Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 25.08.2021

(2. den schůze – 25.08.2021)

(Jednání opět zahájeno v 13.01 hodin.)

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Dobré odpoledne, dámy a pánové, vítám vás všechny na pokračování 15. schůze Senátu. Z dnešního jednání se omlouvají tito senátoři: Michael Canov, Zdeněk Hraba, Tomáš Goláň, Petr Vícha, David Smoljak, Anna Hubáčková, Petr Šilar, Renata Chmelová, Jan Grulich, Hynek Hanza, Jaroslav Chalupský, Miroslava Němcová, Ondřej Šimetka, Jaroslav Zeman, Karel Zitterbart, Jiří Cieńciała, Jan Žaloudík, Jiří Dušek, Ondřej Feber, Jaromír Strnad a Ladislav Václavec.

Prosím vás, abyste se všichni zaregistrovali svými identifikačními kartami. Pokud někdo identifikační kartu zapomněl, což se mi stává velmi často, upozorňuji na to, že náhradní identifikační karty jsou připraveny u prezence v předsálí jednacího sálu.

Prosím, abyste se nyní přihlásili, ať máme jasno, kolik nás tady je v tuto chvíli, 43... To znamená, že můžeme jednat i hlasovat.

Naše dnešní jednání zahájíme přerušeným bodem, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 136

Tento návrh jsme přerušili, přerušili jsme projednávání senátního tisku č. 136 v průběhu obecné rozpravy minulý týden. Od té doby se sešel VHZD. Dal nám materiály, které máme k dispozici. Samozřejmě budeme pokračovat v obecné rozpravě. Nyní vítám pana ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka. Vidím, že už svoje místo zaujal, je připraven na jednání, stejně tak jako zpravodajka Hana Žáková.

VHZD se znovu sešel a přijal usnesení, které máme jako senátní tisk č. 136/4. Zpravodajkou je paní senátorka Hanka Žáková. Prosím paní senátorku, aby nás seznámila s výsledkem jednání VHZD.

Senátorka Hana Žáková:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, milí kolegové, VHZD se sešel minulý týden a dnes, aby projednal na svém zasedání v podstatě energetický zákon, který tedy doznal, řekněme, faktických změn. Přijal několik usnesení, jednak přijal v podstatě pozměňovací návrh nebo odsouhlasil pozměňovací návrh senátora Voseckého, dále pak přijal pozměňovací návrh senátorky Seitlové a pozměňovací návrh senátora Miloše Vystrčila. Protože vím, že je ještě avizovaný pozměňovací návrh přímo na plénu, tak bych vás asi teď nechala, aby pokračovala dál rozprava. Já budu vše zaznamenávat a pak bych vás provedla následným hlasováním.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, paní zpravodajko, je to přesně tak, jak jste řekla. Pořád se nacházíme v obecné rozpravě, která bude pokračovat. Písemně není přihlášený nikdo. Ptám se, kdo se hlásí, už se ani nemusím ptát, vidím, že jako první je přihlášen do rozpravy pan předseda Miloš Vystrčil. Prosím, pane předsedo... Pan předseda nevyužívá, dává přednost paní místopředsedkyni. Paní předsedkyně by asi chtěla reagovat na vás, ale vzdává to a přichází k mikrofonu. Prosím, paní místopředsedkyně, máte slovo.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  V prvé řadě děkuji panu předsedovi za tu přednost, kterou mi dal, nezaslouženou, protože určitě má pan předseda Vystrčil podíl, pozitivní, velký podíl na tom, že se energetický zákon, doufejme, zlepší, že skutečně bude sloužit tomu, co bylo deklarováno. To chci říct na úvod.

Předstupuji před vás, ještě jsem nepozdravila pana ministra, pana předsedajícího a vás všechny, milé kolegyně a kolegové. Předstupuji před vás s tím, že jsem netušila, jakým problémem může být můj malý, drobný, podle mě zcela jasný pozměňovací návrh, který jsem předložila. Ale byl předmětem poměrně rozsáhlé debaty na výboru, kdy nadále ministerstvo, jeho zástupci s tímto návrhem nesouhlasí. Proto znovu využívám možnosti ještě jednou vysvětlit obsah tohoto pozměňovacího návrhu s tím, že nechávám samozřejmě na vaší vůli, jak se s touto drobnou změnou, která tam je, vyrovnáme.

Jedná se o to, protože vím, že někteří z vás mi řekli, že té problematice nerozumí, pokusím se jenom velmi ve stručnosti říct ten obsah toho problému, který se týká § 47 odst. 2, článku 1, bodu 75 vládního návrhu.

Je to již tři roky, možná i více, čtyři roky, kdy jsem dostala podněty od občanů, kteří se na mě obrátili s tím, že mají rozhodnutí o tom, že mají zbořit dům, který zdědili. Distributor po nich chce skoro 100 tisíc za to, aby oni nahoře měli nástřešník, tento nástřešník odstranili a vybudovali někde jinde ten prvek té distribuční soustavy.

Jaká je situace těch nástřešníků a těch konzol? Je taková, že v minulém režimu, když jste měli dům nebo domek, nebo nějaký objekt, platilo v zákoně, že pokud se distributor rozhodne nebo provozovatel, tak vám to tam postaví a vy to musíte snést. Poté po roce 90 se to velmi dlouho, až do roku 2000, nechalo takto, a po roce 2000, myslím, že 2001, 2002, tu byl nový energetický zákon, který řekl, že to je věcné břemeno, ale to věcné břemeno se ohodnocovalo zhruba 1000 až 2000 korun. Co znamená pro vás, když máte nemovitost, to, že máte nástřešák nebo konzolu? Znamená to, že když budete chtít tento objekt prodat, cena vám klesne minimálně o 10, 20 procent toho objektu, pokud tam takovýto nástřešák nebo konzolu máte. To není nikde vyhodnoceno, zhodnoceno. Dobrá, byl to jakýsi politický konsensus, že tedy to bude hrazeno jenom jako věcné břemeno. Nicméně vy za to nic dál nedostáváte. Musíte to tam strpět. Teď se vám stane, že vám ta konzola nebo nástřešák poškozují ten dům, nebo jsou dokonce nebezpečné z hlediska toho provozu. Zase jsem měla spoustu emailů, spoustu případů, kdy mi volali ti lidé a říkali: Nám to tady poškozuje dům, žádáme o opravu, ale máme zaplatit 100, dokonce, mi psali, 150 tisíc! To je samozřejmě velmi nespravedlivé. Týkalo se to nejenom vlastníků těch nemovitostí jednotlivých, ale týkalo se to třeba i právě obecního majetku.

Takže někdy se na mě obracely i obce s tímto problémem. Jednala jsem s ministerstvem, byla vytvořena jakási pracovní skupina, která měla řešit energetický zákon. Chodila jsem tam pravidelně a samozřejmě, že všichni ti, kteří provozují takovéto soustavy, se tomu bránili, protože to jsou pro ně náklady navíc. Součástí mého návrhu bylo ještě další ustanovení, to říkalo, že má být jasné vyúčtování toho, kolik to bude stát, protože i v tom byly problémy. Někteří tvrdili, že se ty ceny, které si ČEZ nebo jiná společnost tedy za to ještě účtuje, že jsou příliš vysoké.

Nicméně tento můj návrh prošel Senátem, že jsme to napravili, udělali jsme pozměňovací návrh z bývalého zákona. Zákon šel do Poslanecké sněmovny. Prošel prvním čtením, kde jsem měla odezvu: Je to v pořádku, musí to tak být. Prošel druhým čtením a ve třetím čtení byl zamítnut s tím, že mi bylo neformálně sděleno, že se počká až na velký energetický zákon. To je ten energetický zákon, který ještě není zase úplně velký, ale, řekněme, je tam část toho, co já jsem navrhovala, zahrnuto.

Problém je v tom, že se tam říká, zaprvé se to redukovalo z hlediska toho rozpočtového, těch nákladů, které by měly být každému doloženy, pokud už to má hradit. Zadruhé ten rozsah toho, kdy se to má hradit, byl větší, ale najednou se tam objevilo něco, co je, podle mého názoru a nejen podle mého názoru, naprosto nepochopitelné, že v případě, a teď prosím o pozornost, že v případech všech si to hradí vlastník domu, ale pouze v případě, když je rozhodnutí o tom, že ten objekt se musí zbourat nebo že to ohrožuje bezpečnostně nebo že to poškozuje ten objekt, provozovatel nezajistí nápravu, tak to celé, tu opravu nebo tu přeložku, tomu říkáme pracovně, hradí ten provozovatel. Jenom v případech, že se má zbořit ten dům nebo je to nebezpečné, to zařízení, nebo poškozuje.

Takto to ale bude platit jenom v zastavěném území obce. Proč v zastavěném území obce? Musím říct, že jsem se ptala na ty argumenty. První argumenty byly, většina je v zastavěném území obce. Dobře, ale přece by to mělo platit pro všechny, pro všechen soukromý majetek, který je, kterého se to týká. Proč zastavené území obce ano a v nezastavěném ne? Dnes na výboru zaznělo, že by to zneužívali developeři. Musím říct, že developerů se to vůbec netýká, to nemá nic společného s developery, protože jestliže potřebujete opravit domek někde mimo zastavěné území, je to přece úplně stejné, jako když to děláte v nezastavěném území. Argument, tím pádem, že developeři skoupí rozsáhlé pozemky a budou chtít přeložky, ale oni nemůžou chtít, aby byly hrazeny v případě, že nejsou splněny ty tři podmínky... Je tam rozhodnutí, že objekt se musí zbourat, protože už je v takovém stavu, že musí být zbourán, nebo že tedy to hrozí, že to je nebezpečné, nebo ten třetí, že to poškozuje ten dům. Vůbec se to developerů netýká. Jenom chci poprosit, vím, že je to drobný pozměňovací návrh, nicméně může se týkat řady lidí, které znáte. Nemám žádný takový kontakt, abych měla, že to je můj osobní zájem, ne, není. Jenom chci, aby ten zákon byl v pořádku a nevytvářel nedůvodnou nerovnost. Děkuji za pozornost.

Výbor hospodářský nakonec schválil ten můj pozměňovací návrh, takže je součástí usnesení výboru. Mně, legislativa malinko upravila to znění, je to ten návrh, který jsem předložila na minulé části tohoto přerušeného jednání. Jenom je legislativně upraven. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Děkuji i za to závěrečné upozornění, že váš pozměňovací návrh je součástí pozměňovacího návrhu hospodářského výboru, takže ho máme k dispozici v té psané podobě, což je podstatné potom, pokud k tomu pozměňovacímu návrhu dojdeme. Prosím pana předsedu Miloše Vystrčila, který je přihlášený do obecné rozpravy. Přichází k mikrofonu.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážený pane vicepremiére, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, vy teď máte před sebou ten tisk 136/4, kde, jak paní senátorka Seitlová už částečně sdělila, jsou celkem tři typy pozměňovacích návrhů.

Jeden by se dal nazvat zkráceně „láhve“ nebo „láhve na plyn“. To jsou body 1 a 2 toho pozměňovacího návrhu, který byl přijat výborem pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Pak je tam ten bod č. 11 toho pozměňovacího návrhu, což je bod, který se týká té věci, o které mluvila paní senátorka Seitlová. Potom jsou tam body 3 až 10 a potom ještě 12, které se týkají těch změn, o kterých budu mluvit nyní já.

Protože výbor přijímá pozměňovací návrhy bez odůvodnění, neboť mu to umožňuje takto jednací řád, tak, spíše pro připomenutí, abychom věděli, o čem jsou ty pozměňovací návrhy přijaté hospodářským výborem, které připravovala vlastně dneska už skupina senátorů Raduan Nwelati, Hana Žáková, částečně i Jiří Vosecký a já plus někteří další spolupracovníci, tak jsme vám to odůvodnění rozdali. Na úvod, než to zopakuji, o co se v těch návrzích jedná, chci udělat ještě předtím dvě věci. Jednak musím poděkovat ministerstvu průmyslu a obchodu za ty hodiny jednání, které s ním zejména moji spolupracovníci, mezi které patří kromě zmíněných senátorů ještě Eva Decroix a Ondřej Doležal, strávili. Jsem rád i za to, že se potom ukázalo, že ty cíle jak ministerstva, tak těch našich pozměňovacích návrhů jsou v podstatě obdobné, byť se na to každý díváme z jiného úhlu pohledu. Ten úhel pohledu ministerstva byl takový hodně právnický a hodně takový zaměřený na to, abychom hlavně vyhověli evropské legislativě, zároveň jsme splnili i ty další věci. Ten pohled, řekněme, náš byl zase takový, že jsme hodně vycházeli z těch příkladů z praxe, které dnes a denně řešíme na úrovni obcí, na úrovni živnostníků, na úrovni podnikatelů. Rovněž chci říct ještě jednu věc, protože by to tak mělo dneska zaznít a bylo to fér, i jsem se bavil s člověkem, který hodně na tom zákoně pracoval a na tom boji proti energošmejdům na úrovni Poslanecké sněmovny, kde byl zpravodaj pan poslanec Nacher, z těch rozhovorů, které já jsem s ním měl, a nebyly to jenom rozhovory, ale byly to i některé typy, různé komunikace na sociálních sítích, jsem kromě jiného také vycítil, že skutečně mu také jde o věc a snaží se udělat a prosadit do toho zákona taková opatření, která skutečně těm energošmejdům tu jejich činnost znesnadňují. Považuji za správné, abych to tady dneska takhle otevřeně řekl, abychom si tyto věci ujasnili, neboť jsem pochopil, že vznikl i dojem částečně, možná ten dojem byl, dle mého názoru po těch rozhovorech, které jsem s panem Nacherem měl, nesprávný, že tam některé věci byly změněny právě proto, aby třeba nebyly také účinné. Nyní opakuji, že ten dojem nemám. Šlo spíše o pojetí toho, jak ty změny pojmeme a jakým způsobem je do toho zákona zapracujeme.

