Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 25.02.2021

(2. den schůze – 25.02.2021)

(Jednání opět zahájeno v 13.00 hodin.)

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, dámy a pánové, vítám vás na 6. schůzi Senátu, na jejím pokračování. Na úvod vás informuji, že z dnešní schůze se omluvili senátoři Patrik Kunčar, Petr Orel, Pavel Fischer, Ladislav Chlupáč, Petr Šilar, Lumír Kantor, Rostislav Koštial, Pavel Karpíšek, Ladislav Faktor, Tomáš Jirsa, Hynek Hanza, Jaroslav Zeman, Michal Kortyš, Jan Žaloudík, Herbert Pavera, Lumír Aschenbrenner, Jan Sobotka a Jiří Vosecký.

Prosím vás nyní, abyste se zaregistrovali svými identifikačními kartami. Pro vaši informaci ještě připomenu, že náhradní identifikační karty jsou k dispozici u prezence v předsálí jednacího sálu.

Mezi tím, co se registrujete a postupně přicházíte, avizoval... Prosím, vzhledem k tomu, že je přihlášený jeden senátor s faktickou poznámkou, dopředu mi avizoval, o jakou faktickou poznámku půjde, tak si dovolím poprosit, abyste zaujali svá místa, protože to má svůj důvod, případně i přerušili, prosím, roznos materiálů na chvíli. Já poprosím pana kolegu, pana senátora Přemysla Rabase, prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Přemysl Rabas:  Děkuji, pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové. Jak vypadají dnešní čísla, tak během 48 hodin překročíme 20 tisíc lidí, kteří zemřeli v souvislosti s pandemií. Já bych tedy navrhl, jestli bychom mohli oběti nejenom v ČR, ale i ve světě uctít minutou ticha.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Prosím, dámy a pánové, povstaňme a uctěme památku obětí minutou ticha.

Senátor Přemysl Rabas:  Děkuji vám.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Pane senátore, já děkuji. Dalším bodem, který máme nyní na pořadu, je

 

Návrh zákona o mimořádném příspěvku zaměstnanci při nařízené karanténě a o změně některých dalších zákonů

Tisk č. 44

Jedná se o senátní tisk č. 44. Návrh uvede ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová, kterou vítám tady v českém Senátu. Poprosím ji, aby se k nám přiblížila a připravila se na vystoupení. Už ji vidím, vítejte, paní ministryně. Pokud jste připravena, prosím vás, abyste nás seznámila s návrhem zákona. Máte slovo.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová:  Děkuji, pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři. Dovolte, abych vám představila vládní návrh zákona o mimořádném příspěvku zaměstnanci při nařízené karanténě, takzvanou izolačku. Mnozí z vás se mě ptají, proč ten familiérní název. Já si myslím, že důležité je, aby si každý zapamatoval, že izolačka znamená, že pomáháme lidem se izolovat. Je to zapamatovatelný název, myslím si, že i srozumitelný. Obecně se domnívám, že politika by měla být srozumitelná. Věřím, že jste debatu k izolačce nebo k mimořádnému příspěvku sledovali. Omezím se proto na shrnutí hlavních bodů a také se vyjádřím k pozměňovacím návrhům, které byly přijaty v Poslanecké sněmovně.

Myslím si, že jedna věta, která shrnuje vývoj vzniku tohoto návrhu zákona, může znít: Bylo to velmi obtížné a bylo velmi obtížné přesvědčit hlavní politické aktéry o tom, že izolačka je ta správná investice do našeho zdraví, že to není výdaj. Myslím si, že je velmi dobře, že se nám podařilo přesvědčit zaměstnavatele a jejich svazy o potřebnosti tohoto návrhu. A také si jejich přístupu velmi cením.

Cílem návrhu je motivovat lidi k testování, nahlašování kontaktů a vstupů do karantény nebo izolace, což by mělo zamezit dalšímu šíření infekce mezi lidmi. Asi nemusím zmiňovat, že situace je kritická. Jen jedna třetina lidí s příznaky nebo po rizikovém kontaktu jde na testy. Lidé tak v případě onemocnění covid-19 nahlašují přibližně jen jednu osobu, to je dle výzkumu výrazně méně, než odpovídá skutečnosti. Myslím si, že každý z nás ví, že vždycky potkáváme více osob, myslím v tom epidemiologicky významném kontaktu, v řádu několika dní, než je jedna osoba.

Nízká ochota k testování a nahlašování kontaktů je dána hrozbou výrazného poklesu příjmů. Je to vedeno existenčním strachem, nemocenská, 60 procent... Asi nemusím více vysvětlovat. Nelze se tomu divit, protože 60 procent redukované hrubé mzdy je skutečně málo. O to více jsem ráda, že jsme jako vláda nebo jako sociální demokracie, zejména jako sociální demokracie, před dvěma lety prosadili zrušení karenční doby, to znamená proplácení prvních tří dnů nemocenské. Ten návrh zákona tenkrát byl velmi složitý, opravdu velmi složitý, vedlo to k velmi vyhroceným politickým situacím. Nedokážu si představit, jak by bez zrušení karenční doby vůbec v ČR i se vším, co se za poslední rok dělo, epidemiologická situace vypadala. Takže já bych to shrnula.

Naším návrhem chceme na propad příjmů lidí u nemocenské reagovat a motivovat občany k zodpovědnému chování, protože 60 procent nemocenské je v podstatě trestání těch zodpovědných.

Ve stručnosti principy našeho návrhu. Zaměstnavatel bude vyplácet zaměstnanci k náhradě příjmů navíc bonus v maximální výši 370 Kč, je to až 370 Kč, není to pevná částka, za každý kalendářní den karantény nebo izolace. Nejdéle však 10 dní. Jedná se o čisté částky, bez zdanění a bez pojistného. Tyto zvýšené náklady na mimořádný příspěvek nepůjdou k tíži zaměstnavatele. Zaměstnavatelé si vyplacený příspěvek odečtou z pojistného na sociální zabezpečení, a celý mechanismus je tak pro zaměstnavatele velmi jednoduchý. Ještě jednou opakuji, že návrh izolačky byl v rámci tripartity projednán. Trvalo to několik týdnů.

Výše bonusu 370 Kč vychází z dohody v rámci sociálního dialogu. Zopakuji ještě jednou, velmi si cením toho přístupu zaměstnavatelů. Co se týká možného zneužívání tohoto příspěvku, protože na to velmi často padají dotazy, tak pro maximální výši příspěvku jsme nastavili strop, který je v součtu s náhradou mzdy ve výši 90 procent hrubé mzdy, to znamená 100 procent redukovaného vyměřovacího základu.

K diskusi o zahrnutí živnostníků, protože to si myslím, že je také klíčové, bych ráda uvedla, že podpora živnostníků bude řešena v rámci kompenzačního bonusu, který je v gesci ministerstva financí. Koneckonců příslušný návrh zákona zde budete dnes projednávat.

Co se týká podpory široké veřejnosti nebo odborníků k tomuto návrhu zákona, mimořádný bonus má podporu nejen sociálních partnerů, ale také odborníků vládního NERV. Izolačka má stát za tři měsíce předpokládané platnosti přibližně 1,2 miliardy korun.

To znamená, zhruba 400 milionů korun měsíčně. Při odhadovaném počtu 50 tisíc karantén měsíčně. Opět nemusím připomínat, že to je výrazně méně než náklady na pandemii, kdy jeden den boje s epidemií stojí ČR přibližně 2 miliardy. Takže ještě jednou zopakuji, 400 milionů měsíčně vs. 2 miliardy denně. Izolačka tak může být poměrně jednoduchým řešením, která je mnohonásobně levnější než nekonečné plošné uzávěry ekonomiky.

Co se týká pozměňovacích návrhů přijatých Poslaneckou sněmovnou, první návrh zavádí povinnost zaměstnavatele ohlašovat nástupy na dohody o provedení práce nebo dohody o provedení činnosti. Týká se to také pracovních poměrů malého rozsahu. Je to tzv. evidence dohod. Hlavním cílem tohoto návrhu je zefektivnění kontrol nelegálního zaměstnávání a ochrana zaměstnanců před zaměstnavateli, kteří obcházejí předpisy. Považuji také za důležité, abychom měli informace o tom, kolik tzv. nepojištěných dohodářů je. Před rokem, když začala celá koronavirová krize, jsme zde diskutovali o tom, jak lidem, kteří ze dne na den přišli o svou práci, protože pracovali na tzv. nepojištěné dohody, jak jim pomoci. Já jsem argumentovala tím, protože se tito nepojištění dohodáři, a nevíme, jestli je jich 15, 50 tisíc nebo půl milionu, nemůžeme jim pomoci, protože nevíme, kolik jich je, nevíme, kolik těch dohod tito lidé mají, nevíme, v jaké výši, proto je velmi složité, protože zde opravdu neexistuje žádná evidence, nevíme, jak nastavit ten odpovídající, řekněme, bonus nebo kompenzační základnu, protože stát nemá data.

Proto si myslím, že tento pozměňovací návrh je klíčový, tak aby stát byl připraven na příští případné krize, mohl poskytnout sociální ochranu všem občanům této země, kteří poctivě pracují.

Teď, když chceme mít data o dohodářích, kvalitní data, abychom je mohli ochránit a mohli vhodně cílit opatření i na tuto skupinu, zvedá se proti tomu vlna nevole. To mě velmi osobně mrzí, protože ještě jednou říkám, že cílem tohoto pozměňovacího návrhu je ochránit lidi, kteří pracují, přijdou ze dne na den o svou práci a stát jim nemůže adekvátně pomoci.

Druhý pozměňovací návrh znovu zakládá povinnost zaměstnavatelů oznamovat volná pracovní místa na úřad práce. Jak tomu bylo do roku 2011. To znamená, vracíme se, pokud tento pozměňovací návrh bude přijat, na rok 2011. Úřady práce by tak měly mít aktuální přehled o volných místech, práci tak zprostředkovávat efektivněji. A to s ohledem na vývoj pracovního trhu pomůže úřadu práce lépe plnit svoji roli. Je to také klíčové pro tzv. rekvalifikace. My v tuto chvíli na ministerstvu práce a sociálních věcí pracujeme na zvýšení objemu potřebných rekvalifikací ze zhruba 10 tisíc rekvalifikací ročně na 100 tisíc. Bez adekvátních dat, jaké jsou potřeby trhu práce, nebudeme schopni rekvalifikace vhodně zacílit.

Třetí pozměňovací návrh se týká jednotného informačního systému práce a sociálních věcí. K 1. lednu příštího roku mělo dojít k rozšíření o registry pojištěnců a zaměstnavatelů. Tato změna se však ukázala jako nesystémová a technicky komplikovaná. Proto navrhujeme zachovat stávající úpravu. Získávání údajů od České správy sociálního zabezpečení, které MPSV potřebuje k výkonu své agendy, nebude tímto pozměňovacím návrhem nijak dotčeno.

Dovolte, abych to shrnula. Všechny tyto tři pozměňovací návrhy umožní ministerstvu práce a sociálních věcí, které vedu, lépe plnit funkci, která mu je dána zákonem a ústavou. Pozměňovací návrhy jsou samozřejmě výsadním právem poslanců. Ráda bych ale uvedla, že tyto návrhy mají mou plnou podporu. Stejně jako izolačka směřují k lepší podpoře a k lepší ochraně zaměstnanců. Myslím si, že i zaměstnanci musí v této velmi krizové době být předmětem našeho zájmu.

Závěrem bych chtěla uvést, že čím dříve bude zákon přijat, tím lépe pro nás pro všechny. Nejpozději 1. března tohoto roku. To znamená, za několik málo dní. Tím lépe budeme schopni zvládat pandemii, tím více bude náš boj s koronakrizí efektivnější. Pokud bychom chtěli nebo spustili mimořádný bonus až v červenci, nemusím ani vysvětlovat, jak pozdě by to bylo, dopady by byly katastrofální. Proto vás, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, žádám, abychom tento návrh zákona co nejrychleji společně schválili. V boji s pandemií byla přijata celá řada restrikcí. Já osobně považuji za velmi důležité, abychom přijali také tuto změnu, která jde cestou motivace a která motivuje občany k zodpovědnému chování. Velmi děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, paní navrhovatelko, prosím, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal ÚPV. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 44/2. Zpravodajkou výboru byla určena paní senátorka Anna Hubáčková. OV určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro sociální politiku. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 44/1. Zpravodajkou výboru je paní senátorka Adéla Šípová, kterou prosím, aby nás nyní seznámila se zpravodajskou zprávou. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Adéla Šípová:  Dobrý den, vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážení kolegové. Jak bylo řečeno, předmětný tisk byl přikázán garančnímu výboru pro sociální politiku, kde byl projednán toto úterý, a dále ÚPV, kde byl projednán včera. Oba výbory doporučily vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou součástí usnesení, která máte na stolech.

Tyto pozměňovací návrhy se v podstatě shodují, pouze v usnesení ÚPV chybí jeden pozměňovací návrh, který tam není, protože jsem jej nestihla z časových důvodů na ÚPV předložit. Nicméně ve zbytku je to stejné. V mezidobí ještě dnes, děkuji panu Nytrovi za předložení pozměňovacího návrhu, který je dnes nově předložen, který upravuje účinnost tohoto návrhu.

Abych shrnula stanovisko zpravodaje, své stanovisko, my jsme na výboru měli několik připomínek, nevím, jestli je na místě to nyní, nebo později...

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Paní zpravodajko, můžete stručně informovat o průběhu zasedání výboru, příp. nás zejména seznámit s usnesením. Ostatní věci, které se týkají činností jiných senátorek a senátorů, není potřeba v tuto chvíli zmiňovat, můžete je potom zmínit v rozpravě, to znamená, navrhuji přijmout úspornou verzi vašeho vyjádření.

Senátorka Adéla Šípová:  Dobře, já bych tedy odkázala na usnesení, která máte na stolech, přičemž jako nejproblematičtější jsme při projednávání na výboru shledali zejména ten přílepek, který se nám tam dostal. O tom jistě bude ještě živá debata.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji vám za zprávu. Prosím, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů, sledovala rozpravu, příp. si zaznamenávala návrhy další, které vyplynou, abyste k nim potom mohla zaujmout stanovisko. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodajka ÚPV, paní senátorka Anna Hubáčková? Přeje. Příjemný začátek dnešního dne, odpoledne.

Senátorka Anna Hubáčková:  Hezké odpoledne, děkuji za příjemný začátek dnešního odpoledne. Dívám se, nakolik pan předseda to myslí jako vtip, nakolik vážně. Beru ho jako vždy vážně. Přeji mu také hezké odpoledne, i vám, paní ministryně, a vám, kolegyně a kolegové. Předloženou materii jsme projednávali skutečně včera na ÚPV. K obsahu toho zákona se nebudu vyjadřovat. Všichni jsme samozřejmě diskutovali, že je to velmi důležité opatření, které snižuje dopady na rodiny a zlepšuje jejich ekonomické postavení, hlavně v době nařízené karantény. Kvitovali jsme, že se týká i DPP a DPČ. Ale co jsme nemohli jako ÚPV opomenout, jsou neústavní přílepky. Takže ty jsme velmi okomentovali a v rámci projednání přijali návrh pozměňovací pana senátora Goláně a paní senátorky Chalánkové, které právě směřují k odstranění pozměňovacích návrhů přijatých nad rámec tohoto zákona. Skoro bych řekla, sice zdánlivě související, ale rozhodně nesouvisející s nouzovým stavem.

Není třeba takovéto změny, které jsme vyhodnotili jako velmi administrativně náročné a byrokraticky zatěžující, zaměstnavatelům, možná i úřadům, řešit v rámci legislativní nouze. Tento pozměňovací návrh byl přijat. Zopakuji, je to odstranění přílepků, které vystavují nové povinnosti zaměstnavatelům hlásit volná pracovní místa a hlásit a oznamovat do evidence uzavření smluv DPP a DPČ.

Dále jsme konstatovali v průběhu debaty, že je třeba se taky zabývat § 2 odst. 2, dle něhož mají soukromé osoby, zaměstnanci, kteří se vrací ze zahraničí a do 5 dnů nastoupí karanténu, být vyloučeni z možnosti přijmout finanční příspěvek. To samozřejmě je velmi těžce prokazatelné, zda se do karantény zaměstnanec dostal tím, že byl v zahraničí, nebo až v ČR. Už tady takovou pochybnost je třeba vzít v úvahu. Druhá je i diskriminační postoj v tom, že každý má právo svobodného, volného pohybu. Zaručuje mu to ústava. Tak byl přijat v průběhu hlasování i další pozměňovací návrh, předložený mnou a paní senátorkou Jelínkovou, o odstranění tohoto paragrafu. Usnesení máte v tomto duchu na stole. Skutečně konstatuji a potvrzuji, že je zcela shodné s usnesením garančního výboru, až na paragraf, jak avizovala paní garanční zpravodajka, který jsme na ÚPV přednesený neměli. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, paní zpravodajko, za vaše vystoupení. Nyní se táži, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Není tomu tak. To znamená, mohu otevřít obecnou rozpravu. Otevírám obecnou rozpravu. Jako první se hlásí s přednostním právem Jaroslav Větrovský, který se ho vzdává. Takže prosím, pan senátor Raduan Nwelati půjde jako první. Připraví se Tomáš Goláň jako druhý, Zdeněk Nytra mezitím také signalizoval, že se přednostního práva vzdává.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, kolegové. Trošku mě pobavilo při vystoupení paní ministryně, která říkala, že nemůžeme pomáhat dohodářům, protože neexistuje žádná evidence a nevíme, kolik jich je. To si myslím, že je chabé tvrzení, to je stejné, jako kdybyste říkala, že nemůžeme pomáhat samoživitelkám, protože neexistuje žádná evidence a nevíme, kolik jich je. Nebo že nemůžeme pomáhat sociálně slabým, protože taky nevíme, kolik jich je. To jsem chtěl jenom upozornit.

Jinak spíš mám ještě dotaz, jestli si myslíte, že ten bonus, který je tady navržený, jestli je dostatečný pro to, aby opravdu lidé se hlásili, i pokud mají příznaky, chodili na testy a dostávali se do karantény. Jestli je to dostatečné na to, aby lidé i nahlašovali své kontakty. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Tomáš Goláň. Prosím, pane senátore. Máte slovo.

Senátor Tomáš Goláň:  Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové. Vždycky když vystupuji k nějaké materii z ministerstva práce a sociálních věcí, tak mám vždycky takový pocit, že cokoli tady řekneme, je bráno osobně. Prosím, aby to paní ministryně nebrala osobně. Budeme se bavit věcně.

Nerozumím tomu, co tady bylo řečeno, že jsou dohody zneužívány. Nikdo nám neřekl, kolik těch dohod bylo zneužíváno. Jedno promile, dvě promile, pět promile, jedno procento? Kvůli jednomu procentu bude 99 procent trpět a mít zbytečnou administrativu? Nevím. To tu prostě nebylo vysvětleno.

Jak je ta evidence ochrání? To už řekl můj předřečník. Jak, v čem je ochrání, proti čemu? Dohody jsou zlo. To je něco, co prostě ten zlý zaměstnavatel dává těm zaměstnancům. Já vždycky mám pocit, že ministerstvo práce a sociálních věcí říká: My jsme tady ti jediní spravedliví a ti zaměstnavatelé všichni, to jsou takoví padouši. My musíme pořád ty zaměstnance chránit. Nevím, jak je ochrání.

Já dohody o provedení práce nepovažuji jako zlo, bude tady o tom mluvit kolega Větrovský, jak je používáme ve sportu. Používají je agentury, aby mohly zaměstnat ženy na mateřských dovolených, studenty, na dva, na tři dny, důchodce. Nevidím v dohodách o provedení práce, příp. v dohodách o pracovní činnosti malého rozsahu, které nepodléhají nemocenskému pojištění, žádné zlo. Já nevidím pořád žádný důvod, proč by ta materie měla být schválena tak, jak je.

Co je naprosto tristní, že ve stavu legislativní nouze přijímáme takovýto zákon, že těm lidem, kteří si takto těžce žijí, ještě přidáme další administrativu, to je něco naprosto nevídaného. Proč to udělali? Aby obešli jakékoli připomínkování všech podnikatelských svazů. Tady je mám vypsané. Tisková zpráva. Podepsaly se pod ni Asociace malých a středních podniků, Svaz průmyslu a dopravy, Hospodářská komora, Svaz obchodu a cestovního ruchu, Česká advokátní komora a Komora daňových poradců. Obešli je, protože zásadním způsobem nesouhlasili s tím, aby v této situaci ještě na základě stavu legislativní nouze bylo přijímáno takovéto opatření. Paní ministryně, to není osobní, to je prostě průšvih. Ti lidé neví, co mají dělat. Já bych vás chtěl vidět, kdybyste nebyla na ministerstvu, za vás neplatil stát vaše podřízené, co byste dělala jako podnikatel. Dneska máte co se ohánět a vy jim ještě dáváte další evidence? A to takovým způsobem, že obejdete všechny dotčené svazy, aniž byste se jich na to zeptali, jestli třeba oni s vámi neudělají nějaký kompromis. Samozřejmě, obešli jste je, protože jste to dali do stavu legislativní nouze. Formou naprostého přílepku. Naprosto protiústavního přílepku.

Další věc. To nestačilo. Máme ještě chytřejší nápady. Ministerstvo práce umí ještě lépe zatopit podnikatelům. Já si vyberu zaměstnance, já ho nemůžu přijmout, dokud nepůjdu nahlásit na úřad práce, že já mám nové pracovní místo. Jak mi to udrží zaměstnanost? Jak mi to vytvoří nová pracovní místa? To zase povedeme nové evidence? Pro mě evidence dohod o provedení práce, které nepodléhají nemocenskému pojištění, je stejné, jako byste zavedli EET někomu, kdo má příjmy, které nepodléhají dani. Vždyť to přece nepodléhá dani! Ale to není, že se něco vznáší někde ve vakuu.

Okresní správa sociálního zabezpečení. Městská správa sociálního zabezpečení. V pravidelných intervalech chodí na kontroly k zaměstnavatelům a všechny ty dohody si kopíruje, všechny ověřuje, zda jsou v souladu s tím, jak jsou koncipovány, zda jsou do 10 tisíc a do 300 hodin ročně. Takže ona má o nich evidenci. Ví o nich. Může nastat samozřejmě extrém, jako ty naše sportovní kluby, které nechám kolegovi Větrovskému, kdy máme jenom dohody, takže nejsme jako zaměstnavatel. Samozřejmě. Ale jestli ten děda, co mi tam přijde posekat tu trávu, oni ho zachrání tím, že budou evidovat jeho dohodu... Asi zachrání. Ještě nám to udělají v době pandemického stavu, kdy se nám zhoršují čísla, ekonomika se propadá, je nám hůř a hůř. Ministerstvo práce a sociálních věcí mi jednoho dědu zachrání, protože mi chodí na hřiště sekat trávu. Já mu to vzkážu. Možná vám poděkuje osobně. Ale myslím si, že vám nepoděkuje náš klub, který to bude muset evidovat. Považuji to za naprosto nepřijatelné, jak říkám, z hlediska materie, ale vůbec nepřijatelné z hlediska procesu, jakým byl projednáván. Protože mám pocit, že už ta vláda si z těch podnikatelů dělá legraci, že oni fakt zkouší, co oni unesou. Místo toho, aby jim odpustili odvody, podnikatelům, OSVČ minimální sociální a zdravotní, aby se nemusely přerozdělovat peníze a zůstaly těm podnikatelům, tak jim navalíme další evidence. Vím, že to bude někdo vykládat, že to je jenom odkliknutí, odkliknutí... Ale když zpracováváme 800 mezd, ono to není jenom odkliknutí. To tam prostě musíte navést. Když to nepodléhá nemocenskému pojištění, tak to tam nenavádíte přece. Tu dohodu tam přece nenavádíte. Ale v okamžiku, kdy někdo po vás bude chtít tu evidenci, on nám to řekl pan ústřední ředitel správy sociálního zabezpečení... To je přece jenom datová zpráva o pár znacích, že to tam jenom pošlete. Ale ta data se tam nějak musí dostat. U těch agend to jde, třeba 300 lidí na tři dny, tak se tam někdo musí dostat. Tohle všechno jako že nic se nám v rámci stavu legislativní nouze dostane sem.

A v době pandemické. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, paní ministryně se hlásí, chce reagovat, jestli pan Větrovský dovolí? Ano, prosím, paní ministryně, máte slovo.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová:  Pane senátore, oslovil jste mě, abych nebyla osobní. Pojďme tu debatu zklidnit a pojďme si předestřít věcné argumenty. Prosím, neosočujte ministerstvo práce a sociálních věcí z toho, že nepomáhá podnikatelům. Jenom za poslední rok: elektronická neschopenka, program Antivirus, milion zaplacených pracovních míst. Podle Hospodářské komory nejúspěšnější vládní program. Živnostníkům jsem já 4 dny po vyhlášení nouzového stavu v březnu minulého roku navrhla odpuštění odvodů na 6 měsíců. Antivirus C, přes 100 tisíc firem do 50 zaměstnanců neplatilo odvody. Prosím, nevyhrocujte tu debatu. Pojďme se věcně bavit, proč ano, proč ne. Já své argumenty ještě rozvedu. Ale pojďme to udělat věcně. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, paní ministryně, pochopil jsem, že pan senátor mluvil k dané materii, nikoli obecně k práci ministerstva. Prosím, pan senátor Větrovský.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové. Já bych chtěl rovněž podpořit ten návrh, který schválily oba dva výbory. Jde skutečně o to, oprosťme se od těch zbytečných evidencí, které vůbec nic nepřináší. Já bych se na to podíval z pohledu venkovských spolků. Venkovské spolky, třeba kupříkladu sportovní spolky, zaměstnávají trenéry mládeže, cvičitele na dohody o provedení práce, o pracovní činnosti. Ty dohody musí mít, protože je dokládají k vyúčtování programu. Můj klub třeba sportovního programu. Já si nemyslím, že těm spolkům pomůžeme v něčem, když budou muset evidovat tyto dohody. Nemyslím si, že pod pohrůžkou sankcionování je toto správné. Proboha, vždyť je to úplný bizár! Pomozme jim. Neblázněme a nepruďme je více, než je třeba. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji. Dalším přihlášeným je pan senátor Drahoš. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Drahoš:  Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové. Já teď nechci hrát arbitra v tom sporu, který tady byl nastolen. Za sebe a ze zkušenosti, kterou mám, ne z Prahy, ale z venkova, jsem v kontaktu s řadou lidí, vím, že ten problém v podnicích, který jsme tady včera také debatovali, trasování, testování a také samozřejmě úniky před výrazně sníženými financemi v době karantény, to tady existuje. Čili já těch 370 Kč, o kterých tady v tom samotném návrhu zákona jde, velmi vítám, protože, znovu říkám, znám případy, kdy lidé se vracejí, a teď v této době, covid necovid, rýmička nerýmička, vracejí se do práce po 3 dnech právě z toho důvodu, že přicházejí o poměrně hodně peněz. Já samozřejmě chápu, že zejména pro ty nízkopříjmovější je to docela problém. Takže v tomto směru určitě návrh tohoto zákona vítám.

