1. místopředseda Senátu Jiří Drahoš:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, je 9 hodin, vítám vás na pokračování 28. schůze Senátu. Z dnešního jednání se omlouvají tito senátoři a senátorky: Miloš Vystrčil, Martin Červíček, Zdeněk Hraba, Michal Kortyš, Rostislav Koštial, Miroslava Němcová, Raduan Nwelati, Tomáš Töpfer, Ondřej Šimetka, Věra Procházková, Eva Rajchmanová, Martin Krsek, Leopold Sulovský, Jitka Chalánková, Herbert Pavera, Marek Slabý, Helena Pešatová, Petr Štěpánek, Jiří Vosecký, Josef Bazala a Pavel Karpíšek.

Prosím vás, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami. Pokud jste je zapomněli, náhradní jsou k dispozici u prezence v předsálí jednacího sálu.

Následujícím bodem našeho programu je

Je to senátní tisk č. 299. Vítám zde pana ministra kultury, pana Martina Baxu. Požádám ho, aby nás seznámil s návrhem tohoto zákona. Pane ministře, máte slovo.

Ministr kultury ČR Martin Baxa:  Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně, milí kolegové, dovolte mi, abych představil vládní návrh zákona o veřejných kulturních institucích, který byl zpracován v souladu s programovým prohlášením vlády a současně je splněním cíle Národního plánu obnovy.

Jedná se o právní normu, po níž odborná veřejnost volá řadu let, nebo spíše desetiletí, a která vyvažuje jak její očekávání, tak zástupci dalších zainteresovaných subjektů a budoucích zřizovatelů, jejichž zástupci byli k přípravě přizváni, taky ekonomické a právní možnosti.

Předložený vládní návrh zakotvuje nový typ právnické osoby – veřejnou kulturní instituci, která umožní vícezdrojové a víceleté financování veřejných kulturních služeb a zajistí účast odborné veřejnosti na řízení. Zřizovatelem veřejné kulturní instituce bude moci být buď stát, nebo územní samosprávný celek, případně více územních samosprávných celků dohromady. Vícezdrojovost spočívá jak v možnosti zřídit VKI více územními samosprávnými celky společně, tak v možnosti smluvního financování ze strany těch územních samosprávních celků, které jej nezřizují, popřípadě ze strany státu.

Orgány VKI budou ředitel, správní rada a dozorčí rada, což zajistí odpolitizování a podíl veřejnosti na řízení.

VKI bude hospodařit s vlastním majetkem a v případě VKI zřízených územními samosprávnými celky i s majetkem svěřeným, který zůstává v majetku zřizovatele.

Zvláštní kategorií je tzv. chráněný majetek. Dispozice s takovým majetkem ze strany VKI je omezena, a to s ohledem na hodnotu, kterou takový majetek bude mít.

Činnost VKI bude financována zřizovatelem podle finančního plánu a zaměstnanci budou odměňováni platem.

VKI je koncipována jako alternativa k příspěvkovým organizacím, které bude možno, nikoli nutno, bez přerušení právní kontinuity transformovat na VKI. Toto zdůrazňuji právě i v kontextu toho, že ta kontinuita a alternativa k příspěvkovým organizacím definuje to, proč je navržena odměna platem, nikoli mzdou.

Pro oblast kultury tedy bude zřízen zvláštní typ právnické osoby na veřejnoprávní bázi, shodně, jako je tomu například v oblasti výzkumu, vývoje a inovací. Návrh obsahuje i dílčí novely zákonů, které se zavedením nového druhu právnické osoby bezprostředně souvisejí.

Během přípravy zákona moje ministerstvo také obdrželo v rámci získávání podkladů stanoviska některých krajů a měst, které uvažují už v této chvíli o zřízení veřejné kulturní instituce.

VVVK a ÚPV Senátu děkuji za projednání tohoto návrhu zákona a za doporučení schválit jej beze změn, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Milé kolegyně, milí kolegové, věřím, že návrh zákona, kterým se umožňuje poskytování veřejných kulturních služeb, veřejnou kulturní instituci určil alternativou k příspěvkovým organizacím, podpoříte.

Dovolte mi zmínit ještě jeden historický exkurz, protože to byl právě Senát PČR, který už v minulosti tento koncept opakovaně podpořil, a to dokonce tak, že byl přijat senátní návrh tohoto zákona, který nakonec nedošel sluchu tehdejšímu vedení ministerstva, ani jej neprojednávala Poslanecká sněmovna. Ale chci zdůraznit, že právě v Senátu tady tento koncept měl podporu. Chtěl bych jmenovitě poděkovat panu senátorovi Töpferovi, který je dlouholetým podporovatelem tohoto návrhu, také panu místopředsedovi Drahošovi a také paní senátorce Mirce Němcové, kteří opravdu dlouhá léta pracovali na tom, aby tento návrh zákona byl přijat, což se nám teď, našemu vedení ministerstva kultury, podařilo. Předstupuji s ním před vás.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Drahoš:  Děkuji, pane ministře. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal ÚPV, jeho usnesení máte jako senátní tisk č. 299/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Ivana Váňová. OV určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu VVVK. Jeho usnesení máte jako senátní tisk č. 299/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Jaromíra Vítková. Já ji prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou.

Senátorka Jaromíra Vítková:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, zdravím pana ministra i vás, kolegyně a kolegové. Návrh zákona, senátní tisk č. 299, je předložen v souladu s plánem legislativních prací vlády na rok 2023 a také k naplnění programového prohlášení vlády.

Jak bylo řečeno, cílem navrhované úpravy je zavedení právní formy zvláštní právnické osoby – veřejné kulturní instituce – pro zajištění financování a personální stability a také zefektivnění financování právnických osob poskytujících veřejné kulturní služby.

Navrhovaná úprava umožní obcím, krajům i státu zřídit veřejnou kulturní instituci. Bude se jednat o dobrovolnou alternativu k již fungujícím příspěvkovým organizacím, které zřizují obce, kraje nebo stát.

Transformace z příspěvkových organizací do kulturních institucí nebude předepsána zákonem, ale bude o ní rozhodovat zřizovatel, tzn. u územních samosprávných celků zastupitelstvo coby nejvyšší orgán obce či kraje. Navrhovaná právní úprava umožní obcím, krajům i státu zřídit novou právnickou osobu pro účely poskytování veřejných kulturních služeb.

Návrh, jak bylo řečeno, řeší, že nejvyšším orgánem bude správní rada, kterou bude jmenovat zřizovatel, statutárním orgánem bude ředitel, jmenovaný správní radou, kontrolním orgánem bude dozorčí rada, jmenovaná rovněž zřizovatelem. Zřizovatel bude financovat veřejnou kulturní instituci podle víceletého finančního plánu, na který bude navazovat každoroční rozpočet této instituce.

Zákon dále řeší majetek instituce a ten může být dvojího typu, jednak vlastní, nebo získaný, nebo svěřený.

Chtěla bych ještě dodat, že příspěvkové organizace jsou do jisté míry pod politickým vlivem zřizovatele. Tímto návrhem se završí širší model řízení a zapojení odborné veřejnosti, která o toto již dlouhou dobu volá. Zákon dále řeší pracovněprávní vztahy. Jak řekl pan ministr, odměna bude formou platů.

V Poslanecké sněmovně proběhlo jednání 28. června. Pro hlasovalo všech 142 přítomných poslanců. Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice na svém jednání 20. srpna doporučil Senátu schválit návrh ve znění, které schválila Poslanecká sněmovna.

1. místopředseda Senátu Jiří Drahoš:  Děkuji, paní senátorko. Prosím, sledujte rozpravu od stolku zpravodajů. Já se táži, zda si přeje vystoupit paní senátorka Ivana Váňová, zpravodajka ÚPV? Ano, má slovo.

Senátorka Ivana Váňová:  Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, ÚPV se návrhem zákona zabýval 14. srpna a přijal následující usnesení: ÚPV doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodajkou výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátorku Ivanu Váňovou a pověřuje předsedu výboru, senátora Tomáše Goláně, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu Parlamentu České republiky.

Já bych jenom tady doplnila, že také tento zákon vítám a vřele ho doporučuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Drahoš:  Děkuji, paní senátorko. Nyní se táži, zda někdo navrhuje podle paragrafu 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím, otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se jako první s přednostním právem přihlásil pan místopředseda Oberfalzer. Prosím. Pan místopředseda nepožaduje přednostní právo. Pan předseda Adámek také ne.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Byl jsem hbitý. Pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, děkuji, že pan ministr připomněl senátní historii tohoto návrhu. Měl jsem tu čest být u toho, dokonce myslím jako zpravodaj ve druhém čtení, protože Jiří Šesták, kterého jste nezmínil a který se významně podílel na těch přípravách, už v té době neměl mandát a sledoval nás tamhle z galerie. Vzpomínám si na výroky ministerstva – a já se přiznám, že už nevím, kdo byl ministrem v té době, že žádná nová forma více peněz těmto institucím nepřinese. Sama o sobě zcela jistě ne, ale smysl té transformace je, aby mohlo vzniknout vícezdrojové financování. Pochopitelně v takové situaci vždy záleží na schopnostech vedení té instituce, jak si s těmito možnosti poradí, jak prospěje rozvoji té své instituce.

Vzpomínám si na debatu v té době a vznikla jakási obava, že budou nuceny kraje nebo obce zřizovat tyto instituce. Pan ministr to řekl: Záleží jenom na nich. Není to povinné. Budou to činit teprve tehdy, když se na tom shodnou. Čili na začátku bude politické rozhodnutí toho příslušného celku, zda tuto instituci zřídí, nebo ne.

Měla by přinést určitou míru nezávislosti. Tím samozřejmě nechci říct nezávislosti na zřizovateli, ale nezávislosti na jakýchsi politických proměnách těch kterých celků, protože klíčovým orgánem těchto institucí bude správní rada, a ta bude sestavována částečně, předpokládám nebo očekávám, z politiků nebo reprezentantů politických. Ale také z odborníků, kteří s daným druhem té kulturní činnosti mají co do činění a mohou mu významně prospět. Ona to je z mého pohledu spíše než nezávislost taková nepoplatnost nějakým okamžitým proměnám nálad a politických orientací.

Samozřejmě do vedení těchto institucí tím budou otevřené dveře odborné veřejnosti. Nebude už tyto instituce řídit výhradně politická reprezentace toho celku, ale budou se na ní podílet i odborníci v daném regionu, místě nebo našem státě. Vesměs bych řekl, že je to pro nás radostná novela, novina, protože my jsme tuto novelu již v Senátu schválili, jak bylo zmíněno. Jsem rád, že ministerstvo kultury ji dneska podporuje, na rozdíl od jeho předchůdců.

1. místopředseda Senátu Jiří Drahoš:  Děkuji, pane místopředsedo. Zvu k mikrofonu pana senátora Lumíra Kantora.

Senátor Lumír Kantor:  Milé kolegyně, vážení kolegové, pane ministře, pane předsedající, já si dovolím jenom pár vět k věci veřejné kulturní instituce. Já jsem měl díky možnostem v Olomouci, co se odehrávaly ohledně slučování Moravského divadla Olomouc a Moravské filharmonie, možnost sledovat ty poslední roky genezi vývoje VKI, budu používat tu zkratku. Bohužel, ono to bylo vlastně jakýmsi způsobem, když jsem se o to začal hodně, jako hlouběji zabývat, to bylo pořád zpochybňováno v tom, že nedojde k tomu, aby VKI vzniklo. Dnes máme na stole tento zákon. Je to proto, že už se o tom mluví 30 let, 20 let. Desítky let a tak dál.

Já musím říct, že jistě, že ještě nebyl legislativní proces dokonán nějakým způsobem, jako dneškem, uvidíme, jak budete hlasovat. Také podpisem pana prezidenta... Ale každopádně můžu říct, můžu pogratulovat panu ministrovi Baxovi za ten tah na branku a za to dokončení, protože tím vznikla nová naděje pro naše umělce.

Taky bych chtěl poděkovat jak panu ministrovi Baxovi, tak panu ministrovi Jurečkovi z ministerstva práce a sociálních věcí, protože ta jednání těch posledních měsíců nebo posledního roku a půl, jak jsem měl zprávy z Asociace orchestrálních hráčů a těch ostatních zúčastněných, nebyla vůbec jednoduché. Je to opravdu velký výkon na těchto ministerstvech, že našla tu cestu ze zdánlivě velmi – ne zdánlivě, ale velmi složité situace.

Jak bylo řečeno v úvodní řeči, jak řekl pan ministr, některá města a kraje se chystají na zřízení VKI. Já si uvědomuji zase, že – a teď mi promiňte tu exkurzi jenom krátkou – že došlo k určitým zbytečným šarvátkám ohledně slučování Moravského divadla Olomouc a Moravské filharmonie Olomouc. Můžu to nazvat arogancí moci. Arogancí moci vedení města, kdy došlo potom ke špatné komunikaci, došlo potom ke stávkové pohotovosti Moravské filharmonie Olomouc, mnoha nedorozuměním, protestnímu koncertu filharmonie, kde jsem si dovolil tedy říct to, že rozhodnutí města o slučování považuji za velmi nezralé. Je to opravdu krok zpátky. Protože – a vidíme tady, že stálo za to počkat několik měsíců na vznik VKI, všechno by šlo daleko jednodušeji, respektive ne úplně jednodušeji, ale transparentněji. Došlo k podpoře 70 osobností české a světové hudby, jména, která znáte, ti podpořili Moravskou filharmonii Olomouc. Přesto vlastně na to nebylo vůbec reagováno a byl to jenom jakýsi výkřik do tmy bez odezvy. Druhý nejstarší symfonický orchestr v České republice, vzniklý před 75 lety, ten přesto slučování neujde. Doufám, že zapojení odborné veřejnosti se projeví právě odpolitizováním tlaku místa na Moravské divadlo Olomouc a Moravskou filharmonii Olomouc, že se nám to podaří nějakým způsobem zprůhlednit, co se týká financování.

Snad to, co se děje v současné době, už prostě probíhají některé transformace, snad budou mít politické tlaky přece jenom menší. A podaří se ředitelům institucí udržet ten vysoký status, který mají. Říkal jsem už jednou, že sloučení je projevem nezralosti vedení města Olomouce. Rád bych varoval teď vás, milí kolegové, kteří jste starosti a máte podobné starosti, abyste šli tou cestou VKI, pokud možno, protože to opravdu nabízí transparentní únik. Ne tou cestou, která byla řešená v posledním roce v Olomouci velmi bouřlivě. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Drahoš:  Děkuji. Zvu k mikrofonu pana předsedu, senátora, kolegu Adámka. Prosím.

Senátor Miroslav Adámek:  Děkuji, pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, já moc děkuji, pane ministře, že tady můžeme dnes sedět a vést debatu o veřejných kulturních institucích. Já jsem byl dlouholetým ředitelem obecně prospěšné společnosti, což veřejné kulturní instituce teď nově podle občanského zákoníku jsou na platformě ústavu, jestli jsem to pochopil správně. To znamená, mám s tím zkušenost. Proto ty mé dotazy budou ryze praktické, abych pochopil tu situaci.

Jsem velkým podporovatelem a byl jsem aspoň vzdáleně u toho, co tady popisoval můj ctěný kolega Lumír Kantor. Ta situace opravdu v Olomouci byla nešťastná. Tohle si myslím, že je krok správným směrem. Jsem moc rád za to, že je to dobrovolné přihlášení se, nicméně někdy z toho dobrovolného přecházíme do toho povinného tím, že se někdy potom snižují ty prostředky, například v rámci dotačních titulů ministerstev. To znamená, chci se zeptat, jestli o tomhle je uvažováno? Nebo jestli ti, co se nepřihlásí k VKI, mohou si být jisti, že po nějakou dobu budou dále v dotačním systému ministerstva kultury.

Potom to odpolitizování, přátelé, to je krásná myšlenka, ale někdy to nedojde úplně k realizaci. Protože, jak bylo řečeno, zakladatel, což bude město, nebo v tomhle případě stát, si určuje složení správní, dozorčí rady. V zákoně – to znamená v tom ústavu, respektive už teď v mrtvém zákoně o obecně prospěšných společnostech – není dané kvórum. Je tam dáno jenom to, že může být členem správní rady i například zaměstnanec té konkrétní instituce. To znamená, můj konkrétní dotaz je, jestli bude třeba vydán nějaký metodický pokyn k tomu, že je třeba dobře obsadit, já nevím, z 10, z 20, z 30 % i těmito odborníky, případně třeba i zaměstnanci? Což si myslím, že by bylo dobře, mít jakoby takový návod nebo metodiku, aby došlo k tomu naplnění, co tady bylo vlastně řečeno z vašich úst, pane ministře, i z úst pana místopředsedy Oberfalzera, aby opravdu, a ty instituce, které potom, když je člověk zvolen do správní, dozorčí rady, je potom neodvolatelný, což je velice dobře. To je, myslím si, ta myšlenka toho odpolitizování, protože pak je tam svobodné rozhodnutí toho, kdo je členem správní, dozorčí rady. Protože jediné možné odvolání je, že mu uplyne funkční období, nebo že se sám vzdá mandátu, ale není možné, aby byl odvolán ze strany zakladatele, to znamená města, nebo případně tedy státu, pokud takhle bude postupovat.

Tohle jsou mé krátké dotazy.

Ještě pardon, chtěl jsem se zeptat na ten veřejný finanční plán, protože to v tuto chvíli není řečeno, jestli ten veřejný finanční plán budou muset sestavit a město by se potom, jako zakladatel, by se mělo zavázat k nějakému naplňování toho plánu? Jestli je to ohraničeno nějakou dobou... Já se omlouvám, jsem to nepostřehl, tu dobu. Jestli to jsou třeba dva, tři roky? Pokud by to takhle bylo, pane ministře, smekám před vámi a přál bych si, aby i pan ministr Jurečka tohle zaváděl v rámci sociálních služeb, kde na to zbožně čekám, protože žít z dotačního titulu z roku na rok a nevědět, s čím bude pracovat, v tomhle máte můj velký obdiv. Děkuji za to.

1. místopředseda Senátu Jiří Drahoš:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor David Smoljak.

Senátor David Smoljak:  Děkuji za slovo, pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, i já se chci přihlásit k podpoře tohoto zákona. Jsem velmi rád, že ho projednáváme právě symbolicky v těchto dnech, kdy vidíme na příkladu našeho slovenského souseda, jak vratké je postavení i těch největších národních kulturních institucí, když jsou zcela bezvýhradně závislé jenom na rozmaru svého zřizovatele. V tomto případě ministryně kultury, která přišla z toho dezinformačního a konspiračního prostředí, kde nás práškují letadla chemtrails, každý druhý z nás, kdo se nechal očkovat, má v hlavě čip, a země není kulatá, ale placatá... Když jsou pak představitelé nejvýznamnějších institucí závislí na rozmarech takového člověka, to je samozřejmě naprosto neudržitelné.