Teď už k tomu, co je v těch jednotlivých bodech obsaženo.

Já to už řeknu stručně, protože jednou to v tom stenozáznamu už zaznamenáno je, byť pod jinými body, protože nyní jsou to body toho pozměňovacího návrhu.

První věc, na které jsme se nakonec shodli, je, že skutečně není důvod, aby firmy nebo společnosti, které si zřizují dodavatele energií, měly na tom zprostředkovatelském trhu jiné postavení než všichni ostatní zprostředkovatelé, a tudíž jsme je s ostatními zprostředkovateli zrovnoprávnili i z hlediska té povinnosti mít nebo nemít zprostředkovatelskou licenci.

Dále jsme našli řešení, kdy dochází k tomu, že nemůže takzvaný energošmejd jednorázově uzavírat smlouvy nebo jednorázově dělat různé jiné činnosti pro zákazníka nebo pro spotřebitele, protože je to v tom zákoně zakázáno. Na druhé straně ale v tom zákoně je možné, aby se tak dělo, pokud to někdo dělá mimo svoji podnikatelskou činnost. Jinými slovy, je tam explicitně tím pádem zaznamenáno to, že je klidně možné, aby například vnuk nebo váš blízký v rámci své pomoci té rodině, pomoci tomu člověku mu třeba pomohl nasmlouvat dodávku energií, ale nesmí to být podnikatelská činnost, nemůže to dělat na živnostenský list apod. Takže to byla ta první věc, na které jsme se shodli a našli jsme kompromisní řešení.

Jsou to právě ty body 3 a 4 toho pozměňovacího návrhu hospodářského výboru. Dalšími body potom jsou body 5 a 6, kde jsme se shodli nakonec na tom, za to jsem velmi rád, že skutečně není možné, aby jedinou možností oznámení změny energie, změny ceny energie, bylo zveřejnění na webových stránkách. Je to tam tak, že skutečně je potřeba adresně a jednoznačně doručit spotřebiteli tu informaci o tom, že dochází ke změně ceny. Ten spotřebitel si následně rozhodne, zda na to přistoupí či nikoliv. To jsou body 5 a 6 toho pozměňovacího návrhu hospodářského výboru.

Shodli jsme se i na tom, že pro malé podnikatele, pro živnostníky, pro obce, které pronajímají obecní byty atd., je skutečně potřeba, aby mohli ty smlouvy s dodavatelem energií vypovídat okamžitě, aby tam nebyla prodleva, protože to potom zdržuje například pronajímání bytů nebo to může tomu živnostníkovi znesnadňovat život, což bylo také dobré.

Dále jsme se shodli na tom, že rovněž dodavatel by měl mít stejné povinnosti jako kterýkoliv jiný zprostředkovatel s licencí, protože zase není důvod, aby někdo na tom trhu s energiemi vládl nějakou výjimkou.

Co jsme se potom také ještě shodli, je, že je možné zprostředkovatelskou smlouvu, to znamená smlouvu s tím, kdo nám zprostředkovává dodání energií, vypovědět bez jakýchkoli postihů či nějakých finančních úplat, pokud tedy to nejsou úplaty, které jsou spojené s vypovězením té smlouvy, nebo náhrady, které jsou spojené s tím vypovězením smlouvy.

To poslední, o co nám také šlo, je, že zákazník si může kdykoliv vyžádat, a musí mu to být poskytnuto, termín, datum, ve kterém mu končí závazek ze smlouvy. Jak jsem tady říkal, smlouva je účinná v okamžiku, kdy vám začnou dodávat energii nebo plyn. Vy potom nevíte, kdy vám začali dodávat. Může se vám stát, nebo to zapomenete, a mělo by to být tak, tak to teď je v tom zákoně, v tom pozměňovacím návrhu, že když se zeptáte, tak vám to přesně řeknou, kdy vám končí dodání, kdy vám končí smlouva. To riziko potom, jestli jste už v situaci, kdy jste už v neoprávněném odběru, nebo naopak jste si někoho jiného už zvolili jako dodavatele a ještě přitom ta smlouva vaše je platná, už je na vás. Ale vy máte možnost si to zjistit.

To znamená, to jsou ty věci, které jsou v těch jednotlivých bodech zapracovány.

U toho vysvětlení, u toho zdůvodnění, u toho posledního, u toho VII, patří body 10 a ještě tam chybí 12. To se omlouvám, to nám tam vypadlo, když jsme to dneska připravovali.

To znamená, tolik ode mě z hlediska toho balíku nebo balíčku těch opatření. Znovu opakuji, že po těch debatách a po těch diskusích, zejména s Radkem Nwelatim, jsme dospěli k názoru, že tam nebyly až tak velké třecí plochy, jak to na začátku vypadalo, že šlo spíše o pojetí té situace. Věřím, že pan ministr průmyslu a obchodu, pan Karel Havlíček, to tady rovněž, to, co já tady říkám, potvrdí. Zároveň ještě, že bychom potom snad mohli tyto pozměňovací návrhy schválit.

Zároveň tady ještě řeknu jednu věc, kde to úplně není tak jednoduché. Předpokládám, že ještě v rámci té rozpravy, zejména třeba možná po té rozpravě i v rámci nějaké přestávky, bychom to měli více rozebrat, jsou tady ještě další dva pozměňovací návrhy. Já proto prosím pana ministerstva, aby v rámci svých vystoupení řekl svůj postoj ke všem těm 3 balíčkům těch návrhů, abychom věděli přesně, v jaké se nacházíme situaci. A jak tedy se zachovat, je potom na každém z nás, abychom vůbec nějaké změny dosáhli. Samozřejmě můžeme to udělat tak, že to uděláme, jak to je podle našeho názoru nejlepší, ale žádné změny nedosáhneme, protože Poslanecká sněmovna nám to naše nejlepší nepřijme, nebo můžeme jít do nějakého kompromisu. Je to situace, kterou známe a kterou řešíme pravidelně. Ale první podmínka pro to, abychom to vůbec nějak úspěšně byli schopni vyřešit, je důležité, abychom, pane ministře, znali vaše stanovisko. Doufám, že se ho dneska dozvíme.

Děkuji za pozornost a ještě jednou děkuji všem, kteří odpracovali veliký kus práce. Já jsem tolik času na to neměl, na tom pozměňovacím návrhu a těch bodech, o kterých jsem mluvil a které si myslím, že jsou pro zákazníka velmi důležité, těm energošmejdům velmi, pokud je přijmeme, ten život „ztíží“. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji vám, pane předsedo. Viděl jsem, že pan ministr pokýval hlavou, že zaujme k tomu jasné stanovisko, ale až po dalším diskutujícím, kterým je pan senátor Marek Hilšer. Prosím, pane senátore.

Senátor Marek Hilšer:  Vážení pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, prosím, přijměte moji omluvu za to, že dnes opět otevírám problematiku tlakových láhví. Ale po určitých reakcích, nebo, řekl bych, i bouřlivých reakcích na pozměňovací návrh našeho kolegy, pana senátora Voseckého, se otevřel svým způsobem zajímavý, ale zároveň palčivý problém, který, jak bych řekl a jak jsem vycítil, pálí všechny zájmové skupiny kolem obchodu s propan-butanem.

Mně tak trochu do jisté míry ta otázka, která se otevřela a kterou pan senátor otevřel, připomíná takové šalamounské rozhodování o sporu dvou matek, které se přou o to, komu patří to dítě. Akorát že na tu naši realitu bychom mohli říct, nebo alespoň tak jak já to cítím, jak já to vnímám, že jde o spor, komu patří ty propanbutanové láhve, kdo se o ně má starat, kdo za ně nese odpovědnost, a tudíž kdo je má nebo kdo by je měl nebo kdo je může plnit.

Možná bychom si mohli myslet, že na tu první otázku, komu ty láhve v skutečnosti patří, může být snadná odpověď, protože řekli bychom si, že dnes je poměrně jasné, co komu patří. Ale ono to tak úplně není. Také především proto, že se to týká tak trochu privatizace, to jsou vždycky trochu problémy. Já, dříve, než se budu tou otázkou podrobněji zabývat, slibuji, že nebudu moc dlouhý, myslím, že je třeba říci, že v tom byznyse s propan-butanem, alespoň tak jak jsem to pochopil, se z hlediska vlastnictví těch láhví vyskytují dvě základní skupiny těch tlakových láhví na propan-butan. Jedny, které bychom mohli nazvat předprivatizační láhve, a poprivatizační láhve. Ty předprivatizační láhve, abych to ozřejmil, možná asi to víte a omlouvám se, pokud nosím dříví do lesa, jsou ty láhve, které prostě fungovaly před rokem 1993. Potom tedy došlo k privatizaci a nějakým způsobem byly převedeny na ty, kteří zprivatizovali ten byznys. Ty poprivatizační láhve, to jsou ty láhve, které už si pořídili majitelé, nebo respektive ti aktéři, sami po privatizaci.

Ty předprivatizační láhve je možné rozdělit na malé láhve, o nichž nejsou spory, co se týká vlastnictví, a pak na ty větší láhve, zhruba na 5 kg a více, jež jsou předmětem sporu. To jste možná mohli vyčíst i v těch emailech, které jste dostali.

Máme tady dvě strany sporu. Ty velké plnírny, které privatizovaly ty podniky, ty reprezentuje Česká asociace LPG, a řekl bych, když tak mě opravte, malé plnírny, které reprezentuje Český svaz plníren propanbutanových láhví. Dnes jsme dostali také dopis od této asociace nebo od tohoto svazu. No a co se děje? První strana sporu, ty velké plnírny, tvrdí, že ty velké předprivatizační láhve jsou v jejich vlastnictví, že je zprivatizovali, neboť je zakoupili během té privatizace.

Některé z nich se to snaží dokládat smlouvami a takto i argumentovaly. Tvrdí, že jsou jejich vlastníky. Ta druhá strana sporu, to jsou ty malé plnírny, takto bych je nazval, omlouvám se, pokud by se cítily nějak dotčeny, ale ty malé plnírny přichází s konceptem, že ty láhve předprivatizační jsou ve vlastnictví spotřebitele, možná s trochou nadsázky lze tvrdit, že jsou ve vlastnictví chataře, pana Vopičky, který si tu láhev koupil s náplní.

Příznačnou charakteristikou toho sporu, možná jste si toho také všimli, je, že jedna strana o té druhé tvrdí, že lže, že podává nám jako senátorům nepřesné informace, jedna strana se odvolává na judikaturu soudu z roku 1999, druhá strana argumentuje zase judikaturou pozdější, z roku 2016, myslím. Věřím, že to takto je, kdyby to bylo jiné datum, omlouvám se. Ale ta podstata je taková, že jsou dvě judikatury, na to se každá strana odvolává.

Myslím, že tento spor by nás nemusel zajímat, mohli bychom ho možná s klidným svědomím přenechat soudům, ať rozhodnou, jenže domnívám se, že ten problém se prohlubuje ve chvíli, kdy stát výslovně ukládá zákonem vlastníkovi láhví, těch plynových láhví, povinnost se o takové láhve starat. Vlastník má povinnost provádět tlakové zkoušky a další úkony podle platných předpisů. Předpokládám, aspoň tak to chápu, že je tak tomu proto, že se nejedná o láhve od piva, ale o skutečně tlakové nádoby, které mohou být v případě výbuchu velmi nebezpečné, proto je třeba nějakým způsobem, aby byl zřetelný i ten vlastník, kdo za to má zodpovědnost. Samozřejmě k tomu připadají i ti, co to plní.

Jenomže ten spor dál pokračuje. První strana tvrdí, že se o své láhve stará, že investuje do nich nemalé prostředky, že je udržuje v provozu a v takovém technickém stavu, aby nebyly ty láhve nebezpečné. Tím si činí i nárok na to, aby láhve v jejím vlastnictví mohly být plněny pouze subjektem, pouze jimi nebo subjektem, kterému dají souhlas. Láhev je moje, já se o ni starám, může ji plnit ten, komu já dám souhlas. Druhá strana pak tvrdí, že, jelikož láhve vlastní ten spotřebitel, jak jsem to pochopil, ten koncový spotřebitel, tedy pan Vopička, že je může plnit dle libosti kdokoliv, kdo k tomu plnění má oprávnění, nemusí vlastnit tu láhev. Přiznám se, že nevím, co je správně. Ale v tento okamžik vstupuje na scénu ten návrh našeho kolegy, pana senátora Voseckého, který svým pozměňovacím návrhem se snaží, myslím, chvályhodně situaci řešit. Řeší ji tak, že nutnost toho souhlasu vlastníka s plněním těch tlakových láhví ruší. Pan senátor tím návrhem tu povinnost ruší.

Vzhledem k tomu, že tento návrh, který je předložen, nezrušuje ten pojem toho vlastnictví těch nádob jako takové, znamená to, že podle platných zákonů, aspoň tak jak to vnímám já, zůstane vlastníkovi té tlakové nádoby povinnost se o láhve dál starat a financovat jejich údržbu, ale ztrácí možnost ovlivňovat to, kdo bude ty láhve plnit.

Tomu konceptu se nijak nebráním, ale kdybychom ho přijali, kdybychom přijali tento koncept těch malých plníren, to, že vlastník takových láhví je spotřebitel, museli bychom se podle mého názoru řádně vypořádat s různými námitkami a s vážnými námitkami. První námitka, to by byla námitka těch velkých plníren, že ty privatizované láhve jsou skutečně jejich majetkem. Jak ony k tomu přijdou, když jim zůstává povinnost se o ně starat? Ty ostatní je mohou používat. Je to taková sdílená ekonomika těch láhví, ale v podstatě ten majitel, ať jsou to velcí nebo ne, tak má povinnost se o ně starat. Tou druhou námitkou je, že by se o ty láhve měl starat vlastník, tedy spotřebitel. To znamená, že všechny zkoušky a údržby by měl provádět ten pan Vopička. Myslím, že jistě uznáte, že ten požadavek je nerealizovatelný, že by si Marek Hilšer koupil láhev, vlastně ji vlastnil, tím pádem by se podle toho zákona o ni měl starat. Tak, aby splňovala ty požadavky. To si myslím, že není možné, i když koncept je to zajímavý.

