Původní dokument
Následující text (HTML náhled) nemusí být věrnou podobou původního dokumentu (odlišnosti mohou být ve formátování textu, poznámkách pod čarou, přeškrtnutí textu, tabulkách, apod.) a slouží pouze pro náhled.

Senát PČR: Stenozáznam 24.02.2021

(1. den schůze – 24.02.2021)

(Jednání zahájeno v 14.00 hodin.)

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, milí hosté, vítám vás na 6. schůzi Senátu. Tato schůze byla svolána na návrh organizačního výboru podle § 49 odst. 1, zákona o jednacím řádu Senátu. Pokud budu zmiňovat jednotlivé paragrafy, jedná se o ustanovení zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů.

Pozvánka na dnešní schůzi vám byla zaslána dne 17. února 2021. Z dnešní schůze se omluvili senátoři Patrik Kunčar, Petr Orel, Pavel Fischer a Ladislav Chlupáč. Prosím vás, abyste se nyní zaregistrovali svými identifikačními kartami. Pro vaši informaci ještě připomenu, že náhradní identifikační karty jsou k dispozici u prezence v předsálí jednacího sálu. Aktuálně vidím, že je zaevidováno, registrováno 62 senátorek a senátorů.

Nyní podle § 56 odst. 4 určíme dva ověřovatele této schůze. Navrhuji, aby ověřovateli 6. schůze Senátu byli senátoři Jaromír Strnad, vidím ho tam, souhlasí, a Jan Grulich. Souhlasí. Má někdo z vás připomínky k tomuto mému návrhu? Žádné nejsou, takže po fanfáře přistoupíme k hlasování.

V sále je přítomno 69 senátorek a senátorů, kvórum 35. Budeme hlasovat o návrhu, aby ověřovateli 6. schůze Senátu byli senátoři Jaromír Strnad a Jan Grulich. Spouštím hlasování a prosím vás o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedněte ruku, kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Konstatuji, že při hlasování č. 1 přítomno 71 senátorek a senátorů, kvórum 36, pro 71. Návrh byl schválen a ověřovateli této schůze byli určeni senátoři Jaromír Strnad a Jan Grulich.

Nyní přistoupíme ke schválení programu 6. schůze Senátu, který vám byl rozdán na lavice. V souladu s usnesením organizačního výboru navrhuji zařadit návrhy zákonů schválené Poslaneckou sněmovnou v legislativní nouzi. Jsou to senátní tisky č. 46 a 47, na místo 2. a 4. dnešního pořadu. Vzápětí potom, pokud pořad bude schválen, tak budeme schvalovat to, zda je projednáme ve zkráceném jednání.

Dále organizační výbor navrhuje doplnit na pořad schůze bod Návrh usnesení Senátu k problematice dotačních programů pro podnikatele poskytovaných státem v souvislosti s vládními opatřeními vyhlašovanými v návaznosti na nouzový stav z důvodu ohrožení zdraví, v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru, označovaný jako SARS-CoV-2, na území ČR, a to na 1. místo dnešního pořadu. Dále výbor navrhuje zařadit 1. čtení návrhu senátního návrhu zákona senátora Zdeňka Hraby a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR. Jedná se o senátní tisk č. 59, a to jako 5. bod pořadu. Dalším doplněním je bod s názvem Návrh usnesení Senátu k aktuální situaci v důsledku platných mimořádných opatření v sociálních službách, který navrhuje výbor pro sociální politiku, a to na 7. místo pořadu. Poslední navrhovanou změnou je vyřazení volby místopředsedy dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního fondu.

Nyní se ptám, zda má někdo z vás nějaký další návrh na změnu či doplnění pořadu schůze? Hlásí se první Šárka Jelínková, připraví se pan senátor Horník. Prosím, paní předsedkyně senátorského klubu KDU-ČSL, Šárko Jelínková.

Senátorka Šárka Jelínková:  Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych vás touto cestou požádala o zařazení ještě jednoho bodu na dnešní pořad schůze nebo na jednání 6. schůze pléna Senátu. A to je Návrh usnesení Senátu PČR k čerpání finančních prostředků z ESF+ pro plánovací období 2021 – 2027. Jen pro vaši informaci, vláda na svém pondělním zasedání 22. února stáhla z jednání bod vlády Návrh rozdělení alokace pro Českou republiku v programovém období 2021 – 2027 mezi operačními programy. Ale vláda bude nucena se v nejbližších dnech k tomuto vrátit a bylo by vhodné, kdybychom projednali tento bod. V případě, že budete tak laskavi a budete souhlasit s návrhem usnesení, které máte snad na svých stolech, nebo určitě obdržíte, tak by byl důležitý apel na vládu, aby rozhodovala dle toho mého usnesení.

Děkuji vám předem za případnou podporu zařazení tohoto bodu. Může být až jako poslední, jako bod č. 8, nebo nechávám na panu předsedovi. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji. Upozorňuji, že podkladový materiál k tomuto bodu máte na lavicích. Další je pan místopředseda Horník, prosím.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dávám návrh, abychom vyřadili bod č. 2 programu z dnešního jednání, což je senátní tisk č. 46, Návrh zákona o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění covid-19 a o změně některých souvisejících zákonů. Čili abychom ho dneska vyřadili z programu jednání.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám děkuji. Protože nejsou žádné další návrhy na doplnění nebo naopak zkrácení pořadu schůze, opakuji, že jsou předloženy dva návrhy. Každý budeme hlasovat samostatně. Prvním je, aby jako poslední bod dnešní, nebudeme říkat dnešní schůze, ale této schůze, byl zařazen bod s názvem Návrh usnesení Senátu PČR k čerpání finančních prostředků z ESF+ pro plánovací období 2021 – 2027. Zařazení tohoto bodu navrhla paní senátorka Šárka Jelínková.

Protože jednáme o pořadu, tak si dovolím nespouštět znělku v tuto chvíli a rovnou poté, co spustím hlasování, budeme hlasovat o tom, zda souhlasíme se zařazením tohoto bodu, jak jsem ho přečetl, jako poslední bod této schůze. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru teď. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Při hlasování č. 2 aktuálně přítomno 76 senátorek a senátorů, kvórum 39, pro 69, návrh byl schválen.

Další hlasování bude o návrhu pana místopředsedy Senátu Horníka na vyřazení senátního tisku č. 46, což znamená, v návrhu programu je to bod č. 2, s názvem Návrh zákona o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění, z pořadu této schůze. (Pan Horník: Z pořadu schůze ne.) Tak jak ne? Z pořadu schůze ne? Faktická, prosím.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Kdyby to bylo z pořadu této schůze, tak to nemůžeme projednat ani do toho 21. března. To znamená, z dnešního jednání. Tzn. v té schůzi jako v celku to zůstane.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Upozorňuji, že 17. března bude 7. schůze, teď jsme v 6. schůzi. Takže můžeme z pořadu této schůze? Dobře, takže z pořadu této schůze. Je to v pořádku? Dobře. Dívám se na všechny, o kterých si myslím, že by mi mohli říct, že to tak není, a já bych byl ochoten jim dát zapravdu. Ne, dobře, takže můžeme. Spouštím hlasování o návrhu na vyřazení bodu, senátní tisk č. 46, z pořadu této 6. schůze. Spouštím hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Při hlasování č. 3 přítomno 76, kvórum 39, pro 14. Návrh na vyřazení nebyl přijat.

To znamená, že bod zůstává zařazen. Nyní nám zbývá ještě hlasovat o programu jako celku. Tzn. že do návrhu je přidán návrh paní senátorky Jelínkové. Spouštím hlasování a nechám hlasovat o návrhu programu jako celku. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Aktuálně je přítomno 76 senátorek a senátorů, kvórum 39. Při hlasování č. 4 pro 73, návrh pořadu dnešní 6. schůze byl schválen.

Tím máme za sebou proceduru schvalování pořadů. Nyní budeme pokračovat dál v jednání o pořadu. V souladu s usnesením organizačního výboru navrhuji zařadit návrhy zákonů schválené Poslaneckou sněmovnou v legislativní nouzi na místa č. 2 a 4, to už jsem říkal, doplnit pořad schůze, to už jsem také říkal. Ještě nám zbývá hlasovat o schválení zkráceného jednání. Hlásí se ještě pan místopředseda Růžička. Prosím, pane místopředsedo.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Dobré odpoledne, dámy a pánové, dobré odpoledne, pane předsedo. Navrhuji, abychom bod č. 2 neprojednávali ve zrychleném řízení, abychom se nenechali natlačit do tlaku daného sněmovnou i vládou na nás, abychom všechny připomínky k němu, případně pozměňovací návrhy mohli včas a slušně probrat. Jak jsem se dneska dozvěděl, tak buď to přijmeme v těch intencích, které si nadiktuje vláda a sněmovna, nebo bude přijato to původní. Myslím si, že takhle by Senát jednat neměl.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji. Pan senátor Nytra, prosím.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, vážený pane předsedo, vážené dámy a pánové, já bych se chtěl zeptat, o čem vlastně budeme hlasovat? Protože jsme právě schválili zařazení tohoto bodu na program této schůze. Jaký význam má, jestli to projednáváme v legislativní nouzi nebo ne.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já se, pane senátore, velmi omlouvám, jde o procedurální hlasování. O čem budeme hlasovat, se dozvíte za chviličku. Děkuji. Prosím pěkně, předseda vlády svým dopisem ze dne 9. a 15. února 2021 požádal jménem vlády Senát, aby projednal senátní tisky, protože na to budu teď odpovídat, č. 44, 46 a 47 ve zkráceném jednání. V předstihu pan 1. místopředseda, proto se pan senátor Nytra ptal, čili já tomu rozumím, navrhl, abychom senátní tisk č. 46 hlasovali zvlášť, protože nechce, aby byl projednáván ve zkráceném jednání. Tím, že to učinil v předstihu, pan senátor Nytra nemohl vědět, co ještě navrhujete, pane 1. místopředsedo, protože teprve bych to řekl, což znamená, že jste se v čase dostal dopředu, což se ještě nikomu z těch, co se tím skutečně zabývají, nepodařilo.

Nyní nazpět k tomu... Budeme postupně hlasovat o tom, zda souhlasíme, aby senátní tisky č. 44, 46 a 47 byly projednávány ve zkráceném jednání. Vzhledem k tomu návrhu, který přednesl pan 1. místopředseda Růžička, to uděláme tím způsobem, že budeme zvlášť hlasovat tisk č. 46 a společně potom tisky č. 44 a 47. Má k tomu někdo nějakou námitku? Nemá.

Prvně budeme hlasovat o tisku č. 46. Tzn. budeme hlasovat o tom, zda souhlasíme s tím, aby tento tisk byl projednán ve zkráceném jednání, tak, jak umožňuje § 99 odst. 2... Pardon, § 118, jednací řád Senátu. Pardon, tak, jak umožňuje § 118 jednacího řádu Senátu. Je to jasné? Hlasujeme o tom, zda budeme ve zkráceném jednání projednávat senátní tisk č. 46. Jinými slovy, zkráceně, covidový nebo pandemický zákon. Radši spustím znělku.

Kdo je pro zkrácené jednání, senátní tisk č. 46, spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Aktuálně přítomno 76 senátorek a senátorů, kvórum 39. Při hlasování č. 5 pro 48, kvórum 39. Návrh byl schválen, zůstává zkrácené jednání. Je schválené zkrácené jednání, pardon.

Zbývají senátní tisky č. 44 a 47. Tzn. budeme hlasovat o návrhu na zkrácené jednání. Spouštím hlasování. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Aktuálně přítomno 76, kvórum 39, hlasování č. 6, pro 76. Zkrácené jednání u bodu č. 44 a 47 bylo schváleno.

Tím máme za sebou všechny procedury a my přistoupíme k bodu č. 1.

 

Návrh usnesení Senátu k problematice dotačních programů pro podnikatele poskytovaných státem v souvislosti s vládními opatřeními vyhlašovanými v návaznosti na nouzový stav z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky

Usnesení Stálé komise Senátu pro dohled na poskytováním veřejných prostředků a pro analýzu kontrolních postupů finanční správy vám bylo rozdáno na lavice. Prosím pana senátora Wagenknechta, předsedu komise, aby jako navrhovatel tohoto bodu se ujal úvodního slova. Prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem požádal o tento bod, abychom dneska projednali, vzhledem k tomu, jaké jsou i další body našeho dnešního programu jednání, ale i mimo to, že to je zásadní problematika, která se bohužel dotýká mnoha tisíců podnikatelů v České republice.

Krátce vás seznámím s průběhem našeho jednání 4. schůze naší komise pro dohled. My jsme požádali o spolupráci se zástupci Hospodářské komory a Svazu obchodu a cestovního ruchu, kteří u nás vystoupili a seznámili nás s aktuálním stavem toho, jak poskytuje stát kompenzace a podporu podnikatelům. Podklady máte na lavici, já je velice krátce okomentuji. Nechci jít do velkého detailu, ale zkusím, abyste pochopili, v čem se vlastně dnes pohybujeme.

Je to tento dokument, já bych jenom ukázal, máte to s nadpisem Hospodářské komory, takže to je opravdu od odborníků, od profesní organizace. Problémů je velice mnoho. První, který je docela zásadní a který je potřeba opakovat, je selektivnost té podpory. Máme mnoho podnikatelů, kteří nějakou podporu dostanou, ale také mnoho, kteří podporu nedostanou. Problém je právě v tom, že vláda nepostupuje ani proporcionálně ani spravedlivě vůči jednotlivým podnikatelům. A to je tím, jak jsou nastavena například už jenom vstupní kritéria pro tu danou podporu.

V tomto případě řeknu konkrétní příklad, který se stal. Vláda navrhla nový kompenzační program, jmenuje se COVID Gastro – Uzavřené provozovny. V tomto programu vláda uvedla, že podnikatelé dostanou podporu, pokud byli uzavřeni, v nějakém schématu. Nebudu ho podrobně popisovat. Ono asi není úplně optimální. Tu podporu máte právě dostat pouze v případě, pokud vám za určité období poklesnou tržby o nějakou částku, o 30 procent.

Bylo by to logické, protože podnikatelé byli uzavřeni, dostanou nějakou částku, není to relativně tak strašné kritérium. Nicméně jak to vláda udělala? To období pro počítání poklesu tržeb, to byly tři měsíce, ale podnikatelé byli omezeni 60 dnů. Jinými slovy vlastně museli prokázat pokles tržeb i za období, kdy normálně prodávali.

Byl to konec kvartálu minulého roku, poslední kvartál. To období zároveň bylo nejvíce produktivní ve vztahu k tržbám. Jinými slovy to znamená, že vláda udělala takový trik, kdy nastavila nějaké kritérium pro přístup do toho systému. Někdo to splnil, ale hodně z nich ne. To znamená, ono to v reálu nebylo 30 %, ale v reálu to bylo úplně jiné číslo. Vy jste musel poklesnout v reálu o mnohem více, ale jak to bylo nastavené, bylo to špatně.

Opravdu mám kontakty, hodně podnikatelů to kritérium nesplnilo. Tím vláda omezila počet podnikatelů, kteří by v normálním systému měli nárok, ale neměli. Byl to vlastně takový trik, když to hodně zjednoduším. Jeden z mnoha příkladů. Vláda se těmi kritérii, které nastavuje, vyhýbá tomu, aby podnikatelé nakonec nějakou podporu, pokud ji už vůbec vyhlásí, aby ji dostali.

Druhá oblast, nespravedlnost. Jde o to, že ty sektory, jak jsou podporované, někdy dostávají peníze některé sektory, některé ne. Příkladů je mnoho. Řeknu např. sektory, které nejsou přímo omezeny, ale nejsou jim uzavřené provozovny. Třeba prádelny. Dlouhou dobu neměli žádný program, který by je podporoval, ale peníze nedostali. Měli pokleslé tržby, neměli přímo zakázáno provozovat, ale neměli ani korunu. Neměli zákazníky.

Další z velkých problémů je to, jak jsou vůbec nastavené. Nerespektují celý dodavatelský řetězec. Nemáme tady pouze prádelny, ale máme tady zkrátka uzavřené provozovny stravování, ale provozovny, které jim dodávají potraviny, v některých případech ty peníze nedostanou. Nebo jsou ty samotné kompenzace velice malé.

Program technický, notifikační rámec. Vláda dlouhou dobu postupovala podle nastavení kritéria pro výši celé té podpory, které bylo notifikováno v nějaké fázi, ale ta částka byla 800 000 eur. Ale kdyby vláda chtěla, mohla tu částku navýšit, podle jiného notifikačního rámce, až na 10 mil. eur. Tohle se týká středně velkých řetězců, třeba obchodních, neboli poskytujících služby, které v nějaké fázi už dneska došly do systému, že už nemají šanci na podporu, protože ten rámec už vyčerpaly.

Komunikace, k tomu se pak ještě vyjádřím dál, to asi víme všichni, jak vláda komunikuje. Dneska jsme se dozvěděli, co v pátek možná bude, nebo nebude, a uvidíme. My jsme si k tomu ještě udělali takovou krátkou vlastní analýzu, kde jsme přepočítávali jednotlivá opatření, která byla v průběhu celého roku ze strany vlády omezována. Já jenom velice krátce čísla, která byla k 22. lednu tohoto roku.

Kolegové napočítali 195 usnesení vlády, která se týkala krizových opatření v souvislosti s krizí, s pandemií, 219 opatření a rozhodnutí ministerstva zdravotnictví, která měla nějaký vliv bezprostřední na podnikatele, nějaké omezení to mohlo být, jakoukoliv formou, dále mimořádná opatření ministerstva financí a vnitra, další kvanta dokumentů. Z toho byla ještě další opatření, třeba na úrovni krajských hygienických stanic, které také mohly nějakou formou zasáhnout.

Nebudu to tady vypočítávat dál a dál, ta analýza je podrobná, také ji máte v příloze. Jinými slovy, byly to stovky dokumentů, opatření, které v tu danou chvíli měly rovinu zákona. Občas byly vyhlašovány v jedenáct hodin večer a vyhlášeny formálně byly někde na internetu Úřadu vlády až ráno. Už platily, to sami dobře víme. Tzn. když se na to podíváme, více než jeden dokument, jeden zákon za každý jeden den toho minulého roku a celého opatření.

Další velký problém, který vidí podnikatelé v nesrozumitelnosti těch opatření, protože vypadne jedna věta na 15. stránce nějakého dokumentu, není to ani ve změnové verzi, je to nepochopitelné a nesrozumitelné.

A jenom ještě, abych se posunul dál, proč jsme to vlastně celé řešili. My bychom nechtěli koukat zpátky, ale i do budoucnosti. Proto jsme připravili usnesení, které by potom případně tady kolega, který bude zpravodajovat, ho načetl. Máte ho také na stole. Má nejen oblast, která konstatuje nedostatky, ale ony se opakují. Možná řeknu ještě jednu věc, abychom si to uvědomili. Podnikatelé jsou zásadně omezeni na jejich právech, které vyplývají z listiny základních svobod a z ústavy.

Je možné někdy omezit takováto práva, ale nesmí to být dlouhodobé a nesmí to být likvidační. My víme, že pokud podnikatel minimálně půl roku za poslední rok nemohl podnikat, neměl generované příjmy, nemá kompenzace. Ti lidé jsou v úplné nouzi. Nikdo, myslím si, že z podnikatelů nechce, aby se šířila pandemie. Jsou ochotni fungovat tak, aby to mohlo fungovat v nějaké konzistenci. Krátce zmíním i naši žalobu, naše podání, které jsme nakonec u Ústavního soudu úspěšně dokončili, které konstatovalo, že vláda postupuje diskriminačně, špatně odůvodňuje, to má dopad na to, že není jasné, jestli opatření nejsou diskriminační, když to řeknu úplně přesně. To znamená, že vláda omezuje někoho, někoho ne, vlastně neví ani sama proč.

V tom našem usnesení, které je, já jsem ho také zkonzultoval s kolegy. Velice krátce jsou tam oblasti, které jsou v bodech. První bod bereme velice vážně, současnou situaci podnikatelů. Nevím, jestli jste to zaregistrovali, myslím, že to bylo na konci minulého týdne, kdy předseda nebo prezident Hospodářské komory vystoupil a řekl, že pokud vláda takto bude pokračovat, v řádu měsíců půjde nějaké procento podnikatelů do insolvence, v rámci tří měsíců to bude další velké procento. Jsou to ne jednotky, ale už desítky procent podnikatelů.

My bohužel vidíme to, co se stalo, myslím, že předevčírem, kdy pan vicepremiér Havlíček vystoupil v televizi a řekl, že od května tohoto roku již nebudou kompenzace, ale budou pouze záruční mechanismy za úvěry. Kdokoliv z vás asi víte a podnikáte, to znamená to, že možná dostanete půjčku na to, abyste platil náklady, které musíte realizovat, ale nemůžete regenerovat tržby. Jinými slovy, tím vás zlikviduje.

Opravdu nechci, abychom tady konstatovali, že chceme zlikvidovat státní rozpočet. To nechce nikdo. Na druhou stranu víme, že tady bylo mnoho výdajů, které nemusí být úplně efektivní. Nechci tady zabíhat do detailů. Třeba jsem nepochopil úplně tu poslední zakázku vlády, nákup testů pro děti do školy. Asi byla trochu dražší, než být musela, šla někam do nějaké podivné firmy, nevím. Vláda má dost peněz, které používá podle mého názoru ne úplně optimálně, měly by být použity správně.

Tak jenom k té struktuře. Je tam konstatování těchto závěrů, které jsou komunikované s podnikateli. Oni by to rádi také posunuli na tuto úroveň, aby to tady padlo i v konsekvenci toho, co bude dneska následovat, další bod, abychom se také o tom pobavili. Zásadní, je potřeba, a to já myslím, že je podstatné, abychom tady také probrali, aby vláda už začala kompenzovat podle nějakého standardního mechanismu jako kdekoliv jinde. Buď podle skutečných nákladů, ale ne v té intenci, která je definovaná v pandemickém zákoně, ale podle reálných nákladů minimálně, nebo podle mechanismu tržeb. Také je to v tomto usnesení nějakou formou formulováno, pak, až ho budeme číst, ho uslyšíte, ale máte ho na stole.

Poslední věc, a ta by byla fakt důležitá na zváženou, aby vláda se zamyslela dát nějaký právní rámec na celý příští rok, pokud to tak bude fungovat dál, pro to, jak bude kompenzovat, aby podnikatel měl jistotu. S tím, že víme, co nevíme, možná dneska schválíme, možná ne, pandemický zákon, který možná posune ten proces toho omezování na rok. Podnikatel ví, že ten rok bude pravděpodobně moci být kdykoliv ze dne na den omezen vládou, nebo do 4 dnů, abych to řekl přesně. Zároveň neví, jestli nedostane ani korunu. Jaká je motivace pro to, aby fungoval dál? Tady už jsme mimo jakékoliv limity ústavnosti. To je ta otázka kompenzací a jejich právního rámce. Je to velice důležité, abychom vládu vyzvali, aby toto nastavila, aby už nebyl chaos. A ten chaos je.

Možná řeknu zase takový praktický příklad. Jeden z úspěšných programů, které podnikatelé tady oceňují, je COVID Nájemné. Asi víte, že to je docela zajímavé. Pokud už v nájmu jste, tak je to dobrá věc, že vám ho stát hradí. I když z 50 %, dobrá, ale pokud jsem to počítal já dobře, od začátku ledna ten program už neběží. Dneska máme půlku února, takže možná bude opět vyhlášen. Nevíme, pan ministr to pořád opakuje. Tak ale tenhle zásadní program, který tady funguje, dneska není, je tu vzduchoprázdno.

Jediné, co dneska reálně funguje, je opravdu program Antivirus, který asi je úspěšný. Na druhou stranu, pokud firmy vědí, že to budou zavírat, tak je to taková trochu umělá zaměstnanost. Pomáhá to zaměstnancům, což jsem velice rád, ale ne podnikatelům.

Ještě ke struktuře podpor. Je potřeba zmínit to, že vláda neplánuje právě ty tržby nebo náklady kompenzovat. Je tady nějaký kvazinový mechanismus, což nám pan Prouza, prezident té komory nebo toho profesního svazu, komunikoval, je neadekvátní mechanismus. Vláda spočítá počet zaměstnanců nějaké provozovny, dá jim 500 Kč na den, pokud budou mít nějaký pokles tržeb. Jaký je rozdíl, že máte provozovnu 500 metrů, třeba knihkupectví, kde máte pouze jednoho nebo dva lidi, nebo malou provozovnu, kde těch lidí je třeba deset? Je to nelogické, to není podpora podle adekvátnosti fungování té samotné společnosti. Je to nelogické.

I proto tento program, myslím si, není vnímán ze strany podnikatelů jako správná cesta a je potřeba se k tomu vyjádřit. Já bych to svoje úvodní slovo už asi ukončil, nechám prostor pro nějakou debatu a předám slovo dalším.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já vám, pane senátore, děkuji, prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Nyní musíme nejdříve určit zpravodaje tohoto tisku. Navrhuji, aby se jím stal senátor Tomáš Goláň, kterého se ptám, zda souhlasí? Ano, souhlasí. Takže nyní musíme schválit, že tomu tak bude. Spustím nejdříve znělku.

Aktuálně je v sále přítomno 73 senátorek a senátorů, kvórum 37. Spouštím hlasování a prosím o vyjádření vašeho názoru k tomu, aby zpravodajem byl zvolen pan senátor Goláň. Kdo je pro, tlačítko ANO, zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Přítomno 73 senátorek a senátorů, kvórum 37, při hlasování č. 7 pro 61. Pan senátor Goláň byl zvolen zpravodajem. Já vás prosím, pane kolego, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů, sledoval rozpravu a zaznamenával všechny návrhy, abyste se k nim potom po skončení rozpravy mohl vyjádřit a zaujmout stanovisko. Nyní otevírám rozpravu k tomuto bodu. Jako první se do rozpravy hlásí kdo? Vypadá to, že se nikdo do rozpravy nehlásí. Vidím tady, že se fyzicky hlásí pan zpravodaj. To stačí, když se přihlásíte fyzicky, prosím, pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Goláň:  Vážený pane předsedající, děkuji za strpení, kartička se tam nedokázala přihlásit.

Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, k této materii bych chtěl říct stručně, protože dneska tady strávíme hodně času k jiné materii, tolik, že pomoc vlády podnikatelům, kteří jsou opravdu v nouzi, do které se nedostali vlastním zaviněním, je naprosto nedostatečná. Situace v této společnosti je špatná zdravotně, co se týká vývoje pandemie, ale také špatná ekonomicky, co se týká podpory. Ta podpora je nesystematická, nelogická a často velmi selektivní.

Problémem je, že každý subjekt má strukturu nákladů odvíjející se od struktury tržeb. To znamená, ten, kdo má samozřejmě větší tržby, tak si náklady strukturuje jiným způsobem než ten, kdo má ty tržby malé. Tak, jak jsme s panem prezidentem Prouzou konstatovali, podpora skutečně zasahuje jenom určitou část nákladů. Některé skutečnosti vůbec nekompenzuje, jako hypotéky, úvěry. Systém COVID Nájemné funguje jenom pro úhradu nájmu, který není provázán mezi spřízněnými osobami.

Situace, postavíte dům, firemní sídlo, pronajmete ho vlastní společnosti, máte velký úvěr, 19milionový, splácíte ho. Ale ten nájem od té své společnosti nedostanete, protože na tento nájem se nevztahuje pomoc COVID Nájemné. Takových výjimek a takových situací, kdy tím sítem podpory propadá více a více podnikatelů, bychom tady našli desítky. Mohl bych je tady jmenovat, nicméně bych tím asi nic nezachránil. Ale situace se dostává i do takového stádia, že firmy, které fungovaly 30 let, nikdy si nemyslely, že budou řešit jakékoliv finanční problémy, si podle toho nastavily své úvěry, své leasingy. Ti podnikatelé, ti jednatelé těchto společností avalovali směnky. Avalovali směnky v dobré víře, že sami jako manažeři nedopustí, aby se společnosti dostaly do insolvence, do finančních problémů, do ekonomických problémů.

A to si myslím, že je situace, která otevře katastrofu. Protože najednou podnikatelé, kteří nejsou správným způsobem sanováni ze státního rozpočtu, budou přicházet o veškeré své majetky, o své domovy, o své movité věci, protože nikdy nečekali, že za nimi přijde banka a tento směnečný aval, toto směnečné rukojemství na nich začne uplatňovat.

Banka je samozřejmě oprávněná uplatnit nárok u ručitele, což ten, kdo avaloval, nebo se ručitelsky za tu směnku zaručil, je ručitelem a ta situace nastane. Tato vláda vždycky řeší něco, až už je požár v půlce. Tohle nastane, oni o tom vědí, žádným způsobem se nesnaží, tak, jak to dělali na západě, pomoci podnikatelům.

Pan Havlíček se, jako už mockrát, ve sdělovacích prostředcích vyjadřuje velmi podivným způsobem. Třeba i k tomu nálezu Ústavního soudu, kdy říká: Ale my jsme přece udělali to samé, co udělaly všechny západní státy. Neudělali, protože v nálezu Ústavního soudu jsou odvolávky na Ústavní soud spolkové republiky Rakousko, které říkají, ano, opatření byla v pořádku, protože byla odůvodněná. Takže spolková republika už při přijímání těch opatření je řádně odůvodnila. Ale spolková republika Rakousko, Německo, Francie skutečně jakýmsi způsobem kompenzují procenta z tržeb. O tom naše vláda nechce ani slyšet, ale je to jediná možná varianta. Nechce asi o tom slyšet proto, že s tím nepřišla sama.

Ale proč tedy v těch západních zemích takovýmto způsobem postupují? Protože jenom takhle mohou zachránit většinu ekonomiky. Bavme se o 50 %, bavme se o 40, je to politická záležitost, bavme se o 60. Ale co dokážeme tím, když podnikatelům poskytneme kompenzace, které jim pomohou přežít? Udržíme ekonomiku na nule. Udržíme ekonomiku nezadluženou, na nule a v okamžiku, kdy ta hrůza přes nás přejde, a ekonomiku otevřeme, najednou se ekonomika nastartuje, protože podnikatelské subjekty nebudou zadluženy. Ony budou mít nulu, ony s tím umí přežít. Ale v okamžiku, kdy jdou do velkých mínusů, velkých rizik, kdy ti lidé nespí... Máte 30 autobusů na leasing, nemůžete provozovat soukromou dopravu, výlety, nic, těch 30 autobusů vám tam stojí, nikdo vám to nekompenzuje, případně je máte na úvěr, nikdo vám úvěr nekompenzuje a vy přijdete o všechno, protože jste úvěr, případně leasingové smlouvy zaručili směnkou, kterou jste avalovali.

Vědí to a nechtějí o tom ani slyšet. Jak pan předseda Svazu obchodu a cestovního ruchu dlouhodobě tlačí na ministerstvo, tak o tom nechtějí slyšet. Já jsem se nikdy nedozvěděl proč. Jestli to slovo „tržba“ je tak hanlivé, tak nepřijatelné, proč tedy ten západní svět tímhle způsobem zachraňoval ekonomiku? Nedokážu si to vysvětlit, nikdo na to nikdy neodpověděl, a proto i vzniklo tohle usnesení. Proč by naše společnosti nemohly přežít? Protože když nepřežijí maloobchody, české značky, český retail, přijde někdo z Německa, z Rakouska, z Francie, tam, kde to přežili, a takhle jim jen odevzdají klíče. A kdo nám bude platit tyto platy? Kdo bude platit tu státní správu, ty úředníky? My přece žijeme z daní podnikatelů. Podnikatelé vytvářejí pracovní místa, kdy se od těch zaměstnanců odvádějí další daně. Ten ze závislé činnosti je podstatným příjmem státního rozpočtu.

Pokud pracovní místa zaniknou, pokud zaniknou podnikatelé, budeme jenom platit náhrady přes úřady práce a nebudeme mít výběr. Znovu říkám, apelujme na vládu, pokud udržíme ekonomiku na nule, všichni podnikatelé v okamžiku, kdy je otevřeme, se rozjedou na 100 %. Jsou na to připraveni. Ale v okamžiku, kdy budou zoufalí, zničení a razantním způsobem zadlužení, už nemají co nastartovat.

Mám pocit, že si toto nikdo pořád neuvědomuje, i když na to neustále upozorňujeme. Proto ta debata kolem toho usnesení byla velmi věcná, nebyla emotivní, ale byla smutná. Protože nám ukazuje to, co se stane, když nebudeme tlačit na vládu, když nebudeme chtít, abychom naši ekonomiku zachránili.

Kromě těch všech tragédií, které jsem tady popsal, samozřejmě se roztočí spirála druhotné platební neschopnosti. To znamená, firmy, které nebyly dotčeny přímo opatřeními, nedostanou zaplaceno od svých odběratelů. Nedostanou zaplaceno, protože jim nebudou mít z čeho zaplatit. Tahle situace by nenastala, pokud by se kompenzovalo racionálně prostřednictvím tržeb. Může kdokoliv tvrdit, že by to mohlo být zneužito, já nevím, jakým způsobem, protože tržby jsou vykazovány. Ti, co je nevykazovali správně a krátili, by měli méně. Naopak by to bylo spravedlivé. Tržby jsou dohledatelné, tržby jsou viditelné u finančních úřadů. Nevím, co by na tom bylo nespravedlivého.

Připadá mi, že tento stát a tato vláda chce zachraňovat zaměstnance, státní zaměstnance, a vy, podnikatelé, jak dneska řekla paní ministryně Schillerová, jste neuvěřitelně silní a vy si nějak poradíte. Ale ono se to věčně kupit nebude.

Další možnost je kompenzace formou všech nákladů, všech daňově uznatelných nákladů, případně krácená nějakým koeficientem. To jsou také částky, které jsou finančnímu úřadu velice dobře známy. Nic takového se neděje a nejhorší na tom je, že se nikdo nad osudem lidí a nad touto situací vůbec ve vládě ani nezamýšlí. Pak tu máme takové extrémy, jako když pan ministr Havlíček, ať se nediví, že potom řeknu v televizi, že by měl raději mlčet, řekne, my vám, milí podnikatelé, dáme 100 % nájmu, my vám budeme kompenzovat 100 % nájmu. Zase tam někdo vidí už nějakou tu hvězdičku, tu jitřenku, že už začíná svítat na lepší časy, a pak řekne, je to 50 %. Pan ministr Havlíček řekne: Otevřeme v pondělí 1. března obchody, aniž to s někým ve vládě konzultoval. A pak řekne: Neotevřeme. Teď si představte, že obchodníci se začali zásobovat, začali se na to chystat, rychle povolali lidi do práce. Řekli: Tady to připravíte a všechno. Za týden se dozví, že se zavře. Rozumím tomu, proč se zavře. Situace, čísla jsou špatná a zdraví lidí je na prvním místě. Ale vláda by měla vážit, aby racionálně podporovala podnikatele, aby racionálně komunikovala a aby komunikovala oficiálními prostředky. Většina zpráv se k podnikatelům donáší prostřednictvím sdělovacích prostředků. A to tak, že jeden řekne tohle, za dva dny někdo popře něco jiného. Musíme si uvědomit, že bez podnikatelského prostředí, bez krásné diverzifikace jednotlivých nabídek nebudeme mít to kouzlo demokracie, pokud nás ovládnou jenom koncerny a pár nadnárodních společností. A to já nikdy jsem nebyl odpůrcem nadnárodních společností, nikdy jsem toto téma neotevíral, protože je to populistické, nicméně k tomu směřujeme. Směřujeme k tomu, aby velké společnosti ovládly celou ekonomiku. Myslím si, že to není v zájmu nikoho. Proto ještě jednou tady opakuji, poprosím o podporu usnesení, tak jak ho tady na konci obecné rozpravy načtu. Děkuji vám za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji. Ptám se, kdo se další hlásí do rozpravy? Předpokládám, že asi pan navrhovatel, protože pokud tak neučiní, už neučiní nic a nebude o čem hlasovat. Takže, pane navrhovateli, mám to u vás. Prosím, máte slovo.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Měl bych načíst text tohoto navrhovaného usnesení. Ještě si dovolím ho malinko doupravit a doplnit o jeden bod, který je i na základě porady od kolegů odborníků, abychom měli vyřešenou nějakou interakci ze strany vlády. Nově tam bude bod 5 a bod 5 se bude jmenovat bod 6. Začnu číst:

Návrh usnesení Senátu Parlamentu České republiky k problematice dotačních programů pro podnikatele poskytovaných státem v souvislosti s vládními opatřeními, vyhlašovanými v návaznosti na nouzový stav z důvodu ohrožení zdraví, v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru, označovaném jako SARS-CoV-2, na území ČR.

Senát Parlamentu ČR

I. bere velmi vážně nedostatečnou podporu podnikatelů, na které dopadají vládní omezení vyhlašovaná vládou v souvislosti s opatřením v rámci opakovaně vyhlašovaného a prodlužovaného nouzového stavu,

II. konstatuje nedostatečnost vládní podpory v následujících oblastech:

– selektivnost – sektorové cílení většiny programu znamená, že řada zasažených firem nesplní vstupní kritéria programu, např. jsou dodavateli uzavřeného podniku nebo podnikají v několika oblastech, propadá záchranným sítem a nemá na podporu nárok;

– nespravedlnost – jednotlivé programy mají různě nastavený systém a výši kompenzací, dochází tak k nevyrovnané úrovni kompenzací v různých sektorech, aniž by byla tato nerovnost jakkoliv odůvodněna;

– nereálnost – sektorové kompenzační programy cílí výhradně na uzavřené provozovny a nerespektují ekonomickou realitu zasaženého celého dodavatelského řetězce v daném sektoru;

– administrativní náročnost – zde dochází k postupnému zlepšování situace, zejména v programech MPO, i přesto jsou žadatelé často nuceni opakovaně vyplňovat data, která již stát má k dispozici, v řadě programů je požadován velký objem ověřované dokumentace;

– špatná volba notifikačního rámce – kompenzační programy jsou v naprosté většině notifikovány podle článku 3.1 dočasného rámce EU, tedy s maximálním limitem 800 tisíc eur, koncem ledna 21 navýšeno na 1,8 milionu eur, což znamená, že řada středních firem již v průběhu minulého roku dosáhla maximální možné částky vládní podpory a dál jí nemůže být vládní pomoc poskytována. V zahraničí je mnohem více programů, notifikováno podle článku 3.12, se stropem původně 3 miliony eur, aktuálně 10 milionů eur;

– komunikace – vláda nedostatečně vysvětluje, proč jsou kompenzační programy přijímány a jaký je jejich cíl. Udržení sociálního smíru prostřednictvím minimalizace propouštění a rychlého nastartování ekonomického růstu po konci krize,

III. považuje za zcela zásadní spravedlivou a přiměřenou podporu podnikatelů zasažených vládními opatřeními,

IV. vyzývá vládu ČR

– aby upustila od jejího plánu kompenzací založených na problematickém přepočtu podpory přes počet zaměstnanců na hlavní pracovní poměr, který:

1. nerespektuje různé úrovně nákladů na podobnou činnost na různých místech ČR,

2. řeší různé podnikatelské modely a jejich sezónnost,

3. nezahrnuje opakovaně vládou slibované kompenzace dodavatelů od uzavřených podniků za rok 2020,

4. neposkytuje dlouhodobou jistotu předvídatelného postupu vlády pro další průběh pandemie;

– bezodkladně zahájila podporu podnikatelů založenou na principu náhrady veškerých prokazatelných nákladů nebo na principu ušlých tržeb a

– kompenzační programy pro podnikatele nastavila prostřednictvím zákonných parametrů podobně, jako je zákonem nastaven kompenzační bonus pro OSVČ,

V. žádá vládu ČR, aby do 15. 3. 2021 informovala Senát Parlamentu ČR o způsobu zohlednění a využití usnesení Senátu při své činnosti a rozhodování,

VI. pověřuje předsedu Senátu, aby zaslal toto usnesení předsedovi vlády ČR, Ministerstvu financí ČR, Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR a Ministerstvu zdravotnictví ČR.

Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji, a protože se do rozpravy už nikdo další nehlásí, rozpravu uzavírám. Zároveň upozorňuji, že v rámci načítání toho usnesení je důležité zaregistrovat i to, že tam přibyl jeden bod, který přímo v tom podkladovém materiálu, který jste měli k dispozici, nebyl a byl až načten přímo předkladatelem. Nyní prosím pana zpravodaje, jestli se chce vyjádřit k proběhlé rozpravě, která měla dva účastníky, prosím.

Senátor Tomáš Goláň:  Děkuji, pane předsedo. V proběhlé rozpravě vystoupili dva účastníci, z toho druhý účastník přednesl návrh usnesení tak, jak o něm budeme hlasovat. V rámci procedury máme jednu jedinou možnost, hlasovat o návrhu, tak jak byl načten v rámci obecné rozpravy.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji vám. Pouštím znělku.

Předtím, než zahájím hlasování, zeptám se na stanovisko zpravodaje. Souhlasné?

Senátor Tomáš Goláň:  Stanovisko je souhlasné.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Zahajuji hlasování a prosím vás o vyjádření vašeho názoru. Kdo je pro, tlačítko ANO a zvedněte ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a zvedněte ruku.

Aktuálně je přítomno 76, kvórum 39, hlasování č. 8, pro 63, návrh usnesení byl schválen.

Pane navrhovateli, pane zpravodaji, děkuji a blahopřeji.

Máme před sebou další bod, a to je

 

Návrh zákona o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů

Tisk č. 46

Tento návrh zákona jste obdrželi jako senátní tisk č. 46 a já prosím pana ministra zdravotnictví Jana Blatného, aby nás seznámil s návrhem zákona, s tím, že předpokládám, že bude možné jej tady za chvíli přivítat. Jak víte, návrh budeme projednávat ve zkráceném jednání, jak jsme schválili. Tento návrh má také zkrácený název covidový neboli pandemický zákon. Vážený pane ministře, vítejte v českém Senátu a máte slovo. Prosím.

Ministr zdravotnictví ČR Jan Blatný:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, senátorky a senátoři. Dobrý den. Dovolte mi, abych vám představil návrh zákona o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění covid-19, který 18. února schválila Poslanecká sněmovna, dnes jej projednal výbor pro zdravotnictví a Ústavně-právní výbor Senátu.

Již opakovaně jsem deklaroval, že jsem rád, že mezi vládou a opozicí došlo k dohodě nad tímto návrhem, který by nám měl umožnit lépe a efektivněji reagovat na pandemii onemocnění covid-19, a to i bez vyhlášení nouzového stavu, resp. třeba před vyhlášením nouzového stavu, případně po jeho ukončení.

Chtěl bych podotknout, že se jedná o zákonnou normu, která je mezi nouzovým stavem, který by měl být vyhlašován jen po dobu opravdu nezbytně nutnou a v nejvyšších krizových situacích, a mezi zákonem o ochraně veřejného zdraví, který zase má velmi omezené možnosti a nebyl koncipován pro tak závažné situace, jako je řízení epidemie, podobné té, která nyní v ČR probíhá.

