Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 18.08.2021

(1. den schůze – 18.08.2021)

(Jednání zahájeno v 10.01 hodin.)

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dámy a pánové, vítám vás na 15. schůzi Senátu. Tato schůze byla svolána na návrh organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána 5. srpna 2021. Z dnešní schůze se omluvili senátoři: Jan Horník, Alena Dernerová, Jiří Cieńciała a Tomáš Jirsa.

Prosím vás nyní, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami, pro vaši informaci ještě připomínám, že náhradní identifikační karty jsou k dispozici u prezence v předsálí jednacího sálu. Nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 15. schůze Senátu byli senátoři Petr Štěpánek, ano, a Adéla Šípová. Ano, jsou tady. Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Nejsou, takže spustím znělku a poté přistoupíme k hlasování.

Aktuálně je přítomno 66 senátorek a senátorů, kvórum 34. Přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 15. schůze Senátu byli senátoři Petr Štěpánek a Adéla Šípová. Spouštím hlasování a prosím vás o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Konstatuji, že při hlasování č. 1 a při kvóru 36 pro návrh schválit hlasovalo 68 senátorek a senátorů a návrh byl schválen. Petr Štěpánek a Adéla Šípová byli zvoleni ověřovateli 15. schůze Senátu PČR.

Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 15. schůze Senátu. Vy jste pořad obdrželi na lavice. Obsahuje návrhy na změny a doplnění navržené organizačním výborem. Ministr životního prostředí požádal o vyřazení Zprávy o životním prostředí. Jedná se senátní tisk č. 62. Vy ho máte přeškrtnutý jako bod č. 17. O zařazení svých bodů na čtvrtek ráno požádal ministr zahraničních věcí, který zároveň zastoupí ministra vnitra. Já k tomu dodávám, že ministr zahraničních věcí má své body v režimu, ze kterého plyne, že není nutné je případně na dnešní schůzi projednat. A může se tedy stát, že s tím takto budeme pracovat.

Další informace je, že výbor pro záležitosti Evropské unie navrhuje zařadit bod Návrh usnesení Senátu k informaci vlády ČR o aktuálním stavu příprav předsednictví ČR v Radě EU ve 2. pololetí 2022 na místo 16. Vidíte to tam jako bod č. 16. Dále výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice navrhuje zařadit Návrh usnesení Senátu k návrhu snížení výdajů státního rozpočtu České republiky na výzkum, experimentální vývoj a inovace, a to na poslední místo pořadu. V tuto chvíli je to tedy bod č. 19.

Zároveň byl navržen a organizační výbor navrhuje pevné zařazení senátního tisku č. 141, což je „odškodnění Vrbětice“, jako 1. bod dnešního odpoledního jednání. To znamená, mělo by to být ve 14 hodin nebo podle situace okolo 14. hodiny. Dále bodu ministra zahraničních věcí, respektive ministra vnitra, zítra jako první body jednání, v případě, jak jsem už naznačoval, že bude schůze Senátu pokračovat.

Já jsem shrnul základní usnesení a návrhy organizačního výboru pro plénum Senátu a ptám se, zda má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Ano, vidím, že se hlásí pan senátor Lukáš Wagenknecht. Prosím, pane senátore, přistupte k řečništi, mikrofon je váš.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, já bych chtěl navrhnout bod s názvem, senátní tisk č. 205/12, Návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava ČR, ve znění pozdějších ústavních zákonů.

Jde o novelu ústavy, která se týká případné možnosti změny článku 97, který zavádí možnost, aby Nejvyšší kontrolní úřad měl působnost v rámci územní samosprávy a majetkových účastí. Dal jsem ten návrh i na organizační výbor, který to zamítl. To říkám dopředu. Jedna z těch věcí je ta, že bez této novely ústavy bude velice těžké projednávat samotný zákon, který tady dneska máme.

Navrhl bych to dát jako bod č. 5 dnešního programu, před senátní tisk č. 134. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Ano, děkuji. To znamená, poprosím vás, pane senátore, zda mi tady můžete nechat název toho bodu, protože jsem si ho nestačil napsat. Ještě se zeptám jednou, zařazení kam? Před senátní tisk číslo? 134, ano, děkuji. (Lukáš Wagenknecht: Číslo 134. Takže 5. bod jednání, ostatní by byly o bod posunuty.) Děkuji, je to jasné. Ptám se, jestli někdo další se hlásí? Není tomu tak, to znamená, rozpravu k pořadu jednání končím. Nyní navrhnu proceduru, jak budeme hlasovat, a potom vás svolám k hlasování. Procedura by byla taková, že bychom nejdříve hlasovali o návrhu pana senátora Wagenknechta, zařadit za současný navrhovaný bod č. 4, čili senátní tisk č. 133, senátní tisk č. 205/12, tzn. návrh ústavního zákona. Hlasovali bychom jednak o jeho zařazení jako bodu, jednak i o jeho zařazení jako zařazení na pozici najednou. Následně, podle toho, jak to dopadne, bychom potom hlasovali o všech ostatních návrzích společně. S tím, že zároveň bychom hlasovali o celkovém pořadu. Pokud nemá nikdo k tomu připomínku, nechám zaznít znělku.

V sále je aktuálně přítomno 71 senátorek a senátorů, kvórum 36. Budeme hlasovat o návrhu pana senátora Wagenknechta, doplnit pořad 15. schůze Senátu o bod, senátní tisk č. 205/12, Návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava ČR, ve znění pozdějších ústavních zákonů.

S tím, že pokud by tento návrh byl schválen, tak by bod byl projednáván za senátním tiskem č. 133, čili zřejmě jako pátý v pořadí. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Při hlasování č. 2 pro 23, kvórum 36, návrh nebyl schválen. Bod nebyl zařazen.

Nyní budeme hlasovat o návrhu pořadu 15. schůze Senátu tak, jak jste dostali ten návrh změny, včetně toho, jak jsem to představil a jak k tomu nebyly žádné další připomínky. Spouštím hlasování a ptám se, kdo je pro, tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Pro 69, kvórum 37, hlasování č. 3. Návrh pořadu dnešní schůze byl schválen.

Já vám děkuji a můžeme zahájit prvním bodem jednání, což je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 136

Tento zákon jste obdrželi jako senátní tisk č. 136. Já vítám pana ministra průmyslu a obchodu a ministra dopravy a pana vicepremiéra Karla Havlíčka a prosím ho, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane vicepremiére, vítejte v českém Senátu, máte slovo.

Ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte, abych uvedl tento předkládaný návrh z našeho pohledu velmi důležitého zákona, což se ale bude týkat určitě i toho následujícího, který zde ještě dnes máme.

Co je cílem energetického zákona? Velmi zjednodušeně, posílení ochrany spotřebitele, a to mj. i zamezení tzv. nekalých praktik, zjednodušeně řečeno, boj proti energošmejdům, který jsme vyhlásili. Já jsem nesmírně rád, že v Poslanecké sněmovně na tom panovala v zásadě stoprocentní shoda, až na některé detaily, které jsme si průběžně diskutovali, nakonec byl tento zákon bez problémů schválen.

On se pochopitelně nevěnuje jenom energošmejdům, i když se mu tak někdy říká, ale obecně je třeba říct, že mění celou řadu věcí v rámci energošmejdů, ukotvuje zprostředkování jakožto podnikatelskou činnost. To je jeden z těch hlavních nástrojů, což se bude realizovat skrze Energetický regulační úřad. Jinými slovy, on bude vydávat tuto živnost nebo tuto podnikatelskou činnost, na základě jasných dat a na základě jeho rozhodnutí bude tedy moci tento zprostředkovatel podnikat.

Současně se ale zavádí ještě celá řada dalších opatření, která jasně posilují ochranu spotřebitele, zejména v oblasti smluv s dodavateli energie, jejich ukončování, informovanost spotřebitele a v oblasti plných mocí, což byl dlouhodobý nešvar a zneužívalo se toho, ať už vůči starším lidem, nebo vůči lidem, kteří se hůře orientují třeba v některých náležitostech smluvního charakteru apod. Nepochybně rovněž klíčovým důvodem, proč to předkládáme, je uvést českou právní úpravu do souladu s legislativou Evropské unie, a to zejména v návaznosti na formální upozornění, odůvodněné stanovisko Evropské komise, které České republice vytýká tzv. nesprávné provedení směrnic třetího liberalizačního balíčku v elektroenergetice a rovněž v plynárenství.

Ještě bych uvedl jeden cíl, a to je adaptace tuzemského právního řádu.

Děkuji za dosavadní diskusi, která byla. Hospodářský výbor i ústavně-právní výbor souhlasil se zněním zákona tak, jak byl předložen v rámci Poslanecké sněmovny. Pokud by to bylo jenom trochu možné, i s ohledem na časový tlak bych poprosil, kdybyste mohli tento zákon zvládnout bez vratky do sněmovny. Myslím si, že by to nesmírně prospělo našemu prostředí a všichni, jak Poslanecká sněmovna, tak Senát, by vyslali signál, že skutečně boj s energošmejdy bude definitivně ukončen. Čeká se na to mnoho a mnoho let. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji, pane ministře, prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 136/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Goláň. Následně se návrhem zákona zabývala Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova a přijala usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 136/3. Zpravodajem komise byl určen pan senátor Jiří Vosecký. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení máte jako senátní tisk č. 136/1, zpravodajkou výboru je paní senátorka Hana Žáková. Nyní vás prosím, paní senátorko, abyste nás seznámila se zpravodajskou zprávou, prosím.

Senátorka Hana Žáková:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, milí kolegové, tisk č. 136, energetický zákon, se dotýká změny čtyř zákonů. Pan ministr tady vyjmenoval ty podstatné změny. Jedná se skutečně o nápravu nepřesného provedení evropské směrnice, která reguluje vnitřní trh s elektřinou a zemním plynem, dále pak nezávislost Energetického regulačního úřadu, a co je podstatné pro naše občany, konečně se řeší takzvané nekalé praktiky obchodníků s energiemi, takzvaných energošmejdů.

Vládní zákon byl předložen do Poslanecké sněmovny 30. března loňského roku, k 1. čtení se dostal až v lednu letošního roku. Ve 3. čtení, 14. – 16. července, prošel, ze 151 poslanců pro něj hlasovalo 147.

My jsme se uvedeným tiskem zabývali jak na podvýboru pro energetiku a dopravu, kde byl zpravodajem Lukáš Wagenknecht, kterému bych ráda poděkovala za precizně zpracovanou zpravodajskou zprávu a za veškerou péči, kterou k tomuto tisku vedl, a zpravodajkou za hospodářský výbor jsem byla já. Oba dva máme totožné stanovisko, přijmout zákon tak, jak přišel z Poslanecké sněmovny. I když nám byly avizovány pozměňovací návrhy, do doby projednání nebyly předloženy, takže předpokládám, že budou na plénu. Ale za mě zatím doporučuji schválit tak, jak přišlo z Poslanecké sněmovny. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, paní senátorko, prosím, abyste se posadila ke stolku zpravodajů, sledovala rozpravu a zaznamenávala případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru, pan senátor Tomáš Goláň? Přeje, prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Goláň:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři. Touto materií se zabýval ústavně-právní výbor na své 20. schůzi dne 11. srpna tohoto roku. Vše podstatné k tomu bylo řečeno, já snad bych jenom připomněl, že tímto zákonem je měněn i zákon o živnostenském podnikání, kdy zprostředkování těchto dodavatelů energií přestává být podnikání podle zákona č. 455/1992 Sb. Dále byl změněn zákon o správních poplatcích, kdy byl zaveden za udělení licence pomocí ERÚ správní poplatek 10 000, při obnovování 5 000 Kč.

Ústavně-právní výbor projednal tuto materii, jak jsem říkal, na 20. schůzi, nebyly k ní zásadnější připomínky, i když jsme měli již k dispozici pozměňovací návrh pana senátora Voseckého. Nicméně já si myslím, že ten zákon není úplně dokonalý a že v rámci obecné rozpravy se třeba dopracujeme i k pozměňovacím návrhům.

Ale návrh usnesení, které Senátu doporučil ústavně-právní výbor, je, že výbor ústavně-právní doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji, pane senátore. Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova, pan senátor Jiří Vosecký? Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Vosecký:  Děkuji za slovo, pane předsedo, dobrý den, pane ministře, dámy a pánové, musím konstatovat, že na tento zákon, co se týká energošmejdů, se čekalo hodně dlouho a je hodně potřebný, s tím souhlasím, ale jestliže ten zákon přijde a hned v záhlaví má chyby, na které naše legislativa upozorňuje, musím říct, že jestliže v Poslanecké sněmovně tento zákon je přes rok a s těmito zásadními chybami sem přijde, je zapotřebí, abychom to opravili. Takže jsem si dovolil připravit pozměňovací návrh, který bych rád načetl v podrobné rozpravě. Když jsem se tím zákonem zabýval, tak jsem ještě přišel na problém, co se týká plnění propanbutanových láhví, kde ve stávajícím zákoně je poměrně velký renonc. Je k němu poměrně dost stanovisek, co se týká soudů a energetických úřadů, kde konstatují, že ty věci, které v tom zákoně jsou, tam být nemají. Takže jsem si dovolil připravit pozměňovací návrh, který bych v podrobné rozpravě načetl. Teď bych vám jenom přečetl odůvodnění k bodům, proč to tak je.

To znamená odůvodnění k bodu 1 a 2:

Pozměňovací návrh v bodech 1 a 3 reaguje na připomínky legislativního odboru Kanceláře Senátu. Doplněním názvu zákona se dosáhne zpřehlednění právního řádu. Zrušením části článku 1 bodu 125 se odstraní nejasné, nesrozumitelné ustanovení, které nemá žádný věcný obsah.

Pozměňovací návrh k bodu 2 reaguje na četné stížnosti občanů i odborné veřejnosti týkající se protiústavnosti podle § 3 odstavce 5, 6 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů, dále jen energetický zákon, podle kterého plnění propanbutanových láhví, dále jen propanbutanové láhve, bez souhlasu vlastníka se zakazuje.

Nelze přehlédnout, že navrhovaná novela zavádí nové znění ustanovení § 3 odstavce 6, energetický zákon, v němž již věta „plnění propanbutanových láhví bez souhlasu vlastníka se zakazuje“ není obsažena.

Ustanovení § 3 odstavce 5, věta třetí, bylo do energetického zákona zavedeno zcela nesystematicky na základě pozměňovacího návrhu novelou ze zákona č. 211/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách výkonu podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů a dalších souvisejících zákonů.

Novelizace energetického zákona, která zakotvila zákonem znění - zákaz plnění propanbutanových láhví bez souhlasu vlastníka, která nevzala v potaz i přes jasné judikatury, závěry srovnání zejména na rozsudek Obvodního soudu Praha 10 ze dne 28. 1. 1990 čj. 21C431/98-14, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 1999 čj. 9CM96/97-58, návazně na podpůrné stanovisko Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže nebo později usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 10. 2012 čj. C3CMO262/2012-123, povinnosti a pravidla vyplývající z jiných právních odvětví, zejména zákona o ochraně spotřebitele, zákon č. 634/1992, občanského zákoníku, tedy zákon č. 40/1964 Sb., živnostenského zákona, zákona č. 455/1991 Sb., zákona o ochraně hospodářské soutěže, zákona č. 143/2001 Sb., Takzvaný model vratných láhví, který se přitom osvědčil...

Ustanovení § 3 odstavec...

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já se omlouvám, pane senátore, není nutné, abyste to zdůvodnění četl, pokud si myslíte, že to není potřeba. Jinak potom máte příležitost v obecné rozpravě. Je ale asi správné, že jste přečetl návrh toho usnesení, které přijala komise. To zdůvodnění ale není potřeba. Jak chcete, ale není to potřeba, můžete to udělat v rámci zprávy.

Senátor Jiří Vosecký:  Dobře, já jsem si myslel, že je to potřeba. Děkuji.

Návrh usnesení k senátnímu tisku č. 136. Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova, usnesení č. 40, z 9. schůze konané 10. 3. 2001:

Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova doporučuje Senátu Parlamentu České republiky vrátit projednávaný návrh zákona Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR s pozměňovacím návrhem, který tvoří přílohu tohoto usnesení, určuje zpravodajem komise pro projednání tisku č. 136 na schůzi Senátu senátora Jiřího Voseckého, pověřuje předsedu komise, senátora Jiřího Voseckého, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Děkuji za pozornost, já bych v podstatě řekl, že to je něco podobného, když se plní pivní sudy, je to v podstatě propanbutanová láhev, je to vratná láhev. Jedna věc, kterou já nejsem schopen pochopit, je, že podle věcí, ke kterým jsem se dostal, před rokem 1990 bylo 4,5 milionu až 4,8 milionu láhví, které si lidi koupili a které vlastní, takže by mě zajímalo, kterých vlastníků se ptáme a komu to patří... Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane senátore. Jenom opakuji, že jsme byli seznámeni s usnesením komise a návrhem na přijetí pozměňovacího návrhu. S tím, že já se spíše i pro pana senátora, dívám se hlavně na legislativu, ptám, jestli je potřeba, aby v podrobné rozpravě, pokud se do ní dostaneme, byl znovu ten pozměňovací návrh načten? Ano, je to potřeba. Čili, pane senátore, upozorňuji vás, že pokud budeme v podrobné rozpravě, znovu ten pozměňovací návrh, nikoliv to zdůvodnění, musíte načíst. Dobře? Děkuji.

Nyní se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. Přistoupíme k obecné rozpravě. Otevírám obecnou rozpravu a my se zároveň vystřídáme. Já se když tak do obecné rozpravy hlásím, pokud se nikdo jiný přede mnou nepřihlásí.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Dobré dopoledne, dámy a pánové, jako první a zatím jediný je do obecné rozpravy přihlášen pan předseda Miloš Vystrčil. Pane předsedo, máte slovo.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Dobrý den, dámy a pánové, vážený pane předsedající, vážený pane ministře. Já se omlouvám, že možná dneska budu trochu delší. Zároveň se omlouvám, že jsem poměrně na poslední chvíli vám na lavice předložil pozměňovací návrh, který je poměrně obsáhlý. Obsahuje celkem 11 bodů, to odůvodnění je rovněž obsáhlé. Je rozděleno do nějakých pěti kapitol. Na konci máte i ten text s vyznačením změn, abyste se případně v tom mohli lépe zorientovat. Uvědomuji si, že by bylo správné, abychom pozměňovací návrhy, pokud je předkládáme, projednávali i dopředu na výborech. Já jsem původně si myslel nebo doufal, že se mi podaří předložit ty pozměňovací návrhy na podvýboru pro energetiku, nebo alespoň na výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, ale pak se ukázalo, vzhledem k tomu, že, jak je dneska už obvyklé, v Poslanecké sněmovně došlo k dalším změnám toho zákona, že abychom to všechno dokázali zdůvodnit a nějakým způsobem správně uspořádat, není možné postupovat jinak, než že já ten pozměňovací návrh a to zdůvodnění těch pozměňovacích návrhů předložím až dneska na plénu.

S tím, že si uvědomuji, že tím můžu vyvolat váš rezervovaný přístup k těm pozměňovacím návrhům, naprosto logicky, omlouvám se za to. Zároveň považuji za velmi důležité, i když třeba potom se do podrobné rozpravy nedostaneme, byť bych si to velmi přál, aby tady některé ty věci zazněly, zejména v kontextu s tím, co tady říkal pan vicepremiér.

Pan vicepremiér Havlíček říkal, že ten zákon měl sloužit nebo má sloužit k více věcem. Jedna z nich je boj proti energošmejdům a zlepšení pozice spotřebitele, respektive zákazníka na trhu s energiemi.

Upozorňuji pro ty, kteří třeba nemají tolik času se tím zabývat, že spotřebitel je fyzická osoba nepodnikající, zjednodušeně řečeno, to znamená, to jste vy, když žijete doma v baráku a platíte plyn nebo elektřinu. Zatímco zákazník jsou i všichni ti ostatní. To znamená nejen ta fyzická osoba nepodnikající, ale i podnikající fyzické osoby, obce, neziskové organizace atd.

Jedna z věcí, která se stala při těch pozměňovacích návrzích, je, že ta ochrana, která byla původně směřována na zákazníka, to znamená na všechny, obce, školy, příspěvkovky, najednou je směřována jenom na spotřebitele. To znamená jenom na toho, kdo je soukromou osobou a je třeba zaměstnancem a platí tu elektřinu nebo plyn. To znamená, pokud někde bylo napsáno zákazník a najednou je tam napsáno spotřebitel, v tom okamžiku ta ochrana už se nevztahuje na živnostníky, na právnické osoby, na školy, na neziskovky a na všechny další. To znamená, záměna zákazník – spotřebitel znamená obrovské zúžení ochrany. Abychom tomu rozuměli a věděli, o čem se bavíme, když se tak náhodou, třeba i pozměňovacím návrhem ve sněmovně, stalo. To je první věc.

Druhá věc, kterou k tomu chci říci, je, že pokud bych se díval na ten zákon, četl jsem jenom to, co přišlo jako vládní návrh do Poslanecké sněmovny, tak bych zřejmě nakonec, i když k tomu zákonu bych měl spoustu výhrad, tak bych tady nevystupoval. Protože pořád bych byl ochoten alespoň částečně potvrdit slova, která tady říkal pan vicepremiér a pan ministr průmyslu a obchodu Havlíček, že dochází k jakési další ochraně toho zákazníka, že se to, byť velmi mírně, zlepšuje. To, co mě přinutilo nakonec, na poslední chvíli tady před vámi stát a takhle mluvit, je to, co se stalo v Poslanecké sněmovně. Já to tady musím popsat a musím vysvětlit, proč se mi to nelíbí. Popisuji to a vysvětluji to tady proto, že dlouhodobě se společně s panem Ondřejem Doležalem a Evou Decroix energošmejdy a tím, jak vypadá trh s energiemi, zabýváme a dlouhodobě jsem informován o tom, že dochází k velikým problémům na straně zákazníků, respektive spotřebitelů, s tím, jakým způsobem s nimi buď zprostředkovatelé, nebo přímo dodavatelé manipulují nebo jakým způsobem se k nim chovají. Já ty způsoby popíšu. Popíšu, jakou metodou k těmto problémům přistupoval zákon původně, to znamená ten vládní, a jak se to případně potom změnilo těmi pozměňovacími návrhy ve sněmovně.

Zároveň ještě bych rád dodal, že jedna z manter, jedna z věcí, která měla zásadně přispět, teď nebudu říkat, jestli je to dobře, nebo ne, k tomu, aby při tom trhu s energiemi nedocházelo k takovým problémům na straně zákazníků, respektive spotřebitelů, zákazník je víc než spotřebitel, je toho víc, bylo, že byl zaveden pojem zprostředkovatele a zavedena zprostředkovatelská licence. Bylo to uděláno proto, aby ten, kdo chce jakýmkoli způsobem zařizovat, dojednávat vztah mezi dodavatelem energií a mezi zákazníkem, musel projít jakýmsi testem a byl pod dozorem regulátora, což je Energetický regulační úřad. To znamená, ten trh by se měl stát regulovaným. Mělo by to, pokud na to přistoupíme, teď se nebavíme o tom, jestli je to dobře nebo ne, to je jiná debata, ale pokud jsme na to přistoupili, zásadní pro to, aby regulovaný trh fungoval, je to, aby se všem měřilo stejně a aby ten, kdo tedy je tím zprostředkovatelem, skutečně, dle mého názoru, téměř v kterémkoli okamžiku byl povinen mít tu zprostředkovatelskou licenci, byl tedy pod dozorem regulátora, což je Energetický regulační úřad.

A tak původně ten vládní návrh vypadal. Původně to bylo tak, že skutečně téměř všichni, ne úplně všichni, ale téměř všichni, pod toho regulátora spadali. Téměř všichni, kteří chtěli dojednávat jakoukoli dodávku energie, by měli mít tu zprostředkovatelskou licenci.

Omlouvám se za ten delší úvod, ale je nutný, protože si uvědomuji, že jsem to jednání na výborech a podvýborech případně celé nestihl, vysvětlil jsem proč.

Nyní tedy, když si vezmete ten pozměňovací návrh, pokud byste takhle byli ochotní, který já jsem vám předložil, je tam celkem 5 bodů, označených I-V. Já jsem vždycky ty body nazýval podle toho, co si myslím, že zejména dělají.

Ten bod I se nazývá Vyprázdnění zprostředkovatelské licence. To je to, o čem jsem mluvil. Spočívá to v tom, že v Poslanecké sněmovně vystoupil pan poslanec Nacher a předložil pozměňovací návrh, ve kterém se staly v podstatě dvě věci. Ta první věc je, že řekl, že zprostředkovatelská licence dřív podle vládního návrhu zákona byla nutná pro všechny, když to někdo dělá. Najednou podle Patrika Nachera z toho byly vyjmuty osoby, které jsou právnickými osobami nebo které jsou obcemi. Ty z toho byly vyjmuty, najednou. Tam zprostředkovatelskou licenci mít nemusíte. Pokud dojednáváte energetický vztah mezi obcí nebo právnickou osobou, odstavec 7 § 3 říká, že už ji mít nemusíte. To je změna oproti vládnímu návrhu. Aby to nebylo všechno, přichází odstavec 8, ten ještě říká, teď dávejte velký pozor, to je vůbec to nejvíce podivné, že pokud si dodavatelská firma, což je, já nevím, jakákoli firma, ČEZ, E.ON a podobně, zřídí například svoji dceru, která zprostředkuje dodávku energie, tato dcera, protože je vlastněna tou dodavatelskou firmou, pozor, nemusí mít zprostředkovatelskou licenci. Jinými slovy, ta nebude regulátorem hlídána. Ta nebude regulátorem hlídána, ta může chodit k vám a dělat to bez toho, aniž by podléhala § 11, nevím, f), m), n), kde je napsáno, co všechno ten, kdo má zprostředkovatelskou licenci, musí plnit. Musí něco se smlouvou, musí, musí... To si tam najděte. Tyto firmy, které jsou dcerami těch dodavatelů, najednou jsou z toho odstavce 8 pozměňovacím návrhem Patrika Nachera vyjmuty.

Když se podíváte na historii, já to tam také píšu, největší současný problém a největší průšvih s energošmejdy se týká skupiny obcí, mezi nimi je například obec v mém senátním obvodu Batelov, která si objednala a dojednala dodávku energií pomocí zprostředkovatele, kterým byla ta dcera jedné dodavatelské společnosti, která kupodivu, si představte, ta dcera, vybrala jako dodavatele tu společnost, která ji vlastní. To je divné. Ta jí tedy začala dodávat energii. V současné době řešíme problém, který je v řádu, je to zhruba ten odhad ztráty pro ty obce, kromě ohrožení toho, že jim bude zastavena dodávka energií, je mezi 100 až 250 miliony korun. Čili největší energošmejdi, kteří dnes na tom trhu způsobují největší problém, pozměňovacím návrhem Patrika Nachera, nikoliv vládním návrhem, najednou ztrácí povinnost mít licenci. Rozumíte? Takže to je I. Vyprázdnění zprostředkovatelské licence.

V tom pozměňovacím návrhu jsou to body I a II, kterými my to napravujeme. Je mi rozumět? Takže to je první věc, o kterou prosím, kdybyste se nad tím zamysleli. Uvědomuji si, že to prostě nejde jinak.

Bod II. Název je Neprokazatelné oznámení změny ceny. Neuvěřitelná věc! Dříve, ve stanném zákoně, to bylo tak, že když vám poslali jako spotřebiteli, jako zákazníkovi dopis z firmy, která dodává energii, vy jste obdržel dopis, oni ten dopis měli poslat 30 dní předtím, než vám skončí dodávky, pardon, než dojde ke změně ceny, protože vždycky to je tak, že každý z nás odebírá energii podle toho, kolik to stojí. Důležité pro vás je, když máte nějakou dohodu nebo smlouvu, abyste věděli, kdy se cena mění. Když se cena mění, když třeba mění plat někomu v práci nebo někde jinde, tak mu to oznámí: Hele, budete mít nižší plat. Nebo vyšší plat.

V případě, když vám někdo dodává energii, tak to bylo dříve tak, že když měnil cenu, samozřejmě zvyšoval, měl dvě možnosti. Nebylo to jednoduché a nebylo to správné. První byla, že vám poslal dopis, a poté, co vám ten dopis přišel, vy jste měli do času 10 dní před změnou ceny možnost změnit dodavatele, vypovědět smlouvu atd. Druhá možnost je, že vám neřekl vůbec nic, a pak jste měli, zjednodušuji to, asi tři měsíce. To znamená, když jste to potom do tří měsíců mohli zjistit třeba tím, že jste, ale to tak není, že byste dostávali fakturu každý měsíc, to my všichni víme, ale že jste to do tří měsíců mohli změnit. To bylo dříve. Nebylo to dobré, využívalo se to k podvůdkům, jeden tam vidíte v tom podkladu, který tam máte, a nebylo to dobré. Co se stalo teď?

Teď se stalo to, že v tom novém návrhu zákona, který my máme dnes schvalovat, je napsáno, že stačí, ne, že to tak bude, ale že stačí, když dodavatel energie zveřejní změnu ceny, tzn. zvýšení ceny, na webových stránkách. Tečka. Fakt to stačí. Samozřejmě na to můžete odpovědět, ale vy přece máte možnost při smlouvě, kterou uzavíráte, říct, že to takhle nechcete, že chcete oznámit změnu ceny. Jenže ty smlouvy, jak to všichni známe, jsou adhezní. To znamená, obsahují tzv. všeobecné obchodní podmínky. Ty dodavatelské firmy to, že vám budou oznamovat změnu ceny, zveřejní na webových stránkách, dávají do těch všeobecných obchodních podmínek. Kdo z vás četl někdy všeobecné obchodní podmínky? Víte, co to je? To je takový ten tlustý štos, ta malá písmenka.

Takže tam to máte napsáno. Abyste mi věřili, tak tam máte dva scany, na kterých to vidíte napsáno. Já jsem vymazal ty dodavatele, tzn. článek 7, změny ceny, to jsou obchodní podmínky a změny smluvních podmínek. Tam to je napsáno, že to stačí. To znamená, dneska podle toho zákona, neříkám, že to tak vždycky bude, ale podle té nové novely je možné, aby dodavatelé, budou to dělat někteří, oznamovali změnu ceny jenom tím, že to uvedou na webových stránkách. To je dle mého názoru neuvěřitelné.

Jeden z důsledků je tady. To je paní, nebudu ji jmenovat, máte to tam, uzavřela 1. 12. 2018 cenu 1219 Kč/MWh, poplatek 48 Kč a následně ta samá firma 6. 3. změnila paní cenu, to je chytře za tři měsíce, cena je z 1219 na 1950 a poplatek 99 Kč. Tady to je, prosím. To se děje a budou to ty firmy dělat atd. Paní dostala vyúčtování na konci roku. Protože vyúčtování za elektřinu dostáváte na konci roku.

To znamená, ten druhý pozměňovací návrh, neprokázání ceny, dělá to, že říká, že musí, musí prokazatelně a adresně, když dodavatel mění cenu, to oznámit. Nemůže to být jinak a musí to být tak, že pokud to neoznámí, není možné, aby ta nová cena pro toho zákazníka platila. Nemůže to tak být, protože to není fér. To, co se tam stalo, znovu upozorňuji, že tomu vůbec nerozumím, proč to tak je, je nebezpečné a nahrává to energošmejdům. Není to žádný „protišmejdovský“ zákon v této věci.

III. Neoprávněně ukončit smlouvu. Body 5, 6, 7, 9 v pozměňovacím návrhu. Zase bych řekl, když jsem se podíval na ten vládní návrh, že to bylo celkem v pořádku. To znamená, pokud dochází k tomu, že uzavřete smlouvu distančním způsobem nebo mimo obchodní prostory, tak jste mohli do 14 dnů tu smlouvu vypovědět. Co se stalo pozměňovacím návrhem... Hádejte koho? Staly se dvě věci.

První je, že se tahle možnost výpovědí, samozřejmě platí ještě občanský zákoník atd., vím, že to pan ministr bude říkat, ale všichni víme, jak je to obtížné. Stalo se to, že možnost výpovědi se najednou zužuje pouze na změnu dodavatele. Už se netýká situace, kdy vy distančním způsobem nebo v cizích prostorách uzavřete smlouvu třeba novou. Nebo dojde k tomu, že máte SJM, společné jmění manželů, tak to přepisujete ze sebe na manželku, což není změna dodavatele. Ale je to změna. Takže v tomto případě už není možné tu smlouvu vypovědět. Ale to hlavní, což je naprosto úžasné, co se tam stalo tím pozměňovacím návrhem, je, to jsem vytučnil, že ta lhůta 14 dní běží od doby uzavření smlouvy, nikoliv od doby, kdy vy tu smlouvu máte. Pokud vy máte zprostředkovatele, což většinou máte, ten zprostředkovatel za vás uzavírá distančně někde smlouvu. Až tu smlouvu uzavře, vy ji nemáte. On ji uzavřel na základě toho, jak jste se s ním domluvili. Běží 14 dní možné výpovědi.

Teď ten zprostředkovatel, zvláště když je vlastněn dodavatelem, to si představte, čeká a 15. den vám dodá smlouvu. Vy říkáte: „Takhle jsme se nedomluvili.“ On říká: „Tak to vypovíme.“ 14 dnů uběhlo, přátelé. 14 dní uběhlo, protože pan Nacher tam dal „od uzavření“, nikoliv „od doručení“ smlouvy tomu, kdo to je. Já nevím, proč to tam dal? A to tam prostě je.

Takže takhle to je, to znamená, neoprávněně ukončit smlouvu. Není to tak jednoduché s tím ukončením smlouvy. Prosím pěkně, je to tak, protože jak jsem říkal, na tom dlouhodobě děláme, jsme schopni, zejména pan Ondřej Doležal je schopen dokladovat tyto věci a tyto případy. To je všechno opřeno o skutečné případy, kterých jsou desítky až stovky. To není tak, že bych tady něco vykládal jen tak, protože na tom fakt děláme rok. Ti lidé se mnou.

Takže jenom na to upozorňuji, že to se opravdu děje, a je úplně jedno, kdo tady co říká. Děje se to, je to fakt.

Zase jsem tam uvedl...

Co s tím ještě souvisí, je zajímavá věc, že ti zprostředkovatelé, když s vámi uzavírají zprostředkovatelskou smlouvu, nebo jim dáváte plnou moc, oni napíšou smlouvu, ve které třeba napíšou, že když potom vy budete chtít jít k někomu jinému, že jim zaplatíte nějaký poplatek, protože jdete k někomu jinému a on přichází o práci. Rozumíme si? Takže proto, prosím vás, to, že to tak skutečně je, že ty poplatky platíte... Je tady. V jednom případě ten zprostředkovatel chtěl pět tisíc, to je takovým drobným písmem, jednou chce 1990 korun, že jenom chcete něco změnit. Ten zprostředkovatel. To se týká, prosím vás, toho zprostředkovatele, ne toho dodavatele.

Takže druhou věc, kterou děláme v rámci bodu III., je ještě to, že pokud skončíte kvůli tomu, že se vám to nelíbí, podle těch pravidel tu smlouvu s dodavatelem, že okamžitě končí i ta smlouva s tím zprostředkovatelem. Že končí, že už to nemusíte znovu s ním vypovídat. Že to končí, že to tak je, že to končí, aniž by ten zprostředkovatel měl nárok na pokuty. To je logické, protože jinak by se mohlo stát, že vy to nemůžete vypovědět proto, že následně budete platit tomu zprostředkovateli za to, že to vypovídáte. To se tam skutečně tak děje. Skutečně to ti zprostředkovatelé těm babičkám a dědečkům do těch smluv dávají. Tady máte dva příklady, konkrétní, existující. To je římská III. To je ten zákon proti šmejdům.

IV. Ukončení smlouvy při stěhování. Absurdita absolutní zůstává. Starostové, máte byty, pronajímáte byty. Když máte někoho v bytě, on si potom platí elektřinu. Nájem skončil. Ten člověk opouští byt, má nový byt. Myslíte si, že je možné, abyste vypověděli smlouvu s dodavatelem? Nemůžete ji vypovědět. Je to problém, bude vám dělat problémy, není to možné. To znamená, zejména pro obecní byty je důležité, aby bylo možné, aby v okamžiku, kdy skončí nájem, když se někdo stěhuje, když se mění majitel, když se mění obyvatel toho bytu, nájemce, aby bylo možné vypovědět tu smlouvu s dodavatelem okamžitě. Nemá to logiku, aby to nebylo možné. Chápal bych, kdyby tam byl nějaký velký spotřebitel. To je ošetření těmi 630 MWh.

To je jasné. Velký spotřebitel musí upozornit dodavatele, že najednou od něj odejde. Ale přece není možné, aby ten, kdo si kupuje rohlík každý den v pekárně, neměl možnost říct: A já si tady od zítřka nebudu kupovat rohlíky. Ten pekař by mu řekl: Ne, ne, ne, to nemůžete, my tady máme smlouvu, že sem každý den budete chodit pro ten rohlík. Tak to je... To je ta čtyřka. To odstraňujeme tou římská IV.

A poslední je V. Povinnost sdělit termín ukončení smlouvy. Tomu jsem také moc ze začátku nevěřil, ale je to tak. V okamžiku, kdy podepíšete smlouvu s dodavatelem, v té smlouvě logicky je napsáno, že smlouva je účinná až od okamžiku, kdy vám začne být dodávána energie. Až od toho okamžiku. To znamená, vy nevíte, od kterého okamžiku ta smlouva byla účinná. V tom okamžiku, když smlouvu uzavřete třeba na 24 měsíců, nebo na 36 měsíců, tak to někdy končí. Teď, když dodavatel není seriózní nebo nemá zájem, vy nevíte, kdy vám to přesně skončí. Nemůžete to vědět, protože on vám neřekne, kdy začal dodávat.

A tak se vám stává, zase ty případy mám nafocené, ale většinou mám fotografie od obcí, ale neptal jsem se jich, tak jsem je tam nedával. Tak se stane, že vám přijde dopis: Dobrý den, vážený pane spotřebiteli, nebo vážený pane zákazníku, upozorňujeme vás, že už tři dny realizujete neoprávněný odběr. A je to proto, že nejste upozorněni na to, že už vám ta smlouva končí. A vy, když jdete do své smlouvy, tak to tam nenajdete. Protože vy jste ji někdy uzavřeli a někdy jindy začne dodávání.

To znamená, je potřeba zjednodušit to, jak se dostane zákazník k tomu, v jakém termínu jeho smlouva byla účinná. To, co je napsáno v tom zákoně, je takové, že vám to dá hroznou práci. Když dodavatel je nevstřícný, může vzdorovat velmi dlouho, než vám to oznámí. Velmi dlouho a je to velký problém. Komunikovat s ERÚ a psát někam atd... Podle mě v tom zákoně musí být jasně napsáno, že je povinen vám sdělit termín, ve kterém vám končí smluvní vztah. To tam není napsáno. Povinnost sdělit, kdy vám končí pevně termín smluvního vztahu, to tam není napsáno. Já si myslím, že to tam musí být napsáno, to je povinnost dodavatele. To je povinnost každého, kdo někoho obsluhuje, kdo pro někoho vykonává nějakou činnost.

To je těch základních pět věcí, které jsou obsahem toho pozměňovacího návrhu, který tam máte k dispozici. On nemá moc bodů, má 11 bodů, potom je tam zdůvodnění po těch římských částech, jak jsem to přednesl. Pak je tam ještě text s vyznačením změn, abyste věděli, jak se ty změny dělaly. Prosím, pokud by to bylo možné, abyste přece jen ten zákon propustili do podrobné rozpravy a abyste pro ty pozměňovací návrhy hlasovali, protože toto dle mého názoru bude skutečný boj proti energošmejdům.

To, co tady zatím máme, je takový kvaziboj. V některých případech musím říct, že to jako boj v žádném případě nepřipadá. Nechci to nazývat přímo spoluprací, ale jako boj proti nim mi to rozhodně nepřipadá. To je můj pocit z toho, a není to jenom můj pocit. Znovu opakuji, že já jsem nějakým způsobem argumentačně vybaven. Není to kdoví jaké, ale ti lidé, kteří stojí za těmi materiály, si za tím stojí stoprocentně. Jsou to lidé, kteří se v tom pohybují desítky let, kteří mě prosili, abychom to otevřeli. Já jsem zase váhal, jestli to mám udělat nebo ne, kvůli tomu, že jsem si uvědomil, že jsem nedodržel všechna pravidla.

To znamená, nešel jsem do podvýboru, nešel jsem do výboru. Omlouvám se za to, nedalo se to stihnout, neměl jsem na to. Uvědomuji si, že obecně bychom to takhle dělat neměli. Ale když jsem viděl, co se řítí na ty lidi, tak jsem si řekl, že to tady minimálně musím říci. Nechám na vás, co s tím uděláte. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji panu předsedovi za podrobné vysvětlení případného pozměňovacího návrhu i za jeho avizování. Pak bude potřeba samozřejmě v podrobné rozpravě ten pozměňovací návrh ještě načíst, pokud k ní dojde. Paní místopředsedkyně Seitlová nemá zájem o přednostní vystoupení, prosím pana senátora Goláně, který je další přihlášený do obecné rozpravy. Pane senátore, prosím, máte slovo.

Senátor Tomáš Goláň:  Děkuji, pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, navazuji na předchozí vystoupení pana předsedy Senátu, pana Miloše Vystrčila. Já jsem se s těmi jeho argumenty seznámil již včera na klubu a myslím si, že ty argumenty mě docela zásadním způsobem oslovily. I vás všechny poprosím, abychom se nad tím zamysleli, protože samozřejmě zaměnit spotřebitele za zákazníka vypadá jako jenom slovní hříčka, ale má to dalekosáhlý dopad, protože spotřebitel je skutečně občan, nikoliv obec, nikoliv podnikatel, fyzická osoba.

I ty další věci ohledně uzavírání smluv, které tady zmiňoval naposledy, také možnost vypovídání smlouvy při ukončování platnosti a účinnosti smlouvy, to si myslím, že jsou velmi podstatné věci.

Já si tady dovolím, ač se to někomu líbí nebo ne, říci, že když sleduji dlouhodobě pozměňovací návrhy Patrika Nachera, tak jsou vždycky vedeny nějakou lobbistickou skupinou. Já tady nebudu jmenovat, přes koho... Je vynikající prací pana předsedy, že se tímto zabývá. Zabývá se tím do takové hloubky, jakou nám tady předvedl.

Takže já plně podporuji to, co tady bylo řečeno, a plně budu podporovat, aby se tento zákon dostal do podrobné rozpravy a ty pozměňovací návrhy tam byly případně načteny.

Samozřejmě všichni uvidíme, jakým způsobem se k tomu vyjádří zástupce navrhovatele, tzn. ministerstva průmyslu a obchodu, pan ministr. Jakým způsobem, zda vůbec, odpoví na jednotlivé dotazy, potom se také všichni budeme rozhodovat, zda ani či ne. Ale z mého pohledu tak, jak byly předneseny výtky vůči tomu zákonu nebo senátnímu tisku č. 136, si myslím, že jsou natolik zásadní, že bychom měli skutečně tyto pozměňovací návrhy akceptovat a případně podpořit. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, poprosím paní místopředsedkyni Seitlovou.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Vážený pane viceministře, vážený pane předsedající. Dovolte, abych se také vyjádřila k nějaké drobné části energetického zákona, ale prvně bych chtěla navázat na řeč pana předsedy Vystrčila.

Myslím si, že to, co přednesl, je určitě věc, kterou bychom měli zvážit. Přestože oba výbory navrhly schválit, že ty informace jsou tak zásadní, že i já se připojuji k tomu, abychom postoupili do podrobné rozpravy. Sama jsem zvědavá na to, jak nám na to odpoví pan viceministr, ale já si myslím, že tak, jak je připraven pan předseda, že to vysvětlení bylo velmi jasné. Jenom navážu s tím, že sama jsem řešila případ, který řešil ERÚ, který řešil skoro tři roky, s tím, že tak, jak to bylo v zákoně napsáno, udělal ten dodavatel energie, v tomto případě to byl ČEZ, má ještě další samozřejmě označení... Poslal všem lidem dopis a v tom napsal: Zvyšujeme cenu a najděte si to na webových stránkách.

My jsme se obrátili na veřejného ochránce práv, já jsem se obrátila, s tím, že jsem říkala, dobře, ale ty smlouvy byly dané písemně. Znám spoustu starších lidí, kteří to prostě na těch webových stránkách nenajdou. Celé to bylo vyhodnoceno jako nekalá praktika.

ERÚ uložil pokutu, ta pokuta byla opravdu vysoká. Výsledek byl, že rozkladová komise všechno zrušila a všechno se to smazalo. Výsledek je možná to, že si řeknou, vůbec nebudeme oznamovat a přímo jenom si to najděte na webových stránkách a schováme to v těch obecných podmínkách, které opravdu, myslím si, čte málokdo. I když se to pokusí přečíst, tak to tam těžko objeví.

To je jenom moje zkušenost, ze které jsem byla velmi smutná, která dokonce dneska se otáčí ještě tak, že vůbec nic vám neřekneme, jen si to hledejte na webových stránkách. To je opravdu smutné.

Ale já jsem chtěla vystoupit původně k něčemu jinému. To jsou takzvané přeložky. Tady mám docela dobrou zprávu. Zpráva je taková, že v současném návrhu zákona v § 47 je řešen problém, který jsme tady v Senátu předkládali před více než 2 lety, skoro před 3 roky. Jedná se o to, že když máte na domě, a to jste museli mít, protože když se tak rozhodl ten, kdo budoval energetickou síť, ať už přenosovou nebo distribuční, tak jste museli prostě, to je věcné břemeno, ze zákona...

Tak vám tam dali ten sloup, nebo vám ho dali těsně před dům, nebo vám tam dali nástřešník nebo konzolu. Když vám to poškozovalo dům, nebo dokonce jste měli povinnost ten dům zbořit, tak jste si to museli zaplatit, že chcete přesunout to, za co jste dostali buď nic, nebo nějakých pár stokorun. A to v hodnotě sto tisíc a více.

My jsme tady v Senátu, říkám to zejména pro kolegy, kteří jsou tady novější, my jsme tady v Senátu předkládali návrh v roce 2018, byl to senátní návrh č. 256, který jsme tady předložili. Tento návrh tuto situaci řešil. Senátní návrh šel do sněmovny, 1. čtení, ano, máte pravdu, je to velmi nespravedlivé, 2. čtení, tak uvidíme, co s tím uděláme. A 3. čtení, zamítnuto. Jestlipak víte, proč?

Byla tam odůvodnění, že to je nesystémové... Bylo to proto, že to byl senátní návrh. To je přesně ta situace. Senát předložil, takhle my to nemůžeme schválit. Až bude vládní návrh, tak to teprve schválíme. Dobrá, možná to bylo špatně napsané. Ne, vážení, to, co jsme tam měli, tam z větší části je. Jistě bylo, řekněme, politickou dohodou tam udělat nějaké drobné opravy. Takže o dva a půl roku později se to schvaluje. Mezitím všichni ti, kteří měli tuto povinnost, nebo jim poškozoval ten nástřešník nebo konzole jejich dům, tak to museli zaplatit.

Dávám to jako příklad toho, co se dělo. Musím říct, že mě to mrzí, že jsme dva a půl roku museli čekat a zdržovat, jenom proto, že to předkládal Senát a nepředkládala to vláda. Ale je tam rozdíl. Potřebovala bych vědět, proč tedy ten rozdíl tam je. On se tam mohl dát i v té sněmovně, kdyby na tom byla politická dohoda. Tady se totiž říká, že to bude hradit v případě, když se ten dům musí zbořit nebo poškozuje dům a nezjedná se náprava, tak že to bude hradit skutečně dneska ten, komu ta síť patří. Ale je tady napsané, že jenom v zastavěném území obce.

Ptám se, když budete mít chalupu mimo zastavěné území obce, když tam máte ten sloup, který vám to tam nějakým způsobem poškozuje, nebo tu chalupu chcete zbořit, ten sloup se musí také zbořit, tak vy jste v jiném právu? Ptám se pana ministra, proč je to, tahle změna v mém původním návrhu nebyla, jenom v zastavěném území obce. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní místopředsedkyně, a dalším přihlášeným je pan senátor Čunek. Prosím, pane kolego.

Senátor Jiří Čunek:  Vážený pane místopředsedo, pane vicepremiére, kolegyně, kolegové. Zaprvé bych rád požádal, abychom si před hlasováním udělali velmi krátkou přestávku, protože to, co v tuto chvíli nastalo, je celkem zajímavý posun, protože jestliže výbory doporučí, nevěděly to, co bylo obsahem pozměňovacího návrhu, který tady pan kolega předkládá, tak si myslím, že bychom se chviličku měli nad tím zastavit.

Druhá věc je, že očekávám, jak na tyto pozměňovací návrhy bude reagovat pan ministr. Zároveň mám dotaz v tomto případě, protože pana vicepremiéra mohu oslovit přímo, jestli se s těmi pozměňovacími návrhy seznámil dříve, jestli je měl dříve, tak jestli je na ně ministerstvo připraveno.

My všichni totiž vidíme, že ty největší problémy, myslím ekonomické problémy, a největší fauly, které dělají šmejdi různých profesí, ať už v hráčském průmyslu, potom to byla, tuším, změna motorové nafty za topnou naftu, to byly další miliardy... Pak tady budeme mít zákon, který přijde na řadu za chvíli, to znamená tzv. POZE. Tam budeme řešit, byť ten zákon neřeší jenom soláry, budeme hlavně řešit soláry, to, co se stalo. Teď máme tento zákon. Já určitě, myslím, že drtivá většina z nás, když jsme ten návrh neměli, jsme trochu nepřipraveni a pak se dostáváme do situace, která je velmi nekomfortní, řeknu to velmi eufemisticky, kdy musím věřit tomu, že buď to panu poslanci Nacherovi někdo dal do ruky, on to nevěděl, nebo to věděl a tak dále, to by stálo samo o sobě za rozbor, proč tyto pozměňovací návrhy, které potom destruují celý systém, a vlastně jak tento návrh byl představen, tak oni destruují celý návrh zákona o šmejdech... Protože jeden ze zpravodajů tady řekl, že je dobře, že ten zákon tady je, protože to končí, pan ministr to řekl také, že končí ta doba šmejdů. Ona jenom pokračuje. Ona tedy nenastává, ale ona bude podle návrhu pana předsedy Vystrčila tím, co se stalo v Poslanecké sněmovně, tak bude pokračovat.

To by stálo samo o sobě za úvahu. Možná by to stálo samo o sobě za to, aby náš podvýbor, nebo výbor, tedy myslím pro energetiku, nebo hospodářský výbor, aby udělal v této místnosti, protože to je ta největší, kde děláme takovéto konference, zasedání, protože ty stovky miliard, o které český stát přišel, tedy i my všichni ostatní, které musíme zaplatit, tak jsme přišli jenom proto, že některý zákon je tak špatný či obsahuje v sobě takové věci nebo takové díry, že umožňuje takovéto chování.

Jsem přesvědčen, že drtivá většina obyvatel ani nechápe, je to zcela pochopitelné, že když tady máme ČEZ, kdy výroba elektrické energie je z drtivé části v rukou státu, pak tady máme Energetický regulační úřad, který reguluje ceny elektrické energie, plynu a všeho, proč když jeden to vyrábí, pak to někdo přenáší, proč tady má být tisíc a jeden prodejce elektrické energie? To bych řekl, že celkem drtivá většina lidí vůbec nechápe. Když ta cena z té výroby je nějaká, proč se má nějakým způsobem měnit.

Ano, já to samozřejmě spolu s vámi asi tuším a znám, to jsou ty všechny množstevní rabaty atd., ale ten základní výrobek stojí nějakou cenu. Proč pro toho konečného spotřebitele to může být takový vějíř možností, že v tom se asi oni nevyznají. Tento zákon tedy toto neodstraňuje, nechává jakoby ten pseudotrh, protože to není skutečný trh, to je pseudotrh v tomto smyslu, protože ten výrobce se nemění, pak tady nastávají ty věci, které tady byly řečeny.

Pak už v tuto chvíli, teď budu mluvit jenom za sebe, je to věc důvěry, což, jak říkám, je pro nás slovo, které bychom si téměř měli zakázat, protože my tady jsme a pracujeme proto, že ty věci nějakým způsobem promyslíme, racionálně dáme dohromady a pak si řekneme, jestli to, co někdo říká v tom veřejném prostoru, je pravda, nebo není pravda. Jaký vztah to má? Jak se to váže na občana? Jaký dopad to má dostát? Jsem přesvědčen, že v tuto chvíli my asi moc udělat nemůžeme.

Asi bych navrhl úplně něco jiného, ale s ohledem na to, že se blíží volby, a dnešní zasedání je téměř, byť nás nikoho se to netýká, tak by tady téměř měla viset ta svítící tabule s tím, že 8. října budou volby.

Tam končí Poslanecká sněmovna a tam také končí všechny návrhy, které neprojdou a neprojednají se. My pod tímto dojmem jednáme. Je to život, já se tomu nebráním, tak to prostě je, takže by asi bylo nezodpovědné říci: Dobře, toto není prodiskutované, není to vyjasněné, tak to smeťme ze stolu. Poslanecká sněmovna ten zákon pak buď skutečně nepřijme, nebo potvrdí své původní rozhodnutí. Jak cítíme, celé je to špatně. Takže asi, byť to velmi nemám rád, to, co tady bylo řečeno, já jsem se pozorně to snažil i přečíst a dohledávat křížově, jestli to sedí... Samozřejmě jsem to nestihl, nevím, kdo z vás to stihl... Jsme v takové situaci, že musíme věřit, že ti, co připravovali spolu s panem senátorem Vystrčilem tento pozměňovací návrh, to udělali dobře, že tam neudělali ne záměrnou, ale nezáměrnou nějakou legislativní chybu, pro kterou to bude zase jinde napadáno a tak dále. Ale ten základní vzkaz je pro mě skutečně dramatický, asi ne fatální, ale dramatický, protože jestliže je pravdou, že zákon, který měl odstranit šmejdy, je nechává být a oni budou podnikat jen tím, že si udělají další dcery a ty nebudou muset mít licence, může se to obejít, pak bych rád asi slyšel od pana ministra jeho stanovisko. Věřím, že ho uslyšíme. A pak by bylo dobře, kdybychom si dali před hlasováním pět minut na to, abychom se v klubech a společně poradili, jak postupovat a hlasovat dál. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Eviduji vaši žádost o přestávku před hlasováním. Nyní prosím pana senátora Nytru.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, ty problémy jsou v podstatě dva. Navážu na pana senátora Čunka.

V rámci pozměňovacího návrhu máme konkrétní případy, takže nemám důvod pochybovat o tom, jestli je pozměňovací návrh správně nebo ne. On je problém v těch 30 dnech. Myslím si, že se nenajde mezi přítomnými senátorkami a senátory jeden nebo jedna, která by nechtěla podpořit nebo prosadit těch 60 dnů na projednávání, ale to je prostě problém. V rámci těch 30 dnů, než zákon dorazí, než se nastuduje, než se zpracuje pozměňovací návrh, pak může dojít i k tomu... Mimochodem těch pozměňovacích návrhů jsme dostali na stůl dnes už dost, hodně, byť třeba nejsou tak obsáhlé.

Druhý problém, který vidím, je, to je můj osobní názor, v nefunkčnosti nebo v nedostatečné funkčnosti ERÚ. Nevím, jestli je to částečným personálním propojením, kdy jeden člověk je nejdřív na ERÚ, potom na ministerstvu průmyslu a obchodu a naopak. Nemám podrobné informace, jak tlačí MPO na fungování ERÚ. Ale to všechno, budeme se o tom určitě bavit i u toho dalšího senátního tisku, bychom si mohli odpustit, kdyby ERÚ fungoval tak, jak má. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Prozatím posledním přihlášeným je pan senátor Fischer. Prosím, pane předsedo.

Senátor Pavel Fischer:  Pane předsedající, vážený pane vicepremiére, dámy a pánové, milí kolegové, poslouchal jsem vystoupení Miloše Vystrčila a chci ho, vaším prostřednictvím, pane předsedající, velmi ocenit, protože nám v koncentrované podobě dokázal vykreslit zemi, která se hlásí k pravidlům právního státu, volného trhu, ale kde nefunguje regulátor, kde jako kdyby nad dodržováním pravidel nikdo nebyl.

Je to země, která se jmenuje ČR, my jsme ti, kteří se mají vyslovit ke změnám zákonů. Když si představíme, jak dlouho trvá novela takového složitého zákona, jako máme dnes na stole, novela energetického zákona, tak si musíme položit otázku teď i z hlediska procedury, jak dál. Já bych nerad, abychom ukončili rozpravu a potom teprve vystoupil pan vicepremiér, proto jsem chtěl pana vicepremiéra pozvat, ať se zapojí do hledání odpovědí na ty nesmírně vážné otázky, které tady padly. Pokud by se totiž k tomu nechtěl vyjádřit nebo je bagatelizoval nebo by přikryl dysfunkci rozhodčího na empiru, který má hlídat pravidla hry a kterým je regulátor trhu s energetikou u nás, tak by byl součástí křivě nakreslených čar hřiště, na kterém mají platit pravidla pro každého. Pro spotřebitele, pro zákazníka, pro občany, pro právnické osoby, pro obce. A všechny další parametry, které tady dneska padly.

Já jsem chtěl ocenit tuto rozpravu, a protože jsem se díval do kalendáře, máme čas do 25. 8., kdy k tomuto zákonu můžeme říci svoje. Začal jsem přemýšlet nad tím, z hlediska jednacího řádu máme další nástroje, jak se k tomu postavit. Můžeme odročit. Já ten návrh tady nedám, ale kladl jsem si ho celou dobu, když jsem poslouchal předcházející debatu. Nicméně pak máme jenom několik málo desítek hodin k tomu, abychom se k těmto naprosto zásadním věcem postavili.

Pokud kreslíme křivě čáry, podle kterých se má hrát na trhu se spotřebiteli a se zákazníky s energií, pokud máme slabého rozhodčího, který neumí zapískat, že se tady děje nemravnost, ta obvinění, která tady padla, jsou mimořádně vážná, týkající se ERÚ, pak myslím, že je poctivé pozvat pana vicepremiéra, aby se zapojil do naší debaty a na ty vážné otázky reagoval. Podporuji návrh mého předřečníka na pauzu, to je jedině správně. Možná že pět minut nám nebude stačit, navrhuji klidně delší. Zároveň podporuji to, co tady zaznělo z úst Miloše Vystrčila, jeho pozměňovací návrhy. Ale situace je dle mého soudu natolik vážná, že nám pět minut nebude stačit, navrhuji klidně 10. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Do rozpravy se nikdo další nehlásí. Pan ministr. Prosím, pane vicepremiére, obecná rozprava tedy pokračuje.

Ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček:  Mockrát děkuji za všechny připomínky. Vezmu to postupně, abych na nikoho nezapomněl. K pozměňovacím návrhům, nejdříve k těm vysloveně technickým, tzn. změna názvu v souvislosti s pozměňovacím návrhem a tak dále. Týkalo se to dvou návrhů. Za MPO s tím vyjádříme nesouhlas, a to principiálně proto, že toto není třeba řešit přes pozměňovací návrh, to je názor senátní legislativy. Tyto technické v uvozovkách nedostatky, pokud to tak můžeme nazvat, nemají žádný vliv na aplikaci zákona. Ale to jsou ty technické věci, věřím, že na těch se dá bez problémů shodnout.

Pak se jedná o dvě závažnější věci. První jsou propanbutanové láhve. Ještě víc než 20 let se o tom diskutuje. Je obrovský lobbing malých plniček, určitě sledujeme, který je... To vysvětlení, myslím, že není nelogické, jak tam dáváme, jinými slovy chceme zachovat současný stav. Podle našeho názoru to i v minulosti bylo zachováno přes ten obrovský lobbistický tlak v zásadě správně. Jde o vlastníka propanbutanové láhve, který je odpovědný za její bezpečnost.

Ten by podle našeho názoru neměl v žádném případě ztratit kontrolu, pokud by ji v tuto chvíli mohl plnit kdokoli. Víte, že propanbutanové láhve se neprodávají, ty se pronajímají. Pokud jim to vezmeme, oni to budou prodávat, ta cena logicky půjde nahoru. Tzn. nebude to jen záloha, kterou tam vloží za lahev, ale bude to tak, že ji bude kupovat. Tzn. podstata je hlavně v tom, aby ten, kdo je vlastníkem, zodpovídal za to, jak se bude s plněním nakládat, jinak je tam skutečně riziko poškození zdraví, majetku a tak dále. Myslím, že to je pochopitelné, vysvětlovali jsme to mnohokrát a přiznám se, že mi není úplně jasný ten důvod. Šli bychom prostě podle mého názoru do rizika. Ale rozumím té diskusi.

Čemu nerozumím, je to poslední. Myslím tím od pana předsedy Vystrčila. Nemůžu si odpustit jednu věc, pane předsedo. Vy mě velmi často, musím říci, i objektivně někdy a správně trošku peskujete, když vám sem dáváme věci na poslední chvíli. Mnohokrát jste mi řekl, že jsme na to měli dostatek času. Mnohokrát jste mi, a správně řekl: Kdybyste mi to dali dopředu, mohli jsme nad tím diskutovat. To, co se provedlo teď, považuji za velmi nefér. Ne vůči mně, já se s tím vyrovnám, ale vůči odborné veřejnosti, která tady 2,5 roku na tom pracovala, na všech platformách. Spotřebitelské organizace, zástupci opozice, zástupci koalice, všichni na tom pracovali. Po 2,5 letech se dal dohromady tento zákon. Samozřejmě že je možné to dneska narychlo změnit, ale to, co jste všechno přečetl, a to, co jste řekl, to nejsou nové věci. Všechny tyto věci se projednávaly. Proč tam tedy nebyli vaši lidé? Proč tam nebyli odborníci? Proč ti lidé, kteří vám k tomu dnes dávají na poslední chvíli připomínky, dostáváte nás tady do situace, kdy máme komentovat něco, kdy jsme neměli možnost se s tím seznámit, teď se to tady přečte v poměrně velkém formátu, v rychlosti tady teď dáváme dohromady odpovědi... Včera jste to, prosím, řešil s ERÚ. Mám informaci, že to bylo několikahodinové. Já jsem to dostal někdy večer, ráno jsem se s tím ještě v rychlosti seznámil. To je to, co mi na tom vadí, protože celá řada těch věcí z mého pohledu je pouze nedorozuměním, dají se ty věci vysvětlit. Ale opravdu mi není jasné, proč v době, kdy víme, že to potřebujeme schválit, jdeme do rizika, protože nevíme, jak to v té sněmovně nakonec dopadne, i časově, je před volbami a tak dále, kdy důležitou věc, o kterou nám všem jde, a to je zlikvidovat nebo zásadním způsobem omezit energošmejdy, proč ji řešíme až touto formou. Rádi bychom vám všechno, co jste tady řekl, vysvětlili, a rádi bychom vám ukázali to, že tam v celé řadě věcí je skutečně mýlka.

