Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, vítám vás na 28. schůzi Senátu.

Dovolte, abych v úvodu omluvila předsedu Senátu Miloše Vystrčila a 1. místopředsedu Senátu Jiřího Drahoše, kteří se účastní pietního aktu u budovy Českého rozhlasu.

I my si tady pro nás připomínáme smutné výročí 21. srpna 1968.

Tato schůze byla svolána na návrh OV podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů.

Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána 20. července 2024.

Z dnešní schůze se kromě dopoledního jednání, jak už jsem řekla, Miloše Vystrčila a Jiřího Drahoše, z důvodu účasti na pietním aktu, také omlouvají: Věra Procházková, Eva Rajchmanová, Martin Krsek, Leopold Sulovský, Michal Kortyš, Rostislav Koštial, Miroslava Němcová, Tomáš Töpfer a od 12 hodin také pan senátor Mikuláš Bek.

Prosím vás nyní, abyste se zaregistrovali identifikačními kartami. Pro vaši informaci jenom připomínám, že náhradní identifikační karty jsou k dispozici u prezence v předsálí jednacího sálu. Vidím, že registrace probíhá.

Nyní přistoupíme k prvnímu bodu našeho jednání, a to procesním úkonem, kterým je podle § 56 odst. 4 určení ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 28. schůze Senátu byli senátoři Jan Holásek, ano, správně, je tady, a Marek Ošťádal, trošku se to měnilo oproti původnímu návrhu, ale oba souhlasí a jsou tady. Ano, souhlasí. Má někdo připomínky k mému návrhu? Nevidím, že by měl někdo připomínky. Přistoupíme tedy k hlasování.

Budeme nyní hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 28. schůze Senátu byli senátoři Jan Holásek a pan senátor také Marek Ošťádal. Aktuálně je přítomno 67 senátorek a senátorů, kvórum je 34. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, nyní zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Konstatuji, že návrh byl přijat. V hlasování č. 1 se ze 68 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 35 pro vyslovilo 67, proti nebyl nikdo.

Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 28. schůze Senátu.

Upravený návrh pořadu se změnami, které navrhuje OV ze včerejšího jednání, vám byl rozdán na lavice. Já vás s těmito změnami, které jsou navržené, seznámím. Výbor navrhuje vyřadit následující body: senátní tisk č. K 148/14 Společná zpráva Evropskému parlamentu a Radě Zvláštní administrativní oblast Macao Výroční zpráva za rok 2023, protože ho vzal VZVOB na vědomí a není třeba jej projednávat, dále navrhuje vyřadit body, senátní tisk č. 285, Výroční zpráva o hospodaření České televize v roce 2023, je to v programu bod č. 18, dále senátní tisk č. 292, Výroční zpráva o hospodaření Českého rozhlasu v roce 2023, je to bod ve vašem původním programu č. 19, dále navrhuje vyřadit senátní tisk č. 293, je to Návrh senátního návrhu zákona Karla Zitterbarta a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, bylo to první čtení, ve vašem původním návrhu to byl bod č. 21.

Dále naopak navrhuji zařadit nový bod, a to Návrh usnesení Senátu k aplikaci nového stavebního zákona, a to z podnětu VUZP. Navrhuji ho jako bod č. 8. Společně se senátním tiskem č. 305 je navrhuji projednat jako první dva body odpoledne. Potom by následovaly dva body pana ministra vnitra, a to je tisk č. 284, naše klasické označení pracovní, korespondenční volba, a tisk č. 297. Jsou to body, které budou body 9 a 10. Dopolední jednání zahájíme projednáním bodů pana ministra životního prostředí, kterého tady také vítám. Budou následovat body předkládané panem ministrem financí, vč. tisku č. 294, u kterého zastoupí pana předsedu vlády. Naší snahou bude projednat dopoledne ještě bod pana ministra spravedlnosti. Pokud bychom to ovšem nestihli, bude zařazen jako 5. bod dnes odpoledne. To jsou návrhy, které vám předkládá OV.

Mám dotaz. Má někdo ještě nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Ano, hlásí se pan senátor Nytra jako předseda klubu ODS a TOP 09. Prosím.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážené dámy a vážení pánové. Nakonec po konzultacích a dohodě s předkladatelkou návrhu zákona, paní senátorkou Jitkou Chalánkovou, navrhuji vyřadit z pořadu dnešní schůze bod č. 20, senátní tisk č. 267, první čtení tohoto návrhu zákona. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Ano, děkuji. Má ještě někdo nějaký další návrh k pořadu dnešní schůze? Nemá. Teď prvně budeme hlasovat o návrhu pana senátora Nytry. Následně budeme hlasovat o návrzích OV společně a pak o celku, tak jak bude schválen.

Nyní zahajuji hlasování o tom, že by měl být vyřazen z programu senátní tisk č. 267, je to Návrh senátního návrhu zákona senátorky Jitky Chalánkové a dalších, který byl stanoven pro první čtení. Byl to bod č. 20. Zahajuji hlasování. Prosím, kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, nyní zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Konstatuji, že bylo schváleno. Hlasování č. 2, ze 70 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 36 se pro vyslovilo 68, proti nebyl nikdo. Nikdo neodešel, nikdo nepřišel, takže můžeme hlasovat dále. Budeme tedy hlasovat o návrhu, který jsem přednesla, o návrhu organizačního výboru, tak jak ho máte již zapracovaný i v podkladech, které máte předložené na vašich lavicích. V sále je nyní přítomno 71 senátorek a senátorů, kvórum je 36. Nyní tedy zahájím hlasování. Prosím, kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO.

Kdo je proti, nyní zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Hlasování bylo ukončeno a schválení pořadu bylo v těch změnách organizačního výboru schváleno. Hlasování č. 3, ze 71 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 36 pro se vyslovilo 70, proti nebyl nikdo.

Nyní budeme mít poslední hlasování, které se týká pořadu dnešní schůze. To tedy schválení toho celého pořadu včetně první změny a té druhé změny z organizačního výboru. Čili znovu zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, nyní zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Návrh pořadu byl schválen. Musím konstatovat, že v hlasování č. 4 ze 71 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 36 se pro vyslovilo 70, nikdo nebyl proti. Tuto proceduru máme za sebou. Já jenom ještě informuji o tom, že tak jak vyznělo z toho schváleného programu, tak se předpokládá, že zítra bude jednání pokračovat. Takže bude jednání dvoudenní. Dneska bychom měli schválit hlavně tedy návrh o správě voleb zákona. Tam bychom měli minimálně dotáhnout ten program dnešního dne. Pokud se nepodaří více. Já vám děkuji tedy za průběh hladký tohoto začátku dnešního pléna.

Nyní před námi leží

Je to senátní tisk č. 298. Pod tímto tiskem jste obdrželi podklady k němu. Prosím a ještě jednou vítám pana ministra životního prostředí Petra Hladíka, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pane ministře, máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Petr Hladík:  Vážená paní místopředsedkyně, vážené senátorky, vážení senátoři, krásné dobré dopoledne. Dovolte mi, abych vám představil zákon o veřejné hydrometeorologické službě, který byl vypracován v souladu s plánem legislativních prací pro loňský rok. Vláda jej schválila v lednu roku letošního.

Účelem navrhované změny je vymezit veřejnou hydrometeorologickou službu a její složky jako odbornou službu vykonávanou ve veřejném zájmu.

Zákon je předkládán především z toho důvodu, že v současné době se postavení Českého hydrometeorologického ústavu řídí fakticky usnesením vlády z roku 1953, které bylo vydáno v souladu s dnes již zrušeným ústavním zákonem.

Za druhé je třeba reflektovat právní úpravu digitalizace veřejné správy v České republice a implementovat evropskou legislativu v oblasti otevřených dat, když postavení – část výstupu z činnosti ČHMÚ je určena široké veřejnosti.

Zřídí se národní databáze hydrometeorologických údajů a produktů jako informačního systému veřejné správy spravovaných ministerstvem životního prostředí.

Výstupy z činnosti veřejné hydrometeorologické služby budou prostřednictvím národní databáze zdarma k dispozici způsobem umožňujícím dálkový přístup. Kdokoliv se k nim dostane prostřednictvím webové aplikace.

Zároveň je co nejvíce potřeba navázat na současnou praxi fungování ČHMÚ, přičemž přechodová ustanovení zajistí plynulý přechod veškerých práv a povinností ze stávajícího ČHMÚ a personální kontinuita, úprava vymezení hydrometeorologické služby, její orgány a jednotlivé činnosti v jejím rámci, resortní hydrometeorologická služba v rámci ministerstva obrany – vykonává Armáda České republiky.

Návrh stanoví vztah mezi ČHMÚ a ministerstvem obrany a zakotvuje jejich spolupráci v oblasti poskytování hydrometeorologických údajů.

Hlavní činností ČHMÚ bude zejména výkon hydrometeorologické služby na celém území státu a úzká spolupráce se složkami integrovaného záchranného systému.

ČHMÚ rovněž zůstane důležitým partnerem pro zahraniční subjekty, jelikož Českou republiku zastupuje v celé řadě mezinárodních organizací. Děkuji vám za pozornost a poprosím o schválení tohoto nového zákona.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane ministře. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Ten přijal usnesení, jež vám bylo rozdáno jako senátní tisk 298/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Eva Rajchmanová, ale ta je dnes omluvena. Zastoupí ji pan senátor Josef Bazala, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím.

Senátor Josef Bazala:  Dobrý den. Vážená paní předsedající, pane ministře, já mám tady usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, kdy tento bod se projednal na 23. schůzi našeho výboru, senátní tisk č. 298, a po proběhlé rozpravě, kde se senátoři zajímali i o financování hydrometeorologického ústavu a samozřejmě jeho způsobu fungování, náš výbor přijal usnesení, které vám nyní přečtu, a to: Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí

I. doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit předložený návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajkou pro jednání na schůzi Senátu Parlamentu České republiky paní Rajchmanovou,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Zbyňka Linharta, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu České republiky.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Prosím, abyste zaujal místo a posadil se ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu, zaznamenával případné návrhy, k nimž se můžete po ukončení rozpravy vyjádřit. Ptám se, zda někdo navrhuje podle paragrafu 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím. Proto otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy není nikdo písemně přihlášen. Nevidím ani, že by byl někdo přihlášen z lavic zde přítomných senátorek a senátorů. Proto obecnou rozpravu končím. Táži se navrhovatele, jestli ještě nechce? Ne, již nechce nic doplnit. Stejně tak ani pan zpravodaj. Proto přistoupíme k hlasování. Byl podán jediný návrh, a to schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Znělkou svolám kolegy a kolegyně. Pak bychom o tomto návrhu hlasovali.

Nyní budeme hlasovat o jediném návrhu, který padl, schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Aktuálně je přítomno 71 senátorek a senátorů. Kvórum je 36. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, prosím, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, nyní zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Mohu konstatovat, že návrh byl schválen, v hlasování č. 5, kdy se ze 71 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 36 pro vyslovilo 63, 1 byl proti. Tím projednání návrhu zákona končí. Gratuluji panu ministrovi. Teď je trošku osvěžen vodou, počkáme chviličku, jestli to zvládne. I další bod bude jeho.

Zahájím projednání senátního tisku, kterým je

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 266. Opět ho uvede pan ministr životního prostředí Petr Hladík. Byla to jen čistá voda, pane ministře. Máte slovo.

Ministr životního prostředí ČR Petr Hladík:  Paní místopředsedkyně, bylo by nepatřičné slavit přijetí zákona o hydrometeorologické službě šampaňským. Jsem rád, že jsme ho mohli takto oslavit pokropením vodou. To bylo symbolické.

Předkládám vám teď návrh na ratifikaci změn přílohy I a II Úmluvy o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů, přijatých v Samarkandu, v Uzbekistánu, 17. února letošního roku. Jedná se fakticky o 15 druhů silně ohrožených živočichů, pouze jeden jediný z nich, rys ostrovid, žije na území ČR. Již podle dnes platné české legislativy je rys ostrovid silně chráněným druhem, kterého není možné lovit, tedy z pohledu ČR nedochází k žádným změnám.

I z tohoto důvodu, a proto, že ČR má povinnost ratifikovat tuto mezinárodní úmluvu, vás žádám o souhlas s ratifikací. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane ministře. Stolek zpravodajů už snad bude upraven tak, aby byl plně funkční. Děkuji našim kolegům za pomoc panu ministrovi.

Můžeme pokračovat. Pan ministr je u stolku zpravodajů a já mohu pokračovat, s tím, že návrh projednal VZVOB. Tento výbor přijal usnesení, které jste obdrželi jako senátní tisk č. 266/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Jirsa. Garančním výborem je VUZP. Tento výbor přijal usnesení, jež máte jako senátní tisk č. 266/1. Se zpravodajskou zprávou nás seznámí paní zpravodajka tohoto výboru, paní senátorka Jarmila Smotlachová. Paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jarmila Smotlachová:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, milé kolegyně, milí kolegové. VUZP se senátním tiskem č. 266 zabýval na své 22. schůzi 24. července 2024. Zpravodajskou zprávu máme totožnou s výborem a s kolegou Tomášem Jirsou. Myslím, že pan ministr tady řekl všechno, co bylo podstatné. Tato úmluva se týká změny dvou příloh, týká se 12 různých živočichů, v ČR je to pouze rys ostrovid.

Dovolte tedy, abych vás seznámila se 114. usnesením tohoto senátního tisku. Po úvodním slově Davida Surého, vrchního ředitele sekce ochrany životního prostředí ministerstva životního prostředí, po zpravodajské zprávě senátorky Jarmily Smotlachové a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu PČR dát souhlas s ratifikací změn příloh I a II Úmluvy o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů, přijatých v Samarkandu, v Uzbekistánu, dne 17. února 2024,

II. určuje zpravodajkou pro jednání na schůzi Senátu senátorku Jarmilu Smotlachovou,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Zbyňka Linharta, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji vám, paní senátorko. Prosím, abyste se posadila ke stolku zpravodajů, sledovala případnou rozpravu a zaznamenávala případné další návrhy, k nimž se můžete po skončení rozpravy vyjádřit. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj VZVOB, pan senátor Tomáš Jirsa? Nepřeje si vystoupit. Takže otevírám rozpravu. Do rozpravy nemám písemné přihlášky, nevidím, že by se někdo hlásil z přítomných senátorek a senátorů, proto rozpravu uzavírám. Pan navrhovatel si zřejmě také již nepřeje vyjádřit. A také paní senátorka Smotlachová. V tuto chvíli tedy můžeme přistoupit k hlasování o tom, že dáváme souhlas s ratifikací mezinárodní smlouvy. Spouštím znělku.

Nyní budeme hlasovat o jediném návrhu, který padl, se souhlasem, s ratifikací změn příloh I a II Úmluvy o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů, přijatých v Samarkandu, v Uzbekistánu, dne 17. února 2024. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, teď zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Mohu konstatovat, že souhlas s ratifikací byl schválen. V hlasování č. 6 se z přítomných senátorek a senátorů při kvóru 36 pro vyslovilo 64, proti nebyl nikdo. Mohu gratulovat panu ministrovi, jeho dvěma schváleným bodům. Těším se, že přijdou zase takové dobré návrhy, ale teď...

Ano, čekám, pan ministr financí už je zde. Budeme pokračovat dalším bodem. Stihl to velmi rychle, děkujeme. My se pustíme do třetího bodu, a to je

Je to senátní tisk č. 294. Tento návrh zákona jste obdrželi pod tímto číslem tisku. Poprosím pana ministra financí Zbyňka Stanjuru, už vydechl, aby nás seznámil s tímto tiskem, protože v tuto chvíli zastoupí pana předsedu vlády Petra Fialu. Děkuji.

Ministr financí ČR Zbyněk Stanjura:  Děkuji, paní místopředsedkyně, ještě jednou chci omluvit pana premiéra. Dovolte mi, abych v zastoupení pana premiéra vám představil návrh novely zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací.

Návrh zákona reaguje na relevantní požadavky praxe a podněty odborné veřejnosti z praktické aplikace zákona, zefektivňuje proces bezpečnostního řízení, zavádí zjednodušení přístupu k utajované informaci stupně utajení vyhrazené u těch osob, které musí splňovat de facto totožné podmínky již z titulu výkonu svého povolání pro stát, ať už je to služební poměr, státní služba nebo vojáci z povolání. Snižuje administrativní zátěž jak fyzických, tak právnických osob, v souvislosti s aktuální mezinárodní situací zpružňuje přístup k utajovaným informacím cizí moci, zohledňuje požadavky zpravodajských služeb a v neposlední řadě vytváří podmínky pro digitalizaci i v této agendě.

Při zpracování novely spolupracoval Národní bezpečnostní úřad s dotčenými ministerstvy a zpravodajskými službami, do jejichž věcné působnosti ochrana utajovaných informací též náleží, resp. které s utajovanými informacemi pracují nejčastěji.

Národní bezpečnostní úřad jako zpracovatel návrhu zákona zejména usiloval o to, aby finální podoba zákona zjednodušila aplikaci této důležité právní normy jako pro fyzické, tak právnické osoby, samozřejmě při zachování nezbytné míry ochrany utajovaných informací.

Jsem rád, že v rámci dosavadního projednávání návrhu zákona došlo ke shodě na věcném obsahu návrhu, a to napříč politickým spektrem v Poslanecké sněmovně. Účinnost návrhu zákona je předpokládána dnem 1. ledna 2025.

Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych vás požádal, abyste schválili tento návrh novely zákona. Děkuji za slovo.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane ministře. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal ÚPV. Usnesení máte jako senátní tisk č. 294/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Hana Kordová Marvanová. OV určil garančním výborem pro projednání tohoto návrhu zákona VZVOB. Usnesení máte jako senátní tisk č. 294/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Martin Červíček. Nyní ho prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Martin Červíček:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené senátorky, senátoři, dovolte mi, abych vás seznámil s projednáním tohoto návrhu zákona, který jako garanční výbor projednal VZVOB na své schůzi 20. srpna, s tím, že ve smyslu úvodního slova pana ministra jsme probrali všechny ty náležitosti a věci, které se mění tímto zákonem. Dá se zkonstatovat, že to jsou opravdu potřebné změny, které vychází z potřeby aplikační praxe, že jde o návrh zákona, který tuto problematiku mění po dlouhých 12 letech. Nenašli jsme nic, co by bylo v tuto chvíli se zásadním rozporem, abychom nemohli jako výbor doporučit Senátu schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval případnou rozpravu a pak se k ní můžete po ukončení rozpravy vyjádřit. Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodajka ÚPV, ano, přeje. Vítám tady paní senátorku Hanu Marvanovou Kordovou.

Senátorka Hana Kordová Marvanová:  Vážený pane ministře, vážená paní předsedající, vážené senátorky a senátoři, dovolte mi seznámit vás s usnesením ÚPV k projednávanému tisku. Výbor doporučuje Senátu schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji paní zpravodajce. Nyní se táži, zda někdo navrhuje podle jednacího řádu, § 107, návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím. Proto otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy není nikdo písemně přihlášen, nevidím nikoho ani z řad přítomných senátorů a senátorek, a proto obecnou rozpravu uzavírám. Samozřejmě, že se formálně táži pana navrhovatele, pana ministra, zda ještě se chce vyjádřit? Táži se také garančního zpravodaje, zda se chce vyjádřit? Ano, prosím, máte slovo.

Senátor Martin Červíček:  Já jen abych splnil svoji povinnost, zopakuji, že tady máme jediný návrh, a to je doporučení garančního výboru, abychom schválili tento projednávaný návrh ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Nyní spouštím znělku a pak zahájíme hlasování o schválení návrhu ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Nyní přistoupíme k hlasování, a to k jedinému návrhu, který padl, schválit návrh zákona, senátní tisk č. 294, a to zákon o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti. Tuto změnu zákona tedy budeme nyní schvalovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, nyní zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Mohu konstatovat, že návrh schválit návrh zákona, kterým se mění zákon č. 412, o ochraně utajovaných informací a bezpečnostní způsobilosti, byl schválen ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, a to v hlasování č. 7, kdy se ze 70 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 36 pro vyslovilo 67, proti nebyl nikdo. Končím projednávání tohoto bodu.

Před námi je další bod, a to je

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 296. Nyní prosím pana ministra financí Zbyňka Stanjuru, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pane ministře, máte slovo.

Ministr financí ČR Zbyněk Stanjura:  Děkuji za slovo, jak už řekla paní místopředsedkyně, jedná se o návrh zákona, kterým se mění zákon o cenách, ve znění pozdějších předpisů. Stávající zákon platí 35 let a poslední významnější novelizací prošel v roce 2009, tj. před 15 lety.

Mezi hlavní změny, které tento návrh zákona přináší, patří: odstranění případů překrývající se působnosti jednotlivých cenových orgánů k výkonu cenových kontrol, sjednocení stávajícího nejednotného vymezení působnosti jednotlivých cenových orgánů, sjednocení pravidel pro vydávání cenových rozhodnutí jednotlivými cenovými orgány, změna právní formy cenových rozhodnutí na opatření obecné povahy, sjednocení terminologie napříč cenovými předpisy a odstranění rozporu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/6 ze dne 16. února 1998, o ochraně spotřebitelů při označování cen výrobků nabízených spotřebiteli. V neposlední řadě úprava pravidel pro ukládání pokut v souvislosti s vybranými přestupky podle zákona o cenách.

Navrhuje se sjednotit terminologie napříč právním řádem tak, že pojmy cenové rozhodnutí, rozhodnutí o ceně a cenový předpis, takže máme tři různé pojmy, budou nahrazeny jednotným pojmem, a to cenový výměr. Současně již cenové rozhodnutí nebude mít formu zákonem blíže nepojmenovaného podzákonného právního předpisu, ale opatření obecné povahy, což povede k tomu, že příslušní cenoví regulátoři budou muset cenovou regulaci v jednotlivých případech v mnohem širší míře odůvodnit a rozhodnutí o cenové regulaci bude podléhat přímému soudnímu přezkumu ve správním soudnictví. Navrhuje se též zrušení stávajícího zákona o působnosti orgánů ČR v oblasti cen a včlenění tohoto tzv. cenového kompetenčního zákona ve zpřehledněné podobě přímo do zákona o cenách.

Dále se navrhuje zrušení stávající prováděcí vyhlášky, jejíž obsah je částečně převeden přímo do zákona. Ačkoliv charakter navrhovaných změn se zdá velmi rozsáhlý, základní principy zákona o cenách zůstávají zachovány. Z velké části se jedná především o legislativně-technické změny, kdy v zájmu vyšší přehlednosti zákona dochází k přesunům legislativního textu mezi jednotlivými ustanoveními. Chci připomenout, jako v předchozím návrhu zákona, který jsme projednávali před chvílí, že nad textem tohoto návrhu zákona panovala shoda v Poslanecké sněmovně, a to napříč politickým spektrem. Děkuji za slovo.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane ministře, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal ÚPV, který přijal usnesení a které vám bylo rozesláno jako senátní tisk č. 296/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Zdeněk Hraba. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednání tohoto návrhu výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení máte jako senátní tisk č. 296/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Hana Žáková. Nyní prosím, aby nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Hana Žáková:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, milí kolegové, dovolte, abych vás seznámila s usnesením, a to konkrétně s 226. usnesením výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, který se konal 14. srpna letošního roku. Senátní tisk 296, po úvodním slově zástupce předkladatele Stanislava Kouby, vrchního ředitele sekce daně, cla ministerstva financí, po zpravodajské zprávě senátorky Hany Žákové, kterou přednesl senátor Miroslav Plevný, a po rozpravě výbor doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky, určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátorku Hanu Žákovou a pověřuje předsedu výboru, senátora Miroslava Plevného, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu České republiky.

Jenom ještě doplním slova našeho pana ministra financí, že skutečně panovala velká shoda, protože ze 158 přítomných poslanců hlasovalo 141, nikdo nebyl proti. Doporučuji schválit.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, paní senátorko a zpravodajko. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů a sledujte případnou rozpravu, ke které se můžete po ukončení rozpravy vyjádřit. Táži se, zda si přeje vystoupit... Ano, přeje si vystoupit zpravodaj ÚPV. Vítám tady pana senátora Zdeňka Hrabu. Máte slovo.

Senátor Zdeněk Hraba:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, ÚPV se sešel nad projednávaným návrhem zákona dne 14. srpna letošního roku. Usnesl se tedy na svém 189. usnesení, kterým plně doporučuje plnému schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Ať už je to z důvodu toho, že se jedná skutečně o první významnou novelizaci zákona o cenách, který nás provází celou polistopadovou éru, a vyzdvihl bych sjednocení terminologie, vyzdvihl bych upřesnění právní formy, tedy aktů, které jsou vydávány podle zákona o cenách. Abych doplnil ještě usnesení kompletně, pověřil mou osobu, abych přednesl tuto zprávu zde na plénu, a pověřil předsedu výboru, pana senátora Tomáše Goláně, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Nyní se obligátně ptám, zda někdo navrhuje podle paragrafu 107 jednacího řádu návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím. Proto otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se opět nikdo nehlásí, takže obecnou rozpravu uzavírám. Ptám se ještě, jestli chce doplnit navrhovatel, pan ministr něco k návrhu? Nebo paní zpravodajka garančního výboru? Ne, nechtějí. Tedy to znamená, že budeme hlasovat o jediném návrhu, který byl předložen, a to schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Spouštím znělku.

Nyní přistoupíme k hlasování o návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, senátní tisk č. 296, a to, že ho budeme tedy schvalovat ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO.

Kdo je proti, nyní zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Mohu konstatovat, že při kvóru 36, přítomných 70 senátorek a senátorů, hlasování č. 8, se pro vyslovilo 60, proti byl jeden. Tím končím projednání tohoto bodu, který byl úspěšně schválen. Děkuji všem kolegům a kolegyním. Panu ministrovi gratuluji.

Máme zde poslední návrh pana ministra financí, a to je

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 300. Prosím pana ministra financí Zbyňka Stanjuru, aby nás opět seznámil s návrhem zákona.

Ministr financí ČR Zbyněk Stanjura:  Děkuji za slovo. Návrh zákona adaptuje a implementuje právo Evropské unie, nařízení TFR. Reaguje na nedostatky identifikované v 5. kole hodnocení České republiky výborem MONEYVAL, což je výbor expertů pro hodnocení opatření proti praní špinavých peněz a financování terorismu Rady Evropy. Je návrhem implementačním, zpřesňuje transpozici takzvané AML směrnice a reaguje na požadavky aplikační praxe.

Návrh se týká následujících okruhů změn:

1) úprava vymezení poskytovatelů služeb spojených s virtuálními aktivy v reakci na vývoj evropské legislativy; věcně nenastává téměř žádný posun proti stávajícímu stavu,

2) povinnost oznámit převoz peněžní hotovosti v hodnotě vyšší než 15 tisíc eur i v rámci Evropské unie; kontrolním orgánem bude Celní správa České republiky,

3) možnost, aby advokát a notář v roli povinné osoby mohli převzít identifikaci zastoupeného klienta a nemuseli ho osobně identifikovat – jde o reakci na požadavky České advokátní komory a Notářské komory vznesené v souvislosti s předchozími novelami AML zákona,

4) automatické přejímání sankčního seznamu Rady bezpečnosti OSN dříve, než jej promítne do svého sankčního seznamu Evropská unie – jde o zefektivnění stávajících postupů tak, aby nevznikl časový prostor pro vyvedení sankcionovaného majetku a obcházení mezinárodních sankcí.

Dále se zpřesňují ustanovení upravující mezinárodní spolupráci na základě doporučení Finančního akčního výboru a poznatků z praxe. Zavádí se možnost vytvoření ochranné bariéry, která umožní nepřerušený provoz závodu obchodní společnosti ovládané sankcionovanou osobou. Zavádí se vyšší míra ochrany pro osoby pracující pro Finanční analytický úřad a ochrana osob spolupracujících s Finančním analytickým úřadem. Účinnost návrhu zákona se předpokládá k 30. 12. letošního roku s výjimkou částí týkajících se směrnice DAC a provádění mezinárodních sankcí, které nabývají účinnosti dnem po dni vyhlášení zákona ve Sbírce zákonů. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane ministře. Opět zaujměte místo u stolku zpravodajů. My budeme pokračovat v projednání s tím, že návrh zákona projednal ÚPV, který přijal usnesení. Bylo vám rozdáno jako senátní tisk č. 300/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Zdeněk Hraba. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednání návrhu zákona výbor pro zemědělství, hospodářství a dopravu. Vy ho máte jako senátní tisk č. 300/1.

Zpravodajem výboru je pan senátor Lumír Aschenbrenner. Nyní vás prosím, pane senátore, abyste nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Lumír Aschenbrenner:  Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, náš výbor se tímto zákonem zabýval 14. srpna a přijal usnesení, které vám teď přečtu.

Výbor

I. doporučuje Senátu Parlamentu České republiky vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky s pozměňovacími návrhy, které tvoří přílohu tohoto usnesení a které máte,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Lumíra Aschenbrennera,

III. pověřuje předsedu výboru Miroslava Plevného, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu České republiky.

Jenom krátce k tomu pozměňovacímu návrhu, ten se týká zmírnění rozšíření výčtu politicky exponovaných osob. A ještě nad rámec usnesení bych řekl, že bych chtěl poděkovat slíbené podpoře ministerstva financí, které slíbilo, že bude jednat s Českou národní bankou, aby ta apelovala na finanční úřady v našem státě, aby se chovaly k politicky exponovaným osobám a jejich bližním lidštěji než dosud. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž se můžete po ukončení rozpravy vyjádřit. A nyní se táži... Nemusím se tázat, protože vidím, že si přeje vystoupit zpravodaj ÚPV, pan senátor Zdeněk Hraba. Máte slovo.

Senátor Zdeněk Hraba:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, ÚPV se sešel nad projednávaným návrhem zákona dne 14. srpna letošního roku. Diskutovali jsme s předkladatelem o obsahu tohoto návrhu. Já bych podtrhl to, co říkal pan ministr, nicméně pro pozdější interpretaci vůle zákonodárce bych chtěl do stenozáznamu, aby zaznělo, že ona informační povinnost vůči celní správě při převozu hotovosti více než 15 tisíc eur na území České republiky vzniká až po výzvě celního orgánu. Neznamená to, že by čeští občané museli informovat předem o tom, že vezou hotovost více než 15 tisíc eur. Takže i pro pozdější interpretaci bych chtěl, aby toto bylo zaznamenáno.

Po diskusi ÚPV přijal usnesení, kterým podporuje návrh tak, jak přišel z Poslanecké sněmovny. To znamená, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Pověřil mou osobu, abych přednesl tuto zprávu zde na plánu, a pověřil pana předsedu, senátora Tomáše Goláně, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Nyní se opět táži, zda si přeje někdo, abychom se podle paragrafu 107 jednacího řádu nezabývali tímto návrhem zákona? Nikoho takového nevidím. Proto otevírám obecnou rozpravu. Kdo se, prosím, hlásí do obecné rozpravy? Ano, paní senátorka Jana Zwyrtek Hamplová. Paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jana Zwyrtek Hamplová:  Vážená paní místopředsedkyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, budu mluvit krátce. Jen navážu na pana kolegu Hrabu. Já jsem si ten zákon přečetla, není to zrovna moje oblast, nicméně jsem velmi citlivá na zasahování do ústavních práv. Tady, pokud se prolamuje listovní tajemství apod., to vždy ve mně vyvolá určitou pozornost. To, co tady říkal pan kolega Hraba, právě z toho zákona vůbec nevyplývá.

To, že se to takto bude vykládat, je jedna věc, a zda to tak skutečně bude, je věc druhá. Procházela jsem zákonů, které máme dnes na programu, mnoho. Nechci ke všem vystupovat dvěma, třemi větami, ale měla bych obecnou poznámku, a právě tady na tomto, že bychom měli více dbát na následnou výkladovou přesnost, že potom nechávat to, jak si to budou vykládat správní orgány a soudy, je v praxi neskutečně obtížné. To se v té praxi pohybuji 25 let. Pokud tady se zasahuje opět do dispozic s hotovostmi, ta částka není nijak astronomická, s ohledem i na dnešní dobu. Je tady ještě takové ustanovení, že se tady vytváří institut ochranné bariéry, které umožní společnostem, které jsou ovládány sankcionovanými osobami, aby pokračovaly za podmínek, které zaručí odstřižení těchto osob. Chápu, proč je to zakotveno v zákoně, a nemám v zásadě nic proti tomu, jen skutečně ty formulace jsou natolik, z hlediska právního, obecné, že jsou neskutečně snadno zneužitelné, nejenom proti politicky exponovaným osobám, ale vůbec může to zasáhnout ekonomiku naší země, firmy a tak dále. Já tento zákon nemohu podpořit, protože skutečně ta výkladová nepřesnost je takové výše... Pokud se zasahuje do listovního tajemství a omezuje se podnikání subjektů, že v podstatě je to odstřihuje od vlivu na své společnosti obchodní, měli bychom více dbát přesnosti toho výkladu. Skutečně je to velmi snadno zneužitelný text v praxi. Jenom jsem vás na to chtěla upozornit. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, paní senátorko. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Ano, pan ministr. Prosím, pane ministře.

Ministr financí ČR Zbyněk Stanjura:  Děkuji za slovo, já bych chtěl vysvětlit, proč nemohu podpořit ten pozměňovací návrh hospodářského výboru. Nejdřív popíšu, změna, která je v tom materiálu z Poslanecké sněmovny, říká, že dneska v tom zákoně je to člen statutárního orgánu obchodní korporace ovládané státem, změna, která prošla Poslaneckou sněmovnou, místo „statutárního“ píše „řídícího nebo kontrolního orgánu“ obchodní korporace ovládané státem.

AML směrnice požaduje, aby PEP – politicky exponované osoby – byli členové řídících nebo dozorčích orgánů podniků ve vlastnictví státu. Ta textace návrhu zákona, kterou schválila Poslanecká sněmovna, odpovídá tuzemské právní terminologii. Jde vlastně o kodifikaci stávajícího stavu, materiálně jsou tyto osoby za PEP považovány již nyní. Výkladem a podle metodického pokynu FAÚ, který je vydáván podle paragrafu 31 odstavce 4 tohoto zákona, jsou považovány za PEP členové řídícího i kontrolního orgánu.

Ta změna je legislativně navržena proto, že České republice byl vyčten výborem MONEYVAL při posledním hodnocení boje proti praní špinavých peněz a financování terorismu tento text. Chci jenom připomenout, že návrh se dotýká pouze obchodních korporací ovládaných státem. Ten pozměňovací návrh věcně nepřinese změnu. Současně zhorší pozici při hodnocení výborem MONEYVAL a potenciálně by mohl přispět k zařazení České republiky na šedý seznam toho Finančního akčního výboru, což je věc, kterou si určitě nepřejeme pro Českou republiku. Což by mělo ekonomický dopad zejména pro finanční instituce, protože v takovém případě by jiné mezinárodní instituce mohly odmítat spolupráci s českými finančními institucemi.

Ale obecně, mluvil o tom pan zpravodaj, já jsem přesvědčený a souhlasím s názorem, že některé povinné osoby, zejména banky, přistupují k politicky exponovaným osobám excesivně. Na základě poznatků z praxe, debaty s vámi, s kolegy a těch, kterých se to týká, jsme iniciovali jednání s Českou bankovní asociací, kdy jsme chtěli, aby všechny povinné osoby přistupovaly jednotně ke všem politicky exponovaným osobám – já nebudu jmenovat ty banky, které k tomu opravdu přistupují excesivně, já bych řekl, až ponižujícím způsobem v mnoha případech. V těchto dnech domlouvám jednání s vedením České národní banky, abychom sjednotili výklad. Protože ty jednotlivé komerční banky s malým „k“ se brání argumentaci, že to po nich chce regulátor. Takže budeme jednat s regulátorem tak, aby to jednání bylo přiměřené, slušné a důstojné.

Myslím si, že mnozí z nás, kteří mají příjem pouze z výkonu ústavní funkce, aby neustále dokládali i u velmi malých částek, odkud je zdroj příjmů apod., opravdu neodpovídá duchu toho zákona. Určitě vás, pokud bude zájem, budu informovat o výsledcích toho jednání, a věřím, že to povede ke zpřesnění a ke zlidštění přístupu povinných osob k politicky exponovaným osobám. „My jako my,“ ale musíme si uvědomit, že se to týká i rodinných příslušníků. A to i rodičů. Je to opravdu mnohdy velmi nedůstojné.

Mám v tom oporu i vedení Finančního analytického útvaru, věřím, že se s ČNB jako regulátorem domluvíme na tom, abychom naplnili duch AML směrnice, naplnili zákon, ale současně jsme přistupovali s rozumem a chtěli jsme pouze ty informace, které jsou nezbytné, ne abychom pořád dokola reportovali to, co si všechny povinné osoby mohou najít v jiných rejstřících, kde ty informace jsou k dispozici. Moje osobní zkušenost. Když po mně moje banka chtěla nemovitý majetek, odepsal jsem: Viz katastr nemovitostí. Po nějaké přestřelce 3 emailů tam a zpátky uznali, že to je dostačující odpověď a že si ten katastr otevřou. Ale původně chtěli, aby si tu informaci nemuseli vyhledávat. Já říkám: Je to veřejná informace, ve veřejném rejstříku. Není žádný důvod, abych vám vypisoval informace z katastru nemovitostí.

Snažil jsem se vysvětlit, proč ten pozměňovací návrh nepodpořím, pokud nám to vrátíte, sněmovně budu doporučovat, aby trvala na původním znění. Je to opravdu z toho důvodu AML směrnice. Je to jenom zpřesnění, že místo statutárního orgánu se používá řídící nebo kontrolní, podotýkám, opravdu jenom u obchodních korporací ovládaných státem.

Děkuji za pochopení a případně za schválení v tom znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane ministře. Nyní budeme pokračovat v obecné rozpravě, do které se přihlásil pan senátor Petr Fiala. Následuje potom pan senátor Vladislav Vilímec. My se mezitím tady vystřídáme. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Petr Fiala:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Byl jsem jediný člen výboru, který hlasoval proti pozměňovacímu návrhu, a to z důvodů, které zde říkal pan ministr. Nicméně je pravdou, že v té citaci, přesně v tom daném bodě, jak jsou vyjmenované ty jednotlivé funkce, které by patřily do toho, je to uvedeno „a to zejména“... To se dá právě vykládat někým extenzivně, že „zejména“ je neurčité, takže si tam můžu například doplnit někoho dalšího. Možná při tom, když přejímáme ty věci od EU, tak na tyto věci dbát víc a prostě tam ty funkce vyjmenovat, které jsou PEP, žádné „a to zejména“ tam nedávat. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Poprosím nyní pana senátora Vilímce.

Senátor Vladislav Vilímec:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Přihlásil jsem se ještě k osvětlení toho návrhu, který byl prohlasován na hospodářském výboru.

Co se týká těch politicky exponovaných osob, situace je taková, že směrnice EU jasně taxativně vyjmenovává ty osoby, které jsou automaticky politicky exponované osoby, a pak dává možnost členským státům EU ještě další osoby do toho buď zahrnout, nebo nějak upravit. Ten současný stav je takový, že v zásadě politicky exponované osoby v zákoně AML nejsou přímo stanoveny v příloze toho zákona. Je to všechno jenom stanoveno metodickým pokynem Finančního analytického úřadu. Nemyslím si, že to tak má být. Všichni máme asi docela dost už letité zkušenosti s tím, jak banky přistupují k politicky exponovaným osobám. Někdy se přímo křižují, když tam přijdete, co všechno budou od nás požadovat. Evidentně se jedná o určité omezení individuálních práv v případě jaksi jednání s bankami a obchodníky s cennými papíry. Já jsem přesvědčen, že pokud to tak je, ten výčet by měl být taxativně vymezen přímo v zákoně, AML zákoně, případně nějaké podzákonné normě, tak, aby se v rámci připomínkového řízení k tomu mohla odborná veřejnost nějak vyjádřit. To byl hlavní důvod, proč jsem dal podnět k tomu jaksi vyjmutí toho bodu 5 článku 1 z novely zákona AML, senátního tisku 300. Nemyslím si, že za stávající situace jenom na základě doporučení MONEYVAL máme nějak měnit demonstrativní výčet, rozšiřovat nebo nějak měnit demonstrativní výčet osob politicky exponovaných, zvláště v situaci, kdy tyto osoby už jsou dávno zahrnuty do metodického pokynu č. 7 Finančního analytického úřadu.

Já bych chtěl spíše požádat pana ministra, a taky jsem asi spolu s ním hlasoval v roce 2008 o tom zákoně jako poslanec, aby se zamyslel nad tím, že je potřeba tyto věci upravit přímo v zákoně nebo podzákonnou normou, abychom dílčím způsobem teď neměnili demonstrativní výčet politicky exponovaných osob. Vůbec je otázkou, jestli, ani to z té směrnice nevyplývá, jestli mezi demonstrativním výčtem osob mají být vůbec starostové. To z té směrnice vůbec nevyplývá. Je třeba si také uvědomit, že ta směrnice mluví o tom, že se nejedná pouze o osoby, které zastávají tu významnou veřejnou funkci, celostátního rozsahu, nikoliv regionálního. Ale taky zastávali, já se nechci ptát pana ministra, jestli to znamená, že když jednou je někdo zvolen senátorem, bude politicky exponovanou osobou na doživotí, stejně tak osoby blízké.

Vím, že ta změna terminologie v tom článku, v tom bodě 5, je z hlediska celkového problému s těmi politicky exponovanými osobami, resp. rozsahu toho výčtu, marginální. To je mi jasné. Ale myslím si, že je to určitá pobídka k tomu, abychom k tomuto tématu rozvinuli větší diskusi, protože je zbytečné potom poukazovat na to, jak se chovají banky vůči politicky exponovaným osobám. Je potřeba, pokud vnímáme, že ten zákon není dobře nastaven, je potřeba ho změnit. Jsem přesvědčen.

Proto jsem dal podnět k tomu, aby se ten bod 5 vyškrtl, protože stejně nic neřeší. Podle toho bodu ty statutární, kontrolní a řídící orgány obchodních společností ovládaných státem jsou už v tom metodickém pokynu č. 7 Finančního analytického úřadu. Navíc bych se chtěl zeptat pana ministra, co si myslí pod slovem řídící orgán obchodní společnosti. To nevím. Obchodní společnost má statutární orgán, budiž kontrolní. Ale řídící orgán obchodní společnosti, je to obchodní ředitel nebo podobně. Bude nakonec ještě více nejasností, pokud to tam necháme, než tak, jak je to nastaveno teď.

Vím, že je to marginální věc, můžeme to přehlédnout. Na druhé straně je to záležitost... Navíc jsem zaznamenal informaci, že na úrovni EU se plánuje vydat přímo nařízení, které bude přímo použitelné. Neměli bychom přehlédnout, jaké dopady pak tyto věci mají v reálném životě, a to nejenom ve vztahu k bankám, ale i k obchodníkům s cennými papíry, k pojišťovnám a podobně. Netýká se to pouze nás, co máme ty významné veřejné funkce, ale i našich blízkých, vč. sourozenců, sešvagřených osob a dalších. To je ten důvod. Stojím si za tím návrhem, že v tuto chvíli to stejně nic neřeší. Spíš se zaměřme na to, abychom to upravili tak, aby to skutečně vyhovovalo, jak ten výčet, zamyslet se nad tím, jestli tam mají být starostové, když to ta směrnice nepožaduje, a podobně.

To je důvod, proč jsem k tomu dal podnět. Stojím si za tím návrhem. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Protože se nikdo další do rozpravy nehlásí, tak ji uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, zda si přeje? Nepřeje. V tom případě se táži zpravodaje ÚPV, zda chce k rozpravě se vyjádřit? Pana senátora Hrabu? Já ho nenutím, jenom se ptám. Teď nevím, zda je na příjmu? Děkuji. Prosím nyní garančního zpravodaje, pana senátora Aschenbrennera. Prosím.

Senátor Lumír Aschenbrenner:  Děkuji, jenom ve stručnosti. V rozpravě vystoupili 3 senátoři, 1 senátorka a pan ministr. Zazněly dva návrhy, a to z ÚPV je schválit a z hospodářského výboru je schválit s pozměňovacím návrhem.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Budeme hlasovat o schválit a případně otevřeme podrobnou rozpravu. Svolám kolegy.

Budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Počkám ještě vteřinku na kolegy, aby se dostavili ke svým strojům. Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku, stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

V sále je registrováno 69 senátorek a senátorů, kvórum 35. Hlasování č. 9, pro 25, proti nikdo. Návrh nebyl přijat.

Otevírám tedy podrobnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí, takže ji uzavírám. Pane zpravodaji, my máme ve hře pozměňovací návrh hospodářského výboru... Dobře. Pokud nikdo už nechce k tomu žádný komentář, zeptám se pana ministra na jeho stanovisko? Je zamítavé. Rozumím tomu správně? Poprosím.

Ministr financí ČR Zbyněk Stanjura:  Já vlastně souhlasím s panem senátorem Vilímcem, že je to marginálie, ale v tom hodnocení MONEYVAL to prostě je. Abych ochránil zájmy ČR, musím na ty výtky nějak reagovat legislativně. Mé doporučení je nepodpořit tento pozměňovací návrh, ale o tom už jste hlasovali před chvílí. Ale když jsem byl vyzván, já budu ve sněmovně doporučovat, aby sněmovna setrvala na svém názoru právě z těch důvodů, které jsem uváděl ve svém prvním vystoupení.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Já to zhodnotím, že vaše stanovisko je spíše záporné, k tomu pozměňovacímu návrhu. (Ministr: Ne spíše. Záporné.) Ne spíše... Pane zpravodaji, vaše stanovisko? (Zpravodaj: Kladné.) Kladné. Spustím hlasování bez znělky. Budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu hospodářského výboru. Prosím, kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Kvórum se nezměnilo.

Hlasování č. 10, pro 44, proti 3. Návrh byl přijat.

Nyní tedy budeme hlasovat o vrácení návrhu do Poslanecké sněmovny s pozměňovacím návrhem. Kdo je pro, stiskněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Návrh byl přijat, pro bylo 52, proti jsou 2.

Nyní budeme hlasovat o pověření. Ale dostal jsem návrhy, které zahrnují, myslím, dva kolegy, kterým končí mandát, takže nemáme jistotu, zda budou mít mandát. Pane zpravodaji? Hlásí se pan Nytra? Pan kolega Vilímec jde do voleb, jestli se nepletu... Tam bychom se mohli ocitnout v tísni. Máme nějaký návrh, prosím, navrhovat zpravodaje, aby mi něco doporučili? Třeba zpravodaj, pan kolega Aschenbrenner? Pan kolega Nytra? Nechce. Koho ještě, prosím, kolegové? Jeden nám nestačí. Zkušenost velí alespoň dva. Michael Canov? Nechce. Pane kolego, když jste byl proti, to neznamená, že jste špatným obhájcem. To jistě umíte respektovat, stanovisko Senátu. Přátelé, abychom se nezasekli na takové maličkosti. Pověření dáváme panu senátorovi Aschenbrennerovi. Teď vteřina na další návrh. Kolega Chalupský? Nechce. Hledím vlevo, vpravo... Zůstaneme na jednom, což ovšem zvyšuje vaši míru odpovědnosti. Kolega Hraba také obhajuje, jinak bych ho býval dávno vyvolal. Děkuji. Dalším dobrovolníkem je pan senátor Paparega. Vystačíme s těmito dvěma jmény v pořadí Aschenbrenner, Paparega. Spustím tedy hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Kvórum se nezměnilo.

Hlasování č. 12, pro 64, proti nikdo. Návrh byl schválen. Můžeme ukončit projednávání tohoto bodu, děkujeme panu ministrovi.

Přistoupíme k dalšímu bodu našeho programu, neboť stíháme krásně i návrh zákona pana ministra spravedlnosti, kterého zde vítám. Kolegové, prosím, utište se, přeneste si hlučné rozpravy do předsálí. Nyní poprosím, abychom přistoupili k projednávání

Tento návrh jsme obdrželi jako senátní tisk č. 295. Prosím pana ministra, aby se ujal slova.

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek:  Dobrý den, děkuji za slovo. Cílem tohoto návrhu zákona je zefektivnění soudního rozhodování, na kterém se podílí přísedící. Předložený návrh novelizace směřuje k opuštění podílu laických přísedících na rozhodování soudů v pracovně-právních sporech, v občanském soudním řízení a v trestním řízení před krajským soudem a jejich omezení v některých trestních řízeních před krajským soudem v prvním stupni.

Přísedící by tedy nadále byli zachováni v části trestních věcí, nejedná se tedy o zrušení institutu jako takového, ale o omezení okruhu případů, při kterých bude zasedat senát složený z laických přísedících.

Kromě změn zákona o soudech a soudcích se mění ještě některé další zákony, a to bych označil jako určité technické změny. Poslanecká sněmovna k návrhu schválila legislativně-technický pozměňovací návrh týkající se posunutí účinnosti a doplnění povinnosti informovat soud o zaplacení peněžitého trestu.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane ministře. Nyní prosím... OV určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ÚPV. Ten přijal usnesení č. 295/1. Jeho zpravodajem je pan předseda Tomáš Goláň. Prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Goláň:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Jenom bych lehce doplnil popis toho návrhu zákona. Všechna stávající řízení, tzn. do ukončení, pojedou podle stávajících předpisů, to znamená, že i u těch okresních soudů i u těch krajských soudů přísedící v případech, které nenabyly právní moci, zůstanou zachováni.