Já velice vítám, že můžeme tento zákon, který přišel z Poslanecké sněmovny, dneska schválit, v což pevně doufám, a uvést ho v život. Myslím si, že posilování nezávislosti finanční i institucionální v našich nejenom kulturních, ale všech institucích, je něco, co prostě Senátu přísluší. Takže mám velkou radost, že dneska můžeme této povinnosti dostát. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Drahoš:  Děkuji. Dávám slovo panu senátoru Krskovi.

Senátor Martin Krsek:  Vážený pane předsedající, pane ministře, ctěné kolegyně, ctění kolegové, děkuji za slovo a přeji vám hezké dopoledne. Chtěl bych také vystoupit na podporu tohoto zákona, a to z důvodu zase zkušenosti ze svého regionu, kdy právě absence podobné právní formy vedla v minulosti při snaze o řešení vícezdrojového financování, v našem případě tedy velkého divadla, Severočeského divadla opery a baletu, k experimentům, takže u nás, možná to některé zaskočí, je divadlo s.r.o., v nichž jsou vlastníky 50% podílu město a kraj. To jistě není vhodná forma, byť to bylo samozřejmě nějaké řešení, nějaká z nouze ctnost, ale například se jako zastupitelé třeba opoziční setkáváme s tím, že když chceme zveřejnit některá data o financování, o hospodaření divadla, prostě dostaneme odpověď, že s.r.o. tyto věci zveřejňovat nemusí. Takže rozhodně je tady samozřejmě problém, jednak politizování té instituce, a potom také samozřejmě nějaký veřejný dohled nad jejím financováním.

Jenom samozřejmě, jsem rád, že tato právní forma vstupuje v platnost. Jenom zase dokreslení, jakým způsobem se vyvíjí ten případ u nás. U nás došlo k patové situaci, kdy město chce něco jiného než kraj po své divadelní nebo kulturní instituci. Ale vzhledem k tomu, že každý vlastní 50% podíl, dochází neustále k patu, nikdo neprosadí svou. Respektive ten, kdo má zájem na konzervaci současného stavu, je vítěz, protože ten druhý nemá šanci prosadit nějakou změnu, což samozřejmě zase tu naši divadelní instituci zcela jaksi paralyzovalo. Je teď tedy v takovém, řekněme, nehybném stavu. Řešení, které nakonec teď momentálně je na stole a které by tedy vlastně mohlo být nahrazeno v případě politické dohody veřejnou kulturní institucí, je, že teď mezi sebou město a kraj handlují příspěvkové organizace. Na stole tedy je obchod, kdy kraj převezme městské muzeum, město převezme celý podíl, tedy krajský podíl v divadle, což si také nemyslím, že je ideální řešení. Naopak veřejná kulturní instituce by mohla být v tomto ohledu řešením výrazně příznivějším.

Samozřejmě otevírají se i jiné dotační možnosti pro veřejnou kulturní instituci, například v porovnání s s.r.o., samozřejmě ale všechno tohle, o čem se tady bavíme, je zase závislé na nějaké schopnosti domluvit se těch politických reprezentací v těch lokalitách na to, že budou prostě některou instituci společným způsobem, společným dílem financovat. Právě, řekneme, v té veřejné kulturní instituci by ty vnitřní rozhodovací orgány, v nichž tedy je zaručen nějaký podíl odborných členů, by vlastně pak nemuselo docházet třeba k těm patovým situacím, které jsem tady popsal. Tudíž budu za tento nový zákon rád, že vstoupí v platnosti. Budu tedy také doufat, že v našem regionu najde brzy uplatnění. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Drahoš:  Děkuji, pane senátore. Já bych dal ještě slovo panu místopředsedovi Oberfalzerovi. Pan ministr by potom okomentoval to, co bude mít na srdci.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Přeskakuji, ač jsem o to neusiloval, ale budu stručný. Mně se zdálo jenom, že by bylo dobré říct ještě dvě malé poznámky. Hodně se tady bavíme o odpolitizování, ale to není úplně správný pojem, protože politická reprezentace regionu má nějakou odpovědnost za region, samozřejmě za zajištění určitých služeb veřejnosti. Čili já si myslím, že podíl politické reprezentace na řízení té instituce je na místě. Byla by naopak škoda, bylo by špatně, kdyby se zcela oddělil a vlastně si ta instituce začala žít svým životem nezávisle na, řekněme, vůli voličů vyjádřené prostřednictvím voleb. Mohlo by se pak stát, že by ztratila tu funkci.

Stejně tak by se mohlo stát, že by ztratila tomu funkci a vlastně nějaký vliv a zájem veřejnosti, kdyby naopak se ta politizace realizovala právě důsledně. Nevyužily toho příslušné celky, k tomu, jak zapojit odborníky, odbornou veřejnost do řízení těch institucí. Protože zase, nebude-li odpovídat požadavkům kulturní veřejnosti, pak samozřejmě ztratí jakýkoliv vliv, své postavení. A tudíž i zájem případných podporovatelů, ve které doufáme, že obohatí finanční zdroje.

Politická reprezentace nemusí být kulturně kompetentní, ale, jak říkám, vyloučit ji zcela z ovlivňování chodu těchto institucí by byla hloupost. Možná jsme měli zdůraznit jednu věc, že tímto způsobem jsou řízeny kulturní instituce prakticky v celém vyspělém západním světě, řekl bych demokratickém a kulturním, takže se připojujeme k podobnému způsobu řízení a nakládání s kulturou. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Drahoš:  Děkuji, pane místopředsedo. Dávám slovo panu ministru Baxovi, stále ještě v rámci obecné rozpravy.

Ministr kultury ČR Martin Baxa:  Já si dovolím reagovat na jednotlivé podněty a dotazy, které tady byly vzneseny, ale předtím opravdu děkuji za vyjádřenou podporu pánům senátorům z různých částí politického spektra. Těší mě to a myslím si, že je to důkaz toho, že jsme se vydali správným směrem.

Jenom na úvod zmíním, pan generální ředitel Národního divadla Jan Burian mi poslal informaci, že Senát ten senátní návrh schválil 20. dubna 2016. To myslím, jestli je to správné datum, tehdy byl ministrem Daniel Herman. Ale já to neříkám proto, abych zdůrazňoval, že Daniel Herman zákon neprosadil, já ano – jenom to, že se po tom zákonu volalo opravdu dlouho. Ono není jednoduché do právního řádu naší země zařadit takovou věc, jako je nová právnická osoba. Teď tady šťastný stojím před vámi, že se podařilo ten návrh zákona dovést až teď na jednání pléna Senátu, ale meziresortní připomínkové řízení bylo enormně obtížné, projednávání v Legislativní radě vlády nás v nějaký okamžik vedlo ke skepsi, zda se nám to vůbec podaří prosadit, a to ne z nějakých důvodů, že by byli experti v legislativní radě vlády a priori proti tomu, ale jedná se opravdu o věc, která je komplikovaná, nová právnická osoba, nové vztahy atp. Je za tím prostě velký kus práce. Moje – já, můj tým na ministerstvu se odhodlal do té práce jít. A výsledek je toto.

Moc děkuji panu místopředsedovi Oberfalzerovi za ten obsáhlejší komentář k tomu termínu odpolitizování. My vlastně ten termín používáme tak pracovně, ale on si zaslouží to vysvětlení, které tady pan senátor Oberfalzer říkal. Samozřejmě veřejná kulturní instituce je koncipována tak, že je zakládána státem nebo samosprávami. Ty samosprávy, jejich vedení vzchází z voleb, takže je to logické, že v jejich čele stojí politická reprezentace. Koncept toho návrhu je postaven ale na tom, že se vlastně komplikuje, jak tady říkal pan senátor Oberfalzer moc hezky to slovo „nepoplatnost“, že se prostě komplikuje cesta mezi nějakým okamžitým rozhodnutím politické reprezentace nebo názorem nebo náhlým obratem, který třeba dojde k volbám, a tím, aby mohlo být vyměněno vedení té veřejné kulturní instituce. To si myslím, že je užitečné. Demokracie je složitá. Tento mechanismus prostě slouží k tomu, aby ta složitost pomohla dobré věci.

Tím navazuji na první dotaz pana senátora Adámka. Ta správní rada je koncipována tak, že jednu třetinu správní rady povinně tvoří experti nominovaní ze seznamu expertů. Samozřejmě, že ta 1/3 nemůže zabránit výkonu nějakého rozhodnutí té správní rady, ale je bezpochyby obtížnější, pokud by ta správní rada chtěla přijmout třeba skrz hlasy zástupců zřizovatele nějaké ráznější rozhodnutí, tomu prostě musí předcházet debata s těmi experty. To leckdy vede k tomu, že může dojít třeba ke změně toho názoru. Myslím si, že je to velmi správný, velmi užitečný a prospěšný instrument, který na straně jedné nebrání tomu, aby samospráva, ten zřizovatel mohl vykonávat svou vůli, ale na druhé straně vystavuje tu potenciální vůli samosprávy nějaké diskusi. A to ne diskusi vnější, ale diskusi, která je právě vedena uvnitř té správní rady. To si myslím, že je koncept velice užitečný.

Co se týká toho dalšího dotazu pana senátora Adámka na dotační tituly ministerstva kultury, my budeme muset – nebo můj nástupce v dalším funkčním období – přepracovat vyhlašovací podmínky hlavního dotačního programu, programu orchestrů a divadel, profesionálních orchestrů, pěveckých, symfonických sborů a divadel, tak, aby se tam hlásily veřejné kulturní instituce. Logicky se s tím počítá, protože my vlastně ten návrh koncipujeme na základě dlouhodobě vyjadřované potřeby kulturní obce, kulturních institucí, k tomu, aby ten návrh zákona byl, je logické, že ministerstvo tomu vyjde vstříc touto cestou, že se veřejné kulturní instituce budou moci hlásit do toho dotačního programu, jako to mohou dělat obecně prospěšné společnosti, nebo samozřejmě příspěvkové organizace, pro které je koncipován obecně.

Obdobným způsobem, to znamená, zůstává klíčové slovo samosprávy, ale má slovo veřejná kulturní instituce výhody, je koncipován ten finanční plán. Ten podnět k tomu, aby vznikla nová právnická osoba, jako jméno veřejná kulturní instituce, vzešel z divadelního prostředí, kde je prostě klíčové pro divadla, která musejí dlouhodobě plánovat, aby k tomu měla vytvořené podmínky. Příspěvkové organizace prostě mají hospodaření na rok. Velká divadla, nebo zejména velká divadla potřebují plánovat svoje sezóny s velkým předstihem, včetně třeba zahraničním spoluprací, zahraničních koprodukcí atp. Ten koncept finančního plánu, který může být maximálně čtyřletý, toto umožňuje. Ten zřizovatel se rozhodne financovat veřejnou kulturní instituci prostřednictvím třeba až čtyřletého plánu, zastupitelstvo se tedy rozhodne k tomu, že schválí čtyřletý finanční plán pro tu veřejnou kulturní instituci, takže její ředitel bude mít představu, jak bude vypadat jeho financování ve čtyřech letech. Přičemž ale – a to se zase blíží těm klasickým organizacím, na které jsme – teď říkám jako v samosprávách – jsme zvyklí, vedle toho finančního plánu bude každoroční rozpočet schvalovaný správní radou na návrh ředitele, který bude vlastně definovat, za co konkrétně se utratí prostředky, které jsou v tom čtyřletém plánu. Vždycky se předpokládá projednání rozpočtu se zřizovatele, to je logické. Ale podstatné je, aby ten finanční plán byl na tu delší dobu. To si myslím, že je velmi užitečné pro to, aby veřejná kulturní instituce měla jistotu toho dlouhodobějšího plánování.

Chtěl jsem zmínit ještě jednu věc, to úvodní vystoupení je takové, že má vždycky člověk přednést, co je třeba, ale nechce zeširoka řešit všechno. Obecně se o veřejných kulturních institucích mluví v souvislosti především s divadly. Ta právnická osoba je ale navržena tak, aby vlastně umožňovala vznik veřejných kulturních institucí i v jiných oblastech kultury, typově symfonické orchestry, ale třeba také knihovny nebo paměťové instituce. My jsme velmi dbali při přípravě toho zákona na to, aby nevznikly žádné pochybnosti o tom, že pokud by vznikla veřejná kulturní instituce paměťová, tedy se sbírkami zapsanými v centrální evidenci sbírek, aby nevznikl sebemenší stín pochybnosti o tom, zda tam ty sbírky budou dobře chráněny, proto je tam ten institut toho chráněného majetku. Já jsem přesvědčen o tom, že i takové veřejné kulturní instituce, typově muzea, mohou vzniknout.

Mají totiž ty veřejné kulturní instituce velkou výhodu, kterou tady v trošku jiném kontextu popisoval pan senátor Krsek, že vlastně umožňují dobrou dohodu mezi těmi více zřizovateli. To je podstatná věc těch veřejných kulturních institucí. Ten návrh je koncipován tak, že předpokládá vedle založení jedním zřizovatelem i založení více zřizovateli. Jsou tam upraveny mechanismy, jakým způsobem jednotliví zřizovatelé budou definovat svoje práva a povinnosti, jakým způsobem bude trvat to financování. To je velká naděje pro řadu kulturních institucí, které dnes se potýkají, tím, že jejich zřizovatel je financuje v drtivé většině jejich nákladů, i přes to, že tyto instituce poskytují kulturní služby pro mnohem širší okruh, než je třeba to konkrétní město. Typickým příkladem jsou třeba velká divadla, která logicky přesahují svou působností hranice města, ve kterém působí, a jejichž samospráva je zřizuje. To je asi vysvětlení těch základních parametrů. Děkuji panu senátorovi Oberfalzerovi za to, že zmínil pana bývalého senátora Šestáka, protože to je ta osobnost, která tady vlastně přednesla ten zákon. Děkuji za to.

1. místopředseda Senátu Jiří Drahoš:  Děkuji, pane ministře. Protože se nikdo další do rozpravy nehlásí, obecnou rozpravu končím. Nepředpokládám, že by ministr chtěl vystoupit znovu? Táží se paní senátorky Váňové, zda si přeje vystoupit jako zpravodajka ÚPV? Nikoliv. Poprosím paní garanční zpravodajku, aby shrnula průběh debaty a připomněla, o čem budeme hlasovat.

Senátorka Jaromíra Vítková:  V rozpravě vystoupilo 5 senátorů. Pan místopředseda vystoupil dvakrát. Dá se říct, že všichni vyjádřili zákonu podporu. Zaznělo zde připomenutí dřívějších snah, především ze strany senátorů, pana senátora Šestáka. Diskutovalo se o, řekněme v uvozovkách, nezávislosti veřejných kulturních institucí. Na vedení obcí, krajů a ministerstva kultura ale zůstává určitá zodpovědnost. Nemáme hovořit úplně o nezávislosti. Někteří senátoři vystoupili se svými vlastními zkušenostmi z regionů, poděkovali ministerstvu kultury za dokončení těch příprav. Zazněly zde dotazy na dotace, na správní radu, na veřejný finanční plán. Zazněla zde také připomínka nepříznivé situace na Slovensku v oblasti kultury. Dále zde zazněla problematika financování, co se týká příspěvkových organizací a s.r.o. O tom hovořil pan senátor Krsek. S tím, že tedy vznik VKI je vítán. Navíc takovéto instituce jsou dneska běžné v západních nebo ve vyspělých státech.

Na závěr vstoupil pan ministr a veškeré dotazy zodpověděl. Zmínil, že je dobře, že může být více zřizovatelů u těchto institucí, že tohoto nástroje budou moci využívat nejenom divadla, orchestry, ale i paměťové instituce a muzea.

1. místopředseda Senátu Jiří Drahoš:  Takže, paní zpravodajko, je zde jediný návrh?

Senátorka Jaromíra Vítková:  Je zde jediný návrh, a to návrh, který k nám postoupila Poslanecká sněmovna. O tom bychom měli hlasovat.

1. místopředseda Senátu Jiří Drahoš:  Já svolám kolegyně a kolegy.

Zdá se, že jsme všichni tady. Dámy a pánové, kolegyně, kolegové, byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je aktuálně přítomno 55 senátorek a senátorů. Kvórum pro přijetí je 28. Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo s návrhem nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Při hlasování č. 26 a při kvóru 29 pro návrh hlasovalo 51 senátorek, senátorů. Proti byla jedna senátorka. Pane ministře, gratuluji. I jako člověk, který se od začátku kolem návrhu tohoto zákona pohyboval, jsem velmi rád. Kolegyně, kolegové, končím projednávání tohoto bodu.

Pan ministr má nyní dva zástupy v našem programu. Ten první je, a je to další bod našeho programu, je to

Návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 303. Pan ministr kultury Martin Baxa zastoupí pana ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkelu. Dávám slovo panu ministrovi Baxovi, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane ministře.

Ministr kultury ČR Martin Baxa:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já bych vám, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, chtěl ještě poděkovat za vyjádření souhlasu s návrhem zákona o veřejných kulturních institucích. Myslím, že jsme společně udělali důležitou věc.

Nyní si dovolím v zastoupení pana ministra Jozefa Síkely vám představit odůvodnění návrhu zákona o vnitrostátních orgánech v oblasti polovodičů a některých jimi vykonávaných činnostech z důvodu adaptace právního řádu České republiky na přímo použitelné nařízení Evropského parlamentu a Rady 2023/1781 ze dne 13. září 2023, kterým se zřizuje rámec opatření pro posílení evropského ekosystému polovodičů a mění nařízení EU 2021/694, takzvaný akt o čipech.

Zákon v návaznosti na akt o čipech stanovuje příslušné vnitrostátní orgány a některé činnosti jimi vykonávané. V návrhu zákona se stanovuje působnost příslušných vnitrostátních orgánů. Primárně je příslušným vnitrostátním orgánem aktu o čipech ministerstvo průmyslu a obchodu. Ministerstvo průmyslu a obchodu podporuje například výstavbu takzvaných zařízení prvních svého druhu k zabezpečení dodávek polovodičů a odolnost unijního ekosystému polovodičů. Zároveň spolupracuje na zřízení koordinačního mechanismu mezi členskými státy a Evropskou komisí pro mapování a monitorování polovodičů v EU, jehož hlavním cílem je prevence krizí a reakce na krize v případě jejich nedostatku. Ministerstvo průmyslu a obchodu je jednotným kontaktním místem, které vykonává styčnou funkci pro zajištění přeshraniční spolupráce s příslušnými vnitrostátními orgány ostatních členských států, Evropskou komisí a Evropskou radou pro polovodiče. Dále se pak návrhem zákona upravuje působnost ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, které je příslušným vnitrostátním orgánem pro takzvaný první pilíř aktu o čipech, což znamená, že podporuje aktivity v rámci iniciativy Čipy pro Evropu prostřednictvím společného podniku pro čipy.

Rád bych také podotkl, že na evropský akt o čipech navazuje i připravovaná národní polovodičová strategie, která řeší i rozpočtové dopady možných prostředků vyplývajících z již zmiňovaného nařízení. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR návrh schválila v prvém čtení.

