Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

2. den schůze

(27. června 2001)

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dovolte, abych vás přivítal na pokračování přerušené 8. schůze Senátu.

Seznámím vás nyní s omluvami na toto jednání. Z dnešní schůze se písemně omluvili tyto senátorky a senátoři: Zdeněk Bárta, František Mezihorák, Josef Jařab, Jaroslav Kubín, František Kroupa, Alena Palečková, Milan Špaček a Vladimír Schovánek.

Prosím, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami.

V této chvíli pro informaci připomenu, že náhradní karty jsou k dispozici u prezence v předsálí Jednacího sálu.

Vzhledem k tomu, že projednávání návrhu zákona o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945, se zúčastní prezident České republiky pan Václav Havel, vyhlásím v té době krátkou přestávku. Prosím, abyste neopouštěli svá místa a technicky to bude probíhat asi zhruba v čase 10.55 hod., kdy bude přestávka, přivítám pana prezidenta, přivedu ho sem do sálu a budeme pokračovat v našem jednání.

Příchod pana prezidenta bude avizován fanfárami z Libuše.

V souladu s usnesením Organizačního výboru č. 91 ze dne 26. června 2001 navrhuji, aby Senát projednal Návrh senátního návrhu ústavního zákona o referendu o vstupu České republiky do Evropské unie a o změně ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů, dnes, a to v 18.00 hodin. Důvod je poměrně jednoduchý, protože v případě, že by k tomuto návrhu zákona přišly z pléna pozměňovací návrhy, je potřeba dodržet 24hodinovou lhůtu, abychom mohli pokračovat v jednání. To je tento jediný důvod, abychom stihli buď ve čtvrtek navečer nebo v pátek naše jednání o tomto návrhu zákona dokončit.

V této chvíli nejprve svolám senátorky a senátory k hlasování.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s mým návrhem tak, jak jsem ho nyní přednesl na změnu pořadu schůze, zmáčkne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, zmáčkne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 10 bylo ukončeno. Registrováno bylo 54 senátorek a senátorů, kvorum 28, pro 52, proti nikdo. Tento návrh byl schválen.

Dále vás chci seznámit, že pan senátor Egon Lánský svým dopisem předsedovi Senátu ze dne 15. června 2001 vzal zpět svůj návrh na výzvu Senátu Parlamentu České republiky palestinským a izraelským představitelům k odsouzení a okamžitému ukončení násilností a k návrhu k jednáním o budoucím mírovém soužití na Blízkém východě.

V této chvíli musíme jako Senát o tom hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro vyřazení tohoto bodu tak, jak si přál kolega Egon Lánský, zmáčkne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, zmáčkne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 11 skončilo. Registrováno 55 senátorek a senátorů, kvorum 28, pro 44, proti nikdo. Tento návrh byl schválen.

Dále uvádím, že ministr financí se omluvil z úvodu dnešní schůze. V současné době jsou projednávány v Poslanecké sněmovně návrhy zákonů, jichž je předkladatelem.

Bod č. 3, kterým je návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu Smlouva mezi Českou republikou a Filipínskou republikou o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu, podepsaná v Manile dne 13. listopadu 2000, zařadíme operativně, uvidíme, jak se bude naše jednání vyvíjet.

V této chvíli budeme projednávat bod, kterým je:

Návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů.

Protokol máme jako senátní tisk č. 61.

Protokol uvede ministr zahraničních věcí pan Jan Kavan. Prosím, pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády ČR Jan Kavan: Vážené senátorky, vážení senátoři. Dne 5. června 2000 byl na zvláštním zasedání Valného shromáždění OSN otevřen k podpisu Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů.

Vláda vyslovila ve svém usnesení č. 862 ze dne 30. srpna loňského roku souhlas s podpisem protokolu a doporučila panu prezidentovi, aby jej po vyslovení souhlasu Parlamentem ratifikoval.

Smyslem protokolu je posílit mezinárodněprávní ochranu dítěte v ozbrojených konfliktech, jelikož stávající standard, 15 let, stanovený Úmluvou o právech dítěte, již nebyl mezinárodním společenstvím považován za dostačující.

Protokol zvyšuje věkovou hranici pro účast v ozbrojených konfliktech ve třech oblastech:

1) Pro přímou účast v bojových akcích. Zde jsou státy povinny přijímat všechna proveditelná opatření, aby zabránily osobám mladším 18 let přímo se účastnit bojové akce.

2) V oblasti povolávání do ozbrojených sil, kde se podařilo stanovit úplný zákaz povolávání pro osoby mladší 18 let.

3) Státy protokolu se zavazují zvýšit věkovou hranici dobrovolného povolávání dětí do ozbrojených sil státu. Státy mají při ratifikaci či přístupu učinit závazné prohlášení stanovící minimální věk, při jehož dosažení je povoleno dobrovolné převzetí branné povinnosti.

Do dvou let po vstupu v platnost je každý smluvní stát povinen předložit Výboru pro práva dítěte zprávu o opatřeních, která přijal za účelem implementace závazků ve smlouvě obsažených. Následně pak smluvní státy rozšíří zprávy o plnění Úmluvy o právech dítěte o informace o plnění protokolu.

Pokud jde o soulad českého práva s protokolem, zákon č. 218/1999 Sb., o rozsahu branné povinnosti a vojenských správních úřadech, tzv. branný zákon, zajišťuje bezvýhradné plnění všech povinností stanovených protokolem, neboť vylučuje jak povinné, tak dobrovolné převzetí branné povinnosti před dosažením 18. roku věku. To platí i pro studenty středních vojenských škol, jelikož ti se během středoškolského studia nestávají součástí ozbrojených sil České republiky a jejich nasazení v boji tak nepřichází v úvahu. Protokol je mezinárodní smlouvou, která dále rozvíjí práva dítěte ve vztahu k ozbrojeným silám státu a ozbrojeným konfliktům, zvyšuje nevyhovující věkovou hranici 15 let pro účast v boji, stanovenou Úmluvou o právech dítěte.

Jelikož tato Úmluva je řazena mezi základní mezinárodněprávní dokumenty o lidských právech, je třeba považovat i tento Opční protokol k ní za mezinárodní smlouvu o lidských právech a základních svobodách podle čl. 10 Ústavy ČR.

Poslanecká sněmovna ve svém usnesení č. 16/13 ze dne 24. května letošního roku s Opčním protokolem vyslovila souhlas a současně konstatovala, že se jedná o mezinárodní smlouvu o lidských právech a základních svobodách podle čl. 10 Ústavy.

Pokud vím, v Senátu se k materiálu vyjádřily Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, a oba výbory vyslovily s Opčním protokolem souhlas.

Vážené senátorky, vážení senátoři, na základě tohoto zdůvodnění doporučuji Senátu vyslovit souhlas s ratifikací Opčního protokolu o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů, a to právě jako mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách. Věřím, že ratifikace Českou republikou přispěje k brzkému vstupu protokolu v platnost a k omezení tak škodlivého jevu, jakým je používání dětí v ozbrojených konfliktech. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji, pane ministře. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů.

Omlouvám se, ale jednu osobu, kterou je pan předseda Pithart, jsem neomluvil, takže jenom do protokolu uvádím, že pan předseda Pithart se z dnešního jednání omlouvá, a to z toho důvodu, že je v současné době v nemocnici.

Návrh na vyslovení souhlasu s protokolem byl přikázán Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, které máme jako tisk č. 61/2, zpravodajem je pan senátor Milan Špaček.

Garančním výborem je Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor přijal usnesení, které máme jako tisk č. 61/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Martin Dvořák, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou, a zároveň se ptám, jestli tato zpráva bude společná, či nikoliv.

Senátor Martin Dvořák: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, tato zpráva bude společná.

Pan ministr zevrubně popsal důvody, proč je třeba přistoupit k této navýsost vhodné doktríně, k tomuto Opčnímu protokolu. Podstatou věci, jak jste zjistili, je to, že standard účasti mládeže v ozbrojených konfliktech, který byl původně nastaven na věk 15 let, se ukázal jako velmi nízký a je třeba jej zvýšit na věk 18 let. To je meritum věci a myslím, že více k tomu po řečeném již netřeba.

V těchto souvislostech se samozřejmě vnucuje řada otázek, nejen akademických. Můžeme se ptát, zdali je nehumánnost humanizovatelná, můžeme si klást otázku, zdali málo nebo vůbec nedemokratické režimy i při ratifikaci tohoto protokolu budou důvěryhodně přistupovat k jeho plnění, máme s tím vlastní zkušenosti. Můžeme se zeptat, zdali malý hošík vrhající kameny po vojácích, je účastníkem ozbrojeného konfliktu. Těchto otázek se vynořuje řada, ale myslím, že nemá smysl tyto věci příliš relativizovat a že v každém případě je potřeba přivítat každý krůček, který směřuje ke zlidštění tohoto světa, a to přistoupení k tomuto protokolu pro nás samozřejmě znamená.

Dovolte tedy, abych konstatoval, že oba výbory Senátu doporučují Senátu PČR přijmout následující usnesení:

1)? Konstatují, že Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů je mezinárodní smlouvou o lidských právech a základních svobodách podle čl. 10 ústavního zákona ČNR č. 1/1993 Sb., Ústava ČR, ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb. a ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.

2)? Vyslovují souhlas s ratifikací Opčního protokolu k Úmluvě o právech dítěte o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů a stanoví, že ČR při uložení ratifikačních listin v souladu s čl. 3, odst. 2 Opčního protokolu k Úmluvě o právech dítěte o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů učiní prohlášení následujícího znění: v souladu s čl. 3, odst. 2 Opčního protokolu k Úmluvě o právech dítěte o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů ČR při ratifikaci tohoto protokolu prohlašuje, že minimální věk, při kterém je povolen dobrovolný vstup do národních ozbrojených sil, je 18 let. Tuto věkovou hranici stanoví zákon.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji vám, pane kolego. Posaďte se také ke stolku zpravodajů.

Předpokládám při společné zprávě, že kolega Špaček nechce vystoupit. (Ne.)

V tomto okamžiku otevírám obecnou rozpravu. Paní senátorka Jaroslava Moserová se přihlásila a má slovo.

Senátorka Jaroslava Moserová: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, nepochybuji o tom, že bude bez problémů schválit tento Opční protokol, jenom jsem pro ilustraci chtěla říct, že jsem v nedávné době navštívila zemi, kde jsou děti zapojeny do ozbrojeného konfliktu, vedou takovou rebelii. Nejde jenom o to, že tyto děti hynou v ozbrojených konfliktech a jsou zmrzačovány, ale ukazuje se, že je nesmírně obtížné, jakmile jejich zapojení do ozbrojeného konfliktu skončí, jim navrátit dětství. Vrátit je do normálního života je mnohem větší problém, než je tomu pak u dospělých jedinců.

Jenom tolik jsem vám chtěla říct pro informaci. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji, paní kolegyně. Kdo další se hlásí o slovo? Nikdo. Obecnou rozpravu proto končím.

Ptám se pana ministra, jestli se chce vyjádřit k příspěvku paní kolegyně. Pan senátor Dvořák jako zpravodaj také ne. V této chvíli budeme hlasovat o tom, že Senát konstatuje, že Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů je mezinárodní smlouva o lidských právech a základních svobodách - podle čl. 10 ústavního zákona ČNR č. 1/1993 Sb., Ústava ČR, ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb. a ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.

Teď v tuto chvíli budeme hlasovat pouze o tom, že je to podle čl. 10 Ústavy; zatím nehlasujeme o schvalování.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento pohled, zmáčkne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, zmáčkne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 12 je ukončeno. Registrováno 54, kvorum 28, pro 51, proti nikdo. Tento návrh byl schválen.

Nyní budeme hlasovat o tom, že vyslovíme souhlas. Celé znění je: Senát vyslovuje souhlas, podle čl. 39 odst. 4 ústavního zákona ČNR č. 1/1993 Sb., Ústava ČR, ve znění ústavního zákona č. 347/1997 a ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb. - s Opčním protokolem k Úmluvě o právech dítěte o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů a stanoví, že ČR při uložení ratifikačních listin, v souladu s čl. 3 odst. 2 Opčního protokolu k Úmluvě o právech dítěte o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů učiní prohlášení následujícího znění:

V souladu s čl. 3 odst. 2 Opčního protokolu k Úmluvě o právech dítěte o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů ČR při ratifikaci tohoto protokolu prohlašuje, že minimální věk, při kterém je povolen dobrovolný vstup do národních ozbrojených sil je 18 let. Tuto věkovou hranici stanoví zákon.

Já bych dovolil ještě svolat senátory a senátorky. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zmáčkne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, zmáčkne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku.

Hlasování č. 13 je ukončeno. Registrováno 57, kvorum 35, pro 55, proti nikdo. Tento návrh byl schválen.V tuto chvíli končím projednávání našeho bodu. Děkuji panu ministrovi, děkuji oběma zpravodajům. Dostal jsem další omluvenky z dnešního jednání. Omlouvá se paní senátorka Daniela Filipiová a pan senátor Alexandr Novák.

Dalším bodem našeho jednání je:

Návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu přístup ČR k Úmluvě o omezení případů bezdomovectví ze dne 13. srpna 1961.

Tuto úmluvu máme jako tisk č. 62.Úmluvu uvede pan ministr vnitra Stanislav Gross, kterého vítám a prosím, aby se ujal slova.

Ministr vlády ČR Stanislav Gross: Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, mám tu čest před vámi předstoupit s Úmluvou o omezení případů bezdomovectví. Jedná se o úmluvu, která patří k úmluvám vztahujícím se k základním lidským právům. Tomu samozřejmě odpovídá záležitost jejího projednávání. V každém případě je to úmluva, která je poměrně zásadní z hlediska zamezení případů apatridity. Je to přistoupení k standardům, které budou znamenat omezení tohoto fenoménu v rámci středoevropského prostoru.

Samozřejmě se zdá, že není v tuto chvíli již příliš třeba aktuální tento problém, nicméně vyhodnocení situace, která byla v Evropě počátkem 90. let, ukazuje, že bohužel ani dnešní období není vzdáleno událostem, které mohou způsobovat daleko častější výskyt případů bezdomovectví, neboť konflikty v jihovýchodní Evropě, některé jiné konflikty, které byly počátkem 90. let, znamenaly poměrně razantní zvýšení případů lidí, kteří jsou bez státní příslušnosti. A patří nepochybně k jedněm z civilizačních zásad to, že by státy, kde je zakotvena parlamentní demokracie, kde jsou zakotveny základní lidská práva a svobody, že by tyto státy měly přispívat k tomu, aby byly omezovány případy bezdomovectví. O tom je právě tato smlouva, která dnes před námi je.

ČR ji podepsala dne 7. května 1999 s tím, že byla tato smlouva již projednána Poslaneckou sněmovnou, kde se nesetkala prakticky s žádnými problémy. Já doufám, že i zde v Senátu si všichni paní senátorky a páni senátoři, kteří se chtěli s touto smlouvou seznámit, měli možnost se s ní seznámit; případně při projednávání příslušných výborů se zeptat na některé otázky. Předpokládám, že úmluva jako taková by měla být relativně bezrozporná, nicméně samozřejmě bude záležet na průběhu rozpravy, jestli budou nějaké otázky, tak rád na ně odpovím. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji, pane ministře, posaďte se ke stolku zpravodajů. Návrh na vyslovení souhlasu s úmluvou byl přikázán Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 62/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor František Kroupa. Garančním výborem je Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 62/1. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Věra Vašínková, kterou nyní žádám, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Zároveň se ptám, je-li tato zpráva společná anebo pouze za její garanční výbor. Prosím, máte slovo.

Senátorka Věra Vašínková:Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, Úmluva o omezení případů bezdomovectví - jak je uvedeno v senátním tisku č. 62 - se netýká, jak by snad název napovídal, osob, které můžeme potkat v sherwoodském lesíku u Hlavního nádraží, ale osob bez státní příslušnosti nebo chcete-li bez občanství.

Smyslem této úmluvy, která je z roku 1961 a patří do rámce OSN, je prostřednictvím jednotného mezinárodního mechanismu omezit případy bezdomovectví a předcházet jejich vzniku. Náš právní řád je s touto úmluvou kompatibilní, jak už bylo řečeno.

Občanská práva, zejména práva politická, ale zčásti i práva sociální, jsou ve své většině vázána na občanství toho kterého státu. Je smutným faktem, že i v řadě zemí Evropy je významné procento lidí bez občanství. Pobaltské státy - Litva, Lotyšsko, Estonsko - jedná se o více než 20 % obyvatel. Překvapivé je, že ani našim čelním humanistům, ani ostřížímu zraku úředníků Evropské komise při hodnocení pokroku těchto států v implementaci předpisů Evropské unie tento fakt zásadně nevadí.

Je známo, jak tvrdě byla Česká republika kritizována mezinárodními organizacemi v době, kdy po likvidaci Československé republiky bylo na jejím území asi 40 tisíc lidí bez státního občanství jakéhokoliv. Úřad vysokého komisaře pro uprchlíky až do přijetí novely zákona o státním občanství v r. 2000 velmi pečlivě monitoroval celou situaci. Předkládaná Úmluva stanovuje, že pro získání státního občanství je rozhodující v případě nejasností území statut místa narození, resp. nalezení. Zajímavé je v této souvislosti vymezení území státu v případě narození na lodi či v letadle. Novorozenec se stává občanem státu, jehož vlajku plavidlo či letoun nese.

Náš zákon o občanství jasně stanovuje občanství v případech, kdy tato Úmluva umožňuje různé úpravy. Navíc nepřipouští možnost odnětí státního občanství podle č. 8 této Úmluvy. V čl. 11 je podpořeno vytvoření zvláštního orgánu v rámci OSN, tj. Úřadu vysokého komisaře pro uprchlíky, který sídlí ostatně již od r. 1951 v Ženevě. Provádění Úmluvy spadá do kompetence ministra vnitra a nebude mít dopad na státní rozpočet ČR. Úmluva je smluvním dokumentem kategorie prezidentské a vyžaduje souhlas PČR na základě čl. 49 odst. 2 Ústavy. K jejímu schválení je dle čl. 39 odst. 4 Ústavy třeba třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů v PČR. Hlasování v PS: přítomno 146 poslanců, pro 141.

Usnesení Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Po úvodním slovu místopředsedy výboru senátora Josefa Kani, po odůvodnění návrhu zákona zástupcem Ministerstva vnitra ČR dr. Václavem Henychem, ředitelem odboru všeobecné správy, a po zpravodajské zprávě senátorky Věry Vašínkové a po rozpravě je následující.

Výbor doporučuje Senátu PČR považovat Úmluvu o omezení případů bezdomovectví ze dne 13. srpna 1961 za mezinárodní smlouvu o lidských právech a základních svobodách podle čl. 10 ústavního zákona ČNR č. 1/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb. a ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.

Za druhé doporučuje Senátu PČR přijmout následující usnesení. Konstatuje, že Úmluva o omezení případů bezdomovectví ze dne 13. srpna 1961 je mezinárodní smlouvou o lidských právech a základních svobodách podle čl. 10 ústavního zákona ČNR č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb. a ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb. Za třetí vyslovuje souhlas podle čl. 39, odst. 4 ústavního zákona ČNR č. 1/1993 Sb., Ústava ČR, ve znění ústavního zákona č. 347/97 Sb. a ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb., s Úmluvou o omezení případů bezdomovectví ze dne 13. srpna 1961.

Určuje zpravodajkou výboru pro projednání senátního tisku č. 62 na schůzi Senátu senátorku Věru Vašínkovou. Tato zpráva je společnou zprávou s Výborem pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji, paní kolegyně, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Otevírám v této chvíli obecnou rozpravu. Pan senátor Tomáš Julínek se hlásí a má slovo.

Senátor Tomáš Julínek: Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi poznámku ke zpravodajské zprávě, kterou jsme právě slyšeli, a to k té části, která se týká pobaltských zemí. Situace není tam tak černobílá, jak bylo vylíčeno v té zprávě, a jedná se o velmi složitou problematiku rusky mluvících obyvatel těchto zemí, kdy já osobně mám zkušenosti z Lotyšska, kdy musím konstatovat, že Lotyšsko se s problematikou rusky mluvících obyvatel vyrovnává nesmírně korektním způsobem a je pravdou, že tam mají statut neobčana. Ten statut zajišťuje určitá práva, ale ne všechna. To je pravda. Ale možnost stát se občanem Lotyšska je otevřená a ta problematika, jak my všichni víme, je velice složitá, protože milióny Lotyšů byly odvlečeny do gulagů, zavražděny, a tento způsob, kterým postupují, je velice korektní. A nevydával bych je jednoduchým soudům EU. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji, pane kolego. Kdo další se hlásí do rozpravy? Nikoho nevidím. Nikdo se nepřihlásil. V této chvíli končím naši rozpravu. Ptám se pana ministra, jestli se chce vyjádřit. Nechce. Ptám se paní zpravodajky. Také se nechce vyjádřit.

V této chvíli budeme hlasovat o tom, že Senát konstatuje, že Úmluva o omezení případů bezdomovectví ze dne 13. srpna 1961 je mezinárodní smlouvou o lidských právech a základních svobodách podle čl. 10 ústavního zákona ČNR č. 1/1993 Sb., Ústava ČR, ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb. a ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.

Zahajuji hlasování o tomto, co jsem právě řekl. Kdo je pro, zmáčkne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, zmáčkne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 14 je ukončeno. Registrováno 60, kvorum 31, pro 59, proti nikdo. Tento návrh byl schválen.

Nyní budeme hlasovat o tom, že Senát vyslovuje souhlas podle čl. 39, odst. 4 ústavního zákona ČNR č. 1/1993 Sb., Ústava ČR, ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb. a ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb., s Úmluvou o omezení případů bezdmovectví ze dne 13. srpna 1961. Já bych si dovolil znělkou svolat všechny, kteří chtějí hlasovat.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zmáčkne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, zmáčkne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 15, registrováno 65, kvorum 39, pro 65. Tento návrh byl schválen.

Děkuji panu ministrovi, děkuji paní zpravodajce. V této chvíli vám předkládám procedurální návrh. Vzhledem k problémům, které máme s předkladateli, jak jsem již trošku avizoval. Tento návrh zní, že bod č. 11., což je:

Návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu smlouva mezi Českou republikou a Lucemburským velkovévodstvím o sociálním zabezpečení, podepsaná dne 17. listopadu 2000. V této chvíli by tento bod č. 11. se stal bodem č. 5.

Protože jde o procedurální návrh, zahajuji hlasování. Kdo je pro, zmáčkne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, zmáčkne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 16 je ukončeno, registrováno 64, kvorum 33, pro 60, proti nikdo, tento návrh byl schválen. Budeme pokračovat v našem jednání. Dalším bodem je:

Návrh, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu Smlouva mezi Českou republikou a Lucemburským velkovévodstvím, o sociálním zabezpečení, podepsaná dne 17. listopadu 2000.

Tuto smlouvu máme jako tisk č. 63.Smlouvu uvede pan místopředseda vlády Pavel Rychetský. Prosím, máte slovo.

SenátorPavel Rychetský, místopředseda vlády ČR:Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky a páni senátoři, navržená smlouva mezi ČR a Lucemburskem o sociálním zabezpečení je věcně i formálně standardním smluvním dokumentem, používaným v mezinárodní praxi, který respektuje základní principy, obsažené v nařízeních Evropské unie, mnohostranných konvencích i bilaterálních smlouvách. Přes nižší migraci, a tedy i uplatnění smlouvy na relativně menší počet osob, je vhodné upozornit na dvě důležité okolnosti. Lucembursko se stane třetím ze států EU, vedle Francie a Rakouska, se kterým bude mít ČR upraveny vztahy v oblasti sociálního zabezpečení na principu vzájemné reciprocity a za poskytnutou akutní zdravotní péči se obě strany ve smlouvě zříkají vzájemné úhrady nákladů, což je vzhledem k vyšším cenám v Lucembursku pro českou stranu nepochybně výhodné.

Jedná se o smlouvu se členským státem EU a není proto třeba zvlášť zdůrazňovat, že plně respektuje používané principy regulace v dané oblasti, a po obsahové i formální stránce odpovídá mezinárodně uznávaným požadavkům na koordinaci sociálního zabezpečení. Členstvím ČR v EU bude smlouva z větší části nahrazena přímo závazným nařízením EU 1408/71. Její sjednání ještě před samotným vstupem ČR do EU však nejen umožní českým institucím získat zkušenosti a osvojit si postupy, používané institucemi států EU, ale přispěje k rozvoji vzájemné spolupráce mezi oběma státy. Vedle pozitivního dopadu na pojištěnce obou zemí je to především zahraničně-politický význam, který podporuje sjednání této smlouvy. Pevně věřím, že vyslovíte s uzavřením této smlouvy souhlas. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji, pane místopředsedo vlády, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Návrh na vyslovení souhlasu se smlouvou byl přikázán Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, které máme jako tisk č. 63/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Oldřich Dočekal. Garančním výborem je Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku. Tento výbor přijal usnesení, které máme jako tisk č. 63/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Coufal, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou, a zároveň se ptám, je-li to zpráva společná. Máte slovo, pane kolego.

Senátor Miroslav Coufal: Pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, bude to zpráva společná. Smlouva mezi Českou republikou a Lucemburským velkovévodstvím o sociálním zabezpečení, podepsaná dne 17. listopadu 2000, je věcně a formálně standardním smluvním dokumentem, který respektuje základní principy, obsažené v nařízeních Evropského společenství a v mnohostranných konvencích i v mezinárodních bilaterálních smlouvách. Přes nižší migraci, a tedy uplatnění smlouvy na menší počet osob, je vhodné upozornit na dvě okolnosti. Lucembursko je po Chorvatsku a Rakousku třetím státem, se kterým budeme mít podobně upravený smluvní vztah. Za poskytnutou akutní péči se obě strany ve smlouvě zříkají vzájemné náhrady nákladů, což je v porovnání cenových relací pro Českou republiku výhodné.

Smlouva je charakteristicky členěna do pěti částí, resp. základních principů, jimiž jsou rovnost nakládání s příslušníky států, sčítání pojistných dob pro stanovení nároků, výplata dávek do ciziny a aplikace jednotného práva. Smlouva kryje nejen občany smluvních stran, ale prakticky všechny pojištěnce obou států. Obsahuje specifické úpravy pro případy nemoci a mateřství, důchodové pojištění, případy pracovních úrazů a nemoci z povolání a oblast pohřebnictví. Zabývá se případy nezaměstnanosti, vyplácení rodinných dávek a přídavků na děti. V čl. 18 obsahuje ustanovení, podle něhož se neprovádí vzájemná úhrada nákladů za poskytnutou zdravotní péči. Dopady do státního rozpočtu lze odhadnout jako minimální.

V Poslanecké sněmovně byl zákon přikázán zahraničnímu výboru. V Senátu byl přikázán jako garančnímu výboru Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, který na své schůzi dne 13. června roku 2001 přijal toto usnesení.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Pane kolego, já se omlouvám. Prosím o klid, velmi obtížně se sleduje tato zpráva při tomto neklidu.

Senátor Miroslav Coufal: Po odůvodnění zástupce předkladatele náměstka ministra práce a sociálních věcí Miroslava Fuchse, zpravodajské zprávě senátora Miroslava Coufala a rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR, aby přijal následná usnesení: Senát PČR vyslovuje souhlas se Smlouvou mezi Českou republikou a Lucemburským velkovévodstvím o sociálním zabezpečení, podepsanou dne 17. listopadu 2000. Určuje zpravodajem výboru pro jednání o této smlouvě na schůzi Senátu senátora Miroslava Coufala, pověřuje předsedkyni výboru senátorku Zuzanu Roithovou, aby toto usnesení předložila předsedovi Senátu Petru Pithartovi. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji, pane kolego, rovněž i vy se posaďte ke stolku zpravodajů. Vzhledem k tomu, že to byla společná zpráva, nevyzývám již kolegu Dočekala s jeho zpravodajskou zprávou. Otevírám v této chvíli obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, takže předpokládám, že moje otázka, jestli se chce pan ministr nebo pan zpravodaj vyjádřit k něčemu, co neexistovalo, považuji za bezpředmětnou, a v této chvíli budeme hlasovat o vyjádření souhlasu s touto smlouvou. Dovolím si sezvat všechny senátory a senátorky. Budeme hlasovat o tom, že Senát vyslovuje souhlas se Smlouvou mezi Českou republikou a Lucemburským velkovévodstvím o sociálním zabezpečení, podepsanou v Lucemburku dne 17. listopadu 2000.Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zmáčkne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, zmáčkne tlačítko NE a rovněž zvedne ruku. Hlasování č. 17 bylo ukončeno, registrováno 65, kvorum 33, pro 62, proti nikdo, tento návrh byl schválen, a tím končíme projednávání tohoto bodu.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vzhledem k času, který je v této chvíli, přerušuji nyní naše jednání a vyhlašují krátkou přestávku.

Jak jsem vás již poprosil, zdržujte se pokud možno buď na místě nebo velmi blízko svých míst, pokud se chcete zúčastnit projednávání dalšího bodu pořadu naší schůze.

Předpokládané pokračování bude po příchodu pana prezidenta do Jednacího sálu.

(Fanfáry z Libuše oznamují příchod prezidenta republiky.)

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych přivítal na půdě Senátu pana prezidenta Havla. Je to jeho první návštěva od r. 1999.

Myslím, že všichni jsme velmi rádi, že pan prezident nás navštívil, navíc při projednávání zákona, který by pro něj osobně mohl být velmi zajímavý.

Pane prezidente, vítejte ještě jednou na naší půdě.

Následujícím bodem našeho jednání je:

Návrh zákona o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových a náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům čs. zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939-1945.

Tento návrh zákona jsme obdrželi jako senátní tisk č. 73a souhrnné pozměňovací návrhy vám byly rozdány jako senátní tisk č. 73/4.

Nyní prosím pana poslance Vladimíra Cisára, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, máte slovo, pane kolego.

Poslanec Vladimír Cisár:Vážený pane prezidente, pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dámy a pánové, vážení hosté, předstupuji dnes před vaše ctihodné plénum, abych obhájil návrh zákona, který přijala PS většinou 150 hlasů na návrh kolegy Radima Turka a můj. Tento zákon si klade za cíl ocenit odvahu lidí, kteří neváhali nasadit životy v době, kdy je jejich vlast potřebovala.

Návrh vychází z logiky polistopadového demokratického vývoje v naší zemi, z potřeby odstranění křivd a nesmyslných kategorizací odbojářů a lidí bojujících za svobodu. Boj našich statečných spoluobčanů v období nacistické okupace nebyl v prvé řadě odbojem provýchodním a prozápadním, komunistický a nekomunistický. Byl to především odboj protifašistický, byl to boj za svobodu lidí všech národností, vyznání či ideologií.

Účelové kategorizace způsobily znectění samotného principu národního boje za svobodu v jeho nejvlastnější podstatě. Vždyť boj za svobodu národa byl bojem proti fašistickému nepříteli, boj o záchranu samé podstaty národa, boj lidí nejrůznějších světonázorů, přesvědčení a víry ve společnou věc. Vzepětí vpravdě sebezáchovné.

Právě proto je naším cílem odstranění některých křivd a především jasné vyjádření toho, že tato země si umí vážit svých hrdinů, že umí ocenit odvahu těch, kdo pro ni riskovali, a sklonit se před památkou těch, kteří pro ni položili život. Zde není prostor pro politiku, zde není prostor pro chytráctví, zde není prostor pro ideologie. Zde je prostor pouze pro obdiv, pokoru a hlubokou úctu.

Této zemi nebylo dodnes dopřáno masarykovských 50 let rozvoje demokracie. Vnější agresor naši demokracii zahubil již po dvaceti letech a ani jeho porážka již nestačila k jejímu obnovení. Naši lidé dokázali zvítězit nad agresorem, nedokázali však znovu vybudovat to, co jim agresor vzal.

V PS jsem vystupoval proti slučování historických etap fašismu a komunismu v naší zemi. Můj odpor k návrhům na začlenění ocenění účastníků třetího odboje do tohoto zákona nepramenil z neochoty ocenit tyto statečné lidi. Pramenil z přesvědčení, že historie má svoji železnou logiku a že směšování a zjednodušené srovnávání historických etap je spíše škodlivé.

Byl jsem přesvědčen, že ocenění protikomunistického boje si zaslouží vlastní zákon a byl jsem připraven spolupracovat na jeho přípravě. Většina PS však byla jiného názoru a rozhodla se tyto dva problémy spojit. Nejsem tím nijak zklamán. Toto rozhodnutí mě naopak inspirovalo k úvaze o jiném, snad trochu nehistorickém pohledu na národní boj za svobodu.

Tento zákon by se mohl stát symbolem toho, že boj za svobodu je nepřetržitý, že nebezpečí, které nám hrozí, může mít celou řadu nejrůznějších forem a podob, a že každý, kdo bojuje za svobodu a demokracii, je hoden obdivu, ať už je jeho nepřítelem kdokoliv.

To platilo v období fašismu, komunismu. Platí to dnes a bude to platit i zítra. Tento zákon je především morálním gestem. Je jasným a srozumitelným vyrovnáním se s křivdami a omyly minulosti. Je však také signálem dospívajícím generacím. Signálem toho, že tato země na své hrdiny nezapomíná. Napravit minulé chyby již dnes zřejmě nelze. Máme však šanci tyto chyby pojmenovat a vyjádřit svoji vůli je již nikdy neopakovat. Svým postojem však nedáme signál pouze těm, kteří již za tuto zemi bojovali, ale i generaci, která přichází dnes. Svým postojem ukážeme dalším generacím, že naše země si umí vážit svých hrdinů.

Vážené senátorky, vážení senátoři, dámy a pánové, žádám vás o to, abyste přijetím tohoto návrhu zákona dokázali, že jsme schopni napříč politickým spektrem - obě komory Parlamentu, politici nejrůznějšího zaměření - vyjádřit vděk těm, kteří za nás bojovali. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji, pane kolego, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Návrh zákona byl přikázán Ústavně-právnímu výboru, který má svého zpravodaje pana senátora Jaroslava Šulu a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 73/3. Dále byl zákon přikázán Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor má zpravodaje pana senátora Ivana Havlíčka a usnesení, které má č. 73/2. Garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona je Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ten přijal usnesení, které máme jako tisk č. 73/1. Zpravodajem byl určen pan senátor Daniel Kroupa, kterého nyní žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Zároveň se táži, je-li tato zpráva společná. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Daniel Kroupa: Pane prezidente, pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři, nekonzultoval jsem s kolegy, zda bude zpráva společná; možná, že se k tomu vyjádří oni. Přednesu tedy zprávu z Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice.

Dámy a pánové, záměrem poslanců, kteří návrh předkládali, byla velmi chvályhodná snaha narovnat vztah mezi jednotlivými skupinami účastníků boje za osvobození, a to odškodněním zejména účastníků národního odboje za osvobození na domácí půdě. Hned na začátku lze říci, že návrh v té podobě, jak nám byl Poslaneckou sněmovnou postoupen, způsob odškodnění různých skupin bojujících a perzekuovaných osob nevyrovnává, ale bohužel vnáší některé další nerovnosti.

Původně byli skupinou oprávněných účastníci národního odboje za osvobození a vdovy nebo vdovci po nich. Poslanecká sněmovna na návrh petičního výboru rozšířila rozsah o občany, kteří v době od 15. 3. 1939 do 5. 8. 1945 byli z rasových nebo náboženských důvodů soustředěni do pracovních táborů na území Československa nebo se z týchž důvodů ukrývali po dobu celkem nejméně tří měsíců.

Na návrh rozpočtového výboru rozšířila Poslanecká sněmovna rozsah zákona o občany České republiky vězněné v období od 25. 1. 1948 do 1. 1. 1990, u kterých bylo rozhodnutí o jejich věznění zcela nebo částečně zrušeno zákonem o soudní rehabilitaci nebo zákonem o protiprávnosti komunistického režimu.

