, protože se chci sám ujmout slova.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Hovořit bude první místopředseda Senátu Přemysl Sobotka.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, myslím, že závažné argumenty tady zazněly, ať už byly z úst zpravodaje hospodářského výboru a nebo z úst předsedy Výboru pro evropskou integraci.

Základním motem původního návrhu bylo přiblížit se k Evropské unii a sladit naše DPH. Určitě nám EU ale nenařizovala ani neříkala, že to má být 22 %. Hovořilo se o sjednocení.

To, co znamená 17 % navýšení, všechny tyto položky nám tady v podstatě shrnul kolega Balabán. Musíme si ale být vědomi toho, že těchto 17 % nekončí tímto výčtem, že se to bude týkat i chleba, rohlíků a všeho ostatního. Myslím si, že toto v podstatě naplňuje předvolební heslo sociální demokracie, které říkalo: Postaráme se o vás. Jenom občanům zapomněli říct jak. V tuto chvíli to vidíme. Je to vcelku jasné, tento náraz zdražení o 17 % je podle mého názoru od liberalizace cen v 90. letech největším zdražením, které v České republice proběhne.

Všichni, kteří budete pro tento návrh zákona hlasovat, jste spoluzodpovědni za 17 % zdražení všeho. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego. Dalším přihlášeným je pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím ho, aby se ujal slova.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, v podrobné rozpravě předložím pozměňovací návrh, který spočívá v tom, že v oné novele nic nemění, kromě detailu v tom, že nahrazuje nízkou sazbu 5 % sazbou 8 %, zatímco druhou sazbu nahrazuje sazbou 18 %, tzn. z 22 na 18. Namnožím vám analýzu, ze které vyplývá, že tato změna sazby se nijak výrazně nedotkne ani výnosů ani sociálně slabších skupin, kterým by přinesla výrazné zdražení, ale jejich výhoda je v tom, že je to první krok k tomu, aby sazby byly sbližovány. Vůbec se to netýká jenom daně z přidané hodnoty. Tam, kde jsou výjimky, odpočty a podobné věci, to všechno vždy vede k obcházení. Jistě každý z vás zná finty, které se provádějí v současné době, že když si koupíte kotlík na ústřední topení, má sazbu 22 %, když si ho ale necháte zamontovat, pak kouzelným proutkem má sazbu 5 %. V těchto věcech se dělají neskutečné daňové úniky, zatímco při jednotné sazbě by tyto úniky zmizely.

V tuto chvíli ovšem navrhovat jednotnou sazbu 15 % by bylo krokem jistě rozumným, ale ekonomicky neúnosným, protože by to byl obrovský skok ze sazby 22 % na 15 %, takže si myslím, že sjednocení sazby bude druhým krokem.

Jsem jenom překvapen tím, jak vládní představitelé jednou v Sedmičce tvrdí, že EU nás v daňové oblasti k ničemu nenutí, zatímco bezostyšně ve druhé Sedmičce tvrdí, že to, co děláme, děláme jenom proto, že to požaduje EU. A to vůbec neplatí jenom o této dani, ale o různých jiných věcech, se kterými se tady setkáváme, kdy je nám jednou tvrzeno, že koblížky musíme balit, protože to požaduje EU, podruhé, jak toho budete svědky, až budeme jednat o šestnácti třídách, už nás k tomu zase ta EU tolik nenutí.

Nebudu číst celou analýzu, podrobnosti jsou v ní uvedeny. Domnívám se, že je to přijatelné, že je to přijatelné i pro vládu, ale obávám se, že zvýšení sazeb DPH nemá vlastně s DPH nic společného, ale má jeden jediný cíl, a to naplnit státní rozpočet, aby vláda mohla ještě více utrácet. Mám obavu, že žádné úspory nebudou, protože tlak z různých stran bude takový, že nakonec se tyto peníze stejně rozplynou, viz další dluhopisy, které máme na programu i této schůze. Vydávat v tuto chvíli dluhopisy bych považoval za zcela zakázané, když vyhlašujeme úsporná opatření, byť jsem si vědom toho, že dálnice D 47 je pro ostravský region velmi nutná, ale nevím, jestli má být řešena právě dluhopisy.

Prosím proto, aby novela zákona prošla do podrobné rozpravy, abych mohl tento pozměňovací návrh podat. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji. Nikoho dalšího na displeji nevidím, nikdo se nehlásí, takže obecnou rozpravu končím a ptám se pana ministra, zda se chce k obecné rozpravě vyjádřit.

Máte slovo, pane ministře.

Ministr financí Bohuslav Sobotka:Vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři, musím říci, že v rozpravě, která zde zazněla, byly některé nepřesnosti a já se k nim příliš vyjadřovat nechci, s výjimkou jediné, a to, že touto změnou zákona se zdraží potraviny. Musím říci, že nikoliv. Návrh tak, jak je schválen, se potravin skutečně netýká, a i po druhé harmonizační novele DPH, kterou Ministerstvo financí připravuje, je navrženo, aby potraviny zůstaly ve snížené sazbě na úrovni 5 %. Opakuji, že tato novela se cen potravin skutečně nedotýká. Pravdou ale je, že návrhy, které jsou v ní obsaženy, a které se do této novely v rámci projednávání v PS dostaly, jsou návrhy, které vycházejí z harmonizace a koncepce reformy veřejných rozpočtů a povedou k tomu, že se od 1. ledna příštího roku převážně některé služby a také některé zboží určitým způsobem zdraží. Jestli se zdraží o 17 %, nebo to bude o nějakou menší nebo vyšší částku, bude skutečně velmi různé, a to podle komodit.

U některých komodit a u některých služeb u nás existuje poměrně ostrá konkurence, která nedovolí těm, kteří tyto služby poskytují, aby si plně promítli do cen této své služby celý ten 17 % rozdíl. Pak jsou ovšem některá zboží a služby, kde takováto ostrá konkurence neexistuje a tam je riziko, že se promítne větší díl z toho 17 % rozdílu.

Předběžné odhady, které má Ministerstvo financí k dispozici, hovoří o tom, že celkový dopad těchto změn k 1. lednu příštího roku by se měl z hlediska meziročního srovnání růstu cen, meziročního indexu inflace projevit v rozsahu 0,2 – 0,5 procenta. Čili nejedná se o plošné, drastické zdražení, nejedná se o to, že by se v příštím roce pohnula inflace, pohnuly ceny o nějaké 17 % částky. My předpokládáme, že pokud se naplní ty pesimistické představy, tak k meziročnímu růstu cen, k meziroční inflaci příspěvek tohoto opatření bude maximálně v rozsahu půl procenta. Nemyslím si, že je to něco, co by mělo závažný vliv.

A ty úpravy, které my předpokládáme, už v tuto chvíli jsou i určitým způsobem kalkulovány, pokud jde o výdaje domácností a musím říci, že celková představa o harmonizaci DPH by se rodiny se dvěma dětmi měla dotknout v rozsahu 200 korun měsíčně. To znamená, čistě tyto úpravy, které jsou obsaženy v zákoně o DPH by se do rozpočtu této rodiny se dvěma dětmi měly promítnout 200 korunami.

Máme propočítány i ty varianty, které se týkají sbližování sazeb, pokud jde o možné dopady do rozpočtu domácností, a tady musím říci, že varianty, které počítají se sbližováním sazeb, resp. s tím, že by se zvýšilo zdanění potravin, např. tak, jak zde navrhoval pan senátor Kubera, tak tyto varianty se dotknou rozpočtu této modelové rodiny výraznějším způsobem. Např. sblížení sazeb tak, že by se potraviny dostaly místo pěti do sedmi nebo osmiprocentního pásma, tak tam už ten dopad máme kvantifikovaný zhruba dvojnásobný, to znamená, této rodiny by se to dotklo nikoliv 200 korunami měsíčně, ale již 400 korunami měsíčně, takovéto procesy.

Proto si na základě těchto analýz troufám tvrdit, že ten návrh tak, jak jsme ho předložili, je z těch možných variant změn v DPH zřejmě návrh s nejmenšími sociálními dopady.

Pokud jde vůbec obecně o myšlenku sbližování sazeb, o tu otázku, jaké tempo zvolit při snižování prahu pro registraci plátců daně, tak tuto otázku si vládní koalice, resp. vláda položila již loni na podzim a možná si vzpomenete, že v Poslanecké sněmovně tehdy skončil svoji cestu tehdy nazývaný tzv. povodňový balíček. To byl zákon, který obsahoval některé změny v daních a týkal se také DPH. Tento návrh obsahoval sblížení sazeb na 7 % a tuším na 21 %. To znamená, byl to jakýsi první krok v tomto směru a obsahoval také ten první krok na snížení prahu pro registraci plátců v tom rozsahu tak, jak je přítomen v této novele. Návrh loni na podzim nebyl v Poslanecké sněmovně přijat, a tudíž nedoputoval ani do Senátu a vláda tedy na základě tohoto průzkumu bojem, pokud bych to takto mohl nazvat, usoudila, že podobné návrhy nejsou v Poslanecké sněmovně průchodné, pokud jde o možnosti takovéhoto sbližování sazeb.

A protože byla již v přípravě tato dílčí novela DPH, objevil se v ní i návrh na postupné, alespoň postupné sblížení otázky prahu pro registraci plátců. Původně byl tento návrh předložen již loni na podzim. Kdyby byl tehdy přijat, a musím říci, že je to škoda, že tehdy k přijetí tohoto návrhu nedošlo, pak pokud jde o snižování prahu pro registraci plátců DPH, jsme to časové rozlišení mohli mít daleko delší a mělo by to, přiznávám se, větší logiku než časové rozlišení, které bude poskytovat tato novela. Přesto se domníváme, že takto rozložit snižování prahu do dvou kroků přece jenom může poskytovat podnikatelským subjektům o něco málo vyšší komfort, než kdybychom to provedli tím jednorázovým opatřením.

Ale opět musím říci a znovu zdůraznit, že vláda se pokusila tuto změnu prosadit již loni na podzim v dostatečném časovém předstihu, ale bohužel ta norma nebyla v Poslanecké sněmovně přijata.

Pokud jde o zasazení do kontextu reformy veřejných rozpočtů, já jsem rád, že vláda tuto koncepci schválila na svém minulém zasedání. Tato novela tak, jak je koncipována plně z koncepce reformy veřejných rozpočtů vychází. Musím říci, že pokud jde o návaznosti různých ratingů na tuto koncepci, tak já jsem také velmi rezervovaný a velmi mě překvapila konstatování tisku, že to rozhodnutí agentury Fitch souvisí s reformou veřejných rozpočtů. Já si myslím, že ta souvislost bude spíše s tím obecným ekonomickým vývojem a s postupem strukturálních reforem v ČR v minulých letech. Čili to nebyla bezprostřední reakce na to, že vláda nebo Ministerstvo financí zveřejnily tuto koncepci. Ale mohu vás ujistit o tom, že organizace zcela nezávislé na vládě, jako je OECD nebo jako je Mezinárodní měnový fond nebo jako je Světová banka, tak všechny tyto instituce velmi pozitivně hodnotí reformní plán, který vláda přijala a tyto instituce nemají žádné zásadní výhrady ke koncepci reformy veřejných rozpočtů tak, jak ji v pondělí vláda schválila.

Domnívám se, že pokud vláda zahájí realizaci těchto reformních kroků, tak se to dříve nebo později fakticky na stanoviscích ratingových agentur vůči České republice projeví a věřím, že zcela neztratíme ten náskok, který dosud máme před některými jinými ekonomikami zemí, které spolu s námi vstupují do EU, např. před Slovenskem. Tento návrh není součástí komplexu návrhů zákonů, které budou projednávány v Poslanecké sněmově v červenci, poté přijdou přirozeně do Senátu. Je to jakýsi návrh, který může být považován za určitého předskokana těch opatření, které v legislativě souvisí s reformou veřejných rozpočtů, ale to nic nemění na tom, že je to důležitý návrh a že je to důležitá součást snahy vlády v příštích třech letech postupnými kroky stabilizovat deficity veřejných rozpočtů.

A chtěl bych také Senát ujistit o tom, že obavy z toho, že se v příštích letech nebude šetřit, jsou marné, resp. nejsou namístě, protože reforma veřejných rozpočtů je převážně založena na snaze zpomalit tempo veřejných výdajů v příštích třech letech a přizpůsobit ho reálnému vývoji české ekonomiky tak, abychom na tom nebyli jako kdysi v minulosti, kdy jsme veřejné výdaje zvyšovali rychleji, než nám umožňovala naše ekonomická výkonnost. Takže reforma není svým jádrem orientována na zvyšování daní, na zvyšování příjmů veřejných rozpočtů, i když s tím přirozeně počítá, konec konců jako každá reforma veřejných rozpočtů, ale jádro této reformy spočívá ve zpomalení tempa růstu veřejných výdajů a myslím si, že to je přesně ta orientace reformy, kterou Česká republika potřebuje. Děkuji za vaši pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji. Ptám se zpravodaje pana kolegy Balabána. Nemusí odpovídat, protože kráčí. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Milan Balabán: Ano, děkuji. Já mohu být velice stručný, protože i obecná rozprava byla velice stručná. A mne mrzí, že jsem prohrál sázku, když jsem se vsadil, že tady bude podstatně menší zájem v rozpravě než u zákona o obcích, kde šlo o tak zásadní věc, jestli obec může být město a tady jde pouze o deset miliard ročně, minimálně. Takže mohu být skutečně velice stručný.

Reagoval bych snad pouze na návrh pana senátora Kubery, který navrhuje sblížení sazeb. Já bych řekl, že jsem myšlenkově tomuto návrhu velice blízko, ale bohužel, jestliže jsem zaujal i k pozměňovacímu návrhu, který byl podán v Poslanecké sněmovně, postoj, že je nezodpovědné a nesystémové rozhodovat se na místě bez hlubší znalosti problému, tak já ani v této chvíli nemohu doporučit, i když tento směr je mi velice blízký, abychom toto rozhodnutí přijali.

Já se přiznám, že jsem chtěl získat materiály a informace, protože i paní náměstkyně, která nám tento materiál předkládala ve výboru, hovořila o materiálech, které jsou na Ministerstvu financí k dispozici. Bohužel, když jsme je chtěli po sekretariátu paní náměstkyně, tak nám řekli, že nám je nemohou vydat bez souhlasu šéfa, a to se ani po dvou urgencích nestalo. Takže já nemám a skutečně domnívám se, že nikdo v tomto sále nemá kvalifikované informace o tom, o čem rozhodujeme a kam se dostaneme. Pokud má někdo i za této situace tu zodpovědnost rozhodnout pro to, že tento materiál schvalujeme, klobouk dolů. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji. Ptám se kolegy Skalického, jestli chce vystoupit? Nechce. Takže v této chvíli máme jediný návrh, a to je z obou výborů, ať už výboru hospodářského nebo Výboru pro evropskou integraci, a to je zamítnout. Budeme po znělce hlasovat o tomto návrhu. Ještě než budeme hlasovat, tak bych si dovolil všechny odhlásit a znovu se všichni přihlaste. Budeme hlasovat o návrhu zamítnout. Kdo je pro, tlačítko ANO a ruku nahoru. Pardon. Teprve teď, už by mělo. Bereme zpět, nemáte dostatek času. V této chvíli počkáme, až nám skončí toto zmařené hlasování s technickým problémem, který jsem částečně zavinil já.

Nyní znovu zahajuji hlasování. Kdo je pro zamítnout, tlačítko ANO a ruku nahoru. Kdo je proti, tlačítko NE a rovněž ruku nahoru. Z přítomných 76 při kvoru 39 bylo pro 31, proti 8, tento návrh byl zamítnut.

V této chvíli nezazněl žádný jiný návrh a postoupíme naši rozpravu do podrobné rozpravy. Návrh nezazněl, pane kolego, nemáme možnost o tom hlasovat. Takže já v této chvíli otevírám podrobnou rozpravu, do které se přihlásil pan senátor Jaroslav Kubera. Máte slovo.

Senátor Jaroslav Kubera: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovoluji si předložit pozměňovací návrh, který zní: V § 2 odst. 2 písm. s) se číslovka „22“ nahrazuje číslovkou „18“, v § 2 odst. 2 písm. t) se číslovka „5“ nahrazuje číslovkou „8“.

Ten návrh dostanete písemně a k tomuto návrhu dostanete stručnou analýzu dopadu tohoto návrhu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Kdo další se hlásí do podrobné rozpravy? Vzhledem k tomu, že písemný dokument tohoto pozměňovacího návrhu budeme mít za jak dlouho k dispozici? Moje otázka k organizačnímu odboru? Desetiminutová přestávka.

Budeme pokračovat v 15.05 hod.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Kolegyně a kolegové, budeme pokračovat v podrobné rozpravě. Ptám se, kdo se hlásí do podrobné rozpravy. Pan senátor Alexandr Novák.