Závěrem si vás, vážené paní senátorky a vážení páni senátoři, dovoluji požádat o podporu uvedeného návrhu zákona, abychom mohli společně vyhovět požadavkům práva EU i v této stěžejní oblasti hospodářství. Děkuji za pozornost já, a předpokládám, že by poděkoval i pan ministr Síkela. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Drahoš:  Děkuji za uvedení tohoto návrhu zákona, pane ministře. Konstatuji, že návrh zákona projednal ÚPV, přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 303/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Goláň. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrh při zákona výbor pro hospodářství, zemědělsky a dopravu. Jeho usnesení máte jako senátní tisk č. 303/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Plevný. Já ho požádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Miroslav Plevný:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, návrh zákona stanoví, že příslušným vnitrostátním orgánem podle aktu o čipech je ministerstvo průmyslu a obchodu, které je rovněž jednotným kontaktním místem. Dále stanoví, že ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy bude plnit povinnosti v rámci iniciativy Čipy pro Evropu, včetně výkonu pravomocí ve vztahu k evropské síti kompetenčních center pro oblast polovodičů.

Jde z hlediska rozsahu textu o velmi krátký návrh zákona, kterým se upravuje působnost příslušných vnitrostátních orgánů v oblasti polovodičů. Jako diskutabilní se však mohou jevit ustanovení paragrafu 3 postoupeného návrhu zákona, podle kterého MŠMT, cituji, vyhlásí proces výběru kandidátských kompetenčních center, kde stanoví, opět cituji, podmínky procesu výběru, lhůtu, do které lze podat nabídku, a lhůtu pro oznámení vybraných nabídek. Konec citátu.

Následně MŠMT posoudí, zda obsah nabídky uchazeče odpovídá podmínkám procesu výběru. V kladném případě zahrne nabídku do procesu výběru.

Návrh zákona nijak nestanoví, podle jakých pravidel bude ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy při výběru kandidátského kompetenčního centra postupovat. K této otázce mlčí i důvodová zpráva tohoto návrhu zákona.

Podle informace naší legislativy se přímým dotazem na ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy podařilo zjistit, že ministerstvo bude vydávat jakýsi „letter of intent“, čili jakési potvrzení či odborný posudek, že uchazeč splňuje stanovené kvalifikační předpoklady, odbornou způsobilost, přičemž v této fázi procesu výběru údajně ministerstvo nehodlá postupovat podle správního řádu.

Dalším trošku diskutovaným problémem byla účinnost zákona, která je navrhována již ke dni následujícímu po dni jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů, přičemž tato okamžitá účinnost, odchylná od běžných jednotných dat účinnosti podle sbírkového zákona, je odůvodňována naléhavým obecným zájmem na co nejrychlejší adaptaci aktu o čipech, který je již platných a použitelný.

Na projednávání tohoto zákona ve výboru jsme uvedené nejasnosti poměrně dlouze diskutovali. Nicméně obvykle bez jednoznačných odpovědí. Probírali jsme zejména tu skutečnost, že ministerstvo školství vypsalo výzvu a zahájilo proces výběru kandidátských kompetenčních center ještě před schvalování tohoto návrhu zákona. Pro informaci, příjem žádostí k projevení zájmu byl na ministerstvu školství zahájeno 10. července 2024 a končí dne 2. září čili v podstatě za 14 dní.

Tímto vzniká otázka, proč tento zákon vlastně schvalujeme, když většina úkonů, které tento návrh zákon předpokládá v budoucím čase, již vlastně byla realizována.

Toto bylo údajně způsobeno tím, že výzva byla vypsána na úrovni Evropské unie. Pokud se do ní chtěla Česká republika zapojit, musela ji vypsat v termínu, který byl dán Evropskou unií. Stále však není vyjasněna skutečnost, že v návrhu zákona v případě procesu výběru kandidátských kompetenčních center nejsou stanovena pravidla, podle jakých bude výběr probíhat. Proto si dovolím v obecné rozpravě načíst doprovodné usnesení, které vyzývá ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, aby zajistilo transparentnost tohoto výběru podle pravidel stanovených Evropskou unií.

Závěrem mohu konstatovat, že přes uvedené výhrady výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji vám.

1. místopředseda Senátu Jiří Drahoš:  Děkuji, pane senátore. Prosím, sledujte rozpravu od stolku zpravodajů. Já se ptám, zda si přeje vystoupit pan senátor Tomáš Goláň, zpravodaj ÚPV? Ano, máte slovo, pane kolego.

Senátor Tomáš Goláň:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, vidíte, říká se akt o čipech, zákon na jednu A4 a zpravodajové jsou oba předsedové výboru, jak hospodářského, tak ÚPV.

Oba si uvědomujeme, jak tahle problematika je velice důležitá pro budoucnost, pro ekonomiku, vůbec pro celý průmysl, protože čipy jsou nejen v autech, v hodinkách, v telefonech, ony jsou dokonce ve varných deskách. V běžném automobilu je 2000 čipů, 6500 čipů je třeba v elektromobilu, takže je důležité se tím zabývat podrobně. Nicméně můj předřečník vlastně tady řekl všechno. Mně, jako zpravodaje, také zaujala skutečnost, že vlastně ministerstvo školství nehodlá při udělování těch akreditací nebo těch koordinačních center, těch pověření, postupovat podle správního řádu, takže vlastně v podstatě nevíme, jaký akt to bude. Zda to bude aktem rozhodnutí, to přidělení, nebo pouze ten letter of intent. Já si myslím, že to jsou věci, které by se měly v budoucnu vyjasnit. Proč to tady říkám? Říkám to tady i proto, že budu podporovat doprovodné usnesení, které připravil pan předseda hospodářského výboru. Jinak projednali jsme tuto materii na 32. schůzi ÚPV dne 14. 8. 2024. ÚPV přijal usnesení, kterým

I. doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Tomáše Goláně,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Tomáše Goláně, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Já vám děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Drahoš:  Děkuji, pane zpravodaji. Já se táži, zda někdo navrhuje podle paragrafu 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak, otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Miroslav Plevný. Pane senátore, prosím, máte slovo.

Senátor Miroslav Plevný:  Ještě jednou, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, jak jsem již avizoval, rád bych tady jenom velice stručně odůvodnil návrh doprovodného usnesení k tomuto návrhu zákona. Jenom upozorňuji, že toto doprovodné usnesení jsem všem senátorům rozesílal asi předevčírem, takže jsem si dovolil ho tady už nepředkládat v písemné formě.

Jak jsem zmínil ve své zprávě jako zpravodaj, struktura, složení a řízení budoucího konsorcia by mělo zajistit, aby Česká republika jako celek měla silné funkční a reprezentativní centrum. Ministerstvo školství a mládeže by mělo realizovat plánovanou výzvu na kompetenční centrum tak, aby žádná významná část odborné kompetence a institucí v oblasti polovodičů nebyla opomenuta. Proto si myslím, že je vhodné, aby navržená norma byla doprovázena doprovodným usnesením Senátu Parlamentu České republiky, které zdůrazní nutnost transparentního oslovení všech relevantních hráčů v rámci celého hodnotového řetězce polovodičů. Tím pomůže zajistit plnou dlouhodobou funkčnost a transparentní způsob vzniku takového centra a funkční dělení a naplnění jeho kompetencí. Proto navrhuji, abychom schválili usnesení Senátu přijaté v souvislosti s projednáváním návrhu zákona o vnitrostátních orgánech v oblasti polovodičů a některých jimi vykonávaných činnostech, což je senátní tisk č. 303 ve znění...

Senát

I. vyzývá MŠMT, aby v ČR zajistilo důsledné provádění nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 2023/1781, což je akt o čipech, a to především při organizování a podpoře vzniku kompetenčního centra dle tohoto nařízení; ministerstvo by mělo zabezpečit zmapování a transparentní oslovení všech relevantních aktérů v rámci celého hodnotového řetězce polovodičů s cílem zajištění dlouhodobé relevance a reprezentativnosti vznikajících center jak v ČR, tak i vůči EU,

II. pověřuje předsedu Senátu zaslat toto usnesení ministrovi školství, mládeže a tělovýchovy.

Závěrem bych chtěl konstatovat, že tímto usnesením neříkáme, že se tak již neděje. Pouze upozorňujeme MŠMT na závažnost tohoto procesu, aby si tuto závažnost uvědomovalo.

Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Všechny zdravím, pěkné dopoledne, my jsme se mezitím vystřídali. Jsme v obecné rozpravě. Ptám se, kdo další se hlásí? Nikoho nevidím, obecnou rozpravu uzavírám. Táži se pana navrhovatele, pana ministra, chce-li se ještě vyjádřit? Ne, nechce se vyjádřit. Ptám se zpravodaje, pana senátora Tomáše Goláně, jestli se chce vyjádřit? Ne, také se nechce vyjádřit. Poprosím zpravodaje garančního výboru, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě, kterou de facto sám naplnil. Ale určitě nám řekne, jak budeme hlasovat, nebo navrhne...

Senátor Miroslav Plevný:  Já si to nezapamatuji... Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, v rozpravě nevystoupil žádný senátor, kromě mě. Protože nepadl žádný jiný návrh, než jsou návrhy výborové, abychom schválili návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, doporučuji, abyste dala hlasovat o tomto návrhu, následně, v případě přijetí tohoto návrhu, bychom hlasovali o doprovodném usnesení.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane zpravodaji. Nyní spouštím znělku, abychom svolali kolegy a kolegyně.

Nyní tedy budeme hlasovat o jediném návrhu, který padl, a to schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, nyní zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Mohu konstatovat, že návrh byl schválen, v hlasování č. 27 se z 57 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 29 pro vyslovilo 52, proti nebyl nikdo.

Nyní budeme hlasovat o doprovodném usnesení, vy ho máte všichni pouze emailově, nemáte ho v tisku. Má k tomu někdo nějaký dotaz, nějakou výhradu? Nemá. Můžeme hlasovat. Budeme tedy hlasovat o doprovodném usnesení, s tím, že Senát schvaluje... Schvaluje?

Senátor Miroslav Plevný:  Vyzývá ministerstvo školství.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Ano, vyzývá. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, prosím, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, nyní zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Doprovodné usnesení bylo schváleno, v hlasování č. 28 z 57 přítomných senátorů při kvóru 29 pro bylo 49, nikdo nebyl proti. Bod jsme úspěšně zvládli i s doprovodným usnesením, děkuji panu zpravodaji.

Na pana ministra čeká ještě další bod, to je

Materiály jste obdrželi jako senátní tisk č. K 147/14 a K 147/14/01. Máte slovo, pane ministře.

Ministr kultury ČR Martin Baxa:  Vážená paní místopředsedkyně, milé kolegyně, milí kolegové, dovoluji si vám v zastoupení pana ministra Lipavského předložit návrh, který se týká Společné zprávy Evropskému parlamentu a Radě Zvláštní administrativní oblast Hongkong Výroční zpráva za rok 2023. Nezakrývám, že je mi to přece jenom tematicky trochu bližší, než jsou orgány ve správě polovodičů.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi nejprve historický kontext, který byl přednesen kolegům z VZVOB. Nicméně je důležité jej zopakovat.

Od roku 1997 se na základě dohody mezi Čínskou lidovou republikou a Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska stal Hongkong součástí Čínské lidové republiky s tím, že bude na dobu 50 let užívat speciální postavení, tzv. jedna země – dva systémy. Čína v rámci tohoto uspořádání měla mít vliv pouze na zahraniční a bezpečnostní politiku Hongkongu, ostatní mělo být do roku 2047 v rukou autonomní správy.

Neděje se tak. V posledních letech začaly v hongkongské společnosti nabývat na významu hlasy kritizující snahu Číny postupně upevňovat svůj vliv. Přelomovým byl rok 2019, kdy došlo k několika vlnám masivních občanských protestů proti roli Číny a jejím spojencům v místní vládě. V červnu 2020 proto čínský parlament přijal zákon o národní bezpečnosti pro Hongkong. Tento zákon nebyl přijat v souladu s hongkongskou ústavou. Byl mu vnucen. Propekingská vláda v Hongkongu na jeho základě začala tvrdě postihovat nejen politickou opozici, ale i novináře či prodemokratické aktivisty. Trestné činy jsou tak vágně definované, že umožňují svévolnou interpretaci. Režim může stíhat kohokoliv, a to všude na světě a retroaktivně.

V roce 2023 pokračovalo faktické oslabování vysokého stupně autonomie Hongkongu jako přímý důsledek zásahů ze strany Pekingu. Ke konci roku 2023 bylo na základě zákona o národní bezpečnosti zatčeno 290 osob. Míra usvědčení je 100 %. Hongkongská administrativa poprvé vydala zatykače na osoby pobývající v zahraničí. Procesy s prodemokratickými aktivisty a politiky se nadále zintenzivňovaly. Na soudní proces čekalo mnoho lidí, vč. 47 prodemokratických aktivistů, kteří se účastnili primárních voleb, členů nyní rozpuštěné hongkongské aliance na podporu vlasteneckých demokratických hnutí Číny, mediálního magnáta Jimmyho Laie a řady dalších.

V případech týkajících se národní bezpečnosti byl opakovaně použit i zákon o podněcování ke vzpouře z koloniální éry, to znamená britský zákon.

Tento vývoj stále více zpochybňuje dosavadní stav právního stavu v Hongkongu, který je základem jeho hospodářského úspěchu. Česká diplomacie k situaci v Hongkongu nikdy nemlčela. Česko od 2. poloviny roku 2019 otázku omezování autonomie Hongkongu ze strany pevninské Číny systematicky otevírá, a to nejen při bilaterálních jednáních s čínskými partnery, ale také na příslušných multilaterálních fórech, jako jsou Třetí výbor Valného shromáždění OSN, Rada OSN pro lidská práva.

Na posledním 56. zasedání Rady v červenci 2024 vedle porušování občanských a politických práv ČLR vyjádřila Česká republika obavy ze situace v Hongkongu, vč. obav z dopadu zákona o národní bezpečnosti.

Pracovníci generálního konzulátu Hongkong se pravidelně účastní monitorování soudních procesů. Pro Česko je zásadní, aby jednotlivé lidskoprávní případy nebyly upřednostňovány, např. Jimmyho Laie, a neupozaďovaly případy další, resp. osob, které nemají na rozdíl od Jimmyho Laie prostředky na medializaci.

Česko aktivně prosazuje, aby stav lidských práv v Hongkongu, výzvy k jeho zlepšování byly součástí společných vystoupení EU na multilaterálních fórech. Kritizujeme mimo jiné zákon o národní bezpečnosti s důrazem na aplikaci mimo území Hongkongu, kriticky rovněž hodnotíme nezávislost soudnictví a uzavírání občanských skupin. Úřady Hongkongu vyzýváme k plnému respektu vlády práva, lidských práv vč. práva na shromažďování a svobodu vyjadřování a zachování vysokého stupně autonomie Hongkongu v rámci principu jedna země – dva systémy.

Ministerstvo zahraničních věcí také změnilo svůj přístup k povolování vývozu vojenského a jiného citlivého materiálu do Hongkongu. Nyní jej v tomto ohledu považujeme za nedílnou součástí Čínské lidové republiky, na kterou jsou uvaleny sankce. I tato licenční politika je stále platná.

Vážený pane předsedo, vážím si... Aha, vážený pane předsedo... Tady má být – vážená paní místopředsedkyně, milé kolegyně a milí kolegové, materiál byl určen pro jiné projednávání... Vážená paní místopředsedkyně, vážené senátorky, vážení senátoři, vážím si vašeho zájmu o problematiku Hongkongu, jsem otevřen dalším jednáním. Děkuji za pozornost, za sebe a bezpochyby i za pana ministra Lipavského.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane ministře, jak je vidět, oba jsme byli trochu zaskočeni situací. Ale všechno se to zvládlo. V tuto chvíli děkuji. Teď bych sdělila, že výborem, který projednal tyto tisky, byl VZVOB. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 147/14/02. Zpravodajem výboru je pak pan senátor Pavel Fischer, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Pavel Fischer:  Vážená paní předsedající, vážení páni senátoři, milé senátorky, vážený pane ministře, dovolte, abych vás seznámil s 219. usnesením, které na své 28. schůzi VZVOB projednal a předkládá nyní plénu Senátu.

Senátní usnesení doporučuje k vyjádření Senátu PČR ke Společné zprávě Evropskému parlamentu a Radě Zvláštní administrativní oblast Hongkong Výroční zpráva za rok 2023 následující. Senát vyjadřuje znepokojení nad vývojem ve zvláštní administrativní oblasti Hongkong nad pokračováním omezování široké autonomie této zvláštní správní oblasti, nad dalším hrubým porušováním základních lidských práv a občanských práv občanů a nad dopady zavedení zákona o národní bezpečnosti, což považuje za porušení závazků, které na sebe Čínská lidová republika převzala, a jež se zavázala ještě nejméně do roku 2047 dodržovat.

Oceňujeme, že k tomu představitelé EU nemlčeli. Obavy z vývoje v Hongkongu sdělili na summitu EU a Číny, který se konal dne 7. prosince 2023 v Pekingu, přičemž během 38. zasedání dialogu o lidských právech mezi EU a Čínou, které se konalo 17. února 2023 v Bruselu, EU vyjádřila znepokojení nad zhoršováním svobody pokojného shromažďování a sdružování a svobody projevu právě v Hongkongu.

Nakonec vyzýváme představitele EU, aby v rámci jednání OSN a dalších organizací, jakož i při jednání s představiteli Čínské lidové republiky nadále vznášeli výhrady k vývoji v Hongkongu, sledovali situaci, jakož i bezpečnost osob, které mohou potřebovat mezinárodní ochranu, na něž se mohou vztahovat ustanovení zákona o národní bezpečnosti s rozsáhlou extra teritorialitou při pobytu mimo Hongkong.

Pověřujeme předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Tolik usnesení, které máte na stolech, které jsme připravili a které budeme projednávat, a o němž budeme za chvíli hlasovat.

Dovolte mi ještě uvést několik informací pro kontext. Když se podíváme do roku 2022, to byl právě osobně generální tajemník Si Ťin-pching, tedy představitel Čínské lidové republiky, který se zavázal, že právě vysokou míru autonomie Hongkongu bude respektovat. To znamená, že tady bude platit ten princip – jedna země, dva systémy. Ale to zjevně už neplatí.

Je proto velmi důležité mluvit o Hongkongu, protože Hongkong je laboratoř. Laboratoř toho, jak se Čínská lidová republika staví k mezinárodnímu právu a ke svým mezinárodním závazkům, které na sebe Peking dobrovolně převzal. Dovolte mi uvést sedm příkladů.

