Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 29.04.2021

(2. den schůze – 29.04.2021)

(Jednání opět zahájeno v 9.01 hodin.)

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dámy a pánové, vítám vás na pokračování 10. schůze Senátu. Z dnešního jednání se omlouvají senátoři: Lumír Kantor a Jaroslav Doubrava. Já vás prosím, abyste se, pokud jste tak již neučinili, zaregistrovali svými identifikačními kartami. Vidím, že aktuálně je zaregistrováno 53 senátorek a senátorů. Pro vaši informaci ještě připomenu, že náhradní identifikační karty jsou k dispozici u prezence v předsálí jednacího sálu.

Nyní můžeme pokračovat v programu 10. schůze Senátu. Jako první bod, který budeme projednávat, je

 

Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s další elektronizací postupů orgánů veřejné moci

Tisk č. 73

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 73. Prosím pana ministra vnitra Jana Hamáčka, kterého tady v českém Senátu vítám, aby nás seznámil s návrhem zákona. Prosím, pane první místopředsedo vlády, máte slovo, můžete se ujmout...

1. místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček:  Děkuji, vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři, dovolte mi, abych stručně představil návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s další elektronizací postupů orgánů veřejné moci. Byl připraven v reakci na závazek vlády učiněný v jejím programovém prohlášení, zejména v kapitole Digitální Česko. Cílem tohoto zákona je zejména změna koncepce legislativního ukotvení právního titulu pro využívání údajů z informačních systémů veřejné správy, zakotvení pravidel umožňujících další rozšíření využití systému datových schránek, rozšíření a sdílení referenčních údajů v základních registrech, systematické využívání strojově čitelných formátů v rámci eGovernmentu, systematické využívání cloud computingu v oblasti veřejné správy, elektronizace výkonů petičního práva.

Návrh zákona v souladu s jeho koncepcí změnového zákona upravuje řadu právních předpisů, přičemž zásah do některých z nich se ukázal jako nezbytný pro úspěšné dokončení procesu týkajícího se elektronizace veřejné správy v ČR až v průběhu projednávání zákona v Poslanecké sněmovně. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji vám, pane navrhovateli, prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal ÚPV, usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 73/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Michael Canov. OV určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona VUZP. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 73/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Lukáš Wagenknecht, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, abyste se ujal slova.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Po stručném popsání celého zákona panem ministrem velice krátce okomentuji závěry našeho výboru. To usnesení tady nebudu číst, budu se věnovat tomu průběhu, jak jsme projednávali v našem výboru tento senátní tisk, jaké tam jsou věci, které pak asi v podrobné nebo obecné rozpravě budou, i v podrobné, potom řešeny.

Velice krátce, je to komplexní legislativní materiál, který tady máme, který čítá více než 150 zákonů a jejich novelizaci, takže to bude malinko komplikovanější i při případném projednávání. My jsme se snažili v první fázi nějakou formou kouknout na to, jestli má ten zákon nějaké vady. Obecně shoda byla asi na tom, že ten zákon je potřeba, tato změna asi dlouhodobě je potřebná pro ČR. Nicméně tady opět ještě jednou poděkuji naší legislativě, kolegové nám velice pomohli s tím, abychom ten zákon aspoň v nějaké části napravili. Proto na našem výboru byl přijat pozměňovací návrh, který čítá 19 bodů, to znamená 19 věcných oprav, které jsou v tom zákoně podle mého názoru chybně. Promítly se tam jak legislativně technické věci, opravdu takové ty věci, které jsou špatně provázané... Myslím si, že toto, co jsem viděl já, je za dlouhou dobu jeden z nejhorších technicky tisků, které jsme tady měli v českém Senátu. Já jsem osobně nic horšího neviděl z té stránky legislativně technické. Velice děkuji kolegům, kteří nám pomohli s tou věcnou úpravou, byla to velká práce. S panem kolegou Canovem, který to bude pak asi komunikovat za ÚPV, jsme se snažili nějakou formou napravit, co šlo. Proběhlo i jednání se zástupcem ministerstva vnitra, se kterým jsem měl několik hovorů, abychom ty věci odladili i po jejich stránce, abychom nějakou formou něco nepokazili. To je většina závěrů a podkladů toho našeho výborového pozměňovacího návrhu.

Co se do něj ještě promítlo, byly to další věci, první byla věc ohledně povinností zveřejňovat informace ohledně dotací, v aktuálním znění je to od roku 2010 u fondů, Fond životního prostředí, Státní fond intervenční a tak dále... Proběhla tam nějaká debata. Na základě té debaty bylo navrženo v tomto pozměňovacím návrhu našem, aby to bylo zveřejňováno až od roku 2018, vzhledem k tomu, že by to pro úředníky bylo moc náročné. To je jedna věcná úprava, kterou předložil pan senátor Čunek.

Další věc, která se týkala potom, také tady bude asi nějaká debata, úprava možnosti elektronického hlasování v České advokátní komoře. Také počítám, že případně paní senátorka Šípová se k tomu vyjádří.

A poslední věc, která tam je na konci, to předložil pan senátor Nytra s panem senátorem Hanzou, to je odsunutí účinnosti v oblasti datových schránek. Takže tam je také jedna věc, která v tuto chvíli je v tom našem tisku navržena.

Velice krátce popsáno, co je v tom našem pozměňovacím návrhu. Víc se pak asi vyjádřím v obecné rozpravě.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji vám, pane senátore, prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Ptám se, zda si přeje, ano, přeje si vystoupit pan senátor Michael Canov. Prosím, pane senátore.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane ministře, vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové. Tento návrh zákona byl za trest. Nic šílenějšího jsem fakt nezažil. Tento návrh zákona, který se nazývá lidově „depo“, nebo lidově... Mění jiných 169 zákonů. Kdybych byl ministr školství a byl hodně zlomyslný, tak to dám jako povinnou četbu s porozuměním, protože to bych chtěl vidět, kdo by to přečetl, navíc aby tomu rozuměl, těm zákonům, ke kterým se to vztahuje.

Nevím, myslím, že ani pan ministr to neměl sílu číst, protože to bylo fakt šílené. Musím tady velice ocenit naši legislativu, v čele s panem Tomášem Novotným, kteří se tímto tiskem zabývali, hrozně nám zpravodajům pomohli. Už říkal kolega, zpravodaj garančního výboru, Wagenknecht, že jsme měli nějaká společná jednání. Měli jsme je pak i s ministerstvem. Legislativa pak po těch úpravách atd., tak se připravilo 18 pozměňovacích návrhů, s tím, že po diskusi s ministerstvem vnitra jsme to stáhli na 15, přičemž i ty tři měly něco do sebe, neboť to byly takové náznaky přílepku, ale stáhli jsme to po nějaké domluvě, takže jich zůstalo 15.

Těchto 15 je obsaženo jak v pozměňovacích návrzích ÚPV, tak pozměňovacích návrzích garančního výboru. Ale kromě toho přibyly na konci obou výborů takové 2 body kolegy Nytry, já tomu říkám pracovně „malý Nytra“, ty byly schváleny a jsou to poslední 2 body na konci. Kromě toho ovšem náš návrh ÚPV, na rozdíl od návrhu garančního výboru, neobsahuje 2 body. V garančním výboru bod č. 1, pracovně nazývaný „no Čunek“, ten u nás nebyl vůbec předložen. To bylo nějaké to, že tam není lhůta pro podávání finančních přiznání z roku 2010 na rok 2018. U těch různých fondů. A pak má ještě garanční výbor bod č. 4, který byl přijat na garančním výboru, ale ani jedním hlasem nebyl u nás na výboru ÚPV, takže ten nebyl schválen, pozměňovací návrh pracovně nazývaný „Šípová“. Takže ten u nás chybí.

To znamená, naše jednička, dvojka je u garančního výboru dvojka, trojka. A pak po té čtyřce od pětky jsou naše body ÚPV, o dvě číslovky mají vždycky méně než u výboru garančního, jinak by to mělo být stejné. Náš výbor, stejně jako garanční výbor, nepřijal pozměňovací návrh, pracovně nazývaný „velký Nytra“, který vám byl dán na stoly. Kolega to podává dneska jako senátor.

Kromě toho vím, že ještě předseda ÚPV předkládá další 2 body. Já jsem se s nimi seznámil, za mě by to bylo v pořádku, ale jak říkám, nebylo to ještě na ÚPV, takže to bude předloženo v senátorské diskuzi. Jinak přeji kolegovi Wagenknechtovi příjemnou práci, až bude dávat ty pozměňováky ke schválení. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane senátore, za přednesenou zprávu včetně malých a velkých kolegyň a kolegů. Táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. To znamená, tím pádem mohu otevřít obecnou rozpravu, kterou právě otevírám. První se hlásí pan senátor Čunek, připraví se pan senátor Goláň. Pan senátor Větrovský nežádá přednost, ne? Takže, prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Čunek:  Pane předsedo, pane vicepremiére, vážené senátorky, vážení senátoři, já bych rád odůvodnil svůj pozměňovací návrh, který jsem podal a který byl přijat výborem. Omlouvám se za to, že tento pozměňovací návrh nedoputoval do ústavně-právního výboru, jak jsem se to teď dozvěděl, ale v každém případě garančním výborem byl přijat.

Jedná se o jednoduchou změnu. Tento zákon, který máme před sebou, počítá s tím, že se bude digitalizovat veškerá agenda jednotlivých fondů. Netýká se to jenom Státního fondu dopravní infrastruktury, ale i životního prostředí atd. Je tam napsáno, že to má být od roku 2010. Nicméně když jsem si spočítal, protože vím, co to znamená, digitalizovat jednotlivé administrativní kroky, které jsme dělali na kraji, tak to stojí hodně času, hodně práce. Když jsme to porovnali, tak si myslíme, že to je několik desítek milionů korun, které to bude stát navíc.

Já jsem přesvědčen, přesvědčil jsem tím i kolegy ve výboru, že to je práce, která je zbytečná, a to proto, že když někdo podle zákona č. 106 bude chtít nějaká data z těchto let, tak je dostane od úřadu standardním způsobem, tak jak to známe. Všechny tyto orgány musí od roku 2018 zveřejňovat v registru smluv smlouvy. To znamená, tam už je to digitalizované. Jedná se mnohdy, například u životního prostředí jsou to tisíce smluv, to jsou kotlíkové dotace. Jak jsme v diskuzi zjistili, mnoho věcí digitalizováno je, ale ne úplně. To znamená, to by se stejně muselo přepracovávat. Navíc jsou to věci, které jsou mnohdy velmi podružné.

Proto děkuji výboru, že zvážil tu možnost a navrhl pozměňovací návrh, který jsem předložil, a to, aby digitalizace probíhala od roku 2018, protože tam nás to nebude už stát zřejmě žádné velké finanční prostředky, protože se už tomu tak děje. Děkuji vám za podporu tohoto návrhu, usnadnění a snížení administrativy. S tím, že, pochopitelně, jak jsem řekl na začátku, nic se neztrácí. Kdo to chce dohledat, příslušný úřad je povinen to stejně udělat, ale bude to stát méně peněz. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, dalším přihlášeným je pan senátor Tomáš Goláň, předseda ústavně-právního výboru. Prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Goláň:  Vážený pane předsedající, vážený pane 1. místopředsedo vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové. Kolega Canov z ústavně-právního výboru už tady avizoval, že připravuje pozměňovací návrh. Proč jsem jej nepředložil na ÚPV? Bylo to jednoduché. Tento pozměňovací návrh jsme diskutovali s ministerstvem vnitra, s náměstky i s celým aparátem, upravovali jsme jej, přicházeli jsme k nějakému kompromisu. Jedná se o věc, kterou jsme tam řešili. Byl bych potom rád, kdyby se k tomu pan ministr vyjádřil.

Tento zákon zavádí automaticky datové schránky pro občany. Pro občany, nikoli pro podnikatele. Pouze pro občany. A to takovým způsobem, že když jakýkoli z těch občanů použije tzv. elektronickou identitu, vzniká mu automaticky datová schránka. To byla jedna z věcí, která tam byla skrytá. Jak tady řekl kolega Canov, novelizuje to 169 zákonů. Jedna ze situací, kterou nikdo neavizoval, když se projednával ten zákon, že občanovi, který použije elektronickou identitu, automaticky vzniká datová schránka.

Je důležité vědět, že automatický vznik datové schránky má několik konsekvencí. První z nich je povinnost podávat veškerá daňová přiznání elektronicky. Tato skutečnost vychází z daňového řádu. Víte, že já se daňovým řádem živím, takže můžu opravdu potvrdit, že kdokoliv, kdo má datovou schránku, vzniká mu automatická povinnost podávat elektronická přiznání. Samozřejmě má to druhou konsekvenci, tzn. jednání s úřady a případná správní řízení apod. Víme, že v datové schránce doručení fikcí po 10 dnech, když občan nebude vědět, že mu vznikla datová schránka, bude tam mít třeba přípis od správního úřadu, správního řízení, pak třeba může přijít o tu procesní obranu, právě uplynutím lhůty, která je prekluzivní, po které to právo zaniká.

Jak to má fungovat prakticky jsem řešil s panem Vrbou. To je ta situace, že když se občan přihlásí třeba do neveřejné části evidence skutečných majitelů apod., software by jej měl upozornit, vzniká vám automaticky datová schránka. Pokud ji do 14 dnů nedeaktivujete, automaticky začne být platná a účinná. Potom se všemi těmi konsekvencemi, jak jsem řekl, doručování apod.

Nápad je to dobrý, určitě se můžeme shodnout na tom, že zeštíhlení a zlevnění státní správy pomocí elektronické komunikace je určitě něco, co chceme, a v dnešní době je žádoucí. Nicméně to, jakým způsobem to vzniklo a jakým způsobem občané nebyli o tom informováni, já potom řeknu na příkladu, co se přesně stane, je velice tristní a velice nebezpečné. Jak jsem řekl, podávání elektronického daňového přiznání má ještě jednu rovinu. Když to elektronicky nepodáte, tak se bere, že jste nepodali, pak se všemi těmi pokutami za pozdní podání apod.

V praxi se to může stát lidem, kteří jsou zaměstnanci třeba v nějaké právní firmě, v daňové kanceláři, nebo někde jinde, budou se elektronickou identitou přihlašovat na pověření zaměstnavatele do různých evidencí. V tom okamžiku jim to tam napíše.

Vzniká vám datová schránka. Jenomže ten člověk třeba, pokud nebude osvěta, vůbec neví, co to znamená. Řekne si: Mám si to aktivovat? Nemám si to aktivovat? Tak si to nechám, řekne si, a pak se bude divit. Z těchto důvodů jsme původně navrhovali, aby tohle ze zákona vypadlo a bylo to řešeno samostatným zákonem, který bude mít osvětu. Na druhou stranu jsem člověk, který používá datové schránky velmi dlouho, přijde mi rozumnější pouze odsunout účinnost tohoto zákona.

To znamená, v mém pozměňovacím návrhu těch prvních asi 6 bodů je o tom, že se odsouvá na 1. 1. 2023 účinnost právě této materie, toho automatického vznikání datových schránek. Ta filozofie, proč se to tam dostalo, byla taková, že když ten člověk umí použít bankovní identitu, tak že se bude umět i přihlásit do té své datové schránky. To má určitou logiku. To byl ten důvod, co jsem původně chtěl vyčlenit z toho zákona a dát pryč. Tak jsem uznal, že tohle logiku má. Nemůžeme plošně zřídit datové schránky, protože si nedokážeme představit, že někteří naši občané, zejména vyššího věku, by s tím uměli pracovat.

Ale když budeme dobře informovat, můžeme takovýmto způsobem občany zapojit do té elektronizace, elektronické komunikace. Já si myslím, že legisvakanční lhůta do konce roku 2022 je dostatečná na to, abychom to vykomunikovali. Co je důležité říci? Komunikoval jsem s paní ministryní financí tu situaci právě toho elektronického podávání daňových přiznání. Protože je třeba vědět, že za stávající situace by si občan musel pořídit software, ve kterém by elektronicky vyplnil to daňové přiznání, aby mohl splnit tu svou povinnost.

Připravovaný portál ministerstvem financí Moje daně umožní každému občanovi, že si v tomto portálu, kde bude mít svoji identifikaci a svoje údaje, umožní v tomto portálu to přiznání elektronicky podat. To byla další věc, kdy jsem potřeboval tuhle jistotu pro to, že pouze odsunu účinnost tohoto ustanovení a že nebudu žádat o vynětí z tohoto zákona. Takže je důležité vědět, je dobré, aby to věděli občané, že od 1. 1. 2023 těm, kteří použijí elektronickou identitu a přihlásí se s ní do jakéhokoli portálu, automaticky do 14 dnů vznikne datová schránka, pokud ji nedeaktivují. To je důležité, aby tady zaznělo, aby to zaznívalo dále.

Samozřejmě je to za podmínky, že přijmeme můj pozměňovací návrh. Můj pozměňovací návrh má dalších ještě asi 10 bodů. Těch 10 bodů, to jsou další opravy toho zákona. Pan kolega Canov už řekl, že to je šílený zákon... Jsou další opravy, které vznikly ve sněmovně. Jsou to pouze legislativně technické úpravy, které se dávaly dohromady s ministerstvem vnitra, s odborníky, kteří tu celou novelu připravovali.

Takže prvních 6 bodů je o odložení účinnosti automatického vzniku datových schránek a dalších asi 10 nebo 12 bodů je pouze oprava. Potom budu prosit o trpělivost, protože to tady musím načíst. Je tam hromada římských číslic, takže si asi užijeme. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane senátore, jenom se ptám, váš pozměňovací návrh máme už na stolech, nebo nemáme? (Tomáš Goláň: Od včerejška.) Od včerejška? Tak asi mi včera tady udělali pořádek, čili dneska tady už není. Prosím pěkně, další se přihlásil pan senátor Jaroslav Větrovský. Pokud organizační výbor udělal pořádek na všech stolech, prosím, aby byl pozměňovací návrh pana senátora Goláně rozdán. Prosím.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Dobré ráno, vážené paní kolegyně, vážený pane vicepremiére. My tady dnes máme projednat zákon o elektronizaci postupů orgánů veřejné moci. Já si dovolím kraťounký pohled člověka pohybujícího se dlouhou dobu ve veřejné správě. Já si myslím, že co se týká elektronizace, digitalizace a vůbec těchto záležitostí, tak si myslím, že naše veřejná správa prošla obrovským posunem vpřed. Máme spoustu registrů, procesy se digitalizují.

Nicméně to moje povzdechnutí směřuje k tomu, že pokud nebudeme rušit a redukovat naprosto zbytečné a neproduktivní a byrokracii vytvářející agendy, můžeme elektronizovat do aleluja a zkrátka, nikdy nebude ta naše veřejná správa, nebo velmi obtížně bude výkonnější. To byl takový můj postřeh. Děkuji za to.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také vám děkuji, pane senátore. Zeptám se pana senátory Lásky? Ne, takže prosím paní senátorku Adélu Šípovou, prosím, paní senátorko, můžete se ujmout slova.

Senátorka Adéla Šípová:  Dobrý den, vážený pane předsedo, vážení senátoři, vážené senátorky, vážený pane ministře. Dovolte mi, abych trošku vysvětlila, s čím přicházím. Žijeme v moderní době, kterou charakterizuje i velmi rychlý rozvoj digitálních technologií. Vše se zrychluje, rozšiřují se možnosti nejen komunikace, ale i rozhodování. Výrazně se prosazujícím trendem je i online hlasování prakticky o čemkoliv. I zde na půdě Senátu jsme se poslední dobou často připojovali online na jednání výboru. Tvoříme bankovní identity, sčítáme se elektronicky, máme datové schránky a elektronické podpisy. Většina z nás již má určitou elektronickou identitu. Díky tomu šetříme čas nejen sobě, ale i tím, s kým komunikujeme.

Způsob komunikace se postupně mění, byť sama vždy preferuji osobní styk před elektronickým. Množství záležitostí, které ale řešíme, postupné zrychlování všeho neumožňuje, abychom se vždy setkali osobně. Pandemie viru covid-19 nás donutila ještě více vstupovat do online prostředí.

Trochu jsem se těšila, jestli kolega Canov označí můj návrh „malá nebo velká Šípová“, protože já jsem měla ještě jeden návrh, a ten neprošel. Tak je to pouze „návrh Šípová“. Vítám právě projednávaný tisk, který nás posouvá dál, přizpůsobuje mnoho oblastí veřejné správy potřebám elektronizace a digitalizace. Byť třeba má nějaké nedostatky, tak jsem za něj velice ráda. Tento tisk zároveň zasahuje i do zákona o advokacii.

Zde jsem si dovolila připravit drobnou změnu, která je v souladu se záměrem zákona. Tato změna vyvolala trochu „poprask v laguně“, ale ráda vás s tím seznámím.

Na druhou stranu nerada vás obtěžuji se záležitostmi advokátního stavu. Budu se snažit vysvětlit, proč s tím přicházím. Budu stručná, věcná, stejně tak jako pozměňovací návrh a jeho odůvodnění. Jsem totiž přesvědčena, že návrh skutečně přispěje k demokratizaci uvnitř advokacie, která je velice důležitou složkou justice. Na spravedlnost jsem byla citlivá už od dětství, doufám, že mi to zůstane.

Zákon o advokacii, který navrhuji drobně upravit, upravuje záležitosti advokátů a také existenci České advokátní komory. Zde bych si dovolila trošku malý exkurz, protože v průběhu debatování o mém pozměňovacím návrhu jsem zjistila, že ne každý tu záležitost zná do hloubky. Komora je samosprávnou stavovskou organizací všech advokátů. Kdo chce vykonávat advokacii, musí být členem této komory. Advokátní komora je jen jedna. Já jsem ráda, že je jen jedna. Nejde tedy o nějaké zájmové sdružení, jde o zákonem zřízenou instituci, která má zásadní vliv na úroveň justice v naší zemi.

České advokátní komoře je svěřena celá škála důležitých úkolů, do kterých jakožto stavovské samosprávy nesmí nikdo, až na výjimky, zasahovat. Tak např. zajišťuje profesní přípravu advokátních koncipientů, provádí advokátní zkoušky, vede matriku advokátů, vybírá povinné členské příspěvky a hospodaří s částkou zhruba 166 mil. Kč ročně. Řeší kárná řízení proti advokátům. Jde tedy o velmi důležité úkoly, na které je třeba se zaměřit.

Orgány České advokátní komory tedy mají na starosti mnoho věcí. Mezi orgány patří sněm, představenstvo, předseda komory, kontrolní rada, kárná komise, odvolací kárná komise a zkušební komise. Uvnitř komory probíhá již delší dobu diskuze o tom, zda v budoucnosti bude umožněn distanční způsob jednání a zasedání orgánů komory. Z vyjádření pana předsedy České advokátní komory, doktora Jirouska, mého kolegy, vyplývá, že mnoho z těchto orgánů již distančním způsobem jedná. Ten orgán, který však distančním způsobem jednat nemůže, je sněm.

Proto bych vám teď ráda přečetla přesně znění té navrhované změny. Změna zní: „Stanoví-li tak příslušný stavovský předpis, lze účast na jednání nebo zasedání orgánů komory zajistit též distančním způsobem s využitím technického zařízení pro přenos obrazu a zvuku, pokud umožňuje uplatňovat práva spojená s účastí na jednání nebo zasedání orgánů komory. Příslušný stavovský předpis stanoví pravidla účasti na jednání nebo zasedání orgánů komory distančním způsobem.“

Dále z toho textu vyplývá, že nikdo nemůže být nucen připojovat se distančním způsobem. Pokud se někdo rozhodne účastnit se sněmu fyzicky, samozřejmě tato možnost bude dále zachována.

Ze stanoviska České advokátní komory jsme dostali informaci, že orgány jednají v současné době již prostřednictvím Microsoft Teams nebo Cisco Webex. Jediný, orgán, který takto jednat nemůže, je nejvyšší orgán komory, tedy sněm, což není vůbec žádná maličkost. Sněm se koná jednou za 4 roky. Pro vaši informaci letos na podzim by tento sněm měl proběhnout. V tom je možná ten problém.

Právo účastnit se sněmu mají všichni advokáti, těch je zhruba 14 tisíc, musí být podle současné úpravy fyzicky přítomni. V praxi tedy není ani možné, ani se to nepředpokládá, že by všichni advokáti se zúčastnili sněmu, protože tak velký sál, kam by se všichni advokáti vešli, Česká advokátní komora nikdy nepronajala. Poslední sněm se konal v pražském hotelu Clarion, kapacita jednacího sálu, odhaduji, přesně ji neznám, je max. 2000 osob. Pokud bych to přirovnala přímou úměrou a vztáhla např. k jednání senátorů, je to asi tak, jako kdyby se jednání celého pléna Senátu mělo konat v současné kanceláři senátorů Šípové, Rabase a Wagenknechta, což by jistě nikdo nechtěl.

V praxi tedy účast všech advokátů na sněmu není možná a snižuje možnost volit do orgánů komory, a to je prostě špatně, protože právě na sněmu probíhá velice důležitá volba nových orgánů pro další čtyřleté období, současně se projednávají nové stavovské předpisy, pokud jsou předloženy, nebo jejich změna. Nerada vás obtěžuji osobními půtkami uvnitř stavu, jedinou poznámku v reakci na stanovisko současného předsedy České advokátní komory, trochu historická prohlášení, která proběhla na sociálních sítích, o mé bezcharakternosti... Ano, uvažuji o kandidatuře do představenstva při letošním sněmu. Ale na rozdíl od současného představenstva, které si postavilo svou vlastní kandidátku do orgánu svým vlastním rozhodnutím, musím já jako nezávislá kandidátka nasbírat 50 nominačních podpisů, ty ještě nemám, takže má nominace není vůbec jistá. Kandidátka současného představenstva žádné podpisy sbírat nemusí. Ostatně, jen pro připomínku, mezi senátory už máme advokáta, který je zastoupen v současných orgánech ČAK, a to v kontrolní radě. Tím jsem chtěla jenom trošku vysvětlit svoji vlastní osobní situaci.

Přijmeme-li změnu, vstoupí v účinnost až příští rok, příp. později, pokud se přijmou pozměňovací návrhy. Letošního sněmu se vůbec nedotkne. Mnou navrhovaná změna má podporu nejen nezávislé podpory nových tváří, Otevřená advokacie, o které bylo hovořeno v emailech, ale i další platformy, která se jmenuje Komora 2.0. A právě při vědomí těchto skutečností před vás předstupuji s žádostí o podporu tohoto návrhu, který si myslím, že povede k demokratizaci uvnitř České advokátní komory, tak, aby distančním způsobem mohla být zvýšena participace advokátů na rozhodování ve věcech, které se jich dotýkají.

Jak jsem řekla, v současné době je advokátů 14 tisíc. Nepočítá se s tím, že by se mohli dostavit na sněm, který se koná vždy v Praze.

Navrhovaná novela zákona advokacie tak výrazně rozšíří prostor pro zapojení. Nepochybuji o tom, že přispěje i ke kultivaci a profesionálnímu růstu renomé České advokátní komory. Uvědomuji si, že umožnění zejména online volby výrazně zatřese se zvyklostmi, kterými Česká advokátní komora dlouhá léta žila. Nicméně širší zapojení členské základny bezesporu rozruší i ty stereotypy, např. při sestavování kandidátek pro volby vedení komory.

Otázka tedy nestojí, zda online komunikaci a online volby zavést, otázka zní, kdy to udělat a jak to udělat. Zde si dovolím reagovat na to, že taková záležitost by byla velice obtížná a velice nákladná, protože já jsem podle určitého průzkumu trhu zjistila, že by nešlo o desítky milionů korun, nicméně naopak by šlo zhruba o částku 300 tisíc korun za jeden sněm, což by se mohlo rovnat nákladům, které Česká advokátní komora vynaloží na kapely, které se na sněmu objeví.

Specializovaní dodavatelé garantují, nabídka, kterou já jsem prozkoumala, garantuje dostatečnou bezpečnost, která povede k tomu, že online volby by mohly být dostatečné.

Při ročním rozpočtu České advokátní komory, která má zhruba 166 mil. Kč, tedy tento náklad na zajištění online sněmu není nikterak nemožný.

Chtěla bych tedy zdůraznit, že možnost, nikoli však povinnost, kterou do zákona navrhuji, je vzhledem k těmto známým faktům dobrou věcí sama o sobě, nijak nezasahuje do samosprávy komory, protože předpokládá přijetí stavovského předpisu, jde o otevření možností do budoucna. Nerada bych, aby komoře ujel vlak, protože jsem přesvědčena o tom, že když v současné době tento zákon nepřijmeme, že se k němu později stejně vrátíme, myslím tuto změnu. Protože v mnoha zemích světa je online sněm advokátů již běžný a další země se přidávají.

Prosím vás tedy o podporu mého návrhu, který se mi v současné době jeví jako velice logický v souvislosti s projednávaným tiskem. Myslím si, že je logickou reakcí na něj. Povede k větší demokratizaci uvnitř a je v podstatě dobře, když o něm diskutujeme nyní, po tomto tisku bude následovat jistě bohatá diskuse o možnosti zavedení korespondenční volby při volbách do Poslanecké sněmovny. Zdá se mi, že je dobře, když se zaměříme i na demokracii uvnitř jiných orgánů. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také vám děkuji, paní senátorko. Jenom pro ty, kteří se snaží sledovat změny, těch změn 149 zákonů, paní senátorko, je to tak, že jste hovořila o návrhu, který je označen pod bodem číslo 4 pozměňovacího návrhu VUZP, čili to není už váš návrh? On se stal podmnožinou toho návrhu, abychom všichni věděli, o čem jste mluvila. Nebo chcete podat nějaký další návrh? Abychom věděli kvůli podkladům, které máme na stolech.

Senátorka Adéla Šípová:  Jedná se o návrh, který prošel výborem.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Takže už to není váš návrh, byť byste si to asi přála...

Senátorka Adéla Šípová:  Nejedná se o nový.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji vám. I za vyjádření vaší osobní zainteresovanosti na tom přijetí. Jinak ještě upozorňuji zase pro stenozáznam, že ten pozměňovací návrh, který jste předkládala jako svůj, který tedy už není váš, jste nepřečetla celý. To je ještě všechno k tomu. Prosím další.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji za slovo, pane předsedo, ano, je to přesně tak, já to jenom upřesním, protože to mám trochu víc načtené, ano, je to tak, už to je v tom výborovém, garančním. Jenom velice krátce k těm obsahovým návrhům, které tady padají. Já bych se k tomu předběžně vyjádřil.

První, k návrhu výborovému, tedy pod bodem 1. To je ten návrh, který pan Čunek zvedl. Je to komplikované, jsou tady ta výborová dvě stanoviska. Je tam ještě jedna odlišnost, a to je v bodě 10 toho výborového garančního a v bodě 8 výborového ÚPV, kde VUZP už tu lhůtu pro zveřejňování informací ohledně dotací... Už v tom našem výborovém jsme ji posunuli na rok 2018. Takže tam je malinká variance. Jinak je to věcně všechno stejné.

Jenom se vyjádřím právě k tomu zveřejňování, protože tady jsem pochopil od některých kolegů, že je k tomu odpor, jako že to je moc byrokracie. Jenom řeknu svůj názor osobní. Řeknu i věci, které jsem říkal na výboru. Nemyslím si, že je to takový problém, aby úředníci nezveřejňovali od roku 2010 informace o dotacích. Jenom řeknu proč. Já jsem teď koukal, kdy vznikl systém MS Word, používáme ho všichni. Poprvé to bylo v roce 1991. Od té doby dál se píše většina věcí na počítači, ne na psacím stroji. Já si ještě pamatuji učení na psacím stroji, na obchodní akademii. Ale vím, že od té doby dál už se počítače používají.

Nevěřím tomu, že na jednotlivých fondech, které v tuto chvíli, je to z jejich strany intervence podle mého názoru, abychom právě posouvali ty lhůty pro zveřejňování. Pouze od roku 2018, ne 2010... Tak ty je tam mají. Jenom řeknu proč. Tady se nese nějaká debata o tom, že je to velký problém, ta data zveřejnit. Já jsem, a to už je, myslím, sedm let, vytvořil nebo byl otcem systému. Jmenoval se „dotační parazit“. Tento systém už dneska nefunguje, protože jsem v rámci mé senátní práce ukončil jakékoli aktivity neziskové. Nyní veškerá data jsou v systému „hlídač státu“ pana Michala Blahy. To znamená, že pokud se chcete cokoli o dotacích dozvědět, dejte si teď do počítače klidně „hlídač státu“, dejte si tam kolonku „dotace“, tam máte právě i z většiny těchto fondů informace o dotacích. Já se tady dneska odhalím. Já jsem v životě dostal dotaci. Ano, bylo to v roce 2011, kdy jsem si nechal od státu podporu na to, abych zavedl u nás doma solární ohřev vody, protože přemýšlím trochu ekologicky. V té době to bylo drahé.

Tak v tom systému, když se podíváte, který je veřejný a se kterým mají úřady problém to zveřejňovat, se dozvíte, že jsem dotace dostal v roce 2011, že to bylo 80 000 Kč. Takže my tady bráníme na úkor byrokracie tomu, že úřady nebudou zveřejňovat 7 let nějaké informace, protože už to stejně na internetu je. Já tedy opravdu osobně mám k tomu velice negativní stanovisko, mé osobní, k tomuto pozměňovacímu návrhu, protože si nemyslím, že tady úředníci mají problém s nějakou byrokracií. Podle mého názoru to je výmluva.

Okomentuji to, co proběhlo na našem výboru při debatě, kdy jsem úředníkům ukazoval, tady vám to klidně ještě můžu ukázat, tady to jméno opravdu je, 2011, ta data jsou na internetu. My se tady bráníme tomu, aby úřady zveřejňovaly data na svých webových stránkách v nějaké kvalitě, i když už to dneska dělají dobrovolně, ale na veřejné dostupné aplikaci ta data už jsou. To znamená, nezisková organizace nám tady ta data prezentuje, ale úřady s tím mají velký problém.

Já si myslím, že obecně transparentnost pomáhá maximálně všemu, co je možného. Když jsem byl na ministerstvu financí, tak jsem tam prosadil, aby se zveřejnily faktury ministerstva financí. Ono to má potom jakékoli preventivní dopady. Kdokoli se chce na cokoliv podívat, a je to podle mého názoru i naše povinnost občanům dávat informace o tom, jak se nakládá s veřejnými prostředky.

Takže za mě věcný argument, který padl, ten tady zmíním, ze strany těchto zástupců fondu, bylo jich tam více a byli koordinováni, je to, že v těch datech nejsou informace o tzv. nesrovnalostech. Já jsem u dotací nepodváděl, nebo neměl jsem s dotacemi žádný problém, jako třeba někteří premiéři atd., takže já tam tu informaci ani na tom internetu nemám dneska. Bylo nám komunikováno, že tyto úřady tyto informace nemají. Má je Finanční správa.

Takže jediný problém, který tady máme my, je, že se nedomluví Finanční správa s několika fondy, aby jim poslala tabulku, buď v excelovém souboru, nebo CSV kódu, kde by byl seznam porušení rozpočtové kázně v nějaké částce od roku 2010. Opět pochybuji, že naše Finanční správa nemá tato data elektronicky. Jak jsem říkal, už používáme všichni počítač skoro 30 let, nepočítám s tím, že Finanční správa má v nějaké papírové evidenci to, kdo jak porušil rozpočtovou kázeň.

Podle mého názoru je to pouze o tom, aby se Finanční správa domluvila s těmito úřady, tyto dotace se v jednom emailu, v jednom datovém balíku poslaly a potom v systémech těch daných fondů propojily. Já se omlouvám, že tady teď nemám stejný názor jako tito zástupci, je to podle mého názoru pouze obstrukce. Pokud někdo tvrdí, že bude muset chodit do smluv, které jsou v systémech, některé z nich, nebo do datových vět, které jsou v systémech, tak je to nesmysl.

Jenom bych tady poprosil, abyste při hlasování zvážili to, že já jsem proti jakékoli byrokracii, na druhou stranu jsme pro transparentnost. Tady si myslím, že to je o tom, že nemáme možná 5 % dat, ty nesrovnalosti v těch systémech, ale kvůli tomu nebudeme povinně svěřovat těch 95.

Poslední věc, kterou zmíním, tomu věřím také, úřady mají v datech nepořádek, to asi je také pravda. Ale já bych jim řekl, ať se toho nebojí. Naopak zveřejněním toho nepořádku se to do budoucna bude čistit a už se tomu nepořádku v těch datech bude předcházet. To je k této oblasti.

Jenom k paní senátorce Šípové. Nejsem odborník na právo, i když jsem studoval... Mám bakalářské zkoušky, ale nejsem právník, jsem auditor, jenom obecně, jak to vnímám já, tam je možnost, to chci, aby tady padlo, to znamená, že to není povinnost, která se ukládá, je to možnost nějaké elektronické volby. Za mě osobně, pokud je nějaká debata mezi právníky ohledně České advokátní komory, to je jiná věc. Ale já si myslím, že neukládat nějakou možnost, že to je zbytečné v dnešní době, že naopak je to standardní dobrá věc. Jak tady padlo, už mnoho z nás se učíme s těmi systémy pracovat. Už se tady bavíme online v různých webinářích a v hlasování na komisích nebo výborech v rámci nouzového stavu.

Jenom poslední věc k tomu pozměňovacímu návrhu pana senátora Goláně. Také za něj děkuji. Já jenom ještě zmíním, my jsme také komunikaci s ministerstvem měli, oni ty návrhy měli, ale my jsme s panem kolegou Canovem zhodnotili, že nebudeme opravovat úplně všechno, čemu ani nemůžeme za jeden den rozumět. Nicméně pokud to je v pořádku, naše legislativa to viděla, tak si myslím, že když to spočítám dobře, 18, 36, 47 pozměňovacích návrhů panu ministrovi pomůže.

Doufám, že bude i rád, že mu pomáháme. Já vím, že on toho má hodně. Teď má úplně jiné agendy, jak letěl do toho Ruska, neletěl ošálit pana Putina. Nechci to tady zlehčovat, ale, pane ministře, nicméně jednu věc, tohle je opravdu nekvalitní zákon. Chápu, že byla nějaká, jak to říct, invence poslanců... Nicméně i vy jste tam nějaké pozměňovací návrhy, jak jsem pochopil, také předkládal, takže to bylo asi hodně komplikované. Budu rád do budoucna, abychom to tady vychytávat nemuseli. Za mě, nejsem si jistý, že i tak to bude stoprocentně v pořádku.

Poslední věc k těm lhůtám a k jejich odkládání, pana kolegy Goláně. Těch lhůt je tam samozřejmě odloženo víc, ale jenom, aby tady padlo, proč. Některým lhůtám nabývají účinnosti od 1. června. Když to dobře počítám, tak se to asi ani nestihne, takže by nabyly účinnosti předtím, než to tady schválíme, takže je to i technika, která je potřeba. Pak tam bylo komunikováno ze strany úředníků, že něco ani nemůžou stihnout. Takže už v tom návrhu, který tady vznikl, nějaké uvolňování dat ohledně třeba těch datových schránek by se nestihlo.

To je asi za mě k tomu věcně všechno. Pak možná se ještě vyjádřím, jestli tady bude ten další komentovaný od pana kolegy Nytry, tak se k tomu také vyjádřím případně ještě potom. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Václav Láska, předseda senátorského klubu Senátor 21 a Piráti. Prosím, pane senátore.

Senátor Václav Láska:  Děkuji za slovo, pane předsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové. Budu mluvit jenom k jednomu pozměňovacímu návrhu. To je ten rozdílový mezi výbory, který předložila kolegyně Adéla Šípová a týká se České advokátní komory.

Já vás vezmu do temného podhoubí České advokátní komory, alespoň na chvilku, abyste věděli, proč tenhle návrh je na stole. Předem anoncuji, že jsem řadový člen České advokátní komory, nikdy nikam nekandiduji a jediný můj styk s Českou advokátní komorou pravidelně je, že ona na mě podává kárné žaloby a já se bráním. Jinak se v podstatě nestýkáme.

To, co chci doplnit k tomu, co řekla kolegyně, protože ona je moc hodná, já hodný nebudu, je, že to není o nějaké větší demokratizačnosti České advokátní komory. To je vůbec, aby tam nějaká demokracie přišla a zavládla. Víte, jak funguje volení vedení České advokátní komory? Nejenom to, že se musíte dostavit osobně na ten sněm, že neexistuje, abyste volili jakkoli na dálku, že se ani nepočítá s tím, že by přijelo všech 13 tisíc advokátů, protože ty sály jsou malé. Ale jedna taková zajímavost je, že sněm je vždycky v Praze. Vždycky.

Všichni už jsme se naučili, že když máme nějaké sjezdy, sněmy, cestujeme po republice, aby byly přístupné všem, i našim vzdálenějším. Tady ne. Vždycky se sjíždíme v Praze, protože já nevím, jestli Ostrava by byla pro ty advokáty moc špinavá. Fakt nevím, ale vždycky se sjíždíme v Praze. Pak jsou tam takové zajímavé situace. Já na ty sněmy chodím, když je to v Praze, tak já přijdu. Tam se děje zcela záměrně to, že se tam svážejí advokáti z velkých pražských advokátních kanceláří, svezou se na ty volby, nahází tam lístky těm, co dostali za úkol, a jedou zase pracovat do těch fabrik. Proto se konají ty sněmy v Praze.

K té demokratizaci té volby... Původně vedení České advokátní komory se mělo volit tak, že si tam kandidují jednotliví advokáti, ti ostatní advokáti si vyberou, a je to takové pestré. Pestré vedení. Ale asi dvoje volby zpátky vynalezlo tehdejší vedení České advokátní komory systém, že by chtěli to vedení, to je těch 10 členů představenstva, mít celé, aby jim do toho nikdo moc nemluvil a nikdo se tam nedostal. Tak vynalezli takzvanou jednotnou kandidátku. Že vybrali opravdu 10 kandidátů, 10 advokátů plus 5 náhradníků, ti kandidovali na té jednotné kandidátce, aby se tam náhodou nedostal někdo nezávislý.

K tomu vynalezli takzvané Volební noviny, které vydala Česká advokátní komora, kde na 1. stránce byl seznam té jednotné kandidátky, abyste to nespletli, abyste věděli, koho máte volit. Ta třešnička na dortu byla, že když jste jako advokát přišli do volební místnosti, kde jste měli provést fyzicky tu volbu, tak k tomu volebnímu lístku jste dostali i ty nezávislé Volební noviny, kde ale na 1. stránce byla jednotná kandidátka České advokátní komory se všemi tvářemi a jmény, abyste to nezblbli, když jste tam navezení tím autobusem a musíte zpátky rychle, tak abyste to nezvorali a zaškrtali všechny takhle správně.

Takže takhle funguje demokratický proces vedení České advokátní komory. Vůbec se nedivím, že současné vedení je velmi alergické na to, když se jim někdo tento systém snaží rozbít. Pokud vedení České advokátní komory namítá, že ten současný návrh je nějaký moc rychlý a nepropracovaný, tak to současné vedení komory tam sedí přes 10 let. Za 10 let se vůbec ani nepokusilo ten systém změnit, tak ať si nestěžují na to, že je něco uspěchané. Prostě oni nemají zájem, ten systém jim vyhovuje.

Já bych vás moc prosil, kdybyste byli tak hodní a tento návrh kolegyně Šípové schválili, protože přinesete aspoň zrnko naděje demokratického procesu do řízení samosprávné komory, která se jmenuje Česká advokátní komora. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Petr Vícha, starosta Bohumína. Doufám, že neřekne, že je nespokojen s tím, že Senát zasedá v Praze.

Já mám obavu, jestli si nebudete stěžovat, že Senát zasedá v Praze?

Senátor Petr Vícha:  Ne. Vážený pane předsedo, vážený pane v tuto chvíli nepřítomný místopředsedo vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové...

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Pan místopředseda se omlouvá, hned přijde. Ale to, co potřeboval, musí vyřídit.

Senátor Petr Vícha:  Ano, ano. Vývoj se samozřejmě nedá zastavit a všechny ty věci jsou samozřejmě pozitivní. Vždycky jsou motivované zjednodušením a úsporami ve veřejné správě. Tomu vývoji se dá pouze bránit, ale jen velmi neúspěšně. Vždycky jsem si myslel, že mobil je k tomu, aby se s ním telefonovalo nebo člověk dostal SMS, dneska se cítím diskriminován, že mám tento tlačítkový, protože on nepřečte QR kód a nic takového, takže je to samozřejmě těžké.

V roce 2006, když jsem sem byl zvolen, to už je let, můj první zákon, který jsem zpravodajoval, byl, za pomoci stejné legislativy, zákon o informačních systémech veřejné správy. Tehdy jsme tam našli nějakou drobnost, šli jsme to vrátit do Poslanecké sněmovny, dokonce jsme byli úspěšní. To se dneska nevidí. Dneska tady máme 169 zákonů. Toto, dámy a pánové, je nebývalý příspěvek ke zpřehlednění právního státu. Stačí se podívat na poslední stránku. To už nestačí čísla a písmena, tak už to tam je římsky. Však si to přečtěte.

Bylo tady řečeno o těch datových schránkách, jak to je skrytá záležitost, která může mít velký význam pro některé lidi. Je tam třeba i to, že už nebudeme muset nosit řidičáky. Jestli to víme? Nemusíme už mít řidičáky, městská policie určitě bude mít nějaké přístroje, díky kterým bude vědět, jak ty lidi zkontrolovat, nebudou muset mít řidičské průkazy.

Poskytování sociálních služeb distančním způsobem. Kde to je možné? Jo, super! 13 různých dat účinnosti zákona, které ještě dneska budeme měnit. Dámy a pánové, každý to hodnotí z toho svého pohledu, byl tady příspěvek týkající se České advokátní komory. Já to zhodnotím z pohledu starosty města, který tam je od roku 1994, ale už od roku 1991 jsem byl na radnici.