Senátor Alexandr Novák: Vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já bych si dovolil podat ještě dva pozměňovací návrhy. Za prvé. V čl. 1, bod 59, kterým se mění § 20 odst. 2 zákona č. 558/1992 Sb. se ve větě první za slovo „neuvádí“ vkládají slova – cena bez daně při převodu cenných papírů, který je zdanitelný plným osvobozením od daně podle § 28 písm. a). O tom se zmínil už pan předseda hospodářského výboru. Já bych to jenom krátce odůvodnil. Ve druhém odstavci § 20, v němž jsou uvedena zdanitelná plnění osvobozená od daně, která nejsou zahrnována do součtu jmenovatele koeficientu pro krácení nároku na odpočet daně, se mezi tato plnění doplňuje cena bez daně při převodech cenných papírů uskutečňovaných poplatníky, kteří nejsou obchodníky s cennými papíry; podle zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, v platném znění. Znění v § 20 odst. 2 schválené PS totiž na rozdíl od současné úpravy převodu cenných papírů nadále z jmenovatele koeficientu pro krácení nároku na odpočet daně nevylučuje, což by v případě jeho přijetí způsobilo zásadní omezení nároku na odpočet daně i u podnikatelů-neobchodníků s cennými papíry, kteří jen příležitostně provádějí převody cenných papírů; restrukturalizace podnikatelských skupin, investice volných finančních prostředků do cenných papírů.

Přijetí úpravy navržené Poslaneckou sněmovnou by mělo rovněž zásadní dopad na fungování kapitálového trhu v ČR, neboť jakékoliv investice do cenných papírů byly vždy znevýhodněny ztrátou části nároku investora na odpočet daně u plnění přijatých v rámci jeho řádné podnikatelské činnosti. Toto znevýhodnění by vyvolalo praktické zastavení investic podnikatelů do cenných papírů a následný útlum českého kapitálového trhu.

Z těchto důvodů požaduje směrnice ES o společném systému daně z přidané hodnoty, šestá směrnice Rady 77/388 EHS, aby z výpočtu koeficientu pro krácení nároku na odpočet daně byly vždy vyloučeny příležitostné finanční operace (čl. 19, druhá věta, druhá směrnice). V tomto ohledu je znění zákona schválené Poslaneckou sněmovnou v rozporu s požadavky směrnice a jeho přijetím by došlo k zavedení právní úpravy neslučitelné s právem EU.

Pak ještě jeden pozměňovací návrh, a to v čl. 2 – bod č. 9 vypustit a následné body přečíslovat. O tom už se také zmiňoval pan zpravodaj. Tam se jedná o to, že plátci jsou povinni do 25. 4. 2004 zaplatit zálohu na vlastní daňovou povinnost za zdaňovací období za měsíce duben 2004 a druhé čtvrtletí 2004, a to do výše 50 % skutečné vlastní daňové povinnosti, která vznikla plátcům v měsíčním zdaňovacím období; za zdaňovací období březen 2004 a plátcům se čtvrtletním zdaňovacím obdobím za zdaňovací období v prvním čtvrtletí roku 2004. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji. O slovo se přihlásil pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera: Já už mám jenom technické upřesnění, pane předsedající, které nemá vliv na podstatu toho pozměňovacího návrhu. Jenom na znění toho pozměňovacího návrhu. Zní to tak, že za bod 3 se vkládají dva nové body, které znějí: bod 4 v § 2 odst. 2 písm. s) se číslovka „22“ nahrazuje číslovkou „18“ a bod 5 v § 2 odst. 2 písm. t) se číslovka „5“ nahrazuje číslovkou „8“. Následující body přečíslovat a úpravu technicky promítnout do čl. 6. Opakuji, že věcně to nemá žádný význam.

Jenom v té analýze si opravte – tam, jak ta ODS je upnuta na tu 15 % sazbu, tak v té první větě – dnes jsou na zboží a služby uplatňovány sazby – nikoliv 5 % a 15 %, ale 5 % a 22 %. K těm „15“ jsme se ještě nedopracovali. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji, slovo má senátor Jiří Pospíšil.

Senátor Jiří Pospíšil:Mám jenom technické sdělení, nedostal jsem tento návrh.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Předpokládám, že návrh v daném okamžiku dostanete. Kdo další se hlásí do podrobné rozpravy? Kolega Milan Balabán, máte slovo.

Senátor Milan Balabán: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, pokud pozměňovací návrhy, které zazněly, jsou již všechny, rád bych požádal o přerušení projednávání tohoto bodu s tím, že se k těmto pozměňovacím návrhům sejde v 8.00 hodin výbor a mohli bychom pokračovat v projednávání tohoto bodu jako první bod zítra ráno. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:To je samozřejmě požadavek oprávněný. Ale jde jenom o to, že máme odsouhlasený na zítřek ráno pořad, kde máme přesně zafixované body. Proto o návrhu kolegy Milana Balabána budeme muset hlasovat.

Prosím, pan kolega Tomáš Julínek.

Senátor Tomáš Julínek: Z § 109 odst. 2 vyplývá, že přímo ze zákona se přeruší jednání o tomto bodu.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Pane kolego, tady nejde o přerušení, tady jde o to, abychom to zařadili na zítra ráno jako první bod. To, že tento bod budeme přerušovat, je jasné.

Senátor Tomáš Julínek: Dobře, tak se omlouvám.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Vzhledem k tomu, že máme odsouhlasený program schůze a je potřeba v daném okamžiku hlasovat o tom, že měníme program, že bod, který nyní projednáváme a za chvíli přerušíme, v daném okamžiku zařadíme jako bod č. 1 na zítra dopoledne, a současné body, které máme v programu jako fixované body č. 1 a 2, se posunují jako body č. 2 a 3.

O tomto návrhu nechám v daném okamžiku hlasovat. Budeme hlasovat o navržené změně programu, tak jak jsem ho přednesl.

Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 12 skončilo. Registrováno 75 senátorek a senátorů, kvorum 38. Pro 41, proti 2. Návrh byl schválen.

Tím přerušuji projednávání bodu, který se týká návrhu zákona o dani z přidané hodnoty, zítra do 9.00 hodin.

Budeme pokračovat

Návrhem zákona o státním dluhopisovém programu na úhradu výdajů spojených s výstavbou dálnice D47.

Tento návrh máme jako tisk č. 104. Poprosil bych znovu ministra financí pana Bohuslava Sobotku, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr vlády ČR Bohuslav Sobotka:Vážené senátorky, vážení senátoři. Účelem tohoto státního dluhopisového programu je úhrada výdajů spojených s výstavbou dálnice D47. Maximální rozsah tohoto státního dluhopisového programu je emise státních dluhopisů ve výši 47 miliard 600 milionů Kč. Veškeré závazky, které vyplývají z tohoto státního dluhopisového programu, by měly být splaceny nejpozději uplynutím 25 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Tento návrh zákona vláda předkládá v souvislosti se svým rozhodnutím změnit rozhodnutí minulé vlády pokud jde o způsob financování a zajištění realizace výstavby dálnice D47. Vláda se po zvážení všech aspektů rozhodla zvolit variantu, která podle analýz vlády je jako varianta, která bude levnější pro veřejné rozpočty a bezpečněji zajistí rychlejší výstavbu dálnice D47.

Výstavba dálnice D47 je jednou z klíčových investičních priorit vlády ČR v tomto období a naším cílem je dosáhnout toho, aby dálnice D47 byla zprovozněna na rozmezí let 2008 a 2009.

Vláda současně v tuto chvíli zvažuje i možnost financování částečně z hlediska výstavby této dálnice prostřednictvím úvěru od Evropské investiční banky. V případě, že by tato varianta byla posouzena jako rovněž výhodná, nedojde k plné emisi tohoto dluhopisového programu. Emise bude snížena o objem úvěru, který by si případně Česká republika od Evropské investiční banky na tuto akci vzala. Pokud by takovýto úvěr Česká republika čerpala, pak by si to rovněž vyžádalo souhlas obou komor Parlamentu ČR s poskytnutím takovéto půjčky.

Domnívám se, že se jedná o transparentní způsob financování důležité infrastrukturní investice.

Pokud jde o emisi těchto dluhopisů, je uvažována jako postupná v následujících letech. Rozvrh emise je součástí důvodové zprávy. Emise těchto dluhopisů je také součástí rozpočtového výhledu na tříleté období, které vláda schválila, to znamená počítáme již se zadlužováním v rámci výdajového limitu, tak jak ho má vláda stanovený, to znamená emise těchto dluhopisů nenaruší cíl vlády snížit deficit veřejných rozpočtů v tříletém horizontu o 4 % hrubého domácího produktu. V tomto plánu již s těmito dluhopisy vláda předběžně počítá.

Dovoluji si požádat o schválení tohoto návrhu zákona. Pokud k tomu dojde, domnívám se, že už nic nebude bránit tomu, aby ve stanovených termínech byla výstavba klíčové dálnice D 47 zrealizována. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji, pane ministře. Posaďte se, prosím, na vyhrazené místo.

Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten přijal usnesení jako tisk č. 104/1. Zpravodajem je pan senátor František Kopecký, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor František Kopecký: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, navrhovaný zákon je předkládán v souladu se zákonem o dluhopisech ve znění pozdějších předpisů a jeho účelem je z výnosů v maximální výši 47,6 miliard korun uhradit výdaje spojené s výstavbou dálnice D 47.

Veškeré závazky vyplývající z tohoto zákona budou splaceny do 25 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Státní dluh se tímto podle důvodové zprávy zvýší ke konci roku 2003 na 564 miliard korun a roční úrokové náklady spojené s přírůstkem státního dluhu budou činit ročně 1428 milionu korun.

Členění dluhopisů na jednotlivé roky je v souladu s předloženým harmonogramem výstavby dálnice a činí v r. 2004 sedm miliard, v r. 2005 sedm miliard, v r. 2006 deset miliard, v r. 2007 deset miliard, v r. 2008 deset miliard a v r. 2009 3,6 miliard korun.

Výstavba dálnice D 47 je pro politiky evergreenem. Její výstavba byla již slavnostně zahájena, a to dokonce dvakrát. Přesto stojíme opět před výchozím bodem stavby, která je nezbytnou stavbou rozvoje celého Moravskoslezského kraje, a která je zdejší veřejností velmi citlivě vnímána. Kroky vlády od zpochybnění smlouvy na realizaci stavby izraelskou společností Housing and Construction dne 16. prosince 2002 přes odstoupení od této smlouvy v březnu letošního roku až po přednesení nového záměru vlády realizace stavby státem jsou ostře sledovány nejen politiky, a není účelem této zprávy je detailně popisovat.

Tento ambiciózní projekt vlády byl přednesen ministrem dopravy panem Šimonovským 30. května t. r. na semináři v Ostravě. Byl zde zveřejněn termín uvedení do provozu posledního úseku dálnice říjen 2008 i finanční rozpočet na stavební práce ve výši zmíněných 47,6 miliard korun. Vzhledem k velmi optimistickým číslům oproti projektu Housing and Construction a vzhledem k dalšímu neprostavěnému času byl projekt přijat účastníky semináře poměrně nedůvěřivě.

Úspěšnost projektu je však založena na financování stavby na základě uvedeného zákona. Pokud chceme, aby druhý pokus výstavby dálnice nehavaroval již na začátku a práce na realizaci D 47 se skutečně rozběhly, pak tento zákon podpoříme, přestože je to zatím hra Ministerstva dopravy s čísly a přestože dojde k nárůstu státního dluhu.

Vláda návrh zákona předložila PS dne 22. dubna 2003 a současně požádala PS, aby s návrhem zákona vyslovila souhlas již v prvním čtení, ale PS nesouhlasila. Návrh zákona byl přikázán k projednání rozpočtovému výboru, který doporučil PS vyslovit s návrhem zákona souhlas.

Druhé čtení návrhu zákona se uskutečnilo v PS 22. května 2003, kdy návrh zákona prošel jak obecnou, tak i podrobnou rozpravou, a ještě ve stejný den se uskutečnilo i třetí čtení. V konečném hlasování se z přítomných 189 poslanců pro přijetí návrhu zákona vyslovilo 131 poslanců, proti bylo šest. Návrh zákona byl PS postoupen Senátu 3. června.

Návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky, netýká se práva Evropských společenství a nedotýká se ani mezinárodních smluv. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu projednal návrh zákona 11. června 2003 a doporučil Senátu PČR vyjádřit vůli se návrhem zákona nezabývat. Určil zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu mne a pověřil předsedu výboru Senátu senátora Milana Balabána předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji vám, pane kolego. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů.

Vzhledem k tomu, že návrh hospodářského výboru zní nezabývat se tímto návrhem zákona, budeme podle § 107 našeho jednacího řádu oněm hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro předložený návrh nezabývat se tímto návrhem zákona, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Hlasování č. 13 je ukončeno. Registrováno 72, kvorum 37, pro bylo 58, proti jeden, návrh byl schválen.

Děkuji zpravodajovi, děkuji panu ministrovi. Tím končím projednávání tohoto bodu.

S faktickou poznámkou se hlásí pan kolega Schovánek.

Senátor Vladimír Schovánek: Pane předsedající, rád bych se vrátil k bodu, který jsme projednávali před chvílí, protože bych měl rád jasno v tom, zda byla nebo nebyla ukončena podrobná rozprava. Ze závěru projednávání zákona o DPH, přestože to bylo ve vzrušené atmosféře, to vypadalo tak, že podrobná rozprava byla ukončena, ale mám pocit, že tento závěr nezazněl na mikrofon.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Rozprava nebyla ukončena zcela úmyslně, protože to nebylo možné. Před tímto mým vyjádřením byla totiž schůze přerušena. Podrobná rozprava bude pokračovat zítra ráno v 9 hodin, jak jsme si odsouhlasili. Přistoupíme k projednávání

Návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 565/90 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů.

Tento návrh nám byl předložen jako tisk č. 117. Znovu žádám pana ministra Bohuslava Sobotku, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr financí Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážené senátorky, vážení senátoři, dříve než rozhodnete svými hlasy o dalším osudu tohoto návrhu zákona, chtěl bych poděkovat Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí za přístup k projednání tohoto návrhu a jeho přípravu.

Chtěl bych se vypořádat s některými otázkami, resp. námitkami, které se již v proběhlé rozpravě v rámci jednání těchto senátních výborů objevily.

Prvním diskutabilním bodem, který byl zmiňován, byla otázka změny poplatníka u poplatků ze psů.

Domnívám se, že návrh úpravy tak, jak jej vláda předkládá, nepochybně povede k omezení snahy řady vlastníků psů vyhnout se poplatkové povinnosti z důvodu neprokazatelnosti vlastnictví. Držitelem je v souladu s občanským zákoníkem nejen vlastník věci, ale i někdo jiný, který s ní nakládá jako by byla jeho vlastní. V praxi to znamená, že poplatkovou povinnost bude mít širší okruh osob, tj. nejen vlastník psa, ale i osoba, která má psa v držení, nabyla jej v dobré víře, že je skutečným vlastníkem, ale ve skutečnosti chybí platný právní důvod. Současně si dovolím poznamenat, že i novela veterinárního zákona nepovažuje za chovatele zvířat pouze vlastníka, ale i osobu, která zvíře drží.

Pokud jde o námitku neexistence definice veřejného prostranství pro potřeby hlavního města Prahy, dovoluji si sdělit, že daná záležitost byla projednána se zástupci hlavního města Prahy se závěrem, že nepožadují zapracování uvedené definice. Pokud bude návrh zákona schválen, bude hlavní město Praha postupovat na základě principu analogie, tj. použití obdobné právní úpravy při neexistenci výslovné úpravy v právním předpise. To znamená, že využije definici uvedenou v zákoně o obcích. Tento postup odpovídá právní teorii a je běžně používán. Navíc je v současné době připravována i novela zákona o hlavním městě Praze, do které může být v budoucnu definice veřejného prostranství zapracována.

Dále bych chtěl uvést, že část II. - změna zákona o krajích byla zapracována do návrhu zákona na základě schváleného poslaneckého návrhu, pro který se vyslovilo 99 z přítomných 143 poslanců. V Poslanecké sněmovně proti tomuto návrhu hlasovalo 24 jejích členů. Uvedená změna umožní krajům vyplácení příspěvků v celkovém objemu 536 milionů korun pro rok 2003 na úhradu nákladů spojených s převzetím výkonu státní správy v souvislosti s druhou fází reformy veřejné správy. Tento pozměňovací návrh, který prošel v Poslanecké sněmovně, byl předložen po předchozí konzultaci s Ministerstvem financí.

Na závěr bych chtěl uvést, že záměrem zákona nebylo explicitní zvyšování sazeb jednotlivých místních poplatků. Pokud jde o zvýšení horní hranice sazby u poplatků ze psů a poplatků z ubytovací kapacity, tyto byly schváleny na základě pozměňovacích návrhů v Poslanecké sněmovně. Primárním cílem navrhované právní úpravy i přesto zůstává především odstranění nedostatku při aplikaci zákona v důsledku minulých nepřesných formulací některých ustanovení, které mohou vést k obcházení poplatkové povinnosti a ke snížení výnosů místních poplatků.