Rád bych nyní zdůraznil, že smyslem tohoto návrhu je zajistit adekvátní nástroje pro zvládání epidemie, tak jak bylo řečeno. I když vláda požádala o prodloužení nouzového stavu, tak lze těžko předjímat, jaký bude jeho vývoj. Je možné, že případně i v brzké době skončí. Proto bych považoval za bezpečnější a daleko lepší variantu, aby právě do té doby došlo k tomu, abychom měli schválený pandemický zákon, o což vás zde dnes prosím. I když nakonec třeba nouzový zákon bude rozhodnutím sněmovny i prodloužen, nebo i když někdy v budoucnu o něj bude znovu požádáno, a to já teď vůbec nechci předjímat, ani hodnotit, chci zdůraznit potřebu normy, o které zde dnes mluvíme.

Zopakuji to, co jsem řekl před chvílí. Jedná se o něco, co je mezi zákonem krizovým umožňujícím nouzový stav a zákonem o ochraně veřejného zdraví. Zdá se, že tuto zákonnou normu potřebujeme a zřejmě ještě nějakou dobu potřebovat budeme.

Stávající právní úprava v zákoně o ochraně veřejného zdraví opravdu není dostatečná a umožňuje sice ministerstvu zdravotnictví určitá mimořádná opatření při epidemii nebo nebezpečí jejího vzniku uvádět, ale jejich zákonné vymezení neumožňuje reagovat v potřebné míře a v potřebném rozsahu na specifika současné epidemie. Právě proto návrh pandemického zákona zakotvuje stav pandemické pohotovosti, jehož vznik se pojí s nabytím účinnosti tohoto zákona, avšak obsahuje oprávnění Poslanecké sněmovny tento stav ukončit, nebo případně znovu iniciovat.

Mimořádná opatření potom budou vyhlašována na úrovni kraje příslušnou krajskou hygienickou stanicí, v případě potřeby uplatnit je na území více krajů či celostátně potom bude příslušet jejich vydání ministerstvu zdravotnictví. Nicméně v případě tzv. ministerských opatření budou tato podléhat kontrole vlády a opatření budou v pravidelných intervalech, a to je potřeba říci, přezkoumávána a revidována podle aktuální epidemiologické situace, tzn. budou neustále pod kontrolou, a to vždy po dvou týdnech. Návrh schválený sněmovnou také rozšiřuje okruh zveřejňovaných informací o epidemii a jejím průběhu a modelacích jejího vývoje a též zkracuje lhůtu pro vyřízení žádosti poslanců a senátorů o informace týkající se epidemie ze 30 na 15 dnů.

Jedním z hlavních obsahových posunů je potom zakotvení postupů pro nahrazení škody vzniklé v souvislosti s mimořádnými opatřeními podle tohoto návrhu zákona a zákona o ochraně veřejného zdraví. Jedná se o velmi citlivou otázku, které jsme věnovali velkou pozornost, a doufám, že došla rozumného řešení, a to jak z hlediska státu, tak z hlediska dotčených osob. Jsem rád, že jsme po dlouhých diskusích dospěli k přijatelnému kompromisu se všemi, a věřím, že i vy mě podpoříte.

Kromě jiného bylo také přistoupeno k úpravě sankčních mechanismů, kdy došlo k větší stratifikaci přestupkových jednání a jím odpovídajícím sankcím tak, aby co nejlépe odpovídali materiálu obsahu přestupkového jednání a povaze subjektu, který se ho dopustí. Jinými slovy, byly upraveny jinak případné pokuty pro právnické a fyzické osoby, tak, aby byly vždy adekvátní.

Dále se v návrhu zakotvuje zrychlené jednání ve věci rušení mimořádných opatření Nejvyšším správním soudem, aby byla zajištěna rychlá a efektivní kontrola vlády i ze strany moci soudní. Byli jsme si také vědomi nešťastných dopadů v trestněprávní oblasti, kdy např. spáchání některých trestných činů v rámci nouzového stavu vedlo k tomu, zejména ve věci drobných krádeží, že docházelo k nepřiměřeným důsledkům stran ukládání trestu. Toto je také upraveno tak, aby se nejednalo o zásadní dopady při takto méně závažné činnosti.

Návrh dále obsahuje změnu některých souvisejících zákonů. Zmínit mi dovolte zejména změnu zákona o působnosti Správy státních hmotných rezerv, kdy upravujeme otázku realizace poskytování státních hmotných rezerv pro potřeby orgánů ochrany veřejného zdraví nebo organizačních složek státu, které jsou poskytovatelem zdravotních služeb. Snadněji řečeno, i mimo nouzový stav tedy bude možno využívat služeb státních hmotných rezerv. Změny se dočká i zákon o ochraně veřejného zdraví, v němž doplňujeme potřebnou úpravu týkající se provozu mobilní aplikace, kdy mimo jiné zapojujeme eRoušku do celoevropského systému trasování, což považuji za důležitý krok a také za splnění požadavku kladeného na ČR právem EU. V rámci projednávání v Poslanecké sněmovně bylo pak k návrhu připojeno i ustanovení, upravující spolupráci a kooperaci mezi vládou a kraji, hejtmany, což považuji určitě za důležité a potřebné, protože i na nich bude část té tíhy při řešení těchto opatření v rámci pandemického zákona.

Dnes dopoledne bylo na výboru pro zdravotnictví přijato usnesení, které doporučuje návrh zákona schválit s pozměňujícím návrhem, který jasně stanovuje, a to je také podstatné, že opatření podle pandemického zákona či podle zbytkové klauzule § 69 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví mohou být nařízena toliko za trvání stavu pandemické pohotovosti a jejím skončením pak pozbudou platnosti. S tímto návrhem určitě mohu souhlasit.

Dále byly vzneseny na jednání výboru další návrhy. Ty ale nebyly těmito výbory podpořeny, ale může se zde jistě o nich rozeběhnout diskuse, v případě, že k nim diskuse bude probíhat, tak se rád pokusím v rámci rozpravy k nim vyjádřit.

Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky a páni senátoři, dovolte mi ještě jednou, abych vás požádal o schválení tohoto zákona, který obsahuje nezbytně nutnou část komplexního řešení epidemie a efektivního boje s ní za současných podmínek. Děkuji vám.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také vám děkuji, pane navrhovateli, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal ústavně-právní výbor, který přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 46/2. Zpravodajem výboru byl určen pan senátor Ondřej Feber. Organizační výbor určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro zdravotnictví. Usnesení máte jako senátní tisk č. 46/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Roman Kraus. Nyní vás prosím, pane senátore, abyste nás seznámil se zpravodajskou zprávou, a my se zároveň vystřídáme.

Senátor Roman Kraus:  Dobré odpoledne, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Teď jsme slyšeli od pana ministra zdůvodnění návrhu tohoto zákona. Tento zákon, jak já říkám, je přijímaný na jedno použití, tzn. jenom má stanovit právní rámec, aby mohla být realizovaná nutná opatření k řešení současné epidemie onemocnění covid-19. Dnem účinnosti tohoto zákona se vyhlašuje stav tzv. pandemické pohotovosti a § 1 až 8, jejich ustanovení pozbývají platnosti 28. února 2022. Takže je to zákon, který bude platný a účinný pouze jeden rok, pokud bude schválen.

Tento zákon umožňuje ministerstvu zdravotnictví, krajským hygienickým stanicím i Hygienické stanici hl. m. Prahy přijímat a nařídit mimořádná opatření, která na jedné straně mohou přikázat určité činnosti, na straně druhé zakazují nebo omezují jiné činnosti, jiné služby, či stanovují jejich podmínky. Dále zákon popisuje všechny tyto modality, které jsou v tomto návrhu. Nařízení těchto mimořádných opatření, to je důležité, mohou být jen v nezbytně nutném rozsahu a na nezbytně nutnou dobu. V odůvodnění, a to je to, co vždycky bylo problémem, teď, když Ústavní soud některé tyto věci, tato mimořádná opatření zrušil nebo zpochybnil, tak je důležité, že tento zákon říká, že musí být všechny řádně zdůvodněny na základě aktuální analýzy epidemiologické situace s vymezením jasných rizik činnosti atd.

Mimořádná opatření vyhlašuje ministerstvo zdravotnictví pouze po předchozím souhlasu vlády a součástí našeho pozměňovacího návrhu je, že i tato ustanovení se vztahuje na krajské hygienické stanice a na Hygienickou stanici hl. m. Prahy. Jedině v mimořádných případech, kde je možnost prodlení, mohou tito dotčení vyhlásit tento stav bez souhlasu vlády, ale může to trvat jenom maximálně 48 hodin, poté vláda buď musí schválit, nebo tato mimořádná opatření přestanou platit.

Během těchto mimořádných opatření, pokud je to nezbytné, ministerstvo zdravotnictví může požádat o součinnost některou ze složek integrovaného záchranného systému, nebo vláda může také, pokud ani tyto síly a prostředky nestačí, na návrh ministra obrany, na základě žádosti ministra zdravotnictví, rozhodnout o použití Armády ČR, což je, myslím, důležité. Často byl zdůvodňován nouzový stav právě tím, že bez nouzového stavu nelze využít Armádu ČR k řešení tohoto stavu epidemie.

Jak již bylo panem ministrem řečeno, tento zákon i určuje, jak má probíhat koordinace plnění mimořádných opatření, zmocňuje ministerstvo požádat vládu o svolání Ústředního krizového štábu, což jsme viděli, že na začátku epidemie byl velký boj o to, jak a vůbec kdo má řídit tento krizový stav a rozhodovat. Podle toho také ty výsledky vypadají.

Ministerstvo a krajské hygienické stanice musí nejméně jednou za dva týdny od vydání vždy přezkoumat, takže není to tak, že to poběží a bude se čekat na vyhlášení znovu, tak jak to bylo s nouzovým stavem, ale musí jednou za dva týdny nejméně věci přezkoumat, musí kontinuálně poskytovat, ti, co tato mimořádná opatření nařídili, informovat na internetových stránkách ministerstva zdravotnictví o všech datech, statistikách, co se týká vývoje epidemie, vývoje očkování, dopadů a účinnosti jednotlivých mimořádných opatřeních a minimálně jednou za dva týdny nebo i v době kratší musí ministerstvo zdravotnictví předkládat Poslanecké sněmovně zprávu o účinnosti těchto mimořádných opatřeních a o změnách vývoje epidemie. Jak již bylo řečeno, může skupina nebo nejméně jedna pětina poslanců vyvolat jednání a zrušit tento stav pandemické pohotovosti, což je naprosto důležitá věc, protože je tady kontrola zákonodárným sborem.

Dále potom se v paragrafu řeší náhrady škody, další tři paragrafy řeší přestupky, tak jak již bylo řečeno. Důležitý je opět § 13, který určuje soudní přezkum mimořádných opatření. K tomu je příslušný jednostupňově Nejvyšší správní soud, pokud mimořádné opatření vydalo ministerstvo zdravotnictví, v ostatních případech je k projednání návrhu příslušný krajský soud. Dále potom v části druhé až sedmé už tento zákon mění zákony související, jak již bylo řečeno. Tento návrh zákona dnes projednal výbor pro zdravotnictví a přijal 21. usnesení z 6. schůze k návrhu zákona o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění covid-19 a o změně některých souvisejících zákonů. Výbor pro zdravotnictví doporučuje Senátu Parlamentu ČR vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které jsou přílohou tohoto usnesení. Jak již bylo řečeno, jde o napravení některých legislativních chyb, tzn. zvlášť, jak již bylo zmíněno, že tato mimořádná opatření jsou zrušena zároveň se stavem pandemické pohotovosti, že ten výklad, že zrušením pandemické pohotovosti mohou tato mimořádná opatření zůstat v platnosti, tímto padá, nebo tato obava. Pak tam ještě rozšiřujeme v tom návrhu kontrolu nad opatřeními vyhlášenými krajskými hygienickými stanicemi o kontrolu vlády, která tam zakotvena nebyla. Pak jsme tam ještě zmínili, jak můžete vidět v příloze, že pokud se týká scházení zákonodárných a dalších jiných orgánů, tak tam bylo, že nemůže být zakázáno, ale vypadlo slůvko „omezováno“, takže to jsme tam dodali, aby nebyl žádný problém se zákazem ani omezováním. Další dvě změny jsou potom technické.

Závěrem výbor pro zdravotnictví navrhuje Senátu tento návrh zákona vrátit Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy ve znění v příloze. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji panu senátoru Krausovi, který nás seznámil se zpravodajskou zprávou garančního výboru. Prosím pana senátora, on už tak učinil, usadil se u stolku zpravodajů. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru, pan senátor Ondřej Feber? Přeje. Prosím, pane senátore, máte možnost.

Senátor Ondřej Feber:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené paní senátorky a senátoři. Ústavně-právní výbor se zabýval tímto návrhem zákona dnes dopoledne. Po úvodním slovu pana náměstka Policara a po přednesení zpravodajské zprávy se rozvinula diskuse v obecné rozpravě, s tím, že se ústavně-právní výbor zabýval ústavností tohoto zákona, protože je zde obava, že by mohlo dojít k porušení Listiny základních práv a svobod tím, že se obchází bezpečnostní zákon, není vyhlášen nouzový stav. Bezpečnostní zákon je ústavní zákon, který byl schválen v roce 1998. Převládl nakonec názor, že je třeba postoupit tento návrh do podrobné rozpravy s ohledem na situaci, kterou u nás máme, tak se ústavně-právní výbor usnesl na tom, že doporučuje Senátu Parlamentu ČR projednávaný návrh zákona vrátit Poslanecké sněmovně s pozměňovacím návrhem, který je uveden v příloze.

Je to jeden pozměňovací návrh komplexní. Určuje zpravodajem výboru pro projednání této věci na schůzi Senátu senátora, mne, Ondřeje Febera, a pověřuje předsedu výboru, senátora Tomáše Goláně, aby předložil toto usnesení předsedovi Senátu PČR. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji vám, pane senátore, zpravodaji ústavně-právního výboru. Ptám se, zda někdo navrhuje podle § 107 jednacího řádu, aby Senát vyjádřil vůli návrhem tohoto zákona se nezabývat? Nikoho takového nevidím, proto otevírám obecnou rozpravu, do které je jako první přihlášený písemně pan senátor Michael Canov. Pane senátore Canove, prosím, můžete vystoupit v rámci obecné rozpravy jako první.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Český parlament má dvě komory, horní komoru, Senát, a dolní komoru, Poslaneckou sněmovnu. Český parlament má dvě komory, horní komoru, Senát, a dolní, Poslaneckou sněmovnu. Český parlament má dvě komory, horní komoru, Senát, a dolní komoru, Poslaneckou sněmovnu... Tak nějak se to kdysi dávno, když ještě děti chodily do školy, učily děti ve škole. Ale jak jsem dospěl k názoru z minulého týdne, doteď o tom, že Senát existuje, vůbec netuší členové vlády a vůbec o tom netuší ani politické špičky v Poslanecké sněmovně. Jinak by totiž nemohlo dojít k situaci, ke které došlo minulý týden. Všude se vyhlásilo, že se vláda domluvila s opozicí a že nejdéle v pátek bude platit pandemický zákon. Jako kdyby Senát vůbec, ale vůbec neexistoval! Všimli jste si toho? Jako kdyby vůbec neexistoval. Jako kdyby to byl úplný vzduch. A také tak se pak s námi jednalo. Jediné, co bylo povoleno, bylo mlčet a všechno odsouhlasit.

Kdyby v tomto Senát poslechl, k čemu by došlo? Byl by schválen pandemický zákon, ve znění, které schválila sněmovna. Co sněmovna schválila? Sněmovna schválila roční neomezený diktát vlády a ministerstva zdravotnictví. Opakuji ještě jednou, roční, naprosto neomezený diktát do 28. února, vlády a ministerstva zdravotnictví. K tomu totiž došlo právě proto, že nebyl vůbec propojen § 1 odst. 3, který se týká zavedení pandemické pohotovosti, a § 2, mimořádná opatření.

Poslanecká sněmovna by si mohla vesele zapínat a vypínat pandemickou pohotovost, ale bylo by to úplně jedno, protože mimořádná opatření byla na pandemické pohotovosti naprosto nezávislá. Všechna by platila celý rok. Poslanecká sněmovna by s nimi nemohla udělat ale vůbec nic! Naopak vláda a ministerstvo zdravotnictví by mohlo přidávat neomezeně další a další mimořádná opatření. Znovu opakuji, sněmovna by s tím nemohla dělat vůbec nic! Naopak, kdyby vypnula pandemickou pohotovost, tak by došlo k tomu, že by nikdo z postižených občanů nebo podnikatelů neměl ani teoretický nárok na náhrady za škodu, nikdo by se nemohl odvolat k soudu. Neboť to je možné pouze za stavu pandemické pohotovosti. Ale mimořádná opatření by byla.

To znamená, ze sněmovny přišel neskutečný paskvil. O to horší, že vypracován všemi dohromady. A chtělo se, aby Senát mlčel. Kdyby mlčel a skutečně potvrdil, znovu opakuji, by tento paskvil platil. Sněmovna by byla naprosto impotentní, byla by nulová, ztratila by, co se týká covidu, na rok důvod své existence a mohla by se rovnou rozpustit. Naštěstí senátoři neuposlechli výzev a ignorace své komory a na tento naprosto zásadní paskvil přišli. Přišli a oznámili, v pondělí se to oznámilo poprvé veřejně, že tady dojde k opravě, dojde k propojení těch parametrů, těch paragrafů.

Jak na to reagoval ministr Hamáček, ministr vnitra, a ministr obchodu a dopravy a já nevím ještě čeho, Havlíček? Jak na to reagovali? Začali se rozčilovat, co si to ten Senát dovoluje, když my jsme se domluvili s opozicí apod. No bodejť by ne! Chápu, že by se jim tento paskvil líbil, kdyby měli neomezenou roční diktaturu. Mně by se, mezi námi, diktatura taky líbila, kdybych byl diktátor.

Ale kdo mě nejvíc šokoval, to byl předseda dolní komory, právník Radek Vondráček. Jestli jste ho viděli v úvodu Událostí v pondělí, co pravil... Žádal senátory, ať do toho nezasahují, ať si to rozmyslí, ať to schválí, jak to přišlo. Přitom už musel vědět, že by byla sněmovna naprosto impotentní. Přátelé, tím projevem Radek Vondráček vstoupil do dějin! On se stal prvním českým a možná evropským, možná světovým, předsedou nějaké poslanecké komory, který žádal, aby jeho orgán byl zcela impotentní. Neuposlechli jsme ho. Vypracovaly se pozměňovací návrhy, výbory už tady přednesly ty základní. Ale zdůrazňuji, ty základní. Je tam více naprostých neplech. Jedná se totiž o obyčejný zákon. O obyčejný zákon! V tom návrhu se zjevně popírají ústavní práva.

Jenom tak namátkově, zákaz soukromých saun. Pokud má někdo doma saunu, nesmí ji využívat. To je neuvěřitelné! Zákaz soukromých akcí. Nesmějí využívat. Sankce, ty se zmenšily už v tom návrhu ÚPV, co je. Jsou tam další věci. Kolega Lukáš Wagenknecht je tady nepochybně přednese. Celkově jsme vypracovali, je to hlavně jeho zásluha, 7 dalších pozměňovacích návrhů. Podle mého názoru si každý zaslouží velkou pozornost. Uvidíme, jak to dopadne.

Nebojme se sněmovny, že to zamítne a bude to v původním znění. Věřím, že kromě předsedy Vondráčka nikdo z nich nechce být v impotentním orgánu. Všichni chtějí mít možnost mít vliv na to, jestli jsou mimořádná opatření, nebo nejsou. Tím pádem jim nic jiného nezbude, než že buď schválí naše pozměňovací návrhy, schválí se jako celek... Když je neschválí, určitě neschválí ani ten svůj původní návrh, protože tím by se vyřadili zcela ze hry. Pak by jim samozřejmě zbyl nouzový stav. O něm už mluví dneska. To je jejich pravomoc. Ale my bychom se neměli zříct naší pravomoci a ten nebetyčný paskvil, pod lidovým názvem pandemický zákon, změnit tak, aby byl k světu, vyhovoval ústavě a nečinil Poslaneckou sněmovnu impotentní. Poslanci by nám měli za to poděkovat. Zatím jsem neslyšel ani jedno jediné poděkování za to, že jsme to vůbec objevili. To, že jsme k ničemu ve smyslu toho, že jsme povinni schvalovat, co nám nařídí, to berou kolikrát jako automatiku. Je jedno, ze které strany. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Uznalé poklepávání. Dalším přihlášeným nebo tím, kdo přistoupí k mikrofonu, bude pan senátor Goláň, protože pan senátor Láska nechce využít svého přednostního práva.

Senátor Tomáš Goláň:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové. Kolega Canov nás vždycky předběhne písemnou přihláškou a je těžké po něm hovořit o čemkoliv. Myslím, že tady toho řekl hodně, takže já se teď omezím na jednu jedinou otázku. Pan ministr, když představoval tento návrh, tak nám řekl, že pandemický zákon potřebujeme k tomu, abychom lépe zvládali tuto situaci. Následně nám řekl, že pandemický zákon je něco mezi krizovým zákonem a zákonem o ochraně veřejného zdraví. Takže asi zákon nižší síly. Já bych prosil pana ministra, jak zákon nižší síly nám pomůže lépe zvládnout zhoršující se pandemickou situaci, když ji nezvládli vůbec ani v rámci zákona s vyšší silou.

Čísla se zhoršují, dlouho vyhlášený nouzový stav k ničemu nevedl a světlo na konci tunelu se oddaluje už i těmi prohlášeními, která čteme. Asi si málokdo z politiků uvědomuje, jak ta situace je špatná. Je těžké hledat, čí je vina, proč se zhoršuje tato situace. Je lehké hledat viníka, proč se nezlepšuje tato situace. Protože ten, kdo měl v rukou ty nástroje, tak je asi nepoužíval správným způsobem. Silné nástroje neuměl používat a teď nám slibuje, že slabším nástrojem to všechno zachrání. Já si myslím, že by to zachránila vláda, která by tady nebyla. Byla tady jiná. Protože když mi někdo řekne, že slabším zákonem zachrání to, co nedokázal zvládnout ani tím silnějším, tak v něj nemám důvěru.

Všichni víme, jakým způsobem fungovaly zmatky kolem očkování. Vyspělé země měly systémy připraveny a čekaly, až do těch systémů logisticky dosadí případné vakcíny. Dneska slyšíme, jak se někdo vymlouvá na hejtmany, na Evropskou unii. Pravdou je, že systém, do kterého by byla zaregistrována velká část obyvatelstva na očkování, neexistuje. Pravdou je, že se čísla zhoršují. Pravdou je, že do 14 dnů se zhorší ještě mnohem více. To je důvod, proč Senát funguje odpovědně a vytvořil minimalistickou variantu, abychom nenechali vládu s holýma rukama, aby snad, zamyslíce se nad tím, co se děje, třeba i ten pandemický zákon řádně použila. Samozřejmě bez těch chyb, které tady už jmenoval můj předřečník.

Pokud zdraví lidí má být na prvním místě, nemůžeme všechno rozvolnit, otevřít a nemůžeme lidem nalhávat, že nepotřebujeme jakákoliv opatření. Pokud nechceme, aby lidé umírali ve větší míře, něco přijmout musíme. Já se přimlouvám za tu minimalistickou variantu, které jsem spolutvůrcem, aby opravila ty základní chyby. Ale obávám se, že byť vedeni dobrým úmyslem, velkou zodpovědností vůči tomuto národu dáme opět této vládě nějaký nástroj do rukou, že se nic nezmění. Jak by mohlo, když jim dáváme nástroj slabší. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, prosím pana senátora Chalupského, který je další na řadě.

Senátor Jaroslav Chalupský:  Pane předsedající, pane ministře, vážení kolegové, kolegyně. Já hned na začátek řeknu, že jsem proti tomuto pandemickému zákonu. Ten zákon nic neřeší. Ten občanům neřeší vůbec nic. Jediné, co poskytuje, tak poskytuje jakési větší pohodlí vládě, aby měla volnější ruce v konání v rámci současné krize.

Pan kolega Canov toho v podstatě řekl poměrně hodně a oslovil všechny zásadní věci. Já tady mám tu poznámku také. Ten zákon má navíc chybu, kterou je potřeba odstranit. Teď je otázka, jestli my budeme ti opraváři, tak jak víceméně by měl být náš úkol, abychom s tím pomohli a opravili to. Anebo je otázka, jestli vůbec chceme něco opravovat? Jestli se chceme té opravy účastnit?

Já jsem nad tím přemýšlel. My tady půl roku hájíme občany proti nejrůznějším věcem, které se na ně chystají. Často to vypadá i tak, že jsme tou poslední záchranou pro občany. Teď se všechny věci, jako jsou ty drakonické pokuty, různé sankce, tak se sesypaly do jednoho zákona a my to máme nějakým způsobem umožnit. To znamená, půl roku se tady hájíme, zastáváme občanů, teď se to sesypalo do jednoho zákona. Možná jsou tam jedna, dvě věci třeba pozitivní, ale je to takový trojský kůň pro ty další věci, které jsou negativní.

Možná nejsmutnější na tom je, že ať schválíme, co schválíme, tak je to úplně jedno. Život tam venku plyne nějakým svým řečištěm, svojí cestou, my nejsme schopni nějakými nařízeními, nějakými sankcemi tomu zabránit. Jediné, co jsme schopni udělat, je, že můžeme život nějakým způsobem usměrňovat. Tzn. my bychom měli jít po realitě a snažit se s tím v té realitě nějakým způsobem pracovat.

Papírově můžeme zpřísňovat, můžeme vymýšlet další nástroje... I když já nevidím za rok nějakého snažení, když tomu samému subjektu, tomu samému člověku dáme jiný nástroj, že ten výsledek bude lepší. V tomto já to nevidím vůbec. Takže papírově můžeme přitvrzovat, můžeme zpřísňovat, co se bude dít reálně, bude to, že se bude rozvolňovat. Lidé už to nějakým způsobem neakceptují, je to strašně dlouhé, už si to každý nějakým způsobem snaží dělat jednodušší, ten život, malinko lehčí, než je doteď. To je ta realita, se kterou bychom měli pracovat. A tu nějakým způsobem nezmění to, že budeme lidi ještě dál uvrhávat do nějaké represe.

Já jsem si ten zákon prošel, udělal jsem si k tomu pár poznámek. Z těch základních nebo nejdůležitějších... Zákon neřeší pandemii, ale je to doopravdy jen způsob, jak si udělat život snazší pro vládu a mít větší klacek na občany. Je to účelová záplata. Jeden z prvních pocitů, které jsem měl, když jsem viděl ten zákon, jsem si říkal, to je nějaká ústava, nějaký zákon o zdraví... Je to taková záplata jako v IT, že když něco nejde, tak uděláme nějakou IT záplatu. Na tu záplatu pak dáme další záplatu a za chvilku se v tom už nikdo nevyzná. Ony ty věci mají různé konsekvence a teď se v tom budeme všichni babrat. Dneska v podstatě přijímáme věci, které ve finále ústavní zákon shodí, že nejsou v souladu s ústavním řádem. My tady vymýšlíme další obezličky, další záplaty, které povedou k nějakým dalším konsekvencím.

My z přísného nouzového stavu děláme vlastně, přijímáme tady obyčejný zákon. Z mimořádného se stává běžný, takže bude i horší kontrola. Jsou tam nějaké likvidační sankce, to potažmo zase generuje nějaké lidi. Někdo, kdo ty sankce bude udělovat, bude je vymáhat, kdo je bude administrovat. To jsou už drobnější nuance toho všeho.

Je tam nějaké nařízení pracovní povinnosti, zákaz shromažďování. To už mi připadá, že je minimálně na hraně nebo za hranou ústavnosti, tyto věci. Jak jsem říkal, je to jiný nástroj v rukách stejného člověka. Takže jestli jsme během roku s tím nebyli schopni pohnout a ty výsledky se zhoršují, nečekám, že by tohle mělo být teď lepší.

Co bychom měli udělat? Co reálně s tím? My jsme se o tom včera bavili i na klubu poměrně dlouhé hodiny, padala spousta názorů. Poslouchal jsem to, snažil jsem se v každé té věci hledat něco, co by přispělo na té cestě někam, aby to nebylo jenom o nějaké kritice. Zapojovat nějaké svoje zkušenosti, znalosti. Já to vidím tak, že my tady v podstatě máme manažerský problém. My to potřebujeme nějak uchopit. Základní devizou, kterou potřebujeme, aby zafungovala, je zpátky důvěra obyvatel. Pokud nebudeme mít důvěru, která se za ten rok prohospodařila, můžeme zpřísňovat, můžeme dělat cokoliv, ale ti lidé to nebudou vůbec akceptovat. Budou to dva různé světy.

Otázka je, kdo tu důvěru ještě má. Já si myslím, že kdo dneska ještě tu důvěru má, jsou to ti, co skutečně někomu pomáhají. Kdo těm lidem, těm nemocným, těm pacientům se nějakým způsobem snaží život zlepšit a zase jim ho uvést do původního stavu. To jsou ti, co hýbou rukama, ne nějací politici nebo někde někdo v Praze. To jsou ti lidé skutečně v první linii a ve výkonné části, tzn. lékaři, sestry, ředitelé, hejtmani, starostové. Tohle je podle mě komunita lidí, která je schopná reálně s tou situací něco dělat a začít ji ohýbat k nějakým světlejším zítřkům.

To znamená, my potřebujeme problém řešit tam, kde ten problém je, s těmi, kdo ten problém znají.

Kdo má ještě tu důvěru, aby v podstatě když požádá o důvěru nebo požádá o něco, že něco je potřeba udělat, nějaké kroky, aby se něco zlepšilo, tak dojde k uposlechnutí, ti lidé ho budou následovat. Jak jsem řekl, vidím to v této komunitě lidí, co jsem vyjmenoval.

Co by měla dělat vláda? Vláda by měla dát podporu právě těmto hejtmanům, těm doktorům, těm ředitelům, těm zdravotním sestrám, protože oni vědí, co potřebují, ti by si měli říct, co přesně. Typická otázka dobrého managementu nebo dobrého manažera je: Jak vám můžu pomoct? Vy řešte problém a řekněte mi, jak vám můžu pomoct? V ten okamžik, když si tyto složky řeknou, co potřebují, dostanou to včas, dostanou přesně to, co potřebují, dostanou to rychle a jsou schopny fungovat. Lidé uvidí, že to funguje, že to má smysl, dočasně se omezit na svých právech a tolerovat nějaké věci. Ale ne prostě rok, chvilku a teď se to ještě komplikuje různými nesmyslnými opatřeními. Možná nejsou nesmyslná, ale nejsou zkomunikovaná, nejsou vysvětlená, proto jsou pro lidi nesrozumitelná. Proč si dítě může koupit boty a dospělý si je koupit nemůže? Prostě to není vysvětleno.

Napadl mě takový příměr s autem. Když opravujete auto, tak jsou v podstatě třeba dva lidé u toho, jeden, co leží pod autem, má špinavé ruce, a druhý, který stojí u toho ponku, u toho vercajku a podává náčiní. Tzn. my nemůžeme, ten, co podává náčiní, aby náhodně vybral nějaký klíč a podal mu ho a ten to s tím nějak opravoval. To přece funguje opačně. Ten si říká o náčiní, co potřebuje, a ten mu to dodává. Jak jsou spolu schopni komunikovat a jak jsou schopni spolu kooperovat, tak dobře jde ta oprava a tak dobře se ve finále ty věci povedou.

Jak jsem řekl, osobně věřím hejtmanům, věřím starostům daleko více než nějaké vzdálené vládě. Věřím, že pokud by nebyl přijat tento zákon, budou to mít asi o hodně těžší, ale ve finále k tomu možná stejně dojde a bude to na nich, než se s tím poperou. Jestli jim se to povede, bude to jejich úspěch.

Problém, jak jsem zmínil, vyřešíme jenom tak, když tomu problému budeme rozumět, když to budeme chtít řešit spolu, ne, když nám to někdo nařídí nějakými likvidačními sankcemi. V průběhu ještě tohoto pléna, docela jsem se na něj ve finále i těšil, budu poslouchat jednotlivé argumenty, budu o tom ještě dál přemýšlet, jak doopravdy nejlépe pomoci tomu, aby následný vývoj šel tím směrem, co chceme, aby se pomohlo nemocnicím, pomohlo těm pacientům. Uvidíme, co všechno ještě zazní.

Jinak bych chtěl ještě jednou říci, tady někdo zmínil tu komunikaci, to je trošičku jakoby do našich řad, mě, když se vždycky někdo zeptá, asi to znáte všichni, píší už dopředu, jakmile se někde objeví, my to ještě skoro ani nevíme, ale už chodí e-maily: Jak budete hlasovat v tomto, jak se rozhodnete pro toto? Já většinou říkám: Já nevím. Napřed chci vidět ten text, chci vidět přesné znění, ne žádné mediální obrazy toho, co teprve dorazí. Potom se to probere na výborech, odborná diskuse, probere se to na klubech. Až teprve kdy dáme všechny informace na stůl, kdy si věci vydiskutujeme, teprve potom jsme schopni se rozhodovat a dávat k tomu nějaké stanovisko. To je trošičku v kontradikci s tím, co já poslední dobou vidím. Naposledy před pár hodinami, když jsem viděl, co proběhlo na Facebooku, co zveřejnili novináři... My tady dáváme den před hlasováním jako Senát interview, děláme brífinky, jak to dopadne. Myslím, že v tomhle bychom měli být zdrženlivější, měli bychom si to napřed vykomunikovat, domluvit se, dojít k nějakému případně třeba i konsensu nebo vědět, jaká jsou pro a proti. A pak teprve, až zahlasujeme, tak to komentovat, vysvětlit. Takhle se stává to, a teď mi připadá, že zrovna u tohoto jednoho z hodně kontroverzních zákonů to vyloženě graduje, kdy už dopředu si čtete, jak to dopadne, že to Senát odmítne nebo to Senát prostě schválí nebo že už je to dávno domluvené. To jsou úplně komunikační zbytečnosti. Tzn. měli bychom i v tomto držet jakousi, a to té situaci také pomáhá, ta komunikace, domluvit se a pak teprve k tomu dávat nějaké vysvětlení nebo nějaké podrobnosti. Neříkat dopředu. Já vám děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane kolego. O slovo se hlásí pan ministr. Ten má přednostní právo.

Ministr zdravotnictví ČR Jan Blatný:  Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, já si myslím, že tady bylo řečeno několik velice podstatných věcí. Jenom na ně krátce a snad konstruktivně zareaguji.

Bylo tady řečeno, že jsme s tím nebyli, nemyslím sebe, vládu obecně, my všichni že jsme s tím nebyli schopni pohnout. Já si myslím, že jo, že naopak jsme s tím byli schopni pohnout. Ještě do poloviny ledna docházelo díky zavedeným opatřením, která jsou stejná jako ve většině okolních zemí, k docela dramatickému poklesu, ke zlepšování. Ale potom zejména díky tomu, že v ČR začala převládat jiná mutace viru, což můžeme dokladovat, tak se situace změnila. Ta se změnila z jednoho prostého důvodu, protože nová mutace, když to řeknu velmi zjednodušeně, té stačí menší nedodržování. Stačí míra nedodržování, která je v ČR považována za normu a mutace je schopna překonat opatření, která jsou nastavena. To je to, co pan senátor řekl, že je to strašně dlouhé, budu citovat, ale dlouhé je to všude, dlouhé je to v celé Evropě nebo v celém světě. Ale to, co nám teď plní JIP, je to, zase budu citovat: Protože si to lidé chtějí udělat snazší. To je přesně ono. To je jakási ta míra nedodržování. Já ji nijak nezpochybňuji, já jí rozumím. Jenom to dávám do kontextu a do souvislosti.

Do toho velmi dobře zapadá před asi 10 dny publikovaná survey Světové zdravotnické organizace, která říká, že na rozdíl od ostatních zemí v ČR pouze asi 40 % lidí chce dodržovat nastavená opatření a považuje je za přínosná. Zbytek ne. To není ani polovina, prosím. To je survey docela zodpovědné organizace, která nemá důvod stranit nebo nestranit české vládě nebo české opozici nebo českým občanům. Na druhou stranu, a to je sice v principu pozitivní, ale bohužel to má negativní následek, více než 80 % české populace tady podle této survey, a já jako lékař to mohu potvrdit, věří českému zdravotnímu systému. To je dobrá zpráva. Tzn. všichni si vážíme našich doktorů a sester. Ten efekt je ale tristní. Tzn. že vlastně všichni nevěříme tomu, že bychom mohli onemocnět, nevěříme tomu, že bychom měli dodržovat nějaká opatření, ale víme, že když se to všechno pokazí, tak že se o nás postarají naši lékaři a sestry. Tzn. to je úplně převrácený přístup ke zdraví, kdy já kašlu na prevenci a spoléhám na to, že mě pak někdo uzdraví. Použiji příměr, který zde byl řečen o autě, to je přesně ono. Pane doktore, mně se pokazilo tělo! Teď je vidět, že těch servisů je málo, že všechny servisy jsou plné a že se svým autem nemáte kam přijet. To je problém, který teď je, který se nějakým způsobem snažíme vyřešit.

Mimochodem, toto si myslím, že podporují jak hejtmani, kterých si já také nesmírně vážím, kteří jednoznačně a opakovaně sehráli pozitivní roli, i nemocnice. Já jsem pořád lékař, takže mám i zpětnou vazbu z nemocnic. Myslím si, že nenajdete jediného lékaře nebo sestru, který by nechtěl, aby se v současné době opatření nějakým způsobem změnila.

Já se jen vrátím k tomu, proč tady dnes všichni sedíme. To je ten pandemický zákon. Zase, když to řeknete takto, že vlastně chcete slabší zákon a že věříte, že tím napravíte něco, co se nepodařilo napravit silnějším, tak ten silnější zákon z mnoha důvodů doposud nebyl nebo třeba nemusel být v plné síle aktivován. Teď se to asi bude muset stát, protože situace je opravdu výjimečná. Je tak špatná, že doposud taková nebyla. Ale to, co jsem se snažil, a znovu si to dovolím zopakovat, uvést ve své řeči, je, že mezi zákonem o veřejném zdraví a zákonem, který umožňuje nouzový stav, je obrovský rozdíl. Ve chvíli, kdy budeme jenom mezi nimi přeskakovat, dojde k obrovskému rozkolísání, protože nouzový stav je velice striktní a z mnoha důvodů, které tady jsou, já to nijak nenapadám, ho prostě nechceme mít příliš dlouho. Ale ve chvíli, kdy ho zrušíme, tak nám zbude zákon o veřejném zdraví, který zase je, použiji i zde citovaná slova, téměř impotentní, takže rozkolísáme celý systém a budeme jenom přepínat mezi tím a tím.

Proto si myslím, že pandemický zákon dává smysl, protože je něčím, co umožní daleko lépe situaci balancovat i do budoucna. Nejen teď, ale i do budoucna. Možná že opravdu teď je znovu doba na to, uvažovat o nouzovém stavu. Nebo ne možná, ale asi určitě. Ale to neznamená, že bychom neměli mít v ruce pandemický zákon.

Poslední věc, země, ke které se často odvoláváme, tzn. Německo, má něco, co je velmi blízké pandemickému zákonu, a přesně tak, jak zde bylo řečeno i na začátku, opravdu s roční periodou nastaven od března minulého roku do března tohoto roku, oni tomu říkají trošku jinak, ale je to skoro to stejné, který umožňuje vládě za kontroly parlamentu, tzn. velice podobná idea, s jakou já teď pokorně přicházím k vám, jakou máme tady, řídit stávající situaci a snižovat častost situací, ve kterých je potom potřeba přikračovat k těm zásadním a razantním opatřením.

Já si myslím, že to, o čem se teď bavíme, není něco, co by bylo abnormální, co bychom vymysleli oproti ostatním. Jen upozorňuji na to, že je to, myslím si, i v souladu s tím, co chtějí hejtmani, i v souladu s tím, co chtějí nemocnice. A že to takhle do kopy, myslím si, docela dobře dává smysl. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane ministře. Dalším přihlášeným je pan senátor Láska. Prosím, pane předsedo.

Senátor Václav Láska:  Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, já jsem chtěl začít jinak, ale vystoupení pana ministra mě přivedlo k tomu, že bych chtěl říct ještě něco jiného. Možná jsme tady historicky pár měsíců zpátky měli situaci, kdy se možná někdo snažil řídit stát, bránit pandemii, bránit nakažení lidí. Ale nemůžu se zbavit pocitu, že teď už žijeme v situaci, kdy nikdo neřídí nic, jediné, co se řeší, je, na koho shodíme ten průšvih, do kterého se ženeme. Ať už v rovině politické, k tomu se dostanu v souvislosti s tímto návrhem zákona, nebo i v rovině, kdy stále častěji slyšíme z úst vládních politiků, že za všechno můžou lidé, protože neposlouchají. Připomnělo mi to tuto věc, protože pan ministr s tím v tomto vystoupení v první polovině začal také.

Já se s tímto nemohu smířit. Házet svoji vlastní odpovědnost za svou vlastní neschopnost na lidi, už to začíná přesahovat všechny hranice. Lidé v této zemi na začátku pandemie ukázali, že jsou velmi soudržní. Že umí pomáhat. Že umí řešit neschopnost vlády. To, že po roce jsou unaveni z toho, že vláda vyhlašuje jedno opatření za druhým, chaoticky, zmatečně, s milionem výjimek... Že už neví, co platí... Že mladí lidé se orientují, když chtějí vědět, jestli příští týden se můžou někde sejít, když chtějí vědět, co platí nebo neplatí, tak jdou na Instagram jednoho politika, aby si to tam přečetli, protože ten je jediný, kdo jim to dokáže srozumitelně říci a supluje práci celé vlády. Málokdo z lidí je dnes schopen říci, k dnešnímu dni, co vlastně může a co nemůže. Je v tom absolutní chaos. Vláda se nenaučila za rok komunikovat. Ani na svých tiskovkách, ani na nějakém oficiálním webu. Divíte se, že lidé už jsou z toho zmatení, když neví, co platí? Divíte se, že mají plné zuby toho, když vládní politici sami nejdou příkladem? Když si chodí do restaurací, chodí si na mejdany? Když jsou nachytáni, tak lžou, místo aby si posypali hlavu, že chybili, tak lžou. Lidé jsou z toho unavení a vy je teď dorazíte tím, že řeknete, že za to jsou odpovědní oni! Je to zbabělost. Je to velká zbabělost!

K té odpovědnosti politické... Hledání viníka. Když jsem viděl jako právník návrh pandemického zákona a vyloupával se z toho jeden právní problém za druhým, který také odpovídá tomu, že návrh byl psán během několika desítek hodin. Zase se dostáváme do situace, my jsme v pandemii ne měsíc, ale rok. Rok! Zásadní pandemický zákon napíšeme během několika desítek hodin. Nelze se divit, že potom je to takový paskvil, jaký to je. Tak jako právník bych navrhl automaticky zamítnout, ať se předloží něco jiného a lepšího. Nebo aspoň kvalitního. Nebo aspoň něco, co nemá chyby. Ale jako politik tam vidím, že to vlastně zase není nic jiného než past. Ženeme se do průšvihu a hledá se, kdo za to bude zodpovědný. Senát pro tohle bývá docela vhodný cíl, že něco neschválil včas, že něco opravoval. Takže nám nezbývá nic jiného, než se pokusit zákon opravit. Opravit ho v naprosto šibeniční lhůtě. Poděkování a obdiv všem kolegům, kteří na tom několik desítek hodin ve dne v noci pracovali a ty návrhy připravili. Nevím, jestli to mohu říci jako senátor, tím vlastně chválím sám sebe, ale obdivuji Senát za to, jak v této krizi dokáže fungovat a dokáže pracovat. Poděkování všem kolegům, kteří tu sedí, předsedům klubů.