Uvedu jeden příklad, který jste tady bránil, který jste tady ukazoval jako jasnou věc. To je ten obchodník, to je ta právnická, nebo, řekněme, podnikatelská entita. Ten spotřebitel. Vždyť přece všichni víme, že obchodník má licenci na obchod. Ta licence je přísnější než licence na zprostředkování. Proč by měl dělat ještě jednu další licenci na zprostředkování? Tento zákon míří na spotřebitele. I takto je to vymezeno Evropskou komisí. My nemůžeme jít nad rámec tohoto formátu, toho rámce. To je jedna věc.

Vy jste to tady v zásadě i odpověděl. Vy jste třeba říkal, pane předsedo, že, a říkám to s respektem vůči vám, protože víte, že máme dobré vztahy a vážím si vás, tzv. věta o oznámení. Ale ona je skutečně obsažena v občanském zákoníku. To znamená, je automaticky platná a byla by v tomto případě duplicitní. Ale i to je věc, která se dá vysvětlit a kterou si prostě můžeme říct.

Celá řada věcí tady byla nepřesných, které byly, ale já prostě teď nechci chodit od jedné věci k druhé věci, když to tady řešíme, s prominutím, skutečně na poslední chvíli. Celá řada věcí, které tam jsou, jsou napsány ve smlouvě a tak dále. Takže teď tady pranýřovat ERÚ... Nechápu. Přiznám se, že to nechápu. ERÚ je nezávislý úřad. Když jsem nastoupil do úřadu, to byl úřad, který byl prolobbován zleva, zprava. Vyměnili jsme celé vedení ERÚ, jsou tam úředníci, jsou tam profesionálové, jsou tam lidé, kteří dnes a denně odolávají tvrdému lobbingu. Tak, prosím, nedělejme z nich ty, kteří tady dnes zametají cestičku nějakým nekalým praktikám. Oni jim brání. Brání jim dobře. I s nimi je to všechno prodiskutováno. Ale chápal bych tuto diskusi, chápal bych, kdyby byla v průběhu třeba několika posledních týdnů. Opravdu mi není jasné, proč to nejde, když je to v takovémto detailu, proč to nejde na oba výbory. Nezlobte se na mě, ale to, že je to na poslední chvíli takto, neprošlo to výbory, prostě není normální věc, protože na poslední chvíli bych pochopil, kdyby tady byla nějaká technická věc, kterou si tady vysvětlíme, ale toto se bez problémů mohlo na výborech projednat a mohly k tomu ty výbory dát své jasné stanovisko. Nechápu, proč je k tomu nedaly.

Je škoda, že na věci, na které jsem se domníval, že je všeobecná shoda, chápal jsem ty propanbutanové láhve, to je dlouhodobá věc, to není asi nečekané, to nechci nijak démonizovat, ale skutečně takhle zásadní věci, které jsou vysvětlitelné, nechápu, proč se řeší bez projednání na výborech. Velmi mne to mrzí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane vicepremiére. S přednostním právem pan předseda Vystrčil. Připraví se senátor Vosecký.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane vicepremiére, já jsem čekal, že budete reagovat trošku jinak. Bohužel jsem se dočkal jen věcí, které nejsou pravda, nebo minimálně zčásti, které jste říkal.

Prosím vás, přehrajte si mé vystoupení, já jsem vůbec o tom, jestli pracuje nebo nepracuje dobře ERÚ, nemluvil. Vůbec... Dobře, mluvil jste ke mně, ale vůbec jsem o tom nemluvil. Nechci to ani nějak řešit. Zdůrazňuji, vůbec jsem o tom nemluvil. Naopak, tu konzultaci, kterou jsem včera měl, oceňuji.

Druhá věc. Proč to řešíme až v tomto okamžiku, je přece jasné, já jsem to tady vysvětloval. To je proto, že vládní návrh, který šel do Poslanecké sněmovny, byl na poslední chvíli naprosto zásadním způsobem změněn pozměňovacími návrhy mj. i pana poslance Nachera. O tom prvním jsem mluvil jako první. On vyprázdnil, vytuneloval zprostředkovatele. Jestli mi chcete říct, že mít obchodní licenci je to samé, jako mít zprostředkovatelskou licenci, která zajišťuje, že subjekt je pod kontrolou ERÚ, já tedy nic nevím o tom, že by firmy, které mají obchodní licenci, také byly pod kontrolou ERÚ, že by se musely řídit § 11 článkem k), že by byly v registru zprostředkovatelů, že by podléhaly jeho kontrole a že by měly povinnosti vůči ERÚ. Nevím o tom nic. To je neuvěřitelné! Ta manipulativnost. Pak mě to nebaví.

Já jsem se omluvil, že je to na poslední chvíli, pan senátor mi to tady jasně vysvětlil. My máme 30 dní. Já jsem to musel přečíst, podívat se na to, předpokládám, že mi předsedkyně podvýboru i předseda výboru potvrdí, že jsem oba upozornil, že jsem tam chtěl přijít, ale že to prostě nedávám. Já nechodím s nepřipravenými věcmi někam, když to prostě není. Řekl jsem také, že dnes to dávám k úvaze a neprosazuji to tady za každou cenu. Já jsem jenom řekl, že situace je tak vážná, vzhledem k tomu, co jsem za těch 30 dní zjistil, mimochodem, to normálně nedělám, ale musím, vaše hnutí blokuje 60 dní kromě jiných. Proč nám nedali 60 dní? Sešli bychom se a mluvili jsme o tom. Nemáme je. Měli jste k tomu čtyři roky, nebo osm, abychom dostali 60 dní. Nestalo by se tohle, nestalo, garantuji vám to, bavil bych se s vámi. Nebyl čas. Takže to jsou věci, které prostě nejsou pravda. Vy jste nepředložil do Poslanecké sněmovny ten samý návrh, který sem přišel. Došlo prostě k vytunelování zprostředkovatele. Došlo k dalším změnám, já je všechny nebudu říkat.

Poslední věc, není pravda, že došlo k vypořádání věcí. Existují, doporučuji to, videa Ondřeje Doležala, kde dlouhodobě popisuje všechny tyto problémy, včetně ukázek toho, kde se staly. Jestli vaši lidé je neznají, neznají tu argumentaci a neznají ty problémy, které jsou tam popsané, které já jsem jenom shrnul, je něco špatně.

A vy, prosím pěkně, vezměte ty věty jednu po druhé a říkejte, co je špatně. Neříkejte, že to není fér. To není fér, říkat, že to není fér, a neříct proč.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedo. Opět s přednostním právem pan předseda Nytra.

Senátor Zdeněk Nytra:  Vážený pane místopředsedo, vážený pane místopředsedo vlády, omlouvám se předtím za to oslovení „pane ministře“. On to pan předseda Senátu řekl, já to zopakuji. My jsme se nemohli nikdo zúčastnit žádné diskuse. Najděte si datum, kdy sněmovna projednávala ve 3. čtení tento zákon a kdy tento pozměňovací návrh, ten nejdůležitější, pana poslance Nachera, byl přijat. Senát neumí reagovat dopředu. Ano, někdy je přizván, naprosto v minimálních případech. Když je přizván, stejně na jeho názor potom není brán zřetel, ale budiž, to je právo vládnoucí koalice. Toto je opravdu reakcí na pozměňovací návrhy. Poslanecká sněmovna má úplně jiné podmínky. Má spoustu měsíců na 2. čtení, může to dokonce vrátit zpátky ze 3. čtení do 2. čtení, když s tím není spokojena. Tuto možnost Senát nemá. Má na to 30 kalendářních dnů. Tečka. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Nyní prosím pana kolegu Voseckého. Připraví se pan senátor Vilímec.

Senátor Jiří Vosecký:  Děkuji za slovo. Dobrý den, pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, já bych se vrátil znovu k těm propanbutanovým láhvím. Základní problém je jiný. Kdo je vlastníkem těch propanbutanových láhví? Pokud vím, před rokem 90 bylo 4,8 milionu láhví v oběhu. Tu lahev si každý občan v ČR koupil. Takže, řekněme si, tyto láhve patří lidem. 4,8 milionu! Ti je vlastní, nevlastní je žádná firma, to si, prosím vás, uvědomme. Tady to je krádež za bílého dne, kde se na benzínky, kde se vydávají ty láhve, sbírají oranžová, žlutá, zelená... Velké koncerny mají vždy uzavřenou smlouvu o dodávce s jedním dodavatelem, ten si prázdné láhve odveze, udělá na ně tlakové zkoušky, které musí dělat všichni. Po těch tlakových zkouškách je nastříká červeně, oranžově, bíle, to je úplně jedno, v tu chvíli jsou jeho, neboli je ukradl všechny, ale krade propanbutanové láhve, které patří všem lidem. Takže mi vysvětlete, kdo je vlastně vlastní. Když, tak kam zmizely ty peníze, ty zálohy za ty flašky a kdo je má?

Děkuji za odpověď.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. S přednostním právem pan senátor Nytra. Ano, uplatní svou výsadu. Prosím.

Senátor Zdeněk Nytra:  Abychom zabránili nebo vyvrátili některé argumenty, a po dohodě s panem předsedou VHZD, navrhuji, abychom si vzali 3/4 hodiny přestávku a svolali mimořádně tento výbor, který by pozměňovací návrh pana senátora Vystrčila projednal. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Můžeme to učinit po uzavření rozpravy, pane předsedo? Dobře. Čili nyní prosím pana senátora Vilímce.

Senátor Vladislav Vilímec:  Vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, dámy a pánové, nechci teď debatovat o tom, zvláště v energetických zákonech, jestli je nebo není na místě na poslední chvíli podávat nějaké pozměňovací návrhy. Mohli bychom o tom hodně vést a určitě o tom budeme hodně vést debatu u dalšího zákona o podporovaných zdrojích energie, kdy MPO na poslední chvíli přineslo úplně celou transpoziční novelu. Takže nevyčítejme si teď, kdo dává na poslední chvíli, nebo nedává. Pan předseda Vystrčil jednoznačně zargumentoval důvody, které ho vedou k podání pozměňovacích návrhů. Ten pozměňovací návrh mám u sebe, je přehledný, je i s vyznačením změn. Myslím, že jsme schopni, určitě i pan ministr, předpokládám, že i jako členové hospodářského výboru jsme schopni tento návrh posoudit, protože ano, souhlasím s tím, že by bylo vhodné, kdyby hospodářský výbor ještě ten návrh jednou posoudil. Proto využívám této příležitosti, a až bude přestávka po diskusi, svolávám hospodářský výbor do Valdštejnovy pracovny, kde bychom hlasovali o případné revokaci usnesení a posoudili návrh, který máme k dispozici. Musím říci, že ta argumentace i ten návrh stojí za to, aby je hospodářský výbor bez nějakých emocí posoudil. Já se budu těšit v daném případě, že poprvé za celé volební období navštíví hospodářský výbor pan ministr Havlíček. Je to obrovská příležitost pro pana ministra, poprvé navštívit za celou dobu hospodářský výbor. Tímto svolávám hospodářský výbor, poté, až bude přestávka... Do pěti minut po přestávce. Do Valdštejnovy pracovny. Podíváme se na ty pozměňovací návrhy.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedo. Rozuměl jsem vašemu návrhu. Jenom chci upozornit, že je to v souladu s jednacím řádem. Je možné vyžádat si stanovisko výboru, v případě předložení pozměňovacích návrhů v průběhu rozpravy. Pane senátore, prosím.

Senátor Zdeněk Nytra:  Omlouvám se, že už potřetí nebo počtvrté, ale po konzultaci s naší legislativou bych si dovolil modifikovat návrh. Nebrali bychom si teď pauzu, ale po ukončení diskuse bychom přerušili projednávání tohoto bodu. V polední pauze je vytvořen prostor pro to, aby se sešel hospodářský výbor, a po polední pauze bychom pokračovali, dokončili projednávání tohoto bodu a až následně bychom projednávali lex Vrbětice, který je pevně zařazen jako první bod po obědové pauze. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ano, přerušili bychom projednávání tohoto bodu, dokončili po obědě a pak by následovaly Vrbětice. Rozuměl jsem vám, pane předsedo, správně? Asi ano. S přednostním právem paní senátorka Seitlová... Nebudeme tedy vyhlašovat přestávku, protože ta vznikne přirozeně tím, že bude svolán výbor a budeme čekat na jeho závěry. Prosím, paní místopředsedkyně.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Vážený pane předsedající, jenom navrhuji, abychom neukončovali podrobnou rozpravu, protože na výboru se objeví další informace, které by měly zaznít, měla by být možnost ještě pokračovat v obecné rozpravě. Takže mám tuto prosbu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ano, rozumím tomuto racionálnímu návrhu. Jenom dokončíme vystoupení přihlášených senátorů a pak vyhlásím přestávku na schůzi výboru. Prosím, paní kolegyně? Přerušíme, dobře...

Senátorka Miroslava Němcová:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já jen ve stručnosti, dámy a pánové, chci říci svou výhradu vůči tomu, jakou formou se vymezil proti návrhům a proti postupu předsedy Senátu místopředseda vlády.

Já bych očekávala, že by pan ministr měl poděkovat, protože každý zákon, může se stát, že při každém dalším a dalším čtení bude nalezeno něco, co ho může vylepšit. Toto může být. Na jedné straně střet názorů, kdy pan ministr bude obhajovat svoji verzi a pan předseda Senátu bude trvat na tom, že spolu s experty a s právníky je přesvědčen o tom, že jeho verze je lepší. Ale tato forma názoru se tady neobjevila. Vím, že pan předseda Senátu nepotřebuje nějakého zastánce, abychom tady defilovali jeden za druhým a říkali, že stojíme za ním. Ale mě přesto tato forma zaráží. A tím spíš mě utvrzuje, že za tím něco je. Protože kdyby pan ministr řekl: Fajn, přišli jste na něco, je to sice z mého pohledu třeba pozdě, ale mám velký zájem na tom, aby to byl kvalitní zákon, který by skutečně zarazil konání těchto energošmejdů... Když už se vžil tento názor, tak byste prostě takhle vystoupil a takhle byste to, pane místopředsedo vlády, řekl. Ale vaše výpady proti tomu, že jste to dostal pozdě a že kdo ví, kdy jsme se k tomu mohli vyjádřit, jsou úplně mimo mísu. Vždyť vy v Poslanecké sněmovně jste měli dostatečnou lhůtu k tomu, abyste si všechny aspekty toho zákona prošli.

Jestliže tam byly potom předloženy pozměňovací návrhy, tedy pana poslance Nachera, které tady komentoval předseda Senátu, vy dáváte při finálním hlasování ve 3. čtením v Poslanecké sněmovně k nim stanovisko. Já jsem se v rychlosti teď podívala na to hlasování v Poslanecké sněmovně 16. července, tisk 799 sněmovní, 3. čtení. U všech, až na dva, což byly takové marginální návrhy, jste dal neutrální stanovisko. U jednoho, u návrhu pana poslance Jurečky, jste dal záporné, ale u všech těch vážných jste dal souhlasné. Na co máte celý aparát? Jak to, že ve chvíli, kdy jsou předloženy takové zásadní, včetně komplexního pozměňovacího návrhu, to neposoudíte a neobrátíte vzhůru nohama každé slovo a každý návrh nepodrobíte tomuto testu a potom přijdete do Senátu a tady něco vykřikujete o tom, že jsme něco zanedbali? To mně přijde opravdu potvrzení toho, že je to zlobbovaný návrh, že je to nefér návrh, že to není návrh, který má posloužit veřejnosti, občanům, firmám, obcím atd., ale že má posloužit někomu úplně jinému a že vy za tím stojíte.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko. Další přihlášený... Pardon, pan ministr žádá, má přednostní právo. Prosím.

Ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček:  Děkuji mockrát. Pokusím se to dostat ze zbytečných emocí zpátky.

I když se přiznám, že je naprosto neuvěřitelné slyšet to, že stojíme za tím, že snad prostě je něco prolobbováno. Nikdo neudělal víc pro to, aby se zavedl a připravil zákon proti energošmejdům. Opakuji, dva a půl roku se na tom pracovalo.

Není pravdou to, že by pozměňovací návrh pana poslance Nachera byl předložen na poslední chvíli. Prosím, nastudujme si to, podívejme se na to. Před rokem byl tento pozměňovací návrh předložen. Stal se dokonce základem potom pro jednání Poslanecké sněmovny. Co to jenom dokresluje? Teď bych mohl pokračovat další a další drobnosti, které zde jsou, které se teď tady chrlí a jsou pochopitelně nepřipravené, protože se to mělo férově projednávat na těch výborech, tím spíše, když se jde do takového detailu, tím spíše, když jich je takovéto množství, tím spíše, když se říká, o tom víme delší dobu. Když o tom víme delší dobu, a ti, kteří třeba tvořili tuto argumentaci, a nepodsouvám jim, že myslí třeba něco nějak zle a že jsou zlobbováni, i když bych to taky mohl krásně využít na druhou stranu, ale věřím, že ne. Proč se to tedy nedalo o něco dříve? Proč se to minulý týden nedalo na ty výbory? Proč se svolávají dneska narychlo výbory na to, aby se tam diskutovala takhle závažná tématika? To je to, co mně na tom vadí. Vím, že na to je právo, ale při takhle důležitém zákonu to řešit horkou jehlou v rámci posledních několika hodin prostě, a opakuji to, mně nepřipadá fér. Mohl bych jít zase na to, že tady zase padlo to, zprostředkovatelé a zprostředkovatelská licence, nebo že je v registru licencí. Zase to je trošku chybně řečeno, ale toto se mohlo krásně prodiskutovat na těch výborech. Takže, nezlobte se na mě, vnímám to tak, že to je čistě jenom politická záležitost. Je to prostě útok na dobrou práci všech těch, kteří 2,5 roku tvořili. Poslanecká sněmovna to odsouhlasila bez jakýchkoli problémů, dlouze se nad tím diskutovalo, vynegociovala se spousta věcí, každý měl možnost si k tomu cokoli říct. Tady jsme na to měli relativně, neříkám, dostatek času, to uznávám, že taky to nebylo příliš dlouho, ale v každém případě, v každém případě byl čas na to prohnat to oběma výbory. To je to, co mě na tom mrzí. To je to, co mě svádí k domněnce, že to vůbec není otázka toho, že chceme změnit zákon vůči energošmejdům, ale to, že to je prostě politické vyřizování účtů. Nezlobte se, ale je to můj pocit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane ministře. Ještě než pozvu pana kolegu Wagenknechta k mikrofonu, je mou povinností sdělit, že z dnešního jednání se omlouvá pan senátor David Smoljak. Tolik pro záznam. Nyní prosím, pane senátore, vaše vystoupení.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji, pane místopředsedo. Rozhodně tady začínáme být trošku emotivní, ale myslím, že to bude ještě možná odpoledne taky zábavné. Já jenom bych chtěl k tomuto tématu dvě věci, budu velice stručný.

Děkuji panu předsedovi také za to, co tady nám předložil. Já ten detail, rád se půjdu podívat na hospodářský výbor, nicméně jako zpravodaj v podvýboru, který tady nevystupuje, bych rád doplnil, že za mě, pokud tedy tam ty věci opravdu budou nějakou formou vydiskutovány a jsou pravdivé, tak že bych i přehodnotil svůj původní návrh, to znamená, že bych to podpořil. Ale také bych doplnil, že bych podpořil tady návrh pana kolegy, který předkládal věci ohledně těch propanbutanových láhví. Za mě zkrátka i toto, já jsem se tím zabýval v minulosti nějakou dobu a tady možná hodím nějakou repliku. Já si spíš myslím, že to aktuální znění zákona je lobby, ale pro někoho jiného, pro ty velké plniče láhví. Takže jenom aby tady padlo i to, že já jsem tento pozměňovací návrh nepodporoval na podvýboru, protože jsme říkali, že tento zákon je velice důležitý. Já bych byl rád, aby prošel v tomto volebním období. Z toho důvodu jsem právě nenavrhoval nějaké změny, takže pokud by tady potom byla podrobná rozprava, tak bych podpořil i tento druhý návrh, který si myslím, že je velice důležitý také. Za mě opravdu to, co je v něm obsažené, napravuje to, co se tady dlouhou dobu děje, vytlačování těch malých, kteří jsou na trhu, velkými, kteří mají velkou podporu. A de facto je to také velké lobby. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Nyní prosím pana předsedu Vystrčila.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane vicepremiére, jenom tři věci.

První je faktická. Když se bavíme o zprostředkovatelské licenci, zase jenom fakticky, my se nebavíme o tom, že by zprostředkovatelskou licenci měli mít dodavatelé, to je nesmysl. Dodavatel samozřejmě nepotřebuje, ten dodává. Ale firmy, které dodavatel vlastní, ty by zprostředkovatelskou licenci měly mít, kteří to zprostředkovávají. Tak abychom si to vyjasnili. Čili já jsem nehovořil o tom, že dodavatel má mít zprostředkovatelskou licenci, jako ten dodavatel, ale firmu, kterou on si zřídil, kterou vlastní atd., která potom to zprostředkování provádí. Tam není ten důvod, aby ji neměla. Takhle to bohužel dneska, podle toho návrhu, který my jsme dostali, je. To je první věc.

Druhá věc, kterou k tomu chci říci, je, že není žádná pravda, že tyto výhrady nebyly sděleny. Byly sděleny všem předsedům poslaneckých klubů. Sděloval je Ondřej Doležal dopisem. S tím, že oni na to nereagovali. Já jsem na to reagoval a rok se s ním o tom bavím. To je celé. A s dalšími lidmi. Ti ostatní rok nereagovali. Já to říkám, nereagoval žádný z nich, ale tím pádem nereagoval i ten, který je od vás... To je druhá věc. Takže neříkejte, že se o tom neví, že to jsou věci, které teď víte, že je to nefér, že teď se to otevírá. Všechny tyto výhrady, samozřejmě v jiné podobě než v té, ve které jsem to připravoval já, existují, rok se o nich mluví. Diskutují se v médiích. Samozřejmě z nějakých důvodů, já tady nechci nikoho malovat... Nemají tolik světla, nejsou tak nasvíceny, jak někdy používá pan senátor Fischer, jako některé jiné věci. Ale prostě ví se o nich a mluví se o nich. Všechny ty věci, které já jsem pojmenoval, byly několikrát v posledních měsících znovu některými lidmi označeny jako nesprávné, jako problematické. Ta reakce na to nebyla, respektive v tom zákoně na to reagováno nebylo adekvátně.

Třetí věc, věřte mi, to se dá dohledat, fakt to není politické vyřizování účtů, protože je to normální práce, kterou my máme dělat. Nemáme na ni moc času. Proč na ni máme málo času, tady bylo vysvětleno. Přesto ale je naší povinností, že pokud si myslíme, že něco není dobře, tak to tady říct. Že to způsobí takové emoce, i mě překvapilo. Já jsem si myslel, že se mi tentokrát podařilo na úvod přednést projev docela smířlivý, ale asi ne. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedo. Ještě, pane...? Ano, prosím, pan kolega Goláň. Už jsem se nadechoval, že vysvětlím situaci, ve které se nacházíme. Mezitím to zapomenu. Prosím, pane Goláni.

Senátor Tomáš Goláň:  Velmi stručně, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Teď to tady řekl pan kolega Vystrčil. Jsou tady emoce, ale pan ministr neřekl, jestli to, co říká pan předseda Vystrčil, je pravda či není pravda. Zatím jsem slyšel jenom to, jestli to bylo brzy, pozdě, proč pozdě, proč až teď takovouto věc řešíme. Chtěl bych ke každému bodu, kdyby se potom vyjádřil, zda je to pravda a jakým způsobem se to dá řešit, když tedy my nemáme pravdu a děláme takové věci na poslední chvíli. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Myslím, že k tomu bude výborná příležitost při projednávání těchto návrhů na hospodářském výboru. Čili já bych pro tuto chvíli, sice nemůžu říct, ukončil debatu, ale musím dát hlasovat, protože, jak jsme si upřesnili v jednacím řádu, toto přerušení pro účel svolání výboru je možné, ale musí ho odsouhlasit Senát. Svolám kolegy.

Podle § 109 budeme hlasovat o přerušení projednávání tohoto bodu. Účelem přerušení je projednání pozměňovacích návrhů, které byly předloženy v hospodářském výboru. V sále je přítomno 68 senátorek a senátorů, kvórum 38, spouštím hlasování. Kdo je pro, abychom tento procedurální návrh přijali, zvedněte, prosím, ruku, stiskněte tlačítko ANO. Paní senátorka Žáková se nám hlásí? Ne. Jo, spletla tlačítko... Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Při kvóru 36 pro 69, proti nikdo, návrh byl schválen. Nyní mohu konstatovat, že přerušuji tento bod.

Ještě jenom upřesním, prosím pana předsedu hospodářského výboru, aby na mě kýval, mezitím jsme si vyjasnili, že hospodářský výbor by se sešel v polední pauze. Čili ne teď, ale o polední přestávce, do které nám ještě zbývá 1 hodina a 9 minut. Takže to s dovolením, pane předsedo, přednáším jako pozvání členů výboru, aby se dostavili do Valdštejnovy pracovny k projednání těchto návrhů. Předpokládám, že pan ministr se připojí a pak vyjádří své odpovědi k vzneseným otázkám na poslední chvíli.

Tento bod odkládáme a můžeme přistoupit k dalšímu. A to je... Prosím, ano, pane kolego? Předseda klubu se hlásí o slovo.

Senátor Petr Holeček:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Já se domnívám, že bychom tedy měli hlasovat ještě o tom, kdy budeme ten bod, který jsme přerušili, kdy ho budeme doprojednávat. Protože podle hlasování ráno jsme pevně zařadili bod Vrbětice jako první odpolední bod programu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ano. Zatím tady zaznělo, že bychom po polední přestávce dokončili projednávání tohoto bodu a Vrbětice by byly hned vzápětí. Mám zde přihlášku od pana předsedy, nevím, jestli chce přednést jiný návrh?

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, pokud budu říkat to samé, co jste říkal, tak se omlouvám, protože na mě tam mluvila legislativa. Navrhuji, aby to bylo korektní, abychom, pokud to bude projednáno ve výboru a nebudeme muset to změnit hlasováním, tento bod projednávali, až projednáme ten bod Vrbětice. Protože tady jsou přítomni starostové... Takže bude přestávka, potom bude bod Vrbětice a pak bychom, pokud bude připraven výbor pro hospodářství s usnesením, pokračovali v projednávání tohoto bodu. Navrhuji, abychom o tomto hlasovali.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Rozumím. To je jiný návrh, ale já se táži, jestli musíme jednat o změně pořadu? Prosím? Jestli o tom máme hlasovat? (Legislativa: Jedním hlasováním. Bude to, že to zařazujete, tím pádem to bude změna i pořadu.)

Ale my jsme nehlasovali, začínáme další bod. Takže musíme odhlasovat, že dokončení tohoto bodu provedeme po pevně zařazeném bodu Vrbětice. Rozumíme si? Takže po přestávce dokončíme Vrbětice a pak dokončíme projednávání tohoto bodu. Musíme to odhlasovat. Takže nebudu spouštět... Tady někdo má mikrofon? Nebudu spouštět hlasování, promiňte, znělku, ale rovnou hlasování. Kdo je tedy pro, aby dokončení tohoto bodu bylo zařazeno po pevně zařazeném bodu po polední přestávce Vrbětice? Rozumíme si, doufám, všichni. Je to senátní tisk č. 141. Takže, kdo byl a kdo byl proti, jistě učinil, co má.

Při kvóru 36 pro 65, návrh byl přijat. Tyto procedurální věci máme vyjasněny.

Můžeme tedy zahájit projednávání dalšího návrhu zákona, kterým je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 137

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 137. Poprosím o klid v přísálí. Pokračujeme v jednání Senátu. Poprosím pana ministra, aby nám představil tento návrh zákona. Kolegové, prosím opravdu o klid. Prosím, pane ministře...

Kolegové, opravdu vás žádám, abyste vytvořili podmínky pro důstojné jednání. Snad už to půjde. Pane ministře, prosím.

Ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Další klíčový zákon je zákon o podpoře obnovitelných zdrojů, který musí proběhnout v rámci modernizace a dekarbonizace energetiky. Je to jeden z nejvíce skloňovaných zákonů posledních let a navazuje bohužel na tu situaci, kterou se pokoušíme napravit, kdy selhala sněmovna v letech 2009-2010, zejména tedy v tom 10. roce a umožnila se podpora, která nás bude stát téměř 600 miliard korun, opakuji, 600 miliard korun, pro fotovoltaiky, které vyrobí 2,6 % elektrické energie.

Ten zákon nicméně není zdaleka jenom o té fotovoltaice, byť je pravda, že to se skloňuje s tím asi nejvíce. Je důležitý pro dekarbonizaci českého teplárenství, pro dekarbonizaci dopravy a je zcela zásadní pro to, abychom byli schopni naplnit klimatické cíle.

V tuto chvíli by to mělo být z mého pohledu méně o tom ukazovat na viníky, myslím, že všichni je známe a víme, ale je třeba udělat tlustou čáru za tím, co nastalo, a podpořit dále obnovitelné zdroje, které považujeme za zcela zásadní pro to, abychom energetický mix udrželi. Mnohokrát jsme zde i na této půdě řešili to, že směřujeme nejdříve k nízkoemisním, později k bezemisním zdrojům, je to správná cesta. Mimo jádra není možné postupovat jinak, než že podpoříme rovněž obnovitelné zdroje. Ale obnovitelné zdroje musíme podporovat s rozvahou, musíme je podporovat zejména na investiční úrovni, některé z nich pochopitelně i na té provozní úrovni. Musíme je podporovat tak, abychom ty stamiliardy korun, které tam dále budeme dávat, skutečně překlopili do toho, co potřebujeme, a to do podílu na výrobě elektrické energie.

Velmi si vážím toho, že se na jednání podvýboru a výboru skutečně deklarovala snaha upravit tuto novelu zákona pozměňovacími návrhy, aby byla průchozí v Poslanecké sněmovně. Je pravda, že to je rovněž i o vysoké politice. Je třeba objektivně říct, že Poslanecká sněmovna, když to řeknu s nadsázkou, velmi zazmatkovala v tom schvalování tohoto zákona. Z mého úhlu pohledu zcela nepochopitelně odsouhlasila ten finální závěr, který nedělá tlustou čáru za podporou obnovitelných zdrojů, ale do značné míry by zlikvidoval i ty, kteří docela férově investovali v době následující.

My jsme od počátku říkali jednu zásadní věc, a to je to, že ministerstvo průmyslu a obchodu a vláda navrhly takzvané vnitřní výnosové procento, to je to IRR, velmi diskutované, pro fotovoltaiku, na úrovni 6,3 procenta. V průběhu dalších měsíců na bázi, myslím si, docela korektní diskuse jsme dospěli ke kompromisnímu řešení, a to takovému, že se to nahradí 10% sazbou takzvané solární daně a že posuneme tu hranici z 6,3 % do rozpětí 8,4 až 10,6 %. A to právě z toho důvodu, aby ti, kteří prostě nainvestovali do těch zdrojů v rámci překupů, nebyli takzvaně drceni tou nízkou sazbou 6,3 %. Můžeme diskutovat o tom, jestli ta sazba 6,3 % je dostačující, není dostačující. Vzali jsme v úvahu úrokové sazby bank v té době, vzali jsme v úvahu dobu, ekvitu, kterou se přispívalo na to financování. Myslím si, že to byla docela rozumná dohoda.

Ještě jednou, 10 % solární daň a rozpětí 8,4 až 10,6 % na všechny obnovitelné zdroje. Podotýkám, na všechny obnovitelné zdroje. Ano, je pravda, že jsme současně vždycky říkali, že vláda, která bude následně rozhodovat v tomto rozpětí, pokud tady bude tato vláda, rozhodne pro fotovoltaiku o té nejnižší sazbě, to je 8,4 %, a bude to de facto vykompenzováno, to, co jsem zde říkal, čili není to 6,3 %, ale je to 8,4 %.

A k tomu 10 % solární daně. Z těch důvodů, abych se už neopakoval, které jsem zde vznesl. To, co nastalo, ten veletoč v rámci schvalování, si myslím, že vejde do dějin Poslanecké sněmovny. Já jsem to úplně nepochopil, protože zejména tedy část trojkoalice shodila svůj vlastní návrh, který sněmovna odsouhlasila, a novým hlasováním, pod snahou docílit vyššího výnosového procenta, bohužel shodila úplně vše. Takže výsledek je takový, že kdyby to dneska bylo takto schváleno, tak by to poškodilo úplně všechny.

Proto jsem rád, že Senát toto uchopil, podle mého názoru, v zásadě a věcně správně, že je snaha tento renonc poopravit a že se navrhuje to rozpětí, tak jak bylo navrženo ministerstvem průmyslu a obchodu. Ve finále ale musím říct, tak jak bylo navrženo i těmi dotyčnými stranami, které to ale následně zase neodsouhlasily.

Kdybych šel teď do trošku detailu toho, co zde proběhlo na obou výborech, tak v případě pozměňovacích návrhů uvedených v usnesení výboru pro hospodářství, zemědělství, dopravu atd. je většina návrhů shodná s návrhy ústavně-právního výboru. Nad rámec tohoto je obsažen také návrh na zavedení provozní podpory pro nové solární elektrárny. Tady musím jenom zdokladovat, že se jedná o takzvané aukce, které jsou rovněž hodně skloňovány. Tady, jak jsem již několikrát vyjádřil, provozní podporu pro tyto nové zdroje, bavíme se o fotovoltaice a bavíme se o provozní podpoře, ne o investiční podpoře, stamiliardy korun, opakuji, jdou do investiční podpory fotovoltaiky, čili nepovažuji to za správné. Rozvoj uvedených zdrojů lze, podle našich názorů, prosazovat těmi investičními dotacemi. Nicméně nechceme vylévat dítě i s vaničkou a jsme připraveni a já jsem připraven z důvodů určité průchodnosti zaujmout neutrální stanovisko, protože to, že to v tom zákoně bude, zase na druhou stranu musím uznat, ještě neznamená, že to tak bude zavedeno. To je objektivně třeba přiznat. Byla by škoda, abychom na tomto ztratili, řekněme, zcela zásadní věci tohoto zákona, který si myslím, že už je po těch obrovských diskusích v úplném finále. Znovu říkám, vážím si toho, jak k tomu oba výbory přistoupily tady.

Zcela zásadně fakt ale nemůžu souhlasit s pozměňovákem, který by byl v rámci takzvaných elektráren nainstalovaných v roce 2011. Jinými slovy, abych to teď ještě dokreslil, je zde snaha, aby se podpora dala i těm, kteří neskončili v tom roce 2010, byli schváleni v roce 2010, ale nainstalováni v roce 2011. Celá ta podstata totiž tenkrát toho problému, troufám si tvrdit možná i cílené akce v té sněmovně, která proběhla, byla v tom, že soláry dostávaly a měly schválenou určitou podporu. Vláda si uvědomila, byť tenkrát se ty vlády střídaly, byla tam úřední vláda, uvědomila si to, že hrozí velký problém a že to skutečně může stát stamiliardy korun. Z mého pohledu pozdě zatáhla za ruční brzdu, ale, objektivně řečeno, alespoň za ni zatáhla. Nicméně poté byla úřední vláda a byl březen roku 2010. V této době Poslanecká sněmovna měla přijmout to, že se zastaví tato podpora, což přijala. Bohužel s jednou podstatnou věcí, až pro ty, kteří budou mít ty soláry nainstalované od roku 2011. Jinými slovy, dala tam tenkrát těch, tuším, 7 měsíců nebo kolik to dělá, více, od března do konce prosince, prostor pro to, aby se to v rychlosti dobudovalo. Co nastalo, všichni víme. Účet, v lepším případě 560 až 570 miliard, v horším případě 600 miliard korun. Výroba 2,6 %. Nevím, kdy sněmovna selhala více než v těchto dnech. Můžeme se bavit o tom, jestli to byl záměr, nebo nebyl, podstatný je výsledek.

Proto dneska nechceme přijímat to, že ještě ti, kteří by byli v roce 2011 nainstalováni, by znovu tu podporu dostali. To bychom se dostali do úplně paradoxní situace. Místo abychom udělali čáru za minulostí, tak bychom pustili na ten dvorek ještě ty, kteří to následně instalovali. Tady nemůžu ani souhlasit s tím, že by se řeklo, třeba jenom ti, kteří to mají od března do dubna atd. Okamžitě by tady byly soudní spory s tím, že by to bylo, proč ne prostě do konce roku atd. Rozumím té podstatě a tomu smýšlení, to zase musím říct, že chápu to, že to třeba pro ty, kteří už to měli hotové, není úplně zcela spravedlivé, to beru, tenhle argument. Jenže bohužel v tom systému celé té nespravedlnosti prostě tam proběhla taková řada věcí a aktů, že i toto není možné v tuto chvíli přijmout, protože byl by to obrovský precedent, který bychom bohužel nebyli schopni právně ustát. Tady bych poprosil, aby toto nebylo přijato, protože pokud by toto nastalo, jsem přesvědčen, že by sněmovna neodsouhlasila, z mého pohledu, racionální a rozumné návrhy Senátu, obou výborů, ze které ještě jednou děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji panu vicepremiérovi za úvodní slovo i za komentář k návrhům jednotlivých výborů. Výbory, které návrh zákony projednaly, byl ústavně-právní výbor, ten přijal usnesení, které nám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 137/2, zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Goláň. Senátní tisk také projednala Stálá komise Senátu pro dohled nad poskytováním veřejných prostředků a pro analýzu kontrolních postupů Finanční správy. Komise přijala usnesení, které máme k dispozici jako senátní tisk č. 137/3, zpravodajem byl určen pan senátor Mikuláš Bek. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení máme k dispozici jako senátní tisk č. 137/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Petr Šilar, já ho prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Petr Šilar:  Dobré poledne, kolegové, kolegyně, pane předsedající, pane ministře a vicepremiére vlády. Zpravodajskou zprávu mám na pěti stránkách, kterou jsem předkládal ve výboru. Pan vicepremiér udělal zkratku a vlastně se ve svém zdůvodnění dostal už na projednávání těch jednotlivých výborů a jejich výsledků. To znamená usnesení.

Já bych chtěl říci... Předložil bych spíše v rámci zpravodajské zprávy, zdůraznil znovu důležitost tohoto zákona. Bylo to dlouhé období, ve kterém se to projednávalo. Já sám se o tuto problematiku velice intenzivně zajímám, takže jsem běžel krátkou část i s tím projednáváním ve sněmovně, a to jsem ještě nevěděl, že budu zpravodajem hospodářského výboru. Takže jsme některé věci měli jaksi z první ruky z té Poslanecké sněmovny. Skutečně došlo tam k velkému zkratu, že sněmovna v tomto období, já si myslím, že už to bylo u více zákonů a možná ještě bude, nebo doufám, že už tedy sněmovna nic do těch voleb neprojedná, protože všechny ty výsledky z té jejich dílny byly bohužel touto skutečností poznamenány. Bylo to poznamenáno politizací, velkou křečí a někdy i je vidět, jak se za jednotlivé zákony velmi intenzivně lobbuje. Přesto ten zákon je nesmírně důležitý. Tady bylo ještě řečeno, dostali jsme i mnoho podpůrných stanovisek, takže jste si mohli přečíst stanovisko Hospodářské komory. Pro nás, pro bývalé nebo současné starosty, je nesmírně důležité stanovisko Svazu měst a obcí, které také tento zákon doporučuje. Upozorňují na to, že nepřijetí této normy by znamenalo velké problémy, především v českém teplárenství.

Že by byly velké problémy s podporou teplárenských zdrojů, které jsou především určeny pro naše města a obce, že by s tím byl problém. Z toho důvodu bych chtěl říci, že tento zákon je, prosím vás, velmi důležité přijmout. Z tohoto pohledu, myslím, probíhala i diskuse nejen na našem výboru, ale především na našem podvýboru pro energetiku, kde jsme měli možnost se seznámit dopodrobna už s některými pozměňovacími návrhy a hlavně s odbornými stanovisky všech zájmových skupin. Totéž probíhalo na ústavně-právním výboru, jak jsem byl také krátce přítomen, ale i na komisi pro... Teď nevím ten její přesný název.

Zkrátka, diskutovalo se hodně. Já si myslím, že jsme si tu diskusi trošku odbyli, snad, doufám, dopředu k dnešku, že dneska už všechny problémy byly před tím naším dnešním plénem vydiskutovány. Takže bych se přímo vrátil k jednání našeho výboru, s tím, že bych chtěl říci, že nebyl přijat žádný návrh ani v jednom z výborů. Ani nevím, jestli to tady zazní, ale pochybuji, aby tento zákon byl přijat ve znění z Poslanecké sněmovny. Ale naopak tam byly právě přijaty pozměňovací návrhy, které byly, pokud možno, za to jsem rád, předkladateli a pracovníkům ministerstva, že jsme mohli tyto pozměňovací návrhy velice pečlivě prodiskutovat. Protože se na to musíme dívat i optikou toho, že jakékoli změny tady přijmeme, musí být potom přijatelné i pro politické složení sněmovny. Potom v podstatě máme jenom jeden pokus v září, kdy tento zákon může být potom projednán a eventuálně schválen.

Zamítnutí tohoto zákona by byla opravdu obrovská chyba a měla by velké důsledky i v našem hospodářství. Nebudu říkat, čí je to vina nebo kdo za to může a proč se tak stalo, protože to tak je a už jsme na to za tu dobu v politice zvyklí.

Omezím se dál na to, že máte před sebou usnesení č. 137/1, to je usnesení hospodářských výborů a všech jejich usnesení, která jsme tam projednali. S tím, že bych potom reagoval v podrobné diskusi, předpokládám, že bude, že bych se potom jako zpravodaj i vyjádřil k těm jednotlivým pozměňovacím návrhům. Nebo možná i v rozpravě, teď budu reagovat spíše na vaše případné diskusní návrhy. Nemá cenu, abych to teď dopředu tady celé vysvětloval.

Soustředím se na to, abychom tady věc řádně projednali. Velmi vás žádám o věcnost, abychom nepředváděli to, co jsme zvyklí teď bohužel v druhé části našeho parlamentu ve sněmovně. Prosím vás o věcnost projednání, abychom se vždycky vraceli k podstatě tohoto nesmírně důležitého zákona. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, já se ptám, jestli si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru, pan senátor Tomáš Goláň? Přeje si vystoupit. Sledoval mě, i když nebyl vidět. Teď už ho vidím přicházet.

Senátor Tomáš Goláň:  Vážený pane místopředsedo Senátu, vážený pane místopředsedo vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Ústavně-právní výbor se touto materií zabýval na své 20. schůzi dne 11. srpna. Ústavně-právní výbor, stejně jako hospodářský výbor, přijal k tomuto zákonu 5 pozměňovacích návrhů, o kterých se potom zmíním více v obecné rozpravě. Ústavně-právní výbor si byl samozřejmě vědom toho, co tady řekl pan ministr Havlíček. Byl jsem zpravodajem, spolupracoval jsem velmi s ministerstvem průmyslu a obchodu, s panem náměstkem jsme konzultovali jednotlivé situace. Konzultoval jsem je i s panem kolegou Šilarem, takže potom si myslím, že o těch pozměňovacích návrzích můžeme diskutovat mnohem fundovaněji než o tom, co tady zaznělo u předchozí materie.

Ústavně-právní výbor navrhl Senátu PČR, aby uvedený zákon schválil, ve znění pozměňovacích návrhů, které přijal ústavně-právní výbor. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, konečně se ptám pana senátora Mikuláše Beka, jestli si přeje vystoupit jako zpravodaj Stálé komise Senátu pro dohled nad poskytováním veřejných prostředků? Než jsem to dořekl, pan senátor stojí u mikrofonu, prosím.

Senátor Mikuláš Bek:  Vážený pane předsedající, vážený pane vicepremiére, vážené kolegyně, vážení kolegové, Stálá komise Senátu pro dohled nad poskytováním veřejných prostředků se zabývala touto materií na své 10. schůzi dne 10. srpna. Přijala usnesení, které velmi stručně okomentuji. První bod poukazuje na fakt, že klíčové strategické dokumenty, o které se opírá ta diskuse, která probíhá letos v létě o klíčových energetických zákonech, ty klíčové dokumenty jsou vlastně zastaralé. Nereflektují nejnovější závazky na úrovni Evropské unie a potvrzené českou vládou. To znamená, že bude nezbytná jejich aktualizace.

V té souvislosti upozorňuji na to, že bude-li přijat pozměňovací návrh, který implementuje tu směrnici RED II, letos v létě byla už publikována ta navržená další aktualizace RED III, která v podstatné míře mění některá pravidla. Ta implementace bude trvat poměrně krátkou dobu a dojde ke změně pravidel.

Naše usnesení se vyjadřuje se znepokojením k tomu různému nastavení vnitřního výnosového procenta a v obecné rovině podporuje pozměňovací návrhy, které byly v té době, kdy jsme jednali, avizovány, tedy mířící na odstranění legislativních chyb, narovnání míry podpory různých druhů obnovitelných zdrojů a také podporuje úpravu týkající se malých vodních elektráren. Děkuji za pozornost..

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji i vám, pane senátore. Já se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli se návrhem zákona nezabývat? Není tomu tak, proto otevírám obecnou rozpravu. Jako první se do obecné rozpravy přihlásil pan senátor Goláň, který také už své vystoupení před chvílí avizoval. Takže, pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Goláň:  Děkuji, pane místopředsedo, co jsem slíbil, také plním. Plně stojím za pozměňovacím návrhem ústavně-právního výboru, který zahrnuje IRR 8,4 až 10,6, podporu vodních elektráren rekonstruovaných od roku 2002 do roku 2005, komplexní pozměňovací návrh s implementací směrnice RED II, legislativně technické návrhy a jsou tam i místní povolenky pana kolegy Aschenbrennera. To znamená, všech těchto 5 pozměňovacích návrhů ústavně-právní výbor řádně projednal a všemi hlasy všech přítomných přijal.

Nad rámec tohoto, po konzultacích s odborníky, podporuji i pozměňovací návrhy pana senátora Čunka. Pokud Senát přijme pozměňovací návrh, ono se o nich bude hlasovat, pan kolega Šilar jako garanční zpravodaj tu proceduru samozřejmě zmíní, ale pokud si to vezmeme jenom obecně, pozměňovací návrh ústavně-právního výboru plus pozměňovací návrhy pana senátora Čunka jsou tím globálem, který je přijatelný pro sněmovnu. Je přijatelný pro Hospodářskou komoru. Já jsem samozřejmě pozval na ústavně-právní výbor i zástupce Sdružení fotovoltaických elektráren, kteří přesně podporují tyto pozměňovací návrhy. Hospodářská komora... Byl tam viceprezident Svazu průmyslu a obchodu. Všechny tyto organizace podporují ty pozměňovací návrhy, které jsem přesně tady vyjmenoval. To znamená, že není jimi podporován pozměňovací návrh paní senátorky Žákové, který by mohl způsobit, že by v rámci soudních procesů mohly být vymáhány 10 let zpátky zvýšené sazby, tak, jak by byly posunuty pro těch 29 poskytovatelů do uvedení do provozu toho 28. 2. 2011. Není podporován pozměňovací návrh pana senátora Wagenknechta, který by systémově změnil celé zemědělství, byť byl určitě myšlen dobře.

Děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, prosím pana senátora Lukáše Wagenknechta, který je další přihlášený do obecné rozpravy.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Koukám, z mého pozměňovacího návrhu už tady jsou dopředu avizovány obavy. Já bych tu debatu tady strukturoval po několika částech. První, zareagoval bych na to, jak probíhalo to samotné projednání. Opětovně Senát de facto zachraňuje to, co Poslanecká sněmovna úplně ne dobře poslala do Senátu. Asi za to pan vicepremiér samozřejmě nemůže, je tam nějaká dohoda, která tam úplně nefunguje. Vláda asi nemá na podporu svých návrhů většinu, nicméně velice krátce k tomu, co je tady v nějaké fázi komunikováno.

Pokud se tady načte a schválí cokoliv, co by nebylo posvěceno panem vicepremiérem, respektive ministerstvem, padne celá dohoda a může být velký problém pro některé typy obnovitelných zdrojů. To já sice ctím, nicméně i tak bych rád tady otevřel dvě témata.

To první se týká ekonomických dopadů. Jsem samozřejmě rád, že se zachránily ty nízké podpory, např. pro vodu, jak tady říkal náš kolega, pan senátor Bek, z naší komise, co bylo v našich závěrech, že i malé obnovitelné zdroje ve formě solárů, tím, že posuneme tu hranici pro všechny stejně na 8,4. Doufám, že to říkám dobře.

Nicméně i tak tady bude určitá benevolence pro příští vládu a bude tady určitá nerovnost. Uvidíme, jak a koho se vláda rozhodne podpořit ve větším procentu. Já osobně bych byl pro jednotné procento pro všechny, nicméně samozřejmě takto budu akceptovat to, co tady proběhlo v nějaké dohodě, i když si nemyslím, že to je optimální.

Další věc, která bude, a já tady velice poděkuji panu náměstkovi Nedělovi, díky za ministerstvo i paní náměstkyni z ministerstva životního prostředí Peštové, se kterou jsem komunikoval. Já jsem původně nechtěl řešit problematiku biopaliv, nicméně vzhledem k tomu, co se stalo, a právě to, že díky kolegovi Šilarovi, který určitě v dobré víře načetl tady implementaci směrnice RED II, která ve sněmovně neprošla kvůli tomu, že tam pan poslanec Pustějovský navyšoval ještě procento přimíchávání biopaliv do benzinu, jinak se to de facto shodně opakuje, opakují ty texty, tak to máme tady na starosti u nás my.

Já si osobně nemyslím, že je optimální, aby Senát jedním pozměňovacím návrhem implementoval směrnici. To má proběhnout nějakou debatou na úrovni celé sněmovny, to se ministerstvu nepovedlo. Také tady padaly určité narativy, že pokud se dneska tato implementace neschválí v té podobě, jak tady je, bude infringement a budou velikánské pokuty ze strany Evropské komise. Budou to miliony korun a bude tady velký problém.

Tak já se k tomu jenom vyjádřím. Ano, myslím, že by byl špatně infringement, kvůli tomu, že vláda nezvládla implementovat směrnici, která bude za chvilku změněna, nicméně velice krátce k těm pokutám. Já jsem si ještě dnes ověřoval na stránkách Evropské komise, a přímo jsem i do Bruselu včera večer ještě volal, jak formálně funguje ten infringement a případné pokuty. Jsou to dvě věci.

Pokud je infringement, v době, kdy se přijme nějaká legislativa, Komise zašle dané zemi výzvu k zaslání dalších informací, aby se k tomu Česká republika vyjádřila. K tomu samotnému porušení nebo ne neimplementaci. To trvá dva měsíce. Potom probíhá nějaké jednání. V rámci šestiměsíční lhůty Komise může dospět k závěru, že Česká republika v tomto případě nezareagovala, po šesti měsících maximálně, a následně potom teprve podává formální žalobu k evropskému soudu. Ta žaloba trvá průměrně dvacet měsíců. Nějakou formou evropský soud rozhodne, že nebyla implementována směrnice, Česká republika se může odvolat, to může opět trvat až dvacet měsíců. Teprve na základě toho, pokud se opravdu neplní a Komise po tomto vydání rozsudku dá soudu jasnou zpětnou vazbu, že Česká republika i tak neplní, nakonec soud rozhoduje o případném uložení pokuty.

Toto všechno, když to relativně vysčítám, běžná praxe, která je, je to kolem pěti let, pět a půl roku, když se reálně udělují nějaké sankce od toho prvního výkopu. Tady bych jenom poprosil pana vicepremiéra, beru velice korektně, že v té debatě vždycky reagujete, to beru věcně, kdyby nám mohl říct, v jaké této fázi jsme. Jestli jsme dneska u soudu, v prvním, nebo v druhém kole, nebo ve třetím. Jenom proto, že tady byl ten děs, té směrnice, implementace, když to dneska neschválíte, přijde ohromná pokuta. Já myslím, že ta pokuta podle standardních procedur Evropské unie přijde až za pět let.

Ale nechci snižovat to, že bychom tu směrnici měli implementovat. Ale myslím si, že za rok a půl tady budeme mít novelu tohoto zákona, která to bude dělat úplně jinak. Což tady také moji kolegové předřečníci zmínili.

Teď velice krátce k problematice biopaliv. Já bych tady oddělil dvě témata. Podpora obnovitelných zdrojů, o které se bavíme, ale hlavním cílem si myslím, že by mělo být snižování emisí CO2. To by každý z nás mohl chtít a myslím si, že bychom se na to měli jako republika připravovat do budoucna. Protože i s tou novou směrnicí, která přijde, bude určitý odklon toho, co tady dnes je navrhováno.

V tom pozměňovacím návrhu, který jsme vám s kolegou Hilšerem dali na stůl, poslal jsem ho včera, ještě jsme ho malinko modifikovali, bod č. 4 jsme z toho vyjmuli, aby tady nebyly jakékoli dohady o tom, že bychom chtěli ty případné změny dělat úplně narychlo. Je to navrhováno tak, že bychom rádi, aby se snížil podíl přimíchávaných biopaliv tzv. první generace, potravinářské a krmné plodiny, postupně, postupnými kroky, a to až od roku 2025 na polovinu a od roku 2030 na nulu.

Cíl jenom, proč to chceme... Já si myslím, že pokud bychom měli uvažovat o tom, že chceme snižovat emise CO2, právě tato biopaliva první generace nejsou ta, která by reálně snižovala emise CO2. Velice krátce, dokonce máte i v tom odůvodnění pozměňovacího návrhu uvedenou preambuli té směrnice, která dneska bude tady nějakou formou implementována, a v té se přímo uvádí: Pro přípravu přechodu na pokročilá biopaliva a minimalizaci celkových dopadů přímé a nepřímé změny ve využívání půdy je vhodné omezit množství biopaliv a biokapalin vyráběných z obilovin, jiných plodin bohatých na škrob, cukernatých plodin, olejnin, jež lze započítat do cílů stanovených v této směrnici. Nebudu to číst celé.

Jinými slovy, cílem Evropské unie je už dlouhá léta právě omezování a snižování těchto biopaliv první generace, která jsou ekologicky velice náročná. Nechci, aby tady byl nějaký narativ, abychom se to opravdu posouvali do té debaty, jak chtěl kolega Šilar, aby to byla tady výměna nějakých názorů ohledně ekonomických zájmů určitých politiků. Nicméně v těch studiích, které uvádějí, že právě tato biopaliva, která se vyrábějí např. z kukuřice, řepky, mají negativní dopady, je mnoho. Co mně na tom vadí? My tady v této směrnici budeme dále do roku 2030 opětovně podporovat to, že biopaliva, která budou přimíchávána do benzinu a nafty, budou primárně a reálně všechna z těchto biopaliv první generace.

Komentáře, které tady jsou, dostal jsem i studii od pana náměstka Neděli, za to děkuji, právě v oblasti emisí, v oblasti biopaliv, je, že není substitut. Já si nemyslím, že ta cesta, abychom řekli, není tady žádná jiná alternativa, my to ani řešit nebudeme, nechceme, to je špatná cesta. Jsou alternativy, ale je potřeba je podporovat.

Takže můj názor je, pojďme postupně snižovat to negativní, co nám tady ničí přírodu. Velice krátce zmíním, není to přímo ničení přírody, ale zkrátka nesnižujeme emise CO2 v rámci našich dlouhodobých plánů. Zároveň několik studií, které jsem si studoval, to krásně i popisují. Celý ten přístup. U biopaliv první generace platí, že měla být využívána jako nějaký překlenovací nástroj. Právě od přechodu od fosilních paliv k těm, které jsou buď obnovitelné, nebo nízkoemisní.

V případě technologií, které jsou s tím spojené, byl nějaký původně stanovený výpočet, ale ten se nakonec neosvědčil. Reálně biopaliva z některých krmných plodin nemají pozitivní, ale mají naopak negativní dopad na emise CO2. Velice krátce, a to pan ministr určitě bude znát do velkého detailu, např. u kukuřice budu zmiňovat její nevýhody, vysoká spotřeba postřiku hnojiv, kontaminuje půdu a vodu, tato spotřeba. Je to zároveň potravinová plodina. Má nízkou produktivitu vzhledem k přimíchání biopaliv, v průměru 350 galonů na hektar, má nízkou energetickou efektivitu.

Nebudu číst úplně všechny, ještě zmíním řepku. U řepky, je náročná na obsah živin v půdě a náchylná ke škůdcům a nemocem. Její intenzivní pěstování vede k degradaci půdy a její erozi. Při správném setí ale může být naopak protierozní. V tomto případě to není pouze o vodě, může být negativní dopad na vodu v krajině, nemusí být, abych byl objektivní. Nicméně je relativně náročná, její způsob zpracování, na řepku a zisk bionafty z ní, nesnižuje emise CO2.

My tady budeme dalších deset let podporovat tyto nízkoemisní zdroje, v uvozovkách, ale nejsou, jsou naopak ty, které nám emise CO2 zhoršují. Takže i proto si myslím, že je potřeba, aby tato vláda a ty příští se na to zaměřily a nezavřely oči nad tím, budeme říkat, máme něco v aktuální směrnici, která za dva roky bude úplně jinak, a na deset let to nějakou formou zastropujeme.

Je tam několik věcí, které bych rád zmínil. Tady je mnoho kolegů zemědělců, i pan kolega zcela určitě bude vědět mnohem více, ale jak jsem pochopil já, dneska až dvacet procent zemědělské půdy je právě využíváno pro energetické účely. Nevím, jestli to je správně, jestli bychom měli pěstovat věci, které potom spalujeme v motorech, nehledě na potravinovou soběstačnost, která tady byla zmiňována. Byl tady i nějaký zákon, který se tohoto týkal a měl být prosazován, abychom tady pěstovali všechno, třeba i kokosové ořechy. Nebudu to opět zlehčovat, myslím si, že toto není dobře.

Druhá věc je právě dopad i na vodu v krajině. My to řešíme na našem výboru pro územní rozvoj a životní prostředí dlouhodobě. My tady budeme dávat stovky milionů korun na to, abychom nějakou formou zadržovali vodu v krajině, ale zároveň budeme pěstovat tyto věci proto, abychom fiktivně snižovali emise CO2. Protože nějaká směrnice říká, že toto můžeme využít jako obnovitelný zdroj.

Dále co bych dodal, v té samotné směrnici, jak je to popsáno, je stanoven limit pro možné využívání obnovitelných zdrojů ve formě právě biopaliv první generace na maximální hodnotu sedm procent. S tím tady uvažuje ta směrnice. Nicméně ta hranice je maximální, ale to neznamená, že to musí být sedm. Může to být také nula. Proto jsme s kolegou Hilšerem zvolili nějaký kompromis, kde bychom to postupně snižovali, abychom došli k nějakému cíli do budoucna. Abychom využívali půdu k tomu, abychom měli potraviny, ne, aby se pálily její produkty v motorech, protože to zkrátka tak nastavené je, a není to pro nás výhodné.

Velice krátce ještě okomentuji, opět poděkuji panu náměstkovi Nedělovi, on tamhle sedí, ještě jednou ho zdravím, díky, podrobnou studii, kterou si nechali zpracovat od Vysoké školy chemicko-technologické. Také jsem ji studoval. Mohli bychom tady o tom hodinu, dvě hodiny klidně debatovat. Co tam postrádám, je větší využití elektromobility. Tady možná navážu i na komentáře pana premiéra, který v nějaké debatě s jedním europoslancem diskutoval o tom, jestli třeba i jaderná energetika je bezemisní nebo není. Pan premiér říká, že je bezemisní, má to potvrzeno z Evropské unie od všech politiků. Já si myslím, že pokud ta elektromobilita bude narůstat v nějakém podílu, máme bezemisní zdroje, ve formě např. jaderné energetiky, vláda se o to bude snažit v rámci implementace té nové směrnice a vyjednávání, ať to bude malé jádro, velké jádro, cokoliv, ty přepočty, které jsem tam propočítal, jsou úplně jiné.

Pak už jsem na nějakých deseti procentech při využití elektromobility. Kdybychom do konce roku 2030 měli dvacet procent elektroaut, jsme úplně na jiných číslech a de facto toto můžeme úplně pominout. To je za mě asi velice krátce k tomu, co tady navrhuji. Ale protože chápu, že tady je nějaká dohoda a jsou velké obavy, já jsem je zaregistroval ze všech stran, kdybychom náhodou nechali projít to aktuální znění sněmovní, že bychom nějakou formou mohli velice poškodit obnovitelné zdroje. Např. v oblasti té malé vody, malých solárních zdrojů atd.

Proto bych požádal pana vicepremiéra o jeho stanovisko k tomu mému pozměňovacímu návrhu. Čekám, že bude, jaké bude. Samozřejmě pokud by to bylo negativní, zvážím to, že bychom to potom případně řešili separátně novelou zákona, abychom dneska tu dohodu nebourali. Ale byl bych rád, aby tady tohle téma proběhlo nějakou debatou. Na rovinu, my zkrátka plánujeme to, že nadále budeme udržovat současný systém zemědělství, kde bude dvacet procent věcí nějakou formou, ve formách bioplynových stanic nebo ve formách zdrojů přimíchávání do benzinu a nafty, pěstovat dále. Budeme si ničit přírodu a de facto jediným cílem tady je, a to si myslím já, udržení současného stavu pro některé podnikatelské subjekty.