Možnost různých výkladů způsobuje právní nejistotu nejen na straně správce poplatků, ale přirozeně také na straně povinných subjektů. Nejednotný výklad byl i předmětem celé řady soudních sporů. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji, pane ministře. Návrh zákona byl přikázán Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který má svého zpravodaje pana senátora Pavla Eyberta a usnesení č. 117/2.

Garančním výborem je Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který nepřijal usnesení a záznam z jednání máme jako tisk č. 117/1. Zpravodajem je pan senátor Ivan Adamec, kterého nyní prosím, aby nám řekl svou zprávu.

Senátor Ivan Adamec: Pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, jedná se o 9. novelu zákona o místních poplatcích. Hlavním cílem této novely bylo uvést do souladu zákon o místních poplatcích s právní úpravou obsaženou v zákoně č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů a v zákoně č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, neboť oba tyto právní předpisy byly v posledních letech vícekrát novelizovány.

Teď bych se zmínil o tom, jak probíhal legislativní proces. 25. února 2003 byl vládní návrh zákona předložen Poslanecké sněmovně, která návrh zákona přikázala rozpočtovému výboru a výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Rozpočtový výbor návrh zákona projednal 19. března 2003 a doporučil ke schválení s pozměňovacími návrhy. Výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí návrh zákona projednal 23. dubna téhož roku a doporučil projednat a schválit s pozměňovacími návrhy.

Poslanecká sněmovna návrh zákona schválila na své 16. schůzi 29. května letošního roku hlasováním č. 456 92 hlasy pro a 40 hlasy proti. Návrh byl doručen k nám do Senátu k projednání dne 3. června letošního roku. Zmínil bych se tady hlavně o změnách oproti vládnímu návrhu zákona provedené Poslaneckou sněmovnou.

Poslanecká sněmovna nad rámec vládního návrhu zvýšila sazbu daně u poplatků ze psů z 1 000 korun na 1 500 korun a sazbu z poplatku z ubytovací kapacity ze 2 korun na 4 koruny za každé využité lůžku denně. Poplatek ze psů se má platit za psy starší než 3 měsíce na rozdíl od dosavadní úpravy, podle které počátek povinnost platit poplatek za psa byl stanoven po dovršení 6. měsíce stáří. Tady bych žádné zásadní problémy neviděl.

Dále však byla do návrhu vložena, a to už vidím pro Senát jako trochu problém, nová část II. obsahující novelu zákona o krajích, podle které kraje dostanou ze státního rozpočtu příspěvek na úhradu nákladů spojených s převzetím výkonu státní správy na rok 2003 ve výši 536 milionů korun.

Struktura zákona je takováto. Zákon se člení do tří částí a účinnost se navrhuje na den 1. ledna 2004 s výjimkou části obsahující novelu zákona o krajích, která má nabýt účinnosti dnem vyhlášení. Co se týká legislativních problémů, pan ministr je tady přesně definoval, otázka poplatků ze psů, otázka držitele či majitele. Já si myslím, že ani tato úprava neodstraní různé machinace s majiteli psů, s přehlašováním nebo fiktivním darováním svým rodičům, kteří bydlí na vesnici a nemyslím si, že to je zásadní problém, který tato novela řeší.

Co se týká veřejného prostranství, bylo tady správně řečeno ohledně hlavního města Prahy a slyšel jsem tento názor, že Praha se zařídí dle svého. Také bych ten problém neviděl jako zásadní. Trochu mi dělá problém čl. 11, kde se zrušuje slovo „sloužících“, kde jsem připravil, pokud dojdeme k podrobné rozpravě, pozměňovací návrh, tuto část vypustit, protože tam se dostává do jisté nejistoty obec ohledně vybírání poplatků z lůžka umístěného v jiném ubytovacím zařízení než je penzion, hotel nebo takové zařízení, které je jakýmsi způsobem definováno jako ubytovací zařízení. To znamená týká se to rodinných domků apod.

Co se týká části II. Tu vidím pro Senát jako velmi problematickou a i proto vznikla dost vzrušená diskuze na našem výboru a druhá část vlastně obsahuje návrh změny zákona o krajích, která věcně s problematikou místních poplatků vůbec nesouvisí. Přitom jde o nepřímou novelu zákona č. 579/2002 Sb., zákona o státním rozpočtu na rok 2003, který ve smyslu čl. 42 odst. 2 Ústavy projednává a usnáší se o něm jen a jen Poslanecká sněmovna. V této souvislosti je možné říci, že z hlediska obsahu navrhovaného ustanovení § 97a nepřísluší Senátu projednávat takovou věc, avšak z formálně právních důvodů patrně nelze shledat námitky, aby Senát návrh zákona, kterým se mění zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů, neprojednal včetně návrhu zákona jako celku.

Z ustanovení není pak zřejmé, zda vyplacené rozpočtové prostředky mají, či nemají mít vliv na bilanci státního rozpočtu a tedy na výši schodku. Ustanovení § 97a odst. 4 se zdá být jako vodítko pro vládu poněkud vágní. Používám slova našich legislativců. A legislativně-technickou poznámku: pravděpodobně by bylo vhodné v čl. 1 v § 2 odst. 4 za slova „podle místa“ vložit slovo „jeho“.

Závěrem bych vás seznámil se zápisem z jednání Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu Senátu Parlamentu České republiky a zároveň bych chtěl omluvit zapisovatele, protože jsou tam věcné chyby. Zpravodajem nebyl určen pan Škrabiš a při hlasování tam dochází k chybě, když jsme hlasovali pro návrh schválit návrh zákona, že jeden senátor byl proti.

Víceméně na tomto jednání proběhla hlasování takováto: vyjádřit vůli návrhem zákona se nezabývat. Tam hlasovali pro 2 senátoři z 11 přítomných, 1 senátor byl proti, ostatní se zdrželi. Pro návrh schválit návrh zákona byli 3 senátoři z 11 přítomných, 1 senátor byl proti, ostatní se zdrželi. A pro návrh zamítnout hlasovali 3 z 11, 2 senátoři byli proti, ostatní se zdrželi.

Zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu ČR jsem byl určen já a pověřili jsme předsedu výboru senátora Milana Balabána, aby s tímto záznamem seznámil předsedu Senátu Parlamentu ČR.

Co se týká mého vlastního názoru, vystoupil bych jako senátor potom v obecné rozpravě. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji, pane kolego. A ptám se zpravodaje… Už se nemusím ptát, kolega Pavel Eybert jako zpravodaj Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí má slovo.

Senátor Pavel Eybert:Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí na své 10. schůzi 18. června letošního roku projednal návrh zákona, kterým se mění zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů.

Výbor po odůvodnění zástupce předkladatele paní náměstkyně Yvonny Legierské a zpravodajské zprávě mojí a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu České republiky návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR, mne určil zpravodajem pro tento zákon a pověřil předsedu výboru Jiřího Brýdla předložit toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji, pane kolego. A já v této chvíli se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 našeho jednacího řádu, aby Senát projevil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho nevidím, takže otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se přihlásil jako první senátor Pavel Eybert, připraví se senátor Jiří Pospíšil.

Senátor Pavel Eybert:Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové. Nyní bych se chtěl vyjádřit jako senátor, nikoliv jako zpravodaj.

V této navrhované novele zákona vidím jako poměrně nepodstatnou záležitost otázky poplatků ze psů, protože v rozpočetech měst a obcí je to v podstatě marginální záležitost, neboť nečiní více než několik promile z celkových příjmů rozpočtů měst a obcí. Přesto si dovolím říci, že zvýšení horní hranice z tisíce korun na možných tisíc pět set korun za psa a rok je v podstatě zhoršením situace, která dnes existuje, neboť to povede ještě k většímu počtu podvodných hlášení psů ke zpoplatnění bez ohledu na nově zaváděnou definici poplatníka, která je podle mého a nejen podle mého názoru definicí, která nic neřeší. Už to tady i zaznělo.

Poplatek z obsazeného lůžka, který novela zvyšuje ze 2 na 4 koruny má jistou logiku v tom, že i podnikatelé v oblasti lázeňství, turistiky i gastronomie potřebují ke svému zdárnému podnikání vyšší kvalitu prostředí a služeb ve městech, kde působí. Ale i tyto prostředky jsou v příjmech většiny měst a obcí, kterých se to týká, celkem nepodstatné.

Jako podstatnější vidím problém, kdy novela zákona, jak ji máme zde předloženou, ruší hlavnímu městu Praha kompletně možnost vybírat poplatky z místa, protože přijdou o definici veřejného prostranství. Je mi sice divné, že zástupci hlavního města Prahy o tento problém zde v Senátu se nezajímají a ujištění paní náměstkyně ministra financí, že se to vyřeší novelou zákona o hlavním městě Praze, mě moc neuspokojuje.

Větší problém však mám s nepřímou novelou státního rozpočtu, která je obsažena v části druhé, kde navyšujeme objem státního rozpočtu o 536 milionů korun pro rok 2003. Nejde mi tu o problém finanční. Jde o to, že Senátu nepřísluší projednávání státního rozpočtu a také o to, že nepřímé novely takovéhoto typu by Senát vůbec neměl schvalovat.

Zamysleme se nad naší vlastní existencí, proč vlastně Senát byl ustaven a co je jeho nejdůležitějším úkolem. Dál už řeknu jenom, že kdyby platilo to, co jsme slyšeli na výboru od předkladatelů, že je nezbytné urychleně prostředky krajům posílit, nebylo nic jednoduššího, aby ve Sněmovně byla předložena novela státního rozpočtu a mohla být již v platnosti, neboť by do Senátu nepostupovala a legislativní proces by byl čistý.

Z těchto důvodů, které jsem zde uvedl, navrhuji návrh zákona zamítnout. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji. Slovo má senátor Jiří Pospíšil a připraví se pan senátor Ivan Adamec.

Senátor Jiří Pospíšil:Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Ani mě tolik neudivuje, že Praha nežádá vymezení pojmu veřejné prostranství a že v rámci toho, co jsme kdysi schválili, že ve statutu může upravovat své věci nad rámec zákona, chce postupovat analogií se zákonem o obcích. Ale už se těším na to, až se dostaneme k novele zákona o Praze, protože doufám, že tam tu věc s tím statutem Prahy vyřešíme. Myslím si, že není potřeba, abychom Praze dávali možnost upravovat si věci nad rámec zákona.

Já se domnívám, že ta analogie s vymezením veřejného prostranství, která je vysloveně špatně uvedena v zákoně o obcích a ve všech zákonech, které existují, to znamená, kdy za veřejné prostranství se považuje prostranství, které je volně přístupné bez omezení, bez ohledu na formu vlastnictví, je jen pokračování naprosto šíleného stavu.

Já vám uvedu problém z Českých Budějovic. Podloubí, kterých je v Českých Budějovicích hodně, je nesporně součástí domu. Nesporně je součástí domu. A podloubí je veřejně přístupné bez omezení. Nedovedete si představit ten obrovský spor mezi majiteli domů v Českých Budějovicích a městem o tom, kdo má právo určovat, jaké podmínky budou na tzv. veřejném prostranství, to znamená v podloubí domů, to znamená uvnitř domů konkrétních vlastníků, nedovedete si představit, co všechno tam následovalo. Dokonce, když si vystavil vlastník domu a obchodu reklamní ceduli, tak město se jeden čas pokoušelo mu z toho vybírat peníze za zábor veřejného prostranství, prosím. Stejně tak při poslední rekonstrukci ulic bez toho, že by se obtěžovali jakkoliv jednat s majiteli domů, se nechalo vedení k veřejnému osvětlení vést pod podloubím přímo pozemky baráků, nejen pozemky jiných vlastníků, ale přímo domy jiných vlastníků, protože to je součást domu.

Čili já se domnívám, že takovýto zákon, který jenom upravuje částky podivným způsobem a ještě ne zcela rozumným a vůbec se nezabývá pojmy, které byly špatně definovány a vedou doopravdy až k právním sporům, které nikdo neumí řešit, protože soudy se prostě tak jako koukají na ty zákony a podle stavebního zákona samozřejmě by to bylo jednoznačné, podle zákona o obcích je to také jednoznačné. Jakžtakž se daří za velké politické debaty v Českých Budějovicích udržovat ten současný stav. My teď budeme schvalovat zákon, který na této věci vůbec nic nezmění, ten stav jenom prolonguje a dokonce řeší problémy, které, jak zde uvedl kolega Eybert, také neřeší. Čili já se připojuji k tomu návrhu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda:Děkuji vám, pane senátore. A nyní vystoupí první místopředseda Senátu Přemysl Sobotka.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já bych položil panu ministrovi několik otázek. V bodu 6 – z akcí pořádaných na veřejném prostranství, jejichž výtěžek je určen na charitativní a veřejně prospěšné účely se poplatek neplatí.

Patří tam i různá shromáždění politických stran? Nevím, jestli jsou zrovna veřejně prospěšné. Je to myslím dost závažné a mohl by to být problém při výkladu.

A potom v části druhé, čl. 2, § 97a, ten státní příspěvek 536 milionů na rok 2003 – jak se bude postupovat v dalších letech? V tom bodu 2 – jakým klíčem bude vláda určovat rozdělení na jednotlivé kraje? Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Pane senátore, já vám děkuji. Dalším z přihlášených je pan senátor Jaroslav Kubera. Prosím.

Senátor Jaroslav Kubera: Pane předsedající, pane ministře, pan profesor Parkinson se určitě v tuto chvíli „obrací v hrobě“, protože sledoval onu debatu o 47 miliard, která trvala vteřiny. A o psích výkalech jistě budeme mluvit ještě hodně. Já budu patřit také k těm, kteří o nich budou mluvit, protože to téma mě trápí už od roku 1990 a myslím si, že jiným tématům jsem nevěnoval zdaleka tolik času při různých besedách a rozhlasových vystoupeních, jako to byly „psí výkaly“.

Je to obrovský filozofický problém spočívající v tom, že někteří lidé psa mají, někteří lidé psa nemají. A já jsem kdysi vymyslel, že kdyby platili poplatky za psa všichni, tak by si všichni koupili psa a už by ty spory nebyly. Ale vážně. Já si myslím, že vyhnout se placení tím, že my stanovíme držitele nebo majitele, tudy cesta nevede. Vede cesta někudy jinudy, a to jednotným poplatkem. Já to uvedu na příkladu z našeho města, kdy jsme samozřejmě měly tyto příběhy – přihlašování psů někam jinam (na babičky apod.). Z toho prostého důvodu, že rozdíl byl 1000 a 200, a to byl rozdíl velmi zajímavý. Také za 1000 Kč skoro nikdo psa nepřihlašoval, protože to byla pro něj poměrně vysoká částka.

My jsme nevěděli, jak z toho ven, tak jsme udělali jednoduché řešení. Všichni platí 200 Kč. Platí 200 Kč proto, že jsme nemohli stanovit jinou sazbu, protože v zákoně je právě tato sazba, je jako zákonem stanovena, což je samo o sobě podivné. Zákonodárce by měl obcím dát vůli, pokud jim svěřuje místní poplatek, aby si osvobodily koho uznají za vhodné. Je to něco podobného, jako zákon osvobozuje kohosi včetně nás z placení v MHD, ale žádné peníze onomu dopravnímu podniku na to, že musí někoho vozit zadarmo nepřispívá.

Inu, udělali jsme ten jednotný poplatek 200 Kč, a dobře poslouchejte, co se stalo. Jednak všichni začali přihlašovat psy, protože pokuta byla 10 tisíc Za 200 Kč se nikomu nevyplatilo psa nepřihlašovat. Druhá ještě zajímavější věc se stala, že výtěžnost za první rok fungování při 1000 Kč byla řádově 900 tisíc toho poplatku a při pětinásobném snížení na 200 Kč byla výtěžnost 760 tisíc To číslo je velmi zajímavé i v jiných souvislostech a je to jasným důkazem toho, že menší daň nemusí vždycky znamenat nižší výnos, protože těch 200 Kč bylo jenom proto, že jsme museli. Kdybychom mohli stanovit racionální sazbu, tak by se pohybovala někde mezi 400 až 500 Kč, a pak by byl výtěžek výrazně vyšší.

Čili já bych se přimlouval za to, abychom se nepokoušeli uhnout tím, že vymyslíme držitele, majitele. Český národ je skutečně „šikovný“. Já vás můžu ujistit, že už teď v tuto chvíli ví, jak na to. Já si myslím, že daleko zajímavější by bylo zvažovat jiný způsob – stanovit komunální daň, která by nahrazovala všechny tyto poplatky, které jsou finančně náročné i na vybírání. Mohla by se potom zrušit daň z nemovitostí, která by byla v této komunální dani obsažena. Mohly by se zrušit poplatky za odpadky, které by také byly v té komunální dani obsaženy, a nemusely by být spory, které jsme si tady užili s Prahou, kdy bojovala proti dani za hlavu nebo poplatku z odpadu za hlavu, aby potom poplatek zavedla, protože se ukázalo, že to pro ni bylo výhodnější.