Jihočínské moře. To je prostor, ve kterém je možná deset států, které mají svoje pobřežní vody, a z hlediska mezinárodního práva to moře má statut vod, ve kterých musí platit svoboda navigace, svoboda plavby. To je jeden z nejstarších principů vůbec mezinárodního práva. Ale to dnes už neplatí. Čína si tady dokázala doslova vybudovat umělé ostrovy, ta stavební činnost byla impozantní, postavila tam vysílačky a další vojenské zařízení. Dnes cílevědomě zabraňuje například rybářským lodím, které sem z Filipín pravidelně přijíždějí lovit ryby, aby tady mohly pokračovat v plavbě a v činnosti. Jelikož ale tímto prostorem prochází nejdůležitější obchodní stezky světa, je otázkou celosvětového společenství, aby právě svoboda navigace v tomto prostoru mohla nadále platit. Vidíme však opak. Čína se snaží přisvojit si něco, co jí nepatří. Jestli nám to připomíná Rusko, to není vůbec náhodou.

To je můj druhý příklad. Když Rusko porušuje Chartu OSN, vezme si území na Ukrajině a prohlásí, že to je ruské území, instituce, která by to mohla zastavit, je Rada bezpečnosti OSN. Právě v Radě bezpečnosti Rusko, stálý člen Rady bezpečnosti, který by měl z toho titulu příkladným způsobem respektovat Chartu OSN, blokuje práci Rady bezpečnosti a má k tomu významného pomocníka, Čínskou lidovou republiku. Pokud ty instance, které byly vytvořeny, aby se svět dohodl, aby země spolu neválčily, aby mohly někde řešit svoje spory, přestává fungovat, tak se to týká i nás, naší vlastní bezpečnosti. I proto je tak důležité o tom mluvit.

Třetí příklad. Světová obchodní organizace. V té, jak známo, je Čína členem. Je to teprve nedávné členství, a to přesto, že nesplnila celou řadu vstupních podmínek. Dodnes se tváří, jako kdyby snad na Čínu, protože je příliš velká, ta pravidla se nevztahovala. Čína zkrátka boří pravidla, a protože to je tak velký a tak významný hráč, právě v WTO, ve Světové obchodní organizaci, je z toho veliká starost, jak vracet nazpátek svobodu v tržních vztazích tam, kde to Čína masivně porušuje, například tím, že krade patenty, intelektuální vlastnictví si přisvojuje, přestože na ně nemá právo, nebo intenzivně dotuje svůj průmysl, což potom boří světové ceny. O tom víme ostatně i u nás. Pád cen oceli na světových trzích je bohužel i fenomén, který dopadl na ČR a na naše oceláře. Hledejme původ a možná najdeme právě dotační politiku Čínské lidové republiky, která způsobila destabilizaci světového obchodu s ocelí a s dalšími komoditami.

Čtvrtý příklad. Čínská lidová republika dokázala paralyzovat Radu pro lidská práva OSN v roce 2022. Ve chvíli, kdy vysoký komisař pro lidská práva OSN, kterého Čína má respektovat, představil zvláštní zprávu o Ujgurské autonomní oblasti, o hrubém porušování lidských práv, dokonce podezření na zločiny proti lidskosti, tato zpráva nemohla být projednána, jak by se patřilo, podle stanov OSN. Čína si to totiž nepřála.

Pátý příklad. Čínská lidová republika vyhrožuje použitím síly, a přitom použití síly a vyhrožování použitím síly je zapovězeno v Chartě OSN. Opak je pravdou, stačí si číst deklarace čínských představitelů, například proti Tchaj-wanu.

Šestý příklad. Tchaj-wan, o něm jsme tady také jednali, stojí o to, aby mohl sedět za jednacím stolem Světové zdravotnické organizace. Ostatně, Senát tuto rezoluci pravidelně projednával. Pokaždé masivně podpořil. Aby totiž za jednacím stolem Světové zdravotnické organizace neseděli jenom státy nebo experti, nevládní organizace, ale aby tady seděl také Tchaj-wan. Nebylo možno, Čína si to nepřála. Když se nakonec podíváme na osud rezoluce 2758 z roku 1971, která v rámci OSN ukotvuje místo Čínské lidové republiky za stolem v Radě bezpečnosti jako členského státu OSN, Čína i tady se dopouští přepisování historie. Z této rezoluce zcela chybně a v rozporu s mezinárodním právem vyvozuje, že by Tchaj-wan neměl být suverénním aktérem svého osudu. Příkladů bychom mohli přinášet víc.

To znamená, že jsme v situaci, že tady je aktér, Čínská lidová republika, který si tak trochu dělá, co chce, a nezastaví ho světové společenství. I proto je tak důležité mluvit o Hongkongu. Hongkong je totiž laboratoří, ve které vidíme, jak si Komunistická strana Číny podmaňuje území, které dostala pod kontrolu, a vnucuje mu pravidla v rozporu se svými závazky. Například autonomie pro Hongkong, vysoký stupeň autonomie, který tam měl platit až do roku 2047. I proto je tak důležité, že EU pravidelně tuto situaci monitoruje, proto je tato zpráva pravidelná a každoroční, my o ní tady jednáme už poněkolikáté.

Co se týká ČR, velmi oceňujeme, že právě ČR odsuzuje každý krok, kterým Čínská lidová republika popírá tuto vysokou míru autonomie pro Hongkong. Může to mít totiž velké dopady i na nás, například spolupráce v oblasti soudní, o které jsme tady také opakovaně jednali s Hongkongem, může být v ohrožení, pokud se systém soudnictví dostane pod kontrolu Komunistické strany Číny. A to už se stalo. Proto je potřeba, abychom vládu kontrolovali a prověřovali, zda například tato soudní spolupráce už není náhodou v rozporu s našimi zájmy. Neměli bychom k tomu, co se děje, mlčet, v Hongkongu a v jiných kritických místech, na kterých má Čínská lidová republika takový zájem, a proto je tak důležité, abychom vystupovali aktivně v EU nebo v OSN, tak jak to připomínal pan ministr. Chceme vládě a ministerstvu zahraničí za to poděkovat a povzbudit naše diplomaty k další akci. Je zcela správně také rozhodnutí vlády, že v rámci licenční politiky pro vývozy zbraní změnila pohled na Hongkong. Bylo by totiž vážnou chybou, kdybychom se dívali jinam. Ta situace je dnes tam tak vážná, že by se zbraní z ČR mohlo užívat zcela v rozporu s mezinárodními závazky, které jsme na sebe převzali a které by měla také respektovat Čínská lidová republika.

Děkuji za možnost tady vystoupit a těším se na rozpravu.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane zpravodaji, za velmi rozsáhlou, nicméně důležitou zprávu, která byla přednesena. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Nyní otevírám rozpravu k tomuto bodu. Hlásí se někdo do rozpravy? Ne, nevidím, že by se někdo hlásil, takže rozpravu uzavírám. Myslím, že všechno bylo panem zpravodajem řečeno. Nicméně pokud by chtěl ještě vystoupit pan ministr... Tento bod postupuje k hlasování. Zavolám tedy znělkou všechny kolegy a kolegyně.

Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Pavel Fischer, resp. tak, jak je uvedeno v tisku č. K 147/14/02. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, nyní zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Hlasování je ukončeno. Návrh byl schválen. Hlasování č. 29, z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 27 pro se vyslovilo 43, nikdo nebyl proti. Děkuji panu ministrovi, který dnes měl náročnou pozici, zastoupení všech ministrů širokého spektra. My moc děkujeme a gratulujeme k úspěšnému projednání jeho bodů.

Nyní se dostáváme k dalšímu bodu našeho programu, a to je

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 304. Nyní prosím pana ministra pro legislativu Michala Šalomouna, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pane Šalomoune, prosím.

Ministr pro legislativu a předseda Legislativní rady vlády ČR Michal Šalomoun:  Vážená paní předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi, abych vám představil tento návrh. Ono to vlastně zapadá jako takový střípek do aktivity vlády, která se zavázala zasadit o dokončení vyrovnání české společnosti s minulostí komunistického režimu, i řešit případy nějakých těch přetrvávajících příjmových nespravedlností mezi utlačovateli a utlačovanými. Ta aktivita je širší, třeba na vládě jsme včera měli, jak budeme postupovat při odškodňování obětí akce Asanace. To bychom měli mít v normativním textu do konce října. Stejně tak do konce října bychom měli mít v normativním textu vyřešení, odškodnění obětí ochranného dohledu, pokud se ten ochranný dohled používal nějakým perzekučním způsobem.

Nicméně tento návrh vlastně mění ten zákon o účastnících odboje a odporu proti komunismu, který řeší to osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu, který potom navazuje i na nějaké jednorázové odškodnění, a potom eventuálně na nějaké zvýšení důchodů. Věcně se zde, hmotně-právně žádné podmínky nemění. Akorát se rozšiřuje možnost iniciace té procedury, kde na konci může být to osvědčení. Ten okruh těch osob, které jsou oprávněny iniciovat to řízení, se rozšiřuje jednak o ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů a pak i o příbuzné a eventuálně spolky, které se zabývají historií. Ty to můžou podat pouze se souhlasem toho žijícího žadatele. Takže to je jedna změna.

Další změna je taková legislativně-technická, a to je to, že ten zákon je z roku 2011, tedy ještě před účinností nového občanského zákoníku, který vlastně občanské sdružení nahradil termínem spolek. Tady se to vlastně uvádí do souladu. Ta poslední drobná změna je odměňování členů etické komise, kdy etická komise je odvolací orgán proti ministerstvu obrany, které rozhoduje o těch žádostech. Doposud to bylo tak, že oni byli bráni na dohodu o provedení práce, byli v jakémsi pracovním poměru. Ale ona ta práce v zásadě není závislá, oni mají být nezávislí, takže se přichází trošku s novým, lepším mechanismem, jak to odměňování bude řešeno.

Takže to jsou tři drobné věci, které v té novele jsou promítnuty. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane ministře. Posaďte se ke stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal ÚPV. Usnesení máte jako senátní tisk č. 304/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Hana Kordová Marvanová. OV určil garančním výborem pro projednání tohoto návrhu VVVK. Usnesení máte jako senátní tisk č. 304/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Josef Klement, který nás nyní seznámí se zpravodajskou zprávou. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Josef Klement:  Děkuji za slovo, vážená paní předsedající, pane ministře, milé kolegyně, kolegové. VVVK projednal tento návrh zákona na své 24. schůzi, konané dne 20. srpna. V průběhu diskuse padly dvě připomínky, jedna připomínka je k jednoznačnosti výkladu rozšířených osob pro podání žádosti o osvědčení ve smyslu partner, v kontextu registrovaného partnerství. Zde se domnívám, že jde o technický charakter, resp. výkladové zpřesnění. V druhé připomínce jsme se dotázali pana ministra na to, jestli tento zákon, který se opírá o výklad služební komise, které je obsaženo novelou zákona o státní službě, která je teprve v prvním čtení, jestli se nedotkne tento zákon nějakého zpřesnění právě tím projednávaným zákonem. Byli jsme ujištěni, že ne.

Na základě tohoto projednání výbor, jak jsem říkal, přijal 159. usnesení k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu, ve znění pozdějších předpisů. Senátní tisk č. 304. Po úvodním slovu předsedy výboru Jiřího Růžičky, odůvodnění Michalem Šalomounem, ministrem pro legislativu, zpravodajské zprávě senátora Josefa Klementa a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senát schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem výboru pro projednání senátního tisku č. 304 na schůzi Senátu senátora Josefa Klementa,

III. pověřuje předsedu výboru Jiřího Růžičku předložit toto usnesení předsedovi Senátu.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů, sledujte případnou rozpravu a potom se k tomu můžete samozřejmě vyjádřit. OV tedy určil ještě jako druhý výbor ÚPV. Táži se, zda chce zpravodajka vystoupit? Ano, paní senátorka Hana Kordová Marvanová má nyní slovo.

Senátorka Hana Kordová Marvanová:  Vážený pane ministře, vážená paní předsedající, dámy a pánové, dovolte mi představit usnesení ÚPV, který projednal předložený návrh zákona dne 14. srpna. Přijal k němu usnesení, že doporučuje výbor Senátu schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V rozpravě nezazněly k tomu návrhu žádné připomínky ani pozměňovací návrhy. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, paní senátorko. Nyní obligátně se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 zákona o jednacím řádu se návrhem zákona nezabývat? Ne, nikdo takový není. Proto otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí... Nikdo se nehlásí. Obecnou rozpravu uzavírám. Vše je jasné z výborů, my tu máme jediný návrh, schválit návrh zákona. Ptám se, jestli ještě nechtějí navrhovatel a zpravodaj vystoupit? Nechtějí. Proto přistoupíme k hlasování. Spouštím znělku.

Nyní tedy budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona, který máme k projednání, to je tedy zákon č. 262, o účastnících odboje a odporu proti komunismu, ve znění pozdějších předpisů. Je to novela, budeme tedy schvalovat jediný návrh, který zazněl, schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, nyní zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Hlasování je ukončeno. Mohu konstatovat, že návrh byl schválen. V hlasování č. 30, z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 28 pro se vyslovilo 48, proti nebyl nikdo. Pane ministře, já mohu gratulovat k přijetí návrhu novely zákona. Děkujeme také za vaši návštěvu. Na shledanou.

Nyní máme další návrh zákona, který před námi leží, a to je

Návrh novely zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 302. Vítám tady pana poslance Josefa Bernarda, který zastupuje předkladatele, prosím ho, aby nás seznámil s návrhem zákona. Máte slovo.

Poslanec Josef Bernard:  Děkuji za slovo, paní předsedající, dobrý den, dámy a pánové. Předkládám změnu zákona o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu.

Zákon by nově stanovil významný den, Den samizdatu, na 12. října. Jednalo by se o zavedení 18. významného dne v našem kalendáři.

Mé stručné odůvodnění má tři základní roviny:

1. uctění statečných lidí, kteří samizdat tvořili, tiskli, distribuovali, s vědomím obrovského rizika perzekucí od totalitního režimu,

2. obecně připomenout důležitost svobody slova pro rozvoj a udržení demokracie; svoboda slova umožňuje vyjadřování myšlenek, názorů a informací bez strachu z represí či cenzury,

3. české a slovenské samizdaty jsou uloženy ve sbírkách Libri prohibiti v Praze a jsou zpřístupňovány na adrese scriptum.cz; od roku 2013 je tato sbírka zapsaná do světového kulturního dědictví v rámci UNESCO.

Nyní proč 12. říjen? Budu upřímný, s tím datem jsem nepřišel ani já, ani další 4 předkladatelé, ale navrhli ho lidé v roce 2016 v knihovně Libri prohibiti. Tohoto setkání se zúčastnili čeští i slovenští autoři, vydavatelé a rozšiřovatelé samizdatových knih a časopisů z období 70. a 80. let. Navrhovací listina má 35 podpisů, mezi nimi dnes již nežijící Luboš Dobrovský, Ivan Havel, Petruška Šustrová. Setkání bylo připomínkou roku 1988, kdy se čeští a slovenští vydavatelé samizdatu společně zastali slovenského samizdatového vydavatele Ivana Polanského, odsouzeného k 4 letům vězení. Byl to ojedinělý a statečný čin. 92 jich s uvedením jmen a názvu vydávaného samizdatu, připomínám, že mezi nimi byli Václav Havel, Jiří Dienstbier, Ludvík Vaculík a Radim Palouš, napsalo Husákovi: Činíme totéž co Ivan Polanský. Vyzýváme vás, abyste buď jeho propustili na svobodu, nebo osvědčili důslednost své zvrácené spravedlnosti tím, že uvězníte nás všechny. Režim svou zvrácenou důslednost opravdu osvědčil.

V roce 1988 byli vězněni Dušan Skála a Luboš Vydra. A ještě v roce 1989 byli ve vězení členové výboru Solidarity, tedy toho výboru, který vznikl na základě uvěznění Ivana Polanského, Petr Cibulka, František Stárek, Jiří Ruml, Rudolf Zeman, Ján Černogurský a Miroslav Kusý.

Dámy a pánové, děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane navrhovateli, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Mohu konstatovat, že návrh zákona projednal ÚPV, který přijal usnesení a bylo vám rozesláno jako senátní tisk č. 302/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Zdeněk Matušek. OV určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VVVK. Usnesení máte jako senátní tisk č. 302/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Přemysl Rabas, který již přichází. Prosím ho, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Máte slovo.

Senátor Přemysl Rabas:  Dobrý den, paní předsedající, děkuji, pane poslanče, kolegyně, kolegové. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, ostatních svátcích, významných dnech a dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů, máme jako senátní tisk č. 302.

Návrh zákona byl předložen skupinou poslanců a 16. července 2024 schválen Poslaneckou sněmovnou ve 3. čtení s podporou 140 poslanců ze 157. Návrh byl Senátu doručen 17. července. Lhůta pro projednání v Senátu uplyne 22. srpna.

OV Senátu určil garančním výborem VVVK. Návrh projednal také ÚPV Senátu, který na své 32. schůzi konané 14. 8. tohoto roku svým 184. usnesením navrhl zákon vrátit Poslanecké sněmovně, a to se změnou, kde by významný den připadal na 27. duben, tedy nikoli poslanci navržený 12. říjen.

V úterý 20. 8. návrh projednal garanční VVVK a přijal dva pozměňovací návrhy, které připadají oba na 24. červen jako Den památky obcí a sídel vyhlazených během nacistické okupace a Den Orla. Oba pozměňovací návrhy jsou součástí výborového 158. usnesení, kterým výbor doporučuje Senátu návrh zákona vrátit Poslanecké sněmovně.

Podstatou návrhu zákona je, že přidává do seznamu významných dnů 12. říjen, resp. 27. duben podle toho, zda bude nebo nebude přijat pozměňovací návrh. Jako Den samizdatu. Tento den by měl připomínat význam samizdatu, tedy nelegálního šíření literatury a jiných tiskovin během totalitního režimu, který hrál klíčovou roli v boji za svobodu slova a demokracii. Návrh navazuje na sněmovní tisk č. 354 a má nabýt účinnosti 1. lednem 2025. Zákon reflektuje snahu o uznání důležitosti historie disentu a boje za lidská práva.

Pozměňovací návrhy přijaté na výboru se v případě Dne Orla vrací k odkazu Jana Kubiše narozeného právě 24. června a celé operace Anthropoid. Parašutista Kubiš byl členem katolické sportovní organizace Orel, která se významně podílela v protinacistickém odboji za druhé světové války.

Další návrh je návrh přidat mezi významné dny Den památky obcí a sídel vyhlazených během nacistické okupace, a to rovněž na 24. červen. Dává důležitost tragickým událostem, které nepotkaly jen obec Lidice, ale také například obec Ležáky, která byla vyhlazena právě 24. června, a také další obce jako Javoříčko a tak.

Máme tady tedy dva návrhy, dva pozměňovací návrhy, které připadají oba na 24. červen. Jenom připomínám, pokud by oba byly schváleny, v tom kalendáři budou uvedeny v pořadí, v jakém byly schváleny. Ten, který bude první, bude uveden v kalendáři jako první.