Další námitka se týká zcela logicky těch poprivatizačních láhví, to jsou ty láhve, které si koupil kdokoli, jakýkoli majitel, ať už velká nebo malá plnírna si je koupila, tyto láhve jsou už dnes zřetelně označeny. Takže to vlastnictví se dá na rozdíl od těch předprivatizačních láhví dobře identifikovat. Dnes jsem si to ověřil, šel jsem se podívat ke svému malému grilu, jakou tam mám láhev. Skutečně tam bylo vyraženo, nejen vytištěno nebo nastříkáno, ale vyraženo, komu ta láhev patří.

Zatímco o vlastnictví těch předprivatizačních láhví bychom se tady mohli přít, ostatně to dokazují i ty soudní spory, jsem přesvědčen, že nad těmi poprivatizačními láhvemi by měl mít vlastník kontrolu, neměl by ztratit kontrolu nad nimi. Jinak si myslím, že si skutečně zahráváme s vlastnickými právy.

Jak už jsem řekl, oceňuji to, že se pan senátor, náš kolega, pustil do řešení důležitého problému, tak jak já jsem to pochopil, který byznys s tím propan-butanem již, řekl bych, od těch dob privatizačních, to znamená zhruba asi 30 let, to bude zanedlouho, který opravdu trápí... Řekl bych, že tak jak vnímám tu debatu, skutečně není uspokojivě dořešen. Abychom nemuseli být svědky takovýchto sporů mezi těmi malými a mezi těmi velkými plnírnami.

Nicméně po vyslechnutí těch argumentů z obou dvou stran jsem skutečně nenabyl přesvědčení, že by, a to se velmi omlouvám za to, že by ten pozměňovací návrh pana senátora Voseckého šel správným směrem, tak, aby skutečně ten problém vyřešil, takovým způsobem, aby nevznikl ještě větší problém a další vážné spory. Naopak jsem přesvědčen, že v tom nepřehledném terénu, který uznávám, že skutečně je, že ten jeho návrh může způsobit ještě větší nejasnosti.

Mám za to, že ten problém skutečně nelze vyřešit škrtnutím jedné věty, ale že je nutné, aby ministerstvo předložilo adekvátní návrh toho řešení, tak, aby byla respektována práva jak velkých, tak malých plníren. Každý hájí nějaké jiné právo. Jeden vlastnictví, druhý na možnost podnikání atd. Prostě tohle je potřeba nějakým způsobem rozseknout, rozetnout a vyřešit, dlouhou dobu to není řešeno. Je tedy potřeba, aspoň já to tak cítím, aby vznikla pravidla, která budou respektovat jak tu problematiku těch před- a poprivatizačních tlakových láhví, aby byla pravidla, která jasně říkají, kdo je vlastník, i když to není snadné, kdo se o ně stará, kdo je může plnit. Myslím, že to je důležité jak z hlediska bezpečnosti, tak také především jasné odpovědnosti za případné škody.

Na závěr, už končím, si dovoluji předložit k vašemu posouzení svůj pozměňovací návrh, který si vůbec nenárokuje řešení celého toho problému kolem těch tlakových láhví.

Prostě nenárokuji si vyřešit to. Myslím si, že, jak už jsem řekl, je to úkolem ministerstva a nějakých dalších změn. Ale snažím se o určitý kompromis v tom. Navrhuji, aby láhve do 2 kg, tedy láhve, které mají obsah do 2 kg, mohou pojmout obsah do 2 kg toho propan-butanu, aby tyto láhve, u nichž, na rozdíl od těch velkých, je jasně prokazatelné, že patří tomu koncovému vlastníkovi, aby u těchto láhví nebyl nutný souhlas toho vlastníka. Ale u těch větších láhví, které jsou, jak bych řekl, z hlediska bezpečnosti problematičtější, aby tam zůstala situace taková, jaká je. S tím, že bych opravdu apeloval na to, aby ministerstvo celou tu záležitost rychle řešilo, i když vím, že je to takové možná, tím se nechci nikoho dotknout, ale zbožné přání, když 30 let to není nějakým způsobem řešeno, aby nevznikaly tyto spory, možná bych měl nějakou naději, že by se to podařilo rychleji vyřešit. Já avizuji tento pozměňovací návrh, jsem připraven ho načíst a omlouvám se za delší příspěvek.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano. Myslím, že jsme to všichni pochopili, že váš návrh není součástí výborového návrhu, proto pak bude v případné podrobné rozpravě ho potřeba načíst. Nyní je dalším přihlášeným do rozpravy pan Lukáš Wagenknecht. Prosím, pane senátore.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Nebudu komentovat ty další pozměňovací návrhy mimo ty propanbutanové láhve, protože to je takové téma, které je komplikované.

Souhlasím s návrhy pana předsedy Vystrčila. Myslím si, že to je velice kvalitně zpracovaný návrh a chtěl bych mu za to poděkovat.

To samé u paní kolegyně Seitlové. Také myslím, že stojí za to o tomto debatovat. Já to podpořím.

Jenom k těm láhvím, já jsem se k tomu vyjadřoval i minule. My jsme i s panem kolegou Hilšerem měli včera telefonický rozhovor, takže to je relativně nepřehledná debata.

Ale já bych jenom řekl, co za mě, jak to vidím já a proč tu debatu bych chtěl posunout zpátky k tomu, co navrhuje pan kolega Vosecký.

K tomu, tady totiž padá několik narativů, opravdu je to určitá válka mezi byznysem malým a velkým v oblasti plnění láhví. Co říkal Marek Hilšer, také s tím souhlasím, je to problém ministerstva, které to dlouhodobě neřeší. Takže bych i pak požádal pana vicepremiéra, aby se na to zaměřili do budoucna, protože to je nelogický bod a pořád tady to řešíme.

Já to zkusím říct trochu lidsky, jednoduše. Máme, většina z nás, doma gril. Já nevím, jestli máte, můžete si jít koupit láhev do nějakého hobby marketu. Je 5kilová nebo 10kilová, ta láhev. Když si ji koupíte, je to váš majetek. Vy si ji kupujete, tu láhev. Včera jsem ještě v jednom hobby marketu byl a ověřoval si to. Ta láhev nezůstává v majetku té firmy, která vám ho prodává, přes nějakou zálohu. Ještě řeknu, proč takhle ta logika je, jaké předpisy tomu právně, té logice té komunikace, brání.

Dám jako příměr tady, o kterém se bavíme, takový jednoduchý. Je to, jako když někdo vyrobí auto. Pak můžete jít to auto opravdu buď do jeho servisu, nebo do jakéhokoliv jiného, nezávislého, malého servisu. Je to úplně stejná debata o tom, jestli do budoucna bude pouze ten, kdo vyrábí auto, moci to auto opravovat, nebo jestli tady máme i malé, drobné, střední podnikatele na tom trhu, kteří to auto mohou opravovat také. Takový to je jednoduchý příměr toho, o čem se tady bavím.

K tomu tady, jak padá, dvě věci, které řeknu podstatné...

Co se týká těch revizí, já bych byl nerad, abychom tady děsili tím, že budou bouchat láhve doma, když to bude malinko jinak, než ten zákon, když se upraví. Ta revize u té láhve, 5kilové a 10kilové, je, podle mých informací, v periodě 10 až 15 let. Tak nebo tak, podle toho, jak je velký objem. Takže to znamená, že pokud máte doma láhev, kterou si koupíte, grilujete na ní, kdyby doma ležela 10, 15 let, tak by ta revize měla být v pořádku.

Ještě k té povinnosti toho revidování, řeknu jednu podstatnou věc. Když jste fyzická osoba a máte tu láhev pro osobní spotřebu, na vás ta revize, to kontrolování, není. Vyplývá to přímo z evropské směrnice, já tady řeknu její název a číslo, ať to je na stenozáznamu. Je to směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/35/EU ze dne 16. července 2010. Je to starší legislativa, ale je platná a účinná. V článku 8 přímo definuje, že právě vyplývají nějaké povinnosti vlastníka, toho, kdo tu láhev vlastní, aby se o ni staral a pravidelně ji nechal nějakou formou revize ověřit. Přímo v odstavci 1: „Domnívá-li se vlastník nebo má-li důvod se domnívat, že přepravitelné tlakové zařízení není v souladu s přílohami směrnice, včetně požadavku na periodickou inspekci, nebo s touto směrnicí, nesmí je dodat, ani používat, dokud nebude uvedeno do souladu.“

Jinými slovy, kdo vlastní tu láhev, má povinnost se o ni starat. To tady v tuto chvíli máme a malinko se toho děsíme. Já mám doma láhev a měl bych jí dávat nějakou revizi, když na ní dělám na grilu maso... Jenže v odstavci 4 v této směrnici je napsáno: „Tento článek se nevztahuje na jednotlivce, kteří mají v úmyslu používat přepravitelné tlakové zařízení, případně jej používají, k osobním či domácím účelům nebo k rekreačním či sportovním aktivitám.“

To znamená, když tu láhev máte doma, na vás se ta povinnost jakékoli údržby a revize nevztahuje. Je to i nesmysl, protože my to ani nemůžeme po lidech chtít. Jinými slovy, kdo má tu povinnost, je pouze podnikající subjekt. Takže když ve firmě mají plynovou láhev, musí se o ni starat a dělat revizi. U nás u všech, kteří tu láhev máme doma, ta revize probíhá tím, že ji necháme naplnit. My ji spotřebujeme a jdeme na to naplnění. Právě buď k nezávislému plniči, nebo k tomu, kdo ty láhve vyrábí, a on nám ji naplní.

Takže tady jako, že bychom se měli obávat toho, když tu láhev vlastníme, že tím, že tady něco vyjmeme z toho zákona, jednu větičku, že se nám dostane tento proces toho, že najednou se nebudou plnit láhve a nebudou v nějaké fázi vůbec revidovány, je opravdu jakoby lichý a je nesprávný. Jenom abych tady uvedl na pravou míru to, že opravdu jakoby ten prostředek, jak je dneska nastavený, funguje všude v Evropě. I ta směrnice sama o sobě předjímá, že bude vlastník domácí spotřebitel. Předjímá to, že nebude vlastník vždycky pouze ten, který tu láhev vyrobí, je to ten, kdo si ji koupí v tom hobby marketu, nebudu jmenovat. Včera jsem objel dva hobby markety, v obou mi ji prodali bez jakékoliv zálohy. Ta láhev byla moje. To je ta první věc, která má důležitý tady point, abychom se tady zmínili, nestrašte se tou nebezpečností nebo bezpečností plnění láhve. Ten aktuální proces, je právě problém v tom, že obchodní tlaky těch větších proti těm menším v tuto chvíli nastavují procesy, aby plnili pouze ti větší, kteří ti láhve vyrábějí.

Jenom velice krátce, za mě jsem chtěl tady uvést na pravou míru to, že to, co kolega Vosecký navrhuje, je pouze, podle mého názoru, nějaká pomůcka k tomu, aby nebyl zneužíván narativ toho, že vlastníkem láhve je ten, kdo ji vyrobí. Ne. Vlastníkem láhve je ten, kdo si ji koupí. Kdokoliv z nás máme doma plynovou láhev, tak jsme vlastníci. Pokud ta láhev jakoby je nakoupená, měla by být v pořádku, když ji za rok spotřebujeme, dáme ji naplnit ke komukoliv, kdo má certifikaci, atestaci, to je podstatné, musí ji mít, tím pádem ta láhev bude naplněná a bude dál v tom životě pokračovat. Naopak, když odstraníme tam tu jednu spornou větičku, která je v tom zákoně, což dělá kolega Vosecký, odstraníme jakékoliv komunikační tahanice těch dvou subjektů mezi tím, kdo je vlastníkem láhve. Vlastníkem láhve je vždycky ten, kdo si ji koupí. Není to ta jedna velká nebo ty tři velké firmy, které tady u nás na trhu jsou.

Takže jenom bych chtěl poprosit opravdu, abychom se tady nestrašili. Těch příměr je mnoho jiných, máme i jiné typy obalů. Zkrátka pokud tu láhev někdo vyrobí, za 900 korun mi ji prodá, včera jsem se na to ptal, pětikilová lahev stojí 900 Kč, naplnění 300 Kč, ta lahev zkrátka je moje. Já si s ní můžu dělat, co chci, můžu ji spotřebovat. Je na mně, až ji spotřebuji, že se rozhodnu, komu ji dám naplnit. Jestli nezávislému plniči, nebo tomu, kdo ji vyrobil.

Tímto, co pan Vosecký dělá, právě odstraňujeme tyto komunikační nástroje toho, abychom byli nuceni chodit pouze k těm velkým, kteří, podle mého názoru, mají jediný cíl, a to je nějakou formou konsolidovat trh a vytlačit ty malé. Já podpořím pana kolegu Voseckého. Nic, Marku, pane Hilšere, nic vůči vám, prostřednictvím pana předsedajícího. Jenom jsem chtěl vysvětlit ten názor, já jsem to říkal i včera, o co jde, že opravdu vlastníkem jsem já, nebo ty, pokud máme doma láhev. Nemusíme dávat ty revize, ale ty revize probíhají tím, až ji dám někam naplnit. Jinak děkuji, nebudu komplikovat debatu o láhvích, která je trochu možná specifická, ale jenom jsem chtěl svůj názor tady projevit. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Prosím nyní mnohokrát zmiňovaného pana senátora Voseckého, který nám jistě něco k těm svým pozměňovacím návrhům řekne.

