Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 21.04.2021

(1. den schůze – 21.04.2021)

(Jednání zahájeno v 15.31 hodin.)

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, vítám vás na 11. schůzi Senátu.

Tato schůze byla svolána na návrh organizačního výboru podle § 49 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána elektronickou poštou dne 15. dubna 2021. V tuto chvíli nemám žádné omluvené senátory nahlášeny.

Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami. Pro vaši informaci ještě připomenu, že náhradní identifikační karty jsou k dispozici u prezence v předsálí jednacího sálu. V současné době vidím, že je zaevidováno 63 senátorek a senátorů, tzn. současné kvórum je 32.

Pro vaši informaci ještě připomenu, že náhradní identifikační karty jsou k dispozici u prezence v předsálí jednacího sálu. Nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 11. schůze Senátu byli senátoři Zdeněk Hraba a Petr Štěpánek. Ptám se, zda jsou tady a zda souhlasí? Ano... Zdeněk Hraba nesouhlasí a navrhuje za sebe? Pana senátora Kunčara. Pan senátor Kunčar tady ale, myslím, není. Je tady, dobře, to je v pořádku. Takže aby jimi byli pan senátor Kunčar a pan senátor Petr Štěpánek... Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Nejsou žádné, takže než budeme hlasovat, spouštím znělku.

Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 11. schůze Senátu byli pan senátor Kunčar a pan senátor Štěpánek. Aktuálně je přítomno 73 senátorek a senátorů, kvórum 37. Spouštím hlasování teď. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Zároveň prosím ty, co ovládají hlasitost naší znělky, aby její intenzitu mírně snížili.

Takže v hlasování č. 1 pro 71. Návrh byl schválen. Já tady vidím, že se s přednostním právem hlásí Jaroslav Větrovský, s tím, že mává rukou, ale já si vás stejně dovolím upozornit, že Jaroslav Větrovský společně s Pavlem Karpíškem dneska nedodržují ústrojovou kázeň, neboť přišli v tričku. Dokonce s nápisy NECHME DĚTI SPORTOVAT, takže doufám, že tady předvedou pár dřepů. A příště, prosím, si vezměte sako.

Nyní budeme pokračovat dál, přistoupíme ke schválení pořadu 11. schůze Senátu. Návrh pořadu vám byl rozdán na lavice. Máte ho před sebou a já se ptám, jestli má někdo nějaký další návrh, změnu na doplnění pořadu schůze? Hlásí se v pořadí Lukáš Wagenknecht a připraví se Pavel Fischer. Upozorňuji, že senátorky a senátoři zřejmě nemají návrh pořadu 11. schůze na lavicích, tak to, prosím, urychleně napravte, aby věděli, o čem budou navrhovatelé jednat, respektive minimálně to nemá předsednictvo Senátu na lavici. Ale ani senátorky a senátoři.

Prosím vás, vyhlašuji pětiminutovou přestávku, prosím, aby byl program jednání rozdán na lavice. Děkuji.

(Jednání přerušeno v 15.37 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 15.42 hodin.)

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážené kolegyně, kolegové, přestávka skončila. Děkuji za rozdání návrhu pořadu 11. schůze Senátu. Zároveň ještě oznamuji, že mezitím se mezi omluvené zařadil, nebo byl zařazen Ondřej Šimetka. Poprosím pana senátora Wagenknechta, který se hlásil do rozpravy k návrhu pořadu 11. schůze Senátu, aby se ujal slova. Prosím, pane senátore.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Vážený pane předsedo, děkuji za slovo. Budu velice stručný. Já bych jenom navrhoval, abychom ten bod č. 2, který se týká bodu naší senátní komise pro dohled, abychom rozdělili na dva samostatné body. Vzhledem k tomu, že budou projednávané dva návrhy usnesení a ty problematiky jsou oddělené. Mám ten text přečíst, nebo stačí? Já ho přečtu.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Prosím o přečtení.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Nově by bylo bodem č. 2 našeho dnešního jednání bod s názvem Návrh usnesení Senátu Parlamentu ČR k nařízení vlády 565/2020 Sb., o podmínkách poskytnutí kompenzací nepřímých nákladů pro odvětví, u kterých bylo zjištěno zbytečné riziko úniku uhlíku v důsledku prominutí nákladů spojených s emisemi skleníkových plynů do cen elektriky. To by byl 2. bod, 3. bod by měl název Návrh usnesení Parlamentu ČR k veřejné zakázce na dodávky antigenních testů pro samotestování žáků ve školách v gesci ministerstva vnitra. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji. Ten návrh máme před sebou, takže si to všichni mohli kontrolovat čtením. Nyní se hlásí pan senátor, předseda zahraničního výboru a výboru pro obranu a bezpečnost, Pavel Fischer.

Senátor Pavel Fischer:  Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych navrhl doplnit pořad jednání 11. schůze Senátu PČR o nový bod. Jednalo by se o Usnesení Senátu PČR ke vztahům mezi Českou republikou a Ruskou federací v souvislosti s útoky ve Vrběticích. Navrhuji zařadit ho jako poslední v řadě dnešních bodů.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, pane předsedo. Další se hlásí paní senátorka Jitka Chalánková. Prosím, paní senátorko. Mezitím poprosím, pokud máme tady návrh toho bodu pana senátora Fischera, jestli mně může být doručen. Děkuji.

Senátorka Jitka Chalánková:  Dobrý den, vážený pane předsedo, dámy a pánové. Na stůl vám bude teď rozdán návrh na usnesení Senátu. Já se jdu spíše poradit, jestli, jak slyším tady ty návrhy na usnesení Senátu, jestli ho podávat také takto samostatně, jak byla ta předchozí usnesení předložena, nebo k tomu senátnímu tisku 78, protože na základě probírání toho senátního tisku 78 v podstatě vznikl tento nápad.

Ten návrh zní:

Senát PČR

1. žádá vládu o vyhodnocení efektivity testování dětí antigenními testy jako podmínky pro školní docházku, v návaznosti na to Senát žádá vládu, aby přijala kroky, kterými zajistí citlivější přístup k dětem s ohledem na nejlepší zájem dítěte a v souladu s principy právního státu;

2. Senát PČR žádá vládu o informaci o řešení této situace do konce května 2021.

Já jsem se chtěla jenom poradit...

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já se, paní senátorko, velmi omlouvám. My jednáme o návrhu pořadu 11. schůze Senátu. Já se musím zeptat, nejsem schopen se s vámi nyní radit, protože tento bod není určen k tomu, abychom se spolu radili. Jestli navrhujete změnu pořadu 11 schůze Senátu, stejně jak to činili pan senátor Wagenknecht a pan senátor Fischer... Takže je tady nějaký návrh k zařazení bodu, nebo není? Nemáme šanci se radit, to se moc omlouvám. Teď to nejde.

Senátorka Jitka Chalánková:  Není to úplně z výboru, radím se spíš z toho důvodu, že to může být samostatně i k bodu. Je mi to jedno.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji vám. V tuto chvíli podle toho, co jsem vyrozuměl, je to nad rámec jednání tohoto bodu, vše nasvědčuje tomu, že to bude možné projednat v rámci bodu 1, který, když schválíme pořad jednání, bude zařazen. Takže tolik moje odpověď. Beru to tak, pokud, paní senátorko, souhlasíte, že by nebyl žádný další bod na základě vašeho vystoupení zařazován... Paní senátorko, já jsem navrhl nějaké řešení a ptám se, jestli souhlasíte s tím, aby žádný bod na základě vašeho vystoupení nebyl zařazován. (Jitka Chalánková přikyvuje.) Ano, děkuji. Prosím, pan senátor Horník.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já jsem původně chtěl předkládat do programu jednání bod, který by se týkal epidemiologických opatření tady u nás v Senátu. Protože se na mě obrátilo několik kolegů v této situaci, kdy si berou hosty různě mimo Senát a je problematické je sem dostat.

Já jsem ale těsně před jednáním mluvil s paní kancléřkou a ona mi vysvětlila, jak ty věci můžou fungovat, že pořád platí usnesení krizového štábu ze začátku pandemie. Proto bych chtěl poprosit paní senátorku Hubáčkovou, jako předsedkyni Stálé komise pro práci Kanceláře Senátu, jestli by mohla ještě jednou nám všem rozeslat ty podmínky, za jakých se tady můžeme s návštěvami setkávat. Protože ne úplně to bylo vždycky jasné a ne vždycky to úplně super zafungovalo. Děkuji. Čili žádný bod nakonec nebudu dávat.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, pan místopředseda Horník může vystoupit kdykoliv, plně toho využívá, takže tolik asi k tomu. Další přihlášený je pan senátor Nwelati.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Nebudu navrhovat zařazení žádného bodu, ale chtěl jsem navrhnout, aby bod, který navrhl pan senátor Fischer, předseda výboru pro zahraničí a bezpečnost, aby byl jako první bod, ne jako poslední. A to proto, že dneska má přijmout nově jmenovaný ministr zahraničí velvyslance Ruska, bylo by dobré, abychom do té doby měli nějaké usnesení, pokud se nám to povede, aby to také věděl. Takže to je můj návrh, aby byl zařazen jako první bod.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji. Nyní se zeptám pana senátora Fischera, zda je možné, aby svůj návrh vzal zpět? Ano, pan senátor Fischer bere svůj návrh zpět. To znamená, máme jenom jediný návrh na zařazení bodu zahraničního výboru. A to je ten, který navrhuje pan senátor Nwelati, zařadit to jako první projednávaný bod. Děkuji vám.

Další návrhy na program nejsou, takže já to zrekapituluji. Návrh pořadu jednání je takový, abychom do pořadu jednání, a teď to vezmu tak, jak to bylo podáváno, nejdříve byl původní bod č. 2, Usnesení Stálé komise Senátu pro dohled nad poskytováním veřejných prostředků a pro analýzu kontrolních postupů Finanční správy č. 15 a 16 ze dne 13. dubna 2021, nahrazen dvěma body, a to bodem, nebudu říkat, jaké pořadí, dva body s názvy Návrh usnesení Senátu PČR k nařízení vlády č. 565/2020 Sb., o podmínkách poskytnutí kompenzací nepřímých nákladů pro odvětví, u kterých bylo zjištěno značné riziko úniku uhlíku v důsledku promítnutí nákladů spojených s emisemi skleníkových plynů do cen elektřiny, tím druhým bodem, kterým je nahrazen původní bod č. 2, je bod Návrh usnesení Senátu PČR k veřejné zakázce na dodávky antigenních testů pro samotestování žáků ve školách v gesci ministerstva vnitra.

To je první, o čem budeme hlasovat. Nahrazení původního bodu 2 dvěma novými body. Spouštím znělku, pak už ji spouštět nebudu.

V sále je přítomno 77 senátorek a senátorů, kvórum 39. Hlasujeme o nahrazení původního bodu č. 2 dvěma body, tak, jak byly předneseny panem senátorem Wagenknechtem. Spouštím hlasování. Kdo je pro? Tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti? Tlačítko NE a zvedněte ruku.

Při hlasování č. 2 pro 69. Návrh byl schválen.

Další návrh je, aby byl na pořad 11. schůze Senátu zařazen bod s názvem Návrh usnesení Senátu PČR ke vztahům mezi Českou republikou a Ruskou federací v souvislosti s útoky ve Vrběticích. S tím, že o pořadí bychom potom hlasovali až v tom dalším hlasování. Takže to je všechno, víme všichni, o čem hlasujeme. Spouštím hlasování, prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO, zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

V hlasování č. 3 pro 75. Návrh byl schválen.

Nyní budeme hlasovat o novém, upraveném návrhu pořadu 11. schůze Senátu, který vypadá tak, že jako první bod bychom projednávali bod, který má název Návrh usnesení Senátu PČR ke vztahům mezi Českou republikou a Ruskou federací v souvislosti s útoky ve Vrběticích. Je to bod, který navrhl pan senátor Nwelati. Potom bychom projednávali původně zařazený bod č. 1, senátní tisk č. 78, Návrh zákona atd. A potom bychom projednávali jako bod č. 3 Návrh usnesení Senátu PČR č. 565/2020. Senátor Wagenknecht 1. návrh. A jako bod č. 4 by byl Návrh usnesení Senátu PČR k veřejné zakázce atd. Je to všem jasné? Dobře, je to jasné, tzn. spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru teď. Přítomno 78 senátorek a senátorů, kvórum 40. Takže kdo je pro, tlačítko ANO, zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Při hlasování č. 4 bylo pro 75. Návrh byl schválen. Tzn. schválil se upravený Návrh pořadu 11. schůze Senátu. My se nyní dostáváme k bodu s názvem

 

Návrh usnesení Senátu ke vztahům mezi Českou republikou a Ruskou federací v souvislosti s útoky ve Vrběticích

Já prosím pana senátora Pavla Fischera jako navrhovatele tohoto bodu, aby se ujal úvodního slova. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Senátor Pavel Fischer:  Vážený pane předsedo, dámy a pánové, uvádíme bod mimořádný, který reaguje na mimořádnou situaci.

Jak všichni víte, v sobotu...

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Pane předsedo, prosím, omluvte mě. Prosím kolegy, aby kromě ústrojové nekázně už nepřidávali další, tentokrát hlasovou nekázeň. Prosím, pane předsedo.

Senátor Pavel Fischer:  Děkuji. Jak dobře víte, vláda v sobotu se rozhodla oznámit velmi závažné skutečnosti, které bezpečnostní složky České republiky pod dohledem státního zástupce vyšetřovaly již dva roky v souvislosti s útoky ve Vrběticích.

Vláda se rozhodla vyhostit 18 pracovníků ambasády Ruské federace v České republice. Vzhledem k tomu, že jde skutečně o bezprecedentní situaci, tak jsme od samého počátku s vládou koordinovali postup také se sněmovnou, která včera večer přijímala významný text usnesení. Ten text za chvilku dostanete. Organizační výbor, dívám se významně, už ho dostal. Chcete-li, mohu ho za chvilku začít předčítat v rozpravě. Mám ho raději načíst už rovnou?

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já myslím, že ho můžete načíst, ostatní si ho poté, až ho obdrží, přečtou. Tentokrát se musím organizačního odboru zastat, protože nebyl schopen to takto rychle namnožit, protože nečekal, že to bude jako bod č. 1. Takže si to, prosím, poslechněte a pak si to ještě přečtěte. Prosím, pane předsedo.

Senátor Pavel Fischer:  Jedná se tedy o usnesení Senátu PČR ke vztahům mezi Českou republikou a Ruskou federací v souvislosti s útoky ve Vrběticích. Návrh, který máte před sebou, odsouhlasil výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost v pondělí. Poté, co vyslechl šéfy Národní centrály pro boj proti organizovanému zločinu a BIS za přítomnosti policejního prezidenta. Byli jsme v režimové schůzi. K tomu jsme se dneska vrátili, protože jsme dnes na výboru měli možnost o celé věci hovořit s ministrem zahraničí a vnitra v jedné osobě, panem Hamáčkem.

V tomto textu už jsou zabudovány návrhy, které navrhl a schválil a doporučil evropský výbor a také paní místopředsedkyně Jitka Seitlová. Nyní ho celý přečtu.

Senát

I.

1. považuje situaci související s útoky na muniční sklad ve Vrběticích, k nimž došlo v průběhu roku 2014, za velmi vážnou z hlediska ochrany životních zájmů České republiky,

2. oceňuje práci BIS, NCOZ a všech dalších institucí, které se podílely na vyšetřování,

3. podporuje vládu v rozhodnutí vyhostit 18 pracovníků zastupitelského úřadu Ruské federace v České republice, 4. považuje vyhoštění 20 diplomatů českého zastupitelského úřadu v Moskvě, včetně zástupce velvyslance, za eskalaci napětí;

II. vyzývá vládu, aby

1. požádala naše spojence a partnery v NATO a EU o podporu a využila všech nástrojů a možností, které České republice členství v uvedených organizacích poskytuje,

2. provedla neprodleně inventarizaci bilaterální smluvní základny mezi Českou republikou a Ruskou federací,

3. vypověděla neprodleně smlouvu mezi Českou republikou a Ruskou federací o přátelských vztazích a spolupráci,

4. seznámila veřejnost se všemi informacemi o útoku ve Vrběticích, které nepodléhají režimu utajení, a to bez prodlení a v takové podobě, aby se tím v maximální míře zabránilo šíření dezinformací,

5. neoslovovala žádným způsobem aktéry z Ruské federace v souvislosti s přípravou stavby jaderné elektrárny nebo jiných prvků kritické infrastruktury,

6. po Ruské federaci vyžadovala finanční náhradu a odškodnění za oběti, materiální škody a likvidační práce po útoku.

III. doporučuje vládě, aby

1. navrhla projednání incidentu ve Vrběticích Radě bezpečnosti OSN,

2. snížila počet pracovníků zastupitelského úřadu Ruské federace v Praze na jednoho,

IV. vyzývá Evropskou radu, aby

1. zařadila projednání tohoto aktu agrese vůči členskému státu EU na jednání Evropské rady a podpořila obdobné rozhodnutí a postup jako v případě útoku nervově paralytickou látkou novičok před 3 lety v britském městě Salisbury,

2. vyzývá Evropský parlament, aby se na nadcházejícím plenárním zasedání tímto případem státního terorismu zabýval a zaujal k němu jednoznačný postoj.

V. pověřuje předsedu Senátu, aby

1. požádal parlamenty členských států EU a NATO o podporu a koordinovaný postup,

2. o tomto usnesení informoval předsedu vlády, prezidenta republiky a předsedu Evropské rady. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane senátore, prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Nyní nejprve určíme zpravodaje. Navrhuji, aby se jím stal senátor David Smoljak, kterého se zároveň ptám, zda se svojí rolí souhlasí? Děkuji. Takže po znělce budeme o tomto hlasovat.

V sále je přítomno 79 senátorek a senátorů, kvórum 40. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru, aby zpravodajem byl pan senátor David Smoljak. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Při hlasování č. 5 pro 75. Návrh byl schválen. Já prosím pana zpravodaje, aby zaujal místo u stolku zpravodajů.

Nyní mohu otevřít rozpravu. Otvírám rozpravu a ptám se, kdo se hlásí jako první? První se hlásí pan senátor Václav Láska. Prosím, pane předsedo senátorského klubu Senátor 21 a Piráti.

Senátor Václav Láska:  Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, já jsem se chtěl přihlásit o slovo jako první, protože chci zmínit jednu věc, která by možná rozbíjela ten blok diskuze tak, jak ho tady, předpokládám, budeme vést.

Nejdřív jen v krátkosti řeknu, že náš klub to usnesení tak, jak bylo načteno, podporuje, včetně těch, řekněme, tvrdších bodů, které můžou u některých z vás budovat diskuzi, co se týká vypovězení vzájemné smlouvy o přátelství. Víme, že je to silný akt, ale nemůžete se přátelit s někým, kdo vám vyhazuje muničáky do vzduchu. Stejně jako to výrazné snížení zastupitelského úřadu... Nezbývá nám nic jiného. Je to ruská strana, která eskaluje to napětí, která nejenom, že ho vyvolala svým útokem na našem území, ale pak ho i eskalovala neadekvátní reakcí na naši reakci. Takže nám nic jiného nezbývá, než také důrazně reagovat.

Ale to, co chci zmínit, proč jsem se teď hlásil jako první o slovo, je, můžete sledovat jak v tom usnesení, tak i v diskuzi, která se vede, že se tu snažíme, nebo je většinová snaha o jednotný postoj. Hájíme tu české zájmy a bez ohledu na politické příslušnosti se snažíme stát i za českou vládou, pokud dělá správné kroky. Většinově se shodneme na tom, že ten první krok, vyhoštění 18 ruských diplomatů, správný krok byl.

Ale já bych potřeboval vědět, že naše vláda ty kroky, kterými brání český stát a českou nezávislost, dělá proto, že chce, ne proto, že k tomu byla nějakými okolnostmi donucena.

V této souvislosti mi tu zůstává jedna výrazná nezodpovězená otázka. Já bych na ni odpověď chtěl. Tou otázkou je důvod plánované cesty vicepremiéra Hamáčka do Moskvy v době, kdy prokazatelně měl informace o tom, že ruské tajné služby se podílely na výbuchu skladu ve Vrběticích. Mně tahle cesta nedává žádnou logiku, žádný smysl. Spíše mě napadají motivace negativní, záporné. Je to jeden z momentů, který by měl být naprosto jednoznačně vysvětlen tak, abychom se za naši vládu mohli postavit, abychom věděli, že nejenom, že dělá dobré kroky, ale že je dělá opravdu proto, že chce, v dobrém úmyslu.

Já jsem se dnes pana vicepremiéra Hamáčka na výboru pro obranu a bezpečnost na to ptal. On nejdřív dal takovou skvělou zprávu o tom, co všechno udělali a jak to udělali výborně. Chybělo tam byť jen jediné slovo o tom, proč chtěl letět do Moskvy. Tak jsem se na to zeptal. On odmítl odpovědět s tím, že na otevřeném jednání výboru to neřekne. Když jsem navrhoval uzavřené jednání, anoncoval, že ani tak to neřekne. Ještě se oháněl tím, že to vysvětlil na výboru poslaneckém a že tam ho pochválili a poděkovali mu.

Tak jsem se rychlým telefonátem kolegům z tohoto výboru ve sněmovně zeptal, jak to bylo. Oni mi řekli: „Nevysvětlil, nepochválili jsme, nepoděkovali jsme.“ Takže pan vicepremiér tady nemluví pravdu a snižuje tím důvěryhodnost konání české vlády. Já tedy touto cestou veřejně vyzývám pana vicepremiéra, ať tento sporný bod vysvětlí, ať se opravdu za českou vládu můžeme postavit s plnou silou a s vědomím, že opravdu koná tak, jak chce, a koná správně.

Prosím, pane vicepremiére, ono se to k vám dostane, vysvětlete všem jednoznačně, proč jste plánoval jet do Moskvy v době, kdy jste měl informace o tom, že nám tu ruští agenti vyhazují do vzduchu muničáky, a co jste tam chtěl dělat. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji a další přihlášenou s přednostním právem je paní místopředsedkyně Jitka Seitlová. Zdeněk Nytra nenárokuje přednostní právo, Jiří Růžička také ne, takže se připraví Jiří Drahoš. Prosím, paní místopředsedkyně... Ano, já jsem řekl, vy nejste Jiří Růžička, paní místopředsedkyně. Říkám, Zdeněk Nytra nenárokuje, Jiří Růžička nenárokuje, vy nárokujete a připraví se Jiří Drahoš. Prosím, do toho.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Ano, dobrý den, já se omlouvám, ale v těch rouškách je fakt špatně někdy slyšet... Děkuji, pane předsedo, děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Když jsou roušky přes ústa, je špatně slyšet, ale protože špatně mluví ten, kdo má roušku.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Už taky stárnu, tak se omlouvám, že jsem to fakt, jak jsem přicházela, špatně zaslechla.

Ale teď tedy, vážený pane předsedo, ještě jednou, milé kolegyně, milí kolegové, dámy a pánové. Já začnu trošku jinak než můj předřečník, ale v lecčems se potom dostaneme na společnou linii. Začnu tím, že v sobotu večer nás opravdu šokovala náhlá zpráva premiéra a místopředsedy vlády ČR o příčinách více než 6 let starého činu výbuchu a zničení muničního skladu ve Vrběticích. Jednalo se o zcela bezprecedentní akci ozbrojených ruských tajných složek na území našeho státu. Zahynuli dva naši občané, musely být opakovaně evakuovány stovky lidí z okolních obcí a řadu let u nich ještě trvá pocit ohrožení.

V důsledku výbuchu munice nemohou až do dnešních dnů využívat své pozemky, jsou omezeni na svobodném pohybu v okolí jejich obcí. Jen sanace území po roztříštěné munici stála náš stát více než 1 miliardu Kč. Vláda ČR po zjištění příčin výbuchu rozhodla o diplomatickém řešení tohoto mezinárodně nepřípustného aktu vyhoštěním 18 členů ruského zastupitelského úřadu.

Dnes, po 4 dnech od oznámení vlády, je veřejnost nadále znepokojena vývojem situace. Česká republika a její občané jsou poškozenými a obětí tohoto nepřátelského teroristického činu. Přesto reakce Ruska na naše kroky diplomatické nápravy je co do úrovně a stanovených lhůt neadekvátní a konflikt se de facto stupňuje. Existují náznaky nepříznivých dopadů na naše obchodní vztahy s Ruskem. Po desítky let od počátku tisíciletí jsme doufali, a myslím, že jsme se i snažili o partnerství s Ruskou federací.

Vrbětický otevřený nepřátelský akt jejich ozbrojených složek, ozbrojených složek Ruské federace, já osobně vnímám jako velké zklamání.

Během těchto několika dnů snad bylo už řečeno vše zásadní o aspektech nepřátelského aktu ruských ozbrojených složek. Jsem ale přesvědčena, že především zde v Senátu, v Parlamentu ČR, má zaznít naše pevné a jasné odhodlání postavit se na ochranu bezpečnosti naší země před teroristickými činy jakéhokoliv agresora. Jsme suverénní zemí, na jejíž území nesmí nikdo posílat ozbrojené tajné služby, aby zde iniciovaly a prováděly výbuchy, ohrožovaly naše občany a jejich životy.

Z postupně uvolňovaných informací je zřejmé, že členové ozbrojené jednotky ruských tajných služeb se na území ČR pohybovali opakovaně. Cílem této speciální jednotky je vytváření a podpora konfliktů vedoucích ke zvyšování napětí, napětí ve společnosti, v našich obcích, městech a destabilizace společnosti.

Přes všechna vyjádření a stanoviska v médiích a po několikahodinové debatě v Poslanecké sněmovně pro mne zůstává řada nevyjasněných otázek. Jednou z nich je právě ta, o které hovořil můj předřečník, pan senátor Láska, záměru či nezáměru místopředsedy Hamáčka, místopředsedy naší vlády, jeho cesty do Moskvy a cíle této cesty. Ale není to jen tato otázka. Je to pro mě i otázka trvání některých představitelů vlády, především pana premiéra a ministra průmyslu a dopravy, na účasti státního ruského podniku Rosatomu v přípravě strategického projektu Dukovan, přestože alespoň jeden z nich již od 7. dubna měl alespoň část informací o nepřátelském působení ruských tajných služeb na našem území a musel si být vědom hrozících rizik. A to už vůbec neuvažuji o tom, jaké byly zprávy bezpečnostních složek několik let, které upozorňovaly na tato rizika. Nedokážu si ale také vysvětlit požadavek pana premiéra Babiše, který chtěl zveřejnění celého spisu našich bezpečnostních složek k případu, když musel vědět, že je případ dál řešen, a zveřejnění celého spisu by znamenalo ohrožení dalšího vyšetřování. Stejně tak nerozumím zlehčování a bagatelizování teroristického činu v následujícím vystoupení pana premiéra, šlo jen o jakési cizí majetky, byl to jen kriminální čin atd. Za tato slova se nakonec omluvil, ale to až po tlaku veřejnosti.

Musím říct, že to, co je naprosto neomluvitelné, je v této vysoce závažné situaci naší země mlčení pana prezidenta. Nadále se domnívám, že pojmenování brutálního činu ve Vrběticích je aktem státního terorismu, terorismu organizovaného státem na území cizího státu. Jedná se o čin ruských tajných služeb, které přímo podléhají prezidentovi a jsou součástí ozbrojených sil. Nikdo z nás si nepřeje konfliktní nebo nepřátelské vztahy s ostatními, zejména sousedstvím blízkými zeměmi. Proti agresi na území našeho státu se ale musíme rázně postavit. Myslím, že společně nad různorodostí postojů k věcem vnitrostátní politiky. Jde nám společně o současné a budoucí bezpečí a svobody našich občanů.

Určitě mohu říci za náš klub KDU-ČSL a nezávislých, že podporujeme vládu v jejím rozhořčení, rozhodnutí ve vyhoštění 18 pracovníků zastupitelských úřadů Ruské federace. Váhu protestu proti nepřátelskému vměšování do suverenity ČR dává včerejší usnesení sněmovny, které také odsuzuje tyto teroristické činy. Myslím zase opět za náš klub, že s takovým usnesením souhlasíme a podporujeme ho. Přejeme si hospodářskou prosperitu země a uvědomujeme si obtížnost situace v závislosti otevřenosti naší ekonomiky, vývozu a dovozu vybraných surovin. Ano, je tu velká potřeba dovozu některých důležitých surovin. Ale při vědomí těchto souvislostí alespoň pro mne, a myslím, že i pro řadu z vás, má větší hodnotu suverenita naší země, zejména bezpečí našich občanů.

Jak už jsem řekla, podporuji plně usnesení zahraničního výboru, před jednáním pléna jsme se dohodli s panem předsedou, že ještě doplníme bod, o kterém se jednalo na výboru, a nebyl zcela jasný. Je to požadavek, aby vláda žádala odškodnění obětí a finanční náhradu za materiální škody a likvidační a asanační práce po provedeném útoku. Víte, mluvíme o mezinárodním konfliktu, o postavení naší země, o problémech mezi diplomatickými sbory, ale za celým konfliktem na mezinárodní úrovni jsou běžní lidé, na které tento konflikt dopadl, omezení pohybu, majetku, podnikání a ztráty životů. Proto musíme také o tomto odškodnění hovořit a požadovat ho.

Úplně na závěr mi dovolte poděkovat všem bezpečnostním složkám, které se na vyšetření podílely, ale ráda bych také poděkovala našemu panu předsedovi Miloši Vystrčilovi. Jasně a neodkladně, zatímco jiní vyčkávali, a někteří ještě vyčkávají, se jako předseda horní komory parlamentu postavil za zájem ochrany svobody a životních zájmů ČR. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také vám děkuji, paní místopředsedkyně, jako dalšího prosím pana senátora Jiřího Drahoše, připraví se pan senátor Jan Žaloudík. Prosím, pane předsedo.

Senátor Jiří Drahoš:  Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové. Už tady bylo konstatováno, že se nacházíme ve velmi vážné bezpečnostní situaci. To, co se v roce 2014 stalo ve Vrběticích, je v novodobé historii Evropy zcela bezprecedentní. Aby jeden stát vyslal své agenty spáchat teroristický útok, můžeme to samozřejmě schovávat za jiné názvy, ale byl to akt terorismu, na území jiného suverénního státu, při němž umírají lidé, a je způsobena škoda v řádu stovek milionů korun, je naprosto šokující.

Již Tomáš Garrigue Masaryk před téměř sto lety prohlásil, že sovětské Rusko je dům z papíru slepeného krví. Už se řadím mezi pamětníky, takže si samozřejmě velmi dobře vzpomínám na předchozí ruskou návštěvu, která byla také doprovázena násilím. Míním tím okupaci v roce 1968, která za sebou zanechala 137 mrtvých a 500 zraněných občanů tehdejšího Československa, což prý byly podle nejmenovaného komunistického poslance oběti dopravních nehod.

Putinův režim se v tomto od sovětského Ruska zkrátka vůbec neliší. Anna Politkovská, Boris Němcov, ale i Sergej Skripal, Oleh Sencov, který nám zde na tomto místě před rokem podával svědectví, jak s ním zacházeli v ruském vězení, či nyní Alexej Navalnyj, ti všichni se stali oběťmi ruského režimu. Ještě nikdy ale ruský stát nezaútočil na občany a majetek země EU. Také proto je třeba útok ve Vrběticích brát velmi vážně.

Rusko musí za tento teroristický čin nést odpovědnost. Pokud Vladimiru Putinovi skutečně záleží na česko-ruských vztazích, jak nám neustále opakuje ruská strana a její obhájci z řad KSČM a SPD, čekal bych, že dorazí oficiální omluva doplněná o odškodnění obětí útoků, stejně jako kompenzaci materiálních škod. Nejsem ale tak naivní, je jasné, že se Rusko ke spáchání tohoto ohavného činu nejen nikdy nepřizná, ale s pomocí svých nohsledů udělá všechno pro to, aby svedlo vinu na jiné, ať už na naši privatizaci, nebo na USA.