V roce 1991 nás na tom našem krásném městském úřadu bylo 43. Byli jsme tam dva chlapi, zbytek byly ženy, to ale není podstatné. Nikdo neměl počítač, nikdo neměl mobil, měli jsme jeden xerox. Na to ještě muselo být povolení, aby se vůbec mohlo něco tisknout. Od té doby jsme přijímali další a další tyto zákony, nepochybně za tím není vůbec žádné lobby IT a softwarových firem. Všechny byly zdůvodňovány tím, že to vede ke zjednodušení a ke zpřehlednění státní a veřejné správy. Nás je dneska na radnici, přestože činím všechny kroky, abych tomu bránil, 130. Počítač má každý, mobil má každý, kopírku máme na každém rohu. Když vypne proud, můžeme jít všichni domů. Vůbec nic nefunguje. Serverů máme asi 30, všechny jsou za miliony, nic nefunguje.

Aktuální stav. Sčítání lidu. 90 % údajů, které tam jsou, stát má k dispozici, přestože je opět po těch lidech chce. Bylo to geniálně vymyšleno. Ti, co se nesečtou online, tak pak komisaři budou vědět, kdo se nesečetl, za těmi přijde. Pakliže to pár hodin nefungovalo, tak se to prodloužilo o měsíc, ale úplně se ztratil ten smysl, protože dneska chodí a otravují ty lidi. Oni jim řeknou, vždyť my se můžeme online sečíst ještě měsíc, tak co vůbec tady chodíte?

Přestože stát všechny ty údaje má, máme je v registrech, tak podle čeho se určuje rozpočtové určení daní? Podle skutečného stavu obyvatel, které máme v registrech? Ne, podle sčítání. Takže teď bojujeme všichni, pojďte se, prosím, lidi sečíst, protože my dostaneme méně na daních než ti jiní, kde se sečtou lépe. Přestože v registrech máme přesné počty. To je praxe. Tohle je teorie a praxe pak, jak to stát používá, je úplně jiná.

Ale, jak jsem říkal, vývoj nelze zastavit, děkuji těm, kteří odpracovali ty pozměňovací návrhy, opraví alespoň něco. Takhle půjde život dál. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Zdeněk Nytra. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, vážený pane předsedo, vážený pane vicepremiére, vážené dámy, vážení pánové. Na úvod možná jenom k panu senátoru Víchovi, vaším prostřednictvím, bych doporučil náhradní proudový zdroj, aby nemuseli jít domů, když vypnou proud. Ale to jenom na úvod. Teď vážně.

Já bych chtěl v první řadě poděkovat paní senátorce Šípové, že na rozdíl od projednávání na těch dvou výborech přiznala, že kandiduje do České advokátní komory. Protože, tuším, že všichni jsme dostali dopis od platformy Otevřená advokacie. Je zvláštní, že je podepsán šesti advokáty, ta sedmá kandidátka tam chybí. Když si to najdete na webu, tak ta sedmá kandidátka tam chybí. Paní senátorka. Ale v pořádku, přiznala to aspoň tady.

Já nemám úplně jistotu v tom, jestli paní senátorka si neplete online přenos, online účast a hlasování online. Nechci se považovat za experta na IT technologie, ale umožnit 14 tisíc lidí online účast, moc si to neumím představit. Jestli jsem váhal, jestli podpořím ten bod 4 z toho pozměňovacího návrhu garančního výboru VUZP, pan senátor Láska mě přesvědčil, že určitě ne. Protože za sebe říkám, nemám touhu zestátnit Českou advokátní komoru, nemám ambici řešit problémy uvnitř České advokátní komory, tak jak tady bylo nastíněno. Stát do samosprávy komor by se měl vlamovat pouze tehdy, pokud je to aspoň s nějakou rámcovou shodou s touto komorou, nebo na návrh této komory.

My máme, minimálně předsedové klubů, stanovisko České advokátní komory, které je k tomu návrhu negativní. Požádám pana garančního zpravodaje, aby potom v případě, že se dostaneme do podrobné rozpravy, aby o tom bodu č. 4 bylo hlasováno samostatně.

Teď k „velkému Nytrovi“, jak to tady nazval pan senátor Canov. Děkuji, vaším prostřednictvím, pane předsedo. Ten návrh už tady, mnozí si vzpomenou, jednou byl. Tuším, že nám neprošel Poslaneckou sněmovnou. V podstatě na jeho obhajobu se dá použít i vystoupení pana senátora Víchy, protože přehled v české legislativě, nic si nenamlouvejme, už nemáme ani my. Možná velké koncerny s velkými právními odděleními, ale malý a střední podnikatel se v tom už musí úplně ztrácet.

Takže to je v podstatě cílem pozměňovacího návrhu, tzn. vytvoření jednotné, přehledné a univerzální brány pro přístup podnikatelů k informacím o podnikání, nejen v ČR, ale i v zahraničí.

Při projednávání na výborech tomu byly vytýkány jednak nějaké náklady, které s tím samozřejmě budou, jeden odhad dokonce hovořil o 1 miliardě korun z kapitoly MPO ČR. Při utracení finančních prostředků si nemyslím, že by to zrovna nebyly neúčelně vynaložené finanční prostředky.

Byla zmiňována na výborech jakási kombinace státní správy, to znamená, v tomto případě MPO ČR a soukromého sektoru, jistě, ten návrh je podporován společně Hospodářskou komorou, Agrární komorou, Svazem průmyslu a dopravy ČR, Konfederací zaměstnavatelských a podnikatelských svazů, Asociací malých a středních podniků a živnostníků atd. To znamená, tyto, a hlavně ty první dvě, to znamená Hospodářská a Agrární komora, by měly zabezpečovat provoz toho portálu a podnikatelské linky. To, proč je tam MPO ČR, je zejména z toho důvodu, že jsou to soukromé subjekty, kdyby náhodou došlo k nějakému krachu, aby to zabezpečili, v podstatě minimální fungování těchto věcí.

Bohužel výbory to neprošlo, tady to vypadá tak půl na půl. Je mi líto, že nechceme podpořit malé a střední podnikatele v tomto, protože zrovna v této covidové, já doufám, že brzy postcovidové době budou tyto subjekty potřebovat každou pomocnou ruku. Pan senátor Goláň zjišťoval u pana vicepremiéra, jak je to s podporou ve sněmovně. Bohužel vládní koalice tento návrh podpořit nemá zájem. Takže pokud nedojde k nějakému zvratu v diskusi, je mi to líto, ale já ten pozměňovací návrh načítat nebudu z toho důvodu, aby prošly ty změny Poslaneckou sněmovnou, protože... Rozumím tomu, že měnit 169 zákonů je složité, ale nasekat tam tolik chyb, kolik tam je, je prostě šílené. Dobře, naši poslanci, jestliže není zájem v tuto chvíli podpořit podnikatele, pokusíme se o to na podzim nebo na začátku příštího roku. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Přeji všem hezké dobré ráno. My jsme se vystřídali. Další přihlášenou do obecné rozpravy je paní senátorka Renata Chmelová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Renata Chmelová:  Děkuji, pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, já bych navázala na vystoupení svého předřečníka, pana senátory Nytry. Chtěla bych se vyjádřit právě k jeho pozměňovacímu návrhu, protože jsem to byla já, kdo svým způsobem jako jediný snášel argumenty na VUZP, kde jsme ho projednávali.

Na úvod chci říci, že rozhodně podporuji malé podnikatele, živnostníky, střední podnikatele, dokonce tak i činím na úrovni samosprávy, kde jsem starostkou, ač bychom nemuseli. Myslím si, že mi rozhodně nelze upřít moje maximální snaha podnikatele podporovat.

Ale tento pozměňovací návrh, o kterém mluví kolega, on ho předložil jenom pár minut před jednáním výboru, nebyl nikde projednáván. Na jeho prostudování nebyl absolutně žádný čas, ale na první pohled se jedná skutečně o klasický přílepek. Dovolím si zde říct, že možná velký přílepek. Tímto pozměňovacím návrhem by se změnil zákon o Hospodářské komory ČR a Agrární komoře ČR. Má tady vzniknout, nebo měl by vzniknout nový portál pro podnikatele, který by zprostředkovával důležité služby. Zejména v době koronavirové pandemie, která má právě drtivý dopad na množství podnikatelů, rozhodně chci ty služby podpořit. Ale je skutečně nutné proto přijímat novou zákonnou úpravu, která zřizuje tento portál? Je zde mnoho otázek.

Jak bude řešen rozpor mezi tím, že správcem portálu má být stát, potažmo ministerstvo, ale provozovatelem má být Hospodářská komora, která je sice jediným zákonným zástupcem podnikatelů v ČR, ale jedná se o organizaci soukromoprávní. To je i věc, na kterou má ministerstvo jednání výboru.

Já se za sebe ptám, nejsou současné služby, které poskytuje Hospodářská komora, dostatečné? Jaké náklady celého portálu budou, které má hradit stát? Byla jsem to právě já, která rychle dohledala, že v předchozí navrhované úpravě náklady, které by měl nést stát, jsou odhadovány ve výši 1 miliardy korun. To od pana předkladatele na výboru nezaznělo.

Hospodářská komora to klidně může provozovat. Už dnes má pro své členy různé služby. Ptám se, proč je nutný ten zákon? Vláda vyjádřila negativní stanovisko k Portálu podnikatele, jak při projednávání tohoto pozměňovacího návrhu v Poslanecké sněmovně, tak právě, jak jsem říkala, i na jednání výboru. Mají výhrady ke konkrétnímu provedení, jednak tedy výhrada finanční, druhá systémová. Jedná se, jak jsem již říkala, o prolínání veřejnoprávní a soukromoprávní. Není vhodné, aby stát jako správce systému byl tedy garantem celého obsahu. Portál pro podnikatele má být informační systém, který podnikatelům zprostředkovává např. informace o podnikání v ČR. To už činí Hospodářská komora prostřednictvím svých stránek. Dále má zprostředkovávat přístup k přehledu a správě veřejnoprávních povinností podnikatelů, vyplývajících z právních předpisů. Ale v současné době existuje tzv. PES, ano, máme tady dalšího PES, to je právní elektronický systém, www.pespropodnikatele.cz. Tento systém informuje o povinnostech podnikatelů, které pro ně vyplývají ze zákonů a dalších právních předpisů. Konfigurační systém dokonce umožňuje si vytvořit profil přesně na míru podnikatele.

Návrh týkající se zpracování přehledu právních předpisů pro podnikatele mi připomněl projednávání návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 301 o Hospodářské komoře a Agrární komoře ČR, v říjnu 2017, který jsme zde projednávali. Ten měl tehdy za cíl vytvoření právního elektronického systému pro podnikatele, ve kterém by byl veden, zveřejňován přehled povinností podnikatelů, jejichž plnění je kontrolováno a vymáháno orgány veřejné moci. Tenkrát již bylo navrženo, že by to spravovala Hospodářská komora. Tam míří ty odhadované náklady, které jsem zmiňovala na výboru, ohledně výše 1 miliardy korun.

Milé kolegyně, milí kolegové, chci upozornit, že tento návrh zákona jsme zamítli, projednávali jsme ho pod senátním tiskem 200, zamítli jsme ho 42 hlasy z 53 přítomných senátorů. Dovolte, abych udělala zpětně diskurs v té době, kdy jsme to projednávali, zacituji vám několik stanovisek z legislativního odboru Senátu, který k tomu zaujal.

Předně chci říct, že se ztotožňuji se vším, co je tam řečeno, se závěry, stanovisky legislativního odboru Senátu. Závěry zněly.

Ačkoliv je myšlenka zpřehlednit podnikatelům jejich povinnosti jistě velmi pokroková a přínosná, představuje její předložení nesystémové zpracování, výrazný zásah do základních právních principů legislativního procesu, spojení s řadou výkladových a aplikačních nejasností, což opět jen poukazuje na naléhavou potřebu projednávat návrhy zákonů tohoto druhu a závaznosti v rámci standardního legislativního procesu, to znamená včetně připomínkového řízení, nutno vypořádat zásadní připomínky či projednání v Legislativní radě vlády a jejích komisích.

Tím chci říct, jsem ochotna udělat mnoho pro podporu podnikatelů, ale tímto způsobem, jak je zde předkládán tento registr, není možné ho projednat. Dovolte, nemohu si odpustit zacitovat některá závažná jednotlivá sdělení legislativy senátního odboru, která tenkrát při projednávání zákona zazněla.

Představuje podstatný zásah do principů demokratického právního státu a v mnoha ohledech vyvolává pochybnosti o souladu s ústavním pořádkem ČR. Dále. Neodůvodněně zvýhodňuje vybranou skupinu adresátů právních norem tím, že jim poskytuje komfortnější přístup k právním povinnostem, což není v souladu s jedním ze základních principů demokratického právního státu, rovností všech před zákonem, a to tím spíše, bude-li mít tento diskriminační přístup díky ustanovení § 21 odst. 4 důsledky i při ukládání sankcí. Dále. Podmiňuje základní vlastnosti právních norem, které se v souladu se svrchovanou vůlí parlamentu stanou platnými a nabydou účinnosti dalšími exekutivními kroky, což není v souladu zejména s článkem 52 odst. 1 ústavy. Dále. Nerespektuje ustanovení článku 2 odst. 4 ústavy a článku 2 odst. 3 a článek 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle nichž je jediným přípustným zdrojem primárních povinností adresáta práva zákon, který nemůže být nahrazen podzákonným právním předpisem, jak to návrh zákona tenkrát předkládal. Dále. Popírá dělbu moci, jak je nastavena v článku 2 odst. 1 ústavy, a vymezení orgánů, které jsou nadány normotvornou pravomocí, když připouští, že bude příloha s ohledem povinností podnikatelů vydána nařízením vlády i v případě zákona, což narušuje svrchovanost parlamentu jako zákonodárného sboru, nebo bude nařízením vlády rovněž stanovena samostatná struktura příloh, která bude závazná pro parlament a územně správní celky. To znamená obce, kraje a hlavní město.

Sedí tu spoustu starostů, ale představte si, že jakékoli tyto povinnosti podnikatelů by vždy k tomu zákonu, jak u nás v Senátu, tak třeba i na obcích, krajích, vždy musely mít přílohu, která by definovala povinné údaje zveřejněné v tom registru. Týkalo by se to i všech pozměňovacích návrhů, které vy byste zde podali k jednotlivým zákonům. Takže zdá se, že je to složitější, než na první pohled se zdá, je to skutečně určitě dobrá vůle podnikatelům pomoct, ale, prosím, musí toto projít řádným legislativním procesem v rámci připomínkování. Já se toho ráda budu účastnit, ale bohužel tento pozměňovací návrh považuji v tuto chvíli za více škodlivý, než se na první pohled zdá.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, paní senátorko. Nepřekvapivě bude reagovat s předností pan senátor Nytra.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, já bych chtěl poděkovat paní senátorce Chmelové za to, že nám přečetla něco, co jí někdo připravil. Jaksi měla poslouchat mé předchozí vystoupení, protože já jsem řekl dopředu, že ten návrh stáhnu. Děkuji za tu kritiku toho návrhu, který nebude předložen. To zaprvé.

Zadruhé, nezaznamenal jsem, že by předložila návrh na vypuštění částí 41 a 85 tohoto návrhu zákona, protože to jsou části, které jsou naší legislativou označené jako přílepky.

Zatřetí, nezaznamenal jsem, že by navrhla vypuštění všech pozměňovacích návrhů přijatých v Poslanecké sněmovně, protože ty taky neprošly řádným legislativním procesem a byly dodány zákonodárcem. Jestli zákonodárce má právo podávat pozměňovací návrhy, jestli je má poslanec, tak bych se chtěl vaším prostřednictvím zeptat paní senátorky, jestli toto právo nemá senátor. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Pan senátor Nytra v závěru svého příspěvku opravdu použil to, že oslovuje přítomné senátory prostřednictvím předsedajícího, tak to nebudu připomínat. Teď se s přednostním právem ke slovu dostává pan senátor Horník.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Dobrý den, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Já jsem využil přednostního práva, abych vystoupil ne tak dalece po tom, co vystoupil Petr Vícha, který všechno to, co řekl, tak bych se pod tím podepsal. Tento tlusťoch, který tady máme, tak my jsme ho skutečně zažili někdy v roce 2006 nebo 2007, kdy jsme ho tady už jednou schvalovali. Ale zdaleka to nebyl tak velký tlusťoch.

Od té doby se mnoho nezměnilo, naopak zhoršilo, především co se týká jednotlivých lhůt. Když vám chodí různá upozornění, ať to jsou soudní věci, datové schránky a podobně, my nemáme jako ČR sjednocená data, do kdy se musíme k věcem vyjádřit nebo kdy musíme odepsat na požadované věci třeba v těch datových schránkách. My máme lhůty 7 dní, 10 dní, 15 dní, pak takové ty správní věci se řeší 30 dní. V tom se nikdo nevyzná. Naprosto! Je v tom obrovský chaos. Nikdo nenašel sílu, aby to sjednotil. Dám vám jednoduchý příklad. Pan ministr si ho samozřejmě nebude pamatovat, ani nemůže, když těch věcí se podepisuje hrozně moc.

My jsme jako obec dostali pokutu 100 tisíc za nedostatečné vedení archivnictví v našem městě. My jsme se několikrát odvolávali, dokonce jsme se odvolávali, že to je v době pandemické, že peněz není nazbyt. Bohužel nám těch 100 tisíc bylo potvrzeno. Musím ale říct, že původně jsme měli dostat 200 tisíc, tak nám to pak snížili na 100 tisíc. Dovedete si představit při rozpočtovém určení daní na 250 obyvatel, kolik těch 100 tisíc znamená, kolik bychom na to mohli třeba navázat dotačních prostředků. Ale tohle je státu úplně jedno. To je jedno té úřednici, která to tam dávala v Plzni v archivu dohromady. Protože ona je školená, ona je advokát, která zná jenom jednu věc. A to je tento zákon o archivnictví. Jde po těch obcích. My na obcích, starostové, vedení obcí, my musíme znát úplně všechno. Pak dochází docela lehce k různým pochybením. A teď ta konkrétní věc. Datové schránky jsou sice samozřejmě velmi dobrá záležitost, ale když se vám stane, že 22. prosince minulého roku sedíte ještě na radnici, potřebujete ještě odpoledne něco rychle odeslat, tak jakmile otevřete datovou schránku, v ten okamžik se vám načte úplně všechno, co vám v ten den přichází. V ten den nám taky přišla ta pokuta, měli jsme se k ní vyjádřit, čili 22. Mezitím, 24. a 27. byl svátek, prosince, potom hned následovalo 1. 1., svátek, 2. 1. a 3. 1., sobota a neděle.

Tak si spočítejte, když ještě ke všemu jsme byli vyzýváni k tomu, abychom zaměstnance nechali doma, abychom se nescházeli v rámci pandemické situace, já se dokonce domnívám, že to ten Státní archiv a ministerstvo vnitra udělalo naschvál. Naschvál nám to takhle poslalo, abychom si to užili na Vánoce. A taky jsme si to užili! Nakonec jsme stejně ty peníze zaplatili, protože pan ministr to neuznal. Svět se nezboří. Boží Dar bude fungovat dál. Já jenom chci říci, jak se lehce dají zneužít datové schránky. Když to pošlu v okamžik šikovný tak, že ten adresát nemá šanci ani pořádně zareagovat. Toto je ze života, to není žádná smyšlená historka.

Další příklad. Těch 7 dní, my jsme vymysleli úžasný institut, proti kterému jsme tady v Senátu hlasovali, ale bohužel to neprošlo, který vymyslela Poslanecká sněmovna, někdo z poslanců to byl, takzvaného létajícího pořizovatele územně plánovací dokumentace. Tam občané, pokud chtějí vznést námitku v tomto procesu, tak na to mají pouhých 7 dní. To znamená, když vám to někdo pošle zase v pátek, tak už máte 3 dny, sobota, neděle, pryč. A nestačíte ani pořádně zareagovat. 7 dní na to, kdy se mění důležitá věc v územně plánovací dokumentaci konkrétní třeba obce nebo ti, kteří se k tomu chtějí odvolávat. Takže 7 dní.

Já si pamatuji, že paní ministryně Dostálová tehdy právě mluvila o tom, že do stavebního zákona, do té novelizace, to tehdy nevnášelo ministerstvo pro místní rozvoj, ale byla to poslanecká iniciativa. Bohužel v praxi se objevují s tím neskutečné problémy. My vlastně třeba teď chceme taky vznést nebo vznesli jsme námitku. Musíme sledovat týdně alespoň dvakrát, aby se ta konkrétní věc neobjevila na veřejné desce toho konkrétního města. My, abychom na to mohli zareagovat.

Čili tato digitalizace, která by měla být přínosem a zjednodušením, je utrpením pro obce. Teď ještě možná poslední věc, protože to souvisí a ono se to prolíná tímto tlusťochem, je třeba reakce do 15 dnů, když vám někdo pošle podle zákona č. 106 žádost o informace. Teď samozřejmě ty informace mohou být hrozně jednoduché, což zvládnete jednou stránkou dopisu, tu odpověď, ale pak tam mohou být dotazy na projektovou dokumentaci, na vydaná rozhodnutí apod. Zjistíte, že najednou máte třikrát tak tlustý tlusťoch, což se naučily velmi hojně využívat advokátní kanceláře. Když si na vás zasedne takováto advokátní kancelář, tak vám můžu říct, že se z toho jen tak nedostanete.

Teď nejhorší na tom je, a v tom je ten paradox, který ani tento tlusťoch neodstraňuje, vy, když dostanete žádost o podání informace, musíte do 15 dnů oznámit tomu žádajícímu, kolik ho to bude stát finančních prostředků, tato poskytnutá informace. Na to, abyste to mohli udělat, musíte ty materiály vyhrabat, musíte je najít, musíte si spočítat, kolik bude kopií atd., kolik lidí s tím stráví času. Pak tomu žadateli pošlete ten čas, tedy ty finanční prostředky, které ho to asi bude stát. Je na jeho rozhodnutí, jestli na to přistoupí nebo ne. Jenom chci říct, když na to nepřistoupí, vy jste na té radnici všechny ty, kteří se tím zabývali, zaúkolovala úplně zbytečně, aby to připravili. Čili tady je naprostá nejednotnost. Musím říct z pohledu starosty obce, nejlíp fungovaly obyčejné dopisy, 30 dní na odpověď. Datová schránka do toho vnesla obrovský problém. Z toho, co je v tomto tlusťochu, co bude očekávat nebo co by mělo čekat obyvatele, tak o tom už ani nechci mluvit.

Jinak, ještě poslední příklad. Byly zavedeny datové schránky, já jsem se aktivně zaregistroval jako podnikatel, jako fyzická osoba, nevědouc v té době, že když se zaregistruji jako podnikatelská osoba, musím podávat daňové přiznání přes datovou schránku a nikoliv písemně, jak jsem to dělal doposud. Já to nevěděl, udělal jsem to písemně, odevzdal jsem to včas na finanční úřad. Finanční úřad mi za to, že jsem to neudělal přes datovou schránku, vyměřil pokutu 15 tisíc. Nebylo z toho úniku. Já jsem tomuto státu z podnikání daroval 15 tisíc, protože v tomto státě, tak jak přichází elektronizace, je čím dál tím větší bordel.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Píšu si do svého terminologického slovníčku další výraz pro zákony. Tlusťoch. Děkuji panu senátorovi Horníkovi a prosím dalšího přihlášeného, pana senátora Zdeňka Hrabu.

Senátor Zdeněk Hraba:  Vážený pane předsedající, pana ministra bohužel nemohu pozdravit...

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Pan ministr je v zákulisí a bedlivě sleduje, nepochybně.

Senátor Zdeněk Hraba:  Vážení kolegové, já bych chtěl opět obrátit vaši pozornost do kouzelného světa české advokacie. Já se nemohu nevyjádřit. Musím říct, že vítám vyjádření zejména kolegy Václava Lásky, velmi odvážné vyjádření. Musím se s řadou věcí, které říkal, možná se všemi, ztotožnit.

Já mám v podstatě na výběr dvě možnosti při projednávání té navržené novely, tak jak navrhla tedy paní kolegyně Šípová a jak tedy posléze se stal návrhem výborovým.

Mám na výběr, zda se přikloním na stranu mírného pokroku v mezích zákona o advokacii, tak jak byl prezentován současným předsedou České advokátní komory, panem doktorem Jirouskem, nebo se přikloním na stranu tedy modernizační. Na stranu, která chce modernizovat advokacii.

Možná ještě bych chtěl jenom podotknout, dostali jsme všichni vyjádření vedení České advokátní komory. Nejsem si tak jistý, jestli vedení České advokátní komory vyjadřuje názor členů České advokátní komory. Vyjádření premiéra také ne vždycky vyjadřuje názor obyvatel České republiky, názor, který vyjadřuje vedení města, také ne vždy vyjadřuje názor občanů, kteří v tomto městě bydlí.

Já bych velmi krátce jenom chtěl podpořit tento modernizační návrh. Na můj vkus je málo ambiciózní. Já bych upřímně uložil profesním komorám povinnost zajistit distanční účast a možnost hlasovat na dálku. Povinnost. Pokud o to ten člen té příslušné komory, může to být jakákoli komora, kde je povinné členství, nejenom Česká advokátní komora, takže z mého pohledu ten návrh je málo ambiciózní.

Nicméně pokud mám možnost volby, tak se přikloním na stranu alespoň té možnosti, že si komora může svým interním předpisem zvolit tuto možnost. Výtky, které jsem zaznamenal, které se objevily v tisku dnes na jednom webu, tedy profesním, na České justici, že nikdo nezná názory advokátů, zda chtějí nebo nechtějí distanční volbu ze strany člena představenstva České advokátní komory, to je snad chyba toho vedení České advokátní komory, že to dosud nezjišťovalo. To přece není vina těch advokátů! Takže pokud chce vedení České advokátní komory jeden názor jednoho člena, tedy můj názor, tak já chci. Chci distanční volbu, chci distanční možnost, účast distančním způsobem. Koneckonců ta účast a volba na dálku je červenou nití dnešního zasedání. Budeme o tom jednat i v rámci korespondenční volby.

Pokud bych si měl vybrat, ještě jednou shrnu, chci moderní profesní organizaci. Nechci organizaci, která v něčem připomíná středověký cech a trestá třeba své členy za to, že prokleli nějakou jinou osobu. To není věc, kterou bych si vymyslel, to je věc, která se udála před několika málo lety. Tímto bych si chtěl dovolit vás požádat o podporu té modernizační novely zákona o advokacii. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Nepochybně s reakcí na váš příspěvek přichází pan senátor Láska, který má přednostní právo.

Senátor Václav Láska:  Nepřicházím. Já bych vás chtěl upozornit na situaci, kterou jsem za 7 let v Senátu nezažil. Už před zasedáním tohoto pléna jsme řešili, že nám sem pan vicepremiér poslal volební zákon, který je velmi důležitou normou. Chtěl, aby ho zastupoval jiný ministr. My jsme nějakým způsobem trvali na tom, aby tady byl. On tu není. Sedí si venku na dvoře a kouří. Takováto neúcta ministra k Senátu, za 7 let nepamatuji. Opravdu nepamatuji. Je to ostuda.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Poklepem jsme vyjádřili, co si o tom myslíme. Děkuji za to. Pan předseda Miloš Vystrčil také využívá svého přednostního práva a přichází k mikrofonu.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já jsem měl dvě věci. Jednu za mě řekl pan předseda Láska, já s ním souhlasím. Je otázkou, jestli nemáme vyhlásit přestávku do té doby, než pan ministr dokouří. Když mě poprvé informoval, že jde pryč, tak to říkal z úplně důvodu než z toho, že by šel kouřit, což jste asi většinou pochopili. Takže to je jedna věc. Skoro si dovolím tu přestávku... Nebo ne „dovolím“, tu přestávku navrhuji do té doby, než se dostaví nazpátek, aby měl čas tedy zregenerovat své síly.

Ale předtím, než tu přestávku, pane předsedající, prosím, vyhlásíte, tak ještě druhou věc. Ta se týká toho vystoupení, které tady měl pan kolega, vážený senátor Hraba. Nechci být advokátem České advokátní komory a jejího vedení, nic o ní nevím. Jedinou věc, kterou chci zdůraznit, abych, řekněme, zdůraznil to, co říkal i pan senátor Nytra. Víte, velmi nedobře funguje například Fotbalová asociace ČR nebo problémy s tím, jak to funguje, má i Český olympijský výbor atd., to jsou všechno organizace, které nefungují, jak mají. Já si zkrátka nemyslím, že naším účelem a povinností je... A že by se Senát měl chovat tak, že toto bude nějakými zákony řešit. To bychom se dostali do situace přece, proti které Senát vždycky vystupoval, to je to, že se nebude míchat do těch věcí, které mu nepřísluší. Pokud některé, řekněme, samosprávné instituce, některé prostě profesní svazy si nejsou schopny ty věci samy vyřešit, musí to potom někde vyhřeznout a nějakým způsobem ti lidé musí najít v sobě odvahu nebo organizační talent nebo cokoliv jiného, aby následně si to dali sami do pořádku. Není podle mého názoru správné, pokud to my za ně začneme dávat do pořádku, protože tam hrozí, že potom budeme chtít všechno dávat do pořádku. Když potom nějaké vedení nebo nějaká instituce, která všechno chce dávat do pořádku, potom může chtít, aby měla někde nějakou vedoucí úlohu apod. Takže já velmi prosím, abychom v tomto byli velmi střízliví. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane předsedo. Protože pan ministr už dokouřil a vrátil se mezi nás, nebudu vyhlašovat přestávku. Budeme pokračovat dalším příspěvkem, to je příspěvek pana senátora Tomáše Goláně.

Senátor Tomáš Goláň:  Děkuji, já v podstatě chci jinými slovy říct, co řekl můj předřečník. Jsme tady senátoři a nejsme tady advokáti. Já jsem tady jako daňový poradce, teď nebudu mluvit jako daňový poradce. Taky bych mohl řešit Komoru daňových poradců, taky se mi tam spousta věcí nelíbí, nekandiduji do prezidia komory, vůbec nic z toho, valnou hromadu máme taky v Praze, musíme z celé republiky jezdit, mohl bych mluvit klidně za Komoru auditorů apod. Ať jsou všechny jejich výtky vůči České advokátní komoře naprosto oprávněné, tak si nemyslím, že by to měli řešit senátoři a že by si měli prádlo prát doma. To znamená, že by měli skutečně si udělat kampaň, na sněmu změnit prezidium nebo představenstvo, jak to mají oni, my máme prezidium, jako Komora daňových poradců, že to prostě tady nepatří. A že my bychom neměli tady zásahem přímo ze Senátu měnit nějaké jejich podmínky, protože určitě známe zase názory jiných advokátů, které jsou podobné, a protože zrovna naši kolegové mají takovýto názor, tak to neznamená, že je to názor většinový. Já jsem byl překvapený, že Senát by měl zasáhnout a Senát by měl řešit profesní komoru. Říkám, Komoru daňových poradců tady taky nechci řešit, když přijdu sem, přestávám být daňovým poradcem a jsem senátorem. Tyto věci si myslím, že bychom měli řešit v rámci svých vlastních profesí. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Paní senátorka Adéla Šípová je připravena s dalším příspěvkem. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Adéla Šípová:  Děkuji. Já budu stručná. Skutečně sbírám odvahu a chci do toho svého stavu přinést to, co považuji za dobré. Myslím si, že se nemám za co stydět.

Chtěla bych upřesnit, nejsem zatím oficiální kandidátka, nestojím na jednotné kandidátce, nevyjednávám si podporu v kuloárech Paláce Dunaj. Sbírám podpisy, jestli budu skutečně nominována, nevím.

Chci říct, jsem šťastná za to, čeho jsem dosáhla. Moje práce senátorky mě opravdu baví. Můj primární cíl není stát se členkou představenstva. Jsem proto přesvědčená, že, musím se trošku obhájit. Nic netajím a nemám se za co stydět. Už proto, že si myslím, že i můj návrh, který jsem předložila, je dobrý, je progresivní. Děkuji i za slova svých kolegů advokátů, kteří mě v tom dosud podpořili zde u pultu. Komoře žádnou povinnost nestanovuje a opakuji, nejde o zásah do samosprávy. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji za vaši poznámku a vaše vysvětlení. Pan senátor Nytra rázným krokem přichází, takže využije svého přednostního práva.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, vážený pane předsedající. Asi mě nikdo nemůže podezřívat z nějakého osobního zájmu, ale považuji za korektní tady uvést na záznam, že pan ministr, přestože se provinil tím, že byl na dvoře a kouřil, byl celou dobu na příjmu, protože jsem měl puštěný živý přenos. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Asi nesledujeme naše jednání všichni v přímém přenosu. Pan Rostislav Koštial, další přihlášený do obecné rozpravy.

Senátor Rostislav Koštial:  Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, já se omlouvám, já se malinko vrátím k velkému Nytrovi, i když vím, že už to sem v podstatě nepatří. Ale chci tady na plénu říci, myslíme si, že tento stát živí starostové, úředníci, politici, senátoři. Ne, neživí. Tento stát živí podnikatelé, živnostníci, jejich zaměstnanci. Ti vytváří hodnoty, které my následně máme spravovat. Proto si myslím, že v situaci, kdy jsme rozházeli 1 bilion korun, bavit se o jedné miliardě na podporu živnostenského, podnikatelského prostředí je bezpředmětné. Takže skutečně uvědomujme si, kdo nás tady živí.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Paní senátorka Chmelová přichází s dalším příspěvkem. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Renata Chmelová:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, já bych jenom chtěla krátce tady říci, že jsem vždycky oceňovala a oceňuji v Senátu věcnou diskusi bez nějakých osobních útoků. Myslím si, že pokud dojde, že si třeba tady vzájemně nějakým způsobem nerozumíme nebo jsme se nepochopili při svých vystoupeních, tak si myslím, že není dobrou cestou, abychom tady vykládali, jak jsme to pochopili, a vkládali tady do úst ostatním senátorům, co třeba oni neřekli. Takže já budu ráda, když dál budeme pokračovat v tom duchu, který tady jsem 4 roky zažívala, jehož si nesmírně, nesmírně na jednání pléna Senátu cením.

Ráda bych chtěla dovysvětlit tady prostřednictvím pana předsedajícího, že jsem z vystoupení pana senátora Nytry nepochopila, že pozměňovací návrh stahuje.

Já jsem to pochopila tak, že řekl, že o jeho načtení se rozhodne podle toho, jaké zde padnou argumenty a jaká zde proběhne diskuze. Nebudu se přít, nebudu to číst nikde ve stenu, ale i kdyby to zaznělo, tak si myslím, že mám právo říct svůj názor na pozměňovací návrh, který mi leží na stole při jednání pléna Senátu.

Rozhodně jsem nezpochybňovala právo podat senátorovi pozměňovací návrh, a to bych byla ráda, aby tady zaznělo, protože skutečně bych si něco takového nedovolila. Pokud už se začneme vyjadřovat k tomu, kdo nám připravuje naše příspěvky, nevím, jestli je to dobrá cesta. Každopádně chci připomenout, že já jsem se zde naprosto veřejně přiznala, že můj příspěvek z většiny, v uvozovkách, připravil legislativní odbor Senátu. To je asi všechno, co jsem chtěla říct. Já si přeji, aby už nadále ta jednání tady byla opravdu věcná, těším se na ně. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, děkuji i vám za příspěvek. Pan senátor Nytra avizoval, že ten svůj pozměňovací návrh opravdu bude stahovat, což je důležitá informace i pro pana zpravodaje samozřejmě. Pan senátor Horník si nepřeje přednostní vystoupení, proto prosím pana senátora Holáska, dalšího našeho advokáta, který se chystá na své vystoupení.

Senátor Jan Holásek:  Vážený pane předsedající, děkuji za slovo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já si dovolím krátce vystoupit jako senátor, jako advokát a zároveň jako člen Kontrolní rady České advokátní komory, což je orgán, který kontroluje fungování České advokátní komory, rovněž od pátku minulého týdne jako kandidát do kontrolní rady na další volební období 4 let, která se bude volit na sněmu tento podzim.

Já se samozřejmě chci vyjádřit k pozměňovacímu návrhu, který předložila paní kolegyně, senátorka Šípová. Já se s ním ztotožnit nemůžu. Dovolil bych si uvést několik skutečností, proč tomu tak je. Tou první je to, že ten pozměňovací návrh, aspoň z toho, co já vím, byl předložen k vyjádření České advokátní komoře několik dní před konáním ústavně-právního výboru. Její vyjádření jsme dostali těsně před ním. Je to velmi rychlé, velmi překotné. Druhá věc je, vyjádření je negativní. Prostě je negativní, a tím se dostávám k tomu hlavnímu, co už tady zaznělo, já si myslím, že bychom neměli regulovat samosprávné stavovské organizace tady v Senátu. Pokud bychom o tom měli přemýšlet, měli bychom si je aspoň poslechnout. Měli bychom je na ten výbor pozvat a probrat to s nimi.

Důležitá věc je také ta, že orgánů České advokátní komory je několik. V představenstvu, kontrolní rada, kárná komise, odvolací kárná komise, všechny v současné době jednají zcela bez problémů distančně. Prostě fungují. Ta záležitost se týká sněmu. Na sněmu se ta věc bude řešit. Bude to nepochybně jedno z hlavních témat. Tyto skutečnosti jsem přednesl na ústavně-právním výboru, myslím si, že to i vedlo ústavně-právní výbor k tomu, aby ten pozměňovací návrh zamítl.

Ještě krátce k tomu sněmu. Já spíš bych shrnul skutečnosti, jak to funguje pro vás. Těch dvanáct nebo třináct, já teď se přiznám, že přesně nevím, tisíc advokátů se na sněmu schází jednou za 4 roky. Jednak se tam jedná, jednak se tam rozhoduje o složení orgánů. Musím říci, že jsem jednoznačně přesvědčen o tom, že kdo chce volit na sněmu, volit může. Kdo chce vystoupit na sněmu, vystoupit může. Možná právě proto se ten sněm koná v Praze. Protože je to prostě pro všechny nejblíž, tak jako hlavní orgány tohoto státu jsou také v Praze. Vždycky je to v nějakém velkém hotelovém komplexu, aby se tam ti advokáti dostali.

To, že do sálu, který má 1500 nebo 2000 lidí, se nedostanou v jeden moment všichni, to je pravda. Ale volit v předsálí můžou všichni a vystoupit může také každý. Já si myslím, že není nic divného očekávat, že advokát jednou za 4 roky do té Prahy přijede ve čtvrtek nebo v pátek. Dělá se to takto, že navazuje víkend, aby to spojil třeba s nějakou návštěvou a programem. Takže bych to asi uzavřel tím, že máme před sebou jedno z hlavních předvolebních témat tohoto sněmu České advokátní komory. Já si myslím, že by ho měl řešit sněm, jako nejvyšší orgán samosprávné stavovské organizace českých advokátů.

Jsem přesvědčený, že každý z advokátů se může obrátit, ať už elektronicky, písemně, telefonicky, na ty všechny své kolegy, aby podpořili jeho program. To nepochybně. Pokud z toho sněmu vzejde to, že bude chtít, aby Česká advokátní komora hlasovala a jednala, to jsou dvě různé věci, distančně, nechť to jde dopředu. Ale opravdu bych to nechal na ní.

Jinak bych se připojil k panu senátorovi Nytrovi v tom, že bych navrhl tento bod hlasovat odděleně, abychom nezasáhli hlasováním ostatní body. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, děkuji, pane senátore, i za to závěrečné ujištění, že chcete, aby se tento bod hlasoval samostatně. Jistě to zaznamenal i pan zpravodaj, který mě teď neposlouchá... Děkuji, já jenom, protože těch pozměňovacích návrhů je poměrně hodně. Prosím, pane senátore Horníku, pane místopředsedo, máte slovo.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Ještě jednou, pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já jsem v tom úvodním proslovu tady zapomněl na jednu věc. My se bavíme de facto o elektronizaci veřejné správy. Na tu elektronizaci jsme měli, mám dojem, teď mě úplně neberte za slovo, ale podle mého jsme nevyužili 15 miliard korun v období 2004 až 2020. Tyto finanční prostředky se přesunuly někam jinam. Také to je znát.

Kdo pracujete se stavebními úřady a s katastrálními úřady, zjistíte, že když je stavba nakonec postavená, povolená, zkolaudovaná, je povinnost toho, kdo tu kolaudaci dostal, toho investora nebo toho majitele, toto vše nahlásit na katastrální úřad. Když to nenahlásí, vy si toho jako starosta nevšimnete, nebo vaši kolegové, tak tam je pozemek, není tam ta zkolaudovaná stavba, vy přicházíte o daň z nemovitosti třeba 3 roky. Ten čtvrtý rok už v podstatě na tom ten dotyčný vydělává, protože vy můžete ty peníze požadovat nazpátek pouze 3 roky.

To je přece tak jednoduché, aby ty jednotlivé digitální vrstvy, které jsou na katastrálním úřadu, a že to je rozvrstvené, my jako starostové můžeme jenom někam, nebo veřejnost také, ale státní úřady můžou jít úplně někam jinam. To je takový problém, aby do toho mohly vstupovat i stavební úřady? Jako že tam vstupují a mají tu možnost. V této věci to nějakým způsobem zatím doposud nefunguje.

A pak jenom aktuální věc. Protože tady sedíme dva dny a jsou tady mezi námi starostové, tak jsme dostali datovou zprávu ze včerejšího dne, poslala mi to teď kolegyně, kdy nás oslovuje Český statistický úřad. Dovoluje si nám připomenout, že 11. května končí sčítání roku 2021. Dosud se sečetly již více než dvě třetiny obyvatel České republiky. V tom přípisu najdete možnost zjistit na tabulce s přehledem aktuální online sečtenosti, kolik která obec má sečteno elektronicky. Nás je 250 obyvatel, zjistil jsem, že 33 % obyvatel se elektronicky sečetlo, což je nějakých přes 80 obyvatel. Tak jsem včera kvůli tomu volal a ptal jsem se, zda by bylo dobré poslat přes emaily, které máme od spoluobčanů, kteří s tím souhlasí, takovouto výzvu.

Mně bylo řečeno: „Starosto, to už není třeba, u nás už byli sčítací komisaři.“ Já říkám: „Ale my máme tady tu účast hodně malou. Buď jsme hodně digitálně negramotní jako město, nebo někdo zapomněl, nebo je někde v zahraničí. Já nevím.“

Takže jsme k tomu dostali takovýto text, kde je hlášení v obecním rozhlase, anebo případné přečtení zástupcem obce. Abyste se všichni zaregistrovali, já si to dovolím tady přečíst: „Vážení spoluobčané, zúčastněte se, prosím, povinného sčítání 2021, které končí 11. května. Vaše účast je důležitá, protože vaše odpovědi mohou mít vliv na plánování rozvoje naší obce. Nejjednodušší je sečíst se do 15. května online na webové adrese scitani.cz. Pokud je to možné, pomozte, prosím, se sčítáním i blízkým a sousedům, kteří to sami nezvládnou, abychom se v naší obci sečetli opravdu všichni na jedničku.“

To přichází teď. To mělo přijít úplně na samotném začátku. Já jsem to původně chtěl udělat, chtěl jsem to nabídnout starším spoluobčanům, kteří elektronicky absolutně nefungují, fungují ještě postaru. Pak mi došlo, že bych na nich musel asi požadovat, nebo moji spolupracovníci, souhlas s použitím jejich osobních dat. Protože vy tam potřebujete ta osobní data.

Takže to je také trochu za hranou, co nám teď radí v rámci sčítání lidu, domů a bytů. Nicméně vzpomínám si na poslední sčítání. Chodili komisaři, my jsme to vyplňovali, odevzdávali jsme jim to a fungovalo to. Dneska to máme elektronicky, já v tom vidím větší zmatek, než to bylo tehdy. Tak jsem na ten výsledek skutečně hodně zvědav, jak to nakonec dopadne.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, i za tento příspěvek. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Tomáš Goláň. Pane senátore, prosím, máte slovo.

Senátor Tomáš Goláň:  Děkuji. Pane předsedající, vaším prostřednictvím bych chtěl kolegovi Horníkovi poděkovat, protože jsem si uvědomil, že se mám sečíst, takže se sečtu. Za odměnu mu řeknu, že existuje software na datové schránky, který vám umožní pouze odesílat a nestáhne se vám obsah, což si myslím, že pro vás bude důležité. Ale nejdůležitější, co jsem chtěl říct, že se ztotožňuji s kolegou Nytrou i s kolegou Holáskem, že nebudu podporovat pozměňovací návrh, který se týká distančního hlasování nebo distanční účasti na sněmu České advokátní komory. A že bych také žádal, aby bylo o něm hlasováno odděleně od těch ostatních. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, až přijde správný čas, budete tak moct hlasovat samozřejmě, jako kdokoliv z nás, pane senátore. Zatím posledním přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Hynek Hanza, poprosím, aby přistoupil k mikrofonu.

Senátor Hynek Hanza:  Dobrý den, dámy a pánové, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Nebudu mluvit úplně konkrétně k pozměňovacím návrhům, ani ke znění, vyslovím pouze přání z pozice nejenom senátora, ale i primátora města. Čím víc budeme elektronizovat informace a jejich dostupnost, tím více bychom se měli také na druhé straně zaměřit na to, jestli zákon č. 106, zákon o svobodném přístupu k informacím, opravdu naplňuje účel, který naplňuje. Nevím, jakou zkušenost mají jiní představitelé obcí, ale z tohoto nástroje se stal nástroj, a omlouvám se za to slovo, buzerace samospráv. Myslím si, že v případě, že budeme víc a víc zveřejňovat informace formou takovýchto úprav, tak bychom se měli ve stejné míře zaměřit i na to, jakým způsobem dále nakládat se zákonem č. 106. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, za tento příspěvek. A protože se nikdo další už do rozpravy nehlásí, obecnou rozpravu v tuto chvíli končím. Ptám se pana ministra, jestli si přeje vyjádřit se? Pan ministr si nepřeje vyjádřit k obecné rozpravě. Pan senátor Canov? Také ne, takže požádám pana senátora Wagenknechta, který je zpravodajem, aby se vyjádřil k té obecné rozpravě.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Omlouvám se, jestli jsem sečetl všechny správně, protože jsem prvních asi 5 minut nestíhal. Ale počty, jak to tady vždycky bývá, 15 vystupujících, z toho 13 mužů, 2 ženy... Dva kolegové vystoupili třikrát, tři kolegové vystoupili dvakrát. To je asi to méně podstatné. Je to na stenu.