Senátor Jiří Vosecký:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Dobrý den, pane ministře, dámy a pánové. Protože jsem byl osloven panem kolegou Hilšerem, že ty flašky nikomu nepatří...

Senátor Jiří Vosecký:  Já si to sundám. Dobře. Tak komu ty láhve patří? To přesně určuje občanský zákoník. Za splnění podmínek smluvního typu a výrobní číslo v tuto chvíli není tak zásadní. Nový vlastník musí doložit například, že došlo k výpůjčce či vlastnictví nebo jak bylo zachováno. To nelze prokázat pouze číslem. Zásadní je, kdo tu láhev koupil. Vezmeme-li v úvahu, že před rokem 1994, když byla privatizace, bylo na českém trhu 4,8 milionu láhví, tyto láhve si lidé koupili, zaplatili je, finanční prostředky byly uloženy na nějakém kontě, a když byla privatizace, ty finanční prostředky z toho konta skončily u těch lidí, kteří to privatizovali. To znamená, oni dostali peníze od těch soukromníků, kteří to koupili, a to jsem byl já, to tady byl Štěpánek a další. Ti je dostali. To znamená, oni je dostali fyzicky, přišli fyzicky k penězům, které tam byly dané. To znamená, oni ty flašky stále nevlastní. Kdyby, a tam jako se stala chyba jejich, kdyby oslovili každého z nás a řekli: Ano, tady máte flašku, máte tady zálohu... Chcete ji, nechcete ji? Jak to je? Byli by to schopni doložit, tak je to něco jiného, ale to se nestalo, protože ty peníze byly dobré.

Když to tak počítám, tak se bavíme řádově o nějakých dvou miliardách. To znamená, ty firmy, které privatizovaly propan-butan a podobně, dostaly k tomu kolem 2 miliard korun jako dárek od státu v rámci privatizace. To je k tomu.

První věc, která je, ještě další věc, která je, je, že ten český trh se dělí, ano, na dvě složky, to tady Marek řekl správně. Je nějakých sedm nadnárodních monopolů, které obhospodařují přibližně 50 procent trhu. Pak je tady asi 48 českých plníren, které obhospodařují druhých 50 procent trhu. To znamená, že ten stav je nějaký vyvážený. Teď se bavíme, komu ty privatizační flašky patří. No, ty nepatří nikomu z nich. Ty patří pouze lidem, kteří si je koupili, kteří tam ty peníze vložili, to je z logiky věci. Na to navazují soudní rozsudky, které k tomu byly vydány, i stanoviska ERÚ, že vlastně to tak je. Takže nevím, o čem se bavíme.

Další věc, která tady padla, je bezpečnost při plnění. To jsou úplně jiné normy. V České republice jsou, nebo byly, už nejsou, plnírny prvního typu a druhého typu. Všechny plnírny a všichni plniči, kteří jsou, jsou plniči prvního typu. To znamená, co se týká bezpečnosti, všichni ji splňují. Splňují ji ty regionální, nebo ji splňují ty nadnárodní korporace. Takže tady taky o bezpečnosti není žádný problém. To jsou věci, které je nutno, aby jaksi tady byly jasně řečeny.

Další věc, která je, já jsem se jenom zajímal, jak je to s těmi velkými vlastníky, takže jsem si dal tu práci a oslovil jsem, jak kdo naplňuje stávající konto těch láhví, protože pro mě je závazné, chtěl jsem vědět, jaká je obnova toho konta. Ti drobní, těch 40 %, kteří jsou sdruženi pod Český svaz plynáren a propanbutanových láhví a čerpacích stanic LPG, v podstatě od roku 1995, dodali na trh 860 tisíc láhví. Dali je do toho konta. Jedinou informaci, kterou mám od těch velkých, je Primagas, který dal 90 tisíc. Souhlasím s tím, že ty flašky se kradou mezi nimi, ano, to je pravda. Protože vy, když jdete na benzínku, jdete si koupit propanbutanovou láhev, tak vám tam dají modrou. Když vám dají mezi prázdné, tak tam máte červenou, žlutou, oranžovou, bílou, to je o diskuzi. Ale každý ten řetězec na těch benzínkách má smlouvu s určitým dodavatelem. Ten určitý dodavatel má svého technika nebo revizáka, když to řeknu, tam se ty flašky odvezou, on ty flašky zkontroluje, protože ta plnírna nesmí tu flašku naplnit, dokud nemá souhlasné stanovisko, že ta flaška je bezpečná. Součástí toho je i, že jsou do jedné barvy. To znamená, že v tuto chvíli jaksi, ano, krade se to systémem, že se to vždycky přestříká, to je pravda. Souhlasím s tím, že je zapotřebí, aby v novém zákoně energetickém se toto řešilo, ale spíš bych to vnímal, že je zapotřebí udržet to konto propanbutanových láhví tak, aby neklesalo. To znamená vyřešit systém, příspěvek na to, aby to konto někdo obnovoval a ty flašky byly stále v oběhu. Ale komu těch 4,8 milionu flašek patří, to nejsme schopni prokázat, protože ty patří všem. Takže to je asi k tomu.

Jinak, co se týká přípravy toho zákona, já se rád na něm budu podílet. To je jenom pro pana ministra. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Já jen upozorňuji, že vaše návrhy jsou součástí výborového návrhu, myslím, že to jsou body 2 a 13, ale paní zpravodajka to jistě pak ještě uvede na pravou míru. Prosím pana senátora Nytru, který je další přihlášený do debaty.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, vážený pane místopředsedo vlády, vážený pane předsedající, dámy a pánové, k tomu problému těch láhví, spoustu věcí tady řekl pan kolega, senátor Vosecký. Naprosto souhlasím s tím, že... Nebo zaprvé chci upozornit na to, že se nejedná o vysokotlaké láhve, to znamená, ale i na ně se vztahují české normy a předpisy, to je jedna věc. To znamená, opravdu každý plnič musí před plněním zkontrolovat, jestli je ta láhev použitelná, nebo není. Na druhou stranu my tady opravdu se snažíme vyřešit problém za toho, kdo by to primárně vyřešit měl, a to jako ministerstvo průmyslu a obchodu. Dostali jsme se v Senátu opět do pozice, kdy se snažíme vyřešit něco a nemáme k tomu úplně podklady.

Na závěr jenom procedurální návrh. Pokud postoupíme do podrobné rozpravy a budou načteny případné další pozměňovací návrhy, chci požádat za klub ODS a TOP 09 o 15minutovou přestávku. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, avizuji 15minutovou přestávku po ukončení obecné rozpravy. Po ukončení podrobné rozpravy, ano, dobře, děkuji. Reakce pana senátora Voseckého? Nebo doplnění? Prosím.

Senátor Jiří Vosecký:  Děkuji za slovo. Já jsem pouze zapomněl tady zdůraznit jednu věc. České firmy, a je to trh 50 % na 50 %, tak 50 % kapitálu zůstává doma a 50 % jde do ciziny. Není to jako u hypermarketů, supermarketů, kde v podstatě celý kapitál odejde. To byl jeden z důvodů, proč jsem jaksi říkal, že jsem venkovský, že bych měl hájit ty regionální, venkovské plnírny, protože to je přesně ten zdroj, který zůstane na venkově.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Dále se hlásí do obecné rozpravy pan senátor Hilšer.

Senátor Marek Hilšer:  Já už nebudu oslovovat, jen velmi krátce. Já si opravdu nečiním nárok to, abych tady stanovoval, komu láhve patří, komu láhve nepatří, já si v tom nejsem tak jistý. Četl jsem názory obou dvou stran. Vy jste si, třeba tato strana si tím je jistá, takže jenom upozorňuji na to, že jsou tam tyto problémy a že je potřeba nějakým způsobem je zvažovat a brát na zřetel, že to není černobílé. Ani z pohledu těch malých, ani z pohledu těch velkých.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Tak, nyní prosím ještě pana senátora Voseckého.

Senátor Jiří Vosecký:  Já se přiznám, že jsem se tomu věnoval hodně, že mě napadly ještě další věci, které tady vůbec nebudu chtít otevírat. Je tam nějaké zdravotní hledisko, které pak následně otevřu, ale to je někde jinde. Ale prostě jsem se věnoval tomu a ty informace jsem se snažil získat. Takže to, co jsem tady říkal, jsem schopen doložit. Existují na to rozsudky městských soudů, krajských, stanovisko ERÚ apod. To znamená, i právní názor právníků je stejný, který já jsem tady prezentoval.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  no, názory, citace, z nich jsou vedeny v odůvodnění vašich pozměňovacích návrhů, máme to k dispozici všichni. Protože vidím, že se nikdo další, nebo pan ministr, ještě ne, až po ukončení, do obecné rozpravy nehlásí, obecnou rozpravu končím. Prosím, aby se k ní vyjádřil pan vicepremiér. V současné chvíli jako navrhovatel.

Ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, abych teď reagoval na ty pozměňovací návrhy. Přesto ještě bych chtěl předtím, než jak se vyjádřím, poděkovat za ten týden, který jsme „dostali“ nebo na kterém jsme se shodli, považuji ho za nesmírně důležitý, protože zejména ten balík těch změn a těch návrhů od pana předsedy Vystrčila jsme skutečně museli projednat.

Vím, že minule to bylo trošku emotivnější, za to trochu omluva, ale na druhou stranu, prosím, pochopme to, že se jedná o důležitý zákon, když jsem ho dostal několik desítek minut předtím, v rámci mnoha změn, tak jsme nebyli samozřejmě schopni adekvátně reagovat na všechno. Já jsem rád, že ta diskuse teď proběhla, protože ona to ani nebyla diskuse, ty týmy opravdu velmi zodpovědně pracovaly. My jsme si museli dopředu říct, o co nám jde. Buď o to, že tady naráz něco přijmeme s vědomím toho, že sněmovna to pravděpodobně smázne, pak ta snaha, která mohla být vedena, nepochybuji, že byla vedena, i dobrými úmysly, padne vniveč, nebo se dohodneme na tom, aby to bylo průchozí, hlavně prodiskutujeme bod za bodem.

Domníváme se, že celá řada těch návrhů byla skutečně ve smyslu toho, že už tam byly v jiné formě, něco se nám zdálo nadbytečné, ale to teď není podstatné.

Důležité je to, že jsme našli shodu, že ty návrhy, bavím se teď o tom celém balíku pana předsedy Vystrčila, jsme vzali jeden za druhým, dohodli se na výsledném kompromisu, který rozhodně v tuto chvíli tomu zákonu nijak neuškodí, v některých fázích mu může i pomoci, to si myslím, že je dobře.

Dopředu říkám, že k tomuto balíku dám pozitivní stanovisko, ještě jednou děkuji všem, kteří na něm participovali.

Co se týká návrhu láhví, propanbutanových láhví, tam musíme stále držet negativní stanovisko vůči návrhu pana senátora Voseckého, na druhou stranu je třeba říct, že to, co přednesl, představil pan senátor Hilšer, mně osobně nezní úplně špatně, je to jakýsi rychlý kompromis, který vypadá docela logicky. Máme dvě možnosti, jak se k tomu postavit. Já k tomu dám neutrální stanovisko, čímž říkáme, že celá řada nebo část toho návrhu skutečně smysl dává. Abychom si rozuměli, vím, že nás nařknete z toho, že ministerstvo postupuje trošku rigidně. Popravdě řečeno, ministerstvo musí postupovat lehce rigidně, protože tady se ani nehraje o to, jestli víc lobbuje menší nebo větší hráč ve smyslu plniček, nejde tu o ty plniče nebo plničky. Jde tu o bezpečnost. Ministerstvo logicky vždycky bude hájit zájmy toho, aby bylo na straně bezpečnosti, myslím tím bezpečnosti bezpečnosti, v tuto chvíli logicky nemůžeme přijmout opravdu, k tomu se nemůžeme zavázat, že ty velké plničky bychom nechali zcela bezprizorně, to znamená, že by tam nebyla ta kontrola toho, kdo je jejich majitelem. To by prostě bylo do prvního problému, který nastane, poté by to byl opravdu vážný průšvih.

Ale rozumím jedné věci, kdybych byl majitelem malé propanbutanové láhve, myslím, že žádnou už doma nemáme, někde bych stanoval, taky by se mi nechtělo jezdit k tomu, komu patří, ještě zjišťovat, komu patří, a tak dále. To zase na druhou stranu neznamená, že u každé pumpy může kdokoli cokoli plnit. I tam prostě hrozí určité nebezpečí. Proto k tomu nedáváme zcela pozitivní stanovisko, dáme neutrální. Zvažte to.

Ale máme ještě jiný návrh, samozřejmě můžete říct, že si za něj nikdo nic nekoupí, ale je to gentlemanská dohoda, pojďme se dohodnout na tom, že když teď těm propanbutanovým láhvím dáme negativní stanovisko, nebudeme riskovat to, že ve sněmovně se díky tomu zamázne i vše ostatní, co jsme tady teď náročně dávali dohromady, okamžitě uděláme s vámi, kdo bude chtít, jednání, uděláme na to kulatý stůl a budeme systematicky připravovat to, že to dáme v rozumné podobě, ať je to opravdu vyprecizované, ze všech úhlů pohledu, do toho energetického zákona, který stejně teď připravujeme. Je to stejně 30 let, co se nad tím diskutuje, myslím si, že ten rok, kdy ještě se bude energeťák velký diskutovat, že se úplně nic zásadního nestane. Budeme mít aspoň v tomto případě čistý stůl v tom, že každý si k tomu může říct cokoli.

To jsou ta naše stanoviska k těm propanbutanovým láhvím. Co se týká...

Čili ještě jednou, návrhy pana Voseckého ne, návrhy pana senátora Hilšera neutrální. Co se týká těch technických věcí, ano, souhlasíme, to jsou návrhy pana senátora Voseckého, to jsou ty drobné legislativně technické úpravy, tam nevidíme problém, stejně pokud se to vrací do té sněmovny, ano. Kdyby se to tam nevracelo, tak se vůbec nic neděje. Protože oni by stejně neměli žádný vliv na tu aplikaci zákona. Ale rozumíme tomu, když už to tam půjde, tak ať je to zcela čisté. Nic proti tomu.