A to, co vám ještě chci říci, je úplná drobnost ve srovnání s tím, co tu přednášel kolega Canov nebo co bude ještě přednášet kolega Wagenknecht, ale já jako právník to říci musím. Když už to opravujeme, tak máme opravit všechno. Tento návrh zasahuje mj. i do zákona o právu shromažďovacím. Já myslím, že pro každou demokratickou zemi je to poměrně důležitý zákon. Přichází tam s relativně pochopitelným opatřením, které říká, že v době pandemie se lidé shromažďují a protestují se zahalenými tvářemi, vyjma situace, kdy policie řekne, že by to bylo nebezpečné a že to nedovolí. Pochopitelné to je. Co už pochopitelné není, že toto ustanovení není provázáno s ukončením účinnosti pandemického zákona, který je omezen na rok. Takže tady máte výsledek jedné další nekvality, že až skončí účinnost pandemického zákona nebo jeho základních ustanovení, tak v zákoně shromažďovacím zůstane to, že my protestujeme se zahalenými obličeji. Navždy. Takže já jen anoncuji, že v podrobné rozpravě předložím pozměňovací návrh, který tuto vadu odstraní, a opatření o zahalování obličeje pro případ demonstrací prováže s účinností zákona, tzn. když skončí § 1 až 7 pandemického zákona, zruší se i ustanovení tímto zákonem vložené do zákona o právu shromažďovacím. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. S právem přednostním vystoupí 1. místopředseda Senátu, pan kolega Jiří Růžička.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ještě jednou dobré odpoledne, dámy a pánové, pane místopředsedo. Na začátku jsem poslouchal úvodní řeč pana ministra, laskavou, slušnou jako vždycky. Jenom se mi některé věci zdály trošku... Nebo nezněly mému uchu dobře, přestože byly řečeny slušně a laskavě. Pan ministr mluvil o tom, že došlo k dohodě mezi vládou a opozicí, chválil to, což je jistě chvályhodné. Ale měli bychom si také uvědomit, v jaké situaci došlo k dohodě mezi vládou a opozicí. V situaci, kdy vláda byla na pokraji, řekněme, nějakého krizového, už těžko řešitelného stavu, když komunisté řekli, že už nepodpoří nouzový stav. Nepodpoří ho ani ostatní. Vláda se prostě musela dohodnout. Pan ministr také mluvil o tom, že je to jistý kompromis, což je pravda, a vyzýval i nás, abychom kompromis přijali. Jenže my máme pochybnosti, máme pochybnosti od okamžiku, kdy k nám do Senátu ten zákon dorazil.

Máme pochybnosti o dohodě, nebo aspoň já mám pochybnosti o té dohodě, o tom kompromisu, nicméně máme pochybnosti o tom zákoně jako takovém. Máme pochybnosti o jeho vyznění, o dikci toho zákona, komu vlastně pomáhá. Mluvil tady o tom pan senátor Canov zcela jednoznačně a přesvědčivě. Máme pochybnosti, jak jsem vyslechl dnes na ústavně-právním i zdravotním výboru, o možné ústavnosti dalších kroků podle tohoto pandemického zákona, máme pochyby i o legislativně technických záležitostech, máme pochybnosti o výši pokut a máme pochybnosti o tom, jak se bude postupovat podle toho pandemického zákona v určitých konkrétních záležitostech.

Z toho také jaksi vyplývá můj dotaz, přímý dopad, na pana ministra, jak to bude s určenými školami. Školy, které jsou určené pro to, aby vzdělávaly děti zdravotníků, záchranářů, policistů. Podle informací hejtmanů i primátora ten pandemický zákon to neřeší a oni by museli vyhlásit stav nebezpečí, aby školy vůbec mohly otevřít.

To jsou všechno pochybnosti, které k tomuto zákonu máme, a proto přes ty desítky, možná dohromady, když to dělalo pár lidí, stovky hodin, kdy se na tom pracovalo, v posledních dnech, zcela podle mě nepatřičně, tak tolik je avizováno pozměňovacích návrhů.

Zcela nepochybně nikdo z nás, jak tady sedí, nemá pochybnosti o potřebě nekompromisního postupu v boji s covidem, ale postup musí být jasný, musí být koordinovaný, musí být odůvodněný, musí mít jasný scénář a jasné kroky, ne že dospějeme k jakémusi kompromisu, protože jsme v úzkých, nebudeme mít jasno, co tedy dál. Pro mě z toho výsledek je, že je potřeba hlasovat o co největším počtu pozměňovacích návrhů, protože všechny pozměňovací návrhy mají své opodstatnění, a když jsem poslouchal na jednotlivých výborech, tak to mnozí přiznávali a říkali: Ale ona nám to sněmovna neschválí. Když tam budeme chtít protlačit ještě tohle, sněmovna přijme ten svůj původní návrh, o jehož nedostatcích už jsem tady mluvil. To je pro mě naprosto nepřijatelné. Vrchol tomu všemu dal pan náměstek pana ministra, když se ho ptali na to, jaký je jeho postoj k pozměňovacím návrhům, tak řekl: Globálně, generálně musím říct, že pro všechno, co neodpovídá té dohodě, není třeba hlasovat, protože to sněmovna nikdy nepřijme. A priori to dopředu avizoval takhle. Mně to přijde naprosto nepřijatelné, a proto vás prosím a žádám, abyste se nad těmi pozměňovacími návrhy, máme návrhy pozměňovací výborové, ale ještě přijde x pozměňovacích návrhů jednotlivých senátorů, už jsme tady jeden teď slyšeli, abychom se nad nimi zamysleli a abychom hlasovali o jejich smyslu, o jejich náplni, o jejich přínosu pro řešení té situace, protože to je naše poslání. A ne uvažovat o tom, co je ještě přijatelné a co není přijatelné. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane kolego. Dalším přihlášeným řečníkem je kolega Lumír Aschenbrenner. Prosím, pane senátore.

Senátor Lumír Aschenbrenner:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové. Na stránkách včerejšího plzeňského deníku a asi i v jiných mutacích vyšel rozhovor s panem ministrem Havlíčkem. Byl celý docela zajímavý, tím myslím tedy ten rozhovor. Ale jedna odpověď pana ministra mě zaujala obzvláště. K možnosti změny pandemického zákona senátory se totiž vyjádřil následovně, zde si dovolím citovat: Tím by způsobili skutečně velký problém, protože po nouzovém stavu, který končí 28. února, by se musely otevřít všechny obchody a služby, což nechápu. To by znamenalo apokalypsu.

Dovolil bych si pana ministra průmyslu a obchodu a koneckonců i pana ministra dopravy uklidnit, alespoň touto formou. Jednací sál Senátu se sice nachází v bývalé Valdštejnské konírně, ale jezdci apokalypsy odtud určitě nevyjedou, občas je tu ale slyšet řehtání jejich koní ze Strakovky. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Další přihlášen je pan senátor Jiří Drahoš.

Senátor Jiří Drahoš:  Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře. Už toho tady padlo opravdu hodně. V té souvislosti bych zmínil, pane ministře, vy jste na začátku února prohlásil, že protiepidemiologická opatření nefungují, protože je lidé nedodržují, anebo lidé se mají o sebe vlastně postarat. S odstupem času musím konstatovat, že tento apel příliš nezafungoval vzhledem k situaci, jakou nyní máme v našich zdravotnických zařízeních. Je jasné, že lidé se zkrátka o sebe nemohou sami postarat. Když selhává vláda, selhává strategie vlády, selhává řízení vlády a my zde máme skutečně pandemii bezprecedenčních rozměrů.

Pořád kroutím hlavou, jsem jen chemik, ale nerozumím tomu, proč vláda a ministerstvo zdravotnictví neslyší epidemiology, virology i spoustu expertů z vašeho vlastního ministerstva, kteří dlouhodobě upozorňují na tu zhoršující se situaci. Nic zvláštního se neděje a potom najednou vypukne snaha o razantní opatření, čili přijdeme najednou s požadavkem na prodlužování stavu nouze. Nevíme sice, jak je to s jeho ústavností, po posledních výrocích soudu, na žádost stejné vlády my tady teď schvalujeme nebo projednáváme pandemický zákon, který by mohl pro plánovaná opatření nějaký rámec poskytnout. Už tady padlo, dnes jsem slyšel také pana premiéra, který zdůvodňoval požadavek vyhlášení toho nouzového stavu tím, že pandemický zákon není schopen postihnout ty problémy, které zřejmě nastanou. Znovu říkám, nejsem zdravotník, pan premiér tady není, rád bych se pana ministra zeptal, co tedy v pandemickém zákoně chybí a kvůli čemu si pan premiér myslí, že ho není možné použít. Vy jste tady, pane ministře, apeloval na to, abychom ten pandemický zákon projednali, jak jsem tomu rozuměl, ale váš šéf, premiér, předseda této vlády říká naprosto suverénně: Tam chybí spousta věcí k tomu, abychom mohli stav řešit. Rád bych od vás slyšel konkrétně, jaké z vašeho pohledu.

O tlaku na rychlé projednávání zákonů v Senátu už tady bylo řečeno opravdu hodně. Nebyl jsem na zdravotním ani na ústavně-právním výboru, ale samozřejmě nemám důvod nevěřit panu předsedajícímu, kolegovi Růžičkovi, když citoval pana náměstka, který tam suverénně řekne: Když neodsouhlasíte to, co je dohodnuté, můžete zapomenout. Teď ho necituji, nevím, jestli to řekl přesně takto, ale smysl byl určitě takto.

Pane ministře, my jsme se tomu legislativnímu chaosu mohli velmi dobře vyhnout. Ano, nebyl jste v té době ministrem, ale před tři čtvrtě rokem, v květnu loňského roku, přišla vláda s první verzí pandemického zákona, která slušně řečeno nestála za mnoho. V Poslanecké sněmovně nakonec ani nebyla předložena k dalšímu projednávání a přes snahu opozice a věcné připomínky a tlak na vládu, aby na pandemickém zákonu pracovala, pan premiér stereotypně odpovídal, a to jsem slyšel, že jsou důležitější věci na práci. Ještě koncem září premiér odrážel tuto snahu opozice těmito výroky. To se opakovalo i po Novém roce, myslím ta nečinnost, vím, že STAN, Piráti, ale určitě i další opoziční strany tlačily na dopracování tohoto zákona - nic se nedělo. Teprve ve čtvrtek 11. února, kdy se vaše ministerstvo, a to už bylo vaše ministerstvo samozřejmě, rozhýbalo a poslalo do Poslanecké sněmovny už zde citovaný nevalný, nekvalitní zákon nebo návrh pandemického zákona, nedovedu si představit, když tedy už tehdy bylo jasné, že návrh nestojí za mnoho, že jste ho s lehkými kosmetickými úpravami poslali do Poslanecké sněmovny.

Samozřejmě kolegové tam na to měli velmi málo času, aby projeli důkladně a detailně verzi předloženou a zpracovanou nakonec ministerstvem zdravotnictví. Na výsledku to bylo vidět. Šití horkou jehlou i ve sněmovně, a proto se tady bavíme o úpravách tohoto pandemického zákona nebo o opravách, abych byl přesnější.

Musím ocenit skvělou práci kolegů senátorů, já bych řekl, v čele s Michaelem Canovem, který, aspoň pro mě, jako první upozornil na nesoulad mezi § 1 a 2, tzn. že tam není vazba mezi nutností trvání zaváděného stavu pandemické pohotovosti a možnosti vydávat tam mimořádná opatření podle toho zákona. Pak na tom dále spolupracovali další kvalifikovaní kolegové, byť ne třeba právníci, Lukáš Wagenknecht, Tomáš Goláň a další. Jenom kroutím hlavou. Dobře, ve sněmovně to šlo opravdu tou horkou jehlou, ale že ani na ministerstvu zdravotnictví legislativci na něco takového nepřijdou...

Čili i to na první pohled velmi malé doplnění jednoho paragrafu řeší závažný právní nesoulad a jasně by určilo, že žádná opatření přijatá během pandemického stavu nebudou moci platit i po jeho ukončení.

Už tady padla celá řada dalších poznámek, typu nesmyslná výše pokut, řekl bych přímo drakonická, v žádném ze sousedních států nic takového není. To, že tam je „až do výše“, to mě sice může lehce uklidňovat, ale není to určitě to, co by tam mělo být.

K detailům a k tomu, co tady nakonec prohlašujeme: já rozhodně netvrdím, tady musíme a můžeme přijmout jenom jakousi tu minimalistickou verzi, budou tady předloženy nebo jsou předkládány pozměňovací návrhy a zopakoval bych to, co už tady zaznělo. Pane ministře, uvítal bych velmi, kdybyste to nebral ani vy ani vládní kolegové jako něco, že je na vás tady vyvíjen nějaký nátlak nebo že se máte důvod kvůli tomu zaseknout a říkat: Ne, když to nebude takhle, jak to říkal pan předseda Vondráček, tak to nebude. Apeloval bych na vás jako na odborníka, jako na lékaře, jako na vědce, abyste to, co tady bude schváleno, bral opravdu vážně.

Ještě na závěr bych chtěl využít přítomnosti pana ministra a zmínit vývoj pandemické situace ve školství. Nechám teď stranou problematický tendr na výběr testů do škol, ten nebyl ve vaší režii, ale víme, že to výrazné zhoršení epidemického stavu bohužel zabraňuje tomu, aby se začalo testovat, tedy hned od pondělí příští týden. Rozumím tomu, že dojde k odkladu návratu maturantů a žáků 9. tříd do škol, i kdyby se ta situace extrémně rychle nezhoršovala. Ale, pane ministře, co považuji za těžko uvěřitelné, je, v tom kontextu celkovém, váš dnešní ranní návrh, aby se zavřely 1. a 2. třídy základních škol a mateřské školy. Nevylučuji, že ta pandemická situace, mnoho jsme už o tom tady mluvili, nebude dobrá, bude se zhoršovat, a já vůbec nevylučuji, že k takovému kroku může dojít. Ale pozastavuji se nad tím, jak je možné, že takováto drastická opatření, školy jsou u nás zavřeny skoro pořád, čili zavírání škol by mělo přijít opravdu jako poslední opatření, zejména před kompletním lockdownem. Místo toho jsem četl, předpokládám, že periodikum to citovalo správně, místo toho se s ním vyjde ve stejné době, kdy podnikatelské svazy operují s tím, že by se tedy mohlo ve firmách zavést povinné nošení roušek. Prosím, vím, že v řadě firem se tak děje, ale pánové Hanák, Dlouhý a tak přišli s tím, že by se tedy mohlo situaci napomoci nošením roušek. To je přece úplně absurdní. České děti jsou na tom distančním vzdělávání nejdéle ze všech evropských dětí, zatímco dnes funguje spousta firem, vím to i od kolegů starostů, jako kdyby koronavirus neexistoval. Firmy nabádají své zaměstnance, aby se nechodili testovat a hlavně nenahlašovali žádné své kontakty. Přitom celá řada odborníků vládě už dlouho říká, že právě testování a trasování zaměstnanců firem může být klíčem, jak odlehčit tomu přetíženému zdravotnímu systému. Ale ta odezva je nulová a při zhoršení situace, bohužel situace se zhoršuje, se opět sahá v první řadě na návrhy směřující směrem k lockdownu škol, dětí. Považuji tento přístup za naprosto chybný a vyzývám vaším prostřednictvím vládu i pana ministra, tedy vás, abyste dnes večer na svém jednání schválili testování a trasování zaměstnanců ve firmách. Doufám, že je to možné, a znovu říkám, z mého pohledu, a nejen z mého, by to tuto situaci pomohlo také řešit. O tom apelu, abyste se laskavě zamyslel nad vším, co tady slyšíte, ty pozměňovací návrhy, teď nevím, jestli bude přijat jeden, pět nebo sedm, abyste bral vážně vy i vláda a v Poslanecké sněmovně takto tuto věc interpretoval. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore, a do debaty se teď přihlásil, znovu pan ministr chce reagovat. Prosím, pane ministře.

Ministr zdravotnictví ČR Jan Blatný:  Vážená paní předsedající, dámy a pánové. Jen krátce, nechci zdržovat. Jenom si myslím, že jsou to důležité věci, o kterých se bavíme, tak se snažím na to nějak reagovat v průběhu. Rád bych vyvrátil tu mediální zkratku, že jsem někde řekl, že by se lidé o sebe měli postarat sami nebo že jsme rezignovali. Už jsem to také slyšel, prosím, to není pravda, říkám to tady všem váženým senátorům. Stejně jako vy si uvědomuji, že opatření, která jsou zavedena, fungují, kdyby tady nebyla, tak by to bylo daleko horší. V žádném případě jsem neřekl, že se mají o sebe lidé postarat, říkám to i na kameru. Jenom jsem konstatoval, a to je zase obecné, bez kritiky, bez jakýchkoliv emocí, že jakákoliv opatření jsou nastavena, mohou fungovat jenom tehdy, když se dodržují. To neznamená, že bych nad někým zvedal prst nebo někoho káral, to je pouhé konstatování, obecné, věřím, že naprosto nevyvratitelné, že opatření fungují pouze tehdy, když se dodržují. Nic víc, nic méně.

Také jenom podotknu k tomu, že nic nevypukává najednou, ta situace se vyvíjí, a bohužel v současné době se vyvíjí extrémně dramaticky a extrémně rychle, doslova jaksi ze dne na den, a na to se nějakým způsobem reaguje.

Děkuji, že to také pan senátor zmínil, nemohu se teď vyjádřit k tomu, co bylo před tři čtvrtě rokem, takže děkuji, za to opravdu nemohu, ale jinak změny, které jsou nyní podporovány, stejně tak jako změna návrhu, se kterým přišel zdravotní výbor, tak jsem tady několikrát řekl, že to je dobrý návrh, že je to opravdu něco, co upravuje chybu, která zřejmě vznikla neúmyslně při přípravě tohoto návrhu, protože byl také tvořen v časové nouzi, takže tam ta změna, na kterou jste tady upozorňovali a která je i schválena zdravotním výborem, tu já samozřejmě podporuji, považuji ji za užitečnou a rovněž souhlasím s tím, že tak, jak tady různě diskutujeme, tak to poslouchám a není to tak, že bych řekl, že a priori nebudu souhlasit s něčím, protože je to pozměňovací návrh toho či onoho nebo nedejbože Senátu. Myslím, že je to asi nabíledni.

Ke školám, pane profesore, se vrátím jenom krátce v tom smyslu, prostřednictvím pana předsedajícího, že se nejedná zřejmě o část nějakých diskusí, z dnešního dopoledne unikla opět jakoby útržkovitě.

Ale uzavření škol je součástí opravdu jednoho z možných komplexních návrhů na něco, čemu se lidově říká lockdown, se vším všudy. Jednou z podmínek je samozřejmě nejen povinné nošení ochranných pomůcek nejvyššího stupně v zaměstnání, ale stejně tak povinné testování v zaměstnání.

U těch škol, jedna z informací, která nás bohužel netěší, je ta, a to jsme konzultovali ještě během dneška i s britskými kolegy, protože se v České republice za poslední asi dva týdny začíná projevovat to, co bylo patrné i v Británii, kdy převážila ta tzv. britská mutace. Bohužel tak jako doposud dětská zařízení nebyla místem, která byla charakterizována vysokým přenosem, tak ono se to mění. Tato mutace se evidentně šíří zejména skrze děti, skrze mladé lidi. Odpovídá tomu i zvyšující se počet mladých lidí v nemocnicích. Patří tam i ty děti. My to vidíme jako růst clusterů zejména v základních a mateřských školách. To jsou ty, které jsou teď otevřené.

To je jakoby zatím, ale naprosto bych souhlasil s vámi a určitě bychom v tom byli zajedno i s panem ministrem Plagou, že by nebylo přijatelné, aby se omezovaly školy a přitom se neomezovalo to ostatní. V tom jsem s vámi jednoznačně zajedno. Já si myslím, že jsem se snad vyjádřil k tomu, co tady bylo řečeno. Děkuji vám.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane ministře. Ještě ne? Tak už je odpověď tedy jasná. Nyní prosím pana senátore Wagenknechta, po něm se hlásí pan senátor Lumír Kantor.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji za slovo, paní předsedající, vážený pane ministře, kolegové, kolegyně. Pokusím se být dneska věcný, bez jakýchkoliv emocí, protože to je velice těžké. Myslím, že jednou tady byl pan ministr ze mě také trošku nervózní, ale já to, co budu říkat, zkusím shrnout postupně. Já se vyjádřím k tomu procesu, jak to tady schvalujeme, za mě, co schvalujeme a co bych doporučil nějakou formou upravit.

Abychom vysvětlili občanům, kteří se dneska možná dívají, myslím, že všichni jste měli v emailech mnoho možná řetězových emailů od podnikatelů, nebo já nevím od koho, kteří to hodně sledují. Jsou to spíš otázky, na které ani nečekám odpovědi, ale máme tady nějaký určitý časový pres.

Minulý týden se něco řeklo, dneska to musí být schváleno, aby to v pátek bylo podruhé schváleno a potom podepsáno panem prezidentem. Proč ten zákon nebyl vytvořen už před půl rokem? On byl v nějakém návrhu a někde ležel. Já to vnímám tak, že najednou je vyvinutý nějaký tlak, aby se něco vyřešilo. Já bych ho do včerejška chápal, protože s kolegou Canovem a dalšími kolegy jsme opravdu vážně pracovali na možných variantách nějaké nápravy, i když malinko mám obavu, že to dneska nedopadne dobře, ale dobře, pracovali jsme na tom s hodně velkým úsilím. Ale po tom, co dneska bylo ohlášeno, ani nechápu to, že ten zákon musí být v pátek schválen z důvodů, protože bude prodloužen nouzový stav.

Já jsem tomu i tak rozuměl, já jsem vnímal ten zákon právě tak, jak to řekl pan ministr, zákon na to volnější období té menší nákazy. Tak jsem ho vnímal, pan ministr to potvrdil. Řekl jste sám, že krizový režim je ten nejtvrdší, je potřeba největší omezení, třeba osobní svobody, pak tento pandemický stav a potom už bez něj. To je v relativně nízkých procentech nákazy obyvatel. Tak to jsem si potvrdil, že to platí.

My dneska schvalujeme zákon, který vlastně od pátku není potřeba. Protože máme, jestli to chápu dobře, asi teď za poslední dobu jedno z nejhorších čísel, takže logicky to v pátek být přijato nemusí. Ze strany některých politiků to vnímám jako obezličku toho, aby to bylo pod nějakým tlakem schváleno. Protože ta obsahová materie je podle mě nekvalitní. Tak jenom aby všichni, kdo nás poslouchají, pochopili, jak to tady probíhá, ten celý setup.

Já to vnímám tak, že pan premiér po nějakých dohodách toho využil k tomu, aby vyvinul nátlak na přijetí něčeho v krátkém čase. Ale ten účel byl dneska popřen. Pokud tedy nebude prodloužen nouzový stav. Já myslím, že asi bude, už jsem zaregistroval nějaké zpětné vazby od některých opozičně koaličních stran jakoby, takže to asi dopadne. Ale já to chápu. To je druhá věc, já to nechci zpochybňovat, ten stav je opravdu špatný, já tomu rozumím.

Druhou věc, kterou bych rád řekl. Já jsem si udělal poznámky, sebelepší zákon bude na nic, pokud bude vládou zneužíván nebo ignorován. Víte, co? My tady můžeme vylepšit cokoliv, nebo může být sebelepší zákon, ale pokud vláda udělá to, co dělá poslední rok, pak budeme v tom stavu, ve kterém jsme. Nebudu se tady vracet k tomu nálezu Ústavního soudu, k naší žalobě, ale tak to zkrátka je. Vláda dělá své kroky tak, že jsou protiústavní, občané pak v to nemají důvěru, a nebudou ji mít, protože vláda už tu důvěru ztratila.

Myslím, že všichni musíme pomoci tomu, abychom tu důvěru nalezli, ale je to velice těžké. Už tady padlo to, že někdo chodí na večírky, papaláši, různí vládní činitelé si z toho pak dělají legraci, de facto ještě drzými vyjádřeními na internetu. Takže já nemám bohužel důvěru v to, co jsem viděl posledních deset měsíců, že to bude lepší, když tento zákon přijmeme. To jenom říkám dopředu. I když se ho tady pokusíme vylepšit, něco se stane, nevěřím tomu, že ten postup bude lepší. Třeba ano, třeba ne, je to bianco šek. Můžeme všichni věřit, ale nevěřím tomu, že v této sestavě to bude lepší.

Pak se vrátím k té struktuře, jak jsem ji pochopil já. Nejhorší stav, aktuálně asi ano, nouzový stav. Pak nějaké mezidobí, kdy čísla jsou relativně dobrá, ale jsou potřeba opatření, která je budou hlídat, aby to nerostlo nahoru. To je ten stav pandemické pohotovosti, jestli to chápu dobře, abych to časoval dobře. Potom máme stav běžného režimu zákona o ochraně zdraví, kde jsou nějaká dílčí opatření na základě opatření hygieny atd. Máme tam mnoho opatření, která jdou využívat a jsou opravdu tvrdá, ale i ta se dají používat.

Když se podívám na rozdíly těch tří stupňů, v tom druhém a třetím je možné omezovat podnikání. To v tom prvním vlastně není. Nicméně v tom prvním, nejlehčím stupni je možné omezovat stravovací služby například a mnoho dalších věcí. Takže vlastně dneska, co se tady schválí, bude utvrzení toho, že pokud ten zákon bude platit, podnikatelé budou nějakou formou omezeni nebo zakázáni. K tomu se pak vrátím.

Ještě jednou zopakuji, zrekapituluji. Dneska to pod tlakem schvalovat, my to asi uděláme, protože jsme odpovědní. Myslím, že kolega Canov, kolega Goláň a mnoho dalších právníků nám pomáhali, od pátku jsme čekali. My jsme vlastně čekali v pátek až do večera, než nám pošlou text paragrafového znění ze sněmovny, pak jsme ho vzali a od té doby jsme se moc nevyspali, abychom se něco pokusili posunout. To říkám na rovinu.

To, že to je naše práce, nebudu zpochybňovat, naopak myslím, že to je dobře. Na druhou stranu, takhle se zákony nedělají. Je to špatně v té konsekvenci toho, že pan ministr, který byl ministrem, myslím, od září, nebo od října... Proč to tady nebylo už před Vánocemi? Nechci vám to vyčítat, stalo se, jdeme dál, ale to, co je dneska schvalováno, to nebude kvalitní. Říkám to všem tady, na stenozáznam, ten zákon bude opravdu, nebudu používat expresivní výrazy, bude špatný a my ho nedokážeme moc vylepšit. To se bohužel stane.

Pak zareaguji na to, co tady řekl pan místopředseda Růžička. Je to pravda, co dneska padlo, mě to velice znepokojilo, na jednání zdravotního výboru. Pan náměstek ministra tam prohlásil, ať to schválíme, že je politická shoda, takže to projde. Projde to tou minimalistickou variantou. Na tom je včerejší shoda někde ve sněmovně. Já jsem si to ověřoval. Minimálně já nemám zpětnou vazbu něčeho, že bych já měl dneska na základě pokynu nějakého politika hlasovat nějak. Já to nemám. Jestli to někdo máte, je to váš proces, já ho takhle nemám postavený. Někdo nám něco doporučoval, ale to neznamená, že my nemáme svoji odpovědnost, protože jsme přísahali na ústavu. Tedy aspoň já jsem ten slib tady složil.

Takže o to bych tady také rád, možná do příště, požádal, aby se váš pan náměstek příště choval korektně a neříkal nepravdivé informace. Nebo minimálně v mém případě to pravda není a nejsem poskok nějakých politických dohod někde jinde. To jsme tady někde před rokem 1989 a já bych se k tomu nerad vracel.

Co dál? Teď k tomu samotnému zákonu. Dneska mě velice znepokojilo, já to zopakuji, na jednání ústavně-právního výboru, my tady pořád máme pochybnosti o celém tom konceptu, v nějaké konsekvenci k ústavnosti. Já nejsem právník, ale já jsem na tom jednání byl, bylo tam několik právníků, a neshodli se. Ale ty pochybnosti tam zkrátka byly. My je dneska nevyřešíme. To znamená, že my dneska v dobré víře, aby vláda měla v pátek zákon, který nepoužije možná ještě měsíc, což je opravdu nesmysl, ale tak to je, protože ho pan ministr potřebuje, ale nepotřebuje... My to vlastně ještě nevíme, jestli ho potřebuje, to uvidíme až zítra. Moc se na to těším, že se to dozvím.

Nicméně v tomhle konceptu tady něco schvalujeme, možná i špatně postavené, já to zkusím zjednodušit za mě, kolegové právníci to pak možná doplní. Postup je takový, že ústava vymezuje nějaká základní lidská práva. Listina. Zároveň říká, že některá lidská práva mohou být omezena, ale zákonem. Takže v zákoně musí být napsáno, co se případně v té oblasti omezuje. Ale my tady máme jiný režim. Ten režim říká, že tento konkrétní zákon říká, že se pak mohou vydat nějaká opatření obecné povahy, která to omezení zrealizují. To znamená, je to ještě o úroveň níže. Ty jsou v kompetenci vlády po nějakém schvalovacím mechanismu, o kterém na rovinu víme, že je směšný, zkrátka vláda si udělá, co chce. Dělá si to rok. Nebude to úplně jinak.

Takže to, jak jsou tady komentované výhody toho zákona, že bude například odůvodňováno. Já se na to moc těším. Až Ústavní soud vám musel říct, pane ministře, vy jste tady několikrát byl se mnou, i vaši předchůdci, já jsem vám pořád říkal, že ty maloobchody máte špatně zdůvodněné, že to není logické, aby jeden byl zavřený, druhý otevřený. Vy jste pořád říkal, že to je standardní omezení mobility, že tak to zkrátka být musí. No, nemusí. Jednoduše Ústavní soud zrušil jedno z těch opatření, teď slyším od vašeho pana náměstka a dalších politiků, že se vlastně nic nestalo, protože to opatření už neplatí.

A co se děje? To nové opatření je úplně stejné, jsou tam možná dvě slova jinak. Takže je to výsměch. Opět se vrátím ke slovům vašeho pana náměstka dneska na jednání zdravotnického výboru. Úplně úžasné. On řekl, že se nic neděje, protože ten nález Ústavního soudu vyjde ve sbírce až 22. To už bude pandemický zákon, tím pádem bude nové opatření a vlastně nic se nestalo. Takže vy víte, že od 9. tohoto měsíce, kdy rozhodl Ústavní soud, že ta opatření, která byla dneska obdobně aplikovaná, jsou protiústavní, vám je to vlastně jedno, počkáte, až to bude ve sbírce, pak už to bude jinak.

Myslím, že odpovědný ministr by okamžitě zareagoval a okamžitě by to napravil. Chápu, že máte hodně práce, ale myslím, že máte i velký resort, dost úředníků, aby vám s tím pomohli. Takže ten přístup mi připadá, že právě v té konsekvenci potom čekat, že ta opatření budou lépe odůvodněná, moc se na to těším, pokud nějaká budou vydaná. Ale ona asi vydaná nebudou, takže vlastně uvidíme, kdy to až přijde.

Teď bych zareagoval na ten komentář k té minimalistické variantě, která je kvalitní a shoda a je to výborné a je to skvělé. Já bych na to řekl určitě ano, přišlo nás na to víc. Pan Canov určitě mi to volal, my jsme měli pět právníků, kteří na to přišli ve stejné chvíli, pan Goláň. Ano, je to systémový problém na hraně ústavnosti, abyste si nemohli na konci toho stavu pandemické pohotovosti, na konci, týden předtím vyhlásit opatření na další tři měsíce a běželo to dál. Ale to není teď ta věc, která je podle mě aktuální.

My tím řešíme něco, co bude problém možná až za rok. Myslím si, že všechny, kteří tím budou omezeni, zajímá něco úplně jiného, než co bude za rok. Takže jen za mě říkám, že je dobré, že jsme tu úpravu udělali, ale zásadní změna to není ve vztahu k obyvatelům, kteří se na nás dneska dívají. Říkám, podnikatelům, pokud by odsud dneska odešla minimalistická varianta, tak je mnoho jiných zásadnějších problémů ve vztahu k jejich životu v tuto chvíli, jak ho žijí.

Jenom za mě, a to avizuji, budu načítat nějaké pozměňovací návrhy, které jste už viděli, ale materiálně jsou pro mě mnohem důležitější. Chápu, že ústavní rovina je něco jiného, ale materiálně mnohem podstatnější, a pokud neprojdou dneska, může se to stát, každý hlasuje podle svého svědomí, přijde stav, který nebude lepší než ten současný, který je v nouzovém režimu, ale horší. A řeknu proč a v čem.

Ještě možná krátkou reakci na pana ministra, že je to dlouhé, někdo to řekl, ale že je to všude. Ano, například v Belgii jsou otevřené maloobchody. Ve Francii v určitých departmentech fungují školy atd. Dlouhé to je, ale u nás, pane ministře. Bohužel.

My všichni ta opatření respektujeme, nosíme tady respirátory. Ať si to kdokoliv zkusí. Od zítřka prodavačky, myslím, budou mít 8 nebo 10 hodin denně na ústech respirátory. Všichni to budeme respektovat, myslím si, budeme se o to snažit. Bude to těžké, aby to všichni respektovali. Řekl to tady už, myslím, kolega Drahoš, že v továrnách vám to nevadí, nebo tam to neřešíte, když sami víte, že továrny jsou největším střediskem nákazy. Takže na úkor továren, které běží v tuto chvíli bez omezení, opět budu komentovat, že některé továrny jsou odpovědné, dělají to z vlastního podnětu, a to je optimální motivace. Nikdo nechce, aby se to zavřelo.

Takže to nejdůležitější neřešíte, to vám je úplně jedno, omezujete to, co je pro vás nejjednodušší, a dlouhodobě. Já to zopakuji. Je to cílená likvidace podnikatelů a samozřejmě i školství, vzdělávání a dětí. To děláte opakovaně, a vůbec vám to nevadí.

Teď bych se posunul k tomu, co já vidím za problematické. Tady bych chtěl poděkovat našim kolegům z legislativy, protože my jsme se rozmáchli, udělali jsme komplexní pozměňovací návrh, což byla v rámci dvou dnů možná nerealistická věc. Ten koncept je špatný. Kolegům moc děkuji, musím naši legislativu opravdu za to moc pochválit, je opravdu velice kvalitní. Když jsme to dokončili, stejně řekli, že je to celé špatně. Já tomu rozumím. Špatně to je, protože ten nosič samotný je špatně.

Nicméně abychom se aspoň trochu pokusili v té oblasti pomoci těm lidem, kteří čekají na to, co se bude dít, až tento zákon bude aplikovaný, tak jsme se pokusili udělat sedm oblastí, které bych rád dneska načetl. Dvě z nich už prošly výbory a jsou ve výborových pozměňovacích návrzích. Takže tím pádem jen krátce okomentuji. Co vnímám jako špatné?

Vnímám jako špatné, že je možné si koupit hračku pro psa, ale ne hračku pro dítě. Vnímám jako špatné, že si nemohu koupit knihu, když musím být zavřený doma třeba dva měsíce. Někdo ty knihy opravdu čte a je to pro něj jediná psychická podpora v tom světě. Nekouká na televizi, čte knihy. Tu si koupit nemohu, ale zbraň ano. Já vím, že tady byla nějaká prasečí chřipka, nebo co, ale myslím, že to mohlo být třeba na týden, aby si všichni nakoupili náboje a třeba by to stihli.

Já bych takhle mohl pokračovat dál a dál. Včera jsem jel do Prahy s kamarádkou, měli jsme respirátory. Na benzínce jsme si sedli, dali jsme si kávu a ona mi řekla, co nechápe. Ona, já říkám, co nechápou ty lidi. Proč jsou zakázané provozy restaurací, když jedu vlakem do Ostravy, jela v pátek, a v tom vlaku si sedla do kupé. Měla tam místenku, byli tam tři. V tom kupé, byla to nějaká lepší třída, se nosilo občerstvení. Tam ti kolegové spolucestující, tak tam zkrátka konzumovali půlku té cesty. Ona měla respirátor, bála se, nechtěla být nezodpovědná. Ale ona nemohla odejít, musela by stát na chodbě.

Takže proč vám třeba toto nevadí? Ale zkrátka normální restaurace, kde by byli hosté třeba dva tři metry od sebe, to vám vadí. Tohle všechno nikdo nemůže chápat. Já chápu, že je komplikované to popsat, ale byl na to skoro rok. Myslím, že po skoro roce už by bylo dobré, abyste se konečně vzchopili a udělali to pořádně a srozumitelně.

A pokud říkáte to respektování, nerespektování... Kdo by to potom měl chtít respektovat? Já se omlouvám, já jsem dostal i takové ty negativní věci, protože Češi jsou někdy takoví zkušení a schopní to obcházet. Ale na rovinu, já to zopakuji. Je možné chtít po české ženě, aby půl roku nešla k holiči? Třeba to možné chtít je, ale já si myslím, že to fungovat zkrátka nebude.

Takže pokud dáváte opatření, která jsou nerealisticky naplnitelná, tak k čemu to lidi žene? Že je zkrátka budou porušovat. A to chcete. To je špatně. Opět těch příkladů mohu zopakovat mnoho dalších a dalších. Proč může jít kadeřnice domů k tomu člověku a tam ho naondulovat nebo nabarvit, já tomu nerozumím, protože já ten problém nemusím řešit, ale nemůže být v provozovně, kde by měla hygienické prostředky, mohla to tam opláchnout, dezinfikovat po každém jednom zákazníkovi. Pokud je ona, a to nechci říkat jako negativní příklad, ale kdyby byla nakažená, tak obejde těch deset domácností a deset domácností nakazí. A pak to pojede dál a jedeme. Opět nesrozumitelné opatření, fungovat nebude.

Přecházím k těm navrhovaným pozměňovacím návrhům. Já je okomentuji ve všeobecné rozpravě, protože pak bude asi nějaké, počítám, dohadování se, jak to budeme hlasovat, a myslím, že to nedopadne podle mě úplně dobře. První tři pozměňovací návrhy se týkají jedné věci, a to té diskriminace přes to vaše neodůvodňování. Já tento stav vnímám jako ten nejhorší. To je ten stav, až bude lépe, až ta čísla klesnou. Ale ne ještě úplně optimálně.

Myslím si, že v této fázi pak už bude dobré nastavit férové podmínky pro podnikatele. Aby se neprodávaly psí hračky, ale i dětské hračky. Aby se koupily v zimě, když je dvacet pod nulou, dvacet pod nulou bylo před čtrnácti dny, abych si mohl koupit kabát nebo boty. Ty já jsem si koupit nemohl, protože to nedokážu udělat na internetu, kupovat si to padesátkrát atd.

Ten první, jednička, máte je označené čísly, dává na vědomí to, že v zákoně, jak ho má pan ministr navržený, je možné v § 2 omezovat třemi možnými způsoby: zákazem, omezením, nebo stanovením podmínek. Ten první je asi jasný. Zakážeme, zakážeme, nebudete zkrátka něco dělat. Ale už pojem omezení. Co to znamená v reálu? To nikdo zatím nevíme. To se dozvíme, až uvidíme to vaše první skvěle odůvodněné opatření. Jestli bude v pátek nebo v sobotu, nebo jestli bude za měsíc, uvidíme.

Ale když řeknu omezení, můžu být omezen různým způsobem. Omezeným počtem zákazníků na metr čtvereční. To děláte. Ale mohu být také třeba omezen tím, že budu prodávat pouze přes výdejní okénko a de facto zamezím převážnou možnost té samotné podnikatelské činnosti na maloobchodu. Proto v tom prvním pozměňovacím návrhu to upravuji tak, že pouze bude možné stanovit podmínky činnosti, nebude možné znemožnit to samotné provozování.

Já si myslím, že tento pozměňovací návrh je z těch tří asi nejméně pro nás neodborníky, nezdravotnicky vzdělané lidi, nejsrozumitelnější a je nejjednodušší se o něm bavit. Každá provozovna za stejných a jasných zdravotnických podmínek, všichni to naplní úplně stejně, když to naplní hypermarket, který má vláda moc ráda, pomáhala mu tady minimálně čtvrt roku, tak to dokáže malá provozovna.

Ten druhý je koncepčně stejný, ale týká se provozoven typu holičství, kadeřnictví. Tam už samozřejmě můžeme debatovat o tom, jestli jít ke kadeřnici je z toho pandemického pohledu velké riziko. I když si opět myslím, že pokud tady budeme zase půl roku zavírat kadeřnice, nebo čtvrt roku nebo měsíc, nebo já nevím, jak dlouho, to ještě uvidíme, my to vždycky víme dva dny předem nebo půlnoc před tím, tak potom, OK, když nám to vysvětlíte. Ale já si myslím, že nám to nevysvětlíte, že to je nesmysl. Je to bezpečnější na provozovnách, aby tam fungovali, jak fungují, protože dneska to je tak, že buď zatáhnou závěsy a je to tam stejně, nebo to obejdou a stejně, pokud je někdo nemocný, se nakazí.

Ten druhý se týká těchto služeb, které máte vyjmenovány. Maséři. Já nevím, mluvil jste někdo s maséry? Já jsem mluvil s několika. Oni nedokáží pochopit, proč musí chodit k těm lidem domů, když mají zdravotnické lehátko, a další vybavení, které je potřeba, proč ho nemůžou mít u sebe a vydezinfikovat po každém zákazníkovi, ale musí chodit domů s ručníkem, tam někde na gauči někoho namasírovat a jít domů. Je to nesmysl.

Takhle bych mohl pokračovat v těch jednotlivých aktivitách. Chápu třeba tetování, ale nedokážu říct, jestli je lepší tetovat někde doma nebo v nějakém tetovacím salonu, kde máte opět ten lavor, kde se to dá všechno vydezinfikovat, umýt, nevím. Takže opětovně v tomto vyhazujeme ven slovo omezení, abychom měli jistotu, že to nebudete zavírat, aby to bylo pouze stanovení jasných hygienických podmínek.

Opět zopakuji, podle mě je nesmysl nechat to ty lidi dělat doma a nenechat to na provozovně, kde to můžete lépe kontrolovat, kdybyste to kontrolovat chtěli.

Třetí pozměňovací návrh, ten se týká pro mě asi nejvíce... Kdyby se o něm rozhodovalo, tak pro něj budu hlasovat, ale navrhl jsem ho, protože to potřeba je. Je to omezení přírodního nebo umělého koupaliště nebo veřejné sauny. Co jsme na to s kolegou Canovem koukali, on to tady už komunikoval, já to jen zopakuji, my jsme tam přidali slovíčko veřejné, protože vy tím vaším textem zakazujete veškeré sauny. Už několik lidí mi volalo a smálo se tomu. Smějou se vám, říkám to na rovinu. Vy chcete zakazovat ad absurdum možnost, zakázat i soukromé sauny. Někdo ji má dneska doma. Oni se tomu smáli. Takže oni to vlastně můžou udělat, že zavřou soukromou saunu. Já se omlouvám, opět to asi bylo psáno horkou jehlou nebo pak nám budete říkat, že to v tom opatření neuděláte. Ale jak jsem říkal, důvěra ve vaše opatření a jejich zdůvodnění u mě je velice nízká.