Ostatně včera jsme tuto snahu mohli sledovat v Poslanecké sněmovně. A nejen tam. Od soboty můžeme pozorovat dramatický nárůst ruských hybridních aktivit, což jednoznačně potvrzují odborníci, kteří právě takové aktivity dlouhodobě sledují. Cílem tohoto přívalu dezinformací a řetězových emailů je ukázat Rusko v celé situaci jako oběť a český stát jako válečného štváče, který se snaží mírumilovný Putinův režim vyprovokovat. Takové nesmysly je třeba jednoznačně odmítnout. Navzdory tomu, že jsem nejen já, ale jistě i celá řada dalších kolegů senátorů a poslanců vystaveni osobním útokům a výhrůžkám, nesmíme se tímto nátlakem nechat zastrašit a musíme dále obhajovat a prosazovat zájmy naší suverénní země. Platí to i v situaci, kdy se Rusové rozhodli vyhoštěním 20 českých zaměstnanců a paralyzováním našeho velvyslanectví v Moskvě celou situaci dále vyhrotit. Samozřejmě v této souvislosti plně podporuji předkládané usnesení našeho výboru pro zahraničí, obranu a bezpečnost, v němž doporučujeme mimo jiné vládě, aby snížila počet pracovníků ruské ambasády na jednoho.

Rád bych také poděkoval z tohoto místa plukovníku Koudelkovi a celé Bezpečnostní informační službě, stejně jako Národní centrále proti organizovanému zločinu, za důslednost a trpělivost při náročném vyšetřování události z roku 2014. Vážím si zároveň toho, že naše bezpečnostní složky nepodlehly politickým tlakům, které by toto vyšetřování mohly zkomplikovat nebo ho přímo znemožnit. Méně nadšen jsem ale z reakcí našich ústavních činitelů. V tak vážné situaci považuji za naprosto klíčové, aby nejvyšší představitelé našeho státu mluvili jedním jazykem, ze kterého bude zároveň jasné, jaká je oficiální pozice ČR. Místo toho zde máme celou řadu protichůdných prohlášení, která nekorespondují ani s časovou osou vývoje událostí. Od vyhazovu ministra Petříčka, přes plánovanou cestu necestu do Moskvy jako vystřiženou z nějaké bondovky, až po nepovedený výrok o, cituji, útoku na zboží. Za stejně nedomyšlenou považuji komunikaci směrem k našim spojencům v NATO a v EU. Přestože jsme od velké části z nich obdrželi téměř obratem slova podpory a nabídky pomoci, nedokázala si vláda zpočátku určit koordinaci svých kroků a promrhala drahocenný čas. Nemohu si nepoložit otázku, zda by tomu takhle bylo, kdyby nedošlo ke zmíněnému odvolání ministra zahraničí. Myslím, že nikoliv.

A pak zde máme samozřejmě ohlušující ticho, které k tomu slyšíme z Hradu. Prezident republiky by měl být mezi prvními, kteří v takto vážné situaci osloví národ a dodají mu potřebný klid a sebedůvěru. Miloš Zeman místo toho mlčí. Když šlo o napadání České televize, urážení novinářů či třeba vyjádření k fotbalové Slavii, z Hradu obratem zaznívala velmi silná slova. Nyní Miloš Zeman mlčí. Když šlo o zpochybňování práce našich tajných služeb nebo vychvalování neexistujících čínských investic, prezident se neváhal vždy vyjádřit. Nyní Miloš Zeman mlčí. O důvodech této němoty můžeme jen spekulovat. Stále více se ale ukazuje, že máme prezidenta, jenž není schopen či ochoten vykonávat svoji funkci. Chtěl bych věřit, že to není z důvodu vědomé spolupráce jeho či jeho nejbližšího okolí s ruskou stranou. Pokud by tomu tak ale bylo, pak bych zde v Senátu ani na vteřinku neváhal postupovat podle článku 65 Ústavy ČR.

Vážené kolegyně, vážení kolegové. Diplomatická krize a bezpečnostní krize posledních dnů nám jasně ukázala, že zde není prostor pro nějakou třetí cestu, pro budování virtuálních mostů a dalších naivních představ o ČR jako spojovníku mezi západem a východem. Nejde zde jen o otázku dostavby Dukovan či o dovoz Sputniku, ale o naše celkové geopolitické směřování. Máme zkrátka na výběr, na rozdíl od minulosti tentokrát dobrovolný, na jakou stranu chceme patřit. Jiné cesty prostě není a úkolem vlády i nás zákonodárců je dát našim občanům i spojencům v zahraničí jasně najevo, že s námi mohou počítat. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji a další na řadě je pan senátor Jan Žaloudík. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové. Jsem tady asi nepříslušně a přicházím jenom s jednou otázkou, která se týká také zdravotnictví v té souvislosti, opakuji tu otázku, co jsem měl v roce 2014 tehdy k ministrovi vnitra a nedostal jsem odpověď. Dnes prosím, kdyby kolegové z výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost se pokusili odpovědět. Toto bude mít svoji dynamiku a nepochybně nebudu opakovat všechno, co už bylo řečeno a co ještě všichni řeknete a co nás rozhořčilo.

Mě v roce 2014 rozhořčilo, když jsem se do té doby nedozvěděl, kolik podobných skladů muničních v soukromém vlastnictví, které se neumí ohlídat, máme na svém území, zda to víme, a protože jsme tady hlasovali dokonce pro zákaz kožešinových farem, tak bych docela byl pro, kdybychom se dobrali i k odhlasování, že munice v kulturním státě nepatří, jakkoliv je to možná proti hospodářské soutěži, do soukromých rukou, zejména těch, které to neumí ohlídat, ať už vůči agentům z Ruska nebo z kterékoliv jiné země.

Můj dotaz je prostý, je prospektivní, dívám se dopředu. Výbuch muničního skladu má důsledky i ve zdravotnictví. Kolik máme v současné době skladů muničních v soukromých rukou, ať už zahraničních nebo tuzemských, a jak jako stát se s tím vyrovnáváme, aby nám to nepůsobilo podobnou neplechu v příštích týdnech, měsících nebo letech?

Myslím si, že jsem čekal disciplinovaně, kdy toto zazní, dívám se na televizi, kde mi to postupně všechno vysvětlí, ale tam jsem zatím vůbec nezachytil tuto informaci, tak bych moc prosil o odpověď i z hlediska příštích týdnů, příštích měsíců, nebo je to minulost a už žádný takový muniční sklad v soukromých rukou ani zahraničních ani tuzemských nemáme, a samozřejmě, že ty, které jsou v gesci ministerstva obrany, případně vnitra, jsou perfektně střeženy a tam bych měl naprostou důvěru. Ale v tento druh podnikání důvěru nemám a budu rád, když mi bude odpovězeno, že už to skončilo. Budu v nejistotě, když mi bude odpovězeno, že nevíme, pokud je tady máme, tak by byla docela dobrá mapka na internetu, abych tam nechodil s vnoučaty na procházku. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Ladislav Václavec. Prosím, pane senátore.

Senátor Ladislav Václavec:  Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové. Jsem členem branně-bezpečnostního výboru a byl jsem přítomen jak na našem jednání na BIS, tak při našem následném jednání. Musím říct za sebe, že také děkuji našim orgánům za vyšetření tohoto případu, a ty střípky, které tam podaly k celému případu, byly poměrně přesvědčivé.

Co chci říct za sebe. Jako jediný, musím říct, jsem se zdržel při hlasování na toto doprovodné usnesení Senátu, zdržel jsem se ze dvou důvodů. S většinou souhlasím. Dnes bych se určitě podepsal pod usnesení, které přijala Poslanecká sněmovna.

Co se mně nelíbí na našem, také jsem to říkal, je bod II., III., vypovězení neprodleně smlouvy mezi Českou republikou a Ruskou federací o přátelských vztazích a spolupráci. Myslím si, že ta smlouva je velmi důležitá, byla přijata v roce 1993 a podepsána Václavem Havlem a tenkrát Borisem Jelcinem. Tato smlouva, kterou mám tady před sebou, řeší i problematiku případných bezpečnostních sporů. Přímo článek 6 této smlouvy nám říká, že pokud k něčemu takovému dojde, konzultace se bezodkladně uskuteční na žádost jedné ze smluvních stran, která má za to, že by mohly být ohroženy její bezpečnostní zájmy. Obě smluvní strany budou usilovat o dosažení shody a o opatřeních vhodných k překonání vzniklé situace. Dojde-li podle názoru jedna ze smluvních stran k ohrožení míru nebo vzniku vzájemného napětí, budou se vzájemně informovat o možných způsobech urovnání sporů a stabilizace situace. Myslím si, že opravdu se vystřelilo, na obou dvou stranách se učinila opatření, že by měl nastat čas pro diplomatické jednání. A to si nemyslím, že by se mělo ustupovat, ale opravdu diplomaticky jednat. To je jeden bod. Proč jsem se zdržel.

Druhý bod, proč jsem se zdržel, je III. 2., abychom snížili počet pracovníků z Ruské federace v Praze na jednoho. Co čekáme, že ruská strana udělá? Zlevní nám plyn, nebo nám dá levněji jádro? Ne, oni nám také sníží počet na jednoho. My zcela eliminujeme práci ambasády jak ruské, tak naší, tím ohrozíme naše občany, které máme v Rusku, jsou jich desítky, ne-li stovky, kteří pomoc ambasád potřebují. Tady si myslím, že tento bod by měl být opravdu, ať je počet zaměstnanců ambasád stejný, ne-li reciproční, ale snížením na jednoho si myslím, že vyvolá adekvátní reakci a ohrozí obě dvě ambasády. K těmto bodům dávám návrh, aby se o těchto dvou bodech hlasovalo samostatně. Prosím.

Třetí věc, kterou jsem tady chtěl říct, přidat se k panu kolegovi Žaloudíkovi, jsou muniční sklady. Ptal jsem se na to, odpověď jsem nedostal ani od našich služeb, proto jsem pátral po internetu a našel jsem v různých zdrojích, že v ČR v současné době, což je takové nejrelevantnější, skladuje 20 firem, soukromých, podotýkám, ve 30 provozovnách. V těchto skladech, a to jsou sklady mimo armádu, je 7,5 milionu kusů granátů, min a dělostřeleckého střeliva. Takže de facto každý dospělý občan ČR má svůj granát, který má. Tyto zbraně soukromý prodejce nebo soukromý vlastník prodává do jiných států. Ten jiný stát, jako to bylo třeba v případě Bulharska, mlží se, kam ty zbraně měly být dodány, jestli je to Ukrajina, Sýrie, Ázerbájdžán, kde všude zuří občanské války, a oni to dodají a je jedno jaké straně. Ale ty granáty tam zničí spoustu lidských životů. To mi přijde úplně šílené, že my si tady pokrytecky na něco hrajeme a toto dovolujeme. Takže bych se opravdu připojil k panu senátorovi Žaloudíkovi a žádal naše jak tajné služby, tak naši vládu o zamezení tohoto. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Já jenom ještě pro zpravodaje, je mu jasné, které body vyžaduje pan senátor Václavec hlasovat samostatně? Prosím, pane senátore, ještě jednou to zopakujte. Vím, že to byl bod III. 2. Ale ještě jeden.

Senátor Ladislav Václavec:  Můj návrh byl bod II. bod 3, o vypovězení neprodleně smlouvy mezi ČR a Ruskou federací o přátelských vztazích a spolupráci, a bod III. 2.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, teď už je to, myslím, jasné i pro pana zpravodaje. Děkuji. Další přihlášený je pan senátor Čunek. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jiří Čunek:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Od roku 2016 do roku 2020 jsem byl hejtmanem Zlínského kraje. Hejtman ze zákona je předsedou krizového štábu, což ta největší akce krizového štábu kromě afrického moru byly právě Vrbětice. Řekl bych, že celkem úspěšně armáda, hlavně policie a hasiči zvládli všechny ty úkoly, které tam byly, munice byla posbírána, odstraněna, která byla rozhozena po okolí až 800 metrů, práce byly na podzim minulého roku ukončeny.

Bohužel ale nedošlo k tomu, že by ještě byl proveden hloubkový průzkum za hranicemi těchto objektů, tzn. teď v první řadě se chci postavit za občany Zlínského kraje, kteří vlastní nemovitosti, tedy pozemky a lesy, které byly znehodnoceny municí, protože ještě teď pořád není bezpečné, aby jezdili s těžkými nákladními vozy, harvestory atd. po lese, protože ta munice, která tam je, z pohledu pyrotechnického může být někde v podloží, nebyla nalezena a stát se rozhodl, že tuto munici, byť jsme se domlouvali, že stát nám, tedy vláda poskytne 100 milionů Kč na to, abychom si najali odbornou pyrotechnickou firmu, která to bude postupně dělat a bude řídit ty práce kraj, stát to odmítl, že to bude dělat armáda. Armáda samozřejmě ani nezačala.

Také tam jsou případy, kdy si lidé koupili lesy, ty lesy dnes mají zcela znehodnoceny a stát se s nimi ještě nevyrovnal. Takže plně podporuji to usnesení, které tady bylo navrženo panem předkladatelem, senátorem Fischerem, tzn. aby došlo také k odškodnění, protože když jsme si jisti, kdo to udělal, můžeme i podle mezinárodního práva zcela jistě požadovat, aby nás odškodnil. To je jedna věc.

Druhá věc je, že já od té soboty závidím všem těm, kteří ze znalosti věci, protože já sám jsem pyrotechnik, bývalý teď již samozřejmě, co přesně od televize ví, kde je pravda, kdo co udělal atd. Dnes jsme všichni vydáni v důvěře našim bezpečnostním službám, vůbec ne politickým představitelům, ale bezpečnostním službám, že věříme, že to, co političtí představitelé oznámili na základě zpravodajských služeb, že je pravda. Téměř jisté je, že v kráterech, které tam vznikly, munice, která byla rozhozena, bylo naprosto zřejmé, byla by to z odborného hlediska neuvěřitelná náhoda, kdyby se tam našel nějaký systém, na základě kterého došlo k iniciaci výbuchu. A to proto, že to území bylo zcela zdemolované, mnoho věcí, které by mohly zůstat, samozřejmě byly zaraženy hluboko do země atd. To znamená, že všechno to, co se vyšetřilo, zcela jistě pochází ze zpravodajských služeb, které to samozřejmě nemají jenom samy od sebe, ale samozřejmě spolupracují s ostatními zpravodajskými službami, tak dochází zřejmě k tomu, že došly k tomuto závěru. Byl jsem a jsem člověk, který si rád věci ověřuje, ale toto si pochopitelně stejně jako vy ověřit nemohu, to znamená, nezbývá mi než věřit, že naši zpravodajci udělali dobře tuto práci.

Pak přemýšlím o tom, ne, co je dnes, spousta srdnatých a květnatých řečí, statečných vyjádření, mnozí mluví o tom, že to je nejenom bezprecedentní, ale že to tady nebylo.

Tak si uvědomme, že tady byla na tomto území válka. A taky tady byl rok 1968, politici v roce 1968 ve chvíli, kdy tady byly tanky, ještě tady byla relativní svoboda, mně v té době bylo 9 let, tak to vím jenom z pocitů, které jsem v té době měl, od svých rodičů, tak ti politici to měli opravdu těžké. Jejich vyjadřování bylo takové, že oni se tady vyjadřovali, tady sice ne, ale vyjadřovali se v tehdejším parlamentu, a za oknem byly tanky. Takže to bylo všechno trošku filtrované jinak. Není tady asi ani jeden, kdo by si myslel, že Česká republika s „žádnou“ armádou neboli třicetitisícovou armádou by mohla čelit otevřenému ozbrojenému střetu s Ruskem. To asi ne.

To znamená, že to, co tady máme na mysli, je, že chceme jednat ve shodě s ostatními státy z Evropské unie, posléze s NATO. Jedině tento tlak má nějaký smysl.

Já jsem udělal takovou zkoušku, že jsem si jednomu svému kamarádovi, který bydlí naproti Černínskému paláci, tedy ministerstva zahraničí, tak jsem s ním mluvil v neděli. Ptal jsem se ho, jestli se v Černínském paláci svítilo? Celou noc. Protože jestliže v sobotu oznámí premiér a vicepremiér, že se stala tato věc, jediné, co má nastat, a to si myslím, že mi dá zapravdu rokující předkladatel, senátor Fischer, coby bývalý diplomat, jediné, co Českou republiku může skutečně přivést k bezpečnosti, je, že, já bych si představil, že ministerstvo zahraničí bude svítit téměř celé, všichni budou posílat depeše a úkoly svým velvyslancům, kteří musí navštívit své protějšky, případně hlavy států Evropské unie, budou je žádat o spolupráci a pomoc, aby všichni synergicky působili na Rusko tak, aby účelu bylo dosaženo.

Doteď, když tak mě opravte, si nemyslím, že by kterákoli země Evropské unie, případně NATO, odvolala velvyslance či udělala nějaké kroky. Čím později ty kroky budou, tím budou méně účinné. Já teď mám na paměti Krym. Krym proti tomu, co se u nás stalo, jistě považujeme za daleko větší hrozbu. Byl to ohromný střet, mnoho mrtvých. Podívejte se, co se stalo. Rusko ho prostě vlastní, má ho.

Já tím směřuji k tomu, že jsem přesvědčen, že země jako my musí mít méně slov a více vyjednávat. Jestli tady pan předkladatel navrhl, abychom snížili počet pracovníků zastupitelského úřadu Ruské federace na jednoho, já nevím, jestli někdo z vás byl na ruské ambasádě, ale možná většina z vás ji zná aspoň ze Stromovky. Když se podíváte, kolik je to místností, budov, jaký je to ohromný areál... Oni tam pochopitelně z bezpečnostních důvodů mají své pracovníky. Snížit na jednoho znamená, aby se jim to rozpadalo, naštěstí nebude už mrznout, tzn. že jim to asi nezamrzne, já si myslím, že to je přehnané, že nám nezbývá nic, tady se přidávám ke kolegovi Václavcovi, v tom smyslu, že my bychom v prvé řadě měli naplňovat úmluvy, které máme. To je ta úmluva z roku 1993. Měli bychom vyjednávat s Ruskem, tedy se o to pokusit. Až to padne, pak můžeme možná vypovídat smlouvy.

To snížení na jednoho, to je, jako bychom vypověděli všechny. Hádejte, komu se něco stane? Když Rusové vypoví všechny naše a my všechny jejich, tak nějakou dobu, pokud nesáhnou na obchodní styky, pominu teď všechny firmy, které tam dodávají, ale všechny strategické suroviny, které dostáváme, tak nám nezbude stejně nic jiného než vyjednávat.

Já bych tím nechtěl naznačit, že bych si myslel, že nějak podřízeně či poraženecky v tomto smyslu se máme chovat, to určitě ne. Pokud za sebou budeme mít mezinárodní společenství, určitě ten tlak může být silný a jasný. Ale i ty požadavky v této chvíli by měly být adekvátní. To znamená, z mého pohledu si myslím, že by tady měl zůstat aspoň ruský velvyslanec, proto, aby zůstal náš velvyslanec tam. Pak můžeme dělit pracovníky na diplomaty a ostatní pracovníky ambasády, bez diplomatických pasů apod. Takže bychom ten počet pracovníků podle mě měli upravit, aby byl upraven taky ten náš, a zbyl tady prostor pro technickou administrativu toho skutečného vyjednávání.

V tom se přidávám ke kolegovi Václavcovi, protože tato smlouva to předpokládá.

Samozřejmě v rámci vyjednávání bych byl rád, aby stát chtěl náhradu jedné miliardy minimálně. Protože pokud jasně víme, že to ruská strana udělala, já podle všech kroků, které vláda udělala na základě zpravodajských služeb, usuzuji, že je naprosto zřejmé, že to tak bylo, pak si myslím, že na tu náhradu máme nárok. Je to legitimní a jsem rád, že to tady je.

Prosím, aby se k tomu vyjádřil pan kolega Fischer, a to proto, že přece jenom jako víceletý diplomat má zkušenosti, jak může fungovat ambasáda, protože na malé ambasádě nebyl, byl v lůně diplomacie, tedy ve Francii, na francouzské ambasádě, tam jsme se také setkali kdysi, takže si myslím, že ten odhad, jak stanovit pracovníky tak, aby to nebyl jenom pokřik, aby to bylo vážné, abychom ukázali, že to myslíme naprosto vážně... Já tomu požadavku dokonce i rozumím, protože by bylo dobré, aby se vyčistily naše vztahy také tím, že se tato ambasáda vyčistí od těch pracovníků z bezpečnostních ruských služeb, ale přece jenom by tam nějací měli v malém počtu zbýt, aby prováděli to, co jsem naznačil.

Pak apeluji na to, aby vláda nečekala na nějaké dohody s Ruskem, aby to nebylo tak jako v pojišťovací havárii, kdy vám dříve ukradli auto, rozbili ho, a pokud se našel zloděj, tak vám to měl zaplatit, pojišťovna to nezaplatila, takže nejvíc trpěl ten poškozený... Tak aby tito poškození, což jsou obyvatelé Zlínského kraje v obcích kolem Vrbětic, a ti, kteří tam vlastní majetky, aby jim ta škoda byla odčiněna co nejdříve. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Pokud jsem správně pochopil, podporujete ten požadavek odděleného hlasování, tak, jak to navrhl pan senátor Václavec. Nic dalšího tam nepřibylo. Prosím nyní pana předsedu sněmovního klubu ODS a TOP 09, pana Zdeňka Nytru.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, vážený pane místopředsedo, vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, dámy a pánové. Na úvod mně dovolte poděkovat panu senátoru Fischerovi obecně za přípravu toho usnesení, ale také za to, že akceptoval můj návrh pověřit předsedu Senátu, aby požádal parlamenty členských států EU a NATO o podporu a koordinovaný postup, protože to je to, co měl udělat v té době ministr zahraničních věcí, pan vicepremiér Hamáček. Troufám si tvrdit, podle těch jednotlivých jeho vyjádření, že to neudělal.

Dneska už bývalý. Nebo v tuto chvíli už bývalý ministr zahraničních věcí. A to je druhá záležitost, tady bych se přidal v těch zásadních otázkách, které tady přednesl pan senátor Láska na pana vicepremiéra Hamáčka...

Nejenom, jak to bylo s jeho cestou do Moskvy, ale jak to bylo s návrhem a výměnou ministra zahraničních věcí. Jestli náhodou, a můžeme si o fungování pana Petříčka na této funkci myslet cokoliv, můžeme ho hodnotit jakkoliv, jestli náhodou nebyla zrovna jeho osoba překážkou k některým krokům, které byly v plánu. Takže proč, když v té době prokazatelně věděl pan vicepremiér Hamáček o této situaci, informovaný byl, přesto uvedl naše ministerstvo zahraničních věcí do velice nepříjemné situace. Nejdřív do dnešního dopoledne tomu velel on a od dnešního poledne, nebo dopoledne, řídí ministerstvo zahraničních věcí člověk, který s ministerstvem zahraničních věcí do té doby neměl absolutně žádné zkušenosti.

Kdyby měl někdo pochybnosti, jestli některé ty body toho usnesení nejsou zbytečně tvrdé nebo nepřiměřené, a ty pochybnosti tady zazněly od mých dvou předřečníků, musím zmínit dvě věci. Česká republika vyhostila 18, v uvozovkách, diplomatů, tzn. pracovníků velvyslanectví, kteří nejsou a nebyli diplomaté v tom pravém slova smyslu. Reakce ruské strany? Vyhostili jich 20, z toho velká většina byli opravdoví diplomaté. Ještě byl mezi nimi zástupce generálního konzula. Takže nesrovnatelně vyšší krok, ať už početně, nebo funkčně.

Ale hlavně, dnešní vyjádření pana prezidenta Ruské federace Putina, který řekl, že doufá, že nikoho nenapadne ve vztazích s jeho zemí překročit meze, o tom, kudy ty meze povedou, rozhodne v každém případě samo Rusko. V pořádku, nic proti tomu, pokud to nebude přesahovat hranice Ruské federace. Ale hlavně Česká republika a všechny svobodné státy musí mít totéž právo stanovit si hranice, za které působení Ruské federace prostě nepřipustíme.

V té souvislosti mně nezbývá než konstatovat, že akce ve Vrběticích opravdu nebyl útok na bulharské zboží, ale aktem státního terorismu. Omluva pana premiéra na tom už nic nezmění, že mu to takhle špatně napsali.

Jenom na závěr, vaším prostřednictvím, pane předsedající, k panu senátorovi Žaloudíkovi. Ten sklad není v soukromých rukou, ten sklad byl sice vyhlášen nepotřebný pro Armádu ČR, ale zůstal ve správě ministerstva obrany a ta ho pronajímá. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, nyní je na řadě pan senátor Tomáš Goláň.

Senátor Tomáš Goláň:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Co je neoddiskutovatelné, je, že ten sklad vyletěl do vzduchu. Já bydlím kousek, jako tady pan Čunek, jsem také občanem Zlínského kraje. Zpochybňovat, že jsme rukojmími tajných služeb, mi přijde velmi nerozumné. Protože díky tajným službám tady nemáme více teroristických útoků. To se jenom vyjadřuji k jednomu mému předřečníkovi.

Co je důležité? Dlouhodobě jsem chodil na různé konference, nebo, řekněme, stoly a diskuze o hybridní válce, o hybridních hrozbách. Tajné služby dlouhodobě upozorňovaly, že expozitura ruských tajných služeb u nás je druhá největší v Evropě, nebo v Evropské unii. Ta ještě větší, čítající přes 200 zaměstnanců, je v Rakousku. Sami si možná vzpomenete na jednu kauzu, kdy jeden z generálů rakouské armády donášel ruským tajným službám.

Dlouhodobě tajné služby říkaly: Je třeba tenhle počet redukovat. Dlouhodobě je nikdo neposlouchal. Podívejme se na to ještě z jiného pohledu. Taky se samozřejmě můžeme zeptat, proč tomu tajné služby nezabránily, když takhle monitorovaly pohyb ruských agentů na území České republiky. To je další otázka. Další otázkou pro mě je, kde vzali tito pracovníci tajných služeb ty výbušniny a ta nástražná zařízení. Tzn. že jsou asi někde také nedostatečné kontroly.

Je třeba kromě toho, že děkujeme tajným službám, jim věřit, to jednoznačně, ale také je třeba se zeptat, zda tomu mohly zabránit či nikoliv. Protože ty dva lidské životy a ty materiální škody nikdo nenahradí. I ten strach těch občanů z okolních vesnic při opakovaných evakuacích... Také nikdo těm lidem nenahradí tu psychickou újmu.

Takže je třeba skutečně se držet toho, že je nutno redukovat ambasádu Ruska. Je nutné ji redukovat, protože před vyhoštěním 138 zaměstnanců bylo velkým nepoměrem vůči ambasádám Ruska v jiných zemích, ale samozřejmě hlavně vůči naší ambasádě v Rusku. Já osobně jsem o tom mluvil s panem ministrem Petříčkem ještě mnohem dříve, než se tahle věc řešila, zda by měl tu odvahu, než se něco stane... Ono už se dávno stalo, když jsem s ním mluvil, to jsme ale nevěděli, že to způsobily ruské tajné služby, něco udělat s tím počtem. A on říkal: K tomu není politická vůle. Nyní ta situace, která nastala, by měla tu politickou vůli vytvořit, aby ambasáda byla redukována tak, jak je uvedeno v navrženém usnesení.

Já se připojím ke všem bodům usnesení a budu velmi rád, když většina senátorů pro něj bude hlasovat. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, prosím paní senátorku Chmelovou, která je další přihlášenou do rozpravy.

Senátorka Renata Chmelová:  Dobré odpoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já nepochybně podpořím usnesení výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Jako bývalá členka tohoto výboru, jemuž předsedá pan kolega Fischer, zde ale přece jen poukážu na důrazy, které zde slyším málo.

Naše tajné služby udělaly tak dobrou práci, že za ní kromě SPD, komunistů a bývalého prezidenta Klause stojí všechny parlamentní frakce. Ale ředitele BIS vláda už pětkrát navrhla na generálskou hodnost, prezident Zeman tuto nominaci pětkrát zamítl. Podle dostupných informací současná česká vláda pana Koudelku nyní před velkým svátkem 8. května nenavrhuje.

Kolegyně a kolegové, ale kdy jindy pana Koudelku navrhnout než právě teď? Vyzvěme vládu doprovodným usnesením, aby tak učinila.

Nebo jsou slova pana Hamáčka, že je rozbití dvou rezidentur ruských tajných služeb jen fenomenální úspěch, jenom fenomenální rétorický trik?

Probíráme tady teď to, co lze nazvat tektonickou změnou v česko-ruských vztazích. Ale česko-ruské vztahy mají i svou všední podobu. V Česku, v sídlech, jako je moje Praha 10, žijí stovky Rusů. Mnozí k nám do Česka přišli, aby nemuseli žít v zemi, kde Putin znamená včera, dnes i zítra. Ale žijí mezi námi i lidé, kteří po svobodě netouží, věří Putinovu režimu, kteří věří tomu, že ruská velikost může šlapat po menších a slabších, a ještě jim za to děkovat. Jsou to jednak Rusové, jednak vlivové osoby, které Rusům pomáhají. Příkladem za všechny je pan Martin Nejedlý, toho času poradce prezidenta Zemana.

Mám zde námět pro pana předsedu Fischera. Není na čase uspořádat znovu veřejné slyšení na téma Odolnost veřejných institucí vůči zahraničním vlivům? Tentokrát speciálně vůči ruským vlivům?

To, co mi ale leží na srdci nejvíc, je Ukrajina. Ukrajina a její zápas o svrchovanost není u konce. Je možné, že eskalace v česko-ruských vztazích má jen doprovodit eskalaci ve vztazích Ruska a západu jako takového.

Totiž co nám říkají hrozivá slova Vladimira Putina z dnešního poledne? Co nám říká Putin tím, že západ nesmí překračovat červenou linii, ale to, kde tato červená linie leží, že si určí Rusové sami? Jak si vyložit Putinovo vyprávění o údajném pokusu o převrat v Bělorusku, když v zemi, kde vládne Lukašenko, sedí stovky lidí ve vězení jenom za to, že uplatní právo shromažďovací? Jak si vyložit desítky tisíc vojáků na východní hranici Ukrajiny? Jak si vyložit rozpínání Ruska v Azovském moři, které znamená bezprostřední ohrožení Ukrajiny, její celistvosti a svrchovanosti, její ekonomické síly a její svobody?

Ano, řešíme zde česko-ruské vztahy, nerovnováhu v zastoupení a tak dále. Ale ta hlavní partie se odehrává na linii Rusko – Ukrajina. Sledujme pozorně ty, kdo se na naší politické scéně bez ostychu stavějí za politiku Ruské federace. Ale hlavně stůjme při Ukrajině, pokud dojde ke konfliktu na jejích hranicích. Stůjme při Ukrajině a Ukrajincích, pokud se Rusko podruhé v krátké době pokusí o tektonickou změnu hranic. Pomáhejme Ukrajincům všestranným způsobem. Vedle mezinárodní pomoci, ekonomiky, vojenské spolupráce třeba i takovou věcí, jako je podpora vysokoškolského vzdělávání Ukrajinců na našich vysokých školách. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko, nyní se hlásí pan senátor Růžička, zdánlivě s přednostním právem. Toho se ovšem vzdal, ale o své přirozené pořadí přišel při střídání na empiru. Takže teď zaujme původní pořadí.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, je to tak, opravdu jsem nechtěl přednostní právo. Jenom jsem vytáhl kartičku, abych mohl monitorovat a vést schůzi. Kartička, tak už mě zaregistrovali, že jsem se hlásil někde v těchto místech. Proto jsem tady teď s tím zdánlivě přednostním právem.

