Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 31.03.2021

(1. den schůze – 31.03.2021)

(Jednání zahájeno v 13.02 hodin.)

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážené dámy, vážení pánové, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté. Vítám vás na 9. schůzi Senátu a konstatuji, že tato schůze byla svolána na návrh organizačního výboru podle § 49 odst. 1, zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů. Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána elektronickou poštou 26. března 2021.

Z dnešní schůze se v tuto chvíli omluvili senátoři: Jiří Oberfalzer, Tomáš Jirsa, Michal Kortyš, Zdeněk Nytra, Vladislav Vilímec, Jaroslav Zeman, Jitka Chalánková, Martin Červíček, Přemysl Rabas a Václav Láska.

Já vás prosím, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami. Pro vaši informaci ještě připomínám, že náhradní identifikační karty jsou k dispozici u prezence v předsálí jednacího sálu. V současné chvíli je evidována přítomnost 50 senátorek a senátorů, tzn. kvórum je 26.

Nyní podle § 56 odst. 4, určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 9. schůze byli senátorka Adéla Šípová, už ji vidím, už se hlásí, a senátor Patrik Kunčar. Je tady, dobře. Takže oba jsou tady, oba kývají, takže o nich budeme moci hlasovat. Ptám se, jestli má někdo připomínky k tomuto mému návrhu? Žádné nevidím, takže spouštím znělku.

V sále je přítomno 59 senátorek a senátorů, kvórum 33. Při hlasování č. 1 se ptám, kdo souhlasí s návrhem, aby ověřovateli zápisu dnešní schůze byli senátorka Adéla Šípová a senátor Patrik Kunčar. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru teď. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Takže při hlasování č. 1 přítomno 64 senátorek, senátorů, kvórum 33, pro návrh 63, návrh byl schválen. Zvoleným ověřovatelům blahopřeji.

Nyní přistoupíme ke schválení pořadu 9. schůze Senátu. Návrh pořadu vám byl rozdán na lavice, já se ptám, zda má někdo nějaký návrh na další změnu či doplnění pořadu schůze? Hlásí se nejdříve pan senátor Jiří Růžička, pak pan senátor Jan Horník, 1. místopředseda, potom místopředseda, a potom pan senátor Smoljak, prosím.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Dobré odpoledne, pane předsedo, dobré odpoledne, dámy a pánové. Budu mít dva návrhy na změnu programu.

Jednak bych navrhoval, i když mi to osobně žádnou velkou radost nedělá, abychom senátní tisk č. 69, což je ten návrh skupiny poslanců, který tady představí Kateřina Valachová, zařadili jako 1. bod jednání programu. Protože pokud ho neschválíme rychle, pokud ho tedy schválíme vůbec, tak ho skoro nemusíme schvalovat, protože se musí podepsat dnes. Jinak to ztrácí smysl. Proto si dovoluji navrhnout tohle to, i když jsem přesvědčený o tom, že bylo předtím času dost a dost, kdyby ve sněmovně kolem toho nevznikaly různé komplikace. Ale přesto navrhuji, aby se bod č. 3 stal bodem č. 1.

Druhý, za kterým si velice stojím, je, že jako nový bod navrhuji zařadit jako poslední bod jednání Návrh na usnesení Senátu k národní bezpečnosti a postupu vlády ve věci výběru dodavatele nového jaderného bloku Dukovany. Není to obvyklé, normálně bych samozřejmě postupoval přes to stanovení programu na schůzi organizačního výboru, ale jak víte...

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já se omlouvám, pane 1. místopředsedo, prosím, kolegyně, kolegové, zkuste trošku ztlumit svá vyjádření, která realizujete mimo řečnický pult. Prosím, pane první místopředsedo.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Nedovoloval bych si navrhnout něco takhle ad hoc, ale vzhledem k tomu, že organizační výbor se sešel minulý týden a potom ve čtvrtek ministr Havlíček udělal následně nějaké kroky, o kterých nevěděla v podstatě ani vláda, včera se sešel Výbor pro bezpečnost a zahraniční politiku, zahraniční věci Senátu, který projednal se zástupci všech nejvýznamnějších bezpečnostních institucí celou tuto záležitost, tak si myslím, že to usnesení výboru by se mělo stát usnesením Senátu. Proto si dovoluji navrhnout, abychom ho zařadili jako poslední bod dnešního jednání, samozřejmě po projednání s předsedou výboru Pavlem Fischerem. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji. Dalším přihlášeným je pan místopředseda Jan Horník, připraví se pan senátor David Smoljak.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já si dovoluji dát návrh, abychom bod senátní tisk č. 67 projednávali v řádném legislativním procesu, tzn. v řádných 30 dnech.

My jsme ve čtvrtek měli organizační výbor. V podstatě jsme k tomuto tisku de facto nic neměli, ani podrobnosti, jaký vliv to bude mít třeba na státní rozpočet. Potřebovali bychom samozřejmě zjistit, odkud ty finanční prostředky půjdou, kolik je teď finančních prostředků na zdravotních pojišťovnách a zdali vláda uvažuje o tom, že vezme ze zdravotního pojištění náš kolektivní sociální systém, že z toho vezme finanční prostředky na výplatu lékařům a zdravotním sestrám, tzn. těm, kteří pracují v nemocnicích.

Oněch 75 tisíc, o kterých se mluví, s tím, že tyto finanční prostředky budou uhrazeny ze státu. Ale zdravotní pojišťovny nejsou stát. To je náš kolegiální systém. My tyto podklady do dnešního dne nemáme. Když jsem zjišťoval na dnešním zdravotním výboru, zdali se je tam kolegyně a kolegové dozvěděli, tak podle všeho ne. Takže nám dává možnost vždycky, když schvalujeme zákon, tak abychom věděli, jaký to bude mít dopad na státní rozpočet.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Pane místopředsedo, já se omlouvám, jenom vysvětlím pro ostatní kolegyně a kolegy, kteří, kdyby takhle mluvili, tak bych je plísnil. Pan místopředseda Horník může vystoupit kdykoliv, to znamená, nyní nemluví k programu. Já to vím, nevím, jestli bohužel, nebo bohudík, ale protože je místopředseda Senátu, tak může mluvit dál, byť nemluví k věci, prosím. Jenom na to upozorňuji, děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Tak já se pokusím k té věci.

My jsme na organizačním výboru, protože nemůžeme jinak, tak jsme přikázali projednání tohoto senátního tisku 67 na plénu Senátu ve zkráceném řízení, o což požádal premiér České republiky. Já se osobně domnívám, že tento bod bychom mohli projednat v době 30 dnů. Vycházelo by to na 21. dubna, 21. dubna budou dopoledne stejně výbory, takže odpoledne bychom schválili tento bod.

Já jsem se ptal u nás na klubu, většina s tím nemá vůbec žádný problém. Takže já chci, pane předsedo, požádat o vyřazení tohoto bodu, senátní tisk č. 67, na jeho přeřazení na příští schůzi Senátu, která by se musela konat do 21. dubna. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji. Jenom teď ten konec mě dezorientoval. Pane místopředsedo, proto prosím, ještě jednou o jasné vyjádření. Na začátku jste zahájil své vystoupení tím, že jste řekl, že nechcete, aby byl bod 67 projednáván ve zkrácené lhůtě, o čemž teprve budeme hlasovat. Hlasovali bychom o tom, ať byste to tady řekl, nebo ne. Proto jsem říkal, že nemluvíte k věci. Na konci svého vystoupení jste potom řekl, že navrhujete vyřazení tohoto bodu z jednání, což zase dost dobře není možné, pokud nejdříve neodhlasujeme, že ho nebudeme projednávat ve zkráceném znění. Protože potom bychom ho neprojednali do 10 dnů.

To znamená, já si myslím, že správný postup je takový, že teď vyčkáte, zda dopadne nebo nedopadne schválení projednávání ve zkráceném jednání. Pokud by to nedopadlo a projednávali jsme ve zkráceném jednání, váš návrh na vyřazení toho bodu je nehlasovatelný. Pokud by to dopadlo, tak potom byste znovu měl přistoupit k mikrofonu a znovu navrhnout vyřazení tohoto bodu. Je to takto možné? (Pan Horník: „Je to tak přesně.“) Děkuji.

Další je pan senátor David Smoljak.

Senátor David Smoljak:  Děkuji za slovo, pane předsedající, dámy a pánové, my jsme měli před hodinou zasedání Stálé komise pro sdělovací prostředky. Na tomto zasedání jsme přijali usnesení a chtěli jsme požádat o jeho zařazení na program dnešního jednání pléna Senátu.

Jenom stručně vysvětlím, proč ten spěch. Jedná se o to, že za 14 dní by mělo dojít k dovolbě čtyř kandidátů Rady ČT. Vynořily se dost zásadní pochybnosti o legitimitě navrhujících organizací, o tom, jestli splnily zákonné požadavky. Proto jsme chtěli Senátu předložit usnesení, kde vyzýváme Poslaneckou sněmovnu, aby odložila tuto volbu do vyjasnění pochybností, které vznikly. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji, akorát jsem nezaznamenal, jestli jste dal nějaký návrh nebo nedal. Protože jestli to je k pořadu jednání, tak buď dáváte návrh na zařazení nějakého bodu, nebo nedáváte. Já jsem nepostřehl, zda jste dal nebo nedal návrh na zařazení nějakého bodu. Pokud ano, tak jak se ten bod nazývá. Pokud se nějak nazývá, tak jestli k tomu máme nějaký podkladový materiál. Prosím, pane senátore.

Senátor David Smoljak:  Ten bod se nazývá Návrh usnesení Senátu k aktuální situaci v České televizi a Radě ČT. Podkladový materiál vám právě teď rozesíláme. Žádáme o jeho zařazení na program dnešního jednání pléna Senátu. Žádáme... (Miloš Vystrčil: A kam?) Asi jako poslední bod. Žádáme o jeho zařazení jako poslední bod.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji. Jenom opakuji, spíše pro stenozáznam, je tady návrh pana senátora Smoljaka zařadit jako poslední bod dnešního jednání bod s názvem Návrh usnesení Senátu k aktuální situaci v České televizi a Radě České televize. Materiály někteří máte, někteří je dostáváte, někteří je dostanete.

Další je paní senátorka Alena Dernerová, prosím, paní senátorko.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedo, kolegyně, kolegové, já jenom podporuji návrh kolegy Honzy Horníka. Pokud nebude schváleno to projednávání v rámci nouzového stavu, podporuji tady 30denní lhůtu. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji a další, kdo se přihlásil, je pan senátor Tomáš Fiala, prosím. Pořád jednáme k bodu Návrh pořadu 9. schůze Senátu.

Senátor Tomáš Fiala:  Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, dneska na zdravotním výboru jsme sněmovní tisk 67 probírali. Návrh zákona o kompenzacích osobám poskytujícím hrazené zdravotní služby zohledňující dopady epidemie onemocnění covid-19 v roce 2021 je v podstatě jakýmsi předstupněm toho, že ministerstvo zdravotnictví vydá po tzv. dohodovacím řízení kompenzační vyhlášku, kde budou upraveny v podstatě normy toho, aby jednotlivá zdravotnická zařízení dosáhla na svůj plánovaný paušál, plus byly zohledněny některé další služby, které tímto paušálem nejsou hrazeny.

Tento zákon přímo nestanoví ty úrovně hrazení a je předstupněm pro to, aby zdravotnická zařízení měla tou kompenzační vyhláškou uhrazeny výkony. Proto navrhuji projednat tento sněmovní tisk 67 dneska.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji, tzn., pane senátore, myslím, že všichni porozuměli, že jste se postavil proti vyřazení bodu č. 1 podle stávajícího programu, tzn. tisku č. 67. Tím už se nikdo další nehlásí, čili já končím bod Návrh pořadu.

Máme tady návrhy na hlasování. Tzn. nejdříve řeknu, o čem bychom hlasovali a v jakém pořadí. Nejdříve bychom hlasovali o tom, zda souhlasíme s tím, aby senátní tisk č. 69, Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 38..., tzn. zastupujícím skupiny poslanců je Kateřina Valachová, byl projednán jako bod č. 1. To by bylo první hlasování.

Druhé hlasování by bylo, abychom jako bod č. 4 odhlasovali zařazení bodu s názvem Usnesení Senátu k národní bezpečnosti a postupu vlády ve věci výběru dodavatele nového jaderného bloku Dukovany. Pak bychom hlasovali o bodu č. 5, tzn., abychom jako poslední bod dnešního jednání projednali bod s názvem Návrh usnesení Senátu k aktuální situaci v České televizi a Radě České televize. Pak budeme hlasovat o celém programu. Potom budeme, pro pana místopředsedu Horníka a některé další, hlasovat o tom, zda budeme projednávat tisky č. 67 a 68 každý zvlášť ve zkráceném jednání. Podle toho, jak to dopadne, tak ještě možná přijde, nebo nepřijde, jedno hlasování, které by případně navrhovalo upravit i schválený program.

Je všem rozumět, jak to bude? Nikdo nebude krácen na svých právech. Takže všichni tomu rozumí, já vás ještě jednou svolám.

V sále přítomno 66 senátorek a senátorů, kvórum 34, hlasujeme o tom, kdo souhlasí s tím, aby senátní tisk č. 69, v současném návrhu pořadu bod č. 3, byl dnes projednán jako bod první naší dnešní schůze. Spouštím hlasování a ptám se, kdo je pro? Tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Při kvóru 34 v hlasování č. 2 pro 64, návrh byl schválen. O senátním tisku č. 69 dnes budeme jednat jako o prvním.

Návrh č. 2, aby jako bod č. 4 byl projednán bod s názvem Usnesení Senátu k národní bezpečnosti o postupu vlády ve věci výběru dodavatele nového jaderného bloku Dukovany. Spouštím hlasování a ptám se, kdo je pro? Tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Při hlasování č. 3 kvórum 34, pro 60, návrh byl schválen.

Další hlasování bude o tom, kdo souhlasí s tím, aby jako bod č. 5 byl zařazen bod s názvem Návrh usnesení Senátu k aktuální situaci v ČT a v Radě ČT. Spouštím hlasování a ptám se, kdo je pro? Tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Při hlasování č. 4 přítomno 66 senátorek a senátorů, kvórum 34, pro zařazení bodu 55, návrh byl schválen.

Nyní budeme hlasovat o schválení návrhu pořadu 9. schůze Senátu jako celku se schválenými změnami. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku. Aktuálně přítomno 66 senátorek a senátorů, kvórum 34.

Při hlasování č. 5 pro 62, pořad 9. schůze Senátu byl schválen.

Nyní vás informuji, že předseda vlády svými dopisy ze dne 16. a 22. března 2021 požádal jménem vlády Senát, aby projednal senátní tisky č. 67 a 68 ve zkráceném jednání podle § 118 o jednacím řádu Senátu. Poslanecká sněmovna projednala tyto návrhy zákonů 24. března ve zkráceném jednání podle § 99 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. My nyní musíme rozhodnout, zda vyhovíme žádosti vlády a projednáme návrhy zákonů ve zkráceném jednání. Jak jsem avizoval, budeme hlasovat o každém senátním tisku zvlášť, čili nejdříve budeme hlasovat o tom, zda souhlasíme, abychom ve zkráceném jednání podle § 118 zákona o jednacím řádu Senátu ve zkráceném jednání projednali senátní tisk č. 67. To je ten senátní tisk, o kterém mluvil pan místopředseda Horník. Všichni víme, o čem budeme hlasovat, tzn. že souhlasíme, abychom ho projednávali ve zkráceném jednání. Spouštím hlasování, prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Přítomno 66, kvórum 34, hlasování č. 6, pro 45, zkrácené jednání bylo schváleno.

Nyní budeme hlasovat o návrhu projednávat ve zkráceném návrhu senátní tisk č. 68. Spouštím hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Přítomno 66 senátorek a senátorů, kvórum 34. Při hlasování č. 7 pro 59, zkrácené jednání bylo schváleno. Tím pádem máme oba dva body schváleny, že je budeme projednávat ve zkráceném jednání.

Nyní můžeme přistoupit k jednání podle schváleného pořadu. Tzn. první bod, který budeme projednávat, je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 38/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 69

Exekuční řád máte před sebou. Dál ten dlouhý název nebudu číst. Já tady vítám paní poslankyni Kateřinu Valachovou, která s námi nebyla spokojena, aby následně říkala, že s námi vlastně byla spokojena, a proto přichází podruhé, abychom my s ní nebyli spokojeni. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

Poslankyně Kateřina Valachová:  Děkuji, pane předsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych vám představila poslaneckou iniciativu, která se týká tří věcí. Všechny souvisí s aktuální covidovou situací.

První je zákaz mobiliárních exekucí, která by měla být zakázána do 30. června.

Druhá záležitost je uvolňování až čtyřnásobku životního minima. Z hlediska částky si představte 1x uvolnění minimální mzdy nebo 1x uvolnění minimálního důchodu v případě, kdy dojde k obstavení účtu exekutorem poté, co dlužník již splácí skrze svou mzdovou účtárnu nebo skrze, jedná-li se o důchod, ČSSZ. V obou případech se jedná o poslaneckou iniciativu, která tímto způsobem prodlužuje předchozí covidovou mimořádnou justiční legislativu, která skončila na konci ledna a na konci února.

Třetí záležitost, to je to, co naznačoval pan předsedající, vaším prostřednictvím, prodloužení startu tzv. chráněných účtů, kdy by nově chráněné účty začaly fungovat od 1. července. Tady si samozřejmě Senát zaslouží vysvětlení. Nejde o nějaké sporování nebo pokračování boje o to, jak má vypadat technologie chráněných účtů, zda je správnou cestou sněmovní nebo senátní verze, tuhle debatu jsme vedli. Ale jde o praktický dopad toho, že centrální banka, ministerstvo spravedlnosti a komerční banky dokončily rozhovory o závazných výkladových stanoviscích, protože se jedná o velkou změnu, na začátku března, konkrétně asi 3. března. Podotýkám, že předmětem těchto závazných výkladů, které jsou běžné v bankovní praxi, se staly i takové věci, jako je poplatková povinnost, nastavení poplatků nebo otázka jednoznačné identifikace chráněného účtu. Říkám to proto, že toto všechno jsou věci, které jsme měli, jak sněmovna, tak Senát, řekněme, ve svých technologiích chráněných účtů společné. Tzn. i v případě druhé varianty bychom byli v této situaci. Měsíc samozřejmě nedostačuje, a to mě trápí nejvíc, na to, aby byli dostatečně informováni klienti, kteří mají právo z hlediska bankovní praxe být před změnami ve formě účtů a jiných podmínek informováni dva měsíce dopředu. Proto jsme zařadili s kolegy poslanci k těm dvěma věcem, které jsme dlouhodobě připravovali během zimy, také tuto třetí záležitost. Jedná se o vstřícný krok v tom smyslu, aby praxe chráněných účtů byla nastartována hladce.

Sebekriticky za sebe i ostatní poslance musím přiznat, že jsme byli příliš ambiciózní z hlediska startu chráněných účtů v průběhu prosince a ledna, kdy jsme rozhodli o startu 1. dubna, tzn. ponechali jsme bankám pouhopouhé tři měsíce na přípravu. Musím přiznat, že to byla dohoda s centrální bankou. Komerční banky navrhovaly dvojnásobnou lhůtu. Takže potud musím přiznat, že jsme byli příliš ambiciózní a příliš rychlí. Děkuji, pane předsedo, vám i kolegům a kolegyním, senátorům a senátorkám, že jste toto jednání v tomto čase takto operativně umožnili. Prosím za sebe i za předkladatele o podporu tohoto návrhu. Všechny tyto tři věci přispějí v covidové době k vyvážení práv a povinností v oblasti exekucí.

Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, paní poslankyně, paní navrhovatelko, prosím, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním a zároveň jediným výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona ÚPV. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 69/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jan Holásek, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Holásek:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní navrhovatelko, dovolte mi přednést zpravodajskou zprávu z projednání senátního tisku č. 69 na ÚPV. Tento senátní tisk byl projednán dnes dopoledne na 12. schůzi ÚPV s tím, že si myslím, že byl tady představen paní navrhovatelkou v dostatečném rozsahu. Jen bych zmínil ohledně legislativního procesu, je to opravdu velmi rychlá záležitost. Poslanecký návrh byl předložen do Poslanecké sněmovny 5. března 2021, 8. března vláda vyslovila souhlas, 1. čtení 24. března, kdy byl návrh zákona schválen v předloženém znění.

Jak tady zaznělo, týká se v zásadě dvou právních předpisů ta úprava, jednak novely občanského soudního řádu a exekučního řádu, to je ten chráněný účet, co jsme tady s paní poslankyní zevrubně diskutovali před nějakou dobou, kdy jsme přijali jinou technologii, než byla navrhována, ale potom to bylo přehlasováno v Poslanecké sněmovně. A dále se upravuje zákon č. 119/2001 Sb. Je to o třech věcech. Prodlužuje se účinnost ustanovení, které zakazuje prodej movitých věcí při exekucích, dále se zvyšuje částka, která je chráněna na účtu na čtyřnásobek měsíčního minima. Co je to podstatné, co tady zaznělo, odkládá se účinnost úpravy chráněného účtu do 1. července tohoto roku.

Poté, co jsme to projednali na ÚPV, kde určitě, kdybychom měli větší prostor, tak bychom se zamýšleli nad tím, jestli naši verzi, co jsme schválili tady v Senátu, opět neprojednat a nepřijmout, ale s ohledem na situaci, která je, a musím říci, že i po ujištění, že byla přijata opatření, aby se stihl podepsat návrh zákona prezidentem republiky a vyhlásit ve sbírce zákonů, aby to mělo smysl, tak jsme přijali usnesení, které

I. doporučuje Senátu Parlamentu ČR projednávaný návrh zákona schválit ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou,

II. určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora Jana Holáska,

III. pověřuje předsedu výboru, senátora Tomáše Goláně, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu Parlamentu ČR. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji, pane senátore, prosím, abyste se posadil u stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak, otevírám obecnou rozpravu. Ptám se, kdo se hlásí do obecné rozpravy? První senátorka Anna Hubáčková. Prosím, paní předsedkyně.

Senátorka Anna Hubáčková:  Pane předsedo, paní poslankyně, vážené kolegyně, kolegové, úvodem hezkou Škaredou středu velikonoční a hezké Velikonoce. Ale teď k tisku.

Já jsem byla jedním ze spolupředkladatelů původního pozměňujícího návrhu k chráněnému účtu, který tady v Senátu prošel. Byla to trošku jiná technologie, jak zde zmiňoval pan zpravodaj, protože jsme byli spolupředkladatelé tohoto pozměňovacího návrhu.

Teď chceme pomoci postiženým co nejdříve, takže jsem velmi zvažovala, zda pozměňovací návrh znovu uplatnit, ale vzdala jsem se toho v zájmu co nejrychlejšího běhu času a co nejrychlejšího nabytí účinnosti nového návrhu. Ale zaváhala jsem kvůli termínům. Dnes je 31. 3. a od zítřka by měl chráněný účet platit. Takže jsem se připravovala na to, že projednáme nabytí účinnosti rychlejší, nabytí účinnosti dnem vyhlášení. Jedině zázrak, jsem si říkala, může umožnit nabytí právní moc dnes. Když jsme to probírali na ÚPV, paní poslankyně mě přesvědčila, že je připravena udělat pro to vše, pokud to dnes kladně projednáme, aby dnes byla tato sbírka rozeslána. Rozhodla jsem se jí věřit a kloním se teď k tomu, abychom tento zákon podpořili. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Tomáš Goláň. Prosím, pane senátore.

Senátor Tomáš Goláň:  Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, vy tušíte, že si tu s vámi jdu popovídat. Vážené kolegyně, vážení kolegové, jsme svědky naprosto neuvěřitelné situace, kdy si s námi sněmovna už dlouhodobě zahrává. Pozměňovací návrh, který předkládá paní Hubáčková s panem zpravodajem Holáskem, byl v té době podporován Bankovní asociací, Člověkem v tísni a dalšími organizacemi, které se starají o lidi, kteří jsou v exekucích, které má chránit ten zákon o chráněném účtu. Chrání chráněný účet, to slovo je tam dvakrát.

Nepochybuji, že paní předkladatelka měla dobrý úmysl, tehdy došlo ke shodě napříč odbornými organizacemi, k tomu, že technikálie, kterou přijímá Senát, je takového rázu, že jsme schopni účinnost k 1. dubnu dodržet. Bohužel se stalo to, co se stalo mnohokráte, tato námi provedená úprava, pozměňovací návrh přišel do Poslanecké sněmovny a v Poslanecké sněmovně byl přehlasován, čímž začalo platit to, co bylo původně navrženo.

Materii jsme projednávali na podzim. Dnes máme konec března a o účinnosti od 1. dubna se vědělo, nicméně to nikdo neřešil, nikdo neposlechl komerční banky. Děkuji paní navrhovatelce, že řekla, že komerční banky, kterých se to týká, řekly, že potřebují šestiměsíční lhůtu na uvedení této materie do praxe. Neposlechli Senát a stalo se to, co paní Maláčové s tím samým. Kdyby nás tehdy poslechli, tak jsme tady nemuseli ani my kvůli tomu měnit pořad schůze, nemuseli jsme projednávat tento bod a paní Valachová se nám nemusela omlouvat. Někdy je dobré, byť mám dobrý úmysl, se řídit i dobrými radami. To nenastalo a jsme tam, kde jsme. Zítra je účinný ten zákon, zítra. Víte, co se musí stát, abychom to zvrátili? Nejenže to tady musíme schválit a nemůžeme se zabývat další materií, on to musí dnes podepsat prezident, ono to musí vyjít ve sbírce zákonů, ono to musí být rozesláno ve sbírce zákonů. A tohle všechno, tenhle kolotoč musel někdo nastartovat jenom proto, že si někdo ve sněmovně dělá, co chce, a neposlouchá, byť někdy dobře míněné rady.

Nebudeme se modlit za sněmovnu, která to pokazila. Budeme se modlit za banky, protože ty jsou v tom naprosto nevinně. Ty banky, pokud bychom to neschválili a pokud by se ten kolotoč nepodařil, by od zítřka postupovaly v rozporu se zákonem. Nikoli vlastním zapříčiněním, ale tím, že někdo nějakou práci udělal a někdo ji udělal jinak. Nelíbí se mi, že rozhodujeme o nás bez nás, o bankách bez nich a že neposloucháme jejich názor v okamžiku, kdy oni se jak v ÚPV, tak potom v celém plénu Senátu přikloní k něčemu a my to akceptujeme. My nepřijímáme politická rozhodnutí a nejsme egoisticky postaveni na svých jasných pravdách. Když nám banky řekly, že je to špatně, tak jsme to tady my všichni jako Senát, uvědomme si, napravili. Ale ta náprava bohužel přišla vniveč.

A bohužel je tady to, co je, s tím celým kolotočem, aby ještě dneska byla rozeslána ta částka ve sbírce zákonů. To znamená, účinnost toho, co tady dnes projednáváme, musí nastat dnes, aby byla posunuta od zítřka činnost toho původního zákona do 1. 7. 2021. Takhle my se teď musíme rozhodovat.