Jak již bylo řečeno, u institutu okresních soudů se vše bude projednávat formou samosoudce. Senát složený z dvou přísedících a profesionálního soudce bude zachován pouze ve zvlášť těžkých trestných činech. Netýká se to trestných činů majetkové a ekonomické povahy. Navíc se to týká trestného činu vraždy dítěte matkou po narození.

Myslím si, že materie je perfektně představená. Dovolil bych si přečíst naše usnesení. Tímto návrhem zákona se zabýval ÚPV na své 32. schůzi konané dne 14. srpna a přijal toto usnesení, že výbor

I. doporučuje Senátu schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Tomáše Goláně,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Tomáše Goláně, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Tolik za mě.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Ptám se nyní, zda někdo navrhuje, abychom podle paragrafu 107 jednacího řádu vyjádřili vůli návrhem zákona se nezabývat? Nevidím, proto otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí... A přece jenom! Prosím paní senátorku Kovářovou.

Senátorka Daniela Kovářová:  Dobrý den, pane ministře, kolegyně, kolegové. Zrušení přísedících vypadá jako jednoduchá záležitost, ale je to velké téma v justici. Možná jste v poslední době také obdrželi emaily, prosby různých institucí, jednotlivců nebo přísedících, kteří samozřejmě nechtějí, aby to jejich působení u soudu bylo zrušeno.

Pro mě je zásadní stanovisko Soudcovské unie. Vybavuji si velmi podrobnou debatu na ÚPV sněmovním, ve kterém prezident Soudcovské unie informoval o tom, jak je složité s přísedícími pracovat. Jak je těžké je najít, jak je těžké je motivovat. Jak v dnešní době jsou přísedícími takřka výlučně senioři. Což je logické, ale má to bohužel ten negativní efekt, že senioři odjíždějí v květnu na chatu a vracejí se z té chaty někdy v září, v říjnu, což způsobuje soudům obrovské komplikace, že pak ten soudce další hlavní líčení může nařídit až za půl roku.

Není to jednoduchá otázka, jak by se zdálo z toho stručného vystoupení. Já o tom velmi přemýšlím a atakují mě různé skupiny zevnitř justice. Nakonec doporučuji Senátu a sama budu hlasovat ve prospěch toho návrhu. Za prvé proto, že s tím nástrojem náš stát neumí pracovat. Za druhé proto, že přece chceme, aby ministři přicházeli s úsporami ve svých resortech. Byť to není úspora velká, tak si myslím, že každá koruna ušetřená z peněz daňových poplatníků je v pořádku. Za třetí máme přece veřejná hlavní líčení a ústní jednání, to znamená, laický prvek ve smyslu toho pohledu na to, jak jednání u soudu probíhá, tady zůstane zachovaný.

Pak vám řeknu ještě jednu osobní zkušenost z toho, jak vypadá hlavní líčení nebo jednání. Velmi záleží na tom, jestli je lepším rétorem právní zástupce, u hlavních líčení obhájce, nebo státní zástupce. Sami v sobě si můžete říct, koho znáte z obhájců a státních zástupců, to znamená, zda znáte spíš Tomáše Sokoly jako lidi znalé slova a schopné svým slovem ovlivnit přísedícího – nalijme si čistého vína, že jste-li dobrý rétor, v závorce „dobrý manipulátor“, je jednodušší ovlivnit přísedícího než profesionála soudce, který vlastně už dopředu je připraven na všechny argumenty obhajoby. Nebo jestli znáte lepší rétory a manipulátory ze strany státních zástupců. Položce si otázka, jestli byste chtěli být obviněným, jestli byste chtěli být poškozeným, jestli byste chtěli na té které straně stát. Jako obžalovaná bych chtěla mít laickou porotu. Chtěla bych ji mít složenou jenom laicky, jako ve Spojených státech. Jako občan bych chtěla, aby žádná možnost manipulace žádným účastníkem řízení neexistovala.

Proto zvednu ruku pro tento návrh a doporučuji všem kolegyním a kolegům, aby tak učinili. Děkuji, že jste mě vyslechli a že má slova berete vážně.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko. Nyní poprosím paní senátorku Zwyrtek Hamplovou, zatím poslední přihlášenou do rozpravy.

Senátorka Jana Zwyrtek Hamplová:  Vážený pane ministře, vážení kolegové, v podstatě paní kolegyně mě o jednu předběhla, nicméně já bych měla dvě, tři poznámky. Samozřejmě jsme obě atakovány přísedícími, dokonce i soudci. Chtěla jsem připomenout, ať se každý rozhodne samozřejmě podle svého.

Dvě, tři poznámky k tomu návrhu. Můj pocit je, že se k tomuto opatření přichází z nesprávných důvodů, protože historie přísedících je od nás, tuším od roku 1920, to znamená od první republiky. Pak měli hroznou pověst v 50. letech soudci z lidu, kdy i to byli laikové de facto, aniž byli přísedící, takže my, co jsme studovali právnické fakulty, známe ty celé neslavné historie. Takže nemůžeme hovořit, že to bylo vždy jen zalité sluncem atd., že i dnes to je zalité sluncem, rozhodně ne. Zvlášť, když někdy zastupuji starosty u trestních řízení a podobně, tak to vidíme, přesně jak popisovala paní kolegyně.

Nicméně zdá se mi to příliš rychlé, bez širší diskuse. Ty důvody jsou zejména ekonomické. Ekonomické důvody vedou k tomu, že tam máme téměř samé důchodce, ale nejen, měla jsem v kanceláři před 14 dny mladé přísedící, kteří z toho byli nešťastní. Ptali se mě starostové, protože se o nich rozhoduje na obcích, jak to, že jich se nikdo neptal. Jsou tady určité, bych řekla, momenty. Neříkám, že je toto rozhodnutí správné, nebo ne, je to opravdu na každého věc, nicméně zdá se mi to příliš rychlé a ty důvody nesprávné. Po takové dlouhé historii, která není jen u nás, je i v jiných zemích, ne zrovna slavných. Naopak bych čekala, že u těch vážných sporů, tady je právě výjimka, že tam budou samí profesionálové, že tam jsou opravdu náročné ty kauzy, známe je všichni z oboru. Možná ti přísedící u takových těch sporů, kde je to i možná o pocitech, o společenské nebezpečnosti, kterou už u nás nějakým způsobem nehodnotíme v rámci trestu apod., nechci tady zabíhat do podrobností. Ano, Tomáš Sokol, toho dlouho nikdo nepřekoná jako rétora. Nicméně máme rozhodnutí správné a snadné. Já mám pocit, že to je příliš rychle a z nesprávných důvodů, že bychom možná se nad tím měli trošku více zamyslet, byť třeba potom rozhodneme stejně, ale je to po historii od roku 1920, ti přísedící to berou velmi poctivě. Naopak tady ta výjimka, že u těch vážných případů budou ti přísedící, je špatně, tam mají být profesionálové. Z mého pohledu. Ale říkám, jsou to jenom poznámky, které jsem si tady k tomu poznačila. Je to na každého věc.

Já se u tohoto návrhu zdržím, protože si myslím, že by zasluhoval trošku vyšší pozornost. Minimálně se i zamyslet těmi vážnými případy, zda ty přísedící takto šmahem po takové době historické zrušit jenom proto, že chceme šetřit. Umím si představit řadu jiných, obrovských částek, kde by se dalo šetřit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko. Nyní poprosím pana předsedu Lásku. Prosím, pane senátore.

Senátor Václav Láska:  Děkuji za slovo. Pane předsedající, pane ministře, já bych chtěl jenom opravit, že to není narychlo. Tu diskuzi tady vedeme už poněkolikáté. Už tu ten návrh byl. Jednou jsme po diskuzi od něj ustoupili, teď se k němu vracíme. Myslím, že je to věc, která je tady poměrně silně projednaná. Myslím, že dvě hodiny jsme o tom posledně diskutovali? Takže si myslím, že to není nic unáhleného.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Protože se nikdo další do rozpravy nehlásí, tak ji končím. Poprosím pana navrhovatele, zda se vyjádří k rozpravě? Prosím.

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek:  Dovolte mi velmi stručně. Není základní příčinou to slovo „šetřit“. Problém je v tom, že paní kolegyně Hamplová má pravdu v tom, že ten systém už fungoval kdysi dávno za demokratických časů, jenomže to nastavení toho systému doznalo změny v roce 1945 a následujících za takzvané „lidové demokracie“. Bohužel ten systém, jako takový, do určité míry principiálně trvá dodnes. Další důvod je ten, sám jsem byl v zastupitelstvu kdysi, je obrovský problém sehnat někoho, kdo by se tím přísedícím chtěl stát. Není to pouze o financích. Ono je to často o spoustě času, máte některá hlavní líčení, která trvají 5 dní v týdnu. Ti lidé mají občas problémy i se zaměstnavateli. Sice zákon říká to, co říká, ale zaměstnavatel není nadšený, když mu jeho pracovník 5 dnů v týdnu sedí u nějakého hlavního líčení apod.

Nerušíme to úplně, to bylo řečeno. Já jsem vlastně nikdy úplně nepochopil, proč byli přísedící u pracovněprávních sporů, to jsem opravdu nikdy nepochopil, to já beru jako vyloženě relikt předchozího režimu. Mezi námi ta praxe je taková, asi budeme znát různé příklady, ale málokdy ten přísedící je podnikatel, v naprosté většině jsou přísedící zaměstnanci. Samozřejmě ten podnikatel, který se soudí, je v tomto oslabeném postavení, protože zaměstnanci jsou přirozeně, já jim to nevyčítám, spíše na straně toho zaměstnance. Mívají svou osobní zkušenost spíš zaměstnaneckou než zaměstnavatelskou.

Pokud jde o to trestní právo, tam si myslím, že ten laický prvek je potřeba, ale bude se muset budoucí vláda, my už to teď nestihneme, zamyslet nad tím, jak ten systém udělat úplně jinak. Je nedosažitelný u nás ten systém anglosaský, z tisíce historických důvodů to prostě není možné. To bychom překopali úplně celý právní řád, ale nad tím, jak doplňovat přísedící, jakým způsobem je shánět, protože ten dnešní systém se prostě už neosvědčuje v dnešních podmínkách. To je všechno. Čili není to pouze o tom šetření. Není.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane ministře. Nyní se táží garančního zpravodaje, zda si přeje vystoupit k závěru rozpravy?

Senátor Tomáš Goláň:  Děkuji, pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, vystoupili v rozpravě dvě senátorky, jeden senátor. Já ještě pana senátora Lásku upřesním, projednávali jsme to tři roky zpět, bylo to 13. funkční období. Byl to senátní tisk č. 51 a debata trvala asi dvě a tři čtvrtě hodiny.

Já se ještě vrátím ke své hlavní povinnosti. O čem budeme hlasovat? Budeme hlasovat o jediném návrhu, který tady zazněl. Je to návrh garančního výboru, ÚPV, to znamená schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Spouštím znělku.

Budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Spouštím hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku, stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruku, stiskněte tlačítko NE.

V sále je registrováno 69 senátorek a senátorů. Kvórum 35. Hlasování č. 13, pro 51, proti nikdo, návrh byl přijat. Tím jsme, pardon, proti dva... Tím jsme vyčerpali dopolední program.

Vyhlašuji polední přestávku do 12:35 hodin.

(Jednání přerušeno v 11.33 hodin.)

Dámy a pánové, prosím, přikročme k dalšímu pořadu naší dnešní schůze. Prosím, posaďte se, utište se, zaregistrujte se. Přizveme pana ministra. Budeme projednávat bod

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 305. Návrh nám přednese pan místopředseda vlády pro digitalizaci Ivan Bartoš. Nyní ho poprosím, aby nás seznámil se svým návrhem.

Místopředseda vlády pro digitalizaci a ministr pro místní rozvoj ČR Ivan Bartoš:  Děkuji vám za slovo. Dobrý den, vážené paní senátorky, páni senátoři. Novela zákona, kterou máte před sebou, mění správce dvou základních registrů, tedy registru obyvatel, který je známý pod zkratkou ROB, a registr osob, ten je známý pod zkratkou ROS. Nyní tyto registry spravuje ministerstvo vnitra a ČSÚ. Nově oba ty systémy přechází pod Digitální a informační agenturu, která ostatně právě proto vznikla. DIA je již nyní správcem základního registru práv a povinností, možná znáte pod zkratkou RPP.

Proč tuto operaci děláme? Hlavním cílem, já jsem takto hovořil i na výborech, je efektivnější správa obou těch registrů, sjednocení personálu, sjednocení know-how, technického i programového vybavení a odstranění duplicit, tedy nejenom finanční úspora, ale hlavně soustředění odbornosti. Základní registry pod jednou střechou může například obsluhovat jeden manažer kybernetické bezpečnosti.

Dalším důvodem, my už jsme realizovali upgrade těch základních registrů, které byly ve správě dříve ministerstva vnitra, je investice do upgrade. Ty základní registry dlouhodobě překračují svou kapacitu, což se pak projevuje třeba v rychlosti odezvy při práci s jednotlivými službami eGovernmentu, a skutečně je trápí technologický dluh, který vznikal vlastně téměř desítku let. My jsme již letos nainvestovali do obnovy a zvýšení výkonu po schválení zákona o převzetí registru Digitální a informační agenturou, plánujeme provést řadu vylepšení, vč. aktualizace technologické infrastruktury, zlepšení bezpečnostních protokolů i rozvoje nových funkcionalit, které usnadní přístup a práci s daty.

Investice, která by se musela dělat natřikrát, jak je teď ta správa těch registrů rozprostřena, tedy postačí udělat pouze jednou. Změna se týká tří zmíněných státních orgánů, nepředstavuje žádnou změnu pro klienty, tedy ani občany ani firmy, ani pro další úřady, vč. obcí a krajů. Z pohledu uživatelů se v této věci nic nemění.

Předkládaný materiál projednaly dva senátní výbory, které v materiálu objevily legislativně-technickou chybu, způsobenou jedním z předložených pozměňovacích návrhů na poli sněmovny. Jeden z výborů pak doporučil ještě vypuštění části, kterou považuje za přílepek. Výbory doporučily vrátit návrh Poslanecké sněmovně s opravou těchto chyb, které jsem zmínil.

Vrácení návrhu, já jen teď budu pracovat s tou otázkou první, může způsobit, že by se již nestihlo to navrhované datum účinnosti 1. října, což asi je zvládnutelné, nicméně to působí nekomfortně jak pro zaměstnance, kteří přechází de limitací, tak i pro dodavatele, kteří jsou v nejistotě ohledně jistých smluvních vztahů a licencí. Jakožto předkladatel bych si dovolil navrhnout nebo nastínit nějaké řešení. Pokud by se Senát rozhodl schválit návrh tak, jak byl doručen ze sněmovny, což by bylo nikoliv ve znění těch pozměňovacích návrhů, během několika týdnů předložím v rámci jiného návrhu zákona opravení zmíněné chyby. Jelikož se ta chyba týká ustanovení účinného až od července příštího roku, tento postup je možný. Sice tím bychom tady vědomě v Senátu schválili zákon s chybou, ale ta by byla následně neprodleně opravena. Nejlépe by byla zachována ta jistota zaměstnanců a dodavatelů, o které jsem hovořil.

Stejně bych postupoval i v případě, kdy by se Senát rozhodl nepřijmout v této věci usnesení žádné, neboť tuto disharmonii pozměňovací návrh vs. hlavní legislativa je potřeba opravit.

Pokud by se Senát rozhodl návrh vrátit, což vychází ze závěru výborů, dovoluji si požádat o podporu pozměňovacího návrhu pana senátora Canova, který posouvá účinnost zákona o jeden měsíc. To je dostatečný časový prostor pro to, abychom ve sněmovně zvládli toto znovu projednat, získali podpis prezidenta a mohli ho vyhlásit ve Sbírce zákonů. V takovém případě sice vznikne jistá nejistota pro zaměstnance, ale zase budeme mít bezvadný zákon. Samozřejmě varianta, kterou zvolíte v rámci postupu, je plně na vás, na Senátu.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane ministře, prosím, posaďte se. Návrh zákona projednal ÚPV, který přijal usnesení rozdané jako senátní tisk č. 305/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Michael Canov. OV určil garančním výborem VUZP. Jeho usnesení máte jako senátní tisk č. 305/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Bazala. Já ho nyní prosím o jeho vystoupení.

Senátor Josef Bazala:  Děkuji, dobré odpoledne, vážený pane předsedající, vážený pane ministře. Chtěl bych jenom předeslat, že pan ministr vše podstatné, důležité a rozhodující řekl, s tím, že když jsem měl tuto zpravodajskou zprávu, tak se mi zdála být jednoduchá, nic složitého na tom není. Bohužel v Poslanecké sněmovně se tam vyskytly nedostatky, které objevila legislativa. Proto vznikly tyto pozměňovací návrhy.

Ještě k samotnému projednávání zákona bych chtěl říct, že tak jak probíhal v Poslanecké sněmovně, tak se toho poslanci za ANO a SPD v uvozovkách zdrželi, nebo nezúčastnili, z toho důvodu, že nesouhlasili se zřízením Digitální a informační agentury. To znamená, tento návrh zákona prošel především hlasy koaličních poslanců.

Nyní vás seznámím s usnesením VUZP, jeho 23. schůze se konala 14. srpna. Výbor

I. doporučuje Senátu PČR vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacím návrhem, který tvoří přílohu tohoto usnesení,

II. určuje zpravodajem pro jednání na schůzi Senátu PČR senátora Josefa Bazalu,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Zbyňka Linharta, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR.

K tomu bych ještě dodal to, že s panem kolegou Canovem jsme si osvojili ten návrh ministerstva pro místní rozvoj a podáváme ho jako pozměňovací návrh, s tím, že pan kolega Canov ještě podá další pravděpodobně pozměňovací návrh ohledně toho přílepku jako takového.

Děkuji vám zatím za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji. Prosím, posaďte se ke stolku. Táži se pana zpravodaje Canova. Ano, za ÚPV vystoupí.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, vážené a vážení. ÚPV na svém jednání přijal dva pozměňovací návrhy, přijal je jednomyslně, to zdůrazňuji, jednomyslně.

Ten první pozměňovací návrh zní:

Část 12., včetně nadpisu, vypustit. Následující část a článek přeznačit. Odůvodnění vyplývá ze zprávy naší legislativy, kterou přečtu.

K článku 13:

Část dvanáctá, čl. 13, byla do návrhu přidána na základě pozměňovacího návrhu poslance Karla Smetany. Lze mít pochybnosti, zda se jedná o pozměňovací návrh i materiálně. V tomto případě se technikou pozměňovacího návrhu připadá úprava zcela jiného zákona, zákona o Státním pozemkovém úřadu, a problematika BPEJ... S legislativní předlohou nesouvisejícího... Je to změna správy dvou základních registrů. A legislativa pokračuje: Podle Ústavního soudu se vyžaduje, aby pozměňovací návrh skutečně pozměňoval pouze předkládanou právní úpravu, tzn. v souladu s požadavky tzv. pravidla úzkého vztahu, podle kterého se pozměňovací návrh musí týkat téhož předmětu návrhu, který v legislativním procesu je právě projednáván. Víc například nález Ústavního soudu 77/06. Pozměňovací návrh by proto neměl vybočit z omezeného prostoru vyhrazeného pozměňovacím návrhem v podobě extenzivního překročení předmětu projednávaného návrhu zákona.

Jak pravil předseda našeho ÚPV Tomáš Goláň na jednání výboru: Jedná se o čistokrevný přílepek. Jak říkal pan předseda, přestože někdy dokáže být tolerantní, i když to není úplně jasné, tady neexistuje prostě pochyby o tom, že to přílepek je naprosto jednoznačný. Dovolím si požádat všechny ty z vás, věřím, že všechny, kteří mají ústavu na srdci, aby tento pozměňovací návrh podpořili.

Co se týká druhého pozměňovacího návrhu, ten je totožný jako VUZP, to je ten zmatek s těmi daty. V jednom slově se tam liší, že VUZP říká v tom návrhu: V čl. 14. Zatímco náš výbor říká: V dosavadním čl. 14. Vzhledem k tomu, že ten článek by byl přeznačen tím prvním pozměňovacím návrhem. To je návrh ÚPV, který mě pověřil, abych to tady dnes přednesl.

Pro úplnost ještě doplňuji kolegu Bazalu, ministerstvo pro místní rozvoj projevilo zájem, aby v případě, že se s jakýmikoli pozměňovacími návrhy návrh zákona vrátí do sněmovny, aby tam byl další pozměňovací návrh, který by to hlavní těch paragrafů, kde má být účinnost od 1. října, posunula na 1. listopad. Máte tam společný návrh můj a kolegy Bazaly, tu důvodovou zprávu psal osobně pan náměstek Ondřej Profant. Věřím, že pokud bude přijat některý z těch pozměňovacích návrhů, přidá se tam pak i tento náš společný.

Pokud by před tím, až se bude hlasovat, žádný z prvních dvou pozměňovacích návrhů neprošel, pak bychom stáhli i ten třetí pozměňovací návrh.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Nyní se táži, zda někdo navrhuje, aby se Senát tímto návrhem zákona nezabýval? Nezdá se. Otevírám obecnou rozpravu. První přihlášený je pan senátor Nwelati.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Já si myslím, že ten zákon, tato novela nebo tato úprava je věcně správná. Jenomže mám velký problém pro ni hlasovat. A to proto, že když se podívám, v jakých problémech je stavební zákon, tak se přiznám, že ta důvěra v to, že to je tentokrát připravené v pořádku, u mě není. To není vůbec útok proti panu ministrovi. On ten zákon samozřejmě, co se týká stavebního zákona, určitě pod jeho hlavičkou to probíhalo. Ale není on, který by to de facto dělal sám svýma rukama.

Příprava je tristní. Je to nefunkční. My jako stavební úřad Mladé Boleslavi s tím máme obrovské problémy, nefunguje to, nejde se tam přihlásit. Dokonce když jsme si sjednali schůzku na ministerstvu pro místní rozvoj, u člověka, aby nám to představil, jak to tedy funguje, i on sám si musel zavolat pracovníka IT, aby mu to rozchodil.

Takže to prostě nefunguje. Tady myslím, že je připravené nějaké usnesení v tomto smyslu. Velmi rád bych byl, kdyby se tím pan ministr zabýval. Dle mého názoru, pokud se to nerozchodím během krátké doby, jediné řešení je pozastavit platnost té novely stavebního úřadu, odložit ji třeba o rok...

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Jenom, pane kolego, musím vás upozornit, že toto není bod o stavebním řízení a jeho digitalizaci, i když jste to uvedl souvislostí, já tomu rozumím.

Senátor Raduan Nwelati:  To sice není, ano. Já to jenom ukončím, tu větu, protože prostě to nefunguje a je potřeba s tím něco udělat. Takže moje jediná chyba byla v minulosti, že jsem hlasoval pro, přestože tady byl návrh na prodloužení toho termínu nebo odsunutí. Teď se obávám, že tu chybu zopakuji, pokud budu hlasovat pro tuto novelu, kterou tady projednáváme.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Poprosím nyní pana senátora Pirka, zatím posledního přihlášeného.

Senátor Jan Pirk:  Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Digitální a informační agentura je nová instituce, která se pochopitelně potýká s dětskými nemocemi. To všichni denně vidíme ve stavebním řízení. Nevím, jestli je moudré a potřebné si navalovat další odpovědnost za dobře fungující registry, které není potřeba aktuálně řešit, jestli by se nemělo soustředit na to, aby se vyřešily ty problémy nejprve, které tam jsou, teprve poté si přibalovat další povinnosti. To je můj soukromý názor. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Je to soukromý zákon zákonodárce, takže je dobře, když ho slyšíme. Přihlásil se pan ministr. Ještě v obecné rozpravě, rozumím tomu.

Místopředseda vlády pro digitalizaci a ministr pro místní rozvoj ČR Ivan Bartoš:  Děkuji za slovo. Já bych chtěl jenom krátce reagovat. Digitální a informační agentura koordinuje rozvoj centrálních systémů státní správy, jako jsou právě ty registry. Kdybych se podíval na agendu, kterou v tuto chvíli řeší, je to Portál občana, aplikace Portálu občana, implementace eDokladu, což bylo jednou z priorit premiéra Petra Fialy, přípravu na Evropskou digitální peněženku, začlenění registrů plných mocí do fungování jednotlivých agend úřadů, to jest námi i vámi schválený projekt REZA. Já v tom dalším bodě, který bude následovat, budu vystupovat ve věci digitalizace stavebního řízení. Tento projekt je resortní. DIA má s digitalizací stavebního řízení společné to, že v rámci úřadu hlavního architekta, který nyní spadá pod DIA, došlo po schválení zákona sněmovnou, Senátem a vlastně na přelomu roku 2022/2023, v tom roce, ke změně architektury. Zde bych viděl jistou spojitost s Digitální a informační agenturou. Nicméně s projektem digitalizace stavebního řízení je to projekt resortní, je to projekt, který realizuje ministerstvo místního rozvoje. Jen jsem chtěl oddělit ty věci týkající se správy centrálních registrů a aplikací, vyvíjený a koordinovaný z agentury DIA, a tématem převodu těchto registrů. Naopak si myslím, že třeba zprůchodnění, rychlejší reakce registrů, první investice do registrů za posledních deset let, které dávají smysl, či zefektivnění práce toho národního identifikačního místa NIA pro odbavování, přihlašování se ke službám eGovernmentu, různými těmi, tam na tom má DIA lví podíl. Ta situace je skutečně velmi dobrá z pohledu toho, kolik služeb přechází do eGovernmentu.

V druhé větě bych chtěl reagovat ještě na pana senátora Canova. Za mě, jak zde zazněly návrhy na ty pozměňovací návrhy, se dokážu se všemi, které zazněly, ztotožnit. Určitě bych požádal o podporu toho vašeho pozměňovacího návrhu, který umožní vytvořit to časové okno z toho, co do účinnosti, tak abychom ve sněmovně mohli ten zákon opravit a byl perfektní. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane ministře. Protože se nikdo další do rozpravy nehlásí, tak ji končím. Táží se pana ministra, jestli chce ještě obecně k té rozpravě něco sdělit? Ne. Prosím pana zpravodaje.

Senátor Josef Bazala:  Děkuji, já si myslím...

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Já jsem ještě, promiňte, pane kolego, měl dát příležitost panu zpravodaji Canovovi. Máte, pane kolego, ještě zájem vystoupit v rozpravě? Ne. Teď myslím k obecné... Děkuji. Promiňte. Jenom jsem nechtěl vynechat zpravodaje druhého výboru. Prosím.

Senátor Josef Bazala:  Já to vnímám tak, že bych měl nyní načíst ten pozměňovací návrh, který máme společně s panem Canovem, a to je...

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ne, teď, pane zpravodaji, teď ne. Až otevřeme podrobnou rozpravu. Teď jenom se vyjádřete k obecné rozpravě.

Senátor Josef Bazala:  Dobře. Děkuji. V obecné rozpravě vystoupili dva poslanci, dva senátoři – pardon, a pan ministr, kde jsme debatovali o možnosti vrácení zákona Poslanecké sněmovně.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Znamená to tedy, že nemáme žádný návrh k hlasování?

Senátor Josef Bazala:  Máme návrh k hlasování z výboru. Ale není ke schválení.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ale není návrh schválit. Ano, takže nemáme o čem hlasovat. Děkuji, jenom jsem si to potřeboval vyjasnit. Čili můžeme otevřít podrobnou rozpravu. Teď bude příležitost pro váš původní záměr.

Senátor Josef Bazala:  Já bych tady načetl nejdříve pozměňovací návrh, který je na přání ministerstva místního rozvoje.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ještě, pane zpravodaji, vás jednou přeruším, omlouvám se. Je to na plénu předložený pozměňovací návrh, nebo je to pozměňovací návrh z výboru?

Senátor Josef Bazala:  Pozměňovací návrh z výboru, ten je platný...

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ano, čili ten nemusíme předčítat.

Senátor Josef Bazala:  Ano, ten nemusí být přečtený, a teď bych přečetl ten, který je tady na plénu, který je potřeba, aby byl přečten.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji mockrát. Nezlobte se, potřeboval jsem, aby to zaznělo.

Senátor Josef Bazala:  V pořádku. Pozměňovací návrh senátorů Bazaly a Canova k návrhu zákona, kterým se mění zákon 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, senátní tisk č. 305.

V dosavadním článku XIV. slova „1. října 2024“ nahradit slovy „1. listopadu 2024“.

Je nutné číst odůvodnění?

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Já myslím, že zaznělo už v rozpravě, takže není třeba.

Senátor Josef Bazala:  Dobře. Takže tolik přečtený pozměňovací návrh. A nyní bychom měli přistoupit k hlasování, podle mého názoru, a to...

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ještě se zeptám, jestli někdo další chce vystoupit v podrobné rozpravě? Ne, takže ji uzavírám. V tom případě tedy máme výborový návrh a ten, který jste právě předložil.

Senátor Josef Bazala:  Nejdříve bychom měli hlasovat o tom vrátit zákon Poslanecké sněmovně, jako takový.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ne. Nejdřív bychom měli hlasovat o pozměňovacích návrzích. Doporučuji, abychom hlasovali o výborovém nejdřív. A potom o tom vašem společném s panem Canovem.

Senátor Josef Bazala:  Dobře. Děkuji. Nejdříve budeme tedy hlasovat o pozměňovacím návrhu, první část, budeme mít oddělené hlasování, každý ten pozměňovací návrh budeme hlasovat zvlášť, takto to navrhuji, s tím, že to první hlasování by bylo: Za prvé část dvanáctou včetně nadpisů vypustit. Následující část a článek přeznačit.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Všichni rozumí, o čem budeme hlasovat? Takže já svolám kolegy.

Tedy budeme hlasovat o první části pozměňovacího návrhu ÚPV. Spouštím hlasování. Kdo je pro? Zvedněte ruku, stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruku, stiskněte tlačítko NE. V sále je registrováno 70 senátorek a senátorů, kvórum 36.

Hlasování č. 14, pro 52, proti nikdo. Návrh byl přijat. Můžeme přistoupit k dalšímu.

Senátor Josef Bazala:  Nyní budeme hlasovat o druhém pozměňovacím návrhu, a to tak: Za druhé v dosavadním článku XIV. na konci textu doplnit slova „a s výjimkou ustanovení článku I. bod číslo 4 a článek XII., která nabývají účinnost dnem 1. července 2025.“

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ano, to je jasné. Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku, stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruku, stiskněte tlačítko NE.

Kvórum 36, je nás o jednoho více.

Hlasování č. 15, pro 60, proti nikdo, návrh byl přijat.

A asi poslední hlasování, pane senátore?

Senátor Josef Bazala:  Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. listopadu 2024 s výjimkou ustanovení článku 2 bodu 12, které nabývají účinnosti dnem následujícím po dni jeho vyhlášení.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ano, byl to ten předložený pozměňovací návrh dvou senátorů. Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku, stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Hlasování č. 16, pro 59, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Nyní tedy budeme hlasovat o tom, abychom vrátili tento návrh zákona ve znění pozměňovacích návrhů Poslanecké sněmovně. Čili spouštím hlasování. Hlasujeme o návrhu vrátit Poslanecké sněmovně. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruku, stiskněte tlačítko NE.

Hlasování č. 17, kvórum 36, pro 60, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Nyní v souladu s jednacím řádem určíme nebo pověříme kolegy, kteří budou náš názor ve sněmovně hájit, předkládat. Jaké máte návrhy, pane zpravodaji?

Senátor Josef Bazala:  Josef Bazala a pan Michael Canov.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ano. Vystačíme se dvěma. Hlasujeme bezprostředně. Kdo je pro tyto dva pověřené? Zvedněte ruku, stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruku, stiskněte tlačítko NE.

Kvórum zůstává 36, hlasování č. 18, 61 pro, proti nikdo. Návrh byl přijat. Já vám děkuji, pane zpravodaji. Panu ministrovi pro tento bod také. My si předáme řízení.

Přistoupíme k dalšímu bodu našeho pořadu...

Místopředseda Senátu Tomáš Czernin:  Následujícím bodem je

Usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí s návrhem usnesení Senátu vám bylo rozdáno na lavice. Prosím pan místopředsedu výboru, pana senátora Hynka Hanzu, jako navrhovatele tohoto bodu, aby se ujal slova. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Hynek Hanza:  Vážený pane předsedající, děkuji za slovo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Uvádět v těchto dnech a v posledních dnech tento bod asi není třeba. Přesto vás musím upozornit, že budu možná na zvyklosti mých vystoupení trošku delší. Netěší mě ani ta délka mého vystoupení, a netěší mě ani to, že musím k tomuto tématu vystupovat, protože si myslím, že stejně jako vy všichni ostatní bychom si přáli, abychom se zabývali zrovna u stavebního zákona spíše malichernostmi než zásadními věcmi. Opak je však pravdou.

Nejde o politiku, nejde o volby, jde o budoucnost našich úřadů, stavebního řízení, stavebníků, inženýrů, projektantů. Všichni tito jsou ohrožováni současným stavem digitalizace stavebního řízení.

Úvodem chci poděkovat všem kolegům, panu předsedovi Linhartovi z našeho výboru, kolegovi Bazalovi, a i panu předsedovi Vystrčilovi, že jsme dokázali od minulého týdne, kdy jsme měli zasedání našeho výboru, měli jsme tam bod Aplikace nového stavebního zákona a digitalizace, kde byly prakticky ukázány uživatelské nemožnosti používání tohoto systému ze stran úředníků stavebního úřadu, navštívili nás vedoucí stavebního úřadu z Teplic a Mariánských Lázní. Bylo názorně ukázáno, jak ten systém nefunguje. Systém nefunguje 1 měsíc a 21 dní po jeho spuštění. 1 měsíc a 21 dní po nabytí účinnosti tohoto zákona. Já bych vás rád seznámil nejdříve s tím usnesením, které budeme všichni hlasovat, ale protože v tomto usnesení se odkazujeme na usnesení našeho výboru, tak bych rád prošel i to usnesení našeho výboru a k jednotlivým bodům řekl ještě pár připomínek nebo je rozvinul.

Návrh usnesení pro plénum Senátu je takové, že: Senát Parlamentu České republiky v návaznosti na projednávání aplikace nového stavebního zákona ve výboru pro území rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a na základě získaných zkušeností

I. vyjadřuje zásadní znepokojení nad stavem implementace stavebního zákona do praxe v termínu po 1. 7. 2024

II. konstatuje, že praktická aplikace zákona nebyla dostatečně připravena a odzkoušena, vykazuje neúnosné množství nedostatků, chyb a nejasností v postupech,

III. doporučuje ministerstvu pro místní rozvoj České republiky, aby v úzké vazbě na uživatele okamžitě provedl důkladnou analýzu připravenosti systému digitalizace stavebního řízení, zejména z hlediska možnosti odstranění nedostatků a výskytu kritických chyb,

IV. žádá vládu, aby zjednala nápravu při uplatňování nového systému stavebního řízení a Portálu stavebníka, případně navrhla nezbytné legislativní úpravy a zajistila další nutné záležitosti, aby se seznámila s usnesením výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a informovala následně Senát o svém dalším postupu ve věci implementace stavebního zákona, včetně způsobu zohlednění a využití doporučení zmíněných usnesení. Pověřujeme následně pana předsedu Senátu, aby s tímto seznámil pana předsedu vlády, a pověřujeme ho předáním usnesení i výboru.

A nyní k usnesení výboru. To usnesení nevychází z toho, že najednou bychom se probudili, protože v posledních dnech můžete asi vnímat, i veřejnost, že se probouzí poměrně hodně lidí, ono totiž tam, kde to ucho už bylo natolik slabé, tak se prostě utrhlo a začalo se to vnímat na všech různých částech veřejného dění – projektanti, architekti, tajemníci, senátoři, poslanci, úředníci stavebního úřadů. Ale to nebylo teď. Již v září roku 2023, to znamená před tři čtvrtě rokem, v rámci mezipřipomínkového řízení byly zaslány panu ministrovi zásadní otázky a důrazné upozornění, že systém může opravdu narazit, že může být nefunkční. A to jsme tři čtvrtě roku zpět. Na podzim loňského roku jsme o tom debatovali na našem výboru. Upozorňovali jsme na to, aby příprava a aspekty se zavádění digitalizace byla opravdu dopředu známá, všichni proškolení. Upozorňovali jsme na některé věci, které do dnešních dní nebyly vyřešeny. Dokonce v únoru tohoto roku jsme pořádali speciální seminář s online připojením, kde jsme opětovně opakovali naše připomínky, opětovně jsme žádali po panu ministrovi lepší připravenost a věci, o kterých budu následně mluvit. Bohužel v rámci tohoto strategické řízení přípravy implementace digitalizace před účinností se po zkušenostech z toho posledního měsíce a 21 dní stalo pramálo. Proto tady stojím. Opravdu mi to nedělá žádnou radost, a to i z toho důvodu, že 14 let jsem součástí vedení města v úrovni ORP. Se stavebním úřadem přicházím do styku, byť je to přenesená působnost státu v tom smíšeném modelu, poměrně pravidelně.

Jako představitel města se snažím naslouchat obtížím, které tam jsou. To byl i důvod, proč jsem požádal paní vedoucí stavebního úřadu z Teplic, aby přijela do Senátu názorně ukázat to, jak se s tím nepracuje, než pracuje.

Nyní k tomu 119. usnesení, které přijal jednomyslně VUZP na 23. schůzi, která se konala, vlastně byla přerušena 14. a konala se včera 20. srpna 2024.

K aplikaci nového stavebního zákona v praxi, na základě předcházejících jednání výboru, získaných průběžných zkušeností z přípravy i po spuštění aplikace nového stavebního zákona k 1. 7. 2024 a po předcházející rozpravě výbor konstatuje, že aplikace nového stavebního zákona, resp. digitalizace stavebního řízení, vykazuje zásadní nedostatky a závažné chyby, které neumožňují řádné fungování stavebních úřadů, resp. efektivní správu stavebních projektů. Považuje za nezbytné, aby ministerstvo pro místní rozvoj zvážilo následující doporučení – urychleně určit krizového manažera při ministerstvu pro místní rozvoj z důvodu špatné a neefektivně fungujícího integrovaného systému stavebního řízení a Portálu stavebníka. K tomuto bodu, jak již jsem předeslal, pokud ztroskotala příprava do doby účinnosti, pak musí nastoupit krizové řízení, když to nefunguje v době, kdy to fungovat má. Proto se odkazujeme na někoho, kdo si to vezme opravdu jako krizový manažer pro křídla. Ať to bude pan ministr nebo někdo jím pověřený člověk, musí umět krizově řídit současnou situaci.

Zároveň zadruhé ustavit pracovní orgán ministerstva pro místní rozvoj s účastí zástupců stavebních úřadů na úrovni obce s rozšířenou působností, České komory architektů, sdružení tajemníků městských a obecních úřadů a samozřejmě mohou si přizvat kohokoli. Tady to je totiž zvláštní paradox, kdy bych očekával, že v rámci příprav za ten poslední rok, tři čtvrtě roku, si ministerstvo přizve právě lidi, kteří s tím každodenně pracují, a bude s nimi konzultovat, jak to má fungovat, jaké má být to prostředí, jaká má být architektura toho, jak s tím pracovat atd. Nebo bych se mohl také domnívat, že ministerstvo si při tvorbě digitalizace vezme třeba vzor ze systému, který používají stavební úřady v současnosti, a funkcionality, které jim ulehčují práci, bude implementovat nějakým způsobem, funkcionality, do toho nového systému. Ovšem to, co jsme všichni viděli minulý týden, z toho se nestalo vůbec nic. Moment, kdy úředníci jsou x let zvyklí na to, že pokud něco někam zadají, propíše se jim to do ostatních dokumentů nebo dalších složek, měsíc a 14 dnů po spuštění systému to v novém systému pokaždé přepisují, tak je asi něco špatně.

To znamená, předpokládám, že chyba je v zadání pro tvorbu vůbec toho systému, protože asi ta IT společnost vždycky vychází z toho, co po ní někdo chce, a to pak nějakým způsobem programuje. Pokud to nevěděla, pak vzniklo to, co jsme mohli vidět, kdy textový editor na úrovni T602, který všichni známe, protože je nám 40+, tak používají v novém systému. Obdobu takového. Šestistránkové zdůvodnění ke stavebnímu rozhodnutí si mohou prohlédnout maximálně na polovině stránky A4. Uživatelsky šílené! Víte, jak to dělají? Dají si to do toho původního systému, tam si to nechají napsat, protože tam jim to všechno se předpřipraveně vyplňuje, pak to překopírují. Takto ulehčuje nový systém stavebního řízení práci našim úředníkům a zrychluje stavební řízení. Paradoxně, pan ministr zmínil v jednom svém prohlášení, že vlastně nevěděli při tvorbě toho nového systému, kde je ta pomalost toho stavebního řízení. Díky implementaci digitalizace jsme se to dozvěděli. Teď už je ve stavebním řízení stoprocentně, protože se zastavuje.

Další bod. Ověřit, zda v sobě výše uvedené systémy nenesou kritické chyby, a toto verifikovat nezávislou osobou. Myslím si, že ten systém vykazuje tolik chyb, že by se na to měl opravdu podívat specialista a říct, jestli jsou některé ty chyby překonatelné, jestli tam opravdu není kritická chyba, která, abychom se k ní nedostali za měsíc po úpravách a řekli: Ale toto už nedokážeme nějakým způsobem změnit. Možná i v rámci toho krizového řízení se opravdu zaměřit na to, jestli tam není nějaká kritická chyba na budoucí funkčnost toho systému.

Myslím si, že je zapotřebí podrobně popsat aktuální stav, pojmenovat nedostatky a představit konkrétní plán a hlavně časový harmonogram jejich řešení. Konec srpna, který stále slyšíme, dobře, budou šablony, bude nějaké automatické propisování, ale některé záležitosti se určitě stihnout nevyřeší. Myslím si, že vláda by měla jasně požadovat po ministerstvu nějaký harmonogram, nejenom z toho důvodu, abychom věděli plán, ale i z toho důvodu, abychom dokázali přesvědčit úředníky stavebních úřadů, aby si rozmysleli výpovědi, které mají sepsány a chtějí je podávat, jestli už je nepodali.

Dále předložit metodiku, manuál pro případy, kdy se postižené subjekty budou domáhat škod za nesprávný úřední postup, např. žaloba proti nečinnosti, díky tomuto nefunkčnímu systému, protože ten může způsobit, že v rámci lhůt nebude úředník moci udělat úkon, následně žadatel, stavebník se může domáhat toho, že není úřad činný.

Dále nastavit vhodný operativní způsob komunikace nedostatků z došlých podnětů v účinné formě helpdesku či webových stránek a podobně, kde by byly přehledně a časově kategorizovány jednotlivé podněty, dotazy dle stavu vyřízení řešené oblasti tohoto systému a navržených řešení. Ta komunikace masivní ze stran úřadů, stavebníků a podobně v podstatě není nikde zformována, je velice nepřehledná. Samotné stavební úřady se v ní nevyznají. A to už nechci opakovat to, že na jejich dotazy je zvláštním způsobem odpovídáno, spíše neodpovídáno, s velkým časovým prodlením, někdy vůbec. Je paradoxem, že pan ministr, z jeho slov, já nechci z toho dělat politikum, protože tady jde o praktickou věc, je zástupcem strany, která má perfektně vymyšlený systém komunikace na svém fóru, ale komunikaci v rámci ministerstva vnitra evidentně nezvládá.

Za sedmé. Vytvořit jednoduchou a funkční metodiku, manuál, návod k používání systému ISSŘ a zajistit její distribuci všem úředníkům stavebních úřadů a dotčeným orgánům, vč. zajištění dostatečné kapacity na osobní i online proškolení. Několikrát jsme slyšeli, jak jsou všichni proškoleni, ujišťování veřejnosti z úst pana ministra.

Jaká je realita? Popsal ji výborně vedoucí stavebního úřadu z Teplic. Ta realita je taková, že ten manuál, který k systému obdrželi, by se dal popsat jako: Tady máte systém. Jako hrnec, chytrý hrnec, který umí uvařit, i když nejste kuchař. Tady máte čudlíky, kterými se to zapíná, vypíná. Ale návod na to, jak máte uvařit svíčkovou, ten už vám k tomu nedáme. To znamená, umíme to zapnout, víme, kde se to vypíná, ale jak tím máme projít k cíli, bez šance. Ale protože stavební úřady v ČR opravdu, klobouk dolů před nimi, se nespoléhaly na ministerstvo, udělaly si vnitřní skupinu komunikační na Facebooku, a díky této komunikaci a z pokusů – pokus omyl – si vytvořily vlastní manuál používání systému, který jim předložilo ministerstvo. Tak to už samo o sobě vypovídá, jak dalece jsou proškoleni a jak dalece máme šikovné úředníky, protože si dokázali vytvořit vlastní manuál minimálně pro to, aby neopakovali chyby, že šipka zpět není krok zpět, ale že vyskočí z celého okna a z celého systému a tak dále. I tyto základní manuály úředníci stavebních úřadů do dnešních dní neobdrželi.

Za osmé. V koordinaci s dalšími resorty urychleně řešit účinné zapojení dotčených orgánů státní správy do systému.

Za deváté. Připravit postup ověření správnosti, hospodárnosti, efektivnosti a účinnosti vynaložených veřejných finančních prostředků u jednotlivých systémů. My se dnes nedokážeme asi dopídit toho, jestli chyba je u IT, byla špatně vybraná firma, nebo chyba u zadání atd. Je evidentní, že chyba je zásadní, a je třeba zjistit, kde a kolik tato chyba nás bude stát.

Zajistit metodiku a funkčnost vydávání jednotného environmentálního stanoviska, tzv. JES. Vím, že je to trošku mimo toto, ale ono to s tím dost souvisí, protože v rámci JES jsme trošku zapomněli na to, že při tomto zjednodušení jsou města, která mají památkovou zónu, jsou města, která mají třeba lázně. Takže dnes životní prostředí v rámci JES udělá JES, k tomu dostane závazné stanovisko od památkářů a ještě závazné stanovisko od lázní a pak udělá koordinované stanovisko. Někdy nemáme domyšlené ty postupy.

Prověřit možnost spuštění duálního systému spočívajícího v bezodkladném hledání takových legislativních kroků, které by vedly k přerušení účinnosti nového stavebního zákona či umožnily fungování starého i nového stavebního zákona za účelem vytvoření časového prostoru pro doladění a precizaci systému digitalizace stavebního řízení. Popíšu jednoduše. Nejsem legislativec, ani ústavní právník, to je otázka na ministerstvo, které má k tomu aparát. Zdali by opravdu v současném stavu kritických chyb a nefunkčnosti nebylo lepší v určitém režimu legislativní nouze, protože hospodářské škody můžou být opravdu velké, zastavit účinnost současného stavebního zákona, tzv. nového stavebního zákona, novelizovat ho nebo spustit starý zákon, ten nový nechat v platnosti, aby se na něm mohlo pracovat, a odsunout účinnost třeba o rok. Mimochodem, v únoru jsem docela hlasitě mluvil o tom, už v únoru letošního roku, že ta připravenost a ty chyby a ty hrozby jsou tak velké, že bychom si tu účinnost měli rozmyslet a zkusit prohnat legislativou změnu tohoto zákona, jeho účinnosti, od 1. 1. 2025. Bohužel, tehdy to bylo kritizováno i ze strany Poslanecké sněmovny. Ministerstvo popíralo, že by byl nějaký problém, že všechno naběhne, jak má. Škoda ale, aspoň toto jedno kdyby jsem si dovolil, byť, pozdě bycha honiti.

Navrhnout taková přechodná ustanovení a období, která by umožňovala kolaudovat stavby povolené před účinností nového stavebního zákona podle původního znění zákona. Vznikají paradoxní situace, vážení kolegové. Před 30. 6. byla možnost, že si někdo podal žádost o stavební povolení na rodinný dům, stavební úřad zhodnotil, že ano, můžeme povolit, a dokonce že nemusíme kolaudovat, že rovnou půjdeme do užívání, přidělíme číslo popisné. A je na stavebníkovi, jeho odpovědnosti, že bude užívat danou nemovitost. Tak to bylo povoleno. Teď si představte, že stavebník začal stavět a bude podle nového zákona kolaudovat. Ano, slyšíte správně, kolaudovat, protože možnost užívání stavby tam není, musí zkolaudovat. Není to rozpor, není to ta retroaktivita, kdy novým zákonem vstupujeme do toho původního, a měníme správní rozhodnutí, protože není jiná možnost?