Můj postoj je, že samizdatová literatura a periodika jsou podstatnou součástí kulturních, společenských, politických dějin naší země. Záměr si jejich roli připomínat formou významného dne velmi vítám. Pozměňovací návrhy přijaté na jednání garančního výboru rovněž považuji za hodné podpory, neb odkazují na sílu a odhodlání lidí vzdorovat zlu, v tomto případě tomu nacistickému. Nicméně je na zvážení, zda pozměňovací návrhy přijímat právě v této podobě. Bylo by například možné sloučit vzpomínku na vyhlazené obce s památným dnem, kterým si připomínáme vyhlazení Lidic, a rozšířit právě tento den o památku – jako památka obcí a sídel vyhlazených během okupace. Stejně tak Den Orla, který má připadnout na výročí narození Jana Kubiše, by bylo možné sloučit s dnem, kdy si připomínáme protifašistický odboj. To by ovšem znamenalo další debatu v rozpravě, která za chvíli začne. Následně pak rozhodneme, zda přijmeme návrh tak, jak jej postoupila Poslanecká sněmovna, a pozměňovacími návrhy se budeme dále zabývat, nebo tisk o pozměňovací návrhy doplníme již dnes a vrátíme tisk Poslanecké sněmovně. To je na rozhodnutí pléna. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Posaďte se, prosím, nyní ke stolku zpravodajů, sledujte rozpravu, ke které se budete mít možnost vyjádřit po jejím ukončení. Mám teď tady povinnost, která přišla ještě trošku opožděně, ale omlouvá se pan senátor Mikuláš Bek z dnešního jednání.

Nyní se táži, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV, ano, přeje. Prosím, pane senátore Zdeňku Matušku, máte slovo.

Senátor Zdeněk Matušek:  Vážená paní předsedající, vážený pane poslanče, vážené kolegyně, vážení kolegové. ÚPV projednal návrh zákona na své 32. schůzi dne 14. srpna. Po úvodním slově pana poslance Bernarda, který vystoupil jako zástupce navrhovatele, po předložení mé zpravodajské zprávy a po rozpravě, ve které byl schválen jeden pozměňovací návrh, výbor přijal toto usnesení:

I. doporučuje Senátu vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou uvedené v příloze,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání této věci na schůzi Senátu senátora Zdeňka Matuška,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Tomáše Goláně, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Nyní se táži, zda někdo navrhuje návrhem zákona se nezabývat? Podle § 107 jednacího řádu. Nikoho takového nevidím. Proto otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se jako první přihlásil pan senátor Jiří Růžička. Připraví se paní senátorka Miluše Horská. Pokud ano, pan Josef Klement nepožaduje přednost. V tomto pořadí, prosím, budete vystupovat. Děkuji.

Senátor Jiří Růžička:  Vážená paní místopředsedkyně, pane poslanče, dámy a pánové, přeji dobré dopoledne. Přihlásil jsem se proto, že stanovení významných dnů ČR je důležitá záležitost týkající se našich dějin. Máme v ČR 17 významných dnů, například květnové povstání českého lidu, Den přístupu k NATO, Den odchodu okupačních vojsk atd. Prostě připomínáme významné momenty z moderních českých dějin, především z moderních českých dějin.

Činnost, práce, fungování a význam těch, kteří vydávali samizdatové tituly, je mimořádná. Takové knížečky, jako mám tady v ruce, vydávali různí vydavatelé. Byli v těch odporných dobách normalizačních velmi důležitou podporou smýšlení lidí nebo lidí, kteří smýšleli trošičku jinak, předávali jsme si je, opisovali, vykládali atd. Prostě mimořádně důležitá věc.

S tím, aby samizdat měl svůj významný den, naprosto souhlasím. Ale mimořádně nesouhlasím s tím datem, na který byl stanoven. Pan poslanec tady mluvil o tom, že si ten den vybrali sami bývalí disidenti. Jenže oni si to nevybrali jako významný den, oni si víceméně jednostranně zvolili někdy v roce 2016, pokud se nemýlím, tuto jednu událost jako Mezinárodní den samizdatu. Mezinárodní den samizdatu.

Vyhlásili to jednostranně, neprošlo to žádným procesem, není to nijak oficiálně uznáváno. Oni to sami navrhli. Odvolávají se na situaci z roku 1988, kdy byl zahájen proces s Ivanem Polanským. Tehdejší disidenti prezidentu Husákovi napsali ten již zmiňovaný dopis, kterým vlastně protestovali proti jeho zatčení a proti procesu s ním. Samozřejmě všichni si velice dobře uvědomujeme, že podstatou činnosti disentu, a tedy i samizdatu, bylo bojovat za svobodu slova, bojovat za svobodu názorů, zveřejňovat různé názory, které nebyly třeba oficiální. To je naprosto nezpochybnitelné a je to správné. Ale to, že byl Ivan Polanský zatčen v tom 88. roce, bylo v souvislosti s vydáním jeho samizdatových dvou sborníků. Ivan Polanský si vybral jako téma těch dvou sborníků, ve kterých přicházel, nebo, ve kterých byly obsaženy básně, eseje, rozhovory a tak dále, bez jakéhokoliv komentáře, bez jakéhokoliv kritického pohledu na to, tak si vybral dvě postavy slovenské historie. Jednak Jozefa Hlinku... Pardon, Jozefa Tisa, a jednak druhou postavou byl Hlinka. Andrej Hlinka. Obě tyto postavy slovenské historie spojovalo několik věcí. Jednak slovenský nacionalismus, jednak klerikalismus a jednak antikomunismus. Nepochybně to bylo správné a bylo to taky tak míněno. Ale také je spojoval odpor vůči české dominanci, vůči českému pragocentrismu, tomu prvorepublikovému. To je dovedlo postupně až k silné náklonnosti k fašismu, jako takovému. Obě ty postavy. Jozef Tiso se stal prezidentem samostatného slovenského státu a během druhé světové války víme, že slovenský stát stál na straně fašistického Německa, že tam docházelo k deportacím Židů, že Jozef Tiso navrhl nebo také podporoval nasazení armády proti slovenskému národnímu povstání atd. Prostě jsou to kontroverzní postavy slovenských dějin, ale jejich význam tady samozřejmě nechci vůbec hodnotit. Dodneška se o tom na Slovensku vedou spory.

Mě na tom zaujalo především to, že Ivan Polanský vydal ty sborníky bez jakéhokoliv kritického rozboru, bez jakýchkoliv poznámek, bez jakéhokoliv uvádění nějakých historických souvislostí. Takže tam jsou názory víceméně glorifikující činnost těchto dvou postav slovenské historie. Já jsem si jenom v těch historických sbornících, které ten Ivan Polanský vydal, vybral pár krátkých citací, ze 44. roku, kdy Jozef Tiso v Bánské Bystrici říkal: Bratia, vydržte! Máme ochrancu Veľkonemeckú ríšu a jej vodcu Adolfa Hitlera. S jej pomocou dúfame ísť napred.

Nebo z rozhovoru v Palo Čarnogurským, který byl velký zastánce slovenské samostatnosti: Je treba povedať, že Židia bývajúci na území Slovenska boli medzi jeho obyvateľmi cudzím elementom.

Vedlo to k deportaci do německých vyhlazovacích táborů téměř 60 tisíc Židů. A tak bych mohl pokračovat v těch citacích dál a dál a dál. Ještě jednou zdůrazňuji: Nepochybuji o tom, že disent byl přínosný mimo jiné proto, že zdůrazňoval svobodu slova, svobodu názorů, že se snažil zprostředkovávat i jiné názory, než byly názory oficiální, ale ty sborníky takto byly jednostranné. To nás dovedlo, to vlastně, ani nezpochybňuji to, že v tom 88. roce ti disidenti, o kterých tady jistě bude mluvit i paní senátorka Marvanová, napsali Husákovi ten dopis: Je potřeba mít svobodu slova, je potřeba zprostředkovávat i jiné názory atd. S tím se nemůžu rozhodně smířit, že se to vztahuje k tomuto datu, proto jsme se zamýšleli a hledali jsme i s paní senátorkou jiný vhodný termín. Konzultovali jsme to s různými historiky, konzultovali jsme to i s lidmi z toho disentu. I s těmi, kteří vydávali samizdat. Včera večer při projekci na zahradě Úřadu vlády toho filmu Vlny jsem o tom mluvil s Františkem Stárkem Čuňasem, který vydával Vokno, který byl vyloženě výrazným protagonistou celého toho samizdatu. Ten říkal: Vždyť je to pitomost, tohle datum, vztahovat to k těmto sborníkům. Shodli jsme se na tom, že je třeba hledat jiné datum.

Já se plně ztotožňuji s tím, co přijal jako pozměňovací názor ÚPV, s událostí, která se vztahovala k tomu disentu, kdy v 81. roce StB udělala obrovskou akci na hranicích, sebrala, zastavila kamion, zabavila obrovské množství sem dovážených samizdatových vydání. Také zatkla hodně lidí, kteří se tomu, této problematice, věnovali. Snažila se ten samizdat potřít. Není to v žádném případě glorifikace toho zásahu estébáků, jak někdo se mi snažil podsouvat. Naopak. Je to zdůraznění toho, že přestože ta StB se tak intenzivně snažila je potřít, pozavírat, vystupovat proti nim, lhát atd., ten disent se nevzdal. Disent se nevzdal, samizdaty vydávaly dál a dál. Všem nám v té době dával obrovskou naději a sílu k tomu ta hnusná léta překonat. Takových knížek třeba nakladatelství Index vydalo kolem 60, ale byla i další vydavatelství samizdatová. Udělaly svoji práci skvěle. Nepochybně si svůj významný den zaslouží, ale neměl by se vztahovat k tomu dni, který byl předložen, mělo by se to vztahovat k jinému dni. Proto podporuji ten pozměňovací návrh, který přijal ÚPV. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Nyní prosím, aby vystoupila paní senátorka Miluše Horská. Máte slovo.

Senátorka Miluše Horská:  Děkuji za slovo, vážená paní předsedající, vážený pane poslanče, milé kolegyně, kolegové, předstupuji před vás za skupinu navrhovatelů. Ráda bych vám prezentovala náš pozměňující návrh k zákonu č. 245/2000 Sb., o státních svátcích a ostatních svátcích a významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdější předpisů. Ten byl včera přijat na školském výboru. Já si toho velmi cením. Nechceme měnit, ani přidávat státní svátky, ale míříme na zavedení nového významného dne, 24. červen, Den památky obcí a sídel vyhlazených během nacistické okupace. Důvody, které nás k tomu vedou, jsou jednak to, že mě už před časem oslovili sami přeživší, včetně těch přeživších z Ležáků. Společně s nimi cítíme, že ostatní obce a sídla nemáme tak silně v povědomí, jako jsou Lidice. Přitom i tam se bestiálně vraždilo. Na tyto vesnice a sídla s podobným osudem se dosud vzpomíná víceméně na regionální či lokální úrovni, což bychom chtěli touto novelou změnit.

Dále vnímám, jistě s vámi, že obecně klesá zájem o historii, že žijeme více přítomností, nevidíme, že právě z historie bychom se měli poučit. Z toho, co se odehrálo v obcích jako Lidice, Ležáky, ale například Vařákovy Paseky, Zákřov, Javoříčko nebo Leskovice, bychom měli jasně vyvodit to, že nic podobného se nemá opakovat. Já sama mám rodinnou tragédii, kdy 9. května 1945 mi zahynul strýc a bratranec, kteří se se skupinou obyvatel šli podívat na prchající Němce. Prostě Němci je jen tak, jak ustupovali, zastřelili.

V neposlední řadě mě k podání tohoto pozměňovacího návrhu vedla i osobní zkušenost s Ležáckými. Ležáky pravidelně navštěvuji a jsem v úzkém kontaktu například s Jarmilou Doležalovou Čulíkovou, poslední z přeživších dvou sester, ale i s dalšími. Podporuji tam různé vzdělávací, osvětové aktivity včetně výstav, školních projektů i vydávání knih.

Na 24. června cílíme proto, že obec Ležáky byla vypálena právě v tento den roku 1942 v rámci odvetných opatření za hrdinný útok na Heydricha. Jde patrně o druhou nejvíce známou obec po Lidicích. Proto jsme usoudili, že bychom měli v tento den symbolicky vzpomenout nejen na Ležáky, ale i na další menší místa, téměř pro naši historii zapomenutá nebo neznámá.

Dovolte mi ještě krátký exkurz do legislativy posledních let. Někteří z vás si totiž vybaví, že jsme o tomto návrhu již jednou zde na plénu hlasovali. Můj tehdejší návrh ctěný Senát tehdy silnou většinou schválil. Ale tehdejší sněmovna už ho bohužel neprojednala. Tehdy se za tuto iniciativu postavil ředitel ÚSTR Zdeněk Hazdra, ale také ředitel Ústavu pro soudobé dějiny akademie věd České republiky, profesor Miroslav Vaněk. Také tentokrát máme na naší straně silné podporovatele. Tím hlavním je Eduard Stehlík, ředitel Památníku Lidice. Věřím, doufám, že máte všichni v emailu jeho podpůrný dopis. Dovolte mi krátkou citaci: Tato vaše chvályhodná iniciativa přesně koresponduje s tím, co Památník Lidice, v jehož čele stojím, již řadu let se snaží. Velice dobře si totiž uvědomujeme, že mnoho míst v naší vlasti, která v letech druhé světové války postihl stejný osud jako středočeské Lidice, zůstává neprávem v jejich stínu.

Účinnost navrhujeme co nejdříve, konkrétně 1. ledna 2025. Já si na vás dovolím apelovat s ohledem na to, že připomínat si zmíněné události formou zákonem stanoveného významného dne uctí opomíjené oběti a napomůže k udržení lepšího povědomí o rozsahu podobné násilnosti, jíž byla česká společnost v průběhu druhé světové války vystavena. Ubývá nám pamětníků, přímých účastníků i rodinných příslušníků. Kultivace naší historické paměti je proto již hlavně na dalších generacích, ale i na nás, na politicích. My za předkladatele to bereme jako náš krok k tomuto procesu. Chci vás proto, milé kolegyně, vážení kolegové, požádat o podporu tohoto návrhu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko. Nyní prosím paní senátorku Kordovou Marvanovou. Jako poslední je přihlášený pan předseda Klement.

Senátorka Hana Kordová Marvanová:  Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych se taky vyjádřila k tomuto návrhu zákona. Když se nám to objevilo, tento návrh ze sněmovny, tak jsem to přivítala. Určitě jsem vnímala jako velmi důležité a jako výbornou iniciativu poslanců, kteří se podepsali pod tento návrh, který se rodil nějakou dobu, že bude významný den samizdatu, tedy významným dnem České republiky den samizdatu, protože patřím ke generaci, ale i vy mnozí také, patříme ke generacím, pro které samizdat v době, kdy byla zakazována literatura, kdy tady nebyla svoboda slova před rokem 1989, to byl jeden z mála zdrojů, jak se dozvědět informace, pravdivé informace, jak se dostat k literatuře, která byla zakázána. Já třeba díky samizdatu jsem vůbec četla hry Václava Havla nebo George Orwella. Nebo prostě řadu věcí.

Samizdat měl obrovskou úlohu na tom, že tento národ nezůstal zmanipulovaný pod vlivem dezinformací, které tady byly.

Zakotvení tohoto významného dne já rozhodně podporuji. Proto jsem se jaksi podrobně zamýšlela nad tím, proč bylo zvoleno to datum 12. října. Je to v důvodové zprávě, že se to vztahuje k okamžiku, kdy byla odeslána petice za propuštění slovenského aktivisty, politického vězně, katolického aktivisty, Ivana Polanského, Gustávu Husákovi. Je takovým paradoxem, možná, že to pan předkladatel neví, protože já jsem si to dohledala až dodatečně, protože uplynula dost dlouhá doba, já sama jsem mezi těmi 92 podporovateli té petice, a to tehdy jako vydavatelka, společně s kolegy jsme vydávali bulletin Nezávislého mírového sdružení. Nezávislé mírové sdružení se zasazovalo o odchod sovětských vojsk a propuštění politických vězňů, otevření hranic. Já jsem tu petici také podepsala. Jsem tedy tím člověkem, který může vám tady autenticky říct, jak to s tou peticí bylo.

My jsme samozřejmě, a celý disent, samozřejmě my jsme, my mladí jsme navazovali na úctyhodnou činnost, vpravdě hrdinskou činnost disidentů, kteří ty své aktivity vlastně z ničeho vybudovali v rámci Charty 77. Čelili mnohaletým vězením. Takže bylo logické, že charta se zasazovala o propuštění politických vězňů. Odmítala to, aby v naší zemi nebyla svoboda slova. Pokud byl někdo zatýkán či vězněn za šíření myšlenek a informací,

konala se celá řada akcí, petic, byly vydávány informace o chartě, byl Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných a všechno bylo zaměřeno na to, aby vydavatelé svobodného tisku i samizdatu nebyli zatýkáni. Takto se zrodila i ta petice. Já jsem ji s tím podepsala. Ale tady vám říkám, a ověřovala jsem si to tedy u řady dalších lidí, kteří jsou pod tím podepsáni, jsou to docela významná jména disidentská nebo členové VONS či mluvčí charty, tak my jsme nevěděli, co Ivan Polanský vydával, co bylo obsahem, protože si to zkuste představit... To bylo zakázané. Čili my jsme se ani nemohli k tomu dostat. My jsme se dostali jenom k informacím o tom, že byl zatčen, že byl odsouzen. Proti tomu jsme protestovali. Teprve když se po letech otevřely archivy StB a vůbec archivy i justiční, protože Ivan Polanský byl odsouzen v roce 1988, vězněn a potom dostal, po té petici, v prosinci 1988 byl propuštěn z vězení, protože Husák vyhověl tehdy částečně těm protestům a snížil mu trest na podmíněný trest a byl propuštěn. Ono to mělo i svůj pozitivní dopad. Ale my jsme tehdy opravdu nemohli vědět, co on vydává. Byla to principiálně otázka svobody slova. Nebyla to otázka podpory toho, vlastně celé činnosti Ivana Polanského.

Já jsem se poté, co jsem si přečetla, k jakému datu se to má vztahovat, k osobnosti Ivana Polanského, kterou jsem si nepamatovala, a nikdo z těch lidí, kterých jsem se ptala, mluvčích charty a tak, nikdo nevěděl, kdo to je Ivan Polanský, teprve když jsem se obrátila na historiky, tak jsem se dostala k materiálům, které on publikoval. Tady o tom mluvil pan senátor Růžička. Já možná nebudu tak smířlivá, protože prostě ten historický zápisník, který on vydával, ten byl monotematicky opravdu zaměřen zejména na vyzdvižení osobnosti, dokonce je tam požadováno blahořečení Jozefa Tisa. Jozef Tiso, jenom pro osvěžení paměti, já jsem si samozřejmě vyhledala dobové publikace, včetně publikování informací ve veřejnoprávních médiích nebo v Post Bellum, ÚSTR a podobně.