Poslanecká sněmovna rovněž přijala návrh poslance Karla Černého na rozšíření okruhu oprávněných o děti účastníků národního boje za osvobození, jejichž oba rodiče v boji za národní osvobození padli nebo padl jeden z rodičů, přičemž druhý v této době již nežil.

Byl odmítnut návrh poslance Cyrila Svobody na odškodnění občanů deportovaných na nucené práce, a to na základě slibu místopředsedy vlády a ministra práce a sociálních věcí Vladimíra Špidly, že vláda předloží návrh odškodnění těchto osob do příští schůze Poslanecké sněmovny.

Nebyl přijat návrh poslance Štraita, aby byla působnost zákona rozšířena o občany násilně vysídlené z pohraničí v roce 1938.

Nebyl přijat ani jeden z návrhů řešících úhradu nákladů na odškodnění formou dluhopisů.

Přijetím řady pozměňovacích návrhů, kterými Poslanecká sněmovna rozšířila působnost zákona na nové skupiny osob, přináší některé problémy. První okruh problémů se týká nerovností při vypořádávání různých skupin dotčených osob, např. o děti byl rozšířen pouze okruh oprávněných osob po účastnících národního boje za osvobození, nikoliv dalších skupin. Sám pojem dítě navíc zůstal nevyjasněn. Důsledky zdravotního postižení, invalidita, částečná invalidita - jsou řešeny ve vztahu k účastníkům národního boje za osvobození, nikoliv k ostatním skupinám.

Návrh fakticky stanoví lhůtu pro uplatnění nároku účastníků národního boje za osvobození kratší než půl roku, což nebylo v žádném z předcházejících zákonů.

A neodpovídá to ani tomu, že lhůta v zákoně č. 39/2000 Sb., který odškodňuje příslušníky zahraničních armád, je tímto návrhem prodloužena z 31. 12. 2001 na 31. 12. 2002. Dále zákon v nové podobě bude mít patrně mnohonásobně větší finanční dopad na státní rozpočet, než předpokládal původní návrh poslanců Turka a Cisára a k této výši nám chybí stanovisko vlády.

Nevyjasněn zůstal případný souběh nároků oprávněných, jestliže oprávněným je vdova, vdovec i děti nebo jsou oprávněnými děti dohromady apod. Zcela nejasná zůstává výše jednorázové peněžité částky, je-li více oprávněných. Může při souběhu nárok učinit odškodnění více než nárok samotného účastníka národního boje za osvobození či nikoliv? V jakém poměru se případný limit rozděluje mezi oprávněné a podobné otázky, si můžeme klást. Návrh rovněž neřeší souběh nároku občana, kterému vznikl nárok jako příslušníkovi národního odboje za osvobození a zároveň jako vdově či vdovci po takové osobě.

Pokud jde o účastníky květnového povstání, z návrhu vyplývá, že pokud účastník povstání za bojů nepadl, ale byl těžce zraněn a z jakýchkoliv důvodů mu nebyl přiznán plný nebo částečný invalidní důchod, např. proto, že následně po určité době v důsledku zranění zemřel, nebo se ze zranění vyléčil natolik, že nebyly splněny podmínky pro přiznání uvedeného důchodu, nevztahovalo by se na něj žádné ustanovení § 5 o výši částky.

Dámy a pánové, zde jsem zmínil některé problémy, které návrh zákona tak, jak nám přišel z PS, přinesl. Přesto v Senátu jsem zaznamenal silnou vůli přispět k odškodnění křivd, které se staly a pomoci lidem, kteří trpěli neoprávněně v důsledku svého boje za národní věc. Proto naši senátoři a senátorky hledali způsob, jak poněkud napravit některé z těch nedostatků a ve výborech předložili některé pozměňovací návrhy. Tak je tomu také ve Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, který doporučuje Senátu ČR vrátit návrh zákona PS PČR s pozměňovacími návrhy, které jste dostali v příloze tohoto usnesení a pověřil zpravodajskou činností na plénu k tomuto tisku mě.

Dámy a pánové, rád bych se vyjádřil k tomuto návrhu zákona také jako senátor. Nebudu tedy nad rámec zpravodajské zprávy tak činit a přihlásím se do obecné rozpravy. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji, pane kolego, posaďte se ke stolku zpravodajů. V této chvíli se ptám, jestli si přeje vystoupit zpravodaj Ústavně-právního výboru pan senátor Jaroslav Šula. Ano, máte slovo, pane kolego.

Senátor Jaroslav Šula: Vážený pane prezidente republiky, vážený pane poslanče, pane předsedající, kolegyně a kolegové, v dějinách Československé a později České republiky od r. 1918 do letošního roku uplynulo 83 let, z toho plných 47 let jsme prožívali období nesvobody v letech 1939-45 a v letech 1948-89. Soudobý Parlament ČR konstituovaný v r. 1993 se dnes již potřetí přihlásil k těmto obdobím nesvobody, aby zakotvil do zákona částečná odškodnění obětí této doby, ať fašistického nebo komunistického útlaku.

Nejprve to bylo v r. 1994, kdy zákonem č. 217 byly poskytnuty jednorázové peněžité částky některým obětem nacistické okupace, dále zákonem č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžité částky příslušníkům čs. zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939-1945.

Dnes projednávaný poslanecký návrh zákona - senátní tisk č. 73 - navrhuje poskytnout jednorázové peněžité částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů. Tento tisk byl podrobně projednáván na Ústavně-právním výboru Senátu, a to postupně ve dvou termínech, 13. června a následně 20. června t. r. Návrh zákona vyjadřuje vůli o jednorázové odškodnění účastníků národního boje za osvobození, pozůstalých vdov a vdovců, příp. dětí.

Senátoři Ústavně-právního výboru diskutovali především zpřesnění návrhu ve věci jednoznačnosti při odškodňování vdov a vdovců a v dalším stupni dětí, dále pak byla vznesena závažná připomínka ke stanovené lhůtě pouhých cca 6 měsíců, do které je nutno návrh uplatnit, a bylo navrženo prodloužení o jeden rok. Došlo také k precizování ustanovení § 5, odst. 8, a tím vyloučení pochybností při prokazování potřebných dokladů k uplatnění nároků. Diskuse v ÚPV proto směřovala k uplatnění pozměňovacích návrhů, a to ve třech okruzích.

Za prvé: prodloužení lhůty pro uplatnění nároku z 6 na 18 měsíců a sladění lhůty s nově uplatněnou lhůtou v části druhé předloženého návrhu, kde se mění ustanovení § 2, odst. 2 zákona č. 39/2000 Sb. Bylo zde rovněž upraveno uplatnění této lhůty, a to pouze pro osoby z rozšířeného okruhu osob, které uzavřely sňatek teprve po osvobození do 31. 12. 1945.

Za druhé: jde o zpřesnění výkladu zákona v citaci ustanovení o náhradě pro děti, a dále ustanovení o prokazování potřebných dokladů při uplatňování nároků na odškodnění, viz již citovaný § 5, odst. 8.

Za třetí: jde o dvě drobné legislativně-technické úpravy, a to v § 3, odst. 1 a § 4, odst. 1.

Ústavně-právní výbor vyjádřil vůli, aby tento zákon byl vrácen do PS s pozměňovacími návrhy, které potom v podrobné rozpravě přednesu. Všechny tyto projednané pozměňovací návrhy jsou sdíleny také ze strany předkladatelů, precizují a vylepšují tuto novou právní normu a proto vás vyzývám, kolegyně a kolegové, k propuštění návrhu do podrobné rozpravy a schválení změn podle předloženého návrhu Ústavně-právního výboru.

Na závěr bych vás seznámil s usnesením Ústavně-právního výboru ze dne 20. června 2001. Po úvodním slově poslance Vladimíra Cisára, který vystoupil jako zástupce skupiny navrhovatelů, po zpravodajské zprávě senátora Jaroslava Šuly a po rozpravě Ústavně-právní výbor doporučuje Senátu vrátit projednávaný návrh zákona PS s pozměňovacími návrhy, které jsou uvedeny v příloze. Určuje zpravodajem výboru pro projednávání tohoto návrhu mě a pověřuje předsedkyni výboru senátorku Dagmar Lastoveckou, aby s tímto usnesením seznámila předsedu Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji, pane kolego. Ptám se pana zpravodaje Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, jestli chce vystoupit. Slovo má pan senátor Ivan Havlíček.

Senátor Ivan Havlíček:Pane prezidente, pane místopředsedo, pane poslanče, kolegyně, kolegové, po těchto dvou velmi podrobných a fundovaných zpravodajských zprávách vystupuji jen proto, že Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu přijal usnesení odlišné.

Na své schůzi 12. ze dne 14. června 2001 se Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu tímto zákonem zabýval, vyslechl zprávu předkladatele a probíral podrobně některé části tohoto předkládaného zákona. Jako závažnou otázku probíral samozřejmě také onu problematiku lhůt, která se vloudila možná dlouhým vývojem zákona ve Sněmovně do textu právě nám předloženého zákona.

Nicméně na druhé straně členové hospodářského výboru také vnímali morální potřebu toho, aby ti, kterým toto odškodnění patří a bude patřit, aby ho dostali co nejdříve. A to byl důvod, proč Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu se usnesl takto: Po úvodním slovu zástupce skupiny navrhovatelů poslance Vladimíra Cisára, po zpravodajské zprávě senátora Ivana Havlíčka a po rozpravě výbor I. doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Ivana Havlíčka a III. pověřuje předsedu výboru senátora Milana Balabána předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji, pane kolego. V této chvíli se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 našeho jednacího řádu, aby Senát projevil vůli návrhem zákona se nezabývat. Nikoho nevidím, takže v této chvíli otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí někdo? Pan prezident. Pardon, pan prezident má slovo, požádal, samozřejmě podle našeho jednacího řádu má absolutní prioritu oproti jiným prioritám jiných.

Prezident ČR Václav Havel:Paní senátorky, páni senátoři, já bych rád zdůraznil jeden obecnější aspekt zákona, který projednáváte. Je to věc asi většině z vás zřejmá, ale je to zároveň věc, kterou je třeba asi vždy znovu opakovat. Sartre kdysi napsal, že člověk je minulostí člověka. To platí i o národech, o širších společenstvích. Dnes se často mluví v souvislosti s naším přibližováním EU o naší identitě. Já se domnívám, že naše identita je myslitelná jenom na pozadí naší kontinuity, naší minulosti, naší historie. Domnívám se, že musíme na ni mít názor, musíme vědět, oč se v ní opíráme, co naopak v ní odsuzujeme, k čemu se hlásíme, kde vidíme stopu dobrých hodnot naší minulosti.

Mluvím o tom všem proto, že podle mého mínění tento zákon není projednáván a přijímán pouze proto, že se to hodí, že to je slušné, že to je zdvořilé, že si to oběti těch dvou totalitních režimů zaslouží, nebo že to odškodnění potřebují, že se to prostě hodí. Nikoli. Já se domnívám, že to jsou peníze, že toto odškodnění, které především investujeme sami do sebe, do jakéhosi hodnotového pokladu naší státnosti, naší demokracie, domnívám se, že kvůli sobě samým, kvůli svému čistému svědomí, kvůli svému jasnému názoru na svou vlastní minulost tento zákon přijímáme.

Mluví se o tom, kolik to bude stát. Já mám dojem, že je jedno, kolik to bude stát, že peníze na to mít musíme. Ostatně kdyby to stálo kolik chtělo, rozhodně to bude mnohonásobně méně, než kolik v posledních deseti letech rozkradli ti, kteří jsou svázáni spíš s tou temnou linkou naší minulosti a kteří se rychle zadaptovali na nové poměry.

Jinými slovy, chtěl jsem pouze a jenom zdůraznit, že peníze, o nichž rozhodujete, jsou penězi, investovanými do naší vlastní identity. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji, pane prezidente. Hlásím se v této chvíli já, takže bych poprosil pana kolegu Rumla, jestli by se posadil a vedl schůzi za mě.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Takže v obecné rozpravě vystoupí s přednostním právem první místopředseda Senátu pan Sobotka. Prosím.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Pane prezidente, pane poslanče, pane místopředsedo Senátu, kolegyně, kolegové, obtížně se hovoří po panu prezidentovi, to bych řekl jako úvod, ale přesto si neodpustím několik poznámek. V této chvíli projednáváme zákon, který má částečně, a to zdůrazňuji, částečně odškodnit ty, kteří bojovali proti diktatuře, nesvobodě a svou statečností bránili právo nás všech na svobodu občanskou i obecně lidskou.

Po různých peripetiích při projednávání tohoto celkem jednoduchého zákona se projevila jasná snaha některých politických sil rozlišovat boj proti fašismu a proti komunismu. Tento základní názorový střet byl vidět při projednávání tohoto zákona ve Sněmovně. Jsem rád, že se nepodařilo prosadit názor, že jedna forma diktatury je jiná, případně horší než ta druhá. Jsem přesvědčen, že kterýkoli režim, který omezuje svobodu občanskou i osobní, je diktátem, který ke svému přežití je ochoten a schopen učinit vše včetně opatření, která jsou pak vysloveně na hranici státního terorismu. Režim, který se pokusí předepisovat občanům vládnoucí ideologii, je jejich potenciálním i skutečným nepřítelem, protože brání tomu nejcennějšímu právu občana, totiž právu na svobodný názor a jeho svobodné vyjadřování.

Chápu tedy dnes projednávaný zákon nejen jako výraz vděčnosti a úcty těm, kteří bojovali proti takovýmto režimům a nezalekli se útrap, strádání a nebezpečí ztráty toho nejcennějšího, života. Chápu tento zákon také jako výraz určitého zúčtování s minulostí a hlavně poučení do budoucnosti. Proti diktátu je třeba se vzepřít, a ty, kteří takto učiní, je třeba rychle a jasně ocenit, a to nejenom věcně, ale i morálně. Společnost, která neocení své bojovníky, není hodna vítězství.

Doufám, že v Senátu bude zákon rychle a bez průtahů schválen a bude moci v době co nejkratší být naplněn. Vrácení zákona znamená nejméně tříměsíční prodlevu účinnosti tohoto zákona.

Děkuji vám za pozornost, a těm, kterým je tento zákon určen, přeji pevné zdraví a hodně radosti ze svobodného života, aby v této radosti a zdraví mohli užít toho, co jim tento zákon chce dát, i když, a teď se omlouvám, osobně jsem to nezavinil, omlouvám se jim všem, že tento zákon přichází tak pozdě, protože 11 let po tzv. sametové revoluci jsme až teď na kraji projednávání. Naše sametová revoluce měla mít také trochu smirkového papíru a možná že bychom neměli tak velký skluz ve vyrovnávání se s minulostí. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Daniel Kroupa.

Senátor Daniel Kroupa: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, ve své zpravodajské zprávě jsem již informoval o tom, jak tento zákon je složitý a problematický. Je to důsledkem způsobu, jakým vznikl. Tento zákon nepřipravila vláda na základě důkladné analýzy a důkladné znalosti naší historie, ale vznikal z poslanecké iniciativy, tedy způsobem poněkud chaotickým, kdy jednotliví poslanci tak, jak přicházeli či jak se setkávali s jednotlivými skupinami, snažili se přidat další a další skupiny, které, jak se ukázalo, by měly mít nárok na nějakou částku, zdráhám se říci, odškodnění, protože škody, které utrpěli lidé, kteří se postavili proti totalitním režimům, lze jen velmi těžko odškodnit.

Není-li to odškodnění, je to tedy gesto demokratického právního státu vůči lidem, kteří připravovali jeho morální základy, gesto, že nová politická reprezentace je si vědoma obětí, které tito lidé přinesli.

Přesto mi dovolte, abych za všechny ocitoval jeden z dopisů, který přišel adresován předsedovi Senátu od paní Machálkové, vdovy po plukovníku letectva Františku Machálkovi. Možná, že se některým z nás objasní, jak komplikovanou materii dnes projednáváme.

Paní Machálková píše: "Na jaře roku 2000 byl vydán zákon č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939-1945. Tento zákon byl vydán na základě žádostí Sdružení letců v Praze. Žádali o finanční odškodnění ne za odboj, ale za desítky let života v bývalém komunistickém režimu, když byli vyřazeni z létání a z občanského života vůbec, pracovali na podřadných místech s mizivými výdělky, byli zavíráni a i s rodinami vystěhováváni z bytů.

První návrh zákona, jak je mně známo", píše paní Machálková, "pojednávající o přiznání určité peněžní částky, se týkal i vdov po účastnících vojenského odboje, které uzavřely sňatek s přeživšími účastníky v krátké době po osvobození, a teprve po opětovném jednání v Parlamentu a Senátu bylo toto zrušeno a přiznáno jen vdovám, které se provdaly před válkou nebo během ní do 5.5.1945. Zřejmě z tohoto důvodu, že zákonodárci neznali a nedovedli si představit, v jak těžkých životních podmínkách jsme žili s našimi manžely v dlouhých letech totalitní společnosti.

K letectvu byli přijímáni muži stoprocentně zdraví. Žel, řada letců se z druhé světové války vrátila po různých haváriích s velkými zdravotními obtížemi, jiní s podlomeným zdravím ze zajateckých táborů. Trpěli tam i psychicky, neboť Němci je považovali za zrádce a psali o tom, že je popraví.

O tyto své muže manželky vzorně pečovaly. Staraly jsme se o manžele odpovědně a o naše děti. Vedly jsme je k pravdě, čestnosti a lásce k vlasti. Ze všech se stali bez výjimky řádní občané. S našimi manžely jsme prožívali dobré i zlé“.

Paní Machálková píše o osudech letců Jana Čermáka, Otmara Kučery, Rudolfa Plachého, Karla Slámy, Vlastimila Ondrůje a Karla Štulíra, vesměs letců, které osobně zná. „Tito letci po zatčení mnozí byli dovezeni do „domečku“ na Hradčanech, odtamtud byli deportováni z Prahy do věznice na Špilberk, kde žili v samotkách. Manželkám v noci vozili někdy i zkrvavené prádlo, hodili je na zem a odvezli čisté. Po několika týdnech směly své manžele navštívit. Vlastní dítě nesměli políbit. K soudu nebyly ženy připuštěny, až na rozsudek. Pro nedostatek důkazů byli někteří z letců propuštěni, ale byli degradováni, a ostatní byli odsouzeni.

Například pan Vlastimil Ondrůj byl odsouzen za velezradu, vojenskou zradu a špionáž k trestu smrti. Rozsudek byl později změněn na doživotí. Když přemýšlel, proč to obvinění a hrozný trest, když se ničeho nedopustil, potom si uvědomil, že jeden letec u bombardovací skvadrony po válce nechtěl létat nad Evropu a Německem. Uvědomil si, že mu řekl „zbabělče“. Byla to zřejmě jeho hrozná pomsta. Byl vězněn na Borech, v Opavě, ve vyhlazovacím vězení v Leopoldově a na uranovém dole v Příbrami. Z těžké práce platil ubytování a stravování, připlácel na bachaře státu část peněz a ten z toho platil příspěvek na děti. Jeho rodinu podporovali manželovi rodiče, přátelé Machalovi, a občas dostávali příspěvek od neznámých lidí. Když bylo dětem 4 a 6 let, šla paní Ondrůjová do práce. Mnohokrát je chtěli přestěhovat z vojenského bytu do pavlačových či sklepních bytů. Když je chtěla vojenská správa odstěhovat do Letovic, řekla jim: Paní, nechám vám tu děti a starejte se o ně. A tak jí do bytu dali ještě jednu rodinu a nechali ji tam. Za devět a čtvrt roku propustili pana Ondrůje z vězení. Žel, za pár let nastal výbuch ve zdejší teplárně, kde pracoval, a její manžel tam zahynul“.

Paní Machálková píše o svých těžkých osudech, tedy o osudech lidí a jejich rodin, které bojovaly proti nacistickému totalitnímu režimu, bojovaly za svoji vlast a jejich vlast se k nim po válce obrátila zády, a nejen, že jim neprokázala vděčnost, ale staly se objektem pronásledování a špatného zacházení.

Dámy a pánové, těmto lidem my dnes velmi dlužíme úctu, velmi jim dlužíme nápravu křivd, které museli protrpět, a velmi jim vděčíme za to, co pro nás udělali, protože oni vytvořili morální základ našeho státu.

Proto bych se chtěl připojit k požadavku či návrhu pana prezidenta, abychom v tuto chvíli neuvažovali příliš nad tím, kolik to bude stát a kdo to zaplatí. Už dnes je nám jasné, že to nebude jenom nynější generace, ale že budou muset splácet dluhy, které jsme nadělali my, naši potomci. Ale i oni snad budou žít v demokratickém státě, v demokratickém právním státě, ve kterém se již nebudou opakovat takové události, které zažila naše generace, generace našich otců a našich dědů.

Protože návrh zákona vykazuje skutečně zřetelné chyby a protože pozměňovací návrhy, které jsme projednali ve výborech, mají souhlas i předkladatelů, prosím, abyste propustili návrh zákona do speciální rozpravy a umožnili tyto pozměňovací návrhy uplatnit. V žádném smyslu to není snaha zdržovat zákon, ale malinko ho vylepšit.

Samozřejmě se na nás obraceli zástupci těch poškozených skupin a na jejich žádost jsme některé z pozměňovacích návrhů uplatnili.

Na závěr se jim chci omluvit za ty pozměňovací návrhy, které jsme neuplatnili. I ony by měly být řešeny. Ale v případě, že bychom tento zákon zatížili příliš velkým množstvím pozměňovacích návrhů, obávám se, že kolegové poslanci by se vrátili ke své původní verzi a naše pozměňovací návrhy by padly pod stůl.

Proto vás prosím, abyste se v dalším hlasování řídili zásadou, že méně znamená někdy více. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane senátore. Jako další je do obecné rozpravy přihlášen pan senátor Egon Lánský.

Prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Egon Lánský: Děkuji vám. Vážený pane prezidente, pane předsedající, pane poslanče, kolegyně, kolegové, vážení hosté, náš stát je v poněkud výjimečné situaci. Musí se vyrovnávat s dědictvím, které tento režim za sebou nezanechal, které tento režim nezpůsobil, nicméně je to součást naší moderní historie. Z toho hlediska se také dívám na to, že celá řada zákonů, které přijímáme, je někdy jenom velmi neúplným vyrovnáváním se s touto minulostí a s některými částmi nepěkné minulosti, která hrozným způsobem zasáhla různé naše spoluobčany, z nichž většina, bohužel, se už ani nedožila toho, aby byli svědky těchto našich nesmělých pokusů o nápravy. Proto tyto zákony prostě postupně přijímáme, velmi nedokonale.

Chtěl bych zdůraznit, a někteří z mých předřečníků to řekli mnohem lépe než to řeknu já, že statečnost, hrdinství, obětavost a vůle jít do boje za něco, co většina nepodporuje, ale o čem vím, že je jediné správné, to všechno jsou vlastnosti, které vůbec nelze zaplatit penězi.

To, co tady dnes přijímáme, je velmi pozdní, velmi dodatečná a velmi neúplná symbolika. Beru to jako symboliku a vy, kolegyně a kolegové, víte, že když se občas přihlásím ke slovu, většinou pléduji pro to, aby legislativa, kterou přijímáme, byla co možná nejdokonalejší, a to i za cenu toho, že to potrvá trochu déle, i za cenu rizika, že když se to vrátí zpět, pak se to třeba ve Sněmovně pozmění k nepoznání.

Dnes vás žádám, abyste se spolu se mnou zamysleli nad tím, že bychom měli udělat něco opačného.

Zaznělo zde několik velmi dobře fundovaných námětů, myšlenek na pozměňovací návrhy z různých výborů a já oceňuji práci, kterou kolegové vynaložili, aby nám předložili co nejúplnější pohled a rozbor zákona, který zde dnes projednáváme. Přesto vás budu žádat a vyzývat, abychom tím, že přijmeme předlohu ve znění předloženém PS, urychlili povinnost, kterou máme k našim spoluobčanům, a ukázali jim, že si nesmírně vážíme toho, co udělali, že z toho vyrůstají vlastně demokratické základy naší společnosti, takové, jakou ji chceme mít, protože nebýt jejich vkladu do našich moderních dějin, nevím, jestli bychom se za leccos nemuseli společně stydět.

Tudíž vás vyzývám, abychom bez ohledu na to, že něco se dá udělat a formulovat dokonaleji, dnes zde manifestovali náš vztah k těm, kdo naše moderní dějiny udělali hodnými toho, abychom se podívali zpět. Žádám a vyzývám vás, abychom manifestačně přijali tento návrh ve znění předloženém PS. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane senátore. V tuto chvíli jsem dostal zprávu, že čas vyměřený přítomnosti pana prezidenta v Jednacím sále vypršel.

Pane prezidente, děkujeme za návštěvu. Přijďte častěji.

(Přítomní povstávají při odchodu pana prezidenta.)

Kolegyně, kolegové, budeme pokračovat v obecné rozpravě, do které se v tuto chvíli přihlásila paní senátorka Moserová. Prosím, paní kolegyně, máte slovo.

Senátorka Jaroslava Moserová: Vážený pane předsedající, vážení kolegové, kolegyně, jistě si přejeme tento symbolický akt provést, protože není nás tu málo, a sebe do toho počítám, kdo jsme se nikdy na riskantní odpor nezmohli. Tím spíše bychom to asi měli podpořit.

Jde ale o otázku lhůty, do které je třeba požádat. Vůbec se domnívám, že je vždy správné, jsou-li připraveny pozměňovací návrhy, dát možnost k jejich vyslechnutí, a táži se předkladatele, jestli se nemýlím, zda je možné, kdybychom tento návrh neschválili, že by se ještě do této schůze Sněmovny mohl do Sněmovny vrátit. Tak zní můj dotaz. Děkuji.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Tento dotaz jistě někdo zodpoví. Děkuji. Dále se o slovo do rozpravy hlásí paní senátorka Roithová.

Senátorka Zuzana Roithová: Vážený pane předsedající, pane poslanče, dámy a pánové, finanční odškodnění nemůže samozřejmě nahradit skutečnou ztrátu, která potkala ty, o kterých tady hovoříme.

Hovoří se o symbolu. Ptám se, co vlastně je obsahem tohoto symbolu. Obávám se, že zatímco pro některé je to symbol alibismu, že jsme konečně po deseti, jedenácti letech udělali něco, co je potřeba, a pak ať to rychle máme za sebou, pro jiné právě to, že ne všechny skupiny, které by toto symbolické odškodnění vyžadovaly, v tomto ne úplně hotovém materiálu jsou. To může být symbolem opravdu povrchní práce na jedné straně, na druhé straně projevení vůle, která dává za pravdu těm, kteří se diví, jak je možné, že tomuto problému všechny naše vlády, které jsme dosud měli, nevěnovaly dostatečnou a důstojnou pozornost.

Má-li Senát mít nějaký význam pro řešení dlouhodobých, morálních a jiných otázek, pak je právě tím místem, které na tuto otázku musí zodpovědně odpovědět. Proto zvednu svou ruku pro vrácení tohoto zákona PS s těmi pozměňovacími návrhy, které doplní seznam těch, kteří jasně vnímají, že nejde o skutečnou náhradu, ale o společenský symbol, o hodnocení něčeho, co dosud ještě nebylo vyřčeno.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, paní kolegyně. Dalším přihlášeným je pan senátor Robert Kolář.

Senátor Robert Kolář: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jenom bych chtěl technicky odpovědět na dotaz paní kolegyně Moserové. Podle jednacího řádu Poslanecké sněmovny - § 97 odst. 4 - je možné, pokud my teď projednáme tento zákon a schválíme ho s pozměňovacími návrhy, tak předseda Sněmovny jej může zařadit na nejbližší schůzi. Tím já rozumím z jednacího řádu, že se jedná o schůzi, která právě probíhá, s tím, že zákon je možné projednávat nejdříve 10 dnů od okamžiku, kdy byl doručen poslancům. Jinými slovy, když my dnes zákon schválíme s pozměňovacími návrhy, v pátek jej budou mít poslanci k dispozici - není problém, aby v tom třetím jednacím týdnu, tzn. po osmém červenci - Sněmovna zákon, ať už s našimi pozměňovacími návrhy, nebo v té původní verzi, schválila. Takže ta časová prodleva by nebyla do toho září, jak tady avizoval některý z mých předřečníků.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Ano, děkuji vám pane kolego. Podle informací z organizačního odboru jsme schopni ten zákon dopravit do Poslanecké sněmovny ještě dnes. Tolik jenom pro upřesnění. Táži se, kdo dále se hlásí do obecné rozpravy. Vzhledem k tomu, že se elektronicky už nikdo nepřihlásil a v sále nikoho nevidím, obecnou rozpravu končím. V této chvíli se přihlásil místopředseda klubu ODS pan Vladimír Kulhánek. Prosím.

Senátor Vladimír Kulhánek:Pane předsedající, kolegyně, kolegové, žádám o desetiminutovou přestávku na schůzi klubu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Ano, přerušuji projednávání tohoto bodu na 10 minut.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Kolegyně a kolegové, budeme pokračovat v našem jednání a přihlásil se předseda klubu ODS pan Topolánek.

Senátor Mirek Topolánek: Vážený pane předsedající, pane poslanče, kolegyně, kolegové, já se omlouvám za to krátké zdržení, které jsme vyvolali krátkým jednáním klubu. Já bych chtěl ubezpečit všechny kolegyně a kolegy této ctěné komory českého Parlamentu, že klub ODS zcela jistě nebyl ten, který by chtěl nějakým překotným způsobem schválit tento zákon, přestože v sobě nese některé chyby nebo že bychom chtěli hlasovat proti nebo cokoliv jiného. Naopak. My jsme byli vedeni při těch diskusích o tom, jestli schválit nebo podpořit pozměňovací návrhy, snahou samozřejmě dostat ten zákon co nejdříve do života. Protože jsem byl ubezpečen, že mj. se podaří zřejmě dostat tento vrácený zákon ještě na projednávání této schůze PS, tak po velice krátké poradě samozřejmě klub ODS podpoří pozměňovací návrhy, které jsou vedeny snahou ten zákon vylepšit a nemáme s tím absolutně žádný problém. Chtěl jsem vás jenom ubezpečit, že naše motivace nebyla jiná. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane senátore. Nyní už nestojí nic v cestě tomu, abych dal hlasovat o návrhu Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS. (Fanfára.) Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném PS. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování č. 18 z přítomných 68 senátorek a senátorů bylo pro 9, proti 11. Tento návrh byl zamítnut. Vzhledem k tomu, že nebyl podán žádný jiný návrh, otevírám podrobnou rozpravu. Táži se, kdo se do podrobné rozpravy hlásí. Patrně z důvodu, aby přednesl pozměňovací návrhy, které musí být přečteny na mikrofon, pan senátor Jaroslav Šula jako zpravodaj Výboru ústavně-právního. Prosím.

Senátor Jaroslav Šula:Pane předsedající, kolegyně, kolegové, dovolte, abych pokračoval nad zprávou Ústavně-právního výboru a seznámil vás s pozměňovacími návrhy, o kterých jsem se ve své zprávě už předtím zmínil. Rozdělil jsem je do tří okruhů. Máte je před sebou v tisku č. 73/3 a já bych se k nim postupně vyjádřil.

Jedná se o a) prodloužení a sladění lhůt. Navrhujeme, aby v § 3 odst. 2 byla nahrazena slova "do 31. 12. 2001" slovy "do 31. 12. 2002". Jde o vlastní prodloužení lhůty pro přihlášení se oprávněných osob. V § 10 bod 2. Ten by bylo třeba vypustit a dosavadní bod 3 označit jako bod 2. Jedná se teď o druhou část předloženého tisku, vlastně o zákon z loňského roku č. 39/2000 Sb., kde vlastně předkladatelé-navrhovatelé upravili lhůtu, aby osoby, které se nestačily oženit, vdát do toho termínu po ukončení války, aby mohly být také odškodněny a ten termín se prodloužil tedy na 31. prosince 1945. A úpravou spolu s naší legislativou chceme, aby se to týkalo pouze těch osob, které zatím nárok uplatnit nemohly.

Tzn. osoby, které v režimu tohoto zákona mohly ten nárok uplatnit, tak těm zůstává ten původní termín, který je uveden v zákoně. Prodloužení a sladění lhůt je ten bod a).

Dále zpřesnění zákona. V zákoně se objevují termíny "nebo na děti" a "na děti". Jelikož se vlastně oba dva ty termíny objevují, ale přitom v ustanoveních se odvolávají na § 1 odst. 2, navrhujeme sladit všude tam, kde se vyskytuje termín "nebo na děti" nahradit slovy "a na děti". Tím jednoznačně určuje, že vlastně v režimu odškodňování bude tento režim dodržen ve všech ustanoveních předloženého zákona.

Dále tam jde o část, kterou máte před sebou d), a to v § 5 odst. 8. Jedná se tam o to, že prokazovat rozhodnutí ve stávajícím tisku je dáno taxativně jednotlivými zákony, které jsou tam uvedeny. Prokazovat rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu atd. je tam dáno čtyřmi zákony. Postupem doby se zjistilo, že existují ještě dva zákony, které tento tisk neuvádí. Jedná se o zákon č. 99/1948 Sb., o národním pojištění, a dále zákon č. 103/1964 Sb., o sociálním zabezpečení družstevních rolníků.

Vlastně doplňujeme ten rozsah a tu zákonnost o tyto dva zákony a abychom je tam nemuseli všechny vyjmenovat, tak se zjednodušuje vlastně to znění § 5 odst. 8 a upravuje se obecně takto. Můžeme je rovněž prokázat rozhodnutím o přiznání invalidního (plného invalidního) důchodu nebo částečného invalidního důchodu vydaným podle předpisu a nyní právě jsou ta slova "o národním pojištění, sociálním zabezpečení nebo důchodovém pojištění". Je to zjednodušení a doplnění vlastně o dva zákony, které návrh zatím neobsahoval.

A poslední část jsou vlastně ty legislativně-technické úpravy - v § 4 odst. 1 slovo "ověření" nahrazujeme slovem "potvrzení". Je to zřejmě překlep, protože je s tím plný souhlas. Skutečně tam mělo být slovo potvrzení, poněvadž to potvrzení vlastně ten člověk má v ruce. V § 3 odst. 1 vypustit slova "po předložení dokladů podle § 4". Je to nadbytečné takto uvedené v tomto odstavci, a proto navrhujeme tuto část vypustit. To je všechno k pozměňovacím návrhům Ústavně-právního výboru.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane kolego. Já jsem vám dlužen omluvu, kolegyně a kolegové. Já jsem zapomněl po ukončení obecné rozpravy umožnit vystoupení zpravodajům i předkladatele. Vzhledem k tomu, že projednávání tohoto bodu není kontroverzní, tak samozřejmě budou mít možnost vystoupit po ukončení podrobné rozpravy.

Kdo dále se hlásí do podrobné rozpravy? Pozměňovací návrhy jsou v tiscích, takže není třeba podle sdělení organizačního odboru je číst na mikrofon. Vzhledem k tomu, že nikoho nevidím, podrobnou rozpravu končím a v této chvíli vyzývám navrhovatele pana poslance Vladimíra Cisára, aby vystoupil k proběhlé obecné i podrobné rozpravě. Děkuji vám, pane navrhovateli.

Poslanec Vladimír Cisár:Děkuji, pane předsedající, dámy a pánové, dopředu bych chtěl poděkovat za, doufám, přijetí navrhovaného zákona a chtěl bych vám poděkovat za jeho precizaci. Ty chyby se do naší předlohy dostaly jednak rychlostí, a také přijmutím některých pozměňovacích návrhů, které byly ve Sněmovně, s kterými jsme nepočítali. Objevily se tam i lhůty, které spolu vzájemně nekorespondují. Byli jsme představiteli Svazu bojovníků za svobodu ubezpečováni, že do konce tohoto roku by oprávnění žadatelé mohli předložit své žádosti, proto tam byl ten termín 31. 12. 2001, ale samozřejmě, když se ta lhůta prodlouží a sladí se s ostatními lhůtami, nejsem proti. Ještě jednou vám děkuji za spolupráci.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Děkuji vám, pane poslanče, a nyní se táži zpravodaje Ústavně-právního výboru pana senátora Šuly, zdali se chce ještě vyjádřit k proběhlé rozpravě. Nikoliv. Ptám se zpravodaje Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu pana senátora Ivana Havlíčka, zda se chce vyjádřit k rozpravě. Nikoliv. A posledním je tedy zpravodaj garančního výboru, aby se nejen vyjádřil k proběhlé rozpravě, ale aby nás také v souladu s jednacím řádem provedl hlasováním a přednášel jednotlivé pozměňovací návrhy. Prosím.