Samozřejmě podporuji naprosto to usnesení, které připravil výbor pro obranu a bezpečnost. Byl jsem i na jednáních, kdy se jednalo o výborovém usnesení, sledoval jsem jednání i s ministrem Hamáčkem i s řediteli jednotlivých bezpečnostních agentur. Myslím si, že všechno sedí. Jenom mám dvě poznámky.

Jednak k tomu bodu II. bod 6, kde žádáme, aby vláda požadovala po Ruské federaci finanční náhradu a odškodnění za oběti. V té mozaice je naprosto zřejmé a jasné, že za tím, co se stalo ve Vrběticích, stojí ruské tajné služby, existuje pro to mnoho důkazů, že stojí za tím. Ale obávám se, že trestní dokazování v tomto případě je něco trošku jiného. Těžko potom žádat něco po někom, kdo nebude označen za konkrétního pachatele toho trestného činu, tedy někoho, po kom bychom měli požadovat tu náhradu. Obávám se, že tento bod je velmi problematický.

Druhá věc se týká toho posledního bodu III., článek 2, snížení počtu pracovníků Ruské federace v Praze na jednoho. Já tomu velice dobře rozumím, proč to tam je zařazeno, proč se to navrhuje, velice dobře tomu rozumím, protože jsem senátor Prahy 6, tedy městské části, kde ambasáda Ruské federace sídlí, což není nic mimořádného, protože tam sídlí většina ambasád, ale vím, jak tam ta situace vypadá. Možná vás to překvapí, možná nepřekvapí, ale v Bubenči patří Ruské federaci, ne firmám, ne Rusům, Ruské federaci, prosím, patří v Bubenči 33 budov. K tomu další desítky nemovitostí včetně pozemků, zahrad a garáží. Mimo tedy budovy velvyslanectví jde i o několik bytových domů i historických vil. K tomu bychom samozřejmě mohli přičíst i to, že Ruská federace vlastní budovy v Brně, v Karlových Varech a rekreační středisko na Sázavě. To je, prosím, skutečnost, že Ruská federace vlastní tyto pozemky, desítky pozemků a budov. To samozřejmě má vazby i na ty počty lidí, kteří třeba pracují na té ambasádě atd.

Rusové tvoří třetí největší skupinu cizinců v České republice. Je mně jasné, že mezi nimi jsou lidé, kteří mají to štěstí, že mohou žít v České republice, že asi v Rusku by se jim dařilo podstatně hůře. Nepochybně jsou tady lidé, kteří nestojí na straně, kde stojíme my. Pak ještě taková poslední poznámka. Žijí tady i lidé, kteří mají české občanství, o které požádali třeba v 90. letech, získali ho. Jsou to bývalí pracovníci ruské tajné služby. Jeden z nich dokonce v tomto případu figuruje hodně vysoko. Je to dneska Rus se státní příslušností Česká republika. Jeho působení v celém tom případu je víc než důležité.

Takže i to bychom měli mít na paměti, proto mluvím o tomto bodu zvlášť, že musíme požadovat snížení počtu pracovníků zastupitelského úřadu Ruské federace. Ten hypertrofovaný počet pracovníků ruské ambasády máme historickou šanci změnit. Protože to, že tady pracuje na ambasádě 130 lidí, přes 130 lidí z Ruska, není v pořádku. Neodpovídá to žádným poměrům a samozřejmě to způsobuje mnohé problémy, když si představíme, kolik lidí s těmi tajnými službami spolupracovalo, spolupracuje a jistě by nepochybně i nadále spolupracovalo. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane 1. místopředsedo, poprosím pana senátora Wagenknechta. Další by byl pan senátor Kantor, ale já se za chvilku přihlásím, tak mu to zkazím. Prosím, pane senátore.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, tady padlo mnoho věcí, se kterými souhlasím. Nebudu je opakovat, ale řeknu věci, které sám bych rád zvýraznil. Možná bych je rád ještě jednou zopakoval, aby byly opravdu zvýrazněné, které jsou pro mě osobně podstatné.

První, co tady padlo v příspěvku některých senátorů, je omezení fungování naší ambasády v Moskvě. Nejsem odborník na diplomacii, což tady pan kolega a zpravodaj určitě pak doplní, ale já si myslím, že jsme členové Evropské unie, že pokud by nějaký problém teoreticky mohl vzniknout, můžeme požádat jakýkoliv jiný členský stát, aby za nás vyřešil ten případný komunikační problém nebo nějakou věc vyřešil.

Samozřejmě myslím si, že je dobré, aby zůstal na té ambasádě aspoň jeden člověk, který tam bude fungovat, velvyslanec. Ale nicméně to, že se sníží počty, podle mého názoru nemusí finálně paralyzovat naše konkrétní vztahy, o kterých si myslím, že ale samozřejmě ochladly.

Druhá věc, kterou zmíním. Tady padla v úplně prvním vystoupení předsedy našeho klubu, pana kolegy Lásky, otázka, která se pak i opakovala, to je nevyjasněné fungování pana ministra, vicepremiéra, teď už pouze jednoho ministra vlastně, Hamáčka v oblasti té asi pravděpodobně zpravodajské hry cesty do Ruska. Nevíme, jak to v reálu je, ale myslím si, že my chceme vysvětlit nevysvětlitelné. Já to zkusím zjednodušit.

Po nějaké debatě s mými známými včera jsme se o tom bavili. Jak mohl chtít pan Hamáček zmást nebo ošálit pana Putina tím, že pojede v pondělí do Ruska? My se bavíme o úplném nesmyslu.

O šálení pana Putina, který tady měl teď, jestli chápu, minimálně dvě buňky dvou zpravodajských služeb, myslím, že jich je v tom Rusku více, že možná tady ještě jedna zůstala, to asi nevíme v tuto chvíli, ale ošálení pana Putina panem Hamáčkem, já v to moc nedoufám. Ale třeba nám to jednou pan Hamáček vysvětlí, jak ho chtěl ošálit tím, že poletí do Ruska.

Možná ještě k tomu ošálení, zmínil bych tady ještě jednu věc. To je téma, které také řešíme, možná dnes bude, a to se týká komunikace ohledně vakcíny Sputnik, která byla velkým tématem v médiích. Bez Sputniku by tady umřelo mnoho lidí, protože nebudou naočkováni. Také doufám, že to bylo součástí té zpravodajské hry, nevím, protože ze dne na den najednou vakcína Sputnik není přípustná a nebudeme s ní u nás očkovat. Ještě jednou říkám, myslím, že to někdy možná bude nějaký film, který bude zfilmován, o panu Hamáčkovi jako agentovi ČR, který chtěl ošálit pana Putina. Pochybuji, že pan Putin by se jeho cestou nechal zmást.

Druhá věc, kterou bych velice rád zmínil, vlastně třetí v tuto chvíli, to je věc, kterou tady řekla i paní kolegyně, už tady teď není, naše paní místopředsedkyně, to je téma Dukovan. Zmíním, co tady padlo několikrát na našem plénu. Snažili jsme se před několika měsíci, možná i týdny, řešit prověřování zahraničních investorů v ČR v rámci nového zákona, který nám byl předložen. Pan Hamáček velice bojoval, aby toto nedopadlo. Nakonec to nedopadlo ve sněmovně. Myslím si, že opět nastal čas toto zvednout, aby opravdu ten, kdo chce u nás investovat, a to není pouze Rosatom, ale i jiné firmy, které jsou v tuto chvíli bohužel z východu, já nechci vůbec nějakou formou tady dehonestovat občany Ruské federace, občany jiných států, ale ten režim, bohužel v tuto chvíli je zřejmé, že proti nám dělá útoky, které jsou nepřípustné. Takže možná na zvážení otázka, jestli ještě jednou nezvednout tuto věc, abychom ne pouze v rámci jedné velké strategické firmy, ale i jiných, k nám nedostávali zaměstnance ruských firem, kteří mohou být agenti. Myslím si, že to i tak může být.

Také bych k tomu zmínil druhou podstatnou věc, jak vnímám já fungování pana vicepremiéra Havlíčka v oblasti právě výstavby Dukovan, která teď asi nově nebude realizována s Rosatomem. Myslím, že nejenom my, ale i Poslanecká sněmovna, mnoho politiků tady dlouhodobě říkalo, že chceme jádro, ale chceme bezpečné jádro. Teď to vypadá, že to možná bude i ohroženo kvůli tomu, co se tady stalo, nějaká zpoždění, já osobně, řeknu to na rovinu, jak vnímám pana ministra Hamáčka, jeho působení za poslední půlrok. Vnímám ho jako proruského lobbistu. A jenom řeknu proč. I po opakovaných varováních našich bezpečnostních složek, které tady dnes chválíme, tlačil to, aby se do tendru Rosatom dostal. Dělal to takovou krásnou obezličkou, formou nějakého bezpečnostního dotazníku. Na rovinu. Jak může dopadnout bezpečnostní dotazník k firmě, která je navázána na ruský stát? Je to úplná fikce toho, že by nějakou formou takováto bezpečnostní prověrka mohla proběhnout. Ale byla to zásadní snaha pana vicepremiéra i přes varování bezpečnostních služeb, které musely už o této věci vědět, jakou formou sem k nám zkrátka tento ruský vliv vnést. Myslím, že máme i zkušenost z Maďarska, jak dopadlo Maďarsko po výstavbě ruského jádra. Toto není pouze o jedné velké stavbě, kterou všichni asi chceme, vnímáme, že je potřeba. Toto je o geopolitickém vlivu. O budoucím vazalství ČR na Ruské federaci.

Myslím si, že v této fázi je potřeba to říct nahlas, jmenovitě. Pan vicepremiér Havlíček nehájil zájmy ČR, hájil zájmy Ruské federace, u které víme, že už v té době bylo známo, minimálně některým členům vlády, a muselo jim to být známo, minimálně půl roku, to mi nikdo nevymluví, že tady operují a operují proti nám.

To je asi závěrem všechno podstatné, jenom shrnu dvě jména, která tady padají, ještě jednou, máme tady superhrdinu agenta, který chtěl ošálit pana Putina. Doufám, že nám to jednou vysvětlí, ale té jeho hře zkrátka nevěřím, ani nevěřím, že by se pan Putin nechal nějakou formou ošálit. U pana vicepremiéra Havlíčka bych ocenil, aby do budoucna už nehájil zájmy Ruské federace, ale bezpečnosti, fungování ČR a našich občanů. Jeho výmluvy a jeho polopravdy, co dělá, nedělá, myslím, že všichni dokážeme prohlédnout. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, děkuji, pane senátore. K mikrofonu přichází pan místopředseda Oberfalzer, který využije svého práva na rozdíl od pana předsedy Vystrčila přednostního, protože chce doplnit některou z předchozích řečí.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane kolego. Ano, toužil jsem mluvit hned po vás, ale to nešlo s ohledem na střídání na empiru, ale využiji svého práva na krátkou glosu.

To, co zde bylo řečeno a co zde pan kolega Růžička velmi podrobně pojmenoval a vyčíslil, je naprosto nezdravý, neúměrný poměr počtu diplomatických nebo jiných zaměstnanců ruské ambasády.

S ohledem na velikost České republiky ten poměr je skutečně nesmyslný a mně z toho vzniká spekulace, schválně to uvádím jako spekulaci, že tolik zaměstnanců potřebuje ruská ambasáda nikoli na organizování specifických akcí nebo ovlivňování dění v ČR, ale že dost možná je potřebuje i na jiná teritoria, než je území našeho státu. Co bych si opravdu nepřál, aby ČR byla pátou kolonou EU a poskytovala tady základnu pro rozvratnou činnost v rámci tohoto mezinárodního společenství, které spojuje zejména touha po demokracii. Opakuji, že je to moje spekulace, ale je velice vemlouvavá. Jsem velice rád, že jsou právě v tom návrhu usnesení články, zejména ten III. 2., který žádá jakýsi restart vzájemných diplomatických styků a uvedení počtu pracovníků ambasád na obou stranách do rozumného, dovolte dovětek, zdravého poměru, který odpovídá jednak velikosti vztahů, ale také velikosti ČR. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, nyní přichází řada na pana senátora Lumíra Kantora.

Senátor Lumír Kantor:  Milé kolegyně a vážení kolegové, stručně k jedné věci. Schválili jsme minulý týden na výboru pro zdravotnictví veřejné slyšení výboru, které se mělo týkat v té chvíli velmi aktuální záležitosti, jaksi tlačení vakcíny Sputnik v podstatě mimoprávně na český trh a eventuálně aplikaci. Veřejné slyšení se mělo týkat všech vakcín a všech léků, které by se měly dostat do ČR a měly by obejít zákonné procesy, které se předpokládají.

Škoda, že neošálil tedy pan Hamáček pana Putina, protože bychom tady teď měli 300 tisíc neregistrovaných vakcín, v podstatě, asi tak nějak jsem to pochopil, dělám si legraci. To veřejné slyšení nyní postrádá smysl, věci vzaly rychlý obrat, tak jsme se dnes dohodli, že veřejné slyšení odložíme. Nicméně program, který jsme měli nachystán, byl velmi dobrý, těžko se vyvažovalo, většinou to bylo proti neregistrovaným vakcínám, které by tady byly užity, nicméně myslím si, že někoho bychom snad pracně našli i pro ten postup, který byl navrhován paní ředitelce SÚKL a bývalému ministru zdravotnictví.

Ohledně další věci. To, o čem mluvil tady pan senátor Láska i můj předřečník nebo pan senátor Wagenknecht, všem je jasné, že to, co nám bylo předloženo, všem deseti milionům těchto lidí, kteří žijí v ČR, to, že někdo má jet nakupovat vakcíny nebo nenakupovat vakcíny, potom je to zastírací manévr, všem je jasné v podstatě, nebo myslím si, aspoň většině lidí, že to je lež, která se stává normou v této společnosti, která je právě takovými věcmi a takovou politikou akcentována.

Chtěl bych jenom připomenout, pan vicepremiér Hamáček se hlásí ke skautingu. První zákon skautingu. První zákon českých skautů je: Skaut je pravdomluvný. První bod zákona, jinak parafrázovaný, Skauti Evropy, je, že na skauta je vždy spolehnutí. To je jedna poznámka k této věci.

A druhá věc, nebo třetí věc, kterou jsem chtěl, v blízké době předložím návrh zákona o významném dni, kterým byl odjezd tzv. spřátelených vojsk před 30 lety, protože to byl velmi významný okamžik pro ČR, tak si dovolím, protože jsem Olomoučan a do mého obvodu patří Libavá, tak o tom vím poměrně dost a chtěl bych potom s ostatními senátory, pokud se někdo přidá, předložit zákon o tom, aby tento den, který byl v červnu 1991, byl považován za významný den, kdy byla ukončena taková těžká, devastující poroba českého národa právě v těchto věcech. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Dávám slovo panu senátoru Patriku Kunčarovi, prosím, pane senátore.

Senátor Patrik Kunčar:  Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, co se týká Vrbětic, asi málokoho se to tak dotýká jako mě, protože Vrbětice patří do mého senátního obvodu. Byl jsem mezi prvními, kdo tam zajel po výbuších, byl jsem tam i v rámci dobrovolnické práce pomáhat, vím, co se tam dělo, byl jsem v kontaktu s obyvateli a vím, jaký vztek, bezmoc, zoufalství a spousta dalších emocí se tam mísily, protože skutečně táhlo se to strašně dlouho, kdy se to dotýkalo jejich životů, kromě nějaké finanční a psychické újmy tam byla spousta dalších omezení, kdy dlouhá léta museli objíždět trasy kvůli tomu, že tam byly nejrůznější omezení a uzávěry.

Nicméně s ohledem na to, že to vyšetřování se táhlo dlouhých sedm let, ty zveřejněné závěry ve mně vzbudily víc otazníků jak odpovědí. Říkal jsem si, kdyby Britové vyšetřovali kauzu Skripal sedm let, budeme čekat ještě další čtyři roky, než se dozvíme, kdo se pokusil Skripala otrávit.

Nicméně dnes na jednání výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost jsem se z úst vicepremiéra Hamáčka dověděl, že právě tato kauza Skripal pomohla trošku vnést světlo do kauzy Vrbětice, protože až na základě identifikace těchto agentů se podařilo identifikovat lidi, kteří byli na videozáznamech, takže se zjistilo, že skutečně oni se podíleli na výbuších ve Vrběticích a následně to šetření trvalo už „jenom tři roky“, což už je jakž takž adekvátní doba.

Nicméně v té věci pro mě stále zůstává spousta otazníků, ale jak už tady zaznělo od mých předřečníků, jednou velkou neznámou je nevysvětlená cesta vicepremiéra Hamáčka do Moskvy, jak on to komentuje, tak to pro mě věrohodně nevyznívá.

Dále od toho zveřejnění v sobotu v rámci mimořádné tiskové konference se objevují stále nové a nové informace. Proto i vzhledem na všechny zkušenosti z dřívější doby a třeba i na kauzu ricin, kdy jsme, hlavně naše zpravodajské služby, kdy byly napáleny jakousi zpravodajskou hrou, tak si říkám, že i v této věci, když se v nás mísí emoce a jsme naštvaní, že by nám ta naštvanost neměla zatemňovat náš rozum a jakýsi zdravý úsudek, takže bych doporučoval, abychom v této věci jednali zejména uvážlivě a nešli do nějakých ukvapených závěrů, protože těch nejrůznějších prohlášení, která se objevují každý den, je teď spousta, takže myslím si, že zachovat si jakousi chladnou hlavu je namístě. Proto já osobně podporuji to, abychom hlasovali odděleně o tom navrženém usnesení, protože některé pasáže i na základě třeba té naší konzultace, víme, že ministerstvo zahraničních věcí připravuje další kroky, tak bych doporučil, abychom možná trošku zmírnili naši rétoriku v některých ohledech, což ovšem neznamená, že bychom neměli v celé věci postupovat razantně jako suverénní stát, který musí dát najevo, že si takovéto jednání nenecháme líbit. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Promiňte, pane senátore, navrhujete o všech bodech hlasovat i jednotlivě?

Senátor Patrik Kunčar:  Tak, jak navrhoval tady kolega, myslím, že Václavec.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, o těchto dvou bodech? Ne o těch dalších?

Senátor Patrik Kunčar:  Ne, ne, ne, jenom o těch dvou bodech.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, dobře, děkuji. Děkuji za objasnění, důležité je to i pro zpravodaje. Prosím paní senátorku Němcovou, která je další přihlášenou, aby přistoupila k mikrofonu, děkuji.

Senátorka Miroslava Němcová:  Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové. Pokusím se, snad nebudu příliš dlouhá, být stručnější a vynechat některé věci, které už zde zazněly a byly akcentovány. Nevím, jestli přece jen se některé z nich nedotknu. Ale mým úmyslem bylo soustředit naši pozornost na to, co předcházelo té situaci, ve které jsme se nyní ocitli. Protože od toho vyhlášení sobotního, kdy vystoupil předseda vlády a místopředseda vlády, už všechno to dění aktuální, myslím od soboty po dnešek, nějakým způsobem zpracováváme a komentujeme, ale bezpochyby nám pomůže, když se ohlédneme, abychom si ujasnili, co se dělo v minulých letech, protože tato situace, která nastala, se nestala jenom tak, měla nějakou historii, povězme si, jak jsme se do ní dostali.

Začala bych tím, že každoročně zveřejňuje Bezpečnostní a informační služba svou zprávu v té veřejné části, kterou máme k dispozici všichni, každoročně mluví o nebezpečí a narůstajícím riziku prorůstání vlivu Ruska do politických, hospodářských i společenských struktur naší země. Definuje zde vždycky cíle, mluví o kontaktech, těmi místy, kam nejvíce soustředilo Rusko svou pozornost, je podle těchto zpráv akademická půda, vědecká pracoviště, klíčové resorty ekonomiky a samozřejmě politická sféra, kdy si vybírali i mezi námi politiky ty, kteří jsou jim nakloněni a kteří by mohli prospět jejich aktivitám určeným proti ČR. Tyto zprávy také mluví pravidelně o tom neodpovídajícím a naddimenzovaném personálním obsazení Velvyslanectví Ruské federace v ČR. Vláda to všechno měla k dispozici, každý rok tuto zprávu si může přečíst. Nezaznamenala jsem jediný seriózní krok, který by mohl vést k nápravě toho, co BIS zveřejňuje jako velké riziko pro naši zemi.

Ráda bych také uvedla jeden zajímavý rozhovor z posledních dnů, který poskytl bývalý předseda vlády Bohuslav Sobotka. Ten se vrací v tomto rozhovoru právě do let, byl premiérem, jenom podotknu, v letech 2013 – 2017, v tomto rozhovoru se vrací jednak k tomu, pro co se vžil termín lánský puč, kde v tom rozhovoru stvrzuje, že šlo o to, aby on byl odstraněn z funkce nastupujícího premiéra, protože nebyl Miloši Zemanovi, prezidentovi, tak blízký a nepodporoval by tak ruské zájmy, jak to prezident vyžadoval. Proto byl lánský puč, proto se měl stát předsedou vlády tehdy Michal Hašek. To, že se to nepovedlo, je také v tomto rozhovoru zmíněno. Bohuslav Sobotka uvádí na margo Vrbětic, Vlachovic a těchto obcí, které byly postiženy výbuchy, říká, že sám byl překvapen tím, co vzešlo nyní ve známost, tedy působením GRU nebo těch důstojníků GRU na našem území a jejich podílu na výbuchu skladu. Ale on, že si v té době myslel, že celý výbuch ve Vrběticích je stupňováním tlaku, který měl být vyvíjen na něj a na jeho vládu, to je takové zvláštní nabourání atmosféry v ČR, která by měla vést tak jako tak k jeho odstranění, čili pokračování toho, co si Miloš Zeman předsevzal, mít v úřadu předsedy vlády loutku, která bude sloužit jemu, i ruským zájmům.

Upozornila bych na rok 2014, protože je to rok nešťastného katastrofálního výbuchu, a to na aktivitu tehdejšího i současného místopředsedy Poslanecké sněmovny Vojtěcha Filipa. Vzpomínám si dobře, jak jsme měli vášnivou debatu nad jeho tehdejší cestou do Moskvy, cesty do Moskvy se opravdu stávají velkým tématem české politiky, protože ani jedna z nich nikdy nedopadla dobře, teď nemyslím jenom tu Hamáčkovu poslední, ale ta cesta Vojtěcha Filipa se uskutečnila dne 5. listopadu 2014, bylo to mezi těmi dvěma výbuchy, nic tím nenaznačuji, jenom to tady říkám. On odcestoval do Moskvy na pozvání místopředsedy Dumy Sergeje Železňaka, který byl na sankčním seznamu nežádoucích osob, ten seznam vznikl poté, kdy byla uskutečněna anexe Krymu. Poslanecká sněmovna tehdy, protože tu cestu, tak jako všechny cesty, musí schvalovat organizační výbor, Organizační výbor Poslanecké sněmovny nebyl informován, že se tato cesta plánuje, tudíž ji nemohl ani povolit, ani schválit, ani zamítnout, ale ona se uskutečnila. Až zpětně jsme se dozvěděli, že ji při mimořádném režimu podepsal tehdejší předseda Poslanecké sněmovny Jan Hamáček, tím umožnil její uskutečnění, a Vojtěch Filip tedy do té Moskvy odjel.

Sněmovna se tehdy usnesla zpětně, už jsme nic jiného nemohli dělat, že s cestou nesouhlasí, že Vojtěch Filip nereprezentoval během této cesty postoje Poslanecké sněmovny a že se uskutečnila tím, že byl obejit organizační výbor. Jenom dodám, že tehdejší ministr zahraničních věcí Stropnický konstatoval, že tato cesta byla v rozporu se zájmy ČR a že žádný z evropských parlamentů v této době delegaci do Ruska nevysílal.

Další cestu, to už se dostávám blíž, k datu, v němž nyní žijeme, uskutečnil současný předseda Poslanecké sněmovny, bylo to dne 15. října 2018. Asi týden poté tuto cestu a její obsah projednávala opět Poslanecká sněmovna. Zejména se zabývala tím, s kým vším se tedy Radek Vondráček na své cestě setkal a zda byla nebo nebyla diskutována problematika dostavby jaderného bloku v Dukovanech. Ukázalo se, že také předseda sněmovny Radek Vondráček jednal s lidmi, kteří byli na sankčním seznamu, kvůli anexi Krymu, s předsedy obou komor parlamentu Vyacheslavem Volodinem i Valentinou Matvijenkovou. Prokázalo se současně, že o dostavbě jaderné elektrárny a o prosazení Rosatomu v Rusku jednal.

V reakci na tuto jeho cestu, což je důležité také vědět, připravilo ministerstvo zahraničí kritické prohlášení, bohužel nově nastoupivší ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček vydání tohoto kritického prohlášení, v němž ta cesta byla odmítnuta, vydání toho dokumentu po konzultaci s Janem Hamáčkem zastavil. To jsou tedy také aktéři, kteří ve své době udělali bohužel velmi závažné negativní kroky proti zájmům ČR.

Mám zde poznámku o tom, co v nedávném rozhovoru při tom zmatečném pokusu o vystřídání ministrů zahraničních věcí prohlásil Lubomír Zaorálek. Mluvil doslova, že jednak není žádným panáčkem a loutkou, což bylo zvláštní, protože předtím Jan Hamáček nebo poté Jan Hamáček stvrdil, že s Lubomírem Zaorálkem jednal a že nějak bylo předjednáno to jeho angažmá nebo návrat na ministerstvo zahraničních věcí, co se mezi nimi dvěma stalo, to já nevím a nebudu o tom nějak fabulovat. Faktem je, že Lubomír Zaorálek řekl, že jedním z důvodů, proč nenastoupí na ministerstvo zahraničních věcí, je to, že toto ministerstvo je jeho slovy vykuchané ministerstvo. Ale už nedodal, nebo možná jen okrajově zmínil, že je vykuchané proto, že tomu všichni hlavní aktéři ve vládních pozicích ze strany ČSSD mlčky přihlíželi, a to v době, kdy byla z tohoto ministerstva vyvedena speciálně agenda týkající se Ruska a byla vyvedena pod kancelář nebo zahraniční odbor Kanceláře prezidenta republiky, v jehož čele stojí pan Rudolf Jindrák. Byla tedy vyvedena mimo kontrolu parlamentu, protože zahraniční výbor parlamentu má možnost kontrolovat činnost ministerstva zahraničních věcí, ale v žádném případě nemá v kompetenci nějakým způsobem kontrolovat činnost Kanceláře prezidenta republiky.

Čili celý segment, významný segment zahraniční politiky se dostal přímo pod správu prezidenta, vyveden z ministerstva zahraničních věcí, ocitl se mimo jakoukoli parlamentní kontrolu. Znamená to, že to byla cílená destrukce ministerstva zahraničních věcí, odstavení kontroly parlamentu, vláda nejenže to nezastavila, ale přímo tento rozvrat organizovala. I sám Lubomír Zaorálek tehdy mlčel, nepamatuji si na žádné jeho vystoupení. Hlavním aktérem, kdo o tom rozhodl a kdo toto prosadil, byl prezident republiky a předseda vlády Andrej Babiš.

Už na začátku února 2020 se objevily informace o tom, že Rudolf Jindrák, tedy šéf zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky, bude s diplomacií radit Andreji Babišovi, že se na těchto poradních službách dohodli předseda vlády Andrej Babiš a prezident republiky Miloš Zeman.

Už v červenci 2020 tento neobvyklý tah byl uskutečněn a na Úřadu vlády začal Rudolf Jindrák naplno působit, to znamenalo posílení Hradu, nadstandardní přístup k informacím z diplomatických aktivit vlády a bylo to v čase, kdy se začínalo vážně řešit rozšíření jaderné elektrárny v Dukovanech. Prezidenta republiky celé dlouhodobé působení jeho, celou dobu, co je ve své funkci, charakterizuje několik věcí. Bezpochyby je to jeho neustálý tlak na personální obsazení vlády. Tento tlak je vyvíjen proto, aby ve vládě byli ti lidé, kteří vyhovují jeho zájmům, a jestliže mluvím o zájmech Miloše Zemana, v souvislosti s tím, co vychází najevo teď, co jsme všichni sledovali i v letech předtím, tak to také musely být osoby, které budou vyhovovat zájmům Ruska.

Druhým soustavným krokem dlouhodobým bylo ze strany prezidenta znevěrohodňování tajných služeb České republiky, vzpomeneme na všechna jeho vyjádření o čučkařích, o tom, že žádal v loňském roce seznam agentů po tajných službách, aby mu vydaly seznam agentů ruských, kteří působí na našem území, seznam jejich českých spolupracovníků, seznam cílů, seznam míry spolupráce apod., nad čímž se všichni pozastavovali, protože de facto by to znamenalo úplný rozvrat tajných služeb, jejich vyblokování z mezinárodní spolupráce a naprosté znemožnění jejich práce. Vzpomeneme na prezidentův postoj v kauze novičok, vzpomeneme na to, jak enormní zájem měl o to, kdo bude v čele právě ministerstva zahraničních věcí, tedy ty soustavné ataky na exministra Petříčka, vzpomeneme na všechny bizarní záležitosti kolem Sputniku V.

To jeho prosazení, umanuté prosazování, označování bývalého ministra Blatného nebo ředitelky SÚKL Storové za viníky tisíců mrtvých v České republice. Vzpomeneme také, a na této půdě bychom o tom měli mluvit častěji, vyřazení předsedy Senátu Miloše Vystrčila ze schůzek nejvyšších ústavních činitelů České republiky. Což znamená, že právě Senátu a právě jedinému z těch, dá-li se to říci, opozičně laděných vrcholných ústavních činitelů se nedostávalo informací, které mezi sebou sdíleli ti ostatní, tzn. prezident, předseda vlády a předseda Poslanecké sněmovny. Je to vyblokování Senátu jako celku.

Zmíním také jednu, přiznám, možná trochu spekulativní věc, ale musím nad ní v těchto souvislostech přemýšlet, a to je otázka průběhu prezidentských voleb v roce 2013 a 2018 v České republice. Jestliže pozorně sledujeme to, jak např. Spojené státy americké dokládají, dokazují vliv ruských kruhů na průběh a výsledek voleb, já se začínám silně obávat, že podobný vliv byl vyvíjen i na českém území. Možná něco bližšího, pokud k tomu bude chtít říct, nebo možná už řekl, náš pan kolega, senátor Jiří Drahoš, protože víme, že před tou druhou volbou byly rozesílány v České republice řetězové emaily, které měly významným způsobem poškodit protikandidáta prezidenta Zemana. Je otázkou, kdo všechno se na těchto akcích podílel. Myslím si, že bychom měli klást požadavek, aby toto bylo ještě došetřeno. Protože pokud tomu tak bylo, není vyloučeno, že tomu tak opět bude. Máme mít zájem, pokud se to stalo, aby se to opakovat v žádném případě nemohlo.

Závěrem o prezidentovi, ne ještě závěrem všeho, co chci říci, ale můj závěr o prezidentovi je tento. Trvale a systematicky poškozuje zájmy České republiky. Když mlčí, znamená to, že k této situaci nemá co říct. Jestliže nemá k této situaci co říct, má abdikovat.

K premiérovi Babišovi. Všichni jsme ho slyšeli v sobotu. Najednou přišlo pondělí a dozvěděli jsme se, že z těch velmi vzrušených, emotivně nabitých sobotních vět není nic, že vlastně šlo o banální útok na nějaké bulharské zboží v nějakém skladu. Otázkou je, jak dlouho věděl o tom, kdy vláda skutečně už měla informace, se kterými mohla pracovat, o výsledcích tajných služeb. Já jsem přesvědčena, že už to nemohli tajit, proto tak dramaticky vystoupili v sobotu večer. Protože bylo zjevné, že tyto informace nemají jenom oni a že pokud se v poslední chvíli nechytí toho záchranného člunu a nepostaví se do role těch, kteří začínají hájit zájmy České republiky, pokud by ty informace vzešly najevo, tak by byli oni těmi, kdo jsou v podstatě zrádci zájmů české země. Z toho už by v podstatě pro ně nebylo žádné východisko. Proto to museli vyřešit teď.