Nicméně, paní ministryně, já jsem tady včera, mám na vás vlastně jednu prosbu... Já jsem tady včera apeloval na vašeho kolegu, pana ministra Blatného, právě ve věci trasování a testování, povinného testování ve firmách. Když se tady bavíme na jedné straně o příspěvku a přídavku, který by mohl přece jenom dát těm lidem větší možnost rozhodování, zůstanu doma, nebo prostě s tím covidem, s tou nemocí půjdu do práce... Na pana ministra Blatného jsem apeloval v tom smyslu, že na jedné straně vláda hned vyhrožuje v uvozovkách tvrdým lockdownem, pokud jde o školy, to znamená, zavřeme teď i ten zbytek, ten chabý zbytek, který ještě funguje. Prosím, já nijak nepodceňuji nárůst, pandemický nárůst, komplikace, ale připadá mi to nejenom v současné době, ale i za tu dobu minulou, že vláda se velmi často věnovala tomu, co je pro ni nejsnazší, to znamená, zavřu školy a nebudu testovat, nebo dokonce, jak se dnes bavíme, povinně testovat zaměstnance firem. Já jsem včera požádal pana ministra Blatného, aby toto na vládě prosazoval. Mluvím o povinném testování. Pan ministr mi to tady slíbil, řekl, že je to součástí jakéhosi balíčku. Odešel s tím na vládu. Dnes jsem se ráno od pana ministra Havlíčka, když jsem popojížděl autem, před osmou hodinou, dozvěděl, že nejdřív se to musí vyzkoušet, musíme zjistit, jestli ty testy budou fungovat, jak to bude fungovat. Já se obávám, že jsme tam, kde jsme byli. Takže já bych na vás velmi apeloval: dnes večer, nebo v podvečer, opět zasedá vláda, jestli se nepletu. Já bych byl velmi rád, kdyby někdo opravdu důrazně na vládě prosazoval povinné testování ve firmách. I s ohledem na to, co tady předkládáte. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je předseda senátorského klubu ODS a TOP 09 Zdeněk Nytra.

Senátor Zdeněk Nytra:  Dobrý den, vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, dámy a pánové. Já bych navázal na své předřečníky, protože tady byl zmiňován nouzový stav a ty pozměňovací návrhy paní poslankyně Gajdůškové. Já se obávám, že to byl vyloženě záměr, protože, a nechci zlehčovat nebo znevažovat a pochybovat o schopnostech paní poslankyně, ale když jsem si přečetl ty pozměňovací návrhy, tak se mám důvod domnívat, že byly připraveny ministerstvem práce a sociálních věcí, a vloženy, podotýkám, ve zkráceném řízení, v rámci legislativní nouze. Ale to je jenom poznámka na okraj.

Vzhledem k tomu, jaké je dneska datum, zaznamenal jsem informaci, že zítra paní ministryně by to chtěla v případě vrácení projednat na půdě Poslanecké sněmovny, dneska jsem zaznamenal ze strany Poslanecké sněmovny, že to není možné zítra projednat, takže by to přišlo na řadu až v úterý nejdřív, a to je po stanoveném datu účinnosti, tak já potom, pokud se dostaneme do podrobné rozpravy, si dovolím načíst pozměňovací návrh, který mění účinnost na den vyhlášení, což v podstatě, i kdyby to byla pravda, že to zítra projde sněmovnou, ať už v té nebo v té variantě, tak to prostě neprodlužuje nijak zvlášť účinnost tohoto zákona, protože na druhou stranu rozumím, že posunout účinnost na 1. dubna s ohledem na aktuální pandemickou situaci by byl totální nesmysl. Takže ať už to Poslanecká sněmovna v případě naší vratky projedná zítra, nebo v úterý, tak dnem vyhlášení by ten zákon platil. Naopak kdyby se stalo, bůhví, co se bude dít zítra v Poslanecké sněmovně, to sněmovna neprojednala, projednala to až po 1. březnu, tak by byl problém, že by tam byla špatně stanovená účinnost. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je pan senátor Petr Štěpánek. Prosím, pane starosto.

Senátor Petr Štěpánek:  Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, milé kolegyně, vážení kolegové. Já bych ještě k panu Goláňovi přidal, podnikatelské odbory, které se také velmi ohradily proti tomu, že neměly šanci se vyjádřit k tomuto návrhu.

Tady nás paní ministryně žádala, abychom se zabývali těmito návrhy věcně, proč ano, proč ne. Já jsem nepostřehl nic nevěcného na tom, co představil pan Tomáš Goláň. To bylo naprosto věcné. Já ještě přidám pár „proč ne“. To „proč ano“ těžko chápu. Vy říkáte, že pomůžete těm, kteří jdou na dohodu o pracovním poměru nebo na dohodu o pracovní činnosti, nevím, čím jim taková evidence po jejich nástupu pomůže, v tom nevidím jedinou logiku. Ale vím, v čem nepomůže právě těm, kteří poskytují tyto dohody především, jak už zmínil kolega Větrovský, to znamená spolkům, ať už jsou to tedy ti fotbalisté, já tady budu mluvit i za dobrovolné hasiče, kteří například trenéry mládeže berou taky na dohodu o pracovní činnosti nebo o provedení práce, a ujišťuji vás, paní ministryně, že nemáme vůbec žádnou agendu, žádný kontakt bližší a zkušený s úřady práce a s Českou správou sociálního zabezpečení, nemáme s tím zkušenosti a nemáme žádný aparát. Pro pouhé pochybení jednoho dobrovolného člena hasičů, který si toto vezme na starosti, hrozí pokuta až jednoho milionu korun. Nejen při tom zahájení, ale i při ukončení. To je naprostý nesmysl. Nevidím v tom skutečně žádnou pomoc. Takže to „proč ano“ já jsem nenašel.

A další věc, další přílepek, podle mě hloupý, je povinnost nahlašovat volná pracovní místa. Úřady práce pomáhají podnikatelům, když hledají zaměstnance a nevědí si s tím rady. Pak se obrátí dobrovolně na úřad práce. Samozřejmě očekávají, že jim pomůže. Ale je spousta podniků, které nečekají, až jim někoho „přihraje“ úřad práce, ale zodpovědně a svědomitě vyhledávají pracovníky, které chtějí ve svých firmách mít, pro jejich odbornost, reference, které si na ně získají. Tady by porušili nějaké nařízení, které vůbec nechtějí. Takže úřady práce mají pomáhat, nikoliv podnikatelům a podnikům komplikovat jejich pracovní trh. To je za mě „proč ne“.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným je paní senátorka Jitka Chalánková. Připraví se paní senátorka Adéla Šípová. Prosím, paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Jitka Chalánková:  Děkuji za slovo, vážená paní ministryně, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Chtěla bych poděkovat členům výboru, jak pro sociální politiku, tak toho druhého, ÚPV, a také předem bych chtěla poděkovat vám, kolegyně a kolegové, kteří budete ochotni podpořit pozměňovací návrh, který tyto výbory přijaly. Je to tedy pozměňovací návrh, který jsme připravili s panem kolegou Tomášem Goláněm, který právě odstraňuje pozměňovací návrh, který byl přijat v Poslanecké sněmovně. Byl připraven a předložen paní poslankyní Gajdůškovou.

Již tady několikrát zaznělo, také je to součástí odůvodnění toho našeho pozměňovacího návrhu, že byl zneužit stav legislativní nouze, došlo tak k obejití řádného legislativního procesu. Došlo tím také k porušení práv sociálních partnerů, kdy povinnosti jsou zákonem stanoveny, nejen bez souhlasu, ale také bez řádné diskuse se zaměstnanci a zaměstnavateli. Dostali jsme také vyjádření zaměstnavatelských svazů, které vydaly tiskovou zprávu. Jsou to i další asociace, které se proti tomuto ohradily. Tisková zpráva má název Stát opět komplikuje zaměstnávání v ČR. To je problém současné doby, zejména té doby, která bude v brzké budoucnosti následovat. Stát ingeruje do vztahu mezi zaměstnavatelem, což je ten institut, který zaměstnávání vytváří pro zaměstnance, musí také hledat pracovní možnosti a nabízet je těm zaměstnancům. A také by měl tento vztah mezi zaměstnanci a zaměstnavateli být vyrovnaný a nikoli aby tam stát ještě ingeroval pod záminkou sociální ochrany. Pokud dochází k nějakému obejití předpisů, jak tady zaznělo, tak na to jsou určitě jiné nástroje, které by měly v tomto pomáhat.

To je jedna věc. Tady mnoho zaznělo. Díky tomuto ustanovení se bude muset každá náboženská obec, kde mají třeba varhaníka s odměnou 200 korun za pohřeb, úklid, sbor dobrovolných hasičů apod., další a další neziskové organizace, které kohokoli zaměstnají na dohodu o provedení práce, se budou muset nahlásit, hlásit, pod sankcí až 1 milion korun.

Stát se tak snaží vytvořit další databázi občanů, zaměstnanců, zaměstnavatelů, zcela bez důvodu sledovat jejich ekonomickou aktivitu, jinak řečeno stát si přivlastňuje další právo dozorovat další aspekt života občanů, shromažďovat o nich údaje a kontrolovat je. Jde o nesmyslný nárůst byrokracie a tedy nákladů na stát v době, kdy stát má na svůj provoz již tak enormní náklady. V době ekonomické krize komplikuje život zaměstnanců, zaměstnavatelů i dalším organizacím, které dosud ani za zaměstnavatele nebyly považovány v klasickém slova smyslu.

Krátce a závěrem bych řekla, je zde otázka jednak legitimnosti ustanovení jako takového s ohledem na způsob prosazení, to tady zaznělo několikrát. Takováto zásadní ustanovení, která zavádí nové administrativní povinnosti, které jsou pod nemalou sankcí, není možné přijímat ve stavu legislativní nouze. Musí absolvovat řádný legislativní proces, vč. dialogu sociálních partnerů. Není možné v době ekonomické krize související s pandemickou situací zatěžovat činnost zaměstnavatelů novými byrokratickými povinnostmi, zaměstnancům život a volbu způsobu zaměstnání a státní správu nesmyslnými náklady na další databázi kontroly a následné spory. Tyto evidence nemají prakticky žádný jiný význam, než že se jedná o sběr dat, neboť dohody o provedení práce do 10 tisíc korun nepodléhají nemocenskému pojištění.

Ještě jednou si dovoluji předem poděkovat za podporu tohoto pozměňovacího návrhu, který je tedy součástí usnesení výborů těchto dvou, které jsem jmenovala. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám také děkuji. Nyní se přihlásila paní ministryně, že chce reagovat. Je to tak, paní ministryně? Má přednostní právo, poté paní senátorka Adéla Šípová. Prosím, paní ministryně.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová:  Děkuji, pane předsedo, zaznělo tu spoustu argumentů, ráda bych na ně zareagovala, moc za ně děkuji.

Ještě bych se krok zpátky vrátila k těm zahraničním karanténám. Myslím si, že je dobře, že lidé, kteří se vrátí ze zahraničí, nakazili se v zahraničí, nedostanou izolačku navíc, budou mít nemocenskou. Myslím si, že tak jak je to napsáno, tak je to spravedlivé, protože kromě toho, že se v této velmi složité době, a vůbec to nechci hodnotit, vrátili ze zahraniční dovolené, tak abychom jim, omlouvám se za ten výraz, dotovali ještě další dovolenou pomocí izolačky, tak to si myslím, že by mohlo spoustu lidí v době, kdy státní rozpočet je velmi napínán, pouze iritovat.

Otázka zněla, zda považuji bonus za dostatečný. Řeknu vám upřímně, nepovažuji. Kdyby měla sociální demokracie ve vládě a v Poslanecké sněmovně většinu, tak bychom logicky šli cestou nemocenské. Vůbec bych se nebála jít cestou stoprocentní nemocenské, protože, tak jak jsem to ve svém úvodním slově popsala, je to běžné v zahraničí. Ukazuje se, že Rakousko a Německo pandemii zvládly díky této stoprocentní nemocenské. Myslím si, že to je investice, která by se nám mnohonásobně vrátila, protože lidé by se nebáli zůstat doma. Protože ale ctím sociální dialog, jako málokterý ministr přede mnou, ministr práce a sociálních věcí, tak jsem šla na ten kompromis se zaměstnavateli, protože mi vyložili důvody a argumenty, proč je pro ně ta částka 370 Kč velmi vysoká, je to ta maximální horní hranice. Věřte tomu, že kdyby to bylo možné, šla bych na vyšší částky. Zajišťovali bychom kompenzaci i lidem s vyšším příjmem. Ale protože ctím sociální dialog, je pro mě extrémně důležitý, tak jsme šli touto cestou. Nicméně pokud se v příštích dnech a týdnech ukáže, že skutečně těch 370 Kč nepomáhá pandemii zkrotit tak, jak jsme očekávali, už jsem to avizovala i ve sněmovně i na vládě, půjdeme cestou novely zákona. Budeme na denní bázi tu pandemickou situaci, hlášení kontaktů, hlášení počtu karantén sledovat, budeme na to reagovat. Myslím si, že těch příštích několik dní, příští týden, pokud novela zákona začne platit od 1. 3., bude kritických.

Ještě jednou bych chtěla zdůraznit, ministerstvo práce a sociálních věcí pomáhá podnikatelům. Jako málokteré ministerstvo v této zemi. Od začátku. Sociální dialog je pro mě svatý. Nemusím tady vyjmenovávat ty zákony, které se nám společně podařilo prosadit. Ale nejsme národní fronta. Můžeme mít často i rozdílné názory. Ty pozměňovací návrhy, které tady padly, jsou toho příkladem.

Co se týká dohod, dovolte, pane senátore Goláni, abych na vás reagovala. Nikdo nikomu přece nezakazuje, aby uzavíral dohody. To přece není o zákazu dohod, to není o tom, že bych říkala, že dohody jsou zlo. Dohody jsou velmi flexibilní nástroj, který bez vysokého zatížení zdanění práce a bez vysokého administrativního zatížení dokáže a pomáhá řešit na obou stranách, jak na straně zaměstnance, tak zaměstnavatele, potřebu nějakého menšího rozsahu práce. To je dobře. Je to velmi dobře. Nikdo tady nezakazuje dohody. Otázka ale zní, proč se podnikatelé tolik brání tomu ty dohody hlásit.

Ta navazující logická otázka by byla: Je těch dohod skutečně tolik, že by je to tak administrativně přetížilo? Protože říkají, že jich je málo. Tak proč se brání tomu hlášení? A pokud je jich skutečně tolik, není to alarmující? Co to vypovídá o trhu práce v ČR? Další otázka, která by mě mohla napadnout... Podnikatelé už přece teď musí ty dohody evidovat. Tady je potřeba si to říct. Už teď existuje povinnost evidovat dohody. Ale ta funguje papírově. My jsme v roce 2021!

My chceme tu evidenci dohod přenést do 21. století! Do elektronické formy. Myslím si, že máme shodu na tom, že digitalizace a elektronická evidence je to, co všichni chceme, protože to stojí méně času, je to méně zatěžující, jak administrativně, tak, řekněme, papírově.

Chceme jen tu současnou povinnost evidovat dohody přenést do 21. století. A pokud je jich tak málo, jsou používány pouze na ty nezbytné, malinkaté úvazečky, které se tady vyjmenovaly, tak přece to pro nikoho nebude zatěžující. Máte mé slovo, já se tak neprofiluje, ale jsem velkou příznivkyní digitalizace, v příštích týdnech a měsících předvedeme zejména na úřadech práce to, na čem jsme velmi usilovně pracovali v posledních měsících, že chceme všem občanům, podnikatelům, státu zjednodušovat práci, zjednodušovat námahu, protože to je ta cesta. Takže jde nám o digitalizaci.

Poslední věc. Pokuty. To musím skutečně lépe vysvětlit. Ten 1 milion korun je maximální hranice, horní hranice. My jsme si ale s kolegy na ministerstvu práce a sociálních věcí nechali vytáhnout přehled pokut za poslední tři roky od Státního úřadu inspekce práce. Mohu vám říci, že ve velké části případů se takováto pochybení řeší domluvou, resp. napomenutím. Jen v menšinové části se to řeší pokutou. Ty pokuty se v průměru pohybují na úrovni 10 až 12 tisíc. To znamená, jeden milion korun, můžeme se podívat, kdy naposledy byl takovýto případ použit. Myslím si, že vůbec. Nebo v podobném rozsahu. To je prostě pro případ vědomého, opakovaného porušování zákona a nespolupráce.

Co se týká dotazu pana senátora Drahoše, pane senátore, máte mé slovo, mohu vás ujistit, že povinné testování ve firmách prosazuji na vládě již několik týdnů. Protože si myslím, že to je klíč, kromě té pozitivní motivace, jak se dostat z těch nekonečných uzávěr. Myslím si, že je dobré, žádoucí by bylo také, aby výsledky toho testování ve firmách byly propojeny na systémy ministerstva zdravotnictví a hygieny, abychom okamžitě věděli, že pokud máme pozitivní antigenní test, aby hygiena a lékaři s tímto mohli pracovat. Proto navrhujeme také izolačku, aby to byl všechno krásně do sebe zapadající systém.

My jsme včera na vládě ráno, během odpoledne se to bohužel změnilo, diskutovali, že ta finanční podpora firem, aby testovaly, těch 60 korun za test na zaměstnance, 4 testy měsíčně, že bude platit od 1. března. Já si myslím, že bychom měli v co nejbližším možném termínu zavést i tu povinnost. Pokud se nepodaří dostatečný počet testů zavést takto rychle, např. v řádu jednoho týdne, můžeme ten termín posunout. Ale naší ambicí by mělo být zavést to povinné testování co nejrychleji. A je to v zájmu firem. My jsme včera měli také zase krátkou tripartitu. Firmy říkají, že to je v jejich zájmu, spolupracují na tom a chtějí to. Jsou za tu finanční motivaci velmi rády.

Co se týká škol, já se domnívám, že největší náklady pandemie bohužel nesou rodiny s dětmi. Ty děti, které nechodí do škol, já vím, že to nejsou náklady, které jsou bezprostředně vidět, ale ty náklady nás budou příští roky, možná desetiletí velmi trápit. Je to čas, který se nedá dohnat. Proto si myslím, pokud příštích několik týdnů dobře zvládneme, že ta první fáze rozvolňování by se měla týkat zejména dětí, které se musí vrátit do škol. Věřte tomu, že sociální demokracie, zejména pan ministr Hamáček, pro to dělá maximum.

Pan senátor Štěpánek zmínil, že hlášení volných pracovních míst na úřadech práce je hloupý nápad. Hloupý nápad. My jsme to tu měli do roku 2011. Má to naprostá většina nejvyspělejších zemí na celém světě. Ale my to považujeme za hloupý nápad. Tomu nerozumím. Pokud úřady práce v tuto chvíli v podstatě, omlouvám se za tu upřímnost, mají přehled pouze o tzv. levných pracovních místech, která jsou určena pro cizince, nemají aktualizované databáze, protože zde neexistuje žádná povinnost ta volná pracovní místa jakýmkoli způsobem aktualizovat, tak přece nemůžou úřady práce efektivně plnit svoji roli a zprostředkovávat práci. To přece není možné. My se tady bavíme už rok, zejména v té koronakrizi, v kontextu této koronakrize, o tom, jak efektivně stát by měl pomáhat. Když se snažíme, myslím si, že je to nešťastné, máte pravdu, že se ty návrhy objevily formou přílepku, když se o to snažíme, protože mimořádná doba si žádá mimořádná opatření, tak je to také špatně. Před rokem jsme se bavili o tom, že nevíme, kolik je nepojištěných dohodářů. Nevíme o tom, protože stát nemá evidenci. Když ji zavádíme, tak je to také špatně? Co tedy? Chceme funkční stát, který lidem pomáhá? Nebo nechceme funkční stát, který lidem pomáhá? Myslím si, že ta debata o tom je. Skutečně nikdo nechce zatěžovat podnikatele. Ještě jednou, myslím si, že sociální dialog musí být vyvážený. Ale tentokrát se bohužel se zaměstnavateli neshodnu.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, paní ministryně, dalším přihlášeným do obecné rozpravy je paní senátorky Adéla Šípová. Paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Adéla Šípová:  Já bych se trošku chtěla omluvit za svůj záchvat stručnosti v úvodu. Já jsem totiž vůbec nepředstavila pozměňovací návrh, který nám prošel výborem pro sociální politiku, a tím je můj návrh, aby příspěvek, který v současné době je nastaven tak, že se bude vyplácet po dobu 10 dní, aby se vyplácel po dobu 14 dní. Ten důvod, který mě k tomu vede, je to, že si myslím, že bychom měli mít otevřená vrátka k tomu, pokud bude karanténa protahována z důvodu nových mutací, které k nám přicházejí, zejména se jedná o britskou mutaci, která se jeví, odborníci o tom hovoří, že je infekční delší dobu než ta předchozí, že může být infekční po dobu 14 dní. Takže to je ten pozměňovací návrh, který jsem předložila na výboru pro sociální politiku, a prošel.

Druhá věc. Tento předkládaný zákon řeší příspěvek na zaměstnance v karanténě. Jde o to, aby lidé šli do karantény snáze, aby se jejich motivace zvýšila. Já bych se chtěla vyjádřit k těm přílepkům.

My jsme na výboru pro sociální politiku měli k tomu velmi živou debatu. Myslím si, že byla velice plodná. Nejsem tak zkušená, ale myslím si, že přilepenější přílepek si těžko můžeme představit. My jsme se bavili, vy jste, paní ministryně, hovořila o tom, o věcných debatách, hovořila též o tom, že ctí sociální dialog, ale zde v tomto ohledu ho nectí, nebo se domnívám, že ho nectí, protože žádný dialog v podstatě nebyl připuštěn. Bylo zde položeno ze strany ministryně poměrně dost dotazů na zaměstnavatele, o počtu dohod atd. Nicméně v případě tohoto přílepku se tyto dotazy vznášejí od pultíku. To si myslím, že my jako senátoři nemůžeme připustit.

Je třeba, abychom se mohli k tomu věcně vyjádřit, musí se i věcně posoudit ta správnost. Musíme mít nějaký čas prodiskutovat s dotčenými osobami a institucemi dopady. V případě, že tento návrh zákona přišel do Poslanecké sněmovny 9. února, dnes je, jestli se nepletu, 25. února, tak je jasné, že zde ten prostor není. Jak je zjevné, ta materie, která byla přilepena do tohoto návrhu, nesouvisí vůbec nijak se smyslem zákona, jímž je příspěvek zaměstnancům, aby zůstali doma.

Ten smysl je samozřejmě ochrana veřejného zdraví. Nikoli zatěžování zaměstnavatelů, kteří se v současné době spíše obávají, zda vůbec nějakou práci budou mít. Teď se budou obávat, že za nesplnění povinností budou muset zaplatit sankce.

Jsem ráda, že se prosazuje testování ve firmách. Prosím, aby vláda také poskytla příspěvky na karanténu i těm, kteří si neplatí nemocenské pojištění, což souvisí s následujícím tiskem č. 47. Byla bych ráda, kdyby i paní ministryně v tomto se snažila o zastavení šíření viru. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, paní senátorko. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Tomáš Goláň. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Tomáš Goláň:  Děkuji, pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní ministryně. Mé vystoupení bylo sice emotivní, ale bylo věcné. Nemusí být emotivní jenom kolega Canov, já jsem se to také naučil, sedím nad ním, takže já si občas přiberu nějakou energii od něho.

Zaznělo tady, že ministerstvo práce nedělá problémy podnikatelům, že jim pomáhá, že jim pomáhalo. Já jsem tady apeloval na to, ať jim pomůže znovu, ať jim znovu odpustí minimální sociální a zdravotní a odpustí odvody. Ať se nic nepřerozděluje. Ať pomáhá dál. Tímto nepomáhá. Když skutečně ustoupíme od obsahu těch pozměňovacích návrhů, paní Aleny Gajdůškové, nikoli těch našich, ta doba a způsob, jak se tam dostaly, je naprosto nepřijatelná. Nemusíme vůbec se bavit o tom, jestli potřebujeme ty evidence nebo ne. Ale to, jakým způsobem se to tam dostalo, že se to s nikým nekonzultovalo. Záměrně se to s nikým nekonzultovalo, protože ten odpor by byl velký. Tohle je důvod, proč jsem připravil s paní Chalánkovou pozměňovací návrh, o kterém tady chci mluvit.

Ten pozměňovací návrh odstraňuje tyto dvě věci. K němu jde další pozměňovací návrh naší kolegyně Hubáčkové a Šárky Jelínkové, který prošel v ÚPV. Abyste věděli, ten třetí obsahuje navíc tu 14denní dobu. Já s tím nesouhlasím, s tím pozměňovacím návrhem, protože tak jak je napsán, tak mi vychází, že každý má automaticky 14 dnů nárok. Tam není po dobu trvání karantény. Dneska je karanténa 10 dnů. Já chápu, co kolegyně chtěla tím udělat. Chtěla zabránit další novelizaci, protože v okamžiku, kdy bude karanténa 14 dnů, budeme muset novelizovat, abychom pokryli celou tu dobu té izolace. Ale tak, jak je ten návrh koncipován, tak říká, po dobu 14 dní. V okamžiku, kdy máme současnou karanténu 10 dnů, tak my vlastně tu izolačku dáme někomu na 14 dnů. Proto bych ten návrh nepodpořil ani v ÚPV a nepodporuji ho ani tady. Proto nechám na vás, na zvážení, jak se k tomu postavíte vy. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore. Jelikož vidím, že k pultíku přichází pan senátor Zdeněk Nytra s přednostním právem, tak má hned slovo.

Senátor Zdeněk Nytra:  Já se omlouvám, že využiji přednostního práva, musím se omluvit, vaším prostřednictvím, panu senátorovi Goláňovi, protože jsem ne uvedl, ale utvrdil ho v tom, co řekl, řekl to špatně, protože zrovna ta formulace tam je, takže zaměstnanci přísluší za každý kalendářní den, nejdéle však po dobu prvních 10, 14 kalendářních dnů trvání nařízené karantény... Jinými slovy, opravdu když za týden ministerstvo zdravotnictví změní metodiku pro nařizování karantény a na 14 dní, tak bychom museli schvalovat novelu. Ještě jednou se omlouvám.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Ano, slyšeli jsme, pane senátore. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Lukáš Wagenknecht. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Po včerejšku budu mluvit pomaleji, protože v té roušce je mi prý ještě hůře rozumět, a já drmolím, tak se omlouvám, zkusím to ještě pomaleji. Paní ministryně se na mě usmívá. Já se pokusím být korektní a málo emotivní. Doufám, že nebude brát osobně můj projev, ona už mě zná. Takže budu povídat krátce k tomu, co tady padlo. Chtěl jsem korigovat to, co tady padlo, 10 nebo 14 dnů. Jenom bych k tomu ještě dodal, v tuto chvíli, co je pro mě podstatné... Já si myslím, a to říkám na rovinu, že tato vláda nepomáhá podnikatelům, pomáhá udržování zaměstnanosti. Ale já tomu rozumím.

Mně se líbí program Antivirus, paní ministryně říkala, že je úspěšný, na začátku měl dokonce pouze 80 % krytí nákladů na zaměstnance, teď už je to 100 %, ale já tomu rozumím, proč to ta vláda dělá. Kdyby ty kompenzace nebyly v této formě, tak by podnikatelé ty zaměstnance nedrželi v té době, jak to dneska funguje, byly by problémy na trhu zaměstnanosti a byl by problém. Já si osobně myslím, že je dobře, že ty kompenzace jsou, to já neříkám, ale nejsou primárně cíleny na to, aby se podpořili zaměstnavatelé, to znamená podnikatelé, ale aby stát udržel zaměstnanost. Takže chápu tu motivaci, proto se mi ten program líbí. Proto na rovinu, tento program je úspěšný nejvíc, protože je v zájmu státu ho vyplácet. Jiné programy už není zájem vyplácet. Vím, že je to malinko mimo rámec, ale ono to s tím souvisí. Takže jenom k tomuto.

Pokud tady můžu říct nějaká čísla, minulý rok zaniklo 20 tisíc podnikatelů. Včera jsem koukal na Události, komentáře, kde zástupci podnikatelů říkali: Letos to bude asi ještě více. Takže podnikatelé můžou zaniknout, to je úplně jedno, ale zaměstnance my udržíme. Chápu přístup státu, ale aby tady padlo, že co tady všechno řešíme, se netýká toho, aby zaměstnavatelé, podnikatelé mohli fungovat. Tak to není. Ale na druhou stranu, ať je to fér. Je to role paní ministryně. V této oblasti je to její práce. Ale je tady za celou vládu, tak aby tady padlo to, že na to ostatní vláda kašle.