Senátor Daniel Kroupa: Děkuji, pane předsedající, omlouvám se za malé zdržení s kartou. Paní senátorky, páni senátoři, k rozpravě se již, myslím, není třeba příliš vyjadřovat, snad kromě toho, že pozměňovací návrhy, které schválil Ústavně-právní výbor, byly projednávány zčásti i na Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a ne všechny se nám podařilo schválit, nicméně se domnívám, že tyto pozměňovací návrhy jsou zcela v souladu s návrhem zákona a vylepšují ho, proto mají naši podporu.

Chtěl bych vás poprosit, abyste si vzali k ruce tisk č. 73/4, podle kterého bude probíhat hlasování. Tento tisk totiž shrnuje pozměňovací návrhy z obou výborů. Jsou rozděleny do dvou částí, A a B. Budeme postupovat odshora dolů, tzn. nejprve pozměňovací návrhy v bodě A, potom v bodě B. Chci vás informovat, že u 1. pozměňovacího návrhu je určité překrývání s pozměňovacím návrhem v bodě B č. 4, tzn. schválíme-li pozměňovací návrh A1, B4 už bude nehlasovatelný. Jinak tyto pozměňovací návrhy nejsou navzájem v rozporu. Takže jestli mohu požádat pana předsedajícího, aby dal hlasovat o pozměňovacím návrhu A1.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Pane kolego, já vás chvilinku přeruším, já zavolám kolegy do sálu, a pak budeme hlasovat.

Senátor Daniel Kroupa: Pozměňovací návrh A1 se týká zpřesnění výrazu „děti“ a zpřesňuje také formulaci „nebo na děti“ nahrazuje slovy „a na děti“, tzn. vylučuje pochybnosti. Jako zpravodaj doporučuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Pan navrhovatel neutrální. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji vám. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování č. 19 z přítomných 70 senátorek a senátorů bylo pro 60, proti nebyl nikdo, tento návrh byl schválen.Prosím, pane kolego.

Senátor Daniel Kroupa: Děkuji, tím se stal nehlasovatelný pozměňovací návrh B4 a můžeme hlasovat o návrhu A2, který napravuje chybu v datumu, místo 5. srpna 8. května 1945, což byl konec války. Stanovisko kladné.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Pan navrhovatel také kladné. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování č. 20 z registrovaných 70 senátorek a senátorů pro bylo 67, proti nebyl nikdo, tento návrh byl schválen.Prosím.

Senátor Daniel Kroupa: Pozměňovací návrh B1 je pravděpodobně tím nejdůležitějším pozměňovacím návrhem, kvůli němuž jsme se snažili návrh zákona postoupit do speciální rozpravy. Prodlužuje lhůty tak, aby se o nároky mohly přihlásit skutečně všechny osoby, kterým zákon nárok přislibuje. Velmi naléhavě doporučuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Pan navrhovatel souhlasí. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji vám. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Konstatuji, že v hlasování č. 21 z registrovaných 70 senátorek a senátorů pro 67, proti nebyl nikdo, tento návrh byl schválen,prosím, pokračujte.

Senátor Daniel Kroupa: Děkuji. Další pozměňovací návrhy nevyžadují příliš komentáře, protože tak učinil pan zpravodaj Šula, tedy B2 jako zpravodaj doporučuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Pan navrhovatel také doporučuje. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování č. 22 skončilo, z registrovaných 70 senátorek a senátorů pro bylo 67, proti nebyl nikdo, tento návrh byl schválen.Prosím, pane kolego.

Senátor Daniel Kroupa: B3jako zpravodaj doporučuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Pan navrhovatel také doporučuje. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování č. 23, z registrovaných 70 senátorek a senátorů pro bylo 68, proti nebyl nikdo, tento návrh byl schválen. Pokračujte, pane kolego.

Senátor Daniel Kroupa: Pozměňovací návrh B4 je nehlasovatelný, pozměňovací návrh B5 jako zpravodaj doporučuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Pan navrhovatel také doporučuje. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Hlasování č. 24, z registrovaných 70 senátorek a senátorů pro bylo 67, proti nikdo, tento návrh byl schválen.Prosím.

Senátor Daniel Kroupa: Pozměňovací návrh B6přečtu na mikrofon, protože je tady malá chybička:

V § 3 odst. 1 vypustit slova: „po předložení dokladů podle § 4“.

Chybí tam slovíčko „podle“, čili ho doplníme.

Doporučuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Pan navrhovatel také doporučuje, takže po upřesnění tohoto pozměňovacího návrhu zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování č. 25 z registrovaných 70 senátorek a senátorů pro bylo 65, proti nikdo. Tento návrh byl schválen.

Prosím.

Senátor Daniel Kroupa: Pozměňovací návrh pod označením B7jako zpravodaj doporučuji.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Pan navrhovatel také doporučuje. Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování č. 26 z registrovaných 70 senátorek a senátorů pro bylo 69, proti nikdo. Tento návrh byl schválen.

Myslím, že jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy.

Senátor Daniel Kroupa: Ano, nyní budeme hlasovat o návrhu celého zákona, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 27 skončilo. Z registrovaných 70 senátorek a senátorů pro bylo 67, proti nebyl nikdo. Návrh zákona ve znění přijatých pozměňovacích návrhů byl přijat a bude vrácen Poslanecké sněmovně.

Kolegyně a kolegové, děkuji panu poslanci jako navrhovateli, děkuji všem zpravodajům a končím projednávání tohoto bodu.

V této chvíli po poradě s vedením Senátu vyhlašuji polední přestávku do 14.00 hodin. Dobrou chuť.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové, budeme pokračovat v 8. schůzi Senátu. Na pořadu je projednání

Návrhu, kterým se předkládá PČR k vyslovení souhlasu Smlouva mezi Českou republikou a Filipínskou republikou o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmů, podepsaná v Manile dne 13. listopadu 2000.

Tuto smlouvu jsme všichni obdrželi jako senátní tisk č. 60.Smlouvu uvede ministr financí pan Jiří Rusnok, kterého tímto vítám poprvé na půdě Senátu.

Pane ministře, prosím vás, abyste se ujal slova.

Ministr vlády ČR Jiří Rusnok:Pane předsedající, děkuji.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, jsem velice rád, že mám poprvé možnost oslovit Senát, zvláště když jde o takto bezproblémovou záležitost. Samozřejmě budu se ale těšit i na záležitosti diskutabilnější.

Dovolte, abych uvedl Smlouvu o zamezení dvojího zdanění, tentokrát s Filipínskou republikou. Standardně hlavním cílem této smlouvy je, jak už napovídá její název, vyloučit mezinárodní dvojí zdanění příjmů. Smlouva je smlouvou komplexní a upravuje tak zdaňování všech druhů příjmů a stanovuje, ve kterém státě bude ten který příjem zdaněn a jaká metoda vyloučení dvojího zdanění se u toho kterého příjmu uplatní ve státě rezidence skutečného vlastníka příjmu.

Smlouva byla dále sjednána za účelem zabránění případným daňovým únikům, umožňuje totiž výměnu informací mezi příslušnými úřady smluvních stran, upravuje zdaňování spřízněných podniků a obsahuje princip tzv. obvyklé tržní ceny.

Smlouva rovněž zaručuje přímou spolupráci příslušných orgánů smluvních stran, a to nejen v rámci výměny informací a v rámci zabránění daňovým únikům a podvodům, ale i v rámci řešení problémů, které mohou v daňové oblasti mezi oběma státy vzniknout.

Smlouva současně umožňuje neformální řešení sporu o výklad a provádění jednotlivých ustanovení smlouvy a vnitrostátních daňových zákonů.

Dále tato smlouva obsahuje ustanovení mající za cíl zajištění daňové nediskriminace pro daňové subjekty jednoho státu na území státu druhého. To v praxi znamená, že uzavření smlouvy zajistí, aby při zdaňování příjmů pro subjekty jednoho státu na území státu druhého bylo zachováno stejné zacházení, jaké používají subjekty tohoto druhého státu.

Dále mi dovolte uvést fakt, že smlouva by měla podpořit vzájemné vztahy v hospodářské a obchodní oblasti mezi oběma státy, jednoznačně zvyšuje právní jistotu investorů obou států a umožňuje tak přesně dekalkulovat v jejich kalkulacích daňové povinnosti a návratnost jejich podnikatelských záměrů.

V neposlední řadě smlouva zajišťuje objektivní rozdělení daňového výnosu mezi oba státy. V této souvislosti je třeba říci, že tato smlouva v žádném případě neumožňuje daňovým poplatníkům vybrat si zemi, ve které bude jejich příjem zdaněn. To je přesně definováno parametry této smlouvy.

Pro vaši informaci pouze dodávám, že ČR má doposud v platnosti 63 mezinárodních smluv o zamezení dvojího zdanění, přičemž další smlouvy se připravují, zejména se zeměmi třetího světa.

Uzavření předložené smlouvy o zamezení dvojího zdanění, ani její provádění nevyžaduje změny v českém právním řádu.

Filipínská republika je jednou z nově se industrializujících zemí jihovýchodní Asie. Je to země, která sice oplývá řadou vnitřních napětí, nicméně je to země s obrovským potenciálem i přírodním bohatstvím a myslím, že má smysl, i když je to takto vzdálená země, abychom s ní měli řádně uspořádané vztahy v této významné oblasti.

Navrhuji vám proto, aby i Senát vyslovil souhlas se sjednáním této smlouvy a budu se těšit na debatu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Děkuji vám, pane ministře. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.

Návrh na vyslovení souhlasu se Smlouvou byl přikázán Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 60/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Vítězslav Matuška.

Garančním výborem je Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 60/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Mirek Topolánek.

Podle dohody zpravodajů přednese společnou zprávu obou výborů zpravodaj Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost pan kolega Vítězslav Matuška, kterého prosím, aby se ujal slova.

Senátor Vítězslav Matuška:Děkuji vám, pane předsedající.

Vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, jak jste slyšeli, dva výbory, a to Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu na své 12. schůzi dne 14. června t. r. jako výbor garanční, a Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost na své 9. schůzi dne 6. června t. r., shodně vyjádřily resumé, usnesení vyjádřit souhlas s touto mezinárodní smlouvou.

Ještě bych chtěl říci, že smlouva byla připravena na základě vzorových modelů OECD a OSN a sjednáním této navrhované smlouvy dojde k objektivnímu rozdělení práva na daň z jednotlivých druhů příjmů mezi oba státy, o kterých hovoříme a kterých se to týká, to je stát zdroje příjmu a stát jeho příjemce. Uzavření smlouvy a její provádění samozřejmě nebude mít přímý dopad na státní rozpočet.

Celkový přínos, který vyplyne z uzavření této Smlouvy o zamezení dvojího zdanění s Filipínskou republikou, bude záviset na rozvoji jednotlivých forem hospodářské spolupráce, která je přirozeně navazována a která bude pokračovat.

Článek 8 stanovuje, jakým způsobem budou zdaňovány zisky podniků z provozování letadel a lodí v mezinárodní dopravě. Zde je třeba upozornit na ustanovení odst. 2, které dává v rozporu se vzorovými modely právo zdaňovat předmětné druhy zisků rovněž státu zdroje, a které tak odrážejí výjimečnost postavení především mezinárodní vodní dopravy na Filipínách. Filipíny mají více než 7500 ostrovů. Toto ustanovení je dáno především geografickou polohou této země.

Podobné ustanovení má ČR v účinné daňové smlouvě, např. se Singapurem.

Nedílnou součástí smlouvy, jejíž 28 článků hovoří o problematice, kterou nyní projednáváme, je tříbodový protokol. Ustanovení, která jsou v něm obsažena, mají za cíl zabránit zneužití existence smlouvy a zabránit tak daňovým únikům a podvodům, např. mezinárodní dvojí nezdanění.

Bylo zde již řečeno, že sjednání Smlouvy o zamezení dvojího zdanění s Filipínami nevyžaduje změn v českém právním řádu a nedotýká se rovněž závazků z jiných mezinárodních smluv, kterými je naše republika vázána.

Smlouva se předkládá před ratifikací prezidentem České republiky Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu podle článku 49 Ústavy.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, závěrem bych chtěl jenom ještě jednou shrnout usnesení obou výborů, s tím, že souhlasně garanční Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu a Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost vyjádřily svou vůli svými usneseními na schůzích, které jsem vám citoval, vyjádřit s touto mezinárodní smlouvou souhlas.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Děkuji vám, pane kolego, a prosím i vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů.

Zpráva, kterou předložil pan kolega Vítězslav Matuška, byla společnou zprávou obou výborů. A proto nyní otevírám obecnou rozpravu a prosím paní kolegyně a pány kolegy, kdo se hlásí do rozpravy, aby tak učinil pokud možno elektronicky. Nikdo tak neučinil, nevidím ani žádnou zvednutou ruku, proto obecnou rozpravu končím.

S ohledem na to, že se v obecné rozpravě nikdo nevyslovil, nebudu vyzývat ani pana ministra ani pana zpravodaje, aby se vyjádřili, a nechám po malé chvilce hlasovat.

Vzhledem k tomu, že jde o první hlasování po polední přestávce a mohlo by dojít ke zkreslení, pokud někdo zapomněl svoji identifikační kartu v hlasovacím zařízení a není přítomen, všechny vás proto odhlásím a prosím, abyste se znovu svými kartami přihlásili.

A teď už nám nic nebrání, abychom hlasovali o návrhu vyslovit souhlas s návrhem, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu Smlouva mezi Českou republikou a Filipínskou republikou o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu, podepsaná v Manile dne 13. listopadu 2000.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

V hlasování č. 28 z registrovaných 59 senátorek a senátorů při kvoru 30 se pro vyslovilo 59, tedy 100 %, logicky tedy proti nebyl nikdo. Návrh byl schválen.

Děkuji vám, pane ministře. Bylo to opravdu úspěšné, ale jak jste sám uvedl, nebylo to krizové hlasování. Přeji vám proto při dalších vystoupeních v Senátu podobné úspěchy.

Děkuji i panu zpravodaji a projednávání tohoto bodu končím.

Dalším bodem jednání je:

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 17/2000 Sb. a zákon č. 22/2000 Sb.

Tento návrh zákona jsme obdrželi jako senátní tisk č. 68a souhrnné pozměňovací návrhy vám byly rozdány jako senátní tisk č. 68/4.

Předkladatelem je pan poslanec Zdeněk Kořistka, kterého prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pane kolego, máte slovo.

Poslanec Zdeněk Kořistka: Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři.

Děkuji za slovo a dovolte mi, abych uvedl původně malou novelu zákona o spotřebních daních, která různými pozměňovacími návrhy se stala přece jenom novelou komplikovanější, možná kontroverznější a stala se z ní i novela zákona o dani z přidané hodnoty.

Na úvod bych se zde chtěl omluvil všem těm kolegům, kteří projednávali tento návrh zákona a tuto novelu ve výborech. Nemohl jsem se tohoto jednání zúčastnit, protože jsem byl v zahraničí, takže ještě jednou omluva.

Tento návrh bych rozdělil do dvou částí. Ve sněmovním tisku, který máte před sebou, se jedná o bod 3, to znamená, když se číslovka 25 nahrazuje číslovou 55, a pak zbývající část. Zbývající část, to byly pozměňovací návrhy, které předložili poslanci ve Sněmovně a které Poslanecká sněmovna schválila.

Myslím si, že bych měl zdůvodnit, proč tento návrh přichází do Senátu. V současné době platí v této dani absurdní stav, kdy Sněmovna, nevím jestli omylem nebo záměrně, před více než jedním rokem změnila lhůty splatnosti u malých firem, které měly zvýhodnění, to znamená pro ně platila 55denní lhůta splatnosti daně a pro větší firmy to bylo 25 dní. Křížovými návrhy mých kolegů dnes platí stav, že jsou zvýhodněny velké firmy, pro které platí lhůta splatnosti 55 dnů a pro malé firmy 25 dnů. Považuji to za absurdní věc. Všichni tady hovoříme v této zemi o podpoře malého a středního podnikání, bohužel tato konkrétní část o tom nesvědčí.

V uplynulém období jsem se snažil tuto problematiku několikrát řešit. Nakonec to vyústilo v můj návrh, který byl již ve třetím čtení před závěrečným hlasováním v Poslanecké sněmovně na podzim minulého roku. Bohužel pozměňujícími návrhy se dostala do tohoto mého návrhu tzv. daň z luxusu, kterou přednesli poslanci za KSČM, a já jsem se rozhodl neriskovat a před závěrečným hlasováním jsem svůj návrh stáhl se souhlasem Sněmovny zpět.

Hovořil jsem tady o znevýhodňování malých firem. Chtěl bych říci, že tento návrh vychází i ze zkušenosti Evropské unie, kde v mnoha zemích EU jsou pro tyto firmy tyto výhody, lhůty splatnosti se pohybují až 60 dní, a jsem přesvědčen o tom, že tento návrh je tedy z tohoto důvodu oprávněný.

Z tohoto důvodu jsem předložil tuto malou novelu a věřím, že je to návrh oprávněný a že Senát tento návrh podpoří.

Nyní k druhé části, k té kontroverznější. Do mé novely se dostaly pozměňovací návrhy, které, kdybych je měl shrnout, týkají se tří věcí, tří problémů.

Jedním z nich je, že část určitého zboží byla přeřazena z vyšší daňové sazby DPH z 22 % do 5% sazby. To je změna zákona o DPH, část druhá, článek 2.

Pak se zde objevuje v novele o spotřebních daních část, která se týká olejů, tzn. hovoří se zde o tom, pro které oleje a maziva platí daňová úleva. Pak je zde asi nejkontroverznější návrh, který se týká daně z přidané hodnoty; to jsou již známé duty tax free, kdy se na návrh Poslanecké sněmovny - po hlasování - tento termín, dokdy tento free shop může v republice fungovat, posunul o 2 roky, na 31. 12. 2003.

Tyto návrhy Poslanecká sněmovna schválila. Já bych se k nim chtěl vyjádřit. Co se týče DPH a snížení z 25procentní sazby k 5procentní sazbě pro určité domácí přístroje na úpravu vody a přepínače filtrů k baterii na úpravu vody - s tím nemám absolutně žádný problém. Jsem přesvědčen, že ani vy s tím nebudete mít problém.

Co se týče zdanění mazacích a ostatních olejů, také jsem přesvědčen o tom, že to je oprávněný návrh.

Ten třetí, nejkontroverznější návrh, který se týká prodloužení činnosti duty free obchodů, tak ve Sněmovně byly předloženy tři návrhy na posunutí této lhůty, tzn. o jeden rok, o dva roky a ke dni vstupu ČR do EU. Sněmovna nakonec hlasováním rozhodla, že se tento termín posunuje o dva roky. Já tady teď v této úvodní části nebudu říkat argumenty, za činnost free shopů posunout, či nikoliv. Já sám nemám s tímto termínem nebo posunutím termínu vůbec žádný problém; myslím si, že se k tomu dostaneme ještě v další rozpravě.

Já bych vás tím chtěl, dámy a pánové, poprosit o podporu této novely zákona o spotřební dani a o dani z přidané hodnoty. Těším se na diskusi, děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Děkuji vám, pane poslanče. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrhem zákona se zabýval Výbor pro evropskou integraci. Tento výbor určil jako svého zpravodaje pana senátora Jiřího Skalického a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 68/3. Organizační výbor určil garančním zpravodajem pro projednávání tohoto návrhu zákona Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisky č. 68/1 a 68/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Milan Balabán. Toho nyní prosím, aby nás seznámil se svou zpravodajskou zprávou. Prosím, aby také zároveň uvedl, zda jde o společnou zprávu obou zpravodajů.

Senátor Milan Balabán:Pane předsedající, pane poslanče, dámy a pánové, kolegyně a kolegové, úvodem bych chtěl říci, že moje zpráva bude společná s Výborem pro evropskou integraci; z toho důvodu, že vlastně doporučení v usnesení i jeden bod pozměňovacího návrhu jsou obsaženy i v usneseních a v pozměňovacích návrzích Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Chtěl bych konstatovat jenom na začátek, že tato novela už je vlastně 13. novelou zákona o spotřební dani a přichází velice brzy po nedávné novele, kterou jsme tady projednávali začátkem března; nakonec se i v některých bodech k té původní tématice vrací. Původně skutečně bylo jejím obsahem pouze to jediné - srovnat lhůtu daňové splatnosti u osob, jejichž obrat je pod 10 milionů Kč se lhůtou nad tento objem a se lhůtou právnických osob. Ale jak už pan poslanec řekl, celá tato situace se potom v rámci projednávání v Poslanecké sněmovně výrazně rozšířila.

Myslím, že je korektní říct, že pokud se týče stanoviska vlády, tak vláda vyslovila nesouhlas se změnou lhůty, protože jejím záměrem bylo naopak s ohledem na lhůty v jiných zákonech, zejména DPH, nynější lhůtu 55 dnů pro plátce nad 10 milionů Kč vlastně posunout na 25 dnů. Ale to jenom pro informaci.

Chci také konstatovat, že návrh byl v Poslanecké sněmovně schválen na její 36. schůzi, v hlasování č. 556 - 104 hlasy pro a 30 hlasy proti.

Pan poslanec už velice podrobně popsal technickou záležitost, takže si myslím, že se k ní nemusím příliš podrobně vracet. Zmínil bych se snad jenom o těch částech, které jsme při projednávání na výboru viděli jako složité a komplikované a ke kterým máme nakonec výhrady, které vyústily do podoby pozměňovacích návrhů.

Nemáme vůbec nějaké připomínky k části týkající se změny daňového zařazení u olejů, maziv a technických benzínů. To je, myslím, věc celkem jasná a prospěšná. Stejně tak nebyly připomínky z posunutí lhůty z 25 na 55 dnů.

Ale v části druhé, tzn. v příloze zákona o dani z přidané hodnoty, jsou věci, které nemyslím ani z hlediska obsahového, ale z hlediska technického, vykazují velice výrazné závady. Položky byly skutečně vkládány do toho zákona na jednání Poslanecké sněmovny dosti chaoticky a unikly tam věci, které jsou dosti důležité, aby v rámci nesprávné interpretace zákonodárce nedocházelo k daňovým únikům.

Já bych např. dodal, že položky je třeba vložit do zákona podle pořadí čísel. Musí se uvést, za jakou položku se vkládá nová, nikoliv doplnit vše nakonec. Jde-li pouze o vybranou položku z určité podskupiny, uvádí se před číslo kódu "ex", což znamená pouze. Dokonce je tam takový problém, že u položky "přepínače filtrů" došlo k naprosto špatnému číslu zařazení; nemá tam být 842199, ale 848180. To k části týkající se daně z přidané hodnoty.

Pokud se týče duty free, tak sám nevím, jestli se mám k této záležitosti vůbec vyjadřovat, protože na posledním jednání jsme tuto problematiku velice podrobně probírali. Sám jsem si dělal statistiku. Ten problém byl v Poslanecké sněmovně otevírán už pětkrát. Je fakt, že dneska v zákoně je lhůta - konec letošního roku - a tyto termíny byly z naší strany vlastně sděleny v rámci asociačních jednání.

Je fakt taky to, že pokud bychom se na to podívali naprosto přísně z hlediska kompatibility, tak tento návrh je v rozporu s právem EU. Na druhou stranu ale samozřejmě vzhledem k tomu, že náš vstup do EU se předpokládá v nějakém časovém horizontu, pokud by se lhůta prodloužení dostala do lhůty před náš vstup, tak je to spíše porušení, které má politicko-morální charakter, než nějaké vazby, které by vyplývaly z právního rámce.

Mohu k tomu říci jenom to, že v každém případě prodloužení lhůty je z hlediska rovného postavení subjektů na trhu určitým porušením, protože samozřejmě to není možné v tuto chvíli rozšiřovat, tzn. okruh těch, kteří se v této problematice a v tomto byznysu pohybují, tak je uzavřen. Na druhou stranu samozřejmě neodpovídá jakýmsi morálním závazkům, které ČR na sebe vzala.

Takže vlastně v těchto dvou kategoriích, o kterých jsem se zmínil, tzn. v oblasti přílohy č. 1, zákona o dani z přidané hodnoty a pokud se týče toho ustanovení části 3 a 4, tzn. prodloužení duty free obchodů, tak tam je těžiště našich pozměňovacích návrhů, s kterými bych potom seznámil v podrobné rozpravě.

Na závěr bych jenom odcitoval usnesení našeho výboru. Výbor po úvodním slově zástupce skupiny navrhovatelů, po zpravodajské zprávě senátora M. Balabána a po rozpravě za prvé doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení.

Za druhé určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Milana Balabána a za třetí pověřuje předsedu výboru Milana Balabána předložit toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Děkuji vám, pane kolego. Prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, abyste k nim poté zaujal stanovisko. Pan kolega Balabán nás informoval, že šlo o společnou zprávu obou výborů. Přesto se v tomto okamžiku ptám zpravodaje Výboru pro evropskou integraci pana senátora Jiřího Skalického, zda si přeje také něco dodat. Přeje. Prosím, pane kolego, ujměte se slova.

Senátor Jiří Skalický: Děkuji, pane místopředsedo. Dodám jen tolik, dámy a pánové, že podle mého soudu ještě neuplynula příliš dlouhá doba od chvíle, kdy jsme se tématem duty tax free shopů zabývali naposledy, a proto téměř nepovažuji za nutné argumenty znovu opakovat. Dodám jen jeden, který jsem nezaslechl ve společné zpravodajské zprávě kolegy Balabána.

Bez ohledu na to, kdy se staneme skutečně členskou zemí EU, je fakt, že ČR stále pracuje s referenčním datem vstupu 1. leden 2003. Přijali-li bychom tuto novelu zákona ve znění postoupeném PS, automaticky by to znamenalo pro danou věc žádat o přechodné období. Vzhledem ke kontroverznímu návrhu na přechodné období týkající se výše spotřebního zdanění tabákových výrobků, soudím, že bychom v tomto nebyli úspěšní a zbytečně bychom komplikovali negociační proces. I to vedlo Výbor pro evropskou integraci k tomu, aby podobně jako hospodářský výbor navrhl vypuštění oné části z novely.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Děkuji vám, pane kolego. Teď je mou povinností se zeptat, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát projevil vůli návrhem zákona se nezabývat. A tím, abychom schválili předložený návrh zákona bez rozpravy. Hlásí se pan kolega Falbr. Prosím, máte slovo, pane kolego.

Senátor Richard Falbr: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, vzhledem k tomu, že vrácení tohoto návrhu zákona Sněmovně způsobí nepředstavitelné škody závodům chemického průmyslu, zejména Unipetrolu, protože dojde k časové prodlevě, která způsobí, že budou muset zaplatit dvě miliardy na nákup technického benzínu, který pak budou moci nárokovat ve vrácené DPH, podávám návrh nezabývat se návrhem zákona.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Děkuji vám, pane kolego. O slovo se teď přihlásil předseda senátorského klubu US-ODA, ten má podle jednacího řádu právo vystoupit kdykoliv. Prosím tedy pana senátora Daniela Kroupu, aby se ujal slova.

Senátor Daniel Kroupa: Děkuji, pane předsedající. Já chci jménem klubu US-ODA požádat o desetiminutovou přestávku na poradu. Na základě sdělení pana senátora Falbra, které je novou skutečností, bychom se chtěli poradit o dalším postupu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:I na tento návrh máte právo, pane kolego. Znamená to tedy, že já v tomto okamžiku přerušuji schůzi do 14.45 hod.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Vážené kolegyně a kolegové, prosím, abyste zaujali svá místa, abychom po přestávce mohli pokračovat v jednání. O slovo se přihlásil opět předseda senátorského klubu US-ODA pan senátor Daniel Kroupa a já ho prosím, aby se slova ujal.

Senátor Daniel Kroupa: Pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři, naše kluby se po poradě rozhodly požádat své kolegy, aby nepodpořili návrh nezabývat se, ne snad proto, že bychom chtěli zdržovat, ale proto, že bychom si přáli, aby v obecné rozpravě zaznělo více argumentů k tomu tématu, o kterém zde hovořil pan senátor Falbr. Považujeme je za velmi závažné a mrzí nás, že zde není přítomen např. ministr financí, který by dokázal vysvětlit důsledky. Někteří ze senátorů jsou samozřejmě ochotni a připraveni podpořit schválení tohoto návrhu bez pozměňovacích návrhů. Ovšem musím dodat také jednu věc. Argument ze zdržení celé záležitosti se zdá být mnohým senátorům lichý zejména z toho důvodu, že do 1. 7. se s největší pravděpodobností nepodaří schválit tento zákon, podepsat a nechat vyjít ve Sbírce. Takže není nám jasné, zda skutečně již není zmeškáno. Zároveň mnozí z našich senátorů jsou přesvědčeni, že záležitost duty free shopů by rovněž neměla spadnout zcela pod stůl. Proto prosíme ještě obecnou rozpravu, ve které bychom rádi slyšeli argumenty, a na základě toho se potom rozhodneme.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Děkuji vám, pane kolego, s faktickou poznámkou se hlásí pan kolega Tomáš Julínek. Prosím.

Senátor Tomáš Julínek: Pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, já si nejsem jist, ale myslím, že kolega Kroupa porušil § 107 jednacího řádu, protože v něm se hovoří, že při návrhu nezabývat se se hlasuje bez rozpravy. Toto podle mě byl příspěvek do rozpravy a prosím, aby takovému jednání bylo zabráněno, pokud není podle jiného paragrafu možné. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Děkuji, ale já v tomto okamžiku musím konstatovat, aniž bych uvedl číslo paragrafu, že prezident republiky, předseda a místopředsedové Senátu a předsedové senátorských klubů mají právo vystoupit, kdykoliv o to požádají. To vystoupení pana kolegy Kroupy nebylo vystoupení v rozpravě.

Senátor Tomáš Julínek: Já bych přesto poprosil to číslo paragrafu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Pan kolega požádal o číslo paragrafu, já jsem ho honem nenašel a omlouvám se, že si ho nepamatuji, ale citoval jsem ho úplně přesně, je to § č. 69. Kromě toho tuto praxi jsme zde už mnohokrát uplatnili.

V tomto okamžiku je na řadě hlasování o návrhu pana kolegy Falbra. Dříve než toto hlasování zahájím, dovolím si svolat všechny nepřítomné.

Budeme hlasovat o tom, zda Senát projeví vůli nezabývat se Návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 17/2000 Sb. a zákon č. 22/2000 Sb., a zda tím Senát schválí předložený návrh zákona bez rozpravy.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro předložený návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. V hlasování č. 29 bylo registrováno 64 senátorek a senátorů. Ke schválení návrhu bylo potřebných 33 hlasů. Pro návrh se vyslovilo 21 senátorek a senátorů, proti 25, návrh byl zamítnut.

A vzhledem k tomu, že byl tento návrh zamítnut, otevírám obecnou rozpravu a prosím paní kolegyně a pány kolegy, aby se, pokud mají zájem, přihlásili pomocí elektronického zařízení. Samozřejmě mohou i jinak. Pan kolega Žantovský má slovo.

Senátor Michael Žantovský:Pane místopředsedo, prosím pěkně, při hlasování o tom minulém návrhu jste ten návrh formuloval jako návrh nezabývat se, a tím s ním vyslovit souhlas. Tato dikce odporuje dikci Ústavy, prosím, abychom tuto verzi nepoužívali. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Děkuji vám, pane kolego, já jsem trochu předešel a řídil jsem se některými návrhy, které tady padaly. Máte pravdu. Nebudu tuto dikci užívat. Já si myslím ale, že by řadě z nás toto vyjádření spíše imponovalo, než nezabývat se. Ale skutečně to byla chyba, za kterou se omlouvám. Dopustil jsem se jí už podruhé. O slovo se hlásí pan kolega Mirek Topolánek. Prosím, aby se slova ujal.

Senátor Mirek Topolánek: Děkuji za slovo, pane místopředsedo, pane poslanče, vážené kolegyně a kolegové. Na tom návrhu zákona mi vadí v zásadě dvě věci. Ta první věc, opakovaná, pro nás a pro mě osobně nepřijatelné účelové spojování nesouvisejících problémů nebo problematik. Není to poprvé a standardně nás to staví do situace, kdy každé hlasování, které provedeme, v sobě nese určité stopy nedostatků, které tímto hlasováním do materie vnášíme. Není to poprvé a já doufám, že to je naposled, ale u daňových zákonů je to téměř standardní.

Druhá výhrada, kterou mám a kterou tady opakuji velmi často, je totální nepřehlednost, zaplevelenost, daňových zákonů speciálně. Téměř, a už jsem to tady myslím jednou řekl, bych navrhoval, aby se Senát daňovými zákony vůbec nezabýval, protože jsou většinou podrobeny tak tvrdému lobbingu v PS, že Poslanecká sněmovna, až na výjimky, nikdy naše změny v daňových zákonech neschválila. Vždycky nás přehlasovala, kromě snad jednoho případu, který si teď konkrétně nevzpomínám. To jsou mé dvě výhrady.

Já mám samozřejmě problém i věcný, i když ne už zdaleka tak radikální, jako ty první dva, a to je s duty free shopy. Standardně hlasujeme v této komoře (myslím už počtvrté) a zabýváme se tímto problémem během dvou nebo tří let a myslím, že jistá konzistentnost této komory ji ctí. Přesto budu navrhovat, abychom tento návrh zákona schválili. Problémy, které s sebou nesla minulá novela spotřební daně, se promítají významným negativním způsobem bez této novely do hospodaření podniků, které se zabývají činností popsanou touto spotřební daní nebo činností využívající tento instrument.

Problémy, které s sebou nese novela DPH, mi nepřipadají tak závažné a schvalovali jsme tady daleko horší věci, přesto, že jsem si vědom, že bychom měli dbát o to, abychom vyčistili to, co vyčistit lze. Přes všechny uvedené problémy navrhuji schválit tuto novelu ve znění předloženém nám Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Děkuji vám, pane kolego, registruji váš návrh a prosím dalšího přihlášeného, kterým je pan senátor Robert Kolář, aby se ujal slova. Připraví se pan senátor Michael Žantovský a poté pan senátor Richard Falbr.

Senátor Robert Kolář: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, přiznám se, že je mojí chybou a zřejmě chybou některých z nás, především těch, kteří se ve výborech zabývali touto problematikou, že je možná problém, na nějž upozornil kolega Falbr, neviděli nebo že jsme o něm nevěděli, ale já sám za sebe se přiznávám, že jsem na tuto novelu zákona nahlížel dvojí optikou. Jednak optikou toho původního návrhu pana poslance Kořistky, který, jak víte, jsem sám podporoval a navrhoval už při projednávání minulé novely, protože si myslím, že neutralita daňového prostředí by měla opravdu platit pro všechny subjekty a ne rozlišovat na malé a velké. To je jedna věc.

A druhá věc byla problematická otázka duty free shopů, ke kterým jsme hodně diskutovali při posledním projednávání a ke kterým jsme také přijali, si myslím, celkem jednoznačné stanovisko. Problém, který tady částečně naznačil kolega Falbr a o kterém mluvil i kolega Topolánek, je, podle mého názoru, závažný a nejsem si jist, jestli s informacemi, které v tuto chvíli máme k dispozici jsme schopni správně rozhodnout, protože jestli jsem já dobře porozuměl problému, který tady v tuto chvíli je, tak se jedná o to, že Ministerstvo financí celkem správně bojuje proti daňovým únikům tím, že zatížilo spotřební daní produkty, které by bylo možno používat jako lehké topné oleje a vlastně nahrazovat jimi motorovou naftu, ale zatížilo tou spotřební daní zřejmě větší sortiment. Toť zaprvé.