Co se týká návrhu paní senátorky Seitlové, nechci už prodlužovat tu diskusi, ona byla rok a půl, paní senátorka to zde řekla správně. Jsou to návrhy, které se moc nepotkaly. Nechci opakovat to, co vy jste tady už řekla, že je tam riziko ve smyslu těch developerských zneužití atd. Náš názor je stále stejný, to znamená, v tomto případě nesouhlasný.

Dovolte, abych ještě jednou poděkoval a zrekapituloval to, že pokud to projde v těch návrzích, které odsouhlasíme tady, myslím, dáme i my jakožto ministerstvo kladné stanovisko, případně neutrální, udělám maximum pro to, aby to v Poslanecké sněmovně proběhlo s těmito změnami. Pokud to ale projde přes nesouhlasné stanovisko naše, což jsou ty láhve a návrh paní senátorky Seitlové, nemůžu garantovat to, že tou sněmovnou to projde. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane ministře. Jasná slova. Nyní by měl vystoupit zpravodaj ÚPV, ale podle mých informací nepověřil nikoho za sebe... ÚPV přijal usnesení schválit. V tom případě dáme slovo rovnou garanční zpravodajce, paní senátorce Žákové. Nebo se někdo hlásí? Teď jsme ještě v obecné rozpravě, uzavíráme obecnou rozpravu. Paní zpravodajko, prosím o vaše vystoupení ke shrnutí obecné rozpravy.

Senátorka Hana Žáková:  Vážený pane předsedající, pane ministře, milé kolegyně, kolegové, v obecné rozpravě celkem vystoupilo 11 senátorek a senátorů. Zaznělo 26 příspěvků, protože někteří vystupovali opakovaně. Bylo avizováno, že do podrobné rozpravy se načte jeden pozměňovací návrh, a to senátora Marka Hilšera. Nezbývá mi než konstatovat, že vás pak provedu hlasováním. Nevím, jestli to už teď můžu říct, jak si to představuji, jak by se hlasovalo, nebo až po podrobné rozpravě.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Myslím, počkejme na tu podrobnou rozpravu, ať se v tom neztratíme.

Senátorka Hana Žáková:  Ještě jsem zapomněla, že je tady i návrh, že po podrobné rozpravě, bylo to od klubu ODS a TOP 09, na 15minutovou přestávku před samotným hlasováním. Ano?

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ano, to evidujeme. Děkuji. Shrnu, že máme návrh schválit, je to návrh ÚPV, také původní návrh VHZD, který, jak čtu, nebyl revokován. Ale máme pak ve hře ještě další. Svolám kolegy.

Kolegové přicházející, prosím, informace, budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte, prosím, ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

V sále je registrováno 55 senátorek a senátorů, kvórum 28, hlasování č. 38, pro nikdo, návrh nebyl přijat.

Můžeme tedy otevřít obecnou rozpravu... Promiňte, podrobnou rozpravu. Hlásí se do ní pan senátor Hilšer, který bude chtít asi načíst svůj pozměňovací návrh. Většina označených, avizovaných pozměňovacích návrhů byla zapracována do souhrnného usnesení VHZD. Prosím, pane senátore.

Senátor Marek Hilšer:  Dovolte mi, vážené kolegyně, kolegové, abych načetl pozměňovací návrh, který je naštěstí krátký.

V čl. I za bod 8 vložit nový bod 9, který zní:

„9. V § 3 odst. 5 větě poslední se za slovo „láhví“ vkládají slova „o hmotnosti náplně nad 2 kilogramy“.“.

Následující body přeznačit a přeznačení promítnout i do ustanovení o účinnosti. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, nikdo další se do podrobné rozpravy nehlásí. Pozměňovací návrhy máme obsaženy v usnesení VHZD. Na základě žádosti klubů ODS a TOP 09 nyní vyhlašuji 15minutovou přestávku... (Probíhá diskuse u pultíku místopředsedy.) Promiňte, to jsem neřekl, podrobnou rozpravu tedy uzavírám. Vyhlašuji 15minutovou přestávku. Sejdeme se v 14:25 hodin.

(Jednání přerušeno v 14.10 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 14.25 hodin.)

Kolegyně a kolegové, prosím, usaďte se zpátky do svých lavic. Prosím všechny, aby zaujali svá místa, nacházíme se v ukončené podrobné rozpravě, ke které nevystoupili zatím ani navrhovatel, ani zpravodajka. Takže se táži pana ministra, zdali chce vystoupit? Nechce. Všichni si pamatujeme, že se v podstatě v závěru svého vystoupení v předchozí části diskuse k pozměňovacím návrhům vyjádřil. Takže se u jednotlivých návrhů potom s tímto vyjádřením znovu setkáme.

Zpravodaj ÚPV nadále není přítomen, takže poprosím garanční zpravodajku, aby shrnula rozpravu a provedla nás hlasováním.

Senátorka Hana Žáková:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Nyní vás poprosím, abyste si vzali k ruce výborové usnesení VHZD, provedu vás hlasováním. Je to i proto, abyste mě možná i kontrolovali, kdybych náhodou někde udělala chybu, ale abyste si i ověřili, že vám říkám pravdu.

Můj návrh je, abychom o bodech 1 a 13, což jsou legislativně technické záležitosti, hlasovali dohromady, které vlastně byly součástí pozměňovacího návrhu kolegy Voseckého, který byl přijat hospodářským výborem. Další hlasování by bylo o bodu č. 2, který byl v pozměňovacím návrhu kolegy Voseckého, který řeší propanbutanové láhve, ale zároveň říkám, že pokud by tento bod byl odsouhlasen, není již hlasovatelný pozměňovací návrh kolegy, senátora Hilšera. Další body, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10 a 12, mimo bod 11, to je pozměňovací návrh pana senátora Vystrčila, který prošel VHZD, o kterém bychom hlasovali en bloc. Dále bod 11, který nám tam zbude, to by byla paní senátorka Seitlová. Až proběhne toto hlasování, uvidíme, u té dvojky, jestli tedy prošel pozměňovací návrh, propanbutanové láhve pana Voseckého. Pokud by neprošel, pak je ještě hlasovatelný pozměňovací návrh senátora Hilšera. Teď začneme pomalinku.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, já bych se nyní zeptal kolegů, zda je nějaká námitka proti navrženému postupu hlasování? Není, je to ve vašich rukou, paní zpravodajko.

Senátorka Hana Žáková:  Nyní bych nechala hlasovat o výborovém usnesení, o bodech č. 1 a 13, což jsou legislativně technické. Za mě za zpravodaje ano.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Pan ministr? (Ministr: Souhlas.) Děkuji. Teď se jenom rozhlédnu, jestli mám spouštět znělku. Ano.

Znělka zazněla, pro zahájení hlasování, pro další jednotlivé body už ji spouštět nebudu. Nyní, jak navrhla paní zpravodajka, budeme hlasovat o bodu č. 1 a 13, usnesení VHZD. Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO.

V sále je 59 senátorek a senátorů, kvórum je 30. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 39, při kvóru 30 pro 59, proti nikdo, návrh byl přijat. Můžeme postoupit dál, paní senátorko.

Senátorka Hana Žáková:  Děkuji. Nyní budeme hlasovat o bodu č. 2 hospodářského výboru, což je pozměňovací návrh senátora Voseckého, který se týká propanbutanových láhví. Pokud by prošel, nebude již hlasovatelný pozměňovací návrh senátora Hilšera, který byl přednesen na plénu. Za mne, abyste věděli i mé stanovisko, k oběma, bude negativní. Ráda bych...

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Můžeme tedy se pustit do toho hlasování?

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Takže stanovisko zpravodajky je záporné. Pana ministr?

Ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček:  Čili teď je pana senátora Voseckého nejdříve?

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Záporné. Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Registrováno 58, kvórum 30, hlasování č. 40, pro 20, proti 2, návrh nebyl přijat. Můžeme dál, paní senátorko.

Senátorka Hana Žáková:  Dále budeme hlasovat o bodech číslo 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10 a 12, což je pozměňovací návrh pana senátora Vystrčila. K tomu mám ještě naprosto malinkou technickou, která nevyžaduje pozměňovací návrh, a to je v bodě č. 7. Prosím, vezměte si před sebe. Tam, když vám to přečtu, že v čl. I dosavadní bod č. 18 v § 11e slovo „spotřebiteli“ nahradit slovy „zákazníkovi“, za toho zákazníka bude „odebírajícímu elektřinu“, tato dvě slova, „zákazníkovi odebírajícímu elektřinu z hladiny nízkého napětí nebo“, za tím „nebo“ bude „s roční spotřebou plynu do 630 MWh.“

Takže tam bude, když to přečtu znova celé. V čl. I dosavadním bodu 18 v § 11e slovo „spotřebiteli“ nahradit slovy „zákazníkovi odebírajícímu elektřinu z hladiny nízkého napětí nebo s roční spotřebou plynu do 630 MWh.“

To je úplně, řeknu tady ta tři slova, které se tam nahradí.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Já se jenom rozhlédnu, zdali má někdo námitku proti takovéto úpravě? Je to drobná úprava neměnící význam. Nevidím takovou. Můžeme, paní senátorko, hlasovat o vyjmenovaných bodech usnesení hospodářského výboru, ano? (Zpravodajka: Ano.) Stanovisko vaše? (Zpravodajka: Kladné.) Pane ministře? (Ministr: Kladné.) Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

V sále je registrováno 59 senátorek a senátorů, kvórum 30, hlasování č. 41, pro 59, proti nikdo, to je 100% souhlas, jenom tak na okraj. Návrh byl přijat. Můžeme pokračovat, paní zpravodajko.

Senátorka Hana Žáková:  Teď už přistoupíme k bodu č. 11, to je pozměňovací návrh paní senátorky Seitlové, který byl přijat na dnešním jednání hospodářského výboru, i když prošel jenom o 1 hlas. Moje stanovisko negativní.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Pan ministr? (Ministr: Negativní.) Negativní. Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku, tiskne tlačítko NE.

Registrováno 59, kvórum 30, návrh nebyl přijat, neboť pro bylo 27, proti 3, když kvórum je 30.

A zbývá nám, paní senátorko...?

Senátorka Hana Žáková:  Ano, zbývá nám pozměňovací návrh, který byl předložen na plénu panem senátorem Markem Hilšerem. Je to ten návrh propanbutanové láhve. Chápu jeho logiku, ale myslím, že to potřebuje větší souvislosti, takže za mě negativní.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Stanovisko negativní. To je to hlavní. Pane ministře? (Ministr: Neutrální.) Neutrální. Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku, stiskne tlačítko NE.

V sále je registrováno 59 senátorek a senátorů, kvórum 30, hlasování č. 43, pro 7, proti 20, návrh nebyl přijat. Tím jsme vyčerpali, paní senátorko, všechny pozměňovací návrhy.

Je tedy na řadě, abychom hlasovali o návrhu vrátit návrh Poslanecké sněmovně ve znění našich pozměňovacích návrhů. Spouštím hlasování bezprostředně. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 44, při kvóru 30 pro 59, proti nikdo, návrh byl schválen. V souladu s jednacím řádem nyní pověříme ty kolegy, kteří budou zastupovat náš návrh v Poslanecké sněmovně. Navržen je pan předseda Vystrčil, paní senátorka Žáková. Pardon... (Z pléna: Nwelati.) Pan senátor Nwelati! Nějaký jiný návrh nebo protest? Nevidím. Spouštím hlasování. Kdo je pro tyto tři senátory, aby přesvědčili sněmovnu o našem stanovisku? Kdo je proti, zvedne ruku, stiskne tlačítko NE.

Kvórum 30, hlasování č. 45, pro 58, proti nikdo. Loučíme se s panem ministrem, děkujeme, že to s námi vydržel. Můžeme uzavřít tento bod.

Přikročíme k dalšímu bodu našeho pořadu, kterým je senátní tisk č. 55/13. Jde o

 

Společné sdělení Evropskému parlamentu, Evropské radě a Radě o vztazích mezi EU a Ruskem - vystupovat proti Rusku, omezovat jej a spolupracovat s ním

Tisk EU č. K 055/13

Materiál jste obdrželi jako senátní tisk č. K 055/13 a K 055/13/01. Poprosím pana ministra, aby nás s tímto návrhem seznámil.

Ministr zahraničních věcí ČR Jakub Kulhánek:  Vážený pane předsedající, vážení páni senátoři, vážené paní senátorky, dámy a pánové, situace ve vztazích mezi EU a Ruskou federací je složitá a v posledních letech se bohužel trvale zhoršuje. Od loňského léta se uskutečnila řada kol unijních diskusí o Rusku. Dokument, který máte dnes před sebou, je významnou součástí tohoto diskusního procesu.

Na úvod mi proto dovolte stručně zmínit některé události, které v posledním roce ovlivňovaly vztahy mezi EU a Ruskou federací. Jednak se to týká změny Ústavy Ruské federace umožňující současnému prezidentu Vladimiru Putinovi znovu kandidovat. Dále, jedním z milníků ve vývoji evropsko-ruských vztahů byla též krize v Bělorusku, ve které se Rusko významně angažovalo. Dále bych zmínil otravu opozičního aktivisty Alexeje Navalného a uvalení unijních sankcí, zpřísňování legislativy Ruské federace v oblasti takzvaných zahraničních agentů a represivní kroky před zářijovými parlamentními volbami.

Také bych si dovolil zmínit ono ponižující únorové přijetí vysokého představitele Unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku v Moskvě. Také mi dovolte zmínit jarní koncentraci ruských vojsk na ukrajinských hranicích. Samozřejmě nemohu nezmínit prohlubující se krizi i v česko-ruské relaci, která vyvrcholila běloruskou kauzou s následující diplomatickou roztržkou.