Další bod. Prověřit praktičnost a efektivnost všech příslušných vyhlášek, např. vyhlášky 131/2024, o dokumentaci staveb, kde doporučujeme například doplnit v § 1 písm. h) dokumentaci skutečného provedení, která nám nějak zmizela. Všichni, kdo jste na samosprávách a děláte opravy silnic, rekonstrukce, a žádáte o stavební povolení, protože potřebujete rozpočet do soutěže, děláte realizační projekt. Ovšem pokud jste stavebníkem soukromým, uděláte si projekt ke stavebnímu povolení a začnete stavět. Doposud praxe byla taková, že na konci té stavby projektant vám vyhotovil projekt skutečného provedení, který vzal ten stavební úřad, ten úředník při kolaudaci, a zkontroloval, jestli to tak je. Ale věděl, že je tam garance od toho projektanta, že toto provedení je v pořádku. Jak to bude po novu? Projekt starý tři čtvrtě roku, rok, postavilo se, ten úředník, který ponese odpovědnost za tu kolaudaci, půjde na stavbu a bude muset, protože nemá srovnávací projekt o skutečném provedení stavby, všechno přeměřovat? Bude muset hodnotit, jestli konstrukce jsou takové, jaké jsou, protože za to nese odpovědnost? Nemá projekt, který by za to nesl odpovědnost. Bude ta zodpovědnost na něm? Dokážeme si představit, jak dlouho bude taková kolaudace probíhat, pane ministře? Několik hodin, několik dní, několik týdnů? Zrychlíme kolaudování? Zrychlíme výstavbu? Nemyslím si. To je jedna vypuštěná část z prováděcí vyhlášky.

Za čtrnácté. Předložit urychleně návrh úprav legislativy nového stavebního zákona, příp. souvisejících zákonů řešících nejzávažnější problémy, především § 34a zákona o navrácení působnosti povolování bytových domů a souboru staveb před novelou zákona č. 126. Popíšu jednoduše. Jsou to soubory staveb, které přešly z nižších úrovní stavebních úřadů na úřady ORP. Soubor staveb, představte si rodinný dům a čističku odpadních vod, což je jednoduchá stavba, která se doposud bez problémů povolovala na nižších úrovních. Teď už ani náhodou! Teď už všechno na úrovni ORP. Informoval jsem o tom pana ministra v únoru, že to... Jen v ORP Teplice je to navýšení zhruba o 200 nových případů. Plus ten nával, který nám potom došel v červnu. Ten úřad na to není připraven. Zároveň nevím, co budou dělat ti úředníci na těch jedničkách a dvojkách, když toto nebudou dělat, i tyto jednoduché stavby. Takže tam nám budou opouštět úřady? Nějaká část možná jich přejde na to ORP, možná se na to spoléhá... Zároveň na úřadech ORP z toho přetížení, i když bude ten systém fungovat, jenom to navýšení agendy, budeme muset přijímat úředníky. To je další součást, která není součástí toho usnesení. Víte vy, jaká jsou kritéria přijímání na stavební úřady? Myslíte si, že s těmito kritérii jsme schopni za tabulkové platy někoho sehnat? Byť jsme nedávno rozvolnili osobní příplatky z 50 na 100 %. Mimochodem, na stavebních úřadech už se i s tím limitem osobního příplatku 50 procent používala tzv. výjimka, pokud se jedná o specialistu a odborníka, tak může být tento příplatek vyšší, protože jinak by nám ti lidé už dávno odešli. Nezaplatíte je! To znamená, neseženete je. Navrhoval jsem panu ministrovi na našem výboru, aby se zamyslel nad úpravou kvalifikačních kritérií přijímání na úřady. Ať je to středoškolák, dnes to může být středoškolák, ale musí mít tři roky praxi ve stavebnictví. Pokud ji má, tak ho soukromý sektor zaplatí možná dvojnásobně než na úřadě. Aby to byl středoškolák, kterého si může vychovat ten úřad. Ať si udělá praxi na tom úřadu. Ale to možné není v současnosti! Ať vymyslí ministerstvo pro místní rozvoj, ať úřady stavební si vyberou středoškoláka, toho si vyškolí, a ať třeba udělá podmínku, že do 2 let musí složit zkoušku u ministerstva pro místní rozvoj, že je referentem způsobilým pro stavební řízení nebo nějaký druh stavebního řízení. Dnes nemáte šanci ty lidi tam dostat. Musí mít praxi. Vysoká škola, minimálně bakalářského, stavebnictví, architektura, právo. To bez šance, to si řekněme na rovinu. Druhá kategorie je vyšší odborná s 2letou praxí, nebo maturant s 3letou praxí. Bez praxe, bez šance. Všichni, kdo mají dnes praxi ve stavebnictví, tak se o ně přetahují ty firmy. Nemáte šanci dostat ty lidi ani k výběrovému řízení na úřad. Proto v tom kontextu mluvíme o tom, jestli soubory staveb opravdu mají být nastaveny tak, jak jsou nastaveny, protože jsou další hrozbou ještě vedle nefungujícího systému stavebního řízení.

Dále doporučujeme Senátu PČR projednat, schválit návrh usnesení, výbor pověřil mě, abych plnil roli předkladatele, pana kolegu Bazalu, aby byl zpravodajem, a pana předsedu výboru, aby předložil toto usnesení plénu Senátu.

Závěrem bych rád řekl, že kdybychom měli mluvit o všech aspektech, možná bychom tady byli déle než u korespondenční volby, což nechci korespondenční volbě upírat. Ale každopádně bych chtěl poděkovat a opravdu upřímně úředníkům stavebních úřadů a požádat je o výdrž, protože v moment, kdy se začnou rozpadat, pane ministře, stavební úřady, budete moci mít fungující cokoli, ale ty lidi už tam nedostanete. Ta hrozba tady prostě je! Jenom než jsme se vrátili minulý týden do Teplic s paní vedoucí, druhý den měla na stole výpověď jedné z úřednic. Myslím, že kolega Paparega říkal, že tam mají dvě výpovědi v Mostu. Nemyslím si, že si v současném stavu můžeme dovolit to, aby kvůli neschopnosti schopní opouštěli místa, která potřebujeme pro rozvoj naší ekonomiky.

Další hrozbou jsou hospodářské důsledky, dotační důsledky, protože k dokončení čerpání dotace potřebujete kolaudaci, k podání žádosti o dotaci potřebujete stavební povolení ještě vedle projektu.

Zpět k úředníkům, stavebníkům, projektantům, široké veřejnosti a všem dotčeným: Prosím, vydržte. Prosím, vydržte, protože pokud tato země má nějakým způsobem pokračovat v nějakém svém projektovými, tak to bez vás nedokážeme. Žádám vás, pane ministře, abyste opravdu začal více intenzivně pracovat, komunikovat a rozvíjet to, co jste započal. Obávám se však, že bez změny nového stavebního zákona a zásadních změn v tom systému se v nejbližších dobách nedobereme k nějakému významnějšímu posunu, vyjma toho, že od tohoto nebo příštího týdne bude více šablon v systému. Děkuji za vaši pozornost.

Místopředseda Senátu Tomáš Czernin:  Já vám také děkuji, pane senátore. Prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Nyní určíme zpravodaje. Navrhuji, aby se jím stal pan senátor Josef Bazala, kterého se ptám, zda se svou rolí souhlasí? Souhlasí, děkuji. O tomto návrhu budeme hlasovat.

V sále je v tuto chvíli přítomno 68 senátorek a senátorů, počet potřebný pro přijetí návrhu je 35. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v okamžiku hlasování č. 19 se z 68 přítomných senátorek a senátorů pro vyslovilo 43. Návrh byl přijat. Pane kolego, gratuluji. Ptám se, zda se k tomuto vyjádření chcete, tedy usnesení chcete vyjádřit?

Senátor Josef Bazala:  Vážený pane předsedající, pane ministře, já bych chtěl jenom poděkovat za důvěru, že jste mě nechali zpravodajovat zrovna tento tisk jako takový. Na druhé straně myslím si, že by mělo zaznít alespoň, protože návrh usnesení tady byl již přednesen a máte ho v tiskové podobě, tak ho nevnímám, že bych se měl k němu déle vyjadřovat. Přesto mi dovolte aspoň stanovisko zpravodaje. S tím, že dlouhodobě podporuji digitalizaci státní správy a jejích orgánů.

Bohužel nově schválený stavební zákon je nefunkční, pomalý a vykazuje obrovské množství chyb, které pracovníkům stavebního úřadu komplikuje jejich práci. Nově schválený stavební zákon účinný od 1. 7. 2024 zdaleka nedosahuje očekávaných cílů a je nutné okamžitě přijmout potřebná opatření, tak, aby nedošlo k hospodářským a ekonomickým ztrátám.

Zpravodaj se plně ztotožňuje s řešením, kdy se vrátíme před datum 1. 7. 2024, abychom zajistili funkčnost a efektivitu stavebních úřadů. Doporučuji digitalizaci stavebního zákona zavádět postupně, abychom ho plně aplikovali nejpozději k datu 1. 7. 2025. Děkuji.

Místopředseda Senátu Tomáš Czernin:  Děkuji vám, pane senátore, prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával všechny návrhy, abyste se po skončení rozpravy mohl vyjádřit. Nyní otevírám rozpravu. Písemně jsou přihlášeni pan senátor Michael Canov a pan senátor Petr Vícha. Prosím tedy pana senátora Canova.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane ministře, vážený předsedající, kolegyně, kolegové, já jsem strašně rád, strašně rád, že se VUZP zabýval, kromě samostatné digitalizace, i dalšími nešťastnými aspekty stavebního zákona. Dovolím si odcitovat bod 14 jeho usnesení. Zní takto: Předložit urychleně návrh úprav legislativy stavebního zákona, případně souvisejících zákonů, řešících nejzávažnější problémy, především paragraf 34a zákona o navracení působnosti povolování bytových domů a souboru staveb před novelou v zákoně č. 126/2024.

Je pravdou, že v této záležitosti má i Senát máslo na hlavě, když jsme většinově schválili návrh zákona, kterým se mění zákon č. 211/2000 Sb., o Státním fondu podpory investic, a tak dále a tak dále, kde byly ty změny schovány. Stalo se tak 17. dubna. To je vlastně čtyři měsíce.

Já osobně to považuji za kardinální problém. Jednak vlastně tím zmizí to gros z těch dvojek, protože to je jediný, kdo to řeší, ty stavební úřady, a umí to. A naopak se tím přehltí trojkové úřady, které tím budou zavaleny. Já i vím, že předseda našeho klubu coby starosta Vrchlabí říkal, jak budou muset řešit věci ze Špindlerova Mlýna apod. Takže já bych byl strašně rád, kdyby ministerstvo tento bod 14. z usnesení výboru VUZP nepodcenilo. A skutečně to vzalo vážně a postaralo se o to, aby se to vrátilo. A dvojky mohly dělat skutečně to, co umí, to znamená mimo jiné i bytové domy a soubory staveb, což je každý rodinný barák, baráček, baráčíček, u kterého stačí, aby byl septik nebo něco obdobného. A už by spadal pod soubory staveb.

Děkuji za vyslyšení. Dopředu děkuji panu ministrovi, že mě dobře poslouchá, protože nemluvím za sebe, ale myslím si, že mluvím vlastně za všechny stavební úřady, přestože jsem samozřejmě s drtivou většinou z nich nemluvil. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Tomáš Czernin:  Také vám děkuji, pane senátore. Prosím pana senátora Petra Víchu.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane místopředsedo, pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, už od rána jsem cítil jistou nervozitu. Všichni se ptali, jestli budeme a jak dlouho mluvit ke korespondenční volbě. Ale myslím si, že to je důležitá věc, ale mnohem důležitější je, aby fungovaly stavební úřady. Myslím, že je zbytečné pociťovat tu záležitost jakýmkoliv způsobem politicky. Ostatně já, jako poslední sociální demokrat v celém parlamentu, určitě tu věc vyřešit nemohu.

Naštěstí se pár lidí dalo dohromady. Není náhodou, že to byli právě lidé z výboru pro veřejnou správu a životní prostředí. Přišli s tím, abychom tuto záležitost tady projednali a navrhlo se usnesení Senátu. Pevně věřím, že Senát bude natolik moudrý, aby to usnesení přijal. A že vláda, jestli bude moudrá, to nevím, ale hlavně, aby byla zodpovědná a přijala nějaké opatření, protože tady vůbec nejde o politiku, ale o to, aby skutečně se nám nezadrhla tato záležitost.

Dovolte mi trošičku zabrousit do historie. Vystupoval jsem tady k zákonu, který předkládala tady tehdy paní ministryně Dostálová. To byla ta novelizace, nový stavební zákon. Senát 65 hlasy z 65 přítomných zamítl ten návrh zákona. Já jsem ho pak byl marně, to naše zamítnutí, hájit v Poslanecké sněmovně. Poslanecká sněmovna schválila tehdy tu novelu. Ta měla podobný základ jako tato aktuálně funkční novela. Ale měly se dokonce zrušit stavební úřady na obcích s rozšířenou působností. Měl vzniknout Státní stavební úřad.

Ke cti této vlády a pana ministra po volbách, oni říkali, že to udělají a udělali to, ten princip změnili, a já dnes říkám, spolu s lidovci – chvála bohu, že to tak udělali, protože mezi námi, to si přiznejme, kdyby měl tehdy vzniknout Státní stavební úřad, který by neměl ani lidi a stálo by to miliardy, tak by nebylo dneska funkční vůbec nic. Přiznejme si, že dneska přes nefunkční systém je to prací těch lidí na těch stavebních úřadech obcí, kteří se snaží, aby to fungovalo, protože jsou k tomu motivováni tím, aby ti lidé, jejich spoluobčané, viděli, že se něco děje a že to funguje. Jsme k tomu motivováni i my, starostové obcí, byť nezasahujeme do státní správy, ale chceme, aby to fungovalo. Tahle vůle, aby to fungovalo, vedla i náš výbor k tomu, abychom apelovali dnes na urychlené řešení.

Takže jestliže dostávám dotazy, jestli nebylo lepší schválit ten zákon tehdy a aplikovat ho tak, jak byl, říkám: Ne, ne, ne. Dobře a děkuji, pane ministře, to je ale jediné poděkování, které dnes dostanete, za to, tenhle princip byl překonán.

Na jaře náš výbor pro veřejnou správu a životní prostředí uspořádal podobné setkání jako teď minulý týden. Byli tam zástupci obcí, byli tam zástupci krajů, tajemníků, zástupci architektů, zástupci ministerstva pro místní rozvoj. Myslím si, že všichni, velmi odborně, varovali před tím, co může k 1. 7. nastat. Pan ministr řekl, že všechno se vyřeší. Minulý týden proběhlo podobné setkání v podobném složení, kde nám ti lidé ukazovali velmi odborně na obrazovkách, co všechno nastalo. Bylo to v podstatě přesně to, co jsme tehdy říkali, že pravděpodobně nastane. Nepopírám dobrou vůli ministerstva pro místní rozvoj ve věci aplikace toho zákona, ve věci digitalizace, ale je třeba si přiznat, že Úřad pro hospodářskou soutěž, pokud mám správné informace, shodil snad dvě výběrová řízení na IT zakázky, které to měly udělat. Pak se to dělalo na koleně. To já tedy přiznám se, že nevím, jak se dá dělat něco takto za miliony na koleně, to my na obcích neumíme, to bychom seděli, ale v pořádku. Koneckonců byly problémy i s aplikací těch zkoušek na střední školy atd., ale tam tedy, musím říct, to hrdinsky vyřešili ze dne na den. A všechna čest. Ale tady se to evidentně zatím nedaří.

Dokonce i pan prezident apeloval asi měsíc před účinností toho zákona, samozřejmě tím, že mu to říkali ti hejtmani a starostové, ale pan ministr si trval na svém, že to všechno zvládnou. Přiznám se, že to je věc, které já nerozumím. Protože kdyby měsíc před aplikací toho zákona v těch problémech, ve kterých to bylo, pan ministr řekl: Nepodařilo se vysoutěžit zakázky, není to dobře připraveno, nechci jít do toho rizika a zpochybnit možnost staveb po 1. 7., raději to pojďme opravit v legislativní nouzi... Myslím, že byla vůle napříč politickými stranami, tak bychom mu všichni zatleskali. Odložila by se účinnost a snad by se ty problémy vyřešily, i když po tom, co jsme na výboru viděli, jak to na těch obrazovkách neběhalo, tak si myslím, že ti ajťáci prostě vůbec nerozumí stavebnímu řízení. To je komplikované. Když ajťáci nerozumí stavebnímu řízení, jak mají vytvořit dobrý systém? Cítím, že nebylo komunikováno s těmi lidmi ze stavebního sektoru, protože to skutečně bylo katastrofa, když se ani nepropisují z katastru údaje atd.

Takže to je chyba, pane ministře, že jste to neudělal takto hrdinsky, neodpískal a neodložil, že jste tu odvahu neměl. Teď za to je třeba ale nést zodpovědnost.

To usnesení našeho výboru, ve kterém bylo 14 bodů, děkuji panu kolegovi Hanzovi, že to tady tak podrobně řekl, obsahuje jeden bod, se kterým jsem upřímně nebo ve který jsem upřímně důvěru neměl. A to je bod, že je třeba určit krizového manažera, který to vyřeší. Hierarchie ministerstva je – ministr, náměstci, vedoucí odboru a pak tam bude nějaký „pičmunda“, když to tak řeknu, který bude nazván krizovým manažerem bez jakýchkoliv pravomocí, a ten to všechno vyřeší? To přece není možné... To přece známe všichni z praxe, že takto to asi fungovat nemůže.

Já si osobně myslím, že jedinou věcí je spáchat harakiri a... A odstoupit. Umožnit někomu, kdo přijde nový a pokusí se s tím něco udělat, protože já mám pocit, že pan ministr je jediný, který ještě ten zákon brání, který si myslí, že to všechno funguje a bude fungovat, ale ono to nefunguje. První věc, aby to mohl někdo napravit, je, že si přizná, že něco nefunguje. Tak to prostě je v praxi. Až bude vystupovat pan ministr a řekne: Ano, uznávám, nefunguje to... Pak netrvám na tom bodu najít krizového manažera, protože když si uvědomí, že to nefunguje, pak může hledat řešení, jak by to fungovat mělo.

Já si obecně myslím – a teď zabrousím trošku do politiky, omlouvám se za to – že to je neštěstí té pětikoalice stávající, že každá strana něco chce. Pak se udělají takové ty kšefty – tak vám ustoupíme, uděláte stavební zákon, zákon o dostupném bydlení, Piráti budou spokojení, PET budeme zálohovat – lidovci budou spokojení. A pak vznikne pět blbostí, které stojí miliardy a nefungují. To si myslím, že dobře prostě není. A to je k řadám kolegů z vládní koalice. Já si jich velmi vážím. Jsem rád, že to byli oni, kteří spustili diskusi na tom výboru pro veřejnou správu, protože já, jako jediný sociální demokrat, to nevyřeším. Ale ta zodpovědnost je především na vás, takže já vám za to děkuji.

A teď už jenom pár bodíků.

Můj vedoucí stavebního odboru z našeho úřadu mi říkal, poslal jsem kolegovi Vystrčilovi ten případ, protože byl dotaz, pan předseda byl na tom jednání a ptal se na krizová místa toho zákona, že už 14 dnů nějaký případ jim tam zamrzl, něco klikli, zamrzlo jim to, tak už psal na ministerstvo, jak to odmrazit, aby ten případ mohl běžet. Odpověď zatím ještě nedostal. Ale teď na posledním školení pan Klán říkal, že tohle tlačítko nepoužívat, protože je nefunkční. Takže se obávám, že ten software prostě nějaká krizová místa má. Je třeba, aby se na to odborníci podívali. Konstatuji, že stavební úřady, samosprávné stavební úřady na obcích vždycky, z 95 %, dodržovaly 30denní lhůtu. Ten problém, který jsme tady zmiňovali, že kvůli tomu je třeba změnit všechno, protože jsme 156. na světě v délce stavebního řízení – a říkal jsem to i tehdy, když jsme tady zamítali ten návrh paní ministryně Dostálové, to není na stavebních úřadech. Teď už tedy ano, po spuštění toho vašeho systému, ale předtím to nebylo. Bylo to v délce získávání stanovisek pro ty projekty, a to zejména od státních úřadů. Získat něco od státních úřadů, to je komplikované, zdlouhavé, problematické, to je to, co zdržuje stavební řízení. Když máte všechno v pořádku a máte všechno, všechny podklady, ty stavební úřadů do 30 dnů to vždycky vydaly. I za starého zákona. Teď to nevydají, protože jim to nefunguje.

U nás asi o 200 % do 30. 6. se zvýšil počet podání těch, kteří chtěli využít stavebního zákona. Usmíval jsem se, protože mezi těmi podavateli byly i státní instituce, krajské instituce. Nikdo nevěřil, že bude fungovat nový stavební zákon. Měli pravdu. Podali to podle stavebního starého zákona, takže nějakou dobu se budou stavební úřady věnovat těm starým podáním. Snad je pak i nakonec, až bude nějaké tlačítko fungovat, zkolaudují. A bude to všechno fungovat.

Potvrzuji to – a padlo to i na jaře, když jsme měli to setkání – že nejsou lidi, kteří by splňovali kritéria, která jsou dána pro to, aby mohli pracovat na stavebních úřadech. Přestože si myslím, že středoškoláci proškolení následně by to zvládli. Ale ne, musíte být vysokoškolák stavebního směru, právního směru. A jinak prostě nemáte šanci splnit ta kritéria. Jestli ministerstvo pro místní rozvoj má nějakou možnost v této věci něco udělat, byl bych rád. Je to jeden z bodů toho usnesení výboru.

To, že jsme přidali na ORP práce z těch menších úřadů, to jsme všichni věděli, to si přiznejme, je to tak. To, že jsme to mohli ještě při té poslední novelizaci něco udělat, to si taky přiznejme, že jsme „zapinkali“.

Zvedli jsme poplatky, a to několikanásobně. Za to superkvalitní řízení stavební, které teď nejsme schopni vůbec provést, jsme zvedli poplatky.

Vůbec jsme dneska nezabrousili do problematiky územních plánů, které jsou teď mrtvé, protože bude třeba nejprve provést standardizaci, aby se mohly provádět další změny. Čili další komplikace a prodloužení těch řízení.

Já tedy apeluji na vás, kolegyně a kolegové, abychom přijali dnes usnesení Senátu, které je navrhováno.

V případě, že budou návrhy na nějaké úpravy, to je samozřejmě na zvážení, ale hlavně bych apeloval pak na vládu, aby s tím něco dělala. Uvědomuji si, že je to velmi komplikované, teď najít řešení, když už nový zákon vešel v platnost, nemůžeme si asi říct: Dobře, pojďme se ještě zabývat starým zákonem. To neumím říct, jak by se to mohlo udělat. Ale ta zodpovědnost je na ministerstvu a na vládě.

Milé kolegyně, vážení kolegové, je to pravděpodobně poslední vystoupení v tomto volebním období, toto mé tady, při všem respektu k volbám, do kterých teď jdu, tak bych vám chtěl všem poděkovat za velmi dobrou spolupráci, a to napříč politickým spektrem. Velmi si toho vážím. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Tomáš Czernin:  Děkuji vám, pane senátore. S přednostním právem je přihlášen pan místopředseda Jiří Drahoš. Připraví se pan senátor Jiří Čunek.

1. místopředseda Senátu Jiří Drahoš:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Já bych rád krátce přispěl svým pohledem na situaci kolem digitalizace stavebního řízení.

Musím říct, že moje zkušenost vychází primárně z mého senátního obvodu v Praze 4, ale vím taky o jiných úřadech stavebních. Jinak Praha 4 je jednou z největších obcí v ČR, takže asi si dovedeme představit všichni, jak velký má stavební úřad odbor, jak rozsáhlý je objem jeho činností. Právě na tyto velké úřady, stavební úřady, dopadají negativa digitalizace velmi výrazně. Myslím, že to tady zmiňoval už pan kolega Hanza. Přechází na ně řada činností z těch tzv. dvojkových úřadů atd.

Zdržím se kritiky samotného systému, říkám, nerad mluvím o něčem, čemu sám do detailů nerozumím. Vím, že se na zlepšování toho systému pracuje, ale přesto v závěru budu konstatovat, že usnesení zde nabízené podporuji.

Víte, já v té složité situaci spatřuji dvě hlavní rizika. O tom jednom už tady také částečně byla řeč. Zoufalý nedostatek zaměstnanců na stavebních úřadech. Teď nechci řešit, jestli to může být středoškolák nebo vysokoškolák. Prostě za tabulkové platy stavaře neseženete. Já tam vidím řadu lidí v předdůchodovém nebo důchodovém věku. Musím říct, z rozhovoru s nimi, že mnozí jsou z průběhu digitalizace a, kdybych to řekl eufemisticky, z ne vždy povedené komunikace ze strany ministerstva pro místní rozvoj natolik znechuceni, že uvažují o konečném odchodu do důchodu. Může se stát, že brzy budeme čelit nahromaděným žádostem o stavební povolení, které nebude mít kdo vyřizovat.

Druhé riziko, které chci zmínit, vidím jako dlouhodobé. Všichni se asi shodneme, že náš stát nebo země, o státní správě to platí samozřejmě dvojnásob, potřebuje digitalizaci v celé řadě oblastí, ať jsou to propojené registry pacientů, zavedení potřebného registru žáků a studentů, až po převedení dalších běžných úředních úkonů do toho online prostoru, jak to mají v okolních zemích. Mám ovšem reálnou obavu, že právě ta ne příliš šťastná nebo nešťastná situace, nastalá situace kolem stavebního řízení může vést k tomu, že se v příštích letech do digitalizace, do té potřebné digitalizace v jednotlivých oborech nikomu nebude příliš chtít podle hesla: Kdo nic nedělá, nic nezkazí. V situaci, kdy stojíme na prahu masivního využití umělé inteligence, nejen to, by se nám takový postoj a přístup mohl velmi vymstít.

Tolik mé dvě poznámky, jinak se plně ztotožňuji s návrhem usnesení Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Tomáš Czernin:  Děkuji, pane místopředsedo. Pan senátor Adámek nechce využít přednostní právo. Prosím pana senátora Jiřího Čunka, připraví se paní senátorka Jana Zwyrtek Hamplová.

Senátor Jiří Čunek:  Na úvod se mi chce říct: Zaplaťpánbůh za posledního sociálního demokrata, který tady je... Vážený pane předsedající, pane ministře, já mám jeden dotaz, a ten zní: Úřad pro hospodářskou soutěž do konce září vám dal lhůtu, abyste využívali výběrové řízení, které pak zřejmě budete muset opakovat. Chci se vás zeptat, jak toto rozhodnutí ÚOHS budete... Co vám to způsobí? To je první poznámka.

Přihlásil jsem se ve chvíli, kdy jsme ještě dokončovali zpravodajské zprávy. Řekl bych, že kolegové asi sdělili zcela všechno, takže nebudu natahovat toto jednání. Opakováním chyb, které tam jsou. Jistá je ale jedna věc. Jestliže slyšíme stále z úst pana ministra, že všechno bude dobré, že to už dodělají, slyšel jsem ho včera v médiích, že ještě dvě věci, šablon a tak dále, budou do konce srpna napraveny, já jsem přesvědčen, že když vezmeme ty stovky úředníků na stavebním řízení, jsou to v celé republice tisíce tedy, nikdo z nich neumí podle toho současného systému fungovat, tak je zřejmě chyba někde jinde, tzn. na tom, kdo ten systém spustil.

Rád bych znal ještě odpověď na druhou otázku, nejenom na ten ÚOHS. Jestli skutečně není možné přemýšlet o tom, co tady naznačil nebo spíše jasně řekl kolega Hanza, a to, jestli není skutečně čas na to, abychom tento systém ještě pozastavili, odložili účinnost nového zákona, jeli podle starého... Protože jde samozřejmě o občany, fyzické osoby, které nemohou stavět, mají úvěry, které budou muset přeúvěrovávat, potom možná i za jiných podmínek. Jsou tady dotační záležitosti, kdy máme skončit. To jsou stovky případů, které zřejmě vláda ani zákonem nemůže generálně označit tak, že všichni, kdo kvůli nefungujícímu stavebnímu řízení nedokončili stavby, ty dotace dostanou, protože to byste se museli domluvit s Bruselem a podobně. Těch věcí je opravdu moc. Jsou to ohromné miliardy, které jsou v ohrožení. Znal bych rád odpověď na to, jestli nepřemýšlíte skutečně, jakým způsobem v legislativní nouzi ještě de facto provést něco s účinností tohoto zákona.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Tomáš Czernin:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím paní senátorku Janu Zwyrtek Hamplovou. Připraví se pan senátor Raduan Nwelati.

Senátorka Jana Zwyrtek Hamplová:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážení kolegové. Budu stručná, protože úvodem musím říct, že tak dobré vystoupení jako pana kolegy Hanzy jsem tady snad ještě neslyšela. Ale já jsem tu nedlouho... Bylo to věcné, bylo to jasné, nebylo to emotivní, bylo to k řešení. Opravdu bych mohla podepsat každé slovo, které řekl, obdobně pana kolegy Víchy, takže nebudu opakovat to, co bylo řečeno.

Chtěla bych upozornit na dvě věci, protože mi to nedá. Úvodem poznámku, kterou řekli kolegové, konkrétně obecně, že nesmíme být rukojmí digitalizace. Já ji využívám, jsem ráda, když funguje, ale nesmí nás dokonce prostě paralyzovat, že stát je povinen zajistit státní správu za každých okolností. Pokud ji nezajistí, potom nese poměrně vážné důsledky. To, že potom nebudou lidi, stát nebude schopný zajistit státní správu, je opravdu těžké selhání. Ale to všichni víme.

Chtěla jsem upozornit hlavně na obrovské škody. Já už vím, jaké otázky nám píšou firmy, myslím nám advokátům. Mě už se ptají, když nepostaví halu, jestli jim stát zaplatí ušlý zisk, ptají se mě na úroky, obce se mě ptají, když budou muset vracet dotace, zda jim to zaplatí stát atd. Nejenom tedy nějaké opoždění, ale ušlé zisky, zmařené investice, dotace. To je jedna věc, že to mohou být skutečně miliardy. Není to zvláště v dnešní době legrace.

Chtěla bych upozornit také na to, co víme, kdo je stát, stát jsme my a náš rozpočet.

Jak říkám, oni už někteří prostě rezignovali i po tom měsíci a půl, říkají: My už to necháváme osudu. Najali jsme si ekonomy, počítáme škody. Odpovědnost státu je objektivní, tam se jí nemůže zprostit, pokud ten druhý prokáže, že stát selhal. To si myslím, že teď nebude zase tak složité.

V této souvislosti bych chtěla upozornit na jednu věc, o které jsem hovořila včera na výboru. Je nesmírně důležité, aby stát v zastoupení pana ministra zavčas a dobře uplatňoval škody po dodavatelích. Pokud oni udělali chyby, aby to nebylo tak, že my pokrčíme rameny a: Dobře, tak to spravte. My jsme vám asi dali špatné podklady apod. Je nesmírně důležité, aby zavčas to dílo, které bylo dodáno státu, bylo uplatňováno, reklamováno, aby vůči těm firmám byly vyvozovány důsledky, protože by bylo nesmírně špatné, kdyby za to mohli ti dodavatelé, a nakonec to zaplatil za rok, dva, tři stát, v těch souvislostech, o kterých jsem hovořila, které jediné tady nepadly. To jsem chtěla upozornit, aby stát zavčas upozorňoval na ty škody. Chtěla bych, aby to bylo v zápise z tohoto zasedání, že ministerstvo na tu okolnost bylo zavčas upozorněno.

Jinak jsem našla při tomto všem na tom jedno pozitivní, ráda bych to zmínila. Jsem velmi ráda, že jsme v této souvislosti, a doufám, že nám to zůstane, jednali velice věcně, profesionálně, o věci, úplně jsme zapomínali na nějaké přípony, na nějaké stranické příslušnosti. Sešli jsme se a řešili jsme to, jak na radnicích, na výboru bylo hlasování jednomyslné. Takto bych si představovala, že bychom měli jednat i o ostatních zákonech. Doufám, že nám to zůstane chronicky.

Jinak jsem, říkám, chtěla úvodem říct, že skutečně jsem si se zájmem poslechla to první vystoupení.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji, paní senátorko, zároveň vás všechny zdravím. Poprosím pana Raduana Nwelatiho, aby se ujal slova. Připraví se pan senátor Pavel Fischer.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já jsem částečně vystoupil už při tom minulém bodu k tomuto bodu, a to proto, že jsem chtěl zdůvodnit, proč nepodpořím tu změnu v registrech.

Teď k tomuto bodu.

Ten systém digitalizace je absolutně nefunkční. Nefunguje to, řízení nefungují, nefungují ani ta podle nového zákona, ani ta podle starého, protože když někdo podal ještě žádost o stavební povolení podle starého, my teď potřebujeme vyjádření například od hygieny, která se k tomu má vyjádřit. Ta řekne, že žádný papír papírově nedá, že to musí být v systému. Když to do systému nejde zadat, prakticky ten papír nedostaneme. Kolaudovat nemůžeme. Ani nemůžeme dělat stavební povolení jako takové.

Další problém je například, právnické osoby nebyly schopny podat žádost o stavební povolení. Musela se používat identita zaměstnanců té firmy, aby se vůbec do toho systému dostali a mohli tam něco přihlásit. To už, jestli se nepletu, bylo odstraněno. Takhle bych mohl de facto tady jmenovat jeden příklad za druhým.

Obávám se, že to nejde odstranit, nejde to zlepšit ani během několika měsíců, ne do konce srpna, ale několik měsíců to bude trvat, než se toto odstraní, než to začne fungovat.

Co se týká toho, že přešly stavby, řekněme, rodinných domků nebo soubor staveb a tak dále z dvojek na trojky, to je pravda, s tím bychom si ale hravě poradili. My jsme to udělali tak, že jsme se domlouvali s těmi dvojkami, že tam zaměstnanci zůstanou, budou to dělat pod naší hlavičkou, my jim za to de facto budeme platit, poneseme tu zodpovědnost za ně. Ale problém je, že ani oni se do toho systému nedostanou. To znamená, je to absolutně nefunkční. Co to způsobí? Způsobí to zaprvé, že odejdou zaměstnanci, a nejenom ti, kteří jsou před důchodem nebo de facto v důchodovém věku, chtějí odejít všichni, protože oni i tak tu práci, když to fungovalo, měli komplikovanou, těžkou. Teď je to mnohem horší. Ti lidé, kteří tam chodí, chtějí podat žádosti, komunikují s nimi, protože to nefunguje, jsou více agresivní. To je první problém. Druhý problém jsou hospodářské škody, které vzniknou. Tady o nich bylo řečeno. Jsou to dotace, žaloby, které ty firmy budou podávat na stavební úřady a na stát jako takový, jsou to ty věci, například teď nejde udělat změna stavby před dokončením, protože to taky máte nahlásit na stavební úřad před tím, než to zahájíte, aby eventuálně vám řekli, jestli to jde, protože pak když to neuděláte, tak to nejde zkolaudovat na konci. Ti, kteří mají úvěry, čerpají úvěry na základě toho, co prostavěli, tak jim teď ty stavby stojí, úvěry, to, co mají načerpáno, tak jim z toho běží úroky. To jsou všechno problémy, které tady vznikají. To je jenom, řeknu, setinka té skutečnosti, co jsem tady řekl. To je opravdu setinka. Těch problémů, kdybychom o nich hovořili, tak tady budeme několik dní.

Podle mě jediné řešení. Má to jenom jedno jediné řešení, a to je pozastavit účinnost, vrátit se ke starému stavebnímu zákonu. De facto připravit to lépe, proškolit ty lidi na to, otestovat ty systémy, že fungují, a pak to můžu zavést znovu. Říkám, moje osobní velká chyba je, že když tady, a to Hynek Hanza říkal, on byl ten, který tady diskutoval, pojďme to odložit, účinnost, od 1. 1. 2025... Musím říct, že já jsem byl jeden z těch, kteří uvěřili ministerstvu, uvěřili vládním zástupcům, kteří nás ubezpečovali, že bude všechno v pořádku, že se všechno stihne, a hlasoval jsem pro ten zákon. Byla to chyba. Myslím si, že ani ten rok, ale ani toho 1. 1. 2025 byla tehdy nedostačující doba na to, aby se to dalo do pořádku.

Proto apeluji na ministerstvo, aby našlo variantu, jak pozastavit novelu, aby se de facto jelo podle starého zákona, do doby, než začne fungovat, než bude prověřena, než bude nastavena správně, a pak můžeme digitalizovat. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Pavel Fischer. Připraví se paní senátorka Adéla Šípová. Prosím, pane senátore.

Senátor Pavel Fischer:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové. Řítíme se do průšvihu, 50 dní od zavedení nového systému a platnosti zákona systém stále nefunguje. Přitom tato země potřebuje stavět, nejenom velké investice, o kterých jsme tady dnes mluvili, nebo školy, školky, nemocnice, bydlení pro mladé nebo sociální byty. To všechno vidíme kolem sebe v našich obvodech.

Diagnóza problému je jasná: Systém nefunguje a my bychom se měli zaměřit na to, jaká je nebo jaká může být náprava. Chtěl jsem říct, že podporuji usnesení, které tady kolegové připravili, protože tam, kde by měl být právní stát, vidíme dnes právní nejistotu. Tam, kde by měla být jasná veřejná správa, funkční veřejná správa, tam vidíme dnes obavy z toho, aby se vůbec funkce těch základních služeb pro občany udržela v běhu. Tam, kde byla před 1. červencem určitá předvídatelnost rozpočtových nákladů, vidíme dnes, že nejenom miliardy z veřejných rozpočtů, ale i miliony z těch soukromých, jsou s otazníkem, protože nevíme, kdy se systém podaří zprovoznit naplno. Ty zprávy slyšíme všichni. Já jsem je slyšel nejdříve ve svém senátním obvodě, nechával jsem si ty věci podrobně vysvětlovat. Teprve to jednání, které jsme tady vedli minulý týden na VUZP, nám ukázalo hloubku toho problému, který řešíme. Chtěl jsem ocenit, že tam ministr s námi zůstal 90 minut, chtěl jsem ocenit, že kolegové přišli s nápadem tam mezi nás pozvat právě ty, kteří u obrazovek pracují jako úředníci. To, co jsme viděli z první ruky, ukázalo, že sice oni mohou znát zákon, oni vědí, co je potřeba, ale ten systém je nepustí, protože zkrátka je nepřehledný, nebo jsou tam věci, které ještě nejsou dořešeny.

Soudím, že vládu my v Senátu nenahradíme, ale máme ji kontrolovat. Chtěl jsem proto poděkovat za tuto zkušenost, protože to je zkušenost pro všechny velmi složitá a bolestná. Řekl bych, že je velmi potřebná.

Jsem připraven podpořit další kroky k tomu, abychom našli řešení. Cítím, že v tomto smyslu nám musí ukázat další varianty toho postupu právě vláda ČR. Děkuji za možnost tady vystoupit.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane senátore. Prosím paní senátorku Adélu Šípovou, připraví se pan senátor Miroslav Adámek.

Senátorka Adéla Šípová:  Dobrý den, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, milí kolegové, milé kolegyně. Já se domnívám, budu možná trošku osobněji... Domnívám se, že Ivan Bartoš udělal skutečně chybu, a ta chyba byla velká. Tou chybou je, že se do této akce odvážil jít, protože to neudělal dosud nikdo, a nikdo vlastně se nepustil do tak zásadní změny, jakou je digitalizace stavebního řízení.

Současná stavební řízení, domnívám se, že to z mediálního prostoru teď vypadá tak, jako kdyby dosud všechno fungovalo perfektně, stavební řízení byla rychlá a bezproblémová. Ale tak tomu přece není. Jsou stavební řízení třeba v Praze, která trvají 10 let, existují obrovské rozdíly mezi tím, kde stavíte. Je velký problém stavět v Praze, jsou obce, kde si postavíte velice rychle, protože i úřady jsou jinak personálně zajištěny.

Zazněl tady návrh věc odložit, nebo co jsme udělali špatně v minulosti. Tady jde o to, že se pan ministr snaží, já ho tady nechci úplně hájit, protože to ne vždy dělám, ale myslím si, že tady jsme přijali nějaký zákon, byla tady velmi plamenná debata o tom, kolik má stavebních úřadů být, máme jich teď 607, myslím si, že to je velmi decentralizovaný systém, který prostě teď přináší ty problémy. My se tomu musíme postavit čelem. Odvaha něco odložit, to podle mě není nic, co by bylo v pirátském DNA. Já jsem ráda, že se Ivan do toho pustil. Pokud by měl teď spáchat harakiri a nějakým způsobem odejít, tak by všechno padlo pod stůl. Neumím si představit, jakým způsobem bychom pokračovali v těchto věcech.

Věřím, že nám všem záleží primárně na tom, aby se stavební řízení zrychlila, aby netrvala 10 let, jako je tomu teď, věřím tomu, že na tom musíme spolupracovat. Návrh usnesení mě nevede k tomu přesvědčení, že bychom tady na půdě Senátu chtěli na tom spolupracovat, že bychom chtěli, aby se tento systém rozeběhl. Osobně bych Ivanovi přála, aby byl odvolán, ale protože mi víc záleží na této zemi, více si přeji to, aby ve funkci zůstal, aby stavební řízení zrychlilo, a to se bez digitalizace rozhodně nepodaří. Je potřeba tu rozjetou digitalizaci dokončit.

Dovolte mi jeden můj osobní příběh. Zaznělo tady, že systém je absolutně nefunkční, že hrozí kolaps... Já samozřejmě jsem zapřísáhlou odpůrkyní kumulace funkcí, tzn. nesedím na žádném obecním úřadě, nejsem ani zastupitelkou, byť jsem v posledních krajských volbách mandát získala, nesedím na žádném obecním úřadě. Nemám ty zkušenosti z každého úřadu. Ale mám osobní zkušenost, a to z minulého čtvrtka, kdy se mi podařilo zkolaudovat můj dům. Stavební úřad, který to kolaudační řízení provádí, jej provádí na základě podnětu, který jsem podala v Portálu stavebníka. To jsem provedla z mobilu, dosud to nebylo možné. Provedla jsem to z mobilu, velmi intuitivní, velmi uživatelsky přátelské prostředí mě dovedlo k tomu, že jsem podala žádost o kolaudační rozhodnutí. Dosud toto nikdy nebylo možné. Na závěrečnou kontrolní prohlídku přišel člověk, kterého jsem do té doby nikdy neviděla, to je pro mě ten cíl, aby to všechno probíhalo co možná uživatelsky nejpříjemněji. Zároveň také platí, že není potřeba vždy postupovat přes Portál stavebníka, v zákoně je i jiná možná varianta přípustná.

Nemyslím si, že ten systém je absolutně nefunkční, myslím si, že tam určitě některé funkcionality nejsou, plodí to problémy na straně úřadů, ale návrh usnesení, který máme na stole, mě nevede k přesvědčení o tom, že by nám na tom záleželo, aby se situace vyřešila. Domnívám se, že bychom se měli podívat na body, které v návrhu usnesení jsou, protože spoustu bodů, které jsou v něm zmíněny, už v průběhu předchozích dnů a týdnů bylo odstraněno, například zmiňované manuály, je to infolinka pro obecní úřady, která je nějakým způsobem teď více rozčleněna, tak, aby více fungovala obecním úřadům. Neříkám, že tam ty problémy nejsou, ale prosím, abychom se na to dívali opravdu věcně.

Děkuji vám.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, paní senátorko. Dalším přihlášeným je pan senátor Miroslav Adámek. Prosím ho, aby se ujal slova. Jan Sobotka neuplatňuje přednostní právo, tak se připraví pan Josef Bazala.

Senátor Miroslav Adámek:  Děkuji, pane předsedo, pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Jen krátce, protože toho bylo řečeno mnoho. Na začátek jenom, pane ministře, byť jsem za hnutí ANO, byl bych rád, kdybyste si poslechl i mě, co chci říct, byť jste říkal, že nebudete poslouchat opoziční stranu, hnutí ANO, protože měla 8 let stavební řízení a další, což s vámi souhlasím, a nic se neudělalo v této věci.

Jsem rád, že současná vládní koalice přistoupila k novelizaci stavebního řízení. Ta myšlenka je veskrze správná, i co se týká digitalizace. Zkusím určitě být věcný.

Jsem rád za to, že v rámci našeho klubu vystoupil i Petr Vícha, což, jak bylo řečeno, je poslední sociální demokrat, ano, na to jsem chtěl upozornit, aby když už, tak ty jeho myšlenky aspoň dopadly k vašim uším.

Co se týká na stranu paní senátorky Šípové, jsem moc rád za to, že, byť by se to mohlo zdát, Senát je složen z politických uskupení, zástupců politických uskupení, v této rovině, myslím si, že to bude následovat i v rámci korespondenční volby a v dalších věcech, já to vnímám tak, že nám jde opravdu o meritum věci, tzn. snažíme se na to dívat věcně. Opravdu chci odfiltrovat jakékoli politické vyjádření, pokud to jenom trošičku půjde, byť samozřejmě ten mediální prostor nějakým způsobem funguje. To, co tady zaznělo, v současné chvíli to vnímám jako zodpovědností vlády a pana ministra, aby s tou situací se něco udělalo, protože moc si vážím toho, že náš výbor VUZP zvedl toto téma a snažil se opravdu věcně upozornit na ty problémy, které v tom stavebním řízení nefungují.

Pan ministr, jak tam vystupoval, obdivoval jsem, jak byl až v určitém detailu všech těch procesů, za což na jednu stránku jsem ho mohl obdivovat, na druhou stránku si myslím, že on je ten, který by měl být tou hlavou, měl by mít ten tým lidí, kteří by to pro něj měli zpracovávat, kteří by si hlídali ty procesy, které jsou.

Těch 14 bodů, jak tady byly pregnantně vysvětleny panem senátorem Hanzou, za což mu moc děkuji, že opravdu se držel té roviny věcné, a všem kolegům, kteří tady vystupovali v rámci vystupování na výboru, opravdu jsme se snažili dospět k tomu, aby pan ministr dostal zpětnou vazbu, tzn. ne v osobní rovině, nějakými útoky, ale dostal zpětnou vazbu o tom, že ten systém nefunguje. Proto tam byli kolegové, zástupci stavebních úřadů, ORP, proto tam byli kolegové z krajských úřadů, proto tam byli zástupci sdružení tajemníků, kteří se dnes a denně setkávají s problémy, tou nefunkčností a tím, abychom to posunuli dál. Samozřejmě teď jsme v nějaké bezvýchodné situaci, opravdu v krizovém momentu, snažíme se najít to řešení, aby ten dopad byl co nejmenší, ale abychom nezastavili ten digitalizační proces a další prvky novely stavebního zákona, které cítíme jako prospěšné. Ale je potřeba se na to podívat a přiznat si, že něco nefunguje, a udělat ty kroky k nápravě. To jsem tam doposud zatím neslyšel. I v rámci harmonogramu, který byl, není teď podstatné, jestli tam budou fungovat jednotlivé utility, jednotlivé šablony a další, ale že nefunguje ten celek, to, co jsme vyžadovali, krásně to tam bylo řečeno, to tady chci zdůraznit. Nemůžeme jít níž, než doposud fungoval ten proces stavebního řízení.

To znamená, jestliže teď se zpracovával v určitém programu, nemůžeme se dostat zpět, to bychom mohli potom si říct, že dáme úředníkům ze stavebního úřadu psací stroje, tužku, papír. Je to velice těžký proces. Já jsem rád, že ten proces byl nějakým způsobem nastartován, ale na druhou stránku někdy je potřeba i přiznat chybu, prostě že nám nezafungovalo. Ta historie tady byla řečena. Vzít si z toho ponaučení a jít nějakým způsobem dál. Za to bych chtěl moc apelovat, byť ty návrhy, které tady jsou, budou těžko uchopitelné, to si prostě taky přiznejme. Vracet se, máme tady nějakou platnou právní úpravu, a teď jak z toho ven? Bude to velice, velice složité. Možná v naší historii ani nebude takovýto precedens. Ale nicméně je nutné k tomuto sáhnout, protože ten dopad v rámci stavebního řízení, to není jenom na ty samotné úředníky, ale je to na ty drobné domácnosti, na podnikatele a další účastníky těch stavebních řízení. Samozřejmě, jak už bylo řečeno, může to mít i dopad hospodářský, ekonomický. Já bych za to chtěl moc poprosit a samozřejmě i vyzvat pana ministra, aby ty kroky nastaly co nejdříve. To, jak sliboval, že ten systém bude spraven do konce srpna, já to úplně takhle nevidím. Nicméně budu mu držet pěsti, aby se to podařilo. Ale opravdu nestrkejme hlavu do písku, což si myslím, že pan ministr už nedělá. Bude se chtít snažit ty kroky napravit. Ale poslouchejme se vzájemně. Tohle už není politická věc, ale je to věc opravdu v té běžné rovině, v té věcné, toho dopadu na nás všechny. Moc si vážím, jak probíhá ta diskuse v Senátu a jak dokážeme i někdy tu politiku prostě upozadit a opravdu se bavit ve věcné rovině. Děkuji moc.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Josef Bazala. Prosím, pane senátore. Připraví se paní senátorka Hana Kordová Marvanová.