A za druhé, nejenom koncové spotřebitele, ale i ty, kteří jsou uprostřed toho řetězce a jestliže se tady hovoří, že v případě, že my v tuto chvíli zasáhneme nějakým způsobem do zákona a zpozdíme jeho přijetí, že by začal platit režim, který by znamenal navýšení provozního kapitálu pro české subjekty působící na našem trhu o 2 miliardy korun tak, jak tady zaznělo, tak pro mě je to dost závažný důvod, abych v tuto chvíli s informacemi, které mám k dispozici, o té záležitosti nejednal a vyžádal si více informací, a to jak od ministra financí, byť je mi jasné, že samozřejmě ministr financí, který bude při stavu státního rozpočtu tak, jak dnes je, hájit stanovisko, pokud bude plnit tu státní kasu, tak jemu to konec konců nebude vadit, nicméně přesto přese všechno bych před hlasováním o toto stanovisko velmi stál a myslím, že by bylo dobré s tímto stanoviskem nebo s těmi informacemi, které tady zatím zaznívají, otevřít i jednání na hospodářském výboru, a proto si dovoluji navrhnout, abychom tento bod projednali v pátek hned jako první bod, aby byl dostatečný prostor pro projednání informací, které tady zazněly. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Děkuji vám, pane kolego, mám za to, že jste navrhl přerušení tohoto bodu do pátku dopoledne. Já, jestli dovolíte, nechám proběhnout obecnou rozpravu a před jejím ukončením nechám o vašem návrhu hlasovat. (Souhlas.)

Jak jsem již říkal, dalším přihlášeným je pan kolega Michael Žantovský, prosím, aby se ujal slova. Připraví se pan kolega Richard Falbr a poté pan kolega Jiří Stodůlka.

Senátor Michael Žantovský: Vážený pane předsedající, já budu souhlasit s kolegou Topolánkem, že konzistence je vlastnost, která Senátu sluší, a to bez jakýchkoliv ale. A proto budu víceméně opakovat, co jsem tady již kdysi říkal, ale tentokrát ještě naléhavěji. Toto je klíčový a do jisté míry i možná krizový okamžik v rozhodování o rozšíření EU. Ačkoliv si to možná mnozí z nás neuvědomují, ta situace se poněkud zkomplikovala a může se zkomplikovat dále.

Každá jednotlivá chyba, každý jednotlivý problém může představovat překážku nebo i záminku, o kterou kandidátská země na cestě do EU klopýtne. A i v tomto musíme být konzistentní. My na jedné straně nemůžeme tvrdit, jak to dělali včera někteří naši kolegové poslanci, že mediální zákon, resp. zákon o rozhlasovém a televizním vysílání, je nutno schválit, jinak bude znovu otevřena kapitola a nebudeme přijati do EU a na druhé straně souhlasit s úpravami, které budou nutně znamenat, že bude otevřena kapitola hospodářské soutěže, že přijde na pořad otázka přechodných opatření a že nás to může poškodit.

A já se ptám, pane předsedající, vaším prostřednictvím kolegyň a kolegů, jestli máme skutečně na mysli zájmy České republiky anebo někoho nebo něčeho jiného. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Děkuji. Registrovali jste otázku pana kolegy Žantovského a předpokládám, že se k ní vyjádří některý z kolegů nebo kolegyň v průběhu rozpravy.

Prosím, aby se slova ujal pan senátor Richard Falbr, připraví se pan senátor Jiří Stodůlka.

Senátor Richard Falbr: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, především bych chtěl poděkovat za to, co řekl předseda klubu US-ODA, protože si myslím, že pokud se neschválil můj první návrh, je potřeba si říci o této problematice něco víc.

Na námitky, že je to jedno, protože je stejně pozdě, odpovídám se znalostí tohoto podniku, že tento podnik je schopen jeden měsíc ustát, protože prostě pošle lidi na dovolenou. Druhý měsíc už ne.

Na obvinění jednoho mého kolegy, že lobbuji za konkrétní podnik, odpovídám, že jsem za tento region senátorem a že mám samozřejmě zájem na tom, aby se Chemopetrol Litvínov, nosný podnik Unipetrolu, nedostal do velkých potíží.

Velmi stručně bych chtěl říci, že samozřejmě souhlasím s těmi, kteří volají po zrušení free shopů, i když předpokládám, že naše ctihodná Sněmovna nám vrácený zákon potvrdí tak, jako se to stalo už jednou.

Chyba se vloudila při přípravě tohoto zákona a k názorům, které tu zazněly, zejména z úst kolegy Koláře, bych chtěl říci, že jsem byl v zahraničí a postaral jsem se o to, aby pokud bude mít hospodářský výbor zájem, se na jednání hospodářského výboru dostavil zástupce Chemopetrolu Litvínov, který by nabídl vysvětlení, které bylo zřejmě tolik potřebné. Tato nabídka byla předsedou výboru odmítnuta.

Chtěl bych říci, že tento problém tkví v tom, že Sněmovna navrhla, aby se zdaňoval technický benzín. Chemopetrol Litvínov nakupuje obrovské množství technického benzínu a když se manažeři Chemopetrolu Litvínov dozvěděli o tom, co hrozí, jednali na Ministerstvu financí, kde se k jejich názoru vcelku brzy připojili, poté se k nim připojili i ve Sněmovně a návrh tohoto zákona byl změněn. Návrh tohoto zákona odpovídá tomu, že trvalé zadlužení dvěma miliardami a zvýšením nákladů o 170 miliónů korun ročně na úrocích by velice těžko poškodilo Chemopetrol Litvínov, který zrovna teď provádí investiční akci za 10 miliard korun a půjčil si množství peněz.

Mimochodem to poškodí, a to bude asi zajímat senátory z míst, kde tyto podniky jsou, i Paramo a Koramo, a protože to jsou podniky, které nejsou tak silné jako Chemopetrol, mohlo by je to poškodit dokonce tragicky.

Snažím se mluvit co nejjednodušeji, abych tomu rozuměl i já přitom nikoho z vás nepodceňuji, ale prostě jde o to, že Chemopetrol je najednou zatížen částkou, kterou si musí půjčit. Naše banky už mu nepůjčí, protože už všechno vyčerpaly, takže musí hledat venku, musí si půjčit dvě miliardy.

Pokud my tento návrh zákona vrátíme, všechno se zpozdí a měsíc, se kterým Chemopetrol počítá k tomu, aby to ustál, protože prostě zastaví výrobu, bude nakupovat daleko méně, uplyne. Námitka, kterou mi říkal jeden pan kolega o přestávce: vždyť je stejně pozdě. To se snažím tímto vyvrátit. Jinak nemám nic proti rozumnému návrhu, který tu zazněl, aby se projednávání odložilo, aby se dala příležitost hospodářskému výboru se k této věci znovu vrátit, a já poprosím zástupce Chemopetrolu, ať to na hospodářský výbor přijdou vysvětlit. Určitě není v zájmu nikoho z nás poškodit tak velký podnik. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Děkuji, pane kolego. Prosím pana kolegu Jiřího Stodůlku, aby se ujal slova, připraví se paní kolegyně Helena Rögnerová.

Senátor Jiří Stodůlka: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, dost často se tady skloňuje časový tlak, proč nemůžeme tento zákon vrátit do PS. Když se podíváte na část pátou - účinnost - vidíte, že tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem měsíce následujícím po měsíci, v němž byl vyhlášen. To znamená, že zde není pevné datum, jak se možná také někdo domnívá, tzn., že se jedná skutečně o řády měsíců a vždy k prvnímu v měsíci se může tato věc změnit.

Dopoledne jsme projednávali zákon o odškodnění, kde zaznělo, že PS na tomto svém třítýdenním zasedání bude moci, nebo má možnost projednat i zákony, které bude vracet Senát. Toto je jeden z nich.

Vypořádejme se s tím tak, jak máme, tak, jak nám senátní zvyklosti, které tady připomněl pan kolega Topolánek, umožňují, a pokusme se vymýtit to, co mnozí považujeme za špatné. Evropská unie je skutečně vážné téma. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Děkuji, pane kolego, a prosím paní senátorku Helenu Rögnerovou, aby se ujala slova. Připraví se pan kolega Egon Lánský a po něm pan kolega Oldřich Dočekal.

Senátorka Helena Rögnerová: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi velmi krátce se připojit k tomu, co už přednesl pan senátor Žantovský.

Myslím, že problematika duty tax free a EU není tak banální a nedá se nad ní mávnout rukou. Naopak bych tady chtěla apelovat na všechny a sdělit vám určité vážné obavy náměstka ministra a našeho hlavního vyjednavače pana inženýra Pavla Teličky, o kterých mluvil na společném Výboru pro evropskou integraci, který zasedal 8. června t. r., kde opravdu nás jako senátory žádal, protože Brusel se dívá na to, jak se opět s touto snahou prodloužit duty tax free v Senátu vypořádáme, že to není věc, které by si nevšímali a která by byla okrajová, že skutečně čekají na to, jak rozhodneme a jestli porušíme náš slib daný v předchozích dohodách, že skutečně na naše stanovisko se čeká s napětím, abychom na to brali zřetel.

Dovolila bych si proto toto tady přednést a znovu vás požádat, i když je to komplikovaná novela, kde se nám jako vám všem dalším nelíbí, že se spojují věci, které jsou nespojitelné, abyste to vzali v úvahu. Není možné nad přístupem EU z pohledu senátorů mávnout rukou. Máme povinnost se tím zabývat. Nejhorší je, že to, co jsme jednou slíbili, porušujeme a tím dáváme velmi ošklivou vizitku o zásadách republiky jako celku. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Děkuji vám. Na řadě je pan kolega Egon Lánský, inzerovaný pan kolega Oldřich Dočekal svou přihlášku do diskuse zrušil. Prosím proto pana kolegu Lánského, aby se ujal slova, a pana kolegu Topolánka, aby se připravil.

Senátor Egon Lánský: Děkuji. Pane předsedající, dámy a pánové, kolegyně a kolegové, nejdříve jsem chtěl požádat pana předsedajícího, aby vyřídil panu kolegovi Žantovskému, že opravdu jsem přesvědčen, že jak on sám, tak všichni přítomní senátoři v této místnosti mají upřímně na srdci zájem ČR. Já k nim také patřím, a právě proto mám možná odlišný názor, než má pan kolega Žantovský. A právě tyto odlišné názory mají možná smysl v tom, aby se tříbily ve dvou legislativních komorách, které tento demokratický stát ustavil, protože právě to v konečné verzi snad nejlépe posune dopředu to, co případně je zájmem ČR.

Tudíž nepochybuji o tom, že tento zájem je také zájmem pana senátora Žantovského.

Ale byl bych nerad, kdyby on zpochybňoval zájmy naše. A kolegové, nepochybuji o tom, že mnozí z vás mají třeba různý názor než já na meritum věci.

Už budu velice stručný.

V podstatě se připojuji k předřečníkům, panu Topolánkovi a panu Falbrovi. Domnívám se a rád bych zdůraznil, že se domnívám na základě toho, že se Evropskou unií jako politik a novinář zabývám od raných sedmdesátých let, kdy se ještě nejmenovala Evropská unie, proto mi trošku vadí, když se tady neustále, „hauzíruje“ a vlastně jakýmsi způsobem hrozí, že když neuděláme to či ono, tak nám ta Evropská unie ukáže ... Nikdo nám neukáže nic. My jsme svobodná země, která svobodně vyjednává své podmínky, má na to své lidi. A já jsem přesvědčen o tom - jsem eurooptimista, prosím pěkně – že Česká republika se v první vlně členem Evropské unie stane. Ale dovolte mi pod čarou poznamenat, že jsem současně přesvědčen o tom, že k tomu nejen nedojde v roce 2003, jak tady někdo zmiňoval jako referenční datum, ono k tomu s největší pravděpodobností nedojde ani v roce 2004.

Nejde tak důležitě o to, abychom tam byli co nejrychleji. Mimochodem, to záleží od nich, nikoliv od nás. Od nás to záleží jenom v tom, nakolik my plníme ty úlohy, které plníme a od nás jako nečlenů nikdo nemůže chtít, abychom plnili něco, co nečlenové plnit nemají.

Jsem přesvědčen, že tato země splní svoje závazky vůči EU včas, tak, aby se v první vlně dostala do Evropské unie jako skoro plnoprávný člen, protože některá přechodná období nám tu plnoprávnost trochu zpochybní.

Připojuji se k panu kolegovi Topolánkovi a panu kolegovi Falbrovi s výzvou, abychom schválili tuto předlohu ve formě, v které ji postoupila Poslanecká sněmovna. A v podstatě mimochodem také vůbec nejsem nepřítelem toho, abychom se do pátku pokusili, pokud je to opravdu potřeba, ještě se co nejlépe informovat, než se rozhodneme tak, jak jsem přesvědčen, že všichni podle svého nejlepšího svědomí budou konat v zájmu ČR.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Děkuji vám. Dalším přihlášeným je pan senátor Mirek Topolánek. Prosím ho tedy o slovo, na řadě za ním bude pan senátor Jiří Skalický. Pane kolego, prosím vás, mluvte.

Senátor Mirek Topolánek:Děkuji. Pár poznámek. Je trochu laciné od kolegy Koláře a já mu to nezazlívám, asi ty informace neměl, nicméně asi o tom bude mluvit ještě pan předseda. My jsme zřejmě neměli problém s nedostatkem informací. Proto ten problém beru tak vážný, jak je a mrzí mě, že jsme tento problém nediskutovali možná víc na výboru.

Druhá věc. Nechci vypadat jako potrefená husa, která se ozývá ve vztahu k vystoupení kolegy Žantovského, nicméně nedá mi, abych na to nereagoval.

Můj návrh schválit byl velmi tichý a byl jsem si vědom toho, co vyvolá a se všemi důsledky, nicméně si za ním stojím.

Problém je, že v tomto případě jde opakovaně pouze o sice konzistentní, nicméně jen gesto Senátu, protože odhaduji na 90 %, že Poslanecká sněmovna, bohužel, vrátí znění tohoto zákona do původní podoby a bude to počtvrté. To nic nemění na tom, že tuto komoru – opakuji – ctí její konzistentní názor. To je problém číslo jedna.

To, že se zařazujeme mezi země typu Rumunsko a také Slovinsko, které mají pořád tento podivný institut duty free shopů na svých hranicích, to je také pravda. Nicméně pravdou je i to, že přes všechny problémy, které já vnímám, a to jsou daňové úniky při návratu zboží na české území atd., mně připadá termín našeho vstupu, nebo resp. termín 31.12.2003, jako dostatečný a nevidím velký problém, jestliže v době našeho vstupu tento podivný institut existovat nebude, že by měl zabránit našemu vstupu do Unie.

Pan Prodi minulý týden řekl: „Your enlargement is possible without Nice“. To byla velmi ostrá věta a všichni jsme se jí lekli. Já tvrdím, že náš vstup do EU není ohrožen zrušením těchto duty free shopů až k datu 2003, přes všechny další výhrady, které k tomu mám. To jenom na vysvětlenou.

To znamená, že pokud to chceme projednávat, tak potom nejenom v hospodářskému výboru, abychom tuto informaci měli všichni, jinak se budeme velmi těžce rozhodovat. Potom by to mělo smysl. Jinak samozřejmě trvám na hlasování o schválení této normy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Děkuji. A já se v tomto okamžiku omlouvám panu kolegovi Skalickému, protože s faktickou poznámkou se přihlásil pan senátor Michael Žantovský, kterému tedy k faktické poznámce udílím slovo.

Senátor Michael Žantovský:Jenom věcně k tomu, co říkal pan kolega Topolánek. Jestli se nemýlím, Poslanecká sněmovna již jednou respektovala, že jsme nepřijali tento návrh o duty free shopech.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Děkuji. A teď prosím pana kolegu Jiřího Skalického, aby se ujal slova. Prosím také paní senátorku Jaroslavu Moserovou, aby se připravila k vystoupení.

Senátor Jiří Skalický: Děkuji, pane předsedající. Nechtěl jsem již v této věci vystupovat, ale přece jenom pár poznámek.

První poznámka. Upřesním faktickou poznámku pana senátora Žantovského. Již dvakrát Sněmovna posléze akceptovala názor Senátu. A to říkám na okraj, protože mi připadá jako nevkusné věčné naše argumenty typu: „Možná asi je správný názor tento, ale Sněmovna by ho neakceptovala, tak to raději nedělejme."

Prosím vás, používejme tyto argumenty jednak správně a pak s jistou uvážlivostí a myšlenkou na to, že Senát je také do značné míry svéprávná a samostatná komora Parlamentu.

Myslím, že to dilema, nad kterým tady diskutujeme, už někdo pojmenoval, že největší tragédií našeho rozhodování je, že rozhodujeme v situaci, kdy máme smíseny různé věci do sebe. Obávám se, že to nevylepší ani žádná eventuální legislativní pravidla pro chování vlády nebo Poslanecké sněmovny, ale jenom nějaký vyšší typ politické kultury, který znemožní, aby v situaci, kdy skupina poslanců předloží návrh na řešení problému nerovného zacházení s různými skupinami daňových poplatníků, se k tomu dalo přilepit dalších 10 věcí.

Co se týče duty free shopů. Byli tady ti, kteří trvají na tom, abychom zachovali současné rozhodnutí. Tady byli označeni za ty, kteří jaksi vášnivě volají po zrušení duty free tax shopů.

Já se proti takovému označení musím ohradit. Já zastávám názor, že svého času a zvláště pro rozvoj některých příhraničních regionů bylo poskytnutí speciální daňové výhody některým podnikatelům pro jistý typ podnikání nakonec docela odůvodněným a možná i prospěšným krokem a že jen více méně politická sféra musí uvažovat, a v souvislosti s evropskou integrací to je úvaha o to závažnější, kdy tato poskytnutá výhoda jenom některým podnikatelům pro jistý typ podnikání, kdy pozitivní efekty, které přináší, začínají nedosahovat úrovně škod, které může působit takové poskytování výhody. A zvláště v situaci, kdy už jsou velmi otevřené hranice, kdy se připravujeme na vstup do EU, tak to prostě přináší efekty negativní.

A když jsme diskutovali o tom, k jakému datu poskytování této daňové výhody ukončit, tak jsme nakonec zvolili nějaké kompromisní datum.

Jsem ochoten diskutovat o tom, jestli jsme tehdy nemohli třeba být ještě o rok benevolentnější, ale mně připadá dnes podstatné, že jsme nějaké datum stanovili s dostatečným předstihem, aby se tomu příslušná podnikatelská sféra mohla přizpůsobit.

A já tudíž, volám-li po zachování našeho úradku, tak nikoliv proto, že bych volal po co nejrychlejším zrušení duty free shopů, ale proto, že volám opravdu po stabilitě, nebo tady byl použit pojem konzistence našeho rozhodování. A to je pro mě věc velmi podstatná.

Co se týče integrace do Unie. Jsem přesvědčen, že v případě, kdybychom přijali tu změnu, že duty free shopy budou požívat daňových výhod až do konce roku 2003, že to nebude znamenat žádný fatální protikrok druhé strany prostě zítra.

Že to není nějakou dramatickou hrozbou, že bychom se díky tomu členskou zemí nestali. Nicméně, a v tom taky upřesním kolegu Žantovského, u kapitoly - daně - nám nehrozí, že by byla znovu otevřena. Ona totiž bude poprvé otevřena právě teď za belgického předsednictví.

Jenom znovu opakuji, že je ve výsostném národním zájmu, abychom se tam pokusili úspěšně vyjednat některá přechodná období týkající se především daně z přidané hodnoty u některých sociálně velmi citlivých položek, u nichž nás jinak směrnice nutí, abychom je přeřadili ze sociální nízké sazby z 5 % dnešních na 22 % budoucích, že jsme museli rezignovat na tuto žádost o přechodné období v případě telekomunikačního sektoru a že v případě některých dalších položek o to hodláme bojovat a že je to ze sociálních důvodů velmi podstatné. O další věci jsem zde já už také sám hovořil, tj. spotřební zdanění u tabákových výrobků. Já sice si uchovávám své vnitřní pochybnosti, jestli se jedná o tak dramatický problém a jestli máme žádat, ale hlavně jestli máme šanci vyjednat dostatečně dlouhé přechodné období. Každopádně je to jeden z důležitých papírů v taškách našich vyjednavačů. Z tohoto hlediska musím konstatovat, že jestliže my prodloužíme onu daňovou výhodu pro duty tax free, tak budeme muset pro tuto položku žádat o přechodné období, protože já jsem netvrdil, že vstoupíme do Unie k 1. lednu 2003, já jsem jenom opakoval, že vláda doposud nezměnila referenční datum, ke kterému chystá aproximaci naší legislativy, a to jistě pan místopředseda Výboru pro evropskou integraci Lánský ví, stejně jako já. Takže bude muset být tato položka zařazena do jednání. Já si musím klást otázku, jestli povolování pokračující výhody pro jistý úzký segment podnikatelů, ze kterého další výhodu získávají už jen němečtí a rakouští turisté a díky níž naopak skomírá podnikání tohoto typu právě v příhraničních obcích nedaleko duty free shopů, jak jsem se osobně přesvědčil, tak jestli je srovnatelnou jaksi položkou národního zájmu s těmi, o nichž jsem se zmínil, tj. vyjednat přechodná období na zachování nižšího zdanění u některých opravdu sociálně citlivých komodit, např. teplo pro vytápění a podobné věci. Tady je pro mě ta odpověď docela jasná.

Já přitom zdůrazňuji, že nemám rád polohu submisivní při vyjednávání s EU. Pokud si vzpomínáte, když jsme minule projednávali novelu spotřební daně, velmi jsem kritizoval evropský systém, na kterém je založena spotřební daň pro tabákové výrobky. Myslím, že bychom měli v budoucnu usilovat o to, aby tento systém zdanění byl změněn. Ale nyní stojíme v jiné situaci a musíme zatraceně dobře přemýšlet, co je skutečně v našem zájmu a co ne, čím si komplikujeme vyjednávací pozici a čím si ji usnadňujeme.

Teď k té problematice technických benzínů. Aniž bych chtěl předstírat, že se mi podařilo za těch pár příspěvků do ní proniknout, tak mně se zdá nakonec situace docela jednoduchá. Poté, co jsem se také jako pan kolega Stodůlka podíval na navrženou účinnost zákona, tak jsem si dokonce přestal být jist, jestli potřebuji slyšet ministra financí. Ono totiž - důvěřuji-li všem předneseným příspěvkům, tak situace je jasná. Poslední poslaneckou iniciativou z té poslední novely, nakonec i pod vládním tlakem, aby se zamezilo daňovým únikům, byla položka u technických benzínů změněna. Nedomyslela se jedna věc, že to bude mít jisté důsledky pro chemické fabriky. A tudíž se teď chceme rychle vrátit k takovému znění, které by tento problém pro Chemopetrol a jiné fabriky používající v masovém měřítku technické benzíny, opět vrátil jaksi do rozumné polohy. Účinnost zákona je stanovena tak, že v žádném případě to nenastane 1. července, ale právě onen měsíc později. Takže argument, že se návrhem musíme dnes buďto nezabývat anebo ho rychle schválit, aby se totiž už nemusel projednávat v Poslanecké sněmovně, nic naváží ten argument, protože i v případě, že návrh vrátíme, tak ho Sněmovna projedná ještě v průběhu prvních červencových dnů a každopádně nabude účinnosti až od 1. srpna. Takže se ptám, promiňte mi, o co vlastně jde.

Já tudíž i nadále, i po této vzrušené debatě, ve které jsme chvíli byli dezorientováni, setrvávám na názoru, že bychom ten návrh zákona měli vrátit Poslanecké sněmovně, a to přinejmenším s pozměňovacím návrhem, o kterém se tady diskutuje nejvíce a který přijal Výbor pro evropskou integraci. Ponechávám na zvážení vás všech ostatních, zdali přijmeme ještě další pozměňovací návrhy doporučené hospodářským výborem či některým ze senátorů či senátorek. Ale mně diskuse dala odpověď, že průšvih, který nastal pro významný průmyslový podnik z volebního obvodu pana senátora Falbra, prostě nastal a na tom už nic nezměníme. Ať se zachováme tak, či onak, tak bude odstraněn až 1. srpna tohoto roku. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Děkuji vám. Další na řadě je paní senátorka Jaroslava Moserová. Po ní pan senátor Robert Kolář. Prosím, paní senátorko, ujměte se slova.

Senátorka Jaroslava Moserová: Vážený pane předsedající, pane poslanče, kolegové, kolegyně, prosím, omluvte mě - pane předsedající - senátorovi Lánskému, že i já se budu ohánět Evropskou unií, ale domnívám se, že tady už nejde o to, zda budou anebo nebudou free shopy na našich hranicích, které v civilizovaných zemích nejsou, ale že jde o to, že my bychom v případě, že to pustíme, skutečně vzbudili dojem neseriózní a nespolehlivý. A to já považuji za nejdůležitější i pro naši pozici ve vyjednávání, jak říkal senátor Skalický.

Byla jsem před necelým týdnem na setkání členských států s kandidátskými zeměmi. Tato věc není považována za bagatelní a hlavně je zapotřebí, abychom působili seriózně, jestliže se už jednou na něčem dohodneme, máme za tím stát. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Děkuji vám. Prosím pana senátora Roberta Koláře. Dalším na řadě je pan senátor Milan Balabán. Prosím, pane senátore.

Senátor Robert Kolář:Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já znovu opakuji, že bohužel jsme problém v rovině spotřební daně pro petrochemický průmysl, a já se na něj teď nechci dívat optikou toho, že je to nějaká továrna ve volebním obvodu některého ze senátorů; já se na to dívám jako na obecný princip, protože původní předloha, kterou předkládal kolega Kořistka, de facto řešila totéž. My rozhodujeme, aby plátci daně spotřební měli tu lhůtu splatnosti - 55 dnů - všichni stejnou, tzn. aby nesponzorovali stát. Jediná obava, která mně vyplývala z diskuse, která tady vyplynula, je ta, že by určité subjekty působící v resortu, a to je jedno, jestli je to Chemopetrol nebo nějaká jiná chemička v jiném volebním obvodě a v jiné části naší republiky, sponzorovaly stát. Že by zaplatily spotřební daň, stát by prostředky měl k dispozici a teprve poté, až by se prokázalo, že to nebyl finální produkt, tak by se de facto daň vracela subjektům. Já jsem principiálně vždycky proti tomu, aby daňoví poplatníci dávali víc finančních prostředků státu na daních, než kolik bezpodmínečně musí. Z toho pramenila moje obava. Tím, že tady ten problém byl otevřen opravdu dneska, myslím si, že moje kolegyně a kolegové z hospodářského výboru mi potvrdí, že jsme o tom nejednali, tady vyplývala ta obava, co se stane k 1. 7. Částečně tu moji obavu, nebo možná úplně, odvrátil kolega Skalický. Pakliže je to tak, jak tady uváděl, že stav, kdy budou muset platit tu spotřební daň, stejně nastane tak jak tak, a stejně by se vlastně jednalo o ten nový režim od 1. 8., pak samozřejmě vím, že problém s tímto zákonem v tuto chvíli není. Nicméně jsem prosil o odložení, protože bych si tím chtěl být stoprocentně jist; tak, jako někteří z vás akcentují problém duty free shopů a našeho vstupu do EU, pro mě jsou zase třeba tady tyto záležitosti hodně důležité. Já si taky nedovedu představit svoje odpovědi na otázky, když my něco takového pustíme dál, teď myslím jako obě komory Parlamentu, a subjekty, kterých se to týká, si na to budou stěžovat, a já budu odpovídat na otázky, proč jsme jako senátoři nebo poslanci něco takového udělali.

Protože z materiálů, které já jsem dostal k dispozici, vyplývají dost hrozivé částky, které by si tyto subjekty musely vlastně půjčovat a potom platit na úrocích. To je vše, jinak na závěr uvádím, že já sám ve svém volebním obvodě žádnou takovou továrnu nemám, pocházím z Prostějova, kde je Starorežná Prostějov, takže by se mohlo zdát, že proto tak podporuji tu novelu pana kolegy Kořistky, ale chtěl bych vás ubezpečit, že Starorežná Prostějov, ta už má těch 55 dní v té původní předloze. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Děkuji vám, pane kolego. Dalším přihlášeným je předseda Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu pan kolega Milan Balabán.

Senátor Milan Balabán: Děkuji, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, budu teď hovořit jako senátor, nikoliv jako zpravodaj a musím reagovat na to, co zaznělo od pana kolegy Falbra, protože pokud by to tak bylo skutečně, asi tak, jak on říká, tak by to nebylo dobré. Samozřejmě o žádné odmítnutí nešlo. Chtěl bych říci, že mě navštívili pan a paní z Chemopetrolu, kteří vylíčili situaci a jejich hlavní obava byla, jestli Senát nezamítne to, co prošlo v PS a co se týká toho, že by v podstatě tam nebyla ta část, kdy oni jako subjekt, který má koncesi, museli platit daň.

Tzn., oni jsou dneska z té řady základní vyňati tím návrhem, protože mají koncesi, nemusí platit. Já jsem jim říkal, že jsem nezachytil žádné signály, že by kdokoliv z výboru nebo kdokoliv ze senátorů měl snahu tady toto zrušit - tuto část. Domluvili jsme se, že je budu informovat po zasedání výboru. Říkal jsem jim rovněž, že samozřejmě na výbor mohou přijít, protože to se nedá ani odmítnout. Ale v podstatě situace nastala taková, jaká nastala. Druhý den jsem je informoval, že v této části nebyly provedeny žádné zásahy a že je to v pořádku. Byli spokojeni. Takže mě překvapuje ta situace. Dokonce jsem je informoval i o tom, že jsou problémy v části technické a části, kterou my vidíme jako složitou v oblasti duty tax free. Tím to skončilo.

Mě překvapuje v podstatě naprosto jiný pohled jejich na tu věc, než kterou prezentovali na návštěvě u mě. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Děkuji vám, pane kolego. Dalším přihlášeným je místopředseda Senátu pan senátor Jan Ruml, který netrval na dodržení § 69 jednacího řádu. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

Místopředseda Senátu Jan Ruml:Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, já také nemám rád, když se zaklínám v mém životě čímkoliv tím, že nemůžeme nic dělat, protože PS nebude reflektovat na naše návrhy. Nerad se zaklínám EU zvláště v situaci nebo v případech, kdy přece my musíme udělat všechno pro to, aby věci u nás fungovaly, ať už budeme v EU, či v ní nebudeme.

Z tohoto hlediska ten problém duty free tax shopů nesleduji z pohledu EU, ale z pohledu našich podnikatelů a našich spotřebitelů. A na rozdíl od kolegy Skalického jsem s ním nesouhlasil od samého počátku. Nejenom z estetických důvodů, že když člověk přijede do republiky, tak ho tam uvítají trpaslíci, prostitutky a podivné podniky podobné veksláckým tuzexům z dob komunismu. Ale proto, že pokud prostě chceme, aby tady fungovalo tržní prostředí, tak víme, že může fungovat jenom tak, že existují rovné stejné příležitosti úplně pro všechny.

A my neustále to tržní prostředí nějakým způsobem destruujeme. My dáváme obrovské výdaje zahraničním investorům proti domácím státním podnikům, proti soukromým zemědělským družstvům, proti soukromým rolníkům, státním školám proti soukromým školám a můžeme pokračovat dále, státním sociálním ústavům, proti soukromým sociálním ústavům nebo neziskovým a my přece to sami kvůli sobě musíme rovnat to prostředí a dávat všem stejná pravidla, nikoliv jenom kvůli EU.

My přece nezbavujeme stát bank proto, že to chce EU, ale protože víme, že když banky jsou v rukou státu, tak nejsou imunní proti politickým zásahům státu a víme, jak to dopadlo v případě našich bankovních domů a doplatíme na to v daleké budoucnosti. Zrovna tak my nepotřebujeme přece nebo nesouvisí naše snaha o zrychlení trestního řízení se snahou o vstup do EU, protože sami chceme, aby tady bylo rychle průchodné právo atd. Z tohoto hlediska, já si myslím, že duty free shopy tady dávno neměly existovat a vůbec nevím, že o tom můžeme dnes diskutovat v souvislosti s EU, protože to byl nemrav od samého počátku a nikdy se to nemělo připustit. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Děkuji vám, a dalším přihlášeným je pan senátor Jaroslav Doubrava a já ho prosím, aby se ujal slova.

Senátor Jaroslav Doubrava:Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já bych především chtěl na začátek opravit tvrzení mého předřečníka. Myslím, že prostitutky a trpaslíci na hranicích, vítající cizince, je výdobytek posledních deseti let a není dědictví komunismu. (Smích v Jednacím sále.)

Já se vám přiznám, že jsem hlasoval pro to, abychom se předloženým návrhem zákona nezabývali, a to ze dvou důvodů. Myslím si, že bychom tím deklarovali to, že finančními nebo daňovými, potažmo rozpočtovými zákony se nechceme zabývat, protože rozpočet, jak známo, do naší sféry nepatří a ten druhý důvod je deklarování toho, že odmítám to nesmyslné spojování úplně rozdílných zákonů tak, jak už jsme tady zaslechli a jak tady bylo řečeno.

Jenomže mi je trošku s podivem, že podle mého názoru hanebné spojení různě laděných zákonů, kdy se spojoval zákon o pomoci zemědělcům, tedy postiženým suchem s narovnáním vztahů, myslím s Německem, a financování politických stran, a tady naší komorou, pokud vím, tento zákon prošel zcela bez vážných problémů.

A tady máme před sebou zákon, který je stejně nesmyslným spojením, nicméně jestliže tady je problém, který před nás položil kolega Falbr, pak nemohu nic jiného, než zvednout ruku pro alespoň schválení tohoto zákona, když už jsme se rozhodli, že se jím budeme zabývat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Děkuji vám. Dalším přihlášeným je pan senátor Václav Fischer. Prosím ho, aby se ujal slova.

Senátor Václav Fischer:Pane předsedající, pane poslanče, dámy a pánové, já jsem skutečně velmi překvapen, že se touto problematikou, myslím tím duty free shopy, opět zabýváme. Je to skutečně velmi zarážející. Padlo zde k tomu několik argumentů, které nemohou obstát a já jsem v podstatě dokonce povinen vás upozornit, že jsem podnikatel a dokonce podnikám mj. i v oblasti duty free, tak o této problematice leccos vím. Vím také co kritizuje EU. A to tady padlo několikrát naprosto špatně.

EU nám zásadně nechce předepisovat, abychom rušili duty free před naším vstupem do EU a teprve v okamžiku vstupu budou zrušeny duty free obchody na letištích a bude zrušen prodej na palubách letadel, která budou směřovat z Prahy, Brna nebo Ostravy na některé z letišť v rámci EU. Ale to, co je zde od začátku kritizováno, je ta naprostá neobvyklá záležitost našich pohraničních duty free shopů, které jsou naprosto neobvyklé. Padlo zde zcela správně, že existují také ještě v Rumunsku a pokud jsem správně informován, někde podél řeckých hranic a ve Slovinsku.

Ale tyto shopy vlastně neměly nikdy vzniknout, protože vedle toho, že vadí Evropské unii, zakládají naprostou nerovnost podnikání, a já jsem velmi překvapen, že jsou zde bohužel i senátoři pravicových stran, které by měly velmi ctít rovnost podnikání, já to považuji za jednu ze základních podmínek a předpokladů svobodného podnikání, a to je koneckonců to, o co zde v posledních 10 letech bojujeme. A já nemám zásadně pochopení pro to, aby zejména pravicoví politici podporovali nerovnost podnikání. To, že se občas s něčím takovým musíme setkávat z jiné strany politického spektra, je pravděpodobně běžné, a je to i založeno politickým bojem, který trvá již dlouhá desetiletí, ale konec konců my, pravicoví politici, bychom něco podobného připouštět neměli. A proto vás velmi prosím, hlasujte podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Děkuji vám, pane kolego. Na displeji už nemám žádného přihlášeného, o slovo se však přihlásil předkladatel pan poslanec Zdeněk Kořistka, a já mu tímto s vaším dovolením uděluji slovo s tím, že nejde o závěrečné slovo k obecné rozpravě.