Myslím si, že jsem v té debatě hodně korektní. Ještě jednou bych požádal pana vicepremiéra, až bude možná konec debaty, nebo kdykoliv, abych ještě případně mohl zareagovat, kdyby dal svoje stanovisko. Neberu to vůbec ani nijak úkorně, nechci tady bourat tu dohodu, tak to vnímám i já, ale beru to jako velký problém. Myslím si, že ta snaha by mohla být větší. Těch typů technologií, které se mohou do budoucna vyvinout, je mnoho. Bavili jsme se s paní kolegyní z ministerstva např. o nějakém možném využití plastů, nějakou formou chemické reakce by mohly být využity právě tak, aby se z nich stal olej, který by mohl být přimícháván, a další věci.

Já si osobně myslím, že cesta biopaliv není dlouhodobě ta správná cesta. Nicméně pokud tady nějaké limity jsou, pojďme ale s nimi začít pracovat. Pojďme podporovat nové technologie a pojďme upustit od těch, které ničí přírodu a které nesnižují emise CO2. To opakuji asi možná poněkolikáté, ale tak to zkrátka je. Vyhovuje to možná někomu, ale myslím si, že většině z nás ne. Děkuji za pozornost. Avizuji, že ten pozměňovací návrh máte na stole, uvidíme, na základě debaty se potom vyjádřím k tomu, jestli to nakonec načtu nebo ne.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, to jsme jistě pochopili, že jste avizoval svůj pozměňovací návrh, který pak bude potřeba načíst v podrobné rozpravě. Další přihlášenou je paní senátorka Hana Žáková, kterou prosím o její příspěvek.

Senátorka Hana Žáková:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, pozměňovací návrh, který jsem podala na podvýboru pro energetiku a dopravu a hospodářském výboru, který se týká narovnání nerovného přístupu podnikatelů ve fotovoltaických elektrárnách, jedná se o ten ztížený rok 2010, vyvolal velkou vlnu odporu. Já si myslím, že je to můj asi první pozměňovací návrh, který se dostal i do médií, takže už reagují weby atd. Proč ho neodsouhlasit, proč je špatný, několik důvodů atd.

Zazněla tady jedna věc, že ten pozměňovací návrh je retroaktivní. To znamená, že by ti postižení, kteří splnili veškeré podmínky a do 30. listopadu 2010 za ceny roku 2010 zbudovali na svých provozovnách, většinou jsou to truhlářské dílny, zemědělská družstva atd., na svých střechách fotovoltaické elektrárny, s nadějí očekávali, že je distributor připojí do sítě ještě v roce 2010.

Protože asi neměli možná, nechci spekulovat, dlouhé prsty, známosti atd., smlouvu, že je distributor může připojit až v lednu, únoru, možná toho ten distributor skutečně měl hodně na připojení, tak se opravdu stalo, že byli připojeni až v lednu, únoru 2011. Co se ovšem stalo? Najednou spadly ceny o 55 %. Tito lidé, kteří v dobré víře investovali, vyslyšeli prosbu státu, vlády, že je potřeba investovat do obnovitelných zdrojů, abychom plnili i směrnice v rámci Evropské unie, Evropské rady, tak šli do toho. Šli se svým rizikem, se svými penězi, plní i procenta za nás, za vládu, deset roků to dotují ze svého. Už mávli rukou, že těch deset let nechtějí brát nazpátek, že by chtěli nějaké kompenzace, ale chtějí od 1. 1. 2022, kdy má přijít v platnost tento zákon, konečně stejné podmínky, jako mají ti, kteří mají fotovoltaické elektrárny z roku 2010, ale mají úplně jiné ceny, než mají oni.

Nelíbí se mi postoj vlády, že, ano, ten rok 2010, zvláště prosinec, ten byl hodně hektický, zaznamenali jsme to i v televizi, v médiích atd., že se připojovaly rádoby elektrárny, které ani nestály. Kolaudovalo se narychlo, zoufalí lidé dělali zoufalé činy. Ale netýká se to těch dvaceti devíti, kteří splnili všechno, co splnit měli. Deset let se ustavičně snaží jednat s ministerstvem, se soudy, s Energetickým regulačním úřadem, aby znovu posoudily, že skutečně jsou v nevýhodě. Dostává se jim odpovědi pouze: Ne, ne, ne.

Já už skutečně si říkám zoufale, kdy konečně vláda řekne: Ano, udělala se chyba, pojďme to znovu otevřít a najděme cestu, jak jim pomoci. Tady se říká pouze jenom: Ne. Určitě se o tomto pozměňovacím návrhu bude hlasovat v rámci hlasování. Já bych byla ráda, aby se to hlasovalo zvlášť. Nechci vás do ničeho tlačit, je to na vašem rozhodnutí, vědomí a svědomí. Každý jsme přísahali, jak tady budeme činit svůj mandát, ale já si za tím stojím a budu hlasovat pro.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, paní senátorko, jen bych se rád ujistil a možná připomněl všem ostatním, že ten váš pozměňovací návrh je součástí návrhu hospodářského výboru. Říkám to správně? Děkuji, pro upřesnění. Prosím pana senátora Petra Šilara, aby přistoupil k mikrofonu a přednesl svůj příspěvek.

Senátor Petr Šilar:  Děkuji za slovo, pane předsedající, dovolte mi vyjádřit se k některým návrhům. Budu hned reagovat odzadu na pozměňovací návrh kolegy Wagenknechta a Hilšera. Mě mrzí, že právě my jsme na našem podvýboru energetickém a potom i hospodářském volali po diskusi. Jsem tomu nesmírně rád, že tam přišla i odborná veřejnost, že jsme tam některé věci projednávali. Celá záležitost biopaliv, tak, jak bylo konstatováno, by si zasloužila několik odborných seminářů. Není to možné vyřešit pouhým tímto pozměňovacím návrhem, i když si myslím, že je míněn dobře. Ale věcně ho musím jako zpravodaj odmítnout. Řeknu důvody, proč.

Já bych chtěl říct ještě obecně, že k těm biopalivům se vedou dlouhé diskuse, je tam mnoho idealistických představ. Samozřejmě že to přimíchávání do paliv je první přechodná fáze, která trvá velmi dlouho, protože se nic lepšího zatím nevymyslelo. Ale chtěl bych právě říci, v tom pozměňovaném, kritizovaném RED, té směrnice, za kterou jsme byli tady peskováni, proč to vláda neschválila dřív, proč to bylo podané ve sněmovně pouze návrhem z Poslanecké sněmovny a že to nebylo nakonec ve 3. čtení přijato a proč my to máme v Senátu napravovat...

V této evropské směrnici mj. je také velká, dlouhá kapitola o využití bioethanolu, biometanu. To je právě cesta k biopalivům. Všechna biopaliva, která se spalují, vyrábí se z nich teplo a energie, jsou zdrojem množství CO2, to se ví. Spalování dřeva, veškerá biomasa, která se spaluje, nám vůbec nesnižuje obsah CO2, ale naopak zvyšuje. Čili to jsou všechno věci, které se ukazují jako slepé cesty, využití biopaliv. Cesta, která je v této směrnici, to zmiňuje, a vlastně se to nějakým způsobem určuje, myslím si, že o tom bude mluvit i pan ministr, on to tady nezmínil, je to, co připravuje vláda, využití biomethanolu k přímé spotřebě. Tzn. aby se využíval biometan, který se vyprodukuje z těch bioplynek, aby se využíval potom k přimíchávání do zemního plynu nebo nevím, jak to technicky vyřešit, ale aby se využíval touto cestou. Ne přímým spalováním na teplo a využití elektrické energie.

Čili mně u biopaliv a bioplynek vadí velmi jedna věc. Přestože je spousta kolegů zemědělců, kteří se vrhli na toto podnikání, měla to být spíše doplňková činnost, tak jako všude ve světě, že bioplynové stanice zpracovávají zbytky špatných krmiv nebo vlastních zdrojů, kejdu a další věci, stal se z toho byznys. Zvláště od doby, kdy se v tom roce, teď nevím, ve kterém roce, začaly bioplynky podporovat dotačně, zemědělci na to dostávali dotace, tak se najednou objevila spousta bioplynek. Dnes jich máme zhruba 400, dalších 400 je výroben na potraviny nebo na spalování biomasy. Strašné množství. Z doplňkového zdroje se stal hlavní byznys.

Co je úplně nejhorší, je, že oni postavili na výrobu biomethanolu a následného spalování, na nákupu toho paliva... Tzn. to, že nakupují štěpky, to, že nakupují další věci, ale pro mě jako pro zemědělce je naprosto nepřijatelné, že se z toho stal byznys, že nakupují slámu, kterou spalují, místo toho, aby sláma jako biologický materiál a zárodek humusu měla skončit zpátky na poli, že prostě se spalují takové rostliny. Viděli jste, ono jich naštěstí nebylo moc, to byli blázni, kteří si zaplavili pole šťovíkem, teď se toho dodnes nemohou zbavit jako urputného plevele. Nebo jste viděli, jak vyrostla na orných půdách spousta tzv. japonského javoru, na zemědělské půdě, který se bude spalovat jako štěpka. To je strašně špatná cesta. Bioplynky by se měly vrátit k tomu využití, které bylo na začátku, tzn. doplňující využití k zemědělské výrobě a zpracování kalů, zbytků, kejdy a všech těchto věcí. Ten biometan by se měl využívat přímou cestou. To je cesta. Mimo jiné právě v tom RED, v té směrnici, jeden z těchto kroků tam je. Čili z toho důvodu je, prosím vás, ten RED mimo jiné potřeba přijmout. RED je strašně složitý, je toho strašně moc, také jsem se tím snažil prokousat. Já bych tady chtěl strašně moc poděkovat za práci naší legislativy, která se tím prokousala. Proto také avizuji předem, že je tady ještě jeden malý legislativní návrh, na který přišli kolegové předevčírem, který jsem vám také teď rozeslal a který pak potom jako zpravodaj předložím, abychom ho potom ještě pozměnili, protože se tam objevila drobná chybička, kterou je potřeba opravit. Je to hektické, ale je to i otázka jakési důvěry, že tady napravujeme něco, co sněmovna zanedbala. Je to prostě narychlo.

Pozměňovací návrh kolegy Wagenknechta by právě teď trošku rozhodil celý systém a mrzí mě, že jsme si toto opravdu neprojednali pečlivě na výborech. Teď velmi těžko, i když k tomu samozřejmě máme stanovisko, z důvodu formálního já jako zpravodaj to musím odmítnout. Budu mít negativní stanovisko při schvalování právě proto, že bychom porušili systém zákona, který je potřeba přijmout v této podobě, aby byl prohlasovatelný i potom ve sněmovně. To je pro mě hledisko, vytknutá věc před závorku, která je naprosto nutná. Velice tomu rozumím, je to nesmírně důležitý podnět k diskusi, je to možná i moje chyba jako předsedy zemědělského podvýboru, že bychom se mohli zrovna celou touto problematikou teď dopodrobna na půdě Senátu zabývat. Budu určitě jeden z prvních, který navrhne uspořádat k tomu společně nejen semináře, ale i návrhy ke směrnici číslo 3, abychom byli včas informováni.

Co se týká pozměňovacího návrhu, kolegyně Žáková, já s ní souhlasím. Naprosto lidsky. Všechno. Navíc já jsem během projednávání tohoto zákona poslední tři neděle měl spoustu delegací, opravdu hodně zástupců. Jak kolegové fotovoltaici, kteří jsou ostatně, těch uvedených 29 jich je většinou v mém volebním regionu, takže také poukazovali na to, že jsou mými voliči. A teď mi to celé vysvětlovali. Já jim rozumím, naprosto lidsky je chápu a je to průšvih, který se tehdy stal. Především z pohledu ERÚ. I to, že byli připojeni později. Ale oni bohužel podepsali potom smlouvu s ČEZ o připojení právě až v roce 2011. Čili se sami hospodářsky vystavili do toho už po limitu. Bohužel už není cesty zpět. Skutečně i podle názoru legislativců se jedná o retroaktivitu, protože zákon zvyšuje podporu fotovoltaickým elektrárnám uvedeným do provozu v roce 2011, je jedno, kolik jich tam je nebo jakým způsobem, na úroveň podpory pro elektrárny z roku 2010. My to nemůžeme, skutečně tu křivdu a ten průšvih, který se stal tehdy na podnikatelích, řešit změnou zákona. Je potřeba, a operovali jsme i na ministerstvu, mluvil jsem s ředitelem ERÚ, to se týká i biopaliv, těch majitelů bioplynek, aby znovu projednali celé záležitosti, asi se soudili znovu nebo právě s tím ERÚ a ne bohužel změnou tohoto zákona teď. Z toho důvodu mé stanovisko jako zpravodaje bude také negativní.

Jenom krátce, protože bychom teď mohli k dalším věcem znovu vystupovat, ale myslím, že všechny ostatní věci jsme si projednávali na našich výborech a s veřejností. Tolik mé dvě poznámky k pozměňovacím návrhům. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Abyste mohl zaujmout stanovisko negativní, jak jste naznačoval, samozřejmě budeme muset hlasovat o některých bodech odděleně, s tím pravděpodobně počítáte. Nepochybuji o tom, že nás s tímto seznámíte. Pan senátor Jiří Čunek je další přihlášený do rozpravy. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Čunek:  Pane místopředsedo, pane vicepremiére, kolegyně, kolegové, je dobře, že jsme dnes tak zostra začali naši schůzi v rámci energetického zákona, protože to, co se děje v rámci energetického zákona, v rámci, řekněme, těch šejdířů s elektřinou, v tomto zákoně a samozřejmě pak v jiných ještě se děje již dlouhodobě. Já jsem si všiml jedné věci, kterou ve svém úvodním slovu tady pan vicepremiér řekl.

On řekl: Dívejme se do budoucna. To, co bylo, chyby, které byly, že to prostě už teď nechce řešit. Já si myslím, že to je hrozná škoda. Asi není dobře, když ministr nebo jakýkoli jiný pracovník po volbách nastoupí a řekne: Co bylo, je všechno špatně a já tady přicházím jako spasitel. Mnozí to dělají, je to k smíchu, ale není to dobře. Faktem je, že to, co se dělo právě například v tomto zákoně, to by stálo, a uznávám, že asi ne teď, za úvahu a reflexi, kterou bychom měli vždy udělat minimálně ve výborech, tady ji krátce představit, abychom se vyvarovali chyb, které tam byly. Ale ty chyby nebyly některé chybami. To byly úmyslné kroky, které někdo nastražil do zákona tak, aby byl zvýhodněn před ostatními. Tento zákon, který má svou historii až někde v roce 2003, od té doby se tu začalo mluvit, samozřejmě mluvilo se o tom daleko dříve, ale vznikal zákon o podporovaných obnovitelných zdrojích energie, tak si vezměte, že tak, jak tady bylo řečeno, že pan poslanec Nacher něco načetl, tehdy nějaká paní poslankyně Šedivá z čistého nebe načetla, že výkupní ceny, nebo že by zastropovala meziroční snižování výkupní ceny, tzn. zabránila ERÚ neboli státu snížit cenu o více než 5 % meziročně. Já tu paní bývalou kolegyni vůbec neznám, takže ji nechci nějak dehonestovat tím, že bych tvrdil, že nevěděla, co dělá, že jí to prostě někdo dal, někdo, komu buď důvěřovala, nebo mu byla zavázána. Nebo jestli to věděla sama, co dělá... Ale v tu chvíli to nikomu v Poslanecké sněmovně a posléze v Senátu nebylo divné. Zůstalo to tam, protože v té době někde 1 MW v tom celém solárním zařízení, tzn. nejen panely, ale i měniče a tak dále, se počítala, že se dá koupit a pořídit někde za 150 mil. Kč. Dnes se dá, nebo já vezmu údaje minulého roku, cena za 1 MW klesla pod 15 mil. Kč. Tzn. za tuto dobu to šlo desetkrát níž. To je vývoj, který je dobrý, očekávalo se, že někdy k nějakému snížení dojde, ale že k tak razantnímu, mohutnému, to samozřejmě nikdo nečekal. Nicméně to zastropování ceny znamenalo, že ti, kteří začali, vybudovali své elektrárny již za cenu podstatně nižší, tzn. 100, 90, 80 mil. Kč, potom skutečně extrémně na tom vydělávali, protože měli cenu, která se vázala na daleko jiné peníze.

Pak z nějakého nepochopitelného důvodu do toho nevstoupil parlament, ale ERÚ, svou vyhláškou 475 z roku 2005 prodloužil, někteří říkají, že to bylo v rozporu se zákonem, že to zmocnění nemá, dobu životnosti fotovoltaických elektráren z 15 na 20 let. To není malá věc, protože tím o pět let prodloužil právě to, že budou mít tu stanovenou výkupní cenu, tu zvýhodněnou a tak dále. Tam se tehdy počítalo, když to bylo 15 let, že jim stát zaplatí ve zvýhodněné ceně tu investici. Další roky už cena nebude takto vázána, bude tržní, protože doba životnosti se počítá asi na 25 let. Samozřejmě i s tím, že tehdy se myslelo, že po 15 letech účinnost panelů už klesá a tak dále. To byl další krok, který přinesl další peníze.

Chci poukázat na to, že dnes je několik politiků, možná jich je víc, kteří velmi rádi mluví o tom, že to jsou solární baroni, ti, co provozují ty elektrárny, vlastně dehonestují lidi, kteří vyslyšeli, mnozí, to volání státu po tom, od Evropské unie, že je potřeba vyrábět elektřinu z obnovitelných zdrojů. Věřím, že někteří to dělají i z nějakého takového důvodu, ale hlavně stát nabídl těm lidem: Dělejte toto a vyděláte tolik peněz! Tak se chová každý z nás. Každý z nás, když nám předloží, kdysi jsme měli spořitelní knížky za 4 %, dnes už takové nedostaneme. Ale když si někdo chce uložit bezpečně někam peníze nebo si je chce nechat na účtě, dostane od té banky nabídku. A teď si představte, že jsou banky, které vám dávají za peníze na účtu o nějaké miliprocento více, teď by někdo přišel a řekl: Ti, kteří přijali od té normální schválené banky nabídku, která je o něco vyšší, to jsou nemravní lidé, jsou to bankovní lupiči nebo něco takového. Tady jsme vyrobili z nějaké skupiny lidí, kteří chtěli zhodnocovat legálním způsobem svoje peníze, svoje zdroje, tak jsme z nich udělali solární barony. Přitom ten solární baron seděl na ministerstvu průmyslu, na ERÚ, seděl v parlamentu, protože stát vybudoval tuto síť, stát stanovil podmínky. Pak opustil to, že pojmenuje viníky. Teď zase stát nějakým způsobem chce tu regulaci spustit.

Jsem přesvědčen, že je to chybné, nepojmenovat, teď myslím ze strany pana ministra, protože on ty podklady má, stejně jako já tady, když je můžu mít já, má je zcela jistě i on, jaké kroky, jaké milníky, za vlády koho a kdo to tam načítal tehdy, všechny ty pozměňováky, které způsobily více než stomiliardovou v tuto chvíli, nebo kolik už to je, ztrátu ČR, která vyplývá z toho, že podpora byla nepřiměřená. O tom se tady nemluví.

Pak samozřejmě chápu snahu paní kolegyně Žákové, která podala pozměňovací návrh, kde se na ni obrátili ti, kteří byli v dobré víře. Víte, jak dlouho trvá vyřízení stavebního povolení, přípravy území a tak dále... To není ani několikatýdenní ani několikaměsíční cesta, tzn. oni si to začali připravovat a pak se začalo jednat o zákonu, který změní tyto podmínky, protože ta podpora už byla nepřiměřená. To se psal rok, myslím, že 2009. Nicméně už na konci roku 2008 se o těchto věcech mluvilo.

My bychom mnozí mohli namítnout, a velmi oprávněně: Když už se o tom mluvilo, tak proč se do toho pustili? Oni se do toho někteří pustili ještě dřív, než se o tom začalo mluvit. Pak někteří toho nedbali a ve chvíli, kdy už byl zákon schválen, ještě elektrárny dodělávali. Tam hledat spravedlnost, kdo měl předpokládat, protože už mohl vědět, a ten, kdo skutečně nemohl vědět, je velmi těžké.

My jsme teď, omlouvám se, říkám to znovu, dnes už podruhé, protože jsem vystupoval ráno k energetickému zákonu, jsme zase vystaveni tomu, že my bychom tady chtěli udělat nápravu, ta náprava nicméně teď podléhá tomu, že když nějak nepřiměřeně, myslím z pohledu Poslanecké sněmovny zasáhneme do toho zákona, tak ho buď neschválí, nebo projde ten, který je špatný, vadný, a těžko to posoudíme.

Pan vicepremiér tady coby ministr průmyslu řekl svůj názor. Dal tam také odůvodnění. Je velmi těžké pro nás, kteří se touto materií zabýváme, u tohoto zákona jsem byl zpravodajem v podvýboru, je skutečně těžké vyhodnotit, jaký dopad to bude mít. Dokonce někteří tvrdí, že nedávno odsouzení podnikatelé, kteří dostali sedm let za to, že měli podvádět právě s licencemi a s povoleními a tak dále, tím, že bychom schválili tento pozměňovací návrh, že by tam vlastně způsobilo to, že by tam žádná škoda nebyla a oni by nebyli odsouzeni a tak dále. Nabíhá tady tisíc věcí, které asi nedokážeme v tuto chvíli odhadnout, protože mám několik právních názorů, jaký to bude mít dopad a jaké to budou další výdaje státu. Zatím se mluvilo u těch 29 elektráren, že by to byla zhruba 1 miliarda za 10 let té změny. Ale mnozí namítají, že by tam spadlo více subjektů. Jestli je to pravda nebo není, nevím, ale je to komplikace.

V každém případě chci upozornit na to, že máme zákony, kterých si hodně všímá Senát. To jsou všechny ty lidsko-právní dopady. Ovšem pak máme energetické zákony, které mají dopady ekonomické do lidského, řekněme, počínání. Ale zároveň dopady na občany ČR. Tady lze skutečně vystopovat to, že ani ministerstvo ani ERÚ v té době od roku 2006, řekněme, do roku 2010, 2011, 2012 udělalo strašně moc chyb, které směřovaly k tomu, aby ti, kteří nepřiměřeně vydělávali, vydělávali dál. Pak bych řekl, že stejní politici, někteří z nich, kteří to zavinili, pak zase vzali standartu nějakou, prapor, a řekli: To jsou solární baroni, ne my tady, ale oni tam. To si myslím, že je celé špatně.

Bylo by určitě užitečné, kdybychom někdy měli tu vůli a věnovali se tomu, co vzniklo dnes ráno, tzn. pojmenovat chyby v historii. Pravdou je, že mnozí z těch, kteří se jich dopustili, ještě v politice jsou a moc by to nechtěli. Ti ostatní nechtějí, aby se o nich mluvilo. Stejně tak ti, co na tom vydělali, možná podporovali mnohé politiky či politické strany, takže by neradi, aby se to rozklíčovalo. Ale situace je taková.

Poslední věc, kterou bych chtěl říci a kterou chci zmínit, je, že v rámci celkového pozměňovacího návrhu, který zřejmě, jak jsme se bavili na podvýboru, bylo to i tady zmíněno, a potom na výboru, se bude hlasovat zvlášť, jeden z pozměňovacích návrhů je, který jsem předložil já, aby solární energie byla zařazena mezi tzv. energie, které podléhají či mohou podléhat aukci. Je to záležitost, kterou podvýbor i výbor schválil. Věřím, že pan ministr či ministerstvo k tomu mělo, řekněme, neutrální nebo kladně neutrální stanovisko, jak tam bylo řečeno. Jedná se o jednu z takových těch spících věcí, která může být vládou využita a měla by být využita, protože tento zákon se v jiných zemích prováděl jinak. Zaprvé se tam nedopustili těchto šílených chyb, díky nejen zastropování, jak jsem říkal, a díky té historii, ale sledovali a podporují obnovitelné zdroje v rámci toho, kolik skutečně v této době stojí. Takže jestli někdo postavil elektrárnu v roce 2006 za 150 milionů a dnes ji postaví za 15, ta podpora je desetkrát menší. U nich. U nás to tak nebylo a není. Záležitost aukcí je využívána a měla by být samozřejmě celá, aby to bylo systémové, uchopena státem tak, že stát řekne: Tolik jich máme, tolik jich budeme podporovat. Kolik jich chceme navíc? Kolik máme peněz, kolik chceme do této obnovitelné energie dát finančních prostředků příští rok, další rok, to si stanoví a do této ceny potom dělá aukce na jednotlivé zdroje energie. A aby to tak mohl udělat, k tomu má v tomto návrhu zmocnění vláda, která průběžně může podporovat tento zdroj více tak, jak vláda uváží a jak bude potřebovat v jednotlivých letech. V tomto smyslu vás žádám o podporu tohoto návrhu, protože v budoucnosti vlády mohou tyto aukce využít samozřejmě podle zákona u ostatních zdrojů energie. Bylo by dobře, aby to bylo i tady, aby regulace byla možná i v budoucnosti, když se změní nějakým způsobem podpora solární energie.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Já se omlouvám panu senátorovi Marku Hilšerovi, obecná rozprava pokračuje a ještě jistě dlouho bude pokračovat, proto nyní vyhlašuji polední přestávku. Budeme pokračovat ve 14 hodin. V té době se jistě sejde hospodářský výbor, jak jsme si řekli. Po polední přestávce budeme pokračovat v současném bodě. Až ho dokončíme, zařadíme Vrbětice. Pak se dostaneme k přerušenému prvnímu návrhu zákona. Takže do 14 hodin polední přestávka.

(Jednání přerušeno v 13.07 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 14.05 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Vážené kolegyně, vážení kolegové, prosím, abyste zaujali svoje místa po polední přestávce. Budeme pokračovat v jednání. Já zde mám přímo s procesním návrhem pana předsedu výboru klubu ODS. Prosím, pane senátore, máte, pane předsedo, slovo.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, já mám návrhy dva, protože, informace pro všechny senátorky a senátory, hospodářský výbor ještě jedná a vypadá to, že nějakou dobu ještě jednat bude. Ale vzkaz byl, ať pokračujeme dál v jednání, protože to, dejme tomu, zastoupení je paritní, takže by to neměl být problém.

Mám návrh. Zaprvé, abychom pokračovali v dalších bodech. To znamená, máme mít zákon o odškodnění Vrbětice, zjednodušeně řečeno, za tím následují zákony, kterých je předkladatel pan ministr zdravotnictví, to je první návrh. Druhý návrh je, aby potom došlo k odhlášení, protože přece jenom někteří kolegové tady nejsou, takže by nebylo fér takto pokračovat. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji za tento procesní návrh. Budeme tedy hlasovat o tom, že dalším bodem po projednání bodu, který se týká Vrbětic, to znamená ten návrh, já to tady zase nenajdu úplně hned, ale všichni víme, který zákon to je. To je zákon o odškodnění subjektů dotčených mimořádnou událostí v areálu muničních skladů Vlachovice-Vrbětice. Takže to by byl další bod, jak je podle programu, ale pozor, pak by došlo ke změně. Jednali bychom o zákonu, který bude předkládat pan ministr zdravotnictví, návrh zákona o elektronizaci zdravotnictví, následně návrh zákona č. 133, také ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha, kterým se mění zákony v souvislosti s přijetím návrhu o elektronizaci zdravotnictví. Teprve následně by pokračoval přerušený bod, který se týká zákona č. 136, o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích. Následně potom bychom pokračovali opět přerušeným bodem, a to bodem č. 137 senátního tisku o podporovaných zdrojích energie. Rozumíme všemu, co jsem teď řekla, jak o čem budeme hlasovat? Je to jasné? Nikdo se nehlásí. Teď vyslyším prosbu pana předsedy klubu ODS, tzn. budeme tedy resetovat. Všichni si vyndejte, prosím, karty.

Já už teď můžu znovu mluvit, protože jinak se mi to vypnulo... Teď už jsme všichni znovu přihlášeni. Prosím, zkontrolujte si. Budeme hlasovat. Kdo souhlasí s tím předneseným procesním návrhem změny programu, prosím, zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Změna pořadu byla schválena. Konstatuji, že v hlasování č. 6 se ze 43 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 22 pro vyslovilo 43, proti bylo 0. Děkuji. Teď tedy zahájíme

 

Návrh zákona o jednorázovém odškodnění subjektů dotčených mimořádnou událostí v areálu muničních skladů Vlachovice-Vrbětice a o změně některých zákonů

Tisk č. 141

Tento návrh jste obdrželi jako senátní tisk č. 141. Prosím pana poslance Petra Gazdíka, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Poslanec Petr Gazdík:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, ctěná horní komoro, je mi velkou ctí seznámit vás s poslaneckým návrhem zákona, jehož cílem je odškodnit vybrané subjekty v souvislosti s velmi mimořádnou událostí, k níž došlo v roce 2014 v areálu muničních skladů ve Vlachovicích-Vrběticích. Návrh je, zjednodušeně řečeno, reakcí na to, že po dobu 6 let byl život v bezprostředním okolí výbuchu značně omezen. Obce se nemohly rozvíjet, občané byli opakovaně evakuováni, nemohli se starat o svůj majetek apod. Nelze nezohlednit ani to, že když se mimořádná událost udála ve skladech, které byly pronajaty soukromé společnosti, došlo k ní v areálu, jehož vlastníkem je český stát. Navrhované kompenzace jsou, dle mého názoru, nejúčinnějším nástrojem, jak stát může v krátké době lidem i dalším subjektům, obcím, efektivně pomoci ke zlepšení života zasažených obcí a jejich obyvatel a reagovat tak na újmu, která tyto obce a jejich občany postihla. Proto bych vás chtěl požádat, abyste s návrhem vyslovili souhlas. Nejen proto, že ti lidé skutečně trpěli a kompenzaci si zaslouží, ale i proto, že stát, který v posledních měsících a letech v mnoha oblastech svých činností opakovaně selhával, by měl lidem garantovat, že když selže, je schopen to alespoň kompenzovat a napravit. Je to důležité politické poselství, proto vás, vážené paní senátorky a páni senátoři, prosím o schválení tohoto návrhu zákona. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane navrhovateli. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. To je na té druhé straně. Máte tam i pití, kdyby bylo potřeba, takže je to lepší místo. Teď budeme pokračovat s tím, že se zeptáme výborů. Návrh zákona projednal ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk 141/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Goláň. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení máte jako senátní tisk č. 141/1. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Leopold Sulovský, ale zastoupí ho pan senátor Holeček, protože pan senátor Sulovský je na jednání výboru. Nyní prosím pana senátora Holečka, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Petr Holeček:  Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážený pane poslanče, milé kolegyně, kolegové, dovolte, abych se ujmul za kolegu Sulovského, který je teď pracovně vytížen na hospodářském výboru, velice krátké zpravodajské zprávy, která je zde připravena.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu na své 14. schůzi konané dne 11. srpna 2021, k návrhu zákona o jednorázovém odškodnění subjektů dotčených mimořádnou událostí v areálu muničních skladů Vlachovice-Vrbětice a o změně některých zákonů, senátní tisk č. 41, rozhodl takto.

Po úvodním slově zástupce skupiny poslanců Radka Vondráčka, po zpravodajské zprávě senátora Leopolda Sulovského a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu pana senátora Leopolda Sulovského, jehož mám čest zastupovat,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Vladislava Vilímce, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu České republiky.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž se můžete po skončení rozpravy vyjádřit a zaujmout stanovisko. Táži se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru, pan senátor Tomáš Goláň? Přeje si vystoupit. Prosím, máte slovo, pane senátore.

Senátor Tomáš Goláň:  Děkuji, vážená paní místopředsedkyně, vážený pane poslanče, vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěl bych přivítat i starosty dotčených obcí, které vidím tady mezi veřejností. Touto materií se zabýval ústavně-právní výbor na své 20. schůzi 11. srpna tohoto roku. Chtěl bych trochu podrobněji se k této materii dostat. Samozřejmě důvod, proč bylo projednáno rychle a schváleno ústavně-právním výborem, je staré, klasické heslo: Kdo rychle dává, dvakrát dává.

Nicméně já se dostanu i k obsahu toho zákona. Tento zákon odškodňuje fyzické osoby a obce a Zlínský kraj. Zlínský kraj a dalších 5 obcí, které jsou Bohuslavice nad Vláří, Haluzice, Lipová, Slavičín a Vlachovice. Kromě Slavičína dostává odškodnění ve třech etapách, to znamená, za první období, kdy ty výbuchy nastaly, od 16. října do 12. prosince 2014, dostává denní sazbu 300, ve druhém období 13. prosince 2014 až 23. prosince 2015 je denní sazba 100, ve třetím období je denní sazba odškodnění 20 korun. Slavičín má zvláštní postavení v těchto odškodňovacích procesech, protože ze Slavičína bylo dotčeno území Divnic. Pro nás, co jsme z toho kraje, víme, že na území Divnic byly Vlárské strojírny, velký zbrojní závod, které potom navazovaly na ten muniční sklad ve Vrběticích. Zbytek města dostává odškodnění jenom v těch nižších sazbách.

Naše legislativa k tomuto zákonu měla určité výhrady. Zejména se jednalo o to, že odškodnění dostávají občané nikoliv podle skutečného bydliště, ale podle trvalého bydliště. Nicméně po konzultacích s panem starostou Vlachovic, který zastupoval všechny ostatní, jsme došli k názoru, že přesně nejlepší je to pravidlo, kdo rychle dává, dvakrát dává. Je třeba ten zákon schválit co nejrychleji, aby dotčené jak fyzické osoby, tak obce a Zlínský kraj dostaly tu pomoc co nejdříve. Vzhledem k tomu, že obyvatelé ani starostové nemají výhrady proti tomu uplatnění tohoto institutu trvalého bydliště, ale pouze... Nebo takhle, toho skutečného bydlení, ale pouze toho trvalého bydliště, ústavně-právní výbor na svém zasedání 20. přijal toto usnesení.

Výbor doporučuje Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Určuje zpravodajem výboru pro jednání na schůzi senátora Tomáše Goláně. A pověřuje předsedu výboru, senátora Tomáše Goláně, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu.

Já vás rovněž prosím, abyste hlasovali stejně. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane zpravodaji. Nyní, jak nám ukládá jednací řád, se táži, podle § 107 tohoto zákona, zda je někdo, kdo navrhuje, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím, nikdo se nehlásí. Můžeme postoupit v procesu dál. A to je obecná rozprava. Otevírám tímto obecnou rozpravu.

Do obecné rozpravy mám přihlášeného pana senátora Patrika Kunčara. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Patrik Kunčar:  Dobré odpoledne, vážená paní předsedající, vážený pane poslanče, kolegyně, kolegové, vážené paní starostky, páni starostové, budu poměrně stručný. Chtěl bych velmi poděkovat a ocenit tuto poslaneckou iniciativu, kdy se obyvatelé dotčených obcí konečně dočkají téměř po 7 letech odškodného, které jim vláda dlouhá léta slibovala. Myslím si, že je to skutečně iniciativa, která, jsem rád, že padla na úrodnou půdu. Je k zamyšlení, že vláda tolik let jenom slibovala. A tak jak jsem se některých jednání přímo po těch výbuších účastnil, jenom když si vezmu, kolik slibů tam zaznělo, jak všechno bude vyřešeno, že to trvalo dlouhých 7 let, to si myslím, že v tu dobu by nás nikoho nenapadlo, že tak dlouho bude trvat, než se obyvatelé dotčených obcí tohoto slibovaného odškodnění dočkají. Děkuji za tuto iniciativu. Chtěl bych vás všechny poprosit a požádat o podporu tohoto zákona. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Je tu ještě někdo, kdo se hlásí do rozpravy? Do diskuze nikdo není přihlášen. Nikoho opravdu nevidím, obecnou rozpravu končím. Táži se pana navrhovatele, chce-li se vyjádřit k obecné rozpravě? Nechce se vyjádřit. A tak se táži pana zpravodaje, zastupujícího, zda se chce vyjádřit? Pana zpravodaje ústavně-právního výboru? Také se nechce vyjádřit. Protože padl jediný návrh, a to návrh schválit, budeme teď hlasovat o tomto návrhu.

V sále je nyní přítomno 50 senátorek a senátorů, já spustím ještě znělku, protože někteří měli jednání...

Nyní budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona o jednorázovém odškodnění subjektů dotčených mimořádnou událostí v areálu muničního skladu Vlachovice-Vrbětice a změně některých zákonů. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Bylo schváleno. Konstatuji, že v hlasování č. 7 ze 61 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 31 pro se vyslovilo 58, proti nebyl nikdo. Gratuluji, pane předkladateli. Teď ještě jednou pozdravím naše starosty.

Poslanec Petr Gazdík:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych vám jménem občanů poděkoval. A také, jako představitel dolní komory, vám poděkoval za to, že jste vyslyšeli to volání, že stát za své chyby zodpovídá. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji. Nyní se, zřejmě s procesní záležitostí, opět hlásí pan předseda klubu ODS, TOP 09 a dalších.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, jednání hospodářského výboru skončilo. Takže musím, ač nerad, přednést opět procedurální návrh na změnu programu schůze, a to takový, abychom se teď po projednání senátního tisku 141 vrátili postupně k senátním tiskům 136 a 137, které máme rozjednány. Pak bychom pochopitelně pokračovali dál 132 a 133, tak jak to máme v programu schůze. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Ano, děkuji. Děkuji všem kolegyním a kolegům, že chápou ty operativní změny, které nastaly v důsledku informací, velmi aktuálních a vážných, které tady zazněly, týkajících se těchto návrhů zákonů. Děkuji za pochopení. Teď tedy budeme hlasovat, protože zase musíme změnit pořadí toho jednání, které dneska probíhá. Vracím se k tomu, že je tady návrh, abychom teď po ukončení bodu, který byl teď schválen, jednali o přerušeném bodu, senátním tisku 136, návrhu zákona o podmínkách o podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích, a následně o senátním tisku 137, zase přerušeném, o podporovaných zdrojích energie. Rozumíme tomu, o čem budeme hlasovat? Rozumíme tomu? Zahájím hlasování. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte teď ruku a stiskněte tlačítko NE.

Změna pořadu byla schválena. Konstatuji, že v hlasování č. 8 se ze 64 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 pro vyslovilo 61, proti nebyl nikdo. Já zde znovu vítám pana ministra, který je navrhovatelem

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 136

Je to tisk č. 136. My budeme pokračovat v přerušené obecné rozpravě. Do obecné rozpravy se nyní hlásí pan Vladislav Vilímec. Pane předsedo výboru hospodářského, máte slovo.

Senátor Vladislav Vilímec:  Vážený pane ministře, vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové, na základě jednání hospodářského výboru k senátnímu tisku 136, tedy novele energetického zákona, které bylo přerušeno, navrhuji procedurální návrh v intencích usnesení hospodářského výboru o přerušení projednávání tohoto návrhu zákona do 25. srpna 2021 do 13 hodin. To je výsledek jednání hospodářského výboru.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Ano, děkuji, pane předsedo, pane senátore. Teď tedy ptám se, zda se někdo ještě táže, je mu něco nejasné, nebo je všem jasné, o čem budeme jednat? Dám znělku, abychom, přestože je to procedurální návrh, dám znělku, ano?

Vážené kolegyně, kolegové, nyní budeme hlasovat o procedurálním návrhu přerušit projednání senátního tisku č. 136, a to do 25. srpna do 13 hodin. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Mně neběží... Pardon, teď... Tak už běží. Teď, kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne teď ruku a stiskne tlačítko NE.

Procedurální návrh byl schválen. Konstatuji, že v hlasování č. 9 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 pro vyslovilo 38, proti byli 2, návrh byl přijat.

Po schválení tohoto procedurálního návrhu se vrátíme k přerušenému zákonu, senátní tisk č. 137

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 137

Teď je opět procesně situace, že otevíráme přerušenou obecnou rozpravu. Pana ministra, pana navrhovatele, tady máme. Já se ptám, kdo chce vystoupit nebo kdo se hlásí do obecné rozpravy? Pan senátor Marek Hilšer. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Marek Hilšer:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, dovolte, abych vystoupil z důvodu podpory pozměňovacího návrhu, který spolupředkládám s panem kolegou Wagenknechtem.

Přidávání biopaliv první generace do nafty a do benzinu je prostě anachronismus. Já bych dokonce řekl, že dneska už víme, že škodí. Výroba těch biopaliv první generace je jednak energeticky náročná, a, jak už zde bylo řečeno, zatěžuje zemědělskou půdu, snižuje druhovou rozmanitost.

Jejich výroba má vliv na domácí výrobu potravin. Když jsem hovořil s některými automechaniky, dokonce říkali, že poškozuje i motory. Ale toto nemám nijak exaktně doloženo.

Dnes už je zřejmé a jasné, že bionafta z potravin má v průměru o 80 % vyšší emise CO2 než samotná nafta, než to fosilní palivo. Takže já se domnívám a jsem přesvědčen o tom, že opravdu není žádný vážný důvod k tomu, aby se přimíchávání těchto biopaliv první generace do nafty a do benzinu nějakým způsobem podporovalo, nebo aby se nařizovalo, protože to není ve veřejném zájmu.

Bohužel jsme v situaci, kdy místo toho, abychom v tomto státě podporovali technologické firmy, které budou zavádět nové způsoby a nové technologie, jak se vyhnout spalování fosilních paliv, uhlí a plynu, místo toho, abychom podporovali zemědělce, aby nemuseli podléhat jakémusi řepkovému šílenství, tak se zde bohužel prosazují zákony, které podle mého názoru vyhovují především byznysovým zájmům a obchodním zájmům současného premiéra. Jeho obchodním zájmem je přirozeně vyrábět co nejvíce biopaliv první generace, hlava nehlava, bez ohledu na škody, které to přináší. Vlastní podniky, které to vyrábějí dokonce v České republice. Má monopol na výrobu těchto paliv v České republice.

Já se domnívám, že je to další z příkladů, jak privátní ekonomické zájmy a střet zájmů premiéra škodí této zemi, jak škodí občanům a jak poškozuje životní prostředí. Je to příklad, jak veřejný zájem ustupuje soukromému zájmu, který bohužel zde teď ztělesňuje a reprezentuje premiér Babiš. Je to příklad přivlastnění státu, který paralyzuje přijímání, řekl bych, prospěšných politik. Z tohoto důvodu jsem se připojil k pozměňovacímu návrhu pana kolegy Wagenknechta. Domnívám se a jsem přesvědčen o tom, že je třeba opustit tuto cestu a podporovat nové směry, nové technologie, které budou zajišťovat snižování emisí CO2. Samozřejmě s tím souvisí i podpora zemědělců, tak, aby bylo pro ně výhodné produkovat jiné plodiny. To je důvod, proč ho podporuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore, nyní se o slovo přihlásil pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Čunek:  Paní předsedající, pane vicepremiére, kolegyně, kolegové, já tomu i věřím, že dneska vlastník Agrofertu, který má velké peníze z toho, že dostává dotace přes řepku a bionaftu, že to tak může být. Ale tato podpora vznikla jindy. Tato podpora vznikla z úmyslu a rozhodnutí Evropské unie, která tuto podporu doporučovala dlouhou dobu. Na řepku přešel nejen náš stát, ale mnoho jiných států, ta podpora se tam dávala. Teď Evropská unie, když vidí, co se děje, a to, co tady pan předřečník řekl, je jistě pravda. Ničí to motory, to je dokázané. Všechny dopady do ekologie atd. tam jsou také, tzn. nesmyslné to je. Je potřeba, já pro to velmi horuji, je dobré, aby tento způsob výroby paliva, pěstování místo chleba, tak řepky, tedy řepky nejen pro olej, aby skončil... Já jsem pro.

Ale pravdou je, že si to myslím, já to nevím zcela jistě, ale jsem přesvědčen, že žádní zemědělci, kteří pěstují řepku, teď myslím všechny v České republice, zřejmě neměli vliv na to, nebo spíš nezpůsobili nebo nezapříčinili to, který ten druh podpory v Evropské unii bude schválen. Kdysi dávno, před 15 lety, nebo jak je to dlouho. To znamená, že teď, když do tohoto zákona takto zasáhneme, nevím, jestli nedopadneme stejně jako při energetickém zákonu, kde se výbor nakonec podle mého názoru velmi rozumně dohodl, že projednávání odloží a probere ty záležitosti detailně s ekonomy, s právníky, tak, aby ty návrhy, které tady padly, byly rozumné, aby nevyrvaly někoho z podpory, aby se ta záležitost připravila atd.

Nějak jsem nepostřehl, proč ten záměr, který původně pan kolega Wagenknecht dával, on ho pak stáhl... Tak jsem nepostřehl proč, teď se tady objevil, protože byl stažen z toho podvýboru i z výboru, takže se neprojednával. Ale je to pořád o stejné věci. Pořád je to o tom, že náš stát by podle mého názoru měl všechny, ať už mají vítr, vodu, já nevím, co všechno, coby zdroj energie, tzn. obnovitelné energie, tak by měli mít tito podnikatelé, kteří takto vyrábí, podobný zisk.

V tomto zákoně samozřejmě paní kolegyně Žáková podala pozměňovací návrh, který už jsem komentoval. Byl komentován s tím, že vlastně nevíme, jaké bude mít úplně dopady. Ale jisté je, že my teď schválíme nějakou podobu energetického zákona a také zákona o obnovitelných zdrojích, přitom tyto zákony jsou velmi nedokonalé, protože je velký rozdíl ve výdělku jednotlivých podnikatelů, kteří se do této podpory zapojí. Já jsem přesvědčen, že ten přiměřený podobný výdělek má mít jak ten vítr, tak ta voda, tak solární energie. Ne, že někdo uletí a bude mít daleko víc, všichni se tam ženou apod.

To, co se teď tady předkládá, já bych to rád podpořil. Jenom neznám všechny dopady, které to bude mít na celou strukturu, se kterou se teď počítá. Takže bych požádal pana ministra, jestli může nějakým způsobem okomentovat, co by to znamenalo v průběhu let. Protože jak rozumím tomu návrhu, on je rozumně koncipován v tom, že neruší všechno hned a je, myslím, do roku 2030, rozkládá to snižování, tak bych byl rád, aby se pan ministr vyjádřil k tomu, co to bude v tom energetickém mixu znamenat a jakým způsobem by přijetí tohoto pozměňovacího návrhu pohnulo s tím jejich konceptem, který i tak je nedokonalý. On pořád, jak jsem řekl, rozděluje výrobce takovým způsobem, že to není spravedlivé. Ti, kteří se tam dostali do roku 2010, dostávají daleko víc než ti, kteří do toho přišli poté. To si myslím, že v celkové energetické koncepci je špatně. Stát to má upravit a má říkat: Vy, kteří si to uděláte, vás vůbec nepodpořím. Vy, kteří to tady máte, tato podpora je jenom pro tyto.

Potom vyhlásí aukce, vybere ty, kteří nabízejí nejvýhodnější službu pro stát. Když to takto bude dělat každý rok, tak se nestanou ty nespravedlnosti, které tady od toho roku 2005 nastaly.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, nyní bych přednesla omluvu pana senátora Petra Orla a Ladislava Kose, kteří se omlouvají z dalšího jednání. Hlásím se do rozpravy, prosím o zastoupení pana místopředsedy Růžičky.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Zvažovala jsem, jestli mám vystoupit, ale opravdu bych si kladla za vinu, že jsem se nepozastavila nad jednou věcí, která mi dělá těžkou hlavu. V materiálech, které jsme dostali z výboru, je opravdu rozsáhlý pozměňovací návrh. Ten pozměňovací návrh je komplexní pozměňovací návrh, který předkládali na výborech a na komisích pan senátor Šilar, paní senátorka Žáková, jestli se nemýlím.

Ale když se podíváte, to je takový malý zákon. My jsme tady velmi debatovali o tom, jak tu máme několik pozměňovacích návrhů. Ty pozměňovací návrhy teď máme rychle projednat. Tento malý zákon, který je transpozicí směrnice, která měla být již dávno implementována, jak jsem si přečetla odůvodnění tohoto pozměňovacího návrhu, už nám hrozí pokuty a řízení s Evropskou komisí, je de facto tím, že chceme zachránit to, co nepřipravilo ministerstvo průmyslu a obchodu a nedalo do zákona.

Pan ministr říká, teď se na něho dívám, že ne, já budu moc ráda, když mi to vysvětlí. Mám jednu vážnou obavu. Pan senátor Čunek tady dlouze vyprávěl příběh. Ten příběh toho, jak se přehnala podpora pro obnovitelné zdroje pro soláry. Protože někdo předložil pozměňovací návrh, který nebyl v té době se všemi úplně řádně prokonzultován, nebyly jasné důsledky. Teď najednou proti všem zásadám, které máme, tady leží kus zákona, který implementuje směrnici a který prošel v dobré vůli jenom našimi výbory. Promiňte, ale já mám vážnou obavu, aby se v takovém návrhu neobjevilo něco, co vůbec netušíme, že by mohlo mít nějaký vliv na, řekněme, možná i nějaké finanční toky.

Proto se nad tím pozastavuji. Byla bych ráda, aby mi pan ministr tady řekl, že on garantuje za ministerstvo, že tak, jak je ten pozměňovací návrh připraven, že je zcela v pořádku a nehrozí tam nějaké zvýhodnění nebo nedostatky. Byla bych nerada, aby pak v budoucnu se říkalo: Senát to tehdy schválil, to byl pozměňovací návrh Senátu. My nejsme s to za tu krátkou dobu, kterou máme, všechny tyto souvislosti opravdu řádně prověřit. A tak, přestože rozumím dobré vůli výboru a dobré vůli zpravodajů, byla bych ráda, aby tuto garanci nadále mělo ministerstvo. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, paní senátorko, i vám. A protože pan ministr se hlásí ještě v rámci obecné rozpravy, vidím, ano, prosím...

Ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, chtěl jsem moc poděkovat za z mého pohledu velmi věcnou diskusi. Musím říct, že jsem až překvapen, jak racionálně to probíhá, protože toto je samozřejmě velmi citlivé téma, vše, co se týká obnovitelných zdrojů a fotovoltaiky, vždycky budí obrovské emoce. Tím spíše, když je to třeba před volbami, o to více si toho cením.

Když dovolíte, já bych reagoval, a nebudu to prodlužovat příliš dlouho, na pár vašich námětů, které zde zazněly už i v průběhu dopoledne. Trošku hned si vezmu zezadu tu poznámku paní senátorky Seitlové. Já jí rozumím, co se týká toho času, i rozumím tomu, že se jedná o velmi náročnou legislativu. Navíc jsme se už kdysi spálili, před těmi deseti, jedenácti lety, ale nemůžu si odpustit říct, co jsem říkal před třemi hodinami, když jsme se bavili o tom energetickém zákonu, kdy nám pan předseda Vystrčil předložil souhrn návrhů, že takto není možné o tom teď diskutovat. Mrzelo mě, že to nebylo předtím, a o to víc si vážím toho, že jsme se racionálně na hospodářském výboru domluvili na tom, že si vezmeme týden a do té doby se pokusíme nad těmi body sednout. Má-li se něco ve finále ještě něco měnit, aby to bylo vynegociováno z obou stran.

Co se týká finální garance, ministerstvo průmyslu musí dělat pochopitelně kompromisy. Možná, že kdybychom my připravovali ten návrh, tak by to bylo ještě trošku jinak. Ale ve finále jsme v politické realitě a ta politická realita odpovídá určitým dohodám ve sněmovně, odpovídá určitým dohodám v Senátu a hlavně musí respektovat to, že ve finále ten zákon bude přijat. Protože to nejhorší, co bychom mohli udělat, je to, že bychom tento zákon nepřijali kvůli tomu, že bychom se dohadovali, jestli výnosové procento má být 8,4 nebo 9,5 nebo cokoliv jiného. Proto si myslím, že ty závěry, které byly v Senátu, jsou akceptovatelné a jsou v zásadě pro všechny strany podle mého názoru přijatelné.

Teď dovolte, abych se ještě vrátil k tomu, co říkal pan senátor Čunek, k té minulosti. Já jsem to zde neotevíral proto, že jsem nechtěl čeřit vody. Nechtěl jsem, abychom z toho udělali gigantické politikum, protože to bylo zásadní selhání celé řady aktérů, kteří u toho byli. Ať už to byli ti, které jste zde jmenoval. Já osobně považuji za největší problém, který byl, to byl, tuším, březen nebo duben 2010, v té době, když už všichni věděli, že se má tahat za ruční brzdu, tak to měli zastavit. Nemělo se tam dávat těch dalších několik měsíců do konce roku. Tam se dala záminka k tomu, že se začalo spekulovat, narychlo stavět. Všechny ty příběhy, které známe, které bohužel dopadly i tak, že ti lidé jsou ve vězení, do značné míry byly způsobeny benevolencí sněmovny. Bavme se o tom, jestli to byla benevolence, jestli to byl cíl, jestli to bylo zlobbované nebo jestli to byla dobrá vůle někomu pomoci a špatný odhad. Já to nevím, můžeme se o tomto bavit mnoho a mnoho let. Určitě se o tom budou psát eseje, knížky a já nevím, co všechno.

V každém případě jsme dneska v situaci, že toto máme šanci, já jsem to říkal i ve sněmovně, po těch deseti, jedenácti letech, tu chybu, která nastala, a ty chyby, které se nakumulovaly, ona to nebyla jedna chyba, máme šanci vyřešit. Byla by velká škoda, abychom to nezvládli. Tím spíše, když už jsme těsně před cílem. To je k té podpoře, která byla a která vyústila i v to dnešní jednání.

Děkuji za všechny náměty, které se týkaly RED II, včetně té diskuse nad tím případným pozměňovacím návrhem. Já to rozdělím do dvou částí. Jedna je, proč s tou RED II spěcháme, nebo proč ji tam máme dnes. Druhá věc je, co by znamenalo, kdybychom dnes přijali ten pozměňovací návrh. Teď nechci spekulovat, co by nastalo ve sněmovně. Teď to beru z toho produktového, z toho odborného úhlu pohledu.

První věc, která se ne úplně šťastně komunikuje, je ta, že jsme někde zaspali. Není to tak, že jsme zaspali. Zákon, ten, který dnes řešíme, byl připraven v roce 2018. Teprve poté, co byl tento zákon připraven, přišlo z Evropské unie vše, co se týká RED II. My jsme měli dvě možnosti. Buď to udělat v rámci transpoziční novely, nebo to dát do zákona o POZE. Původně jsme to chtěli udělat samostatně, ale když jsme viděli, že stojí zákon o POZE, v tuto chvíli jsme říkali, tak to pojďme dát do toho jednoho. Zařadili jsme to do něj a v zásadě se domníváme, že na tom není nic úplně špatného, protože jde o částečnou transpozici. Nemáme tam v tuto chvíli tu E10. Já neříkám, že kdyby tam byla, že by to nebylo lepší. Ale to je nějaká politická realita. My jsme si ty kvóty nevymysleli, ty tady jsou jasně dány. Tím, že tam E10 nebude, z mého pohledu nám bude chybět, z našeho výpočtu, ještě do těch 14 procent 0,7, ale to musíme v tuto chvíli obětovat. To znamená, neřešíme nyní biopaliva první generace. Vůbec, je to technická záležitost, která řeší to, co řešit musíme. Jakási kritéria udržitelnosti. Řešíme osvědčení o původu atd.

To znamená, ano, pan senátor Wagenknecht v zásadě správně říkal, ty lhůty jsou o něco delší, netlačte to teď na pilu, měli bychom na to možná až pět let. Ta pokuta by ale tak jako tak zřejmě přišla, ale hlavně, toto není technický infringement, toto postupuje bohužel, musím říct, rychleji. Rumuni, kterým to neschválil tamní parlament nebo senát, měli, pokud mám správné informace, do čtrnácti měsíců třímilionovou pokutu. Obávám se, že bychom tímto mohli způsobit to, že by ta pokuta skutečně přišla možná za pět let. Ale my se domníváme, že by to mohlo být stejné jako v tom Rumunsku, a to nemůžeme riskovat, takže bychom platili dříve.

To znamená, není to náš výmysl. Toto je výmysl Evropy a my ho musíme tak jako tak udělat. Já bych bral, kdyby zde padaly argumenty, co je špatného na tom, že tam teď tu RED II, znovu říkám bez E10, tzn. žádná biopaliva, čistě technická záležitost, že se ji tam v tuto chvíli snažíme dostat. Vysvětlil jsem proč, že jsme víceméně využili pouze POZE, nikoli to, že bychom čekali na to nebo že bychom něco prodlužovali. Druhá varianta byla, že bychom šli samostatným transpozičním zákonem, ale to se nám zdálo v tomto zbytečné. Toto není proti vůbec ničemu a je to stejně věc, kterou budeme muset udělat. Věřím, že si nikdo z nás nechce vzít na triko, že bychom za to potom platili.

Teď ta druhá věc, které rovněž rozumím, o něco detailněji to zde rozebral pan senátor Hilšer. Tady principiálně nelze nesouhlasit s tou vizí budoucnosti, ale mně to trošku připadá, jak bych to řekl, jako sen o zelené zemi, kde zítra znamená již včera, nebo jak to bylo. To je nerealizovatelné, bohužel. Tak, jak by to bylo přijato, bychom se dostali do situace, kdy popisujeme a chceme alternativy, které v tuto chvíli nejsou bohužel dostupné. To je prostě realita. Ani těm soutěžitelům nedáváme dneska tím pádem žádnou alternativu a měli bychom v tuto chvíli přísnější režim, než je RED III. Ne RED II. S velkou dávkou pravděpodobnosti, tím, že zatím, já říkám zatím, čili já nezpochybňuji tu zelenou vizi té budoucnosti, bychom s největší pravděpodobností vůbec nesplnili CO2.

Proč bychom si to dneska měli takhle komplikovat a de facto tím všechny dostat do smyčky? Dokonce si troufáme tvrdit, že by nás pravděpodobně dodavatelé napadli, že neplní ten šestiprocentní cíl snížení emisí. Já k tomu musím dát nesouhlasné stanovisko. Nikoliv ale proto, že bych nerozuměl té budoucí cestě, ale k té budoucí cestě máme ještě pořádný kus cesty. Kdybychom to dneska takhle přijali, nadělali bychom více škody než užitku. Takže to je k té RED II.

Co se týká toho posledního, to už jsem zde řekl v úvodu, ale i po té diskusi, děkuji za ni paní senátorce Žákové, se kterou máme rovněž velmi dobré vztahy, a myslím si, že v energetice si rozumíme takřka ve všem, až na jedinou věc, a to je toto. Tady to fakt musím říct kategoricky, my toto nemůžeme přijmout. To, kdybychom udělali, a rozumím i té spravedlnosti atd., ale hledáme spravedlnost v nespravedlivém světě, který jsme si notabene sami uvařili. A tak, jak řekl správně pan senátor Čunek, dneska za něj všichni neseme důsledky a musíme to nějakým způsobem napravovat. Hledáme nejméně špatnou variantu ze všech variant, které jsou. Takže rozumím tomu pohledu, který máte, ale kdybychom vstoupili do těchto vod, paradoxně tady roztočíme spirálu, že ne, že uděláme spravedlivější prostředí, ale my do něj nasypeme ještě další možná i miliardy korun, možná dokonce ještě více, protože bychom vyšli vstříc těm, kteří to tady nakonec v tom roce 2011 nainstalovali.

To, co tady kritizuji jako zásadní selhání, že sněmovna v roce 2010, ačkoliv tam ty návrhy byly, měla to uzavřít na konci, tuším, března nebo dubna, schválila to do konce roku 2010, tam je základ toho, že nám budou chybět stamiliardy korun. Tam je základ toho, že ti lidé jsou ve vězení. Tam je základ toho, že se umožnila ta spekulace, která je.

Jestli teď to prodloužíme ještě dál do toho roku 2011, tak se dostaneme úplně do stejných vod. To si myslím, že možná ve víře dobré, že jsme způsobili velký problém. Děkuji za pochopení a všem za diskusi.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane ministře, teď pokračuje obecná rozprava, do které se hlásí pan senátor Wagenknecht. Pane senátore, prosím, máte řečniště.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji za slovo, paní předsedající, i panu ministrovi za jeho reakci, která dneska byla věcná, bez emocí, já jsem mu za to velice vděčný. Jenom velice krátce. Tady několik předřečníků naznačilo věci ohledně toho mého pozměňovacího návrhu, krátce zareaguji. První pan kolega, gesční zpravodaj Šilar. Jenom malinko doupravím, ten pozměňovák se týká pouze krmných a potravinářských věcí. Ničeho jiného. To opravdu je to, na čem se tady asi všichni shodneme, že to je špatně, dokonce i s panem ministrem, což jsem velice rád, nebo s panem vicepremiérem, takže netýká se to biomasy, odpadu a jiných věcí. To opravdu je z toho vyjmuto. Já jenom řeknu, proč. To tady padlo i od pana Čunka, proč to bylo stáhnuto a pak načteno.

Já jsem připravoval původní pozměňovací návrh, který jsem i posílal členům podvýboru pro energetiku, který snižoval celkové objemy biopaliv, kompletně. Nicméně po tom, co jsem se dozvěděl, že pan Šilar načte tuto novelizaci a implementaci RED II, kterou jsem dostal až ten den ráno, v ní byla definovaná právě biopaliva první generace, proto jsem na to čekal, v této fázi se to pak změnilo tak, že tady vlastně ponižuji pouze první generaci na úkor druhé. To nebylo nějakou formou na poslední chvíli, jak tady dneska probíhal ten předchozí tisk, ale bylo to věcně připraveno.

Logika je strašně jednoduchá, pochopitelná, stejná, ale nicméně jde o tu formu. To je jedna z věcí. Pak jenom velice krátce zareaguji i na paní předsedající k té RED II. Já bych možná měl žádost potom na pana gesčního zpravodaje, kdybychom mohli hlasovat o tom pozměňovacím návrhu hospodářského výboru a pak i ÚPV po částech. Jenom řeknu jednu věc. Já si opravdu nejsem jistý, že ta implementace je stoprocentní. To, co tady už padlo přede mnou. Bojím se, že tam nějaká díra může být. Bylo to načítáno ve sněmovně, tam to spadlo kvůli tomu, že tam byla snaha o to, navýšit biopaliva na 8,8 u benzinu. Kvůli tomu to neprošlo sněmovnou. Máme to my tady a opravdu bych byl velmi obezřetný a u toho se ještě chci zdržet. Ne ve zlém, že nechci, aby se neimplementovalo, ale myslím si, že by tam mohly být velké problémy. Ale to rozhodnutí je na vás.