Rozhodneme se správně. Já jsem tady proto, i když jsem dělal spoustu kritiky, rozhodněme se správně, podpořme samozřejmě ten zákon. Nedělejme problém někomu, kdo za to nemůže. Tak stejně postupoval ústavně-právní výbor a stejná debata proběhla na ústavně-právním výboru. Nějaké osobní věci, že se nás to může dotýkat, že někdo nás neposlouchá a my teď kvůli němu... Nad to se můžeme povznést. Já si myslím, že bychom měli podpořit ten zákon a přijmout ho v tom znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, tak, jak proběhlo schvalování a jak je usnesení ústavně-právního výboru. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane senátore. Ptám se, jestli někdo další se hlásí do obecné rozpravy? Pokud tomu tak není, obecnou rozpravu uzavírám a ptám se paní navrhovatelky, jestli má zájem o závěrečné slovo? Prosím, paní navrhovatelko.

Poslankyně Kateřina Valachová:  Pane předsedo, kolegové, kolegyně, děkuji vám za proběhlou rozpravu. Přijímám plně vaši kritiku, ale na druhou stranu musím říct, že si hrozně vážím toho, že Senát a sněmovna právě v tomto funkčním období nalezla tu silnou shodu chráněné účty zavést. Ukazuje se, že to je obrovská změna jak pro banky, tak pro klienty, tak pro zaměstnavatele, exekutory, další aktéry. Já vám děkuji, že jste nakloněni mimořádně a operativně zareagovat na to, aby se toto povedlo.

Sama si, a víte, že jsem právnička legislativkyně, kolegové na pravici se usmívají, moji bývalí kolegové a kolegyně, beru si ponaučení z toho, že pokud je člověk poslankyní, poslancem, senátorem a senátorkou, více musí slyšet všechny strany, tak, aby právě start dobře míněné právní úpravy byl úspěšný a byl přijímán i všemi aktéry. Takže tolik za mě.

Na závěr chci říct, nezapomínejme na ty druhé dvě části, které iniciovali poslanci primárně, a to je ten zákaz mobiliárních exekucí a uvolňování čtyřnásobku životního minima při obstavení účtu. Senát už tradičně více naslouchá tomu vyvažování role věřitele – dlužníka – exekutora. Za to vám také chci poděkovat. Ještě jednou děkuji za to operativní projednání, jsem si vědoma toho, že to je mimořádné. Děkuji vám.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji, paní navrhovatelko, prosím pana zpravodaje, aby nás seznámil s průběhem rozpravy a následně řekl, o čem budeme hlasovat.

Senátor Jan Holásek:  V obecné rozpravě vystoupili celkem dva senátoři s kritickými výhradami, nicméně byl podpořen ten návrh schválit, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, o čemž bychom měli hlasovat.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji a před hlasováním spustím znělku.

V sále je přítomno 67 senátorek a senátorů, kvórum 34. Budeme hlasovat o návrhu ústavně-právního výboru schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru teď. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

Aktuálně 67 senátorek a senátorů přítomno, kvórum 34, při hlasování č. 8 pro 62. Návrh zákona byl schválen. Skřípění zubů jsem slyšel.

Prosím, paní poslankyně, děkujeme vám a blahopřejeme k vašemu úžasnému výkonu, pokračujte v dalších návštěvách ústavních činitelů.

Poslankyně Kateřina Valachová:  Ano, děkuji, jsem jako vždy pozitivní, i když jsem samozřejmě negativní. Buďte v klidu, nechala jsem se testovat.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji. Děkuji panu zpravodaji a přistoupíme k jednání o dalším návrhu zákona. Je to

 

Návrh zákona o kompenzacích osobám poskytujícím hrazené zdravotní služby zohledňujících dopady epidemie onemocnění COVID-19 v roce 2021

Tisk č. 67

Přichází bez kravaty pan ministr zdravotnictví. Já vás prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr zdravotnictví ČR Jan Blatný:  Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, páni senátoři, dovolte mi, abych uvedl návrh zákona, jímž se tak jako...

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Kolegyně, kolegové, prosím o klid, abychom pana ministra slyšeli. Prosím pěkně. Prosím, pane ministře, pokračujte.

Ministr zdravotnictví ČR Jan Blatný:  Děkuji. Dovolte, abych uvedl návrh zákona, jímž se tak jako minulý rok stanoví právní rámec pro kompenzace výpadku příjmů zdravotních služeb, které vznikly v souvislosti s probíhající epidemií onemocnění covid-19.

Stejně jako minulý rok návrh zdravotním pojišťovnám ukládá povinnost tyto výpadky kompenzovat a zmocňuje ministerstvo zdravotnictví k vydávání vyhlášky, která stanoví způsob výpočtu těchto kompenzací pro případ, že by se poskytovatelé se zdravotními pojišťovnami nedohodli sami.

Samotný kompenzační zákon tedy není tím, co by přímo určovalo vzorec pro výpočet nebo obsahovalo jednotlivé vlastní kompenzace, ale dává rámec pro tuto možnost pro vytvoření tzv. kompenzační vyhlášky. Vzhledem k tomu, že v době tvorby a přijetí úhradové vyhlášky pro tento rok nebylo možné předvídat průběh probíhající epidemie onemocnění a s ním související dopady, způsobila by její aplikace při vyúčtování úhrad roku 2021, nejpozději v roce 2022 výrazné ekonomické problémy významné části poskytovatelů zdravotních služeb, anebo sociálních služeb poskytujících zdravotní služby.

Právě proto, pro zajištění potřebné dostupnosti těchto zdravotních služeb pro pojištěnce i v následujících letech, je nutné opětovně formulovat pravidla pro kompenzování těchto dopadů na poskytovatele. Víme, že na základě dosavadních odhadů lze očekávat, že nenaplněná produkce poskytovatelů zdravotních služeb bude jen za nemocniční segment představovat asi 3,2 miliardy Kč měsíčně. Za každý měsíc omezení poskytování plánované péče, a to zejména v důsledku mimořádných opatření ministerstva zdravotnictví, požadujících vytvořit kapacity pro pacienty s onemocněním covid a z toho plynoucí onemocnění té běžné, původně plánované péče a tedy i produkce.

Poskytovatelé přitom i přes neposkytování neodkladné péče musí vyplácet mzdy personálu, pokrýt fixní náklady apod., takže náklady jim klesnou pouze minimálně, jestli vůbec. V případě segmentu poskytovatelů zdravotních služeb, u nichž se obvykle každoroční vyúčtování zdravotních služeb neprovádí, jelikož nemají stanovené zálohy, je situace daleko závažnější, protože problém by nastal již v roce 2021. Jedná se zejména o poskytovatele následné lůžkové péče a poskytovatele lázeňské rehabilitační péče.

Tyto segmenty se potýkají s vážnými ekonomickými problémy již v tuto chvíli. Právě se počítá s tím, že díky budoucí kompenzační vyhlášce bude možno dotčeným poskytovatelům vyplácet zálohy na kompenzaci již v průběhu tohoto roku. Je přitom nezbytné zajistit vyplácení těchto záloh co nejdříve, protože jinak jim hrozí poměrně okamžité a neodkladné vážné hospodářské dopady právě v tomto sektoru. Smyslem připravované právní úpravy je tedy zohlednit výpadek produkce zdravotních služeb a vyšší náklady poskytovatelů, které v souvislosti s epidemií mají. Návrh již byl projednán i senátním výborem pro zdravotnictví, který jej doporučil schválit.

Vážený pane předsedo, dámy a pánové, řešení nastalé situace, jak jsem už zmínil, je z těch několika zásadních důvodů nezbytné přijmout co nejdříve. Mohl by vzniknout i dotaz, proč nebyla projednána tato norma již dříve? Nebylo to možné proto, že k tomu, abychom mohli přijmout novou normu, bylo potřeba vyhodnotit tzv. kompenzační vyhlášku za minulý rok.

Ta data, která jsme k tomu potřebovali z nemocnic, nebo z pojišťoven, byla k dispozici až koncem února. Znovu tedy zopakuji, že právě pro řešení té situace je nyní potřeba co nejdříve zajistit možnost této právní úpravy, tak, aby při úpravě celoročních produkčních cílů a při vyjmutí některých zdravotních služeb z regulace, je podstatné, aby se poskytovatelé tomuto novému nastavení mechanismu mohli začít přizpůsobovat v podstatě bezodkladně a po zbytek roku 2021 toto mohli zohlednit. To je také jediným důvodem, proč bylo navrženo projednání předloženého návrhu ve zkráceném jednání. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji, pane ministře, prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 67/1, zpravodajem výboru je pan senátor Ivo Trešl, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Ivo Trešl:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, dovolte mi vám také popřát krásné odpoledne. Já bych se jenom vyjádřil ke zpravodajské zprávě k návrhu zákona o kompenzacích osobám poskytujícím hrazené zdravotní služby zohledňující dopady epidemie onemocnění covid-19 v roce 2021.

Pan ministr tady poměrně přesně zdůvodnil a vysvětlil ten předkládaný zákon a ten smysl kompenzovat výpadek v jednotlivých segmentech poskytované zdravotní péče ve zdravotnických zařízeních, který byl uzpůsoben v souvislosti s epidemií tím, že různými vládními opatřeními byla omezena plánovaná péče, plánované vyšetřovací procesy. Dále došlo i k restrukturalizaci lůžek, čili některá oddělení byla uzavřena, docházelo tak nebo dochází k výpadku produkce a příjmů těch zdravotnických zařízení, která by pak následně mohla mít finanční problémy. Anebo už v současné době mají. Záleží na tom, v jakém režimu jsou hrazena, zdali zálohově nebo výkonově.

Takže to já tady asi opakovat nebudu.

Možná jenom k legislativnímu procesu. Návrh zákona vláda předložila sněmovně dne 17. března 2021. Předseda sněmovny, který vyhlásil na návrh vlády stav legislativní nouze, rozhodl dne 17. 3. 2021, že návrh zákona bude na žádost vlády projednán ve zkráceném jednání, s vynecháním 1. čtení, a přikázal jej k projednání výboru pro zdravotnictví.

Důvodem pro projednání návrhu zákona ve zkráceném jednání je dle předkladatele zejména to, aby se poskytovatelé novému nastavení úhradových mechanismů mohli co nejdříve začít přizpůsobovat a plánovat podle něj produkci zdravotních služeb na zbytek roku 2021. O těch důvodech tady blíže mluvil, specifikoval je a dovysvětlil i pan ministr.

Sněmovna dne 24. března 2021 shledala důvody pro projednání návrhu zákona ve zkráceném jednání a návrh zákona takto následně projednala.

Na 87. schůzi 8. volebního období sněmovna schválila návrh zákona, ve znění navrženém vládou, když v hlasování č. 289 z přítomných 98 poslanců pro návrh zákona hlasovalo 87, nikdo nebyl proti. V souvislosti s navrhovaným zákonem sněmovna rovněž přijala doprovodné usnesení:

I. Poslanecká sněmovna PČR žádá ministerstvo zdravotnictví zohlednit v navržených kompenzacích odměny zdravotnickým záchranářům.

II. Poslanecká sněmovna žádá ministerstvo zdravotnictví povolit poskytování lázeňské léčebné rehabilitační péče bez ohledu na způsob její úhrady, rozšířit možnosti lázeňské léčby tak, aby mohla být poskytována ke zlepšení stavu pacientů po prodělaném onemocnění covid-19.

Co se týká předpokládaného hospodářského a finančního dopadu navrhované právní úpravy na státní rozpočet, tak právní úprava nemá dopady na státní rozpočet. Právní úprava má dopad na rozpočet systému veřejného zdravotního pojištění, v jejímž důsledku předkladatel očekává zachování nákladů v roce 2021 ve výši plánované ve zdravotně pojistných plánech na tento rok.

Výbor pro zdravotnictví na své 8. schůzi, která se konala dne 31. března 2021, projednala tento návrh zákona a přijala k němu usnesení. Zdravotní výbor Senátu doporučuje Senátu PČR schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, určuje zpravodajem výboru pro jednání o návrhu zákona na schůzi Senátu senátora Iva Trešla a pověřuje předsedu výboru, senátora Romana Krause, aby toto usnesení předložil předsedovi Senátu PČR.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji, pane senátore, prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž můžete po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Táži se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak, otvírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se hlásí pan senátor, místopředseda Senátu Jan Horník. Prosím, pane místopředsedo.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. V oblasti zdravotnictví nejsem vůbec žádný odborník. Skoro by se dalo říct, že tomu vůbec nerozumím. Ten zákon nařizuje zdravotním pojišťovnám, tzn. kolektivnímu systému nás všech, kteří do něj přispíváme. Čili my zákonem nařizujeme nám všem, že tam odtud budou brány peníze tam, kde se jich nedostává.

Stát svými opatřeními omezil některé výkony v těch zdravotních zařízeních. To znamená, všechno podřídil covidové situaci. Ti, kteří se potýkají s problémem covidu, aspoň takhle já to vidím zvenku, o těch vidíme denně v televizi, a klobouk dolů před nimi. Na druhou stranu ale, když se někde omezí péče, tak přece ty peníze někde musí malinko zůstat. Aspoň malinko. Já se pak ptám, jestli všichni ti lidé, kteří jsou na ostatních odděleních, kteří nemůžou dělat své výkony, jenom ty, které jsou doopravdy akutně nutné, co dělají? Jestli mají náhradní volno, nebo jestli zaskakují za ty kolegyně a kolegy, kteří dělají ty covidové věci? Takže to by byl první dotaz.

Pak se chci zeptat, proč jsme zanevřeli na veškerou péči o pacienty, kteří jsou ohroženi na životě v jiných oblastech... Jsou to přesně třeba onkopacienti, na které jste mi minule tady neodpověděl, ještě jsem mluvil o lidech s roztroušenou sklerózou apod., když jsem chtěl vědět, jestli by mohli být také naočkováni přednostně. Co mají dělat tito lidé, kteří čekají na operace, kdy rozhodují o tom, jestli zůstanou mezi námi, skutečně měsíce?

Asi bych o tom tak nemluvil, kdybych tento velmi vážný případ neměl v rodině. A proto se ptám, kdy konečně začnete spouštět i ostatní oddělení, aby už nebyly omezené, aby ty výkony mohly být? Aby ty ztráty, to, co my chceme na zdravotních pojišťovnách, byly co nejmenší.

Můj další dotaz je, kolik finančních prostředků mají v současné době k dispozici zdravotní pojišťovny? A to jak na péči, tak na prevenci.

Pamatuji si nějaké číslo z minulého roku, že to bylo asi 60 miliard. Mluvili jsme o tom, jak zdravotní pojišťovny jsou v dobré kondici. Já bych právě chtěl vědět, v jaké kondici jsou v současné době. Také se chci zeptat, další dotaz.

V jaké kondici budou, až zavedeme toto další opatření, už v podstatě druhé? Chci se také zeptat, jak k tomu přijdeme my všichni v kolektivním systému, když mám dojem, že covidovou situaci v ČR by měl řešit stát? My to přenášíme na zdravotní pojišťovací systém. To si myslím, že není úplně košér, protože finanční prostředky by měly jít ze státního rozpočtu. Vaše vláda si vzala půlbilionové navýšení rozpočtu a musím říct, že nemáme žádné výsledky toho, kam ty peníze vůbec plynou.

Já se chci také zeptat úplně na rovinu, a to je asi můj nejdůležitější dotaz, který na vás mám... Pan premiér pořád jen slibuje. Zdravotníkům slibuje, právě těm, kteří jsou na tom asi momentálně časově, psychicky úplně nejhůř, nějakou odměnu. On to slibuje vždycky dopředu, pak uplynou měsíce a zdravotníci žádné peníze nedostanou. Teď jsem zaslechl nějaký termín, pan premiér předpokládá, že by to měl být květen tohoto roku. Já se ptám a tady chci slyšet úplně jasnou odpověď, zdali z těchto finančních prostředků se také nebudou platit ty odměny zdravotníkům, těch 75 000, které se jim slibují? Aby se když tak nemluvilo o tom, že to zaplatí stát, ale že to zaplatíme my, každý z nás občanů, kteří přispíváme do společného systému.

To by bylo pro začátek. Já možná budu mít ještě nějaké další dotazy. Předem děkuji za odpověď.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Pan místopředseda Horník položil dotazy, pan ministr si je jistě zaznamenal. Paní senátorka Jelínková nechce přednostní právo využít, prosím paní senátorku Alenu Dernerovou.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, většinu tady toho řekl můj kolega Honza Horník. Já to řeknu asi krátce. V podstatě já jsem pro to, aby se kompenzovaly výpadky, které vznikly v nemocnicích v rámci produkce, protože někdy dokonce i ti pacienti, kteří v rámci ambulantní sféry, kteří byli objednáni, nechodili. V podstatě došlo by k rozkolísání systému. S tím nemám problém. Sice je pravda, že schvalujeme bianco šek, protože vlastní úhradová vyhláška nebo respektive kompenzační vyhláška bude obsahovat řadu vzorců, kterým nikdo nerozumí, to máme v běžných úhradových vyhláškách. Tam jsou různé limity, protože jsem členkou představenstva lékařské komory, tak se tím zabývají lidé, kteří tomu rozumí a i oni mají někdy problém si to přesně vypočítat, je to svízelné. Já si myslím, že bude velmi těžké vyrobit úhradovou vyhlášku pro příští rok, protože vůbec nebudeme vědět, jak vypadá výběr pojistného.

Ale co jsem chtěla hlavně říci, je to o tom, co tady hovořil Honza Horník. Vadí mi na tom to, že pokud budeme platit z této kompenzační vyhlášky odměny zdravotníkům, tak je to podle mého soudu špatně, protože odměny, a všude v médiích zaznívá, že to platí stát, já jsem si představovala, že to bude placeno ze státního rozpočtu, když máme tak velký schodek, ne zase ze zdravotního pojištění, ze zdravotní daně, kterou tady vybíráme. Výběr bude posléze asi tristní. Pak budeme schvalovat za chvilku další zákon, kde se bude fond prevence zřejmě překonvertovávat na fond antigenních testů, takže by mě pak zase zajímalo, kolik peněz na účtech pojišťoven zůstane. Abychom měli vůbec za co léčit v budoucím roce...

Takže za mě, pokud je to výpadek produkce, nemám s tím problém. Ale problém je s tím, že bychom vypláceli, a to si myslím, že kolega Ivo Trešl říkal, že odměny zdravotníkům by měly být vypláceny právě prostřednictvím kompenzačního zákona. Takže si myslím, že by se to mělo hradit ze státního rozpočtu. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, paní senátorce. Prosím paní senátorku Šárku Jelínkovou.

Senátorka Šárka Jelínková:  Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, dovolte mi jen krátce se vyjádřit k této projednávané novele zákona. Samozřejmě chápu a je nutné a potřebné z mého hlediska, abychom dnes schválili tento návrh, aby se mohlo začít jednat o kompenzacích zdravotnickým zařízením, která v důsledku covidu nedělají tolik úkonů, kolik by měla, a tím pádem přicházejí o určité úhrady.

Nicméně já se chci věnovat něčemu jinému. Předesílám a chci apelovat na pana ministra, dovoluji si použít i tuto cestu, i když vím, že pan kolega Kantor už na zdravotním výboru, který dnes proběhl, na tuto věc poukázal, jsou to také již zmiňované odměny zdravotníkům.

Já se ani tak neobávám, že by zdravotníci v nemocnicích a případně v domovech pro seniory odměny dostali. Teď si dovolím malinkou jízlivou poznámku, která úplně asi nesměřuje k panu ministrovi, ale někam jinam. Čím blíž budou volby, tak určitě se na odměny dostane. Nicméně mluvíme teď opravdu o pobytových zařízeních, kde se poskytuje zdravotní péče. Tam, pokud mám dobré informace, loni to dostávaly nemocnice v rámci dotačních titulů z ministerstva zdravotnictví, domovy pro seniory přes ministerstvo práce a sociálních věcí. Ale nicméně tu máme ještě další důležitý segment, a to je domácí zdravotní péče a specializovaná hospicová péče, která je poskytovaná také v terénu. Tito pracovníci, kteří jsou také v první linii, také se starají o covidové pacienty, naopak nám pomáhají tím, že můžeme udržet některé pacienty ve svém domácím prostředí, což je pro ně samozřejmě daleko příznivější, pokud to jejich zdravotní stav dovolí, aby zůstali v domácím prostředí, ale za pomoci právě těchto zdravotnických pracovníků. Takže i odlehčujeme nemocnicím tím, že máme tyto pacienty doma a oni jsou opravdu v první linii a jsou minimálně stejně ohrožováni, jako zdravotníci v nemocnicích i v domovech pro seniory. Ale tito aspoň v minulém roce měli možnost dostat odměny skrze tyto kompenzace, o kterých dnes rozhodujeme, tím, že měli navýšený na nějakou omezenou dobu o 10 nebo o 20 haléřů nějaký ten bod za úkon. Nicméně ta částka nedosáhla a asi zatím ani na základě tohoto principu nebude moci dosáhnout stejné úrovně odměn, tak jako těch ostatních zdravotníků. Nevidím jako šťastné, že dělíme zdravotníky, kteří se úplně stejně starají o naše pacienty, o naše občany, že je dělíme a nedostanou všichni stejnou odměnu.

Chtěla bych tedy apelovat na pana ministra. Vím, že dnes o tom nerozhodujeme, že to bude právě předmětem dalších jednání a stanovování kompenzací a těchto náhrad, abychom nezapomínali na tento důležitý segment domácí zdravotní péče a specializované hospicové péče. Abychom to, nevím, jakými mechanismy, zařídili tak, aby dostali minimálně stejnou odměnu za jejich vykonávanou práci.

Ještě jen malá poznámka, není to úplně jednoduché, když to jde přes zdravotní pojišťovny, protože v některých krajích nemají všechny zdravotní pojišťovny svá sídla, takže chápu, že to nebude úplně jednoduchá materie, ale poprosím moc pana ministra, aby nad tím popřemýšleli, jak vymyslet mechanismus, aby i tento segment zdravotních služeb byl kompenzován nebo odměněn za jejich nelehkou práci v této době. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, paní senátorko, prosím dalšího přihlášeného, kterým je pan senátor Tomáš Třetina.

Senátor Tomáš Třetina:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, já si dovolím, prostřednictvím pana předsedajícího, vás, pane ministře, vyzvat, zda by nešlo pustit děti na hřiště. Prosím vás, použijte zdravý selský rozum a zkuste najít jeden důvod, proč děti pustit na hřiště a ne tisíc důvodů, proč je nepustit. Vzniká velký problém v řadě měst a obcí. Já vám přináším přímý kontakt z první linie a prosím, apeluji, žádám, pusťte děti na hřiště. Děkuji vám.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Dále je do rozpravy přihlášen pan senátor Jaroslav Větrovský.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, Tomáš Třetina mě trošku předběhl. Já jsem si myslel, že o této věci budu hovořit při tisku, který bude následně projednáván, nicméně musím na to navázat a velmi se přimlouvám za to a podporuji to, co tady Tomáš Třetina řekl.

My se tady bavíme do budoucna o malých rezervách zdravotních pojišťoven, bavíme se tady o celkové kondici zdravotních pojišťoven. Já bych si nepřál, aby na zdravotní pojišťovny dopadla další zátěž, a to je zátěž těch, které budeme léčit v důsledku toho, že jsme na rok zavřeli doma děti. Na rok jsme zavřeli organizovaný sport.

Pane ministře, situace je dlouhodobě neudržitelná. Je dlouhodobě neudržitelná z pohledu dětí, je dlouhodobě neudržitelná z pohledu rodičů. Já vás prosím, tady se nabízím k tomu, že sehraji roli toho pomyslného parlamentáře, ale pojďme proboha jednat. Je tady iniciativní skupina sportovních odborníků, která umí nastavit pravidla. Ta pravidla umí nastavit a dodržují se ve Švédsku, v Anglii, v Holandsku, v Belgii, Švýcarsku, Dánsku, Německu, tedy se určitě shodneme na tom, že ve sportovně a kulturně vyspělých zemích. Já nabízím, že zprostředkuji to jednání, ale proboha, pojďme se o tom bavit, pojďme o tom jednat. A opravdu pojďme dát sportujícím, dětem, které jsou organizovány ve sportovních oddílech, té mládeži, která je rok zavřená doma, pojďme jim dát nějakou naději, pojďme jim dát nějakou šanci. Ten stav je fakt dlouhodobě neudržitelný.

Děkuji za to.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Zatím jsou hřiště pořád zavřená, tak ještě není za co děkovat, pane senátore. Další do rozpravy se přihlásil pan senátor Ivo Trešl.

Senátor Ivo Trešl:  Vážený pane předsedající, já bych jenom, byť otázka nebyla asi úplně na mě, co dělají lékaři v nemocnicích, ale jako lékař, který pochází nebo pracuje v menší nemocnici, okresní velikosti, tak bych mohl jen trošku dokladovat, co tam ti lékaři dělají. Domnívám se, že 80 % péče o covidové pacienty je směřována na lůžková zdravotnická zařízení. U nás v naší nemocnici, která se obecně potýká s nedostatkem lékařů ve všech segmentem, v dnešní době samozřejmě nejvíce vytíženi jsou intenzivisté, tzn. lékaři ARO, následně internisti, protože onemocnění covid-19 je interní onemocnění dýchacího systému. Čili tyto veškeré své síly nebo 90 % svých sil oni vrhnou na péči o tyto pacienty. Ostatní obory, tím, že mají omezenou plánovanou péči a nějaké vyšetřovací možnosti nebo resp. diagnostické výkony, jsou restrukturalizovaná lůžka. Konkrétně třeba u nás z jedné, ze dvou stanic chirurgického oddělení se stala interna, protože celé interní oddělení se stalo covidovou izolací, takže my se staráme v rámci nějaké mezioborové spolupráce i o ty, když to tak řeknu, lehčí interní pacienty, které jsme svými znalostmi a dovednostmi schopni ošetřit při nějaké radě kolegy internisty nebo intenzivisty. Další lékaři pomáhají v rámci péče o pacienty na následných lůžkách a LDN, které se nám zaplnily v podstatě do posledního místa, protože byl svého času velký problém pacienty vrátit zpátky do sociálních zařízení, protože byly vyžadovány negativní PCR testy. U pacientů poměrně dlouho, hlavně v jarním období se dbalo na to, aby byli negativní, když se přesně nevědělo o infekčnosti, jak to dlouho přetrvává apod. A nebo byli nepropustitelní i ze zdravotních důvodů.