K té samotné debatě, témata, která padla. Debata o České advokátní komoře, tři proti jednomu s podporou dalších dvou senátorů. Dále byla komunikována oblast zveřejňování dotací. Rozsah zákona a jeho kvalita tady byla nějakou formou posouzena. Bavili jsme se o portálu pro Hospodářskou komoru pro podnikatele. Řešili jsme datové schránky, jak fungují na Božím Daru o Vánocích, negativní zkušenosti pana místopředsedy. Pak jsme tady měli agitaci sčítání obyvatel. Poslední věc, kterou mám jako bod, ten věcný, to byl poslední příspěvek, zákon č. 106 a jeho účel, že je buzerace pro samosprávy.

Co se týká dalších věcí, nepadl návrh ani na zamítnutí, ani na schválení. Byl tady avizován v tuto chvíli jeden pozměňovací návrh, který není výborový, pana senátora Goláně. Pan ministr dvakrát opustil sál a včas se vrátil. Poslední věc, že třikrát jsem byl požádán, tak to tady zopakuji, bylo tady třikrát navrženo, aby bylo oddělené hlasování o pozměňovacím návrhu. Je to, myslím, č. 4 našeho výborového usnesení, které se týká České advokátní komory. To je k samotnému průběhu, abych byl opravdu detailní.

Jenom za mě, krátce se vyjádřím, jenom můj názor k té debatě. Myslím si, že jsme zásadně probrali tento zákon do velkého detailu, je komplikovaný a je to velká změna, což já jsem určitě rád, že nám to tady pan ministr předložil, i když vůbec k tomu nevystoupil. K těm věcným debatám... Budeme tady hlasovat, i když to pak bude v podrobné rozpravě, jenom abych avizoval krátce, slibuji, že bude oddělené hlasování a bude jich minimálně 5 až 7, těch bodů k hlasování. Takže to je k té rozpravě samotné.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji panu zpravodaji, který podrobně shrnul probíhající obecnou rozpravu, přidal genderovou statistiku, ale podstatné a nejpodstatnější je to, že nebyl podán žádný návrh na schválení, ani na zamítnutí, proto otevírám podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy se jako první hlásí pan senátor Tomáš Goláň. Prosím, pane senátore, máte slovo. Nepochybuji, že přicházíte se svým pozměňovacím návrhem, který je třeba načíst, protože není součástí výborového pozměňovacího návrhu.

Senátor Tomáš Goláň:  Přesně tak, pane předsedající, jdu se svým pozměňovacím návrhem. Děkuji mému předřečníkovi, že byl vtipný, že vás trošku probral, protože já vás teď budu trošku uspávat. Nicméně poprosím o pozornost a poprosím i o toleranci, protože je tady hromada římských čísel, snad se v nich vyznám.

Jsou to pozměňovací návrhy senátora Tomáše Goláně k návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s další elektronizací postupu orgánů veřejné moci. Je to senátní tisk č. 73, který tady už několik hodin projednáváme.

1. V dosavadním čl. LI slova „ode dne 1. července 2021“ nahradit slovy „od patnáctého dne ode dne vyhlášení tohoto zákona“.

2. V dosavadním čl. LXXXI dosavadních bodech 1 až 3 slova „přede dnem 1. června 2021“ nahradit slovy „před prvním dnem druhého kalendářního měsíce po vyhlášení tohoto zákona“ a slova „ode dne 1. června 2021“ nahradit slovy „od prvního dne druhého kalendářního měsíce po vyhlášení tohoto zákona“.

3. V dosavadním čl. LXXXI dosavadním bodu 4 slova „od 1. června 2021“ a slova „ode dne 1. června 2021“ nahradit slovy „od prvního dne druhého kalendářního měsíce po vyhlášení tohoto zákona“.

4. V dosavadním čl. CIII slova „přede dnem 1. června 2021“ nahradit slovy „před patnáctým dnem po vyhlášení tohoto zákona“.

5. V dosavadním čl. CXLIII dosavadním bodu 2 číslo „2022“ nahradit číslem „2023“ a číslo „2021“ nahradit číslem „2022“.

6. V dosavadním čl. CXLIII dosavadní bod 3 upravit takto:

„X. Ministerstvo vnitra zřídí nejpozději do 31. března 2023 datovou schránku podnikající fyzické osoby podle § 4 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb., ve znění účinném od 1. ledna 2023, podnikající fyzické osobě, která je k 1. lednu 2023 podnikající fyzickou osobou zapsanou v zákonem stanovené evidenci nebo rejstříku, a nemá zřízenu datovou schránku podnikající fyzické osoby. Větou první není dotčeno právo podnikající fyzické osoby požádat si v době od 1. ledna 2023 do zřízení datové schránky podnikající fyzické osoby podle věty první o zřízení datové schránky podnikající fyzické osoby.“.

Dobrovolná žádost, uvádím mimo pozměňovací návrh.

7. V dosavadním čl. CXLIII za dosavadní bod 3 vložit nový bod s účinností od 1. ledna 2023, který zní:

„X. Ministerstvo vnitra zřídí nejpozději do 31. března 2023 datovou schránku právnické osoby podle § 5 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb., ve znění účinném od 1. ledna 2023, právnické osobě, která k 1. lednu 2023 existuje, je zapsána v základním registru právnických osob, podnikajících fyzických osob a orgánů veřejné moci a nemá zřízenu datovou schránku právnické osoby. Větou první není dotčeno právo právnické osoby požádat si v době od 1. ledna 2023 do zřízení datové schránky právnické osoby podle věty první o zřízení datové schránky právnické osoby.“.

Následující body včetně odkazů na ně se přeznačí.

8. V dosavadním čl. CXLIII dosavadním bodu 6 slovo „ledna“ nahradit slovem „července“ a číslo „2031“ nahradit číslem „2032“.

9. V dosavadním čl. CXLVI slova „ode dne 1. července 2021“ nahradit slovy „od prvního dne prvního kalendářního měsíce po vyhlášení tohoto zákona“ a slovo „zákona“ nahradit slovem „ustanovení“.

10. V dosavadním čl. CLVI slova „ode dne 1. června 2021“ nahradit slovy „od patnáctého dne po vyhlášení tohoto zákona“.

11. V dosavadním čl. CLXXXIII dosavadním písm. a) slova „dnem 31. května 2021“ nahradit slovy „prvním dnem po vyhlášení tohoto zákona“.

12. V dosavadním čl. CLXXXIII dosavadním písm. b) slova „čl. LXXX bodů 1 až 15, 17 až 33, 35 a 37 až 41, čl. LXXXI,“ a text „čl. CLXVI,“ vypustit, text „8, čl. CLV“ nahradit textem „8, čl. CLVI“ a slova „dnem 1. června 2021“ nahradit slovy „patnáctým dnem po vyhlášení tohoto zákona“.

13. V dosavadním čl. CLXXXIII dosavadním písm. c) slova „čl. L bodů 1 až 6 a 8, čl. LI, čl. CXXV,“ vypustit, za text „103,“ vložit text „106,“, za číslo „113“ vložit text „116“, slova „, čl. CLXXVIII bodů 1, 2 a 4, čl. CLXXIX a čl. CLXXXII“ nahradit slovy „a čl. CLXXIX“ a slova „dnem 1. července 2021“ nahradit slovy „prvním dnem prvního kalendářního měsíce po vyhlášení tohoto zákona“.

14. V dosavadním čl. CLXXXIII dosavadním písm. d) za slovo „ustanovení“ vložit slova „čl. LXXX bodů 1 až 15, 17 až 33, 35 a 37 až 41, čl. LXXXI,“, za text „144,“ vložit text „čl. CLXVI,“, slova „čl. CLXXVIII bodu 3“ nahradit textem „čl. CLXXXII“ a slova „dnem 2. srpna 2021“ nahradit slovy „prvním dnem druhého kalendářního měsíce po vyhlášení tohoto zákona“.

15. V dosavadním čl. CLXXXIII dosavadním písm. e) za slovo „ustanovení“ vložit slova „čl. L bodů 1 až 6 a 8, čl. LI a“ a slova „které nabývá“ nahradit slovy „která nabývají“.

16. V dosavadním čl. CLXXXIII dosavadním písm. g) za text „čl. LXXXVIII,“ vložit text „čl. CXXV,“ a slova „čl. CXLII bodů 2 a 4 až 45 a čl. CXLIII bodů 2 až 6“ nahradit slovy „čl. CXLII bodů 22, 28, 29, 43 a 44 a čl. CXLIII bodů 5 a 6“.

17. V dosavadním čl. CLXXXIII dosavadním písm. i) slova „a čl. CXLII bodů 31 až 40“ nahradit slovy „, čl. CXLII bodů 30 až 37, čl. CXLIII bodu 7 a čl. CLXXVIII bodů 1 až 4“.

18. V dosavadním čl. CLXXXIII dosavadním písm. j) slova „čl. CXLII bodů 1 a 3“ nahradit slovy „čl. CXLII bodů 1 až 21, 23 až 27, 38 až 42 a 45“ a slova „bodu 1“ se nahradit slovy „bodů 1 až 4“.

Děkuji za pozornost. Omlouvám se, že jsem to musel tady načíst, ale nebylo možné jinak, protože docházelo k jednáním ještě s ministerstvem vnitra v předchozím dni, včera jste to dostali na stůl. Jenom kdybyste si mysleli, že jsem tak skvělý v těch římských číslicích, tak jsem si to napsal arabsky. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkujeme, pane senátore, ano, je to tak, jednací řád vyžaduje, aby tento pozměňovací návrh byl přečtený. Děkujeme za to zvládnutí. Nyní pan senátor Zdeněk Hraba. Prosím.

Senátor Zdeněk Hraba:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Mně to nedá. Z předchozích vystoupení jsem nabyl dojmu, že se domnívají někteří kolegové, že je to snad praní špinavého prádla uvnitř České advokátní komory, ale upřímně, my zde jednáme o tom, jestli se změní zákon. Vyjádření senátora k tomu, jestli by ten zákon měnil nebo neměnil, je plně legitimní. Česká advokátní komora je právnická osoba zřízená zákonem. Pokud jednáme o tom, jakým způsobem může jednat, tak to přece není nic špatného. Můžu, myslím, vyjádřit svůj názor, zda podpořím nebo nepodpořím zákon. Já bych také mohl rozporovat a nebudu to dělat, když tady hovoří lékaři o tom, zda nějaká vakcína funguje nebo nefunguje, když tady hovoří přírodovědci, jestli nějaký druh...

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Pane senátore, já jenom upozorňuji, že toto je debata, která je obecná debata, my už jsme v podrobné rozpravě. Takže jenom prosím, vezměte na to zřetel.

Senátor Zdeněk Hraba:  Dobrá. Ano. Jednáme o zákonu, nejednáme o názorech.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji. Teď tedy nikoho nevidím, kdo by chtěl vystoupit v podrobné rozpravě. Přeje si pan navrhovatel vystoupit k rozpravě? Nepřeje. Teď tedy se ptám ještě zpravodaje ÚPV, pana senátora Michaela Canova, jestli si přeje vystoupit? Ne. Proto prosím pana senátora garančního výboru, aby v souladu s jednacím řádem přednášel pozměňovací návrhy, které zde zazněly, abychom o nich mohli hlasovat. Seznámíte nás také s postupem hlasování, ano? Počkáme chviličku. Seznámíte nás s tím procesem hlasování, tak jak bude probíhat. Děkuji.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Ano, paní místopředsedkyně, nejdřív shrnu navrhovaný postup, pak bych u každého bodu asi vždycky ještě zopakoval, o čem hlasujeme. Není to jednoduchá materie. Všichni víte asi do detailů, co říkal pan senátor Goláň, nebudu to zlehčovat, opravdu se bavíme o technických věcech. V detailu musíme věřit i naší legislativě a tomu, co je v tom textu samotném.

Navrhuji postup následující. Bude to kombinace hlasování ohledně určitých částí těchto navrhovaných našich usnesení výboru dohromady.

První hlasování by bylo o bodu 2, 3, 5 až 9 a 11 až 17 garančního výboru. Jenom věcně, jde o ty technické věci, na kterých jsme se dohodli s panem senátorem Canovem, s ministerstvem vnitra. Byly nekonfliktní. Pouze opravujeme nekvalitní legislativu pana ministra nebo poslanců. To je první hlasování, které by proběhlo.

Druhé hlasování potom by bylo o bodech 1 a 10 garančního výborového návrhu. To se týká těch lhůt. To znamená, zveřejňování dotací od roku 2018. Jenom proč to jsou dva body? Jeden bod byl pana Čunka, to se týká všech těch fondů, kde se prodlužuje ta lhůta. Druhý bod, bod 10, ten se týká pouze SZIF, kde opravujeme legislativně technické nedostatky a současně i tu samotnou lhůtu. Takže půjdou oba dohromady. Uvidíme, zda projdou.

Pokud by to náhodou neprošlo, tak se posuneme k návrhu, který má ve svém textu ÚPV, který ponechává tu původní lhůtu roku 2010, ale opět opravujeme ten text, aspoň v té části SZIF, kde jsou nějaké nedostatky.

Další hlasování potom... Pardon, teď mi to vypadlo, bez počítače bych byl mrtvý. Další hlasování potom se bude týkat tohoto velice diskutovaného návrhu paní senátorky Šípové, který se promítl do výborového garančního, našeho usnesení. Takže tam je to bod 4. Tam budeme hlasovat o České advokátní komoře a jejím distančním možném hlasování.

Dalším bodem na hlasování potom bych navrhl, protože tady máme malinko překryv pozměňovacího návrhu pana senátora Goláně s návrhy výborovými, v jednom, dvou bodech, tak bych navrhl nejdřív komplexně ten jeho návrh, který upravuje lhůty, které po nás chce ministerstvo vnitra, tedy pan ministr, jeho náměstkové, pana ministra, to po nás chtějí. Tak to budeme upravovat.

Pokud by tento rozšířený prošel, on je konkurenční tomu, který navrhoval pan senátor Nytra ohledně posunutí lhůt datových schránek, který je formulačně hustší. Takže pokud by prošel, toto už bude nehlasovatelné.

Tím bychom, myslím, skončili.

Určitě je vám to všem jasné, srozumitelné? Já to u každého hlasování zopakuji aspoň věcně, o čem se bavíme, pokusím se vám to sesrozumitelnit. Je to výzva, ale to dáme.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji. Prosím první hlasování, jestli mohou poprosit?

Senátor Lukáš Wagenknecht:  První hlasování se týká legislativně technických úprav, které jsou v obou výborových návrzích. Body 2, 3, 5 až 9, 11 až 17 garančního výboru, opravujeme z naší iniciativy, naší legislativou nekvalitní „šlendrián“ ze sněmovny. Je to nekonfliktní...

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, myslím, že rozumíme. Prosím o stanovisko navrhovatele. (Navrhovatel: Souhlas.) Prosím o stanovisko garančního zpravodaje. (Zpravodaj: Souhlas.) Nyní můžeme přistoupit k hlasování. Myslím, že znělka by měla zaznít po té dlouhé debatě. Spouštím znělku.

Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo nesouhlasí, ať stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

V hlasování č. 40, o pozměňovacím návrhu, bylo registrováno 78 senátorů a senátorek, při kvóru 40 hlasů bylo pro 76 hlasů, proti nikdo. Pozměňovací návrh byl schválen. Prosím, pane zpravodaji.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Další hlasování se bude týkat zkrácení lhůt pro zveřejňování informací o dotacích jednotlivými fondy, místo návrhu ze sněmovny, kdy to bylo 2010, tady je navrhován rok 2018. Je to bod 1 a bod 10 garančního pozměňovacího návrhu.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane zpravodaji. Stanovisko pana navrhovatele? (Navrhovatel: Neutrální.) Stanovisko pana garančního zpravodaje? (Zpravodaj: Negativní.) Negativní. Můžeme zahájit hlasování. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

Druhý pozměňovací návrh byl schválen, při registrovaných 78 senátorkách a senátorech, kvóru 40 hlasů, bylo 50 hlasů pro, proti 3. Děkuji. Prosím, pane zpravodaji.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Další návrh, ten se bude týkat České advokátní komory a možnosti distančního hlasování. Debata tady proběhla. Je to bod 4 gesčního garančního výborového návrhu.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, stanovisko pana navrhovatele? (Navrhovatel: Negativní.) Stanovisko pana garančního zpravodaje? (Zpravodaj: Pozitivní.) Teď to bude na vás. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Třetí pozměňovací návrh byl zamítnut, registrováno bylo 78 senátorek a senátorů, při kvóru 40 pro bylo 30 hlasů, proti bylo 25. Děkuji. Pane zpravodaji, opět máte slovo.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Další hlasování by se týkalo posouvání lhůt. Navrhuji v tuto chvíli hlasovat o pozměňovacím návrhu pana senátora Goláně, o všech bodech tohoto návrhu.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Ano, takto. Rozumíme, o čem se bude hlasovat? Nikdo se nehlásí, že by nerozuměl. Skvěle. Stanovisko pana ministra? (Navrhovatel: Neutrální.) Stanovisko pana zpravodaje? (Zpravodaj: Neutrální.) Děkuji. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Tento pozměňovací návrh byl schválen, při registrovaném počtu 78 senátorek a senátorů, kvóru 40, bylo pro 50 hlasů, nikdo nebyl proti. Děkuji. Nyní ještě máme hlasování? Už jsme všechno vyčerpali, i ty další, protože byly odhlasovány. Děkuji za hlasování.

Nyní budeme hlasovat o tom, zda, protože jsme vyčerpali všechny pozměňovací návrhy, tak postoupíme návrh zákona a vrátíme ho Poslanecké sněmovně ve znění přijatých pozměňovacích návrhů. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Bylo schváleno, při hlasování č. 44. Konstatuji, že z přítomných 78 senátorek a senátorů při kvóru 40 pro se vyslovilo 71, proti bylo 0. Návrh byl přijat.

Nyní v souladu s usnesením Senátu č. 65 ze dne 28. ledna pověříme senátory, kteří odůvodní usnesení Senátu na schůzi Poslanecké sněmovny. V prezidiálce mám napsané, že se navrhují, a tak to souhlasí určitě, pan senátor... Nesouhlasí? Takže pan senátor Lukáš Wagenknecht nesouhlasí. Pan senátor Michael Canov souhlasí?

Senátor Michael Canov:  Můj předseda ÚPV mě má rád, chce mně ušetřit nervy, tak se obětuje a půjde jako jednička on. Má mě rád i kolega Linhart, ten půjde jako dvojka. Já jsem připraven jako trojka. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Jestli tomu rozumím správně, jako první navrhujeme pana senátora Goláně, jako druhého navrhujeme pana senátora Linharta, opravdu? Ano, souhlasí. Jako třetího navrhujeme pana senátora Canova. Rozuměli jsme tedy všichni návrhu? Všichni oslovení kývají hlavou. Budeme nyní hlasovat s pověřením. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Schváleno. Konstatuji, že v hlasování č. 45 se ze 78 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 40 pro vyslovilo 73, proti bylo 0. Návrh byl přijat. Tím projednání toho návrhu zákona u nás v Senátu končí. Děkuji panu navrhovateli. Zároveň také děkuji zpravodajům a přeji úspěšné jednání v dolní komoře Parlamentu ČR. Pan ministr nám tady zůstává jako navrhovatel dalšího zákona.

My se dostáváme tedy k bodu

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 82

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 82. Nyní prosím pana ministra Jana Hamáčka, aby nás seznámil s návrhem zákona.

1. místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček:  Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážené senátorky, vážení senátoři, dovolte mi, abych stručně představil návrh novely zákona o volbách do Parlamentu České republiky. Je reakcí na nedávný nález Ústavního soudu, kterým byla zrušena některá ustanovení tohoto zákona.

Tento návrh novely byl po intenzivních diskusích schválen Poslaneckou sněmovnou a postoupen Senátu v podobě, která zachovává stávajících 14 volebních krajů, přičemž pro přepočet podílu voličských hlasů na mandáty používá systém dvou skrutinií. Nově nastavuje zvýšené uzavírací klauzule pro koalice, a to ve výši 8 % pro dvoučlenné a 11 % pro tří- a vícečlenné, tedy jsou to nižší klauzule, než byly zrušené Ústavním soudem.

Návrh zákona byl projednán ústavně-právním výborem Senátu, Stálou komisí Senátu pro ústavu a parlamentní procedury.

Hlavním tématem byla možnost zavedení korespondenční volby pro voliče pobývající v zahraničí. Nyní navržená novela má sloužit k doplnění volebního zákona po zásahu Ústavního soudu tak, aby bylo možné realizovat volby do Poslanecké sněmovny, již vyhlášené na říjen tohoto roku. Proto si vás dovolím požádat, abyste návrh zákona podpořili ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane navrhovateli. Nyní tedy s pozměňovacími návrhy Poslanecké sněmovny nám z pověření Poslanecké sněmovny odůvodní, tyto návrhy, v souladu s § 3 stykového zákona pan poslanec Marek Benda. Máte slovo, pane poslanče. Prosím.

Poslanec Marek Benda:  Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené paní senátory, vážení páni senátoři, je mi velkou ctí moci znovu vystoupit na půdě horní komory. Víte, že já to tady mám rád. Pokusím se alespoň ve stručnosti odůvodnit konečné znění, které odešlo z Poslanecké sněmovny.

Jak jistě víte, dostali jsme se do poněkud komplikované situace, když 4. února letošního roku byl vydán nález Ústavního soudu, který zrušil části volebního zákona. Ten nález byl iniciován, respektive iniciativa vzešla z této komory, ale vzešla již před více než třemi lety v souvislosti s volbami, které proběhly v roce 2017. Překvapivě až na začátku tohoto roku došlo ke zrušení některých součástí volebního zákona, a to uzavírací klauzule pro koalice, která doposud byla 5, 10, 15, 20 % pro 2, 3, 4 strany, dále toho d'Hondtova dělitele, případně i rozdělování hlasů v prvním skrutiniu.

Ten nález byl trochu špatně identifikovatelný, co se jím vlastně myslí, protože v té první části, která se týkala koalic, byl v přímém rozporu s nálezem, který byl vydán v roce 2001, který tehdy koalice potvrdil, a to v tom kvóru, které existovalo, 5, 10, 15, 20 %. Současně nezrušil rozdělení republiky na 14 krajů, přestože to byla nejkritizovanější otázka vůbec v tom nálezu jako celku. Zrušil d'Hondtova dělitele, který ale, jak sám nález přiznává, se v normální velikosti krajů chová zcela poměrným způsobem. Víme to i z ČR, prostě ten d'Hondtův dělitel má problém jenom v těch opravdu menších krajích do 8, 9 poslanců. Ve velkých krajích, jako je Praha nebo Středočeský, se chová jako čistě poměrný.

Z tohoto hlediska vznikla velká debata mezi oběma komorami. Ta první část dohody byla uzavřena na půdě Senátu. Je to tak dva měsíce, cca, pamatuji si, jak tady všichni předsedové klubů senátních i poslaneckých byli, která zněla, vrátíme nějakým způsobem kvóra pro koalice, a to jenom dvě, 8 a 11 % pro koalice dvou stran a tří a více stran. Zachováme rozdělení republiky na dosavadních 14 volebních krajů.

Vláda přišla s návrhem, který byl variantní, který předpokládal v jedné variantě 14 volebních krajů, ve druhé variantě předpokládal, že by republika byla jediným volebním krajem, což by asi nejlépe odpovídalo tomu poměrnému systému, který vyžadoval Ústavní soud. Ale současně bylo jasné, že minimálně na půdě horní komory k tomu není souhlas. Řekl bych, že i v té dolní komoře to bylo zpochybňováno, abych byl zcela přesný.

Možná, že by se tam těsná většina našla, ale ve snaze vyhovět horní komoře se opustila myšlenka jednoho kraje. Posléze probíhala debata o tom, jakým způsobem mají být hlasy přepočítávány. Tam asi víte všichni, že tisk nakonec obsahuje tu variantu Imperiali plus 2, což znamená, že se více mandátů dělí v jednotlivých volebních krajích přímo v prvním skrutiniu. V těch krajích dopadá o 1 až 2 mandáty více. Teprve ve druhém skrutiniu dochází k tomu zpoměrnění, k tomu vyrovnání, přepočítání těch zbytkových hlasů tak, aby ten systém se choval, jak vyžadoval Ústavní soud.

Rozsáhlá debata proběhla o druhém skrutiniu, kde původní návrh, který jsem prosadil na ústavně-právním výboru a který pak byl výrazně kritizován, předpokládal, že do druhého skrutinia by volební regiony, do kterých se bude přidělovat ten mandát přerozdělený ve druhém skrutiniu, určovaly politické strany. To se stalo předmětem velké kritiky. Alespoň nám vzkázané kritiky i z horní komory. Tady samozřejmě nemůžu říct, že jsem měl úplně jasné a jednoznačné stanovisko, jako jsem měl předtím, protože schůzka se všemi předsedy klubů neproběhla, ale je jasně vzkázané, že toto by v horní komoře mohlo mít problém. Proto jsme nakonec na návrh předsedy Poslanecké sněmovny Radka Vondráčka zvolili onen automat, který přiděluje metodou největšího zbytku, tam, kde je největší zbytek pro danou politickou stranu, bude přidělen mandát. Může to samozřejmě způsobovat jisté další problémy a komplikace, že při nějakých výkyvech v hlasování může dojít k situaci, že některé kraje budou podreprezentované nebo nadreprezentované, ale s tím se bohužel budeme muset poprat, až uvidíme, jak to funguje v praxi. Já si myslím, že těch případů nebude příliš mnoho, že to jsou jako nepravděpodobné matematické modely.

Současně byla v Poslanecké sněmovně navržena celá řada dalších změn, ať už volebního zákona, asi ta nejcitlivější, korespondenční hlasování, a to dokonce ve třech variantách, ale i zákona o politických stranách. Celkem jednoznačná vůle nakonec v Poslanecké sněmovně byla taková, že se mají řešit jenom opravdu ty problémy, které byly otevřeny rozhodnutím Ústavního soudu. Zbytek řešit, zachovat tuto minimalistickou variantu. I když já jsem pro řadu těch věcí hlasoval, říkám, že bych vás velmi, velmi pokorně žádal, abyste schválili, pokud možno, ten návrh zákona v té podobě, v jaké odešel z Poslanecké sněmovny, protože se domnívám, že jde o kompromis, kde byl výrazně zohledněn i názor Senátu, tak jak nám byl prezentován, že pokus si dnes zahrát s člunkem by mohl vést k případnému problému se schvalováním volebního zákona jako takového, tím pádem k ohrožení řádných voleb, neřku-li mimořádných voleb, o kterých se v tuto chvíli také nějakým způsobem mluví a jedná. Víte dobře, předseda pirátského klubu, pan kolega Bartoš, byl včera za panem prezidentem vyjednávat, jestli těch 120 hlasů bude nebo nebude. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji vám a prosím, abyste se posadil, pane poslanče, ke stolku zpravodajů. Jsou tam tři židle operativně, protože je to významný zákon, tak máme teď tady tři základní tedy obhájce nebo navrhovatele. A nyní, organizační výbor určil garančním výborem pro projednání tohoto návrhu zákona ústavně-právní výbor. Výbor nepřijal k tomuto tisku usnesení a záznam z jednání vám byl rozdán jako senátní tisk 82/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Ondřej Feber, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Ondřej Feber:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já jsem si připravil zpravodajskou zprávu, kterou ovšem nebudu tady číst, protože bych se opakoval, po tom, co tady řekl a jak přiblížil podrobně obsah toho návrhu zákona pan poslanec Benda.

Jenom to, co bylo v ústavně-právním výboru, který to projednával, tuto materii, 21. března letošního roku, kdy ve zpravodajské zprávě jsem konstatoval, že projednávaný návrh je v souladu s Ústavou ČR, vypořádává se s nálezem Ústavního soudu a s jeho odůvodněním. Umožní řádný, ústavně komfortní průběh blížících se voleb do Poslanecké sněmovny při zachování 14 volebních krajů, to, co všechno tady, ty argumenty, padlo přede mnou. V obecné rozpravě byla následně otevřena otázka absence v návrhu možností korespondenčního hlasování pro voliče z bydliště mimo území České republiky. V těchto intencích byl v podrobné rozpravě výboru předložen pozměňující návrh. Výsledek hlasování o tisku č. 82 je obsažen v záznamu z jednání výboru, kdy výbor nepřijal žádné usnesení, neboť pro návrh, aby výbor doporučil Senátu schválit projednávaný návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, hlasovali 4 senátoři... Tedy promiňte, zdrželi se hlasování 4 senátoři. Pro pozměňovací návrh zrcadlově byli zase 4 senátoři a zdrželi se 4. Určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu mne, Ondřeje Febera, pověřuje předsedu výboru, senátora Tomáše Goláně, aby předložil tento záznam v jednání předsedovi Senátu Parlamentu České republiky. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Také vás prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, zaznamenával si další návrhy, k nimž se můžete po skončení rozpravy vyjádřit. Organizační výbor zároveň požádal o stanovisko Stálou komisi Senátu pro ústavu a parlamentní procedury. To vám bylo rozdáno, to stanovisko, jako senátní tisk č. 82/2. S tímto stanoviskem nás seznámí nyní pan předseda komise. Prosím, pane senátore. Zdeněk Hraba.

Senátor Zdeněk Hraba:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážený pane poslanče, dámy a pánové, Stálá komise Senátu pro Ústavu České republiky a parlamentní procedury se sešla, svolal jsem 3. schůzi na tomto jednání, které se konalo dne 14. dubna 2021, komise

I. přijala toto usnesení:

Stálá komise

a) konstatuje, že posuzovaný návrh je možným řešením problému vzniklého zrušením části volebního zákona nálezem Ústavního soudu pod číslem 44/17, zvyšuje proporcionalitu volebního systému a nezasahuje do těch parametrů zákona, které by ohrožovaly pokračování probíhající volební kampaně, zejména tedy co se týká počtu volebních krajů,

b) konstatuje, že je nicméně zřejmé, že proporcionalita volebního systému se sice zvýšila, a to bylo předmětem velké diskuse, avšak při různých modelových přepočtech k minulým volbám se ukazuje, že nikoliv bezvýznamné zachování odchylky mezi počtu hlasů, které budou muset různé volební subjekty obdržet za účelem získání poslaneckého mandátu, tyto odchylky, a to byl podtrhl, se však nevymykají ze škály stanovené pro senátní volby,

c) konstatuje, že sporným se může jevit opětovné zavedení zvýšení volebních klauzulí pro koalice politických stran a hnutí, a to především k subjektům, které by se registrovaly v době, kdy zvýšené klauzule neplatily. To znamená od března do tedy platnosti novely. V říjnových volbách by pak dosáhly více než 5 % hlasů, což je tedy zřejmě současný právní stav, avšak méně než 8 %, respektive 11 %, tak jak je navrhováno v novele volebního zákona. V takovém případě by mohly argumentovat případnou ochranou svého legitimního očekávání aplikace právní úpravy účinné v okamžiku oficiálního zase přihlášení k volební soutěži. Je však potřeba uvést, že jde o situaci v praxi relativně nepravděpodobnou, od počátku debat provázejících reakce na výše citovaný nález Ústavního soudu, byla patrná ve všech jednáních, která jsme vedli, ať už v rámci komise, nebo v rámci ústavně-právního výboru, bylo patrné, že dojde tedy k stanovení načítacích volebních klauzulí. Argumentace Ústavního soudu v této části nálezu není úplně návodná a nejsou tedy v poslední řadě k dispozici prostředky soudního přezkumu voleb umožňující konkrétní případy individuálně posoudit;

II. pověřila tedy mě, abych předložil toto usnesení předsedovi Senátu a seznámil jsem vás, což jsem právě učinil. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Já také děkuji, pane senátore. Nyní vás seznámím s další procedurou našeho jednání. My jsme schválili společné projednání tohoto bodu a dalšího, následujícího bodu. Teď bude tento bod přerušen, proběhne obecná rozprava k druhému následujícímu bodu a pak bude tato rozprava otevřena pro oba body společně. To je postup, který jsme konzultovali s naším právním odborem. Takto by to mělo být tedy navrženo správně. Takže teď tedy přerušuji obecnou rozpravu... Pardon, přerušuji tento bod. Já jsem se přeřekla. Otevíráme tedy další, následující bod. Teď tedy ten následující bod je... Já to tady mám přeházené. Chviličku.

Takže dalším bodem je

 

Návrh usnesení Senátu k návrhu korespondenčního hlasování pro volby do Poslanecké sněmovny PČR a pro volby prezidenta republiky

Prosím předsedu Stálé komise pro krajany žijící v zahraničí Tomáše Czernina, jako navrhovatele tohoto bodu, aby se ujal úvodního slova. Máte slovo.

Senátor Tomáš Czernin:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, pane poslanče, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi vám nejprve zrekapitulovat snahy Stálé komise Senátu Parlamentu České republiky pro krajany žijící v zahraničí, Senátu a dalších subjektů a naplnění požadavků Čechu žijících v zahraničí, a to o možnost korespondenčního hlasování ve volbách do Parlamentu České republiky.

Po roce 1989 začali přijíždět do České republiky krajané, kteří volali po možnosti volit korespondenčně. Na jedné krajanské konferenci zahraničních Čechů v říjnu 2000 byl přednesen přítomným účastníkům dopis se zdravicí tehdejší prezidenta Václava Havla, ve kterém sděluje:

Jsem potěšen, že oproti minulým letům můžeme dnes konstatovat pozitivní posun v možnosti Čechů žijících v zahraničí volit.

Spolu s vámi budu ještě více potěšen, až zmizí i ty nejmenší překážky, které možnost volit omezují. Volební právo je totiž základním právem každého občana. Tolik tedy pan prezident Havel.

Od té doby uběhlo 20 let. Od roku 2002 může český občan volit ze zahraničí do Poslanecké sněmovny na zastupitelských úřadech a generálních konzulátech České republiky. Následně došlo ke změnám a ze zahraničí lze volit do Evropského parlamentu a v prezidentských volbách. V současné době musí ovšem zájemce o volby vykonat dvě cesty na náš příslušný úřad v zahraničí. Nejprve se zapsat do zvláštního seznamu voličů a prokázat se dokladem, že je občan České republiky, při další cestě v den vypsaných voleb se fyzicky zúčastnit.

To je v mnoha zemích náročné na čas, na peníze a také na nervy. Ve velkých zemích, jako jsou např. Spojené státy americké, Kanada, Argentina, Brazílie či Austrálie, je dostupnost našich zastupitelských úřadů a generálních konzulátů v hodinách letu nebo více hodin jízdy autem, což v mnoha případech znamená vzít si dva dny volna a zaplatit nemalé částky za cestu a ubytování. Ono to ale není jednoduché ani v Evropě.

Aby pomohl Senát usnadnění výkonu politických práv českých občanů zdržujících se v zahraničí, udělal následující kroky. 31. března 2005 schválil svým usnesením č. 94 návrh senátního zákona paní senátorky Jitky Seitlové, která byla v té době předsedkyní Stálé komise Senátu PČR pro krajany žijící v zahraničí a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve kterém navrhoval korespondenční hlasování občanů České republiky ze zahraničí. Návrh byl postoupen Poslanecké sněmovně, v Poslanecké sněmovně už ale nebyl schválen.

Další iniciativa Senátu byla na základě návrhu předsedy Stálé komise pro krajiny žijících v zahraničí Tomáše Grulicha, a to 8. ledna 2009. Senát schválil usnesení č. 93 k návrhu senátního návrhu zákona Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ve kterém schválil korespondenční volbu pro Čechy žijících v zahraničí. Byl postoupen Poslanecké sněmovně, kde projednání jeho sněmovního tisku bylo ukončeno s platností volebního období.

Během vedení komise pro krajany předsedou Tomášem Grulichem bylo uskutečněno vícero krajanských konferencí na půdě Senátu, ze kterých vzešly závěry s požadavky od Čechů zdržujících se v zahraničí na korespondenční volbu. Byly vypracovány seriózní studie a dotazníky směrem k naší diaspoře v zahraničí na základě objednávky Ministerstva zahraničních věcí ČR, které také potvrdily požadavky ze zahraničí na korespondenční hlasování.

Tehdejší pan předseda komise pro krajany Grulich veřejně vyjadřoval názor shodný v komisi i v Senátu, že Poslanecká sněmovna by měla podat návrh na korespondenční volbu, a hlavně ji také ve sněmovně schválit. To se stalo a v Poslanecké sněmovně připravili návrh na korespondenční hlasování. Bylo to v roce 2015, kdy byl předložen návrh poslance TOP 09 Marka Ženíška na korespondenční hlasování. Návrh byl ve 3. čtení v roce 2017 sněmovnou odmítnut. Pan poslanec Ženíšek následně neobhájil mandát, ale v jeho práci pokračovala skupina poslanců z řad TOP 09, KDU-ČSL a Pirátů, kteří opětovně navrhli zákon o korespondenční volbě, tento návrh byl v 1. čtení v roce 2018 vrácen k přepracování.

Návrh byl přepracován dle připomínek schůze sněmovny velmi rychle a byl připraven na další čtení, které se ale již neuskutečnilo. Objevil se po 2 letech na programu schůze sněmovny v květnu 2021, ale díky zákonům, které se týkaly covidové pandemie, byl z programu vyškrtnut.

Za mého předsednictví komise pro krajany jsme v Senátu navrhli usnesení, které bylo schváleno pod číslem 405 na 22. schůzi Senátu 13. května 2020, kdy jsme žádali vládu o navýšení finančních darů pro krajanské spolky a organizace a zároveň jsme vyjádřili podporu změny volebního zákona s možností korespondenčního hlasování našich krajanů, respektive občanů v zahraničí.

Dále Senát na základě návrhu komise pro krajany schválil 479. usnesení Senátu z 25. schůze konané 23. července 2020, k výzvě k projednání návrhu zákona o správě voleb vládou České republiky, kde Senát vyzval vládu ČR, aby v souladu se svým vlastním programovým prohlášením z 27. června 2018 projednala v co nejkratším termínu návrh zákona o správě voleb včetně zavedení korespondenční volby a zrušení místní příslušnosti pro vydávání voličských průkazů tak, aby se podle tohoto zákona mohly konat již volby do Poslanecké sněmovny v roce 2021. Zároveň Senát podporuje změnu volebního zákona s možností korespondenčního hlasování našich občanů v zahraničí.

Senát schválil toto usnesení s vědomím, že je informován o tom, že vláda nechala zpracovat zákon o správě voleb, který zahrnuje i korespondenční hlasování pro občany České republiky žijící v zahraničí. Tomuto návrhu se věnovali celý rok na ministerstvu vnitra a ministerstvu zahraničních věcí.

Letos v souvislosti s návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR, ve znění pozdějších předpisů, byly Poslanecké sněmovně předloženy tři návrhy na korespondenční hlasování ve volbách do Poslanecké sněmovny.

Jeden návrh na korespondenční hlasování navrhla poslankyně za ANO, paní Karla Šlechtová. Jednalo se o stejný návrh, který měla připravena vláda ministerstvem vnitra, ale který neprojednala, ba ani nezařadila jeho projednání na schůzi vlády doposud. To je to, o čem jsem mluvil před chvílí. Poslanecká sněmovna o tomto návrhu hlasovala na 97. schůzi hlasováním č. 8, kdy bylo přítomno 101 poslanců a bylo potřeba 51 hlasů pro jeho schválení. Pro bylo 38 poslanců, proti 22, zdrželo se 41 poslanců. Z toho poslanců za hnutí ANO byl pouze 1 hlas pro, to byl hlas samotné navrhovatelky, paní Šlechtové. Proti 2 hlasy, 36 poslanců se zdrželo.

Následně se hlasovalo o návrhu na korespondenční hlasování od předkladatelů, poslanců Dominika Feriho a Marka Výborného, s účinností navrhovaného zákona pro volby v tomto roce. Jednalo se o hlasování č. 9, přítomno bylo 100, pro 36, proti 23, zdrželo se 42. Následně ještě bylo hlasováno o korespondenční volbě, o návrhu na korespondenční hlasování od předkladatelů, opět poslanců Feriho a Výborného, to bylo hlasování č. 10. V této změně byla účinnost zákona k 1. lednu 2022. Přítomno bylo 100, potřeba 51, pro 37, proti 21, zdrželo se 42.

Těmito třemi hlasováními současná sněmovna dala jasně najevo, že nemá zájem o korespondenční hlasování. O hlasy ze zahraničí už vůbec. Protože i navrhovanou odloženou účinnost k 1. lednu 2022 zamítla.

Při debatě ve sněmovně zazněly argumenty, že je všechno v krátkém času, nestihlo se to nachystat, ovšem času k tomu měli velmi mnoho. Ostatně jste to už slyšeli v mém výkladu. Senát i nadále zůstává komorou, která o možnost distanční volby usiluje. Senát zároveň s krajany, s Čechy pobývajícími v zahraničí, dlouhodobě udržuje kontakt, prohlubuje vzájemné vztahy a vnímá jejich potřeby a požadavky, které se snaží uvést do praxe prostřednictvím exekutivy.

Toto úterý jsme na schůzi Stálé komise Senátu PČR pro krajany žijící v zahraničí na toto téma diskutovali a schválili jsme usnesení, které vám za komisi navrhuji a prosím vás o jeho schválení. Věřím, že volby v říjnu 2021 změní složení Poslanecké sněmovny a nám se podaří přesvědčit nové poslance, aby novelu volebního zákona s korespondenční volbou schválili.

Ve Stálé komisi Senátu pro krajany žijící v zahraničí jsme připraveni dopracovat a řádně připravit novelu zákona o volbách, včetně korespondenčního hlasování pro Čechy zdržující ve v zahraničí, tak usnadnit výkon politických práv českých občanů, kteří jsou v těchto právech omezeni.

Nyní vám tedy přečtu usnesení, které navrhujeme.

Usnesení Senátu z 10. schůze konané 29. dubna 2021, k návrhu korespondenčního hlasování pro volby do Poslanecké sněmovny PČR a pro volby prezidenta republiky.

Senát Parlamentu ČR se zřetelem ke svému dlouhodobému úsilí o usnadnění výkonu politických práv českých občanů zdržujících se v zahraničí

I. lituje nevůle většiny poslanců Poslanecké sněmovny PČR k usnadnění realizace politických práv českých občanů zdržujících se v zahraničí, to je především k zavedení korespondenčního hlasování, které je standardní součástí právních řádů členských států EU, a to navzdory tomu, že připravené legislativní návrhy by takové hlasování umožnily již ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2021,

II. podporuje brzkou změnu volebního zákonodárství tak, aby korespondenční hlasování našich občanů v zahraničí mohlo být využito nejpozději ve volbách prezidenta republiky v roce 2023,

III. ukládá Stálé komisi Senátu pro krajany žijící v zahraničí připravit do září 2021 návrh změny zákona č. 247/19995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR, ve znění pozdějších předpisů, umožňující českým občanům zdržujícím se v zahraničí hlasovat korespondenčně tak, aby mohl být do konce tohoto roku postoupen Poslanecké sněmovně.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore, nyní prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů, kterým je nyní dál stolek po mé levici, pro kolegy senátory po jejich pravici. Teď tedy určíme zpravodaje. Navrhuji, aby se jím stala senátorka Šárka Jelínková, které se zároveň ptám, jestli souhlasí. Ano, kývá hlavou, souhlasí, budeme tedy hlasovat. Spustím fanfáru, vidím, že některé lavice nejsou obsazené.

Myslím, že mohu zahájit hlasování, až se kolegyně a kolegové usadí. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO, kdo je proti, tak za chvilku... Ještě chviličku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Určení zpravodaje, které jsme teď provedli v hlasování č. 46, bylo schváleno, při registraci 77 senátorek a senátorů a kvóru 39 hlasů, pro bylo 70 hlasů, proti nebyl nikdo. Děkuji za hlasování.

Nyní, paní kolegyně, prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů, sledovala rozpravu a zaznamenávala všechny návrhy, abyste se k nim mohla po ukončení rozpravy vyjádřit a zaujmout stanovisko.

Otevírám rozpravu. Tu rozpravu otevírám k oběma bodům, tj. k bodu volebního zákona a k bodu usnesení. Tedy znovu otevírám bod, který byl přerušen. Do rozpravy se písemně přihlásili senátoři, kteří mají přednost podle jednacího řádu. Jako první by to byl pan senátor Marek Hilšer, jako druhý pan senátor Michael Canov a jako třetí Tomáš Goláň. Nyní prosím pana senátora Marka Hilšera, aby přistoupil k řečništi, má slovo.

Senátor Marek Hilšer:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové senátoři.

Leží před námi volební zákon do Parlamentu ČR, který reaguje na nález Ústavního soudu a snaží se tento nález nějakým způsobem zakotvit. Řeší parametry rozdělování mandátů do Poslanecké sněmovny a celou řadu jiných záležitostí, o kterých si myslím, že panuje, alespoň podle dohod, shoda.

Nechci ale mluvit o těchto parametrech, chci mluvit o tom, co v tom zákonu není obsaženo a na čem možná shoda panovat nebude.

V tom zákonu není obsažena korespondenční volba, nebo korespondenční hlasování, chcete-li. Z tohoto důvodu se skupina 14 senátorů rozhodla připravit a předložit pozměňovací návrh, který korespondenční volbu do tohoto zákona ukotví. Dovolte mi, abych zmínil teď tři základní důvody, proč jsme se pro to rozhodli.

Zaprvé, jak už zde bylo řečeno, Senát dlouhodobě podporuje, nebo alespoň zaznívá z útrob Senátu podpora korespondenční volby. Na nedávném jednání Senátu o senátním návrhu novely volebního zákona celá řada z nás vystoupila a podporovala korespondenční volbu. To je ten první důvod.