Děsné na tom je, že ta jeho slova, přestože je včera odvolal, o tom útoku na zboží, pro nás velmi nevýhodné a špatné je, že samozřejmě to využila velmi silně propaganda ruské státní televize Russia Today, která to měla jako jednu z hlavních zpráv. O tom, že předseda české vlády potvrzuje, že nešlo o žádný Ruskem řízený útok, že v podstatě to byl jakýsi útok na zboží. O tom, že svá slova dementoval den poté, to jsem přesvědčena, že o tom Russia Today už neinformuje. Pomohl předseda vlády vytvořit tento obraz a nabít dezinformační weby a zároveň propagandisticky posloužit těmito výroky ruské straně.

Mluvil zde pan senátor Wagenknecht hodně o Karlu Havlíčkovi. Včera nebo předevčírem, nevím přesně, jsem měla možnost sledovat takovou obsáhlou diskuzi v České televizi, kde experti na dostavbu jaderné elektrárny označili celý ten vývoj přípravy toho tendru na dostavbu jako ušitý na tělo pro Rosatom, že o tom všechny zainteresované kruhy věděly, že to je takhle ušité pro Rosatom. A že dokonce všechny kroky ministra Havlíčka, když se objevila jakákoliv otázka, všechny kroky toho ministerstva byly dělané tak, aby ty problémy z cesty smetli, aby opět to byl ten Rosatom, který bude mít tuto velkou výhodu. Čili jednoznačně byl Rosatom ze strany ministerstva, ze strany konkrétně Karla Havlíčka, zvýhodňován.

Já jsem samozřejmě zaznamenala jeho odpověď toto pondělí, kdy Karel Havlíček vykládal poté, co došlo k vyhoštění českých diplomatů, od nás 18 ruských a z Ruska 20 českých, tak Karel Havlíček už tak jenom v televizi říkal: „Už to nebudeme dál hrotit.“ Téměř ve smyslu: „Už je to za námi, smažme to, jede se dál.“ Na to opravdu nemohl přistoupit. Jsem přesvědčena, že Karel Havlíček je i nadále bezpečnostním rizikem pro Českou republiku a měl by být z vlády jednoznačně odvolán.

Pokud jde o roli Jana Hamáčka, bylo zde také řečeno mnohé. Stojí za to připomenout to, jak neblahým způsobem rozbil personálně ministerstvo zahraničních věcí. Měli to v gesci, celá ta trapná výměna, která se odehrávala, vyústila v dnešek... Ale v podstatě to bylo vyhovění tlaku prezidenta, který už kdysi dávno řekl: „Nechci Petříčka, nechci Blatného.“ Výsledek je: nemá Petříčka, nemá Blatného. Čili cesta pro Miloše Zemana byla naprosto jednoznačně umetena.

Ta cesta do Moskvy, o té, myslím, každý, kdo má gram mozku, tak si myslí svoje. Ani na vteřinu nenaběhl na tu pohádku o tom, že napřed, první pohádka, jedu tam vyřešit Sputnik. To jsme věděli, že je nesmysl. Tři dny, zvláštní letadlo, neumí vzít telefon, ani online vyřešit, jestli Sputnik přijde nebo nepřijde. Tak to byla jasná věc. Druhá věc potom, že šil nějakou boudu na ruské pohlaváry. Tak to už se člověk spíš ani nesměje, spíš se zoufalstvím drží za hlavu. Já si myslím, že on na poslední chvíli chtěl do toho Ruska dovézt ty informace, které už vláda měla, že se případ Vrbětice objeví, že chce nějak sladit s Rusy noty, aby z toho vyšli pořád jako ti proruští kamarádi. A to je moje verze, kterou samozřejmě prokázat nemohu, ale dává mi největší míru logiky v těch nesmyslech, které jsme od Jana Hamáčka slyšeli.

Dovolte mi ještě, abych se zmínila o jedné věci, která stojí za to, abychom se jí také věnovali, a to je aktivita ruských spolků na našem území.

Kdysi dávno na toto téma vyšla řada článků. Zaujal mě jeden, který byl hodně obsáhlý, na serveru Echo, z 19. března 2014. Vyšel tam článek s titulkem „Ruské spolky v České republice, Putinův Trojský kůň“. V tom článku se mluví o tom, že zde působí zhruba 30 ruských spolků, řídí je speciální rada při ruském velvyslanectví. Pobírají dotace na působení u nás. Nevím, zda dotace i z českého rozpočtu, nebo pouze z rozpočtu ruského. Jsou zmiňováni Noční vlci, Kozáci, ale je tam daleko více těchto spolků.

Před činností těchto spolků, před činností svých krajanů varoval v té době místopředseda Rady vlády pro národní menšiny, on odstupoval v tom roce 2014, protože nechtěl spolupracovat v té vládě, ve které byl Andrej Babiš tehdy ministr financí. Místopředseda Rady vlády se jmenuje Igor Zolotarev, cituji, podle něj „většina ruských organizací v České republice je řízena ruskou vládou a šíří tu Putinovu propagandu, např. v tiskovinách Pražský Expres nebo Inform Praga obhajují současnou ruskou okupaci Krymu“.

Zolotarev dodává: „Nebezpečné je, že tito lidé tvoří organizovanou strukturu a jsou mnohdy podporováni českou vládou.“

Ještě je zde jedna věc, kterou mám na srdci, a to je 2 dny staré prohlášení Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost. NÚKIB varuje a podává varování o vysokém riziku kybernetických útoků, s nimiž má Česká republika počítat v návaznosti na aktuální vývoj vztahů s Ruskem. Mají být směřovány na významné instituce státu, do klíčové infrastruktury, soukromé oblasti firem, zdravotnických organizací apod. Prostě do těch nejzranitelnějších míst.

Je k tomu třeba dodat, že i tento Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost ležel v žaludku prezidentovi republiky. Mluví o tom tehdejší šéf Dušan Navrátil, který byl odvolán na nátlak prezidenta, proto, že nechtěl dát bezpečnostní prověrku kancléři Vratislavu Mynářovi. Zároveň si dovolil varovat před aktivitami firmy Huawei na našem území. Takže letěl.

Myslím si, že by bylo důležité, abychom se i my věnovali dezinformacím, hybridním hrozbám a některé otevřené zdroje z posledních dnů hovoří také o tom, že v českých bankách se propírají miliardy ruských rublů. Neměli bychom nad tím jenom tak mávnout rukou.

Poslední moje poznámka se týká, a mám z toho velkou obavu, z toho, co se děje na hranicích Ruska s Ukrajinou... Každý den se stupňuje množství ruských vojáků, kteří se přibližují k ukrajinským hranicím. Včera bylo oznámeno, že to je již 120 000. Poté, co jsme zaznamenali napřed zelené mužíky a po dlouhém zapírání se ruská administrativa a Vladimir Putin přihlásili k tomu, že byli strůjci okupace Krymu a zabrali Krym. Moje velká obava je, že to nebudou jenom tak manévry, kdy se ruští vojáci projdou u hranic Ukrajiny, ale že jsou připraveny daleko tvrdší akce. Moc bych si přála, kdyby tomu tak nebylo, ale do celého kontextu těchto věcí to bohužel všechno zapadá.

Závěr, a to už je tedy můj úplný závěr, jsem přesvědčena, že prezident České republiky Miloš Zeman, předseda české vlády Andrej Babiš, místopředseda české vlády Jan Hamáček, ministr průmyslu a obchodu a dopravy Karel Havlíček dlouhodobě pracovali ve prospěch ruských zájmů. To, že dnes najednou změnili svůj postoj, je jenom vynuceným tlakem, ale jsou to oni, kteří přispěli k tak tragickému současnému postavení České republiky.

Jestliže Vladimir Putin říká, že si bude určovat hranice, naším jediným obranným postojem může být to, že ty hranice, naše hranice, jejich rozsah a jejich účinnost domluvíme s našimi spojenci. Rusko naším spojencem není. My jsme spojenci Evropské unie a jsme spojenci NATO. Tato spolupráce by měla vést k tomu, abychom hrozbám Ruska byli schopni významněji čelit.

Proto chci říct závěrem velmi důrazně, není pravda, že předseda vlády a místopředseda vlády zachránili situaci. Byli strůjci té situace, společně nás dovedli až k té sobotě, protože dokud mohli, zavírali před informacemi, které nutně měli, a měli k nim přístup, zavírali oči a naopak podávali Rusku pomocnou ruku. Teď najednou se chtějí postavit jako ti hrdinové, kteří to tady všechno úžasně zvládli a všechny nás zachránili. To je šalba, klam, prosím, nepodléhejme tomu. S tím přehledem, který nutně byl letmým přehledem, tak si dosazujme tu mozaiku těch kroků, které kdo udělal a za něž nese odpovědnost. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, paní senátorko. Nyní má slovo pan senátor Raduan Nwelati. Prosím, pane senátore.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážená paní předsedající, vážený pane předsedo, předkladateli, vážené kolegyně, kolegové, budu velmi stručný.

Zaprvé chci poděkovat za návrh usnesení, který tady je předložen, který je doplněn i o usnesení, které dneska přijal výbor pro evropské záležitosti. Dovolil jsem si předložit návrh na doplnění tohoto usnesení, protože tam jeden z těch bodů, který je v usnesení výboru pro evropské záležitosti, prakticky není zmíněn. A to je ten bod č. 1, kde výbor pro evropské záležitosti přijal usnesení, kde navrhuje Senátu, aby přijal usnesení, kde Senát PČR považuje pumový útok na muniční sklad ve Vrběticích za akt státního terorismu vůči jednomu státu EU. Tím pádem za akt státního terorismu vůči celé EU.

Navrhuji, aby ten návrh usnesení, který tady je předložen panem předsedou výboru pro zahraničí, obranu a bezpečnost, byl doplněn, a to v bodě I. 1., za ten text, který je v tom usnesení, a byla tam dodána ještě ta věta, že „považuje za akt státního terorismu vůči jednomu státu EU“, a tím pádem „za akt státního terorismu vůči celé EU“.

Myslím si, že je důležité, aby i Senát se vyslovil, že to považuje za akt státního terorismu. To je jedna věc. Druhá věc je, protože my v tom usnesení potom žádáme Evropskou unii, aby se k tomu postavila čelem, a to jak Evropskou radu, tak Evropský parlament. Myslím si, že je také vhodné, aby v tom usnesení zaznělo, že to považujeme za útok na celou Evropskou unii, nejenom na Českou republiku. Moc vás prosím o podporu.

Jinak za sebe k těm ostatním bodům, podpořím všechny, včetně toho, aby byl snížen rozpočet pracovníků zastupitelského úřadu Ruské federace v Praze na jednoho. Myslím si, že to je správný postup. A stejně tak podpořím i ten bod II. 3., tzn. vypovězení smlouvy mezi Českou republikou a Ruskou federací o přátelských vztazích a spolupráci, protože se nedomnívám, že to, co tady proběhlo, může udělat jakýkoli přítel. Proto smlouva o přátelství nemůže být.

Děkuji za pozornost a moc vás prosím, pokud byste byli tak hodní a podpořili doplnění toho usnesení tak, jak to navrhuji. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore, určitě pan zpravodaj si zaznamenal tento návrh, o kterém pak budeme hlasovat. Nyní, prosím, dávám slovo předsedovi Senátu, panu senátorovi Miloši Vystrčilovi. Prosím, pane předsedo.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Já se tady pokusím o krátký pohled na ty události, které teď probíráme, ještě trošku z jiné strany. Protože tady v některých okamžicích přece jen cítím určité pochybnosti o tom, zda ten postup, který tady navrhujeme a volíme, je správný.

Jenom připomínám, že tu sobotu 17. dubna nás s tím, že existují jednoznačné důkazy pro důvodné podezření, že na výbuchu v muničním skladu ve Vrběticích se podílely ruské tajné služby, nám oznámili pan premiér Babiš a pan vicepremiér Hamáček, který to dokonce uvedl slovy, že ho velmi mrzí, že se zhorší vztahy s Ruskem. Řekl to dříve než to, že ho mrzí, že tam byly ztracené lidské životy, a dříve než to, že tam došlo k miliardové škodě a že nám také sdělili, že ten, kdo ty kroky, které oni volí a se kterými nás seznamují, což bylo vyhoštění těch 18 ruských agentů, jsou odsouhlaseny panem prezidentem Zemanem, který je znám tím, že s Ruskem chce mít přátelské a velmi dobré vztahy. Takže to je další informace. Pan premiér Babiš, který u toho také byl, je zase člověkem, který je velmi závislý na tom, co udělá nebo neudělá pan prezident Zeman.

Tak tolik k věcem, které jsou známé, které jsou prokazatelné a které nám také třeba mohou něco napovídat o tom, jak až je to, co nám ti pánové, myslím tím pana vicepremiéra Hamáčka a pana premiéra Babiše, rádi oznamovali. Rozhodně si myslím, že to není tak, že by to byli lidé, kteří by s takovou zprávou, pokud by nebyli přesvědčeni, že to musí udělat, rádi přišli. To je první věc.

Druhá věc, která je důležitá, kterou si zase už můžeme ověřit sami, nepotřebujeme k tomu žádné zprávy, které jsou třeba v režimu tajné, je, jakým způsobem reaguje Ruská federace. Víme, jak reaguje Ruská federace z hlediska obsazení naší ambasády v Rusku. Víme, co říkal ruský prezident Putin. Představte si, kdyby na celé naší zeměkouli existovaly jenom dvě země. Jednou by bylo Rusko a druhou Česko. To by asi nebyla úplně jednoduchá situace. Možná reakce Ruska by byla ještě jiná, než je dneska. Ta situace Česka by asi taky byla jiná, než je dneska.

Teď se dostávám k tomu, co tady ještě nezaznělo, já to tady chci zdůraznit, protože my na to v rámci té své, třeba i oprávněné, statečnosti a navrhování těch razantních kroků zapomínáme. To, že tady můžeme takhle svobodně mluvit, je z toho důvodu, že jsme majiteli několika obrovských hodnot. Těmi hodnotami je naše členství v Evropské unii a naše členství v NATO. To jsou naši spojenci. To je obrovská hodnota. Až zase budeme na někoho nadávat, že je tady moc byrokracie, že tady je to a ono a že by to bez nich bylo lepší, tak si, prosím, představte, kdyby těchto států v Evropské unii a v NATO nebylo a my jsme tady byli sami s Ruskem v té situaci, o které se dnes bavíme.

Prosím, představte si, jak obrovskou hodnotou ty věci, na které jsme si teď zvykli pořád stěžovat, pro nás v takto kritických situacích jsou. Já bych to chtěl velmi zdůraznit. K tomu jenom dodávám, že dneska jsem shodou okolností měl s kolegy, předsedy parlamentů zemí V4, debatu. I na základě té debaty, kterou jsme tam vedli, jsme se dočkali jako Česká republika i od těchto představitelů podpory a solidarity. Zase to není samozřejmost. Není jedno, jestli se brání jedna země, čtyři země nebo padesát zemí proti jedné velké zemi. Tak, prosím pěkně, mysleme na to i při této příležitosti, že některé věci, které vypadají jako samozřejmost, samozřejmostí nejsou.

Poslední věc, kterou k tomu jenom chci říci, a tím skončím, že pokud dneska máme takové spojence a můžeme vystupovat sebevědomě a hrdě vůči zemi, která v nějakém okamžiku páchá věci, které jsou pro nás nepřijatelné, tak bychom také měli myslet na to, že někde jinde na tomhle světě jsou země, které to mají podstatně těžší, než jsme my, a podstatně obtížněji spojence hledají a shánějí. A že je dobré si to sem tam uvědomit a třeba tomu spojenectví napomoci nebo podat ruku.

Jsem velmi rád, že se Senát ČR tímto způsobem chová. Myslím si, že na to můžeme být dnes i při této debatě hrdí. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane předsedo. Nyní dávám slovo panu senátorovi Tomáši Czerninovi.

Senátor Tomáš Czernin:  Vážená paní předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Já jsem si jenom nechal poslat čísla pro případ, že by někdo měl strach, že snižováním počtu ruských diplomatů nějakým způsobem Ruské federaci můžeme uškodit, nebo že by měli problémy s jejich objekty tady v Praze.

To znamená, před vyhoštěním měla Ruská federace v České republice na svém zastupitelství 129 lidí. To je dohromady, diplomatů i technického personálu. Česká republika v Ruské federaci 58. Bylo vyhoštěno 18 špionů, prokázaných špionů, kteří škodili nebo byli připraveni škodit České republice i našim spojencům. Ruská federace nám za to vypověděla 20 osob. Tam nebyl žádný důvod, to byla pouze odveta nebo pomsta. Byla tady už řeč o tom, že ty podmínky vyhoštění byly daleko tvrdší. Rusové museli opustit Českou republiku do 48 hodin, naši diplomaté do 24.

Ten poměr před tím vyhoštěním byl 222 % ruských zastupitelů proti těm českým v Rusku. Po vyhoštění zbylo v Praze 111 ruských diplomatů nebo pracovníků zastupitelství a českých diplomatů v Moskvě 38. Náš zastupitelský úřad v Moskvě je prakticky zdecimován a ten poměr teď vychází 292 % ve prospěch Ruské federace. Myslím, že je někdy docela dobré se na to podívat přesnými čísly. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore, nyní má slovo pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore, pojďte k řečništi.

Senátor Jiří Čunek:  Paní předsedající, kolegyně, kolegové, já jsem si mezitím u našich diplomatů zjistil, jakou nejmenší jednotku považují za práceschopnou, tak, aby zastupitelský úřad mohl fungovat. To se týká každého zřejmě. Řekli, že ten nejmenší počet podle nich je velvyslanec a 4 lidi, tzn. 5 lidí.

Jde o to, jestli to usnesení uděláme tak, ať odejdou všichni a za týden ať nastoupí pět lidí. To je také možné. To znamená, úplně to vyčistit a pak začít od restartu, nula. Já vám děkuji. Já tady avizuji pozměňovací návrh, kde jsem napsal, aby v bodě 3 odstavec 2 nahradit slovo „jednoho“ slovem „pět“... Ale, jak říkám, bylo by dobře, ono to potom z tohoto usnesení a z té naší diskuze vypadá tak, že jsme nerealističtí. Měli bychom být lidé, kteří se dívají do budoucna, jak to má fungovat. Já jsem přesvědčen, že když začneme startovat na tom čísle, kdy zastupitelský úřad ještě bude fungovat, tak si myslím, že to tím pádem nepostrádá spojení s realitou.

Druhá věc je, že samozřejmě zároveň tím říkám, že si myslím, že smlouvy se mají dodržovat. Jestli tady máme smlouvu, která předpokládá, že se mezi státy něco takového může stát a mají o tom jednat, oni ještě nejednali, tak bych ji vypověděl až ve chvíli, kdy se po jednání zjistí, že oni tuto smlouvu dodržet nechtějí.

Pak mám jednu takovou osobní věc. Po mém vystoupení jsem dostal nějakou SMS, komické je, že jsem ji rozklíčoval, kdo to byl. Byl to jeden bývalý spolupracovník, který teď pracuje tady, náhodně, byl to před rokem 89 komunista. Ten mně psal, že když jsem byl pyrotechnik a šéf bezpečáků, že jsem samozřejmě s nimi byl zapletený. Já jsem nebyl díky svému otci pochopitelně a katolické rodině ani skalní pionýr, tím pádem jsem nebyl ani svazák. Na vojně díky mému bratrovi, který v té době studoval bohosloví, jsem měl problémy, které jsem ale zvládal celkem dobře, protože jsem se na to díval s nadhledem. Říkal jsem si, to už byl rok 80, 82, 83, to už mě nezastřelí. To už nebyla 50. léta, takže jsem se ani moc nebál. U toho paraprůzkumného praporu nehrály tyto věci mezi vojáky žádnou roli, takže to bylo v pořádku.

Pak jsem se samozřejmě vsadil se svými kolegy, že ani jako pyrotechnik a bezpečák nevstoupím do Svazu mládeže, což jsem samozřejmě dodržel. Ale nebylo to pro mě vůbec těžké, netvářím se jako disident. Ale problémy jsem měl nějaké trvalé, dopisoval jsem si s panem prezidentem Husákem, Štrougalem atd. Ty dopisy ještě mám. Já si myslím, že se celkem nemám v tomto ohledu za co stydět. Když mně někteří, kteří těmi komunisty byli, teď je tady slyším stát na barikádě, chtějí radit, tak to mě celkem pobavilo. Tak to jenom pro vás. Možná spíš pro ty, kteří by mně chtěli napsat.

Zároveň upřesňuji, že tím šéfem tohoto týmu jsem se stal až po roce 1990.

Takže vám děkuji a avizoval jsem tento pozměňovací návrh. Byl bych velmi rád, kdybyste nad tím přemýšleli a zkusili ho podpořit. Moc děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore, ke mně ještě ten text nedorazil. Ale jedná se o pozměňovací návrh článku 3 bodu 2 pana senátora Jiřího Čunka. Pan zpravodaj si poznamenal. Nyní má slovo pan předseda výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, pan senátor Pavel Fischer, prosím.

Senátor Pavel Fischer:  Vážená paní předsedající, dámy a pánové, milí kolegové. Téma, o kterém mluvíme, je velmi vážné. Já jsem připraven s každým, kdo tady zvedl ty otázky, začít diskutovat o tom, kolik je potřeba diplomatů, aby ambasáda fungovala. Ale uvědomme si, že místo těch čísel můžeme vidět skutečné vztahy. Vztahy mezi našimi zeměmi v této chvíli, bohužel, a to říkám jako někdo, kdo zasvětil celý svůj život diplomacii, nejsou dobré. Dokonce bychom mohli být méně diplomatičtí v tom vyjádření.

Proto mě dojímá, že tady někdo myslí na ty, kdo budou udržovat všechny ty nemovitosti, 33 nemovitostí v Bubenči, aby jich tam bylo dost, na ruské straně. Dobře, tak začněme mluvit tedy skutečně realisticky.

Musíme si uvědomit, že tak vážnou krizi jsme doposud neřešili a jen tak řešit nebudeme. Chtěl jsem poděkovat, vaším prostřednictvím, paní předsedající, paní senátorce Miroslavě Němcové. Ona nás totiž dostala do procesu, ve kterém skutečně můžeme vidět, že vztahy se budují dlouhodobě. Když se někdo rozhodne je dlouhodobě pokřivovat z nějakých důvodů, zkrátka dlouho bude trvat, než se zase narovnají. Jednotlivé aktéry, kteří na tom stavu současném mají svůj podíl, jmenovala velmi přesně. Jak je možné, že to byl Senát Parlamentu ČR, který upozorňoval vládu už před rokem, že by si měla dát pozor v některých velkých zakázkách na nebezpečné uchazeče ze zemí, jako je Čína nebo Rusko? Vláda teprve po roce jako kdyby slyšela.

My jsme působili jako zesilovací skříň. Ale to nebylo z naší hlavy. To bylo z institucí, které nám dávají radary a které nám pomáhají číst i slabé signály z prostředí, ve kterém nám může hrozit nebezpečí.

Teď od soboty víme, že jsme najeli na mělčinu. Mě dojímá, že všichni začínají najednou číst zpátky. Výroční zprávy BIS říkají, vždyť to tam je. Ale ty BIS zprávy mají číst ti, co mají v naší zemi veřejnou funkci, ústavní funkci. Tady tedy musím jmenovat jednoho slovutného z nich, který říká, že je v životě nečetl, že je vždycky považoval za zbytečné. To byl Václav Klaus. On tím popírá kritické myšlení. Profesor honoris causa vysoké školy popírá, hází do koše informace, které tady zpracovávali experti. Takže on popírá statut vysokoškolského profesora, který dostal. Takhle se nechová kriticky uvažující člověk. Šmahem odsoudit práci tisíců lidí, kteří často nasazují život za naši zemi. Takhle se dokonce nesmí chovat ani prezident republiky, který je povinen tyto slabé signály za pomoci radarů číst, interpretovat a propojovat, aby se podle nich řídil. Pokud se podle nich neřídí, dělá ale obrovské chyby.

Dovolte mi tedy jednu osobní vzpomínku. Já jsem řadu těch utajovaných informací četl, dlouho předtím, než se Václav Klaus stal prezidentem republiky. Mohu vás ubezpečit, že kdyby je Václav Klaus četl jako prezident, že možná naše země neudělá některé chyby. Stejně tak, kdyby Miloš Zeman nedělal čučkaře z lidí, kteří nasazují svůj život za naši bezpečnost, možná bychom dneska neřešili krizi, která nemá nic společného ani s přátelstvím, ani se spoluprací.

Vážení kolegové, milé kolegyně, přečtěte si tu smlouvu o přátelství a spolupráci mezi našimi zeměmi, na které vám tolik najednou záleží. Už před rokem česká strana vyvolala jednání s ruskou stranou a už rok čekáme na to, až Moskva odpoví. Tak mně řekněte, jak vypadá ta spolupráce a kolik let budeme čekat? 20. století je plné příkladů, kdy některé smlouvy o přátelství a spolupráci přestaly být výhodné. Prostě proto, že na druhé straně začal režim, který chtěl zničit demokratické a svobodné státy.

Sundejme si, prosím, růžové brýle. Tohle není okamžik, kdy bychom se měli chovat nepřátelsky vůči ruskému lidu, vůči Ruské federaci, tohle je režim, tohle je okamžik, kdy si musíme připustit, že putinovský režim chce změnit poměry v naší zemi. Pokud tohle nevidíme, jako ústavní činitelé jsme úplně mimo mísu. Proto se vraťme nazpátek. Co se to stalo v těch Vrběticích? Jak je možné, že my tady máme teď plno pochopení a empatie, co se tady asi stalo? Představte si to naopak. Že by to byli čeští vojáci, kdo operují na ruském území, vyhodí tam do vzduchu muničák, nějakou náhodou, neopatrností... A že by předseda vlády Ruské federace řekl, že to byli nějací „matlalové“? To je nepředstavitelné.

Ta odpověď by byla na úrovni toho, jak si sám cení svoji vlastní zemi a s jakou hrdostí ji bude bránit. Sundejme si, prosím, růžové brýle. Jsme v situaci, kdy na našem území operovala armáda Ruské federace a kdy tady způsobila takové škody, že lidské oběti a odškodnění, o kterých mluvíme dodnes, nebyly nějakým způsobem vzaty na vědomí. To je skandál. Kolik hodin jsme se tady přeli s Ruskou federací o hrobech padlých. To je také v té smlouvě o přátelství a spolupráci. My tady máme ale padlé z roku 2014, kteří dokonce netušili, že jsou součástí vojenské operace.

Tak za koho tady jsme zvoleni? Já jsem přesvědčen, že je naší povinností, abychom neeskalovali, ale abychom inteligentně četli i ty jemné signály. Jeden z nich jako příklad. Česká republika vyhostila 18 pracovníků z ruského velvyslanectví. To je hodně, to číslo je vysoké, to je bezprecedentní z hlediska historie diplomacie našich zemí. Jak odpověděla ruská strana? Dle Vídeňské dohody vůbec nemusíme vysvětlovat, to je jednostranný akt, vůbec se nemusíme omlouvat, nemusíme jezdit někam, abychom zastřeli ten náš úmysl. To je suverénní rozhodnutí suverénní země. Je úplně jedno, jestli má milion obyvatel nebo sto milionů. To se nerozporuje, rozhoduje o tom ministr zahraničí.

Proto vyjadřujeme podporu naší vládě v tomto usnesení a v tomto kroku, vyhostit ruské pracovníky z jejich ambasády v Praze. Jak odpověděla ruská strana? Dvacet, přidává číslo, zkracuje čas na 24 hodin a ještě k tomu přidá zástupce velvyslance. Tomu se říká v diplomatické hantýrce eskalace. Chytrá eskalace.

A my bychom neměli být hloupí, abychom se tvářili, že se nic nestalo. Stalo. Děje se. Proto se domnívám, že je tak důležité, abychom si uvědomili, že tento okamžik nerozhodujeme o naší ochotě spolupracovat s přáteli v Ruské federaci. Tohle není krok proti ruskému lidu, tohle není krok nějaké rusofobie. Tohle je naopak akt suverénní země, která si uvědomila, že má proti sobě režim, který ji ohrožuje. Režim, který dokonce rozhoduje o tom, co budou dělat spolky na území České republiky, jak jsme před chvilkou slyšeli. To už je ale hodně veliká síla. To už je hodně veliký detail v tom, jak se zajímá o dění v naší společnosti.

A ti, kteří mají zájem, ať se opravdu o tu materii začnou zajímat. Zeptejte se, jak dopadlo setkání archivářů mezi Českou republikou a Ruskou federací. Protože už nikdo jiný nebyl, kdo by se tak mohl bezproblémově sejít, tak se vymysleli historici a archiváři. Skončilo to neúspěchem. Česko-ruské fórum, za chvilku zůstalo jenom české fórum, protože ruská delegace odešla na zvláštní přijetí k Miloši Zemanovi. Je to maličkost. Jenom to ukazuje, že dokonce i mezi historiky je hrozně těžké nastavit dialog. Přestože ho máme v té slavné smlouvě o přátelství tak dlouho. Takže pokud nám ta druhá strana není ochotná odpovídat, tak si položme otázku, jak dlouho budeme čekat. Rok? Je to málo? Dva roky, nebo pět?

Co se ještě musí stát, abychom si uvědomili, že jde o naši suverenitu, bezpečnost, že se máme chovat odpovědně, ne jako ti, kteří třeba někdy v minulosti, ve 20. století, tolikrát jsme se o tom učili v historii, dějepisu, selhávali. Můžeme mluvit o mnichovanství. Můžeme mluvit o těch, co psali omluvné zvací dopisy. Měli bychom být velmi obezřetní, abychom nenaskočili na podobnou logiku. Proto je potřeba se tak zmobilizovat. Nezůstat v izolaci.

Proto je tak devastující, když předseda vlády, omluvil se za to, ještě že tak, ale když předseda vlády ve veřejném vystoupení mluví o útoku na zboží. Představte si, že jste velvyslanec Severoatlantické aliance. Sedíte s kolegy a říkáte: „No, u nás se dějí věci.“ A oni říkají: „Tak co se u vás děje?“ A vy odpovíte: „Útočí se na zboží.“ To je skandál. Máte-li je mobilizovat, aby vám pomohli, protože země je vystavena vojenské operaci Ruské federace, vy můžete aktivovat solidaritu ostatních, nemluvíte o útoku na zboží, to je naprosto skandální chyba z hlediska mezinárodních vztahů.

Stejně tak je důležité, aby i pan ministr zahraničí dokázal elektrizovat svoje kolegy v Evropské unii, aby evokoval klauzuli o spolupráci, která je v tom slavném článku, tuším, 222 Smlouvy o Evropské unii. Proto je tak důležité, abychom tam, kde vláda nestíhá, jí pomohli. Já jsem od soboty ve spojení se svými kolegy po Evropě a v zemích NATO. Už jsem je obeslal s usnesením, které jsme přijímali na našem výboru v pondělí, žádal jsem je o pochopení. Dodával jsem jim informace. Protože budeme potřebovat, abychom v téhle chvíli nezůstali sami. I naši občané to budou potřebovat.

Představte si někoho, kdo bydlí třeba daleko od Moskvy a bude potřebovat konzulární pomoc. On ji získá, on tam nebude sám, když přijde na nejhorší, protože zaťuká na dveře slovenského konzulátu nebo Polské republiky nebo Německa. V takové situaci jsme historicky nebyli, abychom se mohli opřít o ty, kteří vyznávají stejné hodnoty jako my. My ty hodnoty nevlastníme, ale my se k nim můžeme přihlásit. My ty hodnoty ani neumíme kolikrát vyslovit. Ale my je můžeme respektovat.