Potom lékaři participují v současné době i na očkování. Jsou různé výjezdové skupiny konkrétně u nás v nemocnici, kdy objíždíme i zařízení sociální péče, abychom pacienty nenutili cestovat k nám do nemocnice, protože je to jednak logisticky a jednak to množství je problémové. Kolegové objíždějí se sestřičkami domovy důchodců a domovy sociální péče, kde očkujeme. Takže každá ruka je dobrá a je využita. Ale samozřejmě nebudu zastírat, že kolegové z interních oborů a hlavně intenzivisté toho mají opravdu hodně. Ti si dle mého soudu odměny zaslouží nejvíc. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Teď je přihlášen jako další řečník pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Čunek:  Pane předsedající, pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, já bych se zaprvé rád zeptal pana ministra, jakým způsobem chce stát dopravit peníze k jednotlivým zdravotnickým zařízením. Protože vzhledem k tomu, že máme rozmanitost druhů, určitě není do příspěvkových společností, tzn. fakultních nemocnic státu, není problém nalít peníze, zatímco do akciových společností je to obtížné, v zásadě díky pravidlu de minimis také nemožné v takovém objemu. Takže vy zřejmě uvažujete o zvýšení platby za státního pojištěnce a potom samozřejmě vyhláškou stanovíte, jakým způsobem to bude realizováno. Samozřejmě tuto materii chci podpořit, a to proto, že teď vlastně ani není čas na to, abychom mohli o tom více spekulovat, protože změna systému v takovéto době není možná. Tzn. diskutovat o tom, jestli je tady hodně fakultních nemocnic a jiných nemocnic, tedy jiných zdravotnických zařízení, nebo málo a tak dále... Je asi jediná cesta, udržet to, co máme v té kondici, která tady je.

Musíme přiznat, že minulý rok byl rokem, kdy všechna zdravotnická zařízení si významně pomohla, protože vyrovnávací platby, které stát poskytl, ať už jakýmkoli způsobem, způsobily, že na téměř žádném, nebo já nevím o žádném zdravotnickém zařízení, tedy o žádné nemocnici, kde byli covidoví pacienti, že by došlo k nějaké ztrátě, protože to bylo vyrovnáno. Takže to je dotaz.

Jinak co se týká toho, co tady říkají kolegové a k čemuž já se přidávám, protože nařízení jsou všechna nařizována už s předpokladem, že musí být přísnější, aby je lidé případně respektovali či aby se dala jednoduše vymáhat. Tzn. když jsme se vraceli v 11 hodin večer, nebo kdy jsme to skončili v Senátu, to jedno z minulých zasedání, tak jsme v Praze nikoho nepotkali, ale roušky jsme mít museli. Stejně tak jako všichni občané. Tam si myslím, že to jsou věci, které potom způsobují, že lidé nechtějí respektovat nařízení, protože jim přijde nesmyslné, aby, když jdou kolem řeky v zastavěné oblasti, tedy v Praze, nebo přechází most a nikdo tam není v tu noc, kdy se vrací z práce, jako my jsme se vraceli z práce, tak mít povinnost nosit roušku je těžké. Samozřejmě jsem zaznamenal ohleduplné a přemýšlivé policisty, kteří když v tu noc viděli takto jdoucí lidi bez roušek, přešli na druhou stranu, aby situaci nemuseli řešit, protože sami ji jistě považovali za logicky neřešitelnou, nevysvětlitelnou jen tím zákazem a příkazem.

Ministerstvo naštěstí, za to bych asi pochválil pana ministra, sem tam udělí výjimku z nějakých závodů, takže si myslím, že by bylo dobře, aby výjimky, nejde-li to nastavit jinak, byly téměř pravidelné.

S tím se samozřejmě na těch soutěžích zajistí, řekněme, technologie ochrany všech účastníků tak, aby přenosu covidu bylo zabráněno. Já si myslím, že to lze udělat. Byl jsem u jedné takové akce teď, zdá se mi, že všichni lidé, kteří se zúčastnili toho klání, které bylo oficiálně povoleno, tak se skutečně chovali disciplinovaně. Sotva vylezli z aut, už nosili roušky a dodržovali rozestupy. Největší problém byl s dětmi, které po roce, kdy se neviděly s kamarády, udržet je samozřejmě je velká potíž, aby k sobě samozřejmě nešly.

Tam bylo vidět, jak jim chybí lidský kontakt. Ta situace, která nás postihla více než před rokem, nám ukázala i to pozitivní, že sociální sítě nestačí. Lidem chybí sociální kontakt. Mladým lidem, o kterých se mluví, že jsou to lidé jiného věku, kteří mohou u těch počítačů žít, tak se ukazuje, že to pravda není. Což je dobře. Ale možná o tom, jestli chystáte nějaké rozvolnění, bez ohledu na to, jaké bude krizové číslo, ale za nějakých podmínek, sport bez soutěže se koná bez motivačních důvodů velmi těžce, tak bych byl rád, kdybyste nám řekl, jestli v těchto věcech nějaké nové záležitosti plánujete. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Pan ministr asi odpoví nejenom na to, protože se přihlásil ještě v rámci obecné rozpravy s některými poznámkami.

Ministr zdravotnictví ČR Jan Blatný:  Děkuji, dámy a pánové, pokusím se odpovědět. První sada otázek, asi nejdůležitější, která se týkala toho, jakým způsobem to probíhá v nemocnicích a proč má cenu a proč je nezbytně nutné uvažovat o těch kompenzacích, byla tady panem senátorem zodpovězena. Já přesto zopakuji, že velká část lůžek byla tzv. reprofilizována, tzn. přeměněna na covidová lůžka. Tam samozřejmě se změnila i profilizace personálu.

To znamená, když mám říct něco úplně obyčejného, co asi snad každý pochopí, tak třeba dětská rehabilitační sestra, která za posledních 10 let neviděla injekční stříkačku, se v současné době už rok stará o pacienty s covidem. Byla to třeba dětská rehabilitační sestra, stará se o staré pacienty a každý týden jich tam několik zemře.

To samo vede potom k tomu, že dochází k úplné změně ve struktuře poskytování péče v nemocnici a vede to pochopitelně naprosto zásadně i k jinému počtu personálu versus pacienti. Protože na normálních, standardních odděleních je třeba v noci jedna sestřička na třicet lidí. V současné době se jedná v podstatě téměř vždy o jednotky minimálně intermediální péče. Tam, kde dříve bylo možno položit deset lůžek, jich tam máte šest. Tam, kde dříve byla jedna sestra, jsou nyní čtyři. Takže to samo o sobě dává odpověď na to, kam jdou ty peníze a proč nemocnice nemohou samy o sobě bez těch kompenzací vydělávat.

Nemyslím si, že by byli lidé bez covidu nějakým způsobem zanedbáváni. Jenom opravdu do té doby, než se jejich stav stane natolik závažným, aby byl srovnatelný se závažností stavu covidových pacientů, tak se do nemocnic v současné době přijmout nemohli, protože tam není tolik postelí a tolik personálu.

Víme to všichni, je mi to osobně nesmírně líto. Víme, že propad té péče, kterou bychom jinak měli mít, budu to ilustrovat např. na onkologické nebo kardiologické péči, je odhadován na 30 až 40 % za poslední rok. Bude trvat dle mého kvalifikovaného odhadu minimálně dva roky, když půjde všechno dobře, než doženeme to, co jsme museli odsouvat tento rok.

Nezavedení tohoto opatření, o kterém se dnes bavíme, nebo této zákonné normy, by bohužel vedlo k insolvenci velké části těch velkých, jestli ne všech, zdravotnických zařízení. V současné době sice pojišťovna má nastaven systém záloh, které jsou maximalizované tak, aby umožnily krýt tyto složité nároky, ale nejpozději v době vyúčtování těchto záloh by byl problém. Tak, jak zde bylo řečeno, u řady těch zdravotnických subjektů, které nemají zálohy, ten problém v podstatě existuje.

Bylo tady také zmíněno, co to je za peníze. Minulý rok, a teď mě nechytejte, prosím, za slovo, nejsem ministr financí, ale minulý rok byla platba za státní pojištěnce zhruba 20 miliard Kč, v současném roce to bude asi 50 mld. Kč. To je ten způsob, jakým takzvané státní peníze přesunout do pojišťovacího systému. Jenom upozorňuji, že z mého, i z tohoto pohledu laického přístupu si nicméně uvědomme, že pořád se jedná o určitý způsob výběru daně. Je úplně jedno, jestli tu daň vyberu nějakým způsobem pro stát od občanů a od podnikatelů, nebo jestli ji vyberu jiným způsobem pro zdravotní pojištění.

My sice nemáme přímo státní poskytování zdravotní péče, máme systém pojišťovnictví, ale v podstatě funguje na velice podobném principu. Takže si nemyslím, že by bylo úplně správné říkat, že to nezaplatí stát. Protože i ten stát nebere peníze nikde jinde než od nás, od občanů.

Rád bych se také znovu dotkl principu solidarity, který tady byl tak nějak nepřímo zmíněný tím, že byl vznesen dotaz na to, co se děje s těmi lidmi, kteří nemohou být nyní léčeni. Nebo případně, jak to, že my všichni musíme přispívat na to, že v nemocnicích leží lidé s covidem. To je ten princip vzájemného pojištění. Prostě zdraví platí nemocným. Teď je nejvíce nemocných, kteří vyžadují léčebnou péči bohužel s koronavirem. Je mi to líto, je to škoda, je to špatně, ale je to tak.

Pokud se týká konkrétních výplat, odměn, které zde byly také zmíněny, je to rozděleno na dvě části. Část jde přímo z těch tzv. státních peněz, tzn. opravdu ze státního titulu. To jsou zdravotnická zařízení lůžkové péče. A potom ten zbytek, protože tam nelze jednoduchým způsobem vypsat takovýto titul, do těch nelůžkových zařízení to jde skrze bonifikaci té poskytované služby. To se neděje touto zákonnou normou, o které teď mluvíme, ale to se děje prostřednictvím kompenzační vyhlášky, která platila doposud. Ta byla znovu otevřená a do ní jsou zahrnuty tyto kompenzace. Platí ten záměr, aby nejpozději v květnové výplatě i ta zařízení lůžková, i ta nelůžková, byla zohledněna. Ta finanční odměna, která bezesporu zdravotníkům patří, byla vyplacena.

Důležitá byla otázka, která se týká kompenzace poskytované péče včetně třeba domácí péče hospicové. Na to je v připravované kompenzační vyhlášce myšleno. Děkuji za připomenutí, to s vámi úplně souhlasím a je to potřebné zohlednit, stejně jako u ostatní zdravotní péče. Toto si myslím, že si dovolím uzavřít ty věci, které se týkaly toho, s čím se na vás dnes s důvěrou obracím. Potom několik krátkých komentářů, protože asi nechci rozmělňovat tu základní diskuzi.

V poslední době, a nemyslím to nijak špatně, si nemyslím, že by tak často citované sousloví „přistupujme k věci se selským rozumem“ bylo namístě. Epidemie se nedá zvládnout selským rozumem. Jen, abychom si toho byli vědomi. Epidemie, která nás postihla, potřebuje poměrně sofistikované řízení. Já jsem zásadně proti tomu, a to teď nemyslím, prosím, na nikoho ze senátorů, ani v nejmenším, ale v poslední době se často objevuje právě spousta různých dobrých rad. Bohužel si tito lidé vzali často do úst ten selský rozum, který jinak je fajn. Je to všechno v pořádku, já sám se snažím tam, kde to jde, tím řídit, ale selský rozum nám vítězství nad poměrně složitou epidemickou situací věru nevybojuje.

I z tohoto důvodu a ve chvíli, kdy vím, že podle současných informací, které přišly původně z Velké Británie, a my je bohužel potvrzujeme na našich datech, vidíme, že čelíme nové epidemii, že čelíme úplně jinému viru od poloviny ledna, že je to mj. virus, který extrémně často zachvacuje právě děti, i když samy o sobě nemají velké klinické problémy. Ale procento nárůstu infekcí v těchto kategoriích včetně malých dětí extrémně vzrůstá. Ve chvíli, kdy víme, že počet ohnisek a počet nakažených dětí v únoru byl nejvyšší za celou dobu epidemie, překročil dokonce čísla ze září minulého roku... A to přesto, že v únoru byly otevřeny jenom mateřské školy a jenom 1. a 2. třídy základních škol, tak mě opravdu nenechává chladným.

Je to i důvod, proč byly tyto školy zavřené. Je to i důvod, proč budeme velmi opatrně a velmi pomalu otevírat ostatní školy do budoucna. Ve chvíli, kdy jako zásadní prioritu vidím nutnost obnovení vzdělávání dětí, neotevíráme školy proto, aby šli rodiče do práce, otevíráme školy proto, aby se děti mohly začít znovu učit. Ve chvíli, kdy ve spolupráci s ministrem školství budu trvat na tom, abychom velmi opatrně a velmi sofistikovaně vytvářeli malé homogenní skupiny dětí, které se navzájem nebudou potkávat, potom bych oficiálně přistoupil na to, že se potom setkají všichni večer z deseti škol a z padesáti tříd na florbalovém hřišti, tak to dělat opravdu nebudu. Protože jakkoli by to znělo jako dobrý selský rozum, tak by to bylo proti všemu, co nás učí současná epidemie. A potom i jako pediatr, jako otec tří dětí, chci jenom s pokorou upozornit, že sportovat nemusíme všichni v organizovaných kroužcích a v organizovaných oddílech. Sportovat se dá tím, jak asi většina z nás, když se tak na nás dívám, jsme asi podobně staří, jak si pamatujeme, že jsme běhali po lese i bez organizovaného sportovního kroužku, že jsme mohli udělat řadu dalších věcí, aniž bychom měli pocit, že jsme sportovně nevyžití, čímž vůbec nechci snižovat roli organizovaného sportu, v žádném případě.

Jenom, prosím, buďme ještě chvíli trpěliví. Opatření, tak, jak zde byla oprávněně požadována, se nastavují. Nastavují se tím chytrým způsobem s možností testování. Během příštího týdne nejpozději bude ten nový systém představen. Sport v něm hraje jednoznačně velice důležitou roli, jenom to, prosím, neuspěchejme. Ať už ve víře ve zdravý selský rozum, nebo z nějakých jiných dobrých pohnutek, znovu vás moc prosím, vůbec to nezlehčuji v žádném případě, jenom chci, abychom se nevrátili zpátky někam, kam by se nám vracelo velmi špatně.

O státních pojištěncích jsem už hovořil. Snad možná ještě jednu podstatnou odpověď na tu poslední otázku. Právě proto nyní předkládáme návrh kompenzační vyhlášky, která je jenom dočasným řešením ad hoc situace. To, co já věřím, že je podstatné, je pokračovat dále v rozvíjení toho systému DRG Restart, který po dlouhé době má oprávněnou šanci vnést do systému úhrady zdravotní péče v ČR smysl.

Zmizí to, že některé oblasti, které byly zvykově nadhodnoceny, budou nadhodnocovány dále. Naopak, že část zdravotní péče, která byla dlouhodobě podhodnocena, bude podhodnocována. Proto chci, aby základem té úhrady byla úhradová vyhláška, tak, jak je koncipovaná, s postupným rozvojem, přibližováním toho systému DRG Restart s náběhem spojování jednotlivých úrovní plateb tak, aby zmizely neoprávněné rozdíly. Aby byl ten systém hrazen tak, jak mu náleží.

Ale bohužel do toho vnesla zmatek epidemie, kterou proto chceme řešit ne tak, že znovu zastavíme tuto cestu ke spravedlivé úhradě zdravotního pojištění a zdravotních služeb, ale že vyřešíme na krátkou dobu dočasně touto kompenzační vyhláškou, na kterou potřebujeme zákon, o který si vás nyní dovoluji požádat, tu ad hoc situaci.

Nakonec si myslím, ještě obecně k tomu, co říkal i pan senátor Čunek, a úplně mu rozumím... Mojí snahou je, aby lépe než výjimky, kterých bude hodně, platila jednoznačná, jasně daná a dodržovaná opatření po krátkou dobu, která by potom mohla zmizet. Spíš, než aby trvala dlouho a měla výjimky. Ale na druhou stranu vnímám to, co asi všichni ostatní, můžu snad jenom nabídnout takovou ochutnávku pilotních projektů, které se připravují, které budou právě na základě takové té smart technologie testovány, ať už PCR nebo jiné, umožňovat vybrané aktivity, aby si lidé uvědomili, že ta cesta, kterou jsme nastoupili, je cesta zpátky k normálnímu životu, že je způsob, jakým to všechno zvládnout, a že to umíme, že když to společně zkusíme, věřím, že obliba tohoto bude tak velká, že to snad časem povede i k tomu, že i ta zbývající opatření, která budeme ještě několik měsíců potřebovat, budou dodržována.

Já vám ještě jednou děkuji a vrátím se nakonec k tomu, že důvodem mého expozé zde je žádost o to, abyste byli tak laskaví a zvážili podporu zákona, který umožní vypracování kompenzační vyhlášky pro tento rok. Umožní tak, aby náš zdravotní systém, který, dejme si ruku na srdce, zachránil nám všem kůži, mohl být dobře financován. Děkuji vám.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane ministře, za odpovědi. Ale protože to bylo v rámci obecné rozpravy, která ještě nebyla ukončena, jistě budou následovat další dotazy, případně upřesnění. První přichází pan místopředseda Senátu, pan Jan Horník.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já si dovolím, pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, vystoupit ještě jednou, protože jsem to trochu avizoval.

Pane ministře, vaším prostřednictvím, pane předsedající, vy to dovedete tak všechno nějak dát dohromady, semlít, a já vlastně jsem se nic nedozvěděl. Já jsem se dozvěděl, že nějakých 20 miliard, pak 50 miliard se očekává mínus pro letošek, co nás to bude stát. Ale já jsem se nedozvěděl konkrétní číslo, kolik budou mít zdravotní pojišťovny plus mínus na desítky miliard ke konci třeba tohoto roku a ke konci roku 2022. Protože vy přece musíte mít predikováno cirka číslo, o kolik se snížily příjmy do zdravotních pojišťoven.

Teď jsem byl úplně zmaten z toho, že jste mi vysvětlil, že já si neplatím zdravotní pojištění, já si platím daň. Tak to je pro mě úplně něco nového, protože já jsem si myslel, že platím zdravotní pojištění, že zdravotní pojištění není žádná daň, že je nastaven nějaký systém, kam já se pojišťuji. Můžu se dokonce i připojistit. Ale že bych si přidanil nebo něco takového, to mi nejde do hlavy. To jsem asi trošku mimo.

Pak jsem úplně jasně nepochopil, nezaznělo to tady jasně, protože vy jste řekl, že to zdravotní pojištění je daň, tím pádem je to také částečně příjem do státního rozpočtu. Ale to přece není pravda. To tak nemůže být. To je přece úplně oddělený systém!

Přece ve státním rozpočtu nemáte peníze ze zdravotních pojišťoven. To mi uteklo, jak to vláda momentálně asi myslí jinak. Nicméně oněch 75 tisíc, prosím vás, já nemluvím, aby to ti zdravotníci nedostali, já jenom chci vědět, odkud ty peníze půjdou. Protože populisticky se říká, že to jde ze státního rozpočtu, že to jde ze státu. Řekněme na rovinu, že tyto peníze nedostanou zdravotníci ze státu, ale dostanou to ze zdravotních pojišťoven. Hrajme férovou hru.

Vím, že tak, jak to teď hraje tato vláda, je půl roku před volbami, tak to PR dělá co nejlépe. Ale, prosím vás, aspoň z nás tady, kteří zastupujeme obyvatelstvo celé republiky, nedělejte úplné blázny. Já tím bláznem nechci být. Mě by zajímalo, to tady také nezaznělo úplně přesně to číslo. My jsme už jeden návrh o kompenzacích osobám poskytujícím hrazené zdravotní služby a zohledňující dopady pandemie schvalovali jednou.

Já bych chtěl vědět to, co jsme schválili, kolik to stálo peněz. A zase, prosím vás, na miliardy, to přece musíte vědět na ministerstvu zdravotnictví! Tato čísla by mě zajímala. Není to nic složitého, já žádné složitosti nechci.

Mám přesto ještě další dotaz, protože ty předešlé podle mého nebyly dostatečně zodpovězeny, tak se ptám, jestli mi je ještě zodpovíte úplně tak pregnantně, jak to vyžaduji. Zdali se jednalo se zdravotními pojišťovnami...

Tzn. s asociací a potom s tou největší, VZP. Zdali ony vědí, jaký to na ně přinese dopad, kam co budou vyplácet? Mířím tam, že v roce 2022 najednou zjistíme, že peníze nebudou. Kde tady bude vláda? Ona bude muset do zdravotního pojištění dosypat peníze ze státního rozpočtu. Bude vůbec odkud? Tady je ohrožena zdravotní péče do budoucna. Vím, že kroutíte hlavou, ale, řekněme, nebude ohrožena, ale bude to muset zadotovat stát, protože my, kteří platíme zdravotní pojištění, žádné daně, prosím vás, pane ministře, zdravotní pojištění, tam ty peníze nebudou, až jednomu z nás bude hodně zle.

Pak mám ještě jednu věc, která možná souvisí a nesouvisí, ale kolegové tady mluvili také o hodně nesouvisejících věcech, spíš řešících aktuální situaci koronaviru v ČR.

Jsme tady tři senátoři za Karlovarský kraj, ten nejmenší, ten nejhorší ze všeho, ten na chvostě... Tento kraj v rámci chebské nemocnice požádal v programu REACT-EU o nákup lineárního urychlovače, kde se léčí onkologičtí pacienti. Tato žádost byla ministerstvem zdravotnictví zamítnuta. Vím, že s vámi mluvila kolegyně Vildumetzová a mnozí další, pan hejtman. Ale, pane ministře, co tím způsobíte? Vy nám lineární urychlovač neumožníte z tohoto evropského programu pořídit, tím pádem tam skončí péče a výkony, to je to důležité, to souvisí s těmi úhradami, výkony za pacienty. Tím pokládáme chebskou nemocnici, protože samozřejmě takovéto výkony jsou lépe hrazeny než některé obyčejné výkony. Dokonce jsem slyšel, mám dojem, že mi to říkala paní poslankyně Vildumetzová, že jste říkal, ať si najdeme jiné obory. Pane ministře, chcete, aby Karlovarský kraj uhynul úplně na všem? Je to cílem tohoto státu, dovybavit úplně všechny lineárními urychlovači a na nás se vybodnout? Pane ministře, to snad nemyslíte vážně! Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Dále se hlásí do pořád ještě obecné rozpravy pan senátor Tomáš Třetina opět. Asi proto, aby zopakoval svůj dotaz z předchozího příspěvku.

Senátor Tomáš Třetina:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, pokud jste poměrně silně dehonestoval, co to je zdravý selský rozum, pokud tedy máte tým odborníků, který nás dovedl na jedno z nejhorších míst v rámci covidu na světě a řešení tohoto problému, nepoužívejte zdravý selský rozum. Prosím, přemýšlejte. Protože jestliže řeknete, že děti mohou létat po venku, neumím si to představit, kam se má jít proběhnout dítě z Prahy 1, dítě z Brna, dítě z Ostravy. Je potřeba za jasných pravidel pustit děti na hřiště, pustit je sportovat. Nikdo přece neříká, že mají hrát dvě fotbalové jedenáctky proti sobě. My říkáme to, aby děti mohly za jasných pravidel bez problémů na hřištích sportovat. Za jasného testování, za jasného metodického vedení mohou sportovat, musí se jenom chtít. Jestli ty děti nepustíme ven, nenecháme je se proběhnout, zakládáme si na velké problémy. Prosím, přemýšlejme.

Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. S dalším příspěvkem, opakovaným příspěvkem, se hlásí paní senátorka Dernerová.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedající. Pane ministře, já jenom na margo státních pojištěnců. Státní pojištěnci, ano, zvýšila se platba, díky za to, ale peníze měly jít právě do zdravotnictví proto, aby se za ně mohlo léčit. Peníze za to, že pracujeme jako lékaři, zdravotníci obecně v době covidové, tak by odměny měly být podle mě hrazeny z úplně jiných finančních prostředků. To se skutečně v médiích říká. Stát. A že se platí za státního pojištěnce, tak peníze jdou do zdravotního pojištění. Ono to tady bude potom, jak Lumír Kantor bude mít určitě také souhlasné stanovisko k tomu, protože co nám jiného zbude, protože z něčeho se to platit musí, ale jak říkám, nebude to fond prevence, bude to fond pro placení testů. Mám takový pocit, že se opravdu vyprázdní rezervy pojišťoven, vyprázdní se dříve, než se předpokládalo. Otázka je, budeme léčit, to je jasné, léčit se musí, vždy se dá zvýšit platba za pojištěnce, péče bude zachována, ale bavme se o tom, jak dlouho se na jaké výkony bude čekat a tak dále.

Já jsem právě zastáncem toho, ano, zaplaťme zdravotníky, ale proč to musíme dělat z peněz pro zdravotnictví? Já jen, prostřednictvím pana předsedajícího, na svého kolegu Honzu Horníka. Já tomu také říkám zdravotní daň, protože je to víceméně daň. I když je to pojištění, tak tomu říkám daň, a ta daň je jediná, z čeho platíme, myslím si, že dáváme do systému zdravotnictví... Bude se muset sáhnout podle mě na celý systém přivádění peněz do zdravotnictví, protože za této situace a toho, jak se bude celý další rok vyvíjet, peníze tam prostě, když se bude sypat za státní pojištěnce, chybět budou. To je jen můj problém pro zvednutí, ano, schválím kompenzační zákon, je to formalita, protože tady neschvalujeme fyzické peníze, nevíme, kolik to bude, ale vadí mi, že peníze jdou, říkají, ze státu, ne, jdou ze zdravotního pojištění. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, paní senátorko. Přichází další lékař, pan senátor Žaloudík. Prosím, pane senátore.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, pane ministře, ačkoli věci stran covidu vysvětluje zpravidla Akademie věd, já jsem tady spíše, že jsem ožil, když jsem slyšel dvě necovidí hesla. Jedno je vyprazdňování a druhé, jak je to s financováním. Určitě mě nebudete podezírat, že dělám teď advokáta panu ministrovi, on má advokátů dost, ale já bych spíše doplnil to, co říkal váženému panu kolegovi Horníkovi, jehož si vážím, mohli jsme to probrat na chodbě, ale možná tady lepší od pultu.

První věc, jestli je to daň, nebo není. Tož to víte, že je to veřejné pojištění, akorát že 60 %, možná ještě víc, tam do toho tlačí stát, protože platí za pojištěnce důchodce, jako jsem já, nebo za děti. Protože hrdinsky v květnu, já jsem málem spolkl vidličku, když po letech snažení, když jsme se snažili vždy o nějaké procento, o 10 Kč, a Česká lékařská komora, že zločinci, že chtějí 800 Kč za pojištěnce, tak říkal pan premiér, že 200, 500. Ale to byly skoky, že jsem málem omdlel. To je ten přísun z daňových peněz, ono je to propojeno, ačkoli by to tak nemělo být a samozřejmě pojištění by mělo vypadat jinak. Tak to jen, abychom si byli vědomi toho propojení.

Hodně bych navrhoval, abychom potom nějakou část někdy, třeba to neodkládali, když se teď rekonstruuje stát, protože rekonstrukce státu pomocí financí je nejlepší, pomocí řečí je to vždy horší. Teď, pokud vím, jsou nějaké peníze v oběhu.