Druhý důvod, proč tento pozměňovací návrh předkládáme, je to, že korespondenční hlasování má vláda ve svém programovém prohlášení. Já si dovolím citovat výňatek z programového prohlášení vlády ze dne 27. 6. 2018: „Zjednodušíme volební pravidla tak, aby se občanům usnadnil přístup k volbám. Včetně zavedení korespondenční volby, zrušení místní příslušnosti pro vydávání voličských průkazů.“ Čili jednáme o něčem, co tedy alespoň vláda deklarovala, že chce.

Tím třetím důvodem je věcná stránka té problematiky. Tady budu poněkud obsáhlejší. Jsem přesvědčen o tom, myslím, že se všichni shodneme, že volební právo je jakousi esencí demokracie každého demokratického státu. Proto demokratický stát, myslím, že všichni demokrati by měli usilovat o to a motivovat občany k tomu, aby se účastnili voleb.

A aby jim co nejvíce usnadnili výkon volebního práva. Jedním ze způsobů, jak toto učinit, je právě korespondenční hlasování.

Po sametové revoluci a, myslím, že především po vstupu do EU, se počet českých občanů, kteří pobývají v zahraničí, zcela logicky zvyšuje. Odhaduje se, že takových občanů v zahraničí může být více než 300 tisíc, některá čísla hovoří o 500 tisících. Ukazuje se také, že počet českých občanů, kteří hlasovali v zahraničí, na našich ambasádách, se od roku 2000 zdevítinásobil. Čili devětkrát více. V roce 2018 bylo devětkrát více účastníků voleb než v roce 2000.

Čeští občané, jak asi všichni jistě tušíme, v zahraničí třeba pracují nebo tam dlouhodobě žijí, pracují v českých firmách, pracují v zahraničních firmách, pracují ve vědeckých institucích. V zahraničí se také v době voleb vyskytují desetitisíce českých studentů, kteří cestují po celé Evropě, absolvují studijní pobyty, jako je Erasmus, nějaké postgraduální a další studia.

Jak už zde bylo řečeno, všichni tito lidé, nebo většina z nich, musí často cestovat až stovky, v řadě případů i tisíce kilometrů do volebních místností, které se nachází pouze na českých ambasádách a konzulátech. To znamená, že např. vědec, který pracuje v Seattlu, musí cestovat 1200 kilometrů až do Los Angeles, aby mohl odvolit. V případě prezidentských voleb by tuto cestu musel absolvovat dvakrát. V případě českých studentů to může být i překážka, takováto cesta může být i překážka finanční.

Dovolím si citovat z dopisu jedné občanky: „Dobrý den, páni senátoři. Chci poděkovat za téma, které jste otevřeli. Několik let píši na ministerstvo zahraničí ohledně možnosti voleb. Dokonce mi odpověděli, že vše je již několik let připraveno, tak se ptám, kde je problém. Můj manžel je přední český vědec. Žili jsme v USA, v Arizoně, prostě volit jsme nejeli. Ne kvůli penězům, to bychom i dali, ale máme dceru s dechovými obtížemi, narozenou v 25. týdnu těhotenství. Každý let je pro ni extrémní zátěž. Já jen že důvody mohou být různé. Je to přímo ostudné, že se opět nic nezměnilo. Nyní žijeme v Chile, opět nic. Psala jsem paní poslankyni, nebudu zde jmenovat, která se neustále korespondenční volbou ohání, ale jaksi jen teoreticky. Proč proboha už konečně to není uzákoněno? Manžel šíří dobré jméno ČR na poli astronomie, když je v ČR, dělá přednášky na vysoké škole tak, aby mladé lidi motivoval a dále těmto lidem ukazoval cestu. Ono jim není umožněno volit. Je to ostuda státu.“

Tento stav považuji za zcela nedůstojný v situaci, kdy existují prostředky, jak můžeme českým občanům, kteří pobývají v zahraničí, umožnit jednoduše hlasování ve volbách. Chci tady jasně říct, že korespondenční hlasování není privilegium, ale je to standard, je to naprosto běžný standard v demokratických státech. Kdybychom to měli srovnat s EU, v EU 24 zemí z 27 má korespondenční volbu. My a další asi dvě země, pokud dobře počítám, patříme mezi ty, kteří tu volbu nemají. Přiznám se, že mi opravdu zůstává rozum stát, že za 30 let se nepodařilo korespondenční volbu prosadit. Nedokázaly to levicové vlády, nedokázaly to pravicové vlády. Nyní to nedokázala ani vláda Andreje Babiše, která to má ve svém programovém prohlášení. Je to opravdu ostuda české politické reprezentace.

Všiml jsem si jednoho paradoxu, který asi, na to si budu muset osobně zvyknout, ale myslím, že to není žádná novina, tak jsem si všiml jednoho takového paradoxu. Často se stává, že někdo něco tvrdí, že něco chce, že něco prosazuje, jako třeba vláda ve svém programovém prohlášení nebo opoziční politici, ale když pro to mají zvednout ruku a mají něco udělat, tak to z nějakého důvodu neudělají. V tomto případě mi připadá, že nejlépe z celé té situace vycházejí bohužel, musím to takto konstatovat, SPD a komunisté, protože ti jasně deklarují to, že korespondenční volbu nechtějí, také pro to něco činí.

Takže místo toho, abychom my nějak věc řešili, tolerujeme farizejství a pokrytectví české vlády, Andreje Babiše.

Přiznám se, zarazilo mě to, že odůvodnění, proč to nyní nemůžeme udělat, znělo, jako že musíme být státotvorní. Slyšel jsem to na vlastní uši při jednání komise pro ústavu. Tvrdilo se, že teď to nejde, že to půjde až někdy jindy, že to poslanci nechtějí a že nebudeme mít zákon, naznačil pan poslanec Benda, že bychom si neměli zahrávat s člunkem, takhle nějak jste to řekl.

Jsem přesvědčen o tom, že to není správný argument, že jsou to všechno opravdu jen zástupné argumenty, bohužel musím použít i slovo výmluvy, hledání důvodů, proč něco nejde udělat. Pokud bychom na toto měli přistupovat zde v Senátu, tak si myslím, že tato argumentace je nehodná Senátu. Je to instituce, která má prosazovat demokratické principy, umožňovat lidem volit a udělat všechno pro to, aby se to podařilo. Teď to neuděláme, protože to poslanci nechtějí, že to Babišova vláda nechce, že to nechtějí komunisté, že to nechce SPD? Kolikrát už jsme zde zamítli návrh a vrátili ho poslancům? Já si dovolím tvrdit, že to je skoro každý druhý. Teď když máme jasně promluvit a hájit zájem českých občanů, máme na to i sílu, stáhneme kalhoty před brodem a říkáme de facto, že to vzdáváme, v jakémsi zájmu státotvornosti.

Říkám, že ty argumenty jsou i věcně zcela liché. Zákon se stihne. Účinnost zákona je od 1. července 2021. Zbývají nám tedy dva měsíce na to, aby ten zákon, možná měsíc a půl, dobře, kdybychom chtěli, aby tam byla nějaká rezerva, na to, aby ten zákon byl přijat. Nález ÚS byl v únoru, únor, březen, duben, dnes tady máme už hotový zákon, ta jednání byla poměrně složitá. Myslím si, že diskuse o korespondenční volbě může být velmi jednoduchá. Do 10 dnů může sněmovna hlasovat a třeba se nám podaří přesvědčit některé poslance o tom, aby se za korespondenční volbu postavili.

Neudělá-li to sněmovna, myslím si, že to není naše odpovědnost, ale jejich. Je to odpovědnost vládních poslanců, jak přistoupí ke svým závazkům k občanům. Podpora korespondenční volby, myslím si, že je jakési připomenutí vládě, že se zavázala v programovém prohlášení.

30 let politici občanům slibují, nebo 20 let, 30 let od sametové revoluce, politici slibují občanům zavedení korespondenční volby. Teď bychom nebyli schopni obětovat 10, 20 dnů, abychom ještě zabojovali? Myslím, že je, vážené kolegyně a kolegové, čas k tomu, abychom přešli od prázdných slov podpory opravdu ke skutečným činům. Minule jsem citoval Karla Havlíčka Borovského, budu citovat znovu.

Kéž by nám pánbůh to vlastenčení z huby do ruky vraziti ráčil.

Víte, lidé, jsme v situaci, kdy čeští občané ztrácejí důvěru v demokracii, ztrácejí důvěru v právní stát, ztrácejí důvěru v instituce. Nevím, jestli ztrácejí, ale určitě ji nemají, důvěru v politiky. Myslím, že to je často proto, že neplníme jejich sliby a nejsme ochotni se za ně postavit. Místo toho používáme slova, jako je státotvornost. Ale já si myslím, že státotvornost spočívá úplně v něčem jiném, že státotvornost spočívá v posílení důvěry, v to, že nám občané mohou důvěřovat, že se o nás mohou opřít, že naše sliby nejsou jen prázdná slova, že uděláme všechno pro to, abychom naše závazky plnili.

Nyní se ještě v závěru své řeči vyjádřím k tomu usnesení, které nám bylo předloženo. Jestli ho najdu... Vítám to, že se komise pro krajany zabývala tímto problémem. Je to velice dobře. Ale přiznám se, že to usnesení úplně zcela nechápu v situaci, kdy tady leží pozměňovací návrh, kterým můžeme tu korespondenční volbu do zákona zakotvit a můžeme ještě o ni zabojovat. Proto ho opravdu považuji za vrchol alibismu, nebudu moct pro něj hlasovat.

Myslím si, že Senát není v pozici, kdy by měl litovat vůle většiny poslanců, že Senát je tady proto, aby konal, abychom nelitovali toho, co poslanci neudělali, kdyby to měli udělat. Takže bychom jim to měli rázně připomenout.

K tomu druhému bodu, podporuje brzkou změnu volebního zákonodárství. Kdybychom chtěli podpořit brzkou změnu zákonodárství, zavést korespondenční volbu, přece budeme hlasovat pro ten pozměňovací návrh, který tu volbu zavádí. Takže myslím si, že pokud se počítá s tím, že korespondenční volba v Senátu neprojde, je toto zcela liché tvrzení.

A ukládá Stálé komisi Senátu pro krajany žijící v zahraničí připravit do září 2021 návrh změny zákona, ale ten zákon už tady přece je, ten návrh tady je, tak proč bychom měli čekat až do září? Proto nemohu pro ten pozměňovací návrh, pardon, pro to usnesení hlasovat.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Canov, s písemnou přihláškou. Připraví se kolega Goláň.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane ministře, vážený pane poslanče, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Vystupuji zde dnes proto, abych se vás pokusil přesvědčit, že mé logické vyústění, při kterém jsem si jist, opakuji ještě jednou, jist, že v případě, že Senát schválí korespondenční volbu, tato korespondenční volba bude nakonec schválena i sněmovnou. Ale zkusím začít od začátku.

My se dnes bavíme, poprvé je to zde dnes na plénu, vládní návrh zákona, opakuji ještě jednou, vládní návrh zákona. Tento vládní návrh zákona přišel do Poslanecké sněmovny, tam na něj byly pozměňovací návrhy, nějaké prošly, nějaké neprošly, máme to v Senátu. Proto mě velmi překvapilo, že vládní návrh zákona nepředkládal tedy zástupce předkladatele, vlády, ale vystupoval zde poslanec ze sněmovny. Dost mě to udivilo. Zároveň jsem si všiml jedné věci, od poslanců klasika, ale tak to prostě chodí, ve smyslu, hlavně nám na tom nic neměňte. Ale my to zde na plénu máme poprvé. Pan poslanec argumentoval tím, že už byly nějaké výsledky, že se něco domluvilo apod. Opakuji ještě jednou, plénum Senátu jako nejvyšší orgán Senátu projednává tento vládní návrh zákona poprvé. Ještě ho nikdy neprojednával. Když poprvé tento vládní návrh zákona projednávala sněmovna, sama na něm uplatnila řadu pozměňovacích návrhů, ty buď prošly, nebo neprošly. Ale takovéto omezení, že jsme se už nějak domluvili, nevím. Jako plénum, teď jsme svébytní, v plné úplnosti, byl by hřích, kdybychom toho nevyužili. Protože, ještě jednou opakuji, jsem si jist, že pokud plénum naše schválí korespondenční volbu pro krajany žijící v zahraničí, že ve výsledku takto bude schválen zákon i celým parlamentem, to znamená i sněmovnou.

Opravdu nevidím důvod, proč bychom pro to nehlasovali, když všichni senátoři, téměř všichni říkají: My jsme pro korespondenční volbu. Jako protiargument uvádějí to, že by to neschválila sněmovna. Dokážu vám, že ano. Ale ještě než se budu bavit o sněmovně, ve smyslu, proč jsem přesvědčen, že nakonec sněmovna schválí korespondenční volbu, zmíním se o jedné věci, která je dávána také jako překážka, a to ohledně rozpuštění sněmovny.

Přátelé, je to fata morgana. Ani inspektor Trachta se svým praktikantem Hlaváčkem by nedokázal rozpustit a vypustit v tomto období sněmovnu. Pokusím se to dokázat. Použiji na to trochu matematiky. Není to vyšší matematika, je to spíš nižší matematika, až počty. Nicméně ale limita tam bude.

ANO nepodpoří, říkal to premiér, rozpuštění sněmovny. Z 200 poslanců zbývá 122. Připomínám, že na schválení je potřeba 120. I nejmenší poslanecké skupiny mají takový počet, že každá z nich tomu zabrání. Začnu od těch nejmenších. Skupina Jednotní. Volný, Bojko, Nevludová, nebo jak se jmenuje. Jsou tři. Když oni pro to nebudou, jako že nebudou, už není 120. Další. Trikolóra. Jsou tam poslanci v čele s paní Zuzanou Majerovou Zahradníkovou, tři. Stačí, že pro to nebudou, teď to vyhlásili, že nebudou pro rozpuštění, budou pro nedůvěru vládě, ale nebudou pro rozpuštění, jsou tři, už jsme zase o další 3 dole. Pak tedy je 14členná ČSSD. Vládní. Ta se vyslovila proti rozpuštění. Pak jsme u 15 členů KSČM. Ti deklarují, jsme pro nedůvěru, ale jsme proti rozpuštění. Úvahy o tom, že se snaží vyjednat disidenti, kteří se postaví proti svým stranám a budou hlasovat pro rozpuštění sněmovny, to by jich muselo být. Už v tuto chvíli by jich muselo být 31. Neumím si představit, počítám, jak všichni v ANO poslouchají premiéra, proč by to dělali. I ti další. Kdo z nich by to udělal, měl by dvě jistoty. Zaprvé, dříve mu skončí mandát, tedy přímý, za další, žádná jeho mateřská strana si ho na kandidátku nezařadí, takže končí ve sněmovně. To jsem s těmi počty ještě neskončil. SPD, Okamura, 19 hlasů. Já jsem ho poslouchal ještě včera večer. Jak jsem tomu rozuměl, taky proti rozpuštění. On tvrdí, že se rozpuštění nebojí, že posilují. Nicméně že mají svůj návrh na nějakou, myslím, úřednickou vládu nebo tak, to budou prosazovat. Takže dalších 19 minus. Takže už by jich muselo být přes 50, těch disidentů z řad poslanců ANO, příp. ČSSD, kteří by byli... Kde se vezmou, nevím. Nesmysl. A to možná ještě nejsme u konce. Řádí covid, jsou samé karantény. Kdo zaručí, že z těch stran, které by to předložily, budou všichni na místech, kdo to zaručí, že nikdo nebude mít covid a karanténu? A to dokonce ještě, jak jsem poslouchal předsedu ODS Fialu, ten tvrdí, že nejdřív musí být nedůvěra vládě, rozpouštět sněmovnu až při vládě, která nemá důvěru. Když to vezmu do důsledků, protože to vypadá, že k tomu vůbec nedojde, pokud vláda bude mít důvěru, vypadá to, že se k tomu nepřipojí ani Spolu. Tak já to čtu. Prostě rozpuštění a vypuštění sněmovny je mimo jakoukoli realitu.

Matematicky řečeno, pravděpodobnost limitně nula. Já vám řeknu jinou pravděpodobnost limitně nula, která je sice taky limitně k nule, ale přesto má nekonečněkrát větší pravděpodobnost, že projde. A sice, že já osobně porazím slavného jamajského sprintera Usaina Bolta ve sprintu na 100 metrů. Opravdu jsem přesvědčen, že toho spíš porazím já, než aby se sněmovna rozpustila a vypustila v tomto období. Takže to padá.

Nyní tedy, proč jsem si tak jist, že sněmovna nakonec schválí, pokud to ovšem předtím my schválíme, korespondenční volbu.

Zaprvé, kdo je ve sněmovně proti korespondenční volbě? Jsou to ty skupiny mikro, to znamená ty tříčlenné, Jednotní a Trikolóra, patnáctičlenná KSČM a devatenáctičlenné SPD. Jak už říkal kolega Hilšer, ti to říkají jasně, prostě tak to platí. No, a pak je tu pět stran, které jsou pro, aspoň to tak deklarují, ODS, KDU-ČSL, TOP 09, Piráti, Starostové a nezávislí. Ale nejen to. Přátelé, on to tady už citoval Marek Hilšer. Vždyť je to v programovém prohlášení vlády! Já to přečtu ještě jednou. Možná ještě vícekrát to přečtu. Co je v programovém prohlášení vlády? Zjednodušíme volební pravidla tak, aby se občanům usnadnil přístup k volbám včetně zavedení korespondenční volby. Rozumíte? Včetně zavedení korespondenční volby! No, kdo toto programové prohlášení podepsal? Přece, mimo jiné... Nebo ne „mimo jiné“, podepsali to jako předseda ANO 2011 Andrej Babiš a předseda ČSSD Jan Hamáček. Nyní, a to ještě pozor! To podepsali přesto, že jejich vláda byla závislá na podpoře KSČM, která je proti tomu. Takže to museli opravdu hodně chtít, když si to navzdory KSČM, která je proti volbě v zahraničí, dokázali do programového prohlášení prosadit. Já to ještě jednou přečtu. Zjednodušíme volební pravidla tak, aby se občanům usnadnil přístup k volbám včetně zavedení korespondenční volby. No, a teď si představte, že my to s tím vrátíme do sněmovny. Teď předsedové těchto stran a jejich poslanci budou mít dvě možnosti. Možnost a), splnit své programové prohlášení. Dokázat, že držíme slovo, že nejsme lháři, nejsme podvodníci a zvednout pro to ruku. Hotovo. Nebo mají druhou možnost. Dokázat, že jsou lháři a že jsou podvodníci. A hlasovat proti tomu, co mají ve vlastním programovém prohlášení. No, a přece tomu nevěříte nikdo, že by to udělali. Tady to může pan vicepremiér Jan Hamáček dokázat sám, tady to může říct na místě, že tedy bude držet to, co má v programovém prohlášení, že není žádný podvodník a lhář. Tady to může dokázat. Kdybych se náhodou mýlil, ještě platí ta věc, že stačí, když na svém slohu a na svém programovém prohlášení bude trvat předseda ANO 2011. Ale ani toto není ten hlavní argument.

Přátelé, je to zákon, který musí schválit obě komory. Vím, že proběhnou nějak volby. Vím, že kolega Goláň už nám posílal nějaké emaily, že nemá pravdu předseda nějakého toho volebního soudu u Nejvyššího správního soudu, že by ty, pokud nebude volební zákon doplněn, který by dopočítal, kdo má mandát, tak že by nastala situace, že by sice proběhly volby a neměl by nikdo mandát. To znamená, z těch poslanců, co tam teď sedí, by už nikdo nebyl poslanec. Nikdo. Ani pan poslanec Marek Benda, ani další poslanci. Je jich tam 200. Pokud budeme trvat na svém, vy si myslíte, že jich 200 skočí hromadně do Vltavy? Samozřejmě, že neskočí.

Přátelé, já se nechci vyrábět jako bojovým slovem, ale tady my můžeme rozhodnout. Koneckonců byl to Senát, který přišel na to, že je ten zákon protiústavní. My jsme podávali tu žalobu ústavní. Mohli ji podat i poslanci. Nikdy nepodali. Máme také právo se pak vyjádřit k něčemu dalšímu. To znamená, já jsem si naprosto jist, že se nerozhodne 200 poslanců, že tedy všichni skončí, skočí do té Vltavy a na věky věků tu bude vládnout Senát. Já, jako senátor, zase tolik proti nejsem, že jo? Ale já si myslím, že oni tak budou. Takže nakonec to samozřejmě schválí.

Na závěr dovolte mi, abych vyjádřil svůj otřes a strašné zklamání z postoje komise pro krajany žijící v zahraničí. Jak sundává kalhoty, jak to říkal kolega Hilšer, jako ty kalhoty před brodem, že to sněmovna nechce, tak my to balíme. Naopak! Je největší šance v dějinách, že ta korespondenční volba bude schválena. Víte, mně to připadá od posledně té komise, aby před čtvrt stoletím, před finálovým utkáním s Ruskem, zůstal náš tým v Naganu, zůstal náš tým v hotelovém pokoji a napsal dopis: „Víme, že náš soupeř nechce, abychom vyhráli, tak my vyhrajeme tu příští olympiádu.“

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Goláň. Pak zde máme zájemce o vystoupení s přednostním právem. Já se podívám na kolegy... Kolega Horník uplatňuje, Růžička ne. Děkuji. Prosím, pane kolego.

Senátor Tomáš Goláň:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já si myslím, že veškeré emoce byly vyčerpány, takže já už budu jenom nudný.

Samozřejmě budu reagovat na to, co tady přečetl Marek Hilšer. On doslova to samé nám přečetl na ústavně-právním výboru. Také zapomněl tady říct, že na ústavně-právním výboru řekl, že máme spoustu času, takže pojďme to zkusit do té sněmovny. No, a když nám to vrátí, tak potom na tom nebudeme trvat.

Já bych chtěl jednu věc. Aby to byla věcná rovina. Zastánci korespondenční volby nejsou lepší, ani horší a odpůrci korespondenční volby nejsou ani horší, ani lepší. Tohle si myslím, že tady moji předřečníci jakýmsi způsobem nastavili. Já řeknu jednu věc. Jsem zastáncem korespondenční volby. Já si myslím, že je to perfektní věc, ale od začátku jsem se účastnil jednání, i společného jednání horní a dolní komory, reagovali jsme pouze na nález Ústavního soudu. V nálezu Ústavního soudu se nikde neobjevuje korespondenční volba. Já si myslím, že taky na těch společných jednáních nebylo stanoveno jako nepřekročitelná podmínka ze Senátu, že korespondenční volba bude v tom návrhu zákona. Víme všichni, že se chvilku ta jednání v Poslanecké sněmovně, nebo, řekněme, ten návrh vlády, že přišel z našeho pohledu trochu pozdě, proto tady vznikla iniciativa, že jsme si vytvořili jakýsi vlastní návrh, který jsme ale teď vyřadili z projednávání a odložili bokem, protože máme tu hotovou materii, která už je schválená jednou komorou. Takže mi přijde rozumné, abychom pracovali s tím, co přišlo z dolní komory, to znamená z Poslanecké sněmovny.

A to, co přišlo z Poslanecké sněmovny, přišlo přesně v těch intencích, které na tomto místě byly sjednávány s Poslaneckou sněmovnou, s jejím vedením a vedením klubů. Senát tehdy dal jasné podmínky, to znamená vstupní klauzule určité, minimálně ty dvě, což se splnilo, a 14 volebních krajů, to se splnilo.

Nyní tam přidáváme něco, protože máme příležitost. Máme zákon, který můžeme komplexním pozměňovacím návrhem změnit a potom můžeme mít příležitost úplně stejnou a udělejme to po volbách. Ať ty volby co nejdříve proběhnou, ať už předčasné, nebo nepředčasné, nebudu tady počítat, kolik poslanců je schopno se vypustit a kolik ne, to není podstatné. My potřebujeme volební zákon. Potřebujeme reagovat na nález Ústavního soudu.

Co nám řekl Ústavní soud? Že samozřejmě d'Hondtova metoda nebyla proporcionální. Řekl nám, že vstupní klauzule, tak jak byly stanoveny, rovnost toho volebního zákona nějakým zákonem mění. A dbal na proporcionalitu.

Kdybychom se tady bavili o tom, jakým způsobem jsme k té proporcionalitě došli, řeknu, ano, to je legitimní debata, ale my se tady bavíme o něčem, co vůbec v nálezu Ústavního soudu nebylo. My se tady bavíme o něčem, co vzniklo dodatečně a co je naprosto oprávněné, protože samozřejmě každý má právo, a proto jsme také zákonodárci, předkládat pozměňovací návrhy. A co přišlo dodatečně, aniž by se to projednalo napříč politickým spektrem.

Proto přesně to, co říkám, potvrdilo hlasování na ústavně-právním výboru. Tam byli 4:4. 4 proti, 4 pro. Chodil někdo za mnou a říkal mi: Tome, pojď podpořit korespondenční volbu? Ne. Prostě přišlo to, dostal jsem to na ústavně-právním výboru, vyslechl jsem si argumenty Marka Hilšera, které jsou mimochodem výborné, já s nimi souhlasím, ale neprošlo to. To je přesně ta materie, to je článek 40. Ty obě komory se mají shodnout. Prošlo tohle napříč politickým spektrem? Projednávalo se to v klubech? No, tak když to nemáme projednáno, proč to budeme dávat teď, když tím ohrožujeme volby? Já nechci člunek. Ale myslím člunek, ne kolega Čunek, ale člunek, kdy se nám to vrátí zpátky a my potom řekneme to, co řekl kolega Hilšer na ústavně-právním výboru, je to ve stenozáznamu a je to nahrané. No, tak to potom nebudeme chtít, když se nám to tady vrátí. Připadá vám tohle smysluplné?

Že to tedy zkusím v té sněmovně, když se mi to vrátí, tak už to zkoušet nebudu? No, samozřejmě, smysluplné je to v tom, že kdybych to zkoušel podruhé, tak bych byl blázen a už úplně bych ty volby zablokoval. Ale mně nepřijde smysluplné přijít s něčím, co neprojednám napříč Senátem. A pak řeknu: No, tak to zkusím. A když to nevyjde, tak to příště nezkusím. Na to si myslím, že jsme příliš inteligentní. Řekněme, že tady nebudeme prostě soupeřit. Že to není souboj klubů. Já bych nechtěl, aby se tady opakovalo, jako u některých zákonů, že je to souboj STAN a ODS. Já si myslím, že to vůbec o tomhle být nemůže. Jsou to volby do Poslanecké sněmovny, ne do Senátu. Ale samozřejmě ústava nám dává úplně stejné právo hlasování jako dolní komoře. Měli bychom alespoň trochu respektovat tu vůli té sněmovny, tak jak nám byla vzkázána z té dolní komory. I naše kluby, STAN, ODS, hlasovaly pro tento zákon.

Opravdu pojďme regulérně připravit, ta materie je zaparkovaná v ústavně-právním výboru, kompletně změňme ten návrh, dejme tam tuhle korespondenční volbu, dejme tam klidně další věci, které byly dobré třeba i ve sněmovně jako plakáty nebo plachty na balkonech apod., to je jenom taková ukázka, a pošleme to do té sněmovny. Vždyť to bude úplně to samé. No, tak to tam pošleme a oni nám to v nejhorším vrátí. No, teď to tam pošleme a oni nám to zase v nejhorším vrátí. Vždyť to je pořád stejný princip. Akorát budeme mít jasno, že jsme vyhověli nálezu Ústavního soudu, když to teď přijmeme v tom znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, budeme mít jasno, že volby prostě mohou být. Účinnost je tam k 1. 7. 2021. Chápu, že by to sněmovna projednala, že by to stihla vrátit případně, ale jednu věc, já jsem to řekl i na ústavně-právním výboru, ctím gentlemanské dohody a jedna z nich byla, že v půlce dubna tady budeme mít prostě schválený zákon. To se stalo. My jsme řekli, že chceme dvě vstupní klauzule a 14 krajů. To se stalo. Tak to se prostě stalo. Vím, že nás ta sněmovna často štve, vždyť jsme to viděli v minulém zákoně, kolik jsme tady dělali oprav. Ale přece v tomhle směru... Zkusme být partneři. Při minulém tisku jsme partneři nebyli, protože jsme opravovali něco, co tady kolega Wagenknecht nazval šlendriánem, a měl pravdu, protože on opravoval půlku, já druhou půlku. Nicméně toto je úplně jiná situace. Ano, vím, že všichni cítíte tu moc, že my o tom rozhodujeme úplně stejně jako ta sněmovna. Ano, ta moc nám je poprvé tady takovýmto způsobem, nebo můžeme ji uplatnit, protože máme úplně stejné hlasovací právo, stejnou hlasovací sílu, podle článku 40 ústavy, jako má sněmovna. Chápu, že teď cítíme tu moc a řekneme si: Pojďme to využít. Nechci říct zneužít, to by bylo špatně, to není pravda. Ten návrh je regulérní. Ale pojďme to využít. Nemyslím si, že to máme využívat v situaci, která vznikla úplně mimo sféru jak Poslanecké sněmovny, tak Senátu, a to zásahem nebo nálezem Ústavního soudu, který podali samozřejmě senátoři regulérně a který všichni jakýmsi způsobem akceptujeme a bereme za své.

Já jsem si ten zákon velice dobře prostudoval. Přesně vím, podle čeho je počítané první a druhé skrutinium. Jestli něco by z mého pohledu, samozřejmě je to můj názor a nestavím cizí názory proti tomu, že je to dobro nebo zlo, bychom měli o něčem diskutovat, tak to jsou způsoby přepočtu. Ale o tom jsem neslyšel ani slovo ani na ústavně-právním výboru ani tady. Já jsem tady slyšel jenom něco, co s nálezem Ústavního soudu nesouvisí. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Nyní s přednostním právem pan místopředseda Horník. Ostatní držitelé tohoto práva zatím posečkají na své pořadí, jak historicky vzniklo. Prosím, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Asi bychom tady nestáli, kdybychom nebyli dostali před léty tu odvahu, a to byli zejména členové v té době malého klubu Starostů a nezávislých a potom taky KDU-ČSL, nevím, jestli tam byl někdo nezávislý, že jsme proti tomu nespravedlivému volebnímu zákonu podali ústavní stížnost.

Já si vzpomínám jako dneska, jak se nám tady mnozí kolegové smáli, že nemůžeme uspět. Nakonec jsme uspěli. Zaplaťpánbůh za to, jinak bychom tady asi nestáli. Zase by se přepočítávaly hlasy na jednotlivé poslance metodou, kdy někomu bude stačit 20 tisíc hlasů a někomu 40 tisíc hlasů.

Jsme tady tři, s kolegy tady nahoře, z Karlovarského kraje. Asi nalézt spravedlnost v tom přerozdělování těch hlasů bude velmi těžké a je to těžké. Já musím ale říct minimálně za nás tři a za Karlovarský kraj, že máme momentálně pět poslanců. Budeme mít určitě dva poslance, možná budeme mít 2 až 3 poslance. Dokonce mě někdo přesvědčoval, že bychom mohli mít možná i čtvrtého, kdyby se zadařilo, i pátého. To znamená, my asi budeme muset tady s kolegy Balatkou a Plevným vyrazit do ulic a nahnat všechny lidi do volebních místností, protože tím by se nám potom zvýšila ta možnost mít těch poslanců třeba i pět. Kolega Benda kývá hlavou, takže asi to tak je. Jenom chci upozornit na to, že ten zákon nám stejně tu spravedlnost nepřinese při té relativně nízké účasti. Ještě v Karlovarském kraji, kde přece jenom ta socioekonomická gramotnost našich občanů není tak vysoká, to znamená, k těm volbám zase tak často taky nechodí, protože jim to je skoro jedno, co se v tomto státě děje.

Trochu obdobně, ale lépe, je na tom kraj Liberecký. Tím skončím s tím, co jsme tehdy napadli u Ústavního soudu.

My jsme se tady sešli 9. 7. ve Frýdlantu, už to tady někdo zmiňoval, tu schůzku, kde se sešlo vedení Senátu, předseda ústavně-právního výboru, předseda Stálé komise pro ústavu a parlamentní proceduru a předsedové klubů. Tam jsme si jasně řekli, které věci budeme preferovat. To znamená 14 krajů, všechno možné, to, jak to dneska zhruba tak je. Jednu věc tam všichni vyslovili. Korespondenční volbu. Pojďme to přijmout tak, jak jsme si to tehdy naplánovali, k tomu tu korespondenční volbu.

Mě trochu mrzí, že jsou tady kolegyně a kolegové, kteří jsou spolu asi někde jinde. Mě to docela mrzí, že tady nejsou, nebo mnozí tady nejsou, abych se opravil, protože mi tak trochu připadá, jako kdyby to nechtěli slyšet, ty argumenty, které tady máme, kterými plédujeme pro korespondenční volbu. Ale možná, že jim křivdím. Možná, že se dívají na obrazovkách tady v rámci Senátu.

Druhá věc, tady chci poděkovat panu předsedovi Senátu Miloši Vystrčilovi, který byl aktivní a svolal do jednacího sálu odbornou debatu k nálezu Ústavního soudu. Bylo tady celé vedení Poslanecké sněmovny, Senátu, byli tady všichni předsedové partají a těch klubů. Já, pokud si pamatuji, bohužel z toho není žádný záznam, protože to byla akce neveřejná, ani se nikam nepřenášela, ale pokud si pamatuji, všichni mluvili o korespondenční volbě, vyjma zástupce SPD.

Já jsem byl nadšený, že aspoň konečně po 20 nebo více jak 20 letech se něco někam hne.

A že to je věc, která je nekonfliktní. To, že k nám doputovala novelizace volebního zákona a že my ze Senátu jsme byli pomalejší a nepředkládali jsme ji a neposlali jsme ji do Poslanecké sněmovny, to dovedu i pochopit, protože se jedná přece jen o poslance a o Poslaneckou sněmovnu momentálně u těchto voleb. Co ale nepochopím, je skutečně, proč, když v tomto sále bylo skoro jednotné souznění s korespondenční volbou, proč to také všichni nakonec do toho zákona v Poslanecké sněmovně nevsadili. Oni to vsadili, mám dojem, že to byl Marek Výborný, ale proč to neodsouhlasili.

To je to farizejství, o kterém tady mluvil kolega Hilšer. Všichni budeme dělat, jak to chceme, ale víc jak přes polovinu pro to nic neudělá. Já jsem do budoucna... Nebo jinak. Mě by zajímalo, jaké postoje senátoři a poslanci, kteří jezdí na zahraniční cesty, kde navštěvují mj. i krajanské spolky, třeba na velvyslanectví, celé desítky let jim říkají: „Jo, jak to přijde, my pro to uděláme úplně maximum.“ My jsme dneska slyšeli plejádu různých návrhů, Tomáš Czernin to tady zopakoval pro nás pro všechny, a nic se nikdy nestane.

A ono se nestane, prosím vás, dalších deset let zase vůbec nic. To je ten vzkaz, který pošleme do zahraničí. Já jsem si minulý týden zkusil dát dohromady aspoň nějaké reakce těch, kterých se to týká. To jsou ti, kteří jsou v zahraničí, a to dobrovolně, ale i ti, kteří tam museli odejít nedobrovolně a kterým upíráme jejich svaté právo, aby mohli volit bez jakýchkoli vyšších nákladů, dlouhého cestování apod.

Ta zásadní otázka, se kterou jsem oslovil, mám tady 397 odpovědí na to, co jsem dostal, musím říct, že to jsou ti, kteří se trvale zdržují v zahraničí. Čili ne ti, kteří tam jsou na pracovních cestách, studují tam apod., ale ti, kteří se hlásí k těm krajanským spolkům. Otázka zněla: Souhlasíte se zavedením korespondenční volby pro krajany žijící v zahraničí? Těch 397 odpovědí bylo: Ano, 98,2 %. To jsou ti, pokud korespondenční volbu neschválíme, kterým odebereme právo volit v těchto volbách. Ne malá, nepodstatná část.

Druhá otázka, se kterou jsem se na těch 397 lidí obrátil, kteří odpověděli: Od kdy by měla být stanovena účinnost navrhované úpravy volebního zákona, jehož součástí by byla možnost korespondenční volby? Již pro letošní podzimní volby do Poslanecké sněmovny, tzn. aby to začalo platit od 1. 7. 2021, mně napsalo 65,2 % pozitivní odpověď. Pro příští volby jich bylo 12,3. Pro ty, které bylo nejdůležitější, aby existoval volební zákon, a pokud by neexistoval, tak je to otázka irelevantní, bylo 22,4 %.

Dvě třetiny těch, kteří jsou venku, už to chtějí teď. Vím, že statisticky číslo 397 je málo, ale vy všichni se orientujete, nebo politické strany, podle statistických průzkumů, kde je 1200 lidí, 1000 lidí apod. Tady máme 400, což je docela reprezentativní vzorek.

Poslední třetí otázka byla: Měl by podle vás být tento návrh součástí právě připravované a projednávané novelizace volebního zákona, i kdyby to mohlo případně ohrozit nepřijetí zákona o volbách? Tak, aby to bylo součástí, k tomu se přihlásilo 42,6 %, ne, pardon, omlouvám se... Návrh by neměl být součástí zákona, pokud bude ohroženo jeho schválení. Aby to bylo korektní, abych to řekl přesně. Což by mohlo vést i k ohrožení termínu podzimních voleb. Tak to si myslí 31,5 %.

Návrh musí být součástí zákona, i když to ohrozí jeho přijetí a následně to může vést k ohrožení termínu podzimních voleb. 42,6 %. A 25,9 % nemá na tuto otázku odpověď. Ale já mám odpověď pro své svědomí a vědomí, že jsem pro to udělal maximum a korespondenční volbu tady budu prosazovat. Mrzelo by mě, když kolegové a kolegyně, kteří jsou ve Stálé komisi pro krajany, pro to hlasovat nebudou. Já bych fakt chtěl vědět, co jim jednou budou říkat na těch výjezdech, které máme, budou zdůvodňovat, jak to politicky nešlo. To si můžeme všechno dneska ušetřit, když pro to zvedneme ruku.

Víc nemusíme udělat. Jinak byste asi všichni dostali ten email od iniciativy zahraničních Čechů: Chceme volit distančně. Tady je to úplně jasně napsané. Tady se k tomu hlásí bez jakéhokoliv ale. Teď, kdy jindy? To, co nám bylo předloženo jako usnesení k návrhu korespondenčního hlasování z naší komise, lituje nevůle. To snad nemyslí ta komise vážně, že pro to bych zvedl ruku. Já budu litovat pro nevůli? Co to je, litovat pro nevůli poslanců? To je další farizejství, které tady teď máme. My se za to schováme.

Já se omlouvám dámám a pánům, ale za takového debila mě snad nemůžete považovat, abych pro tohle hlasoval.

Podporuje brzkou změnu volebního zákonodárství: No, vždyť to tady máme na stole, už o tom mluvil Marek Hilšer. Proč možná až za deset let? Proč ne teď hned? Jak si to zdůvodňujete v hlavách vy ostatní, kteří nechcete tu korespondenční volbu na tomto plénu schválit? Budou se nás ptát určitě i novináři. Mnohé určitě zajímá PR vašich stran. Bude velmi těžké vysvětlovat nejenom krajanům, ale i médiím, proč to nechcete. A budete zdůvodňovat ty věci...

Rozpuštění sněmovny, ten planý pokus, také jsme byli varováni. Rozpustíme sněmovnu, ale až bude schválený volební zákon. Proboha, vždyť se můžou rozpustit teď hned v tento okamžik. Co se stane? Vůbec nic. Poslanecká sněmovna bude rozpuštěná a my musíme odsouhlasit to znění z Poslanecké sněmovny. Proč to neudělali? Měli by volební zákon, měli bychom možná nějaké předčasné volby. Možná zase bychom měli premiéra pana Rusnoka, který tady včera měl dlouhou sebeprezentaci. Viděli bychom, jak to dopadne. Ono snad už hůř ani nemůže být.

Pokud by to nebyl únor 48...

Ukládá Stálé komisi Senátu pro krajany žijící v zahraničí připravit do září 2021 návrh změny zákona, toho, který projednáváme. Co chceme připravovat? Tady už toho je tolik připraveného, jedno vám leží na stole a to druhé samozřejmě v Poslanecké sněmovně, všichni ti, kteří se o to pokoušeli.

Asi těch věcí by bylo o hodně víc, ale musím dát prostor i dalším. Omlouvám se za využití přednostního práva, protože počítám s tím, že ta rozprava bude delší a já budu zastupovat teď za kolegu, kterého mám jistit. Tak to byl ten důvod, jinak bych vystoupil jako všichni ostatní. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Nechám prostor pro potlesk a dalším přihlášeným je pan senátor Nytra, předseda klubu ODS a TOP 09. Tentokrát využije práva přednosti.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážený pane poslanče, vážené dámy a pánové. Já jsem nechtěl využívat přednostního práva, ale těch informací, užitečných informací, které jsem se tady dozvěděl, už je tady tolik, že mě to donutilo přednostního práva využít.

Tou poslední byla interpretace emailu od toho zájmového sdružení krajanů žijících v zahraničí, respektive pro korespondenční volbu, protože pan místopředseda Senátu Horník ho asi nedočetl do konce. Interpretovat tento email, že toto zájmové sdružení, nebo tato iniciativa, je pro okamžité schválení korespondenční volby, bylo by možná dobré si přečíst odstavec 4 a další.

Chci se zeptat překladatele, pana senátora Hilšera, vaším prostřednictvím, pane předsedající, je to tenhle návrh? Ten pozměňovací návrh? Protože vy ho identifikujete, včera i na tiskové konferenci, jako návrh 14 senátorů, ale je tam podepsáno 16 senátorů, takže jen, abych měl jasno.

Opravdu jsem se v této diskuzi dozvěděl hodně. Je fajn, že se hnutí STAN stalo součástí volební koalice, když chce naplnit vládní prohlášení. Některé ty diskuzní příspěvky by spíše patřily asi na půdu zasedání klubů, případně, já nevím, jak to říct, do stranické nebo centrály hnutí, protože... Díky za výstup panu senátorovi Canovovi o tom, jak to vypadá s rozpuštěním sněmovny. Ale ono ve veřejném a politickém prostoru je to trochu jinak, kdo tady prosazuje rozpuštění sněmovny a kdo ne.

V té souvislosti ale opravdu, teď už vážně, bych chtěl, aby ti, co tvrdí s naprostou jistotou, že korespondenční volba projde Poslaneckou sněmovnou, aby předložili byť jen zmínku představitelů hnutí ANO, ČSSD, KSČM a SPD, nepočítám těch šest volných radikálů, že změnili názor, protože vláda, tedy hnutí ANO a ČSSD, projevila svou vůli neschválit korespondenční volbu dvakrát. Poprvé ve vládním návrhu, kde ten návrh obsažený není, a podruhé hlasováním v Poslanecké sněmovně při schvalování tohoto zákona. KSČM a SPD tu vůli projevily také dvakrát. Jednou na tomto jednání a podruhé při hlasování v Poslanecké sněmovně. Dohromady to čítá 116 hlasů. Nepočítám těch šest volných radikálů. Matematika je naprosto jasná.

Ještě jednou se vrátím k vystoupení pana senátora Horníka. Nezpochybňuji jeho průzkum, ty tři otázky, ale nemohu se smířit s interpretací té první, kdy, a teď mě neberte za slovo, 92 % respondentů souhlasí se zavedením korespondenční volby. Ale když nebude, těmto všem lidem ve 100 % neodebereme právo volit. Protože jim právo volit zůstává, pouze ne korespondenčně. Uznávám, že to mají složitější: Dál, dráž. Naprosto souhlasím. Ale bylo tady řečeno, že se jim odebírá právo volit. Nemyslím si, že je to pravda.

Dovolím si zpochybnit i tu časovou rezervu do 1. července. Máme na to dva měsíce. Je více než pravděpodobné, že korespondenční volba neprojde, že se nám ten návrh vrátí bez korespondenční volby. Možná tam poslanci ještě něco přidají, co se nám nebude vůbec líbit. Takže my tady za měsíc budeme před možná tím samým návrhem zákona, možná před horším. Není podstatné, jestli obětujeme dvacet nebo třicet dnů, to už v tom opravdu nehraje roli.

Ale při snaze některých subjektů vyvolat předčasné volby, respektive rozpustit sněmovnu a vyvolat předčasné volby, naprosto nerozumím tomu, proč nám čas vůbec nevadí.

Já si nemyslím, že v tomto případě Senát ustoupil do kouta. Ten zákon má nejenom jiný schvalovací proces, ale i měl jiný vyjednávací proces, nebo doba přípravy byla úplně jiná. My jsme tady absolvovali několik jednání a v rámci těch jednání si Senát stanovil naprosto jasné podmínky, které byly Poslaneckou sněmovnou dodrženy.

Je to 14 krajů, neexistence bonusu pro vítěze, v té naprosto tvrdé podobě, je to navýšení kvót pro koalice a de facto Senát zasáhl i po tom, co byl projednán na ústavně-právním výboru Poslanecké sněmovny ten komplexní pozměňovací návrh. V podstatě ne legislativním aktem, ale svým docela silným hlasem Senát zasáhl, že bylo změněno i rozdělování hlasů ve druhém skrutiniu.

Jinými slovy, ve čtyřech bodech tento návrh zákona odpovídá tomu, co Senát požadoval. Jestli jsem někde zaslechl, že se nenecháme vydírat Poslaneckou sněmovnou, troufám si tvrdit, že v tomto případě je to naopak. Beru to pochopitelně v uvozovkách, ale že tentokrát Senát vydíral tak trošku Poslaneckou sněmovnu. Ale v dobrém. Stanovil jasné, nepřekročitelné podmínky a ty byly ze strany sněmovny dodrženy.

Takže za mě, ano, korespondenční volbu ano, ale ne teď v tuto chvíli, v nejbližší možné době ano. Vzhledem k tomu, že žádný takový návrh nezazněl, navrhuji schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným je pan kolega Rabas a po jeho vystoupení vyhlásíme polední přestávku, tak jenom, abyste s tím počítali. Prosím, pane kolego.