Poslanec Zdeněk Kořistka:Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, já jsem si vzal slovo z toho důvodu, že jsem byl informován, že pokud bude přerušena rozprava, že jako navrhovatel nebudu mít možnost vystoupit, takže této možnosti využívám v obecné rozpravě.

Chtěl bych tady odpovědět na několik otázek, proč tak brzy další novela spotřebních daní. No protože ve Sněmovně před několika měsíci neprošel pozměňovací návrh, který řešil tu problematiku, kterou jsem tady dal, o jeden hlas. Stejně tak v Senátu na podzim minulého roku, myslím, že to byla kolegyně Paukertová, podávala pozměňovací návrh, který by vyřešil lhůty splatnosti, tento Senát jí nevyhověl. Mohl být problém vyřešený a možná, že jsme tady dneska nemuseli řešit problematiku duty free shopů, protože by tady nebyl Kořistkův návrh, říkám trošku ironicky, trošku i do vašich řad.

Ta chyba nevznikla v mém návrhu, ale chyba, která se tady teď hodně diskutuje, vznikla ve vládním návrhu zákona, tzn. ta daňová povinnost podniků, které fungují v chemii. Souhlasím s kolegou Topolánkem o tom, že se vždy ke každému návrhu, který může být konzistentní, a ten můj původní návrh byl konzistentní, protože řešil věcný problém, vždycky nalepí nějaké jiné návrhy. Jasně, že to jsou lobbistické návrhy. Já jsem ale přesvědčený, že lobbing patří i do Poslanecké sněmovny i do Senátu, musí to být ovšem lobbing pozitivní. (Smích v sále.)

Já si myslím, že slovo lobbing se běžně používá i v zahraničí i v západoevropských zemích. Myslím si, že není na tomto slově nic špatného. Chtěl bych tady ovšem upozornit na jednu věc. Já bych vás chtěl poprosit, pokud přerušíte projednávání toho bodu do pátku, víte, že Poslanecká sněmovna bude zasedat jenom nějakou určitou dobu, abychom nepromarnili ten čas, abychom se nedostali do situace, že vy ten problém vyřešíte, nakonec se vrátí návrh zákona do Poslanecké sněmovny, a ona již fyzicky ho nebude moci projednat na této schůzi a další jednání Poslanecké sněmovny je až v říjnu. Pak to bude problém. Na to tady jenom chci upozornit, protože to by bylo asi velice nemilé.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Já se velice omlouvám, pane poslanče, prosím, pokračujte.

Poslanec Zdeněk Kořistka:Já jsem poslouchal, co to znělo za mnou. A na samý závěr bych vás chtěl poprosit, abyste přijali řešení, které bude dobré nejenom pro můj návrh, které vyřeší problém podniků, které snad vyřeší i problém duty free shopů, protože to referenční datum je 1. 1. 2003. I tady lze najít řešení, tzn. lze dát pozměňující návrh, který se k tomuto datumu přiblíží. Ten původní poslanecký návrh jde přece jenom dál, ale ve Sněmovně byl kompromisní návrh, bohužel Sněmovna ho neodhlasovala.

Já bych vás chtěl poprosit tímto o podporu tohoto návrhu ještě jednou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Děkuji vám, pane poslanče, ale mezi tím se přihlásili další dva kolegové, a já tedy udělím slovo panu senátorovi Jaroslavu Kuberovi.

Senátor Jaroslav Kubera: Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem teď na velkých rozpacích. Z jedné strany mě ovlivňuje pan kolega Fischer, z druhé strany pan kolega Topolánek. Já jsem proti tomu, aby tady byly duty free shopy, ale na druhé straně si uvědomuji a upozorňuji, že kolega Falbr nejmenoval všechny podniky, kterých se týká problém s daní na technický benzín, jsou to mj. i např. čistírny oděvů, barvy laky apod. Takže z toho je velmi těžké řešení. To řešení víme, proč tak je. Kdyby Poslanecká sněmovna mohla přehlasovávat jenom jistý návrh a jistý ne, tak to problém není, protože ona by třeba přehlasovala duty free shopy a toto by tam nechala. My se s tím nějak musíme vypořádat. Myslím si, že jedna z možností, jak bychom se s tím mohli vypořádat, je ta, že návrh schválíme a poté dáme senátní návrh zákona, který zkrátí existenci duty free shopů na termín, který budeme potřebovat. My té zákonodárné iniciativy příliš mnoho nevyužíváme.

Já jsem byl nedávno v Řecku, byly to kraje, kterými se nám vyhrožovalo, že když je nebudeme mít, tak nevstoupíme do EU, a každý den se objevuje nová a nová zpráva, cože nám to zabrání ve vstupu. Já jsem byl týden v Řecku a tam u bazénu měli sloupy s veřejným osvětlením, a ty sloupy byly spojeny kabelem, který vedl od sloupu ke sloupu. Jestli se vám zdá, že to s ničím nesouvisí, tak to souvisí např. s tím, že my už jsme měli mnoho barev drátů v obyčejné zásuvce 220 voltů. Měli jsme tam původně oba černé dráty, pak jsme měli jeden modrý, jeden zelený, teď nevím, v tuto chvíli to nesleduji, tak abych věděl, který je teď platný. Až vstoupíme do EU, tak možná budeme mít zase jinou barvu. Neumíte si představit, jaké to byly náklady, když někomu odpojili elektroměr a museli mu udělat revizi, tak on tu instalaci musel předělávat. Takto život nestojí.

Ten přechod je postupný a samozřejmě duty free shopy někdy vznikly. Já je považuji za nemravné vůbec ze samého principu, ale nemůžu se přenést přes to, 2 miliardy jenom Chemopetrolu není málo peněz a vy víte, jak je to s úvěry, a nota bene není pravda, že to je posila pro státní rozpočet. Státní rozpočet ve svém závěru z toho nic mít nebude, tam jde jenom o přechodné časové období, kdy ten podnik musí mít peníze na to, aby tu daň zaplatil, kterou potom dostane. Budu hlasovat přes duty free shopy pro schválení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Děkuji vám, pane kolego, a prosím pana senátora Michaela Žantovského, aby se ujal slova.

Senátor Michael Žantovský:Já mám již také jenom tři poznámky, pane předsedající. Ta první je k panu předkladateli, on asi slyšel, že jsme se tady zasmáli při vyslovení pojmu pozitivní lobbing. Ten smích se nevztahoval na pojem lobbing, já jako on připouštím, že lobbing je součástí politiky, patří do Parlamentu. Zarazila mě ta slova pozitivní lobbying, protože ta pro každého znamenají něco jiného. Já si myslím, že není pozitivní a negativní lobbing, ale je lobbing, řekl bych, korektní a nekorektní, je lobbing průhledný a neprůhledný, je lobbing, který se skrývá za jiný zástupný problém, a je lobbing otevřený a přímý, a je lobbing a je korupce. To je nutné rozlišovat, jsou to jiné věci, něco z toho je legitimní, něco z toho legitimní není.

Pokud se týče toho faktického problému technického benzínu, myslím si, že zde již velmi přesvědčivě bylo argumentováno, že ten problém má řešení ve stejném časovém horizontu, ať ten zákon zítra vrátíme, anebo nevrátíme. Ta účinnost zákona bude k 1. srpnu v obou případech.

A pokud se týká toho, co tady padlo o Evropské unii, tak já také patřím k těm, kteří nevyznávají submisivní přístup k EU, a já jsem, jak si možná někteří všimli, velice hlasitý, pokud se týká přechodných období na volný pohyb pracovních sil a dalších věcí.

Ale současně si troufám přece jenom upozornit, že jsem jedním z mála lidí v této komoře, kteří se podíleli na vyjednávání o vstupu ČR do mezinárodních organizací, a ne nevýznamných. V prvním případě to bylo OECD, ve druhém to bylo NATO. Troufám si tvrdit, že mám určitý cit pro úzká hrdla těch vyjednávacích situací a pro rizika, která s sebou nesou, a rozhodně bych jednal tak, abych se v každém případě takovému riziku vyhnul. A když jsem slyšel pana kolegu Lánského říkat to, co říkal, tak se musím přiznat, ať se na mě nezlobí, že se mi ulevilo, že už není místopředsedou vlády pro evropskou integraci.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Děkuji a to bylo poslední vystoupení v rozpravě. S faktickou poznámkou se hlásí pan senátor Robert Kolář. Prosím.

Senátor Robert Kolář: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, já bych chtěl stáhnout ten svůj původní návrh na přerušení, protože z té diskuze, která tady probíhala, v podstatě vyplývá, že já bych tu situaci ještě zkomplikoval, protože pokud bychom v pátek schválili ten zákon s pozměňovacími návrhy a on by nebyl v pátek doručen poslancům na stoly, tak de facto ho do konce toho dalšího týdne nemohou projednat a pak by opravdu hrozilo, že bude projednáván až v říjnu, takže ta moje obava, kterou jsem tady vyslovoval s tou spotřební daní, by vlastně těm subjektům ještě uškodila, což jsem si v tu chvíli neuvědomil, ten časový prostor, který zbývá pro jednání PS. Spíše jsem chtěl docílit toho, abychom měli, pokud možno co nejvíce informací pro tak závažné rozhodnutí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Pan kolega svůj návrh stáhl, proto o něm nebudeme hlasovat a já se ptám, kdo ještě chce vystoupit v obecné rozpravě? Nikdo se nepřihlásil elektronicky, nikdo se nehlásí ani jinak, proto obecnou rozpravu končím. A ptám se pana předkladatele, zda si přeje vystoupit na závěr obecné rozpravy. Pan poslanec Zdeněk Kořistka si nepřeje vystoupit. A já se tedy ptám pana zpravodaje garančního výboru pana senátora Milana Balabána, zda si přeje vystoupit. Ani on si nepřeje vystoupit.

Je tedy namístě hlasovat o návrzích, které byly předloženy v obecné rozpravě. Byl to jeden návrh, který předložil pan senátor Mirek Topolánek, a to návrh zákona schválit. Po znělce o něm nechám hlasovat.

Vážené kolegyně, kolegové, budeme hlasovat o návrhu schválit Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 17/2000 Sb. a zákon č. 22/2000 Sb. (senátní tisk č. 68).

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s předloženým návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Skončilo hlasování č. 30. V něm bylo registrováno 68 senátorek a senátorů. Pro schválení návrhu bylo potřebných 35 hlasů, bylo uděleno 24 hlasů, proti bylo 23 kolegů a kolegyň. Návrh byl zamítnut. A já v tomto okamžiku otevírám podrobnou rozpravu. A ptám se, kdo si v podrobné rozpravě přeje vystoupit? Nikdo se nehlásí, proto podrobnou rozpravu končím.

Protože pozměňovací návrhy byly předloženy v senátním tisku, mám za to, že podle jednacího řádu, byly řádně předloženy. Ptám se v tomto okamžiku pana předkladatele, zda si přeje vystoupit na konec podrobné rozpravy? Má na to právo, i když podrobná rozprava neproběhla. Nepřeje si vystoupit, a prosím proto pana zpravodaje garančního výboru, aby předstoupil k řečništi a přednášel jednotlivé pozměňovací návrhy, o kterých následně dám hlasovat.

Senátor Milan Balabán: Pane předsedající, kolegyně, kolegové, pozměňovací návrhy obou výborů máte v tisku č. 68/4 a sice v části A pozměňovací návrhy Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a v části B pozměňovací návrhy Výboru pro evropskou integraci. Vzhledem k tomu, že bod A2 je stejný jako bod B, tak prakticky můžeme hlasovat pouze o tom, co je v té části A. S tím, že bychom měli hlasovat ve dvou krocích, a sice v prvém kroku o těch technických úpravách položek, kde, jak jsem už uvedl v předkladu, ty položky jsou špatně nazvány, ta poslední je dokonce špatně očíslovaná. Je to zprecizování tak, aby nemohlo docházet k omylům a k nějakým daňovým únikům.

Takže bychom měli hlasovat o části A1 jako celek.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Já v tomto okamžiku považuji za nutné, přestože tím budeme trochu zdržovat, ale pro záznam bohužel bude nutné, aby pan zpravodaj aspoň ty rozdíly přečetl do… (Z pléna: máme)Protože je to všechno v tisku, omlouvám se, můžeme tedy hlasovat. Jak řekl pan zpravodaj, dávám hlasovat o té první části a ptám se, zda pan zpravodaj doporučuje. Ano. Stanovisko pana předkladatele - kladné.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, prosím, aby stiskl tlačítko NE a zdvihl ruku. Skončilo hlasování č. 31. V něm se zúčastnilo 64 senátorek a senátorů, kvorum pro schválení 33, pro se vyslovilo 55 senátorek a senátorů, proti nebyl nikdo, návrh byl schválen.Prosím, pane zpravodaji.

Senátor Milan Balabán: Děkuji. Nyní bychom měli hlasovat o části A2, to znamená část 3. a 4. vypustit a část 5. článek 5 přečíslovat a upravit, jak je v materiálu uvedeno.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Děkuji. A ptám se na stanovisko pana zpravodaje. Doporučuje. Pan předkladatel nedoporučuje. Zahajuji hlasování. Kdo je pro předložený návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Skončilo hlasování č. 32, zúčastnilo se ho 65 senátorek a senátorů, kvorum 33, pro se vyslovilo 50 senátorek a senátorů, proti byl vznesen 1 hlas. Návrh byl schválen.Prosím, pane zpravodaji, pokračujete.

Senátor Milan Balabán: To je vše.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Nyní budeme hlasovat o tom, zda Senát vrátí předložený návrh zákona PS ve znění schválených pozměňovacích návrhů.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

V hlasování č. 33 se zúčastnilo 66 senátorek a senátorů, kvorum 34. Pro se vyslovilo 55 senátorek a senátorů, proti byli dva. Návrh byl schválen.

Děkuji panu předkladateli, děkuji oběma zpravodajům a projednávání tohoto bodu končím.

Dalším bodem jednání je:

Projednání návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, a o změně zákona č. 569/91 Sb., o pozemkovém fondu ČR, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 357/92 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů.

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 70.Prosím pana poslance Jana Grůzu, který zastupuje navrhovatele, aby nás seznámil s návrhem tohoto zákona. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Jan Grůza:Dobrý den. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych vám jménem navrhovatelů předložil návrh zákona, kterým se mění zákon č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských pozemků a lesních pozemků na jiné osoby.

Ke změně zákona nás vedou zkušenosti z realizace prodeje státní zemědělské půdy, dále snaha o zjednodušení procesu prodeje, odstranění nejednoznačného znění stávajícího zákona, zúžení restrikcí omezujících nabídku pozemků a snaha o zreálnění kupní ceny.

Navrhovaná změna se dotýká i poskytování náhradních pozemků oprávněným osobám podle zákona o půdě, které upřednostňujeme před ostatními nabyvateli tak, aby mohl být bezproblémově dokončen proces nabídky náhradních pozemků před prodejem.

Novela dále při zachování principů, že z prodeje jsou, až na výjimky, vyloučeny právnické osoby, určitým způsobem upřednostňuje nájemce hospodařící na státní zemědělské půdě.

Poměrně zásadní změnou je úprava nabývání pozemků jejich oprávněnými uživateli v zahrádkových nebo chatových osadách. Ti dosud užívají pozemky ve vlastnictví státu na základě nájemních smluv, uzavřených s Pozemkovým fondem ČR, a podle ustanovení § 22 odst. 4 zákona o půdě mají jako nájemci pozemku předkupní právo, které však končí uplynutím deseti let od účinnosti zákona o půdě, tj. dnem 24. 6. 2001.

Vzhledem k této skutečnosti by se mnozí uživatelé zahrádek dostali do právní nejistoty, protože podle stávajícího znění zákona č. 95/1999 Sb. by mohla zmíněné pozemky získat třetí osoba. Proto se v novele navrhuje řešit jejich právní postavení založením nároku na převod jimi užívaných pozemků.

Ohled na krátkost času, po který budou ještě uživatelé zahrádek používat zákonnou ochranu, vede předkladatele návrhu k tomu, že navrhujeme Sněmovně i tomuto Senátu, aby s tímto návrhem vyslovily souhlas již v prvním čtení.

Cílem navrhované úpravy zákona č. 95/1999 Sb. není finanční efekt z prodeje státní zemědělské půdy, nýbrž privatizace těchto pozemků ve prospěch fyzických osob podnikajících v zemědělské výrobě a dále převod prostřednictvím obcí na veřejně prospěšné účely a bydlení.

Novela také umožňuje sjednocení vlastnictví pozemků a staveb. Tento záměr koresponduje se základním cílem původního znění zákona č. 95/1999 Sb. Navržená změna nevyvolává žádné nároky na státní rozpočet, protože rozpočet Pozemkového fondu je od rozpočtu státu zákonem oddělen.

V závěru mi dovolte, vážené paní senátorky a páni senátoři, abych vás požádal o schválení této novely zákona bez přijímání pozměňujících návrhů. K tomu mě vede především skutečnost, jak jsem již o ní hovořil, že 24. 6. uplynula lhůta, kterou měli zahrádkáři předkupní právo podle zákona o půdě, a jakékoliv další prodlužování této lhůty, jakékoliv další odkládání a další schvalování ve Sněmovně by znejistilo právní postavení především těchto lidí.

Jedná se o drobnou novelu zákona, která si neklade za cíl reagovat na všechny zkušenosti, které vznikají při prodeji státní zemědělské půdy. Tuto novelu jsme skutečně připravovali a přijímali jako malou novelu zákona, která má řešit skutečně velmi malý okruh problémů vznikajících z tohoto zákona.

Vážené dámy a pánové, prosím vás o schválení tohoto zákona. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Děkuji vám, pane poslanče. Prosím, abyste zaujal své místo u stolku zpravodajů.

Tento návrh zákona byl přikázán Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Výbor určil jako svého zpravodaje pana senátora Petra Fejfara a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 70/2.

Následně byl návrh zákona přikázán Ústavně-právnímu výboru, který určil jako svou zpravodajku paní senátorku Dagmar Lastoveckou, a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 70/3.

Garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona je Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 70/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Adolf Jílek, kterého nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím také, aby uvedl, zda tato zpráva je společnou zprávou všech zpravodajů.

Senátor Adolf Jílek: Vážený pane předsedající, pane poslanče, tato zpráva je zprávou společnou. Možná, že ji budou chtít trochu komentovat kolegové zpravodajové, ale v zásadě je to zpráva společná.

Dámy a pánové, k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, a o změně zákona č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu ČR, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů tak, jak byla předložena zástupcem předkladatele panem poslancem Grůzou.

Z důvodové zprávy, která byla přiložena k tomuto materiálu, vyplývá, že zemědělský výbor PS PČR se na své schůzi 23. března zabýval problémy, které vyplývají ze současné platné úpravy pro převod náhradních pozemků podle zákona 229/1991 Sb., platné znění, a prodejem státní půdy podle zákona č. 95/1999 Sb.

Zabýval se také urychleným dokončením restitučního procesu včetně náhrad a dospěl k závěru, že je nutné připravit změnu zákona č. 95/1999 Sb. jednak za účelem bezproblémového dokončení nabídky náhradních pozemků před prodejem, jednak k odstranění legislativních překážek plynulé realizace prodeje státní půdy.

Pokud jde o poskytování náhradních pozemků, změna vymezuje přednost oprávněných osob před obcemi, pokud se nejedná o veřejně prospěšnou stavbu nebo stavbu pro bydlení.

Ve vztahu k prodeji státní půdy novela reaguje na dosavadní zkušenosti s aplikací zákona č. 95/1999 Sb. a její snahou je zúžení restrikcí daných dosud platnou úpravou ve vztahu k nabídce pozemků a snaha o reálnější ceny těchto pozemků.

Další zásadní změnou je nabývání pozemků jejich oprávněnými uživateli v zahrádkových nebo chatových osadách, jak již pan poslanec zdůraznil. Zákon č. 229/1991 Sb. ani jiný právní předpis nekonstituovaly Pozemkovému fondu potřebné dispoziční oprávnění k prodeji této půdy uživatelům. S ohledem na specifický charakter pozemků v zahrádkových a chatových osadách byl pro tento okruh nabyvatelů stanoven specifický režim převodu.

Je potřeba si uvědomit, že při užívání těchto pozemků kromě materiálních důvodů převažují u těchto lidí především důvody emotivní k půdě, o kterou se starají v mnoha případech několik desetiletí.

Novela zachovává princip, že z prodeje jsou, až na výjimky, vyloučeny právnické osoby. Určitým způsobem upřednostňuje společníky obchodních společností nebo členy družstev, které nabývaly majetek zemědělské prvovýroby a na základě zákona č. 92/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Touto novelou je také rušeno dosavadní ustanovení, podle něhož se meliorační zařízení převádí bezúplatně. Ostatní úpravy jsou spíš technického rázu a jejich účelem je odstranění nejednoznačného znění platného zákona a zjednodušení procesu prodeje.

Chtěl bych zdůraznit, že cílem navrhované úpravy zákona č. 95/1999 Sb. není finanční efekt z prodeje státní zemědělské půdy, ale privatizace těch pozemků ve prospěch fyzických osob podnikajících v zemědělské výrobě, a dále převod prostřednictvím obcí na veřejně prospěšné účely a pro bydlení. Novela též umožňuje sjednocení vlastnictví, pozemků a staveb, což je v mnoha případech dosud neřešitelný problém.

Jenom připomínka k legislativnímu procesu. Návrh byl Poslanecké sněmovně předložen k projednání podle § 90 odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Poslanecká sněmovna nesouhlasila s navrženým projednáním, tj., aby s návrhem zákona vyslovila souhlas již v prvém čtení.

Na 35. schůzi byl proto návrh přikázán k projednání zemědělskému výboru. Zemědělský výbor projednal návrh zákona a přijal usnesení schválit návrh zákona ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

Návrh byl poslán dne 8. února 2001 vládě ke stanovisku. Vláda návrh projednala a dne 7. března 2001 v usnesení č. 214 nepřijala k návrhu jednoznačné stanovisko, ale uplatnila pouze připomínky, které tvořily přílohu usnesení vlády č. 214.

Poslanecká sněmovna tuto předlohu zákona dne 25. května 2001 schválila, když ze 161 přítomných poslanců bylo 118 pro a 11 hlasů bylo proti.

Ke kompatibilitě s právem EU bych chtěl jenom připomenout, že komunitární právo zásadně nezasahuje do vlastnictví zemědělské půdy, mezi členskými státy jsou v těchto otázkách značné diference. A protože zákon č. 95/1999 Sb., na kterém je tato novela konstituována a nemění jeho principy, byl projednán a shledán, že je kompatibilní s právem EU, mohu prohlásit, že i tato novela je kompatibilní.

K návrhu zákona, který máte. Tento návrh je rozdělen do dvou částí a tří článků.

První částí je novela zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků. V části druhé v třetím článku je stanovena účinnost novely na den vyhlášení zákona, a to z důvodu, že novela obsahuje ustanovení, která upravují možnost nabývání pozemků v zahrádkových a chatových osadách jejich uživateli, kteří dosud užívají pozemky ve vlastnictví státu na základě nájemných smluv, uzavřených s Pozemkovým fondem.

Existence předkupního práva podle § 22 odst. 4 zákona č. 229 zanikla 24.6.2001, jak již sdělil pan předkladatel. Ptal jsem se pana předsedy Pozemkového fondu, jak tuto otázku řeší. Tato otázka pro nejbližší období byla vyřešena prodloužením smluv do konce tohoto roku tak, aby si mohli uživatelé těchto pozemků požádat při nabytí účinnosti tohoto zákona.

Problémy, které v zákoně byly, bych jenom krátce shrnul.

Je to v § 4 a § 5, kde na jedné straně je stanoveno, že nabyvatelem se mohou stát vysoké školy, které vzdělávají v zemědělských a lesnických oborech, a v § 5, že to mohou mít pouze pro potřebu výchovy a výuky v oblasti zemědělství. Tam bylo předkladateli vysvětleno, že toto má řešit vyhláška Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Pokud to vyhláška řeší, je to v pořádku.

V ustanovení § 5 odst. 7 je stanoveno pořadí uspokojení žadatelů o převod a v § 7 odst. 10 je rovněž pořadí, které je jiné.

I když tyto nejasnosti trochu komplikuji zákon, a já si uvědomuji, že tento zákon nemůže být dokonalý, je to pouze, jak předpokládám, pouze jedna z dalších novel tak, jak bude přicházet život a jak se budou sbírat zkušenosti s prodejem státní půdy, přijal garanční Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který projednával tento návrh zákona dne 14. června 2001 na své schůzi, usnesení tohoto znění:

Po zpravodajské zprávě senátora Adolfa Jílka a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodajem výboru pro projednání na schůzi Senátu senátora Adolfa Jílka a pověřuje předsedu výboru senátora Milana Balabána předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

Stejně tak Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí na svém zasedání 13. června 2001 doporučil návrh zákona schválit, a taktéž Ústavně-právní výbor na svém zasedání dne 20. června 2001 doporučuje Senátu návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Děkuji vám, pane kolego. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů a sledoval rozpravu, abych vás mohl případně požádat o stanovisko k případným předloženým návrhům.

Zpráva byla společná všech tří výborů, které tento návrh projednávaly. Přesto se ptám zpravodaje Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí pana senátora Petra Fejfara, zda si přeje vystoupit? Nepřeje.

Ptám se také zpravodajky Ústavně-právního výboru paní senátorky Dagmar Lastovecké. Ta si vystoupit přeje. Prosím, paní předsedkyně, máte slovo.

Senátorka Dagmar Lastovecká:Pane předsedající, pane poslanče, dámy a pánové. Chtěla bych pouze doplnit to, co zde už zaznělo od zpravodaje garančního výboru ohledně určitých legislativních nedostatků předložené novely. Byly zde zmíněny některé nejednotnosti nebo nesoulad v užívaných pojmech.

Je tam ještě jeden problém, který spočívá, když to zjednoduším, v nestanovení lhůty. Ústavně-právní výbor se tázal zástupců Pozemkového fondu, zda v souvislosti s těmito nepřesnostmi nemůže dojít k problémům s interpretací nebo aplikací příslušných ustanovení. A bylo nám zodpovězeno, že nikoliv.

V zájmu rychlejšího dořešení vlastnických vztahů k zemědělským pozemkům převody od státu, což je smyslem novely, doporučil Ústavně-právní výbor schválit tento návrh s tím, že byla jakási shoda na tom, že pokud by novela postoupila do podrobné rozpravy, předložila bych upřesňující pozměňovací návrhy k těmto ustanovením.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Děkuji vám, paní kolegyně.

A teď je mojí povinností se zeptat, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát projevil vůli návrhem zákona se nezabývat?

Nikoho nevidím. Otevírám proto obecnou rozpravu, do které se v tomto okamžiku přihlásil jako první pan senátor Pavel Eybert. Prosím tedy, aby se ujal slova.

Senátor Pavel Eybert:Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolím si obrátit vaši pozornost na jednu záležitost, kterou předložený návrh zákona neřeší, ale řešit by potřeboval.

V současné době jsou převáděny zřizovatelské funkce ke středním školám a učilištím ze státu na kraje. Převádí se jim rozsáhlý majetek, který letošního roku nabudou. Stát se rozhodl, že zřizovateli středního školství budou kraje. Týká se to také učilišť, středních škol a vyšších odborných škol, na kterých jsou studijní obory zemědělského, lesního a veterinárního zaměření, na kterých se studuje rostlinná výroba, živočišná výroba, chovatelství, pěstitelství, chmelařství, vinařství, ovocnářství, šlechtitelství, semenářství, rybářství, drůbežářství, včelařství, lesnictví a další obory.

Dosud tuto studijní činnost vykonávají na školních statcích nebo tzv. biologických kabinetech. Školních statků máme v ČR 42, biologických kabinetů 8. Celkem obhospodařují 10 tisíc ha státní půdy, z čehož je na 5 tisíc ha orné půdy a luk a druhých 5 tisíc ha jsou specializované plochy, vinohrady, zahradnictví, sady, školky apod. Dosud je stát svým státním školám prostřednictvím Pozemkového fondu propůjčoval. Stát převedl a převádí krajům budovy škol, statků, zařízení, jiné pozemky než zemědělské, vybavení, stroje. Osud zemědělských pozemků, které dnes školní statky využívají, je do budoucna poměrně nejistý. Pozemkový fond, pokud mu pozemky zůstanou ve správě, je časem může vydávat jako náhradní pozemky pro uspokojení restitucí.

Stát má celkem asi 750 tisíc ha zemědělských pozemků a chce asi 500 tisíc ha zemědělských pozemků odstátnit. Jestliže jsme se rozhodli, že střední zemědělské školství přesuneme ve zřizovatelské funkci na kraje, pak bychom měli také školám, které ke své funkci potřebují zemědělské pozemky, tyto pozemky převést. V tomto návrhu zákona tak obdobně činíme pro veřejné vysoké školy, které se zabývají vzděláním v zemědělských a veterinárních oborech.

Proto jsem si dovolil analogicky totéž navrhnout pro střední stupeň vzdělávání v těchto zemědělských oborech. Vím, že zde bude argumentováno právním vakuem v případě, že návrh zákona budeme vracet PS s pozměňovacími návrhy pro zahrádkáře. Ale právní vakuum už zde stejně vznikne, neboť tato novela nenabude účinnosti do doby 30. 6. letošního roku; to už se opravdu stihnout nedá. A tak si myslím, že není podstatné, jestli to právní vakuum bude trvat měsíc nebo dva.

Pokud by k tomu byla vůle, lze vrátit návrh zákona PS tak, aby ho mohla projednat ještě na právě probíhající schůzi a zdržení by bylo minimální. Jak zde řekl zpravodaj garančního výboru, smlouvy zahrádkářům Pozemkový fond prodloužil až do konce letošního roku.

Vážené senátorky, vážení senátoři, prosím proto o podporu tohoto mého pozměňovacího návrhu, který, jak již doufám, máte rozdaný a který přednesu v podrobné rozpravě. Naše školství si podporu zaslouží. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Děkuji vám, pane kolego. Ptám se, kdo chce ještě vystoupit v obecné rozpravě k tomuto návrhu zákona. Pan kolega Jan Fencl. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Fencl, ministr vlády ČR: Pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, myslím, že už všechno důležité bylo řečeno. Já se jen pokusím říct několik informací, které považuji za důležité, aby byly před vaším hlasováním, před vaším rozhodováním, ještě jednou sděleny.

Chtěl bych říct, že motivem této novely je snaha o zjednodušení procesu prodeje státní půdy, zúžení restrikcí omezujících nabídku pozemků, snaha o zreálnění kupní ceny těchto pozemků a v neposlední řadě i snaha o dokončení procesu nabídky náhradních pozemků oprávněným osobám podle příslušného zákona - zákona o půdě.

Řekněme, že řešení byla modelována zkušenostmi, které Pozemkový fond za dané období nabyl. Velmi chci zdůraznit, že řešení, kterým je ošetřen problém zahrádkářů, je řešením dobrým a velmi by neprospělo prodlužovat právní vakuum, které v podstatě opravdu nastalo 24. 6. 2001.

Za velmi důležité považuji to, co se zdálo být téměř neuvěřitelné, že PS se shodla na tom, že existuje vůle zakotvení přednostního práva u těch, kteří na půdě hospodaří 5 let; to předkupní právo, jak už bylo řečeno, je limitováno 50 % řádně pronajaté půdy a maximálně 300 ha. Myslím, že všechny další důvody byly velmi dobře pojmenovány a vám představeny.

Chtěl bych velmi věcně a přátelsky zareagovat na pana senátora Eyberta ve věci řešení pozemků vlastněných státem ve vztahu k středním zemědělským školám. Za prvé bych chtěl ctěný Senát informovat o tom, že stávající právní úprava umožňuje převod nemovitostí - tedy pozemků a staveb - na organizační složky státu, takže není potřeba nic jiného než vůle takto učinit. To je první informace.

Druhá informace, kterou považuji za velmi důležitou, je informace, že včera PS ve druhém čtení novely - další novely zákona o Pozemkovém fondu, přijala pozměňovací návrh, kde je mj. zakotvena možnost bezúplatného převodu nemovitostí na kraje, a to konkrétně nemovitostí potřebných - teď prosím o vaši pozornost, pro předškolní zařízení, školy a školská zařízení zřízená krajem. Pokud tento problém patří někam a je potřeba ho ošetřit, pak patří sem, a nepatří do této novely zákona. A to z důvodů prostých, protože tato novela se téměř výhradně zabývá převodem a řešením problémů osob fyzických. Další rozšiřování okruhu právnických osob v této materii bych nepovažoval za moudré. Důležité, co vám chci ještě říct, je to, že důsledkem schválení tohoto pozměňovacího návrhu Senátem - znamenalo by prodloužení toho, co pan senátor nazval právním vakuem, tedy prodloužením řešení pro všechny zúčastněné, ale především zahrádkáře, kterým ten termín skončil 24. 6. - nejméně o 3 měsíce.

Já jsem si ve spolupráci s oběma komorami nechal připravit návrh možného řešení a z něho vyplývá, že dolní komora by se touto materií, pokud bychom ji vrátili dolní komoře, mohla zabývat nejdříve 14. 7., tj. sobota přespříští týden, a to podle mého názoru nelze stihnout. Tedy moje stanovisko je, že jsem připraven se touto záležitostí dále nadstandardně zabývat při jiné materii a velmi nerad bych musel zahrádkářům vysvětlovat, že na konečné řešení budou čekat ještě další tři měsíce. Proto vám chci sdělit, že budu hlasovat pro přijetí návrhu zákona ve znění postoupeném PS. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Děkuji, pan kolega vystoupil současně v některých větách jako ministr zemědělství a já si myslím, že to tak bylo správné. Prosím vás, abyste se přihlásili ti, kteří ještě chtějí vystoupit. Právě se přihlásil pan kolega Pavel Eybert a já mu tímto uděluji slovo. Prosím, pane kolego.

Senátor Pavel Eybert: Pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, já bych chtěl jenom stručně zareagovat na to, co tady řekl pan ministr Fencl. Já velmi vítám sdělení, že tato problematika bude řešena návrhem zákona, které ošetří celé školství. To je pro mě velmi pozitivní zpráva a je to to, co jsem si představoval, že bychom si pro naše školství svým způsobem pro pozemky, které užívají, ať jsou to předškolní zařízení, nebo základní školy nebo jiné další školy, umožnit, aby získaly do svého majetku i ty pozemky, které jsou dnes ve správě Pozemkového fondu, jako jsou třeba školní zahrady apod. To velmi vítám.

Otázka, jestli to PS projde a jestli to k nám dorazí a bude to v té podobě, o které jsme tady slyšeli. To je jedna poznámečka. Druhá poznámečka. To, co tady pan senátor a ministr Fencl zmínil, že střední školy jako organizační složky státu mohou nabývat majetek státu, to je pravda, jenomže ona bohužel už právě většina středních škol je k 30. 6. převedena do zřizovatelské funkce kraje a přestaly být organizačními složkami státu. A proto už nemohou nabývat státní majetek. To je ten důvod, proč se na mě řada těch středních škol obrátila a proč jsem tady s tím návrhem vystoupil. Ty nejposlednější budou převedeny k poslednímu září - po vlnách ve třech měsících k 1. 4., k 1. 7. a 1. 10. převádějí okresní úřady, dnes referáty školství okresních úřadů, střednímu školství jeho zřizovatelskou funkci, a tím pádem i majetek ze státu na kraje, a tudíž přestávají být organizačními složkami státu a přestávají mít tu schopnost podle jiných zákonných norem nabývat státní majetek. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Děkuji vám, pane kolego. Znovu se ptám, kdo ještě si přeje vystoupit? Pan kolega Jiří Brýdl. Pane senátore, ujměte se slova.