Senátor Josef Bazala:  Děkuji. Vážený pane ministře, pane předsedající. To je tak, když vám předřečník vypustí rybník. Já jsem chtěl mluvit k tomu tématu velmi podobně. Takže co bych chtěl zdůraznit? Všichni chceme digitalizaci. Všichni chceme digitalizaci. Jsme si vědomi toho, že digitalizace stavebního zákona není prostě jednoduchá záležitost. Myslíme si, že pro to máme taky všichni pochopení. Na druhé straně se na nás obrací spoluobčané, především firmy a samozřejmě pracovníci stavebních úřadů, že něco nefunguje, něco není dobře. Naší povinností je se k tomu vyjádřit a nějakým způsobem jednat.

Já bych ještě chtěl říci, když jsme připravovali to usnesení a vůbec debatovali na výboru pro veřejnou správu, územní rozvoj a životní prostředí, tak jsme si stanovili dvě věci, že to naše usnesení bude, pokud možno co nejpodrobnější, abychom tam vypíchli ty jednotlivé body. To reaguji tady na předřečnici, že je možné, že některé body už jsou, když to tak řeknu, za námi, máme splněno. Usnesení Senátu bude v uvozovkách „obecný“ apel na vládu, že tady vidíme problém, aby s tím něco dělala. Tak je to celé koncipované. Nakonec ani větší kompetence nemáme než to, co můžeme udělat. Takže to jsem chtěl nesmírně zdůraznit.

Na jednom z jednání zaznělo „krizový manažer“. Tady zaznělo, co to vlastně znamená apod. Můj výklad toho je takový, protože ministr má spoustu jiných povinností v rámci zákona atd., aby tady měl vyčleněného člověka, který prostě s tím nějakým způsobem pomůže. Strašně moc bych chtěl zdůraznit, že to opravdu není politikum. Za mě to rozhodně není politikum, ale je to to, že prostě máme nějakým způsobem problém. Částečně to zaznívá i v různých debatách v České televizi atd., kdy i někteří komentátoři říkají: Je před krajskými volbami. Budou senátní volby, tak prostě zvedáme to téma. Já to takto nevnímám a byl bych rád, kdyby to takto bylo i pochopeno. A ještě dokonce zaznívá jakýsi bojkot úředníků. Samozřejmě víme, že na těch úřadech jsou lidé mladší, rychlejší, někteří mají skutečně už třeba věk a mají s tím problémy. Ale každý úředník chce odvést tu svoji práci dobře, tak jak to je. A to, že na to bylo málo času a nebyl žádný program, kde by se to naučili nebo těch školení bylo málo, na tom si trváme. Já za sebe, kde jsme možná my udělali chybu, včetně výboru, to takto vnímám, jestliže jsme měli to únorové zasedání výboru, kde jsme měli, dejme tomu, stejné obsazení jako minulý týden ve středu, náš výbor už v té době měl přijmout usnesení, že se nám to nepozdává a že máme obavy, že nové digitální stavební řízení bude fungovat. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji. Další přihlášenou je Hana Kordová Marvanová, připraví se pan senátor Hynek Hanza. Já mezitím jenom pro pořádek dodávám, možná více pro pana ministra, že je v situaci, kdy jednací řád nepředpokládá, že mu bude uděleno automaticky slovo. To je všechno. Ani na konci, ani nikde jinde, protože není v roli navrhovatele. To znamená, pokud budete chtít slovo, pane ministře, tak se kdykoliv můžete přihlásit, ale musíte se přihlásit. To je všechno, děkuji. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Hana Kordová Marvanová:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, já bych se ráda vyjádřila k těm bodům usnesení. Jinak usnesení jako celek podporuji a považuji to za naléhavý problém. Byla by chyba, kdybychom se tomu nevěnovali. Senátoři vlastně mají přímý kontakt s lidmi ve volebním obvodu. I já ve volebním obvodu Praha 11, který zahrnuje další městské části, mluvím s lidmi ze stavebních úřadů. Problém to prostě je reálný, naprosto závažný.

Ale chci se vyjádřit k bodům toho navrženého usnesení, které se týkají legislativní části. Tady se mluví o tom, že podporujeme digitalizaci, že tady jsou problémy s tou firmou, se systémem, jestli je dobře funkční atd. Ale problém je v tom, že ta reforma zahrnuje nejen digitalizaci, zároveň zahrnuje i reformu toho řízení, zároveň neumožňuje, ten zákon bohužel byl takto schválen, myslím, že v tomto směru se to nedomyslelo, teď nevím, který legislativec to nedomyslel, že to postrádá dostatečná přechodná ustanovení, která by umožňovala to, co teď tady navrhujeme, aby po nějakou dobu existovaly vedle sebe oba systémy. Kdyby byla možnost nadále využívat starého systému a ten nový systém, tak by byl časový prostor vyladit ten nový digitální systém, včetně nových pravidel procesu. Ale tady to vlastně mělo fungovat, nový proces i digitalizace, v jednom momentě. Není divu, že to vlastně je havárie. Samozřejmě byla bych ráda slyšela, jestli je to špatně naprogramované, jsou tam chyby, že se vyvodí odpovědnost vůči té firmě, která – nevím, jakým způsobem byla vybrána, ale za to někdo může. Protože jsou jiné digitální systémy, které využívají, nebo firmy, které pracují pro různé, ať už to jsou velké municipality nebo ministerstva, úřady, soudy, ty systémy fungují. Není možné, aby měly takovéto závady. Chtěla bych, aby se tedy vyvodily z toho závěry. Čili nejen, že se to teď napraví, ale oni opravdu mohou vzniknout škody. Někdo, kdo se bude cítit dotčen, opravdu může vůči státu požadovat náhradu škody.

Chyby podle mně jsou i v samotném zákonu, problém je, to mělo být detekováno dávno, že tam ty chyby jsou. Tady některé jsou popsány, speciálně tedy v bodu 11 usnesení, kde se požaduje, aby ty systémy mohly nějakou dobu podle starého i nového stavebního zákona fungovat paralelně. To chce nějaké přechodné ustanovení. Mimochodem když se chystal nový občanský zákoník, ten se chystal velmi dlouho, precizně, obsahuje spoustu přechodných ustanovení, takže nenastal žádný karambol. Tady prostě to někdo podcenil z hlediska legislativy. Na prvním místě je to samozřejmě ministerstvo pro místní rozvoj, ale i legislativa.

Druhý bod, který je důležitý. Tady, já jsem na to byla speciálně upozorněna, máme to pod bodem 12, že ty stavby bude nutné kolaudovat podle nového zákona. Ale ony jsou povoleny podle starého zákona. Mám informace od architektů, kteří mi říkali, že to se prostě musí znovelizovat, protože nelze povolit podle starého, splnit podmínky podle starého zákona, a pak nebudou při kolaudaci ale splněny podmínky podle nového zákona. To znamená, že ty stavby, které byly povoleny nebo o ně bylo zažádáno před 1. 7. letošního roku, bude problém zkolaudovat. To zasáhne vlastně i ta stará řízení. Takže tento bod je velmi důležitý, že ho tady v tom usnesení máme.

Potom je to otázka praktičnosti všech prováděcích předpisů tedy vyhlášek, to tady zmiňujeme v bodu 13. V bodu 14 se včetně shrnuje, že by mělo ministerstvo nebo vláda tedy předložit urychleně návrh úprav legislativy nového stavebního zákona. To tady moc nepadlo ani při těch vysvětlováních, ať už to vysvětluje pan ministr, nebo třeba jeho pan náměstek Černohorský.

Včera jsem ho poslouchala v televizi v debatě, já jsem neslyšela, jestli teď hned se na ministerstvu ve spolupráci třeba s Legislativní radou vlády připravuje rychlá novela stavebního zákona, která toto bude řešit. Možná, že i další body. Protože ten legislativní proces, i když se velmi zkrátí, to není o tom, že se zprovozní IT systém od 1. 9. nebo od 1. 10., protože nevíme, která firma to bude dělat ještě, ale musí být přijat zákon. Bez změny toho zákona opravdu některé problémy nejsou řešitelné. Netvrdím, že za to může jenom pan ministr.

Vzpomeňme – já jsem nebyla tehdy v parlamentu, tak jsem to jenom sledovala vlastně jako právník a jako člen zastupitelstva Prahy, nejdřív byl zákon, který zpracovala Hospodářská komora pro ministerstvo pro místní rozvoj. Proti tomu byla vznesena spousta připomínek. Ale já jsem se podivovala nad tím, že ten zákon se chce přepsat v parlamentu. Potom se skutečně ten komplexní zákon nový přijal ve formě komplexního pozměňovacího návrhu, který byl načten v Poslanecké sněmovně. Já už jsem tehdy měla pochybnosti, s několika poslanci jsem o tom mluvila, jestli tedy jsou schopni vystihnout všechny problémy, které tam jsou, když to neprošlo klasickým připomínkovým řízením. Podle mně ten zákon má vady i proto, že ten legislativní proces neproběhl standardně. Znovu se vracím k občanskému zákoníku. My s ním, jako právníci, pracujeme. Velké dílo je to. Ale ono nemá vady. Nikdy jste nezaregistrovali, že by se něco zhroutilo, takže to jde. Určitě jsou i v Legislativní radě vlády na ministerstvech legislativci, kteří by s tím pomohli, takže ti by hned měli být zapojeni do té naprosto urgentní novely stavebního zákona plus prováděcích předpisů. Já bych ráda slyšela ve vystoupení pak pana ministra, jak je na tom domluven i s kolegy na vládě, aby to byla priorita, aby to bylo, nevím, během 14 dnů na vládě, nevím, potom v parlamentu, respektive v obou komorách. Třeba ve zrychleném čtení. Ale musí to být připraveno tentokrát kvalitně, že tam ty chyby už nebudou. Takže povolat ty nejlepší legislativce, které ta státní správa má. Nevím, jestli jsou teď jako na ministerstvu pro místní rozvoj. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji. Dalším přihlášeným pan senátor Hynek Hanza. Připraví se pan senátor Jan Sobotka.

Senátor Hynek Hanza:  Děkuji, pane předsedo, za slovo. Ještě jednou, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já chci jenom krátce zareagovat na váženou kolegyni Adélu Šípovou. Já s ní souhlasím. Komu čest, tomu čest.

Pan ministr měl odvahu zvednout poměrně velmi složitou materii. Možná jsme si ani on, ani úřad, ani celé ministerstvo nedokázali uvědomit, jak těžká materie to je, jak bude složité to všechno rozběhnout. Ale v moment, kdy opravdu několik měsíců se ze všech úrovní všech dotčených dozvídáme nebo slyšíme – máme tyto problémy, mohou být tyto problémy, všichni, oborové organizace, praktici nabízejí pomocnou ruku a vlastně až v tom krizovém stavu poučenosti jim jakoby se ty ruce setkají, že najednou tedy se fakticky jedná apod., to mi přijde trošku pozdě. Odvaha, komu čest, tomu čest, pane ministře, opravdu, nemám s tím problém vám poděkovat za vaši odvahu. Bohužel trošku mi tam chybí soudnost a odpovědnost. Nechat to dotáhnout do takovéhoto stavu.

Nyní jsme ve stavu, kdy to musíme řešit, protože, jak jsem zmínil v předcházejícím vystoupení, tady je nějaká časovaná bomba jako hrozící krize. Není to o tom, že já bych tady apeloval na to sundat ministra a nějakého nového apod. Apeluji na to: Pojďme opravdu zásadně to řešit.

Ale já z pozice senátora nemám jinou šanci než apelovat na vládu, aby začala vážně jakoby se zabývat tímto způsobem. To není o odvolávání, o personálních nějakých věcech, vůbec ne. Souhlasím. Pan ministr měl odvahu, našel ji, šel do toho, vicepremiér pro digitalizaci. OK, komu čest, tomu čest. Bohužel výsledek zatím není takový, jaký by si asi představoval i pan ministr. Nechci za něj mluvit. Víte, ono, pokud na těch stavebních úřadech doposud, když to budu parafrázovat, seděly šičky u šicích strojů, které bezvadně šily, ať už je poháněly nohama jako starou singerovku, nebo je měly napojené na elektrický proud, dostaly nový stroj a u něj, aby mohly šít, si musí do té jehly vsunout nit, a ta je tlustší než otvor v té jehle, tak se to v některých případech šikovným šičkám povede, že něco ušijí. Například v tom vašem případě. Ale většina těch šiček z toho bude docela zoufalá. Ten výkon bude velmi malý. V tom stavu jsme. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji, protože pan senátor Sobotka nezměnil názor, neuplatňuje přednostní právo, prosím, pane ministře, máte slovo.

Místopředseda vlády pro digitalizaci a ministr pro místní rozvoj ČR Ivan Bartoš:  Já vám děkuji za slovo i za váš čas. Já jsem využil výzvy pana předsedy Senátu, aby to nevypadalo, že se celým tím jednáním chci nějakým způsobem promlčet. Já bych zkusil zareagovat na ty věci, které doposud zazněly.

Předpokládám, že to ještě třeba vyvolá nějaké další dotazy. Já si myslím, že to, že se tím zabýváme na poli Senátu, je správně. Parlament ČR, tady je Senát i Poslanecká sněmovna, aby nehledě na to, jestli jsme strany koaliční nebo opoziční, prostě dohlížel na to, jestli ta vláda plní, co slíbila. V případě, že je s něčím nějaká objektivní nespokojenost, aby své výhrady sdělil. Proto si myslím, že i to usnesení, které vzniklo na výboru pro veřejnou správu, i ta slyšení mají svůj význam.

Já bych si dovolil krátce reagovat, protože s oběma usneseními jsem byl již předem seznámen, ale začal bych ještě trochu historicky.

Stavební zákon nebo rekodifikace – a budu se snažit být krátký, neboť jsem často kritizován, že zde mluvím dlouze a dlouze – rekodifikaci stavebního práva realizovala ministryně Dostálová v tom minulém volebním období. Jak tady správně zaznělo od paní senátorky Marvanové, celou dobu se to nějakým způsobem hrnulo. V momentě, kdy se tedy měl projednat ten stavební zákon ve sněmovně, objevil se návrh poslanecký pana poslance Kolovratníka, pokud se nemýlím, který nejenom že zbořil tu dohodu, která tam vznikala, ať už mezi profesními organizacemi, nebo mezi stavebními úřady, státem a jeho institucemi, a vlastně ji přepsal. Senát ji potom dle mého názoru zcela správně vrátil.

My jsme jako strany opozice proti tomuto vystupovaly. Může být lákavé představit si, že existuje nějaká státní správa, kde vy nahoře velíte a dole všichni kmitají, jak si ministr nebo nějaký představený úředník jako vám nařídí. Když si uvědomuji, jak těžká je ta formace ve stávajícím systému, představa, že budujeme jediný pilíř nejvyššího stavebního úřadu, který řídí celou tu správu, se všemi transformačními náklady a zároveň se mění zákon, je nerealistická. Myslím si, že jsme udělali správně, že jsme od toho upustili. Zároveň kromě jedné další výjimky by to bylo precedentní, protože máme přenesenou působnost, kterou vykonávají města a obce v České republice. Ten systém je známý.

Věc, kterou bych ještě zmínil na začátek. Samozřejmě odměňování zaměstnanců ve státní správě, ale i odměňování zaměstnanců na úrovni úřadů, platové třídy, vlastně vůbec možnosti, je tristní, a přiznejme si, že v některých oblastech, a vy to znáte, pokud jste ze svých obvodů, nebo zároveň jste někde starosty, jste v zastupitelstvu, tak to je vlastně problém. Často ty dobré lidi dohrazujete i z těch rozpočtů, abyste je vůbec měli mít. Na tom samozřejmě ten zákon, jako takový, nic nemění. I demografie obecně ve státní správě, kde většina lidí pracuje v 9. platové třídě a nejvýše si dosáhne na nějaký bonus po odsloužení 32 let, což bývá tak 55+ věku, prostě nenahrává tomu dělat nějaké příliš prudké změny. Já jsem si toho vědom a možná na začátek bych ještě chtěl vypíchnout – a mám možnost se bavit s lidmi ze stavebních úřadů, včera jsme byli v Přelouči, ale to není nějaký show-case, my jsme prostě chtěli vidět, kde jsou ty reálné věci v tom terénu, ne seznam nějakých bugů nebo chyb v systému, kterými se potom prokousávají ajťáci, ale fakt vidět, kde je třeba to úzké hrdlo toho zpracování.

Já bych možná na začátek zareagoval ještě k samotné otázce těch zakázek. Můžu s čistým svědomím odmítnout, že by to jakékoliv zakázky dělané „na koleni“ či to dělali nějací „neodborníci“ ve smyslu dodavatelských firem. My jsme přišli na ministerstvo místního rozvoje asi ve dvou lidech, na začátku já jsem nedělal žádné systemizace. Byl jsem zděšen tím, že jsou u ÚOHS zaparkované čtyři velké zakázky, jakési soutěžní dialogy, kterými se mělo někdy dospět k nějakému řešení.

Tyto věci tam řídila jedna referentka oddělení IT. Jak se projednával ten zákon, my jsme samozřejmě budovali tu kapacitu, abychom dokázali ty zakázky vysoutěžit a odřídit. Po tom, co se schvaloval ten stavební zákon nebo respektive byla známa už i jeho finální podoba včetně zachování těch stavebních úřadů, jsme navrhli novou architekturu, která reagovala na ten stavební zákon tak, jak byl navržen, koordinované stanovisko, centrální systém, do kterého se přistupuje přes webový prohlížeč a mnoho dalšího. Třeba jenom technická specifikace toho systému pro úředníky ISSŘ se všemi těmi funkcionalitami, je to takovýto dokument, ale existuje k tomu celá řada dalších dílčích dokumentů, nebo takzvaných „zadávaček“. Během toho, kdy jsme zde společně schválili stavební zákon, tu novelu, nikoliv rekodifikaci, ty parametry toho zákona, jeden proces místo devíti různých, už nebude územní povolování a nebude to další, nebo umístění stavby a pak povolení té stavby, toto jsou parametry, které jsou známé od roku 2020, 2021. To jsme do toho zákona nepřinesli, my jsme měnili to institucionální ukotvení.

Nicméně vznikla, pokud se podíváme na to, co mohlo být přeneseno do zadávací dokumentace, tak se toto stalo vlastně po schválení novelizovaného znění zde v Senátu, díky za těch 66 hlasů nebo kolik to mělo, a v Poslanecké sněmovně díky hlasům opozice. Na základě toho my jsme ve velmi krátké době doplnili zadávací dokumentace na všechny ty systémy, zastavili jsme ty původní soutěžní dialogy Kláry Dostálové. Antimonopolní úřad nám nakonec dal za pravdu, že jsme to udělali správně, že jsme toto měli udělat. Vypsali jsme zakázky na ten nový systém. My jsme vysoutěžili na ten systém digitalizace stavebního řízení, my jsme měli nějaký strop, asi 400 milionů korun, což není úplně málo. Původní návrh byl asi za 2 miliardy. Není to tak, že co stojí 2 miliardy, je dobré, skvělé a skvěle fungující. S firmami, které mají etablováno, já bych mohl jít do seznamů, které ty firmy to dělají, jakou mají historii, pro koho dodávali, včetně firmy InQool, která je zodpovědná za tuto dodávku, skončila výběrová řízení a my jsme se tedy rozhodli plnit. Ta výběrová řízení byla napadena u antimonopolního úřadu, nebudu se zde bavit o historii, zda firmy, které ji napadly, měly jakési kompetence nebo vůbec byly příslušné k tomu řešení problému. Byly o tom nějaké pořady. Ve všech řízeních nám nakonec antimonopolní úřad dal za pravdu, byť nás to posunulo třeba o 5 měsíců. Kromě jednoho – my jsme, protože jsme potřebovali dodat, já vám pak ještě řeknu proč dodat, právě všechny ty komponenty, ministerstvo místního rozvoje se rozhodlo využít JŘBÚ, což je způsob, který zákon umožňuje, pro vybrání klíčových prvků digitalizace stavebního řízení pro úředníky a tyto realizovat zhruba za 10 % objemu celkové zakázky. Dle vyjádření ÚOHS pouze ve věcech, které ten zákon vyžaduje. Není to tedy tak, že bychom nemysleli na další věci a propojení a integrace se systémy, ale byli jsme limitováni tímto.

Odskočím si k odpovědi na pana senátora Čunka, protože to s tím velmi souvisí. Antimonopolní úřad řekl, že v této smlouvě s touto firmou můžeme plnit do konce měsíce září. Systém je navržen modulárně, systém je na otevřených zdrojích. Samozřejmě formou dalšího soutěžení, in housového vývoje, což se občas děje v NAKIT, se jednotlivé komponenty dají dále rozvíjet. Ministerstvo je majitelem kódu, je majitelem dat, i když se stávajícími daty z bývalých systémů stavebního řízení nám někdo tvrdí, že tak jako úplně nejsme, ale jsou to státní data. Ten rozvoj toho systému bude pokračovat dál.

Já bych chtěl zareagovat ještě na jednu věc. Díky, že se tím Senát zabývá. Já samozřejmě od spuštění toho systému jsem v kontaktu jak s Petrem Fialou, tedy s premiérem, tak s dalšími členy vlády. Mým partnerem, kvůli tomu, že provozuje DESÚ, je třeba pan ministr Kupka. I dnes na projednávání vlády je zařazen bod, který je ve velké části odpovědí na věci, které zde zaznívaly. Je to aktuální stav digitalizace stavebního řízení. Já si dovolím nejdřív ten materiál představit na vládě, ale nevidím nejmenší problém, proč bych ho následně nemohl postoupit Senátu, který reaguje na ty otázky, které tam zaznívaly. Ať už od míry adopce jednotlivými úřady, ukazuje, jaký je způsob zapojení stavebních úřadů. Musím říct, že ten, i podle současné situace, je velmi – je téměř absolutní, zabývá se otázkou... Stavební úřady jsou v systému zavedenými s výjimkou asi 10 malých stavebních úřadů nebo 9 k dnešnímu ránu, kde prostě v danou chvíli nebyla osoba, která by mohla získat práva pro příjem dokumentu toho stavebního úřadu, což je nutné minimum pro to, aby ten stavební úřad se vůbec ukázal v tom systému těm, kteří zadávají. To možná úvodem.

Samozřejmě portál je další část toho řešení. Ten byl soutěžen v rámci One Stop Shop. Je to univerzální portál jak pro dopravu, tak pro energetické stavby. Je to jedno místo, kam se dodává. Tam ten rozvoj také postupuje.

Možná bych chtěl zareagovat, pak už se vrhnu k těm jednotlivým návrhům, i na to, kdo je naším partnerem. Ministerstvo pro místní rozvoj, ačkoliv našimi partnery jsou občané České republiky, je přirozeným partnerem krajů, měst a obcí. Ten narativ, který vznikl, já si moc dobře pamatuji, čím to vzniklo, to jsem si někde povzdechl, že na nějakém vypsaném školení byla poloviční účast, což se v mediálním prostoru začalo deformovat až do jakési pozice: Ministerstvo místního rozvoje je nepřítelem stavebních úřadů a stěžuje si na neochotu úředníků. Z mých úst nikdy nic takového nezaznělo. Dokonce řada výroků, které třeba zněly: Když to nebude dělat, dostane pokutu a flastr v řádu milionů... Vůbec nepocházely z ministerstva místního rozvoje. Řekl to nějaký advokát na Primě nebo někde. A následně nám to bylo atribuováno.

K těm dotazům, které tady zazněly...

Já jsem hovořil o tom, že ten systém, byť jsou ty procesy v něm někdy složitější, postupně najíždí v čase. Já tady mám i grafy, které budu představovat na vládě. Ať už je to počet podaných žádostí před Portál stavebníka, tak i počet řízení, která jsou zahajována v čase. Toto se děje napříč republikou. Kdybych řekl nějaká čísla, přes Portál občana – pardon, Portál stavebníka, ale není to jediný vstup do systému – je podáno zhruba 10 tisíc žádostí, stále může být využití datové schránky apod., zhruba s 80 % na úřadě už jsou přijaty nebo se nějakým způsobem zpracovávají. Zhruba tisícovka k dnešnímu dni už má nějaký rozhodnutí. Dělení parcel, kolaudační řízení či další. Ten systém se pomalu rozjíždí. My jsme slíbili v jednání se svazem – pardon, se sdružením tajemníků, ale i dalšími stakeholdery, kteří s námi byli u toho zákona, u tvorby vyhlášek... V tom konečném sprintu k 1. 7. – ne tolik, ale od 1. 7. už zase spolupracujeme na velmi úzké bázi. Tito lidé s námi ten systém upravují, navrhují priority a další.

Možná poslední věc ještě k tomu, která odpovídá na to, proč se to nedalo odložit. Jak byl navržen za minulé vlády Národní plán obnovy, Národní plán obnovy má v sobě jisté milníky. Má jisté požadavky na to, jak tyto milníky budou naplněny. Jeden z milníků je zrychlení stavebního řízení v České republice. Podmilník byl – máme schválený zákon, kdy my jsme museli komisi přesvědčit, že původní návrh Nejvyššího stavebního úřadu a čisté státní správy už je přežitý. A budeme mít tedy DESÚ. Zároveň vyžadoval v Q3 roku 2024 spuštění i toho digitálního řešení. Není to jenom o tom, že nesplníte nějaký úkol z Národního plánu obnovy, ale v rámci těchto milníků mohou být pak ohroženy ty finanční prostředky z Národního plánu obnovy za docela významné části toho Národního plánu obnovy. Nejenom že nedostanete peníze na nějaký určitý konkrétní projekt... Proč to říkám? Nebylo příliš prostoru pro nějaké manévrování.

Ještě bych zareagoval na paní senátorku Marvanovou, ale to je otázka, která mě velmi pálí a bolí. Tu chybu jsme udělali před rokem. Z logiky věci, když něco nějak zahájím, to finální předání stavby do užívání nebo ten finanční nárok, byť ta kolaudace je vlastním úkonem, přišlo by mi nyní také logické, že když tedy veškerá dokumentace je vedena ve starém systému, VITA tedy nejčastěji, vlastně dělat, a dělá se to teď, referencí ke staré dokumentaci s potvrzením, že nedošlo ke změně, kolaudace probíhají v tom systému novém.

My jsme, vzhledem k tomu, že to kolaudační řízení je to poslední, které se v tom děje, my jsme se na toto zaměřili, ať už to je vydáním nové metodiky k tomu, jak ty kolaudace dokončovat, tak i manuálem, který řeší krok po kroku, jak dosáhnout těch kolaudací, protože tam vnímáme, zejména pokud se to týkalo nějakých termínů, otevírání třeba školek nebo škol, abychom tohoto dosáhli. V tuto chvíli si nejsem úplně jistý, ale diskutoval jsem to samozřejmě s legislativou, myslím, že legislativce nemáme špatné na ministerstvu místního rozvoje, snažíme se najít nějaký bypass, ale ta chyba vznikla v tom zákoně, kdy kolaudace po 1. 7. už se řeší jako úkon, jako záměr v rámci nového systému s odkazem na dokumenty, podle čeho to bylo navržené. Není to nepřekonatelná bariéra, ale i já kolaudaci chápu jako logický celek celého toho řízení.

K tomu usnesení, na ministerstvu mám samozřejmě i lidi... Takže k bodu 1, samozřejmě mám lidi, kteří mi pomáhají řídit, protože my nejenom že integrujeme asi 1600 institucí v ČR, což jsou stavební úřady a dotčené orgány, ale systém se skládá i z dodávek různých dodavatelů, samozřejmě ten management toho projektu není Ivan Bartoš, ale já rád rozumím věcem, které mám řešit, tak se omlouvám, jestli někdy mé informace jsou, co by ministr ani vědět nemusel, kdybych řešil v jiném oboru jinou věc, tak se snažím taky porozumět do největšího detailu. Ta rizika se snažíme řídit, ostatně, já vám pak dám i ten dokument, tam jsou adresována rizika, která vnímáme, jakým způsobem k nim přistupujeme.

Pracovní orgán, to je žádost 2. Ministerstvo nemá speciálně samostatný orgán ustanovený k digitalizaci stavebního řízení. Ti klíčoví stakeholdeři, je to třeba Platforma pro zdravý stavební zákon, to jsou projektanti, architekti, zástupci Hospodářské komory, Svazu průmyslu a dopravy, s těmi jednáme. Logicky by bylo efektivnější, abychom se vždycky setkávali se stranami těch specifických zájmů, s ČKAIT, ta setkání jsou opakovaná. Sdružení tajemníků měst a obcí, máme na týdenní bázi setkání. Je zde Platforma pro stavební zákon, je zde SMO ČR. Pokud lze hovořit o formalizované skupině, což je i požadavek, který zaznívá ve vašem usnesení, pokud to beru za tu stranu spíše portálovou, je v Platformě pro zdravý stavební zákon, tam jsme se sešli naposledy 7. srpna. Příští jednání všech stakeholderů k posunu v digitalizaci stavebního řízení proběhne 27. srpna, kde budou přítomni všichni mnou dříve jmenovaní, vč. Svazu měst a obcí ČR, Františka Lukla, předpokládám, že i Elišky Olšákové za SNS ČR.

Třetí usnesení míří na kritické funkcionality systému. To odhalování kritických funkcionalit probíhá na několika úrovních, nejprve na úrovni dodavatelů, tam je v souladu s testovací strategií. V momentě, kdy ty věci jsou připraveny, jsou prováděny tzv. user acceptance testy, pak testy jako celku, tedy kroku od konce do konce. Když se objeví chyba, je to eskalováno. Dodavatel s žádostí o opravu, on ji nějakým způsobem zařadí do té pipeline, samozřejmě nejlepší je, když se přijde v testovacím prostředí na tuto chybu. Nemohu ostatně vyloučit některé věci, které jsme do systému nasazovali, byly třeba opravy špatného ztotožnění a další. Ale snažíme se to řadit do těch jednotlivých požadavků.

Byla tady otázka na konkrétní plán a pojmenování nedostatků. Opět je to tento dokument, jenom říkám, rád bych ho představil nejdřív kolegům na vládě, následně bych vám ho předložil.

Pak je zde otázka metodiky a manuálu, to je to usnesení 5, kdy ty postižené subjekty by se případně domáhaly za nějakých třeba žalob z důvodu nečinnosti za nesprávný úřední postup, který byl způsoben například nefunkčností Portálu stavebníka či ISSŘ. V takovýchto případech asi neexistuje nějaké univerzální řešení, nebo nějaký bianco šek. I doposud ve struktuře stavebních úřadů byly kroky, kdy někdo rozporoval postup, nesprávný postup stavebního úřadu, kdy někdo rozporoval, kdy se někdo odvolával k nadřízenému orgánu, nakonec to skončilo na ministerstvu pro místní rozvoj. Je naší ambicí, aby se tyto věci neděly, zejména aby se neděly z důvodu toho, že někdo něco špatně vyhodnotil v informačním systému, ale neexistuje na to univerzální odpověď. My máme nějaké metodické vedení, snažíme se u těch nejasností, zejména kde si úředníci na stavebních úřadech nejsou jisti správností tohoto kroku, skutečně dodávat metodiku na míru, tak, aby tato nejistota, i na straně těch, kteří to podávají, se snižovala.

Operativní způsob komunikace nedostatků z došlých podnětů, účinné formy helpdesku. Jak do systému pro úředníky, tak i na web ministerstva místního rozvoje, byl to první z požadavků i ze strany třeba tajemníků městských úřadů, dáváme pravidelné informace o tom, co je nasazováno, co je případně opraveno, co přijde v rámci další aktualizace systému. Já si myslím, tady... Ne že bych páchal v tomto směru harakiri, ale vidím zde významné podcenění jednoho aspektu i z naší strany. Máme helpdesk, který byl zřízen pro příjem žádostí, vč. mail boxu, digitalizacemmr@gov.cz. Tam ve velmi krátké době po těchto kanálech přišlo asi 3500 dotazů. Některé byly na školení, některé ze své povahy nebyly kritické. Ale samozřejmě ta schopnost ministerstva místního rozvoje reagovat v nějakém rozumném čase, zejména pokud člověk stojí na místě a nemůže udělat nějaký krok, stačila by drobná rada třeba, jak to překonat, docházelo k výraznému zpožďování. Ostatně to zaznělo i na VUZP. Poslali jsme 12 emailů, odpověď jsme dostali na 3, na zbytek čekáme. My jsme k tomu spustili nový systém, odpovědi se v tuto chvíli třídí, interakce jsou přes vybraná klíčová slova, roztřídění do kategorií, je jim přiřazována priorita, jsou připraveny i speciální formuláře na dotazy na web pro stavební úřady a dotčené orgány, které umožní strukturovat od začátku ten dotaz. Pokud už v té znalostní bázi odpovědí existuje odpověď, lze předpokládat, že bychom v takovémto případě dokázali reagovat automaticky nebo odkázat na nejčastěji kladené otázky. Nasadili jsme na to i bezpečné prvky umělé inteligence pro rozpoznávání podobnosti těch dotazů.

Sedmička. Vytvoření metodiky, manuál pro užívání systému ISSŘ a její distribuce všem dotčeným orgánům, vč. zajištění kapacity, online proškolení. Na začátku byl k dispozici, ten manuál, který popisoval ten systém jako celek. Tady zaznělo to přirovnání k hrnci. Ten manuál popisoval: Tady máte systém, tady jsou tato tlačítka, toto dělá to a to a to. V prvním měsíci, kdy jsme zjistili, že tento manuál rozhodně není postačující, jsme vytvořili manuál, jak aplikovat krok za krokem znění nového zákona v té aplikaci. Manuál byl vydán v červnu, následně byl aktualizován, tak jak lidé reagovali na nějaké věci, kterým v daném systému nerozumí. K dispozici je v tuto chvíli ještě lokální příručka administrátora. Základní práce krok za krokem. Metodika, doporučení kolaudování staveb. Kvůli tomu, že ty kolaudace vnímáme v tuto chvíli jako ty, u nichž je zcela zásadní, aby probíhaly včas, je k tomu i krok za krokem manuál pro jednotlivé kolaudace.

Už se budu blížit ke konci, v otázce dotčených orgánů jsme oslovili všechny resorty, které mají dotčené orgány pod sebou ve své gesci, ať jsou to hygieny, musím pochválit ministerstvo vnitra, část hasičů, máme zavedeny všechny dotčené orgány v systému. Ale ještě existuje nemalé procento, zhruba 25 nějakých dotčených orgánů, procent, které nemají v danou chvíli stanovenou základní osobu pro příjem pošty. Já se tímto směrem budu bavit s kolegy na vládě, setkal jsem se s ministrem Hladíkem a řešíme to na individuální úrovni.

Je otázka hospodárnosti a řešení celého systému, který je dodáván. Musím říct, že v tom časovém harmonogramu s požadovanými funkcionalitami ten systém je zatím dodáván, není to, že šetříme na státě. Ta naše hranice na zakázku pro ISSŘ byla stanovena asi na 400 milionů korun. Firma, která vyhrála tu zakázku, dala nižší nabídku, než je toto. Celé stavební řízení vč. hardware, na kterém to běží, by mělo v třech letech stát asi 650 milionů korun. Portál i ISSŘ.

Nepočítám do toho to vybavení úřadů technikou, to stálo zhruba 250 milionů. V tuto chvíli všechny úřady, které chtěly mít to vybavení, ho mají. Bylo dodáno v červnu. Na základě toho, kdo kdy podepsal tu smlouvu, pak myslím, že už v červenci chodily jenom nějaké dododávky těch velkých monitorů.

K otázce jednotného environmentálního stanoviska. Je to věc, která se koordinuje s ministerstvem životního prostředí. Nejsem gestorem tohoto zákona. Ale tam se určitě budeme snažit o to, abychom třeba metodologicky v této věci pomohli.

Další body, které zde jsou, se týkají různých možností souběhu. Ten zákon v sobě měl několik přechodných ustanovení. Třeba skutečně stavby, které byly zahájeny před 1. 7., ale dokonce i projektovány před 1. 7., my je neohýbáme do toho znění. Teď vyšel takový dopis ČKAIT, já jsem na něj reagoval, my je neohýbáme do znění toho nového stavebního zákona. Běží podle těch starých vyhlášek. Vyhlášky jsme dodali, řada z nich už byla někdy od února, března na webu ministerstva místního rozvoje. Samozřejmě ty věci, které byly zahájeny podle těch starých, jedou podle těch starých. Ale pak už máme věci, které jsou nové. Je to poměrně komplexní vysvětlení, mám ho tady vypsané, ale nechci vás tady zdržovat tím, že budu číst nějaké kusy legislativních textů.

Mám poslední věc, která tady zazněla opakovaně, myslím, že je třeba se jí věnovat. V momentě, kdy se novelizoval zákon SFPI, o fondu na rozvoj infrastruktury, který má na starosti zejména bydlení, i v Poslanecké sněmovně návrhem došlo k nějakému koaličnímu rozhodnutí, pojďme ty bytové komplexy nebo ty bytové domy přesunout směrem na ORP. Neměl jsem možnost ještě toto diskutovat s koaličními partnery, ale i toto si odsud odnáším jako otázku ze Senátu. Jak zde zaznělo, v některých případech, nevím, jestli ve všech, toto působí problémy.

Možná budu dál reagovat, vidím, že i moje vystoupení vyvolalo řadu reakcí. Já bych se v tuto chvíli odmlčel, děkuji vám za pozornost. Případně budu reagovat na další doplňující dotazy či na řečníky, kteří jsou v pořadí po mém vystoupení.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Drahoš:  Děkuji, pane ministře. Prosím k mikrofonu pana senátora Jana Sobotku. Prosím.

Senátor Jan Sobotka:  Děkuji. Dobré odpoledne, vážený pane předsedající, vážený pane ministře. Už jsem skoro zapomněl, co jsem chtěl říci, nicméně zkusím si restartovat hard disk.

Jsem rád, že pan ministr ve svém závěru teď řekl, že jeho představa o naplnění usnesení se ztotožňuje s naším usnesením, takže s ním nebude problém, předpokládám, za to jsem velmi rád. Ale chtěl jsem tady trošku okysličit tu atmosféru, která není ani nepřátelská, je příjemná, je dělná, ale říci pár slov.

Z mého pohledu, vážený pane ministře, vy víte, že jsem velký skeptik nového stavebního zákona, že jsem vás dlouhodobě žádal, abyste posunul účinnost toho zákona. Pak jsem řekl veřejně na našem klubu, že pokud tento pokus k 1. červenci dopadne, že se vám omluvím, a to neudělám teď, protože ten skok do hluboké vody je ještě horší a ještě zásadnější, než jak to vypadalo na začátku.

Za sebe chci říci, prostřednictvím pana předsedajícího, kolegyni Adéle Šípové, jsem rád, že jsem starostou obce s rozšířenou působností, protože vám mohu přinést zkušenosti, které jsou z tohoto úřadu. Kdyby tomu tak nebylo, PČR přijímá zákony skleníkového typu, které nebude mít kdo naplňovat. Současná realita je taková, jak tady popsal můj předřečník, pan senátor Nwelati, že pokud budeme takto pokračovat, nedáme lidem na stavebních úřadech žádnou naději, že se to bude řešit, v podstatě v říjnu opustí polovina lidí stavební úřady. Protože jsme na jednání VUZP se dozvěděli, že nový stavební zákon přináší až osminásobnou časovou dotaci, takže když budeme optimisté, potřebujeme dvakrát tolik úředníků, pokud jich polovina odejde, stavební řízení se opravdu nezrychlí, dojde ke kolapsu stavebního řízení a kolapsu našeho hospodářství. Není to žádná výhrůžka, je to jenom popis reálného stavu.

Chci vám jenom říci, opravdu chci být krátký, proč jsme chtěli, aby se o tom dnes jednalo. Právě proto, že pracovníci stavebního úřadu, pracovníci krajského úřadu nás vyzývali, abychom to nějakým způsobem řešili, protože chtějí vidět, že se tím zabýváme, chtějí vidět světlo na konci tunelu. Chtějí také, aby ministerstvo sklopilo hlavu a řeklo: Nám se něco nepovedlo. To se dosud nestalo. Může se stát, že mnoho pracovníků stavebního úřadu odejde jenom kvůli přístupu ministerstva pro místní rozvoj, které říká: Nic se neděje. Jedeme dál. To všechno přebolí.

Ještě chci říct jednu věc, jak to shrnout, protože nechci mluvit o digitalizaci. Digitalizace mě v této chvíli nezajímá, o tom mluví pan ministr. Digitalizace je pro mě to, že jsem řidič speditérské firmy, jak to říkal kolega Hanza na příkladu šicího stroje, já jako řidič speditérské firmy mám převézt náklad z bodu A do bodu B. Ale auto mi nejede. To je digitalizace. Třeba jednou pojede. To je jenom jedna věc z toho celého problému. Celý problém, který na stavebních úřadech ti pracovníci řeší, dosud se neflákali, pracovali naplno. Myslím si, že vůbec nejde hovořit o tom, že jsou to ti, kdo to sabotují, kdo nechtějí se přizpůsobit, dělají, co můžou, protože ten tlak zvnějšku je obrovský. Bylo o tom tady řečeno dříve.

V této chvíli, proč zvažují pracovníci stavebních úřadů odchod? Nejenom ohodnocení, to je možná až na druhém, na třetím místě. Ale ten tlak zvnějšku, protože když to jenom zrekapituluji, máte do konce června přijaté žádosti na 6, 8, 10 měsíců dopředu, které vyřizujete podle starého zákona, podle starého systému, přijímáno datovkou nebo písemně, v systému VITA, od 1. července se snažíte objevit, jak se podávají nové žádosti v rámci digitalizace, mezi tím vám ubíhají termíny a přicházejí nové žádosti podle nového stavebního zákona, který, jak tady bylo řečeno, je něco, co nikdo nezná. Ministerstvo se nezabývalo dosud tím, aby víceméně metodicky vysvětlovalo ty kroky, které v tom zákoně jsou. Já si myslím, že ten zákon má velké nedostatky právě proto, že předpokládal, že v podstatě města mají kromě územních plánů i regulační plány, že jsme daleko dál ve stupni územního plánování, než jsme.

Myslím si, že tyto tři problémy dohromady je ten problém celý, protože pracovníci stavebního úřadu neznají východisko, jak se s tím problémem popasují, zvažují hromadně odchod.

Jenom chci říci, že tady nejsme od toho, abychom kritizovali. Myslím si, že návrhem usnesení jsme řekli, jak bychom byli rádi, aby to probíhalo dál. Považuji to usnesení za vyvážené a myslím si, že obsahuje všechno to, co teď v této chvíli víme. Myslím si, že pokud neuděláme nějaké zásadní kroky ve smyslu opravdu krizového řízení, ve věci stavebního zákona, tak se ten systém zastaví.

Jenom si dovolím takový příklad, o kterém se tady nehovořilo, jenom příklad z praxe. Město Vrchlabí jako investor si chce nasmlouvat stavbu základní umělecké školy za 100 milionů korun. Vyzýváme od května projektanta, aby s námi uzavřel smlouvu na dokumentaci, a on nám teď sdělí, že díky novému stavebnímu zákonu to neudělá, protože neví, co ho čeká. Neudělá to proto, že nemůže s vámi uzavřít smlouvu na provádění stavby, kterou potřebujete na zadání výběrového řízení na dodavatele, protože v rámci procesu povolování stavby, pokud se dotčené orgány nevyjádří, vyjádří se až při kolaudaci, může dojít k tomu, že vy postavíte stavbu podle prováděcí dokumentace, kterou dotčený orgán státní správy nezkolauduje a bude po vás chtít provést změny, které budete vymáhat na projektantovi. To znamená, to jsou drobnosti, které ten zákon obsahuje, ale v této chvíli projektanti s vámi nechtějí uzavřít smlouvu na provádění stavby. Jenom pro příklad, je zdržení 3 měsíce. Vy máte peníze, máte chuť, chcete to udělat. Ale nemůžeme stavět, protože projektant vám nedodá projekt.

Ty věci se budou posouvat. Obávám se, že pokud tu věc nějak zvládneme organizačně, že nás bude provázet minimálně tři roky. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Drahoš:  Děkuji, pane senátore. S přednostním právem nyní paní místopředsedkyně Jitka Seitlová.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Vážený pane ministře, vážený pane místopředsedo, využila jsem svého přednostního práva, protože bych ráda, už se toho tady řeklo velmi mnoho, tady pan ministr vystoupil... Musím říct, že to je věc, která není jenom o tom hovořit teď, co se děje na těch stavebních úřadech. Nebylo odpovězeno ani na to, o čem hovořila paní senátorka Marvanová, a to je podle mě naprosto zásadní.

My jsme se dozvěděli, že vaše strategie, pane ministře, je taková, že vy průběžně chcete zjišťovat chyby a průběžně je chcete napravovat. Takže ti úředníci a všichni, kteří jsou zapojeni nebo chtějí něco řešit ve stavebním řízení, budou po nějakou neurčitou dobu, která se mi z toho vašeho vyjádření jevila poměrně dlouhá, neustále vystavováni tomu, že, auto, nebo cokoli, co má jet, se bude pořád zastavovat, protože někde tam v tom soukolí je chyba.

Domnívala jsem se, že váš přístup bude trošinku jiný.

Chci se zeptat, kdy tedy ten systém bude fungovat víceméně tak, aby byl skutečně využitelný, aby se nám nezastavoval, aby úředníci neměli prázdné displeje, kde nic nevidí? Chci tuto odpověď, protože to je věc, která nás zajímá. Řekl jste tady hrozně hezky, co jste všechno udělal. Ale to jsou takové dílčí, průběžné kroky, kterými říkáte: Něco jsme dělali. Ale teď je třeba udělat něco zásadního. Já jsem to od vás neslyšela. Vy jste řekl, že do konce srpna bude všechno v pořádku. Ale není. Tady se dozvídáme, že to může trvat ještě velmi, velmi dlouho. Přiznám se, že mě to opravdu, teď řeknu to slovíčko, zneklidnilo. Chci vědět, kdy systém bude fungovat alespoň tak plně, aby tam nebyly tak zásadní chyby, že nebudou jak úředníci, tak stavaři vystaveni tomuto problému, že budou moci plně fungovat. To je moje základní otázka a chtěla bych to slyšet.

Mám ještě jednu otázku, která tady zazněla, i když asi ne přímo, a to je otázka, která je v podtextu toho usnesení. Padlo tady několikrát, pojďme nechat, aby fungovalo něco, co fungovalo, a současně zkoušejme tedy ty nové metody a mechanismy. To jsem neslyšela, jak se k tomu stavíte. Paní senátorka Marvanová hovořila o tom, jestli už něco připravujete, nějaký takový návrh legislativní úpravy, která by tu situaci řešila. Byla bych ráda, abych to slyšela, protože vy máte o tom jednat i na vládě. Já čekám, že i vláda musí přijmout nějaké zásadní opatření. Rozumím, že úkol, který jste si vzal, byl velmi těžký. Rozumím tomu, že tam byly i finance, které nějakým způsobem musí být ukončeny, aby se nemusely třeba vracet, tomu také rozumím. Ale teď pojďme řešit situaci, která tady je. To jsou dvě otázky, které jsou pro mě, a nemyslím si, že jenom pro mě, naprosto zásadní.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Drahoš:  Děkuji, pakliže chce pan ministr vystoupit teď k této věci, má prostor.

Místopředseda vlády pro digitalizaci a ministr pro místní rozvoj ČR Ivan Bartoš:  V rychlosti zareaguji jenom asi na tři věci...

Ten zákon byl schválen v roce 2021, ten první. My jsme samozřejmě ve věci toho zákona jako takového, co ten zákon znamená, jak se mění procesy, to ministerstvo školilo někdy od konce roku 2023, na to poslední znění. Těch školení na ten samotný zákon, na ty vyhlášky, co to znamená, jaké tam jsou procesy, jak se řeší, tak těch probíhala celá řada. Méně stížností slyším na ten samotný zákon, který ze své povahy je jiný, kde vzniká ten největší diskomfort, byť ti úředníci používají, já jsem skutečně nikdo nevystoupil negativním směrem k žádným úředníkům, ale často je mi to přisuzováno. A myslím si, že jestli něco není mou vlastností, tak by to byla arogance nebo nějaké namachrování: Všechno se zvládne! Nikdy jsem také neřekl, že všechno bude tip ťop a v pohodě. Jsem si vědom toho, jak ten systém je složitý. Stavební legislativa je jedna z nejsložitějších legislativ v ČR. Takže školení na ty zákony byla a stále probíhají. Myslím si, že v reakci na to, jak vykládat ten stavební zákon, i to oddělení, které je za to zodpovědné, tak tam nemáme významný deficit.