Binární urychlovač a Karlovarský kraj. Prosím vás, o tom vím skoro vše, protože jsme před mnoha lety objížděli všechny kraje a snažili jsme se tam instalovat komplexní onkologická centra. Povedlo se to všude, pouze ne v Karlovarském kraji. Důvodů je řada. Rozumím kolegům v Chebu, ale pozor na to, lineární urychlovač sám od sebe je taková hračka. To je, jako když mi někdo koupí stíhačku takhle na dvůr. Tak si v tom poběhám, děti si v tom pohrají. Ztraťte iluzi, to bych vzkázal kolegům do Chebu, protože jsem obhospodařoval podnik, a jsem tam stále, kde je pět lineárních urychlovačů na dvě směny, protože si myslím, že když máte lineární urychlovač, že byste ho mohli mít na dvě směny, což se ne všude děje, protože tím pádem máte jakoby deset lineárních urychlovačů. To je jedna z rezerv. Ale on nestačí jeden, protože když vypadne, tak už kdysi dávno, před 10, 15 lety, bylo řečeno, že v každém tom centru budou lineární urychlovače dva. Je pro to řada důvodů odborných, provozních, výpadkových a tak dále. A samozřejmě jeden systém plánování, který jede na ty dva. Ale zbavte se iluze, že to je to, co vydělává, co tak někdy na okresech zní. Vy máte ty lineární urychlovače. Ano, tam je koeficient od 0,6 do 0,7 skutečně, dáte 60 haléřů a dostanete korunu. Podobně je to u pozitronové emisní tomografie, u velkých mašin, u diagnostiky. Jenže se zapomnělo, že ten jeden lineární urychlovač stojí 100 milionů a amortizuje tak zhruba během osmi let.

Takže já jsem třeba měl tu čest obstarávat v letech 2016, 2017 výměnu čtyř lineárních urychlovačů, bylo to 400 mil. Kč. Takže od koeficientu 0,6, 0,7, když si to odpočítáte, najednou zjistíte, že jste s bídou na té 1,0, abyste neprodělávali. Samozřejmě pokud něco vyděláte, tím musíte dotovat obory, které chronicky prodělávají, které mají koeficient 1,5, za to byste nikde nepodnikali. To jsou všechny chirurgie apod., všechny chirurgické obory, kde dáte 1,50 Kč a vyděláte 1 Kč.

Jen bych chtěl říci k těm komplexním onkologickým centrům, já budu první štěstím bez sebe, když se v Karlovarském kraji podaří instalovat, ať už ve Varech nebo kdekoli, komplexní onkologické centrum, které sestává z diagnostické onkologie, z operační onkologie, z radiační onkologie, to je ten lineár, a z chemoterapie, protože nikdo nechce být jen ozářen. On chce být vyléčen od nádoru. Pokud to nemáte v komplexu, tak to začne skřípat. A pokud to má být jen způsob, jak si vylepšit ekonomiku daného špitálu, věřte tomu, že je to cesta do pekel, do nikam, a nebráním tomu. Ale navrhuji tady, protože je to téma krásné, je to téma necovidí, tak si skutečně sednout a říci, jestli po těch 15 letech, když se nepodařilo v jediném Karlovarském kraji instalovat komplexní onkologické centrum, sedněme na to a pokusme se to tam instalovat, protože proč ne... V Moravskoslezském kraji jsou dva, protože jedno si vydobyl AGEL a jedno vzniklo v Ostravě. Takže tam je určitá atypie, jinak je to na krajském principu rozloženo, protože nemocný člověk nerad jezdí více než 50 km, 100 km je limitních. To je k této věci, že to není nevůle, nechtění. Varoval bych před tím, nějakou technologii si instalovat, že se mu to vyplatí, protože první, co bude kuňkat, že chce další lineární urychlovač. A potom, že nemá na to, aby těch 100 milionů do toho dal. Takže to jsou věci úplně jiné než covidí. Ale souvisí s tím proto, jak říkala paní kolegyně Alenka Dernerová, vaším prostřednictvím, pane předsedající, jak říkal také pan ministr, samozřejmě když se něco vyprázdní, nejsou prachy jinde. Ale provázanost je velká a je to spíše záležitost odborná než emoční. Ani já nejsem rád, že se zákony covidí schvalují od pondělí do pátku a dnes tedy extrémně během jednoho dne. To jsem vám musel doplnit, abyste věděli, že tam nejsou žádná moc velká tajemna, ale že se můžeme posunout i v Karlovarském kraji. Vnímám to jako deficit v ČR, že Karlovy Vary nejsou pokryty komplexním onkologickým centrem. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Jako další je přihlášený pan senátor Adámek. Chtěl jsem říci, že se připraví další lékař, ale ten svou přihlášku stáhl.

Senátor Miroslav Adámek:  Děkuji, pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, já se omlouvám, budu reagovat na diskusi, která tady byla, byť si myslím, že to není úplně k tématu. Možná by to patřilo spíše k tomu druhému tisku.

Já moc děkuji, pane ministře, že jste se vyjádřil ke sportování dětí. Vcelku chápu váš postoj, ale je dobře, že jste to tak vyjádřil, protože aspoň je možné o něčem diskutovat, než kdyby to bylo takové nicneříkající.

Já se připojím ke kolegům, a když říkáte empirická data, tak se chci zeptat, na nás to působí na všechny, samozřejmě proto, že to vidíme ve svém okolí a kolem sebe, tzn. jestli třeba i zkoumáte to, jaký to má dopad na děti, ten dlouhodobý stav zavření, na jejich psychiku, na jejich vývoj a další, a to v různých oblastech v rámci vývojové psychologie dítěte, protože už se dostáváme do situace, kdy si myslím, že musíme posuzovat různé oblasti a různé roviny a neřešit třeba pořád jenom jednu, která je pro nás důležitá, závažná. Ale jestli už se nedostáváme do oblasti, kde potom budeme trpět dlouhodobě třeba i v budoucnu. Tak to jsem vás chtěl poprosit, jestli i tuto oblast prozkoumáváte. A to je to, kam to bylo myšleno, že potřebujeme, aby děti měly ventil, měly nějaký řád, měly nějaký denní režim, který prostě teď nemají z důvodu, že jsme v situaci, ve které jsme, a už jsme tam dlouho. Chápu i vaše apely na to, abychom ještě vydrželi. Ono můžete vydržet, pokud máte nějaké světélko na konci tunelu. Rozumím tomu, že v mnohých výstupech nechcete dávat žádné termíny, nic takového, protože ono se to proměňuje a situace je jiná, tomu úplně rozumím, ale je potřeba se na to podívat i z tohoto pohledu. Takže jsem vás chtěl poprosit, protože nemáme konkrétní data, jestli se třeba díváte i na tuto rovinu a vyvažujete to, jestli se už nedostáváme do situace, kdy třeba tato rovina převáží riziko, které máme v souvislosti s pandemií. Moc děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Než dám slovo dalšímu přihlášenému, ještě přidám několik omluv z dnešního jednání. Omlouvá se pan Zdeněk Hraba, pan Ladislav Václavec a pan senátor Jiří Cieńciała. Nyní prosím pana senátora Plevného k mikrofonu.

Senátor Miroslav Plevný:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, původně jsem nechtěl vystupovat, ale trošku mě vyprovokovalo vystoupení mého předřečníka, pana senátora Žaloudíka, který se tady vyjadřoval k lineárnímu urychlovači v Chebu. Já jsem senátor přímo za Chebsko a Tachovsko a chci říci, že možná na rozdíl od argumentace pana senátora Horníka v podstatě nejde až úplně o ekonomiku chebské nemocnice, i když o té bychom mohli diskutovat dlouho, ale ono jde přesně tak, jak pan senátor Žaloudík říkal, o ty lidi. Protože chebské centrum, aby bylo jasno, lineární urychlovač v Chebu je, je tam už několik desítek let, centrum tam funguje, ale není to komplexní onkologické centrum, protože je přikryté fakultní nemocnicí plzeňskou s dlouhodobou spoluprací. Jde přesně o to, aby výkony, které se dají dělat lokálně, mohly být dělány lokálně, protože my to máme do Plzně 110 km. Bylo tady řečeno, že pacienti nechtějí cestovat 50 km. Tam žádné jiné takové pracoviště není. Je to jediné takovéto pracoviště v Karlovarském kraji, kde se samozřejmě nedělá komplexní onkologická péče, ale dělají se tam ty věci, které se dají dělat lokálně. Jinak se samozřejmě spolupracuje s Plzní. Já nejsem doktor medicíny, tzn. nemohu se vyjadřovat k těmto věcem, ani nechci, já jsem jen chtěl, aby toto tady bylo všeobecně známo. Poprosím pana ministra, aby toto také tak vnímal, že jde o ty občany. Opravdu primárně nejde o ekonomiku, i když o tu jde vždycky. Ale v tomto případě jde o občany celého Karlovarského kraje, protože tam jiné takové pracoviště není. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Přeci jen přichází další lékař, pan senátor Lumír Kantor. Prosím, pane senátore.

Senátor Lumír Kantor:  Vážené kolegyně a vážení kolegové, vážení přítomní, ani ne jako lékař, tedy momentálně určitě ne, protože bych chtěl jen promluvit pár vět o pomíjivosti. Abychom nezapomněli v tomto okamžiku a do časů budoucích na to, že před dvěma lety jednaly vehementně různé odborové organizace o tom, aby se rezervní fondy pojišťoven, VZP a těch ostatních, využily pro rozvoj medicíny a zdravotnictví, abychom nezapomněli na to, že jsme tady ještě před rokem stáli s ministrem Vojtěchem a mluvili jsme o tom, že bude zvýšena platba za státního pojištěnce o 50 mld. a co my s tím budeme dělat. Mluvili jsme o tom, že by bylo dobré udělat DRG Restart a tak dále. Teď uběhl rok a jsme tady v situaci, kdy si všichni určitě uvědomujeme, že nemusí utéct dlouhá doba, může být krátká doba, kdy peníze ve fondech pojišťoven prostě nebudou, nebudou ve státu. Koneckonců došlo tady k velkým diskusím ohledně obrovského dluhu, do kterého jsme spadli nebo padáme. Takže já jsem chtěl jen mluvit o pomíjivosti toho, abychom na to mysleli, až nám zase bude trochu lépe.

Chtěl jsem ocenit referát pana ministra, protože jsem si říkal, že je to snad poprvé za ten kritický rok, kdy některý ministr, počítám i ty předchozí, řekl konkrétně úvahy právě tím selským rozumem, a jestliže máme hodně dětí a smícháme je dohromady z deseti škol, zase bude něco za něco. Mně se zdá, že tato cesta toho, že se bude uvolňovat postupně, i když je to bolestné pro nás pro všechny, ale tato cesta, když se bude uvolňovat postupně a sofistikovaně na základě nějakých, dejme tomu, pilotních krátkodobých projektů, je dobrá a přeji hodně sil, pane ministře, abyste nepodlehl počtu emailů na premiérově účtu, protože to si myslím, že je důležité, a to je to, co doposud donedávna hýbalo touto zemí.

Čili kdo napsal víc reakcí panu premiérovi, podle toho se potom dál, vzpomínám třeba na srpen a na nošení roušek atd., čili hodně sil přeji. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, zatím posledním přihlášeným je pan senátor Klement. Prosím, pane senátore. My se vystřídáme.

Senátor Josef Klement:  Vážený pane odcházející předsedající, vážená paní přicházející předsedající, pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Děkuji za mé dva předřečníky, pana Tomáše Třetinu a pana senátora Čunka, ohledně sportování. Pan ministr říkal, že neuznává tak nějak selský rozum v době pandemie. Já mu dávám za pravdu, já se také rád opírám o čísla, o nějaké statistiky, věřím číslům i pana Duška. Vím, že to není jednoduché období. Sám nejsem ani sedlák, selka už vůbec, nicméně si myslím, že, pan ministr tady naznačil, že rád dá nějaké řešení. Nemá rád moc výjimek, ale to řešení nemůže být obecného charakteru.

Pan senátor Čunek tady jasně řekl, myslím si, že v tom je zakopán pes nebo jádro věci, když vydáváme obecné ustanovení, které říká, že se po desáté hodině nesmí chodit ven, mají se nosit roušky, respirátory v zastavěné části, i když je tam malý pohyb, je to strašně nedůvěryhodné a lidi tomu opravdu nerozumí. Pak mají strašně blízko k tomu, aby došlo k porušení.

Pan ministr říkal, že se připravují alternativy, ač jsou tady dvě misky, sportování a školství, spíš se přikláním k tomu, abychom ty děti dostali do škol. Vím, že se připravují nějaké aktivity ohledně testování. Zkuste, pane ministře, nebo prostřednictvím paní předsedající, člověk se stále učí, zkuste, pane ministře, v případě, že se budou děti připravovat do školy, budou se testovat, už je jenom krůček k tomu, abychom tyto děti mohli pustit na nějaká sportoviště, do tělocvičen, protože už budou mít za sebou nějaký test. Zkusme tyto věci skloubit dohromady a opravdu nepodceňujme tu situaci, která je dneska ve školách, nepodceňujeme tu volnočasovou aktivitu. Děkuji moc.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Pokud se obracíme na pana ministra, nemusíme přes předsedajícího, pouze když se obracíme na kolegy senátory. Takže pro vysvětlení, jen pro další zjednodušení debaty. Teď tedy nikoho nevidím, kdo se ještě hlásí do obecné rozpravy. Tím pádem obecnou rozpravu končím. Pane navrhovateli, pane ministře, chcete se vyjádřit k obecné rozpravě? Ano, prosím, máte slovo.

Ministr zdravotnictví ČR Jan Blatný:  Vážená paní předsedající, dámy a pánové, dovolím si shrnout to, na co jsem ještě zatím neodpověděl. Snad to pomůže. Ten pokles, který je předpokládaný v nemocniční péči v tomto roce, je odhadovaný zhruba na 20 miliard Kč, propad, chcete-li. Jaká bude finální částka, uvidíme.

Když jsem mluvil o tom, co nás čeká, když tady bylo zmíněno, že nebudou peníze, chci jasně říct, protože to, co říkám tady vám, říkám všem těm, které zastupujete, že se nestane, že by byl nedostatek finančních prostředků na běžných fondech nebo na základních fondech zdravotních pojišťoven a že by se někomu nedostalo zdravotní péče.

To, co se děje, je rychlejší rozpouštění rezerv, které zdravotní pojišťovny měly. Pan senátor Kantor to tady zmínil, a myslím, že i někteří další z vás, že se nyní ukázalo jako velmi moudré, že v době, kdy byly vytvořeny rezervy, které byly celkem asi 64 mld. Kč, že tyto rezervy nebyly na žádost odborů a České lékařské komory rozpuštěny. Neříkám, že jenom jich, ale ti byli tehdy nejvíce slyšet. A že byly ponechány v rezervních fondech. Tím pádem tam bylo z čeho čerpat. Původní předpoklad byl, že tento rezervní fond vydrží minimálně do roku 2023 jako jakýsi nadbytek, který bude sloužit na vyrovnávání nedostatků.

Díky tomu, jakým způsobem se zvýšila finanční náročnost léčby v České republice, je potřeba říct, že tato rezerva bude pravděpodobně vyčerpána dříve. Odhady jsou – na přelomu příštího roku. Jestli to tak bude nebo nebude, uvidíme, ale znovu říkám, stejně jako jsem řekl ve zdravotním výboru Poslanecké sněmovny, že to neznamená, že bude nedostatek v základních fondech nebo že bude ohroženo poskytování zdravotní péče v ČR. Jenom, že rezervy, které bychom byli bývali měli o něco déle, kdyby nebyl covid, budou dříve vyčerpány.

Také bych rád uvedl na pravou míru, omlouvám se panu senátorovi, že jsem mu neodpověděl hned, nebyl to záměr, já jsem si to jenom prostě asi nezapsal. Ty peníze, které jdou na odměny zdravotníků, a tady bych jenom rád řekl, že to není to, o čem rozhodujete nyní, peníze, které budou vyplacené na odměny zdravotníků v nelůžkových zdravotnických zařízeních, jdou z minulého roku, z minulé kompenzační vyhlášky. To, o čem teď rozhodujete, nebude použito na úhradu nějakých finančních prostředků. Protože to je něco, čím budeme kompenzovat budoucí péči v tomto roce. Nikoli to, co se stalo doposud. Tyto finanční částky jsou rozděleny na dvě části. Stejně jako v minulém roce bude zhruba 12 mld. Kč přímo ze státního rozpočtu, z dotačního titulu, uvolněno pro potřeby odměn zdravotnických pracovníků v lůžkových zařízeních. Téměř identická částka formou kompenzace zvýšených nákladů bude použita z rozpočtu zdravotního pojištění na to, aby stejnou podporu získali i zdravotníci v nelůžkových zdravotnických zařízeních.

Já tam nemohu říct, že to bude odměna, protože zdravotní pojišťovna nemůže vyplácet žádnou odměnu nikomu, a nebude ji vyplácet. Ale bude vyplácet na základě dřívější kompenzační vyhlášky, která je nyní modifikována, protože se znovu otevřela, tak vyplatí takovou kompenzaci, která těmto nelůžkovým zdravotnickým zařízením umožní vyplatit svým zaměstnancům odměnu ve výši 75 000 Kč.

Pokud se týká Karlovarského kraje, i když to někteří říkají, že nemám rád Karlovarský kraj, prosím, to není pravda. Já teď s Cimrmanem se sám pochválím, protože to za mě nikdo jiný neudělá. Já si myslím, že jsem ministr, aspoň tedy ministr zdravotnictví, který Karlovarskému kraji pomohl úplně nejvíc. Prosím, připomeňme si všechno to, co se stalo a jakým způsobem byla zajištěna velmi složitá situace v Karlovarském kraji. Kolik desítek a stovek lidí se díky národnímu dispečinku lůžkové péče, kteří by jinak zemřeli, podařilo převést do jiných nemocnic v České republice. Kolik vakcín, které by se jinak do Karlovarského kraje nedostaly, se tam dostaly díky ministerstvu zdravotnictví právě proto, že jsme si byli velmi dobře vědomi, v jak složité situaci jsou občané Karlovarského kraje.

Já mám i k lékařům Karlovarského kraje, i k občanům Karlovarského kraje stejně hlubokou úctu jako ke komukoliv jinému. Mám naprosto čisté svědomí, že se starám o Karlovarský kraj z pozice ministra zdravotnictví stejně, bez ohledu na to, v jaké vládě sedím a co dělám. Beru to jako lékař, stejně jako o všechny ostatní.

Sem patří i informace o lineárním urychlovači. Souhlasím s tím, co řekl pan profesor, senátor Žaloudík, že by bylo fajn, kdyby se časem podařilo i v Karlovarském kraji vybudovat komplexní onkologické centrum.

Ale je to složitý proces, protože to není o přístrojích. To je především o lidech. Je potřeba, aby, až to bude možné, aby tam to centrum vzniklo. Ale to vůbec neznamená, že si neuvědomuji, že v Karlovarském kraji existuje tzv. regionálně onkologická skupina, která spolupracuje s Komplexním onkologickým centrem v Plzni, která zde byla zmíněna.

A stejně tak nechci, aby lineární urychlovač v Karlovarském kraji nebyl. Byť také jenom bych nerad simplifikoval to, že kdo má urychlovač, má péči o onkologické pacienty. To by nebylo správné. Proto jsem i s panem hejtmanem Karlovarského kraje hovořil o tom, a myslím, že jsme si to vysvětlili, že opravdu já nebudu, a to v tom případě ale neudělám ani kvůli Karlovarskému kraji, nebudu měnit systém, na kterém je založeno rozdělování peněz z financí REACT-EU. Tyto jsou postavené na rozdělování do komplexních onkologických center. Já to ani kvůli Karlovarskému kraji nezměním, nebylo by to spravedlivé. Co ale jsme udělali, je, že jsme informovali hejtmanství Karlovarského kraje o tom, že v rámci IROP 2, což je jiný dotační titul, může regionální onkologická skupina požádat, dokonce jsou tam daleko větší částky za jistých okolností, které se mohou čerpat. 100 milionů na lineární urychlovač určitě mohou dostat. Maximální spoluúčast je 15 %, a možná bude i menší. Já si myslím, že právě proto, že tento kraj bude mít jistě připravený projekt, protože o ten urychlovač stojí, to já moc dobře vím, může začátkem příštího roku o tento titul požádat. Má velkou šanci, že tyto peníze dostane. Pokud vím, ten lineární urychlovač, o kterém hovoříme, bude moci být používán ještě příští rok, potom už ne. Ono to do sebe všechno zapadá.

Určitě bude ministerstvo, já už tam v tu dobu nebudu, ale ministerstvo zdravotnictví určitě bude podporovat toto. Je to tak zaneseno. Mluvil jsem o tom tak s kolegy, kteří se starají o finance, bylo to tak potvrzeno i panu hejtmanovi. Já nemám vůbec žádný problém to tady otevřeně říct.

O penězích na odměny jsme už mluvili. Znovu zdůrazním, že budou vyplaceny v jiném zákonném rámci, než je ten, o kterém zde nyní hovořím. Potom na okraj k tomu poslednímu. Vývojová psychologie a její zkoumání je jednou ze součástí priorit, koneckonců i nyní tak často citované úpravy psychiatrické péče, já jsem si vědom těchto negativních dopadů. Otevřeně a přímo řeknu, že ve chvíli, kdy na misce vah je přeplněné lůžko intenzivní péče, vývojová psychologie mně takovou starost nedělá. Ale rozhodně to není něco, na co bychom zapomínali. Následkem je i to, že sport bude jednou z prvních věcí, která se bude uvolňovat, jakmile to bude možné. Hovoříme o tom v podstatě se všemi a opakovaně. Já vůbec neříkám, že bychom to neměli dělat.

Já vás jenom zdvořile prosím, abychom to udělali v čase, který je na to vhodný a který je k tomu dobrý. Právě proto, abychom se nedostali do složité situace.

Úplně na konec, zde si dovolím mít jiný názor než někteří z vás. Lidé rozumí těm opatřením. Rozumí jim velmi dobře. Naši lidé nejsou méně rozumní než v jiných zemích. Jenom je to protivné. Ve chvíli, kdy to nemusím dělat, tak to nedělám. Já tomu také rozumím. Jenom chci říct, že ve chvíli, kdy budeme postupovat takto, bohužel všechny ty věci, které si přejeme, budou o kousek déle.

Takže z mého pohledu, zopakuji to, co jsem řekl i minule, stejně tak, jako si nesednu za volant, když jsem vypil pivo, dokud se nosí roušky, tak je prostě budu nosit. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane ministře a navrhovateli. Teď se tedy ptám pana zpravodaje garančního výboru, jestli se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě? Nechce se vyjádřit. Padl jediný návrh, ten návrh je zde z výboru zdravotního, návrh zákona, který před námi leží, schválit.

Prosím, zahájím hlasování, všichni vědí, o čem budeme hlasovat? Ještě pustím znělku, protože někteří jsou možná mimo.

V sále je aktuálně přítomno, ještě minutku počkám, až všichni... Dobrá, ještě chviličku, necháme doběhnout kolegy senátory.

Takže v sále je aktuálně přítomno 67 senátorek a senátorů, kvórum je 34. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Návrh byl přijat. Bylo registrováno 67 senátorek a senátorů, při kvóru 34 pro 56, proti nebyl nikdo. Konstatuji tedy ještě jednou, že návrh byl přijat a my můžeme poblahopřát panu navrhovateli, panu ministrovi, a pustíme se do dalšího zákona.

Dalším bodem je

 

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

Tisk č. 68

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 68. Prosím pana ministra zdravotnictví Jana Blatného, aby nás seznámil s návrhem zákona.

Ministr zdravotnictví ČR Jan Blatný:  Vážená paní předsedkyně, vážené dámy, vážení pánové, milé paní senátorky, vážení páni senátoři, jednak mi dovolte ještě poděkovat za schválení toho předchozího tisku a za debatu. Já se vždycky cítím, a to, prosím, nemyslím ani jakkoliv podbízivě, ani jakkoliv formálně, já se vždycky cítím obohacen, když odsud odcházím, tak za to vám patří mé díky.

Rád bych nyní uvedl návrh zákona, jehož cílem je rychle reagovat na situaci související s onemocněním covid v oblasti veřejného zdravotního pojištění. Byť jinak, než jsme se bavili před chvílí.

Tento návrh zákona má dvě části. Jedna je ryze formální, druhá umožňuje určitou změnu. Návrh v návaznosti na posunutí lhůty pro podání daňového přiznání za minulý rok obsahuje nezbytné posunutí lhůty pro podání přehledu pojistného za uplynulý rok příslušným pojišťovnám. V souladu s tím se potom odkládá i lhůta pro úhradu doplatku zdravotního pojištění v případě, že na základě tohoto přehledu takový doplatek byl identifikován.

Zmíněný odklad lhůty pro podání přehledu zdravotním pojišťovnám je nezbytné zajistit před tím, než uplyne zákonem předpokládaná lhůta, což je pro velkou část osob samostatně výdělečně činných za normálních okolností konec dubna. Jinými slovy, tento návrh zákona dává do souladu to, co vzešlo z rozhodnutí ministerstva financí, že s ohledem na současnou epidemickou a následně i složitou ekonomickou situaci řady občanů je vhodné pomoci jim alespoň tak, že se posune doba pro podání daně nebo přiznání o dani. Stejně tak se posouvá i přiznání a následně platba zdravotního pojištění. Pokud je mi známo, tak velice podobně reaguje v současné době i ministerstvo práce a sociálních věcí, které analogicky posune i platbu sociálního pojištění.

Toto je ta formální část, která umožní a řadě lidí zjednoduší překlenutí finančně složité situace do doby, která, jak už věříme všichni, bude bez pandemie.

Materiál dále obsahuje novely zákonů o zdravotních pojišťovnách, v nichž se navrhuje navýšit zdroje pro financování fondu prevence.

A to za účelem zajištění dostatečné alokace finančních prostředků pro provádění testů na onemocnění covid ve firmách a u OSVČ. Tato testování bez jakýchkoli zaváhání lze považovat za preventivní opatření a při předpokládaném rozsahu samotestování mohou být zdroje fondu prevence u některých zdravotních pojišťoven vyčerpány již během prvních maximálně dvou měsíců od spuštění tohoto programu. Z tohoto důvodu se nenavrhuje nic jiného, než aby zdravotní pojišťovny mohly za každý kalendářní měsíc, v němž vynaloží prostředky pro refundaci samotestů, tedy známých 60 Kč za test maximálně 4x za měsíc, pouze pro soukromé subjekty nebo pro podnikatelské subjekty a neziskové organizace, tak jestliže vynaloží tyto prostředky za každý kalendářní měsíc, stejný obnos mohou převést ze základního fondu zdravotního pojištění do fondu prevence. Jedině a pouze stejný objem vynaložených finančních prostředků.

Právní úprava nemá dopady na státní rozpočet, má ovšem logicky dopad na rozpočet systému veřejného zdravotního pojištění. Kvalifikovaným odhadem lze dovodit, že mimořádný příděl ze základního fondu zdravotního pojištění do fondu prevence může v letošním roce činit až 5 mld. Kč za předpokladu, že toto testování bude refundováno jednou týdně a pouze soukromému sektoru, jak jsem řekl. Ta částka může být i nižší v případě, že bude testování ukončeno dříve, ale podle odhadu raději uvádím částku vyšší.