Nicméně je to samozřejmě nejcitlivější bod, který, když neprojde, uvidíme, a on asi neprojde ani jeden z nich, ale myslím si, že je to ve velké debatě. Kdybyste nám to doložil, budu to chápat. Ale myslím si, že i pokud bude jedna sauna, kde bude v jednu hodinu pouze jedna rodina, nepotká se s jinou, tak to fungovat třeba může. Já nevím. Jedná se mi o to, abyste to zdůvodnil. To jste zatím neudělal a asi to ani neuděláte.

Čtvrtý pozměňovací návrh, ten je pro mě nejdůležitější. Víte, pane ministře, kdybyste nedělali to, co děláte, tak by to lidé i chápali a respektovali vaše opatření. A třeba i rok. Kdybyste je nenechali krachovat, já to řeknu jednoduše. Vaše vláda to dělá. Chápu, že to není kompetence vašeho resortu, ale vy jste v té vládě, vy pro to hlasujete, takže vaše odpovědnost to je. My máme odpovědnost, byli jsme voleni našimi zástupci, já jsem Praha 8, 18 a okolí, mí voliči mi dali důvěru, takže já tady zastupuji opravdu voliče. Vy zastupujete sebe jako odborníka, to já kvituji. Na druhou stranu těm lidem to nevysvětlujete dostatečně.

Nicméně já to zopakuji. Těch sedm návrhů, jak jsou postavené takto, ona je to de facto taková bonboniéra, možnost vybrat si jednu, druhou nebo třetí variantu. Za mě, i kdyby tato varianta byla vybrána, je to asi pro vás komfortní, můžete zavírat, koho chcete, na jak dlouho chcete, ale ti lidé budou v bezpečí, že budou fungovat.

Ten čtvrtý pozměňovací návrh se tedy týká povinnosti stanovit náhrady kompenzací formou analogie poklesu tržeb. Jinými slovy, jako to v Rakousku fungovalo minulý rok na podzim, vykážete tržby, které vykázané máte, pokud jste restaurace, dostanete 80 % tržeb, protože zkrátka u vás je přidaná hodnota největší. Pokud jste elektroprodejna, máte 20 % tržeb a dostanete peníze rovnou. Není tady definován ten detail, ten je na vás, je to pouze na samotném principu pravidla. My jsme tady k tomu měli už předtím předchozí bod, který jsme tady diskutovali s panem kolegou Goláněm, je to nejspravedlivější systém, který je nejjasnější, nejsrozumitelnější.

Pokud byste se zavázali k tomu, že budete kompenzovat podnikatele, tady bych se možná ještě vymezoval proti komentářům, které prý padly na nějakém jednání s nejmenovaným panem premiérem, že cokoli tady dnes schválíme a bude mít dopad na státní rozpočet, tak to neprojde. Já nevím, jestli je to pravda. Doufám, že ne. Pokud by to byla pravda, tak pan premiér se opravdu chová šíleně, což doufám, že nedělá, ale můžu mít pochybnosti. Na druhou stranu dopad na státní rozpočet to samozřejmě má. Ale pokud vám továrny bez omezení nevadí a neřešíte je, jsou vám úplně volné, ty továrny generují příjmy, tak bohužel z příjmů, ze kterých se daně platí, by se mohlo aspoň solidárně v tuto chvíli pomáhat těm, kteří bohužel jsou zavření a trpí vaše omezení.

Za mě, omlouvám se, bude to asi velká debata, bude hlasování, asi to neprojde, ale tento pozměňovací návrh, kdyby prošel, tak všechno ostatní, myslím si, že už je na úplně jiné úrovni života, fungování. Je to důležitá věc. I v konsekvenci toho, co jsme měli debatu v předchozím bodu se zástupci podnikatelských asociací, panem Prouzou, Hospodářskou komorou atd., tohle, kdyby fungovalo, tak budeme úplně někde jinde, protože podnikatelé budou mít jistotu, že má cenu ještě podnikat. Pokud se toto schválí a uvidíme, jestli v pátek, v sobotu nebo za měsíc nebo za půl roku vyhlásíme tento stav pandemické nouze, nebo jak se to jmenuje, a oni se dozví, že můžete dělat cokoli, o čemž tady ještě budu mluvit, bez jistoty náhrady, tak proč by měli dál podnikat? Už je to na zvážení, úplně se na to vykašlat, prodat to tady nějakému fondu, svěřenskému nebo nějakému, který to koupí, pak si to bude provozovat. A jít do fabriky, jak říkal jeden nejmenovaný odborář. U pásu je místa dost. Dobře, ať je to fér, ať to vědí. To je ten čtvrtý, říkám, pro mě osobně, já vás velice prosím, kolegové, zvažte to, protože tento pozměňovací návrh je nejdůležitější. Řeší celý problém podle mě z pohledu aspoň nějaké stability a života lidí.

Pátý pozměňovací návrh se týká náhrady škod. Padá to tady všude v médiích, myslím, že i vy jste to řekl, váš náměstek, že tento zákon zavádí kvalitní náhrady škody, a je to posun. Já řeknu svůj názor. To je nesmysl. Těm, kdo se na to dneska koukají, ať to pochopí. Vy zavádíte tzv. možné vymožení skutečné škody. To je koncept, který se týká pouze snížení hodnoty majetku, ale ne ušlého zisku. Byla také debata s vaším panem náměstkem, který mi vysvětloval, že má nějaký rozsudek. Já jsem tady koukal na 15 jiných rozsudků, na definice na odborných právnických portálech. Myslím, že i kolegové z ÚPV, diskutovali jsme to, mi na to kývli. Ty vaše kompenzace, pardon, ty vaše náhrady škody jsou úplně výsměchem, nemáte de facto možnost se potom domoci ničeho.

Pokud pan Havlíček řekne, že od května nebudou žádné náhrady, ale budou pouze zaručené úvěry, což už řekl, řekl podnikatelům, že od května si mohou půjčit a čekat, co bude třeba rok. Pokud to tak bude a pokud by si chtěli uplatnit svůj nárok případně potom u vás, na ministerstvu financí, nebo potom u soudu, tak dostanou, jak jsem pochopil já v reálu, vylité pivo, pokud se jim zkazí, zkažené maso, pokud se jim zkazí v hospodě, když jim řeknete, že hospodu otevřete zítra a pak ji neotevřete. A to je tak všechno. Nedostanou od vás ani náhradu zdravotnických prostředků, které platí, ale myslím, že to by jim asi vadit nemuselo. My jsme použili koncept újmy. Byly tady debaty kolegů, že je to moc široký pojem, že je tam finanční a nefinanční kompenzace nebo náhrada. Opět, kdybych měl důvěru v tuto vládu, jak jsem říkal na začátku, že zákony, které jsou, nebude ignorovat nebo zneužívat, mohli bychom se bavit o nějakém jiném režimu. Bohužel tu jistotu nemám.

Ještě použiji další věc vašeho pana náměstka, který nám na zdravotnickém výboru vítězoslavně řekl, když jsem mu komunikoval, že máte tento režim, režim náhrady škody nebo újmy v krizovém zákoně, tam to je, ta slova tam jsou, vy to v tomto úplně obracíte na horší stránku, že to je v pohodě, že nikdo u ministerstva vnitra s tím nepochodil a že je to úplně v pohodě. Byl spokojen. Nikdo zatím od nás nic nedostal a u soudu nic nevyhrál. Strašný přístup.

Ještě v tomto pozměňovacím návrhu ke škodám, újmám, které by měly být souzeny, ale kdo z nás chce, aby se musel podnikatel soudit? Já to nechci. Nevím, jestli to chcete vy? Je tam ještě věc, ta se týká potom důkazního břemene. U krizového zákona důkazní břemeno není na podnikateli, ale na úřadu. Vy to tady otáčíte. Vy jim nedáte skoro nic a ještě jim dáte důkazní břemeno, že co nárokují, je správné nebo špatné, když jsou pochybnosti. To opět nějakou formou napravujeme.

Pak velice krátce dva poslední pozměňovací návrhy, které nemusím načítat, jsou ve výborovém ze zdravotnictví, tak to jsou pokuty. Asi jsem pochopil, že bude žádost jednoho pana senátora o hlasování po částech. Je tam několik věcí. Pokuty, po debatě s panem senátorem Canovem, jsme vyhodnotili, že jsou vysoké. Koukali jsme ještě na nějaké srovnání, volal jsem několika kolegům, dokonce to pak bylo i prezentováno mediálně podle rakouského modelu, který se mi líbí víc než německý, vám se líbí ten německý, tam jsou pokuty nižší. Nebudu to srovnávat. I tak jsou pokuty v Rakousku stále nižší, když to snížíme na polovinu.

Odstranili jsme další věc, kterou vláda chce. Vláda chce mít rok možnost tady uzavírat kohokoli. Uvidíme výkladem, jak to udělá. Pokud někdo udělá přestupek a bude ho opakovat tzv. recidivou, dostane pokutu ještě vyšší. Kdyby to byl zákon na dobu neurčitou, já to budu chápat. Ale žít rok ve stresu, že udělám nějakou chybu, ať je to rouška pod nosem, ať to bude pod psychickým tlakem otevření provozovny, když víte, že nedostanete vůbec nic, že zkrachujete, a ten člověk to udělá zkrátka z principu, nikoho tam třeba ani nepustí, to se také může stát, tak má tady nějaké recidivy a může být potom sankcionován mnohem více. To je podle mě také špatně. S tím souvisí, jak tomu říkám já, já to slovo nepoužívám, ale zavádění přestupků do registru státu. To tady chtěl pan ministr Hamáček, už to nějak komunikoval, my jsme se s ním o tom bavili, takže toto je z toho také vypuštěno.

A poslední je to číslo 7, já jsem to tam očísloval, to se týká jedné věci, a to je možnost zřídit aplikaci ministerstvem. To je taková ta eRouška, v minulosti byla zřízena, myslím, že ano. Nevím, jestli to funguje. Já jsem to měl poctivě. Včera jsem ji smazal poté, co jsem tady četl. Říkám to na rovinu, už ji v mobilu nemám, mám ji smazanou. Do včerejška jsem ji měl, potom jsem četl váš návrh, teď už ji nemám, protože bych velice nerad, aby byl váš návrh textu, jak je napsaný, vykládán dvojznačně. A je možný. Je to tak, že pokud by to bylo tak, jak to máte napsáno vy, mohli byste zpracovat osobní údaje lidí, kteří to jednou zapnou, bez jejich vědomí. Pro mě je to v tuto chvíli asi ta nejméně akutní věc z těch, které jsem tady zmínil. Ale je také důležitá. Ochrana osobních údajů.

To jsme upřesnili, může tady být nějaká debata o tom, jestli je to dobře, nebo špatně, ale já mám radši nějakou právní jistotu, když to pak třeba uděláte, stejně to pak uděláte, může se to stát, aby bylo zřejmé, že člověk to bude muset potvrdit, že chce nakládání s osobními daty on a že se to týká dat v aplikaci samotné.

To je k obsahu samotnému. Asi jsem vás nepotěšil, pane ministře, jako asi většinou, ale neberte to osobně. Chápu, že vy zastupujete vládu, je tady nějaký tlak, tak to zkrátka je. Nicméně ještě k tomu procesu, co tady dneska bude, já to zopakuji. Pokud by měla projít ta minimalistická varianta, pro mě je to špatně. Ale ne systémově, je to dobrá náprava, ale tak malá, tak marginální ve vztahu k tomu, co se řítí na lidi... Takže opravdu vás prosím, zvažte jednotlivé pozměňovací návrhy, pojďme se o nich bavit. Pokud neprojdou, je to odpovědnost každého, já budu hlasovat podle svého svědomí, je to na nás.

Ale v tom setupu samotném, když to ještě uzavřu, tento pandemický stav nebude o mnoho lepší než stav nouzový, ale nebudou žádné možné nároky na nějaké náhrady škody, budou tam vysoké pokuty, takže pokud přejdeme z nouzového stavu do tohoto pandemického stavu, když to zjednoduším, tak rizika pro podnikatele budou ještě větší. A na rok.

Ještě možná poslední věc, která je jen systémová. Vy tam máte nějaké pojistky možného ukončení pandemického stavu tím, že to sněmovna nějakou formou zvedne a udělá. Právně se mi to líbí, jak to je popsané, ale poté, co vidím, jak funguje sněmovna, ne ve zlém, vládní koalice, jak si to dělala do poslední chvíle, jak chtěla, mám pochybnosti, že se taková věc de facto stane v reálu. Máte to pořád pod kontrolou.

Děkuji za pozornost a už nebudu zdržovat, díky.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pan ministr si určitě dělal poznámky, protože podnětů a námětů bylo hodně. A teď, protože kdykoli o to požádá, tak předseda Senátu má právo vystoupit, pan předseda... Ne? Nechce přednostní právo? V tom případě je to ještě jinak, poprosím, protože pak je tady ještě přednostní právo pana předsedy klubu ODS. Také nechce vystoupit. A pak tady mám jednu zcela nestandardní věc, ale my jsme to tady konzultovali, mám tady písemnou přihlášku paní senátorky Miroslavy Němcové. A tak, jak jsme to konzultovali tady s právníky, pokud podá písemnou přihlášku, má přednost. (Miroslava Němcová se nedožaduje přednostního práva.) Souhlasíte s tím, že budete v normálním pořadí? Pane senátore, máte tedy slovo. Pan senátor Kantor, prosím.

Senátor Lumír Kantor:  Milé kolegyně senátorky, vážení kolegové senátoři. Procedurální návrh, udělejme pětiminutovou přestávku, když tu není pan ministr, protože bychom mluvili do zdi a možná i my všichni to potřebujeme.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Dobrá tedy, vyhlašuji přestávku do 16:50 hodin. Prosím.

(Jednání přerušeno v 16.43 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 16.50 hodin.)

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Vážené senátorky a senátoři, je 16:50 hodin, ukončila se už přestávka stanovená, prosím, zaujměte místa, abychom mohli pokračovat v debatě k pandemickému zákonu. Slovo má pan senátor Lumír Kantor. On již sice není na rozpise, ale dostal slovo. Pane senátore, máte slovo, prosím ještě chviličku, než se sál uklidní. Ještě chviličku, ještě minutku, dvě. Páni senátoři! Pokud to není opravdu nezbytné, prosím, ukončete debaty a nyní dávám slovo, ještě jednou tedy pan senátor Lumír Kantor, prosím.

Senátor Lumír Kantor:  Milé kolegyně a vážení kolegové, senátoři, paní předsedající, pane ministře. Pokusím se tu debatu uchopit z trošku jiného konce, abych tady nastolil trošku jiný zájem. Jenom bych se na začátek úplně zeptal na jednu otázku. Ta omezení zdravotní péče, jestli byste potom mohl říct v nějakých odpovědích, jak si představujeme to omezení jenom na akutní péči a popřípadě jak potom z toho ven? Protože to už trvá velmi dlouho a bude to velmi těžké. Jestli máte nějakou představu o tom, jak se vrátit zpátky k neakutním věcem, protože národ tím trpí také velmi nepřímo, i když to není v souvislosti s koronavirem bezprostředně, ale vztah to má.

Dovolil bych si vám vysvětlit, před rokem jsem tady řekl, to byl takový ten první bouřlivý Senát během toho, co vypukla koronavirová krize, mluvili jsme tady ještě s Pavlem Fischerem a s panem předsedou, bylo vás hodně, o tom, že nejsou respirátory atd. Řekl jsem tam, že pan premiér svým sebestředným chováním ohrozil 10 milionů obyvatel, včetně tedy těch 30 % svých voličů. Po roce, utekl rok a mám pocit, že mohu tvrdit v podstatě to stejné. To bylo mnoho selhání během roku, koneckonců během těch uplynulých hodin debat jsme o tom mluvili, v plné nahotě se obnažilo to, co mnozí z nás jenom tušili nebo tuší.

Tady kterýsi kolega přede mnou mluvil o manželském problému a manželském selhání, ale chci říct, že to není manželské selhání, není to manželským problémem, ale je to poruchou osobnosti. Ta pravděpodobně získaná porucha osobnosti přesně sedí do toho, co kolega, o kterém se ještě zmíním, označuje jako syndrom mocenské pýchy. Dokonce ty poruchy osobnosti rozlišuje i mezinárodní klasifikace nemocí z roku 1992 užívaná v Evropě. To je taková situace, jako by při poruchách osobnosti nabývaly běžné rysy lidského chování nějaké krajní, případně karikované podoby. Je to soustavné a trvale špatně ovlivnitelné, neovlivnitelné rysy chování a prožívání, nejsou to jednotlivě izolované záležitosti, ale je to v podstatě ve stejných, stálých uskupeních. Afektivní labilita, nepřiměřená citová odpověď na podnět, podrážděnost, propukání zlosti, egocentrismus, biocentrismus, pohrdání okolím, využívání ostatních lidí, neodpovědnost ve vztahu k ostatním, druhým lidem, podléhání okamžitým nápadům a podnětům, bezohlednost, snadná ovlivnitelnost nebo podezíravost. Typ této poruchy osobnosti je nazýván od roku 1996 deprivanty. Jsou to sociálně úspěšní a přizpůsobení psychopati. Zdůrazňuji tady tu věc, tehdy ten termín použil pan kolega Šilar, toto označení. Psychopatie není nemoc, ani porucha osobnosti, ale vypadá to, ze všech průzkumů, co prochází, že tento druh psychopatie není onemocnění, ani poruchou osobnosti úplné, ale spíš životní strategie, která pravděpodobně má evoluční pozadí. Možná, že je to životní strategie.

Tady potom dál. Zase následující vlastností... Je tady určitá, v té kapitolce, kterou jsem namnožil a nechám na recepci, jestli si chcete vzít, tak si vezměte a přečtěte si to podrobněji, protože se dozvíte mnoho o lidech, kterým vám to vrtalo hlavou, jejich chování, dlouho, tak se dozvíte mnoho. Z následujících vlastností např. si může člověk odpovědět na otázku, jestli ten dotyčný člověk má třeba takové příznaky jako lhostejnost k utrpení druhých lidí a nedostatek empatie, vychytralost věnovaná uchopení a rozšiřování vlastní moci, vyhledávání obětních beránků, to si myslím, že za posledního půl roku jsme víc než mnohokrát viděli, a ještě uvidíme, přenášení viny a odpovědnosti za těžkosti na vybrané lidi a jejich skupiny. Ti jsou vybíráni k tomuto účelu jako cíl. Také zase další příznak. Závislost na moci, jako by ta moc byla droga, korupce mocí, na druhých lidech vyžadovaná naprostá závislost na vlastní mocenské osobnosti, a ti druzí lidé se musí stáhnout, nemohou počítat s tím, že by přerostli... Důkaz na symboliku čistoty vůči nečistotě, svatosti vůči nevíře, vyvolenosti vůči zatracení, naprosté pohrdání životy a osudy druhých lidí, tím, že jsou tito lidé vystavováni přiměřenému nebezpečí. Jakmile jde o osobní zájem nebo nějakou příležitost, tak je tam ztráta svědomí. V podstatě jedinou slastí, alfou a omegou života toho jedince je moc, nejsou to peníze, ale moc.

No, úplně k tomu syndromu mocenské pýchy. Tady je zajímavé to, že v roce 2006 a potom v časopise The Brain to popsal sir Owen, americký senátor a psychiatr, protože jak se tam potom ještě zmiňuje, některé z těch politiků dodnes zná, společně ještě s panem psychiatrem Davidsonem v roce 2009, vypsali 14 příznaků, některé bych jenom dovedl říct. Důležité je, že pro tuto poruchu, ten syndrom mocenské pýchy, tu mocenskou závislost, je nutné, aby dotyčný aspoň tři kritéria splnil. Je jich tedy 14. Pokusím se přečíst jenom některé, ale identifikace s národem, že jedinec považuje jejich a své zájmy takového stupně, že jedinec považuje jejich a své zájmy a perspektivy za totožné. Čili já jsem národ, to, co potřebuje národ, to je totožné, co potřebuji já. Sklon mluvit ve 3. osobě a sklon užívat plurál. To královské my. Důležitý znak je neotřesitelná víra, že mě jakýkoli soud ospravedlní na světě, neklid, nesoustředěnost, vznětlivost, pocit morální odpovědnosti, všeho, co dělají, je u těchto lidí mohutný. Umožňuje jim uhýbat před potřebou rozvahy, zdali postup, který prosazují prakticky, co to bude stát, nebo jaký bude jeho výsledek.

Z oblasti poruchy osobnosti jiné, tak je to narcistický sklon. Prvotně chápat svět jako...

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Pane senátore, já jenom poprosím, opravdu musíme k věci. Ten rozbor je velice zajímavý, ale jestli byste nám to propojil s tím, jak mluvíme teď k věci, k zákonu.

Senátor Lumír Kantor:  Myslím, že o této věci mluvíme tady dvě a půl hodiny v podstatě, protože to souvisí s touto poruchou osobnosti. Nebudu to zdržovat, ale jde o mesiášský způsob hovoru ve své současné činnosti a sklon k velebení atd. Z těch čtrnácti si myslím, že člověk, o kterém mluvím a kvůli kterému jsem teď byl napomenut, splňuje minimálně osm kritérií. Takže u třech kritérií je to bráno, že tento syndrom mocenské pýchy je.

Já vám dám tu složku k dispozici na recepci, klidně si ji vezměte. Každopádně to, co se teď tady děje, to, že jsme během včerejška a noci dostali možná 700 emailů atd., to všechno jsou znaky zaprvé zoufalství těch lidí, kteří nám píší, zadruhé je to ale velmi dobrá živná půda pro extremismus. To jsem ještě chtěl, aby tady zaznělo. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane kolego, bylo to velmi volně ve vztahu k projednávanému tématu, ale jistě osvětová osvěžující vložka nám neuškodila. Já se jenom ještě jednou zeptám paní senátorky Němcové, jestli nechce přednost? Protože jsme to přece jenom rozluštili tak, že písemná přihláška, podaná kdykoliv... Takže v tom případě je na řadě pan kolega Fiala.

Senátor Tomáš Fiala:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, syndrom mocenské pýchy se týká jedince, ale pro společnost, pro naše spoluobčany cítím, že symbolem jakési nevůle vlády a vládních organizací a jejich nařízení je nouzový stav. Bohužel. Takhle to cítím já. Já to potvrzuji zdola, ze zdravotnického zařízení, z nemocnice, kdy se ÚZIS vždycky trefil. Takže určitě potvrzuji to, že teď půjdeme s výskytem SARS-CoV-2 nahoru. Je skvělé, že se věří českému zdravotnictví. To je určitě dobře a všichni si toho velmi vážíme.

Bohužel musím říct, že i v tom zdravotnictví se projevuje něco jako blbá nálada. Tam jsou v současné době nevybrané dovolené a odložené zákroky a nedostatek personálu. Pak je tam jedna věc, která je taková trošku specifická pro zdravotnictví, a to je takový profesní problém, pane ministře.

To je, že... Lékaři se často cítí být primárně příslušníky své odbornosti, řekněme, ortopedem, endokrinologem, a až druhotně zaměstnancem nějakého konkrétního zařízení, většinou nemocnice nebo soukromého zdravotnického zařízení. Fór je v tom, že oni dneska už tu svoji medicínu moc nedělají a dělají nějakou jinou. Proto je tam ta špatná nálada. Já chci říct, že se bohužel musí starat o covid pozitivní pacienty. V mnoha případech to nesou, řekněme, i do jisté míry úkorně.

Tento zákon, o kterém teď jednáme, je ryze účelový. Takhle ho vnímám. Rád bych se potom pana ministra zeptal, proč bude končit jeho účinnost 28. 2. příštího roku? Jeden z předřečníků říkal, co potřebujeme. Podle mě potřebujeme vakcíny proto, aby britská mutace nebyla rychlejší než dodávka vakcín.

Vím, že nejsme v podrobné rozpravě, jistě to, co bude načteno, pozměňováky, budeme respektovat. Já bych rád tento pandemický zákon v téhle podobě odmítl a věnoval se nejspíše pozměňovacímu návrhu ze zdravotního výboru. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Pane kolego, jenom si ujasním výrok, že byste rád tento návrh odmítl, neznamená návrh na zamítnutí? (Tomáš Fiala: Ne, ne.) Děkuji. V tom případě poprosím pana kolegu Šimetku.

Senátor Ondřej Šimetka:  Dobrý den, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně a vážení kolegové. Já jsem se do diskuze přihlásil proto, abych zareagoval na dvě takové teze, které řekl pan ministr v jednom ze svých výstupů, které já považuji za nepravdivé. Některé z nich dokonce nevhodné.

Ten první byl ten, že do poloviny ledna, když to řeknu volně, budu parafrázovat ten váš výrok, tak že do poloviny ledna jsme tu situaci zvládali celkem dobře a potom přišla britská mutace, která to teď výrazně zhoršuje. To je výrok, který rozeberu později a zásadně s ním nesouhlasím.

Ta druhá poznámka, která mě přiměla k tomu výstupu, je poznámka o těch 40 % lidí, kteří nedodržují opatření vlády, že je to vina lidí a tak dále, atd. Což je možná pravda, že skutečně tolik lidí dneska nedodržuje ta opatření, ale je nutné se vždycky dívat na to, proč tomu tak je. Ta ztráta důvěry tady zazněla už opakovaně.

K tomu prvnímu výroku, o tom, že do ledna jsme to zvládali celkem slušně, já musím bohužel sice krátce, ale zrekapitulovat celou tu situaci od března loňského roku. Mám tady před sebou na displeji data, která srovnávají výskyt nově potvrzených případů covid-19 v České republice s našimi sousedy. Tzn. s Rakouskem, Německem, Polskem, Slovenskem. Je v tom i Maďarsko.

Když začnu tou jarní vlnečkou z toho dnešního pohledu, která proběhla v březnu, tam skutečně naše výsledky byly velmi dobré. Bylo to právě díky fantastické reakci obyvatel, díky reakci vlády, která byla skoro až přehnaná. Tu situaci jsme zvládli velmi dobře a následovalo několik měsíců, kdy jsme se měli připravit na to, co přijde. Z důvěryhodných vědeckých klubů byly jasné signály k tomu, že přijde druhá vlna, možná třetí vlna. Zodpovědná vláda by se v této situaci připravovala na to, co má přijít.

Takhle tomu bohužel u nás nebylo. Ten dramatický zvrat, se kterým se potýkáme dodnes, přišel někdy v půlce září. Tady se ta křivka začíná výrazně odchylovat od našich sousedů. Počet případů v přepočtu na milion obyvatel je dvakrát až třikrát násobně vyšší oproti našim sousedům. Pokud já si dobře pamatuji, já myslím, že si to pamatuji dobře, protože jednak pracuji v nemocnici, jednak jsem členem krizového štábu, jednak jsem se tímto tématem dlouze zabýval, tak si pamatuji, že byla spousta hlasů, a to i z opozice, že je nutné ta opatření nějakým způsobem zavést a znovu tu epidemii přibrzdit.

Je nutné si připomenout, co se ale chystalo na začátku října. Byly to volby, byly to krajské volby a byly to senátní volby. Víme, jak zatvrzele se vláda snažila tu situaci bagatelizovat ve snaze dostat k těm volbám co nejvyšší počet seniorů. Tam ta křivka náhle vyskakuje prudce nahoru na začátku října a dosahuje vrcholu někdy v polovině října, kdy počet případů na milion obyvatel je 1200 ve srovnání s ostatními zeměmi. V Německu je to nějakých 180, v Rakousku možná 200, 220, 230 atd. Naše výsledky jsou v té době výrazně horší.

Zavedla se tvrdá opatření, situaci se povedlo zvládnout a epidemie znovu klesá do toho nejnižšího bodu, tzn. kdy skončila ta druhá vlna, dostává někdy v druhé polovině listopadu, možná na přelomu listopadu a prosince, kdy naše čísla jsou podobná s tím, co se dělo v Německu.

Blížily se Vánoce. Možná si pamatujete ten velmi emotivní projev kancléřky Merkelové k německému národu, kdy lidi prosí, aby využili dobu Vánoc, dobu, kdy děti nechodí do školy, kdy spousta firem má omezení, prosila je velmi slušně a pokorně, aby se přes Vánoce snažili maximálně omezit počet kontaktů. U nás naopak došlo k rozvolnění, se zdůvodněním, že lidé by si chtěli rádi nakoupit na Vánoce a chtěli by se setkat.

S jakýmsi příslibem, že k zpřísnění dojde hned po Vánocích, jakmile se lidi navštíví přes ty svátky. Na tom grafu, který vy bohužel nevidíte, ale já ho mám před sebou, vidíme, jak na to ta křivka reaguje vystřelením nahoru znovu k nějakému počtu asi 1200 případů na milion obyvatel. A to v situaci, kdy v sousedním Německu ten počet naopak v této době klesá a dostává se někam na 160, takže ty naše výsledky jsou osmkrát horší.

To je ta třetí vlna, na kterou jsme zase reagovali. Zavedl se jakýsi lockdown a omezení opatření. Došlo k poklesu, ale maximální pokles dosáhl počtu případů 600 na milion obyvatel. Tady se zase začíná mluvit o jakémsi rozvolnění a tlaku na školy, aniž bychom měli připravené pořádné podmínky. Začíná čtvrtá vlna, tady souhlasím s vámi, že do toho zásadně vstupuje britská mutace.

Britská mutace nám zamotala hlavu. ÚZIS varuje, všichni varují, každý velmi zodpovědný politik by v této době asi zavedl velmi přísný lockdown. Bohužel to musím takhle říct, protože to, co nás čeká, nebude hezké. Ta čtvrtá vlna totiž bohužel přichází za situace, kdy nejsou ještě vyprázdněná lůžka. Jednak intenzivní a ta intermediální lůžka v nemocnicích po té třetí vlně. Jinými slovy, nemocnice jsou „ucpané“, v uvozovkám ucpané, prosím, lidmi, kteří tam tráví to svoje období po covidu, nebo ten svůj pobyt na jednotce intenzivní péče, do toho přichází čtvrtá vlna.

Ta čtvrtá vlna bude silná. Já pocházím z Moravskoslezského kraje, který je na tom v podstatě zatím nejlépe, spolu se Zlínským a Jihomoravským, ale vidíme ty křivky. Dostáváme varovné signály z ministerstva zdravotnictví, dostáváme podklady z ÚZIS, ty jasně říkají, že se máme připravit na silnou čtvrtou vlnu. Byli jsme v situaci, kdy k nám měli přiletět pacienti z Chebu, protože víme, jaká tam je situace. Ten překlad se nakonec nerealizoval, protože vrtulník nebyl schopen letu kvůli mlze. Ale chystáme opatření.

Dokonce se začíná mluvit o tom, že máme pomaličku vytipovávat pacienty, kteří mají sice onkologické onemocnění, které potřebuje operaci, ale které by třeba sneslo nějaký odklad. Nutno říci, nechci šířit paniku, že operace některých onkologických onemocnění se zajisté o týden nebo o dva posunout dají. Ale v takové situaci dneska jsme. Vláda neměla ani v první vlně, pardon, v první vlně ano, ale v druhé vlně, ani při třetí vlně neměla odvahu udělat dostatečně razantní řešení a vlastně nás tímto nahnala do situace, ve které se nacházíme dneska.

Musím připomenout, že vláda k tomu měla silné instrumenty. Měla nouzový stav, který byl...

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Poprosím o zjednání klidu v předsálí. Děkuji, prosím, pokračujte, pane kolego.

Senátor Ondřej Šimetka:  Vláda měla silné instrumenty. Měla nouzový stav, který je jeden z nejdéle trvajících nouzových stavů v Evropě. Ten nouzový stav byl pětkrát prodloužen, a přesto výsledky vedou k tomu, co vidíme dneska. Vláda dokonce měla i schválený velký deficit státního rozpočtu, který jí umožňoval vyjít i po finanční stránce z toho se ctí. Myslím pro firmy. Měla možnosti, kdyby ta odškodňovací opatření nastavila správně, měla možnosti s tím velkým balíkem deficitu, který Poslanecká sněmovna schválila, měla možnosti z toho skutečně vyjít se ctí pro firmy.

Za sebe samotného si myslím, aspoň tak, jak já to vnímám, měla dokonce i opozici, která nebyla destruktivní, která byla podle mě konstruktivní a přicházela s celou řadou velmi dobrých nápadů, které nicméně většinou končily jako zamítnuté.

Výsledkem celé této situace je to, že naše čísla jsou jedny z nejhorších čísel ve světě. Výsledkem je také to, že naši školáci a studenti jsou nejdéle na distanční výuce a jsou doma s nedozírnými následky. Výsledkem je tragická situace firem. To, co já osobně považuji za velmi důležité a velmi varovné, je to, o čem mluvil kolega, senátor Kantor, a to je podcenění dezinformační scény. To si myslím, že je velmi nebezpečná věc, která nás dožene bohužel později, neboť to vede k radikalizaci společnosti, která je neoddiskutovatelná. To vidíme dneska všichni.

K očkování se bohužel ani nechci vyjadřovat, byť je to samozřejmě jediná cesta k tomu, jak se z téhle situace dostat. Bohužel i v této oblasti, přestože jsme členy společného evropského prostoru, tak i tady jsme na samotném chvostu proočkování. Myslím si, že klasickou ukázkou toho je těch sto tisíc vakcín, které někde leží, a nejsme schopni je proočkovat.

To je z mého vystoupení asi všechno, nebudu reagovat na pandemický zákon. Myslím si, že v současné situaci vláda potřebuje mít nějaký nástroj, jak tuhle pandemii zvládat. Jako zodpovědný politik se budu snažit hlasovat tak, aby vláda ten nástroj dostala. Ale myslím si, že je nutné stále a dokola opakovat, jak se ta situace vyvíjela a kdo je viníkem této situace. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane kolego, přednostního práva chce využít pan místopředseda Horník, prosím ho tedy o jeho vystoupení.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Já jsem nechtěl předbíhat, ale vzhledem k tomu, že povedu za chvíli schůzi, a když vidím, kolik je ještě přihlášených, tak jsem to učinil.

Chtěl bych říct, ono to tady probíhá celou touto rozpravou, že skoro jako celý rok naprosto zmatečně, nepředvídatelně, ale mnohdy i protiprávně nebo protiústavně koná naše vláda. V tomto duchu teď projednáváme podle mého další legislativní paskvil. Jak zde už bylo řečeno, půl roku ležel v Poslanecké sněmovně. Co se potom stalo? Byl tam půl roku a během několika hodin, skutečně několika hodin, ho poslanci využili jako nosič a dali tam svoje vlastní úpravy, které samozřejmě v tak časové tísni nebyli schopni ani zohlednit.

Je třeba si uvědomit, když se podíváte, jaké další zákony se v rámci tohoto pandemického zákona mění, tak jsou to desítky. V tom jednom paragrafu, teď si nepamatuji číslo, jestli je to devět nebo kolik, tak je jich dokonce snad 58. To nemůže žádná legislativa v téhle republice dát během víkendu dohromady. A už vůbec ne my tady, mnozí laici, mnozí trošku víc vzdělaní v oboru práva, nicméně ani oni na to nejsou schopni reagovat v tak krátkém čase, jak by asi chtěli.

My jsme ten zákon, který se schválil 18. 2. v Poslanecké sněmovně, dostali v pátek 19. 2. Přes víkend pracovala naše legislativa, v neděli jsme ho dostali do našich emailů. Já jenom chci říct, že klub STAN se od té doby, tzn. už v pátek až do dnešního dne včetně, už sešel pětkrát. Jenom na toto téma. Nevím, jak to měly ostatní kluby, ale my jsme se tomu poměrně zevrubně věnovali. Dneska jsem zjistil, že oba výbory, které zasedaly tři hodiny před tímhle plénem, tak si myslím, že takhle se zákony v žádném případě nedají vypouštět z parlamentu jako takového.

Nemyslím si, že to je normální. Nemyslím si, že to je legislativně v pořádku. Možná pro někoho ano, pro mě tedy v žádném případě. Není to vůbec v duchu toho slibu, který jsme v této místnosti, v tomto sále dali této zemi a jejím občanům. Jestli jsem pana ministra dobře poslouchal, tak řekl, že nouzovému stavu se stejně nevyhneme. To tady řekl asi před hodinou a půl. Také řekl, že k tomu potřebujeme pandemický zákon. Tomu vůbec nerozumím. Nouzový stav řeší o hodně víc věcí, včetně krizového zákona, než řeší tento pandemický zákon. Pandemický zákon vůbec neumožňuje regulovat volný pohyb osob a jejich pobyt. Je to v tom § 2. Na rozdíl od nouzového stavu a krizového zákona podle § 5 písmene c.

Jak potom chceme bojovat s pandemií v pandemickém zákoně, když ta se právě přenáší volným pohybem osob? Nevím, na co potřebujeme pandemický zákon, když to máme v nouzovém a v krizovém zákoně už dostatečně podchycené? Proč potřebujeme oba dva tyto zákony?

Premiér této země vyhrožoval a vlastně až vydíral hejtmany, že pokud nepožádají vládu o vyhlášení nouzového stavu, půjdou na jejich vrub mnozí zbytečně zemřelí spoluobčané. Já se ptám, kdo nese vinu za české best in covid, za kterého bohužel nadmíru zbytečně zemřeli mnozí naši spoluobčané, přátelé a blízcí... K tomu se ještě nikdo nepřihlásil. Jenom se straší a dává se to za vinu občanům této země. Je to proto, že tato ANO vláda řídí stát jako firmu? Menšinová vláda s ministry, kteří vůbec nejsou voleni občany, není to nic proti panu ministru Blatnému, kteří by jim ale dali důvěru, jako ji dali nám? Ano, bohužel je to tak. Když už i nás občany premiér této země se svými věrnými řídí jako firmu. Díky slibu, který jsem dal a podepsal v tomto sále, to už jsem tady říkal, nemůžu pro tento návrh zákona hlasovat. Už vůbec ne tak, jak byl předložen Poslaneckou sněmovnou. Ani ne v rámci pozměňovacích návrhů toho jednoduššího pozměňovacího návrhu, který spíše dávala ODS. Hodně bych se rozmýšlel, jestli bych hlasoval asi na základě pozměňovacích návrhů, které předkládá kolega Wagenknecht, které samozřejmě mnohé vyřeší, ale v té rychlosti, mám dojem, že i on to přiznal, nemohl úplně vychytat všechny skryté, malinké ďáblíčky, kteří v zákoně mohou být schovaní.

Já bych doporučil všem, abyste si otevřeli na internetu pořad DVTV ze včerejšího dne, kdy u pana Veselovského byl jako host pan primář Martin Straka. Je to primář interního oddělení sokolovské nemocnice. To mluví úplně za všechno. Je to úplně jinak, než jak nám říká naše vláda, jak nám říká ministerstvo zdravotnictví. Někdo z předřečníků to tady řekl. K té selekci už dochází. V chebské a sokolovské nemocnici dochází k selekci, tak si to přiznejme. Přijel do Chebu pan ministr, přijel tam pan náměstek Černý, ti to museli vidět. Když zhlédnete ten dokument na DVTV, je to hrozné, když se komentátor ptá primáře, jestli se může ráno v klidu podívat do zrcadla. A on říká: No, můžu, co mi zbývá? Já i můj kolektiv děláme maximum, máme tam výbornou partu, ale už musíme selektovat, protože to není o věku pacienta, ale je to o jeho stavu. Tzn. 90letá babička de facto funguje velmi dobře, je samostatná, 60letý člověk má například za sebou velmi těžké jiné choroby. Když jsem to vyslechl a vlastně i si vnitřně zobrazil, jak vypadají rentgenové snímky, o kterých mluvil, u takto zdevastovaných plic pacientů, tak to musí být něco hrozného. Tím pádem chci říci, že nejsem proti tomu, aby se dělaly restrikce, ale musí být uvážené, musí být ústavní, nesmí být protiprávní, včetně všech vyhlášek a toho, čeho se to týká. Naopak si dokonce myslím, že my potřebujeme teď spíše nouzový stav než tento pandemický zákon, a to z jednoduchého důvodu. Pandemický zákon právě třeba neomezuje pohyb osob jako nouzový stav. Možná právě proto pan premiér říká, že v pátek bude chtít schválit nouzový stav. Takže my budeme mít nouzový stav, ve kterém umíme chodit. Budeme mít krizový zákon, ve kterém umíme chodit. Budeme mít pandemický zákon, který bude paskvil, protože i když ho vylepšíme, jak budeme chtít, tak se nám to nepodaří. A jakési výhrůžky z Poslanecké sněmovny a od čelního představitele, předsedy Poslanecké sněmovny, že když to neschválíme tak, jak to chtějí oni, že si to stejně schválí, jak chtějí oni, takže my tady jsme snad skutečně úplně zbytečně. Tohle já nemůžu přijmout, proto nemůžu hlasovat, pokud nebudou přijaté všechny pozměňovací návrhy, tak, jak jsme je teď dostali na stůl.

Teď ještě něco z praxe. Chci se zeptat pana ministra na očkovací strategii. My jsme tady někdy před Vánoci, nebo kdy to bylo, přijali usnesení, kdy jsme k očkovací strategii chtěli něco vědět, ale podle mého ona žádná neexistuje. Nebo já jsem ji nikde neobjevil. Očkovací strategie spočívá v tom, nejdříve oočkovat lékaře a zdravotní personál, ten, který pracuje s covidovými pacienty. Potom občany, kteří jsou starší 80 let, potom možná některé hasiče, kteří se dostávají také do styku s covidem, možná někteří policisté. Teď se vyrojilo, že snad už by se mohli také registrovat 70letí a výš. Nikde se to ale člověk nedočte. My chytáme jenom z médií. Já tu strategii neznám. Jestli mě pan ministr navede, kde ji najdu a kde bude jasně napsáno, jak to půjde za sebou, tak jak to je v Izraeli, tak to jen přivítám a omluvím se mu za to, že jsem to na internetu nebo z jiných zdrojů nenašel.

Chci se zeptat, a byla tady o tom také řeč, kdy přijdou na řadu například onkologičtí pacienti a další s jinými vážnými nemocemi, kteří mají výrazně sníženou imunitu? Protože ti jsou hrozně lehce napadnutelní. Tito občané prošli složitými zdravotními zákroky například. Náš zdravotní systém, zaplaťpánbůh za to, jim dal naději zase dál plnohodnotně žít a pracovat pro společnost. I díky prostředkům do toho vložených a lidskému nasazení zdravotního personálu by mě zajímalo, co mají dělat, když se mě ptají: Kdy my přijdeme na řadu? Oni mají imunitu sníženou třeba o 50 %, proto jsou možná těmi prvními, kteří to dostanou, když se s covidem sejdou. A zvlášť s tím nakažlivým. Tak bych chtěl vědět, kdy tito lidé dostanou naději? Zatím sedí doma, nikam raději nechodí, aby covid nechytili, ale tohle přece není život.