Senátor Jiří Brýdl: Pane předsedající, pane poslanče, kolegyně, kolegové, kolega Eybert je racionální člověk a my to víme, a jeho pozměňovací návrhy jsou vždycky k věci. Ale myslím si, že v této chvíli, co řekl pan ministr s tím, kde je to lépe věcně usazeno, bychom měli počítat a ta hypotetická otázka v tom, co říkal kolega Eybert, zda to dorazí v této podobě, je sice otázkou relevantní, ale je to v zájmu krajů jako obecné řešení, tak se domnívám, že PS nebude chtít to změnit, protože to je na prospěch krajů a to význam má. Myslím si, že když si vážím toho, co kolega Eybert chce řešit, že bychom měli souhlasit s tím, jak se usnesly výbory, kde se to projednávalo a přijmout tento zákon ve znění postoupeném PS a nerozšiřovat to nad rámec té úzké novely, jak tady bylo naznačeno panem poslancem Grůzou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Děkuji vám, pane senátore. Nemám žádného přihlášeného, a proto obecnou rozpravu končím. Ptám se pana předkladatele, pana poslance Grůzy, zda si přeje vystoupit na závěr obecné rozpravy. Přeje. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Grůza:Dámy a pánové, jenom několik slov. Já jsem zde hovořil o tom, že jsme původně tento zákon předkládali do Sněmovny v prvním čtení, aby byl projednán a schválen ve zkráceném režimu. Zapomněl jsem dodat to b), že potom sněmovna nevyhověla této žádosti předkladatelů. Na základě toho se vyskytly určité nejasnosti s rozsahem převodu pozemků na nájemce státní zemědělské půdy. Proto zvolila normální režim. Už tím došlo v podstatě ve Sněmovně ke dvouměsíčnímu zdržení, což jestli by Senát přijal další pozměňovací návrhy, tak by pravděpodobně došlo k dalšímu zdržení. Je možné, že by se podařilo zařadit jej ještě někdy v průběhu těchto čtrnácti dní, ale je to samozřejmě otázka, zda by Sněmovna vyhověla tomuto požadavku a jestli v tom obsáhlém programu by proto ještě našla místo, či nikoliv. Ale bylo by to samozřejmě technicky možné, přiznávám, se k tomu zákonu vrátit.

Nicméně i přesto se domnívám, že bych chtěl zopakovat, že jsme ten zákon předkládali jako malou novelu zákona právě kvůli zahrádkářům a že jsme se velmi bránili tomu, aby sama Sněmovna rozšiřovala tento zákon o další a další pozměňovací návrhy. Jsme si vědomi toho, že v průběhu realizace prodeje státní zemědělské půdy dojde k tomu pravděpodobně v dalších měsících, že budeme muset přikročit možná k větší novele tohoto zákona, ve které zúročíme i ty zkušenosti, ke kterým dochází v průběhu realizace a se kterými se seznamuje vlastně i Pozemkový fond v průběhu realizace prodeje státní zemědělské půdy.

Prosil bych, jestli budou některé další pozměňovací návrhy, aby poté, co tento zákon, jak říkám, budeme muset novelizovat v dalších měsících, tak abychom všechny tyto připomínky zvážili při tomto projednávání, ale v této chvíli nicméně prosím vás všechny, abyste schválili zákon tak, jak je předložen PS. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Děkuji vám, pane poslanče. Teď je mou povinností se zeptat všech zpravodajů. Ptám se tedy zpravodaje Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí pana senátora Petra Fejfara, zda si přeje vystoupit k obecné rozpravě. Nepřeje si. Je mou povinností se zeptat i zpravodajky Ústavně-právního výboru, předsedkyně výboru paní senátorky Dagmar Lastovecké. Ta si také nepřeje vystoupit. Prosím tedy o vystoupení zpravodaje garančního výboru pana senátora Adolfa Jílka.

Senátor Adolf Jílek: Pane předsedající, pane poslanče, dámy a pánové, v obecné rozpravě vystoupili tři senátoři. Jednalo se především o návrh pana kolegy Eyberta, o kterém si myslím, že má racionální jádro. Je tu jeden problém. Protože tato novela původně chtěla co nejvíce omezit vliv právnických osob. Je to i ve vztahu vůči nájemcům, kteří provozují zemědělskou prvovýrobu. Je to takto postaveno. Já bych tuze nerad rozšiřoval tuto novelu o další právnické osoby v této době, i když to, co jste řekl, má velmi racionální jádro a já jsem velmi rád, že pan kolega a ministr zemědělství Fencl přislíbil, a já jeho slibu tady věřím, že to udělá, že tu novelu, která se bude týkat všech škol, protože se nejedná opravdu jenom o zemědělské školy, ale jedná se i o pozemky základních škol apod., kde se děti poprvé seznamují s hlínou. I o všechny tyto pozemky se také jedná a že tuto novelu zákona připraví. Já sám ve svém prvním vstoupení jsem vám řekl můj osobní názor, že to není ani první, ani poslední novela a že těchto novel tak, jak půjde život, bude daleko více. Žádám vás proto, abyste tedy při svém hlasování tento zákon schválili ve znění PS i na základě příslibu pana kolegy a ministra zemědělství. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Děkuji vám, pane zpravodaji. V obecné rozpravě padl jediný návrh, a to schválit tento návrh zákona. Proto po znělce dám o něm hlasovat.

Budeme hlasovat o návrhu schválit Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, a o změně zákona č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu ČR, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Skončilo hlasování č. 34, zúčastnilo se ho 58 senátorek a senátorů. Ke schválení bylo potřebných 30 hlasů, pro bylo vysloveno 41 hlasů, proti 1. Návrh byl schválen.Já tímto končím projednávání tohoto návrhu zákona. Děkuji panu předkladateli, blahopřeji mu, děkuji všem zpravodajům.

Dalším bodem jednání je:

Návrh zákona o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů.

Tento návrh jste všichni obdrželi jako senátní tisk č. 74.Předkladatelem je pan kolega a místopředseda vlády Pavel Rychetský a já ho prosím, aby se ujal slova a seznámil nás s návrhem tohoto zákona.

SenátorPavel Rychetský, místopředseda vlády ČR:Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, dovolte mi, abych jako předkladatel uvedl vládní návrh zákona o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů.

Ochranu národnostních a etnických menšin v ČR stanoví Ústava ČR v čl. 6 a Listina základních práv a svobod v čl. 25, které zaručují občanům tvořícím národnostní nebo etnické menšiny všestranný rozvoj, zejména právo společně s jinými příslušníky menšiny rozvíjet vlastní kulturu, právo rozšiřovat a přijímat informace v jejich mateřském jazyce a sdružovat se v národnostních sdruženích.

Stanoví přitom, že podrobnosti stanoví zákon, přičemž Listina dále uvádí, že za podmínek stanovených zákonem se zaručuje též právo na vzdělávání v jejich jazyce, právo užívat jejich jazyk v úředním styku a právo účasti na řešení věcí týkajících se národnostních a etnických menšin.

ČR ratifikovala v roce 1997 Rámcovou úmluvu o ochraně národnostních menšin, která pro ČR vstoupila v platnost dnem 1. dubna 1998. PS při této příležitosti přijala doprovodné usnesení č. 561/1997, kterým zavázala vládu, aby zpracovala analýzu legislativních norem ve vztahu k Rámcové úmluvě a navrhla její legislativní úpravy tak, aby ji mohla ČR beze zbytku naplňovat.

Předložený návrh tohoto zákona je realizací uvedeného usnesení PS. Při přípravě návrhu zákona o právech národnostních menšin se vedla na půdě Rady pro národnosti vlády ČR za účasti zástupců národnostních menšin a zástupců příslušných resortů široká diskuze o tom, zda zákon o právech příslušníků národnostních menšin má být Parlamentu předložen jako kodex národnostních práv anebo zda se má pouze jednat o zákon, který upraví ty oblasti národnostních práv, jež ve stávajícím právním řádu nejsou upraveny a v případě, že již upraveny jsou, pouze na platnou úpravu odkáže, resp. pokud je tato úprava nedostatečná, provede její novelizaci.

Právní řád ČR explicitně upravuje příslušné oblasti menšinových práv ve více než desítce zákonů. Z tohoto důvodu jsme se rozhodli pro druhý přístup. Nepředkládáme tedy celkový kodex, nýbrž respektujeme Listinu i doprovodné usnesení PS a předkládáme zákon, který bude jakýmsi lex generalis, ale práva nebude originárně ve všech případech zakotvovat.

Vážené paní senátorky a páni senátoři, dovolte mi několik málo poznámek k osnově předloženého návrhu zákona. Není zcela obvyklé, aby návrhy zákonů obsahovaly preambuli. Na základě jednání Rady pro národnosti vláda usoudila, že zejména ve vztahu k našim spoluobčanům jiných národností, stejně jako ve vztahu k Radě Evropy, EU, je namístě v tomto případě deklarovat v preambuli zákona politickou vůli ČR dodržovat v této oblasti základní lidská práva i mezinárodní závazky.

Pokud se týče předmětu úpravy, chtěl bych zdůraznit, že zákon vyplňuje dost zásadní mezeru v právním řádu. Náš právní řád sice v různých zákonech, např. ve školském zákoně či v zákoně o obcích, upravuje práva národnostních menšin, resp. jejich příslušníků, avšak nikde v našem právním řádu nenajdeme vůbec definici toho, co to je národnostní menšina.

Takže prvním normativním a velmi podstatným přínosem předložené osnovy je skutečnost, že zákon definuje pojem národnostní menšina. Definuje ji tak, že jde o společenství občanů ČR, kteří se odlišují od ostatních občanů zpravidla společným etnickým původem, jazykem, kulturou a tradicemi, tvoří početní menšinu atd. V této souvislosti bych chtěl podotknout, že byl veden spor o to, zda má zákon explicitně vyjmenovávat národnostní menšiny žijící v ČR. Rozhodli jsme se nevyjmenovávat taxativně jednotlivé národnostní menšiny, a to z toho důvodu, že explicitní výčet by mohl být chápán jako diskriminující vůči vzniku menšin dalších.

Přehled stávajících menšin je však uveden v důvodové zprávě. V průběhu projednávání této osnovy se ovšem objevila námitka, zda je možné neuvádět ani v důvodové zprávě jako národnostní menšinu - menšinu moravskou eventuálně slezskou. Chtěl bych i své kolegy z těchto částí ČR ubezpečit o tom, že nepovažujeme tyto části naší populace s ohledem na stejný jazyk, na tedy absenci elementárního odlišného znaku, za menšiny, ale mimochodem také proto, protože na našem území tvoří většinu.

Výkon práva příslušníků národnostních menšin v souladu se zásadami stanovenými Rámcovou úmluvou o ochraně národnostních menšin stanoví hlava II. návrhu zákona. Týká se volby příslušnosti k národnostní menšině, práva účasti příslušníků národnostních menšin na řešení záležitostí jich se týkajících, jazykových a kulturních práv a vzdělávání.

V této oblasti bych chtěl ubezpečit, že nedochází ke změně proti platnému právnímu stavu, protože uvedená ustanovení jsou ustanoveními, která deklarují to, co už je v jiných zákonech zakotveno. Jde tedy o ustanovení odkazová. Významnou normativní změnou je zakotvení poradního orgánu vlády pro záležitosti národnostních menšin - Rady pro národnosti vlády ČR, která je doposud zřízena usnesením vlády. Zákon tuto Radu kodifikuje jako orgán, který se zřizuje na základě zákona a dává jí právo iniciativního a poradního orgánu ve vztahu k vládě. Tím se naplňuje jedno velmi důležité právo zakotvené Listinou základních práv a svobod vyplývající rovněž ze zásad stanovených Rámcovou úmluvou.

Na závěr bych chtěl připomenout, že součástí návrhu zákona jsou novelizace několika zákonů. Jedná se o novelizaci zejména zákonů z oblasti veřejné správy, o obcích a krajích a o hlavním městě Praze.

Konkrétně v zákoně o obcích, o krajích či o hlavním městě je již dnes zakotveno, že při dosažení jistého procenta národnostních menšin, soustředěných na území obce, kraje nebo Prahy, je příslušné zastupitelstvo povinno zřídit Komisi pro otázky národnostních menšin.

V těchto zákonech tedy zachováváme tento princip, v ničem ho neměníme, pouze snižujeme kvorum pro daný procentní podíl.

Významná změna je ovšem harmonizační, implementační ustanovení, a to je připojená novela přestupkového zákona, která naplňuje směrnici Rady EU č. 2000/43 ES o provádění zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich národnostní nebo etnický původ. Tato novela zavádí nový přestupek jako významné opatření proti diskriminaci, který dosud v našem právním řádu zcela absentuje. Přitom se jedná o mezeru, kterou je záhadno vyplnit.

Dovolte mi, abych velmi stručně popsal průběh projednávání této normy v PS.

První čtení se svou obecnou rozpravou i druhé čtení bylo čtením velmi dramatickým a bylo opravdu nutno mnoha poslancům vysvětlovat a přesvědčovat je, že ČR nemůže stát výlučně na občanském principu, že musí také respektovat odlišnost založenou národním, etnickým nebo jiným původem, a musí tam, kde tato odlišnost vytváří menšiny, této menšině garantovat elementární práva ve smyslu mezinárodních smluv. Jaký byl výsledek?

Při třetím čtení tohoto návrhu zákona, kdy bylo přítomno 120 poslanců, hlasovalo 113 poslanců pro, ani jeden poslanec nehlasoval proti této osnově a pouze sedm se hlasování zdrželo. Byla tedy přijata vůlí naprosto všech politických klubů.

Měl bych tudíž zakončit své vystoupení výzvou, abyste stejným způsobem k osnově přistoupili a návrh zákona schválili ve znění postoupeném PS.

Stala se však jedna velmi nemilá věc. Ačkoliv v PS byl tento zákon přijat již 23. května, Kancelář PS jej Senátu postoupila až za více než deset dnů, takže 30denní lhůta začala běžet 6. nebo 7. června, a přitom navrhované datum účinnosti je 1. července. 1. července bude sice až v neděli, a dnes je středa, ale s ohledem na, podle mého soudu, nezbytnou povinnost zachovat prezidentu republiky, byť v tomto případě třeba jen symbolicky, právo na 15denní lhůtu pro rozhodnutí, zda zákon podepíše, i s ohledem na to, že bych považoval za nekorektní, aby se Sbírka zákonů eventuálně vydávala s poněkud jiným datem, než které by odpovídalo faktickému dni vydání, jsem ve skutečnosti přivítal jediné podmiňovací návrhy, které výbory Senátu přijaly, a to je návrh na změnu účinnosti z data 1. července na datum vyhlášení. Myslím, že to je opravdu seriózní a pádný důvod pro to, aby se zákon vrátil PS a tento nedostatek se odstranil. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Děkuji vám, pane místopředsedo vlády a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodaje.

Návrh zákona byl přikázán Ústavně-právnímu výboru, který určil jako svého zpravodaje pana senátora Ondřeje Febera a nepřijal usnesení. Záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk č. 74/2.

Dále byl návrh zákona přikázán Výboru pro evropskou integraci. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Egona Lánského a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 74/3.

Garančním výborem je Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petici. Tento výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 74/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Antonín Petráš, kterého nyní prosím, aby nás se svou zpravodajskou zprávou seznámil. Zároveň ho prosím, aby uvedl, zda jde o společnou zprávu zpravodajů.

Senátor Antonín Petráš:Nejde o společnou zprávu.

Pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové, dovolte, abych vás seznámil s usnesením Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice ze dne 13. června 2001 k návrhu zákona o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů. Je to senátní tisk č. 74.

Výbor po úvodním slovu místopředsedy výboru senátora Josefa Kani, po odůvodnění návrhu zákona zástupcem navrhovatele doktorem Janem Jařabem, zmocněncem vlády ČR pro lidská práva, po senátorské zprávě senátora Antonína Petráše a po rozpravě doporučuje Senátu PČR vrátit návrh zákona PS PČR s pozměňovacím návrhem, který je přílohou tohoto usnesení. Určuje zpravodajem výboru pro projednání senátního tisku č. 74 senátora Antonína Petráše. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Děkuji vám, pane senátore, a prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů a sledoval rozpravu, abyste k ní mohl zaujmout stanovisko.

Nešlo o společnou zprávu zpravodajů, a proto se ptám pana zpravodaje Ústavně-právního výboru, pana senátora Ondřeje Febera, zda si přeje vystoupit. (Ne.)

Zpravodaj Výboru pro evropskou integraci pan senátor Egon Lánský bohužel není v tomto okamžiku přítomen, účastní se totiž přijetí, které má končit přesně za tři minuty.

Chci být seriózní a věřím, že budeme všichni, a proto na pět minut přerušuji schůzi.

(Jednání po přestávce opět zahájeno.)

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Vážené kolegyně, vážení kolegové, po malé poradě, i když uplynula pouze jedna minuta, jsme se shodli na tom, že pan kolega Šimonovský by byl ochoten jménem výboru vystoupit. Prosím vás proto, abyste se vrátili na svá místa, takže o čtyři minuty dříve, než jsem předpokládal, obnovím pokračování jednání této schůze.

V tomto okamžiku prosím pana senátora Milana Šimonovského, aby zastoupil zpravodaje výboru. Prosím, pane kolego, a děkuji vám.

Senátor Milan Šimonovský:Rádo se stalo. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás seznámil s usnesením Výboru pro evropskou integraci z 8. schůze dne 21. června 2001, a to s usnesením k Návrhu zákona o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů.

Po odůvodnění zástupce předkladatele doktora Pavla Rychetského, místopředsedy vlády ČR a doktora Andreje Sulitky, ředitele sekretariátu Rady pro národnosti vlády ČR, zpravodajské zprávě senátora Egona Lánského a po rozpravě výbor

1)? doporučuje Senátu PČR návrh zákona vrátit PS PČR s pozměňovacím návrhem, který je přílohou tohoto usnesení.

2)? Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Egona Lánského a předsedu výboru senátora Jiřího Skalického, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Tolik usnesení našeho výboru. Myslím, že v podrobné rozpravě bych potom přečetl konkrétní návrh usnesení pozměňovacího návrhu.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Děkuji vám, pane kolego.

Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Antonín Petráš. Předpokládám, že to bude vystoupení senátora, nikoliv zpravodaje. Prosím, pane kolego, máte slovo.

Senátor Antonín Petráš:Vážené kolegyně a kolegové, dámy a pánové, vážení hosté.

Vzhledem k tomu, že pan místopředseda vlády velmi podrobně hovořil o Návrhu zákona o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů, nebudu se již k tomuto návrhu zákona vyjadřovat, ale chci vás seznámit s tím, že 14. června letošního roku proběhlo v tomto sále veřejné slyšení Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice na téma „Vytváření multikulturního prostředí v rámci občanské společnosti České republiky a úloha národnostních menšin v tomto procesu“.

V rámci diskuse vystoupili zástupci Asociace národnostních sdružení i s vyjádřením k návrhu zákona o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů, senátní tisk č. 74.

Dovolte mi tedy, abych vás s některými prohlášeními seznámil, především s vystoupením pana Ing. Pavla Dohnala a s prohlášením Asociace národnostních sdružení.

Tato vyjádření nebudu komentovat.

Vystoupení pana Ing. Pavla Dohnala:

Vážený pane předsedající, vážení přítomní, dámy a pánové.

Jmenuji se Pavel Dohnal a jsem Moravan, tedy občan ČR, který se hlásí k jiné než české národnosti, a to k národnosti moravské. Pro připomenutí uvádím, že při sčítání lidu v roce 1991 se k moravské národnosti přihlásilo 1,350.000 obyvatel ČR.

Předstupuji před vás jako člen Moravského národního kongresu a jako předseda přípravného výboru Svazu Moravanů, jehož ustavující zasedání se uskuteční 16.6.2001 v Brně a jehož členy se stávají výhradně občanská sdružení, tedy ty desítky akademických, historických, osvětových, kulturních a jiných občanských sdružení, jejichž členové se hlásí k moravské národnosti.

Dovolte mně, abych vám v souvislosti s projednáváním zákona o právech národnostních menšin připomněl dva důležité dokumenty.

Ústava ČR, přijatá 16. prosince 1992, říká:

„My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, v čase obnovy samostatného českého státu, věrni dobrým tradicím dávné státnosti Koruny české i státnosti československé ...“

V úvodu Ústavy se odvoláváme na tradice československé státnosti, tedy té státnosti, na jejímž počátku jako jedna z nejdůležitějších byla Saint-germainská smlouva, podle které: „... se rozhodly v roce 1918 národy Čech, Moravy a části Slezska, jakož i národ Slovenska z vlastní vůle spojiti trvalým spolkem za tím účelem, aby vytvořily jednotný a svrchovaný stát.“

Tato smlouva byla potvrzena Spojenými státy americkými, Říší britskou, Francií, Itálií a Japonskem.

Na základě těchto skutečností chápeme jako zcela legitimní, historicky a věčně správné znění pozměňovacích návrhů člena ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny poslance pana JUDr. Koudelky, který žádal, aby do zákona byla dána formulace:

„Příslušníkem národnostní menšiny je občan České republiky, který se hlásí k jiné než české, moravské nebo slezské národnosti a projevuje přání být považován za příslušníka národnostní menšiny spolu s dalšími, kteří se hlásí ke stejné národnosti.“

Pozměňovací návrhy pana poslance Koudelky nebyly Sněmovnou přijaty.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, věříme, že při projednávání zákona o národnostních menšinách v Senátu nepodlehnete politickým tlakům, ale na základě pochopení historických souvislostí a na základě osobních zkušeností s názory obyvatel historického území Moravy navrhnete a následně prosadíte takové znění zákona, které postaví občany hlásící se k moravské národnosti, stejně jako občany hlásící se k české národnosti, k základním prvkům obyvatelstva České republiky.

Děkuji vám za pozornost.

Ing. Pavel Dohnal, Praha 14. června 2001.

A nyní přečtu prohlášení Asociace národnostních sdružení.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Pane kolego, prosil bych vás, abyste vyjádřil své stanovisko a nečetl stanoviska jiných. Předpokládám, že k tomu stanovisko sám zaujmete, a rád bych slyšel a myslím, že my všichni, jaký je váš názor v tomto případě.

Promiňte, že jsem vám skočil do řeči, a prosím, abyste pokračoval.

Senátor Antonín Petráš:To nevadí. I když jsem v úvodu řekl, že nebudu komentovat vyjádření, protože to je vyjádření občana a občan má na veřejném slyšení právo veřejně říci svůj vlastní názor, řeknu k tomu svůj názor až na závěr.

Z pléna: Veřejné slyšení už proběhlo.

Senátor Antonín Petráš:Nehovořím o veřejném slyšení, hovořím o vystoupení senátora, na které mám právo ...

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Pane kolego, prosím, pokračujte. Jenom vás prosím, abyste se maximálně omezil v citování záznamů z veřejného slyšení.

Senátor Antonín Petráš:Přečtu nyní ještě prohlášení Asociace národnostních sdružení.

Asociace národnostních sdružení děkuje vládě ČR za to, že předložila návrh zákona o právech národnostních menšin do Parlamentu. Díky této iniciativě mohl být po více než 10 letech demokracie v této zemi zahájen širší dialog o postavení a právech národnostních menšin v ČR. Vážíme si toho, že tato vláda byla první z demokratických vlád, která účinně projevila zájem o názor národnostních menšin na věci, které se jich dotýkají, a prostřednictvím svého zmocněnce Petra Uhla umožnila představitelům národnostních menšin podílet se na přípravě tohoto zákona.

Současně nás však mrzí, že vláda ani Poslanecká sněmovna k našim názorům a představám téměř vůbec nepřihlížely. Zákon se tak stává v podstatě jenom obecnou deklarací menšinových práv, jejichž praktická realizace v každodenním životě pokulhává právě proto, že scházejí prováděcí zákony a předpisy. Vysvětlujeme si to tak, že politická reprezentace ČR chce navenek vypadat tak, jak to požaduje Rada Evropy, ale ve skutečnosti chce menšinám poskytnout jenom minimální právní rámec pro jejich rozvoj a podporu, což povede k jejich postupné asimilaci.

Jediným, ale významným přínosem projednávání menšinového zákona je zatím to, že proběhla parlamentní debata a že jsme se mohli dovědět, jaké názory na menšinová práva mají jednotliví poslanci a politické strany. Tato smutná a varující zkušenost nás zbavila optimismu, že bychom se v brzké době mohli dočkat jednoznačné, komplexní zákonné úpravy a tím i účinného naplnění alespoň těch nejpodstatnějších práv vyplývajících z Ústavy ČR a Rámcové úmluvy Rady Evropy o ochraně národnostních menšin, mezi něž patří:

1) Právo na spoluúčast při projednávání věcí, které se národnostních menšin dotýkají. Toto právo nebude naplněno, dokud nebudou vytvořeny zákonné podmínky pro vznik menšinových samosprávných subjektů, které by si samy volily své představitele a mluvčí národnostních menšin. Pokud si do menšinových výborů a rad bude zástupce menšin vybírat stát, bude to i nadále vzdáleno od skutečných demokratických principů. Je to tak, jakoby ČR vstupovala do EU s podmínkou, že její zástupce v Evropském parlamentu budou vybírat úředníci v Bruselu. Je to pro nás nepřijatelné, že zatímco v mnoha evropských zemích mají menšiny ze zákona právo na přímé zastoupení v Parlamentu, česká vláda i poslanci se odmítli zabývat alespoň zřízením stálé parlamentní komise pro národnostní menšiny.

2) Právo na informace v mateřském jazyce. Toto právo je nám ve veřejnoprávní televizi zcela upíráno a vysílání České televize o menšinách je prakticky redukováno jen na pořady s romskou tematikou. Za opovržení národnostními menšinami považujeme skutečnost, že Poslanecká sněmovna nezařadila našeho kandidáta do Rady ČT ani mezi 45 kandidátů pro samotnou volbu, i to, že mezi 15 zvolenými není žádný zástupce navržený sdruženími národnostních menšin. Očekáváme, že při tomto nejvýznamnějším veřejnoprávním médiu vznikne konzultační orgán pro národnostní vysílání. Odmítáme princip podmiňování realizace menšinových práv organizováním petičních akcí tak, jak to vyžaduje zákon o obcích, příp. dvojjazyčného označování názvů obcí, veřejných budov apod.

3) Právo na vzdělání v mateřském jazyce. V současném školském zákoně je řešeno zcela nedostatečně a nelze jeho realizaci stále oddalovat s poukazem na to, že tento problém bude řešit nový školský zákon, na kterém se politici nejsou schopni dohodnout a který stejně nepředpokládá možnost vzniku dvojjazyčných, např. česko-německých škol.

4) Právo na rozvoj vlastní kultury, tradic a jazyka národnostních menšin. Jestliže ČR skutečně chce vytvářet multikulturní společnost a jestliže kultura národnostních menšin má být opravdu obohacením celé společnosti tak, jak se to často proklamuje, pak podpora těchto iniciativ nemůže být pouze symbolická a měla by tvořit samostatnou položku státního rozpočtu.

Očekáváme, že Senát menšinový zákon doplní alespoň o ta nejpodstatnější chybějící ustanovení a že zákon po jeho přijetí bude v praxi co nejdříve důsledně naplňován. Současně však je třeba v Parlamentu zahájit proces schválení Evropské charty menšinových jazyků a v návaznosti na to rozšíření a doplnění zákona o právech národnostních menšin.

Nyní své vlastní vyjádření, které jste požadovali.

Chci říci, že zákon není stoprocentní a nepostihuje přesně obraz současné naší společnosti. Má své klady, má i své zápory.

Přesto, že jsou tam některé věci, které sám odsuzuji, tento zákon doporučuji ke schválení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Děkuji vám, pane kolego, a omlouvám se vám, že jsem vám několikrát vstoupil do řeči. Jako další se přihlásil pan senátor Emil Škrabiš. Prosím ho, aby se ujal slova. Připraví se pan senátor Ivan Havlíček.

Senátor Emil Škrabiš: Vážený pane předsedající, vážený pane místopředsedo, začnu asi trošku jinak.

Mám zato, že každý má právo se svobodně rozhodnout, kde chce žít. Aby byl plnohodnotným občanem takovéhoto státu, měl by rozumět minimálně řeči. Tím jsem chtěl začít, protože chci navázat na to, co tady velmi podrobně rozebral předkladatel. Ovšem já s ním v některých věcech nesouhlasím. Specifikoval tady, co je to národnostní menšina. Ovšem, prosím vás, takto - nikde není řečeno, že národnostní menšina jsou dva nebo padesát; i dva jsou národnostní menšina podle tohoto zákona. Omezení je akorát v jednom, že názvy ulic, veřejných budov a ostatních veřejných institucí budou označeny v jazyce národnostní menšiny, pokud tato národnostní menšina bude přesahovat 10 % a požádá o to 40 % dospělých občanů, kteří se k této národnostní menšině hlásí. To je novela zákona o obcích, která se projevila v tomto návrhu zákona. Já i s tímto nesouhlasím, protože obec, kde je národnostní menšina, by měla být svéprávná a v zastupitelstvu si rozhodnout, jestli tam ty nápisy budou anebo ne. Protože ze zákona to ukládá zase § 30 zákona o obcích, který říká, že je to na náklady obce. Zastupitelstvo v obcích by mělo vědět, co je potřeba dělat. Já v takovéto oblasti žiji. Mohu to potvrdit, že v některých obcích, aniž by čekali na zákon, se takto rozhodli a jsou tam ty nápisy.

Pan předkladatel říkal, že mají právo se sdružovat - ano, mají právo se sdružovat v politických stranách i hnutích, to je perfektní. Pochopitelně i § 7 říká, že mají právo na jméno a příjmení v jazyce národnosti menšiny, to je v naprosté pohodě. Ale co už nevidím v pohodě - právo na užívání jazyka národnostní menšiny v úředním styku a před soudy. Já bych ty soudy bral. Ale v úředním styku si nedokážu představit, když se budu hlásit k národnostní menšině; tj. § 9, a další § 13 mi říká, že mám právo na rozšiřování a přijímání informací v jazyce národnostní menšiny. Když se budu hlásit k národnostní menšině maďarské a obec mi bude chtít uložit nějakou pokutu, já o tom pochopitelně budu vědět, tak jestli mi to nepřijde v té maďarštině, tak to nemusím přijmout, protože to není v jazyce národnostní menšiny. To platí pro polskou menšinu, to platí pro slovenskou - já jsem z té oblasti, kde ty menšiny jsou, tak vím, co to znamená. Já vím, že taky většina obyvatel této oblasti, tohoto regionu nebude toto využívat, ale vezměte si, ze stovky dva nebo tři, kteří - i kdyby z legrace - tak ten obecní úřad nebo městský úřad zlikvidují. Protože tam budou chodit v úředních hodinách a budou to Slováci, Maďaři, Poláci a každý bude chtít překladatele, protože na to má právo. Neříká se nikde v tomto zákoně, že tyto náklady neponese obec; ale že na to dostane příspěvek, tento zákon to neřeší. Čili já bych rád, aby mi bylo i na tu doručenku panem předkladatelem odpovězeno.

Pochopitelně je zaručeno právo na vzdělání. Prosím vás, a závěrem, proč jsem všechno toto říkal. Já nevystupuji proti tomuto zákonu, ale mám zato, že tento zákon národnostní menšiny, které tam jsou, ponižuje, protože členové národnostní menšiny mají za povinnost se vzdělávat ve školách a je tam všude, i když je to národnostní školství, povinný jazyk český; až do osmé nebo deváté třídy a na středních školách je povinná maturita z češtiny. Tak proč toto? Nevím, komu to je k dobru. Na mě to dělá takový dojem, že podceňujeme vlastní spoluobčany, se kterými normálně žijeme.

Celkový dojem z toho zákona mám jeden. Nemohli ho zpracovávat lidé, kteří v oblastech, kde národnostní menšiny jsou, žili. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Děkuji vám, pane kolego. Prosím pana kolegu Ivana Havlíčka, aby se ujal slova.

Senátor Ivan Havlíček: Pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, je to prostě tak, že trend doby vede k tomu, že se potkávají různé národy na jednom místě, že se potkávají různé kultury, že je určitá snaha, v řadě zemí dokonce všeobecně sdílená - nalézat velkou toleranci, vystupovat proti všem projevům xenofobie, natož potom rasismu.

Já se přiznám za svou osobu, že jsem rád tomuto civilizačnímu trendu, že mi vyhovuje a myslím si, že řada z vás ví, že jsem se podjal řady akcí právě v tomto směru. Chtěl bych říct, že předkládaný zákon je pokrokem.

Chtěl bych také říci, že podle mého názoru česká společnost, podle možností, které byly, onomu civilizačnímu trendu se poddávala nebo se snažila vyhovovat ve všech směrech; to, co šlo řešit, tak řešit.

Dovolte mi několik málo poznámek. Z cest ze zahraničí jsem si přivezl poznatek, že je obrovská spousta zemí nebo míst, kde jsou dvojjazyčné nápisy. Pohříchu musím říci, že mě někdy překvapily. Překvapily mě dvojjazyčné nápisy ve Finsku, kde jsou finské a švédské - při sedmiprocentní švédské menšině poté co 600 let Švédsko okupovalo Finsko. Tak musím říct, že jsem se pracně vžíval do pocitů, které vedly Finy k tomu, že nápisy jsou tam dvojjazyčné a vzbudilo to ve mně určitou úctu.

Nevím, jak samozřejmě na nás budou působit dvojjazyčné nápisy, vzniknou-li někde, ale doufám, že pokud vzniknout, že se s nimi naučíme žít. Dalším problémem je školství, ale to je problematika, která nespadá do rámce tohoto zákona. Opět vyslovím naději, že až tady budeme projednávat školský zákon, že nebudeme muset tento školský zákon z těchto pozic kritizovat.

Vznikly námitky i opačného druhu, z opačného směru - proč nejsou do národnostních menšin zahrnováni ti, kteří tady žijí, mají třeba dlouhodobý pobyt, ale nemají české občanství.

Nedovedu si představit ten galimatyáš, který by vznikl, kdybychom toto připustili. A tak chci říci jednu věc, na kterou jsem intenzivně myslel i tehdy, když hovořili moji předřečníci, ať už kolega Petráš nebo kolega Škrabiš. Při řešení těchto věcí se pohybujeme na pomyslném ostří nože. Na obou stranách toho ostří jsou srázy. Jeden sráz je ten, že nedokážeme se držet onoho civilizačního trendu a budeme xenofóbní společností, ne-li hůř a já bych tady chtěl říci, že to není tak nesmyslné, protože mám podezření u jedněch našich sousedů, zda se s tímto problémem nepotýkají.

A na druhé straně je opačný extrém, opačná snaha ten civilizační trend urychlovat. Běžet rychleji, než můžeme všichni v této společnosti běžet. A výsledek je paradoxně stejný, protože tím, že se budeme snažit sami sebe i spoluobčany posunovat násilím více než jsme schopni ujít, tak výsledkem bude zase xenofóbie. Takže vyslovím třetí naději, že ten zákon, který máme před sebou, je skutečně přesně tou cestou po ostří toho nože. Já sám tomu věřím a prosím vás, abyste s výhradou onoho technického pozměňovacího návrhu, abyste tento zákon přijali. Pokud tak učiníme, myslím si, že učiníme, zase dobrý hezký krok do Evropy. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Děkuji vám, pane kolego. Ptám se, zda se někdo ještě přihlásí do diskuse? Pokud ne, obecnou rozpravu končím. Prosím navrhovatele, pana místopředsedy vlády Pavla Rychetského, aby zaujal k proběhlé rozpravě stanovisko.

Senátor Pavel Rychetský, místopředseda vlády ČR:Vážené kolegyně a kolegové, s tímto návrhem zákona už zápolíme ve skutečnosti několik let. Vznikal v Radě národností při vládě ČR a víte, že i na půdě PS byl přikázán rekordnímu počtu výborů a komisí včetně Komise pro sdělovací prostředky. A ten zápas byl vždycky ve stejné rovině. Část hlasů říkala přiznáváme příslušníkům národnostních menšin málo práv. Nejsme dostatečně štědří. A druhá část říkala, je to naopak, přiznáváme jim práva, na která tato společnost buďto nebude mít peníze nebo obce, nebo která jsou zbytečná, a já musím říci, že jediné, co do této chvíle nezaznělo a já jsem to s velikým uspokojením přijímal, byl, abych tak řekl, hlas moravanství.