Návrh již byl projednán senátním výborem pro zdravotnictví, který jej doporučil schválit. Proto bych vás rád, vážená paní předsedající, dámy a pánové, požádal o to, abyste podpořili tento návrh. Právě proto, že řešení nastalé situace je nezbytné přijmout co nejdříve, protože jak všichni víme, testování již probíhá a v podstatě během jednoho nebo dvou měsíců by u některých z pojišťoven mohl nastat problém, z tohoto důvodu bylo navrženo projednávání předloženého návrhu ve zkráceném jednání.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane navrhovateli. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 68/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Lumír Kantor, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Lumír Kantor:  Milé kolegyně a vážení kolegové, pane ministře, paní předsedající, zpravodajskou zprávu asi stručně, protože vše bylo poměrně obsáhle řečeno předřečníkem.

Cílem návrhu zákona u tisku č. 68 je zaprvé prodloužit lhůtu pro podání přehledu za rok 2020 do 2. srpna 2021, tím zároveň automaticky posunout lhůtu pro povinnost uhradit doplatek pojistného. To je jedna věc. Druhým cílem návrhu zákona je pak úprava financování fondu prevence zdravotních pojišťoven se záměrem zajistit dostatečné a průběžné financování příspěvků zdravotních pojišťoven pro účely podpory samotestování zaměstnanců a OSVČ na přítomnost antigenu SARS-CoV-2.

První věc je celkem jasná, je to věc, kterou jsme tady dělali už v uplynulém roce několikrát. Princip toho, že něco odkládáme, aby se to mohlo vůbec stihnout a aby se všechny věci zohlednily vzhledem k probíhající epidemii.

Druhý cíl říká, protože se jedná o určitou právní úpravu fondů, zdravotní pojišťovny mají základní fond, to je ten, který jde do zdravotní péče, jak o tom bylo mluveno v minulém bodě. Potom mají fond prevence, to může být 0,3 objemu. Koneckonců antigenní testování není v současné době nic jiného než prevence, dalo by se říci. Tam se dávají různé poplatky, různé pokuty a tak dále do tohoto fondu prevence. Musí být 0,3 objemu. Ale potom je ještě nějaký provozní fond, který má 3 %. To jsou ty tři základní.

Z fondu prevence se pak mohou poskytovat takové věci jako ozdravné pobyty nebo screeningové programy a tak dále. Protože objem ve fondu prevence je poměrně určitým způsobem omezen, tak bychom naším prostřednictvím měli dovolit, aby se do fondu prevence převáděly peníze, které budou použity pro antigenní testování. Pakliže by tento způsob financování neprošel, znamenalo by to poměrně velkou komplikaci ohledně proplácení testů.

V legislativním procesu je to jeden ze zákonů, které proběhly tímto naším procesem tak, že je to nějakých osm, devět dní. Byl předložen sněmovně vládou návrh zákona 22. března 2021 a potom 24. března bylo 2. čtení, nebyly tam podány žádné pozměňovací návrhy. Třetí čtení bylo také ještě 24. března, které bylo schváleno z 93 poslanců 88 poslanci, nikdo nebyl proti. My jsme na výboru pro zdravotnictví jednohlasně schválili návrh, aby Senát Parlamentu ČR schválil návrh zákona ve znění Poslanecké sněmovny.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore, prosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy. K nim se pak budete moci po skončení obecné rozpravy vyjádřit. Nyní se táži, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Ne, nikoho nevidím. Takže můžeme přistoupit k rozpravě. Otevírám obecnou rozpravu. Kdo se hlásí? Ano, první se hlásí pan senátor Žaloudík. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jan Žaloudík:  Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, vážený pane ministře, já budu mít jeden dotaz a potom takovou prosbu nebo snahu o to, abychom si věci v této místnosti poskládali, a třeba se to chytí napříč republikou.

První věc je, že bych rád věděl od pana ministra, jestli ví o tom, co včera vydal State Department USA jako prohlášení. Říkají tomu Joint Statement On Covid Origin. Je v tom 14 zemí poměrně respektovaných a ČR. Víte, že proběhla nějaká akce po roce, průzkum čínských jeskyní. Teď zjistili, že se to nějak nedá zjistit. Tato skupina vlád, pozor, jsou to vládní prohlášení, tak bych rád věděl, kdo na tom pracuje, protože podle mých informací o tom hodně zatím povídala spíše na těch, jak bych řekl, tzv. nemainstreamových webech nebo adresách paní doktorka Peková a všichni ji za to tak trošičku kritizovali a proklínali. Tato skupina těch 14 zemí píše jasně v tom statementu, že je potřeba po původu pátrat a že zpráva nemusí být... Že by byla nějak urychlená, není až tak relevantní. Proč to říkám? Protože se bavíme o testování a možná že budeme testovat, celá naše generace se bude testovat.

Jak říkal pan ministr, ano, virus, který tady je teď, není ten virus, co tady byl loni na jaře, je to jiný kmen. Já mám ještě další dva v počítači, které tady také krouží, a patrně ještě třetí. Vy jste tady schvalovali, že 10 % podle EU má být nasekvenováno. Takže v těch sekvenacích se potom ještě leccos ukáže. Může to být velká hra na dlouho. Mě ale tedy potěšilo, musím říci, že jsme se zaskvěli včera v prohlášení státního departmentu USA, který mluví za těch 14 vlád, nevím, proč je to tak zvykem, překvapilo mě to, ale je to dobrá cesta, poznávat ty příčiny a blížit se k tomu.

Teď k tomu testování. To je taková ta prosba. Z covidích zákonů my všechno schvalujeme. Dnes toto také schválíme, předtím jsme schválili. Schválíme, protože nemůžeme neschválit. Když to neschválíme, jsme ničitelé lidu a je jich asi už 45, je to pro dobro lidu. Nicméně s tím by mohla jít jedna věc. Když testování a peníze na testování, tak aby bylo smysluplné. Já bych si jenom zkusil udělat před vámi veřejně v hlavě pořádek, co tedy testujeme a s jakou mírou zabezpečení, že ty věci jsou jisté.

Teď nově budeme testovat širokoplošné antigenní testování formou screeningu, tzn. ve zdravé populaci jednou nebo dvakrát týdně. Na základě antigenních testů, které se budou dělat, nebo bylo zvykem dělat odběry, není úplně jedno, odkud děláte odběr, to si můžete na vlastním těle zkusit ve všech otvorech, takže nosohltan, cestou nosu hodně hluboko nebo jenom na krajíček, nebo z krku, jak se dělávaly stěry běžně, anebo do toho můžete naplivat s tím, že si buď předtím čistíte zuby a jíte hodně nebo byste spíše neměli a půl hodiny předtím nejíst. Potom na špičce jazyka shromáždit sliny a hezky to plivnout. Když to nějakým způsobem nedodržíte, možná že tam budou falešné výsledky. Tak to je to nejjednodušší, co může být, protože to nikoho neobtěžuje. Na to máme několik desítek, v té komerční nabídce to roste, testů, které se mohou provádět třeba i takto samostatně. Neříkáme doma, ale třeba pod kontrolou někde ve škole.

Víte, že teď Čína zlobí a naši spojenci nespojenci, ale to je všechno jedno. My bychom měli hlavně podnikatelům udělat jasno, oni si o to říkají. Zaslechl jsem nějaké diskuse, kde říkali: Prosím vás, my nevíme, co máme objednávat. A protože jsou studie z vysokých škol, že se liší výsledky až o dva řády, tak by bylo dobře vědět, co mají objednávat. Čili stačí, kdyby se jim dodalo, že pro tyto screeningové preventivní testy je doporučeno těchto 10, 20, 30 certifikovaných testů. To je asi to nejmenší.

Potom, co testujeme dál, když je pozitivita, pro zpřesnění jsou PCR laboratoře. PCR už tady každý rozumí, za 1820 dolarů si můžete koupit cycler přes web, dostanete k tomu i polymerázy a můžete si dělat PCR i doma, když jste trošku fandové. To jsem tady říkal už před půl rokem.

Ale pozor, u nás bylo deklarováno paní doktorkou Jiřincovou a SZÚ kontrolováno v červnu 86 pracovišť, 76 bylo otestováno, o 10 méně, 51 prošlo bez problémů. Teď prý PCR laboratoří je strašně moc, nevím ani kolik. Nebylo by špatné mít seznam PCR laboratoří a vybavit je podobnými certifikáty, jako když jdete na krevní obraz, krevní cukr, na kontrolu moči, já nevím čeho, tak všechny laboratoře jsou nějak certifikovány, že když vám našly zvýšený cukr 6,6 třeba, že to je už lehce patologická hodnota, že se o to můžete opřít, že vám jiná laboratoř nenajde 3,2 a jiná laboratoř 11,5. Zaprvé říkám, seznam antigenních testů pro screeningová vyšetření. Pro transparenci těm, co to platí, těm podnikatelům, potažmo státu teď.

Druhá věc je seznam laboratoří PCR, které je možno pokládat za certifikované a nějakým způsobem jsou v síti a hrají tu hru.

Další věc, kterou jsme si tady dopřáli, bylo testování protilátkové odpovědi. Stálo se na to ve frontách na jaře. Vojáci vozili stany, bylo to takové až romantické, dojemné, tak se odebralo 27 000 lidí protilátky, u 0,5 % byly zvednuty. Jak jsme to mohli interpretovat? Nijak, nevěděli jsme. Kdyby to nebylo 0,5 %, ale bylo to 6,2 nebo 1,4, tak to dopadlo stejně. Teď by se docela hodily třeba u očkovanců nebo u těch, co prodělali covid, že by mohli jít na očkování až časem, čili teď by to jakýsi smysl mělo, jakkoli protilátkové testy zase moc nebereme super vážně, zejména ne ty rychlotesty. Musely by se dělat asi imunoglobuliny trošičku v laboratořích, jak se ve špitálech také dělají.

A potom máme také možnost dělat, zejména o tom hovoří paní docentka Koutná, také ji nemají rádi, také ji trestají, vždycky když nějaká znalá dáma něco řekne, je trošku na indexu, tak se dají na flow cytometrii, což je takový přístroj, který to chrlí, dělat i buněčné testy. To už je vážná věc, protože tam už se trošku dozvíte, jestli ty paměťové buňky tam máte, na jak dlouho to bude. A jak říkají Rusové, kteří pracují na známé platformě adenoviru mnoho let, říkají, že až 13, 14 let by to mohlo vydržet. Covid tady máme jeden rok, ani ne. Oni vědí, že 13, 14 let. Dělají stejné věci na adenoviru, jako to dělá Zeneca, jenomže ta na opičím. Tak proto i ty reakce mohou být třeba větší. Stejně tak další firmy. Tak to je dobře, abychom měli pod kontrolou i tu buněčnou imunitu. To je třeba taková interpretačně vyšší dívčí, ale měli bychom to znát.

Poslední testování v té škále, když se bavíme o testování, jsou sekvenace. To je při celogenomovém sekvenování třeba 20, 25 000 za test. Takže když jste si tady odhlasovali těch evropských 10 % a měli byste 30 000 PCR denně a z toho 10 % nasekvenovaných, to jsou 3000, tak je to tedy těch 20 000. Ale potom nastane teprve ta práce přes noc a přes večer, abyste si v té sekvenci početli.

Někdy se plácá testování, netestování a co se tím testováním míní. A pak se pod tím sveze: Vždyť se schválily platby za testování. Já bych byl pro to, abychom si v tom udělali pořádek, aby instituce, které jsou k tomu určeny, tj. velké špitály, případně vysoké školy, případně Akademie věd, se věnovaly aspoň dalšímu poznávání viru. A to vše s vědomím, že to tady zdaleka nemusí být poslední výsadek. Nepochybně s květnem a s prázdninami to trošku odezní, ale zase podzimní doba může být také zajímavá. Viry obecně jsou zajímavé. Navíc kdo sledoval posledních 15, 20 let HIV, ziky, eboly, MERS, SARS, tak se nám to tady může vinout všelijak.

Takže si myslím, že se na jednu stranu velmi akutně na cosi chystáme, abychom mohli převést peníze do preventivního fondu z běžného fondu pojišťoven. Na druhou stranu by bylo skoro dobře si udělat takovou strategii i možná pro dobu, kdy už tady nebudeme, třeba já, po říjnu 2022, a měli jsme z toho pořád radost, že celou patálii máme nějak v rukou. Hodně mě proto inspiroval i tento výkřik, že vlády 14 zemí říkají, že bychom se měli tomu hodně věnovat, je to jedna stránka, můžu vám to rozeslat všem, kdybyste chtěli, je to ze včerejška, zajímavá věc. Tudíž nás to ujišťuje v tom, že to, co tady pan ministr přednáší, že jsou věci vážné a dokonce i perspektivní. A dokonce, i když on straší, že na věčné časy nechce být ministrem, minimálně jako šéf významného oddělení to bude konzumovat a budeme se v té medicíně motat.

Tak to jen pro takový pořádek, že když se bavíme o testování, tak se nebavíme jen o screeningovém testování v populaci testů. Jak se potom mají ty z těch slin... Málokdo se rád šťourá někde v nosohltanu. Na okraji nosu trošičku, a když to jde ze slin, také, ale že si nemá čistit zuby ráno, tak je musíme odnaučit, ať si nečistí zuby. Je tam spousta fines, které potom rozhodují o tom, jestli budete mít půlprocentní pozitivitu, dvouprocentní, desetiprocentní pozitivitu. Diagnostické testy jsou až 30 % pozitivní, tyto jsou půl procenta. V Rakousku otestovali dva miliony děcek, měli tam, myslím, 400 pozitivních z toho. Ještě to má být navíc potom třeba každý týden. Tak jen abychom viděli rozsah, co máme před sebou. A že to máme teď...

Pana ministra bych prosil, jestli by mohl říci, jestli ví o tom ze včerejška, kdo za ČR je tím bojovníkem. Já se s ním rád skamarádím, protože zatím jsem mohl jen tu Soňu Pekovou vytěžovat.

Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Ptám se, kdo se ještě hlásí do rozpravy? Nikoho nevidím, proto obecnou rozpravu končím a táži se pana ministra, jestli se chce vyjádřit k obecné rozpravě?

Ministr zdravotnictví ČR Jan Blatný:  Vážená paní předsedající, dámy a pánové, já nemohu neodpovědět na dotazy svého bývalého děkana, váženého kolegy, takže to musím aspoň krátce. Děkuji za ty dotazy.

Ty testy jsou samozřejmě různé. Tady jsme si nakonec řekli to, jakým způsobem se to bude vše vyvíjet dále. Já si myslím, že kdybychom se sami zamysleli nad tím třeba na jaře minulého roku, kdybychom si začali povídat o tom, co všechno může být na podzim, možná bychom tomu ani sami nevěřili, ten vývoj těch testovacích možností, od těch point of care testů až po ty sofistikované, je obrovský. Koneckonců je to tak jako vždycky. Jakákoliv krize je zároveň výzvou. A jakákoliv krize něco přinese a něco zlepší, proto já se snažím na věci nedívat jako na dobré nebo špatné, ale na takové, že jsou. Ten pohled, jestli jsou dobré nebo špatné, ten, prosím, nechme s nějakým časovým odstupem. Je mnoho různých příslovek a bajek v historii, které nás tomu učí.

Pokud se týká toho nynějšího antigenního testování, to jsou opravdu jenom takové velmi screeningové hrábě. Takto je to nastaveno, takto je to určeno. Je to teď na omezenou dobu. Já sám se domnívám, že budeme takto masivně vychytávat opravdu jenom ty největší kameny z trávníku. Opakuji toto přirovnání, ale zdá se mi jako vhodné, dejme tomu, do konce května a následně právě bude potřeba přijít s nějakou sofistikovanější metodou, dlouhodobě udržitelnou. Třeba na základě méně frekventních PCR poolovaných vzorků. Tomu odpovídá i ta opakovaně měněná národní strategie testování, kterou připravuje a periodicky aktualizuje laboratorní skupina ministerstva zdravotnictví.

Stejně tak byl nyní připraven a ctihodným odborným společnostem rozeslán materiál Surveillance mutací do budoucna, protože to je to, co budeme potřebovat.

Vytváří se systém sentinelových laboratoří, kterých by mělo být zhruba 15 po České republice, které by měly vychytávat vzorky, které jsou reprezentativní a měly by následně do definované sítě laboratoří posílat na konfirmaci včetně určitého procenta sekvenací. Naprosto souhlasím s panem senátorem s tím, že tyto laboratoře, z mého pohledu každá laboratoř by měla podstupovat pravidelnou externí kontrolu kvality nějakým certifikačním úřadem. Já si myslím, že se to svým způsobem i děje, protože v České republice většina laboratoří musí mít minimálně akreditaci ČIA nebo něčeho podobného.

Je potřeba i tyto metody zařadit do těch, které budou akreditované. Toto jsou ale laboratorní detaily, kterými vás nechci nějakým způsobem zdržovat. Takže chci jen nakonec říct, že to, o co já nyní žádám v rámci této zákonné normy, jsou dvě věci. Jedna je ta formální daňová, druhá je ta, abychom po dobu dalších několika měsíců mohli opravdu velmi intenzivně, velmi masivně testovat v zaměstnáních. Přes všechna ta omezení, která to s sebou nese.

Snažili jsme se nastavit aspoň takový systém, který zabrání tomu, aby se s tím podvádělo, aby někdo přišel z domu s tím, že si udělal test, a přitom si ho neudělal. Nebo ten výtěr provedl u jiného rodinného příslušníka apod., lidé jsou vynalézaví. Takže tohle je aspoň takto nastaveno. Ty testy, které jsou, mají od ministerstva zdravotnictví garantovaný jakýsi naprostý minimální standard, který je dán tím, co musel výrobce poskytnout při schvalování těch výjimek.

Je ale pravda, že nejsme schopni to v současné době kontrolovat, jenom spoléháme na tu informaci, kterou dodavatel na český trh poskytne. Ale jak jsem řekl, to bylo slovo výjimka. Výjimka platí jen po určitou dobu, takže při případném prodlužování těchto výjimek bude další úroveň zpřísnění. Rovněž byla vypracována mimochodem docela zajímavá metodika, která je schopna posoudit validitu testu.

My máme záměr ve spolupráci se Státním zdravotním ústavem ty testy, kterých opravdu je sice od několika set dodavatelů, ale několik desítek v České republice k dispozici hodnotit a testovat a dát k dispozici těm, kteří je budou nakupovat nebo používat, tuto informaci. Jednak ty testy budou srovnány v nějakém ranku od nejlepšího po nejhorší, jednak tam budou i jakési informace o tom, jestli splňují nebo nesplňují dané požadavky.

Takže tímto se budeme snažit vyjít vstříc i těm, kteří mají zájem používat testy nejkvalitnější. Tak, jak všichni víme, nebývá to tak vždycky, že by to nejkvalitnější bylo nejlevnější, ale ono se to nakonec vyplatí. Tolik asi můj jenom krátký vstup na téma, o kterém mluvil pan profesor.

Znovu si vás nakonec dovolím požádat o schválení této normy, protože nám nejenom umožní zpříjemnit daňový život našich spoluobčanů v tomto roce, ale měla by umožnit, aspoň po dobu těch několika dalších měsíců, intenzivní testování u zaměstnavatelů. Věřím, že přispěje i k vývoji nějakého rozumného a nezatěžujícího a přitom validního testování do budoucna.

I když se nám možná bude v létě zdát, kdy zase všichni budeme chtít jet do Chorvatska, nebo někam jinam, tak třeba to bude něco, co nám pomůže, abychom se příští podzim nedostali do podobné situace, jako to bylo na podzim minulého roku. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji vám, pane ministře, teď tedy se ptám, ano, pan zpravodaj garančního výboru se vyjádří, prosím, k proběhlé rozpravě.

Senátor Lumír Kantor:  Proběhla rozprava. Pan ministr odpověděl pravděpodobně na všechny otázky. Rozpravy se zúčastnil jeden senátor a padl jediný názor, to je postoupit znění navržené Poslaneckou sněmovnou.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Já děkuji, pane senátore a pane zpravodaji, nyní přistoupíme k hlasování. Znovu spustím fanfáru.

Byl podán návrh garančním výborem schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Nyní o tom budeme hlasovat. V sále je aktuálně přítomno 67 senátorů, kvórum pro hlasování pro přijetí je 34. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Asi jsem to málo zmáčkla... Takže, kdo souhlasí, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Zákon o pojistném na veřejném zdravotním pojištění byl schválen. Při hlasování č. 10 se ze 67 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 34 pro vyslovilo 58, proti nebyl nikdo.

Takže, pane ministře, opět gratuluji k přijetí návrhu zákona a děkuji. Můžeme se rozloučit s panem ministrem, na shledanou zatím. Zase se brzo uvidíme určitě.

Nyní postoupíme k dalšímu bodu našeho jednání, tímto bodem je

 

Návrh usnesení Senátu k národní bezpečnosti a postupu vlády ve věci výběru dodavatele nového jaderného bloku Dukovany

Prosím pana senátora a místopředsedu Jiřího Růžičku jako navrhovatele tohoto bodu, aby se ujal úvodního slova. Máte slovo, pane senátore.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně, dámy a pánové. Včera odpoledne jsem se zúčastnil jednání výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost jako host. Musím říct, že to jednání výboru bylo mimořádně zajímavé, skvěle obsazené kompetentními lidmi.

A zároveň děsivé v tom, jaké věci se tam projevily a ukázaly. Já jsem se proto rozhodl, že vás požádám o to, abychom zařadili projednávání tohoto usnesení na program celého pléna. Protože si myslím, že v tomto případě usnesení Senátu jako takového bude mít samozřejmě daleko větší dopad a bude, doufám, dostatečně varovným signálem, co si o tom Senát myslí.

Na začátek bych připomněl krátce běh událostí a pár dat. Jak všichni víte, ve čtvrtek 25. března se při schůzi bezpečnostních institucích, které mají na starost přípravu tendru pro výstavbu nového jaderného bloku v Dukovanech, ukázalo, že ministerstvo průmyslu a obchodu připravuje spolu s ČEZ kroky, které nebyly v souladu s usnesením vlády a které mohou být v rozporu se smlouvou, které podepsaly ČEZ a stát. Především se to týkalo ustanovení o změnách v harmonogramu, zároveň v rozpočtu celého projektu nového bloku. Karel Havlíček potom ve čtvrtek oznámil, že dal pokyn společnosti ČEZ, aby oslovila předběžné zájemce o tendr na dostavbu JE Dukovany z USA, Francie, Jižní Koree a Ruska. Přestože to odporuje tomu, co bezpečnostní složky považují za bezpečné, na čem se dohodla předtím i vláda jako taková.

V pátek se pak celá ta záležitost dostala na projednávání tiskové konference, když se předtím schvaloval program 94. schůze sněmovny. Představitelé opozice požádali o zařazení mimořádného bodu k Dukovanům. Zároveň apelovali, aby předseda vlády vysvětlil kroky vicepremiéra, a kritizovali to, že o těch krocích místopředsedy vlády nebyli informováni ani všichni členové vlády.

Předseda vlády chtěl všechny ujistit, že nemají co skrývat, že platí to, co říkali, že v pondělí to dopoledne projedná vláda a následně budou všechny zúčastněné informovat, což se tedy stalo. V pondělí ráno v 7 hodin, 29. března, to vláda projednala. Vzala na vědomí informaci k bezpečnostnímu posouzení čtyř uchazečů o výběrové řízení na dodavatele jaderného zdroje, tedy uchazečů z Francie, Jižní Koree, Ruska a Spojených států, respektive Kanady.

Vláda konstatovala, že se jedná pouze o bezpečnostní posouzení, nikoli o zahájení samotného tendru. Zároveň vláda rozhodla o odvolání vládního zmocněnce pro jadernou energetiku, a to v podstatě bezprostředně. Včera, jak už jsem říkal, se sešel Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu na své mimořádné schůzi k této otázce. Jak už jsem říkal, byla tam mimořádně reprezentativní společnost. Jednak bývalý zmocněnec pro jadernou energetiku Jaroslav Míl, ale také se zúčastnili šéfové a ředitelé nejvyšších bezpečnostních složek, tím mám na mysli BIS, Vojenské zpravodajství, energetická bezpečnost, ministerstvo vnitra atd., plus tedy zástupci ministerstva financí a ministerstva průmyslu a obchodu.

Rozprava v závěru ukázala, že není důvod měnit to doporučení, které tým pro vyhodnocení bezpečnostních otázek pod vedením ministerstva vnitra přijal a jenž vládě nedoporučil účast rizikových uchazečů z Čínské lidové republiky a Ruska, a to ani jako součást konsorcia. Šéfové bezpečnostních složek, o kterých jsem mluvil, na tom trvali a říkali, že se nic nemění na jejich postoji, že pořád otázka bezpečnosti z hlediska státu je prioritní a oni na ni mají pořád stejný názor.

Nakonec výbor jednomyslně přijal usnesení k národní bezpečnosti a postupu vlády ve věci výběru dodavatele nového jaderného bloku Dukovany, kde vyjádřil znepokojení. Konstatoval jednak, že energetika má pro stát strategický význam, prostě strategický význam, nejenom ten energetický, ale i ten strategický, Čínská lidová republika a Ruská federace jsou bezpečnostní hrozbou. Národní bezpečnost v případě nového jaderného bloku musí být nadřazena všem ostatním parametrům, včetně ceny. Zároveň také konstatoval, že vláda nepostupuje předvídatelně a v souladu s usneseními, které přijal Výbor pro zahraničí věci, obranu a bezpečnost Senátu a Senát parlamentu.

Zároveň, to je 3. bod toho usnesení, které máte všichni k dispozici, Senát požaduje po vládě, aby považovala otázky národní bezpečnosti za absolutní prioritu, postupovala transparentně, doložila Senátu, že do finální podoby materiálu pro oslovení potenciálních dodavatelů byly zapracovány všechny bezpečnostní parametry. Zároveň tedy, abychom nepřizvali uchazeče z Ruské federace a Čínské lidové republiky.

Jako poslední bod, přizvala zástupce Senátu do stálého výboru pro výstavbu nových jaderných zdrojů v České republice, což zatím není.

To je mé krátké úvodní slovo. Jak už jsem na začátku říkal, považuji tuto otázku za velice důležitou z hlediska národní bezpečnosti. Děkuji výboru, že se tím zabýval, že přizval tak reprezentativní společnost a že dospěl k těm závěrům, které dneska jsou předkládány Senátu jako návrh usnesení. Děkuji zatím za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane místopředsedo, už jste zaujal správně místo u stolku zpravodajů. Nyní musíme určit zpravodaje k tomuto bodu. Navrhuji, aby se jím stal pan senátor Pavel Fischer, kterého se ptám, zda souhlasí. Ano, kývá hlavou, takže souhlasí. Nyní budeme hlasovat. Opět naše řady prořídly, takže znovu spustím znělku.

Nyní budeme hlasovat o zpravodaji k návrhu usnesení Senátu k národní bezpečnosti a postupu vlády ve věci výběru dodavatele nového jaderného bloku Dukovany.

V sále je přítomno 62 senátorek a senátorů, kvórum je 32. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji a teď určení zpravodaje...