Proto je tak důležité, abychom si dávali pozor, jaký režim máme před sebou. Protože ten režim, to, co je nám drahé, zkouší oslabit, zkouší podlomit, proto je tak důležité, abychom se ozvali jako ústavní činitelé a vládě dali možnost koordinovaného postupu.

Pan prezident, o kterém tady byla řeč, je vrchní velitel ozbrojených sil, reprezentuje stát navenek. Už několik dní si říkám, že pan prezident není na svém místě. Nereprezentuje stát navenek, mlčí. Jako kdyby ani nevelel těm ozbrojeným složkám. V jakém světle asi teď je Česká republika? Proto je tak důležité, abychom se ozvali i my jako zákonodárci, proto jsem chtěl ocenit práci kolegů ve sněmovně, kteří dokázali spojit síly a vybrousit ty texty tak, aby zůstaly přesné a tvrdé. Přitom, aby tam nebyly věci, které jim třeba vadí.

Proto jsem úplně nadšen z toho, kolik je tady expertů na to, kolik má zůstat na ambasádě lidí. Pojďme do toho, dejme tam nějaké číslo. Anebo tam dejme požadavek, aby se ty počty srovnaly na stejné úrovni. Potom od čistého stolu, když tam zůstane ten jeden, nebojme se, on tam nezůstane dlouho, můžeme začít s čistým stolem. Vztahy, které budou o přátelství, o spolupráci a o důvěře. Ale krize, do které jsme se teď dostali, je tak vážná, že bychom ji neměli relativizovat, abychom se náhodou neminuli s historií. Protože historie se nejenom učí v dějepise, ta se také vytváří.

Tak vám děkuji za tu možnost mluvit o tom, co je podstatné, protože vězte, že při některých těch schůzkách, které jsme měli, když jsme poslouchali za zavřenými dveřmi, jak se skládala ta mozaika, člověku skutečně běhá mráz po zádech. Nedopusťme, aby se něco takového opakovalo. Jde o životy lidí, my to dlužíme pozůstalým ve Vrběticích, jak se teď zachováme. Na Moravě operovaly vojenské složky Ruské federace a způsobily tam veliké neštěstí.

S tím ale můžeme něco dělat a nejsme na to sami, jenom se musíme zmobilizovat. Ty slabé signály na těch radarech, které dostáváme, bychom neměli urážet, že to jsou „čučkaři“, ale měli bychom jim poděkovat.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane předsedo, myslím, že jste hovořil opravdu z duše, bylo to jasné. Teď tedy slovo předávám panu Petru Víchovi, panu senátorovi. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Vícha:  Děkuji za slovo, vážená paní předsedající, vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové. Já se nejprve přidávám k tomu poklepání panu kolegovi Fischerovi. Přiznám se, že v životě by mě nenapadlo, že budu tady nějakým způsobem vystupovat k zahraniční politice, kde nejsem odborníkem a kde ani nemám ty informace, které máte vy v zahraničním a bezpečnostním výboru.

Rozhodně bych tady nechtěl být v roli nějakého obhájce Ruské federace. Vy, kteří jste sledovali sjezd sociální demokracie, rozhodně nechci být ani obhájcem pana Hamáčka. Ale protože tady na jeho adresu padlo pár slov, tak jsem mu volal a on mně nějaké informace poslal. S těmi bych vás potom rád seznámil.

Cílem mého vystoupení je hlavně požádat vás o to, abyste umožnili hlasovat o jednotlivých usneseních individuálně, protože zřejmě ne všichni jsme přesvědčeni o tom, že by se měla úplně zcela vypovídat smlouva s Ruskou federací, kterou uzavřel pan prezident Havel. Možná nejsme přesvědčeni o tom čísle jedna na té ambasádě. Byť rozumím tomu, co tady bylo řečeno, že by bylo dobré to vyčistit a pak to postupně znovu nějakým způsobem obsazovat.

V souvislosti s tím problémem je samozřejmě kladena spousta otázek, proč po sedmi letech to bylo odhaleno, proč v sobotu večer to bylo řečeno, jakou to má všechno souvislost s elektrárnou Dukovany, proč nás zatím až tak nepodpořili kolegové z EU, zda o to byli požádáni, nebyli požádáni, samozřejmě jsem si vědom toho, že je spousta lidí v ČR, kteří jsou si vědomi také toho, že před druhou světovou válkou nás naši partneři, se kterými jsme měli dohodu, nepodpořili, pak nás tady přišli osvobodit mj. i ruští vojáci.

Taková je situace, myslím si, že s tím musíme všichni počítat, nežijeme snad jenom diskusemi na Facebooku, ale řídíme se i zdravým selským rozumem.

Proto to, oč vás chci požádat, je, protože přiznám se, cítím v poslední době takovou ne úplně dobrou atmosféru tady v Senátu. Velmi často vracíme sněmovně, a tudíž vládě, takřka všechno a je mi to někdy líto, protože to nemusí být úplně ideální situace, ještě víc mi je líto, že nás pak sněmovna i v dobrých věcech přehlasovává. Myslím si, že máme tady rozumnější návrhy, ale ta eskalace vztahů tady je. Říkám vám to i proto, že v té vládě je sociální demokracie, jsem sociální demokrat a mrzí mě to, že sociální demokracie je v té vládě a mrzí mě, že vláda nás přehlasovává ve špatných rozhodnutích. Jsem tu už dlouho, zažil jsem spoustu různých situací koaličních, opozičních atd., ta situace mě mrzí. Byl bych nerad, abychom my tady byli vždy jen proti něčemu, protože to je ta špatná vláda, protože doufám, že po podzimních volbách se situace změní a pak většina v Senátu tady bude v rámci koalice a těším se na to, že to pak bude lepší.

Ale to mi nebrání v tom, abych se snažil být spravedlivý i ke kolegovi Hamáčkovi, na jehož adresu tady padlo, protože sdělil, že nemůže některé věci sdělovat, že na výborech ve sněmovně něco řekl a tam byl ještě pochválen za to, tak jsem si to ověřoval a chtěl bych být k němu férový. On mi tady poslal tweet ředitel BIS Koudelka: Chtěl bych poděkovat kolegům z NCOZ za skvělou spolupráci a ocenit razantní reakci premiéra a ministra zahraničních věcí, takhle se chová sebevědomá, hrdá země. Veškeré kroky v celé kauze byly koordinovány s cílem ochránit bezpečnostní zájmy ČR.

Usnesení Poslanecké sněmovny z 98. schůze 20. dubna 2021, k otázce vztahů mezi ČR a Ruskou federací, odsuzuje teroristické útoky speciálních jednotek v ruské vojenské zpravodajské službě organizované na území ČR, vedoucí k násilné smrti českých občanů k rozsáhlému zničení soukromého majetku a veřejných hodnot, včetně devastace okolí muničních skladů, které považuje za nepřijatelné porušení svrchovanosti ČR, mezinárodního práva a nepřátelství a agrese, vyslovuje poděkování ministerstvu vnitra, ministerstvu zahraničních věcí, Bezpečnostní informační službě atd.

A pak ještě tady mám něco z Deníku N. Za Hamáčka se postavila civilní rozvědka, která pod ministra vnitra spadá, všechny přípravy se navíc dělaly pouze v kanceláři ministra vnitra, nikoliv na ministerstvu zahraničí, jak bývá zvykem, konkrétně se k tomu nemůžeme vyjadřovat, ale role ministra Hamáčka byla v závěrečné fázi v celé věci zcela zásadní a v pozitivním slova smyslu.

Myslím si, že bychom, byť samozřejmě s tou cestou můžeme mít pochybnosti, můžeme mít pochybnosti s ohledem na jadernou elektrárnu atd., všechno si můžeme dávat do souvislostí, ale rád bych byl, abychom byli korektní a zkusili věřit i tomu, že tam stát neměl zlý úmysl.

Milé kolegyně, vážení kolegové. Opravdu jsem nečekal, že budu vystupovat k této záležitosti, chtěl bych vás tedy poprosit o to, abyste nám umožnili podpořit 90 % toho usnesení a svobodně hlasovat třeba ve věci toho, že si myslíme, že je spousta ruských občanů, kteří tady potřebují nějaké zázemí, že je spousta českých občanů v Rusku, kteří potřebují nějaké zázemí, že bychom se obecně měli snažit vždycky se umět nějakým způsobem dohodnout a neeskalovat ty vztahy, a to jak mezinárodní situaci, tak mezi politickými stranami, tak mezi občany. Myslím si, že, máme koneckonců všichni respirátory, ta situace obecně není dobrá, všichni jsme trošku nervózní, podráždění a neměli bychom k tomu přispívat. Pevně věřím, pane předsedo, že jsem nehovořil nějak extra proti tomu, co jste vy tady předložil, že jsem nehovořil prorusky, a už jsem skončil. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane kolego. Zatím posledním přihlášeným je pan senátor Bazala. Prosím, pane senátore.

Senátor Josef Bazala:  Vážený pane předsedající, vážený pane předkladateli, dámy a pánové. Určitě nebudu dlouho a nemám ani žádný pozměňovací návrh... Přece jenom mi dovolte jenom jedno zamýšlení, protože už jsme to tady probírali ze všech stran a děkuji za ty analýzy, které tady proběhly.

Přesto bych možná jednu jenom věc, o které bych chtěl se s vámi podělit. Hovoříme tu o krizi, hovoříme tu o hodnotách, ale také tady hovoříme o bezpečnosti v obchodu, byznysu a vzájemných vztazích, které určitě utrpěly.

Do 17. 4. jsme tady viděli premiéra, vládu, prezidenta, kteří hned vnímali, že jsou proruští, že není problém, abychom vzali jádro z Ruska, abychom sem dovezli necertifikované vakcíny a vůbec, jak kdyby nám žádná nebezpečí nehrozila. Na druhé straně také jakési varování z EU, popřípadě abychom byli solidární k EU a k NATO, tak právě z pohledu představitelů našich vládních jsme měli tu výhrady k nějakému evropskému nařízení, tu k nějaké pomoci NATO atd. Najednou od toho 17. 4., aspoň já když jsem to takto slyšel, jak kdybychom úplně otočili, ale úplně otočili naši představitelé, najednou jak kdyby pan prezident byl úplně vymazán ze hry, v dobrém slova smyslu, teď to říkám. Úplně vymazán ze hry. A veškeré zájmy, které jsme tady vnímali, byly vymazány. Tak to jsem si řekl tak pro sebe, to je konec na dlouhou dobu spolupráce a je po Rosatomu a je po Sputniku apod.

Na druhé straně víme, že Ruská federace je silná, je velká, my ji určitě potřebujeme, to vnímáme všichni. Ale také k tomu, abychom mohli být suverénní, tak se teď potřebujeme obrátit na naše partnery, kterým jsme nevěřili. Dejme tomu, pořád jsme měli s nimi problémy. Teď mluvím o našich vládních představitelích. Tady si myslím, že je to, kdy tomu úplně nevěřím, že to premiér a ministr dnes zahraničí myslí úplně vážně, jak kdyby od té soboty začínali trošku couvat. To je všechno. Víc jsem neměl, jenom jsem to měl pocit vám takto sdělit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Nyní prosím paní kolegyni, paní senátorku Jelínkovou.

Senátorka Šárka Jelínková:  Děkuji, pane předsedající. Omlouvám se, nebudu vystupovat k tomuto, byť závažnému bodu. Za náš klub už vystoupil dostatek členů. Vzhledem k času bych si dovolila navrhnout, abychom si odhlasovali, že budeme jednat a hlasovat i po 19. hodině. Napovídají už, že i po 21. hodině. To už nechám na předsedajícím.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Na mně to nenechávejte. Takže dáváte návrh na 21. hodinu, paní senátorko?

Senátorka Šárka Jelínková:  Ač nerada, ještě chci být dnes i na Moravě, ale tak i po 21. hodině. Děkuji. (Jan Horník: Jednat a hlasovat.)

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Já jsem tomu tak rozuměl, pane kolego, musím vás upozornit, že...

Senátorka Šárka Jelínková:  Řekla jsem to u toho prvního bodu, jednat i hlasovat po 21. hodině. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ke slovu se musíte přihlásit, ale chápu, že ta cesta k mikrofonu je daleká. Zařídil jste to jinak. Ale dopracovali jsme se k tomu návrhu, nyní mi dovolte svolat všechny kolegy, protože o tomto procedurálním návrhu budeme hlasovat bez odkladu.

Vážené kolegyně, kolegové. Budeme nyní hlasovat o procedurálním návrhu, že budeme dnes jednat i hlasovat po 21. hodině. Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 6, při kvóru 37 pro 64, nikdo proti. Návrh byl schválen.

Můžeme se tedy vrátit k průběhu našeho projednávání. Dalším přihlášeným je pan senátor Doubrava. Prosím, pane kolego.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, už tři hodiny se tady zabýváme něčím, co vzniklo na základě jakéhosi podezření, ke kterému aspoň já jsem nikde neviděl žádné důkazy o tom, že by bylo pravdivé. Dokonce i premiér přiznal, že žádné důkazy nemá a neviděl. Víte, mně je divná jedna věc. Myslíte si, že by ruští agenti...

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Kolegové, nezlobte se, ale vytváříte hluk a rušíte přednášejícího.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Po prvním výbuchu tady zůstali ještě další tři neděle, aby spustili ten druhý výbuch? Nemyslím si to. Víte, vzpomeňte si na dobu po tom výbuchu, když naše orgány zjišťovaly postupně a zjistily, že se tam jednalo o špatné skladování, o nedostatečné zacházení, špatné zacházení, špatnou ostrahu, měl tam přístup do toho areálu v podstatě kdokoliv, protože jestliže takovýto sklad s takovýmto materiálem hlídali dva lidé v jedné vrátnici, nemyslím si, že to bylo adekvátní k té důležitosti skladu.

Neměl bych problém zvednout hlas pro navrhované usnesení, kdybych viděl důkazy. Souhlasím s kolegou Čunkem, chtějme náhradu po vinících, ale chtějme tu náhradu po skutečných vinících. Pokud ty důkazy neuvidím na vlastní oči, takovéto usnesení podpořit nemohu.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Zatím posledním, posledním číslo 2, je přihlášen pan senátor Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Pane předsedající, kolegyně, kolegové. Taková mírná oprava. Člověka, který tam strávil hodně času, já jsem tento sklad znal ještě před 30 lety, protože jsem byl v týmu expertů, kteří kontrolovali zabezpečení těchto skladů, v tomto smyslu bych odpověděl na dotazy, které tady dal pan kolega Žaloudík, tak to je tak, že v ČR byly a jsou, tehdy to byly socialistické, dnes jsou to soukromé firmy, Sellier & Bellot, Zbrojovka Vsetín a spoustu jiných, které vyrábí zařízení anebo mají výrobky, které obsahují výbušniny. Výbušniny se dělí na základní dvě části, to jsou trhaviny a třaskaviny, to znamená, ne všechny firmy ale pracují s třaskavinami, to jsou ty nejcitlivější části. Nicméně na to, aby byla způsobena detonace, pokud nejsou nějaké mimořádné podmínky, potřebujete třaskavinu. To se právě vyrábí ve Vsetíně, kde toto zařízení se dělá. Hlavně tedy z drtivé části se používá v dolech, tzn. pro civilní působení, tedy ty rozbušky různého typu. Protože jsem byl v týmu expertů, tak jsem měl možnost to obhlédnout... Pak byla vojenská zařízení, která byla ve vojenských prostorech atd.

Pravdou je, že po tom dnešním výbuchu, tedy pardon, po tom výbuchu, který se stal před sedmi lety, výbuchu, který projednáváme, dojde asi k úplně jinému zajištění jednotlivých objektů, není to tak úplně jednoduché, protože si představte normální „civilní“ výrobu a někdo dělá s těstem a někdo dělá s trhavinou. Všichni znáte z filmu tu plastickou trhavinu, to tady můžeme mít každý u sebe v tašce, a když nebudete mít rozbušku, tak se vůbec nic nestane. Od toho jsou stanoveny podmínky, jak se s nimi má nakládat.

To, jestli nám tady přistane norma v podobě zákona, která naprosto zpřísní tyto podmínky, tzn. dá je pod správu policie, hlídat speciálně atd., já nevím, spíš si myslím, že rychle to nebude, ale když kolega mluvil o tom prvním výbuchu, tam jsme nikdo nevěděli, co se stalo, protože ti, kteří tam pracovali, zahynuli, a všichni, kdo pracujeme s výbušninami, víme, že se může stát cokoliv. Jedině, že by ten člověk zanechal dopis doma, že prostě končí se životem, něco chce udělat, pak bychom se dozvěděli, kdo to asi způsobil, možná jakým způsobem, kdyby to popsal. To se nestalo, nicméně když přišel ten druhý výbuch, tak nám všem lidem z oboru bylo jasné, že to nemohla být náhoda. Protože mj. všechny ty sklady byly prohlédnuty, bylo zkontrolováno i uložení, i to, jak jsou výrobky skladovány, v jakém počtu atd. To jsou věci, které jsou závažné, takže tam nasvědčovalo všechno k tomu, že tomu někdo pomohl, nikoho nenapadlo, že by to došlo až tak daleko. Potud, řekněme, ten odborný pohled také historický. Pak ten osobní. Ani si nevzpomínám, jednou, myslím, jsem tady byl v takové roli, kdy jsem měl osobní pocit, že si tady musím stoupnout a obhajovat se. Myslím si, že všichni známe urážky, jedna urážka je, když vám někdo vulgárně něco řekne, tak s tím se vyrovnáváme většinou kupodivu velmi rychle, také nás to rychle opustí. Jsou pak urážky, které jsou velmi inteligentní. Každý z nás jsme to asi někdy prožili a pak nás to třeba mrzí.

Myslím si, že abychom tady se postavili, řekněme, diplomatickou mluvou mezi ty, kteří jsou de facto zbabělí, ty, kteří chtějí dobro.

A pak jsou tady ti, kteří jsou stateční a také chtějí dobro atd. Tak to není moc úplně dobře, protože já věřím, že jsme tady všichni vlastenci, nebo měli bychom být. Jenom hledáme s určitým odstupem, a ty odstupy jsou tady dva, jeden odstup je od soboty do středy a pak je tady ten odstup mít nad 40 let. To znamená už něco prožít a vědět, že nic není tak horké a že pár dní a pár hodin nás vždycky přivádí k nějakým rozumným úvahám.

A pak, víte, kde já osobně si kladu vždycky tu hranici určitého osobního postoje? Protože vůbec nechci říkat slovo statečnost, které je dneska zcela zdevalvováno, protože se dneska na všech stranách děkuje všem za jakousi statečnost. Přitom je to mnohdy jenom standardní pracovní výkon apod. Dokonce já ty své výkony u těch výbušnin nepovažuji za statečnost, to byla pro mě normální práce, stejně jako pro všechny ostatní kolegy.

Ale situace je taková, že já ji hodnotím, kdy mě to zasáhne, kdy moje osobní oběť nastane, abych udělal nějaký čin a pak nesl následky tohoto činu. V historii, v novodobé historii Československa takových lidí jsou mraky, jsou vyznamenáni, jsou to lidi z 50. let, jsou to lidi, kteří čelili nebezpečí, stáli v ohrádce, ne u pultíku, soudcům, kteří je posílali na smrt, anebo na doživotí, řekli pravdu.

Já se vždycky ptám, jestli bych to dokázal. Tak se ptejme každý sám. Dneska se při tom hlasování ptám, co se mně stane, když budu jakkoliv hlasovat? Já vám něco řeknu, nestane se vůbec nic. Vůbec nic, nikomu z nás. Dokonce i při hlasování, kde jsem tak trochu na to narazil, to je o všech těch zákonech, které se týkaly pandemie, samozřejmě hlasujeme, aby se daly tam peníze a jinde peníze... Čím víc peněz, tím lépe, ale ani jeden z nás nemá ani o korunu méně. Všichni státní zaměstnanci nemají ani o korunu méně. Všichni, kdo se podílí na těchto dokumentech, tedy my a státní zaměstnanci, my jsme pouze placeni státem, my nejsme státní zaměstnanci, tak neutrpí osobně chybou svého rozhodnutí.

Dneska už všichni víme, že ať už to byla chyba, nebo dobře, neutrpíme ani my, ale naše děti a naši vnuci to budou splácet, ten bilion. Ale teď se vrátím do dnešní polohy. Takže co se každému z nás stane? Jak se projevíme, kdo tady plamenně bude mluvit o ruském medvědovi atd.? Nám se nestane nic. Tady je Slovensko, pak je Ukrajina a pak je teprve Rusko. My jsme v NATO, my jsme v Evropské unii, je spousta dohod, cítíme se poměrně bezpečně. Je to v pořádku. Ještě tady nikdo neodpověděl na tu otázku, kdy jsem rád, že se pan kolega zastal pana vicepremiéra, to chápu. Ale já vidím základní chybu státu, jako je náš, tedy pana vicepremiéra Hamáčka, já ale jeho základní chybu a pana premiéra vidím v tom, že skutečně celou noc v sobotu mělo ministerstvo zahraničí a jiné pracovat na tom, aby svým spojencům dali vědět, co se stalo. Ti, aby v pondělí reagovali. A tak rychle jsme vytvořili ten pakt.

Protože jak je to dál, tak je to jak s tím výbuchem. Všechno, co je kousek, tak je srovnáno se zemí. Všechno, co je daleko, tak se to tam buď trefí, nebo netrefí. Ale tak to je. To víme všichni, že to tak bude. Že už za týden, za čtrnáct dní to může být jinak. Teď ten můj postoj a kolegy Václavce, tuším, a jiných, některých tedy, omlouvám se, je takový, že se mi zdá, že teď už, ve středu, po sobotě, že bychom měli být trošku uvážlivější a nedělat ten krok, který je jakoby velká střela. Pak se zjistí, že klesne prach, a příští týden budeme vyjednávat o tom, protože my víme všichni, že to nejsou stovky občanů, to jsou tisíce českých občanů, kteří jsou někde v Ruské federaci a pracují tam. Naopak u nás je jich také hodně.

Ale jsou to občané, ne agenti, jsou to pracovníci a budou potřebovat jakousi pomoc. Na ty já myslím. Dokonce si myslím, že jestliže tady je, teď mě nechytejte za slovo, někdo řekl, 127 nebo 129 pracovníků ruské ambasády, má tam být 5, tak si myslím, že to je z toho pohledu dopadu stejné jako 1. Ale to už řekněme, že tam nebude žádný, aby ten dopad byl ještě větší.

Já nikoho neodsuzuji. Dokonce nechci takto posuzovat vás, kteří máte, řekněme, v tomto smyslu spíš myslím tu mezinárodně diplomatickou úvahu, že je lépe udělat tu ránu a pak cuknout, než jaksi to zeslabit teď. Nebudu vás vůbec odsuzovat. Ale myslím si, že bychom se na sebe měli dívat s tímto respektem, že někteří už tu situaci pro šílené kroky nevidíme tak strašnou, které stejně budeme muset potom vrátit, a že to je dneska o té taktice. To znamená, jestli ta rána, ten velký krok udělat teď a zítra to měnit, jestli to je lépe, anebo to udělat jinak.

Ale to je jenom taktika, to není o tom, kdo je vlastenec, kdo není, kdo se bojí, kdo se nebojí atd. Omlouvám se, že jsem si trochu vylil srdce a zdržel vás, ale moc vám za to děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, další přihlášenou je paní kolegyně Němcová a připraví se pan senátor Rabas.

Senátorka Miroslava Němcová:  Děkuji za slovo. Já už jenom, vážené dámy a pánové, přicházím s tím, abych tady v souladu s procedurou přednesla svůj návrh na doplnění usnesení, které máme na lavicích. Ten můj návrh už jste také na lavici dostali, ale musím to načíst, takže navrhuji, aby v bodě II. za odstavec 4 byly doplněny nové body č. 5 a 6.

Bod č. 5, tam je, aby vláda věnovala maximální pozornost varování Národního úřadu, kybernetickou bezpečnost a připravila informační kampaň o působení dezinformačních a proruských webů v České republice.

Bod č. 6, prověřila informace o praní peněz ruských, teď oproti tomu, co máte na lavicích, na radu pana místopředsedy Horníka, ruských a postsovětských subjektů v českých bankách a tyto informace zveřejnila.

Ostatní body přečíslovat. Vychází to z toho, o čem jsem tady mluvila, to je zdůvodnění návrhu. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko, je to srozumitelné. Prosím pana Přemysla Rabase, jakožto posledního přihlášeného číslo 3.

Senátor Přemysl Rabas:  Dobrý den, pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Začnu tím, že se omluvím přátelům v Rusku, protože rozlišuji Rusko a Kreml. Takže to, o čem se bavíme, je Kreml, ne o Rusku.

Tady padlo mnoho různých faktů, mnoho věcných faktů, argumentů, někdy protichůdných názorů na řešení té situace. Řada těch komentářů uhýbá z mého pohledu od té hlavní linky a vytváří jakýsi nános, který znepřehledňuje pohled na jádro té věci. Odbíháme do řady detailů, které s tou podstatou úplně nesouvisí.

Mě mrzí, když se tady neustále opakuje, že ohrozíme naše občany v Ruské federaci, protože nebudou mít ten servis. Oni ho už teď nemají, teď už je tam jenom 5 lidí. Teď už nestíhají. Ta situace, to už je status quo. Takže to už můžeme jenom řešit. Ale oni mají tu výhodu, že jsme Evropané, jsme Evropská unie. Pan senátor Fischer to řekl jasně. Můžou zaklepat na kteroukoliv ambasádu Evropské unie a ta jim pomůže.

Takže toto není argument pro mě. Někdy se pozastavuji, když slyším, měli bychom zmírnit rétoriku. Dokonce tady padlo, měli bychom zmírnit rétoriku a přitom postupovat razantně. To je trošku Chytrá horákyně, to úplně jsem nepochopil a myslím si, že to tak docela nejde. Ale kdo má zmírnit rétoriku? Ti poškození jsme my. Kdo tady bouchá, chřestí zbraněmi?

Když se podíváme zpátky na historii, KAL 007, sestřelené letadlo. To už je hodně dávno. Malajské letadlo na Ukrajině. Abcházie, Osetie, Krym, oblast Donbasu. My jsme ti, kteří mají zmírnit rétoriku, v podstatě zase zalézt do boudy? Nic není tak horké, tady před chvílí padlo. Že bychom měli s rozvahou, nic není tak horké, to jsou jenom dva mrtví. Jenom dva. Jenom miliardové škody. My máme starost, aby někdo zůstal na té ambasádě v Praze a staral se o ten ruský majetek. Není to trochu divné? My máme starost o ruský majetek, kdo se o něj bude starat, tady jsou miliardové škody a mrtví lidé. Mně to připadá doopravdy zvláštní.

Všimli jste si někdy, když prezident Putin mluví k zahraničí, co používá nejčastěji? Naši „jevropejskeje partňory, partňory v Českoj respublike“. Co si představuje takový pan prezident Putin pod slovem „partňory“? Psa u boudy. Psa u boudy, dneska to řekl: „My jsme tygr Šér Chán a nějakej psík nás nerozčílí.“ Otázka je, jak dopadl tygr Šer Chán, ale to je doopravdy jiná otázka, to bych i já zabíhal a zamotával se do vedlejších nitek. Ale to je to, jak vystupuje pan prezident Putin.

A ta chytrá, zase to tady padlo, ta chytrá eskalace, ta kalibrovaná eskalace nemá za cíl nic jiného než zahnat toho psa do boudy. Aby oni byli ti vítězi. Ale my jsme ti poškození. Proč bychom my měli teď do té boudy zalézat? Takže já si myslím, že bychom si měli uvědomit, kde je podstata věci. My jsme poškození, my tady máme mrtvé, my tady máme miliardové škody, přitom my jsme samostatný stát, který by měl být svéprávný, sebevědomý, jako takoví bychom měli vystupovat a jako takoví bychom to usnesení měli schválit. Vůbec nebudu diskutovat, jestli tam má zůstat jeden člověk nebo pět. To si myslím, že fakt není rozdíl, ale ta odpověď musí být velmi razantní. Ze Senátu, z parlamentu, z vlády. Nejsme pes u boudy.

A že se to potom dá dál narovnávat, ano, teď bychom měli udělat ten krok my, protože oni kalibrovaně eskalovali to napětí. My musíme ten krok udělat a pak se můžeme bavit o tom, jak se zase vrátí zpátky ti lidi na ty ambasády, ale v nějakém poměru. Už ne tak, jako to bylo doteď, že tady jsme hnízdo agentů.

Takže jsem pro to, aby se to usnesení schválilo. Jen bych měl vzkaz, že doopravdy už nejsme vazalové Ruska. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, dalším, posledním přihlášeným je pan 1. místopředseda Jiří Růžička.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Moje informace bude velice krátká. Pravděpodobně jste ji možná postřehli teď i na mobilech, na počítačích, z tiskové konference ministra zahraničí.

To sdělení je takové, že ministr zahraničí si pozval ruského velvyslance a oznámil mu, že buď zítra do 12 hodin Moskva umožní návrat našim vypovězeným diplomatům, nebo naše republika vypoví ruskou diplomacii na takovou úroveň, aby byl paralyzován zastupitelský úřad, stejně jako byl paralyzován český úřad v Moskvě. To je čerstvé sdělení ministerstva zahraničí, které jste možná postřehli.

Já to tady připomínám jen proto, že se tady velmi často točíme na tom, kolik lidí tam má zůstat, kolik lidí tam nemá zůstat. Chceme podpořit postup naší vlády? Jestli chceme podpořit, považujeme ho za správný, prosím, neuvažujme o tom, jestli je to něco moc, nebo něco málo. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, dalším, posledním přihlášeným je pan senátor Horník, který využije svého přednostního práva sám před sebou.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Když jsem se přihlásil do debaty, tak zaznělo: „Jé, Horník zase promluví.“ Ale já vás nebudu zdržovat tak dlouho, jak to tady teď probíhalo asi ty tři hodiny. Já se chci jenom na tuto záležitost kolem Ruska a toho, co se děje, podívat z trochu jiného úhlu. Možná i z pohledu sousedního Německa a sousedních politiků.

První věc, jeden starosta z Německa mi teď řekl: „Vy máte svého proruského prezidenta, my máme proruského Schrödera, jako bývalého kancléře Spolkové republiky Německo,“ který stojí samozřejmě vehementně za Nordstreamem 2. To byla jedna věc. Já jsem vedl hodně debat s německými politiky. Bylo hrozně zajímavé, že ti, kteří byli dříve s námi ve východním bloku, relativně dobře chápali, co je to ruský medvěd. Ale oni, na rozdíl od nás, měli vždycky velký problém se naučit tu ruštinu. My jsme s tím takový problém neměli.

Ti z toho západního Německa, ti nemůžou nikdy pochopit ruskou mentalitu. Prosím vás, nikdy. Západní člověk, ten klasický západní, který nebyl v tom bloku Varšavské smlouvy, vůbec neví, co to ruský člověk je. Nemůže ani pochopit kroky prezidenta Putina. Já jsem je vždycky varoval a říkal jsem jim: „Cokoliv uděláte přátelského a vstřícného k Rusku, k ruským politikům, oni s vámi budou chlastat tu vodku, všechno to bude „očeň charašo“, ale výsledek bude, že bude po jejich. Vy, protože přijdete přátelsky, budete nabízet, že chcete spolupráci, tak oni to berou jako slabost.

A proto chci potvrdit slova, nebo se tady k nim připojit, kolegy ve věci psí boudy. Já už tou psí boudou, nikdy tím psem nechci být. Už nikdy nechci vrtět ocasem a vracet se. A už i kvůli svým dětem. To znamená, my musíme Rusku konečně jednou ukázat pevné naše odhodlání, že nebudeme povolovat. My budeme chtít být přátelé, ale přátelé rovní. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Končím rozpravu, protože nikdo další už se nepřihlásil. Myslím, že to bylo správné vyeskalování našeho mírumilovného dialogu, který se ale hlavně zabýval sebevědomím a sebeúctou našeho národa. Já nyní poprosím pana navrhovatele o jeho vystoupení. Nechce vystupovat, v tom případě poprosím pana zpravodaje, aby nás seznámil s návrhy a způsobem, jakým budeme o nich hlasovat.