Dnešního dne jsme jako krajští zastupitelé Karlovarského kraje, a jsme tady tři, obdrželi dopis od skupiny lidí různých profesí v Karlovarském kraji, kteří se zabývají krizovou situací způsobenou onemocněním covid-19. A zejména situací, která je v našich čtyřech krajských nemocnicích. Píší, že možnost převozu pacientů do Německa není samospásnou věcí, ale považují ji za možnost, jak ulevit místním nemocnicím ve chvílích, kdy kulminuje počet pacientů a dochází k nedostatku lůžek, a tudíž i nedodržování zákonem zaručené dostupnosti zdravotní péče. My tu zdravotní péči v pohraničí, v Sudetech, nemáme. My máme jenom úhel 180 stupňů a to, co je za tím, je uzavřené. Takhle to nemůže fungovat. My nejsme Praha, kde jsou fakultní nemocnice a další nemocnice v okolí. Bohužel takhle vypadá mimo jiné západ Čech. Tak, jak řekl nedávno pan premiér, nejhorší je Karlovarský kraj a nejhorší ve všem. Bohužel i v covidu, teď počtem pacientů. Přitom stav je všeobecně v Karlovarském kraji setrvalý.

Já to považuji, a ti signatáři také, jako naprosté selhání vlády, jejich informačním šumem a dezinformacemi, kdy se dělal převoz pacientů. Nechtějte ani vědět, jak se tomu velkému převozu říká, kde tam stojí policisté se samopaly, vůbec nechápu proč, a kde to ještě doprovází vrtulník a policie vepředu a policie vzadu. Víte, jak je to v praxi? Oni pak, když nabírají další pacienty, tak dokud všechny nenaberou, tihle stáli a čekali, než se konvoj zase rozjel. To není normální situace, tohle. A to přece pan ministr musel vidět, vždyť on je lékař. To přece nejde nepřehlédnout. Už jenom ti ozbrojenci. Vůbec jsem nepochopil, proč tam jsou. Přitom vám přivezou z věznic ve Vykmanově nebo v Horním Slavkově vězně s covidem, je to člověk jako každý jiný, je třeba mu pomoci v maximální péči, tam ho hlídá doopravdy vězeňská stráž, samozřejmě se zbraněmi. Ale v té nemocnici ho nehlídá nikdo, protože samozřejmě personál na to nemá čas. To jsou takové detaily, které přináší ten život.

Od signatářů vyšel poměrně jednoduchý závěr, a ten je důležitý. Neexistuje žádná právní norma či ujednání, které by definovalo, že o převoz pacientů musí zažádat vláda, ministerstvo zdravotnictví či dokonce přímo premiér nebo ministr zdravotnictví. Naopak ve prospěch samostatného jednání územních samosprávných celků svědčí i unijní zásady volného pohybu osob a služeb. Transporty pacientů v rámci ČR do nemocnic vzdálených desítky a někdy až stovky kilometrů bohužel situaci v kraji neřeší dostatečně a pro řadu pacientů jsou navíc takové vzdálenosti značně rizikové. Skutečným problémem je omezení dostupnosti zdravotní péče, definované zákonem. Berou přitom v úvahu vyjádření pacientů, kteří tyto transporty absolvovali. Vyjadřují obavy z toho, že dlouhý převoz mohl mít vliv na další zhoršení jejich zdravotního stavu, jakož i svědectví pacientů o nedostupnosti péče v Chebu. Signatáři dopisu mají dále za to, že kolem aktivace možnosti převozu pacientů do Německa či jinam vznikl ve veřejném prostoru informační balast, který je třeba ukončit a jednat racionálně a na základě možností, které jsou stanoveny zákony a evropskou legislativou. Nikoli zmatečnými prohlášeními představitelů vlády. Zmíněný balast přispěl k tomu, že se zahájení převozu pacientů začalo podmiňovat nesmyslnými metrikami vyčerpání kapacit lůžek intenzivní péče z celé ČR z 90 %, které nejsou nijak zdůvodnitelné. S odůvodňováním různých opatření má ostatně vláda ČR dlouhodobě problémy, jak ukázal nález Ústavního soudu z tohoto týdne. To píší signatáři.

Na základě analýz a po konzultaci s odborníky na zdravotní právo došli signatáři k následujícímu. K řešení vzniklé situace přitom stačí důsledné uplatnění zákona o veřejném zdravotním pojištění a nařízení vlády o místní a časové dostupnosti zdravotních služeb. Na základě těchto skutečností zřejmě dochází k porušení zákonné a vyhláškami stanovené dostupnosti péče. Dojezdová doba k zajištění odpovídající péče v případě onemocnění covid-19 a komplikacím jím způsobenými činí 60 minut. Když vezete pacienty z Chebu do Humpolce, tak to tedy za 70 minut skutečně nezvládáte.

Doporučují Karlovarskému kraji, že by měl začít transport pacientů do Německa realizovat v těchto krocích. Přímé jednání musí být hejtmana Karlovarského kraje s Bavorskem a Saskem. Ale to už nastalo na základě usnesení rady Karlovarského kraje 15. 2. Pak je zapotřebí vyřešit úhrady zdravotních pojišťoven za české pacienty v Německu, kde existují potom dvě možnosti. A to předběžná dohoda Karlovarského kraje se zdravotními pojišťovnami, nebo na možnost nedefinování skutkových okolností, za kterých budou pojišťovny předem deklarovat, že budou péči pacienta v Německu plně hradit. Karlovarský kraj by byl garantem proplácení úhrad. Kraj by vyčlenil finanční prostředky pro případ nutnosti hradit německým poskytovatelům zdravotních služeb lékařské úkony okamžitě a následně by prostředky zpětně vymáhal po zdravotních pojišťovnách, a to na základě těchto skutečností. Ze zdravotního pojištění se pojištěnci obecně poskytuje náhrada nákladů, vynaložených na hrazené přeshraniční služby, a to do výše stanovené pro úhradu takových hrazených služeb. Pokud by byly poskytnuty ČR, je to podle § 14 odst. 3 zákona o veřejném zdravotním pojištění. To vše za podmínku předchozího souhlasu plánované přeshraniční péče orgány, ne vlády, ne premiéra, který má telefon na jednoho, na druhého premiéra, pak na spolkovou premiérku. Ne, na ony zdravotní pojišťovny.

Pokud jde o péči, která nemůže být poskytnuta v členském státě, na jehož území má pojištěnec bydliště, způsob léčení odpovídá příslušným vnitrostátním předpisům dané země a zároveň alternativní léčení vykazující stejný stupeň účinnosti nelze poskytnout v přiměřené době v členské zemi, na jejímž území má pojištěnec bydliště, pak pojištěnec nemusí předem žádat o předchozí souhlas. Je to na základě rozsudku ESC C-173/09.

V případě, že se pacient nachází v situaci, kdy existuje objektivní potřeba bezodkladně podstoupit léčbu v jiném členském státě a z důvodu akutního stavu pacienta, není možné čekat na předběžný souhlas orgánu zdravotní pojišťovny, pak nemusí být splněna ani jinak platná podmínka předchozího souhlasu zdravotní pojišťovny na to, aby mohla proběhnout úhrada 100 % nákladů dle sazeb v dané zemi, na jehož území nemá pojištěnec bydliště. Je to zase rozsudek ESC C-777/18.

Co by bylo zapotřebí, před mnoha a mnoha lety, když ještě byl ministrem vnitra Stanislav Gross, tak jsem vedl velká, dlouhá jednání, trvalo to přes dva roky, ale nakonec se to podařilo. Byla to věc k hasičským záchranným systémům. Dneska to funguje úplně bez problémů mezi Německem a Českem. Tehdy, on se pak dokonce stal premiérem, tak to podepisoval jako premiér a dokonce se to podepisovalo na spolkové vládě v Berlíně. Ono to funguje. Ale tím, že nemáme krytá záda v pohraničí, potřebujeme, aby to fungovalo i v jiných oblastech. Funguje to třeba u horské služby. Zraněný pacient, německý pacient, odveze se do Annabergu a obráceně. Bohužel tady ve spolupráci v oblasti zdravotní záchranné služby to zatím ještě nefunguje.

Čili by bylo zapotřebí, já se omlouvám všem, ale je to návod pro pana ministra, protože si vlastně s chebskou nemocnicí a s těmi dalšími pohraničními, ono to bude stejné i na Šluknovsku, neví rady. Ve finále je to hrozně jednoduché, proto to tady uvádím, protože i kvůli tomu tady možná schvalujeme pandemický zákon, v některých věcech úplně zbytečně. Je zapotřebí vyřešit možnosti právního režimu přejezdu českých sanitek na území Německa. Na základě rámcové smlouvy mezi ČR a SRN je Karlovarský kraj oprávněn sjednat konkrétní podmínky přeshraničního transportu sanitek se svobodným státem Bavorsko a se svobodným státem Sasko. Obdobně má dohodnuté podmínky například Jihočeský kraj s Horními Rakousy na základě společného memoranda. Případné sjednání dohod, doplněné o sjednání pojistek, sanitek a pokynů pro zaměstnance Zdravotnické záchranné služby Karlovarského kraje by bylo benefitem i po dobu po pandemii. Může přijít slintavka, kulhavka, cokoli dalšího.

Takže já to shrnu, že signatáři tento dopis napsali ve víře rychlé pomoci, dosáhnout záchrany lidských životů v tento okamžik, mluvím za Karlovarsko, ale myslím si, že mluvím za celé česko-německé a možná i česko-rakouské pohraničí. Samozřejmě signatáři jsou si vědomi, že zdravotní péče v Německu je vysoká, jsou tam větší náklady, ale také se domnívají, že záchrana lidských životů by měla i pro tuto společnost naopak v budoucnosti pozitivní výsledky tím, že by tito spoluobčané mohli být i nadále mezi námi, s námi se radovat, pro republiku pracovat. A ne je tahat po celé republice, když se pak dozvím, že v Praze v jedné nemocnici je dokonce 80 % volných lůžek. Bodejť by ne, tady jsou všechno fakultky. Ale ty nemocnice, které jsou na okraji zájmu, tak dokonce dostávají i jiné úhrady v rámci úhradové vyhlášky. Všechno je to špatně, ale to je jiný problém, historický problém. Jen na to chci poukázat, protože pan ministr je z jiného prostředí, je z prostředí velké nemocnice, tak já kopu za všechny nemocnice minimálně, které jsou aspoň v pohraničí a v bývalém Sudetenlandu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane místopředsedo. O slovo nyní poprosil pan ministr, aby mohl reagovat.

Ministr zdravotnictví ČR Jan Blatný:  Děkuji moc, vážený pane předsedající, dámy a pánové, jednak se pokusím odpovědět zase na sadu otázek a jednak, jakkoli si sice úplně nemyslím, že to patří k dnešní rozpravě, ale byly zde vzneseny docela zásadní informace, až bych skoro řekl obvinění, tak se cítím povinen na ně reagovat.

Byl zde dotaz na to, jaký je rozdíl mezi zákonem pandemickým a nouzovým stavem. Částečně už to bylo v diskusi zodpovězeno, takže je to zejména opravdu omezení pohybu a omezení shromažďování. Nemít zákon tak, jak jsem řekl, je opravdu rizikové zejména s ohledem na to, že nevíme, jaké bude další rozhodování. Opravdu nevíme, co bude od neděle. To je důvod, proč tady společně dnes diskutujeme, já jsem za to nesmírně rád.

Bylo zde správně zmíněno, že by bylo chybou omezovat věci jinde a ne v podnicích. Jen upozorňuji, že opatření, které bylo přijato vládou, je v podnicích nastaveno povinné nošení ochranných pomůcek stejně jako všude jinde, takže to není tak, že by to nebylo v podniku a bylo by to v obchodě nebo ve škole. Naopak během tohoto týdne ještě probíhají jednání, která by měla vést k tomu, a já se o ně zasazuji, aby navíc byli zaměstnavatelé povinni tímto vybavit zaměstnance.

Dotaz od pana senátora stran omezení zdravotní péče. Ano, v současné době je situace taková, že jsem opravdu vydal dopis, který šel všem hejtmanům a všem ředitelům nemocnic, aby zastavili veškerou péči, která není akutní. Tzn. dříve to byla odkladná, teď je to opravdu zastavení veškeré péče, která není akutní. Je to závažný zásah, zatím to bylo takhle nastaveno na dva týdny. Je to proto, aby byly udrženy kapacity v nemocnicích. Bude to samozřejmě znamenat zase další zhoršení zdravotního stavu lidí, kteří zatím nejsou v akutním stavu, protože budeme čekat, až se do akutního stavu dostanou. Cílem je, aby toto omezení platilo pokud možno co nejkratší dobu.

Další dotaz byl na účinnost zákona, proč zrovna do 28. února. Je to z jednoho prostého důvodu, je to prostě na rok, protože je to zase koneckonců podobně, jak je to v Německu, zákon je na rok. Je to stanoveno arbitrážně, nic jiného v tom není.

Potom zde byl uveden s nějakým komentářem ten můj citát o 40 % toho, kdo dodržuje nebo nedodržuje. Já jsem, prosím, jen citoval WHO survey, nic víc, nic méně.

Podle statistik, které máme k dispozici, je patrno, že do poloviny února opravdu opatření efektivní byla, to se dá dokládat křivkami, které jsou zpětně dohledatelné, jsou k dispozici a každý týden vydávány ve formě datových sad ÚZIS, takže si je může kdokoli z vás zkontrolovat. S ohledem na změnu charakteristiky viru a v kontextu s procentem dodržování, já už jsem to tady říkal, tento virus bohužel je schopný překonat opatření, která jsme měli v úrovni dodržování, které jsme měli, a došlo k té změně.

Potom zde bylo řečeno, že jsme na chvostu v očkování populace v rámci okolních zemí. To by mě zajímalo, odkud pan senátor má tuto informaci, protože s 5,5 % proočkované populace jsme na tom podobně jako třeba Německo, Rakousko nebo ostatní země. To bych rád uvedl na pravou míru.

Potom zde bylo až dramaticky hovořeno o prioritizaci léčby. Já jen upozorňuji na to, že toto je věc, která není specifická pro covid. Je upravena mezioborovými doporučeními a ve chvíli, kdy se dostáváme do situace s omezením vzácných zdrojů, tam se můžeme dostat třeba i při nějakém hromadném neštěstí apod., ta situace se do jisté míry blíží, akorát je v širším měřítku, tak je to standardní postup, který lékaři znají. Ti z vás, kteří jsou lékaři, jsou s ním samozřejmě seznámeni.

Očkovací strategie, prosím, je k dispozici, myslím si, ve velice obyčejné a lidem schůdné formě na webu ministerstva zdravotnictví, takže každý ví, jestli se už může očkovat, jestli se nemůže, kdy se bude moci a co pro to má udělat. Je to tam uděláno i interaktivně.

Potom bych se rád, a to je ta poslední část, která mě i trochu zamrzela, pokud se týká spolupráce s Německem. Zde je mnoho nepravdivých informací, které se bohužel šíří jako lavina. Věřím, že ti, co je šíří, je šíří z nevědomosti, takže já jenom upozorním na to, že Německo v současné době, já pravidelně komunikuji s panem ministrem Spahnem, což je německý ministr zdravotnictví, tak v současné době nám nabízí Sasko devět lůžek a zhruba deset případně v Bavorsku. Žádné z těchto lůžek není v žádné z příhraničních nemocnic, prosím, takže jen abychom si nalili čistého vína. Místo toho, aby se pacient zavezl do Prahy, tak se zaveze do nějakého vnitrozemského města v Německu. Ať si každý udělá obrázek o tom, jestli je to dobře nebo špatně. V Německu stejně jako u nás v řadě JIP, zejména v saských zemích, je volná lůžková kapacita i pod 10 %. My máme v současné době kolem 16 %. Takže si, prosím, a to je to, co já jsem říkal i v Chebu, že jsme členy EU a nesmíme se chovat ke svým partnerům takto sobecky. Já nechci, aby český nemocný občan, když to nebude nezbytně nutné, zabíral místo nemocnému německému občanovi ve chvíli, kdy jejich JIP je plnější než naše JIP, a priori když vím, že pravděpodobně ten transport od hranice bude srovnatelný s tím, jak daleko pojede člověk uvnitř ČR. Ten narativ, který kolem toho je, je opravdu zbytečný, je veden politicky. Nemyslím tím teď po nějaké politické straně, jako politické strany, ale bohužel je to lokální politika. Kdybych chtěl hrát na tuto notu, musím připomenout, že to byl právě pan starosta Chebu, který přes naše výrazné doporučení nechal běžet naplno celé vánoční svátky, i když to bylo zakázané, trhy, že do 3. ledna jela veřejná kluziště v Chebu, že zastavil provádění testování se slovy, že si musí místní lidé odpočinout, že to byla právě tato oblast, která byla jednou z posledních, která zahájila očkování. Takže když si to všechno dáte postupně do nějakého kontextu, já to ani nemusím říkat, ono to asi dojde každému, zde máte jeden z důvodů, proč je situace v této oblasti velmi špatná. Není to vina chebských zdravotníků, není to vina karlovarských zdravotníků. Já snad vůbec neříkám, čí je to vina, já jenom říkám, že se na všechno, prosím, dívejme vždycky z obou dvou stran.

Když jsem zorganizoval ve spolupráci s panem docentem Vymazalem, panem profesorem Černým a ředitelem záchranky Kolouchem ten transport, o kterém zde pan senátor mluvil, tak jsem třeba dostal řadu děkovných emailů od lidí z Chebu. Myslím si, že to bylo vnímáno dobře. Zaráz bylo z chebské nemocnice odtransportováno 25 lidí a od 1. ledna tohoto roku bylo z chebské nemocnice odtransportováno a zachráněn život 210 lidem, českým občanům. Takže já bych spíš třeba předpokládal stejný vděk jako od obyvatel i třeba od pana senátora spíše než tu kritiku, ale to berte rovněž jenom jako nějaký komentář.

Pokud se týká informace o spolupráci se Spolkovou republikou Německo, jak jsem řekl, s panem ministrem Spahnem i s konzulem i s vládou obou dvou těchto spolkových zemí jsme v kontaktu. Dnes jsem požádal o to, aby Spolková republika Německo, protože byl vznesen ten dotaz, jestli nám bude chtít pomoci a jestli se dostaneme do té extrémně rizikové situace, tak aby pro nás alokovala 50 až 100 lůžek intenzivní péče. Oni to takto akceptovali, tato možnost zatím není potvrzena, ale velmi si vážím toho, že němečtí kolegové i přesto, že jejich nemocnice jsou na tom opravdu velmi podobně jako naše, nám chtějí pomoct.

Mluvil jsem dnes se všemi velvyslanci všech evropských zemí v ČR, všichni nám vyjadřují pomoc a podporu, takže jenom bych rád informoval ctěný Senát, že rozhodně to nepomíjím, že v této oblasti také jednám. Pokud se týká dojezdové vzdálenosti a transportu rizikových pacientů, tak zde se s dovolením nespoléhám na signatáře nějaké petice, ale jednám o tom s odborníky a s vedením společnosti pro intenzivní medicínu a se záchrankou, takže bych neudělal nic, co by nějakým způsobem ohrozilo tyto pacienty, a také prosím, si uvědomme, že žádný pacient díky transportu neutrpěl žádnou újmu, naopak většině z nich byl zachráněn život, rád bych to tady zmínil. Je nastavena a vyřešena úhrada případných transportů i případné spolupráce, na tomto se už nějakou dobu pracuje a je to dořešeno, takže v případě, že toto bude potřeba, v případě, že se opravdu dostaneme do té rizikové situace, tak i mezihraniční transporty jsou k dispozici. Jenom zopakuji to, co jsem řekl v Chebu, že nesmíme jenom brát, musíme být ochotni i dávat, protože jsme součástí EU obousměrně. Upozorňuji znovu na to, že nemocnice, které jsou v příhraničí, i v německých spolkových republikách, jsou na tom úplně stejně jako ČR a podle sdělení německých orgánů nebudou naši pacienti transportováni do příhraničních nemocnic, což výrazně mění argument, který byl na transparentech, když jsem tam byl přítomen, že místo toho, aby se někdo odvezl 10 km, tak se poveze 100 km do Prahy. Rozdíl bude v tom, že až situace nastane, tak místo toho, aby se někdo vezl 100 km do Prahy, tak se poveze 100 km do Německa, a když to bude potřeba, tak to český stát pro naše občany samozřejmě udělá. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane ministře, mám avizovaný nejspíš procedurální návrh.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové. V tuto chvíli bych chtěl navrhnout, abychom jednali a hlasovali až do dokončení tohoto bodu dnes, pak bychom skončili, přerušili schůzi a pokračovali zítra ve 13 hodin. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Děkuji, pane senátore. Svolám kolegy.

Ještě vás odhlásím. Zaregistrujte se, prosím, znovu. Odhlásil jsem vás. Než se usadíte, tak vás seznámím s tím, že budeme nyní hlasovat o procedurálním návrhu, abychom dnes dokončili projednání včetně hlasování, tento bod, třeba i po 19. hodině a možná i po 21. hodině, uvidíme, jak nám vydrží dech.

(Senátoři si ujasňují postup hlasování.) Schůze má pokračovat zítra v 13 hodin. O tom chcete hlasovat? Aha. Jedním rázem, prosím vás? Takže dnes dokončíme... Tady vidím odpor, takže oddělíme to hlasování. Nejprve budeme hlasovat o jednání a hlasování po 19. hodině, případně 21. hodině, a to až k dokončení tohoto bodu.

Spouštím hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 9, kvórum 23, pro 43, návrh byl přijat. V tomto máme jasno.

Druhý návrh tedy je, že schůze bude pokračovat dalším svým pořadem zítra po 13. hodině. Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 10, kvórum 24, pro 40, návrh byl přijat.

Takže nyní máme nalinkován harmonogram a můžeme pokračovat v obecné rozpravě. Pamatuji si, že přihlášen byl pan senátor Čunek, dám mu slovo, ale ostatní kolegy požádám, vzhledem k odhlášení, došlo k vymazání vašeho pořadí. Všem se omlouvám a prosím, aby se znovu přihlásili. Nyní prosím pana kolegu Čunka.

Senátor Jiří Čunek:  (hovoří mimo mikrofon) (Jiří Oberfalzer: Mikrofon nemáme na řečništi!) Už ho máme! Ten úvod nemusím znovu, pane místopředsedo? (Jiří Oberfalzer: Ne, slyšeli jsme.) Mám pouze tři připomínky.

První je dotaz na pana ministra. Rezonuje to tímto jednáním samozřejmě i veřejností, mě by skutečně zajímalo to, proč jsou zavřené malé obchody, když jdeme do potravin, nebo tam, kde se prodávají potraviny, které jsou menší, tak pro prostor je určen počet zákazníků, kteří tam mohou být. Všiml jsem si, že ve všech těchto obchodech se mi zdá, že opatření proti nákaze jsou možná lepší než ve velkých supermarketech, protože zatímco v supermarketu je několik stovek lidí, kteří vchází jedním vchodem, je tam možnost sice někde na boku si umýt ruce nebo vydezinfikovat, v tom obchůdku je to menší, je to blíž, může to udělat každý, jsou tam dva, tři, možná čtyři lidi a ostatní disciplinovaně stojí venku. Z tohoto hlediska vás jako ministra zdravotnictví se ptám, proč není umožněno těm ostatním obchodům, které by v podobném režimu prodávaly boty, oděvy atd., tak aby fungovaly. To je jedna otázka.

Pak mám připomínku. Jsem přesvědčen, že tento zákon tady bude schválen, protože být schválen musí, to my asi všichni chápeme, nicméně to, že možná dozná změny velmi brzy, když se ukáže, že ta jeho funkce není dokonalá, tak o tom jsem s mnoha kolegy přesvědčen také.

Pak je tady ještě jedna věc, na kterou bych rád upřel pozornost. Všechna opatření, která mají fungovat, musí vycházet z nějakých logických věcí, také přirozených. Všichni víme, že to, co teď prožíváme, je sice pro nás všechny těžké, ale pro některé je to výrazně těžší. My všichni, jak jsme tady, včetně Poslanecké sněmovny, vlády a všech státních zaměstnanců, tedy zaměstnanců, kteří nějak visí na státu, tzn. učitelé, hasiči atd., jsou to stovky tisíc lidí, určitě jich bude nejméně milion, my všichni máme 100 % platu, my nijak ohroženi nejsme a je nám pouze líto, že možná cukrárna, kavárna atd. je zavřená, ona ale, jak tady zmiňovali kolegové, zůstane zavřená také možná už natrvalo, protože ti lidé zkrachují, kteří ji provozovali.

Zeptám se vás, jako člena vlády, jestli náhodou, když je to taková celonárodní, celoevropská tragédie, ale obracel bych se spíš k té naší společnosti, že potom to úsilí vlády a úsilí všech, kteří mají 100 % platu, není tak velké, protože jich se to tolik netýká. Ony ty ztráty, které tady jsou, myslím ty stamiliardové, dopadnou na naše děti, možná ani ne na nás. Takže se zeptám, jestli někdo přemýšlí o tom, že my všichni bychom se solidarizovali s těmi ostatními lidmi, kteří tím trpí skutečně, myslím ekonomicky, tím, že by stát nám všem ubral 20 %, to bychom všichni přežili, a teď nemyslím jenom parlament, ale myslím všechny tyto státní zaměstnance, tak, abychom vytvořili zdroje pro naši budoucnost a také aby míra rozložení rizik, která teď tady byla, také rizik rozhodnutí vlády, tak aby vláda hodně přemýšlela o tom, kolik lidí postihne, protože nesouhlasím s tím, že krizový zákon, který doposud byl využíván, jaksi nezabezpečuje ty, kteří dnes zabezpečeni nejsou, protože jestliže jim někdo přerušil podnikání, jim někdo vytvořil takovou újmu, a stejně tak to bude například tímto zákonem, který projednáváme, tak ten, kdo tu újmu způsobil, jak ji musí zaplatit, a to je vláda. Protože krizové stavy v době povodní, sněhových kalamit atd. jsou samozřejmě kratší, nicméně tam ta náhrada patří, náhrada také vyplácena vždycky byla, toto je také věc, která patří do podobných pohrom, a myslím si, že bychom se měli chtít vyhnout soudům, které později zřejmě určí náhradu těmto podnikatelům, ale pro mnohé to už bude pouze labutí píseň jejich podnikání. Takže toto je na závěr moje připomínka, že ta vyřčená soustrast je jiná, než ta, když to trápení člověk nese na sobě, možná by na to vláda měla také myslet. Prosím o odpověď především na ty obchody, že se tam vytrácí logika toho, proč malé obchody by měly být zavřeny. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Petr Štěpánek. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Petr Štěpánek:  Děkuji, pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové. Domnívám se, že my teď jednáme o návrhu pandemického zákona, jak se obecně říká, a trošičku bych řekl, že už sklouzáváme do takového širšího problému, který pandemie covid-19 nese.

Pane ministře, udělal bych takovou retrospektivu. Ve čtvrtek se překotně schválil pandemický zákon, který jsme měli k dispozici v neděli. Takže tři dny a tři noci. Za tuto dobu velmi usilovně tento zákon studovali a zjevné chyby opravovali kolegové Michael Canov, pan senátor Goláň a velmi intenzivně také pan senátor Wagenknecht, s naprosto dobrou vírou ten zákon opravit tak, aby byl správný, aby zjevné chyby byly odstraněny, ale i ty zjevné nespravedlnosti. My k tomu přistupujeme skutečně velmi zodpovědně a neděláme z toho politikum.

Moc vás prosím, abyste vyslyšeli ty naše námitky, kde vnímáme nespravedlnosti a chyby, které chceme opravit, a nedělali z toho nějaký politický boj, když to jde z opozice, tak to prostě smeteme. Všechny ty návrhy, které jsou, přijdou tedy postupně, jsou odůvodněny a vysvětleny do důsledků, tak moc prosím, zamysleme se nad tím, co se tady navrhuje, a jednejme zodpovědně k našim občanům. Protože máme avíza, že jenom takhle a žádná jiná opatření se nebudou přijímat, nepřijde mi to chytré, takže moc prosím, abychom se chovali zodpovědně vůči našim občanům, na které ta pandemie velmi těžce doléhá, stejně samozřejmě jako na vládu, která to nemá vůbec lehké. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, pane senátore. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Miloš Vystrčil. Máte slovo, pane senátore.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Bavíme se tady, jak už bylo řečeno, o pandemickém zákoně, s tím, že pan ministr to sice na začátku zmínil, ale zdá se mi, jako by to už bylo zapomenuto, jaký byl důvod jeho vzniku.

Upozorňuji, že pandemický zákon, který vznikl překotně, s tím souhlasím, byl dílem jak opozice, tak koalice. Proč vznikl? Vznikl proto, že tady máme, myslím si, ke dnešku téměř 140 dní nouzový stav, v rámci toho nouzového stavu je vláda neomezeným, jak by řekl pan kolega Michael Canov, diktátorem. Může si dělat, co chce, a to, co dělá, nemusí zdůvodňovat, a když tak činila 130 dní a nic se nezlepšovalo, tak už došla v Poslanecké sněmovně většině poslanců a poslankyň trpělivost a neprodloužili nouzový stav. Co se pak dělo dál, všichni víme a o tom já mluvit nechci.

Jenom k tomu řeknu jednu věc, že další postup vlády a zejména pana premiéra nepovažuji za korektní, protože předpoklad opozice, která neprodloužila nouzový stav, byl, že s ní konečně někdo začne jednat o tom, proč některá opatření zaváděna jsou a jiná zaváděna nejsou a jaké jsou důvody k zavádění těchto opatření, a to se nestalo, ale stalo se to, že pan premiér začal jednat, jak on rád používá, s jinými. To jednání s jinými nakonec vedlo k tomu, že si vláda s opozicí sedla ke společnému stolu, domluvili se překotně na pandemickém zákoně, resp. o návrhu, který dnes projednáváme.

Ten zákon má spoustu chyb. Na druhé straně jsou do něj vtěleny některé principy, po kterých opozice celou dobu volala, když se bavila o tom, zda prodloužit či neprodloužit nouzový stav. Dovolím si ty principy přečíst, protože mluvit o tom, co je špatně, je dobré, protože tím potom říkáme, jak jsme tam našli ty další chyby a co všechno je špatně, ale někdy je také si třeba říci, že jsou tady věci, které jsou oproti tomu nouzovému stavu lepší. A to, co je tam lepší, je, že skutečně pokud by v době pandemické pohotovosti např. ministerstvo nebo hygienická stanice nebo hygienická služba zaváděla nějaké opatření, tak ho musí zdůvodnit. Musí říct, proč ho zavádí, a další věc, která musí nastat, je, že po 14 dnech musí dojít ke kontrole efektivnosti toho opatření. To v tom zákoně je. A je férové, aby to tady zaznělo.

Pak je tam také napsáno to, že hejtmani konečně musí být, resp. kraje musí být informovány o tom, co se bude zavádět nebo nebude zavádět. To je zase věc, která u nouzového stavu nebyla, někteří byli překvapeni najednou, co se v jejich okresech nebo v jejich krajích děje, protože při nouzovém stavu toto potřeba dělat není.

Další věc, která tam možná je, že je tam možný soudní přezkum zaváděných opatření, tzn. zase je možné, pokud někdo zavedl něco nesprávně, to nechat přezkoumat, což u nouzového stavu také není možné.

A další věc, která tady potom je, že skutečně zprávy, které budou podávány sněmovně, budou podávány každé dva týdny o opatřeních, jak fungují či nefungují, a sněmovna potom má právo stav pandemické pohotovosti zrušit nebo nechat fungovat dál.

Pak jsou tam ty chyby, o kterých mluvil Michael Canov, o kterých mluvili Lukáš Wagenknecht a také další senátoři, kteří také ten zákon četli, byť třeba jmenováni nebyli.

A ty chyby je třeba opravit, nebo bychom se měli snažit, abychom je opravili. A teď jde o to, jaký zvolíme přístup. Já k tomu zase něco řeknu, a nevím, do jaké míry se to všem bude líbit.

Já chci říci, že my velmi kritizujeme, že během deseti, dvanácti, dvaceti, třiceti hodin byl překotně připraven návrh pandemického zákona nebo covidového zákona, který tady máme. My jsme na to měli také jen několik desítek hodin. Přestože jsme na to měli jen několik desítek hodin a nedisponujeme takovými aparáty, jakými disponuje například ministerstvo zdravotnictví nebo Úřad vlády, také říkáme, že to opravíme. Navrhujeme, už je to skoro desítka, možná i více pozměňovacích návrhů.

My jsme tady schopni navrhnout deset, jedenáct, dvanáct, třináct, sedmnáct pozměňovacích návrhů, které nebudou problematické, protože ty naše desítky hodin mají jinou hodnotu než ty desítky hodin, které tomu mohli věnovat úředníci ministerstva zdravotnictví či další... Nebo hrozí stejné riziko, jako vzniklo, když to sem Poslanecká sněmovna posílala s tím, že to dělala společně s ministerskými úředníky deset, dvacet hodin? Že tam jsou chyby... Nemůže se stát to, že dojde k duplicitě a duplikaci těch chyb? Že dojde k tomu, že my to vrátíme nazpátek se sedmi pozměňovacími návrhy Lukáše Wagenknechta, minimálně tři nebo čtyři právníci, se kterými jsem se bavil, nad tím zvedali obočí, protože to není tak jednoduché.

Máme jít do tohoto, že skutečně půjdeme nazpátek a řekneme, my jsme schopni to dneska všechno projednat, protože jsme začali od neděle, někteří se sešli i pětkrát. A tím pádem, že jsme se sešli pětkrát, už tedy opravdu víme, jak to je. Protože čím větší počet setkání, tím lepší práce... Nebo to je jinak, že bychom měli být v této věci skromnější a zamyslet se nad tím, co nás čeká a jakým způsobem k tomu přistoupit. Jestli vůbec máme zájem se tím zabývat a jestli vůbec se chceme na tom podílet, což podle mě je naprosto v pořádku a legitimní. Anebo jestli chceme jít do nějaké minimalizace, která říká, spravme ty dvě věci, které jsou evidentní, jasné a uznává je i ministerstvo zdravotnictví. Z nichž jedna je ta, že říkáme, že není možné, aby se skončením pandemické pohotovosti zároveň neskončila zavedená opatření. To je nesmysl, aby tomu tak bylo, to znamená, pojďme toto opravit.

A druhá věc, která se říká, je, že jestliže všichni mají být kontrolováni vládou, když zavádějí nějaká opatření, proč se to netýká krajských hygienických stanic? To je druhá věc, která je v tom minimalistickém pozměňovacím návrhu, který tady připravil zdravotní výbor. Nebo také půjdeme do těch dalších sedmi, osmi, deseti, dvanácti dalších pozměňovacích návrhů, z nichž některé jsou více jasné, některé méně jasné? A tím pádem uděláme to samé, co kritizujeme na vládě a sněmovně, která sem poslala ten pozměňovací návrh s tím, že ho ušila horkou jehlou, tzv. překotně.

Já bych byl rád, abychom se nad tím, před tím, než budeme hlasovat o všech pozměňovacích návrzích, zamysleli, pokud se k tomu dostaneme. Pokud někdo bude hlasovat pro zamítnutí, potom tomu rozumím. Potom odmítá tento přístup, potom odmítá to, abychom takhle jednali, a říká, pojďme jednat jiným způsobem. S tím, že si dost dobře nedovedu představit, aby zároveň nepřemýšlel o tom, co bude.

Bohužel to je druhá věc, o které chci mluvit, my nevíme, pane ministře, co bude. My nevíme, jestli vláda je schopná, nebo není schopná, jestli je schopná si vyjednat většinu v Poslanecké sněmovně pro to, aby vyhlásila nouzový stav, který je údajně, jak vy jste řekl, potřeba. Já to nezpochybňuji, akorát nejsem ten odborník, který to může potvrdit. Protože pokud by tomu tak bylo a pokud by to tady někdo řekl, a řekl, že si je jistý, že se tak stane, tak potom se stane to, o čem také mluvil pan senátor Wagenknecht, že vznikne úplně jiný čas na to, aby se připravily změny toho zákona, třeba i ve spolupráci s ministerstvem zdravotnictví.

Ale bohužel my to dneska nevíme. Nedozvíme se to před hlasováním v Poslanecké sněmovně, které bude v pátek. To znamená, my jsme přinuceni dneska nějakým způsobem rozhodnout. Jak rozhodneme, je na každém. Já tady k tomu říkám jen své poznámky, o kterých si myslím, aby ta debata byla dostatečně široká a zazněly tady i jiné věci, tak je tady říkám, měly by tady zaznít.

Otázka zní, co my tady dneska můžeme udělat? Kromě toho, že bychom skutečně dle mého názoru měli s těmi dvěma pozměňovacími návrhy schválit covidový zákon, pandemický zákon, tak si myslím, že je potřeba tady zmínit také některé jiné věci, které neděláme a které bychom měli začít dělat. A když neděláme, tak ani tak nemyslím Senát jako celé okolí a celou tu sféru, ve které se pohybujeme. My nejdeme úspěšně příkladem. My nejdeme úspěšně příkladem, ty věci, které chceme po jiných, sami neděláme. Každý si sáhněme do svého svědomí, řekněme si, do jaké míry skutečně ty věci, které chceme po jiných, děláme. Ať se to týká chodu různých státních úřadů, ať se to týká státních institucí.

Já jsem s vámi o tom, pane ministře, mluvil osobně. Já vám sděluji, že naprostá většina státních institucí se nechová zodpovědně. Nechová se zodpovědně proto, že k tomu zodpovědně nepřistupují manažeři těchto státních institucí. Nedělají to tak a nenastavují takové podmínky, aby ti lidé začali také potom mít podmínky pro to, aby mohli dodržovat všechna opatření tak, jak mají být dodržována. Opravdu jsem se s tím nesetkal. Opakovaně chodím na různé státní instituce, na různé instituce, kde jsou lidé, kteří berou 100 % mzdy, nebo platu, jak tady říkal kolega Čunek, a přesto tam vidím, řekl bych, disciplínu, maximálně srovnatelnou s tím, co chceme po těch, kteří dnes a denně přichází v podstatě o svůj majetek a o svoje živobytí. To si myslím, že by se mělo změnit, a v tomto směru by státní správa a státní sféra měla začít jít příkladem. Měli bychom být schopni to zorganizovat tak, aby to začalo fungovat.

Pak tady zaznělo, já se za to velmi přimlouvám, my to tady nemůžeme ovlivnit, čili to říkám spíš jako povzdech, vždycky se mluví o tom, že se jmenuje Kochův institut... Já jsem přesvědčený o tom, aby nadále lidé, kteří nejsou dostatečně odborně zdatní, a mám na mysli například pana premiéra, začali říkat, co se kdy udělá, co se kdy neudělá, podle toho, jak jim někdo zavolal nebo jak někdo přišel nebo co kde kdy slyšeli. To musí být tak, že tady bude skupina lidí, skupina odborníků, která z hlediska zdravotního, z hlediska toho, abychom zachránili své životy, řekne, co by bylo potřeba udělat. Následně potom politici, s tím, že to dají do souvislostí se sociální situací, s ekonomickou situací, s další společenskou situací, a budou rozhodovat.

Ale ta podstata, ten základ musí být dán odborníky, nikoliv tím, že si sedne vláda a bude si myslet, že všemu rozumí, že to správně rozhodne. Například dneska hrozí to, jenom řeknu dva příklady, co se stalo dneska. Dneska jednal pan premiér s předsedy stran o nutnosti vyhlásit nouzový stav, ministr zdravotnictví sedí tady. To znamená, ten, kdo tam zdůvodňoval nutnost nouzového stavu, nebyl nejpovolanější člověk v České republice, který by to tam měl těm předsedům stran vysvětlit. Ten byl tady. Vysvětloval to pan premiér, protože on tomu rozumí lépe zřejmě. Nebo případně náměstek pana ministra.

Večer v osm bude vláda, to my tady, pane ministře, budeme ještě jednat, tak předpokládám, že se o nouzovém stavu také domluví bez vás. Takže to je situace, ve které jsme. To je situace, která je totálně odlišná od toho, jak by se měl manažersky řídit nějaký systém, aby mohl fungovat. Tak to není. My bychom měli změnit způsob řízení. Když říkám, bychom, tak spíš bych měl říkat, byste. Protože my opravdu jsme zákonodárci, nejsme ti, co to mohou řídit. Případně to mohou někteří z nás řídit na úrovni obcí nebo krajů, ale nikoliv na úrovni státu. To je vaše odpovědnost a vy byste se tím měli zabývat.

Pak tady mám další věc, která mi leží na srdci, chci ji tady říct. Já jsem mluvil osobně a individuálně s několika praktickými lékaři a pak jsem mluvil i s předsedou Sdružení praktických lékařů. Tito lidé jsou jednoznačně připraveni pomáhat. Teď říkám pomáhat, nemyslím pouze očkovat. Už to tady zase zaznělo, od nevím kterého senátora nebo senátorky. Já jsem přesvědčen, že pokud dneska potřebujeme dosáhnout toho, abychom k té věci, k tomu překonání pandemie přistoupili zodpovědněji, tak musíme udělat dvě věci.

První je, my ty lidi musíme poprosit. Poprosit! Aby tak udělali. Prosím, poprosit! Ne jim přikazovat, ne zvyšovat sankce, protože jsou na dně a jsou úplně vyřízení. Je potřeba je poprosit. Druhá věc, která by se měla stát, je, že jim následně budou říkat, co můžou nebo nemůžou dělat lidé, kterým věří. To jsou dneska zejména praktičtí lékaři. To jsou lidé, které když zapojíte do těch svých různých kampaní, které se plánují, tak rozhodně budou úspěšnější než různí jiní influenceři, nebo jak se jim říká, apod. Tihle lidé jsou na svých místech, kde pracují na malých městech, schopni udělat zázraky z hlediska zajištění dodržování základních pravidel, když je o to někdo požádá, když jim někdo vytvoří podmínky a když s nimi někdo bude komunikovat.

Znovu říkám, nebavím se nyní o očkování, bavím se o tom, aby je někdo, a tím je ministerstvo zdravotnictví a vláda, poprosil o součinnost. Z hlediska dosažení toho, aby si všichni uvědomili, v jakém nebezpečí se nacházíme. Neznám větší autoritu pro moji maminku, které je 86 roků, než je praktický lékař. Neznám větší autoritu pro maminku s dětmi, než je dětská lékařka. Jestli chcete uspět v tom boji proti pandemii i z hlediska toho, jak budou dodržována pravidla, tak tady je ta šance tyhle lidi použít a s těmito lidmi začít spolupracovat. Nespoléhat se na dlouhé tiskové konference a plamenná vyjádření některých ministrů, kteří říkají pořád něco jiného.

Takže tolik ode mě k těm věcem, které jsem tady měl. Naposledy jsem si nechal jednu pro mě příjemnou a zároveň nepříjemnou. Já vám chci, vážené kolegyně, kolegové, senátorky a senátoři, už jsem to dělal, ale znovu vám poděkovat. Znovu poděkovat, protože tohle jsou respirátory, které se dneska díky čtyřem linkám darovaným z Tchaj-wanu vyrábějí. Bude se jich vyrábět čtyři miliony měsíčně. Nikdo o tom moc nepíše, nikdo o tom moc nemluví, ale budou se vyrábět. Z nich 200 tisíc měsíčně bude darováno potřebným. 200 tisíc měsíčně. To je výsledek toho, že vy jste hlasovali pro cestu na Tchaj-wan, a děkuji za to.