Po celé toto období Česká republika v rámci Evropské unie vystupovala za revizi vztahů s Ruskou federací a přijetí nové strategie, která by tento vývoj reflektovala. V tomto kontextu a na pokyn Evropské rady byla vypracována tato zpráva o vztazích mezi EU a Ruskou federací pro účely další unijní diskuse o Rusku.

Sdělení otevřeně popisuje realitu evropsko-ruských vztahů v posledním období, jak jsem to ve stručnosti zrekapituloval.

Česká republika se s analýzou ztotožňuje a za důležité považujeme, že dokument neoslabuje takzvaných pět principů z roku 2016, které jsou základem politiky Evropské unie vůči Rusku.

Ty tři teze obsažené v názvu tohoto dokumentu, tedy vystupovat proti Rusku, omezovat jej, ale i spolupracovat s ním, odráží klíčové principy, které vysoký představitel Borrell prosazuje při formulování politiky vůči Rusku, která zastává, jenom bych připomněl, že v oblasti ekonomiky je EU pro Rusko 5. největším obchodním partnerem a evropské země představují pro Rusko jednoho z největších investorů.

Dokument bohužel vznikl bez účasti členských států a za jeho nedostatek považujeme absenci návrhů přístupů, které měly být hlavním smyslem vypracování tohoto dokumentu. Dokument se také bohužel nevěnuje výstavbě plynovodu Nord Stream 2, který může mít ve střednědobém horizontu významné dopady na vývoj v regionu střední a východní Evropy.

Přesto považujeme za důležité, že dokument znovu podporuje a potvrzuje podporu Ukrajiny a její územní celistvosti, svrchovanost a nezávislost a provázanost sankcí vůči Ruské federaci s plnou implementací minských dohod. Podporuje také východní partnerství, u jehož zrodu česká diplomacie stála. Apeluje na lepší spolupráci při členění těch disruptivních aktivit Ruska vůči EU, včetně kybernetických a hybridních hrozeb. Dokument také připomíná, že existují oblasti, jako je zdravotnictví, klima nebo životní prostředí a samozřejmě i obchod, kde je dialog s Ruskou federací v zájmu Evropské unie. Dokument si také všímá zhoršující se lidsko-právní situace v Rusku, čemuž je třeba věnovat pozornost. Česká republika je do této diskuse plně zapojena.

Společné sdělení sice úplně nenaplňuje všechna očekávání, která do něj byla vkládaná, přesto jej považuji za důležitý posun ve strategické diskusi o budoucím nastavení vztahů mezi Evropskou unií a Ruskou federací. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane ministře. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 055/13/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Pavel Fischer. Já ho prosím, aby nás seznámil se svou zprávou.

Senátor Pavel Fischer:  Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, dokument, který máme na stole, je odrazem diskuse, která pravidelně probíhá v EU o těch zásadních strategických otázkách, také z oblasti zahraniční politiky. Náhoda tomu chtěla nebo okolnosti vytvořily zcela zvláštní pozadí, na němž se o tomto dokumentu hlasovalo a jednalo, a sice nikoliv hlasovalo, ale jednalo a přemýšlelo. Tak jako v Evropské unii je potřeba dávat dohromady analýzy a přemýšlet o společných akcích, v tomto případě do toho přišla celá řada krizí, včetně diplomatické roztržky po vrbětické kauze, jak to připomínal pan ministr. Náš výbor to projednal, usnesení máte před sebou, nebudu ho teď číst, ale vystoupím v podrobné rozpravě a navrhnu rovnou dvě krátká doplnění, která zdůrazní právě český přístup k celé věci, abychom doplnili to, co říkal pan ministr, dokument vznikl bez členských států, a je proto dobře, že se mu Senát věnuje. Vystoupím proto za chvilku v podrobné rozpravě a načtu celý návrh doporučení, včetně těch dvou doplňujících.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ano, děkuji vám, pane senátore. Posaďte se, prosím, ke stolku zpravodajů. Ve svém vystoupení jste se omezil na zpravodajskou zprávu, ale všechno ostatní dodáte v průběhu rozpravy. Bude jenom jedna rozprava. Nyní prosím pana předsedu Mikuláše Beka, který zastoupí kolegu Davida Smoljaka, jakožto zpravodaje výboru pro záležitosti EU, který se rovněž tímto návrhem zabýval. Prosím, pane kolego.

Senátor Mikuláš Bek:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, můj úkol je jednoduchý. V evropském výboru navržené usnesení nezískalo dostatečnou podporu hlasů, takže nebylo přijato žádné usnesení. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkujeme. Děkujeme za informaci, pane předsedo. Nyní otevírám obecnou rozpravu, do které se nikdo nehlásí... Hlásí. Ještě nejste přeregistrován, pane kolego, ale včas jsem vás zahlédl. Prosím, pojďte. Avizoval jste své vystoupení jako zpravodaj.

Senátor Pavel Fischer:  Děkuji vám. Vážený pane předsedající, dovolte mi nyní krátce zmínit okolnosti, které nás vedou k tomu, abychom samotnou diskusi a rozpravu o tomto strategickém dokumentu v rámci Evropské unie, kde se hledá společná řeč a sdílí analýzy k těm nejdůležitějším strategickým otázkám, abych to zasadil do kontextu. Jak si vzpomínáte, po odhalení okolností a pozadí výbuchu ve Vrběticích přišla naprosto neuvěřitelná reakce a rychlá práce české vlády, bezpečnostních institucí a ozbrojených sborů, které vedly k tomu, že se česko-ruské vztahy dostaly do úplně nového světla.

V tu chvíli přijímá Senát apel v plénu, ještě jednou děkuji za vaši obrovskou podporu, čímž se obracíme na parlamenty Evropské unie s výzvou a žádostí o podporu a solidaritu. Ta podpora přišla. Nejenom z jednotlivých parlamentů, ale i z Evropského parlamentu. Věc se dostává na pořad jednání Rady pro zahraniční věci, také Evropské rady a samozřejmě také na pořad jednání Severoatlantické aliance, která se schází na summitu z hlediska kalendáře jako poslední, až v červnu.

Všechny tyto události zmiňujeme v našem usnesení, protože se v tomto dokumentu, který dnes máme na stole, a sice o společném sdělení Evropskému parlamentu, Komisi a Radě, o vztazích mezi EU a Ruskem, vystupovat proti Rusku, omezovat jej a spolupracovat s ním, do tohoto se vlastně promítly. Je na čase, abychom zopakovali to, co se nám podařilo. Dovolte mi, abych to krátce zmínil. Začnu pomalu číst usnesení nebo doporučení k vyjádření Senátu, o němž budeme za chvíli vést rozpravu a potom hlasovat:

Senát

I. podporuje v souladu se společným sdělením...

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Pane předsedo, nezlobte se, to máme v písemné podobě toho usnesení...

Senátor Pavel Fischer:  Já tam budu mít dvě změny.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Já jsem očekával, že předložíte svá doplnění.

Senátor Pavel Fischer:  Ano. Dovolte mi, abych tedy skočil rovnou do těch mých doplnění.

To znamená, Senát

I. podporuje ten společný koordinovaný postup EU a jejích členských států,

II. připomínáme usnesení, které se připomínalo v našem Senátu,

po číslech I, II, III, IV, která máte před sebou, doplňujeme ještě, že připomínáme

V. nyní čtu doslova, smlouvu mezi Českou republikou a Ruskou federací o přátelských vztazích a spolupráci, v jejímž rámci se nedaří vést dialog o sporných otázkách vzájemného zájmu,

VI. další doplněný bod, nařízení vlády Ruské federace ze dne 23. dubna 2021, jímž zařadila Českou republiku na seznam zemí, které se nechovají přátelsky, přičemž podle sdělení České republiky Ruské federaci představuje toto nařízení porušení mezinárodního práva a vídeňské úmluvy o diplomatických stycích.

Konec vloženého bodu.

K tomu druhému chci jenom připomenout, že takto také sdělilo ministerstvo zahraničí v oficiální demarši stanovisko České republiky ruskému velvyslanci.

Pan ministr velmi příkladně připomněl pět principů, na kterých je potřeba, aby vztahy mezi Evropskou unií a Ruskou federací spočívaly. I proto těch pět principů nacházíme nakonec v tom bodě VI, tak jak ho máte před sebou, jak byl schválen naším výborem.

Před chvilkou jsme mluvili o tom, že je potřeba hledat oblasti spolupráce s Ruskem navzdory všem velmi složitým okolnostem, které tady dnes byly připomenuty. Je to naše ambice dlouhodobá, ale není čas přeskakovat jednotlivé etapy. Vedle spolupráce v oblasti klimatu, kterou zmiňoval pan ministr, v oblasti například kontroly zbraní, spolupráce na téma proliferace některých zbraní, zejména například v případě Íránu a dalších, je těch témat ke spolupráci celá řada, protože dobře víme, že není možné v mezinárodních vztazích nespolupracovat. Náš dokument, tak jak ho máte před sebou, je proto výrazem ochoty spolupracovat, ale zároveň připomínáme velmi složité období roku 2021, v němž Česká republika musela reagovat jako suverénní stát a v němž česká vláda dostala jednoznačnou podporu z Parlamentu České republiky, ze Senátu konkrétně. Za to jsem vám chtěl poděkovat. Proto to takto formulujeme také pro naše partnery v Evropské unii. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. A protože se nikdo další do rozpravy nehlásí, tak ji uzavírám. Zeptám se pana ministra, jestli má zájem rozpravu doplnit? Ne, děkuji. Pan zpravodaj asi tak právě učinil. Svolám kolegy a vysvětlím, o čem budeme hlasovat.

Vážení kolegové a kolegyně, budeme nejprve hlasovat o návrzích, které předložil v rozpravě pan předseda Pavel Fischer, a sice o pozměňovacích návrzích k usnesení výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Máte je v písemné podobě, v rozpravě byly předloženy. Jenom upozorňuji, že jde o doplnění článku II o nové dva body V a VI za stávající čtyři tam uvedené. Rozumíme všichni, o čem budeme hlasovat? Souhlasíte všichni, abychom hlasovali o obou bodech najednou? Děkuji. Spouštím hlasování. Kdo je pro tato doplnění, řekněme, pozměňovací návrhy k usnesení výboru, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Registrováno je 55 senátorek a senátorů, při kvóru 28 pro 50, toto je hlasování č. 46, proti 1, návrh byl přijat. Nyní můžeme hlasovat o usnesení výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, ve znění těchto dvou doplněných bodů, jako celku. Spouštím hlasování, kdo je pro, zvedněte, prosím, ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Hlasování č. 47, při kvóru 28 pro 50, proti 1, návrh byl přijat.

Tím ukončuji projednávání tohoto bodu a přikročíme k dalšímu bodu našeho pořadu, tím je

 

Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě Strategie EU pro dobrovolný návrat a opětovné začlenění

Tisk EU č. K 045/13

Materiál jste obdrželi jako senátní tisk č. K 045/13 a K 045/13/1. Prosím pana ministra, aby nám tento návrh předložil. Chci jenom upozornit, že v tuto chvíli pan ministr zastupuje ministra vnitra. Prosím.

Ministr zahraničních věcí ČR Jakub Kulhánek:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, jak již zde bylo řečeno, dovolím si zde zastoupit prvního vicepremiéra, ministra vnitra, představit materiál, který máte k dispozici. Jedná se o strategii Evropské unie pro dobrovolný návrat a opětovné začlenění.

Tento materiál zveřejnila Komise ve formě sdělení v dubnu tohoto roku. Tato strategie v obecné rovině rekapituluje známé fungující nástroje a postupy v oblasti dobrovolného navracení. Snaží se o jejich provázání s novým paktem o migraci a azylu, tedy nové evropské strategii k migraci a azylu.

Jedná se o strategický text, kde Komise formuluje vodítka pro členské státy ve snaze dosáhnout v této oblasti návratů pokroku a ve výsledku zvýšit počet dobrovolných návratů.

Předkládaná strategie je rozdělená do tří částí. První část shrnuje pokrok v oblasti dobrovolných návratů na úrovni Evropské unie. Jako jeden z vhodných instrumentů vyzdvihuje důležitost evropské sítě pro navracení a reintegraci, která by se do budoucna měla stát základem reintegračních a návratových aktivit v rámci agentury Frontex. Druhá část na základě praxe identifikuje současné výzvy, mezi nimi jsou konkrétně zmíněny například nedostatečná koordinace zúčastněných stran v procesu návratů, jak na národní, tak i unijní úrovni, podfinancování či nedostatečné kapacity třetích zemí. Tohle Komise celkově vede k nízkým číslům dobrovolných návratů a nenaplněnému potenciálu. Ta třetí část předkládané strategie pak v sedmi pilířích představuje cestu směřující ke zvýšení počtu dobrovolných návratů, zejména skrze účinnější právní a operativní rámec, zlepšenou koordinaci a dostatečné financování.

Česká republika předloženou strategii obecně vítá, neboť se jedná o další příspěvek vedoucí k zefektivnění návratové politiky Evropské unie.

Již v roce 2017 bylo zřízeno oddělení dobrovolných návratů v rámci odboru azylové a migrační politiky na českém ministerstvu vnitra. Tento odbor je kontinuálně posilován. Vítám proto silnější apel této strategie na celkovou koordinaci a využívání unijních nástrojů v této oblasti, včetně posilování mandátu agentury Frontex. Vedle dobré unijní koordinace však i nadále upozorňujeme na potřebu zesílené spolupráce se třetími zeměmi, tak, aby se existující nástroje staly skutečně efektivní.