Jenom poslední věc, jsem opravdu rád, že i tady ze strany zástupce ministerstva padá, že biopaliva jsou velký problém. Já jenom ještě zopakuji, jsou tady alternativy, ale je potřeba na nich pracovat. To je můj cíl. I proto ten pozměňovací návrh byl postupný. Za pět let na polovinu a na konci této dekády na nulu.

Nicméně protože vím, na rovinu, nechci kolegy tady z vás, kteří by třeba, mám iniciováno, že by hlasovali, kdyby tady nebyla ta kompilace různých pozměňovacích návrhů, že by to podpořili. Jednoduše, zkrátka, kdyby se dneska hlasovalo pouze o tomto, nechci, abyste byli vystaveni tomu, abychom pod tlakem, který tady dneska je, kdy máme zpětnou vazbu, že když vrátíme do sněmovny něco, co by sněmovna nepodpořila, toto by asi ne ve zlém, ale někteří poslanci, kteří jsou třeba i zaměstnanci holdingu atd., nemuseli by to podpořit. Neříkám to ve zlém.

Z tohoto důvodu, jak jsem říkal, nebudu to načítat, hlavně nechci, aby vy jste pak byli vystaveni tomu, že byste se zdržovali kvůli tomu, aby prošly jiné dobré věci, které zachraňujeme. Aby to pak třeba v nějakém politickém boji někdo mohl zneužít vůči nám, což nemyslím ve zlém, tak by se to mohlo stát.

Nicméně zároveň dám závazek toho, s panem kolegou Hilšerem jsme se o tom bavili s dalšími, že připravíme separátní pozměňovací návrh, který by se tohoto týkal. Bude to projednáno, jak chtěl pan vicepremiér, a za mě prostor tady pro to zkrátka je. Pokud je např. jádro bezemisní, jak říkal pan premiér, je možné započítávat elektromobilitu, která tady bude do budoucna, ta sama o sobě nám už velkou část těchto problémů řeší. Je možné to nahradit a není s tím vůbec žádný problém.

Takže už nebudu zdržovat. Jenom ještě možná jedna krátká věc, ať jsme objektivní. Kolega Čunek se tady bavil o dotacích na biopaliva první generace. Ono to tak není, opravdu pan premiér nebere dotace na to, že dělá řepku, kterou pak spalujeme v motorech. Jsou tam nepřímé dotace zemědělcům, kteří vyrábějí, dostávají na hektar nepřímou formou a je tam nějaké daňové zvýhodnění. Není to přímá dotace, ať jsem objektivní. Nicméně v konečné fázi je trh deformovaný, je to špatně. Ano, pan premiér tam má polovinu trhu v tuto chvíli, ale mně už nejde o pana premiéra, který má mnoho jiných byznysů. Mně jde o to, že to je věc, která je špatná, škodí přírodě, ekologii, potravinářskému trhu, je to celé špatně.

Jenom avizuji, nebudu načítat, ale budeme dělat separátní pozměňovací návrh, který uděláme třeba na nějaké příští schůzi. Děkuji za tu věcnou debatu i za tu shodu, že biopaliva první generace nesnižují emise CO2. Je to zkrátka špatná věc, která historicky vznikla, není dobré v ní pokračovat. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore, nyní nevidím nikoho, kdo by se hlásil do rozpravy, takže obecnou rozpravu uzavírám. Táži se pana navrhovatele, chce-li se vyjádřit nyní k obecné rozpravě? Ne, nechce se vyjádřit. Proto se ptám zpravodaje ústavně-právního výboru, pana senátora Tomáše Goláně, zda se chce vyjádřit? Nechce se vyjádřit.

Poslední tady máme velmi významného garančního zpravodaje garančního výboru, prosím, vyjádřete se k proběhlé rozpravě.

Senátor Petr Šilar:  Děkuji za slovo, paní předsedající. Předpokládal jsem, že diskuse byla delší, ale zdá se, že energetický zákon nám odblokoval hodně diskutujících. Jsem rád, že diskuse byla věcná. Vystoupilo osm senátorů, bylo osm vystoupení, z toho jeden třikrát, jeden dvakrát. Pan předkladatel. Diskuse se týkala především navrhovaných pozměňovacích návrhů, které potom budeme načítat v podrobné rozpravě, s tím, že nebyl přijat žádný návrh na usnesení, abychom schválili tento zákon v té podobě, jak nám přišla z Poslanecké sněmovny. Ani zamítnout. Čili si dovoluji navrhnout, abychom přešli do podrobné rozpravy, kde budou načteny nebo připomenuty některé pozměňovací návrhy.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji, pane zpravodaji. Vyhovím vašemu přání a otevírám podrobnou rozpravu. Ptám se, kdo se do podrobné rozpravy hlásí? Minimálně ti, co chtějí předkládat pozměňovací návrhy, by tak měli učinit, pokud nejsou už předloženy jiným způsobem. Vidím tady jeden pozměňovací návrh komise. Ten musí být načten, pokud chce být hlasován. Pan senátor Vosecký, prosím, pane senátore, hlásíte se? Prosím... To bylo usnesení, omlouvám se. Nehlásí. Uzavírám podrobnou rozpravu a prosím, pane zpravodaji, abyste nás provedl hlasováním.

Senátor Petr Šilar:  Já jsem se hlásil ještě do podrobné rozpravy, protože už jsem to avizoval také dopředu, prosím vás, k té záplavě, kterou mám jako zpravodaj našich výborů, bych si dovolil předložit ještě jeden malinký pozměňovací, legislativně-technický návrh, o kterém dopředu říkám, že bychom dali navrhnout k hlasování až na konec. Je to pozměňovací návrh, který jste dostali písemně. V záplavě papírů se na něj podívejte. Já ho přečtu, aby to bylo načteno.

Je to pozměňovací návrh senátora Šilara k senátnímu tisku 137.

Bod č. 1, v článku 1, u prvního slova na samostatný řádek se doplňuje věta, nahradit slovy, na samostatné řádky, doplňují věty. Na konci bodu doplnit větu: Směrnice Evropského parlamentu a Rady EU 2018/2001 ze dne 11. prosince 2018 o podpoře používání energie z obnovitelných zdrojů.

Zdůvodnění. Prosím vás, jak jsem říkal, bylo to velice složité, připomínek tam bylo víc. Ale teď ještě naposledy, za to znovu děkuji kolegům z legislativy, tato legislativně-technická úprava se týká uvedení transponované směrnice Evropského parlamentu a Rady, která nebyla v původním textu uvedena, čili my tam doplňujeme název směrnice Evropského parlamentu. To je celé. Další pozměňovací návrh.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji, pane senátore. Teď se jen pro jistotu zeptám, jestli někdo nevznáší námitku, protože já jsem podrobnou rozpravu uzavřel, ale zároveň tomu bylo tak, že se rukou pan senátor Šilar hlásil. Já jsem to neviděl na monitoru, ale hlásil se správně podle jednacího řádu, tak jsem ho nechal v podrobné rozpravě vystoupit. Nemá proti tomu nikdo námitku? Nemá, dobře. Můžeme pozměňovací návrh považovat za načtený. Nyní uzavírám podrobnou rozpravu a prosím, pane zpravodaji, abyste zhodnotil podrobnou rozpravu a provedl nás hlasováním. Jen pro formu se ptám, protože nebyla žádná podrobná rozprava, předpokládám, že pan ministr se k ní nechce vyjádřit? Ne, děkuji.

Senátor Petr Šilar:  V podrobné rozpravě vystoupil pouze jeden senátor, a to zpravodaj, který načetl další pozměňovací návrh. Nyní mám před sebou návrhy, které jsou zde z výboru a z komisí, z obou dvou výborů. Potom tady byl jeden pozměňovací návrh, který je z pléna, kolegy Wagenknechta. Jestli mám slovo, mohu navrhnout?

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Máte slovo, akorát vás opravuji, protože nebyl načten pozměňovací návrh pana senátora Wagenknechta, tím pádem nebyl ani předložen a tím pádem o něm nebudeme ani hlasovat. Jediný načtený v podrobné rozpravě je váš pozměňovací návrh, pak jsou samozřejmě hlasovatelné pozměňovací návrhy, které přijaly výbor hospodářský a výbor ústavně-právní. Potřebujeme nyní vědět, jak navrhujete proceduru hlasování. Následně se zeptáme, zda někdo proti něco má. Pokud nebude nikdo nic mít, potom budeme hlasovat o jednotlivých pozměňovacích návrzích.

Senátor Petr Šilar:  Pokouším se zasunout kartičku, abych byl svéprávný, ale nedaří se mi to. Zeleným nahoru, jako když se sázejí stromky, já vím... To se říká i policistům na brigádě, když sázeli stromky, zeleným nahoru.

Prosím vás, máme návrh procedury k hlasování, odsouhlasený s kolegy legislativci. I s tím, že jsem samozřejmě reagoval a předpokládal jsem, že bude potřeba o jednotlivých návrzích hlasovat zvlášť. Takže návrh procedury hlasování. Hlasovalo by se o pozměňovacích návrzích přijatých VHZD. Nejprve by se hlasovalo společně o bodech 1, 2, 3 pozměňovacího návrhu, který máte před sebou z hospodářského výboru. To jsou, prosím vás, tři body, které jsou kolegy Čunka, tj. návrh zavedení provozní podpory pro FVE do budoucna, pro malé podpory stanovené ERÚ, pro velké od 1 MW. K tomu jsou také ještě některé změny legislativně-technické. Čili první tři body řeší tento problém.

Druhý bod, číslo 4, by byl samostatně hlasovatelný bod pozměňovacího návrhu hospodářského výboru, který předložila senátorka Žáková. To je fotovoltaika, rok 2010.

Dále by se hlasovalo o bodech 5, 6. To je pozměňovací návrh senátorů Šilara, Žákové a Kortyše. To je legislativně-technická úprava, kterou jsme projednali na hospodářském výboru i na ústavně-právním, kde byla totožná. Tam je stejné usnesení.

Následovalo by hlasování bodu číslo 7, to je pozměňovací návrh senátorů Šilara, Žákové a Kortyše o vnitřní výnosové procento. To je to rozmezí, o kterém jsme se bavili.

Dále by se samostatně hlasovalo o bodu 12 v návrhu usnesení, tzn. pozměňovací návrh hospodářského výboru. Společný návrh senátorů Šilara, Žákové a Kortyše. Týká se to malých vodních elektráren, o kterých tady už dnes na plénu nebyla řeč, ale bylo projednáno.

Potom bychom hlasovali o bodu číslo 13, pozměňovací návrh senátora Aschenbrennera. To jsou ta přechodná ustanovení k teplárnám.

Vzhledem k tomu, že se nebude hlasovat bod senátora Wagenknechta, následoval by bod číslo 8, 9, 10, 11, 14, 15, 16, 17 pozměňovacího návrhu, tzn. RED II. Je to ten ucelený návrh.

A poté by následovalo jednání drobného pozměňovacího návrhu, který jsme tam už do textu nemohli zařadit, který jsem četl na začátku mého vystoupení.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji. Ještě pro formu asi zopakujte, chápu to tak, že tím jsou vyčerpány pozměňovací návrhy jiných výborů, je to tak?

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Dobře. Zeptám se, jestli má někdo k proceduře nějaké připomínky? Nemá. Před hlasováním vás svolám.

Vážené dámy, vážení pánové, budeme hlasovat o pozměňovacích návrzích tak, jak vám je přednesl pan garanční zpravodaj Šilar. Probíhat to bude tak, prosím, pane zpravodaji, že vždycky jen už velmi stručně řekněte, o čem hlasujeme. Já potom spustím hlasování.

Senátor Petr Šilar:  Ano. První návrh hlasování je pozměňovací návrh senátora Čunka. V celkovém usnesení je to bod číslo 1, 2 a 3. Znova zopakuji, navrhuje se zavedení provozní podpory pro FVE, do budoucna, pro malé podpory, stanovené ERÚ. Je to podpora pro aukce, když to řeknu tím slovem, jak jsme si to označili pracovně.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Prosím o stanovisko. (Ministr: Neutrální.) Pan ministr, neutrální. Pana zpravodaje? (Zpravodaj: Pan zpravodaj, pozitivní. Tedy kladné.) Pozitivní. Dobře, stanoviska známe, o čem hlasujeme, víme. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru teď. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Při hlasování č. 10, při kvóru 36 pro 67, pozměňovací návrh byl schválen. Prosím o další.

Senátor Petr Šilar:  Druhý bod je samostatně pozměňovací návrh hospodářského výboru, a to pod bodem číslo 4, pozměňovací návrh kolegyně Žákové. Zákon zvyšuje podporu pro fotovoltaické elektrárny, uvedené do provozu v roce 2011, na úroveň podpory pro elektrárny z roku 2010, čili diskutovaný pozměňovací návrh, který tady byl několikrát projednáván.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji. Pane zpravodaji, prosím stanovisko. (Ministr: Nesouhlas.) Vždycky říkám zpravodaj a mluví ministr. Tak mám ministra, aby mluvil zpravodaj? Pane zpravodaji, prosím stanovisko. (Zpravodaj: Já jsem špatně slyšel. Nesouhlasné.) Nesouhlasné. Pan ministr ještě jednou? (Ministr: Nesouhlas.) Tak, obě nesouhlasná. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Při hlasování č. 11, kvórum 36, pro 8, návrh nebyl schválen. Další, pane zpravodaji.

Senátor Petr Šilar:  Další jsou legislativně-technické úpravy, které nemění obsah novely. Je to pozměňovací návrh mé osoby, kolegy Žákové a Kortyše, skrývající se pod body 5 a 6.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Stanovisko, prosím, pane zpravodaji. (Zpravodaj: Souhlasné.) Pane ministře? (Ministr: Souhlas.) Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedněte ruku.

Při hlasování č. 12, kvórum 36, pro 68, návrh byl schválen. Další hlasování, pane zpravodaji.

Senátor Petr Šilar:  Bod číslo 7 v návrhu usnesení. To je pozměňovací návrh, náš společný, těch tří senátorů, které jsem četl. Nebo dvou senátorů a jedné senátorky. Je to tzv. vnitřní výnosové procento. To je stanovení hodnoty intervalu 8,4 až 10,6 %.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Prosím stanovisko, pane zpravodaji. (Zpravodaj: Souhlasné.) Pane ministře? (Ministr: Souhlas.) Spouštím hlasování a prosím vás o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Při kvóru 36 v hlasování č. 13 pro 66, návrh byl schválen. Prosím o další hlasování, pane zpravodaji.

Senátor Petr Šilar:  Dále je to pozměňovací návrh, který prošel v obou dvou výborech. Tj. pozměňovací návrh, který je pod souhrnným číslem 12. Je to hlasování o bodu, tzv. podpora malých vodních elektráren, myslím, že všichni diskutující vědí, urovnání délky trvání podpory rekonstruovaných malých vodních elektráren.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Prosím stanovisko, pane zpravodaji. (Zpravodaj: Souhlasné.) Pane ministře? (Ministr: Souhlas.) Spouštím hlasování. Prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvednout ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvednout ruku.

Kvórum 36, při hlasování č. 14 pro 67, návrh byl schválen. Prosím, pane zpravodaji.

Senátor Petr Šilar:  Dále následuje pozměňovací návrh senátora Aschenbrennera. Explicitně vymezuje, aby transformační podpora pro teplárny mohla být poskytnuta již za rok 2021. Je to bod číslo 13 hospodářského výboru.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Prosím o stanovisko, pane zpravodaji. (Zpravodaj: Stanovisko je souhlasné.) Kladné. Pane ministře? (Ministr: Souhlas.) Souhlasné. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru, teď. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Kvórum je stále 36, při hlasování č. 15 pro 63, návrh byl schválen. Prosím dál, pane zpravodaji.

Senátor Petr Šilar:  Nyní by následovalo hlasování o bodech číslo 8, 9, 11, 14, 15, 16, 17 pozměňovacích návrhů hospodářského výboru. To je tzv. RED II, tj. podpora směrnice, o čem tady byla dnes diskuse.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji. Prosím vaše stanovisko, pane zpravodaji. (Zpravodaj: Souhlasné.) Pane ministře? (Ministr: Souhlas.)Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru, teď. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Tím jsme vyčerpali návrhy. Další, prosím, pane zpravodaji.

Senátor Petr Šilar:  Poslední by bylo hlasování o pozměňovacím návrhu mé osoby, to je ta legislativně-technická úprava, chybějícího uvedení směrnice 2018/2001. Stanovisko je souhlasné.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Pane ministře, stanovisko? (Ministr: Souhlas.) Souhlasné. Spouštím hlasování, prosím o vyjádření vašeho názoru, kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku. Upozorňuji organizační odbor, že mi dochází materiály.

V hlasování č. 17, kvórum 36, pro 68, návrh byl schválen. Děkuji, pane zpravodaji.

Nyní zbývá hlasovat o návrhu zákona jako celku. Tzn. budeme nyní hlasovat o schválení návrhu zákona ve znění postoupení poslaneckých návrhů a navrácení zákona v této podobě do Poslanecké sněmovny. Spouštím hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Kvórum je stále 36.

Při hlasování č. 18 pro 69, návrh byl postoupen do Poslanecké sněmovny ve znění přijatých pozměňovacích návrhů.

Zbývá určit zpravodaje. Máte, pane zpravodaji, nějaké návrhy na obhájce a na odůvodňovatele, kteří budou náš návrh odůvodňovat v Poslanecké sněmovně?

Senátor Petr Šilar:  Dovolím si navrhnout moje jméno.

Senátor Petr Šilar:  A druhý kolega Goláň, který by byl za ústavně-právní. A kolegyně Žáková.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Šilar, Goláň, Žáková. Nemáme to podle abecedy, ale co se dá dělat.

Takže má ještě někdo nějaké další návrhy? Nikdo nemá, takže budeme hlasovat o tom, že určujeme, aby ve sněmovně odůvodňovali námi přijaté usnesení, tzn. navrácení s přijatými pozměňovacími návrhy, senátoři Šilar, Goláň, Žáková, v tomto pořadí. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Kvórum 36, při hlasování č. 19 pro 69, návrh na odůvodňovatele byl schválen. Já vám, pane zpravodaji, děkuji. Děkuji vám, pane ministře. Nevidíme se v rámci této schůze naposledy, předpokládám. A tím pádem se úplně neloučíme.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona o elektronizaci zdravotnictví

Tisk č. 132

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 132. Dále mě tady upozornil pan senátor, že je možné projednávat i návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o elektronickém zdravotnictví tak, že by byla spojena obecná rozprava. Je to návrh pana senátora Kantora. Tzn. já ještě předtím, než vám, pane ministře, dám slovo, navrhnu, abychom provedli procedurální hlasování, tj. že souhlasíme, aby obecná rozprava, zdůrazňuji, pouze obecná rozprava probíhala současně k senátnímu tisku č. 132 a 133. Je to procedurální návrh, hlasuje se bez rozpravy. Spouštím hlasování a ptám se, kdo souhlasí? Kdo je pro, zvedněte ruku a tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruku a tlačítko NE.

Při kvóru 34 při hlasování č. 20 byl přijat návrh, že proběhne spojená obecná rozprava k senátnímu tisku č. 132 a 133.

Nyní začínáme projednávat senátní tisk č. 132. Prosím pana ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha, aby nás seznámil s návrhem zákona. Vítejte, pane ministře, v českém Senátu.

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dámy a pánové, dovolte mi, abych uvedl návrh zákona o elektronizaci zdravotnictví. Návrh zákona usiluje o systémové, ucelené právní zakotvení nových komponent a technologií v oblasti elektronizace v resortu zdravotnictví, neboť stávající právní úprava je v této oblasti roztříštěná, existují pouze některé prvky zavádějící elektronizaci ve zdravotnictví. Například známý elektronický recept.

Tento stav je ale v tuto chvíli nevyhovující, neboť roztříštěná podoba dílčích právních úprav znemožňuje efektivní řízení systému elektronického zdravotnictví. Obzvláště zkušenosti posledních měsíců při řešení epidemie onemocnění covid-19 ukázaly nezbytnost elektronizace zdravotnictví a jejího legislativního ukotvení. Je nesporné, že otázka práce s daty, sdílení dat byla naprosto klíčovou od počátku této pandemie. Ale řekl bych, že to spíše akcentovalo potřebu řešit tuto problematiku, než že by to bylo něco úplně nového.

Existující statistické údaje v národních zdravotnických registrech zcela jednoznačně nejsou dostatečnou platformou pro zajištění efektivity zdravotnictví a jeho udržitelnost ani kvalitní a bezpečné poskytování zdravotních služeb do budoucna, a to včetně efektivního řešení pandemií infekčních nemocí, jako byla nebo je právě nemoc covid-19. Je tak více než potřebné zajistit existenci v reálném čase dostupných a správných údajů o poskytovatelích zdravotních služeb, zdravotnických pracovnících a pacientech, umožňujících jejich identifikaci.

V současnosti čelíme roztříštěnosti informační infrastruktury resortu, nekompatibilitě jednotlivých informačních systémů, nemáme definované a stanovené standardy komunikace a sdílení zdravotnické dokumentace. Zejména nemáme dořešenou elektronickou identitu zdravotnických pracovníků. Poskytovatelé zdravotních služeb v důsledku toho velmi často musí redundantně vykazovat a hlásit data do různých institucí. Administrativní zátěž je personálně i finančně nákladná, často se velmi komplikovaně dostávají k údajům, které potřebují v reálném čase pro léčbu a diagnostiku pacientů. Centrální instituce resortů současně nemají dostatečně rychle potřebné komplexní údaje, což často vede k vytváření různých dílčích registrů a podsystémů, které by ve funkčním systému elektronického zdravotnictví byly zbytné. Předložený návrh zákona tudíž pro všechny tyto problémy přináší řešení v podobě nutné základny elektronického zdravotnictví.

Pro systém řízení zdravotní péče tak změní zejména to, že budou v reálném čase dostupné správné údaje o poskytovatelích zdravotních služeb, zdravotnických pracovnících a pacientech. Tyto údaje budou jednou nasbírané, na jednom místě uložené, garantované ve své správnosti a chráněné podle pravidel GDPR.

Posílení ochrany citlivých osobních údajů je dalším benefitem proti současnému stavu. Bude nastaven jednotný identitní prostor a bude zde jasná identifikace pacientů a zdravotnických pracovníků cestou nových bezvýznamových identifikátorů. Poskytovatelé zdravotních služeb si budou moci cestou výměnné sítě garantované státem bezpečně předávat zdravotnickou dokumentaci vedenou v elektronické podobě, budou mít sjednocené přístupy ke všem službám a jejich práce se zefektivní a zrychlí. Je to zejména v případech, pokud pacient skutečně prochází systémem zdravotnictví prakticky od praktického lékaře až někam po specializované centrum. V tuto chvíli nejsou data navzájem sdílena mezi jednotlivými poskytovateli, nebo velmi omezeně. Právě tento zákon nastavuje pravidla, kdy toto bude umožněno, kdy budou obíhat data a nikoli pacienti.

Profitovat samozřejmě právě z tohoto nového systému budou zejména pacienti, jelikož služby elektronického zdravotnictví usnadní kontrolu a posílení kvality zdravotní péče a v zásadě přispějí k její dostupnosti zejména tam, kde ji lze urychlit a usnadnit pomocí digitalizace agend. Počítáme i s tím, že pacienti sami budou mít přístup do své zdravotnické dokumentace skrze portál pro to určený, což si myslím, že také velmi usnadní život samotných pacientů.

Předložený návrh zákona přináší minimalizovanou, ale robustní základnu elektronického zdravotnictví, avšak nijak nelimituje budoucí rozvoj služeb elektronického zdravotnictví pomocí řady providerů včetně zapojení soukromého sektoru. Pro pacienta budou údaje o něm vedené v centrální infrastruktuře dostupné právě cestou portálu elektronického zdravotnictví stejně jako nabídka dalších služeb elektronického zdravotnictví.

V Poslanecké sněmovně byly k návrhu přijaty dva pozměňovací návrhy. První návrh provedl legislativně-technickou úpravu textu ve vazbě na doprovodný zákon. Druhý přijatý pozměňovací návrh upravuje nabytí účinnosti povinnosti poskytovatelů zdravotních služeb dodržovat standardy elektronického zdravotnictví tak, že zkracuje odloženou účinnost této povinnosti z 10 let od nabytí účinnosti základní části předloženého návrhu zákona na čtyři roky, tzn. k nabytí účinnosti této povinnosti dojde nově dnem 1. ledna 2026.

Ministerstvo zdravotnictví v původním vládním návrhu navrhovalo 10 let na základě debaty s různými dotčenými stakeholdery ve zdravotnictví. Na druhou stranu chápeme, já osobně samozřejmě vzhledem k tomu, že elektronizace je jednou z mých priorit od počátku, co působím na ministerstvu zdravotnictví, onu snahu o určité urychlení elektronizace, kterou si myslím, že vnímáme jako potřebnou, ministerstvo zdravotnictví v tuto chvíli k tomuto návrhu zaujalo neutrální stanovisko.

Dne 11. 8. byl návrh projednán na schůzi ÚPV a schůzi Výboru pro zdravotnictví Senátu Parlamentu ČR. Oba výbory doporučily Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, předložený návrh zákona má ambici přispět v mnoha ohledech ke zlepšení fungování systému poskytování zdravotních služeb, a to zejména v současné době ztížené pandemií onemocnění covid-19, ale samozřejmě nejen, hlavně do budoucna, z hlediska digitalizace celého resortu. Věříme, já osobně věřím, že to bude zejména ve prospěch jak pacientů, tak poskytovatelů zdravotních služeb. Samozřejmě i dalších zainteresovaných subjektů. Proto si dovolím požádat vás o jeho podporu.

Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane ministře. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 132/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Michael Canov. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví. Usnesení máte jako senátní tisk č. 132/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Lumír Kantor. Nyní vás prosím, pane senátore, abyste nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Lumír Kantor:  Já bych si dovolil přednést první z těch dvou zákonů, to je senátní tisk č. 132. K tomu bych doplnil i některé věci ohledně tisku 133.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vás, pane senátore, musím přerušit, ale nelze to tak. Nyní je potřeba, abyste podal zpravodajskou zprávu k senátnímu tisku č. 132. Následně budou další zpravodajové. Následně, před otevřením obecné rozpravy, přeruším projednávání tohoto tisku. To samé proběhne po tom dalším tisku. Teprve potom otevřu společnou obecnou rozpravu. Prosím, teď to nespojovat.

Senátor Lumír Kantor:  Dobře, děkuji. K tomu senátním tisku č. 132, k návrhu zákona o elektronizaci zdravotnictví, tím hlavním cílem je uceleně a systémově právně zakotvit nové technologie v oblasti elektronizace v rezortu zdravotnictví, upravit základní infrastrukturu elektronizace zdravotnictví, vymezit práva a povinnosti příslušných subjektů v systému elektronického zdravotnictví a upravit definice s elektronickým zdravotnictvím souvisejících pojmů, standardů komunikace, pravidel sdílení a předávání zdravotnické dokumentace.

Tato všeobsažná definice je tedy úvodem k zákonu, který je zcela nový, troufám si říct i místy ojedinělý, z hlediska toho právní řádu, který u nás funguje. Toho se týká taky potom další zákon 132, který je potřeba projednat a přijmout společně.

V legislativním procesu bylo předloženo sněmovně dne 17. února 2021, první čtení potom bylo 9. března 2021. V rámci druhého čtení byl podán jeden pozměňovací návrh. Ve 3. čtení 7. července 2021 byly dva pozměňovací návrhy přijaty. Jeden byl garančního výboru a druhý byl pana poslance Třešňáka. Ten zkracuje dobu účinnosti nebo dobu zavedení elektronizace a těch hlavních procesů z 10 na 5 let. Tehdy z přítomných 150 poslanců hlasovalo 147 poslanců pro a nikdo nebyl proti.

Ten obsah toho zákona, už bylo řečeno panem ministrem... Tam bych možná jenom se zmínil o tom, že vlastně, i když máme ten další tisk, který souvisí a novelizuje asi 5 různých zákonů, přece jenom ten začátek je jakýmsi teprve startem, jakýmsi výkopem toho míče, který by se ke konci měl proměnit na bezpapírové, popřípadě elektronické zdravotnictví, totální elektronické zdravotnictví. To bude trvat velmi dlouho. Nicméně těch 5 let, na které to bylo zkráceno, o tom jsme mluvili na výboru, že to je možná dobře, že to pětileté období bude, ale bude nutno podpořit to pětileté období zvýšeným úsilím. K tomu se ještě dostaneme.

Tímto avizuji usnesení, o kterém jsem mluvil i na výboru, ale předloží ho paní senátorka Seitlová, protože toto usnesení je důležité právě proto, aby se tento vývoj zdravotnictví elektronicky nezastavil.

Podporu k tomuto zákonu vydala Česká lékařská komora. Tady možná je důležité, že nepřijetí zákona o elektronizaci zdravotnictví odebírá cestu ke zlepšení fungování systému poskytování zdravotních služeb, ovšem, jak už bylo uvedeno, jedná se pouze o první, byť tedy zásadní, krok. Teď je důležité, aby následovaly kroky další, a to jak v přípravě legislativního ukotvení následných fází elektronizace, či legislativním ukotvení nových technologií, a to včetně telemedicíny v zákoně o zdravotních službách. My se třeba zrovna problematikou telemedicíny, my bychom se chtěli tomu věnovat. První kroky jsme udělali pro to, aby tady v Senátu proběhl seminář, který by nám vlastně vysvětlil, senátorům, co to vlastně telemedicína je, že to je ještě trochu jinak, než si všichni z nás představujeme. Jedině tímto způsobem bude i po legislativní stránce zajištěn rozvoj zdravotnictví s využitím nových technologií tak, jak je tomu i ve světě. Česká republika by neměla být výjimkou. Zmínil bych se o tom, že ten systém ochrany dat...

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Pane senátore, já se omlouvám, je naprosto v pořádku, pokud informujete o průběhu jednání výboru a případně o jeho závěrech. Pokud máte vy nějaké další věci k tomu tématu, potom ty patří do obecné rozpravy. Ale pokud jste to projednávali na výboru, je to v pořádku. Já na to jen upozorňuji a omlouvám se.

Senátor Lumír Kantor:  Ano, mluvili jsme o tom na výboru, že ten systém je svým způsobem ochrana dat. To bylo velmi široce diskutováno i na výboru. Ten systém ochrany osobních dat je svým způsobem unikátní. V České republice je to poprvé, tak jak se o tom zmínil pan ministr, je to nějaký bezvýznamový identifikátor. Je teď důležitý. Vzniklo to vlastně, hodně tomu pomohl i ten uplynulý rok a půl v covidu, který akceleroval některé věci ochrany osobních dat. Já bych závěrem vydal doporučení výborové: Navrhuji Výboru pro zdravotnictví Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh zákona ve znění Poslanecké sněmovny. Tento výbor přijal tento návrh a navrhuje tedy Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh zákona ve znění Poslanecké sněmovny. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji. Návrh zákona projednal také ústavně... Prosím, pane navrhovateli, sedněte si na místo, ke stolku zpravodajů. Návrh také projednal ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 132/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Michael Canov. Prosím, pane senátore.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane ministře, vážený pane předsedající a předsedo v jedné osobě, vážené kolegyně a kolegové, mrzí mě, že nemám schopnosti, jako měl někdejší poslanec TOP 09 Daniel Korte, neboť bych vám usnesení ÚPV zazpíval, protože si myslím, že po vzoru školních dětí očkovaní senátoři mají právo zpívat.

Teď tedy k usnesení ÚPV. Ústavně-právní výbor, pokud se nepletu, všemi hlasy doporučuje Senátu Parlamentu České republiky projednávaný návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane senátore. Táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. Děkuji. Jak jsme si odsouhlasili, přerušuji projednávání tohoto tisku a zahajuji projednávání tisku č. 133. Prosím pana ministra, aby nás seznámil s návrhem zákona o elektronizaci zdravotnictví. Prosím, pane ministře.

 

Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o elektronizaci zdravotnictví

Tisk č. 133

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, ještě jednou. Za mě to v tuto chvíli bude senátní tisk č. 133, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o elektronizaci zdravotnictví. Je to tedy takzvaný změnový zákon. Dovolte, abych ho krátce představil.

Tento návrh zákona obsahuje několik novel zákonů, v nichž jsou vyjádřeny návaznosti na instituty a postupy upravené zákonem o elektronizaci zdravotnictví. Jde o tyto zákony: zákon o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR, zákon o archivnictví a spisové službě, zákon o nemocenském pojištění, zákon o léčivech a zákon o zdravotních službách.

V návrhu novely zákona o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy se oblast působnosti ministerstva zdravotnictví doplňuje o elektronické zdravotnictví.

Účelem úpravy zákona o archivnictví a spisové službě je sjednocení pravidel pro veřejnoprávní a soukromoprávní původce při nakládání se zdravotnickou dokumentací, to je její převedení do režimu podle speciální právní úpravy, v tomto případě pod režim zákona o zdravotních službách.

Novelou zákona o nemocenském pojištění se umožňuje České správě sociálního zabezpečení a služebním orgánům nemocenského pojištění využívat rezortní systémové přístupové certifikáty poskytovatelů zdravotních služeb vydávané ministerstvem zdravotnictví podle zákona o elektronizaci zdravotnictví. Týká se to primárně těch takzvaných elektronických neschopenek. Zároveň se umožňuje České správě sociálního zabezpečení používat dosavadní přístupové certifikáty poskytovatelů zdravotních služeb vydané Státním ústavem pro kontrolu léčiv před nabytím účinnosti novely zákona, a to za účelem ověřování identity ošetřujícího lékaře po dobu jejich platnosti. Doba platnosti je 2 roky.

Novelou zákona o léčivech se rovněž umožňuje zmíněné rezortní systémové certifikáty poskytovatelů zdravotních služeb využívat v systému eRecept. Novelou zákona o zdravotních službách... Pardon, to byla novela zákona o léčivech.

Novelou zákona o zdravotních službách se zohledňuje dopad zákona o elektronizaci zdravotnictví do právní úpravy vymezené touto normou. Standardizací centrálního sběru zásadních dat o poskytovatelích zdravotních služeb, zdravotních službách a o kvalitě péče bude vybudována datová základna, která nastartuje zcela novou éru otevírání dat českého zdravotnictví. To je velmi důležité, protože systém otevřených dat, otevřená data ve zdravotnictví, to je téma, které se diskutuje poměrně výrazně. Dosud totiž v systému separovaných registrů a dílčích sběrů dat v různých institucích trpí celý systém neaktuálností a neúplností dostupných dat. Centrální základna elektronického zdravotnictví posílí již ustanovený Národní zdravotnický informační systém, ten získá legislativní podporu k otevírání dat o zdravotních službách, jejich dostupnosti, o sítích poskytovatelů zdravotních služeb a kvalitě péče apod. To znamená, ta data budou moci být skutečně využívána pro analýzy systému českého zdravotnictví, jeho efektivity a podobně. Mohou je využívat akademické instituce a další organizace, které se tímto zabývají, takže to považuji skutečně z hlediska transparentnosti za velmi zásadní krok.

Za tímto účelem návrh zákona definuje novou entitu, takzvané referenční rezortní statistiky, čímž jsou myšleny právě na otevřených datech generované klíčové ukazatele a metriky ve výše uvedených oblastech. Agenda otevřených dat přestane být agendou dílčí, často vázanou jen na dočasné projekty, ale bude řízena na základě zákona a jeho prováděcí vyhlášky.

V Poslanecké sněmovně byl k návrhu přijat jeden pozměňovací návrh, právě k posledně jmenovanému zákonu o zdravotních službách. Z důvodu postupného útlumu užívání rodného čísla je zaveden zákonem o elektronizaci zdravotnictví identifikátor pacienta a identifikátor zdravotnického pracovníka, jejichž cílem je pacienta nebo zdravotnického pracovníka v informačních systémech jednoznačně identifikovat. Je nezbytné, aby byl identifikátor zdravotnického pracovníka uváděn i v Národním zdravotnickém informačním systému. Zároveň je nezbytné pro splnění účelu, ke kterému byl Národní zdravotnický informační systém a jeho součásti zřízen, ponechat i jako alternativu rodné číslo, a to do doby jeho plného nahrazení bezvýznamovým identifikátorem zdravotnického pracovníka.

Toto tedy pozměňovací návrh, s nímž ministerstvo zdravotnictví souhlasilo, napravuje.

Dne 11. 8. byl návrh projednán na schůzi ústavně-právního výboru a na schůzi Výboru pro zdravotnictví Senátu Parlamentu České republiky. Oba výbory doporučily Senátu Parlamentu České republiky schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Vážený pane předsedo, dámy a pánové, rád bych vás tímto požádal o podporu mnou nyní uvedeného změnového návrhu zákona, který navazuje na vládní návrh zákona o elektronizaci zdravotnictví. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji, pane navrhovateli. Návrh zákona projednal opět ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 133/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Michael Canov. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví. Usnesení máte jako senátní tisk č. 133/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Lumír Kantor. Nyní vás prosím, abyste nás seznámil se zpravodajskou zprávou, pane senátore.

Senátor Lumír Kantor:  Ještě jednou dobrý den. U nás na výboru jsme řešili senátní tisk č. 133. Ten má stejnou anamnézu a stejný průběh a legislativní proces jako tisk č. 132. To znamená, že byl schválen 7. července tohoto roku 149 poslanci ze 155 přísedícími nebo přítomnými. Týká se pěti novelizací, o nichž mluvil podrobně pan ministr. Náš závěr je stejný, tak jako u toho předcházejícího tisku. Čili schválit ve znění Poslanecké sněmovny. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji. Táži se pana zpravodaje ústavně-právního výboru, zda si přeje vystoupit? Prosím, ano.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, ústavně-právní výbor se shodl na tom, že osud senátního tisku č. 133 musí následovat senátní tisk č. 132. My máme jednomyslně odsouhlasen návrh na schválení tohoto tisku. Nicméně kdyby náhodou u tisku č. 132 ke schválení nedošlo, tak bych pak přednesl stejný osud pro tento tisk č. 133. Protože aby byl schválen senátní tisk č. 133 a předtím nebyl č. 132, to by nemělo smysl. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji. Táži se, zda někdo navrhuje, podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. To znamená, nyní zahajuji, jak jsme si odsouhlasili, obecnou rozpravu k senátnímu tisku č. 132 a současně i k senátnímu tisku č. 133. Ptám se, kdo se do rozpravy hlásí jako první? Paní senátorka, místopředsedkyně Senátu, Jitka Seitlová. Prosím, paní místopředsedkyně. Připraví se pan senátor Kantor.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, milé kolegyně, kolegové, zákon, který před námi leží, o elektronizaci zdravotnictví, je jedním ze zákonů, který je, myslím, velmi vítán. Je něčím, na co jsme dlouho čekali. Takže je dobře, že ho tu máme.

Stávající právní úprava, jak se dozvídáme i z důvodové zprávy, je opravdu roztříštěná. Chyběla celkově jakási struktura elektronizace zdravotnictví, právně definované role a odpovědnosti subjektů systému elektronického zdravotnictví. Roztříštěnost právní úpravy prvku elektronizace zdravotnictví také neumožňuje systémové zavedení moderních a společných pravidel ochrany osobních údajů a požadavků kybernetické bezpečnosti. Právě to je téma, na které bych se chtěla zaměřit nebo které sleduji už velmi dlouhou dobu. Všichni víme, že platí takzvané GDPR. Nevím, jestli je funkční. Můžeme o tom společně pochybovat. To jsou osobní údaje.

Ale zdravotní údaje, údaje o vašem zdravotním stavu, o stavu občanů, jsou citlivé osobní údaje. To jsou ještě ty, které by měly být více chráněny. S těmito údaji, jak víme, se bohužel obchodovalo. Jsou tady velké snahy, aby se s nimi obchodovalo i nadále, protože dozvědět se, kdo má nějaký handicap, pak na něho útočit s různými zprávami po internetu, po Facebooku, pak na něj útočit různými nabídkami, to je velký zájem obchodníků, který bohužel se projevuje. Myslím, že i tady kolegyně, které jsem potkala, mě informovaly, že to stále běží.

Také máme ale informace o tom, že tyto zprávy využívají subjekty, které se budou zajímat o zaměstnání vašich potomků, zda nemáte nějakou genetickou vadu. Je to věc, která je nesmírně cenná, významně placená a může ohrozit vaše soukromí, i, řekněme, určité další souvislosti ve vašem osobním životě.

Je to tak, že občan si často tuto situaci málo uvědomuje. Já tomu rozumím, protože těch informací, které se na něho z každé strany valí, je velmi, velmi mnoho. On musí řešit jiné záležitosti běžného života své rodiny. Tak jsem se setkala s tím, že dokonce někdo řekl: Mně to je jedno, ať si každý prohlédne, co mám za zdravotní problémy. Aniž by si uvědomil tyto souvislosti, které mohou být zneužity zejména právě v době digitalizace a elektronizace. O to je to nebezpečnější.

Já o tom hovořím proto, že se domnívám, že je rolí státu, který je si vědom na základě svých zkušeností, odborných informací, že je rolí státu, aby, přestože to není věc, kterou by občané demonstrovali na ulicích, nebo o nich byla debata někde na nějakých veřejných slyšeních zatím, přesto si myslím, že je rolí státu, aby tuto bezpečnost zajistil. Pro občany a pro jejich budoucí rodiny a soukromý život.

Jsem moc ráda, protože zákon, který je předložen, skutečně přináší do zdravotnictví, které pracuje s obrovským množstvím těchto citlivých údajů, přináší bezpečnostní prvky. Je to zejména autentizační a autorizační kód, který musí být, služby, které jsou s ním spojeny, notifikační služby, kdy si uživatel bude moci transparentně nastavit jejich parametry. Veškeré přístupy a operace mají být podrobně logovány a průběžně hodnoceny a také sledovány, zda nedochází ke zneužití. To všechno je přesně tak, jak to má být. Já bych za to chtěla poděkovat.

Pak je tu ale ještě druhá věc, o které jsem chtěla hovořit a kvůli které jsme jednali na předvýboru, takzvaném předvýboru, před výborem zdravotním. To je systém všech oblastí zdravotnictví, které jsou napojeny na koncentraci těchto zdravotních údajů, kde to riziko zneužití se může zvyšovat. Hovořili jsme o tom, že tento návrh zákona je prvním krokem k tomu, abychom zajistili bezpečnost citlivých osobních údajů. Zákon následně navazuje na další oblasti, které ale všechny nejsou ještě pod tím zákonem zahrnuty. Ony jsou jenom někde navázány, ale v celém tom systému té ochrany ještě nejsou zcela zahrnuty. Proto v zájmu ochrany osobních a citlivých údajů si vám dovoluji předložit toto usnesení, ve kterém vyzýváme vládu, aby připravila všechny podklady, které je potřeba připravit, ale také aby hlavně dala Senátu zprávu, že skutečně to, co říká zákon, probíhá, že je naplňován. Víme, že v Poslanecké sněmovně byla velká debata o tom, jestli na to bude mít ministerstvo, které je hlavním garantem, 10 let, na celý ten systém zabezpečení těch opatření, nejen těch, které jsou nyní v zákoně, nebo jestli to bude trvat kratší dobu. V Poslanecké sněmovně bylo rozhodnuto, že to bude 5 let. Do roku 2026, že má zákon naběhnout. Ale pozor, to je 5 let, kdy se ještě pořád zčásti bude roztříštěně nakládat s těmi údaji, tak jak to píše důvodová zpráva. Nebudou všechny ty výhody, o kterých hovořil pan ministr, a ta bezpečnost plně zajištěna. Proto jsem si dovolila na základě konzultace s odborníky v této oblasti připravit usnesení, které vám předkládám. Nevím, jestli ho mám, pane předsedo, přečíst? Já si dovolím ho přečíst. Omlouvám se, že to chviličku bude trvat. Pokusím se co nejrychleji. Návrh usnesení zní.

Senát

I. vyzývá ministerstvo zdravotnictví k integraci datových rozhraní informačních systémů včetně všech dílčích systémů pro jednotnou správu elektronizace v rezortu zdravotnictví, a to zejména Národního zdravotního informačního systému, Registru aktuálního zdravotního stavu fyzických osob, které onemocněly infekčním onemocněním a fyzických osob podezřelých z nákazy a Registru kategorizace prací a expozic faktorů právního a životního prostředí, systém eRecept a jejich provázání se základními registry a agendovými informačními systémy,

II. vyzývá ministerstvo vnitra, aby k plnění bodu I poskytlo potřebnou součinnost a integrovalo Portál pacienta do Portálu občana,

III. vyzývá MPSV k zajištění provázanosti elektronického potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti eNeschopenky s integrovaným datovým rozhraním rezortu,

IV. vyzývá ministerstvo zdravotnictví k urychlení implementace všech předpisů a metodik souvisejících s přijetím zákona o elektronizaci zdravotnictví a zákonů, které se mění v souvislosti s přijetím zákona o elektronizaci,

V. zejména tedy, tam není zejména, ale já to říkám, žádá, aby k datu 30. 9. 2022 připravilo ministerstvo zdravotnictví pro Senát zprávu a detailní informace o zjištěních a plnění bodu I a IV.

Je to proto, ten poslední bod, protože, jak víte, jsou před námi parlamentní volby. Je to doba určitých změn. Ta obava, že práce nebudou pokračovat, je ze strany odborníků velká. A nejenom ze strany odborníků. Proto Senát může mít tu roli, že bude jakousi osobou, která bude sledovat, co se chystá, zda to běží tak, jak má. To je návrh, který před vás předkládám jako návrh usnesení. Prosím o zvážení jeho podpory. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Paní senátorko, já se ještě zeptám, skutečně tam patří I a IV, ne I až IV? Já se ptám...

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  I až IV, omlouvám se. Až IV.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Tak to, prosím, opravte.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji. Další přihlášený je pan senátor Lumír Kantor.

Senátor Lumír Kantor:  Já jsem se v podstatě chtěl zmínit o tom, že opravdu ten systém ochrany dat je svým způsobem unikátní v ČR. Ministerstvo vnitra v tom usnesení má i tu souvislost mimo jiné, že by tento systém ochrany dat, který se zavádí na ministerstvu zdravotnictví, mohl sloužit i jako vzor toho, co doposud nemáme, a to je ohledně eGovernmentu. Je tady určitý precedenc a mohlo by to tak být.

Naše zkušenost totiž ohledně toho často diskutovaného nebo velmi diskutovaného problému toho, že by se věci nemusely hýbat tak dopředu, to bych si dovolil totiž dát do souvislosti s mojí vlastní zkušeností. Vzpomínáte si, v roce, myslím, že to bylo 2019, jsem dělal zpravodaje u tří zákonů o soudních znalcích. Tehdy byli kolegové tady proti tomu, aby se soustředila ta agenda pod ministerstvo spravedlnosti. Musím říct a musím se jim omluvit, že jste měli, musím vám říct, že jste měli pravdu. Já jsem hájil to, že toto je naprosto v pořádku, ale na druhé straně jsem zjistil, když jsem se snažil dostat mezi ty soudní znalce, protože jsem sám soudní znalec, tak jsem zjistil, že od 1. 1. to mělo fungovat. Já jsem tam byl poprvé v březnu tohoto roku, čili o 3 měsíce později. Nefungovalo to. Jediný systém, který tam byl, byl ten, abychom si všichni soudní znalci udělali pojištění. Doteď jsem tam nenašel, i nedávno, minulý týden, jsem tam nenašel seznam soudních znalců. To, co fungovalo pod krajskými soudy roky a roky, desetiletí, to tam teď není. Nevím, kdy to bude vůbec napraveno. To si myslím, že by stálo za zhodnocení taky. Měli jste pravdu, vy zkušení, kteří jste říkali, že to fungovat nebude.

V tom usnesení to bylo řečeno taky vše. Já bych se ještě zeptal pana ministra, respektive bych chtěl nadnést, že si myslím, že by bylo dobré promyslet eventuálně roli náměstka pro elektronizaci zdravotnictví.

Protože je to obrovský úkol. Eventuálně, kdo z náměstků bude mít tuto komoditu na starosti. Také si myslím, že by se měla pořídit řada toho příslušného odboru. To není ÚZIS, to už je odbor, který je na ministerstvu zdravotnictví. Myslím, že byste je měli posílit, protože ta práce, která je čeká, je obrovská. Všechny standardy, aby to spolehlivě do těch pěti let naběhlo... Definovat zodpovědnosti, to je částečně v tom zákoně, ale tady by to chtělo konkrétně. Eventuálně taky kontrolovat, vlastně svým způsobem je to v tom usnesení za rok také řečeno, ale nejlépe by bylo ještě kontrolovat ten proces vnitřně na ministerstvu zdravotnictví, tak, aby nedocházelo ke zbytečným zpožděním. Některý ze zákonodárců vám s tím určitě rád pomůže nebo se toho rád zúčastní.

To je asi všechno. Ten zákon je dobrý, jsme o tom přesvědčeni. Stálo to obrovskou práci, energii, jednak rozlišení toho dobrého a toho, co by mohlo ten zákon eventuálně pokřivit. Proto došlo k tomu, že se ten zákon nějakým způsobem musel omezit na to podstatné, protože původní záměr toho zákona byl daleko širší a daleko ambicióznější. Ale myslím si, že za to, co teď vzniklo během toho roku a půl během covidu, i za to, co vzniklo ještě před touto neblahou událostí, za to zaslouží ten tým, který na tom pracoval, dík. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, další do obecné rozpravy se přihlásil pan senátor Jan Žaloudík. Prosím, pane senátore, máte prostor.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, vážený pane ministře. Ten zákon má ještě, aspoň v mé mysli, jeden neoficiální název. To je zákon o systémovém dohánění elektronizace elektronizovaného zdravotnictví. On už tady mohl být dávno a je vidět, že informační virus některé věci urychlil. Já si vážím toho, že ten zákon vznikl, byl jsem velice proti tomu i na výboru, aby se snad třeba z vůle lékařské komory nebo koho protahovalo a říkalo, že se to nestihne za pět let, ale za deset let, protože to už budou zase létat úplně jiné drony a budeme zase o kus dál.

Jenom bych chtěl ujistit, že jednotlivé úseky našich sedmi druhů zdravotnictví elektronizovány jsou. Už jsem tady několikrát říkal, že si nelze nechat vyšetřit ani moč, aniž byste hrubě sáhli do elektronických systémů.

Zdravotnictví v principu zdola elektronizováno je. Je vcelku zajímavé, že k tomu ještě musíme skladovat všechny ty papíry, protože utajit potom v elektronických sítích před hackery můžeme cokoliv. Hackeři mají zájem o jiné věci. Můžeme to utajit, ale to, že sestřička ve výtahu potom rozsype chorobopis a my to tam donášíme už, na to jsou příklady ze života.

Takže já se ani tak nebojím utajování dat, protože když jsme ještě před pár lety zjišťovali, kolik za posledních 40 let proběhlo zneužití medicínských dat, které by byly ve veřejnosti známy, tak až tak moc ne. Ono je to těžké. Např. u Žaloudíka lze říct, zneužívejte. Kdo chce vědět, jakou měl včera glykemii, samozřejmě nepůjde do centrálních registrů a na ministerstvo zdravotnictví, ale najde si to ve špitále přes někoho známého, protože je v nemocničním systému. Nemocniční systémy má každý špitál trošku jiné. Ty se nikdy nesesynchronizovaly.

Už tam je první věc. Rozumím té integraci, rozumím těm registrům, rozumím tomu, že není špatné spočítat zdravotníky v České republice. Protože když byla krize se zdravotníky, ze tří různých zdrojů zjišťoval tenkrát, myslím, ministr Heger, kolik vlastně máme porodníků, a nemohli se dopočítat. Tak to je určitě dobře vědět, kolik je koho v armádě, tak i v tom zdravotnictví.

Ale já bych ten proces nezastavoval, ani bych nedoufal... Já budu pro to doprovodné usnesení. Já jsem pro cokoliv, co prospěje státu, ale myslím si, že... K 30. 9. ministerstvo určitě zprávu zpracuje, ale nemyslím si, že tam bude podchyceno všechno to, na co bych se potom případně chtěl zeptat. I o tom Žaloudíkovi se dozví víc, když budou chtít vědět. Jestli mu byla diagnostikována presenilní demence, na to lze také jinak než přes centrální registry. A notabene, když se bude chtít zjistit, jestli je očkovaný nebo ne, to umí každá asistentka na letišti v současné době. Protože si najde QR kód a ví hned všechno. Už se nedozví, proti čemu jinému jsem očkován a jestli jsem třeba prodělal nějaké venerické infekční onemocnění a jestli jsem očkován proti hepatitidě B... Ten život je mnohem složitější.

Já tomuto rozumím jako úsilí integrovat ty systémy v rámci jednotného zdravotnictví, ale pak se musíme taky bavit, co a komu můžete vnutit v tom segmentu třeba soukromého zdravotnictví a jak se chová. To soukromé zdravotnictví, nemíním velké řetězce, jenom mám na mysli jednotlivé individuální třeba praktické lékaře v různých podmínkách apod. Takže to bude proces. Naše vnoučata budou v tom systému elektronizovaného zdravotnictví pokračovat. Elektronizace elektronizovaného zdravotnictví. My hlavně chceme, aby to plnilo nějaké systémové funkce, a to bychom měli chtít rychle. I pět let je moc, já bych tlačil na pilu, kde to jde, jak to jde.

Takže já bych rád, abychom si byli vědomi toho a byli pyšní na to, že máme hezky elektronizované zdravotnictví, notabene každá mašina, kterou koupíte do špitálu, vás vůbec nepustí do systému, když tam nemá nějaké prvky, které byste vy měli splnit i v té celkové registraci. Špitály na to dbají. To, aby se věci věděly na ministerstvu v pravý čas, na tom se celá léta pracuje. Zpochybňovaly se registry, teď se nezpochybňují, teď jsou zase jiné registry. Teď máme reporting třeba u jedné nemoci každý den, takže víme naprosto všechno, co se děje v Prachaticích, ve Vsetíně přesně.

Ale myslím si, že bychom to neměli brát nijak osudově. Jsem hrozně rád, že k tomu došlo, teď budu zuřivě pro. Ale nemyslím si, že je to nějaký předěl, že nově najednou budeme buď ohroženi, nebo naprosto zajištěni. Já vám zcela garantuji, že když se chce někdo dobrat k vašim datům, tak se k nim dobere. Je jenom otázka, proč by to dělal, protože má jiné starosti. Ono málokoho zajímá, že paní má podezřelé ložisko na plicích v horním segmentu někde. Jestli se chce někdo dozvědět, jestli má diagnózu demence, to často pozná z různých vystoupení a nemusí čekat na vyjádření psychiatrů, která bývají rozporná.

My potřebujeme globální data. Potřebují je samozřejmě i firmy. Ty je nebudou hledat v našich super zabezpečených systémech, ale třicet roků, prosím vás, všechno, dnes, denně se chrlí gigabity, terabity do pojišťoven. Všechno špitály hlásí do pojišťoven z jednoho prostého důvodu, aby to dostaly zaplaceno. Takže museli bychom se bavit, jak jsou data ukotvena a s jakou mírou jistoty ve všech našich sedmi pojišťovnách, v jaké je to návaznosti, protože tam se všechno hlásí. Nikoli z důvodů nějakých ideových nebo morálních, ale z důvodů lidských, finančních. Když to tam nenahlásíte, tak vám to pak neproplatí. To musíte vracet.

Toto všechno tak člověku běží hlavou, když s nadšením jako já bude hlasovat pro tento zákon. Myslím si, že se k tomu budeme ještě mnohokrát vracet v různých podobách a při dalších vlnách čehokoliv. Děkuji vám.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Já vám také děkuji, pane senátore. Protože se nikdo další do obecné rozpravy již nehlásí, spojenou obecnou rozpravu k oběma zákonům končím. Ptám se pana ministra, jestli se chce vyjádřit? Prosím, pane ministře, samozřejmě máte slovo.

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, dámy a pánové. Velmi stručně k té krátké obecné rozpravě. Souhlasím s tím, co říkal pan senátor Žaloudík, že určitě dnes zdravotnictví je elektronizováno. To samozřejmě každý, kdo ve zdravotnictví pracuje, ví, že používá počítač, že zanáší někam nějaké výsledky vyšetření apod. Ten problém ovšem, proč přijímáme ten zákon, je, že ta data nejsou sdílená napříč tím systémem. To je ten zásadní problém. Nebo jsou, ale velmi omezeně. Recept samozřejmě, lékový záznam. Ale jsou to právě ty dílčí projekty, ty dílčí úpravy. Ale chybí tady právě ta komplexní právní úprava pro bezpečné sdílení dat napříč zdravotnictvím.

Dneska víme, že pacienti, zejména chronicky nemocní pacienti, navštíví praktického lékaře, navštíví specialistu, jdou do nemocnice apod. Často lékaři nevědí, jaká vyšetření už tomu pacientovi byla provedena, že byl už poslán na krev, že zkrátka byla už provedena vyšetření, která třeba už nemusí být provedena znovu. Právě proto tento zákon potřebujeme. Potřebujeme mít tato základní pravidla pro bezpečné sdílení dat napříč systémem. To si myslím, že bude ta velmi přidaná hodnota. Kromě samozřejmě zakotvení registrů, jasné identifikace zdravotnického pracovníka apod. Tam já vidím tu přidanou hodnotu, která povede jednak samozřejmě k větší transparentnosti obecně, ale hlavně k větší efektivitě toho systému. To považuji za velmi důležité. Ještě jednou moc prosím o podporu obou zákonů.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane ministře, ptám se pana senátora Michaela Canova, zpravodaje ústavně-právního výboru. Nechce, prosím pana senátora Kantora o vyjádření.

Senátor Lumír Kantor:  Když diskusi shrneme, tak se zúčastnili tři senátoři. Paní senátorka Seitlová předložila usnesení, které navrhuje Senátu, ještě potom dva senátoři s podpůrným stanoviskem v rámci diskuse. V podstatě padl jediný návrh na tisk č. 132, schválit ve znění Poslanecké sněmovny. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, děkuji, pane senátore. Obecná rozprava k oběma zákonům skončila a teď už budeme hlasovat o jednotlivých zákonech, tak, jak máme tisky č. 132 a 133.

Nejprve tedy senátní tisk č. 133, což je zákon o elektronizaci zdravotnictví. Tedy tisk č. 132 nejprve. Máme usnesení obou výborů, které doporučuje schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Jestli už pan zpravodaj k tomu nic nemá, pan ministr jistě také ne, spustím znělku a pak budeme hlasovat.

Budeme hlasovat o návrhu schválit zákon, který je tiskem č. 132, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Spouštím hlasování. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

V tomto hlasování č. 21 se z 69 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 35 pro vyslovilo 64, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat.

A protože paní senátorka, paní místopředsedkyně Seitlová, navrhovala doprovodné usnesení právě k tomuto zákonu, ano, s panem senátorem Kantorem, teď budeme ještě hlasovat o doprovodném usnesení k tomuto senátnímu tisku č. 132. Nebudu spouštět znělku, všichni víme, o čem hlasujeme. Spouštím hlasování. Kdo souhlasí s tímto doprovodným usnesením, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

V tomto hlasování č. 22 se z 69 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 35 pro vyslovilo 59, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Tím končím projednávání tisku č. 132, což byl návrh zákona o elektronizaci zdravotnictví.

Budeme nyní hlasovat o návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o elektronizaci zdravotnictví, což je senátní tisk č. 133, opět oba dva výbory. Jejich vyjádření máme k dispozici a prosím teď o závěrečné slovo případně pana ministra. Jestli chce pan ministr? Nechce. Prosím ještě pana zpravodaje, pana senátora Kantora.

Senátor Lumír Kantor:  Já jenom, že v tom souvisejícím zákoně v senátním tisku č. 132 je i ten 133. Ten souvisí. Bylo tam zatím jediné doporučení, schválit ve znění Poslaneckou sněmovnou.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, děkuji, pane senátore, o tom také budeme hlasovat. Nebudu spouštět znělku, jde to takhle jedno za druhým. My nyní budeme hlasovat o tom schválit tisk č. 133, což je návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti právě s tím přijatým zákonem o elektronizaci. Máme návrh schválit z obou výborů. Kdo s tím souhlasí, spouštím hlasování, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

V tomto hlasování č. 23 se z 69 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 35 pro vyslovilo 64, proti nebyl nikdo, návrh byl přijat. Děkuji panu ministrovi, gratuluji, ještě mu dávám slovo.

Ministr zdravotnictví ČR Adam Vojtěch:  Děkuji vám za slovo, vážený pane místopředsedo, chtěl bych moc všem poděkovat za výraznou podporu tohoto zákona a souvisejícího změnového zákona. Je to výsledek tříleté práce celého týmu na ministerstvu zdravotnictví a na ÚZIS. Myslím si, že to je skutečně velký krok pro české zdravotnictví, děkuji moc.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji za hezká slova, doufejme, že to tak bude. Končím projednávání tohoto bodu a děkuji zpravodajům i panu ministrovi.

Můžeme přikročit k projednávání dalšího zákona. Ano, vidím, že paní ministryně Benešová už je v Senátu, takže ji nechám dojít. Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Tisk č. 134

Tento návrh zákona jsme obdrželi jako senátní tisk č. 134. Návrh uvede ministryně spravedlnosti, paní Marie Benešová, kterou vítám jednak v Senátu, jednak ji prosím, aby nás s návrhem zákona seznámila. Dobrý den, paní ministryně.

Ministryně spravedlnosti ČR Marie Benešová:  Přeji dobré odpoledne, vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, krátce uvedu tento návrh zákona, který byl dlouho očekáván a který nám teď komplikuje ústava.

Vláda 3. prosince 2018 schválila návrh zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů, a předložila jej 20. prosince 2018 do Poslanecké sněmovny k projednání. Ta jej projednala 7. července 2021 a 26. července jej postoupila Senátu.

Důvod předložení této novely, v podstatě tím je realizován jeden ze závazků vlády obsažený v jejím programovém prohlášení, jehož cílem je rozšířit dosavadní omezený rozsah kontrolní působnosti NKÚ, a to především na územně samosprávné celky, některé další veřejnoprávní právnické osoby a veřejně vlastněné obchodní společnosti.