Druhá věc, kterou chci říct, je, že ministerstvo zahraničních věcí Tchaj-wanu darovalo České republice jednu linku. Ta linka byla zprovozněna díky firmě Spur. Tady je tweet paní náměstkyně ministerstva průmyslu a obchodu Tauberové, která nám sděluje, že linka byla zprovozněna. Je tam poděkování ministerstvu zahraničních věcí Tchaj-wanu od paní náměstkyně Tauberové. Pane ministře, nemohli byste zvážit, je to tweet, prosím, nemohli byste zvážit, že byste se k tomu postavili jako vláda, abych se nemusel stydět, i jiným způsobem než jenom tak, že paní náměstkyně ministra průmyslu a obchodu tweetne, že máme linku od ministerstva zahraničních věcí Tchaj-wanu a že tedy to je bezvadné? Fakt nejsme schopní to udělat jinak?

Já se stydím. Já se stydím a je mi stydno z toho, čeho jsme schopni, když nám někdo umožní vyrábět milion respirátorů měsíčně, tak paní náměstkyně tweetne. To je všechno. Vám děkuji, moc si toho vážím a mám z toho, jak to tady aspoň v Senátu funguje, velkou radost. Díky. A pro pana ministra mám samozřejmě dárek.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane předsedo. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Jaroslav Doubrava. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Jaroslav Doubrava:  Vážení, já nebudu opakovat to, co už jsme tady několikrát slyšeli. Jak tak koukám, tak ještě několikrát uslyšíme. Já bych jenom chtěl říct, že za mě z 99 % to, co jsem chtěl říct, řekl kolega Chalupský. Z 99 %. To 1 %, že tam chyběla jedna věta, a to je, podávám návrh na zamítnutí návrhu zákona. Já to jeho vystoupení doplňuji a ten návrh podávám.

Pane ministře, já bych se vás chtěl zeptat na jednu věc. Vy jste tady před chvílí mluvil o kritickém nedostatku lůžek. Já si vzpomínám na dobu, kdy jsme slyšeli ze všech stran, jak je obrovské množství, nadbytečné množství akutních lůžek. Ta lůžka se rušila, předpokládám, že se někam uložila, ale ty prostory, kde ta lůžka byla, ty přece zůstaly. Takže by snad neměl být problém je vrátit na místa a ta lůžka doplnit. Já bych rád, kdybyste mi tentokrát odpověděl. Ne tak jako minule, když jste cudně přehlédl nebo přeslechl mé dotazy na vás. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore, pan ministr si přeje vystoupit. Ano, má možnost, máte slovo, pane ministře.

Ministr zdravotnictví ČR Jan Blatný:  Děkuji, pane předsedající, jestli jsem neodpověděl, tak to nebylo záměrně, omlouvám se, nevím už teď, čeho se to týkalo, ale teď vám odpovím ihned.

Ještě k tomu, o čem mluvil pan senátor Čunek. Ten důvod u těch malých obchodů, to je to, o čem jsme se bavili mnohokrát, že nelze oddělit malý obchůdek na vesnici a malý obchod v rámci třeba nákupního centra a že počet obchodů, jakkoli jinak souhlasím s tím principem, co říkal, že se tam dají dodržet ta opatření, je daný mobilitou, která v současné době poklesla o 56 % podle údajů, které máme k dispozici. Je to jednoduchá matematika, čím více míst, ne obchodů, ale čím více míst, na která chodíte, tím větší je mobilita. Samozřejmě můžeme se bavit o tom, nakolik je to vyváženo potom koncentrací lidí v menším množství obchodů, ale ve chvíli, kdy zvýšíte nabídku, tak toto je princip, který je aplikován ve většině zemí. Tím nerozporuji to, co pan senátor řekl.

Pak k dotazu pana senátora Doubravy. Já sám jako lékař jsem byl dlouhodobě proti tomu, aby se snižovaly počty akutních lůžek, ale za mého působení 30 let se snížil počet lůžek asi o třetinu. To je pravda. Já jen upozorňuji, že ono se tomu sice říká lůžka, ale tam jde vlastně nejen o tu postel. Těch máme nadbytek. V podstatě i prostory. Ale když vy odsmlouváte lůžko, vlastně ho formálně zrušíte z té péče, tak z něho zrušíte i ten personál.

To znamená, za posledních x let, nebo, dejme tomu, dvě desítky let se posouvala naše péče od nemocniční k ambulantní. To znamená, byl posilován ambulantní provoz s cílem ošetřit pacienty mimo nemocnici. Počet akutních lůžek máme stále jeden z nejvyšších v Evropě. Ale na toto, co se děje teď, samozřejmě nestačí. Protože každá péče je dána smlouvou s pojišťovnou, kde máte stanovený vždycky určitý počet personálu atp., tak samo jenom to, že by se tam dovezla zpátky lůžka a daly se tam ventilátory, toho všeho máme nadbytek. To není problém. Problém je bohužel s personálem. Ono se tomu říká lůžka, je to vlastně obsluhované lůžko, a to je ten problém. Snad jsem odpověděl. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji, pane ministře, dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan senátor Martin Červíček. Máte slovo, pane senátore.

Senátor Martin Červíček:  Vážený pane předsedající, pane ministře, dovolte mi jen pár krátkých poznámek. Já osobně, jako člověk se zkušeností z krizového řízení, mám pocit, že debatou o nouzovém stavu jsme se dostali někam úplně jinam, kam jsme se neměli dostat. Považuji to za obrovský problém a selhání vlády. Ale to není asi to nejpodstatnější, co teď chci říct. Protože kdyby odpovídajícím způsobem při prodlužování šestkrát nouzového stavu teď naposledy nespoléhala jen na to, že bude formálně prodloužen, byla schopná vydiskutovat především strategii toho, jakým způsobem chce bojovat se stávající epidemií, jaká opatření případně plánuje, ať už směrem k nějaké optimalizaci, pokud by to stav dovoloval, anebo naopak, v případě, že se situace zhorší, tak jsem bytostně přesvědčen, že jsme se nikdy nedostali v současné době k debatě o tom, jestli jsme povinni vytvořit nějakou speciální právní úpravu typu pandemického zákona. Notabene takhle na koleně a velmi narychlo.

Já jsem totiž přesvědčen o tom, že se pandemická situace dá řešit za stávající legislativy. Nicméně podotýkám, že už v létě, a to je chyba nás všech, že jsme my politici třeba na vás více netlačili apod., se mělo zásadním způsobem vyhodnotit, jestli stávající krizová legislativa včetně zákona o bezpečnosti na základě první jarní vlny epidemie nemá doznat zásadních změn. To byla obrovská chyba. Nakonec to skončilo tak, že tady byla druhá, třetí vlna, u někoho čtvrtá.

Já jen podotýkám, v současné době v Královéhradeckém kraji např. čtvrtá vlna vůbec žádná není, protože ona je třetí od poloviny prosince a pokračuje v těch maximálních číslech i za průběhu a výskytu britské mutace. Tady bych snad jenom trošku povzdechl, je oficiálně škoda, že např. při výskytu této britské mutace trvalo tak dlouho ministerstvu zdravotnictví, abychom to měli nejen potvrzené, ale abychom se třeba bavili i o zpřísnění některých opatření právě v souvislosti s šířením případného ohniska.

Nicméně vrátím se k pandemického zákonu jako takovému. Ona totiž tato speciální norma je teď taková trošku symbolika. Já jsem jeden z hejtmanů, který velmi intenzivně společně s vámi prožil tu situaci minulý týden. Mimochodem, schytal jsem si za to své, stejně tak jako vy, takže jsme všichni na jedné lodi. Možná to tady říkám zcela záměrně, protože jakákoli debata o čemkoliv v tuto chvíli je chvílemi irelevantní. Neboť my se tady bavíme o legislativním rámci i třeba např. nouzovém stavu, ve kterém bychom mohli pandemickou situaci řešit, a možná bychom lidi, tu veřejnost daleko lépe přesvědčili, nebo bychom ji tak nenaštvávali, jako jsme ji naštvávali nějakou určitou nesrozumitelností. Protože ono to není o tom legislativním rámci.

Já jsem bytostně přesvědčen o tom, že to je o opatřeních, o správných, fungujících, efektivních opatřeních, o informacích, které jsou důvěryhodné, nejsou zmatečné, veřejnost je schopná je pochopit. Případně reagovat na to, že někdo, kdo je ve výkonné moci a má tu odpovědnost za řešení epidemie, tak je v tomhle směru důvěryhodný a pochopitelný. A to si myslím, že je alfa omega úplně všeho.

Myslím, že je mnoho příkladů, které bych mohl uvést, kdy takhle srozumitelně se nepostupuje a vytváří to chaos. Lidi se domnívají, že všechno to vyřeší buď nouzový stav, nebo pandemický zákon. A to přece takhle vůbec není, to vůbec nevyřeší situaci ve zdravotnictví. Ani to nevyřeší opatření, jestli jsou nebo nejsou funkční. Ale, pane ministře, velmi pravděpodobně i jako my politici místo toho, abychom se dnes bavili o tom, jestli schválíme pandemický zákon anebo jestli ho pošleme s nějakými změnami, tak možná k tomu také přispíváme tím, že se tady neustále točíme v kruhu, v některých dotazech nebo informacích.

Ale není to mimochodem důsledkem mimo jiné toho, že jak veřejnost, tak i my jsme kolikrát velmi často nedostatečně informovaní, popřípadě tomu nerozumíme? Nebo nechceme rozumět dnes možná už po roce apod.? Ale vy k tomu přispíváte také. Promiňte, jestli jsme ve čtvrtek od vás byli informovaní o tom, že když skončí nouzový stav, že neexistuje jiná situace, než že buď budou opatření podle zákona o veřejném zdraví, případně budou doplněna na základě rozhodnutí krajských hygien, nebudou plošná, budou dvojkolejná... A jediné řešení po 11 měsících řešení krize, není to jenom vaše chyba, prosím, je situace, buď by měl být nouzový stav, nebo budou tahle opatření. Protože nic jiného v tuto chvíli my připraveného nemáme. Ale všechny kraje, které byly dotčeny tak jako já vývojem epidemie, si dost dobře uvědomovaly, že sice se s tím popasují, že sice podle zákona o veřejném zdraví vyhlásíte opatření, která budou v některých případech plošná. Ale v některých případech, abychom nezhoršili situaci, vyhlásíme dílčí opatření podle vyjádření krajských hygien a budou to muset odůvodňovat.

Ale to přece nemůže být výsledek boje s epidemií po 11 měsících! My se přece nemůžeme dostat do situace, že vlastně nemáme řešení. Co udělali hejtmani? Hejtmani si uvědomili podle mě jednu zásadní věc, že se to musí vrátit zpátky, promiňte, odpovědnosti vlády, protože pandemie pro mě není povodeň. Pandemie je mimořádná situace, která si vyžaduje centrální řízení s kompetencí a odpovědností vůči někomu, kdo kontroluje výkonnou moc. To udělali hejtmani. To, že požádali o nouzový stav, prosím, nepožádali o to, že chtěli mít najednou všechno zavřené nebo podobně.

Ne, hledali prostor, aby po šesti prodlouženích, debatách, které nevedly k tomu, abyste našli společnou řeč s těmi, kdo vás kontrolují a kdo vám tuhle pravomoc mohou dát, tak to vrátili zpátky. Řekli, máme nějaké podmínky. Máme mimo jiné podmínky, to, abyste nám řekli, jaká opatření mají platit, proč, řekněte nám čísla apod. Ale na druhou stranu si asi uvědomovali, že ten nouzový stav, který nebyl prodloužený i s ohledem na legislativu, velmi pravděpodobně musí asi vyřešit jiná legislativa. Proto tady byl požadavek na pandemický zákon.

Ale přiznejme si, kdyby v Poslanecké sněmovně, nebo teď se vedla debata možná o stávajících možnostech krizového řízení nebo krizové legislativy, tak by i ten pandemický zákon asi takhle narychlo nemusel spatřit světlo světa. Protože to je fakt jen o tom, jaké možnosti máme, jestli je uplatňujeme na sto procent, ve všech souvislostech, rozsahu, plošnosti. Anebo jestli jsme schopni s tím pracovat například v posledních čtyřech měsících tak, že nebudeme trpělivě jen setrvávat na těch opatřeních, která ne vždy možná fungují.

Ty debaty tady mohou být různé. Já si pamatuji na debatu, potvrzovali ji i krajští hygienici, že třeba minulý týden, když jsme se bavili o různých podmínkách, tak opravdu, jaký byl rozdíl mezi maloobchodem a velkými nákupními centry? Když se zeptáte lidí, tak neměli obavu, že by se nějakým způsobem navýšilo riziko epidemie. Na druhou stranu respektuji jednu věc, že do toho kecá straně moc lidí a odpovědnost by měla být někde na odbornících, kteří budou zastřešovaní výkonnou mocí, ale která bude, promiňte, ještě jednou, v tuto chvíli nějakým způsobem důvěryhodná.

Já to slovo opakuji kvůli jedné jediné věci. My jsme se s vámi domluvili na tom, že se celá ta záležitost vrátí, ten celý problém debaty o nouzovém stavu, který opravdu je jen legislativním rámcem, že se vrátí na stůl vlády a do Poslanecké sněmovny, která tu vládu kontroluje. Jestli to mělo být pandemickým zákonem nebo se měl najít nějaký jiný prostor, to nechme teď stranou. Ale to byla ta zásadní podmínka.

A jen co to uděláme, vystoupí jeden člen vlády a řekne, že ve své podstatě ty podmínky, které tam byly řečeny, ty nejsou splnitelné, do školy se nepůjde. Následně řekne ten druhý, ne, my jsme to slíbili, musíme to všechno nějak zařídit, udělat. Včetně toho, že narychlo sháníme testy a pohádáme se kvůli těm testům, jestli to je správně nebo není správně.

Do toho přijde třetí den člen vlády, který má na starosti školství, a řekne, promiňte. Ale mezitím ještě přijde ministr, který má na starosti průmysl, a řekne, ten maloobchod otevřeme. Okamžitě mu to vrátí ministr školství. Ne, to tedy neotevřeme, protože nejdřív musí děti do škol a pak budeme dělat maloobchod. Do toho vy přijdete a řeknete, chce to, aby veřejnost měla důvěru. Tzn. možná nějaké opatření můžeme přehodnotit. Následně za dva dny řekneme, ne, ne, ne, všichni budete mít respirátory a opovažte se vyjít v jiných ochranných prostředcích. Ve své podstatě dáme ťafku veřejnosti, že to je ještě jinak.

Promiňte, tohle je špatně. Ale já vám to říkám jako příklad. Já to teď už ani nevyčítám, protože na takovýchto maličkostí bychom si určitě vzpomněli v těch minulých týdnech a měsících víc než dost. Ale to není jen o opatřeních. To je, prosím, i třeba o očkování. Pane ministře, nemůže prostě někdo říct jeden den, za to můžou kraje, že neočkují. Druhý den, pozor, tam bude nějaký problém s distribucí. A třetí den nemůžeme říct, že my jsme si tu AstruZenecu v těch skladech nechávali pro učitele. Vždyť to tak přece nejde takovýmto způsobem. Takhle to nemůžeme komentovat.

Vrátím se k pandemickému zákonu. Přestože si myslím, že pandemický zákon je spíš dneska symbolikou a nějakým speciálním zákonem, který dočasně může překlenout nějakou dobu, říkejme tomu třeba rok, přesto jsem přesvědčený, že kdybychom s těmi opatřeními zacházeli správně, že jsme vůbec nemuseli řešit pandemický zákon. Anebo možná někdy, až bychom na to měli čas a měli prostor ho udělat správně. Teď nemyslím jenom těch čtrnáct, šestnáct paragrafů, myslím obecně, v rámci celé legislativy, která by ovlivňovala krizové řízení.

Nicméně jsme v téhle situaci. A přestože jsem přesvědčený o tom, že ten zákon svým způsobem není potřeba, tak pro něj budu hlasovat s těmi základními úpravami, aby tady alespoň znovu ta debata probíhala racionálně o těch věcných záležitostech. To je opatření, řešení epidemie, situace ve zdravotnictví, jestli ty věci na sebe nějak navazují, mají svoji logiku, jestli jsou důvěryhodné... A mohl bych takhle pokračovat.

Jenom kvůli tomu budu hlasovat, protože jestli budeme uměle prodlužovat debatu o tomto legislativním rámci, ztrácíme čas tím, čím bychom se měli zaobírat nejvíce. To znamená, máme data, vyhodnocujeme, řešíme ty věci podle odborníků. Máme odvahu to řešit podle odborníků? Nebo přešlapujeme na místě, protože nemáme tu odvahu, tak to tento týden neuděláme. A my to nakonec uděláme za měsíc, jestli mi rozumíte, kam asi tím teď mířím.

Anebo na druhou stranu, když už se zjistí, že situace je příznivá, proč nemáme odvahu v rámci důvěry veřejnosti říct, jsme připraveni udělat tohle, takovýmto způsobem rozvolnit, popřípadě jinak nastavit. Proč lpíme na některých věcech i v situaci, kdy nemusíme, jen kvůli tomu, že nejsme schopni třeba nějak odvážně říct těm lidem, že to je i o nich. Ale ne, že oni něco nedodržují, ale že jsme připraveni jim třeba nabídnout nějakou vzájemnou spolupráci. Protože nakonec jakékoliv opatření, jestli si to veřejnost nevezme za své, a víme to všichni, tak stejně nebudou plně funkční, nebo nebudou funkční tak, jak bychom potřebovali. A to není o tom, že oni něco nedodržují.

Já si myslím, že to je o tom, jestli jsme schopni jim říct, jaká je z toho cesta.

Na závěr, pane ministře, já pro to budu hlasovat a budu přesvědčovat kolegy, abychom pokud možno zákon v nějaké podobě měli, protože jsem přesvědčen, že se musí pokračovat v nějakém legislativním rámci. Nakonec možná vy jako vláda rozhodnete za chvíli o něčem úplně jiném, protože některé věci ani podle pandemického zákona nejsou. A to je to, na co upozorňuji, protože kdybychom řešili stále všechno podle nouzového stavu, tak jednou tam mohou být plošná opatření, podruhé tam nemusí být plošná opatření. My dnes zjišťujeme, že budeme schvalovat pandemický zákon, v momentě, kdy bychom chtěli udělat plošné opatření související s omezením třeba například pohybu apod., tento zákon v tom směru je nefunkční nebo není možné jej použít. Takže se chytáme sami ve své pasti. A je to jen o tom, jak s tím legislativním nástrojem nakládáme v rámci jednotlivých opatření.

Přesto mi dovolte na závěr, prosím, říci ne výčet věcí, co se mají udělat, ale jenom z vlastní zkušenosti, co si prostě myslím v tuto chvíli, že by mohlo vést k návratu důvěry, pokud by to všechno začalo fungovat.

První věc, očkování. Trpíme všichni tím, že je tady nedostatek vakcín. Vůbec teď nejde o to, kdo za to může apod. Máme se připravit na období, kdy vakcín bude dostatek. Myslím, že všichni děláme to, co můžeme, nejen kraje, ale věřím tomu, že i ti lidé kolem vás, pro to, aby tady pak do budoucna nevázla distribuce, aby tady byl nějaký systém srozumitelný pro ty, kteří budou očkování provádět apod. Přesto mi dovolte malou poznámku. Čím méně máme vakcín, tím víc máme pravidel, nedáme důvěru systému, který může očkování nejen realizovat, spustit, ale může ho i pohlídat. Teď nenarážím jen na hejtmany. Teď narážím na zdravotnická zařízení, praktiky, kteří se do toho zapojí apod. Nedělejme si zbytečné překážky, nemusíme. Já neznám lékaře, který by někomu dal očkování, aniž by neměl anamnézu nebo nebyl přesvědčen o tom, že bude naplňovat například tu kategorizaci, kterou předpokládáme s ohledem na rizika. Jsem bytostně přesvědčen, že zdravotníci jsou dnes zatíženi, vy jste to tady řekl několikrát, vším, co jsme v souvislosti s epidemií museli zajistit. Teď po nich, protože to nikdo jiný neudělá, budeme chtít ještě očkování, budeme to dělat ve zdravotnických zařízeních, v očkovacích centrech, budeme za to rádi, že najdeme zdravotníky, kteří nám to udělají v nějaké kapacitě. Abych byl konkrétní, v našem případě 100 000 vakcín třeba v průběhu jednoho měsíce v Královéhradeckém kraji. Ale pak budeme nesmírně vděční za to, že nám s tím pomohou ti, kteří do očkovacích center apod. z různých důvodů nepřijdou a přitom jsou připraveni v plošném systému zajistit očkování, což jsou praktici. V našem případě udělají 50 000, 200 praktiků udělá plus minus 50 000. Ale víte, jaké jsou závěry z těch jednání? A teď se moc omlouvám, že já jako hejtman říkám: Vážení, i kdyby pravidla, která v současnosti ministerstvo zdravotnictví předpokládá, platila, tak já si to vezmu sám na zodpovědnost a udělám to tím nejjednodušším možným způsobem, teď to zjednoduším, budete mít jedinou povinnost, budete pod námi registrováni, budete v seznamu, abychom my jako koordinátoři mohli říci, že dostanete ten a ten počet dávek vakcín, které jsou k dispozici, a pak už to naočkujte. A jen to splňte tím, že to doplníte do systému ISIN. Ale neřešme, jestli v tuto chvíli ten 50letý, 60letý, 70letý, ten má po infarktu, nemá po infarktu, potřebuje to, nepotřebuje to atd. Nedělejme to. Neztrácejme jejich motivaci, protože oni jsou teď jedněmi z mála, kteří nám mohou pomoci očkování ne rozjet, ale udělat ho v kapacitách, které potřebujeme, protože jinak zdravotnický systém velmi pravděpodobně ještě pár týdnů nebude připraven kromě toho, aby se vrátil ke své základní povinnosti, tzn. kompetenci léčit, tak on bude ještě kromě testování a všech těchto věcí muset zajišťovat očkování. To je podle mě základní věc, nekomplikujme si to.

Druhý přístup, těch je daleko víc, ale já jsem řekl, že udělám jen výčet dvou, druhý přístup je testování. Já jsem vděčný armádě, vám za rozhodnutí, že Královéhradecký kraj, který byl jedním z postižených nejvíce, dostal v průběhu tří, čtyř týdnů armádu, která nám rozjela plošné testování na bázi dobrovolnosti. Antigenní testy, 5 až 10 % pozitivity. Nám teď sice čísla narůstají mírně, ale mě to vůbec neznepokojuje, protože to nemá vliv na nemocnice, protože my ty lidi ukotvíme dřív, řekneme jim: Vy máte ten problém, zůstaňte. Mimochodem je to velmi dobře hodnoceno, ti lidé o tom víc přemýšlejí, uvědomují si to a dobrovolně řeší to, že si dají pozor, aby se situace víc nešířila. To je příklad toho, jak to funguje na bázi toho, když dáte někomu důvěru. Ale opravdu ještě jednou, mě to netrápí, že mírný nárůst zaznamenáváme, protože si ho dokládám čísly z antigenních testů, které teď byly navýšeny, a v pozitivitě 5 až 10 %. Takže by nás ani do budoucna nemusela čísla trápit, pokud by čísla byla přesně z tohoto přístupu k plošnému testování. Vím, že se o tom neustále diskutuje. Myslím, že se musí bouchnout do stolu, samozřejmě za podmínky dobrovolnosti vůči veřejnosti se musí říci, že vytvoříme podmínky všude. Ne jen v nemocnicích, ne jen v rámci armády, která jezdí v rámci mobilních týmů, ale u velkých zaměstnavatelů apod. Ne že to bude jen povinnost, ale že se vytvoří podmínky k tomu, aby byl dostatek testů a aby měly možnost samotné firmy a zaměstnavatelé nebo všechny zájmové subjekty, které někde kumulují lidi z důvodů těch, které jsou povolené, aby měli možnost preventivně zjistit, možná dříve, že je nějaký problém.

Prosím, pojďte zkusit udělat všechno pro to, aby kromě očkování a zbytečných překážek jsme měli vytvořen systém, kdy bude testovat kdokoli, kdo může, a jen k tomu musí mít vytvořeny podmínky, nejen materiální. Děkuji.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je paní senátorka Miluše Horská. Máte slovo, paní senátorko.

Senátorka Miluše Horská:  Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, dovolte mi zareagovat trochu z jiného ranku. Možná vám také dorazil materiál iniciativy Zdravé fórum. Tam nás varují před tím, abychom tento zákon neschvalovali. Já to tedy tak vyhroceně nevidím, ale na tomto zákoně je vidět právě to, co je nešvarem naší politiky. Že nám zákony vznikají na poslední chvíli, bez vnějších oponentur a tlačí se různě na sílu. Máme vládu, která schvaluje opatření, kterým lidé nedůvěřují. O různých absurditách jste se tady, kolegyně, kolegové, už zmiňovali. Ale ve hře je také důvěra našich obyvatel. Češi jsou známí tím, že umí držet pohromadě. Na jaře, si myslím, že to ukázali celému světu. Těmi hrami, které vláda tu a tam schválí, o tuto důvěru přicházíme. My tu politickou káru tady budeme muset táhnout dál, vážený pane ministře, prostřednictvím pana předsedajícího. Situace je ale velmi zlá. Chtěla bych hodně nahlas říci: Oddalme tento zákon a pojďme ho dobře prodiskutovat, připravit, schválit později a kvalitněji. Ale to asi nejde, viďte? Tak alespoň kromě toho, co tady zaznělo, chci upozornit na zdánlivý detail.

V ustanovení § 2, cituji: Příkaz používat ochranné mycí, čisticí nebo dezinfekční prostředky, a teď ono důležité, další protiepidemická opatření. Na tuto pasáž pohlížím já, ale také mnohé neziskové organizace napříč různých oblastí a napříč republikou, tak moc je ten zákon sledován, myslím si, že s tím máte, kolegyně a kolegové, stejné zkušenosti, pohlížíme na to s velkou nedůvěrou. Za co že se to dá schovat nebo co se za to dá schovat? Máme zákon, který má mít obrovskou sílu, ale jsou tam takové nejednoznačně naformulované pasáže, pod které se mohou schovat i zásadní nařízení typu povinného testování nebo očkování. Já pro bedlivého posluchače zde v sále či venku bych chtěla panu ministrovi napovědět, že formulace – a další protiepidemická opatření - bez jakýchkoli dalších omezení či upřesnění fakticky činí ostatní ustanovení zbytečnými, neboť pod něj lze subsumovat téměř vše. Ministerstvo zdravotnictví ČR či krajské hygienické stanice mohou vydat de facto jakýkoli příkaz dle tohoto ustanovení, aniž by při tom musely a mohly prokázat, že jsou naplněny podmínky pro jeho vydání. Zejména s ohledem na absenci definice pojmu epidemie. Tolik složitější citace.

Já poprosím a chci apelovat na to, abychom skutečně přijímali zákony, které budou šetrné k právům a svobodě občanů.

Chci také varovat před tím, aby zákony nebyly zneužívány pro onu zmíněnou obecnost. Proto bych tady velmi ráda položila panu ministrovi otázku, co by to mohla být ta další protiepidemická opatření?

Pak chci určitě říci to, že jsem pro to, aby zákon u nás zde v Senátu Parlamentu ČR doznal změn. Asi jen těch drobných, abychom ten průšvih, který by mohl nastat na konci tohoto týdne, abychom ho zachránili. Ale, kolegyně, kolegové, taháme tady hodně žhavé brambory z ohně a víme za koho a víme proč. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Děkuji vám, paní senátorko. Pan ministr slyšel vaši poznámku. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan Tomáš Třetina. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Tomáš Třetina:  Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené senátorky, vážení senátoři. To, co máme dnes před sebou, co nám poslali z Poslanecké sněmovny, je prostě polotovar. Je to naprosto logické při rychlosti, s níž tato norma vznikala. Bylo by jen správné, kdybychom zde zanesli celou dlouhou řadu pozměňovacích návrhů, které z tohoto polotovaru udělají kvalitní zákon. Jsme v situaci, kdy vláda neustále požaduje nové a nové prodloužení nouzového stavu, a to až dokonce tak, že neváhá obejít ústavu. Vůbec nezpochybňuji, že je potřeba regulací, že je potřeba plošných opatření. Ale v době nouzového stavu se naše vláda vůbec neobtěžuje zdůvodňovat svoje kroky a plně využívá bianco šeku, který nouzovým stavem dostává. Pandemický zákon i ve stavu, v jakém jsme ho dostali, dává vládě všechny možnosti omezovat a limitovat život v ČR tak, abychom chránili obyvatelstvo. Ale nechrání nás před neschopnou vládou, nechrání nás před tím, aby vládla bez kontroly.

Leží před námi text pandemického zákona, který dohodla opozice s koalicí. Žasnu a nechápu, že poslanci a vedení opozičních stran zase a znovu věří premiéru Babišovi, že dohodu dodrží. Ten premiér Babiš, o kterém víme, že zase a znovu porušuje každou dohodu, pokud mu nehraje do karet. Ale dobrá, budu doufat, že premiér pro jednou překročí svůj stín a dohodu dodrží. Já osobně zatnu zuby, připravím se na to, že nedostatky této normy budeme muset opravit a odpracovat později. Opravíme dnes pravděpodobně jen drobné lapsy, na nichž je shoda napříč komorami. Ale poté kontrolujme kroky vlády, vyžadujme zdůvodnění jednoho každého rozhodnutí vlády tak, jak nám to tento pandemický zákon umožňuje. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já vám děkuji, pane senátore. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je paní senátorka Miroslava Němcová. Paní senátorko, máte slovo.

Senátorka Miroslava Němcová:  Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, možná už je dnešní jednání dlouhé, ale přesto si myslím, že norma, která má vstoupit do života, je tak zásadního charakteru, že prostě nebylo možno očekávat, že debata bude rychlá a snadná.

Moje poznámky k tomu jsou zhruba tyto.

Nejprve k okolnostem schvalování nového pandemického zákona. Co toto schvalování provází? Na jedné straně je to bezpochyby nedůvěra českých občanů v to, že její vláda je schopna řídit celý systém prací, který by mohl vést ke zvládnutí epidemie, že je vláda schopna toto řídit. Nedůvěra vznikla postupně. Na jaře, bylo to tady už zmiňováno mnohokrát, ale přesto to stojí za zopakování, na jaře zde důvěra byla a měla by se zamyslet vláda, jak o ni přišla. My všichni si to asi umíme nějak definovat, ale vláda pořád dělá, že ona nic a že všechno nějak někdo zavinil jinak a udělal něco špatně. Ale když se podíváme jen na okolnosti nedávné nebo současné, je jasné, že nedůvěra musí jen narůstat. Od samého počátku, když se podíváme na takové nejkřiklavější případy, tak zde byla otázka například maloobchodů, kdy tolikrát se v debatách točilo, proč stejný sortiment zboží mohou prodávat velké obchody a nemůže je prodávat maloobchod. Tolikrát se nad tím zamýšleli naši občané a tolikrát to vláda bagatelizovala, až přišel Ústavní soud a řekl: Ano, bylo to protiústavní. Může toto posílit důvěru občanů v to, že jejich vláda ví, co činí, že jejich vláda situaci zvládá, že jejich vláda je ta vláda, která je má vyvést z této situace? Rozhodně nikoli.

Dovolte druhý příklad. Nejčastější tužbou a přáním, když se bavíte s rodiči, je, aby jejich děti šly a vrátily se do škol. Také to tu opakujeme často, na každém fóru to zaznívá, na každém politickém jednání, odborném jednání tato otázka je vznesena. Jak byla posílena důvěra občanů ve vládu v této věci? Co se dozvěděli minulý týden? Že děti, děkuji panu senátorovi Červíčkovi, který to tady velmi plasticky popsal, to, jak vystupovali jednotliví ministři a popírali jeden druhého, ale občané se dozvěděli, že děti by mohly možná jít do škol, ale základem je, aby byly k dispozici testy pro to, aby byly děti protestovány a mohly se zúčastnit vzdělávání. Do toho v médiích vypukne spor mezi předsedou vlády Andrejem Babišem a místopředsedou vlády Janem Hamáčkem, kdo má distribuovat tyto testy do ČR. Jediné, co si z toho občan mohl vzít, je to, že jsou tady dva zájmy. Jeden zájem je premiérův, druhý je vicepremiérův. Oba dva favorizují své firmy, a to bez ohledu na to, jestli to je nebo není ku prospěchu občanů. A už vůbec ne, jestli to slouží nebo neslouží co nejrychlejšímu možnému návratu dětí do škol. Toto podrývá důvěru, která už se podle mě obnovit nedá. Jestli tady někdo přede mnou vystupoval a říkal si, co by mohlo přispět k tomu, aby byla obnovena důvěra v tuto vládu, já jsem přesvědčena, že vůbec nic. Neberte to jako povinné opoziční klišé, takovou větu, která se musí říci, ať se děje, co se děje. Já jsem o tom hluboce přesvědčena, že důvěra, která byla takto promarněna, se obnovit nedá. Dala by se obnovit pouze za předpokladu, že zde vznikne jiná vláda, že tady nebude premiér Andrej Babiš. Děkuji panu senátorovi Kantorovi, který charakteristiku jeho osobnosti nám tady nějakým způsobem předestřel. Já jenom připomenu, že sám o sobě Andrej Babiš říká, že je urputné hovado. Nevysvětlujte si to z mých úst špatně, je to jeho sebeoznačení, takto on sám sebe definoval. Pro mě je strašlivé utrpení a každodenní můrou, nejen noční, ale i denní, to, že tuto zemi řídí urputné hovado bez ohledu na to, co je prospěchem občanů této země nebo není prospěchem občanů této země. Jeho neschopnost uznat jakékoli pochybení, jakoukoli vinu, svádět ji na kdekoho, jenom ji nevidět u sebe, vede k tomu, že už nevěří nikdo nikomu, že je štípnutá veřejnost, štípnutá politika, protože jestliže se vedou politická jednání za účelem dosažení shody například na pandemickém zákonu, tak se minulý týden ta jednání vedla, dneska ráno pan premiér vystoupí a řekne, že za všechno zase může ten šílený Senát, protože si vymýšlí, že by eventuálně na pandemickém zákoně, na shodě, která byla dojednána, že by něco změnil. A to mu připadá, že je něco absolutně nepřijatelného. Pro mě je absolutně nepřijatelné, že nevím, proč, a teď se vás na to zeptám, vážený pane ministře, prostřednictvím předsedajícího, co to znamená, že nemohou být přijaty některé pozměňovací návrhy, když vy jako odborník tady sedíte, slyšíte jejich zdůvodnění, mají možná podle vás nějaké racio, jestli vy máte zadání skutečně od premiéra, že cokoli, co bude, i kdyby to bylo sebelepší, i kdyby to té normě sebevíc pomohlo, jestli máte takovéto zadání od vlády, že na nic z toho tady nemůžete přikývnout?

Nebo v jaké fázi projednávání zákona se ocitáme? Přece normální je, že sněmovna, a já ji za to opravdu nekritizuji, nalezla nějakou formu zákona. To, že vláda to zpackala v samém začátku, jestliže ho měla v květnu ve sněmovně, myslela si, že spolu s komunisty bude moci držet nouzový stav navěky, proto nepřipravovala fakticky s dobrým úmyslem žádnou verzi nebo žádnou další verzi toho postupu, tzn. pandemický zákon, a spoléhala se na tyto své pseudokoaliční partnery, tak to jen značí to, jak nekvalifikovaná ta vláda je a nekompetentní tato vláda je. A teď tedy byl nějak uštrikován zákon v Poslanecké sněmovně, my se ho snažíme nějak napravit. Výsledkem snah nás i sněmovny by mělo být to, aby v rámci možností jsme přijali to, co má nejvíc hlavu a patu, co napraví zjevné vady, co umožní lepší fungování pod tímto novým zákonem. A to přece není nic nenormálního. Na to bych očekávala, že každý člen vlády kývne, pokud je zde nějaká snaha napravit něco, co v krátkém čase v žádném případě nebylo možno uhlídat a dohlídat a všechno zkontrolovat.

Já jsem přesvědčena, že celý problém, ve kterém se opravdu ocitáme, je bolavý. Jeho hlavní název se jmenuje nedůvěra způsobená nekompetencí vlády, která všemi těmi restrikcemi, všemi těmi tlaky, když my od vás každý den, na každé té šílené tiskovce, což už je úplný kabaret, co se předvádí, když dennodenně Česká televize umožní vládě dvě hodiny nebo já nevím kolik, jak dlouho být na obrazovkách, a když pořád posloucháme, že za to mohou občané, nedodržují věc A, nedodržují věc B, nedodržují věc C a prostě pořád za všechno mohou občané. Já vám řeknu, co oni už si myslí. Oni už si ani nemyslí, že jsou občané této země. Oni si myslí, že jsou nějakými chovanci kárného tábora, že jenom je na ně někde připraven bič a metla a že se s nimi vůbec nejedná jako s občany, v jejichž službách je vláda, a nikoli naopak. Tohle úplně podminovalo celou důvěru a to bude to, co eskaluje nejen napětí ve společnosti, ale eskaluje bohužel i samotnou pandemii, protože ta, jak vidíme, kolem nás neroste, ale u nás roste. To musí mít nějaké své příčiny. Nejsou to příčiny v tom, že tady jsou o tolik horší občané. Příčina je v tom, že tady je o tolik horší vláda. O tom jsem 100% přesvědčena.

Chtěla bych se vás, pane ministře, zeptat, zda jste měl příležitost seznámit se s předloženými pozměňovacími návrhy a zda shledáváte, že byste pro některé chtěl doporučit a hlasovat pro ně, nebo doporučit nám, abychom pro ně hlasovali?

Zadruhé bych se vás chtěla zeptat, co znamená ten tlak na Senát, když zároveň premiér sděluje, že stejně vyhlásí další nouzový stav. Jestli náhodou tady nevznikal nějaký prostor na ten zákon mít trochu více času? Takže se vás chci úplně vážně zeptat, jestli skutečně bude vyhlášen. Musíte to vědět. Není možné, abyste ve středu večer nevěděl, když v sobotu končí nouzový stav, abyste nevěděl, co bude od této soboty, jestli opravdu nastupujete podle pandemického zákona nebo jestli vyhlašujete nouzový stav. To chci vědět od vás a to jste povinen nám tady sdělit.

Ještě dovolte dvě malé poznámky. První se týká toho, co zde říkal předseda Senátu Miloš Vystrčil o poděkování, nepoděkování. Teď přesně nevím, která to byla firma, která nám poskytla pomoc a dostalo se jí poděkování z tweetu paní náměstkyně. O tomto stylu nepoděkování bych chtěla potom v podrobné rozpravě navrhnout Senátu usnesení, vznikalo ještě předtím, než na tento nenormální jev upozornil předseda Senátu, navrhnout usnesení, které by poděkovalo státu Izrael. Senát by poděkoval státu Izrael za poskytnutí 5000 dávek vakcíny Moderna, které pomohou při řešení epidemie. Já to potom načtu až v podrobné rozpravě. Teď to pouze avizuji. Zároveň poděkování spolkové zemi Sasko. Myslím, že i z polské strany se dostalo nabídky na přijetí a ošetřování českých pacientů v jejich zdravotnických zařízeních. Tato dvě poděkování, aby to skutečně mělo nějakou váhu a aby tyto země, které se k nám obracejí vstřícně, přestože my jsme se tak nechovali, naše vláda ústy premiéra Babiše říkala: Sám mám málo a nic nedám, když to budu parafrázovat, když na jaře se ozývala zoufalá volání z Itálie, tak to byly jen úsměšky na jejich stranu, jak to nezvládají a jak jsou ničemní a jak tady jen zaplevelují Evropu. A teď, když jsme ve stejné situaci, je zapotřebí poděkovat těm, kteří nám pomocnou ruku podávají.

Úplně poslední poznámka, dovolte, je trochu osobní. Vzdáleně, ne vzdáleně, týká se tohoto problému, protože je ještě jedna věc, na kterou myslím, je to, že tento pandemický zákon projednáváme v předvečer 25. února. To samo o sobě stačí, aby člověk měl mrazení po celém těle. Ale v této souvislosti chci říci, že se mi ozval jeden z těch studentů, kteří v 48. roce šli pochodem na Pražský hrad, pan Kincl ze Svratky na Vysočině. Psal mi před chvílí SMS, že chtěl ve svých 94 letech přijet, že je jedním z posledních asi, ne-li vůbec posledním účastníkem tohoto pochodu vysokoškolských studentů, kteří chtěli přesvědčit prezidenta Beneše, aby nepřipustil komunistickou vládu, tak tento pan Kincl mi teď napsal SMS, že se moc omlouvá, že zítra na vzpomínkovou akci na Nerudovu ulici nebude moci přijet, protože byl podruhé očkován a není mu dobře. Nespojuje to nijak negativně, myslím, že je rád, že byl očkován, velmi to uvítal, protože je to činorodý člověk, ale stojí za to, připomenout si v této souvislosti i osudy těchto osobností.

Tolik moje možná poněkud nesourodé poznámky, z nichž to nejdůležitější sdělení bylo, že důvěra lidí je pryč. Znovunastolit touto vládou se nedá. Odstranit tuto vládu není jak, protože Miloš Zeman ji bude držet za každou cenu. Andrej Babiš, svými ústy, úporné... Mně se to nechce ani říkat, já to druhé slovo říkat nebudu. Ten řekl, že nikdy neodstoupí a nikdy neodstoupí. V podstatě jsme jako zakletí v osobních zájmech těchto dvou mužů, kteří za cenu zhoršování celé pandemie, celé situace v naší zemi nikdy neodstoupí. Doplácejí na to ti, kteří jsou nemocní, kteří jsou na hraně svých sil jako zdravotníci, kteří jsou frustrováni jako rodiče, že děti nechodí do školy, kteří jsou zoufalí z toho, že jako podnikatelé nemají z čeho žít a účty se jim vrší doma a nemají je z čeho zaplatit, tak tohle jsou ty účty za tyto dva muže.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji paní senátorce. Dalším přihlášeným je pan senátor Zdeněk Nytra. Prosím, pane senátore.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, vážený pane předsedo. Vážený pane ministře, vážené dámy a pánové, já začnu možná nesouvisle, respektive s něčím, co souvisí a nesouvisí s touto projednávanou tematikou. Já bych chtěl vzkázat panu Miroslavu Bílkovi z Hodonína a těm stovkám autorů emailů, ale hlavně těm, co to organizují, vaše snažení je kontraproduktivní. Já jsem si ze začátku ty emaily, když chodily po jednom, pročítal. Minimálně jsem je přeletěl, jestli tam není něco důležitého.

Ale když mně přijde 300, 400 emailů za den, mně nezbude nic jiného, než je mazat bez přečtení. Takže bych chtěl poprosit, ten kobercový nálet je kontraproduktivní. Jestli nás sledujete, zaznamenejte to do budoucna, prosím.

Pak bych se rád vyjádřil k některým záležitostem, které tady zazněly. Byly tady zmiňované drakonické pokuty. Na jednu stranu určitě správná připomínka.

7. ledna jsme tady projednávali a zamítli návrh krizového zákona, který z pera pana ministra vnitra tedy zvedal pokuty v rámci krizového zákona. Tato vratka leží doposud v Poslanecké sněmovně a není projednána. Ale už byl návrh na novelu krizového zákona, která dokonce tu horní hranici pokuty zvedá o další milion. Pak poslanci dostali rozum, protože nevěděli, co by ta druhá novela novelizovala, jestli ten stávající platný, nebo ten novelizovaný, ale ještě neprojednaný návrh zákona.