Chtěl bych odpovědět paní Seitlové, ten projekt má nějaké své milníky, které jsou zaplánované v čase. Řada lidí například požaduje, aby systém stavebního řízení pro úředníky byl integrován, napojen na ekonomický systém toho úřadu, což ty lokální systémy historicky byly, ta VITA, na nějaký ekonomický systém, který máte podle úřadu, většinou to dodává jedna firma pro ten úřad. My teď v srpnu pouštíme pilot na to napojení na ten ekonomický systém, ale to není v zákoně, to není, systém je nefunkční, protože v danou chvíli se nepropisuje z jednoho nějakého jiného systému do toho druhého. To jsou funkcionality, které mají těm lidem zrychlit a zpříjemnit práci. Několikrát zde bylo možná i bagatelizováno, co to znamená, aby ten systém fungoval pro ty úředníky přívětivě. Jsou to ty automatické šablony, pro ta jednotlivá rozhodnutí, které máme dodat do konce měsíce srpna. Má jich být 130. Ten původní systém jich má více, ale ten původní systém také řeší různé procesy stavebního zákona, které už tam nejsou. Ty šablony jsou dokumenty, které vám pro dané rozhodnutí načtou z toho systému všechny údaje, které potřebujete, vy to následně vypravíte tím jedním kliknutím. Je požadavek, aby si to mohli úředníci ještě případně doeditovat. I toto ten systém umožňuje.

Druhá část, což byl významný požadavek, byla, já jsem rád, když se mi někdo ozve, tady někdo řekl, že má zaseknutý nějaký projekt, pošlete mi číslo toho projektu, někdy ta chyba skutečně není v tom systému, ale další věc, byl požadavek na automatické načítání z listu vlastnictví všech účastníků a propisování do těchto šablon. Toto bylo také dodáno v poslední aktualizaci. Není to tak, že my čekáme, jaké chyby úředníci objeví, máme jasný plán a harmonogram. Opět vám ho zpřístupním v tom manuálu nasazování jednotlivých funkcí, které zákon ve své podstatě nevyžadoval. Ale je to o efektivitě fungování toho systému. Často zaznívá ten bílý obraz. Já jsem to viděl i na té prezentaci. My toto řešíme poměrně individuálně, ve standardním nastavení prohlížeče a počítače se samozřejmě i ta dokumentace v tom formátu PDF zobrazuje. Pokud má někdo nějaké nestandardní nastavení prohlížeče, teď se nechci bavit o technických věcech v Senátu, ve smyslu, pokud je Java verze ta a ta, správně se nezobrazuje. To se dá vyřešit právě tou rychlou technickou podporou, kterou bychom chtěli opravdu, aby toto dokázala vyřešit. Změňte si konfiguraci prohlížeče z tohoto na toto a již se vám to bude zobrazovat.

My se skutečně snažíme postupovat tak, a ta zpětná vazba, uvedu opět příklad, který zazněl v Senátu. Nejčastější okno, se kterým úředník pracuje, je ten samotný záměr. Nikoli seznam záměrů. Proč se nám to vždycky zmenší na polovinu obrazovky a vidíme ten seznam záměrů, když po celou dobu práce nás nezajímá a pracujeme s jedním tím... To jsou ty zpětné vazby z toho terénu. I ministerstvo místního rozvoje je samo o sobě stavebním úřadem. Nemáme tam lidi, kteří by nepovolovali stavby, nebyly dotčeny procesy správními nebo povolovacími. Přistupují k tomu systému třeba trochu jinak. Tyto věci si podle mě ten uživatelský komfort nebo tu uživatelskou zkušenost nejde dopředu úplně otestovat, protože není možné v rámci pilotáže spustit nějaký zákon jenom pro část ČR nebo pro nějaký vybraný úřad. Máme referenční stavební úřady, se kterými si v případě nasazování nových funkcionalit vyměňujeme první zkušenosti, zda to je přesně to, co bylo požadováno, nebo to nějakým způsobem je potřeba upravit. Takže ten plán, zaznívá to i od některých stavebních úřadů, je tam zlepšení, mohlo by být větší, věříme, že do konce srpna ten komfort, který poskytoval předchozí systém, automatickým generováním šablon, tam bude. K tomu spějeme. Ale každý z těch produktů má další rozvojové řady, přípravu na BIM, integrace na ekonomické systémy, aby si člověk nemusel přepisovat, že byl zaplacen nějaký poplatek, a spoustu dalších věcí. Ale nechci se zabývat technickými detaily.

Poslední odpověď. Nejsem právník, ale myslím si, že neexistuje, aby ve stejné věci v danou chvíli byl souběh dvou legislativ, které stejnou věc uchopují jinak.

Možná zareaguje pan senátor Canov. Často spolu vedeme debatu o nějakých právních aspektech. Je překlenovací období pro stavby zahájené před tím zlomovým datem, to vygenerovalo to přetížení těch stavebních úřadů těmi původními žádostmi. Dá se v novele zákona, budeme mít teď na stole OZE III, myslím, kde se sahá do stavebního zákona, udělat nějaké dílčí úpravy nebo vylepšení. Ale ta představa, že v danou chvíli se jede podle dvou zákonů stejný proces, který je navíc ještě takto odlišný, to si myslím, že český právní řád nezná.

1. místopředseda Senátu Jiří Drahoš:  Děkuji, pane ministře. Zvu k mikrofonu pana senátora Jana Paparegu.

Senátor Jan Paparega:  Dobré odpoledne, dámy a pánové, pane ministře. Zareagoval bych na pár věcí, které tady zazněly. Nebudu konkretizovat, abych nemusel prostřednictvím vás, pane předsedající.

Nicméně chtěl bych říct, že nezaznamenal jsem tady na půdě Senátu od jakéhokoli z kolegů, že by řekl každý, kdo, ať už působil nebo působí někde na samosprávě, že stavební úřady do 30. 6. fungovaly ideálně. Stavební úřady dlouhodobě bojují s časem, s nedostatkem personálu, který nejsme schopni zajistit, nejsme schopni ho zajistit z toho důvodu, že požadavky na úředníky tohoto úřadu jsou skutečně enormní, my je nejsme schopni motivovat k tomu, aby k nám šli pracovat, resp. na samosprávu, na toto kvalifikované, specializované pracoviště. To zaprvé.

Zadruhé, zaznělo tady slovo spolupráce. Jak už tady říkal kolega Hanza, a nejenom on, ale i někteří z vás, kolegyně, kolegové, dlouhodobě jsme se snažili upozorňovat na to, že nejenom my, kteří ty zkušenosti máme z těch samospráv, ale především ti vedoucí těch stavebních úřadů, i jejich zaměstnanci chceme na připravované novele spolupracovat. Ti praktikové do toho, pane ministře, promiňte mi to, nebyli příliš zataženi, důsledkem je to, že ty procesy skutečně nefungují.

V návaznosti na to je potřeba si uvědomit, že ti, kteří nám na teď stavebních úřadech teď pracují, jsou zvyklí řešit ty procesy podle starého stavebního zákona, jsou na těch stavebních úřadech už několik let, blíží se jejich důchodový věk z valné většiny, to bychom se možná shodli, protože motivovat ty nové a mladé je složité. Když už k nám přijdou, vydrží tam chvíli a zjistí, že v soukromém sektoru ty podmínky jsou daleko lepší, ti skutečně zvažují, jestli tomu ještě mají dát šanci, učit se, ale s vidinou toho, že se toho příliš nemění. Tady si dovolím úplně nesouhlasit s tím, že se ty věci odstraňují a, jak říkala paní místopředsedkyně, všechny nás zajímá, kdy to poběží alespoň tak, jako to běželo do 30. 6., aby ty procesy fungovaly minimálně ve stejném časovém úseku.

Chtěl bych upozornit na to, co tady ještě nezaznělo. Mnozí z vás, určitě stejně jako já, hovoří s projektanty, geodety, architekty, protože to nové stavební řízení má samozřejmě provazbu na jejich činnost. Ani oni nejsou metodicky seznámeni s tím, jak mají fungovat, podávat dokumenty, lidé na stavebních úřadech jim mnohdy nejsou schopni odpovědět a pomoci. I na to bych apeloval, pane ministře, prosím, zaměřte se skutečně, nefunguje to ideálně ani v tomto segmentu.

Co bych chtěl říct osobně, za mě, nejsem voličem Pirátů. Nicméně alespoň trochu jsem doufal v to, že vaší vlajkovou lodí je digitalizace, zrychlení, transparentnost, že to vaši lidé umí. Tady bych řekl, že to selhává, lidsky i profesně mě to mrzí, protože digitalizace a novela stavebního zákona je za mě správným směrem, za toto, pane ministře, si zasloužíte pochvalu, že jste měl odvahu do toho říznout, do toho kyselého jablíčka, protože to nebývá zvykem, jsou tady nepopulární témata, která se neřeší dlouhou dobu, vy jste tu odvahu měl. Bohužel je to ve stavu, v jakém to je.

Transparentnost. Tady mi není jasné to, kdy se dočteme, že ÚOHS zruší veřejnou zakázku na jednoho z dodavatelů nového systému. Jak se to mohlo stát? Je to tak zásadní, že toto mělo být pohlídáno. Rád bych, aby tady zaznělo z úst vašich, pane ministře, zda to bude mít nějaké dopady a kdy se chystáte vyhlásit nový tendr, jak jsme se dnes dozvěděli v Lidových novinách o zrušení z května.

Chtěl bych na konec vyjádřit nějakou myšlenku toho, že brzy budou odstraněny aspoň ty základní věci a dostaneme se do fáze, která tady fungovala aspoň do 30. 6., byť nejsem přívržencem nějakého zpátečnického postupu, ale vždy se snažím koukat dopředu, skutečně bych zvážil to, jestli tady nenajdeme nějaký průsečík a nějaké překlenovací období, o kterém tady hovořil kolega Hynek Hanza, a nenecháme paralelně vedle sebe běžet ty dva systémy.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Drahoš:  Děkuji, pane senátore. Pan senátor Adámek neuplatňuje přednostní právo, takže prosím pana senátora Nwelatiho.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, vážený pane ministře, omlouvám se, že vystupuji asi potřetí...

Zaprvé bych chtěl reagovat na to, že tady paní senátorka Šípová řekla, že děkuje panu ministrovi, protože konečně nebudou trvat stavební řízení 10 let. Musím říct, že samozřejmě existují stavební řízení, která trvají 10 let, ale nebyla to vina úředníků. Obvykle je to z toho důvodu, že ten záměr není v souladu s územním plánem. To jsou stavby, kde potom jejich schvalování trvalo 10 let, protože mezi tím se musel ještě změnit územní plán atd. Nebo jsou to stavební řízení, kde do toho vstoupí třetí osoba, ať to je spolek ochránců něčeho, a pak se to vleče. Těch stavebních řízení, která by se táhla dlouho z důvodu nečinnosti nebo špatné činnosti stavebního úřadu, si myslím, že je absolutní minimum.

Pak bych tady chtěl trošičku i obhájit úředníky, tady zaznělo slovo, že to může být také částečně bojkot úředníků. Přiznám se, že já jsem si to myslel také, teď myslím stavebních úřadů, když za mnou chodili na začátku a říkali: To nebude fungovat. Máme tady problémy. Nebyl dodán systém. Ten systém, my ho neznáme. Bral jsem to, že je to částečně bojkot úředníků, protože když zavádíte něco nového na úřadě nebo kdekoli, i ve firmách, vždy část zaměstnanců se tomu brání.

Ale musím uznat, že jsem změnil názor, protože potom, když mi to ukázali, když ten hardware a software přišel, teď mi ukázali, jak to nefunguje, zaprvé, kdy přišel ten hardware a ten software, zadruhé nefunkční, tak to není v žádném případě bojkot úředníků, a to bych chtěl tady zdůraznit. Naopak jim chci poděkovat za to, stejně jako jim děkoval pan senátor Hanza, že ještě tam s námi jsou, že tu výpověď ještě na stole nemám, protože možná, že být na jejich místě, tak bych tu výpověď už taky zvažoval. O to víc, pokud se dívají na dnešní projednání v Senátu, protože musím říct, že jsem původně vystoupil, abych zareagoval na dvě věci. Ale pak mě velmi znepokojilo vystoupení pana ministra. A zase, prosím, neberte to vůbec osobně.

Měl jsem pocit, že prakticky vy nám říkáte: Skoro všechno je úplně OK. Jsou tam nějaké drobné dětské nemoci při zavádění těch systémů, my děláme maximum pro to, abychom je odstranili. Přiznám se, že jsem očekával, že řeknete: Hrozí tady katastrofa, děláme absolutně všechno pro to, aby nenastala. Děláme to 24 hodin denně, nespíme. Máme na to sestavené krizové týmy čtyři. A vy nám tady řeknete, že zkoumáte, že tady máte takovýto fascikl.

Na dotaz paní senátorky, místopředsedkyně Seitlové, jestli uvažujete o tom, že by se to vrátilo, aby fungovaly oba systémy, vy na to odpovíte: Nejsem právník, nevím, jestli ve stejné věci mohou platit dvě legislativy.

Přiznám se, kdybych byl na vašem místě, takhle něco hrozilo, to je první věc, kterou začnu zjišťovat. Pokud to teď ještě nevíte, vy jste se tím vůbec ale nezabýval, touto myšlenkou... To mě opravdu děsí. Omlouvám se za ta slova, ale mě to opravdu děsí.

To, že to nebylo možno prodloužit nebo odložit účinnost, protože tady máme - jak se to jmenuje – Národní plán obnovy, že by to mohlo ohrozit čerpání z toho národního plánu pro ty finanční prostředky... Protože tady máme milník, kdy musíme zrychlit stavební řízení. My zavedeme něco, co nejen, že nezrychlí to stavební řízení, ale ono ho téměř zastaví. To není důvod. Vím, že jste to myslel dobře, že jste to chtěl zrychlit, ale dopadlo to tak, jak to dopadlo. Teď musíme akutně řešit tu situaci, než se nám stavební úřady rozpadnou, než de facto ta stavební řízení se zastaví absolutně. Pak ani nebudeme mít na co čerpat ty peníze z Národního plánu obnovy, protože nebudeme mít ani jedno stavební povolení. Přeháním to schválně.

Pak jste tedy řekl, že 25 % – omlouvám se, jestli jsem se přeslechl – dotčených orgánů ještě není navázáno na ten systém, že komunikujete s ministerstvy, a to by měly být ještě „navázány“ první den účinnosti toho systému. Mě opravdu zaráží, že 25 %, jestli jsem to pochopil dobře, tzn. třeba např. 25 %, řeknu, hygienických stanic nemá přístupy. Třeba se pletu, možná, že ano. Ale takhle jsem to od vás pochopil. To je prakticky věc, která je pro mě nepřijatelná.

Pak tady říkáte, že jeden z problémů je, že stavební legislativa je jedna z nejsložitějších legislativ v ČR. Ano, máte pravdu, ale zrychlení stavebního řízení má zjednodušovat tu legislativu. Přiznám se, že nechci napadat ten zákon nebo ten nový zákon stavební jako takový. Myslím si, že ten je v pořádku, že tam jsou opravdu ty drobné chybičky, nějaké, řeknu, dětské nemoci, které se odstraní nějakou novelou. Ale ten problém je v digitalizaci. Ta digitalizace nefunguje. Ne ten stavební zákon jako takový.

Proto vás ještě jednou moc, moc, moc prosím, prověřte tu variantu, jestli může být souběh obou legislativ, aby se to zavedlo, a pokud to není možné, jestli je možné de facto se vrátit k té staré legislativě, pozastavit tu novou, nechat jí prostor pro to, aby se správně nastavila digitalizace, aby se to všichni naučili, nejenom úředníci stavebních úřadů, ale i projektanti, a i ti ostatní, a pak to zavedeme. Ano, udělali jsme chybu, musíme to přiznat, udělali jsme ji i my tady v Senátu, kde jsme tehdy netrvali na tom, abychom tu účinnost odložili, uvěřili jsme vám, že bude všechno v pořádku, všichni jsme udělali nějakou chybu a měli bychom ji napravit.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Drahoš:  Další přihlášenou do rozpravy je paní senátorka Kovářová. Zvu ji k mikrofonu.

Senátorka Daniela Kovářová:  Pane ministře, vážené zbytky kolegů. Je to pro nás velké ponaučení, aby už nikdy, nikdy nebyla připuštěna výlučně digitální možnost, aby ji stát už nikdy nedovolil, aby vždycky byly možnosti digitální i offline. Věřím, že si to uvědomí nejen všichni ministři, celá digitalizovaná sféra, všichni Piráti, všichni podporovatelé digitalizace, ale i vláda, všichni poslanci a senátoři, aby vedle moderní digitalizované cesty měl každý právo žít, jednat a komunikovat se státem i offline. Děkuji, že jste mě vyslechli a že má slova berete vážně.

1. místopředseda Senátu Jiří Drahoš:  Děkuji. Další přihlášenou do diskuse je paní senátorka Zwyrtek Hamplová.

Senátorka Jana Zwyrtek Hamplová:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegové. Také už jsem nechtěla vystupovat a také mě pan ministr znepokojil. Ještě, že vás bylo tolik přede mnou... Musím použít i to slovo vytočil.

Zachytila jsem tady dvě věci. Doufám, že nechápu správně. Velmi bedlivě jsem poslouchala, když se tady mluvilo v jeho vystoupení, o škodách, když se něco nepovede, že nelze dávat každému manuál, nelze individuální konzultace atd., nevím přesně, zda to cituji, že nebudeme vědět, zda to udělal správně, když udělal chybu apod. Přeložím vám, co to znamená. To znamená, že – nebo já si to takto vykládám a budu ráda, když se mi to tady bude rozporovat na místě – už mi píší kolegové z radnic, jestli se ty škody chtějí hodit na ně. Prostě, vy jste udělali chybu, budeme zkoumat, zda jste ovládali ten systém, zkrátka stát, když to řeknu s nadsázkou, si bude mýt ruce, ale možná to udělal ten úředník špatně a špatně pochopil ten náš systém. Mně z toho vyplývá, že hodím na svůj web návod, jak mají ti úředníci a ty jednotky územní správy – obce, města, zejména tedy ty, co mají úřady, aby vůči státu kvalifikovaně uplatňovaly: Když to nefunguje, udělám jim na to já formulář, aby to mohli posílat státu. Opravdu mezi těmi řádky mně vyplynulo, že nelze předpokládat, že ten člověk neudělal chybu. V tomto se snad nedá neudělat chyba, aby to fungovalo. Skutečně jsem si to takto přeložila. Myslím si, že by to bylo od státu velice nefér. Možná bych i ráda, jak tady paní kolegyně dávala dvě jasné otázky, já bych také ráda slyšela odpověď na otázku, zda už stát uplatnil vůbec nějakou škodu, nějaké chyby po té firmě, která ten systém dodává. Protože hodit to na ty úřady, že si s tím úředníci neporadili, to mi přijde skutečně nefér.

1. místopředseda Senátu Jiří Drahoš:  Děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Ivo Trešl.

Senátor Ivo Trešl:  Dobré odpoledne, vážené kolegyně, kolegové, pane ministře, pane předsedající. Budu rychlý. Chtěl bych poděkovat výboru za tu aktivitu a za to usnesení, které zde předložil. Určitě ho podpořím. Myslím si, že jsou tam věci, které se dějí a o kterých se tady bavíme, a je potřeba na ně upozorňovat. Myslím si, že v tom máme i podporu té odborné veřejnosti, která se s tím informačním systémem stavebního řádu potýká od 1. 7.

Zároveň ale zde padlo opakovaně, že digitalizace alespoň za mě je potřebná a měla by ulehčit práci ať už úředníkům, tak i v dalších oborech. Myslím si, že to je ten směr, ale základ je, aby ta digitalizace a ty systémy fungovaly, aby nezdržovaly.

Přiznám se, že stejně jako kolega Nwelati, očekával jsem možná trošku větší sebereflexi ze strany buď vaší, nebo ministerstva, ale budiž. Na ty dotazy, které zde zazněly, jste nějakým způsobem reagoval, i když nemyslím si, že na všechny. Ale chtěl jsem vás poprosit zcela konkrétně, jak jste řekl, že si odnesete tu myšlenku navrácení povolování bytových domů a svobodu staveb na ty stavební úřady dvojkové a jedničkové, nejenom na ORP, jak bylo tím pozměňovacím návrhem ustanoveno pouze na ty trojkové stavební úřady... Bavili jsme se zde a i kolegové zde upozorňovali na personální nedostatky na stavebních úřadech, které už v současné době jsou, a i v budoucnosti mohou nastat. Bavili jsme se, i vy jste uznal, že ty kvalifikační předpoklady, které tam v současné době jsou tím zákonem stanoveny, jsou poměrně tvrdé. Je obtížné na ty stavební úřady přivést odborníky typu právník, architekt nebo stavební inženýr. Domnívám se, že v současné době je spousta vyšších odborných škol nebo i bakalářských studijních oborů, nebo i magisterských, které jsou hodně příbuzné veřejné správě, a je to i návrh ze strany stavebních úřadů, samospráv, tajemníků, i na těch jednáních, která zde proběhla v Senátu někdy na jaře, vy jste sám vyjádřil vůli se tím zabývat. Proto bych rád znovu toto otevřel, aby na těch setkáních, ať už se Svazem měst a obcí nebo místních samospráv, s tajemníky, o kterých jste mluvil, že jsou na nějaké týdenní bázi, já si myslím, že jsou připraveni k tomu, abyste znova otevřeli tuto otázku a zamysleli se nad těmi kvalifikačními předpoklady a rozšířili ty nůžky pro přijímání úředníků na stavební úřady, protože ten problém v budoucnu může nabobtnat a může nastat.

Pak jsem zde měl ještě jedno zopakování otázky. Padá zde stále slovo chyba, nebo ne stále, ale opakovaně slovo chyba, že ten systém má chyby. Z chyb se poučíme, odstraníme je. Jak zde kolegyně se ptaly, kdo za ty chyby je zodpovědný, zda z toho někdo vyvodí nějakou osobní odpovědnost, zda je to na straně dodavatele toho systému, nebo zda to je na straně toho zadání, zdali to někdo špatně zadal nebo nedomyslel, a proto ten systém vykazuje chyby a musí se odstraňovat a nefunguje od toho 1. 7. tak, jak by měl ku prospěchu úředníků, občanů, stavebníků, architektů atd. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Drahoš:  Pane ministře, teď bych dal slovo panu senátoru Adámkovi, má také přednostní právo, a pak samozřejmě vám.

Senátor Miroslav Adámek:  Děkuji, pane předsedající, pane ministře. Moc děkuji za vystoupení pana senátora Nwelatiho, který to shrnul tak, jak jsem to cítil já. Pane ministře, i na základě toho vašeho vystoupení asi všichni tak, jak to tady zaznívá, jsme očekávali něco konkrétnějšího k té reflexi současného stavu, co se s tím bude dít, i ve smyslu možná 14 bodů, které jste říkal, že jste měl dopředu, a k tomu prověření, jestli v rámci toho legislativního procesu něco to, co už ze zoufalství tam možná navrhujeme, jestli je nebo není možné. Za to moc děkuji a k tomu bych se připojil, jak to tady bylo řečeno. Vy jste sám říkal, pokud bude něco konkrétního, abychom vám o tom řekli.

Já tedy s dovolením využiji hned této situace a přečtu vám email stavebního úřadu ze Šumperka, vašemu kolegovi, panu Klánovi, který je z 19. 8.: Vážený pane Kláne, obracím se na vás opakovaně s problémem, který jsem s vámi osobně řešila na školení v Olomouci dne 6. 8., slíbil jste jeho nápravu. Následně mě sice třikrát kontaktovala pracovnice MMR se sdělením, že alespoň stávající podání budou překlopena ručně do ISSŘ stavebního úřadu, ale doposud se tak nestalo. Mám přístup přes... A teď se tady popisuje ten stav s tím, že to končí, že doposud se nic nedělo, ale potřebovali bychom to vyřešit. Ten email vám klidně mohu přeposlat. Nicméně, to jsou ty konkrétní věci, které si myslím, že byste vy sám osobně neměl řešit, měli by to řešit vaši kolegové a pomáhat nám s tou situací, která je. Bohužel, dnes jste tady vy a celou tu kritiku sklízíte vy, za což se asi omlouváme, ale někdo tu zodpovědnost přijmout musí. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Drahoš:  Děkuji. Dávám slovo panu ministrovi.

Místopředseda vlády pro digitalizaci a ministr pro místní rozvoj ČR Ivan Bartoš:  Pokusil bych se zareagovat na několik věcí. Začnu odzadu.

Problém, který vy popisujete, nastává v následujícím případě. Existuje centrální podatelna pro systém ISSŘ. I přesto se stává, že stále lidé, jak jsou zvyklí, i ty nové žádosti, posílají do datových schránek jednotlivých stavebních úřadů nebo dotčených orgánů. V takovém případě – a řešíme to – se toto přepošle na centrální podatelnu a tam v tom momentě už jde to trasování na ty příslušné stavební úřady. Ono to trochu souvisí i s definicí, co je chyba, kdo je za ni v danou chvíli zodpovědný.

Ten systém má chyby, něco jsou vývojové chyby, něco jsou konfigurační chyby. Zpočátku, byť jsme vydali ten manuál pro správce systému, nebylo úplně jasné, jak se na úřadu rozdělují jednotlivé role, kdo může podepisovat apod. Pomáhali jsme tedy s nakonfigurováním rolí. Pokud nebyly žádné role nakonfigurovány, ten úředník se mohl do toho systému přihlásit, a samozřejmě v danou chvíli nic neviděl. Což bylo asi to první seznámení úředníků s tím stavebním systémem. Výrazně to zvýšilo nedůvěru v celé to řešení. Nicméně to nebyla chyba, pouze nebyly nakonfigurovány ty role na daném úřadu pro příjem pošty a dalších. My se snažíme skutečně identifikovat, co je předmětem objednávky, když jdou nové funkcionality. Já právě, někdo říká, že jsem moc konkrétní, někdo málo konkrétní. Já ten systém znám poměrně do detailů, i tu typologii těch chyb a problémů, které řešíme, protože i já se s těmi lidmi normálně bavím do telefonu, když mi někdo zavolá.

Takže případ Šumperk. Zapsal jsem si, vyřídit zaměstnancům ministerstva místního rozvoje, že zde dluží odpověď. Nebudete určitě jediní, komu se tato odpověď dluží, viz moje argumentace a přiznání podcenění kapacity helpdesku na řešení velmi konkrétních problémů.

Pak bych chtěl zareagovat na pana senátora Paparegu. Ty systémy vedle sebe paralelně běží. Ty systémy normálně vedle sebe běží. Je to lokální VITA, velmi specifický systém pro ten daný úřad, napojený na ty systémy, a odesílá na ty jiné třeba dotčené orgány žádosti. Ty věci, které byly nastartovány před 1. 7., běží podle tohoto starého režimu, ty nové běží podle nového režimu. Zákon říká, že je potřeba vést evidenci v systému ISSŘ, kdy nakonec musí existovat ta stopa.

Ohledně – a je to vlastně ten problém, který jsme zde zmiňovali - toho zavalení úřadů. Naprostá většina teď projektů, které se řeší na stavebních úřadech, já jsem hovořil o desetitisících podání, už je přes ten Portál stavebníka, ale tam ještě neuplynula lhůta, která je šedesátidenní. Ale většina projektů, které v ČR se realizují, jedou podle starého stavebního zákona, neboť byly podány, a dokonce tam funguje ještě, pokud mám prohlášení, že jsem zahájil projektování, dokonce i v takovémto případě to běží podle toho starého režimu. Mohu vám říct, já mám rád právě tu transparentnost, vrátím se i k úředníkům. My nejsme schopni v tuto chvíli - a právě kvůli tomu jsme šli do tohoto digitálního systému - říci, jaké jsou kapacity toho původního systému. Typickým postojem je: Je to vina úředníka. Je to ten front-endový člověk, se kterým se setkáváte. Ale já, když jsem toto řešil i při konstrukci novely stavebního zákona, říkám, kde dochází k tomu zpomalení... Všichni si myslí, je to ten stavební úřad. Ale my to nevíme. To může být dotčený orgán státní správy, který nereaguje. To může být špatně podaná žádost, kdy ten, který ji podal, nereaguje na žádost o doplnění. Takže, my do toho momentu, než ty systémy skutečně budou přesunuty v tom novém stavebním řízení, v tom digitálním, jediným způsobem, jak něco zjistit, bylo se obrátit na úřad a ještě více ho zatížit: Můžete nám, prosím vás, ze systému, který máte, nemusí to být jenom VITA, vyexportovat nějaké stavy odesláno, přijato? My dokonce nemůžeme porovnávat tu bázi předtím a nyní, protože ta data existují pouze v lokálních systémech.

Jenom jedna věc. Já se vrátím k tomu, budu velmi opatrný, citovat Lidové noviny v tom, co se děje ve věci ISSŘ. Nic proti Lidovým novinám. Ale... Už jsem to popsal. Ta zakázka, jak byla vysoutěžena, nám ji napadla firma, bylo o tom v Reportéři ČT, takže neříkám nic, co by bylo super tajné nebo netransparentní, která doposud prodávala tiskárny. Ta firma napadla to řízení na dvou z mého pohledu bizarních argumentech, které souvisely ve velkém detailu s nějakým předáváním prací a agilním vývojem, ten systém není ten waterfall, jak se vždycky vyvíjelo, tři roky čekám, a pak se něco stane. Ale je dodáván po jednotlivých modulech a funkcionalitách. Na základě toho – a my jsme se odvolávali, a protože je tam několik instancí, tak sečteno pět měsíců to bylo u antimonopolního úřadu, který následně tyto dvě námitky uznal jako relevantní. My tedy pokračujeme dál, protože jsme přesvědčeni, že jsme měli pravdu. Ve všech jiných věcech jsme od antimonopolního úřadu dostali za pravdu. Od zrušení dialogů, od toho, že byla napadena i další zakázka, ve všem jsme nakonec ten spor vyhráli. Zde jsme někde ve správním soudnictví na úrovni kraje a někam to dobíhá.

ÚOHS ve svém rozhodnutí k JŘBÚ řekl toto: Ministerstvo mělo oprávněný důvod toto vyhlásit formou JŘBÚ, je to za desetinu ceny té zakázky, může s touto firmou InQool dodat pouze to, co vyžaduje zákon. A úplně z této smlouvy končí posledním dnem měsíce září. Toto rámuje tu smlouvu, co ještě s touto firmou na základě smlouvy můžeme dodat a do kdy.

To, co jste citoval z Lidových novin, reaguje na to: Jak budete pokračovat dál? My nevypisujeme nový tendr na digitalizaci stavebního řízení, ale na rozvoj systému, který je náš, na jeho dílčí funkcionality, budoucí integrace, věci, které jdou směrem k skutečné digitalizaci, dalšího propojení integrace na systémy. Nejsou ani součástí toho zákona. V některých případech nejsou ani v té původní zadávací dokumentaci, protože jsou to věci, které teprve přijdou schválením toho BIM.

Možná poslední věc, byla tady otázka, já už jsem to nakousl v jedné odpovědi, na té situaci na stavebních úřadech – není to jenom doména stavebních úřadů na obcích. My jsme, když se novelizoval ten zákon, tam byly požadavky na to, aby seniorní zaměstnanec úřadu mohl vlastně nabrat toho, řekněme, juniorního. A v nějakém sledu potom on si v rámci té odbornosti to doplní a stává se tedy jako plně kvalifikovaným. Zároveň tam – já to bagatelizuji nebo zjednodušuji to – zároveň tam byl posun platný od 1. 7., ale ten rozdíl není zásadní. V tom zařazení, v tom tabulkovém zařazení o jeden, což dělá rozdíl asi 1500 korun, pokud se nepletu, když jsem se na to díval. Je teď umožněn ten stoprocentní bonus. My jsme s paní ředitelkou Hadžić i se zástupci svazu tajemníků, a je to jedna z věcí, kterou bychom chtěli otevřít právě v rámci novely OZE III, kde se sahá do stavebního zákona, je to rozšíření možnosti kvalifikací, z jakých všech oborů může ten člověk se stát zaměstnance stavebního úřadu. Pokud tímto směrem budou ještě nějaké další požadavky, my toto děláme s panem Holickým, se svazem tajemníků a s dalšími, prosím, teď je ten čas, že může rekonfigurovat nebo respektive upravit ty nároky požadavky na ty zaměstnance stavebních úřadů, abychom rozšířili třeba možné portfolio kvalifikovaných lidí, kteří mohou tuto činnost vykonávat. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Drahoš:  Děkuji, pane ministře. Zvu k mikrofonu pana senátora Čunka. Zatím posledního přihlášeného.

Senátor Jiří Čunek:  Pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, abych to nespletl, bez ohledu na naše jednání s ohledem na nefunkčnost systému a ohrožení podnikatelů taky, protože nebudou-li se vydávat stavební povolení, nebude se pracovat, zastaví se systém. Všichni víte, že s ekonomikou státu a s růstem vůbec je to poměrně nahnuté. Centrální banka také vyjadřuje pochybnosti o našem růstu. Z toho všechny důsledky vyplývající. Ti se svolali na dnešní den, ještě teď zasedají. Právě udělali závěr. Já vám řeknu, jaký, jenom abyste věděli, děkuji těm, kteří svolali to nebo projednali tento bod, to znamená výboru a jednotlivým iniciátorům, a předložili ho plénu.

Teď zasedá Svaz podnikatelů ve stavebnictví za účasti profesních komor architektů, tedy ČKAIT, to znamená autorizovaných inženýrů, Český svaz stavebních inženýrů, další profesní organizace. Samozřejmě byli tam taky autorizovaní inspektoři. To znamená, všechno lidé, kteří by měli tomu systému podstatně více rozumět než my všichni tady. A to proto, že je to jejich chleba, jejich práce. Jejich závěr je: Nefunkční systém Portálu stavebníka, nefunkční Geoportál územního plánování, o tom jsme si tady moc neřekli, to je další věc, která bude velmi náročná, chybí provazba na zákon o zadávání veřejných zakázek a při tvorbě digitalizace nebyla využita analýza stavebních procesů, která byla zpracována odborníky na stavební právo. Kdyby byla využita při tvorbě tohoto systému, zřejmě jsme se těchto problémů nedočkali. To jenom jaksi na závěr k tomuto bodu, že nejsme jediní, kterým to vadí, teď myslím starostové coby zástupci stavebních úřadů, ale ti, kteří mají výsledky práce využívat a tvořit z toho tu ekonomickou hodnotu, ti tu obavu mají až tak velkou, že se sešli s tímto závěrem. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Drahoš:  Děkuji. Další slovo má pan senátor Miroslav Plevný. Prosím.

Senátor Miroslav Plevný:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, jenom kraťoučkou poznámku, která je víceméně vyvolána předchozím vystoupením pana ministra. Velice mě překvapilo, když jste tady před chvílí zmínil, že chcete úpravu kvalifikačních předpokladů řešit v rámci otevřeného zákona OZE III v Poslanecké sněmovně. Sice chápu, že v rámci OZE III je otevřen nebo zasahuje se i do stavebního zákona, nicméně zcela jistě ne z důvodů kvalifikačních předpokladů. Byl bych nerad, abychom zde museli opakovat postup, který zde dneska byl, a opět jako přílepek museli tento bod z tohoto zákona vyhazovat. Byl bych velice rád, abychom postupovali, byť je to nestandardní situace, postupovali pokud možno standardně. A nevyráběli, neřešili jednu chybu, nenahrazovali jinou. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Nyní vidím, že se nikdo již do rozpravy nehlásí, takže rozpravu končím. Já bych nyní udělila slovo navrhovateli, který by se měl vyjádřit k rozpravě, pokud bude chtít...

Senátor Hynek Hanza:  Děkuji za slovo, paní předsedající. Ještě jednou, vážené kolegyně, kolegové, pane ministře, myslím si, že ta debata, kterou jsme tady dneska vedli, nemohla obsáhnout úplně všechny aspekty. Výhodou senátora je jeho vztah k danému regionu a vztah většinou ve velké míře k samosprávám a k tomu, co se děje v jeho volebním obvodě, k ostatním starostům atd. To prokazuje možná víc než jakýkoliv jiný zákonodárce právě tím, že dokáže poměrně rychle zjistit a dát najevo zpětnou vazbu, jestli něco funguje, nefunguje, nebo dávat zpětnou vazbu ještě před tím, než to funguje.

V tomto procesu náběhu aplikace digitalizace stavebního systému se to projevilo v maximální možné míře. Moc bych si přál, kdyby se to projevilo u méně závažné záležitosti než takové, která může opravdu zasáhnout naše hospodářství a vůbec činnost úřadů a stavebního řízení. Protože na počátku byla snaha o to, to udělat všem jednodušší. Tato věta se bohužel nenaplnila ani v jednom písmenu. Možná v té tečce, která snad dneska bude přeměněna na tři tečky. Bude nějaké pokračování.

Ve své podstatě náš apel formou usnesení, které schválil výbor a jehož přílohou je to podrobnější usnesení s těmi doporučeními, pokud bych to tak mohl nazvat, je jakousi součástí mozaiky, která by snad měla významně vstoupit do nějakého konání a rozhodnutí vlády. Protože nic jiného nám v současném stavu nebývá. Vláda, ministerstvo musí zahájit jiný přístup, jiný postup. Protože to, co se děje doposud, prostě je nedostačující.

Takže vás poprosím, všechny zde přítomné, o podporu tohoto usnesení, které samo o sobě nic nezmění. Ale je to apel horní komory parlamentu, zákonodárců na vládu, aby se začalo něco dít. Je to apel naším prostřednictvím z území. Zastupujeme tady celou zemi. Každý jeden z jednoho obvodu. To znamená, je to naším prostřednictvím apel v podstatě ze všech možných oblastí. Děkuji za vaši podporu i za to, že jste tomu věnovali tři hodiny vašeho drahocenného času. Díky.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore, současně navrhovateli. Teď tedy uděluji slovo zpravodaji, panu senátorovi Josefu Bazalovi, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor Josef Bazala:  Děkuji, paní předsedající, pane ministře, já bych jenom chtěl konstatovat, že v tříhodinové diskusi k tomuto bodu vystoupilo celkem 18 senátorů, z toho někteří dvakrát, někteří třikrát. Pan ministr třikrát. Je tady vlastně návrh na schválení dle usnesení, jak ho připravil výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, dle té přílohy jako takové.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji. Nyní tedy budeme hlasovat. Spouštím znělku.

Budeme hlasovat tak, jak nám navrhl zpravodaj, pan senátor Bazala. Tedy budeme hlasovat o schválení usnesení výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který máte všichni na lavici, který byl také přečten do záznamu. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Děkuji. Návrh byl schválen. Konstatuji, že v hlasování č. 20 se ze 71 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 36 pro vyslovilo 66, proti nebyl nikdo. Děkuji všem, kteří se účastnili projednání tohoto zásadního bodu, který tímto končím.

Ano, mám zde přihlášeného pana senátora Zdeňka Nytru, který má zřejmě procedurální návrh. Prosím, pane senátore.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, já mám procedurální návrhy dva. První se týká změny pořadí jednání, tak abychom prohodili mezi sebou body 9 a 10, to znamená, abychom nejdřív projednávali senátní tisk č. 297, o volbě prezidenta republiky, a až po něm senátní tisk 284, o správě voleb, což je schovaná korespondenční volba. To tou bychom dneska končili, aby to bylo prohozeno. To je první procedurální návrh. Druhý, aby, jestli to schválíme, tak abychom vyhlásili přestávku do příchodu pana ministra Rakušana, protože ten je na vládě. Zrovna se přesunuje z vlády do Senátu. Děkuji.

Pan ministr je tady, takže druhý procedurální návrh beru zpět. Jenom to prohození pořadí. To znamená 9 s 10, abychom končili korespondenční volbou. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Ano, děkuji, pane senátore. Nyní tedy budeme hlasovat o procedurálním návrhu pana senátora Zdeňka Nytry. S tím, že bod 10 by byl bodem 9 a bod 9 bodem 10, jak to máte v programu. Přehození těchto bodů. Spouštím znělku.

Zahajuji hlasování o procedurálním návrhu, tak jak byl přednesen. Prosím, kdo je pro, zvedněte ruku, stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, nyní zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Procedurální návrh byl schválen. Při registrování 71 senátorek a senátorů, kvóru 36, pro bylo 64, proti 1.

Já tady snad už můžu přivítat pana ministra Rakušana, tak jak jsme byli informováni... Ano, pan ministr již přichází. My můžeme zahájit projednání

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 297. Já tady vítám ještě jednou pana ministra. Prosím, aby nás seznámil s návrhem zákona.

1. místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Vít Rakušan:  Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi krátké úvodní slovo k návrhu novely zákona o volbě prezidenta republiky a souvisejících zákonů.

Předložený návrh úpravy procesu volby prezidenta reaguje na judikaturu Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu. Týká se dvou oblastí. Za prvé navrhování kandidátů na prezidenta republiky skupinou navrhujících poslanců nebo skupinou navrhujících senátorů. Poslanec nebo senátor bude moci být členem pouze jedné skupiny navrhujících poslanců nebo senátorů, to znamená, že z titulu člena komory parlamentu bude moci navrhovat pouze jednoho kandidáta na prezidenta republiky. Druhou oblastí je úprava sběru podpisů na petici na podporu kandidatury takzvaných občanských kandidátů na prezidenta republiky a procesu kontroly petice. Ministerstvo vnitra umožní k založení petice a sběru podpisů pod ní využít nástroj pro sestavování elektronických petic, který bude součástí informačního systému správy voleb ukotveného v zákoně o správě voleb. Současně se ponechá i možnost sběru podpisů na podporu kandidatury na listinné petici. Následná kontrola záznamu na listinné petici bude pokračovat jen do okamžiku, kdy se v součtu s elektronickou peticí dosáhne požadovaného minimálního počtu 50 tisíc započitatelných petentů. Je-li tento počet naplněn v rámci elektronické petice samotné a současně je připojena i listinná petice, kontrola listinné petice se neprovádí, neboť u petentů podepsaných na elektronické petici prostřednictvím elektronické identity je zaručeno, že jde o skutečně existující osoby s údaji, které odpovídají údajům v registru obyvatel.

V rámci nástroje pro sestavování elektronických petic také dochází k automatické kontrole duplicit. Nikdo tedy nemůže být pod stejnou peticí uveden více než jednou.

Stávající soubor údajů o petentovi bude jak na elektronické, tak na listinné petici zúžen. Nadále se již nepožaduje uvádět adresu místa trvalého pobytu.

Navrhuje se nabytí účinností zákona k 1. lednu 2026. Nově navrhovaná pravidla se tudíž uplatní, pokud budou schválena Senátem a po podpisu prezidenta republiky, již pro příští volbu prezidentu, tedy v roce 2028.

Garanční ÚPV doporučil návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane ministře. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Budu pokračovat tím, že návrh zákona projednala Stálá komise Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury. Usnesení máte jako senátní tisk č. 297/2. Zpravodajem komise byl určen pan senátor Zdeněk Hraba. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednání tohoto návrhu zákona ÚPV, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 297/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Goláň, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Tomáš Goláň:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. ÚPV se zabýval na své – hned to najdu – 32. schůzi tímto tiskem. Já bych ještě doplnil pana ministra v některých věcech, které se nás bytostně týkají. To znamená, když už tady bylo zmíněno, že jeden senátor může podpořit jednoho kandidáta, jeden poslanec také pouze jednoho kandidáta, také nutno říct, že pokud by některý senátor či poslanec podpořil oba kandidáty, tak se škrtá jeho podpora u obou těch kandidátů. Co je důležité – jak se to dozvíme? Ministerstvo vnitra povede registry. V těch registrech budou uvedeni všichni senátoři, kteří někoho podpořili. Budou vyjmenováni právě ti kandidáti, které podporují.

Budou tam uvedeni i ti senátoři, kteří někoho podpořili dvakrát. To znamená, že i pro nás z praktického hlediska to bude fungovat tak, že každý z těch případných občanských kandidátů, který bude žádat o naši podporu, nebude chodit za námi dvakrát, protože v tom seznamu si přečte, že už jsme ten akt vykonali ve prospěch někoho druhého. Takže, jak řekl pan ministr, on to v podstatě všechno řekl za mě, ÚPV výbor na svém zasedání schválil nebo spíše navrhl plénu Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Akorát teď by mě zajímalo, čemu se všichni smějí? Ale myslím si, že je to důležité.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Nyní se ptám, zda si přeje vystoupit pan senátor Hraba, jako zpravodaj Stálé komise Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury? Máme ho tady. Máte slovo.

Senátor Zdeněk Hraba:  Vážená paní předsedající, vážený pane vicepremiére, dámy a pánové. Senátní komise pro Ústavu ČR se sešla včera. Na své desáté schůzi přijala 11. usnesení, které máte k dispozici. Já nebudu opakovat to, co už tady zaznělo od pana zpravodaje nebo od pana ministra. Možná bych ještě podtrhl, že tento zákon se použije už v roce 2026, a to pro volby do zastupitelstev obcí, nebo může být použit v případě elektronických peticí, protože se mění nejenom zákon o volbě prezidenta republiky, ale i zákon o správě voleb. Ta elektronická petice se může použít i v obecních volbách jako takových.

Jinak usnesení máte před sebou. Zasedání komise bylo poměrně krátké, protože jsme tento návrh zákona shledali nekonfliktním. Já vám děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane zpravodaji. Nyní otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy mám písemnou přihlášku od pana senátora Michaela Canova. Pane senátore, řečniště je vaše.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane ministře, vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, mně tedy mrzí, že tady není předseda Senátu, protože budu navrhovat to, co jsem ještě nikdy nenavrhoval. Je tady? Na konci svého vystoupení budu navrhovat, aby se tento bod přerušil, s tím, že jsem si vědom, že když se přeruší, pak schůze nemůže skončit, neboť se to musí brát na té schůzi, tak by se schůze oficiálně nemohla jakoby dojednat a pak by se dokončila až někdy při příležitosti nějaké další schůze. Důvod, proč to přednáším, je to, co jsem bohužel objevil až na poslední chvíli. Jsem si vědom, že to je věc velmi málo pravděpodobná, nicméně není vyloučená. Kdyby nastala, podle mě by byla kardinální, a sice: V paragrafu 21 se doplňují podle toho návrhu odstavce 4–7, které znějí:

Odstavec 7: Není-li podána žádná nebo pouze jedna kandidátní listina nebo není-li zaregistrována žádná nebo jedna kandidátní listina, koná se nová volba prezidenta. Pokud není zaregistrována žádná kandidátní listina, to je jasné. Ale pokud je zaregistrována jedna, tak to považuji za krajně nespravedlivé vůči tomu kandidátovi a jeho podporovatelům, kterého se to týká, protože ten kandidát na to vynaloží nějakou energii, sbírá podpisy, vydává peníze na nějakou propagaci apod. Bude tam sám, tak se volba bude konat, a ti jeho kandidáti v opakované volbě budou mít tu výhodu, že před tím nic nepodávali, nic neutráceli atd. Já jsem původně uvažoval o tom, že by to byl – jako pozměňovací návrh, že bych podal, ale pak jsem si to rozmyslel z toho, že třeba by někdo mohl říct, že v případě, že by byl ten kandidát sám, tak by třeba pro něj speciálně se mělo uvést, že je potřeba určitý počet získaných voličů, nebo třeba aby každý volič v takovémto speciálním případě měl možnost za volební plentou buď udělat kroužek, že ano, nebo křížek, že ne. Proto podávám tento, pro mě velmi zvláštní, návrh na přerušení tohoto bodu.

Chci doplnit, že – já, když jsem to pročítal, tak se až stydím za to, že jsem si vlastně vůbec nezjistil, že my jsme tuto věc, kterou jsem teď četl, vlastně už schválili v zákoně č. 89 z letošního roku 6. března, nebo je ze 6. března ve sbírce, neboť to byla taková sleď zákonů, jak se vždycky dávají takové balíky, kterými se mění volební a některé další zákony, kde těch zákonů bylo celkem 17...

Chtěl bych doplnit tu věc... Takhle, ale neplatí to ještě, účinnost je právě od 1. ledna 2026. Takže účinné to není. Když jsem tady to objevil, říkám, to se musí změnit. Ještě jsem, viděl jsem, že to tak u Senátu není a ještě jsem si to ověřoval – my, senátoři, jsme voleni také ve svých okrscích. V případě, že bude jeden jediný kandidát, je to platné, nic se neruší. Prostě ten jeden dotyčný bude zvolen s největší pravděpodobností. Pokud mu tam někdo přijde. Tady u – nebo jinak ještě, když jsou kandidáti do komunálních voleb a jedna jediná kandidátka, to samozřejmě taky platí. Dokonce teď odbočím do jiné oblasti, oblasti zadávání veřejných zakázek, jednou se dostalo do zákona, že pokud je ta zakázka jenom jedna, že se také musí zrušit. Uchazeč je jenom jeden, takže se to musí zrušit. Posléze se zjistilo, jaký to je nesmysl. Dala se ta věc, že samozřejmě stačí jenom jedna, ta zakázka.

To znamená, já znovu tady zdůrazňuji, pokud je podaná jedna kandidátní listina, jeden kandidát, ten nemůže za to, že se nepřihlásil nikdo jiný. Nemůže za to, že nikdo jiný nesehnal potřebný počet podpisů. Já prostě nechápu, proč by měl být trestán za to, že nikdo jiný nebyl schopný jako on nebo tak odváží a přihlásil se. Proto, jak jsem avizoval na začátku, pane předsedo, podávám návrh na to, aby byl tento bod přerušen. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Ano. Děkuji. Je to procesní návrh, takže my bychom měli hlasovat. Ale v tuto chvíli na 2 minuty přerušuji schůzi ke krátké poradě dalšího postupu. Na 5 minut, pane předsedo? Čili na 5 minut přerušuji schůzi k poradě k tomuto procesnímu bodu.