Dále, co tady padlo, že paní ministryně říká, je to nedostatečné. Já s tím také souhlasím. Pokud bychom principiálně chtěli, aby ti lidé opravdu doma byli, bavit se o tom principu samotném, tak já si myslím, že tato motivace nebude dostatečná, pokud mají celou rodinu, stane se to, většinou to tak bývá, že když je jeden z těch dvou partnerů, tak je za chvilku i druhý v té izolaci. Takže pak jsme na této částce, která je tady, krát dva. Pokud mají tři děti, tak už to je v nějakém režimu, že stejně jim to stačit nebude. Jenom říkám svůj názor, že tohle je nedostatečné v tom, abychom ty lidi motivovali, ale nějak je motivovat musíme. Zase naopak, aspoň něco tady je, to jsem rád. Já bych doplnil ještě slovíčko, že to je pozdě, protože jsme v roce 2021, dnes je 25. února, ale aspoň že to přišlo. Za to děkuji.

Ale myslím si, že, jsem sám zvědav na ten efekt, ale nečekám, nemyslím si, že bude tak zásadní pro to, abychom ty lidi motivovali, ale aspoň něco, jsem za to rád, že ten vzkaz vláda vysílá.

Potom bych krátce se pobavil o té byrokracii. Samozřejmě, mám tady tři věci k tomuto přílepku, který je tady komunikovaný, už byl věcně zdůvodněný, já nebudu opakovat ty věci. Opět, chápu žádost státu nebo jeho motiv nějakou formou mít větší kontrolu nad tím, co se děje na trhu práce, v oblasti dohod. Chápu názory paní ministryně, já mám třeba jiné názory na tu flexibilitu. Ale k té byrokracii. Paní ministryně, já si myslím, že je fajn mít všechno elektronizované, zvlášť když já tady jsem za Piráty, i když já s tím mám osobně někdy problém, s tou elektronizací, dneska v tom světě. Na druhou stranu, i ta malá další povinnost podnikatelům je v této době hodně. Pokud se bavíme o velkých firmách, tam je to něco jiného. Tam mají účetní oddělení, které dělá různé funkce. Tam bude nějaká další část práce té úřednice, která tam to přímo má na starosti. V pořádku. Pokud se bavíme o malém obchůdku na rohu, který tato vláda cíleně likviduje a bude asi i dál, pochopil jsem, další týdny, cíleně to dělá dlouhodobě a likviduje ty podnikatele, tak tam ten podnikatel sám dělá mnoho aktivit. Nevím, jestli paní ministryně... Zkuste si to někdy sama, ne ve zlém, ale vyplnit to, co chodí do datové schránky těm podnikatelům, úplně krásný příklad je třeba formulář pro statistický úřad při vykazování různých odpadových věcí atd. Já jsem to jednou v životě sám zkoušel. Vzdal jsem to asi po pěti minutách, protože když jsem se na to podíval, to je úplně šílená byrokracie. Jde i o tu formu, jakou formou to děláte, tou datovou schránkou. Bohužel jakákoli další i drobná povinnost, jako je něco navíc... Hlavní kontext, který dneska řeknu já, v jaké jsme době. My jsme v době, kdy vláda ty nejmenší zkrátka likviduje, protože je nekompenzuje, nechá je padat na kolena. Někteří už zkrachovali. Minimálně 20 tisíc. Takže kdybychom tuto debatu řešili možná za rok, pojďme se o tom věcně bavit, klidně, ať to je nastaveno tak, ať to funguje efektivně. Když ten systém bude jednoduchý, že tam opravdu kliknu dvakrát, něco doplním, nahraji a jdu dál... Malinko se toho obávám, že bohužel toto stát neumí. A to nejenom český stát. Je s tím problém i jinde ve světě. Takže i k tomuto bohužel za mě... Můj názor je, že v době, kdy my se tady bavíme o tom, že, dneska jsem četl, že možná dalších 6 týdnů bude opět nějaká vybraná skupina podnikatelů zavřená, nebo je kompenzovaná, a ještě jí tady chcete naložit další povinnost, protože drží nějaké zaměstnance, aby něco vykazovala, myslím si, že to je vůči nim nefér.

To je asi za mě všechno, tak jenom v té finální fázi, já bych vás poprosil, abyste, pokud budete na vládě, nebojovala pouze za zaměstnance, ale i za ty podnikatele, až budete zítra nebo pozítří schvalovat nová opatření vůči podnikatelům, kteří budou restriktivně zavřeni, ať tam dáte i ty kompenzace podle tržeb, protože jiná věc už nebude možná. Já si myslím, že ani potom vám toto už nepomůže, protože nebudou ani zaměstnance držet. Abych někoho platil přes stát, cash flow, tokem, ještě k tomu, já to zaplatím, pak to vykážu, opět nevím, jestli paní ministryně někdy vyplňovala formulář Antiviru. Je to opravdu výzva. Já to nemyslím ve zlém. Chápu, že to je potřeba hned vyplňovat. Zkuste si to. Já vás o to poprosím. (Paní ministryně se ozývá, že zkoušela vyplňovat formulář.) Zkoušela? A je to fajn? Já myslím, že to fajn úplně není, je to strašné. Je to peklo. Já to fakt nemyslím ve zlém. Takže ta byrokracie, právě tomu já nemůžu ani důvěřovat, že tady nějaká nová povinnost nebude takové peklo. Takhle, když už to děláte potřetí, tak je to fajn, že už člověk ví, jak se v tom zorientovat. Přepočítávat počty zaměstnanců, počítat, že máte některé zaměstnance, kteří částečně pracují, někteří ne, a tak dále, fakt to není jednoduchá věc. Ti lidé jsou pak ještě ve větším stresu. Ale jsem rád, že ty peníze jsou. Chápu, váš cíl je mít zaměstnanost. Ale myslím si, že cíl vlády v této fázi celé, v tom komplexu, není mít cíl podnikatele, tak to vnímám já. Děkuji moc za slovo. Případně se pak ještě vyjádřím.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Miroslav Adámek. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Miroslav Adámek:  Dobrý den, pane předsedající, děkuji paní ministryni, kolegyně, kolegové, jenom krátké poznámky. Chtěl jsem poprosit o to, abychom podpořili pozměňovací návrhy přijaté na výboru pro sociální politiku, a to z toho důvodu, už jak probíhá ta diskuse, ono tady bylo několikrát řečeno, tak problém je velký. Díváme se na to z různých úhlů pohledu, na základě zkušeností, kteří z nás jednotlivě máme. Zneužít systému zákona v legislativní nouzi je to, proč o tom tak moc diskutujeme a proč nás to trošičku nadzvedává všechny, tak v tom to cítím. Pokud bychom tam opravdu schválili jenom tu podporu izolace a navýšení finančních prostředků, tak si myslím, že už jsme to možná měli odhlasováno, ale to, co tam bylo dáno tím přílepkem, těmi pozměňovacími návrhy z Poslanecké sněmovny, tak to je to, proč to vzbuzuje diskusi. Diskuse musí být nějakým způsobem zarámovaná, ale ne, abychom byli v časovém presu. To znamená, chci vás o to požádat, pojďme to nějakým způsobem vyjmout. Od paní ministryně jsou tady argumenty, které byly předloženy, nechci je zhodnocovat, jestli jsou správné nebo špatné, ale opravdu to vyvolává diskusi a musíme mít na ni čas a nemůžeme to dělat tímto způsobem. Mně tam vadily některé věci, jako třeba efektivní kontroly. Kontrola samozřejmě může být ve stavu, kdy budeme hledat viníky a budeme hledat chyby, které jsou, nebo může být kontrola, že bude naopak v rámci metodických doporučení, jak se to má dělat. Nevidím důvod, proč něco evidovat jenom z důvodu toho, abychom ulehčili státní správě to, aby dělala efektivní kontrolu, to po mně, prosím pěkně, nemůže nikdo chtít. Prosím o podporu pozměňovacích návrhů, které byly v rámci výboru pro sociální politiku. Moc děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je paní senátorka... Paní ministryně si přeje vystoupit, hned teď, máte slovo, paní ministryně. Omlouvám se paní senátorce Chalánkové.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová:  Děkuji slovo. Omlouvám se, snad vám nebude vadit, že se hlásím tak často, ale myslím si, že některé argumenty jsou tak důležité, že bych na ně chtěla reagovat. Ještě jednou připomínám, že žádná novela databáze nebude vznikat, využijeme současných nástrojů ČSSZ a pro zaměstnavatele ta evidence dohod bude skutečně nenáročná, bude to pár kliknutí. Upozorňuji na to. Bude to velmi jednoduché.

Stojím si za tím, že stát potřebuje data tak, aby mohl účinně rozhodovat a účinně občanům pomáhat, aby je mohl chránit v případě krize, které například už rok čelíme. Co se týká všech pozměňovacích návrhů, které k návrhu zákona přibyly v Poslanecké sněmovně, opravdu upozorňuji na to, že poctiví podnikatelé se nemají čeho bát. Naopak, vše se pro ně zjednoduší a zrychlí. Poctiví podnikatelé se nemají čeho bát. Ale já jsem ministryně práce a sociálních věcí a mým úkolem je pomáhat zejména zaměstnancům, pracujícím lidem, lidem ve složité životní situaci. Musím říct, že na můj vkus v obou komorách Parlamentu ČR se málo děkuje právě pracujícím lidem. Všichni chrání zájmy zaměstnavatelů, a to je dobře, zájmy firem, zájmy podniků. Proti tomu nic nemám, ale myslím si, že to je dobře, protože to máme v tuto chvíli všichni velmi těžké. Ale kdo chrání zájmy zaměstnanců? Kdo říká, pane bože, proboha, podívejte se, co za poslední rok zaměstnanci museli vytrpět? Antivirus funguje, ano, ale je potřeba si říct, že Antivirus pro většinu zaměstnanců znamená, že ti lidé jsou na překážkách na 60 %. Kdo děkuje lidem, kteří každodenně chodí do práce, i když mají strach z nákazy, za to, že fungují a drží tento stát v chodu? Nikdo. Kdo si cení těch lidí, kteří každodenně drží tento stát na nohou? A ještě jednou se vrátím k tomu. Evidence dohod má zamezit situacím, které vznikly před rokem, že kvůli lockdownu, kvůli uzavření ekonomiky možná desítky tisíc, možná více lidí přišlo ze dne na den o peníze, o příjem, ať jsou to důchodci, kteří si přivydělávali k důchodu, ať jsou to samoživitelky, které se snaží udržet na nohou a pomoci svým blízkým, uživit svoje děti, i když zůstaly na všechno samy, to jsou přesně ti malí nepojištění dohodáři. Pokud bude mít stát data a bude vědět, kolik těchto malých dohodářů je, v jakém rozsahu si přivydělávají, pak bude moci spravedlivě a účinně těmto lidem pomoci.

Ano, ten způsob, jakým se všechny tři pozměňovací návrhy do návrhu zákona dostaly, není standardní, ale myslím si, že ta situace, které čelíme, také není standardní, a pro mě je to pouze zástupný důvod. Je to zástupný důvod, proč návrh zákona neschválit. Ještě jednou říkám, kdo chrání zaměstnance, kdo jim děkuje, že fungují a kdo jim pomáhá.

Poslední poznámka k izolačce, 28 000 Kč, to je zhruba ta hranice, do které by lidé měli být plně kompenzováni. Ale uvidíme, jak se bude vyvíjet situace, ještě jednou říkám, je možné, že přijde novela zákona, která ty částky z 370 navýší například na původně navrhovaných 500. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, paní ministryně. Teď může doopravdy vystoupit paní senátorka Jitka Chalánková. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Jitka Chalánková:  Děkuji za slovo, ještě jednou, paní ministryně, vážený pane předsedající, dámy a pánové. Zazněla tady také problematika testování ve firmách, to nebude tedy meritum toho, čemu se chci věnovat. Ale pokud chceme řešit otázku epidemie nebo pandemie covidu, tedy onemocnění koronaviru, proto o tom mluvím a chtěla bych oslovit paní ministryni, i když část toho problému nebo ta větší část jde spíše za panem ministrem zdravotnictví, za panem ministrem Blatným, nicméně týká se testování klientů, přesněji uživatelů v zařízení sociální péče, tedy domovů pro seniory, domovy pro osoby se zdravotním postižením a podobných zařízeních.

Protože jsme tady schvalovali a Senát také zamítl návrh, novelu zákona o veřejném zdravotním pojištění, která zajišťovala proplácení distribuce POC antigenních testů. Přesto Poslanecká sněmovna přehlasovala toto naše veto a tento zákon byl přijat. Při tom projednávání jsem upozorňovala, že novela neřeší, jak budou dál tyto distribuované testy hodnoceny, kdo je bude aplikovat, kdo ručí za kvalitu těchto testů, kdo je vyhodnotí, kdo a jak je zaplatí. To standardní proces normálně zajišťuje.

Nyní jsem zjistila a také mám spoustu odkazů z různých zařízení, jednak sociální péče a jednak také od rodinných příslušníků těchto uživatelů, že je v tom takový zmatek, v proplácení právě toho vlastního výkonu, provedení vlastního výkonu a vyhodnocení toho testu, že spousta zařízení vůbec testování v domovech pro seniory neprovádí, přestože mají pokyny, mohou provádět u zaměstnanců, to pravda je, nicméně teď už co tři dny zaměstnanec může znovu se nakazit právě od třeba nemocných nebo nakažlivých klientů. Ten problém je poměrně velký, protože je v tom zejména zmatek v informovanosti.

Na dopis, který jsem panu ministru Blatnému poslala 8. ledna, tak jsem dostala 11. února odpověď. Odpověď není úplná, protože samozřejmě to vidí optikou poskytovatele zdravotní péče, domovy pro seniory to mohou být, ale také nemusí, takže tam je problém, kdo indikuje výkon. Byl vytvořen speciální kód, nicméně zařízení informaci oficiálně nedostala, takže přestala testovat z toho důvodu, že nikdo jim neproplácel vlastní odběr a to vyhodnocení. Je v tom velký zmatek. Každá pojišťovna se chová jinak, některé pojišťovny proplácely, ale ten kód minuly, žádné zařízení nedostalo informaci o tom od zdravotních pojišťoven, že zde existuje nějaký kód nový 99949. Takže bych chtěla poprosit paní ministryni, jestli by si s panem ministrem zdravotnictví ujasnili tyto noty, protože skutečně tyto informace jsou poměrně závažné a zejména se týkají lidí, kteří jsou velmi zranitelní a jsou v zařízeních nakumulováni, takže tam si myslím, že jsou ohniska možné potenciální nákazy, která nejsou dostatečně hlídána a řešena. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, paní senátorko. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Petr Štěpánek. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Petr Štěpánek:  Děkuji, pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, vážená paní ministryně. Stále trvám na tom, že je hloupý nápad nutit podnikatele, kteří nepotřebují pomoc od úřadu práce, aby jim volná místa hlásili. Jsem ve sboru poradců úřadu práce na okrese Příbram, řešíme tam politiku zaměstnanosti, jsou tam firmy, které velmi úzce s úřadem práce spolupracují, hlásí všechna volná místa, protože od úřadu práce potřebují pomoc. Je to skvělá spolupráce, skvělý nástroj, ale nenuťme ty, kteří nechtějí od úřadu práce dostávat nabídky nebo posílat tam lidi, protože si je chtějí sami najít, protože ta jejich práce, kterou nabízejí, je vysoce odborná, pojďme to nechat na bázi dobrovolnosti, nikoli na bázi povinnosti. Hloupý nápad je nutit ty, kteří to nechtějí, a na tom si trvám.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Tomáš Goláň, máte slovo, pane senátore.

Senátor Tomáš Goláň:  Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Původně jsem chtěl něco jiného, chtěl jsem reagovat na to, co řekl pan kolega Nytra, ale musím tady reagovat opět na paní ministryni. Možná si myslíte, že je to zbytečné, ale není. Paní ministryně chrání zaměstnance, ale když jim zlikvidujete zaměstnavatele, tak je budete mít na úřadu práce. To je úplně jednoduché, k tomu nepotřebujete ani vysokou školu.

Chtěl jsem poděkovat prostřednictvím pana předsedajícího panu Nytrovi za tu omluvu, omluva se přijímá, ale co je důležité, vy všichni si zasloužíte moji omluvu, protože skutečně jsem si neověřil tu informaci, omlouvám se prostřednictvím pana předsedajícího paní Šípové ohledně toho pozměňovacího návrhu. Snad malou omluvou je to, že jsem už trošku přepracovaný, ale měl jsem potřebu se za to omluvit, že jsem vás uvedl v omyl, protože sám to nemám rád, když někdo si neověřuje informace a bere to jako hotovou věc, já jsem to sám udělal. Pokud mohu, tak takovýmto způsobem bych vás chtěl k tomu poprosit. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore, vzhledem k tomu, že jste mě oslovil, abych tento vzkaz vzkázal všem přítomným, včetně paní ministryně, včetně paní senátorky Šípové, takže to vzkazuji. Oni to sami slyšeli. Dalším vystupujícím v obecné rozpravě je pan senátor Lukáš Wagenknecht, máte slovo.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Jenom také velice krátce reakce na paní ministryni. On to Tomáš řekl tou první větou, jenom to také zopakuji, ale ještě to řeknu srozumitelněji. Paní ministryně, vy to dobře víte, bez zaměstnavatelů, podnikatelů nebudete mít ani pracovní místa pro zaměstnance. Mě vždycky velice v debatách mrzí, když se vyvolává nějaká tenze, někde je chudák a nikdo mu nechce pomoct. Věřte tomu, že my všichni tady chceme, aby fungoval ten komplex naší ekonomiky, zaměstnanosti na všech stranách, podnikatelů a zaměstnanců, nicméně pouze říkáme, že vy podporujete pouze zaměstnanost a na podnikatele vaše vláda kašle. Není to vaše kompetence, je to kompetence kolegů, ale vy o tom hlasujete.

Jenom velice krátce řeknu, jak nastavujete nesmyslné procesy k programu Antivirus, který jste vyplňovala.

Já taky. Já to dělal komplikovaně, vy jednoduše. Ten je tak špatně nastavený, zaměstnanci musí být v režimu překážek, tzn. aby podnikatel dostal peníze na to, aby je zaplatil, ne pro sebe, na jejich úhradu, ještě k tomu ex post, tak oni nesmí být v práci. Takže ve fázi, kdy je provozovna uzavřena, sice byly vyplaceny jejich peníze, když nemáme generované příjmy na to, abychom je zaplatili, tak je dostáváme od státu, ale nemohou v té provozovně např. udělat úklid, vymalovat, nemohou tam pomoct s inventurou. Oni opravdu musí sedět doma na zadku, a když to neudělají, tak přijde kontrola a co... Ty peníze pak jim sebere. Jenom k tomu zkrátka. Ten program, jak je nastaven principiálně, je nastaven špatně. Je dobře, že náklady podnikatel nemusí držet, a je dobře, že zaměstnanci peníze dostanou, finálně. Ale to, jak to nastavujete, vy paralyzujete fungování společností ve fázi, aby se aspoň něco mohlo de facto dít. Tak jenom k tomu, že chápu vždy dobré motivy, ale ta cesta k samotnému cíli vždy je potřeba udělat srozumitelně a logicky a prakticky.

Jenom poslední věc, ještě jednou vnímejte, pokud vaše vláda nebude dál likvidovat podnikatele, tak zároveň oni budou rádi zaměstnávat zaměstnance bez peněz od státu a bude to fungovat, tak jak má. Nebude to stát nic stát, nějaké peníze. Peníze, které vy dáváte na Antivirus, kdo je platí v konečné fázi? Podnikatel, který zaměstná zaměstnance, a pak státu odvede daně. Je to koloběh zkrátka, který musí být propojený, a nikdo z nás tady podle mne nemá vůbec nějaký zájem být proti ani jedné skupině. Naopak my chceme, aby fungovali bez zásahu státu, a abyste měla čas na úplně jiné věci, než abyste se zabývala takovouto podporou. Děkuji za slovo.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  To byl zatím poslední senátor a vystupující v této obecné rozpravě. Ptám se, zdali ještě někdo chcete něco říct? Nikdo nechce, a proto obecnou rozpravu uzavírám.

Ptám se paní navrhovatelky, paní ministryně, chce-li se vyjádřit k obecné rozpravě? Zřejmě ano, protože ještě v diskusi následně po jejím vyjádření padly další dotazy, takže máte slovo, paní ministryně.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová:  Děkuji. Myslím si, že se jako červená nitka touto diskusí prolínala dvě témata. Povinnost, dobrovolnost, to znamená, jestli má být něco povinné nebo dobrovolné, myslím si, že to je často věcí politického smýšlení. Já jako sociální demokratka si myslím často, že obě dvě věci musí být vyvážené, u hlášení volných pracovních míst si myslím, že by to měla být povinnost pro zaměstnavatele, protože jinak úřady práce nemohou mít přesnou informaci o tom, co se děje na trhu práce. Pokud všechno necháme na dobrovolnosti, pak nemůžeme očekávat od státu, že bude funkční a bude chtít nebo schopen vymáhat to, co je potřeba.

Druhé téma, které se prolínalo touto diskusí. Jedna ze stran tvrdí, je to pozdě, druhá strana tvrdí, je to nevydiskutované. Ono to často je v protimluvu. Pokud potřebujete něco vydiskutovat, tak to trvá, zejména sociální dialog je časově velmi náročný, ale pak, prosím, mi nevyčítejte, že ten návrh jde pozdě. Opravdu velmi často jsou tyto dva argumenty nebo tyto dva stavy v protikladu. Návrh, pokud se pořádně vydiskutuje, tak, aby byli všichni srozuměni, logicky pak přichází velmi často se zpožděním. Pokud se stane to, co se stalo s pozměňovacími návrhy v Poslanecké sněmovně, když chceme rychle reagovat na situaci na trhu práce, která pravděpodobně za několik měsíců přijde, my reagujeme na to, co pravděpodobně za několik měsíců přijde, tak je to pak málo vydiskutované. Není pravda, že to není vůbec vydiskutované, je to málo vydiskutované. Nenašli jsme shodu a pravděpodobně v této věci shodu nenajdeme.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Paní ministryně, prosím vás, poprosím, jestli v předsálí by mohl skončit ten hluk, protože všichni, jak mají respirátory, tak jsou ještě trošku hlasitější, nás to tady ruší. Děkuji.

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová:  Děkuji, pane předsedající. Antivirus. Nebudu zabředávat do tohoto tématu. Pokud někdo pracuje, nemůže být logicky na překážkách, to jsou zase dva protimluvy. Pokud nemám pro svého zaměstnance práci, a to je smyslem programu Antivirus, ale abych ho nepropouštěl, čerpám státní podporu. Prosím, srovnejme si pojmy.

Druhá věc. I Antivirus umožňuje, pane senátore, čerpat podporu na své zaměstnance v řádu dnů. To znamená, i Antivirus umožňuje, aby ten člověk tři dny pracoval a dva dny byl na překážkách. I Antivirus to umožňuje.

Co se týká té složitosti personalistiky, vykazování, kolik mám zaměstnanců, jak dlouho pracují, jaké mají výdělky, ano, personalistika je složitá věc, ale pokud má být ten vládní program efektivní, účinný, spravedlivý, ne příliš drahý, musí být velmi přesný. Proto vám dávám za pravdu. Personalistické údaje jsou složitá věc, ale Antivirus jako takový je velmi jednoduchý, logický program, který nestojí příliš námahy na vyplnění.

Velmi vám děkuji za argumenty, velmi vám děkuji za debatu a prosím vás o podporu tohoto návrhu zákona.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, paní navrhovatelko. Paní zpravodajko garančního výboru, vyjádřete se, prosím vás, k právě proběhlé rozpravě.

Senátorka Adéla Šípová:  Shrnula bych, že v obecné rozpravě vystoupilo 10 senátorů, dva vystoupili třikrát, čtyři dvakrát. Poradíte mi, co ještě dalšího je nutné sdělit? (Jan Horník: Já vás neslyším. Na mikrofon.) Co dalšího mám ještě sdělit? (Jan Horník: Všechno, co si myslíte, že bylo podstatné.) Já bych byla ráda, kdybyste tento... V podstatě máme zde dvě usnesení. Jedno usnesení z výboru pro sociální politiku a druhé usnesení ústavně-právního výboru. Obě tato usnesení navrhují postoupit návrh zákona zpět Poslanecké sněmovně, ve znění pozměňovacích návrhů, přičemž, jak jsem již jednou řekla, garanční výbor doporučil pozměňovací návrhy tři, ústavně-právní dva, přičemž ta změna, ten rozdíl je v pozměňovacím návrhu, který prodlužuje dobu příspěvku z 10 dnů na 14.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, paní senátorko. Vzhledem k tomu, jak jste řekla, máme tady pouze pozměňovací návrhy od výboru a nezazněl žádný návrh tento zákon schválit ve znění Poslanecké sněmovny, ani zamítnout, tak otevírám automaticky podrobnou rozpravu.

První se do podrobné rozpravy hlásí pan senátor Zdeněk Nytra. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, dámy a pánové. Jak už jsem avizoval, chci načíst jen jednoduchý pozměňovací návrh, který bude měnit datum účinnosti tohoto zákona, tzn. v § 17 slova „dnem 1. března 2021“ nahradit slovy „dnem jeho vyhlášení“. Máte to na stole, je tam po konzultaci s legislativou ještě doplněno jeho, takže datum účinnosti dnem 1. března 2021 by se nahrazovalo slovním spojením dnem jeho vyhlášení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Ano, děkuji, pane senátore. Táži se, jestli ještě někdo chce vystoupit k podrobné rozpravě? Nikdo nechce vystoupit, takže podrobnou rozpravu uzavírám. Vzhledem k tomu, že tady máme dva pozměňovací návrhy z dvou výborů, jak z garančního, tak z ústavně-právního, a pak tady máme ještě ten načtený právě pozměňovací návrh pana senátora Nytry, tak bych chtěl teď poprosit paní zpravodajku, aby nás provedla hlasováním. Když jsem se díval, garanční výbor oproti ústavně-právnímu má o jeden bod víc, oproti tomu, jak to schválil ústavně-právní, takže by mi připadalo logické, pokud to tak bude moci být, schválit rovnou pozměňovací návrhy obsažené v garančním výboru, tzn. v tom výboru pro sociální politiku, a pak bychom zvlášť hlasovali ten pozměňovací návrh senátora Nytry.

Senátorka Adéla Šípová:  Nejsem si tedy úplně jistá, jestli to takhle jde, že by spíše, jestli by nebylo od věci hlasovat spíše o usnesení právě ústavně-právního výboru, protože ten má o jeden bod méně. Následně o tom pozměňovacím návrhu...

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Domníval jsem se, že bychom měli hlasovat nejdříve o garančním výboru. Ne? Tak, jak to říkáte vy. Takže doopravdy je to tak. Nejdříve o tom negarančním výboru, tzn. ústavně-právním, a potom bychom samostatně hlasovali bod 6, případně z výboru pro sociální politiku. A potom pozměňovací návrh pana senátora Nytry.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Všichni víme, o čem budeme hlasovat? Dovolím si svolat kolegyně a kolegy.

Do sálu nám nikdo nepřibyl, ani neubyl, takže si dovolím dát hlasovat o tom návrhu, jak tady před chvílí zazněl, čili budeme hlasovat jednotně o pozměňovacích návrzích ústavně-právního výboru.

Spouštím hlasování. Pardon, paní ministryně, váš? (Ministryně: Zdravotní nebo ústavně-právní?) Ne, ne, ne. Ústavně-právní je ten první. (Ministryně: Ústavně-právní? Nesouhlasné.) Paní garanční zpravodajka? (Zpravodajka: Souhlasné.)

Ano, děkuji. Teď jsme slyšeli a můžeme spustit hlasování. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Při hlasování č. 28, u prvního pozměňovacího návrhu při kvóru 30 pro bylo 57, proti nebyl nikdo. Tento návrh byl schválen.