Přichází z vlády návrh pandemického zákona, kde jsou zase ty pokuty vyšší. Naprosto souhlasím s panem předsedou Senátu, nemusíme zvedat drakonicky pokuty. My bychom opravdu měli, a tady se nestydím za to slovo, prosit lidi, aby dodržovali zákony, aby dodržovali opatření, aby používali zdravý rozum, protože ta nemoc tady s námi je, zdravotnictví je na tom špatně a potřebuje od nás všech pomoc.

Ale v Poslanecké sněmovně došlo ke snížení těch pokut. Chci upozornit, že došlo ke snížení těch pokut na úroveň, která je v zákonu o ochraně veřejného zdraví. Jinými slovy, kdybychom my tady ty pokuty snížili, v rámci neexistence ani pandemické pohotovosti ani nouzového stavu, tzn. v intencích řízení situace v rámci té nejnižší důležitosti, tzn. v rámci běžného zákona o ochraně veřejného zdraví, by byly vyšší pokuty než v té těžší situaci, v té, dejme tomu, prostřední, to znamená v době pandemické pohotovosti. To mně přijde absolutně nelogické. Druhá nelogičnost je to, že ty dvě právní úpravy by fungovaly vedle sebe. Krajská hygiena by si mohla dokonce vybrat, podle které zákonné normy bude tu právnickou nebo fyzickou osobu postihovat.

Byla tady zmíněna náhrada škody, je tady návrh na újmu. Já nevím, jestli všichni víte, že 15. ledna, je zmiňovaný krizový zákon, kde údajně je náhrada škody vyřešena lépe. 15. ledna ministr vnitra rozeslal všem předsedům poslaneckých klubů ve sněmovně a předsedům politických stran a hnutí dopis, ve kterém konstatuje, že ministerstvo vnitra neuznává žádné nároky na náhradu škody, protože takto není § 36 krizového zákona koncipován. Tento paragraf se nevztahuje na škody a opatření, která mají povahu právního předpisu. Skutečným původcem je covid. Obávám se, že nenajdeme advokáta, který by žaloval covid o náhradu škody. Takže přesvědčení, že dikce náhrady škody v krizovém zákoně je lepší než v tomto pandemickém zákonu, je podle mě mylná.

Některé návrhy zmiňují rejstřík trestů. Jestli si dobře pamatuji tu citaci, ten přestupek se má zapisovat v registru přestupku, který je veden při registru trestu. Neznamená to, že se mně to objeví na výpisu z registru trestu. Ten registr přestupků už přece dnes existuje. Také tomu nerozumím. Jsou tam pochopitelně další chyby.

Já bych chtěl požádat pana ministra, vaším prostřednictvím, pane předsedající, a upozornit ho na § 14 toho zákona, kdy v podstatě je tam používán termín ohrožení života nebo zdraví lidí. Sám nejvyšší státní zástupce upozorňuje na to, že § 205 trestního zákona používá slovo vážně ohrožující. Bude problém s aplikací tohoto zákona, ale domnívám se, že to není chyba, kterou musíme opravovat my. Jsem přesvědčen, že velice brzo, a vláda to umí, ukázala to, poslat nám rychlou novelu... Já jsem o tom dneska přímo s panem nejvyšším státním zástupcem jednal, oni to v tuto chvíli umí překlenout výkladem, ale bylo by to dobré opravit. Takových věcí je v tom zákoně pochopitelně spousta.

Chtěl bych se zmínit o způsobu projednávání, protože je to po dlouhé době poprvé, na čem se de facto celá demokratická opozice s vládní koalicí v Poslanecké sněmovně shodla. A to není málo.

Poslanci jsou určitě zvyklí pracovat v lepším časovém komfortu, než museli pracovat teď. Když to srovnáte, tak dokonce na to projednání měli kratší čas než my.

V té souvislosti tady bylo zmíněno postavení Senátu. Ano, Senát je samostatnou a svébytnou komorou Parlamentu ČR. Můžeme tady mít 81 hrdých senátorek a senátorů, ale musíme si uvědomit, že u běžného zákona jsme my jako horní komora až druzí na řadě, že musíme reflektovat dění v Poslanecké sněmovně, že ať chceme, nebo nechceme, ústava nám přisoudila, že taháme za kratší konec.

Jestli si vezmete jenom půl roku zpátky historii našich vratek, pokud neexistovala shoda s Poslaneckou sněmovnou, tak jsme vždycky byli přehlasováni. Tak to prostě je, proto se musím dívat i za horizont tohoto dnešního jednání, co bude následovat, když přijmu nějaké opatření, respektive nějaké usnesení, nějaký pozměňovací návrh.

Přesto si nemyslím, že se tady Senát dostává do nějakého područí. Ty pozměňovací návrhy, které tu jsou, jsou přece z dílny senátorů. To není osvědčená praxe v Poslanecké sněmovně, že pan ministr vnitra, paní ministryně sociálních věcí a další ministři předkládají poslanecký pozměňovací návrh z pera jejich ministerstva. Na tohle přišli senátorky a senátoři, buď si to zpracovali sami, nebo to zpracovali v součinnosti s naší legislativou, se svými poradci, kamarády apod. To jsou naše návrhy, takže nemyslím si, že jsme v nějakém nedůstojném postavení. Jestli je tady dehonestována jakási dohoda, pochopitelně se musí jednat s Poslaneckou sněmovnou, abychom věděli, a na rovinu, opozičními poslanci ten náš návrh neprohlasujeme.

My, ať chceme, nebo nechceme, musíme respektovat to, že v Poslanecké sněmovně sedí 78 poslanců hnutí ANO a bez rámcové dohody s tímto hnutím, nebo s těmito poslanci, neprosadíme vůbec nic. Bude to jenom prázdné gesto. Nic víc. Může se nám to líbit, nebo nemusí. Také můžeme říct, jsme hrdí senátoři, trváme si na svém, ale pak se musíme smířit s tím, že bude platit ta předloha, která přišla z Poslanecké sněmovny. A to podle mě je ta nejhorší varianta.

Já bych vás chtěl tímto na závěr požádat, abyste podpořili ten návrh, který prošel zdravotním výborem, protože ten opravdu odstraňuje ty dvě základní věci. Už tady o tom bylo hovořeno, to znamená, aby při zrušení pandemické pohotovosti neplatila opatření ministerstva zdravotnictví, respektive vlády dál, aby i opatření krajských hygienických stanic byla pod kontrolou vlády, protože krajské hygienické stanice mají naprosto shodnou kompetenci, akorát delegovanou na obvod jednotlivých krajů. Pak tam jsou dvě v podstatě technické záležitosti. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji panu senátorovi Nytrovi a dalším přihlášeným je pan senátor Lukáš Wagenknecht. Prosím, pane senátore.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji za slovo, pane předsedo, byl jsem upozorněn, že bych neměl mluvit tak dlouho jako minule. Nebudu, slibuji. Mám jeden dotaz a pak dvě reakce na dva senátory, kteří tady vystoupili.

Jenom u pana ministra, já se omlouvám, stenoprotokoly ještě nejsou všechny online zaznamenané, ale jen jestli jsem to dobře zaznamenal, budu se ptát nahlas, jestli pan ministr by pak mohl reagovat, k nastavení těch procesů ve výrobních provozech a provozech obchodních. Jestli tedy respirátory jsou nebo nejsou povinné. Já jsem četl podrobně to vládní usnesení, které je na internetu, které bylo vyhlášeno, myslím, že v úterý, tam nikde výrobní provoz není.

Já se za to omlouvám, budu rád, když mi dáte jeho číslo, budu velice rád. Na vašich internetových stránkách jsou pouze omezení typu hotel, sociální služby, provozovny typu maloobchodu, úřady, výrobní prostory tam nejsou. Ale je možné, že existují nějaké jiné. Jenom vás poprosím, jestli byste mi mohl konkrétně odpovědět, jestli tedy existuje nějaké přímo usnesení vlády, které toto zavádí v prostorách výrobních provozů. Já jsem ho nenašel. Chtěl bych reakci, buď jsem špatně rozuměl, nebo jste to říkal. Pokud jste to říkal, tak si myslím, že to není pravda. Pokud jste to neříkal, tak se omlouvám, ale zároveň vás prosím, abyste nám sdělil, jestli ve výrobních prostorech, provozech je povinnost nosit respirátory od zítřejšího času 00:01. Poprosím o tu reakci. Budu velice rád, že to uvidím, ale já jsem to opravdu nenašel. Možná je chyba v tom, že těch opatření vlády je tolik, že se některá třeba mohla vypařit, nevím. Takže poprosím o reakci, aby to tady jasně padlo. Protože oni to přejímají i novináři, proto jsem tohle používal. Oni vykládají ta vaše opatření, v žádném z těch článků, které jsme viděli, nebylo psáno o tom, že by se zítra ve výrobních prostorách použily respirátory. Pokud ano, ať je to tady na stenoprotokolu, pokud ne, přeslechl jsem to, omlouvám se. Pokud ne, řekl jste to vy sám, tak jste se možná spletl.

Potom krátce reakci na dva předřečníky. Já bych k tomuto nechtěl reagovat předtím, ale musím. Je to o osobním přístupu k tomu, co tady dnes budu já osobně navrhovat nebo hlasovat. Velice si vážím našeho pana předsedy, který tady nastínil svůj názor na to, co bychom dnes měli hlasovat. Byla to reakce na to, že je tady několik pozměňovacích návrhů, sedm, osm nebo jedenáct. Je pravda, že sedm jsem vypracovával já a pan kolega Canov a další kolegové. U jednoho jsem byl navrhovatelem, jeho části, který pak pan senátor Goláň předložil s námi. Je to ta první část, tu jsem psal já.

To znamená, to, co tady je dnes vnímáno jako minimalistický návrh, já s kolegy právníky jsem psal v sobotu večer. Tzn. není to návrh výborový, je to návrh odborníků, právníků. Psal jsem ho já, včetně odůvodnění. Takže to není nějaký odborně jiný návrh, je to můj návrh, jako těch dalších sedm. Je úplně na stejné kvalitativní úrovni. Takže minimalistická varianta pro mě není něco specificky jiného, odborného, je to nějaký konsensus, který byl pak odsouhlasen a zrevidován. Je to jeden z těch x, který tady dnes bude hlasován. Bude pro něj podpora, to je odpovědnost každého z nás. Někdo má takové priority, někdo jiné.

Já bych se ještě vyjádřil k tomu, co je priorita pro mě. Zopakuji to. Tato tzv. minimalistická varianta řeší sice technický problém na úrovni toho samotného zákona, konceptu a možná i ústavnosti, ale nastane až za rok. Dá se do té doby čtyřikrát zhojit. Když vláda bude chtít, může ho poslat opravit. Dnes je to pro mě osobně z pohledu dopadu na podnikatele menší priorita, protože jsou větší problémy. Takže z těch x pozměňovacích návrhů, které tady budou, já osobně vnímám jako zásadní kompenzace podnikatelům.

I vzhledem k tomu, jaký tady byl předchozí bod, který jsme tady i odhlasovali, my jsme dokonce sami schválili, že je potřeba vyzvat vládu, aby v zákoně upravila tuto věc. Tu šanci tady máme, je samozřejmě otázka, co pak říkal pan kolega Nytra, jak to dopadne ve sněmovně. Byl bych velice rád, aby nebylo vnímáno, aspoň za mě to tak vnímáno není, že ta tzv. minimalistická varianta je ta jediná správná, nejlepší. Věcně vnímám něco podstatného já osobně víc. Je to priorita každého z nás, kdo o tom budeme hlasovat. Také to je podstatná věc, ale vidím důležitější věci.

Já jsem nechtěl, já to tady řeknu na rovinu, jak to cítím já, jak to v reálu je. My jsme dneska fíkovým listem politické dohody ve sněmovně. Tak to je, bohužel, řekněme si to úplně na rovinu, poslanci měli nějakou snahu udělat konsensus s vládou, existoval poslanecký návrh tohoto zákona. Vypracoval ho kolega Michálek. Byl kvalitativně na úplně jiné úrovni, dopadlo to jinak. Pan premiér vytáhl z klobouku zákon, který měl pan ministr, který půl roku ležel u nich, pak už možná i ve sněmovně, který je nekvalitní. Na tom se to muselo stavět v čase kratším, než jsme tady měli my. Ale to je odpovědnost poslanců, pokud na to přistoupili.

Je to politická dohoda, já osobně si myslím, že nakonec ten dopad, jak ho sami vidíme, nebyla dobře zvolená. Motivace byly určitě pozitivní, i některé věci se tam vychytaly, ale sami vidíme, kolik tam toho je špatného. Takže jenom za mě, abychom tady neříkali, že to je to nejlepší na světě, nebo to, co musíme, jsem i pro to dneska něco schválit, abychom dali jasný vzkaz panu premiérovi, že jeho nátlaky a jeho lži... Jeho podmínkami bylo, aby se ukončil nouzový stav, že se zkrátka schválí tento zákon a bude do pátku podepsán. To řekl, to nesplnil, je to lhář. Řekněme to na rovinu.

Toto vydírání panem premiérem, které trvá celý rok, je to pořád dokolečka, pořád se na to naskakuje. Nechci kolegy poslance jakoukoli formou dehonestovat. Já chápu, že měli velkou snahu, ale opět se s nimi... Jak to říct kulantně? Opět je to doběhlo.

Další věc, kterou bych rád řekl k reakci na pana senátora Nytru, k jeho pohledu na ty věci, které já tam navrhuji s kolegou Canovem. Pokuta. To, že bychom měli my řešit pokuty, které jsou v jiných zákonech, to bych v tuto chvíli nechtěl dělat. My jsme se pouze soustředili na to, co je v této předložené zákonné úpravě. To znamená, že kdybych chtěl já opravovat mnoho jiných dalších problémů světa, tak to neudělám, nemám na to ani čas, v rámci dvou dnů. Ale pokud se tady navrhují drakonické pokuty, máme tady šanci i pravomoc to změnit. Jestli si pak ministerstvo zvolí jinou cestu, ono si to stejně udělá, jak bude chtít, tak to víme sami. Takže proč se do toho nepustit... Pan kolega Canov to navrhl, já s tím souhlasím. V Rakousku jsou ty pokuty menší, obyvatelé mají větší příjmy, je to nesmysl.

K samotné škodě. Já jsem nikdy neřekl, že proces vymáhání škody podle krizového zákona je optimální. Co jsem řekl, že v tom zákoně ten koncept, který tam je postavený pro jiné účely, ano, s tím souhlasím, pro povodně a jiné věci, je založený na konceptu újmy nebo škody. Což je opravdu větší šance cokoli vymoci, pokud je to možné. To, že to není potom vymahatelné v praxi v případě pandemie koronaviru 2, je jiná věc. V jiných případech to vymahatelné zkrátka je a ten zákon primárně pro tyto účely postavený není. Já jsem celou dobu mluvil o konceptu, který tady je úplně shodný ve všech aspektech, které v tomto zákoně upravujeme.

To je asi relativně věcně. Poslední věc, já opět řeknu svůj názor, máme ho každý jiný. Já si nemyslím, že senátoři jsou ti, kteří tahají za kratší konec. My tady máme svoji odpovědnost, my jsme přísahali na ústavu, já se tak chovám pokaždé. Máme povinnost podle mého názoru ty nejzásadnější věci odstraňovat. To je náš úkol. To, že to sněmovna přehlasuje, s tímto vědomím bychom tady neudělali nikdy nic. Samozřejmě my vždycky balancujeme, já tomu rozumím. Na druhou stranu si nemyslím, že pan premiér má většinu v tuto chvíli ve sněmovně v této věci. Pokud dobře čtu to hlasování, které proběhlo, v 1. kole u nouzového stavu to nedopadlo dobře.

Někteří poslanci to nepodpořili a ta většina byla pod nějakou formou poskládána. To znamená, že pokud má v tuto chvíli jistou většinu hnutí ANO, sociální demokracie, ostatní je v nějakém jednání a je to na nějaké politické dohodě. Já nebudu predikovat, co se stane. Pokud už poslanci domluveni jsou, my jsme tady nadbyteční. Já si opravdu nemyslím, že pak má cenu se tady marnit svůj čas, nás všech, pojďme jednat o něčem jiném. Takhle k tomu já přistupovat nechci a nikdy nebudu.

Já se budu snažit o to, abychom zachránili to nejpodstatnější, a to je možná likvidace podnikatelů v průběhu příštího roku. To podle mého názoru nikdo nechceme. Je to moje priorita, takto budu hlasovat. Já bych to rád tady transparentně řekl nahlas, proto se neztotožňuji s tím názorem, že je potřeba udělat nějakou změnu, která opravdu nebude mít aktuální dopady. Je na tom možná sice dohoda, ale ta dohoda je podle mě fíkový list. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore, nyní má slovo pan senátor Zbyněk Linhart, prosím.

Senátor Zbyněk Linhart:  Vážená paní předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, budu krátký. Budu mít jednu poznámku, která nejde přímo k zákonu, ale k situaci, která z té pandemické situace vychází.

Na pozadí pandemie poslední rok projednáváme i tady v Senátu, ale bohužel z velké části to běží mimo nás, velké peníze z Evropské unie v hodnotě jednoho bilionu korun, což je velká suma peněz a v zásadě to jde mimo parlament.

Dnes na výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí jsme projednávali jednu jeho část. Projednáváme to, myslím, v několika výborech, a to je tzv. Národní plán obnovy, který vedle toho REACT-EU má reagovat na pandemii a na důsledky, které z toho plynou. V sumě jde v této části o těch zhruba 175 miliard plus 25 miliard z REACT. Což jsou relativně velmi rychlé peníze.

Co je hlavní problém v pandemii, myslím, že teď to vidíme poslední rok a vidíme to v posledních měsících, v posledních týdnech určitě každý den v televizi, především ve zdravotnictví, to je nedostupnost, kritická nedostupnost zdravotních služeb v regionech. Vidíme, jak se převážejí pacienti z regionálních a okresních nemocnic trochu zvláštně do jiných nemocnic zase v regionech, namísto spíš těch fakultních, kde velmi často slyšíme od ředitelů, někdy mi to přijde až skoro výsměšně, když říkají, jak mají volné kapacity. Ale je pak zvláštní, že sem do těch fakultních nemocnic ti pacienti moc nesměřují, ale směřují přes celou republiku do dalších regionálních, těch menších nemocnic.

Výsledkem v tom Národním plánu obnovy, v té oblasti zdravotnictví je vlastně co? Je tam 20 miliard celkem na zdravotnictví, 5 miliard je na exkluzivní výzkum, těch 15 miliard, které jsou v té kapitole 6, tak v té 6.1 se můžeme dočíst o investicích na území hlavního města Prahy, o superspecializované péči, o nejmodernější péči, o optimalizaci vzdělávání atd. To je 8 miliard. Potom o vzniku onkologického centra atp.

Chápu, že Praha, a nic proti tomu, má své potřeby. Chápu, že potřebujeme specializovaná pracoviště, ale to, co je problémem dnešních dnů, je tragická nedostupnost zdravotní péče v regionech, a to nejenom ta nemocniční. Jsou regiony, např. vidíme Karlovarsko, ale třeba Šluknovsko, kde je to do nejbližší nemocnice, reálně funkční, 60 km. A protože ta je zahlcená, nebo je uzavřeno interní oddělení, je to dalších 20 km do ústecké nemocnice. To je tragické. Je zvláštní, že se na to nereaguje.

My v České republice jistě asi umíme dělat špičkovou medicínu, ale pokud člověk má štěstí, že se k ní vůbec dostane, protože z těch regionů, jako je ten náš v příhraničí, ale samozřejmě těch regionů je daleko víc, se člověk mnohdy ani k té péči nedostane. To je dlouhodobý problém, jenom teď je malinko víc vidět. Je občas v televizi a neřeší se.

Je zvláštní, že ani v této době, když na to nasvítí média, že se ani nepředstírá. Už ani to ne. Takže v reakci na pandemii v tom Národním plánu obnovy, v tom, co nás trápí nejvíc, není téměř nic, přičemž to Evropská komise, ale ona nám to nemusí říkat Evropská komise, to bychom mohli vidět sami, nám to v těch hodnotících semestrech, které posílá každoročně do členských zemí, tak nás na to také upozorňuje. Ale to já myslím, že víme sami. Přesto se neděje nic, nefunguje to.

Mohla by pomoct přeshraniční péče, o které se mluví dlouhá a dlouhá léta. Podepisují se memoranda, před rokem a půl ministr slavnostně podepisoval v Dolní Poustevně memorandum o přeshraniční spolupráci. Od té doby nic, nula. Takže zase to vůbec nefunguje přes ty všechny proklamace. Pokud je území, kde žije velké množství lidí, desetitisíce lidí, 55 tisíc lidí, a to území je ze tří stran obklopeno Německem, ve vnitrozemí je pohoří, tak to vytváří problém. Bohužel se deset let o tom mluví, minimálně poslední roky, a neděje se vůbec nic.

Já bych proto chtěl využít této situace, abych pana ministra požádal, aby tuto skutečnost zohledňovali, aby ji zohledňovali při tom požadavku na umístění fondů Evropské unie do oblasti zdravotnictví. Ať už to bude Národní plán obnovy nebo REACT, aby posílili případně ze státního rozpočtu, ale tam v podstatě nejsou peníze, aby posílili investice do regionů, do regionálního zdravotnictví v oblasti investic, ale vlastně i z hlediska provozu. Tak, jak to ostatně pojišťovny mnoho let slibují a proklamují, ale reálně v tom nic nedělají. Aby v několika málo regionech, kde je dostupnost tragická, tak aby tam byly např. zvýhodněny sazby. Ale to je v podstatě spíš jenom symbolické.

Takže já bych chtěl požádat pana ministra, aby na to dohlédl. Především v těchto dvou fondech, o kterých se teď hodně mluví, v REACT a v Národním plánu obnovy, aby tyto peníze spíš než na ta specializovaná centra směřovaly do regionů. Děkuji.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Já jenom jsem to vnímala jako žádost, čili dotaz také? (Zbyněk Linhart: Apel.) Apel, dobře, děkuji. Takže pan ministr si to poznamenal. Nyní má slovo Raduan Nwelati. Prosím, pane senátore.

Senátor Raduan Nwelati:  Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Nacházíme se ve velmi složité situaci, a tím nemyslím legislativní jako senátoři, ale ve velmi složité pandemické situaci na území města Mladá Boleslav také, ale na území České republiky. Opravdu v tuto chvíli nebudu postupovat tak, že bych začal tady vyjmenovávat výčitky směrem k vládě a směrem k ministrovi zdravotnictví. I když samozřejmě by bylo možné tady snad mluvit hodiny a hodiny a hodiny a vyčítat vládě kroky, které dělala, které mohla udělat jinak atd.

Než řeknu další věci, v prvé řadě řeknu, že pandemický zákon, tak, jak je předložený, včetně těch drobných úprav, podpořím. Ale zároveň budu mít velkou prosbu na pana ministra. Než tu prosbu řeknu, tak bych chtěl jenom říct pár věcí, jak se obvykle postupuje při řešení infekční choroby s vysokou infekčností. Jsem lékař, sice nepraktikuji medicínu, ale studoval jsem ji. Věřím tomu, že přestože se medicína velmi silně mění, nebo je tam velký vývoj dopředu, ty zásadní parametry, jak postupovat při infekční chorobě, prakticky zůstaly hodně podobné tomu, co jsem studoval.

Pokud máme nějakou vysoce infekční chorobu, v prvé řadě musíme diagnostikovat, pokud možno, pacienta, ať to je třeba testováním nebo jinou metodou. Následně musíme trasovat, následně bychom měli dát toho pacienta samozřejmě do izolace, ale i ty jeho kontakty, což je karanténa. Měli bychom se snažit ochránit ty ostatní, kde je možná pravděpodobnost, že by se mohli potkat s tou infekční chorobou.

K tomu patří očkování, pokud už je dostupné. To je také forma prevence proti šíření choroby a prevence proti tomu, aby byli postiženi další pacienti.

Pak existují lokální opatření, která se zavádějí v lokalitě, kde se infekce šíří více než jinde. Pak jsou plošná, pokud všechno nezabírá. Ale pokud se zavádějí lokální i plošné, to neznamená, že se máme vykašlat na ty základní věci, ať je to testování, ať je to trasování. Já mám pocit, že tam, kam jsme se dostali, jeden z důvodů je, že jsme si řekli, že nejsme schopni trasovat, protože na to nemáme kapacity, tak trasovat budeme jen tak, jak to vyjde, což si myslím, že není úplně v pořádku.

Lokální opatření jsme zavedli někde v první vlně a tady ještě, když zmiňuji první vlnu, musím říci, že ta byla zvládnuta ne kvůli opatřením, která zavedla vláda, ale kvůli občanům, kteří se zachovali velmi zodpovědně a velmi vládě pomáhali v tom, aby první vlna byla zvládnuta, ať to je, že si začali šít roušky a nahradili nedostatečné ochranné pomůcky a vládě věřili, dodržovali nařízení, která tam byla. Proto mě velmi mrzí, že v dnešní době vláda částečně tu vinu, proč nejsme schopni zvládnout pandemii, hází na občany a říká, že důvod je, že nedodržují nařízení. Musím říci, že se zčásti ani nedivím, protože taková chaotičnost při zavádění opatření je prostě nepřijatelná. Občané se v tom neorientují.

I proto bych vás, pane ministře, velmi poprosil, abyste se pokusil prosadit ve vládě, že budete dbát zaprvé na názory odborníků, kteří budou doporučovat, když budou něco doporučovat, abyste to vyslyšeli. To je jedna věc.

Druhá věc, byl bych velmi rád, pokud bychom se pokusili vrátit k trasování. Stejně tak testování a plošné testování. Já vím, že mi řeknete, že na to nejsou kapacity. Na druhou stranu tady je spousta organizací, které by v tom velmi rády pomohly. Vím, že to nejsou hygienici, kteří by správně měli trasovat, ale na základě podrobných manuálů vytrasovat a říci, jak by měl člověk postupovat, je dle mého názoru možné.

Mimochodem když už to zmiňuji, i ze zkušeností, které mám, jsem se potkal s mnoha případy, kdy různé hygieny doporučují různé karantény a ve všech případech nepostupují úplně stejně. Tzn. když totožný případ posuzuje hygienička, řeknu, v jižních Čechách, tak tomu vytrasovanému navrhne jiný postup, než když je to třeba ve středních Čechách. Stává se to, ne nijak výrazně, ale stává se to. Opravdu, vraťme se, abychom testovali, trasovali a vrátili se k lokálním i plošným opatřením. Opravdu plošná opatření nejsou samolékem, který by to řešil všechno. Pokud k tomu nebudou ostatní věci, tak to nebude fungovat.

Jen krátce k pokutám. Snížení pokut nepodpořím. Důvod je pro to, co tady říkal pan senátor Zdeněk Nytra. Já se nedomnívám, že by měly platit dva zákony, ve kterých za stejnou věc je jiná výše pokuty. Notabene aby výše pokuty za použití zákona, který je tím nižším levelem, co se týká pandemie, byly pokuty vyšší než vyšší level, tzn. pandemický zákon jako takový. Takže to nepodpořím. Podpořím zákon jako takový s drobnými úpravami, abych měl jistotu, že by to mělo být schváleno, ta naše verze, v dolní komoře, tzn. ve sněmovně, protože myslím, že je potřeba, abychom zákon měli, abychom mohli bojovat proti pandemii. Ale moc prosím pana ministra, aby trasování, testování nějakým způsobem brali v potaz, protože to si myslím, že je jednou z cest.

Očkování je samozřejmost, tam si také myslím, že je potřeba udělat více. Když už tady nějaké očkovací látky máme, abychom je neschovávali a abychom je co nejrychleji použili. Mimochodem, vaše vyjádření na začátku, že zaprvé ve skladech nejsou, pak zase jsou, pak nemáme, kdo by je distribuoval, pak je kraje de facto dostaly a nepoužily. A následně poslední verze je, že jsme si je schovávali pro učitele. To je dobře, myslím si, že bychom učitele měli začít očkovat. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová:  Děkuji, pane senátore. Nyní se do rozpravy přihlásil pan senátor Hynek Hanza. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Hynek Hanza:  Děkuji, dobrý večer, vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Bylo toho hodně řečeno a já si dovolím začít. Budu méně diplomatický než Raduan Nwelati a začnu citátem, který všichni znáte. Jsme schopný národ, jen nás řídí nemehla. Schopný národ jsme a potvrzujeme to každý den. Nejvíce jsme to potvrdili na jaře, a jak Raduan řekl, to jsme to potvrdili, protože jsme tomu věřili. Zaprvé nás řídilo vyděšení z toho, co se může stát. A zadruhé to, že nařízení byla první, věřili jsme v to, že vláda správně rozhoduje. To, že nás řídí nemehla, se prokazuje, čím déle jsme v tomto stavu. Bohužel to tak musím říci.

Nouzový stav. Může nouzový stav zlepšit situaci pandemie v naší republice? Odpovím si sám. Ne. Může pandemický zákon zlepšit situaci pandemie v naší republice? Opět ne. Odpovím si i na následující otázku: Proč? Protože to je odvislé od schopnosti a neschopnosti vlády. Ta jediná rozhoduje o tom, co v prostředí, které si nastaví, ať už to bude pandemický zákon nebo nouzový stav, co bude dělat. Bohužel.

11 měsíců je prokazována nikoli zkušenost za těch 11 měsíců, kterou máme, ale přesný opak. Výsledek je totální nedůvěra veřejnosti ve stát, ve vládu, v to, co se bude nařizovat nebo ne, ať už to bylo překotností nařízení, rychlou změnou. Dnes vlastně ani nikdo z nás nemůže říci, že by 100% věděl, co platí v současnou dobu.

A proč? Vezměme si podnikatele. Dneska jsme to řešili v předešlém bodu, teď už o tom bylo také řečeno. Místo aby podnikatelům, kteří se uzavřeli nařízením, podnikatelé závislí na těch, co byli zavřeni, byť mohli zůstat otevřeni, tak on se jim hodil tzv. záchranný kruh. Akorát to nebyl kruh, kterého by se mohli chytnout, byl to kruh, který je praštil po hlavě. Takže ti, co jsou zdatnější plavci, ještě jsou nad hladinou. Ti, co jsou méně zdatní, omdleli a jdou pod vodu, nenávratně. Veřejnost neví, co má dělat, protože za 11 měsíců opakování tzv. lockdownů, ať už v jakékoli formě, jsme se dostali do zcela nejhorší situace v pandemii, která tady doposud byla. Nebyla horší situace. To mi asi potvrdí i lékaři, co jsem se jich ptal. Čísla letí někam nezadržitelně, co nás v příštích týdnech čeká. My tady dnes řešíme nástroj, který by měla vláda využít pro to, aby se s tím nějak vypořádala. Akorát se obávám, že je to slabší nástroj než nouzový stav. Nouzový stav se nepotvrdil, že by fungoval s touto vládou. Zvláštní situace. Řešíme něco, co vlastně nemůže pomoci.

Nedůvěra veřejnosti vyvolává, že na povrch se dostávají různé konspirace, zpochybňování. A přesvědčovat lidi o tom, že jedině očkování a 3R a tato rozumová nařízení nás mohou z tohoto vyvést, je čím dál tím těžší, protože nás za 11 měsíců nikam nedovedla. A očkování? Rádi bychom, ale není čím.

Jaká je cesta ven ze současného stavu? Z té katastrofy, která se blíží a přijde, ať se rozhodneme dneska jakkoli, tak to špatné nás ještě čeká. Můj názor je takový, a možná bude v rozporu s tím, co si myslí můj klub a co si možná myslí někdo jiný, že jediné, co nás může zachránit, je jednotnost asi Senátu s Poslaneckou sněmovnou i s vládou a se všemi, prostě tuhle ekonomiku uzavřít na několik týdnů totálně, včetně firem výrobních, abychom zastavili totální propad. Slíbit totální náhrady podnikatelům a zamezit katastrofě, která se blíží. Je to v rozporu s tím, co dneska projednáváme, protože se snažíme ještě nějaký nástroj vládě dát. Ale obávám se, a je to můj názor, že toto by možná zabralo. Pak by možná mohl přijít na řadu pandemický zákon a nějaký postupný návrat k normálu. Samozřejmě sehnat vakcínu co nejrychleji a v dostatečném množství a proočkovat. Ale to je opakující se pohádka o tom, jak nedokážeme ani my ani EU ochránit své občany.

Zpátky k zákonu. Strach o budoucnost mi velí hlasovat pro. Zároveň ten samý strach mi velí hlasovat i proti. To pro je nějaký pragmatismus v tom, ať je aspoň nějaký nástroj. To proti mi říká, pokud vláda dokáže ohnout ústavu, co udělá se zákonem? Rozum, ten mi říká právě to, že potřebujeme něco víc než jen tento zákon. Děkuji za pozornost.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Také děkuji, pane senátore. Další přihlášenou je paní senátorka Jaromíra Vítková. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Jaromíra Vítková:  Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, zaznívalo zde mnoho připomínek na různé oblasti v naší společnosti. Já bych chtěla zvednout hlas za předškolní vzdělávání, za mateřské školy, za platformu ředitelů a ředitelek mateřských škol, kterých je asi 1200 a kteří dlouhodobě v době koronavirové krize upozorňovali na problémy právě v této oblasti. Mateřské školy na rozdíl od jiných škol nebyly vůbec uzavřeny. Přesto byly nemocné učitelky, ředitelky, nepedagogičtí pracovníci. Upozorňovali na to, že jim chybí finanční prostředky v tzv. oblasti neinvestičních nákladů, tudíž potom měli problém zaplatit nemocenskou, případně na dohodu vzít dobrovolníky. S tímto bylo ministerstvo školství seznámeno. Tady je vidět, že se nenaslouchá skupinám, i když odborným. Nejen nám jako senátorům, ale i odborným skupinám se nenaslouchá, protože kdyby se naslouchalo...

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Pardon, paní senátorko, prosím po mé pravici tu energii trošku ztlumit. Zejména pokud se týká decibelů. Děkuji.

Senátorka Jaromíra Vítková:  Kdyby ministerstvo školství naslouchalo této skupině, možná že v této době by se mateřské školy nemusely uzavírat.

Já bych chtěla poprosit pana ministra, aby se svými kolegy komunikovali, protože je vidět, že právě to, že si navzájem nenasloucháme, může vést až k této situaci. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji, paní senátorko. Dalším, zatím posledním přihlášeným je pan senátor Michael Canov. Prosím, pane senátore. Připraví se paní senátorka Miroslava Němcová.

Senátor Michael Canov:  Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, ono to vypadá podle zpráv, co probleskují, že ať rozhodneme, jak rozhodneme, stejně se asi rozhodne, že bude od pondělí nouzový stav. Nicméně pandemický zákon by v tom případě přišel na řadu potom. Já bych se tady chtěl zaměřit jen na matematiku a na upozornění.

Můj ctěný kolega Zdeněk Nytra se tu snažil dokázat, že nemá smysl si brát větší pozměňovací návrhy kvůli tomu, že nás sněmovna přehlasuje. V tomto případě si myslím, že to tak úplně neplatí, protože pro pandemické znění v původním znění by hlasů z vlády bylo málo. ANO 78 hlasů, ČSSD 14. To je 92. To je méně než polovina z 200. KSČM hlasovala proti nebo se zdržela, nebyl pro to nikdo. SPD už vůbec ne. Nezařazení poslanci také ne. Tzn. že toto, myslím, nehrozí. Strašit tím, že když se tam něco přidá, bude platit původní návrh, si myslím, že nehrozí.

Ale pak je tady ještě jeden důvod. Já jsem o něm mluvil na úplném začátku. To, co další můj ctihodný kolega, Raduan Nwelati, nazývá drobné úpravy, to vůbec nejsou drobné úpravy. Ale vůbec ne! Tam je naprosto základní úprava. A sice to, že když se schválí některý z výborových návrhů, tam se propojí § 1 a 2, tzn. vrátí se moc do rukou sněmovny a sněmovna bude moci stavem pandemické pohotovosti vypínat nebo zapínat mimořádná opatření, což tam teď není. V současnosti je stav takový, že by sněmovna nemohla dělat vůbec nic. Mluvil jsem o tom na začátku. Tzn. že nikdo z těch 92 poslanců, možná kromě pana předsedy sněmovny, by pro to nemohl hlasovat ani tak, protože by tím sami sebe zbavili všeho. Nazýval jsem to tou impotencí. Proč by to dělali?

Takže vyzývám vás, kolegy, nebojme se přijmout i další pozměňovací návrhy. Tam není co riskovat. Maximálně docílíme toho, že když jich bude moc, tak že se sice nepřijmou pozměňovací návrhy, ale určitě se nepřijme ani původní zákon v původním znění, to by sněmovna odstřelila sama sebe. Takže toho se bát opravdu nemusíme.

Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji. Další přihlášenou paní senátorka Miroslava Němcová. Prosím, paní senátorko.

Senátorka Miroslava Němcová:  Děkuji ještě jednou za slovo. Vážený pane předsedo, dámy a pánové, přicházím načíst návrh usnesení, o němž jsem se zmínila ve své řeči. Za chvilku vám bude rozdán na lavice, ale bylo mi doporučeno, abych ho přečetla nyní v obecné rozpravě. Jsou to dva body.

Návrh usnesení tedy zní takto: Senát Parlamentu ČR děkuje státu Izrael za poskytnutí 5000 dávek vakcíny Moderna, které pomohou při řešení epidemie covid-19 v ČR, zadruhé děkuje Polské republice a spolkové zemi Sasko za nabídku lůžek a péče pro nemocné občany ČR v jejich zdravotnických zařízeních. Tolik tyto dva body, děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Děkuji, paní senátorko. Tzn. po ukončení hlasování o zákonu a po podrobné rozpravě, pokud bude, tak budeme samozřejmě hlasovat i o tomto doprovodném usnesení. Další je paní senátorka Alena Dernerová.

Senátorka Alena Dernerová:  Děkuji, pane předsedo. Vážené kolegyně, kolegové, pane ministře, vaši úlohu vám vůbec nezávidím, máte to opravdu velmi obtížné. Dostáváte se do klinče ne kvůli sobě, ale možná kvůli některým svým předchůdcům.

Já jenom z praxe. Komunikuji s imunology, komunikuji s vědci, protože média se nedají poslouchat. Někdy výstupy některých vládních činitelů, nemyslím tím vás, jsou taky katastrofální, chaos nad chaos. Někteří vědci u nás říkají, že jsme se protestovali k epidemii. Čím víc testů, tím víc pozitivit. Jde o to, že když budeme testovat, máme snad nejvíce testů v rámci celé Evropy, možná jsme na druhém místě. Co se týká velikosti zemí, tak jsme možná na druhém místě, máme třeba 90 000 testů za den, z toho třeba 30 000 PCR, zbytek antigenních testů. A pak z toho samozřejmě vychází nějaká pozitivita.

Za sebe říkám, jsem lékař, nerouhám se, ale mně v podstatě nezajímají ta absolutní čísla, 15 000, 12 000, 10 000. To jsou lidé, kteří mají pozitivní testy. Podstatní jsou ti, kteří skončí v nemocnicích. Pravda je, že jsou to lidé, kteří jsou starší, i když teď jsou tam některé mladší ročníky, ale obvykle jsou tam nějaké komorbidity. Myslím si, že tito lidé by měli být včas očkováni. Ti, kteří mají už nějaké predispozice k tomu, že by mohli mít průběh covidu horší. O těch nejlépe ví obvodní lékaři. Ale to už je jedno, to je pasé.

Chtěla jsem se vrátit k testům. Já jsem se zabývala tím, jak testují, protože je nám dáváno za vzor Rakousko. Rakousko testuje, ty PCR testy, když to řeknu jednoduše, máte od 1 do 40 proužků, když máte do 30 pozitivních proužků, tak je to pozitivní pacient, má antigen, je jasné, že je pozitivní na virus. To, co je nad 30, Rakušáci neberou jako pozitivní, berou to, že je tam malá virová nálož, a tím pádem je to člověk, který nenakazí toho dalšího. Já jsem se chtěla zeptat, jestli už máme takové validace nebo kontroly laboratoří, jestli je nastavené takové pravidlo už i v ČR? Jestli netestujeme třeba na 40 pozitivní a mohlo by to být pro nás signálem, že ten dotyčný člověk nemá infekt.

Takže tak by se i snížilo procento, které vypadá jako pozitivních, a procento retestů, které nejsou nijak levné. Protože mám obavu z toho, abychom výhledově měli dostatečné finanční prostředky na léčbu ostatních onemocnění. Utrácíme hrozné finance právě za testování. Takže jenom si myslím, že i validace laboratoří nebo to, abychom si řekli, toto je pozitivní a další už je negativní, tak by mohlo přinést také trošku světla do té tmy, do tunelu.

Ale jak říkám, nepodceňuji to, samozřejmě lidí v nemocnicích, hlavně na JIP, je hodně. Zase říkám, máme přístroje, máme lůžka, ale není personál. To je dlouhodobá záležitost. O tom jsme mluvili už několikrát, ale předchozí vlády to nijak neřešily a ti lidé tady nejsou. Za to vy také nemůžete. Tak jen otázka k laboratořím, protože si myslím, že je to jedna z věcí, která je také velmi důležitá. Děkuji.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Já také děkuji. Pane ministře, všimněte si, že jste byl politován, jak jsem pochopil z výkladu pana senátora Kantora. Tak vám to na vládě nehrozí. Nyní se přihlásil pan senátor Nytra, zatím jako poslední. Prosím, pane senátore, máte slovo. My se vystřídáme.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, pane předsedo. Ještě jednou dobrý večer. Já nechci pochopitelně nikoho přesvědčovat. Každý si musí rozmyslet ve své hlavě sám, jak bude hlasovat. Ale chtěl bych vaším prostřednictvím, pane předsedající, upozornit ctěného kolegu Michaela Canova, že jestliže pro tento návrh zákona ve sněmovně hlasovali s výjimkou jedné strany nebo jednoho hnutí všechny politické subjekty, tak se obávám, že na přehlasování 101 se tyto subjekty přidají. Ta úvaha je podle mě mylná.

Druhá poznámka, každý zákon se dá novelizovat. Já už jsem to tady říkal. Předpokládám, že pan ministr si udělal spoustu poznámek. Chtěl bych také poděkovat a ocenit, že reagoval v rámci obecné rozpravy, nebývá to tady zvykem. Nemusíme souhlasit s tím, co říkal, ale vůbec tím principem, že reagoval v rámci obecné rozpravy. Je to pochopitelně na nás. Každý zákon se dá novelizovat. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Už mluvíme o novelizaci zákona, který ještě není schválen. Zatím se pojďme držet toho, co máme před sebou. Paní senátorka Němcová přišla, tak jí dávám slovo.

Senátorka Miroslava Němcová:  Děkuji mnohokrát. S opravou přicházím a prosbou, protože jsem se zmýlila v návrhu usnesení. V bodě 2, kde v textu, který jste dostali a máte jej před sebou na lavicích, je napsáno: Senát děkuje Polské republice a spolkové zemi Sasko. Prosím o opravu spolkovým zemím Sasko a Bavorsko. Děkuji.