Senátor David Smoljak:  Děkuji za slovo, pane předsedající, dámy a pánové, krátce shrnu, že v debatě vystoupilo 23 senátorů a senátorek, 3 z nich opakovaně.

V debatě zazněly tři návrhy na doplnění usnesení. Jednak písemně senátorka Seitlová, ale ten její bod už aktuální návrh toho usnesení obsahuje. Teď čerstvě před chvílí senátorka Němcová, která navrhuje doplnit dva body ve výzvě vládě. Senátor Nwelati navrhuje doplnění bodu o část dnešního usnesení výboru pro záležitosti EU... Část toho dnešního usnesení výboru pro záležitosti EU už usnesení obsahuje, ale senátor Nwelati tam navrhuje ještě jednu větu, kterou zatím neobsahuje.

Já bych jenom doplnil, že do návrhu usnesení je třeba doplnit: „Návrh usnesení Senátu ke vztahům mezi Českou republikou a Ruskou federací v souvislosti s útoky ve Vrběticích“. Pak zazněl jeden pozměňovací návrh.

To byl návrh senátora Čunka na modifikaci v bodě 3 odst. 2, kde chce nahradit toho jednoho diplomata pěti. Tady také je třeba opravit ten název „ke vztahům mezi Českou republikou a Ruskou federací“, stejné chyby... To je pozměňovací návrh. Pak zazněl návrh na oddělené hlasování bodu 2., III. a bodu 3., II. To jsou body, které se týkají právě toho počtu zaměstnanců, kteří mají zůstat na ambasádách, které se týkají vypovězení smlouvy mezi Českou republikou a Ruskou federací.

Pak zazněl návrh, teď nevím, od senátora Růžičky, jestli to byl návrh na vypuštění bodu? (Pan Růžička: „Ne, to byla jenom taková úvaha.“) Komentář, dobře. Pak zazněl návrh senátorky Chmelové, to se také chci ujistit, na to, aby vláda znovu navrhla vyznamenání generála Koudelky. Netrvá na tom. To jenom doplním, že podle informací ČTK premiér Babiš dneska řekl, že v pondělí to vláda navrhne, šestý pokus. To je připravené na zápis do Guinnessovy knihy rekordů.

Takže tyto návrhy zazněly a my teď o nich můžeme hlasovat v následujícím pořadí. Nejdříve navrhuji, abychom hlasovali o tom usnesení jako celku, bez bodu II., bod 3. a III., bod 2., jejichž vyčlenění se tady jako požadavek opakovaně objevovalo.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Pane senátore, nezlobte se, to oddělené hlasování, nebude lepší, když budeme nejdřív hlasovat o těch samostatných bodech, aby bylo jasné, zda zůstanou součástí toho celku?

Senátor David Smoljak:  Já, popravdě řečeno, vycházím z toho návrhu legislativního odboru, který navrhuje tento postup.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Nevidím na pana kolegu. Dokončím svou myšlenku. Protože žádný další pozměňovací návrh, s výjimkou té pětky, to bychom také měli vzít v úvahu, není v rozporu s tím původním návrhem, takže my bychom pak mohli o těch dalších hlasovat zvlášť. Měli bychom se tedy vypořádat po odděleném hlasování těchto dvou bodů, které jste pojmenoval, plus oproti návrhu pana senátora Čunka na těch pět osob. Já teď čekám, jestli někdo bude rozporovat tento názor? Nevidím. Já nevím, jestli s tím souhlasíte?

Senátor David Smoljak:  Na závěr bychom potom hlasovali o návrhu celého usnesení jako celku v té podobě...

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Úplně na závěr, včetně těch dalších pozměňujících návrhů, jestli projdou nebo ne. Ano, určitě ano. Tak já to upřesním. My bychom se vypořádali s těmi třemi návrhy, tím myslím to oddělené hlasování plus ta pětka, pak bychom mohli hlasovat o tom návrhu usnesení zahraničního výboru jako celku, případně o úpravách, které vzniknou. K tomu bychom mohli doplňovat ty další pozměňovací návrhy.

Senátor David Smoljak:  Já bych navrhoval, abychom nejdřív hlasovali o těch doplněních, pak abychom hlasovali o pozměňovacím návrhu senátora Čunka, abychom pak v tom odděleném hlasování už věděli, jestli hlasujeme o té jeho podobě nebo o té původní.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ano, děkuji, pane kolego, respektuji váš návrh, myslím si, že je v pořádku, pokud jde o proceduru. Takže ještě jednou kolegům zopakujeme, o čem budeme hlasovat.

Senátor David Smoljak:  Takže teď budeme hlasovat o doplnění bodu I., bod 1., návrh senátora Nwelatiho, který tento bod doplňuje. Takže já přečtu jeho znění v pozměněné formulaci, kterou navrhuje senátor Nwelati. (Jiří Oberfalzer: Můžu vám to podat, pane kolego, jestli chcete.)

Čili teď bychom hlasovali o návrhu senátora Nwelatiho, který navrhuje toto znění bodu I. 1.: „Senát PČR považuje situaci související s útoky na muniční sklad ve Vrběticích, k nimž došlo v průběhu roku 2014, za velmi vážnou z hlediska ochrany životních zájmů České republiky a za akt státního terorismu vůči jednomu státu Evropské unie. A tím pádem za akt státního terorismu vůči celé Evropské unii.“

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Já bych tam měl jenom formální doplnění, nebo opravu. Státní terorismus vůči Evropské unii není úplně v pohodě. Kdybychom vypustili slovo „státní“ před Evropskou unií, tak si myslím, že to bude správné.

Senátor David Smoljak:  Senátor Nwelati souhlasí, tak já bych si dovolil to nechat hlasovat v této opravené verzi. Čili ten doplňující návrh pana senátora zní: „Za akt státního teroru vůči jednomu státu EU, a tím pádem za akt terorismu vůči celé EU“.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji mockrát, pane kolego. Spustím znělku, protože jsme ještě nehlasovali.

Kolegové, na základě doporučení pana zpravodaje... Stanovisko pana navrhovatele? (Navrhovatel: Souhlasné.) Souhlasí, děkuji. Děkuji. A vy, pane kolego? (Zpravodaj: Ano, souhlasím.) Tak dobře. Hlasujeme o pozměňovacím návrhu pana senátora Nwelatiho. Spouštím hlasování. V sále je registrováno 71 senátorek a senátorů, kvórum je 36. Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 7, při kvóru 36 pro 66, proti nikdo. Návrh byl schválen.

Prosím o další hlasování, pane senátore.

Senátor David Smoljak:  Teď bychom měli hlasovat o doplnění bodu II., číslo 3, o doplnění ve znění, jak ho tady načetla paní senátorka Němcová. Ona navrhuje doplnit o další body. Zapáté, „aby věnovala maximální pozornost varování NÚKIB a připravila informační kampaň o působení dezinformačních a proruských webů v ČR“. Zašesté, „prověřila informaci o praní peněz ruských a postsovětských subjektů v českých bankách a tyto informace zveřejnila“.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ano, děkuji, tady došlo k mírné úpravě. Takže všichni vědí, o čem budeme hlasovat? Spouštím hlasování, názory kolegů jsou pozitivní. (Zpravodaj: Ano, podporuji.) Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 8, při kvóru 37 pro 68, proti 1, návrh byl přijat.

Můžeme postoupit dál.

Senátor David Smoljak:  Pak je tu pozměňovací bod k bodu III. 2. senátora Čunka, který navrhuje nahradit původní znění tak, že se ta číslovka 1 nahradí číslovkou 5. Čili ne 1 diplomat, ale 5 diplomatů.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ano, takže teď opravdu názory, navrhovatel? (Navrhovatel: Negativní.) Pan zpravodaj? (Zpravodaj: Neutrální.) Takže můžeme hlasovat. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 9, při kvóru 37, pro 13, proti 15. Návrh nebyl přijat.

Prosím, pane zpravodaji.

Senátor David Smoljak:  A teď bychom měli odděleně hlasovat o bodech II., bod 3... Čili to je bod, ve kterém Senát vyzývá vládu, aby „vypověděla neprodleně smlouvu mezi Českou republikou a Ruskou federací o přátelských vztazích a spolupráci“.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ano, děkuji. Stanovisko navrhovatele? (Navrhovatel: Negativní.) Ještě, promiňte? (Navrhovatel: Negativní.) Ale my jenom hlasujeme odděleně o tomto návrhu, takže je to součást usnesení. Jenom hlasujeme odděleně o tom.

Senátor David Smoljak:  My hlasujeme o tomto bodu, jestli chceme, aby tento bod byl vyřazen...

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ne, promiňte, hlasujeme o tomto bodu, který je součástí a jde o vypovězení smlouvy. To je oddělené hlasování, čili je to otázka, zda chceme nebo nechceme vypovědět... (Navrhovatel: Pozitivní.) Pozitivní. Pan zpravodaj? (Zpravodaj: Pozitivní.) Čili jde o to, zda necháme v usnesení návrh na vypovězení smlouvy o přátelství, aby bylo úplně jasno. Spouštím hlasování. Kdo je pro tento návrh, stiskne tlačítko ANO, zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 10, kvórum 37, pro 59, proti 3, návrh byl přijat. Pane zpravodaji?

Senátor David Smoljak:  Nyní budeme hlasovat o samostatném bodu III., bod 2. Budeme hlasovat o tom, zda souhlasíme se zněním bodu, který doporučuje vládě, aby snížila počet pracovníků zastupitelského úřadu Ruské federace v Praze na jednoho.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ano, stanoviska? Pan navrhovatel? Souhlasí? (Navrhovatel: Souhlasné.) Nestyďte se to říct. Pan zpravodaj? (Zpravodaj: Souhlasné.) Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku, stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 11, při kvóru 37 pro 54, proti 4. Návrh byl přijat.

Podle mého soudu už o ničem dalším nemusíme hlasovat. O celku? Když jsme souhlasili se vším? (Zpravodaj: To jsme ještě neudělali.) Tak, prosím vás, teď, doufám, všichni vědí, co prošlo a co neprošlo, čili hlasujeme o návrhu usnesení jako celku v úpravách, které byly schváleny. Stanovisko. Pan navrhovatel? (Navrhovatel: Souhlas.) Pan zpravodaj? (Zpravodaj: Souhlasné.) Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 12, při kvóru 37 pro 67, proti 1, návrh byl přijat. Můžeme ukončit tento bod. Děkuji panu navrhovateli i panu zpravodaji.

Dovolte, abych zahájil projednávání dalšího bodu, a to je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 438/2020 Sb., o úpravách poskytování ošetřovného v souvislosti s mimořádnými opatřeními při epidemii a o změně zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 78

Žádá mě pan kolega o technickou, tak já...

Senátor Michael Canov:  Kolegové, já jsem nechtěl rušit závažnost toho bodu, co jsme probrali, ale vzpomínáte si někdo, proč jsme z toho bodu udělali bod číslo 1? Nestihli jsme, co jsme chtěli... Ale to se dalo čekat.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  To je komentář, který mluví do duše Senátu jako celku. Myslím, že z toho žádné ponaučení neplyne.

Návrh, který jsem zde přednesl před chvilkou, jeho názvem, jste obdrželi jako senátní tisk č. 78. Ten nám uvede paní poslankyně Kateřina Valachová. Já ji prosím, aby se ujala slova, jakmile se zabydlí u stolku zpravodajů. Prosím, paní poslankyně.

Poslankyně Kateřina Valachová:  Děkuji vám, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení...

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Promiňte, sotva jsem vám udělil slovo, kolegové, prosím vás, ztište své komentáře. Uchylte se stranou, není to společenské. Prosím, paní poslankyně.

Poslankyně Kateřina Valachová:  Děkuji, pane předsedající, za vaši laskavost. Kolegové, kolegyně, senátorky, senátoři, víte, že jsem zvyklá na horší decibelní podmínky ve sněmovně, takže vám děkuji za příjemné přijetí.

Já bych vám ráda představila návrh zákona, který je poslaneckou iniciativou napříč politickým spektrem, kterou mám tu čest vést. Jedná se o zvýšení ošetřovného rodičů v době covid ze stávajících 70 % vyměřovacího základu na 80 %. Ten důvod je jednoduchý. Stále se rodiče musí vypořádat s tím, že máme do velké míry uzavřené školy. Ty, které jsou otevřené, fungují v rotačním systému obnovení prezenčního vzdělávání v kombinaci s distančním, takže stále nelze v podstatě zcela říci, že školy se vrátily k prezenčnímu vzdělávání.

Zvýšení ošetřovného reaguje také na to, že školy jsou takto neotevřené dlouhou dobu, a tím pádem samozřejmě výpadky na straně rodin s dětmi jsou vyšší a vyšší. Tudíž je podle našeho názoru na místě zvýšení ošetřovného tak, aby rodiny s dětmi byly v tomto ohledu kompenzovány. Abychom přihlédli k tomu, že uzavření škol si nevymysleli. Je to omezení, které zásadně zasahuje do rodinného života a do práva na vzdělání jejich dětí, abychom tímto způsobem rodinám s dětmi pomohli.

Druhou změnou uvnitř tohoto zákona je, že ačkoli jsme ponechali hranici deseti let pro děti rodičů, kteří mohou dosáhnout na ošetřovné a zvýšení ošetřovného, protože jsme nedosáhli jednomyslnosti mezi politickými stranami ve sněmovně zastoupenými... Podotýkám, že tam padaly návrhy např. na 12 let, že by to bylo vhodnější, nicméně jednomyslnost nebyla dosažena. My jsme chtěli především jednat a pomoci rychle. U té druhé věci, které se poslanecká iniciativa věnuje, se jedná o děti, které mají nějaké specifické vzdělávací potřeby, třeba zdravotní postižení. Tam ta věková hranice není, vyšlo to z té předchozí zkušenosti covidové úpravy ošetřovného, kdy opravdu tyto děti jsou méně soběstačné. Nicméně jsme tam nechtěli přesně určovat věkovou hranici. Ta míra soběstačnosti dítěte a odpovědnosti rodiče se o něho postarat, včetně tedy té pomoci při vzdělávání, je dána jinými pravidly, jinými právními předpisy.

Třetí věc, která bezpochyby neunikne vaší senátorské pozornosti, je to, že doplňujeme do toho nároku pro rodiče na zvýšení ošetřovného také rodiče, kteří jsou pracující, nicméně nikoli na základě pracovní smlouvy, ale dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti a jsou nemocensky pojištěni. To je nejenom spravedlivé, ale jak zaznělo na vašich gesčních výborech, jak výboru pro sociální politiku, tak ústavně-právním výboru, je to také samozřejmě správně, z pohledu ústavy je to ústavní. Takže to je třetí změna.

Všechny tyto tři změny by měly platit zpětně od 1. března. Věřím, kolegové a kolegyně, že tyto změny podpoříte, protože jsou spravedlivé směrem k rodinám s dětmi. Nebudu zastírat, že také spoléhám na vaši vstřícnost, protože jste opakovaně tuto vstřícnost a podporu směrem k rodinám s dětmi prokázali svými předchozími rozhodnutími. Děkuji vám za pozornost a za podporu poslanecké iniciativy. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji vám, paní poslankyně. Návrh zákona projednal ústavně-právní výbor, jehož usnesení máte jako tisk 78/2, zpravodajkou výboru je paní senátorka Hubáčková. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro sociální politiku. Jeho usnesení máte jako tisk 78/1 a zpravodajem garančního výboru je pan senátor Jiří Vosecký. Prosím, pane kolego, o vaši zprávu.

Senátor Jiří Vosecký:  Děkuji za slovo, pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. V podstatě tento bod je důvodem toho, že jsme tady, protože jsme nikdo z nás nevěděli, co se stane, tak abychom se nezdržovali.

13. funkční období, výbor pro sociální politiku, 16. usnesení z 10. schůze konané 10. 4. 2021. Senátní tisk 78. Po odůvodnění zástupce předkladatele, paní Mgr. Kateřiny Valachové, poslankyně PČR, zpravodajské zprávě senátora Jiřího Voseckého a po rozpravě výbor

I. doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátora Jiřího Voseckého,

III. pověřuje předsedkyni výboru, senátorku Miluši Horskou, aby toto usnesení předložila předsedovi Senátu PČR. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji vám, pane senátore, zaujměte, prosím, místo vedle paní poslankyně. Ptám se paní zpravodajky Hubáčkové, jestli si přeje vystoupit? Přeje.

Senátorka Anna Hubáčková:  Dobré odpoledne, děkuji za možnost vystoupit. Já bych jenom doplnila nějaké faktické údaje k tomuto tisku. Dnes jsme ho projednávali na ústavně-právním výboru a ke všemu, co tu zaznělo, nebyly žádné připomínky. Já jen dokládám, že nárok na ošetřovné je přiznáván tímto návrhem už k 1. 3., dívám se na paní poslankyni, jestli souhlasí, a platné by to mělo být do 30. 6. letošního roku. Bohužel situace v rodinách se různě vyvíjí, rotační výchova a vzdělávání má své další dopady, takže z mé strany na ústavně-právním výboru zazněl jenom povzdech, že není součástí tohoto návrhu ještě rozšíření okruhu osob, které mají přijmout tyto dávky. Máme ho ale už v Senátu a je to senátní tisk 84, který, doufám, bude vzápětí projednán, aby došlo na všechny okruhy ekonomicky postižených, kdybych to takto měla říct.

Takže ústavně-právní výbor přijal usnesení, kterým

I. doporučuje Senátu PČR schválit projednávaný návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem pro projednání senátorku Annu Hubáčkovou,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Tomáše Goláně, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji vám, paní zpravodajko, táži se nyní, zda někdo navrhuje, abychom podle jednacího řádu vyjádřili ochotu nezabývat se tímto návrhem zákona? Nevidím, proto otevírám obecnou rozpravu. Do ní se hlásí pan senátor Horník.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Mám na paní poslankyni dotaz.

Z těch podkladů, které od vás přišly, tak, jak jste to projednávali, tzn. dopad na státní rozpočet, jeden týden se jedná dohromady i s těmi zvláštními školami o nějakých 123 milionů Kč. Jelikož to bude od 1. 3., tak mi to vychází plus minus, neberte mě úplně přesně za slovo, za 2,2 miliardy. Teď nemluvím o tom, že bych to nechtěl těm rodičům přát, ale já se ptám ještě jinak. Jak je možné, že Česká republika dlouhodobě má nejdéle zavřené školství. Protože vy jste vládní strana, co děláte pro to, aby školy nebyly zavřené? Pořád se to zdůvodňuje tím, aby bylo co nejméně mrtvých. My máme nejvíc mrtvých na celém světě na 100 000 obyvatel. Jak mi to vysvětlíte?

Francie, která školy držela co nejdéle otevřené, u nás to bylo celé zavřené... Vláda si dala jakýsi bianco šek, pamatuji si nějaké číslo 230 miliard, protože to bylo celkem 500, 230 my nevíme, kam se ztrácejí. Jestli ty 2,2 miliardy jsou z těch 230 miliard, nebo jsou to peníze už na těch celkových 500 miliard? Mě by hrozně moc zajímalo, z čeho to jednou máme platit? Všichni my tady? Generace po nás?

Zvedat pro tohle ruku je velmi těžké. Sám si kladu otázku, co tím přinášíme budoucím generacím? Vzpomínám si velmi dobře, když tamhle seděl kolega Dienstbier, také z vaší strany. On se většinou zdržoval, protože tady upozorňoval, byť jako sociální demokrat, tak bych řekl, spíš bude levicový, ale on byl pravicový v tom myšlení, z čeho to chcete jednou zaplatit? Já se ptám, jak dalece u vás jdou tyto úvahy? Není problém dneska pro to zvednout ruku, dopřát ostatním, ale já už tady podruhé dneska využiji sousední Německo, konkrétně Sasko, které má 80 %, a jsou tam hlasy, že už chtějí 100 %. Ale oni neměli tak dlouho zavřené školství.

Proč neděláme kroky pro to, abychom rozvolnili, abychom zrovna u těch dětí mohli rodičům dát možnost pracovat a pomoct tomu systému se z toho dostat? Jak to chceme dlouho držet? Takže, paní poslankyně, tohle je můj dotaz. Není to proti těm, kterým ty peníze přeji, ale co si tenhle stát jednou počne a co ta vláda, která přijde po té vládě, která tam teď je.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, další přihlášenou je paní senátorka Chalánková. My se tady vystřídáme.

Senátorka Jitka Chalánková:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové. Jsem zde již podruhé, ale tentokrát asi na té správné pozici, protože chci požádat vás, vážení kolegové a kolegyně, o podporu mého návrhu doprovodného usnesení, které máte na stolech.

Mohu v podstatě navázat na svého předřečníka, protože jsem také pro, aby se našly cesty, aby se otevřely školy, pokud možno všechny třídy, aby nedocházelo k těm rotacím.

Setkala jsem se s rodiči dětí ve svém regionu. Ti mi povídali své problémy, které mají jak s tou rotační výukou, zvláště když mají více dětí, také s problémy některých rodičů, kteří například odmítali antigenní testování, ale třeba by neodmítali jiný způsob testování. To mě zaujalo také z toho důvodu, že rodiče, kteří odmítnou právě tyto antigenní testy, přijdou o ošetřovné úplně. Což mně připadalo zvláštní, že nemají šanci ani na korunu ošetřovného. A že není také vytvořený nějaký jiný mechanismus, jak by mohly být tyto děti vzdělávány. Protože se jim také navíc počítají tyto hodiny do absencí, což má zase další souvislosti.

Víme z médií, také já z konkrétního kontaktu s některými svými kolegy, že některá města, zřizovatelé škol, např. Praha 9, kteří pokročili dokonce už i k žalobě k Nejvyššímu správnímu soudu, také zástupci krajů, Svazu měst a obcí, některých škol, dokonce dnes se připojila Mendelova univerzita, vyzývají vládu, aby se zamyslela nad jinými možnostmi testování, které se nabízejí. Jsou to např. PCR testy ze slin, které by při využití formy poolingu mohly koneckonců být ekonomicky i relativně výhodné, možná i...

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Paní senátorko, nezlobte se, ale ten debatní kroužek tamhle vlevo ode mě, prosím vás, máte hrozně hrubý hlas a je vás slyšet. Doopravdy tady to ruší, buďte kolegové.

Senátorka Jitka Chalánková:  Takže možná tyto testy, které by byly mnohem přesnější, by nakonec ekonomicky nebyly nevýhodné. Mohly by být i finančně srovnatelné, možná nakonec i lepší finančně než ty nakoupené antigenní testy. Výhodou by bylo, že jednak by byly přesnější, tak bychom se dozvěděli, jaká je skutečná situace o počtu nemocných dětí mnohem přesněji. Také by mohly být mnohem méně časté. To znamená, nejen za týden, možná až jedenkrát za deset dní, umožnily by otevření všech tříd, nikoliv ten rotační způsob. Také by se dalo zamyslet nad tím, jestli má cenu, když máme děti řádně otestované, jestli musí sedět ve školách v těch rouškách.

Stojí tady právně proti sobě mnoho věcí. Školy jsou otevřeny na základě pokynů ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Školský zákon se v podstatě neměnil. Na druhé straně zde vydalo ministerstvo zdravotnictví mimořádné opatření, které má formu opatření obecné povahy. Je to právně dost složitá situace, protože rodiče zase mají možnost se odvolávat na svou rodičovskou zodpovědnost, která vychází a je chráněna také ústavou, hlavně Listinou základních práv a svobod, a především Úmluvou OSN o právech dítěte.

Takže toto už je věc judikátu. Já si myslím, že vzhledem k žalobám i k těm judikátům dojdeme. Ale v tuto chvíli bych byla pro, abychom se bavili spíše o té možnosti například vyhodnocení antigenního testování vzhledem k tomu finančnímu, mám pocit, že tady bude mít ještě pan kolega Wagenknecht tu situaci kolem nákladů antigenního testování, tak také v počtu zjištění skutečné situace nemocnosti mezi dětmi.

A proto jsem si vám dovolila předložit návrh doprovodného usnesení, nebudu tedy vstupovat do vlastní materie, abych také nezdržovala čas, aby mohl být ten návrh přijat co nejrychleji, aby rodiče dětí dostali peníze co nejdříve podle toho návrhu.

Toto doprovodné usnesení by tedy znělo, je krátké, takže vám ho přečtu.

Senát PČR

I. žádá vládu o vyhodnocení efektivity testování dětí antigenními testy jako podmínky pro školní docházku, v návaznosti na to Senát žádá vládu, aby přijala kroky, kterými zajistí citlivější přístup k dětem s ohledem na nejlepší zájem dítěte a v souladu s principy právního státu,

II. žádá vládu o informaci o řešení této situace do konce května 2021.

Předem vám děkuji za možnou podporu tohoto návrhu, děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, paní senátorko, dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Čunek. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Čunek:  Pane předsedající, paní poslankyně, kolegyně, kolegové. Já bych v této souvislosti rád, protože už s 80 % máme zkušenost, chtěl upozornit na jednu věc. Já jsem oslovil účtárnu velké instituce, tedy mnoha lidí, aby mně vyhodnotila dopady tohoto rozhodnutí. Situace, abych zkrátil svoje vystoupení, je taková. Pokud zaměstnanec pobírá standardně svůj plat, stejně jako letos, minulý rok, tedy stejnou výši platu, tak pak, když zůstane 30 dní na ošetřovném, dostane 90 % svého čistého příjmu. Tak to vychází průměrně.

Pokud však zaměstnanec pracuje 7 dní v měsíci a ten zbytek je na ošetřovném, při příjmu, který je 37 000 hrubého, tedy čistý měsíční příjem asi 27 681 Kč, je při 7 dnech odpracovaných o 4 000 Kč vyšší. Samozřejmě, že v tomto návrhu zákona je to tak, že zaměstnanci nenáleží ošetřovné, pokud pracoval celý týden, tedy 5 dní. Ale mnoho zaměstnanců podle této účtárny to dělá tak, že pracuje dva dny v týdnu, úterý, středa, nebo pátek, to je jedno. Tím pak nastoupí na ošetřovné třeba v pátek a má ošetřovné pátek, sobota, neděle do dalšího týdne, pak pracuje... Prostě mu vyjde těch 7 odpracovaných dní za měsíc a ten zbytek pobírá ošetřovné.

Je to tedy tak, ještě jednou to připomenu, že ošetřovné se pobírá i za soboty a neděle. Proto může dojít k tomu, že když má 7 dní takovéhoto příjmu... Někdo z mých kolegů namítl, že pracovník nemůže mít ošetřovné větší než plat, což je jistě pravda. Ale na druhou stranu zcela jistě, když někdo pracuje celý měsíc a dva dny si dá ošetřovné v tom měsíci, tak to nemůže platit. Stejně jako když 7 dní odpracuje a zbytek má ošetřovné, tak určitě ty peníze za ty odpracované dny, které mu zvyšují celkovou mzdu, samozřejmě dostane.

Trpí pouze ty ženy, které byly na rodičovské dovolené, nebo pracovníci tedy, kteří byli na rodičovské dovolené minulý rok. Tzn. neodpracovali celý rok, mají zkrácenou pracovní dobu atd., takže těchto se ošetřovné v tom lepším případě nijak nedotkne. Ti dostávají daleko méně. Z té účtárny mi řekli, že pracovnice, které nastoupily letos do pracovního poměru a minulý rok neměly odpracovaný celý, nebo pracovaly na zkrácenou pracovní dobu, tak se ošetřovnému vyhýbají.

Já tím chci říct jednu jedinou věc, že rodinám je třeba ze strany státu pomoci, dávat jim peníze na výchovu jejich dětí, protože více početné rodiny mají zcela jednoznačně, všichni to víme, daleko větší náklady než rodina s jedním dítětem, nebo s žádným dítětem. Ale pokud postavíme tyto dvě věci do roviny práce, pak se nemůže stát, aby lidé, kteří pracují, měli méně než lidé, kteří nebudou pracovat. Ti lidé, kteří celý měsíc pracují, tak se tu sobotu a neděli starají pochopitelně o ty svoje děti také. Případně si to ještě nějak vyřeší v kombinaci se svým manželem či rodinou atd.

Já jsem ty příklady uvedl právě proto, abychom se chytili něčeho hmatatelného. Skutečně se nejedná o nějaké mimořádné skupiny obyvatel. Ten jeden příklad, který říká o tom, že zaměstnanec, když bere stejné peníze, jako bral minulý rok, tak ty příklady jsou u 28 000 a u 40 000. Ten zvýšený příjem za 7 odpracovaných kalendářních dnů je u výše čistého příjmu 27 000 Kč. Takže, řekněme, že jsou to pracovníci, kteří oscilují někde kolem té průměrné mzdy. Tento příklad je pochopitelně u pracovníků z administrativy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Miloš Vystrčil. Pane senátore, máte slovo.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, já se vás spíš trochu pokusím tragikomicky pobavit. Ona paní poslankyně je zároveň bývalá ředitelka legislativního odboru Senátu a má za kolegyni paní ministryni práce a sociálních věcí. Tak já vám tady povím jeden příběh. Pokud vy ho, paní poslankyně, potom paní ministryni převyprávíte, tak to bude dobře.

My tady dnes projednáváme senátní tisk č. 78, který nám byl doručen 6. dubna. Je to ten zákon č. 438/2020. Stejný zákon už tady zase také ještě jednou máme jako senátní tisk č. 86. Ten přišel 16. dubna. To znamená, stejný zákon nám ministerstvo práce a sociálních věcí poslalo 6. dubna. To přišlo na to, že je potřeba se dostat ze 70 % na 80 %. Potom nám ho poslalo 16. dubna, kdy zase ministerstvo práce a sociálních věcí přišlo na to, a ještě na to nepřišlo samo, muselo se zeptat některých poslanců, že je potřeba ještě zvýšit okruh těch, co se můžou starat o děti.

A teď jsem vám nechal schválně rozdat tento „modrák“, nebojte se, ten nebudeme projednávat dneska. A ten má ještě lepší historii. Tenhle zákon č. 121/2021, o tzv. izolačce, ten jsme tady měli 15. února poprvé. Pak jsme ho tady měli 3. března podruhé a dneska 21. dubna přišel potřetí. Úžasná legislativní práce. Je to velice sofistikovaná hra se Senátem a vůbec se všemi. Já si myslím, že opravdu už další varianta je, že nám postupně ty změny zákonů budete posílat každý den po větách.

Že bychom vždycky jednu větu udělali, pak zase další větu, pak další větu... Protože tohle už není normální. Takhle se nedá pracovat. Tady minimálně to ministerstvo, nebo možná vláda, nefunguje. To je úplně jiný typ důkazů, než když se bavíme o obsahu. Ale ta forma je za všechno. Dva zákony, už je tady máme pětkrát ve třech měsících.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane senátore, zatím posledním přihlášeným do obecné rozpravy je paní senátorka Šárka Jelínková. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Šárka Jelínková:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, vážené kolegyně, kolegové. Přihlásila jsem se o slovo po vystoupení mého kolegy z klubu, pana kolegy Čunka, jen na dovysvětlení. My jako klub KDU-ČSL podporujeme většinově navýšení ošetřovného na 80 %. My jsme jako KDU-ČSL byli předkladateli už v podzimních měsících pandemie právě takovéhoto návrhu zákona, aby rodiče, kteří jsou nejvíce postiženou skupinou, spolu s jejich dětmi, které už více jak rok s malými přestávkami tráví svůj život, i ten školský, vzdělávací a místo potkávání se se svými vrstevníky zavření mezi čtyřmi stěnami u počítačů a mobilů, nebo podle toho, jaké mají samozřejmě k dispozici nástroje a přístroje k učení. Rodiče spolu s jejich dětmi jsou ty, na které pandemie nejvíce dopadla.