Přistoupíme k druhému hlasování, a to je hlasování jednoho bodu garančního výboru, protože ty ostatní jsme právě schválili, je to bod č. 6 garančního výboru. Víme všichni, o čem budeme hlasovat? Ještě samozřejmě paní navrhovatelka a její názor. (Ministryně: Prosím o vysvětlení toho pozměňovacího návrhu.) Je to garančního, pro sociální politiku, bod č. 6. (Ministryně: Nesouhlasné.) Nesouhlasné. (Ministryně: Pane předsedající, omlouvám se, to se týká pouze té lhůty z 10 na 14 dnů, tak je to souhlasné stanovisko.) Souhlasné? (Ministryně: Ano.) Tak ano, souhlasné. Paní garanční zpravodajka? (Zpravodajka: Souhlasné.) Děkuji.

Teď mohu nechat hlasovat. Kdo jste pro tento návrh, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti tomuto návrhu, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Při hlasování č. 29, u druhého pozměňovacího návrhu bylo kvórum 30, pro bylo 50, nikdo nebyl proti. Tento návrh byl schválen.

Jako třetí návrh pozměňovací bychom hlasovali návrh pana senátora Nytry. Zeptám se paní navrhovatelky, na její stanovisko. (Ministryně: Souhlasné stanovisko, protože se jedná o účinnost.) Ano, souhlasné. A paní garanční zpravodajka? (Zpravodajka: Souhlasné.) Také souhlasné. Dávám hned hlasovat. Kdo jste pro tento pozměňovací návrh, zmáčkněte tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo jste proti tomuto návrhu, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Při hlasování č. 30, u třetího pozměňovacího návrhu při kvóru 30 pro bylo 57, proti nebyl nikdo. Tímto byl i tento pozměňovací návrh schválen.

Nyní budeme hlasovat o zákonu jako celku tak, jak ho vrátíme do Poslanecké sněmovny s našimi schválenými pozměňovacími návrhy. Takže nikdo neodešel, nepřišel, dám hned hlasovat. Asi stanoviska navrhovatelů. Zeptám se paní ministryně? (Ministryně: Souhlasné.) Souhlasné? Slyšel jsem dobře? (Ministryně: Jedná se o celkový návrh zákona?) Ano, s těmi pozměňovacími návrhy. (Ministryně: Omlouvám se, jsem zmatená procedurou Poslanecké sněmovny. V tom případě je to nesouhlasné.) Nesouhlasné. Paní navrhovatelko? (Zpravodajka: Souhlasné.) Děkuji vám.

Začínám hlasování. Kdo jste pro schválení tohoto zákona s pozměňovacími návrhy, abychom ho zaslali Poslanecké sněmovně, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zmáčkněte tlačítko NE a zvedněte ruku.

Při hlasování č. 31, vrátit Poslanecké sněmovně tento zákon s našimi pozměňovacími návrhy, při kvóru 30 pro bylo 56, proti nebyl nikdo. Tento návrh byl schválen.

Teď bychom ještě měli projednat kolegy, kteří se budou za nás bít v Poslanecké sněmovně, kteří se s paní ministryní ještě jednou uvidí, takže se ptám, koho navrhujete, aby nás zastupoval? Paní senátorka Šípová? Ano, takže paní senátorka Šípová. Druhý, kdo by byl? Paní senátorka Chalánková a pan senátor Goláň. Takže všichni jsme slyšeli, tito tři zástupci Senátu by nás obhajovali v Poslanecké sněmovně. Já o tom dám hned hlasovat.

Kdo jste pro, aby nás zastupovali tito senátoři v Poslanecké sněmovně, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko ANO. Kdo jste proti, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE.

Hlasování č. 32, kterým pověřujeme naše zástupce do Poslanecké sněmovny, aby obhájili námi změněný zákon, při kvóru 30, pro bylo 56. Tento návrh byl schválen.

Tímto děkuji paní ministryni, paní zpravodajce a loučím se s nimi.

Ještě předtím, než dám hlas technické, tak si dovolím ještě pro steno jednu věc. Z dnešní schůze se ještě omlouvají senátoři Jiří Cieńciała, Ondřej Feber. Teď tady vidím přihlášeného předsedu klubu ODS. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Zdeněk Nytra:  Vážený pane předsedající, z důvodu toho, že předkladatelka příštího bodu, paní ministryně financí Schillerová, je v tuto chvíli někde na Hradě, navrhuji, abychom projednávali další body v pořadí, a až se paní ministryně dostaví, tak bychom zařadili ten senátní tisk č. 47, jinými slovy teď neumím říct, jestli ho zařadíme jako pátý, šestý nebo sedmý. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Ještě se zeptám, protože to bude změna programu jednání, čili vy navrhujete, jak dojedeme nějaký bod, který budeme projednávat, hned poté bude vystoupení paní ministryně Schillerové, abychom si rozuměli, o čem budeme hlasovat. Prosím, klid v sále, o této věci, protože je to procedurální návrh, se hlasuje okamžitě. Nebudu nikoho svolávat, ale začnu hlasování. Kdo jste pro tento návrh změny programu jednání dnešního odpoledního Senátu... Zvedne ruku a zmáčkne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruku a zmáčkněte tlačítko NE. Děkuji vám.

Při hlasování č. 33, změna pořadu, při kvóru 30 pro bylo 50, tento návrh byl schválen.

Ještě jsem tady dostal takovou poznámku, asi ji musím říct. Ona by to asi nebyla technická, ale že je to takové divné, 25. února se vracet z Hradu, bude otázka, s čím paní ministryně k nám dorazí.

A protože jsme změnili program jednání, budeme projednávat senátní tisk č. 59. Jedná se o

 

Návrh senátního návrhu zákona senátora Zdeňka Hraby a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Tisk č. 59

Je to senátní tisk č. 59. Tento návrh senátního návrhu zákona uvede senátor Zdeněk Hraba, který má slovo.

Senátor Zdeněk Hraba:  Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Uvedl bych...

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Prosím, prosím o klid v předsálí, zase. Tak, můžete, pane senátore.

Senátor Zdeněk Hraba:  Uvedl bych, milé kolegyně, vážení kolegové, senátní tisk č. 59 v krátkých pěti bodech, a to z toho důvodu, že navazuje na jednání pracovní skupiny, která se sešla minulý čtvrtek, tedy před týdnem, a dojednala základní parametry postupu Senátu v této věci. Podobně zazněla slova i dnes na jednání zástupců Senátu a Poslanecké sněmovny.

Zaprvé tento návrh reflektuje komplikace v Poslanecké sněmovně minulý týden, kdy na pořad jednání nebyl zařazen ten jediný načtený tisk, tedy poslanecký návrh zákona z dílny KDU, poslance Marka Výborného, a to dvakrát, minulou středu a minulý pátek, resp. předminulý. Dohodli jsme se, že připravíme senátní návrh zákona, vypracoval jsem ho, dostal jsem ten úkol jako předseda Stálé komise pro Ústavu. Jsem rád, že ho spolupodepsala celá řada z vás, za to vám děkuji.

Jinými slovy, vedle poslaneckého návrhu zákona a vedle vládního návrhu zákona, který se objevil toto pondělí, by v ideálním případě existoval ještě senátní návrh zákona, a to z toho důvodu, aby v případě komplikací, v případě nedohod nad vládním nebo poslaneckým návrhem byl aktivován ten návrh senátní a bylo o čem jednat.

Bod druhý. Tento návrh fakticky a z velké části je totožný s návrhem poslaneckým, tady děkuji kolegům z KDU za inspiraci, licenci. Naše legislativa ještě dopracovala tento návrh tak, aby odpovídal, řekněme, té nově nastalé době, protože návrh KDU pochází z konce roku 2019 a je v podstatě parametrově totožný s návrhem vládním, tedy s jednou jeho verzí, kterou představila vláda toto pondělí.

Zatřetí, návrh umožňuje mimo jiné formalizovanou podobou vyjádřit názor Senátu na to, kolik chceme volebních obvodů, zda chceme nebo nechceme aditivní načítací kvórum, zda chceme či nechceme bonus pro vítěze. Vyjadřuje určitým způsobem, mohu říct, že z jednání, které bylo tento den dopoledne, vyplývá, vyjadřuje i tu matematickou metodu, nad kterou snad bude nějaká shoda jako nad východiskem.

Začtvrté, tento návrh tedy, jak už jsem říkal, nemění volební kraje, nezasahuje do § 26 volebního zákona, ponechává 14 volebních krajů. To je koneckonců i výsledkem předběžné dohody s Poslaneckou sněmovnou, takže v tomto směru, i když se vyskytovaly jiné názory, zejména z řad vládního hnutí ANO, tak by nad tím měla být politická shoda. Nezavádí formálně bonus pro vítěze, maje tedy maximálně proporční tento návrh, samozřejmě, že v případě, že dáte svolení a dostane se na jednání ústavně-právního výboru, můžeme ještě parametry měnit, můžeme tam do toho návrhu zasahovat. Samozřejmě, že to není finální podoba, ale principiálně by měl zachovávat proporčnost. Neřeší zatím aditivní klauzule, proto to v návrhu nenajdete, nicméně samozřejmě počítám s tím, jakmile bude návrh přikázán ústavně-právnímu výboru, že pozměňovacím návrhem aditivní klauzule do tohoto návrhu zahrnu, že se o něm bude hlasovat, rozhodovat, jak v ÚPV, tak případně ve druhém čtení.

Zásadní shoda je na dvou načítacích klauzulích, mezi tedy jak Poslaneckou sněmovnou a Senátem, to, co říkám, výsledky jednání dopoledního, o tom, jaké to procento bude, jestli to bude 8, 11, 9, 13 nebo 7, 9, to, prosím, zatím je věcí jednání. Pokud to projde dnešním prvním čtením, tak o tom budeme jednat na ústavně-právním výboru a na komisi pro ústavu. Ještě bych chtěl doplnit, že bych rád, aby předseda komise pro krajany Tomáš Czernin rovněž, já bych byl rád, abychom jednali o možnosti korespondenční volby tak, aby se, řekněme, ze Senátu toto stanovisko sdělilo touto formalizovanou podobou do Poslanecké sněmovny.

Princip toho návrhu. Jen ve stručnosti. Máte ho samozřejmě k dispozici. Princip je, že se sečtou všechny hlasy úspěšných politických stran a hnutí, které uspěly ve volbách, tzn. měly více jak pět procent, vydělí se ten počet všech hlasů dvěma stovkami, tedy počtem mandátů v Poslanecké sněmovně, vyjde volební číslo, tím volebním číslem se dělí potom počet hlasů pro každou jednotlivou úspěšnou politickou stranu či hnutí nebo koalici, a je tedy přidělen počet mandátů té politické straně, pokud se nerozdělí, tak všechny mandáty, existuje ještě druhé skrutinium, kde se podle největšího zbytku přidělí k té které politické straně a následně nastává rozdělení do jednotlivých krajů. Je to návrh, který je shodný, v matematické metodě, s návrhem poslaneckým. Myslím si, že by to bylo řešení pro ČR, řeknu na rovinu za sebe.

To byl tedy ten pátý bod. Slíbil jsem pět krátkých bodů na uvedení té novely volebního zákona. Tímto bych si dovolil požádat vás, milé kolegyně a vážení kolegové, o podporu usnesení, kterým bude přikázán senátní návrh zákona k projednání ústavně-právního výboru ve lhůtě 60 dnů. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, poprosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů. Organizační výbor určil zpravodajkou pro první čtení senátorku Adélu Šípovou. Paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Adéla Šípová:  Dobrý den, slibuji, že už v příštím tisku nebudu zpravodajem... Abyste si nemysleli, že to tady okupuji. Já děkuji navrhovateli, kolegu Hrabovi, za přednesení návrhu. Zároveň navrhuji rovněž, aby byl přikázán do výboru ústavně-právního. Jiný návrh k té věci nemám a více co říci také nemám.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, paní senátorko, a prosím vás, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů, sledovala rozpravu a zaznamenávala případné další návrhy, abyste k nim mohla po skončení rozpravy zaujmout stanovisko. Otevírám obecnou rozpravu. Písemně nemám žádné přihlášení. Prvním do obecné rozpravy je pan senátor Michael Canov. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane předsedající, vážený pane navrhovateli, kolegyně, kolegové, já si nemůžu pomoct v jedné věci. Jedna věc se neustále podle mého názoru v této věci podceňuje, a sice že prezident republiky volby již vyhlásil pro rok 2021. Vyšly dokonce už loni na Silvestra ve Sbírce zákonů.

Když Ústavní soud rozhodoval svým nálezem o ústavní stížnosti, tak si osobně myslím, že i on to vzal v úvahu, protože on měl na výběr, že zruší buď D'Hondtovu metodu, nebo že zruší klauzuli pro koalice, nebo že zruší oboje. Ale volby už byly vyhlášeny a on tedy zrušil to, co vůbec nenarušilo paragrafy před tím, než se hlasy počítají, a tedy tu metodu počítání hlasů D'Hondtovým dělitelem. Zanechal 14 krajů, ty nechal na pokoji. Ty mohl předtím... Já jsem to předtím řekl špatně.

Podle mého názoru z toho, že volby jsou vyhlášeny, plyne věc, že se nemohou měnit některé parametry voleb. Nemohou se podle mě měnit počty krajů, což je dobře, že se dochází k tomu, že všichni počet 14 krajů chtějí, ale zdůraznil bych, že důvodem by mělo být to, že je to stále v zákoně. On to říkal dobře pan zpravodaj, že to v tom paragrafu je, ale nechce se respektovat ta věc, že hranice je v současně platném zákoně 5 % i pro koalice.

Já považuji za téměř nepochybné, že pokud bude kandidovat nějaká koalice a nesplní klauzuli navýšenou, že nepochybně podá stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Podle mého názoru má obrovskou šanci, že uspěje. Pokud dokonce do té doby podá kandidátky, tak má jistotu. A protože zákon schvalují obě komory parlamentu, pak to musí ještě podepsat prezident, musí to vyjít ve Sbírce zákonů, nepochybuji, že ji dokonce podají ty koalice, kterých by se to mohlo týkat, protože kandidátka nemusí být vůbec kompletní, stačí, aby tam byl vždycky jen jeden kandidát, do 60 dnů před volbami se kandidátky mohou doplňovat nebo měnit pořadí, takže proč by to neudělaly, budou si toho vědomy, že by pak u Nejvyššího správního soudu nepochybně uspěly, protože by podávaly kandidátky koaliční za doby, kdy platilo 5 %. A takové koaliční kandidátky zřejmě padnou a zřejmě se to může stát. Nevím, jestli bude koalice například ČSSD plus Zelení. Může se jim to stát, získají 6 %, podali kandidátku, když bylo 5 %, podají protest, uspějí. Obdobně také, nevím, jestli ta kandidátka bude, třeba Trikolóra plus Svobodní plus Soukromníci, také se může stát. Dokonce ani u koalice SPOLU bych si nebyl jistý. Proto si myslím, navzdory téměř všem ostatním nebo většině ostatních, že by se mělo pro volby, co budou v letošním roce, zcela určitě zachovat takové kvórum pro koalice, které je v současně platném zákoně, který platí v době, kdy už byly volby vyhlášeny.

Slyšel jsem na jednání přípravných skupin protiargument, že to přece změnil už Ústavní soud. Dobře, ale Ústavní soud to změnil jednak proto, že to byla podle jeho názoru protiústavní záležitost, takže to musel změnit, že zrušil ty násobky 10, 15, 20, a zadruhé změnil to pro koalice směrem výhodným, směrem dolů. Tzn. ne směrem nevýhodným, směrem nahoru. To jsou dva naprosto zásadní rozdíly. Samozřejmě já podporuji, aby tisk postoupil do druhého kola, nicméně jsem přesvědčen o tom, že pokud se nakonec všichni domluví na tom a bude načítací formule, že si pak uděláme ostudu, až to po volbách někdo zpochybní a dá stížnost, protože ji bude muset vyhrát.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane senátore. S přednostním právem vystoupí pan senátor Jiří Oberfalzer. Má slovo. Po vás, pane senátore, a navrhovatel se ještě hlásil.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Vzhledem k tomu, že nález Ústavního soudu nezakázal navýšené kvórum pro koalice, akorát dal jasně najevo, že to, které bylo před uveřejněním jeho nálezu v platnosti, je pro něj nepřijatelné, a vzhledem k tomu, že se uvažuje jednoznačně o snížení kvór, a dnes tady byla debata, ale o ní možná pan kolega mluvil, já jsem přišel teď z té akce v Nerudovce, nevím, nechci se opakovat, nicméně vzhledem k tomu, že kvórum bude nižší, bude pro koalice příznivější, tak si neumím představit, že by nějaká ústavní stížnost mohla uspět. Zejména že by mohla uspět u toho samého Ústavního soudu, který takovéto možnosti připustil. Když ne přímo pojmenoval, tak ve svém nálezu naznačil. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane senátore. Pan navrhovatel se hlásil, takže máte slovo, pane senátore.

Senátor Zdeněk Hraba:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych možná shrnul, které dvě varianty přicházejí v tom případě do úvahy. Tak, jak jsem měl možnost sledovat jednání dnes, tedy vystoupení poslanců, nebudu jmenovat konkrétně do stenozáznamu, jaké politické představy mají, ale vychází to v podstatě tak, že buď budou načítací klauzule, nebo se nedohodneme na novele volebního zákona. Z toho mi vychází jako jednoznačně lepší varianta risknout aditivní klauzule s tím, že je někdo může napadnout, ale nemusí také uspět. Pokud uspěje, tak se budou pouze přepočítávat hlasy podle bezklauzulového znění volebního zákona, ale bude na to určité vodítko. V případě, že se nedohodneme na volebním zákoně, bude na volebním senátu Nejvyššího správního soudu, aby propočítal a určil, která strana dostane kolik mandátů. Dávám samozřejmě za pravdu panu senátoru Canovovi, že je to riskantní záležitost, já si to myslím také, ale je to pořád ta lepší z těch dvou možností. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. A protože pan předseda Vystrčil nechce využít přednostní právo, tak dalším přihlášeným je pan senátor Tomáš Goláň. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Tomáš Goláň:  Děkuji. Můj předřečník mi vzal půlku. Nebude to řešit Ústavní soud, ale Nejvyšší správní soud. Přesně takovým způsobem, jak tady pan navrhovatel uvedl. Chtěl jsem říci, že adiční klauzule přímo ve výšce 7, 9, 11 ten Ústavní soud tak zmiňuje a říká, že jsou pro něj přijatelné. Opravdu je to asi riskantní řešení, ale je to řešení takové, že kvůli tomu nespadnou volby. Tzn. pokud by Nejvyšší správní soud dodatečně uznal, že kasační stížnost proti výsledku voleb je oprávněná, tak tam pustí stran více a přepočítají se znovu mandáty. To je technikálie. Ale jak řekl pan kolega Hraba, dohoda je maximálně dvě adiční klauzule. Takže to je situace, ze které vycházíme a ve které budeme pokračovat a budeme případně opravovat ve 2. čtení, případně v ÚPV, tu materii, kterou jsme tady dostali.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore, dalším přihlášeným je pan senátor Marek Hilšer. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Marek Hilšer:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jen krátce. My, když jsme jednali s členy ústavně-právní komise Poslanecké sněmovny, tak jsme apelovali na to, aby předloha volebního zákona byla předložena, pokud možno, co nejrychleji. V tomto ohledu mě velice znepokojuje to, co se v Poslanecké sněmovně nyní odehrává, tzn. že se návrhy zákonů odkládají a nejsou rychle řešeny. Pan prezident varoval před ústavní krizí a toto, bych řekl, tomu řešení možné ústavní krize prostě nenapomáhá. Proto jsem rád, že Senát, nebo respektive naši členové Senátu připravili tento zákon a že zákon existuje a je tady varianta pro to, aby zákon co nejrychleji spatřil světlo světa.

Ještě bych zmínil jednu věc. Já bych se velice přimlouval za to, i když vím, že je to pro některé poslance, některé strany poměrně, řekl bych, nepřijatelná záležitost, ale přimlouval bych se za to, aby v zákoně byl opravdu obsaženo právo na korespondenční volbu našich spoluobčanů, kteří žijí v zahraničí. Jich je zhruba asi kolem 500 000, i když koronavirová krize číslo teď snížila, nicméně je to opravdu velký počet našich občanů, kteří by měli mít, pokud možno, co nejsnazší přístup k volbám. Já jsem slyšel mnoho případů a mnoho příběhů, kdy naši občané museli cestovat tisíce kilometrů proto, aby mohli volit na ambasádě nebo zastupitelství. Připadá mi, že je to v dnešní době nedůstojné, měli bychom jim opravdu umožnit co nejjednodušší způsob hlasování. Těch občanů je celá řada, jsou to studenti, kteří studují v EU, na Erasmu, nemusím to všechno vyjmenovávat. Prosím, abychom opravdu jasně toto do zákona dali a ukázali dobrou vůli, to, že chceme, aby lidé měli dobrou příležitost k volbě.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Nyní má slovo pan předseda Senátu Miloš Vystrčil.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, přesně z těch důvodů, o kterých tady mluvil pan senátor Michael Canov, tady teď řeknu dvě věci s tím, že tím pádem budou uvedeny ve stenozáznamu, tím pádem je možné, aby je všechna veřejnoprávní média i jiná média sdělila dál. Je to z toho důvodu předvídatelnosti, kterou by měly disponovat třeba strany a hnutí, které uvažují o nějaké koalici. Nyní tedy pro informaci s tím, že samozřejmě nic není 100% jisté.

První zpráva, na základě dnešního jednání zástupců všech klubů senátorských, všech klubů poslaneckých, vedení sněmovny a vedení Senátu a expertů došlo k tomu, že všichni potvrdili, že počítají s tím, že ve volebním zákoně bude 14 volebních krajů.

Druhá věc je, všichni potvrdili, že počítají s tím, že budou zavedeny načítací klauzule. Není stanovena maximální, respektive horní závora. Je téměř na 90 % jisté, že tam budou kromě 5 %, což je hranice pro jednu stranu, další dvě závory. Nikdo neměl protesty proti tomu, aby horní hranice byla až 10 %. Tzn. pro všechny ty, kteří nyní přemýšlejí v tom smyslu, jak tady mluvil pan senátor Canov, sděluji, že současná dohoda všech poslaneckých a senátorských klubů a vedení komory Poslanecké sněmovny a Senátu počítá dnes na 90 % s tím, že to bude tak, jak jsem říkal. Říkám to tady proto, aby, když někdy dojde k nějakému podání, o kterém mluvil pan Michael Canov, tak aby se vědělo a bylo zaznamenáno, že předseda Senátu tady sděluje, jak to v současné době vypadá. Pokud to tak dopadne, obtížně někdo může říkat, že netušil, že by to takto mohlo dopadnout. Mám tím na mysli nejen 14 volebních krajů, ale i výši načítacích klauzulí. Doufám, že to bylo dostatečně srozumitelné. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane předsedo. Já myslím, že zásadní sdělení, které jsme slyšeli z jednání vedení Senátu a Poslanecké sněmovny a předsedů všech klubů těchto dvou komor, zaznělo. Teď se do rozpravy dále hlásí Tomáš Czernin. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Tomáš Czernin:  Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych rád panu navrhovateli poděkoval za jeho slova o korespondenční volbě. Stejně bych rád poděkoval kolegovi Hilšerovi, který to zmínil. Jen bych si ho dovolil poopravit v tom čísle občanů pobývajících v zahraničí. Je jich 600 000 až milion. Musím zdůraznit, jsou to občané ČR, kteří jsou ve svých občanských právech omezeni tím, že mají opravdu těžkou možnost volby. Příklady tady už padly. Například naši občané, kteří jsou na Novém Zélandu, musí letět do Canberry nebo do Sydney, tam se jeden týden přihlásí do zvláštního volebního seznamu a příští týden se musí dostavit, aby volili. Nebudu mluvit o jednotlivých zemích. V Kanadě je možno volit pouze v Ottawě a v Torontu. Ve Francii je to jedině Paříž. Mnohdy je pro ty lidi snazší zajet si nebo zaletět do vlasti a odvolit doma. To nejsou žádní lidé, kteří by se nějakým způsobem odrodili nebo kteří by jednoduše opustili vlast, ale jsou to, jak už bylo řečeno, studenti, jsou to lidé, kteří jsou tam pracovně. Rád bych připomněl, že českých vědců působících v zahraničí je více než v ČR. Také musím říci znovu, že je to vůči těmto občanům veliký dluh. Jsme jednou z posledních zemí v Evropě, která korespondenční volbu neumožňuje.

Senát v minulosti několikrát korespondenční volbu podpořil. Naposledy loni v létě připomněl současné vládě, že to dokonce má ve svém programovém prohlášení z června 2018.

V neposlední řadě bych rád zdůraznil, že Češi pobývající v cizině jsou silnou ekonomickou skupinou. ČNB to umí spočítat. V roce 2019 od Čechů ze zahraničí přišlo do vlasti 89 mld. Kč. Takže budeme na tom pracovat. Rád bych zdůraznil, že v tuto chvíli Senát má tu sílu, protože je potřeba, aby se shodla většina Senátu s Poslaneckou sněmovnou. Je naší silou v tuto chvíli přesvědčit poslance, aby i oni pochopili, že korespondenční volba je důležitá. Tak toho, prosím, využijme. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji. Nyní má slovo paní senátorka Miroslava Němcová. Paní senátorko? Jsme dohodnuti, že přednostní právo není využito, my už jsme se tady potichu dohodli.

Senátorka Miroslava Němcová:  Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Dámy a pánové, jenom pár poznámek. Jako účastník zatím několika jednání přípravy nového volebního zákona bych tady chtěla zdůraznit některé momenty. Tím prvním, a zmínil to v první poznámce pan senátor Hilšer, je to, zda stihneme přijmout volební zákon včas. My tu ambici máme jako Senát bezpochyby. Ráda bych uvedla, že dnes na dopoledním jednání, na kterém byla v širším fóru zastoupena sněmovna i Senát, tak zde zaznělo od zástupců Poslanecké sněmovny, a to i od jejího předsedy, pana Radka Vondráčka, že bude tento volební návrh předložen co nejdříve. Myslím, že zde zaznělo příští týden na jednání schůze v 1. čtení, předložen návrhu volebního zákona. A rámcově zde nikdo nezpochybnil datum přijetí zákona květen. Já se domnívám, že konec května, ale to asi tak explicitně nezaznělo. Všichni se shodli na tom, že mají ambici, aby volební zákon byl přijat do konce května. Zda se tak stane nebo nestane, v tuto chvíli neumí říci nikdo, ale dobrá vůle ze všech stran zde projevena byla. To je asi maximum možného, co lze říci na to časování. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet.

Já se v tomto snažím být trochu optimistou, a to proto, že se domnívám, že politická reprezentace přeci jen, ať už senátní nebo sněmovní, nedovolí, aby došlo k takové ústavní krizi, kdy by volební zákon neexistoval, nebyl včas přijat a dostali bychom se do opravdu těžko řešitelné krize. I ta varování tady dnes byla zopakována.

Druhá poznámka. Pokud jde o ony koalice, zmínil to pan senátor Canov a vedla se tady o tom trochu debata. Téma se otevřelo na všech schůzkách, kde jsme byli, zda má nebo nemá být aditivní klauzule pro koalice.

9. února zde byl odborný seminář, za který děkuji panu předsedovi Senátu, že byl zorganizován. Zúčastnili se ho experti přes ústavní právo. Tato otázka zde byla vznášena. Shodovali se v tom, že čím dříve bude nová úprava volebního zákona přijata, tím méně se dostáváme do rizika případných sporů a napadnutí pro neplatnost voleb, pokud jde o stanovení aditivního kvóra. Já sama za sebe musím říci, že jsem příznivcem stanovení aditivního kvóra pro koalice. Jak dopadnou potom politická jednání, jaké to bude přesně úrovně, zda 7, 9, 11 nebo ostatní, to teď nechávám stranou. Ale jsem jejich příznivcem a zároveň příznivcem neodkládat jejich účinnost. Myslím si, že pokud zde pan předseda Senátu zmínil, mínil to podle mě jako informaci pro média, pro veřejnost, pro politické strany, pro občany, v podstatě je to prohlášení o tom, že obě komory Parlamentu ČR pracují na novele volebního zákona, tedy legitimní očekávání těch, kteří se chtějí ucházet o hlasy voličů a vstoupit do voleb v letošním roce, nemůže být založeno na stavu, který platí teď, nebo na stavu, během něhož rozhodoval Ústavní soud. Ale je zde jasně dané avízo o tom, že politická reprezentace připravuje změnu, která se bude týkat, a jsou vyjmenovány základní okruhy, a mezi nimi je i okruh aditivních kvór pro koalice. Legitimní očekávání musí být vztažena až ke chvíli, kdy bude definitivně tato novela zákona přijata. O tom já jsem 100% přesvědčena. Takže riziko, které zmiňoval pan kolega Canov, vidím o stupeň níž. Netvrdím, že to je tak 100%, ale myslím si, že opodstatnění tento můj pohled má.