(Jednání přerušeno v 16.17 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Dámy a pánové, vážení kolegové a kolegyně, budeme pokračovat. Pan senátor Canov má pro nás ještě další informaci. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Michael Canov:  Kolegyně, kolegové, bylo dohodnuto, že tuto věc dáme do komise pro ústavu, tam to projednáme, pak se k tomu vyjádří ta komise pro ústavu, pokud to shledá důvodným, podá se senátní návrh zákona, aby to ze zákona vypadlo. Na základě této dohody, předseda mě slyší, komise pro ústavu, na základě dohody svůj návrh na přerušení schůze stahuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji za tu informaci, pro nás je důležitá informace, že pan senátor Canov bere zpět svůj návrh. Nemusíme hlasovat a můžeme pokračovat v obecné rozpravě. Do obecné rozpravy se hlásí pan ministr, takže, pane ministře, máte slovo.

1. místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Vít Rakušan:  Děkuji, já ještě pro doplnění této naší diskuse, navazuji na pana senátora Canova, bych chtěl říci, že tento paragraf nebyl teď nově dán do zákona, ani nebyl dán do zákona nově v nějakém souboru zákonů, který jsme projednávali v technické správě voleb. Podle těchto pravidel se volil prezident vždycky, v přímé volbě. V původním zákoně o volbě prezidenta z roku 2012 v § 26 odst. 11 je od roku 2012 zakotveno, že volby se opakují v případě žádného nebo pouze jednoho kandidáta. To se nijak netýká předkládaného zákona, ale ani, a to chci zdůraznit, zákona o správě voleb, který jsme projednávali na začátku tohoto roku. Je to pravidlo platné z roku 2012. Proběhly podle něj všechny dosavadní přímé volby prezidenta republiky. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane ministře. Nyní se... S faktickou se hlásí pan předseda Senátu.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Moje faktická poznámka se týká vystoupení pana senátora Michaela Canova. Já mu děkuji za to, že přistoupil na ten kompromisní návrh, všechny ty věci, které se toho návrhu týkají, budeme projednávat na komisi pro ústavu a parlamentní procedury, tudíž navrhuji, abychom se tímto dál nezabývali a projednávali dál ten zákon, protože takto jsme si to gentlemantsky slíbili, a ještě jednou za to děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Nyní tedy probíhá dále obecná rozprava. Ptám se, kdo se hlásí do obecné rozpravy? Nikoho nevidím. Obecnou rozpravu uzavírám. Táži se pana navrhovatele, zdali ještě chce vystoupit? Nechce. Táži se pana zpravodaje garančního výboru, ano. Prosím, pane senátore Goláni, máte slovo.

Senátor Tomáš Goláň:  Já musím vystoupit, je to moje povinnost, v této rozpravě obecné, k tomuto zákonu, vystoupil jeden ministr, jeden senátor. Je tady jeden jediný návrh, o kterém budeme hlasovat, a to je schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Spouštím znělku, protože po ní budeme hlasovat.

Ještě minutku počkám na dobíhající...

Byl podán návrh schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, jako jediný návrh. O tom teď budeme hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, nyní zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Mohu konstatovat, že návrh byl přijat. Bylo registrováno 70 senátorek a senátorů, při kvóru 36 pro bylo 61, 1 byl proti. Pane ministře, gratuluji. Návrh byl přijat. Tento bod na dnešním projednání končím.

Nyní se dostáváme

Je to senátní tisk č. 284. Pod tímto číslem jste ho obdrželi jako senátní tisk. Prosím pana poslance a pana ministra Víta Rakušana, aby nás seznámil s návrhem zákona. Máte slovo.

1. místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Vít Rakušan:  Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. V případě tohoto zákona bude i to mé úvodní zdůvodnění o něco podrobnější, tak vás zároveň žádám o trpělivost, jelikož předjímám i delší průběh rozpravy k dané materii.

Zaprvé mi dovolte poděkovat Senátu PČR, horní komoře, která dlouhodobě téma korespondenční volby udržovala naživu, a to i v dobách, kdy politická vůle k tomu, aby tato důležitá zákonná norma byla prosazena, ta politická vůle rozhodně nebyla většinová a neopírala se o názor vlády ČR. Ten v té době byl odlišný.

Kdybych zrekapituloval, jak se situace vyvíjela, korespondenční volba byla součástí i minulého programového prohlášení vlády, i té vlády minulé, která tady vládla do roku 2021. Korespondenční volba tehdy měla být součástí série zákonů o správě voleb, nicméně minulá vláda se k tomuto závazku definovanému v jejím vlastním programovém prohlášení nepřihlásila. Korespondenční volba tak nikdy nebyla na půdě Poslanecké sněmovny PČR projednávána. Stalo se tak až nyní, protože naše vláda stejně jako ta minulá se k závazku zavedení korespondenční volby do našeho volebního systému přihlásila.

My jsme napříč všemi koaličními stranami tento závazek vzali vážně. Naše vlastní vládní programové prohlášení naplňovat chceme. Stalo se tak na základě poslaneckého návrhu, který podepsalo všech 5 předsedů koaličních stran v Poslanecké sněmovně. Ten návrh podepsalo i všech 5 předsedů koaličních klubů v Poslanecké sněmovně, plus samozřejmě celá řada dalších zákonodárců.

Předložený návrh byl ve sněmovně podrobně diskutován, mnohokrát i v nočních hodinách. Stejně tak byl v Poslanecké sněmovně diskutován ve výborech, komisích, stejně jako zde v Senátu.

Míříme k naplnění příslibu, který ohledně korespondenční volby byl dán krajanům žijícím v zahraničí cca před 20 lety.

Senát byl místem, kde se téma korespondenční volby udržovalo aktivně naživu, existoval i senátní návrh a není rozhodně nic tajného na tom, že ten senátní návrh pomáhalo už tehdy metodicky vypracovat ministerstvo vnitra, stejně jako ministerstvo vnitra teď vycházelo při komentářích z toho původního senátního návrhu, a těch změn, které se tam objevovaly, nebylo mnoho, protože už ten návrh senátní byl v pořádku, jsou tam aktualizovány některé záležitosti týkající se třeba toho, že korespondenčně lze volit i ve volbách do Evropského parlamentu.

Je třeba zdůraznit, že nevymýšlíme žádné kolo, ale zavádíme do našich volebních pravidel institut, který je v rámci drtivé většiny států EU zcela standardním a legitimním prvkem volebního zákonodárství. Řada států, které korespondenční volbu realizují, vycházejí ze stejného principu volebního práva jako ČR. Já tedy, aniž bych chtěl cokoli předjímat do budoucna, nemám obavy z toho, že by navržená úprava vybočovala z našich ústavních mantinelů, že by navrhovaná úprava v případné konfrontaci neprošla testem ústavnosti.

Chci podotknout, že zavedení korespondenční volby je samostatný institut, který není nutně provázán s náběhem účinnosti reformy správy voleb od roku 2026. Lze jej tedy realizovat již příští rok.

Řada českých občanů pobývajících v zahraničí volá po zavedení korespondenční volby a po letech debat se tak pojďme konečně posunout a tento institut s pomocí horní komory, odkud ta idea vzešla, konečně zavést.

Korespondenční volba je obecně považována za legitimní formu hlasování, a to zejména v situacích, kdy určité skupině voličů je objektivně ztížen přístup k výkonu práva volit. V ČR máme téměř 15 tisíc volebních místností. Čeští občané pobývající v zahraničí mají možnost odhlasovat na cca 110 ambasádách. Jde tak o zjevný nepoměr a korespondenční volba představuje rozumný nástroj, jak tento nepoměr narovnat. Nejde tak v tomto případě o žádnou diskriminaci voličů v ČR, ale naopak o narovnání podmínek oprávněných voličů, kteří z řady důvodů nejsou v době hlasování na území ČR.

Tady mi dovolte jednu osobní poznámku hned na závěr, často jsem v Poslanecké sněmovně slýchával věty typu: Proč nechávat volit někoho, kdo opustil naši zemi a nežije teď na našem území? Co má co mluvit do toho, jakou vládu my tady budeme mít? A podobně. Na mě z toho šel mráz, mráz starých časů, dnes máme zrovna důležité výročí, po kterém naši zemi opustila celá řada lidí, u kterých bychom si určitě přáli, aby v naší zemi zůstali. Byly to mnohokrát intelektuální elity, které musely v nejrůznějších etapách naší historie naši zemi opouštět. Doufám, že tato doba je v našich dějinách nenávratně pryč, že nepřijdou momenty, kdy lidé, protože mají jiný názor, budou muset zase opouštět naši zemi, nebo třeba z důvodu, aby mohli svobodně rozvíjet svoji kariéru. Ale máme v cizině celou řadu lidí, kteří tam pracují nebo třeba studují, a rozhodně vztah k ČR mají. Jako takoví mají už v současné době právo volit, a to já bych chtěl zdůraznit, na to jsme také často naráželi v té debatě v Poslanecké sněmovně. My tímto zákonem nenavrhujeme rozšířit počet lidí, kteří mohou volit. Ti lidé už v současné době to právo legitimně mají. My tedy nepřicházíme s nějakou volební revolucí, která rozšiřuje okruh potenciálních voličů. Znovu, ti lidé to právo už mají v současné době. My přicházíme s evolucí volebního systému, který těmto lidem umožní komfortnější možnost volby v případě, že prostě například žijí v zemi, kde cesta na ambasádu znamená několikadenní záležitost. Korespondenční volba prostě jenom zjednodušuje celý ten systém. Proto já říkám, celá ta debata je určitě důležitá, vážná. Vždycky když upravujeme volební systém, je to věc k zamyšlení. Na tu debatu se těším a rozhodně se jí nebráním. Stejně jako jsme ji absolvovali v Poslanecké sněmovně. Jenom říkám, není to revoluce volebního systému, je to technická změna volebního systému a zjednodušení podmínek pro naše krajany, aby mohli volit. A také si myslím důležitý symbol, že my v ČR vzkazujeme voličům, občanům žijícím v zahraničí, že my se k nim hlásíme. Samozřejmě chceme, aby třeba mladí studenti měli důvod se do ČR vracet s nabitými znalostmi a zkušenostmi ze zahraničí. Rozhodně se na ně nedíváme jako na někoho, kdo nemá právo rozhodovat o tom, kam se ČR v budoucnosti bude vyvíjet. To je prostě důležitý moment a podle mě zásadní aspekt celé té debaty. Jestli chceme našim občanům žijícím v zahraničí umožnit ten komfort, rozhodovat jednodušším způsobem o tom, kam ČR bude směřovat.

Samozřejmě vnímám politickou pozici opozice k tomuto návrhu, rozhodně ji nechci bagatelizovat, zesměšňovat, nicméně i opozice v Poslanecké sněmovně finálně přistoupila k diskusi, a my jako vládní koalice jsme k té diskusi s opozicí přistoupili zodpovědně také. To znamená, že my některé dílčí aspekty, které nakonec v tom poslaneckém návrhu jsou, jsme skutečně zapracovali po zasedání několikačetném pracovní skupiny čítající opoziční poslance, snažili jsme se vyjít v některých věcech vstříc. Já jsem potom schopen ty konkrétní změny na návrh naší parlamentní opozice i tady v rámci tohoto zákona doložit. Tedy odmítám často zmiňovaný fakt, že by to byl nějaký tlak, nátlak, zeď vládní koalice, která by odmítala diskutovat. Naopak. My jsme opozici k tomu jednání přizvali, ona zaplaťpánbůh jednání o jednotlivých danostech zákona přijala a dosáhla i určitých konkrétních ústupků a úspěchů.

Rád bych uklidnil voliče a reagoval na některé námitky týkající se ústavních principů volebního práva. Znovu upozorňuji, že korespondenční forma hlasování je standardní v řadě zemí, které vychází ze stejných principů volebního práva jako ČR. Nebyly tam žádné problémy s ústavností, byť to testem ústavnosti v těchto zemích prošlo. V minulých parlamentních volbách v Německu, v covidové době, asi 35 % německých voličů, tam mají korespondenční volbu i pro lidi žijící v Německu, volilo korespondenčně. Nikdo nezpochybňuje legitimitu tehdejších voleb, které v Německu proběhly. Znovu říkám, my máme ten instrument nikoli pro české občany, my ho máme pro naše krajany žijící v zahraničí.

Princip tajnosti spočívá v tom, že nemá docházet propojení konkrétního voliče s jím odevzdaným hlasem. Právní úprava současná i návrh korespondenční volby toto ve vztahu státu a voliče zcela zajišťuje. Je zřejmé, že v případě jakékoli alternativní formy hlasování nebo i v situacích, kdy se voličům chce výkon volebního práva usnadnit, může dojít k tomu, že v takových situacích se posiluje složka odpovědnosti voliče za své jednání.

Princip tajnosti tak musí být vnímán ve vztahu státu a voliče, což tento návrh podle nikoli jen mého názoru, ale návrhu legislativy ministerstva vnitra zajišťuje. Již dnes však máme ve volebním právu prvky, které vyžadují, aby se i volič podílel na naplnění principu tajnosti. Například při doručování hlasovacích lístků do domácnosti nebo hlasování do přenosné volební schránky, což je mimochodem také alternativní způsob hlasování. Tedy korespondenční volba rozhodně nebude prvním takovým specifickým způsobem hlasování, který české volební právo zná.

Potřeba posílené složky osobního zajištění tajnosti volby se děje právě v situacích, kdy stát chce buď usnadnit výkon volebního práva – viz doručování hlasovacích lístků, nebo právě jako v případě korespondenční volby posílit princip všeobecnosti volebního práva, kdy je určitá skupina voličů zjevně znevýhodněna, což případ možné volby ze zahraničí každopádně je. V tomto ohledu mám tedy za to, že ústavní mantinely principu tajnosti jsou zachovány.

Současně lze poznamenat, že v rámci pracovní skupiny v Poslanecké sněmovně byla též diskutována rizika ovlivnění hlasování voliče, přičemž jako určitá pojistka byla pozměňovacím návrhem doplněna možnost se tzv. přehlasovat. Zmiňuji to i proto, že v rámci projednávání na půdě Senátu toto téma bylo diskutováno. Jde o institut, který je sice v českém právu nový, který opravdu původní návrh zákona neobsahoval, ale právě po diskusi v pracovní skupině se v návrhu zákona objevil. Nebyl to tedy původní záměr předkladatele, ale předkladatelé, poslanci, kteří navrhovali daný zákon, se s ním po debatě v pracovní skupině ztotožnili. Jde o institut, který není s metodami distančních způsobů hlasování nijak nestandardní. Jde o určité opatření poslední šance pro situace, kdy například voliči nebude doručena obálka s volební dokumentací. Bude mít pocit, že s jejím obsahem mohlo být manipulováno. Pak může v době hlasování na příslušné ambasádě odhlasovat. Návrh pak technicky řeší, aby bylo zaznamenáno případnému započtení i onoho korespondenčně zaslaného hlasu.

Často se hovoří o principu přímosti volebního práva. Je však také potřeba podotknout, že tento princip znamená, že hlas voliče směřuje přímo k ovlivnění výsledku voleb, že se volba neděje prostřednictvím volitelů. Tento princip byl v diskusi zaměňován za situace, kdy by třetí osoba neoprávněně zasáhla do osobní volby voliče a protiprávně jeho hlas změnila či zneplatnila. To však není otázka přímého výkonu volebního práva. Ten je korespondenční volbou jako princip zcela zachován.

Současně se domnívám, že proces tak, jak je nastaven, brání dostatečně i zmíněnému neoprávněnému zásahu do výkonu volebního práva voliče. Korespondenční volba podle mého názoru nenarušuje ani princip rovnosti volebního práva. Ten spočívá v tom, že síla, chcete-li váha, každého jednotlivého hlasu voliče dopadá na výsledek voleb v zásadě stejně. To korespondenční hlasování určitě nijak nenarušuje. Jde jen o nástroj, který umožní části objektivně znevýhodněných voličů zapojit se do hlasování. Je to asi stejné, jako bychom říkali, že princip rovnosti je narušen, když přijde k volbám více lidí. Což je pochopitelně nesmysl. Já jsem dokonce v Poslanecké sněmovně slyšel argument, který mě fascinoval, a můžete si to najít na stenozáznamu: A co budeme dělat a co se stane, když nám oproti 15 tisícům krajanů teď najednou bude volit 150 tisíc lidí? No zaplaťpánbůh za to. Já doufám, že zájmem každého politika na každé části politického spektra, nezávisle na tom, jestli je v opozici nebo koalici, je osobní niterné přání, aby volební účast v jakémkoli typu voleb byla co nejvyšší. Jinak všechno to, co říkáme, jsou fráze o svátku demokracie. Pokud chceme svátek demokracie, hledejme metody, aby co nejvíce lidí, kteří na to už v současné době – zdůrazňuji – mají právo, chodilo volit. Položme si otázku, proč je tedy volební účast v zahraničí tak nízká, když by volební seznamy mohly být mnohem širší, protože právo na to má mnohem větší množina lidí, než nám reálně k volbám chodí. Můžeme si říkat: Ano, někteří lidé třeba už o ČR nemají takový zájem. Může to být jedno vysvětlení. Já si spíše říkám, jestli to není nekomfortním způsobem volby, kterou jsme jim doteď umožňovali. Plně doufám – a proč se toho bojíme a kdo se toho bojíme – já moc doufám, že seznam reálně příchozích k volbám se zvýší, protože to přeci chceme. Chceme to v ČR a chceme to v zahraničí. Chceme to u každého jednotlivého oprávněného voliče v ČR, abychom ho jako politici motivovali a ne demotivovali k tomu, aby k volbám přišel, aby volby měly co nejvyšší stupeň legitimity, a my z toho snad všichni budeme mít radost. Doufám, že korespondenční volba k tomuto jednoznačně přispěje.

Současně lze onu tezi o zvýhodnění odmítnout i tím, že neexistence korespondenčního hlasování skupinu voličů v zahraničí silně znevýhodňuje, takže naopak diskriminuje oproti voličům v ČR.

Ve vztahu k rovnosti zazněla i námitka ohledně přepočtu hlasů ze zahraničí. Zde lze připomenout stávající stav, kdy podle volebního zákona se hlasy ze zahraničí připočítávají jednomu vylosovanému volebnímu kraji. My automaticky tedy počítáme automaticky s tím, že lidí přijde málo a teď jich přijde hodně v rámci korespondenční volby? My už automaticky předjímáme a počítali jsme s tím jako zákonodárci a smířili jsme se s tím, že počet voličů ze zahraničí je nízký? Vždyť přeci v této chvíli my jen umožňujeme možnost volby. Ano, po diskusi předjímejme, že počet skutečně vyšší bude. Budeme za to určitě všichni rádi. Potom bych připomenul, že i Senát výraznou většinou hlasů před několika měsíci podpořil zákon o správě voleb, který tento princip, který byl dlouhodobě kritizován v situacích, kdy by hlasy mohly ze zahraničí deformovat výsledek voleb zejména v malých krajích, změnil, změnil to Senát a stanovil, že se budou losovat vždy dva kraje ze čtyř největších, kam budou směřovat hlasy odevzdané českými voliči v Evropě a ve zbytku světa. Vzhledem k tomu, že je se zavedením korespondenční volby předpoklad zmíněného nárůstu počtu odevzdaných hlasů, o to usilujeme v zahraničí, byl zmíněnou pracovní skupinou dohodnut pozměňovací návrh, který podpořil ÚPV a následně Poslanecká sněmovna, který pracuje s losováním čtyř největších krajů pro čtyři oblasti světa s předpokladem, že bude docházet k distribuci podobného počtu hlasů do jednotlivých krajů. Distribuce hlasů by tak měla být rovnoměrná a zároveň rozdělena do čtyř krajů. Znovu zdůrazňuji, že jde o pozměňovací návrh, který vznikl v Poslanecké sněmovně po dohodě s opozicí a vychází tedy nadále z ústavního principu losování volebních krajů. Ani tato změna však nesouvisí s principem rovnosti, protože stále platí, že váha hlasů se nijak nemění. Je však zřejmé, že počet křesel v Poslanecké sněmovně se nijak nemění, tedy k drobné redistribuci získaných mandátů mezi volebními kraji z logiky věci může dojít.

Závěrem mi dovolte, abych ujistil všechny, že vláda má jasnou představu, jakým způsobem zajistit bezproblémový průběh korespondenční volby. Zastupitelské úřady budou organizačně, metodicky i technicky nachystány, přičemž v případě potřeby jsou připraveny i personálně posílit ty úřady, kde se očekává největší zájem ze strany voličů. K tomu dodávám, že v průběhu dlouhé debaty zaznívaly debaty o nestrannost zastupitelských úřadů a náznaky možných manipulací. Zde se musím důrazně ohradit, a učinil tak i pan ministr zahraničních věcí Lipavský, jelikož zastupitelské úřady s plnou důvěrou nás všech organizují volby v zahraničí řadu let, a to bez jakýchkoli problémů, bez jakékoli tendence zpochybňovat výkon pracovníků ambasád. Jsou to určitě profesionálové oddaní službě ČR a podrývat tímto způsobem důvěru v kvalitu našeho diplomatického sboru a ostatních zaměstnanců ambasád považuji a celá vláda považuje za nepatřičné.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, velmi věřím, že dnes na půdě Senátu schválíte korespondenční volbu, o kterou se právě Senát výrazně zasloužil, že tato vláda díky vaší pomoci a případnému podpisu pana prezidenta naplní slib, který je našim krajanům dáván dlouhých 20 let a ke kterému se programovým prohlášením hlásily i jiné vlády, nicméně nikdy ji nenaplnily.

Korespondenční volba rozhodně není nějaký strašák. Je to standardní institut volební legislativy, ozkoušený v řadě zemí světa. Já vás s veškerou úctou k horní komoře žádám o podporu návrhu v podobě, kterou schválila Poslanecká sněmovna.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane ministře, v roli navrhovatele z řady poslanců. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Tak se už stalo. Nyní bych vás ráda seznámila s tím, že Senát věnoval tomuto návrhu zákona velkou pozornost. Byl projednán jednak čtyřmi výbory a jednak dvěma komisemi. Návrh projednal jednak VUZP. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 284/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Zbyněk Linhart. Dále projednal návrh zákona VVVK. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 284/4. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Růžička. Následně návrh projednal VZVOB. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 284/3 a zpravodajem výboru byl určen pan senátor Miroslav Balatka. Návrh zákona projednala Stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury. Usnesení máte jako senátní tisk 284/5. Zpravodajem komise byl určen pan senátor Zdeněk Hraba. Návrh zákona projednala také Stálá komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí. Usnesení vám bylo určeno jako senátní tisk 284/6. Zpravodajem komise byl určen pan senátor Tomáš Czernin. Jako hlavní organizační výbor určil garantem ÚPV, který přijal usnesení, a máme ho jako senátní tisk č. 284/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Tomáš Goláň a já ho prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou, máte slovo.

Senátor Tomáš Goláň:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, já si dovolím prakticky popsat fungování tohoto zákona, protože už od rána vedu diskuse na sociálních sítích a těch dezinformací je tady spousta. Chtěl jsem začít něčím, co už tady pan ministr řekl, a přesto, i když to bylo řečeno, tak si to neodpustím znovu zopakovat. Tento zákon nerozšiřuje počet voličů. Počet voličů zůstává stejný od roku 1993, co máme volby do našich orgánů, to znamená po rozdělení Československa.

Jak tento zákon funguje? Dnes lidé, kteří delší dobu pobývají v zahraničí, se zapisují do tzv. zvláštních volebních seznamů. Ty zvláštní volební seznamy vedou příslušné zastupitelské úřady. Ten, kdo je zapsán ve zvláštním volebním seznamu, je vyškrtnut automaticky ze seznamu volebního v ČR. Doposud vždy mohli tito lidé zapsaní v těchto zvláštních volebních seznamech, hlasovat pouze prezenčně. Ta možnost jim zůstává, ta možnost se nemění. Nyní však ale mohou požádat osobně do dvou dnů do zahájení voleb či písemně do 35 dnů před zahájením voleb pomocí ověřené žádosti, případně prostřednictvím datové schránky o to, aby mohli hlasovat korespondenčně. Pokud taková žádost dorazí na příslušný zastupitelský úřad, příslušný zastupitelský úřad nejpozději 25 dnů před zahájením voleb odešle příslušné písemnosti tomuto žadateli o korespondenční volbu. To, co odešle příslušný zastupitelský úřad, zahrnuje doručovací obálku, úřední obálku, identifikační lístek a informace o tom, kde lze stáhnout na stránkách ministerstva vnitra příslušné volební lístky. Pokud občan chce vykonat korespondenční volbu, vytiskne si příslušný volební lístek, tento uloží do tzv. úřední obálky, vezme si identifikační lístek, zkontroluje údaje, podepíše jej, ten identifikační lístek kromě jeho čísla a dalších údajů obsahuje prohlášení, že vykonal svobodně a osobně tuto volbu. Takto podepsaný identifikační lístek s úřední obálkou se svým hlasem vloží do doručovací obálky.

Pokud někomu z těch, kdo budou hlasovat korespondenčně, již byl vydán voličský průkaz, je povinností k tomuto identifikačnímu lístku a úřední obálce doložit i onen voličský průkaz. Občan obálku zalepí a odešle. Příslušné zastupitelské úřady všechny tyto obálky shromažďují na bezpečném místě a bude se přihlížet k obálkám, které byly doručeny do posledního okamžiku, kdy volby probíhaly. To znamená v okamžiku, kdy prezenčně odvolí poslední člověk a vhodí tuto obálku svou prezenčně, to znamená osobně, já to tady zdůrazňuji, protože nás sledují i lidé, toto téma je zajímavé skutečně pro celou společnost, každý, kdo osobně vhodí obálku do urny, je dokonáno, má odvoleno. Ti, co poslali hlasy korespondenčně, jejich hlasy jsou shromažďovány. Do okamžiku uzavření volebních místností vše, co je doručeno, je shromážděno ve speciální místnosti pod dohledem příslušného zastupitelského úřadu. Poté se uzavírají volební místnosti. Od okamžiku uzavření volebních místností dochází k rozbalení těchto obálek a kontroluje se, zda v té obálce je přesně to, co tam má být. Zda je tam pouze jeden identifikační lístek, jedna úřední obálka a případně voličský průkaz.

Ještě, protože to tady pan ministr vzpomněl, je možná revolba osobně, ještě je nutno zkontrolovat, zda osoba, která je uvedena na identifikačním lístku, náhodou již není potvrzena ve zvláštním voličském seznamu, že už vykonala volbu. Pokud všechny tyto okolnosti jsou naplněny, to znamená, zákonu je dáno za dost, bere příslušný člen zvláštní okrskové volební komise úřední obálku a vkládá ji do urny. Takto proběhne každé rozpečetění a rozbalení obálky. Úřední obálky, které splňují náležitosti toho všeho, jsou vloženy do urny. To znamená, že v urně jsou obálky, které přišly korespondenčně, spolu s obálkami, které tam byly vloženy prezenčně. Až je všechno dokonáno, teprve se otevírají urny a teprve dochází ke sčítání hlasů. Tady vidíme v tomto principu, že když už je otevřena urna, my nevíme, komu patří ta obálka, kdo jakým způsobem hlasoval. Tím je zaručena i tajnost voleb.

Poté dojde ke sčítání hlasů. Nebude žádným způsobem zahlcen systém a nebude se čekat dny nebo týdny na to, až nějakým způsobem tyto hlasy budou sčítány. Dojde ke klasickému sčítání hlasů. Znovu podotýkám, nikdo ze zvláštní okrskové volební komise neví, která úřední obálka tam byla vhozena fyzicky a která byla doručena korespondenčně. Pak příslušné hlasy, jak jsou sečteny zvláštními okrskovými volebními komisemi, jsou doručeny stejným způsobem jako v předešlých letech.

Pan ministr tady zmínil, že je rozdělený svět na čtyři okrsky volební. Ty volební okrsky se losují našim volebním krajům. Mohou se losovat pouze těm volebním krajům, které mají nejméně 30 poslanců, žádný z okrsků nesmí být losován dvakrát. Okrsky jsou rozděleny takovým způsobem, že ten první je Andorra, Belgie, Nizozemí, Lucembursko, Irsko, Spojené království Velké Británie a Severního Irska. Je tam Portugalsko a Španělsko. Ve druhém volebním okrsku jsou všechny zbývající státy Evropy. Ve třetím je celá Amerika. Ve čtvrtém je zbývající část světa. K těmto volebním okrskům tak, jak budou vylosovány, se budou přiřazovat hlasy z jednotlivých částí světa.

Co je důležité, co bylo měněno i poslaneckými návrhy, je to, já jsem zmínil, že lze požádat o korespondenční hlasování a že pokud požádám písemně, do 25 dnů před zahájením voleb mi musí zastupitelský úřad umožnit hlasování tím, že mi odešle příslušné dokumenty. Já ale mohu žádat i osobně. Osobní žádost o korespondenční volbu musím učinit nejpozději dva dny před zahájením voleb. Mohu tak učinit i prostřednictvím zplnomocněné osoby.

Proč to tady znovu zmiňuji? Zmiňuji to proto, že je omezeno, že jedna zplnomocněná osoba může vyzvednout pouze sedm hlasovacích sad pro korespondenční volbu.

Tolik za mě. Já si myslím, že je to vše úplně jasné, že tady nedochází k manipulaci s hlasy, že tady nedochází k odtajnění, že vlastně nikdo neví, která obálka je která, když se otevře volební urna. Nemyslím si, že naši krajané by neměli mít právo hlasovat už poté, co jsme jim ho 30 let umožňovali. To, že jim jen umožňujeme nějakou pohodlnější volbu nebo variantu volby, to je přeci jen to, co by v dnešním světě mělo fungovat. Měli bychom si vzájemně pomáhat a vzájemně kooperovat při různých věcech.

Já vím, že tady zazní asi obava z toho, že by mohly korespondenční volby přejít i na tuzemské hlasování, jak tomu je v již zmíněném Německu. Je tomu tak i v Rakousku. Já si nemyslím, že se to stane, ale kdyby se to stalo, ve své podstatě se nic neděje, protože způsob volby je skutečně tajný.

Je nutné, aby tady zazněla naše zkušenost z Rakouska. My jsme asi před čtyřmi měsíci byli v rakouském parlamentu, byli jsme u obou komor, setkali jsme se s opozicí a všichni nám vysvětlovali, co se stalo v rakouských volbách, protože často odpůrci korespondenční volby právě dávají rakouský model a rakouský problém za vzor toho, že korespondenční volba selhala. Korespondenční volba neselhala. Znovu říkám, jsou ty systémy jiné, tam všichni Rakušané, i ti, co žijí trvale ve spolkové rakouské republice, mohou korespondenčně hlasovat. Tam se stalo to, že malé volební okrsky nesčítaly hlasy, ale sčítaly je až jejich nadřízené volební okrsky. Na volebních okrscích se potkaly obálky všech způsobů hlasování. A protože nadřazené volební okrsky byly zahlceny tím množstvím, tam došlo doslova, jak řekli Rakušáci, k lidové tvořivosti a začali obálky otevírat i lidé, kteří byli jen zaměstnanci a kteří neměli právo, protože toto může otevírat pouze volební komise nebo členové okrskových volebních komisí. Začali to otevírat nečlenové, a dokonce to začali otevírat ještě dříve, protože chtěli všechno urychlit, než byly řádně ukončeny volby. Takže proto byly v Rakousku volby anulovány, kvůli proceduře, a nikoli kvůli tomu, že by korespondenční volba selhala.

Tolik za mě. Na základě toho jste asi pochopili, jak tady vysvětluji, tak jsem navrhoval jako zpravodaj doporučit plénu Senátu PČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. A tak také hlasoval i ÚPV. My jsme to projednávali, dříve na své 31. schůzi 24. 7. 2024. To znamená, přečtu vám usnesení ÚPV. Výbor

I. doporučuje Senátu schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Tomáše Goláně,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Tomáše Goláně, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Já vám děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane zpravodaji. Prosím, posaďte se. Ptám se, zda si přeje hovořit zpravodaj výboru pro územní rozvoj Zbyněk Linhart? Ale nevidím ho mezi přítomnými, tak asi ne. Pan senátor Růžička jako zpravodaj VVVK? Ten vystoupí, prosím tedy.

Senátor Jiří Růžička:  Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Přeji hezký podvečer panu ministrovi i všem kolegům a kolegyním. Náš výbor, VVVK, projednal návrh na korespondenční volbu na své schůzi 20. srpna. Nebudu se už vracet k principům a podstatě korespondenční volby, to popsal velice přesně už pan ministr. Pro jistotu to doplnil i pan zpravodaj ÚPV. Navíc všichni problematiku, myslím, velice dobře známe, protože už se o ní mluví velice dlouho a není to tak dávno, co jsme návrh této změny přijali jako Senát a poslali jsme ho do Poslanecké sněmovny, kdy se na něj nikdy nedostalo. Teď se konečně dostáváme k tomu, že po 20 letech možná máme před sebou pár dnů k tomu, abychom opustili tu malinkou skupinku zemí z EU, které nemají nic jiného než prezenční volbu. To všichni dobře víme, že to je Chorvatsko, Malta a ČR.

Je důležité si uvědomit, a také to všichni sledujeme, že návrh, přestože se zdá logický a správný a naplňující ústavnost, všechny ústavní zásady volebního práva, by měl vyhovovat. V průběhu let to také různé strany, které dnes návrh kritizují, nabízely ve svém volebním programu. Dnes opozice tento návrh zákona poměrně ostře kritizuje. Označuje ho za protiústavní a účelový. Samozřejmě o tom nechci diskutovat, o té účelovosti, ale zcela jisté je, že účelová je i ta kritika, protože když se podíváte na výsledky voleb v zahraničí, co jiného zbývá, než to kritizovat, protože to bude znamenat pravděpodobně dost významné změny ve výsledku.

Myslím si, a pan ministr o tom také poměrně velice obsažně mluvil, že zásady ústavní normy volebního zákona, jako je všeobecnost, rovnost, přímost a tajnost hlasování, budou posíleny především v zásadě všeobecnosti. Zásada všeobecnosti, která stanovuje, že právo volit mají všichni zletilí občané bez jakýchkoli omezení. V tomto případě, myslím, se to naplní beze zbytku. Proto považuji jako zpravodaj našeho výboru tuto možnost naplnit ústavní právo všeobecnosti za velice přínosnou, za věc, která přinese významné výhody zejména v dostupnosti pro voliče, kteří to mají poměrně z ruky a poměrně daleko.

Velice často jsem se s tím setkával i jako ředitel školy. Naši studenti chodili studovat do zahraničí, žili poměrně velice často daleko od zastupitelských úřadů a tak dále. A také jsem se s tím setkával, a proto jsem to slíbil svému synovi, který učí 15 let na severu Británie, zabrala mu jedna volba dva dny včetně cesty tam a zpátky, přestože vede department mezinárodní vztahů, může volit, ale je to prakticky neproveditelné. Doufám, že mu budu moci za pár dnů říci, že už to možné bude.

Samozřejmě že tak, jak jsem se tady zmínil o tom, že se naplňují ústavní zásady volebního práva, že se posilují, je třeba také říci, že je důležité dbát na to, aby systém byl dostatečně robustní především v rovině tajnosti hlasování. To je něco, co už se samozřejmě řešilo i při debatě ve sněmovně. Je na všech, kteří se na tom podíleli, aby tajnost hlasování skutečně byla zaručena, abychom nenarazili, protože to bychom si jistě všichni nepřáli a určitě by to nepřineslo nic dobrého.

O tom všem jsme debatovali na našem výborovém jednání 20. srpna a nakonec jednoznačně výbor přijal 152. usnesení, ve kterém doporučuje Senátu schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedo. Táži se nyní zpravodaje VZVOB, pana senátora Balatky? Ano, vidím, že chce vystoupit, prosím tedy k mikrofonu.

Senátor Miroslav Balatka:  Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych vás seznámil s projednáváním tohoto tisku na výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Budu stručnější než moji předřečníci a po seznámení s mou zpravodajskou zprávou, kterou jsem k tomuto tisku připravil, a po krátké diskuzi a odůvodnění zástupce Josefa Cogana na 27. schůzi konané dne 24. července 2024, přijal náš výbor usnesení, které mělo číslo 209. V tomto usnesení výbor doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodajem výboru pro projednání na schůzi senátora Miroslava Balatku a pověřuje předsedu, senátora Pavla Fischera, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu České republiky. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Táži se nyní zpravodaje výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, pana senátora Zbyňka Linharta? Prosím, pane předsedo.

Senátor Zbyněk Linhart:  Vážený pane místopředsedou, vážení pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Tady bylo řečeno už mnohé. Ta diskuze vlastně na těch výborech byla velmi podobná, i na našem výboru jsme zhruba půl hodiny rozebírali některé detaily. Ale v zásadě došlo ke shodě. Na základě jednání, které jsme měli 24. července k tomuto tisku, jsme přijali usnesení, ve kterém doporučujeme schválit předložený návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Tolik stručně za mě. Ta debata byla, jak už jsem uvedl, v zásadě podobná. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Nyní se táži zpravodaje Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí, pana senátora Černího, Czernina, promiňte, mám nějakou krátkou krizi. Tomáši, prosím.

Místopředseda Senátu Tomáš Czernin:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři. Rád bych vás seznámil s 24. usnesením z 9. schůze Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 88/2024 Sb., o správě voleb a některé další zákony. Po úvodním slovu zástupce předkladatele, poslance Romana Bělora, po zpravodajské zprávě senátora Tomáše Czernina a rozpravě Komise

I. konstatuje, že zavedení korespondenčního hlasování pro volby konané v zahraničí patří k dlouholetým požadavkům ze strany Čechů žijících v zahraničí. Tyto požadavky vzešly také ze závěrů krajanských konferencí, které byly uspořádány komisí v Senátu, a také krajanskými spolky během uplynulých 20 let,

b) Senát dlouhodobě prosazuje zavedení korespondenčního hlasování pro volby konané v zahraničí, což je patrné z několika schválených senátních návrhů týkajících se korespondenční volby,

II. doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit předložené návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

III. pověřuje předsedu komise, pana senátora Raduana Nwelatiho, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu České republiky.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. V sérii zpravodajů se nyní táží zpravodaje Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury, pana senátora Hraby? Ano, prosím tedy o jeho vystoupení.

Senátor Zdeněk Hraba:  Vážený pane předsedající, vážený pane vicepremiére, dámy a pánové. Komise pro ústavu se tímto tématem zabývala na několika zasedání. Zabývali jsme se jak ústavními principy, tak principy ústavního práva směrem ke korespondenční volbě. Zabývali jsme se za účasti zástupců ministerstva vnitra a ministerstva zahraničních věcí i Právnické fakulty Univerzity Karlovy i detaily, které se s korespondenční volbou pojí, tedy včetně možností, kdy a jak volit, co brání volit těm, kdo budou chtít volit korespondenčně, volit na českém území, tedy vyškrtnutí z voličských seznamů atd. To usnesení komise, které je z 23. července letošního roku, máte před sebou, je poměrně obsáhlé. Já bych na jaksi ilustraci toho, k čemu komise dospěla, odcitoval pouze samotný závěr, kdy komise říká, že se zřetelem ke všemu řečenému nelze formulovat přesvědčivé právní důvody bránící zavedení korespondenčního hlasování pro volby v zahraničí. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Nyní otevírám rozpravu, obecnou rozpravu, do které mám čtyři písemné přihlášky. Jako první se přihlásil pan místopředseda Jiří Drahoš. Připraví se paní senátorka Kovářová.

1. místopředseda Senátu Jiří Drahoš:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já jsem rád, že dnes snad definitivně schválíme možnost korespondenční volby. Po velmi dlouhé anabázi završené obstrukcemi v Poslanecké sněmovně před námi konečně leží návrh zákona, který zajistí všem občanům České republiky férový přístup k volbám.

Já bych se rád zastavil u některých aspektů tohoto procesu a také u argumentů, které můžeme slyšet od kritiků tohoto návrhu. Už tady zmiňoval pan ministr, pan předkladatel, také z mého pohledu patříme mezi relikt Evropy, který se snaží své občané žijící v zahraničí trestat za to, že zde nežijí, nebo že nejsou schopni přijet a odvolit tady. Ze členských zemí mimochodem – Evropské unie myslím – nemá korespondenční volbu v zahraničí alespoň u jednoho typu voleb kromě nás Chorvatsko, Bulharsko, Francie a Estonsko. Ty první tři určitě nepatří k zemím – aspoň pro mě – jaksi zosobňujícím moderní technologie, ale Estonsko korespondenční volbu nemá, protože všichni jeho občanské volí elektronicky. Ve všech ostatních zemích nějaká forma korespondenční volby funguje. V některých, a zmiňoval to tady pan ministr, jako je například Německo, je to už více než 50 let. Nikde se za tu dobu nevyskytl problém, který by snižoval, či dokonce naboural legitimitu takového způsobu hlasování. Občas citovaný příklad opakovaného druhého kola prezidentských voleb v Rakousku v roce 2016 – myslím, že to tady zmiňoval Tomáš Goláň – byl způsoben tím, že volební komise prostě udělaly v některých okrscích chyby ve sčítání. Vzhledem k tomu, že byl rozdíl mezi kandidáty pouhých 0,7 %, nařídil tamější ústavní soud volby zopakovat. Čili žádnou senzaci v tom nemusíme hledat.

Když už jsme u těch srovnání s ostatními zeměmi, občané České republiky mají na našem území nadstandardní podmínky účasti ve volebním procesu. Volby u nás trvají vždy dva dny, jeden z nich je víkendový, v čemž jsme ostatně jedni z mála na celém světě, myslím s výjimkou Indie. V přepočtu na obyvatele máme nadprůměrné množství volebních místností, tedy zjednodušeně řečeno, „na každém rohu“. Navíc, kdo se ze zdravotních či jiných závažných důvodů nemůže do volební místnosti dostavit, může si urnu objednat přímo do domu. To jsou velmi vstřícné podmínky a já jsem rád, že náš stát je občanům poskytuje.

Srovnejme to například se Spojenými státy, kde se volí vždy v týdnu, takže si lidé musí brát dovolenou. Navíc se musí aktivně registrovat, jinak prostě nejsou do volebních seznamů zahrnuti.

Čeští občané pobývající v zahraničí však čelí naprosto jiné realitě. Často musí cestovat i tisíce kilometrů přes celý kontinent, aby se mohli voleb fyzicky zúčastnit na příslušné ambasádě. To si musí samozřejmě hradit ze svého, brát si na to volno v práci a podobně. Nebo zvolí tu jednodušší variantu a voleb se nezúčastní. Čísla v tomto hovoří docela jasně. V zahraničí volí mezi 10 a 15 % těch, kdo jsou držiteli českého pasu. Tedy v současné době. Já tyto podmínky rozhodně nepovažuji za férové. Proto velmi vítám předkládaný návrh zákona.

Ještě se zastavím u kritiků korespondenční volby. Za mě neexistuje jediný relevantní důvod, proč bychom tuto férovou volbu neměli přijmout. Občas narážím na argument, že ti, kdo na území České republiky aktuálně nežijí či neplatí daně, by neměli mít ani právo volit. No, za prvé i podle stávající právní úpravy mají všichni čeští občané v zahraničí možnost volit, jen prostě nemají stejné podmínky jako občané na území České republiky. Takže nechápu, proč nebo co bylo vlastně cílem jakéhosi pozměňovacího návrhu v Poslanecké sněmovně, který chtěl znemožnit občanům žijícím v zahraničí využívat korespondenční volby, zatímco by mohli dále volit fyzicky. Za druhé omezovat jakémukoliv občanu naší země právo volit, což v demokratické společnosti patří mezi základní lidská práva, považuji za neakceptovatelné.

V dnešním globalizovaném světě je zkrátka celá řada českých občanů, kteří žijí v zahraničí, to z nich ale v žádném případě nedělá občany druhé kategorie. Mluvil o tom také pan ministr.

Víte, i mně, chtě nechtě, tahle rétorika připomíná snahu bývalého režimu o dehonestaci kohokoliv, kdo se rozhodl opustit komunistický ráj a usadit na tom „prohnilém západě“.

Dalším z argumentů je, že korespondenční volba není tajná, protože například nemůžete vědět, kdo z rodinných příslušníků dal hlasovací lístek do obálky. Opět o tom mluvil velmi podrobně pan ministr – no, z mého pohledu v tomto ohledu není volba tajná ani nyní. Myslí, že je více než běžné, že si lidé lístek do obálky připraví již doma a pak s ním jdou do volební místnosti. To mi přijde vcelku normální. Nijak to nenarušuje regulérnost voleb.

A pak je tu třetí argument, ale ten od odpůrců korespondenční volby neuslyšíte. Pochybuji, že by zazněl i dnes, přičemž pro mě je tím pravým důvodem pro sveřepé odmítání tohoto zákona. Prostě podívejme se na volební výsledky v zahraničí. V posledních parlamentních volbách tam získalo hnutí ANO 5 % a SPD 2 % hlasů. Současná vládní koalice pak 85 %. V těchto jednoduchých číslech je podle mě zakopán aktuální veškerý odpor opozice.

K tomu bych si dovolil dva krátké citáty. První je z programového prohlášení vlády Andreje Babiše z roku 2018: Zjednodušíme volební pravidla tak, aby se občanům usnadnil přístup k volbám včetně zavedení korespondenční volby. A druhý, pro mě velmi charakteristický citát: Hnutí si vyhodnotilo reálné dopady a nevýhody přebily výhody.

Je to citát Karla Havlíčka z ledna tohoto roku.

Pojďme si nalít čistého vína a přestaňme se tvářit, že za odporem ke korespondenční volbě by se mělo skrývat něco hlubšího, než je kalkulace volebního zisku. Za mě takové uvažování do úprav zákona o volbách zkrátka nepatří. Právě proto si myslím, že bychom měli dnes udělat definitivní tečku za celým procesem, a umožnit tak našim občanům žijícím v zahraničí férový přístup k volbám. Jsem přesvědčen o tom, že jim to dlužíme. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane místopředsedo. Další přihlášenou je paní Daniela Kovářová. Třetí písemnou přihlášku má pan předseda ÚPV Tomáš Goláň. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Daniela Kovářová:  Můj předřečník je přesvědčen, že umí číst mé myšlenky a že mi vidí do hlavy, že ví přesně a zná mé důvody pro odmítnutí tohoto návrhu. Já myslím, že takový nástroj nemá a do mé hlavy nevidí.

Chceme činit demokracii jednodušší? Chceme volby občanům zjednodušovat? Dnes schválíme korespondenční volbu. Umožníme ji zítra z mobilního telefonu, z počítače, z domova? Budeme voličům posílat dokonce textové zprávy a připomínat jim, že zítra, tento víkend se konají volby? Inu, někdo soudí, že demokracie se má voličům zjednodušovat. Někdo věří, že získá od voličů tímto způsobem více hlasů. Jiný je moderní a soudí, že doba se mění a že časem budeme dělat korespondenčně vše. Všechno. Budeme žít digitálně, patrně budeme digitálně i tvořit děti, někdo to tak chce. Někdo, Piráti to mají v programu. Já si myslím, že demokracie trochu té námahy vyžaduje. Trochu obětí. Podobně jako trochu obětí vyžaduje hledání partnera, zakládání rodiny a výchova dětí. Máme všechno pro každého zjednodušovat, aby se pak zhroutil a zkolaboval při prvním skutečném problému? Pak si taky myslím, že volby jsou něco jako sportovní pravidla. Sportovní pravidla demokratické soutěže. Ta se nemají měnit uprostřed zápasu. Ani násilím protlačovat proti vůli poloviny politického spektra prostě jenom proto, že zrovna my teď tu politickou moc máme. Myslím, že na změně pravidel jakéhokoliv sportovního odvětví, jakékoliv soutěže se má domluvit celá společnost, že ta změna má být navrhována vládou, a ne poslaneckým návrhem.

Aby nezůstal ani stín pochybností, že by snad mohla být změna výhodná pro tu či onu stranu. Nebo se měla změna posunout až třeba za tři, za čtyři roky. Prosím, neříkejte mi, že změna pravidel je výsledkově neutrální. Sladké tajemství zní, že změna žádných pravidel nikdy není výsledkově neutrální. Každé právo navíc někomu sebere a něco přidá.

Mám jednu otázku na předkladatele, snad dává pozor a pozorně mě poslouchá. Jak naše země zajistí, aby si Rusko nepřečetlo hlasovací lístky zaslané moskevskému velvyslanectví? S pohledem na kolegu Fischera, kterému Čína tolik leží v žaludku, jak zajistíme, aby si obsah hlasovací obálky nepřečetla Čína? Vždyť bude zasílána běžnou papírovou poštou. Dnes už přece skenery v mnohých zemích umějí přečíst až 12 stránek textu v papírové obálce.