Jiná filozofická otázka je, proč se vlastně platí poplatek ze psů. Nebudu se ptát pana ministra, abych ho nepřivedl do rozpaků. Nikdo to neví. Platí se jenom proto, že se vždycky platil. Tak jako kdysi někdo jezdil zadarmo. Nebo se snad platí proto, že ti psi znečišťují města? Ale to přece není pravda. Máme zákon o přestupcích. Když pes znečistí, tak ten pachatel musí zaplatit pokutu. Někteří majitelé dokonce tvrdí, že platí ty poplatky proto, aby je nemuseli uklízet, že když už si platí ten poplatek, tak město je povinno potom, i takový názor jsem slyšel, to po nich uklidit. Anebo se snad platí proto, abychom budovali útulky pro ty potulné psy? Pak je to ale absurdní. Potom poctiví majitelé psů platí za někoho, který se o psy nestará, vypustí je někde po městě, a my je dáváme do útulků. Poctiví majitel vlastně útulek na nic nepotřebuje. A proč vlastně stavíme útulky? Ty přece stavíme jenom proto, aby se potulní psi jako v Thajsku nebo v Rusku nepotulovali po ulicích a neohrožovali malé děti a seniory. Tzn. poplatky by měli platit ti, kterým se to zabezpečení zajišťuje, ti, kteří se těch psů potulných nejvíce bojí. A to si nedovoluji ani zasáhnout do toho, že se řeší už několik let problém, který v některých zemích EU funguje, je velmi nepříjemný eticky, ale funguje tak, že prostě psi, kteří jsou v útulku jistou dobu, se utratí. Už vidím ochránce, jak vykřikují, že to není možné. 30 tisíc lidí podepsalo petici proti tomuto zákonu, aby psi byli po určité rozumné době utraceni. Kdyby si těch 30 tisíc lidí každý vzal z útulku jednoho psa, tak nepotřebujeme útulky. Podpisovat petice – to umí každý velmi snadno. Ale něco pro to udělat, to už je horší. Jenom pro vaší informaci, takový útulek při našich současných hygienických předpisech stojí 10 milionů Kč! Takže ani za 10 let z toho poplatku nejsme ten útulek z toho schopni zaplatit.

Další. Proč se údajně tento poplatek platí – je regulace počtu psů. Pak ovšem musíme dát pozměňovací návrh, že se bude platit 1500 Kč měsíčně. To by potom možná vedlo k regulaci, že ne všichni by si toho psa mohli dovolit. Ale 1500 Kč ročně – to k žádné regulaci nevede.

Další těžká otázka. Proč se neplatí z koček? Kočky způsobují obrovské problémy z hlediska hygienického a zdravotního. Jejich trus je mnohem agresivnější. A hlavně – kočku neuhlídáte. Já mám na zahradě neustále čtyři kočky a jejich majitelé tvrdí, že co mají dělat. Já jim říkám, to je ale váš problém, ne můj. Tak prý – dejte si vyšší plot. A proč bych si já dával vyšší plot? Ať se oni starají. Takže my další peníze platíme za kastrování koček, a žádní poplatníci neexistují.

Čili stručně řečeno – myslím, že skutečně ta komunální daň by byla tím, co by tu věc vyřešilo. Tam ovšem my nejsme, takže se spokojím s tím, že pokud projde novela do podrobné rozpravy, tak dám pozměňovací návrh, který se týká lázeňského poplatku, který neprošel v PS a je to věc závažná. Když už neumíme definovat ubytovatele, a musím říct, že vláda zapomněla při svých jednáních o šedé ekonomice, že obrovská šedá ekonomika, zejména v lázeňských městech, kde - jenom pro vaši informaci pronájem malého domku arabské klientele je 60 tisíc Kč měsíčně. Kdyby nebylo mé ženy, která – protože on většinou pak ten dům vypadá po ukončení toho pronájmu ne úplně nejlíp, takže se musí do něj investovat, a kromě toho se vám cizí lidi pohybují v baráku, takže 60 tisíc měsíčně nezdaněných – to není úplně nejhorší příjem. A my říkáme, že neumíme definovat. Jestli neumíme, tak ať se tvůrci podívají do Spojených států, tam to umí velice dobře a jednoduše. Takže to mne mrzí. Proto se spokojím s tím, když se lázeňský poplatek zvýší z 15 Kč na 30 Kč, protože jenom naše náklady na úklid lázeňských parků činí 70 milionů Kč ročně. A využívají je převážně ti, kteří ve městě nebydlí, kteří jezdí do lázní a nepochází zrovna z chudých oblastí. Opravdu nejsou to ti, co mají ty křížkové lázně, těch je už dnes opravdu minimum. Je to německá, arabská, izraelská a jiná klientela. Takže tolik k tomu. A pokud projde do podrobné, tak předložím z 15 na 30. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji. Slovo má pan senátor Ivan Adamec. Připraví se pan senátor Jiří Stodůlka.

Senátor Ivan Adamec: Děkuji. Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, já se nebudu pouštět do žádných filozofických úvah o místních poplatcích ani o komunální dani. Já se pokusím zaměřit na zákon jako na celek, který se v zásadě rozkládá na dvě části. Jedna je otázka právě místních poplatků a druhá je otázka, která se týká těch peněz, které by touto novelou měly přejít vlastně na kraje. Já bych chtěl říct, že v současné době pořád vykonávám starostu města „trojky“, středně velkého města. Moji kolegové-starostové mě nebombardují kvůli této novele, že by potřebovali nějaké zásadní změny. Když se do ní podíváte, žádné zásadní změny nepřináší. Mohou tam být samozřejmě lepší věci, některé věci jsou tam zpracovány lépe, ale v důsledku ta novela o místních poplatcích mnoho neřeší.

To je jedna věc. A nevidím na tuto novelu tlak ze strany řekl bych starostovské veřejnosti, jestli bych to tak nazval.

Druhá část, kterou bylo argumentováno na našem výboru, že hejtmani tlačí na nás, abychom touto novelou umožnili převod peněz, které už jsou vyčleněny, pokud mám informace, to není o dalším navýšení peněz, ale o způsobu, jak předat peníze na kraje. Nemám tyto informace. Žádný hejtman na mne netlačil jako na zpravodaje tohoto zákona a královéhradecký hejtman už vůbec ne, kam patřím regionálně.

Myslím si, že je potřeba se na celou záležitost dívat okem senátora, pardon, samozřejmě i senátorky. A vidím zásadní problém v tom, že máme schvalovat něco, co je zcela nesystémově přilepeno k novele o místních poplatcích, a ve vlastně ve svém původu ani nepatří do našeho obzoru, do našich zájmů.

Proto se připojuji k návrhu kolegů Eyberta a Pospíšila tento zákon zamítnout. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji, slovo má pan senátor Jiří Stodůlka.

Senátor Jiří Stodůlka: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Svého času skupina senátorů podala ústavní stížnost ohledně vymezení zákona o státním rozpočtu a chtěl bych vám z tohoto nálezu Ústavního soudu ocitovat, to pro ty z hospodářského výboru, kteří mají starosti, abychom náhodou neschvalovali kus státního rozpočtu.

Takže definice dle Ústavního soudu:

„Státní rozpočet republiky zahrnuje očekávané příjmy jakož i výdaje na zabezpečení úkolů a krytí potřeb České republiky v daném rozpočtovém roce. Obsahuje i finanční vztahy k rozpočtům obcí, okresních úřadů a k rozpočtům státních fondů republiky. Jinými slovy: pojem zákon o státním rozpočtu v materiálním pojetí je nutno interpretovat takovým způsobem, že se jedná o zákon bezprostředně upravující plánovanou příjmovou a výdajovou složku rozpočtu veřejného sektoru České republiky související s výkonem funkcí státu vždy na následující časové období, tzv. rozpočtové roky. Pouze takto koncipovaný zákon je nutno podřadit pod článek 42 odst. 2 Ústavy a pouze takovýto návrh zákona proto Senát není oprávněn projednávat a schvalovat.

Je to nález Ústavního soudu publikovaný ve Sbírce zákonů č. 95/2002 Sb. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji. V daném okamžiku se nikdo další do obecné rozpravy nehlásí, takže končím obecnou rozpravu. Pan ministr Bohuslav Sobotka se bude vyjadřovat? Ano, máte slovo, pane ministře.

Ministr vlády ČR Bohuslav Sobotka:Děkuji. Vážené senátorky, vážení senátoři. V rozpravě kromě prezentace některých názorů na ustanovení, která přináší tato novela, zazněly dvě konkrétní otázky.

Ta první se týkala otázky interpretace ustanovení, která je pod bodem 6, 4 odst. 1, a to konkrétně části toho odstavce, která říká: z akcí pořádaných na veřejném prostranství, jejichž výtěžek je určen na charitativní a veřejně-prospěšné účely, se poplatek neplatí.

Domnívám se, že tato dikce je vcelku zřejmá. Jedná se o akce, u kterých je rozhodující použití výtěžku z těchto akcí, nikoliv to, kdo tyto akce organizuje. To je myslím vcelku zřejmé. Definice akcí, u kterých se vybírá poplatek za zvláštní užívání veřejného prostranství, dává výčet poměrně širokého okruhu akcí. Mimo jiné také definuje užívání prostranství pro kulturní, sportovní a reklamní akce, politické strany tam přímo zmíněny nejsou.

Pokud jde o otázku novely zákona o krajích a prostředků, o kterých tato novela hovoří, pak musím říci, že se jedná o prostředky, které jsou již rozpočtované ve státním rozpočtu na letošní rok. A tato novela umožní dát krajům příspěvek, to znamená, že kraje, které jsou investory těchto konkrétních akcí, budou nést také plnou odpovědnost za použití těchto finančních prostředků a nebude zde docházet ke sdílení odpovědnosti mezi státem, resp. Ministerstvem financí nebo Ministerstvem vnitra, a kraji pokud jde o konkrétní nakládání s těmito prostředky.

Domnívám se tedy, že bude kompetence a odpovědnost za využití těchto finančních prostředků přenesena tam, kam patří, tj. na kraje, resp. krajské úřady.

A pokud jde o rozdělení těchto finančních prostředků, pak ministerstvem, které je kompetentní takovýto návrh předložit Ministerstvu financí, je Ministerstvo vnitra, čili očekáváme, že poté, kdy tento návrh bude schválen, Ministerstvo vnitra zpracuje příslušný návrh, který bude obsahovat rozvrh použití těchto finančních prostředků na jednotlivé kraje. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji. Ptám se v daném okamžiku kolegy Eyberta, jestli se chce vyjádřit? Nechce. Chce se vyjádřit garanční zpravodaj? Chce. Pane kolego, máte slovo.

Senátor Ivan Adamec: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Chtěl bych jenom velice stručně shrnout, že vystoupilo šest vystupujících k tomuto problému, z toho pokud mě paměť neklame, tři podali návrh na zamítnutí, jinak z Výboru pro územní rozvoj je návrh na schválení návrhu zákona.

Tolik jenom jako shrnutí z mé strany. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji. Přesně tak, jak jste avizoval, budeme v daném okamžiku nejprve hlasovat o návrhu návrh zákona schválit, který nám podal Výbor pro územní rozvoj a životní prostředí.

Svolám kolegyně a kolegy k hlasování.

Budeme v daném okamžiku hlasovat o návrhu schválit předlohu zákona. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 14 je ukončeno. Registrováno 68 senátorek a senátorů, kvorum 35. Pro hlasovalo 32, proti 19. Návrh byl zamítnut.

V této chvíli budeme hlasovat o druhém návrhu, kterým byl návrh na zamítnutí této předlohy.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh tuto předlohu zamítnout, zmáčkne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu, zmáčkne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 15 je ukončeno. Registrováno 68 senátorek a senátorů, kvoru 32. Pro hlasovalo 29, proti 13. I tento návrh byl zamítnut.

V daném okamžiku otevírám podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy se hlásí pan senátor Ivan Adamec a připraví se pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Ivan Adamec: Pane předsedající, pane ministře, dovolil bych si předložit pozměňovací návrh, který zní takto:

V článku 1 bod 11 vypustit a následující body přečíslovat. Řekl bych, že verze, která vypouští ona slova „sloužících nebo“ dostává obce do podstatně horšího postavení vůči majitelům rodinných domů, které nejsou klasifikovány jako ubytovací zařízení. Přesto pronajímají krátkodobě pro účely turistů, návštěvníků a problém výběru poplatků je potom samozřejmě velice složitý.

Chápu předkladatele, proč toto chtějí zrušit, protože účinnost výběru je zřejmě nízká a v naší republice chybí klasifikace ubytovacích zařízení a vůbec zařízení typu restaurace, hotel, apod.

Chápu tento přístup, ale přesto podávám tento pozměňovací návrh. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji. Slovo má pan senátor Jaroslav Kubera.

Senátor Jaroslav Kubera: Předkládám pozměňovací návrh k čl. I: za bod pátý vložit nový bod šest tohoto znění:

V § 3, odst. 5 se slova „až patnáct korun českých“ nahrazují slovy „až třicet korun českých“. Ostatní body je třeba přečíslovat.

Po konzultaci jsem zjistil, že právě teď nastala ona vhodná chvíle, když už se mění zákon o krajích. Pan kolega Štěch říkal, že by bylo nesystémové do zákona, který jsme projednávali a kterým se Stráž nad Nežárkou stane městem, spojovat tento paragraf, ale zde je to vhodné, když už se novelizuje zákon o krajích. Zde je možné jednoduše novelizovat i zákon o obcích, takže podávám pozměňovací návrh, a to přiřadit část třetí, která zní „Zákon o obcích ve znění…“, čísla neuvádím, se mění takto: § 62 zní: Náklady na přenesenou působnost hradí stát. Další části se přečíslují. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji. Slovo má pan senátor Jiří Pospíšil.

Senátor Jiří Pospíšil:S dovolením navrhnu nový bod č. 7, který bude znít: Výtěžek z poplatku za užívání veřejného prostranství, který byl vybrán obcí na pozemcích vlastněných jinými majiteli, jde ve prospěch těchto majitelů.

Jde mi o to, aby vám bylo jasné, že obec tady vybírá peníze za majetek, který patří někomu jinému.

Já vím, že to neprojde, ale jde o to, abyste si konečně uvědomili, že tady se opravdu vybírají peníze z majetku někoho jiného za používání majetku někoho jiného ve prospěch někoho třetího. A to je věc, která mi opravdu leží na srdci a působí velké problémy.

Legislativně to asi nebude správně.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Kolego, myslím, že se vám zdařil váš příspěvek včetně ústního podání pozměňovacího návrhu.

Do podrobné rozpravy se nikdo další nepřihlásil. Vzhledem k tomu, že nemáme písemně všechny navržené pozměňovací návrhy, vyhlašuji 15minutovou přestávku. Pokračovat budeme v 15.40 hod.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Kolegyně a kolegové, je 15.40 hod., budeme pokračovat v přerušeném jednání.

Kolegyně a kolegové, byla uzavřena podrobná rozprava, byly podány všechny pozměňovací návrhy. Měli byste je mít na lavicích. Nyní se s faktickou poznámkou hlásí pan senátor Pospíšil. Prosím.

Senátor Jiří Pospíšil:Vážení kolegové, po poradě s legislativou jsme dospěli k závěru, že ten problém je sice reálný, ale že ho neumíme v reálném čase nijak vyřešit, a proto já svůj návrh stahuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego. Nyní tady máme pozměňovací návrhy pana senátora Kubery, pana senátora Adamce. Máme uzavřenou podrobnou rozpravu a já se táži pana ministra, zdali se chce k podrobné rozpravě vyjádřit? Nikoliv. Pan garanční zpravodaj? Také ne. Přesto vás, pane garanční zpravodaji, požádám, abyste přistoupil k mikrofonu a seznámil nás s tím, jak budeme o pozměňovacích návrzích hlasovat.

Senátor Ivan Adamec: Děkuji, pane předsedající. Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, bohužel se mi nedostal ten druhý pozměňovací návrh pana Kubery. Ještě ho nemá nikdo.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Ten návrh je tak obecně známý, byl podán asi 10krát, takže já myslím, že můžeme po jednotlivých bodech začít nějak hlasovat.

Senátor Ivan Adamec: Dobře, já bych se pokusil utřídit ty návrhy, zatím ty dva, co máte, tak ten první článek bod 11 vypustit, následující body přečíslovat.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Stanovisko pana předkladatele? Pan předkladatel nedoporučuje. Pan garanční zpravodaj?

Senátor Ivan Adamec: Já ho doporučuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Ještě svolám znělkou kolegy a kolegyně.

Paní senátorky, páni senátoři, budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu pana senátora Adamce. Zahajuji hlasování.Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 16 skončilo. Z registrovaných 65 senátorek a senátorů pro 29, proti 1. Tento návrh byl zamítnut. Prosím.

Senátor Ivan Adamec: Děkuji. Pak je tady pozměňovací návrh pana kolegy Kubery. Ten první, co máte na stole – V čl. I za bod 5 vložit nový bod 6 tohoto znění: „6. V § 3 odst. 5 se slova „až 15 Kč“ nahrazují slovy „až 30 Kč“.“. Ostatní body přečíslovat.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Ano. Stanovisko pana předkladatele? Nedoporučuje. Pan garanční zpravodaj – neutrální. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování č. 17 skončilo. Z registrovaných 68 senátorek a senátorů pro 30, proti 3. Tento návrh byl zamítnut.Prosím.