Senátor Přemysl Rabas:  Vážený pane předsedající, pane ministře, pane poslanče, kolegyně, kolegové. Já bych se chtěl jenom přihlásit k tomu pozměňovacímu návrhu, který jsem nepodepsal, ale budu pro něj hlasovat. Ten důvod je, přestože člověk by měl být trpělivý, já jsem netrpělivý. Já na to čekám také 20 let. Já jsem čtyři volební období byl zastupitelstvem obce. Byl jsem krajským zastupitelstvem, v roce 2006 až 2010 jsem byl poslancem parlamentu. Celou tu dobu, každé volby, se mluví o korespondenčním hlasování. Vždy když se řekne, my jsme všichni pro korespondenční hlasování, ale... Je to nesmírně zvláštní, že většina politické reprezentace celých 20 let je pro korespondenční hlasování. Tak v čem je proboha problém?

Volební právo dané ústavou, všichni se hlásíme k demokracii, říkáme, že jsme demokraté, ale my ho upíráme těm lidem. Čekám 20 let, ale to je nic. To není důležité. Ale ti lidé, občané naší republiky, kteří žijí v zahraničí, na něj čekají taky 20 let. Někteří se už nedočkali a někteří se ještě nedočkají, protože to odkládáme. Samozřejmě že se to týká studentů, lidí na krátkodobých pobytech, lidí, kteří tam jsou pracovně, ale taky se to týká lidí, kteří tam žijí desítky let. Nemohli volit za komunistů, nemůžou volit už celou tu dobu, co jsme dnes... Nemohli se prostě zapojit do veřejného života v zemi, kterou berou pořád za svou vlastní. My jim to upíráme. Říkáme. Volební právo máte, to vám dává ústava. Hodíme jim klacky pod nohy. Jak má někdo z nějaké země, kde není naše ambasáda, jet do sousední země, říkal to tady pan kolega Czernin, ne dvakrát, někdy i třikrát, když je třeba druhé kolo prezidentské volby. On musí jít třikrát na tu ambasádu, nejdřív se tam přihlásí, pak tam jede jednou, pak tam jede podruhé. I kdyby to bylo jenom dvakrát... Je to vážné, často to jsou lidé, kteří jsou... Nejde o ekonomiku, nejde o peníze, nejde o čas, někdy ano, ale taky jde o zdraví. Je to dost komplikované, jet do sousedního státu několikrát. A přitom, když vezmete tu politickou reprezentaci za posledních 20 let, vždy to byla většina, vždy, která korespondenční hlasování prosazovala. Když jsem byl ve sněmovně, mluvilo se o tom pořád. Byl jsem zástupce tehdy vládní strany, nepodařilo se nám to prosadit. Dnes slyším úplně stejné argumenty, ano, my jsme pro korespondenční hlasování, ale... A jsme zase u toho „ale“. To znamená dalších několik měsíců, nebo několik let, nebo několik desetiletí? V čem je problém? Je to jenom jeden pozměňovací návrh přidat do toho zákona, když většina těch lidí říká, že je pro. Vládní strany říkají, že jsou pro, většina koalice říká, že je pro. Akorát několik těch jednotlivců, takové to bizarní zpestření parlamentu, je doopravdy proti. Prosím, zvažme to a chovejme se podle toho, co říkáme. Jsme pro! Nebo to jenom říkáme a nemyslíme si to, někteří. Někteří to nemyslí možná vážně. To už tady zaznělo. Pak je to pokrytectví. Já jsem pro. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane kolego, i to, že jste byl milosrdný k času pro naši polední přestávku. Vyhlašuji ji do 14:05 hodin.

(Jednání přerušeno v 13.03 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 14.05 hodin.)

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážené dámy, vážení kolegové, aktuálně máme přítomno 44 senátorek a senátorů. Budeme pokračovat v rozpravě, kdy na řadě je s přednostním právem pan senátor Jiří Růžička. Nechce. Šárka Jelínková tady není. Aha, ona je... Promiň, já jsem koukal tam. Nechceš? Nechce. Jiří Oberfalzer. Ten hlásil, že chce. Ano.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Jistě jste si dávno všimli, že mluvím zřídka, tak mi dovolte přednostní právo využít, neb i to bude tím pádem výjimečné. Chtěl bych krátce reagovat na vystoupení pana místopředsedy Horníka a obecně na argumentaci, proč máme využít situace, kdy bychom mohli sněmovně, promiňte, to nemyslím zle, vnutit to, o co všichni stojíme, a to je korespondenční volba pro krajany.

Zaprvé bych možná ještě před závorkou chtěl trochu reagovat na ten průzkum, který tady kolega Horník prezentoval. Myslím, že říkal, že to bylo asi 400 respondentů. Zmínil se o jedné otázce, pro kterou bylo, teď nevím, jestli 30 nebo 40 procent, to jsem už mezitím zapomněl, těch odpovědí, které, dá se říct, trvají na korespondenční volbě i v situaci, kdy by to mělo znamenat odklad voleb. Zaprvé bych chtěl upozornit, že 30 procent ze 400 je 120. Nevím, kolik je celkem krajanů. 120 krajanů by tedy, kdybychom to brali, jako že nás to zavazuje, 120 krajanů by tady rozhodlo o odkladu voleb v ČR, na které mají nárok miliony voličů domácích. To byl zdánlivě takový silný argument. Ale já bych chtěl upozornit na jeho slabost. To skutečně není ten důvod, proč bychom se pro to měli rozhodovat. Ale neříkám, že naši oponenti to předkládají jako jediný nebo hlavní důvod, samozřejmě poslouchám, nejsem hluchý. Souhlasím s tím, že hlavním motivem by mělo být, že o to stojíme, chceme to prosadit. V tom se opravdu shodujeme, teď se jenom neshodujeme v tom, proč se nám zdá, že teď to není vhodné nebo dokonce možné. Nepřijímám ta obvinění, že to děláme z licoměrnosti, to je samozřejmě výrok pro média, děláme to, řekněme, z nějakého realismu. Dobrá, můžeme poslat sněmovně ten návrh rozšířený o tuto pasáž, kterou sněmovna odmítá. Oni nám to tedy vrátí bez ní. Přiznám se, že jsem si musel ověřit, jestli to můžeme poslat znova do sněmovny s tímto návrhem, který odmítnou. Dostal jsem odpověď odborníka, našeho pana ředitele legislativy, že můžeme. Já jsem si myslel, že ne. Takže můžeme. Můžeme hrát tento ping-pong. Já jsem to na komisi nazval pokrajem. Půjde o to, kdo jak dlouho to vydrží s nervy, zkoušet, napínat tu protistranu, než se ucho utrhne.

Je možné, že v nějaké fázi, kdy už by, řekněme, zájmu o volby teklo do bot, že by třeba zrovna na řadě byli poslanci a že by ucukli. My bychom to takto prosadili.

Mně se to ale nelíbí. Musím říct, že za cenu rizik to prostě není nutné. Dobře víme, proč některé politické síly tuto volbu nechtějí. Ona pro ně nereprezentuje přínos, ale naopak zhoršení pozice. Víme přesně, kterých stran se to týká. Ty nyní mají silnou pozici ve sněmovně. Doufám, ale samozřejmě o zítřku nikdo nic neví, doufám, že po volbách poměr těch sil, které jsou tomuto nakloněny, bude vyšší. Vy možná řeknete: Ano, a bude ještě vyšší, když tu volbu prosadíme. Já řeknu: Neprosadíme, protože to víme nejenom my, ale i oni. My se nemusíme řídit tím, já tady souhlasím, často na to upozorňuje pan kolega Canov, co je, není možné, co nám projde, nebo neprojde, někdy se tím řídíme. Musíme to posuzovat případ od případu. Obecně samozřejmě ale máme zejména zastávat to, co si sami myslíme, a to, o co stojíme.

Jsem přesvědčen, že v dané situaci máme dostatek důvodů, pan senátor Nytra je tady celkem přehledně vyjmenoval, být si jisti, že sněmovna toto doplnění volebního zákona nepřijme. Aby proběhly volby dobře a důstojně, abychom v nich také dosáhli co nejlepšího výsledku, mohu-li si na chvíli dovolit mluvit za strany, které stojí o zásadní změnu naší politické scény, tak si myslím, že bychom o to měli usilovat důstojně a bez nepokojů, protože jakýkoliv neklid, nepořádek nakonec padá obvykle k tíži tomu, kdo ho způsobil, i když to dobře myslel.

Já si tedy opravdu nemyslím, že teď, při tom hlasování, se rozdělujeme na ty, kteří to s korespondenční volbou myslí upřímně, a na ty, kteří jsou licoměrníci a jenom to deklarují.

Získávat sympatie našich krajanů v zahraničí má význam samozřejmě tehdy, až budou těch voleb účastni. Neberte to, jak to zní, jako nějak kupecky, racionálně, ale myslím si, že je důležité k tomu, k té jejich příležitosti se dobrat cestou, která bude důstojná. Co když se nám podaří to do toho zákona vložit, sněmovna nám to vrátí a my budeme muset vzhledem k nějakým okolnostem a časům nakonec od toho ustoupit? Tak tedy nakonec ukážeme, že na tom netrváme až za hrob, abych tak řekl. Čili já bych si myslel, že pokud se tentokrát zdržíme tohoto úmyslu s vědomím, jaké jsou okolnosti, že ten záměr nepoškodíme, že si ho dokonce budeme moci prosadit přímou cestou, nikoliv využíváním nějakých situací, protože, opakuji se, předpokládám, že příští složení sněmovny bude takové, že projde tento návrh hladce.

Krajané, kteří žijí v zahraničí, dneska už to nejsou jenom uprchlíci nebo exulanti, což platilo ještě před 20, 30 lety. Dneska už jsou to lidé, kteří tam pracují, žijí tam nebo tam založili rodiny. Čili jsou to občané, kteří se možná do země vrátí, kteří nemají k ní jenom sympatie, ale plánují v ní svůj život, svou budoucnost. Proto si myslím, že občas zaznívají argumenty, že vlastně co by nám tady měli lidi, kteří si žijí v Latinské Americe, určovat, jaké máme mít poměry, že rozhodně tento argument je lichý. Udržovat vztahy s krajany a udržovat v nich jakési ambasadorství, aby ve svých momentálních domovinách ČR prospívali a pomáhali jí, to je rozhodně náš zájem. Já se budu těšit, že k tomu napomůžeme i tou jejich účastí na volbách, kterou jim usnadníme korespondenční volbou. Ale v dané situaci ji nepodpořím. Myslím si, že již do prezidentských voleb budeme moci krajany zapojit. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. Pro ty, kteří tady nebyli, tak jsou tady tři senátoři přihlášení s přednostní volbou. Tím je pan Růžička, který se vzdal přednostního práva vystoupit. Paní Šárka Jelínková také, ale pan předseda Miloš Vystrčil by chtěl vystoupit. Máte slovo, pane senátore.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážený pane poslanče, předsedo ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny, dámy a pánové, když jsem ta vystoupení poslouchal, tak mě napadlo při vystoupení některých, já pak ta jména budu i říkat, jestli třeba v Poslanecké sněmovně také není jejím členem někdo, kdo nechce korespondenční volbu, zároveň je typově podobný tomu, co tady dneska zosobňuje senátor Michael Canov, nebo jestli v té Poslanecké sněmovně není někdo, kdo nechce korespondenční volbu, přitom není typově podobný tomu, co tady zosobňuje pan místopředseda Senátu Jan Horník. Anebo třeba Přemysl Rabas. Dospěl jsem tedy k názoru, že tam takoví lidé určitě budou.

Pak jsem přemýšlel, jestli tito lidé, kdyby poslouchali toho našeho Michaela Canova nebo toho našeho Jana Horníka, co by si tak asi mysleli? Co by říkali o těch větách, které tady dnes pronášíme? Jestli by třeba to nepovažovali tak trochu za vydírání? Jestli by neříkali, že toto přece není možné a tomu přece nelze nikdy ustoupit? Přece není možné, aby si o nás, když budu mluvit za Poslaneckou sněmovnu a za některé ty „Canovy“, „Horníky“ a „Rabasy“, někdo myslel, že my ustoupíme, protože se budeme bát toho, že bychom přišli o všechno.

Já musím říct, že kdybych v té Poslanecké sněmovně seděl a kdybych byl v té druhé pozici a kdybych slyšel ta některá vystoupení, za sebe říkám, že bych to nevnímal jako korektní a férový přístup, to, že dnes někdo vystupuje a říká, já o tom zase budu mluvit a k něčemu to připodobním, že oni nemají jinou možnost než přistoupit na naše podmínky. To je politická kultura, kterou se chlubí Senát? To je naplnění hesla: „Kdo seje vítr, sklízí bouři!“

Představte si, že by Senát a Poslanecká sněmovna vlastnily společně pozemek. Pod tím pozemkem by šel přivaděč s pitnou vodou. Teď by kdysi dávno někteří senátoři řekli: Ale ta pitná voda, co jde pod tím pozemkem, který společně vlastní Senát a Poslanecká sněmovna, není dostatečně kvalitní! Ten, kdo rozhoduje o tom, zda ta voda je nebo není dostatečně kvalitní, by za 2, 3 roky řekl: Ano, máte pravdu, ona není kvalitní, je potřeba tam dát filtr. Pokud tam ten filtr nedáte do 8. října, já tu vodu zastavím. Teď tu pitnou vodu by pila Poslanecká sněmovna, ale Senát by měl studnu. Tu pitnou vodu by nepila jenom Poslanecká sněmovna, ale jejím prostřednictvím i čeští občané. V tom okamžiku je potřeba, aby se ti, co společně vlastní ten pozemek, kterým bylo přikázáno, to není z jejich vůle, z vůle Poslanecké sněmovny, ani z vůle Senátu, ale ti, kterým bylo přikázáno, aby dali filtr do té trubky s tou pitnou vodou, tak Senát by řekl: Vážení přátelé, ano, můžeme tam dát ten filtr, ale my na tom pozemku ještě chceme vysadit strom. Poslanecká sněmovna by řekla: No, ale my na tom pozemku žádný strom nechceme. Senát by řekl: To nás ale vůbec nezajímá. Jestli tam ten strom nebude, nebude pitná voda. Vy si prostě dělejte, co chcete.

Já jsem přesvědčen, mluvím za Senát, že vy tu pitnou vodu potřebujete, a proto ten strom zasadíme. Třeba bychom ještě mohli přidat nějaké další stromy a keře. Třeba bychom mohli říct, že nechceme 8 a 11 %, ale třeba 10 a 13 %, protože z filozofie některých z vás, tady říkáte, že přece to musí projít! Vždyť oni přijdou o tu svoji vodu. Anebo bychom mohli říci ještě něco úplně jiného a dalšího. To je fér? To je politická kultura? Pustit se do boje s nějakým, kdo v tom boji je nezaviněně, nezpůsobil to, ale musí ho absolvovat, protože mu to bylo právem a institucí, které se říká Ústavní soud, přikázáno, se takhle chovat? Nebo to má být tak, že se domlouváme? Znovu upozorňuji, nemluvím o situaci, kdy by někdo samostatně, myslím tím Poslaneckou sněmovnu, se rozhodl, že něco opraví, že něco udělá, následně se s námi musel domlouvat. To není ta situace. To je jiná situace. To je situace, kdy se předpokládá, že představitelé této země, ústavní činitelé, se budou schopni domluvit a budou se chovat tak, jak velí politická kultura vyspělé společnosti. Já říkám, přestože ta jednání nebyla oficiální, že to je tak, že my jsme ty své požadavky, které nám připadaly rozumné a na kterých jsme se domluvili a u kterých většina představitelů politických klubů byla, vyslovili, že nám ve většině případů bylo vyhověno, jako Senátu, předtím, než jsme se rozhodli, že začneme opravovat tu trubku, ten přívod té pitné vody. Jestli dneska říkáme, že nebylo vyhověno všem a že přece my to máme v rukách a my máme tu svoji studnu, tak si, prosím, každý zvažte, jak se chováme. Jak se chováte a co navrhujete. Jestli takhle to máme dělat, nebo to máme dělat jinak. Ony přijdou jiné doby, kdy přes ten pozemek zase povede něco. Ukáže se najednou, že ten druhý, kdo dneska je v nevýhodné pozici, je ve výhodné pozici. Co můžeme čekat? Jedině to, že to bude stejné i z druhé strany. Dáme tím příklad všem ostatním.

Proto velmi prosím, říkám to jako zastánce korespondenční volby, abychom zaprvé přestali říkat o těch, co říkají, že dneska si myslí, že není dobré prosazovat korespondenční volbu, že to dělá něco jako takového, že něco jiného říkají, něco jiného si myslí nebo chtějí, že to využívají jako záminku. Je to nefér a není to pravda. Alespoň v mém případě to stoprocentně není pravda. Jsem přesvědčen, že to není pravda v případech všech ostatních senátorů, kteří to říkají.

Nakonec, když se podíváme do historie, je to naprosto zřejmé. Dále, prosím, přemýšlejme o budoucnosti. Přemýšlejme o tom, co nás čeká, co všechno máme před sebou. Jedna z věcí, která bude zásadní, je, aby tyto dvě komory, zákonodárci se dokázali domluvit a nevytvořili mezi sebou příkopy, které bude velmi obtížné zasypat. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným, konečně po dlouhé době, je pan senátor Jiří Drahoš. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Drahoš:  Děkuji, pane předsedající, vážený pane vicepremiére, pane poslanče, kolegyně, kolegové, já považuji předkládanou novelu volebního zákona za rozumný kompromis, na kterém je shoda všech relevantních politických stran.

Ústavní soud na poslední chvíli, ale naprosto správně, rozhodl o protiústavnosti některých součástí volebního zákona, který, jak všichni víme, diskriminoval, nebo výrazně diskriminoval, subjekty s menší volební podporou. Z mého pohledu je klíčové, že novela zachovala 14 volebních krajů a zároveň snížila kvórum pro koalice. Jsem také rád, že ve sněmovně neprošel návrh na obsazování mandátu ve druhém skrutiniu na základě rozhodnutí stranických sekretariátů. To do moderní demokracie opravdu nepatří.

Poněkud mne naopak překvapil nebo zaskočil výběr způsobu přepočtu hlasů. Víte, na celém světě fungují zavedené a vyzkoušené varianty dělitelů a kvót. Poslanci se z nějakého důvodu rozhodují cestou takzvané Imperialiho kvóty. Kromě toho, že jedinou zemí na světě, alespoň podle mých znalostí, která tento způsob výpočtu v současnosti využívá, je snad Ekvádor, pak tato kvóta nepochybně zvýhodňuje politické strany, které ve volbách obdržely větší počet hlasů. Chci proto věřit, že ti, kteří tuto kvótu do volebního zákona vložili, jsou si jisti, že nejde proti nálezu Ústavního soudu, jinak bychom mohli mít na podzim docela velký problém.

Máme zde navíc jedno velké téma, které s nálezem Ústavního soudu příliš nesouvisí, ale kolem něhož se rozpoutala, v Senátu tedy myslím, velmi bouřlivá diskuse dosud. Mám také na mysli možnost zavedení korespondenční volby pro krajany žijící v zahraničí. Sám považuji za diskriminační, jakým tento stát komplikuje těmto lidem jejich vůli vyjádřit se v demokratickém procesu voleb. Nejedná se přitom určitě o zanedbatelné množství lidí. Podle odhadů žije v zahraničí až čtvrt milionu Čechů. Přičemž volební účast mezi nimi dosahuje nějakých 5 %. Zkušenosti ze zemí, kde korespondenční volba funguje, přitom ukazují, že se účast při tomto způsobu volby, tedy korespondenčním, zvyšuje na 20 až 30 %.

Česká republika přitom patří mezi země, které jsou vůči voličům na svém území velmi vstřícné. Volby u nás trvají dva dny, v čemž patříme, zase podle mých znalostí, mezi světové rarity. Ještě navíc jeden z těchto dní je víkendový. Český občan pro výkon svého volebního práva nemusí vyvinout žádnou jinou aktivitu než dorazit k volební urně ve svém okrsku. Srovnejme to například se situací v anglosaském světě, kde volby probíhají ve všední den, lidé si kvůli nim musí brát dovolenou a ještě se musí aktivně zapsat do volebního seznamu. Na druhou stranu nutí náš stát krajany v zahraničí, aby cestovali někdy i tisíce kilometrů, aby mohli volit. To opravdu považuji za nedůstojné.

Mrzí mě proto, že se při současném projednávání volebního zákona nenašla politická vůle k zařazení korespondenční volby. Já si pamatuji dobře období kolem prezidentské volby, kdy mělo korespondenční hlasování podporu celé řady politiků napříč stranami. Dostalo se dokonce do programového prohlášení vlády. Myslím, že už to tady padlo, zjednodušíme volební pravidla tak, aby se občanům usnadnil přístup k volbám, včetně zavedení korespondenční volby.

No, já sám bych si dovedl představit ještě mnohem výraznější reformu volebního zákona směrem ke korespondenčnímu hlasování, a to jeho zavedení i na území České republiky. Je naprosto běžnou praxí, že zejména mladí lidé žijí v Praze nebo v Brně, přitom ale mají trvalé bydliště, tudíž i volební obvod, na jiném konci republiky. Mohou si samozřejmě vyřídit voličský průkaz, ale ti z vás, kteří si ho někdy pořizovali, mi dají jistě za pravdu, že tato procedura je jak vystřižena z 19. století. Řešením samozřejmě může být také zrušení místní příslušnosti pro vydávání voličských průkazů, ale podle mě by bylo nejlepší provést komplexní reformu směřující ke korespondenční volbě.

Mimochodem, v současné době umožňuje korespondenční volbu 23 zemí Evropské unie, zatímco pouhé 4 země, včetně České republiky, s tímto způsobem hlasování vůbec nepočítají. Takovou reformu ale samozřejmě nelze udělat ze dne na den. Navíc by vyžadovala velmi obsáhlou práci jak ministerstva vnitra, tak příslušných komisí v obou komorách parlamentu. Na to je potřeba dostatek času, který teď určitě nemáme. Je třeba si také uvědomit, myslím, že to tady zmiňoval kolega Tomáš Goláň, že dnes řešíme úpravu volebního zákona primárně z důvodu nálezu Ústavního soudu, který se tedy té korespondenční volby netýká.

Kvůli relativně pozdnímu rozhodnutí Ústavního soudu ji řešíme opravdu za minutu dvanáct.

Také proto bych svůj příspěvek zakončil citátem bodu 4, již několikrát zde zmiňovaného, stanoviska iniciativy Chceme volit distančně. Cituji: „Bod 4. Věříme, že i když se v Poslanecké sněmovně zatím nenašla vůle k prosazení zákona, situace se nejpozději po volbách změní a korespondenční volba pro krajany v zahraničí bude do volebního zákona ukotvena hned po podzimních volbách.“

Za sebe bych k tomu přidal rovněž ukotvení korespondenčního hlasování i na území České republiky. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Jiří Čunek. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jiří Čunek:  Pane předsedající, pane vicepremiéra, kolegyně, kolegové. Já bych se chtěl věnovat při volebním zákoně jenom politice. Protože to, co je dneska tady na stole, je jenom politické téma. I to, co se dnes děje a co projednáváme, je politické téma. Jedinou takovou technickou vsuvkou bych vzal povzdech pana předsedajícího, že se konečně kolega Drahoš dostal ke slovu, když on využil svých práv a přeskočil ostatní v pořadí.

Zajímavý námět je, že když se nám to nebude líbit, že budeme odcházet. Protože si myslím, že je mnoho témat, kde máme všichni úplně stejná práva, přeskakovat vzhledem k tomu, že je tady ostatních místopředsedů dost, si myslím, že se nemá.

Nicméně dneska výjimečně, opravdu výjimečně bych očekával, po tom, co udělal pan místopředseda Horník, po jeho projevu, že naopak vystoupí s přednostním právem celé vedení, především vystoupí 1. pan předseda a pak ti ostatní a pak předsedové klubů a řeknou, jak to tady bylo. Vy všichni víte, že já jsem, omlouvám se za to především svým kolegům v KDU, hodně nekonformní v tom, že na některé věci mám jiný názor, než se třeba většina klubu domluví. Nikdo ale nikoho nikdy tady nepranýřoval za to, že hlasoval podle svého vědomí a svědomí, takže je to v pořádku. I tady, když jsem slyšel první verzi toho, že údajně se pan předseda Senátu ohledně rozhodnutí Ústavního soudu dohaduje, domlouvá se sněmovnou, jak to tedy bude, tak jsem samozřejmě zpozorněl, jestli tedy u té dohody budu také. Nemyslím fyzicky, v tom smyslu, ale jestli ji budu moci vidět, komentovat atd.

Nakonec se ukázalo, že my všichni, jak jsme tady, jsem o tom přesvědčen zcela jistě, jsme měli povědomí o tom, co navrhuje zde přítomný pan poslanec Benda. To byla ta změna, která už přicházela poté, co tady nějaká dohoda byla atd. Tím jsem chtěl jenom říct, že jsme všichni byli u toho, mohli jsme zasahovat ve svých klubech do znění zákona. Při vědomí toho, že není jiná cesta, než se dohodnout. Při tomto vědomí jsme to dělali.

Když se podívám na navrhovatele, až na výjimky jsou to de facto noví senátoři, těm bych odpustil všechno. Protože my ostatní, co jsme tady déle, si pamatujeme, a to tady asi nikdo ještě neřekl, pokud jsem to přeslechl, tak se omlouvám, existuje něco jako stykový zákon, který se tady projednává, či o tom návrhu se tady diskutuje dlouho, a víme, že sněmovna ho nechce. Ani si nedělám legraci z toho, že si myslím, že by to mohlo přijít tak, že když bude nějaká velká politická většina v Senátu, což ta příležitost tady byla kdysi, když tady byla ODS nebo tady byli potom sociální demokraté, náhodou stejná většina přijde do Poslanecké sněmovny v tom období, a ještě než se poslanci vzpamatují, kdyby přišel stykový zákon, zřejmě může projít.

Jakmile si poslanci ale na tu funkci zvyknou a zjistí, že nás ta sto jednička vždycky odsune, potom i z jiných důvodů ten stykový zákon přijat nebyl. Proto, že Poslanecká sněmovna, nejenom že se vyjadřuje k vládě, my ne, a k rozpočtu, my ne, ale ve většině zákonů, kromě těch vyjmenovaných, má vždycky majoritu a tu si nechce nechat vzít.

Teď jsme vyvolali to, že Ústavní soud takto rozhodl. Je to v pořádku, já jsem tomu velmi rád, ale na druhou stranu také musíme, byť to nejsou naše volby, si uvědomit, že se musíme domluvit. Teď se vrátím k tomu, proč tady mělo to vedení a všichni aktéři těch hlavních dohod vystoupit, já bych to respektoval, abychom se přesvědčili o tom, že je to celkem ojedinělá záležitost, kterou tady pamatuji asi jenom dvakrát, která se tady stala od roku 2006, že došlo k tomu, že jsa donuceni, v tomto případě Ústavním soudem, tím, aby nebyl chaos v České republice, tak jsme se takto dohodli. Když říkám plurál, nebo používám ho, i já jsem se cítil jedním z těch, kteří spolu s kolegy na klubu diskutovali o tom, co se nám tam líbí, nelíbí, to potom vykrystalizovalo v některé naše požadavky. To myslím, že tady bylo řečníky celkem řečeno, že těch změn, které jsme chtěli, tam bylo dost.

Na tom se dohodli, naráz přichází někdo, a teď se vracím k tomu, že říkám, že to je jenom politika, kdo vzkazuje občanům v zahraničí: My vás máme rádi, ti ostatní vás rádi nemají. Pak tady byl zajímavý průzkum. Ten průzkum samozřejmě byl mezi občany v zahraničí. V pořádku. Udělali jste někdo průzkum mezi občany České republiky? Tam by to zcela jistě tak nevyšlo, protože je názor mnoha občanů, a to teď říkám jako ten, kdo je zastánce korespondenční volby pro české občany žijící v zahraničí, pozor. Ještě to můžeme rozšířit o korespondenční volbu, která tady tak mírně byla zmíněna, kterou známe třeba teď z amerických voleb.

Jedna třetina těch, kteří přišla k americkým volbám, volila zcela jinak, než dvě třetiny, které poslaly lístek. Ale to je jiná věc. To je legitimní diskuze, jestli to bude nebo nebude. Ale vrátím se k tomu, my jsme tady tedy byli atakováni tímto. Je tady zřejmě málo senátorek a senátorů, kteří nechtějí korespondenční volbu pro občany v zahraničí. Zřejmě velmi málo, jestli vůbec někdo. Byl bych rád, kdyby se možná vyjádřil aspoň někdo. Někdo by to měl aspoň být, ať nejsme tak jednotní.

Kdybychom udělali tu jinou volbu, nebudu to dál rozpitvávat, jaká je základní nevůle, kterou já cítím mezi lidmi při diskuzích o korespondenční volbě? Oni tam žijí, nejde o to, že ta naše děcka tam vyjedou na půl roku, vrátí se a volí, ale ti, co tam žijí třicet let a jinak, tu politiku znají jenom ze sociálních sítí. Oni nám to tady budou ovlivňovat, ačkoli žijí v úplně jiném světě. Je to nelegitimní názor? Je to legitimní názor. Máme o něm diskutovat? Určitě ano.

Přes to všechno já jsem si to vyhodnotil tak, že bych tyto občany pozval. Ano, můžete říct, že já patřím zřejmě zrovna k té skupině, možná to není pravda, politického spektra, kde ti lidé, kteří dlouhodobě žijí v zahraničí a jsou zakotveni ještě v jakýchsi možná, v uvozovkách, když to řeknu hanlivě, klišé politických stran, tradičních stran, že by mohli těmto stranám dát hlas. Když to budou mít takto usnadněno a bude 300 tisíc až půl milionů lidí venku, tak je to jeden kraj. To znamená, to není málo.

Jestli je to 300 tisíc, podělte si to, vidíme, kolik poslanců to může ovlivnit. My, co si, Marku Bendo, pamatujeme bohužel ty stojedničkové vlády, víme, že to je zvláštní, ale ten jeden hlas v Poslanecké sněmovně má zásadní vliv na vládu a na mnoho věcí. To znamená, tady to může být klidně pět hlasů. Pět poslanců. To si uvědomme, to je ta reálie.

Já bych rád, teď navážu trochu na předsedu Vystrčila, já bych rád, abychom se vrátili k tomu, že tak, jak jsem tady minule mluvil o tom, byl jsem velmi nerad, že se to tady zvrhlo v to, kdo je statečný a kdo není... Být statečný mezi všemi statečnými do jednoho, není asi moc těžké. Stejně tak to tady skutečně vypadá, jako bychom, byť všichni téměř chceme, tu volbu nechtěli, vzkazujeme to pro příští volby, protože teď to nebude.

Já jsem se snažil sehnat kontakt na sprintera Bolta, aby leštil naposledy své zlaté medaile, protože pan kolega vyhraje zřejmě v tomto smyslu. Protože zapomněl říct, teď se vrátím k vážnému tónu, zapomněl pojmenovat jednu věc, na kterou my jsme tady zapomněli. Ta animozita mezi komorami je tak velká, že se může stát, já si pamatuji, že se to stalo z těchto důvodů, že řeknou: „Pane, když vy chcete takto, my nic neuděláme.“

Teď se podívejme na tu politickou mapu. Tam přece je dost lidí a je tam dost velký tlak na to těch, kteří by rádi, aby nebylo nic jasné, byla tady právní bitva a pan prezident určil nějakého premiéra, který tam bude gazdovat, dokud se to všechno nevyřeší. To je ne nereálná, ale velmi reálná představa. Já si to nevymýšlím, já to vím, protože s těmi lidmi samozřejmě komunikujeme. Vím, že...

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Prosím kolegy o klid.

Senátor Jiří Čunek:  Vím, že bych byl velmi rád, kdyby takové animozity nebyly, ale toho se nezbavíme, to tak je.

Já to v tuto chvíli bohužel chápu tak, že všichni hrají, a to už nezmiňuji znovu to, co tady bylo, komu se hodí jaký způsob volby atd. Určitě d'Hondtův systém je, nebo byl podstatně horší pro malé strany než systém, který přichází teď. To je podle mě zjevné. Ale v každém případě bych byl rád, aby když se vedení komor dohodlo, dohodlo se dokonce i vedení klubů, rád bych věděl, kdo se v té době nedohodl... Kdo v té době, a to bych poprosil někoho, kdo to tady za Senát vyjednával, aby řekl, jestli z těch stran obsazených ve sněmovně byl někdo, kdo jasně za tu stranu řekl: „S tímhle nikdy nebudeme souhlasit, my ten zákon bez korespondenční volby nepodpoříme.“ Myslím v té době, kdy jsme nabyli přesvědčení, že to je v pořádku a ten zákon šel do Poslanecké sněmovny k hlasování, k jednomu čtení, druhému atd.

Já si myslím, že v té době jsem to od nikoho neslyšel. Všichni jsme to brali tak, že jsme dohodnutí. Naráz tady vznikne iniciativa tohoto typu, která nás rozděluje. Podle mého názoru je to jenom politika o tom, podívejte se, kdo je ten spravedlivý, kdo ne. Já bych nerad, já jsem vždycky nerad za toho troubu, který si to nechá líbit a nechá to tak, s tím, že vlastně všichni chceme stejnou věc. My jsme se nějak dohodli a ti, kdo tu dohodu porušili, teď budou ti lepší. To mně přijde, že je opravdu nefér.

Takže já bych vás naopak všechny poprosil, abychom si vzpomněli, jaká byla dohoda o volebním zákonu ve chvíli, kdy vstupoval už po těch dohodách do procesu Poslanecké sněmovny, jaké ty dohody byly, jestli tam ti zástupci stran, které jsou tady a chtějí korespondenční volbu teď, s tím, že si myslí, že ji vynutí... Já si naopak myslím proti té medaili, že je mnoho poslanců, kteří rádi tu dohodu zbourají. Budou před lidmi poukazovat na to, že my jsme ti nefér, co nedodrželi dohody, proto tady není volební zákon. A tak se dočkáme vlastně toho, jestli pan soudce Langášek a jeho senát má pravdu, nebo nemá... Kdo to bude rozhodovat? Je to Nejvyšší správní soud. To znamená, to bude jiný senát, pak to bude Ústavní soud. Myslíte si, že se ty volby nepřiblíží strašně rychle?

A pak už jsou lhůty pro podávání kandidátek, to je, pokud se nemýlím, 66 dní před volbami, nevím, jak se budeme chovat v tom termínu, když to nastane. Dokonce ani nevím, to možná ví pan vicepremiér, jestli už někdo stihl udělat nějakou koalici a podal ji teď, v době působnosti tohoto zákona. To je štěstí, pane vicepremiére, protože kdyby to někdo udělal, podle mě to bude velký problém. Protože když si soud posoudí, co se tady děje, řekne to, co tady jeden z nás řekl: „Já předpokládám,“ a on to byl pan předseda, to nebyl jeden z nás, byl to předseda, ten je jeden. Tak ten řekl: „Já předpokládám, že kdyby dneska někdo podal kandidátku s koalicí, a už se ví, že to bude jinak, tak že by to soud zřejmě shodil.“

Když ten soud bude poslouchat, co se tady děje, řekne, nikdy nevíme, dokud ten zákon není schválen, jaká je vůle parlamentu obecně, celkově. To znamená, kdyby někdo dneska podal trojčlennou koalici a řekl, ne, já jsem si myslel, že to bude 5 %, tak bych celkem rád viděl, jak se ten soud s tím vypořádá. Protože on to podal v termínu, protože může od vyhlášení voleb tento krok udělat.

To si myslím, že jsou všechno právní důsledky, do kterých my teď jdeme. Riskujeme to, že tady všichni znevěrohodňujeme parlament v očích voličů, jenom proto, abychom něco utrhli. Ale já si myslím, že tady velká hodnota, a já to tak chápu, je v tom, že konečně jsme se dohodli. Nebudeme nikomu nic komplikovat a ve chvíli, kdy, my nakonec novelu zákona můžeme podat zítra, s tím, že víme, že když ji podáme tady zítra, než ji projednáme, bude ustanovena nová Poslanecká sněmovna, takže to ani nespadne pod stůl a může se to rychleji dostat do procesu, myslím novelu o korespondenční volbě. Bude to férové.

Dokonce jsem pro to, abychom tady podpořili a odhlasovali to usnesení o té podpoře, čímž se podle mě mnohým, a teď řeknu, z nás otevírá prostor říci všem ostatním, jak to myslíme. Pak jde o to, jestli to uděláme za toho půl roku nebo tři čtvrtě, když sem novela přijde. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. Mám tady nově přihlášeného s přednostním právem Petra Holečka, tak se ptám, jestli chce využít toho přednostního práva? Protože kolegové předtím se ho vzdali. Ještě předtím byla kolegyně Jitka Seitlová, paní senátorka. Takže chcete přednostní právo? Ne, také ne. Takže teď jde sice s přednostním právem, ale v normálním pořadí pan senátor Jiří Růžička. Máte slovo, pane senátore.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo, dobré odpoledne, dámy a pánové, pane poslanče, pane místopremiére. Navážu trošku na to, co říkal pan senátor Jiří Čunek.

Pan senátor podporuje korespondenční volbu, Tomáš Czernin podporuje korespondenční volbu. Každý, kdo tady mluvil, podporuje korespondenční volbu. Zní to ze všech stran mimo komunistů a SPD. Vláda má její zavedení v programovém prohlášení, také už jsme to slyšeli. Ministerstvo vnitra nás ujistilo, že korespondenční volbu má technicky připravenou. Ale prostě není vhodná doba... Je ta druhá strana toho, co se povídá nebo co se říká. Ptám se, kdy ta vhodná doba bude, prosím.

Pan senátor Tomáš Czernin tady velice pečlivě vypočítal ty pokusy o zavedení korespondenční volby, které trvají 20 let. Ať už tedy vládli ti, co jsou dnes v opozici, nebo ti, co jsou dnes v koalici, tak se nikdy ta korespondenční volba nedokázala prosadit.

Už tady bylo připomenuto, že v době voleb v zahraničí pobývají statisíce občanů ČR, ať už to jsou ti, kteří tam žijí desítky let, nebo ti, kteří tam v současné době pracují, ti, kteří tam studují. Jsem hrdý a pyšný na své studenty, kteří byli na stáži před několika lety, když byla volba prezidenta, byli na stáži v Bogotě, v Kolumbii, vyřídili si možnost, že tam mohli hlasovat, sice to nepomohlo, ale mohli hlasovat, když jim to stálo za to, i když v Kolumbii dojet na vyslanectví k hlasování je asi stejná záležitost jako jet z Prahy do Pardubic hlasovat. Vzdálenostně i dobou času. Říkám to tady jenom proto, že obrovské množství lidí, kterých se to týká, na to čeká.

Až dnes večer budu mluvit pravděpodobně po Skypu se svým synem, který 15 let učí na univerzitě ve Velké Británii, za těch 15 let nevolil ani jednou v českých volbách, protože to na ambasádu má jakýmkoli dopravním prostředkem 6 až 7 hodin jízdy, přestože učí politologii a mezinárodní vztahy, tak se toho nikdy nedokázal zúčastnit, tak bych byl velice rád, kdybych mu mohl říct, že bude moct příště volit korespondenčně. Jsem si takřka jistý, podle toho, jak vypadají ohlasy, že budu muset říct: Zase se to nepovedlo! Počkej do příště! Příště už to bude... Tady si dovolím poznámku k těm, kteří tady mluvili o tom, hned navrhneme, hned to budeme prosazovat, hned to prosadíme. Jednak to už jsme slyšeli mnohokrát, jednak jim upřímně závidím tu jistotu a to přesvědčení, že po těch volbách ti, co tu korespondenční volbu chtějí, budou těch 120 hlasů mít ve sněmovně. Upřímně jim závidím to přesvědčení, protože oni říkají, že pan Michael Canov to tady slyšel, kde on bere tu jistotu mluvit o těch počtech.

Rozhodně jsem byl jeden z těch, kteří tu stížnost k ÚS před několika lety podepsali. Jsem rád, že ÚS dospěl k tomu, k čemu došel. My máme tu historickou šanci něco změnit. Také jsme změnili samozřejmě. Rozhodně respektujeme názor sněmovny, s tím, s čím přišla, podporujeme volební zákon, nic v tom, na čem se dohodla sněmovna, nehodláme měnit. I když k tomu byly nějaké drobné výhrady. Chceme jen jedno doplnění...

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Pane místopředsedo, prosím vás, ten kroužek, který je tam těsně pod tím oknem, ono to přes ty klenby nám jde přímo sem do uší, tak poprosím... My si počkáme! Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ještě jednou to zopakujeme. Respektujeme názor sněmovny, jak má vypadat volební zákon, podporujeme ten volební zákon, nezpochybňujeme metody, ke kterým se sněmovna dopracovala, chceme jenom jedno doplnění z těch důvodů, o kterých už jsme tady mnohokrát mluvili.

Na závěr si dovolím připomenout jeden citát předsedy sněmovny Vondráčka poté, co zjistil, že Senát uvažuje o změně v tomto duchu, kdy říkal: Jsou to naše volby, tak si myslím, že by to měli senátoři respektovat. Ne, to nejsou jejich volby. To jsou volby občanů této země, ať žijí kdekoli na celém světě. Myslím, že dnes máme historickou příležitost toto základní ústavní právo naplnit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore, dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Mikuláš Bek. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Mikuláš Bek:  Vážený pane předsedající, vážený pane vicepremiére, pane poslanče, dámy a pánové. Nejsem přítelem velkého nálepkování a osočování a pokusím se tu debatu malinko odlehčit, byť si myslím, že je potřeba korigovat některá tvrzení, která tu zazněla. Kolega Čunek vykreslil takový obraz toho legislativního procesu, podle nějž došlo k nějaké fixní dohodě, která potom jako máslem prošla sněmovnou a dorazila k nám do Senátu. Ten obraz je samozřejmě chybný, protože poslanci využili svého práva, podávali pozměňovací návrhy, z nichž některé byly přijaty a některé nebyly přijaty. My teď vedeme spor primárně o to, zda má Senát rezignovat na tuto svoji úlohu, nebo senátoři, jsme obviňováni z toho, že rozvracíme nějakou dohodu. Ale ta dohoda není natolik fixní, aby sami poslanci nevstupovali v legislativním procesu do té debaty. Myslím si, že tady jde o to, zda má Senát rezignovat na možnost ovlivnit ten výsledný tvar, je tady nepochybně legitimní otázka časování, vzhledem k vnějším okolnostem.

V posledních dvou týdnech jsem absolvoval řadu rozhovorů se svými přáteli ve sněmovně i v Senátu. Ty rozhovory probíhaly velmi podobným způsobem. V zásadě začínaly tím vyznáním, že dotyčný vřele podporuje korespondenční volbu, ale s ohledem na aktuální politickou situaci je třeba se zachovat státotvorně, realisticky a rezignovat na ni. Zdálo se mi, že řada mých kolegů z toho není nijak šťastná, má takový ten pocit, že se svíjí pod koly dějin.

Tato fráze mě napadá jako muzikologa, neboť v roce 1964 napsal skladatel Josef Berg pozoruhodnou minioperu, která se jmenuje Eufrides před branami Tymén. V ní hrdina, vojevůdce obléhá město Tymény, vyhrožuje mu střídavě, střídavě vyznává lásku své milované, která bydlí v tom městě. Řinčí zbraněmi, vyhrožuje, nakonec odtáhne a nedosáhne ničeho. Speaker říká: Svíjet se pod koly dějin hraničí někdy s povinností. Myslím, že si všichni musíme položit otázku, zda nastala ta chvíle, kdy jsme povinni se svíjet pod koly dějin, akceptovat fait accompli, rezignovat na možnost prosazovat legitimní zájmy. Minimálně těch českých občanů, kteří trvale či přechodně žijí v zahraničí.

Apely, které na mě mířily v posledních týdnech, se často odvolávaly na aktuální kroky sněmovní opozice, které by prý byly zpochybněny, kdyby Senát v tuto chvíli trval na tom, že dohody nebude dosaženo v jednom kole, ale třeba ve dvou nebo ve třech kolech nějakých vyjednávání podle člunkového zákona.

Dovolte mi, abych se zastavil u některých těch okolností, které bývají zmiňovány, které by údajně mohly být zpochybněny ve chvíli, kdy Senát by nepřistoupil na rychlé schválení toho zákona. Část mých přátel ve sněmovně je přesvědčena, že dobrou reakcí na diplomatickou roztržku s Ruskem je vyslovení nedůvěry vládě, čímž by byla veškerá moc předána Sovětům, tedy prezidentovi. Samozřejmě mnoho komentátorů vyslovuje pochybnost o tom, nakolik je to realistický scénář, nakolik jde o přátelské soutěžení s ostatními opozičními silami, o přízeň veřejného mínění. Na to druhá skupina mých přátel ve sněmovně odpovídá: Mnohem lepší nápad je, když rozpustíme celou sněmovnu. Zase řada komentátorů vyslovuje pochybnost, zda je to realistický scénář, zda nejde spíše o snahu oponovat tomu předchozímu názoru.

Pan prezident na to říká, že ani v jednom případě nevyhoví, že v případě nedůvěry vládě nechá vládnout premiéra bez důvěry, v případě samorozpuštění sněmovny ji nerozpustí. Shodou okolností asi v důsledku velké pravdomluvnosti prezidenta o tomto jeho tvrzení celkem nepochybuje nikdo. Za těchto okolností se mi zdá, že debata o tom časování, kdy bude dosaženo finální dohody, se dostává na velmi nejistý led spekulací o plánech v plánech plánů, o případných intrikách v intrikách, o řetězcích, kdyby, kdyby, kdyby... Míra jistoty nějakého výsledku té politické hry není příliš velká.