Při hlasování č. 11 se ze 64 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 pro vyslovilo 54, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Máme určeného zpravodaje, pana senátora Fischera. Děkuji.

A teď tedy prosím, aby pan zvolený zpravodaj zaujal místo u stolku zpravodajů. Prosím, aby se účastnil rozpravy, zda chce tedy pan zpravodaj jako zpravodaj vystoupit k bodu... Já to tady mám trošku popletené. Prosím, pane zpravodaji.

Senátor Pavel Fischer:  Vážená paní předsedající, dámy a pánové, milí přátelé. Máme před sebou bod, který není pro nás nový. Senát se mu věnoval v minulosti opakovaně, na úrovni výboru především. Ale, jak dobře víte, i v prosinci minulého roku jsme přijímali na 5. schůzi Senátu usnesení s číslem 22 s velmi podobným obsahem jako dnes. Proč se k tomu musíme vracet, když už tehdy jsme apelovali, aby vláda respektovala národní bezpečnost a aby tomu podřídila všechno ostatní?

Protože vláda neslyší, nebo ignoruje hlas a doporučení bezpečnostních institucí této země, které koordinuje ministerstvo vnitra za účasti ministerstva zahraničí a dalších, kteří byli jmenováni. Vláda také ignoruje Senát a jeho opakovaná usnesení. Tím ohrožuje národní bezpečnost.

Jde také o dobré jméno České republiky v zahraničí, protože přece tak významný tendr v tak významné době, kdy se hraje o strategické zájmy České republiky, může poškodit dobré jméno v případě, že bychom něco přehlédli nebo něco podcenili.

Vláda dostala jasné doporučení od pracovní skupiny, která se na tom shodla jednomyslně už před rokem. Ty dokumenty máte k dispozici, takže je nemusím zmiňovat. Vláda se rozhodla a shodla, nebo ta skupina se shodla na tom, že ani dodavatelé z Ruské federace, ani účastníci z Čínské lidové republiky se nemají podobné soutěže účastnit, a to dokonce ani v rámci konsorcií. Obě dvě země totiž byly označeny jako rizikové.

Vláda se později ale rozhodla, bylo to v lednu 2021, že zatímco Čínské lidové republice veřejně oznámí, že ji nebude zvát, v případě Ruské federace podobné rozhodnutí neudělala. Přitom obě dvě země byly zařazeny na velmi podobnou rovinu. Otázkou je, z jakého důvodu vláda se takto rozhodla. Nemohlo to být totiž na základě expertizy bezpečnostních institucí, musíme se pouze dohadovat, co ji k tomu vedlo.

Vysvětlení, které nám pan vicepremiér Havlíček poskytl, totiž nemůže obstát. V případě, že řeknete nahlas, že tam chcete mít např. účastníka z Ruské federace, abychom stlačili cenu dolů, s tím, že ho během soutěže vyloučíme, to je nedůstojné. Může to dokonce ještě poškodit naše vztahy s Ruskou federací, protože dopředu říkáme, že tam potřebujeme někoho užitečného jako statistu, ale vlastně s ním nemůžeme potom z bezpečnostních důvodů počítat.

Nabízí se otázka úplně jiného typu, suverenity. Pokud mluvíme o tom, že si tím snížíme cenu a zvýšíme si výhodnost nabídky, tak si musíme položit otázku, zda nám to za to stojí, zda ta výhodná, nízká cena nebude náhodou mít další náklady v pozdější době, které budou třeba mít i jiné plnění než jenom okolo stavby takto významného projektu. Nakolik si ceníme naší vlastní suverenity? Jakou cenu si k tomu dáme? Proč necháme tu soutěž v těch podmínkách, v jakých ji drží v tuto chvíli vláda?

Stojí nám to za to? Je ten rozdíl tří nebo šesti miliard v současné době, kdy se jedná o tak zásadní věci, skutečně hoden naší pozornosti? Kde je ta hranice, kdy řekneme, že už to nestojí za to? A proto se je málo divit tomu, že po tom, co se událo minulý týden, co tady připomněl předkladatel, se narychlo svolala mimořádná schůze výboru pro zahraničí, obranu a bezpečnost. Proběhla včera. Měli jsme možnost mluvit i s Jaroslavem Mílem, poděkovat mu. Jako vládní zmocněnec pro jadernou energetiku totiž odvedl velký kus práce. Shromáždil okolo sebe tým. Prosadil procesy. Dokázal hlídat celý průběh přípravy toho tendru, najednou odchází. My pořád nevíme, z jakých důvodů. Protože to, co nám říká pan ministr Havlíček, zatím ještě možná není ani konečná verze.

To, co jsme se včera doslechli, je velmi jednoduché. Bezpečnostní komunita říká, není žádný důvod měnit naše rozhodnutí, žádné nové skutečnosti tady nejsou. Naopak dokonce přibyly další, které by nás měly vést k ostražitosti. Tohle doporučení je, jako když máte doma certifikát od protipožární ochrany. A vy jako majitelé se jím máte ale řídit. Je to vaše odpovědnost. Stejně je naše odpovědnost, abychom se postarali o náš dům na základě doporučení expertů, které si dokonce platíme z našich daní. Na co čekáme?

Tu odpovědnost, tu politickou, totiž musíme vzít dnes na sebe my. Pokud jsme v minulosti opakovaně přistupovali k tomuto tématu jako Senát s naléhavostí a říkali, nejde jenom o bezpečnost provozu, to víme, jak má fungovat, máme skvělé know-how u nás a nejsme žádní začátečníci v jaderné energetice... Tady jde o bezpečnost národní, o bezpečnost státu.

Zatímco Temelín se dobudovával v dobách, kdy jsme nebyli členskou zemí Evropské unie, kdy jsme nebyli součástí NATO, kdy Ruská federace, která se tehdy ještě jmenovala jinak, se chovala úplně odlišně. Spolupracovala, chtěla být součástí struktur pro bezpečnost a spolupráci v rámci Evropy, dneska je situace přece úplně jiná. Ruská federace nás považuje za svého nepřítele, zabírá území cizích zemí v rozporu s mezinárodními konvencemi a mezinárodním právem, a to jsou přesně věci, které nás musí zajímat.

Se zemí jako Ruská federace, se kterou vázne dialog, jak to vidíme i v rámci naší dohody o přátelství a spolupráci, je velmi těžké dnes najít společnou řeč. A my bychom přesto nyní chtěli s jejími státními firmami navazovat takto strategickou spolupráci na generace dopředu? Není tady něco, co náhodou přehlížíme? Není náhodou to, co nám říká vicepremiér Havlíček a ministr průmyslu a obchodu, bezpečnostním ohrožením pro Českou republiku?

Takhle totiž jednoznačně vyplývá zjištění, které vám dneska jako výbor přinášíme. Včera jsme jednomyslně schválili usnesení, dnes máte nový text na stole, protože jsme některé věci chtěli zobecnit a neopakovat. Je velmi zajímavé, že když se začneme na ty věci ptát pana ministra Havlíčka, můžeme dostat i následující odpověď: „Vážený pane senátore, pane předsedo,“ takto mi odpovídá v jednom svém dopise, „informace, které požadujete, jsou citlivé, já vám je nemůžu sdělit, protože jsou kurzotvorné“.

Já jsem se ptal na bezpečnost státu. A pan ministr mi odpovídá, že bychom mohli tím, že budeme do toho příliš zkoušet vidět, v rámci parlamentní kontroly si ověřovat, že bezpečnostní parametry, které si vláda dopředu schválila a uložila si, že je bude respektovat, tak že nemáme už dneska do nich vidět, protože bychom ohrozili bonitu akciové společnosti ČEZ. Ale tím přeci mícháme hrušky s jablky. Stavba bude stát miliardy korun, ze sta procent ji má platit stát, jak se nedávno vláda rozhodla. Jsou to peníze daňových poplatníků a už z hlediska rozpočtu se jedná o mimořádně velké politikum.

Proto se vší vážností k vám přicházíme, abychom toto pojmenovali v usnesení, které máte před sebou. Jde o bezpečnostní zájmy České republiky. Jde o tendr na nový jaderný zdroj, proto zvát účastníky ze zemí, které jsou jmenovány jako rizikové, které představují hrozbu pro naši zemi, do této soutěže, ať už ty firmy budou přímo odtamtud přicházet, nebo nepřímo, prostřednictvím nějakých dalších nových struktur, ať už v rámci konsorcia nebo samostatně, není v zájmu národní bezpečnosti České republiky. Mohlo by nás to ohrozit.

A pokud to opakujeme, je potřeba, abychom těm zodpovědným, kteří toto ještě nechtějí slyšet, zároveň připomněli, že vědomé ignorování jasně, zřetelně a opakovaně vyslovovaných varování ve věci bezpečnosti, zejména varování, která přicházejí od bezpečnostních institucí České republiky, mohou se stát přitěžující okolností vůči komukoliv, kdo bude v budoucnu veden k právní nebo politické odpovědnosti v souvislosti s ohrožením bezpečnostních zájmů České republiky.

Tohle nejsou planá slova. Nejsou to jenom věci, které se týkají této vlády, ale všech vlád budoucích. V roce 2015 vláda přijímá Bezpečnostní strategii ČR. V bodě 74 se píše, cituji: „Zvláštní význam připadá ochraně kritické infrastruktury, a tady doplňuji - tedy také elektráren. Česká republika sleduje zahraniční investice do odvětví kritické infrastruktury a do strategických podniků, aby nepředstavovaly hrozbu jejich zneužití při prosazování hospodářských a politických zájmů cizí moci na úkor České republiky.“ Konec citace.

Dalo by se říct, proč to tady vlastně řešíme? Máme jasno, strategické dokumenty s tím počítají, úplně stačí, když vláda se jimi bude řídit a bude naslouchat těm, kteří přinášejí tato bezpečnostní varování. Proto jsem chtěl poděkovat panu místopředsedovi Růžičkovi a všem, kteří nás vyzvali, abychom přinesli toto téma na plénum. Ano, toto je téma, které je dlouhodobé, které je strategické, které se týká národní bezpečnosti a ve kterém by Senát, zejména v případě, že vláda neposlouchá, měl být také slyšet. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore, a protože tady došlo k malinké chybičce... Vzhledem k tomu, že to není návrh výborový, ale je to návrh pana senátora, místopředsedy Růžičky, tak měla být okamžitě otevřená rozprava. Vy jste ji v podstatě takhle začal, ale já ji ještě oficiálně zahajuji. První, kdo se hlásí do rozpravy, je pan senátor Raduan Nwelati. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Zaprvé bych chtěl poděkovat výboru pro zahraničí, obranu a bezpečnost za to jednání, které proběhlo včera, i za ten návrh usnesení, který máme před sebou a o kterém nejspíše budeme v průběhu dnešní schůze hlasovat. Chtěl bych říct, že jednání pana ministra Havlíčka bylo z mého pohledu absolutně nepřijatelné. Hlavně, co jsem tam viděl jako nepřijatelné, je to, že když říkal, že jeden z uchazečů, kteří budou vyzváni, bude Rusko, na dotaz pak odpověděl, že to je v souladu s doporučením nebo vyjádřením bezpečnostních služeb. Což se následně ukázalo, že není vůbec pravdou. To si myslím, že je jedna ze zásadních věcí, která mě iniciovala k tomu, že po konzultaci i na našem klubu chci navrhnout doplnění usnesení, které jsem si dovolil napsat. Máte ho před sebou na stole, s tím, že bych to usnesení chtěl doplnit o toto znění. Já ho budu muset načíst, abychom o něm mohli hlasovat.

Jedná se o Návrh na doplnění usnesení Senátu k národní bezpečnosti a postupu vlády ve věci výběru dodavatele nového jaderného bloku Dukovany. Navrhuji doplnit nový bod č. 4 tohoto znění: „4. Senát považuje dosavadní postup ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka při přípravě výstavby nových bloků Jaderné elektrárny Dukovany, který je v rozporu s doporučením bezpečnostních služeb, za nepřijatelný a za bezpečnostní riziko.“ Dosavadní body se přečíslují.

S tím, že původně jsem v tom návrhu měl, že žádáme pana předsedu vlády, aby navrhl odvolání pana ministra Havlíčka. Po konzultacích s vámi jsem toto z toho dal pryč, a to z toho důvodu, protože Senát nikdy nenavrhoval v minulosti odvolávání ministrů. Pokud se pan premiér ztotožní s názorem Senátu, že pan ministr Havlíček je bezpečnostní riziko, tak by to měl udělat bez toho, abychom ho k tomu vyzývali. Proto to v tom usnesení nenajdete. Myslím si, že takto to usnesení z mého pohledu je dostačující.

Chtěl bych vás poprosit o podporu zařazení tohoto bodu do toho výborového usnesení, které se stane následně usnesením Senátu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. A protože pan předseda nechce využít svého přednostního práva, dalším, kdo vystoupí, bude pan senátor Tomáš Goláň. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Tomáš Goláň:  Děkuji, pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Chtěl bych tady jenom připomenout, že jsme tady měli jednou zákon, který se jmenoval zákon o ochraně zahraničních investic. Těmi zahraničními investicemi jsme mysleli investice ze třetích zemí. My jsme k němu přijali pozměňovací návrh, který řešil celou tuto situaci, kterou dneska tady budeme diskutovat a ke které budeme přijímat, řekněme, nějaké stanovisko.

Je třeba si uvědomit, že to naše stanovisko bude deklaratorní, že pouze deklarujeme náš názor. Ale my jsme udělali i exekutivní záležitost, nebo, řekněme, spíš zákonnou záležitost, že jsme přijali pozměňovací návrh, který požadoval, aby každý, kdo chce investovat do kritické infrastruktury a do reaktoru spojeného s výrobou energie, nikoli reaktoru, který je v nemocnicích a ve výzkumných ústavech, aby byla požadována po těch, kdo jsou z třetích zemí bezpečnostní prověrka.

Téměř jednohlasně jsme ten pozměňovací návrh přijali. Tím byla celá situace, kterou tady řešíme, vyřešena. Kdyby to přijala Poslanecká sněmovna. Jako zpravodaj v Poslanecké sněmovně jsem slyšel od pana Havlíčka tehdy poměrně zásadní nepravdy, když to řeknu takhle slušným způsobem, nevěděl jsem, co za tím vězí. Ale po tom, co pan Havlíček minulý čtvrtek předvedl, už vím, co za tím vězí. Pan Havlíček se bránil tomu, že nemůžeme chtít po investorech do kritické infrastruktury bezpečnostní prověrku, protože vyhotovení bezpečnostní prověrky trvá 6 měsíců, že těch 6 měsíců by se ty investice zdržovaly.

Víte, investice do kritické infrastruktury netrvají 6 měsíců, ale připravují se 12, 24 a více měsíců. Takže ta 6měsíční lhůta pro získání bezpečnostní prověrky by se krásně rozplynula v té době, kdy ta investice probíhá a kdy se dokončuje. To byla ta zásadní nepravda. To bylo to, co mě tehdy překvapilo, proč nechce, abychom vyžadovali po třetích zemích bezpečnostní prověrku, protože samozřejmě u NBÚ si o bezpečnostní prověrku může zažádat jak jakýkoli občan, tak kdokoli z třetích zemích.

Zákon o kontrole zahraničních investic nechtěl žádné kontroly po zemích z EU. Tak, jak to bylo přijato, tak by bylo povinno Rusko i Čína si zažádat o bezpečnostní prověrku. Ale to on říkal, že jim bude dávat bezpečnostní otázky. Ale bezpečnostní otázky nejsou bezpečnostní prověrka. To jsou dvě zásadní věci.

Takže musíme si sami sobě říct, že jsme udělali velký kus práce už jednou. Opravdu velký kus práce. Dneska samozřejmě uděláme další práci, pošleme vzkaz, ale tu práci jsme už jednou odvedli. Poslanecká sněmovna jí pohrdla a náš pozměňovací návrh přehlasovala právě na základě vyhlášení, nepravdivého vyhlášení pana ministra Havlíčka. Pan ministr Havlíček tehdy jmenoval země, jako je Izrael, Jižní Korea, Tchaj-wan, že právě díky tomu by bezpečnostní prověrka zabránila investicím z těchto zemí. Ale jakékoli běžné investice, proboha, z těchto zemí žádnou bezpečnostní prověrku nevyžadují. Tam se jednalo pouze o investice do kritické infrastruktury, do atomové technologie. Navíc my jsme byli tak důslední, že jsme zabránili i tomu, kdo by byl subdodavatelem, aby dodával do kritické infrastruktury bez této bezpečnostní prověrky.

Kdyby tehdy sněmovna, v uvozovkách, poslechla, my jsme zvyklí, že neposlouchá, také to není samozřejmě ani ústavní princip, aby nás sněmovna poslouchala, tak jsme nebyli svědky toho, co se děje za posledních 14 dnů. Pro mě je to vzkaz jak sněmovně, tak vládě, že kdyby si dělala dobře svoji práci, tak by nemusela vyvolávat tyto krize. Kdyby pan Havlíček mluvil pravdu a nemystifikoval poslance tím, že díky 6měsíční prověrce se zastaví veškeré investice ze třetích zemí, tak si myslím, že ta situace by byla mnohem přijatelnější. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore, za objasnění. Dalším přihlášeným s přednostním právem je pan senátor Růžička, kterého se vzdává, protože nejdříve chce dát slovo panu Duškovi, a poté bych chtěl načíst ten návrh, aby pak mohl vystoupit i pan senátor Vystrčil a dát na návrh pozměňovací jeho návrh. Pane senátore Dušku, máte slovo.

Senátor Jiří Dušek:  Pane předsedající, kolegyně, kolegové. V zásadě souhlasím s tím, co tady řekli mí předřečníci, nicméně dovolím si takový trošku jiný úhel pohledu na danou problematiku. Na úvod chci říct, že otázku národní a energetické bezpečnosti ČR považuji za absolutní prioritu a také že nekopu ani za Čínskou lidovou republiku, ani Francii, ani Ruskou federaci, ani USA, byť všechno to jsou silné jaderné mocnosti, které mají svoje mocenské a ekonomické zájmy.

V energetice je dle mého názoru absolutně nezbytná soběstačnost a robustnost, myslím tím v české energetice. Můžeme si zde odhlasovat, co chceme, vydat si jakékoliv usnesení, jakýkoliv zákon, ale nakonec má pravdu vždycky jenom příroda. Teď nějaká fakta. Je zřejmé, že pokud nechceme být v krátké budoucnosti závislí na dovozu energie, a to tedy včetně plynu a ropy, tak se bez jaderné energetiky neobejdeme. Faktem také je, že se bez ruských zdrojů energie v Evropě neobejdeme několik následujících desetiletí, tím nemyslím v tomto okamžiku jadernou energetiku, ruský plyn bude dominovat evropské energetice určitě několik následujících desetiletí a dokonce ty prognózy ukazují, že závislost Evropy na ruském plynu bude stoupat, ať se nám to líbí nebo ne.

Zajímavé je, že tato závislost na ruském trhu nechává všechny chladné. Dokonce ji i podporujeme tím, že odstavujeme uhelné zdroje apod.

Také je potřeba říct, že současné Dukovany a Temelín jsou sice původně ruské technologie, ale dnes jsou plně v českých rukou. Plně jsme si osvojili technologie a jsou prakticky nezávislé na ruských dodávkách nebo na ruských technologiích. Výjimkou je u Temelína automatický systém řízení od společnosti Westinghouse, ale i zde existuje plnohodnotná domácí varianta, pak samozřejmě tolik diskutované jaderné palivo, které v tomto okamžiku do Dukovan dodává Rusko. Realita je ale taková, že v případě nouze existuje velmi jednoduchá náhrada z amerických zdrojů.

Můj úhel pohledu je takový. Jedna věc je elektrárnu postavit a druhá elektrárnu provozovat a nějakým způsobem ji servisovat následujících 80 až 100 let, protože na takovou dobu ta elektrárna vznikne. Nikdo samozřejmě neví, co se stane za 20, za 30 let, ať už bude dodavatelem kdokoliv. Z tohoto časového hlediska osobně považuji za klíčový bezpečnostní parametr míru schopnosti a ochoty budoucího dodavatele lokalizovat všechny dané technologie spojené s jadernou elektrárnou do českých rukou, tak, abychom je mohli servisovat a ovládat podobně jako dnes Dukovany a Temelín.

Předložené usnesení je dle mého názoru bohužel příliš měkké a jednostranně zaměřené na jeden jediný projekt, který je samozřejmě velmi významný, ale upřímně řečeno, k zajištění naší bezpečnosti národní a energetické v budoucnu je nedostatečný, protože jenom dostavba Dukovan nás nespasí. Jinak řečeno, mám tak trošku osobní pocit, že pro stromy nevidíme les. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore. Jak jsem předtím naznačil, teď by vystoupil pan místopředseda Senátu Jiří Růžička. Máte slovo, pane místopředsedo.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, dostal jsem na stůl, tak jako vy, ty pozměňovací návrhy, které považuji za správné, já jsem si uvědomil, že pozměňovací návrhy musí být k něčemu, co je dostatečně známo. Sice to máte na stolech, ale je třeba to pro pořádek přečíst. Já to tedy přečtu.

Návrh usnesení Senátu z 9. schůze konané dne 31. března 2021 k národní bezpečnosti a postupu vlády ve věci výběru dodavatele nového jaderného bloku Dukovany,

Senát

I. vyjadřuje znepokojení nad postupem vlády a ministerstva průmyslu a obchodu České republiky, který vzbuzuje nedůvěru členů Parlamentu ČR i zahraničních partnerů v rámci NATO a EU;

II. konstatuje, že

1. energetika má pro stát strategický význam,

2. Čínská lidová republika a Ruská federace jsou bezpečnostní hrozbou,

3. národní bezpečnost je v případě nových jaderných bloků nadřazena všem ostatním parametrům včetně ceny,

4. vláda nepostupuje předvídatelně a v souladu s usneseními, která přijal Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu a Senát Parlamentu ČR,

5. pokusy o spolupráci ve strategických oblastech se subjekty ze států, jež jsou bezpečnostní hrozbou, mohou způsobit ohrožení národní bezpečnosti;

III. požaduje po vládě, aby

1. považovala otázky národní bezpečnosti za absolutní prioritu,

2. postupovala transparentně a předvídatelně vůči členům Parlamentu ČR a hledala široký politický konsensus,

3. doložila Senátu, že do finální podoby materiálu pro oslovení potenciálních dodavatelů byly zapracovány všechny bezpečnostní parametry podle závěrů a doporučení bezpečnostních institucí státu, aby v dostatečném předstihu seznámila senátorky a senátory s dalším postupem,

4. do tendru nepřizvala uchazeče z Ruské federace a Čínské lidové republiky, a ani je předem žádným způsobem neoslovovala,

5. přizvala zástupce Senátu do Stálého výboru pro výstavbu nových jaderných zdrojů v ČR;

IV. připomíná

1. usnesení Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu č. 153 k energetické bezpečnosti a výběru dodavatele nových jaderných bloků ze dne 9. června 2020,

2. usnesení Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu č. 8 k národní bezpečnosti a přípravě tendrů na stavbu jaderných bloků ze dne 18. listopadu 2020,

3. usnesení Senátu Parlamentu ČR č. 88 k národní bezpečnosti a postupu vlády ve věci stavby nového jaderného bloku ze dne 17. prosince 2020,

4. usnesení Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu č. 43 k národní bezpečnosti a postupu vlády ve věci výběru dodavatele nového jaderného bloku Dukovany ze dne 30. března 2021;

V. pověřuje senátora Miloše Vystrčila, aby s tímto usnesením seznámil předsedu vlády.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore. Předpokládám, že teď s pozměňovacími návrhy vystoupí předseda Senátu Miloš Vystrčil. Máte slovo, pane senátore.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Já také na konci toho svého vystoupení přednesu a zdůvodním pozměňovací návrhy k návrhu usnesení, které jinak podporuji. Ale na úvod si dovolím prostřednictvím pana předsedajícího, pane kolego Dušku, děkuji za zhodnocení, na druhé upozorňuji, že tento strom má cenu zhruba 400 mld. Kč. Moc dalších jich už v lese není.

Teď k tomu, co tady chci říci. Jednak chci poděkovat našemu výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, za to, že se takto intenzivně tou situací zabývají, protože já ji považuji za mimořádně závažnou. Osobně se přiznám, že jsem před nedávnem napsal panu premiérovi dopis, ve kterém jsem ho žádal, aby už urychleně byl vypsán tendr na výstavbu jaderného bloku Dukovany, s tím, že jsem byl velmi naivní, protože jsem měl na mysli, že samozřejmě ten tendr bude vypsán pro tři firmy z bloku, který reprezentuje svobodnou společnost nebo svobodnou část tohoto světa, kde fungují normální demokratické principy.

Velmi jsem se mýlil a omlouvám se za to, že jsem neviděl, že dnes je tady evidentní snaha, abychom šli, když ne čínskou, tak aspoň ruskou cestou.

Celou tu debatu, kterou tady vedeme, kde se bavíme o tom, co je a co není nebezpečné, ještě vnímám daleko šířeji. Dnes při rozhodování o tom, kdo se bude moci ucházet o největší zakázku v historii ČR, také rozhodujeme o tom, do které části světa chceme patřit. Jestli chceme patřit do té svobodné části světa, kde všechno není ideální, ale my to můžeme rozhodovat, jak to celé bude, tím, že chodíme k volbám a hlasujeme, následně podle toho, jak hlasujeme, tak to také tak vypadá, nebo je to tak, že to nemáme v rukou a chceme jít do toho světa, kde lidé nemají možnost to, jak to bude, ovlivnit, a kde je totalita a nesvoboda. Tak to je a o tom dnes rozhodujeme.

Pokud to někomu není jasné, jak absurdní je dnes ta debata, my tady všichni si to pamatujeme. Byly doby, kdy existovala tzv. Varšavská smlouva, v té době ve Varšavské smlouvě byly soustředěny země socialistického bloku v čele se Sovětským svazem. V té době jsme také budovali jadernou energetiku. Když si představím, že by v té době např. v Československé socialistické republice jsme chtěli postavit jadernou elektrárnu s pomocí USA, třeba tím, že by to stavěla firma Westinghouse, tak je to naprostý nesmysl. Je to věc, která by nikdy nikoho nenapadla, protože to nebylo možné, to byl jiný svět a byl vnímán jako svět nebezpečný. Dnes najednou jsme součástí demokratického světa a říkáme, že je možné, aby nám někdo ze zemí a teď, prosím, si to uvědomme, ze zemí, kde EU, my jsme její součástí, říká, že někteří lidé jsou nežádoucí, že je dobré, abychom třeba i uplatnili sankce na některé typy chování a jednání... Říkáme, že je možné, aby došlo ke stavbě zásadní stavby, která, když ji postaví, budeme přivázáni, svázáni, upoutáni, propojeni s tímto světem na desítky let. A to přece není normální. Takto se přece nemůžeme chovat, protože ta bezpečnostní rizika s tím spojená jsou obrovská.