Já budu hlasovat proti této změně. Vím, že vysoce pravděpodobně za 4, za 6, za 12 hodin ta změna projde, ale nechci, aby pomocí mého hlasu prošlo takové znásilnění těch, kteří vyslovují své obavy, ať už si o nich pan senátor Drahoš myslí cokoliv, i něco velmi nemilého. Třeba proto, že podle mě jde o salámovou metodu. A taky proto, že si nepřeji ústavní stížnosti. Nepřeji si žádné pochybnosti o tom, že by snad mohlo vůbec dojít k manipulacím s korespondenčními hlasy. Mimochodem, jednu ústavní stížnost můžeme očekávat takřka jistě. Tu, která napadne diskriminační přístup. Čech žijící v zahraničí bude mít na výběr osobní, nebo korespondenční volbu. Zatímco Čech žijící v Ostravě takovou možnost mít nebude. Ten musí k volební urně přijít osobně. Pokud právě v době voleb dlí, pracuje na Šumavě, musí k nim jet šest hodin. A my, senátoři, přece máme dbát na to, aby pravidla platila pro všechny občany, pro všechny české občany. Pan místopředseda už tady není. Tolik tady horoval za to, aby všichni občané na tom byli stejně.

Závěrem jen dva argumenty. Kdo žije trvale v zahraničí, ten v Česku neplatí daně. O daních se budeme bavit velmi brzy u odvodů a plateb na Českou televizi, moc ráda se k této debatě a k tomuto okamžiku vrátím. Čech žijící v zahraničí tedy neplatí Česku žádný daně, nejenom ty daně přímé, ale ani ty daně nepřímé, tedy ty, co platí všichni studenti a všichni důchodci, jako DPH a spotřební daně. Náklady jeho korespondenční volby platí zde žijící daňový poplatník. Z Ostravy nebo z Domažlic. Argument pro mě možná nejdůležitější, nejsilnější: Kdo žije dlouhodobě v zahraničí, ten nikdy neponese následky své volby a svého výběru. Ten bude jen ze zahraničí mistrovat český vnitřní politický boj, jehož důsledky se ho ale nikdy týkat nebudou.

Děkuji, že jste mě vyslechli a že má slova berete vážně.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko. Nyní prosím pana předsedu Goláně. Poslední písemná přihláška byla podána paní místopředsedkyní Seitlovou.

Senátor Tomáš Goláň:  Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, zapomněl jsem pana ministra, vážený pane ministře. Byť by se mohlo zdát, že jsme lehce unaveni po včerejší společné akci tady společenské, děkuji paní senátorce Kovářové, že mě probudila. Miluji její nadsázku a miluji její polemiky, které máme třeba i na ÚPV. V podstatě pojďme si říct, co tady zaznělo. Měníme pravidla! Neměníme pravidla. Lehce rozšiřujeme pro velmi úzkou část voličů nebo lidí, kteří mají volební právo, způsob volby. Pravidla neměníme. Neměníme je uprostřed zápasu, žádný zápas není, volby nejsou vyhlášené, takže uprostřed jenom života běžného. Kdybychom říkali – to bychom nemohli ten volební zákon změnit nikdy, protože podle té optiky, která tady zazněla, bychom byli pořád uprostřed zápasu. Protože samozřejmě volby jsou zápasem, jsou demokratickým vrcholením vlastně souboje politických stran, takže to bychom byli vždycky uprostřed zápasu, nikdy bychom nic nezměnili.

Ale co je důležité, proč ta situace, že volí někdo, kdo je 40 let v Austrálii, začala lidem vadit až teď u korespondenční volby, když oni to právo mají pořád. Tady se přece nic nezměnilo. Ten člověk prostě buď na ten úřad přijde, nebo nepřijde. To je prostě dané. Ano, kdybychom rozšiřovali a řekli: Pojďte volit všichni. Paní senátorka velice dobře reagovala na to, že ti, co neplatí daně přímé, to znamená důchodci, studenti je platí v nepřímé formě spotřebních daní, ve formě daně z přidané hodnoty, ale jsme zpátky u toho, co tady máme 30 let! Česká republika vznikla 1. 1. 1993, přijala ústavu. Součástí té ústavy je volební právo všech občanů České republiky, které je rovné. To je to nejdůležitější. Jestli něco děláme, tak se snažíme co nejvíce naplnit tu ústavu, aby to volební právo měl každý.

Znevýhodňujeme? Neznevýhodňujeme. Čech, který bude krátkou dobu pobývat v Polsku, se může prostě nechat zapsat – „krátkou dobu“, jako určitou dobu delší, kdy nestihne ty volby, se může nechat zapsat na ten zvláštní volební seznam na zastupitelském úřadě v Polsku. Tím pádem bude vyškrtnut z českého. Tohle přece není žádná diskriminace. Já mám volební místnost tři minuty pěšky od mého bydliště. V rámci České republiky nejsem žádným způsobem diskriminován, protože mám absolutně v dosahu v každé obci, v každém městě volební místnost s příslušným volebním okrskem. To ale neplatí v tom zahraničí. Když se bavíme o té diskriminaci, to neplatí. My nediskriminujeme naše občany, naše voliče, kteří tady žijí, v neprospěch těch, kteří žijí v zahraničí, to nenastává. Oni vždycky tu možnost měli, teď ji mají, možnost, dvojím způsobem. Tolik bych chtěl vysvětlit, co tady zaznělo, a uvést to na pravou míru.

Druhá věc, která tady nezazněla úplně, jenom pan ministr to zmínil, v rámci jednání ve sněmovně jsme všichni sledovali to určité martyrium, to nocování a to protahování. Přes to všechno je nutno tady říct, že došlo k určitým ústupkům opozice. Jeden z nich je takzvané přehlasování. Přehlasování je věc, že odešlu korespondenční hlas, a pak se rozmyslím a jedu na ten zastupitelský úřad osobně a odhlasuji osobně. Co se stane, jak to prakticky proběhne? Přijdu na zastupitelský úřad, oni vidí, že mi byly vydány materiály ke korespondenční volbě. Přesto potom, co vlastně byl přijat tento pozměňovací návrh, mi umožní hlasovat prezenčně. Já odhlasuji prezenčně, vhodím do urny příslušnou úřední obálku s mým hlasem. Zvláštní okrsková volební komise vyznačí ve zvláštním seznamu voličů to, že jsem provedl tohle hlasování. V okamžiku, kdy se doručovací obálky u korespondenční volby otevírají, jak jsem řekl až po skončení voleb, tak se kontroluje, zda náhodou jsem již nevolil. To je zabezpečené naprosto perfektním způsobem, že k tomu korespondenčnímu hlasu se nebude přihlížet, protože nesplňuje jednu věc. Ta korespondenční volba nesplňuje to, že nejsem zapsaný v seznamu voličů. Já už tam jsem zapsaný. Je u mě evidováno, že jsem tu volbu provedl. Takováto doručovací obálka se odkládá i s tou úřední obálkou a nevhazuje se do urny.

Může zaznít: Ale co když to někdo v té zvláštní okrskové komisi nezaznamená? A pak se bude přihlížet k tomu mému hlasu... To neovlivníme v ničem. Protože jestli někdo mě nezapíše, že jsem provedl volbu v mé volební místnosti, která je ode mě 5 minut, a já si všimnu, že to neprovedl, půjdu znovu, tak ji provedu taky znovu. Prostě je to vždycky o té zodpovědnosti toho příslušného úředníka, že akt volby je zaznamenán do voličského seznamu. Ani tento ústupek opozici nenarušuje žádným způsobem systém voleb, celého volebního systému, nenarušuje ani nestrannost a nenarušuje ani tu takzvanou tajnost.

Jenom bych chtěl tady jako předseda ÚPV říct, že když sleduji ta martyria v Poslanecké sněmovně kolem těch voleb, tak si všímám jiné věci. Naprostá většina zákonů, které přijdou z Poslanecké sněmovny, je schvalována i hlasy opozice. To tu nikdy nebylo. Víte sami, že si vždycky říkáme vždycky ten legislativní proces – a pořád tam čtete, 156 přítomných, 153 proti... Je to opravdu nadpoloviční většina. Proto chápu, že opozice občas musí prostě ukázat, že něco děláme úplně špatně. Potřebuje prostě to třeba udělat na korespondenční volbě, protože kolem korespondenční volby je obrovské množství dezinformací. Tím, jak je obrovské množství dezinformací, je k tomu velká nedůvěra, vytváří se strach. Pak to téma v podstatě v té sněmovně má možnost nabobtnat a vlastně nějakým způsobem se zvětšovat.

Já jsem se snažil všechno apoliticky vysvětlit, prostě technicistně, jak ty věci probíhají, takže tím ukončuji své druhé vystoupení. Dneska poslední. Potřetí budu vystupovat už jenom jako zpravodaj garanční a budu hodnotit rozpravu. Já vám děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedo, nyní poslední písemná přihláška paní místopředsedkyně Seitlové. Prosím, paní senátorko.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, rozprava již dneska trvá poměrně dlouho. Rozumím tomu, že jsme trošku z toho unavení, ale tento návrh zákona je alespoň pro mě, myslím si, že i pro celý Senát, docela významným tiskem.

Předložení návrhu na korespondenční volbu od roku 2001 bylo šestkrát, z toho třikrát bylo z iniciativy Senátu. V Senátu bylo schváleno. Ta první iniciativa, která tu byla před 20 lety, byla málem schválena. Zhruba o dva, tři hlasy neprošla, až ve třetím čtení v Poslanecké sněmovně. Já mohu říci, že jsem byla tehdy tím, kdo vedl tuto iniciativu, tak mám dneska takový docela dobrý pocit, že konečně po 20 letech se podaří to, co jsme už před 20 lety nějakým způsobem chtěli. Věřím, že ty návrhy, které tady byly, postupně osvětlovaly a vysvětlovaly ten problém. Tím se dostal do povědomí lidí. Tím také v tuto chvíli získává podporu, kterou získal v Poslanecké sněmovně. Věřím, že ji získá i tady.

Ale já mám několik takových důležitých věcí, které bych ráda řekla. Víte, ano, tímto zákonem nic neměníme z hlediska podstaty, protože tak jak je zákon dneska, on vlastně umožňuje všem občanům České republiky v zahraničí, teoreticky, aby volili. Přestože neplatí daně, přestože se neprokazuje, že mají nějaký jiný tady nemovitý majetek, přestože tedy neprokazují jiné silné vazby k České republice, jak se objevuje v některých pozměňovacích návrzích.

Ale reálně to pro ty Čechy žijící v zahraničí, české občany, nebylo možné. Je to taková trošičku nepravost a diskriminace těch, kteří v tom zahraničí žijí. Ano, občan České republiky, to říká ústava, má právo, všeobecné právo volby. Ale de facto jsme ještě 30 let po roce 1989 neumožnili lidem, kteří žijí v zahraničí, aby skutečně drtivá většina z nich mohla takovéto reálné právo uplatnit. Nehovořím o tom, jak je v důvodové zprávě, že něco zjednodušujeme, že něco usnadňujeme.

Ale konečně se snažíme vytvořit podmínky pro to, aby to rovné všeobecné právo mohlo být naplněno.

Ano, v zahraničí jsou tzv. krajané, ale já jim budu říkat občané ČR, protože o těch hovoříme. Všichni krajané nejsou občané ČR. Musím říct, že už v tom roce 2002, 2003, kdy jsem byla předsedou komise pro krajany, setkávala jsem se s těmi, kteří tam žili už delší dobu a přitom měli v ČR, tehdy k Československé republice, ještě dříve, obrovský vztah.

Mám jeden příběh, který mi zůstal pod kůží, a já ho řeknu. Byla jsem v Jižní Americe, byli jsme v Brazílii, a tam byla paní, která byla už starší a říkala: Já jsem česká občanka, ale nemám tolik peněz, abych tam mohla přijet. Tady mám hrstičku hlíny z té naší země, tu si schovávám a tu mám jako poklad.

Víte, my si možná, kdo tady žijeme, neuvědomujeme, jaké máme vztahy, jak by nám chyběla ČR, a neuvědomujeme si, že řada lidí nedošla do té ciziny jenom z vlastní vůle, ale byli tam donuceni s okolnostmi, které třeba byly někdy velmi obtížné. Říkám, že toto je jedna skupina voličů. V tom roce 2002 jsme tady měli velký seminář, který jsme svolali, kde byli zástupci velvyslanectví Rakouska, USA, i přímo lidé, kteří dělají korespondenční volby v těchto zemích, i Spolkové republiky Německo. Tady zaznělo: My jsme přistoupili před desítkami let ke korespondenční volbě proto, že jsme chtěli, aby lidé, kterých máme hodně, a jsou to lidé na zahraničních misích, aby měli možnost volit. Musím říct, že s časem těch desítek let, které postupují, se ten počet lidí, které máme v zahraničí, jednak tím, že máme volný prostor cestování, volný prostor podnikání, ale také zde máme právě zahraniční mise, máme zde také studenty, kteří studují v zahraničí, ten se velice rozšířil.

Mám jedno zajímavé číslo. Nevím, jestli ho znáte, ale teď v tento rok studuje v zahraničí 18 tisíc českých studentů dlouhodobě, a to 10 tisíc na zahraničních univerzitách, a řekněme, na ty kratší studijní pobyty Erasmus+ je tam těch 8 tisíc studentů. A pak máme ještě středoškoláky, kteří mají nad 18 let, ti v tom čísle vůbec nejsou zahrnuti. Myslíte si, že tito lidé, kteří tam podnikají, pracují nebo studují, mají opravdu možnost se sebrat a jet třeba na zastupitelský úřad?

Jeden příklad. Nedomlouvali jsme se, ale má tam přímo pan senátor Růžička svého syna. Je to v zájmu těchto lidí. My jsme rádi, že tyto studenty na zahraničních univerzitách máme, a chceme, aby jejich vztah k ČR nadále zůstal velmi silný. Proto si myslím, že bychom jim podmínky pro to, aby reálně mohli volit, měli umožnit.

Vrátím se ještě k jedné věci, která mně přišla nejvíce diskutovaná. Seznámila jsem se s tím, jak Poslanecká sněmovna dlouze diskutovala, neustále se hovoří o jakési diskriminaci českých občanů, kteří nemají právo korespondenčně volit. Musím říct, že ty procesy volby nejsou úplně stejné, a teď si řekněme, jak to vlastně je. Mluvilo se tady o tom, že zahraniční volič, občan ČR se musí do seznamu voličů, zvláštního seznamu, zapsat minimálně 40 dnů, nejpozději 40 dnů před tím, než jsou volby konány. Takže 40 dnů, to znamená, že dnes, kdo by si vzpomněl, že chce volit, už by neměl šanci. Kdo z nás 40 dnů vede v patrnosti nebo ještě déle, že se má volit? Musí to tito lidé sledovat. Tím už prokazují ten zájem o to, že chtějí volit a že mají vztah. Ale pojďme dál.

Žádost o korespondenční hlasování musí, pokud ji chce podat elektronicky nebo datovou schránkou, být nejpozději písemně 35 dnů přede dnem voleb. Takže zase už jsme to dnes my, co máme volby, za zhruba 30 dnů, jsme to prošvihli, pokud jsme to nepodali. On musí aktivně se registrovat, aktivně podat další žádost, potom jsou mu poslány 25 dnů předem nejpozději ty dokumenty k hlasování. Ale ony nejsou kompletní! Hlasovací lístky máme ve schránkách, když je nedostaneme, tak se zlobíme dokonce, nebo je máme přímo v té místnosti. Ale on si je musí na internetových stránkách vytisknout a seznámit se s nimi. Teď pojďme dál.

On posílá dvě obálky s identifikačním lístkem, tak, jak už tady moji kolegové říkali, na zastupitelský úřad. Teď si řekněme, žijeme v různých zemích a v těch zemích je to tak, že je dostupnost a podmínky k poskytování poštovních služeb různá. Proto nakonec na základě dohody opozice a současné vládní koalice v Poslanecké sněmovně došlo k tomu, že bylo umožněno, aby v případě, kdy nemají jistotu, že došel ten jeho korespondenční hlasovací balíček, může dojednat ten úřad a může hlasovat, tzn. okamžitě přímo. Řekněme, že dalším vážným důvodem, proč je tam ta možnost hlasování, řekněme dispozičního, ještě v té volební místnosti, je také tzv. family walking. O tom se tady hovořilo, tzn. že může být to, že je někdo ovlivněn, ovlivněn v té rodině, že to za něho vyplní, takže v případě, že to tak je, on to nechce připustit, má ještě možnost se účastnit hlasování přímo na tom zastupitelském úřadě. Uvědomila jsem si ještě třetí souvislost. Jestliže budu v zahraničí, ale nebudu vědět, jak úplně přesně nebo dobře fungují poštovní služby, budu se snažit poslat svůj hlasovací lístek s korespondenční volbou pokud možno dříve, aby došel do doby ukončení hlasovacího práva. Ale jen si vzpomeňte, kolikrát se stane tady i v ČR, že týden před volbami, tři dny před volbami, možná ještě později, se objeví nějaká zásadní informace, kdy někdo z té kandidátky odstupuje nebo se něco, co se týká toho uskupení ať už strany, hnutí, objeví vážného, co může změnit zásadně situaci náhledu na tuto volbu. To je další věc, která podle mě je velmi důležitá pro to, aby ten volič, který hlasuje korespondenčně, měl možnost svůj hlas tady ještě jednou uplatnit v souvislosti s těmi informacemi, které má a které mohou ten jeho názor zásadně změnit. My volíme až tedy v den, kdy už tyto informace de facto by vůbec neměly být, protože nesmí být volební kampaň. Nic takového se neobjeví.

Musím říct, že všechny výhrady, které se objeví, už se o nich hovořilo nebo se ještě o nich bude hovořit, myslím si, že nikdy nelze zajistit úplně stejný systém, stejný režim pro všechny občany ČR. Tak, jak před námi leží, jsou přínosem pro to, abychom zajistili demokracii a ústavu, tzn. aby lidé, kteří jsou v zahraničí, naši občané se mohli reálně voleb účastnit.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní místopředsedkyně, nyní tedy už podle elektronických přihlášek pan místopředseda Czernin. Ale mám tady ještě procedurální návrh. Prosím, pane kolego.

Senátor Jan Sobotka:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Protože se blíží 19. hodina, dal bych procedurální návrh, abychom odhlasovali, že budeme jednat i hlasovat po 19. hodině, případně 21. hodině. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. To je jasné, procedurální návrh. Svolám kolegy.

Ke všemu vás ještě odhlásím, abychom si ujasnili skutečný počet přítomných.

Zaregistrujte se, prosím, opakovaně. Pane jo, tolik kolegů bylo za školou!

Prosím také kolegy, kteří byli přihlášeni do diskuse, náš systém prý neumožňuje oživit seznam. Znovu se přihlaste. Příště si to vyfotíme. Já jsem si myslel, že jsme to už uměli, a slyším, že ne. Prosím vás, kolegové, budeme hlasovat o procedurálním návrhu. Přihlaste se, prosím, kdo jste přišli poslední, neboť jsem vás odhlásil...

Procedurální návrh zní, že budeme jednat i hlasovat po 19., případně po 21. hodině. Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku, stiskněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku. V sále je registrováno 40 senátorek a senátorů, kvórum 21.

V hlasování č. 23 pro 39, proti 1, návrh byl schválen.

Nyní prosím, budeme pokračovat v obecné rozpravě. Na řadě je pan kolega Czernin. Prosím, pane místopředsedo, teď už to vyjde. Znovu opakuji, kdo byl přihlášen, ať se přihlásí znovu.

Místopředseda Senátu Tomáš Czernin:  Vážený pane předsedající, vážený pane vicepremiére, vážené kolegyně, vážení kolegové...

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ještě promiňte, pane kolego. Kolegové, ztište se, prosím, v sále je opravdu hluk, neslyšíme se ani přes mikrofon. Prosím, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Tomáš Czernin:  Dnes je 21. 8. a připomínáme si 56 let od vpádu vojsk Varšavské smlouvy na naše území. Vzpomínáme na období, kdy jsme žili v normalizaci pod dohledem vojsk sovětské armády. V době nesvobody a totality. Se sametovou revolucí se nám všem změnil život. Začali jsme svobodně volit naše politické představitele, lidé začali cestovat, stěhovat se, poznávat svět, na který jsme skrz železnou oponu neviděli. Naši lidé, kteří emigrovali před rokem 1989, se začali zajímat o Československo a začali první mluvit o tom, že je potřeba vrátit jim naše občanství a umožnit jim volit. Diskuse kolem možnosti volit ze zahraničí byla velká a mnohaletá. První možnost volit ze zahraničí Čechům či pobývajícím v zahraničí je možná od roku 2002 na našich zastupitelských úřadech, tj. pouze na velvyslanectvích a generálních konzulátech. Vzdálenost, časová pásma, finanční a časová náročnost neumožňuje našim občanům žijícím v zahraničí dosud usnadnit výkon základních politických práv daných Ústavou ČR.

Senát opakovaně vyslyšel prosby našich občanů žijících v zahraničí a celkově připravil a schválil čtyři senátní návrhy na možnost zavedení korespondenční volby pro Čechy žijící v zahraničí. Jednalo se o návrhy předsedů komise pro krajany Milana Špačka v roce 2002, Jitky Seitlové v roce 2005. Tyto dva návrhy Poslaneckou sněmovnou nebyly schváleny. Dále návrh Tomáše Grulicha v roce 2009, kde projednávání sněmovního tisku bylo ukončeno s koncem volebního období Poslanecké sněmovny. Tomáš Grulich následně vyzýval Poslaneckou sněmovnu, aby sama připravila návrh na zavedení korespondenční volby. Zájem krajanských spolků a Čechů žijících v zahraničí byl také představen formou petic na zavedení korespondenční volby, které byly doručeny do Poslanecké sněmovny. Čtvrtým návrhem byl návrh senátorů Marka Hilšera, Tomáše Czernina a dalších 48 senátorů. Ten byl schválen Senátem v roce 2021. Jeho projednání Poslaneckou sněmovnou dosud není ukončeno.

Během uplynulých 20 let bylo uspořádáno několik krajanských konferencí a kulatý stůl v Senátu. A nejen tam. Z těchto konferencí a kulatého stolu byly formulovány prioritní požadavky Čechů žijících v zahraničí na zavedení korespondenční volby.

V době covidové pandemie jsem se zúčastnil několika online setkání, která uspořádala iniciativa Chceme volit distančně. Díky online prostředí jsme byli v jednom okamžiku spojeni s celým světem a všichni se shodli na jednom, že Češi žijící v zahraničí chtějí volit korespondenčně a stále se v Čechách cítí doma.

Jako člen Stálé komise Senátu PČR pro krajany žijící v zahraničí a bývalý předseda této komise bych byl velice rád, aby Senát navrhovaný zákon schválil, a tím jsme se připojili k vyspělým státům EU, které tuto možnost mají už dávno zavedenu. Mohu to dosvědčit i osobní zkušeností. Moje manželka je stále občankou Rakouska, v ČR žije 32 let a volí pravidelně. Před volbami dostane obálku, kterou může odeslat v kterékoli volební místnosti v Rakousku, může ji odevzdat na rakouské ambasádě v ulici Victora Huga nebo ji může hodit do poštovní schránky v Dymokurech.

Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane místopředsedo. Nyní s přednostním právem pan předseda Adámek. Připraví se Marek Hilšer. Prosím.

Senátor Miroslav Adámek:  Děkuji, pane předsedající, pane vicepremiére, zaznělo tady mnohé. Asi nebude překvapením, že budu stát na té druhé straně barikády, ale prosím, berte to jen nadneseně. Nemám rád nálepkování „odpůrci, příznivci“. Já si myslím, že tady prostě vedeme věcnou debatu. Já už jsem to říkal v předchozím bodu k aplikaci stavebního zákona, že si vážím toho, že jsem členem horní komory, protože debata je tady kultivovaná.

Co se týká vystoupení pana ministra nebo některých mých předřečníků, mnohdy zaznívaly trošičku ostřejší tóny směrem k opozici. Já jen chci říci sám za sebe, že to, co tady budu říkat, tak se nejedná o nějaké ohrožení demokracie, tak to necítím. Já to spíše mám k procesu schválení. Jsem velice rád, že se o korespondenční volbu Senát zajímá dlouhou dobu. Jak už tady bylo řečeno v komisi pro krajany žijící v zahraničí, je to velké téma. Myslím si, že to Senátu sluší a že to sem rozhodně patří. Chci předestřít, že jsem pro korespondenční volbu, i když mám trošku problém s procesem, jak probíhá schvalování v současné době.

Bylo tady řečeno, co se dělo v historii, jaké byly předchozí návrhy. Já bych chtěl jen zmínit a chci se pozastavit nad tím, že – a říkal to jeden z mých předřečníků, pan předseda ÚPV, pan senátor Goláň – že je kupodivu, že mnohdy se koalice a opozice shodne na mnohých legislativních procesech, co sem přichází, a hlasujeme společně. Hlavně je to tady vidět v Senátu, kdy se dokážeme na spoustě věcí domluvit. Ale u této novely se tak neděje. Kladl jsem si otázky, proč. Protože když jsem se podíval na hlasování v Poslanecké sněmovně, pro bylo 92 poslanců, proti 75. Myslím si, že i v rámci diskuse, která probíhala nejen v Poslanecké sněmovně, ale možná i v rámci médií, mi připadne, že debata je malinko vyhrocená.

Nevím, jestli je to zrovna tím, že právě je to poslaneckým návrhem a ne vládním. Bylo tady řečeno, že vládních návrhů i u předchozí vlády už bylo... Když jsem si četl programové prohlášení vlády, tam je napsáno, že legislativní návrhy potřebné k plnění programového prohlášení budou předkládány standardní legislativní cestou a před jejich předložením do vlády se k nim vyjádří odborníci v rámci Legislativní rady vlády.

Mě trošku mrzí, s veškerým respektem k tomu procesu, který je naprosto legitimní, mě jen trošku mrzí, že to nebyl vládní návrh. Ono to trošku koresponduje i s vyjádřením našeho legislativního odboru, který ve zprávě, kterou jsme dostali, uvádí: Zavedení korespondenčního hlasování pro Čechy v zahraničí se stalo jednou z priorit současné vlády.

Absence tohoto institutu je negativně vnímána i Senátem. Navzdory tomu se však nestalo součástí nového zákona o správě voleb, kterým s účinností od 1. 1. 2026 dojde ke sjednocení technické stránky voleb a k úpravě obecných pravidel společných pro všechny volby. Návrh zákona je dalším pokusem, jak korespondenční hlasování v určité podobě do českého volebního práva zavést.

Jak říkám, je to naprosto legitimní proces. Jen za mě to možná vyvolává otázky a emoce, kterých jsme teď svědky. My jsme před nějakou dobu, a teď to, prosím, beru i na sebe, byli v situaci, kdy před posledními poslaneckými volbami byl nález Ústavního soudu, který nějakým způsobem konstatoval, že volby budou probíhat v jiném režimu. Byla to kvóra a další. Tam jsem si vážil toho, že jsme byli schopni najít tu sílu. Senát byl právě nositelem toho, že se tady uspořádalo široké plénum i s kolegy z Poslanecké sněmovny, snažili jsme se společně najít konsensus k tomu, abychom právě ve volebním systému, který já beru u nás jako velice stabilní, našli oporu toho, aby my, politici, jsme se dokázali domluvit. Směrem na veřejnost to právě působilo, že chceme nějakým způsobem zachovat stabilní volební systém. U tohoto si myslím, že úloha Senátu, a teď opravdu říkám, že je to i směrem ke mně, protože jsem členem komise pro ústavu, možná to bylo i na místě v tomto případě, aby právě to, co chceme prosadit a co je naším účelem, určitě to hlasy prosadíte, abychom právě odbourali některé věci, které byly v prostoru a mohly se nějakým způsobem odstranit.

Děkuji panu ministrovi, že tady řekl, že komunikace s opozicí byla a že některé její návrhy byly zapracovány. Samozřejmě otázkou pro mě je, jestli to opozice vnímala jako dostatečné, ale to tady nechci hodnotit, pane ministře, protože je trošku jiná úloha Poslanecké sněmovny a trochu jiná úloha Senátu.

Na lavici máte dva mé pozměňovací návrhy. Ono to bude vyplývat k tomu, co tady budu nějakým způsobem říkat. Nebojte, nebude to dlouhé, nejsme tady od toho, abychom zdržovali proces, ale spíše chci vyjádřit jen to, co mě zaujalo v rámci odborných diskusí, které probíhaly.

Zmínil jsem už legislativní proces, to znamená poslanecký návrh, byť je jakkoli legitimní, tak si myslím, že by více slušelo, pokud by to byl vládní návrh. Trošku mě mrzí, že tady zaznívá vzájemné obviňování jak ze strany opozice, koalice o tom, jak by mohly volby dopadnout, pokud se tam započítají hlasy ze zahraničí. My pořád pracujeme se skutečným stavem. Myslím si, že to je kolem 15 tisíc voličů ze zahraničí, kteří v současné chvíli posílali hlasy a kteří volili určitou skupinu politického spektra, což si myslím, že je naprosto v pořádku. Je tady někde v prostoru, kdy se přepočítává, kolik hlasů by mohlo být a jak by to mohlo nějakým způsobem ovlivnit. Ale to bych, prosím, sám za sebe i k panu místopředsedovi Drahošovi, jak o tom mluvil, chtěl říci, že tohle přece nikdo nevíme. Nevíme, jak po případném schválení korespondenční volby budou probíhat volební mítinky, které se dějí u nás v republice. Ale jak se to bude cílit na naše krajany, občany, kteří žijí v zahraničí? Je to nějaký předpoklad, ale to si myslím, že není férové ani na jednu stranu. Ani na stranu směrem k opozici, ani na stranu směrem ke koalici, takhle nějak předjímat, jak by volby mohly dopadnout.

Proto u mě nastává otázka, a ten pozměňovací návrh je, pokud máme účinnost od 1. 1. 2026, proč právě ke korespondenční volbě, a to je k tomu zákonu o správě voleb, proč právě ke korespondenční volbě chceme účinnost dřívější? Nedokážu na to úplně odpovědět. Nedošel jsem k nějaké odpovědi. Možná mi s tím pan ministr pomůže. Vím, že se to hodně projednávalo i v Poslanecké sněmovně. Já bych čistší a optimálnější sám za sebe bral to, pokud by účinnost byla od 1. 1. 2026. Proto znění mého pozměňovacího návrhu, který byl i v Poslanecké sněmovně, omlouvám se, že tady je opakovaně, byť tam neprošel, ale je to pro mě prostě zásadní věc, která možná přispívá k emocím, které s tím jsou spojeny.

To znamená, chci zopakovat, aby i v mediálním prostoru mě někdo nenapadal, že chci blokovat korespondenční volbu, to tak není. Ale prostě mám určité výhrady k tomu, jak by to mohlo pokračovat. Možná že právě toto odložení účinnosti by přispělo k celé věci jako takové. To znamená, rozšířilo by se právo, jak tady bylo krásně řečeno, na širší spektrum občanů žijících v zahraničí. Deklarovali bychom tím, že to chceme uskutečnit, ale možná to je jeden z bodů, na kterém jsme se vzájemně zasekli.

Bavíme se i o důvěře ve volební systém a další věci. Já si myslím, že tímto nebude nabourána důvěra ve volební systém, i když samozřejmě z minulosti máme nějaké zkušenosti, třeba z dob opoziční smlouvy a dalších, kdy důvěra našich voličů jde dolů a pak si důvěru budujeme zpátky. Právě bych chtěl, aby i naší rétorikou to nepřispělo k tomu, že se rozpoutá něco, kdy naši občané budou nějakým způsobem zpochybňovat volební systém. Takto si myslím, že by rétorika vůbec neměla být. Já věřím tomu, že se to dá všechno zabezpečit. Jak říkal pan ministr, věřím našim zastupujícím úřadům, kde probíhají volby, že se tam nemanipuluje s hlasy. Toto je potřeba říci a děkuji, že to pan ministr řekl. Nemyslím si, že toto jsou věci, které by se měly pouštět do éteru. I když samozřejmě je potřeba v rámci diskusí upozorňovat na možné krizové body. Ale také u každého krizového bodu by se měla vyhodnocovat rizika, jak riziko může být vysoké. Ale rozhodně by to nemělo být strašení občanů.

O kalkulaci s volebním ziskem už jsem mluvil. Tam si myslím, že to je opravdu na obě strany a není fér to používat na jednu nebo na druhou stranu. Například tím, že opozice kalkuluje s tím, že nedostane takové volební výsledky, protože to opravdu nikdo z nás nedokáže v tuto chvíli předjímat.

Pak jsem se chtěl zeptat v rámci odborných diskusí, ono to tady zaznělo, a je to ze strany ústavních právníků, konferencí probíhalo mnoho a i ústavní právníci upozorňovali na to, jak je to s narušením zásady rovnosti voleb. Vím, že pan ministr se o tom krátce zmiňoval. Ale jestli by mi to mohl ještě více specifikovat? A právě to bylo riziko nerovnosti od občanů směrem k zahraničí, že bude umožněna korespondenční volba a u nás ne. To znamená, jak to cítíte jako velké riziko? Případně jestli by to mohlo znamenat i u nás do budoucna například rozhodnutí Ústavního soudu, které nechci, abyste předjímal, ale myslím si, že určitě na to budete mít nějaký názor. Jestli by to mohlo znamenat i prolomení a umožnění korespondenční volby u nás. Toto bychom si tady samozřejmě i v rámci úvahy měli říci a měli bychom na to nějakým způsobem myslet i do budoucna.

Pak jsem se chtěl zeptat, již v roce 2010 bylo umožněno českým vojákům v Afghánistánu volit do Poslanecké sněmovny zřízením dočasného konzulárního jednatelství s územní působností v provincii Lógar. Jestli třeba i toto byla jedna z myšlenek, pokud by třeba neprošla korespondenční volba, nebo jestli toto by nebyl jednodušší systém nastavení, jak umožnit našim krajanům žijícím v zahraničí volit, když už nějakým způsobem je korespondenční volba vnímána, jak je vnímána.

Pak se přiznám, že jsem se zamýšlel i nad tím v rámci korespondenční volby, jestli trošičku nejsme dinosauři a nejdeme do něčeho, co bychom možná mohli jít dál, když už přijímáme nějakou novelu a chceme umožnit našim občanům volit. Byla to otázka digitální volby online. Je jedno, jak to budeme nazývat, ale po dnešním projednávání i stavebního zákona jsem si uvědomil, že to asi není úplně na místě, takže tuto myšlenku opouštím.

Nevím, nikde jsem se nedopátral, o jaké skupině voličů se bavíme. To znamená, jestli jsou nějaké předpoklady nebo odhady? Vím, že odhady se velice měnily. Není to prakticky úplně podstatné. Jen i v rámci úvahy případné, kolik takto oslovíme voličů, tak by to samozřejmě mohlo být zajímavé i ve smyslu toho, kdy – a děkuji za to – jste se dohodli s opozicí na tom, že se hlasy budou rozlosovávat do čtyř krajů, ne jen do jednoho nebo do dvou, což je dobře. Ale jestli jsou třeba předpoklady, pane ministře, kdyby hlasů přišlo třeba 150 tisíc, 200, já nevím, teď si opravdu jen tak vymýšlím, jestli tento volební výsledek by do čtyř krajů nějakým způsobem promluvil... Nebo jestli to, co bylo přijato, konsensus, odstraňuje obavu, která byla dříve vznesena třeba v rámci ovlivnění voleb, v rámci jednoho, dvou krajů.

Chtěl bych ještě říct, že v rámci vystoupení, která jsem zaznamenal, což tady bylo řečeno, nikdo zatím neřekl, že by naši občané neměli mít právo volit, protože systém, který teď máme, je samozřejmě pro ně nějakým způsobem obtížný v rámci třeba domoci se svého práva. Ale nezaznamenal jsem to v rámci diskuse, což tady zaznělo, že by tu někdo řekl, že by naši spoluobčané žijící v zahraničí neměli mít právo volit.

Poslední věc, a to si myslím, že asi můžete ode mě také očekávat jako člověka činného v sociálních službách, bylo to už vzneseno poslaneckým návrhem v Poslanecké sněmovně. Trochu mi vadí, a k tomu se musím přiznat, že neprošel pozměňovací návrh směrem k osobám slabozrakým nebo nevidomým. To je toho případného QR kódu na volebních lístcích. Je to také velká skupina voličů. Já jsem to neviděl jako kontroverzní návrh a moc jsem si přál, aby toto prošlo. Je to z toho důvodu, že si možná neuvědomujeme, že osoby s handicapem, jak moc berou jakoukoli samostatnost, kterou nějakým způsobem mohou mít. To je můj druhý pozměňovací návrh. Ale opravdu ho beru jen jako symboliku. Toto jsem chtěl zmínit, když už jsme se bavili a nějakým způsobem hovoříme o našich občanech žijících v zahraničí, a byla tady řečena ta geneze, takže si myslím, že by si to zasloužilo i u jiných skupin, pokud to bylo zvednuto, abychom k tomuto takto přistoupili, že toto by slušelo nejen Senátu, ale i Poslanecké sněmovně.

Já vám moc děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Tomáš Czernin:  Já vám také děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Marek Hilšer. Připraví se paní senátorka Jana Zwyrtek Hamplová.

Senátor Marek Hilšer:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, já jsem opravdu na rozpacích, jestli mám zde vystoupit, protože mám pocit, že už zde vše bylo řečeno a že už nemohu přinést nic moc nového. Ale přesto, korespondenční volba je má srdcová záležitost a rád bych se k této záležitosti nějakým způsobem vyjádřil. U vědomí toho vás budu teď zdržovat. Doufám, že ne dlouho.

Všichni se shodneme na tom, že ze základních pilířů demokracie je nepochybně výsostné právo občana volit své zástupce. Volební právo, jak už zde bylo také řečeno, se řídí principy všeobecnosti, rovnosti, přímosti a také tajnosti. Ale já se ptám, k čemu jsou všechny záruky všeobecnosti, rovnosti, přímosti a tajnosti, když vznikne objektivní situace, kdy vlastní výkon volebního práva nemůže občan z nějakých objektivních důvodů vykonat nebo je téměř nemožný? Tohle se netýká pouze občanů, kteří jsou v době voleb upoutáni na lůžko a nemohou se tedy dostavit do volební místnosti, ale týká se to také, dovolím si říci, statisíců českých občanů, kteří dlouhodobě pobývají z nějakého důvodu v zahraničí.

Na rozdíl od občanů, kteří jsou v ČR, nacházejí se tam, a kteří to mají, jak také bylo už dnes zmíněno, do volební místnosti v podstatě za rohem, do 20 minut, já to mám dokonce minutu, tak musí občané v zahraničí kvůli volbě cestovat často stovky a tisíce kilometrů. V případě dvoukolové volby takovou cestu musí občan vykonat dokonce dvakrát.

Představte si rodinu, které onemocní děti, teď mají cestovat 1200 km někde ze státu Washington až do Los Angeles. Je to opravdu náročné.

Ale na tento problém existuje vlastně jednoduché řešení. To je korespondenční volba. Korespondenční volbu poprvé zavedli někdy už v polovině 19. století v USA pro vojáky, kteří válčili ve válce Severu proti Jihu. Dnes má korespondenční volbu v různých podobách drtivá většina demokratických zemí. Jen v EU je to asi 24 z 27, ta čísla tady padala, každý říkal trochu něco jiného. Ale víme, o co jde. Naprosto drtivá většina zemí v EU má v jakékoli formě korespondenční volbu.

A také se určitě všichni shodneme na tom, že základním úkolem každého demokratického státu je nestavět překážky, ale naopak redukovat překážky k umožnění volebního práva. Vždyť by nám přeci mělo jít všem, a vždy to všichni říkáme, o co největší volební účast. Proto je pro mě zcela nepochopitelné a dokonce si dovolím tvrdit, že je to i velká ostuda, že od sametové revoluce, to je tedy téměř 34 let, nebyl český stát a jeho politická reprezentace schopna korespondenční volbu pro naše občany pobývající v zahraničí prostě a jednoduše zavést. Jako bychom se našich vlastních lidí báli. Jako by se česká politická reprezentace bála vzdělaných, schopných a úspěšných českých občanů, kteří dokázali a dokáží obstát v zahraničí. Jako by se bála občanů, kteří mnohdy v tom nejlepším slova smyslu reprezentují ČR, svoji vlast, a od srdce pro ni pracují. Byl tady zmíněn i ten vztah, já sám jsem to zažil jako člověk, který byl v emigraci, jak se vlastně vztah k zemi změní. Často se možná i příliš zidealizuje. Ale ti lidé ten vztah mají. Pak se také bojíme asi občanů, kteří jsou často nejlepšími vyslanci a reprezentanty české kultury, a také našich zájmů.

Místo toho, abychom našim občanům zjednodušili výkon volebního práva, 20 let od prvního legislativního návrhu korespondenční volby slyšíme nejrůznější, podle mého názoru zástupné, argumenty, polopravdy a často i dezinformace, proč bychom korespondenční volbu zavádět neměli a proč to u nás zrovna nejde. Já řeknu, že v tomto ohledu všechna čest Senátu. Tomu se sice korespondenční volba za 20 let nepodařila prosadit, ale mnohokrát se o to aktivně snažil, a jeho členové. Byl to právě Senát, který se prostřednictvím senátního návrhu zákona paní senátorky Seitlové a dalších senátorů postavil jednoznačně za korespondenční volbu. Bohužel tento návrh však nakonec v roce 2004 sněmovna ve třetím čtení zamítla. Odpusťte mi tuto poznámku, bylo to hlasy ODS a komunistů.

V roce 2008 vznikl další senátní návrh. Tentokrát byl předkladatel pan senátor Tomáš Grulich. Už to také bylo zmíněno. Ale tehdy padla vláda a k projednání nedošlo. Poslední senátní pokus proběhl v roce 2021.

Ale abych byl férový a výčet byl úplný, v průběhu posledních 10 let bylo možné zaznamenat i několik poslaneckých návrhů na korespondenční volbu.

Těch argumentů a názorů o korespondenční volbě padá mnoho, nálada je rozjitřená. Já se s nimi nemohu z časových důvodů se všemi poctivě vyrovnat. Přesto mi dovolte, abych zmínil aspoň tři názory, které jsem často zaznamenal v diskusi proti korespondenční volbě, ony už tady do určité míry také zazněly. Možná je pojednám trochu jinak.

Často slýcháme, že volit by měli pouze lidé, kteří v Česku žijí a platí tady daně, že by se na rozhodování o budoucnosti naší země neměli podílet ti, co jsou v cizině, ale my, co tady žijeme. Vždyť oni přece nenesou následky svojí volby! Proč bychom jim tedy měli ještě umožňovat volit? Také už zde bylo řečeno, že oni už volit mohou.

Hned na první pohled je zřejmé, že tento názor je v rozporu jak s některými principy volebního práva, tak bych řekl, že zcela chybný je i věcně. Je totiž zcela v rozporu s principem všeobecnosti volebního práva. Ten princip říká, že právo volit mají všichni občané ČR, a to bez rozdílu, já to teď trochu rozvedu, i když to také bylo zmíněno, bez rozdílu rasy, výše majetku, zaplacené daně, inteligence a jiných schopností, a také bez rozdílu toho, kde zrovna občan bydlí nebo se nachází. Je také zcela chybný předpoklad, že člověk, který pobývá v zahraničí, nemá vztah k Česku a nenese důsledky za svoji volbu, a tak by neměl ovlivňovat složení parlamentu nebo vlády.

Já se ptám, těch 8 tisíc nebo 10 tisíc studentů ročně pobývajících na stážích Erasmu nemá vztah k Česku? Neměli by rozhodovat o budoucnosti své země? Pracovníci českých firem v zahraničí nemají vztah k Česku? Neměli by rozhodovat o budoucnosti své země? Vědečtí pracovníci na dlouhých pracovních pobytech v zahraničí a jejich rodiny nemají snad vztah k Česku? Neměli by rozhodovat o budoucnosti své země? Matky a otcové sezdaní za cizince, kteří často učí své děti češtině, navštěvují ČR, mají zde rodinu... Nemají snad vztah k Česku? Neměli by rozhodovat o budoucnosti své země? A tak bych mohl pokračovat dál.

Výše zmíněný názor, který mnozí staví proti zavedení korespondenční volby, dokonce nepovažuji jen za chybný, ale za nebezpečný. Vytváří totiž občany druhé kategorie. Ty u nás a ty venku. Podle logiky, podle této logiky, bychom se totiž mohli dočkat nakonec toho, že někdo začne obhajovat, já vím, že to dovádím až k absurdu, že někdo začne obhajovat, že volit mohou například jen občané, co platí vyšší daně, protože se podílí ekonomicky více, nebo ti, co vlastní nemovitosti nebo mají určitou hodnotu IQ a složili test základních politologických znalostí... I takové názory totiž ve společnosti slyšíme. Myslím, že by to byl návrat někam do 19. století. Předpokládám, že toto nikdo nechce, že všichni chceme a všichni hájíme všeobecnost volebního práva.

Dalším argumentem zpochybňujícím korespondenční volbu pro občany v zahraničí je například uvádění rakouského opakování voleb nebo zrušení korespondenční volby ve Francii. Rakouské opakování voleb přeskočím, protože už to tady bylo zmíněno, ale zmíním se o Francii, protože některé ty argumenty, jak zazněly, považuji za demagogické, a myslím, že je třeba je veřejnosti vysvětlit.

Co se týká Francie, je pravda, že někdy v 70. letech zde byla korespondenční volba zrušena, ale to pouze pro volbu na francouzském území. V současnosti mohou francouzští občané volit své zástupce ze zahraničí dokonce třemi způsoby: elektronicky, korespondenčně a v zastoupení. Tito občané mají dokonce své speciální poslance, myslím, že, jich je 15, pokud se nemýlím. Je také třeba říci, a to zde už také v určitých jiných formách zaznělo, že pouze v evropských zemích, neberu Kanadu, USA atd., se již konaly stovky voleb s využitím, možná i tisíce, kdybychom to všechno spočítali, s využitím korespondenčního hlasování. Nejsou opravdu snad kromě Rakouska žádné zprávy o tom, že by se musely kvůli korespondenční volbě volby rušit nebo že by byly snad zpochybňovány. Nelze ani říct, že by byla kvůli korespondenční volbě v těchto zemích nějakým způsobem oslabena demokracie.

Tím dalším, třetím, a tím skončím, řekl bych, mnohem relevantnějším argumentem proti korespondenční volbě může být námitka, že korespondenční volba nesplňuje podmínku tajného hlasování, kterou zaručuje pouze plenta ve volební místnosti. Já ji do jisté míry chápu, ale z řady důvodů ji považuji za irelevantní.

Korespondenční hlasování je nastaveno tak, a také to zde pan předseda ÚPV vysvětloval, aby systém obálek zajistil maximální tajnost hlasování ve vztahu stát – občan. Ano, připustíme, že teoreticky se může stát cokoli, například že úředník otevře obálku, když zrovna nemá, ale pak je třeba říci, že je to trestný čin.

Zadruhé je zřejmé, že tajnost hlasování ve vztahu občan – občan, to je ta rodinná volba, která zde byla také zmíněna, že je možný nátlak, třeba nějakého rodinného příslušníka v korespondenčním hlasování, a nelze tedy úplně stoprocentně zaručit, toto určité nebezpečí nelze zcela stoprocentně eliminovat. Z praktického hlediska nelze v každém jednotlivém případě zaručit, že například manžel se neocitne pod tlakem manželky, když do obálky nevhodí volební lístek pro jejího politického favorita, či to může být opačně. To ale nelze zaručit ani v současném systému, při hlasování za plentou. To už zde dnes zmínil, myslím, pan místopředseda Drahoš.

Na druhou stranu si myslím, že je možné říci, že při korespondenčním hlasování je možné eliminovat možný nátlak hlasování, a to hlasováním o samotě.

A konečně, občan si může dle svých rodinných poměrů zvolit, zda bude hlasovat prezenčně či korespondenčně, takže má dokonce několik možností.

Kupčení s hlasy, to zde dnes zmíněno nebylo, myslím si, že vzhledem k povaze hlasování v zahraničí lze zcela vyloučit. Nedokážu si představit, že by někdo dával dohromady a kupoval hlasy třeba po celých Spojených státech. To opravdu si myslím, že by nebylo možné.

I kdybychom vzali v potaz, že ve výjimečných případech může při korespondenčním hlasování dojít k oslabení principu tajnosti hlasování, stále to není důvod k tomu, abychom zcela systémově potlačovali vykonavatelnost volebního práva a neumožnili našim občanům v zahraničí volit korespondenčně. Ty principy se musí vyvažovat.

Co nesmiřitelní strážci tajnosti volebního práva našim občanům pobývajícím v zahraničí de facto vzkazují? Milý občane, hájím tajnost tvého hlasování až do takové míry, že tě klidně nechám cestovat do volební místnosti třeba 1200 kilometrů daleko. V případě prezidentské volby dokonce dvakrát. Bude tě to stát náklady na dovolenou, letenku a další náklady, které mě teď nenapadají.

Ale budeš hlasovat za plentou. Místo toho, abys to všechno zvládl za cenu jedné poštovní známky. Uznejte, není to tak trochu absurdní?