Ani na půdě PS kromě toho pozměňovacího návrhu pana poslance Koudelky se tam neobjevil a zdálo se mi, že to, co si všichni pamatujeme z těch let 91, 92, 93, kdy dokonce byly politické subjekty velmi relativně silné, parlamentní politické subjekty, které se oháněly touto vlajkou, zdálo se mi, že je to přece jenom už poněkud vyčpělá záležitost.

Já vím, že tady to také nezaznělo, že pan senátor Petráš jenom četl rezoluci nějakého subjektu, který možná je naprosto marginální, rozhodně tedy, jak se ukazuje, není zastoupen v žádné komoře Parlamentu. Já bych chtěl říci, že to byl důvod, proč jsme se rozhodli zákon koncipovat tak, že nevyjmenujeme, nepojmenujeme národnostní menšiny, že necháváme prostor. Podle mého soudu ale ta definice je jasná. Já zde nevidím ani jazykovou ani kulturní odlišnost. Já to mám trochu komplikované tím, že moje maminka je ze Strážnice a můj tatínek z Frýdku-Místku a já jsem z Prahy, kde se poznali na studiích a už tady zůstali.

Možná, že proto necítím nějak kriticky nebo ostře ty rozdíly mezi tím, kdo je z Moravy, kdo je ze Slezska, z Čech, mám pocit, že jsme jeden národ. Důležitější asi je ta druhá část, kterou se tu pan senátor jako zpravodaj Petráš, a to je prohlášení Asociace národnostních sdružení. Chtěl bych říci, že jsem vás neobtěžoval řadou opačných prohlášení na podporu tohoto návrhu zákona z Rady pro národnosti a z jejích jednotlivých členských organizací. Nepovažoval jsem to za nezbytné, protože ta se dotýká dvou skutečně citlivých věcí.

V jedné věci ovšem to prohlášení asociace, které jste slyšeli, není pravdivé. Kritizuje, jak ČR zajišťuje právo spoluúčasti příslušníků národnostních menšin na rozhodování o jejich věcech a použila větu, jak jsem slyšel před chvílí, že řada zemí jim zákony zajistila zastoupení v Parlamentu. Pokud známe, tak je to jedna jediná země, a to je Maďarsko, které přijalo menšinový zákon a možná některé země Balkánu ještě, kde zákonem jsou kvóty poslanců nebo senátorů vyhrazeny.

I tento návrh zazněl v radě pro národnosti. Já musím říci, že jsem považoval za nezbytné se proti němu postavit, protože to není v duchu naší parlamentní demokracie, a jsem přesvědčen, že by byl neprůchodný v obou komorách Parlamentu, aby se vyhradily kvóty pro příslušníky národnostních menšin. Navíc by narážel na některé problémy téměř ústavního charakteru, protože by to znamenalo vést evidenci a registraci příslušníků národnostních menšin a organizovat mezi nimi volby na ta jejich křesla vyhrazena v Parlamentu a Listina, jak známo, toto zakazuje.

Takže i tady jsem viděl velkou překážku. V tom prohlášení Asociace národnostních sdružení se na nás ovšem obrátili, jak jste jistě slyšeli, se žádostí o rychlou ratifikaci Evropské charty menšinových a regionálních jazyků. Já tady otevřeně říkám, že předložený návrh zákona plně respektuje Rámcovou úmluvu o právech národnostních menšin, ale stejně otevřeně říkám, že zatím vůbec nereflektuje Evropskou chartu menšinových a regionálních jazyků, kterou ČR podepsala, ale tak, jako celá řada zemí včetně členských EU, ji zatím neratifikovala, protože to by znamenalo tak revoluční změny, že pan senátor Škrabiš by své vystoupení měl mnohonásobně delší a náročnější, to by znamenalo různé tiskopisy v jazykových mutacích apod., a to jsou věci, které budeme muset opravdu zvážit a udělat hlubokou analýzu. Nejenom právní analýzu, ale i analýzu ekonomickou, rozpočtovou, zda, s jakými výhradami a v jakém rozsahu bychom ratifikovali Evropskou chartu menšinových a regionálních jazyků.

Zdůrazňuji, že to je zatím Charta, kterou většina zemí neratifikovala, i když ji podepsala. K panu senátoru Petrášovi: mám trochu potíž se vyjádřit k jeho závěru, protože říkal, že zákon má klady i zápory a věci, se kterými nesouhlasí, ale neuvedl ani klad ani zápor, ani žádnou věc, se kterou nesouhlasí. Já tedy nejsem schopen reagovat, omlouvám se, vyřídíme to eventuálně mimo jednací síň. Pokud se týče pana senátora Škrabiše, chtěl bych ho ubezpečit o jedné věci. Pokud se mění v obecných zákonech, jde o názvy ulic dvojjazyčné, pokud se mění ty kvóty, uvádí se těch 10% a 40 %, ta analýza nám jednoznačně ukázala, že se toto ustanovení týká a patrně ještě v dlouhodobém horizontu bude týkat jedné jediné, velmi přesně ohraničené části území České republiky, kde už jsou dvojjazyčné názvy.

A je to Těšínsko, kde je toto zastoupení polské menšiny. Jinak na žádném jiném místě ČR nedošlo k soustředění a ani se nejeví žádné trendy v tomto smyslu populační, žádné národnostní menšiny, a proto tento zákon, abych tak řekl, využil doporučení Rady Evropy a váže tu definici pojmu národnostní menšina na to, že jde o společenství občanů ČR. Možná, že teď to ještě není tak významné, ale v okamžiku vstupu do EU při normálním pohybu obyvatelstva, kdy bude logické, že zde budou přednášet a pracovat lidé ze zemí EU a naopak, by bylo nesmyslné tu podmínku toho občanství nemít v zákoně a nevyužít této možnosti Rady Evropy, protože pak bychom skutečně mohli být v tomto směru jaksi zahlceni.

Pokud se týče ovšem té druhé části vystoupení pana senátora Škrabiše, musím říci, že právo na používání jazyka v úředním styku nezavádí tento zákon, jenom jej opakuje. My ho máme v zákoně o správním řízení. Myslí se tím správní řízení. Tam prostě ten nárok je ve správním řádu. Pokud provádí obec správní řízení, provádí jej v přenesené působnosti, to znamená na náklady státu. Prosím, v žádném případě se nechci žádného přítomného starosty dotknout a neumím vás rozsoudit, jestli příspěvky, které stát dává na výkon přenesené působnosti státní správy obcím jsou větší, než obce ve skutečnosti potřebují, jak tvrdí někteří členové vlády, anebo jsou naopak nedostatečné, jak tvrdí někteří starostové. Prosím, k tomu se v žádném případě nevyjadřuji.

Zároveň bych chtěl říci, že jsem pevně přesvědčen o tom, že i když tento zákon, a já to říkám otevřeně, může být kritizován za jednu jedinou věc, a to, že opravdu není maximalistický, že opravdu se drží velmi střídmě základních principů, že bude vámi schválen. Ten jeho, já nechci ani říci slabost anebo nedostatek, náš problém byl v tom, že Evropská úmluva o právech příslušníků národnostních menšin skutečně zakotvuje povinnost členských zemí zajistit jim spoluúčast na rozhodování o věcech, které se jich týkají.

Když se podíváme na náš ústavní systém, a když odmítneme ten systém, že by také seděl v Parlamentu, ve kterékoliv komoře někdo, kdo by nebyl volen všeobecnými, rovnými, tajnými a přímými volbami, kdo by byl nějakým jiným způsobem nominován, tak nám nezbyl jiný model, nás nenapadl, nenašli jsme jiný model, jak zajistit tu jejich spoluúčast, než vytvářením těch poradních orgánů na úrovni obce, na úrovni kraje, na úrovni vlády.

Jeden z požadavků totiž byl, aby se zřídilo ministerstvo pro národnostní menšiny nebo ústřední orgán státní správy. Ten požadavek má jeden defekt. To samozřejmě lze zřídit s rozpočtovou kapitolou, ale to je rozhodování ne příslušníků národnostních menšin o jejich právech, ale rozhodování nového státního orgánu, nového aparátu, protože nelze přijmout zákon, že na ministerstvu smí sedět jenom zástupce národnostních menšin. Nelze přijmout zákon, kdo smí a nesmí být úředníkem, který by vycházel z principů jakékoliv formy rozlišování národnostního nebo etnického původu přece.

Takže tady opravdu cesta nevede. Já pevně věřím, že tak, jak vám doporučí dva výbory - garanční a Výbor pro evropskou integraci, že tento zákon s tím jedním pozměňovacím návrhem - změnou účinnosti přijmete výraznou, markantní většinou tak, jako to učinila Poslanecká sněmovna. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Děkuji vám, pane místopředsedo vlády a teď mají právo vystoupit předkladatelé všech výborů, které nám tento návrh zákona projednávaly a ptám se tedy zpravodaje Ústavně-právního výboru pana senátora Ondřeje Febera, zda si přeje vystoupit. Nepřeje. Děkuji vám, pane senátore a ptám se zpravodaje Výboru pro evropskou integraci pana senátora Egona Lánského, zda si přeje vystoupit. Rovněž nepřeje. Ptám se tedy zpravodaje garančního výboru pana senátora Petráše, zda si přeje vystoupit. Přeje. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

Senátor Antonín Petráš: Jsem velmi rád, že jste se alespoň zamysleli nad vystoupením zástupců národnostních menšin. Já jsem ve svém úvodním slově jasně prohlásil, že nebudu komentovat ani jedno ani druhé. To mi nepřísluší. To bylo svobodné vyjádření příslušníků národnostních menšin tak, jak ho přijali na veřejném slyšení.

K panu místopředsedovi vlády pouze tolik, že kdybychom se hluboce zamýšleli nad některými větami v tomto návrhu zákona, bychom museli moc a moc polemizovat, ale to si myslím, že je zbytečné a nedůstojné. Já jsem řekl, že i s těmito chybami tento zákon podpořím.

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Děkuji vám, pane zpravodaji. V obecné rozpravě, kterou si nejsem jistý, zda jsem formálně ukončil, proto tak činím teď, nepadl návrh schválit ani zamítnout. Proto otevírám podrobnou rozpravu a ptám se, kdo si v podrobné rozpravě přeje vystoupit. Podotýkám, že podle jednacího řádu návrh pozměňovacích návrhů byl předložen v usneseních výborů a má se tedy za to, že je oficiálně předložen. Není třeba ho samostatně předkládat. Nikdo si nepřeje vystoupit. Podrobnou rozpravu končím a ptám se pana předkladatele, zda si přeje vystoupit. Nepřeje. Zpravodajové si zřejmě rovněž nepřejí vystoupit. Pan senátor Feber, Lánský, Petráš? Toho ovšem prosím, aby zaujal místo u řečniště a seznámil nás s pozměňovacím návrhem, o kterém budeme následně hlasovat.

Senátor Antonín Petráš: Jde tedy pouze o jeden pozměňovací návrh, a to § 20, kde datum "1. července 2001" nahrazujeme slovy "dnem vyhlášení".

Místopředseda Senátu Zdeněk Vojíř:Děkuji vám, pane kolego a po znělce o něm budeme hlasovat. Hlasujeme o pozměňovacím návrhu, který přečetl pan zpravodaj garančního výboru pan senátor Petráš. Zahajuji hlasování. Kdo je pro schválení tohoto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji vám. Hlasování č. 35 se zúčastnilo 60 senátorek a senátorů, pro schválení pozměňovacího návrhu bylo potřebných 31 hlasů, pro se vyslovilo 51 senátorek a senátorů, proti byl jeden. Pozměňovací návrh byl schválen.

A nyní budeme hlasovat o tom, zda Senát vrátí návrh zákona o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů Poslanecké sněmovně ve znění schváleného pozměňovacího návrhu.Zahajuji hlasování. Kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, prosím, aby zvedl ruku a stiskl tlačítko NE. Děkuji vám. Skončilo hlasování č. 36. Registrováno bylo 61 senátorek a senátorů, kvorum 31, pro se vyslovilo 50 senátorek a senátorů, proti byl jeden, návrh byl schválen.Děkuji panu místopředsedovi vlády, děkuji všem zpravodajům a projednávání tohoto bodu končím. A předávám řízení schůze 1. místopředsedovi Senátu panu senátorovi Přemyslu Sobotkovi.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Vážené kolegyně, vážení kolegové, vzhledem k tomu, že ráno jsme odhlasovali, že kolem 18. hodiny zahájíme projednávání dalšího návrhu zákona, a to o referendu, a vzhledem k tomu, že se 18. hodina blíží, po poradě následujícím bodem bude právě ten, který jsme si ráno odsouhlasili, a to:

Návrh senátního návrhu ústavního zákona o referendu o vstupu ČR do EU a o změně ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy ČR, ve znění pozdějších ústavních zákonů.

Tento návrh senátního návrhu zákona jsme obdrželi jako senátní tisk č. 58a uvede ho zástupce navrhovatelů pan senátor Jiří Stodůlka. Pane kolego, máte slovo.

Senátor Jiří Stodůlka: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, 20. října 2000 tato komora Parlamentu schválila senátní tisk č. 142 - ústavní zákon o referendu. Tento zákon byl schválen téměř všemi senátory, vyjma několika málo jedinců z řad senátorů sociální demokracie.

Sociální demokracie neměla výtky vůči tomuto zákonu, ale výtky spíše metodologické, protože vláda se stále snaží prosadit zákon o referendu obecném, a pokusů, které zažila PS, již bylo nespočet. V té době byla ovšem situace trochu jiná. Senát schvaloval ústavní zákon o referendu, který sem byl postoupen PS, který imitoval obecné referendum zároveň s referendem o vstupu do EU.

Tisk, který zde dnes budeme projednávat, tisk 58, je senátní iniciativou vracející se k tomuto zákonu. Proto se nebudu příliš podrobně zabývat jednotlivými ustanoveními tohoto zákona, ale chtěl bych zde vyzvednout záležitosti, které jsou problematické a o kterých se asi dnes budeme převážně bavit.

První hledisko: proč Senát v současné době vychází s touto zákonodárnou iniciativou?

Je to referenční datum vstupu do EU, které doposud, a vláda to nijak nezpochybňuje, je nastaveno na datum 1. leden 2003. Když si uvědomíme, že rok 2002 je rokem volebním a tudíž výkonnost Parlamentu při přijímání norem zákonů není příliš velká, a když si zároveň uvědomíme i mechanismus, na základě kterého by měla ČR do EU vstoupit, zjistíme, že hlavním důvodem, proč komise znovu iniciuje tento návrh zákona, je pouze a jen hledisko časové. Je málo času, je právě čas pro to, abychom PS poslali návrh zákona, aby se s ním mohla vyrovnat ještě v tomto funkčním období do doby, než začne předvolební maratón pro poslance.

Základní otázkou tohoto problému je, zda si vůbec přejeme vstoupit do EU prostřednictvím referenda. Ústava nám to umožňuje. Domnívám se, a mí kolegové v Komisi pro Ústavu rovněž, že ano, referendum je tím správným způsobem, jak vstoupit do EU. Myslíme si, že vstoupit jen na základě Parlamentu, by nebylo dostatečně zdůvodnitelné jak pro naše občany, tak možná i pro občany EU.

Tento problém je spojen ještě s jednou věcí. V současné době PS projednává tzv. návrh Euronovely Ústavy, která rovněž v intencích tohoto zákona předpokládá náš vstup do EU prostřednictvím referenda, prostřednictvím přímé moci vykonávané lidem. A referendum, které máte dnes před sebou a které budeme projednávat, je právě tímto instrumentem.

Nebudu zde hovořit podrobně, protože důvodová zpráva, která je přiložena k tomuto tisku, je tak podrobná jako k málokterému jinému zákonu. Navíc projednáváme tuto materii již podruhé, tzn., že rovněž není třeba zdůrazňovat jednotlivé atributy tohoto zákona.

Nyní se vyjádřím k věcem, které hýbou Senátem při projednávání v jednotlivých výborech. Všechny výbory Senátu projednávaly tento zákon a ve všech výborech zaznívaly dvě otázky. Ono jich bylo více, ale tyto dvě jsou, dle mého názoru, klíčové:

-? proč autoři tohoto zákona stanovují 50procentní kvorum občanů ČR, těch, kteří se mohou účastnit voleb, aby rozhodli v referendu?

-? Proč až za dva roky se může konat opakované referendum při případném neúspěchu?

Tyto dvě otázky byly kladeny na nás jako na předkladatele a já v současné době řeknu, proč jsme zvolili variantu, kdy o tomto zákoně by mělo rozhodnout více než 50 procent občanů republiky.

Je to především legitimita rozhodnutí. Domnívali jsme se, a mnozí z nás se domnívají, že těžko se bude některým odpůrcům, zvláště odpůrcům vstupu do EU, vysvětlovat, že při eventuálně nižší účasti lidi v referendu je toto rozhodnutí, realizované prostřednictvím vůle lidu, dostatečně reprezentativní. Navíc konstrukce tohoto zákona vynechává Parlament z rozhodování, tzn., že se rozhoduje jen a pouze prostřednictvím občanů. To je vážná námitka.

Další z důvodů, proč povinná 50procentní účast, je v tom, aby si politici neusnadňovali práci, aby přesvědčovali občany tohoto státu o výhodnosti našeho vstupu do EU, aby dokázali dostat lidi do volebních místností, aby byli dostatečně instruováni o tom, co nám to přináší. To je další důvod, proč je zvolen postup, jak byl zvolen.

Dalším důvodem je precedent pro budoucí ústavní zákon o obecném referendu. Pokud zvolíme precedentně nižší menší kvorum než 50procentní, může se stát, že příští tvůrci ústavního zákona o obecném referendu budou požadovat, aby i jiné otázky než tato byly řešeny nižším kvorem.

Je potřeba si ale uvědomit v této věci, a to podotýkám, že jsou věci, které se nedají poměřovat. Toto rozhodnutí lidu oproti otázkám kladeným v obecném referendu je velmi málo poměřitelné.

Další záležitost, která i souvisí s legitimitou rozhodnutí, je hledání prahu důvěryhodnosti rozhodnutí lidu v takovémto aktu. Kde je ten práh? Komise zvolila 50 %. Jsou země, kde jsou ty prahy nižší, 40 %, 30 %. Je to pochopitelně záležitost diskusní.

Jedním z nejdůležitějších argumentů, proč někomu nevadí toto kvorum, tato účast, je důležitost přijetí tohoto zákona. Víme, že řada i z nás, z vás kolegů si dává podmínku, že jedině za předpokladu, že tam bude vyšší jak nadpoloviční účast občanů na referendu, jen v tom okamžiku jsou ochotni zvednout ruku pro tento zákon. Je to stanovisko veskrze politické, bohužel reálné. A protože politika je také uměním možného, nelze ani tento argument vynechat.

Další, už ne až tak vážný argument pro 50procentní účast je to, že všechny postkomunistické země zvolily toto číslo. To je spíše odrazující argument, ale chtěl bych ho vzpomenout, protože ty země, které jsou na tom podobně jako my, které usilují o vstup do EU, skutečně ve svých referendech volí padesátiprocentní účast občanů.

Základním státem, se kterým se můžeme potkávat v této věci, je Slovenská republika.

A abych byl spravedlivý, je ještě jedna země EU, která má pro referenda tohoto typu povinnou 50procentní účast. Je to Itálie.

Zda je to dostatečný argument, ponechávám na vás.

Co je ovšem velmi zásadní, a tím bych skončil s těmi důvody, proč jsme v komisi byli pro to, aby se zúčastnila referenda 50procentní většina občanů, tak velkým minusem, a to zde bude dneska asi prezentováno nejčastěji, je to, že ti, kteří při této konstrukci zákona nejdou k referendu, a ať už jsou k tomu donuceni vlastním svědomím či manipulací veřejným míněním, tak jejich nepříchod k urnám je záporným hlasem pro vstup do EU.

To je smutný fakt, který zde rozvede pravděpodobně pan kolega Outrata, který zná tuto záležitost a tuto záležitost nám již mnohokrát zopakoval na všech možných grémiích a rád bych, abyste i vy ostatní, kteří jste doposud neměli možnost to slyšet, jeho argumenty slyšeli.

Ještě jsem vzpomněl jeden problém, který se často vzpomínal při jednání ve výborech, a to je ona lhůta dvou let pro opakované referendum při neúspěchu referenda původního.

Dikce zákona zcela jasně říká, že v téže věci, pokud se bude rozhodovat, je tam lhůta dvou let. Ale dojednání jiných podmínek, třeba i jen málo změněných, tuto lhůtu ruší. Je to tam zopakováno v důvodové zprávě třikrát, přesto tomu některé kolegyně a kolegové dosud nevěří. Já se tedy domnívám, že to není problém tohoto zákona.

Vážené kolegyně, milí kolegové, budu velmi rád, když podpoříte tento zákon, ať již v té podobě, jak vyšel z ústavní komise, nebo pokud se přesvědčíte o tom, že je třeba do něj zasáhnout pozměňovacími návrhy, které přijal Výbor ústavně-právní a Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Obě tyto varianty jsou možné a jsem jim přístupný. S pozměňovacími návrhy, dopředu říkám, že převážně souhlasím a budu rád, pokud Senát řekne jasné ano této zákonodárné iniciativě. A je to pouze zákonodárná iniciativa Senátu, dnes či zítra zde nebudeme hlasovat ústavním kvorem, abyste propustili tento zákon do projednávání v Poslanecké sněmovně a tak možná trochu napomohli tomu, co všichni nebo téměř všichni cítíme. Ta vůle pro náš vstup do Evropské unie je silná. Udělejme pro to také něco konkrétního.

Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji, pane kolego. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů.

Tento návrh zákona byl přikázán prakticky všem výborům Senátu.

Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice nepřijal žádné usnesení. Záznam z jednání výboru vám byl rozdán jako senátní tisk č. 58/7 a výbor určil jako svého zpravodaje pana senátora Josefa Pavlatu. Podle zprávy ho zastoupí pan senátor Josef Kaňa.

Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí přijal usnesení, které máme jako senátní tisk č. 58/5 a zpravodajem je pan senátor Jiří Brýdl.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu přijal usnesení, které máme jako senátní tisk č. 58/6 a zpravodajem je pan senátor Ivan Havlíček.

Výbor pro evropskou integraci má usnesení, které máme jako senátní tisk č. 58/2 a zpravodajem je pan senátor Jiří Skalický.

Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost má usnesení, které máme jako senátní tisk č. 58/4 a zpravodajem je pan senátor Michael Žantovský.

Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku přijal usnesení jako senátní tisk č. 58/3 a má svého zpravodaje pana senátora Františka Bartoše.

Garančním výborem pro tento návrh byl Ústavně-právní výbor. Tento výbor má usnesení jako senátní tisk č. 58/1. Zpravodajkou je paní senátorka Dagmar Lastovecká, kterou nyní poprosím, aby nám přednesla v souladu s § 105 zákona o jednacím řádu Senátu společnou, anebo naopak nespolečnou zprávu zpravodajů. Prosím, máte slovo.

Senátorka Dagmar Lastovecká:Vážený pane předsedající, dámy a pánové, nejedná se o společnou zprávu, poněvadž některé výbory doporučily návrh schválit ve znění zpracovaném Komisí pro Ústavu, některé výbory přijaly pozměňovací návrhy, které se liší. Bude to tedy pouze zpráva Ústavně-právního výboru.

Bylo zde už řečeno panem předkladatelem, že předložený návrh ústavního zákona je vlastně poněkud upravenou verzí komplexního pozměňovacího návrhu Senátu k zákonu o referendu, který jsme projednávali v loňském roce. A tehdy také v obecné rozpravě zazněl poměrně podrobný výklad o podstatě referenda, o typech referend, a dnes pan předkladatel vysvětlil jasně obsah předkládaného návrhu znovu, upozornil na některá úskalí.

Přesto se ale pokusím zrekapitulovat některé problémy, které byly diskutovány v Ústavně-právním výboru, možná s trošku jinou argumentací.

Ústavně-právní výbor se zabýval, řekla bych, třemi aspekty. Za prvé, zda má nebo musí být referendum o vstupu do EU a jaká je pro to ústavní opora.

Za druhé. O čem vlastně má být rozhodováno v referendu. Za třetí. Jaké mají být podmínky platnosti referenda a jaké mají být účinky.

Ústava, jak je známo, nespecifikuje situace, v nichž má být uplatněn princip přímé demokracie. Tento princip však v čl. 2 odst. 2 připouští, počítá s ním. Výklad tohoto ustanovení není tedy jednoznačný a rozhodnutí o šíři uplatnění tohoto principu je tudíž svěřeno Parlamentu. Odvíjí se vlastně od politického a společenského konsensu. Obdobná je navrhovaná úprava v již zmíněné tzv. Euronovele Ústavy, tzn. užší pojetí ve vztahu k referendu o vstupu do EU.

V současné době se jeví, že ve věci referenda o vstupu do EU tento konsensus existuje. Vyplývá to jistě i ze skutečnosti, že podstata evropské integrace se vlastně výrazně změnila a že už to není jenom otázka mezivládní spolupráce, mezivládní organizace, že je zde daleko větší dopad jak do suverenity členských zemí, tak i vlastně do života občanů. Z toho pohledu se tedy referendum o vstupu jeví jako nezbytné; bez ohledu na volnější úpravu ústavní.

Druhý problém. O čem má být vlastně v referendu rozhodováno, jaký má být předmět referenda, jak má vlastně znít otázka. Při těchto úvahách je zapotřebí vycházet i z toho, v jaké fázi se nachází vyjednávání o vstupu do EU. Nejedná se ani tak o časový horizont, ale spíš o věcnou stránku. Možná, kdybychom dnes zvažovali, zda zahájit teprve jednání o vstupu do EU, bylo by namístě možná zvažovat konání dvou referend; toho prvního třeba konzultativního, v němž by se vyslovil souhlas se vstupem a tím otevřel prostor pro zahájení vyjednávání. Druhé referendum by potom mohlo být závazné, ratifikační, po projednání konkrétní mezinárodní smlouvy v Parlamentu.

Jestliže ale hovoříme o referendu nyní a s představou, kdy se má konat v dnešní době, kdy už z vyjednávání je celá řada podmínek známá, nelze asi uvažovat o referendu, které se omezí pouze na vyslovení souhlasu, či nesouhlasu se vstupem, ale v rozhodování se nutně musí odrážet i postoj ke sjednaným podmínkám. Na druhé straně schvalování konkrétní smlouvy všelidovým hlasováním je dle mého názoru značně problematické, poněvadž nikdy nemůže veřejnost proniknout do veškerých detailů smlouvy a výsledek je potom určitým způsobem zavádějící.

Navržené řešení při formulaci otázky - sice trošku šalamounské - je určitým kompromisem, kdy oprávnění občané vyjadřují jednak svoji vůli, aby se ČR stala členským státem EU, neztotožňují se však plně se zněním smlouvy, ale přitom v hlasování se vlastně neopomíjí podmínky, které jsou v ní zakotvené.

Třetí okruh, který zde také již pan senátor Stodůlka zmínil, tj. otázka podmínek platnosti, ta byla asi v Ústavně-právním výboru nejdiskutovanějším problémem v souvislosti s čl. 5. Myslím, že byla posuzována z nejrůznějších hledisek - jak z hlediska naplnění demokratických principů svobody projevů vůle spočívající nejenom ve vyslovení souhlasu nebo nesouhlasu, ale také svobody projevu v tom, že se nezúčastním. Byla diskutována z hlediska možného zmaření referenda neúčastí i z toho hlediska legitimity rozhodnutí při případné výrazně nízké účasti.

ÚPV se nakonec přiklonil ke stanovení povinného 50procentního kvora, a to jak vzhledem k typu referenda, které je vlastně samotným rozhodováním, není nijak kombinováno s vyjádřením Parlamentu, tak zřejmě i vzhledem k závažnosti předmětu referenda a k šíři a závažnosti důsledků, které z tohoto rozhodnutí vyplývají.

Ještě bych se ráda zmínila o účincích referenda. Jednáme o referendu závazném, které nahrazuje rozhodnutí Parlamentu. Souhlas lidu nahrazuje vlastně souhlas Parlamentu s ratifikací mezinárodní smlouvy, což by také mělo být jednoznačně vyjádřeno v těch příslušných ustanoveních již zmiňované Euronovely Ústavy.

ÚPV tedy po projednání souhlasil s předloženým návrhem ústavního zákona, shodl se pouze na jedné změně, která znamená přesun jednoho odstavce z čl. 1 do čl. 3, je to tedy vlastně změna v systematice.

Takže usnesení ÚPV zní, že doporučuje Senátu schválit tento návrh ve znění pozměňovacího návrhu přijatého Ústavně-právním výborem.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji, paní kolegyně, posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Další usnesení, resp. tentokrát pouze záznam z jednání za Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petici nám přednese pan senátor Josef Kaňa.

Senátor Josef Kaňa: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové, já zastupuji zpravodaje výboru Josefa Pavlatu. Na úvod bych chtěl říct, že Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice se tímto návrhem zabýval velmi podrobně a seriózně, všemi problematickými okruhy včetně 50 % účasti na referendu.

Po rozsáhlé rozpravě náš výbor za prvé nepřijal žádné usnesení, když v hlasování o návrhu - schválit návrh senátního návrhu ústavního zákonu - dopadlo tak, že 5 senátorů bylo pro, 2 byli proti a 3 se zdrželi. Při hlasování o návrhu usnesení - schválit návrh senátního návrhu ústavního zákona ve znění pozměňovacích návrhů bylo 5 senátorů pro, 4 proti a 1 se zdržel z 10 přítomných. Já vám děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji, pane kolego. Jako dalšího zpravodaje bych vyzval pana senátora Jiřího Brýdla za Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Připraví se pan senátor Ivan Havlíček.

Senátor Jiří Brýdl: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu, životní prostředí se na 13. schůzi zabýval tímto zákonem. Doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit návrh senátního návrhu ústavního zákona, určuje zpravodajem mě a pověřil předsedu výboru předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji. Nyní bych poprosil zpravodaje Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu pana senátora Ivana Havlíčka o jeho zprávu.

Senátor Ivan Havlíček:Pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu projednal návrh senátního návrhu ústavního zákona o referendu o vstupu ČR do EU na 12. schůzi dne 13. 6. 2001. Přijal usnesení tohoto znění. Po odůvodnění předsedy Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury senátora Jiřího Stodůlky, zpravodajské zprávě senátora Ivana Havlíčka a po rozpravě výbor za prvé doporučuje Senátu Parlamentu ČR - schválit návrh senátního návrhu ústavního zákona.

Za druhé určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Ivana Havlíčka, za třetí pověřuje předsedu výboru senátora Milana Balabána předložit toto usnesení předsedovi Senátu. V rozpravě si dovolím vystoupit s tím, že bych odůvodnil, proč jsem přesvědčoval hospodářský výbor o tom, aby přestože bylo několik věcí, které se nám zdály kontroverzní a bylo méně zde poukazováno a jsou předmětem pozměňovacích návrhů, proč jsem přesvědčoval své kolegy v hospodářském výboru, že tak, jak je návrh navržen, je podle mého názoru správně a možná, proč také kolegové se mnou souhlasili. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji, pane kolego. Poprosil bych pana senátora Jiřího Skalického, aby přednesl usnesení za Výbor pro evropskou integraci. Připraví se zpravodaj Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, kterým je jako náhradník určen pan senátor Dočekal Oldřich.

Senátor Jiří Skalický: Děkuji za slovo, pane místopředsedo, dámy a pánové, Výbor pro evropskou integraci posuzoval tento návrh senátní iniciativy především z hlediska časové vhodnosti. Dospěli jsme k názoru, že je zapotřebí tuto iniciativu Stálé komise pro Ústavu a parlamentní procedury přivítat, protože počítáme-li s momentálně platným optimistickými harmonogramy, nakonec do určité míry i potvrzenými posledním summitem v Götteborgu, tak je opravdu zapotřebí, abychom tento nástroj k ratifikaci smlouvy o přistoupení k EU měli včas k dispozici.

A jestliže počítáme s tím, že přístupová jednání by měla vrcholit v průběhu roku 2002 a na konci tohoto roku by měla tato jednání být završena podpisem smlouvy o přistoupení tak, aby v průběhu roku 2003 mohl proběhnout ratifikační proces v členských zemích EU a mohl tak být splněn onen slib, že v r. 2004 již budeme členským státem a zúčastníme se jako plnohodnotný člen plánované mezivládní konference o reformě institucí EU, tak se zdá být celkem logické, že před ratifikačním procesem v členských zemích Unie by mělo proběhnout schválení smlouvy o přistoupení v té zemi, o jejíž přistoupení se jedná.

Jestliže panuje široký politický konsensus o tom, že takové schválení v ČR má proběhnout referendem, tak nám z toho vychází, že to referendum by se mělo odehrát nejpozději na začátku roku 2003. A jestliže si uvědomíme, že legislativní proces v případě ústavních zákonů a obtížnost dosahování dohody mezi Senátem a PS v této věci je věc velmi zdlouhavá a časově náročná, pak soudíme, že skutečnost, že v příštím roce budou volby do PS a díky tomu se na několik měsíců, řekl bych, zbrzdí schopnost PS rozhodovat, tak ze všech těchto důvodů jsme přesvědčeni, že by ústavní zákon o referendu o vstupu do EU měl být schválen ještě v tomto volebním období PS a z toho snad více než názorně vyplývá, že senátní iniciativa, nekonají-li jiní, je již opravdu na místě.

Náš výbor se samozřejmě zabýval všemi otázkami, které tady byly již naznačeny zpravodaji a o nichž se jistě povede diskuse. Já neskrývám, že jak já osobně, tak mnozí další členové výboru, si klademe otázku, zda je vhodné např. podmiňovat kladný výsledek referenda 50procentní účastí, nicméně v našem výboru já jako zpravodaj jsem takový návrh vůbec nepředkládal a svým usnesením, tuším, že jednomyslným, schválit tento návrh, jsme chtěli jako výbor odpovědný za evropskou integraci v Senátu především demonstrovat právě onen naléhavý časový tlak snažící se o to, aby ústavní zákon o referendu byl konečně oběma komorami schválen.

Výbor přijal usnesení, kterým doporučuje plénu Senátu schválit tento senátní návrh ústavního zákona a pověřil mě zpravodajováním této věci a tím, abych seznámil s tímto usnesením předsedu Senátu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji, pane kolego. Nyní má slovo pan senátor Dočekal Oldřich za Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a připraví se pan senátor František Bartoš.

Senátor Oldřich Dočekal:Pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři, na Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost jsme předložený návrh senátního návrhu ústavního zákona Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR, atd., projednali na 9. schůzi dne 6. března a doporučujeme plénu Senátu, aby přijal tento návrh, ovšem s několika pozměňovacími návrhy, které jsou přílohou tohoto našeho usnesení. Ty pozměňovací návrhy jsou vcelku tři. Ten první se týká zřejmě čl. 1 gramatické chyby. Domníváme se, že v čl. 1, odst. 6 by měl být jako zvláštní čl. něco jako dodatečné ustanovení, a ten další pozměňovací návrh, ten se týká vlastně toho základního, tj. 50procentního kvora, kdy na našem výboru byl většinový názor ten, že není potřeba tento přístup k hlasování nebo právoplatnost tohoto referenda, aby bylo omezeno tím, že musí být více než 50 % občanů přítomno tohoto referenda. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji, pane kolego. Slovo má zpravodaj Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku pan senátor František Bartoš.

Senátor František Bartoš:Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku projednal návrh ústavního zákona dne 6. června. V podrobné rozpravě jsem jako zpravodaj předložil dva pozměňovací návrhy, a to k čl. 1, bod 5 - text vypustit bez náhrady. Je to ten text, který říká, že referendum může být vyhlášeno nejdříve dva roky poté, kdy v předchozím referendu nebyl vstup ČR do EU schválen. Druhý pozměňovací návrh v čl. 5, bod 1 vypustit text "zúčastní-li se hlasování nejméně polovina občanů k tomu oprávněných". Bohužel tyto pozměňovací návrhy přijaty nebyly. Naopak byl přijat návrh, kdy výbor doporučil Senátu PČR schválit návrh senátního návrhu ústavního zákona a pověřil mě předložit tuto zprávu. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji. Tím v podstatě jsme se dostali ke všem zpravodajům a ke všem výborům, kterým byl tento návrh přikázán. V této chvíli otvírám obecnou rozpravu. Mám zde na displeji paní senátorku Zuzanu Roithovou. Prosím, máte slovo, paní kolegyně.