Proto velmi prosím, abychom dnes podpořili to usnesení, abychom si to uvědomili, zejména, aby si to uvědomili naši vládní představitelé. Protože tím, že se nechováme jednoznačně, tím, že neříkáme jednoznačně, kam patříme, sami sebe znevěrohodňujeme, sami sebe stavíme do pozice, že nevíme, kam patříme, to je to nejhorší, co nás může potkat. Pak si nás nebude vážit vůbec nikdo a budeme vnímáni jako slabí a nespolehliví partneři. To je věc a situace, do které bychom se neměli a do které se nesmíme dostat, já věřím, že si to naše vláda uvědomí a že dá na varování, upozornění a doporučení všech našich bezpečnostních expertů, na stanovisko ministerstva vnitra, ministerstva zahraničních věcí, NÚKIB a všechny informační služby. Všichni se vyjadřují jednoznačně, přesto my pokračujeme v takové nějaké nečitelné cestě, v nějakém lavírování, ze kterého nemůže nic dobrého vzejít. Tolik ode mě vyjádření k tomu, o čem se tady dnes bavíme, nemluvím ani o terawatthodinách ani o dalších věcech, které s tím samozřejmě souvisí.

Nyní ještě k návrhu na změnu usnesení.

První věc, která v mém pozměňovacím návrhu je, že navrhuji, aby v bodě III. úvodní slova „požaduje po vládě“ byla nahrazena slovy „vyzývá vládu“, protože bychom neměli nic žádat, já sám přiznávám, že jsem původně doporučoval text „požaduje“, ale pak jsem dospěl k názoru, že bychom spíše měli vyzývat a ne požadovat, neboť vláda je odpovědná sněmovně a nikoliv Senátu.

Druhá věc je vložení věty nebo části věty „před zahájením výběru dodavatele nového jaderného bloku Dukovany formou projednání na schůzi Senátu“ v podobě samostatného bodu „za účasti premiéra odpovědných ministrů a případně dalších osob“. Tuto větu nebo část věty vložit před bod III., 3., tím, že by věta pokračovala slovem „doložila“. Jinými slovy navrhuji, abychom vyzvali vládu, aby předtím, než vypíše výběrové řízení na dodavatele nového jaderného bloku Dukovany, přišla do Senátu v zastoupení panem premiérem a odpovědnými ministry a případně dalšími osobami, jako jsou třeba i představitelé bezpečnostních složek, doložila nám, že do finální podoby toho materiálu, který bude poskytnut v rámci výběrového řízení, byly zapracovány všechny bezpečnostní parametry atd., jak je to napsáno v návrhu usnesení, které tady přečetl pan kolega, pan první místopředseda Růžička. Takže tolik ode mě. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane předsedo, nyní se s přednostním právem přihlásil pan místopředseda Jan Horník. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Jenom jednu věc. Předtím jsme dlouho probírali, z čeho se tvoří peníze do oblasti veřejného zdravotnictví a nakonec jsme se dozvěděli, že to je příjem státní a z těch státních peněz se to platí, je to jakási daň. Je třeba si uvědomit, že do budoucnosti na desítky let zatížíme rozpočet ČR, jelikož to, že by to měl čistě platit jenom ČEZ, vypadá, že to tak nebude, bude záležet na tom, co řekne Evropská komise, jaký podíl státu a jaký podíl by byl společnosti ČEZ, nicméně většina peněz půjde z daní našich občanů. Z daní občanů, kteří museli zažít rok 1968. Z daní občanů, vojáků, kteří tady celou tuto zemi dlouhodobě okupovali. Jenom z tohoto důvodu bychom měli veřejnosti umět vysvětlit, kam jejich daně půjdou, protože pokud ruská společnost se dostane do tohoto tendru, tak si můžeme být stoprocentně jistí, že ta vlivová část se nedá vyjádřit ani těmi desítkami miliard korun. Ten vliv bude obrovský. Jak to tady bylo řečeno předřečníkem, bude to na desítky let.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane místopředsedo. Nyní pokračujeme v obecné rozpravě a do ní se přihlásil pan senátor Jaroslav Doubrava. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Kam půjdou daně našich občanů v případě stavby elektrárny? Půjdou do zařízení, které nám bude vyrábět elektrickou energii. Ale o tom jsem mluvit nechtěl. Víte, v sobotním programu ČT24 jsem zaregistroval rozhovor s analytikem a jednatelem společnosti ENAS Group Vladimírem Štěpánem. Ten rozhovor byl o problematice možné dostavby Dukovan ze strany ruské společnosti Rosatom. Štěpán je toho názoru, že by bylo chybou Rosatom neoslovit pro výběrové řízení, stejně jako čínskou společnost, protože se sníží konkurence, a to neříkám proto, že by snižovaly náklady dalších uchazečů, pak mohou zbytečně navyšovat, teď jsem se do toho zamotal trošku... Zbylé tři společnosti, které by ve výběrovém řízení zůstaly, pak mohou v podstatě navyšovat naprosto zbytečně nabízenou cenu.

A to by byly ty peníze našich občanů, které by mizely někde v nenávratnu. Současně upozornil, že žádná ze zbývajících tří společností není schopna sama zabezpečit bez pomoci ostatních dodávku technologie, i v případě ruské nebo čínské společnosti by tomu tak bylo stejně. Upozorňuje, že ruská společnost patří svojí technologií ke světové špičce a že ji lze považovat za kvalitního dodavatele, který by měl být osloven pro výběrové řízení. Proto např. německé či francouzské firmy s ruskou i čínskou společností velmi úzce spolupracují bez politických předsudků. To je to, co tady asi zatím má navrch nad tou ekonomikou. Sledují výsostně ekonomické zájmy svých zemí. A to bychom měli dělat i my.

Neměl by být proto ani v České republice brán zřetel na politické zájmy, zejména především zájmy ekonomické, zájmy na spolehlivost dodavatele. Je zde i ten fakt, že by dodávaná technologie měla navazovat na technologii výroby předcházejících bloků. Ten člověk rovněž upozornil a zdůraznil na dotaz komentátora, že nevidí žádná bezpečnostní rizika ze strany případného ruského dodavatele, a to i proto, že na dodávkách technologií se odráží spolupráce všech předních světových firem, které pracují v oblasti výstavby a dostavby jaderných elektráren, že hovořit v tomto směru o bezpečnostních rizicích je jen politické klišé bez skutečného obsahu bezpečnostní hrozby.

Já se s názorem tohoto člověka ztotožňuji. Víte, vrtá mi v hlavě jedna věc. Proč německé bezpečnostní síly nevidí bezpečnostní riziko ve výstavbě plynovodu Nord Stream 2? Proč ho financují, proč na něm velmi úzce spolupracují? To jsou všechno důvody, proč navržené usnesení podpořit nemohu.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Tomáš Czernin. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Tomáš Czernin:  Děkuji, vážený pane předsedající, vážené senátorky, páni senátoři. Cítím potřebu konstatovat, že postup pana vicepremiéra Havlíčka je skandální. Vše nasvědčuje tomu, že se snaží obcházet i vládu, jíž je členem, a snaží se ruský Rosatom zapojit do výběrového řízení. To pro nás nesmí být přijatelné. Ruská federace není jiná země, než byl Sovětský svaz v době studené války. Je to stále říše zla, to je potřeba si připomínat. Nejenže na nás míří svými raketami. Energie je pro tuto zemi prostředkem nové kolonizace. Nejedná se ani o jednorázovou investici, že tady něco postaví, nechá si zaplatit a zmizí, je to spojené i se servisem, který, jak tady bylo řečeno, může být potřeba dalších 80 let. I tato zařízení se ovládají dálkově. Nesmíme připustit, aby někdo v Moskvě někde klikl na enter a vyřadil tak důležité zařízení z provozu.

Věřím, že Senát opět vyjádří vůli, že něco tak důležitého nemůžeme svěřit mocnosti, která se k nám chová nepřátelsky. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám také děkuji, pane senátore, teď je tady pan senátor Jiří Čunek. Máte slovo, pane senátore, pan Holeček se vzdal svého přednostního práva.

Senátor Jiří Čunek:  Pane předsedající, kolegyně, kolegové, já mám jenom krátkou otázku. Všichni víme, cítíme, mluvíme o tom, že jsou tady dvě roviny. Jedna je politická, druhá je ekonomická. Já bych rád věděl, jak obhajoval buď pan ministr Havlíček, nebo jeho zástupci, protože jsem na tom jednání nebyl, jak obhajovali ten svůj přístup... Protože více možností, tzn. více firem, které mohou stavět, znamená většinou lepší cenu. Já bych rád věděl, jakým způsobem zapojení nebo nezapojení Ruska hýbe s cenou toho dodávaného zařízení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane senátore, teď bude mít slovo pan senátor Petr Holeček. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Petr Holeček:  Děkuji za slovo, pane předsedající, kolegyně, kolegové, já budu jako obvykle stručný. Chci vám jenom říci, nebo chci se zamyslet nad tím, že tento problém, který my dnes tady řešíme, v posledních dnech skutečně hýbe politickou scénou. Hýbe i médii. Známe na to spoustu vyjádření ať už odborníků nebo politiků. Já tady teď nebudu mluvit za sebe, chci mluvit za náš klub, protože my už jsme před pěti dny rozvinuli o tomto tématu diskuzi. Jako celý klub jsme se podepsali pod prohlášení, ve kterém odsuzujeme toto rozhodnutí, ve kterém kritizujeme jednání Babišovy vlády, konkrétně tedy hlavně místopředsedy vlády, pana ministra Havlíčka.

Takže já tady mohu říct, že jsem rád, že výbor pro bezpečnost a zahraničí vydává toto prohlášení. Mohu říct, že celý klub Starostů a nezávislých se pod něj podepíše. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, teď zatím posledním přihlášeným do rozpravy je pan senátor Marek Hilšer. A už je tam další... Máte slovo, pane senátore.

Senátor Marek Hilšer:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, řeknu mnoho věcí, které zde už zazněly. Ale řeknu je možná trochu jinak. Jsem rád, že zde zazněly.

Přední čeští demokraté vždy varovali Čechy před Ruskem a hrozbou z východu. Už Karel Havlíček Borovský, první český liberál, odjížděl na svou cestu, aby poznal velkou Rus. Jel tam v roce 1844. Odjížděl tam jako člověk, který měl Rusko rád. Dnes bychom řekli jako rusofil. Ale protože byl kritický člověk a také velmi svobodná duše, po 18 měsících ujížděl z Ruska velmi znechucen.

Já si dovolím pro zajímavost citovat jen několik málo vět z jeho dopisů, on jich psal mnoho, který posílal před odjezdem z carského Ruska svým přátelům. Cituji: „S Rusy nechci mít nic. To však jenom su prosa mé mínění. A teprv za několik let se odvážím tiskem všechno těm pánům do očí opakovat a proti celé Kollárové idei, proti Slovanstvu bouřit. Jsem totiž v stavu a mám chuť, bratři, jak je jmenujeme, ale mnohem větší nepřátelé a nebezpečnější naší národnosti než Maďaři a Němci. Jazyky jejich a literatury můžem použít, jak chceme, ale všechno strejčkování s nimi na stranu, sic to špatně vypadne. Toto však vám nyní pravím jenom privaciom. Dále obšírněji o tom províme oustně.“ Už tehdy se bál Karel Havlíček Borovský psát své myšlenky v dopise a svůj názor na Rusko plánoval až v budoucnosti.

Dalším předním českým demokratem, který dobře znal Rusko a důrazně před ním všechny dobré Čechy a Slováky varoval, byl první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Nebojte, nebudu už citovat, nebudu prodlužovat. Třetím byl Václav Havel. A nesporně řada dalších.

Naše první reálná tragická zkušenost s Ruskem, kterou jsme zažili na vlastní kůži, kterou už i ten Karel Havlíček předvídal, přišla po válce v roce 1948, v době, kdy bolševici uchvátili moc a zadusili demokracii. Ruští poradci tehdy pomáhali inscenovat politické procesy a s českými bolševiky vraždili a zavírali elitu národa.

Druhou tragickou zkušenost přinesl rok 1968, kdy Moskva poslala svoje tanky, aby okupovala naši zemi, aby zadusila touhu po svobodě a osvobození od bolševické totality. Ale my nemáme jen zkušenost s Moskvou, musím zmínit také české kolaboranty, i s těmi máme zkušenost. Mnozí z nich udávali už za nacistů, později sloužili bolševikům, v padesátých letech pak ničili všechny svobodomyslné, v 68. roce psali zvací dopisy a organizovali normalizaci.

Dnešní Rusko bohužel není jiné. Abychom přestali věřit naší historické zkušenosti, současný prezident Ruské federace Vladimír Putin, bývalý agent KGB, znovu to zde zmiňuji, který v Rusku vládne tvrdou rukou již 20 let, bůhví, kolik ještě let vládnout bude, pokračuje v tradici a stopách cara, Stalina i Brežněva. Nenávidí západ, demokracii jako takovou a svobodu. Vládne tam jako orientální despota. Vraždí novináře, politickou opozici, mučí politické vězně.

Prosím, poslední zprávy o nejznámějším politickém vězni Alexeji Navalném nejsou vůbec optimistické. Bachaři ho mučí spánkovou deprivací a ve vazbě ho budí každou hodinu. To jsou poslední zprávy. Proč o tom všem mluvím? Chci připomenout, že ruská despocie, nemluvím zde o Rusku a o všech ruských lidech, ale že ta ruská despocie vždy byla, je a bude pro nás bezpečnostní hrozbou. Pod tímto pojmem si už dnes mnozí nic moc nepředstaví. Někteří neznají tu historii, někteří nezažili totalitu. Prostě je to pro ně málo představitelné.

Já se teď dostanu k té elektrárně. Považuji stavbu jaderné elektrárny v Dukovanech za miliardy českých daňových poplatníků jako další historickou příležitost, jak se ruský despota chce prodrat znovu k nám. Dukovany jsou prostě Trojským koněm putinovské despocie, tak, jak to dnes stojí.

Ta zakázka století je příležitostí, jak za naše miliardy korumpovat české politiky a zainteresované byznysmeny. Je to způsob, jak nás znovu ovládnout nebo ovládat. Ne tanky, ale vydíráním a korupcí. Bohužel dnešní Moskva totiž jinak jednat neumí. Já se teď omlouvám všem vlastencům a slušným lidem, dobrým Čechům, kteří to s naší energetikou myslí dobře, ale vývoj poslední doby jasně ukazuje, jaké riziko Dukovany v rukou současné vlády představují.

Všechny naše bezpečnostní služby věrné demokratickému státu jednoznačně a jednohlasně volají: „Stavba jaderné elektrárny bez vyloučení Rosatomu je bezpečnostní hrozba.“ Co se děje? Vláda, především ministr Havlíček, tyto výzvy stále ignorují a odmítají z tendru na stavbu jaderného bloku Rosatom vyřadit. Mlží a mlží. Jediným argumentem nebo tím hlavním argumentem, který předkládají na svou obhajobu, je, že Rosatom zvyšuje konkurenci a sníží cenu. Možná tady na to padne odpověď. Byla to otázka, kterou dával pan senátor Čunek, vaším prostřednictvím.

Říkám, že toto je lež. Každý, kdo té problematice rozumí, ví, že je to lež. Stačí se podívat na podobnou stavbu do Maďarska. Proč nám vláda a ministr Havlíček lže? Protože nemá odvahu občanům říct, že Dukovany jsou superdrahá stavba, kterou chtějí stejně na konci přiklepnout Rosatomu, a že už je všechno domluveno s moskevskými přáteli. Celé tance kolem tendru jsou jen naoko seriózním a vážně myšleným výběrovým řízením. Ministrovi Havlíčkovi už nezbývá mnoho času, volby budou za 7 měsíců. Proto zkracuje lhůtu pro podávání nabídek z 12 na 6 měsíců.

Jak správně někdo včera na jednání výboru pro zahraniční věci, bezpečnost a obranu upozornil, čas na podání nabídek ve výběrových řízeních se zkracuje, když dopředu víte, koho chcete vybrat. Je to zaručený způsob, jak odradit seriózní zájemce. Pane ministře Havlíčku, sice tady nejste, ale přesto vás oslovuji, a pane premiére Babiši, nedělejte z nás hlupáky. Řekněte lidem na rovinu, že chcete, aby Dukovany stavěl Putin.

Anebo když nechcete, řekněte, že to chce pan prezident, a vy jste slabí na to, abyste ochránili naši bezpečnost a nezávislost. Dovolte mi, abych zmínil ještě jeden aspekt posledních dnů. Když bolševici, o kterých jsem zde mluvil, postupně upevňovali moc, zbavovali se všech, kteří stáli pevně za svým přesvědčením, odborným i politickým. Takoví lidé jim totiž stáli v cestě. Dělali to po válce, dělali to v padesátých letech, dělali to za normalizace.

My jsme v pondělí byli svědky bleskového a šokujícího odvolání vládního zmocněnce pro jadernou energetiku, pana Míla. Je to odborník a profesionál, který měl spolu se svým profesionálním týmem provést tuto zemi výběrovým řízením na stavbu nové jaderné elektrárny, chcete-li, nového jaderného bloku. Měl ji provést tak, abychom za naše peníze získali co nejvíce. Ministr Havlíček své rozhodnutí odvolat ho odůvodnil tím, že pan Míl nemá bezpečnostní prověrku.

Já si troufám tvrdit, že to bylo z jiných důvodů. Pokusím se je nyní vyjmenovat.

Zaprvé, vládní zmocněnec odmítal předání značné části projektové dokumentace uchazečům, protože to považoval za tiché vyhlášení výběrového řízení, a to i s účastí Rosatomu, proti kterému jsou všechny české bezpečnostní služby a instituce i celá demokratická opozice.

Zadruhé, vládní zmocněnec uváděl, že tzv. bezpečnostní posouzení, které si vymyslelo ministerstvo průmyslu a obchodu, aby mohlo rozeslat jím svévolně vybraným a nikým neschváleným uchazečům zadávající dokumentaci pro zahájení přípravy nabídek, je naprostý nesmysl. Jaroslav Míl tvrdil, že bezpečnostní posouzení již proběhlo a veškeré bezpečnostní agentury jednomyslně a důrazně doporučily nepřizvat Rusko do výběrového řízení. Jakýkoli další bezpečnostní dotazník nemůže přinést nic nového, neboť bude zcela nezávazný, budou ho vyplňovat sami uchazeči, takže poslouží spíše jako PR jednotlivých firem. Navíc veškeré potřebné informace o jednotlivých uchazečích, které Česká republika potřebuje pro vyhlášení tendru, již od uchazečů má.

Zatřetí, vládní zmocněnec upozorňoval na fakt, že Evropská komise není spokojena s nedostatečným zdůvodněním využití výjimky podle § 29a zákona o zadávání veřejných zakázek s tím, že pokud nebudou vyloučeni uchazeči, kteří byli označeni za bezpečnostní hrozbu, tedy Rosatom a CGN, nebude možné postup podle této výjimky před Evropskou komisí obhájit.

Začtvrté, vládní zmocněnec byl proti krátké době, kterou plánovalo ministerstvo průmyslu a ČEZ poskytnout uchazečům k přípravě nabídek. Zvažovaných 6 měsíců považoval za zcela nedostatečné a i o 12 měsících hovořil jako zcela minimální době.

Zapáté, vládní zmocněnec požadoval dosažení politické shody vlády s demokratickou opozicí nad parametry výběrových řízení. Ve chvíli, kdy této shody nebylo dosaženo, respektive ministr Havlíček odmítl vyřadit ruský Rosatom, doporučoval odložit tendr a počkat s dalšími kroky v rámci výběrového řízení až na vládu vzešlou z říjnových voleb.

Ministr Havlíček tedy neodvolal pana Míla kvůli bezpečnostní prověrce, tvrdím já, ale kvůli jeho kompetenci, jasnému odbornému pohledu a profesionálnímu přesvědčení, jak by věci měly správně být. Odvolal ho proto, že odvážně stál v cestě zájmu ruského Rosatomu. Ministr Havlíček se chová jako spolupracující lokaj a jednatel Rosatomu. Já se odvažuji tvrdit, že svým jednáním nehájí zájmy této země, ale zájmy cizí mocnosti. Ohrožuje svým jednáním bezpečnost a také ekonomické zájmy České republiky. Už se chýlím k závěru.

Proto jsme také iniciovali otevřenou výzvu premiérovi, v níž žádáme, aby ministra Havlíčka okamžitě odvolal ze všech vládních funkcí. Děkuji vám všem, kteří jste se k této výzvě připojili.

Když odjížděl náš pan předseda Senátu na Tchaj-wan, odjížděl s heslem: „Buď budeme držet své principy a hodnoty, nebo počítat groše.“ Myslím, že tento výrok vyjadřuje jasně hodnoty svobodného člověka. Ten výrok s dovolením použiji pro současnou situaci.

Buď budeme hájit naši svobodu, nezávislost a demokracii, nebo budeme počítat groše. Ještě to trochu doplním a dotvořím. Jen někteří budou počítat groše a vytahovat je z kapes českých občanů na úkor jejich bezpečnosti a svobody. Dukovany v rukou současné vlády jsou Trojský kůň ruské despocie a naší povinností je za každou cenu bránit tomu, aby ho lidé jako ministr Havlíček nevpustili za hradby našeho města.

Děkuji za přípravu usnesení výboru a velmi rád ho podpořím.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, ptám se, zdali se ještě někdo chce přihlásit do rozpravy? Ano, Pavel Fischer, který by určitě měl slovo jako zpravodaj, ale ještě do rozpravy. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Pavel Fischer:  Děkuji, pane předsedající. Já jsem chtěl reagovat na některé argumenty, které tady v diskuzi padly.

Pro pana premiéra bylo velmi důležité najít shodu s opozicí. I proto se konaly často schůzky s opozičními stranami. Ale vidíme, že ta dohoda s opozicí je velmi křehká. Protože to, co se dělo ve čtvrtek ráno prostřednictvím rozhodnutí pana vicepremiéra Havlíčka, nebylo ani dohodnuto s opozicí, dokonce ani v samotné vládě. Takže nejenom dohoda s opozicí, ale dokonce dohoda uvnitř vlády je velmi křehká. Ostatně dvě ministerstva opakovaně varovala před bezpečnostními parametry celého projektu.

Když tady byla otázka na peníze, tak jsem chtěl jenom upozornit na to, že v rozpravách, které jsme vedli s těmi, kteří ten tendr připravují, jsme slyšeli tak vysoká čísla, ano, násobky, teď mluvím vaším prostřednictvím, pane předsedající, ke kolegovi Čunkovi, že musíme uvažovat o násobcích toho, co padlo veřejně. Přesné číslo vám potom sdělím. Ale myslím si, že bychom vůbec neměli dbát na nějaké číslo, které jsme si zapamatovali. Ono totiž není konečné.

Když mluvíme o rizicích, o bezpečnostních rizicích především, měli bychom mít dost odvahu toho, kterého vidíme jako rizikového účastníka, zkrátka nechat stranou. I kdyby nám totiž někdo takový nabízel celý projekt zadarmo na klíč, měli bychom být velmi obezřetní, protože těch nákladů s tím spojených je skutečně mnoho. To, co se chystal ministr průmyslu a obchodu udělat ve čtvrtek ráno, prostřednictvím ČEZ rozeslat dokumentaci všem, které by mohl brát jako potenciální uchazeče, to je hrubá chyba, to je ohrožení bezpečnosti, to je porušení harmonogramu, který byl připraven.

Podívejme se do rámcové dohody mezi ČEZ, a. s., EDU II, a. s. a státem, který zastupuje ministerstvo průmyslu a obchodu. V podkladech to najdete. V této dohodě stojí v bodech 7.3 a 7.4 nástroj dohadovacího řízení, aby každá změna harmonogramu, každá změna rozpočtu se musela dopředu písemně vyjednat. Pan ministr Havlíček udělal pravý opak.

Čili když se mě ptáte na to, co nám říkal pan ministr Havlíček ve věci ceny, neříkal nám nic. Na naší schůzi, našeho výboru, se totiž omluvil.

Mluvíme o infrastruktuře a kritické infrastruktuře, a sem právě jaderná elektrárna patří, musíme umět naslouchat. Jsem velmi rád, že někteří předřečníci tady zmiňovali nejrůznější experty na obchody s energií. Já si vážím expertů, kteří pracují na trhu, ale měli bychom především naslouchat institucím České republiky, které ze zákona ručí za bezpečnost občanů ČR. Jejich doporučení je jasné, srozumitelné, jednoznačné a je společné. Nemají důvod ho měnit.

Takže neměli bychom věřit úplně každému, kdo k nám přichází jako expert. Otázka totiž stojí jinak, a sice kdo koho kontroluje? Akciová společnost ČEZ je tak velká, že ji musí někdo kontrolovat. Jsou to ústavní činitelé, ústavní instituce, je to Senát, je to parlament, kdo má tady vykonávat kontrolu. Nemá to být soukromá firma, akciová společnost, kdo kontroluje instituce státu, ale má to být stát, ústavní činitelé, občané České republiky, kteří kontrolují i ty největší privátní firmy.

Tady je možná jedna z pastí, do které se dostáváme. Je proto naší úlohou a naší povinností a odpovědností, abychom se k tomu přihlásili.

Mezi uchazeči jsou dva typy firem nebo zájemců. Ti, kterým stačí se pouze přihlásit, ale ani nemusí začít stavět. Jim úplně stačí, že dostali tu zakázku. Pak jsou ti druzí, kteří to chtějí dostavět. Musí dostavět. Měli bychom rozlišovat a vybrat si včas, než by bylo pozdě.

Proto jsem chtěl poděkovat za tuto rozpravu. Je zásadní pro budoucnost České republiky. Tak, jak jsme říkali před chvílí, pokud vláda neslyšela na naše předchozí usnesení, musíme být mnohem jasnější a důraznější v tom, co dnes říkáme. Ruská federace a Čínská lidová republika představují hrozbu pro národní bezpečnost ČR. Bylo by chybou, kdybychom s nimi počítali jako s potenciálními zájemci v této hře. Tohle totiž není hra, jedná se o naši bezpečnost. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, já se ptám, zdali si ještě někdo přeje vystoupit k proběhlé rozpravě? Nikdo si nepřeje vystoupit, takže rozpravu ukončuji. K rozpravě by se asi chtěl vyjádřit předkladatel? Nechce se vyjádřit. Zpravodaj? Takže pan zpravodaj Fischer má slovo.

Senátor Pavel Fischer:  V rozpravě k tomuto bodu vystoupilo 11 senátorů a senátorek, jeden dvakrát, padly tři pozměňovací návrhy, které budeme postupně odhlasovávat, asi jednotlivě, a potom vcelku. Je to tak?

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Mohl byste zůstat tady vepředu a provést nás hlasováním. V prvním hlasování by měl být bod, předložený panem Raduanem Nwelatim. To je ten návrh na doplnění usnesení Senátu o bod IV. To by byla první věc. Pak bychom hlasovali o pozměňovacích návrzích pana předsedy Vystrčila a potom bychom hlasovali o celkovém usnesení Senátu. Jestli proti tomu není žádný návrh, svolám všechny ty, kteří jsou mimo.

A protože jsem tady měl návrh, abychom si vyndali naše karty, prosím... Já vám děkuji.