Musím říct, že jsem rád, že to, co je v drtivé většině v demokratických zemích dnes naprosto běžné, co je považováno za standard, se u nás konečně po 20 letech parlamentních diskusí snad za okamžik stane realitou. Mrzí mě však, že to trvalo tak dlouho, chtěl bych se omluvit všem českým občanům, že museli čekat téměř celou generaci. Už vlastně více než jednu generaci, když vezmeme těch 20 let.

Dovolte mi, abych také zcela upřímně poděkoval všem, kteří se o korespondenční volbu v minulosti i současnosti zasazovali, kteří ji prosazovali. I za ty vytrpěné hodiny v Poslanecké sněmovně.

Ať už jsme každý z nás měli jakékoli motivy, je nakonec dobře, že se občané ČR dnes konečně snad korespondenční volby dočkají.

Místopředseda Senátu Tomáš Czernin:  Děkuji, pane senátore. Omlouvám se paní senátorce Zwyrtek Hamplové, přihlásil se pan vicepremiér Rakušan. Máte slovo, pane ministře.

1. místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Vít Rakušan:  Děkuji, pane místopředsedo, uvědomuji si, že ta debata je dlouhá, ale nechtěl jsem, abych byl obviněn z toho, že veškeré své argumenty řeknu až v závěrečném slově, když už není případně možnost na má slova reagovat. Takže se pokusím vždy po několika vystoupeních nějak souhrnně na ty nejdůležitější poznámky, které v rozpravě zazní, zareagovat. Omlouvám se paní senátorce za využití instrumentu přednostního práva v tento okamžik.

Bylo tady víc dotazů, já bych chtěl, nevidím ho tady teď, panu senátoru Adámkovi, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, moc poděkovat za styl jeho vystoupení. Musím potvrdit, že kultivovanost debaty je v Senátu o poznání vyšší. Musím říci, že i kultivovanost opozičních senátorů je o poznání vyšší než kultivovanost opozičních poslanců. Byl jsem tím mile překvapen. Jeho dotazy rád zodpovím. Možná to spojím i s tím, co tady zmiňovala paní senátorka Kovářová, tzn. s nějakou dostupností té volby.

Když budu volně parafrázovat, volič z Ostravy bude mít problém a bude diskriminován, pokud se ocitne v Karlových Varech. Volič z Ostravy si zaprvé bude moci podle nového zákona o správě voleb požádat kdekoliv v Karlovarském kraji o voličský průkaz. Volič z Ostravy od roku 2026 si bude moci v elektronickém systému správy voleb změnit svůj okrsek a bude si moci vybrat v tomto systému z několika desítek volebních místností na Karlovarsku, která je pro něj ta pravá, kde chce vykonat své volební právo. Tady nezpochybnitelně toto člověk, který má jinou možnost, a to volit na ambasádě, prostě nemá. Tento příměr nefunguje, každý v ČR už v současné době a do budoucna mnohem jednodušším způsobem má možnost získat voličský průkaz a své volební právo vykonat někde jinde.

Pan senátor Adámek tady napadal ten proces jako takový, že se jedná o poslanecký návrh. Já mu vlastně v mnohém dávám za pravdu. Byl bych mnohem a mnohem radši, kdyby ten proces byl řádný. Byl bych mnohem radši, kdybychom projednávali zákon o správě voleb, jehož součástí bude i korespondenční volba. S tím jsem přišel za zástupci všech sněmovních stran na jednání o systémových změnách ve volebním systému, asi před 1,5 rokem, před 2 lety, přišel jsem s tím, že chystáme zákon o správě voleb, dokonce v mnohém navazujeme na práci předchozí vlády. Ta odborná komise fungovala. Přišel jsem s tím, že společně můžeme prosadit jak důležité ústavní změny, tak důležité změny ve volbě prezidenta. Společně můžeme prosadit technickou správu voleb. Opozice ústy předsedy ÚPV Poslanecké sněmovny mi odpověděla: Oddělme tato témata! My vám jsme schopni dát naši podporu ve věci technické správy voleb, případně ve věci volby prezidenta republiky. Ale rozhodně se s vámi nebudeme bavit o jakémkoli souznění nad tématem korespondenční volby. Mně tedy funkčně nezbývalo nic jiného než toto od sebe pevně oddělit, tak jsem také učinil. Zákon o správě voleb vč. té ústavní změny, kterou jsme společně schválili, jsem oddělil, ano, ten prošel konsensuálně mezi opozicí a koalicí. Ale potom jsem byl nucen postoupit ten proces odděleně, to znamená, korespondenční volbu prostě od toho řádného vládního návrhu oddělit.

Za další, meziresortním připomínkovým řízením už jeden vládní návrh korespondenční volby prošel, protože vláda Andreje Babiše dala k posouzení Legislativní radě vlády návrh technické správy voleb i s korespondenční volbou, kde ty parametry byly až na detaily úplně stejné jako parametry současného návrhu zákona. Tehdy v jednom balíku Legislativní rada vlády, ta bývalá, schválila jak technické změny správy voleb, tak ústavní změnu, tak volbu prezidenta, tak i korespondenční volbu. Řekla tehdy, že je to ústavně komfortní návrh. My jsme i z důvodu politické síly toho návrhu, ale i z důvodu úspory času se pustili do toho, že je to poslanecký návrh s podpisem 5 předsedů parlamentních stran, 5 předsedů koaličních klubů, a s velkou silou a jednoznačným signálem, že my to prosadit chceme. Ale já jsem si oddělení od zákona o správě voleb nevybral. Já jsem navrhoval všem parlamentním stranám, to by vám i pan předseda Vondráček určitě potvrdil, že jsem ochoten to projednat jako jeden velký balík. Bohužel, tohle bylo odmítnuto. Tolik tedy k procesu. Děkuji vám i za tu férovost, kterou jste tady uvedl. Ten proces je legitimní, ten proces je i legální. Ten proces je prostě v té chvíli politicky vhodný, pokud nebylo možné celou tuto materii projednávat dohromady, což bohužel nebylo.

Co se týká případného vzniku nějakých dalších volebních místností v cizině, volně parafrázováno, diplomaticko-logisticko-personální problém. Ne všechny země jsou vůbec ochotny nám vznik volebních místností jinde než na ambasádě na svém území umožnit. Dlužno dodat, že ČR také není ochotna takto učinit pro všechny země světa, které by si o to případně požádaly. Dále si představme, jak by to bylo drahé, ekonomicky náročné, zřizovat nové volební místnosti. Kde vezmeme členy volební komise v zahraničí? Kdo to bude vykonávat? To rozhodně nezvládne diplomatický personál, který to zvládne v případě toho, že se veškerá volební činnost koncentruje na ambasádě. Ona se tak koncentruje v současném systému, kdy tam člověk fyzicky přijde a odvolí, a koncentruje se tam celá ta logisticko-technická činnost i v tom novém systému, to znamená v zákoně o korespondenční volbě, nebo v této technické změně způsobu volby, který tady je.

Rovnost hlasů, já už velmi stručně, říkal jsem to v tom úvodním slovu, rovnost hlasů si představuji tak, že váha všech hlasů je stejná, a to nevidím tady jakkoli dotčeno, pokud myslíme nějaký diskriminační přístup toho typu, že umožňujeme nějak způsob navíc tomu, kdo volí v cizině, oproti občanům ČR, tady je ta námitka silná. 15 tisíc volebních místností, zjednodušený způsob získávání voličského průkazu, ten jste odsouhlasili vy také tady v rámci zákona o správě voleb. Je to 15 tisíc místností vs. ambasáda jako jediné možné místo, kde se dá odvolit. Naopak my vyrovnáváme nějakým proporčním způsobem ten přístup k tomu rovnému hlasovacímu právu i pro občany, kteří žijí v cizině.

Ne ve vašem příspěvku, ale v jiném, se tady objevila poznámka o občanech – ten, kdo platí daně, to je tedy princip, který by byl velmi náročný. Daně třeba platí cizinci, kteří pracují v ČR. Jestli oni by potom měli přístup k volebnímu právu, nebo neměli, to je velká otázka. Ale nikdy jsem nepřemýšlel o tom, že kritériem pro to, jestli někdo má volit nebo ne, je, zda platí nebo neplatí daně v ČR. Je to zcela nový aspekt. Pokud tady hovoříte o tom, že my přinášíme revoluci do volebního systému, tohle by byla revoluce. Tohle by byla revoluce do volebního systému. Dávat tam nějaké takovéto ustanovení. Znovu opakuji, už to tady mnohokrát zaznělo, my nerozšiřujeme počet lidí, kteří půjdou volit.

Kteří mohou volit z ciziny. Nerozšiřujeme. Pouze jim umožňujeme lepší, jednodušší přístup k té volbě jako takové. Jaké jsou odhady? Odhadovalo ministerstvo zahraničních věcí - vyšší desítky tisíc lidí by skutečně k těm volbám přijít mohlo. Ale je to opravdu nepredikovatelné, v současné době máme ten ohlas pozitivní, nadšený, pokud jezdíme, ptáme se našich krajanských sdružení, všichni teď říkají: Využijeme té možnosti volby. A potom možná ta realita bude trochu jiná. Pro mě bude úspěch, když se zvýší volební účast z ciziny. Pokud se v prvních volbách nezvýší tak výrazně a potom ještě poroste, lidé si zvyknou na ten instrument, asi to bude mít nějaký náběh. Ta účinnost, zcela jednoduše a otevřeně říkám: Pokud tady máme připravený návrh, volby, o které je jednoznačně nejvyšší zájem mezi našimi krajany, jsou parlamentní volby a prezidentské volby. Nevidím důvod, proč jim neumožnit v případě, že ten návrh zákona je, je dlouhodobě připravován, 20 let diskutován, možnost volby už příští rok, protože... Tady se znovu vracím ke svému původnímu argumentu, to jsou dvě oddělené zákonné normy, zákon o správě voleb a korespondenční volba. Kdyby bývalo zůstalo u mého původního návrhu, pak je rozumné se bavit logicky o jedné účinnosti, protože by to byl jeden zákon, teď jsou to dva zákony, každý z nich má jinou účinnost. My jsme zvolili tuto, protože poptávka ze strany našich krajanů volit co nejdříve tady je. Parlamentní volby jsou, myslím, právě těmi volbami, kde ten zájem je. Doufám, že ty nejdůležitější věci jsem v téhle chvíli zodpověděl, a jsem posléze připraven k dispozici. Děkuji.

Místopředseda Senátu Tomáš Czernin:  Děkuji vám, pane vicepremiére, prosím paní senátorku Janu Zwyrtek Hamplovou, připraví se pan senátor Ladislav Václavec.

Senátorka Jana Zwyrtek Hamplová:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, milí kolegové. To už tady také mnozí říkali, že je nepříjemné mluvit po tolika předřečnících. Pokusím se být, pokud možno, stručná, byť jsem si některá vystoupení ráda vyslechla.

V úvodu bych jenom řekla, že těm důvodům rozumím, je to velmi odlišné od osob. Musím říct, prostřednictvím pana předsedajícího, že velmi věřím paní Jitce Seitlové, protože ji znám léta, že to, co říká, tady opravdu myslí od srdce, jde jí o ty věci, o které říká. U jiných tomu tak není a podle toho se i potom vnitřně rozhodujeme. Ale o tom také nechci mluvit, protože se chci držet čistě profesní stránky.

Úvodem bych ještě ráda řekla k tomu úvodu, že tady nemluvím ani za tu stranu, ani za tu scénu, mně je to víceméně jedno, jsem ta 81. vzadu, ale zamýšlím se nad tím z čistě profesního a pragmatického hlediska. Nikdo tady také neřekl, že by naši krajané neměli volit, že jde o to usnadňovat, usnadňovat, usnadňovat, aby lidé, kteří tady trvale nežijí, svou osobní volbou, mohli snadněji ovlivňovat život těm, kteří tady žijeme.

Chtěla bych se v plném obsahu přihlásit k vystoupení pana Adámka a paní kolegyně Kovářové, abych nemusela opakovat jako mnozí mí předřečníci řadu těch důvodů. Ale ráda bych upozornila na ty legislativní tři, čtyři momenty, které by neměly zapadnout, a chci, aby byly v tomto zápise z tohoto zasedání. Jednak to očekávají mí voliči a jednak mi to velí moje profesní čest.

Pokud totiž slyším, že už za něčím uděláme tečku, už mám stres, protože první tečka byla jedna dávka, druhá tečka bylo tady dopoledne stavební řízení, teď bychom tady měli mít tečku za 20 lety snahy o korespondenční volbu. Srovnáváme se s jinými zeměmi. Byla bych ráda, abychom se tak srovnávali i v jiných věcech takto přísně a takto velkoryse.

Pokud jde o přímou, tajnou a svobodnou volbu, to už tady padlo. Vyrábíme si ještě nerovnost mezi voliči v ČR a v zahraničí, to už jsme také říkali. Ale jak říkám, na to může mít každý svůj názor, my jsme se to učili na fakultě. Pokud jde o legislativní chyby, ta standardní legislativní cesta je, že určitá část toho zákona nebo část úpravy toho zákona, protože jsem bedlivě poslouchala pana ministra, říkal to dobře o tom oddělení, takže tu část zákona, když to řeknu, nechávají platit už od roku 2025. Je to negativně hned ze dvou věcí. Není tam návaznost legislativní na kontrolní mechanismus a soudní kontrolu, ani na trestní právo. Nebo jsem ji tam nenašla...

Podle mého názoru, když tady padl také ten správný příklad, když úředník otevře obálku, vytáhne hlas apod., že je to trestný čin. Je, ale podle mého názoru ne v roce 2025. Třeba ano a pletu se.

Myslím si, že je to opět urychlené, je to odbyté a přesně z legislativního procesu. Toto není otázka názorová. Mimochodem o tom, že to schválíme, už asi šest, sedm hodin píší noviny, takže možná tu sedíme zbytečně a někdo už jim řekl, že to prostě projde. Mluvilo se tady o demokracii, kladu otázku, zda toto je demokracie. Že se ani nepočká na hlasování zákonodárného sboru.

Ale chtěla bych upozornit zejména na to, otázka této volby je věc názorová. Jak říkám, když někdo říká, tak mu věřím, když někdo říká, tak mu nevěřím. V takovéto věci by měla být shoda napříč spektrem. Pokud by tam ovšem neměly být kontrolní mechanismy nebo návaznost na trestní právo, pokud by to mělo nějaké jiné důvody, proč se s tím tak spěchá, chci upozornit právě na kvalitu, na zkušenosti s těmi tečkami, které už nemohu říct, máme, protože musím říct – máte, a byla bych opatrnější, protože skutečně tady potom jde o soudy atd. a není to příjemné. Mám naše krajany ráda, s řadou z nich udržuji kontakt, a není o tom, je to o kvalitě legislativního procesu a o tom, proč se teď tak spěchá. Děkuji.

Místopředseda Senátu Tomáš Czernin:  Děkuji, paní senátorko. Prosím pana senátora Ladislava Václavce. Připraví se pan senátor Ondřej Feber.

Senátor Ladislav Václavec:  Moc děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, drahé kolegyně, milí kolegové. Jsem v tom pořadí také asi 80., před paní senátorkou Zwyrtek Hamplovou, a jsem ze strany velmi optimistické, která ví, že bude lépe, bohužel neví až tak úplně, kdy. Ale je velmi úsměvné to, že ODS předtím nebyla pro korespondenční volbu, dnes je, ANO bylo, dnes není, a ten život je prostě takový. Proto si myslím, že i ten argument toho, že to někdo dělá nebo je proti tomu, že průzkumy při minulých volbách ukázaly, kolik tam bude hlasů, a někdo to dělá proto ze stejného důvodu, jenom se na to dívá z jiné stránky, aby ty hlasy měl. Je také úsměvné, protože v životě je to opravdu vidět, jednou je to tak, podruhé je to jinak. Ukazují to volby v Americe, jednou to mají demokraté, jednou to mají republikáni.

Myslím si, že tak to bude i u nás, a i naši občané, což jsou v zahraničí, a když vidí, jak to je, nemohu být škodolibý, budou volit zase jinak a trošičku se to změní. Chtěl jsem tady vystoupit, protože se od nás očekává, že budeme trošičku obstruovat, takže mám asi nějakou takovou devítihodinovou přednášku z toho nejlepšího, co bylo v Poslanecké sněmovně. Dělám si legraci...

Jenom jezdím k volbám, jezdím k volbám za OBSE a myslím si, že jsem těch voleb viděl za současné sněmovny, protože už tam jezdím druhým obdobím, asi nejvíce. Jezdil jsem s Honzou Žaloudíkem, teď jezdím s Jardou Zemanem nebo se Zbyňkem Linhartem. Musím říct, že je to velmi zajímavé, protože ty státy nejsou jenom státy demokratické, i když jsme byli třeba na Slovensku, byli jsme v Itálii, ale jsou to státy zejména, které bereme za nedemokratické. Moje první volby byly zajímavě v Mongolsku, a zatím Mongolsko nepřekonalo žádný systém, který by byl. Vypadá to většinou tak, že když tam přijedeme, jezdíme, jak jsem říkal ve dvojicích, a je to tak, že první den máme školení o volbách, volebním systému, případně představení politických stran, opozice, všech, které kandidují, nebo prezidentských kandidátů.

Pak je poučení o bezpečnosti a jsou vlastní volby. Ty rozdíly jsou v tom, jak říkal pan ministr, že ty volby jsou všude jednokolové. Jednokolové, většinou v sobotu. My začínáme, protože té práce je poměrně hodně, začínáme v prvním volebním okrsku půl hodiny před otevřením voleb, což je v půl sedmé, kdy kontrolujeme jak urny, kontrolujeme počet volebních lístků, které tam mají, pak musíme přes den zkontrolovat zhruba 15 okrsků, v každém okrsku pobýt plus minus půl hodiny, kdy píšeme, kolik tam přišlo občanů, jestli opozice, které strany dohlížejí, kolik tam přišlo lidí, jestli jsou, jestli hází do urny, jestli jsou tam plenty apod. V posledním volebním okrsku zůstáváme až do uzavření, musíme počkat na přepočítání hlasů a na odevzdání hlasů, což většinou trvá až do dvou hodin do rána. Jakoby minimálně. To, co vzpomenu, to Mongolsko, všude se ověřuje podle identifikační karty, nějakého průkazu občanského. V Mongolsku a i v jiných státech se ověřuje ještě po otisku prstů. Poté, co se udělá otisk prstu tomu Mongolci, který tam přijede do té školy, v jurtách to většinou nebývá, tak se objeví za ním na velké obrazovce jeho obraz, ukáže se na grafech, že je to muž nebo žena, kdo už odvolil. On volí. Zaškrtne volební lístek, hodí se to do mašiny. Po skončení voleb jsou do 15 minut v Mongolsku výsledky. Je to opravdu úžasné. To nedělali sami Mongolové, to bych zase je hodně přeceňoval, dělají jim to Kanaďané, ale ten systém je zcela dokonalý. My jsme potom čekali, protože ústřední volební komise označí některé okrsky, kde mají nějaký nesoulad. Tam musí dojít k ručnímu přepočítání voleb. Ale i tak je ten systém strašně rychlý. Je velmi věrohodný.

Proč nebudu pro v tom prvním hlasování, i když jsem realista a beru to, že se to prohlasuje a našim krajanům to opravdu přeji, protože jim to usnadní to ježdění na ty zastupitelské úřady, ale nebudu pro to, protože si myslím, že bude napadena trošičku věrohodnost voleb. Věrohodnost je jedna z věcí, když se bavíme s kolegy z OBSE z jiných států, že v České republice nebyl nikdy problém s věrohodností voleb, s jejich transparentností. Naše volební komise jsou tam taky zastoupeny více stranami, nikdy si ani nepamatuji, že bych zažil to, že by to bylo někde napadnuto.

V tom tkví taky podstata mého pozměňovacího návrhu, kde doporučuji, a myslím si, že to je velmi dobře, aby ten podpis na tom průvodním lístku – tam se to dává do jedné obálky, která je naprosto anonymní, a druhý ten průvodní lístek, který se vytiskne na stránkách ministerstva zahraničních věcí nebo ministerstva vnitra, teď nevím kde, tak je podepsán. Tam si myslím, že by měl být ověřený podpis. Protože co budeme dělat potom, až proběhnou volby, některá strana to vyhraje, a většina to opravdu bývá na střídačky, že – jak jsme zvyklí u nás – a někdo řekne, že tam ten lístek nevolil, že to někdo za něho vytiskl, škrtl a poslal. A že ten podpis není jeho... Co budeme dělat, když přijde jeden takový hlas k Ústavnímu soudu nebo k ústřední volební komisi? 2, 10, 15? Zruší se korespondenční volby? Myslím, že pokud by tam byla ta povinnost ověřeného podpisu, což i v tomto zahraničí není cestování tisíce kilometrů, ale je to na nejbližší úřad, případně na kontaktní místa, kde ověří podpis, tak bychom se tomu vyhnuli. Ta věrohodnost korespondenční volby, kterou děláme, by napadena nebyla. Proto jsem dal pozměňovací návrh. Myslím, že je velmi jednoduchý. Jenom tam všude je, že podpis musí být ověřen. Když se vrátím ještě k OBSE, mě dneska mrzí, že jsem se nikde nezúčastnil toho systému korespondenčních voleb. Slibuji vám, že se zúčastním. I s kolegou Zbyňkem Linhartem jsme se bavili, že se o to budeme aktivně zajímat. Četl jsem si jenom o tom. A tam je taky – podpis není ověřen, ale ve většině případů tam, kde se i volí, se přikládá ten vlastní voličský průkaz, který je víceméně jedinečný, který nemá nikdo jiný. Musí tam být přidán do té korespondenční obálky k volbě.

Co se mně ještě líbí na zahraničních volbách, je, že se nedávají lístky domů. Tím opravdu myslím si, že ta úroveň demokracie je vyšší, protože, jak tady bylo řečeno, podpantoflový muž nebo naopak nějaký psychopatický dominant, který sám vyplní lístky, rozdá to rodině, odveze je k volbám a oni to tam musí hodit. Ve všech těch státech, kde jezdíme, jsou lístky ve volebních místnostech. Ony jsou přesně spočítané, je to číslo, které se eviduje. Zbývající počet těch lístků odpovídá neúčasti na volbách. Ten člověk dostane lístky tam, musí s nimi jít za plentu sám. Vytisknout – čímž tato věc, že by mu to někdo vyplnil doma, je zcela eliminována.

Co je zase na druhé straně pravdou, zažili jsme třeba v Ázerbájdžánu, kde jsou teď volby, že před tou školou sedí takový ten kápo v kšiltovce a se zlatým zubem, nebo když to je velký kápo, má dva až tři zlaté zuby. K němu každý, kdo jde k volbám, k němu přijde se ho zeptat, jak má volit. No, takže on mu pokyne. A jdou dovnitř. Ale samozřejmě tohle dáváme do zápisu, protože z každého volebního místa je protokol 3–5stránkový, kde i tyhle věci samozřejmě popisujeme.

Já už mám poslední věc, kde mně není jasné, tady bych chtěl pana ministra požádat v nějakém vystoupení o odpověď, a to je dotaz na evropské volby, protože, jak zlí jazykové, jak jsme to konzultovali s kolegy z Poslanecké sněmovny, jak bude eliminován případ, že kolega krajan neodhlasuje evropské volby korespondenčně, zároveň v místě bydliště neodhlasuje ještě jednou? To je jeden dotaz.

A to, co mě mrzí – a sám jste to říkal, že je škoda, že není změněná celá správa voleb, protože si myslím, že přejít na jednodenní systém, který by byl, by to byla úspora peněz, protože když chodíte k těm komisím volit, vidíte, že tam je prázdno. Oni tam prostě sedí, baví se. Je to prostě, si myslím, neefektivní. Měl by být jednodenní systém. Ale hlavně, co je a koho mi je líto, to jsou kolegové Slováci, protože tím, jak dělám ředitele nemocnice, máme hodně kolegů Slováků, kteří jsou na postech primářů apod. Oni nemají občanství české, protože už to jsou většinou kolegové, kteří po rozpadu federace byli plnoletí. Oni nevolí ani na místních volbách, i když mají dlouhodobý pobyt na to, nevolí ani do parlamentních voleb, a to je velmi škoda. Jak se tady bavilo o revoluci nebo evoluci volebních systémů, já si myslím, že revoluce teprve nastane, až opravdu uděláme nebo budou volby online. To nás potom mladí překvapí, jak se svými ideály změní poměry v našich sněmovnách.

Jinak bych chtěl říct, že my tady v Senátu máme jeden z nejdokonalejších systémů volebních, protože to, jak se spustí znělka a přinutíme nás všechny přiběhnout, že, protáhnout se, takže je dobře, že nemáme tady korespondenční volbu. Ale děkuji a děkuji za odpověď.

Místopředseda Senátu Tomáš Czernin:  Děkuji, pane senátore. Prosím s přednostním právem pana senátora Josefa Klementa.

Senátor Josef Klement:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, pane ministře, já jsem pečlivě sledoval na monitoru diskusi. Přiznám se, vyprovokovala mě kolegyně Zwyrtek Hamplová, když říkala, že je všechno rozhodnuto. Opírala se o demokracii a hlasování v českém Senátu.

Já si myslím, že není nic špatného, když novináři postupně zjišťují situaci v jednotlivých politických klubech, jakým způsobem se bude hlasovat. Vždycky říkám, že buď drtivá většina, nebo kolegové se rozhodli tak a tak, ale samozřejmě hlasování proběhne až tady.

Další indicie pro novináře je to, že v 6 klubech, pardon, v 6 výborech a komisích vyšlo jednoznačné stanovisko na podporu tohoto zákona. Takže si myslím, že rozhodně demokracie v českém Senátu ohrožena není. Ověří se to v závěrečném hlasování.

Druhá věc je, a zaznělo to tady, pan ministr říkal, že se nerozšiřuje okruh lidí, kteří mají volit. Ale já tomu dávám ještě jeden přívlastek, my dovolujeme komfortní volbu pro tyto lidi žijící v zahraničí.

Poslední nebo předposlední věc, kterou bych chtěl říct, tím, že se tady připravují podle mě narychlo nějaké pozměňovací návrhy na rozdíl od toho, že proces korespondenční volby byl důkladně léta – už to tady bylo citováno – připravován, bychom se mohli dopustit hrubých chyb. Naopak kritizujeme, de facto kritizujeme volební systémy jiných států, Rakouska atd., kde korespondenční volba funguje. Protože česká novela tohoto zákona vychází ze zkušeností a praktických zkušeností v jiných státech. Naopak se zvyšuje bezpečnost i těch volebních lístků, sběru volebních lístků.

Já jsem se s panem ministrem bavil, třeba Slováci posílají svoje lístky na Slovensko ze zahraničí. U nás je to na velvyslaneckém úřadu v zahraničí. Takže si myslím, že tento systém je propracovaný.

Ale – Češi jsou mistři ve slově „ale“ – souhlasím se svým předřečníkem, kolegou Václavcem, že bychom měli zapracovat na elektronickém zpracování volebních lístků. Protože nedávno proběhly evropské volby, vlastní zkušenost z našeho klubu, Míša Šojdrová si nechávala přepočítávat hlasy. Já si myslím, že jsme v 21. století. Měli bychom zapracovat na elektronickém zpracování. Úmyslně neříkám digitalizaci, protože o té už dneska byla řeč spousta. Není podle mně problém v současnosti vydat volební lístek, který se elektronicky zpracuje. V případě nějakých pochybností stroj samozřejmě lístky by rozšifroval na ty čitelné a nečitelné. V případě nečitelnosti by bylo potom možno ty lístky už lidským faktorem dotřídit. Ale myslím si, že z 90, 95 % ty lístky by byly elektronicky zpracované. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane senátore. Další senátor je pan Ondřej Feber. Prosím, hlásí se pan senátor Adámek? Ano, s přednostním právem. Omlouvám se, pan senátor Adámek je předsedou senátorského klubu, takže má přednostní právo.

Senátor Miroslav Adámek:  Děkuji vám, pane předsedo.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Posunu svého kolegu o pozici dozadu. Prosím.

Senátor Miroslav Adámek:  Děkuji. Já jenom krátká reakce. Pozměňovací návrhy nejsou chystány narychlo. My jsme je pečlivě komunikovali s legislativním odborem. Spoustu z nich bylo i v Poslanecké sněmovně. Je to spíš důrazem toho, co jsme chtěli vyzdvihnout v té naší diskusi. Je to úhel pohledu. Určitě bychom nedělali to, co by tady mělo znepříjemňovat legislativní proces, jako takový, a navíc je to běžná záležitost, že někdy prostě ty pozměňovací návrhy na stůl přistanou. Takže to je jenom vysvětlení za náš klub. Samozřejmě myslím si, že od nás se to dalo očekávat, protože jsme to avizovali dopředu, že budeme vystupovat. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji. Další je pan senátor Ondřej Feber. Prosím, pane senátore. Připraví se paní senátorka Ivana Váňová. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Ondřej Feber:  Děkuji. Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, já ani nevím, jestli si ty brýle mám nasazovat, protože tady mám připravené odůvodnění toho pozměňovacího návrhu, který tady implicitně byl zmiňován. Ale v rámci urychlení myslím, že když jenom budu akcentovat souhlas s tím, co tady řekla paní senátorka Kovářová, bylo to umocněno ještě paní senátorkou Hamplovou, jenom stručně to zdůvodnění...

Podívejte se, já si myslím, že přijetím tohoto návrhu zákona skutečně by mohlo dojít k porušení rovnosti při výkonu volebního práva. Protože naše ústava s největší pravděpodobností, musím říci, nezná pojem nerovnosti, kdy jedna skupina voličů – a voliči mají být si všichni rovni – jedna skupina voličů je zvýhodněna tím, že má tu korespondenci. My nemáme. Ostrava, Karlovy Vary, voličský lístek, to je zase něco jiného, protože to není korespondenční volba.

To mě taky přimělo k tomu, po konzultacích, že jsem dal ten návrh na vyčlenění té skupiny voličů v zahraničí, kteří skutečně mají vztah k naší zemi, protože jim záleží na tom, jaká politická, ekonomická garnitura je bude vést. Mnozí jiní, kteří jsou v zahraničí, musím to říci, to berou jako, řekněme, nějaké hobby a nějakou sázku, protože nemají žádný vztah k naší republice. Já to natolik zkrátím, protože skutečně všechno bylo řečeno. A už jsme netrpěliví. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, a s přednostním právem...

Senátor Ondřej Feber:  Ještě promiňte, ještě možná, promiňte, pane předsedo. Ještě možná reakce na to, že tím omezením, které je v tom pozměňovacím návrhu, budou eliminováni nebo znevýhodněni, nevím, vědci, co tu zaznělo ještě, pracovníci, studenti apod. Já si myslím, že ti všichni mají ten ekonomický vztah k naší zemi. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Prosím s přednostním právem pana předsedu. Připraví se...

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já se omlouvám, já jsem nechtěl vystupovat, ale protože ta nepravda tady už byla opakována nevím po kolikáté, tak to, prosím, musím uvést na každou míru. Každý občan České republiky může hlasovat přímo do volební urny, nebo korespondenčně. Každý! Pokud jste občanem České republiky a žijete v České republice, jdete hlasovat do volební místnosti daného okrsku, nebo pokud jste zrovna na dovolené a vše jste si zařídili, můžete hlasovat z dovolené korespondenčně. Dokonce to může být i tak, že si necháte tu obálku poslat někam, kde jste na dovolené v zahraničí, vrátíte se zpět. A i z domova můžete hlasovat korespondenčně. To znamená, zrovna tak je to s občanem České republiky, který žije kdekoliv v zahraničí. Může hlasovat korespondenčně, pokud si vše vyřídí, nebo pokud si vše vyřídí, jak se vrátí do České republiky a v daném senátním okrsku hlasuje přímo. Žádná diskriminace neexistuje. Každá občan České republiky může hlasovat korespondenčně i přímo. Pokud si to zařídí. Ten zákon to umožňuje. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Nyní paní senátorka Váňová. Připraví se paní senátorka Horská.

Senátorka Ivana Váňová:  Vážený pane ministře, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové. Předně chci říci, že jsem velkou zastánkyní přijetí korespondenčního hlasování. Svůj příspěvek chci strukturovat tak, že nejprve připomenu data, která máme o tom, jak se ke korespondenční volbě staví česká populace. Je z nich bohužel patrné, že obrovská, a pro mě nepochopitelná názorová otočka hnutí ANO, respektive jejího předsedy, který má neoblomný obdiv asi třetiny našich voličů, přináší i mírný nárůst kritických postojů vůči korespondenční volbě. Pak chci uvést své argumenty pro podporu tohoto formy hlasování. Na závěr chci i vyvrátit některé kritické body, které se v současnosti snáší proti zavedení korespondenční volby.

Co se dat týká, začnu citací z think tanku ANO, Institutu pro politiku a společnost. Cituji: Z hlediska evropských zemí je Česko s absencí korespondenčního hlasování anomálie. Pravda, je to z jejich policy paperu z roku 2022. Pár let předtím, v roce 2018, vyšel průzkum Medianu. Podle něho podporovalo zavedení korespondenční volby 43 % procent Čechů. Pro úplnost dodávám, že rozhodně proti bylo 32 % respondentů. Agentura Median zpracovala bleskově průzkum i v létě tohoto roku. Vyplývá z něj, že korespondenční volba rozděluje obyvatele Česka. Polovina dotázaných její přijetí podporuje, druhá je proti. Podobná data přinesl i průzkum STEM/MARK z ledna 2024.

Co si sama odnáším z těchto dat, je především zjištění, že vždy jsou pro korespondenční volbu převážně mladí lidé. S rostoucím věkem podpora klesá. Chci, aby politika co nejvíce odrážela právě zájmy mladé generace. Ta možná teď studuje v zahraničí, nabírá zde zkušenosti, aby se pak vrátila zpět do země a tady převzala odpovědnost v byznyse, politice a dalších oblastech.

Chci tedy, abychom volbu přijali. Pokud vidíme problémy, prosím, nikoli v samotném zavedení, ale diskutujme nad technikáliemi a systematikou fungování této volby.

Také mi dovolte říci, že se mi vůbec nelíbí to, jak se s korespondenční volbou názorově žongluje. O panu Babišovi už jsem hovořila. Ten funguje tak, že si jeho marketéři nasliní prsty a názory utvářejí podle toho, odkud či kam právě vítr fouká. Takže co na tom, že to měli ve volebním programu? Teď jede ANO prostě jinou linku. Ale bohužel vidíme i to, že ještě před pár lety se třeba i premiér Petr Fiala vyjadřoval k novým formám hlasování dost rezervovaně. Tyto otočky pak asi u části naší společnosti vedou k pochybnostem a možná i kritice. Podle mě jsou především výrazem toho, že nám tady po dlouhá léta chyběla férová diskuse o argumentech pro a proti.

Co se týká argumentů, které vidím jako přínosné pro zavedení korespondenční volby, nejvýznamnějším pro mě je to, že bychom skutečně měli konečně usnadnit hlasovat našim občanům v zahraničí. Připomínám, že jsme v roce 2002 zavedli výkon volebního práva v zahraničí. To samo o sobě byl velký průlom, ale aplikační praxe ukazuje určité potíže, a to zejména pro ty z našich spoluobčanů, kteří žijí, pracují, studují apod. ve velké geografické vzdálenosti od hlavních či jiných velkých měst, v nichž máme jako ČR svá diplomatická zastoupení.

S našimi krajany, ale i lidmi, kteří pracují v zahraničí, často mluvím a ujišťuji vás, že je život v ČR zajímá. Nežijí ve vakuu. Nejsou o nic méně Čechy, než jimi jsme my. Nemají ani jiné cestovní pasy, třeba menší, jinak barevné nebo o méně stránkách, než je máme my. Ano, možná vidí svět a také naši zemi trochu jinak, protože mají zkušenosti odjinud. Ale pořád jsou to hlavně Češi. Nikoli nějací zaprodanci, kteří jsou mimo ČR, jak je možná někteří minimálně latentně odsuzují. Pobyt v cizině nemění nic na tom, že jejich vztah k naší zemi je často upřímný a trvalý. Chtějí aktivně rozhodovat o zemi, v níž žijí nadále jejich příbuzní nebo plánují sami budoucnost v pozdějším věku. Koneckonců, někteří z nich i uvažují o tom, že se do naší země v budoucnu vrátí.

Co se námitek vůči zavedení korespondenční volby týká, tou hlavní, kterou vnímám, je to, že údajně není zaručena tajnost hlasování. To je podle mě neopodstatněné. Tajnost hlasování má být podle mě zaručena před státem, nikoli před příbuznými nebo před známými. Jak byste před nimi chtěli ve všech případech hlasování tzv. ochránit? Pro mě není nic závadného, pokud příbuzní či známí vědí, koho budu volit. Mnozí z nás přeci otevřeně říkají, že hlasují pro toho a toho. Vidím to jako zástupný problém, který prostě někdo musel vymyslet, aby tzv. nestála řeč. Můj názor je, že není rozdíl mezi tím, když někdo někomu poradí, koho volit korespondenčně dopisem, a situací, kdy rodina vybaví svého člena konkrétním volebním lístkem s tím, že až přijde do volební místnosti, tak to hodí do urny. Domnívám se, že výsledek je v obou případech stejný a v obou případech nejde o porušení principu tajnosti voleb a volebního zákona. Proto tyto argumenty opozice, které jsme slýchali i ve sněmovně, nejsou přesvědčivé. Spíše to vidím tak, že se bojí toho, že lidé žijící v zahraničí mohou být vzdělanější a mohou tak mít i širší rozhled. To samozřejmě vadí zdejším populistům.

Jsem na konci svého vystoupení. Investujme, prosím, čas nikoli do toho, zda korespondenční volbu potřebujeme či nikoli. Na západě tento princip již funguje. Radši se poohlédněme po tom, co jinde funguje a jak tuto novou formu hlasování učinit co nejvíce bezproblémovou.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji, paní senátorko. Další přihlášenou je paní senátorka Miluše Horská. Připraví se pan senátor Ondřej Šimetka.

Senátorka Miluše Horská:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, my jsme si venku s kolegyní Smotlachovou trochu šeptaly, co korespondenční forma volby pro nás znamená. Dovolily jsme si parafrázovat, že to je malý krok pro člověka, ale velký krok pro české občany. Cítím, že se s tímto krokem posouváme skutečně na západ a že z nás konečně spadá ta často z našich politiků čišící nedůvěra vůči našim krajanům nebo vůči lidem, kteří jsou v zahraničí.

Ti, kdo za komunismu opustili naši republiku, se občas nechali slyšet, že se tímto svým krokem dostali ještě dlouhou dobu i po revoluci do nelibosti těch, kdo tu zůstali. Tuto nedůvěru si neseme podle mě stále s sebou někde latentně v našich pohledech na tyto lidi. Myslím, že to stojí i za tím, že se nám dlouho nechtělo do schvalování korespondenčního hlasování. Je lehké tuto nedůvěru vůči těm, kdo nežijí u nás doma v ČR, vyvolat. Pak už se jen houpat na této vlně demagogie o tom, že to snad nejsou Češi nebo jsou, ale že nemají mít ze zahraničí volební právo. Na tuto disciplínu jsou opravdoví machři populisté zprava i zleva. Byli jsme toho všichni účastni. Ti do tohoto nenávistného koktejlu přimíchají ještě i to, že je to ohrožení demokracie, někteří mluví o kolizi s ústavností a pak to jdou rozsévat do veřejného prostoru.

Milé kolegyně, milí kolegové, už to tady i zaznělo, že my v Senátu máme stálou komisi pro krajany žijící v zahraničí. Kromě toho řada z vás stejně jako já se s krajany setkává při našich zahraničních cestách. Jsme svědky toho, že tam opravdu o odkaz češství dbají, jak už to tady zaznělo. Já se tedy nezdráhám říci, že jim zavedení korespondenčního hlasování skutečně dlužíme. Ti, kdo v zahraničí pracují nebo třeba studují, těm to ušetří čas, peníze a najezděné či nalétané kilometry k volebním urnám.

Na závěr mi dovolte vnést do této debaty ještě jeden pohled. Prosím pěkně, již v roce 2004 se tehdejší předseda této komory, náš milý Petr Pithart, v rozhovoru v Českém rozhlasu ptal: Kdy se dostaneme na úroveň civilizovaných zemí a budeme volit i korespondenčně? Zároveň v rozhovoru přiznal, že ČR přehlíží své krajany v zahraničí, kteří se mohou těchto voleb zúčastnit jen tehdy, pokud přijedou do ČR. Petr tehdy doslova řekl: My se musíme dostat na úroveň normálních civilizovaných států, kde se volí korespondenčně. Trvalo to dlouhých 20 let. Já s tímto jeho názorem, a věřím, že i vy, souhlasím.

Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji, paní senátorko. Dalším krůčkem ke korespondenční volbě je vystoupení Ondřeje Šimetky. Připraví se pan senátor Přemysl Rabas.

Senátor Ondřej Šimetka:  Dobrý den, vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, nebudu dlouho zdržovat. Řeknu pouze svou osobní zkušenost. Já sám jsem přišel o několik účastí ve volbách právě z toho důvodu, že jsem pobýval v zahraničí, ať už to byly studijní pobyty nebo pracovní pobyty, kdy si myslím, že jsem šířil dobré jméno ČR, a vlastně mě velmi mrzelo, že jsem neměl možnost volit. O to víc mě zarazila slova dnes kolegyně Kovářové, která řekla, že lidé, kteří žijí nebo pobývají mimo ČR, by vlastně neměli hlasovat, neměli by se účastnit voleb, protože nenesou důsledky své volby. Tak bych tady pouze chtěl ještě jednou připomenout oněch 18 tisíc studentů, desítky nebo tisíce vědeckých pracovníků, humanitárních pracovníků a dalších lidí, kteří žijí mimo ČR a pracují v zahraničí, ale myslí na ČR, chtěli by se účastnit voleb, akorát to dosud technicky nebylo možné. To právo měli, ale technicky to nebylo možné. Já sám z oblastí, ve kterých jsem pracoval, jsem se nebyl schopen prostě dopravit někam na ambasádu, protože by to trvalo třeba dva nebo tři dny nebo někdy dokonce týden.

Pro mě jde o historickou událost. Já jsem velmi rád, že jsme se tohoto bodu tady dočkali. Těším se na to, že schválíme korespondenční volbu a završíme tím slib, který jsme dali krajanům a lidem žijícím a pracujícím v zahraničí před více než 20 lety.

Těším se na hlasování a věřím, že to dobře dopadne. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Přemysl Rabas. Já ho prosím... Připraví se pan senátor Ondřej Feber.

Senátor Přemysl Rabas:  Dobrý večer, pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, je to dlouhé, že? Aneb jak praví klasik, všechno tady už bylo řečeno, akorát ne každým. Já se přidám. Pojďme to odhlasovat, myslím ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji. Další je pan senátor Ondřej Feber. Prosím, pane senátore.

Senátor Ondřej Feber:  Děkuji, snad už poslední. Já jen reakce na slova pana předsedy, prostřednictvím pana předsedy, že rovnost zřejmě nebude například v tom, že ne ve všech volebních obvodech je stejný systém.

Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji a prosím paní senátorku Jaromíru Vítkovou.

Senátorka Jaromíra Vítková:  Pěkný večer vám všem. Já se také podělím velmi krátce se svou zkušeností. Můj syn pracoval osm let v Anglii. Když jsem měla volební kampaň a volby do Senátu, tak jsem říkala, že jsem měla nejdražší hlas právě od syna, protože to bylo od mého syna, ale musel dvakrát přiletět z Anglie. Určitě korespondenční volba je na místě.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji. Hlásí se Zdeněk Nytra, který se hlásí k jinému bodu, to znamená, do obecné rozpravy se už nikdo nehlásí. Já rozpravu končím. Nyní se hlásí Zdeněk Nytra s procedurálním návrhem. Prosím, pane senátore.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, vážený pane předsedo. Dámy a pánové, my musíme, protože jsou připravované nějaké změny zítřejšího programu, já jsem vás nechtěl opravdu honit v průběhu diskuse, až teď využívám prostor k procedurálnímu návrhu. Pořad zítřejšího pokračování 28. schůze by vypadal následujícím způsobem. Jako bod č. 1 bychom měli senátní tisk č. 299, to jsou veřejné kulturní instituce, jako druhý bod senátní tisk č. 303, to jsou zkráceně polovodiče, jako třetí senátní evropský tisk K 147/14, to je Hongkong, čtvrtý bod senátní tisk č. 304, to je o účastnících odboje a odporu proti komunismu. Jako pátý bod je návrh změny zákona o státních svátcích. Jako poslední bod bychom měli senátní tisk č. 301, to je novela zákona o veřejném zdravotním pojištění. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji. Byl tady přednesen návrh pořadu pokračování této schůze, já ho mám, ve čtvrtek, to znamená, je to návrh procedurální. Takže po znělce o něm budeme hlasovat.

V sále je registrováno 61 senátorek a senátorů. Máme tady procedurální návrh na změnu pořadu schůze, která by měla pokračovat podle toho, jak přednesl pan senátor Nytra, zítra od 9 hodin. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Při hlasování č. 24, při kvóru 34 pro návrh 64, návrh byl schválen. My jsme si schválili, jak budeme po přerušení schůze v dnešním dni zítra pokračovat.

Nyní budeme pokračovat v projednávání tohoto bodu. Poprosím pana navrhovatele, pana ministra vnitra a 1. místopředsedu vlády, pana předsedu STAN Rakušana... Nejste Čech... Jak máme ty volby pro cizince. Aby nás stručně, jasně a přehledně seznámil se svou reakcí na diskusi.

1. místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Vít Rakušan:  Já mockrát děkuji, vážený pane předsedo. U korespondenční volby vybrat z počtu národností tu pravou není úplně jednoduché a tematicky to k tomu i sedí, ale teď vážně.

Já jsem velmi bedlivě sledoval rozpravu, která tady byla vedena. Chtěl bych moc poděkovat senátorkám a senátorům za to, že kvalita výstupu, styl diskuse, styl argumentace a mnohokrát i tón byl o poznání jiný, než jsme zažili při našich nočních směnách v Poslanecké sněmovně. Chtěl bych poděkovat i opozičním senátorům, kteří věcně vystupovali, dávali dotazy. Myslím si, že dotazy určitě byly na místě. Nicméně v celé dlouhé debatě i vzájemně mezi vámi, v té senátní debatě, byly zodpovězeny.

Chtěl bych ještě jednou poděkovat Senátu, horní komoře českého parlamentu, jako instituci za to, že po těch dlouhých 20 let téma korespondenční volby držel právě Senát naživu. Ne v úplně jednoduchých dobách, kdy pro to prostě většinová politická vůle nebyla. Senátoři to nevzdávali, vypracovali svůj návrh a já tady veřejně přiznávám, že ten náš návrh, který my jsme v Poslanecké sněmovně předložili, vycházel věcně a v mnoha ohledech i doslova v paragrafech z toho, co už připravili senátoři. Pouze jsme oprášili nějaké věci a posunuli ho třeba dál i ve vztahu k volbám evropským.

Pokud, vážené dámy a vážení pánové, dnes schválíte tento návrh zákona, domnívám se, že skutečně společně stojíme v důležitý den u velmi důležité kvalitativní změny, kterou přinášíme pro lidi, kteří z nejrůznějších důvodů historicky museli opustit naši zemi nebo ji prostě třeba teď opustit chtěli, aby mohli v cizině pracovat nebo studovat. V zájmu nás všech je, abychom se k těmto lidem hlásili, abychom jim dali stejná práva, jako máme my tady v ČR, protože to svědčí o jisté velkorysosti, svědčí to o tom, že chápeme naše dějiny a chápeme také to, že lidé, kteří v cizině studují a pracují, mohou své know-how přinést zpátky do ČR.

Ještě jednou vám děkuji a těším se na další spolupráci.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane navrhovateli. Poprosím pana zpravodaje Tomáše Goláně, aby shrnul rozpravu a zopakoval, o čem budeme hlasovat.

Senátor Tomáš Goláň:  Já vám děkuji, pane předsedo, za slovo. Já jsem slíbil, že vystoupím potom až na konec, a to se také stalo, takže já plním funkci zpravodaje. Vystoupilo 18 senátorů a senátorek, z toho dvakrát páni senátoři Adámek a Feber. Zazněl tady návrh jediný, schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Navrhuji i jako zpravodaj odhlášení případné. To je pro dnešek ode mě vše.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já děkuji. Nejdříve vás tedy odhlásím. Po znělce budeme hlasovat o návrhu schválit zákon ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

V sále je aktuálně registrováno 68 senátorek a senátorů. Kvórum je 35. Hlasujeme o návrhu schválit zákon ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Spouštím hlasování a prosím vás o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Při hlasování č. 25 a při kvóru 35 se pro návrh vyslovilo 56 senátorek a senátorů. Návrh byl schválen. Já vám, pane ministře, blahopřeji. Blahopřeji i všem našim občanům žijícím v zahraničí.

Já vám děkuji, tím jsme vyčerpali pořad prvního dne našeho jednání. Jak jsme si odhlasovali, jednání bude pokračovat zítra od 9 hodin podle schváleného pořadu. Tímto přerušuji jednání této schůze a pokračujeme zítra.

(Jednání přerušeno v 19.30 hodin.)