Senátorka Miroslava Němcová:  Tak to se omlouvám napodruhé. Zajisté, to jsem ve svých podkladech neměla, poprosím někoho, kdo by pozměnil tento můj pozměňovací návrh, protože já nechci udělat chybu ani teď, tak kdo ví, že je to bezpečně Severní Porýní-Westfálsko, prosím, aby pozměnil tento můj pozměňovací návrh.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Pozastavím tento diskusní kroužek na chvíli, prosím, pojďme se věnovat nějakému definitivnímu znění.

Senátorka Miroslava Němcová:  Po upřesnění, za které děkuji panu ministrovi zdravotnictví, by bod 2 zněl takto: Děkuje Polské republice a spolkové zemi Německo. Spolkové republice Německo...

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Už jsme se z těch zemí trošičku odpoutali, je to Spolková republika Německo, ano. Takto je znění doprovodného usnesení, jak ho tady teď představila po opravě paní senátorka Němcová. Další přihlášený do obecné rozpravy je pan senátor Jan Horník.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Já chci navázat na to, co tady říkal senátor Nytra a senátor Michael Canov. My se tady snažíme, my vymýšlíme, pan kolega Wagenknecht několik nocí nespal, snažíme se poctivě s tím něco udělat a pak si přečtu: ODS je podle Fialy připravena zákon podpořit, pokud v něm senátoři udělají jen drobné legislativní změny. To už je všechno domluvené, nebuďme naivní. Místo toho, aby se pořádně udělal zákon, skutečně pořádně, aspoň když už nebyla možnost to projednat v té 30denní lhůtě, tak proboha tam aspoň dejme věci, které víme, které tam patří a které nepoškodí mnohé skupiny našich obyvatel. Vláda už dneska ví, a vy jste vyzvali pana ministra, on ještě nereagoval, možná zareaguje, ale vždyť oni musí vědět, vždyť to není zase úplně parta nějakých bláznů, oni musí vědět, že nouzový stav budou muset vyhlásit. Mají k dispozici krizový zákon, pojďme aspoň vyslat slušnou, pořádnou verzi. Ale jak je vidět, ODS už byla nahoře na Hradě, u Zemana se byli poradit, co si o tom má myslet. To si ťukejme, jak chceme. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Následuje reakce pana předsedy Senátu Miloše Vystrčila.

Předseda Senátu Miloš Vystrčil:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, situace je taková, že politika je o tom, že buď něco dokážete prosadit, protože pro to bude hlasovat ještě někdo jiný, nebo nikoli. Můžete ovšem dělat také politiku tak, že víte, že to, co navrhujete, určitě neprosadíte. Ale můžete zároveň ze sebe udělat hrdinu. To také můžete dělat, tímto způsobem, politiku, že víte, že neuspějete, protože někdo jiný odpovědný za vás přijme aspoň něco, co umožní potom normálně a standardně existovat, protože ví, že za to ještě schytá. A nebo ne. To je celé. Takže prosím vás pěkně, je to tak, že zrovna tak, jako jedná předseda ODS, jedná předseda STAN, jedná předseda Pirátů, jedná předseda KDU-ČSL a jedná předsedkyně TOP 09, domlouvají se na tom, co bude nebo nebude s tím, že každý potom svobodně hlasuje, stejně tak jako senátorský klub ODS nemá nařízeno, jak bude hlasovat. Nemá to nařízeno, není nikdo zavázán, jak má hlasovat. Není pravda, že je to domluveno tak, že tady někdo dostal příkaz, aby nějak hlasoval. Je to podle mě neférové a neseriózní, tohle říkat, že tomu tak není.

Na druhé straně každý má svobodu volby. Pokud někdo ve své svobodě volby to použije jinak, než si ten druhý myslí, že je správné, tak ať se vyjádří, že si myslí, že to má být jinak. Ale proboha ať neříká, že ten, kdo si myslí, že chce hlasovat jinak, že to nedělá dobře. To přece není fér. Takhle jsme tady nikdy nejednali.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  (Klepání senátorů na lavice.) Už se doklepalo, takže může k mikrofonu přistoupit pan senátor Tomáš Goláň.

Senátor Tomáš Goláň:  Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane ministře, mě určitě nikdo nebude podezírat z toho, že bych fungoval na základě nějakých zakázek a příkazů vedení ODS. Nicméně musím se vyjádřit k tomu, co tady zaznělo, musím se vyjádřit k té minimalistické variantě.

Byl jsem tady jmenován jedním z kolegů, že jsem byl jedním z těch, který přes víkend přišel na chyby. Já jsem přišel na ty hygienické stanice. Byl jsem s kolegy u toho, i s Michaelem Canovem a s Lukášem Wagenknechtem, když se pokračovalo v dalších úpravách. Ustoupil jsem od dalších úprav. Spousta důvodů tady byla řečena. Ale i z faktické stránky úprav.

I to, že někdo do náhrady škody začne dávat přenos důkazního břemene na stranu státu. To, že se začnou upravovat ta opatření takovým způsobem, že jsou v podstatě v téhle špatné situaci nepoužitelná. Protože pozměňovací návrhy kolegy Wagenknechta právě v tom § 2, týkající se těch konkrétních úprav, říkají, že nemůžete nikdy zavřít vůbec a že vždycky musíte udržet nějaký nouzový režim za přísných hygienických opatření.

To byla ta situace, kdy jsem se od té vlny odklonil a díval jsem se na to racionálně. Protože dělat změny, které ten zákon úplně vykleští, pardon za to slovo, mi nepřipadalo správné. Já jsem jim to řekl, oni to ode mě neslyšeli poprvé. Já jsem odešel od té varianty, a proto jsem začal oddělovat tu minimalistickou variantu, ke které se připojili kolegové v ODS. Takhle vznikla tahle varianta. Ne žádným nařízením shora, z Hradu apod. Kolegové mohou potvrdit, jak jsem včera bojoval na klubu za to, abychom se nebavili ani o pokutách.

Samozřejmě byla to situace, kdy jsme nevěděli, že bude vyhlášen stav nouze. A při tom, co slyšíme od kolegů odborníků, při těch číslech je stav nouze určitě lepší variantou než přijetí pandemického zákona. Nicméně co když nebude? My něco musíme udělat, a proto i když jsem připravil další pozměňovací návrh, který prošel hospodářským výborem, který jsem dělal na základě upozornění nejvyššího státního zástupce a také celého odborného kolegia Nejvyššího soudu, s odborníky na trestní právo, ustupuji i od toho pozměňovacího návrhu, který mi dnes prošel na ústavně-právním výboru, protože jak tady řekl můj předřečník, nejvyšší státní zástupce v dopise, který jsem obdržel osobně, říká: „Je to absolutně neaplikovatelné, takže to nemůže ničemu vadit.“

Ten § 14 totiž upravuje trestní zákoník takovým způsobem, že ho to neupravuje. Protože to tam nemá co upravit, protože to názvosloví tam není. To byla jedna z věcí, která mě upozornila na to, že tam nebudu dávat další věc, další materii, které nikdo nerozumí. Nechci se dotknout poslanců, ale patrně nerozumí... Proto ustupuji od toho pozměňovacího návrhu a zůstávám na té minimalistické variantě, kterou jsem včera obhajoval i na klubu ODS. Věřte, včera na klubu ODS nebyl nikdo z vedení ODS, nikdo mi nedával tyhle příkazy. Byl jsem veden jen svým nejlepším vědomím a svědomím.

Jsem rád, že ta diskuze je plodná. Jsem rád, že jsou tady věci argumentovány, že tu není nikdo napadán, řekněme, až na výjimky. Ale za mě, prosím o tu minimalistickou variantu. Víte sami, že jste to se mnou konzultovali, že jsem na tom pracoval. Možná ne tak intenzivně jako kolega Canov a ne tak intenzivně jako Lukáš Wagenknecht. Nebýt Lukáše a vůbec toho prvního impulzu, nevím, jestli bychom se dostali tam, kam bychom se dostali. Je třeba mu poděkovat, nemůžeme jenom říkat, že to, co udělal, udělal tak, jak udělal. Ale za mě není ta varianta proto, že to někdo domluvil a že to projde sněmovnou.

Vy víte velice dobře, jak jsem bojoval za daňový balíček, a bylo mi jedno, jestli to projde sněmovnou nebo ne. Za mě je ta varianta racionální, protože v této verzi může fungovat pandemický zákon. Další věci se dají upravit případnými pozměňovacími návrhy. V té tzv. minimalistické variantě je upravován i zákon o státních hmotných rezervách. Tam je upravováno názvosloví. Já si myslím, že ty věci, které nejvíc bolely, jsou tímto opraveny.

Za mě to nebyla žádná politická zakázka ze sněmovny, nebylo to žádné zadání. Tento návrh, ať se to někomu líbí nebo ne, jsem přišel prosazovat já se Zdeňkem Nytrou, a on ho akceptoval. Zdeněk Nytra akceptoval ten návrh tak, jak jsem s ním přišel. Ty další politické boje, které byly, debaty byly až následně. Ale nikdo nás nemůže nikoho napadnout, že to někdo domluvil a my jsme to takhle připravili. Tato situace a tohle nařčení se mě velmi hluboce dotýká a myslím si, že jsme si ho nezasloužili. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Prosím pana senátora Lukáše Wagenknechta.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Děkuji za slovo, pane předsedající. Já nebudu zabíhat do emotivních názorů na volbu kohokoliv, každý ať si hlasuje, jak chce. Možná se ohradím proti tomu, že nejsem hrdina, který něco načítá proto, aby to nakonec padlo. Co tady děláme, děláme proto, abychom pomohli podnikatelům, kteří jsou likvidováni vládou, ve které sedí pan ministr dlouhé měsíce. To je můj názor, který tady sděluji. Nemyslím si, že neudělat dobrou věc s vědomím, že to někdo přehlasuje, že bych tady pak nemusel vůbec nic dělat. Já bych se potom jenom mohl ptát, jak to bude ve sněmovně. Tak mi to řekněte, tady bych si mohl dát chlebíček a kávu, koukat jenom, nebo v kanceláři koukat na televizi. Takhle já fungovat nebudu, je to můj přístup, každý má jiný a je to jeho věc.

Jenom věcná reakce na kolegu, pana senátora Goláně, k tomu věcnému břemenu. Já jsem se opravdu snažil všechno dělat věcně. Budu číst text, který máte v odůvodnění pozměňovacího návrhu. Já ho přečtu: „Verze návrhu, předloženého Poslaneckou sněmovnou, přitom z nepochopitelných důvodů přenáší důkazní břemeno na osoby poškozené mimořádnými opatřeními, přestože např. v tzv. krizovém zákonu tuto otázku upravuje § 36 odst. 1 textem – této odpovědnosti se stát může zprostit jen tehdy, pokud se prokáže, že poškozený si způsobil škodu sám.“

Tedy tato logika je úplně stejná jako v krizovém zákoně. Pokud má pan senátor Goláň jiný názor, je to možné. Já jsem se maximálně snažil, aby to bylo sjednoceno. Když tady na jednu stranu říkáme, že pokuty jsou jiné, toto najednou může být také jiné. Není, je to stejné v tomto případě. Tak to je jenom věcná poznámka, mám tady odlišný názor. Tomáše mám rád, máme jiné názory. V té práci mi pomáhali samozřejmě všichni. Na rovinu, Tomáš se zapojil, my jsme zapracovali mnoho jeho připomínek, které nesly hodně práce, pak svůj názor přehodnotil. Je to jeho odpovědnost, jeho pravomoc, jeho názor. Já ho nechci kritizovat, je to jeho věc, ale bylo s tím hodně práce, i jeho podklady, které nakonec teď přehodnotil. Já to chápu, je to jeho rozhodnutí. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, na tabuli nevidím, že se někdo další hlásí do obecné rozpravy, pro jistotu se ptám ještě jednou, jestli někdo se chce ještě vyjádřit v rámci obecné rozpravy? Ne, obecnou rozpravu končím a prosím pana ministra, který se jistě bude chtít vyjádřit k tomu, k čemu se ještě nevyjádřil v rámci obecné rozpravy.

Ministr zdravotnictví ČR Jan Blatný:  Vážený pane předsedající, děkuji, dámy a pánové, já vám jenom ještě dlužím několik odpovědí, tak v krátkosti.

Bylo tady správně zmíněno zvýšení počtu testů, zejména v podnicích apod. Jen mohu oznámit, že dnes bylo podepsáno třináct výjimek testů na samotestování. Pakliže budou žádat další firmy, dostanou tuto výjimku, když splní potřebné další náležitosti. Je umožněno samotestování v podnicích, kromě toho, které už tam je, tzn. testování na zdravotní pojištění. Jedním z návrhů je, tak, jak zde bylo řečeno, i povinné testování v podnicích. Souhlasím se senátory, kteří to tady navrhovali, že toto je záležitost, která může situaci výrazně prospět a zlepšit.

Bylo tady hovořeno o tom, jaká jsou kde čísla. Tak jenom potvrzuji to, že tím zásadním číslem opravdu v současné době je obsazenost JIP. Potom zde byl vznesen konkrétní dotaz, jestli mám nějaké zadání od premiéra? Žádné zadání od premiéra nemám. Myslím si, že všichni vědí, že zdaleka nesdílím všechny názory s panem premiérem. Pokud se týká návrhů, které zde navrhují někteří poslanci, já si myslím, že tak, jak jsem i avizoval, některé pozměňovací návrhy, zejména ty, které prochází a prošly zdravotním výborem, ty já určitě podpořím i při vašem hlasování, pakliže na to budu dotázán.

Jestli bude nouzový stav od soboty, nebo nebude, já to opravdu nevím. To vám, prosím, nelžu, já to nevím. Já si myslím, že to ani nemohu vědět, protože to opravdu záleží na tom, jakým způsobem nakonec rozhodne Poslanecká sněmovna. Přidám se k těm z vás, kteří tady říkali, že by nebylo správné nemít možnost i toho zákona pandemického, který v různých fázích budoucího vývoje určitě budeme potřebovat. Děkuji, že k tomu tak všichni velice konstruktivně přistupujete.

Pokud se týká dotazu pana senátora o rouškách v provozu, možná bylo špatně rozuměno. Já jsem nemyslel respirátory, že by byly nezbytně nutné v podnicích od zítřka, ale v tom vládním usnesení je uvedeno, že ve vnitřních prostorech...

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Promiňte, pane ministře. Pánové, prosím, na pravém křídle, už podruhé vás žádáme o klid. Není to slušné, ani důstojné. Prosím, pane ministře.

Ministr zdravotnictví ČR Jan Blatný:  Děkuji. Že ve vnitřních prostorech s několika výjimkami, kam podniky nepatří, je povinnost už nyní nosit minimálně chirurgickou roušku. Budeme se snažit během dneška ještě na jednání to usnesení upravit tak, aby byl i ten zaměstnavatel povinen tuto ochranu poskytnout.

Dotaz paní senátorky na to, jakým způsobem je cut-off při vyšetřování PCR. Vím, že Rakousko má zavedeno těch 30 CT, těch 30 proužků, jak jste říkala. V současné době v České republice není arbitrážně daný cut-off, ale toto se nějakým způsobem hodnotí. Protože víme, že zejména 32 se opravdu jedná už o vyšetření, které nemusí znamenat infekciozitu.

Nakonec jen potvrzuji, že pokud vím, premiér hovořil s Angelou Merkelovou o podpoře a pomoci Německa. Já jsem dnes osobně hovořil s ministrem Spahnem, respektive jsme si psali, ať jsem přesný. Pan ministr Spahn potvrdil požadavek vznesený Českou republikou a ochotu německé spolkové republiky vyjít České republice vstříc, bude-li to potřeba. Takže v tom usnesení, které tady bylo citováno, je namístě zmínit Spolkovou republiku Německo, nikoliv jenom jednotlivé země. Snad jsem odpověděl na všechno, děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane ministře. Ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru, pan senátor Ondřej Feber? Ne, děkuji, já jsem vás nějak vyvedl z míry, doufám, že neprobudil... Pane zpravodaji garančního výboru, teď je prostor pro vás, abyste se vyjádřil k právě proběhlé rozpravě. Prosím, pane senátore Romane Krausi.

Senátor Roman Kraus:  Vážený pane předsedající, dámy a pánové, po úvodním představení zákona navrhovatelem, panem ministrem Blatným, zazněly zpravodajské zprávy jednak garančního výboru, kterým byl výbor pro zdravotnictví, společně s pozměňovacím návrhem. Stejně tak pak zazněla zpravodajská zpráva přednesená panem senátorem Feberem za ústavně-právní výbor.

V následující obecné rozpravě vystoupilo 24 senátorů, z nichž 3 vystoupili víckrát. Během obecné rozpravy pan ministr odpovídal na mnoho dotazů a podnětů. Zazněl jediný návrh, a to návrh pana senátora Doubravy, zákon zamítnout. Návrh na schválit po celou dobu rozpravy nezazněl.

Mým názorem je po všech těch informacích, debatách a diskuzích, které tady zazněly, že bychom měli, a navrhuji hlasovat poté, až proběhne podrobná rozprava, pokud tedy neschválíme návrh zamítnout, hlasovat o...

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Promiňte, pane senátore, já bych ještě s tímhle vydržel. Zatím jsme ještě nepostoupili do podrobné rozpravy. Víme, že bylo avizováno x pozměňovacích návrhů. Já to jenom sesumarizuji, abychom měli v tomhle stejné noty. Bylo avizováno 7 pozměňovacích návrhů, máme na stole pana senátora Wagenknechta, přičemž 3. a 7. byly včleněny do pozměňovacího návrhu ústavně-právního výboru, takže to je 5. K tomu jeden společný pozměňovací návrh, paní senátorky Šípové a pana Wagenknechta. Také bude načítán. Nebude? Dobře, prostě ne... My ho máme na stole totiž. Já to jenom shrnuji, počkám na podrobnou rozpravu. A potom pozměňovací návrh avizoval pan senátor Václav Láska. K tomu tedy pozměňovací návrhy obou výborů.

To je pro tuhle chvíli všechno, a protože nebyl žádný návrh na schválení, my po svolání senátorů do jednacího sálu budeme hlasovat o návrhu na zamítnutí.

Já ještě na žádost odhlásím a budeme resetovat svoje karty. Tak, počty přihlášených stoupají, ale pořád ještě asi nejsou všechny, ještě chvilku počkám.

Budeme hlasovat o návrhu, který podal pan senátor Doubrava. To je návrh na zamítnutí tohoto zákona. Spouštím hlasování. Kdo souhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Aktuálně je přítomno 65 senátorek a senátorů a kvórum je 33. Kdo nesouhlasí, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Já konstatuji, že v tomto hlasování č. 11 se z 65 přítomných senátorek a senátorů při kvóru 33 pro vyslovilo 12, proti bylo 28. Návrh nebyl přijat.

Protože nebyl žádný návrh na schválení, ani návrh na zamítnutí nebyl schválen, otevírám podrobnou rozpravu. Do podrobné rozpravy se jako první hlásí pan senátor Václav Láska.

Senátor Václav Láska:  Pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, ta rozprava byla dlouhá. Já jen anoncuji, že ten pozměňovací návrh dávám proto, že je to podle mého nejlepšího vědomí a svědomí. Jsem právník a některé věci neumím a nemůžu nad nimi zavřít oči. Takže načítám a vy vyjádříte svoji vůli hlasováním.

Pozměňovací návrh zní. § 15 upravit takto:

§ 15, zákon č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění zákona č. 175/1990 Sb., zákona 151/2002, zákona 259/2002, zákona 501/2004, zákona 274/2008, zákona 294/2009, zákona 252/2016 a zákona 183/2017 se mění takto:

1. V § 7 se na konci textu odst. 4 doplňují slova: „pokud úřad nebo Policie ČR vydá takový pokyn, je-li narušen či ohrožen pokojný průběh shromáždění“.

2. v § 7 odst. 4 se slova „pokud úřad nebo Policie ČR vydá takový pokyn, je-li narušen či ohrožen pokojný průběh shromáždění zrušují“.

3. V § 22 na konci textu odst. 1 doplnit slova: „s výjimkou ustanovení § 15, bodu 2, které nabývají účinnosti dne 1. března 2022“.

Znovu opakuji, že tento návrh je o tom, že vcelku logická povinnost, nebo předpoklad, že lidé budou demonstrovat po dobu pandemie s rouškou, bude vázána skutečně jenom na dobu pandemie. Jak skončí pandemický stav, vrátíme se zpátky k tomu, že je zakázáno demonstrovat se zahaleným obličejem, což tu vždycky byla zvyklost. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Pan senátor Nytra chce využít přednosti? Nechce využít přednosti, proto tedy prosím pana senátora Lukáše Wagenknechta. Předpokládám, že pan senátor bude načítat ty své pozměňovací návrhy, protože to nejsou výborové návrhy.

Senátor Lukáš Wagenknecht:  Bohužel to bude delší. Je jich v tuto chvíli pět, omlouvám se i kolegům, kteří dělají steno, protože drmolím trošku. A ještě mám bohužel respirátor. Je to komplikované, ale máte ten text, je stejný.

Takže 1. pozměňovací návrh máme označený číslem 1.

1. V § 2 odst. 2, písmeno b upravit takto: „b) Stanovení podmínek činnosti obchodní nebo výrobní provozovny nebo provozu obchodního centra,“.

2. V § 2 doplnit odst. 4, který zní: „4. Stanovením podmínek podle odst. 1 a 2 se rozumí pouze takové nařízení režimových opatření provozoven a dalších určených prostor, která ve svém důsledku nepovedou ke znemožnění příslušné činnosti provozované v provozovnách a v souvisejících prostorách. Stanovení podmínek v rámci mimořádného opatření nikdy nesmí vést k materiálnímu znemožnění podnikatelské či jiné činnosti, na kterou bude, nebo může mít stanovení hygienických podmínek vliv.“.

Krátký komentář. Toto se týká změny navrhovaného znění zákona tak, aby tam nebylo slovo omezení. Aby se nemohlo stát, že budou provozovnám tak upravovány jejich podmínky, aby mohly být de facto fakticky zavřeny. Jde pouze o obchodní provozovny, tzn. maloobchod. V tomhle případě tady mají i velkoobchodní a maloobchodní centra. Toto je hlavní pozměňovací návrh, který podle mého názoru řeší návaznosti na ten ústavní nález, to, aby ta diskriminace neprobíhala dále tak, jak probíhala poslední rok, kdy ministerstvo a vláda likvidovala živnostníky cíleně.

Pozměňovací návrh 2.

1. V § 2 odst. 2, písmeno c upravit takto: „c) Stanovení podmínek provozování holičství, kadeřnictví, pedikúry, manikúry nebo solárií, poskytování masérských, regeneračních nebo rekondičních služeb nebo provozování živnosti, při níž je porušována integrita kůže,“.

2. V § 2 doplnit odst. 4, který zní: „4. Stanovením podmínek podle odst. 1 a 2 se rozumí pouze takové nařízení režimových opatření provozoven a dalších určených prostor, která ve svém důsledku nepovedou ke znemožnění příslušné činnosti provozované v provozovnách a souvisejících prostorách. Stanovení podmínek v rámci mimořádných opatření nikdy nesmí vést k materiálnímu znemožnění podnikatelské či jiné činnosti, na kterou bude nebo může mít stanovení hygienických podmínek vliv.“.

Tento pozměňovací návrh se týká provozoven služeb, které jsem v tom textu zmínil. Jde o to, aby se napravil současný stav a nebylo možné v tom pandemickém režimu omezovat holičství, kadeřnictví a jiné provozy tak, že budou muset chodit do domácností obyvatel, kde bude stejné ohrožení obyvatel, ale mohou využívat své provozovny, kde mohou fakticky využít různá hygienická opatření a mohou být kontrolovány.

Pozměňovací návrh 3.

1. V § odst. 2 písm. d upravit takto: „d) Stanovení podmínek provozování veřejného přírodního nebo umělého koupaliště nebo veřejné sauny,“.

2. V § 2 doplnit odst. 4, který zní: „4. Stanovením podmínek podle odst. 1 a 2 se rozumí pouze takové nařízení režimových opatření provozoven a dalších určených prostor, která ve svém důsledku nepovedou ke znemožnění příslušné činnosti provozoven v provozovnách a v souvisejících prostorách. Stanovení podmínek v rámci mimořádných opatření nikdy nesmí vést k materiálnímu znemožnění podnikatelské či jiné činnosti, na kterou bude nebo může mít stanovení hygienických podmínek vliv.“.

Tento 3. pozměňovací návrh se týká provozoven typu sauna, umělé koupaliště, možná je ke zvážení největší citlivost nějakého možného nakažení, nicméně napravujeme stav, kdy v tuto chvíli je možné omezit jak soukromou, tak veřejnou saunu. Není tam to omezení. Jinými slovy, pokud by náhodou tato vláda měla zájem omezit vaši domácí soukromou saunu nebo vaše domácí, soukromé fitko, tak to bude moci udělat. To chceme napravit.

Pozměňovací návrh 4.

V § 3 odst. 1 upravit takto: „1. Mimořádné opatření podle § 2 ministerstvo nebo krajská hygienická stanice nařídí pouze v nezbytně nutném rozsahu a na nezbytně nutnou dobu. Součástí mimořádného opatření musí být vždy stanovení odpovídajících finančních kompenzací pro osoby dotčené mimořádným opatřením. Tyto kompenzace musí být zohledňovány ztrátou tržeb oproti stavu, kdy by mimořádné opatření přijato nebylo. V případě podnikatelů, kteří mají prokazatelnou historii tržeb z roku 2019, se rozumí odpovídající kompenzací kompenzace přiměřená k výši jejich tržeb v roce 2019.“.

Opět velice krátce. Z mého pohledu pro mě nejpodstatnější pozměňovací návrh, který dává vůbec nějaké světlo v tunelu podnikatelům v případě této vlády, která je dlouhodobě cíleně likviduje. Nedává jim de facto adekvátní kompenzace. V tomto případě by byla vláda zavázána u jakéhokoliv nového opatření dát jasné pravidlo, jak bude kompenzováno podle principu kompenzace, podle tržeb z roku 2019. Je tady zmocnění takové, že ten princip tady je definovaný, neznamená to, že tady je přímo napsáno, jakou formou. Bude na ministerstvu, jak stanoví jednotlivá procenta tržeb k relevantnímu oboru podnikání.

Myslím, že tímto bychom vyřešili většinu problémů, které mají podnikatelé, a všechno ostatní by se pak řešit podle mě nemuselo. Za mě nejpodstatnější pozměňovací návrh z těch, které tady dneska padly.

Pozměňovací návrh 5.

1. V nadpisu § 9 slovo „škody“ nahradit slovem „újmy“.

2. V bodě § 9 odst. 1 slovo „škody“ nahradit slovem „újmu“.

3. V § 9 odst. 2 větu první vypustit, slovo „škodu“ nahradit slovem „újmu“ a slovo „škodu“ nahradit slovem „újmu“.

4. V § 9 odst. 3 slovo „škody“ nahradit slovem „újmy“ a slovo „škodě“ slovem „újmě“.

5. V § 9 odst. 4 opravit takto: „4. Újma se nehradí v rozsahu, v němž bude prokázáno, že jejímu vzniku bylo možné ze strany poškozeného předejít nebo zabránit. Výše náhrady újmy se dále snižuje o výši dotací, nenávratných finančních výpomocí a jiných podpor poskytovaných ke zmírnění dopadů epidemie covid-19 nebo dopadů mimořádných opatření uvedených v odst. 1.“.

6. V § 9 odst. 5 a 6 slovo „škody“ nahradit slovem „újmy“.

K tomuto ustanovení je tady už diskutovaná problematika případné náhrady škody, kdy v současném znění je to pouze skutečná škoda, kde podle mého názoru je nereálné případně nějakou formou dosoudit ze strany podnikatele. Je tady širší pojem újma, který je opravdu relativně širší, ale je možné nějakou formou ve správním řízení nebo u soudu ho nějakou formou řešit ze strany podnikatelů.

Doplním, tady byla debata ze strany pana senátora Goláně, že otáčíme věcné důkazní břemeno na stranu státu. Ano, to děláme. Je to v intencích současného krizového zákona, který to má úplně stejně.

Ještě bych možná tady zmínil, tady byl ještě, myslím, jeden trik. My tady máme slovíčko „nenávratných finančních výpomocí“. V současném návrhu zákona je slovíčko „návratných finančních výpomocí“. To znamená, pokud byste od státu u soudu nárokovali nějakou škodu, odečítali byste od ní dotace, které jste dostali třeba v COVID Nájemné, dotace v Antiviru, ale odečítala by se i návratná finanční výpomoc. To je bezúročná půjčka. Protože pokud si bezúročně půjčíte, tak o to potom dostanete menší kompenzace, protože ty peníze budete vracet, ale stejně budete muset o to snížit tu náhradu. Takže my to vracíme, pouze ty, které jsou nenávratné. Když dostanete peníze, o to dostanete potom u soudu méně. V tomto případě byste si půjčky, které musíte vrátit, ani nemohli nárokovat.

To je asi všechno k těmto pozměňovacím návrhům. Nevím, jestli můžu krátce komentovat ty zbylé dva, které jsou v těch výborových? Nebo jestli nemohu? Ne, nebudu, dobrá, nebudu zdržovat, děkuji za slovo.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore, pozměňovací návrhy pana senátora Lukáše Wagenknechta, případně dalších, byly načteny a krátce zdůvodněny. Slovo má pan senátor Zdeněk Nytra.

Senátor Zdeněk Nytra:  Děkuji, vážený pane předsedající. Já nemám pozměňovací, ale procedurální návrh, abychom po ukončení podrobné rozpravy vyhlásili 15minutovou přestávku na poradu v rámci klubu. Děkuji.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ano, rozumím, až ukončíme podrobnou rozpravu, po vyjádření ministra, po vyjádření zpravodaje, před hlasováním vyhlásím 15minutovou přestávku. Prosím, pane senátore Goláni, slovo teď máte vy.

Senátor Tomáš Goláň:  Pane místopředsedo, děkuji za slovo. Já bych se chtěl vyjádřit osobně k pozměňovacímu návrhu, který prošel ústavně-právním výborem, jehož součástí je i můj pozměňovací návrh na vypuštění § 14, přímo novelu trestního zákoníku. Já na tomto pozměňovacím návrhu netrvám. Děkuji za pozornost.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Děkuji, pane senátore. Ještě někdo další se hlásí do podrobné rozpravy? Ne, takže poprosím... Pardon, nejprve ukončím podrobnou rozpravu, aby bylo učiněno všemu zadost. Poprosím pana ministra, jestli se chce vyjádřit, aby se k té podrobné rozpravě vyjádřil. Ne, pan ministr nechce. Tak se ptám ještě pana senátora, zpravodaje ústavně-právního výboru, jestli se chce vyjádřit? Ne, také nechce. Takže teď se k podrobné rozpravě vyjádří pan zpravodaj zdravotního výboru.

Senátor Roman Kraus:  Pane předsedající, dámy a pánové, v podrobné rozpravě zaznělo šest pozměňovacích návrhů, jeden pana senátora Lásky a pět pana senátora Wagenknechta. Doporučuji nejprve hlasovat o návrhu garančního výboru, tzn. výboru pro zdravotnictví, vrátit zákon Poslanecké sněmovně s pozměňovacím návrhem zdravotního výboru, který podala skupina senátorů nejen ze zdravotního výboru.

1. místopředseda Senátu Jiří Růžička:  Ještě to potom před hlasováním budeme podrobně řídit. Pro tuto chvíli, jestli k tomu chcete ještě něco dodat? Ne, myslím, že není potřeba. Na žádost klubu ODS a TOP 09 vyhlašuji 15minutovou přestávku. Pokračovat budeme v 20:55 hodin.

(Jednání přerušeno v 20.41 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 20.55 hodin.)

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Dámy a pánové, vidím, že jste v pořádku dorazili zpět a můžeme se tedy vrhnout do poslední fáze projednávání tohoto bodu, a to bude hlasování o pozměňovacích návrzích. Máme za sebou i vyjádření k rozpravě. Čili nyní poprosím garančního zpravodaje, aby nás hlasováním provedl. Prosím, soustřeďte se, není to nejjednodušší, ale jistě to zvládneme. Prosím, pane zpravodaji.

Senátor Roman Kraus:  Pane předsedající, dámy a pánové, navrhuji nejprve hlasovat o návrhu zdravotního výboru, tzn. vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacím návrhem tohoto garančního výboru. Pak dále hlasovat o pozměňovacím návrhu ÚPV, body 6 až 18 plus 23 dohromady.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Pane zpravodaji, možná to nebudeme říkat takhle v celém bloku, protože bychom se v tom utopili. Jestli dovolíte, že bychom hlasovali, jak jste navrhl, o pozměňovacím návrhu zdravotního výboru, pak budeme postupovat dál. Možná by bylo praktické, kdybyste si tady dal kartu, ale to nám musí Miloš poradit... Tady jsem napomenut, pane kolego, že jsem vás měl nechat dopovědět. Když budete tak laskav, řekněte, co bude dál po tom zdravotním.

Senátor Roman Kraus:  Po prvním hlasování bude další pozměňovací návrh ÚPV, dohromady body 6 až 18 plus 23. Další potom samostatně bod 19. Další, opět z ÚPV pozměňovací návrhy, body 21, 22 a 24. Další hlasování potom pozměňovací návrh pana senátora Lásky.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Teď se omlouvám, pane zpravodaji, podle mého pozorování vypadl bod 20. Nevím, jestli ho tam máte? Bod 20. Ten je obsažen ve zdravotním výboru, tak se omlouvám.

Senátor Roman Kraus:  Ano, body 1 až 25 ÚPV jsou totožné s pozměňovacím návrhem zdravotního výboru.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Šlo mi čistě o bod 20. Takže to by byly ty výborové. Teď, jak jste už sám začal, dál?

Senátor Roman Kraus:  Dál jsou to pozměňovací návrhy pana senátora Wagenknechta. Tam je to ještě trošku složitější. Nejprve z pozměňovacího návrhu 1, bod 1. Pozměňovací návrh 2, jak pan senátor řekl, opět bod 1. Pak pozměňovací návrh 3, opět bod 1. Pak pro všechny tyto tři dohromady je bod 2. A pak samostatně ještě návrhy pana senátora Wagenknechta, 4 a poté poslední 5.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ano, teď nevím, jestli jsem nepřeslechl, ještě před panem Wagenknechtem budeme hlasovat o návrhu pana Lásky. Ano... Teď to bylo řečeno srozumitelně, myslím, přehledně od pana zpravodaje. Je nějaká námitka k proceduře? Nevidím, tak se do toho pustíme. Paní senátorka má nějakou? Ne. Kolega Horník? Tak ještě vteřinku.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Protože pozměňovacích návrhů je poměrně hodně a pan ministr si vyžádal podklady, aby je měl před sebou, já jsem mu některé dal, ale nemám třeba to od kolegy Lásky. Nevím, jestli už to potom bude kompletní.

Místopředseda Senátu Jan Horník:  Zřejmě to už by mohlo být asi všechno.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Jo? Dobře. Děkujeme. Samozřejmě chceme slyšet stanoviska pana ministra, čili je důležité, aby podklady měl. Teď se podívám do sálu, zda chcete, abych spustil znělku. Správné by to bylo. Pustím, chcete to slyšet. Možná dnes naposledy.

Teď by zde měli být všichni senátoři, ale pro jistotu ještě odhlásíme na žádost všechny registrované. Zaregistrujte se zpátky. Počkám.

Má někdo problém s registrací? Ještě vidím tamhle, Jarda. Všichni mají zaregistrováno? Takže se můžeme dát do běhu. Pane senátore, teď budeme hlasovat o?

Senátor Roman Kraus:  Teď budeme v prvním hlasování hlasovat o usnesení zdravotního výboru, o návrhu vrátit návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacím návrhem zdravotního výboru.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ano, teď hlasujeme jenom o pozměňovacích návrzích. Stanovisko pana ministra? (Ministr: Nesouhlasné.) Pan zpravodaj? (Zpravodaj: Souhlasné.) Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. A kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

hlasování č. 12 při kvóru 36 pro 65, návrh byl přijat. Upozorňuji, že tím pádem jsou nehlasovatelné adekvátní body z pozměňovacích návrhů ÚPV.

Takže budeme hlasovat o kterých částech, pane senátore?

Senátor Roman Kraus:  Další hlasování je o pozměňovacích návrzích ÚPV, 6 až 18 plus 23 dohromady.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ano, 6 až 18 plus 23. Pane ministře, vaše stanovisko? (Ministr: Nesouhlasné.) Nesouhlasné. Pan zpravodaj? (Zpravodaj: Nesouhlasné.) Spouštím hlasování. Kdo je pro, stiskne ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne NE.

Hlasování č. 13, kvórum 36, pro 29, proti 5, návrh nebyl přijat. Nyní dále, pane zpravodaji.

Senátor Roman Kraus:  Další hlasování je o pozměňovacím návrhu ÚPV, bod 19.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Samostatně. Dobře, takže víme. Ještě pane ministře, stanovisko? (Ministr: Nesouhlasné.) Nesouhlasné. Pan zpravodaj? (Zpravodaj: Nesouhlasné.) Toto hlasování prohlašuji za zmatečné, vydržte. Obě stanoviska byla nesouhlasná. Budeme hlasovat ještě jednou, a sice nyní. Prosím, kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko NE.

hlasování č. 15 při kvóru 36 pro 21, proti 5, návrh nebyl přijat. Pane zpravodaji, prosím.

Senátor Roman Kraus:  Další hlasování je opět pozměňovací návrh ÚPV, body 21, 22 a 24 dohromady.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ano, pane ministře, vaše stanovisko? (Ministr: Nesouhlasné.) Nesouhlasné. Pan zpravodaj? (Zpravodaj: Nesouhlasné.) Také nesouhlasné. Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 16, při kvóru 36 pro 30, proti 9, návrh nebyl přijat. To jsou tedy všechny výborové pozměňovací návrhy a nyní postoupíme dál, pane zpravodaji.

Senátor Roman Kraus:  Další je pozměňovací návrh pana senátora Lásky.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Ano. Pane ministře? (Ministr: Neutrální.) Pan zpravodaj? (Zpravodaj: Neutrální.) Dvě neutra. Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 17, pro 33, proti 6, návrh nebyl přijat. Dále, pane zpravodaji.

Senátor Roman Kraus:  Dále je to pozměňovací návrh pana senátora Wagenknechta, označený číslem 1, bod 1 samostatně.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Pane ministře, váš názor? (Ministr: Nesouhlasný.) Děkuji. Pane zpravodaji? (Zpravodaj: Nesouhlasné.) Spouštím hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko ANO a zvedne ruku. Kdo je proti, stiskne tlačítko NE a zvedne ruku.

Hlasování č. 18, kvórum 36, pro 28, proti 5, návrh nebyl přijat. Pane zpravodaji?

Senátor Roman Kraus:  Další je opět pozměňovací návrh pana senátora Wagenknechta, označený číslem 2, bod 1 samostatně.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Pane ministře, váš názor? (Ministr: Nesouhlasný.) Pan zpravodaj? (Zpravodaj: Nesouhlasné.) Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku, stiskne tlačítko NE.

V hlasování č. 19 při kvóru 36 pro 28, proti 5. Návrh nebyl přijat. Dále, prosím.

Senátor Roman Kraus:  Dále je to pozměňovací návrh pana senátora Wagenknechta, označený číslem 3, bod 1 samostatně.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Pane ministře, váš názor? (Ministr: Nesouhlasný.) Pan zpravodaj? (Zpravodaj: Nesouhlasné.) Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku, stiskne tlačítko NE.

V hlasování č. 20 při kvóru 36 pro 27, proti 6. Návrh nebyl přijat. Pane zpravodaji?

Senátor Roman Kraus:  Další hlasování je pozměňovací návrh pana senátora Wagenknechta, bod 1, 2, 3, tedy pozměňovací návrhy označené arabskými číslicemi 1, 2, 3, bod 2 pro všechny tyto tři návrhy dohromady.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Já se teď ale zeptám legislativy vzhledem k tomu, že neprošel ani jeden pozměňovací návrh... Tento může být hlasován? Děkuji. Nezlobte se, chtěl jsem se ujistit.

Takže budeme hlasovat o číslu 2 ze všech těchto tří pozměňovacích návrhů. Pane ministře? (Ministr: Nesouhlas.) Nesouhlas. Pan zpravodaj? (Zpravodaj: Nesouhlasné.) Nesouhlas. Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 21, kvórum 36, pro 29, proti 4, návrh nebyl přijat. Pane zpravodaji?

Senátor Roman Kraus:  Další je pozměňovací návrh pana senátora Wagenknechta, označený číslem 4.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Pane ministře, váš názor? (Ministr: Nesouhlasný.) Nesouhlas. Pan zpravodaj? (Zpravodaj: Nesouhlasné.) Nesouhlas. Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku, stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 22, kvórum 36, pro 31, proti 5, návrh nebyl přijat. Pane zpravodaji?

Senátor Roman Kraus:  Poslední je pozměňovací návrh pana senátora Wagenknechta, označený číslem 5.

Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer:  Vaše stanovisko, pane ministře? (Ministr: Nesouhlasné.) A vaše, pane zpravodaji? (Zpravodaj: Nesouhlasné.) V obou případech. Hlasování spouštím. Kdo je pro, zvedněte ruku a stiskněte tlačítko ANO. A kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE.

Hlasování č. 23, kvórum 36, pro 27, proti 5, návrh nebyl přijat.

Nyní bychom měli hlasovat o tom, že vrátíme návrh zákona Poslanecké sněmovně ve znění schválených pozměňovacích návrhů. Spouštím hlasování ihned. Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku, stiskne tlačítko NE.

V hlasování č. 24, při kvóru 36 pro 58, proti 6. Návrh byl přijat.

Nyní budeme hlasovat o pověření. Kolegové, ještě jsme neskončili. Pan senátor Nytra, volám vás k odpovědnosti, kázni spíše. Odhlasujeme senátory, kteří nás budou zastupovat v Poslanecké sněmovně. Navrhuji pana senátora Krause, pana senátora Goláně a pana senátora Nytru. Jsou další návrhy? Nevidím. Budeme tedy hlasovat o všech třech najednou. Kdo je pro, zvedne ruku, stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Kolegové, opravdu vydržte ještě pár minut.

V hlasování č. 25 při kvóru 36 pro 63, návrh byl přijat.

Ještě máme k hlasování návrh doprovodného usnesení, podaného paní senátorkou Němcovou. Já se táži, jestli máme objasněno znění stran států, kterým děkujeme v bodu číslo 2? Máme. Všichni tedy vědí, prosím vás, jaká úprava byla přijata? Spouštím hlasování. Kdo je pro, zvedne ruku a stiskne tlačítko ANO. Kdo je proti, zvedne ruku a stiskne tlačítko NE. Já vás, kolegové, znovu prosím ještě o pár minut kázně.

Hlasování č. 26, kvórum 34, pro 62, jeden proti, návrh byl přijat.

Dvě sdělení, prosím. Schůze pokračuje zítra v 13 hodin, to jsme si odhlasovali, to víme. Pak ještě nás upozorňuje organizační výbor, že si máte z lavic vzít všechny věci, protože dopoledne tady bude probíhat porada obou komor k volebnímu zákonu, takže prosím, osobní věci nenechávejte, přineste si je znovu zítra.

Děkuji všem za spolupráci.

(Jednání přerušeno v 21.16 hodin.)