Jozef Tiso byl ten, který se s Hitlerem, s fašistickým Německem dohodl, v roce 1939, na ustavení slovenského státu. Stal se prezidentem, přestože někteří jiní katoličtí aktivisté, bych řekla, na Slovensku proti tomu protestovali, on udělal tedy ten kompromis, ale tím to neskončilo. On tím prezidentem byl až do roku 1945. Opravdu se aktivně podílel, podporoval deportace Židů. V těch materiálech je popsáno, že měl podíl na deportaci až 70 tisíc Židů. Na Slovensku byl k tomu přijat i zákon. Dokonce, to mě tedy šokovalo, já jsem to nevěděla do toho detailu, že Slovensko byla země, jedna z mála, která Německu ještě platila za každého vyvezeného Žida. 500 marek za každého vyvezeného Žida! V tom historickém zápisníku, my jsme se s tím podrobně seznámili, já jsem si to přes víkend detailně přečetla, tam bohužel jsou rozhovory třeba s Palo Čarnogurským, který byl obhájcem Tisa v tom procesu. Ten tam přímo tvrdí, že proces s Tisem, který proběhl po roce 1945 – on byl souzen jako válečný zločinec a v roce 1947 byl odsouzen, byl zatčen americkou armádou na útěku, dodán do Bratislavy, byl odsouzen k smrti, Jozef Tiso, Palo Čarnogurský ho hájí, že to byl politický proces, dopředu rozhodnutý. Dokonce se tam v rozhovoru, který v tom historickém zápisníku, bez jakéhokoliv komentáře kritického, publikuje, že vlastně sice to asi nebylo dobré, ty deportace Židů, na druhou stranu Židé nebyli součástí – tam se tvrdí – nebyli součástí integrální součástí slovenské společnosti, že sami vlastně se necítili být Slováky. A že je správné, aby byli vysídleni. Dokonce se před druhou světovou válkou jednalo na Slovensku o tom, aby – kam tedy budou vysídleni? Proto vlastně slovenský stát podporoval deportace Židů, protože se jich chtěl zbavit. Nezlobte se na mě, pro mě, já antisemitismus považuji za jedno z největší zel, a to nebylo jenom za fašistického Německa. To je dodneška obrovské a nebezpečné téma. Já neříkám, že za to, když to někdo publikuje, takový rozhovor, má být zatčen, zavřen na 4 roky, ale já, kdybych byla dneska vydavatel něčeho, tak to taky nezveřejním, protože mně to připadne úplně popření té památky všech těch lidí, kteří zahynuli během druhé světové války.

Pan senátor Růžička mluvil o tom, to je tam také, že dokonce ještě i v době slovenského národního povstání, Tiso a armáda slovenského státu pomáhala potlačit slovenské národní povstání. Pak jsou tam ještě další věci. Takže skončila druhá světová válka, slovenský stát byl poražen. Tiso byl zatčen, v tom zápisníku se tvrdí – a to je podle mě už úplná dezinformace, vyvracejí to i americké archivy, které byly otevřeny... Zase mám ty zdroje veřejnoprávních médií, z ÚSTR, z Post Bellum a z dalších jaksi relevantních publikací. V tom zápisníku Ivana Polanského se tvrdí, že po druhé světové válce Tiso musel být zavražděn, protože náš prezident Beneš nesouhlasil s tím, aby na území Československa byli dva prezidenti, tak se ho potřeboval zbavit. Toto tam je napsáno. Nachystal na něj dva atentáty. Jeden, že najali nějakého partyzána prý, který měl Tisa zastřelit. Druhý, že ho chtěli otrávit ve vězení. To tam je doslova napsáno. Toto je podle mě úplná dezinformace. To už dnes vypadá jako dezinformace šířená, když někdo říká, že Rusové museli vpadnout na Ukrajinu, protože tam jsou fašisté. To je úplná dezinformace, toto je také dezinformace. Nepovedl se ten atentát, ty dva atentáty, které osnoval náš prezident, československý prezident Edvard Beneš, prý, podle Ivana Polanského, respektive podle těch autorů, které on zveřejňuje. Načež byl tedy v dubnu 1947 Tiso popraven. Pak se tam tvrdí, že Beneš trval na popravě Tisa, tak jsem si přečetla, že to je přesně opačně, na tom trvali komunističtí ministři v tehdejší vládě. Tiso tedy mohl dostat od Beneše milost, ale proti tomu se postavili naopak komunističtí ministři.

Takže to, co je v zápisníku Ivana Polanského... Nezlobte se na mě, vztahovat Den samizdatu k něčemu, co je takhle, to je slabý výraz, říct „problematické“, to je extrémně problematické, dokonce i nebezpečná tvrzení. Víte, co by to znamenalo? Já si přeji, abychom schválili významný den, Den samizdatu. A připomínali jsme si úctyhodnou, humanistickou tradici českého samizdatu a samizdatu, humanistickou tradici samizdatu na území Československa a České republiky. A ne, aby potom se třeba – děti se na to budou ptát, ve školách se to bude učit, tak se budou ptát, někdo si přečte: A proč parlament to vztáhl k takovým textům, které i dneska by byl problém je vydat? Pro mě by to byl problém. Já nevím, jestli bych, kdybych věděla, co Ivan Polanský psal, jestli bych úplně nadšeně podpisovala tu petici. Ale říkám, my jsme to nikdo z nás nevěděli, šlo o princip svobody slova.

Já jsem chtěla velice poprosit pana předkladatele, protože já jsem si to načetla, jsem jako pamětník a jsem i ten petent tehdejší, prosím, nevztahujme to k této tak vlastně smutné kapitole slovenského státu. To s tradicí našeho státu nemá nic společného. Myslím si, že bychom tím dokonce shodili tu důstojnou a úžasnou tradici českého samizdatu.

Já bych zmínila pár edic. Ludvík Vaculík založil edici Petlice v roce 1972, to byl zásadní počin. Václav Havel s Dáňou Horákovou založili edici Expedice v roce 1975. Následně byly založeny Informace o chartě, což byl vlastně informační zpravodaj. Potom byla založena třeba edice Petlice, tu provozoval, ta byla publikována, ta publikovala vlastně to, co nyní dělá Jiří Gruntorád v Libri prohibiti, takže to byla jeho edice. Potom undergroundové Vokno. Tady jsem si dovolila, protože Čuňas – tedy přezdívkou Čuňas, František Stárek, byl jeden z významných vydavatelů undergroundového Vokna, tak já jsem dneska ráno dohledala, a kdo byste se chtěli podívat, takových čísel vyšlo, myslím, že 15... Za celá jaksi 80. léta, František Stárek a lidé kolem Vokna za to byli vězněni mnoho let. Já si to pamatuji, protože jsem měla tu možnost být dělníkem samizdatu, že jsem tohle to všechno přepisovala na blánách a tajně jsme si to potom předávali s Františkem Stárkem, takže Vokno bylo opravdu výborné, za tím stál František Stárek a Ivan Martin Jirous. Potom Revolver Revue z těch mladších, nejdříve to bylo Jednou nohou, potom Revolver Revue, kam patřil třeba Saša Vondra, Ivan Lamper a potom další, z toho se zrodil Respekt. Potom samozřejmě obnovené samizdatové Lidové noviny v roce 1987. Spoustu dalších publikací. Prostě my máme úžasnou tradici. Já se těším, pokud by se podařilo schválit Den samizdatu na důstojné datum, že toto všechno budeme propagovat, že dokonce třeba v Senátu můžeme udělat tady Den samizdatu. Můžeme tady vystavit všechny ty samizdaty a pozvat ty aktéry, kteří ještě žijí. Prostě je to obrovská příležitost. Když to vztáhneme k Ivanu Polanskému, já, zaprvé pro to nebudu hlasovat, prostě jako kvůli tomu antisemitismu a spolupráci s Hitlerem to prostě nemůžu. Takže to by mě, jako člověka, který spolupracoval se samizdatem, opravdu mrzelo. A jednak si myslím, že by se to rozhodně neuchytilo, protože všichni radši o tom budou mlčet, co to jako znamená, ten Ivan Polanský.

Apeluji na vás, prosím, neschvalujte to takto, mně to je jasné, že poslanci byli vedeni dobrou vírou, že nechtěli – jako že chtěli podpořit dobrou myšlenku, ale neznali ten obsah, já jim to nevyčítám, jenom to tady prostě říkám, abychom neudělali chybu. S některými už jsem mluvila, včera jsme mluvili s Markem Bendou a on říkal: To já nevím, to jsme nečetli. Pak myslím, že Markéta Pekarová říkala, že vlastně jim šlo o tu myšlenku Den samizdatu, nikoliv ten den. To se spolehli na ty pamětníky. Já jsem tedy taky konzultovala s pamětníky, protože tady byli někteří zmiňováni. Pro mě tedy veskrze povolanými. Mně přímo i volal Saša Vondra, protože se dozvěděl – mluvčí charty, spoluvydavatel Revolver Revue a všech těch aktivit, politický vězeň – on mi sám volal, co se to děje v Senátu? A proč 12. října? Já jsem mu to vysvětlila.

Říkal: To je úplná hloupost. Jsem naprosto proti. Totéž řekl Čuňas, František Stárek, vydavatel Vokna. Totéž mi řekla Lenka Marečková, členka VONS, která také byla, jako já, petent. Říkala: My jsme nevěděli, co Ivan Polanský... To je nesmysl. Ona si ani nepamatovala, kdo to byl Ivan Polanský. Apeluji, jestli by to pan poslanec Bernard za skupinu předkladatelů nebral úkorně, berme to, že to je kultivovaná diskuse o historii, která může být složitá, i když to nikdo neví. Já sama, kdybych si to nenačetla, tak to nevím. Pojďme to vzít pozitivně, přesvědčit, tedy odhlasovat tady návrh, který prošel na ÚPV, přesvědčit poslance, aby ten návrh přijali.

Ten návrh je pozitivní, ne zamítnout Den samizdatu. Já jsem přemýšlela, pak jsem přišla s tím návrhem, po konzultaci s panem senátorem Růžičkou, na den 27. dubna. On je symbolický ve dvou směrech, jednak 27. dubna 1978 byl založen VONS, Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných. Opravdu možná polovina sdělení VONS se týkala obrany lidí, kteří šířili samizdat a svobodné myšlenky. Takže se to vztahuje ne k jednomu samizdatu, ale vztahuje se to k celé té éře samizdatu na našem území. Je to takový paradox zajímavý, za 3 roky přesně, den 27. dubna 1981, akce Kamion. StB, protože jí trnem v oku bylo šíření nezávislé kultury a samizdatu, potřebovala udělat zátah na všechny vydavatele, relevantní vydavatele samizdatu. Nejen zadržela kamion, který vezl literaturu ze zahraničí k nám, ale vezl také tiskařské nástroje, tak aby ten samizdat tady mohl vycházet. Při té příležitosti udělali domovní prohlídky a byla zatčena celá řada lidí, vč. třeba Dany Němcové nebo Jiřiny Šiklové, Petrušky Šustrové nebo Jana Rumla. Strávili mnoho měsíců ve vězení. Zase ta mezinárodní solidarita vedla k tomu, že si režim nakonec nedovolil ten proces se samizdatem uskutečnit, takže proces se nekonal, byly jenom mnohaměsíční vazby. Poté, co byli propuštěni, samizdat pokračoval a byl vydáván až do roku 1979. Já se domnívám, že ten Den samizdatu se ani nemá vztahovat k jednomu samizdatu, že to má být prostě uctění toho velkého díla, toho proudu všech lidí, kteří se na tom podíleli, vč. třeba Jiřího Gruntoráda, který inicioval ten Den samizdatu. Já chci uctít i tu jeho roli, ta je prostě nezastupitelná, a všech těch lidí, vydavatelů i šiřitelů, kteří v těžkých podmínkách šířili nezávislé myšlenky. Proto tedy ten den 27. dubna.

Co mi řekl pan senátor Růžička, to bylo vtipné, protože nejenže Saša Vondra říkal, to je skvělé datum, co navrhujeme, ale František Stárek, tedy Čuňas, vydavatel Vokna, ten prý spontánně řekl rovnou: Ať se to udělá 27. dubna! To byla ta největší akce proti samizdatu, která se vlastně komunistům nepodařila. Takže ho to napadlo úplně stejně, protože to byla vlastně monstrózní věc proti celému samizdatu, která se nepodařila. Ten samizdat tady přežil. Prosím, zvažte to. Pro mě je to, mně by to bylo velmi líto, a myslím si, že by to bylo líto třeba řadě lidí, kteří se na tom podíleli.

Naposledy bych chtěla apelovat, jestli by to předkladatelé nemuseli brát jako úkorně, ale jako společné nalézání nejlepšího momentu, a pak i společně, aby to nezůstalo jenom v zákoně, společně pak můžeme v ten den vždy připomínat veškerý samizdat, tedy na historický zápisník Ivana Polanského radši zapomenout. To je taková trošku horší kapitola historie českého nebo československého státu.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko. S přednostním právem je pan senátor Klement... Ale gentlemantsky dává přednost zástupci navrhovatelů, který se hlásí. Prosím pana poslance.

Poslanec Josef Bernard:  Děkuji pěkně. Určitě budu reagovat i potom na vás, ale abych potom neztratil nit v tom jednání, tak jsem si dovolil ještě stručně zodpovědět některé otázky. Předně, Ivan Polanský určitě nespolupracoval s Hitlerem. To ne, to možné nebylo. Nacismus byl v Německu, fašismus byl v Itálii a ve Španělsku. Když srovnáme historické akce, pojďme v té historii chodit tak, jak se v ní chodit má.

Polanský byl souzen za vydávání sedmi samizdatů, byl to vydavatel samizdatu v obrovské míře. Historické zápisníky jsou v jeho vydavatelské činnosti marginální. Když se do nich podíváte, když se podíváte potom třeba do knížek Pavla Kosatíka, Slováci, Slovensko, tam stejné citace najdete. Je to hledání pravdy, hledání názorů různých lidí. A že Slováci mají jiné názory na to, co se dělo ve druhé světové válce, že Hácha byl zavolán k Hitlerovi a řekl: Buď bude bombardovaná Praha, nebo nás pustíte do Československa... A Slováky si zavolal a řekl: Buď založíte samostatný stát, nebo k vám přijdeme s vašimi vojsky. Ta situace byla zlá. Já se Tisa ani Hlinky nezastávám. To byla hrozná doba. Byla hrozná doba u nás... Důležité je o té době mluvit, citovat lidi, poznávat skutečně historickou pravdu, a to pan Ivan Polanský dělal.

Odmítám, že my to datum stanovujeme kvůli historickému zápisníku Ivana Polanského. Jestli jsme to takto vysvětlovali některým lidem, nedivím se, že to odmítli. Znovu opakuji, my datum 12. října stanovujeme ke dni, kdy 92 vydavatelů samizdatu v Čechách a na Slovensku řeklo: A dost! A byl to ojedinělý čin v rámci celého východního bloku. Já se teď odvolám na historika Blažka, který například k této události říká, a musím prostě tu situaci rozebírat, protože jsem k tomu teď nucen, já jsem myslel, že jsem to na výborech projednal, že jsem tu situaci vysvětlil, ale asi ne: Významné úloze kauzy Ivana Polanského v prohloubení spolupráce mezi českými a slovenskými opozičními skupinami a zároveň přispěla ke sjednocení vydavatelů samizdatu z celého Československa na jedné obranné rovině. Obdobně jako odpor proti soudní perzekuci undergroundových hudebníků z okruhu skupiny The Plastic People of the Universe sjednotil různorodé opoziční skupiny v rámci Charty 77, pomohla kauza Ivana Polanského spojit na jedné obranné platformě vydavatele samizdatu z celého Československa.

Ne připomenutí historického zápisníku. Připomenutí dne, kdy 92 statečných lidí podepsalo dopis Husákovi: Zavřete i nás!

Komunisté se snažili Ivana Polanského nařknout z toho, že propaguje nacismus. Sami z toho ustoupili, i ti komunisté. Potom museli u toho soudu překvalifikovat ten čin na podvracení republiky. Je úžasné, jak naskakujeme na ty teze StB ještě po 30 letech! Něco vyrobili estébáci, něco se snažili dát k tomu soudu, ten soud to vzal jako propagování nacismu a fašismu. I ten komunistický soud to musel překvalifikovat. Teď se to po 30 letech v tomto ctihodném Senátu zase objevuje. Mrzí mě to.

To není můj osobní pocit, nebo na úkor, abyste to, paní senátorko, s dovolením, pane předsedajíce, takto nebrala. Tady nejde vůbec o mě, tady jde o to, že i mě kontaktují lidé, kteří v tom roce 1988 vystoupili, a v roce 2016 se na něčem dohodli. Já jsem tu situaci v mezidobí konzultoval samozřejmě s Miroslavem Svobodou například, který dnes v rámci Libri prohibiti český a slovenský samizdat dává dohromady, s Doyenem československého samizdatu Jiřím Gruntorádem jsem tu situaci konzultoval. Oni sami mi vyjádřili přesvědčení, že by stáli za těmi svými podpisy z toho roku 1988 a 2016.

A ještě poslední poznámka, já jsem to na výborech vysvětloval. Mezinárodní den samizdatu. Ta jednání se týkala Slováků v roce 2016 a Čechů. A potažmo i Poláků a Maďarů. Ta snaha byla postupně v těchto státech tento den zavést a pokusit se potom třeba i mezinárodně ho zavést. Já si myslím, že se to nepovede. Ale Slováci už třeba ten datum 12. října na základě toho, že v tom roce 2016 byli těmi slovenskými a českými vydavateli vyzváni, jako významný den samizdatu zavedli.

Toť vše prozatím.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane poslanče. My teď jsme se dohodli operativně, že pan předseda Klement ještě počká po mém vystoupení, protože chce mluvit k jinému tématu. Já poprosím o záskok.

Místopředseda Senátu Tomáš Czernin:  Prosím.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Já si myslím, že je škoda, že ta debata nepředcházela té legislativní iniciativě.

Protože vidíme, že těch pohledů a názorů je tady spousta, bylo by velmi obtížné najít klíčové datum, které bychom označili jako za začátek samizdatu v Československu. On měl bohatou historii, jestli se nepletu, v Sovětském svazu, čili bychom možná lovili ještě v hlubší historii. Pro mě, ale to je subjektivní, protože to samozřejmě souvisí s mým mládím, ten samizdat patří do éry normalizace, zejména po Chartě 77. Ale souhlasím s tím, co tady říkala paní senátorka Marvanová, že těžko vztahovat k zahájení činnosti té či oné edice samizdatových publikací. S tím souhlasím.

Mně se kromě té debaty o panu Polanském moc ani nelíbí to datum, protože jestli jde o událost z roku 1988, v té době přece už měl samizdat v naší republice bohatou historii, do které jsme každý dokonce nějakou mírou se zapojili. Taky jsem cosi přepisoval a nahrával nějaké nahrávky a podobně. Byl to zdroj informací, zdroj ale i přístupu ke světové kultuře, protože i ta tady byla zakazována. Chtěl jsem připojit ještě tuto drobnost, že si myslím, že by se to datum mělo hledat mnohem dříve. Jinak s tou polemikou o tomto konkrétním případu souhlasím. Myslím si, že by, ať už je to jakkoliv, můžeme to analyzovat, dospět k nějakému názoru, způsobilo spoustu zavádějících interpretací, a to si myslím, že bychom jako legislativci měli nepřipustit.