Jsem přesvědčen, že v takto nepřehledné situaci je správné se zachovat velmi jednoduše, a to trvat na tom, co považujeme za správné, což je podle vyjádření celé řady z nás pokus prosadit korespondenční volbu, tak jak se o to pokoušeli legitimně kolegové v Poslanecké sněmovně během projednávání volebního zákona. Je nepochybně legitimní poslání Senátu o tom návrhu rozhodnout, postavit se k němu a pokračovat potom podle výsledku toho hlasování.

Byl bych velmi nerad, kdyby podání pozměňovacího návrhu bylo vykládáno jako destrukce nějaké dokonalé dohody, jíž bylo v minulosti dosaženo, protože tuto tezi považuji opravdu za nepřesnou. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také vám děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným je pan senátor Karel Zitterbart. Prosím, pane senátore, máte slovo, mikrofon je váš.

Senátor Karel Zitterbart:  Vážený pane předsedající, pane vicepremiére, pane poslanče, kolegyně, kolegové. Rozhodujeme tu dnes o vážné věci, potřebujeme dobrý volební zákon, ne my politici, lidé potřebují dobrý volební zákon k výkonu volebního práva, který je základním politickým právem každého občana.

Občanů ČR s volebním právem pobývá v zahraničí podle střízlivých odhadů 350 tisíc, některé odhady hovoří o půl milionu. Mnozí z těchto občanů by velmi uvítali korespondenční volbu. Já shrnu, že historie korespondenční volby v českém parlamentu je více jak šestnáctiletá. V letech 2004, 2005 probíhal parlamentní procedurou senátní návrh zákona, který v Poslanecké sněmovně v závěrečném vystoupení obhajovala vážená paní senátorka Jitka Seitlová. Návrh nakonec nebyl ve třetím čtení v Poslanecké sněmovně přijat. Ve volebním období sněmovny v letech 2013 až 2017 to byl sněmovní tisk č. 676 poslance TOP 09 Marka Ženíška. V současném volebním období sněmovny to byl návrh skupiny poslanců Markéty Pekarové Adamové, Víta Rakušana a dalších, sněmovní tisk č. 217, podtrhuji, s neutrálním stanoviskem vlády.

První čtení tohoto návrhu proběhlo v listopadu 2018, sněmovna hlasy většiny přítomných poslanců ANO, SPD, ČSSD, KSČM a 8 poslanců ODS tento návrh vrátila k přepracování. O dalších pokusech tu hovořil pan senátor Czernin.

Proto stále půl milionu občanů ČR žijících v zahraničí s volebním právem čeká na úpravu českého volebního práva. Současná úprava bez možnosti korespondenční volby pro ně vytváří faktické technické překážky účasti ve volbách.

Citace čerpaná z internetu z diskuse o korespondenční volbě: Od roku 2011 studuji na University of St. Andrews ve Skotsku. Považuji se za aktivního občana. Bohužel jsem zmeškal volbu do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013. Cesta ze Skotska do Londýna železnicí trvá přibližně 13 hodin a stojí asi 80 liber, což pro mě jako pro studenta není malá částka. Tyto situace, si představme, stojí za umožněním či neumožněním korespondenční volby.

Nyní se to pokusím zařadit do politické situace. Zde v Senátu. Dva hlavní opoziční bloky nabízí v tuto chvíli ČR dvě cesty. Jednu pravděpodobnější, ale více rizikovou, přičemž dovládnutí vlády Andreje Babiše v demisi do termínu řádných voleb je asi tím nejméně zlým scénářem. Jsme si jisti, že nedojde k převzetí stoprocentní moci panem prezidentem Milošem Zemanem? Já si tím jist nejsem.

Druhá cesta, rozpuštění Poslanecké sněmovny a předčasné volby, je cestou z mého pohledu správnější. Ale o to méně reálnou. Na scénářích obou těchto her v tuto chvíli hrajeme politickou hru, někdy až mírně hysterickou. Zaznamenal jsem vyjádření o téměř odvaze k provedení atentátu na Heydricha. Těmto politickým hrám rozumí snad jen skalní příznivci obou těchto bloků a lajků někde na Facebooku.

Teorie her říká, že směřujeme k rovnovážnému stavu, kde ve finále budou hysterčit všichni. Říkám: Zklidněme to. Ve známém filmu se říká: Když je někdo jediný, kdo to můžeš udělat, tak to musíš udělat. Udělejme to teď. Udělejme dnes správnou věc a podpořme korespondenční volbu. Myslím si, že je potřeba zklidnit tu lehce hysterizující atmosféru, vyslovování nedůvěry vládě, pouhých 5 měsíců před termínem konání řádných voleb. Dokonce si myslím, že občané by to velmi dobře pochopili, naše dnešní rozhodnutí, přijmout zde v Senátu pozměňovací návrh o korespondenční volbě. Nebojím se říct, toto správné rozhodnutí by ve finále jako podanou ruku, jak vystoupit z té lehce hysterizující se situace, mohla pochopit i Poslanecká sněmovna. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Tomáš Czernin. Prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Czernin:  Děkuji. Vážený pane předsedo, vážený pane vicepremiére, pane poslanče, kolegyně, kolegové, včera, když jsme tady měli ten dlouhý bod s panem ministrem zdravotnictví, tak jsem měl online schůzku s konzultativní radou při Stálé komisi Senátu pro krajany žijící v zahraničí. Myslím, že nikdo nepochybuje, že právě to jsou, nebo že v této radě jsou právě ti krajani, kteří se skutečně intenzivně zajímají o situaci v ČR. Musím říct, že tam byli zástupci z Belgie, Rakouska, Slovenska, Spojených států, Kanady, ti mně potvrdili, že konzultativní rada doporučuje, aby Senát návrh na korespondenční volbu předložil až pro nově složenou Poslaneckou sněmovnu v roce 2021. Myslím si, že nemůžeme o tom, že jsou informováni o tom, co se děje v ČR, opravdu pochybovat. Dále bych možná uvedl ještě na pravou míru ten citát z toho dopisu iniciativy Chceme volit distančně.

„Pokud Senát vrátí nový volební zákon Poslanecké sněmovně s pozměňovacím návrhem na zavedení korespondenční volby, může se stát, že tento návrh s korespondenční volbou Poslanecká sněmovna opět odmítne. Většina poslanců vládní koalice nemá snahu pro korespondenční volbu zvednout při hlasování ruku. Je to neuvěřitelné i z pohledu, že korespondenční volba je součástí programového prohlášení současné vlády. I když nás mrzí, že korespondenční volbu pro zahraniční Čechy se zatím nedaří prosadit, vzhledem k současným okolnostem bychom nechtěli, aby přijetí volebního zákona bylo ohroženo, a to kvůli sporům týkajícím se neochoty většiny poslanců korespondenční volby pro zahraniční Čechy do novely zákona ukotvit.“

To je citát z toho dopisu. Myslím, že je na místě, abych vás obeznámil i s tím, že iniciativa Volit distančně zahrnuje 67 krajanských spolků, to je tedy 5000 aktivních členů v 35 zemích světa.

Potom bych měl pár poznámek ke kolegům předřečníkům. Přiznám, že mě trošku mrzelo, když kolega Hilšer říkal, že opoziční poslanci nejsou ochotni zvednout ruku. To opravdu není pravda. Říkal jsem, že byly tři návrhy na korespondenční volbu v Poslanecké sněmovně. Pro hlasovali zástupci TOP 09, ODS, KDU-ČSL, Piráti a STAN. Potom slova nebo činy... Myslím, že skutečným činem by bylo přesvědčit poslance ANO, KSČM, SPD a ČSSD, aby pro korespondenční volbu hlasovali. To by byl skutečný čin. Protože pokud my tady dáváme návrh, o kterém víme, že ho poslanci neschválí, tak to zůstává také jenom slovem. K tomu pan senátor Canov nás nabádal, abychom to poslali zpátky do Poslanecké sněmovny. Také se odkazoval na to, že vláda to má ve svém programu. A vlastně nás nabádal, abychom vládě věřili. My se tedy máme spoléhat na čest a slib Andreje Babiše? Opravdu, to bych řekl, je snad naivnější představa, než že pan senátor Canov porazí Usaina Bolta.

Na závěr bych ještě řekl, že považuji za skvělé, že právě díky Senátu a naší ústavní stížnosti se volební zákon mění k lepšímu, ke spravedlivější podobě. Ale přeci jenom bylo tady popsáno, jakým způsobem došlo k té dohodě. Dohodly se obě komory. Dokonce to bylo postaveno tak, že Senát potom schválí to, co přijde z Poslanecké sněmovně. Opakuji, v Poslanecké sněmovně byly tři návrhy, takže kdyby byla šance, že to Poslaneckou sněmovnou, že korespondenční volba Poslaneckou sněmovnou projde, tak bychom tu měli dneska ten návrh včetně korespondenční volby. Myslím si, že ctít dohody a sliby při jednání obou komor je otázkou cti. Já jsem si doteď byl jist, že právě Senát dohody ctí.

A na závěr bych ještě podal návrh na schválení toho usnesení, které jsem přečetl v úvodní řeči. K tomu bych poznamenal možná jenom to, že právě toto usnesení je výrazem toho, že Senát na korespondenční volbu v žádném případě nerezignuje. Děkuji vám.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji. Další přihlášenou je paní senátorka Šárka Jelínková. Prosím, paní předsedkyně.

Senátorka Šárka Jelínková:  Děkuji za slovo. Pane předsedo, pane vicepremiére, pane poslanče, kolegyně, kolegové, už tady zaznělo mnohé. Já si myslím, že politika jako taková je o gestech. Já to vůbec nezpochybňuji, naopak si myslím, že je součástí naší politické kultury, že to je v pořádku a mnohdy má velký symbolický význam. Proti čemu se však musím ohradit, to je to, co tady i zaznělo z úst některých předkladatelů, a to dělení teď, jaký mám tedy alespoň já z toho pocit, v Senátu na farizeje a pokrytce, tedy ty, kteří chtějí dodržet dohodu a jsou připraveni podpořit zákon tak, jak přišel z Poslanecké sněmovny v tomto znění, anebo na ty jediné spravedlivé.

Já si dovolím říct takový krátký příběh. Nebudu to určitě umět jak kolega Canov, s tím dramatickým dalším projevem a podtextem, ale představuji si, jak jdou rodiče s dětmi kolem hračkářství, které je v době covidu zavřené. Za výkladem je krásné autíčko, velké, a obě děti to autíčko strašně chtějí. Ale rodiče vysvětlují dětem, že teď bohužel ty dveře jsou zavřené. Je taková doba, to autíčko teď koupit ti nemůžu. Jedno dítě to pochopí, ač velmi nerado, druhé dítě se začne vztekat, dupat, kopat nohama, protože to autíčko chce teď. Nezajímá ho, že ty dveře jsou zavřené zcela z objektivních důvodů. Možná to není pochopitelné, těžko se nám to chápe, i my se s tím neradi smiřujeme, že v době covidové jsou zavřena hračkářství pro děti a pro psy jsou otevřená, ale přesto to tak je. To dítě, které takto dupe, to možná splnilo nějaký svůj cíl, které na tom trvá, a to, že na sebe upoutá pozornost těch rodičů, upoutá na sebe pozornost kolemjdoucích. Doufám, že to není ten hlavní cíl toho dítěte, že to je jenom ten sekundární projev, že mu opravdu jde o to, i když vidí ty zavřené dveře, ale jde mu tak moc o to autíčko.

A ještě na jednu věc bych chtěla reagovat. Taky tady zaznělo to legitimní očekávání našich krajanů v zahraničí, že bude schválena konečně korespondenční volba, byť jsme slyšeli z úst kolegy Czernina, já mu věřím, protože on s krajany dlouhodobě pracuje i ve Stálé komisi pro krajany žijící v zahraničí, že oni to ještě tentokrát vydrží, i když by rádi se zapojili tímto svým hlasem a přispěli k tomu, aby v České republice, aby mohli ovlivnit svým hlasem to, co se v České republice děje. Ale oni řekli, že to vydrží. Já se bavím i o tom, jaká očekávání mají naši občané, kteří i trvale tady žijí a budou volit. Budou volit teď na podzim, doufejme, možná i dříve, to taky záleží i teď na nás, budou volit za rok do Senátu, já si myslím, že mají očekávání od Senátu, že právě to je ta komora parlamentu, která neprohlubuje příkopy ve společnosti. Ono už to tady několikrát zaznělo. Já určitě chci být tím senátorem, který ty příkopy zakopává. Pokud budeme těmi, kteří je prohlubují, jenom proto, že i když vidíme v politické realitě, že dveře od hračkářství jsou zavřené, ale trváme si na svém, komu tím pomůžeme? Komu dáme do ruky bič na horní komoru parlamentu? Já vám to řeknu. Odpovězme si, panu prezidentu, panu premiérovi. Už si umím velmi dobře představit, co všechno bude zaznívat, kolik občanů se bude na nás zlobit a krajané v zahraničí jsou ochotni počkat. Ale my vykopávejme příkopy v této nelehké době v České republice, kdy na jednu stranu požadujeme předčasné volby a rozpuštění sněmovny i demisi vlády. V Poslanecké sněmovně to vře, ve společnosti to vře, i díky covidu, všichni jsou znejistění, chtějí nějakou stabilitu, kterou podle mě očekávají od Senátu.

Já to nevidím jako slabost. Jestli to vidí kolegové, kteří si myslí, že teď budeme za každou cenu dupat před tím hračkářstvím, já si myslím, že to se od nás neočekává. Chci být tou, která příkopy zakopává, která přináší stabilitu do této společnosti. Takto jsme se na tom domluvili i na klubu KDU-ČSL. Všichni chceme korespondenční volbu, ale ne nyní. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji. Další přihlášenou je paní senátorka Miroslava Němcová. Prosím, paní senátorko. Ujměte se mikrofonu.

Senátorka Miroslava Němcová:  Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážený pane místopředsedo vlády, vážený pane kolego poslanče, vážení zpravodajové, navrhovatelé, dámy a pánové, máme za sebou poměrně dlouhou, obsáhlou diskusi. Ještě ji nemáme za sebou, jsme možná v polovině. Mnozí z nás jsme měli na srdci některé argumenty, které jsme chtěli říci. Asi v některých momentech se potkáváme s těmi argumenty, které už řekli někteří z nás před námi.

Přesto si myslím, že tato debata cenu a hodnotu má, že pro mě tu cenu a hodnotu má v tom, že se tady pokusíme říct mezi sebou, že nemá smysl si dávat nějaké nálepky, kdo z nás je lepší a kdo z nás je horší a kdo to myslí dobře a kdo to myslí špatně, ale že hodnotou je, jestliže budeme schopni se objektivně podívat na to, do jaké situace postavíme Českou republiku v případě, že nebudeme schopni konstruktivního jednání, že nepochopíme, že Parlament České republiky jsou dvě komory. Poslanecká sněmovna a Senát. Ve výlučných případech, jako je volební zákon, platí, že v tomto případě nemůže být Senát přehlasován. Platí, že je to 50:50. Není řečeno, že jedna komora je nadřazena druhé. Není řečeno, že jedna komora je podřazena druhé. Jinými slovy je řečeno: Nalezněte dohodu. Váš stěžejní úkol je v tomto případě nalézt dohodu.

Ve chvíli, kdy Ústavní soud na začátku února zrušil některá ustanovení volebního zákona, k mému velmi dobrému překvapení a milému překvapení se rozběhl docela intenzivní dialog mezi oběma komorami. Děkuji všem, kteří se ho zúčastnili, ať to bylo na straně senátorů, šéfů jednotlivých výborů, komisí, na straně sněmovny to bylo obdobné. Absolvovali jsme řadu společných jednání. Já bych skoro chtěla pogratulovat Senátu, protože se mu povedlo něco, co možná ani nemohl zpočátku očekávat, že řada našich priorit, ať už to bylo třeba stanovení počtu volebních obvodů, aditivního kvóra pro koalice, nikoliv bonus pro vítěze, nebo i ten způsob přepočtu hlasů, že víceméně došlo na tyto naše priority a sněmovna je akceptovala. Myslím, že to stojí za to, aby si Senát řekl, že udělal dobrou práci. Nemá smysl se tady přetahovat o to, jestli jsme mohli ještě docílit něco víc, jestli jsme z té sněmovny mohli ještě něco více vyrazit. Protože to nejde. Nejde, ve chvíli přijímání volebního zákona, při rovnocennosti obou komor, si vydupávat něco víc a říci: A nás váš názor ve sněmovně nezajímá! Jsem velmi ráda, že předseda Senátu, a celé vedení Senátu bezpochyby, organizovalo ta setkání, kde se ta dohoda hledala. Myslím, že spousta z vás u toho byla. Víte, že byla nalezena až nečekaně dobře. Já jsem oceňovala tu konstruktivnost z obou stran.

Musím říct, že potom jsem sledovala průběh, protože něco jiného je dohoda a něco jiného je potom samotný průběh toho projednávání. Když se podíváte na ten průběh projednávání, přestože tady pan senátor Mikuláš Bek říkal, že mluví s řadou kolegů, kteří nejsou spokojeni s tím, jak ta volba dopadla, podíváme-li se na ten průběh, pokud se bavíme tedy o korespondenční volbě, tak si dohledáme, že byly předloženy tři pozměňovací návrhy. Jeden, ten první, předložila paní poslankyně Karla Šlechtová, poslankyně za hnutí ANO. Pak byly dva návrhy, které předložili zástupci koalice Spolu. Byl to pan poslanec Výborný, pan poslanec Feri, teď nevím, jestli pan poslanec Benda, abych někomu neupřela tuto zásluhu. O všech těchto třech možnostech Poslanecká sněmovna hlasovala.

Pokud šlo o návrh paní poslankyně Karly Šlechtové, která je zároveň předsedkyní té sněmovní komise pro krajany a prosazovala distanční korespondenční volbu, pro tento návrh, který se hlasoval pod písmenem c) a bylo to hlasování č. 8, pro něj z hnutí ANO hlasovala ona sama. ODS - hlasovali všichni přítomní. Piráti – všichni přítomní. SPD – 0, ti byli všichni proti. Sociální demokraté se tři zdrželi, dva byli pro, jeden byl proti. Komunisté se dva zdrželi a pět jich bylo proti. KDU – všichni přítomní pro. TOP 09 – všichni přítomní pro. STAN – všichni přítomní pro. Nezařazení – tři proti. Tento návrh neprošel, hlasování dopadlo z přítomných 100 poslanců, pro bylo 38, proti bylo 32, návrh nebyl přijat. Řekla jsem, které strany hlasovaly pro, řekla jsem, které hlasovaly proti. Následovalo hlasování, které bylo o pozměňovacím návrhu s písmenem e1. Bylo to hlasování č. 9, to už byli předkladatelé, odpusťte, že neuvedu křestní jména, Benda, Výborný, Feri. Byl to návrh, aby korespondenční volba se stala součástí volebního zákona tak, aby už mohlo se podle ní volit v těchto volbách.

Pro z hnutí ANO nebyl nikdo. Z ODS všichni přítomní. Piráti – všichni přítomní. SPD – nikdo. ČSSD – tři proti, dva se zdrželi, jeden pro. Komunisté – všichni proti. KDU – všichni přítomní pro. TOP 09 – všichni přítomní pro. STAN – všichni přítomní pro. Nezařazení – tři proti.

Tento návrh, kdy hlasovalo 101 poslanců, získal 36 kladných hlasů, tedy pro, 23 záporných, tedy proti. Návrh přijat nebyl. Tak se hlasovalo do třetice o možnosti zavedení korespondenční volby. Tento návrh byl opět předložen pány Bendou, Výborným, Ferim. Znamenal variantní možnost odložit korespondenční volbu tak, aby platila od 1. 1. 2022. Byl to pozměňovací návrh pod písmenem e2. Hlasování bylo toto:

Z hnutí ANO pro něj nebyl nikdo, tentokrát ani paní poslankyně Šlechtová. ODS – všichni pro. Piráti – všichni pro. SPD – všichni proti. ČSSD – jeden pro, dva se zdrželi. KSČM – jeden pro, pět proti. KDU – všichni přítomní pro. TOP 09 – všichni přítomní pro. STAN – všichni přítomní pro. Nezařazení – tři proti.

Celkem hlasovalo 100 poslanců, pro bylo 37, proti bylo 21, bylo to hlasování č. 10. Tento návrh nebyl přijat.

Možná zdlouhavě s touto statistikou vás tady zdržuji, ale mou ambicí bylo ukázat, že to nikdo v Poslanecké sněmovně, z těch, kteří prosazují korespondenční volbu, nebral na lehkou váhu, že ty pokusy učiněny byly. Bohužel, a to je demokracie, prohráli ti, kteří si ji přáli, a zvítězili ti, kteří byli proti ní. Trojím hlasováním sněmovna potvrdila svůj postoj k této možnosti. Trojím hlasováním.

Proto musím říci, že nesouhlasím s tím, co zde zaznělo třeba od pana senátora Mikuláše Beka o tom, že je to taková nepřehledná situace. Myslím, že jste použil tato slova. Pro mě je ta situace naprosto přehledná, protože co jiného už nám dává dokonalou orientaci, kdy můžeme dopočítat poslední hlas ve všech třech možnostech. Jestliže existují někteří, kteří vám říkají, nebo komukoli z nás říkají, že s tím výsledkem nejsou spokojeni, tak se, prosím, podívejme ještě, jak dopadlo závěrečné hlasování o tom zákonu.

Ve chvíli, kdy poslanci absolvovali tři možnosti hlasování o zavedení korespondenční volby pro občany žijící v zahraničí, tato volba neprošla, bylo přistoupeno logicky k závěrečnému hlasování o zákonu jako celku. Zákon, hlasování číslo 18, přítomno 101, pro 96, proti 1, zdrželi se 4. Pro zákon bez možnosti korespondenční volby pro občany žijící v zahraničí hlasovali všichni přítomní poslanci STAN. Všichni z Pirátů, až na jednoho. Zdržel se pan poslanec Třešňák. Z ODS se zdrželi dva, z SPD se zdržel jeden. Celkem tedy pro ze 101 bylo 96 poslanců. Tedy i ty strany, které tady teď, já to, prosím, v žádném případě nezpochybňuji, akcentují a prosazují zavedení korespondenční volby teď hned, tak jejich zástupci ve sněmovně pochopili, jaká je situace, viděli, že neexistuje možnost za takto rozdaných karet při tomto poměru hlasů korespondenční volbu prosadit. Proto hlasovali pro zákon jako celek i bez této korespondenční volby.

Já jsem to pochopila tak, že zaprvé respektují dohodu, kterou nechci směřovat, ta jednání byla nesmírně cenná, protože ukázala, že by komory ve chvíli, kdy je to naléhavé, je to extrémně důležitý úkol, našli společnou řeč, takže pro mě ta dohoda má ohromnou cenu. Jsem ráda, že, přestože byly, jak zmínil pan poslanec Bek, podávány poslanci pozměňovací návrhy, v důsledku ta dohoda, která byla uzavřena, to stvrdili i tím hlasováním v Poslanecké sněmovně. Některé návrhy byly podány, ale neprošly, výsledný tvar toho zákona odpovídal dohodám, které byly uzavřeny.

Dovolte mi ještě poznámku, která se váže k roli pana senátora Tomáše Czernina, protože za sebe cítím povinnost mu poděkovat. Byl to on, kdo téma krajanů na půdě Senátu důrazně od prvního momentu, kdy se začal zákon projednávat, důrazně se za něj postavil. Nespal, mluvil s těmi organizacemi, slíbil jim, že to udělá. Vím, že když šlechtic dá slib, je to pro něj závazek. Proto si velmi cením toho, že byl schopen vynaložit velkou energii, aby jim vysvětlil realitu doby a získal od nich podporu vyjádřenou těmi slovy, která nám tady před chvílí řekl. Myslím, že to byla ukázka toho, co znamená čin a co znamenají prázdná slova.

Mně se opravdu nelíbilo, odpusťte mi to, to dělení nás na ty, kteří jsou schopni činů, a těch, kteří jenom prázdně mluví a dělají jenom nějaká verbální gesta.

Já se zeptám, myslíte si, prosím, je činem podání pozměňovacího návrhu ve sněmovně k zavedení sněmovní volby, nebo jsou to prázdná slova? Je činem hlasování pro tyto návrhy v Poslanecké sněmovně, nebo jsou to prázdná slova?

Finální hlasování, mluvila jsem o něm, má pro mě jednoznačný vzkaz. Sněmovna si přeje mít volební zákon, ví, že se to dominantně týká této komory, protože volby, které se uskuteční, teď nebudu spekulovat, dříve nebo později, prostě ten poslední termín je podzim letošního roku, tak se dotýká této komory. Myslím, že cítí zodpovědnost za to, aby se mohla jednotlivá politická uskupení postavit před občany a říct: Máme zákon, podle kterého můžeme volit.

Ale zároveň to musíme umět říct i my. Nemůžeme si hrát na to, že my si tady myslíme něco lepšího. Musíme vědět, že legitimním požadavkem veřejnosti je, aby existoval platný volební zákon, a to pro jakoukoli situaci. Neplatí, že se zítra nic nestane, že teď můžeme sedět na nějakém obláčku a říkat si: My máme spoustu času. Vždyť kdo ví, jak to všechno bude, volby budou a nebudou.

Ze dne na den. Viděli jsme v politickém životě řadu situací, kdy se to zvrtlo za den. Já si živě pamatuji rok 2013 a rozpouštění Poslanecké sněmovny. Kdyby mi někdo měsíc předtím říkal, že se něco takového uskuteční, tak bych nad tím mávla rukou a řekla bych si, to jsou takové ty řeči, které se vedou ve všech těch kruzích, které jsou posedlé politikou a otáčejí všechno z rubu na líc a z lícu na rub.

Viděli jsme to třeba teď u kauzy Vrbětice. Neříkám, že je tou přímou rozbuškou k volbám, ale změnila situaci v zemi ze dne na zem. A proto si myslím, že je odpovědností počítat s tím, že se situace na politické scéně, situace ve společnosti může změnit nečekaně, nezávisle na našich odhadech a nezávisle na našich přáních. Naší odpovědností je být na takový zvrat připraveni. Volební zákon je klíčová věc, bez něj se dobré, svobodné, demokratické volby nemohou uskutečnit.

Já si myslím, že nezaplatíme velkou cenu, když přistoupíme na tu vyjednanou dohodu a když budeme trvat na té společné řeči, která byla nalezena mezi oběma komorami českého parlamentu. Vážím si této dohody, stojím za ní a jsem přesvědčena, že nalezneme cestu. Pan senátor Czernin má mou plnou důvěru, že bez vás, kteří chtějí, aby korespondenční volba platila, kývali hlavou na to, že ta možnost po sněmovních volbách vrátit se k volebnímu zákonu, že tady existuje, budu tomu velmi nápomocná, hlásím se k tomuto úkolu. Ale myslím, že pro tuto chvíli můžeme být pyšní na to, čeho bylo dosaženo, a můžeme obhájit, jak před občany České republiky, tak před občany České republiky žijícími v zahraničí, že jsme přijali zákon, který nám umožní udělat ten krok, který je před námi. Zároveň umožní těm, kteří tady nežijí, aby se mohli spolehnout, že uděláme maximum ve chvíli, kdy nepoletíme hlavou proti zdi.

To umí každý, rozběhnout se proti zdi a říct: Tak já poběžím. Ale důležité je umět najít ve chvíli, kdy to situace umožňuje, najít tu sílu a prosadit to. Věřím, že takovou sílu najdeme. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji paní senátorce Němcové a další přihlášený je pan senátor Miroslav Adámek. Prosím, pane senátore.

Senátor Miroslav Adámek:  Já vám děkuji, pane předsedo, pane vicepremiére, pane poslanče, kolegyně, kolegové. Dovolte i mně krátce vystoupit s postoji, které jsem měl od začátku k té situaci, do které jsme se dostali v rámci volebního zákona. Krátké shrnutí, které tady bylo už podáno, co se týká korespondenční volby a její historie, už tady bylo řečeno. Já jsem se zamýšlel nad tím, co probíhalo tady v Senátu. Já jsem byl pyšný na to, cítil jsem to takhle sám za sebe, že Senát byl tím aktivním, který vstoupil do toho, jak by mělo být komunikováno, co se týká volebního zákona, parametry.

Byl to náš pan předseda a vedení Senátu, kteří byli aktivní a začali směřovat a nastavovat pravidla v rámci vyrovnávání komunikace mezi Senátem a Poslaneckou sněmovnou. Vstoupila do toho Komise pro ústavu, vstoupili do toho jak předsedové Komise pro ústavu, tak předseda ústavně-právního výboru, vedení Senátu. Začala probíhat jednání, dokonce byla zřízena pracovní skupina pro volební zákon, kde byli obsaženi zástupci napříč všemi kluby Senátu.

Ta jednání nebyla jednoduchá. Když si vzpomenu na začátek, mně to mnohdy připadalo jak společné jednání Komise pro ústavu, jak senátní, tak Poslanecké sněmovny, kde jsme jednali o změně ústavy, a ze základní změny, která byla v jednom, ve dvou parametrech, v rámci toho jednání a v rámci lidové tvořivosti, která tam probíhala, tak jsme došli najednou k 13, 15 změnám, které absolutně nebyly hlasovatelné. Nemohli jsme najít ani nějaký průnik toho, že bychom se mohli na něčem dohodnout.

Takhle to bylo několikrát po sobě. Mně bylo ctí být členem právě té pracovní skupiny k volebnímu zákonu. Když jsme tam sedli a řekli jsme si ty parametry, to, co bychom všichni chtěli měnit, první moje myšlenka byla: To se nemůžeme domluvit, to není možné. A to jsme jenom na půdě Senátu, co to bude znamenat, až si sedneme společně i s Poslaneckou sněmovnou a budeme se snažit najít kompromis, ten konsensus, na kterém bychom se byli schopni dohodnout.

Myslím si, že je to hlavně o tom konsensu a o tom respektu. Respektovat se vzájemně, respektovat, že máme určité hranice, za které nemůžeme jít, byť si myslíme, že ta cesta je správná. Bylo by určitě správné zavést korespondenční volbu, já bych byl všemi deseti pro. Jak říkal pan senátor Rabas, někdy tam ta „ale“ jsou. Někdy nemůžeme využít ten historický okamžik, někdy i tu dobu, o které si myslíme, že nazrála a že je správná, tak bohužel dospějeme k tomu, že musíme odložit, protože tam nastávají další okolnosti, které tady byly podrobně vyjmenovány. Krásně o tom i mluvila paní senátorka Němcová přede mnou, takže to nebudu shrnovat.

Ovšem to, co jsem vám řekl, kdy tam vstupovalo několik volebních obvodů, bavili jsme se o tom, co bude nosičem. Najednou pro poslance ANO byl problém, že by měl být nosičem předložený návrh KDU-ČSL. Přece to nemůže být KDU-ČSL, musí to být vládní návrh. Tohle všechno tam padalo. I na mě na pracovní skupině padaly nepříjemné otázky, ale já jsem se snažil jednat naprosto otevřeně. Jednat tak, jak jsme to cítili na klubu, abychom opravdu měli ty parametry na začátek a mohli si říct, co bude za Senát možné a co Senát bude chtít předložit Poslanecké sněmovně.

Dokonce náš pan předseda Komise pro ústavu začal vytvářet i náš volební zákon, který byl takovou jistotou, kdyby Poslanecká sněmovna nekonala, tak abychom konali my. Takže myslím si, že Senát má být na co pyšný. Já jsem pyšný na to, že jsem mohl být od začátku u toho. Vůbec mi nechyběly informace. Ty informace se ke mně dostávaly ze všech úrovní, ze všech pater. Pokud jsem něco neměl, tak když jsem se zeptal, tak jsem dostal odpovědi na své otázky.

Padala tady slova. Spravedlivý... Co je spravedlivé, co je nespravedlivé. Padaly tady dotazy, co je správná a co je nesprávná věc. Já to nevím. Nebo možná to vím sám za sebe, ale nedokážu to říci za vás za všechny. Každý si to rozhoduje sám v sobě. Jenom sám pro sebe si říkám, ono to není černé a bílé. Někdy je to šedé. Co už jsem říkal, musíme hledat konsensus a respektovat se vzájemně. Respektovat názory, které máme.

Respektuji i to, že tady byl podán pozměňovací návrh, byť si myslím, že v rámci těch dohod, které padaly, a to, jak jsme tam jednali, o té korespondenční volbě, tohle nebyla ta cesta, kterou bychom v tento okamžik mohli prosadit. Respektuji to, že tady o tom debatujeme, ale v tuto chvíli nevidím za mě osobně a i za náš klub, že je to hlasovatelné.

My ctíme dohody. Náš klub se dohodl na tom, že bude ctít to, co tady padlo, to, co jsme se domluvili v rámci Senátu, v rámci těch jednání. To znamená, že se přikloníme k tomu, budeme hlasovat pro to, co k nám přišlo z Poslanecké sněmovny. Chci moc poděkovat, tak jako paní senátorka Němcová, nejen panu předsedovi, ale i celé Stálé komisi pro krajany žijící v zahraničí. Protože to, co tady předložili, a to, jakou práci udělali, to je ta odborná skupina, která pro mě i byla, kde jsem se dotazoval, jak to je? Nemohli bychom to ještě o jeden, dva kroky posunout a tu korespondenční volbu nějakým způsobem prosadit?

Ale zjistil jsem, že to nejde. Tohle pro mě byla ta jistota, že i ti krajané a ty organizace, se kterými dlouhodobě komunikujeme a spolupracujeme, tak že oni to i v daný okamžik chápou. Já jim za to moc děkuji.

Takže to bylo krátké shrnutí za mě. Jenom prosba, aby nepadala ta silná slova, která tady někdy jsou, abychom se vzájemně respektovali, poslouchali, byť máme rozdílné názory. Ale myslím si, že vždycky jsme se tady dokázali nějakým způsobem dohodnout. To, že nevyhraje nebo prohraje jedna nebo druhá strana, já to takhle neberu. Protože i to usnesení, které tady máme na stole a tu práci, kterou věřím, že naše komise bude dělat, tak mě naplňuje optimismem. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji, dalším přihlášeným je pan senátor Raduan Nwelati. Prosím, pane senátore.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážený pane poslanče, vážené kolegyně, kolegové. Moje dnešní vystoupení začnu jednou větou, a to tou: Už aby letošní parlamentní volby byly konečně za námi. Dál to komentovat nebudu.

Nevystupuji teď proto, abych vás přesvědčoval, jak máte hlasovat. Vystupuji proto, abych vám řekl, jaký je můj postoj, jak budu hlasovat a proč tak učiním. Můj postoj je takový, že jsem zastáncem korespondenční volby pro Čechy žijící v zahraničí. Já sám jsem v zahraničí žil 17 let, vím, jak by bylo komplikované, kdybych se chtěl účastnit nějakých voleb, jak daleko byla ambasáda nebo jak daleko byl konzulát. Co by to pro mě znamenalo...

Takže jsem zastáncem korespondenční volby. Přesto ale budu hlasovat pro verzi, která přišla ze sněmovny. Mám pro to dva hlavní důvody. První důvod je ten, že nevěřím tomu, že to hlasování ve sněmovně by dopadlo jinak, než dopadlo při hlasování o těch pozměňovacích návrzích, které tam byly. Nemá cenu, abych tady znovu opakoval ty počty, jak kdo hlasoval. To je první důvod.

Ten druhý důvod je důvod, který tady moc nezazněl. Já se totiž obávám, že také by se mohlo stát, že nejenže se nám sem vrátí ten zákon, nebo ten návrh bez té korespondenční volby, ale on se nám také může vrátit úplně s něčím jiným. To znamená, s něčím, co pro nás je absolutně nepřijatelné. Nebo pro mě, budu mluvit za sebe. Pro mě totiž např. je absolutně nepřijatelné, pokud by volební obvod byl jeden a nebylo to čtrnáct.

Musím tady připomenout, že v Poslanecké sněmovně existují strany, které toto preferovaly. Pokud se nepletu, tak to bylo hnutí ANO, částečně i ČSSD, částečně, nebo ne částečně, ale úplně SPD, což samo o sobě, kdyby takto hlasovali všichni, tak to prošlo. Měli bychom tady jeden volební obvod. Nesouhlasím s tím, aby bylo 200 poslanců na jedné kandidátce, občané se měli rozhodovat, koho budou volit. To je ten můj důvod.

Já se toho obávám, přestože s některými jsem to diskutoval, říkali, že se toho nebojí, že si myslí, že by to tak nedopadlo. Tady pan senátor Canov řekl jednu věc. On si myslí, že by ANO hlasovalo třeba jinak, protože už nemá podporu KSČM.

Já říkám, proč by třeba ANO neusilovalo o podporu SPD? Proč by ta cena nemohla být třeba například to, že se nám to vrátí sem do Senátu a že to bude jeden volební obvod? Je to třeba málo pravděpodobné, ale já se toho obávám, a proto pro mě je jistota, že pokud dnes budu hlasovat pro tu verzi, která přišla z Poslanecké sněmovny, ta projde, žádné riziko už neexistuje.

Můžeme říkat to, že nám to vrátí, my to zase neschválíme, atd. My jim to zase vrátíme, protože to bude verze, která bude absolutně nepřijatelná. Ale obávám se, že také může nastat to, že nám to přijde zrovna sem k nám v té variantě, že buď to tak schválíme i s tím jedním volebním obvodem, nebo nebude schváleno nic a nebude žádný volební zákon do voleb. Někdo tady také může říct, ano, to bude rozhodovat správní soud a ten ty mandáty rozdělí. Za sebe říkám, že to vidím jako nejhorší variantu, která by mohla nastat. Přece není správné, aby ve státě, který chce být demokratickým státem, nastala varianta, že výsledky voleb bude rozhodovat soud. To je varianta, která je pro mě nepřijatelná.

Takže to jsou ty dva důvody, proč podpořím verzi, která přišla ze sněmovny, přestože jsem zastáncem korespondenční volby. Znovu opakuji, nejsem pokrytec. Přestože toto udělám, nejsem pokrytec. Zmiňuji to tady, protože moje vystoupení bude teď obsahovat malinko i reakci na některá vystoupení, která tady byla. Moc prosím, nikdo to neberte osobně, není to útok proti nikomu z vás, ale že se mě některá vystoupení dotkla, proto je tady zmíním. Opakuji, nejsem pokrytec.

Kdybych chtěl použít stejné argumenty, tak bych mohl říct, proč například pan senátor Canov tady zmiňuje to, že si nemyslí, nebo že je přesvědčen, že sněmovna se nerozpustí. Říkal tady prostě příklady, čísla atd. Tak také bych se mohl zeptat, proč tedy pan senátor Canov toto říká, a přesto určitý klub, nebudu ho tady zmiňovat schválně, v parlamentu říká: Já nebudu hlasovat pro nedůvěru vládě, ale budu hlasovat pro rozpuštění sněmovny. Když sám pan Canov říká, že to nepřipadá v úvahu. Neberte to opravdu osobně, nemyslím to ve zlém, jenom bych chtěl všem říct, pojďme se bavit racionálně, pojďme používat argumenty, kterým věříme, nějakým způsobem se rozhodne. To je jeden z těch... Asi ty ostatní komentovat nebudu.

Zopakuji: Jsem zastáncem korespondenční volby, mám pro to důvody, že budu hlasovat tak, jak hlasuji, zaprvé, protože nevěřím, že to hlasování ve sněmovně by bylo jiné, kdybychom to vrátili, zadruhé, mám obavy o tom, že by se nám to také mohlo vrátit ve verzi, která je ještě méně přijatelná, než tato, a třetí, který jsem neříkal předtím, ten důvod je to, že si myslím, že po volbách sněmovna bude mít složení takové, ve které se schválí korespondenční volba, jsem přesvědčen, že to tak bude, jsem ochoten počkat ten půl rok nebo tři čtvrtě roku proto, aby ta změna nastala. Takže to ukončím ještě jednou větou: Už aby ty volby byly za námi! Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji vám také, pane senátore. Další přihlášenou je paní místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová. Prosím, paní místopředsedkyně.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, pane poslanče, kolegyně, kolegové. Debata trvá, já se dívám, už minimálně čtyři hodiny, ale je to debata o zásadním zákoně této země, takže je bezpochyby namístě.

Jsem sice v tuto chvíli místopředsedkyní Senátu, ale přesto mi dovolte, abych k vám hovořila za svoji osobu. Moje jméno tady zaznělo několikrát.

Ano, v roce 2004 jsem předložila a navrhla s komisí pro krajany návrh senátního návrhu zákona o korespondenční volbě. Ale nebyl to první návrh, tak jak se tady říká, který sněmovna shodila. První návrh byl v roce 2001, vložený pozměňovací návrh do senátního návrhu zákona, který byl reakcí na tehdejší rozhodnutí Ústavního soudu a který byl schválen Senátem v srpnu 2001. Navrhovatelem tehdy byl senátor Milan Špaček za KDU-ČSL. Protože jsme tu měli tu retrospektivu, myslím si, že stojí za to doplnit, že od roku 2001, to znamená dnes 20 let, se většina Senátu snažila o korespondenční volbu, a to zcela upřímně a s obrovským úsilím. Poslanecká sněmovna tento návrh vyřadila a změna volebního zákona byla přijata bez tohoto návrhu. V roce 2004 jsme tedy předložili návrh, který stál více než rok a půl práce...

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Omlouvám se, prosím, paní předsedkyně, prosím trochu klidu. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Tento návrh v roce 2004 předcházel jednáním se zahraničím, byli tady experti, byla tady veřejná slyšení, všechno proběhlo. Pokud si dobře vzpomínám, když jsem vyjednávala v Poslanecké sněmovně, současný pan ministr a místopředseda tam byl jako elév, který byl pověřen, on mě teď neslyší, já počkám chviličku, on byl tehdy pověřen sociální demokracií, aby se mnou jednal o tomto zákoně. Nevím, jestli si pan místopředseda vlády na to vzpomíná, tehdy jsme spolu skutečně před těmi 15 lety jednali, nakonec to dopadlo, jak to dopadlo, přestože se zdálo zpočátku, že to dopadne dobře, ve 3. čtení zákon neprošel.

To je tedy vzpomínka, víme, že těch pokusů bylo hodně. Myslím si, že i po návrzích a úsilí, které jsem tomu věnovala, nikdo nevěří tomu, že bych si nepřála korespondenční volbu, naopak.

Bylo to pro mě velmi těžkým rozhodnutím, když jsem zvažovala současnou situaci. Nechci říct, že to bylo bolestné, ale až skoro se mi to chce říct, že jsem se musela rozhodnout pro to, co je správnou cestou. Mnoho z toho, co jsem chtěla připomenout, tady už padlo, a protože ten čas je vzácný, nechci se opakovat. Naprosto chápu to, že část kolegů se rozhodla, že bude zájem zahraničních Čechů, ale i našich občanů v zahraničí, protože tam studují, pracují, jsou tam ve vědeckých institucích, hájit.

Na druhé straně jsem si uvědomila a zvažovala jsem při řeči pana senátora Beka, co je to správné, co máme učinit. Tu odpověď jsme všichni dostali. Připomněla ji paní senátorka Němcová, připomněl ji pan předseda Senátu a já ji řeknu ještě z jednoho pohledu.

Víte, ano, je to výjimečná příležitost, kdy Senát má stejnou sílu, stejnou moc jako Poslanecká sněmovna. Teď je na nás, jak s touto mocí, která by se měla snoubit s odpovědností, jak s ní naložíme.

Jak už bylo řečeno, ano, jsou tady různé spekulace, jak se situace může vyvíjet, ta situace je velmi, velmi nejistá. Nevím, možná že se nerozpustí sněmovna, možná že se nerozhodne o nedůvěře vlády, možná se objeví nějaké další Vrbětice, to z nás nikdo neví. Nikdo neví, co se může stát, těch 6 měsíců, které nás čekají. Ale nejhorší je, aby někdo řekl: Senát zbytečně zablokoval volební zákon, volby nemohou být, tato země nemá volební zákon.

V posledních dnech slyším velikou pochvalu na Senát, důvěru, kterou jsme si získali, tu důvěru si můžeme zachovat jenom rozhodováním, které je odpovědné. Podle mě to, co je teď odpovědné a správné, je to, abychom měli volební zákon, na kterém je shoda, který není špatný, byť tam každý z nás, co by si přál, úplně nemá, a vytvořit podmínky pro to, aby mohly proběhnout řádné volby nebo mimořádné volby, protože tam je pak ta síla. Tam je to, co můžeme učinit pro to, aby byl přijat zákon o korespondenční volbě.

Na závěr mi dovolte poděkovat nejenom komisi, ale především těm krajanským spolkům, které tuto situaci pochopily a řekly nám: Ano, my tomu rozumíme. Věřím, že tomu rozumíme i tady mezi námi. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, paní senátorko. Budeme pokračovat dalším příspěvkem. Pan senátor Petr Holeček, který si s přednostním právem počkal na své pořadí. Prosím, pane senátore.

Senátor Petr Holeček:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane vicepremiére, vážené kolegyně, vážení kolegové. Jen rychlá replika na pana předsedajícího. Ještě nikdy jsem svého přednostního práva nevyužil, ale jednou se těšte, udělám to tak, ale teď jsem skutečně velmi trpělivě čekal, protože přede mnou mluvila valná většina těch chytřejších, tzn. vlastně těch všech dalších 80 senátorů, velmi podrobně jsem je poslouchal a pokusím se být krátký, protože zde již hodně, hodně bylo řečeno.

Jak jsem říkal, poslouchal jsem všechny projevy, poslouchal jsem všechno to zakopávání příkopů a kopání vodovodního potrubí atd. Chápu, že se jako Senát musíme dopracovat k nějakému výsledku.