Tedy, aby ty třetí země dostály svým slibům a přijímaly navracené migranty. Předmětná rámcová pozice byla projednána dne 11. srpna Výborem pro záležitosti EU Senátu, s usnesením tohoto výboru se ministerstvo vnitra ztotožňuje. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane ministře, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro záležitosti EU. Přijal usnesení pod číslem K 045/13/02, jeho zpravodajem je pan senátor Zdeněk Nytra a já ho prosím o jeho vystoupení.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji. Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, dámy a pánové. Možná na úvod jeden povzdech, že ani dnes si pan ministr vnitra nenašel čas předložit tento materiál, i když v tomto případě pan ministr zahraničí je naprosto rovnocenná náhrada díky tomu, že se dá říci, že tady dochází ke sdílení kompetencí.

Při projednávání s náměstkem ministra vnitra na výboru pro evropské záležitosti jsme diskutovali v podstatě dvě otázky. Jedna věc, a na tom jsme se shodli všichni, že ty dobrovolné návraty by měly být pochopitelně prioritní a jsou levnější, jsou méně bolestivé atd. než vynucené návraty. Problémy tam jsou dva. Jeden je, že třetí země musí uprchlíky přijímat, to je první problém, druhý problém je pochopitelně, on to tady pan ministr zmínil, problém finanční, protože tam se předpokládá, že se budou motivovat uprchlíci k návratu. Zazněla na tom výboru trošku obava, abychom nemotivovali další lidi ze třetích zemí pro migraci, aby mohli potom souhlasit s dobrovolným návratem.

Usnesení výboru pro evropské záležitosti máte v písemné podobě, jenom bych upozornil na bod 5, jedná se zatím o sdělení, tzn. o strategii, že není vyjasněna povaha a rozsah pravomocí pozice koordinátora EU pro návraty, na to ve svém usnesení upozorňujeme. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Zatím jsme se tady vystřídali v řízení. Teď se ptám, kdo se hlásí do rozpravy, kterou otevírám? Nikdo se nehlásí. Myslím, že se pan navrhovatel nebude chtít přihlásit po proběhlé rozpravě, pokud... Neproběhla. Ani pan zpravodaj, vidím, že také dal najevo, že už se nechce k tomu vyjádřit. Nyní můžeme přistoupit k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Zdeněk Nytra. Spustím znělku.

V sále je aktuálně přítomno, stále mám ještě na monitoru, že 53 senátorek a senátorů. Ještě chvilinku počkáme. Kvórum je 27. Ještě chviličku. Zůstává... Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Návrh byl schválen. Konstatuji, že v hlasování č. 48 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 27 pro vyslovilo 44, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu předkladateli, děkuji panu zpravodaji. Tento bod končím.

Budeme pokračovat dalším bodem, a tím je

 

Balíček pro zajištění plně funkčního a odolného schengenského prostoru

Tisk EU č. N 052/13

Tisk EU č. K 054/13

Materiály jste obdrželi jako senátní tisk č. N 052/13, K 054/13 a N 052/13/01 a K 054/13/01. Prosím nyní pana ministra zahraničních věcí Jakuba Kulhánka, který zastoupí ministra vnitra Jana Hamáčka, aby nás seznámil s těmito materiály.

Ministr zahraničních věcí ČR Jakub Kulhánek:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Předkládaný materiál představuje jakýsi základ pro diskusi o celkové reformě Schengenu, který vychází ze zkušeností z předchozích let včetně dopadů pandemie covid-19 na přeshraniční pohyb. Tento dokument navrhuje další kroky pro zefektivnění fungování Schengenu.

Zamýšlené kroky jsou vymezeny v rámci tří základních pilířů, kterými jsou efektivní ochrana vnější hranice, posílení opatření kompenzujících zrušení kontrol na vnitřních hranicích a v neposlední řadě zvýšení připravenosti a zlepšení systému řízení za účelem posílení důvěry mezi členskými státy.

Česká republika reformu schengenského prostoru podporuje, neboť původní podoba Schengenu už plně nevyhovuje současným očekáváním a potřebám. To také souvisí s posilováním bezpečnosti v schengenském prostoru, kde Česká republika klade maximální důraz na zachování volného pohybu osob a nevytváření překážek pro přeshraniční styk uvnitř schengenského prostoru.

Společně s touto strategií byl představen návrh nařízení pro zefektivnění fungování stávajícího unijního mechanismu pro hodnocení a monitorování uplatňování schengenských pravidel jednotlivými členskými státy. Hodnocení by měla být nadále realizována týmem složeným zejména z expertů členských států, avšak členské státy by byly nově hodnoceny v sedmiletých intervalech, s větší flexibilitou v oblastech hodnocení, mělo by se častěji využívat neohlášených návštěv.

ČR návrh nařízení v obecné rovině podporuje, zejména pokud se jedná o posílení role Rady při dohledu nad pokrokem v plnění akčních plánů a využívání informací od orgánů a agentur EU.

Dne 11. srpna 2021 byly tyto dokumenty projednány senátním výborem pro záležitosti EU, které ve svém usnesení připomněl potřebu urychleného obnovení mobility v rámci Schengenu a znovuobnovení důvěry v jeho fungování. Ministerstvo vnitra se s tímto plně ztotožňuje, stejně jako s nadějí, kterou výbor vkládá do budované architektury informačních systémů pro ochranu hranic, migraci a bezpečnost a jejich vzájemného propojování. Dokončení propojování těchto klíčových informačních systémů by mělo být dokončeno v roce 2023, výrazně tedy zefektivnit fungování správy hranic v rámci schengenského prostoru, tedy vnějších hranic schengenského prostoru. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane ministře, prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je VEU. Ten přijal usnesení, které máte jako senátní tisky N 052/13/02 a K 054/13/02. Zpravodajem výboru je opět pan senátor Zdeněk Nytra, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, ještě jednou dobré odpoledne, možná z toho projednávání ve VEU bych upozornil na jednu, dvě drobnosti. Nebývá to vždy zvykem, ale v tomto případě je asi důležitější dokonce ta strategie, než ten návrh toho nařízení jako takového, protože ten návrh přece jenom je ještě trošku za tou strategií, obrací se hodně do minula. V rámci té strategie je asi důležité zdůraznit, že EU jako celek si opravdu v podstatě uvědomuje význam Schengenu jako takového, tzn. ochrany vnějších hranic i v podstatě té propustnosti, v rámci vnitřních hranic, kdy i v té diskusi na výboru zaznělo, že to bude vždycky kompromis mezi právem volného pohybu osob v rámci schengenského prostoru a například mezi zdravotními riziky, jaká jsme zažili v nedávném období. Uvidíme, jak se ta strategie potom přetaví do dalších legislativních aktů EU.

Usnesení máte v písemné podobě, jako zpravodaj výboru doporučuji schválit. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore, prosím, abyste se také posadil ke stolku zpravodajů. Nyní otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, tím pádem se asi ani nebudu tázat předkladatele, zda se chce vyjádřit k rozpravě... Stejně tak tuším, že ani pan zpravodaj se již nebude chtít vyjádřit. Pan zpravodaj Zdeněk Nytra... Chce se vyjádřit? Nechce se vyjádřit. Děkuji. Můžeme přistoupit k hlasování. Myslím, že tu znělku zase spustím, protože jsme viděli, že někteří mají ještě jednání, která jsou nezbytná, takže aby mohli přiběhnout.

Ještě minutku... Budeme hlasovat o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor Zdeněk Nytra. V sále je nyní přítomno 53 senátorek a senátorů, kvórum je 27. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, nyní zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování č. 49 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 27 pro vyslovilo 43, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji panu předkladateli i panu zpravodaji. Tím tento bod končím.

Máme zde další bod, a tím je

 

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 910/2014, pokud jde o zřízení rámce pro evropskou digitální identitu

Tisk EU č. N 053/13

Materiály jste obdrželi jako senátní tisky č. N 053/13 a N 053/13/01. Prosím pana ministra zahraničních věcí, který zastoupí pana ministra vnitra, aby nás seznámil s těmito materiály.

Ministr zahraničních věcí ČR Jakub Kulhánek:  Děkuji, paní předsedající, ještě jednou, vážené senátorky, vážení senátoři. Hezké odpoledne. Návrh revize nařízení eIDAS přináší myšlenku tzv. peněženky pro evropskou digitální identitu, kterou by členské státy vydávaly svým občanům a dalším subjektům. Tato peněženka by umožnila jak online použití, tak i offline použití. Elektronickou peněženku by mohl občan použít k online prokázání totožnosti například při přihlášení k Portálu občana, ovšem použití této peněženky by nebylo omezeno pouze na veřejné služby, jako je např. zmiňovaný Portál občana, ale mělo by být možno ji použít také vůči některým soukromým online službám. Například při založení bankovního účtu.

Tato myšlenka elektronické peněženky má dále umožnit, aby si do ní držitel mohl ukládat i další údaje o své osobě, jako jsou různé profesní kvalifikace či údaje o vzdělání. Tuto peněženku by mělo být možné dle návrhu použít i prezenčně, např. k prokazování věku před konzumací alkoholických nápojů. Aktuálně musí občan ukázat obsluze celý doklad, kde je uvedeno více informací než jen fotka a datum narození. Peněženka by umožňovala svému držiteli určit, které údaje chce sdílet. Držitel této peněženky bude rozhodovat o tom, jaké údaje a komu je poskytne.

Použití této elektronické peněženky bude pro občany dobrovolné, peněženka by měla být realizována zejména jako aplikace v mobilním telefonu. ČR návrh nařízení obecně vítá, nicméně poukazuje na skutečnost, že použití peněženky v rámci soukromých online služeb, například těch, vyžadujících silné ověření totožnosti uživatele na základě právního předpisu nebo smluvního vztahu, by mohlo vést k větší odpovědnosti členského státu s ohledem na počet služeb a případné škody plynoucí například z chybné identifikace.

Z tohoto důvodu považujeme za optimální získat v rámci projednávání návrhu nařízení další informace o principu fungování tohoto konceptu peněženky a jejího akceptování zejména ze strany soukromého sektoru.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane předkladateli, prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Já jenom prosím, abychom zůstali v tomto jednacím sále v počtu senátorů a na místech senátorů, kteří sem patří, ti, kteří zde nemají mít přítomnost, tak jak nám ukládá jednací řád, aby opustili jednací sál. Děkuji.

Můžeme pokračovat. Výborem, který projednal tyto tisky... Asi nemůžeme pokračovat. Opravdu prosím... Abychom respektovali pravidla, která jsou tu dodržována, striktně. Děkuji. Výborem, který projednal tyto tisky, je VEU, který přijal usnesení, máte jej jako senátní tisk č. N 053/13/02. Zpravodajem výboru je pan senátor Jiří Čunek, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jiří Čunek:  Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Evropský výbor se zabýval touto problematikou, a protože prokazování a používání ID považuje za významné ulehčení, ale zároveň významné riziko pro občany, tedy pro fyzické osoby, tak... (V sále zvoní mobilní telefon.) Mně to nevadí. (Jitka Seitlová: Omlouvám se, pardon.) Já mám rád hudbu při projevu... V každém případě podporuje tuto záležitost, nicméně vydal doporučení Senátu k tomuto tisku. Já se tedy omezím na to, že přečtu jenom toto doporučení. V bodě upozornění.

To znamená, navrhujeme, aby bylo přijato doporučení Senátu, kde upozorňujeme na nedostatečnou délku lhůty pro vytvoření a vydávání peněženky pro evropskou digitální identitu jednotlivých členských států, potřebu vyjasnit otázky týkající se odpovědnosti členských států za případné problémy spojené s identifikací a autentizací pro soukromoprávní online služby.

Toto reflektuje usnesení, kde výbor přijímá k návrhům nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení EU č. 910/2014, pokud jde o zřízení rámce pro evropskou digitální identitu, doporučení, které je přílohou tohoto usnesení, jehož část jsem vám četl. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane zpravodaji, prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu. Hlásí se někdo do rozpravy k tomuto bodu? Ne, ani nemám žádnou písemnou přihlášku. Myslím, že pokud neproběhla rozprava, že se ani pan předkladatel ani pan ministr ani pan zpravodaj nebudou chtít již vyjádřit. Ptám se, pane ministře, budete se chtít vyjádřit? Ne. Pane zpravodaji? Nebudete... Tím pádem můžeme přistoupit k hlasování. Znělku už teď asi nebudu spouštět.

Zahájím hlasování. Budeme hlasovat o návrhu, tak jak jej přednesl pan senátor Jiří Čunek. V sále je nyní přítomno 54 senátorek a senátorů, potřebný počet k přijetí návrhu je 28. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti, nyní zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE. Děkuji.

Návrh byl schválen, konstatuji, že v hlasování č. 50 se z 54 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 27 pro vyslovilo 40, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji a končím i tento bod.

Máme zde další bod, a tím bodem je

 

Návrh usnesení Senátu k informaci vlády ČR o aktuálním stavu příprav předsednictví ČR v Radě EU ve 2. pololetí 2022

Prosím pana předsedu VEU Mikuláše Beka, jako navrhovatele, aby se ujal úvodního slova. Prosím, máte slovo.

Senátor Mikuláš Bek:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Evropský výbor se v posledním roce soustavně zabývá problematikou přípravy předsednictví ČR v Radě EU, ke kterému dojde v druhé polovině příštího roku. Jak asi neušlo vaší pozornosti, díky aktivitě médií ty přípravy provázejí určité rozpaky. Náš výbor na své poslední schůzi po přerušení projednávání toho bodu, vyslechnutí klíčových aktérů, navrhl usnesení, které reflektuje tu poměrně komplikovanou situaci v přípravě. Dotýká se dvou klíčových témat.