Senátorka Zuzana Roithová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, chtěla bych svůj názor na to, jak přistoupit k tomu návrhu, který omezuje platnost referenda potřebným kvorem, určitou účastí voličů potřebných k tomu, aby referendum bylo platné, opřít o dokument, který vydalo Evropské hnutí a dovolte mi, abych vás s tímto jejich nebo vlastně naším usnesením seznámila.

Výkonný výbor Evropského hnutí v ČR vyzývá Parlament a vládu ČR, aby v ústavním zákoně o referendu o přistoupení ČR do EU nebyla přijata podmínka omezující platnost výsledku referenda počtem zúčastněných oprávněných voličů. K tomuto přesvědčení vedou následující argumenty. Referendum má být vyjádřením souhlasu se Smlouvou o přidružení, která bude vypracována vládou vzniklou na základě demokratických voleb. Občasné budou mít možnost potvrdit souhlas s touto významnou smlouvou přímým hlasováním.

Ti, kteří s ní souhlasit nebudou, mají stejné právo vyjádřit osobním hlasováním svůj opačný názor. Zavedení podmiňujícího kvora pro účast znamená zdvojení příležitosti vyjádřit negativní postoj těm, kteří budou chtít vstup do EU blokovat. Tím zcela neodůvodněně zvýhodňuje odpůrce vstupu do EU. V žádné zemi, s výjimkou tedy té Itálie a s výjimkou postkomunistických zemí, neexistuje takové kvorum v takovémto typu referenda, tj. vlastně v referendu ratifikačním.

Vzhledem ke skutečnosti, že účast voličů např. ve volbách i do Senátu, bývá nízká, hrozí, že kampaň předcházející referendu se bude týkat otázky, zda k referendu jít, či nikoliv, namísto toho, aby se soustředila na obsah vyjednávané smlouvy o vstupu do EU. Všechny parlamentní demokratické strany podporují ve svých volebních programech integrační proces. Vyplývá z toho pro ně povinnost učinit vše proto, aby smlouva o vstupu ČR do EU splňovala všechna kritéria potřebná pro úspěšnou integraci.

Je reálné riziko, že politické síly na okraji politického spektra budou usilovat ve své kampani o opak. K tomu jim postačí vést kampaň namířenou proti vládnímu establishmentu, tedy tomu budoucímu, založenou na odmítání demokracie a jejích principů jako takových. Posilování všeobecného pocitu znechucenosti politikou, mohou pak dosáhnout nízké účasti voličů v referendu. Vezměme si příklad právě z irského referenda.

Referendu má předcházet veřejná diskuse vedená o meritu věci, nikoliv přesvědčovací kampaň o nutnosti účasti v referendu. Dovoluji si vás tedy požádat, abyste se také přiklonili k návrhu těch výborů, které přijaly pozměňovací návrh, který vypouští toto podmiňovací kvorum, navíc nebývale vysoké - 50 % účasti - na tomto referendu. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji, paní kolegyně, slovo má pan senátor Edvard Outrata.

Senátor Edvard Outrata:Děkuji, pane předsedající, kolegyně, kolegové, já jsem byl téměř vyvolán předkladatelem kolegou Stodůlkou a chtěl bych opravdu silně argumentovat pro vypuštění 50% klausule pro kvorum a domnívám se, že jde o představu nebo o přístup, který je typický pro země postkomunistické, na základě jejich postkomunistické zkušenosti. Skutečnost, že existuje jedna západoevropská země, kde se něco takového uzákonilo, totiž Itálie, spíše svědčí pro tento můj argument.

V ostatních zemích to není. Jestli vám někdo říká, že to tam je jako pravidlo, tak není. Přesvědčete se. Jsou to postkomunistické země jedině. Vždyť my víme o Slovensku a Rusku, mezitím také jsem zjistil, že je to v Maďarsku, v Polsku a kdoví, kde ještě jinde. A vezměme argumenty pro kvorum, které tady přednesl celkem velice dobře kolega Stodůlka. A jako hlavní postavil legitimitu. Ano, legitimitu ano, ale legitimita je daná tím, co je všeobecně přijato jako správné, a to my tvoříme. Takže tady je trošičku ten argument kruhem, ostatně kdy špatně se tento argument dělá na této půdě, protože asi nikdo z nás není legitimní podle tohoto pravidla a mnoho jiných institucí v demokratickém světě je nelegitimních v tomto smyslu. Na druhé straně všechny komunistické instituce byly legitimní. Ty měly vždy 99 %.

Tam už lepší byl ten argument, aby si politici neusnadňovali práci, to je pravda. Jistě, množství lidí, kteří se dostaví, bude jakousi mírou kvality naší politiky a pánbůh ví a já s ním, že kvalita naší politické práce v této zemi je asi nižší, než co by si zasloužila jak naše situace, tak naši občané. Pokud naši politici jako celek a já samozřejmě s nimi, si vezmeme toto k srdci, tak můžeme udělat, co budeme moci proto, aby se lidé účastnili politického života vůbec a referenda zvláště, nezávisle na tom, jestli je nějaké kvorum, ale argumentovat, že ohrozíme vstup do Unie, abychom si mohli tuto legraci vyzkoušet, je přece opravdu neodpovědné zahrávání.

Zvláště, když víme, že nejenom u nás, ale zejména také v Evropě demokratické, kam směřujeme, se velice často stává, že se obtížně takováto většina shání z důvodů, které asi něco mají společného s demokracií a můžeme diskutovat dále, jestli jsou dobré, špatné nebo já nevím jaké. Jdeme do světa, ve kterém nejsou 99%, ale ani 60% většiny, ale kde se ty většiny dělají dost obtížně a podle pravidel trošku jiných, než těch, na které lidé tady zvykli.

Vynechání Parlamentu je zvláštní argument, protože já sám se divím, že vynecháváme Parlament. Už teď to asi měnit nebudeme, ale nevidím podstatný důvod, pro který jsme nezahrnuli napřed hlasování v Parlamentu, které by neskončilo rozhodnutím, nýbrž jenom usnesením, a které by potom se schvalovalo v referendu. Mnoho zemí v západní Evropě to takhle má - víceméně. Ono je to od země k zemi hodně jiné. Já nechci paušalizovat, ale to možná zahrnutí lidí, kteří byli zvoleni do toho procesu nějak, jinými slovy, aby občané věděli, když volí, kde stojí jejich zvolení představitelé, by bylo bývalo možná dobře, ale rozhodně to není argument pro úroveň kvora. Tento argument zůstává, ať je to kvorum vysoké nebo nízké anebo vůbec žádné, jak by mělo být.

Ten princip pro obecné referendum, myslím, že souvisí s nejasností toho, jaké bude mít obecné referendum. Obyčejně, když se mluví o obecném referendu, tak si lidé představují, moc se to zatím nediskutovalo v detailu, tudíž si asi každý představuje něco jiného, ale mám dojem, že si lidé představují referendum iniciační, referendum, ve kterém víceméně každý, sežene-li dost podpisů na to nebo podobně bude moci něco navrhnout popř. potom, když dojde k nějakému schválení někde, v takovéto situaci vidím skutečně důležitost pro kvorum, protože u takovéhoto referenda, když např. si vymyslím, že potřebuji, aby se zakázalo vyvěšovat ponožky a seženu si dost podpisů na to a projdu tímto a pak se mi na to všichni vykašlou a nikdo mi nepřijde k urnám, tak mám vždy možnost to znovu prohnat normální zákonodárným procesem.

V situaci, kdy zákonodárný proces normálně je alternativou pro referendum a může okamžitě následovat po zmařeném referendu, v takovém případě asi kvorum nějaký smysl má, protože lidé mají možnost tím, že tam nepřijdou, říci, tohle si, politici, vyřešte mezi sebou postupy, které máte a nás tím neotravujte.

To není případ referenda pro vstup do EU. Pokud se zmaří referendum, bude to znamenat významný politický krok směrem na východ v této zemi, a byl bych rád, kdyby každý, kdo s tím tady hauzíruje, a představuje si, že to je jenom tak nějak, nějaké takové rozhodnutí, si toto jasně uvědomil.

V každém případě precedent pro obecné referendum to vytvářet nesmí, protože záleží na tom, jaké obecné referendum potom, a možná, že je nutno toto daleko silněji zdůraznit.

Pokud jde o hledání důvěryhodnosti, ano, skutečně, pokud strašlivě by šlo o to, aby bylo nějaké kvorum, pak když bude velice nízké, pak je to jedno, ale to je takový divný kompromis, podstata argumentu tam zůstává. Je samozřejmě pravda, jestliže řekneme, že když nepřijde 10 nebo 20 procent lidí k volbám, asi opravdu je to všechno tak špatné, že je referendum zmařeno, ale to, myslím, nevstupuje do této úvahy, když jde o specifické referendum pro EU.

Zvláštní byl poslední argument, který mi ohromně nahrává, totiž že všechny postkomunistické země to dělají. Ano, to je cosi v luftě v postkomunistických zemích, co zřejmě vede lidi k tomu, aby zaváděli tyto zcela netypické mechanismy, které v západní Evropě historicky nevznikly. Tam byli zákonodárci, když zaváděli referenda, vedeni jinými úvahami než těmito. To, myslím, že je ale jistě pravda, co možná už je více spekulativní, i když tady říkám, že my to máme udělat přesně tak jako na západě, ale já už takový jsem. Myslím si, že máme v tomto momentě co nejvíce se chovat tak jako západní země a ne hledat své vzory mezi lidmi, kteří se v tom plácají stejně jako my.

Proč, proboha, se chováme tak - neberu už v úvahu Rusy - jako Poláci, Slováci, Maďaři a nikoliv tak, jako Angličané, Francouzi a Němci? Proč? To v tom chceme furt být, to v tom chceme zůstat navždycky? Ano, jistě, něco nás k tomu vedlo. V první řadě, že jsme přišli na stejnou zvláštnost, abych byl slušný. Nezačali jsme se tak chovat automaticky, to jistě, ale tak to alespoň od sebe odežeňme a nezůstávejme v tom.

Proč je to tak velice špatné? No, především proto, že je to falešné. V demokracii má jistě každý právo se neúčastnit veřejného procesu, také ho každý velice často využívá, jak to víme všichni ze svých vlastních voleb. Přece každý občan má právo říci ano nebo ne k otázce referenda a také tam prostě nejít. Má tam právo nejít z mnoha důvodů: třeba proto, že tomu nerozumí a že to nechá ostatním. A to není nelegitimní. Stará babička, která se v tom opravdu nevyzná a nechce se v tom vyznat, má právo to nechat jiným, a ne aby její hlas se začal počítat nějak jinak, a to podle toho, jak jsme se tady usnesli.

Jsou jiné důvody. Lidé mohou být nemocní, nebudou se moci dostavit atd., a my tímto zákonem tak, jak byl navrhován s touto klauzulí, vlastně všechny tyto hlasy sečteme jako hlasy proti vstupu. Vždyť to není pravda, tito lidé nejsou proti vstupu a nebudou.

Ano, politici skutečně mají udělat všechno, co mohou, pro to, aby jich bylo co nejmíň, aby se tím nepřipojovala také ta velká masa lidí, kteří pokrčí rameny a jdou pryč. Jistě, udělejme, co můžeme, ale nemůžeme tuto masu zahrnout automaticky mezi ty, kteří jsou proti vstupu do unie. To děláme z naivity nebo z čeho? Řeknu vám, jak přesně to bude.

Přece jediná strategie pro stranu NE je vyzvat všechny lidi, aby zůstali doma. Jestli se to povede, v tom případě budou sečteny hlasy těch, kteří jsou proti a těch, kteří prostě nepřijdou, protože nemůžou anebo nechtějí nebo nevím co, ale ti nejsou proti vůbec. A k urnám přijdou jenom ti, kteří budou pro a také budou moci a také si náhodou nezlomí nohu těsně předtím atd., atd. Vždyť děláme pravidla, aby se nevstoupilo do unie.

Opravdu si rozmyslete, co budete dělat, až budete hlasovat. Vezmu si tenhleten seznam, protože jestliže do Unie nevstoupíme kvůli tomuhle tomu, tak mě bude zajímat, kdo hlasoval teď tímto způsobem. Nechtěl bych, abychom se pak vymlouvali, že jsme to zase popletli, jak to tak často děláme v daleko méně důležitých věcech. Toto není věc, která se dá takto poplést.

Myslím, že toto je velice vážná věc a že to není něco, s čím si můžeme normálně zahrávat.

Už skončím, protože tohle je vlastně moje jediná věc, kdy nesouhlasím s podaným návrhem, do kterého vstoupilo jistě hodně práce, ale budu pro něj hlasovat, ale samozřejmě s tímto pozměňovacím návrhem. Kdyby tento pozměňovací návrh neprošel, budu hlasovat proti, protože si myslím, že je lepší nemít žádné referendum, než ho mít takovýmto způsobem zorganizované proto, aby se prohrálo. (Bušení do lavic, potlesk.)Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji, pane kolego. Omlouvám se vám všem, nebylo to na oslavu projevu našeho kolegy, i když to vzbudilo alespoň veselí.

V rámci našeho dnešního jednání bych v tuto chvíli poprosil toho, kdo má ve své hlavě nový pozměňovací návrh, aby to stihl ještě do skončení této schůze, abychom splnili 24hodinovou dobu. Moc o to prosím, abychom náhodou potom nebyli nějakým procedurálním způsobem nebo nějakým znalcem, absolutistou našeho jednacího řádu nařčeni, že tento způsob vedení schůze je špatný.

Jako další se přihlásil pan senátor Jiří Skalický, připraví se pan senátor Daniel Kroupa.

Pokud by opravdu někdo měl závažný pozměňovací návrh, prosím, aby se přihlásil a přednesl ho.

Senátor Jiří Skalický: Děkuji, pane místopředsedo.

Dámy a pánové, vystupovat v této otázce po panu senátorovi Outratovi se mi zdá být předem beznadějným podnikem, ale ke všemu, co řekl, bych chtěl přidat jenom pár drobků a v něčem se možná svým způsobem i ohradit proti jeho argumentaci a i proti argumentaci, která zazněla ve stanovisku výkonného výboru Evropského hnutí. Možná tím začnu.

Velmi sdílím většinu argumentů, které zde použil pan senátor Outrata, až na to, že se mi tyto argumenty přestávají líbit v okamžiku, kdy jsou použity ve prospěch argumentace typu "lidi, co blázníte, vždyť to referendum neprojde".

Snažím se totiž uvažovat o referendu jako o prostředku rozhodování naprosto neutrálně a chci rovnou říci, že si dovedu, přinejmenším hypoteticky, představit, takové podmínky, za kterých by měla ČR vstoupit do EU, které by mne osobně vedly k tomu, že bych v referendu hlasoval ne. Při svém uvažování o tom, zda je 50procentní účast žádoucí, nebo nikoliv, se tudíž snažím toto uvažování striktně oddělovat od toho, zda si přeji, nebo nepřeji, aby ČR do EU vstoupila.

Jde tady totiž o něco jiného než o to, zda ten či onen, zda zastánci povinné minimální 50procentní účasti anebo i odpůrci jsou většími či menšími příznivci vstupu. Proboha, tímto svou diskusi nekontaminujme.

Jde tady přece spíše o obecný princip, který je nakonec obdobný principu volebního práva a nikoliv volební povinnosti. A já bych se chtěl všech těch, kteří tak vášnivě zastávají názor, že o této otázce se musí rozhodnout za minimálně 50procentní účasti voličů, zeptat, jestli budou také podporovat návrhy na zavedení volební povinnosti v ČR. Považoval bych to za věc velmi neblahou a troufám si říci, že tyto dvě otázky spolu svým způsobem souvisejí, protože skutečně platí to, co říkal pan senátor Outrata a co já už neumím rozvádět lepším způsobem, než to on vyjádřil, že totiž musí být občanům zachováno právo přenechat rozhodování jiným.

Ještě řeknu jeden důležitý můj vlastní argument.

Chovám jisté pochybnosti o tom, zda referendum o vstupu ČR do EU bude úspěšné. Nechovám sebemenší pochybnost o tom, že se prvního referenda na toto téma zúčastní minimálně 70 % občanů a jsem připraven uzavírat sázky, že to nebude méně. Čili moje obava, moje úvaha o tom, zda je rozumné tam tuto podmínku dávat, pramení spíše z obavy, zda tím nevytváříme jistý precedent. Rovnou vymezím, že si vůbec nemyslím, že by nepožadování 50procentní účasti mohl být precedent pro jiný typ referenda, např. pro referendum konzultační, které bude moci být iniciováno nějakou lidovou iniciativou, třeba nějakým stanoveným počtem petentů. V takovém případě si dovedu představit, a už jsem to říkal na některých výborech, že relativně malá zájmová skupina 10 tisíc občanů spolu se svými přáteli a sousedy seženou dostatek podpisů pro vypsání referenda, třeba o vyvěšování oněch ponožek na balkonech, ale toto referendum a tuto otázku bude považovat drtivá většina společnosti – jak bych to řekl slušně – za věc nepodstatnou a nebudou se obtěžovat k volebním urnám k takovému referendu. Pak by se samozřejmě mohlo stát, že by se jaksi hlasování o této otázce účastnili vlastně právě jen ti, kteří toto referendum vyvolali, ti petenti. Takové rozhodnutí by jistě nemělo patřičnou legitimitu.

Ale toto je přece úplně jiné referendum. A uvědomte si, že vytváříme situaci. Záhy budeme projednávat tzv. vládní Euronovelu Ústavy, ve které se říká, a tuším, že Poslanecká sněmovna se to nechystá změnit, že v případě, že v budoucnu budeme měnit tu smlouvu, kterou eventuálně teď schválíme v referendu, tak to bude vždy Parlament, který bude muset pečlivě a zodpovědně zvážit, jestli se jedná o takový typ změny, který si, tak říkajíc, Parlament vezme sám „na triko“ a schválí ji sám, anebo zda se bude jednat o tak zásadní změnu původní smlouvy, za jejíchž podmínek jsme přistoupili, že si Parlament bude muset provést tuto politickou úvahu: Je to tak zásadní změna, že jestliže o schválení původní smlouvy rozhodlo referendum, tak my nemůžeme u takovéto změny se opět nedotázat lidu a opět ji nenechat schválit referendem.

A tímto způsobem může v budoucnosti nastat situace, kdy o poměrně podstatných změnách smlouvy, a já bych mezi takovou zařadil třeba smlouvu z Nice, která momentálně probíhá ratifikačním procesem, kdy už pozornost lidu naší země bude upřena podstatně jinam - tady si připomeňme irský příklad – a evropské záležitosti společnost nebudou příliš zajímat, tak budete najednou stát před problémem, jak dostat 50 % lidí k volebním urnám.

A to je v mých očích problém docela podstatný, na který bychom také měli myslet.

Co se týče argumentu legitimity takto důležitého rozhodnutí, který tady zazněl a který já považuji za vážný. Mimochodem, v případě, kdyby se nepodařilo schválit ústavní zákon o referendu, tak podle současné platné Ústavy bude smlouvu o přistoupení schvalovat Parlament, a to za podmínky, že smlouvu musí schválit obě komory Parlamentu, a to ústavní většinou. To je třeba, aby tady také bylo řečeno.

Jenomže já z té argumentace, která říká: jde o závažný zásah do suverenity státu, o té by měli opravdu rozhodnout téměř všichni občané, tak když o tomto argumentu přemýšlím, tak jeho logika podle mě vede k jistému extrému. Logika tohoto uvažování totiž vede k tomu, že by o takové změně mělo kladně rozhodnout přinejmenším více než 50 % všech občanů, všech oprávněných voličů.

A jistě chápete, že to je už požadavek dosti nerealistický a že to není úvaha, řekl bych, jenom příznivce našeho vstupu do EU.

To jsou tedy zhruba argumenty, spolu s těmi mnohem lépe vyjádřenými a mnohem emotivněji vyjádřenými panem senátorem Outratou, které mě vedou také k názoru, že podmínka v původním návrhu komise není dostatečně zvážena a budu podporovat pozměňovací návrh zahraničního výboru.

Chci říci ještě jednu maličkost a vyjádřit se k otázce dvou let, která tad, tuším, zazněla.

Jsem přesvědčen o tom, a nakonec i poslední irská zkušenost a některé slovenské zkušenosti mě v tomto názoru utvrzují, že bychom s referendy měli velmi šetřit a že bychom k nim měli přistupovat opravdu jenom v nejzávažnějších okamžicích. Ale pak soudím, že by toto lidové rozhodování mělo mít skutečně veškerou vážnost a patřičnou váhu. A myslím si, a to nakonec provází i dnešní politickou diskusi v Irsku, kde se na jedné straně lidé rozhodli sice za 31procentní účasti, ale nějak se rozhodli, a rovnou se mluví o tom, kdy bude taktické dát lidu příležitost k tomu, aby udělali reparát.

A myslím si, že jistá doba pro znovuzvážení, jistá nemalá doba, po kterou musí takový úradek lidu platit, je prostě nezbytná a v mých očích zvyšuje vážnost takového referenda.

Já si nepřeji, když už budeme o tak vážné otázce referendum konat, aby ho mohla vláda nebo Parlament jaksi znovu a znovu vyvolávat téměř každý měsíc. A i proto jsem zastáncem toho, že jestliže se nakonec většina občanů naší země rozhodne, že pro vstup do EU nenastal ještě vhodný čas, tak aby referendum o téže věci se mohlo konat až po určité době, která skutečně bude mít šanci přispět k nějakému vyzrávání názoru celé společnosti.

Proto budu oponovat návrhům, abychom v zájmu takového „sichru“, kdyby to náhodou napoprvé nevyšlo, abychom to mohli rychle zkusit znovu, budu oponovat tomu, abychom vypustili tu podmínku, že se referendum znovu může konat teprve po dvou letech.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji, pane kolego. Slovo má pan senátor Daniel Kroupa a připraví se pan senátor Rostislav Harazin.

Senátor Daniel Kroupa: Pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři. Chtěl bych říci svůj názor ke třem tématům.

To první je, co právě my dnes činíme, když se pokoušíme dospět ke shodě o návrhu zákona o referendu. To je docela sama o sobě závažná věc, o které se zatím nikdo nezmiňoval.

Za druhé, chtěl bych se zmínit o otázce legitimity. Mám dojem, že tomuto pojmu zde není dobře rozuměno.

A za třetí bych se pokusil odpovědět na tu otázku, která zde zazněla, proč právě občané či politici postkomunistických zemí dávají do referenda 50procentní klauzuli.

K tomu prvnímu tématu si řekněme, že to, co se děje, je, že zastupitelské sbory přijímají návrh zákona o referendu, v němž se vzdávají části své pravomoci, kterou jim dává Ústava, a postupují ji v daném případě všem voličům. To znamená, je třeba mít na paměti, že náš ústavní systém je založen na principu zastupitelské demokracie, který je tím systémem základním. Existuje představa u některých teoretiků, že dokonalejší formou je demokracie přímá a že zastupitelskou demokracii máme jenom proto, že přímou demokracii je obtížné technicky uskutečnit. Chtěl bych tomuto názoru oponovat. Dnes máme technické prostředky k tomu, abychom zavedli demokracii přímou.

Přímá demokracie má ovšem jednu velikou nesnáz, pro kterou se mnozí velikáni světového myšlení velmi ostře proti přímé demokracii stavěli. Tou nesnází je, že rozlišuje pouze většinu a menšinu a že v ní neexistují žádné institucionální překážky, které by bránily většině tu menšinu likvidovat. Možná, že existují šťastná období dějin, ve kterých ta většina sama cítí vůči té menšině odpovědnost. Ale historicky musíme dodat, že kdekoliv byla přímá demokracie uplatněna, skoro všude došlo k tomu, že menšina byla likvidována a demokracie se zvrhla ve svůj opak. Tuto zkušenost evropské dějiny učinily již v antickém Řecku a od té doby téměř všichni teoretici se stavěli proti demokracii jako proti nebezpečnému zřízení, které vede zákonitě k tyranii či v horším případě k despocii. Až teprve v 18. století z podnětu myslitelů, jako byl např. Montesquieu, se podařilo demokracii rehabilitovat právě na principu zastupitelské demokracie, která umožňuje dělbu moci a stavění jednotlivých mocí proti sobě tak, aby byly v rovnováze a aby v případě, že jedna z těch mocí má sklon se absolutizovat, ty ostatní stály proti ní.

Teprve tato instituce spolu s některými dalšími rovnováhami vedla k tomu, že se demokracie ukázala jako zřízení, které nakonec je stabilnější a trvalejší než ony tyranie či despocie. Tím jsem chtěl pouze doložit, že zastupitelská demokracie není nějakou odvozenou formou demokracie, ale že je formou dokonalejší, civilizovanější, právě proto, že umožňuje chránit menšiny a tou nejmenší menšinou je každý z nás.

To, co dnes činíme, činíme z pozice zastupitelské demokracie. A já jsem připraven hlasovat pouze pro takový návrh zákona o referendu, který toto hledisko bere v úvahu. Který vychází právě z principu zastupitelské demokracie.

Pak mohu říci, že v zastupitelské demokracii samozřejmě existují otázky, ve kterých je rozumné a moudré obrátit se přímo na voliče a požádat je o jejich názor. V opačném případě, v případě přímé demokracie jako systému, se domnívám, že bych nemohl v žádném případě podporovat návrh zákona, který by vycházel z tohoto principu.

K otázce legitimity referenda musím poznamenat - problém legitimity se vynořuje až v novověku. Teprve tam, kde se zrodila představa, že lidská společnost je tvořena lidskými jednotlivci, atomy, kteří jsou autonomními jednotkami, z nichž každá rozhoduje a schopna rozhodovat sama o sobě. Je to, řekněme, určité civilizované stadium lidstva.

Otázka se vynořila právě v souvislosti s tím, jak je možný politický závazek, který jednotlivcům ukládá poslouchat státní či tedy politickou moc. Je to otázka ospravedlnění politické moci. Když to řeknu prostým způsobem - proč já jako jednotlivec mám jít umírat za něco takového jako stát, který se mě výslovně neptal, zda souhlasím s tím, že je to můj stát. Odpovědí či návrhem řešení otázky po legitimitě politické moci byly teorie společenské smlouvy, jejichž vliv působí až do 20. století; dokonce ve druhé polovině 20. století tyto teorie byly s poměrně značným úspěchem rehabilitovány.

Když tuto otázku přeneseme na otázku referenda, a omlouvám se, že z nedostatku času nemohu vést tu úvahu či argumentaci až k tomu referendu, pak musím říct, že je naprosto nepochopení, když někdo považuje referendum, ke kterému přijde málo občanů, a ten malý počet občanů rozhodne, za nelegitimní. To je, prosím, velký omyl. Nelegitimní to referendum by bylo v případě, že by se občané neměli možnost k té věci vyjádřit. Pak bychom mohli hovořit o nelegitimnosti rozhodnutí. Tím ovšem neříkám, že by bylo příliš šťastné a že by bylo vůbec správné, aby se některé otázky rozhodovaly nějakou nepatrnou menšinou. I já si přeji, aby k referendu - pokud se nám podaří tento zákon schválit - přišel co největší počet voličů a vyjádřili svoje stanovisko. Tolik k pojmu legitimity.

Konečně k otázce, proč právě v postkomunistických zemích se objevuje požadavek, aby referendum bylo platné pouze s 50procentní účastí. Co se tou 50procentní účastí vlastně říká? Inu, stát zde rozhoduje o tom, co občan mínil, když se nezúčastnil referenda. Tedy v zemích, ve kterých je zakořeněný zvyk považovat stát za vrchnost, které občan náleží, právě v těchto zemích si stát osobuje právo vykládat mínění občana. A to je ten důvod, proč se v těchto zemích tak snadno volá po 50procentním kvoru.

Já to vysvětluji také proto, abychom si uvědomili, že v případě, že přijmeme do našeho návrhu zákona o referendu toto kvorum, že se tím dotýkáme důstojnosti našich občanů. Říkáme tím - vy nejste svéprávní, vy nejste ti, kteří mohou sami vyjádřit to co míní, ale pouze my jsme zde oprávněni vykládat, co vy jste tím mínili, že jste nepřišli, že vás bolela noha, že jste chtěli přenechat rozhodnutí jiným lidem, že se vám nelíbí institut referenda, protože jste si zvolili své zástupce či z kteréhokoliv jiného důvodu.

Proto i já považuji pro své kladné hlasování o návrhu zákona za podmínku nutnou, nikoliv postačující, aby 50procentní kvorum z tohoto zákona vypadlo. Omlouvám se těm, které jsem příliš znudil teoretickými výklady, ale v okamžiku, kdy zde padají cizí slova, kterým není úplně správně rozuměno, jsem byl vyprovokován. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji. Slovo má pan senátor Rostislav Harazin a připraví se pan senátor Mirek Topolánek.

Senátor Rostislav Harazin: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já vás určitě nebudu zatěžovat přednáškou o demokracii, o rozebírání, proč naši občané nechodí k volbám, proč se bojíme, že nepřijdou ani k referendu. Já si myslím, že bychom si na to měli v prvé řadě odpovědět sami.

Ale chtěl bych využít, protože dá se říci, k tomu mému vystoupení mě naopak vyprovokoval pan senátor Outrata, když závěrem řekl, že si všechno prověří, kdo jak hlasoval, tak bych chtěl prostřednictvím předsedajícího říci svému kolegovi, že u mě to nemusí hledat, že naopak já jsem zastánce těch 50 procent a že budu hlasovat pro, aby tam bylo těch 50 procent. To je ten problém, který jsem chtěl říci a na závěr mi dovolte mou úvahu.

Tím, že dělám ještě i starostu a jsem dost mezi občany, je třeba se zamyslet i nad tou problematikou, o které tady hovořil i kolega Kroupa, kde rozebíral jednotlivé demokracie a vnucovali se tím občanům, že jim dáme 50 procent účasti, tím jim odebíráme svobodu. Já si myslím, že informace, které mám já, mám jiné spektrum voličů, právě mě nabádá k tomu, aby se nejenom v rámci referenda, ale v rámci i volby do Senátu a do PS vlastně i ukotvilo určité procento účasti voličů a aby většina voličů mohla rozhodnout o tom, zda budeme zastávat své postavení, své funkce senátorů nebo poslanců, a to je, dá se říci, ten rozpor, který máme mezi sebou. To je to mé vystoupení. Já vám děkuji, že jste mě vyslechli a zároveň jsem panu kolegovi odpověděl na ten jeho závěrečný monolog. Děkuji.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji, a než dám slovo panu kolegovi Mirkovi Topolánkovi, vyřizuji tak, jak jednací řád nařizuje, panu senátorovi Outratovi, že pan senátor Harazim oznamuje, že bude hlasovat pro 50procentní klausuli. V této chvíli má slovo pan senátor Mirek Topolánek a připraví se paní senátorka Helena Rögnerová.

Senátor Mirek Topolánek: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem se také trochu nechal vyprovokovat vystoupením kolegy Outraty. Musím ale poznamenat, že celou řadu toho, co jsem chtěl říci já, těch připomínek a argumentů téměř beze zbytku vyslovil kolega Skalický, a to co neřekl kolega Skalický, řekl kolega Kroupa. Já bych dal dva extrémy. Ten první extrém je rakouské referendum o jejich jaderné elektrárně, kde bylo kvorum 50 procent, kdy se zúčastnilo 50 celé a nějaké drobné oprávněných voličů a v referendu rozhodlo 25 celých a nějaké drobné přišedších voličů o zastavení jaderné elektrárny v Rakousku. Dodnes toho mnozí i tehdejší politici litují, což ale není argument pro jadernou energetiku, ale pro institut 50 procent v referendu.

Druhý příklad jsem si přivezl z Irska, kde jsme s panem předsedou Pithartem a s Danielem Kroupou a s kolegou Havlíčkem absolvovali celou sérii rozhovorů od předsedy vlády počínaje přes rozhodující politiky všech frakcí jejich obou komor Parlamentu, kde samozřejmě, přestože jsem odjížděl s jistotou, že těch 50 % je dobře, jsem byl v tom svém rozhodování velmi nalomen. Protože jsem si uvědomil, že to 50procentní kvorum je velmi ošidné. Uznávám, že u takové věci jako je určitá ztráta svrchovanosti, je velmi závažné rozhodnutí, které se nedělá na dva roky, ale na generace nebo minimálně na velmi dlouhou dobu, je opodstatněnost té hranice vysoká.

Přijel jsem s tím velmi smířlivě připraven víceméně hlasovat o tom pozměňovacím návrhu. Vystoupení kolegy Outraty mě nalomilo znovu zpět k tomu stanovisku, které zastává klub ODS, a to je hlasovat pro původní znění komise. Některé aspekty jeho vystoupení, a pomíjím to, že bylo exitované (sám mám někdy problémy kontrolovat své chování), hlavně v té závěrečné fázi, o které mluvil už kolega Harazin, to bylo přece vystoupení, které říkalo - my si ten vstup do té Evropské unie nenecháme za žádnou cenu vzít. Ti občané nám do toho přece nebudou významně mluvit. Podobná slova a podobná arogance zaznívá z úst Joschky Fischera, Jospina, Schrödera, Prodiho, Verheugena, abych jmenoval hlavní představitele EU, kteří si osobují právo téměř rozhodovat za občany EU a trochu zapomněli, že občan je ten, kdo rozhoduje, kam se jejich země budou pohybovat, jestli to bude federální Evropa nebo Spojené státy evropské, jestli bude společný daňový režim nebo ne a musím říci, že toto jeho vystoupení mě znovu nalomilo v tom rozhodnutí, které bylo předtím neměnné nebo zdálo se být neměnné.

Já se přiznám, že jsem skoro rád, že ta diskuse bude pokračovat, že neskončí dnešním dnem. My se určitě budeme muset v té věci ještě poradit a já uznávám, že otázka kvora je principiální otázkou referenda o vstupu do EU. Stejně jako je druhou důležitou otázkou vlastní otázka v tomto referendu. Myslím si, že ta diskuse bude probíhat ještě dlouho a že neskončí projednáváním v Senátu díky tomu, že ten legislativní proces bude pokračovat dále. Já chci na závěr říci, že já nejsem pevně rozhodnut o tom, jak budu hlasovat. Mé rozpaky z diskuse nevyvrátili ani mí předřečníci, přestože s většinou jejich argumentů souhlasím. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji. S faktickou se přihlásil pan senátor Dočekal. Já vám potom dám na zvážení, jestli neskončíme dnešní jednání a budeme pokračovat zítra.

Senátor Oldřich Dočekal:Děkuji. Ta má faktická připomínka se týká toho slova kvora, které je zde používáno a myslím si, že více než v 50 procentech neoprávněně nebo špatně. Mluví se o kvoru a přitom se myslí větší než 50procentní účast ve volbách, a to prosím vás je, jak tady bylo řečeno, týká se legitimity nebo právoplatnosti toho referenda. Kvorum pak je 50 % z těch, kteří se zúčastní voleb. Prosím vás, při té další diskusi bychom mohli, pokud samozřejmě my tomu všichni rozumíme, ale měli bychom význam těchto pojmů dodržovat.

Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka:Děkuji. Já v této chvíli bych beze slova se mohl zvednout a přerušit toto jednání, ale protože náš jednací řád nám umožňuje jednat do 21.00 hod., a už nám neumožňuje v této chvíli hlasovat, protože nikdo nepřistoupil s návrhem, já bych si dovolil trošku své rozpaky přenést na nás na všechny a nechal bych procedurálně hlasovat, jestli v této chvíli přerušíme schůzi do zítra 10.00 hodin. Je to procedurální návrh, který teď navrhuji. A je to vyřešené, my nemůžeme hlasovat. V této chvíli, jestli dovolíte, mně zde nabíhají další jména na displeji, já se zvedám a tím podle jednacího řádu končíme. Pokračování zítra v 10.00 hodin.