Poslední, už jen krátká poznámka. Ano, připojuji se ke všem, kteří zde zmiňovali návrh na korespondenční hlasování. Velmi bych se přimlouvala za to, aby tato forma byla obsažena v tomto volebním zákoně. Musím však říci, že vidím spíš, že to bude otázkou hledání kompromisu se sněmovnou. Tady si příliš jistá nejsem. Neříkám, že je to úplně nemožné, ale nakonec vše, celý úspěch projednávání novely volebního zákona bude spočívat na tom, do jaké míry bude nalezen konsensus na základních věcech mezi námi a mezi Poslaneckou sněmovnou.

Tolik několik mých poznámek. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, paní senátorko. Nyní se k řečnickému pultu dostavil pan místopředseda Jan Horník, který předtím nevyužil svého přednostního práva, ale teď má slovo. Prosím.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, navážu na kolegyni Němcovou. Jsem v politice spíš pesimista a zvlášť poslední dobou všechny ty věci, které se kolem nás dějí, mají spíš pesimistický vzhled i směrem k občanům této země. Nicméně po dnešním jednání, už jsme předtím absolvovali i další, se také přikláním k lehkému optimismu. Byl jsem až překvapen, jak tady dneska předsedové politických stran a hnutí mluvili. Byl jsem z toho nadšený. Ale nevím, jestli do politiky nadšení patří.

Nicméně na druhou stranu si dovolím ještě jednu poznámku. A to je to, co tady už všichni říkali. To se týká korespondenční volby. Všichni, kteří jsme v Senátu nebo v Poslanecké sněmovně, dost často se na našich výjezdech scházíme s krajany v zahraničí a vždycky je to téma číslo 1, aby měli možnost volit. Je tam povinnost našeho státu jim to umožnit. Tito lidé dělají věhlas této republice. Nejsou to jen sportovci, ale jsou to právě různí vědci apod. Pak nám to přináší ekonomickou, velmi zajímavou přidanou hodnotu pro ČR. A proč se přikláním udělat to teď, udělat výjimku? Jedinou výjimku z toho, co se tady teď domlouvá, a to minimum změny volebního zákona, to je z toho důvodu, že nevíme, co na podzim bude kde, v jaké části světa, jak bude jaký který stát na vrcholu nebo na ústupu pandemie. To souvisí s pohybem osob. To souvisí také s pohybem toho, aby někdo z jižní Francie mohl jet na naše velvyslanectví do Paříže. V Jižní Americe, všude po světě by to byl velký problém. A tím pádem by bylo úplně znemožněno těmto lidem volit. Já se proto přikláním, a napněme všichni maximální politické úsilí, zkusme se navzájem přesvědčit o tom, aby tato jedna výjimka byla do volebního zákona zapracována.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane místopředsedo. Nyní má slovo pan senátor Jiří Čunek. Prosím, pane senátore.

Senátor Jiří Čunek:  Paní předsedající, kolegyně, kolegové, určitě tady asi dneska není nikdo z nás, kdo by nechtěl propustit zákon k podrobným diskusím už potom. Já bych jen rád vyjádřil svůj názor. Nesdílím nadšení pana předsedy o tom, že když tady teď něco řekne při projednávání zákona, že tím musí být veden soud. Já, a asi každý z nás jsme se s tím setkali asi víckrát, ti, co jsou v Senátu déle a zabývali se tím, že soud někdy při výkladu zákona čte i to, co se v parlamentu obecně kolem toho říkalo, aby vycítili úmysl zákonodárce, když v materii není vyjádřen jednoznačně. Nicméně v tuto situaci je to asi tak, my jsme zrušili, nebo byla zrušena 4% daň při převodu nemovitostí. Vezměte si, že někdo by teď při nějaké diskusi udělal ten krok a daň by byla 8 %, nešla by dolů, ale šla by nahoru. On by se dovolával toho, že přeci v té diskusi se říkalo, že to může být i jinak nebo že to bude jinak. Já jsem přesvědčen, že v tuto chvíli platí nějaký zákon. Pan prezident, asi nám je všem jasné, proč tak rychle si pospíšil, protože zřejmě věděl, že Ústavní soud rozhodne. Podle mě samozřejmě Ústavní soud rozhodl zbytečně pozdě. Proti rozhodnutí nic nemám, ale po třech letech to bylo pozdě. Nicméně zřejmě ústavní soudci si neuvědomili, že pan prezident lhůtu nemá, takže může vyhlásit volby i takto, což se stalo.

A jestli zítra někdo podá nebo to podal včera nebo dneska nějakou koalici, to je jedno, jaká by byla, tak ji podal jistě s tím, že si je vědom, že v tuto chvíli je to pět procent. Ten nový zákon není přijat. Jsem přesvědčen, že to nebude tak jednoznačné, jak si v tuto chvíli myslíme. To, že jsem přesvědčen, že je to správné, aby koalice neměly pět procent, ale měly víc, to je jiná věc. Ale pravdou je, že z toho právního hlediska zcela jistě, když se zaplní tyto řady jen ústavními právníky, i když jich tady bude sedět 81, jsem přesvědčen, že to jednoznačné stanovisko, jak to potom dopadne, tady neuslyšíme. Nicméně asi náš úkol je jít co nejrychleji k projednání tohoto zákona, nezatížit ho ničím navíc, co by nás vedlo k tomu, abychom, řekněme, ten květen, jak byl řečen, ho nějak ohrozili, to si myslím, že je pravda.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore, nyní má slovo pan předseda klubu ODS Zdeněk Nytra. Prosím.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji. Vážená paní předsedající, vážený pane předkladateli. Dovolím si říct odlišný názor, protože tady je ještě důležitý termín, tuším, 3. 8. Kdyby včera, dneska, zítra někdo podal kandidátní listinu, tak do toho data ji pochopitelně může změnit a upravit podle aktuálně platného zákona, tak jak ho přijme Parlament ČR. Navíc se domnívám, že by to nemělo vliv ani na to, že by ten zákon případně Ústavním soudem byl zrušen. Maximálně nám hrozí, že by pro tyto volby soud nezapočítal koalici tu zvýšenou kvótu, ale to už opravdu vymýšlím spekulace. Pro mě je důležité v tuto chvíli to, že nejenom my, my donuceně, ale Ústavní soud už v průběhu volební kampaně se vyslovil a my teď musíme stanovit nějaká pravidla. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane předsedo. Nyní se ptám, jestli ještě někdo se hlásí do rozpravy? Nikoho nevidím, rozpravu končím. Ptám se pana navrhovatele Hraby, zda se chce vyjádřit k rozpravě? Nechce. Paní zpravodajko pro první čtení, vyjádřete se, prosím, k proběhlé rozpravě. Máte slovo, prosím.

Senátorka Adéla Šípová:  Shrnu, v obecné rozpravě vystoupilo 10 senátorů, jeden z nich dvakrát, pokud se nemýlím, tak nebyl jiný návrh, než ten, aby byl návrh přikázán výboru ústavně-právnímu k projednání.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, paní zpravodajko. Teď tedy vzhledem k tomu, že jsme návrh zákona nevrátili navrhovateli k dopracování, ani jsme jej nezamítli, přikážeme návrh senátního návrhu zákona výboru či výborům k projednání. Padl tady návrh od zpravodajky na přikázání výboru ústavně-právnímu, ale organizační výbor navrhuje, aby byl tento ústavně-právní výbor garančním výborem, dále navrhuje požádat Stálou komisi pro Ústavu ČR a parlamentní procedury a Stálou komisi Senátu pro krajany žijící v zahraničí o jejich stanoviska. Má někdo ještě jiný nebo další návrh? Ne, nevidím, nikdo se nehlásí. Přistoupíme tedy k hlasování.

Omlouvám se, chviličku jsem tady nebyla s těmi tlačítky, takže se to malinko zkomplikovalo.

V sále je přítomno aktuálně 51 senátorek a senátorů, potřebný počet pro přijetí návrhu je 26. Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, nechť stiskne tlačítko NE a zvedne ruku. Děkuji.

V hlasování č. 34, k přikázání senátního návrhu zákona senátora Zdeňka Hraby a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR, bylo schváleno přikázání výborům, konstatuji, že z přítomných 55 senátorek a senátorů při kvóru 28 se pro vyslovilo 55, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Tím tedy děkuji navrhovateli a zpravodajce a přeji úspěšné jednání ve výborech a komisích.

Máme tady přítomnou paní ministryni financí, takže nyní bychom projednali bod, který jsme odložili. Paní ministryně, prosím. Takže... Vítám tady paní ministryni Schillerovou. Nyní budeme projednávat

 

Návrh zákona o kompenzačním bonusu pro rok 2021

Tisk č. 47

Senátní tisk č. 47. Návrh, až si trošku připraví svoje podklady, uvede ministryně financí Alena Schillerová, kterou prosím, aby nás seznámila s návrhem zákona. Prosím, paní ministryně.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji, paní místopředsedkyně. Dámy a pánové, dovolte mi nejdřív, abych vám poděkovala za vaši vstřícnost a za to, že jste byli ochotni přehodit program a přizpůsobit se tomu, že jsem nemohla tady být včas. Děkuji ještě jednou, vážím si toho.

Ještě jednou, dámy a pánové, dovolte mi odůvodnit návrh zákona o kompenzačním bonusu pro rok 2021, jehož cílem je opět v dnešní složité době ekonomicky podpořit OSVČ, společníky malých společností s ručením omezeným a tzv. dohodáře. Je to nový zákon, protože těch novel už bylo tolik, že jsme chtěli to uchopit nově, a navíc je tam úplně nová koncepce, jiná, než u podzimního bonusu, tak jak jste ho znali.

Bude to představovat součást inovované státní podpory, která by měla být jednodušší, přehlednější a zároveň univerzálnější. Měli bychom opustit systém roztříštěných podpor, který se vyvíjel nějak v čase tak, jak se postupně uzavírala ekonomika a zaměřovala se spíš na ty uzavřené segmenty ekonomiky cíleně, takže teď hledáme nahrazení většiny sektorových programů, přičemž jsme se rozhodli, že zachováme dva základní pilíře. První je kompenzační bonus, druhý je Antivirus, a pak se vytvoří ještě jakýsi plošný program COVID-21, který by měl postupně absorbovat všechny COVID, jako Nájemné, Uzavřené provozovny, Ubytování atd., některé dojedou, mělo by to nahradit ten COVID-21.

Čili kompenzační bonus zachováváme a inovujeme tímto novým zákonem.

Z hlediska dopadů, které budou kompenzovány, se vracíme k loňskému jarnímu pojetí, kdy dostávaly osoby, na které dopadla současná epidemie jako taková, nikoli pouze ti, koho se týkala omezující opatření státu, jak tomu bylo na podzim. Podporu tak opět obdrží i ti, kteří byli postiženi např. poklesem poptávky po jejich zboží či službách. Nově je ale zaveden kvantifikátor, který zajistí, že se kompenzační bonus dostane pouze těm, kteří jsou současnou situací skutečně výrazně dotčeni.

Pro vznik nároku na vznik kompenzační bonus bude posuzován pokles příjmů odpovídající tržbám z prodeje výrobků, zboží a služeb, plynoucím z dané podnikatelské činnosti, a to oproti srovnávacímu období z doby před vypuknutím koronavirové krize, přičemž nárok vznikne v případě, kdy tento pokles bude činit alespoň 50 %. Kompenzační bonus bude zvýšen na tisícovku, za den, tedy celkem 31 000 za měsíc se 31 dny. Bonus bude ale současně zastropován, tak, aby nedocházelo k nespravedlivé překompenzaci v případě subjektů s malými tržbami, např. student, který si přivydělává podnikáním. V případě dohodářů pak bude zachována stávající výše bonusu 500 Kč na den.

I v případě, že podnikateli neklesly uvedené příjmy, bude mu moci vzniknout nárok na kompenzační bonus za dny, kdy měl nařízenu karanténu nebo izolaci, a to ve výši 500 Kč. Tady navazuji na to, co jste projednávali dnes jako první bod programu, tzv. izolačku pro zaměstnance, my to tady chceme promítnout pro OSVČ, pro ty, kteří podnikají, nemají žádné restrikce, nemají žádný pokles příjmů, při tom se dostanou do karantény. 500 Kč na den, ale je tam podmínka, a to je účast na nemocenském pojištění. Velmi důležitou změnou je to, že bonusová období již nebudou nijak svázána s trváním nouzového stavu. Pak jsme se dostali do situace, kdy Poslanecká sněmovna nepodpořila prodloužení nouzového stavu, a tím končil kompenzační bonus. Naopak, budou vždy vymezena kalendářním měsícem, což je stabilní, srozumitelné, jasné řešení. Návrh zákona zavádí dvě bonusová období, a to zpětně únor a následně březen. Nicméně vláda současně získá mandát, pokud tento zákon vstoupí v účinnosti, zavést další bonusová období vždy jako kalendářní měsíc až do konce roku, pokud budou ještě v tu dobu trvat krizová opatření.

První bonusové období nového bonusu v únoru 2021 se bude částečně překrývat s posledním bonusovým obdobím podzimního kompenzačního bonusu, vztah mezi nimi bude vyřešen přechodným ustanovením a započtením.

Kompenzační bonus bude možné kombinovat pouze s programem Antivirus a programem COVID Nájemné, který bude dojíždět. Kombinace s jinými podporami nebude možná, a to ani s připravovaným programem COVID-21, neboť oba programy budou koncipovány tak, aby se vhodně doplňovaly a nikoliv překrývaly. Žadatel tak nebude nucen podávat dvě žádosti na dvě různá místa.

Kompenzační bonus bude opět spravován jako daň podle daňového řádu, tak jak už to znáte, a to orgány Finanční správy ČR. Nadále bude využívána jednoduchá žádost, kterou bude možné podat také pomocí emailů. Jakkoliv se zde odrazí změny v koncepci kompenzačního bonusu, kdy bude zejména třeba posoudit zmíněný pokles příjmů. To je všechno už zaužívané, poplatníci to znají, takže to takto bude fungovat dál.

Kompenzační bonus bude, tak, jako dosud, snížením příjmové strany veřejných rozpočtů, z příjmů závislé činnosti, to znamená včetně dopadů na rozpočty krajů, měst a obcí. Tento dopad bude nicméně z výrazné většiny kompenzován, a to ve formě příspěvku odpovídajícího 80 % reálného propadu inkasa, který bude postupně vyúčtováván podle skutečnosti.

Opuštění principu, kdy státní rozpočet a rozpočty samospráv spolu dýchají v dobrém i ve zlém, není sice systémové, a já pořád se s ním úplně neztotožňuji, ale po všech těch ročních diskusích jako pragmatik říkám, že toto považuji za vhodný kompromis, který by měl podpořit rychlý průběh legislativního procesu v obou komorách parlamentu. Odhadovaný negativní rozpočtový dopad návrhu zákona připadající na první dvě bonusová období činí 19,4 mld. Kč na veřejné rozpočty, z toho 18 mld. Kč na státní rozpočet, 1,1 mld. Kč na rozpočty obcí a 0,4 mld. Kč na rozpočty krajů. Účinnost zákona se navrhuje dnem následujícím po dni vyhlášení ve Sbírce zákonů. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, paní navrhovatelko, prosím, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal ústavně-právní výbor. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 47/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Tomáš Goláň. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednání tohoto návrhu zákona výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu. Usnesení vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 47/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Jaroslav Větrovský, kterého prosím, aby nás nyní seznámil se zpravodajskou zprávou.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Vážená paní vicepremiérko, kolegyně, kolegové. Skutečně cílem nového kompenzačního bonusu je opětovně zmírnit dopady současné epidemie na OSVČ, resp. na společníky malých společností s ručením omezeným. Rovněž tak by měly být zmírněny dopady na osoby činné na základě dohody o provedení práce či dohody o pracovní činnosti, které pro uvedené podnikatele pracují. Namísto současné vazby na bezprostřední omezení nebo zákaz činnosti ze strany státních opatření bude nový kompenzační bonus poskytován obecně ke kompenzaci dopadů na činnost subjektů kompenzačního bonusu, které nastaly v důsledku ohrožení zdraví nebo krizových opatření v souvislosti s epidemií koronaviru. Uvedený dopad současně bude muset být kvalifikován jako významný. Maximální výše kompenzačního bonusu bude činit nově 1000 Kč, tedy celkem maximálně 31 000 Kč za měsíc s 31 dny. V případě osob činných na základě dohody o provedení práce či dohody o pracovní činnosti půjde o výši 500 Kč za den, tedy půjde o zachování stavu v rámci podzimního kompenzačního bonusu.

Relativně samostatným a novým případem vzniku nároku na kompenzační bonus je případ nařízené karantény či izolace podle zákona o ochraně veřejného zdraví v případě OSVČ či společníka společnosti s ručením omezeným, kde je při splnění ostatních podmínek odhlédnuto od výše uvedeného testu poklesu příjmů, a sama skutečnost trvání této karantény nebo izolace splnění této podmínky ji nahrazuje. V takovém případě bude aplikována výše kompenzačního bonusu, snížená na 500 Kč, za kalendářní den, což je tedy stávající stav.

Pokud jde o možnost kombinovat nový kompenzační bonus s dotačními programy, bude připuštěna pouze možnost souběhu jeho čerpání s programem Antivirus, popřípadě s jeho nástupnickým programem, pokud by došlo ke změně názvu, a s programem sloužícím k úhradě nájemného. Tedy stávající program ministerstva průmyslu a obchodu COVID Nájemné.

Nový kompenzační bonus bude, tak, jak říkala paní vicepremiérka, opět spravován jako daňový bonus podle daňového řádu, tedy v procesním režimu správy daní. V rámci návrhu zákona jsou rovněž řešeny kompenzace možných výpadků pro příjmy měst, obcí, ale nově, a to chci zdůraznit, i krajů.

Na závěr mi dovolte pouze výsledky dvou hlasování. V Poslanecké sněmovně hlasovalo ze 151 přítomných poslanců pro návrh zákona 148, kdy nikdo z poslanců nebyl proti. Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu návrh zákona o kompenzačním bonusu pro rok 2021 projednal na své schůzi 26. ledna 2021 a přijal usnesení č. 38, ve kterém doporučuje Senátu schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Z přítomných devíti senátorů hlasovalo sedm pro a dva se zdrželi. Prozatím děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore, prosím vás, abyste se posadil ke stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával případné další návrhy, k nimž se můžete po skončení rozpravy vyjádřit ve svém stanovisku. Ptám se, zda si přeje, a zřejmě přeje, vystoupit zpravodaj ÚPV, pan senátor Tomáš Goláň? Prosím, pane zpravodaji.

Senátor Tomáš Goláň:  Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, velmi stručně k jednání ÚPV. Materie byla celá představena jak paní ministryní, tak mým předřečníkem.

V rámci jednání na ÚPV jsme přijali podobné usnesení, jako přijal garanční výbor. Ze 7 přítomných senátorů bylo 6 pro, 1 se zdržel. Návrh usnesení ÚPV byl takový, že ÚPV doporučuje Senátu Parlamentu ČR schválit tento zákon ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane zpravodaji. Nyní se táži, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím, a proto postupujeme k dalšímu procesnímu bodu. Otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy zde mám písemnou přihlášku od pana Michaela Canova, která má samozřejmě přednost. Pane senátore, prosím.

Senátor Michael Canov:  Vážení televizní diváci, začíná další díl nekonečného seriálu Kompenzace pro obce a kraje. Osoby a obsazení – ministryně Alena Schillerová, zpravodaj – Jaroslav Větrovský, bojovnice za obce a kraje – Hana Žáková. Dále hrají – senátoři Parlamentu ČR, vypravěč – Michael Canov, režie – Jitka Seitlová.

Nejdřív vás seznámíme a připomeneme průběh minulých dílů. Proběhla jich řada. První se týkaly jarní krize. Další se týkaly zrušení superhrubé mzdy a s tím navýšení RUD. Další se rovnaly podzimní krizi, napojené na tu zimní.

Nyní podrobněji k poslednímu dílu. Poslední díl se odehrál v Poslanecké sněmovně. Naše bojovnice tam přišla nadvakrát a zdálo se všechno jasné. Zdálo se, že uspěje a zvítězí. Přesto neuspěla, ač dělala, co bylo v jejích silách. Možná kdo ten díl viděl, vzpomene si na tu dramatickou zápletku. Sedm klubů z devíti návrh, se kterým ona přišla, podporovalo. Bylo to nejen ODS, nejen KDU-ČSL, nejen TOP 09, nejen Starostové a nezávislí, nejen Piráti, ale také vládní ČSSD a SPD. Proti byly strany pouze dvě, a sice vládní ANO, které zastupuje i paní ministryně, a dá hodně na její názor, a dále KSČM. Tyto dvě strany mají ovšem dohromady pouhých 93 poslanců ze 200. Proto se zdálo, že karty jsou rozdány jasně a že naše bojovnice musí uspět.

Znovu si připomeňme, co se tam stalo a proč neuspěla. Přišla do Poslanecké sněmovny v úterý s tzv. senátní vratkou. Čekala tam hodiny a hodiny, až přišla na řadu v 18:45 hodin. Předsedající Tomio Okamura ji srdečně uvítal, načež se přihlásil Zbyněk Stanjura a řekl, ne, že už je pozdě, že se to brát ten den nebude. A ona musela odejít. Tak se musel vybrat další termín. Měla to být středa. Nebyla. Nakonec to byl pátek. Ale co se nestalo? Poslanecká sněmovna využila dlouhodobé koronavirové krize a zavedla si vskutku geniální pracovní rytmus. Chodí do sněmovny pouze v polovičním počtu po celý rok. S jedinou výjimkou. A to jednou za šest týdnů, kdy je tzv. senátní vratka. Vzpomínáte si, že to vždycky přijdou všichni. Tak tomu bylo i to úterý, co přišla poprvé bojovnice za práva obcí a krajů Hana Žáková. Ale už tomu tak nebylo ve středu, když to chtěli někteří navrhnout. To předseda nejsilnějšího klubu odmítl, tak se mu vyhovělo. Tak to bylo v pátek. Ale byla to jediná senátní vratka. Představte si, když lidé, kteří si zvyknou, že musí všichni do práce jenom jednou za šest týdnů, mají najednou přijít i někdy jindy... Jak k tomu přijdou? No, nepřijdou. I když někteří přijdou. Vzorně přišli poslanci za vládní ANO. Ti byli skoro všichni. Bylo tam i 9 z 15 komunistů. Co se týká těch, kteří stáli za názorem naší bojovnice? Z ODS jich přišlo těsně nad polovičku, 10 chybělo z 23. To samé z TOP 09, přišli pouze 4 ze 7. Ale chyběli i 4 Piráti a chyběl i 1 člen KDU-ČSL. Z těch stran, z té pětice dvou bloků, byli kompletní jenom poslanci za STAN. Chyběli i ti další, chyběli někteří poslanci za ČSSD a někteří za SPD. A tak se stalo, že pouhé dva kluby přehlasovaly těch sedm. Těch sedm! No, pěkná ostuda, že? Pěkná ostuda. Nelze se zlobit na poslance těch stran, kteří to nechtěli, ale spíše jinak.

Ale nyní přichází další díl. Co v něm uvidíte, vám už teď trochu prozradím. Zaprvé vám řeknu, že paní ministryně podruhé historicky v těchto záležitostech hned na začátku příjemně překvapí. Už se to stalo jednou, když sama ze své iniciativy navýšila u jarních kompenzací 1250 Kč, co tam bylo tehdy už odhlasováno a smluvně dáno na 1250 Kč. Nyní podruhé v tomto zákoně ona sama přichází s tím, že už tam je 80 % kompenzace pro obce a kraje. Tleskám. Jako vypravěč. Ale pozor, pouze od února. No a to si naše bojovnice nenechá líbit. Ona chce využít situace a napravit ten neuvěřitelný kiks poslanců stran, které předtím za ní stály ve sněmovně, ale nebyly tam. Chce, aby se tato kompenzace započítala i za podzimní a zimní měsíce. A tak to nepochybně v dnešním díle navrhne. Bude ale vstřícná, nebude už požadovat těch 100 %, co by předtím bylo schváleno, kdyby poslanci přišli do práce. Bude souhlasit s těmi 80 %. Hm, ale zlé zvěsti říkají, a to se tuší, že paní ministryně tak vstřícná nebude.

Teď přichází hlavní slovo pro herce z řad senátorů. Uvidíme, co pan zpravodaj. Minule těch 100 % podpořil. Jak se zachová dnes o tom samém? Jak se zachovají další podle hlasování z minule? To uvidíme a necháme se překvapit. Dnes se rozhodne, pokud tento díl seriálu bude poslední nebo ještě bude další díl v Poslanecké sněmovně. Vážení diváci, přeji vám příjemný zážitek.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji panu senátorovi za zcela netradiční způsob vystoupení a upozornění na situaci, která teď nastane i po vystoupení paní senátorky Žákové. Ale předtím ještě prosím pana senátora Goláně, protože podle pořadí je teď na řadě. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Tomáš Goláň:  Děkuji, vážená paní předsedkyně. To byla komedie a teď to bude tragédie, ten kompenzační bonus se začal čerpat teprve včera. Těm lidem, kteří trpěli díky tomuto dílu a díky tomu entrée, co tady bylo, se začalo čerpat skutečně teprve včera. Já jsem tady všechny varoval, 27. ledna jsme to tady schvalovali. Byli tady kolegové, kteří se za to přimlouvali. Předevčírem to vyšlo ve Sbírce zákonů a včera se to čerpalo.

Podobná situace může nastat i teď. Proč asi ten kompenzační bonus pro ta bonusová období únor a březen je dvojnásobný? Protože ti podnikatelé jsou na dně. Když to dneska tady schválíme, v pondělí to budou moci čerpat. Když budeme pokračovat v dalších dílech, které posuneme do Poslanecké sněmovny, tak budou čekat až třeba zase měsíc, jak se to stalo teď.

Rozumím tomu, co chce můj předřečník říci, že obce jsou také důležité, ale pro mě jako minule je důležitý občan, je to tak zakotveno v ústavě. Občan je nad státem, nad obcemi, protože on si ty obce volí, on si ty obce vybral. Občan teď trpí. Občan je unaven třetím dílem kompenzačního bonusu, dílem druhým i dílem prvním, protože pro něj je teď těžké, aby udržel své podnikání a udržel svou existenci.

Můžeme tady něco povídat o Poslanecké sněmovně, jak chodí do práce. Nebudu říkat, když se podívám kolem, jak to vypadá tady. Prostě situace je taková, že pokud se budeme zase snažit dostat něco, nějaké politické body, protože jsme zástupci obcí, kterým já rozumím, vždy jsem těm požadavkům rozuměl, můžeme udělat to samé, že znovu ten důležitý dvojnásobný kompenzační bonus se nebude čerpat 1. března, ale 1. dubna. Realita je taková.

Já nikoho o nic nežádám, nikomu nemůžu nic přikazovat, ale prostě popisuji celý stav, v jakém se nachází jak podnikatelská společnost, tak legislativní proces. Můžeme tu přidávat cokoli, můžeme to myslet dobře, vždycky to myslíme dobře, musíme také používat jakýsi princip proporcionality, zda naše dobrota není tou cestou do pekel dlážděnou dobrými úmysly. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Nyní dávám slovo paní senátorce Haně Žákové.