Zase použiji nějaké příměry, protože to tady dnes při projevech bylo poměrně obvyklé a zajímavé a takové košaté, já bych přirovnal náš Senát a naše současné jednání k takové galéře, kde se pádluje, kde pádluje 81 veslařů, 40 na jedné straně, 40 na druhé straně, kormidelník vzadu, teď tedy galéra obsahuje všechny ty, kteří chtějí korespondenční volbu. Pádlujeme na jedné lodi a teď najednou na té jedné straně galéry ta jedna strana začne pádlovat trošku rychleji. No, co se stane s tou lodí? Loď se začíná jakoby otáčet na jednu stranu. Ta druhá strana řekne: No, to není možné, musíme také přidat. Tak přidají a ta loď se zase otáčí na druhou stranu. Ale my se musíme dostat do bodu, kdy loď pojede jedním směrem, to se nám tady možná zatím tak nedaří. Ale věřím, že to zvládneme, protože základní cíl, to je prostě volební zákon, ten schválit musíme. Teď je otázka další. Zase při mnoha projevech jsem tady zaznamenal takové trošku invektivy z obou dvou stran, kdy ta jedna strana říkala: Vy jste tady na jedné straně ti, kteří jste tak trošku farizejové. Mnohých se to dotklo a říkají: My nejsme farizejové, my nejsme pokrytci, protože to také chceme, ale jsme rozumnější než vy, ta druhá strana, a zase říkají té druhé straně: Vy to zbytečně uspěcháváte. Nakonec ten cíl, aby ta loď jela jedním směrem, nedosáhneme.

Ale, kolegyně a kolegové, projednáváme zákon a při každém zákoně se najde někdo, kdo dá pozměňovací návrh. My jim to nemůžeme vyčítat. Je tady 16 senátorů a senátorek, kteří si myslí, že volební zákon by se měl něčím doplnit. Oni to řádně podají, řádně o tom diskutují, řádně se to tady probírá, ale my jim to nemůžeme mít za zlé. Mně někdy připadá, že vy, co mluvíte, že to je věc, která by neměla být, že už jsme se tady na něčem jako Senát dohodli a že 16 senátorů a senátorek, že to boří. Ale oni to neboří, oni to chtějí jenom trošku změnit. My jim to, znova opakuji, nemůžeme vyčítat.

Já bych na závěr použil slova jednoho amerického prezidenta, které jsem si jednou našel a vypsal, protože mi to připadalo poměrně zajímavé a poměrně použitelné někdy v Senátu nebo vůbec na nějakém veřejném slyšení, já to tady teď použiji, protože domnívám se, že to sedí. Řekl to jeden americký prezident, tuším, že to byl William McKinley, ale nejsem si tím zcela jistý, a ten řekl: Bojujme za svůj názor i postoje ostatních, i před převahou a přesilou názorů jiných. Pokud víme a držíme myšlenku, pokud úmysl v nich jest jasný a pomůže rychle mnohému, nedejme na ty, kteří zaleknou se množství oponentů, opouštějí tvůj tábor a stejné snahy odůvodňujíce vše marností. Já bych tady tak trošku chtěl vyzvednout i 16 senátorek a senátorů, kteří tedy drží svůj názor, bojují pro to, i když třeba ví, že to je marnost, ale domnívají se, že je to správné, já jim za to držím palce. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Zjišťuji, že jsme tady dnes samé podobenství a příběh, což je sympatické, doufám, že atmosféra díky tomu se nevyhrotí úplně, že to bude probíhat i nadále korektně.

Další přihlášený je pan senátor Josef Klement, kterého zvu k mikrofonu, protože pan senátor Zdeněk Nytra nevyužívá svého přednostního práva.

Senátor Josef Klement:  Vážený pane předsedající, mám to štěstí zase, nepřítomný pane ministře, pane poslanče, dámy a pánové. Měl jsem tu čest, že jsem se účastnil poprvé až svobodných voleb v roce 1990, tehdy do Federálního shromáždění. Pan ministr je ještě o sedm let mladší, takže si musel na ty svoje první svobodné volby počkat. Nicméně před tím rokem samozřejmě se o nějakých svobodných volbách nedalo mluvit.

Proč o tom mluvím? Protože teď tady nelituji toho času, kdy opravdu více než čtyři hodiny diskutujeme o volebním zákonu, protože volby jsou důležitým nástrojem v demokratické zemi. Pozorně jsem poslouchal každého z vás, který jste přednášel svoje názory, víceméně jsme všichni ve shodě. Akorát jsme v jedné věci ve při. Korespondenční hlasování. Mně přijde, že se tady trošku točíme v kruhu, jak říkal kolega Holeček, když budeme pádlovat a veslovat každý na jedné straně rychleji, tak se opravdu budeme asi točit do kruhu, ale mně přijde, že se zároveň i neposloucháme. Byla tady řada krásných příběhů, hlubokých lidských příběhů našich krajanů žijících v zahraničí, kteří pravděpodobně, asi pro ně skončí život a svět, když teď na podzim nebude korespondenční forma hlasování odhlasována, schválena ve volebním zákoně. Myslím, že se tak nestane. Máme tady jasnou indicii od klubů a spolků, krajanů, že tomu tak není.

Byl bych rád, aby tito kolegové, kteří tvrdí, že na tom opravdu záleží, bytostně záleží, teď v tuto chvíli, aby si uvědomili, že je možné, že tímto způsobí a zastaví cizelování volebního zákona.

Chtěl bych poděkovat za ten obrovský kus dobré práce, který tady legislativci i v Poslanecké sněmovně a tady odpracovali, že jsme se shodli jako dvě komory na důležité věci volebního zákona.

Já vás prosím, nezastavujme tuto cestu. I já mám spoustu přátel v zahraničí, myslím si, že nemám jich tolik jako kolega Tomáš Czernin, který právě svým usnesením Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí navrhl dané usnesení. Já si ho pevně vážím a cením, že nezastavíme novelu zákona v části korespondenční volby. Děkuji všem, že se na tom budeme společně, jako zákonodárci, podílet. Kvituji ta slova, už se těším, až ty říjnové volby budou za námi. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Nyní tedy už pan senátor Zdeněk Nytra. Prosím.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, ještě jednou, vážený pane ministře, vážený pane poslanče, dámy a pánové, já bych chtěl poděkovat panu senátoru Holečkovi, vaším prostřednictvím, pane předsedající, za ten jeho diskusní příspěvek.

Já si nemyslím, že v podstatě někdo zpochybňuje legitimitu předložit ten pozměňovací návrh panem senátorem Hilšerem a jeho dalšími 15 kolegy. Už trochu se potřebuji vymezit proti tomu, kdy těch 16 „statečných“ drží svůj názor, a tím pádem vylučovací metodou ti ostatní svůj názor nedrží. Ale je to jenom můj výklad, takže dobře.

K čemu se ale chci vyjádřit, nejsem si úplně jist, že to patří do této debaty, ale nebyl to pouze pan senátor Bek, který tady zmiňoval nedůvěru vládě a rozpuštění sněmovny. Jenom bych chtěl připomenout, co to znamená. Kdyby byla vyslovena nedůvěra vládě, vláda bude vládnout případně v demisi, případně pan prezident si jmenuje svoji vládu. Vláda může být horší nebo lepší než ta stávající, ale pořád je to ústavně komfortní situace. Co by nastalo, kdyby se rozpustila sněmovna? Kdyby se našlo těch 120 poslanců? Nechci se vracet k matematice. Vláda bude dva měsíce bez kontroly dolní komory fungovat, do předčasných voleb. Nevím, jestli si to uvědomujeme. Jistě, můžeme diskutovat o tom, jak účinná je kontrola dolní komory dneska, ale přeci jenom tam alespoň sedí minimálně opozice a může na některé věci poukazovat. Takhle by nebyl, kdo by mohl poukazovat. To je jenom reakce na vystoupení.

Pak ještě k té poznámce, že špatná dohoda se nemusí dodržovat. Já si nemyslím, že je dohoda dobrá, nebo špatná. Dohoda je buď uzavřená, nebo neuzavřená. Pak se dohoda buď dodržuje a ctí, nebo nedodržuje. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Pan senátor Jan Horník si nepřeje využít svého přednostního práva. Proto prosím k mikrofonu pana senátora Bazalu.

Senátor Josef Bazala:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážený pane poslanče, vážené senátorky, vážení senátoři. Já určitě nebudu dlouhý. Já bych chtěl jenom deklarovat, že bych chtěl hlasovat o té novele volebního zákona, tak jak přišel z Poslanecké sněmovny. Osobně si myslím, myslím si, že to tady řekl pan kolega prostřednictvím pana předsedajícího, pan kolega Čunek, že je to jakási vypočítavost politických stran a hnutí, kolik že by mohlo přihodit to korespondenční hlasování v zahraničí.

Osobně si myslím, že ten zákon je především pro občany České republiky. Ti tak neuvažují, kolik že by měli hlasovat občané v zahraničí. Byť víme všichni, že je to správné, je to v pořádku. Ale abychom tím zablokovali volební zákon, myslím si, že by bylo skutečně škoda. Děkuji vám za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Další, kdo vystoupí v obecné rozpravě, je pan senátor Marek Hilšer. Prosím, pane senátore.

Senátor Marek Hilšer:  Vážený pane předsedající, vážený pane vicepremiére, vážené kolegyně, kolegové. Já se pokusím o smířlivější slovo možná, než jsem měl na začátku. Cítím potřebu se ještě jednou k věci vyjádřit.

Já jsem tady poctivě seděl. Přiznávám se, dvakrát jsem odešel, protože jsem... Protože jsem musel. Ale seděl jsem tu, abych vás všechny vyslechl. Vaše názory mě velmi zajímaly, protože je dobré vědět, jak se na věc dívá druhá strana.

Já si myslím, že my tady v Senátu se odlišujeme, možná ne v tom, kdo je farizej, nevím, jestli jsem to tedy řekl, možná jsem to zmínil, je otázka v jakém kontextu, nebo pokrytec, ale že se ve většině odlišujeme v tom, že si jedni myslí, že má smysl ještě bojovat, druzí si myslí, byť upřímně to chtějí, že už smysl nemá. Já si myslím, že to je naprosto legitimní. Nevím, jak probíhá to dělení, jestli probíhá na základě nějakých našich charakterů nebo politických stran, ale to je jedno. Já si myslím, že obě dvě ty pozice jsou možné. Třeba i správné.

Já bych se chtěl tady omluvit, pokud tady padlo slovo, že snad by opoziční poslanci nehlasovali pro korespondenční volbu, ale mám za to, nevím, jestli to byla reakce na mě, že jsem neřekl opoziční poslanci, ale řekl jsem opoziční politici. Mám to ve svých poznámkách, ale je možné, že jsem se spletl. Mezi opoziční politiky se řadím i já.

Já se trochu obávám toho nabádání ke klidu a té státotvornosti, protože tím se samozřejmě dá odůvodnit řada věcí. Mám za to, že je ještě možnost dále bojovat a jasně ukázat, za čím si stojíme. To je podle mého názoru ten čin, i když možná člověk narazí na zeď. Ale nechci občany děsit, nechci tvrdit, že by bylo něco zablokováno, protože věřím, že je ještě možné něco udělat.

Takhle se k tomu stavím i v mém životě. Prostě nevěřím tomu, že by snad se v životě nemohlo něco podařit, ale že člověk by měl věřit tomu, co chce. S tímto zde i vystupuji. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Pan místopředseda Horník už spěchá k mikrofonu. Já mu slovo samozřejmě předávám a pak vidím, že se ještě přihlásil pan senátor Miloš Vystrčil.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážený pane poslanče, vážené kolegyně, kolegové, budu teď stručnější než v tom prvním vystoupení.

Já bych chtěl požádat, protože to tady proběhlo v té rozpravě, že stanovisko iniciativy Chceme volit distančně, že se jasně vyjádřili... To bylo to, co jsem měl v tom úvodním svém proslovu. Já bych chtěl poprosit Tomáše Czernina, jestli by mohl říci, jak se spojil s touto iniciativou, jestli přizná, že s touto iniciativou mluvil ve smyslu toho, že nemá cenu požadovat teď distanční volbu, že by to nabouralo volby, ale že pak to určitě uděláme? Takže to jenom taková žádost, vaším prostřednictvím, pane předsedající.

Pak je druhá věc z neposledního období, kdy jsme tady seděli v obdobném složení u obdobných věcí, kdy jsme se rozhodovali, jak v podstatě reagovat na věci, které k nám došly z Poslanecké sněmovny. Vzpomeňte si na pandemický zákon. My jsme ho museli projednat hrozně, hrozně moc rychle. Přestože já jsem dával osobně návrh, abychom ho projednávali v rámci oněch 30 dnů. My jsme ho vůbec rychle nemuseli schvalovat, protože Poslanecká sněmovna ho ani nepotřebovala. Stejně se pak vyhlásil nouzový stav. My jsme nebyli schopní se Poslanecké sněmovně, teď nechci říkat, jakoby postavit, ale využít jenom náš čas, který jsme k tomu legitimní měli, 30 dní. Ne, my jsme to museli udělat velmi rychle, za 10 dní. V nekomfortním čase, aniž bychom si to pořádně prostudovali. Dneska tady máme zmetek, který jsme tady všichni včera, nebo skoro všichni kritizovali.

Pak mám druhou věc, a to je onen daňový balíček.

Opět jsme byli v takovéto pasti, kdy nás paní ministryně Schillerová přesvědčovala o tom, jak to bude stát státní rozpočet jenom 90 miliard. Pak se záhy ukázalo, že někdo neuměl asi počítat, nebo já nevím, jak je to možné, ale ono už to není 90, ono už to je někde přes 100, možná se to blíží 120 miliardám, nebo ke 110. Opět jsme šli na ruku zase Poslanecké sněmovně. Zase jsme dělali nesmyslný ústupek a nestáli jsme si za svým, přestože jsme všichni věděli, že to není pravda, tak to nakonec nějak dopadlo.

Mám dojem, že asi svět se nezboří, když projde návrh novely tohoto zákona, tak jak nám přišel z Poslanecké sněmovny. Jenom chci říct, že v té první fázi pro něj nebudu hlasovat. A to z toho důvodu, abych umožnil hlasování o pozměňovacím návrhu. Když mi to nebude umožněno, samozřejmě to neznamená, že bych asi s tím zákonem úplně v jádru nesouhlasil. Jenom bych ho chtěl mít dokonalejší. V tom chci zůstat svobodným senátorem.

Chtěl bych se také ještě zeptat, tady se pořád mluví o nějaké dohodě. Já jsem se pídil po jakési dohodě, která vznikla v tomto sále, když jsme tady seděli se zástupci z Poslanecké sněmovny a politických klubů a politických stran. Když jsem zjišťoval, jestli je k tomu nějaký zápis, tak mi bylo řečeno, že se to ani nestreamovalo, že to nebylo pro veřejnost a neexistuje z toho vůbec nic. Tady se všechno zapisuje, dělají se stenozápisy a z takovéto důležité věci jsme se nedozvěděli vůbec nic. Já bych samozřejmě chtěl tady dneska dokázat, přestože jsem si to nenahrával, to byla moje chyba, abych mohl říci, kdo tady třeba z lidovců řekl, že se bude maximálně o to snažit. A jak to říkali jiní tady. Jediný jeden, kdo to tady řekl úplně jasně, kdo to nechce, byl zástupce SPD.

Bylo tady před chvíli řečeno, že tento zákon děláme pro občany této republiky. Ale cožpak ti, kteří jsou v zahraničí, nejsou občané této republiky? Oni nemají český pas? Oni nejsou občané? Teď nevím, kolik v ten daný okamžik tam žije těch trvale žijících. Ti, kteří jsou tam zrovna vyslaní svou firmou, Škoda Auto například, kolik pak jich je asi ve světě? Nebude jim umožněno volit, protože jsou v obrovských vzdálenostech od možnosti zajít na konzulát nebo na velvyslanectví. Taky tady bylo před chvílí řečeno, že si to usnadňujeme. Ta druhá část tedy má trochu jiný názor. My si to neusnadňujeme, využíváme, a už to tady bylo řečeno několikrát, pouze naši možnost dát pozměňovací návrh. Děláme to běžně u všech ostatních zákonů. My ten zákon máme poprvé v ruce, jako plénum Senátu, nevidím nic špatného na tom, že máme někdo, někteří trochu jiný názor a dovedeme si představit, že by to možná mohlo být razantnější, možná by to mohlo projít v Poslanecké sněmovně. Když, tak ne. Tak formou člunku to tady máme za chvíli zase nazpátek. Určitě to jsme schopni do reálných tří týdnů i s tou Poslaneckou sněmovnou dát dohromady. Vzpomeňte si, když Poslanecká sněmovna schválila zákon ve čtvrtek... Tedy ve čtvrtek ho připravila na výborech, v pátek ho schválila v Poslanecké sněmovně a my jsme ho tady ve středu schvalovali, následující. To byla rychlost, to byl frmol. Byli jsme pod šíleným tlakem. Ale tady podle mého úplně pod tím tlakem nejsme.

Takže já jenom, aby to bylo pro steno, ti, kteří budeme hlasovat... Nebudeme hlasovat v první fázi pro předloženou novelu, není to z toho důvodu, že bychom nechtěli tomu zákonu dát volný průběh, ale protože tam chceme mít pozměňovací návrh.

Pak ještě druhá věc, abych už se nemusel vracet k tomu návrhu usnesení z té Stálé komise pro krajany, tak jestli by bylo možno, aby se hlasovalo po těch bodech, minimálně ten první bod samostatně, protože to je šíleně paskvilové usnesení, se kterým já se nemůžu ztotožnit. Takže to chci poprosit, až to bude předsedající mít před sebou, aby to hlasování oddělil. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Jistě pan zpravodaj tohoto bodu sledoval. Až nás bude provázet hlasováním, tak to vezme v úvahu. Pan předseda Vystrčil přistupuje k mikrofonu?

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážený pane přesedající, vážený pane ministře, pane poslanče, dámy a pánové, prvně k té věci, o které tady mluvil pan místopředseda Horník. Já jsem tedy v žádném vystoupení nezaznamenal, že by někdo někomu vyčítal, že si troufl podat nějaký pozměňovací návrh. Jediné, co zaznamenal, je, že některým se ten pozměňovací návrh líbí a myslí si, že by měl být přijat, někomu se ten pozměňovací návrh nelíbí a myslí si, že by neměl být přijat. Stejně jako dokonce teď pan místopředseda Horník paradoxně sám proti sobě nazval to usnesení, nebo jeho část, kterou navrhuje komise pro krajany, za paskvil. Čímž já v žádném případě si nemyslím, že nemají právo to usnesení navrhnout. Ale on se k němu vyjádřil. To se děje. To je politická debata a je to naprosto v pořádku. Ale potom nechápu, proč, když někdo říká, že si myslí, že nějaký pozměňovací návrh by neměl být přijat, proč to má být špatně? Tak to prostě je, to je politika. Má k tomu nějaké důvody. Těch důvodů tady zaznělo hodně. Opravdu velmi prosím, já jsem nezaznamenal, když tak mi to najděte ve stenozáznamu, že to tak není, že by někdo někomu vyčítal, že tady byl podán pozměňovací návrh. Tak to není. Byla tady vyjádření, která říkají, že si myslí, že ten pozměňovací návrh by neměl být přijat. Což je stejné, jako si pan místopředseda Horník myslí, že část usnesení, které přijala komise pro krajany, je paskvil. Tak to je, to je politický názor, na tom nic není. O tom je politika, o tom je jednání v komorách Parlamentu ČR, kromě jiného.

Teď k těm dohodám, nebo dohodě. Není možné, aby komory českého parlamentu, které jsou demokratické, svobodné, při slibech složených jejími členy uzavíraly jakoukoli dohodu. To nejde. Každý přece pracuje podle svého nejlepší vědomí a svědomí atd. Jediné, co je možné, že si navzájem nasloucháme a víme, že k něčemu je silný a k něčemu slabší odpor. To se dělo. Jako Poslanecká sněmovna svými zástupci naslouchala tomu, že v Senátu někteří z nás jsme schopni říci, že si myslíme, že není pro nás přijatelný jeden obvod celý. A že by nám to neprošlo, že nejsme pro to, aby byly tři stupně pro kvórum. A že nejsme pro to, což jsme prezentovali dodatečně, individuálně i potom třeba skupinově za kluby, aby ve druhém skrutiniu došlo k nominaci poslanců, řekněme, vedeními stran, tak zase my jsme asi slyšeli minimálně od čtyř stran, SPD, KSČM, částečně sociální demokracie, ANO, že oni nejsou pro to, aby byla schválena korespondenční volba. Takhle to bylo. U té korespondenční volby to bylo nejméně jasné. A protože to bylo nejméně jasné, tak jediné, mluvila o tom tady paní senátorka Němcová, co můžeme považovat za nepsanou dohodu nebo vyjádření jakési vůle i ze strany těch, co chtějí korespondenční volbu, je, že v okamžiku, kdy se o to třikrát pokusili v Poslanecké sněmovně, bylo tady jasně zdokumentováno, někteří jste tady nebyli, tak to je škoda, třikrát se o to pokusili v Poslanecké sněmovně, propasovat, ti, co podporují korespondenční volbu, to do toho volebního zákona, tak když to ani jednou neprošlo, nedošlo k tomu potom, že by ty strany, které prosazovaly korespondenční volbu do volebního zákona, byly proti celému volebnímu zákonu. Nedošlo k tomu. Došlo k tomu, že předseda Starostů a nezávislých Rakušan, že předseda Pirátů Bartoš, že předseda ODS Fiala a že předseda KDU-ČSL Jurečka a že předsedkyně TOP 09 Pekarová Adamová hlasovali pro ten volební zákon bez korespondenční volby. Tím vyjádřili, protože jsou představitelé těch stran, tady jsou kluby, které zastupují tu stranu tady v Senátu, vyjádřili vůli smířit se s tím kompromisem.

To je ta dohoda, na kterou se ptáme, žádná jiná neexistuje. To je vyjádření té dohody, že přestože mi neprošlo všechno, co jsem chtěl, tak jsem se s tím smířil. Následně jsem pro to, v čem není všechno, co jsem chtěl, chybí tam ta korespondenční volba, jsem zvedl ruku. To se stalo v Poslanecké sněmovně a z toho my někteří vyvozujeme, že by bylo možné možná něčeho podobného dosáhnout i v Senátu. Ukazuje se, že to zřejmě možné nebude. Je to normální, samozřejmé, jasné. Ale není na tom nic divného, že někteří z nás jsme třeba troškou optimismu disponovali. To je to, co jsem k tomu chtěl říct. Není na tom nic divného a takhle to normálně běžně funguje.

Teď jednu věc, kterou jsem říkal, zdá se mi, že jsme úplně na to nereflektovali. A přiznám se, že mně na tom hodně záleží. Já to tady ještě jednou zdůrazňuji, ale, prosím vás, neznamená to, že jsem proti tomu jakkoliv, že někdo podal pozměňovací návrh. Má na to právo, jen upozorňuji, že nejsme ve standardní situaci, kdy nám z Poslanecké sněmovny přichází zákon, který sem Poslanecká sněmovna chtěla poslat. Na návrh vlády nebo někoho jiného.

Jsme v nestandardní situaci, kdy jsme byli přinuceni Ústavním soudem vyřešit jeho výrok, jeho nález. Protože kdybychom ho nevyřešili, tak se dostaneme do situace, kdy nebude zřejmé, kdo může být, nebo nemůže být po volbách poslancem. Protože na to nemáme žádný návod, jak to určit. Takže společně řešíme problém, není to tak, že by ho sem vnesla Poslanecká sněmovna a chtěla by něčeho dosáhnout. My jsme následně jí říkali: Ne, ne, ne, to my řešit nechceme. Já bych to považoval v případě, že dochází k tomu střetu nebo soutěži nebo diskuzi dvou komor, za naprosto samozřejmé, že je úplně jasné, že na ně a na nic nebudeme brát ohled. Ale tak to není. Je to jinak.

Ten problém sem nevnesla Poslanecká sněmovna svým rozhodnutím o tom, že sem pošle zákon, který sama vyvolala. Je to tak, že ten zákon musíme řešit proto, že o tom rozhodl Ústavní soud. A to je jiná situace. Jestli to chceme akceptovat, nebo je to pro nás to samé, to je na každém. Za sebe říkám, že pro mě ta situace je jiná, než kdyby sem se změnou volebního zákona přišla Poslanecká sněmovna, protože to byl vládní návrh, protože si to vláda sama vymyslela, protože to vládní koalice prohlasovala. To by pro mě byla jiná situace a v tom okamžiku bych byl mnohem razantnější ve svých stanoviscích. Ale tak to není.

Je to tak, že vznikla situace, se kterou se musíme poprat, musíme ukázat, jestli jsme schopni to vyřešit, nebo ne. A jestli to dokážeme nebo nedokážeme, budeme za chvilku vědět.

Teď k jedné věci, která mě také napadla. Jak se tedy chovat? Jestli do toho jít natvrdo a stejně tam chtít dostat své věci, které mohou být správné a je to v pořádku, nebo nikoliv. Vždycky když vystupuje pan kardinál Duka, já neříkám, že jsem kdoví jaký člověk, který všechno poslouchá, co říká pan kardinál Duka, tak říká: „Co chceš, aby tobě činili jiní, čiň ty druhému.“

Jestliže my to dneska uděláme takhle, jak to někteří připravují, tak to musí být tak, že oni nám budou činit to samé. Protože jak to je? Jestliže chceme, abychom se někdy dokázali dohodnout, tak bychom v nějakém okamžiku, když to není tak, že by to někdo udělal jako truc podnik nám, ale je to vynucené okolnostmi, respektive Ústavním soudem, o tom také mohli trochu přemýšlet. Dle mého názoru to patří k politické kultuře, opakuji se, a k tomu, jak by se spolu měly být schopné jednotlivé komory domlouvat, byť je každá úplně jiná. Velmi to cítíme.

Takže tolik v tuto chvíli ode mě, je to nějaké druhé vystoupení, já už doufám, že to je dnes všechno. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, pan senátor Tomáš Czernin pravděpodobně přichází s odpovědí na otázku, kterou obdržel před chvílí.

Senátor Tomáš Czernin:  Vážený pane vicepremiére, vážený pane poslanče, kolegyně, kolegové, vážený pane předsedající, já bych vaším prostřednictvím rád odpověděl panu místopředsedovi Horníkovi na dotaz, který mně položil.

S iniciativou Chceme volit distančně jsem dlouhodobě v kontaktu od té chvíle, co jsem se stal předsedou Stálé komise pro krajany žijící v zahraničí, tzn. od podzimu 2018. Respektive ta iniciativa byla založena později, ale s těmi lidmi, kteří jsou v té iniciativě, jsem byl ve styku jako se zástupci našich krajanských spolků. Samozřejmě, bavili jsme se o tom, co se v České republice děje. Ale byl jsem mnoha zástupci této iniciativy kontaktován, co to má znamenat po tom, co dostali dopis skupiny osmi senátorů a ptali se mně, co to má znamenat?

Dobře víme, co se v České republice děje, víme, že Poslaneckou sněmovnou korespondenční volba neprošla. Víme, že pro tentokrát zkrátka ta naděje není, ale důvěřujeme tomu, že nová Poslanecká sněmovna po volbách zkrátka korespondenční volbu schválí. Právě tahle iniciativa vytváří mezi krajany kampaň. Říká, pojďte tentokrát volit za všech podmínek, kdo můžete, ať pomůžeme tomu, aby se ta Poslanecká sněmovna vyměnila, aby tam byla většina, která korespondenční volbu chce.

Musím říct to, že se divili tomu, jak to, že skupina senátorů, kterou neznají, ptali se mě, co to jsou za lidi, jak to, že rozesílá takový dopis? My jsme v kontaktu se stálou komisí, víme dobře, kdo jsou členové komise, to jsou s vámi domluveni? Nebo... Zkrátka ptali se mě na vysvětlení. Takže jsme se bavili o té situaci, to, co oni napsali, zkrátka byl projev jejich vůle, to napsali sami od sebe. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Nyní další přihlášený do obecné rozpravy je pan senátor Petr Vícha.

Senátor Petr Vícha:  Vážený pane místopředsedo, pane vicepremiére, pane poslanče, kolegyně, kolegové, budu velmi stručný. Ten návrh zákona podpořím v té podobě, tak jak přišel z Poslanecké sněmovny. Byl jsem přítomen přípravným jednáním a myslím si, že naprostá většina požadavků, které tady Senát měl při přípravě, tak byla splněna. Přiznám se, že tu korespondenční volbu vidím teď jako trošku zástupný problém.

Poslední věc, kterou chci říct. Možná vás to překvapí, ale i já jako sociální demokrat se těším na to, že budou volby v říjnu a že nějak dopadnou. Ale po tom, co tady sleduji ve vztahu mezi ODS a STAN, nevím, jestli se mám až tak na co těšit. Ale to už je, kolegyně a kolegové, váš problém. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Slyšeli jsme slovo senátora za ČSSD. Ptám se pana místopředsedy. Nechce přednostní právo, takže pan senátor Michael Canov.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Jen velmi krátce. Opakuji, všichni chtějí korespondenční volbu, slovně, nicméně většina bude hlasovat proti ní, neboť na pozměňovací návrh, jak je vidět, nedojde.

Argumentace, že to nechtějí ve sněmovně, padla. Já když jsem slyšel při prvním vystoupení pana předsedu Senátu, tak ten to oddálení, že Senát může, že má mnohem větší sílu, než bylo dané tím, že nic nezmůže proti sněmovně, jestli jsem to dobře pochopil, nazval, že je to něco jako vydírání Senátu. Já nevím, jak máme prosazovat ten návrh, když na to sílu máme. Dále tu bylo něco řečeno o nějakých dohodách. Máme první zasedání pléna k tomuto bodu. Kdo se dohodl beze mě, nevím, já jsem nikde nebyl, nikdo se mě na nic neptal v tomto smyslu.

Jak se dozvídáme, krajani v zahraničí to chápou, že nemohou volit. Když se dozvěděli, že Senát nic nezmůže, tak to zpětně vzdali. Přitom zmůže, kdyby chtěl. Můžu zakončit jen Svatoplukem Čechem: „Sláb jenom ten, kdo ztratil sebevíru, a malý ten, kdo zná jen malý cíl.“ Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Slova pana senátora Canova a klasika české literatury, doplněna citátem. Prosím pana senátora Marka Hilšera.

Senátor Marek Hilšer:  Já jsem si myslel, že debata už skončí, ale přesto musím ještě reagovat na některé věci. Já bych chtěl poděkovat všem opozičním poslancům, kteří hlasovali pro korespondenční volbu, je to nepochybně dobře. Myslím, že bychom se my měli pokusit ještě jednou tyto opoziční poslance podpořit a že možná, i když tady někdo tvrdí, že to tak nebude, hlas Senátu by mohl mít o něco větší váhu.

Horní komora vyjádří nějaký názor a mohli bychom tyto opoziční poslance, kteří hlasovali pro korespondenční volbu, podpořit. Je to přece velký rozdíl, jestli předkládáme pozměňovací návrh Poslanecké sněmovně, nebo jestli se vyjádří horní komora Senátu. Aspoň bychom na to neměli rezignovat, že to nějaký rozdíl je.

Já si nemyslím, že bychom činili někomu něco, co někdo nechce. Mluví se o Poslanecké sněmovně. Buďme konkrétnější. Mluvme o ANO, SPD a komunistech, ale neříkejme Poslanecká sněmovna, prosím, v tomto ohledu. Mám za to, že Senát má právo na to ještě jednou tu debatu otevřít. To není něco, co bychom činili, že bychom někoho vydírali. Ale my máme ještě jeden pokus a ten pokus bychom měli využít. Pokus opět se vrátit do debaty, do té diskuze. Možná, že to někdo nechce, protože už to jednou absolvoval. Já jsem byl jen u některých jednání, takže nevím, jak to pokračovalo.

Ale možná, že jsme dost silně při těch jednáních nezdůrazňovali to, co bychom chtěli, že Senát to opravdu chce, protože to tady v minulosti zaznívalo. Ale možná ano, já to nedokážu posoudit. Já jsem pro otevření diskuze ještě jednou. Já bych chtěl, to se omlouvám, musím si odskočit k pultíku, mohu? Tam jsem si zapomněl... Omlouvám se za zdržování.

Já bych se chtěl vyjádřit k té komunikaci s těmi občany, s těmi krajany. Nevím, jestli si někdo může, nějaký poslanec, senátor, politik osobovat to, že jedině on může komunikovat s občany. Já si myslím, že je naprosto legitimní, když politik napíše dopis jakémukoliv občanovi, jakémukoliv krajanskému sdružení, když vyjádří svůj názor. To přece je naše úloha, komunikovat s lidmi.

Já bych chtěl přečíst jednu zprávu, kterou jsem dostal: „Dobrý den, jakožto Češka, občanka žijící v zahraničí, vítám a chválím vaši iniciativu komunikace o korespondenční volbě přes česká velvyslanectví v zahraničí. Je skvělé, že se Senát nejen o změny aktivně snaží, ale také že tímto způsobem o svých iniciativách komunikuje. Je opravdu důležité si uvědomit, že způsob komunikace s občany v dnešní politické situaci hraje stěžejní roli a ovlivňuje velice významně chod společnosti. Takže ještě jednou díky, více takových iniciativ.“

Na to se samozřejmě můžeme dívat různě, na to, kdo jak s občany komunikuje. Já jsem také mluvil s reprezentantkou té výzvy pro korespondenční volbu, teď se omlouvám, jestli to říkám správně, která mi v pondělí volala. Její hlas zněl úplně jinak. Ta mi neříkala, že by je snad nějaký dopis pobouřil a že by jí snad vadilo, že jí osm senátorů poslalo dopis, ve kterém vyjadřuje svůj názor, jak by se mělo postupovat na korespondenční volbu. Říkala, že to vítá, o té věci jsme se bavili. Říkala, že by stáli o to, kdyby ta korespondenční volba platila už teď.

Já si myslím, že to je naprosto, nemám to černé na bílém, ale takto jsem s ní komunikoval. Myslím si, kdyby jakýkoliv představitel krajanských spolků rezignoval na to, aby krajané mohli volit co nejdříve, tak si myslím, že by to asi nebyl úplně dobrý reprezentant krajanských spolků. Mám za to, že... A to už neřeknu, děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Pan senátor Jiří Oberfalzer, pan místopředseda, přichází k mikrofonu s dalším příspěvkem do obecné rozpravy.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedající. Každý z nás má ambici, že bude mít ten příspěvek poslední. Obvykle se nenaplní, ale já se pokusím ztišit emoce. Ony už hodně, řekl bych, oslábly. Hodně jsme si toho řekli a doufám, že v naprosté většině jsme si i porozuměli. To neznamená, že jsme za jedno. To si samozřejmě nemůže nikdo vynutit. Nemůže to ani nikdo požadovat po druhých. Až asi na nějaké výjimky, naprostá většina senátorů podle mého soudu se dělí na dvě skupiny. Ony nejsou antagonistické. Podle mě obě skupiny chtějí korespondenční volbu. Jedna ji chce prosazovat hned a druhá říká, že teď nemá valné vyhlídky.

Chci zopakovat to, co jsem říkal kdysi, v první části té debaty, po obědě. Ano, můžeme tuto změnu do zákona vpravit, můžeme to takto odeslat do sněmovny. Myslím, že tady padlo už milion důvodů, proč prakticky musíme očekávat, že to sněmovna zamítne a vrátí nám to zpátky. Neslyšel jsem tady, co budeme dělat pak. Dáme to tam znovu a budeme pokračovat v té hře, kterou jsem, to už se zase opakuji, nazval pokerem, anebo se spokojíme s tím, že jsme to zkusili a bereme na vědomí, že nám to nebylo umožněno.

Chápu význam takového gesta, samozřejmě, je to hmatatelný důkaz, že to chceme. Já si myslím, že návrh usnesení Stálé komise pro krajany žijící v zahraničí, který jsem také podpořil, jasně vyjadřuje naši vůli a naše odhodlání. Byl bych také rád, kdyby už teď krajané volili. Ale nevěřím na to, proto si myslím, že bude lepší vytvořit podmínky, aby ty podzimní volby proběhly hladce a abychom se dočkali změny, kterou tato země jednoznačně potřebuje.

Pan senátor Canov, když mi dovolí, abych maličko reinterpretoval jeho slova, nám naznačuje, že teď je situace, kdy máme sílu si vynutit, řekněme, alespoň uvažování o této změně, je přesvědčen, že by to vedlo k cíli. Myslím, že valná část kolegů o tom přesvědčena není. Takový je popis současného stavu. Pan místopředseda Horník tady řekl v úvodu, že my teď máme sílu to prosadit. Ano, máme sílu to prosadit tady v Senátu, ale sněmovna má sílu nám to zamítnout.

Čili půjde o takový malý souboj, kde si všichni ukážeme, jaké jsou naše síly, že dokud nemáme stejný zájem, tak se asi dál neposuneme. Já si myslím, že jsme si zde řekli spoustu věcí, které někdo uznává, neuznává. Nemám žádné námitky proti tomu, aby byly dávány návrhy, když je o nich někdo přesvědčený, také to tak beru, že kolegové jsou o tom přesvědčeni. Dokonce souhlasím velmi často i s tím, že se nemáme rozhodovat podle toho, co si myslíme, že udělá sněmovna, mě to u běžných zákonů dost často irituje. Ale kdo jste tu déle, tak si, prosím, v tichosti zameditujte a přiznejme si, kolikrát tady člověk při těch rozhodováních musí ustoupit od zcela principiálního stanoviska.

Ono to prostě nejde, být jenom na svém principu, protože kromě zachování svých kategorických postojů také musíme dosahovat nějakého efektu pro společnost. Vzpomenu jednoho příkladu, kdy se tady s tím lopotíme velmi často. Senát byl vždy zásadně proti přílepkům. Dokonce, myslím, paní senátorka Seitlová byla spoluautorkou podání k Ústavnímu soudu, který jasně konstatoval, že se to nesmí, že je to proti ústavě. Přesto si pamatuji, kolikrát jsme řekli, ano, je to nesprávné, ale v tomto případě to slouží dobré věci. Takže ono to s tou principiálností v tom reálném životě je trochu obtížné.

Takže uvítám, pokud se dopracujeme k cíli, omlouvám se, že jsem ho možná oddálil trochu, ale byl bych rád, abychom to takto vnímali, že ani jedna strana si nemyslí, že ta druhá nemá právo pro svůj názor ani pro svůj počin. Jenom to prostě respektujme. Myslím, že v září to nebude, ale že v říjnu po volbách si navzájem dokážeme, že to s tou iniciativou za korespondenční volbu myslíme vážně, že už budeme moct našim krajanům opravdu říct: Tak jsme vás vzali do hry! Protože do té hry patříte. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Nedočkal jste se toho mít poslední příspěvek, protože přichází k mikrofonu pan předseda Vystrčil.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Omlouvám se, jenom pro stenozáznam oprava, teď jsem se díval, já jsem si myslel, že tam je chyba, musím dávat pozor, protože jakmile udělám nějakou chybu, hned to všichni píšou. Ivan Bartoš nehlasoval pro ten zákon, protože byl omluven, z 11 přítomných Pirátů hlasovalo 10, Ivan Bartoš zrovna byl v té skupině, která nebyla ve sněmovně. Takže pro stenozáznam se omlouvám, Ivan Bartoš nehlasoval.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Upřesnění pro stenozáznam i pro případně novináře. S dalším příspěvkem přichází pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Čunek:  Pane předsedající, pane vicepremiére, kolegyně, kolegové. Já jenom, protože to tady zaznělo tak neurčitě, dávám návrh na schválení zákona, tak jak přišel z Poslanecké sněmovny. Možná jsem to neslyšel, takže se omlouvám.

Pak si dovolím udělat jeden takový malý exkurz pro ty, kteří tady mluvili, i s ohledem na pana poslance Bendu, o tom jeho návrhu, který byl, aby strany určily, kdo tam půjde. Já jsem byl proti tomu, jsem, ať je to automat, ale zároveň chci připomenout jednu věc.

Když byl rok 2013, předtím to byli samozřejmě sociální demokrati, předtím to byla ODS, tak ta strana, která šla nahoru, sháněla lidi. Oslovovala ty, které trochu zná, žádná stranická báze ANO nebyla, takže vzali toho, kdo byl, řekl bych, nejblíž.

To se děje ve všech stranách. Naráz ti lidé jsou zvoleni za tu politickou stranu, v tom roce 2013 nebo, řekněme, 2017 volilo mnoho lidí ANO, ale všichni víme, že volili Andreje Babiše, protože když se podíváte na ty počty preferenčních hlasů u některých, tak to je tak akorát jejich rodina. Proto bych chtěl jenom z tohoto politického hlediska říct, že vítězem voleb mnohdy jsou lídrové těch stran. Ti lidé tam, kteří jsou náhodně na kandidátce, nebo ne náhodně, podle nějakého klíče stranického, který funguje někde, někde nefunguje, tak se tam dostanou, pak ten návrh, který tady byl, měl logiku, když lidé volí tu stranu a toho lídra, tak ať si vybere své spolupracovníky. Nicméně toto tady nemáme. Ale faktem je, že co mně na tom nejvíc baví, každý jsme si tím prošli, že taková ta přeměna člověka, který dělá jakékoli civilní povolání, již dva dny je poslancem, protože se tam náhodně dostal, na tu kandidátku, protože ho oslovili, je potom nejchytřejší na světě a všem sděluje, jak ČR bude prosperovat díky tomu, že tady přišel... To se díky bohu senátorů moc netýká, protože my musíme projít tou osobní volbou. Tam to prostě je jinak. Tam už je... Jenom bych chtěl, že jsou to různé druhy volby. U té volby do Poslanecké sněmovny, jak je vidět, podle sociologických průzkumů, tam mnoho lidí nevolí vůbec žádné lidi, volí toho svého lídra a tu stranu. Pak ten návrh pochopitelně má určitou logiku, není tím pádem hanebný, ale je dobře, že to je tak, jak to je.

Proto jsem dal návrh, omlouvám se, že jsem neslyšel nebo nezaznamenal, že to pan kolega Nytra již dal. Díky.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, skutečně ten návrh padl. Nikdo další už se do obecné rozpravy nehlásí, proto obecnou rozpravu končím. Netrvalo to ani sedm hodin... Skončil jsem obecnou rozpravu obou bodů, samozřejmě i návrhu volebního zákona i usnesení komise pro krajany, protože obecná rozprava byla spojená. Teď budeme pokračovat tam, kde, když paní senátorka Seitlová předsedala, přerušila jednání toho bodu o volebním zákoně. Já se ptám, jestli se k té rozpravě chce vyjádřit pan vicepremiér?

1. místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček:  Děkuji, nemám ambici tu rozpravu shrnovat, já za ni jenom poděkuji. Z pozice ministra vnitra bych si vás dovolil požádat o schválení toho zákona, tak jak přišel z Poslanecké sněmovny. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, ptám se samozřejmě pana poslance Marka Bendy, zda si přeje vystoupit k obecné rozpravě?

Poslanec Marek Benda:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, už budu také velmi stručný, pokoušel jsem se celou dobu psát všechny vystupující senátory, co k nim mám zareagovat, ale po asi dvacátém jsem to vzdal a usoudil jsem, že nechám tu debatu jenom vám.

Chtěl bych říct, že v Poslanecké sněmovně, samozřejmě nevím, ale nemám signalizovánu žádnou změnu hlasování mezi třetím čtením našeho návrhu zákona a návratem z Poslanecké sněmovny. Všichni jsme museli udělat velké kompromisy. Závěrečné hlasování bylo s velkým skřípěním zubů od všech poslanců. Bylo to vynucené ÚS a hledali jsme maximální možný kompromis. Ze 101 poslanců bylo 96 pro, 4 se zdrželi, tam si nejsem ještě úplně stoprocentně jist, nesáhneme do svědomí, kde je to zdržení nebo kde nezmáčknutí... Jeden jediný poslanec byl proti, a to pan poslanec Volný.

Jestli vás můžu poprosit, abyste verzi, která přišla ze sněmovny, také podpořili, i když vím, že je krvavým kompromisem.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji vám, pane poslanče, konečně se k obecné rozpravě k volebnímu zákonu vyjádří zpravodaj, pan senátor Ondřej Feber. Prosím, pane senátore.

Senátor Ondřej Feber:  Vážený pane předsedající, vážený pane vicepremiére, pane poslanče, kolegyně, kolegové. Je mou povinností udělat takový souhrn toho, co tady proběhlo při projednávání. Tak tedy, statistika... Po mé zprávě vystoupil pan předseda Stálé komise pro ústavu se svým usnesením, které tady předložil. A pak už byla obecná rozprava. Taky k onomu návrhu na usnesení Stálé komise Senátu pro krajany. Celkem vystoupilo 24 senátorů a senátorek, z toho 9 opakovaně, v rámci obecné rozpravy. Byl podán opakovaně návrh na schválení předlohy ve znění postoupeném z Poslanecké sněmovny. Tolik ode mě. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Vaším úkolem bylo nás provést tím návrhem volebního zákona, příp. hlasováním, ne usnesením komise. Na to máme jinou zpravodajku, která... Ještě ne. My budeme nejprve hlasovat. Jak všichni víme, padl návrh na to schválit volební zákon ve znění, které nám zaslala Poslanecká sněmovna.

Nejprve spustím znělku a zároveň vás tedy odhlásím. Prosím, na přání.

Aktuálně je přítomno 71 senátorek a senátorů, kvórum je 37, protože počet stoupl na 73. Všichni víme, o čem hlasujeme, je to návrh schválit volební zákon ve znění, který nám zaslala Poslanecká sněmovna.

Spouštím hlasování. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

V tomto hlasování č. 47 se z 75 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 38 pro vyslovilo 54, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Končím projednávání tohoto bodu.

Na empiru, jak říká pan senátor Oberfalzer, se vystřídáme.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Dámy a pánové, vážení a milí hosté, rozloučíme se s nimi. Ano, s panem poslancem se rozloučíme určitě, teď tedy přistoupíme k bodu, který byl sloučen, a je to bod Návrh usnesení Senátu k návrhu korespondenčního hlasování pro volby do Poslanecké sněmovny PČR a pro volby prezidenta republiky. Obecná rozprava byla ukončena a já se teď ještě zeptám pana senátora Tomáše Czernina, kterého nevidím, ano, už ho vidím, zda si přeje vystoupit k proběhlé rozpravě? Teď pan senátor chvilku neví, my jsme ho zaskočili. Ale ano, přeje, prosím, máte slovo.