Ta první věc je, myslím, mediálně dostatečně známá, vláda v minulém roce ve svém usnesení díky tlaku pana premiéra přijala návrh rozpočtu, který se víceméně vymyká tomu, co je u předsednických zemí obvyklé. Ten návrh rozpočtu neumožňoval dostatečné personální obsazení v době předsednictví, ať už v Bruselu nebo na ministerstvech v ČR, ve srovnání s většinou ostatních zemí jsou ty počty v tom návrhu poměrně nízké. Je zřejmé, že vláda si postupně uvědomovala ten problém, jednotlivé resorty naléhaly v průběhu toho posledního roku na navýšení rozpočtu i kapacit. Stalo se to, že díky přerušení naší schůze mezitím vláda udělala jistý mezikrok a v pondělí navýšila ten rozpočet o 200 milionů, z 1,2 miliardy na 1,4 miliardy korun. Výsledkem je jakýsi kompromis mezi těmi požadavky resortu a názorem vlády.

V tom našem usnesení, které pak načtu, jsem zvažoval chvíli, zda máme nějak zohlednit ten posun, ke kterému došlo po tom posledním jednání vlády. Ale domnívám se, že požadavky resortu na určité posílení budou ještě přetrvávat. Proto se domnívám, že je na místě i v tom usnesení podporovat ty požadavky resortu stále, nejenom při tom jednorázovém navýšení, ke kterému zřejmě teď došlo.

První okruh problémů, které vidíme, se týká celkového rozpočtu a především personálních kapacit. Druhý okruh problémů, kterému jsme se obšírně věnovali v diskusi, zejména s paní státní tajemnicí Hrdinkovou, která zastupovala Úřad vlády, je problém distribuce těch akcí, které se budou konat v regionech ČR. Když jsme naslouchali portugalskému velvyslanci, který nám reportoval o přípravách portugalského předsednictví, o jeho průběhu, po jeho skončení, tak jsme se zájmem vyslechli to, že například Portugalsko se rozhodlo, že využije té příležitosti k tomu, aby uspořádalo celou řadu těch akcí i mimo Lisabon, v dalších městech a regionech Portugalska. Bohužel, zdá se, že zatím česká vláda se rozhodla výrazně koncentrovat ty akce pouze do hlavního města. Z těch dosavadních plánů jsme zaregistrovali pouze ambici jednu z těch akcí umístit do Ostravy, jednu do Karlových Varů. Domníváme se, že je na místě, aby vláda přece jen ještě zvážila organizaci některých těch akcí, které se tematicky hodí do určitých regionů mimo Prahu, přestože jsme si vědomi toho, že to přináší určité logistické komplikace a v některých případech také navyšování rozpočtu.

Na druhé straně ten přínos pro prezentaci těch regionů je nepochybný. Řada z nás v té věci vedla jednání se svými primátory či hejtmany, víme, že jsou v některých případech připraveni takovou akci podpořit i finančně. Druhá část toho usnesení je apelem na vládu, aby ještě přehodnotila ten dosavadní plán na výhradní koncentraci akcí předsednictví do Prahy, alespoň z části otevřela ty akce pro některé další regiony.

Uvádíme tam příklady, které nás napadly, to je problematika výzkumu, kde z evropských peněz v posledních 20 letech došlo k velkému navýšení výzkumného výkonu v brněnských institucích, nebo se samozřejmě nabízí některé tradiční regiony, třeba projednání o zemědělské politice v jižních Čechách. Ale berte to jako příklady, které nás napadly, kdyby náhodou někdo z vás toužil doplnit ty příklady o jiný podobný nápad, jsem tomu samozřejmě zcela otevřen.

To jsou dva okruhy problémů, kterým jsme věnovali pozornost, které se odráží v tom navrženém textu usnesení, které vám teď přečtu, aby to zaznělo pro zápis. Náš návrh zní takto.

I. Senát PČR si je vědom významu předsednictví v Radě EU, jakožto příležitosti k aktivnímu prosazování společných zájmů členských zemí i možnosti jejich prioritizace z perspektivy ČR...

Proto považuje za nešťastné, že finanční a zejména personální parametry předsednictví nebyly od počátku zadány tak, aby nemuselo docházet k jejich navyšování v průběhu příprav, neboť personální zajištění předsednictví je třeba plánovat s dostatečným předstihem. Dále doporučuje vládě, aby vyhověla odůvodněným požadavkům ministerstev na posílení personálních kapacit v souvislosti s předsednictvím.

II. Senát PČR zdůrazňuje rovněž význam předsednictví pro prezentaci ČR a jejích regionů v rámci EU, a proto lituje, že v plánu akcí v rámci předsednictví je až na výjimky (Ostrava a Karlovy Vary) místem konání prakticky výhradně Praha, žádá vládu, aby ještě zvážila organizaci alespoň některých významných akcí v dalších městech v souladu s tematickým zaměřením a specifiky regionů (např. výzkum v Brně, zemědělská politika v Českých Budějovicích).

Tolik návrh tohoto usnesení. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane předsedo, prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Nejprve určíme zpravodaje k tomuto bodu. Navrhuji, aby se jím stal pan senátor Zdeněk Nytra, kterého se zároveň ptám, zda se svou rolí souhlasí? Ano, pokýval hlavou, souhlasí. Nyní budeme hlasovat o tomto návrhu, tedy o návrhu zpravodaje k tomuto bodu, senátora Zdeňka Nytry.

Spouštím znělku.

V sále je nyní přítomno 53 senátorek a senátorů, potřebné kvórum k přijetí návrhu je 27. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Gratuluji, pane senátore, byl jste zvolen zpravodajem, bylo schváleno. Konstatuji, že v hlasování č. 51 se ze 53 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 27 pro vyslovilo 45, proti nebyl nikdo.

Teď se ptám, zda pan zpravodaj chce vystoupit k tomuto návrhu? Pan senátor nechce vystoupit, ale mám tu do diskuse... Otevírám rozpravu. Do diskuse se hlásí některý ze senátorů? Nehlásí se nikdo ze senátorů. Žádné jiné návrhy nezazněly, zazněl pouze návrh, který jste slyšeli od pana předkladatele. K rozpravě si přeje vystoupit pan zpravodaj? Ano, přeje si vystoupit, prosím.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane předsedo, dámy a pánové. Měli bychom hlasovat o návrhu, který přednesl pan senátor Bek a který máte všichni v písemné podobě na lavicích. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Nyní přistoupíme k hlasování o návrhu tak, jak jej přednesl pan senátor a zpravodaj Zdeněk Nytra. Opět spouštím znělku.

V sále je přítomno 53 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 27. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, teď zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Děkuji.

Konstatuji, že v hlasování č. 52 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 27 pro vyslovilo 49, proti nebyl nikdo. Návrh usnesení byl přijat. Gratuluji také k přijetí návrhu usnesení a končím projednávání tohoto bodu.

Máme zde ještě poslední bod, a tím je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Lumíra Kantora a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 107

Tento návrh senátního návrhu zákona uvede pan senátor Lumír Kantor, který má slovo. Prosím, pane senátore.

Senátor Lumír Kantor:  Paní předsedající, děkuji za uvedení. Milé dámy a vážení pánové, pokládám si za čest předložit návrh zákona o změně zákona č. 245/2000 Sb., o státních svátcích a ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů. Jako čest to pokládám proto, že tento zákon předkládá 46 senátorů a senátorek.

Navrhuje se jako další významný den stanovit 26. červen. Den odchodu okupačních vojsk... Název tedy je Den odchodu okupačních vojsk.

V současné době je v tom zákoně o státních svátcích 15 významných dnů z hlediska české státnosti, českých dějin a národního sebeurčení.

Název jsme zvolili po diskusích v rovině obecné jako Den odchodu okupačních vojsk. Jenom namátkou připomínám rok 1968, okupaci během druhé světové války, ale i švédskou invazi během třicetileté války, nebo dokonce i ovládání Moravy Římany v markomanských válkách, možná před dvěma tisíci lety. Je totiž pravidlem, že jakoukoliv okupaci provází utrpení většiny obyvatelstva, provázejí ji přirozeně i statečné činy. Proto chceme dedikovat tento významný den všem nadějím českého lidu na nový život po období nesvobody.

Celkem přirozeně jsme zvolili den, který se týká odchodu sovětských okupačních vojsk. Ta vojska tady byla téměř 23 let a na základě smlouvy mezi vládou Československa a vládou Sovětského svazu o podmínkách dočasného pobytu ze 16. října 1968 se na území Československa mohlo nacházet až 75 tisíc sovětských vojáků. V roce 1968 musela československá armáda vyklidit 33 posádek, 20 armádních skladů, čtyři letiště, tři nemocnice, ke společnému využívání bylo určeno pět vojenských výcvikových prostorů. Sovětská armáda měla k dispozici také tři sklady jaderné munice, disponovala i chemickými zbraněmi. Střední skupina sovětských vojsk začala v uvedených lokalitách intenzivní výstavbu nových kasáren, skladů a dalších objektů, mj. také představovaných 3 tisícovkami nelegálně vybudovaných staveb.

V roce 1990 byla dislokována v 83 posádkách a v roce 1989 po dílčím odchodu 1 500 vojáků tady bylo přibližně 73 500 vojáků a 5 200 občanských pracovníků. Doprovázelo je téměř 40 tisíc rodinných příslušníků. K dispozici bylo téměř 20 tisíc bytů. K odchodu posledního ze sovětských vojsk, pana generála Vorobjova, velitele střední skupiny sovětských vojsk, došlo až 27. června.

Formálně pobyt ukončila dohoda mezi vládou ČR a Sovětského svazu o odchodu sovětských vojsk, to už bylo podepsáno 26. února 1990, čili v tom období se okupační vojska stahovala.

Tady můžeme diskutovat. Myslím si, že to bude zajímavá diskuse během dalších týdnů, o tom, který den zvolit. Já navrhuji 26. červen, který je datován rozkazem prezidenta ČSFR Václava Havla č. 21. Rozkaz k odchodu sovětských vojsk z území Československé federativní republiky. Vrchní velitel v rozkaze zdůraznil obnovu suverenity a vlastní odpovědnosti za nově nabytou svobodu. Takže tento den se navrhuje ustanovit jako významný den, ale je to, jak říkám, k diskuzi, protože 25. byl podepsán protokol zmocněnců vlády Československa a Sovětského svazu, 27. odchází údajně poslední sovětský voják, pan generál Vorobjov.

Ke škodám, za období od 21. srpna 1968 do toho 21. června 1991 zahynulo v souvislosti s vojenskou intervencí 425 lidí. Doloženo je asi 2 000 těžce zraněných za to celé období a odhad škod je obrovský, asi se zmíním potom ve druhém čtení, ale každopádně je to asi 15 miliard korun tehdejších. Nebyly tam zahrnuty například škody na státním, soukromém majetku a na zdraví z období 1968 atd. Střízlivý odhad všech vyčíslitelných škod by tak činil za celé období minimálně 25 miliard tehdejších korun československých. Tyto nebyly nikdy nahrazeny a oba státy se vzájemně dohodou v roce 1992 zřekly...

Návrh zákona podepsalo, jak jsem zmínil, 46 senátorů a senátorek napříč senátním politickým spektrem.

Závěrem ještě podotýkám, že je mi občas vytýkáno oživování staré minulosti, tak to z těch emailů občas vyplyne, ale například proto, že ruská strana se omluvila. To je určitě dobrá zpráva, ale zapomínat by se nemělo. Zapomnění je pak způsob, jak neomluvitelně tragické historické chyby opakovat. Děkuji za pozornost a za vaši podporu.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajem pro první čtení pana senátora Přemysla Rabase. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Přemysl Rabas:  Dobrý den, děkuji, paní předsedající. Slyšeli jsme zprávu předkladatele k návrhu senátního zákona o státních svátcích a významných dnech, o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů.

Já bych k tomu měl jenom to, že organizační výbor projednal na své 20. schůzi dne 22. června 2021 tento návrh. Ve svém 94. usnesení navrhuje Senátu, aby návrh zmíněného zákona byl přikázán výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a také ústavně-právnímu výboru. Toť zatím má zpravodajská zpráva.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane zpravodaji. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů, sledoval rozpravu, zaznamenával si případné další návrhy, abyste se k nim po skončení rozpravy mohl vyjádřit. Nyní otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy k tomuto senátnímu návrhu zákona? Nikoho nevidím, nemám ani písemnou přihlášku. V tomto případě děkuji všem a samozřejmě se mohu zeptat pana navrhovatele, chce-li se vyjádřit k neproběhlé rozpravě?

Senátor Lumír Kantor:  Nechtěl bych se vyjádřit. Já jenom ještě drobnost. Dne 16. 9. mám nachystaný seminář z odborníků, historiků ohledně této věci.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji. Ptám se ještě pana zpravodaje, zda se chce vyjádřit k rozpravě?

Senátor Přemysl Rabas:  Děkuji. K rozpravě asi není, jak se vyjadřovat, ale asi bychom měli navrhnout hlasování. A to, že budeme hlasovat o přikázání toho tisku výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva, petice a ústavně-právnímu výboru.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Ano, děkuji, pane zpravodaji. Nepadl žádný návrh zamítnout, ani vrátit k dopracování, skutečně bychom teď hlasovali o přikázání, tak jak ho navrhl pan zpravodaj, tedy do výboru garančního, tj. výboru pro lidská práva, vědu, výzkum a petice. To, co slyšíte, to je hluk zvenku, tam se chystá asi nějaké kulturní představení a bohužel nám to tady takto rezonuje. Budeme tedy hlasovat o tom, zda přikážeme garančnímu výboru a zda přikážeme jako dalšímu výboru ústavně-právnímu. Nyní spouštím znělku pro hlasování.

Aktuálně je v sále přítomno 53 senátorek a senátorů, kvórum pro přijetí je 27. Ještě minutku počkám, než kolegové doběhnou... Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nyní zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování č. 53 se z 53 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 27 pro vyslovilo 49, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Děkuji navrhovateli a zpravodaji.

Tímto dnešní jednání končím. Končím jednání pléna, 15. pléna. Děkuji a budu se těšit na dalším jednání.

(Jednání ukončeno v 15.49 hodin.)