Senátorka Hana Žáková:  Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, milé kolegyně, milí kolegové. V prvé řadě bych chtěla velmi ráda poděkovat paní ministryni za změnu postoje vlády, že konečně připustila, že vzít peníze obcím a krajům z rozpočtového určení daní je nepřijatelné. Prostředky mají sloužit k rozvoji samosprávám, k lepšímu životu pro občany v regionech. Ústava jasně garantuje obcím samosprávu. Peníze z RUD nelze používat pro placení jinak potřebné podpory pro zranitelné občany a firmy. Pokud tak vláda činí, musí to nahradit. Vláda přistoupila na požadavek, že se skutečně po ukončení vyplácení bonusu vše sečte a samosprávám se výpadek nahradí.

Oproti pozměňovacímu návrhu, který předkládám nebo bych ráda předložila já společně s kolegou Michaelem Canovem, jemuž děkuji za to prvotní entrée a za velkou podporu, má vládní návrh jeden rozdíl, tedy úhradu až od 1. února letošního roku.

Nemohu se smířit s tím, že samosprávám nebude vyplacen výpadek za podzimní a zimní kompenzace. Samosprávy jsou pro stát a především pro vládu nepostradatelným partnerem. K partnerům se chováme vždy s úctou, spravedlivě a férově. Argument, že jsou obce přeplacené a na účtech jim leží spousta finančních prostředků, neberu jako férový argument. Bez znalosti investičních záměrů jednotlivých měst, obcí a krajů nemůžeme takto snadno argumentovat. Domyslel někdo, že samosprávy financují ze svých rozpočtů příspěvkové organizace, jako jsou například školy, školky, domovy seniorů, nemocnice? Opravdu necháme padnout na úplné dno naše samosprávy, až nebudou mít na úhradu faktur za služby, jako je zdravotnický materiál, energie, kde je díky vysokému obsazení lůžek obrovský nárůst nákladů? A to již nehovořím o investicích.

Podívejme se, jak starostové a hejtmani i v současné době pomáhají s vakcinací. Zřizování očkovacích míst, asistence při očkování seniorů, poskytnutí prostor, ale i materiálu. Za to vše je s vděčností za bílého dne takto okrademe? Samosprávy jsou a vždy byly s vládou solidární. Řekla bych, že někdy až příliš. Za tuto jejich pomocnou ruku se jim odvděčíme nespravedlivě? Jsem z regionu, který byl velmi postižen kůrovcovou kalamitou. Obce mají co dělat, aby se srovnaly s touto pohromou, s výpadkem příjmů z prodeje dřeva, který je nyní nulový. A máme zde již další pohromu v podobě epidemie. Opět nehovořím o investicích, které obce značně redukují. Takto se opravdu nemůžeme proinvestovat.

Závěrem vás chci požádat o moudré a věcné rozhodnutí k podpoře pozměňovacího návrhu, který pomůže především našim samosprávám, za které se dnes tady biji, za nás za všechny. Děkuji vám všem za podporu a za vaši pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, paní senátorko. Nyní se do debaty hlásí pan senátor Vilímec. Prosím, pane senátore, pane předsedo, máte slovo.

Senátor Vladislav Vilímec:  Dobrý den. Vážená paní ministryně, vážené kolegyně a kolegové, já bych chtěl paní ministryni poděkovat, minimálně za dvě věci. Zaprvé, trochu to odlehčím, že nenazývá kompenzační bonus familiérně kompenzačkou. Když jsme tady před dvěma body projednávali tzv. izolačku, za to jí děkuji. To je první poděkování. Koneckonců děkuji samozřejmě i za to, že změnila názor a že poté, co jsme my všichni společně... Samozřejmě vím, že paní senátorka Žáková je bojovnice za rozpočty měst a obcí, tak já myslím, že také pan senátor Canov, myslím, že jsme udělali společně maximum pro to, abychom poněkud poopravili a změnili přístup paní ministryně. Když ne názor, tak aspoň přístup.

Nicméně musím říci, že tento návrh zákona se netýká primárně rozpočtu obcí a krajů, ale týká se primárně úplně něčeho jiného. Týká se pomoci těm, kteří se po mnohaměsíční, mnohatýdenní situaci v nouzovém stavu ocitli téměř na dně, stojí před krachem a jsou na tom skutečně velmi špatně, velmi strastiplně. Tady přichází vláda s nabídkou kompenzovat tyto ztráty kompenzačním bonusem. Tentokrát ve výši 1000 Kč, pro dohodáře 500 Kč atd., nechci to úplně rozebírat. Debata o tom, z jakých zdrojů se to platí, je debata důležitá, ale je to debata až ta, řekněme, za této okolnosti druhořadá.

Já jsem udělal osobně maximum pro to, aby ministerstvo financí přistoupilo na tezi, že není možné, pokud se rozhodnu financovat kompenzační bonus vratkou daně z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti, že není možné, aby bez nějaké kompenzace tyto peníze bralo obcím, nebo jejich podíl, a využilo to na financování kompenzačního bonusu bez nějaké kompenzace. To se snad povedlo. Byl to Senát, který někdy v červnu předložil návrh zákona, na základě kterého původně obce měly dostat 1000 Kč, pak 1100, nakonec 1200 Kč jsme rozhodli poté, co vláda také přišla s tou částkou. Pak přišla paní ministryně ještě s 50 Kč navíc. Celková částka, která byla vyčleněna a skutečně byla převedena do rozpočtu obcí, činila 13,4 mld. Kč. Je také při této debatě na místě uvést, že výpadek spojený s financováním kompenzačního bonusu u obcí byl pouze 6,1 mld. Kč. To je třeba také říci.

To, co se nepovedlo, zvolit obdobný princip, obdobný přístup u krajů jakožto druhé části územních samospráv. Možná to byla vina tehdejšího vedení Asociace krajů, protože to skutečně nevyvinulo žádoucí aktivitu. Víte, že jsme se snažili jako Senát několikrát prosadit i obdobnou kompenzaci v případě krajů. Nepovedlo se to v Poslanecké sněmovně. Když se dnes podívám na výsledky hospodaření obcí a krajů za rok 2020, obce vykázaly přebytek souhrnně ve výši 19 mld. Kč. Kraje schodek ve výši 5 mld. Kč. Tak asi bylo v minulém roce vhodné krajům také něco kompenzovat. Ale bohužel jsme to neprosadili, byť to paní ministryně, neříkám, že úplně slibovala, ale minimálně nedržela hladovku, když jsme to projednávali. Nepodařilo se.

Chtěl bych na konto toho avizovaného návrhu, který předkládá pan senátor Canov, nebo pokud neprojde tento návrh zákona, předkládá pan senátor Canov a paní senátorka Žáková, říci, že nevím, jestli máme možnost teď se vrátit do minulého roku, stejně výsledky už neopravíme. U obcí, tady jsem si naprosto jist, není k tomu žádný důvod, protože obce byly kompenzovány ve výši dostatečné. To, co je důležité, je, že při třetím kompenzačním bonusu již vláda a ministerstvo financí zapracovalo model kompenzací systémovým způsobem do tohoto návrhu zákona, to je důležité. Od 1. února se bude postupovat systémovým způsobem, a to nikoli, jak byl minulý návrh v rozdělení na obyvatele, ale na základě platného podílu všech samospráv na RUD. Tzn. každá obec dostane 80 % toho, o co přijde výplatou kompenzačního bonusu. To považuji za systémový přístup.

Jenom bych chtěl uvést, nebudu to komentovat, nechci komentovat ani výsledky jednotlivých krajů, ne každý kraj vykázal schodek, jak jsem zjistil, ale to nechci komentovat. Jen bych chtěl možná uvést na konto toho návrhu, který, kdybych já tady býval byl na minulém jednání o kompenzačním bonusu, tak bych to nepodpořil. Z jednoho prostého důvodu. Když se podíváte na výsledek hlavního města Prahy, nebudu to rozebírat, hlavní město Praha vykázalo v minulém roce přebytek ve výši 8,9 mld. Kč. Tzn. kdyby bývaly byly prošly další kompenzace na obyvatele města Prahy, tak by to byl téměř dvojnásobek nebo určitě by to bylo více. Myslím, že to je už trošku za hranicí toho, co považuji za rozumné. Zkusme se na veřejné rozpočty podívat celostním způsobem, protože veřejné rozpočty nejsou jen obecní rozpočty, měst a obcí, nejen krajské, ale i státní rozpočet. Myslím si, že tentokrát není možné paní ministryni vyčítat, i když jsem jí vyčítal všechno možné při minulých kompenzačních bonusech, že by nezapracovala připomínky obcí. Zapracovala připomínky, byť se nekonalo oficiální připomínkové řízení. Zapracovala i připomínky Svazu měst a obcí i Asociace krajů. Ani Asociace krajů ani Svaz měst a obcí, zítra mám koneckonců finanční komisi Svazu měst a obcí, nepožadovaly, abychom se vraceli ještě do minulého roku. Ono to stejně už výsledky neopraví. Tím neříkám, že více peněz pro obce i kraje určitě potěší každou obec, každý kraj, ale nevracejme se k rozhodování, jestli máme oddalovat rozhodnutí o tomto návrhu zákona, znejisťovat podnikatele, kteří se skutečně ocitli téměř na pokraji krachu. Určitě budu hlasovat pro to, abychom tento návrh zákona propustili, byť samozřejmě můžeme diskutovat o nějakých parametrech, o tom, zda podmínky vyplacení kompenzačního bonusu jsou vhodné, jsou ideální. Nic není ideálního, nic není spravedlivého na tomto světě, spravedlivost je z jiného světa, ale myslím, že podnikatelská veřejnost, živnostníci, kteří dostanou kompenzační bonusy, potřebují mít jistotu, že nebudou čekat další měsíc nebo měsíc a půl, jak se situace vyvine.

Za situace, kdy paní ministryně připustila kompenzaci přímo v zákoně obcím a krajům, v souvislosti s vyplácením tohoto kompenzačního bonusu v roce 2021, od 1. února, si myslím, že otálet s podporou tohoto návrhu zákona by bylo obrovskou chybou a dostalo by to do bezvýchodné situace mnoho stovek, ale spíše tisíců živnostníků, kteří skutečně bojují o přežití, uvědomme si to. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Poprosím paní senátorku Šípovou. Zatím poslední přihlášenou do debaty.

Senátorka Adéla Šípová:  Dobrý den, paní ministryně, dobrý den. Já bych chtěla trošku vysvětlit avizovaný pozměňovací návrh, který jsem předložila včera, už jste ho měli na stolech. Je to pozměňovací návrh můj a kolegy Wagenknechta, který směřuje do toho, aby kompenzační bonus pro lidi, kteří jsou v karanténě, skutečně fungoval. Primární účel, proč je kompenzační bonus pro lidi v karanténě přiznáván, je podle mého názoru dvojí. Jeden je ekonomický zájem toho člověka, který v karanténě je. Druhý je také veřejné zdraví, které je díky tomu, že ten člověk zůstane doma, posíleno. My už tady s pandemií bojujeme dlouho, jsme jedni z nejméně efektivních, koncepce nám chybí. Mnoho odborníků právě poukazuje na to, že problém je v tom, že lidé v karanténě nezůstávají. Nezůstávají tam podle mého názoru proto, že by neměli z čeho žít. Je třeba lidi motivovat k tomu, aby zůstali doma. Předchozím bodem byl tisk číslo 44, který se zabývá stejným problémem, tj. přispět lidem na to, aby zůstali doma. Tento tisk se zabývá právě podnikajícími osobami.

A bohužel příspěvek na to, aby zůstali v karanténě doma, se přiznává jen těm, kteří si platí nemocenské pojištění.

Při projednávání na hospodářském výboru jsem se také paní ministryně na to ptala, kolik těch lidí vlastně je, lidí, podnikatelů, kteří si platí nemocenské pojištění, tedy OSVČ a společníků menších společností, je 10 %. Já sama jsem přemýšlela nad tím, co to je za lidi, a zjistila jsem, že jsem si také neplatila nemocenské pojištění, protože jsem to z nějakého důvodu nepotřebovala. Domnívám se, že v tomto ohledu to nebude fungovat. Už jsme opravdu ve velkém problému, už začínám mít opravdu velký strach, jestli se nám podaří virus zastavit, ve chvíli, kdy očkování neprobíhá podle představ a podle plánu, tak je zapotřebí, aby lidé zůstali doma. Proto jsem připravila pozměňovací návrh, který tento problém tohoto tisku řeší, a to tak, že příspěvek podle § 8 přiznává i lidem, kteří si nemocenské pojištění neplatí. Jak jsem ostatně paní ministryni sdělila na výboru, virus si nevybírá mezi tím, jestli někdo má nemocenské pojištění nebo nemá. Jde o ochranu veřejného zdraví, proto si dovolím pozměňovací návrh posléze načíst. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko. Dalším přihlášeným je pan senátor Nytra. Prosím, pane předsedo.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, dámy a pánové. Dostal jsem email od jedné OSVČ a myslím si, že není sám, tak bych vás chtěl na ten problém upozornit. Je to člověk, který pronajímá dům pro prázdninové pobyty, vzhledem k výši příjmu nevede podvojné účetnictví a díky tomu pronajímá dům na prázdninové pobyty. Když se lidé objednávali, vybíral 50% zálohy. U něho se uplatňuje hotovostní princip, a na rozdíl od hotelů, které, byť třeba vezmou 100% zálohu, tak se to do příjmu promítne až vystavením faktury u toho pobytu, protože vedou podvojné účetnictví. On v podstatě u toho hotovostního principu je dnes v situaci, že příjem má a přesáhne 50% hranici, ale také se může stát, že v létě žádné pobyty nebudou a bude je muset vrátit, ale na kompenzační bonus nedosáhne.

Já jsem nepřipravoval takhle na koleně rychle pozměňovací návrh, jenom bych chtěl paní ministryni požádat, jestli by si to mohla poznačit a jestli se bude připravovat nějaká novela, myslím si, že člověk nebude sám a že to určitě nebude jediný problém, na který tady upozorňujeme, takže kdyby to mohla vzít v patrnost. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Dalším, kdo promluví, je pan senátor Vícha. Pane předsedo.

Senátor Petr Vícha:  Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové. Návrh zákona jsem ochoten podpořit, ale rozhodně ne s poděkováním paní ministryni. Protože to, co tady na začátku řekl kolega Canov, to podepisuji od samého začátku.

Ten kompenzační bonus samozřejmě pro obce v loňském roce dopadl výborně. Díky špatnému odhadu ministerstva financí jsme dostali víc, než o co jsme přišli při ostatních daních. Tak to je. Přiznejme si to, je to tak. Proto jsme už tak moc nebojovali o další kompenzační bonusy, ale přestože jsme bojovali, tak jsme pak byli ve sněmovně přehlasováni, to není žádná zásluha paní ministryně, tady jí za to není třeba děkovat. Je to tak. A teď, kupodivu, tam kompenzační bonus pro obce a kraje v nějakých 80 % je. Děkujeme za to, paní ministryně, podpoříme to. Ale žádná sláva to není. Stejně nás to doběhne jednou, všechny ty programy, kdy valíme miliardy, abychom udrželi nějaká pracovní místa, která už, i kdyby nebyl virus, tak by skončila, jiné firmy nemají pracovníky. Tak to přece je. Máme bilion, 500 a 500, schodku. Ano? Je to tak. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Protože se do obecné rozpravy již nikdo nehlásí, tak ji končím. Poprosím paní navrhovatelku o její vyjádření k rozpravě.

Ministryně financí ČR Alena Schillerová:  Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Nebudu dlouhá, budu se snažit držet čísel. Krásné vystoupení, pane senátore Canove. Jenom, já nejsem tak vtipná, tak pohotová jak vy, ale máte můj respekt. Pobavila jsem se, to se mi v posledních dnech stalo málokdy, ale k tomu hlasování. No, víte, v každém seriálu jsou dva hrdinové, vždycky ti zásadní. Ona a on. Říkejme jí sociální demokracie a jemu říkejme hnutí ANO. A aby to bylo dramatické v tom seriálu, tak jak v životě, oni se občas nepohodnou. Ona mu řekne, že bude ten den bez večeře. Takže tak to bylo asi o tom hlasování. Jenom, abych to vysvětlila, což se samozřejmě příště stát nemusí a večeře bude v pořádku.

A teď jenom pár čísel, skutečně budu naprosto věcná. Už jsem to říkala na obou výborech, jak na hospodářském, tak na ústavně-právním. Měla jsem tehdy, a člověk se pořád učí s pokorou, dát na dobře míněnou radu pana předsedy hospodářského výboru, pana senátora Vilímce, který mi už na samém začátku říkal: Dejte tam nějakou kompenzaci, rozumnou, ne velkou, a bude klid. Ale já jsem si řekla, že tu přece musíme dýchat všichni stejně, že jsou to ti občané atd. Jsem jinde po tom roce. Jsem jinde a poučila jsem se, vyučila jsem se tím, jsem samozřejmě pragmatik, i když to pořád cítím jako takovou malou nespravedlivost, že přece nedýcháme spolu jenom v těch dobách dobrých, ale i v těch zlých, ale nemá to cenu řešit, sama jsem šla s těmi 80 %, myslím si, že 80 % je fér. A děkuji, že to tak vnímáte. Děkuji.

Čísla za rok 2020. Hospodaření obcí a krajů v roce 2020 dopadlo následovně. Obce skončily v přebytku plus 19 miliard korun, kraje v deficitu minus 5 miliard korun. Čili dohromady obce a kraje přebytek plus 14 miliard korun. Nevyčítám to, jenom chci říct, v nejkrizovějším roce v historii naší země skončily kraje a obce v přebytku plus 14 mld. Kč. To je dobrá zpráva, mám z toho samozřejmě radost. Daňové příjmy obcí klesly o 5,85 %, to je minus 14,3 mld. Kč, po započtení mimořádného příspěvku 1250 Kč na obyvatele byl pokles pouze 0,37 %, to je 0,9 mld. Kč, z čehož je patrné, a zase, prosím, není to výčitka, je to konstatování faktů, z čehož je patrné, že obce se na krizi nijak zásadně finančně nepodílely, protože samotný pokles ekonomiky byl mnohem vyšší. Rovněž růst jejich běžných výdajů je, i s přihlédnutím k inflaci v roce 2020, velmi mírný, 3,9 %. Daňové příjmy krajů klesly o 5,54 %, to je minus 4,2 miliardy, a u krajů je na rozdíl od obcí navíc patrný prudký růst běžných výdajů 14,5 %, což je spojeno převážně s financováním protikrizových opatření. Investice meziročně vzrostly u obcí o 5,6 mld. Kč, na 97,8 mld. Kč, u krajů o 5,6 mld. Kč na 37,9 mld. Kč, celkem tedy o 11,2 mld. Kč na 135,7 mld. Kč.

Z toho je zřejmé, že mimořádný příspěvek 1250 Kč na obyvatele, dopad 13,4 mld. Kč, o který byla taková bitva v obou komorách parlamentu, obce nejenže neutratily, ale ještě jim i zbylo. Zůstatky na účtech k 31. 12. zatím neznám, protože účetní závěrky všech obcí nebyly zatím podány, ony se podávají do poloviny února, my to letos čekáme spíš koncem února, takže já, jak jsem slíbila a avizovala už několikrát, v březnu udělám brífink tiskový pro novináře a tam budu prezentovat na grafech, na číslech, jak vypadá hospodaření našich municipalit. Věřím, že to bude dobrá zpráva pro všechny.

Kromě toho, zase prosím, nijak to nevyčítám, jenom chci připomenout, že jsme se snažili v roce 2020, nebo ne snažili, určitě jsme to udělali, že jsme všechny dotační programy vypsané pro obce, které byly už zprocesované, ale byly tam převisy z nedostatku peněz, doplnili z toho deficitního hospodaření, a do dotačních programů šlo 30,6 mld. Kč, které jsme doplnili do všech dotací. Vy to znáte, nemusím to opakovat. Opakovala jsem to tady několikrát. Pro kraje jsme dali peníze na sociální projekty, odměny záchranářům, sociální služby, silnice II., III. třídy, ochranné prostředky, celkem za 21 mld. Kč.

Kromě toho ještě poslední číslo. Kromě toho nezapomínejme, že od 1. ledna 2021 je změna rozpočtového určení daní, díky které už od ledna, přestože dopad balíčku byl až od února, kde uvedené navýšení znamená posílení rozpočtového určení daní obcí o 16,5 mld. Kč, u krajů o 6,2 mld. Kč, aby nám to nezapadlo.

To jsou ta čísla, víc to komentovat nebudu, nechám na vaši úvaze, ale prosím, vezměte v potaz, a už to tady padlo také u mých některých předřečníků, tento zákon není primárně o kompenzacích pro obce, kraje a města. To je další produkt, který tam dávám proto, abych umožnila, nebo snažila jsem se umožnit hladší legislativní proces. Tento zákon je o kompenzacích pro ty nejzranitelnější a nejvíc postižené v této zemi touto koronavirovou krizí. OSVČ, společníci malých s.r.o. a dohodáři. Řešili jsme to tu, řešíme to tu rok společně, já vám děkuji za všechny cenné připomínky, které jste mi dali, a víte, že jsem se snažila je, byť to neprocházelo klasickým připomínkovým řízením, zohledňovat. O tom to je, ten zákon. O tom, aby tito lidé mohli od pondělí, od úterý, podle toho, jak to podepíše pan prezident, podepisuje to velmi rychle, dnes jsem ho prosila, aby ten zákon, ať projde, kdykoliv, dnes nebo jindy, podepsal také rychle, protože je to důležitý zákon, a ti lidé, víte, když jsme to tady řešili naposledy, tak se těmi postiženými stali lidé v insolvenci. Ti, kteří mi píší, opravdu velmi, velmi dramatické příběhy, vám určitě také, oni si počkali pár týdnů na to, než mohli žádat, teď už to naštěstí probíhá, dostanou to zpětně od října. Ale tady je to většina těch lidí. Tam to byla malá skupina, přestože velmi postižená, tady je to většina těch lidí. Vy budete dnes rozhodovat, jestli tu pomoc dostanou okamžitě, tzn. v pondělí, v úterý, anebo jestli na ni budou čekat několik dalších dní, případně týdnů. Moc, moc vás prosím o to, abyste to ve svém rozhodování zohlednili.

Ještě k paní senátorce Šípové. O tom jsme se spolu bavily, na hospodářském výboru. Zvažovali jsme to. Skutečně jsme hledali nějakou primární spravedlnost, řešili jste tady zaměstnance, tu izolačku, jak říkal pan předseda Vilímec. V podstatě jsme si řekli, zaměstnanci musí platit nemocenské, je pravda, že z těch OSVČ to platí 10 %, nemocenské. Nechala jsem si vytáhnout čísla z ČSSZ. Ono tedy těch 10 % je těžko počítat, protože Česká správa vykazuje, že je milion živnostníků. Víme, že těch opravdu, kteří mají jenom příjmy ze samostatné výdělečné činnosti, je méně než polovina, ale beru, když při milionu, tak je to nějakých sto tisíc, takže 10 %. Toto jsou lidé, o kterých je evidence. Je to úplně to stejné, jako když jsem se ujala, a nehraji si, prosím, na žádnou světici, tehdy dohodářů, které jsme si přehazovali resortně jako horký brambor, a řekla jsem: Dobře, má-li dělat Finanční správa ty dohodáře, která o nich nic neví, na rozdíl od živnostníků nebo OSVČ nebo jednatelů malých s.r.o., ta má daňová přiznání, to si zkontroluje lehce, tak musí tam být nějaká primární kontrola. Nemůžeme zase udělat z peněz nás všech to, že kdokoliv půjde okolo Finanční správy, tak si prostě požádá. Takže tehdy jsme zvolili cestu, že o to mohou žádat ti, kteří platí sociální pojištění. Ty údaje si získává Finanční správa z ČSSZ, tuto logiku jsme zvolili v tomto případě. Platí-li nemocenské pojištění, je o něm nějaká evidence a normálně podniká, dostane se do karantény, do izolace, tak si může požádat Finanční správu o tu pětistovku. Prostě nějaká primární skladnost. Říkala jsem paní senátorce Šípové, že je pravda, že nemoc a ten virus si nevybírá, ale člověk si může vybrat, zda si bude či nebude platit nemocenské pojištění. Zaměstnanec si to vybrat nemůže, ten ho prostě zaplatit musí vždy. Takže jenom, abyste věděli, jakou úvahou jsme byli vedeni. Přitom se zase blamujeme někam, co úplně nepatří do gesce ministerstva financí, ale jde nám o řešení toho problému a skutečně do toho zákona, který jste projednávali dnes jako první bod, by to nepatřilo, protože se to týká primárně podnikatelských subjektů.

Už nebudu reagovat na slova paní senátorky Šípové k vakcinaci a k organizaci, mohli bychom tady být dlouhé hodiny, věřte, že děláme, co můžeme, ta vakcinace je to světlo na konci tunelu, já věřím, že se tam dostaneme co nejdříve. Děkuji vám.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji paní ministryni. Táži se nyní zpravodaje ústavně-právního výboru, pana senátora Goláně, zda chce vystoupit? Ale dřív, než jsem dopověděl, vidím, že ne, proto prosím garančního zpravodaje o jeho shrnutí.

Senátor Jaroslav Větrovský:  Děkuji, pane místopředsedo. V obecné rozpravě vystoupilo k danému zákonu sedm senátorek a senátorů, nebyl dán návrh na zamítnutí zákona. Ze dvou výborů byl dán návrh na schválení zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, a proto vás prosím, abyste o něm dal hlasovat.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Svolám kolegy.

V sále je přítomno 58 senátorek a senátorů, kvórum 30. Budeme hlasovat o návrhu schválit návrh zákona, ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Spouštím hlasování. Kdo jste pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 35, kvórum 30, pro 31, proti nikdo. Návrh byl přijat. Děkujeme paní ministryni, gratulujeme a ukončíme projednávání tohoto bodu. (Ministryně: Moc vám děkuji. Hezký den.)

Podle našeho schváleného pořadu přistoupíme k dalšímu bodu našeho pořadu... A to je návrh usnesení Senátu.. Kolegové, nevím, jestli jste rozloučeni s paní ministryní pochopili jako ukončení schůze. Musím vás probrat, k realitě. Dalším bodem je

 

Návrh usnesení Senátu k 30. výročí Visegrádské skupiny

S návrhem usnesení nás seznámí předseda Senátu Miloš Vystrčil. Pane předsedo, máte slovo.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážené kolegyně, vážení kolegové...

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Promiňte, pane předsedo, kolegové, buďte, prosím vás, ohleduplní. Přesuňte své hovory mimo jednací sál. Děkuji. Prosím, pane předsedo.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  15. února to bylo 30 let, kdy z iniciativy i našeho prvního českého prezidenta Václava Havla, Lecha Walesy a dalších byla iniciována aktivita, které se dnes říká V4. K tomuto 30. výročí postupně jednotlivé komory parlamentů zemí V4, což je ČR, Polsko, Maďarsko a Slovensko, přijímají usnesení, kterými si tuto událost připomínají, neboť skutečně vznik a ustavení této skupiny mělo velký význam jednak z hlediska vzájemné podpory těchto zemí při jejich integraci do EU a potom i v rámci zajištění naší bezpečnosti například vstupem do NATO. Podobně, jak se tomu stalo již například, nebo stane v Maďarsku a Polsku, tak jsme po domluvě s výborem pro evropské záležitosti a s výborem pro obranu a bezpečnost přemýšleli o tom, jakým způsobem by se k tomu mohl nebo měl postavit Senát Parlamentu ČR. Výsledkem jednání je, že na svém zasedání, které se konalo 17. února, přijal výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost usnesení, ve kterém doporučil Senátu Parlamentu ČR přijmout prohlášení, které je přílohou toho usnesení. Určil zpravodajem výboru pro jednání na schůzi Senátu senátora Tomáše Jirsu, kterého mám čest tady dnes, předpokládám, zastoupit. Pověřil předsedu výboru, senátora Pavla Fischera, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu, což se stalo. Návrh usnesení se nazývá Prohlášení k 30. výročí zahájení spolupráce Visegrádské skupiny. Protože je to usnesení výborové, není nutné, abych ho tady četl. Jenom stručně řeknu, že má čtyři body.