Senátor Tomáš Czernin:  Vážená paní předsedající, vážení kolegové, kolegyně. Děkuji za tu rozpravu. Žádám vás o to usnesení, abyste ho schválili, protože, jak jsem říkal, je to stále naděje pro naše krajany, pro naše občany v zahraničí, oni skutečně do Senátu vkládají naději, věřím, že s novou Poslaneckou sněmovnou se nám skutečně podaří jim to dvacetileté přání splnit. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Nyní uděluji slovo zpravodajce, paní senátorce Šárce Jelínkové, aby se vyjádřila k proběhlé rozpravě.

Senátorka Šárka Jelínková:  Děkuji za slovo. Paní předsedající, kolegyně, kolegové. Velmi stručně, jelikož byla debata sloučena a týkala se zároveň jak volebního zákona, tak tohoto usnesení, těžko se mi z toho tak nějak úplně preparuje diskuse, která se týkala konkrétně tohoto usnesení, nicméně co se týkalo tohoto usnesení, zazněla tady žádost, aby bylo hlasováno po jednotlivých bodech. Usnesení má tři body, máte je všichni, doufám, na svých lavicích. Kolega Tomáš Czernin jej přečetl, pokud bude nutné, tak jej zase přečtu. Mám to radši přečíst? Dobře.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Myslím si, že už byly načteny, čili není potřeba číst znovu. Ale bude třeba, paní senátorko, hlasovat o tom, pokud chcete hlasovat společně vy, navrhujete, pak musíme hlasovat o návrhu hlasovat jednotlivě, jak tady zaznělo. Jestli souhlasíte s tím, že budeme hlasovat jednotlivě po bodech, pak je to jeden návrh a vy nás tím hlasováním takto provedete.

Senátorka Šárka Jelínková:  Ano. Jelikož zazněl v diskusi tento požadavek, myslím, že je legitimní, jsem pro to, abychom hlasovali, aby se nastavilo hlasováním, že budeme hlasovat odděleně o jednotlivých bodech.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Ještě je tady technická. Pan místopředseda Horník, prosím.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Pro paní zpravodajku, pro paní předsedající, žádal jsem pouze, aby se samostatně hlasoval bod č. 1 a ty ostatní dva společně.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Je tady shoda na tom návrhu hlasování, čili paní zpravodajka nás provede teď hlasováním. Děkuji.

Takže teď budeme hlasovat, paní senátorko...

Senátorka Šárka Jelínková:  Teď budeme hlasovat k bodu, který je značen jako bod č. 1, já jej tedy přečtu, není to dlouhé.

Senát Parlamentu České republiky se zřetelem ke svému dlouhodobému úsilí o usnadnění výkonu politických práv českých občanů zdržujících se v zahraničí,

1. lituje nevůle většiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR k usnadnění realizace politických práv českých občanů zdržujících se v zahraničí, tj. především k zavedení korespondenčního hlasování, které je standardní součástí právních řádů členských států EU, a to navzdory tomu, že připravené legislativní návrhy by takové hlasování umožnily již ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2021.

Teď bychom hlasovali o tomto, že litujeme nevůle většiny poslanců zavést korespondenční volbu.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, paní senátorko. Neptám se, zda doporučujete, ani navrhovatel, protože je to jasné. Nyní tedy zahájíme hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, chvilku počká... Takže teď zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Tento první bod návrhu k usnesení byl přijat, byl schválen. Registrováno bylo 65 senátorek a senátorů, při kvóru 33, pro se vyslovilo 46, proti nebyl nikdo. Děkuji.

Teď přistoupíme k dalšímu hlasování. Prosím, paní zpravodajko.

Senátorka Šárka Jelínková:  Ano, děkuji. Na základě místopředsedy Senátu, pana senátora Horníka, budeme teď hlasovat o bodech č. 2 a 3, které znějí takto, pro jistotu ještě přečtu, už jsme tady dlouho.

Senát Parlamentu ČR

2. podporuje brzkou změnu volebního zákonodárství tak, aby v korespondenčním hlasování našich občanů v zahraničí mohlo být využito nejpozději ve volbách prezidenta republiky v roce 2023,

3. ukládá Stálé komisi Senátu pro krajany žijící v zahraničí připravit do září 2021 návrh změny zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR, ve znění pozdějších předpisů, umožňující českým občanům zdržujícím se v zahraničí, hlasovat korespondenčně tak, aby mohl být do konce tohoto roku postoupen Poslanecké sněmovně.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Myslím, že je vše jasné, proto mohu zahájit hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

I druhá část usnesení byla schválena, při počtu registrovaných senátorek a senátorů 66 a kvóru 34 hlasovalo pro 57 senátorek a senátorů, proti nebyl nikdo. Návrh usnesení byl přijat. Děkuji všem, kteří se účastnili hlasování, i předkladatelům, zpravodaji a tento bod končím.

Máme před sebou další bod, teď se dívám, jestli ho tady mám...

A teď tedy znovu přijde ke slovu pan ministr, kterého tady znovu vítám. Zahájíme bod

 

Společná zpráva Evropskému parlamentu a Radě Zvláštní administrativní oblast Hongkong: Výroční zpráva za rok 2020

Tisk EU č. K 037/13

Senátní tisk máte pod číslem K 037/13. Prosím pana ministra vnitra Jana Hamáčka, který dnes zastupuje ministra zahraničí, kterým je pan Jakub Kulhánek, aby nás seznámil s těmito materiály. Prosím, pane ministře, máte slovo.

1. místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Jan Hamáček:  Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážené senátorky, vážení senátoři, já bych chtěl nejprve omluvit pana ministra zahraničních věcí. On je v poslední době docela zaměstnán, takže se omlouvá z pracovních důvodů. Využívám toho, že jsem tady s vámi strávil celý den a převezmu to za něj.

Dovolte mi, abych představil rámcovou pozici České republiky ke Společné správě Evropského parlamentu a Radě: Výroční zpráva Hongkong 2020. Zprávy o vývoji ve Zvláštní administrativní oblasti Hongkong každý rok předkládá Evropská komise Evropskému parlamentu a Radě jako příspěvek do debaty o tamním vývoji, který Evropská unie pozorně sleduje od roku 1997, kdy oblast přešla pod správu Číny. Zpráva Komise se zabývá čtyřmi oblastmi, politickým a společenským vývojem, hospodářským vývojem, vztahy s pevninskou Čínou a dvoustrannými vztahy a spoluprací s EU.

Z pohledu současného dění se předložená rámcová pozice věnuje především politickému a společenskému vývoji v Hongkongu. Zpráva Hongkongu především konstatuje, že v roce 2020 pokračovalo oslabování vysokého stupně autonomie a jeho práv a svobod jako přímý důsledek zásahu ze strany pevninských orgánů, což vyvolává pochybnosti o ochotě ČR dodržovat svoje mezinárodní závazky k principu jedna země, dva systémy.

Zásadní událostí v Hongkongu v roce 2020 bylo přijetí nového zákona o národní bezpečnosti, jehož důsledkem došlo k vlně zatýkání mezi opozicí, novináři a zákonodárci.

Postoj České republiky. Česká republika uznává v rámci své politiky jedné Číny Hongkong za nedílnou součást Čínské lidové republiky, které je však garantovaná vysoká míra autonomie a svobod na základě principu jedna země, dva systémy. Zásahy podkopávající tento princip důrazně odsuzujeme.

Již od druhé poloviny roku 2019, kdy došlo k prvním projevům občanské neposlušnosti v Hongkongu, otevírá Česká republika otázku omezování autonomie Hongkongu ze strany pevninské Číny při všech příležitostech, ať při bilaterálních jednáních s čínskými partnery či na multilaterálních fórech.

K událostem v Hongkongu se pravidelně vyjadřuje evropská sedmadvacítka jménem vysokého představitele. V červenci 2020 byly přijaty závěry k Hongkongu, které konstatují silné znepokojení Evropské unie z dopadů přijatého zákona o národní bezpečnosti a navrhují opatření na unijní úrovni a v členských státech. Tato opatření Česká republika aplikuje.

Ministři zahraničních věcí EU se v únoru letošního roku shodli, že vzhledem k neustále se zhoršující situaci v Hongkongu je na čase přijetí nového balíčku opatření. Nové závěry měly být přijaté na Radě pro zahraniční záležitosti 19. dubna, nicméně byly zablokovány Maďarskem, ale je možné, že se k nim členské státy vrátí.

Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní senátorky, páni senátoři, vývoj v Hongkongu je znepokojivý, Česká republika po boku Evropské unie a dalších stejně smýšlejících partnerů chce nadále vystupovat na podporu zachování jeho autonomie a principu jedna země, dva systémy. V této věci budeme nadále aktivní jak bilaterálně, tak v rámci Evropské unie a v dalších mezinárodních fórech. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane předkladateli. Prosím vás, abyste opět zaujal místo u stolku zpravodajů. Výborem, který projednal tyto tisky, je výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Výbor přijal usnesení, které máte jako senátní tisk č. K 037/13/2. Zpravodajem výboru je sám pan předseda, pan senátor Pavel Fischer, jehož prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím.

Senátor Pavel Fischer:  Vážená paní předsedající, vážený pane vicepremiére, dámy a pánové, dovolte mi, abych krátce doplnil to, co tady pan vicepremiér zmínil, zejména vás seznámil s tím, jak jsme tento bod projednávali.

Víte sami dobře, že Hongkong je od dob, kdy se tam začal prosazovat drakonický zákon, kterému je v českém překladu asi vhodnější říkat zákon o státní bezpečnosti, tak od těch dob se Hongkongem zabývá nejenom naše diplomacie, nejenom Evropská unie, ale také náš parlament.

Usnesení, které máte na stole, za chvilku přečtu. Nebudou v něm žádné změny. To znamená, pouze zohledním ty naznačené, které tam jsou vyznačeny.

Jedna země, dva systémy. To už ale neplatí. Protože byl to Peking, kdo rozhodl o zákonech pro Hongkong v rozporu s Ústavou Hongkongu a v rozporu s mezinárodními dohodami, které zajišťovaly Hongkongu na mezinárodní úrovni garance vlastního parlamentu, vlastního soudnictví a také vlády. To už neplatí. Pan vicepremiér velmi přesně řekl, že vývoj je znepokojivý. Trochu to připomíná rok 1948 u nás. Za chvilku budu konkrétnější.

Co se vlastně stalo? Přišly sem nové policejní oddíly, které v životě v Hongkongu neoperovaly. Přišly tam z pevniny. Začaly tam platit nové zákony, v souladu s tím zákonem o státní bezpečnosti, ti, kteří byli podle těchto zákonů zadržováni a obviňováni, byli často odváženi na pevninu, kde zmizeli na několik měsíců beze stopy. Opět v rozporu s pravidly, které v Hongkongu vždy platily.

Začínají se projevovat prvky cenzury, omezuje se svoboda slova, omezují se další svobody, jako jsou svobody shromažďování. Dochází dokonce k tomu, že se mění osnovy ve školách a začínají se cenzurovat učebnice.

Ty čistky se ale nezastavily pouze na úrovni občanské, ale dokonce šly i do parlamentu. Tak jsme svědky toho, že legitimně zvolení členové Parlamentu Hongkongu jsou vyváděni z budovy parlamentu policií, protože o tom, že ztratili mandát, se rozhodlo v Pekingu, nikoliv v Hongkongu, což je naprostá absurdita a popření toho principu jedna země, dva systémy. Už je to jeden systém. Protože kdo o těch legitimně zvolených poslancích rozhodl? Bylo to politbyro nevolených členů Komunistické strany Číny, které zasedá v Pekingu.

To znamená, vidíme, že se ignoruje Ústava Hongkongu, konání voleb, soudnictví je pod tlakem, začíná platit zákaz ze země vycestovat.

Velkou chybou, a na tu pan vicepremiér upozornil, chci to ocenit, je rostoucí nejednota Evropské unie. Tak se stalo, že před týdnem, 16. 4., například, nebylo to zdaleka poprvé, maďarská vláda blokuje na úrovni Evropské unie společný postup, který by některé z těchto jevů pojmenoval naprosto jasně. Co dělat? Občanská společnost je pod tlakem. A právě k ní je potřeba, aby se Evropská unie teď více sklonila a zajímala se o její osud. Je potřeba pomáhat studentům, to je jeden z těch prvků toho balíčku opatření, o kterém pan vicepremiér mluvil, který zmiňoval a který na úrovni Evropské unie byl schválen. Další prvek v tom balíčku opatření je začít přísněji kontrolovat všechny exporty, zejména exporty zbraní, které by mohly sloužit k potlačování práv a svobod. Na české straně toto opatření bylo přijato velmi rychle.

Pak je tady další prvek v tom balíčku, který je ale potřeba zmínit, protože ČR zatím na to nereagovala. Dokonce nereagovala ani na apel, který jsme tady v Senátu formulovali a který proto připomínáme v tom našem usnesení. A sice, abychom se podívali na smlouvy o soudní spolupráci a ukončili platnost, vypověděli platnost smlouvy o extradici. Proč je to tak důležité? Protože v rámci toho nového zákona, který v Hongkongu začal platit, je každý ve světě, je tam velmi široké pojetí extrateritoriality, může být stíhán podle toho zákona. To znamená, že čínský občan, respektive občan, který žádá u nás o azyl nebo jde například demonstrovat, někde vystoupí v televizi, může být stíhán i na českém území podle tohoto zákona.

V rámci soudní spolupráce by mohlo dojít k tomu, že ho Čína bude reklamovat. Je vždycky lépe, abychom byli chráněni, jakkoli i tady má vždycky poslední slovo česká vláda, která by něco takového, doufejme, nepřipustila. Stejně tak ale by mohl být podle tohoto zákon stíhán každý český občan, dokonce každý senátor a senátorka, kteří o těchto věcech rozhodují. Proto je potřeba, abychom se bránili. Proto je potřeba, abychom tu smlouvu o soudní spolupráci, která měla skutečně velký význam ve své době, proto jsme ji také doporučovali k ratifikaci, abychom dnes vládu upozornili na to, že vhodné podmínky pro ratifikaci pominuly a že se naopak objevily skutečnosti, které nás vedou k tomu, abychom doporučili smlouvu vypovědět.

Než přečtu usnesení, které znáte, tak mi dovolte zmínit pět lidských osudů, které ne vždycky jsou známy.

Jimmy Lai. Jimmy Lai je podnikatel v Hongkongu, podnikal v celé řadě oblastí, je mu 73 let, založil jedny z nejpopulárnějších novin, deník Apple Daily. Tento deník kritizuje mimo jiné komunistickou vládu v Pekingu. Dostal 14 měsíců vězení. Propuštěn byl na velmi vysokou kauci.

Druhý, kterého jsem chtěl zmínit, Joshua Wong. Joshua a jeho další dva hongkongští kamarádi aktivisté, Ivan a Agnes, byli 23. listopadu minulého roku před magistrátním soudem v Hongkongu obviněni z organizování protestů proti extradičnímu zákonu před tamním policejním presidiem v roce 2019. Joshuovi hrozí až 3 roky vězení.

Třetí příběh, Ivan Lam. Student, odsouzen za účast a organizování demonstrací na 7 měsíců, propuštěn v polovině trestu před týdnem.

Čtvrtý příběh, Andy Li. Pobývá v psychiatrické léčebně, předtím byl na 7 měsíců odvezen do Šen-čenu, do Čínské lidové republiky. Protiprávně byl spolu s dalšími šesti aktivisty držen na neznámém místě. Rodina ztratila kontakt, neměla informace, neměl možnost mít vlastního právníka, byl držen na samotce. Přitom jenom vyžadoval, aby se v Hongkongu dodržovala britsko-čínská dohoda. Nic víc. Tak jako Andy Li bychom měli, protože za tou dohodou mezi Británií a Čínou stojíme i jako Česká republika, vlastně být součástí tohoto procesu.

A pátá v pořadí, žena, Agnes Chow nebo Agnes Chowová. Dostala vzdělání na křesťanské základní a střední škole, protestovala proti novým školním osnovám a vymývání mozků v rámci školní reformy, kterou prosadil Peking. V této školní reformě se veškerá chvála směřuje na Komunistickou stranu Číny. Volná soutěž politických stran a demokracie prý lidem přináší utrpení. Tak pro školáky v Hongkongu se „Komunistická strana Číny stala pokrokovou, nezištnou a sjednocující vládnoucí skupinou“. Konec citace.

Kdo z nás četl stanovy Komunistické strany Číny, s velkým překvapením zjistí, že se tam stále cituje Mao Ce-tung, 50. léta a odkazy na nejtemnější dějiny 20. století, tak jak jsme je poznali na vlastní kůži.

Agnes nesměla kandidovat ve volbách, její stíhání se stalo průlomem. Dostala 10 měsíců trestu, protože, a teď pozor, s ostatními demonstranty pokřikovala na policisty nelichotivé výrazy.

Podle Human Rights Watch je dneska v Hongkongu celkem 47 politických vězňů. Mezi nimi jsou také členové parlamentu, kteří nesmějí vykonávat svůj mandát.

Proto mi dovolte, abych nyní přistoupil k té rezoluci, k tomu usnesení, které máme před sebou a které pouze shrnuje to, co jsem tady zmínil. V Hongkongu totiž vede hranice mezi svobodou a nesvobodou, mezi demokracií a totalitou, mezi zápasem o individuální lidské svobody a individuální odpovědnost, zápasem o to, jestli Komunistická strana Číny, která ve svých stanovách nejčastěji odpovídá slovem „disciplína“, když se podíváte do té současné verze stanov, skutečně slovo disciplína je tam nejčastěji citováno, tak to je věc, která by nás měla zajímat, která by se nás měla týkat. Chtěl jsem proto poděkovat i panu vicepremiérovi za jeho slova, která nám tady dnes připomněl o angažmá české diplomacie.

Navrhuje se tedy, aby Senát Parlamentu ČR přijal usnesení ke Společné zprávě Evropskému parlamentu a Radě Zvláštní administrativní oblast Hongkong: Výroční zpráva za rok 2020. Senátní tisk č. K 037/13.

Senát:

I.

1. dlouhodobě sleduje nepříznivý vývoj ve Zvláštní administrativní oblasti Hongkong,

2. připomíná svoje usnesení, tedy usnesení Senátu č. 478, k situaci ve Zvláštní správní oblasti Hongkong z 25. schůze dne 23. července 2020, jímž Senát apeloval na vládu ČR, aby vypověděla dohodu mezi Českou republikou a Zvláštní administrativní oblastí Čínské lidové republiky Hongkong o předávání osob hledaných pro trestní řízení; a s ohledem na porušení autonomie Hongkongu upravila podmínky i v dalších oblastech spolupráce,

3.

a) vyjadřuje znepokojení nad pokračujícími represivními zásahy, vycházejícími ze zákona o státní bezpečnosti, a rozsáhlým zatýkáním prodemokratických aktivistů,

b) vyjadřuje znepokojení nad skutečností, že legitimně zvolení členové Parlamentu Hongkongu byli připraveni o svůj mandát rozhodnutím Čínské lidové republiky,

c) vyjadřuje znepokojení nad rozsáhlou revizí volebního systému Hongkongu, která de facto vylučuje smysluplnou participaci opozice na politickém životě zvláštní administrativní oblasti,

d) vyjadřuje znepokojení nad snahami Čínské lidové republiky zasahovat i do soudního systému Hongkongu, a omezit tím jeho nezávislost, neboť nezávislý soudní systém Hongkongu považuje Senát za jednu z hlavních záruk pro dodržování klíčových práv a svobod v této zvláštní administrativní oblasti,

4. odsuzuje omezování vysoké míry autonomie Hongkongu ze strany Čínské lidové republiky a opakované vměšování Čínské lidové republiky do záležitostí Hongkongu a zasahování do základních práv a svobod jeho občanů a demokraticky volených zástupců,

5. vyjadřuje politování nad skutečností, že mezi členskými státy Evropské unie nepanuje v současné době jednotný názor na reakci Evropské unie na postup Čínské lidové republiky v Hongkongu, což způsobuje, že Evropská unie není vždy schopna rychle reagovat na aktuální vývoj v této zvláštní administrativní oblasti,

II. pověřuje předsedu Senátu, aby usnesení postoupil Evropské komisi a informoval o něm předsedu vlády ČR.

Dámy a pánové, vážené senátorky, vážení senátoři, děkuji, že jste umožnili, abychom o tomto usnesení tady jednali. Žádám vás, abyste zvážili se za něj postavit. Hranice mezi svobodou a svévolí, mezi demokracií a totalitou, dnes vede Hongkongem. My v tomto sporu nemůžeme zůstat neutrální. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane předsedo. Mám jenom dotaz. Vy jste přečetl to usnesení a bylo stejné jako to, co bylo rozdáno do lavic.

Takže nemuselo se číst, ale pro zdůraznění významu a obsahu jste ho přečetl. Děkuji a nyní otevírám rozpravu. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů, pane senátore. Kdo se hlásí do rozpravy? Nemám ani písemnou přihlášku, nikoho nevidím, takže rozpravu končím. Ptám se pana navrhovatele, předkladatele, jestli se chce ještě vyjádřit? Rozprava neproběhla. Ne, děkuji, prosím ještě pana zpravodaje, jestli by chtěl něco dodat? Také ne. Můžeme přistoupit k hlasování. Spustím fanfáru.

Budeme hlasovat o všech bodech usnesení výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost ke Společné zprávě Evropskému parlamentu a Radě Zvláštní administrativní oblast Hongkong: Výroční zpráva za rok 2020.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Děkuji.

Bylo schváleno, registrováno bylo 62 přítomných senátorek a senátorů, při kvóru 32 pro bylo 59 senátorek a senátorů, proti nikdo. Děkuji a také děkuji panu ministrovi, na shledanou.

My ještě, vážení kolegové a kolegyně, máme další body dnešního programu, a to je bod

 

Návrh usnesení Senátu k informaci Ministerstva průmyslu a obchodu o zohlednění usnesení Senátu č. 134 ze 7. schůze Senátu konané dne 17. března 2021 k přípravě Národního plánu obnovy

Prosím předsedu výboru pro záležitosti EU Mikuláše Beka, jako navrhovatele tohoto bodu, aby se ujal úvodního slova. Prosím, máte slovo, pane předsedo.

Senátor Mikuláš Bek:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, nadchází další dějství projednávání Národního plánu obnovy v českém Senátu. Tentokrát pod heslem Senát sobě, neboť budeme jednat bez přítomnosti pana vicepremiéra, který se z časových důvodů našeho jednání účastnit nemůže. Ale já jsem přesvědčen o tom, že v tomto případě to není zásadní překážkou toho jednání. Protože po konzultaci s panem předsedou Senátu a s panem předsedou výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí jsme se rozhodli, že evropský výbor se teď ujme jenom role toho, kdo se pokusí konfrontovat naše usnesení k Národnímu plánu obnovy s verzí, kterou senátoři obdrželi v průběhu dubna.

Naší ambicí nebylo přidávat další podněty vládě, ale pokusit se jenom stručně a přehledně zjistit, v jaké míře byla doporučení Senátu zohledněna. Chtěl bych poděkovat našemu evropskému oddělení, které provedlo skvělou práci, protože prošlo ten 400stránkový materiál. Skutečně připravilo podklad, který umožňuje nahlédnout do míry, ve které vláda vyšla Senátu vstříc. Na našem jednání 22. dubna jsme se zabývali touto agendou a výsledkem je usnesení, které máte k dispozici.

Já ho nebudu opakovat, jenom stručně okomentuji. První bod zdůrazňuje potřebu širší politické shody nad Národním plánem obnovy, což je jednak přání Evropské rady, Evropské komise, ale samozřejmě také pochopitelný zájem všech členských zemí, neboť realizace toho plánu přesahuje funkční období jednotlivých vlád.

Druhý bod říká, že vláda v zásadě nezohlednila připomínky a podněty Senátu, protože podrobnější checklist ukazuje, že ve většině zásadních připomínek nedošlo k žádnému posunu. A jmenovitě vyzdvihujeme přetrvávající absenci formulace toho základního makroekonomického cíle, kterého by mělo být dosaženo. Také provázání s jinými finančními zdroji, které bude mít v tomto období financování Česká republika k dispozici.

Zejména se pak věnujeme ve čtvrtém bodě pilíři sociální a územní soudržnosti, kterému Senát věnoval obsáhlou pozornost. Také připomínáme absenci projektů, které by využily té možnosti přeshraniční spolupráce.

Dovoluji si na základě připomínky naší legislativy navrhnout doplnění toho usnesení o formální šestou odrážku, která by obsahovala tradiční pověření. Tedy zněla by takto: „Senát pověřuje předsedu Senátu, aby zaslal toto usnesení předsedovi vlády ČR.“ Prosím, abychom doplnili tímto způsobem to usnesení. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Ano, děkuji, pane předsedo, pane senátore, prosím, zaujměte místo u stolku zpravodajů. To doplnění usnesení by mělo být dáno písemně. Takže jenom, jestli poprosíte naši legislativu, aby to napsala a rozdala na lavice. Myslím, že všichni víme, o co jde, nicméně té formální povinnosti bychom měli dostát.

To je moje poznámka. Nyní určíme nejprve zpravodaje. Já tu mám uvedené, že je jím navržen pan senátor David Smoljak, kterého se zároveň ptám, zda se svou rolí souhlasí. Ano, kývá hlavou, tedy souhlasí. Ale musíme o tom hlasovat. Takže budeme hlasovat, zda zpravodajem k tomuto bodu bude pan senátor David Smoljak. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Pan senátor David Smoljak se stal zpravodajem. Bylo registrováno 60 senátorek a senátorů, při kvóru 31 obdržel 56 hlasů, nikdo nebyl proti. Prosím, pane senátore, zaujměte svoje místo u stolku zpravodajů.

Teď tedy otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí do obecné rozpravy? Paní senátorka Alena Dernerová a po ní bude následovat pan senátor Zbyněk Linhart.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, nebudu zdržovat, je pozdější hodina. Já jenom bych ráda navázala na ten můj včerejší výstup, když tady byl pan ministr Arenberger. Když jsem právě zmiňovala vybudování onkologického institutu a říkala jsem, že do čtvrtka bude oficiální stanovisko České onkologické společnosti.

Takže já bych vám toto stanovisko ráda přečetla. Skutečně Česká onkologická společnost jako taková nebyla informována o vybudování tohoto centra, které čítá 7 mld. Kč. Je to centrum, které by mělo být v areálu Nemocnice Královské Vinohrady, v místě, kde původně měl být vybudován trauma pavilon, do kterého už bylo nalito asi 150 mil. Kč. Já jsem se ptala ještě i onkologů, kteří jsou v komplexních onkologických centrech. Samozřejmě jsou zásadně pro to, aby se ty peníze rozdělily do těchto center, aby v podstatě mohla být poskytována péče v regionech. Tak, jak je to, myslím, důležité pro pacienty.

Dovolila bych si tady přečíst jenom to stanovisko. Stanovisko k Národnímu plánu obnovy. Stanovisko výboru České onkologické společnosti. Česká onkologická společnost vítá investice do onkologie a onkologické prevence. Česká onkologická společnost nebyla k tvorbě onkologické části Národního plánu obnovy přizvána. Tento návrh v některých bodech obsahuje nepřesnosti a zavádějící informace a neodpovídá optimálnímu modelu onkologické péče. Jedinou cestou, jak zajistit kvalitní péči o onkologické pacienty na úrovni poznatků současné lékařské vědy, je multidisciplinární tým odborníků svébytných klinických specializací. Česká onkologická společnost nadále považuje funkční a dobře vybavenou síť komplexních onkologických center za základ kvalitní péče o nemocné s nádory a jedinou cestu zlepšení výsledků onkologické léčby a prevence.

Jenom musím ještě dodat, že jsme se přihlásili k tomu, že bude zaveden screening rakoviny plic, k tomu je zapotřebí dělat CT stěny a CT, i když jich máme dost, tak pokud tento screening bude, nebude jich dostatečné množství.

Také jsem si poslechla podcast Deníku N, paní redaktorka Bezděková komunikovala s panem premiérem, kde tedy pan premiér víceméně přiznává, že to je jeho vize a že má své onkology, a to pana profesora Cibulu, Petruželku a Svobodu. Takže si myslím, že se měli obracet na onkologickou společnost, která je ta svébytná.

To, co se ke mně ještě doneslo, někteří lidé říkají, že pan profesor Cibula je v příbuzenském vztahu s paní eurokomisařkou Jourovou. Nemohu potvrdit, ani vyvrátit, ale mám to asi ze tří zdrojů, to mi říkají lidé. Takže uvidíme. Za sebe říkám, že si myslím, že ty finanční prostředky nejen do toho onkologického institutu, ale měly by jít i směrem třeba do primární péče, tzn. obvodním praktickým lékařům, byť říkáme, že oni mají být ti, kteří jsou ten první krok a ony často nejsou dobře, ty jejich ambulance, vybavené. Takže si myslím, že by to chtělo trošku rozvrstvit a ne přijmout něčí požadavek pana premiéra, abychom tady vybudovali něco za 7 miliard.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, paní senátorko. Nyní prosím, aby přistoupil k řečništi pan senátor Zbyněk Linhart. Prosím, máte slovo, pane senátore.

Senátor Zbyněk Linhart:  Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové. Původně jsem tedy myslel, že tady bude pan ministr, protože Národní plán reforem, to je přece téma, jde o 190 mld. Kč, tak by se mohl ráčit tomu věnovat i u nás v Senátu, nejenom jako minule, a také tak, jak se s tím vyrovnali. Očekával bych, že jestliže jedna komora parlamentu se vyjádří docela dost jasně, ať už na úrovni výborů, ale i na úrovni pléna, přijme usnesení, tak bych očekával, že když přepracují ten národní plán, když nám ho pošlou, tak k tomu udělají nějaký průvodní dopis, aby napsali, to a to jsme zohlednili, to a to částečně a něco jsme nezohlednili, protože... Ale s tím se naše vláda vůbec neobtěžuje vůči Senátu, takže nám to takhle poslali a vy si tam těch 400 stránek prolistujte nebo přečtěte a hezky si to vyhledejte, abyste zjistili, že to dopadlo jako vždycky, vykašlali jsme se na vás.

Na nás byl strašný spěch s tím argumentem, to je velmi časté, že Národní plán reforem musí být poslán do 30. dubna, tak máme 29. dubna... Pokud si někdo myslíte, že to zítra bude posláno, nebude. Už pan mluvčí resortu najednou říká, že prý Národní plán reforem je na nás, kdy ho pošleme, odevzdání Evropské komisi není přesně stanoveno. No, já se podívám na stránky Evropské komise a tam je, sice to není, že to musí být, ale v zásadě se píše o tom, že to má být do 30. dubna. No, oni to ani poslat moc nemohou, protože by museli dát dohromady Národní plán reforem s tímto plánem, a to také nemají dohromady. Pak, až to dají možná dohromady, to také musí dát do angličtiny, takže minimálně to bude zase nějaký týden. Omluva samozřejmě je taková, že v tom nejsme sami, že ostatní členské státy jsou na tom podobně, pokud jde o čas. Ale zase na nás se spěchalo, oni mají času dost.

Měl jsem tady několik dotazů na pana ministra, měl jsem je i minule, tak jako celá řada z vás, pan ministr odpověděl, na co chtěl, na spoustu věcí také ne, ale nejde jenom o to, co jsme tady říkali my a co jsme doporučili my například v usneseních, ale jde o to, co doporučuje Evropská rada a co jsou ty semestry, které nám posílají každý rok. Doporučují nám v zásadě mnoho věcí a my na ně každoročně kašleme. Zase bych se mohl podívat na to poslední, kde nám říká, že se máme zaměřit v rámci investiční a hospodářské politiky na přechod na nízkouhlíkové hospodářství, k transformaci energetiky, včetně zvýšení energetické účinnosti, a to s ohledem na regionální rozdíly. V tom se shodneme s Evropskou komisí, v tom se shodneme všichni, je na to usnesení Senátu. V Národním plánu reforem ani v Národním plánu obnovy není vůbec nic než nějaké obecné konstatování, nic.

Tady teď kolegyně Dernerová mluvila o komponentě 6.2, to se týká zdravotnictví, opět nic, respektive to, co jsme slyšeli teď od ní, čili budeme budovat nějaké velké centrum v Praze, zatímco nám chybí ta péče v regionech. Čili tolik asi ode mě.

Bohužel jsou to velké desítky miliard, ve výsledku stovky, v té sumě jde o bilion korun, vůbec si nedělám naděje už, jak to celé dopadne, když vidím 40 mld. na tzv. digitalizaci, elektronizaci státní správy, za posledních pět let jsme do toho dali 67 mld. Kč, tak se jako občan nebo jako ten člověk, který by potřeboval občas státní správu, nebo jako uživatel té státní správy, tak se podívejme, jak nám ty systémy fungují. To, že si nedělám iluze, když to takhle jsme dělali doposud, jak to budeme dělat i nadále, když jsme např. nedokázali využít 14 mld. na zvýšení internetu, dostupnosti internetu, vysokorychlostního internetu na tzv. bílých místech, to znamená zase v těch odlehlejších regionech atd.

Čili bohužel, tady se zase vyhodí ohromné peníze, desítky miliard pod zástěrkou jednou tohoto dobra, možná jindy zase jiného dobra, ale nemůže to dopadnout dobře, jestliže to děláme takhle. Bohužel vláda a pan ministr se chovají tak, jak se k nám chovají, tzn. se ani neobtěžují sem přijít, aby obhájili, když už to nenapsali písemně, aby obhájili, proč a jak naložili s naším usnesením, aspoň tedy s usnesením pléna, když už se vykašlali na to, aby se ráčili vyjadřovat k tomu, jak se tomu věnovaly jednotlivé naše výbory a přijímaly k tomu svá usnesení. Takže tolik poznámka ode mě a bohužel, když tady není ministr, nemá smysl, abych tady říkal něco dalšího. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Nyní se hlásí také pan senátor Zdeněk Nytra. Nechce přednostní právo, takže má slovo pan senátor David Smoljak v rámci obecné rozpravy. Prosím.

Senátor David Smoljak:  Děkuji za slovo, paní předsedající, dámy a pánové. Mám takovou věcnou poznámku, která se netýká ani tak tohoto konkrétního Národního plánu obnovy, i když určitého plánu obnovy v ČR ano, před 20 minutami europarlament přijal drtivou většinou hlasů usnesení, které žádá po zemích EU kolektivní vyhoštění diplomatů Ruské federace v reakci na tu událost ve Vrběticích. Je to čerstvá zpráva, asi 20 minut, podpořena obrovskou většinou hlasů. Tak to jenom technická poznámka. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Nyní má slovo pan senátor Zdeněk Nytra. Prosím.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji. Vážená paní předsedající, vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové. O Národním plánu obnovy by se tady dalo hovořit dlouho, překvapil mě pan senátor Linhart jako možná největší znalec tohoto dokumentu, že mluvil jenom tak krátce. Já se k němu vyjádřím jenom ve dvou věcech.

Podle mě je naprosto nepřijatelná ta poslední odrážka bodu 4, ne, že je to v návrhu usnesení, ale že pořád je to v Národním plánu obnovy, tzn. že veškeré veřejné investice jsou omezeny jen a pouze na Národní investiční plán.

Všichni víme, jak Národní investiční plán vznikal, jak byl přijat atd. Toto je základní podmínka investic, aby byly podporovány z Národního plánu obnovy.

Druhá věc, mám pocit, že vláda vzala za své jeden princip. Napišme to tak, aby nám to Evropská komise schválila, aby nám ty peníze přidělila. Místo abychom řešili, jestli ty miliardy utratíme smysluplně, tam, kde to posune ČR o krok nebo o skok dopředu. Tohle z tohoto plánu vůbec patrno není.

Na závěr bych chtěl poděkovat, vaším prostřednictvím, paní předsedající, panu předsedovi Bekovi za doplnění toho návrhu usnesení, který teprve načte, protože si myslím, že je naprosto nezbytné, aby se o našem stanovisku dozvěděla vláda. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore, stala se ze mě na chvíli žena, jak jste říkal, že děkujete paní předsedající... Další přihlášenou do rozpravy je Jitka Seitlová.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Vážený pane předsedající, vážený pane zpravodaji a navrhovateli, já jsem se domnívala, že tu bude pan ministr, ale i když tu není, myslím, že musí zaznít to, co mně bylo tedy zasláno, co mě zneklidnilo z hlediska projednání Národního plánu obnovy.

Obrátili se na mne zástupci nevládních organizací, neziskových organizací, kteří vyjádřili své výhrady k procesu vzniku českého Národního plánu obnovy. Vnímají ho jako důležitý nástroj pro obnovu země, zejména pandemií postižených sektorů a skupin společnosti, také jako příležitost modernizace ČR na digitální, udržitelnou a odolnou společnost. Koordinující ministerstvo průmyslu ale podle nich promarnilo šanci na přípravu konsensuálního strategického plánu.

Nevládní organizace žádají, aby se pan ministr zasadil o zapojení zástupců nevládních organizací do dalších fází projednávání a implementace plánu, včetně zastoupení v řídícím orgánu Národního plánu obnovy a dalších formálních i neformálních pracovních uskupení. Nebudu se věnovat jednotlivým bodům, které jsou součástí materiálu, nicméně musím souhlasit s tím, že právě účast různých částí společnosti, vč. té občanské, podmiňuje společenský konsensus, který bude pro tento plán důležitý a bude ho legitimizovat, zejména právě po volbách.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, paní senátorko. Dívám se, zdali se ještě někdo hlásí do rozpravy? Nikoho nevidím. Rozpravu končím. Zeptám se, zdali si přeje vystoupit k právě proběhlé rozpravě pan navrhovatel, tedy pan senátor Bek? Máte slovo, pane senátore.

Senátor Mikuláš Bek:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, byl jsem upozorněn, že vzhledem k tomu, že nemáte k dispozici to výborové usnesení, jsem nucen načíst ten text, takže budu se snažit být rychlý.

Usnesení Senátu z 10. schůze konané dne 29. dubna 2021, k informaci ministerstva průmyslu a obchodu, o zohlednění usnesení Senátu č. 134 ze 7. schůze Senátu, konané dne 17. března 2021, k přípravě Národního plánu obnovy.

Senát

I. je přesvědčen, že pro úspěch Národního plánu obnovy a obhajitelnost dlouhodobých rozpočtových závazků, které v souvislosti s ním ČR přebírá, je nezbytné, aby na jeho obsahu panovala širší politická shoda;

II. shledává, že vláda v posledním dostupném návrhu Národního plánu obnovy v zásadě nezohlednila připomínky a podněty, které Senát vyjádřil ve svém 134. usnesení ze 7. schůze, konané dne 17. března 2021, k informaci vlády ČR o přípravě Národního plánu obnovy;

III. nadále postrádá strategické zacílení plánu, jeho očekávané makroekonomické dopady a měřitelné indikátory naplňování jeho cílů, přehledné a jasné provázání plánu s dalšími zdroji financování z rozpočtu EU a ze státního rozpočtu, které je nezbytné i z hlediska srozumitelnosti pro budoucí příjemce a možnost úspěšné implementace plánu v daném časovém horizontu;

IV. nadále považuje plán za nedostatečný, pokud jde o pilíř sociální a územní soudržnosti, neboť většina komponent není zaměřena specificky na snižování regionálních rozdílů a vyrovnávání životních podmínek, a to ani v oblasti dostupnosti zdravotní péče. Z plánu byla oproti předchozím verzím odstraněna regenerace brownfieldů, přes výzvu Senátu v plánu chybí reforma financování zdravotní a sociální péče na zdravotně-sociálním pomezí, pobytových a terénních službách a podpora odvětví cestovního ruchu; přes požadavek Senátu je systémová podpora veřejných investic nadále omezena pouze na projekty zahrnuté do Národního investičního plánu;

V. nadále postrádá koordinaci plánu se sousedními státy a opatření s významnějším přeshraničním rozměrem;

VI. pověřuje předsedu Senátu, aby zaslal toto usnesení předsedovi vlády ČR.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore, nyní uděluji slovo zpravodaji, panu senátorovi Davidu Smoljakovi, aby se vyjádřil k proběhlé rozpravě.

Senátor David Smoljak:  Děkuji za slovo, v proběhlé rozpravě vystoupilo 6 senátorů a senátorek. Vyjádřili se převážně kriticky k celkově nekoncepčnímu přístupu vlády, k přípravě tohoto Národního plánu obnovy. Zazněla tady výzva k zapojení zástupců občanské společnosti do další debaty o podobě tohoto plánu i konkrétní výhrady k jednotlivým komponentám.

Pro zápis, pokud jsem v předchozím vystoupení řekl, že Evropský parlament vyzval k vypovězení všech diplomatů EU, tak to všech mi tam tedy vjelo nedopatřením. Šlo o výzvu ke koordinované kolektivní akci. Toť vše, děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane kolego. My můžeme rovnou přistoupit k hlasování. Spustím znělku.

Budeme hlasovat o návrhu, jak jej přednesl senátor David Smoljak. V sále je momentálně přítomno 59 senátorek a senátorů, kvórum máme 30. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Konstatuji, že při hlasování č. 52, v okamžik hlasování, při registraci 59 senátorek a senátorů, při kvóru 30, pro bylo 56, tento návrh byl přijat. Děkuji za projednávání tohoto bodu. Děkuji předkladatelům a zpravodaji. Tímto tento bod končím.

Dalším bodem je

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Lukáše Wagenknechta a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů, a další související zákony

Tisk č. 81

Tento návrh senátního návrhu zákona uvede senátor Lukáš Wagenknecht, který má slovo. Pane senátore, pojďte mezi nás a pojďte nám váš návrh představit.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji, pane místopředsedo. Zkusím být stručný, protože už je to poslední bod. Velice krátce jenom uvedu.

Tento návrh zákona vychází z toho, co tady probíhalo, když jsme schvalovali pandemický zákon, kde jsem předložil několik pozměňovacích návrhů, že některé z nich jsem promítl do této úpravy. Velice krátce.

V kontextu, co se stalo opět dnes, byl tady včera pan ministr docela dlouhou dobu. Snažili jsme se mu vysvětlit nějaké věci, opět dnes vláda odložila otevření maloobchodu a služeb, zahrádek, takže to vypadá, že některé věci budou až za deset dnů otevřené, některé služby, maloobchod, zahrádky možná, a to ještě možná, za 18 dnů. Opět je to velká část. Takže včera, co tady padlo, úplně vláda ignoruje dál. Věcně. V tom návrhu zákona jsou dvě úpravy, které jsou, možná někdo jako právník by řekl kazuistika, vím, ale vychází se i z toho, co řekl NSS, je tam popsáno to, že bude pouze možno ne omezovat, ale stanovovat nějaké provozní podmínky pro fungování maloobchodu a služeb, je tam i uveden text, že tím není možné úplně zamezit fungování těchto služeb. Tak je to, aby i vláda pochopila, to, co psal včera, jak jsem říkal panu ministrovi, NSS, aby se naučil číst, bude to mít přímo v zákoně.

Dále tam je problematika, která asi bude k nějaké debatě, a to je náhrad, v tuto chvíli zákon umožňuje pouze tzv. skutečnou škodu nahrazovat, jinými slovy zkažené pivo nebo maso, to se vyhodí, tak je tam ten nejširší možný návrh nahrazovat újmu, čekáme nějakou debatu tady v rámci výboru, že bude možná nějaká k tomu debata. Pak je tam jeden bod, který se týkal mobilní aplikace ministerstva, kde jsem tady poukazoval na možné riziko toho, že by to mohlo být vykládáno tak, že data budou uchovávána i po tom, co skončí pandemický zákon.

Poslední věc, ta se týká nošení roušek, to byl návrh pana senátora Lásky, abychom i po ukončení zákona neměli demonstranty, kteří budou říkat, že podle pandemického zákona si zakrývají tvář, když to nebude možné. Za mě k tomu věcnému asi všechno, asi nemám co doplnit dalšího.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajem pro 1. čtení senátora Romana Krause. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Roman Kraus:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Pan senátor Wagenknecht tady stručně charakterizoval, o co v tomto návrhu senátního návrhu zákona jde, nebudu to znovu číst všechno, jenom můj návrh a doporučení jako zpravodaj pro 1. čtení, navrhuji propustit návrh senátního návrhu zákona do výboru a jako garanční výbor výbor ústavně-právní a druhý výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane zpravodaji. Prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, abyste k nim mohl po skončení rozpravy zaujmout stanovisko.

Já tímto otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, proto ji ihned také končím. Tím pádem nám nemá co říct ani předkladatel, ani zpravodaj. Jestli jsem to dobře pochopil, v podstatě bychom měli tento zákon přikázat, a je to z důvodu toho, že vzhledem k tomu, že jsme návrh zákona nevrátili navrhovateli k dopracování, ani jsme jej nezamítli, přikážeme návrh senátního zákona výboru či výborům k projednání.

Organizační výbor navrhuje, aby garančním výborem pro projednání tohoto návrhu senátního návrhu zákona byl výbor pro zdravotnictví a dále ústavně-právní výbor.

Má někdo nějaký další návrh? Ano, vidím. Pan předseda klubu ODS a TOP 09 Zdeněk Nytra. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Zdeněk Nytra:  Navrhuji ještě, aby hospodářský...

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Takže je tady ještě další výbor, aby to byl výbor hospodářský. Ještě nějaký návrh? Ne. Nevidím nikoho. Jenom jsem pochopil správně, že ústavně-právní výbor bude garančním výborem, ano? A ty dva, dobře.

Můžeme rovnou přistoupit k hlasování, ale já ještě přece jenom využiji poslední znělku dnes.

V sále je přítomno 58 senátorek a senátorů, máme kvórum 30 a já zahajuji hlasování. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Konstatuji, že v okamžik hlasování č. 53, kterým přikazujeme výborům, bylo registrováno 58 senátorek a senátorů, kvórum bylo 30, pro bylo 55, tento návrh byl schválen.

Děkuji navrhovateli a zároveň děkuji zpravodaji, tímto končím naši schůzi.

(Jednání ukončeno v 18.06 hodin.)