Navržené rozšíření odpovídá Limské deklarace, přijaté Mezinárodní organizací kontrolních úřadů. Rozšíření kontrolní působnosti NKÚ má významně posílit jednu z priorit vlády, a to snížení schodku státního rozpočtu podstatně v posledním období navýšeného v důsledku opatření, přijatých zejména v souvislosti s nutnými výdaji na řešení krize v důsledku pandemie covid-19.

Předpokladem dosažení tohoto cíle je celkově hospodárné nakládání se všemi veřejnými prostředky, k němuž má možnost NKÚ prověřovat hospodaření. V tomto směru navazuje vláda předloženým návrhem novely zákona o NKÚ na obdobné snahy vlád předchozích, jakož i poslanců, kdy v šestém volebním období Poslanecké sněmovny byly rozšiřovány návrhy kontrolní působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu. Celkem to bylo třikrát. A v sedmém volebním období dvakrát.

Nutným předpokladem pro přijetí předloženého návrhu zákona je souběžné schválení rozšíření ústavní úpravy v rozsahu kontrolní působnosti NKÚ. V tomto směru vládní návrh novely zákony o NKÚ navazuje na poslanecký návrh novely ústavy, což je sněmovní tisk č. 229 a senátní tisk č. 205.

Obecně k tomu návrhu. Návrh je předkládán jako věcně související právní předpis k poslaneckému návrhu novely ústavy, který byl již Senátu předložen, jehož účelem je rozšířit omezený ústavní rozsah kontrolní působnosti NKÚ. Kontrole Nejvyššího kontrolního úřadu má podle návrhu nově podléhat vedle hospodaření s majetkem též hospodaření s dalšími veřejnými prostředky, kde půjde např. o hospodaření veřejných institucí, jako je Česká televize, Český rozhlas, dále hospodaření s prostředky poskytnutými vedle státního rozpočtu i z dalších veřejných rozpočtů, hospodaření právnických osob většinově vlastněných nebo ovládaných státem nebo územním samosprávným celkem.

Předložený návrh zákona v návaznosti na poslanecký návrh novely ústavy pak konkrétně obsahuje vymezení pojmů, které návrh novely ústavy v souvislosti s rozšířením kontrolní působnosti NKÚ zavádí. Jedná se o pojmy hospodaření s dalšími veřejnými prostředky, které je vymezeno taxativně výčtem konkrétních subjektů, hospodaření s prostředky poskytnutými z veřejných rozpočtů výčtem rozpočtů, které se pro kontrolní účely NKÚ pokládají za veřejné.

Pokud jde o další postup, poslanecký návrh novely ústavy, schválený sněmovnou 12. února, byl postoupen Senátu 24. února 2020. Návrh novely ústavy byl Senátu přikázán, ústavně-právnímu výboru, jako garančnímu. Byl projednán výborem pro hospodářství, zemědělství a dopravu, výborem pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a Stálou komisí Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury. Ústavně-právní výbor Senátu 20. ledna 2021 přijal k němu usnesení, ve kterém doporučil Senátu poslanecký návrh vrátit Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy. Na program schůze Senátu návrh novely ústavy zařazen dosud nebyl a nebyl obsažen ani v návrhu pořadu této schůze.

Poslaneckou sněmovnou 7. července vládní návrh zákona o NKÚ byl projednán. Návrh novely zákona o NKÚ, pokud jde o jednotlivé výbory, výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu doporučil jeho zamítnutí, ústavně-právní výbor rovněž a výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu nepřijal k návrhu žádné usnesení. Stálou komisí Senátu pro ústavu a parlamentní procedury byl projednán 20. července. Byla konstatována dlouhodobá podpora rozšíření kontrolní působnosti NKÚ, nevhodnost otálení atd. Stálou komisí Senátu pro dohled nad poskytováním veřejných prostředků a pro analýzu kontrolních postupů Finanční správy, tam se poukázalo na nedostatečné kompetence NKÚ. V podstatě byla zákonu dána podpora.

Před projednáváním samotného vládního návrhu novely zákona byla projednána na plénu Senátu v podstatě novela ústavy, neboť bez takového projednání by nemohlo dojít ke schválení a byl by tady v podstatě protiústavní návrh zákona. Jsem si toho vědoma. Na závěr mi dovolte zdůraznit nezastupitelný význam kontrolních zjištění NKÚ, poukázat na oblasti, kde právní úprava není dostačující. Jsem si vědoma, že k přijetí návrhu novely zákona o NKÚ je nezbytné předchozí přijetí tomuto návrhu odpovídající novely ústavy.

Je to senátní tisk č. 205. Samozřejmě budu respektovat váš postup, pokud jde o další postup ve vztahu k senátnímu tisku č. 205. V důsledku takového postupu bude projednání návrhu prováděcí novely zákona o NKÚ Senátem pouze formální, neboť Senátu asi nezbude nic jiného, než tento návrh zákona bez dalšího zamítnout. Toho jsem si vědoma a budu to respektovat.

To je asi všechno, co jsem k tomuto tisku chtěla říci. Jinak se domnívám, že ten návrh zákona byl kvalitně odpracován, je potřeba jej dát do souladu s ústavou. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, paní ministryně, i za to konstatování na závěr, že je třeba ho sladit s ústavou. To, myslím, je dost podstatné u tohoto návrhu zákona. Návrh tohoto zákona projednal výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Zpravodajem byl určen pan senátor Lukáš Wagenknecht. Následně návrh zákona projednal ústavně-právní výbor. Zpravodajem byl určen pan senátor Zdeněk Hraba. Dále návrh zákona projednala Stálá komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury. Zpravodajem byl určen opět pan senátor Zdeněk Hraba. Následně pak projednala návrh zákona Stálá komise Senátu pro dohled nad poskytováním veřejných prostředků a pro analýzu kontrolních postupů Finanční správy. Zpravodajem komise byl určen pan senátor Lukáš Wagenknecht.

Garančním výborem se stal rozhodnutím organizačního výboru výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení máme k dispozici jako senátní tisk č. 134/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Vladimír Vilímec, já ho žádám, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Vladislav Vilímec:  Vážená paní ministryně, vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. Nejdříve bych přečetl usnesení garančního výboru k tomuto senátnímu tisku.

Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu ve svém 86. usnesení ze dne 11. srpna 2021, po úvodním slově zástupce předkladatele a po zpravodajské zprávě senátora Vladislava Vilímce, výbor doporučuje Senátu Parlamentu ČR návrh zákona zamítnout.

Kdybych měl navázat na paní ministryni, předně bych poznamenal, že v dané chvíli, pokud by došlo ke schvalování tohoto návrhu zákona, tak by tento zákon byl v rozporu s ústavním pořádkem v naší zemi. Jinak podobný návrh byl předložen tak, jak vzpomněla paní ministryně, ve dvou předchozích obdobích Poslanecké sněmovny, kdy jsem byl ještě poslancem, pokaždé jsem se k tomuto návrhu zákona vyjadřoval.

Tento nový návrh, který, jak uvedla paní ministryně, je kvalitně zpracován, nevím, je odlišný od těch dřívějších pouze v tom, že prolamuje sice samozřejmě pravomoc NKÚ ke kontrole samospráv, ale pouze s omezením na 27 statutárních měst a krajů. Přiznám se, že nevím, proč se zvolilo hledisko 27 statutárních měst. Všichni asi víme, vím, že to nebyl původní návrh paní ministryně, nebo vláda navrhovala 205 obcí s rozšířenou působností, i to je takové komplikované, ale víme, že statutární města nemají žádné vyšší pravomoci než jakékoliv další město, které se nejmenuje statutární. Pouze symbolický rozdíl je v tom, že starosta se v případě statutárního města jmenuje primátor a místo místostarosty nazýváme zástupce pana primátora náměstkem či náměstky primátora. To je jediný rozdíl, jinak tam není žádný rozdíl. Statutární město nemá žádné vyšší pravomoci, pouze část statutárních měst je navíc dělena na samosprávné obvody. Když jsem se díval, je to asi osm statutárních měst, na počet obyvatel, považte, že počtem obyvatel nejmenší statutární město Třinec je menší než statutární města Česká Lípa nebo Třebíč. To postrádá úplně logiku. Nevím, kdo to vymyslel, co bylo cílem, jestli cílem bylo vrazit klín mezi starosty a primátory, to také nevím, nebo cílem bylo otupit to ostří protestů ze strany samospráv. Podle mne je to naprosto nesmyslná záležitost.

Ke kontrolám samospráv NKÚ bych chtěl říci, že si musíme rozmyslet, jestli budeme mít samosprávy nebo budeme mít tzv. „organizační složky státu“, které budou mít oproti těm státním organizačním složkám jediný rozdíl, že jejich vedení bude jednou za čtyři roky, budou si volit lidé nebo voliči. To by byl jediný rozdíl. Nechci se vracet do doby národních výborů, kdy to takto bylo. Jsem přesvědčen, že obnovení samospráv v případě obcí byl jeden z největších úspěchů polistopadové politiky 90. let, jsem přesvědčen. Když mluvila paní ministryně o tom, ona to četla asi z programového prohlášení vlády, že cílem rozšíření pravomoci NKÚ na samosprávy je snížit schodek hospodaření státního rozpočtu, nevím, jestli kontrolami NKÚ, které jsou zaměřeny na samosprávy, se sníží schodek státního rozpočtu. Určitě ne. Jak je vidět, ani NKÚ, který má pravomoci kontrolní vůči ministerstvům, bohužel v tomto volebním období nedokázal předejít tomu obludnému zvyšování deficitu státního rozpočtu. Možná je to napsáno v programovém prohlášení vlády, ale nepovažuji to za šťastnou větu.

Nejsem a nikdy jsem nebyl příznivcem rozšiřování pravomoci NKÚ, podle mě NKÚ, pamatuji si tu dobu dobře, vznikalo proto, aby vláda nekontrolovala sama sebe, aby tady byl někdo mimo vládní instituce a mohl kontrolovat jednotlivá ministerstva. NKÚ postupně získal velkou prestiž již v začátku za prezidenta Lubomíra Voleníka a dělá svou kontrolní práci zaměřenou vůči ministerstvům a vůči hospodaření se státním majetkem velmi dobře. Ale nepamatuji si v 90. letech a ani si nepamatuji až do roku 2013, že by někdo přicházel s tím, aby NKÚ kontroloval samosprávy. To se stalo až po roce 2013 na základě nějaké činnosti, Rekonstrukce státu apod., my si to všichni pamatujeme.

Víc k tomu asi nechci dodat, jenom snad ještě jednu maličkost, abychom si uvědomili, co ten kvalitně odpracovaný zákon také přináší.

Kromě statutárních měst by nově předmětem kontroly NKÚ mohly být i dobrovolné svazky obcí. Dokonce není podmínka, že dobrovolné svazky obcí, jejich členy mohou být jenom obce, dokonce tam není ani podmínka ve kvalitně odvedeném zákoně, že je to možné, pokud členem dobrovolného svazku obcí je statutární město. Ani to tam není. To znamená, pokud bychom pustili tento návrh zákona, nehledě na protiústavnost, tak by NKÚ mohl kontrolovat hospodaření jakéhokoliv dobrovolného svazku obcí, což by mělo za důsledek, že tato forma mezi obecní spoluprací by úplně definitivně zanikla. To obsahuje ten kvalitně odvedený zákon. Jenom, abychom si to uvědomili.

Víc nechci, protože už bych přešel mimo zpravodajskou zprávu, potřeboval jsem nebo chtěl jsem podtrhnout některé problematické body tohoto návrhu zákona. Vím, že mnohé věci šly mimo možnosti paní ministryně, neviním ji za tento návrh zákona, že mnohé věci se udály i v Poslanecké sněmovně, ale tím nevylepšujeme tento návrh. Tento návrh zákona bez ohledu na to, jestli je protiústavní nebo není protiústavní, to jsem bytostně přesvědčen, je potřeba zamítnout. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji panu senátorovi Vladislavu Vilímcovi, omlouvám se za předchozí přejmenování, prosím, aby zaujal místo u stolku zpravodajů. Ptám se, jestli si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí i Stálé komise Senátu pro dohled nad poskytováním veřejných prostředků, což je pan senátor Lukáš Wagenknecht? Ano, už je tady připraven, než jsem dočetl názvy, už vystupuje.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Vezmu obě stanoviska najednou, když je mám jako jeden zpravodaj, abych nechodil opakovaně. (Jiří Růžička: Ano, to předpokládáme.)

Začnu výborem pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Závěrem našeho jednání máte záznam, který máte opět k dispozici, nepřijali jsme žádné usnesení k projednávanému tisku. Měli jsme trojí hlasování. Při prvním hlasování byl návrh na schválení, kde dva senátoři byli pro, jeden proti, čtyři se zdrželi, tak návrh nebyl schválen. Poté byl návrh na zamítnutí, kde dva senátoři byli pro, dva proti, tři se zdrželi. Opět návrh nebyl schválen. A ještě jsme navrhli doprovodné usnesení, které pak tady budu číst, které bylo shodné s doprovodným usnesením Stálé komise pro dohled, a to také nakonec nebylo schváleno. Dva senátoři byli pro, 0 proti a pět se zdrželo. To je k našemu výboru.

Já velice krátce okomentuji to stanovisko komise pro dohled, protože paní ministryně to tady už všechno shrnula, tak abych to nebral do velkého detailu, za to jí děkuji. Velice krátce.

Máme několik věcí, na které jsme poukázali. První je, že v ČR máme stále nedostatečné kompetence NKÚ, vycházíme tady z mezinárodní dobré praxe, to je minimálně Limská deklarace, nebo i další deklarace, ke kterým se zavázala INTOSAI, což je Mezinárodní organizace nejvyšších auditních institucí, jinými slovy, jsme asi jedni z posledních na světě, kteří nemáme kompetence a působnosti NKÚ v oblasti územní samosprávy a majetkových účastí. To jsou doporučení, která se stále opakují, protože veškeré veřejné prostředky veřejných rozpočtů by měly být pod nezávislým auditem, který v ČR zastupuje pouze NKÚ. Je to ústavní instituce, která by to měla vykonávat. Tak dále...

Dalším problematickým bodem, který jsme nějakou formou projednávali, poukázali na něj, je problém právě s tím, že nemáme rozšířenou kompetenci v ústavě, což jsme dnes tady ráno také řešili, bez této kompetence by samozřejmě tento návrh byl v tuto chvíli bohužel mimo režim ústavního pořádku. Komise proto doporučila, abychom před projednáváním tohoto tisku projednali i novelu ústavy.

To je k těm závěrům komise. Jenom bych to doplnil. Tady mám odlišný názor než můj předřečník, myslím si, že bychom měli následovat mezinárodní dobrou praxi, jednoduše v ČR nemáme pod nezávislým veřejným auditem veřejné instituce veškeré, které by měly být. Nikdo jiný to poskytnout nemůže. V minulosti probíhala velká debata nad duplicitami kontrol, které tady jsou, chápu, že některé z vás jako starosty to může nějakou formou iritovat, nicméně my tady ty duplicity máme a ony hodně lidem vyhovují.

Když jsme vstupovali do EU, v rámci přístupové kapitoly 28, finanční kontrola, proto, že nebyla kompetence NKÚ a nemohli bychom vstoupit a založit tuto kapitolu, byl přijat zákon o přezkumu hospodaření územních samosprávných celků, které rádoby nahrazuje právě nezávislý audit. Ale tyto procesy nejsou nezávislé, protože jsou vykonávány ze strany ministerstva financí, ve vztahu ke krajům, nebo ze strany krajů, potom ve vztahu k obcím, to znamená, je tam určitá závislost a je tam politická ingerence, jednoduše, ministr zkrátka, pokud má pod sebou nějaké procesy a bude auditovat kraje, krajské úřady, je z nějaké politické strany, vedení toho kraje může být z jiné politické strany, jsou tam nějaké možné střety, a to je špatně. Takže jinými slovy, toto EU sice schválila jako dočasné řešení, ale bohužel ho máme dodneška, nikdo ho nechce zrušit, protože tento kontrolní mechanismus není audit nezávislý, je to spíše konzultace a mnoha lidem to vyhovuje.

K samotnému NKÚ. Ráno jsem tady navrhoval zařadit na dnešní program novelu ústavy, bohužel to neprošlo, takže bohužel si nemyslím, že tady není problém, že nemůžeme zákon projednat, že bychom nechtěli, ale nechtěli jsme projednat primárně ústavu samotnou, teď už to tu projednat nemůžeme, takže bohužel je to odpovědnost i Senátu v tuto chvíli, což mě velice mrzí. Myslím, že to projednáváno mohlo být.

A k tomu věcnému. Opět to vidím jako ten návrh, který je nějaký kompromis, který přišel ze sněmovny, také tomu rozumím, ale mohl to být první krok k tomu, aby minimálně majetkové účasti státu byly pod nezávislým auditem. Jednoduše, pokud máte nějaký dopravní podnik, který je financován z veřejných prostředků, nebo státní firmu na úrovni velkých korporací, jako třeba ČEZ a další, není důvod, aby tam neprobíhal audit, který je opravdu nezávislý. Fungovat to nebude, bohužel tedy ČR opět ztratila tu šanci mít nastavený standardní mechanismus kontrolní, ten bohužel dnes nebude. Jak jsem pochopil, návrh, který bude tady, bude asi nehlasovatelný, myslím si, že je to velká škoda, mě to velice mrzí. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Nyní vidím, že je připraven zpravodaj ústavně-právního výboru i Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR, pan senátor Zdeněk Hraba, prosím ho o vyjádření.

Senátor Zdeněk Hraba:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně. Budu velmi stručný. Ústavně-právní výbor se zabýval na své 20. schůzi dne 11. srpna 2021 předloženým návrhem, přijal 86. usnesení, kterým doporučuje projednávaný návrh zákona zamítnout, pověřil moji osobu jako zpravodaje a pověřil pana předsedu, senátora Goláně, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Chtěl bych jenom dodat, že nikoliv snad dnešním hlasováním, pokud bychom přijali předložený návrh, dopouštěli bychom se protiústavnosti, předložený návrh zákona počítá s legisvakanční lhůtou 5 měsíců po vyhlášení ve Sbírce zákonů. Vzhledem k tomu, že stykový zákon upravuje celou proceduru tak, že předložený návrh senátního tisku č. 205, tedy novely ústavy, by nemohl dál pokračovat po ustanovení nové sněmovny a nebylo by možné v této lhůtě zvládnout novelu Ústavy ČR, stal by se po účinnosti tento zákon, tato novela tedy protiústavní. V tom je pravda. Z tohoto důvodu se tedy ústavně-právní výbor usnesl šesti hlasy ze sedmi přítomných na doporučení plénu předložený návrh zákona zamítnout.

Sešla se nad tímto návrhem samozřejmě i Stálá komise Senátu pro ústavu a parlamentní procedury. Zabývali jsme se jak tiskem č. 205, tedy novelou článku 97 ústavy, novelou článku 46 i novelou článku 40, což jsme koneckonců i zde prezentovali jako možnost rozšířit délku pro projednávání zákonů ze 30 na 60 dnů, to je článek 46, rozšíření kompetence Senátu pro nepřehlasovatelnost u zákonů o Ústavním soudu, zákon o ČNB a zákon o NKÚ. Komise se usnesla stejně jako ústavně-právní výbor na tom, že je potřeba doplnit a novelizovat ústavu právě ve věci rozšíření kompetence NKÚ tak, aby mohla být kompetence i provedena ve vlastním zákoně o NKÚ. Tolik tedy zpráva komise i zpravodajská zpráva z ústavně-právního výboru. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, i vám za zprávu jednak za výbor, jednak za Stálou komisi pro ústavu. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak...

Ztratil jsem řeč na chvíli, pardon. Otevírám obecnou rozpravu. Já jsem se hluboce zamyslel nad něčím, tak jsem ztratil řeč... Do obecné rozpravy se hlásí paní senátorka Chmelová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Renata Chmelová:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové. Myslím si, že zde jasně zaznělo, jak si tato novela z pohledu ústavnosti stojí a že je nutné ji sladit právě s ústavou. Proto se náš klub domlouvá, že by bylo vhodné tuto novelu doprovodit doprovodným usnesením Senátu, které si dovolím teď načíst.

Doprovodné usnesení Senátu z 15. schůze konané dne 18. srpna 2021 přijaté v souvislosti s projednáváním návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 166/1993 Sb., o NKÚ, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, senátní tisk č. 134.

Senát

I. konstatuje, že vláda ČR dosud nenaplnila opakované výzvy Senátu ČR a nepředložila legislativní návrh, který by řešil nadměrnou kontrolní zátěž obcí,

II. žádá vládu, aby předložila legislativní návrh, který zajistí vznik evidence všech kontrol veřejné správy, řešení nadměrné kontrolní zátěže na obcích a odpovědnosti obcí v případě rozporných závěrů kontrolních orgánů v téže věci,

III. žádá vládu, aby již nepředkládala další legislativní návrhy týkající se rozšíření působnosti NKÚ na hospodaření obcí, dokud nebude přijat legislativní návrh, který bude nadměrnou kontrolní zátěž obcí uspokojivě řešit.

Děkuji za případnou podporu.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, paní senátorko. Ptám se, jestli ještě někdo další se hlásí do obecné rozpravy? Protože tomu také tak není, obecnou rozpravu končím. Ptám se paní ministryně, jestli se chce nějak vyjádřit k tomu, co tady bylo řečeno? Zatím ne. Ptám se pana senátora Zdeňka Hraby? Asi ne. Pan senátor Lukáš Wagenknecht? Nechce se také vyjádřit. Prosím pana senátora Vladislava Vilímce o vyjádření.

Senátor Vladislav Vilímec:  Děkuji, pane místopředsedo, chápu to jako závěrečné slovo zpravodaje. V obecné rozpravě vystoupila jedna senátorka, paní senátorka Chmelová. Navrhla doprovodné usnesení Senátu, o kterém budeme pak hlasovat. Poté, až se vypořádáme s návrhem na zamítnutí tohoto návrhu zákona. Podotýkám, že je to podobný návrh, podobné usnesení, které Senát přijal již v roce 2016. Tehdy také apeloval, vyzýval vládu, aby odstranila duplicity v kontrolních činnostech, které nadměrně zatěžují obce, jako vůbec podmínku toho, aby Senát projednával případné rozšíření pravomocí NKÚ. Nestalo se ani v minulém volebním období ani v tomto volebním období nic. Uvidíme, třeba to teď zafunguje, to doprovodné usnesení, to uvidíme. My fakticky budeme hlasovat nejprve o jediném návrhu na zamítnutí. Poté, až se vypořádáme s tímto návrhem, budeme hlasovat o doprovodném usnesení.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, pane zpravodaji, děkuji, přesně tak to je. Spustím znělku.

Pro ty, co přicházejí teď, ještě shrnu, že nemáme žádný návrh na schválení. Máme naopak dva výborové návrhy na zamítnutí návrhu zákona. O tom teď budeme hlasovat. Spouštím hlasování. Kdo souhlasí s návrhem na zamítnutí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

hlasování č. 24 se ze 66 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 34 pro zamítnutí vyslovilo 51 senátorek a senátorů, proti bylo 6, návrh na zamítnutí byl přijat.

Nyní bychom měli hlasovat o doprovodném usnesení, které navrhla a načetla paní senátorka Chmelová. Nebudu už spouštět znělku. (Od jednoho z místopředsedů: Ještě pověření.) Nezapomenu na pověření. Spouštím hlasování o doprovodném usnesení. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

hlasování č. 25 se ze 67 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 34 pro vyslovilo 54, proti byl 1, návrh byl přijat.

Nyní bychom ještě měli určit, kdo nás bude ve sněmovně zastupovat. Pane zpravodaji, prosím, nějaký návrh? Pan senátor Vladislav Vilímec, předpokládám. Dále? Někdo z dalších zpravodajů? Což je pan senátor Zdeněk Hraba, padlo mi na něj nejprve oko. A asi předpokládám, že pan senátor Wagenknecht. Ten raději odešel. Ještě nějaký další, třetí? Prosím? (Z pléna: Goláň!) Pan senátor Goláň tam stejně bude, tak bude jako třetí určený, aby případně obhajoval náš návrh na zamítnutí. To máme určeno, pan Vladislav Vilímec, pan Zdeněk Hraba, pan Tomáš Goláň. Nechám hlasovat o tomto návrhu, spouštím hlasování. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

V tomto hlasování č. 26 se ze 67 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 34 pro vyslovilo 61, proti nebyl nikdo.

Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji paní ministryni, i když neodchází jistě zvesela, ale sama konstatovala, že úpravy ústavy jsou nezbytné. Děkuji, paní ministryně, hezký den.

My můžeme přistoupit k projednávání dalšího bodu, tím je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění zákona č. 178/2018 Sb.

Tisk č. 135

Tento návrh zákona jsme obdrželi jako senátní tisk číslo 135. Já tady vítám pana poslance Jana Bauera a prosím ho, aby nás seznámil s návrhem zákona. Pane poslanče, máte, prosím, slovo.

Poslanec Jan Bauer:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo Senátu, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi, abych jako hlavní předkladatel této krátké novely zákona o pomoci v hmotné nouzi vás seznámil s její základní filozofií. My jsme pro tuto novelu pracovně použili název – třikrát a dost. Snad hned na úvod bych chtěl říci, o čem je ta základní filozofie. Pokud tento návrh zákona bude schválen, pachatelům vážných a opakovaných, a to jsou dvě důležitá slova, vážných a opakovaných přestupků budou moci být neuhrazené pokuty strhávány z dávek v hmotné nouzi.

Proč jsme tento návrh zákona společně s kolegy předložili? Tuto novelu dostáváte k posouzení krátce před sněmovními volbami. Já jsem si toho dobře vědom, ale chtěl bych vás ujistit, že nejde o předvolební výkřik ani o nějaký populismus. My jsme tento návrh zákona předložili do Poslanecké sněmovny již na podzim roku 2018 a bylo to v reakci na opakované návštěvy poslanců, ministrů a mnoha dalších politiků v obcích s vyloučenými lokalitami. Bylo to hlavně v Ústeckém kraji, v Moravskoslezském kraji. Ale já si myslím, že s touto problematikou se setkáváme napříč všemi regiony v rámci ČR. Bylo to v reakci na opakované debaty a kulaté stoly se starosty těchto obcí, mezi občany, se sociálními pracovníky nebo třeba i zástupci městské policie nebo řediteli škol a dalších zařízení. V neposlední řadě to bylo v reakci na následnou absolutní nečinnost vlády ČR, protože si možná před těmi třemi lety vybavíte, že ministři při spanilých jízdách do těchto regionů slíbili připravit řadu opatření, jak řešit obchodování s chudobou, jak řešit vyloučené lokality. Dokonce paní ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová sepsala tzv. 15 bodů řešení boje s chudobou. Musím se přiznat, že k tomuto dni, k dnešnímu dni, do Poslanecké sněmovny nedoputoval jediný legislativní návrh, který by tuto problematiku řešil.

Jaký byl náš cíl, když jsme ten zákon připravovali? Přiznám se, že naším cílem určitě nebyl ten, abychom suplovali vládu ČR. Já se přiznám, že mám v sobě dostatek pokory, abych si byl vědom toho, že řešit tak komplexní věc, jako je obchodování s chudobou nebo řešení vyloučených lokalit, určitě není věc, která by se měla řešit někde v poslaneckých kancelářích.

Je to věc, která se týká mnoha resortů v rámci naší vlády. Na druhou stranu jsme chtěli společně s mými kolegy, když jsme tento návrh zákona připravovali, aspoň částečně splnit a naplnit slib, který jsme dali lidem, starostům a zástupcům komunální sféry v těch lokalitách, tak jak jsme se s nimi setkávali. Proto, to je to důležité, jsme se zaměřili pouze na jeden dílčí a naprosto konkrétní problém, to je fakt, že mezi námi žijí lidé, kteří si udělali živobytí z čerpání dávek a současně se svému okolí odvděčují permanentním pácháním závažných přestupků. Od drobných krádeží přes násilí po ničení obecního nebo soukromého majetku. To je ten konkrétní dílčí úkol, který jsme si předsevzali a který chceme řešit touto dílčí novelou.

Přiznávám také, asi to není nic nového ani pro vás, protože je tady mnoho zástupců z komunální sféry, že v současném legislativním prostředí se tito lidé, kteří páchají opakovaně závažné přestupky, mohou cítit být zcela nepostižitelní. Také asi znáte ty mnohé situace, že starostové, zástupci samosprávy, městští strážníci nebo i příslušníci Policie ČR mohou jen přihlížet a marně vysvětlovat obyvatelům svých obcí, že s danou situací nemohou nic řešit, i kdyby to stokrát chtěli. Naším původním návrhem zákona opravdu nebylo sbírat nějaké politické body. My jsme se snažili řešit tento návrh zákona kompromisem ve spolupráci s MPSV, s výborem pro sociální politiku, jehož jsem členem. Přiznám se, že poté, co tento návrh prošel celým legislativním procesem v dolní komoře, si myslím, že se nám to podařilo.

Zkráceně, jaký byl vývoj návrhu zákona? Odpůrci zákona to neradi přiznávají, ale zákon už dnes v současné podobě vylučuje lidi ze systému pomoci v hmotné nouzi. Takříkajíc natvrdo. A to na dobu tří měsíců. Činí to tak paradoxně za daleko méně závažné chování a nečiní tak za chování extrémní. Tady bych chtěl říci, že opravdu dnes mohou být někteří lidé, kteří jsou v systému hmotné nouze, z tohoto systému vyloučeni. Například z důvodu, že si aktivně nehledají práci nebo aktivně nepřijímají nějakou práci. Nebo třeba za záškoláctví. Mám aktuální informace, že těchto případů se děje asi 200 ročně.

Původní předložený návrh proto pouze výčet těchto důvodů rozšiřoval právě na opakované páchání vyjmenovaných skupin přestupků. Abych byl konkrétní, zaprvé je to vedle záškoláctví, za které lze dávky odebírat už dnes alespoň teoreticky, jsme rozšířili tento výčet přestupků i na přestupky proti veřejnému pořádku, proti občanskému soužití a proti majetku. Zadruhé jsme v původním návrhu zavedli tzv. korektiv třikrát a dost.

Chtěl bych vás také informovat, že vláda ve svém stanovisku dala neutrální postoj a dala nám několik doporučení. Mimo jiné abychom změnili základní koncept na možnost strhávat z vyplacených dávek udělené pokuty. Takže jsme se nechali inspirovat mj. doporučením odborníků vlády, ale i odborníků na MPSV. Prostřednictvím kompletního pozměňujícího návrhu jsme v duchu doporučení vlády tuto novelu předělali.

K jakým změnám konkrétně došlo? Zaprvé se změnila koncepce, přistoupili jsme na to, že nebudeme odebírat na základě uložených pokut dávky, ale pouze tyto pokuty z dávek strhávat, to je základní změna oproti původní konstrukci. Je to samozřejmě strhávání, pokud potrestaný nezaplatí pokuty dobrovolně. Nejde o nový trest. Trestem je uložená pokuta, kterou má pachatel povinnost zaplatit i bez našeho návrhu zákona.

Mj. jsme tím pádem ale museli řešit i to, jak naložit s již existující úpravou záškoláctví. Po konzultaci s MPSV jsme ponechali současné znění zákona a možnost dočasného odebírání dávky. Současně ale v případě udělení finanční pokuty budou muset rodiče počítat s tím, že se jim následně i tato pokuta strhne. Považovali bychom za diskriminační strhávat pokuty z dávek pouze výtržníkům a ne rodičům záškoláků.

Zadruhé, do výčtu přestupků jsme na doporučení vlády, ale i MPSV doplnili přestupky, které pro zjednodušení nazývám kolektivní chuligánství. To jsou závažné přestupky například při organizaci sportovních, fotbalových, ale i jiných kulturních akcí.

Také bych chtěl říci, možná už závěrem, že ve dvou bodech jsme nakonec doporučení MPSV neakceptovali. Zaprvé jsme trvali na zachování principu – třikrát a dost, odmítli jsme jeho nahrazení principem – jedenkrát a dost, jak nám to bylo v minulosti doporučováno. Ustoupili jsme u záškoláctví, kde zůstává zachován stávající stav. Přestupky jsou úřadům práce oznamovány již při prvním přestupku a bez ohledu na druh sankce. Nicméně jsme umožnili obcím oznámit úřadu práce již první přestupek tam, kde to vzhledem k okolnostem uznají za vhodné.

To je asi závěrem vše, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, samozřejmě jsem připraven na diskusi, případně se vyjádřím k nějakým dotazům. Chtěl bych říci, že senátní legislativa správně upozornila na jeden chybný odkaz, na paragraf, nicméně v tuto chvíli máme stanovisko legislativy sněmovny, které potvrzuje, že tuto písařskou chybu lze opravit při redakci do Sbírky zákonů.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane navrhovateli. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Nyní bych ráda sdělila, že návrh zákona projednal ÚPV, který přijal usnesení. To vám bylo rozdáno jako senátní tisk 135/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Anna Hubáčková. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednání tohoto návrhu zákona výbor pro sociální politiku. Usnesení máte jako senátní tisk 135/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Jitka Chalánková. Nyní vás prosím, paní senátorko, abyste nás seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím.

Senátorka Jitka Chalánková:  Vážená paní předsedající, vážený pane poslanče, vážené dámy, vážení pánové. Výbor pro sociální politiku Senátu Parlamentu ČR se zabýval tímto návrhem zákona, kterým se mění zákon číslo 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, a zákon číslo 251/ 2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění zákona číslo 178/2018 Sb. Senátní tisk číslo 135. Po odůvodnění zástupce předkladatele, Ing. Jana Bauera, poslance PS PČR, zpravodajské zprávě senátorky Jitky Chalánkové a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu PČR zamítnout návrh zákona,

II. určuje zpravodajkou výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátorku Jitku Chalánkovou

III. pověřuje předsedkyni výboru, senátorku Miluši Horskou, aby toto usnesení předložila předsedovi Senátu PČR.

Tolik usnesení z výboru pro sociální politiku. Dále se pak přihlásím v obecné rozpravě.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, paní senátorko. Prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů, sledujte debatu a po skončení rozpravy potom k ní můžete zaujmout stanovisko. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka ÚPV, paní senátorka Anna Hubáčková? Ano. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Anna Hubáčková:  Dobré odpoledne, paní předsedající, pane poslanče, kolegyně, kolegové. Senátní tisk 135 byl doručen do Senátu 26. července 2021 a projednán na ÚPV 11. srpna 2021. Stala jsem se jeho zpravodajkou, velmi pečlivě jsem připravila zpravodajskou zprávu. V souladu i s připomínkami některými, které byly uvedeny ze strany legislativního odboru, jsem navrhovala zamítnout tento tisk především z důvodu nesouladu s občanským soudním řádem.

Po debatě byl v rámci projednávání přednesen návrh schválit, který byl také nakonec ÚPV většinově projednán, předkládám stanovisko ÚPV schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji vám, paní zpravodajko, nyní se táži, zda někdo navrhuje podle jednacího řádu a § 107, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím, proto otevírám obecnou rozpravu, do které mám písemnou přihlášku. Do té se písemně přihlásil, do té debaty, prvně pan senátor Michael Canov. Následně bude mít s přednostním právem a jako první, kdo se přihlásil zde, slovo pan senátor Václav Láska.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane předkladateli, vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, máme ze sněmovny návrh zákona, který má takový populární lidový název – třikrát a dost, zabývá se přestupky a vymahatelností finančních sankcí za ně.

Obecně platí, že znakem právního státu je rovnost před zákonem a vymahatelnost práva. Tento návrh se právě zabývá tou vymahatelností práva v podobě vymahatelnosti finančních sankcí. Musím ovšem zdůraznit, že tato problematika není nijak nová. Je to problém, který trápí obrovské množství občanů a také obrovské množství starostů v jejich obcích, kdy jedni páchají také přestupky, ale s nějakou mírou. Pokud, tak zaplatí sankci. Druzí páchají přestupky v míře nebývalé a neděje se jim za to nic. Proto není divu, že v politickém hnutí STAN vznikl v programu přijatém v roce 2017 pro parlamentní volby, který je dodnes samozřejmě platný, takový návrh mnohem tvrdších sankcí. Sice ne finančních, ale přímo na trestný čin. Tzn. pokud se někdo dopustí třikrát přestupku, bude hodnocen jako trestný čin. Cituji z programu politického hnutí STAN z roku 2017. Sekce Vláda práva: Právo na straně slušných a poctivých. Nejen u drobných krádeží, ale i u dalších přestupků (například přestupků proti občanskému soužití) prosadíme princip třikrát a dost! Třetí totožný přestupek v určité době by soud posoudil jako trestný čin.

Návrh, který se ovšem dostal do sněmovny, je tedy, jak už jsem říkal, mnohem slabší v tomto smyslu. Zde se jedná v uvozovkách jen o finanční sankce. Ale už to, co si dalo hnutí STAN do programu, jasně říká, jaký je to problém, jak starosty trápí a občany trápí. Jak je nutné ho řešit.

Nyní tedy k samotnému návrhu.

S přestupky je to tak, když někdo spáchá přestupek, buď dostane domluvu, nebo sankci. Tu dostávají všichni. Ale co se děje, když sankci neuhradí? Pokud se jedná o člověka, který je živen pouze ze své mzdy nebo ze svého platu, tak se mu úřady na mzdu nebo na plat dostanou a ze mzdy nebo z platu je mu sankce stržena. Pokud se jedná třeba o soukromého podnikatele, tak se úřady dostanou na jeho bankovní účet a také je mu sankce stržena. Co ale s těmi, kteří nepracují, nemají ani mzdu, ani plat, kteří nemají účty a pouze přijímají sociální dávky? Nestane se jim bohužel nic. To není rovnost při vymahatelnosti práva. Je to tak, funguje to tak a je to špatně, je to naprosto špatně. Protože ti, kteří pracují a vydělávají peníze a platí daně, ti musí sankci zaplatit. Ti, kteří z daní těch prvních dostávají dávky, nezaplatí nic. To je prostě naprosto špatně. Proto samozřejmě návrh, který je předložen, podporuji jako senátor, podporuji ho jako starosta. Nemůžu jinak, protože nerovnost se musí odstranit. Aspoň částečně. Ten návrh není dokonalý. Zabývá se pouze pravomocemi obecních úřadů z obcí, s obecním úřadem, u pověřené obce, tzn. u takzvaných trojek. Jsou ovšem přestupky, které řeší, ne všechny, ty školské ne, ale ty ostatní řeší i dvojky, někdy i jedničky. Tam ta pravomoc není v návrhu zákona, což je podle mého názoru chyba. Proto jsem připravil i pozměňovací návrh, kde by se začlenily všechny úřady.

Nicméně v hlasování o zamítnutí budu hlasovat pro zamítnutí, protože aspoň částečně by bylo hotovo. Jak se říká, lepší vrabec v hrsti než holub na střeše. A protože by bylo jasné, že aspoň ta velká část přestupků bude prostě postižitelná. Já jsem v argumentaci odpůrců tohoto přijetí slyšel argumenty, že je ten návrh zákona protiústavní apod., že je diskriminační. Jak je diskriminační? Není diskriminační. Pouze ten, kdo nezaplatil, tak se mu sankce odebere úřednickým postupem. Kdyby ten, kdo žije jen z dávek, sankci dostal, postupoval řádně, tak by ji zaplatil sám dobrovolně, také z těch dávek. Z čeho jiného, když nic jiného nemá? Ale prostě on se dopustil přestupku. Nikdo nenutí nikoho, aby přestupky páchal. Takže naopak je teď diskriminace přesně opačná. Že je diskriminován ten, už jsem to říkal, kdo pracuje, komu se to dá strhnout. Ne ten, kdo nepracuje a nedá se mu strhnout nic.

Proto ještě jednou opakuji, jednoznačně to podporuji, budu hlasovat pro zamítnutí, nicméně pokud se dostane na pozměňovací návrhy do podrobné debaty, pak budu navrhovat pozměňovací návrh, aby tuto pravomoc měly všechny obecní úřady, ne jen ty trojkové.

Protože je to stanovisko, které zajímá starosty po celé republice, já jsem si dovolil, neboť jsem člen a 1. místopředseda politického hnutí Starostové pro Liberecký kraj, tuto problematiku probrat včera po poledni na mimořádném zasedání předsednictva politického hnutí Starostové pro Liberecký kraj. Všichni členové předsednictva Starostů pro Liberecký kraj, kteří na zasedání byli, podporují jednomyslně tento princip třikrát a dost. Podporují to, aby byly sankce vymahatelné, když to nejde, když to někdo nezaplatí dobrovolně, tak aby to platilo pro všechny. Je pravda, že v tomto návrhu zákona je dokonce možnost v některých případech i po prvním porušení, když jsou to tzv. beznadějné případy, aby už vymáhal ten úřad. To ovšem považuji za vylepšení té činnosti. Protože tam, kde nemá smysl čekat, ať se to prostě vymůže, kde to nemá jiné předpoklady.

Proto ještě jednou opakuji na závěr, už asi potřetí, podporuji zamítnutí, tedy zpět! Já říkám zamítnutí, podporuji schválení tohoto zákona ve znění tak, jak přišlo z Poslanecké sněmovny. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore, že jste nám to upřesnil, protože opravdu to bylo jinak rozporuplné, takže už víme, jak budete hlasovat skutečně. Nyní má slovo pan senátor a pan předseda klubu, pan Václav Láska. Prosím, pane senátore.

Senátor Václav Láska:  Paní předsedající, pane poslanče, kolegyně, kolegové.

Na každý zákon, na každý návrh se můžete dívat ze dvou úhlů pohledu. Jednak na jeho obsahovou stránku, jednak na jeho procesní stránku, zda je legislativně dobrá či není. Já tu obsahovou stránku nebudu. Přenechám ji řečníkům, kteří jdou po mně. Ta diskuse o tom, jestli ten problém, který reálně existuje, je správné řešit takovouto represí, nechám na nich.

Čemu se ale chci věnovat, je stránka právní. Řeknu hned na začátek, že jsem strašně překvapen tím, že tento návrh přešel přes ústavně-právní výbor, protože jsme tu dlouho neměli takový návrh zákona, který je po legislativní stránce naprosto, naprosto špatně.

Kdybych měl vzít nějaké ostřejší přirovnání, my jsme, obecně se tady kritizuje prezident, který když považuje něco za správné, tak si to udělá po svém, bez ohledu na to, co mu ústava dovoluje nebo nedovoluje. Kritizujeme ho za to. Ale v tomto návrhu se děje to samé. Akorát že ne s ústavou, ale s občanským soudním řádem. Občanský soudní řad je základní kodex, který upravuje pravidla pro to, jak se vymáhá právo, jak se exekvuje. Má tam jasně daná nepřekročitelná pravidla. To, co tu leží před námi, ten návrh zákona, ten ta pravidla OSŘ naprosto ignoruje a zavádí si svá vlastní. Ale takhle přece právo fungovat nemůže. Pokud chcete měnit pravidla, která jsou dána základním kodexem, prosím, můžete, ale pak novelizujte ten základní kodex. Pokud občanský soudní řád říká, že nějaká dávka je nezabavitelná, nepostižitelná exekučně, a vy to chcete změnit, musíte změnit tohle pravidlo v občanském soudním řádu. Ne, že si přijmete svůj vlastní návrh zákona, který řekne: V těchto případech to bude jinak. To přece nejde, takhle to nefunguje. Občanský soudní řád jasně říká, jaké dávky jsou nedotknutelné, nepostižitelné exekucí. Pokud jakýkoli zákon řekne, že tyto dávky postihovat bude, pak je v rozporu se základním kodexem, s občanským soudním řádem. Takhle nemůžeme vytvářet právo, že budeme vytvářet zákony, které jdou proti sobě.

Stejně tak občanský soudní řád říká, jaká je priorita při vymáhání pohledávek, které pohledávky jsou prioritní, pokud něco exekvujeme. Patří mezi ně třeba výživné nebo náhrada škody na zdraví. Prostě máme shodu na tom, že tyto pohledávky jsou prioritní. A pokud někdo dluží, první uspokojujeme tyto pohledávky. Najednou tu přijde zákon, který říká: Výživné počká, náhrada škody na zdraví počká. Nejdůležitější na světě jsou pokuty za přestupky, které budou udělovat obce. Ty mají absolutní prioritu, ať si o tom občanský soudní řád myslí, co chce. To fakt nejde.

Také je dobré nazvat věci pravými jmény. Tento zákon, kolega Canov to tu zmínil, byť to marginalizoval, není o tom třikrát a dost. Je to zákon jednou a dost. Jednou a dost! Je tam jasné ustanovení, které říká: Pokud obec usoudí, že přestupce je nenapravitelný, tak ho budeme sankcionovat a můžeme mu na ty dávky sáhnout po prvním přestupku. Je to zákon jednou a dost, ne třikrát a dost.

A pak ještě jednu věc, které se chci věnovat. Máme jednu obecnou zásadu, která platí ve všech civilizovaných státech na světě. To je, že netrestáme nevinné. Tento zákon tuto zásadu prolamuje, trestá nevinná. Pokud přestupce něco spáchá a sáhne se na dávky, které přísluší celé rodině, tak tím trestáme celou tu rodinu včetně dětí. Já jsem se nad tím zamýšlel, jestli opravdu to prolomení této zásady v tomto případě je, protože když to vezmete ze širšího kontextu, s každým trestem trochu sáhneme na nevinné. Pokud otec od rodiny něco spáchá, trestný čin, jde sedět, rodina přijde o jeho pracovní příjem, dotkne se to rodinných příslušníků. Stejně je to vlastně s jakoukoli pokutou, kterou má zaplatit. Pokud ji platí ze své mzdy, ze SSJM, dotkne se to rodinných příslušníků. Ale tady ta situace je specifická v tom, že saháme po dávkách v hmotné nouzi. To znamená po tom absolutním minimu. Ten dopad na tu rodinu, na děti, na manželku, je tam fatální. Jim opravdu sáhneme do toho nezbytného minima. Brutálním způsobem snížíme jejich životní úroveň. Tím je trestáme. Osoby, které nic neprovedly. Včetně dětí.

Co se tu diskutovaly věci o tom, o dětských dlužnících, že děti neplatí za odpad a pak se to exekvuje po dětech... Všichni jsme z toho byli úplně vyděšení, jak tu trestáme děti, jak je zavádíme do života s nějakou sankcí, s exekucí. Všechno jsme dělali pro to, abychom to napravili. Teď sem přicházíme se zákonem, který zavede to samé. Tohle prostě nejde. Respektuji, že je to problém, který je třeba řešit, že je to problém, který je velmi těžké řešit, že předkladatelé jsou vedeni nějakou dobrou vírou a dobrým záměrem řešit něco, co problematické je. Ale nemůžete toho dosáhnout tím způsobem, že budete ignorovat základní kodex, že budete schvalovat zákony, které jdou proti občanskému soudnímu řádu, že budete trestat nevinné. Napácháte víc škody než užitku. Proto dávám návrh na zamítnutí toho zákona.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátora. Teď tedy o slovo se hlásí paní senátorka Renata Chmelová. Má slovo a připraví se pan senátor Zdeněk Hraba.

Senátorka Renata Chmelová:  Děkuji za slovo, vážená paní předsedající, vážený pane poslanče, vážené kolegyně, kolegové. Ráda bych se také vyjádřila k návrhu zákona o pomoci v hmotné nouzi, který zde teď probíráme. Kolegové ze senátního sociálního výboru doporučili plénu Senátu novelu zákona zamítnout.

Já se s tímto doporučením jednoznačně ztotožňuji, protože jsem přesvědčena, že tento návrh zákona bude pro obce dalším zklamáním.

Má se jednat o zákon třikrát a dost, který má starostům poskytnout nástroj k vynucení pořádku a zkrátit dávky lidem, kteří se opakovaně dopouští vybraných přestupků a neplatí vyměřené pokuty. Ukazuje se ale, že restrikce nefungují a že potřebujeme hlavně prevenci, která bude koordinovaná a zaměřená na konkrétní lokality. Návrh zákona o pomoci v hmotné nouzi jde tedy stejným směrem jako takzvané bezdávkové zóny, proti kterým jsem v roce 2017 spolu s kolegy senátory podávala ústavní stížnost.

Od roku 2017 uplynula dlouhá doba. Bezdávkové zóny mezitím zavedlo více než 103 obcí v České republice. Bohužel, obchod s chudobou se nezastavil, problematické lokality nezmizely, pouze jen nově příchozí do těchto lokalit nedosáhnou na dávky na bydlení.

Návrh na opatření vnímám jako volání o pomoc obcí, které už vyčerpaly prostředky, jak bojovat s lidmi, kteří si z pokut nic nedělají a vědí, že si na nich obec stejně nic nevezme. Místo řešení problému ale zavádí další represe proti těm nejchudším. Jsou to nerealistické plány, jak rychle legislativně vyřešit problém s chudobou, sociálním vyloučením a z toho plynoucí patologické jevy.

V důsledku tohoto návrhu by mohla přijít o peníze na jídlo například rodina s dětmi, jejichž otec, páchající opakovaně přestupky, se v bytě objevuje zřídka, ale má zde trvalé bydliště. Snížením dávek budou postiženy spolu s pachatelem přestupku i společně posuzované osoby v jedné domácnosti. Opravdu chceme zavést kolektivní trestání? V případě záškoláctví dokonce novela počítá s tím, že stačí jednou a dost. Tedy jedno hlášení zanedbání povinné školní docházky dětí vede ke snížení dávky na živobytí či bydlení. Stejně tak je možné snížení hned, pokud se úřad domnívá, že pokuta je nevymožitelná, existují-li současně vážné pochybnosti o způsobilosti pachatele k nápravě.

Ani sami předkladatelé této novely nevědí, kolika lidí se opatření bude týkat. Někdo mluví o stovkách, jiný o tisících. Dávky pomoci v hmotné nouzi v Česku pobírá asi 100 tisíc lidí. Velkou část tvoří matky s dětmi, senioři, zejména ženy, kterým zemřel manžel, invalidé či psychicky nemocní lidé. Dopady této novely nebyly diskutovány v klasickém mezirezortním připomínkovém řízení, protože do značné míry zákon vznikal až v Poslanecké sněmovně.

Chybí zde širší odborná debata. Nikdo zkrátka nepočítal, kolik nás to bude stát. Kdo bude řešit situaci rodin, které se tím dostanou na ulici? Kdo bude platit následky rozpadlých rodin? Dochází k prolomení dosud zavedeného principu, že dávky v hmotné nouzi nepodléhají výkonu rozhodnutí. Listina základních práv a svobod stanoví, že každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek. Domnívám se, že návrh tohoto zákona je s ustanovením listiny v rozporu. Pokud by o návrhu ale rozhodoval Ústavní soud, můžeme na toto rozhodnutí čekat i 4 roky. Tak jako je tomu například v případě bezdávkových zón. Proto jsem pro zamítnutí tohoto zákona. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, paní senátorko. Prosím pana senátora Hrabu, aby se ujal své role tady u řečniště. Připraví se pan senátor Přemysl Rabas.

Senátor Zdeněk Hraba:  Vážená paní předsedající, vážený pane poslanče, milé kolegyně, milí kolegové, já osobně budu hlasovat pro návrh, tak jak přišel ze sněmovny. Pokusím se odůvodnit proč.

Měl jsem připravených nebo mám připravených několik bodů, ale nejdříve budu reagovat na slova ctěného kolegy, pana senátora Lásky.

Ono mělo by se měřit stejným metrem všem. Pan kolega vyjádřil názor, že kodex, základní kodex, by neměl být měněn ve svých parametrech nějakým běžným zákonem. To je pravda. Standardní postup je, že by to mělo být měněno v kodexu. Ovšem to by byla pravda, pokud bychom na přespříštím jednání pléna v září neměli projednávat návrh, který mění parametry osvojení v kodexu, v občanském zákoníku, oklikou, změnou zákona o mezinárodním právu soukromém. Já se k tomu potom vyjádřím na další schůzi, ale opravdu když přístup, tak u všech zákonů, nikoliv jenom u těch cizích.

Teď bych se chtěl věnovat vlastnímu meritu věci. Setkal jsem se s řadou věcí, že by se snad mělo jednat o dvojí trestání téhož jednání. To není pravda. Primární trest přichází za něco, co měl někdo dát, vykonat, zdržet se nebo strpět. Ten trest, který spočívá v započtení pohledávky, pokud bych to měl zjednodušit, spočívá v tom, že někdo nezaplatil, tedy nedal. Je to jiné jednání. Tedy není pravda, že je to dvojí trestání téhož, není to pravda.

Pokud bychom připustili, že skutečně někdo je na tom tak špatně, že nemůže být potrestán za to, že nedodržuje základní předpisy, že nezaplatí pokutu, pokud spáchá přestupek, není to nějaký běžný přestupek, je to krádež, je to poškození cizí věci, je to záškoláctví, připuštění toho, že děti nechodí do školy a další... Je to útok, řekněme, nebo jaksi vyjádření nějakého agresivního názoru vůči úřední osobě. Těch přestupků, těch skutkových podstat je tam celá řada. Nejsou to běžná jednání, nad kterými by se mělo mávnout rukou. Pokud bychom připustili, že skutečně někdo nemá na zaplacení, netrestejme ho, pak vytváříme dvě kategorie lidí. Někteří, kteří nemohou být potrestáni, a někteří, kteří trestáni mohou být, protože mají dostatek prostředků a stát dokáže od nich ty peníze vymoct.

Pokud bychom připustili toto dvojí dělení občanů České republiky, dvojí dělení lidí, pak připouštíme, je to první krok k no-go zónám. Prostě tam, kde právo neplatí, tam, kde ho nemůže stát vymoci. Takže já s tím nesouhlasím. Podporuji to návrh. Má samozřejmě celou řadu nedostatků a much, ale s tím se koneckonců dá i výkladem nějak pracovat.

Co se týká kolektivní viny, že dopadne nějak na děti, které jsou členy rodiny, pokud bude jedna ze dvou dávek doplatek na bydlení a příspěvek na živobytí, jsou to dvě dávky, dvě sociální dávky, že to dopadne na děti... Český stát má velmi dobrou sociální záchrannou síť. Jsem přesvědčen, že to nedopadne, pokud bude stát pracovat tak, jak má, že to nedopadne na děti. Ty příběhy, které byly často citovány, mně mnohdy připomínají příběhy jak z 19. staletí, jak z románu Jakuba Arbese nebo Jindřicha Šimona Baara, o tom, že děti budou chodit v dřevácích apod. Prostě to není pravda. Český stát by to neměl dopustit. Neměl by to dopustit. A že to v nějakých výjimečných případech může vypadat velmi tragicky, to samozřejmě může. Ale český stát by měl pracovat. Opět, pokud bude přijata tato novela, tak by to nemělo ohrozit dané děti.

Jiná nepřiměřenost trestání, další bod, se kterým jsem se setkal coby kritikou, samozřejmě chodily i podpůrné emaily a podpůrné dopisy, ale chodily i dopisy, které vytýkaly tomuto návrhu zákona nepřiměřenost. Nemyslím si to. Nemyslím si, že je to postaveno tak, lepší trestat nezaplacení pokuty vs. ztráta životní úrovně některých lidí. Tak to není. Prostě ten zákon má mít zejména preventivní charakter. Preventivní charakter! Aby odradil lidi od toho, aby páchali přestupky. To není o tom, že někdo prostě přijde o dávky nějakou svévolí státu. Někdo za to bude „trestán“, tím započtením plnění, protože prostě se dopustil opakovaných přestupků. Ano, je ta možnost v tomto návrhu zákona, že stačí i jedno porušení u „známých firem“. Tam, kde je jasné, že nebude ta pokuta vymožena.

Stanovisko k tomu, že nelze tedy měnit občanský soudní řád nebo exekuční řád... Lze. Lex posterior derogat legi priori. Ta zásada platí 2000 let a možné to je. To znamená, že i ta procesní stránka věci je v tomto směru v pořádku. Není standardní, ale je v pořádku. Ze všech těchto důvodů se připojuji k podpoře tohoto návrhu zákona a budu hlasovat pro jeho schválení. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji panu senátorovi. Nyní má slovo pan senátor Přemysl Rabas. Pan senátor Zdeněk Nytra nežádá přednost, proto se pak po senátorovi, panu Rabasovi, připraví paní senátorka Horská. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Přemysl Rabas:  Děkuji. Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, Senát by měl být pojistkou demokracie. Další jeho úloha by měla být reagovat, když ze sněmovny přijde materiál, který není úplně v pořádku.

Já si myslím, že to je přesně tenhle případ, kdy by měl Senát zasáhnout, protože ten materiál je v podstatě strašlivý. Složitý problém nikdy nemá jednoduché řešení. Neexistují jednoduchá řešení. Tady to krátké, jednoduché řešení, které by v podstatě mělo přinést body v co nejrychlejší době, neřeší ten problém, ale komplikuje ho. Snadné řešení prostě není. To řešení je dlouhodobé, bude trvat mnoho let. Jde o prevenci, jak to tady zaznělo. Jde o postupné kroky. To řešení není sexy a nepřináší volební body. To skutečné řešení, o kterém mluvím, nepřináší volební body.

Tam je zajímavé podívat se zpátky, podívat se, kdy vlastně ten návrh vznikl. On tady nevznikl teď, on dokonce i za vlády Petra Nečase už byl ve sněmovně, kdy se ho pokoušela prosadit jedna poslankyně, která předtím působila jako starostka. Snažila se tady to řešení prosazovat, to, které v podstatě, se kterým pracuje tento materiál, už v době svého starostování. Zajímavé je, když se podíváme zpátky, že to řešení jí navrhla PR agentura, to je zvláštní. S tím nepřišla starostka, s tím přišla PR agentura v době, kdy se začalo mluvit o zneužívání prostředků z ROP Severozápad. Kredit lidí okolo té paní starostky a těch kmotrů se silně propadal. Tak tehdy PR agentura přišla s řešením: Řešte nepřizpůsobivé občany. Paní starostka je začala řešit. Přišla s tímto problémem, který potom přenesla až na půdu sněmovny a který tady dnes máme a který neřeší ten problém, který tehdy v té době měl pouze zamlžit to prostředí, aby nebylo vidět na ty, kteří zneužívají také dávky. Ne sociální dávky, ale peníze, prostředky, které jsou určeny pro společnost, peníze, které měly pomoci společnosti se rozvíjet, peníze, které měly sloužit pro blaho té společnosti. My tady slyšíme, že tento návrh by měl řešit problém, kdy není těm lidem skoro co jiného vzít, že v ostatních případech to ten stát umí. Myslíte to vážně? Že to ten stát umí?

Podívejte se, předchůdce té paní starostky byl také starosta, dokonce kolega tady v Senátu. 40milionový úplatek. Za to dostal nějaký rok, nakonec se to snížilo na 2, a 5 milionů pokuty. Tam 35 milionů zůstalo. Kdo to vyřešil? Ti samí lidé dneska jsou stále ještě obviněni v kauze ROP Severozápad, kde už nejde o desítky milionů, ale o miliardy. Kdo to z těch lidí dostane? Vždyť to víte sami velmi dobře, těch případů jsou stovky a stovky, kde jsou zneužité dotace z Evropské unie. Nikdo to z těch lidí nedostane, protože se ty majetky převedou na manželku, na příbuzné, na známé atd. Takže když tady říkáme, že narovnáváme to právo, protože se snažíme, aby i tito lidi, kteří nic nemají, platili, tak já říkám: Proč se nesnažíme, aby platili ti, co mají, kteří ne, že zneužívají, kteří naloupili ten majetek... Naloupili ho. A teď si představte, že Ústecký kraj s prostředky z ROP by ty peníze všechny věnoval na zlepšení blaha obyvatel. Na to, aby byly lepší školy, na to, aby byly lepší nemocnice, knihovny, vědecké ústavy atd. Ty miliardy... Jak by to pomohlo? Sociálně slabí lidé, mluvíme o tom, že řešení je prevence. To znamená, už jsem to říkal, dlouhodobá mravenčí práce. Vezměte si situaci, že sociálně slabší lidé třeba přijdou a řeknou, že chtějí dát dítě do školky, do jeslí. Ta úřednice řekne: Vy ale nemáte práci? Vy jste s tím dítětem doma, takže vy nemáte nárok.

Ta past se pořád zhoršuje. My to budeme řešit v tom tisku 138, dětské skupiny, to se snaží řešit. Ty děti vyrůstají v rodinách, často neúplných, problematických, s různými závislostmi, problémy, kdy je vychovávají rodiče, kteří sami jsou z podobného prostředí. Není z toho cesty ven. Ale ta cesta je například, že bychom umožnili všem, kdo o to požádají a budou mít snahu, aby ty děti mohli okamžitě umístit do zařízení, kde můžou získat určité návyky, mohou získat sociální vazby atd. Tohle je ta práce, která to řeší. Kdo by se o tom chtěl dozvědět něco víc, já tedy věřím, že se většina z vás s tím seznámila, ale kdo ne, tak tohle řeší kniha Slepé skvrny od Daniela Prokopa. Velmi pečlivě, velmi komplexně je to tam popsáno. V podstatě je to odpověď na to, proč by se měl tento návrh zákona zamítnout.

Ten návrh zákona v podstatě, jak už to tady zaznělo, trestá nevinné. V podstatě umožňuje určité vyhladovění lidí. Když to přirovnám, trošku absurdně, k něčemu podobnému, co bylo v Americe, kdy v druhé polovině 19. století společnost se chtěla vyrovnat s nepřizpůsobivými místními obyvateli, chtěli je zpacifikovat, chtěli, aby prostě se zařadili a aby fungovali, tak to vyřešili tím, že vystříleli bizony. Prostě miliony bizonů se postřílelo, aby Indiány vyhladověli, aby si s nimi vyřídili tímto způsobem účty. My jsme tady v podobné situaci. My chceme ty lidi prostě nechat vyhladovět a trestáme nevinné. Ale já říkám, že to, co uděláme, pokud by se to schválilo, tak se to vrátí jako bumerang zpátky společnosti. Výsledek bude, že lidem nepomůžeme, problém nevyřešíme, vyrobíme více chudých a stát dlouhodobě naopak finančně zatížíme. Na tom by se Senát neměl podílet. Já jsem pro zamítnutí. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Slovo má paní senátorka Miluše Horská.