V 1. bodě je oceněna spolupráce ČR s ostatními členy Visegrádské skupiny, která přispěla k ukotvení zemí v NATO a v EU.

2. bodem je připomenutí toho, že spolupráce posiluje naše vzájemné kontakty a demokratické principy, které je potřeba hájit.

3. bod potom obsahuje další perspektivy a podporu dalších perspektiv vzájemné spolupráce při tvorbě politik EU, které jsou ve prospěch těchto zemí.

4. bod potom říká, že spolupráce by i do budoucna měla pokračovat.

Tzn. tolik asi k tomu z mé strany. S tím, že si na závěr dovoluji poprosit, abychom toto stručné, ale, řekl bych, vystihující tu spolupráci, usnesení přijali a tím potvrdili i za horní komoru Parlamentu ČR, že si spolupráce, která 30 let mezi zeměmi V4 probíhá, vážíme a považujeme ji za prospěšnou a užitečnou. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedo. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Návrh projednal výbor pro záležitosti EU a výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Usnesení obou výborů jste obdrželi na lavice. Zpravodajem výboru pro záležitosti EU byl určen pan senátor Mikuláš Bek, který současně zastoupí zpravodaje výboru zahraničního. Pane senátore, prosím, ujměte se slova.

Senátor Mikuláš Bek:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já myslím, že téměř není co dodat, snad jen bych chtěl osobně ocenit návrh usnesení, který vyšel z práce zahraničního výboru. My jsme byli původně oslovováni polskou stranou, abychom se připojili k jejich usnesení, které bylo podstatně delší. Já myslím, že na tomto místě stručnost a údernost je spíše předností, takže oceňuji tuto podobu a prosím vás o podporu tohoto usnesení.

Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji. Pane kolego, prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Nyní otevírám obecnou rozpravu. Do ní se hlásí pan senátor Láska, prosím.

Senátor Václav Láska:  Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, jenom krátce. Vím, že výročí je k tomu, abychom nebyli přehnaně kritičtí, abychom si něco připomněli. Usnesení je výrazně stručnější než to, co předložila polská strana. Věřím, že ho zdejší Senát schválí, ale i tak si myslím, že i při této příležitosti by mělo zaznít i b) v této věci. Spolupráce s hraničními nebo blízkými zeměmi je vždycky dobrá, vždycky prospěšná, ale nezapomínejme na to, že v jedné ze zemí, konkrétně v Maďarsku, vládne člověk, který má k demokratickému řízení státu velmi, velmi daleko. V druhé zemi, kterou je Polsko, drží moc ultrakonzervativní strana, která ve vztahu k médiím, ke svobodným volbám, k lidským právům lidí se pomaličku dostává také za hranu akceptovatelného. A tak chci i při této příležitosti říci, že spolupráce s těmito dvěma zeměmi, pokud půjdou nadále tímto směrem vývoje, tzn. pryč od demokracie, za nás a pro nás i ve vztahu k našemu fungování v Evropě nemusí být vždycky úspěšná a vždycky prospěšná. Takže přeji vám, abyste toto usnesení schválili, ale já sám, protože pro mě lidská práva jsou mimořádná hodnota, se hlasování zdržím. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Poprosím dalšího přihlášeného, pana senátora Hilšera.

Senátor Marek Hilšer:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, jenom stručně. Já v podstatě řeknu něco podobného, co řekl pan senátor Láska.

Visegrádská trojka, dnes tedy visegrádská čtyřka, vznikla v roce 1991, podepsal ji prezident Václav Havel, Lech Walesa a maďarský prezident. Minimálně ti dva první byli disidenti a lidé, kteří bojovali za lidská práva a svobodu v bývalých totalitních režimech. Uskupení vzniklo především proto, aby ty tři země, které si prošly totalitními režimy, vzájemně spolupracovaly a vyjádřily jakousi vůli a ukázaly vůli, že jsou schopny dále spolupracovat a že jsou schopny se integrovat i do vyšších celků.

Od té doby uběhlo 30 let a myslím si, že dnes tato skupina nenaplňuje to, co bylo v jejím původním smyslu, pokud zmíním zahraniční vztahy. Ona samozřejmě funguje i na úrovni občanské spolupráce, jsou zde různé fondy, a to je třeba hodnotit pozitivně. Skupina vznikla také proto, aby společně pracovala na další integraci do EU. Bohužel musím konstatovat, všichni asi cítíte a vnímáte, že to, jakým způsobem dnes tato skupina a především některé země, jako je Maďarsko a Polsko, vystupují, ukazuje spíše pravý opak než původní smysl, pro který skupina vznikla.

Já děkuji za to, že usnesení z polské strany bylo poněkud korigováno, protože si myslím, že je třeba spolupráci také nějakým způsobem podporovat, tak ho podpořím, ale chci říci, že bychom si měli dávat velký pozor na to, kam to směřuje, a být ostražití. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. A protože nevidím dalšího přihlášeného, obecnou rozpravu končím. Poprosím pana navrhovatele, jestli se vyjádří?

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, já jenom v krátké reakci na dva vystupující. V podstatě musím říci, že minimálně v části svých vystoupení se trefili do témat, která mohou být sporná. V této souvislosti si dovolím upozornit na část usnesení II, to tam není jen tak samo o sobě. To má svůj smysl a já v tomto směru musím ocenit práci našeho zahraničního výboru, který tam tu část II dal. To je první věc.

A ta druhá, o které mluvil pan senátor Hilšer, já tady z komunikace, kterou jsme měli, byť byla na dálku s představiteli parlamentů zbývajících zemí V4, mohu potvrdit, že podporují vstup zemí západního Balkánu do EU, že podporují i vstup Makedonie a že v tomto směru mám z té komunikace dobrý pocit. Tzn. zase věci, které tady byly řečeny, tak se mi zdá, že jsme schopni přes různé rozdíly, které tady naznačoval například pan senátor Láska, společně prosazovat.

Tzn. můj názor je, že tak, jak je usnesení napsáno, a to, co je v něm napsáno, do jisté míry v sobě zahrnuje i některé důrazy, které tady vyslovili, a některé pochybnosti, které tady vyslovili i dva vystupující v rámci rozpravy, která tady proběhla. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane předsedo. Nyní poprosím garančního zpravodaje či zpravodaje výboru o jeho závěrečné vystoupení.

Senátor Mikuláš Bek:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, i já bych se přimlouval za to, abychom hlasovali o tom, co v usnesení je, a ne o tom, co v něm není, byť to, co v něm není, je důležité a jistě je na místě o tom vést vážnou rozpravu. Stejně tak jako třeba o tom, zda ČR v těch 30 letech dostatečně využila prostoru k vytváření podobných spojenectví i západním směrem, v Bavorsku, Sasku, Rakousku. Ale to je na jinou debatu. Já myslím, že dnes si chceme připomenout výročí a impetus, který byl spolupráci dán na počátku. Nabádal bych k tomu, abychom se soustředili na ten text a rozpravu o širším kontextu tady při různých příležitostech samozřejmě vedli. Ony se budou nabízet poměrně brzy, ať už půjde o debaty o evropské problematice v souvislosti s vládou práva nebo debaty o některých evropských normách vztahujících se k mediální sféře. Takže já myslím, že tuto příležitost si samozřejmě nenecháme ujít.

V diskusi vystoupili dva kolegové. Já vás prosím o podporu toho usnesení. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ano, děkuji, nepadl jiný návrh než schválit. Svolám kolegy.

Budeme hlasovat o návrhu schválit návrh usnesení. Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku, stiskne tlačítko NE. Je nás přítomno 49 senátorek a senátorů, kvórum je 25.

hlasování č. 36 při tomto kvóru, které se mezitím změnilo na 26, pro bylo 45, nikdo proti, návrh byl schválen. Děkuji navrhovateli a zpravodaji. Můžeme ukončit projednávání tohoto bodu.

A přistoupit k bodu následujícímu, kterým je

 

Návrh usnesení Senátu k aktuální situaci v důsledku platných mimořádných opatření v sociálních službách

Usnesení výboru pro zdravotnictví vám bylo rozdáno do lavic. Prosím pana senátora Miroslava Adámka jako navrhovatele tohoto bodu, aby se ujal úvodního slova.

Senátor Miroslav Adámek:  Děkuji, pane předsedající. Kolegyně, kolegové, já se pokusím být stručný, protože usnesení máte na lavicích. Proč usnesení vůbec vzniklo? My přistupujeme k tomu, co tady máte v textu, s naprostým respektem. Není to, že bychom chtěli něco popírat, ale pandemii opravdu vnímáme i ve všech souvislostech, které jsou. A právě proto jsme byli už nějakým způsobem nuceni předložit vám toto usnesení, protože komunikace s panem ministrem zdravotnictví je naprosto nulová. Když jsme se ho pokoušeli opakovaně upozornit na situaci v sociálních službách a na vydaná opatření, která jsou směrem k sociálním službám, hlavně k testování v sociálních službách, tak jsme prakticky došli k absolutnímu nepochopení. Já si dovolím i říci, že možná pan ministr vůbec nechápe problematiku sociálních služeb. Je možná úzce zaměřen, možná nemá dostatečný tým na to, aby mu to vysvětlil. Možná je tam i velké pochybení ministerstva práce a sociálních věcí. Já nechci hledat ty důvody. Pro nás bylo důležité, aby poté, co selhala komunikace napřímo s ministerstvem, abychom nezatěžovali Senát a využili jsme všechny prostředky, ale ty prostě nebyly možné, dosáhnout toho cíle, tak to předložit sociálnímu výboru a sociální výbor rozhodl předložit to na plénu Senátu.

K prvnímu bodu, tam reagujeme, a dovolil bych si parafrázovat dnes projednávání tisku 44, kdy tady byla paní ministryně práce a sociálních věcí, poděkovat všem zaměstnancům. Tzn. chci říci, že i Senát děkuje všem zaměstnancům za práci, kterou dělají. Ale proč to tam bylo dáno? Reaguje to i na vyjádření pana ministra Blatného, kdy v tisku osočil zaměstnance sociálních služeb z toho, že jsou hlavními nosiči v zařízeních sociálních služeb, což nemůže podložit žádnými daty. Já neříkám, že to tak nemůže být, protože samozřejmě nosiči být mohou, ale k rozvolnění, ke kterému tam dospělo, jsou možné návštěvy. A navíc jsou možné vycházky klienta na šest hodin ze zařízení, kdy tam pak není vůbec žádná kontrola, kde se klient, jak pohyboval a v jakém stavu se pak vrací do zařízení.

Opatření, která jsou a na která jsme upozorňovali, není to jen naším výstřelem, ale bylo to konzultováno i s odbornými sekcemi, jako je Asociace poskytovatelů sociálních služeb, oslovovali jsme i konkrétní poskytovatele, tak jsou právě na dvě hlavní oblasti. A to je v rámci testování a očkování. V rámci testování na to reagoval, myslím si, že včera i medializovaný rozsudek soudu, kdy to napadla jedna naše kolegyně tady z Prahy. Rozsudek zní, že testování v sociálních službách bude ukončeno k 10. 3. 2021, a to z toho důvodu, že tam je pětidenní klauzule, na kterou my tady poukazujeme, která tam je nějakým způsobem dána, ale není vysvětleno, proč tam je. Dostáváme se do absurdních situací, kdy ředitel zařízení, který chce otestovat své zaměstnance mimo tuto dobu, tzn. třeba v rámci dvou dnů, tří dnů po testování, které proběhlo, protože zaměstnanec přijde a vykazuje nějaké příznaky, tak nemá tu možnost. Anebo když to provede, tak mu test není ze strany zdravotních pojišťoven vůbec proplacen.

Byli jsme upozorněni na to, že v tomto případě máme zaměstnance posílat do veřejných míst, kde se mají testovat. Tohle mi osobně připadne naprosto nelogické, protože ve veřejných místech je samozřejmě nějaká čekací doba. Pokud máme pandemii podchytit, tak je dobře, pokud k záchytu může dojít hned a je tam nařízena hned karanténa.

Co se týká testování klientů, tam zase není možnost testovat klienty, kteří přichází buď nově do zařízení, nebo do jiných zařízení, protože dochází i k určité migraci. Pokud toto testování bylo jenom v měsíci listopadu, na konci listopadu toto testování bylo zrušeno, takže v současné době se testují jenom zaměstnanci, tam jsme byli upozorněni na to, že klienti opět mohou chodit do veřejných míst. Ano, to mohou, technicky. Na to jsme byli upozorněni i panem prezidentem na jednání výboru. Je to tak. Pokud klienta odešlete do veřejného místa a vrátí se, nastupuje do sedmidenní karantény a během té sedmidenní karantény musíte provést ještě další dva testy. Já tady chci jen ukázat tu absurditu, ve které se nějakým způsobem potácíme a kterou jsme chtěli řešit, ale bohužel prostě nás doposud nikdo nevyslyšel.

Testování, které je zatím povinné, a už to tady dneska bylo řečeno, je distribuováno společností Avenier, tak od společnosti Avenier byli poskytovatelé sociálních služeb upozorněni na to, že už nebude zásobovat testy, že si to máme vyřídit s Všeobecnou zdravotní pojišťovnou. VZP poskytovatele upozornila, že testy zařizovat nebude a že si to mají nějakým způsobem nakupovat sami. Takže proto chceme upozornit, aby ministerstvo tuto otázku řešilo. Podle výzkumu asociace jsou poskytovatelé zásobeni v tuto chvíli zhruba na 2 až 3 týdny, ale myslím si, že je potřeba to řešit akutně, abychom se nedostali do situace, kdy systém zase propadne. Proto jsme si s dovolením dovolili předložit toto opatření a nějakým způsobem tam i vládu termínovat, aby nám odpověděla, protože pokud termín není daný, tak je to všechno ve vzduchoprázdnu.

To je za mě vše, děkuji vám za pozornost a jsem připraven zodpovědět případné dotazy.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane navrhovateli. Prosím, posaďte se ke stolku zpravodajů. Nyní určíme zpravodaje. Mám zde návrh, aby se zpravodajkou stala paní senátorka Adéla Šípová. Ptám se, zda souhlasí s rolí, i když to bylo možno číst z jejího předběžného chování... Současně se ptám, zda je jiný návrh nebo námitka? Nikoli. Proto necháme o tomto návrhu hlasovat.

V sále je přítomno 45 senátorek a senátorů. Hlasujeme o určení zpravodaje. Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 37, při kvóru 24 pro 44, nikdo proti, návrh byl přijat. Prosím tedy, paní kolegyně, abyste zaujala místo u stolku zpravodajů a sledovala rozpravu, kterou mezitím otevírám.

První, kdo se hlásí, je paní senátorka Horská. Prosím, paní předsedkyně.

Senátorka Miluše Horská:  Děkuji, vážený pane místopředsedo. Vážený pane zpravodaji, kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych navázala na vystoupení kolegy senátora, pana Adámka, a usnesení našeho výboru pro sociální politiku.

Zároveň bych tímto svým vystoupením chtěla velmi apelovat na paní ministryni a celé ministerstvo práce a sociálních věcí, aby opatření vlády směrovaná k sociálním službám byla skutečně lépe, srozumitelněji a jednoznačně komunikována. Já bych se chtěla obrátit i na vás, kolegyně, kolegové, abyste ve svých regionech zjistili situaci, jestli se nějakým způsobem pohnula, protože to, co my se dozvídáme i na našem výboru, tak je velmi zarmucující.

Tedy jde nám o to, aby ruku v ruce, tedy v okamžiku uvedení v platnost různých nejednoznačných nařízení, je doprovázel jasný a srozumitelný výklad ministerstva, tak, aby si nemuseli jednotliví ředitelé sociálních služeb den po vydání takového pokynu vzájemně telefonovat a zjišťovat, kdo jak které nařízení chápal, zda to pro jejich službu něco znamená, nebo naopak vůbec neznamená. Pokud nařízení vyvolává takovéto pochybnosti a nejistotu, není dobře napsané a vyvolává chaos. Navíc s lidmi ze sociálních služeb, protože tady jde o meziresort, nekomunikují pojišťovny, nekomunikuje s nimi často ani ta paní doktorka, která má sociální zařízení na starosti.

A s tím zároveň se přimlouvám i za zlepšení podoby nebo formy komunikace ze strany MPSV, protože orientace na jejich webu v části, která je určena sociálním službám, je skutečně extrémně složitá a i pro samotné poskytovatele sociálních služeb. O tom, že by se měli snadno orientovat i jejich klienti, a o to jde, o tom ani nemluvě. Přitom MPSV požaduje po poskytovatelích, aby jimi vydané dokumenty byly srozumitelné osobám, kterým poskytují služby. Samo však vydává dokumenty, které takové bohužel nejsou.

Poslední nařízení vlády, mimochodem velmi obtížně dohledatelné na webu MPSV, navíc ve změti těch předchozích, z nichž některá už neplatí, vyvolalo právě extrémní pochybnosti, co se po poskytovatelích vůbec žádá. Proto prosím o nápravu tohoto stavu tak, abychom neztěžovali už tak těžkou situaci poskytovatelů i těch, kteří tyto služby velmi potřebují. Já jsem vyběhla ještě za paní ministryní, nedalo se to skloubit, aby tady dneska byla, ale pokusíme se rychle tyto informace předat. Jak říkal kolega Adámek, zkusit, pokusit se o nápravu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní senátorko. Do rozpravy se nikdo další nehlásí, takže ji uzavírám. Prosím, ptám se pana navrhovatele, zda chce vystoupit? Ne. Proto prosím paní zpravodajku.

Senátorka Adéla Šípová:  Dneska už opravdu naposledy. Já jsem na to zapomněla, já jsem trošku náhradnice za kolegu... V proběhlé obecné rozpravě vystoupila jedna senátorka jednou a nezazněl žádný jiný návrh než na schválení.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, paní zpravodajko. O tom budeme hlasovat.

V sále je registrováno 47 senátorek a senátorů, kvórum 24, spouštím hlasování o návrhu schválit usnesení v předložené podobě. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku, současně nebo vzápětí stiskne tlačítko NE.

V hlasování č. 38 při kvóru 24 pro 45, nikdo proti. Návrh byl schválen.

Můžeme ukončit projednávání tohoto bodu. A my se vystřídáme.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Posledním bodem, který dnes projednáme, je

 

Návrh usnesení Senátu k čerpání finančních prostředků z ESF+ pro plánovací období 2021 - 2027

Návrh usnesení Senátu nám byl rozdán na lavice. Já nyní prosím paní senátorku Šárku Jelínkovou jako navrhovatelku tohoto bodu, aby se ujala úvodního slova. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Šárka Jelínková:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, děkuji vám ještě jednou za zařazení tohoto bodu, který by mohl ve víru dnešních událostí zaniknout, čímž by mohlo vzniknout zdání, že jsou nyní důležitější věci. Přesto chci upozornit, že zde mluvíme o programovacím období na roky 2021-2027. Také chci říci, tak, jak už říkal kolega Adámek u předchozího usnesení, jdu sem do Senátu s touto žádostí a s tímto usnesením také až po vyčerpání mnohých nástrojů, které už byly využity a zatím zůstaly bez odezvy. Jedním z nich je například dopis, který jsem vám poslala přílohou k usnesení do emailu, kde 35 zástupců velkých neziskových organizací už apelovalo na vládu a upozorňovalo na tento problém. Žádali o nápravu těchto věcí, o kterých mluvím v tomto usnesení.

U poslanců jsem chtěla využít i nástroj možnosti interpelace poslanců, ale ty teď již dlouho nebyly. Ale aspoň paní poslankyně Pavla Golasovská také za poslance a za sebe adresovala dopis panu premiérovi. Zatím ještě nedostala odpověď. Proto děkuji za tuto možnost vystoupit i dnes tady v Senátu a požádat vás o přijetí navrženého usnesení s tím, abychom na vládu vytvořili větší tlak.

Jak jsem již včera před začátkem jednání naší schůze uvedla, vláda toto pondělí opět stáhla ze svého programu návrh rozdělení alokace pro ČR v programovém období 2021-2027 mezi operačními programy. Tento návrh mělo předkládat ministerstvo pro místní rozvoj. Vláda by měla stejně v nejbližších dnech rozhodnout o tomto rozdělení těchto finančních prostředků. Proto vidím naléhavost projednání tohoto bodu na této 6. schůzi pléna Senátu.

ESF+ představuje hlavní nástroj EU na podporu pracovních míst a sociálního začleňování. Pomáhá lidem najít si novou či lepší práci, slouží k integraci znevýhodněných osob do společnosti. V době, kdy nás čeká řešení následků koronavirové krize, vláda velmi vážně zvažuje nevyužít 100 % finančních prostředků, které pro ČR vyčlenila Evropská komise, ale plánuje je přesunout do fondu pro tvorbu infrastruktury. Přitom ČR má v této době možnost čerpat prostředky z Fondu soudržnosti, které jsou přímo zaměřeny na investice do infrastruktury, ve výši 165 mld. Kč, což je prozatím nejvíce, kolik ČR mohla na investice z EU čerpat. Navíc si dovolím říci důvodnou pochybnost, zda vůbec i tyto finanční prostředky vláda stihne zadministrovat a využít na smysluplné investice.

Pokud bychom, tak, jak uvažuje vláda, finanční prostředky z Evropského sociálního fondu přesunuli do investic, za tyto peníze bychom postavili jen pár kilometrů dálnic. Ale pokud je vezmeme z ESF+, dojde k velmi negativnímu ovlivnění fungování programů na podporu zaměstnanosti, dostupného bydlení a prevenci chudoby. Připomínám, že tyto finanční prostředky tohoto fondu lze využít i na inovace ve vzdělávání dětí a mládeže, nastavit nové individuální přístupy a programy účinného a přiměřeného vzdělávání. Obávám se, že to, co ušetříme teď z peněz určených na výše uvedené programy, bude muset ČR v budoucnu draze zaplatit.

Navrženým usnesením chceme apelovat na vládu, aby ve 100 % využila prostředky, které Evropská komise nabízí ČR v rámci ESF+, využila je pro naše občany při řešení následků koronavirové krize, která mnohé tak citelně zasáhla.

Součástí usnesení je i ponechání pravidel spolufinancování, tak, jako tomu bylo v minulém plánovacím období, aby neziskové organizace měly udělenu výjimku a nemusely projekty financované z tohoto fondu spolufinancovat. Připomínám, že tyto neziskové organizace nevytváří zisk a mnohdy ani nemohou, neboť poskytují své služby těm nejpotřebnějším zdarma.

Děkuji vám za případnou podporu tohoto usnesení. Dostali jste jej dnes ještě jednou na stůl v úplně nejaktuálnějším znění. Vězte, že tam došlo jenom k dvěma velmi malým úpravám na základě připomínek pana místopředsedy Senátu Oberfalzera, za což mu děkuji. Jedna věta byla vypuštěna a jedna lehce opravena. Věcně se jedná o to samé usnesení. Děkuji vám za jeho případnou podporu.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Paní senátorko, já se omlouvám, budete ho muset načíst.

Senátorka Šárka Jelínková:  Aha, dobrá. Návrh na usnesení Senátu Parlamentu ČR, čerpání finančních prostředků z ESF+ pro plánovací období 2021-2027.

Senát Parlamentu ČR

I. děkuje všem zaměstnancům v sociálních službách, poskytovatelům a zadavatelům sociálních služeb, služeb pro rodiny, děti, seniory, pro osoby se zdravotním postižením, jednotlivce a dalším službám na podporu sociálního začleňování, stejně jako zaměstnancům ve školství za jejich vysoké nasazení, s jakým se v dnešní nelehké době pandemie covid-19 věnují klientům sociálních služeb, a také dětem školou povinným i mladistvým, které se připravují na své budoucí povolání;

II. zdůrazňuje, že v době přetrvávající pandemie narůstá poptávka po odborných poradenských službách v oblasti dluhové problematiky, domácího násilí a vztahů v rodině, výchovy a vzdělávání dětí i bydlení. Rodiny jsou ohroženy ztrátou běžného způsobu života, snížením či ztrátou příjmů, nezvládají si udržet či najít vhodné bydlení, vzrůstá počet psychiatrických onemocnění a závislostí na alkoholu a drogách. Sociální služby jsou právě v dnešní době více potřeba než kdy jindy a je třeba naopak rozšiřovat stávající pomoc a dále usilovat o dlouhodobé a udržitelné financování sociálních služeb. Je nepřijatelné, aby se v této době, kdy lidé přichází o práci, živnosti a podniky, krátily finanční prostředky v oblasti řešení zaměstnanosti a sociálních služeb. ČR potřebuje inovace v oblastech, které nejsou dostatečně legislativně upraveny. Jedná se například o dostupné bydlení, řešení nedostupných služeb v sociálně-zdravotním pomezí, a to jak v oblasti péče, tak prevence. Dále v oblasti transformace, ale i řešení pomoci zaměstnavatelům, aby udrželi zadlužené zaměstnance v pracovním poměru. V neposlední řadě je potřeba i nadále zajišťovat zdroje pro školení zdravotních sester, lékařů, jakož i sociálních pracovníků a pracovníků v sociálních službách. Stejně tak jako poskytování preventivních programů například v oblasti prevence vzniku rakoviny, zjišťování protilátek proti covid-19 u dárců krve a dalších programů, které chrání naše občany. Je nutné se zaměřit na inovace ve vzdělávání dětí a mládeže, nastavit nové individuální přístupy a programy účinného i přiměřeného vzdělávání populace, podpořit vzděláváním učitele a podpořit rodiny v dostupnosti on-line připojení a vybavení dětí a mládeže pro výuku;

III. je znepokojen tím, že vláda plánuje snížit v programovém období let 2021-2027 částku čerpanou z ESF+, určeného především na politiku zaměstnanosti, sociálního začleňování, sociální služby a sociální inovace;

IV. vyzývá vládu, aby v zájmu těch nejpotřebnějších občanů ČR rozhodla na svém nejbližším zasedání o ponechání celé alokace ESF+ tak, jak ji navrhla Evropská komise, aby nepřijala návrh pravidel spolufinancování pro rok 2021-2027 tak, jak jej navrhlo ministerstvo financí, a aby rozhodla o přepracování pravidel spolufinancování tak, aby odpovídala podmínkám v předchozím programovacím období;

V. pověřuje předsedu Senátu, aby s přijatým usnesením seznámil předsedu vlády.

Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, paní senátorko. Prosím, abyste se posadila ke stolku zpravodajů. Nyní určíme zpravodaje. Bude trošku změna. Navrhuji, aby se jím stal senátor Miroslav Adámek, kterého se zároveň ptám, jestli s tím souhlasí? Spustím fanfáru a potom o tom budeme hlasovat.

Hlasujeme o tom, aby se zpravodajem tohoto tisku stal pan senátor Miroslav Adámek. Spouštím hlasování. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. V sále je přítomno 44 senátorek a senátorů, kvórum je 23.

V tomto hlasování č. 39 se ze 44 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 23 pro vyslovilo 42, proti nebyl nikdo. Návrh byl přijat. Vidím, že pan senátor už přichází na svoje místo. Prosím, aby se posadil.

Protože jsme učinili všem záležitostem zadost, otevírám rozpravu. Do rozpravy jako první je přihlášen pan senátor Zbyněk Linhart. Prosím, pane senátore.