Senátor Ivan Adamec: Děkuji. Další pozměňovací návrh kolegy zní: Za část druhou vložit novou část třetí tohoto znění: Část třetí – Změna zákona o obcích (obecní zřízení). Čl. III – Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona č. 273/2001 Sb., zákona č. 450/2001 Sb., zákona č. 320/2001 Sb., zákona č. 311/2002 Sb., zákona č. 313/2002 Sb. a zákona č. 59/2003 Sb., se mění takto: § 62 zní: Náklady obce na plnění úkolů v přenesené působnosti hradí stát. Část třetí označit jako část čtvrtou a čl. III jako čl. IV.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji. Stanovisko? Pan ministr nedoporučuje, pan garanční zpravodaj je neutrální. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování č. 18 skončilo, z registrovaných 68 senátorek a senátorů při kvoru 35 bylo pro 35 proti 7, tento návrh byl schválen.

A nyní, protože jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy, přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování č. 19 skončilo, z registrovaných 68 senátorek a senátorů pro 30, proti 9, při kvoru 35. Tento návrh byl zamítnut.Já děkuji panu navrhovateli i panu garančnímu zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu.

Prosím pány po mé pravé ruce, aby se zdrželi emotivních komentářů a budeme pokračovat v našem dalším jednání.

A jsme u návrhu zákona, kterým se mění:

Zákon č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně zákona č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 253/2001 Sb., a některé další zákony.

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 113.A prosím zástupce navrhovatelů pana poslance Ladislava Skopala, aby nás seznámil s návrhem zákona. Dobrý den, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Ladislav Skopal: Děkuji, pane předsedající. Vážené senátorky, vážení senátoři, návrh zákona, kterým se mění zákon č. 95/1999 Sb., ve znění zákona č. 253/2001 Sb., reaguje na dosavadní zkušenosti při prodeji státní půdy podle uvedeného zákona. Jeho hlavní snahou je umožnit v dohledné době dokončit proces vypořádání restitučních nároků podle zákona č. 229/1991 Sb.

Cílem předkládaného návrhu je rovněž zefektivnit proces prodeje pozemků úpravami vlastní procedury převodů směřující ke zmenšení administrativní náročnosti prodeje a činnosti související s prodejem.

Navrhované úpravy nerozšiřují okruh nabyvatelů definovaných v zákoně č. 95/1999 Sb., jsou však nově stanovena kritéria pro uplatnění přednosti, kdy zásadně na prvém místě v pořadí je oprávněná osoba s nárokem, který má vazbu na lokalitu, kde se nacházejí pozemky určené k prodeji a teprve na dalším místě v pořadí je nájemce s limitovaným nárokem na převod.

Úpravy tak, jak jsou navrženy, dávají v souladu s dispozičním oprávněním podle zákonů č. 229/1991 Sb., č. 569/1991 Sb. a č. 95/1999 Sb. a odstraňují současný stav, kdy jsou převody stejného okruhu majetku stejným subjektům upraveny ve dvou zákonech.

Veškeré zásady směřující k tomu, aby se zpřesnila ustanovení zákona, která dávají možnost různých výkladů, a tak přinášejí v praxi komplikace. Navržené změny nevyvolají žádné nároky na státní rozpočet. Rozpočet Pozemkového fondu je od státního rozpočtu zákonem oddělen. Návrh není v rozporu s ústavním pořádkem ČR a s komunitárním právem EU.

Vzhledem k tomu, že již proběhlo jednání ve výborech, chci vám zde sdělit, že ty pozměňovací návrhy, které byly schváleny výborem nebo výbory, doporučím, protože dle mého názoru i názorů předkladatelů zlepšují zákon. Proto řeknu – ano – pro jejich schválení.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane poslanče. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Návrhem zákona se zabýval Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Určil jako svého zpravodaje pana senátora Stanislava Bělehrádka a nepřijal žádné usnesení. Záznam z jednání jste obdrželi jako senátní tisk č. 113/2. Následně se návrhem zákona zabýval Ústavně-právní výbor. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Jaromíra Volného a přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 1113/3. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 113/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Josef Vaculík, kterého nyní prosím o zpravodajskou zprávu.

Senátor Josef Vaculík: Vážený pane předsedající, pane poslanče, ctěný Senáte, nosným obsahem tohoto návrhu zákona je již 14. novela zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby. Novela byla vyvolána tlakem PS PČR, která kontroluje činnost Pozemkového fondu ČR, na urychlení a zefektivnění prodeje státní zemědělské půdy a na urychlené vypořádání restitučních nároků. Silným argumentem je i potřeba realizovat maximum převodu pozemků v sedmiletém přechodném období po vstupu do EU. Pozemkový fond se v době svého vzniku v roce 1991 stal správcem cca 900 tisíc hektarů zemědělské půdy. Dnes má ve správě asi 750 tisíc hektarů včetně pozemků restitučně nedořešených (církevní, obecní, zapsané příděly apod.). Část převodů (asi 81 500 ha realizována prostřednictvím restitučních titulů, část převodem na obce a jiné instituce, což činí asi 3750 hektarů; zbytek asi 64 700 hektarů byl realizován formou prodeje bez vazby na restituční nároky. V současné době, čímž je informace k 31. 3. 2003, není vypořádáno asi 2,7 miliardy Kč restitučních nároků na vydání pozemků. Jedná se o náhradu dle § 11/2 zákona č. 229/1991 Sb., což reprezentuje přibližně 55-60 tisíc hektarů. Číslo je odlišné podle toho, o jakou kvalitu pozemků se jedná, v jaké oblasti, zda se jedná o příhraniční pozemky nebo pozemky v Praze apod. Hodnota těchto pozemků je asi 431 mil. Kč a do skončení sedmiletého přechodného období po vstupu do EU by měl Pozemkový fond formou prodeje převést asi 450 tisíc hektarů zemědělské půdy, a to především našim aktivním zemědělcům.

Předkládaný návrh zákona má dva hlavní cíle. Za prvé. Umožnit v co nejkratší době dokončení procesu restitučního vypořádání nároku oprávněných osob na vydání pozemků podle zákona o půdě. Za druhé. Zefektivnit a urychlit proces prodeje pozemků ve správě Pozemkového fondu.

K naplnění prvního cíle zákon především narovnává způsob vypořádání mezi různými skupinami oprávněných způsob, a to rozšířením možnosti převodu zemědělských pozemků i na osoby, jejich původní pozemky byly převedeny na jinou fyzickou osobu formou přídělu. Jednoznačně vymezuje oprávněnou osobu ve vazbě na různé cenové režimy u jednotlivých typů převodů. Nově stanoví kritéria pro uplatnění předností při nabývání pozemků, kdy zásadně na prvém místě v pořadí je oprávněná osoba s nárokem, který vznikl nevydáním pozemků nebo jejich částí a který má vazbu na lokalitu, kde se nacházejí pozemky určené k prodeji, a teprve na druhém místě je nájemce s limitovaným nárokem na převod. Umožňuje náhradu kupní cenu započtením restitučních nároků podle zákona o půdě či pohledávkou vůči Pozemkovému fondu.

K naplnění druhého cíle je podstatné, že zákon umožňuje i převod pozemků, které Pozemkový fond nabyl do správy podle zvláštního právního předpisu. Nevylučuje z převodu zemědělské pozemky určené nebo využité ke zřízení sítí technického vybavení, které nebrání stávajícímu zemědělskému využití dotčených pozemků. Stanoví, že u pozemků, které jsou v katastru nemovitostí evidovány na základě rozhodnutí o výměně nebo přechodu vlastnických práv podle zákona o pozemkových úpravách, se ověření blokace podle § 29 zákona o půdě nevyžaduje. Zkracuje lhůtu pro podání žádosti o koupi zemědělského pozemku na dobu jednoho měsíce od vyhlášení prodeje pro vlastníka sousedícího zemědělského pozemku. Podrobněji stanoví režim, kdy o převod požádá více zájemců a stanoví podmínky pro určení pořadí nabyvatelů. Zvyšuje procentuální limit výměry pozemků nabídnutých k prodeji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Promiňte, pane zpravodaji, já bych poprosil kolegy po své levé ruce, pokud se nechtějí přestat bavit, aby opustili Jednací sál. Jsou to kolegové okolo předsedy sociální demokracie, pana senátora Smutného. Pánové, buďte tak laskaví, nemůžete rušit. Prosím, pokračujte.

Senátor Josef Vaculík:Zvyšuje procentuální limit výměry pozemků nabídnutých k prodeji z titulu pronájmu, a to z 50 na 70 % a zvyšuje hranici celkové výměry pozemků nabytých s využitím tohoto přednostního práva z 300 na 500 hektarů. Stanoví mechanizmus pořadí osob s přednostním právem z titulu nájmu podle výše nabídnuté ceny. Nově zavádí institut kauce. Nově stanoví režim prodeje podle výše nabídnuté kupní ceny v obchodní soutěži. Zkracuje lhůtu pro úhradu kupní ceny z 90 na 60 dnů. Zpřesňuje a zpřísňuje režim úhrady kupní ceny včetně předkupního práva státu k pozemku, podmínek odstoupení od smlouvy včetně změn v zápisu v katastru nemovitostí. Upravuje postup a povinnosti orgánů státní správy při převodu pozemků.

V předloženém návrhu zákona je několik legislativních i věcných problémů. V průběhu projednávání ve výborech padla řada pozměňovacích návrhů, které byly vedeny snahou zlepšit funkčnost předlohy a odstranit problémy plynoucí z dikce navrženého znění. Pozměňovací návrhy, které byly schváleny Výborem pro hospodářství, zemědělství a dopravu a Ústavně-právním výborem byly konzultovány jak s předkladatelem návrhu novely zákona, tak s právníky Pozemkového fondu a jejich přijetí je předpokladem zdokonalení práce Pozemkového fondu při převodu pozemků.

Do této kategorie si dovoluji zařadit i svůj pozměňovací návrh, který předložím až na jednání pléna (možná se právě rozdává, nevím). Jelikož potřeba jeho zařazení vyplynula až z následných jednání – po projednání návrhu novely ve výborech.

Zásadní námitky spíše charakteru odlišného právního názoru, které jsou uvedeny v informaci legislativního odboru, jsou těmito pozměňovacími návrhy fakticky ošetřeny. Ostatní byly při projednávání náležitě objasněny. Nejzásadnějším rozporem byl názor, že novelou dojde k nežádoucímu rozšíření okruhu oprávněných osob.

Fakticky však jde o žádoucí rozšíření možnosti vyrovnání již stanovených oprávněných osob podle § 4 zákona o půdě, čímž novela zároveň odstraňuje problém diskriminace oprávněných osob, kterým nemohl být vydán pozemek, jelikož ten mezitím zásahem státu přešel na osobu, která podle § 5 zákona o půdě není osobou povinnou.

Široce diskutovanou byla i otázka zamezení převodu pozemků určených k realizaci prvků územního systému ekologické stability a zřízení sítí technického vybavení schváleným územním plánem.

Výsledkem diskuze bylo ponechání této možnosti, jelikož zákaz převodu těchto pozemků by radikálně snížil možnou nabídku pozemků a fakticky by na značné části území došlo k zastavení převodu pozemků.

Základním problémem je to, že územní plány nejsou řešeny do úrovně parcelních čísel a zaměřování takto blokovaných pozemků by neúměrně zatížilo rozpočet Pozemkového fondu a ve svém důsledku by mohlo ohrozit jeho funkčnost.

Diskutován byl i problém tzv. restituční tečky, který je nastolen v části třetí zákona, a to stanovením dvouleté lhůty práva na převod pozemku. Toto ustanovení je opět vedeno snahou urychlit proces převodu pozemků. V případě nevyužití pozemků v této lhůtě zůstává oprávněné osobě nárok na finanční vypořádání. Ponechání tohoto ustanovení se po proběhlých debatách jeví jako užitečné, a k tomuto názoru se přiklonily i výbory Senátu, které se tímto návrhem zákona zabývaly.

Závěrem bych vám chtěl sdělit, že Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu na své 16. schůzi dne 18. června 2003 přijal k tomuto návrhu zákona usnesení pod č. 93 s doporučením vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

Toto doporučení plně sdílím. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego. Nyní se táži pana kolegy Stanislava Bělehrádka, zda chce vystoupit? Ano, je tomu tak, prosím, máte slovo.

Senátor Stanislav Bělehrádek: Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče. Návrh zákona byl projednán na 10. schůzi Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Proběhla diskuze, ve které nezazněl návrh na schválení ani na zamítnutí návrhu zákona. Tato diskuze byla vyvolána předložením návrhu zákona panem Josefem Miškovským, předsedou Pozemkového fondu a mou zpravodajskou zprávou.

Proběhlo hlasování o pozměňovacích návrzích. Schválen byl jeden, který byl také schválen Ústavně-právním výborem. Byly zamítnuty dva důležité pozměňovací návrhy. První na zrušení celkové výměry pozemků nabytých s využitím přednostního práva z titulu nájmu maximálně ve výši 500 hektarů.

Pokud se podíváte do návrhu zákona, tak zjistíte, že nájemci mají přednost získávat pozemky, ale jsou tam pro ně dvě omezení. První omezení říká, že mohou získat maximálně 70 % výměry pozemků nabídnutých k prodeji. Druhé omezení je dáno právě výší 500 hektarů. Tato výše byla v Poslanecké sněmovně schválena z několika návrhů. Bylo tam navrženo 300 hektarů, 200 hektarů, 500 hektarů a 700 hektarů. Čili ty tři nebyly schváleny a byl pouze schválen návrh na 500 hektarů.

Dále nebyl schválen pozměňovací návrh na bezúplatný převod pozemků do vlastnictví obce, které jsou součástí územního systému ekologické stability. Výbor měl takový návrh, že v území, kde jsou systémy ekologické stability, jsou ve vlastnictví jak různých právnických, tak fyzických osob, čili není jednoduché, abychom tuto část předávali bezúplatně obcím, ale spíš bychom se měli zabývat hospodařením na celém území systému ekologické stability.

Při konečném hlasování nebylo přijato žádné usnesení, neboť návrh na vrácení zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacím návrhem nebyl k mému překvapení přijat.

Výbor určil zpravodajem pro projednání návrhu zákona na schůzi Senátu Parlamentu ČR mneě a pověřil předsedu výboru senátora Jiřího Brýdla, aby předložil tento záznam předsedovi Senátu Parlamentu ČR.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego. A nyní žádám o vystoupení zpravodaje Ústavně-právního výboru senátora Jaromíra Volného.

Senátor Jaromír Volný: Dámy a pánové, Ústavně-právní výbor k této problematice přijal toto usnesení, jež ve své podstatě říká, že Ústavně-právní výbor doporučuje Senátu vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou uvedeny v příloze. A dva pozměňovací návrhy jsou uvedeny v příloze žlutého tisku č. 113/3, který jste dostali.

Vzhledem k tomu, že navrhovatelé vyslovili souhlas s těmito pozměňovacími návrhy a vzhledem k tomu, že všichni přítomní členové Ústavně-právního výboru hlasovali pro tyto dva pozměňovací návrhy, tak nebudu dělat to, co jsem chtěl původně udělat, že bych vysvětloval jejich podstatu, a vysvětlil bych to případně těm, kterým by nebylo jasné, o co jde, protože je to právně složitější.

Vystoupím pak ještě jako senátor, nikoliv jako zpravodaj, v rozpravě, a navrhnu ještě jeden pozměňovací návrh, se kterým jsem neuspěl, neboť stále zastávám názor, že byť s ním věcně souhlasím, že je špatně legislativně proveden, takže moje námitky proti tomu na Ústavně-právním výboru byly nikoliv proti té věci, ale proti tomu, že je to špatně a nedostatečně legislativně ošetřeno.

Zatím vám děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, kolego. Navzdory deseti písemně podaným pozměňovacím návrhům jsem formálně nucen se zeptat, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát projevil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak.

Otevírám obecnou rozpravu k tomuto bodu. Prvním elektronicky přihlášeným byl pan senátor Vladimír Kulhánek, připraví se pan senátor Rostislav Harazin.

Senátor Vladimír Kulhánek:Pane předsedající, pane poslanče, kolegyně a kolegové. Jsem z kraje Karlovarského a většina pozemků je tam hornatých, málo výnosných, atd.

Nastává tam zajímavá situace, že pozemky jsou houfně skupovány tzv. českými společnostmi a tyto společnosti jsou v podstatě německé, holandské a různé podobné. Mně nevadí to, že to někdo kupuje, já budu rád, jestliže každý metr pozemku bude v soukromých rukou. Ale vadí mi jiná věc. Vadí mi ta omezovací věta, která je zde uvedena v § 7, kde ti, kteří privatizovali zemědělská družstva, statky, atd., podotýkám, že v celém Karlovarském kraji je jich asi 15, hospodaří na třech, čtyřech, snad jeden asi na pěti tisících hektarech, zaměstnávají 20 až 50 lidí. Teď po tomto zákonu oni budou mít teoreticky možnost 70 %, jenže je to limitováno 500 hektary, předtím to bylo limitováno 300 hektary, teď se to dalo na 500.