Senátorka Miluše Horská:  Vážená paní předsedající, pane poslanče, kolegyně, kolegové, já se pokusím neopakovat to, co už tady bylo řečeno, protože jsme zřejmě reagovali všichni podobně, protože jsou to věci dané tímto návrhem, tak jsme reagovali. Pokud se v něčem zopakuji, tak to bude zase, že chci říct kousíček třeba něco dál.

Já bych chtěla jenom navázat na svoje předřečníky tím, že návrh, tento návrh, který nám byl zde dnes nabídnut na plénu, je také v kolizi s právním řádem, mimo jiné, to, co bylo pojmenováno, také svojí nepřiměřeností. Zajištění základních životních podmínek lidí v hmotné nouzi je považováno za méně významný veřejný zájem než úhrada pokuty za spáchání přestupku. Nepřiměřená je i výše udělovaných pokut, na které je navázán. A to je až 100 tisíc korun. Návrh aplikuje dvojí či vícenásobné trestání za stejné jednání. Například za zanedbávání péče o povinnou školní docházku jde v České republice již o 6. typ postihu. Aktuální platné postihy jsou v tuto chvíli bez tohoto návrhu: přestupek podle školského zákona, pokuta 5 tisíc s následnou ztrátou nároku na pomoc v hmotné nouzi na 3 měsíce, snížení rodičovského příspěvku, tak jak ty částky nabíhají, výchovná opatření navrhovaná orgánem sociálně právní ochrany dětí, pokud je neúčinná, následuje soud, potenciálně též trestný čin dle trestního zákoníku s trestní sazbou až 2 roky odnětí svobody.

Nově tedy bude dalším postihem udělení pokuty 5 tisíc za nezapsání dítěte k povinné školní docházce nebo za zanedbání péče o docházku dítěte do školy. Tím se doba bez dávek prodlouží zhruba o další měsíc.

Pokud to tedy mělo být účelem zlepšení docházky dítěte do školy, odebráním dávek se docílí přesně opaku. Rodině budou odebrány dávky, jež slouží k zajištění bydlení a základních životních potřeb, a to včetně jídla. Pokud je v rodině nezodpovědný otec, který na docházku dítěte do školy nehledí, exekucí dávky jeho odpovědnost se jistě nezvýší. Naopak, úbytkem příjmů se zhorší pozice matky a dítěte k zajištění potřeb, které s docházkou do školy souvisí. Bylo zmíněno, že tento návrh sem zavádí princip kolektivní viny všech členů společně posuzované domácnosti za jednání jejího jednoho člena, v tomto případě přestupce, a to i když žije jinde, na jiném místě, má s ostatními členy domácnosti špatné vztahy, nepodílí se na péči o domácnost a o děti, nebo se dokonce chová vůči ostatním členům rodiny agresivně či zákeřně a úmyslně je poškozuje. Následkem je trest exekuce dávek nevinných osob, tedy opět zejména dětí.

Tak, tady bych... Přeskakuji, abych vás zbytečně nezatěžovala stejnými věcmi...

Ale toto si neodpustím. Srážky z těchto dávek budou za spáchání jednoho ze tří přestupků a nezaplacení jedné pokuty včas prováděny z dávek určených všem osobám, které s přestupcem bydlí nebo jsou propojeny vyživovací povinností. Jediné, co zbude, budou prostředky na životní minimum dětí, tedy dětí od 0 do 6 let 1970 Kč, dětí 6 až 15 let 2420 Kč, z nichž ovšem bude rodina nucena platit bydlení, zejména v bezdoplatkových zónách, kde je dávka na živobytí jedinou pomocí. O strádání dětí se nemusíme asi už dál rozšiřovat.

Při srážkách dávek ve prospěch obcí předběhne obecní úřad věřitele s přednostními pohledávkami, jak bylo řečeno. Přednost dostane úhrada pokuta, mimo jiné před úhradou výživného pro nezaopatřené děti, což dále prohloubí negativní dopady na děti v chudých rodinách.

Nelze opomenout, že návrh je přísnější právní úpravou přestupkového práva, než je obsažena v přestupkových zákonech. Situace sociálního vyloučení a narušení soužití v místě sociálně vyloučených lokalit musí být jistě řešena. Na tom se asi shodneme jednoznačně.

To však ale není dosažitelné pouze zpřísňováním restrikcí pomoci ve hmotné nouzi. Jak jsem již naznačila, znepřístupňování podpory dávkou pomoci o hmotné nouzi má v praxi výrazně větší negativní dopady na zranitelné členy společně posuzované domácnosti, proto jsem si dovolila pro případ, že by neprošel návrh zákona, ani nebyl zamítnut, ještě připravit s kolegyněmi pozměňující návrhy, které by tento návrh mohly zmírnit ve prospěch právě dětí. Dovolte mi, abych vás seznámila s charakteristikou dvou pozměňujících návrhů:

I. nenarušují záměr předkladatele přísně postihovat chronické přestupce,

II. alespoň částečně chrání ostatní členy společně posuzované domácnosti, a to zejména děti,

III. zvyšují předvídatelnost postupu obecního úřadu.

Chci vás tedy, vážené senátorky, vážení senátoři, požádat o jejich podporu. Jejich přijetím bude exekucí dávek postižen přestupce a ostatní členové domácnosti jen částečně. Exekuována totiž bude pouze částka živobytí přestupce, nikoliv ostatních členů domácnosti, část doplatku na bydlení připadající pouze na přestupce. To znamená, že celková výše dávek pomoci hmotné nouzi společně posuzované domácnosti poklesne, nikoliv však tak dramaticky, aby znamenala nepřekonatelné existenční problémy rodiny, zejména už zmiňovaných dětí. Jistě i tento pokles bude významný, ale lze jej vidět jako zachování záměru předkladatele zpřísnit postih chronických přestupců a vložit obcím do rukou silný restriktivní nástroj a současně ochránit zranitelné členy domácnosti, zejména děti, a to si myslím, že je ve veřejném zájmu.

Druhý pozměňující návrh zvyšuje předvídatelnost práva, a to zrušením možnosti exekuci dávek po spáchání prvního přestupku a po vyslovení domněnky obecního úřadu, že uložená pokuta nebude uhrazena. Dávka bude exekuována po spáchání třetího přestupku, tedy respektuje pravidlo už tady vzývané, třikrát a dost, které vnímám jako vhodný nástroj přísného postihu chronických přestupců, zároveň ochranu před nepředvídatelným postupem obecního úřadu, jak jsme slyšeli u předřečníků.

Zdůrazňuji, že se tím zesiluje zamýšlený efekt navrhovatele, a sice působit dostatečně razantně na chronické přestupce, současně těm, kteří spáchali přestupek ojediněle, dává prostor k nápravě a poskytuje jim jistotu předvídatelnosti postupu obecního úřadu.

Děkuji vám, kolegyně a kolegové, a doufám, že se rozhodneme správně.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, paní senátorko. Nyní má slovo pan senátor Rostislav Koštial a na řadu přichází předseda výboru Zdeněk Nytra hned po něm.

Senátor Rostislav Koštial:  Paní předsedající, pane poslanče, dámy a pánové. Všimněme si, kolik energie věnujeme tomu, abychom chránili darebáky proti spořádaným občanům. Jako by se nedalo žít bez přestupků.

Vyšleme dnes signál slušným lidem, že nám na nich záleží a že jsme tu pro ně a že se mohou domoci práva... Tady zaznělo hodně věcí, ale slušný občan žijící velmi skromně, když spáchá přestupek, ten přestupek, a už to také zaznělo, dopadne na celou rodinu, na děti. Ale on třeba žije na té hranici chudoby, takže žádné poplatky nepobírá a nevisí státu na krku. Ale my se bavíme o lidech, kteří mnohdy, teď chci od toho odfiltrovat ty samoživitelky, jak tady bylo jmenováno, zdravotně postižené, ti, kteří bojují se svým problémem životním, ale bojují s ním, chovají se slušně a těm my pomáháme. Ale my se tady bavíme o lidech, kteří se nám, starostům, sousedům smějí do obličeje, protože ví, že na ně nikdo nemá. Vy dobře víte, o kom se bavíme.

Ale my se snažíme to nasypat do jednoho pytle, aby to znělo trošku jinak. Ale ono to není tak. Bavíme se o lidech, kteří nechtějí respektovat právo, nechtějí respektovat soužití, chtějí se chovat neslušně.

V jedné diskusi to zaznívalo, i v komentářích, že se jedná o vyloučené lokality, ne, dámy a pánové. Nejsou to jenom vyloučené lokality, jsou to lokality ve všech městech, objevují se tam takovéto zóny, kde se ti lidé permanentně chovají neslušně a dělají přestupky. Ale je potřeba na to poukázat, protože jsme tady také od toho. Ano, máme hlídat legislativní čistotu, ale my jsme tady také od toho, abychom ty občany, ty slušné, kteří pracují, bránili. Najděme tu cestu a hledejme ji.

Slušný občan nepáchá sériové přestupky třikrát do roka. Přirovnal bych to k běžnému řidiči, který je třeba řidičem z povolání, udělá přestupky a už se mu blíží dvanáct bodů. Jak se chová takovýto servilní člověk? Dává si majzla a snaží se neudělat ten poslední přestupek, aby okradl tu rodinu o živobytí. Prostě na sobě pracuje a hledá tu cestu ven. Ale my se tady bavíme o lidech, kteří tu cestu nehledají, nikdy ji nehledali. Dnes už tady máme dvě generace lidí, kteří vyrostli v tomto prostředí a myslí si, že do práce se chodí na pracovní úřad pro výplatu. To doslova. To si nevymýšlím. Oni takhle mluví: My si jdeme pro výplatu. Oni si jdou pro výplatu, která se skládá jenom z dávek. Nikdy se nesnažili pracovat. Jenom poškozují ty své sousedy a ty občany a opravdu smějí se nám pravidelně do obličeje.

Dokonce jsme slyšeli o případu, kdy se rodina, která, když sociálka si dojede pro děti do školy, oni se jim smějí, protože ta děcka jdou do školy a oni zůstávají doma u svého satelitu. Chceme s tím něco udělat nebo ne? Vyšleme těm slušným lidem signál, že s tím chceme něco dělat? Ano, vyšleme ho. Mohou tam být drobné nedostatky legislativní, odstraňme je, ale něco s tím prostě dělejme.

Také tady zaznělo, že ty obce budou číhat na lidi, vždyť to tak přece není. Mám ORP, mám tam velice slušný sociální tým a ti se těm lidem, kteří si to zaslouží, snaží pomoct dnes a denně, snaží se jim pomáhat. Ale jaká je to potom celá snaha, když pak tito lidé se potkají na pracáku s bandou lidí, kteří tam na ně řvou na ty úřednice, ví jenom to, na co mají právo, že mají povinnosti, o tom nikdy neslyšeli nebo nechtěli slyšet.

Třikrát a dost. Nebyla to jenom starostka za ODS, nebyl to jenom Nečas. Měli jsme tady návrh i od středové strany kdysi dávno a chtěli jsme třikrát a dost udělat trestný čin. Takže jaký by to mělo dopad, kdyby se z toho stal trestný čin? Prostě by toho darebáka zavřeli a zase by byl dopad na tu rodinu dramatický. Byl by prostě v kriminále. A bylo by to vyřešeno. Pojďme se bavit o tom, že to bude trestný čin. Ale teď je to první krok k tomu, abychom vůbec dali nějaký signál, že s tím chceme něco dělat.

Ještě tady zazněla jedna věc. Z toho není cesta ven. Dámy a pánové, je z toho cesta ven. Práce. Nabízím všem těmto lidem dnes a denně v Mikulově práci. Protože máme chronický nedostatek pracovníků na jakoukoliv pozici, na jakoukoliv pozici. Jsem z vinařského kraje. Všichni nezaměstnaní v Mikulově mohou zítra nastoupit do vinice a všech si budeme nesmírně vážit, protože nemáme lidi na běžnou práci. Takže je z toho cesta ven. Já tomu říkám, cesta je motyka. U té začnu a mohu se stát i inženýrem. Ale je z toho cesta ven. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Nyní má slovo pan senátor Zdeněk Nytra. Připraví se paní senátorka Adéla Šípová.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, vážená paní místopředsedkyně, vážený pane poslanče, vážené kolegyně, kolegové. Při poslouchání té diskuse jsem poněkud znejistěl, protože buď nerozumím mluvenému slovu, nebo psanému slovu. Ale jedno z toho prostě musí být pravda.

Kdo si přečetl návrh toho zákona, přece nemůže říct, že jedno hlášení za neúčast ve škole rovná se přestupek a rovná se sražená dávka v hmotné nouzi. Takhle to nefunguje.

My se tady bavíme o „exekucích“ nezaplacených pokut za přestupky, které musí být pravomocně rozhodnuty. To zaprvé. Nebudu se tady zabývat, jednou dost, třikrát dost.

Bylo tady zmíněno dvojí trestání. Znamená to, že všichni občané ČR, kteří zaplatili jakoukoliv pokutu, byli dvakrát trestáni? Ne. My chceme pouze, aby i tato skupina občanů tu pokutu zaplatila tak, jak ji platí drtivá většina občanů.

Bylo tady zmíněno kolektivní trestání. Přečetli jste si, a byly zmiňované děti, přečetli jste si návrh toho zákona? V § 51a v odst. 3 se říká:

O srážkách podle odst. 1 rozhoduje orgán pomoci v hmotné nouzi. Ne ta obec, která udělila pravomocné rozhodnutí o tom přestupku, až další orgán to bude přezkoumávat a rozhodovat. Rozhoduje. Rozhodnutí znamená, že může i nerozhodnout, resp. rozhodnout o nezapočtení.

Pak je tam poslední věta. Je-li mezi společně posuzovanými osobami nezaopatřené dítě, musí dávka zůstat nejméně ve výši jeho životního minima, a to pro každé nezaopatřené dítě. Jinými slovy, ten dospělý rozhodne, jestli projí, propije, probendí ty peníze na děti, ne úřad, ani ten obecní úřad.

Chci vaším prostřednictvím poděkovat panu senátoru Rabasovi za exkurz do minulosti. Vláda Petra Nečase, jestli se nepletu, byla v letech 2010 až 2013. Kam jsme se od té doby toho prvního pokusu dostali? Jak jsme ten problém vyřešili? Nijak. Respektive, kam se dostal?

Oslovují mě starostové, že úkolují své obecní policie, aby těmto skupinám obyvatel ty pokuty ani neukládaly. Protože k čemu dochází? V podstatě úřad to eviduje, má to nevymahatelné pohledávky atd., administrativa, administrativa, to není o tom, můžeme se tady předhánět, který příslušník které partaje z regionálních fondů zcizil více peněz. To není o naplnění obecních rozpočtů. To je o tom, abychom tady, jak bylo řečeno, nevytvářeli občany dvou kategorií. Protože jestliže ten člověk bude dopředu vědět, že tu pokutu nikdy nezaplatí, co mu brání v páchání toho přestupku? Jak se za těch osm let změnilo chování těchto lidí? Nijak. Ten pohár trpělivosti pomalu přetéká. Jestliže tato skupina obyvatel chce, aby jim většinová společnost pomohla, musí respektovat její pravidla. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Další přihlášenou je paní senátorka Šípová. Prosím, paní kolegyně. Připraví se Jiří Čunek.

Senátorka Adéla Šípová:  Dobrý den, milí kolegové. Myslím si, že můj názor zřejmě znáte, už ho deklaruji nějakou dobu.

Ráda bych se vyjádřila obecně k tomu názvu. On má těch názvů mnoho. Jeden z nich je takový, který nebudu říkat, protože navrhovatel na něj velice nerad, nelibě reaguje. Říkáme mu třikrát a dost, někdo mu říká jednou a dost. Myslím si, že je to více jednou a dost, není pravda, že bychom nevěděli, co v tom návrhu je. Řekla bych mu i vylití vaničky i s dítětem.

Moc děkuji předřečníkům, ráda bych podpořila to, co řekl jak zaprvé Václav Láska, který nějakým způsobem zdůraznil to, jaké má legislativní nedostatky ten návrh... Ten návrh je opravdu velice nekvalitní, zejména tedy, jak bylo zmíněno, že zasahuje do občanského soudního řádu, takto se normy nedělají. K tomu se mohu vyjádřit. Zároveň děkuji i Přemyslu Rabasovi, který mluvil o tom vyhladovění, protože k tomu tato norma vede. Jsem ráda, že zdůraznil i to, že se dotýká jenom určité skupiny lidí, kterou vyjmenovává. Jsou to lidé, kteří pobírají příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení. Proč nejde někam také dál tedy, když už chceme napravovat společnost? Proč si vybíráme jenom skupinu, kterou lze označit jako prekariát?

Souhlasím i s tím, co říkala kolegyně Chmelová, která zdůrazňovala i tu protiústavnost, o které hovořím již delší dobu, kdy hovoří zejména o rozporu s článkem 30 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Neodpustím si to zopakovat. Tento článek totiž říká, že každý má právo na zajištění pomoci nezbytné pro zabezpečení základních životních podmínek. Nebavíme se tady o žádných horentních sumách. Jsou to částky ve výši tisíců, které vedou k tomu, že ti lidé z toho mají si zaplatit bydlení. Mají si z toho zaplatit nezbytné potřeby. Tyto částky těmto lidem bereme. Souhlasím s tím příměrem s bizony, protože to k tomu vlastně vede. Myslím si, že je v zájmu celé společnosti, abychom nebyli obklopeni hladovějícími lidmi.

Souhlasím také s tím, co uvedla kolegyně Horská, která zdůraznila, že dochází k postihům nevinných lidí. Jsem ráda, že tyto věci všechny byly zmíněny, já už se k nim nebudu vracet, abychom se neopakovali. Jsem tedy pro zamítnutí toho návrhu, protože považuji jej za spíše návrh, který místo řešení přináší strašení. Poškodí mnoho lidí, kteří žijí vedle přestupců, byť určité pochopení pro naštvání na ty přestupce mám. Samozřejmě je zapotřebí, abychom se vyspali a druhý den mohli jít do práce. Nicméně lidí, kteří ruší své okolí, je mnoho. Vzpomeňme si třeba, jak nás ruší turisté, pokud přijedou do centra Prahy, co dělají po nocích v Praze turisté... Zabýváme se tímto? Nezabýváme. Návrh nabízí pouze zdánlivé řešení, které ale však v konečném důsledku prohloubí to sociální vyloučení. Mě velice mrzí, že k němu dochází. Prohloubí sociální vyloučení rodin, které potřebují ale něco jiného. Je to základní složka státu, která má pomáhat lidem v nouzi. Jsem přesvědčena, že musíme myslet na to, abychom těmto lidem připravili určitý výtah někam, kde budou mít šanci na důstojný život.

Jak jsem uvedla, návrh je zaměřen jenom na jednu skupinu lidí, jak se tomu říká prekariát. Nevím, jestli jste zaznamenali výsledky výzkumu, který si nechal zpracovat Český rozhlas? Byla to velmi zajímavá studie a o tom bych ráda nyní pohovořila.

Jedná se o průzkum české společnosti. Možná jste si i sami dělali tu kalkulačku, abyste zjistili, do které skupiny obyvatel patříte. Naše česká společnost je podle tohoto průzkumu rozdělena na šest tříd a tato třída, o které mluvíme, by se dala nazvat strádající třída. Já sama, a to si teď nepamatuji, kam jsem spadla, nicméně tento průzkum hovoří o třech důležitých aspektech.

Hovoří o kapitálu, já tedy o tomto slovu mluvit nebudu, nebo by se to se mnou zase špatně svezlo. Toto slovo nahradím slovem vklad. Každý člověk v podstatě při vstupu do života má tři druhy vkladu. Jsou to určité podmínky, za kterých ten člověk vyrůstá. Jeden z nich je ekonomický, ten je tvořen příjmem a majetkem, který ta rodina nebo příslušník té rodiny má. Druhým vkladem je sociální, to znamená, že každý člověk je nějakým způsobem obklopen sítí, sociální sítí, nemyslím sociální sítí ve smyslu internetových sítí, ale sítí přátel, rodiny, známých, spolužáků a tak... Tento sociální vklad pomáhá lidem řešit potíže, pokud se dostanou do nějaké složité situace a nevědí si rady. Pokud jsou tito lidé obklopeni touto sítí, mohou ty problémy vyřešit. I v případě, že třeba chybí jedna ze složek, třeba že nemá peníze, může se obrátit na známého právníka, obrátit se na známého odborníka, který mu poradí, jakým způsobem tu situaci vyřešit. Třetí vklad je jakýsi lidský nebo kulturní vklad, který znamená, že ten člověk má určité dovednosti, zná jazyky, má počítačové dovednosti, příp. chodí do divadel, do muzeí, je nějakým způsobem vzdělán. Třída, o které mluvíme, ta strádající třída, třída lidí, kteří jsou v hmotné nouzi, ta nemá z těchto kapitálů žádný, respektive vkladů. Nemá peníze, nemá příjem, nemá sociální síť okolo sebe, nemá se na koho obrátit v případě potřeby, nemá ani znalosti jazyků a počítačových dovedností, tak aby mohla se nějakým způsobem z toho svého dna odpoutat. Podle průzkumu, který Český rozhlas si nechal zpracovat, je příslušníkem této nejnižší třídy každý šestý člověk v naší společnosti. Ti tedy nemají nic z toho.

Dále z tohoto průzkumu vyplynulo, že člověk, jeho pozice je také dána důvěrou v ostatní lidi. Já si myslím, že musíme trošku dbát na to, abychom dali našim lidem, našim dětem nějakou vizi, nějakou šanci, že když se dostanou na dno, že se z něj můžou dostat. Já naprosto nesouhlasím s tím, že tito lidé se z toho dna odlepit nechtějí. S tím naprosto nesouhlasím, protože já ty lidi znám, chodím do ubytoven, distribuuji potravinovou pomoc, sháníme kojenecké mléko a pleny pro matky, které bohužel mívají partnery se složitou minulostí, asi i budoucností. Není pravda, že bych nevěděla, o čem mluvím, jak je mi často podsouváno. Jsem z obvodu Kladno.

Je tedy potřeba připravit pro tuto třídu strádající určitý výtah nahoru, já jsem přesvědčena o tom, a sociologové to říkají, říkají to i odborníci, že není možné ten problém vyřešit jinak než s dlouhodobou strategickou prací komunitního charakteru. Budeme projednávat důchody brzy. Bude to určitě také zajímavá debata, budeme-li debatovat. Teď si říkám: Zamýšleli jste se nad tím, kdo bude ty důchody platit? Nechceme na jednu stranu... Nechceme cizince, nechceme uprchlíky. Máme tady nějaký potenciál mladých lidí, kterým chceme pomoct, nechceme pomoct vlastně z těchto znevýhodněných skupin. Kdo bude na nás platit důchody? Pojďme tedy řešit, kdo nám je bude platit. Já si myslím, že řešením je právě investovat, investovat peníze, nikoliv tedy dávkami. My se bavíme o odebírání dávek. Ale investovat do kulturního kapitálu, investovat do sociálního kapitálu těchto lidí, tak, abychom jim dali nějaký výtah a mohli se dostat výš. Protože jedině v těchto lidech, ne jedině v těchto lidech, jedině v lidech je potenciál pro naši budoucnost, zašlapat ty lidi do země je to nejdražší, co můžeme udělat.

Z diskusí, které jsem s vámi prováděla předchozí dny, vyplynulo, že se ty problémy ve vyloučených lokalitách zhoršují, což mě mrzí, mrzí mě to. Neschvaluji protiprávní jednání přestupců, neschvaluji ale také postih nevinných. Ta norma je samozřejmě problematická z více úhlů, to už nebudu dál opakovat. To už bylo předestřeno přede mnou. Nicméně jsem přesvědčena, a bylo mi vyčítáno, že nenabízím řešení, já nabízím řešení, není to řešení jednoduché, jako senátor nemůžu samozřejmě zařídit rychlé řešení, ani nemám prostředky k tomu nějakým způsobem spočítat a vyčíslit, kolik jednotlivá řešení stojí. Nicméně mám naději, že to řešitelné je, i když jde o běh na dlouhou trať a třeba i v balerínách. A to v práci zejména s těmi mladými. Řešením je systematické financování, které zohlední náklady obcí, nezbytné pro řešení situace obyvatel žijících na těchto územích. Mezi těmito oblastmi je i Kladno. Z toho důvodu jsem připravila doprovodné usnesení, které snad máte na svých stolech, v němž vyzývám vládu k tomu, aby vyjmenovaným postiženým obcím finančně pomohla, tak, aby mohly být schopny realizovat to, co je pro ně vlastně povinné, protože já jsem samozřejmě zákon o pomoci v hmotné nouzi četla a znám ho.

V § 3, pardon, v § 1 odst. 2 je uvedeno, že každý má nárok na základní sociální poradenství vedoucí k řešení hmotné nouze nebo jejímu předcházení. Toto jsou povinnosti, resp. práva každého člověka, které musí na druhé straně být plněny. Pokud obce nemají dostatek prostředků k tomu, aby tuto problematiku řešily, ptám se, proč nemají dostatek prostředků, proč vláda na to nevyčlenila dostatek peněz. Protože je možné tyto věci řešit. Dobrým příkladem je Kadaň, kdy, přečtu vám, jakým způsobem je tam pracováno s lidmi v nouzi. Kadaň věnuje prostředky a čas pro volnočasové aktivity pro děti, pomáhá lidem s hledáním zaměstnání, tak aby mohli mít nějakou budoucnost. Občané v Prunéřově vidí, že jim obec třeba vymění okna nebo přispěje na nějakou jinou úpravu v bytě, pokud splňují určitá kritéria řádného života. Toto si myslím, že je příklad dobré praxe, na základě kterého bychom se mohli inspirovat, jak řešit ty problematické lokality.

Ještě bych se ráda vrátila k tomu, já jsem totiž od včerejška dostala opravdu mnoho zpráv, mnoho rasistických zpráv, kdy mi bylo vyčítáno, že to dopadá na Romy, že Romové jsou nemakačenka. Když odpovím, že já zaměstnávám jednu Romku, dostanu vynadáno, jak to, že ji zaměstnávám. To se mě hluboce dotýká. Nechci žít v budoucnosti, která je plná takovýchto rasistických urážek. Opravdu se mě to dotýká a mrzí mě to, protože ty urážky jdou k lidem, kteří jsou mi blízcí. Nechci v této budoucnosti takto pokračovat, nechci, aby moje děti žily v rasistické společnosti. Je mi vyčítáno, že tento můj postoj vede k tomu, že chci podporovat nemakačenka. Není to pravda, protože z definice toho, kdo je v hmotné nouzi v tomto zákoně, vyplývá, kdo není v hmotné nouzi. V hmotné nouzi není ten, kdo například, byť je... Ten, kdo získává tyto příspěvky, musí být buď zaměstnán, nebo musí být evidován na úřadu práce. A pokud je evidován na úřadu práce a vyhýbá se té práci, na ty dávky nárok nemá. Tudíž já se ostře ohrazuji proti tomu, že podporuji nemakačenka. Není to tak.

Je zapotřebí skutečně, pokud si tady vyčítáme, jestli někdo ty zákony čte, návrhy čte, je skutečně zapotřebí je číst. Omlouvám se za trochu emotivnější projev, protože mě to opravdu rozčiluje.

Chtěla bych vás požádat, abyste při této věci nepodléhali populismu a opravdu četli, čemu se tento návrh, k čemu směřuje. Přestupky, které tímto budou postiženy, respektive ty pokuty, které budou postiženy, jsou přestupky z oblasti zanedbání péče o povinnou školní docházku. Už v současné úpravě je neplnění těchto povinností nějakým způsobem trestáno. Porušení povinností z obecních vyhlášek na úseku veřejného pořádku a proti veřejnému pořádku, proti občanskému soužití a proti majetku.

Není pravda, že se to vztahuje na různé přestupky na úseku dopravy, nebo všechno to, co létá ve vzduchu, je potřeba to číst. Omlouvám se, teď jsem ztratila nit. Nicméně chtěla bych vás požádat o podporu zamítnutí tohoto návrhu. To je všechno. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko, poprosím pana kolegu Čunka. Připraví se paní zpravodajka. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Čunek:  Vážený pane předsedající, pane poslanče, kolegyně, kolegové, mám dobrou náladu. Chvíli jsem byl v nebi, teď musím být zase na zemi. Být v nebi zbožných přání je jedna věc, druhá věc je dokázat je uskutečnit. Mám-li se držet toho, o čem je tento návrh, on vůbec není o lidech strádajících, o lidech, kteří nějakým způsobem páchají... Poruší přestupek, případně páchají zlo tím, že znepříjemňují jiným život.

Já jsem minulý týden, nebo předminulý týden, 1. 8. jsem se vracel v 0:27 hodin domů, protože jsem za sebou měl asi 1000 kilometrů, nebo 1200 kilometrů, tak jsem prostě jel rychlostí 58 nebo 57 v obci... 3. 8. mi přišla pokuta 500 korun, což jsem kvitoval, jak rychle se zlepšila digitalizace obcí. Asi za 5 vteřin, protože bych na to zapomněl, jsem pokutu zaplatil. Asi se tak chová každý z nás, prostě udělá přestupek, než by... Při vědomí toho, že potom půjde, když se odvolá, je to 1000 korun navíc, nebo možná už víc, a tak dále. Tímto se stát brání tomu, aby nařízení, která, ať už je považujeme za horší, špatná nebo dobrá, aby je vymohl. Tito občané ze strádající společnosti mají poměrně dost motorových vozidel. Nevím, jakým způsobem je mohou postihnout.

Byl jsem navštívit na základě výzvy a dopisu obyvatele v tzv. Stovkách v Mostě, musím říct, že je to takový typický příklad toho, jak, když máte bydlení, které stojí poměrně dost peněz, když se tam nastěhují obyvatelé, kteří hlučí, všechno rozbíjí a tak dále, tak to bydlení nemá vůbec žádnou... Ztratí hodnotu. Vy ztratíte miliony korun, navíc se v noci nevyspíte. Chcete-li se přestěhovat, máte dost velké problémy, protože ten byt nemáte, máte komu prodat, ale za strašně nízkou cenu, za kterou si jinde v klidné části města nekoupíte byt. Nikdo se vás neptá, že to tak je... Při té cestě jsem navštívil také Chomutov. Tam se to podařilo řešit tak, i v jiných městech se to tak řeší, že stát dává finanční prostředky na odkup bytů, které města a obce mohou využít. Oni ty byty v problémových, ty problémové byty v těchto oblastech obec odkupovala, ty nájemníky, kteří tam dělali problém, už tam nedala a oni zmizeli. Jinými slovy, je to dobré řešení, ale je to neřešení, protože ti obyvatelé přijdou někam jinam a tam ten problém vzniká.

Když jsem tady dopoledne s vámi mnohými vystupoval, k těm dvěma zákonům ráno, to znamená k těm energetickým zákonům, poukazuji na to, že to jsou věci počitatelné, navíc tam děláme strašné chyby, teď jsme se tady rozhodli udělat jeden správný krok, že chyby zkusíme odstranit, zkusíme je nedělat tím, že ty počitatelné věci, které ale jsou vázány na mnoho zákonů, se pokusíme během toho týdne, kdy máme čas, dobře vydiskutovat, odstranit ty chyby a schválit správnou normu. Ale to je počitatelné. To, o čem tady mluvíme, je věc, která vyplývá ze schopnosti jaksi řešit problémy, ze zkušenosti, abychom ty věci poznali. A pak z toho usoudit, jestli ta či ona cesta je správná. Podívejte se, jak dlouho řeší tento stát a Evropa problémy s nepřizpůsobivými občany, těch občanů ne ubývá, ale naopak přibývá podle studií. Je to proto, že my neustále chceme vidět takové to soft řešení, že když někomu dáme peníze a budeme mu je dávat dlouho, tak on možná si řekne, oni mi dávají peníze, já bych to tomu státu měl vrátit... Jsou takoví. Ale jsou to promile v těch sta procentech těchto obyvatel.

Když jsem začal tím příkladem, že Čunek řídil a udělal chybu, zaplatil za ni, pak si snad budu pamatovat, že tam ta kamera je, že musím dávat pozor a že tedy mám sledovat tu rafičku na padesátce. Ale myslím si, že to není nabídka, mně nepřišlo v té pozvánce, tedy v tom oznámení, že když budu chtít, tak zaplatím. Prostě když nezaplatíš, bude tě to stát podstatně víc. Navíc všechny ty problémy kolem. To přijde každému z vás! To znamená, ani jeden z nás tady není z té strádající společnosti. Pak ti ostatní občané taky nejsou z té společnosti a jsou postiženi. To znamená, věřím v to, sám jsem to realizoval, že na jedné straně musí být pomoc a nabídka, na druhé straně musí být trest. Já tady nechci citovat Dostojevského, všichni víte, co mám na mysli, ale v každém případě je to tak, že naše společnost jde tím směrem, který, myslím naše společnost evropská a možná i někde jinde, jdou směrem, že my změníme člověka naší dobrotou, tedy tím, že mu dáváme peníze. Tak to pořád je. To ale není možné a nestane se to. Kousal jsem se do rtu, stejně jako vy ostatní, že z této skupiny, která se rozrůstá, v ní jsou mladí lidé, kteří jednou budou přispívat na naše důchody.

No, možná když to slyšíme, tak by bylo dobře se podívat 30 let zpátky, nemusíme chodit dál. Podívejme se, kolik z těchto lidí platí naše důchody. Za 30 let toho soft systému, kde není trest, ale je spíše jenom nabídka. Ano, jsou tam lidé, kteří začali pracovat, ale oni žijí v Anglii. Když se vrátí, říkají: My bychom tam nedostali žádné sociální dávky, kdybychom nepracovali. To je zajímavé, tam to jde, taková přeměna. Ten kanál La Manche se stal takovou zvláštní hranicí jako Kdyby tisíc klarinetů, zbraně nebo hudební nástroje. Tady nemusím nic dělat, tady všechno dostávám. Tam je to jinak prostě. Ale je to vázáno na to, že když člověk není ohrožen, donucen tím, že bez práce nejsou koláče, tady je to pomatení Nového zákona, teď myslím Bible, kde je řečeno, že kdo nechce pracovat, ať nejí. Nevím, proč se toho nedržíme? Komunisti to změnili na to, že kdo nepracuje, ať nejí, a to je špatně. Je mnoho lidí, kteří jsou nějak postižení, mají ohromný handicap... Ne, že nechtějí, ale nemohou. Takže když někdo nemůže, tomu tato společnost musí pomáhat. Ale ti, kteří mohou, to tady řekl jeden pan kolega o tom vinobraní velmi dobře, že tento rok skutečně mnoho hroznů u nás shnije, protože není, kdo by je sbíral. Lidem se to nevyplatí. Těm, kteří ty hrozny mají, se nevyplatí si koupit za tak drahé peníze sběrače hroznů. Je to v ČR. Je tady spousta lidí, kteří do práce nechodí a berou dávky.

Já bych chtěl všem kolegům a kolegyním, kteří říkají, že tento zákon jsme nečetli a že ta společnost je strádající a máme jí pomáhat, říct, že o tom to není, to je opravdu jen o těch, kteří něco spáchají. Tzn. není to o jejich statutu, ale něco spáchají. Týká se to prostě všech. Ti, kteří nepobírají dávky, to zaplatí ze svého. Ti, kteří pobírají dávky, to zaplatí i z těchto dávek zřejmě.

Pro tento zákon chci zvednout ruku a zvednu ji i s vědomím, že on skutečně může mít právní vady, někteří říkají protiústavní právní vady, protože na stole není vůbec žádné jiné řešení. Je tady jenom neřešení. Pokud to nějaké vady bude mít, pak se musíme snažit, abychom tyto vady odstranili. Ale to znamená přijmout a změnit úplně systém, kterým se snažíme změnit nepřizpůsobivé občany, já si rád vypůjčím to slovo, z té strádající společnosti, jak je dostat mezi tu skupinu nestrádající, tzn. těch, kteří pracují, platí a tak dále...

Chápu, že ve strádající společnosti může být i ten, kdo tam upadl, ale on musí chtít jít nahoru. Způsob, který v tuto chvíli nabízí naše společnost, tu strádající společnost nezmenšuje, ona ji zvětšuje. To je forma nějaké dobrovolnosti, přesvědčování. Jak říkám, ostatní nikdo takto nepřesvědčuje.

Proto budu hlasovat pro tento zákon, abychom projevili vůli, že si chceme všímat těch, kdo je ještě strádající také společností a dokonce strádá ještě víc. To jsou ti, kteří obklopují nebo spolužijí, mnohdy nedobrovolně, s těmito občany. Těch si nikdo nevšímá. Proč se tak dlouho tyto věci neřešily? Protože ti, kteří žijí v těchto lokalitách, protože musí nebo kolem nich ty lokality vznikly, těch je málo. My, kteří žijeme dál od těchto lokalit, nás je víc a tím pádem nás to naprosto sobecky nezajímá, prostě to neřešíme, nevšímáme si toho. Oni sice volají o pomoc a říkají: Podívejte se, nám se tady znehodnotily byty, my tady chceme vychovávat děti, my tady chceme mít zahrádky, skleníky a tak dále, všechno je rozbité, vykradené, děti nemůžeme poslat ven, v noci se nevyspíme. Ale ten hlas je slabý, protože je jich málo. V této společnosti, v sobecké společnosti Evropy, se nevyslyší hlas těch, kteří mají pravdu. Vyslyší se hlas těch, kterých je hodně, protože jdou také případně k volbám. Teď neútočím nebo nemluvím o té strádající společnosti, ale o těch, kteří prostě tu situaci řešit za ostatní nechtějí.

Pak poslední věc, to je morální oprávněnost vzít těm dětem, jak se to tady představuje, tu dávku, kterou ten dospělý, když spáchal něco, má zaplatit. My to bereme těm dětem. Ale já se ptám obráceně, těm dětem to dává někdo z nás nebo nějaký ten pracovník konkrétní? Ne, to jde těm rodičům. Já se vás ptám: Oni to skutečně těm dětem dávají? Ne, oni s tím hospodaří jako se svým rodinným rozpočtem a podle své povahy, odpovědnosti a tak dále s těmito penězi nakládají. Kupují i svoje šaty a tak dále. Ty děti mají zcela jistě rádi, a to vůbec, prosím, neberte ironicky... Já jsem přesvědčen, že drtivá většina této strádající komunity miluje své děti, nenechali by je umřít hlady, to zabezpečí. Ale nic jiného je nezajímá. Oni už nevidí jako důležité dávat finanční prostředky na kroužky, na vzdělání, na ten posun někam jinam. Však oni se sami nikam jinam neposunuli a žijí. Však jsem všechno dostal, tak proč ty bys něco dělal? Vždyť od té hloupé společnosti zase všechno dostaneš. Pak tady chodí ti sociální pracovníci, kteří ti dají plenky, mléko a já nevím, co všechno. Tak to nám ještě navíc pomůže, ani to kupovat nemusíme. Ještě se na nás usmívají a přesvědčují nás, jestli bychom dobrovolně nenavštívili nějaký kroužek a tak dále. Ale tak to přeci nefunguje v životě. Já už se nechci vracet k těm represím, které na každého z nás dopadají, když porušíme zákon. Pak je tady skupina lidí, na které represe dopadne jenom v naprosto už jiných, kriminálních činech apod., kde už nastupuje soud a tak dále. Ale z této skupiny hlavně tímto způsobem zcela jistě nebude skupina, která se přemění v tu, která bude přispívat do důchodového, zdravotního a sociálního systému. Tedy obecně.

Já považuji tento návrh za v mnoha ohledech jistě ne zcela precizní, jistě i chybný, ale směřuje aspoň k nějakému řešení, které je pochopitelně řešením jen velmi malé části, ale také důležité. Zavádí odpovědnost. A protože oni nedělí peníze pro děti, vzdělání a tak dále a všechny mají pro sebe, tak to pro ně zcela jistě bude citelné. Nevím, jestli pan poslanec, ale myslím si, pane poslanče, že vy si neděláte ambici tímto návrhem zákona vyřešit celý tento problém, chce řešit něco, ale možná že ta cesta, jakkoli bude dobrá či horší, přiměje tuto společnost, určitě ne už tuto vládu a tuto Poslaneckou sněmovnou, ale hlavně mluvme o vládě, k tomu, aby se realisticky dívala na nějaké řešení, které má být. To řešení je skutečně, to jsou nejenom práva, ale především odpovědnost. Chce to společnost po nás, my to musíme chtít po každém z této společnosti. Způsobem, který pochopí. Věřím, že ten to pochopí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. S procedurálním návrhem a s přednostním právem přistupuje pan senátor Nytra.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji. Protože nechci dostat pod tlak ani přihlášené diskutující ani sebe, opravdu procedurální návrh na to, abychom jednali a hlasovali po 19. a po 21. hodině, děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, svolám kolegy.

Protože se mi nezdá, že by se sem přihnalo tolik kolegů, kolik je prázdných židlí, tak vás ještě navíc odhlásím. Přeregistrujte se, prosím, ještě. Hlaste, komu to nefunguje, abychom někoho nevyloučili do lokality bezhlasných. Také upozorňuji, že přihlášení se tímto vymažou. Ti, kteří ještě nepřišli na řadu, ať se přihlásí znovu. Ještě někde přetrvává potíž s registrací? Neslyším. Můžeme spustit hlasování. Budeme hlasovat o tom, že budeme jednat a hlasovat po 19. a případně i po 21. hodině.

Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku, stiskne tlačítko NE. V sále je úspěšně zaregistrováno 45 senátorek a senátorů, kvórum 23, pro 43, proti 2. Návrh byl přijat. Nemusíme se nijak omezovat v rozsahu svých vystoupení.

Teď se jen podíváme, jak vypadá seznam. V novém, inovovaném pořadí je zde přihlášen pan senátor Klement, takže ho poprosím. Připraví se Jaroslav Doubrava, Jan Sobotka, Jitka Chalánková.

Senátor Josef Klement:  Děkuji, pane předsedající, za slovo. Vážený pane předsedající, pane poslanče, milé kolegyně, vážení kolegové, já jsem se minulý týden jako host účastnil výboru pro sociální politiku, ač nejsem jeho členem, protože mě tato problematika zajímá a myslím si, že k ní mám co říci.

Už na tomto zmíněném výboru jsem se vyjádřil, že s tímto poslaneckým návrhem nesouhlasím. Ne, že by byl 100% špatný, určitě tam jsou nějaké věci správně, ale já z podstaty věci nejsem zvyklý podporovat polovičaté věci. Proč s ním nesouhlasím? Protože ve své zásadě neřeší příčiny, ale řeší následky. Souhlasím s tím, že referenti na obcích, kteří jsou z majetkoprávního odboru, z odboru sociálního a dalších, docela dobře a perfektně rozumí problematice lidí, které mají ve svém obvodu, řeší jejich problémy. Řeší problémy nejen dané osoby, ale i generace před nimi. A vlastně dětí, generace následující.

U nás ve městě máme sociálně vyloučenou lokalitu a odstranění příčin vidím v prevenci. To tady možná ještě úplně tak nezaznělo. Díky spolupráci s Agenturou pro sociální začleňování jsme vytvořili několik programů, ať už se jedná o programy domovníka preventisty, asistentů prevence kriminality, kteří jsou etablováni i z vyloučených lokalit a znají, jakým způsobem přistoupit do této lokality, tak jsme vytvořili pracovní skupinu. Jenom předesílám, nezaměstnanost je kolem 3 až 4 %, takže jsou to lidé, kteří se nám nahlásili do tohoto i z úřadu práce, kteří jsou těžce zaměstnavatelní. Vytvořili jsme pracovní skupinu, která je již asi o šesti lidech, která dostala lidi z úplného dna, zpod mostu. Mají svůj příjem, z toho příjmu řeší exekuce, takže není to pro ně nijak úžasně motivující, jsou to možná jedinci, ale dokázali jsme je nějakým způsobem zapojit, nějakým způsobem ve smyslu základních prací právě v pracovní skupině do pracovního procesu.

Omlouvám se za to, úplně nesouhlasím s názorem, že není na stole jiné řešení. Na stole by mohla být jiná řešení. Nevím, jaký je osud Agentury pro sociální začleňování, protože ta soustavně pracuje a vytváří podmínky, jakým způsobem nerozšiřovat sociálně vyloučené lokality, respektive obyvatele, kteří jsou tam zahrnuti do této lokality. Ale zřejmě neděláme v oblasti začleňování těch lidí do pracovního procesu úplně vše. Nemyslím si, že restrikce ve smyslu trestu je tou správnou prevencí.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Poprosím Jaroslava Doubravu. Připraví se Jan Sobotka. Prosím, pane kolego.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Děkuji. Vážený pane předkladateli, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já bych začal s tím, že nesouhlasím s kolegou Klementem, který řekl, že návrh zákona neřeší příčiny. Já si myslím, že příčinou je především nechuť této komunity vzdělávat sebe a nutit i ke vzdělání své děti. Dám vám příklad. Manželka kdysi dělávala na škole, kde v pololetí měl kluk zameškaných 300 hodin. Paní učitelka mu říká: Z čeho budeš žít, když nebudeš umět číst a počítat? On jí okamžitě řekl: Ze sociálních dávek. Ten kluk byl v 5. třídě, prosím vás. Protože tak žije i můj tatínek a já nevidím důvod, proč by... On by se na mě i zlobil, kdybych to dělal jinak.

Já jsem chtěl říci to, že po vystoupení kolegy Čunka, za jehož vystoupení mu náramně děkuji, myslím, že už bychom ani nemuseli vystupovat, protože ten tu problematiku shrnul naprosto dokonale... Nicméně jsem si nechal vytáhnout některé údaje a pro zajímavost vám je přečtu, uvedu.

Top 25 uchazečů o zaměstnání dle délky evidence v okrese Ústí nad Labem k 10. 8. 2021. Nejdéle byla v evidenci žena, které bylo 37 let, i když se ucházela o zaměstnání. Nyní je jí 65 let, takže za 29 let si nenašla zaměstnání. Nemyslím si, že ho hledala.

Všech top 25 lidí má základní praktickou školu nebo je bez vzdělání. Poslední z této top 25 byl v evidenci 23 let. Kdybych pokračoval, tak třeba kolem 10 let by byl ten seznam už hodně dlouhý.

Pak jsem si nechal udělat přehled čísel za rok 2020. Jen v okrese Ústí nad Labem, tj. 130 000 obyvatel řádově, byla celkem na tzv. nepojistných sociálních systémech bez důchodů vyplacena z peněz daňových poplatníků částka 1 096 810 Kč. Hmotná nouze, živobytí, na bydlení a údajně pro chudé nebo v hmotné nouzi na živobytí a bydlení pro údajně chudé bylo vyplaceno 131 059 723 Kč.

Mně do nebes volající přijde, že matka v 16 letech porodí dítě, nikdy nepracovala, dostávat bude po dobu 30 měsíců 10 000 Kč rodičovský příspěvek, za 30 měsíců ze systému tak dostane 300 000 Kč. V 31. měsíci porodí další dítě a naskakuje na dalších 300 000 Kč. Tak to může jít hodně dlouho.

Prostě je to, jak říkával Jarda Kubera, budiž mu země lehkou, velmi výnosný, výrobní prostředek na zabezpečení sebe a své rodiny.

Takže body, o které nám především jde, a co považuji za klíčové? Děti do škol, nebo ne dětské přídavky. To je totiž jediný způsob, jak přinutit tyto rodiny k tomu, aby děti skutečně do škol posílaly. Jak je vidět, vzdělání dětí je důležité pro budoucí práci, to se asi nemusíme přesvědčovat. Když budou děti bez vzdělání, zase to budou jen pobírači sociálních dávek, tak jak jsem uvedl na začátku zkušenost s tím mládencem z 5. třídy. Ať nad sebou mají bič, aby museli dbát na docházku dětí do školy. To se jim ráno nechce vstávat a na docházku dětí nedbají. Když piráti pořád hovoří o porušování ústavy a listiny, tak to nesmí nikdo z dávek srazit. Z platu to jde, ale z dávek ne? Zákony a povinnosti musí platit pro všechny. Srážky přestupků, když v noci dělají binec, vyhrožují, napadají lidi, jezdí načerno, vysmívají se nám všem hlupákům, kteří chodí do práce, stát nám bere daně, rozdává je lidem, kteří si z dávek udělali dojnou krávu. Cítím se fakt v této zemi diskriminovaný, mám rozsáhlé povinnosti, ale téměř žádné právo. Jo, mám právo, pracovat, makat, nosit daně, nosit náhubky a být zticha. To už je opravdu přespříliš.

Řeknu vám příklad zase z osobní zkušenosti. Když jsem v Ústí před magistrátem viděl tři velmi urostlé chlapy, měli zrovna obálku s modrým pruhem, vytáhli z toho papír a začali číst. Najednou se začali smát: A zase jsme s nimi, já radši použiji slušnější výraz, vydupali, zase máme na nějaký čas pokoj.

Stále slyšíme o tom, že nejsou či nebudou peníze na důchody pro lidi, kteří celý život pracovali a vydělali si na ně. Co jsem ale nikdy neslyšel, je, že peníze nebudou na sociální dávky pro lidi, kteří nikdy nepracovali, a když, tak jen sporadicky. Vy, kteří nechcete návrh zákona podpořit a odmítáte ho, zřejmě jste z oblastí, kde tyto zkušenosti nemáte. Přijďte se podívat k nám do mého volebního obvodu, tj. Ústí nad Labem. Myslím, že rázem pochopíte, proč jsem připraven návrh tohoto zákona podpořit. A to přesto, že vím, že neřeší, jak už tady bylo řečeno, vše, co by bylo třeba. Ale řeší alespoň něco. Přijměte to tak, jak nám byl postoupen a jak navrhuje ÚPV.

O to vás prosím a děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Nyní prosím pana senátora Sobotku. Připraví se paní zpravodajka.

Senátor Jan Sobotka:  Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, kolegové, kolegyně, já opravdu jenom krátce, protože si myslím, že nám všem jde o jedno, aby děti chodily do školy, aby nevznikala obrovská komunita analfabetů. V mém regionu je také takové problémové místo. I to, že nechodí děti do školy ze skupin těch sociálně nepřizpůsobivých, znamená rozpad té školy, úplná degradace výuky. V podstatě učitelé odcházejí, nechtějí tam učit. To má dopady i na tu většinovou společnost.

Já chci jen připomenout jednu věc, jsou tady obavy, že to nebude fungovat. Já si myslím, že to bude fungovat, musíme se o to pokusit, protože lidé, o kterých mluvíme, většinou přesně vědí, kolik dostanou. Vědí to lépe než úředníci na úřadě. Vědí, že musí případně plnit nějaké povinnosti. Vzpomenu si, před několika lety byla povinnost, abyste dostali dávku hmotné nouze, tak tam byla pracovní povinnost. To vám bylo tak krásné! Ty dámy, cikánky, chodily v šatech na vysokých podpatcích, v oranžových vestách a zametaly listí před kostelem, uklízely chodníky. Pak to Ústavní soud zrušil. Ale ti lidé věděli, že dostanou peníze jenom za to, když něco udělají. Já si myslím, že tohle je pokus, který stojí za to. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Prosím paní senátorku Chalánkovou. Připraví se kolega Adámek.

Senátorka Jitka Chalánková:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, já v tuto chvíli vystoupím za sebe s pár poznámkami a potom bych shrnula, až vystoupí všichni, tak bych shrnula potom ještě zpravodajsky celé jednání.

Problematika je skutečně velmi složitá. Zazněly tady velmi rozporuplné názory. Také se tady objevila informace nebo vzpomínka na to, že už jeden takový pokus v Poslanecké sněmovně byl. Je pravdou, že ten pokus byl odlišný. Tam se totiž jednalo o tzv. exekuce dávek hmotné nouze. Tzn. že by se k těm penězům dostali exekutoři. To byl důvod, proč ten návrh spadl pod stůl a dál se nerealizoval. My zde hovoříme o výkonu rozhodnutí, tzn. tady spolupracují obce a orgán úřadu práce. To je jedna věc.

V nějaké minulosti a v průběhu času z různých důvodů, protože počet sociálně vyloučených lokalit, ale toto se nemusí týkat jen sociálně vyloučených lokalit samozřejmě, přes veškeré řeči o tom, co všechno se dělá pro tyto lidi nebo pro tyto lokality, počet těchto sociálně vyloučených lokalit neustále narůstá. Počet lidí v těchto lokalitách narůstá... Někdy kolem roku, tuším, že 2007 jsem také byla účastna přípravy, leží to dosud na ministerstvu vnitra, kde jsme zpracovali metodické doporučení obcím, jak předcházet sociálnímu vyloučení, takže je to spíše otázka organizace veřejné správy. Tam je také po zrušení okresních úřadů docela dost problém. Takže si myslím, že se podívat možná i ve spolupráci s ministerstvem vnitra na organizaci veřejné správy vůbec.

Poměrně smutně se dívám na činnost Agentury pro sociální začleňování, od které jsme si slibovali dobré výsledky, ale starostové v našem regionu o ni zájem neměli, nechtěli spolupracovat, nechtěli se začlenit do projektů. Někteří ano, někteří ne. Ale zničující je zpráva NKÚ, kde za náklady na činnost této agentury, je mi to opravdu líto, čekala jsem, že to bude lepší, za 230 mil. Kč výsledky nejsou vůbec žádné. Žádné hmatatelné výsledky a začlenění žáků. To je velmi smutné. O inkluzi těchto dětí a zrušení praktických škol snad ani nechci hovořit, protože se obávám, že se nám ještě nakonec objeví i ta negramotnost.

Zazněly tady velmi důležité věci, a to je rovnost před zákonem, vymahatelnost práva. Výtky, že tento zákon něco neřeší komplexně, to snad poslanecký návrh ani nemůže řešit úplně komplexně. Nicméně po těch osmi letech, kdy se neřešilo vůbec nic v této věci a v této problematice, je to pokus aspoň o něco. Pokud jsou tam chyby, které se dají v průběhu napravit, dají se napravit určitě snadnou novelou, protože se dopady zákona ukážou, je možné potom napravit chyby až po ukázce toho, jak dopadne.

Otázka společně posuzovaných osob, že se tam ten otec nevyskytuje, je otázka, jestli vůbec spadá do počtu společně posuzovaných osob, ale to je věcí úřadů. Rozhodně je nepřijatelné, abychom tady pěstovali dvě kategorie lidí, a to kategorii těch, kteří plní své povinnosti, chodí do práce, samozřejmě bez jakýchkoli pardonů musí platit pokuty, pokud spáchají přestupky a nikdo se neptá, jak to dopadá na všechny členy společné domácnosti.

Po konzultaci s MPSV jsou tam dávky pro děti, jsou ochráněny, tam to skutečně nedopadá na výši jejich dávky. Tyto peníze jsou ochráněny. Rodina každopádně, a to se tady objevuje, což by měl každý vědět, i to vědí ty rodiny, které chodí do práce, rodina funguje jako ekonomická jednotka, je to základní konzervativní postoj.

Takže možná vůbec se bavíme o těchto postulátech... Rodina je základní ekonomická jednotka a zodpovědnost každého je, že si musí uvědomit, že když on spáchá přestupek, tak to na tu rodinu dopadne na celou. Řečeno se Saint-Exupérym: Každý je zodpovědný za svou růži. Je potřeba si to uvědomit. Takže o chybách, napravit, to jsem říkala. Ještě další věc. Kolik peněz by se mělo dál na činnost, ať už tedy agentury, to mě zvláště bolí, tak potom na ty vyloučené lokality, co všechno by se tam mělo dělat... Ale vždycky si musíme uvědomit, kde se ty peníze berou. Stát peníze žádné nemá. Jsou to peníze daňových poplatníků. Těch, kteří chodí do práce. Z důvodu sociálního směru musíme vyslat také signál, že vnímáme také problémy a potřeby těch lidí, kteří skutečně do té práce chodí. Už opravdu nevraživě se dívají na to okolí, které je obtěžuje. Tento pokus je spíše velmi mírný signál, vztyčený ukazováček na ty přestupce nebo na ty pachatele přestupků, které, jak tady zaznělo, nikdo nenutí, aby páchali přestupky. To je velmi mírný, opravdu skutečně velmi mírný návrh. Celá ta procedura ukazuje, že v tom kontextu je skutečně mírný. Je to jenom apel a upozornění na to, že tato věc se řešit musí. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko. S přednostním právem? Ne, neuplatňuje paní místopředsedkyně. Prosím kolegu Adámka.

Senátor Miroslav Adámek:  Děkuji, pane předsedající, pane poslanče, kolegyně, kolegové, já tomu naprosto rozumím, proč pan poslanec tady dneska sedí, proč projednáváme tento návrh. Ono to zaznělo i na výboru. Protože ministerstvo nebo ministerstva nic nekonají. Pak už nezbývá nic jiného, než prostě podat poslanecký návrh a snažit se s tou situací nějakým způsobem vypořádat. Já tedy avizuji, že budu hlasovat pro zamítnutí, protože těch věcí, které tam jsou, mně vadí spoustu. Ale ta diskuse, která tady je, je o tom, o našem jednom velkém zoufalství. Je to zoufalství toho, že se nic neděje ve směru dostupného nebo sociálního bydlení. Tím pádem mohou vznikat ty lokality, o kterých mluvíme, kde jsou koncentrováni ti lidé problémoví, kteří nám působí v těch obcích, městech tu situaci, která tady byla už barvitě nějakým způsobem vyjádřena. Mnohdy si to obce dělají samy, ale mnohdy za to nemohou, protože tam přijdou spekulanti, skoupí domy a prostě ty lidi tam nastěhují. Oni nemají žádnou možnost se tomu ubránit. Naopak když jim vypoví smlouvu, ti lidi zůstanou na té obci, protože tam měli nahlášený trvalý pobyt. Ten trvalý pobyt jim je zrušen a trvalý pobyt najednou vznikne na té obci nebo na tom úřadě. Tomu starostovi to tam zůstane všechno na krku. Tento systém my tady, prosím pěkně, teď máme. To, co tady teď děláme, je jenom nějaký výstřel, protože z toho zoufalství už si říkáme, že už ta cesta musí být nějakým způsobem ven. Ale za mě to ven není, protože o těch lidech, o kterých se bavíme, to jsou recidivisté, kterým je to úplně jedno, jestli jim sáhneme na dávku, jestli jim bude něco strženo, nebo nebude strženo, protože oni ty prostředky jsou schopni si opatřit jiným způsobem a někde jinde. Opravdu se nebavíme o těch, řekl bych, skupinách, které to potřebují, které ty dávky umí i využívat a další, ale jsou to recidivisté, jak prostě páchají trestnou činnost, páchají toto.

Kolega Sobotka tady mluvil o těch vyloučených lokalitách a dalších, o veřejné službě, takhle. To byl systém, který byl úžasný, na který my potom dospějeme k tomu, kde to fungovalo, kde ti lidi aspoň si museli něco přivydělat, aby se jim prostě zvýšila ta dávka, aby mohli mít trošičku tu dávku vyšší než to základní životní minimum. Dospějeme k tomu, že vlastně nám Ústavní soud řekne, že je to protiústavní. A zase se to zruší. Zase jsme v začarovaném kruhu a zase se dostáváme do toho, jak z toho ven, co tedy máme dělat, protože ten systém, který fungoval, v té době, kdy třeba naše společnost zaměstnávala 40 těchto lidí a fungovalo to, byla to nějakým způsobem alespoň motivace a mohli jsme s nimi pracovat.

V současné chvíli to funguje i na úřadu práce tak, že když dostanou tito lidé dávku na bydlení, na cokoliv, místo, aby třeba byla poskytována tomu sociálnímu zařízení, kde bydlí, například azylovému domu, tak jim to dají do ruky. A ti lidé samozřejmě tu dávku utratí úplně za něco jiného a neplatí ty své závazky. Když se zeptáte té kolegyně na úřadu práce, proč to udělali, tak oni řeknou: My s nimi musíme pracovat v rámci finanční gramotnosti.

Já říkám: Dobře, jak jste pracovali? Že jste jim dali ty peníze? To ale přece nikam nevede. Takže ta práce, chci říct, že musí být soustavnější. Musí to být o tom, aby tam byla ta provázanost. My se tady bavíme o té represi, ale ta prevence, která by tam měla být, není jenom o tom, že nemá někdo nárok na bezplatné poradenství, protože na bezplatné poradenství má nárok kdokoliv z nás, kdokoliv. Vychází to ze zákona o sociálních službách i ze zákona o hmotné nouzi. Ale to vůbec nic neřeší. Ta práce musí být soustavná, musí to být každodenní práce. Když už tady byly zmiňované dobré příklady, je to třeba náš pan starosta z Hanušovic, městečka, kde je to problémová lokalita, měl tam obrovské problémy, docházelo i k nepokojům mezi starousedlíky a touto skupinou lidí. Nicméně tím, že měl tu osobní statečnost a docházel tam každý den, to dokázal eliminovat. Tuto lokalitu dokázal, bych řekl, jakoby rozprášit. Ty lidi, kteří chtěli, je posouvá dál. Ale je to práce jak s tou rodinou, tak i s těmi dětmi, protože tady zaznívalo, že ty děti, o ty nám jde, ty musí pochopit, aby navštěvovaly třeba základní povinnou školní docházku.

Jenom krátce se zmíním k tomu doprovodnému usnesení, které tady podala paní senátorka Šípová. Já se omlouvám, ale já pro toto nemohu hlasovat, protože tady jsou vyjmenované určité lokality. Já jsem se teď díval i zběžně třeba do analýzy sociálně vyloučených lokalit od roku 2006 do dneška. Tam třeba je naše Jesenicko, ale to tady vůbec není. Nevím, kde se k těmto městům došlo, paní senátorko, já se moc omlouvám. Zároveň i to, co je tady zmíněno, posílit sociální práci na obcích. Já si nemyslím, že to je jediná cesta. Že ta sociální práce na obcích, nebo to, že budeme investovat do sociálních pracovníků, je jedna část. Ale pak jsou tam samozřejmě sociální pracovníci neziskových organizací a dalších a dalších. Mně by se třeba líbilo moc doprovodné usnesení, kde by obce dostaly určitý budget, aby mohly pracovat s tímto tématem a mohly si ty peníze využít tam, kde to potřebují oni. A nakoupit si za to, co potřebují. Ale to tady nemáme. Možná je to progresivní myšlenka, o které se budeme bavit za 15, za 20 let, nevím. Ale jenom jsem chtěl říct, že pro toto doprovodné usnesení, tak jak je napsané, hlasovat nemohu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Poprosím paní místopředsedkyni Seitlovou, zatím poslední přihlášenou.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, pane poslanče, já jsem teď udělala chybu, protože to, co jsem chtěla říct, skoro všechno přede mnou řekl pan senátor Adámek. Já se totiž s jeho názorem velmi shoduji.