Jako první bod bychom hlasovali, pane zpravodaji, ten od pana kolegy Nwelatiho. Máme v současné době přítomno 55 senátorek a senátorů při kvóru 29. Spouštím hlasování. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Při hlasování č. 12, ve věci pozměňovacího návrhu č. 1, při registrovaných 58 senátorkách a senátorů při kvóru 30 pro bylo 49, proti byl 1. Tento návrh byl schválen.

Druhými pozměňovacími návrhy bychom teď hlasovali pozměňovací návrhy pana senátora Vystrčila. Zahajuji hlasování. Kdo jste pro tyto návrhy, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Druhý pozměňovací návrh. Při hlasování č. 13 registrováno 58, kvórum 30. Pro bylo 56, proti nebyl nikdo, tento návrh byl schválen.

Teď bychom hlasovali tělo toho našeho usnesení s pozměňovací návrhy. Spouštím rovnou hlasování. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Při hlasování č. 14 registrováno 58 senátorek a senátorů, při kvóru 30 pro bylo 56, proti byl 1. Celé toto usnesení bylo schváleno. Toto usnesení bylo přijato, já vám děkuji a projednávání tohoto bodu ukončuji. My se vystřídáme.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji, dámy a pánové, přecházíme k dalšímu bodu dnešního jednání, věřím, že poslednímu, a to je

 

Návrh usnesení Senátu k aktuální situaci v České televizi a v Radě České televize

Podkladový materiál máte před sebou. Já prosím pana předsedu Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky Václava Chaloupka jako navrhovatele tohoto bodu, aby se ujal úvodního slova. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Václav Chaloupek:  Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky, páni senátoři. Bod, který je dneska jako poslední, si myslím, že není třeba tak důležitý jako Dukovany, ale svou důležitostí může ovlivnit vývoj u nás v poměrně blízké budoucnosti.

Dnes se uskutečnila 5. schůze Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky, na kterou jako hosty jsme pozvali členy Rady ČT a generálního ředitele ČT, aby nám trochu osvětlili situaci, kterou známe buď z přímých přenosů, nebo pouze ze sdělovacích prostředků. Nakonec jsme s usnesením pospíchali, aby se dostalo už na dnešní schůzi. Já musím omluvit, pokud vám tam něco bude připadat v našem usnesení kostrbaté, že ten spěch byl velice důležitý.

V České televizi se 14. dubna, respektive ve sněmovně se 14. dubna budou pravděpodobně volit další čtyři radní. Ti radní budou zvoleni už z úzkého výběru 12 uchazečů. Ten výběr už je víceméně výsledkem politické dohody, na které rozhodující slovo pravděpodobně má taková televizní koalice komunistů a hnutí SPD. Já se domnívám, a všichni moji kolegové také, že i když nemáme možnost do toho nějak zasáhnout, je důležité, abychom sdělili svůj názor. Přitom už ten samotný výběr je veden politickými motivy. Je pravděpodobné, že při výběru kandidátů bylo postupováno nestandardně, v nesouladu se zákonem, a bylo postupováno dokonce protiprávně.

Proto jsme se rozhodli, že Stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky vydá usnesení, které na tu situaci bude reagovat. My jsme se domluvili, že zpravodajem bude senátor David Smoljak. Abych tady nečetl stejnou věc, se kterou vás potom seznámí David Smoljak, tak bych ho požádal, jestli by vám to usnesení nepřečetl. Jestli nechce, tak já to přečtu.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Prosím, pane senátore, abyste takto nekomunikoval. Není to v souladu s jednacím řádem. Zkuste dokončit svoji roli předkladatele a následně o to ostatní se postarám já.

Senátor Václav Chaloupek:  Ano, máme tady návrh usnesení Senátu k aktuální situaci v České televizi a v Radě České televize.

Senát

I. připomíná programové prohlášení vlády, ve kterém se říká: Budeme věnovat pozornost proměnám audiovizuálního sektoru za účelem naplnění kulturních, společenských a sociálních služeb, zachováme stávající úpravu postavení veřejnoprávních médií, budeme důsledně podporovat jejich nezávislost,

II žádá Poslaneckou sněmovnu, aby odložila volbu členů Rady ČT do vyjasnění pochybností o splnění zákonných podmínek navrhujících organizací,

III. pověřila předsedu komise, aby s tímto usnesením seznámil předsedu Senátu.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji, pane navrhovateli, prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Nyní nám zbývá určit zpravodaje. Je tady návrh, aby se jím stal senátor David Smoljak, který předpokládám, že souhlasí. Nyní spustím znělku a následně budeme o tom, zda tomu tak bude, hlasovat.

V sále je přítomno 55 senátorek a senátorů, kvórum 28. Zahajuji hlasování o tom, zda souhlasíme, aby zpravodajem tohoto bodu se stal senátor David Smoljak. Prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO, zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku. Aktuální kvórum je 28.

Při hlasování č. 15 pro 48. Pan senátor David Smoljak byl schválen zpravodajem. Já ho poprosím, aby zaujal místo u stolku zpravodajů, a otevírám rozpravu k tomuto bodu. Ptám se, kdo se hlásí jako první do rozpravy? První se přihlásil pan senátor Michael Canov, prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane předsedo, vážení kolegové, kolegyně, já jsem dnes vůbec nepočítal s tím, že budu vystupovat. Taky proto nemám tu svoji převlékací roušku. Ale já si nemůžu pomoct.

Tady máme ten bod II, kde žádá komise Senátu odložení volby do vyjasnění pochybností o splnění zákonných podmínek navrhujících organizací. Ty navrhující organizace se dostaly do zákona v roce 2001. Po televizní krizi. Byl to výsledek snahy odpolitizování veřejnoprávní televize a příslušný paragraf zní takto.

§ 4 odst. 2: Návrhy kandidátů na členy rady předkládají Poslanecké sněmovně organizace a sdružení, představující kulturní, regionální, sociální, odborové, zaměstnavatelské, náboženské, vzdělávací, vědecké, ekologické a národnostní zájmy. Vlastně kdokoli. Kterákoli organizace může návrh přijmout. Není tam slovo významné. Nic takového tam není.

Navíc v zákoně není vůbec uvedeno dál nikde, že by někdo byl oprávněn posuzovat, jestli ta organizace je organizací nebo podobně. Já jsem si našel, když se teď toto dostalo během pléna na pořad, že na serveru Hlídací pes je uvedeno, že u těch 12 finalistů, tak u 7 tam jsou věci, že navrhující organizace nezveřejnily v rejstříku informace o svém hospodaření. To jim zákon nařizuje pod sankcí 100 tisíc korun. Dobře, pokud to nezveřejňují, dostanou sankci 100 tisíc korun. Ale dokud existují, tak to nemá nic společného s jejich právem kohokoli navrhnout. Navrhnout může skutečně kdokoli kohokoli.

Ten problém, co nastal, byl v tom výboru, koho vybrali z těch kandidátů. Já si nemůžu pomoct. Není co vyjasňovat. Vyjasnění pochybností o splnění zákonných podmínek navrhujících organizací... Žádné zákonné podmínky neexistují. Nemůžou tam být pochybnosti o něčem... Opravdu to může navrhnout jakákoli organizace, kdo tam je napsaný. Je mi líto, ale já se pod tento bod II podepsat nemůžu, protože podobně já jsem podporoval tehdy tu stížnost na porušení zákona u výběru té komise. Tam jsem to viděl. Tady vidím pravý opak. Tady není o čem pochybovat. Tam žádný zákon být porušen ani nemůže. Jaké zákonné podmínky? Ty organizace nějak existují. To, jestli nemají dané údaje o svém hospodaření nebo něco podobného, to je úplně jedno. Kdokoli může navrhovat kohokoli. Problém je pak dál v tom, kdo se dostal do toho předvýběru. Ale tady je to úplně jedno. Omlouvám se, ale já to tak čtu právnicky. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore. Připraví se pan senátor Smoljak.

Senátor Jiří Čunek:  Pane předsedo, páni navrhovatelé, kolegyně, kolegové. Mám problém s tím usnesením proto, že jsem se díval, dostali jsme ho v emailu v 15:07 hodin, tuším. Ale my ke každému bodu bychom měli mít, který projednáváme, nějakou důvodovou zprávu. Já o jednání naší komise jsem žádné jiné zprávy nedostal. Pak jsou tady ty pochybnosti, které tady byly vyjádřeny panem kolegou, předřečníkem. Takže ono je velmi těžké pro to teď hlasovat tedy pro mě.

Jinak co se týká té vaší naléhavosti, chápu, že další zasedání Senátu se zřejmě už bude dít v době, kdy bude Poslanecká sněmovna mít za volbou, nicméně minule nám Poslanecká sněmovna předvedla, že volbu roztáhla na mnoho měsíců, nebo v některých obdobích tomu tak bylo. Ale mně chybí ještě ty podklady, čím se skutečně komise zabývala, co bylo důvodem, že rozporuje tyto organizace. To já v tom usnesení nemám. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji, dalším přihlášeným je pan senátor David Smoljak. Prosím, pane senátore.

Senátor David Smoljak:  Děkuji za slovo, pane předsedající, dámy a pánové. Zákon o České televizi říká jasně, že Rada ČT je nástrojem veřejnosti ke kontrole média veřejné služby, že radní nesmí působit ve prospěch politických zájmů a mají zastupovat různé významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy. V tom zákoně je to na více místech. To se nedá vytrhnout z kontextu, jenom jeden bod. Ale tohle ten zákon říká jasně.

My jsme svědky, že volební komise i Poslanecká sněmovna volí jenom kandidáty jednoho politického směru, toho, který je hyperkritický k České televizi. Ten, který odpovídá politickým zájmům volební většiny ve sněmovně.

My jsme se na dnešním jednání věnovali i výroční zprávě, kterou Rada ČT schvalovala právě v uplynulých dnech. Narazili jsme tam na jednu zajímavou okolnost, že v té výroční zprávě rada politické vysílání České televize hodnotí výlučně jenom z pohledu Poslanecké sněmovny. Ona tam hodnotí jenom to, zda poměr ve vysílání odpovídá výsledkům voleb do Poslanecké sněmovny. Přestože kodex České televize, to je ten požadavek vyváženosti, přestože kodex České televize jasně říká, že vyváženost se posuzuje zejména podle váhy politických stran odvozené z výsledků voleb do hlavních orgánů zastupitelské demokracie. O Poslanecké sněmovně tam není ani slovo. To je prostě systémová chyba, která nás provází už delší dobu, že radu volí Poslanecká sněmovna, ta rada se pak vztahuje jenom k Poslanecké sněmovně. I to vysílání hlídá jenom z pohledu Poslanecké sněmovny, což odporuje duchu zákona o České televizi, který mluví jednak o tom, že rada je nástrojem veřejnosti, jednak že má zastupovat různé významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy. Já jsem přesvědčen, že jestliže vznikne pochybnost o tom, zda rada vybírá z organizací, které skutečně zastupují toto široké spektrum, že si je navíc vybírá z organizací, které neplní své významné zákonné povinnosti, jako je uveřejňování hospodaření v rejstříku, tak že to je vážný důvod k tomu, abychom Poslaneckou sněmovnu vyzvali, aby tu poslední volbu odložila minimálně do doby, než tyto vážné pochybnosti vyvrátí. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji, pane senátore, správně jste řekl, vyzvali, v usnesení máte „žádá“. Prosím, pan senátor Nwelati.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážený pane předsedo, vážený předkladateli, vážené kolegyně, kolegové. Samozřejmě nejsem úplně schopný se zorientovat, jestli ten bod II je správně nebo není. Ale mně tam spíš vadí ten bod I, že připomínáme programové prohlášení vlády. Já si nemyslím, že Senát je ten, který by měl, pokud se bavíme o tom, že televize má být apolitická, nezávislá, abychom tady citovali programové prohlášení vládních stran, dvou vládních stran, eventuálně se souhlasem někoho, kdo je podporuje. Pokud by ten bod I zněl, že Senát důrazně trvá na tom, že televize má být nezávislá, tak s tím nemám problém. Ale citování z programového prohlášení, s tím mám problém. Proto bych poprosil, jestli se bude hlasovat, aby se hlasovalo po bodech, protože pro ten bod I hlasovat nebudu. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji, pane senátore. Jinak se jedná o část programového prohlášení vlády, nikoli o programové prohlášení vlády. Do diskuse se nikdo další nehlásí, rozpravu končím. Prosím pana navrhovatele, aby se vyjádřil, případně i k těm technickým věcem, o kterých jsem se zde zmiňoval já, to znamená, jestli by to nemohla být část programového prohlášení vlády, když tam není celé, případně jestli opravdu chceme žádat, představte si, že by nás Poslanecká sněmovna taky žádala. Prosím, pane navrhovateli.

Senátor Václav Chaloupek:  Děkuji za slovo. V rozpravě vystoupili tři řečníci. Jeden zpochybnil to stanovisko... Prosím?

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Pane navrhovateli, vy se vyjadřuje k meritu věci, kdo vystupoval nebo nevystupoval a co říkal, je úloha zpravodaje. To znamená, vy můžete cokoliv, když to uslyšíme dvakrát, budeme si to lépe pamatovat.

Senátor Václav Chaloupek:  Děkuji. Jenom si vzpomínám, že před několika měsíci jsme se tady vyjadřovali k tomu rozpuštění dozorčí komise. Měli jsme tady dokonce odborné posudky právníků. Když jsme to poslali do Rady ČT, tak jsme se dozvěděli, že si nechali udělat svůj odborný posudek od paní bývalé radní Fibingerové, která řekla, že to je všechno v pořádku a že pravdu nemáme. Obávám se, že pokud ta Rada ČT nechce respektovat názory, tak je respektovat nebude, a pokud Poslanecká sněmovna nebude chtít, tak ji k tomu ani nedonutí.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji. Prosím pana zpravodaje.

Senátor David Smoljak:  Děkuji za slovo. V debatě vystoupili včetně mě čtyři senátoři. V debatě navrhli, aby jednak hlasování probíhalo po bodech, protože byl zpochybněn bod č. I, který připomíná programové vyhlášení vlády, a jednak zazněl návrh, abychom v bodě II nahradili výraz „žádá Poslaneckou sněmovnu“ výrazem „vyzývá Poslaneckou sněmovnu“. Já za navrhovatele s těmito návrhy souhlasím, takže bych načetl návrh usnesení v té podobě, v jaké požadovali vystupující senátoři.

Návrh usnesení Senátu k aktuální situaci v ČT a v Radě ČT.

Senát

I. vyzývá Poslaneckou sněmovnu, aby odložila volby členů Rady ČT do vyjasnění pochybností o splnění zákonných podmínek navrhujících organizací,

II. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení zaslal předsedovi Poslanecké sněmovny.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, pane zpravodaji. Nevím úplně, jak do toho mám vstoupit, abych to udělal správně, pokusím se, aby to správně podle jednacího řádu bylo.

Nyní jste přednesl nový návrh na usnesení, ve kterém jste vynechal původní bod I, což sám od sebe učinit nemůžete, protože tady pouze zazněl návrh od pana Nwelatiho, aby nebyl hlasován. Tzn., pokud nyní má dojít k tomu, že... Aby byl hlasován samostatně. To znamená, my ho stejně hlasovat musíme, a druhá věc. Bohužel návrh na to, aby „žádá“ bylo vyměněno slovem „vyzývá“, nezazněl. Pouze jsem upozorňoval, že při svém vystoupení jste řekl „vyzývá“ a že tam máme usnesení „žádá“, potom žádný návrh nezazněl. Pokud ale byste chtěl tu věc opravit, tak nejjednodušší způsob, jak to udělat, je, že znovu hlasováním procedurálním otevřeme rozpravu. V té rozpravě dojde potom k návrhu na úpravy usnesení a následně potom ukončíme rozpravu ještě jednou a následně potom budeme hlasovat. Je to takto možné, akceptovatelné? Pokud tedy chcete navrhnout místo „žádá“ - „vyzývá“. Na tom netrvám, na to jsem jenom upozornil, protože jste ve svém vystoupení říkal „vyzývá“ a máte tam „žádá“.

Senátor David Smoljak:  S vaším návrhem se ztotožňuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Dobře. Spustím znělku.

V sále je přítomno 55 senátorek a senátorů, kvórum 28, hlasujeme procedurální návrh na znovuotevření rozpravy v bodu Návrh usnesení Senátu k aktuální situaci v ČT a v Radě ČT. Spouštím hlasování. Prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Aktuálně je přítomno 54 senátorek a senátorů, kvórum 28, při hlasování č. 16, pro 50, rozprava je otevřená.

Poprosím pana senátora Smoljaka, aby přednesl návrhy na změny usnesení. Prosím, pane senátore.

Senátor David Smoljak:  Můj návrh na změnu usnesení spočívá v tom, že navrhuji, abychom v bodě II vyměnili slovo „žádá“ za sloveso „vyzývá“.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji vám. Ptám se, jestli někdo další chce ještě vystoupit v rozpravě? Ano. Pan senátor Canov. Prosím, pane senátore. Pane zpravodaji, přistupte, prosím.

Senátor Michael Canov:  Ještě jednou dobrý den, pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové. Chci upozornit znovu na tu věc, že bod původně II, teď tedy I, se zabývá tím právem navrhovacích organizací. To, že mají být zastoupeny v radě významné proudy apod., to už je úkol Poslanecké sněmovny, která ve dvou fázích z kandidátů vybírá. Ona vybírá, nejdříve volební výbor 12, v tomto případě 12, pak sněmovna má vybrat čtyři. Ale co se týká toho, co je v bodě původně II, teď I, to se netýká této fáze, co má dělat sněmovna. To se týká práva navrhovat. Tam si nemohu pomoct, tam žádné významy nejsou. Ten paragraf jsem citoval celý, naprosto celý, prostě nejsou, skutečně jakákoli organizace nebo sdružení může navrhovat kohokoli. To je pak úkol sněmovny, toho volebního výboru, aby to vybrali tak, aby tam byly zastoupeny významné proudy apod. Ale zákonné podmínky, pochybnosti navrhujících nemohou existovat, neboť tam žádné podmínky nejsou. Jestli někdo nemá v rejstříku zveřejněnou informaci o hospodaření, tak na to je trest, sankce až do výše 100 000 Kč, ale ne znemožnění někoho navrhovat. Podle mého názoru se schválením tohoto bodu zesměšníme. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji. Další přihlášenou je paní senátorka Miluše Horská.

Senátorka Miluše Horská:  Dobrý den, pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové. Asi bych k té problematice těch, kdo navrhují, měla krátkou poznámku. Myslím si, že ta sekce občanského sektoru různých neziskových organizací, ať už jsou to dnes zapsané spolky, obecně prospěšné společnosti, že k tomu existuje různý přístup politiků. Není vždycky úplně na straně občanského sektoru. Myslím si, že jsme toho poměrně často svědky ve veřejném prostoru, kdy se častují při různých jiných příležitostech, např. když čerpají nějaké dotace, že se to nehodí, že ta problematika je taková či onaká. Jsme tady teď opravdu před velice vážným a seriózním úkolem, které ony neziskové organizace dostaly. Já si myslím, jestli se někdo opravdu snaží zapojit do mediálního prostoru a nominovat nějakého svého kandidáta, že by opravdu to minimum povinností, které ze zákona má, když dostane nějakou dotaci a má ji vyúčtovat, tak pro mě ta podmínka, když to nezisková organizace neudělá, je natolik vážná, že si myslím, že vyjasnit žadatele nebo nominovatele, vyjasnit podmínky, proč něco nezaplatili, když dostali, pro mě je to docela seriózní důvod, proč vyzvat. Přece nevyzýváme Poslaneckou sněmovnu, ať nevolí, ať to zruší, ale ať vyjasní ty okolnosti. Myslím si, že tím se nemáme jak zesměšnit. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také vám děkuji. Pan senátor Smoljak. Prosím, pane senátore.

Senátor David Smoljak:  Děkuji za slovo. Jsem přesvědčen, že pochybnosti jsou namístě. V tom zákoně je několik ustanovení, která jednak mluví o členech rady, a pak, jaké názorové proudy mají být v té radě zastoupeny. Explicitně se tam mluví o významných regionálních, politických, sociálních a kulturních názorových proudech. Vůbec se tam nemluví o tom, že by měla být zastoupena zbrojařská lobby, která tam svého kandidáta má, volební výbor ji poslal do druhého kola. Čili těch rozporů je tam víc a my skutečně jenom žádáme, aby se odložila volba, než se pochybnosti odstraní.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji. Ptám se, jestli se ještě někdo další hlásí do rozpravy? Pan senátor Marek Hilšer. Prosím, pane senátore.

Senátor Marek Hilšer:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Když ještě byla rozprava otevřena, tak jenom pár poznámek.

Už v minulosti, a také jsme o tom tady hlasovali, se ukázalo, že Rada ČT jedná nezákonným způsobem, např. v případě odvolání dozorčí komise. Právní názory na to jsou poměrně jednoznačné jak od expertů na mediální právo, tak i od legislativního odboru Poslanecké sněmovny. Když se ta věc projednávala, poslanci se odvolávali na to, že takové věci by měl přezkoumávat, porušení zákona by měl přezkoumávat soud. Bohužel to není možné. Není to možné, protože zákon je postaven tak, že jediným hegemonem, kdo může přezkoumávat porušování zákona o ČT, nebo resp. věci, které se týkají Rady ČT, tak že to může dělat jenom sněmovna a poslanci, což je samozřejmě nedostatečnost zákona, ale to je na jinou debatu.

Další problémy. Ukazuje se, že např. někteří členové rady jsou ve střetu zájmů, je otázka, kdo může tuto věc posuzovat, nebo kdo by to měl posuzovat. Proto chápu tu snahu a občané se na nás obracejí, abychom nějakým způsobem upozornili na to, že se odehrávají nezákonné postupy, nezákonné věci. Bohužel jediným hegemonem je zase Poslanecká sněmovna, resp. volební výbor. Myslím si, že Senát má v tomto ohledu jakousi kontrolní úlohu, i když není napsaná na papíře, ale že by měl tuto problematiku také reflektovat. Nejsem úplně přesvědčen o tom usnesení, které nyní zde máme před sebou. Je třeba, aby se tím Poslanecká sněmovna zabývala nebo ten volební výbor zabýval, abychom my ho k tomu vyzvali. Možná při jiné příležitosti, uvidíme ještě. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji. Dalším přihlášeným pan senátor David Smoljak. Prosím, pane senátore.

Senátor David Smoljak:  Děkuji za slovo. Dovolil bych si jenom načíst ještě jednu změnu, která není v tom původním návrhu usnesení, a to je bod III, pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení zaslal předsedovi Poslanecké sněmovny. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji. To znamená, dalším přihlášeným... Faktická poznámka, pan senátor, předseda senátorského klubu Starostů a nezávislých Petr Holeček.

Senátor Petr Holeček:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Poprosil bych teď před hlasováním o desetiminutovou přestávku na poradu klubu. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také vám děkuji. Ptám se, jestli se někdo hlásí do obecné rozpravy? Pokud se nikdo do obecné rozpravy nehlásí, předtím, než vyhlásím desetiminutovou přestávku, upozorňuji, že po tomto bodu budeme mít ještě jeden bod, kterým bude určení dalšího ověřovatele. Prosím, počítejte s tím. Bude velmi krátký, ale musíme to udělat kvůli tomu, abychom mohli kým ověřit tento záznam. Prosím, vyhlašuji desetiminutovou přestávku, tzn. do 17:55 hodin.

(Jednání přerušeno v 17.44 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 17.55 hodin.)

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážené kolegyně, kolegové, je 17:55 hodin, skončila naše krátká přestávka, kterou jsme si udělali po obecné rozpravě. Poprosím pana zpravodaje, aby nás seznámil se způsobem hlasování, následně budeme potom hlasovat. Prosím proceduru hlasovací.

Senátor David Smoljak:  Děkuji za slovo. Jenom shrnu. V debatě nakonec vystoupilo 6 senátorů, z nich jeden dvakrát, dva kriticky, tři podpořili návrh usnesení, jeden žádal hlasování po bodech.

Teď tedy načtu jednotlivé body k hlasování.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Není potřeba načítat, budeme tedy hlasovat po bodech. Je to tak?

Senátor David Smoljak:  Budeme hlasovat po bodech, ano.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Takže už nemusím dávat znělku, tzn. prvně budeme hlasovat o bodu č. I, když tak ho, pane zpravodaji, přečtěte, abychom věděli, já potom dám hlasování.

Senátor David Smoljak:  Budeme hlasovat o bodu I, který připomíná programové prohlášení vlády: Budeme věnovat pozornost proměnám audiovizuálního sektoru za účelem naplnění kulturních, společenských a sociálních služeb, zachováme stávající úpravu postavení veřejnoprávních médií. Budeme důsledně podporovat jejich nezávislost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji. Protože jsme tady všichni, neboť začíná vlastní jednání, spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Aktuálně je přítomno 55 senátorek a senátorů. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedne ruku.

V sále je aktuálně přítomno 55 senátorek a senátorů, kvórum 28, při hlasování č. 17 pro 39, návrh byl schválen.

Prosím, pane zpravodaji.

Senátor David Smoljak:  Teď budeme hlasovat o bodu II: Vyzývá Poslaneckou sněmovnu, aby odložila volbu členů Rady ČT do vyjasnění pochybnosti o splnění zákonných podmínek navrhujících organizací.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedněte ruku...

Přítomno 55 senátorek a senátorů, kvórum 28, při hlasování č. 18 pro 46. Návrh byl přijat.

Nyní navrhuji, abychom hlasovali o návrhu jako celku, s tím, že tím pádem tam ještě přidáme tu III, kterou, prosím, přečtěte.

Senátor David Smoljak:  III. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení zaslal předsedovi Poslanecké sněmovny.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Takže hlasujeme o usnesení jako celku. I, II, III dohromady. Spouštím hlasování. Prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Kvórum 28, přítomno 55 senátorek a senátorů, hlasování č. 19. Návrh byl přijat. Pro 46 senátorek a senátorů.

Nyní avizovaný poslední bod. Navrhuji zařazení bodu č. 9, Určení dalšího ověřovatele. Prosím vás, kdo je pro zařazení tohoto bodu? Spouštím hlasování. Tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Přítomno 54 senátorek a senátorů, kvórum 28, při hlasování č. 20 pro 53 senátorek a senátorů. Zařazení bodu bylo schváleno.

V rámci daného bodu máme jediný návrh na usnesení, který přednesu:

Senát určuje dalším ověřovatelem 9. schůze Senátu senátora Jaromíra Strnada. Dívám se na něj. Souhlasí? Jaromír Strnad souhlasí. Má někdo nějaký jiný návrh? Není tomu tak. To znamená, otevírám rozpravu. Nikdo se nehlásí, rozpravu k tomu končím a spouštím hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Hlasování č. 21, kvórum 27, pro to, aby dalším ověřovatelem byl zvolen Jaromír Strnad, 54 senátorek a senátorů. Jaromíru Strnadovi blahopřeji, byl zvolen ověřovatelem zápisu, což je hezká tečka dnešní schůze.

Přeji vám všem krásné a požehnané Velikonoce a těším se, že se zase všichni uvidíme, a hlavně buďte zdrávi!

(Jednání ukončeno v 18.00 hodin.)