Jelikož to vypočítávání, to, co tady všechno zaznělo ze strany pana kolegy, je zřejmě určitě pravda. Ale jenom chci, aby to nevyznělo, možná by to mohlo vypadat, že by v tom mohl být nějaký kalkul ze strany rodičů, nicméně já jsem přesvědčena, a znám to i ze svého okolí, že většina rodičů nemá jinou možnost než zůstat se svými dětmi doma. V různých věkových skupinách. Musí se s nimi učit atd. Pro ně naopak je to stresující a potřebovali by chodit do zaměstnání.

Takže já chci jenom říct, na které straně jsme. My budeme ještě dopady pandemie sčítat. Už teď ukazují čísla Českého statistického úřadu, např. v nezaměstnanosti v lednu, kolik žen přišlo o zaměstnání v době pandemie. Určitě těch aspektů tam bude více, ale jedním z těch důležitých minimálně je právě teď ta nemožnost skloubení profesního a rodinného života a starosti o děti. Jak už se nám začínal srovnávat ten počet u nezaměstnaných, co se týká počtu žen a mužů, ženy nám teď začínají spadat do nezaměstnanosti, protože ony jsou ve většině případů ty, které zajišťují péči o děti. Ve většině případů si to nevybraly.

Takže já jen na dovysvětlení, na které straně stojíme. Nechci i zdržovat, je čas pokročilý. Jednoznačně většinově náš klub je na straně rodičů a podporujeme navýšení na 80 % ošetřovného. Doufáme, že už to opravdu po tom termínu, do kterého to má platit, nebudeme potřebovat a budeme naše děti moci poslat i do škol a za jinými dalšími aktivitami. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, paní senátorko, ptám se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí, rozpravu ukončuji. Táži se paní navrhovatelky, chce-li se vyjádřit k obecné rozpravě? Myslím si, že ano, protože byly nějaké dotazy. Máte slovo, paní poslankyně.

Poslankyně Kateřina Valachová:  Ano, děkuji, pane předsedající. Byla jsem tázána, vyvolána, určitě budu stručně reagovat.

Nejprve k panu senátorovi Horníkovi a jeho otázkám. Ano, jsem sociální demokratka, proto také vedu tuto poslaneckou iniciativu napříč politickým spektrem pro zvýšení ošetřovného rodičů. Proto, abychom našli nějakou cestu z hlediska řešení náročnosti slaďování rodinného a pracovního života.

Druhá věc. Ano, určitě mám na srdci to, abychom, pokud chceme takto pomoci, tak abychom také věděli, kde na to vezmeme peníze. Ale v této souvislosti chci připomenout, já sama jsem jako poslankyně takto hlasovala, že jsem byla zásadně proti tomu, abychom si podsekli v těžké době daňové příjmy. Mohu vás, kolegové a kolegyně, ubezpečit, že tyto peníze nejsou ty, které boří naši kondici rozpočtové odpovědnosti tak, jak na to upozorňuje Národní rozpočtová rada.

Pokud mám být upřímná, k té otázce, z jakých peněz tyto finance budeme platit, tzn. jestli už je to z toho dalšího schodku půl bilionu korun, na základě těch informací, co mám, protože samozřejmě se o naši ekonomickou kondici starám a zajímám a záleží mi na tom, v jaké zemi budou žít moje děti a co budou splácet, musím zkonstatovat na základě těch informací, co mám, ano, to už je z toho zvýšeného schodku.

Ale tím důvodem nejsou zvýšené investice do rodin s dětmi, zvýšené investice do vzdělání našich dětí, do péče o naše seniory, tím důvodem jsou podseknuté daňové příjmy. Takže to je první okruh odpovědí.

Druhý okruh odpovědí, pan senátor Čunek to tady zmínil, měl to velice pečlivě připraveno, ale také sám poctivě přiznal, že k těm situacím, které popsal, je to vlastně obcházení zákona, už dochází i dnes. Já jako právnička samozřejmě nemohu k něčemu takovému přesvědčit. Ale také jsem byla v minulosti zaměstnavatelka a také musím přiznat, že jsem na takovéto praktiky některých rodičů narazila, ač to bylo s podivem. Proto vím, že pokud zaměstnavatel něco takového vidí, má dost nástrojů na to, aby tomu zabránil.

Pro vás jenom, kolegové a kolegyně, protože vím, že Senát dbá na odpovědný přístup k rozpočtům a k tomu, aby se pracovat vyplatilo, tak jenom jsem si pro vás připravila, u všeobecné zdravotní sestry bez specializace teď činí měsíční, jak říkám, nevybrala si to, jsou zavřené školy, ošetřovné 19 260 Kč, po zvýšení bude činit 21 990 Kč. Pokud by chodila měsíc do práce, 25 211 Kč. U sanitáře dnes 15 450 Kč, po zvýšení 17 640 Kč. Pokud by chodil do práce, 20 676 Kč. A u svářeče, abychom to měli spravedlivé, dnes 20 970 Kč, po zvýšení 23 970 Kč. A pokud by chodil do práce, 27 263 Kč.

Samozřejmě že jsou to čísla a budu stejně poctivá jako pan senátor Čunek. Jsou to trošku kouzla s čísly, může být konkrétní situace, která vyjde jinak, ale důvodem, vážené kolegyně a kolegové, je složitý systém všelijakých přepočtů, výpočtů a odpočtů z hlediska nastavení celého systému ošetřovného. Nicméně tato data, která jsem vám přečetla, jsou pravdivá a zpracovala je Česká správa sociálního zabezpečení.

Takže tolik odpovědi na otázky pana senátora Čunka. Samozřejmě pan předseda Vystrčil si vždycky na mě něco připraví při mém příchodu do Senátu. Kolegové a kolegyně, ano, projednáváte v krátké době dvě poslanecké iniciativy a jeden vládní návrh. Ten jeden vládní návrh nebudu komentovat, je to legislativní nouze. Ty dvě poslanecké iniciativy zkomentuji.

Já stojím v čele poslanecké iniciativy napříč politickým spektrem. Jsou tam podepsány všechny politické strany, tak, jak vás vidím tady dnes před sebou. Podpořili to vaši kolegové a kolegyně. Bylo to proto, že jsme dostali od vlády úkol, že jestli chceme zvýšit ošetřovné rodičům, ať ukážeme, že je ve sněmovně většina.

Což samo o sobě je z mého pohledu legislativkyně zajímavý přístup, inovativní. Nicméně my jsme se za rodiče postavili a tu většinu a tu shodu jsme velice rychle v řádech dnů získali. Takže proto jste dostali ten návrh tak, jak jste ho dostali. Druhý návrh vznikl tak, že jsme ho podepsaly spolu s Lucií Šafránkovou několik poslankyň, už to nebyla jednomyslnost, ale několik poslankyň ze sněmovny. Důvod byl ten, že zkrátka u toho prvního návrhu na tom nebyla jednomyslná shoda. Světe, div se, a my jsme za to rádi, sněmovna nakonec to zvýšení okruhu těch, kteří mohou pobírat ošetřovné po dobu covidu, odsouhlasila.

Na závěr chci říct, že všechny tyto úpravy jsou covidové, jsou mimořádné. Reagují omezeně do konce června na mimořádnou situaci. Nejsou to systémové změny. Určitě bych chtěla vyzvat kolegy a kolegyně příslušných výborů, jejich specializaci, vidím je před sebou, abychom se systémem nastavení ošetřovného, tak, aby byl spravedlivý, férový, poctivý k rodinám s dětmi, abychom se jimi zabývali systémově v dobách míru, nejenom v covidu, a našli společnou shodu mezi sněmovnou a Senátem.

Na závěr nebudu zdržovat, jenom budu avizovat směrem k Jitce Chalánkové, že určitě nemám nic proti jejímu navrženému doprovodnému usnesení směrem k tomuto zákonu, který se týká citlivosti přístupu testování dětí ve školách. V těch ostatních otázkách nebudu zdržovat, už je pozdní hodina, ačkoli bych měla spoustu informací pro vás jako místopředsedkyně školského výboru, nechám si to na nějakou jinou, příští debatu s vámi, kolegové a kolegyně. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, paní navrhovatelko, ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka ústavně-právního výboru, paní senátorka Anna Hubáčková? Je překvapená. Ne. (Anna Hubáčková: Nechci vystoupit.) Ano, děkujeme. Pane zpravodaji garančního výboru, vyjádřete se, prosím, k právě proběhlé rozpravě.

Senátor Jiří Vosecký:  Děkuji za slovo, pane předsedající, v rozpravě vystoupili tři senátoři, dvě senátorky, padlo jedno doprovodné usnesení a padl návrh na schválení postoupené Poslaneckou sněmovnou. Takže doporučuji schválit návrh postoupený Poslaneckou sněmovnou a následně schválit doprovodné usnesení.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Ano, vy jste to řekl, čili já už to nebudu opakovat. Já tady sezvu znělkou kolegyně a kolegy z předsálí.

Pro příchozí zopakuji, že byl podán jediný návrh, schválit návrh tohoto zákona. My přistoupíme k hlasování, abychom tento návrh zákona schválili ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Při hlasování č. 13, schválit tento návrh zákona, při kvóru 35 pro bylo 63, proti nebyl nikdo. Tento návrh byl schválen.

My budeme hlasovat ještě o druhém návrhu, toho doprovodného usnesení, tak, jak to načetla paní senátorka. Chci se zeptat, jestli k tomu má paní navrhovatelka nějaký názor?

Poslankyně Kateřina Valachová:  Jak už jsem zmínila, pane předsedající, domnívám se, že doprovodné usnesení odpovídá péči Senátu směrem k právu na vzdělání dětí a přiměřenosti zásahu do jejich práv, nemám nic proti.

Poslankyně Kateřina Valachová:  Ano, pane předsedající, doporučuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji. Zpravodaj doporučuje také. Já dávám rovnou hlasovat. Kdo jste pro tento návrh doprovodného usnesení, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Při hlasování č. 14 u doprovodného usnesení při kvóru 35 pro bylo 65, proti nebyl nikdo. Tento návrh byl také schválen. Děkuji všem zúčastněným včetně navrhovatelce, paní poslankyni, a oběma dvěma... Teď si nevzpomenu, jak se jmenují. Zpravodajům, tak.

My můžeme ukončit tento bod projednávání a dalším návrhem dnešního pořadu jednání je

 

Návrh usnesení Senátu k nařízení vlády č. 565/2020 Sb., o podmínkách poskytnutí kompenzací nepřímých nákladů pro odvětví, u kterých bylo zjištěno značné riziko úniku uhlíku v důsledku promítnutí nákladů spojených s emisemi skleníkových plynů do cen elektřiny

Toto usnesení Stálé komise Senátu pro dohled nad poskytováním veřejných prostředků a pro analýzu kontrolních postupů Finanční správy vám bylo rozdáno na lavice. Prosím pana senátora Lukáše Wagenknechta jako navrhovatele tohoto bodu, aby se ujal úvodního slova. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Pokusím se být stručný, věcný, ale nebude to tak jednoduché, bude to trochu výzva pro mě. Nicméně zkusím shrnout to, co bych tady dneska rád na plénu projednal se všemi kolegy, kteří tady jsou přítomní.

Naše senátní komise je teď docela aktivní, máme mnoho bodů, které projednáváme, ale dnešní dva body, které jsme zařadili na dnešní jednání, o které jsme požádali, jsou docela zásadní. Tento bod, který máme na programu, se týká poskytování, když to řeknu velice jednoduše, veřejné finanční podpory formou dotací v rámci určitého schématu, které popíšu. Co nás velice trápí, je, že vláda přistupuje dneska k podpoře podnikatelů tak, že primárně podporuje velké holdingy a velké korporace, na malé podnikatele vůbec nemyslí.

Velice krátce popíšu to samotné usnesení i celý ten proces.

Vláda přijala na konci roku, myslím, že tři dny před koncem minulého roku, nařízení vlády č. 565/2020 o podmínkách poskytnutí kompenzací... Nebudu číst celý název. K té samotné problematice. Jde o to, že by měly být kompenzovány tzv. nepřímé náklady na pořizování elektrické energie určitým průmyslovým subjektům. Popíšu pak, které to jsou v reálu. Došlo k tomu, že ty kompenzace, jak proběhly, si nemyslím, že jsou úplně efektivní. Podle důvodové zprávy k tomuto nařízení vláda uvedla, že tyto náklady by měly být poskytovány v případě, že vzrostou ceny elektrické energie vlivem růstu cen tzv. emisních povolenek. Mělo by to být pro určité typy odvětví, které jsou právě tímto růstem emisních povolenek a jejich ceny zasaženy.

K tomuto i Evropská komise vydala dvě nařízení, nebo nařízení a jedno doporučení, kde vymezila obecně už v roce 2012, které subjekty a odvětví jsou právě ty, které bychom měli kompenzovat, aby na veřejném trhu v Evropské unii mohly lépe fungovat, když právě jsou nepřímé dopady nákladů na vyšší elektrickou energii kvůli povolenkám pro ně velkým problémem v jejich fungování.

Takže v jednom nařízení nám Komise vymezila jednotlivé sektory, můžu je tady pak jmenovat. Jde od ocelářského průmyslu přes chemický průmysl aktuálně, vlastně aktuálně už ne, např. koželužná výroba atd. Je to nějaké vymezené penzum zasažených odvětví ztrátou díky systému ETS, emisních povolenek. Ve svém doporučení už v roce 2012 Komise doporučila, aby některé z těchto sektorů měly možnost, pokud se vláda rozhodne, aby byly podpořeny ze strany státu, právě v době, kdy rostou ceny elektrické energie kvůli emisním povolenkám a ty podniky by kvůli tomu mohly mít nějaké problémy.

Co se právě v reálu ale u nás v České republice stalo? První věc je, ten systém už běží od roku 2012, byl schválen minulý rok. Nemuseli bychom k tomu mít nějaké zásadní výhrady, pokud by to mělo nějakou logiku. Nicméně co se v reálu stalo ještě minulý rok? Minulý rok obecně cena elektrické energie nestoupla. Podrobněji jsem vám poslal konkrétní analýzu, máte tam i obrázek ceny elektrické energie. Takže jinými slovy, záměrem Evropské unie je to, aby tyto firmy, které mají dražší elektrickou energii kvůli systému emisních povolenek v té době, dostaly nějakou podporu. Ale minulý rok se cena elektrické energie zkrátka nezvýšila. Nicméně i tak se Česká republika rozhodla, že tyto firmy bude podporovat.

Bohužel tady dneska nemůže být pan ministr, ani jeden, který to má v kompetenci, my jsme je přizvali, pana ministra průmyslu, chtěli jsme nějakou věcnou debatu, bohužel tady dneska nejsou. Nicméně aby to bylo objektivní, znám i argumenty ministerstva, proč k tomu tak přistoupilo. Aby to bylo jasné, abych byl maximálně objektivní.

První argument byl ten, že tak to děláme i v jiných zemích, jako u nás. Z celkového počtu členských států, které mají tento systém nepřímé kompenzace, je jich 11 z celého počtu členských států, nejsou to všechny. Některé okolní země k tomu přistoupily stejně jako Česká republika. To je pro nás zásadní věc. Česká republika omezila podporu pouze pro podniky, které mají roční spotřebu více než 1 gigawatthodinu. Velikánské korporace v těch odvětvích, která jsou vyjmenována, a zamezila tím tu podporu dát i těm malým podnikům v tom samém odvětví.

Řeknu to jinak. Ocelář, chemik, hnojař, který dostane za minulý rok nějakou podporu, o které také budu mluvit, ji dostane pouze, pokud má velký holding a má opravdu velkou spotřebu elektrické energie. Malé podnikatele Česká republika vyloučila. Kdybych měl velice krátce parafrázovat důvod, proč jsme je vyloučili, proč ty malé nepodpoříme, důvod je, že je to administrativně náročné.

Jednoduše a zkrátka, protože náš stát si neumí poradit s tím, aby podpořil větší procento podnikatelů a těch malých, my se tady dlouhodobě o tom bavíme, že bychom chtěli podporovat české malé podnikatele, ty menší, střední podniky, tak protože na ministerstvu se nenašlo dost úředníků, kteří by to zúřadovali, tak se v konečné fázi stalo to, že pouze maximálně 100 holdingů v ČR v těch vyjmenovaných odvětvích dostane podporu.

Podle názoru celé komise, nebo všech členů, kteří byli na jednání naší komise, jsme došli k závěru, že to je diskriminační. Jednoznačně. Tedy jednoznačně se stalo to, že budeme dávat peníze za to, co se v té době ani nestalo, nestoupla elektrická energie, několika vybraným podnikům. Ty malé prohodíme jenom proto, že by úředníci na to neměli čas.

Tady krátce zmíním výroční zprávu Nejvyššího kontrolního úřadu, kterou jste asi také možná viděli, budeme ji mít na příštím plénu pravděpodobně, která konstatuje, že máme neefektivní veřejnou správu, velice byrokratickou. Máme ji velkou. Objem úředníků v České republice pořád roste. Tato veřejná správa jenom s tím důvodem, že se s tím nemůže vypořádat, je to administrativně náročné, malé podnikatele nebude podporovat.

Argumenty, které padly ze strany ministerstva, my to děláme jako na Slovensku, jako v Německu a v jiných státech... Ano, ale jsou tu i jiné státy, třeba Francie, Belgie a jiné, které tyto limity nedávají. Dokonce druhá věc je, že pokud už tyto dotace dávají i těm menším, i těm větším, dají i nějaká kritéria, která se týkají právě emise toho uhlíku. Aby ta firma, která tu podporu dostane, aby nějakou formou s tím uhlíkem pracovala a omezovala novými technologiemi jeho výrobu. Aby nepoužívala tu energii z fosilních paliv.

Jinými slovy se stalo to, že dáváme peníze tam, kam by ani jít neměly. V době, to zmíním, kdy peníze nejsou. Všichni dobře víme, že státní rozpočet je na tom, jak je. Budeme řešit za nějakou dobu všichni asi, doufejme, tady možná nějaký rozpočtový mejdan této současné vlády, možná i rozpočtovou brzdu, která se nám blíží v příštích dvou letech... Ve fázi, to je podstatné, kdy i vláda nechce kompenzovat podnikatele, kteří jsou zasaženi v tuto chvíli koronakrizí, nedají jim ani korunu ve většině případů, když nemohou podnikat, nebo dá kritérium pro podporu podnikatelům 50% pokles tržeb a větší, v tomto případě u tohoto nařízení je to malinko naopak.

Tady se říká, ten podnikatel, který má pokles tržeb 0 až 49 %, dostane kompletní maximální kompenzaci, která je možná, v tomto případě 75 % elektrické energie. A kdo má ty poklesy větší, dostane dokonce menší částku. Takže když to velice krátce shrnu, já bych nechtěl tady tu debatu zdržovat, máme problém v tom, že podpora jde tam, kam by obecně podpora v tuto chvíli ani jít neměla z nějakého důvodu.

Druhá věc je, že peníze, které jdou, jsou v jiných kritériích té samotné přípustné podpory. Zkrátka ti, kteří mají menší poklesy, dostanou plnou palbu. Řeknu to úplně jednoduše. Třetí věc je, že ty malé diskriminujeme ve velkém rozsahu. Já si myslím, že k tomu by se Senát měl vyjádřit.

Také tady zmíním to, že nechci v žádném případě, abych tady omezoval podporu například ocelářskému průmyslu, který, jak jsem pochopil, stál za celou tou kauzou. Chtěl, aby ty peníze českým ocelářům šly. Také s tím nemám problém, pokud se vláda rozhodne, že jim ty peníze dá. Ale ocelář, který má spotřebu 1,0 gigawatthodiny za rok, ten dostane. Kdo má 0,9 a méně, nedostane nic.

Bavíme se o přístupu české vlády k podpoře drobných a středních podnikatelů v těchto odvětvích. Sami dobře víme, že ti velcí podnikatelé už realizují výnosy z rozsahu, mají už silnější pozici na trhu. Ti malí na úkor těchto velkých potom mají větší a větší problémy se samotným podnikáním.

Zkusil jsem velice krátce shrnout ty věci, kdyby cokoliv, jsem otevřený nějakým případným dotazům. Ještě zmíním jednu věc. Opravdu jsem to komunikoval s několika odborníky na tuto oblast, nemám problém podpory těmto podnikatelům, ale proč to nedáme těm malým?

Poslední věc, která je taková, neříkám, že pro mě ta nejpodstatnější, ale také je potřeba ji tady zmínit. Jde o potenciální střet zájmů jednoho holdingu, jednoho pana premiéra. Jinými slovy, do konce minulého roku bylo možné podporovat vybrané sektory, které jsem zmínil. Byla v nich např. i chemie, průmyslová hnojiva a jiné. Od tohoto roku už to Evropská komise nedovoluje. Přehodnotila jednotlivé sektory, které by tu podporu mohly dostat. Nejen tyto, i další z toho vypadly.

Jinými slovy, pokud by vláda na konci minulého roku, tři dny před koncem roku, toto neschválila, tak by tento nejmenovaný holding o tu podporu nemohl požádat. Opět jsme to probírali na naší komisi. Já bych se k tomu ani nevyjadřoval, kdyby už tento holding neprohlásil, že o tuto podporu bude žádat. Jinými slovy, my už víme, že holding ze svěřenského fondu pana premiéra bude o desítky, stovky milionů žádat, uvidíme, kolik to bude peněz. I to bychom rádi tady nějakou formou konstatovali, že tyto peníze budou čerpány, pokud budou poskytnuty protiprávně. Protože máme zákon o střetu zájmů, který v § 4c zamezuje poskytnout dotace člověku, který je skutečným ovládajícím subjektem holdingu.

Poslední věc, kterou zmíním ještě k této problematice. Aby byl jasný ten střet zájmů, kdybych vám tady ukázal to samotné nařízení vlády, kdo ho podepsal... Podepsal ho, jenom chvilinku, já si to nalistuji, abych to přímo opravdu četl... Ing. Babiš vlastní rukou a Mgr. Brabec vlastní rukou.

Nebudu zmiňovat, že pan Brabec, si myslím, že v minulosti byl ředitelem jednoho, tady ten holding můžu jmenovat, jedné firmy, Lovochemie, která si myslím, že by se do těch kritérií mohla dostat. Takže tady není žádná debata o tom potenciálním střetu zájmů, který se může naplnit. V tuto chvíli už víme podle komunikace tiskového mluvčího tohoto holdingu, který tyto společnosti zastřešuje, že k tomu dojde.

Jen velice krátce, to bylo k tomu samotnému znění. Ještě zmíním jednu věc. Protože víme, že opravdu jedním z hybatelů celé této konstrukce byla Ocelářská unie, tzn. oceláři ČR, velice rád bych konstatoval... Mluvil jsem s jejich zástupcem, který poslal nějaký dopis, myslím, že panu Vilímcovi a dalším senátorům a poslancům parlamentu, že v žádném případě cílem nás senátorů není, abychom v nějaké formě diskriminovali ocelářský průmysl. Dokonce i pan Urban sám mi řekl, že oni nemají problém s tím, aby tu podporu dostaly i menší podniky. To není jejich cíl a motivace.

Poslední z pohledu částek, abyste věděli, o jaké částce se bavíme. Vláda plánuje maximální částku za minulý rok, která bude minimálně pro ty chemické a hnojivářské holdingy konečná, věnovat 3,7 mld. Kč. To je částka, kterou plánuje. V tom celém období 10 let, na které to schéma je schváleno, je to až 41 mld. Kč.

Opět jsme v době, kdy nejsou peníze skoro na nic, kdy vláda nenašla ani pár miliard, aby podpořila naše hospodské, naše podnikatele v cestovním ruchu, v maloobchodu. Víme, že to je špatně. Nechci hodnotit priority vlády, je to její rozhodnutí, ale myslím si, že minimálně naše komise vyhodnotila, že tento přístup není správný. V případě hospodského nedostane, pokud nemá pokles 50 %, ani korunu, v tomto případě tito lidé je dostanou. Nechci to hodnotit, co je lepší, co je horší, ale já chci, aby ta pravidla byla jednotná.

Poslední věc. Za to se malinko omlouvám. My jsme ještě po debatě s naší legislativou, za což velice děkuji, upravili textaci toho samotného usnesení. Máte ji danou na stole. V tomto případě to byly pouze formální, pravopisné úpravy, malá, velká písmena. Měl bych tady načíst ten pozměňovací návrh, ale text i toho samotného pozměňovacího celého návrhu máte. Ale musím ho načíst, tak já ho rovnou asi načtu, aby byl případně k nějaké debatě.

Takže ten pozměňovací návrh, který máte na stole, navrhuje:

I. Nové znění bodu 1.

1. Konstatuje, že

a) nařízení vlády...

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Pane senátore, já vás přeruším, ale je to shodný text jako z komise? Je tam jenom nový ten bod 2?

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Ne, jsou to malé, formální úpravy toho textu, takže není úplně shodný. Ale věcně je úplně stejný, pouze jsou to formální věci, musím je načíst. Budu velice rychlý, já čtu rychle, tak budu drmolit, na to jste zvyklí. Takže konstatuje: a) nařízení vlády 565/2020 Sb., že zavádí zjevnou diskriminaci, neboť vylučuje z posledních kompenzací malé a střední podnikatele a upřednostňuje velké podnikatele;

b) podpora 2020 je vzhledem k proplácení ex post a vzhledem k ceně elektřiny v tomto roce neúčelná, nehospodárná, neefektivní;

c) kritéria pro výši podpory, stanovená v § 5 nařízení vlády 565/2020, jsou nehospodárná a vláda v nich uplatňuje opačný přístup než při podpoře podnikatelů, kterým zakázala podnikat v souvislosti s pandemií, kteří ve stejných prahových hodnotách jako v uvedeném nařízení vlády č. 565/2020 na podporu vůbec nedosáhnou;

d) případné poskytnutí podpory podle uvedeného nařízení vlády ve prospěch společností ze svěřenského fondu předsedy vlády ČR Andreje Babiše budou zjevně protiprávní.

II. V bodu II a III nahradit slova „Nařízení vlády 565/2020“ slovy „nařízení vlády 565/2020“, s malým písmenem. Nahradit slova „ze Svěřenského fondu“ slovy „ze svěřenského fondu“ s malým písmenem. A nahradit slova „panem premiérem“ slovy „předsedou vlády ČR“.

Děkuji za pozornost a budu tady samozřejmě k dispozici k jakýmkoli dotazům, které byly avizovány na tiskové konferenci.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, zaujměte, prosím vás, místo u stolku zpravodajů. Nejprve určíme zpravodaje tohoto tisku. Navrhuji, aby se jím stal senátor Tomáš Goláň, kterého se zároveň ptám, zda se svou účastí souhlasí? Ano, souhlasí. Nyní budeme hlasovat o tomto návrhu. Jelikož hodně kolegyň a kolegů tu není, tak si je dovolím svolat.

V sále je aktuálně přítomno 58 senátorek a senátorů při kvóru 30. Ještě chviličku počkám na dobíhající. Budeme hlasovat o zpravodaji tohoto tisku. Tak, spouštím hlasování. Kdo jste pro tento návrh, aby se kolega Goláň stal zpravodajem tohoto tisku, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Konstatuji, že v hlasování č. 15, určení zpravodaje, při kvóru 30 pro bylo 51 z nás, tento návrh byl schválen.

Prosím pana kolegu, aby zaujal místo u stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával všechny návrhy, abyste k nim mohl po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Otevírám hned rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu končím... (Jitka Seitlová se hlásí.) Já se musím zeptat, co mám udělat, protože já už jsem rozpravu ukončil. Nemáme tady asi žádného ministra, který by ji zahájil. Ale já koukám tady, jestli se někdo přihlásí. Může mi někdo pomoct z organizačního nebo z legislativy?

Takže dávám návrh na znovuotevření rozpravy. Rovnou hlasovat o tom, ano. Takže já budu rovnou hlasovat s vámi.

Hlasování spouštím. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku. Mně teď dochází, že kolegyně mačkala tlačítko ANO, že?

Při hlasování č. 16, procedurální návrh, při kvóru 30 pro bylo 49 z nás. Tento návrh byl schválen. Čili je otevřená rozprava a do ní se hlásí Jitka Seitlová. Paní senátorko, paní místopředsedkyně, máte slovo. Příště se dívejte na to, co mačkáte.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Vážení a milí kolegové a kolegyně, děkuji za to, že jste mě nechali promluvit. Teď vás opravdu nechci zdržovat, ale domnívám se, že moje upozornění je důležité.

V tomto návrhu nového znění toho bodu se konstatuje, že zavádí zjevnou diskriminaci. Pojem diskriminace je ale právní termín, on se vůbec nemůže vztahovat na dotace. Já bych navrhovala, aby tam bylo „zavádí zjevnou nerovnost“, protože opravdu pojem diskriminace, to je zákon o diskriminaci. Opravdu bych poprosila o tuto, byť drobnou, ale zásadní opravu. Proto jsem si dovolila vás zdržet.

Jinak je to samozřejmě velká lumpárna. Mám dotaz na pana navrhovatele, protože z toho, jak vysvětlil, já s ním souhlasím, že to je, teď to řeknu takhle, že to je lumpárna, nepoužívám to slovo, ale nic jiného mě nenapadne lepšího a výstižnějšího v této situaci.

Ale já se chci zeptat, vy sice říkáte, že přejete našim ocelářům dotace, ale jestliže evropské nařízení říká, že je možné ty peníze použít pro takovéto dotace pouze v případě, že cena energie by mohla ohrozit nebo vzrostla, pak tedy jakékoli použití těchto peněz pro minulý rok by nebylo v souladu s tím, co nám říká Evropa, a mohou z toho zpětně vzniknout problémy pro tyto firmy. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já teď vidím pana kolegu Wagenknechta, že se hlásí. Ale mám dojem, že on může jako navrhovatel vystoupit kdykoliv. Takže, pane senátore, máte slovo, abyste mohl reagovat.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Jestli můžu, jenom krátkou reakci, ať to je rychlé, já budu opět stručný. To, co říká paní místopředsedkyně, je pravda. Také v tom usnesení to je konstatováno, že ta podpora byla nehospodárná, neefektivní, neúčelná, žádáme, aby to bylo přehodnoceno. Ale na druhou stranu je pravda, že některé státy to poskytují. Otázka je, je to odpovědnost vlády, jak ty peníze utratí. Já osobně to vnímám, že v tuto chvíli je to podpora našim ocelářům, ale není v tomto případě účelná, efektivní a hospodárná. Souhlasím s tím.

Jenom druhá krátká věc ještě k té nerovnosti, také s tím nemám problém, myslím, že to je ekvivalent, ale je to v pořádku. Jenom řeknu, na co by ty peníze jinak mohly jít. Jsou to peníze z emisních povolenek. Mohly by jít např. na program Zelená úsporám, pro školy, školky, obyvatele ČR. A jiné typy podpor, které tady jsou. Ale nechci, abychom tady v Senátu my byli ti, kteří budou říkat, že naši oceláři nedostanou ani korunu. Oni, jak jsem pochopil, lobbovali, ministerstvo jim šlo na ruku, dopadlo to tak. Takže v tuto chvíli ten text odpovídá adekvátně tomu, co říkala paní místopředsedkyně. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane zpravodaji, za dovysvětlení. Dalším, nebo posledním zatím přihlášeným do rozpravy je pan senátor Tomáš Goláň. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Tomáš Goláň:  Děkuji, pane předsedající, já se omlouvám za to, že jsem se hlásil, ale kartu jsem přihlásil asi až na počtvrté, proto obnova toho hlasování. Já jako zpravodaj mám povinnost sledovat debatu a zaznamenávat ji. Já jsem se bál, že se nikdo nepřihlásí, tak jsem se hlásil proto, abych nějakou debatu udělal, abych měl co sledovat.