Jenom bych se ráda vrátila k tomu, co je předmětem návrhu, který máme schválit. Je to snaha o to nebo cesta, návrh, opatření, jak restrikcí dosáhnout věcí, nepořádků, které se nám nelíbí. Otázka, kterou jsem si já položila, je ta, jestli to je ta správná cesta, jestli povede k tomu výsledku. Zeptám se, jestli si opravdu kolegové, a jsou to někdy tvrdí chlapi, myslí, že ta restrikce, ta nám to vyřeší? Teď jim to dáme, na chudý lid patří přísnost! Já si myslím, že tak to prostě není. Nevěřím tomu, že si to tihle kolegové myslí. Myslím si, že je potřeba se těmi všemi věcmi, které tady zazněly, zabývat. Ať už je to práce s rodinami, ať už je to otázka zákonů, které máme nedostatečné...

Mluvilo se tady o obchodování s chudobou. Co jsme udělali za těch 10 let, o kterých víme, že se obchoduje s chudobou? Že se nakupují byty. Ty sociální dávky, které tady nikdo nespočítal, nejdou většinou těm, které tady budeme trestat, ale jdou těm, o kterých se tváříme, že o nich nevíme. Oni jsou jako chobotnice v řadě systémů. S tím nic neděláme. A pan senátor Adámek má velikou pravdu a já s ním souhlasím, když říká, že to je také jeden z problémů, proč nám vznikají vyloučené lokality.

Můj názor je takový, že návrh, který před námi leží, je snahou řešení problémů. Ale tyto problémy neřeší, naopak je může ještě vyhrotit. Co mi osobně vadí, je to, že skutečně chceme postihovat ne toho viníka, ale tu rodinu, ty děti, tu ženu.

Zazněl tady názor, že přece u nás nežijí v těch dřevácích a že přece u nás ta chudoba není. Je pravdou, že někdy vidíme některé bossy ověšené zlatem, krásné oblečené, kteří jezdí v těch kárech. Ale jako zástupkyně veřejného ochrance práv jsem byla v těch lokalitách a vím, že to tak není. Že to jsou ti, kteří naopak páchají ty přestupky, ti, v tom skvělém oblečení. Ale za nimi jsou ty skupiny, které dokonce prosí: Pomozte nám! Co mi řekla policie, když jsem se bavila a říkala jsem: Proč nejdete pomoct, když se tady něco rozkrádá? My se s tím nebudeme... To ať si řeší mezi sebou. Tak se zachovala, ten zbytek té lepší společnosti.

Není to tak jednoduché, jak si tady myslíme, že teď dáme ty pokuty a teď to bude fungovat. Opravdu si myslím, že pozměňovací návrhy, které připravila paní senátorka Horská, to znamená, že alespoň se to dotkne skutečně toho, kdo ten přestupek páchá, kdo neplní tu zákonnou povinnost... Alespoň tohle, prosím, vezměte na vědomí. Zkusme ten zákon, který není dobrý, opravit, pokud nebudete hlasovat pro zamítnutí.

To je velký, řekla bych problém, který nás tady už několik let trápí. Vždycky se objeví takovýto návrh, často se objeví před volbami, to je pravda. Rychle to vyřešme. Občané volají, ať to vyřešíme, a my jsme to nevyřešili dosud, tak rychle pojďme něco udělat. Ale ta cesta není správná.

Ano, my jsme navrhovali v Poslanecké sněmovně třikrát a dost. Třikrát a dost, ale v trestním zákoně. Tady jeden pan kolega, senátor, řekl: To by byl ten člověk hned zavřený. Nebyl by zavřený. Ten dotyčný pachatel by měl zaprvé dohled a bylo by mu možné také uložit právě ty práce, veřejně prospěšné, o kterých se tady hovořilo. Je to cesta skutečně směřující na toho viníka. Nikoliv na celou skupinu, na ty, kteří na to doplatí. Věřte, oni si to nevybrali. My říkáme, že jsou tady lidé, kteří jsou, to je jedna skupina, druhá skupina. Prosím, neříkejme to takto. Většina z těch lidí, která žije v těchto lokalitách, si to nevybrala. Nevím, jestli by někdo z vás, jak tady jsme, nebo z vašich příbuzných, chtěl za ty dávky hmotné nouze v takových podmínkách žít. Musím říct, že to není vůbec život, o který by kdokoliv z nás stál. Prosím, zvažte, jak s tímto návrhem naložíme. Za sebe říkám, budu hlasovat pro zamítnutí. Pokud neprojde, myslím si, že pozměňovací návrhy, které byly připraveny ve výboru sociálním a paní senátorkou Horskou, že alespoň tu největší nespravedlnost, která se tam zakládá, kterou bychom založili, odstraňují. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, paní senátorko. A protože do obecné rozpravy se už nikdo další nehlásí, obecnou rozpravu uzavírám. Ptám se pana navrhovatele, jestli chce vystoupit? Prosím, můžete tolik vět, kolik chcete. My v Senátu navrhovatele neomezujeme.

Poslanec Jan Bauer:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo Senátu, milé kolegyně, kolegové, já bych vám chtěl poděkovat za velmi zajímavou diskusi. Mám zkušenosti z jednání na plénu Poslanecké sněmovny a musím říct, že i k mému milému překvapení tam vznikla opravdu významná názorová většina, že tento návrh zákona, tato krátká změna by měla projít celým legislativním procesem.

Já se přiznám, že i jsem mezi vás sem přicházel s velkou pokorou, protože vím, že tady je mnoho mých kolegů, mnoho lidí, kteří prožili kus svého života na té komunální sféře. Já na to i částečně spoléhám, protože jsem byl po boku mnoha z vás starostou, 12 let Prachatic a jsem 23 let v té komunální sféře. Chtěl bych vám jenom říci jednu upřímnou věc. Já bych se nikdy, opravdu nikdy nesnížil k tomu, že bych populisticky pár dní před volbami navrhoval nějaký návrh zákona. Já jenom opakuji, že ten návrh zákona přišel před 3 lety. Stejně jako mnozí z vás, kteří máte zkušenosti z té komunální sféry, dobře víme, že ten život na těch obcích není černobílý. Já se snažím většinu svého profesního života pomáhat lidem, ale pochopil jsem za tu dobu, já si myslím, že se tady najde většina lidí, že i ta míra solidarity musí mít v naší zemi nějakou mez, musí mít nějakou hranici. O tom je právě tento návrh zákona. Opakuji, že mým cílem nikdy nebylo řešit komplexně tu složitou problematiku, o které jste tady třeba hovořili, protože si myslím, že řešit vyloučené lokality, obchodování s chudobou, vůbec sousedské vztahy v naší zemi, které jsou velmi často napjaté, bude opravdu velkým úkolem všech těch příštích vlád nebo té příští vlády, která vzejde z těch podzimních voleb.

Chtěl bych jenom uvést opravdu na pravou míru, rozumím tomu, že ne všichni třeba máte čas nebo i ochotu si přečíst ten zákon o hmotné nouzi. My tímto zákonem nikoho netrestáme. To je naprostý omyl. Tím trestem jsou ty pokuty. Prosím vás, ty pokuty, které vyměřují městské policie nebo Policie ČR. My pouze řešíme, jestli se ty pokuty mají zaplatit, což je většina případů normálních občanů, v případě, že ti lidé jsou v hmotné nouzi, tak prostě ti, já jsem to zažil na vlastní kůži, se chovají naprosto skandálním způsobem. Skandálním způsobem. Já jsem si ta města, ty regiony objel. Musím vám říct, že největší zděšení jsem zažil právě u těch chudých lidí, kteří jsou na sociálních dávkách a kteří nedokážou pochopit, že ten právní řád dneska je bezzubý a že ti komunální pracovníci nebo starostové a starostky nemají v rukou vůbec žádný účinný nástroj, jak aspoň zdvihnout ten ukazováček, že takhle to dál nejde.

Chtěl bych vás moc poprosit o podporu tohoto návrhu zákona. Samozřejmě prokáže se to hlasováním, ale každopádně bych k tomu chtěl říci, že mnohá vystoupení, která jsem tady dneska slyšel, lahodila mému uchu, některá nelahodila, ale tak to chodí. Vím, že tady je významná skupina lidí, kteří ten návrh zákona nepodporují nebo s tím mají nějaké problémy, ale to je součástí politiky. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji. Děkuji zástupci navrhovatele, panu poslanci Bauerovi, a ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka ústavně-právního výboru, paní senátorka Anna Hubáčková? Nepřeje si vystoupit. Poprosím paní zpravodajku garančního výboru, aby se vyjádřila k proběhlé rozpravě a navrhla další postup.

Senátorka Jitka Chalánková:  V rozpravě vystoupilo celkem 16 senátorů a senátorek. Zazněl návrh zákon schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Také zazněl návrh na zamítnutí. Pokud bychom přešli do podrobné rozpravy, neprošel by tedy žádný z těchto návrhů, zde zazněly pozměňovací návrhy. Jeden pozměňovací návrh předložil pan senátor Canov, ten byl první, a potom paní senátorka Horská předložila dva pozměňovací návrhy. Paní senátorka Šípová předložila doprovodné usnesení. Takto bychom měli hlasovat.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vás jenom, paní zpravodajko, opravím, respektive se zeptám. Já jsem nezaregistroval, že by to doprovodné usnesení bylo načteno. To znamená, není tím pádem hlasovatelné, je to tak? Nebylo načteno, je to pravda?

Senátorka Jitka Chalánková:  Nebylo načteno. Máme ho na stolech.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Takže abychom si to ujasnili dopředu. Děkuji. To je všechno. Já vám děkuji v tuto chvíli. To znamená, že vyplývá, že nejdříve budeme hlasovat o návrhu schválit. Spustím znělku.

V sále je aktuálně přítomno 69 senátorek a senátorů, budeme hlasovat o návrhu schválit zákon ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Spouštím hlasování a prosím vás o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Při hlasování č. 28, kvórum 36, pro 44, návrh zákona byl schválen. Já tímto projednávání tohoto návrhu zákona končím. Děkuji panu navrhovateli, děkuji zpravodajům.

My přistoupíme k dalšímu zákonu a jeho projednávání. Je to

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Tisk č. 139

Návrh uvede poslankyně Alena Gajdůšková.

Kterou nyní prosím, aby nás seznámila s návrhem zákona. Zároveň ji mezi senátorkami a senátory vítám jako i bývalou kolegyni, která si vzpomene i na svá dřívější léta a své fungování v Senátu. Prosím, paní poslankyně, emeritní senátorko, máš slovo. Prosím pěkně o klid. Pánové! Prosím, paní poslankyně.

Poslankyně Alena Gajdůšková:  Děkuji, vážený pane předsedo, za milé přivítání. Vážené paní senátorky, páni senátoři, ctěný Senáte, já jsem opravdu velmi ráda, že vám mohu jako hlavní předkladatelka za skupinu poslanců, Jana Chvojku, Kateřinu Valachovou, Romana Sklenáka, Romana Onderku a další, předložit novelu zákona o nemocenském pojištění.

Po předložení tohoto návrhu zákona Poslanecké sněmovně, někdy v prosinci roku 2019, je tento návrh na konci svého legislativního procesu. Já vás mohu požádat o jeho schválení za všechny rodiny, které potkalo to neštěstí, že jim někdo z jejich blízkých vážně onemocněl.

O podporu pak žádám také i za tatínky nově narozených dětí. Naše poslanecká novela dělá to, co poslanecký návrh dělat má. Upravuje podle potřeb praxe stávající zákon. Zákon o ošetřovném platí již dlouho. Úprava dlouhodobého ošetřovného se datuje od roku 2017. Praxe ukázala, že je potřeba odstranit některé administrativní překážky a upravit některá ustanovení těch institutů ošetřovného a dlouhodobého ošetřovného tak, aby měl podporu každý, kdo se chce doma postarat o svého těžce nemocného nebo smrtelně nemocného doma dochovat.

Nyní konkrétně k tomu, co novela upravuje a co vám předkládám k rozhodnutí.

Tato novela upravuje tři instituty. Zaprvé ošetřovné, zadruhé dlouhodobé ošetřovné a zatřetí otcovskou dovolenou. Všechny tyto instituty jsou obsaženy v zákoně o nemocenském pojištění. U ošetřovného návrh rozšiřuje okruh osob, u nichž se nevyžaduje společné soužití v domácnosti, o blízké příbuzné. Připomínám, že dnes musí ten, kdo si žádá o ošetřovné, žít v jedné domácnosti. Je to překážka jak pro pracující prarodiče, kteří by se mohli starat o svá vnoučata, nebo také překážka pro dospělé děti, které chtějí ošetřovat své rodiče. Jak jistě víme ze zkušenosti všichni, není dnes pravidlem, že by dospělé děti žily ve společné domácnosti se svými rodiči, naopak.

Odhaduje se, že toto ustanovení se dotýká 120 tisíc nových případů ročně. Dopady vyčíslilo ministerstvo práce a sociálních věcí na přibližně 440 milionů korun. Snížení pojistného odhaduje na 605 milionů korun. Toto je asi nejvýznamnější principiální změna předkládaného návrhu.

Dále se navrhuje nebo navrhujeme úpravu u dlouhodobého ošetřovného. Tam navrhujeme zkrácení podmínky doby hospitalizace ze 7 na 4 kalendářní dny. Průměrná délka hospitalizace dnes je zhruba 3 dny. Ten návrh je 4, včetně dne propuštění a dne nástupu do nemocnice. Zase všichni víme, že i úrazy, nemoci, které vyžadují kratší hospitalizaci, mohou být natolik vážné, že člověk potřebuje ještě dál dlouhodobou péči doma. Předpoklad nárůstu žadatelů zde je zhruba 30 %. Náklady se uvažují 34 milionů korun. Dále se zavádí návrhem možnost požádat o dlouhodobé ošetřovné až do 8 dnů po skončení hospitalizace. V této chvíli to je tak, že musíte žádat a lékař musí potvrdit váš požadavek na přiznání dlouhodobého ošetřovného v den, kdy ten pacient opouští nemocnici. Zase ve chvíli, kdy máte plné ruce s tím postarat se o pacienta, to není úplně šikovné. Navíc ta rodina si potřebuje věci uspořádat. Neví, jestli tu péči zvládne nebo nezvládne, proto se tam navrhuje těch 8 dní. A 8 dní proto, aby tam byl ještě za víkendem jeden pracovní den.

To, co je asi nejdůležitější, jakýsi etický rozměr toho návrhu, je zrušení podmínky hospitalizace v případě péče o osoby v nevyléčitelném, tedy inkurabilním, stavu. Uvažuje se nebo statistika říká, že u nás umírá zhruba 23 tisíc lidí doma za rok. Dopady vyčísluje zase ministerstvo práce a sociálních věcí na přibližně 310 milionů korun, snížení pojistného 380 milionů korun. To je k dlouhodobému ošetřovnému.

K otcovské dovolené navrhujeme prodloužení období v případě, kdy bylo dítě hospitalizováno v období prvních 6 týdnů života. O toto vysloveně požádaly organizace sdružující tatínky, neziskovky, které pomáhají rodinám v oblasti rané péče, protože se jedná o pomoc rodinám, jestliže se narodí dítě dříve nedonošené, musí zůstávat v nemocnici nebo narodí-li se s nějakým postižením nemocné a zůstává po porodu ještě v nemocnici. Dnešní ustanovení dává nárok na čerpání otcovské dovolené na ten týden jenom do 6 týdnů od narození dítěte. My tento limit v těch případech, kdy se jedná o nedonošené děti nebo prostě děti, které z nějakého důvodu, novorozence, kteří zůstávají ještě v nemocničním ošetřování, ten limit tam rušíme úplně.

V Poslanecké sněmovně ještě byl podán pozměňovací návrh, který jsem velmi ráda podpořila a všichni předkladatelé podpořili, to je návrh na prodloužení otcovské dovolené o jeden týden. Tady musím podotknout, že to mělo podporu v Poslanecké sněmovně docela masivně, protože stejně bychom museli do poloviny příštího roku toto ustanovení přijmout jako realizaci evropské směrnice. Kromě toho, že je to určitě dobře. Ekonomický dopad tohoto prodloužení je vyčíslen zhruba na 300 milionů korun. Ještě dodám fakticky, že účinnost návrhu zákona se uvažuje, pokud schválíte tento návrh, 1. 1. 2022.

Záměrně jsem uvedla ekonomické dopady návrhu v předpokládaných výdajích.

Ale, vážené paní senátorky, páni senátoři, měli bychom na druhou misku vah dát to, co se ušetří na dlouhodobých hospitalizacích, pokud budeme chtít mluvit jenom v číslech. Pro mne, a věřím, že stejně tak pro vás, tak to znělo i při projednání ústavně-právního výboru, kterému velmi děkuji za to projednání, stejně jako sociálnímu výboru, který návrh projednal a podpořil, stejně pro nás je důležitý a možná důležitější lidský rozměr podpory soudržnosti rodiny, citlivého přístupu k nemocným v těch nejtěžších chvílích. Nikdo nevíme, kdy nás něco takového potká, já si to bohužel zažívám v posledních týdnech, měsících... Takže, paní senátorky, páni senátoři, prosím vás za všechny tatínky, ale hlavně za všechny rodiny, které se chtějí starat a podpořit své nemocné, o podporu tohoto návrhu a děkuji předem.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji vám, paní navrhovatelko, paní poslankyně, prosím, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal ústavně-právní výbor. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 139/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Anna Hubáčková. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro sociální politiku. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 139/1. Zpravodajka výboru je paní senátorka Adéla Šípová, kterou prosím, aby nás nyní seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko, mikrofon je tady pro vás.

Senátorka Adéla Šípová:  Dobrý večer. Výbor pro sociální politiku tento tisk projednal dne 10. srpna 2021. Po odůvodnění zástupce předkladatele, doktorky Aleny Gajdůškové, poslankyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, po přednesení zpravodajské zprávy senátorky Adély Šípové a po rozpravě doporučil Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určil zpravodajkou výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátorku Adélu Šípovou. Tuto záležitost jsme projednali a v podstatě jsme to schválili. Nebyl avizován žádný pozměňovací návrh.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji vám, paní zpravodajko, prosím, abyste se posadila ke stolku zpravodajů a zaznamenávala případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka ústavně-právního výboru, paní senátorka Anna Hubáčková? Přeje. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Anna Hubáčková:  Vážený pane předsedo, vážená paní poslankyně, milé kolegyně, kolegové. Obdrželi jsme senátní tisk č. 139 dne 30. července, již 11. srpna jsme ho projednávali na ústavně-právním výboru. V průběhu přípravy na zasedání ústavně-právního výboru jsem si některé nesrovnalosti drobné vyjasnila, pro ústavně-právní výbor jsem konstatovala, že předložený poslanecký návrh je reakcí na potřeby praxe při poskytování dávek z nemocenského pojištění, zcela reaguje na potřeby, které život přináší, především při prodloužení otcovské poporodní péče a péči o dlouhodobě nemocné. Nevykazuje žádné vady a doporučila jsem přijetí ve znění postoupeném z Poslanecké sněmovny, takto také zní usnesení ústavně-právního výboru, doporučuje schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji vám, paní senátorko, ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak, to znamená, otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se jako první hlásí pan senátor Lumír Kantor. Prosím, pane senátore.

Senátor Lumír Kantor:  Vážená paní poslankyně, vážení kolegové. Nebudu zpochybňovat přirozeně věci, které jsou v tomto zákoně obsaženy, protože jsou to věci užitečné a potřebné v zásadě. Ale chtěl jsem se jenom zmínit po tom, co teď tady si budeme povídat o tom, jak jsme konečně udělali něco ohledně dlouhodobého ošetřovného, jenom stručnou genezi.

Dlouhodobé ošetřovné jsme schválili v květnu roku 2018. Tehdy jsem o tom jednal s paní ministryní ústně, i potom jsem psal dopis a domluvili jsme se z ústní dohody, že ten zákon, tam je ta problematika té sedmidenní hospitalizace... Všichni jsme věděli s paní ministryní, že to je velmi dlouho, že tím se jaksi odepírá možnost, aby lidé, měl jsem to velmi dobře prodiskutováno, formou mobilních hospiců, že by bylo dobře, aby se tato doba zkrátila, popřípadě úplně zrušila. To bylo v roce 2018. Mám zde různá stanoviska České společnosti paliativní medicíny atd.

V roce 2019 jsme si vyměnili s paní ministryní dopis, kde píše, že se na tom intenzivně dělá, ministerstvo práce a sociálních věcí že na tom intenzivně dělá, že se to určitě předloží a že se na tom intenzivně dělá.

Následně vznikla poslanecká iniciativa, což nijak nezpochybňuji, ale na druhé straně je fakt, že tato věc, která mohla být vyřešena klidně v roce 2018, na konci roku 2018, snesla tříletý odklad. To dlouhodobé ošetřovné mohlo přijít daleko dřív, mohlo pomoci mnoha nevyléčitelně nemocným a mohlo pomoci i paliativní péči poskytovatelů, nejmodernější, to znamená domácí paliativní péči. Tady ani nezaznělo to, my jsme to neslyšeli, možná, že jste to nikdy neslyšeli v poslední době, že během covidu, během posledního roku, došlo k výraznému nárůstu odvedené práce mobilními hospicy, ale i domácí péči. Protože to byl právě ten okamžik, který pomohl nemocnicím se zbavit určitých povinností tím, že mohli někteří pacienti odejít do domácí péče a uvolnit místo v té největší krizi jiným pacientům. To bych chtěl jenom ještě zdůraznit, že ten faktor domácí péče a domácí hospicové péče, ale i normální péče je v současné době nedoceněný a zasloužil by si trošku jiného zacházení než tím, že se tady nechá tři roky něco ještě uležet, aby se to vytáhlo před volbami. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji. Ptám se, zda se někdo další hlásí do obecné rozpravy? Není tomu tak. Obecnou rozpravu uzavírám. Ptám se paní navrhovatelky, zda se chce k rozpravě vyjádřit? Není tomu tak. Děkuji. Ptám se paní zpravodajky ústavně-právního, zda se chce vyjádřit? Nechce. Poprosím paní zpravodajku garančního výboru, aby zhodnotila rozpravu a seznámila nás s tím, o čem budeme hlasovat.

Senátorka Adéla Šípová:  Po proběhlé rozpravě, po předložení usnesení výboru pro sociální politiku a usnesení ústavně-právního výboru vystoupil pouze jeden senátor a zazněl jeden návrh pro schválení.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Ano. Děkuji vám. Je to velmi jednoduché, máme tady jediný návrh na hlasování, a to je návrh schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Předtím, než budeme hlasovat, spustím znělku, zároveň před spuštěním znělky avizuji pro paní poslankyni Pastuchovou, že paní ministryně Maláčová avizovala svůj příchod nejdříve po 20. hodině, to znamená, nechám procedurálně hlasovat o tom, zda by nemohla vystupovat už nyní, až doprojednáme tento bod. Spouštím znělku.

Aktuálně je v sále přítomno 66 senátorek a senátorů, kvórum je 34. Budeme hlasovat o návrhu schválit zákon ve znění postoupeném z Poslanecké sněmovny. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Při kvóru 34 a hlasování č. 29 pro 58, návrh byl schválen ve znění postoupeném z Poslanecké sněmovny.

Nyní přichází můj slibovaný procedurální návrh, abychom předřadili projednání bodu, pardon, prosím, paní senátorko, pardon, poslankyně.

Poslankyně Alena Gajdůšková:  Já jenom chci velmi poděkovat za podporu tohoto návrhu a ještě dodatečně i za Vrbětice. Díky a ať se vám všem daří. Děkuji!

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji vám a přeji hodně štěstí. Nyní procedurální návrh, a to je, abychom předřadili projednávání senátního tisku č. 142, návrh zákona, kterým se mění zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, který předkládá zástupkyně skupiny poslanců Jana Pastuchová, před bod č. 8, to znamená senátní tisk č. 138, který má přednést paní ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. Spouštět znělku nebudu, všichni tady jsme. To znamená, spouštím přímo hlasování. Prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Přítomno 66 senátorek a senátorů, při kvóru 34, při hlasování č. 30 pro 57, změna pořadu byla schválena. Prosím paní poslankyni Pastuchovou, aby nás seznámila s

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 142

Vítám ji v českém Senátu. Prosím, paní poslankyně, můžete se ujmout slova.

Poslankyně Jana Pastuchová:  Dobrý večer, moc děkuji za předřazení mého bodu, že mohu i vystoupit. Dovolte, abych vás seznámila s mým návrhem.

Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi dnes zde požádat o vaši podporu tohoto tisku. Vystupuji zde nejen za sebe, ale za skupinu spolupředkladatelů, kolegů ze sociálního výboru napříč politickým spektrem. V návrhu řešíme navýšení příspěvku na péči v 3. a 4. stupni v pobytových službách, a tedy odstranění prvků diskriminace, které zavedení diferenciace založilo. Nebude již rozdíl, zda klient využívá nebo nevyužívá pobytové služby. Stručně ke genezi tohoto tisku.

Na výboru pro sociální politiku jsme očekávali, myslím si, že jsme právem očekávali, že v tomto volebním období konečně přijde ta tolik očekávaná velká novela zákona o sociálních službách. Volali jsme po tom v podstatě všechny politické kluby. Bohužel přes veškerou snahu i poslanců, kteří jsou ve výboru pro sociální politiku, i po řadě jednání, která jsme měli nejenom s ministerstvem práce a sociálních věcí, ale také s ministerstvem financí, k té tolik očekávané velké novele zákona o sociálních službách v tomto volebním období nedošlo.

Objektivně si musíme přiznat, že každé otevření zákona o sociálních službách představuje doslova Pandořinu skříňku. Vždy vygeneruje spoustu pozměňovacích návrhů, které zkomplikují projednávání tisku.

Poslaneckou iniciativou kolegů ze sedmi poslaneckých stran a hnutí jsme vypracovali dva návrhy novel o sociálních službách pod sněmovními tisky 1143 a 1144 v Poslanecké sněmovně. Bohužel obstrukcemi, jakkoli opravdu nechci být konfliktní, zde musím říci, že ze strany poslanců ČSSD se nepodařilo včas tyto tisky projednat, proto jsme se rozhodli alespoň jeden z těchto sněmovních tisků podat v § 90 a stihnout alespoň něco, a to je právě tento sněmovní tisk.

Další větší novela, kterou jsme předložili napříč sedmi politickými stranami a hnutími, prošla na poslední schůzi druhým čtením, uvidíme, zda se nám podaří i tuto druhou část novely ještě schválit do konce volebního období.

Jsem moc ráda, že se podařilo ve sněmovně 111 hlasy ze 123 přítomných právě vámi projednávaný návrh schválit. Vím, že zákon o sociálních službách by měl přijít jako velká, komplexní novela, která projde obvyklým procesem, připomínkami, a jak jsem výše zmínila, umím si představit, jak nesnadné bude ji provést legislativním procesem. Je 52 dní do parlamentních voleb, jak jsem si i vyslechla, je podle některých názorů tento návrh předvolebním gestem. Já to tak nevnímám, protože nějaké volby jsou prakticky každý rok, jak jsem již zmínila, na těchto novelách pracovali poslanci, kolegové z ostatních politických stran a hnutí. Tedy pokud předvolební gesto, tak pro všechny, kdo se na přípravě podílel, já jim i tímto prostřednictvím jako předsedkyně sociálního výboru moc děkuji.

Ráda bych zdůraznila, že to není tak, že pobytovým službám tímto dáváme bianco 3,4 miliardy korun, že bychom je v tuto chvíli zase dostávali do nějaké výhody oproti terénním službám a oproti klientům, kteří jsou v domácím prostředí, že tím naháníme lidi do pobytových služeb. Takhle to zcela jistě není. Mělo by být naší prioritní snahou se snažit i v tom dalším volebním období co nejvíce podporovat péči v domácím prostředí.

Lidí v seniorním věku nám ale přibývá, přibývá i skupina zdravotně postižených, je potřeba, aby rodiny měly co nejlepší podmínky pro to, aby se staraly v domácím prostředí, na tom se shodneme všichni. Ale na druhé straně neříkejme, že tady nemáme lidi v pobytových službách, kteří prostě doma být nemohou nebo nechtějí.

Většinou je to jen a jen na jejich rozhodnutí. V pobytových zařízeních je jich více než 70 tisíc. Tak jak se vyvíjí demografická křivka, prostě nejsme schopni ty lidi z těch pobytových zařízení vyhnat. Pobytová zařízení mají i v budoucnu své nezastupitelné místo v sociálních službách. My pro ně musíme mít, a snad všichni chceme, také odpovídající podmínky. Oni si zaslouží stejnou podporu jako lidé v domácím prostředí.

Jsem zdravotní sestra, záchranářka, do domácností, ale i pobytových služeb jezdíme. Nebudeme si zde nalhávat, že příspěvek na péči, kdy je klient doma, je vždy opravdu ze 100 procent využit právě pro jeho potřebu. Rodiny mnohdy nechtějí nabízenou pomoc terénních a jiných služeb s odpovědí, že vše zvládnou samy. Tím, prosím, opravdu nechci říct, že péče blízkých není to správné. Ale stále nevidím důvod, proč by měl klient, kterému byl přiznán příspěvek na péči, dle jeho zdravotního stavu, jiný doma a jiný v pobytovém zařízení.

Tento náš návrh opravdu neřeší vše, co bylo naším dobrým úmyslem změnit, protože druhý tisk, který je větší novelou, pravděpodobně, budu se snažit, ale asi ho nestihneme projednat, řeší i hodně zmiňovanou vyhlášku 505, kterou bohužel MPSV i přes opakované výzvy nezměnilo, například částka na jídlo je dnes pro pobytové služby velice nízká.

Chtěla bych poděkovat senátnímu ÚPV za podporu, ráda bych zmínila včerejší jednání výboru pro sociální politiku, kde byl výborem schválen pozměňovací návrh senátorů, který, pokud tu dnes bude vámi podpořen, dojde k vrácení projednávaného návrhu do sněmovny.

Pozměňovací návrhy senátorů sociálního výboru, jak paní předsedkyně výboru sdělila, jsou okopírovány z té větší novely, která leží v Poslanecké sněmovně. Netvrdím, že tento návrh je špatný, nepochybuji, že je veden dobrými úmysly, ale, prosím, odpovědně zvažte, zda je nezbytné přijetím pozměňovacího návrhu a následným vrácením tisku do sněmovny ohrozit přijetí celé novely, na které je obecný konsensus.

Proto vás moc prosím o podporu návrhu tak, jak přišel z Poslanecké sněmovny. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji, prosím, paní navrhovatelko, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal ÚPV. Výbor přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 142/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Ondřej Feber. OV určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VSP. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 142/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Šárka Jelínková, kterou prosím, aby nás nyní seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Šárka Jelínková:  Hezký večer, vážený pane předsedo, vážená paní poslankyně, kolegyně, kolegové. V těchto večerních hodinách budeme projednávat velmi důležitý zákon, který, jak už tady zaznělo, na jehož novelu, tohoto zákona, čekáme všichni dlouho. Nyní zde přicházíme jen s velmi malou částí...

Nyní řeknu usnesení našeho VSP. Tento senátní tisk č. 142 byl projednáván na 15. schůzi, která se konala 17. srpna tohoto roku. Je to jeho 40. usnesení. Po odůvodnění zástupkyně předkladatele, paní poslankyně Jany Pastuchové, zpravodajské zprávě senátorky Šárky Jelínkové a po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou přílohou tohoto usnesení, určuje zpravodajem výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi senátorku Šárku Jelínkovou a pověřuje předsedkyni výboru, senátorku Miluši Horskou, aby toto usnesení předložila předsedovi Senátu PČR.

Dovolím si jen velmi teď krátce, přihlásím se ještě v obecné rozpravě, ten pozměňovací návrh vysvětlit. Projednávaný tento návrh zákona, který teď projednáváme, v principu ruší senátní novelu zákona, byl to senátní tisk 208 z roku 2017, účinný od 1. 1. 2019, která u příspěvku na péči zavedla právě ten rozdíl mezi klienty pobytových služeb a klienty, kteří žijí v domácím prostředí. Důvod pro existenci tohoto rozdílu kromě podpory osob se zdravotním postižením, možnosti zůstat ve svém přirozeném domácím prostředí, kromě ocenění neformálních pečujících byl nepoměr v reálné dostupnosti potřebné pomoci a poskytované ochraně u obou skupin.

Smyslem předkládaného pozměňovacího návrhu je zmírnit přetrvávající rozpor v české sociální politice, kdy je na formální úrovni opakovaně deklarována podpora péče v přirozeném domácím prostředí, na druhé straně se v praxi v tomto směru koná jen velmi málo, spíše se podporují pobytové sociální služby.

Tolik zatím skončím se svým příspěvkem jako zpravodajka.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji vám, paní senátorko, prosím, abyste se posadila ke stolku zpravodajů, sledovala rozpravu a zaznamenávala případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Ptám se, zda si přeje, ano, přeje vystoupit zpravodaj ÚPV, Ondřej Feber. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Ondřej Feber:  Vážený pane předsedo, vážená paní poslankyně, kolegyně, kolegové. ÚPV se zabýval touto předlohou na 20. schůzi dne 11. srpna, přijal 92. usnesení, a to všemi hlasy. Doporučuje Senátu PČR projednávaný návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane senátore. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se jako první hlásí paní senátorka Miluše Horská. Prosím, paní předsedkyně, máte slovo.

Senátorka Miluše Horská:  Dobrý večer, pane předsedo, vážená paní poslankyně, kolegyně, kolegové. Já bych chtěla na tomto místě poděkovat Poslanecké sněmovně za tu velkou snahu s touto problematikou něco udělat, protože skutečně na ten zákon čekáme už 10 let. Poslední 4 roky už jsme se bavili o konkrétních podobách a návrzích. Už i existovaly, zřejmě i covid a další okolnosti zapříčinily to, že tady prostě nemáme nic.

Poslanecké sněmovně dlužno poděkovat za to, že se toho tématu ujala. Akorát je smutné to, že z celé té problematiky, včera to tak ještě úplně markantně na výboru nezaznělo, čeho jsme se obávali, že ty dvě části k nám nedoputují, protože čas je, jak se říká, velmi pokročilý.

O to víc jsem ráda, vážená paní poslankyně, prostřednictvím pana předsedajícího, že jsme si vypůjčili z té druhé novely takový malinký kousek, ani bychom si nedovolili tady mít nějakou lidovou tvořivost, protože my jsme na ten váš návrh měli velmi krátký čas, na to, jak to byla závažná novela, co řeší, takže obávali jsme se toho zkráceného času, protože my už tady tak nějak s tím počítáme, že se na nás s lecjakým zákonem trošku spěchá, pak ty výsledky, když ten zákon není dokonalý, jsou připisovány nám na konci toho legislativního řetězce, nikoliv těm autorům, protože když přijdou zákony s mnoha pozměňovacími návrhy, pak se z něj asi úplně dobrý zákon udělat nedá.

Nicméně já bych tady předvedla příkladnou spolupráci obou komor v problematice, která se týká jak nás, tak vás, o dostupnosti sociálních služeb se tady jistě ještě budeme dlouze bavit v příštím období.

Jak zmínila paní zpravodajka, my jsme se tady chtěli, díky vám, senátorky, senátoři, se nám podařilo v roce 2018 nastavit rozdíl mezi příspěvkem pro péči pro lidi z pobytových zařízení a těch, kteří jsou doma, a tak jsme chtěli ocenit, děkuji vám za to ještě jednou i v tuto chvíli, i práci všech rodinných příslušníků, kteří se o své blízké rozhodli postarat doma sami, pro systém jsou zatím doposud neviditelní. Žádný zákon je nikde nezmiňuje. Tito lidé nám ze 70 až 90 procent zajišťují péči o dlouhodobě zdravotně postižené, i v té sociální oblasti, jsou to právě oni, neviditelní, které jsme tím navýšením příspěvku chtěli nějakým způsobem... Jim poděkovat a odměnit, protože tento příspěvek jde do pobytových zařízení, vy víte, že tam jdou ještě od plateb klienta i peníze od zřizovatele, tak se nám to zdálo fér, nakonec to tehdy paní poslankyně, nebo Poslanecká sněmovna to přijala, trošku se mě dotklo, když včera paní poslankyně, předkladatelka za skupinu poslanců, řekla, že jde odstranit diskriminaci. Takže myslím si, že pokud Senát zvážil a dohodl se, nejsme ti, kteří by tady nějakou diskriminaci chtěli propagovat, nebývá to tady, až doposud, nebo nebylo to tady zvykem.

Přesto přese všechno chci zdůraznit, že ten náš pozměňovací návrh, o kterém už kolegyně Jelínková mluvila, o kterém já se taky zmíním, rozhodně není namířený proti pobytovým službám, které potřebujeme, protože jejich místo je v systému nezastupitelné. Sami jste o tom včera, naši kolegové ze sociálního výboru, hovořili, že každý ten domov, kde se lidem se zdravotním nebo jiným handicapem dobře bude žít, potřebujeme. Ale potřebujeme i ty alternativy a ty nám tady bohužel váznou.

S ohledem na dosavadní postoje Senátu však chceme prostřednictvím pozměňovacího návrhu poněkud úzce zaměřenou poslaneckou novelu vyvážit, tak, aby z ní mělo prospěch více občanů, včetně těch v pobytových službách. Takže na nic nesaháme z toho návrhu, co přišel z Poslanecké sněmovny.

Pro vaši představu, kolegyně a kolegové, si dovolím odcitovat ze stanoviska Unie pečujících ze včerejška, z našeho výboru... Navíc neustálý tlak sněmovny, že nestihneme, že musíme schválit a tak dále, nenechme se zastrašit. Sněmovna má šanci toto schválení stihnout i s naším pozměňovacím návrhem, pokud bude mít vůli, projednávání ve zrychleném režimu byla zvolena právě sněmovnou. Senát v podobě dnešního zasedání tak reaguje v rozmezí 2 týdnů od doručení. I s ohledem na dané termíny a lhůty jsme se maximálně snažili vycházet z již existujících dokumentů a mimo jiné i z výsledku diskuse ve sněmovně, jak zmínila i sama navrhovatelka, abychom tak usnadnili případné přijetí této vratky poslankyněmi a poslanci.

A teď jenom několik poznámek k tomu pozměňovacímu návrhu.

Garantujeme dostupnost služeb, je to jakési morální memento, to je to, aby v zákoně zákonodárce nezapomněl, proč tento zákon vznikl. Do zákona se zavádí zásada dostupnosti služeb, právo na výběr a formu i druh služby. Nikdo z nás jistě nechce, aby o kvalitě života rozhodovala zdravotní diagnóza nebo směrovací číslo bydliště, nikdo z nás již nechce, aby zvlášť zranitelní lidé, kteří jsou něčí mámy, tátové, dcery a synové nebo sourozenci, babičky a dědečkové, páchali kvůli nedostupným základním službám sebevraždy, nebo se museli dovolávat u Ústavního soudu.

Ano, opíráme se o nález Ústavního soudu a také o připomínky kanceláře veřejného ochránce práv, ministerstvu práce přitom dáváme rok času, aby v podobě vyhlášky podobnou dostupnost nastavovalo, nastavilo.

Zadruhé, v tomto pozměňovacím návrhu říkáme, snažíme se o zachování, nastavení respektu k právům klientů v sociálních službách a jejich ochranu. Opět něco, co by mělo být samozřejmostí. Ale bohužel se to v našem aktuálním zákoně o sociálních službách zatím nevyskytuje.

Do zákona mj. zavádíme nově poskytovateli povinnost, cituji, respektovat a chránit důstojnost soukromí a integritu osoby, které poskytují sociální službu. Věřím, že tímto ustanovením pomůžeme předcházet smutným příběhům, například z ostravské Slunečnice, kdy docházelo k šikaně seniorů. I zde vycházíme ze stanovisek kanceláře veřejného ochránce práv a verze, která je připravovaná ministerstvem.

Nakonec, zatřetí, zavádíme neformální pečující do systému sociálních služeb. Ano, ti lidé, ti rodinní příslušníci, kteří se rozhodli, že se nebudou věnovat své kariéře, ale budou se starat o svého rodinného příslušníka, ať už dítě nebo rodiče, vlastně tak ulehčí tomu nastavenému systému, že to považujeme za naprosto minimální, co pro ně v tuto chvíli můžeme udělat, tedy že je alespoň bereme na vědomí, dosud jakoby neexistovali, přitom, a znovu opakuji, že bez jejich každodenní práce, bez nároku na slušnou odměnu, odpočinek, vystřídání o víkendu nebo na dovolenou, tak bychom nebyli schopni zajistit péči o desetitisíce lidí, kteří jsou odkázáni na jejich pomoc. I zde vycházíme z výsledku diskusí ve sněmovně.

Na samotný závěr mi dovolte jenom několik čísel. Poslanecká novela se snaží zlepšit situaci zhruba 70 tisíc lidí, tak jak už to číslo tady zaznělo od paní poslankyně, náš návrh se snaží vytvořit podmínky pro zlepšení situace nejen jich, ale i mnoha dalších, jiných, kteří zůstávají v jiné péči. Až 2 miliony našich občanů se podílí na péči o své blízké a v domácnosti. Takže dávám jenom v porovnání ta čísla, jak tady v naší zemi jsou nastavena.

Neformální pečující, jak už jsem říkala, zajišťují 70 až 90 procent veškeré sociální a zdravotní dlouhodobé péče, bez nich by stát nebyl schopen tuto péči v žádném případě zajistit. 20 procent pečujících dospělých kvůli péči o blízkou osobu přijde o práci, 80 procent lidí se s péčí výrazně sníží rodinné příjmy a dosavadní standard. 8 lidí z 10 by v případě, že by se již nezvládli postarat o sebe sami, upřednostnilo možnost zůstat ve svém domácím prostředí, kdyby tu možnost měli.

Ráda bych tedy požádala o podporu tohoto pozměňovacího návrhu, který z poslanecké verze, tedy i z posílení stability financování pobytových sociálních služeb, nic neruší, který však navíc zvyšuje práva o ochranu nejen těch, kteří právě pobytové služby využívají, ale i všech ostatních, kteří jsou závislí na podpoře a pomoci, ať už jde o seniory, o rodiny s dětmi, lidmi po vážných úrazech nebo se vzácnými onemocněními atd. A také který vůbec poprvé zmiňuje i neformálně pečující, bez nichž by náš systém tu péči nezvládal a ta péče by byla nemyslitelná. Také pozměňovací návrh, který vyšle všem těm, kteří jsou závislí na pomoci druhých, jasný signál, že jsme na ně nezapomněli, že nejsou občany druhé kategorie, že ve své svízelné situaci nejsou sami.

Kolegyně, kolegové, tento pozměňovací návrh už prošel naším výborem, ale protože to bylo rychlé, my jsme přebírali části právě z té poslanecké novely, tak se nám tam podařilo trošičku nezvládnout účinnost, takže tu jsme od včerejška do dneška opravili jako jediný bod, a to by byl tedy, nemám to ráda, ale prostě ta rychlost je taková, můžu se i omluvit za to, že tady máme ještě pozměňovací návrh o té účinnosti, který tedy by byl pozměňovací tohoto, jenom ta účinnost. Tak i to se tady stává.

Děkuji, paní poslankyně, za vaši odvedenou práci a děkuji nám všem, že se snad ve jménu této skupiny dokážeme domluvit. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, paní senátorko, další přihlášenou do obecné rozpravy je paní senátorka Šárka Jelínková. Paní senátorko, prosím.

Senátorka Šárka Jelínková:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, jelikož kolegyně Miluše Horská, předsedkyně VSP, myslím si, tuto problematiku a důvod toho podání pozměňovacího návrhu vysvětlila docela zeširoka, pokusím se být stručná.

Proč tady vůbec dneska stojíme? Možná i tím, že podávám pozměňovací návrh, nebo jsem jeho spoluautorkou, vypadá, že jsem člověk, který je proti pobytovým sociálním službám. Naopak vás můžu ujistit, že jsem jako ředitelka pracovala v pobytové sociální službě, dvě pobytové sociální služby jsem rozjížděla, jednu jako vedoucí, jednu jako ředitelka. Byla jsem inspektorkou kvality v sociálních službách pod ministerstvem práce a sociálních věcí, takže jsem jezdila po celé republice, po všech krajích, po sociálních službách, myslím si, že můžu docela dobře říct, že znám tu problematiku všech těch služeb, různých druhů, forem, v různých krajích.

Právě to, že v různých krajích se různě přistupuje k financování sociálních služeb, tento pozměňovací návrh, který nám poslanci dávají, já mu rozumím, je vlastně důsledkem dlouhodobé nestability a nejistoty financování sociálních služeb.

Většina poskytovatelů, zvlášť těch pobytových, se právě toho chytá jako stébla trávy, protože to je zase jedna z mála jistot, kterou budou mít na příští roky. Ale i přes to všechno, že mám ráda pobytové služby, vím, že se bez nich neobejdeme, přesto si myslím, že bychom měli se ještě podívat na ta úskalí, která to nakonec může opravdu přinést.

Která si možná neuvědomujeme. Ale předpokládám, že o tu částku, o kterou bude navýšený příspěvek na péči, ministerstvo práce a sociálních věcí sníží dotace do sociálních služeb, jako takových, tím, že ty peníze se nám teď přesunou do pobytových služeb, tak nám právě budou chybě v těch terénních sociálních službách, možná i ambulantních. Zase utečeme od toho deklarováno cíle, že postupně chceme jako Česká republika právě co nejvíce podporovat postupnými alespoň kroky tu možnost, zůstat lidem ve svém domácím přirozeném prostředí, tam jim ty služby poskytovat. Samozřejmě, že je plno příkladů, znám je z té osobní, mojí praxe, kdy to prostě není možné a kdy dojdeme i k těm pobytovým službám, ale ty podmínky by stát měl vytvářet právě tímto směrem. Obávám se, že tato novela, které velmi rozumím, říkám, já to vidím jako to stéblo pro mnohé poskytovatele, alespoň v tomto budeme mít jistotu toho příjmu, že se k tomu upínají.

Většina pobytových služeb má za zády svého zřizovatele, ať už je to kraj, ať je to obec a město. Ti většinou nějakým způsobem tu službu, prostě jí pomůžou, když je nejhůř, dofinancují. Ty domy prostě nezrušíme. Ale první, koho začneme rušit a krátit na těch příjmech, jsou právě ty služby prevence, jsou služby terénní. To je má obava. Na druhou stranu musím říct, že se mi ozvali i zástupci z charit a z diakonií. To jsou jakoby neziskové organizace, třeba církevní, které jsou celorepublikové a mají i své pobytové služby. Říkali mi, ať to podpoříme, ten zákon, tu novelu, tak jak přišla z Poslanecké sněmovny. Nicméně si možná neuvědomují, že sice získají tu jistotu pro ta pobytová zařízení, ale zvyšujeme nejistotu těm ostatním službám. Já se prostě tohoto dojmu zbavit nemůžu. Budu velmi ráda, pokud se budu mýlit, protože je velký předpoklad, že pokud bychom to i my tady neschválili, nebo schválili s pozměňovacími návrhy, že to Poslanecká sněmovna třeba ještě stihne projednat a schválí, ale ráda bych se mýlila. Ještě poukazuji na jedno drobné úskalí tohoto. Začíná nám čím dál více podnikatelů stavět zařízení pobytová sociálních služeb jako podnikatelské záměry. Staví domovy se zvláštním režimem, přibývá nám osob s demencemi. Ti nemusí dodržovat všechny ty standardy kvality. Těm tedy dáváme taky pokyn, pojďme touto cestou i nadále, je to opravdu dobrý podnikatelský záměr. Nic proti sociálním službám, potřebujeme všechny, potřebujeme větší stabilitu, větší jistotu. Připomeňme, že financování sociálních služeb probíhá tím, že je ze státního rozpočtu, přerozdělují potom až kraje, poskytovatelé sociálních služeb první 3 měsíce v roce nemají žádné dotace, než krajská zastupitelstva schválí a rozdělí dotace. Pro pobytové služby to takový problém není. Oni mají příjmy od klientů. Ale máme plno služeb, které jsou bezúhradové a které si na ty 3 měsíce musí brát půjčky, aby vůbec mohly přežít ty 3 měsíce, zaplatit zaměstnance, aby mohly nepřetržitě poskytovat tuto službu. Obávám se, že jim tímto krokem ublížíme, pokud schválíme ve znění Poslanecké sněmovny. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, paní senátorko. K mikrofonu přichází paní senátorka Jitka Chalánková, která je další přihlášenou do obecné rozpravy. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Jitka Chalánková:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, vážené dámy, vážení pánové, já budu celkem rychlá, protože je pozdní hodina a toto je široká problematika. Rozhodně předesílám, že budu pro schválení zákona, tak jak nám byl poslán a schválen Poslaneckou sněmovnou.

Jde o čas. Jde skutečně o čas, byl schválen v tom režimu 90. Ty peníze by se měly srovnat, tak jak i zákon o sociálních službách byl koncipován, to znamená, v tom třetím a čtvrtém stupni ať se srovnají. Pokud bychom měli k dispozici přesná čísla z ministerstva, tak bychom možná mohli také vidět, kolik těch uživatelů sociálních služeb je ve stupni 1, 2, 3, 4. Tam se to liší.

V prvním stupni je jich nejvíce, ale únik ze systémů poskytovatelů a poskytované sociální péče je tam až 75 %, takže tam by možná nebylo marné se podívat, kde ty peníze končí. Jestli skutečně končí u toho poskytování těch sociálních služeb. Největší únik je v tom stupni č. 1. Těch uživatelů v tom stupni 3, zejména 4, je samozřejmě zase matematicky nejméně. To znamená, že ten dopad do rozpočtu potom nebude až tak zásadní jako u toho velkého úniku z toho stupně jedna.

Proto jsem pro schválení ve znění Poslaneckou sněmovnou. Ať se to vyřeší v tuto chvíli.

Otázka problematiky zákona o sociálních službách, poskytování příspěvku na péči, což je výdaj mandatorní, do roku 2006 se peníze pro poskytovatele posílaly v jiném režimu. Pro neziskové organizace nebo nestátní organizace byly řešeny formou dotace přes kraje, které byly vypláceny již kolem 14., 15. února toho roku. Se zákonem o sociálních službách došlo ke změně a peníze nejsou třeba několik měsíců. Zákon byl připomínkován 14 let, možná bude nejvyšší čas se k němu vrátit.

Co se týká výdajů, na poskytovatele do toho roku 2006, samozřejmě se nám klientela mění, bylo zhruba pro poskytovatele asi 13 miliard korun, dneska jsme z příspěvku na péči na 26 a více miliardách korun. Dotace pro poskytovatele, které byly poměrně nestandardním způsobem převedeny na kraje metodickým pokynem, což si myslím, že je problém, kterého by si měla všímat i Evropská komise a měla by se k tomu vyjádřit, protože toto byl skutečně nestandardní krok. Na můj dopis jsem dvakrát obdržela z ministerstva odpověď, že záležitost byla diskutována s Úřadem pro ochranu pro hospodářskou soutěž jako záležitost ochrany veřejného zájmu. Nicméně Úřad pro hospodářskou soutěž je pouze konzultační místo, nikoliv ten, kdo dává razítko na notifikaci. Takže tady si myslím, že jsme opravdu špatně.

Ta dotace má ovšem zase tu výhodu či nevýhodu, že je naprosto nemandatorním výdajem. Takže s otázkou, jakým způsobem bude náš rozpočet státní se vyvíjet dál, se může stát, že ty dotace nebudou. Takže pozor. Proto jsem ráda, že se teď peníze budou vyplácet formou příspěvku na péči, tak jak byl zákon koncipován, stávají se tedy výdajem mandatorním ze státního rozpočtu. Toto je správně. Pokud bych měla upozornit na ten pozměňovací návrh, také pro nás bylo velmi obtížné se s ním rychle seznámit, protože byl předložen velmi rychle na výbor. Je to otázka časová a je to vlastně výseč, jak již bylo sděleno, z nějakého dalšího, většího zákona nebo novely zákona o sociálních službách.

Když se na to podíváme, také mi přicházejí různá avíza od organizací, které zase varují před přijetím tohoto pozměňovacího návrhu, tak co mi vadí? My nemáme k dispozici dopady regulace. Nemáme k dispozici RIA. Vůbec nevíme, jaké vyčíslení dopadu tento pozměňovací návrh by vůbec znamenal v té legislativě. Jediné, co víme, že dáváme široké zmocnění. To znamená, že schvalujeme gumový zákon, před čímž velice varuji. Gumový zákon znamená, že dáváme pravomoci do rukou ministerstva, které si pak něco vytvoří. My už nevíme co. To je další věc. Jediné, co z toho víme, že stanovíme sankce, ale nevíme za co. Já bych velice varovala před přijetím takovéhoto gumového znění pozměňovacího návrhu. Doporučuji schválit ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, paní senátorko. Paní senátorka Adéla Šípová už je na cestě k mikrofonu, tak jí dávám slovo.

Senátorka Adéla Šípová:  Dobrý večer. Podporuji pozměňovací návrh, a to z těchto důvodů. Byl sice předložen pozdě, ale to reagovalo na to také, v jakém sledu nám přicházejí ty tisky. My jsme ho projednávali, tento tisk, tento týden, protože to dříve nešlo. Nicméně již týden předtím jsme se na něj neformálně připravovali. Diskutovali jsme právě o tom, zda budeme chystat ten pozměňovací návrh, tak jsme se na to připravovali. Já jsem při té diskuzi byla přítomna a myslím si, že jsme měli možnost nějakým způsobem si to prodebatovat. Bohužel to bylo připraveno hodně pozdě, ale dříve to nešlo.

K tomu, co pozměňovací návrh přináší... Já sama jsem spíše zastáncem toho, aby ta diferenciace mezi tím, jestli si lidé nechají toho blízkého doma a pečují o něj doma, a mezi tím, jestli je v pobytové službě, já si myslím, že to má smysl. Nicméně bavíme se zde o penězích a je velice obtížné právě těmto nárokům čelit, zvláště pokud je člověk v časové tísni. Proto jsme debatovali i o tom, zda mají současní příjemci sociálních služeb dostatečně zajištěnou možnost výboru. Já si myslím, že to máme nechat hlavně na těch příjemcích, na těch lidech, kteří to potřebují, aby si vybrali, jestli budou doma nebo jestli jim bude lépe jinde.

Zde jsem dospěla k názoru, po té debatě, která byla docela živá, i po té zkušenosti, kterou mám třeba z Kladna, že dostupnost těchto sociálních služeb je v současné době velice slabá. Kdo na tom je vlastně bit, je ten příjemce, který prostě, bohužel ten příjemce, ten člověk, který je v nějaké... Má nějakou potřebu, potřebuje pomoc.

Proto vítám ten pozměňovací návrh, na kterém jsem se spolupodepsala, protože zavádí do zákona o sociálních službách základní principy, které nejsou gumové, jsou deklarativní. To je něco jiného. Dávají vlastně nějaký smysl tomu celému zákonu a posilují práva příjemců těchto sociálních služeb. To je velice důležité.

Jak jsem byla informována, v současné době probíhá ratifikace opčního protokolu k Úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postižením, která má už, pokud bude ratifikována, je to nyní na stole pana prezidenta, pokud bude ratifikována, posílí práva příjemců sociálních služeb na dostupnost. Ta dostupnost je právě to, co je klíčové v tomto pozměňovacím návrhu.

Sociální služby musí být dostupné, musí být efektivní a musí být bezpečné. Tyto zásady jsou v tom pozměňovacím návrhu zavedeny. Myslím, že jsou správné, protože já je chápu jako naplnění základní zásady státu, a to je pomáhat lidem, kteří to potřebují, svým občanům. Je to jedna z funkcí státu. Už jsem o tom dnes mluvila v souvislosti s jiným zákonem.

Existuje také nález Ústavního soudu z ledna roku 2018, který právě o tomto hovoří, který uznává, že je subjektivním právem fyzických osob, tedy nás, v nepříznivé sociální situaci na dostupnost vhodných sociálních služeb. Tomu odpovídá povinnost veřejné moci tyto služby poskytnout. V podstatě tato deklarativní změna v zákoně posiluje vymahatelnost té dostupnosti pro příjemce. Já to vítám, podpořím to. Budu věřit, že dostupnost pro nás všechny se zvýší. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, paní senátorko. Zatím pořád ještě jsme v obecné rozpravě. Už teď se velice živě diskutuje o případných pozměňovacích návrzích. Vidím, že nikdo další se do obecné rozpravy nehlásí, proto obecnou rozpravu končím. Samozřejmě se ptám paní navrhovatelky, paní poslankyně Pastuchové, jestli se chce vyjádřit k obecné rozpravě? Prosím, paní poslankyně.

Poslankyně Jana Pastuchová:  Moc děkuji. Já jenom krátce, protože vím, že čas už je pokročilý. Znovu zopakuji jednu věc. V Poslanecké sněmovně jsme opravdu dlouho čekali, jestli nám novela zákona o sociálních službách přijde. Několikrát jsme napříč politickým spektrem upozorňovali paní ministryni práce a sociálních věcí, aby nám tu předlohu předložila, tak jako tu byl přede mnou kolega, pan poslanec Bauer, neřešil se zákon o hmotné nouzi, řešení dávek.

Říká se mi to špatně, protože jsem poslankyně vládní koalice, ale práce ministerstva práce a sociálních věcí bohužel v tomto volebním období nepřinesla to, co jsme očekávali. My jsme na to, jako poslanci, upozorňovali a čekali jsme do poslední chvíle. Pak jsme tedy začali poslaneckou iniciativou dělat to, co děláme. Proto jsou tady na poslední chvíli třeba i naše návrhy. Znovu zopakuji, že nechápu to, proč moje babička například, která je v pobytové službě a byl jí určen příspěvek na péči třetího nebo čtvrtého stupně, by ho neměla dostat, když bude doma a nemá se o ni kdo starat. Teď nebudu mluvit o babičce, ale jsou lidé, kteří nemají nikoho, kdo se o ně doma může postarat. V těch pobytových službách je 70 tisíc lidí. Opravdu nevím, když sociálním šetřením je přiznán příspěvek na péči klientovi, proč by měl být rozdíl toho, jestli je doma, nebo v pobytové službě. Já vás opravdu prosím o podporu toho, co přišlo od nás z Poslanecké sněmovny, protože sedím tu dnes docela dlouho nebo sleduji vaše jednání od rána a vím, co nás čeká poslední zářijovou schůzi za vratky. Je jich opravdu mnoho. Já se fakt bojím toho, že ten zákon spadne pod stůl. Jsou tam dva... Jak řekla paní kolegyně, nebo paní předsedkyně, že si z té větší novely něco vzali a dali do tohoto návrhu. Kdybych nevěřila v to, že to neprojde bez pozměňovacích návrhů, nebo kdybych to věděla, i za vámi přijdu a poprosím vás, ať tam vložíte všechno, co tam je v té novele, v té druhé. Ale bohužel obstrukcemi, protože, budu teď nepříjemná, ale nepřišlo to z dílny paní ministryně, která by se s tím mohla pochlubit na Facebooku, tak nám to prostě zablokovali. Já se teď snažím, aby prošlo tady alespoň něco. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, paní poslankyně. Ptám se zpravodaje ústavně-právního výboru, pana senátora Febera, jestli chce vystoupit? Nevidím ho, asi nechce vystoupit. Prosím paní zpravodajku garančního výboru, aby se k proběhlé debatě vyjádřila. Paní senátorka Šárka Jelínková, prosím.

Senátorka Šárka Jelínková:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, jen stručně, vystoupili 4 vystupující, z nichž třikrát zazněla podpora usnesení výboru pro sociální politiku a jedenkrát zazněla podpora schválit předložený návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Máme tady výborová usnesení. Ústavně-právní výbor navrhuje schválit a výbor pro sociální politiku má svůj pozměňovací návrh, ke kterému je ještě ten pozměňovací návrh, který řeší nějaká ta přechodná ustanovení, který jsme dostali až dneska na stůl. Pokud bychom přešli do podrobné rozpravy, tak bychom napřed hlasovali ten pozměňující návrh, který přišel na stůl, potom usnesení výboru pro sociální politiku. Takže asi takto za mě.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, samozřejmě. Nejprve ovšem musíme hlasovat, jak už jste naznačila, máme návrh výborový, ústavně-právního výboru, schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Spustím znělku.

Nyní budeme hlasovat o návrhu ústavně-právního výboru schválit novelu zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Spouštím hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

V tomto hlasování č. 31 se z 69 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 35 pro vyslovilo 43, proti byl 1. Návrh byl přijat. Končím projednávání tohoto bodu. Děkuji paní poslankyni a i zpravodajce a zpravodaji. Děkuji, paní poslankyně, hezký večer.

S procedurální, pravděpodobně, poznámkou a návrhem přichází předseda klubu ODS a TOP 09, pan senátor Zdeněk Nytra.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové. Na základě dohody s předsedou klubu si dovolím navrhnout, abychom body ve schváleném pořadu schůze č. 12, tzn. senátní tisk K 055/13, bod č. 13, tzn. senátní tisk K 045/13, bod č. 14, senátní tisk č. N 052 a 054/13, č. 15, senátní tisk č. N 053/13, bod č. 16, návrh usnesení Senátu k informaci vlády ČR o aktuálním stavu příprav v předsednictví ČR v Radě EU ve 2. pololetí 2022, a bod č. 17, senátní tisk č. 107, přeřadili k projednávání na pokračování této schůze 25. srpna po dokončení bodu č. 1, senátní tisk č. 106. Jinými slovy, dnes bychom projednali oba dva senátní tisky paní ministryně Maláčové a ještě ten návrh usnesení Senátu k navržení na snížení výdajů státního rozpočtu pro výzkum, experimentální vývoj a inovace v roce 2022. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, návrh je jasný. Nemá nikdo žádné připomínky, doplnění? Nebudeme o tom diskutovat, protože to je procedurální návrh, nebudu už spouštět ani znělku. Spustím naopak hlasování. Kdo s tímto návrhem souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

V tomto hlasování č. 32 se z 68 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 35 pro vyslovilo 59, proti byl jeden. Návrh byl přijat.