Škoda, že není možné toto zastavit a vrátit se na začátek. Myslím si, že by to byly docela zajímavé konference a kulaté stoly, kde bychom hledali ty kořeny, hledali, k čemu přesně tu historii samizdatu vztáhnout. Ale v současné chvíli, v této fázi legislativní přípravy, souhlasím s pozměňovacím návrhem, který vzešel tady od kolegů, kteří ho prezentovali.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Tomáš Czernin:  Děkuji, pane místopředsedo. Prosím pana senátora Josefa Klementa.

Senátor Josef Klement:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, pane poslanče, milé kolegyně, kolegové. Já jsem nechtěl přerušovat tu nit, která tady se odvíjí s termínem připomínky Dne samizdatu, proto jsem se snažil trpělivě vyčkat, protože přicházím s přáním a prosbou o podporu významného dne, Dne Orla.

V průběhu druhé světové války členové jednoty Orel byli aktivními bojovníky za svobodu a přijímali důležité úkoly, mimo jiné, jak již bylo řečeno panem zpravodajem, atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha. Nebyl to jenom Jan Kubiš, ale byli to i ostatní členové, Josef Bublík, atd. To není jenom k jeho osobě, k jednotlivým členům jednoty Orla, ale je to i k samotné organizaci. Tato organizace, stejně jako já, trpělivě, bohužel pod nátlakem jak nacistického Německa za okupace, tak i za totalitního komunistického režimu byla perzekuována, zakázána a rozpuštěna. V roce 1968 se tato organizace snažila, v srpnu, nějakým způsobem obnovit svoji činnost, ale bohužel s příchodem sovětských vojsk, který jsme si včera připomínali, okupace sovětských vojsk a vojsk Varšavské smlouvy, tato organizace znovu obnovena nebyla, a byla obnovena až po roce 1990.

Myslím si, že tento den má v našem kalendáři své místo, je důležité, aby více než stoletá historie jednoty Orla byla připomínána.

Tento den byl zvolen jako Den Orla 24. června, právě na narození Jana Kubiše. Vůbec nic není s tím, že to koliduje, resp. můžou oba významné dny, i Den uctění památky vyhlazení obcí a sídel za druhé světové války, být v tento jeden den. Já bych s laskavou prosbou prosil o podporu tohoto doplnění mezi významné dny, protože si myslím, že významné dny by měly být důležitou součástí, a měly by být připomínány všem.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Protože se nikdo další do rozpravy nehlásí, tak ji uzavírám. Poprosím pana navrhovatele, zda chce vystoupit k rozpravě ještě? Ne, děkuji, už se vyjádřil. V tom případě poprosím zpravodaje. Ale nejdřív se zeptám pana senátora Matuška, kterého asi někdo zastupuje? Ten tu není... Prosím. V tom případě garančního zpravodaje, pana senátora Rabase. Prosím.

Senátor Přemysl Rabas:  Pardon, že jsem se sem vecpal...

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  V pořádku, já jsem zjistil...

Senátor Přemysl Rabas:  Já jsem jenom chtěl říct, že v diskusi vystoupilo pět senátorů a navrhovatel. Nezazněl žádný další návrh, ani návrh schválit v předloženém znění, tzn. dál je před námi podrobná rozprava a ty tři návrhy, které prošly výbory.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji. Je to přesně, jak říkáte. Nemáme žádný návrh k hlasování, čili otevírám podrobnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí, takže ji uzavírám. Jak rozumím, máme zde pozměňovací návrhy, které přicházejí z výborů, tzn. že o nich můžeme hlasovat. Nevím, jestli se chce pan navrhovatel vyjádřit? Já se pak budu ptát na jednotlivé návrhy. Poprosím opět pana zpravodaje, aby nás provedl hlasováním.

Senátor Přemysl Rabas:  Já bych pouze navrhl, abychom hlasovali o všech třech postupně, tak, jak byly přijímány, tzn. nejprve návrh, který prošel ÚPV, dále návrh paní senátorky Horské, tedy o sídlech, a na konec návrh pana senátora Klementa, tedy Den Orla. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Než budeme hlasovat, spustím ještě znělku.

Vážení kolegové, budeme hlasovat postupně o pozměňovacích návrzích, které byly předloženy ve výborech k tomuto tisku. Poprosím pana zpravodaje, aby nás jimi provedl. Omlouvám se, že mu nedopřávám odpočinku. V tom pořadí, jak navrhuje, se stručnou charakteristikou. Prosím.

Senátor Přemysl Rabas:  Připomněl bych, že jako první budeme hlasovat pozměňovací návrh, který prošel ÚPV.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji.

Senátor Přemysl Rabas:  Je to tedy návrh, který mění datum z 12. října na 27. duben, aby bylo jasno.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ano, je to jasné, předpokládám, všem. Spouštím hlasování. Kdo je pro tento návrh, zvedněte, prosím, ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruku, stiskněte tlačítko NE. V sále je registrováno 55 senátorek a senátorů, kvórum 28.

Hlasování č. 31, pro 36, návrh byl přijat.

Prosím, pane zpravodaji.

Senátor Přemysl Rabas:  Jako další budeme hlasovat o návrhu, který prošel VVVK. Je to návrh, který by mezi významné dny přidal i Den památky obcí a sídel vyhlazených během nacistické okupace, tedy návrh paní senátorky Horské.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Je to pod pořadovým číslem 1 v usnesení výboru. Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedněte, prosím, ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kvórum zůstává stejné. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 32, pro 35, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Prosím, pane zpravodaji, poslední.

Senátor Přemysl Rabas:  Jako poslední zůstává návrh, aby mezi významné dny byl zařazen Den Orla, tedy návrh pana senátora Klementa.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ano, spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruku, stiskněte tlačítko NE.

Hlasování č. 33, při kvóru 28 pro 25, návrh nebyl přijat.

Nyní nám nezbývá než hlasovat o návrhu vrátit Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsme právě schválili. Spouštím hlasování hned. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Hlasování č. 34, při kvóru 28 pro 48, proti 1. Návrh byl přijat.

Nyní pověříme naše zástupce, kteří budou obhajovat naše pozměňovací návrhy ve sněmovně. Vidím signalizovanou paní senátorku Marvanovou a paní senátorku Horskou. Souhlasí? Ještě někdo? Vystačíme s tím? Spouštím hlasování. Kdo je pro tyto dvě naše zástupkyně, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Hlasování č. 35, při kvóru 28 pro 48, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Pane poslanče, děkujeme za vaši účast. Doufáme, že aspoň částečně jsme vás potěšili...

Přistoupíme k dalšímu bodu pořadu... 5 minut? Vyhlašuji přestávku do 11:50 hodin. Pan ministr je na cestě, za chviličku dorazí, tak jenom posečkejte, budeme pokračovat.

(Jednání přerušeno v 11.43 hodin.)

Kolegové a kolegyně, máme tady již pana ministra, byl rychlejší, než jsem předvídal. Úderem 50. minuty můžeme přistoupit k poslednímu bodu našeho pořadu této schůze. Prosím, usaďte se ke stolku. (Jeden ze senátorů: Ještě máme několik vteřin...) Já vím, samozřejmě ještě čekám, aby to bylo pravomocné potom to rozhodování.

Kolegyně a kolegové, prosím, jestli byste mohli rozpustit diskusní kroužky v jednacím sále, usedněte, prosím, do lavic.

Dovolte mi zahájit poslední bod našeho pořadu, opravdu bych vás požádal, abyste ztišili nebo přesunuli své hovory, paní místopředsedkyně, prosím... Kolegové! Já vás požádám, abyste se utišili. Pan senátor Hilšer, paní místopředsedkyně Seitlová, paní senátorka Kordová Marvanová! Já se vás snažím přesunout mimo doslech.

Budeme projednávat

Senátní tisk č. 301. Přišel nám jej představit pan ministr zdravotnictví Vlastimil Válek. Žádám ho, aby tak učinil.

Místopředseda vlády a ministr zdravotnictví ČR Vlastimil Válek:  Děkuji, pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych vám stručně představil tuto malou novelu zákona č. 48, tedy zákona o veřejném zdravotním pojištění. Nás v příštím roce, pevně věřím, čeká velká novela, kterou pak budu mít snad tu čest představit jak v Poslanecké sněmovně, tak v Senátu, snad úspěšně. Ale tato malá novela je především implementací evropské legislativy, která je zaměřena na HTA analýzu, tedy zjednodušeně hodnocení zdravotnické technologie, které využívá ekonomické aspekty při hodnocení zdravotnické technologie. Týká se nejenom léků, ale i zdravotnických prostředků a diagnostických zdravotnických prostředků in vitro, tedy celého toho balíku. Cílem je zvýšit vlastně úroveň a kvalitu péče o pacienty.

Asi nebudu pitvat ty technické parametry, protože vy jste na zdravotním výboru je dostatečně diskutovali. Opravdu je to čistá implementace. Nicméně v Poslanecké sněmovně k tomu přibyl pozměňovací návrh, který bych rád tady vypíchl, protože je důležitý a významný.

Dnes je to tak, že pacienti mají nějaké limity, děti do 18 let mají nějaký limit, senioři nad 65 let mají limit, senioři nad 70 let mají limit, na doplatky na léky. To znamená, pacient doplácí za léky, doplácí za celý rok, na konci roku, pokud přešvihne ten doplatek ten limit, který je nastavený zákonem, žádá svoji pojišťovnu o vrácení toho přeplatku nad ten limit. Samozřejmě pokud dojde třeba například během roku ke změně pojišťovny, může žádat dvě ty pojišťovny, pro starší lidi je to někdy velmi komplikované, pokud je to člověk starší 70 let, žije sám, je to matka samoživitelka, není to vždy úplně jednoduché.

My jsme po dohodě se SÚKL, po dohodě s pojišťovnami nastavili mechanismus, Poslanecká sněmovna navrhla pozměňovací návrh, že pokud bude tento zákon schválen, s tímto pozměňovacím návrhem Poslanecké sněmovny, a podepsán panem prezidentem, od 1. 1. budou tyto doplatky ve všech lékárnách v ČR automaticky hlídány. Ve chvíli, kdy vyčerpáte ten limit, už nebudete platit další doplatky, ale automaticky budou ty léky bez doplatku, tedy nebudete muset aktivně žádat pojišťovny o vrácení, zjednoduší se administrativa jak pro pacienty, tak pro ty pojišťovny, a hlavně budeme mít stoprocentní jistotu, že všichni, co mají nárok na to, aby měli ten limit, ten limit opravdu dostanou. Zvýší se tím pádem především ochrana seniorů starších 65, resp. 70 let, na druhé straně i těch, co jsou mladší 18 let na tom trhu s léky. Proto tento pozměňovací návrh, takto zdůrazňuji, protože se domnívám, že je opravdu velmi propacientský. Byla to spíš elektronická záležitost, která se ale podařila SÚKL. Za to je potřeba, a využiji tady toho prostoru, udělal jsem to i v Poslanecké sněmovně, poděkovat šéfovi SÚKL, který opravdu na tom intenzivně pracoval, pojišťovnám a panu náměstkovi Dvořáčkovi, že se to elektronicky podařilo, že ten systém opravdu od 1. 1. bude fungovat.

To je k tomu zákonu a k jeho představení vč. toho pozměňovacího návrhu, který byl načten v Poslanecké sněmovně, vše. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane ministře. Prosím, posaďte se. Návrhem zákona se zabýval ÚPV, přijal usnesení č. 301/2. Zpravodajem byl stanoven pan senátor Matušek. Ale OV určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VZ. Jeho usnesení má číslo 301/1. Zpravodajem je sám pan předseda, senátor Roman Kraus. Prosím ho o jeho vystoupení.

Senátor Roman Kraus:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já bych vám přednesl zpravodajskou zprávu, ne samozřejmě v celém znění, protože pan ministr představil ty základní teze tohoto návrhu zákona. Je to zpravodajská zpráva k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Senátní tisk č. 301.

Jenom krátce řeknu, že cílem tohoto návrhu zákona je provést adaptaci právního řádu ČR na nařízení o hodnocení zdravotnických technologií, jež je závazné a přímo použitelné ve všech členských státech, tzn. harmonizovat hodnocení stanovování cen a úhrad podle jasné metodologie, tak jak je to u léků, zdravotnických prostředků, potravin pro speciální účely. Bylo nutno změnit zákon o veřejném zdravotním pojištění a další podrobnosti.

Pak i já považuji za zásadní a důležité, že byl schválen pozměňovací návrh, který umožňuje pacientům to, aby nemuseli čekat na vratky, pokud přesáhnou limit na doplatky na částečně hrazená léčiva, že nebudou už platit, protože bude kontinuálně sledováno pomocí elektronického systému eReceptu. To pomůže svým způsobem řadě těch lidí nebo rodin udržet v lepší bilanci. K tomu samozřejmě byla přijata řada změn, která to umožňuje využívat. Za důležité považuji to, že zákon mimo jiné nebo tento pozměňovací návrh stanovuje novou pravomoc Státního ústavu pro kontrolu léčiv, že musí mít přístup do Centrálního registru pojištěnců, který spravuje VZP.

Během jednání VZ byly předneseny a schváleny dva pozměňovací návrhy. Jeden je víceméně odborně technický a zavádí metodologii hodnocení vakcín nebo očkovacích látek a monoklonálních protilátek pro profilaci, zase podle jednotné metodiky, která je ale trošičku jiná, než je u léčivých prostředků, léků a zdravotnických prostředků. Umožňuje stanovování cen a úhrad vakcín podle spočítání, vypočítání jejich přínosu pro celkový systém veřejného zdravotního pojištění.

Další pozměňovací návrh umožňuje skutečně reálně slučovat zdravotní pojišťovny bez restrikcí, které jsou v tom původním zákoně zaváděny. Jenom krátce to představím. Podle současně platného, účinného zákona by muselo před sloučením pojišťoven předcházet období 6 měsíců, po kterém neplní ta zdravotní pojišťovna, která by se měla slučovat, své závazky vůči poskytovatelům, tak vůči pojištěncům. Jinými slovy, už by nastaly všechny důvody, aby došlo k zahájení likvidace té zdravotní pojišťovny.

Po 6 měsíců by poskytovatelé, tedy ambulance, nemocnice a ostatní, nedostávali zaplaceno za svoji činnost, což by samozřejmě rozkolísalo celý systém poskytování zdravotních služeb v ČR. Kromě toho se tam ještě zmiňujeme o Vojenské zdravotní pojišťovně, která kromě toho, že je standardní zdravotní zaměstnaneckou pojišťovnou, zároveň plní zvláštní úkoly při provádění veřejného zdravotní pojištění pro vojáky a žáky vojenských škol.

Cílem bylo udělat takovou úpravu, která zaměstnaneckým pojišťovnám umožní rozhodnout o sloučení bez restriktivních podmínek, které jsou prakticky nenaplnitelné, jak jsem již popsal, s tím, že se řeší i jiná činnost Vojenské zdravotní pojišťovny, protože, jak jistě všichni víte, jedinou skupinou obyvatel ČR, která má nařízeno ze zákona se pojistit u konkrétní zdravotní pojišťovny, jsou vojáci z povolání a studenti vojenských zdravotních škol. Ne zdravotních, jenom vojenských škol, omlouvám se.

Po schválení obou pozměňovacích návrhů bylo přijato 82. usnesení VZ ze 17. schůze, která se konala 20. srpna, ve znění, senátní tisk č. 301. Po úvodním slově pana Mgr. Jakuba Dvořáčka, náměstka ministra zdravotnictví, a zpravodajské zprávě senátora Romana Krause a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu PČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou přílohou tohoto usnesení,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Romana Krause,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Romana Krause, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Zatím děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Tomáš Czernin:  Já vám také děkuji, pane senátore. Prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko.

Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV, pan senátor Zdeněk Matušek? Přeje si, pane senátore, máte slovo.

Senátor Zdeněk Matušek:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. ÚPV projednal tento návrh zákona na své 32. schůzi 14. srpna. Podotýkám, že zákon projednával ještě bez těchto pozměňovacích návrhů.

Co se týká vlastního zákona, první implementační část reaguje na to, že v současné právní úpravě v zákoně o veřejném zdravotním pojištění nejsou ještě dostatečně implementována nařízení EU, s ohledem na specifickou úpravu těchto nařízení je tak nezbytné přistoupit k novelizaci zmíněného zákona, a to tak, aby byly v náležité míře zohledněny všechny cíle stanovené tímto nařízením.

Co se týká pozměňovacích návrhů, podaných skupinou poslanců, všechny tyto navrhované změny směřují k výrazně pozitivním změnám v systému, směřují k větší efektivitě a snazší administrativě. Výrazně rozšiřují funkcionalitu eReceptu.

Na základě toho ÚPV přijal následující usnesení:

I. doporučuje Senátu PČR projednávaný návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem výboru k projednání na schůzi Senátu senátora Zdeňka Matuška,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Tomáše Goláně, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu PČR.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Tomáš Czernin:  Já vám také děkuji, pane senátore. Nyní se táži, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor Zdeněk Nytra.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, já jen avizuji, že pokud se dostaneme do podrobné rozpravy, máte na lavicích můj a pana předsedy zdravotního výboru pozměňovací návrh. Upozorňuji, že je upravené znění. Ten pozměňovací návrh vychází z toho, že, jak už tady bylo řečeno, ten pozměňovací návrh zdravotního výboru, když pominu to očkování a tyto věci, v jedné části de facto stanovuje v zákoně možnost fúze zdravotních pojišťoven obecně. Je tam celkem logicky to uděláno tak, že musí souhlasit obě správní rady těch dvou pojišťoven, pak tu fúzi schvaluje vláda. Pak tady máme, ale vzhledem k tomu, že ten pozměňovací návrh zdravotního výboru šel i do té konkrétnosti u Vojenské zdravotní pojišťovny, konkrétně do toho kmene vojáků z povolání, kteří jsou opravdu jediná skupina obyvatel v ČR, která má ze zákona nařízenou zdravotní pojišťovnu, nemohou si tedy vybírat, u které zdravotní pojišťovny jsou, tak je tam právě ten nesoulad s tím, že o přesunu toho kmene by rozhodla vláda na návrh ministra obrany bez souhlasu nebo dokonce bez vědomí správních rad zdravotní pojišťovny, ať už té, od které se přesunuje, nebo té, ke které se ten kmen přesunuje. To je v podstatě doplnění toho pozměňovacího návrhu zdravotního výboru, který precizuje ten pozměňovací návrh zdravotního výboru.

Omlouvám se, budu to muset, pokud se dostaneme do podrobné rozpravy, načíst celé, protože celé se to dávalo na poslední chvíli dohromady v průběhu včerejška a dneška. Děkuji.