Jsem přesvědčen o tom, že zejména pro tyto podmínky je to velmi málo. Ty, kteří jsou ve vnitrozemí, to až tak moc nebolí, ale bolí to ty zemědělce, kteří tam mají krávy, obilí se tam až tak moc pěstovat nedá.

A proto bych byl pro to, aby vymezovací věta, která to limituje 500 hektary, byla buď zrušena, ale poněvadž jsem realista a vím, že toto neprojde ve Sněmovně, navrhuji, abychom toto rozšířili nebo změnili z 500 hektarů alespoň na 700 hektarů.

Bude-li příležitost, podám tento pozměňovací návrh.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane senátore. Nyní vystoupí pan senátor Rostislav Harazin, připraví se pan senátor Jaromír Volný.

Senátor Rostislav Harazin: Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, vážení kolegové, můj předřečník pan senátor Kulhánek mně trochu ulehčil mé vystoupení, takže bude kratší.

Mám obdobný problém, protože zastupuji region Bruntálska, podhorskou a horskou oblast, kde obdobné problémy, které tady už můj předřečník sdělil, jsou také. Proto se na mne obrátili příslušní zemědělci, abych se v Senátu pokusil prosadit alespoň taková opatření, která by zmírnila dopad tohoto zákona.

Doplnil bych to jenom tím, že hlavní problém snížení počtu hektarů a jejich výnosnosti, našich zemědělců, kteří obdobně privatizovali, i když nezaplatili v hotovosti, mají to ve splátkách, je v tom, že si na tyto splátky musí vydělat, aby mohli splatit daný majetek. Jestliže jim tudíž snížíme počet hektarů, v naší podhorské oblasti si na splátky určitě nevydělají a nedovedu si představit, že se vrátíme ke stavu, který byl po r. 1990, tzn., že obraz naší chráněné oblasti Jeseník bude vypadat jako v r. 1995. Proto si také dovolím v případě, že tento zákon postoupí do podrobné rozpravy, předložit pozměňující návrh, který, jak můj předřečník řekl, je nerealistický, nicméně ho přece jenom předložím, aby hranice, která stanovuje počet hektarů, držela limity 70 % pronajatých pozemků. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego. Slovo má pan senátor Jaromír Volný, připraví se pan senátor Miloslav Pelc.

Senátor Jaromír Volný: Dámy a pánové, jak už jsem naznačil jako zpravodaj, chystám se, pokud se dostaneme do podrobné rozpravy, navrhnout pozměňovací návrh, podle kterého by se z tohoto zákona, který projednáváme, vypustila část třetí, která novelizuje zákon o půdě, tzn. zákon č. 229/1991 Sb., v platném znění.

Jak už jsem řekl, pokud jde o podstatu, o věcnou stránku urychlení restitučního procesu, námitky nemám, ale mělo by se tak dít právně správným a dostatečným způsobem, což se tady neděje. Při projednávání v Ústavně-právním výboru se také někteří kolegové přiklonili ke stanovisku předkladatele, že pokud pro někoho, i bez vlastní viny, ve dvouleté lhůtě, která je nově stanovována pro vypořádání nároků, i když bez vlastní viny, nastane stav, že mu nebudou moci být převedeny pozemky, takže se to, lidově řečeno, spláchne finanční náhradou, nepovažoval bych to za správné. Je to velmi citlivá otázka, lidé většinou na půdě lpí a chtějí mít zemědělské pozemky, nikoliv finanční náhradu.

Současný stav je takový, že podle zákona o půdě ti, kteří nemají nárok na navrácení jejich původních pozemků, protože jejich naturálnímu vydání brání takové důvody, jako že pozemky jsou zastavěné atd., mají nárok na náhradní pozemky. Není však stanovena lhůta, do kdy by tyto náhradní pozemky měli získat. Praxe je taková, že Pozemkový fond periodicky, zhruba čtyřikrát do roka, dělá nabídky, ale oprávněné osoby se dělí na dvě skupiny.

Někteří na tyto nabídky třeba léta nereflektují, pak si tuto situaci zaviňují sami, ale někteří na ně reflektují, ale z nejrůznějších důvodů za celá ta léta jejich nároky uspokojeny nebyly, např. proto, že oni si vždycky vyberou pozemek, o který má zájem více oprávněných osob, a ve stanovovaném pořadí se třeba dostanou na druhé nebo třetí místo. Takto některé oprávněné osoby usilují léta o naturální náhradu v pozemcích, nikoliv o finanční náhradu, na tyto pozemky mají nárok, ale bez své vlastní viny se těchto pozemků nemohou domoci.

Mně tam totiž chybí ustanovení o tom, že ve lhůtách by se mělo rozlišovat, jestli ti, kteří mají nárok na náhradní pozemky, si tuto situaci, kdy za léta nemohli svého nároku dosáhnout, zavinili sami, nebo nikoliv. Z tohoto návrhu totiž vyplývá, že jestliže do dvou let od pravomocného rozhodnutí pozemkového úřadu nebo tam, kde pozemkový úřad nerozhoduje, od uplatnění nároku u Pozemkového fondu, jim tyto pozemky převedeny nebudou, ze zákona na to ztrácejí nárok. Prostě ztratí nárok bez ohledu na to, že se pečlivě snažili o to, aby jim tyto pozemky převedeny byly, což správné není.

Ještě bych k tomu chtěl říci jednu připomínku. Pokud se již po letech ustálila interpretace zákona o půdě a judikatura Ústavního soudu, pak tímto způsobem zasahovat do zákona o půdě je nebezpečné z hlediska rozkolísání stavu, který již je. Kromě toho tento návrh má i jiné vady, např. nerozvádí, jaká rozhodnutí o převodu jakých pozemků má na mysli apod. Praxe pozemkových úřadů je taková, že z výroku rozhodnutí se nepozná nebo se nemusí poznat, o jakou skupinu oprávněných osob se jedná.

To by se tudíž udělat mělo. Chápu tento záměr, ale nemělo by se to dělat poslaneckou iniciativou před druhým čtením v PS, jak se to dělalo, ale měla by to udělat vláda přímou novelou zákona o půdě. Tady jsme totiž zase v situaci, kdy bylo využito zákona č. 95/1999 Sb., protože se právě projednával, aby se novelizoval zákon o půdě č. 229/1991 Sb. To je onen známý legislativní nešvar, který by mně teď tolik nevadil, protože tyto zákony na sebe jistým způsobem navazují, takže by mi to tolik nevadilo, pokud by se to udělalo legislativně správným způsobem. Pokud mně pan předseda Pozemkového fondu na můj dotaz v Ústavně-právním výboru sdělil, že to tam bylo vlastně vsunuto proto, aby se naplnily ty části programového prohlášení vlády, které mají urychlit restituční proces, nic proti tomu. Myslím si, že by se urychlit měl, ale mělo by to být na správné legislativní úrovni a tuto legislativně dobře postavenou novelu zákona o půdě by měla připravit spíše vláda než poslanci.

Kromě toho se samotná vláda k tomuto návrhu novely zákona č. 95/1999 Sb., který tady projednáváme, vyslovila v příloze svého usnesení tak, že sice podporuje věcný záměr zákona, ale že tento návrh má takové legislativní nedostatky, že s tím vyslovuje nesouhlas. Tzn., že i samotná vláda cítí, že to není právně v pořádku.

Pokud bude takový záměr předložen na patřičné legislativní úrovni v budoucnu, pak pro něj budu s dobrým přesvědčením hlasovat. Zatím nemohu.

Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane senátore. Nyní je přihlášen pan senátor Miloslav Pelc. Připraví se pan senátor Josef Vaculík.

Senátor Miloslav Pelc: Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, vážené dámy, vážení pánové, právě předložený návrh zákona je dalším pokusem jak urychlit a dokončit prodej státní půdy. S tím nezbývá než souhlasit. Předesílám, že v žádném případě nezpochybňuji oprávněné zvýhodnění restituentů, jejichž nárok na prodej státní půdy nebo přidělení náhradního pozemku je nezpochybnitelný.

Nelíbí se mi tzv. restituční tečka, díky které se někteří restituenti svých pozemků ani nemusí dočkat. S čím však nemohu naprosto souhlasit, je, že novela výrazně upřednostňuje a zvýhodňuje nájemce před těmi, kteří půdu pronajatou nemají a hospodaří a půdu si koupit nemohou pokud ti, co mají před nimi přednost, tedy nájemci, neprohlásí, že o půdu zájem nemají. Tito hospodáři mnohdy neměli ani v minulosti možnost se o pronájem půdy ucházet a nyní se tak nemohou ucházet o prodej státní půdy. Navrhovaná novela tak porušuje rovná práva přístupu k podnikání právě mezi osobami, které jsou jinak v zákoně vyjmenovány, že si půdu mohou koupit. S tím nelze souhlasit a je třeba přehodnotit podmínky prodeje státní půdy nájemcům a najít vyrovnanější vztah mezi jednotlivými skupinami zájemců o koupi státní půdy tak, aby nedocházelo k této diskriminaci.

Navrhuji tuto novelu zákona č. 95/1999 Sb., zamítnout. V případě, že můj návrh na zamítnutí nebude akceptován, dovolil bych si, pokud k tomu bude příležitost a bude podrobná rozprava, předložit svůj pozměňovací návrh, kterým se zvětší výčet pozemků převáděných na obce. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego. Posledním přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Josef Vaculík.

Senátor Josef Vaculík: Já bych chtěl v rámci obecné rozpravy vysvětlit pozměňovací návrh, který schválil hospodářský výbor. Tento pozměňovací návrh odstraňuje nespravedlnost, která platí v současném znění zákona č. 95, a to ve věci prodeje pozemků, na nichž byl vysázen trvalý porost, eventuálně zřízeno oplocení na náklady nabyvatele. Jsem toho názoru, že je třeba tady tuto nespravedlnost odstranit a ten návrh ji v plném rozsahu řeší.

Druhý pozměňovací návrh, který jsem předložil až zde na plénu, se týká opakovaných nálezů NKÚ, které vyslovují nespokojenost s tím, že jsou nejasnosti při vyhlašování veřejných soutěží, které se dějí v případě, že se neuskutečnil ten přednostní převod. Zde se upřesňuje, že ta opakovaná kola se dějí v jednom dni, tímto způsobem se zabrání možným dohodám zúčastěných osob. Tento problém řeší již to zavedení kaucí. Toto ještě zlepšuje tu možnost dohod. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego. Nebyl jste posledním přihlášeným do rozpravy. Nyní vystoupí pan senátor Martin Mejstřík. Připraví se paní senátorka Jitka Seitlová.

Senátor Martin Mejstřík: Vážené kolegyně, kolegové, dovolte mi také několik slov k návrhu. Na Komisi pro obnovu venkova k tomuto návrhu velmi intenzivně diskutovali a musím říci, že jsem doposud neslyšel návrh, jak se zbavit problému „restituční tečky“. Upozorňuji, že v tomto návrhu jsou dva roky. Mně se to zdá tak zásadní problém, že si myslím, že bychom se neměli vyhnout okomentovat a diskutovat. Je to pro mě záležitost, která mě přivádí k úvaze o zamítnutí jinak si myslím potřebného návrhu.

Druhá věc, dovolte mi reagovat na některé předřečníky, kteří zde plédovali za navýšení práva, resp. limitu pro oprávněné osoby, které najímají pozemky a chtěly by si je odkoupit od státu. Je to ten limit 500 hektarů. Zde někteří z vás hovořili o tom, že to je málo. Já se naopak domnívám, že to je až příliš, že tento limit 500 hektarů znevýhodňuje drobné zemědělce. Uvědomme si, že po válce ti velcí sedláci měli 40 ha a na to byl velkostatek v tehdejších poměrech. Po roce 1990 ten, kdo neměl 50 ha, tak nemohl konkurovat statkům, nyní akciovkám. Nyní již tzv. drobní sedláci nemohou konkurovat, dokud nemají 100, 150, 200 hektarů.

Ten návrh jednoznačně z mého pohledu opět zvýhodňuje bývalá družstva transformovaná do různých akciovek. Kdo má víc, má právo ještě na víc. Kdo má málo, tak ten má nárok na málo. To je druhá věc.

Třetí problém, který se mně zdá také velmi zásadní, se týká tzv. územních systémů ekologické stability. Já vím, že to je problém, nicméně problém s tím, jak jsou tyto územní systémy ekologické stability konstituovány. Vím, že je problém se vyhnout těmto pozemkům a vyřadit je z privatizace. Na druhou stranu jsem neslyšel od nikoho, ani od pana předkladatele v debatě, jak tento problém řešit. Do vymezení územních systémů ekologické stability v územních plánech bylo vynaloženo velké úsilí, nejenom finanční. Nyní se obávám, že připustíme-li je do privatizace tak, jak je navržena tímto zákonem, tak v podstatě toto úsilí přijde vniveč, protože nevymezujeme, co se s nimi stane, jestli to tak není v relaci. Požádal bych o názor.

Opakuji, dva roky restituční tečka, je to pro mne zásadní problém. Rád si poslechnu, jak budou územní systémy ekologické stability řešeny a limit 500 hektarů se mi zdá až příliš. To znamená budu zásadně proti navýšení tohoto limitu.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego. Paní senátorka Jitka Seitlová má slovo.

Senátorka Jitka Seitlová:Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte, abych prostřednictvím pana předsedajícího poděkovala panu senátorovi Volnému za předložení jeho pozměňovacího návrhu. On tady zazněl tak jako ojediněle a jako kdyby neměl ten význam, který ve skutečnosti má. Pan senátor upozornil na zcela zásadní a stěžejní místo návrhu, který před námi leží, a to nejen tedy z hlediska ústavně-právního, které by pro nás mělo být zásadou, ale také z druhého hlediska, tj. hlediska skutečné možnosti uplatnění těch oprávněných restituentů a možnosti toho, aby se domohli svých práv, na které už čekají tolik let.

Pan senátor uváděl některé příklady. Dovolte mi pro dokreslení situace uvést jiný. Jak také se restituent se musí domoci svých pozemků. Je to člověk, který za minulého období byl velmi stíhán, protože měl velké pozemky a pak se postavil samozřejmě proti tomu, co se dělo. Je to člověk, který ve svém životě zachránil a obětoval život pro malé dítě a nakonec se podařilo všechno přežít a teď 10 let žádá o pozemky. Pozemky mu byly přiřčeny, ale on přišel za mnou a říká: „Nemůžu je dostat, protože tady místní úředník zpochybňuje rozhodnutí, které bylo vydáno centrálním orgánem.“

Rok jsme si dopisovali. Přijel centrální orgán a nakázal místnímu orgánu, že pozemky musí vydat. Ano, takže byl vydán pozemek z celkového množství několika desítek hektarů půl hektaru. Nyní přišel na to místo jiný úředník a tvrdí to samé, co tvrdil ten předtím. Nemá na to jediný podklad, jediný důkaz. A dva roky si s tím takto bude hrát. A mezitím skupují pozemky zcela jiní restituenti, kteří skoupili restituční nároky.

Já vím, že je to jeden z mnoha případů, ale myslím, že bychom neměli dopustit, aby takové situace vznikaly a abychom zákon, který umožní takovouto situaci do budoucna, tady schválili. Proto děkuji za pozměňovací návrh, který byl předložen a velmi ho podporuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, paní kolegyně, byla jste posledním přihlášenou do této diskuze. Pokud se již nikdo nehlásí do obecné rozpravy, tak ji končím a táži se pana navrhovatele, zdali se chce k proběhlé obecné rozpravě vyjádřit. Prosím.

Poslanec Ladislav Skopal: Děkuji, pane předsedající. Vážené senátorky, vážení senátoři, já se vyjádřím k některým příspěvkům. Začnu od územního systému ekologické stability. To nebyl důvod, proč jsme přednášeli nebo proč jsme přednesli novelu zákona č. 95. Chápu, že je potřeba udržovat životní prostředí, ale dle mého názoru k tomu jsou určeny jiné zákony. V současné době projednáváme v Poslanecké sněmovně zákon č. 114, který se týká ochrany přírody. Jsou tam i určitá paragrafová znění, která zcela jasně určují vlastníkům možnosti hospodaření na některých pozemcích, což znamená, zda lze z důvodu ochrany vod, ochrany životního prostředí, ať už hnojit průmyslovými hnojivy, popř. dělat ochranu, takže i v těchto případech v rámci územního systému ekologické stability je možné přikázat v rámci zákona vlastníkovi určitá opatření, která bude muset dodržovat.

Já si nemyslím, ani ti, se kterými jsem to diskutoval, že by to řešil bezúplatný převod na obce z důvodu toho, že není zcela jasně vymezen, myslím pozemkově, katastrálně vymezena plocha těchto územních systémů ekologické stability a cesta řešení, jak zamezit dalším škodám, je v možnosti v jiných zákonech. To je můj názor.