Budeme tedy postupovat tak, jak jsme schválili, tzn. že projednáme dva body paní ministryně Maláčové a ještě jedno usnesení Senátu k návrhu na snížení výdajů státního rozpočtu.

Dalším bodem tedy je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 247/2014 Sb., o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Tisk č. 138

Tento návrh jsme obdrželi jako senátní tisk č. 138. Návrh uvede ministryně práce a sociálních věcí, paní Jana Maláčová, kterou nyní prosím, aby nás s návrhem seznámila, zároveň ji vítám v Senátu ČR.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová:  Moc děkuji, pane předsedající. Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Když jsem sem přišla, tak jsem řekla dobrý den, ale byla jsem správně upozorněna, že už je dobrý večer, takže dobrý večer.

Jsem velmi ráda, že novela zákona o dětských skupinách konečně po dlouhých peripetiích ve sněmovně... Jsme se dostali k projednání zde v Senátu. Myslím si, že ta výsledná sněmovní verze je kompromis, který na 95 % zrcadlí na...

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Dámy a pánové, prosím, abyste se zklidnili. Vím, že je pozdní doba, ale tím spíš bychom měli věnovat pozornost paní ministryni.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová:  Děkuji, pane předsedající. Ta sněmovní verze je kompromisní verze, je z 90 % obrazem původního návrhu ministerstva práce a sociálních věcí před meziresortním připomínkovým řízením.

Dovolte, abych se ještě vrátila k tomu předchozímu projednávanému tisku, protože když jsem zde seděla v předsálí, tak zde zaznělo, že ministerstvo nepřipravilo novelu zákona o sociálních službách. Není to pravda. Připravili jsme komplexní novelu zákona o sociálních službách, nicméně hnutí ANO ji blokovalo, tak jako několikrát otočilo kompletně, co se týká novely zákona o dětských skupinách.

Nicméně k tomuto návrhu. Jsem přesvědčena o tom, že toto je správná cesta, ta pravá pomoc rodičům malých dětí. Tato novela umožní docházku dětí do dětských skupin od šesti měsíců až do povinné školní docházky. Vytvoří se tak systém, který respektuje volbu rodiče a který bude umět reagovat na individuální potřeby a odlišnosti. Financování bude rozdílné pro rodiče i pro poskytovatele právě podle věku dítěte. Do tří let, přesněji do srpna, po třetích narozeninách, půjde od státu příspěvek zhruba 9 600 Kč a rodiče budou platit maximálně 4 000 Kč. Pro starší děti bude pak státní příspěvek zhruba 5 600 Kč a strop pro rodiče zde platit nebude. Protože předpokládáme, že od tří let mají rodiče skutečně možnost volby a mají zajištěno místo v mateřské školce.

Ještě bych chtěla dodat, že ten strop je skutečně maximálním stropem, u těch dětí do srpna po třetích narozeninách a podle našich propočtů většině dětských skupin budou rodiče platit v průměru 1 700 Kč, a to je i cílem té novely. Jeden z hlavních cílů té novely byl, aby péče o děti v dětských skupinách byla finančně dostupná, aby si nemuseli rodiče na dětskou skupinu našetřit. Tyto částky jsou v zákoně pevně navázané na normativy v soukromých školkách, tzn. 1,7násobek a 1,0násobek, a obdobně bude nastaven i příspěvek na stravování. Maximální úhrada rodičů pak bude pravidelně valorizována.

Standardy kvality péče a průběžné další vzdělávání pečujících se stane naprostou samozřejmostí a při péči o děti bude vždy přítomna alespoň jedna teta se zdravotnickým vzděláváním či speciální kvalifikací, chůva v dětské skupině, pro děti starší tří let pak bude zajištěna jedna pečující osoba s pedagogickým vzděláním. Obecně však u pečujících osob bude uznána a uznávána stejná odborná způsobilost, jako tomu je doposud.

Takže abych to shrnula... Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. S výsledkem jsem spokojena. Přiznávám, že jediná věc, která mi nevyhovuje, je název. Usilovala jsem o to, aby se péče o nejmenší přejmenovala na jesle. Vím, že to je vzhledem k minulosti v Česku provokující název, nicméně podle našich průzkumů je to název, kterému rodiče velmi rozumí, je to také název, který se používá pro péči o nejmenší děti bez vzdělávacího prvku všude v Evropě. Asi nemusím říkat, že v angličtině, němčině, francouzštině se používá výraz jesle.

Mám velkou radost, že se nám podařilo dojednat tento kompromisní návrh. Bylo to velmi složité, zejména ve vládní koalici, pevně doufám, že teď, když prosadíme společnými silami stabilní financování dětských skupin, budeme investovat do výstavby dětských skupin 7 miliard z evropských peněz, z Národního plánu obnovy, tak, aby mohly dětské skupiny zřizovat i obce, aby ulevily mateřským školám. Pak už nebude nic bránit dostupné předškolní péči o nejmenší.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, dovolte mi proto požádat vás o podporu této novely zákona. Velmi děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, paní ministryně, za uvedení tohoto návrhu zákona. Tento návrh zákona projednal ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, které nám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 138/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Anna Hubáčková. Dále návrh zákona projednal výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Výbor přijal usnesení, které máme k dispozici jako senátní tisk č. 138/3. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Jiří Drahoš. Následně se návrhem zákona zabývala Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova a přijala usnesení, které máme k dispozici jako senátní tisk č. 138/4. Zpravodajkou komise byla určena paní senátorka Jaromíra Vítková. A konečně, OV určil garančním výborem pro projednávání návrhu zákona výbor pro sociální politiku. Usnesení máme k dispozici jako senátní tisk č. 138/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Marek Hilšer. Toho nyní prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore.

Senátor Marek Hilšer:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážení kolegové, kolegyně. Nebudu hlouběji zabíhat do obsahu tohoto návrhu zákona, protože ten zde byl již poměrně detailně uveden paní ministryní, takže v tomto ohledu nemám co dodat.

Nebudu tedy zdržovat a nosit dříví do lesa, nicméně zmíním se o některých věcech, které, myslím, stojí za pozornost, a to tedy o legislativním procesu.

Návrh byl sněmovně předložen vládou dne 29. července 2020. To projednávání těch různých návrhů bylo poměrně turbulentní, o čemž vypovídá i to, že byl návrh zákona vrácen ze třetího čtení do druhého čtení, proto tedy, aby došlo k vytvoření jaksi kompromisního návrhu, protože úplně ten původní spíše napovídal tomu, že možná šlo o to ty skupiny nějakým způsobem redukovat, i když se mnou paní ministryně možná nebude v tomto souhlasit. Nicméně je velmi pozitivní, že nakonec opravdu došlo ke kompromisu v otázkách financování, v otázkách názvů, jak už zde bylo uváděno paní ministryní, a v otázkách vzdělávání pracovníků, kteří v těch skupinách pracují.

Nakonec tedy tato předloha byla schválena s velkým souhlasem, řekl bych, všech politických subjektů, takže opravdu ten kompromis byl dobrý. S tím, že v průběhu toho legislativního procesu ještě přicházely různé připomínky z řad občanů, z řad těch zainteresovaných skupin dětských. Poté, co ten zákon byl přijat, tyto skupiny nebo respektive ty, které komunikovaly třeba se mnou, vyjádřily jakýsi souhlas s tímto návrhem a s tím výsledkem, který je nakonec předložen.

Další, co je třeba zmínit, jsou připomínky našeho legislativního odboru, kterých je několik. Možná někde jsou problémy v logice vět, dále problémy, odkazy na odstavce. Já jsem toto posílal legislativnímu odboru ministerstva, nebo předal jsem tyto připomínky, možná jestli se k tomu paní ministryně vyjádří, nebo jestli má nějaké zpracování, jak by bylo možné toto řešit, nebo jestli to považuje za velký problém...

Moje stanovisko nakonec je schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. V našem výboru jsme projednali, také jsme se usnesli k tomu, pro to, aby byl tento návrh schválen ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. To je z mé strany zatím všechno.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Myslím, že to jako zpravodajská zpráva pro tuto chvíli stačí. Prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Ptám se, jestli si přeje vystoupit zpravodajka ÚPV, paní senátorka Anna Hubáčková? Ano, paní senátorka už vstává a míří k mikrofonu, tak jí předávám slovo.

Senátorka Anna Hubáčková:  Děkuji za slovo, pane předsedající, paní ministryně, kolegyně, kolegové. Zákon, který nyní máme na pořadu dnešního pléna, jsme projednávali na ÚPV 11. srpna. To znamená minulý týden. Považuji ho za velice potřebný, má pokračovat v praxi, kterou jsme tu zavedli, já bych řekla, že patří k modernímu státu, který chce moderně zabezpečit sociální služby.

Dodávám ještě k tomu, že je to jeden z mála zákonů, který přichází poměrně včas, protože je potřeba nastavit některé kvalifikační předpoklady nebo povinnosti, které dává tento zákon, např. na využití prostor a podobně. Ale účinnost je od 1. 1. a některé body mají účinnost pozdější. Včasným přijetím budou moct všichni reagovat na ty změny a doplnit si minimálně vzdělání a minimálně zabezpečit řádně prostory dle stanovených povinností.

Jako ÚPV jsem se zabývala samozřejmě i připomínkami našeho legislativního odboru, nejsou tak závažné, aby se nedaly překonat výkladem, což si myslím, že určitě by si to zasloužilo trošku čistější vyjádření některých formulací, ale je to v praxi použitelné, proto jsem navrhla a ÚPV bylo přijato usnesení schválit zákon ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, paní senátorko, dále se ptám pana senátora Jiřího Drahoše, který je zpravodajem VVVK, už se neptám, už ho vidím, že přichází, tak mu předávám také slovo.

Senátor Jiří Drahoš:  Děkuji, pane předsedající, paní ministryně, kolegyně, kolegové, velmi stručně. Náš výbor projednal návrh zákona, kterým se zabýváme, na svém zasedání včera. Musím říci, že debata byla poměrně velmi podrobná, nicméně výsledkem bylo jednoznačné doporučení výboru a jednohlasné doporučení výboru schválit návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji vám, pane senátore, ptám se, jestli si přeje vystoupit zpravodajka Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova, paní senátorka Jaromíra Vítková, která už také přichází k mikrofonu... Prosím, máte slovo.

Senátorka Jaromíra Vítková:  Děkuji, pěkný večer, pane místopředsedo, paní ministryně, kolegové a kolegyně. Stálá komise Senátu pro rozvoj venkova projednala novelu zákona 10. 8., doporučuje Senátu schválit návrh zákona. Ale také doporučuje schválit doprovodné usnesení, které je přílohou. Toto doprovodné usnesení zní: Senát žádá vládu, aby zajistila ustavení stálé meziresortní skupiny pro předškolní vzdělávání za účasti ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, ministerstva práce a sociálních věcí, ministerstva zdravotnictví a ministerstva financí. Zadruhé pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení zaslal předsedovi vlády.

Já bych se k navrženému usnesení chtěla vyjádřit, ale podle jednacího řádu by to mělo proběhnout až v obecné rozpravě, to jsem se písemně přihlásila.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, registruji to, vím to, mám to tady před sebou, paní senátorko, nezapomenu na to. V tuto chvíli se ptám, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. Proto otevírám obecnou rozpravu, do které je přihlášena právě paní senátorka Jaromíra Vítková písemně.

Senátorka Jaromíra Vítková:  Ještě jednou vás všechny zdravím, samozřejmě s ohledem na čas nebudu komentovat to, co už sdělila paní ministryně nebo zde bylo už mými předřečníky sděleno. Ale rozhodně bych chtěla říct, že dětské skupiny jsou velmi důležitá zařízení, která doplňují mateřské školy, primárně by si mateřské školy a dětské skupiny neměly konkurovat, ale měly by se právě doplňovat v tom, co nabízí. Je potřeba si uvědomit, že nejdůležitější je brát na zřetel samotné děti, protože v tom nejranějším věku se utváří jejich osobnost a i se rozvíjí inteligence a také emoční stránka.

Chtěla bych říct, že dětské skupiny jsou i méně náročné na zřízení než mateřské školy, to tady sdělovala paní ministryně, protože se připravují tedy výzvy na budování nových kapacit v dětských skupinách. Z toho Národního plánu obnovy.

Vzdělání a péče dětí je v předškolním věku ale bohužel v gesci několika ministerstev, především ministerstva školství, ministerstva práce a sociálních věcí, ale také někdy zasahuje do této problematiky i ministerstvo zdravotnictví. Školský výbor v Senátu dokonce přijal usnesení, aby byla ustavena stálá meziresortní skupina.

Požádal o svolání a sestavení ministerstvo školství. To se bohužel nestalo. Proto jsem využila možnosti, že se tímto problémem zabývala Stálá komise pro rozvoj venkova. Tam bylo jednomyslně doprovodné usnesení, které jsem již načetla, podpořeno a schváleno.

Myslím si, že kdyby tato skupina pracovala už v té době, kdy jsme žádali MŠMT z výboru pro vzdělávání, tak možná by i projednávání této novely nebylo tak problematické a bylo by jasno, jak bude novela vypadat, dřív.

Děkuji za pozornost, byla bych ráda, kdybychom teď na plénu při schvalování znění novely podpořili i toto usnesení.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, paní senátorko, o slovo požádal pan místopředseda Senátu, pan Jiří Růžička. Využije svého přednostního práva, takže, pane senátore, máte slovo.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Dobrý večer, využiji ho proto, že mám teď hodinku, kdy mám řídit schůzi, tak nechci paní senátorku zatěžovat. Před několika lety, myslím před čtyřmi lety, jsem pořádal v tomto prostoru konferenci, která se věnovala předškolnímu vzdělávání a vůbec péči o nejmenší děti. Ta konference byla nesmírně dobře obsazená, nesmírně hojně navštívená. Diskutovalo se tam především o tom, jestli je dobře, aby se o ty nejmenší starali co nejdéle jejich rodiče. Já jsem přesvědčen o tom, že to správné je, že bychom se neměli tak rychle zbavovat toho zázraku, kdy můžeme působit na děti, vychovávat a věnovat se jim. Jsem přesvědčen o tom, že je správné, aby ti nejmenší byli co nejdéle se svými rodiči.

Ale také jsem pochopil to, že to není ve všech případech možné. Jsou k tomu často profesní důvody, matky, které získaly třeba výtečné vzdělání, potřebují se dál rozvíjet, třeba konkrétně lékařky, nechtějí zůstávat doma, i když jim je to někdy velice zatěžko, prostě potřebují, aby se jim někdo o ty nejmenší děti také staral. Ale jsou k tomu velice často i finanční důvody, protože jistě není nezanedbatelný počet rodičů, především matek, které se potřebují co nejdříve vrátit do zaměstnání z finančních důvodů.

Také jsme v těch následujících debatách, které se potom vedly, dospěli k názoru, nebo k názoru... Ujasnili jsme si, že v této zemi, v některých městech, máme absolutní nedostatek míst v mateřských školkách. Prostě absolutní nedostatek! Sice ministerstvo školství uvádí, že obsazenost mateřských školek je kolem 80 %, ale to možná je celostátní průměr, který je jako jakýkoli průměr velice nepřesný, protože v Praze všechny ty okrajové části, nejinak je tomu jistě i v Plzni, v Brně, v Liberci možná, a tak dále, mají obrovský nedostatek míst v mateřských školách. Můj senátní obvod Praha 6, kde je 35 mateřských škol, má stoprocentní naplněnost, je takřka nemožné se do školky dostat. Natož tedy před třetím rokem.

V neposlední řadě jsme si v té debatě mohli uvědomit, že máme nejnižší počet v celé EU lidí, kteří pracují na zkrácený úvazek. Žádná země v Evropě nemá tak nízké číslo, především nebo velice často je to právě proto, že hlavně matky, ale i otcové, zůstávají doma, nepracují na zkrácený úvazek, protože se chtějí věnovat svým dětem a věnují se těm svým dětem. Z toho všeho je pro mě zcela jasný a jednoznačný závěr, že dětské skupiny nepochybně potřebujeme, potřebovali jsme a potřebujeme, pravděpodobně i potřebovat budeme, že se bez nich neobejdeme v určitém okamžiku.

Problém se objevil následně, když bylo zřejmé, že podpora z evropských sociálních fondů, těch dětských skupin, skončí, začalo se debatovat o tom, kdo je bude financovat. Bylo zřejmé, že pokud chceme zachovat dětské skupiny, bude to muset být samozřejmě stát, kdo na jejich fungování bude přispívat. Měl jsem chvílemi pocit, že se do toho mnoha lidem úplně nechce.

Paní ministryně tady mluvila o tom, že ji mrzí, že se nebudou jmenovat ty dětské skupiny jesle, já si myslím, že její návrh, nebo to byl návrh koaliční, ANO a ČSSD, aby se změnily, nebo abychom vytvořili instituci jeslí, nebyl jenom návrh, který by se rozcházel s těmi dětskými skupinami v rovině názvů, ale že to byla i záležitost samozřejmě daleko širší a složitější, zcela jistě v tom hrála roli i snaha umožnit rodičům v duchu toho, co samozřejmě zcela oprávněně razí sociální demokracie, aby to byla služba finančně co nejpřijatelnější, že to zaplatí stát, na to už jsme si trochu zvykli.

Když tady paní ministryně mluvila i o tom, že se současná podoba toho návrhu zákona, který máme před sebou, rodila jako poměrně těžký kompromis, musím říct, že pokud to je kompromis, sláva za takový kompromis, protože to, kam jsme se dostali, to, co před námi leží, je skutečně asi to nejlepší, co se k nám mohlo dostat, zaručuje to i do dalších let, pokud to přijmeme, ten zákon, tak to zaručuje velmi důstojnou existenci dětských skupin, jsem přesvědčen o tom, že i velmi dobrou péči o ty nejmenší. Takže je jasné, že já pro ten návrh, který přišel ze sněmovny, budu samozřejmě hlasovat, žádám o to i další, byť nejsem žádný zpravodaj. Ale té problematice jsem se hodně věnoval, to, co o tom vím, jsem se snažil říct. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane místopředsedo, nyní se přihlásila o slovo paní ministryně, má přednost v rozpravě. Chcete ji využít, paní ministryně? Prosím.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová:  Děkuji, já jsem to nechtěla říkat v úvodním slově, ale potřebuji na to upozornit. Budu reagovat na pana senátora Růžičku. Skutečně, když budou dětské skupiny finančně dostupné pro rodiny, bude to vysoký incentiv pro ty, kteří zvažují, zda zůstanou doma pečovat o své děti, nebo budou slaďovat práci a rodinu, pro to rozhodnout se pro slaďování. A pro stát, který dá do té dětské skupiny 9 600 korun měsíčně, se to vždycky vyplatí. V tom je ten vtip. Protože i kdyby ta matka, která normálně nepracuje, šla pracovat za minimální mzdu, tak se to státu vrátí na sociálním, zdravotním, na daních a hlavně do toho lidského kapitálu, do kterého se u žen neinvestuje, ten se neztratí, pane senátore, protože dneska už víme, že více než polovina absolventů vysokých škol jsou ženy.

To, že nemohou jít pracovat, i když chtějí, protože nemají místo ve školce, přicházejí o svoji kvalifikaci. To znamená, že to může znít logicky, že zaplatí to stát, nicméně to je investice, která se vyplatí, protože státu se to minimálně o polovičku vrátí zpět. Nehledě na to, že to sníží i rozvodovost v České republice, protože finanční problémy a nespokojenost s vlastní seberealizací jsou nejčastějším důvodem pro rozchody a rozvody. To znamená, že to je druhý důvod, proč jsem chtěla, aby dětské skupiny, respektive jesle, byly finančně snesitelné pro úplně všechny rodiny. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, paní ministryně. Nyní v pořadí, tak jak se hlásili, prosím pana senátora Jiřího Drahoše, pana předsedu výboru. Máte slovo.

Senátor Jiří Drahoš:  Děkuji. Ještě jednou dobrý večer, paní ministryně, kolegyně, kolegové. Návrh zákona o dětských skupinách, který projednáváme, je výsledkem dlouhých příprav, které vyplynuly zejména z potřeby nastavit novou formu financování pro dětské skupiny. Ty se, asi nejen podle mého názoru, v průběhu let velice osvědčily. My registrujeme docela velký společenský zájem na zachování jejich fungování. Samozřejmě za realistických podmínek.

Jako předseda Akademie věd jsem stál před lety přímo u zrodu a velmi jsem podpořil vznik dětských skupin v rámci Akademie věd a jejích ústavů, proto mi je od té doby ta problematika velmi blízká. Musím říci, že na rozdíl od paní ministryně si nemyslím, že ten původní návrh z dílny jejího ministerstva byl nějak zvlášť dobrý. On by v praxi znamenal faktické ukončení existence dětských skupin a jejich nahrazení tou zmíněnou formou znovuobnovených jeslí. Sledoval jsem, jak po velkém odporu řady profesních organizací a důkladné práci kolegů z opozičních i koaličních stran ve sněmovně byl nakonec ve 3. čtení vyjednán kompromisní komplexní pozměňovací návrh, z něhož vznikla, z mého pohledu, docela přijatelná novela zákona, který umožní dětským skupinám fungovat i nadále.

Schválení té novely je nezbytné zejména pro zajištění dalšího financování. Už tady o tom byla řeč. Způsob financování výše příspěvku, nebudu tady opakovat cifry, je podle mě nastaven velmi férově a umožní dostupnou kvalitní péči o děti, zejména o děti mladší 3 let.

Zase možná na rozdíl od paní ministryně považuji za důležité, že zůstává zachován ten stávající název dětská skupina. Prosím, nejsem apriorní nepřítel jeslí. Moje maminka, dětská zdravotní sestra, pracovala celý život jako vedoucí sestra v jeslích, ale počítám s tím, že ten název dětská skupina se vžil a že je opravdu dobré ho zachovat. Ten, jak už bylo řečeno tady taky jednou, nově ten minimální věk dětí ve skupině je 6 měsíců, což umožní matkám i otcům alespoň se na částečné úvazky zapojit do pracovního procesu podle jejich preferencí.

Další kompromisní novinkou v té novele je možnost účasti v dětských skupinách až prakticky do zahájení povinné školní docházky. Kolem tohoto bodu byla velká debata s ministerstvem školství. Proběhla i na našem včerejším výboru. Ministerstvo původně trvalo na stropu 3 let věku. Zase kompromisní návrh naopak umožní navštěvovat dětské skupiny i ve věku 3 až 5 let, což zejména ve venkovských oblastech s poměrně špatnou dostupností mateřských škol, nebo naopak ve městech, jak říkal pan senátor Růžička, s přeplněnými mateřskými školami, je určitě vítanou změnou.

Kompromisní řešení, těch kompromisů je tam celá řada, je také kodifikace odborné způsobilosti, kde se střetávaly snahy o nastavení minimálních podmínek pro výkon profese v dětských skupinách se snahou naopak přijmout takové podmínky, které by prakticky znemožnily provozovat ty dětské skupiny. Takže ty výsledné podmínky se zavedením kvalifikace chůvy, se zavedením této kvalifikace, tuto věc docela rozumně vyřešily.

Jak tady bylo taky naznačeno, za velmi vstřícnou k provozovatelům dětských skupin považuji také postupnou účinnost té novely. Z toho nejakutnější hlediska, tedy financování, začne platit již od prvního října tohoto roku, zatímco ta zmíněná odborná způsobilost pak od 1. července roku příštího, což se týká ale jenom nově vzniklých skupin. U těch stávajících bude ta nová odborná způsobilost vyžadována od 1. října 2024, pedagogická dokonce až od 1. října 2026. Takže je tady dost času pro dětské skupiny, aby se připravily na všechny změny dané novelou. V závěru bych shrnul, že tu novelu vnímám jako kompromis. Slovo kompromis tady již z mých úst padlo docela často. Ten kompromis se nerodil snadno a na jaře tohoto roku to z mého pohledu vypadalo, že ani snad ten kompromis nebude možný. Nakonec je tady návrh zákona, který máme před sebou. Určitě je tam řada bodů, o jejichž úpravách by bylo možné ještě diskutovat, ale já bych si dovolil, i jménem výboru a jménem svým, na vás všechny apelovat, abychom tuto novelu schválili ve znění přijatém Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Ano, děkuji. Nyní má slovo paní senátorka Jitka Chalánková.

Senátorka Jitka Chalánková:  Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové, budu celkem rychlá, protože i já se připojím ke schválení nebo k doporučení a hlasování tohoto návrhu ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou.

Nicméně chtěla bych upozornit na některá úskalí, která nejsou v tuto chvíli řešena. Je potřeba se možná na ně podívat.

Zaznělo tady, že rodiče by měli mít možnost volby. Pokud mají mít skutečně možnost svobodné volby, tak by měly být rovné podmínky, stejné, srovnatelné podmínky mezi tím, jestli umístíme dítě do kolektivní péče, do této péče, nebo jestli se ta rodina nebo ta maminka rozhodne se o ty děti starat doma. Ty rovné podmínky jsou narušeny právě tím, že my tady využíváme a dotujeme tuto službu, a státní potom zase nějak jinak, a to až částkou, jak zaznělo, 7 miliardami. 7 miliard korun z Národního programu obnovy. Ale to není nějaká chiméra. Národní program podpory jsou peníze daňových poplatníků. Ty peníze daňových poplatníků jako benefit jsou směřovány jenom k někomu. Někdo z nich užitek má, ale ten, kdo se rozhodne velice zodpovědně se o své děti starat doma a věnovat se jim ve výchově, ten tento benefit nepobírá.

My tímto narušujeme, i z toho materiálního pohledu, protože kromě tohoto dotovaného provozu těchto zařízení, jak už investičních, tak provozních, potom ještě zde mohou rodiče uplatňovat také slevu na dani za umístění dítěte do kolektivní péče. To všechno nám narušuje to rozhodování, nějakým způsobem ovlivňuje, co vlastně pro tu rodinu je v dané chvíli výhodnější. To všechno při tom zvažování skutečně mohou zvažovat. Možná bychom neměli zapomínat na to nejdůležitější, to je ten nejlepší zájem dítěte, to je ten termín, který často slyšíme. Ale nejlepší zájem dítěte je, z mého pohledu jako pediatra, i jako maminky dětí, alespoň do 3 let ta péče rodičovská. To, že jsme se posunuli na hranici dvou let z různého posuzování, ať už využití rodičovského příspěvku, na který se tedy v tuto chvíli nesahá, nepovažuji za úplně ideální. Myslím si, že ty 3 roky jsou rozhodně pro dítě lepší. Také tady zaznělo, co se všechno vyplatí pro stát, když ty matky půjdou do práce, když ty matky se stanou daňovými poplatníky, když ta matka, která normálně nepracuje, já vás chci ujistit, že maminky, které vychovávají své děti doma, normálně pracují velmi. Mnohdy i více, než když sedí v kanceláři.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, paní senátorko. Nyní má slovo paní senátorka Miluše Horská, předsedkyně výboru sociální politiky. Prosím.

Senátorka Miluše Horská:  Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, zákon o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině určitě a ráda podpořím.

Popravdě, dost jsem, coby senátorka, se obávala toho, co k nám doputuje ohledně fungování dětských skupin z Poslanecké sněmovny. Naštěstí tento zákon je ve velmi solidní podobě, která zasluhuje naši podporu. Možná si někteří z nás, kolegyně, kolegové, ještě vzpomenete na to, jak jsme v roce 2014 zde v Senátu hlasovali o vzniku dětských skupin. Tehdy to bylo zamýšleno jako přechodná pomoc, která měla reagovat na přeplněnou kapacitu v mateřských školách.

Tehdy jsme s tou kapacitou v přeplněných mateřských školách moc nepohnuli, ale možná si také vzpomenete na to, že tehdy tento zákon vetoval prezident, ale nakonec to prezidentské veto Poslanecká sněmovna přehlasovala a dětské skupiny dostaly zelenou.

Nebylo to ani s tím vznikem příliš jednoduché. Působí to na mě, že v naší zemi se nikdy nenajdou jednoduchá řešení, obzvlášť s prosazováním alternativních služeb a v této chvíli o péči nebo v péči o předškolní děti. Ale naštěstí to dopadlo. Přesto mi dovolte dvě poznámky.

Zaprvé, jsem ráda, že i přes některé katastrofické scénáře z médií o tom, jak nám díky EU přestanou dětské skupiny fungovat, jejich finanční existence je naštěstí zajištěna. Vláda nakonec tuto nejistotu odstraňuje. I já o ní vím přímo od provozovatelů u nás v Pardubicích, ať už je to třeba dětská skupina Mašinka, Pardubice nebo Šikovné ručičky a další v regionu... Protože to byl opravdu veliký strach s existencí dětských skupin. Ano. Tady zase říkám, že to mohlo přijít o trošku dříve a systematičtěji, abychom nemuseli provozovatele vystavit jejich strachům, jejich otázkám, co s nimi bude v polovině roku 2022. Ale budiž, podařilo se. Vidím to i jako dobrý příklad toho, že se nám podařilo převzít dobře fungující koncept, který se uchytil nejen ve městech, ale i v menších obcích, který tedy vytrhl trn z paty i třeba studentkám s dětmi a jiným maminkám, které se z finančních důvodů musely vrátit do práce. Ostatně dnes víme, že dětské skupiny zřizují i firmy tak, jak tady hovořil můj předřečník, ale třeba i ministerstva, viďte, paní ministryně, i u vás se zřizuje dětská skupina, čtyři dětské skupiny.

Dobrým příkladem je pro mě i to, že koncept, který byl financován z fondu EU, se podařilo převzít pod naše národní zdroje. O dětské skupiny je přitom čím dál větší zájem. Dnes jich je už 1 124 s kapacitou přes 14 000 dětí a ještě před čtyřmi roky jich bylo jenom 62. Tady vycházíme vstříc poptávce.

S tím souvisí i má druhá poznámka. Dětské skupiny totiž nabízí pro rodiče, a to ještě stále zejména pro ženy, flexibilitu. Podpora pracujících rodičů s malými dětmi je přitom velmi důležitou součástí pro slaďování pracovního a rodinného života. Stále bohužel platí, že máme přeplněné mateřské školy, takže toto je alternativa, nová možnost pro umístění dětí, navíc alternativa velmi flexibilní potřebám dětí i rodičům. Stále platí i to, že to se slaďováním pracovního a rodinného života příliš neumíme. Slova jako flexibilní pracovní doba, měsíční pracovní fond, stlačený pracovní týden nebo práce z domova či na dálku, to v některých zemích již mají a funguje to, ale u nás ještě bohužel ne. Ano, patří sem třeba i tzv. management rodičovské dovolené, tedy třeba participace obou rodičů nebo udržování kontaktu s prací i v průběhu rodičovské, které vyžadují zcela nové přístupy nejen od zaměstnankyň a zaměstnanců, ale také od zaměstnavatelů. Ano, možná to některé z nás, kolegyně a kolegové, překvapí, zní to trošku podivně, máme pořád takové ty svoje stereotypy, představy, jaké to bylo, ale naše společnost se zásadně proměňuje a my na to musíme umět reagovat. Dětské skupiny jsou jen jedním ze střípků toho, co nás ještě čeká na cestě k lepšímu slaďování pracovního a soukromého života. Evidentně se nám v tomto bodě podařilo zajistit jejich dobré fungování, zvýšit dostupnost informací o jejich fungování, a těší se vysoké důvěře uživatelů. Jak jsem říkala, těch kroků, co jsou před námi, je ještě mnoho. Tento, věřím, zvládneme, a dětské skupiny budou dál fungovat. Mou podporu tento zákon má. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, paní senátorko. Teď prosím k řečništi paní senátorku Vítkovou, která se ještě teď jednou přihlásila. Prosím.

Senátorka Jaromíra Vítková:  Děkuji za slovo. Přihlásila jsem se, protože jsem byla upozorněna, že v rámci obecné rozpravy musím znova načíst to doprovodné usnesení Stálé komise pro rozvoj venkova, takže jej znova načítám. Doprovodné usnesení zní.

Senát

I. žádá vládu, aby zajistila ustavení stálé meziresortní skupiny pro předškolní vzdělávání za účasti ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, ministerstva práce a sociálních věcí, ministerstva zdravotnictví a ministerstva financí,

II. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení zaslal předsedovi vlády.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, paní senátorko. Zdá se, že jako poslední se hlásí paní senátorka Adéla Šípová.

Senátorka Adéla Šípová:  Dobrý večer. Tento tisk vítám, podpořím jej, jsem ráda, že přichází. Jenom ze svého hlediska bych vám chtěla vyprávět své trampoty svého rodinného života. Mám poměrně dost dětí. Mojí nejstarší dceři je 19 a znám docela dobře ten vývoj populace těchto malých dětí a problematiku hledání školek. Je to opravdu skutečně velká věc, velký problém.

Moje nejstarší dcera měla místo jasné, ale jak začaly ty populační ročníky sílit, s postupem let jsem svoji pátou dceru již nemohla v obci, ve které bydlíme, do školky dát a musela jsem ji dát někam jinam. To vyústilo v to, že tento problém, kde já jsem chtěla nějakým způsobem se také sama sobě věnovat a pracovat a neztratit své kompetence, musela jsem přistoupit k tomu, že jsme se skupinou mých kamarádek založily soukromou školku, bylo to nesmírně složité, bylo to velice těžké. Bylo to v období, kdy ještě dětské skupiny nevznikaly nebo vznikaly ty první, já jsem proto velice ráda, že přichází tento návrh, který zajišťuje kvalitní péči v dětských skupinách, zajišťuje financování těchto institucí a posiluje právě možnost rodičům sladit život rodinný s profesním.

Chtěla bych připomenout, že máme před sebou povinnost implementovat směrnici Evropského parlamentu a Rady EU ze dne 20. června 2019, o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob. Nejsem si úplně jistá, jestli směřujeme k tomu, abychom splnili termín pro implementaci této směrnice, a pokud ne, věřím, že tento návrh to pomůže alespoň trošku přiblížit. Já ji podpořím. Nemám úplně ráda, z osobního života, to se mi stalo několikrát, kdy se vedou debaty o tom, kdy má dítě být ještě u maminky a kdy už ne. Myslím si, že bychom to měli nechat na rodičích, protože rodiče nejlépe vědí, kdy to dítě je zralé na jakou věc. Tento návrh podle mě pomůže tomu, aby si rodiče flexibilně upravili svoje životy, aby zejména ženy nepřicházely o kompetence, které mají, vzdělání. Máme velmi mnoho vysokoškolaček, ale po odchodu z vysoké školy se nám ty ženy ztrácejí někde, ztrácejí se a jejich návrat zpět do profese je velmi obtížný. To je skutečně velký problém, na to se musíme zaměřit. Protože to jsou i ztracené peníze, pokud někoho vzděláváme složitě, připravujeme ho na profesi a pak najednou na několik let odejde a pak se vrátí a má za sebou obrovskou propast. Něco o tom vím a myslím si, že tento návrh nám pomůže tomu předcházet. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, paní senátorko. Debata ještě pokračuje. Do rozpravy se přihlásil pan senátor Josef Bazala.

Senátor Josef Bazala:  Děkuji. Dobrý podvečer, vážená paní místopředsedkyně, vážená paní ministryně, zdravím vás. Já se přiznám, že mám s tím trošku rozporuplné pocity, možná jako jeden z mála, ale přesto se obávám možná jedné věci, ale úplně někde na začátku.

Podle mého soudu a názoru, když už se rodiče rozhodnou mít děti, tak by se jim měly maminky věnovat do 3 let. Do 3 let je těm dětem u maminky nejlépe. Rozumím samozřejmě tomu, co tady říkaly kolegyně, že je potřeba rozvíjet i samu sebe, to je mi jasné, bez toho to nejde. Ne všichni mají ty podmínky, aby ty 3 roky měli mít.

Osobně se obávám, že tady do budoucna může taky dojít k určité konkurenci mateřských škol a dětských skupin. V prostoru, ve kterém já bydlím a mám zkušenosti, nemůžu na dětské skupiny říct nic úplně špatného. Na druhé straně někteří využili těch evropských prostředků, které byly, založili dětské skupiny, možná ani ne s dostatečnou odborností oproti tomu, jak ministerstvo školství dbá na to, aby učitelky v mateřských školách byly kvalifikované a měly potřebné vzdělání se všemi těmi doprovodnými záležitostmi. To dětské skupiny, si troufnu říct, minimálně na tom začátku, neměly.

Mateřské školy jsou naprosto přesně kontrolovány taky hygienou a dalšími a dalšími institucemi, tak, aby všechno dodržovaly.

Takže se přiznám, že mám trošku s tímto rozporuplné pocity. A to nemluvím o tom, když mluvíme o zařazování maminek do pracovního procesu... Já jsem zažil jesle, mně by se toto daleko víc líbilo, kdyby se řeklo, od 6 měsíců do 3 let budou jesle a pak jenom mateřské školy, ty budeme rozvíjet, těm budeme dávat jaksi „maximální podporu“.

Co se mi na tom ještě nezdá, ta plošnost. Rozumím tomu, velká centra, větší města, okresní města, ORP, kde se všichni stěhují, je mi jasné, že nemůžou stačit mateřské školy, které byly vybudovány v minulém dokonce století atd. atd. Tady to vnímám, že se najdou zase ti, kteří budou chtít čerpat finanční prostředky. Snad tam bude nějaká klauzule, že třeba, když má vzniknout dětská skupina, že se alespoň někdo zeptá toho starosty na té obci, jestli tam je potřeba nebo ne. Protože vím, že spousta mateřských škol ve vesnických prostředích je nezaplněná. Z toho důvodu, ne jakési pochybnosti atd., to jsem zapomněl ještě říci, že samozřejmě ty děti také marodí, když se dostanou do té skupiny a najednou zůstávají doma atd. Takže ono to s tím začleňováním těch maminek není tak zdaleka jednoduché, kdežto od těch 3 let už je to skutečně daleko lepší.

Já se přiznám, že když jsme to probírali na klubu s děvčaty, omlouvám se za to oslovení, ony byly nadšené tím, jak ty dětské skupiny pomůžou. Já tomu věřím, já bych si to hrozně moc přál, je to skoro nutnost, protože ta doba je skutečně jiná, než byla za našich mladých let. Přesto je tam několikrát „ale“. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Teď už opravdu nevidím nikoho, kdo by se hlásil do debaty. Ještě jednou se dívám. Nikdo se opravdu nehlásí, takže uzavírám obecnou rozpravu. Táži se paní navrhovatelky, chce-li se vyjádřit? Ano, chce. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová:  Děkuji, paní předsedající. Skutečně velmi stručně, protože už je pokročilá hodina. Já bych nechala tu debatu, do kolika let mají být matky s dětmi doma, skutečně na rodičích. Rodiče ví, co je nejlepší zájem dítěte, je to jejich dítě. Myslím si, že naprostá většina lidí dělá naprosté maximum pro to, aby jejich dítko prospívalo. Pokud budeme ženám předepisovat, jak dlouho mají zůstat s dítětem doma, výsledek bude to, že budeme mít ještě nižší porodnost, než v tuto chvíli máme. Nechme to na rodičích a zkusme všechny podpořit. Upozorňuji, že více než polovina absolventů vysokých škol jsou ženy. Ty chtějí mít oboje. To znamená funkční rodinu i dobrou práci, kterou si chtějí udržet a ve které se chtějí realizovat.

Co se týká kritiky ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, já ji vnímám. Vnímám ji několik posledních let. Bohužel se v této oblasti nic neposunulo. Souhlasím také se zřízením té mezirezortní pracovní skupiny mezi ministerstvy, nicméně popravdě říkám, že to bude záviset na vůli ministerstva školství. V minulých letech nebyla vůle dostupnost předškolní péče a vzdělávání řešit.

Co se týká finanční dostupnosti, je to klíčový prvek u dětských skupin. Skutečně pět, šest tisíc za jedno dítko, když máte nedejbože dvě, jsou obrovské částky. Podívejte se, vážené paní senátorky a vážení páni senátoři, jak je strašně drahé bydlení. V době, kdy rodiny dávají velkou část svého rozpočtu za bydlení, mají malé děti, mají platit hypotéky, nemohou pracovat, protože jeden z nich pečuje, dávat ještě velkou část domácího rozpočtu za předškolní péči je něco, co nemůžeme mladým rodinám udělat, protože výsledek bude tristní. Budou se rozhodovat proti tomu, aby měli další dítko. V mém okruhu, věřte tomu, je spousta takových mladých lidí, velmi vzdělaných, kteří se rozhodnou nemít druhé dítě. Takže skutečně, opravdu je to velmi klíčové. Jsem ráda za ten kompromis.

Co se týká legislativně technických změn, máme dohodu. Vnímáme, že část věcí opravíme, ještě než to vyjde ve Sbírce zákonů. Zbylé věci můžeme upravit přes výklad, takže to není problém.

Ještě bych chtěla upozornit, že ten název jesle, který jsem prosazovala, bez ohledu na obsah toho zákona, já s touto novelou zákona naprosto souhlasím, je to věc, která odcházela z ministerstva práce a sociálních věcí do mezirezortního připomínkového řízení. Jediná věc je, že jsem skutečně usilovala o ten název jesle, a to z toho důvodu, že dětská skupina lidem nic neříká. Když se jich zeptáte na ulici, co znamená dětská skupina, tak skutečně velká část rodičů vůbec netuší, co to je. My potřebujeme zažitý název. Nicméně není to nic, na čem by měl padnout ten zákon. Proto se šlo na ten kompromis. Důležité bylo, aby si lidé s touto službou asociovali ten správný název.

Poslední věc, skutečně důležité bude, když máme teď zajištěný provoz a mzdy, budeme mít 7 miliard z evropských peněz, aby dětské skupiny stavěly obce. To bude naprosto důležité, budou mít veškerý komfort z ministerstva práce a sociálních věcí. Pevně doufám, že se nám podaří, když se to nedaří ministerstvu školství, ten problém s nedostupností předškolní péče a vzdělávání vyřešit. Uděláme pro to maximum, protože to je skutečně velmi důležité. Nejenom proto, abychom měli dostatek lidí na trhu práce, víte, že Česko má nejnižší nezaměstnanost a zaměstnavatelé potřebují pracovní sílu, máme tady velkou část mladých maminek, které pracovat chtějí, ale nemohou, protože nemají kam umístit své dítě. Je to taky věc, která pomáhá udržet lidský kapitál, který ženy díky vzdělávání získaly. Je to taky věc, která v podstatě je nejlepší prevencí rozpadu rodin. To znamená, pro stát je to velmi výhodné. Asi nemusím ani zmiňovat ten finanční benefit, protože ženy, které chtějí pracovat a mohou pracovat, protože mají místo pro své dítko v předškolním zařízení, jsou pro stát jenom přínosem, protože odvádí daně, sociální i zdravotní pojištění. Velmi děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, paní ministryně. Nyní se ptám, zda si přeje vystoupit některý ze zpravodajů? Paní senátorka Anna Hubáčková si nepřeje vystoupit. Pan senátor Jiří Drahoš si nepřeje vystoupit. V tuto chvíli má slovo garanční zpravodaj. Vyjádřete se, prosím, k proběhlé rozpravě, pane zpravodaji.

Senátor Marek Hilšer:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, v obecné rozpravě vystoupilo celkem 7 senátorů, z toho jedna senátorka dvakrát. Nebyly avizované žádné pozměňovací návrhy. Bylo načteno jedno doprovodné usnesení. V podstatě nebyl dán žádný návrh jiný kromě návrhů výborových, ty všechny jsou shodné.

To znamená schválit návrh zákona ve znění Poslanecké... Přednesené Poslanecké... Víte, co myslím. Omlouvám se, už je pozdní hodina. Myslím, že to asi stačí. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Určitě. Teď všichni víme, že budeme hlasovat. Dám znělku. Budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona ve znění postoupeném z Poslanecké sněmovny. Spouštím znělku.

Ještě minutku, ano, všichni senátoři ví, o čem budeme hlasovat. Znovu zopakuji. Schválit návrh zákona. Tisk č. 138. To je tisk o dětských skupinách. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Bylo schváleno, je registrováno 66 senátorů a senátorek, v hlasování č. 33, při kvóru 34 se pro vyslovilo 63 senátorek a senátorů. Proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Gratuluji paní ministryni.

Nyní ještě máme návrh doprovodného usnesení. Takže budeme hlasovat o doprovodném usnesení, které předložila paní senátorka Vítková. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nyní zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Také toto doprovodné usnesení bylo schváleno. Konstatuji, že v hlasování č. 34 se z 66 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 34 pro vyslovilo 56, proti byl 1. Návrh byl přijat.

Tím končím projednání tohoto návrhu zákona. Děkuji.

Protože před námi leží ještě další návrh zákona, který předkládá paní ministryně Maláčová, tak se do něho hned pustíme. Jedná se o

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 140

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 140. Návrh uvede ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová, kterou nyní prosím, aby nás seznámila s návrhem zákona.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová:  Děkuji, paní předsedající, budu velmi stručná. Všechno se neuvěřitelně zdražuje, všichni to pociťujeme, při každé návštěvě obchodu, základní potraviny, když platíme účty, energie, myslím si, že není potřeba to dále rozvádět. Všichni to velmi pociťujeme.

I přes všechny valorizace nad rámec zákona v posledních letech má stále 672 tisíc seniorů a seniorek důchod pod 14 tisíc korun. 672 tisíc! Lidé, kteří celý život pracovali, vychovávali děti, odváděli do systému, mají důchod pod 14 tisíc korun. Proto mám velkou radost, že zde před vámi dnes večer stojím a předkládám tuto novelu zákona, kde zavádíme tzv. výchovné 500 korun za každé vychované dítě pro ty, kteří mají odpracováno, a zároveň 300 korun nad zákonnou valorizaci od 1. ledna příštího roku. Upozorňuji, že ta pětistovka za vychované dítě, to tzv. výchovné, bude platit, pokud bude návrh zákona schválen, od 1. ledna roku 2023. Přiznávám, že z toho výchovného mám obrovskou radost, protože to je jeden z důvodů, proč jsem se rozhodla přijmout před třemi lety funkci ministryně, protože ženy mají kvůli péči nižší mzdy, pak mají ještě ve stáří nižší penze. Je to skutečně průlomové, protože to pomůže velké části seniorek, které mají kvůli tomu, že zůstávaly doma s dětmi, nízké důchody, celý život byly trestány nízkými mzdami.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, pravděpodobně vás bude zajímat aktuální statistika, o kolik porostou důchody v rámci zákonné valorizace k příštímu roku. Skutečně to vychází tak, že očekáváme, že ta valorizace bude necelých 500 korun. Ještě stále čekáme na ta výsledná čísla ke konci srpna, myslím si, že ten rozdíl zhruba dvou, tří korun, kde očekáváme drobný posun, nebude hrát roli. To znamená v průměru, pokud bude tato novela schválena, zákonná valorizace bude pětistovka v průměru, nad rámec zákona dostane každý důchodce 300 korun. Nebudu mluvit dlouho, už je skutečně pozdě, proto vás, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, prosím o podporu tohoto zákona. Pokud se rozhodnete debatou nebo touto novelou zabývat, tak bych vás také poprosila o podporu dřívějšího odchodu náročných profesí do penze. Ale o tom případně v rozpravě. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, paní navrhovatelko, prosím, abyste opět zaujala místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal ÚPV, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 140/2. Zpravodajem byl určen pan senátor Tomáš Goláň. OV určil garančním výborem pro projednání tohoto návrhu VSP. Usnesení máte jako senátní tisk č. 140/1. Zpravodajem byl určen pan senátor Miroslav Adámek. Nyní vás prosím, pane senátore, pane zpravodaji, abyste nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Miroslav Adámek:  Děkuji, paní místopředsedkyně, paní ministryně, kolegyně, kolegové. Paní ministryně řekla základní věci k těm částkám toho navýšení, pak tam máme ten nešťastný integrovaný záchranný systém, se kterým my jsme si na VSP poradili tak, byly tam dvě možnosti, buď vyjmout úplně, protože tak jak je to napsáno, přišlo to z Poslanecké sněmovny, po konzultaci s ministerstvem práce a sociálních věcí, i s naší legislativou, je to neaplikovatelné do praxe. To znamená, krátce řečeno, i na základě vyjádření MPSV, ti, co by si požádali v dobré víře, podali tu žádost, ta žádost jim bude zamítnuta, protože to podle té současné úpravy, kterou tady máme, nelze aplikovat.

To znamená, ve spolupráci s MPSV a s naší legislativou, za což jí moc děkuji, jsem předložil v našem výboru pozměňovací návrh, který to narovnává. Proč jsem se rozhodl pro ten pozměňovací návrh, to narovnání, ne vyjmutí, je to, že záchranná služba jako jedna ze tří základních složek integrovaného záchranného systému, tak záchranáři nemají nárok na výsluhu, nejsou ve služebním poměru. Trošku si za to mohou sami, protože v roce 2000 se mohli rozhodnout, jestli to bude tak nebo tak. Nicméně teď nejsme v roce 2000, ale v roce 2021, musíme si s tím nějakým způsobem poradit. Není to koncepční, mohou se ozývat další profese: Proč tam nejsme my? A tak dále. Tohle všechno jsme si uvědomovali, ale i na základě těchto rizik jsme se snažili v našem výboru to aspoň napravit tak, aby to bylo aplikovatelné do praxe.

Proto 39. usnesení z 15. schůze konané dne 17. 8., kdy jsme se věnovali tomuto zákonu. Po rozpravě výbor doporučuje Senátu PČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacím návrhem, jak jsem vás s ním krátce seznámil, určuje zpravodajem mě a pověřuje předsedkyni výboru, senátorku Miluši Horskou, aby toto usnesení předložila předsedovi Senátu PČR. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Nyní, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů, sledujte rozpravu, po které se pak budete mít možnost vyjádřit a zaujmout stanovisko. Ptám se, zda si přeje vystoupit pan senátor Tomáš Goláň, zpravodaj ústavně-právního výboru? Nevidím ho, takže asi si nepřeje, když tady není. Teď tedy mám základní otázku. Táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Vidím, že se hlásí pan senátor Václav Láska. Prosím, pane senátore.

Senátor Václav Láska:  Paní předsedající, paní ministryně, kolegyně, kolegové, podávám tento návrh. Pro jistotu říkám, že to není z důvodu, že bychom tu nechtěli sedět, já jsem anoncoval, že tento návrh podám, už ráno. Ten důvod, asi jenom třemi větami, projednávat tento zákon měsíc před volbami věcně, objektivně je velmi těžké. Kdyby to bylo v půlce volebního období, můžeme se o tom bavit. Takhle, chce, nechce, je ovlivněn tím, že jsme těsně před volbami. Já si myslím, že sněmovna vyjádřila nějakou vůli, měla by za ni nést zodpovědnost. Koneckonců, ten zásah obrovský do státního rozpočtu je věc státního rozpočtu, která nám obecně taky nepřísluší, takže si myslím, že bychom se k tomu měli postavit tak, že se k tomuto návrhu nevyjádříme, postoupíme ho prezidentovi. Odpovědnost se vším všudy jde za Poslaneckou sněmovnou, což je její právo i povinnost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Nikdo jiný se nehlásí k tomuto procesnímu a základnímu návrhu, proto budeme hlasovat. Ano, prosím? Ano, budeme tedy resetovat...

Zahajuji hlasování o tom, že se nebudeme zabývat návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 155, o důchodovém pojištění, a zákon č. 582/1991, o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, senátní tisk č. 140. Prosím, hlasujeme. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nyní zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Bylo schváleno. Konstatuji, že v hlasování č. 35 se ze 65 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 pro vyslovilo 54, proti byli 4, návrh byl přijat. Děkuji, paní ministryně. Přeji, aby se vám dařilo, protože uvidíme, jak ještě se tady uvidíme. Ještě vám dávám slovo.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová:  Děkuji, paní předsedající. Velmi děkuji a přeji, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, hezký večer. Na shledanou.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Nyní ještě, vážené kolegyně a kolegové, před námi stojí jeden bod, a to je

 

Návrh usnesení Senátu k návrhu na snížení výdajů státního rozpočtu ČR na výzkum, experimentální vývoj a inovace na rok 2022

Prosím předsedu výboru pro vzdělání, vědu, kultura, lidská práva a petice Jiřího Drahoše, jako navrhovatele, aby se ujal úvodního slova. Prosím, máte slovo.

Senátor Jiří Drahoš:  Ještě jednou dobrý večer, vážené kolegyně, vážení kolegové, paní předsedající. Já jsem velmi rád, že jste souhlasili s projednáním tohoto bodu na závěr schůze. Důvodem, proč jsem považoval za důležité neposouvat ho na příští týden, je, ten důvod je poměrně jednoduchý, je to návrh usnesení Senátu Parlamentu České republiky, já ho krátce okomentuji, ale v tom návrhu v bodě III 3. vyzýváme pana předsedu vlády a předsedu Rady pro výzkum, vývoj a inovace, to je jedna osoba, pan premiér, aby do příštího zasedání Rady pro výzkum, vývoj a inovace, které bude 3. září, předložil podobu výdajů rozpočtu na výzkum atd. Přišlo mi pak špatné, abychom 25. srpna projednávali něco a úkolovali premiéra, aby do týdne odpověděl.

Asi jste pochopili, že ten materiál máte před sebou, jak návrh usnesení našeho výboru, nebo usnesení našeho výboru, tak návrh na to usnesení Senátu Parlamentu ČR. Týká se to rozpočtu. Zdánlivě je rozpočet ještě věc, která se bude samozřejmě měnit, máme volební rok. Kdo ví, kdy se rozpočtu řádného dočkáme. Nicméně na výboru jsme se dohodli na tom, že je dobré upozornit na některé problémy včas, tím je možná vyřešit, nebo alespoň jejich řešení, ke kterému by mohlo dojít později, korigovat, nebo usnadnit naopak.

Z té podkladové zprávy vidíte dvě věci. Konstatujeme, že zrovna v oboru výzkumu, vývoje a inovace se ukázalo, jak důležitá je role tohoto oboru, zejména za kritických situací, jakou bezesporu je pandemie covidu. Jak tady zdůrazňujeme, nejedná se jenom o ty nejvíce citované obory epidemiologie, medicínu, ale i technologické obory. Víme o inovativních akcích v oboru roušek, respirátorů, ventilátorů atd., velmi kreativní nasazení řady vědců a techniků. Situace ukázala...

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Prosím o klid. Určitě ten bod je důležitý. Kolegyně, kolegové, ještě poslední bod vydržte. Děkuji.

Senátor Jiří Drahoš:  Toto všechno ukázalo, jak je důležité mít v ČR kvalitní vědce a kvalitní vědu, kteří jsou schopni pomoci společnosti v takovýchto situacích. Máte tam také v té podkladové zprávě situaci, kterou popsala Rada pro výzkum, vývoj a inovace, takzvaná RVVI, což je orgán, který je poradním orgánem vlády a navrhuje rozpočet na příští roky, střednědobý a dlouhodobý výhled. Tato rada navrhla pro příští rok a další léta financování ve výši 39,4 miliardy korun.

Tento návrh byl projednáván na vládě, nicméně ve stejný den, kdy byl projednáván, byl předřazen bod paní ministryně financí, která se rozhodla navrhnout snížení této částky 39,3 miliardy na 36,1 miliardy, čili o více než 3 miliardy korun. Musím říci, že nejenom mně, ale řadě kolegů z oblasti VaVaI, se kterými jsem to konzultoval, to přišlo opravdu nefér, že právě v oblasti, která se docela výrazně zasloužila o boj s pandemií a o kvalitní výsledky tohoto boje, že by měly být sníženy finance. Uvádím tam, jaký by to mělo zhruba dopad na finanční stabilitu a rozvoj vědeckých institucí. Je to jak pro grantové agentury, tam ty částky jsou ve stamilionech, tak pro Akademii věd, pro vysoké školy. Ten dopad by byl poměrně značný, a to v situaci, kdy s tím, s touto situací nikdo nepočítal. Tady, bych řekl, se vláda nemůže ohánět tím, že se musí všude v rozpočtu šetřit. Vláda rozděluje plošně a mnohdy populisticky řadu částek. Zrovna v této oblasti částka zhruba 3 miliard korun není v rozpočtu určitě nic tak dramatického.

Navíc se s touto predikcí na 39,3 miliardy počítalo.

My jsme na včerejší výbor svolali, na naši schůzi, k tomuto bodu jednání. Přizvali jsme zástupce všech klíčových hráčů na poli výzkumu, vývoje a inovací, čili Radu pro výzkum, byli tam zástupci ministerstev financí, průmyslu a obchodu i školství, byli tam zástupci Akademie věd, České konference rektorů, vysokých škol, Grantové i Technologické agentury ČR, a shodli jsme se všichni, až na ministerstvo financí, ale pan náměstek z ministerstva financí tam korektně prezentoval, že se zvažuje opravdu vrátit se zpět na tu hladinu 39,3 miliardy, nicméně je to pořád jenom slib. Všichni ostatní hráči se shodli na tom, že je potřeba upozornit zejména premiéra a vládu na nutnost brát tuto situaci vážně a nesnižovat státní rozpočet nebo výdaje státního rozpočtu na příští rok a na příští léta. Čili to je v sumě důvod, proč jsme to včerejší jednání svolali a proč považujeme za nutné ještě před příštím zasedáním Rady pro výzkum, vývoj a inovace upozornit premiéra, ministryni financí a místopředsedu vlády, že tato situace, která by nastala tím snížením, je velmi nežádoucí, že by mohla způsobit výzkumným institucím, ať už z oblasti základního, aplikovaného výzkumu a inovací, značné problémy. Máte před sebou návrh usnesení Senátu Parlamentu ČR. Pohledem na paní předsedající, případně na legislativu, se táži, jestli, když je dostupná v tomto výtisku, jestli ten návrh usnesení je třeba načíst? Dobře. Návrh usnesení Senátu Parlamentu ČR.

Senát Parlamentu ČR

I.

1. považuje vládní návrh výdajů státního rozpočtu na rok 2022 obsahující snížení výdajů na výzkum, vývoj a inovace za zcela neakceptovatelný,

2. považuje rozporování navržených výdajů na výzkum, vývoj a inovace ze strany Ministerstva financí ČR za neodůvodněné a neopodstatněné;

II. konstatuje, že

1. schválení tohoto návrhu vládou ČR je v přímém rozporu se strategickým výhledem Rady pro výzkum, vývoj a inovace na léta 2022 až 2024,

2. snížení výdajů se negativně promítne do kvality fungování výzkumných institucí v ČR a bude mít přímý dopad na jejich finanční stabilitu;

III. vyzývá

1. předsedu vlády ČR, aby postupoval podle usnesení vlády č. 510 a jednal s ministryní financí o podpoře VaVaI v souladu se strategickým výhledem Rady pro výzkum, vývoj a inovace pro léta 2022 až 2024,

2. vyzývá opět předsedu vlády ČR, místopředsedu vlády ČR a ministryni financí, aby nepřistupovali ke snižování výdajů na výzkum, vývoj a inovace a neohrožovali tím financování špičkové vědy v ČR,

3. vyzývá předsedu vlády ČR a předsedu Rady pro výzkum, vývoj a inovace, aby do příštího zasedání RVVI dne 3. září 2021 předložil definitivní podobu výdajů rozpočtu na výzkum, vývoj a inovace na rok 2022 a seznámil s ní předsedu Senátu PČR,

4. pověřuje předsedu Senátu PČR, aby toto usnesení předložil předsedovi vlády ČR, místopředsedovi vlády ČR, ministryni financí a předsedovi Rady pro výzkum, vývoj a inovace.

Tolik návrh usnesení Parlamentu ČR. Velmi bych vás prosil o jeho podporu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore, prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Nejprve určíme zpravodaje k tomuto bodu. Navrhuji, aby se jím stal pan senátor Ladislav Chlupáč, kterého se zároveň ptám, zda se svou rolí souhlasí? Pane senátore? Ano, protože zaujímá místo u stolku zpravodajů, tak se jeví, že souhlasí. Nicméně my o tom musíme hlasovat. Spustím znělku.

Zahajuji hlasování o tom, že pan senátor Ladislav Chlupáč bude zpravodajem. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Pan senátor byl schválen, je zpravodajem. Konstatuji, že v hlasování č. 36 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 28 pro vyslovilo 52, proti nebyl nikdo. Děkuji.

Nyní pokročíme dále. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí. Opravdu? Opravdu. Teď bych se měla zeptat, zda si přeje k právě neproběhlé rozpravě vystoupit navrhovatel? Asi si nepřeje vystoupit. Uděluji slovo panu zpravodaji, zvolenému, panu Ladislavu Chlupáčovi. Ano, chce se vyjádřit k rozpravě. Prosím, máte slovo.

Senátor Ladislav Chlupáč:  Paní předsedající, kolegyně a kolegové, mám velice snadnou úlohu, protože kolega Drahoš to řekl všechno za mě. Jenom na závěr zkonstatuji, že napříč politickým spektrem jsou za rozhodující oblasti pro budoucnost a vývoj ČR považovány oblasti vzdělávání a výzkum, vývoj, inovace. Proto předpokládám, že tento návrh najde u vás plnou podporu. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Nyní budeme hlasovat o návrhu schválit návrh usnesení, který byl přednesen panem senátorem Drahošem. To znamená, já jenom přemýšlím, jestli mám spustit znělku, ale byla teď, kolegové říkají, že byla teď, takže můžeme, prosím, hlasovat. Zahájíme hlasování o schválení návrhu usnesení, které vám bylo předloženo. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, teď zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Návrh usnesení byl Senátem přijat, byl schválen. Konstatuji, že v hlasování č. 37 se z 55 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 28 pro vyslovilo 54. Gratuluji, pane senátore.

Nyní, prosím, přerušuji jednání našeho pléna, 15. pléna Senátu, do 25. srpna do 13 hodin. Vážení kolegové, přeji pěkný zbytek večera a uvidíme se 25. srpna v 13 hodin. Děkuji.

(Jednání přerušeno v 21.59 hodin.)