Místopředseda Senátu Tomáš Czernin:  Také vám děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Jan Pirk. Připraví se pan senátor Jiří Čunek.

Senátor Jan Pirk:  Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, já bych chtěl jenom podpořit ten náš pozměňovací návrh, že to hlavní je skutečně, že to pomůže těm pacientům. Zcela jasně to zprůhlední to, že si nebudou muset o nic žádat, že to automaticky dostanou. Já to velice podporuji. Doporučuji, abychom to takto schválili. Děkuji.

Místopředseda Senátu Tomáš Czernin:  Děkuji, pane senátore. Prosím pana senátora Jiřího Čunka. Připraví se pan senátor Karel Zitterbart.

Senátor Jiří Čunek:  Pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já ten návrh také chci podpořit, protože to není jenom výhodné pro pacienta, jak řekl pan kolega Pirk, ale je to výhodné také pro ten systém zdravotnictví, protože je rychlejší. Jakmile pojišťovny, sníží se jim kmen, budou mít tyto problémy, je tam dostatečná doba, myslím, že tam jsou 3 roky, jestli se nemýlím, na to, aby se řádně zvážilo to, když někdo začne, podniká tedy v této věci, ty tři roky jsou dostatečně dlouhá doba. A hlavně, není to nějaké rozhodnutí, zase naopak, jenom správních rad a tak, ale tím, že to jde přes vládu, je to veřejná věc. Z toho důvodu si myslím, že to přispívá k průhlednosti. Děkuji.

Místopředseda Senátu Tomáš Czernin:  Děkuji, pane senátore. Prosím pana senátora Karla Zitterbarta.

Senátor Karel Zitterbart:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Navážu na předřečníky, rád bych představil tu druhou část pozměňovacích návrhů, tak, jak přicházejí z garančního výboru. Jen zmíním, že jsme je schválili hlasy všech přítomných, se souhlasným stanoviskem ministerstva.

Cílem té druhé části pozměňovacích návrhů je změnit způsob úhrady nepovinných vakcín tak, aby podmínky úhrady byly stanovovány v rámci správního řízení vedeného v 1. stupni Státním ústavem pro kontrolu léčiv. Nejde o revoluční změnu v tom smyslu, že by to byl nevyzkoušený mechanismus. Tímto způsobem ve správním řízení jsou dnes stanovovány úhrady například léků pro vzácná onemocnění.

U vakcín je ta úhrada dána přímo zákonem, a to dvěma mechanismy, jednak podle tzv. antigenního složení vyhlašovaného ministerstvem zdravotnictví, jednak v té starší kategorii tzv. ENNV, ekonomicky nejméně nákladné varianty. Vývoj v posledních letech ukázal, že tato varianta ENNV, když to zkrátím, se přežila, neosvědčila, protože nejenom že vede k doplatkům za ty vakcíny modernější a účinnější, ale především tím, že na trhu zůstává ta varianta ENNV, v některých případech nevakcinujeme, řeknu medicínsky, nejsprávněji. Vy si možná vzpomenete na to, že jsme toto jako Senát nedávno napravovali pozměňovacím návrhem, který se týkal očkování kojenců proti pneumokokům, kde jsme tu vakcínu ze skupiny ENNV přesouvali do kategorie antigenního složení, tak, aby děti v ČR byly vakcinovány optimálně. Lze však najít i další důvody, proč ten současný systém úhrady ze zákona není optimální. Neprobíhá plnohodnotný proces hodnocení zdravotnických technologií, o čemž je koneckonců ta evropská implementace. Úhrada zde není stanovována podle jasných kritérií Státním ústavem pro kontrolu léčiv ve správním řízení. Chybí instituty typu dvojstupňovost rozhodování, možnost odvolání apod.

V předkládané úpravě, jak jde ze zdravotního výboru, budou v prvním stupni účastníky řízení na SÚKL držitel rozhodnutí o registraci, zdravotní pojišťovny a odborné společnosti, vydá se hodnotící zpráva, která bude postoupena ministerstvu, na základě projednání na ministerstvu vydá ministerstvo v příslušné lhůtě závazné stanovisko, postoupí věc zpět ústavu a ústav bude nucen se tím závazným stanoviskem ministerstva řídit.

Kolegyně, kolegové, mám za to, že jde o úpravu, která je logická. Ten proces, jak jsem ho vysvětlil, je nastaven transparentně, dvojstupňově, obsahuje v sobě onu kategorii hodnocení zdravotnických technologií, farmakoekonomiku, a hlavně ve finále povede k tomu, že jako ČR budeme lépe naplňovat vakcinační strategii. Je to jeden z kamínků do mozaiky, který pomůže zlepšit kvalitu primární prevence v ČR.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Tomáš Czernin:  Také vám děkuji, pane senátore. Táži se, zda se někdo další hlásí do obecné rozpravy? Protože tomu tak není, obecnou rozpravu končím. Táži se pana navrhovatele, chce-li se vyjádřit k obecné rozpravě? Pane ministře? Nechce se vyjádřit. Proto prosím, dále se táži pana zpravodaje ÚPV, pana senátora Zdeňka Matuška? Nepřeje si. Prosím, pane garanční zpravodaji, máte slovo.

Senátor Roman Kraus:  Já jen shrnu obecnou rozpravu. V obecné rozpravě vystoupili tři senátoři, přičemž jeden anoncoval pozměňovací návrh, který bude načten v rozpravě podrobné.

Místopředseda Senátu Tomáš Czernin:  Protože ÚPV navrhl zákon schválit, přistoupíme k hlasování o schválení zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V sále je v tuto chvíli přítomno 53 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí je 27. Já vás svolám k hlasování.

Budeme tedy hlasovat o zákonu ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 36 pro nebyl nikdo, proti bylo 5 z 53 přítomných senátorek a senátorů. Návrh tedy nebyl přijat.

Otevírám podrobnou rozpravu. První se do podrobné rozpravy hlásí pan senátor Zdeněk Nytra.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji ještě jednou, vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové. Jak už jsem avizoval, omlouvám se, musím to celé načíst, je to pozměňovací návrh, který doplňuje ten pozměňovací návrh zdravotního výboru, té části, která se týká zdravotních pojišťoven.

Tedy, pozměňovací návrhy, upravené znění senátora Zdeňka Nytry a Romana Krause, k pozměňovacím návrhům VZ, k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů. Senátní tisk č. 301.

K bodu 2. Bod X2 upravit takto:

X2

Za § 11a se vkládá nový § 11b, který zní:

§ 11b

1. Pokud jsou splněny podmínky stanovené v odstavci 2, může vláda na návrh ministra obrany předložený v dohodě s ministrem zdravotnictví a ministrem financí svým nařízením určit zdravotní pojišťovnu, u které jsou pojištěni vojáci v činné službě, s výjimkou vojáků v záloze povolaných k vojenskému cvičení nebo službě v operačním nasazení a žáci vojenských škol, kteří se připravují na službu vojáka z povolání a nejsou vojáky v činné službě (dále jen určená zdravotní pojišťovna). Za účelem zpracování návrhu podle věty první předkládá ministerstvo zdravotnictví a ministerstvo financí ministerstvu obrany na základě jeho žádosti informace o hospodaření zdravotních pojišťoven, které mají k dispozici podle zákona o VZP ČR a podle zákona o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách.

2. Ministr obrany může předložit návrh nařízení vlády, pokud

a) s návrhem vyslovila souhlas správní rada určené zdravotní pojišťovny, u které jsou vojáci v činné službě, a žáci vojenských škol pojištěni, a správní rada zdravotní pojišťovny, která je navržena jako určená zdravotní pojišťovna,

b) je zajištěna kontinuita poskytování zdravotních služeb vojákům v činné službě a žákům vojenských škol,

c) je zajištěna kontinuita úhrad zdravotních služeb poskytnutých podle tohoto zákona,

d) jsou stanoveny podmínky převodu finančních prostředků fondu zprostředkování úhrady zdravotních služeb hrazených ministerstvem obrany a fondu pro úhradu preventivní péče poskytované nad rámec hrazených služeb pro vojáky v činné službě a žáky vojenských škol na navrženou určenou zdravotní pojišťovnu a

e) je zajištěno předání údajů o vojácích v činné službě a žácích vojenských škol navržené určené zdravotní pojišťovně.

3. Ministr obrany může navrhnout změnu určené zdravotní pojišťovny nejdříve po uplynutí 3 let od poslední změny. Dříve může návrh předložit pouze v případě zrušení určené zdravotní pojišťovny.

4. Vláda na základě změny určené zdravotní pojišťovny může odvolat a jmenovat nové členy správní rady a dozorčí rady určené zdravotní pojišťovny.

5. V případě určení zdravotní pojišťovny podle odst. 1 přecházejí práva a povinnosti stanovené tímto zákonem ve vztahu k vojákům v činné službě s výjimkou vojáků v záloze povolaných k vojenskému cvičení nebo službě v operačním nasazení a žákům vojenských škol, jakož i povinnosti stanovené ministerstvu obrany a dalším osobám na určenou zdravotní pojišťovnu. Podmínky převodu prostředků na poskytnuté zdravotní službě hrazené prostřednictvím ministerstva obrany do fondu určené zdravotní pojišťovny stanoví vláda nařízením podle odst. 1.

6. Vojáci a žáci vojenských škol podle odst. 1 jsou pojištěnci určené zdravotní pojišťovny do posledního dne kalendářního měsíce, v němž ukončili činnou službu, nebo do posledního dne kalendářního měsíce, v němž ukončili studium na vojenské škole. Od prvního dne následujícího kalendářního měsíce jsou pojištěni u zdravotní pojišťovny, jejímiž pojištěnci byli před přechodem do určené zdravotní pojišťovny.

K tomu účelu je určena zdravotní pojišťovna povinná sdělovat jedenkrát měsíčně správci registru všech pojištění veřejného zdravotního pojištění, je tady odkaz číslo 18, jména a příjmení, trvalé pobyty a rodná čísla pojištěnců, kteří zahájili nebo ukončili studium na vojenské škole.

7. Pro změnu zdravotní pojišťovny pojištěnce podle paragrafu 11a se do lhůty 12 měsíců nezapočítává doba pojištění k určení zdravotní pojišťovny. Za vojáky v činné službě, odkaz na poznámku 22a, s výjimkou vojáků v záloze povolaných k vojenskému cvičení nebo službě v operačním nasazení, za vojáky v záloze zařazené v aktivní záloze, včetně výkonu vojenské činnosti služby, kteří jsou pojištěni u určené zdravotní pojišťovny, a za žáky vojenských škol, odkaz na poznámku 22b, kteří se připravují na službu vojáka z povolání a nejsou vojáky v činné službě, uhradí ministerstvo obrany prostřednictvím určené zdravotní pojišťovny

a) rozdíl mezi výši úhrady hrazených služeb poskytnutých poskytovatelem stanoveným jiným právním předpisem upravujícím služební poměr vojáků z povolání, které jsou částečně hrazeny z veřejného zdravotního pojištění podle tohoto zákona, a výši úhrady poskytnuté určenou zdravotní pojišťovnou; to neplatí pro úhradu stomatologických výrobků,

b) preventivní péči poskytnutou nad rámec hrazených služeb podle paragrafu 29 v rozsahu stanoveném vyhláškou ministerstva obrany.

8. Za účelem úhrady zdravotních služeb podle odstavce 7 uzavře určená zdravotní pojišťovna k datu nabytí účinnosti nařízení vlády podle odstavce 1 smlouvu s poskytovatelem zdravotních služeb, kterému oprávnění k poskytování zdravotních služeb vydalo ministerstvo obrany, a dále s poskytovatelem zdravotních služeb, který poskytuje zdravotní služby podle odstavce 7, pokud ministerstvo obrany o uzavření smlouvy určenou zdravotní pojišťovnu požádá.

Bod 9 upravit takto:

9. V článku III vložit nové body 1–3, které znějí:

1) V paragrafu 20 se vkládá nový odstavec 3, který zní:

3. Předmětem přerozdělování podle odstavce 2 není pojistné vybrané za vojáky v činné službě s výjimkou vojáků v záloze povolaných k vojenskému cvičení nebo službě v operačním nasazení a žáky vojenských škol, kteří se připravují na službu vojáka z povolání a nejsou vojáky v činné službě. Toto pojistné je příjmem určené zdravotní pojišťovny.

Dosavadní odstavce 3–8 se označují jako odstavce – a tady je prosím oprava proti písemnému textu – označují jako odstavce 4–9.

2) V paragrafu 21d odstavec 3 se slova „paragraf 20 odstavec 8“ nahrazují slovy „paragraf 20 odstavec 9“.

3) V paragrafu 27 odstavec 1 ve větě třetí se slova „Vojenská zdravotní pojišťovna“ nahrazují slovy „zdravotní pojišťovna určená vládou podle zákona o veřejném zdravotním pojištění k provádění veřejného zdravotního pojištění pro vojáky v činné službě s výjimkou vojáků v záloze povolaných k vojenskému cvičení nebo službě v operačním řízení, a žáky vojenských škol, kteří se připravují na službu vojáka z povolání a nejsou vojáky v činné službě.

A poslední věta se zrušuje, následující body přeznačit.

K bodu 10, část pátou upravit takto:

Část pátá:

Změna zákona o vojácích z povolání, článek 7, v paragrafu 94 odstavec 2 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění zákona č. 375/2011 Sb. a zákona č. 332/2014 Sb., se slova stanovenou zákonem o veřejném pojištění, odkaz na poznámku 26, odkazuje slovy: Určenou vládou podle zákona o veřejném zdravotním pojištění, opět odkaz na poznámku 26.

A slova „Vojenská zdravotní pojišťovna“ se nahrazují slovy „zdravotní pojišťovna určená vládou podle zákona o veřejném zdravotním pojištění k provádění veřejného zdravotního pojištění pro vojáky v činné službě s výjimkou vojáků v záloze povolaných k vojenskému cvičení nebo službě k operačnímu nasazení, a žáky vojenských škol, kteří se připravují na službu vojáka z povolání a nejsou vojáky v činné službě.

Poznámka pod čarou číslo 26 zní:

Paragraf 11b odstavec 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Tomáš Czernin:  Také vám děkuji, pane senátore. Táži se, zda se ještě někdo hlásí do podrobné rozpravy? Nikdo se nehlásí, proto podrobnou rozpravu končím. Nyní se táži pana navrhovatele, zda si přeje vystoupit? Pane ministře? Nepřeje si. Dále se ptám, zda si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV, pan senátor Zdeněk Matušek? Není tomu tak, proto prosím pana zpravodaje garančního výboru, aby se vyjádřil k podrobné rozpravě a následně nás provedl hlasováním.

Senátor Roman Kraus:  Stanovisko k pozměňovacímu návrhu z pléna je souhlasné. Prvně bychom hlasovali o pozměňovacím návrhu senátora Zdeňka Nytry a Romana Krause. Poté, pokud bude schválen tento pozměňovací návrh, bychom společně hlasovali o obou pozměňovacích návrzích schválených výborem pro zdravotnictví. Poté bychom hlasovali o návrhu zákona jako celku se všemi přijatými pozměňovacími návrhy.

Místopředseda Senátu Tomáš Czernin:  Děkuji, pane zpravodaji. Lepší bude, když zůstanete u mikrofonu a provedete nás i celým hlasováním, jestli můžu poprosit... Takže první pozměňovací návrh?

Senátor Roman Kraus:  Pardon, že zdržuji.

Děkuji moc. Nejprve, jako první hlasování bude hlasování o pozměňovacím návrhu senátora Nytry a Krause, který přednesl pan senátor Nytra.

Místopředseda Senátu Tomáš Czernin:  Já se táži, pane navrhovateli, vaše stanovisko?

Místopředseda vlády a ministr zdravotnictví ČR Vlastimil Válek:  Stanovisko nemám žádné, protože ten návrh jsem slyšel až tady. Netuším přesně, co v něm je. Ministerstvo nemělo možnost se k němu nějak vyjádřit. Obecně, je to asi dobře, asi jen upozorním na to, že změny ve jmenování členů správních rad už jednou vrátil Ústavní soud. Ale já teď se k tomu nedokážu nijak vyjádřit.

Místopředseda Senátu Tomáš Czernin:  Vaše stanovisko, pane garanční zpravodaji?

Senátor Roman Kraus:  Souhlasné.

Místopředseda Senátu Tomáš Czernin:  Můžeme přistoupit k hlasování.

V sále je přítomno 54 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 28. Zahajuji hlasování. Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 37 se z 54 přítomných senátorek a senátorů pro vyslovilo 50. Proti nebyl nikdo, tento pozměňovací návrh byl přijat.

Senátor Roman Kraus:  Nyní budeme hlasovat, jak jsem anoncoval, o obou pozměňovacích návrzích výboru pro zdravotnictví dohromady.

Místopředseda Senátu Tomáš Czernin:  Takže já zahájím hlasování, tentokrát bez fanfáry. V sále je opět přítomno 54 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 28. Omlouvám se, pane ministře, vaše stanovisko? (Ministr: hovoří mimo mikrofon.) Pan garanční zpravodaj? (Zpravodaj: Souhlasné.) Také souhlasné stanovisko. Takže já zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO.

Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování bylo ukončeno. Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 38 se z 54 přítomných senátorek a senátorů pro vyslovilo 52, proti nebyl nikdo. Zbývá nám poslední pozměňovací návrh.

Senátor Roman Kraus:  To už jsou, pane předsedající, všechny pozměňovací návrhy. Teď bychom hlasovali o návrhu zákona postoupeném Poslaneckou sněmovnou s přijatými pozměňovanými návrhy, s tím, že vrátíme současný návrh zákona č. 48 s pozměňovanými návrhy Poslanecké sněmovně.

Místopředseda Senátu Tomáš Czernin:  Děkuji, takže jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy, přistoupíme k hlasování o tom, zda návrh zákona vrátíme Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

V sále je v tuto chvíli přítomno 54 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 28. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 39 se z 54 přítomných senátorek a senátorů pro vyslovilo 28, proti... Pro vyslovilo 51, omlouvám se, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Nyní v souladu s paragrafem 3 odstavce 2 zákona č. 300/2017 Sb., stykového zákona, pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny.

Senátor Roman Kraus:  Navrhuji – senátor Kraus, číslo dvě – senátor Zitterbart, číslo tři – senátor Nytra.

Místopředseda Senátu Tomáš Czernin:  Přistoupíme k hlasování s tímto návrhem.

Byl podán návrh pověřit senátory Romana Krause, Zdeňka Matuška a Zdeňka Nytru... Zitterbarta, pardon.

Místo koho? Takže Romana Krause, Karla Zitterbarta a Zdeňka Nytru, aby odůvodnili usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. V sále je přítomno 51 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 21. Zahajuji hlasování. Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti přitom návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 40 se z 51 přítomných senátorek a senátorů pro vyslovilo 48, proti nebyl nikdo. Tento návrh byl přijat. Děkuji navrhovateli i zpravodajům. Ukončuji tento bod i dnešní schůzi. Těším se na příště.

(Jednání ukončeno v 12.34 hodin.)