Pokud se týče rozšíření přednostního práva nájemců, tam byla velmi silná diskuze k tomu i v Poslanecké sněmovně. Já jsem se klonil k té ploše 700 hektarů, bylo schváleno 500 hektarů. Je pravdou, že celkový konsenzus bude problematický, ale ti, kteří převzali závazky po bývalých státních statcích, tam se většinou jedná o tyto plochy, převzali movité a nemovité věci, převzali TOZy, musí splácet tyto závazky, které jsou, a už při té privatizaci jim byla slíbena půda. Jistě víte všichni, že bez půdy zemědělec těžko může hospodařit, a pokud bude ekonomická situace zemědělství taková, jaká je, tak nám půdu spíše skoupí realitní kanceláře a ti, kteří na ní nehospodaří.

Chápu to, že u těch menších samostatně hospodařících rolníků je rovněž snaha nakupovat půdu, ale ten prostor tam je, ten prostor jsme vytvořili, a když bychom si vzali procento nákupu půdy, která šla do veřejných nabídek, tak v minimálním procentu jsou to tito samostatně hospodařící rolníci. Prostě nemají finanční prostředky. To je skutečnost, to je současný stav.

Restituční tečka, je to velká diskuze. Již tady bylo řečeno paní senátorkou Seitlovou, že se to táhne deset i více let. Je otázka, jak daleko máme restituční tečku táhnout dál. Já se zabývám i zákonem č. 42, který řeší podíly po zemědělských družstvech, které je potřeba rovněž vypořádat a víte, jaké jsou s tím problémy. Určitě se s tím setkáváte ve své senátorské činnosti. A tam spíše narážím na to, že oni dneska ani nechtějí pozemky, nechtějí ani nemovitosti, chtějí finanční prostředky, protože si mohou koupit za ty finanční prostředky volnou půdu, půdu, která je k dispozici.

My jsme hledali určitou cestu i v tomto zákoně, abychom urychlili vypořádání těchto lidí, protože jsou to lidé, kteří většinou mají vyšší věk a bylo by dobré, kdyby za jejich života jsme našli cestu, jak je vypořádat. Pokud neuděláme restituční tečku, může se to táhnout další desítky let a tito lidé nebudou vypořádáni za svého života a myslím si, že by to byla škoda. Jak bylo řečeno, ne vždycky, co je v zákoně, i úředníci jsou schopni akceptovat a soudy se nám velice táhnou a jsou případy, které se táhnou pět, deset let a doopravdy snaha předkladatelů restituční tečky – já jsem nebyl ten, který to předložil, ale akceptovali jsme to – byla jenom tato, prostě vypořádat lidi, kteří jsou ve starší věkové skupině, aby se dočkali vypořádání za svého života. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego. Pan senátor Bělehrádek z Výboru územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí zde není, takže se táži pana senátora Volného, zdali se chce vyjádřit k obecné rozpravě? Nikoliv. Pak pan garanční zpravodaj Josef Vaculík. Prosím.

Senátor Josef Vaculík: Děkuji. V obecné rozpravě vystoupilo celkem 7 diskutujících. Diskuze se týkala především hranice pro nabytí pozemků, zda zvýšit, zrušit či snížit. Ty názory tady byly velmi rozporné. Já jsem toho názoru, že by se měla ponechat současná hranice, protože vyšla z kompromisu, z dohody v rámci projednávání v Poslanecké sněmovně a při navrácení zpět tohoto zákona předpokládám, že je nejrozumnějším řešením ponechat hranici, která je v současném návrhu.

Dalším problémem byly záležitosti územního systému ekologické stability, o tom už jsem se zmiňoval, o těch důvodech, proč ponechat tu záležitost tak, jak je, ve své zpravodajské zprávě a za tím si stojím a nebudu se proto o tom dále šířit.

Dalším okruhem, a v podstatě posledním, je otázka restituční tečky. Je to skutečně závažná věc, ale já setrvávám na svém názoru, že je třeba i tímto opatřením tlačit na oprávněné osoby, aby se snažily využít té nabídky, která je. Dle mého názoru dvouletá lhůta od doby rozhodnutí pozemkového úřadu je dostatečná. Já vím ze své praxe řadu případů, kdy restituenti nesouhlasili s nabídnutými pozemky, čekají na stále nové a nové příležitosti a tady skutečně hrozí, že se to potáhne přes těch sedm let, kdy máme přechodné období a nakonec tyto nevypořádané restituční pohledávky skoupí zahraniční partneři a dostanou se takto k našim pozemkům. Proto bych se přimlouval za ponechání toho znění tak, jak je v současném návrhu.

Byl zde přednesen jeden návrh na zamítnutí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego. Jak jste právě před chvílí řekl, padl v obecné rozpravě návrh zamítnout předložený návrh zákona a po znělce budeme o tomto návrhu hlasovat.

Kolegyně a kolegové, byl podán návrh na to, aby návrh zákona, který projednáváme, byl zamítnut. Myslím, že jsme všichni na svých místech.

Budeme hlasovat o zamítnutí návrhu. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 20 skončilo. Z registrovaných 66 senátorek a senátorů pro 27, proti 21. Tento návrh byl zamítnut.

Otevírám podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy se první přihlásil pan senátor Miloslav Pelc.

Senátor Miloslav Pelc: Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, vážené dámy, vážení pánové, jak už jsem předeslal, předkládám pozměňovací návrh, kterým se zvýší výčet půdy, který bude zdarma převeden na obce.

Úvodem mi dovolte několik poznámek. Jednou z povinností obcí – podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je vytváření a ochrana územních systémů ekologické stability krajiny, tzv. „Úzesů“. Tato činnost je dle § 4 připravovaného zákona veřejným zájmem. Jedná se o vzájemně propojené soubory přirozených i pozměněných, avšak v přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu.

Ve druhé polovině minulého století docházelo v krajinách s intenzivní zemědělskou výrobou k vytváření rozlehlých lánů. V důsledku toho byly likvidovány remízky, rozptýlená zeleň a původní vodoteče. Vzhledem k těmto nevyváženým zásahům došlo k výraznému zvýšení větrných erozí, snížila se retenční schopnost krajiny a její přístupnost pro zvěř. Toto je potřeba napravit. Jsem přesvědčen, že bezplatný převod na obce je právě tím řešením dané situace, neboť obce jsou ve své většině zárukou, že územní systémy ekologické stability budou jednou skutečně realizovány.

Nyní mi dovolte předložit vlastní pozměňovací návrhy, jejichž předložením není absolutně vyloučena možnost získat výše uvedené pozemky ostatními zájemci v případě, že obce o tyto pozemky neprojeví zájem.

Pozměňovací návrhy k části první, čl. 1, bod 10 zní – to je to bezúplatné převedení pozemků na obec – v § 5 odst. 1 se na konci písm. d) tečka nahrazují čárkou a doplňují se písm. e), f), g), která včetně poznámky pod čarou č. 5 zní: písm. e) – určené závaznou částí schválené územně-plánovací dokumentace k realizace zeleně současně zastavěné nebo zastavitelném území obce. Bod f) – určené závaznou částí schválené územně-plánovací dokumentace územního systému ekologické stability krajiny podle zákona o ochraně přírody k realizaci zeleně. Konečně písm. g) – určené závaznou částí schválené územně-plánovací dokumentace k plnění funkce územního systému ekologické stability krajiny podle zákona o ochraně přírody.

Za druhé. Bod 11 zní – v § 5 odst. 1, věta druhá se slova „písm. d)“ nahrazují slovy „písm. d) až g)“. To vyplývá v podstatě z výše uvedeného textu.

Za třetí. V § 5 odst. 2 se na konci doplňuje věta, která zní – totéž platí v případech, kdy došlo k bezúplatnému převodu pozemků do vlastnictví obce podle odst. 1, písm. e), f) a g) a pozemek nebyl k realizaci zeleně nebo k plnění funkce územního systému ekologické stability krajiny, podle zákona o ochraně přírody využit. To je jakási pojistka v případě, že by obec nesplnila to, proč si požádala o bezplatné předání výše uvedených pozemků.

Za poslední. Za bod 51 vložit nový bod 52, který zní – v § 18 odst. 1 se na konci písm. b) tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písm. c) a d), která znějí: c) – Odloučené lesní pozemky určené závaznou částí schválené územně-plánovací dokumentace územního systému ekologické stability krajiny podle zákona o ochraně k realizaci přírody k realizaci zeleně; d) – Odloučené lesní pozemky určené závaznou částí schválené územně-plánovací dokumentace k plnění funkce územního systému ekologické stability krajiny podle zákona o ochraně přírody.

Ostatní body se potom přečíslují. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego. Pamatujme si, že jsme přečetli nebo čteme pozměňovací návrhy v této fázi, takže zítra, až se o nich bude hlasovat, již se číst nebudou muset a stačí odkázat na stenozáznam. Další přihlášený senátor je Jaromír Volný. Připraví se pan senátor Hadrava.

Senátor Jaromír Volný: Dámy a pánové, nyní formálně podávám pozměňovací návrh, jak jsem ho avizoval v obecné rozpravě. Máte ho rozmnožený s nadpisem „Pozměňovací návrhy senátora J. Volného“. Jde prakticky o jeden návrh, byť rozdělený do dvou částí. Věcná podstata je v bodu 1 a ten bod 2 už je přečíslování těch dalších částí. Čili můj návrh je za prvé – část třetí, čl. V a VI vypustit a za druhé dosavadní část čtvrtou označit jako část třetí a dosavadní čl. VII označit jako čl. V. Ještě jednou pouze připomínám, že jde o vypuštění novely zákona o půdě č. 229/1991 Sb., která nemá přímou návaznost na námi projednávanou novelu zákona č. 95/1999 Sb. tak, jak jsem tady o tom mluvil a jak mě následně doplnila paní senátorka Seitlová. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji. Pan senátor Hadrava přednese svůj pozměňovací návrh. Připraví se pan senátor Kulhánek.

Senátor Jan Hadrava: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte, abych předložil pozměňovací návrh týkající se bezúplatného převodu pozemků z vlastnictví státu na obce pozemků, které slouží k bydlení a které jsou v územních plánech takto označeny. Jedná se o upřesnění režimu tohoto převodu a upřesnění určitých nejasností, které vyplývají z aplikace tohoto zákona.

Jedním z hlavních problémů při bezúplatných převodech pozemků na obce je převod pozemků určených k zastavění, stavbou pro bydlení; v územních plánech obcí se vyskytují různé názvy a druhy funkčního uspořádání pro bydlení, které připouštějí vedle čistého bydlení i jiné činnosti, např. bydlení městské, bydlení venkovské, území smíšené venkovské apod.

Pozemkový fond namítá, že pokud není jednoznačně splněn požadavek funkčního využití plochy pro stavby, pro bydlení, není splněna ani podmínka bezúplatného převodu dle § 5 odst. 1 zákona. Opírá se přitom i o úpravu uvedenou v odst. 2 výše uvedeného paragrafu, kde je vázán zpětný převod pozemku či finanční náhrada pouze na změnu územně plánovací dokumentace či změnu rozhodnutí o umístění stavby. Není tedy zde ošetřen případ, kdy se bezúplatně převedený pozemek zastaví jinou stavbou než pro bydlení – např. v ploše funkčního využití pro venkovské bydlení, kde regulativy připouštějí další činnosti.

V takovém případě není důvod provést změnu územně plánovací dokumentace, ale na druhé straně není splněna podmínka § 5 odst. 1.

Proto navrhuji, aby k tomuto různému výkladu nedocházelo, v § 5 odst. 2 nahradit první větu tímto zněním:

V případě, že bude ohledně pozemku, který byl převeden bezúplatně do vlastnictví obce dle odst. 1 vydáno rozhodnutí o umístění stavby, kterým by zamýšlená stavba nebyla stavbou veřejně prospěšnou nebo stavbou pro bydlení, je obec povinna zemědělský pozemek převést zpět na Pozemkový fond za stejných podmínek, za jakých byl na obec převeden, a to ve lhůtě 90 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí o umístění stavby.

Z této formulace vyplývá, že zpětný převod pozemků či finanční náhrada budou vždy vázány na konkrétní rozhodnutí o umístění stavby, ze kterého jasně vyplyne, o jaký druh stavby jde. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego. Nyní hovoří pan senátor Vladimír Kulhánek, připraví se pan senátor Vaculík.

Senátor Vladimír Kulhánek:Pane předsedající, kolegyně a kolegové, jak už jsem avizoval, podávám pozměňovací návrh, který je velmi jednoduchý, a to v bodu 26, tj. § 7 odst. 7, změnit „ nejvýše 500 hektarů“ na nejvýše „700 hektarů“.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego. Nyní hovoří pan senátor Josef Vaculík, připraví se pan senátor Rostislav Harazin.

Senátor Josef Vaculík: Děkuji. Jako první se jedná o odstranění nespravedlnosti ve věci převodu pozemků s trvalým porostem, který byl vybudován na náklady nabyvatele.

Za bod 47 se vkládá nový bod 48, který zní:

V § 12 se dosavadní text označuje jako odst. 1 a doplňují se odstavce 2 až 4, které znějí:

2. Jestliže je nabyvatelem pozemku s trvalým porostem nebo s oplocením osoba, která jej na svůj náklad vysadila nebo zřídila, bude této osobě kupní cena snížena o cenu těchto součástí pozemku stanovenou podle zvláštního právního předpisu platného k poslednímu dni kalendářního roku předcházejícího uzavření smlouvy při prodeji podle § 5 odst. 1 nebo 5 nebo o cenu podle zvláštního právního předpisu platného k poslednímu dni kalendářního roku předcházejícího vyhlášení prodeje při prodeji podle § 6, § 7 nebo § 8. Pokud nabyvatel prokáže splnění podmínek pro snížení kupní ceny pouze u části trvalého porostu nebo oplocení, sníží se kupní cena pouze o tyto části.

3. Kupní cenu nelze snížit podle odst. 2, jestliže Pozemkový fond již před uzavřením kupní smlouvy poskytl nabyvateli náhradu za vysazení trvalého porostu nebo oplocení.

4. Podle odst. 2 a 3 se postupuje i v případě, je-li nabyvatelem pozemku právní nástupce osoby, která na svůj náklad vysadila porosty nebo zřídila oplocení.

Následující body se přečíslují.

Druhý pozměňovací návrh se týká nálezu NKÚ:

V části první v článku 1 se za bod 28 doplňuje nový bod 29, který zní:

V § 8 odst. 1 se na konci druhé věty tečka nahrazuje čárkou a doplňují se slova: které se konají zpravidla v jednom dni.

Ostatní body přečíslovat.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego. Nemám váš první pozměňovací návrh písemně. Kolegyně a kolegové, máte jej všichni na stole?

Senátor Josef Vaculík: Je to příloha usnesení výboru.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Byla to příloha usnesení výboru, dobře. Jako předposlední je přihlášen pan senátor Harazin a pak bude mít slovo předseda Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu pan senátor Milan Balabán.

Senátor Rostislav Harazin: Vážený pane předsedající, pane poslanče, kolegyně a kolegové. Tak jak jsem avizoval v obecné rozpravě, předkládám pozměňovací návrh k bodu 26, a to, že v § 7 odst. 7 navrhuji zrušit větu:

Celková výměra pozemků nabytých s využitím přednostního práva z titulu nájmu je omezena na nejvýše 500 hektarů.

Toť vše, děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego. Pokud se nikdo do podrobné rozpravy již nehlásí, rozpravu končím.

Nyní vystoupí předseda hospodářského výboru pan senátor Milan Balabán zřejmě s procedurálním návrhem.

Senátor Milan Balabán: Děkuji. Kolegyně a kolegové, s ohledem na četnost pozměňovacích návrhů a jejich koordinaci bych chtěl požádat o přerušení tohoto bodu s tím, že výbor projedná tyto pozměňovací návrhy a pokračovali bychom v tomto bodu zítra jako bod č. 4 po již zafixovaných bodech. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego. Z jednacího řádu máte nárok na takovou žádost. Pouze budeme muset hlasováním rozhodnout o zařazení tohoto bodu.

Svolám senátorky a senátory k hlasování. Kolegyně a kolegové, návrh předsedy Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu pana senátora Milana Balabána budeme hlasovat o tom, že návrh zákona o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby budeme projednávat zítra jako bod č. 4.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 21 skončilo. Z registrovaných 64 senátorek a senátorů pro bylo 59, proti jeden. Tento návrh byl schválen.

Přerušuji projednávání tohoto bodu.

Kolegyně a kolegové, dalším bodem, který budeme projednávat, je:

Návrh zákona o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin a o změně některých zákonů (zákon o oběhu osiva a sadby).

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 111. Vítám mezi námi ministra zemědělství pana Jaroslava Palase a prosím ho, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr vlády ČR Jaroslav Palas:Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři.

Dovolte mi stručný úvod k návrhu zákona o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin připomenutím hlavních důvodů, kterými jsme byli vedeni při přípravě tohoto nového zákona.