Senátor Zbyněk Linhart:  Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, musím říci, že nerozporuji tu skutečnost, že bychom tady mohli projednávat mimo zařazené tisky i takové důležité věci, jako jsou evropské fondy, jejich podmínky poskytování atd., to vůbec nerozporuji, naopak. Včera, když tu byl ministr zdravotnictví, tak jsem se také dostal k této věci v souvislosti s Národním plánem obnovy a k tomu, jak se připravuje rozdělení financí v této oblasti ve zdravotnictví. Já jsem už v říjnu loňského roku konkrétně k Národnímu plánu obnovy psal ministrovi průmyslu a obchodu, což je jeho gesce, k tomu, abychom se tomu mohli věnovat. V reakci na to napsal o měsíc později odpověď předsedovi Senátu, že nabídl, abychom ty věci tady projednávali. Většina výborů Národní plán obnovy projednává. My ho tady budeme mít, jestli se nepletu, 17. března, na příštím jednání pléna, to je, myslím, v pořádku. Národní plán obnovy je jen jedna pětina objemu všech financí, které jdou do ČR. Mezitím se dávno dojednávají, něco už je schváleno, víceméně předschváleno a dojednáno. To nerozporuji.

Ale měl by v tom být nějaký systém, abychom se teď zrovna částečně nevěnovali jen této věci. Měli bychom si do toho dát systém tak, jako jsme to udělali u Národního plánu obnovy, a měli jsme se tomu věnovat i nadále tímto způsobem. Za to se přimlouvám a teď skoro nevím, jestli pro to hlasovat, jestli teď se věnovat této dílčí věci, protože to bych tady musel říci také zkušenosti právě z toho, jak to vypadá s tím neustálým vzděláváním, rekvalifikacemi a jak to vypadá mnohdy spíš s tím, že mnohé programy způsobují to, že spousta lidí je spíš doma, než že by chodila do práce, spíše jsou placeni dobře manažeři, kteří se to naučili využívat atd. Čili já to nechci rozporovat, skoro si myslím, že by to stálo za pozornost a daleko větší pozornost i Senátu. I když je to spíš neformální věc, jak máme postavení Senátu oproti Poslanecké sněmovně vůči vládě. Ale myslím si, že to máme dělat s nějakým systémem a doporučil bych a požádal bych o to, aby příští organizační výbor se tomu nějak pověnoval a zkusil k tomu něco říci, tak, abychom se třeba na příštích dvou třech jednáních, jako příště bude Národní plán obnovy, abychom se tomu věnovali, protože je to teď v těchto měsících, kdy se rozhodne o bilionu korun, který půjde do ČR v příštích, dejme tomu, sedmi letech. Tolik ode mě, děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Ptám se, jestli chce své přednostní právo využít pan předseda? Nechce, takže prosím pana senátora Mikuláše Beka.

Senátor Mikuláš Bek:  Vážený pane předsedající, milé kolegyně, milí kolegové, i já jsem ohledně tohoto návrhu zdrženlivý a zdržím se jeho podpory, a to z několika důvodů.

Mně se zdá, že k dobrým mravům Senátu patří to, že se vyjadřuje k věcem na základě důkladné, pokud možno, úplné znalosti tématu, nikoli jednostranných informací. My jsme neměli možnost vyslechnout v této věci názor vlády. Chci zdůraznit to, že to téma, ke kterému se vztahuje původní dopis, který reflektuje postoje určitých aktérů, to není téma nové ani pro Senát. Tento Senát v létě loňského roku svým usnesením podpořil pozici vlády a ocenil ji za to, že vyjednala na Evropské radě 25% flexibilitu mezi fondy. To je názor tohoto Senátu, že je dobře, že vláda vyjednala takovou míru volnosti při přesouvání prostředků mezi Evropským sociálním fondem, Evropským fondem pro regionální rozvoj a Fondem soudržnosti. Už v té době bylo známo, že vláda, pokud čteme podklady, které máme k projednání, že vláda usiluje především o přesun směrem k investicím. To je pozice, kterou vláda opakovala v celé řadě dokumentů, v informacích pro jednání Evropské rady apod. My jsme se v té době k tomu nevyjadřovali.

Pro kompetentní vyjádření k této problematice bych potřeboval znát odpovědi na některé otázky, na které si teď v letmém projednávání té věci nedokážu odpovědět. Já bych potřeboval k tomu vést společnou debatu o tom, zda jsou evropské sociální fondy dobrým nástrojem financování potřeb, o kterých nepochybuji, ale zda je to efektivní z hlediska nákladů na management a administrativu těch projektů, z hlediska poměrně složitých nároků na kontrolu těch projektů. Chtěl bych vést debatu o tom, zda nemají být některé náklady financovány radši z národních prostředků či jiných evropských zdrojů.

Podobně jako kolega Linhart bych chtěl vést debatu o tom, a odpovědi uslyšíme až bohužel za nějaký týden, nakolik jsou tyto náklady zohledněny v nástroji na podporu oživení, tedy pokryty Národním plánem obnovy, kde zatím figuruje položka 33 mld. Kč na měkké výdaje v oblasti školství a sociální sféře, byť samozřejmě neznáme detaily. Chtěl bych vést debatu o tom, zda přesun prostředků do Fondu soudržnosti na výstavbu mezinárodní dopravní infrastruktury je rozumný, nebo ne. Myslím si, že i k tomu bychom potřebovali znát expertní názor.

Proto jsem v té věci opatrný. Ne proto, že bych proboha chtěl ohrozit financování sociálních služeb, ale pro mě návrh usnesení otevírá příliš mnoho otázek, na které si v tuto chvíli z pozice evropského výboru neumím dobře odpovědět. Myslím si, že je zcela legitimní, aby si Senát vyžádal podrobnou informaci o záměrech vlády ve financování těchto aktivit, abychom si vyžádali podrobnou informaci o navrhované struktuře operačních programů, alokacích, která nepochybně doznává změn vzhledem k novému finančnímu nástroji, který už projednávají koneckonců výbory našeho Senátu. Myslím si, že bychom měli být kritickým partnerem vlády v debatě o tomto vážném problému.

Ale pokud bych se teď přihlásil k usnesení, tak bych tak dělal spíš na základě nějaké emotivní intuice než kritického prozkoumání situace. Proto se paní navrhovatelce omlouvám, že ji nepodpořím. Ne ze zlého úmyslu, ale pro své jakési odborné svědomí. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Další přihlášenou do rozpravy je paní senátorka Miluše Horská. Prosím, aby přistoupila k mikrofonu.

Senátorka Miluše Horská:  Děkuji, pane místopředsedo. Paní navrhovatelko, kolegyně, kolegové, víte, já budu asi jenom ráda, jestli se Senát přihlásí k tomu, ať už prostřednictvím evropského výboru nebo nějakým slyšením nebo jakoukoli jinou formou, k tomu hlubšímu projednání problému, protože my se tady často ocitneme už nad rozlitým mlékem a už jen konstatujeme. Jestli toto usnesení je tím správným impulsem, já ho podepisuji, myslím, že i paní navrhovatelka bude ráda. Já jenom to, co vím ze svého úhlu pohledu, protože to je můj dlouhodobý zájem, doplním nějaká data, která vím, ale přesto samozřejmě jsem si vědoma, že to nemůže naplnit analýzu, o které tady pan předseda evropského výboru hovoří. Já vystupuji na podporu usnesení kolegyně Šárky Jelínkové, a to jednak s odkazem na onu už zmíněnou sociální oblast, ale také na oblast vzdělávání. Vlastně jsem hodně znepokojena z toho, že se vláda chystá lít více peněz do betonu, ale že se to má dít na úkor jednak sociálních služeb, ale také podpory vzdělávání mladých lidí. A to je fakt.

Obecně si myslím, že musíme velmi pozorně a bedlivě sledovat současný vývoj v alokaci finančních prostředků, na tom se asi shodneme, z evropských fondů pro nové programové období 2021-2027.

Tady chci zmínit, že pokud by vláda přistoupila v programovém období 2021-2027 ke snížení financí čerpaných v rámci ESF ve prospěch infrastrukturálního Fondu soudržnosti, tak by tím šla proti doporučení Evropské komise. Připomínám, že prostředky ESF+ slouží především k podpoře fungování sociálních služeb, programů na zajištění dostupného bydlení či programů na podporu zaměstnanosti, tedy řešení problémů, jejichž závažnost se následkem epidemie covid-19 a následné socioekonomické krize ještě prohloubí. Tyto peníze ale jdou i na vzdělávání zdravotních sestřiček, lékařů, sociálních pracovníků, pracovníků v sociálních službách, zdravotních a preventivních programů, občanského odborného poradenství, služeb zaměřených jak na prevenci a inovaci, ale i na další problematiku.

Já tady plně rozumím znepokojení neziskových organizací. Je jich aktuálně podepsaných, jak kolegyně zmiňovala, pod touto výzvou asi zhruba 33. Jsou to především poskytovatelé sociálních služeb, organizace, které pracují také s dětmi a s mladými lidmi, s osobami se zdravotním postižením, ale i se starými lidmi. Ale také uživateli sociálních služeb, lidmi se zkušeností s bytovou nouzí či bezdomovectvím atd.

I mně se jejich zástupci ozývají s tím, že je pro příští programové období zapotřebí zachovat finance pro ESF minimálně v původně plánované výši, navrhované Evropskou komisí. Pojďme si říci, že už i tak se plánuje podíl ESF na prostředcích ze strukturálních fondů snížit, zatímco v končícím programovém období 2014-2020 tvořil 22,32 % z celkové alokace, pro budoucí období by to mělo být jen 13,87 %. Pokud plán ve vládě projde, tvořil by ve finále podíl ESF pro období 2021-2027 dokonce méně než 10 %. Podotýkám, že z těchto zdrojů se financují například i dětské skupiny, které zatím ještě stále do značné míry sanují nedostatek míst v zařízeních předškolního vzdělávání, a to hlavně kolem velkých měst. Důležitá je práce s dětmi v předškolním věku, v sociálně vyloučených lokalitách, dluhové poradenství atd. Školy z těchto peněz platí i školní psychology, asistenty atd., na které běžně nedosáhnou z rozpočtu ministerstva školství. Školství by tím přišlo o polovinu peněz, s nimiž se počítá pro opatření a priority nově připravované strategie vzdělávání politiky 2030+.

Prosím, určitě pojďme toto usnesení přijmout, pojďme se za neziskovky postavit. Když ne dnes, tak v dnech příštích, onou už zmiňovanou analýzou. Děkuji vám za případnou podporu a za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, paní senátorko. Nikoho dalšího do rozpravy přihlášeného nevidím. Přeci jen ještě pan předseda Miloš Vystrčil.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, diskutoval jsem tady s paní předkladatelkou, protože musím říci, že jak argumentace pana senátora Linharta, tak argumentace pana senátora Beka je na místě. A mimochodem přesně tyto důvody nás vedly k tomu, že jsme v organizačním výboru tento bod nezařadili na program jednání a nechali jsme to až na plénum, které pak bod zařadilo. Já jsem teď s paní navrhovatelkou jednal. Ona říká, že materiál by měl být projednán do konce března, aby měl smysl, aby mohl oslovit vládu. My máme plánováno další plénum na 17. března, tzn. pochopil jsem, že evropský výbor je ochoten projednat do 17. března ten materiál, podívat se na něj a vyžádat si všechny podklady, které jsou nutné k tomu, abychom měli všechny věci tak, jak obvykle jednáme, když jde o vážné věci, a řekněme, stovky i více milionů korun. Vím, že to není možná úplně vůči navrhovatelce fér, když jsme hlasovali pro zařazení toho bodu, já jsem byl mezi těmi, co hlasovali pro zařazení toho bodu, ale přesto si nyní, snad to tedy všechno přežiji, dovolím dát návrh na odročení projednání bodu na příští jednání pléna Senátu, což je pravděpodobně do 17. března. Čili návrh je na odročení do příštího jednání pléna Senátu s tím, že zároveň potom v rámci organizačního výboru zařídíme, aby byly přiřazeny body k projednání příslušným výborům. Avizuji dopředu, že to bude určitě evropský výbor.

Takže tolik ode mě procedurální návrh, pane předsedající schůze.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane předsedo. Prosím pana senátora Jiřího Čunka, který se ještě přihlásil do rozpravy. Ale pardon, omlouvám se, procedurální návrh se hlasuje bez rozpravy okamžitě, je mi to jasné. Omlouvám se, nechal jsem se unést. Spustím znělku.

Nenechal jsem se úplně unést, teď se díváme společně do jednacího řádu Senátu a návrh na odročení je jeden z návrhů až po ukončení rozpravy. Takže jistě pan zpravodaj si to poznamená. Až ukončíme rozpravu, tak teprve o tom budeme hlasovat. Takže přeci jen má slovo pan senátor Čunek.

Senátor Jiří Čunek:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, paní navrhovatelko, kolegyně, kolegové, já jsem v minulosti míval velmi podobný názor jako někteří kolegové, kteří mluvili přede mnou. Určitě vím, že to paní kolegyně, senátorka Horská, nemyslela nějak pejorativně, to dávání peněz do betonu a nevzdělávat mladé. Ono to dříve trošku pejorativní bylo, protože když se podíváte, já si to bohužel velmi dobře pamatuji, na strukturální fondy prvního období 2007-2013 a 2013-2020, pravdou je, že tolik peněz, co jsme provzdělávali úplně nesmyslně, kdyby šly do potřebných dopravních staveb, tak to určitě bylo dobře. Dokonce já jsem byl dříve toho názoru, že všechna ta vzdělávání jsou nadbytečná, protože de facto simulují pouze to, co má probíhat v rodinách. Ale bohužel když se společně zamyslíme nad tím, v jaké době žijeme, rodiny mnohé už vůbec rezignovaly na to, že by svůj přístup k dětem, k jejich vzdělávání a hlavně výchově vzaly vážně do svých rukou a nenechávaly to na učitelích, na školách. Vy jste se s tím jistě všichni setkali, že maminky už v mateřské škole se diví, jak se dítě chová, že za to může ta paní učitelka, případně v základních školách je to stejné. Já jsem přesvědčen, že některá výchova z těch, které tady paní předkladatelka napsala do usnesení, tzn. ten bod pod první odrážkou, tak když se tato služba dělá skutečně dobrými organizacemi, hlavně lidmi nejen vzdělanými, ale také lidmi, kteří už jsou hodnotově hotoví, tak pak určitě tím mohou nahradit a pomoci rodinám, které mají velké problémy.

Když se podíváme na ty odrážky další, tak jak jsou, to znamená sociální služby, lidé přicházející o práci, podniky, pak jsou tam inovace, vzdělávání lékařů, tak tam si myslím, že žádný velký asi rozpor není. Takže přemýšlím nad tím, samozřejmě se bude o tom návrhu hlasovat, myslím si, že jestliže toto usnesení se má stát pouze nosičem pro další jednání, je to pobídka směrem k vládě, tak pak si myslím, že ve výborech, kdyby procházelo a zdrželo by se to, tak tam mohou pouze přibýt některé odrážky, možná dvě, tři, které pro jiné kolegy se zdají být důležité. Ale toto usnesení směřuje hodně, je to samozřejmě také odbornost paní senátorky, coby předkladatelky, směrem k sociálním službám. Takže já se spíš přimlouvám za to, abychom ho podpořili, ačkoli samozřejmě mnozí z nás s těmi negativními zkušenostmi těch různých školení, která byla, vidí tu situaci nebo by ten text mohli vidět, řekněme, i v té negativní podobě. Ale tady to jistě tak myšleno není. S ohledem na to, že neumíme v tuto chvíli obrátit politiku ČR, protože žijeme v době populistické, důležité je pro všechny jenom to, jak dopadnou příslušné volby, nic jiného pro ně není zajímavé, klidně se schvalují zákony, které nás potopí ještě o dalších 130 miliard, superhrubá mzda atd. Všechno jsou to věci, které si myslím, směřují jenom k volbám. Nebo tedy k tomu populistickému myšlení. Proto si myslím, že bohužel pak společnost musí vytvářet i takové organizace, které při drtivé většině normálních, zdravých rodin vůbec být nemusely. Takže já si myslím, poté, kdybychom zdrželi tento materiál, by se na tom usnesení asi moc nezměnilo, tak se spíš přimlouvám za to, abychom ho hlasovali tak, jak je. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, nevidím, že... Přece jenom paní senátorka, paní místopředsedkyně Jitka Seitlová je další přihlášenou do rozpravu. Prosím, paní místopředsedkyně.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, bohužel jsem nemohla být přítomna celému jednání o tomto bodu, což mě samozřejmě mrzí, měla jsem jiné naléhavé povinnosti. Teď se dostávám do debaty, která je naprosto symptomatická. Investice. To je ten zlatý grál, který tu naši společnost zachrání. Ale přece společnost žije i v jiných oblastech, zejména v té oblasti, která by měla se snažit o soudržnost společnosti, o to, abychom i těm slabším dokázali pomoci. Kdosi říkal, že tak jak můžeme pomoci těm slabým, tak je ta společnost vyspělá. Mě to trápí, protože každé vystoupení paní ministryně Maláčové je trochu s podezřením, že zase chce peníze, nemyslím, že od vás všech, ale jako kdyby taková nálepka tady byla. Sociální oblast je velmi důležitá, je naprosto neodmyslitelnou součástí fungující společnosti. Nevím, jak vy, ale ve svých regionech, když přijdu do nějakého sociálního zařízení, do nějaké nevládní organizace, která pomáhá, těch všech, kteří jsou tam popsaní, vidím, že to jsou lidé, kteří jsou entuziasté, protože se snaží za malé peníze strašně pomáhat a dělají daleko víc, než je odměna, kterou za to dostávají. Když si přečtu, že by měly být inovace v takovýchto zařízeních, že bychom měli pomoci celé této oblasti, nemůžu jinak než to podpořit.

Ano, pan senátor Bek, já mu rozumím, říká, funguje to správně. Ale to je přece zcela jiná otázka. To je otázka o řád jinde. Teď se rozdělují peníze. Dáme peníze do sociální oblasti, nebo je sebereme? Tak zní otázka. Ano, rozumím tomu, že je potřeba i po té další stránce, jak je to rozdělené, jak to funguje, jaká jsou školení, třeba některá nebyla tak správně vedena, jak měla být, i já o nich vím, o tom je třeba hovořit, v tomto souhlasím. Ale teď se tady bavíme, jestli dáme zprávu vládě, že nechceme, aby se snižovaly prostředky z evropských dotačních nebo programů, které jsou, aby se snižovaly prostředky do této oblasti, o tomto je toto usnesení.

Takže já se domnívám a za sebe musím říct, že přestože si nemyslím, že je úplně dokonale formulované to usnesení, tak vím, že je naléhavé a že vláda může rozhodovat v těch nejbližších dnech, tak si myslím, že tato zpráva by byla důležitá.

Jenom zvažme a popřemýšlejme, jak vypadá sociální oblast, jaké jsou tam možné všechny zdroje. Na lidi, kteří tam pracují, jak chtějí pomáhat. Na to všechno, co v tom usnesení je napsané. Prosím, já ho podpořím, z tohoto důvodu, protože si nemyslím, že jenom investice zachrání a jsou důležité pro naši společnost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, další do debaty, jistě jako reakce, je přihlášen pan senátor Mikuláš Bek. Prosím.

Senátor Mikuláš Bek:  Pane předsedající, dámy a pánové, už jenom stručně. Já myslím, že hlavně nesmíme vytvářet falešné dichotomie. Ten problém usnesení je, že chce hájit oprávněné zájmy v sociální péči velmi hrubým kladivem, protože bojuje s transferem mezi Evropským sociálním fondem, pod který patří kdeco, do toho infrastrukturního fondu. Podle mě máme vést debatu o tom, jak zacílit prostředky, aby skutečně dobře sloužily tam, kde jsou potřeba, aby se jimi neplýtvalo na věci, které potřeba nejsou. Nemáme pro to žádný podklad. Jednáme potom intuitivně. To je moje výhrada. Nepodsouvejme si fráze, jako je lití do betonu a podobná zjednodušení situace. Tady nikdo nebojuje za lití do betonu zbytečné a ochuzování sociální sféry. Tak to prostě není. Veďme o tom vážnou debatu. Na základě znalosti té věci.

Jenom říkám, že pro to, abych se rozhodl, bych chtěl slyšet zástupce ministerstva sociálních věcí a zástupce ministerstva pro místní rozvoj, aby mi vysvětlili, jak se vztahuje 33 miliard v Národním plánu obnovy k této sféře a k těmto požadavkům, nakolik to kompenzuje nebo nekompenzuje ten případný přesun, pak se můžu rozhodnout o tom, zda tady vzniká reálné nebezpečí tím aktem toho případného přesunu mezi těmi dvěma fondy, protože to je takhle někde nahoře na střeše a pod tím jsou ty škatulky, do kterých se ty peníze rozdělují. Tam samozřejmě jsou oprávněné nároky, o kterých tady nikdo nepochybuje. Ale já se jenom přikláním k tomu, abych se rozhodoval na základě znalosti té věci, protože samotný ten přesun v tom nejvyšším patře pro mě ještě nemusí znamenat nutně poškození financování rozumných věcí v sociální péči. Proto jsem vůči tomu zdrženlivý. Na vysvětlenou. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Tolik vysvětlení pana senátora Mikuláše Beka. Ptám se, jestli ještě někdo další se hlásí do rozpravy? Páni kolegové kývají hlavou, že ne, ale já se přece ptám. Nikoho dalšího nevidím, rozpravu končím.

Ptám se paní navrhovatelky, jestli si přeje vystoupit? Nepochybně ano, prosím, máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Šárka Jelínková:  Pane předsedající, děkuji za slovo. Kolegyně, kolegové, moc děkuji za tu diskusi, která si myslím, že byla nutná, důležitá, pochopitelná, dostali jsme tuto věc k projednání až na poslední chvíli, to samozřejmě všechno respektuji, vidím to tímto pohledem, který tady třeba pan senátor, kolega Bek i Linhart, zmínili.

Nicméně mi dovolte aspoň několik poznámek k těmto věcem. Např. k té flexibilitě, pro kterou byl Senát mezi těmi přesuny mezi jednotlivými fondy, to ano, já vám řeknu, jak vláda si představuje tuto flexibilitu. Ona už dokonce z toho ESF+, který nám Evropská komise v nějaké výši doporučila pro ČR na základě určitých kritérií, chtěla snížit o 25 procent. Ale jelikož se ozvalo i ministerstvo práce a sociálních věcí i ministerstvo školství, tak zatím jsme v uvozovkách na krácení jenom 10 procent. Taky si řekněme, že oproti minulému plánovacímu období ESF už je krácen ze strany EU, neboť ČR má vyšší DPH, zařadila se mezi tzv. bohatší země, takže my už máme tento ESF krácený. Nyní vláda se rozhodla o další krácení. Napřed říkám, bylo 25 procent, nyní jsme na 10 procentech. 10 procent v projektech do infrastruktury, investičních, je opravdu kapička v nějakém velkém moři. Tak jak jsem říkala, z toho možná postavíme pár kilometrů dálnic. Ale já to také nechci zjednodušovat, tu diskusi. Jenom pro takovou nějakou představu. Ale pro tuto oblast sociální, která, já nic nepřivolávám, ale je pravděpodobné, že po době, jak budeme sčítat ty ztráty a škody po době pandemické, si myslím, že budeme potřebovat a navyšovat ještě naopak možná prostředky na tyto projekty, které jsou z ESF, je možné hradit.

Další věc. Do ESF, on se nám ještě navíc rozšiřuje okruh osob, který se nám dostal z jiných nebo vůbec v tom ESF původně nebyl. To jsou tedy i senioři, na které v minulém plánovacím období nebylo možné čerpat žádné finanční prostředky, teď bude moci. Máme tam další velkou cílovou skupinu, a to jsou osoby s duševním onemocněním, neboť nám probíhá transformace psychiatrické péče, která byla doposud financována z oblasti zdravotnictví a přesouvá se nám do oblasti sociálních služeb. O financování sociálních služeb už tady mluvila kolegyně Horská a kolegyně Seitlová, o tom, že dostatek finančních prostředků v sociálních službách asi nebude nikdy, tomu rozumím, vždycky budou nějakým způsobem kráceny. Ale to jsou všechno důležité informace směrem k tomu, protože mnoho především těch preventivních sociálních služeb je potom možné právě hradit z toho ESF. Takže to jenom k té flexibilitě, jak vláda pracuje s tímto. Ale možná je to teď příliš tendenční, omlouvám se, ani nechci, aby to bylo nějaké emotivní. Ale je to opravdu oblast, o kterou mi samozřejmě jde, kterou diskutuji i s těmi odborníky. Ministerstvo práce a sociálních věcí i ministerstvo školství má problém s tím, že se snaží vláda tyto peníze přesunout. Ale není tady zástupce těchto ministerstev, říkám vám to já. Teď vám nezbývá, než mi věřit, nebo tedy odložíme to. Chápu pana předsedu Senátu Miloše Vystrčila, že mi tímto návrhem chce, nebo ne mi, ale tu oblast, kterou se snažím tady hájit, snaží pomoci, abychom ji dnes nezamítli. Nicméně vláda může na kterémkoliv svém dalším zasedání, už to měla mít teď v pondělí na programu, může na příštím zasedání rozhodnout o tom přerozdělení těchto finančních prostředků. Jestli bude krácen ESF, určitě budeme hledat tyto prostředky do této oblasti, která bohužel, věřím, že bude potřebovat dostatek finančních prostředků, protože těch problémů tam přibývá, mluvili jsme o nich, víme, v jaké situaci jsou rodiny, lidé bez práce. I ESF, nejde primárně jenom o to vzdělávání, o kterém tady mluvíme, které je mnohdy chápáno, a možná v některých věcech oprávněně, jako že to nebyly úplně dobře vynaložené finanční prostředky. Ale ona jde především na aktivní politiku zaměstnanosti, jde směrem právě k sociálnímu začleňování znevýhodněných osob.

Takže tolik jenom ještě na podporu toho mého usnesení. Říkám, já tomu velmi rozumím, že by ta debata asi měla být ještě podrobnější, ale spíš tím, že se cítím pod určitým časovým tlakem z hlediska toho, že vláda může rozhodnout, možná nemusí, ona teď nerozhoduje, poslední článek na Seznamu jsem četla, že vláda nerozhodne o ničem, omlouvám se tedy, ale taky může. Už potom bude možná pozdě na to přijetí toho našeho usnesení.

Nechávám vám to na zvážení, děkuji za tu dobrou vůli ze strany pana předsedy Senátu a rozhodněte se vy pod těmito informacemi, jak se rozhodnete hlasovat. Děkuji vám vůbec za pozornost a za to, že se věnujete této oblasti. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji paní senátorce a uděluji slovo zpravodaji, panu senátorovi Adámkovi.

Senátor Miroslav Adámek:  Děkuji, pane předsedající, já jsem zaznamenal v průběhu debaty, kde vystoupilo 6 senátorek a senátorů, jeden senátor dvakrát, byl návrh na odročení, pak bude případně hlasován návrh na schválení. Prvně musíme hlasovat návrh na odročení. O to bych vás poprosil.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, je to přesně tak, jak říkáte. Spustím teď znělku doopravdy.

Vidím nesouhlasné pokyvování prsty i hlavami. Ale skutečně podle jednacího řádu se nejprve hlasuje o návrhu na odročení. Ten návrh na odročení tady padl, je to na odročení do nejbližšího jednání pléna Senátu, což by teoreticky mělo být 17. března, ale, jak říká Napoleon a Švejk, situace na bojišti se mění každou hodinu, může být to jednání pléna i dříve. Takže proto je ta definice, návrh na odročení do příštího jednání pléna Senátu. Je to tak jasné? O tomto návrhu budeme hlasovat.

Aktuálně je přítomno 42 senátorek a senátorů, kvórum je 22. Spouštím hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem na odročení do příštího jednání pléna, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO, kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

V tomto hlasování č. 40 se z 42 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 22 pro vyslovilo 26, proti bylo 10. Návrh byl přijat. Projednávání tohoto usnesení bylo odročeno na nejbližší jednání pléna Senátu.

Děkuji paní navrhovatelce i panu zpravodaji, to byl poslední bod naší schůze, končím jednání schůze, děkuji vám, loučím se s vámi a těším se s vámi na shledanou na příštím jednání pléna. Hezký večer, pěkné dny.

(Jednání ukončeno v 17.49 hodin.)