Nicméně tady moje předřečnice přednesla vynikající návrhy, tzn. jak tu změnu na tu nerovnost, děkuji, paní místopředsedkyně, tak si myslím, že i to, co řekla, je pravda. Protože my jsme to tam probírali, že nedošlo ke změnám ceny elektrické energie, takže podporuji tu změnu. Samozřejmě podporuji celé to usnesení a děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, dívám se, kdo se ještě hlásí do rozpravy? Nikdo, takže konečně rozpravu uzavírám. Snad už ji nebudeme znovu otvírat. Ptám se, zdali se chce k proběhlé rozpravě vyjádřit pan navrhovatel? Nechce, protože už odpovědi tady od něj byly. Takže vám děkuji. Uděluji slovo zpravodaji, panu senátorovi Tomáši Goláňovi, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě a případně nás provedl hlasováním.

Senátor Tomáš Goláň:  V proběhlé rozpravě vystoupila jedna senátorka a jeden senátor, rozprava byla celkem stručná. Zazněl tady návrh na schválení tohoto usnesení, ale zazněl tady také návrh na změnu tohoto usnesení. Já se domnívám, že prvně bychom měli hlasovat o návrhu na změnu a potom o tom původním usnesení. Pokud to takhle, pane předsedající, berete, tuto proceduru navrhuji já. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Ano, já se ještě zeptám pana navrhovatele, jestli i to slovo je tam zmíněné v tomto návrhu? Jako že bychom tady aspoň ten kousek měli načíst. Nebo aspoň tu větu.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Já to jenom upřesním. Ano, bylo by to v tom bodě a), místo zavádí „zjevnou diskriminaci“ - „zjevnou nerovnost“, jestli to chápu dobře. Myslím, že to slovo je ekvivalentní a nemám s ním problém. Takže v tom pozměňovacím návrhu je to v pořádku.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Ano, děkuji, čili já teď dám hlasovat o tom pozměňovacím návrhu tak, jak jste to tady, pane Wagenknechte, navrhl. Dovolím si sezvat kolegyně a kolegy.

Nikdo nebyl mimo hlavní sál. Budeme hlasovat podle toho, jak navrhl zpravodaj Tomáš Goláň, v tom pořadí, jak jste tady uvedl. V sále je přítomno momentálně 58 senátorek a senátorů, kvórum máme 30 a já zahajuji hlasování k tomuto návrhu. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Při hlasování č. 17, pozměňovací návrh č. 1, při kvóru 30 pro bylo 51. Tento návrh byl schválen.

Teď tento návrh asi budeme vpravovat do toho původního usnesení komise. Takže o tomto návrhu budeme okamžitě hlasovat. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Při hlasování č. 18 při kvóru 30, tzn. schválit tento komplexní návrh, pro bylo 51. Tím pádem byl tento návrh přijat. Já vám děkuji a projednávání tohoto bodu končím.

Dalším a posledním bodem dnešního jednání, já se vyměním s kolegou, pan předseda, nebo ještě něco máme...?

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Tak jsme se vyměnili, křeslo mám zahřáté.

 

Návrh usnesení Senátu k veřejné zakázce na dodávky antigenních testů

Nedočkavý pan senátor Wagenknecht je na místě. Sděluji, že Návrh usnesení Senátu k veřejné zakázce na dodávky antigenních testů pro samotestování ve školách budeme probírat. S tím, že skutečně Lukáš Wagenknecht má jako navrhovatel tohoto bodu úvodní slovo. Prosím, pane senátore.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji, pane předsedo. Opět s tímto bodem zkusím být stručný. Já myslím, že tato problematika vám bude ještě bližší než nerovné kompenzace podnikatelům. Je to druhý z bodů, které jsme probírali na minulém jednání naší komise. Myslím si, že stojí za to tady ho probrat. Všichni jste, myslím, asi ty věci registrovali v médiích. Opět jenom velice krátce, podrobnou analýzu celého tohoto procesu jsem vám dal, máte ji k dispozici a já ji zkusím krátce okomentovat.

My jsme si na komisi vzali zakázku na nákup antigenních testů pro žáky a studenty, která byla realizovaná, začala v únoru tohoto roku, ze strany vlády ČR. V rámci zakázky bylo mnoho komunikováno. Naše komise se nezabývala těmi věcmi, které jsou na hraně nějakého podezření z podvodného jednání. To je v tuto chvíli v šetření Národní centrály pro organizovaný zločin, ale my jsme řešili zákonné postupy této vlády při samotném schvalování této zakázky.

Velice krátce. Vláda se rozhodla, že od 1. března tohoto roku uvolní školy a pustí děti do škol. Asi všichni víme, jak to dopadlo, zatím to tady ještě řešíme, jak to probíhá. Z tohoto důvodu se rozhodla nakoupit antigenní testy, přibližně 3,5 milionu kusů těchto testů, bylo jich trochu více, aby jimi tito žáci, až půjdou do školy od toho 1. března toho roku, mohli být testováni. Nicméně, jak to dopadlo? My jsme vyhodnotili tyto postupy vzhledem k zákonu o finanční kontrole, který dává povinnost jednotlivým ministrům a celé vládě postupovat hospodárně, efektivně a účelně, pokud utrácí veřejné peníze.

V té oblasti účelovosti jsme konstatovali ten problém, že testy, jak byly vypsány, nakonec byla časová tíseň, která byla opravdu velice krátká. Já bych tady asi i zjevně chtěl zmínit důležitost toho procesu, který byl realizován ministerstvem vnitra. Já bych tady chtěl zmínit, že i úředníci ministerstva vnitra s námi velice dobře spolupracovali. Osobně si myslím, že ten základní problém nebyl na jejich straně. Myslím, že opravdu je potřeba toto zmínit.

Ty resorty, které zakázky měly dohromady vypsat, byly resorty školství, zdravotnictví a vnitra. Můj osobní názor je, že vnitro v této fázi, i když tady pan Hamáček není, nepostupovalo tak úplně nejhůř, i když ty chyby se staly. Takže kupovali jsme 3,5 milionu testů kvůli tomu, že za pár dnů mají jít děti do škol. Děti do škol, myslím, že úplně všechny nešly. Jestli to ještě všichni víme, před týdnem se uvolnila část... Důvod časové tísně a toho velkého nákupu ve velkém spěchu nakonec nebyl realizován.

Přitom podle našich informací, které jsme dostali, už vláda toto řešila na konci minulého roku. Posuzovala, pokud děti půjdou do škol, že potřebují antigenní nebo PCR testy, které by měly být neinvazivní. První z těch požadavků na tu účelnost a rychlé zadání, které šlo mimo zákon o zadávání, nebyl naplněn. Druhá věc, která byla, nakoupilo se přes 3,5 milionu kusů testů. Ale co se stalo v reálu? Milion testů se nedalo dětem, nebyly tím testovány děti, ale dostali je úředníci nebo nějací zástupci organizačních složek státu.

Takže i ten druhý bod, objem zakázky v tak krátkém čase, který byl dodán, nebyl naplněn. Jinými slovy, vláda, jak postupovala, ve velkém kalupu, spěchu, kupovala něco, co nakonec ani nepotřebovala pro ten dodaný kompletní, vlastně finální... Pro lidi, kteří ho budou využívat. To rychlé zadání nebylo potřeba. Argumentace ministerstva byla, že to nikdo nevěděl a že komunisti tlačili vládu, aby se otevřely školy. Pro mě toto není argument, abych takto soutěžil mimo režim zákona. Opět, není to problém úředníků, ale politiků.

Druhá věc, která byla podstatná, to byl výběr samotných testů. My jsme nakupovali antigenní testy, mnoho z vás jsou zde lékaři, znáte to lépe než já, nejsem odborník, které se využívají výtěrem z nosu. Nicméně i v těch podkladech, které jsme měli, vláda uvažovala, že budou jiné neinvazivní testy, ty plivací testy. Není žádná zpětná vazba a stopa, proč se vybral pouze tento jeden typ testů, a tím se zúžil ten poměrný možný pool dodavatelů, kteří by mohli nabízet lepší cenu.

Já tady zmíním i jméno paní náměstkyně, protože ta opravdu i na tom jednání naší komise, jak to říct, byla hodně asertivní ve své komunikaci při vysvětlování. To vysvětlování mi připadalo trochu nelogické. Byla to paní Katzová. Zatím jsem takového náměstka ještě nezažil při komunikaci, když jsem tady byl osobně na jednání v Senátu. Opravdu, bylo to velice asertivní. Zdůvodnění bylo takové, že pokud používáte plivací testy, jde o aerosol a mohou se používat pouze venku. Nevím, asi pak sami vyhodnotíte, do jaké míry to je validní informace.

Já jsem si obvolal několik škol, které používají tyto testy, ty plivací, nebo potom třeba testy kloktací, všude mi bylo řečeno, že v žádném případě nebudou testovat někde venku na ulici nebo na zahradě. Dál ještě upřesním to, že už dneska je umožněno mimo testy od vlády si nakoupit vlastní testy. To asi jako starostové mnozí z vás víte. Ty testy se mohou používat i tyto plivací, kloktací.

Takže opět zúžení toho typu dodavatele, které tady bylo z důvodu, nevíme jakého, bylo to komunikováno nějakou pracovní skupinou, která nám nebyla schopná toto obhájit, tak to zúžení bylo podle mého názoru neefektivní, protože opět jsme měli menší pool dodavatelů, kteří mohli tu zakázku dodat.

Co bych ještě k tomu dodal? Když už jsme měli to, že ty testy musí být výtěrem z nosu, nakonec bylo po nějakých debatách, které ministerstvo vnitra obdrželo od příslušných resortů, od školství a zdravotnictví, rozhodnuto, že osloveno bude 10 dodavatelů a 3 typy výrobců testů. Z těch deseti jich osm dodává čínské testy Lepu, nebudu říkat ten další postup, a dva, jeden byl, myslím, jihokorejský, abych to řekl správně, a druhý byl z Evropy. Takže jeden evropský, jeden jihokorejský a zbytek Lepu, osm.

Proces toho zadání, oslovení nám opět nebyl úplně vyjasněn. Bylo to rychlé, bylo to na základě doporučení Bezpečnostní rady státu atd. Opět docházíme k tomu, že pool dodavatelů byl snížen na deset. Otázka proč, když víme, že to tak rychle být nemuselo. Takže opět ty procesy ministerstva zdravotnictví a školství mi nepřipadají úplně jasné a zřejmé.

Poslední věc, kterou zmíním, v oblasti toho samotného zadání, jak probíhal ten výběr... Neprobíhal podle zákona o zadávání veřejných zakázek, byla tady výjimka, nicméně někteří dodavatelé byli z toho samotného zadání vyřazeni. My jsme se zaměřili na jednoho z těch dodavatelů, který byl ze Slovenska. Jedním z důvodů, proč byl vyřazen, i když měl testy o 10 Kč levnější, bylo to, že je plátcem DPH. V té době paní ministryně financí svým generálním pardonem odpustila úhradu DPH pro zdravotnické pomůcky a testy, ale pouze pro české společnosti. My jsme v Evropě, Evropa takovou diskriminaci neumožňuje, díky tomu jsme jednu z nabídek, která tady byla, jeden z důvodů pro její vyřazení, mohla být levnější, jsme ztratili.

Tady potom mě asi doplní pan kolega Goláň ještě v té oblasti daňové. Opravdu tam je i ta věc, že samotná diskriminace vylučování těchto dodavatelů byla protiprávní. Myslíme si, že i v této chvíli je protiprávní, protože by měla projít námi, tzn. zákonem, schválením, ne pouze tím, že to schválí paní ministryně. Ona nadužívá své právo při omezování odpuštění DPH.

Takže to jsou věci, které jsem věcně shrnul, co jsme my v rámci komise hodnotili. Závěry máte opět v tom daném usnesení. Já bych ještě jenom doplnil ty věci, které jsme neřešili. Včera vyšlo v médiích, opět čtu pouze z médií, není to v naší kompetenci, ale firma, která nakonec dodávala, byla tady přestřelka mezi panem premiérem a panem vicepremiérem ohledně transparentnosti této firmy. Firma Tardigrad, která se běžně zaměřuje primárně na catering v oblasti sportovních akcí, kde ta paní nějakou formou byla odbornice... Ale časem jsme se dozvěděli, že vlastně ani ty peníze, které na zaplacení těch testů v Číně měla mít, neměla.

Já tady budu krátce citovat ze včerejších médií. Je to opravdu mimo závěry komise, abychom věděli, v jaké fázi jsme. „Do celé transakce je významně zapojená i firma Jamp, spojená s někdejším králem hazardu Milutinem Peričem. Společnost, kterou nyní vlastní Peričova manželka, zaplatila Tardigradu za nákup čínských testů víc než 110 milionů Kč.“

Z toho vyplývá, že zatímco Tardigrad jeden antigenní test prodal České republice za 65 Kč, v Číně platil 1,5 dolaru, tedy 32,50, poloviční cenu. Je potřeba ještě hodnotit nějakou dopravu, to také tady vnímám. Ale opět ty věci z médií, které tady máme, nás vedou k tomu, že ten nákup, jak proběhl, v takovém velkém objemu, nemusel být úplně optimální.

Velice krátce k té shrnuté problematice. Myslím, že u těch testů asi všichni víte, jak to probíhá, jaké jsou tady i jiné problémy. Tady probíhá i velká debata, jestli je potřeba používat antigenní testy, jestli nejsou vhodnější PCR testy, u kterých se dneska jejich cena snížila. Opravdu jsme se dostali do situace, že v takovémto režimu chceme schvalovat zakázky. Dokonce v tuto chvíli chceme, nebo my to nechceme, chce to sněmovna, aby toto realizovaly i mimo režim zákona státní hmotné rezervy.

Velice krátce, opět to usnesení, které máte, máme pozměňovací návrh, jenom proč. Nám se podařilo to, že když jsme tuto problematiku zvedli, v den jednání naší komise paní ministryně ten generální pardon pro DPH zrušila a zavedla stejná kritéria pro všechny evropské země. Myslím si, že aspoň nějaký úspěch naší komise máme, že už teď nediskriminujeme, a proto jsme navrhli malinko pozměnění toho textu toho usnesení tak, že už neříkáme, že paní ministryně porušuje zákon, ale pouze konstatujeme, že ho porušovala, když to zjednoduším. Dál bychom chtěli, aby to udělala zákonem.

Opět ho musím krátce načíst, přečtu to velice rychle, budu trošku drmolit. Takže komise navrhuje:

a) nové znění bodu 4:

4. Konstatuje, že ministryně financí porušovala evropské právo tím, že rozhodnutím o prominutí daně z přidané hodnoty č. j. 33629/2020/3901-2 se snažila osvobodit od daně z přidané hodnoty vybraná plnění, a naplnit tak možnost dané směrnice Rady č. 2020/2020/EU. Taková aplikace prominutí daně způsobila diskriminaci vůči daňovým subjektům z jiných členských států. Komise si uvědomuje závažnost situace a potřebu řešit aktuální stav přijímáním naléhavých rozhodnutí. Ani epidemie SARS-CoV-2 ale nemůže ospravedlnit jednání orgánů veřejné moci mimo jejich pravomoc, natož s diskriminačními dopady na subjekty z jiných členských států a s tím spojeného rizika odpovědnosti České republiky za porušení základních principů evropského práva

b) doplnit bod 5:

5. Vyzývá ministryni financí, aby pro naplnění směrnice iniciovala řádný legislativní proces, který vyústí v přijetí novely zákona 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, která osvobodí dodání plnění uvedených ve směrnici Rady č. 2020/2020/EU nezávisle na způsobu jejich dodání.

Původní bod 5 přečíslovat na bod 6.

Tak jenom velice krátce, abyste to pochopili. My v té naší komisi máme odborníky z Daňové komory, kteří toto také s námi řešili. Nebyla to pouze naše kompetence, ale i zástupců z Daňové komory. Děkuji, pak jsem připraven případně k zodpovězení dotazů.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji, pane senátore, prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Pochopil jsem, že velice krátce pro vás je 13 minut. V okamžiku, až budete mluvit dlouze, nevím, co s námi bude. My určíme zpravodaje. Navrhuji, aby se jím stal senátor Tomáš Goláň, kterého se zároveň ptám, zda se svojí rolí souhlasí? Souhlasí. Nyní budeme o návrhu hlasovat. Nejdříve dám znělku, velice krátce.

Spouštím hlasování. Senátor Goláň navržen na zpravodaje. Kdo pro ANO, ANO, kdo pro NE, NE.

V sále je přítomno 60 senátorek a senátorů, kvórum 31. Při hlasování č. 19 pro 53, návrh byl schválen.

Tím máme schváleného zpravodaje a můžeme otevřít rozpravu. Do rozpravy se hlásí Tomáš Goláň. Prosím, pane senátore. Zatím jste přihlášen k rozpravě, můžete mluvit, připraví se Anna Hubáčková.

Senátor Tomáš Goláň:  Děkuji, pane předsedající, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, tentokrát tady nebudu proto, abych mohl sledovat rozpravu, ale vyjádřím se k těm daňovým konsekvencím. Budu se snažit to vysvětlit co nejsrozumitelněji, protože vím, že i někteří kolegové, daňoví poradci, i já na začátku jsem s tím měl problém. Samozřejmě to, co řekl tady pan kolega navrhovatel, že byly bez výběrového řízení dělány nákupy testů proto, aby se mohlo testovat ve školách, pak se ve školách netestovalo, převedlo se to jinam, to je samozřejmě pravda. Pravda je i to, že bylo nakoupeno za jinou částku, než mohlo být, že byli vyřazeni někteří uchazeči z EU kvůli diskriminaci.

Ta diskriminace právě spočívá v tom takzvaném prominutí daně. Jedná se o to, budeme o tom hlasovat, že paní ministryně prominula daň. Ale ten institut prominutí daně, jak říká daňový řád, nelze použít na to, že řekneme, ze všech ochranných pomůcek, které slouží in vitro, promineme daň. My můžeme prominout daň, která je vyměřená, která není zaplacená. Ona osvobodila daň, to je úplně jiný institut. Ten se může provádět pouze zákonem. To znamená, že ona obešla ne klasický legislativní proces, ale ona úplně obešla zákony a veškeré právní úpravy. Protože pokud chtěla něco osvobodit, musela do zákona o dani z přidané hodnoty 235/2004 Sb. včlenit osvobození určité skupiny zboží. A nikoliv pouze z toho daň prominout.

Udělala to ještě takovým nešťastným způsobem, že řekla, jí dali k tomu stanovisko na Generálním finančním ředitelství, že se to týká pouze tuzemských subjektů, nikoliv těch, co budou to zboží dodávat z Evropské unie. A tím samozřejmě způsobila tu diskriminaci. Nejenom, že obešla zákony, ale způsobila diskriminaci, protože ti, co by tady dodávali ze Slovenska, z Německa, z Polska ty antigenní testy, ti by tu daň z přidané hodnoty museli odvést. A tím by byli samozřejmě konkurenčně neschopní, protože by tam byla minimálně o 10 % navýšená cena. Tzn. o tu příslušnou sazbu daně z přidané hodnoty.

Takže o to mě pan navrhovatel požádal, abych to vysvětlil, takže vám vysvětluji, že součástí toho usnesení není jenom ta nerovnost, omlouvám se za slovo diskriminace, ta nerovnost, ale že součástí toho je, že ministryně financí skutečně naprosto legislativně nečistým způsobem provedla něco, co měla provést změnou zákona. Tzn. že měla provést změnu zákona v Poslanecké sněmovně, následně by ji měl schválit Senát, případně kdyby tam byly pozměňovací návrhy, pak teprve se mohlo mluvit o nějakém osvobození od daně u určité skupiny výrobků.

Takže nejenom, že tam byla nerovnost, ale byl tam i špatný legislativní postup. V tom okamžiku, kdy jsme bombardovali otázkami náměstka ministryně financí, ona okamžitě toto prominutí zrušila a bude to patrně řešit jiným způsobem, pokud bude ještě nutno.

Takže tolik za mě, děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane senátore, další přihlášenou je Anna Hubáčková. Prosím, paní předsedkyně, paní senátorko.

Senátorka Anna Hubáčková:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Já se spoustou těch výhrad souhlasím. Jenom z vlastní zkušenosti, kdy jsem sama jednou podala trestní oznámení na základě soudního řízení, mi bylo sděleno, že všechno, co říkám, je morálně špatně, ale zákonně špatně není. Ptám se, zda skutečně můžeme přijmout tak výrazné a tvrdé usnesení, že došlo v rozporu s požadavky ustanovení § 4 zákona 320 o finanční kontrole. Skutečně došlo? Jsme skutečně ten orgán, který to může konstatovat?

Není jím někdo jiný? Nebyl zcela naplněn účel výběrového řízení. Máme nějaké stanovisko, posouzení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Skutečně si myslíme, že můžeme my říct, chápu všechna podezření, velmi ráda bych pro to zvedla ruku, ale nechtěla bych, abychom v dobré víře došli do pekla.

Spoustu věcí bych přijala, kdyby, máme podezření, ať prošetří Úřad pro hospodářskou soutěž třeba celé výběrové řízení, ale konstatovat, že na základě kombinace diskriminace ministerstva financí u odpočtu DPH pro dodávky pořízení zboží atd. mohlo dojít k úspoře 30 mil. Kč? Nezlobte se, mám pocit, že nemám tolik podkladů a neučinili jsme tolik kroků, abychom to tak razantně mohli prohlásit.

Chybí mi tu například k výběrovému řízení stanovisko Úřadu pro hospodářskou soutěž. Skutečně si nemyslím, že ho máme nahrazovat. Ta podezření, těch se nevyvaruji, ta mám sama, nejen v tomto výběrovém řízení na zakázky antigenních testů, ale v mnoha jiných. Bohužel takto předložené usnesení si nemyslím, že poskytuje důvěru v Senát, že pracuje skutečně na základě všech dokladů zákonně a spravedlivě. Omlouvám se.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji, paní senátorko, jenom se ujišťuji, že jste nenavrhovala žádné oddělené hlasování o jednotlivých bodech. Nenavrhovala jste žádné oddělené hlasování? Dobře, tak, další přihlášený je pan senátor Tomáš Goláň. Nejsem si jistý, že má navrhovatel v případě projednávání návrhu komise, ale dobře, pane navrhovateli, pojďte, prosím. Prosím, pojďte, máte přednostní právo. Pan senátor Horník tvrdí, že můžete, pojďte. Pan senátor Horník má vždycky pravdu, pokud to není pravda.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji, že jste mě nechal vystoupit, pane předsedo, děkuji moc. Já krátce reakci na paní senátorku. Tento zákon nemůže přezkoumávat Úřad pro hospodářskou soutěž, protože nebyl v rámci režimu zákona soutěžen. Tady se bavíme o zákonu o finanční kontrole, který právě má požadavky, já to můžu tady přečíst, což je v tom usnesení přímo napsáno: Aby byly dodrženy hlavní cíle finanční kontroly. Mezi ně patří § 4 odst. 1 písmeno d), hospodárný, efektivní, účelný výkon veřejné správy; písmeno b), což je opět v tom usnesení přímo napsáno do detailů, „zajištění ochrany veřejných prostředků proti rizikům, nesrovnalostem atd. V tom usnesení to přímo je.

Tady arbitrem není ÚOHS, nikdy ani nebude. A jak jsem vám poskytl tu analýzu, veškeré věci, které jsme tam zdůvodnili, jsme v naší komisi projednali. Právě jsme postupovali podle těch kritérií účelnosti, hospodárnosti a efektivnosti. Opět zopakuji, u účelnosti nebyl účel naplněn, testy nebyly nakoupeny finálně veškeré pro děti, i ten samotný termín, který byl zvolen, nebyl naplněn. V rámci efektivity opět to samé. Zkrátka ty testy šly někam jinam. Ta kritéria nebyla nastavena, je to přímo v zákoně napsáno.

Co se týká hospodárnosti, klidně vám ty podklady ještě můžu doplnit, kdybyste chtěla. Ale opravdu vyřazení toho jednoho dodavatele, který byl levnější, ve fázi 10 Kč na 1 test, vyřazen byl, tak to je. Takže to je opět kritérium, které musí být nastaveno. Je to přímo odpovědnost vedoucího orgánu veřejné správy. V tomto případě několika resortů. Jenom odůvodnění toho, proč jsme to do toho textu takto formulovali, ještě jednou, ÚOHS tady nemá jakoukoli kompetenci, pokud ten zákon nebyl využit. Toto je zákon o finanční kontrole, který je obecným pravidlem pro transparentní čerpání jakékoli jedné koruny z národního rozpočtu i z evropských fondů. Takže takhle jenom odůvodnění toho, proč to tak je. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji, pane navrhovateli. Další přihlášený je pan senátor Tomáš Goláň, prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Goláň:  Děkuji za slovo, pane předsedající, vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové. Já si myslím, že navrhovatel je zkušeným auditorem, on tady ty rozdíly pozná, kdy to patří pod ÚOHS, co ne. Já jenom k té efektivnosti.

Když tady byl citován ten článek z Deníku N, který jsem si četl také, jenom tak pro zajímavost. Ne, že jsme mohli ušetřit 30 mil. Kč, tam je probraná situace, kdy ta dodavatelka, která to vysoutěžila, to prodávala, tuším, za 62 nebo 65 Kč. A nakupoval to někdo jiný, někdo to za ni zaplatil a stálo to 1,2 dolaru. Takže jestli to stálo 35 Kč a zaplatil to za ni někdo jiný... Ona neměla ani korunu. Samozřejmě toto je spíš pro orgány činné v trestním řízení. Nicméně je to doloženo, ona neměla ani korunu, někdo jiný to za ni zaplatil a ona to potom prodala státu za dvojnásobnou částku, co to nakoupila. Z té to teprve zaplatila tomu, kdo to zaplatil, takže to bylo celé nastrčený obchod. My se nemusíme vůbec bát, že bychom někde tady někoho poškodili a že to není cesta do pekel, která je dlážděná dobrými úmysly. Takže já jsem vám v tomto směru vyjasnil, že to skutečně byla nepříjemná věc.

On nám to potvrdil i pan prezident Kala. Na tyto obchody přímo poslal... Premiér Babiš, který řekl, že byl přímo úkolovaný panem prezidentem, aby zkontroloval tyto obchody. Takže můžu říct, že NKÚ to potvrdila, ve své zprávě to má, je to přímo zpráva, která se týká přímo těchto obchodů, že tyto obchody nebyly transparentní, že nebyly v souladu se současnou legislativou, že nebyly v pořádku. Myslím, že tam možná bylo podáno i nějaké trestní oznámení. A to teď možná spíše spekuluji. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji a další se hlásí paní senátorka Hubáčková. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Anna Hubáčková:  Zpátky se vrátím k tomu, proč si myslím, že role Senátu je trošku jiná. Toto, co tu konstatujeme, je věc nejvyššího kontrolního orgánu, je věc určitě kontrolních jiných institucí, auditorů. Naše věc, aspoň se pořád domnívám, je zákonodárství. Můžeme konstatovat, že máme podezření, že se zákon neaplikoval stejně, můžeme možná z tohoto vyvodit, že se má změnit, a ty změny dát do legislativního procesu. My jsme tu legislativní komora, nikoli kontrolní orgán.

Já asi jsem špatně v tuto chvíli pochopila roli legislativce, zákonodárce, skutečně si myslím, že ty výstupy se hodně podobají auditní zprávě, kontrolnímu orgánu, Nejvyššímu kontrolnímu úřadu a že by to znění mělo být jinak. Já si netroufám navrhnout přerušení tohoto bodu, protože sama nevím, kam by měl vést. Nechci tím říct, že vláda, ministerstvo financí postupovalo správně, to v žádném případě ne. Ale jestli má znít, že konstatujeme rozpor v porušování evropského práva, nevím, to jsou ještě i soudní věci, policejní, trestní stíhání. Pro mě je to trošinku rozhodnutí nebo stanovisko a formulace, které nemohu já jako legislativec podpořit.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, další přihlášený je pan senátor Marek Hilšer, prosím, pane senátore.

Senátor Marek Hilšer:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, opravdu jenom krátce bych chtěl zmínit ještě jeden aspekt a rozměr té věci. Nebude se to týkat pravidel a předpisů, ale pouze vůbec bych chtěl položit otázku, jestli se ty peníze ze státního rozpočtu používají účelně, když uvážíme, že antigenní testy jsou velice necitlivé a neefektivní. To si myslím, že je také důležitá otázka. My zde testujeme, ale testujeme něčím, co dává falešné výsledky a je zavádějící. Myslím si, že i tento aspekt je potřeba zvážit. Jde možná mimo předpisy, o kterých se zde hovoří, ale je to podle mého názoru také důležitá otázka. Vydáváme účelně peníze za něco, co není funkční a je v podstatě placebo.

Prosím, já nejsem proti testování, ale jsem pro testování, které je efektivní a které dává nějaký jasný výsledek.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji. Už se nikdo další do rozpravy nehlásí, prosím o závěrečné vystoupení pana navrhovatele a potom po zhodnocení rozpravy pana zpravodaje. Prosím, pane navrhovateli.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji, já už jenom velice krátkou reakci. Byl by to asi ping-pong, jenom abych zmínil, proč ta naše senátní komise vznikla. Abychom dělali dohled nad poskytováním veřejných prostředků. Já si myslím, že plníme svoji roli, naopak, že to je naším úkolem. Druhá věc. Myslím, že tady bylo mnoho, jakože paní kolegyně Hubáčková je odbornice na právo, bylo tady už mnoho usnesení v minulosti, které konstatovalo porušení práva, třeba v případě střetu zájmů pana premiéra Babiše, kde bylo konstatováno, že zákon byl porušen.

Poslední věc, nejsem právník, i když právo mám vystudováno, tento zákon není trestním zákoníkem, my tady nekonstatujeme porušení trestného činu, to v žádném případě. Pouze konstatujeme porušení zákona, který tady je. Ten zákon žádné sankce ani nemá, to je jeho slabá vada. To je poslední věc, kterou bych zmínil. Ale opravdu plníme roli naší komise, která tady je. Tyto věci bychom podle mého názoru dělat měli. Pokud ta komise nebyla zřízena proto, aby nedělala vůbec nic. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji, prosím, pane zpravodaji, o zhodnocení rozpravy a návrh na průběh hlasování.

Senátor Tomáš Goláň:  Děkuji, pane předsedající. V proběhlé rozpravě vystoupila jedna paní senátorka a dva senátoři. Paní senátorka opět dvakrát, jeden senátor také dvakrát. Předmětem debaty bylo upřesnění jednotlivých bodů a zazněl tady návrh na schválení. Také tady byl načten pozměňovací návrh. Hlasovací procedura bude obdobná jako minule, to znamená, napřed budeme hlasovat o tom pozměňovacím návrhu a potom o tom původním usnesení, které máte všichni na stole. Děkuji, pane předsedo.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji. Před hlasováním spouštím znělku.

V sále je přítomno 59 senátorek a senátorů, kvórum 30. Budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu tak, jak ho přednesl pan senátor Wagenknecht, tzn. o změně částí IV a V, a to tak, jak to máte i v podkladových materiálech. Spouštím hlasování a ptám se, kdo je pro, zdvihněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskněte tlačítko NE.

Přítomno 59 senátorek a senátorů, kvórum 30, při hlasování č. 20 pro 52. Pozměňovací návrh byl schválen.

Nyní budeme hlasovat o původním návrhu usnesení ve znění přijatého pozměňovacího návrhu. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Aktuálně přítomno 58 senátorek a senátorů, kvórum 30, při hlasování č. 21 pro 52, návrh na usnesení byl schválen.

Tím končím tento bod a zároveň, než skončím tuto schůzi, upozorňuji, že další máme 28. dubna, kdy se uvidíme znovu. Děkuji vám, končím dnešní schůzi, mějte se pěkně.

(Jednání ukončeno v 21.03 hodin.)