Vzhledem k tomu, že zákon č. 92/1996 Sb., o odrůdách, osivu a sadbě pěstovaných rostlin byl již celkem třikrát novelizován, nebylo nadále účelné s ohledem na četnost změn v související legislativě Evropských společenství tyto změny transponovat do našeho právního řádu dalšími novelami. Proto bylo přistoupeno k provedení rozsáhlé změny dosavadní právní úpravy předložením nového návrhu zákona s cílem dosažení souladu s příslušnými předpisy Evropských společenství za období od účinnosti zákona č. 92/1996 Sb.

Prioritou návrhu zákona je především právní úprava oběhu osiva a sadby, což realizuje zmíněná konstrukce zákona.

V návrhu je celá řada nových pojmů, které jsou frekventované v obdobných zahraničních předpisech. Nově jsou vymezeny druhy rostlin, jejichž odrůdy mohou být registrovány, podmínky registrace geneticky modifikovaných odrůd a odrůd udržovaných pro zachování genetické rozmanitosti, požadavky na název odrůdy včetně požadavků odborné veřejnosti na podrobnější informace o odrůdách v registračním řízení.

Novým způsobem ve shodě se směrnicemi Evropských společenství jsou v návrhu zákona zapracována ustanovení o speciálních plodinách, zejména o ovocných a okrasných druzích. U ovocných druhů se zavádí u rozmnožovacího materiálu nová kategorie „Konformní rozmnožovací materiál“, která umožňuje za jednodušších podmínek uvádět do oběhu rozmnožovací materiál tradičních ovocných druhů v souladu s předpisy Evropských společenství. Podobný právní režim se zavádí i u okrasných druhů.

Navrhovaná právní úprava odpovídá ústavnímu pořádku a právnímu řádu České republiky, neodporuje mezinárodním smlouvám, jimiž je Česká republika vázána, ani závazkům vyplývajícím pro Českou republiku z Evropské dohody.

Podle vyjádření odboru kompatibility s právem Evropských společenství Úřadu vlády ČR je návrh hodnocen jako plně slučitelný s právem ES.

Zákon o oběhu osiva a sadby byl projednán Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který usnesení nepřijal, Výborem pro evropskou integraci, který jej doporučil ke schválení a Stálou komisí Senátu pro rozvoj venkova, která jej taktéž doporučila schválit ve znění postoupeném PS Parlamentu ČR.

Vážené paní senátorky, páni senátoři, děkuji vám za pozornost a doporučuji vám předložený návrh zákona schválit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane ministře. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů.

Návrh zákona byl přikázán Výboru pro evropskou integraci, který určil jako svého zpravodaje pana senátora Vladimíra Železného, a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 111/2.

O stanovisko k tomuto návrhu zákona byla požádána Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova. Toto stanovisko vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 111/3, a seznámí nás s ním senátor Jan Fencl.

Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Výbor nepřijal k tomuto tisku usnesení a záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 111/1.

Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Emil Škrabiš, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Pane kolego, máte slovo.

Senátor Emil Škrabiš: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, projednávaná právní norma je ve své podstatě čtvrtou novelou zákona č. 92/1996 Sb., o odrůdách, osivu a sadbě pěstovaných rostlin. V roce 1999 byl zákon novelizován, mj. byl zaveden nový pojem „šlechtitelský rozmnožovací materiál“, který na žádost udržovatele mohl být uznán k využití pro výrobu certifikovaného rozmnožovacího materiálu.

Dále novela uložila Ústřednímu kontrolnímu a zkušebnímu ústavu zemědělskému zveřejňovat každoročně výsledky zkoušek užitné hodnoty nově registrovaných odrůd, stanovila lhůty pro registraci odrůd ovocných a okrasných dřevin, chmele a révy, upravila režim dovozu a vývozu rozmnožovacího materiálu. Současně byl novelizován také zákon o správních poplatcích.

Druhá novela řešila nakládání s geneticky modifikovanými organizmy a produkty. Nově zavedla pojem „geneticky modifikovaná rostlina a odrůda“.

Třetí novela o ochraně práv k odrůdám zpřesňuje pojem „odrůda“ a řeší dovoz okrasných druhů a jejich uvádění do oběhu.

Problematika registrace odrůd stanovená zákonem č. 92/1996 Sb., ve znění připomenutých novel, není v rozporu s předpisy ES platných v této oblasti, zejména pokud se jedná o ustanovení zákona o podmínkách pro registraci a řízení o registraci včetně zkoušení odrůd v daném časovém horizontu. V posledních třech letech však v ES došlo u dané problematiky k výrazným změnám vyvolaným praktickými zkušenostmi z aplikace dosavadní právní úpravy. Na tyto změny je nutno reagovat v rámci kompatibility rozsáhlejší právní úpravou zákona č. 92/1996 Sb., včetně jeho novel.

O to se právě pokouší předkládaný návrh zákona o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin. Oproti stávající právní úpravě jsou do návrhu zákona zařazeny nově některé právní instituty, některé právní instituty jsou nově pojaty. Tato právní úprava vychází ze závazku naší republiky implementovat všechny předpisy Společenství platné pro danou oblast. Ve výčtu jsou směrnice Rady, směrnice Komise, rozhodnutí Komise, nařízení Rady, nařízení Komise. Všechny upravují oblast registrace odrůd v ES a je jich celkem 20.

K novým pojmům předloženého návrhu patří například nově rozdělený druhový seznam do pěti skupin:

-? zemědělské druhy,

-? chmel,

-? réva,

-? zeleninové druhy (mimo použití pro okrasné účely),

-? ovocné druhy (mimo použití pro okrasné účely).

V kategorii rozmnožovacího materiálu je zaveden pojem „konformní rozmnožovací materiál“ týkající se podmínek uvádění odrůd ovocných druhů a odrůd révy do oběhu. Řeší to § 10.

Samostatnou část tvoří odrůdový řád a nově zavedený institut odrůdové komise, kterou jmenuje na návrh Ústavu ministr zemědělství na dobu pěti let. Velmi významné pro zemědělskou praxi, zpracovatelský průmysl je zavedení povinnosti Ústřednímu kontrolnímu a zkušebnímu ústavu zemědělskému zveřejňovat popisy významných pěstebních a užitkových vlastností registrovaných odrůd ve Věstníku Ústavu.

Dále jsou pro účely tohoto zákona vymezeny pojmy, jako je sazenice zeleniny, rozmnožovací materiál, podnož, klon, partie, udržovací šlechtění, uznávací řízení, množitelský porost a uvádění do oběhu.

V PS při projednávání tohoto návrhu zákona došlo formou pozměňovacích návrhů ke zpřesnění a vymezení některých pojmů a definic. Bylo přijato celkem 103 pozměňovacích návrhů. Pro tento návrh zákona hlasovalo 179 poslanců ze 193, 2 byli proti.

Navrhovaná právní úprava odpovídá ústavnímu pořádku a právnímu řádu ČR, neodporuje mezinárodním smlouvám, jimiž je ČR vázána, ani závazkům vyplývajícím pro ČR z Evropské dohody. Návrh zákona nepředpokládá zvýšené nároky na státní rozpočet.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Promiňte, pane kolego. Pane senátore Julínku, máte velmi výrazný hlas.

Prosím, pane senátore, pokračujte.

Senátor Emil Škrabiš: Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se podrobně zabýval touto normou a po úvodním slovu zástupce předkladatele a po zpravodajské zprávě výbor nepřijal žádné usnesení, když pro návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS hlasovali 4 senátoři z 8 přítomných. Jiný návrh nebyl podán.

Byl jsem požádán předsedou Stálé komise pro rozvoj venkova, abych přednesl i jejich usnesení.

Usnesení Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova ze 6. schůze, konané dne 5. června 2003:

Návrh zákona o uvádění do oběhu osiv a sadby pěstovaných rostlin a o změně některých zákonů, zákona o oběhu osiv a sadby, senátní tisk č. 111.

Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS ČR.

Určuje zpravodajem komise pro jednání na schůzi Senátu senátora Jana Fencla a pověřuje předsedu komise senátora Jana Fencla předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane garanční zpravodaji. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů.

Nyní žádám zpravodaje Výboru pro evropskou integraci pana senátora Vladimíra Železného, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou tohoto výboru.

Senátor Vladimír Železný:Většina toho, co mělo být o tomto zákonu řečeno, už řečeno bylo, takže se omezím spíše na několik poznámek.

Měli jsme před sebou určité zvláštní monstrum, které bylo schopno spolykat v PS 103 pozměňovacích návrhů, a to nás ve výboru vedlo k maximální obezřetnosti a k přirozenému respektu vůči něčemu tak obrovitému, s tolika pozměňovacími návrhy.

Zjistili jsme totiž, že přes celou řadu výhrad, které máme k některým velmi neobratným formulacím, sáhnout do pletiva tohoto zákona po oněch 103 pozměňovacích návrzích by bylo mimořádně troufalé. Chci však hovořit o problému, který je obecnější a na který jsme narazili, shodou okolností opakovaně, během stejného zasedání našeho výboru, a sice o potenciálním rozporu s ústavním pořádkem ČR, na který upozorňují legislativci.

Část zákona, která byla převzata ze zrušovaného zákona o odrůdách, osivu a sadbě pěstovaných rostlin, totiž stanovuje, že předpokladem pro získání registrace je mj. prokázání odborné způsobilosti podle požadavků, které stanoví Ministerstvo zemědělství vyhláškou. Tím že základní požadavky pro získání odborné způsobilosti jako předpoklad výkonu určité činnosti nejsou stanoveny zákonem, neodpovídá, podle názoru některých právníků a podle určitého, řekněme tvrdšího výkladu, navržený text zákona čllánek 26 odst. 2 Listiny lidských práv a svobod, který stanoví, že zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností. Přitom Listina ani Ústava nepředpokládají delegování tohoto práva omezit nějakým způsobem přístup k nějaké činnosti nebo k výkonu nějakého povolání, nepředpokládá jeho delegování na nějakou nižší normu, na vyhlášku nebo jinou normu připravenou ministerstvem.

Vzhledem k tomu, že jsem se na tomto problému zadrhli ještě u další zákonné normy, tu tady budeme, tuším, schvalovat zítra, jsou to předpoklady pro výkon funkce architekta a stavebního inženýra, kde je rovněž určitou podřízenou normou omezen přístup k určité činnosti, snažili jsme se tento problém řešit. Pustili jsme se do neuvěřitelného dobrodružství a ve velmi plodné spolupráci s ministerstvem a s příslušnými pracovníky jsme se pokusili vložit nebo inkorporovat do tohoto zákona požadavky na odbornou způsobilost tak, jak jsou definovány v oné vyhlášce.

Zjistili jsme, že to nejde, že požadavky na odbornou způsobilost, které vydává ministerstvo, představují tak dlouhý výčet velmi specifických norem, které se velmi rychle samy mění, že kdybychom to inkorporovali do zákona, znamenalo by to novelizovat tento zákon průběžně.

Nakonec jsme se ve výboru rozhodli vzhledem k této situaci a vzhledem také k naléhavé potřebě tohoto zákona pro integraci naší republiky, a vzhledem k tomu, že nepřijetí tohoto zákona by významným způsobem znevýhodnilo naše pěstitele, zejména například v oboru okrasných rostlin, ale i v některých dalších oborech v okamžiku našeho vstupu do Evropské unie, nezařadit tuto záležitost do nějakých námitek a padl jediný návrh, a to návrh na schválení ve znění PS. Tento návrh byl drtivou většinou přijat. Pro hlasovali všichni přítomní, jeden se zdržel. To je výsledek u nás.

Upozorňuji však na tento obecný problém a dohodli jsme se, že spolu s předsedou našeho výboru připravíme podnět našemu Ústavně-právnímu výboru, protože na tento problém narážíme opakovaně, vždy se na něm zadrhneme a nevíme kudy dál. Buďto přistoupíme na extenzivnější, širší nebo volnější výklad, který umožní delegování pravomocí, které Listina svěřuje výhradně zákonu, nebo se budeme muset s tímto problémem vypořádávat teď ve všech přístupových smlouvách, ve smlouvách, které vyplývají z přistoupení ČR, a při výkonu celé řady dalších a dalších povolání budeme narážet na stále stejný problém. Nicméně rozhodnutí našeho výboru bylo jednoznačné, velmi tvrdé, a to schválit ve znění, v jakém zákon prošel Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane zpravodaji. Stanovisko Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova jsme slyšeli, takže v této fázi pan senátor Fencl patrně vystupovat nebude.

Nyní se vás táži, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát projevil vůli návrhem zákona se nezabývat.

Vzhledem k tomu, že nikdo tak nenavrhuje, otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Šula. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Šula:Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, ve Výboru pro evropskou integraci jsem vznesl jeden dotaz, když jsem se podivoval nad tím, že ve třetí části, kde je novela zákona o správních poplatcích, se snižuje poplatek za registraci osoby k uvádění rozmnožovacího materiálu do oběhu z 10 tisíc na 100 korun. Slyšíte dobře.

Nejprve jsem si myslel, že je to nějaká chyba tisku. Není tomu tak, je to záměr. Nechtěl bych komplikovat projednávání tohoto zákona, nicméně chtěl bych vznést dotaz na pana ministra, jestli je to opomenutí nebo jestli je to záměr, protože se jedná o registraci osob, které musí splnit určité podmínky zákona podle § 16, a ty jsou dosti významné. Za 100 korun jakákoliv osoba může uvádět rozmnožovací specifický materiál do oběhu, což se mi zdá, že je to dosti podivné.

Když jsem tento dotaz vznesl na předkladatele, bylo mi odpovězeno, že už téměř všichni, kteří uvádějí tento rozmnožovací materiál do oběhu, jsou registrováni. To sice by mohlo být pravdou, ale právě proto, že to nejsou úplně všichni, potom pro nové, kteří musí splnit určité podmínky, je registrace za 100 korun zajímavá.

Původně jsem chtěl navrhnout pozměňovací návrh, abychom změnili znění tohoto konkrétního bodu žádosti o registraci, aby šlo o jakousi slovní přesmyčku, a to uvádění rozmnožovacího materiálu do oběhu registrovanou nebo neregistrovanou osobou. Pokud by to byla registrovaná osoba, zaplatila by 100 korun, pokud by to byla osoba neregistrovaná, to znamená, aby pro novou osobu, která přichází do styku s těmito věcmi a musí splnit složité podmínky, zůstalo původních 10 tisíc.

Zařídím se podle toho, jak pan ministr odpoví na tuto otázku, ale myslím si, že to je věc skutečně závažná. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego. Byl jste jediným přihlášeným do obecné rozpravy a vzhledem k tomu, že nikdo další se už nehlásí, obecnou rozpravu končím.

Táži se pana ministra, zdali se chce k této rozpravě vyjádřit a odpovědět na dotaz pana senátora Šuly.

Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr vlády ČR Jaroslav Palas:Dámy a pánové, myslím, že je korektní odpovědět na tento dotaz. Ano, i v zemědělském výboru PS byla velká diskuze nad tím, jaká výše poplatku má být stanovena.

Myšlenka zavést pro jedny režim takový, že budou platit nižší poplatek, zatímco druzí vyšší poplatek, je nepřijatelná, protože nemůžeme v systému zavádět dvojí režim. Bylo by to velmi složité.

V podstatě šlo o to, abychom ulehčili novým subjektům přístup do tohoto systému, a proto se zavedl, byl to názor PS, takovýto nízký registrační poplatek. Takovéto zdůvodnění padlo v PS a já jsem se s ním ztotožnil.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane ministře. Nyní se ještě táži zpravodaje Výboru pro evropskou integraci pana senátora Železného, zdali se chce k obecné rozpravě vyjádřit. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Vladimír Železný:Mám jenom drobnou poznámku k tomuto problému. Poplatek byl stanovován v době, kdy zde bylo pouze několik obřích šlechtitelských stanic, velkých subjektů. Tento proces probíhá tak, že tyto odrůdy vlastně vnášejí do oběhu stále menší a drobnější pěstitelé, a proto také převážil názor, že poplatek by měl být úměrný tomu typu šlechtitele nebo toho, kdo vnáší konkrétní odrůdu, který dnes začíná převažovat.

To jenom na vysvětlenou, že jsme se tím také zabývali. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji panu zpravodaji. Táži se předsedy Stálé komise pro rozvoj venkova pana senátora Fencla, zda se chce vyjádřit.

Přeje si vyjádřit se pan garanční zpravodaj?

Kolegyně a kolegové, po znělce budeme hlasovat o návrhu Výboru pro evropskou integraci. Kolegyně a kolegové, byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování č. 22 skončilo, z registrovaných 54 senátorek a senátorů pro 48, proti nikdo, tento návrh byl schválen.Děkuji panu ministrovi, panu garančnímu zpravodaji a končím projednávání tohoto bodu.

Kolegyně a kolegové, je 18.21 hod. Já myslím, že jsme dneska udělali kus práce a že bychom měli už dneska skončit a přeji vám hezký večer.

A zítra v 9.00 hod. začínáme hlasováním o dani z přidané hodnoty, takže kdo má zájem na tomto zákonu v tom či opačném slova smyslu, tak nechť se dostaví přesně v 9.00 hod. ráno.